NTEU_TestSet.cs

Oprávněnými příjemci, na které se vztahuje Marrákešská smlouva, jsou osoby nevidomé, osoby se zrakovým postižením, jejichž zdravotní stav nelze zlepšit tak, aby jejich zrak znovu fungoval v podstatě stejně jako u osob, které takové postižení nemají, osoby, které mají poruchu vnímání či čtení, včetně dyslexie, nebo jakoukoli jinou poruchu učení, která jim neumožňuje číst tištěná díla v podstatě stejným způsobem jako osobám bez postižení, a osoby, které nejsou kvůli tělesnému postižení schopny držet knihu či s ní manipulovat nebo zaostřit zrak či pohybovat očima v míře, která je normálně přijatelná pro čtení, a to za předpokladu, že v důsledku takových postižení či poruch tyto osoby nejsou schopny číst tištěná díla v podstatě stejným způsobem jako osoby bez takových poruch či postižení.
Osoby, které jsou nevidomé, osoby se zrakovým postižením nebo osoby, které mají jiné poruchy čtení, se nadále vyrovnávají s mnoha překážkami v přístupu ke knihám a dalším tištěným materiálům chráněným autorským právem a právy s ním souvisejícími.
Potřeba zvýšit počet děl a jiných předmětů ochrany ve formátech přístupných uvedeným osobám a výrazně zlepšit jejich oběh a šíření byla uznána na mezinárodní úrovni.
Podle posudku Soudního dvora Evropské unie 3/15 [4] bude nutné výjimku či omezení týkající se autorských práv a práv s nimi souvisejících pro zhotovování a šíření formátově přístupných rozmnoženin některých děl a jiných předmětů ochrany stanovenou v Marrákešské smlouvě provést v rámci oblasti harmonizované směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES [5].
Totéž platí pro režimy vývozu a dovozu stanovené uvedenou smlouvou v rozsahu, v němž je jejich smyslem v konečném důsledku dovolit na území smluvní strany sdělování veřejnosti nebo rozšiřování formátově přístupných rozmnoženin některých autorských děl a jiných předmětů ochrany publikovaných na území jiné smluvní strany bez získání svolení nositelů práv.
Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1564 [6] je provádění závazků, které má Unie plnit podle Marrákešské smlouvy, aby se zlepšila dostupnost formátově přístupných rozmnoženin oprávněným příjemcům ve všech členských státech Unie a oběh uvedených formátově přístupných rozmnoženin v rámci vnitřního trhu, a směrnice vyžaduje, aby členské státy zavedly povinnou výjimku z některých práv nositelů autorských práv, která jsou harmonizována prostřednictvím práva Unie.
Cílem tohoto nařízení je provést závazky podle Marrákešské smlouvy, pokud jde o vývoz a dovoz formátově přístupných rozmnoženin pro nekomerční účely ve prospěch oprávněných příjemců mezi Unií a třetími zeměmi, které jsou smluvními stranami Marrákešské smlouvy, a stanovit pro takový vývoz a dovoz jednotným způsobem podmínky v oblasti harmonizované směrnicí 2001/29/ES a směrnicí (EU) 2017/1564 s cílem zajistit, aby tato opatření byla uplatňována jednotně na celém vnitřním trhu a nenarušovala harmonizaci výlučných práv a výjimek stanovených v uvedených směrnicích.
Nařízení by mělo zajistit, aby rozmnoženiny knih v přístupném formátu včetně e-knih, odborných periodik, novin, časopisů a jiných druhů písemností, notových zápisů včetně partitur a dalších tištěných materiálů, včetně digitálního či analogového zvukového formátu, jež byly vytvořeny v kterémkoli členském státě v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými na základě směrnice (EU) 2017/1564, mohly být rozšiřovány nebo zpřístupňovány oprávněným příjemcům nebo autorizovaným subjektům, jak je stanoveno v Marrákešské smlouvě, ve třetích zemích, které jsou smluvními stranami Marrákešské smlouvy.
K přístupnému formátu patří například Braillovo písmo, zvětšené písmo, upravené e-knihy, audioknihy a rozhlasové vysílání.
Vzhledem k nekomerční povaze cíle Marrákešské smlouvy [7] by rozšiřování, sdělování veřejnosti nebo zpřístupňování formátově přístupných rozmnoženin, nevidomým osobám, osobám se zrakovým postižením, či osobám s jinými poruchami čtení nebo autorizovaným subjektům ve třetí zemi mělo být prováděno pouze na neziskovém základě autorizovanými subjekty se sídlem v členském státě.
Toto nařízení by rovněž mělo umožnit, aby oprávnění příjemci v Unii a autorizované subjekty se sídlem v členském státě mohli za nekomerčním účelem ve prospěch osob, které jsou nevidomé, mají zrakové postižení či jinou poruchu čtení, dovážet ze třetí země formátově přístupné rozmnoženiny, které byly zhotoveny v souladu s předpisy provádějícími Marrákešskou smlouvou, a mít k těmto rozmnoženinám přístup.
Mělo by být umožněno, aby tyto formátově přístupné rozmnoženiny byly v oběhu na vnitřním trhu za stejných podmínek jako formátově přístupné rozmnoženiny zhotovené v Unii v souladu se směrnicí (EU) 2017/1564
Aby se zlepšila dostupnost formátově přístupných rozmnoženin a zabránilo nedovolenému šíření děl nebo jiných předmětů ochrany, měly by autorizované subjekty, které jsou zapojeny do rozšiřování, sdělování nebo zpřístupňování formátově přístupných rozmnoženin veřejnosti, dodržovat určité povinnosti.
Je třeba podporovat opatření členských států, jejichž cílem je prosazovat cíle Marrákešské smlouvy a výměnu formátově přístupných rozmnoženin se třetími zeměmi, které jsou smluvními stranami uvedené smlouvy, a podporovat autorizované subjekty, aby si vyměňovaly a zpřístupňovaly informace.
Tato opatření by mohla zahrnovat vytvoření pokynů nebo osvědčených postupů týkajících se zhotovování a šíření nebo zpřístupňování formátově přístupných rozmnoženin veřejnosti za konzultací se zástupci autorizovaných subjektů, oprávněných příjemců a nositelů práv.
Je zásadní, aby při veškerém zpracovávání osobních údajů, podle tohoto nařízení byla dodržována základní práva, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů podle článků 7 a 8 Listiny (dále jen „Listina“) a rovněž je nezbytné, aby veškeré takovéto zpracovávání probíhalo v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES [8] a 2002/58/ES [9], které upravují zpracování osobních údajů, zejména zpracování prováděné autorizovanými subjekty v rámci tohoto nařízení, a to pod dohledem příslušných orgánů členských států, zejména nezávislých veřejných orgánů určených členskými státy.
Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením“), jíž je Unie smluvní stranou, zaručuje osobám se zdravotním postižením právo na přístup k informacím a ke vzdělání a právo účastnit se kulturního, hospodářského a sociálního života na rovnoprávném základě s ostatními.
Uvedená úmluva vyžaduje, aby smluvní strany podnikly, v souladu s mezinárodním právem, veškeré odpovídající kroky s cílem zajistit, aby zákony na ochranu duševního vlastnictví nevytvářely nepřiměřené nebo diskriminační překážky bránící přístupu osob se zdravotním postižením ke kulturním materiálům.
Podle Listiny jsou v Unii zakázány veškeré formy diskriminace, včetně diskriminace na základě zdravotního postižení, a uznává se a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti.
Jelikož cíle tohoto nařízení, jímž je provést jednotným způsobem závazky podle Marrákešské smlouvy, pokud jde o vývoz a dovoz formátově přístupných rozmnoženin některých děl a jiných předmětů ochrany pro nekomerční účely ve prospěch oprávněných příjemců mezi Unií a třetími zeměmi, které jsou smluvními stranami Marrákešské smlouvy, a stanovit podmínky pro takový vývoz a dovoz, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a dopadů opatření může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1139 se zavádí víceletý plán pro populace tresky obecné, sledě obecného a šprota obecného v Baltském moři (dále jen „plán“).
Účelem plánu je přispět k dosažení cílů společné rybářské politiky, a především zajistit, aby využívání živých biologických mořských zdrojů obnovilo a zachovávalo stavy lovených druhů nad úrovněmi, které mohou poskytnout maximální udržitelný výnos.
Článek 1 nařízení (EU) 2016/1139 stanoví dotčené baltské populace ryb, včetně populací sledě obecného v Botnickém moři a populací sledě obecného v Botnické zátoce.
Za účelem ochrany plné reprodukční kapacity těchto populací stanoví přílohy I a II uvedeného nařízení některé referenční body pro zachování zdrojů, včetně rozmezí hodnot úmrtnosti způsobené rybolovem a referenčních bodů pro zachování biomasy reprodukující se populace.
Vědecké hodnocení populace sledě obecného v Botnickém moři a sledě obecného v Botnické zátoce, které provedla v roce 2017 Mezinárodní rada pro průzkum moří (ICES), prokázalo, že tyto dvě populace si jsou navzájem podobné.
V důsledku toho ICES sloučila tyto dvě populace do jedné, změnila hranice její zeměpisné oblasti výskytu a znovu odhadla rozmezí hodnot úmrtnosti způsobené rybolovem, jež je v souladu s dosažením maximálního udržitelného výnosu, jakož i relevantní referenční body pro zachování zdrojů.
To vedlo k odlišnému vymezení populace a číselným hodnotám, které se liší od těch stanovených v článku 1 a přílohách I a II nařízení (EU) 2016/1139.
V čl. 5 odst. 6 nařízení (EU) 2016/1139 se uvádí, že pokud se Komise na základě vědeckého poradenství domnívá, že referenční body pro zachování zdrojů stanovené v příloze II uvedeného nařízení již správně nevyjadřují cíle plánu, mohou být tyto body jako naléhavá záležitost předloženy k revizi Evropskému parlamentu a Radě.
Je vhodné, aby čl. 1 odst. 1 písm. e) a f) a přílohy I a II nařízení (EU) 2016/1139 byly neprodleně změněny, aby se zajistilo stanovení rybolovných práv pro relevantní populace v souladu s aktualizovanými referenčními body pro zachování zdrojů.
Nařízení (EU) 2016/1139 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Příloha III nařízení (EU) č. 211/2011 se mění takto:
Znění prohlášení o ochraně soukromí uvedeného ve vzoru formuláře prohlášení o podpoře na konci části A se nahrazuje tímto:
„Prohlášení o ochraně soukromí: V souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů budou Vaše osobní údaje uvedené v tomto formuláři použity pouze na podporu iniciativy a budou zpřístupněny příslušným vnitrostátním orgánům za účelem ověření a potvrzení.
Máte právo od organizátorů této iniciativy požadovat přístup k Vašim údajům, jejich opravu nebo výmaz, jakož i omezení jejich zpracování.
Vaše údaje budou u organizátorů uchovávány po dobu nejvýše 18 měsíců po dni registrace navrhované občanské iniciativy nebo nejvýše do jednoho měsíce po předložení této iniciativy Komisi, podle toho, co nastane dříve.
V případě správního nebo soudního řízení mohou být uchovávány i po vypršení těchto lhůt, a to po dobu maximálně jednoho týdne po datu jeho ukončení.
Aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné správní nebo soudní opravné prostředky, máte právo kdykoliv podat stížnost u úřadu pro ochranu údajů, zejména v členském státě svého obvyklého bydliště, místa výkonu práce nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se domníváte, že Vaše osobní údaje byly zpracovávány protiprávně.
Organizátoři občanské iniciativy jsou správci údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně údajů a mohou být kontaktováni na základě informací uvedených v tomto formuláři.
Kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů (pokud existuje) jsou k dispozici na internetové stránce iniciativy v registru Evropské komise, jak je uvedeno v tomto formuláři.
Kontaktní údaje příslušného vnitrostátního orgánu, který bude osobní údaje přijímat a zpracovávat, jakož i kontaktní údaje vnitrostátních orgánů pro ochranu údajů jsou k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/data-protection?lg=cs.“;
Nařízení Rady (ES) č. 1683/95 [2] stanovilo jednotný vzor víz.
Vzhledem k závažným případům padělání a podvodů je třeba současný společný vzor vízového štítku, který se používá již dvacet let, považovat za nedostatečně zabezpečený.
Za účelem zvýšení úrovně zabezpečení vízového štítku a zabránění jeho padělání by proto měl být zaveden nový společný vzor vízového štítku obsahující více moderních bezpečnostních prvků.
Na žádost Irska nebo Spojeného království by se Komise měla vhodným způsobem se žádajícím členským státem dohodnout na vzájemné výměně technických informací pro účely udělování vnitrostátních víz tímto členským státem.
Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie.
Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES [3]; Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
Toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2011.
Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [5], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES [6].
Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [7], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES [8].
Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [9], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU [10].
činnost nouzového požárního čerpadla se dvěma požárními hadicemi napojenými na hlavní provozní potrubí,
zkoušku dálkových nouzových kontrolek zastavení dodávání paliva kotlům, hlavním a pomocným strojům a ventilátorům,
zkoušku dálkových a místních kontrolek pro uzavírání protipožárních přepážek,
zkoušku systémů zjišťování požárů a poplachových systémů,
zkoušku řádného zavírání protipožárních dveří,
činnost stokových čerpadel,
uzavírání vodotěsných dveří v přepážce jak dálkovým, tak místním ovládáním,
názorné prokázání, že nejdůležitější členové posádky jsou seznámeni s plánem zjišťování poškození,
spuštění nejméně jednoho záchranářského člunu a jednoho záchranného člunu na vodu, startování a zkoušení jejich pohonných a řídicích systémů a vyzvednutí těchto člunů z vody do jejich úložné pozice na lodi,
kontrolu, zda všechny záchranné čluny a záchranářské čluny odpovídají inventarizaci,
zkoušku kormidelního zařízení a pomocného kormidelního zařízení lodě nebo plavidla.
Inspekce se zaměřují na obeznámení členů posádky s bezpečnostními a nouzovými postupy, údržbou, pracovními metodami, bezpečností cestujících, postupy na můstku a činnostmi vztahujícími se k nákladu a vozidlům a na efektivitu jejich činnosti v uvedených oblastech.
Kontroluje se schopnost námořníků rozumět rozkazům a pokynům a v příslušných případech je vydávat a podávat zprávu ve společném pracovním jazyce tak, jak je zaznamenán v lodním deníku.
Kontroluje se dokumentace prokazující, že členové posádky úspěšně vykonali zvláštní výcvik, zejména s ohledem na:
systémy pojištění vkladů přebírající práva a závazky pojištěných vkladatelů v případě platební neschopnosti.
Členské státy zajistí, aby ve vnitrostátních právních předpisech upravujících běžné úpadkové řízení měly u subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) až d) běžné nezajištěné pohledávky vyšší stupeň priority než nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů, které splňují tato kritéria:
původní smluvní splatnost těchto dluhových nástrojů činí nejméně jeden rok;
dluhové nástroje neobsahují žádné vložené deriváty a samy nejsou deriváty;
příslušná smluvní dokumentace a případně prospekt týkající se jejich emise výslovně uvádí nižší stupeň priority podle tohoto odstavce.
Členské státy zajistí, aby nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů splňujících kritéria stanovená v odst. 2 písm. a), b) a c) tohoto článku měly ve vnitrostátních právních předpisech upravujících běžné úpadkové řízení vyšší stupeň priority než pohledávky vyplývající z nástrojů uvedených v čl. 48 odst. 1 písm. a) až d).
Aniž jsou dotčeny odstavce 5 a 7, členské státy zajistí, aby se na pořadí, jaké mají v běžném úpadkovém řízení nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů vydaných subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 této směrnice prvním pododstavci písm. a) až d) přede dnem vstupu v platnost opatření podle vnitrostátního práva provádějících směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2399, použily jejich vnitrostátní právní předpisy upravující běžné úpadkové řízení, jak byly přijaty k 31. prosinci 2016.
Pokud členský stát po 31. prosinci 2016 a přede dnem 28. prosince 2017 přijal vnitrostátní právní předpisy upravující pořadí, jaké mají v běžném úpadkovém řízení nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů vydaných po dni použitelnosti takových vnitrostátních právních předpisů, odstavec 4 tohoto článku se nepoužije na pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů vydaných po dni nabytí účinnosti takových vnitrostátních právních předpisů, a to za podmínky, že jsou splněny všechny následující podmínky:
tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví, že nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů splňujících kritéria stanovená v prvním pododstavci písm. a) tohoto pododstavce mají v běžném úpadkovém řízení vyšší stupeň priority než pohledávky vyplývající z nástrojů uvedených v čl. 48 odst. 1 písm. a) až d).
Ke dni vstupu v platnost opatření podle vnitrostátního práva provádějících směrnici (EU) 2017/2399 mají nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů uvedených v prvním pododstavci písm. b) stejný stupeň priority jako nástroje uvedené v odst. 2 písm. a), b) a c) a v odstavci 3 tohoto článku.
Pro účely odst. 2 písm. b) a odst. 5 prvního pododstavce písm. a) bodu ii) by se dluhové nástroje s pohyblivým úrokem v důsledku široce používané referenční úrokové sazby a dluhové nástroje, které nejsou denominované v domácí měně emitenta, pokud jsou jistina, splátky a úrok denominovány ve stejné měně, pouze na základě těchto] prvků neměly považovat za dluhové nástroje obsahující vložené deriváty.
Členské státy, které před 31. prosincem 2016 přijaly vnitrostátní právní předpisy upravující běžné úpadkové řízení, kterými se běžné nezajištěné pohledávky vyplývající z dluhových nástrojů vydaných subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) až d) rozdělují do dvou nebo více různých stupňů priority nebo kde se stupeň priority běžných nezajištěných pohledávek vyplývajících z takových dluhových nástrojů mění ve vztahu ke všem ostatním běžným nezajištěným pohledávkám se stejným pořadím, mohou stanovit, že dluhové nástroje s nejnižším stupněm priority mezi těmito běžnými nezajištěnými pohledávkami mají stejné pořadí jako ty, které splňují podmínky uvedené v odst. 2 písm. a), b) a c) a v odstavci 3 tohoto článku.
Vzhledem ke stále globalizovanější produkci je nezbytné vypracovat soudržný rámec, který usnadní výklad a integraci statistik z různých oblastí.“;
v cíli 2.1.1 se druhý odstavec mění takto:
druhá odrážka se nahrazuje tímto:
vytvořením ukazatelů v oblasti distribuce příjmů, spotřeby a bohatství mezi domácnostmi a sesouhlasením souhrnných ukazatelů národních účtů s údaji z průzkumů domácností nebo s administrativními údaji,“;
posílením propojení s národními účty v oblasti sociální ochrany, péče o zdraví a vzdělávání,
vytvořením rámce pro měření kvality života s cílem posílit perspektivu domácností v národních účtech,
vývojem ukazatelů souvisejících s akčním plánem Překročit HDP měřících udržitelnost životního prostředí a vnějších vlivů z hlediska národních účtů,“;
za pátou odrážku se vkládají nové odrážky, které znějí:
dalším vývojem včasných sociálních ukazatelů včetně pokročilých metod krátkodobých předpovědí („now-casting“) a bleskových odhadů,
podporou mezinárodního sdílení makroekonomických údajů s cílem snížit zatížení tvůrců údajů a zlepšit dostupnost srovnatelných a soudržných údajů pro uživatele,
vytvořením a zdokonalením souhrnných ukazatelů příjmů a aspektů nerovnosti distribuce bohatství,
měřením a analýzou nerovnosti mezi ženami a muži, zejména s ohledem na rozdíly v odměňování,“;
v cíli 2.1.2 se poslední odrážka druhého odstavce nahrazuje tímto:
dostupností a rozšířením harmonizované statistiky týkající se cen bydlení za všechny členské státy.“;
Současný jednotný vzor povolení k pobytu, který se používá dvacet let, již s přihlédnutím k závažným případům padělání a podvodů nelze považovat za dostatečně zabezpečený.
Za účelem zvýšení úrovně zabezpečení povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí a zabránění jeho padělání by proto měl být zaveden nový společný vzor tohoto povolení, který bude obsahovat modernější bezpečnostní prvky.
Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu vyhotoveného podle jednotného vzoru a vydaného některým z členských států, které uplatňují schengenské acquis v plném rozsahu, mají právo na volný pohyb v rámci schengenského prostoru po dobu až 90 dnů, pokud splňují podmínky vstupu uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 [3] (Schengenský hraniční kodex).
Právní předpisy Unie týkající se vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí stanoví režimy udělování dalších práv mobility, se zvláštními podmínkami pro vstup a pobyt ve členských státech, pro něž je uvedené acquis závazné.
Povolení k pobytu vydávaná v souladu s uvedenými právními předpisy využívají jednotný vzor, který je stanoven v nařízení (ES) č. 1030/2002.
S cílem umožnit příslušným orgánům, aby rozpoznaly ty státní příslušníky třetích zemí, kteří mohou tato zvláštní práva mobility využívat, je tedy důležité, aby v těchto povoleních k pobytu byly jasně uvedeny příslušné údaje, jako například „výzkumný pracovník“, „student“ nebo „osoba převedená v rámci společnosti“, v souladu s příslušnými právními předpisy Unie.
V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.
V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
Aby členské státy mohly využít stávající zásoby povolení k pobytu, mělo by se stanovit přechodné období, během něhož mohou členské státy stále používat původní povolení k pobytu.
Za Radu
Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. června 2018 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 26. června 2018.
Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé (Úř. věst. L 161, 29.5.2014, s. 3).
Rozhodnutí Rady 2002/639/ES ze dne 12. července 2002 o poskytnutí doplňkové makrofinanční pomoci Ukrajině (Úř. věst. L 209, 6.8.2002, s. 22).
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 646/2010/EU ze dne 7. července 2010 o poskytnutí makrofinanční pomoci Ukrajině (Úř. věst. L 179, 14.7.2010, s. 1).
Rozhodnutí Rady 2014/215/EU ze dne 14. dubna 2014 o poskytnutí makrofinanční pomoci Ukrajině (Úř. věst. L 111, 15.4.2014, s. 85).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).
Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 480/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se zřizuje Záruční fond pro vnější vztahy (Úř. věst. L 145, 10.6.2009, s. 10).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).
Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1).
Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE
Parlament, Rada a Komise připomínají, že nezbytnou podmínkou pro poskytnutí makrofinanční pomoci je, že země přijímající pomoc respektuje účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému založeného na pluralitě politických stran, jakož i zásady právního státu, a že zaručuje dodržování lidských práv.
