{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Městského soudu v Praze", "Ústavní soud", "soud prvního stupně", "Obvodního soudu pro Prahu 5"], "text": "věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452/26, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2010, čj. 20 C 525/2008 - 161, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 28 Co 105/2011 - 199, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nVčasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o jeho návrhu na snížení vyživovací povinnosti ke svému zletilému synovi, ve kterém neuspěl. Soudy sice vycházely ze změny poměrů na jeho straně, ale soud prvního stupně vyšel"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["čj. 20 C 525/2008 - 161", "čj. 28 Co 105/2011 - 199"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452/26, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2010, čj. 20 C 525/2008 - 161, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 28 Co 105/2011 - 199, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nVčasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o jeho návrhu na snížení vyživovací povinnosti ke svému zletilému synovi, ve kterém neuspěl. Soudy sice vycházely ze změny poměrů na jeho straně, ale soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. z potencionálního příjmu stěžovatele. V jeho případě je aplikace tohoto ustanovení nepřiměřeně tvrdá. Snaží se o získání zaměstnání na pozici odpovídající jeho znalostem, zkušenostem a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 96 odst. 1 zákona o rodině"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem Praha 4, Zdiměřická 1452/26, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 10. 2010, čj. 20 C 525/2008 - 161, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, čj. 28 Co 105/2011 - 199, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nVčasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o jeho návrhu na snížení vyživovací povinnosti ke svému zletilému synovi, ve kterém neuspěl. Soudy sice vycházely ze změny poměrů na jeho straně, ale soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. z potencionálního příjmu stěžovatele. V jeho případě je aplikace tohoto ustanovení nepřiměřeně tvrdá. Snaží se o získání zaměstnání na pozici odpovídající jeho znalostem, zkušenostem a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že vůči němu běží exekuce"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Obvodní soud", "Obvodní soud pro Prahu 5"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... § 96 odst. 1 zákona o rodině, tj. z potencionálního příjmu stěžovatele. V jeho případě je aplikace tohoto ustanovení nepřiměřeně tvrdá. Snaží se o získání zaměstnání na pozici odpovídající jeho znalostem, zkušenostem a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že vůči němu běží exekuce pro neplacení výživného ze strany jeho synů, nemají vůči němu potencionální zaměstnavatelé dostatek důvěry. Soudy obou stupňů tak dostatečně nepřihlédly k jeho tíživé finanční situaci, kterou si nijak nezpůsobil. Ve věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k diskriminaci nejmladšího stěžovatelova syna V. ve prospěch synů z prvního manželství. Tím byla fakticky snížena i životní úroveň tohoto nejmladšího syna stěžovatele.\n\nZ předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5, shora označeným rozsudkem, zamítl návrh stěžovatele na snížení vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému Bc. M. P. na 1.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2008. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 5. 2002, čj. 5 Nc 361/2001 - 55, ve spojení s rozsudkem Městského"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["čj. 12 Co 286/2002 - 75", "čj. 5 Nc 361/2001 - 55"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... a dosaženému vzdělání. Hlavní důvod svého neúspěchu při hledání zaměstnání vidí stěžovatel v důsledné kontrole přijímaných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že vůči němu běží exekuce pro neplacení výživného ze strany jeho synů, nemají vůči němu potencionální zaměstnavatelé dostatek důvěry. Soudy obou stupňů tak dostatečně nepřihlédly k jeho tíživé finanční situaci, kterou si nijak nezpůsobil. Ve věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces a k diskriminaci nejmladšího stěžovatelova syna V. ve prospěch synů z prvního manželství. Tím byla fakticky snížena i životní úroveň tohoto nejmladšího syna stěžovatele.\n\nZ předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5, shora označeným rozsudkem, zamítl návrh stěžovatele na snížení vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému Bc. M. P. na 1.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2008. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 5. 2002, čj. 5 Nc 361/2001 - 55, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2002, čj. 12 Co 286/2002 - 75, byli tehdy nezletilí synové stěžovatele a MUDr. V. P. svěřeni do výchovy matky a stěžovateli, jako otci, byla"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 99 odst. 1 a 2 zákona o rodině"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... dne 25. 5. 2004 byla schválena dohoda rodičů, podle které bylo výživné na nezl. J. zvýšeno na 5.000,- Kč měsíčně.\n\nObvodní soud se, v souladu s ustanovením § 99 odst. 1 a 2 zákona o rodině, zabýval otázkou, zda v daném případě došlo k takové změně poměrů, která by mohla vyústit v korekci posledního soudního rozhodnutí upravujícího vyživovací povinnost stěžovatele. Vzal v úvahu změnu poměrů, spočívající v jeho nezaměstnanosti, a vzrůst jeho životních nákladů, zejména vzhledem k soužití s nezaměstnanou přítelkyní a k narození syna v roce 2006. Stěžovatel se po celou dobu své nezaměstnanosti ucházel o zaměstnání, ale pouze na vedoucích místech mezinárodních společností. Tento postup označil soud za nerozvážný, vzhledem k počtu jeho vyživovacích povinností a jeho vyšším životním nákladům. Soud konstatoval, že míra nezaměstnanosti v Praze patří k nejnižším nejen v ČR, ale i v EU. Stěžovatel nebyl v době nezaměstnanosti evidován na příslušném úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, věnoval se podnikání, v němž však nedosahoval, podle daňových přiznání, žádných příjmů. Stěžovatel u svého posledního zaměstnavatele skončil pracovní poměr dohodou ( i když zde dosahoval nadstandardních"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 96 odst. 2 zákona o rodině"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... půjčkám stěžovatele soud nemohl přihlížet, neboť zákonná vyživovací povinnost má přednost před ostatními pohledávkami. Pokud jde o vyživovací povinnost k nezletilému synovi V., vzhledem k jeho věku jsou jeho potřeby daleko menší než odůvodněné potřeby žalovaného.\n\nSoud neshledal zjištěné změny poměrů účastníků sporu jako důvodné pro změnu vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému. Původně stanovené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem otce i potřebám žalovaného. Pro zvýšené životní náklady stěžovatele, spočívající ve splácení úvěru poskytnutého na nadstandardní bydlení, nelze omezovat základní a přednostní vyživovací povinnost stěžovatele k žalovanému. Soud tak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly aplikaci ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině.\n\nMěstský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze co do výše náhrady nákladů řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně po dostatečném dokazování hodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, správně zjistil skutkový stav věci, kterou správně posoudil i po stránce právní, proto se s ním zcela ztotožnil. Poukázal na to, že při posouzení výdělkových možností a schopností stěžovatele je třeba vyjít ze zásady potencionality příjmů. Stěžovatel je"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "soud prvního stupně", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... pro změnu vyživovací povinnosti stěžovatele k žalovanému. Původně stanovené výživné odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem otce i potřebám žalovaného. Pro zvýšené životní náklady stěžovatele, spočívající ve splácení úvěru poskytnutého na nadstandardní bydlení, nelze omezovat základní a přednostní vyživovací povinnost stěžovatele k žalovanému. Soud tak neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly aplikaci ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině.\n\nMěstský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze co do výše náhrady nákladů řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně po dostatečném dokazování hodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, správně zjistil skutkový stav věci, kterou správně posoudil i po stránce právní, proto se s ním zcela ztotožnil. Poukázal na to, že při posouzení výdělkových možností a schopností stěžovatele je třeba vyjít ze zásady potencionality příjmů. Stěžovatel je po dobu delší tří let, i přes své vzdělání a praxi, trvale bez zaměstnání, přitom jeho rodinné výdaje a výdaje na bydlení jsou nadstandardní. Než by se spokojil s nižším příjmem, kdy průměrné výdělky zaměstnanců jeho vzdělání činí 40.000,- až 45.000,- Kč, snaží se svou"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Ústavním soudu", "soud odvolací", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Zabýval se i argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Věcí se důkladně zabýval i soud odvolací, který přesvědčivě a srozumitelně, v souladu s ustanoveními zákona o rodině, vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněných soudních rozhodnutí. Ústavní soud považuje závěry a právní hodnocení obecných soudů za správné, plně v souladu s obecným právem. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.\n\nVzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 9. listopadu 2011\n\n\nIvana Janů, v. r.\npředsedkyně I. senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Zabýval se i argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Věcí se důkladně zabýval i soud odvolací, který přesvědčivě a srozumitelně, v souladu s ustanoveními zákona o rodině, vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněných soudních rozhodnutí. Ústavní soud považuje závěry a právní hodnocení obecných soudů za správné, plně v souladu s obecným právem. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.\n\nVzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 9. listopadu 2011\n\n\nIvana Janů, v. r.\npředsedkyně I. senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. Zabýval se i argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Věcí se důkladně zabýval i soud odvolací, který přesvědčivě a srozumitelně, v souladu s ustanoveními zákona o rodině, vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněných soudních rozhodnutí. Ústavní soud považuje závěry a právní hodnocení obecných soudů za správné, plně v souladu s obecným právem. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.\n\nVzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 9. listopadu 2011\n\n\nIvana Janů, v. r.\npředsedkyně I. senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Městského soudu v Praze", "Obvodního soudu pro Prahu 6"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně D. H., zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem Praha 2, Ladova 1, proti žalovaným 1 ) Ing. arch. J. M., 2 ) Ing. Ji. M., 3 ) MUDr. E. F., a 4 ) J. M., zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu na určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 325/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, takto :\n\nI. Dovolání se odmítá.\nII. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem Praha 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nObvodní"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 21 C 325/2006-70", "č. j. 19 Co 465/2008-102", "sp. zn. 21 C 325/2006"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ) Ing. arch. J. M., 2 ) Ing. Ji. M., 3 ) MUDr. E. F., a 4 ) J. M., zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu na určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 325/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, takto :\n\nI. Dovolání se odmítá.\nII. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, k rukám Mgr. Davida Nováka, advokáta se sídlem Praha 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nObvodní soud pro Prahu 6 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. 1. 2008, č. j. 21 C 325/2006-70, výrokem I. určil, že je neplatné zvýšení nájemného za užívání bytu č. 3, ve 2. podlaží domu č.p. na pozemku parc. č. 2243 v k.ú. S., na adrese N. S. 25,"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městský soud v Praze", "Nejvyšší soud České republiky", "soud prvního stupně", "Obvodní soud pro Prahu 6", "Nejvyšší soud", "soud odvolací", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... sídlem Praha 2, Ladova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nObvodní soud pro Prahu 6 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. 1. 2008, č. j. 21 C 325/2006-70, výrokem I. určil, že je neplatné zvýšení nájemného za užívání bytu č. 3, ve 2. podlaží domu č.p. na pozemku parc. č. 2243 v k.ú. S., na adrese N. S. 25, P. 5 ( dále jen „ předmětný byt “, resp. „ byt “ a „ předmětný dům “ ), a to od 1. 1. 2007 z částky 1.246,38 Kč na částku 7.220,50 Kč, určené dopisem ze dne 14. 9. 2006, výrokem II. zamítl vzájemný návrh žalovaných na určení, že žalobkyně je povinna platit nájemné ve výši 7.220,50 Kč měsíčně, počínaje dnem následujícím po právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení ( výrok III. ).\nK odvolání žalovaných Městský soud v Praze ( soud odvolací ) rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "soudem prvního stupně", "Městský soud v Praze", "Nejvyšší soud České republiky", "Ústavního soudu České republiky", "Nejvyšší soud", "soud odvolací", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... určené dopisem ze dne 14. 9. 2006, výrokem II. zamítl vzájemný návrh žalovaných na určení, že žalobkyně je povinna platit nájemné ve výši 7.220,50 Kč měsíčně, počínaje dnem následujícím po právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení ( výrok III. ).\nK odvolání žalovaných Městský soud v Praze ( soud odvolací ) rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. 19 Co 465/2008-102, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.\nOdvolací soud vycházel – ve shodě se soudem prvního stupně – ze zjištění, že žalovaní ( podíloví spoluvlastníci předmětného domu ) oznámili žalobkyni ( nájemkyni bytu ) dopisem ze dne 14. 9. 2006 zvýšení nájemného na částku 7.220,50 Kč měsíčně, přičemž v dopise uvedli, že při stanovení výše nájemného postupovali podle zákona č. 107/2006 Sb. Přisvědčil jeho závěru, že zvýšení nájemného žalovanými je neplatné, neboť nepostupovali podle uvedeného zákona, resp. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně dále především konstatoval, že jejich odkaz na nálezy Ústavního soudu České republiky ( např. na nález sp.zn. I. ÚS 489/05 )"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 107/2006 Sb.", "§ 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř", "č. 333/2006 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... při stanovení výše nájemného postupovali podle zákona č. 107/2006 Sb. Přisvědčil jeho závěru, že zvýšení nájemného žalovanými je neplatné, neboť nepostupovali podle uvedeného zákona, resp. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně dále především konstatoval, že jejich odkaz na nálezy Ústavního soudu České republiky ( např. na nález sp.zn. I. ÚS 489/05 ) je nepřípadný, neboť byť byly vydány po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., týkaly se období před nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.\nProti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. I. ÚS 489/05"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 14. 9. 2006 zvýšení nájemného na částku 7.220,50 Kč měsíčně, přičemž v dopise uvedli, že při stanovení výše nájemného postupovali podle zákona č. 107/2006 Sb. Přisvědčil jeho závěru, že zvýšení nájemného žalovanými je neplatné, neboť nepostupovali podle uvedeného zákona, resp. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně dále především konstatoval, že jejich odkaz na nálezy Ústavního soudu České republiky ( např. na nález sp.zn. I. ÚS 489/05 ) je nepřípadný, neboť byť byly vydány po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., týkaly se období před nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.\nProti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "odvolacího soudu", "Nejvyššího", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... účinnosti zákona č. 107/2006 Sb., týkaly se období před nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.\nProti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena a ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ("}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř.", "č. 107/2006 Sb.", "§ 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř", "o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... nabytím jeho účinnosti, kdy soudy – v důsledku absence příslušné právní úpravy – stanovovaly výši nájemného konstitutivním rozhodnutím; tento stav byl však napraven vydáním citovaného zákona a domáhat se zvýšení nájemného rozhodnutím soudu již není možné. Na základě toho shledal správným rovněž výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť byl učiněn v prosinci 2007, tj. již za účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.\nProti rozsudku odvolacího soudu ( a to výslovně proti ,,všem jeho výrokům “ ) podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena a ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( zda jde o zvýšení „ pro futuro “ či"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. 20005", "IV. ÚS 2191/08"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( zda jde o zvýšení „ pro futuro “ či též i za dobu minulou ), c ) otázka rozsahu poučovací povinnosti obecných soudů, uložená jim Ústavním soudem “ ( která v dané věci nebyla splněna, což založilo vadu řízení ), d ) zda se lze po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím [možnost podávat žaloby o určení obvyklého nájemného i po vydání citovano zákona přitom nepřímo vyplývá i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání obsáhle rozebírají problematiku jednostranného zvyšování nájemného a polemizují s napadeným rozhodnutím i s rozhodnutími Ústavního soudu. Závěrem označují za otázku zásadního významu otázku, ,,zda obsah sdělení MMR v důsledku manipulace se statistickým souborem zákonem nepředpokládané je porušením zákonného zmocnění"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavním soudem", "Ústavního soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "Nejvyššího", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... odst. 1 písm. c ), odst. 3 o.s.ř a uplatnili v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a b ) o.s.ř. Dovolatelé mají za to, že v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena a ) „ otázka, kterého období se týká povinnost obecných soudů …… určovat nájemné z bytu podle místních podmínek “, stanovená v nálezech Ústavního soudu, zejména v „ plenárním nálezu sp.zn. 20005 “, b ) „ jakého období se týká právo pronajímatele na zvýšení nájemného “ ( zda jde o zvýšení „ pro futuro “ či též i za dobu minulou ), c ) otázka rozsahu poučovací povinnosti obecných soudů, uložená jim Ústavním soudem “ ( která v dané věci nebyla splněna, což založilo vadu řízení ), d ) zda se lze po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím [možnost podávat žaloby o určení obvyklého nájemného i po vydání citovano zákona přitom nepřímo vyplývá i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 243b", "§ 4 písm. a ) zákona č. 107/2006 Sb.", "č. 107/2006 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ), c ) otázka rozsahu poučovací povinnosti obecných soudů, uložená jim Ústavním soudem “ ( která v dané věci nebyla splněna, což založilo vadu řízení ), d ) zda se lze po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb. domáhat zvýšení nájemného soudním rozhodnutím [možnost podávat žaloby o určení obvyklého nájemného i po vydání citovano zákona přitom nepřímo vyplývá i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání obsáhle rozebírají problematiku jednostranného zvyšování nájemného a polemizují s napadeným rozhodnutím i s rozhodnutími Ústavního soudu. Závěrem označují za otázku zásadního významu otázku, ,,zda obsah sdělení MMR v důsledku manipulace se statistickým souborem zákonem nepředpokládané je porušením zákonného zmocnění § 4 písm. a ) zákona č. 107/2006 Sb. “ ( ad e/ ). Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby bylo ,,ve smyslu ust. § 243b “ zrušeno též rozhodnutí soudu prvního stupně.\nŽalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolacímu soudu", "odvolacího soudu", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... i z nejnovější judikatury Ústavního soudu ve věcech žalob o náhradu škody proti státu ( např. „ IV. ÚS 2191/08 “ )]. V dovolání obsáhle rozebírají problematiku jednostranného zvyšování nájemného a polemizují s napadeným rozhodnutím i s rozhodnutími Ústavního soudu. Závěrem označují za otázku zásadního významu otázku, ,,zda obsah sdělení MMR v důsledku manipulace se statistickým souborem zákonem nepředpokládané je porušením zákonného zmocnění § 4 písm. a ) zákona č. 107/2006 Sb. “ ( ad e/ ). Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby bylo ,,ve smyslu ust. § 243b “ zrušeno též rozhodnutí soudu prvního stupně.\nŽalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.\nPodle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... zrušeno též rozhodnutí soudu prvního stupně.\nŽalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.\nPodle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným ( vydaným ) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. červencem 2009 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ),"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 99/1963 Sb.", "čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb.", "§ 240 odst. 1 o.s.ř.", "občanský soudní řád", "§ 10a o.s.ř.", "§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.", "o.s.ř.", "č. 7/2009 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.\nPodle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným ( vydaným ) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. červencem 2009 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů", "ve znění před novelou provedenou zákonem"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím, namítla, že dovolání je nepřípustné, neboť všechny právní otázky uvedené v dovolání byly zodpovězeny stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. Pl.ÚS-st 27/09, které rovněž citovala.\nPodle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným ( vydaným ) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( tj. před 1. červencem 2009 ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "soud dovolací", "odvolacího soudu", "Nejvyššího", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.\nDovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé výslovně napadli rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o.s.ř. ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002 ).\nŽalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.", "§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.", "§ 237 odst. 3 o.s.ř.", "o.s.ř.", "§ 41 odst. 2 o.s.ř.", "§ 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.\nDovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé výslovně napadli rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o.s.ř. ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002 ).\nŽalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu ( nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř. ); dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( § 237 odst. 3 o.s.ř. ).\nZ toho, že"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. 29 Odo 874/2001"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. ( dále opět jen „ o.s.ř.” ).\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.\nDovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé výslovně napadli rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( § 41 odst. 2 o.s.ř. ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002 ).\nŽalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu ( nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.", "§ 241a odst. 2 písm. b ) o.s.ř.", "§ 237 odst. 1 písm. c ) a odst. 3 o.s.ř.", "§ 242 odst. 3 o.s.ř.", "o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky ( z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.\nDovolatelé v dovolání formulují otázky, s nimiž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Pokud jde o otázky ad a ), b ) a d ), lze konstatovat, že jde o otázky, jejichž řešení je v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleno, a proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["dovolacího soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "dovolací soud", "odvolacím soudem", "odvolacího soudu", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení § 237 odst. 1 písm. c ) a odst. 3 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b ) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky ( z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.\nDovolatelé v dovolání formulují otázky, s nimiž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Pokud jde o otázky ad a ), b ) a d ), lze konstatovat, že jde o otázky, jejichž řešení je v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleno, a proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. 26 Cdo 3663/2007", "sp.zn. 26 Cdo 2106/2006", "sp.zn. 26 Cdo 32/2006", "sp.zn. 26 Cdo 1598/2006", "sp.zn. 26 Cdo 1013/2005", "sp.zn. 26 Cdo 1924/2006", "sp.zn. 33 Odo 541/2005", "sp.zn. 26 Cdo 1039/2006", "sp.zn. II. ÚS 361/06"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.\nJiž ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. března 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit ( stanovit ), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím ( pro futuro ) – srov. rozhodnutí Nejvyššího ze 7. 7. 2006, sp.zn. 26 Cdo 32/2006, z 30. 8. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1013/2005, z 31. 8. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1039/2006, z 10. 10. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1924/2006, z 24. 10. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2106/2006, z 21. 3. 2007, sp.zn. 26 Cdo 1598/2006, a z 27. 4. 2007, sp.zn. 33 Odo 541/2005. V rozsudku z 29. 10. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp.zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. 26 Cdo 3663/2007", "sp.zn. III. ÚS 3158/07", "sp.zn. 33 Odo 541/2005", "sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09", "sp.zn. Pl. ÚS 7/07", "sp.zn. IV. ÚS 175/08", "sp.zn. II. ÚS 361/06"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... Cdo 1598/2006, a z 27. 4. 2007, sp.zn. 33 Odo 541/2005. V rozsudku z 29. 10. 2008, sp.zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp.zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem “. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp.zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích", "Nejvyšší soud České republiky", "Ústavního soudu", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem “. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp.zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 11 odst. 4 Listiny", "č. 107/2006 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 2008, sp.zn. 26 Cdo 3663/2007, pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp.zn. II. ÚS 361/06 – dovodil, že „ tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem “. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp.zn. Pl. ÚS 7/07, byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 11 odst. 4 Listiny", "§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.", "č. 107/2006 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... – pobočky v Pardubicích na zrušení části první zákona č. 107/2006 Sb. Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).\nOdvolací soud se při řešení označených"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "Nejvyššího soudu České republiky", "Ústavního soudu České republiky", "Nejvyššího", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).\nOdvolací soud se při řešení označených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.\nDovolatelé dále výslovně ( ad c/ ) uplatňují i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. 26 Cdo 1819/2009", "sp.zn. III. ÚS 3158/07", "sp.zn. 26 Cdo 5408/2008", "sp.zn. 26 Cdo 1366/2008", "sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09", "sp.zn. IV. ÚS 175/08"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... plénum Ústavního soudu přijalo pod sp.zn. Pl. ÚS-st 27/09 dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp.zn. IV. ÚS 175/08, a ze 4. 12. 2008, sp.zn. III. ÚS 3158/07, a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. prosince 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. ledna 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).\nOdvolací soud se při řešení označených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 107/2006 Sb.", "§ 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř.", "o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. ( srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 8. 7. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1366/2008, z 20. 10. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1819/2009, a z 10. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5408/2008 ).\nOdvolací soud se při řešení označených otázek od citované judikatury Ústavního soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.\nDovolatelé dále výslovně ( ad c/ ) uplatňují i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 ). V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp.zn. 23 Cdo 4562/2009", "sp.zn. II. ÚS 650/06", "sp.zn. 21 Cdo 541/2004", "sp.zn. IV. ÚS 1464/10"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... soudu České republiky a již ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.\nDovolatelé dále výslovně ( ad c/ ) uplatňují i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a ) o.s.ř. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 ). V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly k výkladu procesních předpisů, a proto jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. Ostatně jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkala se poučovací povinnost možnosti změny návrhu na žalobu na náhradu škody, o kterýžto případ se však v souzené věci nejedná."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "dovolací soud", "Nejvyššího", "Nejvyšší soud", "odvolací soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp.zn. 23 Cdo 4562/2009, a usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp.zn. IV. ÚS 1464/10 ). V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly k výkladu procesních předpisů, a proto jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. Ostatně jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkala se poučovací povinnost možnosti změny návrhu na žalobu na náhradu škody, o kterýžto případ se však v souzené věci nejedná.\nPřípustnost dovolání v dané věci pak nemůže založit ani dovolateli označená otázka ad e ), neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.\nSe zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaných není podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř. odmítl.\nO náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř.", "§ 243b", "§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř.", "§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.", "o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... V projednávané věci však uvedené otázky, resp. námitky dovolatelů nesměřovaly k výkladu procesních předpisů, a proto jejich prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. Ostatně jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkala se poučovací povinnost možnosti změny návrhu na žalobu na náhradu škody, o kterýžto případ se však v souzené věci nejedná.\nPřípustnost dovolání v dané věci pak nemůže založit ani dovolateli označená otázka ad e ), neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.\nSe zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaných není podle § 237 odst. 1 písm. c ) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c ) o.s.ř. odmítl.\nO náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 3 odst. 2 věty za středníkem, § 7 písm. d ), § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.", "§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.", "o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry... odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 3 odst. 2 věty za středníkem, § 7 písm. d ), § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů ).\nProti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.\nNesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.\n\n\nV Brně dne 12. října 2011\n\nDoc. JUDr. Věra Korecká, CSc.\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAnalytická právní věta\n\nV situaci, kdy zákonodárce nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení.\n\nObecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 11 odst. 4 Listiny", "čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAnalytická právní věta\n\nV situaci, kdy zákonodárce nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení.\n\nObecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. Pl. ÚS 20/05"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... nepřijal v rozporu s ústavním pořádkem právní úpravu umožňující jednostranné zvyšování nájemného, jsou obecné soudy povinny posoudit, zda v dané konkrétní věci došlo v důsledku stanoveného regulovaného nájemného k nucenému omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i zda byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu za takové omezení.\n\nObecné soudy nesmí apriorně zamítat žaloby pronajímatelů na náhradu vůči státu, jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy ( viz nález ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. V tomto smyslu jsou povinny poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nedodržení tohoto postupu představuje porušení základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb.", "čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", "čl. 36 Listiny", "čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy", "čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny", "č. 82/1998 Sb"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nNávrh a řízení před Ústavním soudem\n\nNa návrh stěžovatele J. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. 6. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.\n\nNarativní část\n\nStěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městského soudu", "Ústavním soudem", "Ústavního soudu", "Městského soudu v Praze", "Obvodního soudu pro Prahu 1"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ), nýbrž musejí uplatněný nárok posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. V tomto smyslu jsou povinny poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nedodržení tohoto postupu představuje porušení základního práva žalobce na ochranu majetku a na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nNávrh a řízení před Ústavním soudem\n\nNa návrh stěžovatele J. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. 6. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.\n\nNarativní část\n\nStěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 22 C 265/2006", "Pl. ÚS 3/2000", "sp. zn. 35 Co 300/2008"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nNávrh a řízení před Ústavním soudem\n\nNa návrh stěžovatele J. P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. 6. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.\n\nNarativní část\n\nStěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů, nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2000, včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb.", "č. 82/1998 Sb", "čl. 36 Listiny", "č. 176/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... sp. zn. 22 C 265/2006 pro rozpor s čl. 36 Listiny.\n\nNarativní část\n\nStěžovatel se s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů, nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2000, včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného. Obvodní soud zamítl žalobu stěžovatele se závěrem, že na postup Parlamentu ČR nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.\n\nOdůvodnění nálezu Ústavního soudu\n\nÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 konstatoval protiústavnost dlouhodobé nečinnosti Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městský soud", "Ústavního soudu", "Obvodní soud", "Ústavní soud", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal vůči žalované České republice - Ministerstvu financí náhrady škody ( ve výši rozdílu mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným a obvyklým nájemným ), která mu jako vlastníku nájemního domu vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů, nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2000, včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného. Obvodní soud zamítl žalobu stěžovatele se závěrem, že na postup Parlamentu ČR nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.\n\nOdůvodnění nálezu Ústavního soudu\n\nÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 konstatoval protiústavnost dlouhodobé nečinnosti Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy. Ústavní soud v odůvodnění citovaného nálezu uvedl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí posoudit možné zvýšení nájemného, a to"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["I. ÚS 489/05", "II. ÚS 93/05", "sp. zn. I. ÚS 489/05", "Pl. ÚS-st. 27/09"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posoudit možné zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách. K těmto závěrům se Ústavní soud rovněž přihlásil ve svých nálezech sp. zn. I. ÚS 489/05, II. ÚS 93/05 a I. ÚS 489/05.\n\nStanovisko Pl. ÚS-st. 27/09 sjednotilo do té doby nejednotnou judikaturu Ústavního soudu; jednak upřesnilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. 12. 2006 ( od 1. 1. 2007 již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., před podáním žaloby tomu bránil konstitutivní účinek konkrétního rozhodnutí ), a dále stanovilo, že obecné jsou povinny posoudit možnost zvýšení nájemného z hlediska práva pronajímatelů na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení a případně uplatnit i nové důkazy či námitky.\n\nObecné soudy tedy nesmějí nárok na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování závěrů vyslovených v judikatuře Ústavního soudu posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech.\n\nZ"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 11 odst. 4 Listiny", "§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.", "č. 107/2006 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... odůvodnění citovaného nálezu uvedl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí posoudit možné zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách. K těmto závěrům se Ústavní soud rovněž přihlásil ve svých nálezech sp. zn. I. ÚS 489/05, II. ÚS 93/05 a I. ÚS 489/05.\n\nStanovisko Pl. ÚS-st. 27/09 sjednotilo do té doby nejednotnou judikaturu Ústavního soudu; jednak upřesnilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného pouze za období od podání žaloby do 31. 12. 2006 ( od 1. 1. 2007 již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., před podáním žaloby tomu bránil konstitutivní účinek konkrétního rozhodnutí ), a dále stanovilo, že obecné jsou povinny posoudit možnost zvýšení nájemného z hlediska práva pronajímatelů na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení a případně uplatnit i nové důkazy či námitky.\n\nObecné soudy tedy nesmějí nárok na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování závěrů"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09", "Pl. ÚS-st. 27/09"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny, a proto ústavní stížnosti vyhověl.\n\nSoudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nÚstavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ( ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb. ), zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).\n\nDále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["136/2009 Sb.", "čl. 36 a násl. Listiny", "§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.", "č. 107/2006 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... změně právního posouzení a případně uplatnit i nové důkazy či námitky.\n\nObecné soudy tedy nesmějí nárok na náhradu škody vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování závěrů vyslovených v judikatuře Ústavního soudu posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech.\n\nZ výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny, a proto ústavní stížnosti vyhověl.\n\nSoudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nÚstavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ( ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb. ), zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb.", "č. 40/1964 Sb.", "§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.", "č. 358/1992 Sb.", "č. 107/2006 Sb.", "č. 82/1998 Sb"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).\n\nDále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád )], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).\n\nDále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád )], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ( N 47/40 SbNU 389;"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb", "č. 82/1998 Sb.", "čl. 11 odst. 4 Listiny", "čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod", "č. 358/1992 Sb.", "252/2006 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... výrok I ).\n\nDále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád )], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ( N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb. )], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 22 C 265/2006", "sp. zn. 35 Co 300/2008", "sp. zn. I. ÚS 2855/08"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... stanovisko Ústavního soudu uvádí - že samotná protiústavnost právní úpravy regulovaného nájemného ještě neznamená, že v každém individuálním případě došlo k porušení základního práva pronajímatele, resp. vlastníka bytu, ani to, že výše nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva musí být identická s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Obecné soudy však nesmějí nárok na náhradu vůči státu zamítat apriorně, ale jsou povinny při respektování shora vyslovených závěrů posoudit specifika jednotlivých uplatněných nároků v konkrétních případech a vytvořit procesní prostor včetně řádného poučení účastníků řízení, aby se účastníci mohli k novému právnímu posouzení vyjádřit a uplatnit případně i nové důkazy či námitky.\n\nČeská republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\n\nÚstavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 29. června 2009 sp. zn. I. ÚS 2855/08 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. ledna 2008 sp. zn. 22 C 265/2006, jimiž"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městský soud", "Městského soudu", "Ústavního soudu", "Městského soudu v Praze", "Obvodního soudu pro Prahu 1", "soud odvolací", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... I.\n\nÚstavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008 sp. zn. 35 Co 300/2008 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. 22 C 265/2006. Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 164 680 Kč proti žalované České republice - Ministerstvu financí. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o nákladech řízení, jež je stěžovatel povinen zaplatit žalované, tak, že jejich výše činí 35 830,90 Kč. Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 21 360,50 Kč.\n\nVe věci se jednalo o to, že se stěžovatel shora uvedené částky domáhal - s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ) - z titulu náhrady škody, která mu jako vlastníku"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb.", "č. 176/1993 Sb.", "č. 358/1992 Sb.", "č. 231/2000 Sb.", "č. 82/1998 Sb"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 21 360,50 Kč.\n\nVe věci se jednalo o to, že se stěžovatel shora uvedené částky domáhal - s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ) - z titulu náhrady škody, která mu jako vlastníku nájemního domu v Praze vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000 ( N 93/18 SbNU 287 )] včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného v bytech. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným ve výši 2 138 Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.\n\nSoud prvního stupně v napadeném"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["Pl. ÚS 3/2000", "sp. zn. Pl. ÚS 3/20"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Dále uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 21 360,50 Kč.\n\nVe věci se jednalo o to, že se stěžovatel shora uvedené částky domáhal - s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ) - z titulu náhrady škody, která mu jako vlastníku nájemního domu v Praze vznikla v období od 1. 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000 ( N 93/18 SbNU 287 )] včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného v bytech. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným ve výši 2 138 Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.\n\nSoud prvního stupně v napadeném"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyššího soudu", "Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Soud prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 8. 2004 do 31. 7. 2006 tím, že žalovaný stát po zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 ze dne 21. 6. 2000 ( N 93/18 SbNU 287 )] včas nepřijal zákon, který by ústavně konformním způsobem upravil otázku nájemného v bytech. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi stávajícím regulovaným měsíčním nájemným ve výši 2 138 Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.\n\nSoud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že na postup Parlamentu České republiky nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout.\n\nOdvolací soud se dovolal existující judikatury Nejvyššího soudu, která uvedený závěr potvrzuje. Uvedl, že mu není známo, že by Ústavní soud vydal nález, ve \"kterém by ztotožnil nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaného zákona s tím, že nebyl včas vydán zákon v podobě požadované částí občanů České republiky\". Nárok žalobce prý nelze posuzovat ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb.", "čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny", "čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod", "č. 82/1998 Sb", "§ 420 a násl. občanského zákoníku"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Kč a obvyklým nájemným činícím částku 6 862 Kč měsíčně.\n\nSoud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že na postup Parlamentu České republiky nelze v daném případě zákon č. 82/1998 Sb. vztáhnout.\n\nOdvolací soud se dovolal existující judikatury Nejvyššího soudu, která uvedený závěr potvrzuje. Uvedl, že mu není známo, že by Ústavní soud vydal nález, ve \"kterém by ztotožnil nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaného zákona s tím, že nebyl včas vydán zákon v podobě požadované částí občanů České republiky\". Nárok žalobce prý nelze posuzovat ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen \"Listina\" ) ani dle obecných ustanovení občanského práva ( § 420 a násl. občanského zákoníku ), neboť na nárok založený na jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba aplikovat právě speciální zákon č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže žalobu stěžovatele zamítl.\n\n\n\nII.\n\nStěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "odvolacího soudu", "Soud prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... nález, ve \"kterém by ztotožnil nesprávný úřední postup ve smyslu shora citovaného zákona s tím, že nebyl včas vydán zákon v podobě požadované částí občanů České republiky\". Nárok žalobce prý nelze posuzovat ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen \"Listina\" ) ani dle obecných ustanovení občanského práva ( § 420 a násl. občanského zákoníku ), neboť na nárok založený na jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba aplikovat právě speciální zákon č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže žalobu stěžovatele zamítl.\n\n\n\nII.\n\nStěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Právo stěžovatele na soudní ochranu se podle něj odvíjí ze samotného nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 84/2003 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 ( N 41/29 SbNU 371 )], ze kterého výslovně vyplývá jeho právo domáhat"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 82/1998 Sb.", "čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny", "č. 84/2003 Sb.", "čl. 11 odst. 1 Listiny", "čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod", "č. 82/1998 Sb", "§ 420 a násl. občanského zákoníku"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ani podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen \"Listina\" ) ani dle obecných ustanovení občanského práva ( § 420 a násl. občanského zákoníku ), neboť na nárok založený na jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba aplikovat právě speciální zákon č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně tedy podle odvolacího soudu nepochybil, jestliže žalobu stěžovatele zamítl.\n\n\n\nII.\n\nStěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Právo stěžovatele na soudní ochranu se podle něj odvíjí ze samotného nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 84/2003 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 ( N 41/29 SbNU 371 )], ze kterého výslovně vyplývá jeho právo domáhat se soudní ochrany, v souladu s odůvodněním nálezu uváděným slovy : \"Vzhledem k výše konstatované protiústavnosti právního stavu ( a pro uvedená specifika nájemních smluv s regulovaným nájemným ), nebude-li do českého"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. Pl. ÚS 2/03"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... že napadenými rozsudky došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Právo stěžovatele na soudní ochranu se podle něj odvíjí ze samotného nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 84/2003 Sb. [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/03 ze dne 19. 3. 2003 ( N 41/29 SbNU 371 )], ze kterého výslovně vyplývá jeho právo domáhat se soudní ochrany, v souladu s odůvodněním nálezu uváděným slovy : \"Vzhledem k výše konstatované protiústavnosti právního stavu ( a pro uvedená specifika nájemních smluv s regulovaným nájemným ), nebude-li do českého právního řádu zavedena ústavně konformní regulace nájemného, nezbude Ústavnímu soudu než dostát svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z Ústavy [České republiky], a alespoň v individuálních případech zajistit fungování principů vycházejících z ústavního pořádku České republiky, eventuálně příslušných mezinárodních úmluv.\". Zdůraznil, že při uplatňování svých práv v soudním řízení před obecnými soudy postupoval důsledně dle publikovaných stanovisek a nálezů Ústavního soudu, z nich odvíjel svoje právní nároky vůči vedlejšímu účastníkovi řízení,"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavnímu soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... českého právního řádu zavedena ústavně konformní regulace nájemného, nezbude Ústavnímu soudu než dostát svým povinnostem, jež pro něj vyplývají z Ústavy [České republiky], a alespoň v individuálních případech zajistit fungování principů vycházejících z ústavního pořádku České republiky, eventuálně příslušných mezinárodních úmluv.\". Zdůraznil, že při uplatňování svých práv v soudním řízení před obecnými soudy postupoval důsledně dle publikovaných stanovisek a nálezů Ústavního soudu, z nich odvíjel svoje právní nároky vůči vedlejšímu účastníkovi řízení, avšak nalezení svého práva před obecnými soudy se nedočkal. Stěžovatel považuje za nepřípustné, aby \"za právní situace vytvořené právním závěrem Ústavního soudu [\"nelze se domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu minulou\", podle nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. 4. 2006 ( N 80/41 SbNU 59 )] bylo obecnými soudy po stěžovateli jako žalobci požadováno ( jako předpoklad úspěšnosti stěžovatele jako žalobce v řízení o náhradu škody vůči českému státu způsobené rozdílem mezi tzv. regulovaným a tržním nájemným ), aby uplatňoval svůj právní nárok na zaplacení pohledávky se stejnou právní podstatou vůči nájemcům bytů s tzv. regulovaným nájemným za dobu minulou, přičemž"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městského soudu", "Ústavního soudu", "Městského soudu v Praze", "Ústavním soudem", "soudem prvního stupně", "soudu odvolacího", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... že pro vznik odpovědnosti státu za škodu nebyl naplněn předpoklad nesprávného úředního postupu při uplatňování veřejné moci. Stěžovatel dodal - za situace, kdy řádně a úplně splnil svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tedy vylíčil skutkový stav věci v rozhodných skutečnostech, označil důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení a v řízení před soudem prvního stupně prokázal oprávněnost uplatněného nároku na zaplacení peněžitého plnění ( nároku na náhradu škody ) vůči žalovanému - že setrvává na svých dosavadních skutkových i právních tvrzeních uvedených v obsahu žalobního návrhu a v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, na kterých nemá v řízení před Ústavním soudem žádný důvod cokoli měnit či upravovat; jeho žalobní tvrzení konstantně vycházejí z dostupné judikatury Ústavního soudu, kterou citoval i v ústavní stížnosti.\n\nStěžovatel se konečně domáhá odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, zejména s ohledem na výrok stanovící jeho povinnost nahradit českému státu náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 35 830,90 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 21 360,50 Kč.\n\nZ uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadených rozsudků obecných soudů."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["136/2009 Sb.", "§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... odkazováno na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o omezení vlastnických práv ve věci Hütten-Czapská proti Polsku, je prý účelově opomíjen odlišný právní vývoj úpravy vlastnických práv v poválečném období v obou zemích. Co se týče stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009 ( ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb. ), vedlejší účastník řízení uvedl, že je nepovažuje za pokyn k nahrazení soudního důkazního řízení o konkrétních žalobách mechanickým vyplácením paušálních částek peněžitých náhrad z prostředků státního rozpočtu všem majitelům nájemních domů, kteří stát žalovali o co nejvyšší částku svého jiným způsobem neprosazeného podnikatelského výnosu. Proto vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.\n\nÚstavní soud shledal, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a proto od něho se souhlasem účastníků upustil.\n\nIV.\n\nÚstavní stížnost je důvodná.\n\nÚstavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval v minulosti již několikrát.\n\nÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 ( N 47/40 SbNU 389; 252/2006"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod", "čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny", "§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu", "252/2006 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zamítl.\n\nÚstavní soud shledal, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a proto od něho se souhlasem účastníků upustil.\n\nIV.\n\nÚstavní stížnost je důvodná.\n\nÚstavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval v minulosti již několikrát.\n\nÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 ( N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb. ) konstatoval, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy, je protiústavní a porušuje čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění citovaného nálezu také mimo jiné uvedl, že obecné soudy, i přes absenci předvídané konkrétní úpravy, musí rozhodnout o ( poznámka : možném ) zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "obvodního soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... konkrétní úpravy, musí rozhodnout o ( poznámka : možném ) zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným. Konkrétní rozhodovací postup Ústavní soud nenabídl ( aby nenahrazoval poslání soudů obecných ), avšak zdůraznil, že je nutno se vyvarovat libovůle; rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.\n\nV nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. dubna 2006 pak Ústavní soud uvedl, že při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím ( pro futuro ) dotvářet objektivní právo. V tomto směru je správná premisa obvodního soudu, že se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným.\n\nV nálezu sp. zn. II. ÚS 93/05 ze dne 8. 6. 2006 ( N 118/41 SbNU 475 ) Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že zákonodárce reagoval až přijetím zákona č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 31. března 2006. V dané věci se jedná o případ, kdy se stěžovatel domáhal jednostranného"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["I. ÚS 489/05", "II. ÚS 93/05", "sp. zn. II. ÚS 93/05", "sp. zn. I. ÚS 489/05"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným. Konkrétní rozhodovací postup Ústavní soud nenabídl ( aby nenahrazoval poslání soudů obecných ), avšak zdůraznil, že je nutno se vyvarovat libovůle; rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu, použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života, závěrů právní nauky a ustálené ústavně konformní soudní praxe.\n\nV nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. dubna 2006 pak Ústavní soud uvedl, že při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím ( pro futuro ) dotvářet objektivní právo. V tomto směru je správná premisa obvodního soudu, že se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným.\n\nV nálezu sp. zn. II. ÚS 93/05 ze dne 8. 6. 2006 ( N 118/41 SbNU 475 ) Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že zákonodárce reagoval až přijetím zákona č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 31. března 2006. V dané věci se jedná o případ, kdy se stěžovatel domáhal jednostranného zvýšení nájemného převážně za dobu, kdy neexistoval žádný právní předpis, který by jednostranné zvýšení nájemného umožňoval. Odmítly-li obecné soudy"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["I. ÚS 489/05", "sp. zn. IV. ÚS 111/06", "sp. zn. Pl. ÚS 20/05", "sp. zn. I. ÚS 489/05"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 118/41 SbNU 475 ) Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že zákonodárce reagoval až přijetím zákona č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dne 31. března 2006. V dané věci se jedná o případ, kdy se stěžovatel domáhal jednostranného zvýšení nájemného převážně za dobu, kdy neexistoval žádný právní předpis, který by jednostranné zvýšení nájemného umožňoval. Odmítly-li obecné soudy požadavek stěžovatele s poukazem na neexistenci právní úpravy, dopustily se tím ve vztahu k němu odepření spravedlnosti ( denegatio iustitiae ).\n\nV nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 ze dne 6. dubna 2006, jakož i v nálezu sp. zn. IV. ÚS 111/06 ze dne 16. 5. 2006 ( N 102/41 SbNU 303 ) Ústavní soud uvedl, že výrokem nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 byla zdůrazněna odpovědnost státu za újmu vzniklou nepřijetím předvídané právní úpravy. Z toho plyne, že pokud pronajímatelův důvodný nárok nebude v plné míře uspokojen, nezbude mu jiná cesta než uplatnit vůči státu požadavek na náhradu škody. Uvedená teze tudíž formuluje požadavek subsidiarity uplatnění náhrady škody v předmětné věci vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva směřujících vůči"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09", "sp. zn. I. ÚS 2220/08", "Pl. ÚS-st. 27/09"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zn. Pl. ÚS 20/05 byla zdůrazněna odpovědnost státu za újmu vzniklou nepřijetím předvídané právní úpravy. Z toho plyne, že pokud pronajímatelův důvodný nárok nebude v plné míře uspokojen, nezbude mu jiná cesta než uplatnit vůči státu požadavek na náhradu škody. Uvedená teze tudíž formuluje požadavek subsidiarity uplatnění náhrady škody v předmětné věci vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva směřujících vůči nájemcům.