Komise a Evropská služba pro vnější činnost sledují plnění této nezbytné podmínky po celou dobu poskytování makrofinanční pomoci Unie.
Na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2014 [3] je Nadaci mezinárodních standardů účetního výkaznictví (dále jen „nadace IFRS“), jež je právním nástupcem Nadace Výboru pro mezinárodní účetní standardy (IASCF), a Radě pro dozor nad veřejnými zájmy (PIOB) poskytováno do 31. prosince 2020 spolufinancování ze strany Unie ve formě grantů na provozní náklady.
Evropské poradní skupině pro účetní výkaznictví (EFRAG) bylo spolufinancování ze strany Unie ve formě grantů na provozní náklady poskytováno na základě nařízení (EU) č. 258/2014 do 31. prosince 2016.
Dne 12. listopadu 2013 Komise zveřejnila zprávu Philippa Maystadta, zvláštního poradce komisaře pro vnitřní trh a služby (dále jen „zpráva zvláštního poradce“), v níž jsou nastíněny potenciální reformy správy a řízení EFRAG, jejichž cílem je posílit přispění Unie k rozvoji mezinárodních účetních standardů.
Komise pozorně sledovala provádění reformy správy a řízení EFRAG a řádně informovala Evropský parlament a Radu v tomto ohledu.
Je tudíž vhodné pokračovat ve financování EFRAG i v období 2017–2020, aby byly plněny dlouhodobé cíle programu Unie na podporu zvláštních činností v oblasti účetního výkaznictví a auditu.
Rada EFRAG, která zohledňuje vyvážené zastoupení veřejných a soukromých zájmů, by měla zajistit, aby se její členové zavázali jednat v evropském veřejném zájmu.
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, Evropský orgán pro bankovnictví, Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropská centrální banka se vyzývají, aby co nejvíce aktivně přispívaly k činnosti rady EFRAG.
Komise by měla každoročně podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávu o hlavních výsledcích a činnostech EFRAG v předchozím roce.
V této zprávě by měl být rovněž posouzen vývoj týkající se kritéria „širšího veřejného blaha“ a poskytnut podrobný přehled vývoje v oblasti mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS).
Účetní standardy by neměly ohrožovat finanční stabilitu v Unii ani bránit hospodářskému rozvoji Unie.
Pokud jde o vývoj IFRS, PIOB a EFRAG, měla by výroční zpráva Komise pojednávat také o činnostech navazujících na doporučení Evropského parlamentu a o provádění těchto doporučení.
Kromě toho se nadace IFRS, PIOB a EFRAG vybízejí k tomu, aby se pravidelně nejméně jednou ročně účastnily slyšení organizovaných Evropským parlamentem s cílem poskytovat veškeré informace o rozvoji mezinárodního účetního výkaznictví a auditorských standardů.
Vzhledem k tomu, že nadace IFRS, PIOB a EFRAG jsou spolufinancovány z prostředků Unie a pracují na stejných cílech, měla by Komise Evropskému parlamentu a Radě pravidelněji poskytovat informace o jejich společné činnosti.
Komise by rovněž měla zvážit možné změny fungování a soukromoprávního postavení EFRAG v dlouhodobém výhledu.
Jelikož cíle tohoto nařízení, kterým je zvýšit rozpočet na program Unie v období 2017–2020 na podporu činností EFRAG, které přispívají k dosažení cílů politiky Unie v oblasti účetního výkaznictví, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
V zájmu zajištění kontinuity financování pro EFRAG by toto nařízení mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení a mělo by se použít ode dne 1. ledna 2017,
Účelem trestů je silně odrazovat potenciální pachatele v celé Unii.
Členské státy by měly zajistit, aby skutečnost, že byl trestný čin spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV [10], byla v souladu s platnými předpisy stanovenými jejich právními řády považována za přitěžující okolnost.
Měly by zajistit, aby soudci mohli k této přitěžující okolnosti při vyměřování trestů pro pachatele trestných činů přihlédnout, aniž by k tomu byli povinni.
Členské státy nejsou povinny přitěžující okolnost stanovit v případě, že trestné činy ve smyslu rámcového rozhodnutí 2008/841/SVV jsou podle vnitrostátního práva samostatné trestné činy a mohou za ně být uloženy přísnější tresty.
Vzhledem k zejména mobilitě pachatelů a výnosů z protiprávního jednání poškozujícího finanční zájmy Unie, jakož i ke složitým přeshraničním vyšetřováním, která z toho vyplývají, by měl každý členský stát stanovit svou soudní příslušnost, aby mohl proti tomuto jednání bojovat.
Každý členský stát by tak měl zajistit, aby se jeho soudní příslušnost vztahovala i na trestné činy spáchané s využitím informačních a komunikačních technologií, k nimž byl získán přístup z jeho území.
Vzhledem k tomu, že u přeshraničních trestných činů spadajících do působnosti této směrnice může být založena příslušnost více soudů, měly by členské státy zajistit, aby při uplatňování vnitrostátního práva provádějícího tuto směrnici byla plně respektována zásada ne bis in idem.
Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se promlčecích dob nezbytná k tomu, aby mohly proti protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie bojovat.
V případě trestných činů, jež lze postihovat trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby ve výši nejméně čtyř let, by promlčecí doba měla činit alespoň pět let od okamžiku spáchání daného trestného činu.
Tím by neměly být dotčeny členské státy, které promlčecí doby pro vyšetřování, trestní stíhání a výkon trestu nestanoví.
Aniž jsou dotčena pravidla v oblasti přeshraniční spolupráce a vzájemné právní pomoci v trestních věcech a další pravidla podle práva Unie, zejména podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 [11], je třeba vhodně upravit spolupráci, aby se zajistil účinný postup proti trestným činům, které vymezuje tato směrnice a které poškozují finanční zájmy Unie, včetně vzájemné výměny informací mezi členskými státy a Komisí a technické a operativní pomoci poskytované Komisí příslušným vnitrostátním orgánům, kterou mohou tyto orgány potřebovat k usnadnění koordinace svých vyšetřování.
Tato pomoc by neměla vést k zapojení Komise do vyšetřování nebo stíhání konkrétních trestných činů vnitrostátními orgány.
Účetní dvůr a auditoři pověření prováděním auditu rozpočtů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie by měli Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a dalším příslušným orgánům oznámit všechny skutečnosti, které by mohly být kvalifikovány jako trestný čin podle této směrnice, a členské státy by měly zajistit, aby vnitrostátní kontrolní orgány ve smyslu článku 59 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 postupovaly v souladu s článkem 8 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 stejným způsobem.
Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě podat zprávu o opatřeních přijatých členskými státy pro dosažení souladu s touto směrnicí.
Zpráva může být případně doplněna o návrhy zohledňující další možný vývoj, zejména ohledně financování rozpočtu Unie.
Tato směrnice by měla nahradit úmluvu pro ty členské státy, které jsou jí vázány.
Pro účely uplatňování čl. 3 odst. 4 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 [12] by měl být odkaz na závažné podvody ohrožující finanční zájmy Unie, jak jsou vymezeny v čl. 1 odst. 1 a v čl. 2 odst. 1 úmluvy, vykládán jako odkaz na podvod poškozující finanční zájmy Unie ve smyslu článku 3 a čl. 7 odst. 3 této směrnice nebo, pokud jde o trestné činy proti společnému systému DPH, ve smyslu čl. 2 odst. 2 této směrnice.
Součástí řádného provádění této směrnice členskými státy je i zpracování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány a výměna těchto údajů mezi členskými státy na jedné straně a mezi příslušnými orgány Unie na straně druhé.
Zpracování osobních údajů na vnitrostátní úrovni mezi příslušnými vnitrostátními orgány by mělo být upraveno acquis Unie.
Výměna osobních údajů mezi členskými státy by měla být prováděna v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 [13].
Pokud osobní údaje zpracovávají orgány, instituce a jiné subjekty Unie, měly by se použít nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 [14] nebo případně jiné právní akty Unie upravující zpracování osobních údajů těmito subjekty, jakož i platná pravidla týkající se utajení soudního řízení.
Nemělo by stanovit žádné povinnosti v oblasti započítávání či vykazování pro soukromé subjekty, včetně zemědělců a lesníků.
Odvětví LULUCF, včetně zemědělské půdy, má přímý a významný dopad na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby.
Jedním z důležitých cílů politik ovlivňujících tato odvětví je proto zajistit, aby existovala soudržnost s unijními cíli vytyčenými strategií pro biologickou rozmanitost.
Je třeba přijmout opatření pro provádění a podporu činností v tomto odvětví, které se týkají zmírňování a přizpůsobování.
Měla by být rovněž zajištěna soudržnost mezi společnou zemědělskou politikou a tímto nařízením.
Je třeba, aby se na snižování emisí skleníkových plynů odpovídajícím způsobem podílela všechna odvětví.
Mokřady jsou účinné ekosystémy pro ukládání uhlíku.
Ochrana a obnova mokřadů by tudíž mohla omezit emise skleníkových plynů v odvětví LULUCF.
V této souvislosti by mělo být vzato v úvahu upřesnění k pokynům Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 ohledně mokřadů.
Za účelem zajištění příspěvku odvětví LULUCF k dosažení cíle Unie snížit emise o alespoň 40 % a dlouhodobého cíle Pařížské dohody je potřebný spolehlivý systém započítávání.
K zajištění přesných záznamů o emisích a jejich pohlcování v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 (dále jen „pokyny IPCC“) by se měly využívat hodnoty vykazované ročně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 pro kategorie využití půdy a přechod mezi kategoriemi využití půdy, čímž se zjednoduší postupy používané podle úmluvy UNFCCC a Kjótského protokolu.
Půda, u níž dojde k přeměně na jinou kategorii využití půdy, by měla být považována za půdu v procesu přechodu na tuto kategorii po standardní dobu dvaceti let stanovenou v pokynech IPCC.
Členské státy by se mohly odchýlit od této standardní doby pouze u zalesněné půdy a pouze v omezených případech odůvodněných na základě pokynů IPCC.
Změny v pokynech IPCC ve znění přijatém konferencí smluvních stran UNFCCC nebo konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody by se měly vhodným způsobem odrazit v příslušných požadavcích na vykazování podle tohoto nařízení.
V mezinárodně schválených pokynech IPCC se uvádí, že emise ze spalování biomasy v odvětví energetiky lze považovat za rovné nule pod podmínkou, že jsou tyto emise započteny v odvětví LULUCF.
V Unii se emise ze spalování biomasy započítávají podle článku 38 nařízení Komise (EU) č. 601/2012 a ustanovení obsažených v nařízení (EU) č. 525/2013 jako nulové, soulad s pokyny IPCC by byl tudíž zajištěn pouze tehdy, budou-li tyto emise přesně zohledněny v tomto nařízení.
Emise a pohlcení z lesní půdy závisejí na řadě přírodních faktorů, na dynamických charakteristických znacích lesů souvisejících s věkem, jakož i na předchozích i stávajících postupech obhospodařování, které se mezi členskými státy zásadně liší.
Uplatnění referenčního roku by neumožnilo zohlednit tyto aspekty a jejich cyklické důsledky pro emise a pohlcování nebo meziroční variace emisí a pohlcování.
Příslušná pravidla započítávání by namísto toho měla stanovit použití referenčních úrovní, aby se vyloučily vlivy přírodních faktorů a faktorů spjatých se zvláštnostmi jednotlivých zemí.
Referenční úrovně pro lesy by měly zohledňovat jakoukoli nevyváženou věkovou strukturu lesů a neměly by nepatřičně omezovat budoucí míru obhospodařování lesů, a to s cílem zachovat nebo posílit dlouhodobé propady uhlíku.
S ohledem na historickou situaci Chorvatska by mohla referenční úroveň pro lesy pro tento členský stát zohledňovat rovněž okupaci jeho území a válečnou a poválečnou situaci, které měly v referenčním období dopad na obhospodařování lesů.
Příslušná pravidla započítávání zohledňují zásady udržitelného obhospodařování lesů stanovené ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě („Forest Europe“).
Komise určí prostřednictvím prováděcích aktů referenční laboratoř Evropské unie pro newcastleskou chorobu.
Tyto prováděcí akty se přijmou přezkumným postupem podle článku 25.
Referenční laboratoř Evropské unie pro newcastleskou chorobu má tyto úkoly a povinnosti:
v konzultaci s Komisí koordinovat metody diagnostiky newcastleské choroby v členských státech, zejména těmito způsoby:
specifikace, uchovávání a poskytování kmenů viru newcastleské choroby pro sérologické testy a pro výrobu antisér;
dodávání standardních sér a jiných referenčních činidel národním referenčním laboratořím pro standardizaci testů a činidel používaných členskými státy;
vytvoření a uchovávání sbírky kmenů a izolátů viru newcastleské choroby;
organizace pravidelných srovnávacích testů diagnostických postupů na úrovni Unie;
shromažďování a vyhodnocování údajů a informací o používaných diagnostických metodách a o výsledcích testů prováděných v Unii;
charakterizování izolátů virů newcastleské choroby nejmodernějšími metodami pro získání rozsáhlých znalostí o epidemiologii newcastleské choroby;
sledování vývoje v oblasti dozoru nad newcastleskou chorobou a související epidemiologie a prevence na celém světě;
shromažďování odborných znalostí o viru newcastleské choroby a jiných relevantních virech pro umožnění rychlých diferenciálních diagnóz;
získávání dokonalého know-how o přípravě a používání veterinárních imunologických preparátů k eradikaci a tlumení newcastleské choroby;
aktivně pomáhat při zjišťování ohnisek newcastleské choroby v členských státech získáváním izolátů viru pro potvrzení diagnózy, určování typu viru a epidemiologické studie;
podporovat odbornou přípravu nebo rekvalifikaci odborníků na laboratorní diagnostiku s cílem postupně harmonizovat diagnostické techniky v rámci celé Unie.“
Článek 19 se mění takto:
odstavec 5 se nahrazuje tímto:
V míře, která je nutná pro řádné uplatňování opatření stanovených v tomto článku, předloží členské státy Komisi v rámci Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva informace o nákazové situaci a uplatněných opatřeních pro tlumení.“;
doplňuje se nový odstavec, který zní:
Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit pravidla týkající se informací, které mají členské státy předkládat Komisi, jak je stanoveno v odstavci 5 tohoto článku.
Článek 21 se nahrazuje tímto:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 zavedlo program Kreativní Evropa (2014–2020) k podpoře evropských kulturních a kreativních odvětví.
Jedinečnost Orchestru mladých Evropské unie (dále jen „orchestr“) spočívá v tom, že jde o evropský orchestr, který přesahuje kulturní hranice a skládá se z mladých hudebníků, kteří jsou vybíráni podle náročných kvalitativních kritérií prostřednictvím každoročního přísného konkurzu ve všech členských státech.
Je jediným orchestrem v Unii, který přijímá hudebníky ze všech členských států.
Od svého založení orchestr přispívá k podpoře mezikulturního dialogu a vzájemné úctě a porozumění prostřednictvím kultury.
Orchestr tím, že prezentuje bohatství a rozmanitost evropských kultur a nové talenty, působí jako kulturní vyslanec Unie.
Přispěl také k poznávání evropského hudebního dědictví, šíření evropských děl a k mobilitě mladých evropských talentů bez ohledu na národní a evropské hranice.
Orchestr poskytuje pravidelnou přípravu pro mladé hudebníky prostřednictvím rezidenčního programu a nabízí příležitosti k vystoupení, čímž podporuje jejich mezinárodní kariéry a rozvíjí jejich dovednosti pod vedením uznávaných dirigentů.
Orchestr by měl neustále diverzifikovat své příjmy tím, že bude aktivně usilovat o získání finanční podpory z jiných zdrojů než z prostředků Unie s cílem zaručit svoji udržitelnost a omezit svoji závislost na financování Unie.
Orchestr by proto měl zajistit nákladovou efektivitu svého řízení.
Orchestr by měl usilovat o zvýšení své viditelnosti, a to i v tradičních a digitálních médiích, a vystupovat na evropských akcích a ve více členských státech.
Orchestr by měl ve spolupráci se svými přidruženými partnery na národní úrovni zvýšit povědomí o každoročních konkurzech s cílem dosáhnout vyváženějšího zastoupení hudebníků ze všech členských států v orchestru.
Činnosti orchestru by měly být v souladu s cíli programu Kreativní Evropa, a zejména s jeho cílem podporovat budování publika a s prioritami dílčího programu Kultura.
Orchestr by se proto měl aktivně zapojit do budování publika a zaměřit se přitom zvláště na mladé lidi.
Orchestr byl založen v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. března 1976, a je proto mezi orchestry v Evropě výjimečný.
Přínos orchestru byl a je uznáván členskými státy a orgány Unie, jakož i jednotlivými předsedy Komise a Evropského parlamentu.
Vzhledem ke svému zvláštnímu postavení, strategickým cílům a činnostem, které přesahují výlučný zájem a výhodu jednoho nebo několika členských států a jasně prokazují evropskou přidanou hodnotu, může být považován za subjekt, jejž označuje základní právní akt, ve smyslu čl. 190 odst. 1 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012, což umožňuje udělování grantů bez výzvy k podávání návrhů.
Orchestru by mělo být výjimečně poskytnuto financování do konce programu Kreativní Evropa, tedy do dne 31. prosince 2020.
Orchestr by tedy měl být výjimečně zahrnut do opatření, která čerpají výhody z podpory jak dílčího programu Kultura, tak i meziodvětvové složky programu Kreativní Evropa.
Pro zajištění hladkého fungování orchestru by měl mít orchestr možnost získat podporu co nejdříve, a to zejména pokud jde o náklady vzniklé v roce 2018 před vstupem tohoto nařízení v platnost.
Toto nařízení by se proto mělo použít se zpětnou působností od 1. ledna 2018.
Nakládání s odpady v Unii je třeba zlepšit, aby bylo možné zachovat, chránit a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů a posílit zásady oběhového hospodářství.
Aby se snížila administrativní zátěž pro malá zařízení nebo podniky, měly by se zjednodušit požadavky týkající se povolení a registrace pro malá zařízení nebo podniky.
Ukázalo se, že zprávy o provádění, které členské státy vypracovávají každé tři roky, nejsou účinným nástrojem pro ověřování dodržování předpisů a zajištění správného provádění a vytvářejí zbytečnou administrativní zátěž.
Je proto třeba zrušit ustanovení, která členským státům ukládají povinnost předkládat tyto zprávy.
Místo nich by sledování dodržování předpisů mělo vycházet výhradně z údajů, které členské státy každý rok oznámí Komisi.
Údaje poskytnuté členskými státy mají pro Komisi zásadní význam při posuzování dodržování práva Unie v oblasti nakládání s odpady ze strany členských států.
Kvalitu, spolehlivost a srovnatelnost údajů by mělo zlepšit zavedení jednotného kontaktního místa pro předávání veškerých údajů o odpadech, zrušení zastaralých požadavků na předkládání zpráv, porovnání vnitrostátních metodik předkládání zpráv a zavedení zprávy o kontrole kvality údajů.
Pro účinné provádění a zajištění srovnatelnosti údajů mezi členskými státy je nanejvýš důležité předávání spolehlivých údajů týkajících se nakládání s odpady.
Při předkládání zpráv o dosažení cílů stanovených ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, 2006/66/ES a 2012/19/EU by proto měly členské státy používat nejnovější pravidla vypracovaná Komisí a metodiky vyvinuté vnitrostátními příslušnými orgány odpovědnými za provádění těchto směrnic.
Hierarchie způsobů nakládání s odpady, jak ji stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, se v rámci unijních právních předpisů týkajících se předcházení vzniku odpadu a nakládání s ním uplatňuje jakožto žebříček priorit.
Při dosahování cílů této směrnice by členské státy měly přijímat opatření nezbytná pro zohlednění žebříčku priorit hierarchie způsobů nakládání s odpady a pro zajištění praktického uplatňování těchto priorit.
V rámci závazku Unie provést přechod na oběhové hospodářství by měly být směrnice 2000/53/ES, 2006/66/ES a 2012/19/EU přezkoumány a v případě potřeby pozměněny s ohledem na jejich provádění, a zejména se zvážením proveditelnosti stanovení cílů pro konkrétní materiály obsažené v příslušných tocích odpadů.
Při přezkumu směrnice 2000/53/ES by se měla věnovat pozornost i problematice vozidel s ukončenou životností, jež nejsou vykázána, a to i přepravě ojetých vozidel, u nichž je podezření, že se jedná o vozidla s ukončenou životností, a uplatňování pokynů kontaktních subjektů č. 9 k přepravě vozidel jakožto odpadu.
Při přezkumu směrnice 2006/66/ES by se rovněž měl zohlednit technický vývoj nových typů baterií, u nichž se nepoužívají nebezpečné látky.
Za účelem změny a doplnění směrnice 2000/53/ES a změny směrnice 2012/19/EU by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o čl. 4 odst. 2 písm. b), čl. 5 odst. 5, čl. 6 odst. 6 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2000/53/ES ve znění této směrnice a článek 19 směrnice 2012/19/EU ve znění této směrnice.
Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.
Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení směrnice 2000/53/ES, pokud jde o čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 1d uvedené směrnice ve znění této směrnice, a k provedení směrnice 2012/19/EU, pokud jde o čl. 16 odst. 9 uvedené směrnice ve znění této směrnice, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci.
Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011.
Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšení nakládání s odpady v Unii, a tím i přispění k zachování, ochraně a zlepšování kvality životního prostředí a k uvážlivému a racionálnímu využívání přírodních zdrojů, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
Směrnice 2000/53/ES, 2006/66/ES a 2012/19/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.
Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice do vnitrostátního práva o jeden či více dokumentů, které objasňují vztah mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů.
Podkladové údaje by měly být získány z příslušných databází Komise.
Metodika pro určení podílu využití jednotlivých celních kvót byla stanovena dohodou mezi Unií a Spojeným královstvím v souladu s požadavky článku XXVIII GATT 1994, a proto by měla být v plném rozsahu zachován s cílem zajistit její jednotné uplatňování.
V případech, kdy v reprezentativním období nebyl pro konkrétní celní kvótu zaznamenán obchod, by se pro stanovení podílu využití Spojeného království měly uplatnit dva alternativní přístupy.
V těch případech, kdy existuje další celní kvóta s totožnou definicí produktu, by se podíl využití uvedené totožné celní kvóty měl uplatnit na celní kvótu, u níž v reprezentativním období nedošlo k obchodu.
V těch případech, kdy neexistuje celní kvóta s totožnou definicí produktu, by se vzorec pro výpočet podílu využití měl uplatnit na dovozy Unie v odpovídajících celních položkách mimo celní kvótu.
Pokud jde o dotčené zemědělské celní kvóty, články 184 až188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 stanoví potřebný právní základ pro správu celních kvót po jejich rozdělení tímto nařízením.
V tomto ohledu jsou příslušná množství celních kvót stanovena v části A přílohy tohoto nařízení.
Správa celních kvót by proto měla být prováděna s náležitým ohledem na cíle společné zemědělské politiky, stanovené ve Smlouvě o fungování EU, a na multifunkční charakter zemědělské činnosti.
Pokud jde o celní kvóty vztahující se na většinu produktů rybolovu, průmyslové výrobky a určité zpracované zemědělské produkty, jsou celní kvóty spravovány podle nařízení (ES) č. 32/2000.
Příslušná množství celních kvót jsou stanovena v příloze I uvedeného nařízení a zmíněná příloha by měla proto být nahrazena množstvími stanovenými v části B přílohy tohoto nařízení.
Čtyři celní kvóty pro odvětví rybolovu nejsou spravovány podle nařízení (ES) č. 32/2000, nýbrž podle nařízení Komise (ES) č. 847/2006, kterým se provádí rozhodnutí Rady 2006/324/ES.
Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci k úpravě ustanovení nařízení (ES) č. 847/2006, pokud jde o tyto čtyři celní kvóty v odvětví rybolovu, v souladu s rozdělením množství podle tohoto nařízení.
Za účelem zohlednění skutečnosti, že jednání s dotčenými členy WTO probíhají současně s řádným legislativním postupem pro přijetí tohoto nařízení, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU měnící části A a C přílohy tohoto nařízení, pokud jde o množství rozdělených celních kvót uvedených v těchto přílohách, s cílem zohlednit jakékoli uzavřené dohody nebo relevantní informace, které může Komise obdržet v souvislosti s těmito vyjednáváními a které by svědčily o tom, že specifické faktory, které nebyly dříve známy, vyžadují úpravu rozdělení celních kvót mezi Unii a Spojené království, při zajištění souladu se společnou metodikou dohodnutou mezi Unií a Spojeným královstvím.
Tato pravomoc přijímat akty by měla být přenesena na Komisi rovněž tehdy, pokud takové relevantní informace budou k dispozici z jiných zdrojů, které mají zájem na určité celní kvótě.
Kromě toho by nařízení (ES) č. 32/2000 by mělo být změněno v tom smyslu, aby byla na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty podle článku 290 Smlouvy o fungování EU měnící přílohu I uvedeného nařízení.
V souladu se zásadou proporcionality a s ohledem na vystoupení Spojeného království z Unie je nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro rozdělení celních kvót uvedených v listině koncesí a závazků Unie v rámci WTO.
Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU.
Pokud použitelnost aktu končí určitého dne, v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 nastane okamžik skončení použitelnosti uplynutím poslední hodiny tohoto dne.
Toto nařízení by se proto mělo použít ode dne následujícího po dni, kdy se na Spojené království přestane uplatňovat nařízení (ES) č. 32/2000, protože od tohoto dne budou Unie a Spojené království muset znát své závazky v rámci WTO.
Ustanovení tohoto nařízení, která stanoví přenesení pravomoci a svěření prováděcích pravomocí, by se však měla použít ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
Vzhledem k procedurálním požadavkům řádného legislativního postupu a k tomu, že po přijetí tohoto nařízení bude jednak nutné přijmout prováděcí akty pro jeho uplatňování a jednak bude třeba, aby v okamžiku, kdy se na Spojené království přestane vztahovat listina koncesí a závazků Unie, k čemuž by mělo dojít již 30. března 2019, bylo stanoveno rozdělení celních kvót, které bude možné začít okamžitě uplatňovat, je nezbytné, aby toto nařízení vstoupilo v platnost co nejdříve,
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 91/2003 bylo několikrát podstatně změněno.
Vzhledem k potřebě provést další změny by uvedené nařízení mělo být v zájmu přehlednosti přepracováno.
Železnice jsou důležitou součástí dopravních sítí Unie.
K tomu, aby Komise mohla sledovat a rozvíjet společnou dopravní politiku, jakož i dopravní prvky týkající se regionálních politik a politik transevropských sítí, jsou nezbytné statistické údaje o železniční přepravě zboží a cestujících.
K tomu, aby Komise mohla připravovat a sledovat činnosti Unie v oblasti bezpečnosti dopravy, jsou rovněž nezbytné statistické údaje o bezpečnosti železniční dopravy.
Agentura Evropské unie pro železnice shromažďuje údaje o nehodách podle přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES, pokud jde o společné bezpečnostní ukazatele a společné metody pro stanovení výše škod při nehodách.
Ke splnění kontrolních úkolů stanovených v článku 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU jsou rovněž potřebné statistické údaje na úrovni Unie o železniční dopravě.
Statistické údaje na úrovni Unie o všech druzích dopravy by měly být shromažďovány podle společných pojmů a norem s cílem dosáhnout co nejvyšší porovnatelnosti mezi druhy dopravy.
Je důležité, aby nedocházelo ke zdvojování činností a aby se optimalizovalo využívání existujících informací, které lze využít pro statistické účely.
Za tímto účelem a s cílem poskytovat občanům Unie a dalším zainteresovaným stranám snadno dostupné a užitečné informace o bezpečnosti železniční dopravy a o interoperabilitě železničního systému, včetně železniční infrastruktury, by mezi útvary Komise a příslušnými subjekty, a to i na mezinárodní úrovni, měly být uzavřeny vhodné dohody o spolupráci týkající se statistických činností.
Při tvorbě evropských statistik by měla být dosažena rovnováha mezi potřebami uživatelů a zatížením respondentů.
Ve zprávě Evropskému parlamentu a Radě o zkušenostech získaných při uplatňování nařízení (ES) č. 91/2003 poukazuje Komise na to, že dlouhodobý vývoj povede pravděpodobně ke zmenšení objemu údajů již shromažďovaných na základě uvedeného nařízení nebo k jejich zjednodušení a že cílem je zkrátit lhůtu pro předávání ročních údajů o cestujících po železnici.
Komise by měla i nadále v pravidelných intervalech předkládat zprávy o provádění tohoto nařízení.
Koexistence železničních podniků v soukromém a veřejném vlastnictví působících na komerčním trhu železniční dopravy vyžaduje výslovné stanovení statistických informací, které by měly poskytovat všechny železniční podniky a šířit Eurostat.
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření společných statistických norem, které umožňují vytváření harmonizovaných údajů a které mají být v každém členském státě zaváděny pod vedením orgánů a institucí příslušných pro sestavování úředních statistik, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 poskytuje referenční rámec pro ustanovení tohoto nařízení.
Aby mohl být zohledněn nový vývoj v členských státech při současném zachování harmonizovaného shromažďování údajů o železniční dopravě v celé Unii a aby byla zachována vysoká kvalita údajů předávaných členskými státy, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změnu tohoto nařízení za účelem přizpůsobení technických definic a doplnění dalších technických definic.
Komise by měla zajistit, aby tyto akty v přenesené pravomoci nepředstavovaly další významnou zátěž pro členské státy či pro respondenty.
Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přesné stanovení informací, které mají být poskytovány pro zprávy o kvalitě a porovnatelnosti výsledků a o opatřeních k šíření těchto výsledků ze strany Komise (Eurostatu).
Návrh byl konzultován s Výborem pro Evropský statistický systém,
Seznam látek podle čl. 1 odst. 1 písm. b)
P-methylthioamfetamin neboli 4-methylthioamfetamin – podle rozhodnutí Rady 1999/615/SVV [1].
Paramethoxymethylamfetamin neboli N-methyl-1-(4-methoxyfenyl)-2-aminopropan – podle rozhodnutí Rady 2002/188/SVV [2].
2,5-dimethoxy-4-jodfenetylamin, 2,5-dimethoxy-4-ethylthiofenethylamin, 2,5-dimethoxy-4-(n)-propylthiofenethylamin a 2,4,5-trimethoxyamfetamin – podle rozhodnutí Rady 2003/847/SVV [3].
enzylpiperazin neboli 1-benzyl-1,4-diazacyklohexan neboli N-benzylpiperazin neboli benzylpiperazin – podle rozhodnutí Rady 2008/206/SVV [4].
ethylmethkatinon – podle rozhodnutí Rady 2010/759/EU [5].
ethyl-5-(4-methylfenyl)-4,5-dihydrooxazol-2-amin (4,4′-DMAR) a 1-cyklohexyl-4-(1,2-difenylethyl)-piperazin (MT-45) – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2015/1873 [6].
etamfetamin – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2015/1874 [7].
od-2,5-dimethoxy-N-(2-methoxybenzyl)fenethylamin (25I-NBOMe), 3,4-dichlor-N-[[1-(dimethylamino)cyklohexyl]methyl]benzamid (AH-7921), 3,4-methylendioxypyrovaleron (MDPV) a 2-(3-methoxyfenyl)-2-(ethylamino)cyklohexanon (methoxetamin) – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2015/1875 [8].
5-(2-aminopropyl)indol – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2015/1876 [9].
enyl-2-(pyrrolidin-1-yl)pentan-1-on (α-pyrrolidinovalerofenon, α-PVP) – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2016/1070 [10].
Methyl-2-[1-(cyklohexylmethyl)-1H-indol-3-karbonyl]amino-3,3-dimethylbutanoát (MDMB-CHMICA) – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2017/369 [11].
N-(1-fenethylpiperidin-4-yl)-N-fenylakrylamid (akryl-fentanyl) – podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2017/1774 [12].
Rozhodnutí Rady 1999/615/SVV ze dne 13. září 1999, kterým se definuje 4-MTA jako nová syntetická droga, která musí být podrobena kontrolním opatřením a trestům (Úř. věst. L 244, 16.9.1999, s. 1).
Rozhodnutí Rady 2002/188/SVV ze dne 28. února 2002 o kontrolních opatřeních a trestních sankcích v souvislosti s novou syntetickou drogou PMMA (Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 14).
Rozhodnutí Rady 2003/847/SVV ze dne 27. listopadu 2003 o kontrolních opatřeních a trestních sankcích ve vztahu k novým syntetickým drogám 2C-I, 2C-T-2, 2C-T-7 a TMA-2 (Úř. věst. L 321, 6.12.2003, s. 64).
Rozhodnutí Rady 2008/206/SVV ze dne 3. března 2008 o vymezení 1-benzylpiperazinu (BZP) jako nové psychoaktivní látky, která má podléhat kontrolním opatřením a trestněprávním ustanovením (Úř. věst. L 63, 7.3.2008, s. 45).
Rozhodnutí Rady 2010/759/EU ze dne 2. prosince 2010 o podrobení 4-methylmethkatinonu (mefedronu) kontrolním opatřením (Úř. věst. L 322, 8.12.2010, s. 44).
Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2015/1873 ze dne 8. října 2015 o podrobení 4-methyl-5-(4-methylfenyl)-4,5-dihydrooxazol-2-aminu (4,4′-DMAR) a 1-cyklohexyl-4-(1,2-difenylethyl)-piperazinu (MT-45) kontrolním opatřením (Úř. věst. L 275, 20.10.2015, s. 32).
Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2015/1874 ze dne 8. října 2015 o podrobení 4-metamfetaminu kontrolním opatřením (Úř. věst. L 275, 20.10.2015, s. 35).
Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2015/1875 ze dne 8. října 2015 o podrobení 4-jod-2,5-dimethoxy-N-(2-methoxybenzyl)fenethylaminu (25I-NBOMe), 3,4-dichlor-N-[[1-(dimethylamino)cyklohexyl]methyl]benzamidu (AH-7921), 3,4-methylendioxypyrovaleronu (MDPV) a 2-(3-methoxyfenyl)-2-(ethylamino)cyklohexanonu (methoxetaminu) kontrolním opatřením (Úř. věst. L 275, 20.10.2015, s. 38).
Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2016/1070 ze dne 27. června 2016 o podrobení látky 1-fenyl-2-(pyrrolidin-1-yl)pentan-1-on (α-pyrrolidinovalerofenon, α-PVP) kontrolním opatřením (Úř. věst. L 178, 2.7. 2016, s. 18).
Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2017/369 ze dne 27. února 2017 o podrobení látky methyl-2-[1-(cyklohexylmethyl)-1H-indol-3-karbonyl]amino-3,3-dimethylbutanoát (MDMB-CHMICA) kontrolním opatřením (Úř. věst. L 56, 3.3.2017, s. 210).
Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2017/1774 ze dne 25. září 2017 o podrobení N-(1-fenethylpiperidin-4-yl)-N-fenylakrylamid (akryl-fentanylu) kontrolním opatřením (Úř. věst. L 251, 29.9.2017, s. 21).
Směrnice Rady 86/278/EHS a 87/217/EHS jsou založeny na článcích 100 a 235 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, nyní článcích 115 a 352 Smlouvy o fungování Evropské Unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).
Změny uvedených směrnic v tomto rozhodnutí souvisejí s politikou Unie v oblasti životního prostředí a jsou přímým důsledkem zrušení směrnice Rady 91/692/EHS na základě čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.
Je proto vhodné, aby uvedená změna byla založena na čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/63/ES je založena na článku 100a Smlouvy o založení Evropského společenství, nyní článku 114 Smlouvy o fungování EU.
Směrnice 91/692/EHS byla přijata, aby v rámci jednotlivých odvětví racionalizovala a zlepšila ustanovení o předávání informací a zveřejňování zpráv týkajících se některých směrnic o ochraně životního prostředí.
Pro dosažení tohoto cíle změnila směrnice 91/692/EHS několik směrnic, aby se zavedly jednotné požadavky na podávání zpráv.
Provádění požadavků na podávání zpráv zavedených směrnicí 91/692/EHS se stalo obtížné a neúčinné.
Řada aktů Unie pozměněných směrnicí 91/692/EHS byla navíc nahrazena a nadále již neobsahuje požadavky na podávání zpráv zavedené zmíněnou směrnicí.
Například směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES zrušila sedm aktů Unie v oblasti vodní politiky a nepřevzala systém podávání zpráv zavedený směrnicí 91/692/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU kromě toho neobsahuje žádný odkaz na směrnici 91/692/EHS a stanoví místo toho odlišný systém podávání zpráv.
Směrnice 91/692/EHS zároveň neupravuje používání elektronických nástrojů.
S úspěšným rozvojem sítě Reportnet Evropské agentury pro životní prostředí a odvětvových iniciativ v oblasti racionalizace podávání zpráv – např. Evropský systém informací o vodě – došlo k rostoucímu zpochybnění potřeby a účinnosti horizontálního nástroje pro podávání zpráv.
Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES a souvisejícím rozvojem sdíleného informačního systému o životním prostředí nakonec došlo k zavedení modernějšího a účinnějšího horizontálního přístupu ke správě informací a podávání zpráv souvisejících s politikou Unie v oblasti životního prostředí.
Směrnice 91/692/EHS by proto měla být zrušena.
Většina směrnic pozměněných směrnicí 91/692/EHS již neplatí.
Nicméně směrnice 86/278/EHS a 87/217/EHS jsou stále platné.
Směrnice 86/278/EHS požaduje po členských státech, aby podávaly zprávy o provádění této směrnice na základě dotazníku nebo osnovy vypracované Komisí v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 91/692/EHS.
Aby zrušením směrnice 91/692/EHS nedošlo ke vzniku právní mezery, je nutno nahradit odkaz na směrnici 91/692/EHS odkazem na postup uvedený ve směrnici 86/278/EHS.
Po přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, které upravuje ukončení výroby a používání surového azbestu a produktů s jeho obsahem v Unii, není podávání zpráv členskými státy podle směrnice 87/217/EHS nadále nutné.
Požadavky na podávání zpráv stanovené v uvedené směrnici je proto vhodné zrušit.
Po vstupu v platnost směrnice 91/692/EHS obsahovaly odkaz na uvedenou směrnici následující nařízení a směrnice: směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES, směrnice 94/63/ES, směrnice Rady 1999/31/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013.
Jako součást akčního plánu EU pro oběhové hospodářství navrhla Komise změnit směrnice 94/62/ES, 1999/31/ES, 2000/53/ES a 2008/98/ES tak, aby se nahradil odkaz na směrnici 91/692/EHS.
Za účelem zajištění aktuálnosti některých ustanovení příloh směrnice 86/278/EHS, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přizpůsobení těchto ustanovení technickému a vědeckému pokroku.
Přizpůsobení příloh směrnice 2009/31/ES by nemělo vést ke snížení míry bezpečnosti nebo k oslabení zásad pro monitorování stanovených kritérii v těchto přílohách.
V souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) při vymezování a provádění svých politik a činností má Unie přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví.
Navíc, a jak je uvedeno v článku 11 Smlouvy o fungování EU, požadavky na ochranu životního prostředí musí být, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje, zahrnuty do politik a činností Unie.
Články 120 a 121 Smlouvy o fungování EU stanoví, že členské státy mají směřovat své hospodářské politiky tak, aby v rámci hlavních směrů, které určí Rada, přispívaly k dosahování cílů Unie.
Koordinace hospodářských politik členských států je tedy záležitostí společného zájmu.
Několik členských států podstoupilo a i nadále podstupuje nápravné postupy za účelem nápravy makroekonomických nerovnováh nashromážděných v minulosti a mnohé členské státy zápasí s problémem nízkého růstového potenciálu.
Provádění strukturálních reforem si Unie stanovila jako jednu ze svých politických priorit za účelem dosažení udržitelného oživení, nastartování hospodářského růstu, který by posílil schopnost přizpůsobení a podporu procesu sbližování.
Reformy jsou ze své podstaty složité procesy, které vyžadují celý řetězec vysoce specializovaných znalostí a dovedností a také dlouhodobou perspektivu.
Provádění strukturálních reforem v řadě různých oblastí veřejné politiky je náročné, neboť obvykle trvá určitou dobu, než se projeví jejich dopad.
Proto je pro krizí zasažené či strukturálně slabé ekonomiky včasné a účinné navržení a provedení reforem zásadní.
V této souvislosti poskytnutí podpory ze strany Unie ve formě technické pomoci sehrálo v minulých několika letech při podpoře ekonomického ozdravení Kypru a Řecka významnou úlohu.
Pro úspěšné provedení strukturálních reforem má zásadní význam převzetí odpovědnosti v místě jejich uskutečnění.
Členské státy mohou využít podporu za účelem řešení výzev v oblasti navrhování a provádění strukturálních reforem podporujících růst, které jsou v souladu s hospodářskými a sociálními cíli Unie.
Tyto výzvy mohou záviset na různých faktorech, jako je omezená správní a institucionální kapacita nebo nesprávné uplatňování a provádění právních předpisů Unie.
Unie má značné zkušenosti s poskytováním konkrétní podpory vnitrostátním správám a ostatním orgánům členských států v oblasti budování kapacit a podobných opatření v určitých odvětvích (např. daně, cla a podpora malých a středních podniků) a ve vztahu k provádění politiky soudržnosti.
Zkušenosti, které Unie získala při poskytování pomoci vnitrostátním orgánům provádějícím reformy, by měly být využity ke zlepšení schopnosti Unie poskytovat podporu členským státům.
Za účelem poskytnutí podpory členským státům, které provádějí reformy na podporu růstu a žádají v této souvislosti Unii o pomoc, je potřebné komplexní a integrované opatření.
Ve zvláštní zprávě Evropského účetního dvora č. 19/2015 nazvané „Je nutno věnovat více pozornosti výsledkům, aby se poskytování technické pomoci Řecku zlepšilo“ jsou uvedena užitečná doporučení týkající se poskytování technické pomoci Komise členským státům.
Tato doporučení by měla být zohledněna při poskytování podpory v rámci tohoto nařízení.
V této souvislosti je nezbytné zavést program na podporu strukturálních reforem (dále jen „program“) s cílem posílit kapacitu členských států pro přípravu a provádění prorůstových správních a strukturálních reforem, mimo jiné prostřednictvím pomoci pro účinné a účelné využívání finančních prostředků Unie.
Cílem programu je přispívat k dosažení společných cílů spočívajících v podpoře hospodářského oživení, soudržnosti, vytváření pracovních míst, posílení konkurenceschopnosti a produktivity Evropy a stimulování investic do reálné ekonomiky.
Dosažení těchto cílů by rovněž umožnilo lépe reagovat na hospodářské a sociální výzvy, kterými je dosažení vysoké úrovně sociálního zabezpečení a také vysoce kvalitních zdravotních a vzdělávacích služeb a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
Podpora v rámci programu by měla být poskytována Komisí na základě žádosti členského státu v oblastech týkajících se soudržnosti, konkurenceschopnosti, produktivity, inovací, inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, zaměstnanosti a investic, jako jsou rozpočet a daně, veřejné služby, institucionální a správní reformy, soudnictví, boj proti podvodům, korupci, praní špinavých peněz a daňovým únikům, podnikatelské prostředí, rozvoj soukromého sektoru, hospodářská soutěž, zadávání veřejných zakázek, veřejná účast v podnicích, procesy privatizace, přístup k financování, politiky týkající se finančního sektoru, obchod, udržitelný rozvoj, vzdělávání a odborná příprava, politiky zaměstnanosti, veřejného zdraví, azylu, migrace, zemědělství, rozvoje venkova a rybolovu.
Členské státy by měly mít možnost požádat Komisi o podporu v rámci tohoto programu při provádění reforem v rámci postupů správy ekonomických záležitostí, zejména při konkrétních doporučeních pro jednotlivé země v rámci evropského semestru, při opatřeních týkajících se provádění práva Unie, jakož i při provádění ekonomických ozdravných programů.
Rovněž by měly mít možnost požádat o podporu v souvislosti s reformami, které uskutečňují z vlastní iniciativy za účelem dosažení soudržnosti, investic, udržitelného růstu, vytváření pracovních míst a konkurenceschopnosti.
Komise by mohla vypracovat pokyny k hlavním prvkům žádosti o podporu.
Na základě dialogu s žádajícím členským státem, mimo jiné v kontextu evropského semestru, by Komise měla žádost analyzovat, přičemž by měla zohlednit zásady transparentnosti, rovného zacházení a řádného finančního řízení, a určit podporu, která má být poskytnuta, na základě naléhavosti, rozsahu a hloubky zjištěných problémů, potřeby podpory v souvislosti s příslušnými oblastmi politik, analýzy socioekonomických ukazatelů a obecné správní kapacity členského státu.