\n\nJelikož judikatura Ústavního soudu zaznamenala ve věcech týkajících se dané problematiky vývoj směřující k některým nejednotným nebo rozdílným právním závěrům, I. senát Ústavního soudu ( řešící obdobný případ, vedený pod sp. zn. I. ÚS 2220/08 ) předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09, zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 40/1964 Sb.", "č. 82/1998 Sb.", "§ 23 zákona o Ústavním soudu", "§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.", "č. 107/2006 Sb.", "č. 82/1998 Sb"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... senát Ústavního soudu ( řešící obdobný případ, vedený pod sp. zn. I. ÚS 2220/08 ) předložil věc plénu k zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud přijal dne 28. 4. 2009 stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09, zpřesňující a sjednocující dřívější judikaturu. V něm vyslovil, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ( výrok I ).\n\nDále Ústavní soud v tomto stanovisku konstatoval ( výrok II ), že žaloby pronajímatelů ( vlastníků bytů ) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 36 a násl. Listiny", "§ 79 zákona o Ústavním soudu", "§ 82 odst. 3 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... důvodů Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny.\n\nProto Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl, jak je dostatečně zřejmé z výroku i odůvodnění tohoto nálezu.\n\nCo se však týče žádosti stěžovatele o odložení vykonatelnosti napadených rozsudků, Ústavní soud jí nevyhověl. Ústavní soud především připomíná, že v případě návrhu na odklad vykonatelnosti, který je nutno chápat jako významnou výjimku z pravidla ( srov. § 79 zákona o Ústavním soudu ), není dán nárok na automatické vyhovění takovému návrhu. Záleží na úvaze Ústavního soudu, jehož judikatura je v těchto případech z povahy věci, i s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, přísně restriktivní; jinak by byl Ústavní soud spíše další soudní instancí v rámci obecného soudnictví než soudním orgánem ochrany ústavnosti, což je však jeho stěžejní ústavní úlohou. Vyhověním ústavní stížnosti a vázaností obecných soudů názorem Ústavního soudu se ostatně situace stěžovatele i ve vztahu k nákladům řízení v přiměřené lhůtě napravila."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Ústavním soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... důvodů Ústavní soud shledal, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny.\n\nProto Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl, jak je dostatečně zřejmé z výroku i odůvodnění tohoto nálezu.\n\nCo se však týče žádosti stěžovatele o odložení vykonatelnosti napadených rozsudků, Ústavní soud jí nevyhověl. Ústavní soud především připomíná, že v případě návrhu na odklad vykonatelnosti, který je nutno chápat jako významnou výjimku z pravidla ( srov. § 79 zákona o Ústavním soudu ), není dán nárok na automatické vyhovění takovému návrhu. Záleží na úvaze Ústavního soudu, jehož judikatura je v těchto případech z povahy věci, i s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, přísně restriktivní; jinak by byl Ústavní soud spíše další soudní instancí v rámci obecného soudnictví než soudním orgánem ochrany ústavnosti, což je však jeho stěžejní ústavní úlohou. Vyhověním ústavní stížnosti a vázaností obecných soudů názorem Ústavního soudu se ostatně situace stěžovatele i ve vztahu k nákladům řízení v přiměřené lhůtě napravila."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městského soudu v Praze", "Městský soud v Praze", "Nejvyšší soud České republiky", "soud prvního stupně", "Nejvyšší soud", "Vrchního soudu v Praze"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. K., proti žalované MUDr. B. H., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, takto :\n\nI. Dovolání žalobkyně se odmítá.\nII. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\nStručné odůvodnění\n( § 243c odst. 2 o.s.ř. ):\nMěstský soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. 32 C 95/2009-67, výrokem I. určil, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 4.340,- Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrokem II. uložil žalobkyni sdělit soudu číslo jejího účtu. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 25. 10. 2010, č.j. 32C 95/2009-41, potvrzeným k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č.j. 1 Co 11/2011-52", "č.j. 32 C 95/2009-67", "č.j. 32C 95/2009-41", "sp. zn. 32 C 95/2009", "č.j. 1 Co 11/2012-72"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... sp. zn. 32 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, takto :\n\nI. Dovolání žalobkyně se odmítá.\nII. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\nStručné odůvodnění\n( § 243c odst. 2 o.s.ř. ):\nMěstský soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. 32 C 95/2009-67, výrokem I. určil, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 4.340,- Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrokem II. uložil žalobkyni sdělit soudu číslo jejího účtu. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 25. 10. 2010, č.j. 32C 95/2009-41, potvrzeným k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu ( dále jen „ o.s.ř. “ ) řízení ve výše uvedené věci pro nezaplacení jedné třetiny soudního poplatku ve výši 4.340,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek byl zaplacen poté,"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu", "§ 243c odst. 2 o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... v Praze pod sp. zn. 32 C 95/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, takto :\n\nI. Dovolání žalobkyně se odmítá.\nII. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\nStručné odůvodnění\n( § 243c odst. 2 o.s.ř. ):\nMěstský soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2011, č.j. 32 C 95/2009-67, výrokem I. určil, že se žalobkyni vrací zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 4.340,- Kč z účtu Městského soudu v Praze. Výrokem II. uložil žalobkyni sdělit soudu číslo jejího účtu. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že usnesením ze dne 25. 10. 2010, č.j. 32C 95/2009-41, potvrzeným k odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu ( dále jen „ o.s.ř. “ ) řízení ve výše uvedené věci pro nezaplacení jedné třetiny soudního poplatku ve výši 4.340,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Vrchního soudu v Praze", "Vrchní soud v Praze"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... odvolání žalobkyně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2011, č.j. 1 Co 11/2011-52, zastavil s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a ) občanského soudního řádu ( dále jen „ o.s.ř. “ ) řízení ve výše uvedené věci pro nezaplacení jedné třetiny soudního poplatku ve výši 4.340,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2011. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek byl zaplacen poté, co bylo řízení pravomocně skončeno, soud rozhodl o vrácení soudního poplatku.\nK odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobkyně není k podání odvolání subjektivně legitimována, byť byla účastníkem řízení. Vrácením soudního poplatku po skončení řízení ( byť se skončením žalobkyně nesouhlasí ) jí nevzniká žádná újma na jejích právech.\nProti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 99/1963 Sb.", "čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb.", "§ 10a o.s.ř.", "§ 236 odst. 1 o.s.ř.", "§ 41 odst. 2 o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... řízení pravomocně skončeno, soud rozhodl o vrácení soudního poplatku.\nK odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobkyně není k podání odvolání subjektivně legitimována, byť byla účastníkem řízení. Vrácením soudního poplatku po skončení řízení ( byť se skončením žalobkyně nesouhlasí ) jí nevzniká žádná újma na jejích právech.\nProti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.\nNejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "soud dovolací", "odvolacího soudu", "Nejvyšší soud", "Vrchního soudu v Praze", "Nejvyšší soud ČR"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... Praze usnesením ze dne 26. září 2012, č.j. 1 Co 11/2012-72, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobkyně není k podání odvolání subjektivně legitimována, byť byla účastníkem řízení. Vrácením soudního poplatku po skončení řízení ( byť se skončením žalobkyně nesouhlasí ) jí nevzniká žádná újma na jejích právech.\nProti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.\nNejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.\nNejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.\nDovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.\nDovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 99/1963 Sb.", "čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb.", "§ 10a o.s.ř.", "§ 236 odst. 1 o.s.ř.", "§ 41 odst. 2 o.s.ř.", "§ 237 až § 239 o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... na jejích právech.\nProti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně ( nezastoupená advokátem ) dne 21. listopadu 2012 „ odvolání “, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. jako dovolání, ve kterém žádá o pokračování v soudním řízení.\nNejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.\nDovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.\nDovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolací soud", "odvolacího soudu"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.\nDovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.\nDovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 241b odst. 2 o.s.ř.", "§ 104 odst. 2 o.s.ř.", "§ 236 odst. 1 o.s.ř.", "§ 237 až § 239 o.s.ř.", "§ 241 o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.\nDovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o vrácení soudního poplatku, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Navíc není dovolatelka k podání dovolání ani subjektivně legitimována neboť tímto rozhodnutím jí nevzniká jakákoliv újma na jejích právech.\nDovolatelka sice není zastoupena advokátem, ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.\nNejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( § 243a odst. 1 věta"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 241b odst. 2 o.s.ř.", "§ 104 odst. 2 o.s.ř.", "§ 243b odst. 5, § 218 písm. b/ a c/ o.s.ř.", "§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.", "§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.", "§ 241 o.s.ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka... mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.\nNejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( § 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ), dovolání odmítl ( § 243b odst. 5, § 218 písm. b/ a c/ o.s.ř. ), aniž musel zkoumat otázku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení ( srov. § 241b odst. 2 o.s.ř. ).\nO náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když žalobkyně nemá v dovolacím řízení na náhradu těchto nákladů nárok.\nProti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.\n\nV Brně 12. prosince 2012\n\n JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššímu soudu", "Obvodního soudu pro Prahu 5", "Okresnímu soudu ve Zlíně", "Nejvyšší soud", "Obvodní soud pro Prahu 5"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli M. G., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012, o návrhu synovce zůstavitele Čestmíra Kučery na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto :\n\n Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně.\n\nO d ů v o d n ě n í :\nObvodní soud pro Prahu 5 předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu návrh ve věci delegace projednání dědictví z důvodu vhodnosti z podnětu účastníka řízení, ve smyslu § 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ).\nPo zahájení řízení o dědictví, vedeného u shora označeného soudu pod sp. zn. 32 D 427/2012, navrhl synovec zůstavitele, jako jediný dědic, který neodmítl dědictví, delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Zlíně, kterou ničím neodůvodnil.\nPředpokladem přikázání"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 32 D 427/2012"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci řízení o dědictví po zůstaviteli M. G., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012, o návrhu synovce zůstavitele Čestmíra Kučery na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto :\n\n Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 427/2012 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně.\n\nO d ů v o d n ě n í :\nObvodní soud pro Prahu 5 předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu návrh ve věci delegace projednání dědictví z důvodu vhodnosti z podnětu účastníka řízení, ve smyslu § 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ).\nPo zahájení řízení o dědictví, vedeného u shora označeného soudu pod sp. zn. 32 D 427/2012, navrhl synovec zůstavitele, jako jediný dědic, který neodmítl dědictví, delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Zlíně, kterou ničím neodůvodnil.\nPředpokladem přikázání"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 38 Listiny základních práv a svobod", "č. 162/1998 Sb.", "č. 2/1993 Sb.", "§ 12 odst. 2 o. s. ř.", "§ 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... dědictví z důvodu vhodnosti z podnětu účastníka řízení, ve smyslu § 12, odst. 2, 3 občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ).\nPo zahájení řízení o dědictví, vedeného u shora označeného soudu pod sp. zn. 32 D 427/2012, navrhl synovec zůstavitele, jako jediný dědic, který neodmítl dědictví, delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Zlíně, kterou ničím neodůvodnil.\nPředpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.\nPodle §"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 38 Listiny základních práv a svobod", "§ 88 písm. j ) o. s. ř.", "č. 162/1998 Sb.", "č. 2/1993 Sb.", "§ 12 odst. 2 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.\nPodle § 88 písm. j ) o. s. ř. je v dědickém řízení stanovena obligatorní příslušnost soudu podle místa zůstavitelova posledního bydliště.\nNejvyšší soud po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. není dán.\nPodstatná část úkonů dědického řízení již byla provedena v obvodu dosavadního místně příslušného soudu, s jedním ze synů zůstavitele byl sepsán protokol o"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Okresního soudu v Šumperku", "Nejvyššího soudu", "Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci", "Nejvyššího soud České republiky", "soud odvolací"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto :\n\n\n Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.\n\nOdůvodnění :I.\n\nRozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, §"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 3 T 23/2012", "sp. zn. 2 To 110/2012"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto :\n\n\n Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.\n\nOdůvodnění :I.\n\nRozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, §"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265g odst. 2 tr. řádu", "§ 171 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 23 tr. zákoníku", "§ 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto :\n\n\n Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.\n\nOdůvodnění :I.\n\nRozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, §"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 146 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu", "§ 258 odst. 1 písm. b ), d ), f ) tr. řádu", "§ 23 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl oběma podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.\n\nZ podnětu odvolání obviněných Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b ), d ), f ) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajský soud", "okresního soudu", "Krajský soud v Ostravě", "Nejvyššího soud České republiky"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl oběma podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.\n\nZ podnětu odvolání obviněných Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b ), d ), f ) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajský soud", "Okresním soudem v Šumperku", "Nejvyššímu soudu", "krajského soudu", "Nejvyššího soud České republiky"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Krajský soud tímto rozsudkem rozhodl rovněž o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.\n\n\n\nII.\n\nProti rozsudku krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nNejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu", "§ 146 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... ), f ) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a ) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Krajský soud tímto rozsudkem rozhodl rovněž o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody.\n\n\n\nII.\n\nProti rozsudku krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nNejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265g odst. 2 tr. řádu", "§ 265g odst. 1 věta první tr. řádu"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nNejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět.\n\nIII.\n\n Podle § 265g odst. 1 věta první tr. řádu osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. Podle § 265g odst. 2 tr. řádu zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.\n\nProtože v tomto případě již věc byla Nejvyššímu soudu předložena, rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu, že zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce bere na vědomí, když nezjistil žádné překážky, které by tomuto postupu bránily.\n\n\nP o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.\n\nV Brně dne 23. ledna 2013\n Předseda senátu :\n JUDr."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyššího soudu", "Okresním soudem v Šumperku", "Nejvyššímu soudu", "Nejvyššího soud České republiky", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\n\n Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení... státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nNejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět.\n\nIII.\n\n Podle § 265g odst. 1 věta první tr. řádu osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. Podle § 265g odst. 2 tr. řádu zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.\n\nProtože v tomto případě již věc byla Nejvyššímu soudu předložena, rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu, že zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce bere"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Obvodního soudu pro Prahu 4"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, takto :\n\n\nPodle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008.\nO d ů v o d n ě n í :\n\nTrestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 4 T 99/2008"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, takto :\n\n\nPodle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008.\nO d ů v o d n ě n í :\n\nTrestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 275 odst. 4 věta druhá tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, takto :\n\n\nPodle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008.\nO d ů v o d n ě n í :\n\nTrestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 249b tr. zák.", "§ 9 odst. 2 tr. zák.", "§ 247 odst. 1 tr. zák.", "§ 247 odst. 1 písm. b ), e ) tr. zák."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... tr. ř. se obviněnému L. C., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti České republiky proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, výkon trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy v trvání 30 měsíců, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008.\nO d ů v o d n ě n í :\n\nTrestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl obviněný L. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b ), e ) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ( bod 1 ) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. ( bod 2 ) a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 249b tr. zák.", "§ 229 odst. 1 tr. ř.", "§ 314e odst. 2 tr. ř.", "§ 247 odst. 1 písm. b ), e ) tr. zák.", "§ 57a odst. 1 tr. zák.", "§ 9 odst. 2 tr. zák.", "§ 57a odst. 1 tr. zák", "§ 247 odst. 1 tr. zák.", "§ 35 odst. 1 tr. zák."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... í :\n\nTrestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, byl obviněný L. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b ), e ) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ( bod 1 ) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. ( bod 2 ) a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 57a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu třiceti měsíců, o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.\n\n Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2008, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, ve"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 268 odst. 2 tr. ř.", "§ 275 odst. 4 tr. ř.", "§ 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... podmínky pro vydání trestního příkazu. Stěžovatel poukazuje mj. na to, že kromě přihlášení se obviněného k trvalému pobytu v Praze 3 ( ohlašovna Městské části Praha 3 ), bylo soudu známo, že se obviněný v Praze narodil, veškerou trestnou činnost páchal na území Prahy a z protokolu také vyplynulo, že obviněný má v Praze lékaře, sociálního kurátora a přítelkyni s dítětem. V této souvislosti poukazuje ministr spravedlnosti na rozhodnutí č. 52/1988 Sb. rozh. tr. a dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro uložení shora uvedeného druhu trestu, což ve svém důsledku vedlo ke ztížené resocializaci obviněného a jeho následnému odsouzení pro trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku.\n\n Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 268 odst. 2 tr. ř.", "§ 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 269 odst. 2 tr. ř.", "§ 270 odst. 1 tr. ř.", "§ 275 odst. 4 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... a přítelkyni s dítětem. V této souvislosti poukazuje ministr spravedlnosti na rozhodnutí č. 52/1988 Sb. rozh. tr. a dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro uložení shora uvedeného druhu trestu, což ve svém důsledku vedlo ke ztížené resocializaci obviněného a jeho následnému odsouzení pro trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku.\n\n Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř., stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ve smyslu § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.\n\n Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "Nejvyšší soud", "Obvodního soudu pro Prahu 4", "Obvodnímu soudu pro Prahu 4"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v... a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c ) tr. zákoníku.\n\n Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného L. C. podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je stížnost pro porušení zákona podána, vyslovil porušení zákona ve smyslu ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného, trestní příkaz napadený stížností pro porušení zákona zrušil ve smyslu § 269 odst. 2 tr. ř., stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ve smyslu § 270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.\n\n Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podané stížnosti pro porušení zákona, nelze vyloučit, že shora citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 4 T 99/2008, bude ( z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených ) zrušen. V takovém případě by se stal výrok o"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Plzni", "Okresního soudu Plzeň - město", "Nejvyšší soud České republiky", "soudu odvolacího", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 39/2010, takto :\n\n\nPodle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á .\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nRozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný J. Ž. ( dále též „ obviněný “ ) uznán vinným ( v bodě I. ) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 9 To 518/2011", "sp. zn. 1 T 39/2010"], "text": "rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 39/2010, takto :\n\n\nPodle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á .\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nRozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný J. Ž. ( dále též „ obviněný “ ) uznán vinným ( v bodě I. ) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 274 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 205 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř.", "§ 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku"], "text": "N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 39/2010, takto :\n\n\nPodle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. se dovolání o d m í t á .\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nRozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, byl obviněný J. Ž. ( dále též „ obviněný “ ) uznán vinným ( v bodě I. ) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku", "§ 228 odst. 1 tr. ř.", "§ 205 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 56 odst. 3 tr. zákoníku", "§ 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku", "§ 70 odst. 1 písm. a ) tr. zákoníku", "§ 229 odst. 2 tr. ř.", "§ 43 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 226 písm. b ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... 274 odst. 1 tr. zákoníku a ( v bodě II. ) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a ) tr. zákoníku mu byl uložen též trest propadnutí věci. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen ještě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti S. ODPADY s. r.o. částku ve výši 3.042,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.\n\nCitovaným rozsudkem byl dále obviněný podle § 226 písm. b ) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Okresnímu soudu Plzeň - město"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... částku ve výši 3.042,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.\n\nCitovaným rozsudkem byl dále obviněný podle § 226 písm. b ) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že „ ve dnech 16. 7. 2009 a 21. 1. 2010 se bez jakékoliv omluvy a bez vážného důvodu úmyslně nedostavil k Okresnímu soudu Plzeň - město v Plzni, Nádražní ul. č. 7, kam byl předvolán jako svědek k hlavnímu líčení konanému v těchto dnech ve věci sp. zn. 5 T 50/2009, ačkoli si osobně dne 30. 06. 2009 převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 16. 07. 2009 a dne 30. 12. 2009 si osobně převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 21. 01. 2010, přičemž v důsledku jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem zajištění jeho přítomnosti a výslechu, čímž došlo k prodlužování řízení “, v němž byl spatřován trestný čin pohrdání soudem podle § 196b zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 5 T 50/2009"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené obchodní společnosti S. ODPADY s. r.o. částku ve výši 3.042,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.\n\nCitovaným rozsudkem byl dále obviněný podle § 226 písm. b ) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že „ ve dnech 16. 7. 2009 a 21. 1. 2010 se bez jakékoliv omluvy a bez vážného důvodu úmyslně nedostavil k Okresnímu soudu Plzeň - město v Plzni, Nádražní ul. č. 7, kam byl předvolán jako svědek k hlavnímu líčení konanému v těchto dnech ve věci sp. zn. 5 T 50/2009, ačkoli si osobně dne 30. 06. 2009 převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 16. 07. 2009 a dne 30. 12. 2009 si osobně převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 21. 01. 2010, přičemž v důsledku jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř.", "§ 196b zákona č. 140/1961 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem zajištění jeho přítomnosti a výslechu, čímž došlo k prodlužování řízení “, v němž byl spatřován trestný čin pohrdání soudem podle § 196b zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ tr. zák. “ ).\n\nO odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch ( proti zprošťujícímu výroku ) státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.\n\nProti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř., ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nVe svém mimořádném"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... k hlavnímu líčení konanému dne 16. 07. 2009 a dne 30. 12. 2009 si osobně převzal předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 21. 01. 2010, přičemž v důsledku jeho nedostavení se k hlavnímu líčení toto muselo být vždy odročeno za účelem zajištění jeho přítomnosti a výslechu, čímž došlo k prodlužování řízení “, v němž byl spatřován trestný čin pohrdání soudem podle § 196b zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ tr. zák. “ ).\n\nO odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch ( proti zprošťujícímu výroku ) státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.\n\nProti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Plzni", "Krajský soud v Plzni", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.\n\nProti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř., ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nVe svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že své usnesení o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu výroku odůvodnil Krajský soud v Plzni tak, že nalézací soud správně upozornil na skutečnost, že skutek popsaný v návrhu na potrestání měl být právně posouzen jako přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, jehož znaky naplněny byly ( tento závěr odpovídá formálnímu pojetí trestného činu, které je zakotveno v § 13 tr. zákoníku ). V § 12 odst. 2 tr. zákoníku"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř.", "§ 336 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 13 tr. zákoníku", "§ 12 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.\n\nProti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g ), l ) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b ) tr. ř., ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.