Na základě této analýzy a s přihlédnutím ke stávajícím akcím a činnostem financovaným z fondů Unie nebo programů Unie by se Komise měla dohodnout s dotčeným členským státem na prioritních oblastech, cílech, orientačním harmonogramu, rozsahu podpůrných opatření, která mají být poskytnuta, a odhadovaném celkovém finančním příspěvku pro tuto podporu, které budou stanoveny v plánu spolupráce a podpory.
Komise by zejména z důvodu transparentnosti měla plány spolupráce a podpory poskytnout za podmínek stanovených v tomto nařízení Evropskému parlamentu a Radě.
Samosprávné kvalifikované fondy rizikového kapitálu i správci nesamosprávných kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu musí mít počáteční kapitál ve výši 50000 EUR.“
Vlastní kapitál musí vždy činit alespoň osminu fixních režijních nákladů, které správci vznikly v předchozím roce.
Příslušný orgán domovského členského státu může tento požadavek upravit v případě, že v podnikatelské činnosti správce došlo od předchozího roku k podstatné změně.
Pokud správce kvalifikovaného fondu rizikového kapitálu vykonává podnikatelskou činnost méně než jeden rok, činí tento požadavek osminu fixních režijních nákladů očekávaných podle jeho podnikatelského plánu, ledaže příslušný orgán domovského členského státu vyžaduje úpravu tohoto plánu.
Je-li hodnota kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu spravovaných správcem vyšší než 250000000 EUR, musí správce poskytnout dodatečný vlastní kapitál.
Tento dodatečný vlastní kapitál se rovná 0,02 % částky, o niž celková hodnota kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu přesahuje částku 250000000 EUR.
Příslušný orgán domovského členského státu může správci kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu udělit výjimku z povinnosti poskytnout až 50 % dodatečného vlastního kapitálu uvedeného v odstavci 4, pokud má tento správce k dispozici záruku pro stejnou výši poskytnutou úvěrovou institucí nebo pojišťovnou se sídlem v členském státě nebo ve třetí zemi, v níž se na ni vztahují pravidla obezřetnostního dohledu, jež příslušný orgán domovského členského státu považuje za rovnocenná s pravidly stanovenými právem Unie.
Vlastní kapitál musí být investován do likvidních aktiv nebo aktiv snadno směnitelných na hotovost a nesmí zahrnovat spekulativní pozice.“
V článku 12 se doplňuje nový odstavec, který zní:
Příslušný orgán domovského členského státu včas zpřístupní příslušnému orgánu každého z dotčených kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu, příslušnému orgánu každého z dotčených hostitelských členských států a orgánu pro cenné papíry a trhy všechny informace shromážděné na základě tohoto článku, a to postupem uvedeným v článku 22.“
V čl. 13 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:
výši vlastního kapitálu, který má tento správce k dispozici k udržování odpovídajících lidských a technických zdrojů, které jsou nezbytné pro řádnou správu jeho kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu;“.
v odstavci 1 se zrušuje písmeno e);
Příslušný orgán domovského členského státu vyrozumí správce uvedeného v odstavci 1 do dvou měsíců poté, co tento správce poskytl všechny informace podle uvedeného odstavce, zda byl registrován jako správce kvalifikovaného fondu rizikového kapitálu.
Registrace podle tohoto článku představuje registraci pro účely čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/61/EU ve vztahu ke správě kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu.
Správce kvalifikovaného fondu rizikového kapitálu podle tohoto článku oznámí příslušnému orgánu domovského členského státu veškeré podstatné změny podmínek pro udělení jeho původní registrace v souladu s tímto článkem, a to před provedením těchto změn.
Pokud se příslušný orgán domovského členského státu rozhodne změny uvedené v prvním pododstavci omezit nebo zamítnout, vyrozumí o tom správce kvalifikovaného fondu rizikového kapitálu do jednoho měsíce od obdržení oznámení těchto změn.
Příslušný orgán může uvedenou lhůtu prodloužit až o jeden měsíc, pokud to považuje za nezbytné vzhledem ke zvláštním okolnostem případu a pokud to správci kvalifikovaného fondu rizikového kapitálu předem oznámí.
Změny lze provést, pokud proti nim dotčený příslušný orgán během uvedené lhůty pro posouzení nevznese námitky.
Za účelem zajištění jednotného uplatňování tohoto článku může orgán pro cenné papíry a trhy vypracovat návrh regulačních technických norem upřesňujících informace, které mají být poskytnuty příslušným orgánům při podání žádosti o registraci a jsou uvedeny v odstavci 1, a podmínky uvedené v odstavci 2.
Na Komisi je v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010 přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce.
Za účelem zajištění jednotného uplatňování tohoto článku může orgán pro cenné papíry a trhy vypracovat návrh prováděcích technických norem týkajících se standardních formulářů, šablon a postupů pro poskytování informací příslušným orgánům při podání žádosti o registraci uvedené v odstavci 1 a podmínek uvedených v odstavci 2.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.
Orgán pro cenné papíry a trhy organizuje a provádí srovnávací hodnocení v souladu s článkem 30 nařízení (EU) č. 1095/2010 za účelem posílení jednotnosti registračních procesů, které příslušné orgány provádějí podle tohoto nařízení.“
Vkládají se nové články, které znějí:
Unie přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a k tomu, aby se spotřebitelé stali středobodem vnitřního trhu, a to podporováním a doplňováním politik členských států ve snaze zajistit, aby občané mohli plně požívat výhod vnitřního trhu a aby při tom byla zajištěna řádná péče o jejich právní a hospodářské zájmy a obrana těchto zájmů.
Dobře fungující a důvěryhodné odvětví finančních služeb je klíčovou složkou vnitřního trhu a jeho přeshraničních možností.
Vyžaduje pevný rámec pro regulaci a dohled, který současně zajišťuje finanční stabilitu a podporuje udržitelné hospodářství.
Dobře fungující a důvěryhodné odvětví finančních služeb by současně mělo zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb, včetně drobných investorů, střadatelů, pojistníků, členů a příjemců dávek z penzijních fondů, individuálních podílníků, dlužníků a malých a středních podniků.
Od roku 2007 je důvěra koncových uživatelů finančních služeb a zvláště pak spotřebitelů otřesena finanční a hospodářskou krizí.
K obnovení jejich důvěry ve stabilitu finančního sektoru a k podpoře jeho osvědčených postupů je proto důležité zvýšit úroveň aktivní účasti a zapojení spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb, včetně drobných investorů, střadatelů, pojistníků, účastníků a příjemců dávek z penzijních fondů, individuálních podílníků, dlužníků a malých a středních podniků, jakož i zainteresovaných stran zastupujících jejich zájmy, do tvorby politik Unie ve finančním sektoru i dalších příslušných mnohostranných politik.
Za účelem dosažení těchto cílů a v návaznosti na iniciativu napříč politickými skupinami Evropského parlamentu zahájila Komise na konci roku 2011 pilotní projekt, jehož cílem je poskytnout granty na podporu rozvoje centra finančního poradenství sloužícího spotřebitelům, ostatním koncovým uživatelům a zainteresovaným stranám zastupujícím jejich zájmy, aby se zlepšila jejich schopnost podílet se na tvorbě politiky Unie v oblasti finančních služeb a aby se podpořil rozvoj odolného bankovního systému.
Hlavními cíli politik bylo zajistit, aby tvůrcům politik Unie při tvorbě nových právních předpisů Unie byly poskytnuty jiné názory než ty, které vyjádřili odborníci z finančního sektoru, dále bylo cílem zajistit, aby se v nových právních předpisech Unie odrážely zájmy spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb, taktéž bylo cílem zajistit, aby byla širší veřejnost lépe informována o otázkách týkajících se regulace finančních trhů, a zvýšila se tak její finanční gramotnost, a zajistit, aby se zvýšilo aktivní zapojení spotřebitelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb do tvorby politik Unie v oblasti finančních služeb, což by mělo vést k vyváženému právu Unie.
V důsledku toho Komise v letech 2012 až 2015 v návaznosti na otevřené výzvy k podávání návrhů přidělila granty na provozní náklady dvěma neziskovým subjektům, a sice organizacím Finance Watch a Better Finance.
Tyto granty byly přiděleny v letech 2012 a 2013 v rámci dvouletého pilotního projektu a od roku 2014 v podobě přípravné akce.
V roce 2016 bylo navíc rozhodnuto poskytovat granty na akci namísto grantů na provozní náklady, protože granty na akci umožňují lepší kontrolu nad využíváním prostředků z rozpočtu Unie.
Vzhledem k tomu, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 lze přípravné akce použít nejvýše tři po sobě jdoucí roky [3], je k poskytnutí právního základu pro financování těchto akcí od roku 2017 třeba legislativního aktu.
Organizace Finance Watch byla zřízena v roce 2011 za použití grantů Unie jako mezinárodní neziskové sdružení založené podle belgického práva.
Jejím úkolem je hájit zájmy občanské společnosti ve finančním sektoru.
Díky grantům Unie dokázala organizace Finance Watch v krátkém období vytvořit tým kvalifikovaných odborníků, kteří jsou schopni provádět studie, analýzy politik a komunikačních činností v oblasti finančních služeb.
Organizace Better Finance vznikla tak, že někdejší evropské svazy investorů a podílníků byly od roku 2009 několikrát reorganizovány a přejmenovány.
Díky grantům Unie vytvořila organizace s ohledem na svou členskou základnu a zdroje centrum finančního poradenství zaměřené především na zájmy spotřebitelů, jednotlivých investorů, individuálních podílníků, střadatelů a ostatních koncových uživatelů finančních služeb.
Hodnocení pilotního projektu uskutečněné v roce 2015 a následné přípravné akce dospěly k závěru, že cílů politiky bylo obecně dosaženo.
Organizace Finance Watch a Better Finance působily v oblastech politiky, které se vzájemně doplňují, a byly zacíleny na odlišné cílové skupiny.
Dohromady jejich činnosti pokrývaly většinu finanční politické agendy Unie od roku 2012, a pokud to dovolovaly jejich zdroje, usilovaly organizace Finance Watch a Better Finance o rozšiřování svých činností, aby v Unii získaly rozsáhlé zeměpisné pokrytí.
Obě organizace poskytly přidanou hodnotu jak pro činnosti svých národních členů, tak pro unijní spotřebitele.
Národní organizace, které se zabývají širokou škálou spotřebitelských otázek, často postrádají odborné znalosti v oblastech politik týkajících se speciálně finančních služeb a s nimi spojených procesů tvorby politik Unie.
Na úrovni Unie nebyly kromě toho zatím identifikovány žádné další podobné organizace.
Ačkoli hodnocení pilotního projektu ukázalo, že žádný jiný žadatel nereagoval na po sobě jdoucí roční výzvy k podávání návrhů, které se uskutečnily od roku 2012, měl by být program stanovený v tomto nařízení, jakmile skončí období 2017–2020, opět zpřístupněn potenciálním příjemcům, pokud splní jeho podmínky.
Navzdory soustavnému úsilí se však organizacím Finance Watch a Better Finance nepodařilo přilákat stabilní a významné financování od jiných dárců, nezávislých na finančním odvětví, a proto obě zůstávají silně závislé na financování Unie, mají-li být finančně udržitelné.
Spolufinancování ze strany Unie je proto v současné době nutné, aby se zajistilo, že organizace obdrží zdroje potřebné pro dosažení požadovaných cílů politiky v nadcházejících letech, a zajistila se tak finanční stabilita těmto organizacím, jejich odborníkům a administrativním pracovníkům, jimž se v krátkém čase již podařilo zahájit příslušné činnosti.
Je proto nutné vytvořit program Unie na období 2017–2020 na podporu činností organizací Finance Watch a Better Finance (dále jen „program“), který doplní podobné politiky prováděné členskými státy na vnitrostátní úrovni.
Finanční stabilita má klíčový význam jak pro zachování odborných znalostí, tak pro plánování projektů obou organizací.
Organizace, které přijímají podporu z programu, by měly nicméně usilovat o zvýšení podílu prostředků na svém financování i z jiných zdrojů.
Pokračování ve financování organizací Finance Watch a Better Finance na období 2017–2020 za stejných podmínek jako v případě přípravné akce by zajistilo, že budou zachovány dosud konstatované pozitivní dopady činností uvedených organizací.
Účelem tohoto nařízení je umožnit změnu přidělení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014 nebo jejich přidělení na jiné akce v rámci národních programů v souladu s prioritami Unie a potřebami členských států ve specifické oblasti azylu a migrace.
Je také třeba zajistit, aby k takové změně přidělení došlo transparentním způsobem.
Komise přidělila národním programům členských států v rámci Azylového, migračního a integračního fondu finanční prostředky na podporu provádění rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601.
Rozhodnutí (EU) 2015/1601 bylo změněno rozhodnutím Rady (EU) 2016/1754.
Uvedená rozhodnutí nyní pozbyla platnosti.
Část finančních prostředků přidělených podle rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 v roce 2016 a v některých případech v roce 2017 je nadále dostupná v národních programech členských států.
Členské státy by měly mít možnost využít zbývající finanční prostředky k tomu, aby mohly pokračovat v provádění relokace tím, že se tyto prostředky v národních programech znovu přidělí na tutéž akci.
Členské státy by měly znovu přidělit nebo převést alespoň 20 % těchto prostředků na akce v rámci národních programů na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany, na znovuusídlení a jiné humanitární přijímání ad hoc a na přípravná opatření pro přesun žadatelů o mezinárodní ochranu po jejich příjezdu do Unie, a to i po moři, nebo pro přesun osob požívajících mezinárodní ochrany.
Tato opatření by měla zahrnovat pouze opatření uvedená v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. a), b), e) a f) nařízení (EU) č. 516/2014.
Členské státy by měly mít možnost po řádném odůvodnění v revizi svých národních programů využít až 80 % těchto finančních prostředků k řešení jiných problémů v oblasti azylu a migrace v souladu s nařízením (EU) č. 516/2014.
Potřeby členských států v této oblasti jsou i nadále značné.
Nově přidělit zbývající prostředky na tutéž akci nebo je převést na jiné akce v rámci národního programu by mělo být možné pouze jednou a se souhlasem Komise.
Členské státy by měly zajistit, aby při přidělování finančních prostředků byly plně dodržovány zásady stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046, zejména zásady účinnosti a transparentnosti.
Měla by být rozšířena cílová skupina způsobilá pro přesun a zvýšen počet členských států, z nichž je přesun uskutečňován, aby členské státy měly při provádění těchto přesunu větší flexibilitu, a to s přihlédnutím ke konkrétním potřebám nezletilých osob bez doprovodu nebo jiných zranitelných žadatelů a ke konkrétní situaci rodinných příslušníků osob požívajících mezinárodní ochrany.
Tato rozšíření a zvýšení by se měla odrazit ve specifických ustanoveních týkajících se jednorázových částek na znovuusídlení a na přesun osob požívajících mezinárodní ochrany z jednoho členského státu do jiného.
Členské státy a Komise by měly mít dostatek času na revizi národních programů tak, aby byly tyto programy přizpůsobeny příslušným změnám, které toto nařízení stanoví.
Z tohoto důvodu by se na zbývající finanční prostředky přidělené na podporu provádění rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 měla uplatnit odchylka od čl. 50 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014, kterou se lhůta pro zrušení závazku prodlužuje o šest měsíců, aby bylo možné dokončit postup pro revizi národních programů, jak je uveden v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014.
Členské státy by měly mít rovněž dostatek času na to, aby použily finanční prostředky, které byly znovu přiděleny na tutéž akci nebo převedeny na jiné akce, ještě před zrušením těchto prostředků.
Proto v případě, že Komise taková nová přidělení nebo převody prostředků v rámci národního programu schválí, měly by se dotyčné finanční prostředky považovat za přidělené v roce, v němž došlo k revizi národního programu, kterou se schvaluje dotyčné nové přidělení nebo převod.
Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě každoročně podávat zprávu o využívání zdrojů určených na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany, zejména pokud jde o převod finančních prostředků na jiné akce v rámci národních programů, jak stanoví toto nařízení.
Tímto nařízením nejsou dotčeny finanční prostředky, které jsou dostupné podle článku 17 nařízení (EU) č. 516/2014.
Dosahováním cílů tohoto nařízení nejsou dotčena probíhající jednání týkající se reformy nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013.
V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne 7. prosince 2018 své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.
Vzhledem k tomu, že je třeba zabránit zrušení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Pokud by do konce roku 2018 nebylo pozměněno nařízení (EU) č. 516/2014, nebudou členským státům nadále k dispozici příslušné finanční prostředky v rámci národních programů podporovaných Azylovým, migračním a integračním fondem.
Vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné pozměnit nařízení (EU) č. 516/2014, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
Pokud se centrum, Komise nebo většina členských států domnívá, že předané informace o nové psychoaktivní látce shromážděné v souladu s článkem 5a v jednom nebo několika členských státech vyvolávají obavy, že tato nová psychoaktivní látka může představovat zdravotní nebo společenská rizika na úrovni Unie, vypracuje centrum o nové psychoaktivní látce úvodní zprávu.
Pro účely tohoto odstavce informují členské státy Komisi a jiné členské státy o tom, že si přejí, aby byla vypracována úvodní zpráva.
Pokud je dosaženo většiny členských států, Komise dá centru odpovídající pokyny a informuje o tom rovněž členské státy.
Úvodní zpráva obsahuje první údaje ohledně:
povahy, počtu a rozsahu případů, jež svědčí o zdravotních a společenských problémech, které mohou s touto novou psychoaktivní látkou případně souviset, a vzorců užívání nové psychoaktivní látky;
chemického a fyzikálního popisu nové psychoaktivní látky a postupů a prekursorů používaných pro její výrobu nebo extrakci;
farmakologického a toxikologického popisu nové psychoaktivní látky;
zapojení zločineckých skupin do výroby nebo distribuce nové psychoaktivní látky.
Úvodní zpráva rovněž obsahuje:
informace o používání nové psychoaktivní látky v humánním a veterinárním lékařství, mimo jiné jako účinné látky v humánním léčivém přípravku nebo veterinárním léčivém přípravku;
informace o obchodním a průmyslovém využití nové psychoaktivní látky, míře tohoto využití a rovněž o jejím využití pro účely vědeckého výzkumu a vývoje;
informace o tom, zda se na novou psychoaktivní látku vztahují v členských státech nějaká omezující opatření;
informace o tom, zda je nová psychoaktivní látka v současnosti hodnocena nebo zda byla hodnocena v rámci systému zřízeného Jednotnou úmluvou o omamných látkách z roku 1961, ve znění protokolu z roku 1972, a Úmluvou o psychotropních látkách z roku 1971 (dále jen „systém hodnocení OSN“);
další relevantní informace, pokud jsou dostupné.
Pro účely úvodní zprávy využívá centrum informace, které jsou mu dostupné.
Pokud to centrum považuje za nutné, požádá vnitrostátní kontaktní místa podle článku 5 o poskytnutí dalších informací o nové psychoaktivní látce.
Vnitrostátní kontaktní místa poskytnou tyto informace do dvou týdnů od obdržení této žádosti.
Centrum bez zbytečného prodlení požádá Evropskou agenturu pro léčivé přípravky o poskytnutí informací o tom, zda je nová psychoaktivní látka na unijní či vnitrostátní úrovni účinnou látkou v:
humánním léčivém přípravku nebo veterinárním léčivém přípravku, který získal registraci v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004;
humánním léčivém přípravku nebo veterinárním léčivém přípravku, který je předmětem žádosti o registraci;
humánním léčivém přípravku nebo veterinárním léčivém přípravku, jehož registrace byla příslušným orgánem pozastavena;
neregistrovaném humánním léčivém přípravku podle článku 5 směrnice 2001/83/ES nebo ve veterinárním léčivém přípravku připraveném pro tento případ osobou, která je k tomu oprávněna na základě vnitrostátního práva podle čl. 10 odst. 1 písm. c) směrnice 2001/82/ES;
hodnoceném léčivém přípravku ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/20/ES.
Týkají-li se informace rozhodnutí o registraci uděleného členským státem, poskytne dotyčný členský stát Evropské agentuře pro léčivé přípravky tyto informace na její žádost.
Centrum bez zbytečného prodlení požádá Europol, aby poskytl informace o zapojení zločineckých skupin do výroby, distribuce a způsobů distribuce nové psychoaktivní látky a nedovoleného obchodu s ní a do jakéhokoli používání nové psychoaktivní látky.
Centrum bez zbytečného prodlení požádá Evropskou agenturu pro chemické látky, Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí a Evropský úřad pro bezpečnost potravin, aby poskytly informace a údaje o nové psychoaktivní látce, které jsou jim dostupné.
Podrobnosti spolupráce mezi centrem a subjekty a agenturami uvedenými v odstavcích 5, 6 a 7 tohoto článku se řídí pracovními dohodami.
Tyto pracovní dohody se uzavírají podle čl. 20 druhého pododstavce.
Centrum dodrží podmínky pro použití těchto informací, které jsou mu sděleny, včetně podmínek týkajících se přístupu k dokumentům, zabezpečení informací a údajů a ochrany důvěrných údajů, včetně citlivých údajů a důvěrných obchodních informací.
Centrum předloží do pěti týdnů od podání žádostí o informace uvedených v odstavcích 5, 6 a 7 Komisi a členským státům úvodní zprávu.
Pokud centrum shromáždí informace o několika nových psychoaktivních látkách, o nichž se domnívá, že mají podobnou chemickou strukturu, předloží do šesti týdnů od podání žádostí o informace uvedených v odstavcích 5, 6 a 7 Komisi a členským státům individuální úvodní zprávy nebo kombinované úvodní zprávy zabývající se několika novými psychoaktivními látkami za předpokladu, že jsou vlastnosti každé nové psychoaktivní látky jasně zjištěny.
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „agentura EU-OSHA“) byla zřízena nařízením Rady (ES) č. 2062/94, aby činnostmi určenými k rozvíjení a šíření poznatků o bezpečnosti a ochraně zdraví pracovníků přispěla ke zlepšení pracovního prostředí v těchto oblastech.
Od svého zřízení v roce 1994 hraje agentura EU-OSHA důležitou úlohu při podpoře zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v celé Unii.
Přitom došlo k vývoji v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a k technologickému pokroku.
Je proto třeba přizpůsobit tomuto vývoji terminologii používanou k popisu cílů a úkolů agentury EU-OSHA.
Nařízení (ES) č. 2062/94 bylo několikrát změněno.
Pravidla upravující fungování agentury EU-OSHA by v co největší míře a při zohlednění její tripartitní povahy měla být stanovena v souladu se zásadami společného prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012.
Vzhledem k tomu, že se otázkami týkajícími se trhu práce, pracovního prostředí, odborného vzdělávání, odborné přípravy a dovedností zabývají tři tripartitní agentury, totiž agentura EU-OSHA, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (dále jen „Eurofound“) a Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (dále jen „Cedefop“), je nutné, aby byla jejich činnost důsledně koordinována.
Činnost agentury EU-OSHA by proto měla doplňovat činnost Eurofoundu a Cedefopu v oblastech, v nichž mají obdobný předmět zájmu, přičemž by měly být co nejvíce využívány dobře fungující nástroje, jako jsou memoranda o porozumění.
Agentura EU-OSHA by měla využívat možnosti na podporu efektivnosti a vzájemné součinnosti a při své práci by měla předcházet překrývání činností s Eurofoundem, Cedefopem a Komisí.
Kromě toho by se agentura EU-OSHA měla v příslušných případech snažit o efektivní spolupráci s interními výzkumnými kapacitami orgánů Unie a vnějších specializovaných subjektů.
Při hodnocení agentury EU-OSHA by Komise měla konzultovat hlavní zúčastněné strany, včetně členů správní rady a poslanců Evropského parlamentu.
V tripartitní povaze agentury EU-OSHA, Eurofoundu a Cedefopu se velmi cenným způsobem odráží komplexní přístup založený na sociálním dialogu mezi sociálními partnery a orgány Unie a členských států, což je nesmírně důležité pro to, aby bylo možné nalézat společná udržitelná řešení sociálních a hospodářských otázek.
Pokud se v tomto nařízení odkazuje na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, rozumí se tím fyzické i duševní zdraví.
Ke zpřehlednění rozhodovacího postupu agentury EU-OSHA a přispění ke zlepšení účinnosti a efektivity by měla být zavedena dvoustupňová struktura řízení.
Za tím účelem by měly být členské státy, vnitrostátní organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise zastoupeny ve správní radě vybavené nezbytnými pravomocemi, včetně pravomoci přijímat rozpočet a schvalovat programový dokument.
V programovém dokumentu, obsahujícím víceletý pracovní program agentury EU-OSHA a její roční pracovní program, by správní rada měla stanovit strategické priority jejích činností.
Pravidla pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů, přijímaná správní radou, by navíc měla zahrnovat i opatření pro odhalení možných rizik v rané fázi.
Za účelem řádného fungování agentury EU-OSHA by členské státy, evropské organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a Komise měly zajistit, aby osoby, které mají být jmenovány členy správní rady, měly patřičné znalosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a mohly tak činit strategická rozhodnutí a dohlížet na činnosti agentury EU-OSHA.
Měla by být zřízena výkonná rada, jejímž úkolem by bylo náležitě připravovat zasedání správní rady a poskytovat jí podporu při postupech rozhodování a sledování.
V rámci poskytování podpory správní radě by výkonná rada měla mít možnost v potřebných a naléhavých případech přijímat některá prozatímní rozhodnutí jménem správní rady.
Správní rada by měla přijmout jednací řád výkonné rady.
Výkonný ředitel by měl odpovídat za celkové řízení agentury EU-OSHA v souladu se strategickým zaměřením stanoveným správní radou, včetně každodenní správy, jakož i řízení finančních a lidských zdrojů.
Výkonný ředitel by měl vykonávat pravomoci, které mu byly svěřeny.
Za výjimečných okolností, jako je střet zájmů nebo závažné porušení povinností podle služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), by mělo být možné výkon těchto pravomocí pozastavit.
Zásada rovnosti je základní zásadou práva Unie.
Podle této zásady musí být rovnost žen a mužů zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.
Všechny strany by měly usilovat o vyvážené zastoupení žen a mužů ve správní radě i výkonné radě.
Tento cíl by měly rovněž sledovat správní rada v souvislosti se svým předsedou a místopředsedy jako sborem, stejně jako skupiny zastupující vlády a organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců ve správní radě v souvislosti s určováním náhradníků, kteří jsou oprávněni účastnit se schůzí výkonné rady.
Agentura EU-OSHA má styčnou kancelář v Bruselu.
Možnost provozovat tuto kancelář by měla být zachována.
V Unii a v členských státech již existují subjekty, které poskytují informace a služby stejného typu jako agentura EU-OSHA.
Navzdory vysoké rizikovosti virtuálních měn, kterou dokládá Komise ve své zprávě ze dne 26. června 2017 o posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi, nemají celní orgány pravomoc je monitorovat.
Převoditelné nástroje na doručitele umožňují fyzickému držiteli požadovat vyplacení určité finanční částky, aniž by byl zaregistrován nebo aniž by bylo uvedeno jeho jméno.
Tyto nástroje lze snadno použít k převodu značné hodnoty, a pokud jde o likviditu, anonymitu a riziko zneužití vykazují hlavní podobnosti s oběživem.
Komodity používané jako vysoce likvidní prostředky k uchovávání hodnoty představují vysoký poměr mezi jejich hodnotou a objemem, existuje pro ně snadno dostupný mezinárodní obchodní trh umožňující jejich přeměnu na oběživo, a to s nízkými transakčními náklady.
Tyto komodity se většinou vyskytují ve standardizované formě, která umožňuje rychle ověřit jejich hodnotu.
Předplacenými kartami jsou karty neuvádějící jméno, které uchovávají peněžní hodnoty nebo finanční prostředky nebo které k nim poskytují přístup, jež lze použít k platebním transakcím, k pořízení zboží nebo služeb nebo k výměně za oběživo.
Předplacené karty nejsou spojeny s bankovním účtem.
Předplacené karty zahrnují anonymní předplacené karty uvedené ve směrnici (EU) 2015/849.
Často se používají pro různé zákonné účely a některé z těchto nástrojů také představují jasný společenský zájem.
Tyto předplacené karty jsou snadno převoditelné a dají se použít na převod značné hodnoty přes vnější hranice.
Je proto třeba předplacené karty zahrnout do definice peněžní hotovosti, zejména pokud je lze zakoupit bez uplatnění postupů hloubkové kontroly klienta.
Tak se zajistí možnost rozšířit kontroly na určité typy předplacených karet, s přihlédnutím k dostupné technologii, je-li to odůvodněno důkazy, jsou-li tyto kontroly rozšířeny s náležitým ohledem na proporcionalitu a vymahatelnost v praxi.
Fyzickým osobám vstupujícím do Unie nebo ji opouštějícím by měla být uložena ohlašovací povinnost peněžní hotovosti za účelem předcházení praní peněz a financování terorismu.
Aby nebyl nepatřičně omezen volný pohyb ani nebyla uložena přílišná zátěž občanům a orgánům v souvislosti se správními formalitami, měla by se na tuto povinnost vztahovat prahová hodnota ve výši 10000 EUR.
Tato povinnost by se měla vztahovat na osoby převážející peněžní hotovost, které mají tyto částky u sebe, ve svých zavazadlech nebo ve vozidle, v němž překračují vnější hranice.
Mělo by se vyžadovat, aby tyto osoby poskytly a v případě potřeby předložily peněžní hotovost příslušným orgánům ke kontrole.
Definice „osoby převážející peněžní hotovost“ by měla být vykládána tak, že nezahrnuje ty převozce, kteří zajišťují profesionální přepravu zboží či osob.
Co se týká pohybu peněžní hotovosti bez doprovodu, například peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící v poštovních balících, kurýrních zásilkách, v zavazadle bez doprovodu nebo jako náklad v kontejneru, příslušné orgány by měly mít pravomoc požádat odesílatele nebo příjemce či zástupce, aby podali ohlášení za účelem oznámení, přičemž by měly mít pravomoc tak činit systematicky, nebo individuálně, v závislosti na vnitrostátních postupech.
Toto oznámení by mělo zahrnovat řadu prvků, které nejsou obsaženy v obvyklé dokumentaci předkládané celním orgánům, jako jsou přepravní doklady a celní prohlášení.
Těmito prvky jsou původ, místo určení, ekonomický původ a zamýšlené použití peněžní hotovosti.
Oznamovací povinnost peněžní hotovosti bez doprovodu by měla podléhat prahové hodnotě, která je stejná jako v případě peněžní hotovosti převážené osobami převážejícími peněžní hotovost.
Řada standardizovaných údajů týkajících se pohybu peněžní hotovosti, jako jsou osobní údaje ohlašovatele, vlastníka nebo příjemce, ekonomický původ a zamýšlené použití peněžní hotovosti, by měla být zaznamenána pro dosažení cílů tohoto nařízení.
Zejména je nezbytné, aby ohlašovatel, vlastník nebo příjemce poskytli své osobní údaje, jak jsou uvedeny v jejich dokladech totožnosti, aby se snížilo na minimum riziko vzniku chyb ohledně jejich totožností a riziko prodlev v důsledku případné následné potřeby ověření.
Co se týká ohlašovací povinnosti peněžní hotovosti s doprovodem a oznamovací povinnosti peněžní hotovosti bez doprovodu, příslušným orgánům by měla být svěřena pravomoc provádět veškeré potřebné kontroly osob, jejich zavazadel, dopravních prostředků použitých k překročení vnějších hranic a zásilek nebo schránek bez doprovodu, které překračují hranice a které mohou obsahovat peněžní hotovost, nebo dopravních prostředků, které je přepravují.
V případě nesplnění těchto povinností by měly příslušné orgány vyhotovit ohlášení z moci úřední za účelem následného předání příslušných informací ostatním orgánům.
V zájmu zajištění jednotného uplatňování kontrol příslušnými orgány by tyto kontroly měly vycházet především z analýzy rizik za účelem určení a vyhodnocení rizik a vypracování potřebných protiopatření.
Zavedení společného rámce pro řízení rizik by nemělo příslušným orgánům bránit v provádění namátkových kontrol nebo spontánních kontrol, kdykoli to považují za nezbytné.
Pokud příslušné orgány odhalí částky peněžní hotovosti nižší než je prahová hodnota, avšak existují náznaky, že peněžní hotovost může souviset s trestnou činností, na níž se vztahuje toto nařízení, měly by mít v případě peněžní hotovosti s doprovodem možnost zaznamenat informace o osobě převážející peněžní hotovost, jejím vlastníkovi a, jedná-li se o takový případ i informace o zamýšleném příjemci peněžní hotovosti, a to včetně jména a příjmení, kontaktních údajů, údajů o povaze a výši či hodnotě peněžní hotovosti, jejím ekonomickém původu a zamýšleném použití.
V případě peněžní hotovosti bez doprovodu by měly mít příslušné orgány možnost zaznamenat informace o ohlašovateli, vlastníkovi, odesílateli a příjemci či nebo zamýšleném příjemci peněžní hotovosti, a to včetně jména a příjmení, kontaktních údajů, údajů o povaze a výši či hodnotě peněžní hotovosti, jejím ekonomickém původu a zamýšleném použití.
Tyto informace by měly být předány finanční zpravodajské jednotce dotyčného členského státu, který by měl neprodleně zajistit, že daná finanční zpravodajská jednotka veškeré relevantní informace automaticky nebo na vyžádání předá finančním zpravodajským jednotkám ostatních členských států.
Tyto jednotky jsou určeny jako ústřední prvky v boji proti praní peněz a financování terorismu, které přijímají a zpracovávají informace z různých zdrojů, například od finančních institucí, a analyzují tyto informace s cílem určit, zda existují důvody pro další vyšetřování, jež nemusí být zřejmé příslušným orgánům, které přijímají ohlášení a provádějí kontroly podle tohoto nařízení.
S cílem zajistit účinný tok informací, by měly být finanční zpravodajské jednotky napojeny na celní informační systém (dále jen "CIS"), zřízený nařízením Rady (ES) č. 515/97 a údaje podávané nebo vyměněné mezi příslušnými orgány a finančními zpravodajskými jednotkami by měly být kompatibilní a srovnatelné.
S ohledem na význam, který má pro úspěšný dopad tohoto nařízení účinná výměna informací mezi příslušnými orgány, včetně finančních zpravodajských jednotek v rámci právního rámce vztahujícího se na tyto subjekty, a s ohledem na potřebu posílit spolupráci mezi finančními zpravodajskými jednotkami uvnitř Unie by měla Komise do 1. června 2019 posoudit možnost zřízení společného mechanismu boje proti praní peněz a financování terorismu.
Odhalení částky peněžní hotovosti nedosahující prahové hodnoty v případech, kdy existují náznaky trestné činnosti, je v této souvislosti nanejvýš důležité.
Mělo by být rovněž možné sdílet informace týkající se částek peněžní hotovosti nedosahujících prahové hodnoty v případech, kdy existují náznaky trestné činnosti, s příslušnými orgány v ostatních členských státech.
Praní peněz a s tím spojené financování terorismu a organizované trestné činnosti představují nadále závažné problémy na úrovni Unie, a poškozují tak integritu, stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrožují vnitřní trh a vnitřní bezpečnost Unie.
V zájmu řešení těchto problémů i v zájmu doplnění a důslednějšího uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 je cílem této směrnice bojovat trestněprávní cestou proti praní peněz a umožnit účinnější a rychlejší přeshraniční spolupráci příslušných orgánů.
Opatření přijatá pouze na vnitrostátní úrovni nebo i na úrovni Unie by bez mezinárodní koordinace a spolupráce měla velmi omezené účinky.
Opatření přijatá v oblasti boje proti praní peněz Unií by proto měla být slučitelná s dalšími opatřeními přijatými na mezinárodních fórech a přinejmenším stejně přísná.
Opatření Unie by měla i nadále brát v úvahu zejména doporučení Finančního akčního výboru (FATF) a nástroje dalších mezinárodních organizací a orgánů činných v boji proti praní peněz a financování terorismu.
Příslušné právní akty Unie by měly být tam, kde je to vhodné, dále sladěny s mezinárodními standardy pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení, které v únoru 2012 přijal FATF (dále jen „revidovaná doporučení FATF“).
Jako signatář Úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu by Unie měla požadavky této úmluvy provést ve svém právním řádu.
Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV stanoví požadavky týkající se kriminalizace praní peněz.
Toto rámcové rozhodnutí však není dosti komplexní a stávající kriminalizace praní peněz není dostatečně soudržná, aby bylo možno účinně bojovat proti praní peněz v Unii, a vede k nedostatkům ve vymáhání práva a překážkám ve spolupráci příslušných orgánů v různých členských státech.
Definice trestných činností, jež představují predikativní trestné činy pro praní peněz, by ve všech členských státech měla být dostatečně jednotná.
Členské státy by měly zajistit, aby všechny trestné činy, které lze postihnout uložením trestu odnětí svobody podle této směrnice, byly považovány za predikativní trestné činy pro praní peněz.
Kromě toho by členské státy měly, pokud toho již není dosaženo uplatňováním uvedených trestních sazeb, zahrnout okruh trestných činů v rámci každé z kategorií trestných činů uvedených v této směrnici.
V takovém případě by měly mít členské státy možnost rozhodnout o tom, jakým způsobem bude daný okruh trestných činů v rámci každé z kategorií vymezen.
Tam, kde kategorie trestných činů, jako jsou terorismus nebo trestné činy proti životnímu prostředí, zahrnují trestné činy, které jsou již v právních aktech Unie stanoveny, měla by tato směrnice na tyto právní akty odkazovat.
Členské státy by nicméně měly považovat každý trestný čin stanovený v těchto právních aktech za predikativní trestný čin pro praní peněz.
Jakoukoli trestnou účast na spáchání predikativního trestného činu podle vnitrostátního práva je třeba pro účely této směrnice rovněž považovat za trestnou činnost.
V případech, kdy právo Unie umožňuje, aby členské státy stanovily jiné sankce než trestní sankce, by tato směrnice neměla od členských států vyžadovat, aby pro účely této směrnice tyto trestné činy kvalifikovaly jako predikativní trestné činy.
Využívání virtuálních měn představuje nová rizika a výzvy z pohledu boje proti praní peněz.
Členské státy by měly zajistit, aby byla tato rizika řádně řešena.
Vzhledem k dopadu trestných činů souvisejících s praním peněz, jež byly spáchány osobou zastávající veřejnou funkci, na veřejnou sféru a na integritu veřejných institucí, by měly mít členské státy možnost v souladu se svými právními zvyklostmi zvážit zavedení přísnějších trestů pro osoby zastávající veřejnou funkci do svých vnitrostátních rámců.
V souladu s revidovanými doporučeními FATF by do definice trestné činnosti měly být zahrnuty i daňové trestné činy související s přímými a nepřímými daněmi.
Vzhledem k tomu, že v každém z členských států mohou trestnou činnost, za niž lze ukládat sankce uvedené v této směrnici, představovat různé daňové trestné činy, mohou se definice daňových trestných činů ve vnitrostátním právu lišit.
Záměrem této směrnice však není harmonizace definic daňových trestných činů ve vnitrostátním právu.
V trestních řízeních týkajících se praní peněz by si členské státy měly navzájem poskytovat co nejširší pomoc a zajistit, že si budou vyměňovat informace účinným a včasným způsobem v souladu s vnitrostátním právem a se stávajícím právním rámcem Unie.
Rozdíly v definicích predikativních trestných činů ve vnitrostátním právu by neměly bránit mezinárodní spolupráci v oblasti trestních řízení týkajících se praní peněz.
Je třeba posílit spolupráci se třetími zeměmi, a to zejména podněcováním a podporováním zavádění účinných opatření a mechanismů pro boj proti praní peněz a zajištěním lepší mezinárodní spolupráce v této oblasti.
Tato směrnice se nevztahuje na praní peněz, pokud jde o majetek pocházející z trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, na které se vztahují zvláštní pravidla stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371.
Tím není dotčena možnost členských států provést tuto směrnici a směrnici (EU) 2017/1371 na vnitrostátní úrovni prostřednictvím jediného komplexního právního rámce.
V souladu s čl. 325 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) mají členské státy k zamezení podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie přijmout stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů poškozujících či ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy.
Členské státy by měly zajistit, aby určité druhy činností v oblasti praní peněz bylo možné trestat i tehdy, pokud se jich dopustí pachatel trestné činnosti, z níž tento majetek pochází (tzv. „samopraní“).
V takových případech, kdy činnost praní peněz nespočívá pouze v držení nebo užívání majetku, nýbrž zahrnuje také převod, přeměnu, zatajení nebo zastření majetku, a v důsledku toho dojde k další škodě kromě té, která byla již způsobena trestnou činností, například tím, že je majetek pocházející z trestné činnosti uveden do oběhu, čímž dojde k zatajení jeho nezákonného původu, by měla být taková činnost v oblasti praní peněz trestná.
Aby mohla být trestněprávní opatření v oblasti boje proti praní peněz účinná, odsouzení by mělo být možné, aniž by bylo nezbytné přesně určit, ze které trestné činnosti majetek pochází, či zda došlo k dřívějšímu nebo současnému odsouzení za tuto trestnou činnost, přičemž se zohlední veškeré relevantní okolnosti a důkazy.
Členské státy by měly mít možnost toto v souladu se svými vnitrostátními právními systémy zajistit pomocí jiných než legislativních prostředků.
Trestnímu stíhání praní peněz by rovněž neměla bránit pouhá skutečnost, že trestná činnost byla spáchána v jiném členském státě nebo třetí zemi, pokud jsou dodrženy podmínky této směrnice.
Cílem této směrnice je kriminalizovat praní peněz, je-li spácháno úmyslně a s vědomím, že majetek pochází z trestné činnosti.
V této souvislosti by tato směrnice neměla rozlišovat případy, kdy majetek pochází z takové trestné činnosti přímo, nebo nepřímo, v souladu s obecnou definicí „výnosů“ uvedenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU.
V každém případě by se při posuzování toho, zda majetek pochází z trestné činnosti a zda o tom dotčená osoba věděla, měly zohledňovat zvláštní okolnosti případu, například že je hodnota majetku neúměrná zákonnému příjmu obviněného a že k trestné činnosti a k nabytí majetku došlo ve stejném období.
Úmysl a vědomí mohou být vyvozeny z objektivních, skutkových okolností.
Nakládání s odpady v Unii je třeba zlepšit, aby bylo možné zachovat, chránit a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, zvýšit energetickou účinnost a snížit závislost Unie na dovážených zdrojích.
Cíle uvedené ve směrnici Rady 1999/31/ES, která stanoví omezení skládkování odpadů, by měly být posíleny, aby lépe zohledňovaly ambice Unie spojené s přechodem na oběhové hospodářství a aby bylo dosaženo pokroku v provádění sdělení Komise ze dne 4. listopadu 2008 nazvaného „Iniciativa v oblasti surovin: uspokojení kritických potřeb pro růst a zaměstnanost v Evropě“ postupným snížením skládkování odpadu určeného pro uložení na skládky nikoliv nebezpečných odpadů na minimum.
Komise a členské státy by měly zajistit, aby toto snížení bylo v souladu s integrovanou politikou, jež zajistí řádné uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, usnadní přechod k prevenci, včetně opětovného použití, přípravě k opětovnému použití a recyklaci, a zabrání tomu, aby se skládkování nahradilo spalováním.
V zájmu zajištění větší soudržnosti práva Unie v oblasti nakládání s odpady by měly být definice obsažené ve směrnici 1999/31/ES v příslušných případech sladěny s definicemi uvedenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES.
Stávající definici „odloučeného sídliště“ je s ohledem na nejvzdálenější regiony třeba upravit tak, aby zohledňovala specifika těchto sídlišť, která se z hlediska životního prostředí podstatně liší od ostatních regionů.
Oblast působnosti směrnice 1999/31/ES by měla sladěna s oblastí působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES a měla by se i nadále vztahovat na ukládání odpadu z těžebního průmyslu, na něž se nevztahuje směrnice 2006/21/ES.
Z dalšího omezení skládkování odpadů, počínaje toky odpadů podléhajícími tříděnému sběru, jako jsou plasty, kovy, sklo, papír a biologický odpad, by vyplývaly jednoznačné přínosy pro životní prostředí i přínosy hospodářské a sociální.
Při provádění těchto omezení skládkování odpadů by se měla brát v úvahu technická, environmentální nebo ekonomická proveditelnost recyklace nebo jiného využití zbytkových odpadů pocházejících z tříděného sběru.
Velkou část komunálního odpadu představuje biologicky rozložitelný komunální odpad.
Skládkování nezpracovaného biologicky rozložitelného odpadu má závažné negativní účinky na životní prostředí z hlediska emisí skleníkových plynů a znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší.