\n\nVe svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že své usnesení o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu výroku odůvodnil Krajský soud v Plzni tak, že nalézací soud správně upozornil na skutečnost, že skutek popsaný v návrhu na potrestání měl být právně posouzen jako přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, jehož znaky naplněny byly ( tento závěr odpovídá formálnímu pojetí trestného činu, které je zakotveno v § 13 tr. zákoníku ). V § 12 odst. 2 tr. zákoníku však je definován korektiv v podobě zásady subsidiarity trestní represe, jejíž podstata je v tom, že trestní odpovědnost pachatele a důsledky"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolací soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... V § 12 odst. 2 tr. zákoníku však je definován korektiv v podobě zásady subsidiarity trestní represe, jejíž podstata je v tom, že trestní odpovědnost pachatele a důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých současně nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Při užití zásady ultima ratio dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě nejde o trestný čin. Škodlivost jednání obviněného by měla být srovnatelná s druhou alternativou trestného jednání uvedenou v § 336 písm. c ) tr. zákoníku, tedy se zmařením hlavního líčení nebo jednání soudu. Přitom hlavní líčení muselo být odročeno proto, že vedle nedostavení se svědka Ž. zde existovaly i další důvody. Navíc bylo na místě nerespektování pokynu soudu řešit nejprve jinými prostředky, např. pokutou nebo předvedením svědka policejními orgány.\n\nNejvyšší státní zástupce zdůraznil, že s takovým právním posouzením věci nelze souhlasit. Uvedl, že jednáním obviněného byly naplněny znaky přečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, a to v obou jeho alternativách, neboť byl-li dvakrát řádně předvolán jako svědek k hlavnímu líčení ( a to"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "Nejvyššího soudu České republiky", "Nejvyšší soud", "Odvolací soud", "odvolací soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... orgány. I z praktického hlediska představuje lpění na takových požadavcích v probíhajícím hlavním líčení pouze oddálení možnosti zákonného postihu nedostavujícího se svědka, nehledě na to, že odvolací soud se nezabýval otázkou vymožitelnosti takové pokuty právě v případě obviněného, který je osobou bez pracovního poměru a oddává se konzumaci drog. Odvolací soud se však zásadně odchýlil také od dosavadního nazírání na aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jak bylo vyjádřeno v několika rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) ( např. v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1224/2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010 či sp. zn. 8 Tdo 126/2011 ).\n\nNejvyšší státní zástupce akcentoval, že při aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku nelze ztrácet ze zřetele, že základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány takové protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v tomto zákoně, což platí i v tomto případě, jak uvádí sám odvolací soud. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 3 Tdo 1224/2011", "sp. zn. 6 Tdo 1508/2010", "sp. zn. 8 Tdo 126/2011"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... že odvolací soud se nezabýval otázkou vymožitelnosti takové pokuty právě v případě obviněného, který je osobou bez pracovního poměru a oddává se konzumaci drog. Odvolací soud se však zásadně odchýlil také od dosavadního nazírání na aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jak bylo vyjádřeno v několika rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) ( např. v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 1224/2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010 či sp. zn. 8 Tdo 126/2011 ).\n\nNejvyšší státní zástupce akcentoval, že při aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku nelze ztrácet ze zřetele, že základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány takové protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v tomto zákoně, což platí i v tomto případě, jak uvádí sám odvolací soud. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených hmotným a procesním trestním právem je povinností státu pohnat pachatele trestného činu k trestní odpovědnosti. Kromě toho odvolací soud pomíjí skutečnost, že princip subsidiarity trestní"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "soud odvolací", "soud prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... pomíjí skutečnost, že princip subsidiarity trestní represe míří na ty právní vztahy, jež jsou upraveny normami jiných právních odvětví než trestního práva, v nichž dochází k užití trestního postihu jako krajního opatření ( ultima ratio ), nepostačují-li k řešení mechanismy základního právního odvětví. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že v daném případě jednání pachatele narušilo pravidla stanovená přímo v normách trestního práva ( procesního ), a s jiným právním odvětvím nemá žádnou spojitost. I zmiňované teoretické uložení pořádkové pokuty je opatřením podle norem trestního práva, takže neexistuje právní odvětví, vůči němuž by v tomto případě mělo trestní právo působit jako subsidiární prostředek nápravy. Konečně, ani osobní charakteristika tohoto pachatele nesvědčí pro to, že by jeho jednání nemělo být posuzováno jako trestné. Je tudíž zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací rozhodly o zprošťujícím výroku v rozporu s platným právem.\n\nNejvyšší státní zástupce uzavřel, že nalézací soud nesprávně právně posoudil skutek popsaný v návrhu na potrestání ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. ZK 1105/2010, pokud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem, čímž naplnil důvod dovolání podle"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 9 To 518/2011", "sp. zn. 1 T 39/2010", "sp. zn. ZK 1105/2010"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... sp. zn. ZK 1105/2010, pokud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem, čímž naplnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., resp. že tuto vadu, ač namítanou odvoláním státního zástupce, soud druhé instance nenapravil, důvodné odvolání zamítl a tím zatížil meritorní rozhodnutí další vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.\n\nZ těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.] zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, ve výroku, jímž zamítl odvolání státního zástupce, a rovněž zprošťující výrok z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň - město věc"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř.", "§ 265p odst. 1 tr. ř.", "§ 265k odst. 1, 2 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... právo působit jako subsidiární prostředek nápravy. Konečně, ani osobní charakteristika tohoto pachatele nesvědčí pro to, že by jeho jednání nemělo být posuzováno jako trestné. Je tudíž zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací rozhodly o zprošťujícím výroku v rozporu s platným právem.\n\nNejvyšší státní zástupce uzavřel, že nalézací soud nesprávně právně posoudil skutek popsaný v návrhu na potrestání ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. ZK 1105/2010, pokud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem, čímž naplnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., resp. že tuto vadu, ač namítanou odvoláním státního zástupce, soud druhé instance nenapravil, důvodné odvolání zamítl a tím zatížil meritorní rozhodnutí další vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.\n\nZ těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.] zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011,"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.", "§ 265p odst. 1 tr. ř.", "§ 265l odst. 1 tr. ř.", "§ 265r odst. 1 písm. c ) tr. ř.", "§ 265k odst. 1, 2 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... soud druhé instance nenapravil, důvodné odvolání zamítl a tím zatížil meritorní rozhodnutí další vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.\n\nZ těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř.] zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 518/2011, ve výroku, jímž zamítl odvolání státního zástupce, a rovněž zprošťující výrok z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 1 T 39/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň - město věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Přitom pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c ) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265c tr. ř.", "§ 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř.", "§ 265d odst. 1 písm. a ) tr. ř.", "§ 265e odst. 1 tr. ř.", "§ 265f odst. 1 tr. ř.", "§ 265h odst. 2 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.\n\nDo dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.\n\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 265c tr. ř. ) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům :\n\nDovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a ) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.\n\nProtože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "soud dovolací"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Přitom pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c ) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.\n\nDo dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.\n\nNejvyšší soud jako soud dovolací ( § 265c tr. ř. ) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům :\n\nDovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř. přípustné. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a ) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265b tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.", "§ 265b odst. 1 tr. ř.", "§ 265a odst. 1 písm. a ) až g ) tr. ř.", "§ 265e odst. 1 tr. ř.", "písmenech a ) až k )", "§ 265f odst. 1 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.\n\nProtože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody ( resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá ) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.\n\nDůvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a ) až g ) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a ) až k ) ( § 265b odst. 1 tr. ř. ). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265b odst. 1 písm. a ) až k ) tr. ř.", "§ 148 odst. 1 písm. a ) a b )", "§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř.", "§ 253 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... ř. ). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení § 148 odst. 1 písm. a ) a b ) u stížnosti a § 253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci ( první alternativa ), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a ) až k ) tr. ř. ( alternativa druhá ).\n\nV posuzované trestní věci dovolací námitky nejvyššího státního zástupce naplňují druhou alternativu předmětného dovolacího důvodu, jejímž prostřednictvím byl řádně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. ( viz argumentace níže ).\n\nDůvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Ústavního soudu"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. IV. ÚS 449/03", "sp. zn. II. ÚS 279/03", "sp. zn. IV. ÚS 73/03"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.\n\nZ těchto hledisek je zřejmé, že argumentace obsažená v dovolání nejvyššího státního zástupce odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř.\n\nJak již bylo konstatováno v dovolání nejvyššího státního zástupce, Krajský soud v Plzni shledal, že skutkem popsaným v návrhu na potrestání byly naplněny ("}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Dovolací soud", "Ústavního soudu"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Okresního soudu Plzeň – město", "odvolacího soudu"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... závěru, že v daném případě nejde o trestný čin. Škodlivost jednání obviněného by měla být srovnatelná s druhou alternativou trestného jednání uvedenou v § 336 písm. c ) tr. zákoníku, tedy se zmařením jednání soudu. Přitom hlavní líčení muselo být odročeno proto, že vedle nedostavení se svědka Ž. zde existovaly i další důvody. Navíc bylo na místě nerespektování pokynu soudu řešit nejprve jinými prostředky, např. pokutou nebo předvedením svědka policejními orgány.\n\nPřečinu pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo opakovaně bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří.\n\nV návaznosti na to lze přisvědčit názoru jak odvolacího soudu, tak dovolatele, že znaky tohoto přečinu byly naplněny. Ve vztahu k dovolací argumentaci je ale nutno upřesnit, že byly naplněny v první alternativě, tedy opakovaným neuposlechnutím příkazu soudu, nikoli však již v alternativě druhé ( opakované zmaření jednání soudu ).\n\nNejvyšší soud totiž ze spisu Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 5 T 50/2009 zjistil, že hlavní líčení původně nařízené na 16. 7. 2009 se nekonalo z důvodů, jež neměly"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 39 odst. 2 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti je tak doplněno principem „ ultima ratio “, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné.\n\nJak již bylo uvedeno shora, společenskou škodlivost je vždy nezbytné posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, přičemž v tomto směru by měla být v relaci ke znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu hodnocena intenzita naplnění kritérií určujících povahu a závažnost trestného činu, tj. významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, záměru nebo cíle ( § 39 odst. 2 tr. zákoníku ), resp. toliko těch z"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 13 odst. 1 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... pro trestný čin pohrdání soudem. Tyto skutečnosti hodnoceny v komplexu vedou k závěru, že škodlivost činu obviněného nelze bagatelizovat, že není možné přisvědčit názoru, že by šlo o čin tak nízké škodlivosti, že v něm není možné spatřovat trestný čin, resp. přečin.\n\nV souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v takovém zákoně ( § 13 odst. 1 tr. zákoníku ). Jako součást systému společenské a státní kontroly se trestní právo soustřeďuje a omezuje na ochranu před trestnou činností. Při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených hmotným a procesním trestním právem, je povinností státu pohnat pachatele trestného činu k trestní odpovědnosti a jeho právní chování vynutit použitím sankce. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů, k jejichž ochraně trestní zákon směřuje.\n\nAkcentace principu ultima ratio nemůže"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 1 odst. 1 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... byla ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů, k jejichž ochraně trestní zákon směřuje.\n\nAkcentace principu ultima ratio nemůže zcela znemožnit aplikaci základního principu - účelu trestního řízení - tak, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Smyslem trestního řízení je mj. i snaha orgánů činných v trestním řízení zjistit, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal a jak.\n\nS ohledem na okolnosti shora popsané se čin obviněného dostal, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako ultima ratio, resp. subsidiaritu trestní represe, do oblasti trestního práva, protože obviněný jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákoníkem tak, že jím spáchaný skutek"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku", "§ 336 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1, resp. § 265m odst. 1 tr. ř.", "§ 265i odst. 3, 4 tr. ř.", "§ 274 odst. 1 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... obviněného je významné posouzení toho, zda by při postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. a v návaznosti na to i podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1, resp. § 265m odst. 1 tr. ř. bylo možno dospět závěru, že by mu byl uložen trest zřetelně přísnější, než jak se stalo rozsudkem soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením soudu odvolacího.\n\nV daných souvislostech je třeba v první řadě znovu připomenout, že shora citovanými rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně byl obviněný odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b ), odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na devět měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Již toto zjištění svědčí závěru, že v případě uznání viny trestným činem pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku, který je sankcionován v obecné poloze odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty, by"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 336 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... stěží byl uložen trest, který by se vyznačoval zásadně výraznější přísností ve srovnání s trestem dosud uloženým. Tím spíše je namístě dovodit, že by případné zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí nemohlo podstatně změnit situaci obviněného, jestliže Nejvyšší soud zjistil z hlediska posuzované otázky další významnou okolnost. Jde konkrétně o okolnost, pro kterou by bylo možno činit spolehlivý závěr o splnění podmínek pro postup podle § 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř., tedy zastavení trestního stíhání proto, že trest, k němuž by mohlo trestní stíhání obviněného pro přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Plzni", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "Okresního soud Plzeň – město", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř., tedy zastavení trestního stíhání proto, že trest, k němuž by mohlo trestní stíhání obviněného pro přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou.\n\n Nejvyšší soud tedy učinil závěr, že zjištěná vada by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného.\n\n Uvedený právní názor Nejvyššího soudu pak není"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 1 T 173/2011", "sp. zn. 7 To 186/2012"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou.\n\n Nejvyšší soud tedy učinil závěr, že zjištěná vada by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného.\n\n Uvedený právní názor Nejvyššího soudu pak není po právní stránce zásadního významu, neboť jde o obvyklý výklad subsidiarity trestní represe ( ostatně dovolání výslovně odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se danou problematikou zabývala ).\n\nZe všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. dovolání"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 357 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 336 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... významnou okolnost. Jde konkrétně o okolnost, pro kterou by bylo možno činit spolehlivý závěr o splnění podmínek pro postup podle § 223 odst. 2 tr. ř., resp. 172 odst. 2 písm. a ) tr. ř., tedy zastavení trestního stíhání proto, že trest, k němuž by mohlo trestní stíhání obviněného pro přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c ) tr. zákoníku vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiné činy byl obviněnému již uložen. Z opisu z rejstříku trestů obviněného Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl rozsudkem Okresního soud Plzeň – město ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 1 T 173/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 7 To 186/2012, odsouzen pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 357 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 265r odst. 1 písm. a ) tr. ř.", "§ 265n tr. ř.", "§ 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2012... zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet jedna měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dlužno dodat, že dne 30. 7. 2012 byl stanoven společný způsob výkonu trestu ve vztahu k výše citovanému předcházejícímu odsouzení, a to ve věznici s ostrahou.\n\n Nejvyšší soud tedy učinil závěr, že zjištěná vada by nemohla zásadně ovlivnit postavení obviněného.\n\n Uvedený právní názor Nejvyššího soudu pak není po právní stránce zásadního významu, neboť jde o obvyklý výklad subsidiarity trestní represe ( ostatně dovolání výslovně odkazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se danou problematikou zabývala ).\n\nZe všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f ) tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a ) tr. ř.\nP o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř. ).\n\nV Brně dne 29. listopadu 2012\n\n Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Plzni", "Okresního soudu Plzeň - město", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyšší soud", "Okresní soud Plzeň - město"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka, ve věci žalobce V. Š., zastoupeným Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 18 C 178/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2011, č. j. 18 Co 315/2011-174, takto :\n\nI. Dovolání se odmítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\nO d ů v o d n ě n í :\n\n\nOkresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 1. 12. 2010, č. j. 18 C 178/2009-131, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2011, č. j. 18 C 178/2009-152, zamítl žalobu na zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 18 C 178/2009", "č. j. 18 C 178/2009-131", "č. j. 18 Co 315/2011-174", "č. j. 18 C 178/2009-152", "sp. zn. 23 C 162/2003"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... Š., zastoupeným Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 18 C 178/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2011, č. j. 18 Co 315/2011-174, takto :\n\nI. Dovolání se odmítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\nO d ů v o d n ě n í :\n\n\nOkresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 1. 12. 2010, č. j. 18 C 178/2009-131, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2011, č. j. 18 C 178/2009-152, zamítl žalobu na zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 162/2003 ( dále jen „ posuzované řízení “ ).\nKrajský soud v Plzni"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Okresního soudu Plzeň - město", "Krajský soud v Plzni", "Ústavního soudu ČR", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolacího soudu", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 162/2003 ( dále jen „ posuzované řízení “ ).\nKrajský soud v Plzni napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, potvrdil.\nProti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c ) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ) odmítl jako nepřípustné.\nPřípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být založena výlučně podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.", "§ 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř.", "§ 243b odst. 5, § 218 písm. c ) zák. č. 99/1963 Sb.", "§ 237 odst. 3 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... Plzni napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, potvrdil.\nProti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c ) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen „ o. s. ř. “ ) odmítl jako nepřípustné.\nPřípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být založena výlučně podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. IV. ÚS 1572/11", "sp. zn. Pl. ÚS 29/11"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... písm. c ) o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http ://nalus.usoud.cz ).\nPodle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.\nDovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "dovolacího soudu", "Ústavního soudu ČR", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolacího soudu", "dovolacím soudem", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně právně významné ( § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http ://nalus.usoud.cz ).\nPodle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.\nDovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. ). Jen"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3", "§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a ) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.\nDovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. ). Jen z pohledu tohoto důvodu je možné ( z povahy věci ) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.\nPosouzení existence porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení, stejně jako stanovení formy nebo výše zadostiučinění za porušení daného práva, je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.\n). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "soudu odvolacího", "Nejvyšší soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.\nPosouzení existence porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení, stejně jako stanovení formy nebo výše zadostiučinění za porušení daného práva, je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.\n). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí od okolností konkrétního případu a nemůže samo o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud zde v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ.\nK tomu Nejvyšší soud"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 30 Cdo 4462/2009"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... délku soudního řízení, stejně jako stanovení formy nebo výše zadostiučinění za porušení daného práva, je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.\n). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí od okolností konkrétního případu a nemůže samo o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud zde v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ.\nK tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 31a odst. 3 OdpŠk", "§ 237 odst. 3 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... soudu odvolacího ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Zde odkazované rozsudky a stanovisko Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách www.nsoud.cz.\n). Přípustnost dovolání tedy nemůže založit pouhý nesouhlas s posouzením, zda k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení došlo, neboť to se odvíjí od okolností konkrétního případu a nemůže samo o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud zde v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ.\nK tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 160/2006 Sb.", "č. 358/1992 Sb.", "§ 31a odst. 3 OdpŠk", "§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o porušení ( či o neporušení ) práva na přiměřenou délku soudního řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nesprávný, což však není žalobcův případ.\nK tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. ( dále jen „ OdpŠk “ ), nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb.", "§ 31a odst. 3 písm. b/ a e/ OdpŠk", "č. 160/2006 Sb.", "§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk", "č. 358/1992 Sb.", "§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( notářský řád ), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. ( dále jen „ OdpŠk “ ), nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného ( viz § 31a odst. 3 písm. b/ a e/ OdpŠk ), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci ( viz § 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk ), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného ( viz § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk ) na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná ( zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu ), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 241a odst. 3 o. s. ř.", "čl. 1 odst. 1 Ústavy", "§ 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř.", "§ 237 odst. 3 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... řízení nepřijatelná ( zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu ), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka ( viz čl. 1 odst. 1 Ústavy ), tolerovat.\nŽalobce v dovolání namítá, že první meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno zejména z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a procesních vad, čímž došlo k prodloužení posuzovaného řízení. Odvolací soud však vyšel ze skutkového zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl v posuzovaném řízení zrušen odvolacím soudem z důvodu nutnosti doplnění dokazování. Stejně tak žalobce namítá, že v posuzovaném řízení podal řádnou žalobu, jejíž vady nebylo třeba odstraňovat a žalobní tvrzení doplňovat, což je opak zjištění odvolacího soudu. Uvedené námitky žalobce tedy míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolacího soudu", "odvolacím soudem", "Nejvyšší soud", "Odvolací soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... Ústavy ), tolerovat.\nŽalobce v dovolání namítá, že první meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno zejména z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a procesních vad, čímž došlo k prodloužení posuzovaného řízení. Odvolací soud však vyšel ze skutkového zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl v posuzovaném řízení zrušen odvolacím soudem z důvodu nutnosti doplnění dokazování. Stejně tak žalobce namítá, že v posuzovaném řízení podal řádnou žalobu, jejíž vady nebylo třeba odstraňovat a žalobní tvrzení doplňovat, což je opak zjištění odvolacího soudu. Uvedené námitky žalobce tedy míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 ).\nPřípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. III. ÚS 10/06"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... žalobní tvrzení doplňovat, což je opak zjištění odvolacího soudu. Uvedené námitky žalobce tedy míří proti skutkovým zjištěním. K takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 ).\nPřípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk", "§ 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř.", "§ 237 odst. 3 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... 241a odst. 3 o. s. ř., nelze v souladu s § 237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř. přihlédnout ( srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 ).\nPřípustnost dovolání nezakládá ani nesouhlas žalobce s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "odvolacího soudu", "odvolacím soudem", "Nejvyšší soud", "odvolací soud"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... s posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011].\nRovněž právní posouzení složitosti řízení ( § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk ) odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 30 Cdo 3412/2011", "sp. zn. 30 Cdo 2138/2009", "sp. zn. Cpjn 206/2010"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... posouzením otázky významu předmětu řízení pro něj, tj. toho, co je pro poškozeného v sázce ( § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011].