Ačkoliv směrnice 1999/31/ES již stanoví cíle týkající se snížení množství biologicky rozložitelného odpadu na skládkách, je vhodné zavést další omezení pro ukládání biologicky rozložitelných odpadů na skládky tím, že se zakáže skládkování biologicky rozložitelných odpadů, které se sbírají odděleně za účelem recyklace v souladu se směrnicí 2008/98/ES.
Za účelem zajištění řádného uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady by měla být přijata vhodná opatření, aby se od roku 2030 uplatňovala omezení skládkování na veškerý odpad, který je vhodný k recyklaci nebo materiálovému či energetickému využití.
Tato omezení by se neměla uplatnit v případech, kdy lze prokázat, že odpad není vhodný k recyklaci ani k jinému využití a že skládkování by vedlo k dosažení nejlepšího celkového výsledku z hlediska životního prostředí v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou ve směrnici 2008/98/ES.
Mnoho členských států dosud zcela nevyvinulo potřebnou infrastrukturu pro nakládání s odpady.
Stanovení cílů týkajících se snížení skládkování odpadů bude v řadě členských států vyžadovat podstatné změny v nakládání s odpady a usnadní další pokrok a investice v oblasti tříděného sběru, třídění a recyklace odpadů a zamezí uzavření potenciálně recyklovatelných materiálů na nižších úrovních hierarchie způsobů nakládání s odpady.
Postupné snižování skládkování odpadů je nezbytné k tomu, aby se zamezilo škodlivým dopadům na lidské zdraví a na životní prostředí a aby se zajistilo, že ekonomicky hodnotné odpadní materiály jsou postupně a účinně využívány díky náležitému nakládání s odpady v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou ve směrnici 2008/98/ES.
Toto snížení by mělo zamezit rozvoji nadbytečných kapacit zařízení pro zpracování zbytkových odpadů například cestou energetického využití nebo málo účinné mechanicko-biologické úpravy nezpracovaného komunálního odpadu, jež by mohly ohrožovat dosažení dlouhodobých cílů Unie týkajících se přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu stanovených ve směrnici 2008/98/ES.
Stejně tak by členské státy s cílem zabránit škodlivým dopadům na lidské zdraví a životní prostředí měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl na skládky ukládán pouze odpad po předchozí úpravě, avšak splnění této povinnosti by nemělo vést k vytváření nadměrných kapacit pro zpracování zbytkového komunálního odpadu.
Aby se dále zajistila konzistentnost mezi cíli stanovenými ve směrnici 2008/98/ES a cílem týkajícím se snížení skládkování stanoveným ve směrnici 1999/31/ES ve znění této směrnice a aby se zajistilo koordinované plánování infrastruktur a investic potřebných pro splnění těchto cílů, mělo by být členským státům, které podle údajů vykázaných ve společném dotazníku OECD a Eurostatu uložily v roce 2013 na skládky více než 60 % svého komunálního odpadu, umožněno rozhodnout o prodloužení lhůty k tomu, aby splnily cíle v oblasti skládkování stanovené pro rok 2035.
Aby byla zajištěna spolehlivost údajů, je důležité stanovit přesnější pravidla pro vykazování skládkovaného komunálního odpadu členskými státy.
Vykazování by mělo vycházet z množství komunálního odpadu uloženého na skládku, který byl po úpravě připraven k následnému skládkování, například po stabilizaci biologicky rozložitelného komunálního odpadu, a z množství odpadu vstupujícího do procesu odstranění spalováním.
Pokud jde o komunální odpad vstupující do zpracování před recyklací a využitím odpadu, jako je třídění a mechanické úpravy, měl by být do výpočtu cíle pro skládkování zahrnut i odpad vzniklý z těchto operací, který je následně uložen na skládku.
Při plnění povinnosti zajistit úpravu odpadu před jeho uložením na skládku, stanovené směrnicí 1999/31/ES, by členské státy měly použít co nejvhodnější způsob úpravy, včetně stabilizace organické složky odpadu, s cílem co nejvíce snížit nepříznivé dopady skládkování tohoto odpadu na životní prostředí a lidské zdraví.
Při posuzování vhodnosti úprav by členské státy měly vzít v úvahu opatření, která již byla za účelem snížení těchto nepříznivých dopadů přijata, zejména třídění biologických odpadů a tříděný sběr papíru a lepenky.
Za účelem zajištění lepšího, včasnějšího a jednotnějšího provedení této směrnice a předjímání jakýchkoli problémů při provádění by měl být zaveden systém zpráv včasného varování k odhalování nedostatků a přijímání opatření před uplynutím termínů pro splnění cílů.
S cílem napomoci dosažení cílů směrnice 1999/31/ES a urychlit přechod k oběhovému hospodářství by Komise měla podporovat koordinaci a výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy a jednotlivými hospodářskými odvětvími.
Pro účinné provádění, řádné plánování infrastruktury pro nakládání s odpady a zajištění srovnatelnosti údajů mezi členskými státy je nanejvýš důležité předávání spolehlivých údajů týkajících se nakládání s odpady.
Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení směrnice 1999/31/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o čl. 5a odst. 4, čl. 15 odst. 5 a články 15b a 15c uvedené směrnice ve znění této směrnice.
Směrnice 1999/31/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.
V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
Rtuť je velmi toxickou látkou, která představuje celosvětovou a závažnou hrozbu pro lidské zdraví, mimo jiné ve formě methylrtuti v rybách a dalších mořských produktech, v ekosystémech a v organismech ve volné přírodě.
Protože znečištění rtutí přechází hranice států, pochází 40 až 80 % celkové depozice rtuti v Unii z jiných částí světa.
Proto je třeba zasáhnout na místní, regionální, celostátní i mezinárodní úrovni.
Většina emisí rtuti a souvisejících expozičních rizik vzniká v souvislosti s činnostmi člověka, jako jsou primární těžba a zpracování rtuti, používání rtuti ve výrobcích a v průmyslových procesech, neprůmyslová těžba a zpracování zlata a těžba a zpracování zlata v malém měřítku, spalování uhlí a nakládání s odpadní rtutí.
V 7. akčním programu pro životní prostředí, který byl přijat rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU [3], byl vytyčen dlouhodobý cíl v podobě netoxického životního prostředí a za tímto účelem se v něm uvádí, že jsou zapotřebí opatření, jež do roku 2020 zajistí minimalizaci významných nepříznivých účinků chemických látek na lidské zdraví a životní prostředí.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 28. ledna 2005 nazvané „Strategie Společenství týkající se rtuti“ ve znění přezkumu ze dne 7. prosince 2010 (dále jen „strategie“) se zaměřuje na minimalizaci a tam, kde to bude možné, i konečné odstranění globálních úniků rtuti způsobených lidskou činností do ovzduší, vody a půdy.
Pokud jde o nakládání se rtutí, v návaznosti na přijetí strategie a četných opatření týkajících se emisí rtuti, její nabídky a poptávky po ní a využití rtuti a hospodaření s přebytky a zásobami rtuti se v Unii za posledních deset let dosáhlo značného pokroku.
Ve strategii se doporučuje, že sjednání a uzavření mezinárodního právně závazného nástroje týkajícího se rtuti by mělo být prioritou, neboť zásahy Unie samotné účinnou ochranu občanů Unie před negativními vlivy rtuti na zdraví zaručit nemohou.
Unie a 26 členských států podepsalo Minamatskou úmluvu o rtuti z roku 2013 (dále jen „úmluva“).
Dva členské státy, které úmluvu nepodepsaly, Estonsko a Portugalsko, vyjádřily svůj závazek ji ratifikovat.
Unie a všechny její členské státy jsou proto zavázány k jejímu uzavření, provedení a plnění.
Rychlé schválení úmluvy ze strany Unie a její ratifikace členskými státy bude pobídkou pro významné světové uživatele rtuti a původce emisí této látky, kteří jsou signatáři úmluvy, aby ji i oni ratifikovali a plnili.
Toto nařízení by mělo doplňovat acquis Unie a stanovit úpravu nezbytnou k zajištění plného souladu acquis Unie s úmluvou, aby Unie a její členské státy mohly úmluvu schválit či ratifikovat a plnit.
Další opatření Unie, která jdou nad rámec požadavků úmluvy, mohou razit cestu pro bezrtuťové výrobky a procesy, jako tomu bylo v případě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 [4].
V souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) toto nařízení není překážkou toho, aby členské státy zachovaly nebo zavedly přísnější ochranná opatření pod podmínkou, že taková opatření jsou slučitelná se Smlouvami a že byla oznámena Komisi.
Zákaz vývozu rtuti stanovený nařízením (ES) č. 1102/2008 by měl být doplněn o omezení dovozu rtuti, která se liší v závislosti na jejím zdroji, zamýšleném použití a místě původu.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1013/2006 [5] by se mělo i nadále vztahovat na dovoz odpadní rtuti, především pokud jde o pravomoci příslušných orgánů podle uvedeného nařízení.
Cílem ustanovení tohoto nařízení týkajících se dovozu rtuti a směsí rtuti je zajistit plnění závazků Unie a členských států týkajících se obchodu se rtutí, které vyplývají z úmluvy.
Měly by být zakázány vývoz, dovoz a výroba řady výrobků s přidanou rtutí, které mají v Unii a celém světě výrazný podíl na spotřebě rtuti a sloučenin rtuti.
Toto nařízení by se mělo použít, aniž by tím byla dotčena platná ustanovení acquis Unie, jež pro výrobky s přidanou rtutí stanoví přísnější požadavky, včetně maximálního obsahu rtuti.
Používání rtuti a sloučenin rtuti ve výrobních procesech by mělo být postupně ukončeno a za tímto účelem by měly být vytvořeny pobídky k výzkumu alternativních látek, které by nahrazovaly rtuť a neměly by škodlivé vlastnosti, nebo by alespoň byly pro životní prostředí a lidské zdraví méně nebezpečné.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 [6] zakazuje od 10. října 2017 výrobu, uvádění na trh a používání pěti sloučenin fenylrtuti, o nichž je známo, že se používají při výrobě polyuretanu, především jako katalyzátory.
Použití jiných katalyzátorů s obsahem rtuti při výrobě polyuretanu by mělo být rovněž zakázáno od 1. ledna 2018.
Výroba alkoholátů, při níž je využívána rtuť jako elektroda, by měla být postupně ukončena a tyto výrobní procesy by měly být co nejdříve nahrazeny proveditelnými bezrtuťovými výrobními procesy.
Vzhledem k absenci příslušných dostupných bezrtuťových výrobních procesů by měly být stanoveny provozní podmínky pro výrobu methanolátu nebo ethanolátu sodného nebo draselného s použitím rtuti.
Měla by být přijata opatření ke snížení používání rtuti, jakož i k postupnému ukončení jejího používání při této výrobě co nejdříve a v každém případě do 1. ledna 2028.
Výroba nových výrobků s přidanou rtutí a jejich uvádění na trh a používání nových výrobních procesů využívajících rtuť nebo sloučeniny rtuti by v Unii zvýšilo spotřebu rtuti a jejích sloučenin a také emise této látky.
Takovéto nové činnosti by proto měly být zakázány, ledaže by posouzení prokázalo, že by tyto nové výrobky s přidanou rtutí nebo nové výrobní procesy poskytly významný přínos pro životní prostředí a zdraví a nepředstavují žádná závažná rizika pro životní prostředí ani pro lidské zdraví a že nejsou k dispozici technicky proveditelné bezrtuťové alternativy, které by tento přínos poskytly.
K celosvětové spotřebě rtuti a jejím celosvětovým emisím přispívá do značné míry používání rtuti a sloučenin rtuti při neprůmyslové těžbě a zpracování zlata a při těžbě a zpracování zlata v malém měřítku, což má negativní účinky jak na místní komunity, tak celosvětově.
Takové používání rtuti a sloučenin rtuti by proto mělo být tímto nařízením zakázáno a na mezinárodní úrovni regulováno.
Aniž je dotčen zákaz takovéhoto používání a kromě účinných, přiměřených a odrazujících sankcí ukládaných členskými státy v souvislosti s porušením tohoto nařízení, je rovněž vhodné vytvořit národní plán pro případ, že nebude docházet pouze k ojedinělým případům porušování tohoto zákazu, aby se tak řešil problém neprůmyslové těžby a zpracování zlata a těžby a zpracování zlata v malém měřítku, v jejichž rámci je využíváno rtuti k amalgamaci za účelem získání zlata z rudy.
Použití rtuti v zubním amalgámu představuje nejrozšířenější způsob využití rtuti v Unii a je významným zdrojem znečištění.
Použití zubního amalgámu by tak mělo být postupně snižováno v souladu s úmluvou a národními plány, a to zejména na základě opatření uvedených v části II přílohy A úmluvy.
Komise by měla posoudit proveditelnost postupného ukončení používání zubního amalgámu v dlouhodobém výhledu, pokud možno do roku 2030, a podat v této věci zprávu, přičemž zohlední národní plány požadované tímto nařízením a současně bude plně respektovat odpovědnost členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče.
Kromě toho je třeba přijmout zvláštní opatření v oblasti preventivní ochrany zdraví týkající se zranitelných osob, jako jsou děti a těhotné či kojící ženy.
Měla by být stanovena povinnost používat zubní amalgám v kapslové formě v předem určených dávkách a separátory amalgámu ve stomatologických zařízeních, v nichž se používá zubní amalgám nebo v nichž se odstraňují amalgámové výplně nebo zuby s takovýmito výplněmi, aby byli zubní lékaři a pacienti chráněni před expozicí rtuti a aby se zajistilo, že vznikající odpadní rtuť je shromažďována a odstraňována v souladu s řádným nakládáním s odpady a že není za žádných okolností vypouštěna do životního prostředí.
Z tohoto důvodu by použití volně balené rtuti zubními lékaři mělo být zakázáno.
Amalgámové kapsle, které jsou například popsány v evropských normách EN ISO 13897:2004 a EN ISO 24234:2015, jsou považovány za vhodné pro použití zubními lékaři.
Dále je třeba stanovit minimální míru účinnosti záchytu pro amalgámové separátory.
To, zda amalgámové separátory splňují příslušné požadavky, by mělo být stanoveno na základě příslušných norem, jako je evropská norma EN ISO 11143:2008.
Vzhledem k velikosti hospodářských subjektů v odvětví zubního lékařství, kterých se zavedení těchto požadavků týká, je vhodné stanovit dostatečně dlouhou dobu pro přizpůsobení se těmto novým požadavkům.
Odborné vzdělávání studentů zubního lékařství a zubních lékařů ohledně použití bezrtuťových alternativ, zejména pro zranitelné osoby, jako jsou děti a těhotné či kojící ženy, a výzkum a inovace v oblasti orálního zdraví za účelem zlepšení vědomostí o existujících materiálech a technikách rekonstrukce zubů a vývoje nových materiálů mohou přispět ke snížení používání rtuti.
Směrnice Rady 91/477/EHS [3] zavedla doprovodné opatření k vnitřnímu trhu.
Vytvořila rovnováhu mezi závazkem zajistit určitou volnost pohybu pro některé palné zbraně a jejich hlavní části v Unii na jedné straně a nutností kontroly této volnosti prostřednictvím určitých bezpečnostních záruk vhodných pro tyto výrobky na straně druhé.
Některé aspekty směrnice 91/477/EHS je třeba přiměřeným způsobem dále zlepšit s cílem zamezit zneužívání palných zbraní pro trestnou činnost a s ohledem na nedávné teroristické činy.
V této souvislosti vyzvala Komise ve svém sdělení ze dne 28. dubna 2015 o Evropském programu pro bezpečnost k revizi uvedené směrnice a ke společnému přístupu ke znehodnocování palných zbraní, aby se zabránilo uschopnění znehodnocených palných zbraní ke střelbě a jejich využití pachateli trestné činnosti.
Jsou-li palné zbraně zákonně nabyty a drženy v souladu se směrnicí 91/477/EHS, měly by se použít vnitrostátní předpisy týkající se nošení zbraní, lovu nebo sportovní střelby.
Pro účely směrnice 91/477/EHS by se měla definice zprostředkovatele vztahovat na jakoukoli fyzickou či právnickou osobu, včetně partnerství, a pojem „dodávka“ by měl být chápán tak, že zahrnuje zapůjčení a leasing.
Jelikož zprostředkovatelé poskytují služby podobné těm, které poskytují podnikatelé v oboru zbraní, měla by se na ně směrnice 91/477/EHS rovněž vztahovat, pokud jde o povinnosti podnikatelů v oboru zbraní, které se týkají činností zprostředkovatelů, a to v míře, do níž jsou schopni tyto povinnosti plnit, a pokud pro stejnou transakci neplní tyto povinnosti podnikatel v oboru zbraní.
Činnosti podnikatele v oboru zbraní zahrnují nejen výrobu, ale i úpravy nebo přeměnu palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva, jako je například zkrácení kompletní palné zbraně, které vedou ke změně jejich kategorie nebo podkategorie.
Ryze soukromé, nekomerční činnosti, jako například ruční nabíjení a přebíjení střeliva z komponentů střeliva pro vlastní potřebu nebo úpravy palných zbraní nebo jejich hlavních částí vlastněných dotčenou osobou, jako jsou změny pažby či mířidel nebo údržba kvůli opotřebení hlavních částí, by se neměly považovat za činnosti, k jejichž provedení by měl být oprávněn pouze podnikatel v oboru zbraní.
Aby byla zvýšena sledovatelnost všech palných zbraní a jejich hlavních částí a aby byl usnadněn jejich volný pohyb, měly by nést všechny palné zbraně a jejich hlavní části jasné, trvalé a jedinečné označení a být registrovány v systémech evidence údajů členských států.
Záznamy vedené v systémech evidence údajů by měly obsahovat veškeré informace umožňující přiřadit palnou zbraň k jejímu majiteli a měly by obsahovat jméno výrobce nebo značku, zemi nebo místo výroby, druh, značku výrobce, model, ráži a sériové číslo palné zbraně nebo jakékoli jedinečné označení připevněné na rám nebo pouzdro závěru palné zbraně.
Hlavní části jiné než rám nebo pouzdro závěru by měly být zaznamenány v systémech evidence údajů v rámci záznamu týkajícího se palné zbraně, k níž patří.
Aby se zabránilo snadnému odstranění označení a aby se objasnilo, které hlavní části by měly být označením opatřeny, měla by být zavedena společná pravidla Unie týkající se označování.
Tato pravidla by měla platit pouze pro palné zbraně nebo jejich hlavní části, které jsou vyrobeny nebo dovezeny do Unie dne 14. září 2018 nebo později, a to při uvádění na trh, zatímco na palné zbraně a součásti vyrobené nebo dovezené do Unie před tímto datem by se měly nadále vztahovat požadavky na označování a registraci podle směrnice 91/477/EHS, které platí až do uvedeného data.
Vzhledem k nebezpečné povaze a dlouhé životnosti palných zbraní a jejich hlavních částí a s cílem zajistit, aby byly příslušné orgány schopny sledovat palné zbraně a jejich hlavní části pro účely správního a trestního řízení, a vzhledem k vnitrostátním procesním právním předpisům je nezbytné, aby byly záznamy v systémech evidence údajů uchovávány po dobu 30 let od zničení příslušných palných zbraní a jejich hlavních částí.
Přístup k těmto záznamům a všem souvisejícím osobním údajům by měly mít pouze příslušné orgány a měl by být povolen pouze po dobu nejvýše deseti let po zničení příslušné palné zbraně nebo jejích hlavních částí pro účely udělení nebo odnětí povolení nebo pro celní řízení, včetně možného uložení správních sankcí, a do 30 let po zničení příslušné palné zbraně nebo jejích hlavních částí, pokud je přístup nutný pro vymáhání trestního práva.
Efektivní sdílení informací mezi podnikateli v oboru zbraní a zprostředkovateli na jedné straně a příslušnými vnitrostátními orgány na straně druhé je důležité pro účinné fungování systémů evidence údajů.
Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé by proto měli bez zbytečného odkladu podávat informace příslušným vnitrostátním orgánům.
S cílem usnadnit podávání informací by měly příslušné vnitrostátní orgány zavést elektronické spojení přístupné pro podnikatele v oboru zbraní a zprostředkovatele, které může zahrnovat podání uvedených informací prostřednictvím e-mailu nebo přímo prostřednictvím databáze nebo jiného registru.
Pokud jde o povinnost členských států mít zaveden monitorovací systém, aby bylo zajištěno plnění podmínek pro povolení týkající se palných zbraní po celou dobu jeho trvání, měly by členské státy rozhodnout, zda má posouzení zahrnovat předchozí zdravotní či psychologické vyšetření.
Aniž je dotčeno vnitrostátní právo upravující profesní odpovědnost, mělo by se předpokládat, že posouzení příslušných lékařských nebo psychologických údajů odborným lékařským personálem nebo jinými osobami, které poskytují tyto informace, s sebou pro ně nenese žádnou odpovědnost v případě zneužití palných zbraní držených v souladu se směrnicí 91/477/EHS.
Pokud nejsou palné zbraně a střelivo bezprostředně pod dohledem, měly by být skladovány bezpečným způsobem.
Jsou-li palné zbraně a střelivo skladovány jinde než v trezoru, měly by být skladovány odděleně.
Mají-li být palná zbraň a střelivo předány dopravci k přepravě, měl by být za řádný dohled a skladování odpovědný tento dopravce.
Kritéria pro náležité skladování a pro bezpečnou přepravu by měla být vymezena vnitrostátním právem, s přihlédnutím k množství a kategorii dotčených palných zbraní a střeliva.
Směrnice 91/477/EHS by neměla mít vliv na pravidla členských států, která povolují, aby zákonné transakce týkající se palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva probíhaly prostřednictvím zásilkového prodeje, internetu nebo smluv uzavřených na dálku ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU [4], například formou aukčních katalogů on-line nebo inzerátů, telefonu nebo e-mailu.
Je však nezbytné, aby bylo možné ověřovat totožnost účastníků takových transakcí a jejich zákonné oprávnění tyto transakce provádět a aby toto ověřování skutečně probíhalo.
V případě kupujících je proto vhodné zajistit, aby jejich totožnost a případně jejich povolení k nabytí palné zbraně, její hlavní části nebo střeliva ověřil před dodáním nebo nejpozději v okamžiku dodání podnikatel v oboru zbraní či zprostředkovatel s licencí či povolením nebo orgán veřejné moci či zástupce tohoto orgánu.
Pro nejnebezpečnější palné zbraně by měla být ve směrnici 91/477/EHS stanovena přísnější pravidla, aby kromě některých omezených a náležitě odůvodněných výjimek nebylo možné tyto palné zbraně nabývat, držet ani s nimi obchodovat.
Členské státy by měly v případě porušení těchto pravidel přijmout vhodná opatření, která by mohla zahrnovat zabavení uvedených palných zbraní.
Členské státy by však měly mít možnost povolovat nabývání a držení zakázaných palných zbraní, hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A, pokud je to nutné ke vzdělávacím a kulturním účelům, včetně filmu a divadla, a i k výzkumným nebo historickým účelům.
Takové povolení mohou mimo jiné získat zbrojíři, zkušebny palných zbraní, výrobci, certifikovaní odborníci, forenzní vědečtí pracovníci a v některých případech osoby podílející se na výrobě filmových nebo televizních záznamů.
Členské státy by měly mít rovněž možnost povolit jednotlivcům nabývat a držet jinak zakázané palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo zařazené do kategorie A za účelem národní obrany, jako například v rámci dobrovolného vojenského výcviku poskytovaného podle vnitrostátního práva.
Členské státy by měly mít možnost udělovat v případě potřeby povolení k nabývání a držení zakázaných palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A uznaným muzeím a sběratelům pro historické, kulturní, vědecké, technické, vzdělávací nebo památkové účely, jestliže tato muzea a tito sběratelé před udělením povolení prokáží, že přijali potřebná opatření, aby zabránili riziku pro veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek, mimo jiné prostřednictvím náležitého skladování.
Každé takové povolení by mělo zohledňovat a odrážet konkrétní situaci, včetně povahy sbírky a jejího účelu, a členské státy by měly mít zaveden systém pro monitorování sběratelů a sbírek.
Podnikatelům v oboru zbraní a zprostředkovatelům by nemělo být bráněno v nakládání s palnými zbraněmi, jejich hlavními částmi a střelivem zařazenými do kategorie A, pokud je nabytí a držení těchto palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva výjimečně povoleno, v případech, kdy je takové nakládání nutné pro účely znehodnocení nebo přeměny, nebo v jiných případech povolených v souladu se směrnicí 91/477/EHS ve znění této směrnice.
Rovněž by podnikatelům v oboru zbraní a zprostředkovatelům nemělo být bráněno v nakládání s těmito zbraněmi, jejich hlavními částmi a střelivem v případech, které směrnice 91/477/EHS ve znění této směrnice neupravuje, jako jsou palné zbraně, jejich hlavní části a střelivo určené k vývozu mimo Unii nebo zbraně určené ozbrojeným silám, policii nebo orgánům veřejné moci.
Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé by měli mít možnost odmítnout provést jakoukoli podezřelou transakci, jejímž účelem je nabytí kompletních nábojů nebo komponentů střeliva se zalaborovanou zápalkou.
Transakci lze považovat za podezřelou, pokud se například jedná o neobvyklé množství pro zamýšlené soukromé použití, kupující zjevně není obeznámen s používáním střeliva nebo trvá na úhradě v hotovosti, přičemž není ochoten prokázat svou totožnost.
Podnikatelé v oboru zbraní a zprostředkovatelé by měli mít také možnost ohlásit takové podezřelé transakce příslušným orgánům.
Riziko přeměny akustických zbraní a dalších druhů zbraní určených ke střelbě nábojkami nebo cvičnými náboji na skutečné palné zbraně je vysoké.
Proto je nezbytné řešit problém, kdy jsou při páchání trestných činů využívány takto přeměněné palné zbraně, a to zejména jejich zahrnutím do působnosti směrnice 91/477/EHS.
Aby se navíc zabránilo riziku, že poplašné a signální zbraně budou vyráběny způsobem, který umožňuje jejich přeměnu na zbraně k vystřelování hromadné nebo jednotné střely nebo jiného projektilu působením okamžitého uvolnění chemické energie, měla by Komise přijmout technické specifikace, aby bylo zajištěno, že je nelze tímto způsobem přeměnit.
Vzhledem k vysokému riziku uschopnění nesprávně znehodnocených palných zbraní ke střelbě a v zájmu zvýšení bezpečnosti v celé Unii, by se měla směrnice 91/477/EHS vztahovat i na takové palné zbraně.
Měla by být stanovena definice znehodnocených palných zbraní, která odráží obecné zásady znehodnocování palných zbraní stanovené v Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který je připojen k rozhodnutí Rady 2014/164/EU [5], jímž se tento protokol provádí do právního rámce Unie.
Solidarita mezi občany Unie a mezi členskými státy je jednou ze všeobecných hodnot, na nichž je Unie založena.
Tato společná hodnota určuje činnost Unie a poskytuje jí nezbytnou jednotu při hledání východisek ze současných i budoucích společenských problémů, s jejichž řešením jsou mladí Evropané ochotni pomoci prostřednictvím projevů solidarity v praxi.
Solidarita rovněž zvyšuje zájem mladých lidí o společný evropský projekt.
Zásada solidarity je zakotvena v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a v preambuli Listiny základních práv Evropské unie.
Zpráva o stavu Unie ze dne 14. září 2016 zdůraznila potřebu investovat do mladých lidí a oznámila, že je třeba ustavit Evropský sbor solidarity, který bude vytvářet pro mladé lidi v celé Unii příležitosti smysluplně pomáhat společnosti, projevovat solidaritu a rozvíjet své dovednosti, kompetence a znalosti, a tím získat neocenitelné lidské zkušenosti, které jsou klíčové i pro utváření aktivního a angažovaného občanství Unie.
Ve svém sdělení ze dne 7. prosince 2016 nazvaném „Evropský sbor solidarity“ Komise zdůraznila potřebu upevnit základy pro solidární činnosti v celé Evropě, poskytnout mladým lidem více příležitostí a lepší příležitosti ke kvalitním solidárním činnostem pokrývajícím široké spektrum oblastí a podpořit celostátní, regionální a lokální aktéry v jejich úsilí o řešení různých problémů a krizí.
Toto sdělení zahájilo první fázi Evropského sboru solidarity, čímž byly spuštěny různé programy Unie nabízející dobrovolnickou činnost, stáže nebo zaměstnání pro mladé lidi v celé Unii.
Tyto činnosti – ať už prováděné před vstupem tohoto v platnost, nebo po něm – by se měly nadále řídit pravidly a podmínkami vytvořenými příslušnými programy Unie, z nichž byly financovány během první fáze Evropského sboru solidarity.
V souvislosti s tímto nařízením se solidaritou může rozumět smysl pro odpovědnost každého jednotlivce vůči každému jednotlivci za konání obecného dobra, jenž nachází svůj výraz v konkrétní činnosti bez očekávání protislužby.
Mladým lidem by měly být poskytovány snadno dostupné příležitosti účastnit se na kvalitních solidárních činnostech s výrazným evropským rozměrem coby způsobem, jak přispět k posílení soudržnosti, solidarity, sociálního začlenění a demokracie v zúčastněných zemích ku prospěchu místních společenství, a přitom zlepšovat své kompetence pro osobní rozvoj, což posílí jejich sebevědomí, nezávislost a motivaci k učení, podnítí jejich vzdělanostní, společenský, umělecký, lingvistický, kulturní, občanský a profesní rozvoj a usnadní jejich aktivní občanský život, zaměstnatelnost a přechod na trh práce.
Tyto činnosti by rovněž podpořily mobilitu účastníků Evropského sboru solidarity.
Tímto nařízením se zřizuje akční program Unie s názvem Evropský sbor solidarity jako základ pro uskutečňování pozitivních společenských změn prostřednictvím podpory společenství osob a subjektů odhodlaných zasazovat se o posilování solidarity v celé Evropě.
Nařízení tedy stanoví zřízení trvalého nástroje pro výdaje na činnost Unie, jenž by se začal používat ode dne vstupu v platnost tohoto nařízení, a vytváří rovněž základ pro Evropský sbor solidarity jako společenství a jako zdroj inspirace k posílení ducha solidarity v Evropě díky širšímu dopadu činností prováděných v rámci tohoto sboru.
Solidární činnosti, které budou mladým lidem nabízeny, by se měly vyznačovat vysokou kvalitou v tom smyslu, že by měly přispívat ke splnění cílů Evropského sboru solidarity a napomáhat v překonávání společenských problémů a současně řešit potřeby místních společenství.
Solidární činnosti by měly mladým lidem poskytovat možnost získat cenné kompetence pro osobní, společenský, občanský a profesní rozvoj, měly by mít významný studijní a vzdělávací rozměr, být dostupné pro všechny mladé lidi, být prováděny v bezpečných a zdravotně nezávadných podmínkách a být řádně uznávány.
Solidární činnosti by neměly mít negativní dopad na stávající zaměstnání a stáže a měly by přispívat k posilování závazků společností v oblasti sociální odpovědnosti podniků, nikoli je nahrazovat.
Jakýkoliv subjekt, který má zájem zapojit se do činnosti Evropského sboru solidarity, ať už je financován z rozpočtu Evropského sboru solidarity, z jiného programu Unie, nebo z jiného zdroje, by měl po splnění zvláštních požadavků obdržet značku kvality.
Požadavek obdržení značky kvality by se neměl vztahovat na fyzické osoby žádající jménem neformální skupiny účastníků o finanční podporu pro jejich solidární projekty.
Značka kvality udělovaná zúčastněným organizacím by měla osvědčovat schopnost těchto organizací zajistit kvalitu solidárních činností, které nabízejí.
Postup pro udělení značky kvality by měly prováděcí orgány Evropského sboru solidarity vykonávat dostupným a transparentním způsobem.
Udělení značky kvality by mělo být pravidelně posuzováno, a pokud by bylo během tohoto posouzení zjištěno, že podmínky vedoucí k udělení značky kvality již nejsou plněny, mělo by být možné ji odebrat.
Evropský sbor solidarity by měl poskytovat jednotný vstupní bod pro solidární činnosti napříč Unií.
Měl by být zajištěn soulad a vzájemná doplňkovost Evropského sboru solidarity s ostatními příslušnými politikami, programy a nástroji Unie.
Evropský sbor solidarity by měl stavět na silných stránkách a synergii stávajících a předchozích programů, k nimž patří zejména programy Erasmus+ a Mládež v akci.
Rovněž by měl doplňovat úsilí členských států zaměřené na podporu mladých lidí a usnadňování jejich přechodu ze škol do pracovního procesu v souladu s režimy, jako jsou záruky pro mladé lidi zavedené v souladu s doporučením Rady ze dne 22. dubna 2013 o zavedení záruk pro mladé lidi, jimž za tímto účelem poskytne další příležitosti, jak se zapojit do solidárních činností, – formou stáží nebo zaměstnání v daném členském státě nebo v zahraničí.
Také by měla být zajištěna vzájemná doplňkovost se stávajícími sítěmi na úrovni Unie, které jsou relevantní pro činnosti spadající pod Evropský sbor solidarity a k nimž patří evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti, EURES a Eurodesk.
Dále by měla být podporována vzájemná doplňkovost a loajální spolupráce Evropského sboru solidarity a stávajících souvisejících režimů, zejména režimů pro mladé lidi zaměřených na oblast solidarity, dobrovolnictví, občanské služby a mobility, které působí na celostátní, regionální nebo místní úrovni, jakož případně i režimů v zúčastněných zemích, jež mají priority týkající se solidarity a mládeže, s cílem vzájemně posilovat a obohacovat dopady a kvalitu těchto režimů a využívat osvědčených postupů.
Evropský sbor solidarity by neměl nahrazovat obdobné vnitrostátní režimy pro solidaritu, dobrovolnictví, občanskou službu a mobilitu.
Je třeba zajistit rovný přístup všech mladých lidí k vnitrostátním solidárním činnostem.
Měla by být podporována partnerství s evropskými sítěmi, které se specializují na některé naléhavé sociální problémy.
Za účelem maximalizace dopadů Evropského sboru solidarity by další programy Unie měly být schopny pomáhat plnit cíle Evropského sboru solidarity tím, že budou podporovat činnosti v jeho oblasti působnosti.
Tato pomoc by měla být financována v souladu s příslušnými právními akty daných programů s cílem zajistit větší zapojení mladých lidí, občanské společnosti a stávajících režimů dobrovolnictví v členských státech.
Jakmile zúčastněné organizace získají platnou značku kvality, měl by jim být poskytnut přístup k portálu Evropského sboru solidarity a měly by mít k dispozici podpůrná opatření a opatření v oblasti kvality podle druhu nabízené solidární činnosti.
Evropský sbor solidarity by měl pro mladé lidi vytvářet nové příležitosti k výkonu dobrovolnické činnosti, stáží nebo zaměstnání a také k tomu, aby z vlastní iniciativy zakládali a rozvíjeli solidární projekty s jasnou evropskou hodnotou.
Tyto příležitosti by měly pomoci řešit nenaplněné potřeby společnosti, přispívat k posílení společenství a zároveň se podílet na osobním, společenském, občanském a profesním rozvoji mladých lidí.
Evropský sbor solidarity by měl rovněž podporovat vytváření sítí pro účastníky a zúčastněné organizace a také opatření k zajištění kvality podporovaných činností a ke zdokonalení uznávání výsledků jejich vzdělávání.
Měl by rovněž přispívat k podpoře a posilování stávajících organizací provádějících solidární činnosti.
Dobrovolnictví představuje významnou zkušenost v kontextu formálního i neformálního vzdělávání, která napomáhá osobnímu, sociálně vzdělávacímu a profesnímu rozvoji, zaměstnatelnosti a aktivnímu občanskému životu mladých lidí.
Dobrovolnictví by nemělo nahrazovat stáže nebo zaměstnání a mělo by být založeno na písemné dohodě o dobrovolnické činnosti.
Komise a členské státy budou spolupracovat na politikách pro dobrovolnictví v oblasti mládeže prostřednictvím otevřené metody koordinace.
Stáže a zaměstnání by měly být jak z finančního, tak organizačního hlediska jasně odděleny od dobrovolnictví.
Stáže by nikdy neměly vést k nahrazení zaměstnání.
Placené stáže a zaměstnání však mohou být pobídkou pro znevýhodněné mladé lidi a pro mladé lidi, kteří mají méně příležitostí, aby se účastnili činností souvisejících se solidaritou, ke kterým by jinak nemuseli mít přístup.
Stáže mohou mladým lidem usnadnit přechod ze vzdělávacího do pracovního procesu a podpořit jejich zaměstnatelnost, což je klíčové pro dosažení jejich udržitelné integrace na trhu práce.
Stáže a zaměstnání nabízené v rámci Evropského sboru solidarity by měly být vždy placeny zúčastněnými organizacemi, ve kterých účastník stáž vykonává nebo je zaměstnán.
Stáže by měly být založeny na písemné dohodě o stáži, a to případně v souladu s platným regulačním rámcem v zemi, v níž se stáž koná, a měly by se řídit zásadami uvedenými v doporučení Rady ze dne 10. března 2014 k rámci kvality stáží.
Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (dále jen „Eurofound“) byla zřízena nařízením Rady (EHS) č. 1365/75, aby činnostmi určenými k rozvíjení a šíření poznatků přispěla k navrhování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek.
Eurofound by rovněž měl zohledňovat střednědobé a dlouhodobé perspektivy v této souvislosti.
Od svého zřízení v roce 1975 hraje Eurofound důležitou úlohu při podpoře zlepšování životních a pracovních podmínek v Unii.
Přitom pod vlivem společenského vývoje a zásadních změn na trzích práce došlo k vývoji pojetí a významu životních a pracovních podmínek.
Eurofound zajišťuje orgánům a jiným subjektům Unie, členským státům a sociálním partnerům specializované informace s přidanou hodnotou v oblasti své odbornosti.
Eurofound by měl nadále provádět průzkumy s cílem zajistit kontinuitu srovnávacích analýz tendencí v oblasti životních a pracovních podmínek a vývoje na trhu práce v Unii.
Je rovněž důležité, aby Eurofound úzce spolupracoval s podobnými subjekty na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni.
Eurofound má styčnou kancelář v Bruselu.
Finanční ustanovení a ustanovení týkající se plánování a podávání zpráv ohledně Eurofoundu by měla být aktualizována.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 stanoví, že Eurofound má provádět hodnocení ex ante a ex post těch programů a činností, které jsou spojeny se značnými výdaji.
Eurofound by tato hodnocení měl zohlednit ve svých víceletých i ročních programech.
Za účelem zajištění své úplné samostatnosti a nezávislosti a umožnění řádného plnění cílů a úkolů v souladu s tímto nařízením by Eurofound měl mít přiměřený a samostatný rozpočet, jehož příjem by byl tvořen z podstatné části příspěvkem ze souhrnného rozpočtu Unie.
Na příspěvek Unie a veškeré další dotace ze souhrnného rozpočtu Unie pro Eurofound by se měl vztahovat rozpočtový proces Unie.
Audit účetní závěrky Eurofoundu by měl provádět Účetní dvůr.
Překladatelské služby potřebné pro fungování Eurofoundu by mělo zajišťovat Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie (dále jen „Překladatelské středisko“).
Eurofound by měl s Překladatelským střediskem spolupracovat na stanovení ukazatelů kvality, včasnosti a důvěrnosti, na jasné definici svých potřeb a priorit a na vytvoření transparentních a objektivních postupů pro překlad.
Ustanovení týkající se zaměstnanců Eurofoundu by měla být v souladu se služebním řádem a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Unie (dále jen „pracovní řád“) stanovenými nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68.
Eurofound by měl přijmout nezbytná opatření, aby zajistil bezpečné nakládání s důvěrnými informacemi a jejich zpracovávání.
V případě potřeby by měl přijmout bezpečnostní pravidla rovnocenná pravidlům stanoveným v rozhodnutích Komise (EU, Euratom) 2015/443 a (EU, Euratom) 2015/444.
Je nezbytné stanovit přechodná rozpočtová ustanovení a přechodná ustanovení týkající se správní rady, výkonného ředitele a zaměstnanců s cílem zajistit pokračování činností Eurofoundu až do provedení tohoto nařízení,
Povinná výjimka stanovená touto směrnicí by měla omezit právo na rozmnožování tak, aby byl umožněn jakýkoli úkon, který je nezbytný pro provedení změn v díle nebo jiném předmětu ochrany nebo pro jejich přeměnu či úpravu takovým způsobem, aby mohla být zhotovena formátově přístupná rozmnoženina, která umožňuje oprávněným příjemcům přístup k danému dílu nebo jinému předmětu ochrany.
K tomu patří i poskytnutí prostředků potřebných k vyhledávání informací ve formátově přístupné rozmnoženině.
Zahrnuje to i změny, které by mohly být nezbytné v případě, že určité dílo či jiný předmět ochrany již jsou přístupné některým z oprávněných příjemců, ale jiným oprávněným příjemcům nikoli, protože mají zdravotní postižení nebo poruchy jiného typu nebo jiného stupně.
Mezi povolené způsoby užití stanovené touto směrnicí by mělo patřit zhotovování formátově přístupných rozmnoženin buď oprávněnými příjemci, nebo autorizovanými subjekty, které jim poskytují služby, ať už se jedná o veřejné, nebo soukromé organizace, zejména knihovny, školy, univerzity, školicí střediska, vzdělávací zařízení a jiné neziskové organizace, pro něž jsou služby osobám s poruchou čtení nebo jiným postižením jednou z hlavních činností, institucionálních povinností nebo součástí jejich poslání ve veřejném zájmu.
Mezi způsoby užití stanovené touto směrnicí by mělo být rovněž zařazeno zhotovování formátově přístupných rozmnoženin pro výhradní užití oprávněnými příjemci fyzickou osobou, která tak činí jménem oprávněného příjemce nebo která při zhotovování těchto rozmnoženin oprávněným příjemcům pomáhá.
Formátově přístupné rozmnoženiny by měly být zhotovovány pouze v případě těch děl a jiných předmětů ochrany, k nimž mají oprávnění příjemci nebo autorizované subjekty zákonný přístup.
Členské státy by měly zajistit, aby jakékoli smluvní ustanovení, které má uplatňování této výjimky zabránit nebo je jakkoli omezit, nemělo právní účinky.
Výjimka stanovená v této směrnici by měla autorizovaným subjektům umožnit zhotovovat a šířit formátově přístupné rozmnoženiny děl nebo jiných předmětů ochrany, na něž se vztahuje tato směrnice, on-line nebo off-line v celé Unii.
Tato směrnice by neměla ukládat autorizovaným subjektům jakoukoli povinnost zhotovovat a šířit tyto rozmnoženiny.
Mělo by být možné, aby formátově přístupné rozmnoženiny zhotovené v jednom členském státě byly dostupné ve všech členských státech, aby byla zajištěna jejich větší dostupnost na celém vnitřním trhu.
Tím by se snížila potřeba zdvojování práce při zhotovování formátově přístupných rozmnoženin téhož díla nebo jiného předmětu ochrany ve všech členských státech Unie a dosáhlo by se úspor a zvýšení efektivity.
Tato směrnice by proto měla zajistit, aby formátově přístupné rozmnoženiny zhotovené autorizovanými subjekty v kterémkoli členském státě mohly být šířeny a využívány oprávněnými příjemci a autorizovanými subjekty v celé Unii.
Za účelem podpory takovéto přeshraniční výměny a usnadnění vzájemné identifikace a spolupráce autorizovaných subjektů by mělo být podporováno dobrovolné sdílení informací, jako jsou názvy a kontaktní údaje autorizovaných subjektů se sídlem v Unii, včetně jejich internetových stránek, mají-li je.
Členské státy by proto měly informace, které obdrží od autorizovaných subjektů, poskytnout Komisi.
Nemělo by to však znamenat, že členské státy mají povinnost kontrolovat úplnost a správnost těchto informací nebo to, zda jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se tato směrnice provádí.
Komise by měla tyto informace zpřístupnit on-line prostřednictvím ústředního přístupového informačního místa na úrovni Unie.
To by rovněž pomohlo autorizovaným subjektům a také oprávněným příjemcům a nositelům práv, aby mohli kontaktovat autorizované subjekty s žádostí o více informací, v souladu s ustanoveními uvedenými v této směrnici a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1563 [10].
Výše uvedené ústřední přístupové informační místo by mělo doplňovat informační přístupové místo, které zřídí mezinárodní úřad Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), jak stanoví Marrákešská smlouva, a které má usnadnit autorizovaným subjektům identifikaci a spolupráci na mezinárodní úrovni.
Požadavky týkající se schválení a uznávání, které mohou členské státy uplatňovat u autorizovaných subjektů, například požadavky týkající se poskytování služeb obecné povahy oprávněným příjemcům, by neměly ve svém důsledku bránit subjektům, na které se vztahuje definice autorizovaného subjektu podle této směrnice, ve způsobech užití, které tato směrnice dovoluje.