\nRovněž právní posouzení složitosti řízení ( § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk ) odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této věci"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 3 o. s. ř.", "§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... odst. 3 písm. e/ OdpŠk ), neboť rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl ke skutečnosti, že sice předmětem posuzovaného řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví ( ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ), avšak žalovaná základní závazky, které nebyly předmětem posuzovaného řízení, vůči žalobci plnila [srov. část IV. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 ( dále jen „ Stanovisko “ ), sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011].\nRovněž právní posouzení složitosti řízení ( § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk ) odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ( srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této věci odchylovat, a nepředstavuje tedy jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když odvolací soud"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu", "odvolacího soudu", "Nejvyšší soud", "Nejvyšším soudem", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... význam rozsudku odvolacího soudu ( § 237 odst. 3 o. s. ř. ). Nejvyšší soud v souladu s částí III. Stanoviska uvádí, že jednotlivé průtahy v řízení ( nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu v období od 4. 11. 2003 do 20. 4. 2004, délka řízení před Nejvyšším soudem ), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.\nKonečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ).\nO náhradě nákladů dovolacího"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 1 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... že jednotlivé průtahy v řízení ( nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu v období od 4. 11. 2003 do 20. 4. 2004, délka řízení před Nejvyšším soudem ), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.\nKonečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ).\nO náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 22 Cdo 231/2000"], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.\nKonečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ).\nO náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo.\nProti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.\nV Brně dne 19. prosince 2012\n\n\n JUDr. František Ištvánek, v. r.\n předseda senátu"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 1 o. s. ř.", "§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka... jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.\nKonečně dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení je absolutně nepřípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10 ).\nO náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo.\nProti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.\nV Brně dne 19. prosince 2012\n\n\n JUDr. František Ištvánek, v. r.\n předseda senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městského soudu", "Ústavního soudu", "Městského soudu v Praze", "Ústavní soud", "Obvodního soudu", "Obvodního soudu pro Prahu 9"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. M. del O., zastoupeného JUDr. Janou Závodskou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 25 Nc 170/2009, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\nI.\n\nVe včasné a řádně podané ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 25 Nc 170/2009", "sp. zn. 18 Co 36/2010"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. M. del O., zastoupeného JUDr. Janou Závodskou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 25 Nc 170/2009, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\nI.\n\nVe včasné a řádně podané ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte", "čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", "čl. 90 Ústavy", "čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy, čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nRozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn.25 Nc 170/2009, v řízení na úpravu poměrů k nezletilému, bylo rozhodnuto tak, že nezletilý byl svěřen do péče matky, stěžovateli ( otci ) bylo uloženo přispívat na výživu v určené částce a rovněž mu bylo uloženo uhradit nedoplatek na výživném. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden od čtvrtka 16,00 hod. do pondělí 8,00 hod., tři týdny o letních prázdninách, dále každý sudý rok o vánočních svátcích od 23. 12. od 16,00 hod. do 25. 12. do 16,00 hod. a v lichém roce od 26. 12. od 9,00 hod. do"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn.25 Nc 170/2009", "sp. zn. 18 Co 36/2010"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nRozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2009, sp. zn.25 Nc 170/2009, v řízení na úpravu poměrů k nezletilému, bylo rozhodnuto tak, že nezletilý byl svěřen do péče matky, stěžovateli ( otci ) bylo uloženo přispívat na výživu v určené částce a rovněž mu bylo uloženo uhradit nedoplatek na výživném. Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden od čtvrtka 16,00 hod. do pondělí 8,00 hod., tři týdny o letních prázdninách, dále každý sudý rok o vánočních svátcích od 23. 12. od 16,00 hod. do 25. 12. do 16,00 hod. a v lichém roce od 26. 12. od 9,00 hod. do 1. 1. roku následujícího do 16,00 hod. Konečně bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.\n\nRozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, bylo rozhodnuto tak, že ( I. ) ve výroku o výchově byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ve výroku ( II. ) o"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 18 Co 36/2010, bylo rozhodnuto tak, že ( I. ) ve výroku o výchově byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ve výroku ( II. ) o výživném byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatel ( otec ) je povinen platit na výživu nezletilého částku 10.000,- Kč měsíčně počínaje dnem 1. 5. 2008 a rozhodnuto bylo o povinnosti uhradit dlužné výživné. Výrokem ( III. ) bylo rozhodnuto o úpravě styku každý sudý týden od čtvrtka 16,00 hod. do pondělí 8,00 hod. a o letních prázdninách tři týdny, které stěžovatel matce označí do 31. 3. běžného roku. Dále na dobu dalších tří týdnů o letních prázdninách, které matka označí stěžovateli do 31. 5. běžného roku. Dále každý sudý rok o vánočních svátcích od 23. 12. od 16,00 hod. do 25. 12. do 16,00 hod. a v lichém roce od 26. 12. od 9,00 hod. do 1. 1. roku následujícího do 16,00 hod. Výrokem ( IV. ) bylo rozhodnuto, že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení a výrokem ( V. ), že žádný z"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 25 Nc 170/2009", "sp.zn. 41 P 94/2010", "sp. zn. III. ÚS 1206/09"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 1206/09, z něhož plyne, že ani rivalita rodičů, hraničící s obstrukcí a s trýzněním jednoho rodiče druhým skrze své vlastní dítě, nesmí vést automaticky k výlučnému svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Uvádí, že soudy své závěry opřely výhradně o bezdůvodný nesouhlas matky se střídavou péčí, nikoliv o zájem dítěte.\n\nV závěru stěžovatel poukázal na roli Ústavního soudu ve věcech, v nichž je podle § 237 odst. 2 písm. b ) o. s. ř. dovolání nepřípustné ( tj. ve věcech upravených zákonem o rodině ), v nichž tedy není jiný prostředek pro sjednocování judikatury než ústavní stížnost.\n\nIII.\n\nÚstavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 170/2009 ( sp.zn. 41 P 94/2010 ). Z něho bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2008 podala matka nezletilého návrh na úpravu poměrů k nezletilému s tím, že matka a otec nezletilého nejsou manželi, ve společné domácnosti žili do dubna 2008, když několik měsíců před tím se jejich vztahy značně vyhrotily. Po vylíčení rozhodných skutečností navrhla, aby soud svěřil"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 2 písm. b ) o. s. ř.", "č. l. 13"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... trýzněním jednoho rodiče druhým skrze své vlastní dítě, nesmí vést automaticky k výlučnému svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Uvádí, že soudy své závěry opřely výhradně o bezdůvodný nesouhlas matky se střídavou péčí, nikoliv o zájem dítěte.\n\nV závěru stěžovatel poukázal na roli Ústavního soudu ve věcech, v nichž je podle § 237 odst. 2 písm. b ) o. s. ř. dovolání nepřípustné ( tj. ve věcech upravených zákonem o rodině ), v nichž tedy není jiný prostředek pro sjednocování judikatury než ústavní stížnost.\n\nIII.\n\nÚstavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 170/2009 ( sp.zn. 41 P 94/2010 ). Z něho bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2008 podala matka nezletilého návrh na úpravu poměrů k nezletilému s tím, že matka a otec nezletilého nejsou manželi, ve společné domácnosti žili do dubna 2008, když několik měsíců před tím se jejich vztahy značně vyhrotily. Po vylíčení rozhodných skutečností navrhla, aby soud svěřil nezletilého do výchovy matce ( č. l. 13 ).\n\nDne 10. 6. 2008 doručil stěžovatel soudu návrh, v němž zdůraznil, že"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. l. 51, č. l. 65, č. l. 82, č. l. 94, č. l. 131", "č. l. 13", "č. l. 21"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vhodné podmínky pro výchovu nezletilého ( zejm. s ohledem na jeho zdravotní stav ) a navrhl proto svěřit nezletilého do péče matky s širokou úpravou styku nezletilého s otcem ( č. l. 21 ).\n\nV řízení soud opakovaně rozhodoval o návrzích otce na nařízení předběžného opatření ( č. l. 51, č. l. 65, č. l. 82, č. l. 94, č. l. 131 ), některým návrhům bylo vyhověno ( usnesení ze dne 22. 1. 2009 či 1. 7. 2009, sp. zn. 25 Nc 170/2009 ).\n\nJednání Obvodního soudu pro Prahu 9 se konalo dne 23. 7. 2009, kde právní zástupkyně otce přednesla návrh na střídavou péči, a dále dne 31. 8. 2009, kdy otec na tomto návrhu setrval. Matka setrvala na návrhu svěřit nezletilého do péče jí.\n\nRozsudek soudu prvního stupně v zásadě konstatoval, že za rozhodnou skutečnost pro svěření nezletilého do péče matky považuje jeho počáteční zdravotní handicap způsobení předčasným porodem a pobytem v inkubátoru, přičemž následnou péči zajišťovala převážně matka. Dále soud hodnotil skutečnost, že dítě se narodilo do bilingvní rodiny, přičemž s ohledem na problémy s rozvojem řeči"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Odvolací soud", "Ústavního soudu", "Ústavní soud", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... tomto návrhu setrval. Matka setrvala na návrhu svěřit nezletilého do péče jí.\n\nRozsudek soudu prvního stupně v zásadě konstatoval, že za rozhodnou skutečnost pro svěření nezletilého do péče matky považuje jeho počáteční zdravotní handicap způsobení předčasným porodem a pobytem v inkubátoru, přičemž následnou péči zajišťovala převážně matka. Dále soud hodnotil skutečnost, že dítě se narodilo do bilingvní rodiny, přičemž s ohledem na problémy s rozvojem řeči považoval za vhodné svěřit dítě matce, které zároveň hovoří i španělsky, takže může nezletilého na styk s otcem připravit. Kromě toho má matka již zaběhnutý režim koordinace práce a péče o nezletilého, zatímco otec uvedené nemá vyzkoušené, kromě dovolené bez každodenních povinností.\n\nOtec i matka ve věci podali odvolání, o němž bylo rozhodnuto výše řečeným rozsudkem soudu druhého stupně. Odvolací soud se v zásadě ztotožnil se zjištěními i rozhodnutím soudu prvního stupně, vyjádřil prioritu stabilního rodinného prostředí pro nezletilého a soustředil se ve výroku na explicitní vyjádření vztahu běžného a prázdninového styku, který by jinak působil interpretační potíže.\n\nIV.\n\nÚstavní stížnost je zjevně neopodstatněná.\n\nPodstatu ústavní stížnosti spatřuje Ústavní soud v nesouhlasu stěžovatele s"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["III. ÚS 23/93", "Sb. n. u., sv. 1, str. 41 ( 45-46 )", "sp. zn. III. ÚS 1206/09"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posouzením v řízení zjištěných skutečností rozhodných pro úpravu výchovy nezletilého obecnými soudy. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona o rodině obecnými soudy je omezená, a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 ( 45-46 )]; jeho rolí je především posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele ze shromážděných podkladů nezjistil. Nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích uvedly dostatečně jasně základní důvody, z nichž vycházely, a v jejich postojích Ústavní soud neshledal žádný náznak svévole.\n\nÚstavní soud tedy opakovaně judikoval, že v rodinněprávních věcech zasahuje jen v případech skutečně extrémních, neboť posouzení, jestli jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, resp. do výlučné výchovy jednoho z nich a jestli je takový postup v souladu se zájmem dítěte, jsou zásadně věcí obecných soudů. Ve stěžovatelem zmiňovaném nálezu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 ( dostupný na http ://nalus.usoud.cz ) Ústavní"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["odvolací soud", "Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Odvolací soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná, což v případě stěžovatele ze shromážděných podkladů nezjistil. Nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích uvedly dostatečně jasně základní důvody, z nichž vycházely, a v jejich postojích Ústavní soud neshledal žádný náznak svévole.\n\nÚstavní soud tedy opakovaně judikoval, že v rodinněprávních věcech zasahuje jen v případech skutečně extrémních, neboť posouzení, jestli jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, resp. do výlučné výchovy jednoho z nich a jestli je takový postup v souladu se zájmem dítěte, jsou zásadně věcí obecných soudů. Ve stěžovatelem zmiňovaném nálezu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 ( dostupný na http ://nalus.usoud.cz ) Ústavní soud vycházel z jiné skutkové situace, než je tomu v projednávané věci. I když tehdy byla znalcem střídavá výchova dítěte doporučena, nebyla soudem nařízena pro nesouhlas matky, který nebyl nijak racionálně odůvodněn. V nyní předložené věci zjevně nebyl nesouhlas matky, resp. vyhrocené vztahy mezi otcem a matkou nosným důvodem argumentace obou soudů. Odvolací soud konstatoval, že \"za situace, kdy vzájemné vztahy rodičů jsou konfliktní, není z hlediska"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu", "zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a )"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit \"přijatelnost\" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.\n\nÚstavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 5. října 2011\n\n\nIvana Janů, v.r.\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavnímu soudu", "Ústavní soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit \"přijatelnost\" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.\n\nÚstavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 5. října 2011\n\n\nIvana Janů, v.r.\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit \"přijatelnost\" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.\n\nÚstavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 5. října 2011\n\n\nIvana Janů, v.r.\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Vrchního soudu v Olomouci", "Krajského soudu v Brně"], "text": "E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 6/2012 takto :\n\n\nPodle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.\n\nOdůvodnění\nRozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 39 T 6/2012, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 39 T 6/2012", "sp. zn. 4 To 50/2012"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 6/2012 takto :\n\n\nPodle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.\n\nOdůvodnění\nRozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 39 T 6/2012, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 228 odst. 1 tr. ř.", "§ 173 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku", "§ 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku", "§ 229 odst. 2 tr. ř.", "§ 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř.", "§ 43 odst. 1 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného J. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 6/2012 takto :\n\n\nPodle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.\n\nOdůvodnění\nRozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 39 T 6/2012, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 258 odst. 1 písm. e ), f ), odst. 2 tr. ř.", "§ 228 odst. 1 tr. ř.", "§ 173 odst. 2 tr. zákoníku", "§ 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku", "§ 259 odst. 3 tr. ř.", "§ 229 odst. 2 tr. ř.", "§ 43 odst. 1 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.\n\nO odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 4 To 50/2012. Podle § 258 odst. 1 písm. e ), f ), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k jednomu z poškozených a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněný byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let s tím, že podle § 56 odst. 2 písm. d ) tr. zákoníku byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku", "§ 173 odst. 1 tr. zákoníku", "§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř.", "§ 173 odst. 2 písm. c ) tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... jím zůstal nedotčen výrok o vině oběma trestnými činy. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Vytkl, že skutek posouzený jako zločin loupeže měl být kvalifikován jen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli též podle § 173 odst. 2 písm. c ) tr. zákoníku, neboť nezpůsobil značnou škodu, a že jeden z útoků měl povahu krádeže. Namítl, že skutek posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl takto kvalifikován nesprávně, neboť pro nedostatek úmyslu nešlo o trestný čin. Jinak mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při dokazování a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.\n\nNejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Vrchnímu soudu v Olomouci"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl takto kvalifikován nesprávně, neboť pro nedostatek úmyslu nešlo o trestný čin. Jinak mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při dokazování a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.\n\nNejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.\n\nPředevším pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265b tr. ř.", "§ 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... písm. c ) tr. zákoníku, neboť nezpůsobil značnou škodu, a že jeden z útoků měl povahu krádeže. Namítl, že skutek posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl takto kvalifikován nesprávně, neboť pro nedostatek úmyslu nešlo o trestný čin. Jinak mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při dokazování a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.\n\nNejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.\n\nPředevším pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř.", "§ 265b odst. 1 písm. a ) až l ) tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.\n\nPředevším pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a ) až l ) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétně uplatněné námitky musí zákonnému dovolacímu důvodu odpovídat také svým obsahem.\n\nPodle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.\n\nPrávním posouzením skutku se tedy rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku", "§ 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku", "§ 205 odst. 1 písm. a ), d ) tr. zákoníku", "§ 173 odst. 1 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... poškozené a zároveň ve vytržení peněženky z ruky, soudy důvodně pokládaly za násilí ve smyslu § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Vstříknutí džusu do očí mělo ten účinek, že paralyzovalo vůli poškozené, neboť ji štípalo v očích a měla slepené řasy, což snížilo její pozornost a soustředěnost a umožnilo obviněnému snadné vytržení peněženky z ruky poškozené. Celkově sice šlo o násilí menší intenzity, avšak tato okolnost pouze snižuje stupeň závažnosti činu. Lze jen dodat, že ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem pro posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a ), d ) tr. zákoníku ( k tomu viz přiměřeně č. 60/1967 Sb. rozh. tr. ).\n\nPokud soudy posoudily útoky uvedené v bodech I/1, 2 výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku, je toto právní posouzení správné.\n\nJako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že ačkoli dne 12. 5. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Krajského soudu v Brně", "Městského soudu v Brně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... pouze snižuje stupeň závažnosti činu. Lze jen dodat, že ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem pro posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a ), d ) tr. zákoníku ( k tomu viz přiměřeně č. 60/1967 Sb. rozh. tr. ).\n\nPokud soudy posoudily útoky uvedené v bodech I/1, 2 výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku, je toto právní posouzení správné.\n\nJako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že ačkoli dne 12. 5. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 121/2009 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ( zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 99 T 121/2009"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... ) tr. zákoníku ( k tomu viz přiměřeně č. 60/1967 Sb. rozh. tr. ).\n\nPokud soudy posoudily útoky uvedené v bodech I/1, 2 výroku o vině jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c ) tr. zákoníku, je toto právní posouzení správné.\n\nJako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že ačkoli dne 12. 5. 2011 vykonal trest odnětí svobody uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 121/2009 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ( zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného jako zálohu na odměnu za provedení inkasa pohledávek, které obviněný předtím slíbil V. J. , jednateli obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., a s těmito penězi odešel, přičemž pohledávky uvedené obchodní společnosti nevymáhal"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 140/1961 Sb.", "§ 250 odst. 1 tr. zák."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... odnětí svobody uložený ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 121/2009 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ( zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného jako zálohu na odměnu za provedení inkasa pohledávek, které obviněný předtím slíbil V. J. , jednateli obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., a s těmito penězi odešel, přičemž pohledávky uvedené obchodní společnosti nevymáhal a ani neměl v úmyslu vymáhat, a svým jednáním způsobil obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., škodu ve výši 35 000 Kč ( bod II výroku o vině ).\n\nNámitky proti bodu II výroku o vině se týkaly subjektivní stránky činu. Obviněný namítal, že měl v úmyslu vymáhat pohledávky obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o. Tyto námitky jsou evidentně bez opodstatnění. O tom, že obviněný pouze předstíral úmysl vymáhat pohledávky uvedené obchodní společnosti a že sledoval jen to, aby mu pod"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ), obviněný dne 22. 6. 2011 kolem 14,45 hodin v B. , P. , v notářské kanceláři při ověřování podpisů na příkazních smlouvách vzal Z. O. částku 35 000 Kč připravenou pro obviněného jako zálohu na odměnu za provedení inkasa pohledávek, které obviněný předtím slíbil V. J. , jednateli obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., a s těmito penězi odešel, přičemž pohledávky uvedené obchodní společnosti nevymáhal a ani neměl v úmyslu vymáhat, a svým jednáním způsobil obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o., škodu ve výši 35 000 Kč ( bod II výroku o vině ).\n\nNámitky proti bodu II výroku o vině se týkaly subjektivní stránky činu. Obviněný namítal, že měl v úmyslu vymáhat pohledávky obchodní společnosti VELPA plus, s.r.o. Tyto námitky jsou evidentně bez opodstatnění. O tom, že obviněný pouze předstíral úmysl vymáhat pohledávky uvedené obchodní společnosti a že sledoval jen to, aby mu pod touto záminkou byla vyplacena záloha, jasně svědčí způsob a okolnosti jeho jednání. Obviněný vzal Z. O. z kapsy košile částku 35 000 Kč připravenou pro něho za"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 12 T 4/2010"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... situaci, která v podstatě vylučovala, aby se věnoval vymáhání pohledávek, protože měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody uloženého ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 4/2010. Neučinil nic pro to, aby se příkazní smlouvy staly ověřením jeho podpisů perfektními, ani pro to, aby si tyto smlouvy ve vyhotoveních určených pro něho vůbec opatřil. Za tohoto stavu je plně přijatelný závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného a o naplnění znaků přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku i z hlediska subjektivní stránky trestného činu.\n\nV dovolání obviněného nebyl žádný podklad k tomu, aby Nejvyšší soud konstatoval, že napadený rozsudek je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Právní posouzení skutků, tak jak byly zjištěny oběma soudy, je správné.\n\nNejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyššího soudu", "Krajského soudu v Brně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... podle § 265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Právní posouzení skutků, tak jak byly zjištěny oběma soudy, je správné.\n\nNejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.\n\nMezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především jednoznačné usvědčující výpovědi svědků P. H. , M. R. ,"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["soudu dovolacího", "Nejvyššího soudu", "Krajského soudu v Brně", "Nejvyšší soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.\n\nMezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především jednoznačné usvědčující výpovědi svědků P. H. , M. R. , Z. O. , V. J. a dalších svědků, kteří nepřímo podporovali výpovědi hlavních usvědčujících svědků. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v této souvislosti přijatelně zdůvodnily i to, proč"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 2 odst. 6 tr. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... učiněna, apod.\n\nMezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, jimiž byly především jednoznačné usvědčující výpovědi svědků P. H. , M. R. , Z. O. , V. J. a dalších svědků, kteří nepřímo podporovali výpovědi hlavních usvědčujících svědků. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v této souvislosti přijatelně zdůvodnily i to, proč považují návrhy obviněného na další dokazování za nadbytečné. To se týká zejména požadavku obviněného, aby znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie byl ověřen jeho duševní stav. Tento požadavek by byl opodstatněný, pokud"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyššího soudu", "Krajský soud v Brně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 1. 2013 o dovolání obviněného... se odpovídající orientací obviněného ve všech podstatných směrech. Ve výkonu dřívějšího trestu odnětí svobody dal obviněný podnět k vyšetření psychiatrem, avšak ani z tohoto vyšetření se nijak nenaznačuje reálný podklad k úvaze o možné nepříčetnosti obviněného, resp. alespoň k úvaze o jeho zmenšené příčetnosti. Část dovolacích námitek obviněného byla zaměřena proti způsobu, jímž Krajský soud v Brně v hlavním líčení provedl dokazování listinnými důkazy, a proti použitelnosti dopisů obviněného adresovaným orgánům činným v trestním řízení. Tyto námitky nemohly vést k zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů již proto, že zpochybňovaná zjištění primárně nejsou založena na listinných důkazech, ale na jasných usvědčujících výpovědích svědků. Význam listinných důkazů je v tomto ohledu jen podpůrný a doplňující. Pokud obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a s rozsahem, v němž soudy provedly dokazování, není to dovolacím důvodem.\n\nNejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. odmítl.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.\nV Brně dne 16. ledna 2013\n\n Předseda senátu :\n JUDr. Petr Hrachovec"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Praze", "Ústavního soudu", "Ústavní soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1 ) M. P. a 2 ) MUDr. M. H., zastoupených JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 6, Myslbekova 15, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, čj. 26 Co 372/2010 - 388, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\nVčas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku, vydaného v řízení o úpravu poměrů, úpravu styku a nařízení soudního dohledu nad nezletilým M. P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v čl. 10, čl. 32 odst."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["čj. 26 Co 372/2010 - 388"], "text": "Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1 ) M. P. a 2 ) MUDr. M. H., zastoupených JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 6, Myslbekova 15, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, čj. 26 Co 372/2010 - 388, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\nVčas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku, vydaného v řízení o úpravu poměrů, úpravu styku a nařízení soudního dohledu nad nezletilým M. P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v čl. 10, čl. 32 odst. 5, čl."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", "čl. 10, čl. 32 odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod", "čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 2, čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 Úmluvy o právech dítěte", "čl. 6 Úmluvy o výkonu práv dětí"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v čl. 10, čl. 32 odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 2, čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 Úmluvy o právech dítěte. V řízení měla být porušena i zásada č. 2 Deklarace práv dítěte, dále čl. 6 Úmluvy o výkonu práv dětí a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\nZ ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ( dále \"odvolací soud\" ) o úpravě styku a stanovení výživného pro nezletilého M. P. V ústavní stížnosti zrekapitulovali průběh předchozího řízení, rozebrali podrobnosti vztahu otce k nezletilému a polemizují s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. V ústavní stížnosti předkládají obdobné argumenty, které již uplatnili v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu především vytýkají, že nestanovil dohled nad výchovou nezletilého"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Odvolacímu soudu", "Krajského soudu v Praze", "Ústavní soud", "odvolacího soudu", "odvolací soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ( dále \"odvolací soud\" ) o úpravě styku a stanovení výživného pro nezletilého M. P. V ústavní stížnosti zrekapitulovali průběh předchozího řízení, rozebrali podrobnosti vztahu otce k nezletilému a polemizují s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. V ústavní stížnosti předkládají obdobné argumenty, které již uplatnili v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu především vytýkají, že nestanovil dohled nad výchovou nezletilého a nesprávně určil výši výživného, v důsledku čehož došlo k porušení uvedených základních práv.\n\nPo přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout jakákoli pochybnost o jeho ústavní konformitě. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovateli tvrzené pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["odvolací soud", "Ústavního soudu", "Ústavní soud", "soudem prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovateli tvrzené pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného obecnými soudy.\n\nObdobné platí i pro rozhodování obecných soudů o úpravě styku a výchovy nezletilých dětí ve vztahu k jejich rodičům. Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování, prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy by dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.\n\nV předmětné věci k takovému pochybení nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu odvolací soud náležitě zhodnotil řízení před soudem prvního stupně a po částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod.\n\nTvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "soudem prvního stupně", "Ústavní soud", "Ústavním soudu", "Odvolací soud", "odvolací soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... předmětné věci k takovému pochybení nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu odvolací soud náležitě zhodnotil řízení před soudem prvního stupně a po částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod.\n\nTvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.\n\nNa základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["občanského soudního řádu", "zákona o rodině", "§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod.\n\nTvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.\n\nNa základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 26. ledna 2011\n\n\nIvana Janů, v. r.\npředsedkyně I. senátu"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod.\n\nTvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.\n\nNa základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 26. ledna 2011\n\n\nIvana Janů, v. r.\npředsedkyně I. senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["ÍNejvyšší soud České republiky", "Krajského soudu v Brně", "Krajskému soudu v Brně"], "text": "U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Mgr. F. D., bytem B., M. 260/20, proti žalovanému L. P., bytem B., R. 79/1, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2012, č. j. 44 Co 361/2012-66, takto :\n\nI. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy.II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.\n\nProti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.\nV Brně dne 20. prosince 2012\nJUDr. Iva B r o ž o v á\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 44 Co 361/2012-66"], "text": "U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Mgr. F. D., bytem B., M. 260/20, proti žalovanému L. P., bytem B., R. 79/1, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2012, č. j. 44 Co 361/2012-66, takto :\n\nI. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy.II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.\n\nProti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.\nV Brně dne 20. prosince 2012\nJUDr. Iva B r o ž o v á\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["občanského soudního řádu"], "text": "U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Mgr. F. D., bytem B., M. 260/20, proti žalovanému L. P., bytem B., R. 79/1, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2012, č. j. 44 Co 361/2012-66, takto :\n\nI. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy.II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.\n\nProti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.\nV Brně dne 20. prosince 2012\nJUDr. Iva B r o ž o v á\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Krajského soudu v Brně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl dne 4. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy ( soudce zpravodaj ) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou v Brně, Pellicova 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2010 č. j. 15 Co 46/2009-510, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění\n\nVčas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 15 Co 46/2009-510"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2010 č. j. 15 Co 46/2009-510, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění\n\nVčas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ( dále jen \"Listina\" ).\n\nZ obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o svěření nezletilých dětí do výchovy jejich matky, o určení výživného a stanovení jeho styku s nezletilými dětmi. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval průběh řízení před obecnými soudy, rozebral skutkové okolnosti a polemizoval s hodnocením provedených důkazů ( zejména znaleckých posudků ) ze strany obecných soudů. Nesouhlasí s jejich závěry a odůvodnění napadeného rozsudku podrobil kritice, v níž vznesl obdobné argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení.\n\nPo přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ( dále jen \"Listina\" ).\n\nZ obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o svěření nezletilých dětí do výchovy jejich matky, o určení výživného a stanovení jeho styku s nezletilými dětmi. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval průběh řízení před obecnými soudy, rozebral skutkové okolnosti a polemizoval s hodnocením provedených důkazů ( zejména znaleckých posudků ) ze strany obecných soudů. Nesouhlasí s jejich závěry a odůvodnění napadeného rozsudku podrobil kritice, v níž vznesl obdobné argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení.\n\nPo přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o jejich ústavní konformitě. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a jeho úkolem tedy není zabývat"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "odvolacího soudu", "Odvolací soud", "odvolací soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro rozhodování o úpravě styku a výchovy nezletilých dětí, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat důvody, které vedly odvolací soud k rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a úpravě jejich styku se stěžovatelem. Obdobné platí i pro rozhodování obecných soudů o stanovení výživného.\n\nÚstavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.\n\nÚstavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.\n\nÚstavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud tudíž nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.\n\nNa základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 4. listopadu 2010\n\nVladimír Kůrka\npředseda senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Ústavním soudu", "odvolacího soudu", "Odvolací soud", "odvolací soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.\n\nÚstavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud tudíž nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.\n\nNa základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 4. listopadu 2010\n\nVladimír Kůrka\npředseda senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.\n\nÚstavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud tudíž nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.\n\nNa základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 4. listopadu 2010\n\nVladimír Kůrka\npředseda senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Krajskému soudu", "Okresního soudu v Děčíně", "Krajského soudu v Ústí nad Labem", "Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Slovenské republiky - Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante se sídlem v Galante, Staničná č. 5, Slovenská republika, IČO 37847708, proti žalovanému J. P., o 146.625,- Sk s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 3/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. září 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, takto :\n\n\nI. Dovolání žalobkyně se zamítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\n\nŽalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2008 ( doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2008 ) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 73 Co 562/2009-64", "sp. zn. 22 C 3/2008"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Slovenské republiky - Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante se sídlem v Galante, Staničná č. 5, Slovenská republika, IČO 37847708, proti žalovanému J. P., o 146.625,- Sk s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 3/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. září 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, takto :\n\n\nI. Dovolání žalobkyně se zamítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\n\nŽalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2008 ( doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2008 ) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 11 C 38/95-91", "č. 11 C 38/95-91"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že rozhodnutím „ Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď č. 98/03047/L “ ze dne 18. 11. 1998 byla přiznána dávka sociální pomoci pro nezaopatřené děti J. P. a T. P. ve výši 950,- Sk, a to poté, co pravomocným rozsudkem soudu „ č. 11 C 38/95-91 “ bylo manželství žalovaného rozvedeno a byla mu určena vyživovací povinnost na nezletilé děti, kterou si neplnil. Nárok nezaopatřeného dítěte z tohoto rozsudku přechází na stát, a proto otec dítěte, za které stát plnil vyživovací povinnost, je povinen vrátit finanční prostředky ve výši poskytnuté dávky sociální pomoci orgánu, který dávku poskytl. Protože žalovaný si neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem J. P. a T. P. v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004, je povinen žalobkyni vrátit 146.625,- Sk. K žalobě připojila rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odbor"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Okresného súdu v Galante", "Nejvyšší soud České republiky", "Okresního soudu v Děčíně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... děti J. P. a T. P. ve výši 950,- Sk, a to poté, co pravomocným rozsudkem soudu „ č. 11 C 38/95-91 “ bylo manželství žalovaného rozvedeno a byla mu určena vyživovací povinnost na nezletilé děti, kterou si neplnil. Nárok nezaopatřeného dítěte z tohoto rozsudku přechází na stát, a proto otec dítěte, za které stát plnil vyživovací povinnost, je povinen vrátit finanční prostředky ve výši poskytnuté dávky sociální pomoci orgánu, který dávku poskytl. Protože žalovaný si neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem J. P. a T. P. v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004, je povinen žalobkyni vrátit 146.625,- Sk. K žalobě připojila rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď ze dne 18. 11. 1998, č. 98/03047/L, rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. j. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. j. 2005/1753, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 4. 2007, č. j. 21 Nc"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 11 C 38/95-91", "č. j. Ncp 744/2008-37", "č. j. 21 Nc 3382/2007-9"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... dětem J. P. a T. P. v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004, je povinen žalobkyni vrátit 146.625,- Sk. K žalobě připojila rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď ze dne 18. 11. 1998, č. 98/03047/L, rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. j. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. j. 2005/1753, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 4. 2007, č. j. 21 Nc 3382/2007-9, jímž byl zamítnut „ návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného a pověření soudního exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 k uspokojení pohledávky ve výši 146.625,- Sk “ a rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.\n\nOkresní soud v Děčíně – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. Ncp 744/2008-37, rozhodl, že"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Okresní soud v Děčíně", "Nejvyšší soud České republiky", "okresnímu soudu", "Krajského soudu v Ústí nad Labem", "Vrchní soud v Praze", "Okresnímu soudu v Děčíně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 k uspokojení pohledávky ve výši 146.625,- Sk “ a rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.\n\nOkresní soud v Děčíně – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. Ncp 744/2008-37, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 25/2008 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Děčíně – rozsudkem ze dne 21. 11. 2008, č. j. 22 C 3/2008-45, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že „ okresnímu soudu není dána pravomoc rozhodovat o povinnosti osoby povinné výživou vrátit žalobkyni plnění, k němuž byl již žalovaný zavázán rozhodnutími Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. Ncp 744/2008-37", "č. j. 22 C 3/2008-45", "č. j. 21 Nc 3382/2007-9", "sp. zn. 34 C 25/2008"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 2007, č. j. 21 Nc 3382/2007-9, jímž byl zamítnut „ návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného a pověření soudního exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 k uspokojení pohledávky ve výši 146.625,- Sk “ a rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.\n\nOkresní soud v Děčíně – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. Ncp 744/2008-37, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 25/2008 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Děčíně – rozsudkem ze dne 21. 11. 2008, č. j. 22 C 3/2008-45, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že „ okresnímu soudu není dána pravomoc rozhodovat o povinnosti osoby povinné výživou vrátit žalobkyni plnění, k němuž byl již žalovaný zavázán"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["odst. 1", "§ 23 písm. a ) bod č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z.", "§ 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... „ okresnímu soudu není dána pravomoc rozhodovat o povinnosti osoby povinné výživou vrátit žalobkyni plnění, k němuž byl již žalovaný zavázán rozhodnutími Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. 2005/1753, a to v situaci, kdy hmotné slovenské právo sociálního zabezpečení tuto pravomoc přiznává tomu správnímu orgánu, který v předmětnou dobu dané právo vydanými správními akty také realizoval “; odkázal přitom na ustanovení § 23 písm. a ) bod č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššího soudu ČR", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... správnímu orgánu, který v předmětnou dobu dané právo vydanými správními akty také realizoval “; odkázal přitom na ustanovení § 23 písm. a ) bod č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ).\n\nK odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 73 Co 562/2009-64", "sp. zn. 20 Cdo 2296/2007"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ).\n\nK odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a dovodil, že „ pravomoc"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř.", "odst. 1", "§ 63 zákona č. 97/1963 Sb"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ).\n\nK odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a dovodil, že „ pravomoc českého soudu ( mezinárodní"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyššího soudu ČR", "Nejvyšší soud České republiky", "Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci", "Odvolací soud", "soudu prvního stupně"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ).\n\nK odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a dovodil, že „ pravomoc českého soudu ( mezinárodní příslušnost ) v řízení, jehož oba účastníci mají bydliště ( sídlo ) v různých členských státech EU bude založena podle obecného čl. 2"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 101 odst. 1 zákona o rodině", "zákona o rodině", "§ 79 zákona o rodine", "č. 452/2004 Z. z.", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... ( ES ) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( dále jen nařízení Brusel I )“. Vycházel přitom z toho, že jde o žalobu o zaplacení regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému, tj. přiznání plnění, které žalobkyně poskytla za žalovaného, jemuž svědčí primární povinnost k placení výživného, že takový nárok, týká-li se výživného, je typickým soukromoprávním nárokem, který zná jak české právo ( § 101 odst. 1 zákona o rodině ), tak slovenské právo ( § 79 zákona o rodine ), že však zvláštností projednávané věci je postavení žalobkyně, kterou je cizí správní orgán, který se domáhá vydání exekučního titulu, na základě kterého by mohl vymáhat po žalovaném náhradu plnění, které za žalovaného poskytl nezletilým dětem žalovaného ( podle předcházejícího pravomocného rozhodnutí Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ) na náhradním výživném na základě svého rozhodnutí vydaného v souladu se zákonem č. 452/2004 Z. z. o náhradnom výživnom ( regresní nárok ). Odvolací soud, zabývaje se dále tím, zda"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 20 Úmluvy", "§ 159a odst. 5 o. s. ř.", "č. 452/2004 Z. z.", "Úmluva", "čl. 1 věty první, čl. 19 a čl. 20 Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti", "§ 12 tehdy platného zákona č. 452/2004 Z. z.", "§ 12"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ) na náhradním výživném na základě svého rozhodnutí vydaného v souladu se zákonem č. 452/2004 Z. z. o náhradnom výživnom ( regresní nárok ). Odvolací soud, zabývaje se dále tím, zda projednání věci nebrání jiný nedostatek podmínky řízení, zejména překážka věci rozsouzené ( res iudikata ), a vycházeje z ustanovení čl. 1 věty první, čl. 19 a čl. 20 Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti ze dne 2. 10. 1973 ( dále jen Úmluva ) a z toho, že rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. 2005/1753, byla vydána podle ustanovení § 12 tehdy platného zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom, dospěl k závěru, že „ v rozsahu, v jakém již bylo o nároku soudem ( soudu na roveň postaveným orgánem podle zvláštního zákona o náhradním výživném, za užití Úmluvy ) rozhodnuto, nemůže být tatáž věc znovu projednávána ( § 159a odst. 5 o. s. ř. )“. Závěry vyjádřené v"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyššího soudu ČR", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolacího soudu", "Krajského soudu v Ústí nad Labem", "Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Z. z., o náhradnom výživnom, dospěl k závěru, že „ v rozsahu, v jakém již bylo o nároku soudem ( soudu na roveň postaveným orgánem podle zvláštního zákona o náhradním výživném, za užití Úmluvy ) rozhodnuto, nemůže být tatáž věc znovu projednávána ( § 159a odst. 5 o. s. ř. )“. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, nelze podle odvolacího soudu na přezkoumávanou věc použít.\nProti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 41 zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti, platného na území Slovenské republiky „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 159a odst. 5 o. s. ř.", "§ 41 zákona č. 233/1995 Z. z."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom, dospěl k závěru, že „ v rozsahu, v jakém již bylo o nároku soudem ( soudu na roveň postaveným orgánem podle zvláštního zákona o náhradním výživném, za užití Úmluvy ) rozhodnuto, nemůže být tatáž věc znovu projednávána ( § 159a odst. 5 o. s. ř. )“. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, nelze podle odvolacího soudu na přezkoumávanou věc použít.\nProti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 41 zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti, platného na území Slovenské republiky „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 73 Co 562/2009-64", "sp. zn. 20 Cdo 2296/2007"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, nelze podle odvolacího soudu na přezkoumávanou věc použít.\nProti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 41 zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti, platného na území Slovenské republiky „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 73 Co 562/2009-64, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby jej dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.\n\nNejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "dovolací soud", "soud dovolací", "odvolacímu soudu", "odvolacího soudu", "Krajského soudu v Ústí nad Labem", "Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 73 Co 562/2009-64, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby jej dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.\n\nNejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( § 243a odst. 1 věta první o. s. ř ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.\n\n V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s příslušenstvím,"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř", "§ 239 odst. 1 písm. a ) o. s. ř.", "§ 240 odst. 1 o. s. ř", "§ 10a o. s. ř.", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... zn. 73 Co 562/2009-64, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby jej dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.\n\nNejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( § 243a odst. 1 věta první o. s. ř ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.\n\n V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s příslušenstvím, neboť – ač bylo žalovanému rozsudkem Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, uloženo platit výživné na nezl. J. P. 550,- Sk a na nezl. T. P. 400,- Sk – žalovaný svoji vyživovací povinnost neplnil a podle rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odboru sociálnych vecí, pracovisko Sereď č. 98/03047/L ze"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 104 odst. 1 o. s. ř.", "§ 159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.", "§ 159a odst. 5, § 167 odst. 2 a § 174 odst. 1 o. s. ř.", "odst. 2", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... že projednávání věci brání překážka věci rozsouzené ( rei iudicatae ), která pro svoji povahu neodstranitelnosti musí vést k zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Právě tento závěr odvolacího soudu dovolatelka zpochybňuje tvrzením, že „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “.\n\nJakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení § 159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., věc projednávána znovu ( srov. § 159a odst. 5, § 167 odst. 2 a § 174 odst. 1 o. s. ř. ).\n\nPřekážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["zákon o rodině", "§ 101 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb.", "č. 36/2005 Z. z.", "§ 79 zákona č. 36/2005 Z. z.", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 2004 č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005 č. 2005/1753 ) je rozhodnutím o soukromoprávním nároku. Protože se jedná o rozhodnutí cizího státního orgánu, je třeba daný nárok posoudit podle hmotného práva tohoto státu.\n\nZ vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě plyne, že žalobce se domáhá zaplacení regresního nároku žalobce vůči žalovanému, tj. přiznáni plnění, které žalobce poskytl za žalovaného, kterému svědčí primární povinnost k placení výživného.\n\nTakovýto nárok, týká-li se výživného, je typickým soukromoprávním nárokem, který zná jak české právo ( § 101 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině ( dále jen „ zákon o rodině “ ), tak slovenské právo v § 79 zákona č. 36/2005 Z. z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonic, ve znění do 30. 6. 2008 ( dále též jen „ slovenský zákon o rodině “ ), který stanovil, že „ kto celkom alebo sčasti splnil za iného vyživovaciu povinnost', je oprávnený od neho požadovať úhradu tohto plnenia “ ( odst. 1 ) a že „ ustanovenie odseku 1 platí rovnako aj v prípade, ak v záujme oprávněného"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění do 30. 6. 2008"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... výživného, je typickým soukromoprávním nárokem, který zná jak české právo ( § 101 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině ( dále jen „ zákon o rodině “ ), tak slovenské právo v § 79 zákona č. 36/2005 Z. z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonic, ve znění do 30. 6. 2008 ( dále též jen „ slovenský zákon o rodině “ ), který stanovil, že „ kto celkom alebo sčasti splnil za iného vyživovaciu povinnost', je oprávnený od neho požadovať úhradu tohto plnenia “ ( odst. 1 ) a že „ ustanovenie odseku 1 platí rovnako aj v prípade, ak v záujme oprávněného poskytne orgán sociálneprávnej ochrany náhradné výživné podla osobitého predpisu “ ( odst. 2 ). Podle ustanovení § 102 zákona o rodině, ve znění účinném pro Českou republiku do 31. 12. 2006 a pro Slovenskou republiku do 10. 2. 2005 ( žalobkyně plnila za žalovaného za období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004 ), jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["zákona o rodině", "zákon o rodině", "§ 102 zákona o rodině", "odst. 2", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... o zmene a doplnení niektorých zákonic, ve znění do 30. 6. 2008 ( dále též jen „ slovenský zákon o rodině “ ), který stanovil, že „ kto celkom alebo sčasti splnil za iného vyživovaciu povinnost', je oprávnený od neho požadovať úhradu tohto plnenia “ ( odst. 1 ) a že „ ustanovenie odseku 1 platí rovnako aj v prípade, ak v záujme oprávněného poskytne orgán sociálneprávnej ochrany náhradné výživné podla osobitého predpisu “ ( odst. 2 ). Podle ustanovení § 102 zákona o rodině, ve znění účinném pro Českou republiku do 31. 12. 2006 a pro Slovenskou republiku do 10. 2. 2005 ( žalobkyně plnila za žalovaného za období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004 ), jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.\n\nCitované ustanovení zakládá tzv. zákonnou cesi ( přechod práva ze zákona ). Znamená to, že na ten orgán, který poskytl příspěvek na výživu osobě, které byl stejný nárok přiznán"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 159a odst. 5 o. s. ř.", "§ 102 zákona o rodině", "zákona o rodině", "§ 104 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... to, že na ten orgán, který poskytl příspěvek na výživu osobě, které byl stejný nárok přiznán soudním rozhodnutím, přechází do výše poskytnutého plnění právo, jež bylo soudním rozhodnutím takové osobě přiznáno. Žalobkyně ( jako orgán, na který takové právo přešlo ) tak vymáhá příslušnou náhradu na podkladě původního rozhodnutí o určení výživného a na základě svého rozhodnutí o poskytnutém příspěvku. Proto judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, domáhá-li se okresní úřad ( orgán ) podle ustanovení § 102 zákona o rodině žalobou vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, je třeba toto řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit ( srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 23 Co 138/1996, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1997, str. 86 ).\n\nJakkoliv tedy v řízení jako žalobce vystupuje cizí správní orgán ( Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ), nejedná se o nárok založený"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Krajského soudu v Hradci Králové", "Nejvyšší soud České republiky", "Okresného súdu v Galante"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... ) podle ustanovení § 102 zákona o rodině žalobou vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, je třeba toto řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit ( srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 23 Co 138/1996, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1997, str. 86 ).\n\nJakkoliv tedy v řízení jako žalobce vystupuje cizí správní orgán ( Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ), nejedná se o nárok založený ustanovením správního práva, ale práva soukromého – nárok plynoucí z vyživovací povinnosti vůči dětem podle slovenského zákona o rodině – o kterém již dříve bylo rozhodnuto rozsudkem Okresného súdu v Galante, č. j. 11 C 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem označené rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante bylo vydáno podle zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom. Tento předpis ("}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 11 C 38/95-91", "sp. zn. 23 Co 138/1996"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... výživného a na základě svého rozhodnutí o poskytnutém příspěvku. Proto judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, domáhá-li se okresní úřad ( orgán ) podle ustanovení § 102 zákona o rodině žalobou vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, je třeba toto řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit ( srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 23 Co 138/1996, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1997, str. 86 ).\n\nJakkoliv tedy v řízení jako žalobce vystupuje cizí správní orgán ( Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ), nejedná se o nárok založený ustanovením správního práva, ale práva soukromého – nárok plynoucí z vyživovací povinnosti vůči dětem podle slovenského zákona o rodině – o kterém již dříve bylo rozhodnuto rozsudkem Okresného súdu v Galante, č. j. 11 C 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 4 a § 9 ods. 4 a 5.", "č. 615/2006 Z. z.", "č. 452/2004 Z. z.", "č. 36/2005 Z. z.", "§ 12", "č. 201/2008 Z. z.", "odst. 2", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem označené rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante bylo vydáno podle zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom. Tento předpis ( později zrušený zákonem č. 201/2008 Z. z., o náhradnom výživnom a o zmene a doplnení zákona č. 36/2005 Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení nálezu Ústavného súdu Slovenskej republiky č. 615/2006 Z. z. ) v § 12 stanovil, že, „ Ak príslušný orgán poskytne náhradné výživné, súčasne uplatní u povinnej osoby náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále “ ( odst. 1 ), že „ Príslušný orgán vydá rozhodnutie, ktorým uloží povinnej osobe uhradiť náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále vo výške poskytnutého náhradného výživného a penále podľa § 4 a § 9 ods. 4 a 5. ( odst. 2 )“, a že „ Rozhodnutie podl'a odseku 2, proti ktorému nebolo podané odvolanie, alebo rozhodnutie vydané v odvolacom konaní je právoplatné a vykonatel'né. Také rozhodnutie je exekučným titulom podl'a osobitných predpisov ("}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Okresného súdu v Galante", "Nejvyšší soud České republiky", "Ústavného súdu Slovenskej republiky"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... soukromého – nárok plynoucí z vyživovací povinnosti vůči dětem podle slovenského zákona o rodině – o kterém již dříve bylo rozhodnuto rozsudkem Okresného súdu v Galante, č. j. 11 C 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem označené rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante bylo vydáno podle zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom. Tento předpis ( později zrušený zákonem č. 201/2008 Z. z., o náhradnom výživnom a o zmene a doplnení zákona č. 36/2005 Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení nálezu Ústavného súdu Slovenskej republiky č. 615/2006 Z. z. ) v § 12 stanovil, že, „ Ak príslušný orgán poskytne náhradné výživné, súčasne uplatní u povinnej osoby náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále “ ( odst. 1 ), že „ Príslušný orgán vydá rozhodnutie, ktorým uloží povinnej osobe uhradiť náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále vo výške poskytnutého náhradného výživného a penále podľa § 4 a § 9 ods. 4 a 5. ( odst. 2 )“, a"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 41 ods. 2 a § 42 ods. 2 zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 233/1995 Z. z.", "č. 452/2004 Z. z.", "odst. 3", "§ 274 Občianskeho súdneho poriadku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... odvolacom konaní je právoplatné a vykonatel'né. Také rozhodnutie je exekučným titulom podl'a osobitných predpisov ( odst. 3 ) - podle poznámky 2 ) pod čarou jde o „ § 41 ods. 2 a § 42 ods. 2 zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 233/1995 Z. z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti ( Exekučný poriadok ) a o zmene a doplnení d'alších zákonov v znení neskorších predpisov a § 274 Občianskeho súdneho poriadku “.\n\nZ výše uvedeného vyplývá, že původní soukromoprávní nárok na plnění vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi přešel zákonnou cesí, upravenou v zákoně č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom, na subjekt označený v tomto zákoně, tj. Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ( regresní nárok ), a že závěr odvolacího soudu o podřaditelnosti nároku žalobce pod výživné ( občanskoprávní věc ) a o mezinárodní příslušnosti českého soudu, jak je chápe judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku ( rozsudek ESD sp.zn. C-271/00 z 14. 11. 2002 Gemeente Steenbergen v Luc Baten ), je správný.\n\nMá-li požadovaný nárok povahu soukromoprávního nároku, tedy nároku o němž české"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 103 o. s. ř.", "§ 7 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ( regresní nárok ), a že závěr odvolacího soudu o podřaditelnosti nároku žalobce pod výživné ( občanskoprávní věc ) a o mezinárodní příslušnosti českého soudu, jak je chápe judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku ( rozsudek ESD sp.zn. C-271/00 z 14. 11. 2002 Gemeente Steenbergen v Luc Baten ), je správný.\n\nMá-li požadovaný nárok povahu soukromoprávního nároku, tedy nároku o němž české soudy jsou povolány rozhodovat ( § 7 o. s. ř. ), musí český soud v rámci zkoumání podmínek řízení ( § 103 o. s. ř. ) posoudit, zda přiznání požadovaného nároku – s ohledem na tvrzení uvedená v žalobě o rozsouzení tohoto nároku rozsudkem Okresního soudu v Galantě ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 – nebrání překážka věci rozsouzené. Aby soud mohl uzavřít, že je tu zahraniční rozhodnutí způsobilé založit překážku věci rozsouzené, musí být takové cizí rozhodnutí v ČR rovněž uznatelné a vykonatelné.\n\nTo ovšem nastává za předpokladu, že Česká republika je vázána mezinárodní smlouvou, která umožňuje vykonat na území jiného státu rozhodnutí státu původu o"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud České republiky", "Okresního soudu v Galantě"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... českého soudu, jak je chápe judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku ( rozsudek ESD sp.zn. C-271/00 z 14. 11. 2002 Gemeente Steenbergen v Luc Baten ), je správný.\n\nMá-li požadovaný nárok povahu soukromoprávního nároku, tedy nároku o němž české soudy jsou povolány rozhodovat ( § 7 o. s. ř. ), musí český soud v rámci zkoumání podmínek řízení ( § 103 o. s. ř. ) posoudit, zda přiznání požadovaného nároku – s ohledem na tvrzení uvedená v žalobě o rozsouzení tohoto nároku rozsudkem Okresního soudu v Galantě ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 – nebrání překážka věci rozsouzené. Aby soud mohl uzavřít, že je tu zahraniční rozhodnutí způsobilé založit překážku věci rozsouzené, musí být takové cizí rozhodnutí v ČR rovněž uznatelné a vykonatelné.\n\nTo ovšem nastává za předpokladu, že Česká republika je vázána mezinárodní smlouvou, která umožňuje vykonat na území jiného státu rozhodnutí státu původu o regresním nároku z výživného. I zde je třeba mít na paměti, že regresní nárok neztrácí svůj původní charakter rozhodnutí o výživném, k němuž jsou primárně povolány soudy a pouze v"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti", "Úmluva", "č. 132/1976 Sb.", "Úmluvou", "čl. 1 věty první Úmluvy"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Česká republika je vázána mezinárodní smlouvou, která umožňuje vykonat na území jiného státu rozhodnutí státu původu o regresním nároku z výživného. I zde je třeba mít na paměti, že regresní nárok neztrácí svůj původní charakter rozhodnutí o výživném, k němuž jsou primárně povolány soudy a pouze v důsledku zákonné cese dochází ke změně oprávněného ze soudního rozhodnutí.\n\nTímto předpisem je Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti ( dále jen „ Úmluva “ ) ze dne 2. 10. 1973, publikovaná vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 132/1976 Sb. Účinnosti pro tehdejší ČSSR nabyla Úmluva dne 1. 8. 1976 a ČR jako nástupnický stát prohlásila vázanost Úmluvou ke dni 28. 1. 1993; stejně tak učinila Slovenská republika dne 15. 3. 1993 s účinky ke dni 1. 1. 1993.\n\nPodle čl. 1 věty první Úmluvy se Úmluva vztahuje na rozhodnutí, vydaná soudním nebo správním orgánem smluvního státu o vyživovací povinnosti ze vztahů rodinných, rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací povinnosti k dětem narozeným mimo manželství, mezi : 1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat výživné, nebo 2."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["článku 17", "čl. 20 Úmluvy", "článku 18, odst. 1 nebo článku 19", "části II a IV Úmluvy", "Úmluva", "§ 65 zákona č. 97/1963 Sb.", "čl. 19 Úmluvy", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... k dětem narozeným mimo manželství, mezi : 1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat výživné, nebo 2. osobou povinnou poskytovat výživné a veřejnou institucí, která se domáhá náhrady příspěvku poskytnutého osobě, které přísluší nárok na výživné.\n\nPodle čl. 19 Úmluvy veřejná instituce může at o uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného mezi oprávněným a povinným, a to v rozsahu plnění, které poskytla oprávněnému podle právního řádu, jemuž podléhá, jestliže jí přísluší oprávnění, aby na místo oprávněného bez dalšího požádala o uznání a výkon rozhodnutí.\n\nPodle čl. 20 Úmluvy bez zřetele na ustanovení článku 17, musí veřejná instituce, která žádá o uznání nebo výkon rozhodnutí, předložit všechny doklady prokazující, že splňuje podmínky článku 18, odst. 1 nebo článku 19, a že plnění bylo oprávněnému poskytnuto.\n\nÚmluva nevyžaduje žádné zvláštní uznávací řízení. Proto pokud český soud v rámci předběžné otázky dospěje k závěru, že takové rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání stanovené v části II a IV Úmluvy, přihlédne k takovému rozhodnutí, jako by se jednalo o rozhodnutí vydané českým soudem ( srov. § 65 zákona č. 97/1963 Sb., o"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Okresného súdu v Galante", "Nejvyšší soud České republiky", "odvolací soud"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... rozhodnutí, předložit všechny doklady prokazující, že splňuje podmínky článku 18, odst. 1 nebo článku 19, a že plnění bylo oprávněnému poskytnuto.\n\nÚmluva nevyžaduje žádné zvláštní uznávací řízení. Proto pokud český soud v rámci předběžné otázky dospěje k závěru, že takové rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání stanovené v části II a IV Úmluvy, přihlédne k takovému rozhodnutí, jako by se jednalo o rozhodnutí vydané českým soudem ( srov. § 65 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním ). Takové rozhodnutí, nejsou-li dány důvody pro odepření uznání dle Úmluvy, a jde-li o tentýž nárok, je způsobilé založit překážku věci rozhodnuté ( rei iudicatae ).\n\nV projednávané věci z uvedených závěrů odvolací soud vycházel, když za situace, že orgán ( štát - Okresný úrad v Galante ) stanovený zvláštním předpisem ( zákonem č. 195/1998 Z. z., o sociálnej pomoci, a zákonem č. 125/1998 Z. z., o životnom minime ) rozhodl o poskytnutí výživného J. a T. P. a plnění této vyživovací povinnosti bylo uloženo rozsudkem Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, žalovanému,"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 125/1998 Z. z.", "č. 195/1998 Z. z."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... ). Takové rozhodnutí, nejsou-li dány důvody pro odepření uznání dle Úmluvy, a jde-li o tentýž nárok, je způsobilé založit překážku věci rozhodnuté ( rei iudicatae ).\n\nV projednávané věci z uvedených závěrů odvolací soud vycházel, když za situace, že orgán ( štát - Okresný úrad v Galante ) stanovený zvláštním předpisem ( zákonem č. 195/1998 Z. z., o sociálnej pomoci, a zákonem č. 125/1998 Z. z., o životnom minime ) rozhodl o poskytnutí výživného J. a T. P. a plnění této vyživovací povinnosti bylo uloženo rozsudkem Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, žalovanému, který ji neplnil, dovodil, že právo, jež bylo soudním rozhodnutím přiznáno J. a T. P. přešlo do výše poskytnutého plnění na žalobkyni ( Slovenskou republiku - Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ) jako současnou nositelku pohledávky ve vymáhaném rozsahu. Je-li zde tedy rozhodnutí ( rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ), kterým již o povinnosti žalovaného platit výživné bylo soudem rozhodnuto a na žalobkyni oprávnění ( pohledávka"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 159a odst. 5 o. s. ř.", "§ 79 slovenského zákona o rodině", "zákona o rodině", "§ 104 o. s. ř."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... rozhodnutí ( rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ), kterým již o povinnosti žalovaného platit výživné bylo soudem rozhodnuto a na žalobkyni oprávnění ( pohledávka ) z tohoto rozhodnutí přešla v souladu s ustanovením § 79 slovenského zákona o rodině, je třeba toto ( současné ) řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit.\n\nNa uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatelky, že „ rozhodnutí vydaná správními orgány, i Úradem práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, neboť se vztahuje k rozhodnutím Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ( ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. 2005/1753 ), jež překážku věci rozsouzené v této věci netvoří; tou je rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91. Ke stejným rozhodnutím se"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["odst. 3", "§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.", "§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř.", "odst. 2", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91. Ke stejným rozhodnutím se vymezoval také Okresní soud v Děčíně, když usnesením ze dne 25. 4. 207, č. j. 21 Nc 3382/2007-9, zamítl návrh žalobkyně na nařízení exekuce ( srov. slova : „ návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného a pověření soudního exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 “ uvedená ve výroku ).\n\nZ uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno ( ani dovolatelkou tvrzeno ), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, ktermohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.\n\nO náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["odst. 3", "§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.", "§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.", "§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř.", "odst. 2", "odst. 1"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 “ uvedená ve výroku ).\n\nZ uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno ( ani dovolatelkou tvrzeno ), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, ktermohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.\n\nO náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.\n\nProti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. února 2012\n\n JUDr. Mojmír Putna, v. r.\n předseda senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Soudu v Miláně, Itálie"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :\n\n\nPodle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K. , rozsudkem Soudu v Miláně, Itálie, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nVýše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €.\nShora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.", "§ 4a odst. 3 zákona", "čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990", "§ 110 italského trestního zákona"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :\n\n\nPodle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K. , rozsudkem Soudu v Miláně, Itálie, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nVýše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €.\nShora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :\n\n\nPodle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K. , rozsudkem Soudu v Miláně, Itálie, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nVýše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €.\nShora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP."], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh... 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.\n\nO d ů v o d n ě n í :\n\nVýše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €.\nShora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Miláně tím, že spolu s dalším spolupachatelem dne 9. 12. 2008 v L. bez povolení podle čl. 17 uvedeného dekretu nezákonně dovezl, převezl a držel omamnou látku typu hašiš v brutto váze cca 375 kg s obsahem aktivní složky Delta-9 THC odpovídající 31,737 kg ( odpovídající 1 269 484 dávkám ), kterou uschovali v automobilu Volvo balenou v cihličkách v celofánu a uloženou v osmnácti kartónech.\nMinisterstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Nejvyšší soud", "Nejvyšší soud České republiky", "Nejvyššímu soudu České republiky"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh... svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €.\nShora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Miláně tím, že spolu s dalším spolupachatelem dne 9. 12. 2008 v L. bez povolení podle čl. 17 uvedeného dekretu nezákonně dovezl, převezl a držel omamnou látku typu hašiš v brutto váze cca 375 kg s obsahem aktivní složky Delta-9 THC odpovídající 31,737 kg ( odpovídající 1 269 484 dávkám ), kterou uschovali v automobilu Volvo balenou v cihličkách v celofánu a uloženou v osmnácti kartónech.\nMinisterstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ zákon “ ).\nNejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.\nPředevším je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout,"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 4a odst. 3 zákona", "§ 283 tr. zákoníku"], "text": "U S N E S E N Í\n\nNejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh... že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.\nZ podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený D. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky ( trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.\nV posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným ohrožením vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Jednal přitom v takovém rozsahu ( zejména pokud jde o množství omamné látky ), že již lze tuto trestnou činnost"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Okresního soudu", "Ústavní soud", "Okresnímu soudu", "Ústavnímu soudu", "Obvodního soudu pro Prahu 4", "Okresního soudu v Českém Krumlově"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97 ve věci ústavní stížnosti ing. arch. J. S. proti postupu Okresního soudu v Českém Krumlově spočívajícímu v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou dcerou.\n1. Ústavní stížnosti se vyhovuje. 2. Ústavní soud zakazuje Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby pokračoval v průtazích v řízení o výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, jímž byl upraven styk stěžovatele ing. arch. J. S. s nezletilou N. S. a přikazuje mu, aby v řízení neprodleně jednal.\n\nOdůvodnění\n\nDne 27. 3. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh, aby bylo Okresnímu soudu v Českém Krumlově zakázáno pokračovat v porušování jeho základních lidských práv a svobod spočívajícím v odmítání činit potřebná opatření, aby dítě nemohlo být odděleno od svého rodiče proti jeho vůli.\nStěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně styku stěžovatele s jeho dcerou."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. I. ÚS 112/97", "čj. 14 Nc 242/89-66"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97 ve věci ústavní stížnosti ing. arch. J. S. proti postupu Okresního soudu v Českém Krumlově spočívajícímu v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou dcerou.\n1. Ústavní stížnosti se vyhovuje. 2. Ústavní soud zakazuje Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby pokračoval v průtazích v řízení o výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, jímž byl upraven styk stěžovatele ing. arch. J. S. s nezletilou N. S. a přikazuje mu, aby v řízení neprodleně jednal.\n\nOdůvodnění\n\nDne 27. 3. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh, aby bylo Okresnímu soudu v Českém Krumlově zakázáno pokračovat v porušování jeho základních lidských práv a svobod spočívajícím v odmítání činit potřebná opatření, aby dítě nemohlo být odděleno od svého rodiče proti jeho vůli.\nStěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně styku stěžovatele s jeho dcerou."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 30 C 54/89", "čj. 14 Nc 242/89-66"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... Stěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně styku stěžovatele s jeho dcerou.\nStěžovatel je otcem nezletilé N. S., která byla svěřena do výchovy matce, když manželství jejich rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 1989 sp. zn. 30 C 54/89, který nabyl právní moci dne 8. 8. 1989. Otci nezletilé je podle něho její matkou fakticky upíráno právo na styk s dcerou N., když k návrhu otce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, upraven styk otce s nezletilou N. tak, že je oprávněn se s ní stýkat, a to v roce vždy od soboty od 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin, dále každoročně 25. prosince vždy v době od 9.00 hodin do 17.00 hodin, v každém lichém roce o velikonočních svátcích od soboty 9.00 hodin do pondělí 17.00 hodin a každoročně po dobu dvou týdnů, o letních prázdninách tak, že nezletilou v uvedené dny a hodiny vyzvedne v místě bydliště matky,"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["P 106/91", "sp. zn. P 106/91"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... 11. 1990 podle ústavní stížnosti odmítla její matka JUDr. D. L. otci umožňovat styk s dcerou podle výše uvedeného soudnímu rozhodnutí. Došlo sice v letech 1991 - 1992 k trestnímu stíhání ing. arch. J. S. po střetu s JUDr. D. L. a pohrůžka vazbou pro možnost údajného pokračování v trestné činnosti zabránila prý fakticky stěžovateli v osobním kontaktu s dítětem.\nStěžovatel však po zproštění obžaloby požadoval opakovaně od Okresního soudu v Českém Krumlově, aby využil zákonných možností a umožnil mu realizaci práva rodiče na styk s dítětem. Poslední krok byl prý ze strany Okresního soudu v Českém Krumlově učiněn dne 21. září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn. P 106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran.\nTím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 272 odst. 2 občanského soudního řádu", "Úmluvu o právech dítěte", "čl. 3 a čl. 9"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... L. a pohrůžka vazbou pro možnost údajného pokračování v trestné činnosti zabránila prý fakticky stěžovateli v osobním kontaktu s dítětem.\nStěžovatel však po zproštění obžaloby požadoval opakovaně od Okresního soudu v Českém Krumlově, aby využil zákonných možností a umožnil mu realizaci práva rodiče na styk s dítětem. Poslední krok byl prý ze strany Okresního soudu v Českém Krumlově učiněn dne 21. září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn. P 106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran.\nTím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je nezbytná pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů, zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Okresní soud", "Ústavního soudu", "Ústavní soud"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn. P 106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran.\nTím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je nezbytná pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů, zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno od svého rodiče proti jeho vůli. Tím bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, jež jsou zaručena mezinárodní smlouvou.\nPodle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti; podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech prOti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, zejména došlo-li"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["Úmluvu o právech dítěte", "čl. 3 a čl. 9", "čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy", "čl. 83 Ústavy", "čl. 10 Ústavy"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran.\nTím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je nezbytná pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů, zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno od svého rodiče proti jeho vůli. Tím bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, jež jsou zaručena mezinárodní smlouvou.\nPodle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti; podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech prOti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, zejména došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo meZinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.\nÚstavní soud si vyžádal stanoviska Okresního úřadu v"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["čj. P 106/91-274", "čj. 5 Co 1942/93-297", "P 106/91"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... na svěření nezletilé do jeho výchovy. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 9. 1993 čj. P 106/91-274 bylo rozhodnuto o návrhu otce na svěření dítěte do jeho výchovy a jeho návrh byl zamítnut. K odvolání otce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 1994 čj. 5 Co 1942/93-297 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, zejména z důvodu potřeby nového znaleckého dokazování.\nVe věcizměny výchovy vzal však otec svůj návrh zpět a řízení bylo dne 3. 6. 1996 zastaveno.\nZa tohoto stavu stěžovatel při ústním jednání před Ústavním soudem prohlásil, že ústavní stížnost směřuje k tomu, aby Okresní soud v Českém Krumlově nadále nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho styk s nezletilou N. S.\nÚstavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům.\nV"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavním soudem", "Krajského soudu v Českých Budějovicích", "Okresního soudu", "Ústavní soud", "Okresní soud v Českém Krumlově", "Okresní soud", "Okresního soudu v Českém Krumlově"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... r. 1989 o úpravně styku otce s nezletilou, ani prodlení, k nimž v celém případně došlo.\nZe spisu vyšly najevo zejména mimořádné prodlevy v řízení, z nichž nejmarkantnější bylo rozhodování o návrhu otce ze dne 28. 8. 1990 na svěření nezletilé do jeho výchovy. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 9. 1993 čj. P 106/91-274 bylo rozhodnuto o návrhu otce na svěření dítěte do jeho výchovy a jeho návrh byl zamítnut. K odvolání otce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 1994 čj. 5 Co 1942/93-297 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, zejména z důvodu potřeby nového znaleckého dokazování.\nVe věcizměny výchovy vzal však otec svůj návrh zpět a řízení bylo dne 3. 6. 1996 zastaveno.\nZa tohoto stavu stěžovatel při ústním jednání před Ústavním soudem prohlásil, že ústavní stížnost směřuje k tomu, aby Okresní soud v Českém Krumlově nadále nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho styk s nezletilou N. S.\nÚstavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod", "čl. 9 odst. 3", "Úmluva o právech dítěte"], "text": "Česká republika\nNÁLEZ\nÚstavního souduJménem republiky\n\n\n\nNález\nÚstavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... Krumlově nadále nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho styk s nezletilou N. S.\nÚstavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům.\nV daném případě se jedná o průtahy v rozhodování o změně výchovného prostředí, když v důsledku běhu času se změnil podstatným způsobem vztah nezletilé k otci, markantně pozorovatelný v závěrech znaleckých posudků.\nPokud se týká námitek otce o umožnění styku s nezletilou, má Ústavní soud za to. že tato otázka je zásadně odvislá od hodnocení konkrétní situace na základě konkrétních důkazů a hodnocení skutečnosti, jak má styk být uskutečňován v přiměřené míře. Pokud však jde o neumožnění styku s nezletilou na základě nečinnosti obecného soudu, musí Ústavní soud konstatovat, že tím byla porušena Úmluva o právech dítěte přinejmenším v jejím čl. 9 odst. 3, kterým je Česká ( Československá ) republika vázána ode dne ý. 1."}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Krajského soudu v Praze", "Ústavní soud", "Ústavním soudu", "Okresního soudu v Benešově"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nI.\n\nVčasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále \"zákon o Ústavním soudu\" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["čj. 25 Co 510/2010 - 535", "čj. 5 P 113/2009 - 470"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nI.\n\nVčasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále \"zákon o Ústavním soudu\" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále \"Listina\" ) a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a právo vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost.\n\nV ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu", "čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nI.\n\nVčasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále \"zákon o Ústavním soudu\" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále \"Listina\" ) a čl. 6"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Ústavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nI.\n\nVčasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále \"zákon o Ústavním soudu\" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále \"Listina\" ) a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a právo vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost.\n\nV ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke zjištění majetkových poměrů matky jejich"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech", "č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu", "čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\nI.\n\nVčasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále \"zákon o Ústavním soudu\" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále \"Listina\" ) a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a právo vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost.\n\nV ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke zjištění majetkových poměrů matky jejich společné nezletilé dcery a její životní úrovně, která je podle něj velmi vysoká. Soudy přehlédly, že je nezaměstnaný, bez příjmu, nemá žádný majetek a je odkázán na pomoc své rodiny. Ignorovaly tabulky Ministerstva spravedlnosti na určení výše výživného i jeho průměrnou výši stanovenou Českým statistickým úřadem a zásadně pochybily nerespektováním jeho životního minima. Nezabývaly se ani tím, že má dluhy z doby, kdy investoval do bydlení pro nezletilou, které dodnes není schopen splatit. Nepřihlédly ani"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Krajský soud", "okresního soudu", "Okresní soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke zjištění majetkových poměrů matky jejich společné nezletilé dcery a její životní úrovně, která je podle něj velmi vysoká. Soudy přehlédly, že je nezaměstnaný, bez příjmu, nemá žádný majetek a je odkázán na pomoc své rodiny. Ignorovaly tabulky Ministerstva spravedlnosti na určení výše výživného i jeho průměrnou výši stanovenou Českým statistickým úřadem a zásadně pochybily nerespektováním jeho životního minima. Nezabývaly se ani tím, že má dluhy z doby, kdy investoval do bydlení pro nezletilou, které dodnes není schopen splatit. Nepřihlédly ani k míře, v jaké o ni dále pečuje, ani k tomu, že po rozvodu manželství nechal veškerý majetek její matce.\n\n\nII.\n\nZ ústavní stížnosti a z připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilou. K jeho odvolání Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, rozsudek okresního soudu potvrdil.\n\nIII.\n\nÚstavní soud úvodem"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR", "čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy ČR"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... čj. 25 Co 510/2010 - 535, rozsudek okresního soudu potvrdil.\n\nIII.\n\nÚstavní soud úvodem připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR ), ani další řádnou odvolací instancí. Proto není v zásadě oprávněn zasahovat do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy svými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv ( čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy ČR ).\n\nPoté co se Ústavní soud seznámil s obsahem stěžovatelovy ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že jejím těžištěm je především polemika s důvody obecných soudů, které je vedly k zamítnutí jeho návrhu na snížení výživného, tak, jako by Ústavní soud měl podrobit napadené rozhodnutí dalšímu ( běžnému ) instančnímu přezkumu, což mu však, jak již bylo výše uvedeno, nepřísluší.\n\nPo přezkoumání napadených rozsudků z hlediska tvrzeného zásahu do práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost, Ústavní soud pochybení, opravňující jeho kasační zásah, neshledal. Právní závěry odvolacího soudu o majetkových poměrech stěžovatele, matky nezletilé a odůvodněných"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "soud prvního stupně", "odvolacího soudu", "soud odvolací"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... běžnému ) instančnímu přezkumu, což mu však, jak již bylo výše uvedeno, nepřísluší.\n\nPo přezkoumání napadených rozsudků z hlediska tvrzeného zásahu do práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost, Ústavní soud pochybení, opravňující jeho kasační zásah, neshledal. Právní závěry odvolacího soudu o majetkových poměrech stěžovatele, matky nezletilé a odůvodněných potřebách nezletilé nelze v posuzované věci považovat za nesouladné s provedenými důkazy, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku bylo možno identifikovat rámec, ve kterém se jeho volná úvaha pohybovala. Z napadených rozhodnutí zjevně vyplývá, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací hodnotily i majetkové poměry matky nezletilé, v jejichž rámci vzaly v úvahu, že jí přibyla další vyživovací povinnost, vlastní 10 let starý automobil na leasing a bydlí v domě babičky své druhé nezletilé dcery.\n\nObecné soudy se také zevrubně zabývaly možnostmi stěžovatelova pracovního uplatnění, a to nejen nabídkami práce, ale i rekvalifikačními kurzy, přičemž jeho výpověď o nemajetnosti považovaly za nevěrohodnou. Vyšly proto z jeho potencionálních příjmů. Stěžovatelem tvrzenou existenci podstatné změny poměrů, představovanou jeho nezaměstnaností, absencí příjmů, a odůvodňující tak změnu rozhodnutí o výši"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 2 písm. b OSŘ", "§ 132 občanského soudního řádu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... změny poměrů, představovanou jeho nezaměstnaností, absencí příjmů, a odůvodňující tak změnu rozhodnutí o výši výživného, však neshledaly. Napadená rozhodnutí jsou v tomto ohledu detailně a srozumitelně odůvodněna a Ústavní soud v nich žádná pochybení neshledal.\n\nPod právo na spravedlivý proces spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí, racionálně vypořádat se všemi důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu ( dále \"OSŘ\" ), jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu \"hodnotit\" či \"přehodnocovat\" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval ( srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 ).\n\nÚstavní soud dodává, že vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině ( § 237 odst. 2 písm. b OSŘ ), je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku cestou ústavní stížnosti, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ta není"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. III. ÚS 23/93"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... změny poměrů, představovanou jeho nezaměstnaností, absencí příjmů, a odůvodňující tak změnu rozhodnutí o výši výživného, však neshledaly. Napadená rozhodnutí jsou v tomto ohledu detailně a srozumitelně odůvodněna a Ústavní soud v nich žádná pochybení neshledal.\n\nPod právo na spravedlivý proces spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí, racionálně vypořádat se všemi důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu ( dále \"OSŘ\" ), jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu \"hodnotit\" či \"přehodnocovat\" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval ( srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 ).\n\nÚstavní soud dodává, že vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině ( § 237 odst. 2 písm. b OSŘ ), je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku cestou ústavní stížnosti, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ta není"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 237 odst. 2 písm. b OSŘ", "§ 132 občanského soudního řádu", "§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona o Ústavním soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu ( dále \"OSŘ\" ), jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu \"hodnotit\" či \"přehodnocovat\" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval ( srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 ).\n\nÚstavní soud dodává, že vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině ( § 237 odst. 2 písm. b OSŘ ), je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku cestou ústavní stížnosti, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ta není zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů.\n\nS ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona o Ústavním soudu odmítnul jako návrh zjevně neopodstatněný.\n\nPoučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 24. května 2011\n\n\nIvana Janů, v. r.\npředsedkyně I. senátu Ústavního soudu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1 ) Ing. B. Ď. a 2 ) J. J., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem Advokátní kanceláře JANSOVÁ - VEVERKA, se sídlem v Kladně, proti zásahu Vězeňské služby České republiky, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. ledna 2010 se stěžovatelé domáhají toho, aby bylo vysloveno, že účastnice řízení porušila jejich základní práva zakotvená v čl. 8 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen \"Úmluva\" ), a v čl. 10 odst. 2"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 8 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", "čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod", "čl. 8 a čl. 12 Úmluvy", "čl. 12 Úmluvy"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Právní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1 ) Ing. B. Ď. a 2 ) J. J., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem Advokátní kanceláře JANSOVÁ - VEVERKA, se sídlem v Kladně, proti zásahu Vězeňské služby České republiky, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. ledna 2010 se stěžovatelé domáhají toho, aby bylo vysloveno, že účastnice řízení porušila jejich základní práva zakotvená v čl. 8 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen \"Úmluva\" ), a v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ( dále jen \"Listina\" ) tím, že nevyhověla jejich žádosti o uzavření manželství ve Věznici Valdice. Dále se domáhají toho, aby bylo účastnici řízení uloženo, aby v uvedeném porušování základních práv a svobod nepokračovala.\n\n2. Stěžovatelé konkrétně rekapitulují, že dne 8. července 2009 požádali ředitele Věznice"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 12 Úmluvy", "čl. 8 a čl. 12 Úmluvy", "§ 27 zákona č. 169/1999 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... července 2009 s tím, že na to neexistuje právní nárok, a že mezi žadateli není dlouhodobě udržovaný vztah.\n\n3. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odsouzenému výkonem trestu odnětí svobody není odňato právo na rodinný život, které je garantováno ústavním pořádkem a není uvedeno v ustanovení § 27 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou odsouzenému k trestu odnětí svobody omezena. Právo na uzavření manželství tedy vyvozují i z toho, že jim to zákon nezakazuje. Považují za nepřípadný odkaz na možnost uzavřít manželství v zastoupení, protože odsouzený \"má jistě právo\" zúčastnit se tohoto důležitého obřadu osobně. Stěžovatelé současně poukazují na to, že dne 2. září 2009 podali prostřednictvím svého zástupce žádost státnímu zástupci o přezkum postupu ředitele věznice, avšak o jejím vyřízení nebyli dosud vyrozuměni.\n\n4. Ačkoliv je stěžovateli tvrzeno, že došlo k zásahu do jejich základních práv podle čl. 8 a čl. 12 Úmluvy, směřuje jejich argumentace toliko proti sdělení ředitele Věznice Valdice, že jim neumožní svatební obřad v prostorách"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... manželství ve Věznici Valdice. Dále se domáhají toho, aby bylo účastnici řízení uloženo, aby v uvedeném porušování základních práv a svobod nepokračovala.\n\n2. Stěžovatelé konkrétně rekapitulují, že dne 8. července 2009 požádali ředitele Věznice Valdice o uzavření manželství v objektu věznice. To bylo odmítnuto dopisem ze dne 14. července 2009 s tím, že na to neexistuje právní nárok, a že mezi žadateli není dlouhodobě udržovaný vztah.\n\n3. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odsouzenému výkonem trestu odnětí svobody není odňato právo na rodinný život, které je garantováno ústavním pořádkem a není uvedeno v ustanovení § 27 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou odsouzenému k trestu odnětí svobody omezena. Právo na uzavření manželství tedy vyvozují i z toho, že jim to zákon nezakazuje. Považují za nepřípadný odkaz na možnost uzavřít manželství v zastoupení, protože odsouzený \"má jistě právo\" zúčastnit se tohoto důležitého obřadu osobně. Stěžovatelé současně poukazují na to, že dne 2. září 2009 podali prostřednictvím svého zástupce žádost státnímu zástupci"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 8 Úmluvy", "§ 57", "§ 32", "čl. 12 Úmluvy", "§ 99"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... proti sdělení ředitele Věznice Valdice, že jim neumožní svatební obřad v prostorách věznice. Jedná se tudíž toliko o argumentaci ve vztahu k základnímu právu podle čl. 12 Úmluvy, které chrání právo uzavřít manželství, jehož podstata je odlišná od práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy ( rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dickson proti Spojenému království č. 44362/04 ze dne 4. prosince 2007, § 57 ). Výkon práva uzavřít manželství má společenské, osobní a právní důsledky. Podléhá zákonům, avšak z nich vyplývající restrikce nemohou toto právo omezit takovým způsobem nebo v takové míře, jež by zasáhly jeho samotnou podstatu ( rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ve věci F. proti Švýcarsku č. 11329/85 ze dne 18. prosince 1987, § 32; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Goodwin proti Spojenému království č. 28957/95 ze dne 11. července 2002, § 99; aj. ). Nic takového se však v posuzovaném případě nestalo.\n\n5. Stěžovatelé porušení svého základního práva spatřují stručně řečeno v tom, že jim nebylo umožněno uspořádat svatební obřad"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 8 odst. 2, 5 a 6 Listiny", "čl. 8 Listiny", "§ 4a odst. 2 zákona o rodině", "§ 4 odst. 4 zákona o rodině"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... základních práv než jen do osobní svobody zaručené v čl. 8 Listiny, a to přímo úměrně k tomu, nakolik je výkon či uplatňování ostatních základních práv a svobod ovlivněno omezením osobní svobody. Obecně je třeba vyjít z toho, že omezení osobní svobody v souladu s ústavním pořádkem ( čl. 8 odst. 2, 5 a 6 Listiny ) dodává ústavněprávní opodstatněnost omezení jiných základních práv a svobod natolik, nakolik je v důsledku omezení osobní svobody nelze vykonávat či uplatňovat. To platí i pro stěžovateli uplatněné právo na uzavření manželství, které nutně musí mít jiný rozsah u osoby na své svobodě neomezené než u osoby, která byla na osobní svobodě omezena.\n\n6. Dlužno dodat, že v konečném důsledku o svatbě manželů bude tak jako tak rozhodovat nikoliv ředitel věznice, nýbrž určitý matriční úřad, do jehož pravomoci spadá rozhodnutí o místě uzavření manželství ( § 4 odst. 4 zákona o rodině ), resp. orgán církve nebo náboženské společnosti, mělo-li by se jednat o církevní sňatek ( § 4a odst. 2 zákona o rodině ). Aniž by hodlal Ústavní soud vstupovat do pravomoci posledně"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 3 odst. 2 zákona o rodině", "§ 9 odst. 1 zákona o rodině", "§ 4a odst. 2 zákona o rodině"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... o rodině ), resp. orgán církve nebo náboženské společnosti, mělo-li by se jednat o církevní sňatek ( § 4a odst. 2 zákona o rodině ). Aniž by hodlal Ústavní soud vstupovat do pravomoci posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném ( srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině ), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu ( viz Hrušáková, M. : Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s 13 ), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu.\n\n7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 3 odst. 2 zákona o rodině", "§ 9 odst. 1 zákona o rodině", "§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném ( srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině ), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu ( viz Hrušáková, M. : Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s 13 ), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu.\n\n7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 28. ledna 2010\n\n\nDagmar Lastovecká\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Ústavním soudu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném ( srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině ), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu ( viz Hrušáková, M. : Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s 13 ), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu.\n\n7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 28. ledna 2010\n\n\nDagmar Lastovecká\npředsedkyně senátu"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Městského soudu", "Ústavního soudu", "Městského soudu v Praze", "Ústavní soud", "Obvodního soudu pro Prahu 4"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. A. M., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 381/2011-180 ze dne 1. prosince 2011, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\n1. Ústavní stížností podanou dne 24. února 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tím byl jednak k jeho odvolání potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 57 C 241/2010-98 ze dne 30. března 2011 ve výroku, kterým mu bylo uloženo, aby vedlejší účastnici"}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["č. j. 57 C 241/2010-98", "č.j. 25 Co 381/2011-180"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.\n\nABSTRAKT\n\nAbstrakt není k dispozici.\n\nPRÁVNÍ VĚTY\n\nPrávní věta není k dispozici.\n\nČeská republika\nUSNESENÍ\nÚstavního soudu\n\n\n\nÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. A. M., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 381/2011-180 ze dne 1. prosince 2011, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto :\n\nÚstavní stížnost se odmítá.\n\nOdůvodnění :\n\n\n1. Ústavní stížností podanou dne 24. února 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tím byl jednak k jeho odvolání potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 57 C 241/2010-98 ze dne 30. března 2011 ve výroku, kterým mu bylo uloženo, aby vedlejší účastnici řízení ( své manželce ) přispíval na výživu částkou 20.000 Kč měsíčně od 1. ledna 2011, a dále byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["odvolacímu soud", "Ústavního soudu", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... č. j. 57 C 241/2010-98 ze dne 30. března 2011 ve výroku, kterým mu bylo uloženo, aby vedlejší účastnici řízení ( své manželce ) přispíval na výživu částkou 20.000 Kč měsíčně od 1. ledna 2011, a dále byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o dlužném výživném za dobu od 1. ledna do 30. listopadu 2011 ve výši 100.000 Kč tak, že mu bylo uloženo je zaplatit do 31. ledna 2012. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\n2. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká oběma obecným soudů, především však odvolacímu soud, že postupoval formalisticky, když zcela nelogicky označil zprávy lékařů, institucí kde děti uskutečňují zájmovou mimoškolní činnost a pracovní hodnocení vedlejší účastnice za dostatečná, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel označil k vyvrácení těchto skutkových zjištění a které nebyly irelevantní, neboť např. videozáznam zachycující chování opilé vedlejší účastnice byl přímým a zcela relevantním důkazem. Tento důkaz byl"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod", "čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... částkou 20.000 Kč měsíčně od 1. ledna 2011, a dále byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o dlužném výživném za dobu od 1. ledna do 30. listopadu 2011 ve výši 100.000 Kč tak, že mu bylo uloženo je zaplatit do 31. ledna 2012. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.\n\n2. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká oběma obecným soudů, především však odvolacímu soud, že postupoval formalisticky, když zcela nelogicky označil zprávy lékařů, institucí kde děti uskutečňují zájmovou mimoškolní činnost a pracovní hodnocení vedlejší účastnice za dostatečná, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel označil k vyvrácení těchto skutkových zjištění a které nebyly irelevantní, neboť např. videozáznam zachycující chování opilé vedlejší účastnice byl přímým a zcela relevantním důkazem. Tento důkaz byl však obecným soudem potlačen a podobným způsobem bylo nakládáno i s dalšími důkazy. Z toho vyvozuje, že odvolací soud upřednostnil skupinu důkazů vypovídajících ve prospěch tvrzení vedlejší"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "soudem prvního stupně", "soud prvního stupně", "odvolacímu soudu", "odvolací soud", "odvolacímu soud", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... účastnice za dostatečná, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel označil k vyvrácení těchto skutkových zjištění a které nebyly irelevantní, neboť např. videozáznam zachycující chování opilé vedlejší účastnice byl přímým a zcela relevantním důkazem. Tento důkaz byl však obecným soudem potlačen a podobným způsobem bylo nakládáno i s dalšími důkazy. Z toho vyvozuje, že odvolací soud upřednostnil skupinu důkazů vypovídajících ve prospěch tvrzení vedlejší účastnice řízení, oproti skupině důkazů, které k prokázání svých tvrzení označil stěžovatel. S touto selekcí již započal soud prvního stupně.\n\n3. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nevypořádal s odvolací námitkou, ve které poukazoval na to, že první jednání před soudem prvního stupně proběhlo v nepřítomnosti stěžovatele, protože nebyl k tomuto jednání předvolán a při druhém jednání soud odmítl přihlížet k některým tvrzením stěžovatele, protože byla učiněna po skončení prvního jednání. Tím bylo porušeno jeho právo osobní účasti své věci, bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. To platí tím spíše, pokud při jednání soudu prvního stupně byly prováděny některé důkazy, k nimž se stěžovatel, který nebyl předvolán, vyjádřit nemohl."}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["č. 182/1993 Sb."], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... jednání soud odmítl přihlížet k některým tvrzením stěžovatele, protože byla učiněna po skončení prvního jednání. Tím bylo porušeno jeho právo osobní účasti své věci, bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. To platí tím spíše, pokud při jednání soudu prvního stupně byly prováděny některé důkazy, k nimž se stěžovatel, který nebyl předvolán, vyjádřit nemohl. Ještě více se tato zásada uplatní od 1. července 2009, kdy ve sporném řízení platí zásada koncentrace řízení a veškeré skutečnosti a důkazy lze označit jen do konce prvního jednání.\n\n4. Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon\" ), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit \"přijatelnost\" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Ústavní soud", "Ústavním soudu", "Ústavnímu soudu", "Obvodního soudu pro Prahu 4"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... označit jen do konce prvního jednání.\n\n4. Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon\" ), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit \"přijatelnost\" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.\n\n5. K věci byl vyžádán spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 57 C 241/2010.\n\n6. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že s výjimkou svědkyně L., která byla vyslýchána k povaze svých vztahů se stěžovatelem, a výslechu stěžovatele, byly skutkové závěry obecných soudů obou stupňů založeny toliko na listinách, předložených oběma účastníky řízení. Kategoricky však nelze souhlasit s tím, že by bylo vyhověno všem důkazním návrhům vedlejší účastnice řízení a naopak nebylo vyhověno všem důkazním návrhům"}
{"label": "Účinnost", "answers": ["ve znění pozdějších předpisů"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... více se tato zásada uplatní od 1. července 2009, kdy ve sporném řízení platí zásada koncentrace řízení a veškeré skutečnosti a důkazy lze označit jen do konce prvního jednání.\n\n4. Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon\" ), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit \"přijatelnost\" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.\n\n5. K věci byl vyžádán spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 57 C 241/2010.\n\n6. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že s výjimkou svědkyně L., která byla vyslýchána k povaze svých vztahů se stěžovatelem, a výslechu stěžovatele, byly skutkové závěry obecných soudů obou stupňů založeny toliko na listinách, předložených oběma účastníky řízení."}
{"label": "Reference na rozhodnutí soudu", "answers": ["sp. zn. 57 C 241/2010"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.\n\n5. K věci byl vyžádán spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 57 C 241/2010.\n\n6. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že s výjimkou svědkyně L., která byla vyslýchána k povaze svých vztahů se stěžovatelem, a výslechu stěžovatele, byly skutkové závěry obecných soudů obou stupňů založeny toliko na listinách, předložených oběma účastníky řízení. Kategoricky však nelze souhlasit s tím, že by bylo vyhověno všem důkazním návrhům vedlejší účastnice řízení a naopak nebylo vyhověno všem důkazním návrhům stěžovatele. Ve skutečnosti bylo vyhověno všem důkazním návrhům obou účastníků řízení, které byly navrženy před zahájením prvního jednání ( ty své stěžovatel přitom formuloval a předložil sám, protože při podání vyjádření k žalobě ještě nebyl zastoupen ). Ovšem \"rovnoměrně\" nebylo soudem prvního stupně vyhověno důkaznímu návrhu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie na vedlejší účastnici řízení ( čl. 62 ), výslechem"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["čl. 85", "čl. 62", "čl. 63"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... prvního stupně vyhověno důkaznímu návrhu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie na vedlejší účastnici řízení ( čl. 62 ), výslechem dětí účastníků a A. Č. ( čl. 63 ), listinou ze dne 11. března 2011, předloženou vedlejší účastnicí řízení, výslechem vedlejší účastnice řízení, fotografiemi vedlejší účastnice řízení o dispozici domu účastníků ( čl. 85 ). Tomu pak předvídatelně odpovídalo, že byly zamítnuty všechny důkazní návrhy odvolacím soudem. Soud prvního stupně při jednání jasně a srozumitelně vyložil, proč důkazní návrhy zamítá a k totožným důkazním návrhům se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí postavil co do podstaty stejně. V odůvodnění rozhodnutí obecných soudů obou stupňů je pak přesvědčivě vyloženo, jaký skutkový základ se považuje za prokázaný a proč. To se týká především závěru, že řádná dlouhodobá soustavná péče o pět dětí a pravidelné zajištění jejich mimoškolních aktivit zcela jistě neumožňují vedlejší účastnici řízení zahálčivý život ( s. 5 rozsudku odvolacího soudu ). Tím byl aprobován srozumitelný závěr soudu prvního stupně, že občasné holdování alkoholu v poměrech této země není vnímáno jako prohřešek proti dobrým mravům ( s. 8 rozsudku soudu prvního stupně"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "soudem prvního stupně", "Soud prvního stupně", "odvolacím soudem", "odvolací soud"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... řízení a naopak nebylo vyhověno všem důkazním návrhům stěžovatele. Ve skutečnosti bylo vyhověno všem důkazním návrhům obou účastníků řízení, které byly navrženy před zahájením prvního jednání ( ty své stěžovatel přitom formuloval a předložil sám, protože při podání vyjádření k žalobě ještě nebyl zastoupen ). Ovšem \"rovnoměrně\" nebylo soudem prvního stupně vyhověno důkaznímu návrhu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie na vedlejší účastnici řízení ( čl. 62 ), výslechem dětí účastníků a A. Č. ( čl. 63 ), listinou ze dne 11. března 2011, předloženou vedlejší účastnicí řízení, výslechem vedlejší účastnice řízení, fotografiemi vedlejší účastnice řízení o dispozici domu účastníků ( čl. 85 ). Tomu pak předvídatelně odpovídalo, že byly zamítnuty všechny důkazní návrhy odvolacím soudem. Soud prvního stupně při jednání jasně a srozumitelně vyložil, proč důkazní návrhy zamítá a k totožným důkazním návrhům se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí postavil co do podstaty stejně. V odůvodnění rozhodnutí obecných soudů obou stupňů je pak přesvědčivě vyloženo, jaký skutkový základ se považuje za prokázaný a proč. To se týká především závěru, že řádná dlouhodobá soustavná péče o pět dětí a pravidelné"}
{"label": "Soudní instituce", "answers": ["Ústavního soudu", "Soud prvního stupně", "odvolacím soudem", "odvolacího soudu", "odvolací soud", "soudu prvního stupně"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... března 2011, předloženou vedlejší účastnicí řízení, výslechem vedlejší účastnice řízení, fotografiemi vedlejší účastnice řízení o dispozici domu účastníků ( čl. 85 ). Tomu pak předvídatelně odpovídalo, že byly zamítnuty všechny důkazní návrhy odvolacím soudem. Soud prvního stupně při jednání jasně a srozumitelně vyložil, proč důkazní návrhy zamítá a k totožným důkazním návrhům se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí postavil co do podstaty stejně. V odůvodnění rozhodnutí obecných soudů obou stupňů je pak přesvědčivě vyloženo, jaký skutkový základ se považuje za prokázaný a proč. To se týká především závěru, že řádná dlouhodobá soustavná péče o pět dětí a pravidelné zajištění jejich mimoškolních aktivit zcela jistě neumožňují vedlejší účastnici řízení zahálčivý život ( s. 5 rozsudku odvolacího soudu ). Tím byl aprobován srozumitelný závěr soudu prvního stupně, že občasné holdování alkoholu v poměrech této země není vnímáno jako prohřešek proti dobrým mravům ( s. 8 rozsudku soudu prvního stupně ). Tím se obecné soudy jasně postavily k tomu, že vedlejší účastnice řízení měla být dne 5. a 17. listopadu 2011 pod vlivem alkoholu, jak zejména svými novými důkazními návrhy uplatněnými v"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 50b odst. 1 občanského soudního řádu"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... jasně postavily k tomu, že vedlejší účastnice řízení měla být dne 5. a 17. listopadu 2011 pod vlivem alkoholu, jak zejména svými novými důkazními návrhy uplatněnými v řízení před odvolacím soudem chtěl stěžovatel prokazovat. Ústavní soud tedy neshledává, že by došlo k porušení rovnosti zbraní, a že by obecné soudy přistoupily k věci jen formálně, jak stěžovatel tvrdí. Argumentace stěžovatele ve směru, jak měly obecné soudy s důkazními návrhy naložit a jak je měly provedené důkazy vyhodnotit, je tedy pouhou polemikou, která nedosahuje ústavněprávního významu.\n\n7. Se stěžovatelem lze rovněž souhlasit v tom, že se prvního ústního jednání neúčastnil, a že byl v souladu s § 50b odst. 1 občanského soudního řádu k tomuto ústnímu jednání předvolán toliko zmocněný zástupce stěžovatele. Ovšem s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu to Ústavní soud nepovažuje za pochybení ústavněprávní charakteru, přičemž srovnávání s nálezy uváděnými stěžovatelem považuje Ústavní soud za nepřípadné, právě pro odlišnou skutkovou situaci. Tak předně se stěžovatel sám k věci obsáhle vyjádřil před nařízením ústního jednání a navrhl přitom k prokázání svých tvrzení důkazy, které byly obecným soudem provedeny, jak"}
{"label": "Reference zákonu", "answers": ["§ 43 odst. 2 písm. a ) zákona"], "text": "Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... sám k věci obsáhle vyjádřil před nařízením ústního jednání a navrhl přitom k prokázání svých tvrzení důkazy, které byly obecným soudem provedeny, jak bylo vyloženo výše. Dále se stěžovatel osobně účastnil druhého ústního jednání, které se ve věci konalo, a na něž byl rovněž předvolán toliko skrze svého zástupce. Při tomto jednání stěžovatel jednak omluvil svoji neúčast u předchozího ústního jednání vadnou komunikací se svým zástupcem ( nikoliv tedy špatným postupem soudu ), a dále byl stěžovatel jako účastník řízení obsáhle vyslechnut. Konečně se stěžovatel osobně zúčastnil i jednání odvolacího soudu, ačkoliv i k němu byl předvolán toliko skrze svoji zástupkyni. Ústavní soud proto uzavírá, že právu účasti stěžovatele na jednání obecných soudů v jeho věci bylo učiněno zadost.\n\n8. Ústavní soud z výše uvedených důvodů neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona.\n\nPoučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.\n\nV Brně dne 17. května 2012\n\n\nStanislav Balík, v. r.\npředseda senátu"}