Vzhledem k specifickému charakteru výjimky stanovené touto směrnicí, její specifické oblasti působnosti a potřebě právní jistoty pro oprávněné příjemce by nemělo být členským státům dovoleno, aby pro uplatňování výjimky stanovovaly další požadavky, jako je například předchozí ověření komerční dostupnosti děl v přístupných formátech, které nejsou stanoveny v této směrnici.
Členským státům by mělo být dovoleno stanovovat systémy spravedlivé odměny, pouze pokud jde o povolené způsoby užití děl nebo jiných předmětů ochrany autorizovanými subjekty.
Aby nevznikala zátěž pro oprávněné příjemce, nevytvářely se překážky pro přeshraniční šíření formátově přístupných rozmnoženin a nezaváděly nepřiměřené požadavky na autorizované subjekty, je důležité, aby byla možnost členských států stanovovat takovéto systémy spravedlivé odměny omezena.
Systémy spravedlivé odměny by proto neměly vyžadovat platby od oprávněných příjemců.
Měly by se vztahovat pouze na užití autorizovanými subjekty se sídlem na území členského státu, který takovýto systém stanoví, a neměly by vyžadovat platby od autorizovaných subjektů se sídlem v jiných členských státech nebo ve třetích zemích, které jsou stranami Marrákešské smlouvy.
Členské státy by měly zajistit, aby přeshraniční výměna formátově přístupných rozmnoženin nebyla těmito systémy spravedlivé odměny zatížena více než výměna v nepřeshraničních situacích, mimo jiné pokud jde o formu a případnou výši odměny.
Při stanovování výše odměny by měl být náležitě zohledněn neziskový charakter činností autorizovaných subjektů, cíle veřejného zájmu, které tato směrnice sleduje, zájmy oprávněných příjemců výjimky, možná újma nositelům práv a potřeba zajistit přeshraniční šíření formátově přístupných rozmnoženin.
Je rovněž třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti každého případu v souvislosti se zhotovením konkrétní formátově přístupné rozmnoženiny.
V situaci, kdy je újma způsobená nositeli práv minimální, by neměla vzniknout žádná povinnost platby odměny.
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, jíž je Unie smluvní stranou, zaručuje osobám se zdravotním postižením právo na přístup k informacím a vzdělávání a právo účastnit se kulturního, hospodářského a sociálního života na rovnoprávném základě s ostatními.
Přijetím této směrnice se Unie snaží zajistit, aby oprávnění příjemci měli přístup ke knihám a dalším tištěným materiálům v přístupných formátech na celém vnitřním trhu.
Tato směrnice je tak prvním významným krokem ke zlepšení přístupu osob se zdravotním postižením k dílům.
Komise by měla posoudit situaci, pokud jde o dostupnost děl a jiných předmětů ochrany v přístupných formátech, na které se tato směrnice nevztahuje, a dostupnost děl a jiných předmětů ochrany ve formátech přístupných pro osoby s jiným zdravotním postižením.
Je důležité, aby Komise tuto situaci pečlivě posoudila.
V případě potřeby by bylo možné zvážit změny v oblasti působnosti této směrnice na základě zprávy předložené Komisí.
Členské státy by měly mít možnost i nadále stanovit výjimku nebo omezení ve prospěch osob se zdravotním postižením v případech, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice, zejména pokud jde o díla a jiné předměty ochrany a druhy zdravotního postižení, na něž se tato směrnice nevztahuje, v souladu s čl. 5 odst. 3 písm. b) směrnice 2001/29/ES.
Tato směrnice nebrání členským státům v uplatňování výjimek nebo omezení práv, která nejsou harmonizována v rámci autorského práva Unie.
Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením.
Tato směrnice by proto měla být vykládána a uplatňována v souladu s těmito právy a zásadami.
Marrákešská smlouva stanoví určité povinnosti týkající se výměny formátově přístupných rozmnoženin mezi Unií a třetími zeměmi, které jsou jejími smluvními stranami.
Opatření přijatá Unií za účelem splnění těchto povinností jsou obsažena v nařízení (EU) 2017/1563, které by mělo být vykládáno společně s touto směrnicí.
Jelikož cíle této směrnice, totiž aby se v Unii zlepšil přístup k dílům a jiným předmětům chráněným autorským právem a právy s ním souvisejícími pro osoby nevidomé, osoby se zrakovým postižením nebo osoby s jinými poruchami čtení, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a dopadu této směrnice může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
písmena e) a f) se zrušují;
odstavec 4 se mění takto:
v písmeni a) se třetí odrážka nahrazuje tímto:
plně vyhovují požadavkům Předpisu o bezpečnosti pro dynamicky poháněná plavidla (předpis DSC) v rezoluci IMO A.373(10) v platném znění;“
písmeno c) se nahrazuje tímto:
stavba a údržba vysokorychlostních osobních plavidel a jejich vybavení musí vyhovovat pravidlům pro klasifikaci vysokorychlostního plavidla uznaného subjektu nebo rovnocenným pravidlům uplatňovaným správou v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 2009/15/ES.“;
Pokud jde o opravy, změny a úpravy většího rozsahu a s tím související úpravy nových a stávajících lodí, musí splňovat požadavky na nové lodě uvedené v odst. 2 písm. a); změny uskutečněné na lodi, jejichž jediným záměrem je dosáhnout vyšší schopnosti přežití, nejsou považovány za změny většího rozsahu.
Lodě zhotovené z rovnocenného materiálu před 20. prosincem 2017 splňují požadavky této směrnice do 22. prosince 2025.
Odchylně od této směrnice může členský stát, který má ke dni 20. prosince 2017 více než 60 osobních lodí postavených z hliníkové slitiny plujících pod jeho vlajkou, osvobodit od ustanovené této směrnice následující osobní lodě po stanovená období:
osobní lodi třídy B, C a D postavené z hliníkové slitiny po 20. prosinci 2017 po dobu 10 let od uvedeného dne; a
pokud jsou uvedené lodě provozovány výlučně mezi přístavy daného členského státu.
Členský stát, který hodlá této odchylky využít, oznámí Komisi nejpozději ke dni 21 prosince 2019 svůj záměr této odchylky využít a rovněž Komisi sdělí její obsah.
Jakékoliv následné změny se rovněž oznámí Komisi.
Komise informuje ostatní členské státy v souladu s čl. 9 odst. 4.“;
Osobní lodě typu ro-ro třídy C, jejichž kýl byl položen nebo které byly v podobném stádiu stavby ke dni 1. října 2004 nebo později, a všechny osobní lodě typu ro-ro tříd A a B splňují ustanovení článků 6, 8 a 9 směrnice 2003/25/ES.“;
odstavec 2 se zrušuje;
v odstavci 3 se zrušuje druhý pododstavec;
Členský stát může postupem podle odstavce 4 přijmout opatření připouštějící rovnocenné požadavky namísto určitých zvláštních požadavků této směrnice, pokud jsou alespoň tak účinné jako uvedené požadavky.“;
Členský stát, který nevyužije práva poskytnutého odstavci 1, 2 nebo 3, postupuje v souladu s druhým až sedmým pododstavcem tohoto odstavce.
Tento členský stát oznámí Komisi opatření, která hodlá přijmout, a k tomuto oznámení přiloží dostatečné údaje nutné k potvrzení, že bezpečnost je zachována na dostatečné úrovni.
Jestliže Komise do šesti měsíců od oznámení přijme prováděcí akty obsahující její rozhodnutí, že navržená opatření nejsou odůvodněná, musí uvedený členský stát navržená opatření změnit nebo je nepřijmout.
Přijatá opatření musí být specifikována v odpovídajících vnitrostátních právních předpisech a sdělena Komisi a ostatním členským státům.
Všechna tato opatření se uplatňují na všechny osobní lodě stejné třídy nebo plavidla provozovaná za stejných zvláštních podmínek bez rozlišování na základě vlajky, státní příslušnosti nebo místa usazení jejich provozovatele.
Opatření uvedená v odstavci 3 se použijí, pouze pokud je loď nebo plavidlo provozováno za stanovených podmínek.
Členský stát bez odkladu oznámí Komisi opatření uvedená ve druhém a čtvrtém pododstavci prostřednictvím databáze zřízené a spravované za tímto účelem Komisí a ke které mají Komise a členské státy přístup.
Komise přijatá opatření zpřístupní na veřejně přístupných webových stránkách.“;
v odstavci 5 se písmeno c) nahrazuje tímto:
Komise přijme prováděcí akty obsahující rozhodnutí, zda je rozhodnutí členského státu pozastavit provoz této lodě nebo plavidla nebo uložit další opatření odůvodněné vážným ohrožením bezpečnosti života nebo majetku nebo životního prostředí, či nikoliv, a jestliže jsou pozastavení provozu nebo uložení dodatečných opatření neodůvodněné, obsahující i rozhodnutí, že dotčený členský stát musí pozastavení provozu nebo opatření odvolat.
zvláštní odkazy na „mezinárodní úmluvy“ a rezoluce IMO obsažené v čl. 2 písm. g), m), q) a zb), čl. 3 odst. 2 písm. a), čl. 6 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b).“;
v odstavci 2 se
s ohledem na zkušenosti upravit technické specifikace uvedené ve změnách mezinárodních úmluv pro lodě typu B, C a D a plavidla;“
s ohledem na zkušenosti s jejich prováděním zjednodušit a vyjasnit technické prvky;
aktualizovat odkazy na další unijní nástroje vztahující se na osobní lodě provozující vnitrostátní plavbu.“;
odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:
Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10a, aby přijala změny této směrnice uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.
Ve výjimečných případech, je-li to řádně zdůvodněno příslušnou analýzou Komise, a s cílem zabránit závažnému a nepřijatelnému ohrožení námořní bezpečnosti, zdraví, životních nebo pracovních podmínek na lodích či mořského prostředí nebo zabránění nesouladu s námořními právními předpisy Unie, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 10a, pokud jde o změnu této směrnice s cílem neuplatňovat pro účely této směrnice změnu mezinárodních nástrojů uvedených v článku 2.
Tyto akty v přenesené pravomoci musí být přijaty alespoň tři měsíce před uplynutím lhůty, která je mezinárodně stanovena pro automatický souhlas s dotčenou změnou, nebo před plánovaným datem vstupu uvedené změny v platnost.
V době před vstupem tohoto aktu v přenesené pravomoci v platnost se členské státy zdrží jakékoli iniciativy, která by měla změnu začlenit do vnitrostátních právních předpisů nebo která by měla změnu uplatnit na dotčený mezinárodní nástroj.“;
Od roku 2004, kdy byl Europass CV zaveden, bylo vytvořeno online více než 100 milionů Europass-CV.
Dva vzory dodatků o kvalifikacích, konkrétně Europass – Dodatek k diplomu a Europass – Dodatek k osvědčení, poskytují informace o obsahu a výsledcích učení spojených s určitou kvalifikací a o vzdělávacím systému země, která danou kvalifikaci vystavila.
Europass – Jazykový pas se používá k popisu jazykových dovedností.
Vzor dokladu Europass – Mobilita popisuje dovednosti získané v zahraničí v rámci mobility za účelem studia nebo práce.
Doporučení Rady ze dne 22. května 2017 vytváří společný referenční rámec, který má jednotlivcům a organizacím pomoci při srovnávání různých systémů kvalifikací a úrovní kvalifikací z těchto systémů.
Doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 vyzvalo členské státy, aby měly nejpozději v roce 2018 - podle okolností a zvláštních podmínek jednotlivých států a jak považují za vhodné - fungující režim uznávání neformálního a informálního učení, který jednotlivcům umožní dosáhnout uznání jejich znalostí, dovedností a kompetencí, které si osvojili prostřednictvím neformálního a informálního učení, a získat úplnou kvalifikaci, nebo případně kvalifikaci dílčí.
Usnesení Rady ze dne 28. května 2004 o posilování politik, systémů a postupů v oblasti celoživotního poradenství stanoví hlavní cíle politiky celoživotního poradenství pro všechny občany Unie.
Usnesení Rady ze dne 21. listopadu 2008 zdůrazňuje význam poradenství pro celoživotní učení.
Portál vzdělávacích příležitostí a kvalifikací v Evropě poskytuje přístup k informacím o vzdělávacích příležitostech a kvalifikacích nabízených v různých systémech vzdělávání v Evropě a o porovnání vnitrostátních rámců kvalifikací prostřednictvím ERK.
Přehled dovedností EU nabízí informace o dovednostech pro různá povolání a konkrétní odvětví včetně poptávky a nabídky na vnitrostátní úrovni.
Analýza volných pracovních míst a jiných trendů na trhu práce je obecně zavedeným způsobem získávání poznatků o dovednostech, které umožňují porozumět problematice rozdílů a nedostatků v oblasti dovedností i nesouladu poptávky a nabídky v oblasti kvalifikací.
Vícejazyčná Evropská klasifikace dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO), vypracovaná a průběžně aktualizovaná Komisí v úzké spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami, má za cíl prosazovat transparentnost dovedností a kvalifikací pro účely vzdělávání a odborné přípravy i pro pracovní účely.
Komise by ESCO mohla využívat v rámci Europassu, po příslušném testování a při náležitém zohlednění postoje členských států; členské státy používají ESCO na dobrovolném základě poté, co ji testují a vyhodnotí.
Evropská síť služeb zaměstnanosti (EURES) zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589, je síť pro spolupráci v oblasti výměny informací a usnadňuje navazování kontaktů mezi uchazeči o zaměstnání a zaměstnavateli.
Nabízí bezplatnou pomoc uchazečům o zaměstnání, kteří se chtějí přestěhovat do jiné země, a je nápomocna zaměstnavatelům, kteří chtějí provádět nábor pracovníků z jiných zemí.
Součinnost a spolupráce mezi portály Europass a EURES by mohly posílit dopad obou služeb.
Procesy na trhu práce, jako je zveřejňování volných pracovních míst, podávání žádostí o zaměstnání, posouzení dovedností a nábor pracovníků, jsou ve stále větší míře řízeny online pomocí nástrojů, které využívají sociální média, data velkého objemu a další technologie.
Výběr uchazečů je řízen pomocí nástrojů a procesů, které vyhledávají informace o dovednostech a kvalifikacích získaných formálním, neformálním a informálním učením.
Formální, neformální a informální učení v současnosti rovněž probíhá v nových formách a prostředích, které nabízejí nejrůznější poskytovatelé, zejména s využitím digitálních technologií a platforem, vzdělávání na dálku, elektronického učení, vzájemného učení, otevřených internetových kurzů pro širokou veřejnost a otevřených zdrojů vzdělávání.
Dovednosti, zkušenosti a výsledky učení jsou navíc uznávány různými formami, například pomocí digitálních osvědčení „open badges“.
Digitální technologie jsou používány v souvislosti s dovednostmi získanými prostřednictvím neformálního vzdělávání, jako je práce s mládeží a dobrovolnická činnost.
Pro účely tohoto rozhodnutí jsou dovednosti chápány v širokém smyslu, který zahrnuje to, co člověk zná, čemu rozumí a co může dělat.
Dovednosti se týkají různých typů výsledků učení, včetně znalostí a kompetencí, jakož i schopnosti aplikovat znalosti a využívat know-how k dokončení úkolů a řešení problémů.
Vedle uznávaného významu odborných dovedností je navíc kladen stále větší význam na průřezové nebo tzv. „měkké“ dovednosti, jako je kritické myšlení, týmová práce, řešení problémů a kreativita, digitální nebo jazykové dovednosti, jež jsou základními předpoklady pro osobní a profesní naplnění a jež lze uplatňovat v různých oblastech.
Jednotlivci by mohli využívat nástroje a pokyny k hodnocení a k popisu těchto a jiných dovedností.
Jednotlivci uvádějí informace o svých nabytých dovednostech a kvalifikacích tradičně v životopisu a podpůrných dokladech, jako jsou osvědčení a diplomy.
Nyní jsou dostupné nové nástroje, jež mohou usnadnit prezentaci dovedností a kvalifikací využitím různých online a digitálních formátů.
Tyto nové nástroje mohou jednotlivce podporovat v sebehodnocení dovedností, které získali v různých prostředích.
Rámec Europass by měl reagovat na současné a budoucí potřeby.
Uživatelé potřebují nástroje k dokládání svých dovedností a kvalifikací.
Nástroje pro hodnocení a sebehodnocení dovedností, jakož i přístup k příslušným informacím, včetně informací o možnostech validace a poradenství, mohou být navíc přínosné pro účely rozhodování o možnostech zaměstnání a vzdělávání.
Nástroje Unie pro dovednosti a kvalifikace by se měly přizpůsobit měnícím se postupům a technologickému pokroku, aby se zajistilo, že zůstanou relevantní a přínosné pro uživatele.
Toho by mělo být dosaženo mimo jiné vytvořením inovativních prvků jako jsou interaktivní nástroje, úpravy a uspořádání dokumentů a snahou zajistit komplexnější, efektivnější a účinnější nástroje a zjednodušení, jakož i zvýšením technické interoperability a součinnosti mezi souvisejícími nástroji, včetně těch, které vyvinuly třetí strany, přičemž je třeba přihlížet ke specifickým potřebám osob se zdravotním postižením.
Kromě toho by k podpoře ověření digitálních dokumentů o dovednostech a kvalifikacích mohla být používána opatření k ověřování pravosti.
Rámec Europass zřízený rozhodnutím č. 2241/2004/ES by proto měl být nahrazen novým rámcem reagujícím na měnící se potřeby.
Nový rámec Europass by měl odpovídat potřebám a očekáváním všech jednotlivých koncových uživatelů, jako jsou studující, uchazeči o zaměstnání, včetně nezaměstnaných, a pracovníci, jakož i dalších relevantních zúčastněných stran, jako jsou zaměstnavatelé (zejména malé a střední podniky), obchodní komory, organizace občanské společnosti, dobrovolníci, profesní poradci, veřejné služby zaměstnanosti, sociální partneři, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy, mládežnické organizace, poskytovatelé práce s mládeží, příslušné vnitrostátní orgány a tvůrci politik.
Měl by také zvážit potřeby státních příslušníků třetích zemí, kteří přicházejí do Unie nebo v ní mají bydliště, a podpořit jejich začleňování.
Rámec Europass by se měl vyvíjet, aby umožňoval popis různých druhů vzdělání a dovedností a zejména vzdělání a dovedností, které byly získány prostřednictvím neformálního a informálního učení.
Rámec Europass by měl být vypracován pomocí přístupu, jenž se zaměří na uživatele a na zpětnou vazbu, a pomocí shromažďování požadavků, včetně průzkumy a testováním, přičemž pozornost bude věnována zejména současným a budoucím potřebám cílových skupin Europassu.
Prvky v Europassu obsažené by měly zejména odrážet závazek členských států a Unie, že zajistí rovný přístup osob se zdravotním postižením na trh práce a k informačním a komunikačním technologiím a systémům.
Nástroje Europassu by měly být vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní, a tudíž přístupnější pro uživatele, zejména pro osoby se zdravotním postižením.
Aktualizace a změny rámce Europass by měly být prováděny ve spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami, jako jsou služby zaměstnanosti, pracovníci poradenských služeb, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy a sociální partneři, například odborové svazy a sdružení zaměstnavatelů, a při plném zachování stávající politické spolupráce, například pokud jde o boloňský proces v rámci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání.
Konstruktivní spolupráce mezi Komisí, členskými státy a zúčastněnými stranami má zásadní význam pro úspěšný vývoj a provádění rámce Europass.
Příslušné právo Unie v oblasti ochrany osobních údajů a vnitrostátní prováděcí opatření by se měly vztahovat na zpracování osobních údajů, které jsou uchovávány a zpracovávány podle tohoto rozhodnutí.
Uživatelé by měli mít možnost omezit přístup ke svým osobním údajům.
Možnost účastnit se rámce by vzhledem ke svému dlouhodobému zájmu a spolupráci s Unií v této oblasti měli mít členové Evropského hospodářského prostoru, kteří nejsou členskými státy Unie, přistupující státy, kandidátské státy a potenciální kandidátské státy ucházející se o přistoupení k Unii.
Jejich účast by měla být v souladu s příslušnými ustanoveními nástrojů upravujících vztahy mezi Unií a těmito zeměmi.
Údaje o dovednostech a kvalifikacích poskytované prostřednictvím rámce Europass by měly pocházet z širšího okruhu zemí a systémů vzdělávání než jen ze zúčastněných zemí a měly by zohledňovat migrační pohyby z jiných a do jiných částí světa.
Komise by měla zajistit soudržné provádění a sledování tohoto rozhodnutí prostřednictvím poradní skupiny Europassu složené ze zástupců členských států a příslušných zúčastněných stran.
Poradní skupina by měla zejména rozvíjet strategický přístup k zavádění a budoucímu rozvoji Europassu a poskytovat poradenství týkající se vývoje internetových nástrojů, a to i testováním, a informací poskytovaných prostřednictvím on-line platformy Europassu, v případě potřeby ve spolupráci s jinými skupinami.
Spolufinancování při provádění tohoto rozhodnutí je poskytováno mimo jiné v rámci programu Unie Erasmus+, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013.
Výbor zřízený uvedeným nařízením je zapojen do strategických jednání o pokroku při provádění a budoucím vývoji Europassu.
Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž zřízení komplexního a interoperabilního rámce nástrojů a informací, především pro účely nadnárodního zaměstnání a mobility v oblasti vzdělávání, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše ho, z důvodu účinků jednání, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
Jako obecná zásada by mělo platit, že povinnosti a správní a finanční zátěž členských států by měly být vyvážené s ohledem na náklady a přínosy.
Činnosti prováděné v souvislosti s tímto rozhodnutím by měly svými odbornými znalostmi v oblasti své působnosti podporovat agentury Unie, zejména pak Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání.
Rozhodnutí č. 2241/2004/ES by proto mělo být zrušeno, aniž by byla dotčena platnost nebo status dříve vydaných dokladů Europassu.
Všechny zavedené vzory dokladů Europassu by měly zůstat v novém rámci platné do doby, než budou provedeny nezbytné změny nebo aktualizace v souladu s tímto rozhodnutím.
V zájmu zajištění plynulého přechodu na on-line platformu Europassu by internetový informační systém Europassu zřízený rozhodnutím č. 2241/2004/ES měl zůstat v provozu do doby, než bude vytvořena a uvedena do provozu on-line platforma Europassu,
PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ: