{"title": "Koh-i-noor Hardtmuth", "context": "KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s. sídlící v jihočeských Českých Budějovicích je český výrobce psacích a výtvarných potřeb. Firma byla založena roku 1790 Josefem Hardtmuthem ve Vídni. Název firmy je odvozen od slavného diamantu. Roku 1802 si nechala firma patentovat recept na výrobu tuhy do tužek, ta sestávala ze směsi jemného jílu a grafitu smíchaných v určitém poměru. Roku 1945 byla firma znárodněna, roku 1992 přešla do soukromých rukou a od roku 2007 je společnost součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Společnost má obchodní kapacity ve více než 80 zemích světa. Majitelem společnosti je od roku 2000 podnikatel Vlastislav Bříza. Pastelky Pastely vodovky Obyčejné tužky Mikrotužky, verzatilky Potřeby a nástroje k rýsování a kreslení Kancelářské potřeby Společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH je v současnosti jedním z největších světových producentů a distributorů uměleckých, školních a kancelářských potřeb. Je součástí skupiny KOH-I-NOOR holding a.s. Součástí společnosti je i závod 7 Logarex, který se zaměřuje na výrobu plastových pravítek (včetně logaritmických) a jiných plastových věcí. Podnik založil Josef Hardtmuth roku 1790 ve Vídni, odkud byla výroba grafitových jader roku 1848 přesunuta Carlem Hardtmuthem do Českých Budějovic. Tužky KOH-I-NOOR slavily postupně úspěchy na různých světových výstavách. Ocenění si do Čech přivezly z mnoha světových výstav, například roku 1855 z New Yorku, roku 1856, 1900 a 1925 z Paříže, 1862 z Londýna, 1882 z Vídně nebo roku 1905 z Milána. V současné době je vůbec největším výrobcem svého druhu ve střední a východní Evropě. Ochranná známka KOH-I-NOOR byla poprvé zaregistrována v roce 1894 a dnes je chráněna v 73 zemích světa. Společnost nabízí více než 4 500 různých produktů určených pro školní, kancelářské, technické a umělecké využití, jenž jsou prodávány ve více než 65 zemích světa. V průběhu let se k výrobě grafitových tuh přidal kompletní sortiment zboží ve čtyřech základních řadách: umělecký sortiment (ART), školní sortiment (SCHOOL), kancelářský sortiment (OFFICE) a sortiment pro volný čas (HOBBY). Strukturu a šíři jednotlivých kategorií určují potřeby vznikající v jednotlivých kategoriích.", "question": "Od čeho je odvozený název firmy Koh-i-noor Hardtmuth?", "answers": ["slavného diamantu"]}
{"title": "Schaan", "context": "Schaan Schaan Kostel v Schaan znak vlajka Poloha Souřadnice 47°10′5″ s. š., 9°30′40″ v. d. Nadmořská výška 450 m n. m. Stát Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko Schaan Rozloha a obyvatelstvo Rozloha 26,8 km² Počet obyvatel 6 039 (2019) Hustota zalidnění 225,3 obyv./km² Správa Oficiální web www.schaan.li PSČ 9494 multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky. Schaan je obec v Lichtenštejnsku. Leží ve střední části země, přibližně 2 km severně od hlavního města Vaduzu, s nímž tvoří souměstí. Popis Schaan je důležitou dopravní křižovatkou a průmyslovým centrem. V roce 2019[1] zde žilo přes 6039 obyvatel a bylo tak největší obcí v zemi. Při západním okraji obce protéká Rýn, který zde tvoří lichtenštejnsko-švýcarskou přirozenou hranici. Obcí prochází železniční trať z rakouského Feldkirchu do švýcarského Buchsu. Sídlí zde ředitelství společností Ivoclar Vivadent AG, největšího výrobce zubních protéz, a Hilti Aktiengesellschaft, jež je významným výrobcem elektrického ručního nářadí a předním dodavatelem produktů do stavebnictví. Pamětihodnosti Farní kostel sv. Vavřince z roku 1893. Kostelní věž je vysoká 81 metrů. Od roku 1968 je zde 6 zvonů. V letech 2003–2005 byl kostel rekonstruován. Výstavbu kostela z velké části financoval kníže Jan II. z Lichtenštejna, který zde má památník. Základy římské pevnosti ze 4. století Kostel sv. Petra Radnice a muzeum z let 1844–1846. Do roku 1975 sloužila budova jako škola Klášter sv. Alžběty řádu sester Ctitelek krve Kristovy (ASC) Externí odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu Schaan na Wikimedia Commons Autoritní data: AUT: ge948495 | GND: 4367460-4 | LCCN: no98068251 | VIAF: 236984171 | WorldcatID: lccn-no98068251 ↑ https://www.llv.li/files/as/bevolkerungsstatistik-vorlaufige-ergebnisse-31-dezember-2019.pdf", "question": "Ředitelství jakých společností sídlí v Schaanu?", "answers": ["Ivoclar Vivadent AG, největšího výrobce zubních protéz, a Hilti Aktiengesellschaft"]}
{"title": "World of Warcraft", "context": "Při zakládání charakteru ve hře si lze vybrat, na jakém realmu chcete hrát. Oficiální servery sice nemají českou podporu, ale existují realmy s početnou českou a slovenskou komunitou (např. Drak'Thul, Thunderhorn, Burning Blade). Za hraní se platí v podobě předplacených karet nebo pomocí internetové platební karty. Měsíc hraní stojí 250-400 Kč dle typu a délky platby. Je také možné si založit takzvanou Starter Edition, která je velice omezenou verzí kompletní hry a je zdarma. Jistou alternativou je hraní na tzv. free serverech. Tyto servery jsou provozovány samotnými hráči nebo skupinou dobrovolníků, kteří nejsou nijak spřízněni s firmou Blizzard, tudíž hraní na takových serverech je do jisté míry rizikové. Na free serverech sice nejsou vyžadovány žádné měsíční poplatky, daní za ně je ale velká míra výskytu chyb ve hře - tzv. bugů - které vyplývají ze samotné podstaty free serverů. Ty jsou totiž provozovány na tzv. emulátorech - komunitně vyvíjeném softwaru snažícím se funkčností co nejvíce přiblížit oficiálním serverům, čehož je ale prakticky nemožné dosáhnout. Legálnost free serverů je do jisté míry diskutabilní. Faktem však zůstává, že již samotnou editací souboru realmlist na straně klienta, která je nutná pro hraní na každém free serveru, je porušována EULA Blizzardu. WoW, na rozdíl od všech svých předchůdců, není hra typu RTS, ale jde o žánr MMORPG. Ve hře se vaše postava pohybuje v rozlehlém virtuálním světě, setkává se, baví se a bojuje s jinými hráči, ale také s tzv. NPC postavami. Některé z nich jsou určeny k zabíjení, jiné zadávají takzvané questy, což jsou úkoly, pomocí kterých je hráč postupně prováděn po celém světě. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ras a skupin ve Warcraftu. Ve WoW je v současné době 13 hratelných ras. Jsou rozlišeny na dvě skupiny podle strany, za niž bojují, a to na Alianci (Alliance) a Hordu (Horde). Rasy Aliance si jsou celkem podobné a mají stejný ideologický základ - víru v dobro a světlo, odmítajíce temnotu. Frakce Horda je složena z ras, které hledají své místo ve světě a ctí tradice. Rozhodně se tyto dvě frakce nedají rozdělit na dobro a zlo, obě strany mají v sobě od každého trochu. Rasa Pandaren je nejdříve neutrální.Jak dokončíte poslední quest tak jsi zvolíte jestli chcete reprezentovat Hordu nebo Alianci. Kromě rasy si každý hráč zvolí také povolání, jichž je celkem jedenáct.", "question": "Jaká je zkratka pro World of Warcraft?", "answers": ["WoW"]}
{"title": "Žlutá", "context": "Žlutá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce mezi 565 nm a 590 nm. Žlutá barva patří mezi základní barvy při subtraktivním míchání používaném při barevném tisku (viz CMYK), jejím doplňkem je modrá. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem žluté barvy nachová.) == Použití a symbolika žluté barvy == Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií. Dočasné vodorovné dopravní značky jsou provedeny žlutou barvou (na rozdíl od trvalých, které jsou bílé).", "question": "Proč se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování?", "answers": ["lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé"]}
{"title": "Oblek", "context": "Pánský oblek se skládá ze saka a kalhot ze stejného materiálu. Třídílný oblek navíc z vesty. Společenský oblek bývá většinou z jemné česané vlny; také se používá hedvábí, mohér či kašmír, obvykle jako příměs vlněné látky. Kvalitní vlněný materiál bývá označen slovem Super a číslem (např. Super 120'S). Čím vyšší je toto číslo, tím jemnější a kvalitnější látka. Levné obleky se vyrábějí z umělých vláken nebo směsi vlny a umělého vlákna, nejčastěji polyesteru. Vycházkové obleky bývají obvykle v chladných měsících z hrubší vlny (např. flanel nebo tvíd) nebo z bavlněného manšestru, v teplých měsících pak z lehčí bavlny nebo lnu. K obleku se nosí košile s vyztuženým ohrnutým límcem a dlouhým rukávem, přičemž manžeta rukávu košile by měla o kousek (cca 1-2 cm) přesahovat rukáv saka. Nosí-li muž košile s manžetovými knoflíčky, měla by délka rukávu saka umožnit, aby knoflíčky byly viditelné. Jako obuv se k obleku nosí kožené šněrovací boty, často doplňuje oblek vesta, kravata nebo motýlek, kabát a klobouk. Pověstný je také Karel Gott který na každý koncert či jiné setkaní se společností si bral jiné sako, nikdy toto pravidlo neporušil.[zdroj? ] == Druhy obleků == Společenský oblek, také nazýván formální, může mít různé barvy, tradičně šedou a tmavě modrou pro nošení ve městě a hnědou nebo olivovou na venkov. V současnosti je populární i černá barva, dříve vyhrazená pouze pro smokingy a fraky.", "question": "Jaké obleky se vyrábějí z umělých vláken?", "answers": ["Levné"]}
{"title": "Chufuova pyramida", "context": "Chufuova pyramida (též Cheopsova pyramida nebo Velká pyramida) je největší pyramida v Egyptě, největší známá kamenná stavba vybudovaná v období starověku, první a současně jediný do dnešní doby zachovaný z klasických divů světa. Dnes je pokládána za nejcharakterističtější symbol staroegyptské civilizace. Proto je také jedním z míst nejvíce zatížených turistickým ruchem. Pyramida se nachází na pyramidovém poli v Gíze na předměstí současné Káhiry. Je ústřední částí rozsáhlého pyramidového komplexu vybudovaného v období Staré říše jako hrobka panovníka 4. dynastie Chufua v oblasti někdejšího egyptského hlavního města Mennoferu nejspíše podle projektu vezíra Hemiuna. Egypťany byl komplex nazýván Achtej Chufu – \"Chufu je na obzoru\", což nevyjadřuje dojem velikosti stavby zastiňující vše ve svém okolí, jak dříve tvrdili někteří autoři, ale staroegyptskou představu králova posmrtného života ve spojení s kosmickým cyklem hvězd, případně slunce. I bez ohledu na svou velikost vykazuje ve srovnání s ostatními pyramidami Chufuova pyramida určité jedinečné rysy; z tohoto důvodu byla (resp. celý Chufuův pyramidový komplex) jedním z archeologicky nejzkoumanějších objektů v Egyptě a také se stala jedním z nejvíce interpretovaných starověkých artefaktů, a to nejen vědou, ale i mimovědeckými disciplínami. V polovině 19. století vznikl až do současnosti živý zvláštní proud nazývaný pyramidologie reflektující pyramidy (a z nich z pochopitelných důvodů především Chufuovu) v duchu hermetismu a esoteriky jako nositele odvěké moudrosti či zvláštních tajemství, která jsou zde \"zašifrována\" a která třeba \"odhalit\". V nejnovější době bývají nejrůznějšími způsoby dávány do souvislosti s údajnou existencí mimozemských civilizací nebo s dávnými a současné vědě neznámými lidskými kulturami disponujícími pokročilými technologiemi (např. Atlantida). Společným znakem všech těchto teorií je, že odmítají akceptovat nejen primární účel pyramid jako hrobek, ale i jejich datování egyptologií, takže posouvají dobu jejich vzniku hlouběji do minulosti. V případě Chufuovy pyramidy bývá v této souvislosti nejčastěji poukazováno na neprůkaznost Chufua jako stavebníka. Pyramida má v současnosti rozměr základny 230,38 × 230,38 m, (což odpovídá ploše třinácti fotbalových hřišť v jejich minimálním rozměru 90x45m) její současná výška je 138.8 m, i když původně byla ještě o 2 m na každé straně delší a o 9 m vyšší. Sklon pyramidy je asi 51°50́. Až do 80. let 19. století byla nejvyšší lidskou stavbou na světě. Zabírá plochu 5,15 hektarů. Chybějící špička, kazící dojem dokonalého jehlanu, je zřejmá na první pohled – díky tomuto defektu byla za druhé světové války na vrcholu pyramidy protiletecká pozorovatelna.", "question": "Jak se nazývá největší pyramida v Egyptě?", "answers": ["Chufuova pyramida"]}
{"title": "Děvčátko", "context": "Děvčátko (2002) je český film režiséra Benjamina Tučka, jedná se o jeho filmový debut. == Ocenění == Jana Hubinská získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, dále byl film nominován v kategorii nejlepší střih. == Obsazení == == Externí odkazy == Děvčátko v Česko-Slovenské filmové databázi Děvčátko na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo je režisérem filmu Děvčátko?", "answers": ["Benjamina Tučka"]}
{"title": "M1919 Browning", "context": "Oproti M1917 měl M1919 hlaveň chlazenou vzduchem a z toho vyplývá, že mohl střílet kratšími dávkami než M1917, ale byl snadněji přenosný. Používaný byl především v tancích, jejichž výroba se za první světové války v USA rozbíhala. S koncem války byla většina zakázek zrušena, ale kulomet se nadále vyvíjel. M1919 byl vyráběn v řadě verzí velmi dlouhou dobu – jeho přednostmi byla velká spolehlivost a použití v jakýchkoliv podmínkách (např. severní Afrika, západní Evropa, východní Asie). Většinou byl používán s trojnožkou, ale i na různých lafetách na zemi i na vozidlech (např. Jeep Willys). V některých státech na světě se můžete setkat s kulomety M1919 dodnes. Z tohoto kulometu konstrukčně vychází také Browning vz. 1924 později velmi známý jako Browning M2, který se používá dodnes v hojném množství. == Konstrukce == Kulomet využívá krátký zákluz hlavně, nábojová komora je uzamčena přímoběžným závěrem s uzamykací závorou vloženou do pouzdra zbraně. Závora má tvar vertikálně posuvného klínu. Pro pohyb nosiče závorníku oproti závorníku při odemykání a pro urychlení nosiče vzad je použit pákový zrychlovač otáčející se ve vodorovné rovině. Zásobování kulometu je řešeno tkaninovým nábojovým pásem vkládaným do kulometu zleva. To je při použití s náboji s drážkou zvláštní. Použito u kulometů Maxim a odvozených Vickers, ty ovšem používají náboje s okrajovou nábojnicí. Kovové nábojové pásy se nejdříve zaváděly pro zbraně v letadlech a s jejich použitím u pěchoty se zpočátku nepočítalo. Po vylodění spojenců se u pěchoty mohly objevit kovové pásy M1 ale jednalo se spíše o výjimky. Větší rozšíření nastalo během války v Koreji, ale i zde se stále objevovaly látkové pásy. Oproti většině ostatních kulometů střílí M1919 z uzavřeného závěru. To znamená, že před výstřelem je náboj vložený v komoře. Toto řešení zvyšuje přesnost střelby, ale zároveň může vést k samovolné střelbě zbraně, při iniciaci náboje teplem v hlavni přehřáté delší střelbou. == Verze používané pozemním vojskem == M1919A1 – První pokus o úpravu jako lehký kulomet, byl proto osazen lehkou hlavní a dvojnožkou. Velmi rychle se ukázalo, že se u něj rychle přehřívala hlaveň a proto mohl střílet pouze krátké dávky a jako podpůrná zbraň je v této podobě nepoužitelný.", "question": "Jakým nábojovým pásem je zásobován kulomet M1919 Browning?", "answers": ["tkaninovým"]}
{"title": "Theodor Mommsen", "context": "Christian Matthias Theodor Mommsen (30. listopadu 1817, Garding, Šlesvicko-Holštýnsko - 1. listopadu 1903, Charlottenburg, Berlín) byl německý historik, právník a politik, který působil jako univerzitní profesor v Lipsku, Curychu, Vratislavi a v Berlíně. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902. Mommsen pocházel z rodiny německého protestantského kněze. V letech 1838 až 1843 vystudoval právní vědu a filozofii práva u B. G. Niebuhra a J. G. Droysena na univerzitě v Kielu. Po skončení studia získal stipendium na další vědecké studium ve Francii a Itálii. Zde se zabýval především antickými nápisy. Během pobytu v Itálii jich shromáždil několik tisíc a roku 1853 je využil pro vydání souboru latinských nápisů Corpus inscriptionum Latinarum. Toto dílo nápisů z území celé Římské říše, které odborníci doplňují dodnes, je základem každé epigrafické práce. Theodor Mommsen připravil osm svazků z prvních patnácti. Dnes je známo asi 400 000 těchto nápisů. Po návratu z ciziny působil Mommsen jako profesor občanského práva na univerzitě v Lipsku. Pro své liberální názory a aktivní podporu revoluce v roce 1848 (stal sa poslancem parlamentu a psal články do revolučních novin) byl donucen roku 1851 na své profesorské místo rezignovat. Ale již roku 1852 se stal profesorem Římského práva v Curychu a roku 1854 ve Vratislavi. Roku 1858 se natrvalo usídlil v Berlíně, stal se členem pruské akademie věd v Berlíně, v roce 1861 profesorem římských dějin na berlínské univerzitě (zde působil do roku 1887), a v letech 1873 až 1895 byl opět poslancem německého parlamentu. Roku 1897 vystoupil Theodor Mommsen velice ostře proti českým národním a státoprávním snahám. Ve svém spise Poslání Němcům v Rakousku obvinil Čechy z rozbíjení jednoty německého národa a tvrdil, že když nejsou schopni přijmout logické důvody, musí být proti nim použity násilné praktiky (\"Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí\").", "question": "Je Theodor Mommsen nositelem Nobelový ceny za literaturu za rok 1900?", "answers": ["Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. Po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina. Staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje. Kliment Ochridský se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném Bulharsku, kde nahradila řečtinu. S pravoslavím se pak šířila do Srbska, Rumunska a Kyjevské Rusi. Kyjev se stal novým centrem církevněslovanského písemnictví, z něj se staroslověnština šířila dále po Kyjevské Rusi. Na zmíněných územích fungovala staroslověnština nejen jako jazyk liturgický, ale zpočátku do jisté míry i jako jazyk úřední (podobně jako latina v západní Evropě). Národní jazyky ještě neměly své spisovné normy, proto jim spisovným jazykem byla staroslověnština. Přestože nešlo o běžný lidový dorozumívací jazyk, podléhala vlivům místních (vesměs slovanských) jazyků a měnila se její výslovnost i pravopis. Příklad: nazální vokály, které existovaly v praslovanském jazyce i původní staroslověnštině, se dodnes uchovaly pouze v polštině. V původní staroslověnské abecedě jsou jim věnovány znaky Ѧ (ę) a Ѫ (ǫ) (malý a velký jus). V ruské církevní slovanštině se malý jus vyslovuje \"ja\" (jako analogie k hláskovým změnám u podobných slov v ruštině), velký jus více méně vymizel.", "question": "Kdy vytlačila latina staroslověnštinu z moravského území?", "answers": ["Po pádu Velkomoravské říše"]}
{"title": "Tádžikistán", "context": "V Tádžikistánu se nacházejí velké přehrady: Kajrakkumská, Nurecká, Farchadská. Nejdelším horským ledovcem Asie je Fedčenkův ledovec v pohoří Pamír a je 71 km dlouhý. Přehradní nádrž Róghun má největší hráz na světě (306 m). === Podnebí === Podnebí je kontinentální s horkým suchým létem a chladnou zimou. Průměrná lednová teplota v Dušanbe je 1 °C, ale v horách -25 °C, červencová 28 °C, na horách 0 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 100 mm, na horách 1 400 mm. == Obyvatelstvo == Tádžikové jsou indoárijského původu, i když většina okolních etnik jsou původu mongolského. Tádžičtina patří do íránské větve jazyků. Okolo 65 % obyvatel jsou Tádžikové. Nejvýznamnější menšinou jsou Uzbeci (24 %), kteří v některých oblastech tvoří drtivou většinu obyvatel. Rusové tvoří nyní pouze 1,1 % obyvatel a jejich počet se díky emigraci stále snižuje. V roce 1989 tvořili Rusové 7,6% obyvatel. Dalšími etniky jsou například Tataři či Kyrgyzové. Počet Ukrajinců a Němců silně poklesl v důsledku emigrace. Obyvatelé jsou převážně muslimští sunnité, v zemi žijí také menšiny ismailitů a křesťanů. Vláda je obviňována z antisemitismu.", "question": "Patří tádžičtina do íránské větve jazyků?", "answers": ["Tádžičtina patří do íránské větve jazyků."]}
{"title": "Luminografie", "context": "Dean Chamberlain 1977 Jacques Pugin 1979 Vicki DaSilva 1980 John Hesketh 1985 Tokihiro Sato 1988Lourdes Grobet Erich Hartmann Philipp von Ostau Manfred Kielnhofer Eliška Bartek – květiny, Měsíc,...Mezi další dobré zahraniční luminografisty patří například: Eric Staller, David Lebe, Dean Chamberlain, Vicki DaSilva, Troy Paiva, Bruno Mesrine, Patrick Rochon, Aurora Crowley, Arturo Aguiar, Lapp-Pro, Lichtfaktor, Chanette Manso, Dana Maltby, Jason D. Page, Janne Parviainen, Trevor Williams, Michael Bosanko, Jadikan-LP, Nocturne, Jeremy Jackson, Jake Saari === České země === Ve volné i užité tvorbě využívá techniku luminografie Jan Pohribný, který se dlouhodobě zaměřuje na aranžovanou a konceptuální fotografii v přírodě – volném prostoru. Zajímá ho vztah předmětu a prostoru ať už ve formě stopy pohybu (cyklus Pigmenty 1983–85) nebo předmětná podoba vytržená ze souvislosti na prázdné ploše oblohy (Nebe, modrý nebe 1983) či otázku času, okamžiku (Létavci 1985–86). Od roku 1988 vytváří své vize a reflexe na posvátná a kultovní místa prehistorické Evropy (cyklus Nová doba kamenná). Zde spojuje nejen předešlé principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá mj. významně světelné malby, která \"zviditelňuje\" energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou. Obdobně konfrontuje s prostorem a živly ve svých instalacích také křehké objekty z ručního papíru Jana Činčery (cyklus JanČin), který vzniká paralelně od r. 1993. Od poloviny devadesátých let pracuje na cyklu Osvícené city, ilustrující vzpomínky i vize míst, kde dlouhodobě pobýval nebo která jej významně oslovila. Od roku 1999 se skrze konfrontaci lidského těla a krajiny zaměřuje na \"hledání ztraceného ráje\" (cyklus Andělé) reflektující autorovo znepokojení nad vytrácejícími se přirozenými vazbami člověka a přírody, nad duchovní vyprázdněností současné západní civilizace. Tvůrčí postupy uplatňuje i v užité tvorbě, například v reklamě nebo v knižní ilustraci. Jozef Sedlák 1980 Kamil Varga 1983 Jiří ŠigutJan Vávra (1953 Praha) se zaměřuje na inscenovanou konceptuální fotografii a je představitelem tzv. neopiktorialismu. V letech 1994–6 se věnoval intenzívně fotografování předmětů a zátiší, vznikl cyklus fotografií \"Nalezené věci\", kde autor usiloval o nové pojetí prostoru, využíval různé techniky (kresby světelnou tužkou), budoval objekty. , které fotografoval a okamžitě po expozici demontoval, experimentoval v noční krajině, používal doplňkových světelných zdrojů, časové expozice apod. Do výsledných fotografií často zasahuje nejrůznějšími technikami; v tomto období byly výsledkem jeho snah fotografie-objekty, v nichž usiloval o nalezení a ztvárnění zcela nového pojetí prostoru a jeho funkce. == Technika == === Využití režimu bulb ===", "question": "Který český fotograf, který se dlouhodobě zaměřuje na aranžovanou a konceptuální fotografii v přírodě, využívá techniku luminografie?", "answers": ["Jan Pohribný"]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "Městečko South Park (v anglickém originále South Park) je americký komediální animovaný seriál, který vytvořili Trey Parker a Matt Stone. V USA je vysílá stanice Comedy Central od roku 1997. V Česku ho v letech 1997 - 2004 vysílaly stanice HBO a TV Nova až do 6. série. Od roku 2012 navázala Nova na svém kanále Fanda 7. sérií a od roku 2016 seriál vysílá Prima Comedy Central. Seriál popisuje život v zapadlém coloradském městečku South Park, přičemž hlavními hrdiny jsou čtyři žáci základní školy. Svým charakteristickým, velice agresivním, vulgárním a často značně kontroverzním humorem se tvůrci vyjadřují k různým politickým a společenským, často tabuizovaným, problémům, např. euthanasii, potratům, víře, nebo aféře s karikaturami proroka Mohameda. Městečko South Park poběží nejméně do konce roku 2016 a s nynějšími 20 sériemi se tak stává druhým nejdelším americkým animovaným seriálem všech dob, více epizod mají pouze Simpsonovi. V Česku vysílala seriál HBO a TV Nova, která odvysílala celkem šest sérií, od července roku 2012 jej začala opět vysílat stanice Fanda.", "question": "V jakém roce se začal vysílat South Patrk?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Dějiny Brna začínají v raném středověku, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1091. Trvalé lidské osídlení zde však existovalo již dlouhou dobu před tímto datem, přímým předchůdcem města je slovanské hradiště Staré Zámky. První doklady o přítomnosti člověka na území současného Brna pochází již z pravěku. Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci starý přibližně 700 000 let. V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Počínaje mladší dobou kamennou (neolit) byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, přičemž v některých obdobích pravěku a celý středověk zde existovaly sídelní útvary centrálního významu. Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní),. Holásky (mohyly z doby halštatské, Brno-Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, jelikož Brněnská kotlina byla velmi příhodná k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.).", "question": "Ze kterého roku pochází první písemná zmínka o Brně?", "answers": ["1091"]}
{"title": "Chřestýšovití", "context": "Jsou to zrohovatělé články, které má had na konci ocasu. Při vyrušení třese had ocasem a vydává tak silný chřestivý zvuk, který slouží jako upozornění pro ostatní živočichy, aby se nepřibližovali. Ostatní chřestýšovití (chřestýšovci, křovináři, ploskolebci, ...) chřestidlo nemají. Zástupci rodu Sistrurus mají na vrchu hlavy velké, symetrické štítky, naopak hadi z rodu Crotalus mají štítky na hlavě rozpadlé na drobné šupinky. Některé druhy se často chovají v zajetí a pravidelně se rozmnožují. Často se chová chřestýš brazilský, který dorůstá až 1,5 metru a je velmi krásně zbarvený. Nejčastěji se chovají krásně zbarvené stromové druhy, které dorůstají maximálně do jednoho metru. Jejich toxicita není příliš vysoká, přesto je nutné i u nich dodržovat vysokou opatrnost. Jsou vejcoživorodí a v zajetí se dobře rozmnožují. Zřídka se chovají některé druhy křovinářů ze Střední a Jižní Ameriky a ploskolebci, kteří se vyskytují v Americe, jihovýchodní Asii a jihovýchodní Evropě. Nejčastěji se pohybují tzv. vlněním U velkých hadů (1,5 m) = přímočaře pomocí břišních štítků tzv. \"tahací harmonika\" postranní posouvání - např. chřestýš rohatý Podčeleď: Chřestýšovití (Crotalinae) - 18 rodů, 154 druhů (. a další poddruhy) Rod: Agkistrodon - ploskolebec 9 druhů Rod: Atropoides - bez českého ekvivalentu 2 druhy Rod: Bothriechis - křovinář 7 druhů Rod: Bothriopsis - bez českého ekvivalentu 7 druhů Rod: Bothrops - křovinář 32 druhů Rod.", "question": "Kolika metrů se dorůstá chřestýš brazilský?", "answers": ["až 1,5 metru"]}
{"title": "Mont Blanc", "context": "Putovalo s nimi pětadvacet nosičů technického vybavení. Museli nahoru dopravit celou temnou komoru včetně kamínek na rozehřátí sněhu, vše okolo 250 kg. Fotografie byly provedeny s využitím kolodiového procesu na velkoformátové negativy, často až 30 × 40 cm. Na vrchol Mont Blancu je možné vystoupit čtyřmi výstupovými trasami nižší obtížnosti (tzv. normálky) a značným množství horolezeckých výstupů vyšších obtížností. Trasami nižší obtížnosti jsou: Cesta přes Dôme du Goû (obtížnost PD-). V létě nejfrekventovanější cesta výstupu na Mont Blanc, nejčastější cesta vůdců s klienty a zákazníky cestovních kanceláří. Východiskem je Chamonix nebo Saint-Gervais-les-Bains na francouzské straně. Ve vrcholový den se obvykle vyráží z chaty Gouter ve výšce 3817 m n.m. Cesta přes Aiguille du Midi (obtížnost PD+). Též zvaná cestou tří Mont Blanců, neboť sleduje hřeben, kde se nachází několik dalších významných vrcholů masivu Mont Blancu. Technicky nejnáročnější ze snadných výstupů, při sestupu se v jednom místě krátký úsek slaňuje. Východiskem je Chamonix, resp. koncová stanice lanovky Aiguille du Midi v 3842 m n.m.. Cesta vede přes Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit. Cesta přes Grand Mulets (obtížnost F/PD-) je technicky nejsnazším výstupem a z větší části je shodná s cestou prvovýstupců.", "question": "Jaká je nejvyšší hora států EU ?", "answers": ["Mont Blanc"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998.", "question": "Jaké studia byly zákonem zřízeny ve městě Brno?", "answers": ["České televize a Českého rozhlasu"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Epica je nizozemská symfonicmetalová hudební skupina, která dává důraz na operní prvky kombinované s typickým death metalovým chrapotem (growling). Zakládajícím členem je kytarista a zpěvák Mark Jansen, který kapelu založil v roce 2003 pod jménem po svém odchodu z After Forever. Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot). Epica se také přidala ke Kamelotu jako podpůrná kapela na jejich turné k albu The Black Halo a jejich vystoupení v Rockefeller Music Hall v Oslu bude na živém DVD Kamelotu, které by mělo být vydáno roku 2006. The Score – An Epic Journey bylo vydáno v září 2005 a jedná se o soundtrack k holandskému filmu Joyride, přesto je bráno jako jejich třetí album.", "question": "Proč opustil Mark Jansen skupinu After Forever?", "answers": ["kvůli neshodám v tvorbě"]}
{"title": "Němčina", "context": "desítek tisíc mluv.) Česko (několik desítek tisíc mluv.) – viz Německá menšina v Česku Slovensko (pravděpodobně několik tisíc až desítek tisíc mluv.) Papua-Nová Guinea – (unserdeutsch) kreolský jazyk na základě němčiny Počty mluvčích menšin je ovšem nutné brát s rezervou, čísla se podle jednotlivých průzkumů mohou značně lišit. Také především v zemích východní Evropy a někdejšího Sovětského svazu došlo výzvou k návratu do původní vlasti Německem po r. 1990 k rozhodujícímu odlivu etnických Němců v reprodukčně perspektivním věku, takže tam lze během příštích desetiletí očekávat praktický zánik výskytu němčiny. Spisovná němčina, která je standardizovanou podobou hornoněmčiny (Hochdeutsch, hornoněmecké nářeční skupiny), se od ostatních germánských jazyků liší změnami v důsledku druhého posouvání hlásek, které bylo uzavřeno ke konci 8. století. V historii vývoje spisovného německého jazyka rozlišujeme tato období: prehistorické/germánské (5.–8. století) stará horní němčina (Althochdeutsch) (8. století–1050). střední horní němčina (Mittelhochdeutsch) (1050–1350) raná nová horní němčina (Frühneuhochdeutsch) (1350–1650) nová horní němčina (Neuhochdeutsch) (1650–současnost. ) Základní členění nářečí v němčině je podle stupně druhého posouvání hlásek v jihoseverním směru: horní němčina (včetně rakouské a švýcarské němčiny) – úplné střední němčina – částečné Dolní němčina (Platt) – žádné posouvání hlásek Mezi jednotlivými nářečími a dialekty existují značné rozdíly. Již dialekt v Kolíně nad Rýnem je pro mnohého Němce z jiné oblasti jen těžko srozumitelný. Značné potíže pak vznikají, jedná-li se o severoněmecké tzv. Plattdütsch z Fríska nebo o dialekty z Bavorska, Bádenska či Rakouska. Zcela nesrozumitelné je pak tzv. Schwyzerdüütsch, mluvené ve Švýcarsku: švýcarské filmy nebo televizní rozhovory, vysílané v německé televizi, mají většinou podtitulky, filmové produkce jsou někdy již v originále vyrobeny s týmiž herci ve dvou jazykových verzích - pro Švýcarsko a pro export nebo jsou na vývoz dabovány do spisovné němčiny. Němčina se píše latinkou. S výjimkou přehlasovaných Ä, Ö, Ü nevyužívá diakritická znaménka. Používání tzv. ostrého S (scharfes S, ß – pouze malé, při psaní verzálkami přepisováno jako SS) bylo reformou pravopisu v 90. letech 20. století omezeno, ve Švýcarsku se ß dokonce jako zastaralé důsledně nahrazuje za ss. Německá abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí: nejběžnější odchylky ve výslovnosti ä – e, e: (otevřené; älter, spät); ck – k (packen, Stück); chs – ks. nebo chs, když -s- část koncovky (du machst); e – když dlouhé, uzavřené, téměř í (gewehr); krátké v nepřízvučné slabice oslabeno, před l, n, popř. r. (pokud vysloveno) mizí zcela, ale nemizí zcela v koncovkach -eln, -ern po r a l, stejně jako v -en po n; ei, ai, ey, ay – aj (ein,.", "question": "Jak se píše němčina ?", "answers": ["latinkou"]}
{"title": "Německo", "context": "Emmy Noetherová byla nejlepší matematičkou své doby, teorii čísel i matematickou statistiku ovlivnil Johann Peter Gustav Lejeune Dirichlet, Richard Dedekind zkonstruoval množinu reálných čísel, Felix Klein revolučním způsobem počal propojovat geometrii s algebrou, za otce moderní matematické analýzy je označován Karl Weierstrass. Ernst Karl Abbe, Carl Zeiss a Joseph von Fraunhofer založili moderní optiku. Friedrich Wilhelm Bessel jako první změřil paralaxu hvězdy a spočítal její vzdálenost od země. Georgius Agricola je vnímán jako zakladatel mineralogie. Otto von Guericke vynalezl vývěvu. Friedrich August Kekulé popsal zákonitosti řetězení uhlíku. Johann Gottfried Galle objevil planetu Neptun. August Ferdinand Möbius je zakladatelem topologie. Výzkum buněk významně posunuli kupředu Rudolf Virchow a Matthias Jacob Schleiden. Samuel Hahnemann založil stále diskutovanou homeopatii. Za praotce kvantové fyziky lze označit Arnolda Sommerfelda. Johannes Wilhelm Geiger sestrojil první měřič radioaktivity. Průkopníkem astrofotografie byl Max Wolf. Emile Berliner vynalezl mikrofon a gramofon. Významným kartografem byl Martin Waldseemüller, všestranností vpravdě renesanční vynikl jezuitský učenec Athanasius Kircher.", "question": "Kdo objevil planetu Neptun?", "answers": ["Johann Gottfried Galle"]}
{"title": "Paulo Coelho", "context": "Paulo Coelho (* 24. srpna 1947, Rio de Janeiro) je populární brazilský spisovatel. Paulo Coelho se narodil v brazilské středostavovské rodině katolického vyznání. Navštěvoval jezuitské gymnázium, které v 17 letech opustil. Jeho touhu psát rodiče neschvalovali, celkem třikrát ho poslali do psychiatrické léčebny, kde se musel podrobit elektrošokové terapii. Ve 20 letech začal studovat práva, ale školu opustil. V 60. letech se přidal ke hnutí hippies, koketoval s drogami, magií Aleistera Crowleye. Živil se jako dramatik, novinář, televizní scenárista a písňový textař brazilských zpěváků. V roce 1996 byl jmenován zvláštním poradcem programu UNESCO pro duchovní sbližování a dialog mezi kulturami. Je podruhé ženatý. V 80. letech se přiklonil ke katolicismu, vykonal tisícikilometrovou pouť do Santiaga de Compostela a zážitky z ní zužitkoval ve své první úspěšné knize Poutník - Mágův deník. Celosvětovou proslulost mu přineslo pohádkové podobenství Alchymista vydané v roce 1988, které se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob. Ve svých knihách, jejichž hrdiny jsou převážně lidé hledající změnu v životním stereotypu, nabádá k duchovnímu rozvoji a zodpovědnému přístupu k životu. Píše také fejetony uveřejňované v mnoha světových novinách. V roce 1995 francouzský ministr kultury jmenoval Coelha rytířem Řádu umění a literatury. V roce 1999 byl oceněn prestižní cenou Crystal Award (uděluje ji Světové ekonomické fórum) a téhož roku mu francouzská vláda udělila řád Čestné legie. Dalšími cenami, které Coelho získal, byly německá cena Bambi 2001, cena Club of Budapest Planetary Arts Award 2002 a Corine Award 2002. Byl zvolen do prestižní brazilské akademie ALB. Je držitelem řady dalších ocenění. Silně jej ovlivnila pouť do Santiaga de Compostela. V roce 1998 podnikl Coelho úspěšné turné po Asii a Evropě. V květnu roku 2000 přijel Coelho do Íránu a stal se tak prvním nemuslimským spisovatelem, který tuto zemi oficiálně navštívil. Procestoval také řadu dalších zemí. V březnu 2016 zavítal znovu do Prahy, kde se mj. setkal po 34 letech s malířem Ivanem Tomkem, který pro něj nakreslil v roce 1982 ve Zlaté uličce portrét jeho ženy. Poutník - Mágův deník, 2002 (O Diário de um Mago, 1987) Alchymista, 1995; zvuková dramatizace, 2003 (O Alquimista, 1988) Brida, 2008 (Brida, 1990. ) U řeky Piedra jsem usedla a plakala, 1999 (Na margem do rio Piedra eu sentei e chorei, 1994) Pátá hora, 1998 (A Quinta Montanha, 1996) Veronika se rozhodla zemřít, 2000 (. Veronika decide morrer, 1998) Ďábel a slečna Chantal, 2001 (O Demônio e a srta Prym, 2000) Jedenáct minut, 2003 (Onze Minutos, 2003) Záhir, 2005 (O.", "question": "Odkud je Paulo Coelho", "answers": ["brazilský"]}
{"title": "Loutka", "context": "Nejstarším známým dokladem použití loutky je plastika vyřezaná z mamutího klu, nalezená v hrobě z období mladého paleolitu na Francouzské ulici v Brně. Celý charakter výbavy zemřelého nasvědčuje tomu, že zde byl pohřben šaman a je tedy pravděpodobné, že i loutka byla rituálním předmětem. Aby byl objekt na divadelním jevišti považován za loutku, musí nést význam bytosti a projevovat živost (např. mluvit, pohybovat se). Nejčastěji loutka představuje člověka (často historickou, literární nebo divadelní postavu - Doktor Faust,Don Juan, nadpozemskou mytologickou bytost sudičky, ďábel či Kašpárek, z nich odvozenou pohádkovou bytost nebo nějaké člověku blízké zvíře, ale může jí být i personifikovaný předmět. Loutka může být vyrobena prakticky z jakéhokoli materiálu, i když nejčastější bývají loutky dřevěné, hadrové, kožešinové nebo papírové. Také pohyblivost loutek je značně variabilní, některé se pouze posouvají po jevišti, u jiných mohou loutkoherci vytvořit celou škálu pohybů. Rovněž velikost loutek se pohybuje v širokém rozmezí, limitována je pouze technickými parametry - loutka nesmí být příliš malá, aby byla na jevišti dostatečně viditelná, ani příliš velká, aby s ní loutkoherec mohl pohybovat. Existují však i loutky v nadživotní velikosti. Zvláštní druh loutek představují loutky pro loutkový animovaný film. Loutky se dělí jednak podle materiálu (sláma, látka, dřevo, plastik), ale zejména podle techniky vedení čili oživování.", "question": "Jak se nazývá figurka člověka nebo zvířete určena k animaci?", "answers": ["Loutka"]}
{"title": "Musala", "context": "Musala (bulharsky М) je s nadmořskou výškou 2925 m nejvyšší horou v Bulharsku a na celém Balkánu. Musala se nachází v pohoří Rila, v Rilském národním parku nedaleko hlavního města Sofie. Jméno hory vzešlo z \"Mus Allah\", \"Alláhova hora\" a pochází z období, kdy bylo Bulharsko součástí Osmanské říše. Staré bulharské jméno hory je Tangra. V letech 1949-1962 se jmenovala po sovětském vůdci Stalinovi. Musala je významná svojí bohatou florou, která zahrnuje například makedonskou borovici a bulharský smrk, a také faunou s velkým výskytem různých ptačích druhů. Musala má subarktické podnebí s dlouhými chladnými zimami a krátkými léty. Přes zimu teploty obvykle nepřekračují bod mrazu po několik měsíců. Přes léto se teploty zřídkakdy dostávají nad 14-15 °C. V období 1931-1970 byla absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota 18,7 °C a nejnižší -31,2 °C. Nejpohodlnější výstup na vrchol Musaly je z lyžařského střediska Borovec (Б), odkud je vrchol vzdálen přibližně 13 km. Asi 1 km jihozápadně od Borovce je vesnice Bistrica (Б), kde začíná červeně značená cesta. Ta po dalších 8 km nastoupá k chatě Musala (х М) ve výšce 2389 m n. m., kde je možné se občerstvit i přenocovat. Cesta dál stoupá k jezeru Ledenoto (Л е) (3 km od chaty Musala), u nějž ve výšce 2709 m n. m. stojí nejvyšší bulharský horský přístřešek zvaný Everest (х Л е), kde lze doplnit tekutiny, případně i přenocovat. Od něj už zbývá jen 1 km na vrchol ve výšce 2925 m n. m., kde se kromě vrcholové mohyly nachází i meteorologická a pozorovací stanice. Celý výstup trvá 6-7 hodin. Alternativou je přiblížení lanovkou z Borovce až na vrchol Jastrebec (Я) (2369 m n. m.) a odtud po hřebeni k chatě Musala a dál po zmíněné červeně značené cestě. Obrázky, zvuky či videa k tématu Musala ve Wikimedia Commons Výstup na Musalu na HoryInfo.cz Výstup na Musalu na CestouNecestou.com Výstup na Musalu na SummitPost.org (anglicky) Výstup na Musalu na Virtualmountains.co.uk (anglicky)", "question": "Jaká je nejvyšší hora Balkánu?", "answers": ["Musala"]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Sir Terence David John \"Terry\" Pratchett, OBE (28. dubna 1948 Beaconsfield, Buckinghamshire, Anglie - 12. března 2015 Broad Chalke, Wiltshire, Anglie) byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha. V průběhu rozhovoru se zmínil, že sám napsal knihu The Carpet People (česky Kobercové). Ta byla nakonec vydána v roce 1971 a slavnostně představena v oddělení koberců obchodního domu Heal's na Tottenham Court Road v Londýně.", "question": "Kde se Pratchett narodil?", "answers": ["v Beaconsfieldu"]}
{"title": "Hoří, má panenko", "context": "Hoří, má panenko je česko-italský hraný film režiséra Miloše Formana z roku 1967. Původně se měl film natáčet na černobílý filmový materiál, Formanovi však bylo nabídnuto točit na barevný, čehož Forman využil. Důležité je podotknout, že postavy vystupující ve filmu jsou ztvárněny převážně neherci z řad vrchlabských hasičů. Ve Vrchlabí v Podkrkonoší se také natáčelo. Místní společenský sál, ve kterém byl film natočen, zde stojí dodnes. Jedná se o poslední film Miloše Formana natočený v Československu před jeho emigrací do USA. Jan Vostrčil, Josef Kolb, Josef Valnoha, Josef Šebánek, František Debelka, Jan Stöckl, Stanislav Holubec, Alena Květová Děj se odehrává na hasičském bále, kde se baví vesničtí lidé. Jako zpestření je pro ně připravena tombola, která je však rozkradena, a rovněž volba miss, která však také skončí neslavně. Film byl jako druhý český film v pořadí po Marketě Lazarové digitálně restaurován. Uveden byl v roce 2012 na MFF v Karlových Varech a v září 2012 v distribuci kin. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Hoří, má panenko na webu České televize Hoří, má panenko v Česko-Slovenské filmové databázi Hoří, má panenko na Kinoboxu.cz Hoří, má panenko ve Filmové databázi (anglicky) Hoří, má panenko v Internet Movie Database", "question": "Kdy byl natočen film hoří, má panenko?", "answers": ["1967"]}
{"title": "American Philosophical Society", "context": "American Philosophical Society (APS, česky Americká filozofická společnost), založená v roce 1743 a sídlící ve Filadelfii, je přední vědecká organizace s mezinárodní pověstí, která podporuje znalosti v přírodních a humanitních vědách prostřednictvím vědeckého bádání, odborných setkání, publikací, knihoven a podpory odborné komunity. Je považována za první učenou společnost ve Spojených státech a hrála důležitou roli v americkém kulturním a intelektuálním životě více než 270 roků. Prostřednictvím výzkumných grantů, vydávaných časopisů, American Philosophical Society Museum, rozsáhlé knihovny a pravidelných setkání, společnost i nadále podporuje celou řadu disciplín v humanitních a přírodních vědách. Philosophical Hall, nyní muzeum, se nachází bezprostředně na východ od Independence Hall a byla prohlášena za kulturní památku v roce 1966; spolu s Independence National Historical Park. == Dějiny == Původně nazvaná Philosophical Society, byla společnost založena 1743 Benjaminem Franklinem a Johnem Bartramem jako odnož dřívější klubu Junto. Byla založena dva roky po Pensylvánské univerzitě a instituce zůstaly nadále úzce svázané. Od svého vzniku společnost přitahovala nejlepší mozky Ameriky. Členy byli George Washington, John Adams, Thomas Jefferson, Alexander Hamilton, James McHenry, Thomas Paine, David Rittenhouse, Nicholas Biddle, Owen Biddle, Benjamin Rush, James Madison, Michael Hillegas, John Marshall, a John Andrews. Společnost také rekrutovala filozofy z jiných zemí jako členy (Alexander von Humboldt, Gilbert du Motier, markýz de La Fayette, Friedrich Wilhelm von Steuben, Tadeusz Kościuszko, a Kateřina Voroncovová-Daškovová). Od roku 1746 společnost upadla do nečinnosti. V roce 1767 nastalo oživení a 2. ledna 1769 se spojila s American Society for Promoting Useful Knowledge pod jménem American Philosophical Society Held at Philadelphia for Promoting Useful Knowledge.", "question": "Kde sídlí Americká filozofická společnost?", "answers": ["ve Filadelfii"]}
{"title": "Most", "context": "Čínský most je jen o 2,4 kilometru kratší než vůbec nejdelší most na světě, který se nachází nad jezerem Pontchartrain v americkém státě Louisiana, ten měří 38,422 kilometru. == Známé mosty == === V České republice === Barrandovský most Branický most (tzv. most Inteligence) v Praze Dálniční most Vysočina ve Velkém Meziříčí Duhový most v Bechyni Hranické viadukty Karlův most Kamenný most v Písku Mariánský most v Ústí nad Labem Most v Roudnici nad Labem Negrelliho viadukt Nuselský most Stádlecký řetězový most Staroměstský most v Děčíně Žďákovský most === Ve světě === Avignonský most Brooklynský most v New Yorku Fehmarnsundský most v Německu Forth Bridge ve Skotsku Golden Gate Bridge v San Francisku Galatský most Ironbridge v Anglii (nejstarší železný most) Most Akaši-Kaikjó Most přes Velký Belt Most Slovenského národného povstania v Bratislavě Pont Neuf v Paříži Ponte di Rialto v Benátkách Stari most v Mostaru, Bosna a Hercegovina Svinesundský most Tower Bridge v Londýně Viadukt Millau == Odkazy == === Reference === == Související články == Evidence mostů === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu most ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo most ve Wikislovníku Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (nakladatelství Libri)", "question": "Jak se jmenuje dopravní stavba sloužící k převádění dopravní cesty přes vodní tok?", "answers": ["Most"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Sbírka rozličných myšlenek – upistografie – veršovaná blahopřání, naivní poezie, připomínající lidovou tvořivost Chudobičky – milostné povídky a dramatické hříčky pro učenou společnost Kafíčko – jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace Bílá růže – žertovné dvouaktové drama Dostupné online Mařenčin košíček - příběhy. s ponaučením pro dívky Domácí kuchařka – beletristicky psaná, základní myšlenkou je nejen rozmanitost, vzhled a chuť jídla, ale také činorodý přístup ženy k domácím pracím Alois Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová, veselohra o třech jednáních; dnes málo známá, ve své době oblíbená životopisná divadelní hra, kromě jiného se zmiňuje uvedená kuchařská kniha. Pamětní síň M. D. Rettigové je v muzeu v Litomyšli Portrétní busta M. D. Rettigové (kolem 1860) je vystavena rovněž v muzeu v Litomyšli Jednotlivé památky vlastní muzeum v Ústí nad Orlicí Portrétní kresba (akvarel) a vyšívaný gratulační lístek jsou ve sbírce Národního muzea v Praze Literární pozůstalost spravuje Památník národního písemnictví v Praze Od června 2010 funguje na zámku v autorčiných rodných Všeradicích Galerie a muzeum Magdaleny Dobromily Rettigové", "question": "Ve kterém roce byla poprvé vydaná Domácí kuchařka od M. D. Rettigové?", "answers": ["1826"]}
{"title": "Mateřská škola", "context": "V mnoha jiných zemích se nazývá \"kindergarten\" (z němčiny - \"zahrada pro děti\") a označuje první stupeň vzdělání pro děti ve třídě (nultá úroveň ISCED). Tedy termín mateřská škola v některých zemích označuje součást formálního školního systému, zatímco v jiných zemích může znamenat předškolní zařízení nebo opatrovatelskou péči. Název se někdy neoficiálně, hovorově nahrazuje pojmem mateřská školka nebo jen školka, případně mateřinka. Friedrich Fröbel otevřel oficiálně první mateřskou školu v roce 1840 na oslavu 400. výročí objevení knihtisku Gutenbergem. První mateřskou školu v USA založila v roce 1856 Margarethe (Margaretta) Meyerová Schurzová (manželka státníka jménem Carl Schurz), a to ve městě Watertown ve státě Wisconsin. Od roku 1873 byla provozována jako veřejná instituce. Předchůdcem mateřské školy byly tzv. Opatrovny, které začaly vznikat v 1. polovině 19. stol. z důvodu rozšíření manufakturní výroby (do pracovního procesu byly zařazeny i ženy - matky a tak se předškolní děti potulovaly bez dozoru po okolí, zařazovaly se do různých žebráckých gangů nebo umíraly na zranění). V Čechách byl průkopníkem opatroven Jan Svoboda (1803 - 1844). V roce 1832 založil \"vzornou opatrovnu\" v Praze na Hrádku pod Emauzy. Pomocí her, říkanek a zpěvu vštěpoval tříletým až šestiletým dětem nenásilnou formou morální zásady a učil je základům čtení, psaní i němčiny. Vydal i několik vlivných publikací, např. Školka, Malý čtenář, Malý písař, Malý Čech a Němec.", "question": "Ve kterém roce byla oficiálně otevřena první mateřská škola?", "answers": ["1840"]}
{"title": "Tantal", "context": "Tantal je šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek, vysoce odolný proti kyselinám, je dobrým vodičem tepla a elektřiny. Při teplotách pod 150 °C je téměř chemicky inertní, nereaguje dokonce ani s lučavkou královskou. Za teplot pod 4,48 K se stává supravodičem I typu. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a kapalném oxidu sírovém (SO3). Poměrně snadno se tantal rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku. Tantal se v přírodě vyskytuje v minerálu tantalitu ((Fe,Mn)Ta2O6) a euxenitu (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem tantalu se nalézají v Austrálii, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a Egyptě. Výroba čistého kovu je značně komplikovaná, protože ve všech přírodních rudách jej doprovází niob, jehož chemické chování je velmi podobné. Obvykle se pro separaci těchto dvou kovů používá krystalizace jejich fluorokomplexů nebo frakční destilace pětimocných chloridů. Po přečištění sloučenin se elementární kovový tantal vyrábí elektrolyticky. Hlavní použití nachází tantal při výrobě elektronických součástek, hlavně tantalových kondenzátorů.", "question": "Jaká je chemická značka tantalu?", "answers": ["Ta"]}
{"title": "DC", "context": "V Česku se kapele někdy přezdívá Praha/Děčín, protože SPZ těchto dvou měst tvoří zkratku AC/DC. Bratři Angus Young, Malcolm Young a George Young se narodili v Glasgow ve Skotsku a do Austrálie se s většinou své rodiny přestěhovali v roce 1963. George se jako první z nich naučil hrát na kytaru a byl členem The Easybeats, nejúspěšnější australské kapely 60. let 20. století. V roce 1966 pak vydali mezinárodní hit \"Friday On My Mind\". Malcolm pokračoval ve stopách svého bratra a v Newcastlu v Novém Jižním Walesu hrál v kapele Velvet Underground (nezaměňovat se slavnější stejnojmennou kapelou z New Yorku). Malcolm a Angus Youngovi založili AC/DC v listopadu 1973. Dalšími členy se stali baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a Colin Burgess, bývalý bubeník kapely The Master's Apprentices. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Chequers v Sydney 31. prosince 1973. Později podepsali smlouvu s labelem Albert Productions. Sestava kapely se často měnila, jako první byl vyhozen Colin Burgess a posléze se v kapele vystřídalo několik baskytaristů a bubeníků. Ve stejné době začal Angus Young při koncertech nosit svou charakteristickou školní uniformu. Uniforma údajně pocházela z Ashfield Boys High School, kde studoval, a s nápadem, aby ji při koncertech nosil, přišla jeho sestra Margaret. Angus zkoušel také další kostýmy, například Spider-Mana, Zorra, gorilu, nebo parodii na Supermana jménem Super-Ang. V úplných začátcích také kapela experimentovala se saténovým oblečením, ale této myšlenky se členové vzdali, když zjistili, že stejně se obléká kapela Skyhooks z Melbourne. Bratři Youngovi dospěli k názoru, že Evans není dobrým frontmanem, protože jim připadal spíše jako glam rocker jako například Gary Glitter. Při koncertech často místo Evanse vystupoval první manažer kapely Dennis Laughlin, který byl dříve zpěvákem kapely Sherbet. Evans měl také s Laughlinem osobní spory, které přispěly k negativnímu pohledu ostatních členů kapely na jeho osobu. V důsledku těchto sporů byl Evans z kapely vyhozen a frontmanem AC/DC se stal zkušený zpěvák a přítel George Younga Ronald Belford \"Bon\" Scott. Bon Scott nahradil Evanse v září 1974. Scott předtím působil v kapelách The Spektors (1964–66), The Valentines (1966–70) a Fraternity (1970–73). Kapela nahrála s Evansem jen jeden singl a to \"Can I Sit Next to You\"/\"Rockin' in the Parlour\" a píseň \"Can I Sit Next to You\" byla nakonec nahrána znovu se Scottem pod názvem \"Can I Sit Next to You Girl\".", "question": "Kdy kapela AC/DC odehrála svůj první koncert?", "answers": ["31. prosince 1973"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území nynější České republiky. Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech 20. století československá nová vlna. Snímky Obchod na korze (1965), Ostře sledované vlaky (1967) a Kolja (1996) získaly Oscara za nejlepší cizojazyčný film, šest dalších se dostalo do užší nominace. Do české kinematografie je někdy zahrnována i tvorba českých exulantů, jako je Miloš Forman, Ivan Passer či Vojtěch Jasný. Vůbec prvním filmovým záznamem pořízeným na území dnešní České republiky byl americký film The Horitz Passion Play z roku 1897 věnovaný velkolepým pašijovým hrám v Hořicích na Šumavě. Prvním českým režisérem a kameramanem byl Jan Kříženecký, který od konce 90. let 19. století natáčel krátké dokumenty, zvané filmové aktuality. S hercem Josefem Švábem-Malostranským spolupracoval na krátkých filmových skečích, jako byl Výstavní párkař a lepič plakátů. První stálé kino založil Viktor Ponrepo v roce 1907 v Praze v domě U Modré Štiky. Před tím měla kina podobu kočovných stanů, film byl putovní atrakce. Po osamostatnění Československa se často natáčely nacionalistické filmy, mimo jiných Utrpením ke slávě (1919, režie Richard F. Branald) nebo Svatý Václav (1929, režie Jan S. Kolár). Zvuk byl v Československu poprvé použit ve filmu Když struny lkají .[zdroj? ] V září 1930 se v Československu konaly krajně pravicovým tiskem vyvolané nacionalistické demonstrace Čechů proti filmům mluveným v němčině. Vedly k zákazu všech potenciálně pobuřujících německých filmů v Československu, včetně protiválečného snímku Na západní frontě 1918 (režie Georg Wilheim Pabst). Stát ve 30. letech omezoval import zahraničních filmů a protežoval domácí tvůrce. V roce 1932 byl zaveden kontingentní systém, byla stanovena kvóta, podle níž směl za jeden film vyrobený v Československu jeho výrobce dovézt 7 zahraničních filmů. Později byla kvóta snížena na 1:5. Roku 1934 byl kontingentní systém zrušen a nahradil jej registrační systém; regulace dovozu byla zrušena, importéři za jeden dovezený film nadále platili registrační poplatek 20 tisíc korun. Tyto peníze se přes Fond pro podporu domácí výroby dostávaly formou dotací k československým tvůrcům. V roce 1933 byly zprovozněny ateliéry A-B Barandov. Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 došlo k první ze tří emigračních vln. Československo opustil herec a režisér Hugo Haas. Ve Spojených státech se jako experimentální filmař a dokumentarista uplatnil Alexander Hackenschmied, který v exilu používal příjmení Hammid. Do USA odešli též Jiří Voskovec, Jan Werich a skladatel Jaroslav Ježek. Válečné dokumentaristice se ve Velké Británii po dobu války věnoval Jiří Weiss.", "question": "Kdo byl prvním českým režisérem?", "answers": ["Jan Kříženecký"]}
{"title": "Genocida", "context": "Genocida (latinsky genocidium) je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako \"úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny\" ačkoliv co znamená \"část\" je předmětem debaty právníků. Genocidu definuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN. == Etymologie == Pojem \"genocida\" vymyslel Raphael Lemkin, právník polsko-židovského původu v roce 1944, z řeckého kořenu slova génos (γ) (narození, rasa, rod); a latinské přípony -cidium (zabít) skrze francouzské -cide. V roce 1933 Lemkin navrhl \"zločin barbarství\" právní radě Společnosti národů v Madridu. To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení. V roce 1943 Lemkin napsal: == Genocida jako zločin == === Mezinárodní právo === Následkem holokaustu Lemkin úspěšně prosadil všeobecné přijetí mezinárodních zákonů definujících a zakazujících genocidu. V roce 1946 první zasedání Valného shromáždění OSN přijalo resoluci 96, ve které potvrdilo, že genocida je zločinem podle mezinárodního práva, ale nezajistilo právní definici zločinu genocidy. V roce 1948 Valné shromáždění přijalo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, která poprvé stanovila právní definici genocidy. ==== Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN ====", "question": "Kdo vymyslel pojem genocida?", "answers": ["Raphael Lemkin"]}
{"title": "Lepra", "context": "Lepra (též malomocenství či Hansenova nemoc) je infekční onemocnění, způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla - kůži a sliznice. Počínaje rokem 1954 připadá na 31. ledna Světový den pomoci malomocným. Původně řecké slovo \"lepra\" označuje chorobu, při níž se loupe kůže (od slovesa Λ - loupu se). Tradiční český název \"malomocenství\" odkazuje zřejmě na poškození hmatu, které choroba způsobuje. Nejstarší zmínka o lepře pochází z období cca 1500 př. n. l., nejstarší tělesné pozůstatky vykazující jasné známky tohoto onemocnění sahají až do 4. tisíciletí př. n. l. V antických dobách najdeme zmínky zejména v starověkém Egyptě nebo např. v Indii, tradičně se jako lepra překládá jméno starozákonní choroby cara'at, moderní biblistika však má za to, že šlo o jinou kožní chorobu. Později byla zavlečena do Evropy, kde se rozšířila hlavně za křižáckých válek. Od 15. století ji v Evropě významem poněkud předčila tuberkulóza,[zdroj? ] způsobovaná příbuznými bakteriemi. Lepra byla považována za boží trest, malomocní byli soustředěni v tzv. leprosáriích. Poslední leprosárium v Evropě je v rumunském Tichileşti v deltě Dunaje. Původce nákazy objevil v roce 1869 norský mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen, proto bývá Mycobacterium leprae také označován po svém objeviteli jako 'Hansenův bacil'. Ten se geneticky od středověku nezměnil, ale omezila se příčina šíření. Mezi přenašeče této nemoci patří také divoká zvířata, jako např. pásovec devítipásý. Nemoc často probíhá bez příznaků a není nijak zvlášť nakažlivá (vyjma kožní formy vytvářející vředy, která je velmi nakažlivá). Za určitých okolností může ale dojít k rozvinutí její destruktivní formy. Ta napadá ve velkém Schwannovy buňky a makrofágy v periferní nervové soustavě. Ničí lidský imunitní systém a způsobuje znetvořeniny na končetinách a na obličeji (tzv. \"Lví obličej\" - facies leontina). Lepra se vyskytuje zejména v Latinské Americe, ve střední Africe, na Madagaskaru (Marana) a v jihovýchodní Asii (tzn. Indii, Bangladéši), známé jsou ale i případy z jižní Evropy, zejména Španělska a také z Rumunska. V Rumunsku se vyskytuje minimálně od 50. let, což ale bylo tajeno Ceauşescovým režimem. Výskytem lepry jsou známé ale i Havajské ostrovy, konkrétně ostrov Molokai (Kalaupapa), či ostrov Spinalonga ležící v Egejském moři. Podle WHO výrazně pokleslo množství lidí trpících leprou, a to asi z 5,2 miliónů lidí v roce 1985 přes 0,8 miliónů lidí v roce 1999 asi na 200 000 případů registrovaných v roce 2011.", "question": "Na který den připadá Světový den pomoci malomocným?", "answers": ["na 31. ledna"]}
{"title": "Německá demokratická republika", "context": "3. října 1990 došlo ke sjednocení se Spolkovou republikou, přičemž byly země obnoveny a Východní Berlín byl sjednocen se Západním Berlínem do jednotné spolkové země. Nedošlo však k obnově historických hranic zemí (viz mapa spolkových zemí v letech 1990-1993). == Klasifikace NDR == Dobová literatura v tehdejším Československu psala o NDR například jako o \"demokratickém státu, který je reprezentantem německého lidu, budujícího demokratický, mírumilovný a socialistický stát\". == Administrativní členění == Od 7. října 1949 do 22. července 1952 formálně federace složená ze 6 zemí (Länder): Berlín, Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko, Sasko, Sasko-Anhaltsko Postupně docházelo k čím dál silnější centralizaci a zákonem \"Gesetz über die weitere Demokratisierung des Aufbaus und der Arbeitsweise der staatlichen Organe in den Ländern der Deutschen Demokratischen Republik\" z 23. července 1952 (který vstoupil okamžitě v platnost) pak dochází na území NDR k definitivnímu odstranění posledních zbytků federalismu a přeměně NDR v centralistický stát a k faktickému zrušení zemí. 25. července 1952 se ve všech dosavadních zemích NDR konaly poslední schůze zemských sněmů.", "question": "Jakou zkratku měla Německá demokratická republika?", "answers": ["NDR"]}
{"title": "Jmelí", "context": "Celkově se však rozlišuje asi 70–100 druhů. == Popis == Jednotlivé druhy mohou být jednodomé nebo dvoudomé. Větve jsou na stonku uspořádány vstřícně, po dvou nebo v přeslenech. Listy jsou někdy zakrnělé na pouhé šupiny, jindy jsou plně vyvinuté. Vidličnaté květenství je úžlabní nebo koncové a skládá se z 1-7 květů. Květní stopky jsou zakrnělé nebo chybí. Plody bývají kulovité, oválné či elipsoidní, oplodí je na povrchu hladké či s mírnými výstupky, nepukavé, obvykle rozšiřované ptáky. == Mytologie == Lidé jsou fascinováni touto rostlinou již od pradávna. Řecký filozof a vědec Theofrastos zkoumal některé základní rysy této rostliny již několik set let před naším letopočtem. Keltskými druidy bylo jmelí považováno za posvátné, protože si drželo svou zelenou barvu po celou zimu. Věřili, že vyléčí každou chorobu a funguje i jako protijed. V antice sloužilo jmelí i jako kadidlo a vykuřovaly se s ním domy. Dodnes jmelí symbolizuje plodnost a štěstí. V Evropě a Severní Americe jsou populární polibky pod vánočním jmelím, které mají dotyčným přinést štěstí a lásku. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ZÍBRT, Čeněk. Hoj, ty štědrý večere : Od vánoc koledou do Nového roku.", "question": "Jak bylo v antice využíváno jmelí?", "answers": ["jako kadidlo"]}
{"title": "Nokia", "context": "Nokia (NYSE: NOK) je nadnárodní společnost se sídlem ve finském Espoo. Divize společnosti Nokia Solutions and Networks je největším světovým producentem infrastruktury pro telekomunikační sítě. Do roku 2014 zaměstnávala přes 130 000 zaměstnanců ve 120 zemích světa. Společnost hrála do roku 2014 velkou roli ve finské ekonomice, přičemž byla zdaleka největší finskou společností. Podíl Nokie na finském HDP dosahoval až 4 % (v roce 2015 klesl pod 1%) a společnost zajišťovala skoro čtvrtinu finského exportu. Od roku 2006 byl její obrat vyšší než celý státní rozpočet Finska. Akcie společnosti jsou kótovány na burzách v Helsinkách, New Yorku a Frankfurtu. Asi 46 % akcií drží investoři z USA. Společnost není přímo ani nepřímo kontrolována jinou společností či státem. Začátkem roku 2008 byla největším akcionářem banka Morgan Stanley, když vlastnila 8,3 % akcií. Nokia byla v letech 1998–2011 největším světovým výrobcem mobilních telefonů. Nedokázala však zareagovat na nástup nových chytrých telefonů a svou pozici vedoucího světového výrobce mobilních telefonů postupně zcela ztratila. V roce 2011 do čela firmy nastoupil bývalý vysoký představitel Microsoftu Stephen Elop, který mobilní divizi firmy v roce 2014 odprodal Microsoftu. Nokia však provedla restrukturalizaci [zdroj? ] a v roce 2017 byla výroba telefonů pod značkou Nokia obnovena, o výrobu a distribuci se však stará společnost HMD Global na základě licence. Společnost byla založena roku 1865 Fredrikem Idestamem ve městě Nokia nedaleko Tampere jako papírna. Později začala vyrábět i gumárenské výrobky. Po druhé světové válce rozšířila svou výrobu o telefonní a telegrafní kabely. V 70. letech minulého století pronikla na trhy telekomunikační elektroniky. Své gumárenské divize se zbavila až na konci 20. století. Název značky vznikl podle řeky Nokianvirta v jihozápadním Finsku.", "question": "Ve kterých letech byla společnost Nokia největším výrobcem mobilů?", "answers": ["1998–2011"]}
{"title": "Dům umění města Brna", "context": "Ředitelkou je od března 2013 Terezie Petišková. Pod DUMB spadá i Galerie G99 a Dům pánů z Kunštátu. Hlavní budova DUMB se nachází na Malinovského náměstí a byla postavena ve stylu vídeňské secese v roce 1910. Už od počátku sloužila jako Künstlerhaus čili Dům umělců. Po druhé světové válce byla budova Bohuslavem Fuchsem přestavěna ve stylu funkcionalismu. Konají se v ní výstavy současného umění, vernisáže. Cena Jindřicha Chalupeckého se v této instituci koná každé dva roky, v roce 2006 zvítězila Barbora Klímová, cenu diváků získali Rafani.", "question": "Kde se nachází hlavní budova DUMB?", "answers": ["Malinovského náměstí"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Je možné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky. Jupiter byl prozkoumán několika automatickými sondami, nejčastěji na začátku programu Pioneer a programu Voyager, kdy všechny tyto sondy kolem planety proletěly. Později přímo k Jupiteru zamířila sonda Galileo, která kolem planety po necelých osm let obíhala. Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy. Jupiter má nejméně 79 měsíců. První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymed a Callisto (nyní známé jako Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země. Tato skutečnost byla hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické teorie o pohybu planet; Galileiho vyhlášení podpory Koperníkově teorii jej dostalo do problémů s inkvizicí. Jupiter vznikl z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Protože úniková rychlost na \"povrchu\" Jupiteru je 59,54 km/s, což daleko převyšuje tepelnou rychlost molekul, zůstalo na něm nejspíše původní složení atmosféry, kterou nabalil už během vzniku z protoplanetárního disku. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Jupiteru trval jen několik století.", "question": "Má Jupiter více než 70 měsíců ?", "answers": ["Jupiter má nejméně 79 měsíců."]}
{"title": "Glukóza", "context": "Glukóza (dříve běžně glukosa) (z řec. γ, tj. glykys, česky sladký nebo γ, gleukos, česky mošt, sladké víno), v běžné řeči označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr, je jedním z monosacharidů ze skupiny aldohexóz. V chemických vzorcích oligosacharidů a polysacharidů se značí symbolem Glc. V čistém stavu je glukosa bílá krystalická látka sladké chuti. V přírodě běžná konformace glukózy je D-glukóza, která stáčí polarizované světlo doprava, odtud pochází její staré označení dextróza, které se doposud běžně používá v lékařské literatuře. D-glukóza se může připravit krystalizací z rostlinných šťáv, zejména z hroznů vinné révy, ale hlavní metodou její výroby je kyselá nebo enzymatická hydrolýza rostlinného škrobu, v Česku především bramborového. Glukóza existuje ve dvou enantiomerech, a to jako D-glukóza (vyskytující se v přírodě), nazývaná též dextróza, a její zrcadlový obraz, L-glukóza. Svými chemickými a fyzikálními vlastnostmi neliší, s výjimkou toho, že jejich vodný roztok stáčí rovinu polarizovaného světla opačným směrem. V živých organismech jsou však nezaměnitelné, protože L-glukóza nemůže být fosforylována hexokinázou a nemůže tedy vstoupit do metabolismu cukrů. Některé bakterie ovšem mají enzymy schopné L-glukózu zpracovat. L-glukóza chutná stejně jako D-glukóza a byla navržena jako umělé sladidlo, kvůli vysokým nákladům na výrobu ovšem nebyla rozšířená. Vzhledem k přítomnosti aldehydické skupiny patří glukóza k redukujícím sacharidům, tj. např. redukuje soli dvojmocné mědi na jednomocné, což se v minulosti užívalo ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení cukru v roztoku (například v moči).", "question": "Jakým symbolem ve vzorcích sacharidů se značí Glukóza?", "answers": ["Glc"]}
{"title": "Alkoholický nápoj", "context": "Podobným způsobem se vyrábí jablečné víno nebo víno z vinných hroznů, které daly nápoji jméno. Víno běžně obsahuje 10 až 15 % alkoholu, pivo přibližně polovinu, vyšších koncentrací již přirozenou fermentací nelze dosáhnout, takzvané pálenky se vyrábí destilací. Po konzumaci alkoholických nápojů nesmí lidé v mnoha zemích řídit dopravní prostředky, protože by mohli být nebezpeční sobě i druhým. Člověku, který alkohol nikdy nepije, se říká abstinent. Soustavným požíváním alkoholických nápojů v nadměrné míře se může vyvinout (jak duševní tak i tělesné) onemocnění – alkoholismus. Ohledně přiměřené dávky alkoholu se studie rozcházejí. Půjde však pravděpodobně o vliv systematické chyby studií, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Některé alkoholické nápoje (např. víno) mohou částečně organismu prospět (jistými ovocnými látkami jako jsou flavonoidy), ale podle výzkumu Cincinnatské univerzity vlastní alkohol zdraví škodí i v této míře bez ohledu na typ nápoje. Od malých dávek způsobuje i například karcinom prsu – dvě alkoholové jednotky (půl litru piva s 4 % alkoholu) za den zvyšují riziko této rakoviny o 24 %. Malé dávky zvyšují riziko i dalších typů rakovin. Alkohol způsobuje přibližně 6 % rakovin a nepomáhá proti kardiovaskulárním onemocněním. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny alkoholické nápoje klasifikuje jako prokázané karcinogeny skupiny 1 (kde je například i tabákový kouř či radioaktivita). Za efektivní způsob snížení rizika rakoviny se považuje snížení konzumace alkoholických nápojů.", "question": "Jak se říká člověku, který alkohol nikdy nepije?", "answers": ["abstinent"]}
{"title": "Motivace", "context": "Motivy jsou osobní příčiny určitého chování – jsou to pohnutky, psychologické příčiny akcí a reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb. Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. Potřeby dělíme na: biologické (biogenní, primární, vrozené) - potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku apod. Slouží k přežití, reprodukci nebo k udržení zdraví. sociální (psychogenní, sekundární, získané) - kulturní (vzdělání, kulturní život apod.) a psychické (radost, štěstí, láska apod.). Zajišťují adaptaci na sociální podmínky, reagují na nedostatek v sociálním bytí. Motivace může vycházet z vnitřních nebo vnějších pohnutek a podnětů. Často bývá kombinací obou. vnitřní motivace - výsledek potřeb a zájmů člověka (potřeba poznávací, seberealizace, kulturní potřeby) vnější motivace - je určena působením vnějších podnětů (hrozba trestu, možnost odměny) Americký psycholog Abraham Maslow je autorem stupňovitého řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle jejich naléhavosti pro člověka. Potřeby vyšší se objevují až po uspokojení potřeb nižších. Člověk má obvykle potřebu seberealizace, pokud není hladový, je v bezpečí, milován a uznáván. Např. člověk netouží po nových závěsech do pokoje nebo obraze (5. stupeň), když je ohrožován nějakou katastrofou nebo je hladový (nenaplněný 1. a 2. stupeň). Pud – vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský apod.) Zájem – získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba. Aspirace (ambice) – snaha o sebeuplatnění, vyniknutí. Někdy se označuje také jako ctižádost. Cíl – uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod. Ideály – jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života apod. Zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost.", "question": "Z čeho může vycházet motivace?", "answers": ["z vnitřních nebo vnějších pohnutek a podnětů"]}
{"title": "Kryptografie", "context": "Kryptografie neboli šifrování je nauka o metodách utajování smyslu zpráv převodem do podoby, která je čitelná jen se speciální znalostí. Slovo kryptografie pochází z řečtiny – kryptós je skrytý a gráphein znamená psát. Někdy je pojem obecněji používán pro vědu o čemkoli spojeném se šiframi jako alternativa k pojmu kryptologie. Kryptologie zahrnuje kryptografii a kryptoanalýzu, neboli luštění zašifrovaných zpráv. Kryptografie se po staletí vyvíjela k větší složitosti zároveň s lidskou civilizací a mnohokrát ovlivnila běh dějin. Zejména utajení či vyzrazení strategických vojenských informací může mít zásadní vliv. Ale také prozrazení politických intrik, přípravy atentátů nebo i jen prozrazení milenců a podobně, to vše může úzce záviset na bezpečném přenosu informací a na schopnostech protivníka šifru rozbít. První doložení o zašifrování zprávy pochází z roku 480 př. n. l. za období Řecko-Perských válek v bitvě u Salamíny. Do historie kryptografie se zapsal i významný římský vojevůdce a politik Julius Caesar, a to vynalezením šifry, která byla pojmenována jako Caesarova šifra. Ta byla ovšem dosti primitivní, nicméně obor šifrování se velice rychle rozvíjel a již na přelomu středověku a novověku dosáhl pozoruhodných pokroků a šifry nečekaného stupně odolnosti. Např. expertům španělské tajné služby trvalo v roce 2017 i s veškerým moderním vybavením celého půl roku, než prolomili šifrování korespondence mezi španělským králem Ferdinandem Aragonským a jeho generálem Gonzalem Fernándezem de Córdoba, který vedl tažení španělských vojsk na Apeninském poloostrově na přelomu 15. a 16. století.Celé období kryptografie můžeme rozdělit do dvou částí.", "question": "Ze kterého jazyka pochází slovo kryptografie?", "answers": ["z řečtiny"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Dne 14. února 1919 se Einstein rozvedl s Milevou a 2. července téhož roku se oženil se svou sestřenicí Elsou Löwenthalovou, rozenou Einsteinovou (Löwenthalová bylo příjmení po jejím prvním manželovi Maxovi). Elsa byla Albertovou první sestřenicí z matčiny strany a druhou sestřenicí z otcovy strany. Byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi. Toto manželství zůstalo bezdětné. Roku 1922 se Einstein se svou ženou Elsou vydal na lodi Kitano Maru do Japonska. Cesta je přivedla také do dalších asijských přístavů, například do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Einstein zemřel v Princetonu 18. dubna 1955. Zanechal zobecněnou teorii gravitace nevyřešenou. Kremace jeho těla proběhla ještě tentýž den v Trentonu v New Jersey. Jeho popel byl rozptýlen na utajeném místě. Jeho mozek se nicméně zachoval v nádobě Dr. Thomase Stolze Harveye, patologa, který prováděl pitvu Einsteina. Harvey na něm neshledal nic nenormálního, ale další analýzy v roce 1999 týmem na McMasterově Univerzitě odhalily, že jeho jedna část Einsteinovi chyběla a kvůli její kompenzaci byl Einsteinův temenní lalok o 15 % větší než obyčejně bývá. Tato oblast mozku je zodpovědná za matematické myšlení, vizuálně prostorové vnímání a představy pohybu. == Osobnost == Albert Einstein byl respektovaný pro svou přátelskost zakořeněnou v jeho pacifismu.", "question": "kde zemřel Albert Einstein ?", "answers": ["Princetonu"]}
{"title": "Georges Danton", "context": "Georges Jacques Danton (26. října 1759 – 5. dubna 1794) byl francouzský právník a politik, který se stal vůdčí osobností rané fáze Velké francouzské revoluce. == Biografie == Danton se narodil 26. října 1759 v Arcis-sur-Aube jako syn Jacquese Dantona a Mary Camusové. Po studiu práv se stal advokátem v Paříži. Roku 1787 se oženil s Antonietou Gabrielou Charpentier. V letech 1785–1791 byl advokátem královské rady. V roce 1790 založil spolu s Camillem Desmoulinsem (novinářem a přítelem z mládí) a J.-P. Maratem klub kordelierů. V roce 1791 se stal členem Pařížské komuny. Roku 1792 se významně podílel na svržení monarchie, proto také po ustanovení nové vlády získal post ministra spravedlnosti. Jeho podíl na zářijových masakrech je nejasný, ví se však, že je schválil a nesnažil se jim zabránit. Téhož roku byl zvolen do národního konventu, po porážce francouzských armád rezignoval z místa ministra spravedlnosti. V lednu roku 1793 hlasoval pro smrt krále. Významně se podílel na vytvoření revolučního tribunálu a stal se členem nového rozhodovacího orgánu výboru pro veřejné blaho. Navštěvoval francouzské vojáky a podporoval je, prosazoval nový systém vzdělávaní a byl členem legislativního výboru pro vytváření nového systému vlády. Zúčastnil se svržení Girondistů a chopil se s dalšími kordeliéry absolutní moci. Vytvořil z Výboru pro veřejné blaho diktátorský orgán. Brzy však byl zavražděn jeho spojenec Marat a Danton byl donucen opustit křeslo Výboru pro veřejné blaho. Protože se snažil zabránit teroru, dostal se do boje s radikálními jakobíny v čele Robespierra. Teror zastavit však nedokázal a roku 1794 po popravě Hébertistů, byl s ostatními kordeliéry Robespierrem obviněn z korupce a 5. dubna 1794 popraven. Jeho poprava otevřela dveře extremní části revoluce. == Odkazy == === Literatura === FURET, François. \"Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770-1814\". Praha: Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9. MAUROIS, André: \"Dějiny Francie\". TINKOVÁ, Daniela. \"Revoluční Francie 1787-1799.\" Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Georges Danton ve Wikimedia Commons Osoba Georges Jacques Danton ve Wikicitátech Encyklopedické heslo Danton v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Kdy se narodil Georges Danton ?", "answers": ["26. října 1759"]}
{"title": "Autismus", "context": "Pro diagnostiku dospělých se navíc používají zcela odlišné testové sady. Dříve (do devadesátých let) běžně docházelo k záměně za lehkou mozkovou dysfunkci, schizofrenii a různé další formy poruchy osobnosti. Řada probíhajících výzkumů naznačuje nové možnosti především rané diagnostiky autismu (funkční magnetická rezonance, analýza motoriky, analýza hlasu, EEG markery, hladiny metaloproteinů), zatím žádná z těchto metod však neprokázala obecnou platnost, byť výsledky některých postupů jsou nadějné. Vyvíjejí a upřesňují se i definice jednotlivých forem autismu, významnou změnu přinesla nová verze amerického diagnostického manuálu psychických chorob DSM-5, tato změna je nicméně často diskutovaná a někdy vnímaná kontroverzně. Termín autismus vymyslel a poprvé použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler v roce 1911, podle řeckého slova pro \"sám, já\", aby popsal obtíže schizofreniků při komunikaci s druhými lidmi. Detailnější popis autismu v dnešním smyslu vymyslel teprve v roce 1943, kdy psychiatr Leo Kanner v Baltimoru pozoroval 11 dětí s podobnými příznaky nedostatku zájmu o druhé. Ve stejné době prováděl ve Vídni podobná pozorování Hans Asperger, i když dnes je jeho jméno spojeno spíše s odlišnou lehčí formou autismu, přezdívanou jako Aspergerův syndrom. Jeho práce zůstala během druhé světové války neznámá a jeho články byly znovu objeveny až teprve v polovině devadesátých let. Schopnosti a chování různých autistických jedinců se navzájem velmi liší a různí lékaři často mohou dospět k různým diagnózám. Smyslové vnímání autistů je oproti ostatním lidem odlišné a na určité podněty proto mohou reagovat jinak. V stupni postižení smyslového vnímání jsou velké rozdíly. Zdravé děti jsou od časného věku společenské bytosti - navazují oční kontakt, otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se.", "question": "Kdo vymyslel termín autismus?", "answers": ["Eugene Bleuler"]}
{"title": "A-1 Pictures", "context": "A-1 Pictures (japonsky 株・ワ・ピ, Kabušiki kaiša É Wan Pikučázu) je japonské animační studio založené v roce 2005, zaměřující se na tvorbu anime seriálů. Je dceřinou společností produkční společnosti Aniplex, kterou vlastní Sony Music Entertainment Japan. Zenmai zamurai (v koprodukci se studiem No-Side; 2006–2009) Ókiku furikabutte (2007) Robby & Kerobby (2007–2008) Persona: Trinity Soul (2008) Tecuwan Birdy (. 2008) Kannagi (v koprodukci se studiem Ordet, 2008) Kurošicudži (2008) Valkyria Chronicles (2009) Fairy Tail (v koprodukci se studiem Satelight; 2009–2013) Working. !! (2010) So ra no wo to (2010) Ókiku furikabutte: Nacu no taikai-hen (2010) Senkó no Night Raid (2010) Kurošicudži II (2010) Seikimacu okaruto gakuin (2010. ) Togainu no či (2010) Fractale (v koprodukci se studiem Ordet, 2011) Ao no Exorcist (2011) Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai. (2011) Uta. no Prince-sama: Madži Love 1000% (2011) The IDOLM@STER (2011) Working'!! (2011) Učú kjódai (2012–2014) Curitama (2012. ) Sword Art Online (2012) Šinsekai jori (2012) Čó soku henkei Gyrozetter (2012) Magi (2012) Ore no kanodžo to osananadžimi ga šuraba sugiru (2013) Vivid Red Operation (. 2013) Ore no imóto ga konna ni kawaii wake ga nai. (2013) Uta no Prince-sama: Madži Love 2000% (2013) Servant x Service (2013) Gin no sadži (2013. ) Magi: The Kingdom of Magic (2013–2014) Galileo Donna (2013) Gin no sadži (2014) Sekai seifuku: Bórjaku no Zvezda (2014) Fairy Tail (v koprodukci. se studiem Bridge; 2014–2016) Rjúgadžó Nanana no maizókin (2014) Sword Art Online II (2014) Aldnoah Zero (v koprodukci se studiem Troyca; 2014–2015) Persona 4. : The Golden Animation (2014) Kurošicudži: Book of Circus (2014) Šigacu wa kimi no uso (2014–2015) Nanacu no taizai (2014–2015) Magic Kaito 1412. (2014–2015) Saenai Heroine no sodatekata (2015) The Idolmaster Cinderella Girls (2015) Uta no Prince-sama: Madži Love Revolutions (2015) Mahó šódžo Lyrical Nanoha ViVid (2015). Gunslinger Stratos: The Animation (2015) Denpa kjóši (2015) Gate: Džieitai kano či nite, kaku tatakaeri (2015) Working!!! (2015) The Idolmaster Cinderella Girls 2 (2015. ) Subete ga F ni naru (2015) Gakusen toši Asterisk (2015) Boku dake ga inai mači (2016) Hai to gensó no Grimgar (2016) Gjakuten saiban (2016) Qualidea Code (2016) Nanacu no taizai: Seisen no širuši (2016) Uta no Prince-sama: Madži Love Legend Star (2016) Granblue Fantasy (?", "question": "Která společnost vlastní produkční společnost Aniplex?", "answers": ["Sony Music Entertainment Japan"]}
{"title": "Japonsko-rjúkjúské jazyky", "context": "Japonsko-rjúkjúské jazyky jsou jednou z jazykových rodin a jsou rozšířeny hlavně na ostrovech Japonska. Jednotlivé jazyky, ačkoliv v mluvené formě vzájemně nesrozumitelné, jsou často považovány za pouhé dialekty japonštiny. Příbuznost s jinými jazyky je nejasná – nejčastěji se hledá u korejštiny a jazyků altajských, s tím, že japonsko-rjúkjúské jazyky byly výrazně ovlivněny původním jazykovým substrátem, snad podobným ainštině či jazykům austronéské rodiny. Japonština (日) (130 milionů mluvčích) hačijó – starobylé dialkety ostrova Hačijódžima a ostrovů Daitó. vlastní japonština východní japonština západní japonština dialekty ostrova Kjúšú sacuma-ben – dialekt jižního Kjúšú (Sacagú) Rjúkjúské jazyky (琉). amamština (奄) (130 000 mluvčích, občas bývají její severní a jižní nářečí považována za dva samostatné jazyky) mijakština (mjáku haci, 宮) (55 000 mluvčích) okinawština (učinágači,. 沖) (900 000 mluvčích) Kunigamština (méně než 100 000 mluvčích, občas považována za dialekt okinawštiny) jaejamština (jaima muní, 八) (45 000 mluvčích) jonagunština (与) (1 800 mluvčích, občas považována za dialekt jaejamštiny) Seznam jazyků Japonština Rjúkjú", "question": "Kde jsou rozšířeny Japonsko-rjúkjúské jazyky?", "answers": ["hlavně na ostrovech Japonska"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Česká televize skončila s premiérovým vysíláním Simpsonových v první polovině roku 2010, kdy dokončila 20. řadu a reprízovala 19. a 20. řadu, na které v té době ještě vlastnila vysílací práva. Od 20.10.2015 vysílá FTV Prima prvních 20 řad (až do epizody Hysterka Líza - poslední díl ve standardním formátu) v širokoúhlé HD kvalitě. Do 21. řady se na překládání seriálu do češtiny vystřídala celá řada překladatelů. Od té doby jej překládá Vojtěch Kostiha. Režisérem českého znění Simpsonových je Zdeněk Štěpán. Za dabingovou režii Simpsonů získal v letech 2000 a 2013 cenu Františka Filipovského. Slovenský dabing Simpsonových neexistuje, neboť televizní stanice na Slovensku užívají českou jazykovou verzi. Simpsonovi v průběhu své televizní existence získali řadu ocenění. Tak například Bart Simpson byl časopisem Time vedle Franka Sinatry či Stevena Spielberga umístěn do žebříčku padesáti nejvlivnějších osobností v zábavním průmyslu (byl jedinou fiktivní postavou). Simpsonovi mají také svou vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a také překonali dosavadní rekord seriálu Flintstoneovi v počtu dílů. Pokud se zpomaleně krokují jednotlivé snímky animace, je možno nalézt nečekané vtípky od tvůrců The Simpsons. Obvykle jde o nápisy, tváře postav známých osobností, které se mihnou v pozadí, děj v pozadí je v rozporu s logikou příběhu a podobně.", "question": "V kterém roce získal Zdeněk Štěpán cenu Františka Filipovského?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Slovanské jazyky", "context": "Slovanské jazyky představují jednu ze skupin indoevropských jazyků. Studiem těchto jazyků se zabývá slavistika. Všechny slovanské jazyky začínaly jako indoevropský prajazyk, ze kterého se později zřejmě oddělil baltsko-slovanský prajazyk. Ten se poté rozdělil na dva jazyky: prabaltštinu a praslovanštinu, která byla východiskem pro všechny slovanské jazyky. západoslovanské jazyky česko-slovenské jazyky čeština slovenština lužickosrbské jazyky hornolužická srbština dolnolužická srbština lechické jazyky polština pomořanština kašubština severní slovinština – mrtvý jazyk polabština – mrtvý jazyk slezština. – někdy pokládána pouze za nářečí polštiny východoslovanské jazyky běloruština ukrajinština ruština rusínština smíšené jazyky suržyk (směs ukrajinštiny a ruštiny) trasjanka (směs běloruštiny a ruštiny) russenorsk (směs ruštiny a norštiny) jihoslovanské jazyky západní větev chorvatština srbština bosenština černohorština. slovinština zámuřština východní větev makedonština bulharština staroslověnština – mrtvý jazyk církevní slovanština – liturgický jazyk pravoslavných církví slovio slovianski mezislovanský glagolica proslava ruslavsk (varianta slovia) novoslovienskij jazyk Existuje domnělá větev tzv. severoslovanských jazyků, na níž se usuzuje kvůli nalezení záznamů staronovgorodštiny, která se značně odlišuje od soudobých slovanských jazyků. Na slovanské jazyky se odkazují i konstruované jazyky některých nadšenců, které jsou inspirované převážně absencí živých severoslovanských jazyků: ve světě Ill Bethisad vozgičtina (vuozgašu) skuodština ostatní severoslovanské jazyky lydnevi sievrosku (sevorian) slaveni slavisk Slovanské jazyky v současnosti používají několik variant latinky: západoslovanské jazyky a západní jihoslovanské jazyky (kromě srbštiny) a několik variant cyrilice: východoslovanské jazyky, východní jihoslovanské jazyky a srbština. Historické je především nejstarší slovanské písmo hlaholice, patrně autorství věrozvěstů Cyrila a Metoděje a užívané pro církevní účely dosud. Historickou výjimkou byly středověké, zejména staročeské, glosy v židovských spisech, psané hebrejským písmem, zvané lešon Kenaan (kenánský jazyk).", "question": "Která věda se zabývá studiem slovanských jazyků?", "answers": ["slavistika"]}
{"title": "Müsli", "context": "Müsli (původně Birchermüesli nebo Müesli ve švýcarské němčině, Müsli ve spisovné němčině, [ˈ̥li]) je druh pokrmu z obilnin, v některých částech světa oblíbený jako snídaně. Základní verze se skládá z tepelně neupravených ovesných vloček a ovoce. Ve Švýcarsku je jedí též jako lehkou večeři; pojmem Birchermüesli complet se pak rozumí müsli, chléb s máslem a káva s mlékem. Obsahuje vlákninu Müsli se připravuje ve dvou hlavních podobách: jako čerstvé a suché. První druh müsli je sypká směs zejména ovesných vloček a kousků různého sušeného ovoce, ořechů a semínek. Běžně obsahuje i jiné obilné vločky, například pšeničné či žitné. Suché müsli je v současnosti běžně dostupné v podobě průmyslově balených směsí, ačkoli řada lidí si ráda připravuje vlastní. Existuje řada druhů müsli, například s medem, různým kořením či čokoládou. Suché müsli lze pohodlně skladovat po řadu let. Jeho příprava je rychlá, stačí je smísit s mlékem, jogurtem či ovocnou šťávou a případně kousky čerstvého ovoce. Druhý typ müsli (původní) představuje čerstvě připravená směs ovesných vloček, předem namočených ve vodě nebo ovocné šťávě, a na jemno nastrouhaného nebo rozmixovaného jablka. Mezi další obvyklé přísady patří na kousky nakrájené nebo strouhané čerstvé ovoce (např. banány, lesní plody, hrozny, mango), sušené ovoce, mléčné výrobky (např. jogurt, smetana, kondenzované mléko, čerstvý sýr, tvaroh), citronová šťáva, strouhané ořechy, semínka, koření (především skořice) a med. K přípravě čerstvého müsli není vhodné čerstvé mléko, neboť se snadno sráží působením kyselin z jablka. Müesli vynalezl okolo roku 1900 švýcarský lékař Maximilian Bircher-Benner pro pacienty ve své nemocnici, kde strava bohatá na čerstvé ovoce a zeleninu tvořila stěžejní část léčby. Vzorem mu prý byl podobně \"podivný pokrm\", který jemu a jeho manželce podali během túry ve švýcarských Alpách. Bircher-Benner sám jídlo pojmenoval jako \"d'Spys\" (švýcarská podoba německého \"die Speise\", neboli pokrm). Výraz Müesli je pak zdrobnělina švýcarského podstatného jména \"Mues\" (německy \"Mus\"), tedy kaše. Ve své současné podobě je müsli oblíbeno na Západě od 60. let 20. století v rámci rostoucího zájmu o zdravou a vegetariánskou stravu. Aşure", "question": "Jaké národnosti byl Maximilian Bircher-Benner, lékař, který vynalezl müesli?", "answers": ["švýcarský"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem. V 19. století se z Litvy stěhovali do Haliče a poté zakotvili v Rakousko-Uhersku. Jeho původní židovské jméno znělo Šlomo Simcha. Freud je německým překladem hebrejského Simcha, což značí \"radost\". Jméno Šlomo (či Solomon) obdržel po dědovi, který zemřel nedlouho před jeho narozením. Šlomo Simcha pak znamená \"moudrý muž, který se těší z učení\". Podle jiné teorie nese jméno po burgundském králi svatém Zikmundovi, českém národním patronu (nezaměňovat s českým králem Zikmundem Lucemburským). Motivací volby tohoto jména měla být snaha po konformitě s českým (a zároveň katolickým) okolím. Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Ja'akova Freuda s Amálii Nathanovou. Narodil se do společenství asimilovaných židů v Příboře na Moravě, kde rodina žila do Sigmundových tří let.", "question": "Jaké je rodné jméno Sigmunda Freuda?", "answers": ["Sigismund Šlomo Freud"]}
{"title": "Prokop Holý", "context": "== Hodnocení a odkaz == Oproti Janu Žižkovi zanechala historická obec o jeho následníkovi Prokopovi Holém jen skromné množství literárních prací. Jedinou moderní českou biografií zůstává kniha historika Josefa Macka Prokop Holý z roku 1953, která je však silně poznamenaná autorovým raným komunistickým smýšlením. Jiné faktografické kapitoly nebo populární články jsou součástí větších publikací, mezi něž patří studie A. Neubauera otištěná v Českém časopisu historickém XVI. (str. 28), kapitola Ve stopách Žižkových v knize Jaroslava Kosiny Velikáni našich dějin, druhá část knihy Rudolfa Urbánka Lipany a konec polních vojsk s podtitulem Prokop Holý a česká otázka a článek historika Františka Michálka Bartoše v knize Světci a kacíři (1949). Z prací před rokem 1900 se přímo či nepřímo životem táborského duchovního správce zabývá již několikrát výše citovaná Historie česká od Enea Silvia Piccolominiho a pozdější práce Zachariáše Theobalda (Hussitenkrieg) nebo Jacquese L'enfanta (Histoire de la guerre des Hussites et du concile de Basle). V roce 1784 vydal v Praze osvícenec a historik Johann Heinrich Wolf anonymně knihu Leben der beiden Prokope (Život obou Prokopů), kde Prokopa Holého nadšeně nazýval \"českým Hanibalem\" nebo \"českým lvem\". Roku 1844 vyšla v Paříži oslava husitů v díle George Sandové s názvem Procope le Grand.", "question": "Kde zemřel Prokop Holý ?", "answers": ["Lipany"]}
{"title": "Slunce", "context": "Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2V. Obíhá okolo středu Mléčné dráhy ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let. Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět.", "question": "Jaká je teplota na povrchu Slunce?", "answers": ["asi 5 800 K"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Vyhlášená je konzumace jahod se šlehačkou. Jahody se používají i jako dekorační doplněk pro míchané nápoje a značné obliby v celosvětovém zastoupení má konzumace jahod spolu se sektem.", "question": "Považují se jahody za příčinu alergických reakcí?", "answers": ["Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí."]}
{"title": "Opera", "context": "Až ve 2. polovině 18. století pod vlivem myšlenek osvícenství a postupné demokratizace společnosti, včetně operního publika, začíná být podporována tvorba a produkce v domácích jazycích i uvádění cizích (zejména francouzských a italských) oper v překladech. Italština kolem roku 1800 mizí z divadel ve Francii a ve střední Evropě (v Praze roku 1807), po roce roku 1850 i ve Španělsku a Rusku, nepřetržitě se udržuje jen v Londýně (v Royal Opera House se hrálo výlučně italsky do roku 1892). Ve střední a severní Evropě částečně a dočasně nahradila italštinu jako operní jazyk němčina, protože i v mnoha městech mimo německy mluvící území (Amsterdam, Kodaň, Praha, Budapešť, Lublaň) městské elity němčinu ovládaly. Repertoár a produkce v národních jazycích právě v opeře jako v té době nejprestižnějším uměleckém oboru se ale staly významným znakem kulturní samostatnosti řady evropských národů v době národního probuzení a ve 2. polovině 19. století bylo systematické překládání všech libret v naprosté většině evropských divadel pravidlem. Publikování libret za účelem jejich studia v průběhu představení skončilo se zavedením zatemnění hlediště koncem 19. století. Ve velkých divadlech anglosaského prostoru se však kolem roku 1900 prosadilo uvádění oper v originálním jazyce (to souviselo i s nedostatkem původního anglickojazyčného repertoáru), tedy vedle italštiny též ve francouzštině a v němčině; jiné jazyky jako ruština nebo čeština přišly na řadu až mnohem později.", "question": "Proč němčina nahradila italštinu jako operní jazyk ve střední a severní Evropě?", "answers": ["protože i v mnoha městech mimo německy mluvící území (Amsterdam, Kodaň, Praha, Budapešť, Lublaň) městské elity němčinu ovládaly"]}
{"title": "Vlajka Evropské unie", "context": "Vlajka Evropské unie je symbolem EU, zobrazuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí. Přestože je vlajka spojována s Evropskou unií, původně byla užívána Radou Evropy a měla reprezentovat celou Evropu, nikoliv konkrétní organizaci. == Historie == Když začátkem padesátých let Evropská komise hledala vhodný motiv pro budoucí vlajku EU, navrhl šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi přejmout vlajku, jím založené, Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na na finálním návrhu Arsè Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií. Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd. === Počet hvězd === Počet hvězd je ustálen na dvanácti a nesouvisí s počtem členů Evropské unie. V roce 1953 měla Rada Evropy 15 členů. Bylo navrženo, aby budoucí vlajka měla jednu hvězdu pro každého člena, přičemž by se počet při přijetí nových členů již neměnil. Proti tomu se postavilo Západní Německo, neboť jedním ze členů Rady bylo sporné území Sársko a vlastní hvězda by vyvolávala představu samostatnosti území. V této souvislosti Francie protestovala proti 14 hvězdám, neboť by to vyvolalo představu pohlcení Sárska Německem. Je mýtem, že by poté italský zástupce protestoval, že 13 je nešťastné číslo a rovněž poukazoval na skutečnost, že původní vlajka Spojených států měla tento počet hvězd. Hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy.", "question": "Jaká je barva hvězd na vlajce Evropské unie?", "answers": ["zlatých"]}
{"title": "Slunce", "context": "Oběh trvá přibližně 226 milionů let. Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −.", "question": "Jak staré je zhruba Slunce?", "answers": ["4,6 miliard let"]}
{"title": "Neverbální komunikace", "context": "Neverbální komunikace, někdy též označována jako nonverbální, je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem. Probíhá při komunikační výměně, též může probíhat i při sociální interakci. Volně opsáno jde o komunikaci beze slov. Produkované neverbální signály jsou mnohovýznamnové a mohou se lišit jak na úrovní kulturní, tak na úrovni individuální. Neverbální projevy se obvykle dělí do skupin (podle abecedy): haptika - dotyk kinezika a její součást gestika - pohyby celého těla a rukou mimika - pohyby obličeje oční kontakt (občas též vizika) posturika - postoj celého těla proxemika - vzdálenost komunikujících chronemika - nakládání s časem při neverbální komunikaci Prostřednictvím neverbální komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe, jak svého partnera a o vlastních emocích, napětí a rozpoložení. Neverbální signály vysíláme většinou podvědomě a přijímáme je také podvědomě. Mnozí z nás však pod tlakem konvenční morálky předstírají, že jsme jim sympatičtí, že je něco zajímá, že všemu rozumí apod. Pak se snaží přizpůsobit i mimoslovní komunikaci předstíranému dojmu. Podívejme se například do novin na fotografie politiků: mnoho z nich používá naučeného gesta otevřených dlaní, které mimoslovně vyjadřují \"nemám zbraň, jdu do toho s čistými, přátelskými úmysly. Často je patrné, že je to naučené a záměrně použité gesto, které má vyslat pozitivní signály. Při \"čtení\" mimoslovní komunikace se nelze spoléhat jen na výraz obličeje. Může poskytnout cenné informace, ale mnohé může být účelově předstírané. Pokud se chceme orientovat podle řeči těla druhých lidí, pak si můžeme být jisti pouze tehdy, když jsou alespoň tři projevy mimoslovní komunikace v souladu, vyjadřují totéž, když tři signály vyjadřují například rozpaky, pohodu, nervozity, agresivitu nebo oddanost.", "question": "Jak je nazývána komunikace beze slov ?", "answers": ["Neverbální"]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu. Tento způsob popravy je používán téměř výlučně jen ve Spojených státech. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý. Tento postup je ale v každém státě jiný, např. ve státě Florida je zaveden automatický postup, který má tři fáze. První fáze: napětí 2300 V, proud 9,5 A po dobu 8 sekund, druhá: 1000 V, 4 A, 22 sekund, třetí: 2300 V, 9,5 A, 8 sekund. Skutečné hodnoty napětí a proudů jsou ale při popravě jiné, závisí na elektrickém odporu těla odsouzence. Při popravě je v místnosti cítit spálená kůže a maso. Poprava může být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězni vypadnou oční bulvy. Vězeň otéká, někdy začne hořet. Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.", "question": "Kdo přišel na nápad popravovat elekřinou?", "answers": ["Alfred P. Southwick"]}
{"title": "Imagine Dragons", "context": "Imagine Dragons je americká rocková skupina z Las Vegas založená v roce 2008. Jejími členy jsou zpěvák, klavírista, kytarista a bubeník Dan Reynolds, baskytarista Ben McKee a kytarista Wayne Sermon a také bubeník Dan Platzman. Skupina je přirovnávána k takovým kapelám jako jsou The Killers nebo Arcade Fire. Pro širokou veřejnost na celém světě se poprvé proslavili písní \"Radioactive\". == Vznik a charakteristika == V roce 2008 hlavní zpěvák Dan Reynolds poznal bubeníka Andrewa Tolmana na Brigham Young University, kde oba studovali. Tolman do kapely přivedl svého kamaráda ze střední školy, Daniela Wayna Sermona, který absolvoval na Berklee College of Music. Tolman poté do skupiny angažoval svou ženu Brittany Tolman, aby zpívala doprovodné vokály a hrála na klávesy. Sermon poté přišel se svým spolužákem Benem McKeem, aby se přidal ke kapele a tím se doplnili členové kapely. Skupina se proslavila v Provu v Utahu, svém rodném městě a pak přesídlila do Las Vegas, rodného města Dana Reynoldse, kde nahrála a vydala své první tři extended play. Jejich hudba je často popisována jako pozitivní a povznášející. Skupina se zdržuje od používání hrubých výrazů ve svých textech nebo na jejich koncertech. Jméno skupiny je anagram, původní slova jsou známá pouze členům kapely. == Historie skupiny == === První roky (2008–2010) === Skupina vydala dvě extended play nazvané Imagine Dragons a Hell and Silence v roce 2010 a obě nahrála v Battle Born Studios. Do tohoto studia se vrátili v roce 2011. Další EP s názvem It's Time bylo vytvořené ještě před podpisem nahrávací smlouvy. === Continued Silence, Hear Me a Night Visions (2011–2014) === V listopadu 2011 podepsali Imagine Dragons smlouvu s nahrávací společností Interscope Records. Úzce spolupracují s producentem Alexem Da Kidem, se kterým nahráli své první velké nahrávky ve Westlake Recording Studios v Západním Hollywoodu v Kalifornii.", "question": "Kdo je bubeníkem skupiny Imagine Dragons?", "answers": ["Dan Platzman"]}
{"title": "Anime", "context": "Anime se obvykle vysílá v televizi, distribuuje na DVD nebo publikuje jako videohry. Anime bývá často ovlivněno nebo přímo inspirováno japonskými komiksy manga, nebo občas naopak takové komiksy inspiruje. Občas bývá anime také adaptováno do podoby hraných filmů. Anime produkuje řada japonských animátorských studií, mezi nejznámější patří studio Ghibli nebo Gainax. V Česku mezi nejznámější představitele anime určeného pro děti patří například seriál Pokémon nebo film Cesta do fantazie. Z hlediska západní kultury se může jevit jako překvapivé, že řada japonských animovaných filmů je zaměřena spíše na dospělé diváky. Dospělí fanoušci tohoto žánru pokládají za reprezentativní např. tituly jako Hrob světlušek, Ghost in the Shell, Neon Genesis Evangelion, Princezna Mononoke, Vampire Hunter D nebo Akira. Historie anime začala na počátku 20. století, kdy japonští filmoví tvůrci experimentovali s animačními technikami, které se vyvíjely ve Francii, Německu, Spojených státech amerických a Rusku. Animace se v Japonsku stala populární jako alternativní forma dějového vyprávění v porovnání s málo rozvinutým japonským hraným filmem. Oproti například Americe, kde jsou hrané pořady a filmy štědře dotované, v Japonsku je hraný filmový průmysl malý a tak trpí nízkými státními dotacemi, umístěním i omezením počtu herců. Film se také obtížně uchycuje na evropském nebo americkém trhu díky nedostatku účinkujících západního vzezření. Zato různorodé použití animace umožňuje tvůrcům vytvářet postavy a prostředí, která nevypadají japonsky a tak jsou západnímu světu blíže. Během 70. let 20. století došlo ke zvýšení popularity manga komiksů – které často později získávaly též anime podobu – obzvláště pak mang Osamy Tezuka, nazývaným \"legenda\" a \"bůh mangy\".", "question": "Jaká jsou neznámější animátorská studia?", "answers": ["Ghibli nebo Gainax"]}
{"title": "Oxetan", "context": "Oxetan (systematický název 1,3-propylenoxid) je cyklická organická sloučenina, známý izomer propylenoxidu. Rozpouští se ve vodě, alkoholu, etherech a velice dobře v acetonu a jiných organických rozpouštědlech. Pokud je tato sloučenina zahřáta na teplotu rozkladu vydává štiplavý kouř a dráždivé páry. Při úniku se rychle rozkládá (fotochemické reakce a rychlý výpar). Testování na zvířatech prokázalo tuto sloučeninu jako vysoce karcinogenní, genotoxicita nebyla zatím prokázána. == Využití == Oxetan je využit při výrobě takzvaných světlo-emitujících diod (OLED). Využívá se také při polymeraci a má velký potenciál využití ve farmacii právě díky jeho fotochemické reaktivnosti. Je schopný tvořit jakousi kostru pro vznik různorodým komplexních molekul, které se dají využít jako léčiva, ochranné prostředky zemědělských plodin apod. Látky modifikované oxetanem se rychleji dostávají do buněk a mohou například tlumit genovou expresi (přepis a translaci genů do proteinů). Tím je možné regulovat takzvané protoonkogeny, způsobující rakovinu. Výzkum je zatím ale spíše v začátcích a ani toxicita této látky není zatím plně prozkoumána. == Reference == Oxetan na PubChem Oxetan na Hazardous Substances Data Bank Gómez-Bombarelli R, et all. Alkylating potential of oxetanes. Chem Res Toxicol, 2010, 19;23(7):1275-81. doi: 10.1021/tx100153w. Wuitschik G, et all. Oxetanes in drug discovery: structural and synthetic insights. J Med Chem. 2010 Apr 22;53(8):3227-46. doi: 10.1021/jm9018788.", "question": "Je Oxetan karcinogenní?", "answers": ["Testování na zvířatech prokázalo tuto sloučeninu jako vysoce karcinogenní, genotoxicita nebyla zatím prokázána."]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Empire State Building je 102 patrová budova postavená ve stylu art deco, nacházející se v New Yorku v USA na křižovatce Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž Světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích 11. září 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). Roku 2013 však byla dostavěna náhrada za \"dvojčata\", nové světové obchodní centrum nazvané One World Trade Center, které svou výškou Empire State Building opět překonalo. V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena společností W & H Properties. Je neodmyslitelnou součástí města, podobně jako Eiffelova věž patří k Paříži. Empire State Building navrhl William F. Lamb z architektonické firmy Shreve, Lamb a Harmon, stavební výkresy byly navrženy za pouhé dva týdny, byly ovšem inspirovány předchozími plány pro Reynolds Building ve Winston-Salem v Severní Karolíně a Carew Tower v Cincinnati, stát Ohio. Původní návrh značil pouze 80patrovou budovu, ale poté co se navýšila plánovaná výška Chrysler Building, byla podstatně zvednuta i výška Empire State Building. Generální dodavatelé byli Starrett Brothers and Eken (Starrettovi bratři a Eken) a projekt financovali především John J. Raskob a Pierre S. du Pont. Stavební firmě předsedal Alfred E. Smith, bývalý guvernér státu New York. Společnost James Farley's General Builders Supply Corporation dodala stavební materiály. Pozemky byly koupeny od Williama Waldorfa Astora. Ten na daném místě předtím postavil původní hotel Waldorf Astoria, který musel být zbourán. První výkopové práce začaly 22. ledna 1930, stavba základů budovy začala symbolicky 17. března, na Den svatého Patrika, patrona New Yorku, před davem 5 tisíc lidí. Na stavbě pracovalo asi 3400 zaměstnanců, převážně přistěhovalců z Evropy. Podle oficiální zprávy zemřelo během stavby 5 pracovníků. Všichni zemřeli následkem pádu z výšky, protože tehdy pracovali bez lanového zajištění.", "question": "Ve kterém roce byla dokončena stavba budovy Empire State Building?", "answers": ["1931"]}
{"title": "Parkour", "context": "Parkour (někdy též Le Parkour a také jako zkratka PK) neboli l'art du déplacement (umění pohybu/umění přemístění) je disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také umět se dostat zpět) bezpečně, plynule a účinně (efektivně) za použití vlastního těla. Pomáhá v překonávání libovolných překážek v okolním prostředí – od větví přes kameny a skály až po zábradlí a betonové zdi – a může být provozován jak ve městě, tak na venkově. Muž provozující parkour je traceur, žena pak traceuse (někdy je možno se setkat s počeštěným výrazem traceurka). Definován Francouzem Davidem Bellem, parkour se zaměřuje na trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích (a především kritických) uměl pohybovat klidně a sebejistě. Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport, ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních. Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení – chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu. Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour. Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je ê et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým. Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení.", "question": "Lze parkouru lehce přiřadit kategorii?", "answers": ["Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii."]}
{"title": "Klement Gottwald", "context": "Klement Gottwald (23. listopadu 1896 Heroltice - 14. března 1953 Praha) byl československý komunistický politik, jenž od roku 1929 zastával úřad poslance Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Je přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí (mezi nimi i dr. Milady Horákové). Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou, která podobně jako on pocházela z chudé rodiny sedláka a byla také nemanželským dítětem. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Měli spolu dceru Martu. V letech 1915-1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu - Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni. V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920-1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník. Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot (SDTJ) si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou organizaci, Federaci dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). Gottwald dokázal získat všechny jednoty svého okresu do nové organizace a byl starostou 20. okresu FDTJ.", "question": "Kde se narodil Klement Gottwald ?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Singapur", "context": "Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Počet obyvatel se blíží pěti a půl milionům (v roce 2000 byl 4 117 700). Úředními jazyky jsou angličtina, čínština, malajština a tamilština. Jeho název je odvozen ze sanskrtu a v překladu znamená Lví město. Singapur založil v roce 1819 Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. V roce 1867 se stal britskou korunní kolonií jako součást Průlivových osad. Přístav je velice strategické místo a Britové zde udržovali početnou vojenskou posádku. I přesto byl přístav dobyt během druhé světové války Japonci. Na konci války s blížící se porážkou Japonska získali přístav opět Britové. Singapur byl přijat do Malajské federace roku 1963, ale roku 1965 z ní byl kvůli závažným neshodám vyloučen a zůstal dodnes nezávislou republikou. Hlavou státu je prezident a zákonodárná moc je v rukou parlamentu, který má 81 členů. Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým Johorským průlivem. Ostrov je mírně zvlněný a má uprostřed kopec Bukit Timah, dosahující výšky 163,63 m n. m. Ostrovy jsou rozšiřovány tím, že je okolní moře zasypáváno pískem. Od roku 1965 do roku 2015 se zvětšila rozloha Singapuru z 580 km2 na 710 km2, do roku 2030 je plánováno zvětšení o dalších 55 km2. Klima je po celý rok velmi teplé a ve spojení s vysokou vlhkostí nepříjemné.", "question": "Kdo založil Singapur?", "answers": ["Sir Thomas Stamford Raffles"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu.", "question": "Protéká Brnem řeka Svratka ?", "answers": ["Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel."]}
{"title": "Silniční válec", "context": "Silniční válec je stavební stroj určený pro hutnění povrchů silnic. Jeho pracovním nástrojem je běhoun - ocelový válec, lidově též zvaný \"kulidlo\". statické - působí pouze svojí statickou hmotností vibrační - mimo svoji statickou hmotnost působí též vibračním účinkem parní válce válce poháněné spalovacím motorem válce tandemové - mají 2 běhouny (obvykle pro hutnění živic) válce tahačové - mají 1 běhoun a nápravu vybavenou. pneumatikami (obvykle pro hutnění zemin) válce pneumatikové - místo běhounu mají sadu pneumatik s hladkým pláštěm, patří mezi statické válce válce tříkolové - rovněž statické válce, vybavené jedním běhounem vepředu a dvěma ocelovými koly vzadu válce tažené (s jedním běhounem. , tažené jiným strojem, např. traktorem) s pevným rámem (řízení natáčením vlastních běhounů) kloubové (řízení natáčením předního a zadního rámu vzájemně) Z uvedeného výčtu mají dnes praktický význam pouze válce vibrační a statické válce pneumatikové. Ostatní kategorie slouží pouze pro historickou úplnost. Obrázky, zvuky či videa k tématu silniční válec ve Wikimedia Commons", "question": "Co je pracovním nástrojem silničního válce?", "answers": ["běhoun - ocelový válec"]}
{"title": "Box", "context": "Stále se však bojovalo do rozhodnutí na neomezený počet kol. Nejdelší známý souboj trval 106 kol (cca 7 hodin). Za významného propagátora boxování v rukavicích byl celosvětově proslulý Jem Mace. Z pohledu společnosti zůstával box ke konci devatenástého století na okraji zájmu. Fanoušci boxu byli z řad studentů středních a vysokých škol a z nižších vrstev společnosti. Jejich záliba v nočním životě, sázení, alkoholismu šla ruku v ruce s boxerskými turnaji. Slavní boxeři té doby spolupracovali na propagaci tabákového a alkoholického zboží. Tyto marketingové aktivity alkoholických/tabákových společností postupem času narážely na omezení (prohibice) a vedly až k úplnému zákazu prodeje alkoholických nápojů ve Spojených státech amerických. Se zákazem reklam na alkoholické a tabákové výrobky poklesly peníze tekoucí do boxu a box potřeboval radikální změny. Změn bylo dosaženo vytvořením regulačních orgánů. V roce 1891 vzniká v Londýně \"National Sporting Club\". Zavádí se bodování v zápasech. Omezuje se počet kol. Jsou zavedeny váhové kategorie. Větší počet váhových kategorií znamená více zápasů a tím i více prodaných lístků. Vznik regulačního orgánu do boxu vedl k rozdělení na amatérskou a profesionální oblast. Amatérský box se na rozdíl od profesionálního boxu ohrazoval vůči sázení. Promotéři turnajů dělali maximum pro zdraví boxerů. Důraz na bezpečnost byl hlavním rozdílem mezi amatérským a profesionálním boxem. V amatérském boxu není důležité vyhrát před časovým limitem na k.o., ale cílem úderu je technicky správně zasáhnout soupeře. Cílem amatérského boxu je vítězství na body (za technickou převahu), tj. předvedení stylu, taktiky, čistoty boje a správného chování. Amatérský box měl svá specifika. Populární byl na univerzitách v členských klubech v Británii a ve Spojených státech. K významným propagátorům amatérského boxu patřili náboženské spolky - křesťanské (YMCA, CYO), židovské (Maccabi) a armáda.", "question": "Ve kterém roce vznikl sportovní box ?", "answers": ["1891"]}
{"title": "Mahátma Gándhí", "context": "Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí (v dévanágarí मोहास क्द गांधी; 2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie), byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha, založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma (मात्मा), \"Velký duch\", které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, \"otec\". V Indii se neformálně nazývá \"Otec národa\" a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti (Oslava Gándhího). 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za \"Světový den nenásilí\". Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžáratu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem (ministerským předsedou) a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami. Gándhiové se hlásili k višnuismu, což je spíše monoteistická forma hinduismu, která zdůrazňuje modlitbu a zbožnost. Do domu však přicházeli i věřící jiných forem hinduismu, stejně jako muslimové, pársové a přívrženci džainismu. Toto staré náboženství bylo v Gudžáratu velmi rozšířeno a trvalo na přísném nenásilí (ahinsá) a na spojení duše a těla. Matka Putlíbáí byla v domácnosti, byla velmi zbožná a měla na Gándhího veliký vliv. Roku 1876 se rodina přestěhovala do města Rajkot, politického střediska státu Gudžárat, kde byl otec smírčím soudcem a mediátorem. Gándhí zde navštěvoval základní školu a učil se chápat, co je to vyjednávání. Starší muslimský přítel ho prý přemluvil, aby ochutnal kozí maso, což višnuisté pokládají za těžký hřích.", "question": "Kdy zemřel Mahátmá Gándhí?", "answers": ["30. ledna 1948"]}
{"title": "Slezské písně", "context": "Slezské písně je název jediné básnické sbírky českého básníka Petra Bezruče, vlastním jménem Vladimíra Vaška. V novější době je Bezručovo autorství zpochybňováno. Sbírka vznikala v průběhu téměř padesáti let - od devadesátých let 19. století až do autorovy smrti v roce 1958. Literárněvědná konference o Slezských písních v roce 1963 rozhodla vzít za čtenářský základ vydání z roku 1928. Nejednalo se však o poslední literárněvědnou studii na toto téma. Slezské písně se dělí na tzv. jádro Slezských písní (básně do roku 1899), do kterého bylo zařazeno 54 básní, a ostatní básně. Kdy přesně vznikalo jádro Slezských písní se dosud nepodařilo spolehlivě určit. Existují dvě teorie. Podle tzv. \"místecké teorie\" vznikly některé básně již za pobytu Vladimíra Vaška v Místku (1891-1893) a sbírka se pak pozvolně rozšiřovala. Druhá teorie předpokládá, že všechny básně \"jádra\" vznikly až v roce 1898, tedy nedlouho před odesláním básní Janu Herbenvi (1899), redaktoru týdeníku Čas. Dle této verze básně vytryskly naráz, vznikly v jakémsi \"duševním a uměleckém vytržení\" v době, kdy se u Vladimíra Vaška objevilo chrlení krve v důsledku tuberkulózy (na to je v básních několik narážek, např. v básni Kdo na moje místo? ). Tuto variantu naznačuje sám autor, zastává ji též většina odborníků, ale část literárních vědců s ní nesouhlasí.. Sám Vladimír Vašek nijak neusnadňoval poznání těchto faktů, protože jeho vyjádření v dopisech i mezi nejbližšími se měnilo a často si protiřečilo. Od 16. ledna 1899 do 13. března 1904 zaslal v 39 zásilkách Janu Herbenovi, šéfredaktorovi Času 74 básní. Sedm básní z první zásilky se ztratilo (mj. báseň Hořící keř). První zásilka 16. 1. 1899 - Den Palackého, Pod obrazem Prokopovým, Domaslovice, Klec, Jen jedenkrát Druhá zásilka 25. 1. 1899 - Škaredý zjev Pátá zásilka 17. 2. 1899 - Setkání, Michálkovice, Kdo na moje místo? Šestá zásilka 1. 3. 1899 - Leonidas, Hrabyň, Blendovice, Bernard Žár, Národní maškaráda, Mistr Jan, Třetí patron vlasti, Kráska Sedmá zásilka 24. 3. 1899 - Maryčka Magdonova. , Návrat, Tošonovice, Z Ostravy do Těšína, 70.000, Markýz Géro, Ostrava, Já, Hučín, Jedna melodie Jedenáctá zásilka 28. 4. 1899 - Rektor Halfar, Dva hrobníci, Motýl. , Koniklec, Červený květ Dvanáctá zásilka 12. 5. 1899 - Dědina nad Ostravicí, Dombrová, Opava Třináctá zásilka počátek června 1899 - Sviadnov, Par nobile, Praga caput regni Sedmnáctá zásilka 15. 8.. 1899, Orlová, Ostravice, Hořící keř Dvacátá čtvrtá zásilka 4. 2. 1900 - Čtenáři veršů, Kovkop, Pětvald I, Pětvald II, Křižák z Modré, Dombrová I, Dombrová II,.", "question": "Kdo je autorem básnické sbírky Slezské písně?", "answers": ["Petra Bezruče"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy (Vojenskou akademii Spojených států) v městě West Point ve státě New York.", "question": "Od které strany získal Dwight D. Eisenhower nominaci na prezidenta Spojených států?", "answers": ["Republikánské"]}
{"title": "Mateřídouška vejčitá", "context": "Mateřídouška vejčitá neboli mateřídouška polejová (Thymus pulegioides L.) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Patří k našim nejrozšířenějším mateřídouškám. == Popis == Mateřídouška je drobná bylina s plazivou, u země dřevnatějící lodyhou. Tvoří trsnaté keříky o výšce 10 až 30 cm. Po rozemnutí je pro ni typická vůně, která se může lišit podle stanoviště a genetické mutace. Listy jsou vstřícné, vejčité až široce eliptické (7-12 × 4-6 mm), krátce řapíkaté. Květy jsou drobné a fialové, uspořádané do hlavatého květenství, oboupohlavné nebo funkčně samičí (se zakrnělými tyčinkami). Kvete od července do října. == Výskyt == Roste téměř po celé Evropě až do poloviny evropské části Ruska. V České republice se vyskytuje mimo jižní Moravu. Preferuje nízké či pravidelně sekané louky, travnaté a kamenité svahy (například i hráze, železniční náspy apod.), paseky, okraje lesů, případně obrůstá hliněná mraveniště. Je tolerantní k půdnímu pH, vyžaduje ale substrát chudší na živiny. == Použití == Mateřídouškový čaj je účinný pří onemocněních horních cest dýchacích (kašel, chřipka, zánět průdušek), při poruchách zažívání spojených s plynatostí a kolikami (zvyšuje vylučování žaludečních šťáv). Rovněž navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy, závratích a nervových slabostech. Využívá se na výrobu čajů nebo jako koření. Dříve se prášek z usušených listů používal k odpuzování blech (odtud pochází název pulegioides - latinsky Pulex = blecha). == Účinné látky == Mateřídouška, jak je pro hluchavkovité typické, obsahuje množství silic (thymol, cymol, karvakrol, linalol, terpineol), kyselinu ursolovou, flavonoidy, flavony, karvanol, třísloviny a hořčiny. == Poddruhy == mateřídouška vejčitá / polejová pravá (Thymus pulegioides subsp. pulegioides) - běžný poddruh mateřídouška vejčitá / polejová kraňská (Thymus pulegioides subsp. carniolicus) - nemá lysé listy, v ČR jen v lomu u Hněvotína == Odkazy == === Související články ===", "question": "Jakou barvu mají květy mateřídoušky vejčité?", "answers": ["fialové"]}
{"title": "Frankfurt nad Mohanem", "context": "Frankfurt nad Mohanem (německy Frankfurt am Main, česky též Frankobrod) se nachází v jižní části německé spolkové země Hesensko, jehož je největším městem a zároveň pátým největším městem Německa. Leží na řece Mohanu. Frankfurt je multikulturním velkoměstem s nádechem Ameriky, jehož charakter je často srovnáván s New Yorkem, proto Frankfurt Němci rádi přezdívají na \"Big Ebble\" (New York je přezdíván \"Big Apple\"). Frankfurt je také přezdíván \"Bankfurt\", protože je finančním srdcem Evropy, v jehož centru sídlí bankovní instituce světového významu. Tato oblast Frankfurtu se nachází na jednom břehu řeky Mohanu a je podle něj označována \"Mainhattan\". Frankfurt nad Mohanem je důležitým veletržním městem a pro Evropu významným dopravním a internetovým uzlem. Frankfurt nad Mohanem, ležící na obou březích Mohanu, se rozkládá se na ploše 24 830,6 hektarů, ze severu na jih čítá délku 23,3 km, z východu na západ 23,4 km. Obvodová hranice města je dlouhá 113 km. Nejvyšším bodem Frankfurtu je Berger Warte (212 m n. m.), nejnižším je břeh Mohanu v oblasti Frankfurt/Sidlingen/Okriftel (88 m n. m.). Centrem města je Hauptwache, které je zároveň dopravním uzlem a nákupním centrem. Délka břehu řeky Mohan v rozmezí hranic Frankfurtu je 16 km. Frankfurt nad Mohanem byl poprvé zmíněn 22. února 794 v listině Karla Velikého pro Řezenský klášter Sv. Emmerama. V této listině bylo latinsky uvedeno: \"... Actum super fluvium Moine in loco nuncupante Franconofurd\" - \"vystavené na řece Mohan na místě, zvané Frankfurt.\" Nepřetržité osídlení této pahorkatiny je však dokázáno od mladší doby kamenné. Na tomto místě vznikl po římském vojenském táboře v Merovejovských časech franský královský dvůr. V roce 843 bylo ve Frankfurtu dočasně nejdůležitější královské Falcko východofranské říše a sídlo říšského sněmu. V roce 1220 se stal Frankfurt svobodným říšským městem. Zlatá bula stanovila Frankfurt od roku 1356 stálým volebním městem římského krále poté, co se zde uskutečnilo od roku 1147 nejvíce voleb králů. Od 1562 byly ve Frankfurtu korunováni i císaři. Posledním byl v roce 1792 František II. Po pádu Svaté římské říše vstoupil Frankfurt pod vládu knížecího arcibiskupa von Dalbergia, který jej spolu se svými knížectvími Řeznem a Aschaffenburgu sjednotil jako samostatný stát do Rýnského svazu.", "question": "Proč je Frankfurt přezdíván \"Bankfurt\"?", "answers": ["protože je finančním srdcem Evropy"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Na vrchol vede ze 4,5 km vzdálené Pece pod Sněžkou kabinková lanovka. Severní, polská strana spadá do údolí řeky Lomničky, západní do Úpské rašeliny, jihozápadní část do Obřího dolu, jihovýchodní do údolí Jeleního potoka a východní přecházejí v Obří hřeben. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120 000 m2. Jelikož je Sněžka nejvyšší hora v širokém okolí, je z vrcholu rozsáhlý panoramatický rozhled. Vrchol slouží jako častý turistický cíl a pro jeho dosažení je možné využít celou řadu turistických cest a to jak pěších, cyklistických tak i běžkových. Georgius Agricola v roce 1546 označil horu názvem Risenberg. V roce 1871 je poprvé zaznamenáno množné číslo Riesengebirge (Obří hory) jako dosud užívaný německý název pro celé pohoří. Původní německý název dosud zanechal dozvuky v dnešních názvech Obří důl a Obří hřeben. Přibík Pulkava již v roce 1380 pro celé Krkonoše použil název Sněžné hory. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná - jako \"sněhem pokrytá\". První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. Narazit lze i na názvy Sněhovka či doslovný překlad z němčiny Sněhkopa. V němčině se zase kromě častějšího Schneekoppe objevoval i tvar Riessenkoppe. První v historii zaznamenaný výstup je z roku 1456, kdy jistý Benátčan hledal v horách drahé kamení. V letech 1563-1566 se pokusil změřit nadmořskou výšku hory slezský učenec Kryštof Schilling. Naměřil neuvěřitelných 5880 m (o 1000 metrů více než má Mont Blanc). V roce 1569 pan Jiřík z Řásně naměřil 2035 m. Dne 23. srpna 1935 vyjel na Sněžku ve Škodě Popular Břetislav Jan Procházka a Mojmír Urbánek.", "question": "Jaká je nejvyšší hora České republiky?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Telepatie", "context": "Telepatie (z řeckého τ vzdálený a π cítění) je údajný přenos informací umožněný mimosmyslovými schopnostmi, tedy nevyužívající technické pomůcky ani známé smysly. Jako jev ji předpokládá parapsychologie či psychotronika. Zkušenosti, které si lidé vykládají jako telepatii, interpretuje také psychiatrie, psychologie a hlubinná psychologie. Podle tvrzení některých nových náboženských hnutí jim bylo jejich učení předáno rovněž telepatickou cestou. Víra v telepatii je v západních společnostech poměrně běžná a telepatie je časté téma i v populární kultuře.[zdroj? ] Existence telepatie není prokázána. Všeobecně přijímaná vědecká teorie nevysvětluje, jak by telepatie mohla fungovat, a pokusy v rámci experimentální psychologie, včetně těch konaných na vojenskou zakázku, nenašly empirický důkaz existence tohoto jevu. Je také obtížné telepatii definičně odlišit od jiných parapsychologických jevů, například jasnozřivosti. Termín telepatie zavedl Frederic W. H. Myers a oficiálně se začal používat od založení Society for Psychical Research, která vznikla roku 1882. Termín původně vyjadřoval schopnost lidského myšlení působit na dálku bez pomoci zjevné vnější vibrace. Pojem telepatie se v Československu objevuje na začátku 20. století spolu s metapsychologií. Propagátory metapsychologie byli u nás Viktor Mikuška a Karel Kuchynka. Fenomén telepatie byl spolu s fenoménem jasnovidectví studován okultisty tzv. metapsychologií subjektivní, která pojednávala o psychických manifestacích vycházejících z nevědomí a podvědomí člověka.", "question": "Kdo zavedl termín telepatie?", "answers": ["Frederic W. H. Myers"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988).", "question": "Kdy byla založena Organizace spojených národů?", "answers": ["24. října 1945"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "K přesvědčení americké veřejnosti a státníků o československé věci pomohly i Masarykovy dobré styky s představiteli krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho předcházejících návštěv u rodiny jeho manželky Charlotty a z tehdejších veřejných vystoupení. Prezidentovi Wilsonovi jeho poradci doporučovali, aby k poradám o ruské otázce přizval Masaryka jako znalce ruské problematiky. Do Bílého domu dorazil Masaryk 19. června. Přesvědčoval Wilsona, že válku je možno vyhrát jedině tehdy, bude-li rozbito Rakousko-Uhersko, největší spojenec Německa. Žádal o americkou pomoc s dopravou Československých legií z Ruska do Evropy, vyslovil se ale proti zamýšlené západní intervenci v občanské válce v Rusku. 18. října 1918 Wilson veřejně změnil svoje dosavadní stanovisko a přispěl tak rozhodujícím způsobem k rozpadu Rakouska-Uherska. Podpořil tím i vznik samostatného Československa. Masarykova Washingtonská deklarace se tak stala v podstatě zakládající listinou nového demokratického československého státu, Republiky československé, ke dni 28. října 1918. Cesta po Evropě Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. S dcerou Olgou se vrátili lodí Carmania, po přistání v Británii přes Francii, Itálii a Rakousko dále vlakem. Přehlídku legií ve Francii, kde se setkal s francouzským prezidentem Raymondem Poincaré, provedl v Darney 9. prosince 1918. Citát z jeho tamějšího projevu: \"Bratři, vy jste to vyhráli, dejme teď jen pozor, když jsme na kopečku, abychom tam zůstali!", "question": "Kdy byl Masaryk zvolen prezidentem Československa?", "answers": ["14. listopadu 1918"]}
{"title": "Brigadýrka", "context": "Brigadýrka je pokrývka hlavy se štítkem, umístěným na čelní straně této čepice. Jedná se nejčastěji o pracovní důstojnickou čepici pracovníků státních struktur Ministerstva obrany a vnitra, proto dost často bývá nad štítkem umístěn rozlišující symbol či znak konkrétních ozbrojených sil. == Související články == Přilba (vojenská výstroj) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Brigadýrka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo brigadýrka ve Wikislovníku", "question": "Na které straně brigadýrky je umístěn štítek?", "answers": ["čelní"]}
{"title": "Indie", "context": "INC, často vedená členem rodiny Nehrú - Gándhí, se těšila parlamentní většině s výjimkou krátkých období během 70. a 80. let. Mezi lety 1996 a 1998 nastalo období politické nestability a vláda byla nejprve sestavena pravicovou nacionalistickou stranou Bháratíja džantá (BJ) a později levicovou koalicí United Front. V roce 1998 BJ s menšími regionálními stranami vytvořila Národně demokratickou alianci (NDA) a stala se první nekongresovou stranou, která dokončila celé pětileté volební období. Ve volbách v roce 2004 zvítězila Národní kongresová strana a získala dostatečný počet křesel, aby mohla vytvořit koalici s pomocí levicových stran. Indie si udržuje přátelské vztahy s většinou zemí, ale roky, které následovaly po vyhlášení nezávislosti, jsou poznamenány neustálými konflikty s Pákistánem a Čínou o území Kašmíru a Arunáčalpradéše. Během studené války se Indie pokusila udržet si svou neutralitu a byla jedním ze zakládajících členů Hnutí nezúčastněných zemí. Po čínsko-indické válce v roce 1962 se zlepšily vzájemné vztahy Indie se Sovětským svazem, což ale narušilo vztahy se Spojenými státy. Stav se opět ustálil po skončení studené války. Současně přátelské nabídky předkládané Indickou vládou posílily vztahy se Spojenými státy, Čínou a Pákistánem. V ekonomické sféře má Indie blízký vztah s jinými rozvojovými zeměmi v Jižní Americe, Asii a Africe, hlavně s Brazílií a Mexikem. Indie je také zakládající člen OSN a do velké míry přispěla k úspěchu operací OSN probíhajících na čtyřech kontinentech. Více než 55 000 indických příslušníků bojových a policejních sil sloužilo ve 35 mírových misích Spojených národů. Indie je také součástí BRICS. Indie si udržuje třetí největší ozbrojené síly na světě. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a dalších pomocných složek. Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je indický prezident. Jelikož hlavní indičtí rivalové Čína a Pákistán vlastní jaderné zbraně, tento typ zbraní vyvinula také Indie. První jadernou zkoušku provedla v roce 1974.", "question": "Jak se jmenuje druhá nejlidnatější země na světě?", "answers": ["Indie"]}
{"title": "Akciová společnost", "context": "Majetek je rozdělen na určitý počet akcií, původně vydaných s určitou nominální či emisní hodnotou; jak se s akciemi obchoduje, vzniká a mění se i jejich tržní hodnota. Jak se podle poptávky a nabídky na burze mění cena těchto akcií, mění se i hodnota pro vlastníky celého podniku, a to často i rychle a značně. Společnost za svoje závazky odpovídá celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí a ani není povinen uhradit ztrátu společnosti. Od roku 2014 už akciová společnost nemusí pro případ ztráty vytvářet povinný rezervní fond. Rezervní fond však zřídit může dobrovolně. Každá akciová společnost musí mít uvedenou ve své firmě zkratku, obvykle a.s. (jak to mají dnes v České republice téměř všechny společnosti), případně akc. spol. === Založení a vznik společnosti === Při utváření akciové společnosti jsou zásadní dva momenty – založení a vznik. Společnost může být založena jedním zakladatelem či více zakladateli. K založení akciové společnosti postačuje přijetí stanov zakladateli. Stanovy musí mít povahu veřejné listiny. Založení akciové společnosti je účinné, splatil-li každý zakladatel případné emisní ážio a alespoň 30 % hodnoty upsaných akcií v době určené ve stanovách, nejpozději však do okamžiku podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Minimální výše základního kapitálu akciové společnosti je 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR, vede-li společnost účetnictví v EUR.Akciová společnost vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. === Orgány společnosti === V českém právu je tradičním dualistický systém vnitřní struktury akciové společnosti (evropský, resp. kontinentální, model), ve kterém se zřizuje představenstvo jako statutární orgán a dozorčí rada jako kontrolní orgán. Zákon o obchodních korporacích ale umožňuje zvolit také systém monistický, kde za společnost jedná statutární ředitel, který je doplňován správní radou jako orgánem kontrolně-řídícím (anglosaský, resp. angloamerický, model). ==== Dualistický systém ==== Valná hromada – je shromáždění všech akcionářů (tedy vlastníků), nejvyšší orgán akciové společnosti. Ustavující valná hromada rozhodne o založení společnosti, další rozhodují pak například o změnách stanov, volí orgány společnosti, schvalují rozdělení zisku a účetní závěrku. Každý z akcionářů zde má počet hlasů, dle počtu vlastněných akcií.Představenstvo – je statutární orgán, který má za úkol řídit společnost v době mezi valnými hromadami, operativně rozhodovat a vést účetnictví.", "question": "Jakou zkratku má akciová společnost?", "answers": ["a.s."]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků. Podrobnější informace naleznete v článku Kůže ptáků. Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru.", "question": "Obsahuje kůže ptáků kožní žlázy?", "answers": ["Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy."]}
{"title": "Otaku", "context": "Otaku (お) je japonský výraz pro počítačového nadšence (tj. geek) nebo označující osobu, která je posedlá zálibami jako je anime, manga či elektronické hry. Slovo otaku je odvozené z japonského termínu pro cizí dům nebo rodinu (お, otaku), které je též užíváno jako uctivé osobní zájmeno \"vy\" (velmi vzdáleně přirovnatelné ke španělskému výrazu usted). Dnešní slang se liší od starého užití tím, že je psáno pouze v hiraganě (お) nebo katakaně (オ). Jeho první použití se datuje od 80. let 20. století. Zdá se, že jej poprvé veřejně použil humorista a esejista Akio Nakamori roku 1983 v sérii Vyšetřování Otaku (お Otaku no Kenkjú), vydávané v lolicon magazínu Manga Burikko. Akio Nakamori si povšiml, že je toto oslovení běžně používáno mezi počítačovými nadšenci (tzv. geek). Označení popisovalo osobu, která komunikuje se sobě rovnými pomocí odtažitých, formálních zájmen a tráví většinu času doma. Slovo vstoupilo v Japonsku do běžné řeči kolem roku 1989.", "question": "Kdo je otaku?", "answers": ["osobu, která je posedlá zálibami jako je anime, manga či elektronické hry"]}
{"title": "Seznam britských králů", "context": "Toto je seznam britských králů a vládnoucích královen. Od 1. května 1707 se na základě zákonů o sjednocení Anglie a Skotsko spojily do jednoho suverénního státu – Království Velké Británie. Anna Stuartovna se stala jeho první královnou a zároveň zůstala královnou Irska. == Stuartovci == == Hannoverská dynastie == == Dynastie Sachsen-Coburg-Gotha (od roku 1917 Windsorská dynastie) == == Rodokmen == == Literatura == DAVIES, Norman. Ostrovy : dějiny. Praha: BB art, 2003. 975 s. ISBN 80-7341-090-7. MORGAN, Kenneth O., a kol. Dějiny Británie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 656 s. ISBN 978-80-7106-432-9. == Související stránky == Seznam nejdéle vládnoucích britských panovníků Seznam vládnoucích britských panovníků podle délky života Linie následnictví britského trůnu Seznam australských panovníků Seznam kanadských panovníků Seznam hannoverských panovníků Seznam novozélandských panovníků Dějiny Anglie Dějiny Skotska Dějiny Irska Spojené království Velké Británie a Irska Dějiny Spojeného království Spojené království Britské impérium Seznam filmů o britských panovnících == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam britských králů ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo se stal první královnou Velké Británie?", "answers": ["Anna Stuartovna"]}
{"title": "ZK 383", "context": "Kulometná pistole ZK-383 byla zbraň vyvinutá konstruktérem Josefem Kouckým a vyráběná Československou zbrojovkou v Brně. Stala se prvním čekoslovenským sériově vyráběným samopalem. Zbraň byla sice velmi precizní, ale její nevýhodou bylo, že většina dílů byla vyrobena třískovým obráběním, z toho důvodu byla zbraň poměrně drahá a tudíž nevhodná k masové válečné výrobě. Největším odběratelem zbraně se staly jednotky SS, které si mohly dovolit dražší ale kvalitnější zbraně. == Vývoj == Vojenský technický a letecký ústav se v roce 1937 obrátil na zbrojní závody v zemi s požadavkem na konstrukci automatické zbraně s malým balistickým výkonem. Konstrukce Samopalu se ujal Josef Koucký, který se ve zbrojovce Brno zabýval konstrukcí samopalu od roku 1935 a měl už několik patentů týkajících se samopalů. První zkoušky zbraně v ráži 9mm browning proběhly v září 1938 na střelnici pobočného závodu ve Vsetíně. Protože Československá armáda neprojevila o samopal Brněnské zbrojovky zájem a zavedla do výzbroje kulometnou pistoli vz 38 strakonické zbrojovky, rozhodla se zbrojovka Brno dále vyvíjet samopal na export do zahraničí. V průběhu prosince 1938 předělal Josef Koucký zbraň na náboje ráže 9 mm Parabelum. Později vznikly i vzorky v ráži .45 ACP.ZK 383 v běžné verzi byla koncipována jako zbraň pro palebnou podporu družstva, z tohoto důvodu byla vybavena dvojnožkou a snadno vyměnitelnou hlavní. Tento způsob využití samopalu, kdy nahrazoval lehký kulomet, nebyl příliš rozšířený. == Konstrukce == Zbraň fungovala na principu dynamického závěru střílejícícho ze zadní polohy. Hlaveň byla kryta perforovaným pláštěm, který kromě ochrany před popálením střelce plnil také funkci uchycení hlavně ve zbrani. Do samopalu se zasouval segmentový zásobník zleva (dodatková pismena sz za názvem zbraně znamenají stranový zásobník). Standardní verze samopalu byla vybavena lehkou dvojnožkou, která se sklápěla dozadu do předpažbí. Kadenci zbraně bylo možné zvýšit odebráním závaží ze závěru.", "question": "Byla kulometová pistole ZK-383 vyráběna v Brně?", "answers": ["Kulometná pistole ZK-383 byla zbraň vyvinutá konstruktérem Josefem Kouckým a vyráběná Československou zbrojovkou v Brně."]}
{"title": "Daniel", "context": "Daniel je mužské jméno hebrejského původu. V hebrejštině výraz דַנִיֶל (Daníél) znamená \"Bůh je můj soudce\". Ve Starém zákoně je Daniel židovským mladíkem, obdařeným výjimečnou moudrostí, schopností vykládat sny a viděním do budoucnosti. Daniel (také \"Danel\") je však znám již z předžidovské literatury jako muž, o němž kolovaly různé příběhy[zdroj? ]. Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání několika roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Procentní zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR vzrostlo za 10 let o polovinu, což svědčí o značném nárůstu obliby tohoto jména. Podle údajů ČSÚ se za rok 2008 jednalo o 11. nejčastější mužské jméno novorozenců. Procentní zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR vzrostlo za 10 let o polovinu, což svědčí o strmém nárůstu obliby tohoto jména. Dan, Daneček, Daník, Dany, Danek, Dáda, Danda Latinsky, německy, francouzsky, finsky, švédsky, dánsky, španělsky, polsky: Daniel Italsky: Daniele Rusky. : Daniil, zdrobnělina Dáňa Srbsky: Danijel Bulharsky: Danail Maďarsky: Dániel Irsky: Domhnall nebo Dónall Anglicky: Dany nebo Daniel Data jmenin: Český kalendář: 17. prosince Slovenský kalendář: 21. července. Římskokatolický církevní kalendář: nevyskytuje se Daniel (prorok) Daniel II. – pražský biskup Daniel Adam z Veleslavína – český nakladatel a spisovatel Daniel Craig - britský herec Daniel Defoe – anglický spisovatel Daniel Gabriel Fahrenheit – německý fyzik Daniel Barenboim – argentinsko-izraelský pianista. a dirigent Daniel Michael Blake Day-Lewis – irský a anglický herec Daniel Landa – český zpěvák Daniel Kolář – český fotbalista Daniel Hůlka – český zpěvák Daniel Krob – kytarista, skladatel (Arakain,Kreyson,Zeus) Daniel Bambas – český. filmový a divadelní herec Daniel Radcliffe – britský herec Daniel Dangl – slovenský herec a režisér, moderátor pořadu Partička Daniel James Howell – britský youtuber (danisnotonfire) Daniel Stach – český novinář a moderátor, moderátor pořadu Hyde Park Civilizace Daniel Štrauch – slovenský youtuber Danny Smiřický – literární postava z románů Josefa Škvoreckého, posléze i filmová postava Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Daniel ve Wikislovníku", "question": "Co znamená jméno Daniel v původním hebrejského překladu ?", "answers": ["Bůh je můj soudce"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea). O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydává Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze v Michalské ulici. Byl pohřben na Malostranském hřbitově na pražském Smíchově, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy. == Adresy pobytu, pamětní desky a pomníky == 1857–1867: Dům U Velkého střevíce (také dům U Velké boty), Vlašská 333/30, Praha - Malá Strana, 1867 (16. 1.) – 1870 (21. 11.): dům U Jelena (také U Pěti tykví), Michalská 440/11, Praha - Staré Město.", "question": "Kam byl Erben poslán roku 1848 ?", "answers": ["do Chorvatska"]}
{"title": "Platónské těleso", "context": "Platónské těleso je v geometrii pravidelný konvexní mnohostěn (polyedr) v prostoru, tj. z každého vrcholu vychází stejný počet hran a všechny stěny tvoří shodné pravidelné mnohoúhelníky. Zde je ukázka všech pěti Platónských těles v trojrozměrném prostoru: == Tabulka vlastností platónských těles == Platónských těles existuje v trojrozměrném euklidovském prostoru právě pět a jsou to: == Dualismus == Při pohledu na tabulku je nápadné, že zatím co např. krychle má 8 vrcholů a 6 stěn, u osmistěnu je tomu právě naopak. Proto je krychle duální k osmistěnu. Podobně je dvanáctistěn duální k dvacetistěnu (20 vrcholů, 12 stěn a naopak). Čtyřstěn je duální sám k sobě (má 4 vrcholy a 4 stěny). == Historie == Platónská tělesa byla známa již ve starověku. Nazývají se podle řeckého filosofa Platóna (427–347 př. n. l.), který krychli, osmistěn, čtyřstěn a dvacetistěn považoval za představitele čtyř základních živlů: země, vzduch, oheň a voda. Dvanáctistěn byl představitelem jsoucna neboli všeho, co existuje. Eukleidés sepsal kompletní matematický popis Platonských těles ve svých Základech, poslední kniha (kniha XIII) je věnována jejich vlastnostem. Tvrzení 13-17 v knize XIII popisují stavbu čtyřstěnu, krychle, osmistěnu a dvanáctistěnu a dvacetistěnu v uvedeném pořadí. Pro každé Platonské těleso Euklid našel poměr průměru opsané kulové plochy s délkou hrany. Tvrdil, že žádné další pravidelné konvexní mnohostěny neexistují. Johannes Kepler se pokusil mezi šest tehdy známých planet vložit těchto pět platónských těles.", "question": "Kolik je Platónských těles ?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Většina paleontologů ale upřednostňuje zahrnout do Aves i taxony stojící mimo skupinu tvořenou všemi žijícími druhy a definovat jej jako Archaeopteryx, žijící ptáci, jejich poslední společný předek a všichni jeho potomci\". Pak se nejstarším ptákem stává sám pozdně jurský Archaeopteryx, žijící asi před 150 miliony let. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996 (dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů). Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m. Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovými ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus). Ptáci mají přední končetiny přeměněny v křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy, tuto schopnost k letu ztratily.", "question": "Jsou kolibříci a pěvci považováni za nejmenší ptáky světa?", "answers": ["Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci."]}
{"title": "Jean-Paul Sartre", "context": "Jean-Paul Sartre [ʒ̃ pɔ saʁ] IPA [žán pol sártr] (21. června 1905 - 15. dubna 1980) byl francouzský filozof, spisovatel, dramatik, literární kritik a politický aktivista. Jako jeden z hlavních představitelů existencialismu a marxismu ve francouzské filosofii 20. století patří mezi nejvýznamnější postavy poválečné kultury v Evropě. Sartre svým dílem ovlivnil nejen filozofii, ale také sociologii, literární kritiku či postkoloniální studia. Často bývá také zmiňován pro nekonvenční, nicméně celoživotní, vztah se spisovatelkou a feministickou teoretičkou Simone de Beauvoir. V roce 1964 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. On ji však odmítl s odůvodněním, že nikdy nepřijal žádné oficiální vyznamenání, a věří, že spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce. Jean-Paul Sartre se narodil v Paříži, kde vyrůstal v měšťanském prostředí intelektuálů. Otec zemřel, když byly Jean-Paulovi dva roky. Vyrůstal pak v domě svého dědečka z matčiny strany, Carla Schweitzera, profesora němčiny na Sorbonně a strýce známého misionáře a lékaře Alberta Schweitzera. Již v útlém dětství se ponořil do literatury, která se pro něj jako malého chlapce s šilhavýma očima stala útěchou před nepřátelským světem. Navštěvoval lyceum Jindřicha IV., kde se seznámil s Paulem Nizanem a později lyceum v La Rochelle. V letech 1922-1924 byl v přípravné třídě (classe préparatoire) na lyceu Louis-le-Grand. Později byl přijat na prestižní École normale supérieure, kde se seznámil s Raymondem Aronem. Roku 1929 také poznal Simone de Beauvoir, s níž ho do konce života pojil otevřeně volný, ale trvalý partnerský vztah. V tomto období poznal i mnohé další budoucí významné autory, mezi něž patřili například Maurice Merleau-Ponty, Simone Weil, Emmanuel Mounier či Claude Lévi-Strauss. Studium ukončil roku 1929 jako nejlepší z celé filosofické třídy a poté pracoval jako učitel na lyceích v Le Havre, Laonu a Paříži. V letech 1933-1934 absolvoval pobyt na Francouzském institutu v Berlíně, kde se seznámil s fenomenologickou filozofií. Ovlivnili ho především Hegel, Soren Kierkegaard, Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Edmund Husserl a René Descartes, dalším impulsem k jeho tvorbě byli francouzští moralisté (filozofický směr). V průběhu druhé světové války byl roku 1940 jako francouzský voják v Alsasku zajat a internován, a po svém propuštění se následujícího roku vrátil do Paříže, kde začal spolupracovat s hnutím odporu Résistance. Od roku 1945 působil jako spisovatel na volné noze.", "question": "Kdy se narodil Jean-Paul Sartre?", "answers": ["21. června 1905"]}
{"title": "Prázdná množina", "context": "Množina, která není prázdná, tzn. množina obsahující nějaké prvky, bývá označována jako neprázdná množina. V dnes nejčastěji používaném axiomatickém systému Zermelově-Fraenkelově teorii množin se existence prázdné množiny dokazuje ze schématu axiomů vydělení a axiomu existence (existuje alespoň jedna množina) formulí pro množinu : : : x : : {\\displaystyle x} definujme : : : ∅. := { y ∈ x ; : y ≠ y } : : {\\displaystyle \\emptyset :=\\{y\\in x;\\,y\\neq y\\}} . Z axiomu extenzionality pak plyne, že prázdná množina je jediná, t.j. libovolné dvě prázdné množiny jsou si rovny. Prázdná množina je podmnožinou libovolné množiny: ∀ A: ∅ ⊆ A Libovolná množina se sjednocením s prázdnou množinou nemění: ∀ A: ∅ ∪ A = A Průnik libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅. ∩ A = ∅ Kartézský součin libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅ × A = A × ∅ = ∅ Jedinou (a to nevlastní) podmnožinou prázdné množiny je právě prázdná množina; žádné vlastní podmnožiny prázdná. množina nemá: ∀ A: A ⊆ ∅ ⇒ A = ∅ Mohutnost prázdné množiny je nula, prázdná množina je tedy konečná: |∅| = 0 Prázdná množina jako topologický prostor je zároveň otevřená, uzavřená a kompaktní.", "question": "Jsou si dvě prázdné množiny rovny?", "answers": ["Z axiomu extenzionality pak plyne, že prázdná množina je jediná, t.j. libovolné dvě prázdné množiny jsou si rovny."]}
{"title": "Sluha dvou pánů", "context": "Sluha dvou pánů je klasická divadelní hra, situační komedie Carla Goldoniho z roku 1745, spadající do specifického žánru commedia dell'arte. == Děj == Do Benátek přijíždí Beatrice převlečená za svého bratra. Chce tam najít svého milence Florinda. Ubytuje se v hostinci, který patří Brighelle a najme si sluhu Truffaldina. Ten je ale zaměstnán i u Florinda, slouží tedy dvěma pánům. Z toho vyplývá hodně komických situací, třeba když je obsluhuje při obědě, je z toho pěkný zmatek. Jednou má vyvětrat šatník svých pánů, ale samozřejmě poplete jaké šaty patří do jakého kufru. Dostane se tak daleko, že řekne svým pánům o smrti toho druhého. Sluha Truffaldino sehraje mnoho ztřeštěných kousků a dokonce se i zamiluje do Klaričiny služky Smeraldiny. Nakonec Beatrice odhalí svou totožnost, shledá se s Florindem. Sluha se přizná, že sloužil dvěma pánům a může si konečně vzít svoji milovanou Smeraldinu. == Současnost == Mezi nejznámější současné inscenace této hry patří provedení činohry pražského Národního divadla v režii Ivana Rajmonta s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. === Inscenace Národního divadla === V Národním divadle byla hra poprvé uvedena 30. června 1994. Oficiální premiéru měla 22. září 1994. Poslední, šestisté představení se konalo 27. 12. 2016. ==== Obsazení ====", "question": "Kdo je autorem divadelní hry Sluha dvou pánů?", "answers": ["Carla Goldoniho"]}
{"title": "Walt Whitman", "context": "Walter \"Walt\" Whitman [volt vitmen] (31. května 1819, West Hills, Long Island, New York - 26. března 1892 Camden, New Jersey) byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech (1837) se stal venkovským učitelem a o dva roky později (1839) vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později (1841) musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války (války Severu proti Jihu) pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho \"víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.\" Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude \"lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše. Povstanou v Americe a najdou odezvu ze všech ostatních koutů Země\". K zamyšlení je Whitmanovo filozofické prohlášení: \"Takto bys měl konat: Miluj zemi a slunce a zvěř, opovrhuj bohatstvím, dávej almužnu každému, kdo si o ni řekne, zastávej se hlupců a bláznů, věnuj své příjmy. a práci druhým, nenáviď tyrany, nepři se o Bohu, k lidem buď trpělivý a shovívavý, neskláněj se před známým ani neznámým nebo před mužem či muži, jednej upřímně se silnými nevzdělanými osobami a matkami od rodin, čti tyto.", "question": "Kdy zemřel Walt Whitman?", "answers": ["26. března 1892"]}
{"title": "Česko", "context": "Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29. prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní disident a dramatik Václav Havel. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. === Samostatnost Česka === Samostatnost nabylo 1. ledna 1993 jako nástupnický stát Československa, předtím existovalo jako jedna ze dvou republik československé federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách).", "question": "Kdy vstoupila Česká republika do NATO?", "answers": ["1. května 2004"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Tyto vlastnosti zároveň svědčí o duchu ovládaném nižšími potencemi (hmotou), což se odráželo i v již zmíněném původním symbolu ♁ (kříži hmoty nad kruhem ducha). Dle astrologů by se měl vliv Marsu uplatňovat v povoláních jako jsou vojáci, chirurgové či sportovci. Francouzský psycholog a statistik Michel Gauquelin provedl v 60. letech 20. století velkou studii nazvanou \"Mars Effect\", která dávala významnou korelaci mezi datem narození sportovních šampiónů a dominantním postavením Marsu. Test na jinak sestaveném vzorku šampiónů však přinesl negativní výsledek. Oblíbená představa, že je Mars obydlen inteligentními Marťany, se traduje do 19. století, kdy se na plno rozeběhlo mapování marsovských kanálů, které propagoval především italský astronom Giovanni Schiaparelli. Ve spojení s knihou od Percivala Lowella o postupně umírající planetě, která vysychá a chladne s prastarou civilizací, která se snaží vytvořit síť zavlažovacích kanálů, se rychle začala šířit myšlenka, že na Marsu existuje inteligentní život. Pozorování neexistujících kanálů na Marsu se šířilo mezi tehdejšími astronomy jako Marsovská horečka, která přinášela podrobnější a přesnější mapy zavlažovacích kanálů. V roce 1899 během průzkumu atmosférického rádiového šumu zachytil vynálezce Nikola Tesla opakující se signál, o kterém později prohlásil, že by se mohlo jednat o radiovou komunikaci z jiné planety, pravděpodobně Marsu. Teslově teorii se brzy dostalo podpory Lorda Kelvina, který navštívil Spojené státy americké v roce 1902 a při této příležitosti měl prohlásit, že Tesla zachytil Marťanské radiové vysílání určené pro Spojené státy.", "question": "Jak se jmenuje čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Daniel Nekonečný", "context": "Daniel Nekonečný, vlastním jménem Daniel Konečný (29. června 1966 Boskovice – 23. března 2019 Praha-Řeporyje), byl český zpěvák, tanečník, herec a šoumen. == Život == Nekonečný vyrůstal v jihomoravských Boskovicích. Dva roky studoval herectví DAMU. Poté prošel různými povoláními, například pracoval v porodnici či jako hrobník.Jako zpěvák začínal v kapele Laura a její tygři. V roce 1990 založil kapelu Šum svistu, s níž nahrál třeba hity Sexy Hafanana nebo Jsem boss. Jejich vystoupení byla typická atmosférou brazilských karnevalů. Měl v oblibě žlutou barvu, exotická zvířata jako lvy, tygry či papoušky. Sólově nahrál album Nekonečný šum. Označoval se za krále rozkoše. Jako herec účinkoval například v televizní sérii Historky od krbu (1994) nebo ve filmech Eliška má ráda divočinu (1999) a Jak se krotí krokodýli (2006). V úterý 26. března 2019 byl nalezen mrtvý ve svém bytě (podle některých zdrojů a fotografií v pronajatém rodinném domě) v pražských Řeporyjích, kde žil od roku 2009. Jeho přítelkyně Zuzana Kardová později uvedla za příčinu smrti infarkt myokardu a že zemřel 23. března 2019, což bylo prokázáno z pitvy. Příčinou byl neléčený zvýšený krevní tlak.Pohřeb zpěváka proběhl 4. dubna 2019, spíše než o smuteční událost šlo o oslavu života Daniela Nekonečného. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Nekonečný Oficiální stránky Daniel Nekonečný v Česko-Slovenské filmové databázi Daniel Nekonečný v Internet Movie Database (anglicky) Daniel Nekonečný na Kinoboxu.cz Daniel Nekonečný ve Filmové databázi", "question": "Kde vyrůstal Daniel Nekonečný?", "answers": ["v jihomoravských Boskovicích"]}
{"title": "Wintersun", "context": "Wintersun je finská melodic deathmetalová hudební skupina založená zpěvákem a kytaristou Jarim Mäenpäänem v roce 2003 v Helsinkách. Název Wintersun kombinuje dva různé elementy; zimu a vesmír. Debutové album skupina vydala v roce 2004 pod eponymním názvem Wintersun, druhá deska ovšem vyšla až o osm let později. Jednalo se o konceptuální album Time I, jehož příběh měl pokračovat na další desce Time II. Vydáni tohoto alba se opět neustále odkládalo, podle Mäenpäänena především z důvodu absence vlastního studia. Skupina kvůli výstavbě svého studia chtěla uspořádat crowdfundingovou kampaň, to jim ale zamítlo jejich vydavatelství Nuclear Blast. Třetí deska tedy nakonec vyšla v létě roku 2017, nejednalo se ale o Time II, nýbrž o jiné konceptuální album. To bylo inspirováno Vivaldiho concerty grosso Čtvero ročních dob a pojmenováno The Forest Seasons. Nové album je naplánováno na rok 2019. == Sestava == Jari Mäenpää − zpěv, klávesy, kytara (od 2003) Teemu Mäntysaari − kytara, doprovodný zpěv (od 2004) Asim Searah – kytara, doprovodný zpěv (od 2017) Jukka Koskinen − basová kytara, doprovodný zpěv (od 2004) Kai Hahto − bicí (od 2003) Bývalí členovéOliver Fokin – kytara (2004) == Diskografie == Wintersun (2004) Time I (2012) The Forest Seasons (2017) == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Wintersun ve Wikimedia Commons Oficiální stránky (anglicky)", "question": "Kdo je zakladatel kapely Wintersun?", "answers": ["Jarim Mäenpäänem"]}
{"title": "Secese", "context": "Secese (francouzsky art nouveau [a:r nuvo:], německy Jugendstil) je mezinárodní uměleckých sloh z přelomu 19. a 20. století (období označovaného jako fin de siè) a posledním stylem souhrnného umění, též Gesamtkunstwerk, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale i v dekoraci a užitém umění. Secese vychází z květinových koncepcí britského textilního designéra Williama Morrise a hnutí Arts and Crafts, jež se vracelo k lidovým tradicím a romantismu řemeslnému fortelu středověkých mistrů a stavělo se tak proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků hnaných průmyslovou revolucí. Tento styl byl také silně ovlivněn anglickými malíři označovanými jako Prerafaelité. Největšího rozmachu secese dosáhla mezi lety 1890 a 1910 v Evropě a ve Spojených státech. Ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil, český název \"secese\" (něm. Sezession, z latinského secessio odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v Berlíně (1891), v Mnichově (1892) a zejména ve Vídni (Wiener Sezession, 1896) oddělily od konservativních akademií. Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo). Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin.", "question": "Čím se vyznačovala secese ?", "answers": ["ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů"]}
{"title": "Umocňování", "context": "Umocňování je matematická operace, která vyjadřuje opakované násobení. Umocňování je k násobení v podobném vztahu, v jakém je samo násobení ke sčítání. Umocňování slouží ke zkrácenému zápisu vícenásobného násobení: : : : : : : : z ⋅ z ⋅ z ⋯ z : ⏟ : : : n : - k r : : : a ́ : : : t : : : = : z : n :. : : : {\\displaystyle \\underbrace {z\\cdot z\\cdot z\\cdots z} _{n\\operatorname {-kr{\\acute {a}}t} }=z^{n}} : V tomto vzorci se z označuje jako základ mocniny (mocněnec) a n se nazývá exponent (mocnitel). Výsledek je \"n-tá mocnina čísla z\", \"z na n-tou\". Například 3 · 3 · 3 · 3 = 81 je \"tři na čtvrtou\", což zapisujeme 34. Exponent může být obecně reálné, nebo dokonce komplexní číslo (viz #Definice). Speciálním případem prázdného součinu je z0 = 1 (pro z ≠ 0, jinak viz #Nula na nultou). Pro nulový základ a kladný exponent (n > 0) pak platí 0n = 0.", "question": "Co vyjadřuje opakované násobení?", "answers": ["Umocňování"]}
{"title": "Člověk", "context": "Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou. Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin - pecky, skořápky - a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích či analýzou zubního povlaku. Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko). Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou. Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let. Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent. Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii, ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu. Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Druhý z nich, tedy člověk moudrý, je jediným recentním zástupcem rodu. V únoru 2017 žilo na světě 7,3 miliard a počet neustále roste. Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu. DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4. SVOBODA, J. - MACHLÁŇ, M., Předkové. Evoluce člověka. Praha: Academia 2015 Ekumena Homo Lid Obrázky, zvuky či videa k tématu člověk ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo člověk ve Wikislovníku Téma Člověk ve Wikicitátech (anglicky) Homo genus – rod Homo", "question": "Osídlili lidé všechny kontinenty?", "answers": ["Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu."]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj?", "question": "Patřil Fjodor Michajlovič Dostojevskij do skupiny, která vystupovala proti carovi?", "answers": ["Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I ."]}
{"title": "SpaceX", "context": "K nehodě došlo při testovacím tankování druhého stupně. Rampa byla silně poškozena a měla by být zprovozněna v létě 2017. Součástí kosmodromu je také bývalý Launch Complex 13, který byl přejmenovaný na Landing zone 1 a je využíván pro přistávání prvních stupňů. Rampu SLC-4E na Vandenbergově letecké základně využívá Falcon 9 pro lety na polární dráhu. Z této rampy by měl mít možnost startovat i Falcon Heavy, i když se v současné době o této možnosti už nemluví. Rampu LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku nabídla NASA v roce 2013 pro komerční zájemce. SpaceX podepsala nájemní smlouvu 14. dubna 2014. Nájemní smlouva by měla platit dvacet let. SpaceX vybudovala u rampy nový hangár. Rampa byla plánována pro starty Falconu Heavy a lety s Crew Dragonem, u kterých se předpokládá potřeba delší přípravy na start. Po nehodě Falconu 9 v roce 2016 na rampě SLC-40 byla úprava rampy urychlena a první start Falconu 9 z této rampy proběhl 19. února 2017. V létě 2017 (po skončení oprav rampy SLC-40) bude rampa LC-39A dodatečně upravena pro starty Falconu Heavy a postupně by mělo být demontováno i obslužné rameno pro raketoplány. V srpnu 2014 SpaceX oznámila a zahájila stavbu plně komerčního kosmodromu na Boca Chica v Texasu. === Zařízení pro vývoj satelitů === V lednu SpaceX oznámila svůj vstup do podnikání v oblasti výroby satelitů. Továrna by měla být umístěna v Seattlu, státě Washington. Zpočátku zde bude zaměstnáno přibližně 60 inženýrů, v průběhu několika let by však počet zaměstnanců mohl vzrůst až na 1000. V červenci 2016 SpaceX získala dalších 740 čtverečních metrů v Irvine, CA, s cílem zaměřit se na satelitní komunikaci. === Oblastní kanceláře === SpaceX má oblastní kanceláře v Hustonu v Texasu, Chantilly ve Virginii, ve Washingtonu D.C. a otevřela kanceláře v oblasti Seattlu v roce 2014, kde nabírá inženýry a vývojáře softwaru. == Úspěchy == 28. října 2008 při 4. zkušebním letu společnost úspěšně vypustila kosmickou raketu Falcon 1 která umístila na oběžnou dráhu 165 kg těžkou družici. Společnost se tak stala historicky 1. soukromým subjektem, který z ryze privátních zdrojů vyvinul kapalinovou raketu a úspěšně s ní dosáhl oběžné dráhy Země. 4. června 2010 raketa Falcon 9 dopravila po startu z floridského mysu Canaveral maketu kosmické lodi Dragon na oběžnou dráhu ve výšce 250 km.", "question": "Kde buduje SpaceX plně soukromý kosmodrom?", "answers": ["Texasu"]}
{"title": "Metamfetamin", "context": "Metamfetamin, též metylamfetamin nebo (mimo odborný kontext nejčastěji) pervitin (dřívější obchodní název), MA, desoxyefedrin, methedrin je syntetické stimulancium z řad amfetaminů. Poprvé byl připraven v roce 1887 v Japonsku. Zprvu byl odhalen jeho potenciál při léčbě chorobné spavosti a astmatu, masově byl poté spolu s amfetaminem použit jako povzbuzující prostředek během II. světové války (na obou stranách, především osazenstvem letadel a tanků), dodnes je FDA povolen k léčbě syndromu ADHD, ke krátkodobému zvládání extrémní exogenní obezity a k léčbě narkolepsie. V dnešní době je MA hlavně zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, která stimuluje centrální nervovou soustavu. Metamfetamin velmi účinně potlačuje únavu a potřebu spánku, zrychluje psychomotorické tempo, očekávaným účinkem je rovněž extrémní euforie a zvýšená sebedůvěra. Tato vlastnost je dána rozsáhlým uvolňováním dopaminu, noradrenalinu a serotoninu do synaptických štěrbin v mozku. Dlouhodobé nadužívání však může vést k poškození až zániku nervových buněk působením oxidačního stresu (neurotoxicita). Se zneužíváním je spojen i negativní dopad na kardiovaskulární systém. Častějším užíváním dochází k rozvoji tolerance a riziku psychické závislosti. Návyk bývá často provázen depresemi, citovou labilitou, největším rizikem je pak toxická psychóza připomínající paranoidní schizofrenii. U těžce závislých osob byla rovněž popsána dilatační kardiomyopatie, parkinsonismus i trvalé poškození mozku. V České republice je častěji prodáván v podobě bílého nebo různě zbarveného prášku. Ve Spojených státech je dodnes vyráběn jako léčivo pod názvem Desoxyn, indikován zejména k terapii poruch pozornosti. Metamfetamin je značně rozšířen ve Spojených státech a Asii. V Evropě se zejména vyskytuje na území bývalého Československa, kde je nezákonně syntetizován, již od 70. let, z pseudoefedrinu extrahovaného z léčiv proti chřipce a rýmě (Nurofen stopgrip, Modafen, dříve i aspirin apod.) v amatérských varnách. Nezákonná syntéza je levná, jednoduchá, ale i velmi nebezpečná, neboť k reakci je používán velmi hořlavý červený fosfor, žíravá kyselina chlorovodíková i jedovatá ředidla (toluen či aceton).", "question": "Kde byl poprvé připraven metamfetamin?", "answers": ["Japonsku"]}
{"title": "Kodaň", "context": "Ve 12. století význam Kodaně rostl a město bylo posíleno zemními pracemi. Římskokatolická církev vybudovala katedrály v Roskilde a Lundu a položila tak základ k rozvoji těchto sídel. Kodaň, která se nachází mezi těmito městy, tak měla ideální polohu pro dopravu a obchod. Nejstarší písemná zmínka o Kodani pochází z 12. století, kdy o ní píše Saxo Grammaticus jako o Portus Mercatorum, v tehdejší dánštině tedy Kø. Papež Urban III. nazval město v dopise z roku 1186 jako Hafn, zde šlo ale zřejmě o zkrácenou verzi. Rozvoj města a suburbanizace má v Kodani jasný řád. Jak píše Dan Christensen v publikaci Copenhagen: views a visions, kterou vydala sama Kodaňská radnice, tak v roce 1948 vydala radnice plán na rozvoj města. Ve výše zmíněné publikaci se přímo uvádí následující. Regionální plánování začalo po druhé světové válce, když byl v lednu 1948 publikován návrh \"Regionálního plánu pro větší Kodaň\". Navrhoval rozvoj města podél S-trains linek, což zajistilo rychlejší dopravu do města. Město mělo zůstat centrem výroby a služeb, okolo stanic vlaku se měly soustředit servisní střediska. Okolo každé stanice mělo být postaveno bydlení pro 10 000 obyvatel. Tomuto plánu se věnuje i Stan Major, který tvrdí, že plán měl pokrýt 3 000 km2 a naplánovat bydlení pro 1 milion lidí. V 60. letech byl rozvoj města podle tohoto plánu neudržitelný, rozvoj byl příliš rychlý. Proto byl vypracován nový plán Figure 2. V tomto plánu byl připraven rozvoj jihozápadní oblasti okolo města. Jelikož rychlost rozvoje města byla neudržitelná i podle druhého plánu, začala nad rozvojem Kodaně diskuze. Vznikla instituce, která se zabývala rozvojem města, The Regional Planning Council. Výsledkem dlouhé debaty a práce instituce byl roku 1973 \"Regionální plán 1973\" (Figure 3). Plán měl řešit problém s dopravou. Jelikož do té doby byla doprava vedena hlavně okolo S-train linek směrem z předměstí do města byla potřeba vybudovat okruh, který odvede dopravu z centra.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Dánska?", "answers": ["Kodaň"]}
{"title": "Mistrovství světa v házené mužů o 11 hráčích 1963", "context": "6. mistrovství světa v házené o jedenácti hráčích proběhlo ve dnech 3. – 9. června ve Švýcarsku. Mistrovství se zúčastnilo osm mužstev, rozdělených do dvou čtyřčlenných skupin. Vítězové skupin hráli finále, týmy na druhém místě hrály o třetí místo a týmy na třetím místě o páté místo a poslední ve skupině hráli o sedmé místo. == Výsledky a tabulky == === Finále === NDR - SRN14:7 (9:2) === O 3. místo === Švýcarsko - Polsko 10:6 === O 5. místo === Rakousko - Nizozemsko 22:19 === O 7. místo === Izrael - USA16:5 == Konečné pořadí == == Soupisky == 1. NDR Trenér: Heinz Seiler a Herbert Dittrich 2. SRN 3. Švýcarsko == Externí odkazy == (en) IHF-Archív (en) Sportovní statistiky (cs) Achiv časopisů === Reference ===", "question": "Kde se konalo 6. mistrovství světa v házené o 11 hráčích?", "answers": ["ve Švýcarsku"]}
{"title": "Richard z Acerra", "context": "Richard z Acerra (italsky Riccardo di Acerra, zemřel 5. prosince 1196) byl hrabě z Acerra, syn Rogera z Acerra a bratr sicilské královny Sibyly. Podporoval svého švagra Tankreda během snahy o získání sicilské koruny, bojoval se straníky štaufské kandidatury na sicilský trůn. Roku 1190 se mu v bitvě podařilo zajmout Rogera z Andrie, bývalého pretendenta sicilského trůnu a jako přeběhlíka na stranu Jindřicha VI. jej nechal popravit. Po Tankredově smrti v únoru 1194 nebyla královna Sibyla jako regentka nezletilého syna Viléma schopná ubránit království. Sicílie se již na podzim zmocnil Jindřich VI. a na vánoce 1194 byl v Palermu slavnostně korunován. Pár dní poté nechal pro podezření ze spiknutí zajmout Sibylu i s dětmi a společně s významnými muži země nechal odvézt do Německa. Richard se pokusil uprchnout, ale byl zrazen a vydán do rukou císařova muže Děpolta z Vohburgu, který jej nechal uvěznit. Roku 1196 se dočkal rozsudku od samotného císaře. Údajně byl nejdříve tažen koňmi ulicemi Capuy a poté byl živý pověšen hlavou dolů. Po dvou dnech agónie byl údajně stále naživu. Kronikář Ansbert zase tvrdí, že jej císař nechal nejdříve pověsit, pak stít a jeho hlavu vztyčit na bráně. Jeho hrabství získal Děpolt z Vohburgu. Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard z Acerry ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Richard z Acerry, bratr sicilské královny Sibyly?", "answers": ["5. prosince 1196"]}
{"title": "HTTP 404", "context": "Kódy chyb se staly součástí specifikace HTTP verze 0.9, jako základ se použily stavy z FTP protokolu, který už byl zaveden v roce 1985. Ostré nasazení se dočkaly stavové kódy ve verzi HTTP 1.0. Stavové hlášení se skládá z čísla a popisu v anglickém jazyce. Rozlišujeme pět kategorií, přičemž nejznámější značení je 4xx a 5xx. Tedy hlášení o chybě na straně klienta 4xx, nebo na straně serveru 5xx. Poslední dvě čísla pak udávají konkrétní chybu. == Přehled == Pokud je odeslán požadavek, webový server na něj odpoví kódem. První čtyřka znamená, že chyba je způsobena klientem, další dvě číslice vyjadřují, že klient zažádal o neexistující adresu. Odezva obsahuje kód a označení chyby v lidem srozumitelné podobě - specifikace navrhuje frázi Not Found. Většina serverů ponechává výchozí. Chyba 404 bývá vrácena, i pokud požadovaný soubor existoval a byl přesunut, nebo smazán. V prvním případě je vhodnější použít kód HTTP 301, v tom druhém HTTP 410. Chyby 404 by neměly být zaměňovány s chybami DNS (např. nebyl nalezen server). == Vlastní chybové stránky == Většina webových serverů umožňuje nastavit si vlastní chybovou stránku. Internet Explorer (do verze 7) nedokázal zobrazit chybovou stránku menší než 512 bajtů. Namísto ní zobrazil vlastní \"přívětivou\" chybu. Podobnou funkcionalitu obsahuje i Google Chrome, který na ní zobrazí návrhy. == Falešná 404 == Některé servery nevrací kód 404, ale kód HTTP 200, což může způsobit problém programům kontrolujícím funkčnost odkazů. == Odkazy == Související články Hypertext Transfer Protocol Stavové kódy HTTPExterní odkazy Obrázky, zvuky či videa k tématu HTTP 404 ve Wikimedia Commons Error 404 a další chyby, co číhají na webu", "question": "Jaký je stavový číselný kód vrácený serverem, když nenalezne požadovaný soubor?", "answers": ["404"]}
{"title": "Křovinář ostnitý", "context": "Křovinář ostnitý (Bothriechis schlegeli) patří k nejhezčím jedovatým hadům Jižní Ameriky. Je zástupcem podčeledi chřestýšovitých. Tento had je zajímavým příkladem biologické konvergence. Svým vzhledem i chováním je téměř dokonalou kopií asijských chřestýšovců rodu (Trimereserus) a afrických stromových zmijí rodu (Ateris). Všichni tito hadi jsou přizpůsobeni k životu v korunách stromů tropického pralesa a jsou si proto tak podobní, že je, např. na fotografii, od sebe těžko rozliší i odborník. Tento had se vyskytuje ve deštných pralesích Střední a severní poloviny Jižní Ameriky, od jižního Mexika po Ekvádor a Peru. Jeho biotopem jsou deštné pralesy a mlžné lesy, zvláště na svazích hor. Vyskytuje se především na území těchto států: Kostarika Panama Peru Ekvádor Venezuela Je to malý had, který dorůstá délky maximálně 70 cm. Jeho zbarvení je velmi proměnlivé, může být v závislosti na lokalitě a poddruhu, trávově zelené, tyrkysové, jasně žluté, světle hnědé či olivové, zpravidla s tmavšími skvrnami na hřbetě. Toto zbarvení hada maskuje ve větvích pralesních stromů či na jejich kůře pokryté lišejníkem. Nad očima má zvětšené šupiny, které tvoří jakési růžky či ostny, podle nichž dostal jméno. Je to noční druh, přizpůsobený životu v korunách stromů. Má chápavý ocas, s jehož pomocí se dokáže udržet ve větvích a ochranné zbarvení. Živí se ptáky, stromovými žábami, zřídkakdy plazy a savci, hlavně drobnými vačicemi. Tento druh je vejcoživorodý. Samice klade 10 - 12 vajec, z nichž se ihned po opuštění jejího těla líhnou mláďata. Jeho jed je hemotoxický, což znamená, že způsobuje rozklad krve. Není však tak silný jako u jiných druhů křovinářů a smrtelná uštknutí nejsou častá. Navíc je tento had poměrně vzácný a neútočný. Chřestýšovití Křovinář Křovinář němý Křovinář sametový Obrázky, zvuky či videa k tématu Křovinář ostnitý ve Wikimedia Commons", "question": "Do jaké čeledi se řadí křovinář ostnitý?", "answers": ["chřestýšovitých"]}
{"title": "Burger King", "context": "Burger King je americký řetězec provozoven rychlého občerstvení se sídlem v Miami-Dade County na Floridě zahrnující více než 11 tisíc restaurací ve více než 65 zemích. V Austrálii je společnost provozována pod značkou Hungry Jack's. První restaurace Burger King byla otevřena 4. prosince 1954 v Miami na Floridě, USA. Mezinárodní síť restaurací Burger King nabízí především hamburgery, hranolky a chlazené nápoje. Hlavním produktem je hamburger Whopper, který je prodáván také v dalších variantách od nejmenšího Whopper Junior až po Triple Whopper. Skládá se z grilovaného mletého hovězího masa v housce posypané sezamovým semínkem s majonézou, zeleninou a případně dalšími přísadami. První restaurace Burger King v Česku byla otevřena 25. listopadu 2008 v nákupním centru Metropole Zličín v Praze. V Česku získala jako první franchisingovou licenci polská, v Nizozemí registrovaná firma AmRest, provozující též restaurace KFC, Pizza Hut nebo kavárny Starbucks v Polsku a Bulharsku, nyní nově také v Česku, na Slovensku a ve Slovinsku. Kromě těchto licencovaných značek provozuje restaurace pod vlastními značkami freshpoint a Rodeo Drive. Její akcie jsou kotovány na burze ve Varšavě. Jejich zastoupení pro značku Burger King ale není pro ČR exkluzivní a licenci může získat každý, kdo splní podmínky centrály Burger King. V Česku zatím drží další licence také firma JLV (Jídelní a lůžkové vozy), resp. její dceřiná firma BK Team (restaurace Florenc, Václavské nám., Praha 4 - Chodovská ul., dálnice D11), nebo italský stravovací gigant Autogrill (restaurace Praha hl.n. a Šlovice). V Česku jsou otevřeny tyto provozovny: Praha 1 - ulice 28. října Praha 1 - hlavní nádraží Praha 1 - OC Palladium Praha 1 - Václavské náměstí Praha 4 - Chodovská ulice - s \"Drive Thru\" Praha 5 - Metropole Zličín Praha. 6 - Letiště Václava Havla Praha 8 - ÚAN Florenc Praha 9 - D11, 3.km - s \"Drive Thru\" Praha 9 - Galerie Harfa Praha 9 - OC Letňany Brno - OC Olympia Ostrava - Forum Nová Karolina Kladno - OC Central Plzeň - OC Plaza ZAVŘENO: Liberec - OC Fórum Ústí nad Labem - U Nádraží 1135 Praha 4 - Centrum Chodov - od ledna 2015 Šlovice - D5", "question": "V kterém nákupním centru byla v ČR otevřena první restaurace Burger King?", "answers": ["Metropole Zličín"]}
{"title": "DNA", "context": "Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí vodíkové můstky, a to tři mezi guaninem a cytosinem nebo dva mezi adeninem a thyminem. Existují i jiné způsoby uspořádání řetězců, vymykající se tradiční představě dvoušroubovice. Deoxyribonukleová kyselina je středem zájmu vědců nejen z biologických oborů a byly vyvinuty promyšlené techniky její izolace, separace, barvení, sekvenování, umělé syntézy a manipulace s ní pomocí metod genového inženýrství. Všechny tyto postupy jsou důležité i pro lékaře, kriminalisty či evoluční biology – DNA je zásadním materiálem v diagnostice nemocí, testech otcovství, při vyšetřování zločinů, přípravě plodin s novými vlastnostmi či třeba hledání příbuzenských vztahů mezi organismy. Podrobnější informace naleznete v článku dějiny objevu a výzkumu DNA. Deoxyribonukleová kyselina byla popsána roku 1869, kdy švýcarský lékař Friedrich Miescher zkoumal složení hnisu z nemocničních obvazů. Z jader bílých krvinek přítomných v tomto hnisu získal jisté množství nukleových kyselin, které souhrnně nazýval nuklein. Na počátku 20. století Phoebus Levene rozpoznal, že DNA se skládá z cukrů, fosfátů a bází. O funkci DNA toho dlouho nebylo moc známo. První důkaz o roli DNA v přenosu genetické informace přinesl v roce 1944 Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment, který provedli Oswald Avery společně s Colinem MacLeodem a Maclynem McCartym. Sérií pokusů s transformací pneumokoků zjistili, že DNA je genetickým materiálem buněk. Další důkaz přinesl v roce 1952 Hersheyho-Chaseové experiment. Patrně nejslavnějším milníkem ve výzkumu DNA bylo odhalení její trojrozměrné struktury. Správný dvoušroubovicový model poprvé představili v roce 1953 v časopise Nature James D. Watson a Francis Crick, pozdější laureáti Nobelovy ceny. Vycházeli přitom z rentgenové difrakční analýzy, kterou o rok dříve provedli Rosalind Franklinová a Raymond Gosling a publikovali ve stejném čísle Nature. Další článek v tomto vydání předložil i Maurice Wilkins. V roce 1957 předložil v té době již slavný Crick sérii pravidel, které se označují jako centrální dogma molekulární biologie a popisují vztahy mezi DNA, RNA a proteiny. O rok později slavný Meselsonův-Stahlův experiment umožnil poznat způsob replikace DNA v buňkách.", "question": "Jaká je zkratka pro deoxyribonukleovou kyselinu?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Šódžo", "context": "Šódžo (japonsky 少, anglicky shō či shoujo, v překladu \"dívka\") je japonské slovo užívané k označení mangy nebo anime určeného hlavně pro dívky ve věku 11-19 let, na rozdíl od šónen zaměřeného na chlapce. Mangy a anime tohoto zaměření jsou převážně romantické, někdy obohacené o milostný mnohoúhelník (například Fušigi júgi). Hlavní postavou je zpravidla dospívající dívka čelící nejrůznějším konfliktům, ať už jsou to každodenní dilemata, romantické pletky, nebo se jen snaží zachránit svět. Šódžo nepostrádá akci a zaměřuje se také na tělesný vývoj jedince. Ao haru Ride Bokura ga ita Card Captor Sakura Fruits Basket Full Moon o sagašite Med a čtyřlístek Kaičó wa Maid-sama Kaleido Star Kareši kanodžo no džidžó Kimi no todoke Maria-sama ga miteru Nana Ouran High School Host Club Sailor Moon Vampire Knight", "question": "Pro koho je určeno šódžo?", "answers": ["pro dívky"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Nejvzdálenější a nejvýznamnější z nich prstenec Adams je zvláštní tím, že tvoří asi tři výraznější oblouky, poblíž kterých je nejvíc hmoty. Tato zhuštění mají i vlastní pojmenování: Volnost, Rovnost a Bratrství. Po prstenci Adams následuje bezejmenný prstenec se stejnou oběžnou drahou, jako má měsíc Galatea. Za ním je prstenec Leverrier s vnějším protažením v podobě Lassella a Arga a nejblíže k planetě se nachází tenký, ale široký prstenec Galle. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Neptunu. V současné době známe 14 měsíců Neptunu. Největší z nich je Triton, který byl objeven jen 17 dní po objevu vlastní planety. Je to nejchladnější těleso pozorované ve sluneční soustavě. Teplota jeho povrchu je - °C (45 K). Kromě Tritonu a dalšího původně známého měsíce Nereida objevila dalších šest měsíců americká sonda Voyager 2 při průletu kolem Neptunu v průběhu roku 1989. Dalších 5 měsíců bylo objeveno v letech 2002 a 2003. Poslední, v pořadí 14. měsíc S/2004 N 1 byl objeven pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu v roce 2013. Předpokládá se, že některé měsíce Neptunu, např. Triton, jsou tělesa, která původně vznikla v jiné části sluneční soustavy, jako nejpravděpodobnější se jeví oblast Kuiperova pásu. Tato tělesa byla později zachycena Neptunem do gravitační pasti, čemuž napovídá například retrográdní rotace měsíce Tritonu. Společně se zachycením Tritonu došlo nejspíše ke vzniku vnitřních měsíců. Přílet Tritonu do soustavy mohl způsobit narušení oběžných drah ostatních těles, jelikož se Triton stal největším měsícem v soustavě Neptunu, což způsobilo pozdější vzájemné srážky menších těles, jejich rozpady a spojování vedoucí k celkové přeměně vnitřních měsíců. Jako první opakovaně pozoroval Neptun svým nedlouho předtím zkonstruovaným dalekohledem italský fyzik Galileo Galilei na přelomu let 1612 a 1613. Planetu, která se tehdy při pohledu ze Země nacházela v blízkosti Jupiteru, však mylně považoval za hvězdu a náznakům jejího (ve dnech pozorování obzvlášť slabého) pohybu nevěnoval další pozornost. Počátkem 19. století francouzský astronom Alexis Bouvard publikoval podrobné tabulky poloh tří tehdy známých obřích planet. Ukázalo se, že v případě planety Uranu se nová pozorování s tabulkovými propočty znatelně rozcházejí. Bouvard po dalším pečlivém zkoumání těchto nepravidelností v pohybu Uranu vyslovil hypotézu, že pozorované odchylky mají svůj původ v gravitačním působení další, dosud neznámé planety. V letech 1843 až 1846 přibližnou polohu předpokládaného tělesa nezávisle na sobě vypočítali francouzský astronom Urbain Le Verrier a anglický astronom John Couch Adams. Zatímco Adamsovy výpočty byly známy jen úzkému kruhu britských astronomů, kteří potají vyvíjeli horečné úsilí o nalezení planety, Le Verrier své postupně zpřesňované výpočty zveřejňoval, ale coby astronom-matematik nenacházel nikoho z francouzských pozorovatelů, kdo by byl ochoten prověření jeho díla věnovat čas.", "question": "Jaké je nejchladnější těleso pozorované ve sluneční soustavě ?", "answers": ["Triton"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům.", "question": "Kolik lidí mluví japonsky?", "answers": ["přibližně 130 milionů"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín – 21. listopadu 1870 Praha) byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825.", "question": "Jak se jmenuje 13. balada ze sbírky Kytice, která vyšla později než ostatní?", "answers": ["Lilie"]}
{"title": "Dějiny filmu", "context": "Prapočátky filmu tvoří němý film. Ten vznikl koncem 19. století. Promítal se s hudebním doprovodem s pomocí gramofonu, klavíru apod. Optické hračky, hrátky se stínem, \"magické lucerny\", a vizuální triky existují již tisíce let. Mnoho vynálezců, vědců a výrobců pozorovalo vizuální fenomén, kde se řada individuálních statických snímků dala do pohybu a vytvořily iluzi pohybu – koncept pojmenovaný jako Persistence of Vision. Tuto iluzi poprvé popsal britský lékař Peter Roget v roce 1824 a stala se prvním krokem k vývoji kinematografie. Řada technologií – jednoduché optické a mechanické hračky týkající se pohybu a vize – byla vyvinuta na konci 19. století a předcházela tak zrození filmového průmyslu: V 17. století v Římě byla vynalezen Athanasiusem Kircherem první primitivní \"magická lucerna\". Byl to přístroj s objektivem, který promítal obraz z fólie na stěnu s jednoduchým zdrojem světla (např. svíčkou). 1824 – vynález Thaumatropu (první verze optického klamu, který využíval konceptu Persistence of Vision, poprvé uvedeném ve vědeckém. článku Petera Rogeta), který pojmenoval anglický lékař Dr. John Ayrton Paris. 1831 – objev zákonu elektromagnetické indukce anglickým vědcem Michaelem Faradayem, princip k výrobě elektřiny a pohánění motorů a ostatních strojů (včetně filmových technik).", "question": "Kdo poprvé popsal Persistence of Vision?", "answers": ["Peter Roget"]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Makrobiotika (z řeckého makrós – velký, dlouhý a bios – život) je životní styl a dietní režim, který je založen na taoistickém učení jin a jang. Makrobiotika jako základní potravinu předepisuje obilniny a doplňuje je o další potraviny (místní zelenina a další lokální produkty). Zakazuje požívání průmyslově zpracovaných potravin a většinu živočišných produktů. Makrobiotické učení také omezuje množství tekutin, zakazuje přejídání a požaduje, aby potrava byla před polknutím důkladně rozžvýkána. Standardní makrobiotický talíř tvoří z 50 % celozrnné obilniny, z 30 % zelenina (hlavně tepelně upravená a kvašená), z 15 % luštěniny a mořské řasy, z 5 % polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje apod. Nejstarší zaznamenané použití termínu makrobiotika je v Hippokratově spisu O vzduchu, vodách a místech, jenž pojednává o vlivu prostředí a výživy na lidské zdraví. Slovo \"makrobiotika\" použil v roce 1796 německý lékař Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836) ve své knize Makrobiotika, neboli umění, jak prodloužit lidský život. Hufeland byl profesorem lékařství v Jeně a později prvním děkanem medicíny na univerzitě v Berlíně. Hufeland postuluje \"životní sílu\", která se podle něj nachází nejen v živých organismech, ale v menší míře i v ostatních látkách; tuto sílu mohou posilovat nebo oslabovat vlivy prostředí. Podle Hufelandova názoru lze nemocem zabránit především správnou výživou a životosprávou. Japonský vojenský lékař Sagen Išizuka (1850–1909) během své profesní kariéry došel k názoru, že tradiční japonské lékařství je účinnější než západní medicína.", "question": "Které potraviny převládají v makrobiotické stravě ?", "answers": ["celozrnné obilniny"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher. Dílo bylo několikrát zfilmováno - první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin) a v letech 2001-2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie. Na motivy knihy také vzniklo velké množství počítačových her. Také hry na hrdiny často hledají inspiraci v Tolkienových příbězích. Český překlad pořídila pro osobní potřebu v letech 1979-1980 Stanislava Pošustová, pracovnice knihovny anglistiky FF UK.", "question": "Kdy byl napsán román Pán prstenů?", "answers": ["1937-1949"]}
{"title": "Philip K", "context": "Během jeho života byla vydána pouze jedna kniha z klasické beletrie, a to Confessions of a Crap Artist (1975, Král úletů). V roce 1963 zavrhl naději na psaní klasické literatury a plně se oddal žánru sci-fi a fantasy. Téhož roku získal ocenění, cenu Hugo, za román Man In the High Castle (1962. Muž z Vysokého zámku). Přesto nezískal podporu velkých nakladatelů a nedokázal se protlačit k mainstreamovým čtenářům. I kvůli tomu během většiny svého života zažíval finanční problémy. Po roce 1978 se Dickovi konečně začalo dařit a stal se slavným a uznávaným spisovatelem. Psal stále méně beletrie a stále více článků o podstatě vesmíru, byly s ním uskutečňovány rozhovory, mimo jiné pro časopis Playboy, dohlížel také na natáčení filmu Blade Runner, jehož pracovní verzi měl možnost zhlédnout roku 1981. Jeho posledním románem je kniha The Transmigration of Timothy Archer (Převtělení Timothyho Archera), která byla vydána krátce po jeho smrti v roce 1982. Za svůj život napsal 36 románů a 121 povídek. Roku 1975 získal za román Flow My Tears, the Policeman Said (Kaňte, mé slzy, řekl policista) cenu John W. Campbell Memorial za nejlepší sci-fi román. Roku 1978 získal za román A Scanner Darkly (Temný obraz) cenu britské asociace BSFA za nejlepší sci-fi román a o rok později na festivalu v Metách vyhrál s tímto románem cenu Graouilly d'Or. Od roku 1983 je každoročně udělována cena Philipa K. Dicka.", "question": "Kdy se stal Dick slavným a uznávaným spisovatelem?", "answers": ["Po roce 1978"]}
{"title": "Livermorium", "context": "Livermorium, chemická značka Lv, pův. ununhexium, lat. Livermorium je transuran s protonovým číslem 116. V roce 2011 IUPAC předložila k veřejné diskusi své doporučení pojmenovat prvek livermorium na počest sídla ústavu Lawrence Livermore National Laboratory, kde v roce 1977 poprvé proběhl pokus o syntézu prvku. Návrh vychází z dohody objevitelů prvků 114 a 116 a jejich společného návrhu. Ruští objevitelé předtím navrhovali jméno moscovium na počest Moskevské oblasti, kde leží sídlo Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Nové jméno bylo oficiálně schváleno IUPAC 30. května 2012. V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků livermoria a oganessonu, článek byl publikován v časopise Physical Review Letters. O rok později svůj objev stáhli zpět na základě faktu, že se přípravu nepovedlo provést v jiné laboratoři. V roce 2001 publikovali vědci ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně přípravu 292Lv ostřelováním atomů 248Cm atomy 48Ca, pozdější analýzou byl výsledný izotop změněn na 293Lv (namísto 4 neutronů byly v reakci emitovány pouze 3). : : : : : : : 20 : : 48 : : : C a : + : : : 96 : : 248 : : : C m : → : : : 116 : : 296 : : : : L v : : ∗ : :.", "question": "Kde poprvé proběhl pokus o syntézu livermoria?", "answers": ["ústavu Lawrence Livermore National Laboratory"]}
{"title": "Francie", "context": "V šedesátých letech 20. století se prostřednictvím dvoustranných smluv se Španělskem, Portugalskem, Jugoslávií a zeměmi bývalých kolonií, tj. Marokem a Tuniskem, silněji rozvinula snaha o najímání pracovní síly z jižní a jihovýchodní Evropy a také ze severní Afriky. V polovině padesátých a šedesátých let 20. století dosáhl počet úředně hlášených cizinců (bez Alžířanů) čísla 2,3 milionu. V letech prudkého rozvoje se imigrace vymkla kontrole. Migranti přicházeli stále častěji spontánně nebo na osobní výzvy. Ztráta kontroly nad imigrací na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století a zvýšený nárůst nelegálních pracovních poměrů vedly k tomu, že došlo k omezování možností jak přiblížit způsoby zprostředkování práce a pracovní či bytové možnosti minimálním sociálním požadavkům. Nelegální práce a vysoká nezaměstnanost vedly ke stupňování napětí mezi domácími obyvateli a imigranty, především severoafrickými, ale také mezi jednotlivými etnicko-kulturními skupinami přistěhovalců. Počátkem osmdesátých let 20. století začalo docházet k otevřeným vzpourám a pouličním bitkám s policií. Ukončení náboru pracovních sil změnilo charakter imigrace, který se projevil zvýšeným příchodem dalších rodinných příslušníků především z mimoevropských oblastí (ze severní Afriky a Turecka). V polovině devadesátých let 20. století odvozovalo svůj původ z celkového počtu 55 milionů Francouzů asi 18 milionů alespoň částečně od rodičů nebo prarodičů pocházejících ze zahraničí. Podle článku 2 ústavy je úředním jazykem Francie francouzština, románský jazyk odvozený z latiny. Dále je používána němčina a arabština. Tradičně dominantní římskokatolická země se znatelným protiklerikálním vlivem. Svoboda náboženství je dána ústavou; inspirace pochází ze Všeobecné deklarace lidských práv. Dominantní koncept vztahu mezi veřejnou sférou a věřícími zabezpečuje, že vláda a vládní instituce (jako například školy) by neměly zasahovat do věcí víry a stejně tak církev by se neměla žádným způsobem angažovat v politické činnosti. Vláda samotná neudržuje statistiky o víře svých občanů. Statistiky The World Factbook ukazují následující čísla: Římskokatolické křesťanství 83-88 %, islám 5-10 %, protestantismus 2 %, židovské náboženství 1 %. Avšak podle průzkumu z roku 2003 považuje 41 % lidí existenci boha za vyloučenou, 33 % se považuje spíše za ateisty a 51 % lidí o sobě řeklo, že jsou křesťané. Na počátku 20. století žilo ve Francii mnoho lidí na venkově a řídili se podle křesťanských tradic. Během tohoto století nastalo ale mnoho změn: došlo k vylidnění venkova a mnoho lidí se odvrátilo od křesťanství. Toto vedlo k mnoha změnám ve společenských zvycích. Mnoho mladých muslimů ve Francii čelí diskriminaci[zdroj? ] a vysoké nezaměstnanosti, která na předměstích Paříže dosahuje přes 50%, a na jejich komunitu mají stále větší vliv radikální islamističtí salafisté.", "question": "Jaký jazyk je úředním jazykem Francie?", "answers": ["francouzština"]}
{"title": "Oštěp", "context": "Oštěp je původně vrhací a bodná zbraň. Dnes také sportovní náčiní. Oštěp je vrhací a bodná zbraň, jedná se o historickou bodnou zbraň která je lehčí a kratší variantou kopí, dnes běžně užívanou především jako sportovní náčiní. Podlouhlá zbraň, s tělem (ratištěm) určité délky opatřeným hrotem. Ratiště historických oštěpů bylo zpravidla dřevěné nebo bambusové. Moderní oštěpy jsou konstruovány z duralu nebo kompozitních materiálů. Hrot může být například kamenný, kostěný nebo u modernějších oštěpů kovový. Nejprimitivnější oštěpy byly zakončeny pouze zaostřeným koncem ratiště. U oštěpu je nutností, aby byl rovný, kvůli zachování správné dráhy letu. Nejjednodušším oštěpem je zaostřený bambus.[zdroj? ] Oštěp římských legionářů zvaný \"pilum\" je mnohými považován za nejdokonalejší ve své kategorii. Skládá se z až 40 cm dlouhé úzké kovové části zakončené hrotem, která je k ratišti připojena dřevěnými nýty. Takovýto oštěp byl schopen projít štítem prvního muže, mužem samým a posléze se ještě zabodnout do štítu muže stojícího za ním. I když náhodou prošel jen štítem, po dopadu se vlastní vahou ohnul a nebylo ho možno vytáhnout.", "question": "Co je to oštěp ?", "answers": ["vrhací a bodná zbraň"]}
{"title": "Národní muzeum", "context": ") České muzeum hudby (Karmelitská ulice, Praha) Muzeum Bedřicha Smetany (Novotného lávka 1, Praha) Muzeum Antonína Dvořáka (Ke Karlovu 20) Památník Jaroslava Ježka (Kaprova ulice, Praha) Památník. Antonína Dvořáka (Nelahozeves) Památník Bedřicha Smetany (Jabkenice) Památník Josefa Suka (Křečovice) Lapidárium Národního muzea (Výstaviště, Praha) 7 - Holešovice Národopisné muzeum Národního muzea (Letohrádek Kinských) Praha 5 Národní památník na Vítkově (U Památníku 1990, Praha) Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra (Palackého ulice, Praha) Muzeum české loutky a cirkusu (Prachatice) Zámek Vrchotovy Janovice Klavír? Klavír! Klavír! Tajemství i krása klávesových nástrojů v proměnách staletí (Státní zámek Litomyšl) Památník Jiřího Melantricha z Aventina (Rožďalovice) Podrobnější informace naleznete v článku Knihovna Národního muzea. Součástí Národního muzea je také knihovna. Všeobecná část knihovny a oddělení rukopisů a starých tisků je umístěno v hlavní budově muzea, unikátní soubor historických i současných novin a časopisů je uložen v Místodržitelském letohrádku v pražské Stromovce. Knihovna NM také zajišťuje provoz Muzea knihy v zámku ve Žďáru nad Sázavou. Podrobnější informace naleznete v článku Archiv Národního muzea. Od počátků patří k Národnímu muzeu, v současné době jsou jeho pracoviště a studovna v Praze 7, Na Zátorách.", "question": "Je součástí Národního muzea v Praze také knihovna?", "answers": ["Součástí Národního muzea je také knihovna."]}
{"title": "Hollywoodský chodník slávy", "context": "Hollywoodský chodník slávy je chodník na Hollywood Boulevard a Vine Street v Los Angeles v USA, které zdobí více než 2000 pěticípých hvězd se jmény a příjmeními známých osobností filmu, hudby a televize. Hvězdu zde nemusí mít pouze žijící osoby, ale i fiktivní postavy. První hvězdu zde položili 8. února 1960 pro herečku Joanne Woodwardovou.Chodník spravuje společnost Hollywood Historic Trust. Podmínkami, které jsou potřeba k získání hvězdy, jsou souhlas k uspořádání ceremoniálu a zaplacení 25 000 dolarů k tomuto ceremoniálu. == Charakteristika == Chodník slávy je uzavřený, přibližně 5,6 km dlouhý. Umístění hvězd je trvalé s výjimkou oprav a technických přestaveb chodníku. Každá hvězda je vyrobena z růžového broušeného betonu, orámovaná bronzem a vložená do černého čtverce. Ve hvězdě je z bronzu vyroben nápis se jménem honorované osobnosti. Pod jménem je kruhový bronzový emblém, znázorňující kategorii, ve které osobnost svoji hvězdu získala. Chodník slávy (stejně tak jako známý nápis Hollywood) se občas objevuje i v některých amerických filmech odehrávajících se přímo v Hollywoodu, mezi nejznámější z nich patří romantický film Pretty Woman z roku 1990. == Odkazy == === Literatura === ZUNA, Pavel. Den, kdy vznikl hollywoodský chodník slávy (8. únor) [film online]. Střih: Lucie Douchová. Dramaturg: Pavel Zuna. Produkce: Lucie Dřízhalová. Šéfproducent: Lukáš Záhoř. Stream.cz, 8. 2. 2016 [cit. 2016-02-08]. Dostupné online. === Reference === === Související články === Seznam chodníků slávy Kanadský chodník slávy === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Hollywoodský chodník slávy ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké útvary se nachází na Hollywoodském chodníků slávy?", "answers": ["pěticípých hvězd"]}
{"title": "LZ 127 Graf Zeppelin", "context": "LZ 127 Graf Zeppelin byla nejúspěšnější vzducholoď z celé éry těchto strojů. Byla pojmenována po slavném staviteli vzducholodí, hraběti Ferdinandu von Zeppelinovi. Podobné jméno nese i letadlová loď Graf Zeppelin. Vzducholoď Graf Zeppelin byla postavena v dílnách v německém Friedrichshafenu podle projektu Ludwiga Dürra, který se podílel i na konstrukcích všech předchozích zeppelínů. Jejím hlavním prosazovatelem a později i kapitánem byl Hugo Eckener. Poprvé vzlétla 18. září roku 1928. Objem vodíkové náplně činil 85 036 m3, délka 236 m, cestovní rychlost 115 km/h, maximální rychlost 130 km/h, dolet 12 000 km. Vzducholoď byla vybavena pěti motory Maybach VL 2 po 390 kW, poháněnými speciálně vyvinutým Blauovým plynem, nazvaným podle vynálezce Hermanna Blaua z Augsburgu (směs propylenu, methanu, ethanu, ethynu, butylenu a vodíku), který měl stejnou hustotu jako vzduch a jeho spotřeba se tedy neprojevovala změnou vztlaku vzducholodi. Jeho zásoby, uložené ve speciálním balonetu, činily 30 000 m3. Vzducholoď měla duralovou tuhou kostru s centrálním kýlem, cestující a posádka dleli v gondole umístěné pod přední částí trupu. V roce 1929 provedla vzducholoď propagační dvoutýdenní cestu kolem zeměkoule jako první létající dopravní prostředek s platícími pasažéry na palubě. V květnu 1930 se konal první zkušební let do Jižní Ameriky a o rok později tam začala vzducholoď dopravovat pasažéry na pravidelné lince.", "question": "Kdo byl kapitánem vzducholodi Graf Zeppelin?", "answers": ["Hugo Eckener"]}
{"title": "Lithium", "context": "Jedná se o velmi lehký a měkký kov (ještě měkčí než mastek), který lze krájet nožem. Dobře vede elektrický proud a teplo. Lithium má nejmenší hustotu ze všech pevných prvků, je lehčí než voda a petrolej a plave na nich. Ve srovnání s ostatními kovy má lithium poměrně nízké teploty tání a varu. V plynném lithiu se vyskytují vedle jednoatomových částic i dvouatomové molekuly lithia. Páry lithia mají hnědou barvu. Roztok vzniklý rozpuštěním lithia v kapalném amoniaku má temně modrou barvu. Přírodní lithium obsahuje cca 7,5% izotopu 6Li a 92,5% 7Li. Poměr izotopů není stálý a závisí na geologických poměrech původního zdroje. Lehčí izotop 6Li dobře zachycuje neutrony za vzniku tritia a hélia. Tato reakce 6Li je k produkci těžkého vodíkového izotopu využívána, ať už pro civilní potřeby a nebo jako lithiumdeuterid v termonukleární zbrani, kde z lithia v 6LiD vznikne tritium a to následně zreaguje s deuteriem za uvolnění velké energie. Těžší izotop 7Li má naopak účinný průřez záchytu neutronu malý a soli 7Li proto mohou sloužit jako inertní médium v jaderné technologii. 7LiOH slouží k alkalizaci chladící vody v některých typech jaderných reaktorů. Známé jsou např. taveninové palivové kompozice fluoridů uranu, plutonia či nejmoderněji thoria, ve kterých 7LiF účinně snižuje bod tání takové směsi, aniž by ze systému vychytával neutrony.", "question": "Jakou chemickou značku má lithium?", "answers": ["Li"]}
{"title": "Forsing", "context": "Forsing (používá se též anglický termín forcing) je v matematice obecná důkazová technika, která je základní metodou pro dokazování relativních konzistencí v teorii množin. Poprvé ji použil roku 1962 americký matematik Paul Cohen. O rok později užitím forsingu dokázal bezespornost negace hypotézy kontinua s axiomy Zermelo-Fraenkelovy teorie množin. Ještě v 60. letech 20. století byla rozpracována Dana Scottem, Robertem Solovayem a Petrem Vopěnkou do teorie booleovsky ohodnocených modelů. Forsing je v současné době v podstatě univerzální metodou pro dokazování relativních konzistencí v teorii množin. Tento odstavec obsahuje velmi zjednodušené podání základní myšlenky forsingu, které má pouze motivační smysl a je matematicky zcela nepřesné. Přesný popis metody forsingu je v následujících odstavcích. Metoda forsingu spočívá v rozšiřování modelů teorie množin do modelů nových přidáním prvků, které zajistí platnost požadovaného tvrzení v takto rozšířeném modelu. V obecné výchozí situaci je tedy dán nějaký model : : : M : : {\\displaystyle M} teorie množin, o kterém díky Löwenheim-Skolemově větě můžeme předpokládat, že je spočetný (to je čistě technický požadavek, který je možno obejít). Předpokládejme, že je dán nějaký model teorie množin : : : N : : {\\displaystyle N} rozšiřující : : : M : : {\\displaystyle M} , tj. : : : M ⊆ N : : {\\displaystyle M\\subseteq N} . V této situaci mohou existovat prvky modelu : : : N : : {\\displaystyle N} , které nejsou prvky : : : M : : {\\displaystyle M} , ale jsou podmnožinami : : : M : : {. \\displaystyle M} , tj. taková : : : x : : {\\displaystyle x} , že : : : x ∈ N ∖ M : : {\\displaystyle x\\in N\\setminus. M} a : : : x ⊆ M : : {\\displaystyle x\\subseteq M} (taková x jsou pak \"polomnožinami\" v : : : M : : {\\displaystyle M} ). Cílem forsingu je sestrojit nějaký model : : : M [ G ] : : {\\displaystyle M[G]} ležící mezi : : : M : : {\\displaystyle M} a : : : N :.", "question": "Který matematik jako první použil důkazovou techniku forsing?", "answers": ["Paul Cohen"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Speciální prokuratura v letech 2014 až 2016 obžalovala ze zneužití postavení 2000 lidí a škodu v souvislosti s jejich korupčním jednáním vypočítala na částku 27 miliard korun. V lednu 2017 vydala rumunská vláda dekret o beztrestnosti některých trestných činů spojených s korupcí, který by poskytl \"amnestii\" politikům odsouzeným z korupce. Z korupčního jednání je mimo jiné obviněn i předseda vládní strany Liviu Dragnea. Proti vládnímu nařízení protestovaly statisíce Rumunů a vláda nakonec nařízení v únoru 2017 stáhla. Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Rumunska. Národnostní skupiny (údaje z roku 2002): Rumuni 89,5 % Maďaři 6,6 % Romové 2,5 % Ukrajinci 0,8 % Němci 0,3 % Rusové 0,2 % Turci 0,2 % další 0,4 % Komunita Čechů žijících v oblasti Banátu od první poloviny 19. století podle údajů z roku 2010 čítá 2 242 osob. Před deseti lety nicméně v banátských vesnicích žilo dvakrát více Čechů – jejich počet se kvůli emigraci každým rokem snižuje, především z důvodu vysoké nezaměstnanosti. Na vytváření nových pracovních míst, především pro mladé, se soustřeďuje organizace Člověk v tísni, působící v místě již od roku 2000. V roce 1992 žilo v Rumunsku 5 800 Čechů. V Karpatech žijí maďarští Sikulové, kteří byli v minulosti pověřeni ostrahou uherských hranic.", "question": "kolik odhadem Čechů žije v oblasti rumunského Banátu?", "answers": ["2 242"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik == Vědecká teorie jejího vzniku předpokládá, že před více než 4,6 miliardami let se v Galaxii začaly shlukovat částečky prachu a plynu – vznikal jakýsi obrovský prachoplynný mrak. Pravděpodobně přeměna nedaleké hvězdy v supernovu, kterýžto děj doprovázely tlakové vlny, přiměla mračno k pohybu. Částečky prachu a plynu se zformovaly do prstenců rotujících kolem hustého a hmotného středu mraku.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší trpasličí planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Ceres"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin a v roce 2005 s převahou zvítězil v anketě Největší Čech. Podle kroniky Petra Žitavského se Karel narodil 14. května 1316 okolo jedné hodiny ráno tehdy čtyřiadvacetileté Elišce Přemyslovně v městě Pražském. Sám Karel to ve svém životopise komentoval takto: Stalo se tak pravděpodobně v domě U Štupartů, nedaleko kostela svatého Jakuba. Pražský hrad byl v té době po požáru ještě pořád zchátralý a neobyvatelný. Dne 30. května 1316, na Boží hod svatodušní byl v katedrálním pražském chrámu za přítomnosti arcibiskupa trevírského Balduina Lucemburského pokřtěn mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. Shodou okolností byli tehdy v Praze oba na návštěvě. V zemi stále nebylo zažehnáno nebezpečí občanské války. Král Jan Lucemburský nechal krátce předtím uvěznit v té době druhého nejmocnějšího muže v zemi, pana Jindřicha z Lipé, protože se se svou milenkou a vdovou po dvou českých králích Eliškou Rejčkou chtěl zmocnit trůnu. Na nátlak tehdy jednoho z nejlepších diplomatů Evropy Petra z Aspeltu byl Jindřich z Lipé v dubnu 1316 propuštěn a spor zčásti urovnán, ale napětí trvalo až do roku 1318. I z toho důvodu prožilo královské miminko první zimu ukryto na hradě Křivoklátě pod ochranou Viléma Zajíce z Valdeka, který byl osobním strážcem královny Elišky.", "question": "V jaké anketě zvítězil Karel IV. v roce 2005?", "answers": ["Největší Čech"]}
{"title": "Nico (balet)", "context": "Nico je balet velšského hudebníka a skladatele Johna Calea. Autorem choreografie je nizozemský choreograf Ed Wubbe. Poprvé byl předveden dne 4. října 1997 v divadle Schouwburg v Rotterdamu baletním souborem Scapino Ballet. Cale později, v roce 1998, vydal audiozáznam představení na albu Dance Music. Balet byl inspirován životem německé zpěvačky a herečky Nico, se kterou skladatel Cale během jejího života často spolupracoval. Na začátku představení je tanečnice zabalena do hliníkové fólie a postupně se jí svými pohyby zbavuje. Později se na jevišti objevuje více tanečníků. == Reference ==", "question": "Kdy byl poprvé předveden balet Nico?", "answers": ["4. října 1997"]}
{"title": "Linux", "context": "Linux nebo GNU/Linux (viz GNU/Linux kontroverze) je v informatice označení pro svobodný a otevřený počítačový operační systém, který je založený na linuxovém jádru. Linuxové systémy jsou šířeny v podobě distribucí, které je možné nainstalovat nebo používat bez instalace (tzv. live CD). Používané licence umožňují systém zdarma a velmi volně používat, distribuovat (kopírovat, sdílet) i upravovat. Tím se odlišuje od proprietárních systémů (např. Microsoft Windows či Mac OS X), za které je nutné platit a dodržovat omezující licence. Operační systém Linux používá unixové jádro, které vychází z myšlenek Unixu a respektuje příslušné standardy POSIX a Single UNIX Specification. Název je odvozen z křestního jména jeho tvůrce Linuse Torvaldse a koncovka písmenem \"x\" odkazuje právě na Unix (podobně jako XENIX, Ultrix, IRIX, AIX a další UN*Xy). Jádro Linuxu umožňuje spouštět více programů (úloh) najednou. Každý program se může skládat z jednoho nebo více procesů, tedy se jedná o víceúlohový systém. Každý proces potom může mít jeden nebo více podprocesů. Operační systémy, které umožňují běh více procesů, nebo dokonce podprocesů současně, jsou schopny využít i vícejádrové a víceprocesorové počítače a výrazně zefektivnit práci uživatele. Jádro Linuxu je víceuživatelské, takže umožňuje spouštět programy různých uživatelů, například jeden uživatel může obsluhovat počítač přímo, zatímco další mohou obsluhovat stejný počítač například přes síť nebo dokonce Internet. Příslušné uživatelské účty jsou před neoprávněným přístupem chráněny autentizací, například jménem a heslem. Uživatelé mají přidělena různá práva, od naprosté kontroly nad systémem, kterou má obvykle správce (root), až do různé míry omezené účty uživatelů. V současné době je označením Linux míněno nejen jádro operačního systému, ale zahrnuje do něj též veškeré programové vybavení (software), které uživatelé používají (tj. aplikace, utility, grafické uživatelské rozhraní apod.) i přesto, že je vyvíjeno nezávisle na samotném jádře Linuxu. Linux je šířen v podobě linuxových distribucí, které obsahují jak zmíněné jádro, tak zmíněný doplňující software v takové formě, která usnadňuje jeho instalaci a používání (instalace někdy není nutná, viz Live CD). Linux je open source software, což znamená, že jsou k dispozici jeho zdrojové kódy, které lze za dodržení jistých podmínek upravovat a vše dále šířit. Pro ochranu před zneužitím zdrojových kódů používá open source software různé licence. Samotné jádro Linuxu je chráněno a šířeno pod licencí GPLv2 (s důležitou výjimkou).", "question": "Na čem je založen Linux?", "answers": ["linuxovém jádru"]}
{"title": "Malý princ", "context": "Malý princ (francouzsky Le petit prince) vydaný v roce 1943 je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha obsahuje mnoho metafor a přirovnání, lze zde najít myšlenky, které autor konkrétněji vyjádřil v Zemi lidí. Kniha vypráví příběh pilota (samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky. Kniha obsahuje také autorovy kresby, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií. Jde o jednu z 50 nejprodávanějších knih[zdroj? ]. Dílo bylo zpracováno v několika filmových adaptacích, včetně filmového muzikálu Lernera Loeweho, dvou oper a jednoho animovaného seriálu. Jde o vhodnou knihu pro začátečníky při studiu francouzského jazyka. Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk. \"Né Né\" říká princ. \"Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka...\" Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká \"To je perfektní.\" Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože největší ho nechá odejít a to je projevem čisté lásky. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým. Král, který vládne celému vesmíru, káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné.", "question": "Kdo napsal Malého prince?", "answers": ["Antoina de Saint-Exupéryho"]}
{"title": "Hydrologie", "context": "Hydrologie (z řečtiny: Yδ, Yδ+Λ, Hydrologia, \"studium vody\") je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi. Studuje také hydrologické cykly a vodní zdroje. Odborník zabývající se hydrologií je hydrolog. Může pracovat v geografických či jiných přírodovědných oborech nebo ve vodohospodářství, případně v ochraně přírody. Součástmi hydrologie jsou hydrografie, hydrometeorologie a hydroklimatologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody. Oceánografie a meteorologie nejsou zahrnuty, protože voda je zde pouze jedním z důležitých aspektů. Hydrologický výzkum není užitečný pouze pro lepší poznání okolního světa, ale také pro lepší pochopení ochrany přírody, jejích zásad a plánování. Hydrologické znalosti a dovednosti lidstvo získává již po tisíce let. Například už kolem roku 4000 př. n. l. byl přehrazen Nil,[zdroj? ] aby se zvýšila zemědělská produkce okolní vyprahlé krajiny. Města v Mezopotámii byla před povodněmi chráněna vysokými hliněnými valy. Řekové a Římané rozvinuli stavbu akvaduktů, zatímco Číňané budovali zavlažovací a protipovodňová díla.[zdroj? ] Marcus Vitruvius popsal v 1. stol př. n. l. filosofickou teorii hydrologického cyklu, v kterém jsou srážky dopadající v horách pohlcovány zemským povrchem, což vede k vytváření pramenů a vodních toků.", "question": "Je součástí hydrologie hydrorafie?", "answers": ["Součástmi hydrologie jsou hydrografie, hydrometeorologie a hydroklimatologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody."]}
{"title": "Spejbl a Hurvínek", "context": "Ještě dříve, r. 1938, přišla na svět paní Drbálková, vytvořená a mluvená Janem Vavříkem-Rýzem. R. 1955 vznikla paní Švitorková, kterou navrhl Radko Haken a vyřezal Bohumil Rubeš a kterou do r. 1961 mluvila Míla Mellanová. Další postavy zatím asi přibývat nebudou. Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily. Po smrti Josefa Skupy propůjčil svůj hlas loutkám Spejbla a Hurvínka Miloš Kirschner. Máničku mluvila Anna Kreuzmannová, od r. 1945 Božena Weleková a od r. 1969 mluví Helena Štáchová Máničku i Paní Kateřinu. Po smrti M. Kirschnera se třetím interpretem Spejbla a Hurvínka stal Martin Klásek. Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka (1972) Znovu u Spejbla a Hurvínka (1974-1975) Hurvínek vzduchoplavcem (1997) Hurvínkův rok (2003) Divadlo Spejbla a Hurvínka Spejbl Hurvínek Obrázky, zvuky či videa k tématu Spejbl a Hurvínek ve Wikimedia Commons Divadlo Spejbla a Hurvínka Hurvínkova planetka (CZ Fan web) Loutka Spejbl", "question": "Kdo propůjčil svůj hlas loutkám Spejbla a Hurvínka po smrti Josefa Skupy?", "answers": ["Miloš Kirschner"]}
{"title": "K2", "context": "K2 (baltsky Čhogori, česky Čchokori, urdsky ک ٹ, transliterováno Ke tū, nebo Lambá Pahár, čínsky 乔, oficiální přepis Qogir, pinyin Qiáogē Fē, český přepis Čchiao-ke-li feng), známá též pod anglickým názvem Mount Godwin-Austen, je hora v pohoří Karákóram v Asii, nejvyšší hora Pákistánu a druhá nejvyšší hora světa. Nachází se na hranici mezi pákistánskou částí Kašmíru a čínskou autonomní oblastí Sin-ťiang. Dosahuje výšky 8611 m nad mořem. Ačkoli se to nezdá, jméno Čhogori (resp. čínské Qogir a další odvozené tvary) dali hoře západní cestovatelé. Vytvořili ho ze dvou slov místního jazyka balti, čhogo = velký a ri = hora. Ve světě se přesto více vžil ještě umělejší název K2. Hora si ho vysloužila v 19. století, kdy expedice, která zkoumala celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholkům označení K1 až K5 (K2 zůstalo dodnes, ostatní byly přejmenovány). Expedici vedl Henry Haversham Godwin-Austen, jméno K2 dal hoře T. G. Montgomerie. Po veliteli expedice má K2 své další jméno, Mount Godwin-Austen. Ani to se příliš nevžilo. Urdské Lambá Pahár znamená Vysoká hora, ale i v urdštině se ujalo pojmenování ک ٹ (Ke tū je urdský fonetický přepis anglického K two, tedy česky Ká dvě).", "question": "Na jakém světadíle leží K2?", "answers": ["Asii"]}
{"title": "Latinka", "context": "Latinka byla původně vyvinuta pro latinu odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l. Ve starověku se vyvinuly dvě formy latinského písma: kapitála a starší římská kurzíva, která se ve 3. století vyvinula v mladší římskou kurzívu, zatímco na kapitálu navázala unciála a polounciála. V důsledku stěhování národů a christianizace se začala vyvíjet národní písma. Ve snaze sjednotit způsob zápisu latinky vznikla v 8. století karolinská minuskule; i ta ovšem podléhala změnám až se nakonec ve 12. století proměnila v gotické písmo. V 15. století se z důvodu rostoucí potřeby hojnějšího a rychlejšího psaní hledaly nové tvary písma: humanisté proto na základě tvarů kapitály a karolinské minuskuly vytvořili humanistické písmo, zatímco gotické písmo se přeměnilo v novogotické písmo, v němž nabyla navrch jeho kurzívní podoba. Humanistické písmo v následujících staletí postupně novogotické vytlačovalo, až se novogotické písmo nakonec roku 1941 přestalo používat úplně. Latinské písmo vzniklo asi v 7. století př. n. l. odvozením od řeckého písma, které Římané přejali od Etrusků. Postupně tak vznikla archaická latinka (7.-4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafické památky po roce 200 př. n. l. jsou psány již stabilizovaným písmem monumentálním (capitalis monumentalis), jehož nejvýznamnějšími zástupci jsou scriptura quadrata a scriptura actuaria. V knižních písmech se objevovala zejména kvadrátní kapitála (capitalis quadrata) a rustická kapitála (capitalis rustica).", "question": "Z čeho je odvozené latinské písmo?", "answers": ["řeckého písma"]}
{"title": "Kinoautomat", "context": "V Československu si uvedení projektu vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor: byla nainstalována speciální technická kabina, šatna za plátnem a do všech (několika set) sedadel zabudováno hlasovací zařízení se zeleným a červeným tlačítkem, aby každý z diváků mohl hlasovat osobně. Československá premiéra se odehrála v roce 1968 za účasti Miroslava Horníčka a Zuzany Neubauerové. Hrálo se často více než 2× denně, kromě Horníčka ovšem i s alternacemi (Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová). Postupně však sláva upadala, v roce 1971 už byla návštěvnost 10 – 15 lidí na představení, technické zařízení bylo stále poruchovější a úřední zákaz filmu \"z ideových důvodů\", který přišel roku 1972, už tedy ve skutečnosti byl jen \"ranou z milosti\". V 90. letech film dvakrát uvedla Česká televize. Vysílala jej současně na obou programech ČT1 a ČT2, přičemž na každém kanálu běžela příslušná paralelní verze, takže diváci si vývoj filmu vybírali přepínáním programů ve stanovenou chvíli. V roce 2006 byla Českým centrem v Londýně uvedena obnovená premiéra Kinoautomatu a zároveň bylo ohlášeno připravované vydání nového DVD s tímto filmem a doprovodnou knihou. Dne 29. května 2007 uvedla Alena Činčerová, dcera vynálezce Kinoautomatu, obnovenou premiéru Kinoautomatu v kině Světozor. Ve zrekonstruovaném biografu s digitální projekcí se ovšem hlasuje dálkovými ovladači a moderátory jsou na střídačku Tomáš Matonoha, Eduard Hrubeš a Josef Polášek. V dubnu 2008 bylo vydáno DVD. Také tato verze filmu je doprovázena výstupem moderátora v klíčových okamžicích, kdy má divák možnost volby. Moderátorem v české DVD verzi je Eduard Hrubeš. Podrobnější informace naleznete v článku Rozpaky kuchaře Svatopluka.", "question": "Jak se jmenuje dcera vynálezce Kinoautomatu?", "answers": ["Alena Činčerová"]}
{"title": "Holokaust", "context": "Tj. (chronologicky): politických odpůrců (zejména komunistů a sociálních demokratů), Svědků Jehovových, tělesně či mentálně postižených, homosexuálů, Židů, Romů, Poláků a občanů Sovětského svazu. V rámci genocidy namířené na židovské etnikum bylo vyvražděno kolem 6 milionů Židů. Pokud pod pojmem holokaust chápeme nacistickou perzekuci jako celek, hovoříme o počtu obětí holokaustu mezi 11 až 17 miliony lidí. V českých textech se lze setkat jak s variantou holokaust, tak i s původní anglickou odvozeninou holocaust. Obě varianty jsou v češtině rovnocenné. Anglický termín holocaust (naprosté zničení, úplná katastrofa, masakr) je odvozen z řeckého slova holokauston (zápalná oběť, přeneseně zničení ohněm nebo úplné zničení), česky celopal (označení pro náboženskou obětinu, která se celá spálí). Moderní anglický termín holocaust však už (po obsahové stránce) nemá s původním náboženským termínem prakticky nic společného. Až do konce 70. let 20. století bylo anglické slovo holocaust v anglofonním prostředí používáno pro označení prakticky jakékoli katastrofy. Uvádí se, že patrně první, kdo použil slovo holocaust pro nacistické vyhlazování Židů, byl nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel (* 1928), a to ve svém románu Noc (La Nuit, 1958) ve smyslu \"zničení ohněm\". Nicméně až do vzniku amerického televizního seriálu Holocaust (1978) zůstával tento termín prakticky neznámý. V posledních letech je situace taková, že například izraelský státní ústav Jad vašem a řada židovských historiků vztahují pojem holocaust především na vyvražďování Židů nebo jiných skupin označených jako rasově méněcenné (Romové) za druhé světové války. Obecný konsensus nad rozsahem pojmu holokaust však neexistuje. Někteří Židé z těchto důvodů preferují pro genocidu svého národa za druhé světové války hebrejský výraz šoa (hebrejsky ה zničení, záhuba, zmar). S ohledem na nejasné vymezení tohoto pojmu se lze setkat i s řadou jeho dalších aplikací. Někdy je užíván k označení pro jakoukoliv genocidu či masakr, bez ohledu na lokalitu a konkrétní událost – například pro etnické čistky ve Rwandě či genocidu Arménů v Turecku po 1. světové válce.", "question": "Kdo je autorem termínu holokaust?", "answers": ["Elie Wiesel"]}
{"title": "Malý princ", "context": "Malý princ (francouzsky Le petit prince) vydaný v roce 1943 je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha obsahuje mnoho metafor a přirovnání, lze zde najít myšlenky, které autor konkrétněji vyjádřil v Zemi lidí. Kniha vypráví příběh pilota (samotného Exupéryho), který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky. Kniha obsahuje také autorovy kresby, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů. Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií. Jde o jednu z 50 nejprodávanějších knih[zdroj? ]. Dílo bylo zpracováno v několika filmových adaptacích, včetně filmového muzikálu Lernera Loeweho, dvou oper a jednoho animovaného seriálu. Jde o vhodnou knihu pro začátečníky při studiu francouzského jazyka. Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk. \"Né Né\" říká princ. \"Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka...\" Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká \"To je perfektní.\" Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože největší ho nechá odejít a to je projevem čisté lásky. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví šest dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým. Král, který vládne celému vesmíru, káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné.", "question": "Kdy byla vydána kniha Malý princ?", "answers": ["1943"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jaká je typická barva komunistických stran?", "answers": ["Červená"]}
{"title": "Románské jazyky", "context": "Románské jazyky je rodina jazyků, které se vyvinuly z latiny. Stejně jako latina náleží do skupiny indoevropských jazyků. Někdy se označují také jako novolatinské. Tyto jazyky vznikly především tam, kde se kdysi rozkládala (západo) římská říše, v níž latina byla úředním jazykem. Každá oblast byla přitom ovlivněna původními jazyky obsazených území a národů. Často tedy vznikaly různé pidžiny nebo kreolské jazyky. Romanskými jazyky mluví 800 miliónů lidí po celém světě. západorománské jazyky ibersko-románské jazyky galicijsko-portugalské jazyky galicijština - 3 mil. mluvčích v Galicii falština - 10 tis. mluvčích ve Španělsku portugalština - 230 mil. mluvčích v Portugalsku a Brazílii, několik tisíc. v Asii, 26 mil. v Africe judeo-portugalština - vymřelá aragonština - 10 tis. v Aragonu asturština (mirandština, leónština) extremadurština - v Extremaduře španělština - 360 mil. mluvčích ve Španělsku a Americe ladino - židovský dialekt španělštiny. portuñ (portunhol, fronterizo) - okolo 100 tis. mluvčích v Uruguay a jižní Brazílii gallo-románské jazyky okcitánsko-katalánské jazyky katalánština - 6,5 mil. mluvčích ve Španělsku, Andorře, Francii a Itálii okcitánština - 2 mil. mluvčích ve. Francii franko-provensálština - především ve městě Lyon a okolí rétorománské jazyky furlanština - Furlansko-Julské Benátsko, Argentina, Kanada, Austrálie atd. ladynština - Dolomity rétorománština - 66 tis. mluvčích ve Švýcarsku oï jazyky poitevin-saintongeaiština burgundština champenoiština franko-komtoiština lotrinština francouzština - 70 mil.. v Evropě a 12 mil. v Americe galština normanština jerseyština - na ostrově Jersey picardština valonština gallo-italské jazyky ligurština monégasqština piemontština lombardština emilijština venetština dalmatština - vymřelý jazyk v Chorvatsku východorománské jazyky italské jazyky italština - 60 mil. v Itálii korsičtina neapolština - 8 mil.", "question": "Ze kterého jazyka se vyvinuly románské jazyky?", "answers": ["z latiny"]}
{"title": "Detoxikace", "context": "Detoxikace (z lat. de-, od a toxicus, jedovatý) je proces odstranění nebo zneškodnění toxické látky. Detoxikace může být jednou ze složek dekontaminace. Na detoxikaci lze pohlížet různými způsoby: první část článku popisuje detoxikaci z hlediska odstranění toxické látky z neživých předmětů i živých organismů, které byly kontaminovány především povrchově., druhá část je zaměřena na toxikinetiku, neboli na osud chemické látky v lidském organismu. Popisuje cestu chemické látky lidským organismem od jejího příjmu až po vyloučení. Vzhledem k faktu, že tento proces probíhá fyziologicky automaticky a jeho cílem je vyloučení dané chemické látky, jedná se vlastně o přirozenou biologickou detoxikaci lidského organismu, v závěrečné části budou zmíněny další možné výklady slova detoxikace. Detoxikace je podmnožinou dekontaminace. Detoxikace je definována jako soubor metod, postupů, prostředků a organizačního zabezpečení k účinnému odstranění toxické látky nebo snížení škodlivého účinku toxické látky na bezpečnou úroveň, která neohrožuje život a zdraví osob a zvířat, a její následnou likvidaci. Druhá část této definice reaguje na skutečnost, že zpravidla není možné stoprocentní odstranění toxické látky a dochází ke vzniku tzv. zbytkové kontaminace (6, 10, 12, 35). Detoxikace je významné opatření aktivní ochrany proti působení toxických látek (12, 35). Nutnost detoxikace vyplývá z faktu, že pokud není toxická látka odstraněna, působí nejen na vlastní zasažený objekt ale i na další objekty v jeho okolí. Nelze vyloučit ani vznik dominového efektu způsobeného vzájemným přenosem toxické látky z objektu na objekt. Tato skutečnost je rizikem hlavně pro zdravotnická zařízení. V případě mimořádné události, jejíž následkem je kontaminace osob současně se zraněními způsobenými např. destrukčními účinky výbuchu (popáleniny, zlomeniny apod.), je nutné nejprve osoby detoxikovat a až poté přesunout do zdravotnických zařízení.", "question": "Co je to detoxikace?", "answers": ["proces odstranění nebo zneškodnění toxické látky"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Podle doby sklizně jsou někdy prodejci rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na: jednouplodicí odrůdy které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka \"stáleplodicí\" - mezi odrůdy \"stáleplodících\" jahodníků zařazujeme odrůdy, které v podmínkách ČR plodí dvakrát ročně. Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem. Jahody se konzumují jak za syrova po utržení z keříku, tak i po tepelné úpravě, přidávají se jako náplň například do ovocných (jahodových) knedlíků, do pečiva (jahodový koláč, jahodová bublanina atd.). Často se také zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Vyhlášená je konzumace jahod se šlehačkou. Jahody se používají i jako dekorační doplněk pro míchané nápoje a značné obliby v celosvětovém zastoupení má konzumace jahod spolu se sektem. Jahody mají výrazné aromatické vlastnosti, čehož se využívá u celé škály výrobků. Jahodová příchuť je tak známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek, vůní, ale také například u kondomů. Jahody se využívají také v kosmetice, jelikož obsahují velké množství manganu, který je prospěšný pro pevnost a růst vlasů a pokožky. Dříve se jahody využívaly i pro bělení zubů.", "question": "Používají se jahody v kosmetice?", "answers": ["Jahody se využívají také v kosmetice, jelikož obsahují velké množství manganu, který je prospěšný pro pevnost a růst vlasů a pokožky."]}
{"title": "Sluch", "context": "Sluch je schopnost vnímat zvuky, která je společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem, uchem. Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy[zdroj? ] jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota. Poškození sluchu může být vrozené nebo získané v důsledku nemoci, operace, působení nadměrného hluku atd. K poškození sluchu zpravidla dochází, pokud hladina akustického tlaku překročí 140 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí pouze 85 decibelů, může si rovněž sluch poškodit. V důsledku toho, že člověk poměrně nepřesně lokalizuje původ zvuku, snadno podléhá sluchovým halucinacím - například se domnívá, že někdo chodí po jeho bytě, že slyší ve tmě šepotání apod. Zajímavým jevem je akuse hudby, stav, kdy má člověk pocit, že zvnějšku slyší hrát hudbu, přitom si je však vědom přeludu (jedná se tedy o pseudohalucinaci). Jde o poměrně vzácný jev, který častěji mohou pozorovat lidé se sluchovou vadou a zřejmě také s určitými hudebními vlohami. Vyvolání jevu také podporuje hlučné prostředí, únava a stresující situace. Akusím hudby často podléhal například Bedřich Smetana. Hudba, kterou člověk slyší může být v podstatě jakéhokoli druhu, někdy je člověku příjemná, jindy nikoli, někdy je člověk schopen hudbu do jisté míry ovládat. Jev zpravidla nelze vyvolat vůli a po nějaké době sám odezní. Někteří živočichové mají výrazně lepší sluch než člověk, a to jak z hlediska citlivosti, tak i pokud jde o frekvence, které ucho vnímá.", "question": "Jaké frekvence dokáže slyšet člověk?", "answers": ["20 Hz až 20 kHz"]}
{"title": "Suity pro sólové violoncello", "context": "Suity pro sólové violoncello německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha je cyklus šesti skladeb pro sólový smyčcový nástroj, jenž byl vytvořen pravděpodobně kolem roku 1720 v Köthenu. První suita (BWV 1007) je psána v tónině G dur, druhá (BWV 1008) v d moll, třetí (BWV 1009) v C dur, čtvrtá (BWV 1010) v Es dur, pátá (BWV 1011) v c moll a šestá (BWV 1012) v D dur. Pátá suita existuje i ve verzi pro loutnu (BWV 995). Bach standardní formu suity (allemanda – courante – sarabanda – gigue) v tomto díle rozšířil o úvodní předehru (preludium) a navíc mezi sarabandu a gigue vkládal ještě takzvanou galanterii, taneční větu v uspořádání A B A. V prvních dvou suitách jsou galanteriemi menuety, v dalších dvou autor použil bourrée a v posledních dvou suitách tvoří galanterii gavoty. Struktura Bachových violoncellových suit tedy vypadá takto: Prélude Allemande Courante Sarabande Galanterie I – Galanterie II – Galanterie I da capo GigueProvedení každé následující suity zabere víc času než předchozí. Například na nahrávce, kterou pořídil Heinrich Schiff, je trvání suit následující: I. 14:49, II. 18:17, III. 20:46, IV. 21:05, V. 21:55, VI. 26:24; celkem tedy více než 123 minut hudby. Suity se dochovaly ve třech dobových rukopisech, jeden pochází z pera Anny Magdaleny Bachové, další dva od Bachových žáků. Dlouho byly považovány spíše za technicky náročnou instruktivní literaturu, než za díla vhodná ke koncertnímu provedení. Tento pohled změnil až na počátku 20. století Pablo Casals, který suity veřejně hrál a později pořídil i jejich nahrávku.", "question": "Co je to galanterie ve suitě?", "answers": ["taneční větu v uspořádání A B A."]}
{"title": "Zápalky", "context": "Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo sulfid fosforu. Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán. Nejznámějším výrobcem zápalek v Česku byl do roku 2008 podnik SOLO Sušice. V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu – škrtátko. Toto řešení prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí zápalky náhodným otřením zápalky o jiný povrch. Hlavička zápalek se nyní skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200–1100 °C[zdroj? ], což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní zápalky. Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40. Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní. Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek. Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké. Nebezpečnostní (tzv. kovbojské) zápalky – není potřeba škrtátko, lze škrtat o různé drsné povrchy. Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu. Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou. Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty. Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Zápalka je jeden z běžně používaných předmětů ilustrujících měřítko velikosti v makrofotografii. Filumenie – zápalky a obzvláště nálepky z jejich krabiček jsou předmětem sběratelství.", "question": "Jakou délku mají standardní prodloužené zápalky?", "answers": ["cca 5 cm"]}
{"title": "Proxima Centauri", "context": "V doslovu jsou podrobné poznatky sovětských vědců k reálnosti letu.Jak v díle Roberta A. Heinleina \"Orphans of the Sky\" z roku 1963, česky Sirotci oblohy, tak v díle Harryho Harrisona \"Captive Universe\" z roku 1969, česky Zajatý vesmír, se vypraví generační kosmické lodě k Proximě Centauri.Také povídka \"Fotonová kosmická loď\" z roku 1968 bulharského autora[čí? ] popisuje úspěšnou cestu k Proximě Centauri. Polský autor Stanislaw Lem publikoval v roce 1955 svůj velkolepý román \"K mrakům Magellanovým\". Román popisuje i cestu k Proximě a k Alfě Centauri. Kosmická loď Gea v románu letí maximální rychlostí 180 000 km/s v době osmi let k sousednímu hvězdnému systému Slunce. Kniha pojednává o důležitých problémech mezihvězdných cest.Podle některých astronomů je ještě bližší hvězdou temný červený trpaslík Nemesis, obíhající přímo kolem Slunce a způsobující pravidelná vymírání s periodou asi 26 - 30 milionů let (gravitačně způsobeným vyvrhováním asteroidů a komet z Oortova oblaku směrem k Zemi). Tato hypotéza však již byla prakticky vyvrácena. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Proxima Centauri na německé Wikipedii.Infobox: Článek: === Literatura === (česky)KALMANČOK, Dušan; PITTICH, Eduard. Obloha na dlani. Bratislava: Obzor, 1983. S. 205. (česky)RÜKL, Antonín. Obrazy z hlubin vesmíru. Praha: Atria, 1985. S. 196. (česky)KLECZEK, Josip. Naše souhvězdí. Praha: Albatros, 1978. S. 327 až 329. === Související články === Seznam hvězd Seznam nejbližších hvězd Proměnná hvězda Řádová velikost Alfa Centauri === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Proxima Centauri ve Wikimedia Commons (anglicky) Seznam nejbližších hvězd od Země (česky) Proxima Centauri: Nejbližší hvězda, Astronomický snímek dne, 15. červenec 2002 (anglicky) Alpha Centauri: The Closest Star System, Astronomy Picture of the Day, May 26, 1996 (německy) Proxima Centauri – Astronomie (anglicky) Proxima Centauri:The Nearest Star to the Sun (anglicky) Alpha Centauri 3 (česky) Nejbližší hvězdy na astronomickém serveru fakulty pedagogické ZČU V Plzni", "question": "Co je nejbližší hvězda sluneční soustavy?", "answers": ["Proxima Centauri"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu.", "question": "Jak se jmenuje pes Simpsonových ?", "answers": ["psa Spasitele"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952. Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby.", "question": "Kdy byla naposledy rozšířena Evropská unie?", "answers": ["1. července 2013"]}
{"title": "Božena", "context": "Božena je ženské křestní jméno slovanského původu. Podle českého kalendáře má svátek 11. února. Je to česká varianta jmen Benedikta, Teodora, Beatrice, Beáta, tj. \"blahoslavená\", \"bohem obdařená\". Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je -5,9%, což svědčí o poměrně značném poklesu obliby tohoto jména. Božena (kněžna) – druhá manželka knížete Oldřicha Božena Benešová – česká básnířka a spisovatelka Božena Bobková – česká a československá politička Božena Brodská – česká tanečnice, historička baletu a pedagožka dějin baletu na AMU Božena Česká – dcera Václava I. Božena Fialová – česká. a československá politička Božena Folkmanová – česká zooložka a parazitoložka Božena Fuchsová – česká a československá politička Božena Fuková – slovenská a československá ekonomka Božena Hašplová – česká a československá politička Božena Havlová – česká výtvarnice a módní návrhářka, matka Václava Havla Božena Holečková – česká a československá.", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek ženského jména Božena?", "answers": ["11. února"]}
{"title": "Genocida", "context": "V roce 1933 Lemkin navrhl \"zločin barbarství\" právní radě Společnosti národů v Madridu. To byl první pokus o vytvoření zákona proti tomu, co bude později nazýváno genocidou. Koncept návrhu pocházel z jeho mládí, kdy poprvé slyšel o osmanském masovém vraždění (arménská genocida) křesťanského obyvatelstva během první světové války a anti-asyrské perzekuci v Iráku. Jeho návrh byl odmítnut a jeho práce přivodila nesouhlas polské vlády, která provozovala politiku usmíření s nacistickým Německem. V roce 1944 Carnegie Endowment for International Peace publikoval Lemkinovu nejdůležitější práci pod názvem Axis Rule in Occupied Europe ve Spojených státech amerických. Tato kniha zahrnovala obsáhlou právní analýzu německé nadvlády v zemích okupovaných nacistickým Německem během druhé světové války, včetně definice pojmu genocidy (\"zničení národa nebo etnické skupiny\").Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů norimberského procesu (obvinění specifikovaná 3. bodem obžaloby, že obvinění \"spáchali úmyslnou a systematickou genocidu – zejména vyhlazení rasových a národnostních skupin\"). Lemkin prezentoval návrh úmluvy o genocidě řadě zemí ve snaze přesvědčit je k podpoře resoluce. S podporou USA, návrh resoluce byl předložen Valnému shromáždění ke zvážení. V roce 1943 Lemkin napsal: == Genocida jako zločin == === Mezinárodní právo === Následkem holokaustu Lemkin úspěšně prosadil všeobecné přijetí mezinárodních zákonů definujících a zakazujících genocidu. V roce 1946 první zasedání Valného shromáždění OSN přijalo resoluci 96, ve které potvrdilo, že genocida je zločinem podle mezinárodního práva, ale nezajistilo právní definici zločinu genocidy. V roce 1948 Valné shromáždění přijalo Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia, která poprvé stanovila právní definici genocidy. ==== Definice podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN ==== Čl. II.: V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;", "question": "Ve kterém roce přijalo Valné shromáždění OSN resoluci 96?", "answers": ["1946"]}
{"title": "Fernã de Magalhã", "context": "Proto bylo Jižní moře Magellanem překřtěno na Tichý oceán (španělsky El mar pacífico = klidné, tiché moře). Pluli na sever, aby se dostali z nepříznivého podnebí, ale tak nešťastně, že neviděli západní pobřeží Jižní Ameriky. Výprava skoro čtyři měsíce nenarazila na kousek země, posádku trápil hlad, žízeň a většina mužstva onemocněla kurdějemi. Jejich strádání popsal Antonio Pigafetta takto: Minuli jen dva skalnaté ostrovy. Po překročení rovníku změnili kurz na západ a naštěstí 6. března 1521 dorazili na Marianské ostrovy, kde nalezli spoustu jídla a pití. Dne 9. března výprava opět vyplouvá a 16. března dorazili námořníci na ostrov Homonhon na Filipínách. V tuto dobu měla výprava 150 mužů. Magalhã mohl komunikovat se zdejšími domorodci, protože jeho otrok – malajský tlumočník – se uměl domluvit jejich jazykem. Zde si vyměnil dary s králem Limasawy rádžou Ka Lambem. Ka Lambo je pozval na ostrov Cebu, kde se vylodili 7. dubna 1521. Přivítal je zdejší král rádža Humabon a přijal křesťanství. Tomu také Magalhã slíbil, že mu pomůže ve válce proti sousednímu kmenu na ostrově Mactan.", "question": "Kdo vedl výpravu která poprvé obeplula celou zeměkouli?", "answers": ["Magalhã"]}
{"title": "Corn dog", "context": "Corn dog je specialita rychlého občerstvení pocházející z USA. Název znamená doslova \"kukuřičný pes\" a jde o variantu hot dogu. Párek nebo jiná uzenina (klobása, chorizo) se napíchne na dřívko, obalí v těstíčku z kukuřičné mouky, mléka a vajec a usmaží v oleji do zlatohněda. Při konzumaci se corn dog drží za dřívko, podává se s kečupem a hořčicí, obvyklou přílohou jsou hranolky nebo tater tots. Pokrm začali připravovat počátkem 20. století němečtí přistěhovalci v Texasu. Corn dogy byly typickým jídlem na státním veletrhu v Dallasu, odtud se rozšířily na různé poutě a veřejné slavnosti po celých USA, podávají se také v Disneylandu. V supermarketech se dají koupit jako polotovary, které stačí pouze usmažit. Staly se populárním pouličním občerstvením ve východní Asii, v Argentině jsou známy pod názvem panchuker a v Québecu jako pogo. Třetí březnová sobota, kdy se hraje finále univerzitního basketbalového mistrovství, je v USA známá jako National Corndog Day. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Corn dog ve Wikimedia Commons The Science Of Corn Dogs. CBS News The Short, Sad History of the Corn Dog. Village Voice National Corndog Day", "question": "Ze které země pochází corn dog?", "answers": ["z USA"]}
{"title": "Fotografie", "context": "Při stejném průměru clony projde objektivem s delší ohniskovou vzdáleností méně světla než u objektivů s kratší ohniskovou vzdáleností, což je dáno odlišnou propustností světla. Čím je clonové číslo menší, tím větší je efektivní clona. Současný systém clonových čísel se nazývá Britský standard (BS-1013) a byl standardizován na mezinárodním shromáždění v roce 1963. Během 20. století však byly používané i jiné stupnice, jako například Evropská stupnice, Střední nastavení nebo Jednotná stupnice navržená roku 1881 Královskou fotografickou společností. Všechny tyto stupnice jsou však v současnosti z velké části zastaralé. Někdy jsou udávána i T-čísla, která berou v potaz propustnost světla daného objektivu a lze je vypočítat vynásobením clonového čísla a odmocniny propustnosti. Pokud je clonové číslo zmenšeno o násobek √2, průměr clony se o stejný násobek zvětší, přičemž plocha clony se zvětší o násobek 2. Mezi clonová čísla, která se vyskytují na běžném objektivu, se řadí 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32. Když clonové číslo o jednu hodnotu snížíme, množství světla dopadajícího na film nebo čip se zdvojnásobí. Pokud naopak o jedno číslo přicloníme, bude na něj dopadat, oproti původní hodnotě, pouze polovina množství světla. Snímek můžeme zachytit pomocí různých kombinací závěrky, clony a citlivosti. Různá nastavení clony a doby expozice mohou umožnit pořizování snímků na určitých hodnotách citlivosti, v různých světelných podmínkách, při pohybu subjektu či fotoaparátu a slouží i k dosažení požadované hloubky ostrosti. Při menší citlivosti je na snímku v případě filmu menší zrnitost, v případě digitálních fotoaparátů pak menší šum. Vyšší citlivost však umožňuje kratší čas expozice, který může sloužit např. k redukci pohybové neostrosti, a použití vyššího clonového čísla, které vede ke zvýšení hloubky ostrosti.", "question": "Co určuje hloubku ostrosti snímku ?", "answers": ["nastavení clony a doby expozice"]}
{"title": "C (programovací jazyk)", "context": "Na druhou stranu programátor má plnou zodpovědnost za alokaci paměti, není zde tedy závislost na automatickém dealokátoru paměti (garbage collector). Jazyky Java a C♯, oba odvozené od C, používají méně univerzální způsob odkazování alokovaných proměnných, který snižuje pravděpodobnost chyby v programu. Jazyk C++, původně rozšíření jazyka C, ovšem zodpovědnost programátora za alokaci zachoval (s výjimkou norem C++11 a vyšších, kde je to možnost volby). Vývoj jazyka C začal v Bellových laboratořích AT&T mezi léty 1969 a 1973. Ritchie tvrdí, že nejpřínosnější období bylo v roce 1972. Pojmenování \"C\" zvolili, protože mnoho vlastností přebírali ze staršího jazyka zvaného \"B\", jehož název byl zase odvozen od jazyka BCPL (ale to není jisté, neboť Thompson také vytvořil jazyk Bon na poctu své ženy Bonnie). V roce 1973 se stal jazyk C dostatečně stabilním. Většina zdrojového kódu jádra Unixu, původně napsaného v assembleru PDP-11, byla přepsána do C. Unix tedy patří mezi první operační systémy, které byly napsané v jiném než strojovém jazyce či assembleru. Předchozí byl například systém Multics (napsaný v PL/I) a TRIPOS (napsaný v BCPL). V roce 1978, Ritchie a Brian Kernighan vydali první vydání knihy The C Programming Language. Tato kniha, mezi programátory C známá jako \"K&R\", sloužila po mnoho let jako neformální specifikace jazyka. Verze C, kterou takto popsali, bývá označována jako \"K&R C\". (Druhé vydání knihy popisovalo novější standard ANSI C.) K&R zavedli následující vlastnosti jazyka: datový typ struct datový typ long int datový typ unsigned int Operátor =+ byl změněn na +=, a podobně (=+ mátl lexikální analyzér překladače C). K&R C je považován za základní normu, kterou musejí obsahovat všechny překladače jazyka C. Ještě mnoho let po uvedení ANSI C to byl \"nejmenší společný jmenovatel\", který využívali programátoři v jazyce C kvůli maximální přenositelnosti, protože.", "question": "Pro potřeby kterého operačního systému byl vyvinut programovací jazyk C?", "answers": ["Unix"]}
{"title": "Québec", "context": "Québec (čti [kebek], francouzsky též Ville de Québec, anglicky Quebec City) je hlavní město kanadské provincie Québec. Leží na levém břehu řeky Svatého Vavřince v jihovýchodní části provincie. Quebecké Staré město (Vieux-Québec) je od roku 1985 uvedeno na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Patří mezi nejstarší americká města ležící severně od Mexika a je mezi nimi jediným, v němž stále existují městské hradby. Málokteré město Nového světa má také tak evropský ráz. Město založil Francouz Samuel de Champlain v roce 1608 a pojmenoval ho algonkinským výrazem Kebec, který znamená \"řeka se zde zužuje\". Už o 73 let dříve, v roce 1535, zde na své druhé plavbě přistál francouzský objevitel Jacques Cartier a nalezl tu irokézskou osadu Stadacona. V roce 1629 město dobyli Angličané, ale o tři roky později ho na základě mírové smlouvy vrátili Francii. Québec se stal centrem kolonie Nová Francie. Střety s Brity se později opakovaly, až nakonec roku 1759 Angličané zvítězili v rozhodující bitvě na Abrahamových pláních. Pařížská smlouva z roku 1763 přiřkla celou Kanadu anglické koruně. V roce 1775 se ještě pokusili dobýt Québec američtí revolucionáři, ale neuspěli. Po osamostatnění Kanady v roce 1867 se město Québec stalo hlavním městem stejnojmenné provincie. Status hlavního města muselo později dočasně přepustit Montréalu, ale za hospodářské krize po roce 1929 se sem provinční vláda vrátila. Michael Sarrazin (1940 - 2011), herec Marc Garneau (* 1949), astronaut Guy Laliberté (* 1959), podnikatel Alain Vigneault (* 1961), hokejista Kevin Dineen (*. 1963), hokejista Francis Leclerc (* 1971), režisér Martin Biron (* 1977), hokejista Mathieu Biron (* 1980), hokejista Simon Gagné (* 1980), hokejista. Erik Guay (* 1981), sjezdový lyžař Yan Šťastný (* 1982), hokejista Paul Šťastný (* 1985), hokejista Obrázky, zvuky či videa k tématu Québec ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Quebec ve Wikislovníku", "question": "V jakém roce se město Québec stalo hlavním městem stejnojmenné provincie?", "answers": ["1867"]}
{"title": "Mekka", "context": "Mekka (arabsky م Makka, v novější době většinou م اّم Makka al-Mukarrama' Mekka, ctihodná) je město s 2 000 000 obyvateli (stav v roce 2012) v západní části Saúdské Arábie. Je hlavním městem provincie Mekka v regionu Hidžáz. Mekka je rodištěm Mohameda, proroka islámu, a je nejsvětějším městem islámu. Každým rokem putuje na pouť během hadždže (islámský měsíc dhú'l-hidždža) do Mekky tři milióny muslimů, přičemž nevěřícím je vstup do města tradičně zakázán. Mekka leží ve vzdálenosti přibližně 90 km od Rudého moře, 73 km od Džiddy, mezi přímořskou nížinou a vysočinou v pánvi pouštního charakteru, mezi dvěma horskými hřebeny. Níže položená část města kolem Káby je staré jádro města; výše položená část města leží na severu. Vzhledem k mnoha kopcům a výšinám na teritoriu města bylo nutno postavit větší množství silničních tunelů. V posledních letech rostl značně počet obyvatel, až o 200 tisíc ročně, tím je spojená přestavba města okolo svatých míst. Celé přízemní části města byly zbořeny, aby udělaly místo pro velkostavby, především hotely pro poutníky. Jižně od Velké mešity stojí od roku 2010 hotelový komplex, v jehož středu stojí 600 metrů vysoká věž, Abraj Al Bait Towers, která tvoří novou siluetu města. Mekka má pouze malé letiště bez pravidelné dopravy do města. Jeddah Abdulaziz International Airport a přístav v Džiddě jsou proto důležitou infrastrukturou pro poutníky. V budoucnosti má být vybudováno železniční spojení z Džiddy do Mekky španělským konsorciem. Jsou plánovány i linky metra. Počátek dějin Mekky není znám. Je jisté, že již v předislámské době sloužila jako poutní místo. Cílem poutníků byla Kába. Již v předislámských dobách byla budova arabskými kmeny využívána jako svatyně k uctívání boha Hubala. K předislámské době sloužila Kába mimo uctívání Alláha uctívání staroarabských bohyní al-Lát, Manát a al-Uzzá. Islám převzal kult uctívání černého meteoritického kamene v Kábě z staroarabského náboženství, stejně jako pouť do Mekky. Přikázání islámu k rituální čistotě (tahára) má původ v přikázáních staroarabského náboženství. Značný počet poutníků byl příčinou, že se Mekka stala obchodním centrem, i když sama málo produkovala a neležela na strategickém místě. Mekka ležela v suchém a neúrodném údolí.", "question": "Kde leží Mekka?", "answers": ["v západní části Saúdské Arábie"]}
{"title": "Regionální doprava", "context": "Regionální doprava je neoficiální název pro část osobní veřejné dopravy, zejména veřejné, určenou k zajišťování místní dopravní obsluhy. Zpravidla se toto označení používá v kontextu větších oblasti včetně měst a jiných obcí, které se v nich nacházejí, nikoliv pro samotné systémy městské hromadné dopravy uvnitř území velkých měst. V České republice je regionální doprava zajišťována především autobusy, ale v menší míře také železniční dopravou (přesto však Česká republika patří mezi státy s nejhustší sítí železničních tratí). Počátky regionální autobusové dopravy v České republice spadají do 1. poloviny 20. století (kromě soukromých dopravců zřizovaly autobusové linky také tehdejší Československé státní dráhy nebo poštovní správa), od 50. let 20. století pak došlo k jejímu velkému rozvoji pod hlavičkou ČSAD. Regionální doprava je také pojem v dopravě železniční. Regionální neboli lokální trať po které jezdí menší motorové vlaky či jednotky, slouží pouze pro obce či malé města, která jsou spojena se železniční dopravou. Např.: trať Frýdek-Místek - Český Těšín.", "question": "Především autobusy je zajišťována která doprava v České republice?", "answers": ["regionální"]}
{"title": "Dopravní podnik města Brna", "context": "Dopravní podnik města Brna akciová společnost vznikl dne 1. ledna 1998 přeměnou z Dopravního podniku města Brna, státního podniku, který byl zrušen bez likvidace. DPMB se v roce 2007 řídil stanovami upravenými a schválenými rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení. Od 1. ledna 2017 zavedl DPMB elektronické odbavování cestujících s předplatními jízdenkami. Jízdní doklad je nahrán přímo na platební kartě, což je rozdíl oproti jiným městům v ČR, které používají vlastní karty, ať je to ODISka, nebo Lítačka. Generální ředitel: Ing. Miloš Havránek (od 16. května 2011), Ing. Bedřich Prokeš (1998 - 15. května 2011) Technický ředitel: Ing. Jaromír Holec (od 1. ledna 2012). , Ing. Rudolf John (do 31. prosince 2011) Provozní ředitel: Ing. Jiří Valníček Ekonomická ředitelka: Ing. Zuzana Ondroušková (od 1. ledna 2012), Ing. Hana Černochová (od 1. ledna 2008), Marie Marhanová (do 31. prosince 2007) Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně.", "question": "Jakou zratku má Dopravní podnik města Brna?", "answers": ["DPMB"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Rovníkový poloměr Pluta činí 2 370 km. Haumea Podrobnější informace naleznete v článku Haumea (trpasličí planeta) Haumea je trpasličí planeta nacházející se v Kuiperově pásu. Kolem Haumey obíhají dva její měsíce Hi'iaka a Namaka. Byla objevena roku 2004 týmem vedeným Michaelem Brownema a roku 2005 týmem vedeným José Ortizem. Objev provázely spory o prvenství mezi oběma týmy. Haumea má extrémně protáhlý tvar. Makemake Podrobnější informace naleznete v článku Makemake (trpasličí planeta) Makemake je trpasličí planeta nacházející se v Kuiperově pásu. Makemake má jeden měsíc pracovně nazvaný jako S/2015 (136472) 1.Makemake byla objevena 31. března 2005 a formálně klasifikována jako plutoid dne 11. července 2008. Toto těleso je relativně jasné, po Plutu jde o nejjasnější transneptunické těleso. Eris Podrobnější informace naleznete v článku Eris (trpasličí planeta) Eris je druhá největší trpasličí planeta a zároveň nejhmotnější trpasličí planeta. Nachází se v Rozptýleném disku. V létě 2005 bylo toto těleso objeviteli provizorně pojmenováno Xena. Eris má měsíc, který byl objevený na podzim roku 2005, který byl provizorně nazván Gabrielle (podle další postavy televizního seriálu) a který dostal předběžné označení S/2005 (2003 UB313) 1. Dnes se tento měsíc jmenuje Dysnomia. === Komety === Kometa je malé těleso sluneční soustavy podobné planetce, složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) dráze kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Naprostá většina komet se po většinu času zdržuje daleko za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako \"špinavé sněhové koule\" – z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit z eliptické na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou.", "question": "Jak se jmenuje nejhmotnější trpasličí planeta sluneční soustavy ?", "answers": ["Eris"]}
{"title": "Tesla (automobilka)", "context": "Tesla Inc. (do 1. února 2017 Tesla Motors) je americká automobilka a energetická společnost sídlící v Palo Alto v Kalifornii, v oblasti Silicon Valley. Tesla navrhuje, vyrábí a prodává elektromobily, domácí úložiště elektrické energie Powerwall, komerční úložiště Powerpack a solární střešní tašky. Firmu založili Martin Eberhard a Marc Tarpenning v roce 2003 a pojmenovali ji po elektroinženýrovi a fyzikovi Nikolovi Teslovi. Krátce na to se k firmě připojili Elon Musk, JB Straubel a Ian Wright. Automobilka se poprvé dostala do veřejného povědomí v roce 2008, kdy začala s výrobou svého prvního sportovního elektromobilu Tesla Roadster. V současnosti tvoří nabídku firmy luxusní sedan Model S, elektrické SUV Model X a připravovaný levnější Model 3, který do České republiky dorazí na začátku roku 2019. Od prvního prodeje modelu Roadster v roce 2008 do září 2016 prodala Tesla Motors již více jak 160 000 elektrických automobilů. V polovině roku 2009 Tesla vyráběla cca 25 elektromobilů týdně, nyní přibližně 2000 vozů týdně. S příchodem cenově dostupnějšího Modelu 3 chce Elon Musk dále zvyšovat produkci a překonat hranici 500 000 prodaných elektromobilů v roce 2020. Model 3 má již více jak 500 000 zaregistrovaných objednávek. Cena Modelu 3 začíná na 35 000 amerických dolarech, což představuje zhruba polovinu současných cen Modelu S a X. == Historie == Tesla byla založena v červenci 2003 Martinem Eberhardem a Marcem Tarpenningem.", "question": "Ve kterém městě sídlí automobilka Tesla?", "answers": ["Palo Alto v Kalifornii"]}
{"title": "Slunce", "context": "Tyto rozdíly mezi pravým slunečním časem a středním slunečným časem vyrovnává časová rovnice. Související informace naleznete také v článku Zatmění Slunce. Zatmění Slunce je astronomický jev, který nastane, když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže jej částečně, nebo zcela zakryje. Taková situace se objevuje, jen pokud je měsíc v novu a Slunce i Měsíc jsou při pohledu ze Země v jedné přímce. Na části Země, kde je zatmění pozorováno, dochází k výraznému setmění, ochlazení, kolem černého středu slunce je vidět výrazná záře sluneční koróny, objeví se hvězdy i některé planety a známé jsou také neobvyklé reakce zvířat. Tyto průvodní jevy v některých kulturách v minulosti vedly ke spojování události s náboženstvím a přisuzování mystických významů. V moderní době jsou však duchovní významy zatmění Slunce většinou odmítány v důsledku snadnosti pochopení jeho příčin. Slunce je na denní obloze velmi jasné těleso, které se nedoporučuje pozorovat nechráněným okem, jelikož jeho delší pozorování by mohlo vést k poškození zraku. Přímý pohled do Slunce způsobuje fosfenové vizuální jevy a dočasnou částečnou slepotu. Při přímém pohledu působí Slunce na sítnici výkonem asi 4 miliwatty, což vede k zahřívání sítnice a k jejímu možnému poškození. Během východu a západu Slunce je sluneční světlo zeslabeno rozptylem světla díky obzvláště dlouhému průchodu zemskou atmosférou; za těchto podmínek lze Slunce bez nebezpečí pozorovat. Mlha, atmosférický prach a vysoká vlhkost přispívají k atmosférickému zředění.[zdroj? ] Pozorování Slunce optikou soustřeďující záření, jako je dalekohled, je bez ochranného filtru tlumícího záření velmi nebezpečné. Je důležité použít vhodný filtr; improvizované filtry mohou propustit UV záření, které může při vysoké jasnosti poškodit zrak. Nefiltrovaný dalekohled může na sítnici doručit 500krát více slunečního světla než prosté oko, čímž téměř okamžitě zabíjí buňky sítnice. I krátký pohled do poledního Slunce přes nefiltrovaný dalekohled může způsobit trvalou slepotu. Bezpečný způsob, jak pozorovat Slunce, je promítnutí jeho obrazu na plátno či papír pomocí dalekohledu nebo malého teleskopu. Doporučuje se, aby pozorovatel byl vybaven speciálními ochrannými pomůckami i během pozorování slunečního zatmění a to jak celkového, tak i částečného. Jako nejvhodnější ochrana se doporučuje používat speciální brýle pro pozorování Slunce.", "question": "Proč může při přímém pohledu na Slunce dojít k poškození sítnice?", "answers": ["zahřívání sítnice"]}
{"title": "Metropolitní muzeum umění", "context": "Metropolitní muzeum umění (anglicky Metropolitan Museum of Art), hovorově MET, je galerie umění v New Yorku, nejstarší a největší muzeum umění v USA. Leží na Páté avenue, na východním okraji Central Parku, blízko stanice metra \"86th Street\".. Založeno bylo roku 1870 ze soukromých darů (nadační jmění přes 3 miliardy USD), provizorně otevřeno 1872 a od roku 1880 sídlí v současné budově, která byla ovšem několikrát rozšířena. Je téměř 400 m dlouhá, má 190 tisíc m2 podlahové plochy, ve stálé sbírce má přes 2 miliony uměleckých prací a v roce 2016 je navštívilo přes 7 milionů návštěvníků. Vstup byl původně volný, v důsledku finanční krize, která silně omezila výnos nadačního jmění, zavedlo muzeum vstupné 25 USD. Muzeum je pojato jako univerzální a má představovat všechny druhy výtvarného umění včetně užitého a fotografie, od nejstarších dob po současnost a ze všech světadílů. Sbírky jsou rozděleny do 19 sekcí, zčásti podle zeměpisného původu a stáří děl, zčásti jako specializované sbírky například zbraní a zbroje, hudebních nástrojů, oblékání a módy, šperků nebo kreseb a grafiky. Součástí muzea je bohatá veřejně přístupná knihovna, restaurátorské dílny a badatelská oddělení. Vedle hlavní budovy má ještě dvě pobočky, sbírku evropského středověkého umění The Cloisters na severním konci Manhattanu a od roku 2016 budovu Met Breuer na Madison Avenue, kde je sbírka moderního evropského a amerického umění. Od roku 2013 zahájilo muzeum projekt \"digitálních sbírek\", který by měl postupně zveřejnit na internetu podstatnou část muzejních sbírek, katalogy knihoven, výstav a publikace muzea. == Sbírky == === Zeměpisné a historické celky === Starověký Blízký východ – Sumer, Babylon, Elam atd., přes 7 tisíc předmětů Asijské umění – Indie, Čína, Japonsko, 35 tisíc předmětů, zahradní dvorek ve stylu dynastie Ming Egyptské umění – 35 tisíc objektů, hlavně z vlastní archeologické činnosti; jedinečná sbírka modelů z faraonských hrobů, hroch William je maskotem muzea Řecký a římský starověk – 17 tisíc předmětů od kykladských soch po pozdní Řím Islámské umění – 12 tisíc předmětů, hlavně rukopisy a miniatury, keramika a textil Evropské malířství – asi 1700 předmětů ze všech období", "question": "Kde se nachází Metropolitní muzeum umění?", "answers": ["New Yorku"]}
{"title": "Kiss", "context": "Od 11. srpna 1999 má skupina Kiss svou hvězdu na Hollywood Walk of Fame v kategorii hudebního průmyslu. 13. srpna byla premiéra filmu s tématem skupiny Kiss, který měl název Detroit Rock City o čtyřech teenagerech z roku 1978, kteří jsou schopní udělat cokoliv, aby se dostali na koncert skupiny Kiss v Detroitu. Následující měsíc skupina spolupracovala se zápasníkem World Championship Wrestling, který byl známý jako The Kiss Demon. Tvář měl namaskovanou jako Gene Simmons. Na jeho uvedení během WCW Thursday Night Thunder skupina naživo zahrála skladbu God of Thunder. Tato zápasnická postava neměla dlouhou životnost. Všechny vazby byly ukončeny, když WCW už v září toho roku rozvázalo pracovní poměr se šéfem Ericem Bishofem. Dne 10. února 2000 Kiss oznámili Turné na rozloučenou. Na australské a japonské části turné nahradil Petera Crisse (v jeho masce catmana) předešlý bubeník Eric Singer, kvůli neshodám ohledně financí. Když se skupina rozhodla neukončit kariéru a pokračovat dál, na místo bubeníka se vrátil Peter Criss, ale v té době opustil Kiss Ace a na jeho místo nastoupil Tommy Thayer, který už několik let s Kiss pracoval. V této sestavě skupina zrealizovala svůj dlouhodobý plán, 28. února 2003 nahráli koncertní album s melbournským symfonickým orchestrem a vydali ho 22. července 2003 pod jménem Kiss Symphony: Alive IV. Poté skupinu znovu opustil Peter Criss a na jeho místo opět nastoupil Eric Singer. V této sestavě, která vydržela dodnes, objeli Kiss v roce 2004 planetu s Rock the nation world tour. Na tomto turné skupina natočila koncerty ve Washingtonu a Virginia Beach a vydali je na DVD Rock the Nation Live!", "question": "Kdy Kiss oznámili turné na rozloučenou?", "answers": ["10. února 2000"]}
{"title": "Harald", "context": "Harald je mužské křestní jméno. Pochází z anglosaského jména Hereweald a je stvořeno ze slov here, \"vojsko\", a weald, \"síla, velitel, vládce\" – tedy znamená \"velitel vojska\", \"vládce boje\". Staroseverské jméno Haraldr je s ním příbuzné. Jmenovalo se tak pět králů Norska a tři králové Dánska. == Známí nositelé == panovníciHarald I. (911 – 986), dánský král Harald I. Krásnovlasý, norský král v letech 872-930 Harald II. Dánský Harald II. Norský, norský král v letech 961 – 970 Harald III. Dánský, král v letech 1074 až 1080 Harald III. Norský Harald III. Sigurdsson Harald IV. Gille, norský král v letech 1130 – 1136 Harald IV. Norský Harald V., norský králostatníHarald Bohr, dánský matematik Harald Brattbakk, norský fotbalový útočník Heinz-Harald Frentzen, německý pilot Harald Gimpel, východoněmecký vodní slalomář Harald zur Hausen, německý vědec Harald Hennum, norský fotbalový útočník Harald Paetz, dánský fotograf Harald Schmid, německý atlet Harald Schumacher, německý fotbalový brankář Harald Strø, norský rychlobruslař a fotbalista == Literatura == PhDr. Miloslava Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat? == Externí odkazy == Behind the Name", "question": "Je Harald mužské křestní jméno?", "answers": ["Harald je mužské křestní jméno."]}
{"title": "Cholera drůbeže", "context": "Podle zákona o veterinární péči č. 166/1999 Sb. představuje cholera nebezpečnou nákazu hrabavé i vodní drůbeže, která probíhá ve formě akutní hemoragické septikémie s vysokou morbiditou i mortalitou nebo ve formě chronické, případně jako lokalizovaná (latentní) infekce. Její výskyt i průběh jsou ovlivňovány prostředím. Historický význam sehrála v začátcích bakteriologie. Jako pasteurelóza se obecně označují infekce ptáků, příp. i onemocnění, vyvolané bakteriemi z rodu Pasteurella. Pasteurelóza byla popsána u mnoha druhů ptáků z čeledí bažantovitých (Phasianidae) a kachnovitých (Anatidae), u krůt, pštrosů, papoušků, holubů, dravců (Falconiformes) i pěvců (Passeriformes). Existují značné druhové rozdíly ve vnímavosti k infekci i k onemocnění. Nejzávažnější pasteurelózou u ptáků je cholera drůbeže. Epizootie cholery u drůbeže jsou popisovány již v 18. století. Název \"cholera drůbeže\" poprvé použil Mailet (1836). Benjamin (1851) prokázal její kontagiozitu a formuloval způsoby její prevence. V roce 1879 prokázal Toussaint bakteriální etiologii a Pasteur (1880) izoloval bakterie v čisté kultuře a připravil vůbec první očkovací látku záměrným oslabením patogenity bakterií. V USA jsou první popisy cholery známy již před rokem 1867. V minulosti se cholera v Evropě hojně vyskytovala a způsobovala značné ztráty. Se zlepšováním podmínek hygieny chovů a kvality krmných směsí se frekvence výskytu i průběh onemocnění postupně snižovaly a dnes se cholera objevuje sporadicky, většinou jen v chronické nebo lokalizované formě.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé použit název cholera drůbeže?", "answers": ["1836"]}
{"title": "ČSN", "context": "45 Hlubinné vrtání a těžba nafty 46 Zemědělství 47 Zemědělské a lesnické stroje 48 Lesnictví 49 Průmysl dřevozpracující 50 Výrobky průmyslu papírenského 51 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 52 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 53 Strojní zařízení potravinářského průmyslu 56 Výrobky potravinářského průmyslu 57 Výrobky potravinářského průmyslu 58 Výrobky potravinářského průmyslu 62 Průmysl gumárenský, pryž 63 Průmysl gumárenský, pryžové výrobky 64 Plasty 65 Výrobky chemického průmyslu 66 Výrobky chemického průmyslu 67 Výrobky chemického průmyslu 68 Výrobky chemického průmyslu 69 Strojní zařízení chemického průmyslu 70 Výrobky ze skla a tavených hornin 71 Sklo a tavené horniny - materiálové listy a výrobní zařízení 72 Stavební suroviny, materiály a výrobky 73 Navrhování a provádění staveb 74 Části staveb 75 Vodní hospodářství 76 Služby 77 Obaly a obalová technika 79 Průmysl kožedělný 80 Textilní suroviny a výrobky 81 Strojní zařízení textilního průmyslu 82 Stroje a zařízení pro úpravu povrchu 83 Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie 84 Zdravotnictví 85 Zdravotnictví 86 Zdravotnictví 87 Telekomunikace 88 Průmysl polygrafický 89 Hudební nástroje 90 Kancelářské, školní a kreslicí potřeby 91 Vnitřní zařízení 93 Výstrojné zboží 94 Výstrojné zboží 95 Výstrojné zboží 96 Výstrojné zboží 97 Výměna dat 98 Zdravotnická informatika 99 Metrologie == Reference == == Externí odkazy == Slovníkové heslo ČSN ve WikislovníkuÚřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Zákon č. 84/1948 o závaznosti hospodářských a technických norem na ZákonyProLidi.cz, obsah částky na Portálu veřejné správy, výpis částek Sbírky zákonů roku 1948 na MVČR.cz.", "question": "Jakou zkratkou se označují české technické normy?", "answers": ["ČSN"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly.", "question": "Ve kterém roce začaly stavební práce na výstavbě chrámu Sagrada Familia?", "answers": ["1882"]}
{"title": "Guy de Maupassant", "context": "Pro románovou tvorbu je typické zaměření na měšťanskou a aristokratickou vrstvu. V dílech Silná jako smrt a Naše srdce jsou tentokrát hlavními postavami ženy. Hlavním tématem je milostný vztah mezi umělcem a ženou z vysokých poměrů. Téměř všechny významné okamžiky autorova života se vtiskují do jeho tvorby. V novele Dědictví vstupujeme do úřednického prostředí samotného ministerstva námořnictva, v Miláčkovi se dokonce stylizoval do hlavní postavy Georgese Duroye a své časté pobyty v lázních mohl uplatnit v románu Mont-Oriol. Kulička (Boule de suif), 1880 – asi nejpopulárnější Maupassantova povídka z prostředí prusko-francouzské války. Ústřední postavou je prostitutka Elisabeth Rousset, zvaná Kulička, jež zachrání občany městečka tím, že poskytne služby pruskému důstojníkovi. I přes tento \"hrdinský čin\" jí ostatní neustále pohrdají. Objevuje se však rozpor, kdo je mravnější a větší vlastenec: prostitutka, která se obětovala, nebo \"slušní\" lidé, kteří se snaží vše jen přežít? Dílo dostupné online. Slečna Fifi (Mademoiselle Fifi), 1882 – opět z prusko-francouzské války, zobrazuje barbarské chování pruských vojáků. Příběh jednoho života, 1883 Miláček (Bel-Ami), 1885 – společensko-kritický román, v němž si mladý novinář za pomoci své přitažlivosti buduje kariéru využíváním žen. Nakonec se cílevědomý mladík dostává až do pařížských šlechtických kruhů. Mont-Oriol, 1887 - román z lázeňského prostředí. Christiane Andermattová se přijede léčit do lázeňského města kvůli domnělé neplodnosti. Zamiluje se však do Paula Brétignyho, se kterým bude mít holčičku. Její manžel William, který je ke své ženě poměrně lhostejný, zatím rozehrává spekulace ohledně pozemků a výstavbě dalšího lázeňského objektu a kasina. Bratr Christiane Gontran, stále v dluzích a využívající svého švagra, přistoupí na svatbu s dcerou Oriola, Louisou, i když se nejprve dvořil její sestře Charlotte. Ta ale nebude mít tak výhodné dědictví, které by spadalo do Williamových plánů. Opuštěnou Charlotte si tak vyhlédne Paul a sám se s ní ožení. Román končí v momentě, kdy si Christiane, zotavující se z porodu, nechá zavolat Paula a posílá jej pryč, když se jejich dcera rozpláče. Román je satirou na lázeňské prostředí, finanční spekulace, \"zázračné\" produkty a reklamu. Petr a Jan, 1887 - naturalistický či realisticko-psychologický krátký román, který se proslavil hlavně předmluvou, ve které Maupassant popisuje svou vizi románu a literární kritiky.", "question": "Jaký typ románu je Miláček ?", "answers": ["společensko-kritický román"]}
{"title": "Volby v Lotyšsku", "context": "Volby v Lotyšsku jsou svobodné. Volí se do parlamentu, Evropského parlamentu a každé čtyři roky probíhají prezidentské volby. Do parlamentu je poměrným volebním systémem voleno 100 poslanců na čtyřleté volební období. == Dominantní politické strany == Sociálně demokratická strana \"Shoda\" Jednota Svazu Zelených a Rolníků Nacionální sdružení Sdružení regionů Lotyšska Ze srdce pro Lotyšsko == Reference ==", "question": "Jsou volby v Lotyšsku svobodné?", "answers": ["Volby v Lotyšsku jsou svobodné."]}
{"title": "Louis Dudek", "context": "Louis Dudek (6. února 1918 – 23. března 2001) byl kanadský básník. Narodil se do rodiny polských emigrantů ve městě Montréal v kanadské provincii Québec. Studoval na montréalské McGillově universitě, kterou v roce 1939 úspěšně dokončil získáním titulu B.A. Později studoval na newyorské Columbia University, kde získal titul PhD. a začal se věnovat pedagogické činnosti a psaní básní. Od konce čtyřicátých let si dopisoval s básníkem Ezrou Poundem, který na něj měl značný vliv a se kterým se také později osobně setkal. Od roku 1951 Dudek vyučoval na McGillově universitě. Zemřel v roce 2001 ve věku 83 let. Jeho synem je informatik Gregory Dudek. == Reference ==", "question": "Narodil se Louis Dudek v Kanadě?", "answers": ["Narodil se do rodiny polských emigrantů ve městě Montréal v kanadské provincii Québec."]}
{"title": "Cizinec (román)", "context": "Cizinec (francouzsky L'Étranger) je román/novela francouzského spisovatele Alberta Camuse z roku 1942. Děj se odehrává v Alžíru ve třicátých letech. Dílo má dvě části. V první části líčí hlavní hrdina Meursault, jak se zúčastnil pohřbu své matky, ale bez jakýchkoli citů. Jistá lhostejnost až indolence charakterizuje i jeho další běžný život, kdy se seznámí se sousedem Raymondem, podezřelým z pasáctví, a pomůže mu se pomstít své arabské přítelkyni, která ho podvedla. Při nedělním výletu na pláž se spolu Raymondem a jeho přítelem dostanou do potyčky s bratrem sousedovy expřítelkyně a jeho arabským přítelem. Bratr jeho bývalé milenky ho zraní nožem a jsou nuceni ustoupit. Meursault se jde poté projít po pláži a narazí na slunícího se araba. Když ho arab zpozoruje, vytáhne pro jistotu nůž, ale Meursault ho bez přemýšlení zastřelí. Druhá část líčí soudní přelíčení, při němž se Meursault ani nehájí a nemůže ani poukázat na to, že by se před vraždou cítil skutečně ohrožen. Román končí Meursaultovými úvahami v cele, kde čeká na vykonání rozsudku. Podle úsudku J.-P. Sartra je \"Cizinec\" jedno z nejvýznamnějších děl raného existencialismu, Camus sám se však s existencialismem rozešel a svůj filosofický postoj charakterizoval spíš jako filosofii absurdity. Román byl přeložen do mnoha jazyků, několikrát zfilmován a inspiroval řadu dalších literárních děl. V roce 1967 natočil stejnojmenné italsko-francouzské drama italský režisér Luchino Visconti s Marcello Mastroiannim v hlavní roli.", "question": "Ve kterém roce byl vydán román Cizinec?", "answers": ["1942"]}
{"title": "Rozmarné léto (film)", "context": "Rozmarné léto je český film režiséra Jiřího Menzela z roku 1968 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Jedno deštivé letní odpoledne se na prázdné staré plovárně malého města sejdou major Hugo (Vlastimil Brodský), abbé Roch (František Řehák) a majitel těchto říčních lázní Antonín Důra (Rudolf Hrušínský). Pánové probírají vznešeným, vzdělaným jazykem naprosté životní nicotnosti, když tu je jejich nečinné klábosení přerušeno a oni vytrženi z letargie příjezdem pouťových komediantů, kouzelníka Arnoštka (Jiří Menzel) a jeho společnice Anny (Jana Preissová). Každý z pánů se svým způsobem snaží s krásnou slečnou rozptýlit. Film je barevný a byl vyroben v ČSSR, Filmové studio Barrandov v roce 1967. Film inspiroval Igora Bauersimu k jeho divadelní hře Launischer Sommer, kterou inscenoval v roce 2001 v düsseldorfském divadle Düsseldorfer Schauspielhaus. Snímek vyhrál hlavní soutěž Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 1968, kde získal Křišťálový glóbus. Z úst Antonína Důry pochází proslulý výrok: \"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.\" Rozmarné léto (film) na Kinoboxu.cz", "question": "Kdy byl natočen film Rozmarné léto?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Nepálská vlajka", "context": "Vlajka Nepálu je tvarem naprosto výjimečná vlajka, která se skládá ze dvou nestejně vysokých karmínových, modře lemovaných pravoúhlých trojúhelníků položených nad sebou (částečně přes sebe). V horním trojúhelníku se nachází stylizovaná bílá silueta Měsíce s osmi paprsky, v dolním pak silueta Slunce s dvanácti paprsky. K poslední změně vlajky došlo v roce 1962, kdy byly vypuštěny kresby tváří ze symbolů Měsíce a Slunce. == Symbolika == Karmínová barva je nepálskou národní barvou a symbolem vítězství, statečnosti Nepálců a národní květiny Pěnišníku. Modrá barva lemu symbolizuje mír a harmonii. Červená s modrou jsou také barvy tepla a chladu, kontrastů nepálského klimatu.Dva trojúhelníky představují dvě hlavní nepálská náboženství: buddhismus a hinduismus, tvar vlajky připomíná pohoří Himálaje.Měsíc a Slunce symbolizují věčný koloběh času a přání existence Nepálu tak dlouho, jako obě vesmírná tělesa. Měsíc byl v době vzniku vlajky symbolem královské rodiny, Slunce rodiny Ránů, která byla u moci až do roku 1951. == Rozměry == V příloze Ústavy království Nepálu ze 16. prosince 1962 ke článku č. 5 jsou uvedeny instrukce k narýsování vlajky. Tyto konstrukční detaily byly beze změn převzaty do nepálské ústavy z roku 1990, prozatímní ústavy z roku 2007 a platí dodnes. Postup tvorby Národní vlajky Nepálu A)Postup tvorby tvaru bez modrého lemu 1.Ve spodní části karmínové tkaniny, narýsujte úsečku AB požadované délky zleva doprava. 2.Z bodu A narýsujte úsečku AC kolmo k AB tak, aby AC se rovnala AB plus jedna třetina AB. Na úsečce AC vyznač bod D tak, aby se úsečka AD rovnala úsečce AB. Spoj BD. 3.Na úsečce BD vyznačte bod E tak, aby se BE rovnala AB. 4.Narýsujte úsečku FG rovnoběžně k AB tak, že bod E náleží FG. Bod F leží na AC. Velikost FG se rovná AB. 5.Spoj CG. B)Postup tvorby Měsíce 6.Na úsečce AB vyznačte bod H tak, že AH se rovná jedné čtvrtině úsečky AB a narýsujte úsečku HI, která je rovnoběžná k AC. Tam, kde protne úsečku CG je bod I. 7.Bod J leží v polovině CF. Narýsujte úsečku JK, která je rovnoběžná k AB. Tam, kde protne úsečku CG je bod K. 8.Bod L leží na průniku úseček JK a HI. 9.Spoj JG. 10.Bod M leží na průniku úseček JG a HI.", "question": "Jakou barvu mají trojúhelníky vlajky Nepálu?", "answers": ["karmínových"]}
{"title": "Vrchní, prchni!", "context": "Vrchní, prchni! je československá filmová komedie z roku 1980, kterou natočil režisér Ladislav Smoljak. == Děj == Pražského knihkupce Dalibora Vránu (Josef Abrhám) si jednoho dne v pohostinství spletou s vrchním číšníkem. Z důvodu své neveselé finanční situace (postižené zejména nutností platit alimenty svým minulým partnerkám) bere Dalibor příležitost pevně do rukou a stává se z něj falešný vrchní. Čas od času si obleče smoking, přijde do lokálu, zkasíruje několik hostů a vzápětí se vytratí. Aby doma vysvětlil náhle zvýšené příjmy, vydává se za úspěšného barového houslistu. Nějakou dobu se mu daří, i díky střídání lokalit a několika namaskování. Pohár začne přetékat v Karlových Varech, kde na něj skuteční vrchní uspořádají hon - falešný vrchní jim však uteče a ještě stihne zkasírovat další lázeňskou restauraci. Nakonec Dalibor doplatí na svého vloudilého souseda pana Pařízka (Zdeněk Svěrák), který v něm pozná podobu s falešným vrchním. Vrána je Bezpečností dopaden ve svém knihkupectví a usvědčen podle svého podpisu na stvrzenkách. Symboly filmu jsou tříkolové vozítko Velorex a píseň Severní vítr (hudba J. Uhlíř, text Z. Svěrák). K nejznámějším scénám patří testování funkcí Pařízkovic nové škodovky (\"stěrače stírají, klakson troubí\") a Vránovo předstírání před vlastní manželkou, že je inženýr Králík (\"Vypadá jako Vrána, ale je to Králík! \"). == Výroba == Námět a scénář: Zdeněk Svěrák Hudba: Jaroslav Uhlíř Kamera: Ivan Šlapeta Střih: Jiří Brožek Režie: Ladislav Smoljak Další údaje: barevný, 85 min, komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1980 == Obsazení == == Zajímavosti == V 1. a 5. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu. == Externí odkazy == Vrchní, prchni! v Česko-Slovenské filmové databázi Vrchní, prchni! na Kinoboxu.cz Vrchní, prchni! v Internet Movie Database (anglicky) Vrchní, prchni! ve Filmovém přehledu", "question": "Jak se jmenuje režisér filmu Vrchní, prchni?", "answers": ["Ladislav Smoljak"]}
{"title": "Ukrajina", "context": "Ani 20. století nepřineslo ukrajinské kultuře příznivé prostředí, neboť rusifikace probíhala i v éře SSSR (do roku 1991). Proto jsou národní otázky v současném ukrajinském umění stále živé. Národními básníky jsou na Ukrajině krom Ševčenka i Ivan Franko a Lesja Ukrajinka. Průkopníkem moderní ukrajinské literatury byl též Ivan Kotljarevskyj. Králem ukrajinské literatury je bezpochyby světově proslulý satirik Nikolaj Vasiljevič Gogol. Ukrajinský původ má ruský básník Jevgenij Jevtušenko, ač narozen na Sibiři, v Kyjevě se narodil dramatik Michail Bulgakov. V Oděse se narodili Isaak Babel či Anna Andrejevna Achmatovová. Ve Vinnycké oblasti brazilská spisovatelka Clarice Lispectorová. Součástí Ukrajiny je dnes území Haliče, které léta přináleželo k Polsku a také Rakousko-Uhersku. V centru Haliče, Lvově, se narodil například klasik sci-fi Stanisław Lem, básník a esejista Zbigniew Herbert, humorista Stanisław Jerzy Lec či erotický spisovatel Leopold von Sacher-Masoch, po němž byl posléze nazván masochismus. V současnosti jsou populární knihy Jurije Andruchovyče, Andreje Kurkova, či Ihora Pavljuka. Hojně překládánijsou též Oksana Zabužko či Jurij Andruchovyč. Nejslavnějším skladatelem narozeným na území dnešní Ukrajiny je ruský skladatel, pianista a dirigent Sergej Prokofjev. Z interpretů pianista ruského původu Alexander Siloti či baletní tanečník a choreograf Serge Lifar. V Kyjevě se narodil významný avantgardní sochař Olexandr Porfyrovyč Archypenko. K současným známým sochařům patří Mykola Šmatko. Na Ukrajině se narodili i malíři ruského původu Ilja Repin, Vladimir Tatlin, Kazimir Malevič, krajinář Archip Kuindži či představitel socialistického realismu a autor známého Leninova obrazu byl Isaak Brodskij. Významnou malířkou a sochařkou ruského původu byla Marija Baškirceva. Svéráznou performerkou ruského původu, využívající především písek, je Ksenija Simonova. Významnými filmovými režiséry z časů Sovětského svazu byli Olexandr Dovženko a Serhij (Sergej) Bondarčuk. V Kyjevě se narodil také režisér Anatole Litvak. Z modelingu odstartovala k hollywoodské slávě Olga Kurylenková i Milla Jovovichová, známá především z bondovky Quantum of Solace. I v současnosti je živý ukrajinský folklór; bylo obnoveno mnoho venkovských slavností, existují soubory lidových písní a tanců; prvky písňového folklóru ve výrazné míře pronikají i do současné ukrajinské pop-music. Oblíbená je také tradiční ukrajinská kuchyně, která s oblibou užívá obilné či bramborové těsto, slunečnice, zelí, řepu, mleté maso či ryby; typickými pokrmy jsou boršč, pelmeně, varenyky či plněné pirohy; k Ukrajině ovšem patří také vodka (horilka), které v posledních letech částečně konkuruje pivo; oblíbeným nápojem je také kvas. Velikonoce se v ukrajinštině nazývají velykdeň, pascha či paska a jsou stejně jako Vánoce slaveny dle juliánského kalendáře, tj. později než v západní Evropě.", "question": "Jak se nazývá hlavní město Ukrajiny?", "answers": ["Kyjev"]}
{"title": "Dub", "context": "V téměř celém Středomoří je rozšířen dub kermesový (Q. coccifera), který v křovinatých porostech, nazývaných makchie a rostoucích na místě původních středomořských lesů, nahrazuje původní dub cesmínovitý (Q. ilex). Další druhy mají již omezenější areály výskytu. V západním Středomoří je to dub korkový (Q. suber), na Pyrenejském poloostrově dub alžírský (Q. canariensis), dub portugalský (Q. faginea), dub pyrenejský (Q. pyrenaica) a duby Q. lusitanica. , Q. cerrioides a Q. mas, ve východním Středomoří dub balkánský (Q. frainetto), dub trojský (Q. trojana), dub sivozelený (Q. pedunculiflora), dub šupinatý (Q. macrolepis), dub Hartwissův (Q. hartwisiana) a Q. haas. Dále se v Itálii a na přilehlých ostrovech vyskytuje dub Q. congesta a na Sicílii Q. sicula. V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jsou vedeny jako kriticky ohrožené celkem 4 druhy dubů: Quercus graciliformis, Quercus hinckleyi a Quercus tardifolia z Texasu a Quercus hintonii z Mexika. V kategorii ohrožené druhy je zařazeno 8 druhů, pocházejících ze Severní Ameriky (z USA a Mexika). V Česku je chráněn jako silně ohrožený dub cer (Q. cerris). Drobné, nenápadné květy dubů jsou opylovány větrem. Žaludy našich dubů vyhledává celá řada savců, např. prase divoké, plši a veverky. Duby poskytují potravu celé škále různých druhů hmyzu. Listím se živí housenky různých druhů denních i nočních motýlů, v Česku je to např. obaleč dubový (Tortrix viridana), bourovec dubový (Lasiocampa quercus), ostruháček česvinový (Satyrium ilicis), ostruháček dubový (Neozephyrus quercus), bourovčík toulavý (Thaumetopoea processionea), hřbetozubec Milhauserův (Harpyia milhauseri), stužkonoska úskopásná (Catocala promissa) a mnohé jiné.", "question": "Jak jsou opylovány květy dubů?", "answers": ["větrem"]}
{"title": "Boreás", "context": "Boreás (řecky Β, latinsky Boreas nebo Aquilo) v řecké mytologii je synem Titána Astraia a bohyně ranních červánků Éós. Je bohem severního větru nebo též severní vítr sám. Jeho bratry jsou: Euros nazývaný též Argestés (dle Hésioda) - bůh východního nebo jihovýchodního větru Zefyros - bůh mírného západního větru Notos - bůh jižního větruBoreás je ze všech větrů nejsilnější a nejprudší. Jeho domovské sídlo je v Thrákii, na svých křídlech se však prohání po celém světě. Jeho manželkou se stala Óreithýia, dcera athénského krále Erechthea. Jelikož ona se za něj nechtěla provdat, unesl ji násilím. Spolu měli dva okřídlené syny jménem Kalaís a Zétés, kteří se proslavili mnoha hrdinskými činy, mimo jiné také se zúčastnili výpravy Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno. Kromě nich měli Boreás a Órethýia také dcery Chioné a Kleopatru, která se provdala za thráckého krále Fínea. == Reference == Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky Publius Ovidius Naso, Proměny Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí", "question": "Byl Boreás řeckým bohem severního větru ?", "answers": ["Je bohem severního větru nebo též severní vítr sám."]}
{"title": "Kód", "context": "Je to tedy způsob, jakým se informace sdělují nebo zapisují na různá média. Často se slovem kód označuje také sama zakódovaná informace. Kódování je proces převodu informací na symboly kódu, dekódování je opačný proces. Známým příkladem kódu je Morseova abeceda, která převádí písmena na sekvence teček a čárek. Obecně při jakémkoliv přenosu či záznamu je třeba zvolit vhodnou reprezentaci s ohledem na specifické požadavky, mezi které obvykle patří: stručnost (komprese dat), detekce a opravy chyb záznamu či přenosu (samoopravný kód), rychlost a jednoduchost kódování resp. dekódování, technická vhodnost pro přenosové či záznamové médium (linkový kód). Účelem kódování může být také utajení smyslu zprávy před nezasvěceným příjemcem. Ačkoli se dnes k tomuto účelu mnohem častěji používá šifrování, kódy se vyznačují jednoduchostí a například substituce na úrovni slov může někdy poskytnout dostatečnou ochranu. Známé je využití takových kódů při komunikaci mezi zločinci nebo v historii při válečných operacích. Čárový kód Genetický kód Linkový kód Kódování znaků Strojový kód Obrázky, zvuky či videa k tématu kód ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kód ve Wikislovníku", "question": "Jak se jmenuje opačný proces ke kódování?", "answers": ["dekódování"]}
{"title": "Voda", "context": "Voda, sumárním vzorcem (zároveň však racionálním) H2O, systematický název oxidan, je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Spolu se vzduchem, resp. zemskou atmosférou tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném – led a sníh, v kapalném – voda a v plynném – vodní pára. Systematicky se voda nazývá \"oxidan\" (od názvosloví IUPAC 93), vycházející z toho, že se jedná o anorganický jednojaderný hydrid (proto končí na příponu \"-an\"). IUPAC uvádí ve svých názvoslovných doporučeních i anglický systematický název \"dihydrogen oxide\", obdobný český název \"oxid vodný\" se v odborné literatuře nepoužívá. I v odborném jazyce se však používalo a používá triviální označení \"voda\". Podrobnější informace naleznete v článku Fyzikální a chemické vlastnosti vody. Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105 °. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu. Vlastnosti molekul způsobují dobrou rozpustnost polárních a iontových látek ve vodě, jsou důvodem vysoké elektrické permitivity vody a díky jejich schopnosti zapojovat se do vodíkových vazeb (zvané též vodíkové můstky) jsou důvodem i významné hustotní anomálie vody.", "question": "Z jakých chemických prvků se skládá voda?", "answers": ["vodíku a kyslíku"]}
{"title": "Runy", "context": "Runy jsou znaky, podle jedné hypotézy odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané doby dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. První runové nápisy jsou asi z roku 150 n. l., a runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou, v souvislosti s přijímáním křesťanství, ve střední Evropě roku 750 a ve Skandinávii až roku 1100. Nicméně používání runové abecedy ke speciálním účelům (např. k dekoracím) vydrželo na švédském venkově až do začátku 20. století. Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétorománské, lepontské či benátské abecedě z 5. až 1. stol. př. n. l., které jsou si navzájem dosti podobné a jsou následovníky staré italské abecedy. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní hypotéza původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků uvedených abeced, respektive jejich úpravu pro ulehčení záznamu rytím a tesáním, byla opuštěna (nejsilnějším protiargumentem je fakt, že některé tvary run jsou pro rytí/tesání mnohem složitější, než by byly jejich uvažované vzory). Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánskými písmo (z cca 1. až 2. stol. n. l.? ). Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O) a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir (pl.) (aett sg.) (= \"rodiny\").", "question": "Z jakého roku jsou první runové nápisy?", "answers": ["asi z roku 150 n. l."]}
{"title": "Cordell Hull", "context": "Cordell Hull (2. října 1871 Olympus – 23. července 1955 Washington, D.C.) byl americký politik. Stal se nejdéle sloužícím ministrem zahraničních věcí USA v historii; tuto funkci zastával 11 let (1933–1944) ve vládě Franklina D. Roosevelta během velké části druhé světové války. V roce 1945 získal Nobelovu cenu za mír za svůj podíl na vzniku OSN; prezident Roosevelt ho nazýval otcem Spojených národů. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cordell Hull na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Cordell Hull ve Wikimedia Commons Osoba Cordell Hull ve Wikicitátech(anglicky)The Cordell Hull Foundation (anglicky)The Cordell Hull Institute (anglicky)The Cordell Hull Museum (anglicky)Cordell Hull State Park", "question": "Za jakou zásluhu dostal Cordel Hull Nobelovu cenu za mír?", "answers": ["za svůj podíl na vzniku OSN"]}
{"title": "Česká obchodní inspekce", "context": "Česká obchodní inspekce (zkráceně ČOI) je orgán státní správy podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Ústředního ředitele ČOI jmenuje ministr průmyslu a obchodu. ČOI byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Je nástupnickou organizací někdejší Státní obchodní inspekce. Člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty se sídly v krajských městech. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních. předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků (kromě potravin) včetně jejich zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu; zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla (pokud ověření podléhají. ), a zda používaná měřidla odpovídají příslušným předpisům, technickým normám či patřičnému schválení; dodržování podmínek stanovených právními a jinými příslušnými předpisy pro poskytování určitých služeb a provozování některých specifických činností; zda při uvádění výrobků na trh byly tyto výrobky opatřeny náležitým. povinným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen předepsaný certifikát, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají příslušným technickým požadavkům a podobně; zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné; zda jsou při sjednávání spotřebitelského úvěru dodržovány povinnosti stanovené právními. předpisy (pokud dozor v daném případě nevykonává Česká národní banka). č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, č.. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, č. 477/2001 Sb., o obalech, č.. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými.", "question": "Kterému ministerstvu je podřízena česká obchodní inspekce?", "answers": ["Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR"]}
{"title": "Oběšení", "context": "Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy a vzácně je důsledkem nehody, v minulosti též náboženské oběti. Jako poprava se používalo téměř ve všech historických kulturách už od pravěku. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (Čína, staří Germáni), zvláště v kombinaci s rituální sebevraždou. Ve středověké Evropě to byl naopak potupný způsob smrti, používaný pro zločince z nízkých tříd. Pravěcí Evropané často oběšením obětovali bohům. Tak Keltové věšeli na stromech oběti Esusovi, bohu větru, aby si je tak mohl náležitě pohoupat. Staří Germáni a Vikingové oběšením vzdávali úctu bohu Ódinovi, který se podle legendy také sám oběsil na světovém stromě Yggdrasilu, aby tak dosáhl osvícení. Oběšení je obvyklým způsobem sebevraždy, zejména u mužů (ženy častěji volí nějakou formu otravy). Oběšení je také jeden z nejčastějších způsobů sebevraždy ve věznicích. V českých věznicích skončili své životy oběšením např. Jaroslav Malý, Stanislav Večeřa, Karel Kopáč či Otakar Tomek. Oběšení bylo také častým způsobem rituální sebevraždy vdov. U starých Achájů, Slovanů, u Germánů (Prokopios z Kaisareie tento zvyk dosvědčuje u Herulů, usazených tehdy i na území ČR) až do novověku se tento zvyk zachoval v Číně. Způsob provedení poprav ve středověké a raně novověké Evropě byl různý, od prostého vytažení na strom po použití speciálně postavené šibenice, obyčejně na veřejném, zdálky viditelném místě (šibeniční vrch).", "question": "V kterých kulturách se používala poprava oběšením?", "answers": ["téměř ve všech historických kulturách"]}
{"title": "Pelíšky", "context": "Pelíšky jsou česká komedie režiséra Jana Hřebejka z roku 1999. Film vyprávěný očima dospívajícího chlapce (Michael Beran) se odehrává na konci 60. let 20. století. Otec chlapce (Miroslav Donutil) je voják, komunista a příliš svému synovi nerozumí. Soused (Jiří Kodet) je bývalý voják, nesnáší komunisty a své dceři rovněž nerozumí. Nová generace má jiné ideály než generace předchozí. Film získal celkem tři České lvy za nejlepší hlavní mužský herecký výkon Jiřího Kodeta, plakát a divácky nejúspěšnější český film. Podle Ivy Janžurové byla role matky Krausové nejprve nabídnuta jí; poté, co trvala na tom, aby její postava nezemřela, a scenárista Petr Jarchovský nebyl ochoten roli přepsat, ke spolupráci nedošlo. Realizace filmu trvala 6 let. Původně mělo jít o dvoudílný televizní film. Rodinná vila se nachází v ulici Schodová 4 v Praze - Košířích. V Prokopském údolí u Prahy se nachází jezírko s \"mužem s koženou brašnou\". Pelíšky v Česko-Slovenské filmové databázi Pelíšky ve Filmové databázi Pelíšky na Kinoboxu.cz Místa natáčení na Filmová místa.cz", "question": "Kdo natočil českou komedii Pelíšky?", "answers": ["Jana Hřebejka"]}
{"title": "Brooklynský most", "context": "Brooklynský most (anglicky Brooklyn Bridge, původně New York and Brooklyn Bridge) je jeden z nejstarších visutých mostů ve Spojených státech amerických. Má délku 486,3 metrů a vede přes řeku East River. Spojuje dvě části New Yorku - Manhattan a Brooklyn. V době jeho otevření se jednalo o největší[zdroj? ] visutý most na světě a první visutý most na ocelových lanech. Jeho mostní věže byly v té době nejvyššími stavbami na celé západní polokouli. Stavba začala 3. ledna 1870. Most byl dokončen po 13 letech a byl otevřen 24. května 1883. Od svého otevření se stal symbolem New Yorku a od roku 1964 patří mezi národní historické památky. Přes tento most také vede trasa Newyorského maratonu. == Historie == === Výstavba === Most se rozhodl vybudovat John Augustus Roebling. Snil o Brooklynském mostě jako svém největším díle. Po strašné zimě 1866 - 1867, kdy zkolabovala doprava, poté, co všechny lodě zamrzly, se rozhodlo, že se postaví most přes řeku East River. Stavba byla schválena roku 1869. Poté začali vybírat místo stavby. Avšak při poslední kontrole místa si Roebling nevšiml připlouvající lodi. Ta mu při nárazu do mola rozdrtila nohu. Museli mu amputovat prsty na noze a dva týdny na to zemřel na infekci. Jeho místo převzal jeho syn Washington Roebling. Stavba byla zahájena 3. ledna 1870. Pro vybudování základů věží pod úrovní hladiny vody byly použity kesony. Velký zvon se spustil do vody tak, aby se jeho spodní hrana zařízla do dna a jeho vrchní část vyčnívala nad hladinu. Pak se z něj odčerpala voda za pomocí vzduchu, který byl vtlačen do zvonu a vodu vytlačil. Věže jsou postaveny z vápence, žuly a cementu. Jsou postaveny v novogotickém stylu, s charakteristickými lomenými oblouky ve věžích. Cena výstavby celého mostu byla vyčíslena na tehdy neuvěřitelných 15,5 miliónu dolarů. Tehdy se ještě moc nehledělo na bezpečnost a zdraví dělníků při práci, také nebyl dostatečně znám princip a možnosti kompenzace kesonové nemoci, a proto zemřelo 27 lidí během jeho výstavby. === Slavnostní otevření === Ve dne 24. května 1883 byl po 13 letech stavby most dokončen a otevřen pro veřejnost, toho dne se u mostu sešly tisíce lidí, které přivítal newyorský starosta Franklin Edson, ale i tehdejší 21. prezident Spojených států Chester Arthur. Ti přecházeli most, aby se setkali s brooklynským starostou Sethem Lowem, který na ně čekal pod mostní věží na brooklynském břehu.", "question": "Přes jakou řeku vede Brooklynský omst", "answers": ["přes řeku East River"]}
{"title": "Aconcagua", "context": "Vrchol leží asi 5 km od provincie San Juan a 15 km od státní hranice s Chile. Město Mendoza leží 112 km jihovýchodně od Aconcaguy. Je jednou z hor tzv. skupiny Seven Summits (Sedm vrcholů). Zeměpisné souřadnice vrcholu jsou -276,-70.010812. Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán. K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 700 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3500 lidí.Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas (4200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí výškové tábory Nido des Condores (4877 m), Berlin (5950 m) a Independencia (6546 m, bývalá nejvýše položená chata na světě, dnes v ruinách). Aconcagua je při výstupu ze severu po Normální cestě technicky poměrně snadnou horou. Není třeba nějakého skutečně náročného lezení, obtíží je nízký atmosférický tlak ve velké nadmořské výšce, hodnoty tlaku vzduchu jsou přibližně o 40 % nižší oproti tlaku na hladině moře.Polská cesta - vede údolím Vacas do tábora Plaza Argentina umístěném východně od hory. Další postup je stoupání Polským ledovcem z východní strany až na severní žebro nacházející se pod táborem Independencia. Další pokračování Polské cesty je stejné jako u \"normálky\". Náročnější výstup než normální trasa, přesto je schůdná i zdatnými a zkušenými vysokohorskými turisty.Jižní stěna - Jižní stěnou vede několik horolezeckých tras. Všechny varianty jsou náročným lezením ve skále či velmi strmém ledu. Prvovýstup jižní stěnou uskutečnili v r. 1954 Francouzi (Paragot, Poulet, Dagory, Berandini, Lesseur a Denis). Nejrychlejší výstup po Normal route byl učiněn v roce 1991 a trval 5 hodin a 45 minut. Většina lezců využívá při výstupu tři výškové tábory a výstup jim trvá více dní.", "question": "Jaká je nejvyšší hora jižní polokoule?", "answers": ["Aconcagua"]}
{"title": "Poděbrady", "context": "Počet obyvatel rostl a přibývaly i nové čtvrti. Důležitým mezníkem v historii města byl zejména objev uhličité minerální vody, zvané Poděbradka, při vrtání studny na nádvoří zámku v roce 1905. Místo vrtání s pomocí proutku nalezl německý hrabě Karel Bülow z Bothkampu. Z hloubky 96,7 m pak vytryskl silný pramen kalné železité vody, označovaný dnes jako Bülowův pramen. Objevení minerálních vod město změnilo k nepoznání. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa) a v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, které měly velký vliv na další rozvoj města. Už 5. června 1908 vysvětil královéhradecký biskup Doubrava budovu Knížecích lázní, založených knížetem Hohenlohe. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem 20. let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. Nový ráz města určil zejména architekt a urbanista František Janda, který před válkou vytvořil koncepci rozvoje lázeňského středu v tehdejším secesním slohu. V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost. Za první republiky se Poděbrady změnily ve významné lázně, které se zásluhou pražského kardiologa profesora dr. Václava Libenského, specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. František Janda v roce 1924 vypracoval urbanistický plán dalšího rozvoje Poděbrad, jejichž lázeňský střed se rozšířil až v železnici (dříve cca 1 km od centra) a založil lázeňský park. Ve městě vznikla řada veřejných budov a počet jeho obyvatel se od počátku století zdvojnásobil.", "question": "Ve kterém roce byly založeny poděbradské lázně?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Welcome to My Nightmare", "context": "Welcome to My Nightmare je první sólové (předtím alba vycházela jako hudební skupina Alice Cooper) studiové album amerického zpěváka Alice Coopera, vydané v únoru roku 1975. \"Welcome to My Nightmare\" (Alice Cooper, Dick Wagner. ) - 5:19 \"Devil's Food\" (Cooper, Bob Ezrin, Kelley Jay) - 3:38 \"The Black Widow\" (Cooper, Wagner. , Ezrin) - 3:37 \"Some Folks\" (Cooper, Ezrin, Alan Gordon) - 4:19 \"Only Women Bleed\" (Cooper, Wagner) -. 5:49 \"Department of Youth\" (Cooper, Wagner, Ezrin) - 3:18 \"Cold Ethyl\" (Cooper, Ezrin) - 2:51 \". Years Ago\" (Cooper, Wagner) - 2:51 \"Steven\" (Cooper, Ezrin) - 5:52 \"The Awakening\" (Cooper, Wagner. , Ezrin) - 2:25 \"Escape\" (Cooper, Mark Anthony, Kim Fowley) - 3:20 \"Devils' Food\" (Alternate Version) -. 5:13 \"Cold Ethyl\" (Alternate Version) - 2:56 \"The Awakening\" (Alternate Version) - 4:20 Alice Cooper - zpěv Bob Ezrin - syntezátor. , klávesy, zpěv Vincent Price - efekty, zpěv Dick Wagner - kytara, zpěv Steve Hunter - Electric and Acoustic Guitar Josef Chirowski - syntezátor, klávesy, zpěv, clavinet Prakash John - baskytara Tony Levin - baskytara Pentti \"Whitey\" Glan - bicí Johnny \"Bee\" Badanjek - bicí", "question": "Ve kterém roce bylo vydané první sólové album Alice Coopera?", "answers": ["1975"]}
{"title": "Bankovka", "context": "Bankovka neboli cenný papír s určitou peněžní částkou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou. Bankovkami se zabývá sběratelský vědní obor označovaný jako notafilie. == Historie == Bankovky se historicky vyvinuly z obchodních směnek. V případě předložení směnky byla původnímu majiteli vydána bankovka, kterou se banka zavazovala vyplatit při předložení určité množství zlata popřípadě určitou sumu. Před bankovkami byly v oběhu pouze peníze z drahých materiálů, které samy o sobě byly nositeli hodnoty – na rozdíl od bankovek – nezávisle na bance, státu či úřední moci. Nejčastější byly zlaté mince, jejich nevýhodou bylo to, že byly poměrně těžké a že se opotřebovávaly.Roku 650 našeho letopočtu byly první papírové peníze vydány za císaře Kao Tsunga (Čína), ale za všeobecnou měnu jsou uznány až v 10. století. Marco Polo roku 1298 píše, že bankovky jsou v oběhu i v Persii a Japonsku. Aby se nemusely vyměňovat pytlíky mincí, zavedli ve středověku evropští obchodníci takzvané úvěrové úpisy. Od 17. století vydávaly takové úpisy přímo banky. V té době kovová platidla nestačila pokrývat prudký růst objemu transakcí v obchodním styku. Začaly se používat směnky jakožto cenné papíry, ve kterých se jejich vydavatel zavazuje vyplatit držiteli určitou částku. Se směnkami se tak začalo obchodovat. Směnky měly v praxi několik nevýhod – byly vždy vypsány na pevnou částku a jejich reálná hodnota závisela na platební morálce konkrétního vydavatele (emitenta). Banky proto začaly směnky vykupovat a vyměňovat je za směnky vlastní – bankovky. Ty mohly být kryty vykoupenými směnkami nebo zlatem. Vzhledem k problémům s tímto systémem byl vytvořen monopol na vydávání bankovek, který byl svěřen centrální bance. V České republice tak smí bankovky vydávat pouze Česká národní banka. Neboť je toto dáno zákonem, patří bankovky ČNB (koruny české) mezi měny s nuceným oběhem. První bankovky na území rakouské monarchie se začaly vydávat na konci vlády Marie Terezie. Poukazy začala emitovat Vídeňská centrální banka, proto se začaly nazývat \"Banco-zettel\", doslova \"bankovní lístek\". Počeštěním vznikl název \"bankocetle\" a pro bankovky obecně název \"banknóty\". První oficiální \"bankovka\", vydaná na státní náklady byla vydána v emisi k 1. lednu 1800.[zdroj? ] Lidé však tehdy k novým kreditním, a tím pádem nehodnotným penězům neměli důvěru.", "question": "Jak se označuje sběratelský vědní obor, který se zabývá bankovkami?", "answers": ["notafilie"]}
{"title": "Země", "context": "Celosvětově zaujímají jezera 1,8 % povrchu pevniny. Některá velká bezodtoká jezera se nazývají \"vnitrozemskými moři\", zejména pokud obsahují slanou vodu (např. Kaspické moře, Mrtvé moře, Saltonské moře). Zkoumáním jezer se zabývá věda zvaná limnologie. Související informace naleznete také v článku Řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Ve srovnání s potokem má obvykle větší objemový průtok, délku nebo rozlohu povodí. Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí: horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru \"V\" s minimem usazenin střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Koryto toku má tvar písmena \"U\". dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy. Související informace naleznete také v článku Atmosféra Země. Země má relativně hustou atmosféru složenou ze 78 % dusíku, 21 % kyslíku, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně vodních par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů slunečního záření. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs sopečných plynů, které se uvolňovaly při odplynování magmatu. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Obloha je na Zemi modrá, protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země.", "question": "Z čeho se skládá atmosféra Země?", "answers": ["78 % dusíku, 21 % kyslíku, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně vodních par"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Kdo napsal sbírku Prokletí básnici?", "answers": ["Paula Verlaina"]}
{"title": "DC", "context": "AC/DC je australská hard rocková hudební skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus Young a Malcolm Young. Kapela je spolu s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock and roll. Skupina prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu jeho kamaráda. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson, bývalý člen skupiny Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black. Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a kritikou bylo pozitivně přijato. Zatím posledním albem AC/DC je Rock or Bust z prosince 2014. Tato kapela prodala po celém světě asi 160 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 52 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech amerických. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena \"sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob\". Angus a Malcolm Youngovi tvrdí, že je název kapely napadl, když viděli zkratku AC/DC na šicím stroji svojí sestry Margaret (dle některých zdrojů šlo o vysavač). V angličtině je AC/DC zkratkou termínu \"alternating current/direct current\", tj. \"střídavý proud/stejnosměrný proud\". Bratři měli pocit, že jméno dobře charakterizuje nefalšovanou energii a energická vystoupení skupiny. V některých kulturách však zkratka slangově \"AC/DC\" označuje bisexuály. Skupina se vyjádřila, že si toho nebyla vědoma až do chvíle, kdy jim to po jednom z jejich prvních koncertů řekl taxikář, který je vezl.", "question": "Kdy zemřel Bon Scott?", "answers": ["19. února 1980"]}
{"title": "Továrna na absolutno", "context": "Továrna na absolutno je první antiutopistický román Karla Čapka. Poprvé byl vydán v roce 1922. Druhé vydání z roku 1926 bylo doplněno o předmluvu autora. Původně však dílo vycházelo na pokračování v Lidových novinách ve formě fejetonů. Děj románu líčí události kolem vynálezu zvláštního karburátoru, který dokonalým spalováním hmoty uvolňuje nejen elektrony, ale i tajemné všeovládající absolutno – boha. == Zajímavosti == Dílo mělo mnoho kritiků, kteří autorovi vyčítali, že se nejedná o román se souvislým dějem. Některé kapitoly jsou viditelně protahované, což se projevuje na gradaci děje. V předmluvě ke druhému vydání Čapek kritiku přijímá a vysvětluje, že původně měl v plánu po dokončení R.U.R. napsat fejeton do novin. Ten se nakonec rozrostl na šest fejetonů, které po odevzdání do novin a otištění postupně doplňoval o další kapitoly, vycházející na pokračování. Tak vznikl, jak Čapek sám říká, \"fejetonový seriál\". V reakci na Čapkovo dílo napsal Jiří Haussmann román Velkovýroba ctnosti, který vyšel také v roce 1922. == Příběh == Inženýr Marek vynalezne zázračný stroj \"Karburátor\", který dokáže získávat energii rozkládáním hmoty. Vedlejším produktem tohoto procesu je vytvoření Absolutna, esence, která působí na lidi kolem. Ti se vlivem účinku této božské síly obracejí na víru, konají zázraky, chovají se ušlechtile a jsou šťastní. Brzy se tento stroj začne šířit po celém světě, kde nastává ohromný nárůst výroby a náboženské víry. Po čase se ale vše obrátí a kvůli nadbytku výrobků se hroutí světový trh. Snaha lidí zarputile prosazovat svou víru skončí krvavými náboženskými válkami a nastává všeobecný světový chaos, tzv. \"Největší válka\", do které je zapojen celý svět. Lidé se postupně snaží svět od záhadných karburátorů očistit, válka však nemá jasného vítěze. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Továrna na absolutno ve Wikimedia Commons Dílo Továrna na absolutno ve Wikizdrojích", "question": "Kdo je autorem knihy Továrna na absolutno?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Tantal", "context": "Tantal (chemická značka Ta latinsky Tantalum) je vzácný, tvrdý, modro-šedý, lesklý, přechodný kov. Je vysoce korozivzdorný a používá se pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů, protože je zcela inertní vůči organickým tělesným tkáním. Tantal byl objeven roku 1802 švédským chemikem Andersem G. Ekebergem, čistý prvek byl izolován až v roce 1820 Jönsem Berzeliem. Jméno získal podle bájného krále Tantala z řecké mytologie a je vyjádřením jeho význačné vlastnosti - chemické netečnosti. Tantal patří mezi mimořádně obtížně tavitelné kovy, pouze wolfram a rhenium mají vyšší bod tavení. Chemicky je silně podobný prvku niobu a obvykle jej doprovází v minerálech a rudách. Tantal je šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek, vysoce odolný proti kyselinám, je dobrým vodičem tepla a elektřiny. Při teplotách pod 150 °C je téměř chemicky inertní, nereaguje dokonce ani s lučavkou královskou. Za teplot pod 4,48 K se stává supravodičem I typu. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a kapalném oxidu sírovém (SO3). Poměrně snadno se tantal rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku. Tantal se v přírodě vyskytuje v minerálu tantalitu ((Fe,Mn)Ta2O6) a euxenitu (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem tantalu se nalézají v Austrálii, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a Egyptě.", "question": "Jaká je barva tantalu?", "answers": ["modro-šedý"]}
{"title": "Přelet nad kukaččím hnízdem", "context": "Když to vidí McMurphy, který se už chystal s náčelníkem k útěku, neudrží se a začne Ratchedovou škrtit. Nepodaří se mu to, jeden z dozorců jej udeří zezadu do hlavy. McMurphy na čas z oddělení zmizí. Lékař mu provede lobotomii mozku, aby jej zbavil temperamentu. Jednou v noci jej zřízenci ústavu dovezou zpět na oddělení. Náčelník má radost, že je zpět, konečně mohou spolu utéci. Ale muž bezvládně leží na posteli; už to není dřívější Randall McMurphy. Je to apatická přežívající troska, oběť zvůle osoby, která si vybudovala moc rozhodovat o životech druhých. Náčelník nechce dopustit, aby McMurphy sestře sloužil jako důkaz jejího vítězství a pokoření neposlušného pacienta a raději udusí přítele polštářem. Vzpomene si, že mu Randall v minulosti poskytl návod, jak z léčebny utéct. V koupelně zvedne těžké těleso, prohodí je zadrátovaným oknem a octne se konečně na svobodě. == Obsazení == == Ocenění == Film byl nominován na Oscara v devíti kategoriích. Získal pět ocenění: Oscar za nejlepší film, Oscar za nejlepší režii (Miloš Forman), Oscar za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Jack Nicholson), Oscar za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Louise Fletcher) a Oscar za nejlepší adaptovaný scénář (Laurence Hauben a Bo Goldman). == Zajímavosti == Odborníci filmu vyčítali zkreslený pohled na psychiatrické léčebny a léčbu duševních poruch. Získat všech pět hlavních filmových Oscarů se nepodaří často. V roce 1935 to byl Caprův film Stalo se jedné noci, který dostal ocenění za film, režii, scénář a mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli. Pak až v roce 1975 právě Přelet přes kukaččí hnízdo. A uběhlo 16 let, než se to podařilo i snímku Mlčení jehňátek. Text písně Welcome Home (Sanitarium) od thrashmetalové kapely Metallica byl inspirován filmem Přelet nad kukaččím hnízdem.[zdroj? ] == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku One Flew Over the Cuckoo's Nest (film) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Přelet nad kukaččím hnízdem ve Wikimedia Commons Přelet nad kukaččím hnízdem v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Byl Přelet nad kukaččím hnízdem nominován na Oscara v 6 kategoriích?", "answers": ["Film byl nominován na Oscara v devíti kategoriích."]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Byla vybudována v letech 1954-1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera. Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3.", "question": "Jaké je nejvyšší těleso v řetězu vltavských přehrad?", "answers": ["Orlické přehrady"]}
{"title": "K2", "context": "K2 (baltsky Čhogori, česky Čchokori, urdsky ک ٹ, transliterováno Ke tū, nebo Lambá Pahár, čínsky 乔, oficiální přepis Qogir, pinyin Qiáogē Fē, český přepis Čchiao-ke-li feng), známá též pod anglickým názvem Mount Godwin-Austen, je hora v pohoří Karákóram v Asii, nejvyšší hora Pákistánu a druhá nejvyšší hora světa. Nachází se na hranici mezi pákistánskou částí Kašmíru a čínskou autonomní oblastí Sin-ťiang. Dosahuje výšky 8611 m nad mořem. Ačkoli se to nezdá, jméno Čhogori (resp. čínské Qogir a další odvozené tvary) dali hoře západní cestovatelé. Vytvořili ho ze dvou slov místního jazyka balti, čhogo = velký a ri = hora. Ve světě se přesto více vžil ještě umělejší název K2. Hora si ho vysloužila v 19. století, kdy expedice, která zkoumala celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholkům označení K1 až K5 (K2 zůstalo dodnes, ostatní byly přejmenovány). Expedici vedl Henry Haversham Godwin-Austen, jméno K2 dal hoře T. G. Montgomerie. Po veliteli expedice má K2 své další jméno, Mount Godwin-Austen. Ani to se příliš nevžilo. Urdské Lambá Pahár znamená Vysoká hora, ale i v urdštině se ujalo pojmenování ک ٹ (Ke tū je urdský fonetický přepis anglického K two, tedy česky Ká dvě). K2 drží jeden statistický primát mezi všemi 14 osmitisícovkami - odehrálo se zde nejvíce nezdařených pokusů o výstup na vrchol. Přestože je K2 o 239 metrů nižší než Mount Everest, její relativní převýšení od úpatí na vrchol je větší. Navíc jsou její svahy mnohem strmější a obtížnější.", "question": "Jak vysoká je hora K2?", "answers": ["8611 m"]}
{"title": "Kyselina askorbová", "context": "Kyselina askorbová se účastní tvorby žlučových kyselin a v metabolismu pojivových tkání hydroxyluje aminokyseliny lysin a prolin v kolagenu. Stejně tak podporuje začleňování síranů do mukopolysacharidů. Zapojuje se do syntézy karnitinu, derivátu lysinu a methioninu, a ovlivňuje beta-oxidaci mastných kyselin. Zvyšuje aktivitu mikrosomálních enzymů. Askorbáty jsou soli odvozené od relativně silné kyseliny askorbové v redukované formě koenzymu. Ten hraje roli také v degradaci aminokyseliny tyrosinu, čímž se účastní metabolismu katecholaminů – adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Snadná oxidace molekuly na kyselinu dehydroaskorbovou – tedy oxidovanou formou, způsobuje její výrazné redukční účinky. Kyselina askorbová je schopna vázat reaktivní formy kyslíku, čímž snižuje rozvoj aterosklérozy a zhoršeného prokrvení tkání, omezuje peroxidaci lipidů a profylakticky působí před cigaretovými oxidanty. Podílí se na menší přilnavosti krevních destiček a bílých krvinek na endotelu stěny cév. Podporuje proces hojení. V rámci biotransformace urychluje detoxikaci cizorodých látek a přispívá ke zvyšování imunity. LD50 při perorálním podání u myši činí 3 367 mg/kg. Cytotoxiký účinek by mohl spočívat v aktivaci DNázy a ničení DNA rakovinných buněk. Znehodnocení kyseliny askorbové nastává v kontaktu s kovy či varem. Doporučená denní dávka pro dospělého jedince je 100 mg. Klinické příznaky snížené hladiny v plazmě se objevují při hodnotách ≤ 10 μ/l, za indikátor nízkého přívodu vitaminu C jsou považovány hodnoty pod 37 μ/l. Z hlediska prevence aterosklerózy a nádorů se za žádoucí považují hodnoty ≥ 50 μ/l. Projevy nadbytku z potravy nejsou uváděny. Přibližně 1 % nevyužitého vitamínu C se transformuje na kyselinu šťavelovou. Riziko tvorby ledvinových kamenů je u zdravých osob nízké. Denní příjem by neměl překročit 1000 mg. Podávání velmi vysokých dávek (přes 5 g) může způsobit průjem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ascorbic acid na anglické Wikipedii. V tomto článku je použit text článku Kyselina askorbová ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.", "question": "Jaké jsou projevy při přebytku vitamínu C ?", "answers": ["může způsobit průjem"]}
{"title": "Černý čaj", "context": "]) než zelený čaj, oolong (polozelený) nebo bílý čaj. Ale všechny tyto typy jsou vyráběny z lístků Camellia sinensis. Černý čaj má silnější vůni než ostatní méně oxidované čaje. V Číně je černý čaj známý pod názvem červený čaj (čínsky 紅,(čínsky pchin-jinem hóngchá); japonsky kóča 紅; korejsky hongcha), který více vystihuje barvu čaje. Pod názvem černý čaj se v Číně spíše setkáme s tradičním puerhem. Tím se Čína liší od západního světa, kde se \"červeným čajem\" rozumí spíše jihoafrický rooibos. Zatímco zelený čaj ztrácí většinou své aroma během jednoho roku, černý čaj si udrží svou vůni po několik let. To byl také důvod, proč byl dlouho využíván v obchodu a v Mongolsku, Tibetu a na Sibiři byl až do devatenáctého století využíván jako měna. Od doby dynastie Tchang byl černý čaj namočený v horké vodě používán jako barvivo na látku pro nižší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější barvy na oblečení. Černý čaj byl jediný čaj známý západnímu světu. Ačkoliv popularita zeleného čaje postupně roste, černý čaj stále zaujímá více než devadesát procent čaje prodaného na Západě. == Výroba černého čaje == Po sklizni se listy nejprve nechají zavadnout pomocí proudění vzduchu. Poté se černé čaje zpracovávají jednou z následujících cest. CTC (drcení, řezání, stočení) je metoda používaná pro čajové listy nižší kvality, které končí v čajových sáčcích a je prováděna strojově. Klasické zpracování je prováděno jak mechanicky, tak ručně.", "question": "Co se v Číně označuje jako černý čaj ?", "answers": ["tradičním puerhem"]}
{"title": "The Velvet Underground", "context": "Singl \"The Ostrich\" / \"Smeaky Pete\" vyšel někdy v prosinci 1964. V lednu 1965 začali The Primitives vystupovat častěji, a to v New Yorku a okolních státech, pravděpodobně jen o víkendech, jak vzpomínají Cale a Conrad. Zaměstnanec Pickwick Records Bob Ragona ale tvrdí, že hráli častěji. Členové skupiny poskytli i různé rozhovory pro rozhlasové stanice a vystoupili i v televizi. Skupina se rozpadla v únoru 1965. I po rozpadu The Primitives Reed zprvu pokračoval s psaním písní pro Pickwick Records, později však od nich odešel, a to pravděpodobně z důvodu, že nechtěli vydat jeho skladby \"Heroin\" a \"I'm Waiting for the Man\"; ostatní členové pokračovali v hraní avantgardní hudby. V březnu 1965 Cale s Reedem dali dohromady skupinu s názvem Falling Spikes. Oba spolu také hráli po newyorských ulicích, přičemž Reed hrál na akustickou kytaru a Cale na violu a zobcovou flétnu. Při této činnosti také potkali ženu jménem Elektrah Lobel, která s nimi začala spolupracovat jako kytaristka, a z tohoto období se dochovala nahrávka skladby \"Wrap Your Troubles in Dreams\".", "question": "Ve kterém městě byla založena skupina The Velvet Underground?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Česko", "context": "Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii. Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců. České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR, SFOR, EUFOR v Bosně a Hercegovině, KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu.", "question": "Jak je rozdělena armáda České republiky?", "answers": ["Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR"]}
{"title": "Čínská lidová republika", "context": "Roku 1964 byla provedena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezi jaderné mocnosti. Podrobnější informace naleznete v článku Kulturní revoluce. Mao Ce-tung upevnil svou moc mezi rolníky přes pozemkovou reformu a také díky popravám mezi 1 a 2 miliony zemědělských hospodářů. Čínská populace se z 550 milionů téměř zdvojnásobila na více než 900 milionů. Ovšem Mao Ce-tungův rozsáhlý projekt ekonomické a sociální reformy tzv. Velký skok vpřed mezi lety 1958 a 1961, měl za následek okolo 45 milionů úmrtí, většinou následkem hladomoru. V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymýtit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům - starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi a Teng Siao-pching[zdroj? ], zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec.", "question": "Ve kterém roce inicioval Mao Ce-tung Velkou proletářskou kulturní revoluci?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Konkláve", "context": "Když nemohli dlouho dosáhnout dohody, začal být snižován přísun jídla z venku - pokud hlasování trvalo déle než 3 dny, bylo kardinálům omezeno množství jídla a po dalších 5 dnech byl podáván jen chléb, víno a voda. Brzy se ale zjistilo, že uzavřená volba také umožňuje kardinálům plně se koncentrovat na svůj úkol a vyhnout se možným snahám volbu zvenčí ovlivnit. Voliči mohou snáze dodržet \"Solum Deum prae oculis...\", tedy že budou mít před očima pouze Boha. Přesto byla tato nařízení při dalších konkláve často porušována. Aktuální pravidla konkláve shrnul a upravil roku 1996 Jan Pavel II. Zúčastnit se konkláve je povinností všech kardinálů, kteří v den smrti nebo odstoupení papeže nepřekročili věk osmdesáti let (hranici stanovil papež Pavel VI. v roce 1970), maximální počet volitelů je však 120. Sejít se musí 15 - 20 dnů po papežově smrti či odstoupení. Teoreticky může být papežem zvolen jakýkoli muž - katolík, tradičně je však úřad svěřován kardinálovi. Jan Pavel II. v roce 1996 rozhodl, že pokud jsou tři série skrutinií (33 - 34 hlasování) bezvýsledné, pak postačí pro zvolení prostá většina hlasů. K uplatnění tohoto pravidla nikdy nedošlo, v červnu 2007 je nástupce Jana Pavla II. Benedikt XVI. zrušil - podle nového pravidla se v dalších hlasováních automaticky hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech posledního skrutinia třetí série a je třeba získat 2/3 hlasů. Hlasování probíhá v Sixtinské kapli a dohlíží na ně kardinál - komorník (camerlengo). Ráno, v den, kdy konkláve začíná, začíná bohoslužbou v chrámu sv. Petra. Odpoledne se kardinálové v procesí odeberou do Sixtinské kaple. Složí zde přísahu mlčenlivosti a poté ceremoniář přikazuje tzv. extra omnes (\"všichni ven\"). Ti, kteří se volby neúčastní, musí kapli opustit, dveře jsou uzavřeny a volba začíná. Kardinálové hlasují, jedí a spí v uzavřeném prostoru až do doby, kdy je zvolen nový papež. Jakýkoli kontakt s vnějším světem je zakázán s výjimkou naléhavé lékařské pomoci. Jsou odstraněny všechny televizní a rozhlasové přijímače; dovnitř se nesmí dostat žádné noviny nebo časopisy, zakázané jsou také mobilní telefony.", "question": "Kdo shrnul a upravil aktuální pravidla konkláve?", "answers": ["Jan Pavel II."]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Extrémně štíhlý typ je typickým znakem současných siamských či orientálních koček. Existují i názory, že zavalitý a svalnatý typ kočky jsou znakem potomků kočky divoké evropské, zatímco útlý typ pochází z kočky plavé. Mezi jednotlivými tělesnými typy existují plynulé přechody. Některá plemena koček se díky selekci stavbou těla výrazněji odlišují, např. japonský bobtail má zkrácený a deformovaný ocas. Americký curl a skotská klapouchá kočka se pak vyznačují změnami ušních boltců. Plemeno munchkin má zase geneticky zkrácené končetiny, podobně jako jezevčík, a stejně jako u nich se jedná o geneticky fixovanou chondrodysplazii. Občas se vyskytují také kočky s polydaktylií, které mají více než pět prstů na každé noze. Kočka je především dokonalý predátor - má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost (udává se 48 km/h) a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči. Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje. Kůže kočky je kryta srstí, jediná neosrstěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají srst delší a zpravidla jemnější. V chovu ušlechtilých koček se udržují i mutace podmiňující zvlněnou srst, jakou mají kočky typu rex, drátovitou srst, která je plemenným znakem americké drsnosrsté kočky, či úplnou bezsrstost sphynxů. Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti.", "question": "Jakou rychlost dokáže vyvinout kočka?", "answers": ["48 km/h"]}
{"title": "Mixed martial arts", "context": "střední váha (middleweight) - do 84 kg polotěžká váha (light-heavyweight) - do 93 kg těžká váha (heavyweight) - do 120 kgLze také zápasit ve smluvní váze, tzv. catchweight, kdy se oba soupeři domluví na požadované váze. Ženské váhové kategorie jsou: women strawweight - do 52 kg bantamová váha (women bantamweight) - do 61 kg featherweight (pérová váha) == Oblečení a vybavení == MMA bojovníci standardně ve většině organizací nosí šortky nebo trenky. Někteří mají na sobě i kraťasy thaiboxerského typu. V některých menších organizacích jsou povoleny slipy nebo přiléhavé trička tzv. \"rash guard\". Ženy navíc nosí sportovní podprsenku. Dále jsou povinné ochranné pomůcky jako suspenzor a chránič na zuby. Na zápasení se používají speciální bezprsté MMA graplingové rukavice, které umožňují lepší úchop soupeře. V některých organizacích jsou povolené i thaiboxerské návleky na kotníky, == České MMA == Známí čeští MMA bojovníciKarlos \"Terminátor\" Vémola (London Shootfighters) - mistr tří organizací ve střední váze (GCF, MMAA, UCMMA) a jedné v polotěžké (OKTAGON), první Čech v UFC. Viktor Pešta (Penta Gym Praha) - bojovník těžké váhy a druhý Čech v UFC. Čelil těm nejlepším bojovníkům na světě, např. Derrick Lewis který bojoval o titul těžké váhy UFC. Jiří \"Denisa\" Procházka (Jetsaam Gym Brno) - bojovník polotěžké váhy, momentálně zápasí v japonské organizaci Rizin Fighting Federation, kde je šampionem. Lucie Pudilová (KBC Příbram) - první Češka v UFC. Magdalena Šormová (Penta Gym Praha) Jakub Běle (Penta Gym Praha) - finalista Okragon výzva a XFN veterán == Bezpečnost == Ohledně bezpečnosti MMA panuje stále kontroverze. Přispívá k tomu i nedostatek sběru a přístupnosti údajů o zraněních. Často dochází k názoru lidí že je MMA sport jen pro hloupější lidi. To se však vylučuje, na tréninku MMA můžeme najít i učitele, lékaře, právníky nebo studenty vysokých škol. Zranění tu samozřejmě najdeme ale každým rokem čii měsícem v čím dál menší míře kvůli vzrůstající oblibě tohoto sportu a vylepšení pravidel. V nynější době jsou otevřeny i tzv \"přípravky\" pro děti. Když se sport ( a to platí i pro MMA) dělá s rozumem a dbáme na rady trenéra zranění jsou minimální.", "question": "Jaká je skratka pro smíšená bojová umění?", "answers": ["MMA"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky.", "question": "Proč jednička není prvočíslo?", "answers": ["nemá dva dělitele"]}
{"title": "Studený vrch (přírodní rezervace)", "context": "Studený vrch je přírodní rezervace rozkládající se na vrcholovém kuželu hory Studenec. Rezervace představuje výjimečně cenný komplex lesních porostů a společenstev se složením blízkým přirozené skladbě. == Popis == Rezervace byla zřízena pro ochranu původních listnatých a smíšených lesních porostů, charakteristických pro Lužické hory. Druhová skladba lesů nebyla člověkem výrazněji ovlivněna. Vrchol se suťovými poli pokrývají řídké vzrostlé buky, v nižších polohách s přimíseným javorem klenem. Na vlhčích místech se vyskytuje také jasan, vzácněji pak jilm a javor mléč. V bylinném patře se na severních svazích vyskytují kapraďorosty, na jižních roste mimo jiné bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá, kyčelnice cibulkonosná, měsíčnice vytrvalá a náprstníky. Hojně zde roste netýkavka a mařinka vonná, vzácněji pak samorostlík klasnatý a lilie zlatohlávek. V jarních měsících zde rozkvétají lýkovce. Byly zde učiněny zajímavé nálezy některých druhů měkkýšů, hmyzu a pavouků, které se jinak obvykle vyskytují až ve vyšších nadmořských výškách. V suťové části bez stromového patra se vyskytuje řada vzácných mechorostů a druhů bezobratlých. Často se jedná o tzv. glaciální relikty, tj. druhy, kterým specifické prostředí sutí umožnilo přežít od poslední doby ledové a jejichž výskyt se dnes omezuje na území severní Evropy a Alp.", "question": "Co je Studený vrch?", "answers": ["přírodní rezervace"]}
{"title": "Jan Železný", "context": "Jan Železný (* 16. června 1966 Mladá Boleslav) je bývalý český atlet, oštěpař. Bývá považován za nejlepšího oštěpaře všech dob. Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru). Od zavedení nových pravidel bylo oštěpem 84krát hozeno přes 90 metrů. Z těchto 84 hodů patří 52 Janu Železnému. Byl vyhlášen Atletem světa (2000), Atletem Evropy (1996, 2000) a českým Sportovcem roku (1993, 1995, 2000, 2001). Jako jediný třikrát přehodil 95 metrů, což se zatím od změny těžiště oštěpu nikomu jinému nepovedlo. Sportovní kariéru ukončil na mítinku v Mladé Boleslavi dne 19. října 2006. V témže roce se ještě nominoval na Mistrovství Evropy v atletice, které se konalo v Göteborgu. Své mezinárodní vystupování tam završil bronzovou medailí za výkon 85,92 metru. Tento výkon je také světovým rekordem v kategorii veteránů nad 40 let. 2006 Göteborg - Mistrovství Evropy - 3. místo 2004 Atény - Olympijské hry - 9. místo 2003 Paříž - Mistrovství světa - 4. místo 2002 Mnichov - Mistrovství Evropy -. 12. místo 2001 Edmonton - Mistrovství světa - 1. místo v rekordu šampionátu 92,80 m 2000 Sydney - Olympijské hry - 1. místo v olym. rekordu 90,17 m 1999 Grand Prix - 2. místo mezi oštěpaři (celkově 24.", "question": "Je Jan Železný držitelem světového rekordu v hodu oštěpem?", "answers": ["Je držitelem tří zlatých medailí (1992, 1996, 2000) a jedné stříbrné medaile z Olympijských her (1988), trojnásobný mistr světa (1993, 1995, 2001), několikanásobný rekordman a držitel současného světového rekordu v hodu oštěpem z roku 1996 (98,48 metru)."]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji. Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století než z přelomu 20. a 21. Teprve s postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím \"osmadvacitky\", a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Rumunska. S rozlohou 238 391 km2 je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě, 3× větší než Česká republika a zabírá 5,4 % rozlohy Evropské unie. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků. Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Klaus Iohannis. Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Rumunska. Území Rumunska se dělí na 41 administrativních jednotek (žup) a hlavní město Bukurešť. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Rumunska. Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele druhý nejnižší, po Bulharsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceauș, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky.", "question": "Mezi které orgány je v Rumunsku rozdělena zákonodárná moc?", "answers": ["Senát a Poslaneckou sněmovnu"]}
{"title": "Papež", "context": "\"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce. Papežové si po svém zvolení vybírají papežské jméno a současně přestávají užívat své původní občanské jméno a příjmení. Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem. Tradici papežského jména zavedl v roce 533 Mercurius, který se nechal se nazývat Janem II., protože byl pojmenován podle pohanského boha. Volbou jména papežové odkazují na příslušného světce - patrona, mnohdy vyjadřují i návaznost na předchozí papeže téhož jména. Dosud posledním papežem, který si jméno nezměnil, byl v roce 1555 Marcel II.", "question": "Působili původně římští biskupové pod svým původním jménem?", "answers": ["Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem."]}
{"title": "Korýši", "context": "Korýši (Crustacea) jsou velká skupina členovců (zpravidla klasifikovaná jako podkmen, přestože fylogenetickými analýzami byla odhalena její nepřirozenost) zahrnující asi 52 000 druhů. Patří k nim i velmi známé druhy živočichů, jako jsou krabi, humři či krevety, ale i některé velmi malé druhy, jako buchanka či perloočka. Korýši žijí především ve vodním prostředí, a to ve sladké či slané vodě, ale některé skupiny se adaptovaly i k životu na souši (svinka, stínka). Věda zabývající se korýši se nazývá karcinologie, případně malakostratologie či krustaceologie. Korýši mají jeden pár složených očí, 2 páry tykadel, 1 pár kusadel a 2 páry čelistí (tzn. celkem tři páry ústních částí). Hruď a zadeček nese množství přívěsků (končetin), včetně žaberních nožek. Na konci těla je telson. Tělo korýšů se skládá z hlavy, hrudi (thorax) a zadečku (abdomen). První dvě jmenované části však často srůstají v hlavohruď (cephalothorax). Společným znakem je naupliová larva, kterou prochází během vývoje. Tělo je víceméně kryto krunýřem, který je prostoupen vápenatými solemi. Krunýř svlékají (proces ekdyze), aby mohli růst. Na přední straně hlavy mají korýši jeden či dva páry tykadel, která slouží při průzkumu okolí. Některé druhy zde mají zabudovány chemoreceptory, kterými rozeznávají látky ve vodě nebo kterými hledají kořist. Následuje pár silných kusadel (mandibul). Dále na osmi článcích trupu je po páru končetin. Přední pár nožek slouží k rozmělnění potravy, dalších pět páru je obecně určeno k pohybu, avšak jejich anatomie i využití se u jednotlivých skupin liší. Většina korýšů je pohyblivá, ačkoliv některé druhy se vyznačují parazitickým způsobem života a tráví život uvnitř hostitele. Také dospělí svijonožci jsou nepohybliví, protože jsou hlavovou částí ukotveni na podkladu. Menší korýši dýchají díky difuzi, větší mívají žábry nebo vzácně i určitý typ plic (u kraba palmového (Birgus latro)).", "question": "Kolik párů složených očí mají korýši?", "answers": ["jeden"]}
{"title": "Fergie", "context": "Fergie Duhamel, narozená jako Stacy Ann Ferguson (* 27.března 1975, Hacienda Heights, Kalifornie, USA) je americká zpěvačka působící ve skupině The Black Eyed Peas. Její rodiče, Terra a Pat, podporovali Stacy a její mladší sestru Danu Karrieren v rozhodnutí působit v showbusinessu. Stacy dostala svou první hereckou příležitost jako moderátorka v zábavném pořadu \"The Charlie Brown and Snoopy show\" (1983), ale také ve dvou speciálních televizních vysílání - It́s Flashbeagle, Charlie Brown and Snoop show (1984), což byly velmi populární moderátorské pořady a talk show. Po působení v reklamě pro Rice Krispies (1984), působila Fergie v úspěšné televizní show - Kinds Incroporated v překladu něco jako dětská společnost... V roce 1986 hrála Stacy v hororové komedii - Monster in the closet, ale působila dál v televizním seriálu - Kids Incorporated: Charbusters a Kids Incorporated: Rock in the New Year. V roce 1989 opustila Stacy světla reflektorů a vrátila se zpět do obyčejného života a normálního dění teenagerů. Hudba ale byla pořád její největší vášní a tak založila spolu se Stefanie Ridel a s kolegyní Rance Sandstorm z televizního pořadu - Kids Incorporaded, skupinu Wild Orchid. V roce 1999 měla dokonce vlastní televizní pořad na televizním programu FOX TV. Svůj veškerý čas ale později věnovala jen skupině. Ta v roce 1997 vydala své první album Wild Orchid a hned poté, o rok později následovalo další, s názvem OXYGEN!", "question": "Ve které americké hudební skupině působí zpěvačka Fergie?", "answers": ["The Black Eyed Peas"]}
{"title": "Kaple svatého Jana Nepomuckého (Běstvina)", "context": "Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní šestiboká kaple na křižovatce silnic v zámku v obci Běstvina. Kaple byla postavena po roce 1720 na půdorysu šestiboké hvězdy. V minulosti byla mylně připsána známému baroknímu staviteli Janu Blažeji Santinimu. Skutečným tvůrcem kaple je zřejmě Santiniho epigon Jan J. Vogler. Kaple je zaklenutá, s malou centrální věžičkou. Uvnitř kaple se nalézala na šestibokém podstavci dřevěná barokní socha Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od sochaře Ignáce Rohrbacha z kol. 1726 (dříve připisovaná Řehoři Thénymu). Po dlouholetém vystavení povětrnostním podmínkám byla socha z kaple deponována a následně restaurována. V současnosti je dlouhodobě zapůjčena do expozice Muzea Barokních soch v Chrudimi. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Wikimedia Commons Kaple Běstvina (stránky obce)", "question": "V jakém stavebním stylu je postavena kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině?", "answers": ["barokní"]}
{"title": "Jakarta", "context": "Portugalci jako první Evropané vstoupili na začátku 16. století na území tohoto přístavu a získali od tehdejšího krále povolení na stavbu pevnosti. Přístav v Jakartě je dodnes nazýván Sunda Kalapa. V roce 1527 se přístav dostal pod kontrolu vládce sultánátu Bantam ze severu. Dne 22. června 1527 Bantamané změnili jméno města z Kalapy na Jayakarta (odtud dnešní Jakarta), což v javánštině znamená \"vítězný a prosperující\". Tento den je dnes oficiálně považován za den vzniku města Jakarty. Holanďané přišli do Jayakarty ke konci 16. století. V roce 1619 holandské jednotky holandské Východoindické společnosti, vedené Janem Pieterszoonem Coenem, obsadily město a přejmenovaly ho z Jayakarty na Batavia, což je latinské označení domorodých kmenů, které žily v Nizozemsku za Římské říše. Dne 4. března 1621 se Batavie stala hlavním městem Holandské Východní Indie. Britové přepadli v roce 1811 Jávu a okupovali ji pět let, zatímco Nizozemci měli plno starostí s napoleonskými válkami v Evropě a nemohli tak účinně bránit ostrov. Roku 1942, během druhé světové války, převzali vládu nad městem Japonci a změnili jméno na dnešní Jakarta. Jakarta se stala po vzniku Indonésie v roce 1949 hlavním městem. Dne 14. ledna 2016 zaútočili v rušné obchodní čtvrti hlavního města Indonésie sérií bombových útoků teroristé tzv. islámského státu. Cílem měli být cizí státní příslušníci a tamní ozbrojené složky. Policie zabila 5 teroristů, útok si vyžádal dvě oběti. Až do roku 1778 datuje svůj počátek Indonéské národní muzeum (Museum Nasional Indonesia), vzniklé péčí holandských učenců - nejprve jako učená společnost, od roku 1868 z rozhodnutí koloniálních úřadů plnohodnotná muzejní instituce; podle sochy stojící před hlavní budovou zvané též Gedung Gajah (\"Sloní dům\") či Museum Gajah. V Jakartě se nachází rovněž největší mešita v jihovýchodní Asii - mešita Istiqlal. Symbolem indonéského boje za nezávislost je Monas (Národní monument), dokončený v roce 1975. Los Angeles, USA Slovníkové heslo Jakarta ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakarta ve Wikimedia Commons", "question": "Nachází se v Jakartě mešita Istiqlal?", "answers": ["V Jakartě se nachází rovněž největší mešita v jihovýchodní Asii - mešita Istiqlal."]}
{"title": "Erb", "context": "Používaly se jednoznačné a kontrastní barvy a tvary, které byly dobře rozlišitelné i na velkou vzdálenost a umožňovaly rychlou orientaci v bitvě a pomáhaly rychle rozlišit spojence a nepřítele. Erby se takto objevily ve 12. století v době křižáckých výprav, přestože určité dědičné rozlišování pomocí štítů známe již ze starověkých Atén. Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis erbu sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný erb i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na erbu použita zvířata a symboly. Tyto legendy byly obvykle přidány až dodatečně. Často se dá erb \"přečíst\", to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele. Takový erb se nazývá mluvící erb. Erb se skládá z těchto částí Související informace naleznete také v článku Štít (heraldika). Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinnou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři.", "question": "Jak se nazývá slovní popis erbu podle heraldických pravidel?", "answers": ["blason"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Poprvé deník neúplně rozluštil Jakub Arbes roku 1884, zcela pak Karel Janský (1890-1959) ve 20. letech 20. století, který se zasazoval o jeho nezveřejnění. Máj (1836) zaujímá ústřední místo jak v jeho tvorbě, tak v dějinách české literatury. Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně již z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla pražská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna 1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo. Máj je věnován Hynku Kommovi (1790-1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru. Mnohovrstevnatá báseň má 4 zpěvy a 2 intermezza. Básnický jazyk, plný metafor, oxymór a dalších prostředků, líčí tragický příběh, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774. Tehdy v Rozprechticích u Dubé došlo k otcovraždě. Máchovi událost vyprávěl hostinský Kampe z Doks. Tematické \"zužování\" Máje na píseň lásky, oslavu přírody či líčení romantického příběhu je zavádějící, avšak ve zjednodušujících výkladech Máje nikoli řídké. Máj je inspirativním, meditativním dílem, které sice těží z motivů lásky, přírody, vlasti, ale jehož myšlenkové zázemí se dotýká otázek spíše metafyzických (především druhý zpěv skladby). Soudobá domácí kritika (Josef Kajetán Tyl, Josef Krasoslav Chmelenský) pro Máj nenašla pochopení (absence národnostního apelu, údajné kopírování Byrona atd.).", "question": "Komu byl věnován Máj?", "answers": ["Hynku Kommovi"]}
{"title": "Oblek", "context": "Vycházkový oblek, také se mu říká neformální, odpolední či denní. Nosí se buď s kravatou či motýlkem nebo s rozepnutou košilí, přičemž kolem krku může být uvázán šátek či tzv. kravatová šála. Je nošen na neformální obchodní schůzky, vycházky, večírky zahradní party apod. Alternativou k vycházkovému obleku je blejzr, což je sako v námořnické modré barvě, obvykle s kovovými knoflíky, nejčastěji nošené s šedými kalhotami. Podle zapínání se obleky dělí na jednořadové a dvouřadové. Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá. Jednořadová saka se rozepínají v sedě a také v uvolněné společnosti. Saka jednořadových obleků mají tradičně tři knoflíky, v současnosti jsou moderní dva knoflíky (střih přejatý od sportovních sak) a občas se setkáme i s jedním nebo naopak čtyřmi knoflíky. Spodní knoflík saka se nezapíná. U saka se třemi knoflíky se zapínají první dva knoflíky od shora u klasických sak, u sak se zvlněnými klopami (tzv 3-roll-2) pouze prostřední. [1] Počet knoflíků na rukávu saka obleku bývá nejčastěji čtyři, méně často tři.", "question": "Jaká saka se během nošení nerozepínají?", "answers": ["Dvouřadová"]}
{"title": "Thajská vlajka", "context": "Vlajka Thajska sestává z pěti pruhů po celé délce vlajky: červeného, bílého, modrého, bílého a červeného v poměru šířek 1:1:2:1:1. Vlajka bývá označována jako trairanga (thajsky trikolóra).Modrá barva vlajky měla v době jejího zavedení připomínat barvu spojenců Siamu v I. světové válce (vlajky téměř všech spojenců, zvláště pak francouzská vlajka, obsahovaly červenou, bílou a modrou). Zároveň je thajskou národní barvou a dle novodobého výkladu symboliky barev představuje království. Červená barva symbolizuje svobodu a prolitou krev za její získání. Bílá barva symbolizuje buddhismus a čistotu národa. I když se Thajsko často nazývalo \"Zemí bílého slona\", obraz slona na thajské státní vlajce není už od konce II. světové války. Slon je však vyobrazen na thajské námořní válečné vlajce (vlajce vojenského loďstva). Historická vlajka se slonem se však dodnes běžně prodává v místních obchodech. == Historie == Území dnešního Thajska (v minulosti známého i pod jménem Siam) bylo od starověku obýváno khmérskými kmeny. Od 7. století sem začali z jižní Číny pronikat Thajové. Ti se kolem roku 1350 zbavili závislosti na Khmérském království (Angkor) a Království Ajutthaja (Ayutthaya) ovládlo většinu Malajského poloostrova. Kolem roku 1656 se začaly objevovat první státní vlajky, prosté červené listy. Červená barva byla v této oblasti tradiční panovnickou vlajkou.Do země začali od 17. století pronikat Evropané ale od roku 1688 se země zcela izolovala. Roku 1767 bylo Království Ajutthaja po barmské invazi zcela zničeno. Roku 1782 založil Ráma I. novou, dodnes panující dynastii Chakri, která Barmánce vyhnala. Hlavním městem se stal Krung Thep, dnešní Bangkok. Ráma I. doplnil červený list vlajky o bílé buddhistické Kolo zákona. To mělo na vnitřní straně ozdobný prstenec a bylo bez loukotí.Roku 1817 přidal Ráma II. do středu kola bílého slona. Podle počtu velmi vzácných bílých slonů se ve své době posuzovala důstojnost a síla siamských králů. V buddhistické víře vstoupil podle legendy Buddha do lůna své matky v podobě bílého slůněte.V roce 1855 odstranil Ráma IV. z vlajky Kolo zákona. Grafická podoba bílého slona hledícího k žerdi se v dalších letech mírně měnila.", "question": "Jaká barva symbolizuje buddhismus a čistotu národa?", "answers": ["Bílá"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Environmentální technologie IT a komunikační technologie Letecké inženýrství Materiálové inženýrství Nanotechnologie a mikroelektronika Návrhy stavebních a strojních konstrukcí Pokročilé polymerní a keramické materiály Procesní a chemické inženýrství Robotika a umělá inteligence Snímání obrazů a jejich matematické zpracování Výrobní technologie. AdMaS – pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie CEITEC – centrum excelence v oblasti biologických věd, materiálů a technologií vznikající ve spolupráci Vysokého učení technického v Brně s Masarykovou univerzitou, Mendelovou univerzitou v Brně, Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno, Ústavem. fyziky materiálů Akademie věd, a Výzkumným ústavem veterinárního lékařství SIX – Centrum senzorických, informačních a komunikačních systémů Centra materiálového výzkumu v oblasti chemie CVVOZE – Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie NETME Centre – nové strojírenské technologie Spolupráce VUT v Brně s průmyslem mj. zahrnuje. : inovaci a přípravu nových studijních programů ve spolupráci s průmyslovou sférou přímou spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje s podniky v tuzemsku i v zahraničí osobní účast odborníků z praxe na výuce odborné exkurze a stáže kontaktním bodem pro spolupráci podnikatelské sféry a VUT v Brně je Útvar. transferu technologií – http://www.vutbr.cz/utt Na škole učilo více vynikajících osobností, které získaly trvalý mezinárodní respekt Bohuslav Fuchs Konrád Hruban Jaromír Krejcar Ferdinand Lederer Viktor Kaplan Vladimír List Bedřich Rozehnal František Weyr Oldřich Meduna Tomáš Přibyl Mirek Topolánek Stanislav Bělehrádek Luděk Navara Pavel Novák Rostislav Slavotínek Zdeněk Škromach Martin. Říman Martin Tesařík Milan Šimonovský Václav Mencl Petr Žaluda Dan Ťok Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysoké učení technické v Brně ve Wikimedia Commons vutbr.cz – domovská stránka VUT v Brně Statut VUT v Brně Studentský portál – portál studentských organizací VUT v Brně VUT Facebook – VUT v Brně na Facebooku navut.cz – web pro uchazeče o studium na VUT v Brně Absolventi – absolventský portál Útvar transferu technologií VUT v Brně – kontaktní místo pro firmy, které chtějí navázat spolupráci s VUT v Brně", "question": "Která brněnská vysoká škola vznikla jako první ?", "answers": ["Vysoké učení technické"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Již v roce 1989 byl založen fond PHARE, jehož úkolem bylo pomáhat Polsku a Maďarsku při přechodu na tržní ekonomiku prostřednictvím finančních grantů a poradenství. Postupně se jeho působnost rozšířila i na další státy bývalého východního bloku, Československo k němu přistoupilo v roce 1990. Dle informací Ministerstva financí ČR zaplatila celkově Česká republika od svého vstupu do EU (tedy od 1. května 2004) do 31. prosince 2012 301,2 mld. Kč, oproti tomu získala 551,2 mld. Kč. Celkově se tak Česká republika řadí mezi čisté příjemce s kladným saldem okolo 250 mld. Kč. Podle agentury STEM klesá od roku 2010 podíl lidí v Česku, kteří pozitivně hodnotí fungování Evropské unie, za efektivně fungující organizaci ji pokládá pouze 27 % občanů. Během deseti let od vstupu Česka do EU se více než zdvojnásobil počet zahraničních zaměstnanců v Česku. V průběhu první poloviny 90. let byly s postkomunistickými státy uzavírány asociační dohody (též dohody o přidružení nebo Eurodohody), které sice nedávaly záruku přijetí do EU, ale umožňovaly lepší politický dialog, institucionální spolupráci a odstraňování obchodních bariér (Evropská unie se zavázala snižovat svoje cla a kvóty rychleji než východní státy, aby zmírnila dopady na jejich ekonomiky). Po rozpadu Československa musela Česká republika podepsat novou asociační dohodu; vstoupila v platnost 1. února 1995 a na jejím základě se český premiér například mohl účastnit zasedání Evropské rady a resortní ministři se mohli 2× ročně účastnit zasedání Rady ministrů. V první polovině 90. let se představitelé EU zdráhali dát závazný termín přistoupení postkomunistických zemí. Na summitu v červnu 1993 byla ale schválena tzv. Kodaňská kritéria, určující podmínky vstupu. Podrobnější informace naleznete v článku Vstup České republiky do Evropské unie.", "question": "Jaká je běžně používaná zkratka pro Evropskou unii?", "answers": ["EU"]}
{"title": "Gilotina", "context": "Gilotina (zast. guillotina, z francouzského guillotine) je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Odsouzencovu hlavu stíná železná sekera s šikmým ostřím. Poměrně značná hmotnost sekery zajišťuje dostatečnou razanci jejího dopadu. Poprava gilotinou je vedle popravy mečem jedním ze základních způsobů dekapitace neboli stětí. Pro svoji rychlost a spolehlivost se považovala za mnohem humánnější způsob popravy. Své jméno dostala gilotina podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina. Určitě není jejím přímým vynálezcem, neboť popravčí stroje pracující na podobném principu se užívaly v Německu, Velké Británii a Itálii již před rokem 1300. První gilotina spatřila světlo světa ve Francii 11. dubna 1792 za Velké francouzské revoluce. Byla prosazena J. I. Guillotinem a dr. Louisem. Stroji se nejdříve říkalo \"louison\" a \"louisette\". Nakonec se ustálil název gilotina. Popravy gilotinou byly veřejné a proto dne 21. srpna téhož roku byla gilotina instalována na pařížském náměstí du Carrousel, kde stála až do 7. května 1793. Při příležitosti popravy francouzského krále byla krátce převezena na Náměstí Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo. Přesto se veřejné popravy ve Francii konaly až do roku 1939, poslední veřejná poprava se konala 17. června toho roku. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích, Švýcarsku, Švédsku, Belgii, Německu a Řecku. Dnes se tento způsob popravy již pravděpodobně nepoužívá. Posledním oficiálním popraveným byl Hamida Djandoubi, 10. září 1977. Dne 9. října 1981 byl trest smrti ve Francii zrušen. Odsouzenec je připoután na pohyblivou dřevěnou desku (bascule) tak, aby jeho hlava přečnívala přes její okraj. Pak se deska překlopí do vodorovné polohy a nasune do prostoru pod pár vysokých sloupů, mezi nimiž se v kovových kolejničkách pohybuje čepel gilotiny (tedy vlastní sekera), ke které je připevněno zhruba šedesát kilogramů těžké závaží. Odsouzencův krk je znehybněn dřevěnou deskou s otvorem ve tvaru půlměsíce (lunette).", "question": "Kdy spatřila za Velké francouzské revoluce první gilotina světlo světa?", "answers": ["11. dubna 1792"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Avšak ve své knize Pink Floyd: Od založení do současnosti bubeník Nick Mason tvrdí, že k takové diskuzi nikdy nedošlo. Gilmour opakovaně žádal Waterse o zdržení vydání tohoto alba, aby mohl dopsat dost svého materiálu, ale tato žádost byla zamítnuta. Ladění alba The Final Cut je podobné The Wall, ale více klidnější a jemnější, podobné více skladbě \"Nobody Home\" než \"Another Brick in the Wall, Part II\". Také hudební témata se mnohem více opakují, určité leitmotivy vystupují v průběhu celého alba. Album The Final Cut bylo komerčně úspěšné (1. místo ve Spojeném království, 6. místo v USA), kritiky bylo přijato dobře a mělo i rádiový hit (\"Not Now John\" - jediná hardrocková píseň na albu a zároveň jediná částečně zpívaná Gilmourem). Říká se, že hádky mezi Watersem a Gilmourem byly v té době tak časté, že se nikdy neúčastnili nahrávaní společně a Gilmour byl vypuštěn z popisu na albu jako koproducent. Kapela nekonala na propagaci alba žádné turné, ačkoliv některé písně se objevovaly na sólových koncertech Waterse. Po The Final Cut vydalo Capitol Records v roce 1983 výběrové album Works, na kterém se poprvé objevila Watersova píseň \"Embryo\" z roku 1970 (vyšla již na těžko sehnatelné kompilaci z roku 1970 Picnic - A Breath of Fresh Air pod hlavičkou Harvest Records). Členové kapely se poté rozešli a trávili čas nad svými sólovými projekty. Waters v prosinci 1985 oznámil, že opouští skupinu Pink Floyd, kterou označil za \"kreativně vyčerpanou\", a předpokládal, že bez něj, jakožto hlavního skladatele, kapela zanikne. V roce 1986 však Gilmour a Mason začali pracovat na novém albu. Ve stejné době nahrával Waters své druhé sólové album, jež nazval Radio K.A.O.S. (vyšlo 1987). Zároveň se táhl soudní proces, ve kterém Roger Waters požadoval, aby název Pink Floyd již nemohl být používán. Proces byl nakonec vyřešen mimosoudně ve prospěch Gilmoura a Masona, kterým byl název Pink Floyd přiřknut. Po zvážení a zamítnutí mnoha titulů byl nakonec pro nové album dvoučlenné kapely s najatými studiovými hudebníky vybrán název A Momentary Lapse of Reason (3. místo ve Spojeném království, 3. místo v USA). Bez Waterse, který byl dominantním textařem skupiny po více než deset let, musela skupina shánět pomoc jinde. Protože externího textaře Pink Floyd nikdy ve své historii nepotřebovali, sklidil tento krok hodně kritiky. Bob Ezrin, který obnovil své přátelství s Gilmourem v roce 1983 (koprodukoval jeho sólovou desku About Face), na albu působil jako koproducent a jeden z textařů.", "question": "Oznámil Waters v prosinci 1985, že opouští skupinu Pink Floyd?", "answers": ["Waters v prosinci 1985 oznámil, že opouští skupinu Pink Floyd, kterou označil za \"kreativně vyčerpanou\", a předpokládal, že bez něj, jakožto hlavního skladatele, kapela zanikne."]}
{"title": "Kolumbie", "context": "Andy se v Kolumbii dělí na Kolumbijský masiv (Macizo Colombiano) a na tři další pohoří (Východní, Centrální a Západní). Ty vytváří dvě dlouhá údolí - Magdalena a Cauca - jimi protékají stejnojmenné řeky. Nejvyšším bodem Kolumbie není hora v Andách, ale hory v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta - Pico Cristóbal Colón vysoký 5775 m n. m. a Pico Simon Bolivar se stejnou nadmořskou výškou. Jižní část Kolumbie je tvořena savanou a deštným pralesem. Protékají tudy řeky Amazonka a Orinoco. Severní část nazývaná Los Llanos je region savan (zvláště právě u Orinocského povodí). Jižní část je nazývána Amazonie a je pokryta Amazonským deštným pralesem a patří převážně do Amazonského povodí. Na severu a na západě And jsou pobřežní planiny, Karibská na severu a Pacifická na západě. Kolumbie má pět tradičních krajinných regionů. Andský region, Karibský region, Pacifický region, Orinoquijský region a Amazonský region. Někteří označují ještě za region Insularní region separovaný na pobřeží. Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením. Současný politický systém vznikl na základě procesu modernizace zahájené přijetím Ústavy v roce 1991. V roce 1998 byl podle pravidel nové Ústavy zvolen prezident, viceprezident, Kongres a regionální zastupitelstva. Nová konstituce charakterizuje zemi jako sociální právní stát, unitární a decentralizovanou republiku s částečnou autonomií regionálních úřadů, založenou na participativní a pluralistické demokracii. Pro vnitropolitickou situaci v zemi byla charakteristická zejména vytrvalá snaha o konsolidaci reforem v politické a ekonomické oblasti. S nástupem prezidenta Uribeho v roce 2002 došlo ke zlepšení mezinárodního postavení Kolumbie, převládala snaha o širší projekci hospodářských výsledků do sociální oblasti, problematika boje proti narkomafii a s ním spojeným terorismem. Politika Uribeho administrativy se projevuje nekompromisním vojenským přístupem k řešení vnitropolitické situace, otevřeným ozbrojeným bojem proti gerile FARC a ELN, tlakem na dodržování lidských práv a bojem proti obchodu s drogami. Řídící moc v zemi je rozdělena do tří sfér: výkonné, legislativní a justiční. Soudní moc představují Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad generálního prokurátora a v záležitostech státní správy a administrace Rada státu. V čele kolumbijské vlády, složené z 13 ministrů, stojí prezident republiky. V čele každého z 32 departementů (zde španělsky označovány jako departament) stojí guvernér. Kolumbie je zemí s politickou pluralitou, ve vládě jsou kromě konzervativní strany také představitelé opoziční liberální strany a nezávislí. Kongres se skládá ze Senátu a Sněmovny reprezentantů, rozdělené do 8 stálých komisí. Sněmovna má 162 členů a Senát 102 členů.", "question": "Je Kolumbie monarchií?", "answers": ["Kolumbie je demokratickou prezidentskou republikou a unitárním státem s decentralizovaným řízením."]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Ganymed (též Ganymedes nebo z angl. Ganymede) je největší Jupiterův měsíc a současně i největší měsíc ve Sluneční soustavě (těsně před Titanem). Společně s Io, Europou a Callisto se řadí mezi Galileovy měsíce. Je větší než planeta Merkur, ale má přibližně jen polovičku její hmotnosti. I tak je ale nejhmotnějším měsícem ve Sluneční soustavě a je 2,01 krát hmotnější než pozemský Měsíc. Ganymed má průměr 5 262 km. Od Jupiteru je vzdálen 1,07 milionu km a jeho doba oběhu okolo planety je 7,15 pozemského dne. Kdyby Ganymed obíhal kolem Slunce místo okolo Jupitera, byl by považován za planetu. Spolu s dalšími měsíci Europa a Io je Ganymed v dráhové rezonanci v poměru 1:2:4 a vůči Jupiteru má vázanou rotaci. Ganymedův povrch je tvořen převážně silikátovými horninami a vodním ledem. Vnitřní stavba je podobně jako u planet plně vyvinuta, ve středu se nachází tekuté jádro s velkým obsahem železa. Předpokládá se, že přibližně 200 km pod povrchem Ganymedu se nachází oceán tvořený slanou tekutou vodou mezi vrstvami ledu. Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami.", "question": "Za kolik celých pozemských dnů oběhne Ganymed svou mateřskou planetu ?", "answers": ["7,15 pozemského dne"]}
{"title": "Kofein", "context": "Lidé už v dávných dobách objevili, že žvýkání semen, kůry, nebo listů určitých rostlin usnadňuje práci, stimuluje pozornost a zlepšuje náladu. Až mnohem později se přišlo na to, že se účinek kofeinu hodně zvyšuje tím, že se rostlina zalije horkou vodou. Mnoho přírodních národů má legendy o tom, jak byly tyto rostliny objeveny. Podle jedné známé čínské legendy, čínskému císaři Shennongovi, který panoval 3000 let př. n. l., lístky rostliny náhodou spadly do horké vody, a osvěžující a voňavý nápoj byl na světě. O císaři Shennongovi se také mluví v Lu Yuově Cha Jing, slavné a velmi staré knize o čaji. Historie kávy byla zaznamenána znovu až v devátém století. V té době byly kávové boby k dostání pouze v Etiopii. Populární legenda připisuje jejich objevení bájnému pasákovi koz, který se jmenoval Kaldi. Ten si všiml, že kozy, které se pásly na kávovníku, byly čilejší a v noci pak méně spaly. Zkusil sníst několik plodů a zažil stejné osvěžení a povzbuzení jako kozy. Nejstarší literární zmínky o kávě se nacházejí v práci perského lékaře al-Raziho z 9. století. V roce 1587 byla vydána práce Malaye Jaziri, která pojednává o historii a právních omezeních s kávou spojených. Práce se jmenuje \"Undat al safwa fi hill al-gahwa\". Mluví o šejkovi Jamal-al-Din al-Dhabhani, muftím z Adenu, který si jako první zvykl pravidelně pít kávu v roce 1454. V 15. století si jemenští súfisté zvykli popíjet kávu během modliteb, aby neusnuli. V 16. století bylo pití kávy zaznamenáno evropským vyslancem v Egyptě a v této době se také běžně začala používat na Blízkém východě.", "question": "Z jakého století je nejstarší zmínka o kávě?", "answers": ["9. století"]}
{"title": "Kyselina sírová", "context": "Kyselina sírová (zastarale též vitriol) je silná dvojsytná kyselina. Je jednou z nejdůležitějších průmyslově ve velkém množství vyráběných chemikálií. Její sumární vzorec je H2SO4, který značí, že se skládá ze dvou atomů vodíku, jednoho atomu síry a čtyř atomů kyslíku. Výroba kyseliny sírové probíhá třístupňově, přičemž prvním krokem je příprava oxidu siřičitého, který se obvykle získává buď přímým spalováním síry, : : : : : S : ( s ) + : O : 2 : : : ( g ) : → : S. : O : 2 : : : ( g ) , : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {S\\,(s)+O_{2}\\. ,(g)\\ \\to \\ SO_{2}\\,(g),}}} : nebo pražením pyritu či markazitu : : : : : 4 : F e. : S : 2 : : : ( s ) + 11 : : O : 2 : : : ( g ) : → : 8 : S : O : 2 : : : ( g ) + 2 : F : e : 2 : : :. O : 3 : : ( s ) , : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {4\\,FeS_{2}\\,(s)+11\\,O_{2. }\\,(g)\\ \\to \\ 8\\,SO_{2}\\,(g)+2\\,Fe_. {2}O_{3}(s),}}} : nebo pražením sulfidu železnatého či jiných sulfidů : : : : : 4 : F e S + 7 : : O : 2 : :. : ( g ) : → : 4 : S : O : 2 : : : ( g ) + 2 : F : e : 2 : : : O : 3 : : : ( s ) . : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {4\\,FeS+7\\,O_{2}\\,(g)\\ \\to. \\ 4\\,SO_{2}\\,(g)+2\\,Fe_{2}O_{3}\\,(s).}}} : Druhým krokem je oxidace oxidu siřičitého na oxid sírový. Při této reakci se jako katalyzátoru používá oxidu vanadičného V2O5 : : : : : 2 : S : O : 2 : : : ( g ) + : O : 2 : : : ( g ) : : : → : : V : 2 : : :. O : 5 : : : : : : 2 : S : O : 3 : : : ( g ) : : : : {\\displaystyle {\\mathsf {2\\,SO_{2}\\,(g)+O_{2}\\,.", "question": "Jaký je sumární vzorec kyseliny sírové?", "answers": ["H2SO4"]}
{"title": "Kriket", "context": "Kriket (Cricket) je kolektivní pálkovací míčová hra, v níž proti sobě nastupují dvě družstva po jedenácti hráčích. Hraje se na oválném hřišti, v jehož středu je obdélníkový pruh (pitch) o délce 22 yardů (20,12 metru). Kriketu se věnuje 120 milionů hráčů v mnoha zemích, což z něj činí druhý nejpopulárnější sport na světě. Nadhazovač (bowler) hází kriketový míč směrem k pálkaři (batsman). Ten se ho snaží odpálit mimo dosah polařů (fielders) tak, aby mohl běžet na druhý konec pruhu a bodovat. Pálkaři zůstávají ve hře, dokud nejsou vyautováni (out). Tým, který je na pálce, pokračuje ve hře, dokud není vyautováno deset pálkařů, případně dokud nadhazovači nedokončí předem určený počet sad (overs) po šesti nadhozech. Potom si oba týmy prohodí role – tým, který byl v poli, jde pálkovat. V profesionálním kriketu může jedno utkání trvat od 20 sad (overs) na každé straně až po tzv. Testovací zápas (Test match), který se hraje na čtyři směny po dobu pěti dní. První zmínky o kriketu spadají před nebo do 16. století. Na konci 18. století se kriket stal anglickým národním sportem. Expanze Britského impéria znamenala rovněž rozšíření kriketu, a v polovině 19. století se konalo první mezinárodní utkání. Hra je nejpopulárnější v Australasii, Anglii, na Indickém subkontinentě, v Západní Indii a Jižní Africe. Národní kriketové federace sdružuje Mezinárodní kriketová rada (ICC, anglicky International Cricket Council), založená 15. června 1909. Generální ředitel této sportovní asociace je Dave Richardson, ústředí společnosti je ve Spojených arabských emirátech. ICC je členem Asociace MOV uznaných mezinárodních sportovních federací (ARISF), kriket je uznaný sport (MOV). Princip hry spočívá v tom, že tým, který je na pálce, se pomocí odpalů snaží získat co nejvíce bodů (runs), zatímco tým, který nadhazuje a je v poli, se pokouší bodování zamezit a pálkaře vyautovat. Cílem hry je získat více bodů než soupeř. V některých formátech kriketu může být rovněž důležité vyautovat všechny soupeřovy pálkaře, v opačném případě by zápas skončil remízou.", "question": "Co je to kriket?", "answers": ["kolektivní pálkovací míčová hra"]}
{"title": "Veverka obecná", "context": "Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Je schopna vypnout tělo do tvaru křídla, čehož využívá při delších skocích. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h. 60 až 80 % dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých \"spižíren\" v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců \"na bobku\", přičemž si potravu drží v předních končetinách. U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března, většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje.", "question": "Hibernuje veverka v zimě?", "answers": ["V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě."]}
{"title": "Ukrajina", "context": "Současně se – byť pomalu – rozvíjelo také hospodářství, začalo se s výstavbou železniční sítě a masivní těžbou uhlí; rychle rostla města, zejména Kyjev a Charkov. Podrobnější informace naleznete v článcích Západoukrajinská republika, Ukrajinská lidová republika, Ukrajinský stát, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Podkarpatská Rus a Polsko-ukrajinská válka. Ke konci první světové války a v průběhu ruské občanské války bylo na části ukrajinského území sestaveno několik ukrajinských vlád. První ukrajinská republika – Ukrajinská lidová republika (UNR) – existovala v letech 1917–1919. Byla však prakticky pouze válčící stranou v rámci ruské občanské války a zanikla pod náporem ruských bolševiků. Západoukrajinská lidová republika (ZUNR) existovala v letech 1918–1919 a po celou dobu své krátké existence vedla boj proti polským jednotkám a zanikla pod náporem polských a rumunských vojáků. Obě části se nakrátko spojili 22. ledna 1919 (Akt Zluky). Z praktického hlediska se jednalo pouze o symbolický akt. Již v únoru 1919 bolševici dobyli Kyjev a Ukrajina tak upadla do chaosu. Nakonec obě části státu bojovaly nezávisle na sobě své vlastní války. Západní část se musela potýkat s invazí Poláků, zatímco zbytek Ukrajiny bojoval na východě s ruskými bolševiky. Prvním ukrajinským prezidentem byl historik, literát a filosof Mychajlo Hruševskyj. Vedle bolševiků a bělogvardějců zde byli anarchisté (Nestor Machno), nacionalisté (Symon Petljura) a hejtman Pavlo Skoropadskyj. Také se zde bojovalo nejdéle. V boji o národní samostatnost byli Ukrajinci poraženi: západní Ukrajina se v letech 1920–1921 stala součástí 2. polské republiky a v roce 1922 vznikla Ukrajinská SSR jakožto řadová republika Sovětského svazu s hlavním městem ve východoukrajinském Charkově, které bylo v roku 1934 přeneseno do Kyjeva.", "question": "Jaké je hlavní město Ukrajiny?", "answers": ["Kyjev"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi (anglicky The Simpsons) jsou americký animovaný seriál vytvořený Mattem Groeningem v produkci Jamese L. Brookse, Ala Jeana a Sama Simona pro televizní síť FOX. Seriál satiricky pojednává o životě americké střední třídy představované rodinkou Simpsonů, zahrnující Homera, Marge, Barta, Lízu, Maggie, dědu Simpsona, psa Spasitele a kočku Sněhulku. Odehrává se ve fiktivním městě kdesi ve Spojených státech, Springfieldu. Paroduje americkou kulturu, společnost, televizi a mnoho aspektů lidského života obecně. Groening pojmenoval animovanou rodinku po členech své vlastní rodiny, přičemž Bart (anagram angl. brat – spratek) měl představovat samotného Matta. Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize.", "question": "Kdo je režisérem animovaného seriálu Simpsonovi a Futurama?", "answers": ["Mattem Groeningem"]}
{"title": "Údolí včel", "context": "Údolí včel je historický román s psychologickými prvky českého spisovatele Vladimíra Körnera, vydaný roku 1975 a zpracovaný podle scénáře stejnojmenného filmu Františka Vláčila s Petrem Čepkem v hlavní roli. Jeho děj se odehrává ve středověké Evropě 13. století. == Příběh == Hlavním hrdinou je Ondřej z Vlkova, který po smrti matky nalézá útočiště v samotě lesa mezi včelími úly. V den, kdy příběh začíná, se jeho otec znovu žení s mladičkou dívkou. Ondřej to nese velmi těžce. Odváží se přijít až na svatební hostinu a přináší maceše jako dar květinový koš. Pod květy jsou však ukryti netopýři, kteří nevěstu vyděsí. Otec je přesvědčen, že to Ondřej udělal schválně, a ve vzteku jím praští o zem tak, že Ondřej upadne do bezvědomí. Okamžitě si však uvědomí chybu, zasažen strachem o život jediného dítěte, a v modlitbě za záchranu Ondřejova života jej přislíbí Bohu. V další kapitole již Ondřej přichází do Pruska do křižáckého řádu, do Stummu; zde se ho ujímá Armin von der Heide. Velice zbožný, tvrdý a asketický rytíř, jehož víra místy přerůstá ve fanatismus. Díky němu Ondřej zapomíná na domov. Stává se součástí řádu, přijímá pevný běh jeho života. Jeho pravidla a nařízení. Zná jen chlad řádového hradu, chlad moře a srdcí kolem. Jeho první střetnutí s vroucí touhou a emocí je pro něj osudným. Jednoho dne ze Stummu uteče jeden s bratrů, Rotgier. Takový útěk je pro rytíře nepřípustný. Ostatní se pod vedením Armina vydávají po jeho stopě, štvou ho jako divou zvěř. Podivnou náhodou jej jako první objeví právě Ondřej. Rotgier se před ním nesnaží utéct. Dál sedí v trávě na břehu řeky. Mluví o domově, o životě... Zbožně hledí k hranici řádového území, která je už nadosah. Přestože mu Ondřej nijak zvlášť nebrání v útěku, omráčí ho a utíká dál. K hranici se však nedostane. Je zajat a odveden zpět. A nakonec předhozen zdivočelým psům. Na hradě začíná půst a řádoví bratři jsou uzamčeni do cel. Ve zbožném rozjímání klíčí v Ondřejově srdci touha po domově.", "question": "Kdo je autorem románu Údolí včel?", "answers": ["Vladimíra Körnera"]}
{"title": "Marketa Lazarová (film)", "context": "Marketa Lazarová je český film natočený režisérem Františkem Vláčilem v roce 1967 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Film vypráví o období středověku na statku loupeživého zemana. Život v té době byl krutý, lidé se museli hodně snažit, aby se uživili, případně ubránili vojsku českého krále. Vláčil a jeho scenárista Pavlíček připravovali zhruba tři roky. Režisér detailně rozkresloval scény a dopodrobna studoval středověkou dobu a její reálie, aby mohl nabídnout její co nejvěrnější průřez. Původně plánoval do filmu zahrnout i scény z královského dvora a jeho okolí, ty však nakonec nebyly realizovány - jak z finančních důvodů (Marketa Lazarová byla nejdražším československým filmem 60. let), tak i kvůli beztak značné časové délce filmu (která se blíží třem hodinám). Přesto dokázal Vláčil ve filmu brilantně prolnout lyrickou a epickou složku, nevinnost a lásku i vypočítavost a utrpení. Stejně tak postihl zemitost pohanství oproti odpoutanosti dematerializovaného křesťanství, podobně jako kontrast mezi vrchností a poddanými tehdejších časů.", "question": "Kdo natočil film Markéta Lazarová?", "answers": ["Františkem Vláčilem"]}
{"title": "Rusko", "context": "Tomu se podařilo úspěšně získat co nejvíce moci a odstranit ideové odpůrce, zejména trockisty. 30. prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR. Vznikl tak Sovětský svaz. Po Leninově smrti roku 1924 se chopil moci Stalin. Probíhala násilná kolektivizace zemědělství, budování těžkého průmyslu a infrastruktury, elektrifikace země; zvyšovala se gramotnost obyvatelstva či dostupnost zdravotní péče, avšak rozvoj země probíhal za cenu likvidace odpůrců režimu a kolektivizace, kteří byli internováni do tzv. gulagů, zejména na Sibiř a Dálný Východ, kde zemřely milióny osob. Polovina 30. let je pak obdobím další rusifikace neruských národů SSSR a brutálních stalinských čistek NKVD v armádě a straně. 22. června 1941 hitlerovské Německo porušilo smlouvu o neútočení (pakt Ribbentrop-Molotov) a bez vyhlášení války napadlo Sovětský svaz. Začala Velká vlastenecká válka. Nacisté ovládli většinu evropské části země, která byla těžce poničena, avšak po bojích u Stalingradu a bitvě u Kurska začíná obrat ve válce ve prospěch SSSR a jeho západních spojenců. Do léta 1944 byla většina země od okupantů osvobozena. V únoru 1945 pak proběhla na Krymu tzv. jaltská konference, kde se Stalinovi podařilo upevnit sovětský vliv na střední a východní Evropu. Německá invaze do Sovětského svazu si vyžádala více než 20 milionů obětí. Sovětský svaz získal porážkou nacistů velkou prestiž, která přispěla k etablování komunistických diktatur ve státech tzv. východního bloku včetně Československa. Po 2. světové válce je SSSR jednou ze stran tzv. studené války. V roce 1953 zemřel sovětský vůdce generalissimus Stalin. Jeho nástupce, Nikita Chruščov, v tajném projevu v roce 1956 kritizoval tzv. kult osobnosti stalinského období. Následující desetiletí provází určité oslabení represí a ekonomický rozvoj; je zahájen sovětský kosmický program. Během své vlády v roce 1954 daroval Chruščov Ukrajině poloostrov Krym při příležitosti 300 let od kozáckého shromáždění Perejaslavské rady a připojení Ukrajiny k Ruskému impériu.", "question": "Po druhé světové válce byl SSSR jednou ze stran tzv. jaké války?", "answers": ["studené"]}
{"title": "William Butler Yeats", "context": "William Butler Yeats (13. června 1865, Sandymount u Dublinu – 28. ledna 1939, Roquebrune-Cap-Martin, Francie) byl anglicky píšící irský básník, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1923. Yeats se narodil roku 1865 v rodině právníka a významného malíře portrétů. Přestože od roku 1867 do roku 1880 žila jeho rodina v Londýně, Yeats kontakt s rodnou zemí neztratil, protože trávil některé prázdniny u svých prarodičů ve městě Sligo v severozápadním Irsku. Po návratu rodiny do Irska studoval Yeats v letech 1883 až 1886 výtvarnou akademii v Dublinu, kde se seznámil s četnými umělci a literáty. Roku 1885 pak začal v časopisech uveřejňovat své první básně. Roku 1887 se jeho rodina natrvalo přestěhovala do Londýna. Yeats prožil mimo Irsko dvě třetiny svého života, často navštěvoval Francii a velmi na něho zapůsobila cesta do Itálie v roce 1907, kde se setkal s památkami renesanční kultury. Od mládí projevoval značný zájem o esoterická učení, astrologii, alchymii, okultismus a spiritismus.", "question": "Kdy zemřel William Butler Yeats?", "answers": ["28. ledna 1939"]}
{"title": "Česká kinematografie", "context": "Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 byla zavedena tuhá cenzura. Okupanti zřídili dohlížecí instituci Českomoravské filmové ústředí. Okamžitě začali s arizací a germanizací českého filmového průmyslu. Titulky a plakáty musely být česko-německé. Filmy s židovskými herci nesměly být promítány a filmoví pracovníci museli být přezkušováni z němčiny. Nacisté už na počátku války vyvlastnili barrandovské ateliéry. Někteří filmaři stejně jako další umělci byli před rokem 1945 pro protinacistickou činnost popraveni; mezi nimi Vladislav Vančura. Mezi nejslavnější filmy z 50. let patří: Cesta do pravěku, Dobrý voják Švejk, Císařův pekař - Pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou, Vynález zkázy, Pyšná princezna a Byl jednou jeden král... Už v průběhu války české intelektuální kruhy diskutovaly o možnosti zestátnění filmového průmyslu, někteří umělci v tomto kroku viděli naději na nezávislost tvorby na komerčních zájmech producentů. K zestátnění došlo krátce po osvobození, ještě před komunistickým převratem. Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatření v oblasti filmu stanovil: \"1) K provozu filmových atelierů, k výrobě osvětlených filmů kinematografických (...), k laboratornímu zpracování filmů, k půjčování filmů. , jakož i k jejich veřejnému promítání je oprávněn výhradně stát. (2) K dovozu a vývozu filmů pro celé území Československé republiky jest rovněž oprávněn výhradně stát.\" Po následující čtyři desetiletí tak výrobu, dovoz i distribuci filmů v Československu plně kontroloval stát. V roce 1947 byl natočen první český barevný film, šlo o jiráskovské drama Jan Roháč z Dubé (režie Vladimír Borský). V témže roce byla také v Praze založena Filmová fakulta Akademie múzických umění známá jako FAMU. Po Únoru 1948 odešla do zahraničí další vlna emigrantů.", "question": "Kdy byl natočen první český barevný film?", "answers": ["1947"]}
{"title": "Pražský hrad", "context": "Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky je jeden z největších hradních komplexů na světě. Rozloha hradu se obvykle uvádí 7,28 ha, ale dodnes je předmětem sporů. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě. Také je největší doposud obývaný hrad na světě, hned za ním je Anglický Windsor. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Kromě mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci - velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty. Původně se název \"Praha\" vztahoval především právě na skalnatý ostroh s knížecím hradištěm, začal však současně označovat i okolní osídlení (např. u Ibráhíma ibn Jakúba). I později se po staletí název \"Praha\" vztahoval na hrad i pražská města v jeho okolí. Teprve v roce 1784 byla samostatná města administrativně spojena a název \"Praha\" oficiálně dostalo takto vzniklé město. Podle Pražského \"hradu\" získalo označení \"Hradčany\" osídlení na jeho západním předpolí. To se stalo v 1. polovině 14. století poddanským, později královským městem spadající pod zprávu purkrabího Pražského hradu. Dnes se tak jmenuje pražská čtvrť, která kromě historického města zahrnuje i území Pražského hradu. Ostrožna Pražského hradu byla osídlena již v období neolitu. Archeologicky byla prozkoumána sídliště kultury s lineární keramikou a kultury s vypíchanou keramikou v areálu Lumbeho zahrady. Z Lumbeho zahrady pocházejí i doklady o osídlení v období eneolitu a dále zde jsou doloženy pohřební aktivity kultury se šňůrovou keramikou a únětické kultury. Až v 80. letech 20. století se archeologicky podařilo prokázat existenci osídlení staršího než dokládají písemné prameny, které zmiňují až kostel Panny Marie postavený přemyslovským knížetem Bořivojem někdy po roce 885. Během 9. století, snad už i v jeho první polovině, byla ostrožna předělena příkopem.", "question": "Od jakého roku je Pražský hrad sídlem prezidenta republiky?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Versailleská smlouva", "context": "Smlouva v článku 231 stanovila, že Německá říše a její spojenci jsou jako původci války odpovědni za všechny ztráty a škody na civilním majetku, jež utrpěly státy spojené a sdružené v Dohodě. Německu bylo uloženo, aby zaplatilo státům Dohody značné válečné reparace. Postupně mělo Německo splácet 132 miliard zlatých marek, což podle Londýnského rozvrhu plateb (London Schedule of Payments) z roku 1921 odpovídalo 33 miliardám USD. Později však byla Německu část uložených reparací prominuta. Dále ztratila Německá říše část svého území v Evropě a všechny své dosavadní kolonie v Africe a Oceánii. Ve smlouvě byly poválečné hranice Německa přesně definovány. Kromě toho byla německá armáda (Reichswehr) podmínkami smlouvy omezena na 100 tisíc mužů. Smlouva byla podepsána 28. června 1919 v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles blízko Paříže. Byla posléze 10. ledna 1920 ratifikována nově vzniklou Společností národů, jejímž členem Německo tehdy nebylo. V první Československé republice byl text smlouvy vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 217/1921 Sb. == Podmínky smlouvy == Smlouva ustanovila vznik Společnosti národů, hlavní cíl amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Společnost národů měla sloužit jako arbitrážní soudce mezi národy a předejít tak vzniku válek. Podmínky smlouvy zahrnovaly ztrátu německých kolonií a ztrátu německého území: Alsasko-Lotrinsko (francouzsky Alsace-Lorraine, německy Elsass-Lothringen) bylo předáno Francii (rozloha 14 522 km2, počet obyvatel 1 815 000 v roce 1905).", "question": "Kdy byla podepsána Versailleská mírová smlouva?", "answers": ["28. června 1919"]}
{"title": "Sophiina volba", "context": "Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než navždy zhasit světlo svého života. V Sophině volbě se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách. Volí proto hrdinku až absurdní svou nenápadností a svou neprovinilostí vůči ideálům nacismu. Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky. Jestli je Sophie něčím výjimečná, pak pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí. Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu (po vzoru Faulknera), která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí. Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování a to nás do posledních stránek nad Sophiiným osudem udržuje v napětí. Sophiina volba – romantické drama režiséra Alana J. Pakuly z roku 1982, v hlavních rolích Meryl Streepová (za roli Sophie získala Oscara a Zlatý glóbus) , Kevin Kline a Peter MacNicol.", "question": "Jaká ocenění dostala Meryl Streepová za roli Sophie ve filmu Sophiina volba?", "answers": ["Oscara a Zlatý glóbus"]}
{"title": "Google", "context": "Z nalezených článků nabízí prvních 200 znaků spolu s odkazem na celý text článku na původním serveru. Ve Zprávách Google se dá vyhledávat jak pomocí klíčových slov, tak podle data vydání zprávy (což se může lišit od data, kdy ke zmiňované události došlo), popř. podle zdroje zprávy. Zprávy jsou řazeny do tematických skupin a uživatelé se mohou přihlásit k odběru informací o událostech, které vyhovují zadaným klíčovým slovům. Pokud se objeví odpovídající článek, je uživateli zaslán e-mail. Od listopadu 2007 funguje na adrese Zpravy.google.cz i česká betaverze této služby. Se spuštěním českých Zpráv Google čítá rodina Zpráv Google 48 regionálních verzí v 19 různých jazycích. === Nákupy Google === Od prosince 2003 běží ve zkušebním provozu služba Nákupy Google, která umožňuje vyhledávání v předmětech nabízených k on-line prodeji. Tato služba funguje i ve verzi ve Wireless Markup Language (WML), což umožňuje její využití i přes mobilní telefony a další přenosná zařízení s podporou WML. Dne 18. dubna 2007 byla služba Froogle přejmenována na Google Product Search. === Weby Google === Služba z balíku Google Apps umožňující i bez znalosti programování vytvořit internetové stránky. Postačí pro jednoduché stránky pro osobní projekty. === Asistent Google === Asistent Google je chytrý virtuální asistent. Podporuje telefony, tablety, reproduktory, chytré displeje, televize a další. Je dostupný asi v 15 jazycích, včetně angličtiny, němčiny a polštiny, čeština je stále ve vývoji. === Google Scholar === Google Scholar je aplikace vyhledávací technologie Google zaměřená na obsah akademického charakteru. Index vyhledávače Google Scholar zahrnuje veřejně přístupný obsah, knihy i články přístupné pouze uživatelům placených archívů jako ACM Digital Library či IEEE Xplore. Podobně jako internetový prohledávač, i Google Scholar prohledává plný text dokumentů, nadto umožňuje omezit výsledky vyhledávání podle autora, vydavatele, data publikace, předdefinovaných tematických okruhů či části titulu hledaného dokumentu. === Překladač Google === Překladač Google (Google Translate) je on-line služba provozovaná Googlem od roku 2006. Překládá zdarma a rychle slova, věty a webové stránky. Tato služba je zabudována v nejnovější verzi internetového prohlížeče Google Chrome, kde automaticky detekuje cizí jazyk a ve formě vysouvací nabídky pod adresním řádkem nabídne okamžité přeložení stránky či dokumentu. Google během roku 2015 umožnil, aby uživatelé mohli pomoci s překládáním – tato funkce se nazývá Google Translate Community. === Google Tag Manager === Google Tag Manager (zkráceně GTM) je způsob jak pomocí jednoho kódu vkládat na web další měřicí kódy pouze přes webové rozhraní. GTM byl spuštěn 1. října 2012 a je poskytován zdarma. Podporuje správu uživatelských rolí a verzování.", "question": "Který internetový vyhledávač je v současnosti nejpoužívanější?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Veverka obecná", "context": "Samice je však kojí až do 8 až 10 týdnů po narození. Nejvíce, 75–85 % mláďat, přitom umírá během svého prvního zimního období. Samice dosahuje pohlavní dospělosti zhruba v druhém roce života, samci o něco později.[zdroj? ] Veverka obecná se v přírodě dožívá průměrně 3 let, v zajetí se může tato hranice vyšplhat až na 10 let. Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. prohlášena za ohrožený druh. V druhé polovině 20. století u nás totiž došlo k příkrému poklesu početnosti tohoto druhu a z původních 60–110 tisíc kusů ulovených ročně ve 20. letech 20. století se počet ulovených veverek o 50 let později snížil pouze na několik stovek jedinců. V posledních dvaceti letech se však v České republice veverky již lovit nesmí. Z celosvětového pohledu však nejde o druh nijak zvlášť ohrožený a v Červeném seznamu IUCN jej nalezneme v kategorii málo dotčených druhů. V některých částech světa, např. na Sibiři, se již od starověku veverky loví pro svou kožešinu, ale také pro maso. Kožešina z šedých veverek byla známa v českém středověku jako popelčina, ale veverčí maso se jedlo v Českých zemích i v západní Evropě až do 17. století.", "question": "Je veverka obecná v České republice chráněná?", "answers": ["To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. prohlášena za ohrožený druh."]}
{"title": "Bulat Okudžava", "context": "Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Б Ш О, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v koncentračním táboře \"Karlag\" (К), Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo (Ш) a Vysokiniči (В) v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija (М г), kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta (Л г). V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika (Л) vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente (Б з, ш). O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... (Litěraturnaja gazeta 17, 1974) o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergejeviče Puškina aneb použití nominativu v díle Michaila Jurieviče Lermontova (Litěraturnaja gazeta 47. , 1976), kterou sám autor hodnotí slovy: \"smutná povídka o mých smutných učitelských koncích\"; Dílčí neúspěchy v celé řadě úspěchů (Družba narodov 1, 1979) groteska ze života mladého redaktora.", "question": "Ve kterém městě se narodil básník a šansoniér Bulat Okudžava?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Jaroslav Kubera", "context": "Po volbách do Senátu PČR v roce 2016 se stal místopředsedou Senátu PČR, když dne 16. listopadu 2016 obdržel 59 hlasů od 78 přítomných senátorů. Zároveň se vzdal postu předsedy Senátorského klubu ODS, v této funkci jej nahradil Miloš Vystrčil.V červenci 2017 oznámil, že v Senátu získal potřebný počet podpisů pro prezidentskou kandidaturu, nakonec ji ale nepodal. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 obhajoval za ODS mandát senátora v obvodu č. 32 – Teplice. Se ziskem 41,81 % hlasů vyhrál první kolo voleb a ve druhém kole se utkal s nestraníkem za hnutí Senátor 21 Zdeňkem Bergmanem. Toho porazil poměrem hlasů 55,60 % : 44,39 % a zůstal tak senátorem.V komunálních volbách v roce 2018 byl lídrem kandidátky ODS do Zastupitelstva města Teplice, mandát zastupitele obhájil. Vítězná ODS vytvořila koalici se třetím hnutí ANO 2011, novým primátorem byl zvolen Hynek Hanza z ODS. Kubera se rozhodl věnoval plně práci v Senátu PČR, primátorem města byl 24 let.Dne 14. listopadu 2018 byl zvolen předsedou Senátu PČR a vystřídal tak ve funkci Milana Štěcha. Uspěl ve druhém kole první volby, v němž porazil poměrem hlasů 46 : 24 Václava Hampla (nestraník za KDU-ČSL a Zelené). V prvním kole byl jejich soupeřem ještě Jan Horník (STAN). == Herecká zkušenost == Když režisér Ondřej Trojan v roce 2017 natáčel film Toman popisující osudy Zdeňka Tomana, vedoucího odboru zahraniční rozvědky v letech 1945 až 1948, získal Kubera ve snímku roli prezidenta Edvarda Beneše. Byla to jeho první herecká zkušenost. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kubera ve Wikimedia Commons Osoba Jaroslav Kubera ve Wikicitátech Jaroslav Kubera, osobní web Jaroslav Kubera, osobní blog na Aktuálně.cz Jaroslav Kubera v Česko-Slovenské filmové databázi Jaroslav Kubera v Impulsech Václava Moravce; interview pro rádio Impuls", "question": "Kdo je od listopadu 2018 předseda Senátu Parlamentu České republiky?", "answers": ["Jaroslav Kubera"]}
{"title": "Havárie elektrárny Fukušima I", "context": "Více než 1000 evakuovaných obyvatel zemřelo na následky samotné evakuace, ať již kvůli pokročilému věku, nebo z důvodu chronických onemocnění. Ničivá katastrofa tedy odhalila spoustu chyb v přístupu společnosti TEPCO k jaderné bezpečnosti, dále ukázala na roztříštěnost vedení po katastrofě a odhalila nebezpečnou laxnost kontrolních úřadů. Všechny tyto faktory vyústily do havárie, jež podle vyšetřovací komise založené japonským parlamentem byla \"man-made\", neboli zapříčiněna člověkem. Člověkem se ovšem nemyslí jednotlivec, ale spíše celý systém. Celkově bylo také zanedbáváno informování veřejnosti ať již před havárií nebo v průběhu samotné havárie. Z tohoto důvodu také vznikly různé občanské iniciativy ve snaze získat informace z jiných zdrojů. Nejvýznamnější je organizace Safecast, která posléze navrhla i vlastní přístroje a začala organizovat vlastní radiační monitoring zajišťovaný dobrovolníky. Všechna takto získaná data pak byla zveřejňována na jejich webových stránkách a posléze i na interaktivní mapě - Safecast Tile Map. Právě kvůli nedostatečné informovanosti japonské veřejnosti byla po havárii velmi prudká reakce vůči pokračování jaderné energetiky, což byl vedle bezpečnosti další z důvodů k odstavování zbylých japonských jaderných elektráren. Havárie se stala podnětem k politickým debatám o jaderné energetice po celém světě a vedla i k odborným debatám ohledně jaderné bezpečnosti. Kromě toho došlo ke vzniku nového jaderného regulačního úřadu, jenž oproti minulému nespadá pod Ministerstvo ekonomie, obchodu a průmyslu, ale pod Ministerstvo životního prostředí. Související informace naleznete také v článku Jaderná elektrárna Fukušima I. Jaderná elektrárna Fukušima leží na východním pobřeží Japonska. Nachází se v prefektuře Fukušima ve městech Okuma a Futaba. Elektrárna zabírá svou rozlohou plochu o velikosti zhruba 3,5 km2. Byla vlastněna do té doby největší japonskou elektrárenskou společností TEPCO. Elektrárna byla uvedena do provozu 26. března 1971, a to spuštěním bloku 1. Ostatní bloky byly uváděny do provozu v průběhu 70. let. Elektrárna dosahovala celkového instalovaného výkonu 4,696 GWe. Jaderná elektrárna Fukušima I sestává z šesti bloků s varnými reaktory. Každému bloku náleží řada budov: aktivní zóna, strojovna, sklad vyhořelého paliva, budova pro nakládání s odpady z reaktoru, bazén vyhořelého paliva v aktivní zóně, společný bazén vyhořelého paliva, čerpací stanice chladící vody a další.", "question": "Kde leží elektrárna Fukušima, ve které došlo k jaderné havárii?", "answers": ["v prefektuře Fukušima ve městech Okuma a Futaba"]}
{"title": "Carl Gustav Jung", "context": "Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1912. Pro Freuda znamenal Jung nejinspirativnější prvek svého psychoanalytického hnutí, především se shodovali ve výzkumech v oblasti hysterie. Freudovská psychoanalýza, která se zaměřovala na sexuální původ neurózy, však připadala Jungovi příliš omezená, přál si pracovat s \"trajektorií\" neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta.", "question": "Z jaké země pocházel psycholg Carl Gustav Jung?", "answers": ["Švýcarsko"]}
{"title": "Uzbekistán", "context": "Uzbekistán, oficiálně Republika Uzbekistán (uzbecky O'zbekiston Respublikasi / Ў Р) je vnitrozemský stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu a státy Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán. Uzbekistán byl jednou ze svazových republik Sovětského svazu; nezávislost získal při jeho rozpadu roku 1991. Související informace naleznete také v článku Dějiny Uzbekistánu. Počátky uzbecké historie jsou spjaty s Perskou říší. V 6. století na tomto území vznikl turkinský kaganát a v 8. století sem vpadli Arabové, kteří sem přinesli islám. Země byla násilně islamizována. V letech 1219-1220 vpadl do Uzbekistánu Čingischán. Jeho působení zde je spojeno s rabováním a vražděním místních obyvatel. Název Uzbekistán je odvozen od chána Oz Bega, který vládl zemi v letech 1313-1340. Obrovskou říši rozkládající se především na území dnešního Íránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu s hlavním městem Samarkand vytvořil ve druhé polovině 14. století Tamerlán (též Timur, nebo Tímur Lenk) (1336-1405). Tento neuvěřitelně krutý dobyvatel nechal bohatství z dobytých zemí vozit do hlavního města jeho říše - do Samarkandu. Byl zakladatelem dynastie Timúrovců. Jeho vnuk Muhammad Taragaj známý jako Ulugbek (1394-1449) byl milovníkem vědy. Za jeho čtyřicetileté vlády ztrácela říše na významu, ale současně se Samarkand stal jedním z nejvýznamnějších vědeckých center té doby. V 16. století začali do země přicházet kočovní Uzbekové. Vytvořili několik chanátů a začali mezi sebou válčit. V 60. letech 19. století zaútočilo na chanáty carské Rusko a celou zemi si podmanilo. Odpor proti ruské nadvládě ale nikdy neuhasl. Po první světové válce se Uzbekistán stal součástí Sovětského svazu. Roku 1924 byla vyhlášena Uzbecká sovětská socialistická republika. Celé období sovětské nadvlády je spojeno s etnickými konflikty v zemi, kde žije na 60 etnických skupin. SSSR využíval Uzbekistán hlavně jako zdroj bavlny. Uzbekistán vyhlásil nezávislost roce 31. srpna 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz na 15 nástupnických států. Hned po vzniku se stal členem Společenství nezávislých států. V čele republiky stanul bývalý člen místní komunistické strany Islam Karimov. Volby, které ho do křesla vynesly, byly označeny za nedemokratické. Hned po zvolení Karimov podporoval protiruské nálady v zemi. V zemi vypukly etnické nepokoje. V tomto období opustilo Uzbekistán na 2 milióny Rusů. V roce 1992 zakázal všechny opoziční strany a některé jejich vůdce poslal do vězení za protistátní aktivity. Země se postupně stala útočištěm islámských radikálů. Radikálové se pokusili spáchat atentát na prezidenta Karimova, ale ten atentát přežil. 9. ledna 2000 byl Karimov opět zvolen za prezidenta ve volbách, které byly znovu označeny za zfalšované a nedemokratické.", "question": "Ve kterém roce získal Uzbekistán nezávislost?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Karl Lagerfeld", "context": "Karl Lagerfeld, rodným jménem Karl Otto Lagerfeldt (* 10. září 1933, Hamburk, Německo) je jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších světových módních návrhářů druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1933 v německém Hamburku jako jediné dítě Otto a Elizabethy Lagerfeldtových. Jeho otec pocházel ze švédské rodiny působící v investičním bankovnictví a vlastní jmění vydělal, když začal v Německu (odkud pocházela Lagerfeldova matka) vyrábět kondenzované mléko. Karl se narodil deset let po jejich sňatku, když bylo Elizabeth 42 a Christianovi 60 let. Z jejich předchozích svazků měl Karl několik nevlastních sourozenců. Podle rodného listu se měl narodit 10. září 1933, on sám však tvrdí, že se narodil až v roce 1938. Německé matriky nejsou veřejně přístupné, ale německý deník Bild am Sonntag zveřejnil rozhovory s jeho třídním učitelem a spolužáky, kteří potvrdili dřívější datum. Proslavil se jako nezávislý tvůrce, který spolupracoval s mnoha módními značkami, včetně Chloé, Fendi a Chanelu. Na počátku 80. let vytvořil vlastní značku Lagerfeld, která se zaměřila na produkci parfémů a kolekčního oblečení. Významnou roli sehrála i jeho spolupráce se známými umělci. V roce 1953 přesídlil se svou matkou do Paříže. V roce 1955, když mu bylo 22 let, si výhrou v soutěži o nejlepší návrh kabátu vysloužil práci u Pierra Balmaina. Soutěže se tehdy účastnil i Yves Saint-Laurent, který si odnesl první cenu v kategorii šatů. \"Yves tehdy pracoval pro Diora. Ostatní mladí lidé, které jsem znal, pracovali pro Balenciagu a mysleli si o něm, že je to bůh, ale na mě žádný velký dojem neudělal,\" vzpomínal Lagerfeld v roce 1976. Po třech letech se přesunul k Jean Patouovi. \"Tam mě to po nějaké době taky přestalo bavit, tak jsem odešel a zkusil zase studovat, ale nebylo to ono, takže jsem následující dva roky strávil hlavně na plážích – myslím, že jsem tam studoval život.\" S pomocí peněz, které mu poskytla jeho majetná rodina, si zařídil malý obchod v Paříži.", "question": "Kdo je Karl Lagerfeld?", "answers": ["módních návrhářů"]}
{"title": "Stanisław Lem", "context": "Stanisław Herman Lem (12. září 1921 Lvov – 27. března 2006 Krakov) byl polský spisovatel, filozof, lékař, futurolog a satirik, světoznámý autor sci-fi. Jeho knihy byly přeloženy do 40 jazyků a prodalo se přes 27 milionů výtisků. Jeho dílo ovlivnilo nejen polskou, ale i světovou vědecko-fantastickou literaturu. == Životopis == === Lvov - dětství a dospívání === Stanisław Lem byl jediným synem zámožného lvovského lékaře otorhinolaryngologa Samuela Lema a Sabiny Lemové (rozené Wollnerové). Malý Stanisław byl velmi bystrým dítětem, číst se naučil již ve svých 4 letech. Rád si prohlížel otcovy anatomické atlasy a později četl knihy známých autorů jako Karl May, Jules Verne a Rudyard Kipling. Do roku 1931 navštěvoval základní školu Stanisława Zołkiewského a poté přešel na gymnázium Karla Szajnochy. Stanisław Lem byl spíše samotář. Měl silnější postavu, což souviselo s jeho náklonností k cukroví - za bonbony utrácel většinu peněz, které příležitostně dostal. Později si začal kupovat různá mechanická a elektrická zařízení a rozvinula se u něj vášeň pro konstruktérství. V tom jej podporoval i otcův starší bratr, advokát, jenž mu půjčoval technické encyklopedie. Ve 12 letech dostal od otce psací stroj, na němž později napsal svá první literární díla. Zároveň dostal originální nápad - vytvářet si legitimace. Začal si vyrábět všelijaké průkazy a doklady, opatřoval je razítky a pečetěmi a vytvořil si tak svůj fiktivní svět. Zjistil, že je možné vymýšlet neexistující skutečnosti a události, v tomto momentě lze spatřovat počátky jeho vědeckofantastické tvorby.Na gymnáziu dobře prospíval v rodném jazyce (měl v oblibě slohové práce). Potíže mu činila matematika, kterou tu krátce učil i známý filosof Roman Ingarden. V 17 letech začal psát verše, avšak během okupace o ně přišel. Jeho oblíbenými básníky byli Bolesław Leśmian a Rainer Maria Rilke.V Sověty okupovaném Lvově se zkoušel dostat na lvovskou polytechniku, ale přestože složil přijímací zkoušky, nebyl přijat kvůli svému buržoaznímu původu. Díky otcovým známostem se mu podařilo zahájit studia na Lvovské lékařské univerzitě, která však přerušila válka a německá okupace. Za války pracoval jako automechanik a svářeč a byl členem odboje. V roce 1944, kdy do Lvova opět vkročila Rudá armáda, ve studiích pokračoval. === Přesun do Krakowa === Po válce bylo rozhodnuto, že Lvov bude připojen k Sovětskému svazu a Lemovi rodiče se synem zvolili odjezd do Krakowa.", "question": "Jaké národnosti byl světoznámý autor sci-fi Stanisław Lem?", "answers": ["polský"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Baskičtina (baskicky: Euskara) je izolovaný jazyk, který nepatří do žádné jazykové rodiny. Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes. Přestože je baskičtina zcela obklopena indoevropskými jazyky, je klasifikována jako Izolovaný jazyk. Je pravděpodobně pozůstatkem předindoevropského osídlení Evropy. První ucelené záznamy jsou z per antických autorů z Řecka a Římského impéria. Důkazem o existenci baskičtiny již v té době jsou, římským autorům dobře známá, osobní jména Nescato a Gison (neskato a gizon znamená \"mladá dívka\" a \"muž\" i v moderní baskičtině). Jazyk je považován za pozůstatek původních jazyků na Iberském poloostrově, které zde byly používány před římským záborem této oblasti.", "question": "Kdy byla přijata standardizovaná forma baskičtiny Batua?", "answers": ["koncem 20. století"]}
{"title": "Želva žlutočelá", "context": "Želva žlutočelá či želva vietnamská (Cuora galbinifrons) je druhem rodu Cuora a patří mezi želvy sladkovodní. Tento druh byl objeven roku 1939 francouzským zoologem Reném Léonem Bourretim. Trvalo ale téměř 40 let do prvního exempláře, který byl dovezen do Evropy a Spojených států. Krunýř má dlouhý asi 19 cm. Karapax má klenutý s červenooranžovou kresbou. Kresby na krunýři může mít různé. Je velmi plachá. Aktivní je při a po setmění. Patří mezi kriticky ohrožené druhy, kvůli malé oblasti jejího rozšíření. Je převážně masožravá, ale nepohrdne ani rostlinnou stravou. Živí se malými obratlovci a bezobratlými živočichy, ale i ovocem a zeleninou. Loví po setmění. Rostoucí mláďata potřebují dostatek všech esenciálních látek. Klade 1 až 3 vejce velká kolem 7mm. Zahrabává vejce do důlku v zemi, často do písku. Vejce snáší od začátku března do května. Inkubační doba trvá asi 90 dní od snůšky, poté se líhnou mláďata, která jsou masožravá. Při chovu v zajetí je k líhnutí vajíček třeba vhodný inkubátor a substrát pro inkubaci vajec. Snesená vajíčka se zahrabou v inkubátoru do substrátu ze 2/3. Obývá především Čínu v jižní provincii Kuang-si, severní Vietnam, Laos a ostrov Chaj-nan. Žije ve sladkých vodách, mělkých tůních, zatopených polích a loukách, potocích s břehy s hustým rostlinným porostem bohatým na vodní hmyz a drobné rybky, především ve vlhkých, listnatých a smíšených lesích v horských oblastech. Většinu času přebývá na souši. Severní a střední druhy želvy vietnamské se kříží v přírodě s želvou hranatou (Pyxidea mouhotii nebo Cuora mouhotii), vytváří se tak nový druh želv Cuora serrata. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indochinese box turtle na anglické Wikipedii.", "question": "Kdo objevil želvu vietnamskou?", "answers": ["Reném Léonem Bourretim"]}
{"title": "System of a Down", "context": "System of a Down je americká alternativně metalová hudební skupina pocházející z Los Angeles v Kalifornii, která byla založena roku 1994. Její název se někdy zkracuje na SOAD. Členy jsou Daron Malakian (vokály, kytara), Serj Tankian (hlavní vokály, občasné klávesy a kytara), Shavo Odadjian (baskytara, vokály) a John Dolmayan (bicí). Sami členové skupiny říkají, že nepatří do žádné hudební kategorie. Malakian uvedl, že se prozatím nesžil s nu-metalovým zvukem 7-strunné kytary. Členové prohlašují, že prostě hrají svůj styl – styl System of a Down. Všichni členové mají arménské předky a ve svých textech se zabývají, mimo jiné, i arménskou genocidou z let 1915-18 a válkou proti terorismu. == Historie == Ačkoli kapela byla založena v Kalifornii v USA ve městě Los Angeles, všichni členové jsou původem Arméni. Zpěvák Serj Tankian a bubeník John Dolmayan se narodili v Libanonu, kytarista Daron Malakian pochází z Hollywoodu v Kalifornii a baskytarista Shavo Odadjian se narodil v Arménii.", "question": "Jaká je zkratka názvu kapely System of a Down?", "answers": ["SOAD"]}
{"title": "Concorde", "context": "Aérospatiale-BAC Concorde 101/102 (z lat. concordia, jednota, svornost) je nadzvukový dopravní letoun, který provozovaly British Airways a Air France. Symbolizoval usmíření rivality mezi Velkou Británií a Francií. Concorde byl po patnáctiletém vývoji zařazen do letové služby a až na neštěstí v roce 2000 nedošlo během 27 let jeho provozu nikdy k větším nehodám nebo problémům. Byl považován za krále vzduchu. Konstrukce byla navržena a postavená firmou Aérospatiale (dnešní Airbus Group) a British Aircraft Corporation (dnes BAE Systems), pohonná jednotka Olympus 593 byla navržena a vyrobena firmou Rolls-Royce (Bristol Siddeley) a Snecma. Přelet přes Atlantik trval přibližně 3 až 3,5 hodiny, letová výška byla 15 km po startu a postupně stoupala na 18 km. == Historie == Concorde byl vyvinut v 60. letech a v té době vzbudil velký zájem u aerolinií. V roce 1967 i německá Lufthansa objednala tři letadla. První let Concordu (F-WTSS) provedla zkušební posádka velitele Andrého Turcata 2. března 1969 z letiště v Toulouse. Zálet britského stroje (G-BSST) provedla posádka Brian Trubshaw, John Cochrane a Brian Watts 9. dubna 1969 z továrního letiště ve Filtonu. Naproti všem očekáváním a hlavně kvůli ropné krizi na začátku 70. let se komerční nadzvuková letadla ukázala jako nezajímavá, hlavně pro enormní provozní náklady. Všechny objednávky byly stornovány, jen letecké společnosti Air France a British Airways musely Concordy převzít. Na trasách Paříž/Londýn – New York byl dokonce dosažen značný zisk v luxusní přepravě cestujících. Koncem 70. let Concorde létal ve spolupráci s British Airways také na trasách dalších leteckých společností – Singapore Airlines a Braniff International. Jedno letadlo mělo dokonce nápis Singapore Airlines. Celkově byly vyrobeny – 2 prototypy, 2 předsériové modely, 16 sériových letadel. V roce 1979 byla výroba zastavena. Od začátku svého provozu 21. ledna 1976 letoun létal i do Ria de Janiera a Singapuru, nakonec však létal jen na lince mezi Paříží resp. Londýnem a New Yorkem. Jedním z důvodů byl krátký dolet (6 000 km) a na mnohých letištích nedostal povolení k přistání, protože byl příliš hlučný (startující Concorde byl slyšet ve vzdálenosti 8 km). Z prestižních důvodů Concorde létal charterové lety i na jiná letiště. === Konec Concordu === Dne 25. července 2000 se Concordu Air France při startu na letišti Charlese de Gaulla v Paříži roztrhla pneumatika. Protrhl ji kovový díl, který odpadl z letounu DC-10 Continental Airlines, který startoval předtím.", "question": "Proč se letadla Concorde nepoužívají ?", "answers": ["pro enormní provozní náklady"]}
{"title": "Pyšná princezna", "context": "Pyšná princezna je česká filmová pohádka z roku 1952 režiséra Bořivoje Zemana. == Děj == Pyšné princezně Krasomile (Alena Vránová) není za manžela dost dobrý hodný a spravedlivý král sousední země Miroslav (Vladimír Ráž). Ten se proto v přestrojení za zahradníka vydá udělit princezně výchovnou lekci. Nejdříve pro ni vypěstuje zpívající květinu, která vydrží s melodií do rána, jen když princezna nebude tak pyšná. Princezna se do zahradníka zamiluje, poté s ním uprchne a cestou pozná život obyčejných lidí. Nakonec přestane být pyšná, a když zjistí, kdo zahradník ve skutečnosti je, už jejich sňatku nestojí nic v cestě. == Základní údaje == Námět: Božena Němcová, Oldřich Kautský, Henryk Bloch Scénář: Bořivoj Zeman, Henryk Bloch, Oldřich Kautský Hudba: Dalibor C. Vačkář Kamera: Jan Roth Režie: Bořivoj Zeman Další údaje: černobílý, 94 min, pohádka Výroba: ČSR, Československý státní film Praha, 1952 == Hrají == Alena Vránová (princezna Krasomila) Vladimír Ráž (král Miroslav) Stanislav Neumann (starý král, otec princezny Krasomily) Mária Sýkorová (chůva) Jaroslav Seník (ministr Jakub) Miloš Kopecký (kancléř) Oldřich Dědek (ceremoniář) Karel Effa (strážce pokladu) Gustav Heverle (Vítek) Josef Hlinomaz (výběrčí daní) Luděk Mandaus (hlasatel) Bohuslav Čáp (švec) Otomar Korbelář (hospodář) Jarmila Kurandová (hospodyně) Jana Werichová (Madlenka) Vladimír Bejval (Ivánek) František Hanus (uhlíř) Nita Romanečová (uhlířova žena) Terezie Brzková (mlynářka) František Kovářík (mlynář) Branko Koreň (mleč) Miloš Nesvadba (princ ze Země zacházejícího slunce) Bohuslav Kupšovský (dlouhý zbrojnoš ve vězení) Rudolf Cortés (zpívající dřevorubec) Václav Švec (dvořan u prince) Jaroslav Orlický (posel) Emil Kavan (malíř) Josef Hořánek (sluha) František Kokejl (řezník) Libuše Bokrová (košíkářka) Jiří Zukal (pomocník kováře) Miloš Hájek (velitel zbrojnošů) == Zpěv == Vladimír Ráž – Rozvíjej se, poupátko, Kdo má milou doma, Vítej slunce v ranním lese Už je to uděláno, už je to hotovo Alena Vránová – Rozvíjej se, poupátko, Vítej slunce v ranním lese, Už je to uděláno, už je to hotovo Stanislav Neumann – Rozvíjej se, poupátko Kühnův dětský pěvecký sbor – Pro pár stromů statný les, Není větší potěšení nad naši krásnou zem;, Pusťte nás tou zlatou branou, Zpívejme a radujme se Rudolf Cortés – Pro pár stromů statný les Luděk Mandaus – Kdo má milou doma Bohuslav Čáp – Narodil se mladej švec", "question": "Kdo režíroval Pyšnou princeznu?", "answers": ["Bořivoje Zemana"]}
{"title": "Předseda Evropské rady", "context": "Předseda Evropské rady (anglicky President of the European Council), známý také nepřesně jako prezident Evropské unie, resp. prezident EU, evropský prezident nebo prezident Evropy, je osoba odpovědná za předsedání Evropské radě a vedení jejích summitů. Předseda Evropské rady rovněž zastupuje Evropskou unii na světové scéně. Od 1. prosince 2014 je předsedou Evropské rady bývalý polský premiér Donald Tusk. Lisabonská smlouva, platná od 1. prosince 2009, uvádí, že Evropská rada volí svého stálého předsedu kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, s jednou možností znovuzvolení. Odvolání předsedy Evropské rady (v případě překážky nebo závažného pochybení) rovněž vyžaduje kvalifikovanou většinu. Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou vnitrostátní funkci. Na summitu Evropské rady v Bruselu 19. listopadu 2009 byl historicky prvním stálým předsedou Evropské rady zvolen belgický premiér Herman Van Rompuy, který se svého úřadu ujal 1. prosince 2009. Od roku 1975 až do roku 2009 byl předseda Evropské rady neoficiální pozicí, kterou vykonával šéf exekutivy členského státu řídící v daném období Evropskou radu v rámci každého půl roku rotujícího Předsednictví Evropské rady a Rady Evropské unie. Takto se předsednictví Evropské rady vystřídalo do 1. prosince 2009 71 krát.", "question": "Jak zní jméno současného předsedy Evropské rady ( 2013 ) ?", "answers": ["Herman Van Rompuy"]}
{"title": "Bakalář", "context": "Bakalář (z lat. baccalaureus) je akademický titul označující absolventa vysoké školy v bakalářském studijním programu. Zkratka tohoto titulu je Bc., pro umělecké studijní programy se používá varianta, resp. akademický titul, bakalář umění ve zkratce BcA. (z lat. baccalaureus artis), přičemž obě zkratky titulů se případně umísťují před jméno. Dosažený stupeň vzdělání dle ISCED je 6 (bachelor's degree). Udělování titulu \"bakalář\" (resp. i titulu \"bakalář umění\") se v České republice řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Získá ho zpravidla absolvent tří až čtyřletého studia na univerzitě nebo jiné vysoké škole, případně také student, který ukončil studium na vyšší odborné škole oprávněné tento titul ve spolupráci s vysokou školou udělovat. Dle zákona je studium vedoucí k udělení tohoto gradu zaměřeno především na přípravu k výkonu povolání a též i k dalšímu studiu. Úspěšný absolvent, bakalář, se tedy případně může přihlásit i k dalšímu vysokoškolskému studiu i v jiné oblasti v (navazujícím) magisterském studijním programu (7 v ISCED), ten následně zpravidla trvá 1-3 roky. Jako bakaland se někdy označuje student bakalářského studijního programu, příp. student pracující na své bakalářské práci. Bakalářské studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou (státnice), jejíž součástí většinou bývá i obhajoba bakalářské (diplomové) práce.Obecně je bakalářský titul základním vysokoškolským titulem – vysokoškolskou kvalifikací – udělovanou de facto po celém světě.", "question": "Jaká je zkratka bakalářského titulu?", "answers": ["Bc."]}
{"title": "Ostravice (řeka)", "context": "Ostravice (polsky Ostrawica, německy Ostrawitza) je řeka v okresech Frýdek-Místek a Ostrava-město v Moravskoslezském kraji. Délka toku činí 65,1 km. Plocha povodí měří 827,4 km2. Její tok tvoří zčásti historickou zemskou hranici Moravy a Slezska, zčásti tato hranice podél jejího toku mírně osciluje. Řeka získala název podle svého prudkého (ostrého) toku.[zdroj? ] Řeka vzniká soutokem Černé a Bílé Ostravice u obce Staré Hamry v Moravskoslezských Beskydech. Černá Ostravice pramení na jižním svahu Smrkoviny, která leží západně od osady Bílý Kříž, Bílá Ostravice pramení na úbočí vrcholku Čarták, který leží západně od Bumbálky. Na horním toku řeky leží přehradní nádrž Šance. U stejnojmenné obce Ostravice se nachází zajímavý chráněný přírodní útvar - peřeje. Dále protéká Frýdlantem nad Ostravicí, Paskovem, Frýdkem-Místkem a Ostravou. Tam se vlévá jako pravostranný přítok do řeky Odry. Od soutoku Bílé a Černé Ostravice, (levý/pravý), nejvýznamnější tučně do přehrady Šance Červík (L) Velký potok (L) Jamník (P) Poledňana (L) Řečice. (P) do řeky Ostravice Mazák (P) Bučací potok (L) Sepetný (P) Řasník se Stříbrníkem (L) Čeladenka (L) Bílý potok (P) Frýdlantská Ondřejnice. (L) Satina (P) Sibudov (P) Lubenec (P) Bystrý potok (P) Baštice (P) Morávka (P) Podšajarka (P) Ostravická Datyňka (P) Olešná (L) Lučina (P) Hlásné profily:", "question": "Jaká je délka Ostravice?", "answers": ["65,1 km"]}
{"title": "Redundance", "context": "Redundance (z lat. redundare, přetékat, přebývat) znamená informační nebo funkční nadbytek, například větší množství informace, prvků nebo zařízení, než je nezbytné. Odtud dvojí odlišné užití slova: Redundance jako zbytečnost, plýtvání slovy a prostředky. Redundantní je příslovečné \"páté kolo u vozu\". V jazyce, v komunikaci, v informatice i v technice je však redundance důležitá jako prostředek ke zvyšování spolehlivosti a odolnosti proti chybám. == Redundance v jazyce == Jazyk sám je z informatického hlediska silně redundantní, protože ne všechny kombinace hlásek a písmen dávají v daném jazyce smysl. Ale jen díky tomu může čtenář rozeznat překlepy, tiskové chyby a podobně. Automatické jazykové korektory využívají právě této \"přirozené\" redundance. Naopak telefonní čísla mají redundanci daleko menší a při chybě se uživatel často dovolá jinému účastníkovi než chtěl. Při hlasové komunikaci a za ztížených podmínek nebo u obtížných slov, zkratek atd. se redundance uměle zvyšuje hláskováním: slovo \"pac\" se hláskuje jako \"pé-á-cé\" nebo \"Petr – Adam – Cyril\". To je zvlášť obvyklé v angličtině (spelling), kde se výslovnost často velmi odchyluje od psané formy. Kromě toho se redundance záměrně využívá v rétorice: opakovaná slova a myšlenky si posluchač lépe zapamatuje, v básních se myšlenka často opakuje jinými slovy (hendiadys, paralelismus). == V informatice == Zejména zápisy čísel, kódů a programů mají velmi nízkou redundanci, která se často plánovitě zvyšuje například paritou, kontrolní číslicí nebo kontrolním součtem, které umožňují aspoň odhalení části chyb.", "question": "Znamená redundance nedostatek informací?", "answers": ["Redundance (z lat. redundare, přetékat, přebývat) znamená informační nebo funkční nadbytek, například větší množství informace, prvků nebo zařízení, než je nezbytné."]}
{"title": "Tenochtitlán", "context": "Proto zahájil Moctezuma vojenská tažení směrem na jih, aby si podmanil tamější městské státy a mohl jim uložit daně. Kdo nastoupil v roce 1469 po smrti Moctezumy I. na trůn Tenochtitlánu, není jisté. Zdá se ale, že v roce 1471 po dlouhých jednáních nastala shoda na Axayacatlovi, jednom z vnuků Itzcóatla. Definitivně podmanil v roce 1473 sousední město Tlatelolco, které se stálo více stávalo součástí Tenochtitlánu, a při španělském dobytí Mexika již bylo plně součástí Tenochtitlánu. S dobytím města získali Aztékové také kontrolu na důležitým obchodním střediskem v údolí Mexika. Pod vedením Axayacatlova bratra Tízoce se začalo s rozsáhlým rozšířením chrámu Templo Mayor, který byl centrálním chrámem města a byl zasvěcen bohům Tlalocovi a Huitzilopochtliovi. Při slavnostním zasvěcení, které bylo uskutečněno za příštího krále Auítzotla, bylo v době čtyř dnů pravděpodobně obětováno bohům až dvacet tisíc lidí. Auítzotlovi se podařilo mimo jiné podmanění vzdálené provincie Xoconochco poblíž dnešních hranic Mexika a Guatemaly. Při pokusu vybudovat další akvadukt do města z jezera jihovýchodně od Tenochtitlánu bylo aztécké hlavní mělo zaplaveno a z větší části zničeno. Vybudování vodovodu museli obyvatelé vzdát a samotný Tenochtitlán bylo nutno prakticky postavit znovu. V roce 1502 se stal králem Aztéků Montezuma II. Podnikl vojenská tažení jak na sever, tak i tak i na jih do provincie Oaxaca, aby posílil hospodářskou pozici Tenochtitlánu. Nový vládce také vědomě zvětšil propast mezi šlechtou a lidem, protože propustil mnoho nešlechticů ze státních služeb. Známý je ale Moctezuma II. především svou rolí při dobytí Mexika Španěly. Dopustil, že se v roce 1519 mohli Španělé v Tenochtitlánu usadit, a nechal si jimi dostat do postavení loutkového vládce. Při rebelii, během které byl Moctezuma II. zabit, byli Španělé spolu se svými tlaxcaltekskými spojenci vyhnáni za cenu velkých ztrát z města, ale za několik měsíců se vrátili s posilami z vlasti. Mnoho obyvatel města zemřelo během obléhání Tenochtitlánu hlady a na zavlečené choroby. Pomocí lodí a děl přerušili španělští dobyvatelé zásobování města kanoemi. Při frontálním útoku na hráze vtáhli obránci města Španěly do trpkých bojů o každý dům. Dobyvatelé poté zbořili všechny domy v Tenochtitlánu a dne 13. srpna 1521 zlomili s konečnou platností odpor Tlatelolca. Poslední král Cuauhtémoc byl na útěku chycen v kanoi a vzat do zajetí. Po svém vítězství dovolil Hernán Cortés obyvatelům města volný odchod. Brzy po dobytí města se začalo s opravou ulic a bylo obnoveno zásobování vodou.", "question": "Ve kterém roce se králem Aztéků stal Montezuma II?", "answers": ["1502"]}
{"title": "Tanzanie", "context": "Během této doby se Zanzibar stal centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží a přes ostrov prošlo ročně až 50 000 otroků.Britové se se zanzibarským sultánem snažili uzavírat dohody, ale v 80. letech 19. století o oblast projevili zájem Němci. V roce 1885 se pobřežní oblast stala protektorátem německé říše, tzv. Německá východní Afrika. Britové získali Zanzibar v roce 1891 výměnou za jiné území. Během 1. světové války došlo z obou stran k odlivu surovin včetně lidských zdrojů do válčící Evropy. Po válce připadlo území Německé východní Afriky pod názvem Tanganika Velké Británii. Po druhé světové válce náleželo území OSN, správu vykonávala Velká Británie. V roce 1954 vznikl Tanganický africký národní svaz (TANU). 3. prosince 1961 byla vyhlášena nezávislost Tanganiky. V roce 1964 došlo ke spojení Tanganiky a Zanzibarské lidové republiky a vznikla Tanzanie. Zanzibarský sultán byl svržen a při revoluci byly povražděny tisíce Indů a Arabů. == Geografie == Z půd převládají červenohnědé půdy savan.", "question": "Jaký stát je na východním pobřeží střední Afriky?", "answers": ["Tanzanie"]}
{"title": "Fénické písmo", "context": "Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích. Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva. Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo staroaramejské písmo, které je zase předkem kvadrátního. aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo, indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná, starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské.", "question": "Kdy se vyvinulo fénické písmo?", "answers": ["někdy v 14. - 11. století př. n. l."]}
{"title": "Asie", "context": "(Viz též Hranice Evropy) Nejzazší body asijské pevniny: Sever: Čeljuskinův mys (77° 44' s. š.) na poloostrově Tajmyr v Rusku Východ: Děžňovův mys (169° 40' z. d.) na poloostrově Čukotka v Rusku Jih: Mys Buru (1° 25' s. š.) na Malajském poloostrově Západ: Mys Baba (26° 3' v. d.) v Turecku jižně od DardanelVzhledem k pozemnímu spojení Asie s Evropou i Afrikou se někdy rozcházejí názory na to, kudy vést hranici mezi těmito kontinenty. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze hranice mezi Evropou a Asií vede z Bajdarackého zálivu po východním úpatí Uralu (Ural leží celý v Evropě), dále po řece Embě, po pobřeží Kaspického moře a Kumomanyčskou sníženinou na sever od Kavkazu (Kavkaz leží už celý v Asii) do Azovského moře. Dale k jihozápadu oba světadíly odděluje Černé moře, průliv Bospor, Marmarské moře a průliv Dardanely. Do obou světadílů zasahuje území Ruska, Kazachstánu a Turecka. Od Afriky je Asie oddělena Suezským průplavem. Sinajský poloostrov už tedy leží v Asii a Egypt tak zasahuje částí území do Afriky a částí do Asie. Dále na jih oba světadíly odděluje Rudé moře. Ani hranici s Austrálií a Oceánií není snadné stanovit. Australská pevnina se sice asijské nedotýká, ale mezi nimi leží velké množství ostrovů, u nichž není vždy jasné, ke kterému světadílu je přiřadit. Ostrov Nová Guinea se obvykle řadí k Oceánii, což znamená, že území Indonésie zasahuje do obou světadílů. Zoogeografové pracují s tzv. Wallaceovou linií, která odděluje ekosystémy považované za čistě asijské od smíšených asijsko-australských. Nejjasněji vymezená je hranice Asie a Severní Ameriky. Ty jsou odděleny 88 km širokou Beringovou úžinou v místech, kde se k sobě blíží asijská Čukotka a americká Aljaška.", "question": "Jak se nazývá největší a nejlidnatější světadíl?", "answers": ["Asie"]}
{"title": "Kolibříkovití", "context": "Kolibříci, kteří tvoří samostatnou čeleď kolibříkovití (Trochilidae), jsou malí, často velmi nápadně zbarvení ptáci. Proto se jim také někdy říká \"létající drahokamy\". Jde o endemické živočichy, kteří se vyskytují jen na americkém kontinentě. (V Česku a střední Evropě může být tento ptačí druh snadno zaměněn za dlouhozobku, což je ovšem motýl z čeledi lišajovitých.) Kolibříci jsou velmi zdatnými letci. Za sekundu mohou mávnout křídly 12× až 90× (v závislosti na druhu), díky čemuž se mohou ve vzduchu doslova zastavit na místě. Dokážou také vyvinout rychlost větší než 15 m/s (54 km/h), a jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku. V současné době rozeznáváme zhruba 325–340 druhů (v závislosti na taxonomickém zařazení). Kolibříci jsou ve velikosti viditelně odlišní, nejmenší zástupce celé čeledi, kalypta nejmenší, je zároveň i nejmenším ptákem světa, největším zástupcem je naopak kolibřík velký. Většinou se jedná o nápadně zbarvené, štíhlé ptáky s malými končetinami. S výjimkou hmyzu mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech živočišných druhů. Důvodem je zejména velmi rychlý a pro tělo značně vytížující tlukot křídel. Za minutu přitom jeho srdce vykoná až 1260 tepů, v noci, kdy je jeho metabolismus značně zpomalen, jeho výkon může klesnout až na 50–180 tepů/min. Živí se zejména nektarem rostlin, k čemuž jim napomáhá jejich dlouhý zobák, který je často u různých druhů odlišný a specializovaný pro určitý druh květu. V potravě přitom zcela odmítá nektar s nižším zastoupením cukrů než 10 %. Kvůli tomu, že je nektar málo výživný, požírá také drobný hmyz a jiné bezobratlé živočichy, zvláště pak v období rozmnožování. Létáním a hledáním potravy tráví kolibříci pouze 10–15 % dne, zbývajících 75–80 % zaujímá odpočinek. I přesto však musí denně pozřít značně větší množství potravy, než je jeho celková hmotnost a musí tak denně navštívit stovky květů. V období rozmnožování se samec nijak nepodílí na inkubaci vajec, ani na krmení mláďat. Většina druhů si staví malé, velmi dobře maskované hnízdo, které buduje na větvích stromů nebo keřů. Velikost hnízda je značně odlišná, nejmenší přitom mohou dosahovat velikosti jedné poloviny skořápky vlašského ořechu.", "question": "Na jakém kontitnentě žijí kolibříci?", "answers": ["na americkém"]}
{"title": "Empire State Building", "context": "Empire State Building je 102 patrová budova postavená ve stylu art deco, nacházející se v New Yorku v USA na křižovatce Páté Avenue a West 34th Street. Po jejím dokončení v roce 1931 se stala na více než 40 let nejvyšší budovou světa, v roce 1972 ji překonala severní věž Světového obchodního centra. Po zřícení budov při teroristických útocích 11. září 2001 se Empire State Building stala nejvyšší budovou New Yorku a třetí nejvyšší v USA (hned po Willis Tower a Trump International Hotel and Tower). Roku 2013 však byla dostavěna náhrada za \"dvojčata\", nové světové obchodní centrum nazvané One World Trade Center, které svou výškou Empire State Building opět překonalo. V roce 1986 se budova zařadila na seznam národních kulturních památek. Budova je vlastněna a řízena společností W & H Properties. Je neodmyslitelnou součástí města, podobně jako Eiffelova věž patří k Paříži. Empire State Building navrhl William F. Lamb z architektonické firmy Shreve, Lamb a Harmon, stavební výkresy byly navrženy za pouhé dva týdny, byly ovšem inspirovány předchozími plány pro Reynolds Building ve Winston-Salem v Severní Karolíně a Carew Tower v Cincinnati, stát Ohio. Původní návrh značil pouze 80patrovou budovu, ale poté co se navýšila plánovaná výška Chrysler Building, byla podstatně zvednuta i výška Empire State Building. Generální dodavatelé byli Starrett Brothers and Eken (Starrettovi bratři a Eken) a projekt financovali především John J. Raskob a Pierre S. du Pont. Stavební firmě předsedal Alfred E. Smith, bývalý guvernér státu New York. Společnost James Farley's General Builders Supply Corporation dodala stavební materiály. Pozemky byly koupeny od Williama Waldorfa Astora. Ten na daném místě předtím postavil původní hotel Waldorf Astoria, který musel být zbourán. První výkopové práce začaly 22. ledna 1930, stavba základů budovy začala symbolicky 17. března, na Den svatého Patrika, patrona New Yorku, před davem 5 tisíc lidí. Na stavbě pracovalo asi 3400 zaměstnanců, převážně přistěhovalců z Evropy. Podle oficiální zprávy zemřelo během stavby 5 pracovníků. Všichni zemřeli následkem pádu z výšky, protože tehdy pracovali bez lanového zajištění. Stavební tempo bylo obrovské, v průměru bylo postaveno 4 a půl patra za jeden týden. Budova byla slavnostně otevřena 1. května 1931, tehdejší prezident Herbert Hoover pouhým stisknutím tlačítka rozsvítil osvětlení mrakodrapu přímo z Washingtonu, vzdáleného od New Yorku asi 430 km. V době otevření probíhala Velká hospodářská krize, kvůli které nebyla pronajata velká část kancelářských prostor. Nízké poptávce po kancelářích také napomohl fakt, že budova byla tehdy postavena na nepříliš vhodném místě, poměrně daleko od dopravního spojení.", "question": "Kdo navrhl budovu Empire State Building?", "answers": ["William F. Lamb"]}
{"title": "Rorýs obecný", "context": "Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus – z řeckého apous = bez nohou). Živí se létajícím hmyzem. Na území České republiky přilétá na rozhraní dubna a května, do zimovišť odlétá na přelomu července a srpna. Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách (jeho hnízdiště ohrožuje současný trend zateplování budov). Hnízdí v rozmezí od května do července jednou ročně, Samička snáší 2 - 3 vejce, na kterých sedí sama, zatímco sameček ji krmí. Po 18 až 21 dnech se vylíhnou mláďata. Ve stáří 35 až 42 dnů opouštějí mláďata hnízdo. V případě nepříznivého počasí dokáží mláďata snížit teplotu těla a zpomalit tak svůj růst, díky čemuž dokáží přežít i jedno- až dvoutýdenní nedostatek potravy. Dospělí ptáci mají vzhledem ke svým výborným manévrovacím schopnostem v letu jen malé množství predátorů, mezi které patří zejména ostříž lesní (Falco subbuteo) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Mláďata jsou v nepřístupných hnízdech obvykle dobře chráněna, ohrozit je dokáže např. poštolka obecná (Falco tinnunculus). Česká společnost ornitologická – Pták roku 2004 Tito ptáci vydrží extrémně dlouho létat bez přistání. Již v roce 1970 švédští biologové předvídali dobu několik měsíců letu. V roce 2015 vyhodnocením \"mikrobatůžku\" s několika funkcemi, byl zaznamenán let v délce 10 měsíců. Tento pták je tedy zřejmě rekordmanem v délce pobytu mimo pevnou zemi.", "question": "Byl rorýs obecný vybrán za ptáka roku 2004?", "answers": ["Česká společnost ornitologická – Pták roku 2004"]}
{"title": "Nordkalottleden", "context": "Nordkalottleden (švédsky; česky Cesta Severní Kalotou, švédsky Nordkalottleden, norsky: Nordkalottruta, finsky: Kalottireitti) je značená turistická stezka v polární oblasti v severských zemích, v oblasti Severní Kalota. Cesta má celkovou délku 800 km a leží podél hranice Norska, Švédska a Finska. Začíná v Kautokeino v severním Norsku a končí na jihu ve vesnici Sulitjelma (Norsko) nebo případně v osadě Kvikkjokk (Švédsko). Z 800 km cesty leží 380 km v Norsku, 350 km ve Švédsku a 70 km ve Finsku. Stezka celkem patnáctkrát překračuje hranici. V roce 1977 se začalo s plánováním turistické stezky na severu. Byly do ní zahrnuty stávající cesty a byla doplněna novými cestami. Do cesty byly zařazeny části cesty švédských stezek Padjelantaleden a Kungsleden, dále norské stezky Nordlandsruta a cesty staré hranice u Tromso. Tyto plány byly dokončeny v roce 1989 a Nordkalottleden byla slavnostně otevřena v roce 1993 na místě zvaném švédsky Treriksröset (Mohyla třech zemí) aneb na trojmezí Norska, Švédska a Finska. Cesta prochází národním parkem Ø Dividal, národním parkem Reisa, národním parkem Rohkunborri, národním parkem Abisko a národním parkem Padjelanta . Tam, kde byla cesta Nordkalottleden nově vytvořena, je řídce a částečně stále viditelně značena kamennými mužiky a barvou. Protože jsou značky řídké, tak je zásadní mít s sebou na cestě kvalitní mapu. Často, zejména na začátku léta, je také cesta zaplavena, takže je nezbytné dělat zacházky od původní trasy. V některých místech se musí brodit řeky a potoky, protože částečně chybí mosty. Ve většině úseků jsou ve vzdálenostech 10-20 kilometrů postaveny chaty a další přístřešky na přenocování. Chaty jsou většinou vybavené zařízením na vaření, postelemi a palivovým dřívím. V chatách se obvykle vyžaduje poplatek za přespání. Očekává se, že všichni turisté berou na vědomí právo veřejné přístupnosti krajiny a že se obecně budou šetrně chovat k přírodě a životnímu prostředí. == Další zajímavá místa na stezce == Kautokeino (Norsko) vodopád Pihtsusköngäs (Finsko) vesnice Kilpisjärvi (Finsko) Přírodní rezervace Malla (Finsko) Innset (Norsko) Abisko (Švédsko) Skjomdalen (Norsko) Nikkaluokta (Švédsko) Ritsem (Švédsko) Sulitjelma (Norsko) Kvikkjokk (Švédsko) == Reference == V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nordkalottruta na anglické Wikipedii a Nordkalottleden na německé Wikipedii.", "question": "Proč je zásadní mít s sebou na cestě kvalitní mapu?", "answers": ["Protože jsou značky řídké"]}
{"title": "Łaziska (Slezské vojvodství)", "context": "Administrativně spadá pod gminu Godów. Vesnice má 1689 obyvatel a leží u hranic s Českou republikou. Ve vesnici se nachází dřevěný kostel všech svatých z roku 1467. Je zde také pěší hraniční přechod Łaziska - Věřňovice. == Externí odkazy == Łaziska na wikimapia", "question": "Ve vesnici se nachází jaký kostel?", "answers": ["dřevěný"]}
{"title": "Don", "context": "Celkový odtok bez započtení vody na zavlažování představoval 29,5 km3, což odpovídalo průměrnému průtoku 935 m3/s. Ten se po postavení Cimljanské přehrady zmenšil o cca 200 - 250 m3/s. Na horním toku řeka zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá v polovině dubna. Na dolním toku zamrzá v první třetině prosince a rozmrzá v poslední třetině března. Běžně se však ledy lámou i několikrát během zimy. Každý rok řeka odnese až 14 Mt pevných částic a 6,2 Mt rozpuštěných minerálních látek. Nízký sklon na dolním toku je příčinou velmi pomalého toku, což dalo za vznik pojmenování \"Tichý Don\". == Využití == Vodní doprava je možná od ústí k městu Liski v délce 1355 km a na jaře až do vesnice Chlevnoje ještě dalších 235 km. Důležitými přístavy jsou Liski, Kalač na Donu, Volgodonsk (na Cimljanské přehradě), Rostov na Donu, Azov. S Volhou je řeka spojena Volžsko-donským kanálem, který je dlouhý 105 km a díky němu je řeka spojena s Baltským, Bílým a Kaspickým mořem. === Po řece se převáží === proti proudu – obilí, uhlí, kovy, cement, ropné produkty, průmyslové a obchodní zboží, stavební materiály, po proudu – stavební materiály, sůl, vsázka, ruda, hnojiva, průmyslové a obchodní zboží, směrem na Volhu – uhlí, obilí, stavební materiály, směrem od Volhy – dřevo, sůl, kovová vsázka, ruda, hnojiva.Na řece je rozvinuté rybářství. Průmyslově se zpracovávají candáti, cejni, kapři, ostruchy, placky, jeseter ruský a hvězdnatý (především na dolním toku a v ústí). == Historie == Už v 1. tisíciletí př. n. l. byla řeka důležitou dopravní cestou mezi centrálními oblastmi současného Ruska včetně Povolží a pobřežím Azovské moře. Ve 4. až 3. století př. n. l. vznikla v ústí řeky řecká kolonie Tanaï. Po řece probíhal obchod s antickými koloniemi na Krymu a na Tamanském poloostrově. Na začátku 1. tisíciletí územím dolního toku procházela cesta kudy pronikaly hordy Hunů a Bulharů, po jejichž ústupu bylo území osídleno Východními Slovany. V 7. až 9. století obydleli dolní a střední tok Chazarové.", "question": "Jaká řeka protéká v Tulské, v Lipecké, ve Voroněžské, ve Volgogradské a v Rostovské oblasti v Rusku?", "answers": ["Don"]}
{"title": "Pohraničí", "context": "Pohraničí (pohraniční území, pohraniční oblasti) je území nacházející se podél nebo blíže státních hranic. Pohraničí nezahrnuje území sousedního státu. Příhraničí je oblast ležící při hranici se sousedním státem a zahrnuje i pohraniční území sousedního státu. Geograf Peter Haggett nepřímo definuje příhraniční region tvrzením, že \"každá hranice vytváří kolem sebe zónu tlaku\", s tím, že se tato zóna tlaku vzdáleností od hranic zeslabuje. Zatímco hraniční linie je jednoznačně definována jako lineární oddělení dvou státních územních celků, jako příhraniční okrajové území je označována oblast územně blízká hraniční linii. Definice této oblasti závisí nejen na specifičnosti místních podmínek. Pro každé pohraničí, ale také různá historická období, ji totiž lze definovat individuálně. James Anderson a Liam O'Dowd poukázali na výjimečnou rozrůzněnost hraničních regionů a úloh hranic konstatováním, že \"každá státní hranice a každý pohraniční region jsou unikátní\". Vzhledem k uznávané a nepopiratelné svázanosti hranic a příhraničních oblastí s příslušnými celky (na státní či regionální úrovni) Martin Hampl toto tvrzení zobecnil také na unikátnost všech geografických jevů.V důsledku předlistopadových zkušeností je v české geografické obci pojem \"pohraniční. \" často vnímán jako termín pro oblast jednostranně rozloženou podél státní hranice.Naopak polský geograf Krystian Heffner (v Česku např. geografové Milan Jeřábek a Jaroslav Dokoupil) jako výraz etapy přechodu od periferních k integrujícím se regionům vnímá pod pojmem \"pohraniční\" oblast rozloženou po obou stranách hranice a \"příhraniční\" oblast podél jedné strany hranice.Opak pohraničí se nazývá vnitrozemí. Hraniční regiony často trpí historickými důsledky své periferní polohy, nedostatečnou integrací do převládajících struktur (zejména státních) a z toho vyplývající izolací. Přeshraniční spolupráce v Evropě má pomoci tyto nevýhody vyrovnávat a zlepšovat životní podmínky obyvatel v příhraničních regionech.", "question": "Zahrnuje pohraničí území sousedního státu?", "answers": ["Pohraničí nezahrnuje území sousedního státu."]}
{"title": "Kakaduovití", "context": "Do čeledě kakaduovití jsou řazeni papoušci obývající Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny, jejichž typickým znakem je chocholka na hlavě. Nejmenším zástupcem je korela chocholatá, největší kakadu je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg. Všichni kakaduovití kromě korely jsou zapsáni v příloze CITES, většina je chráněna, některé druhy jsou na pokraji vyhubení nebo zranitelní. Jediná skupina papoušků, která vyměnila pestré barvy za bílou, růžovou a černou aniž by ztratili své kouzlo. Všichni kakaduové mají krásnou ozdobu hlavy - pohyblivou chocholku, podle jejichž pohybů se dá rozpoznat nálada jedince. Žijí ze všech papoušků nejdéle, kakadu žlutočečelatý se dožívá až 119 let. Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění. Čeleď kakaduovití se rozpadá na dvě podčeledi - kakaduové (Cacatuinae) a korely (Nymphicinae) : rod: Callocephalon kakadu přilbový (Callocephalon fimbriatum) rod: Probosciger kakadu arový (Probosciger aterrimus) rod: Eolophus. kakadu růžový (Eolophus roseicapillus) rod: Cacatua kakadu žlutolící (Cacatua sulphurea) kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica) kakadu molucký (Cacatua moluccensis) kakadu bílý (Cacatua alba. ) kakadu filipínský (Cacatua haematuropygia) kakadu Goffinův (Cacatua goffini) kakadu naholící (Cacatua sanguinea) kakadu šalamounský (Cacatua dukorps) kakadu tenkozobý (Cacatua tenuirostris) kakadu inka (Cacatua leadbeateri) rod: Calyptorhynchus kakadu černý (Calyptorhynchus funereus) kakadu havraní (Calyptorhynchus magnificus) kakadu hnědohlavý (Calyptorhynchus lathami) kakadu palmový (\"Probosciger aterrimus\") Jediným zástupcem je korela chocholatá. Je to běžný, travními semeny živící se pták, žijící po celé Austrálii. Je to také populární klecový pták. rod: Nymphicus korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) Obrázky, zvuky či videa k tématu Kakaduovití ve Wikimedia Commons City Parrots kakaduovití na Biolibu", "question": "Který kakadu je největší?", "answers": ["arový"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Texty převážně rozebírají nihilistický náhled na svět, anebo se zabývají společenskými problémy, využívajíc při tom drsný, neslušný jazyk. Charakterizovali jej slovními spojeními jako \"zkažená městská muzika\" či \"bělošský bratranec rapu\". Thrash zpopularizovala tzv. \"Velká thrashová čtyřka\": Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer. Kreator, Sodom a Destruction, tři německé kapely, nejvíce přispěly k tomu, že se tenhle styl dostal do Evropy. Neméně důležité byly také kapely Testament ze San Franciska, Exodus z New Jersey a brazilská Sepultura. Třebaže thrash pochází z undergroundu (a v prvních deseti letech byl více-méně jen undergroundovým fenoménem), některým skupinám se podařilo získat rovněž komerční publikum. Metallice se roku 1986 podařilo dostat mezi 40 nejlepších alb v hitparádě Billboard s albem Master of Puppets a dva roky nato s albem ...And Justice for All dobyla šesté místo; alba kapel Megadeth a Anthrax měli rovněž alba na vrcholu žebříčku. Slayer si sice nevydobyli takovou popularitu jako zbytek Velké čtyřky, no navzdory tomu vydali jeden ze směrodajných alb žánru: časopis Kerrang! označil album Reign in Blood (1986) za \"nejtvrdší album všech časů.\" Dvě desetiletí nato jej zas magazín Metal Hammer vyhlásil za nejlepší album za posledních dvacet let. Slayer si získal, na svou škodu, posluchačstvo z radů krajně pravicových skinheadů, poněvadž se ve svých textech zabývá násilím a nacizmem.", "question": "Jaké kapely patří do tzv. Velké trashové čtyřky?", "answers": ["Anthrax, Megadeth, Metallica a Slayer"]}
{"title": "Československo", "context": "Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval (s krátkou přestávkou během druhé světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska (jihovýchodní část Slezska), Slovenska a do roku 1939 i Podkarpatské Rusi (\"Horní Uhry\"). Československo zaniklo k 31. prosinci 1992 rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku od 1. ledna 1993. Podrobnější informace naleznete v článku Název Československa. Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiálním název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika. Za druhé republiky (1938-1939) byl používán název Česko-Slovenská republika. Po válce bylo opět užíváno názvu Československá republika až do roku 1960. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí Komunistické strany Československa název státu změněn na Československá socialistická republika. V preambuli ústavy se nový název zdůvodňoval vítězstvím socialismu v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin - komunismu. Spolu s názvem byl změněn také státní znak. Po pádu režimu v roce 1989 byl název státu změněn na Československá federativní republika. Po vleklých sporech byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) Česká a Slovenská Federativní Republika, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992.", "question": "Od kdy existoval stát Československo?", "answers": ["od 28. října 1918"]}
{"title": "Černobyl", "context": "Město je neslavně proslulé havárií jaderné elektrárny v roce 1986, rozsahem následků nejhorší v dějinách jaderné energetiky. Historie města sahá do roku 1193. Před kozáckými válkami zde byl důležitý komunikační uzel a středisko obchodu. V 19. století zde převažovalo židovské obyvatelstvo (tehdy byl Černobyl také jedním z center chasidismu). V sedmdesátých letech 20. století byla severozápadně od města budována jaderná elektrárna a pro její zaměstnance nové město Pripjať. Po havárii roku 1986 byl Černobyl evakuován, po postupné dekontaminaci se stal částečně obyvatelný. Podrobnější informace naleznete v článcích Černobylská jaderná elektrárna a Černobylská havárie. Roku 1977 byl 18 kilometrů severně od města dobudován 1. reaktor jaderné elektrárny Černobyl. V sobotu 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na jejím 4. reaktorovém bloku k dosud největší zaznamenané havárii jaderné elektrárny. Výbuch způsobil uvolnění velkého množství radioaktivních částic. Okolo 130 000 lidí z blízkého okolí bylo evakuováno. Evakuace však proběhla až několik desítek hodin po havárii. Obyvatelům také dlouho nebylo řečeno, co se vlastně děje, a tak většina z nich ani nevěděla, že jsou během evakuace velmi silně ozařováni. A to stejně tak jako armáda a všichni ostatní, kdo pomáhali odstraňovat, nebo aspoň zmírňovat, následky této havárie. Ačkoliv je celá oblast stále radioaktivní a město oficiálně opuštěné, okolo sedmi set zejména starých lidí se přes nebezpečí rozhodlo vrátit do svého města.", "question": "V kolik hodin došlo k největší zaznamenané havárii Jaderné elektrárny Černobyl?", "answers": ["1 hodinu 23 minut"]}
{"title": "Vlk obecný", "context": "Vlci jsou převážně monogamní a jednotlivé páry spolu zůstávají až do smrti jednoho z partnerů. Poté si hledají jiného. V zajetí nebo v oblastech s vyšší hustotou populace se může vyskytnout polygamie. Samice zabřezávají ve volné přírodě obvykle po dosažení věku dvou let, v zajetí to může být podstatně méně. Mají pak jeden vrh do roka. Na rozdíl od kojotů jsou produktivní až do smrti. Doba páření probíhá typicky koncem zimy. V té době dochází obvykle k dočasnému rozpuštění smečky. V období březosti, které trvá 62–75 dní, se samice většinou zdržují v okolí doupěte. Vrhají nejčastěji 5–6 vlčat. Mláďata se rodí hluchá a slepá, váží 0,3–0,5 kg a smysly získávají po 9–12 dnech. Po třech týdnech poprvé opouštějí doupata. Samice do té doby zůstávají u nich a o přísun potravy se jim starají samci. Po 1,5 měsíci už jsou vlčata dostatečně rychlá a obratná, aby dokázala uniknout například před člověkem. == Potrava == Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně. V případě, že není k dispozici dostatek velkých býložravců, vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná. Loví srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné plazy. Na některých místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Zabíjejí i konkurenční menší predátory – lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy, šakaly. Je-li nouze nepohrdnou ani hmyzem a mršinami. Občas doplní svou stravu i ovocem, například hroznovým vínem nebo jablky. V jídle jsou velmi přizpůsobiví a v lovu vynalézaví. Pokud mají šanci, tak zabíjejí i lidmi chovaný dobytek. To je jeden z důvodů, proč jsou tradičně obávaní a po staletí byli nenávidění. Vlk může najednou sníst zřejmě až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 1,5–2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by je to nějak oslabilo a omezilo jejich aktivitu. == Konkurenti a nepřátelé == Vlci dominují nad ostatními psovitými šelmami, kdekoli se vyskytují. Snaží se je likvidovat jako konkurenci, ale málokdy je následně požírají jako potravu. Vlci pronásledují lišky (ty jediné občas i žerou), šakaly, kojoty a psíky mývalovité. V Asii se občas střetávají s dhouly – ryšavými psy.", "question": "Čím se nejčastěji živí Vlk obecný?", "answers": ["jeleny, losy a severoamerickými soby karibu"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952. Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby. Základem této smlouvy byl tzv. Schumanův plán, který 9. května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman. V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv. Římské smlouvy, kterými s platností od 1. ledna 1958 vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnosti ESUO, byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích.", "question": "Jaká cena byla udělena Evropské unii v roce 2012 za úspěšný boj o demokracii a lidská práva?", "answers": ["Nobelova cena za mír"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval film Návrat idiota?", "answers": ["Saši Gedeona"]}
{"title": "Adéla ještě nevečeřela", "context": "Adéla ještě nevečeřela je česká filmová komedie natočená v roce 1977 ve Filmovém studiu Barrandov Oldřichem Lipským jako parodie na filmy o neohrožených detektivech a jejich všehoschopných protivnících. V roce 1980 obdržela cenu Saturn pro nejlepší zahraniční film. Děj se odehrává v Praze na počátku 20. století, v době rozmanitých technických novinek a rozvoje nových detektivních metod. Hlavní hrdina – americký detektiv Nick Carter (Michal Dočolomanský) se s pomocí českého komisaře Ledviny (Rudolf Hrušínský) snaží vyšetřit záhadné zmizení psa z uzavřeného pokoje. Ze zmizení pejska je podezřelá masožravá rostlina – Adéla, kterou mohl vypěstovat jedině zločinec zvaný Zahradník (Miloš Kopecký), který však má být již nebožtíkem. Podaří se ho dopadnout? Na hudbu Ondřeje Brouska vznikl podle filmu muzikál, který je uváděn pražským Divadlem Broadway od října 2008. Recesistické divadelní zpracování filmu bylo dvakrát uvedeno v listopadu 2010 v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově v nastudování místního spolku Proradost.", "question": "Kdo režíroval film Adéla ještě nevečeřela?", "answers": ["Oldřichem Lipským"]}
{"title": "Smrt stopařek", "context": "Smrt stopařek je český kriminální film režiséra Jindřicha Poláka natočený v roce 1979 podle skutečné události. Řidič náklaďáku (Marek Perepeczko) má agresivní sklony. Když jednou vezme dvě mladé stopařky (Jana Nagyová a Dagmar Patrasová), zaveze je do lesa, kde se je snaží znásilnit. Během pokusu však jednu z nich nechtěně zabije. Je tedy nucen odstranit i druhou jako nežádoucího svědka. Ačkoliv stopy po tomto hrůzném činu s chybami zamaskuje, jsou vyšetřovatelé případu úspěšní a po krátkém pátrání jej s přispěním okolí odhalí. Ve verzi uvedené televizí v roce 2008 chybí scéna s odhaleným prsem, která ve verzi filmu vysílané v roce 1987 byla.[zdroj? ] Smrt stopařek – na stránkách Cfn.cz Vrah stopárok (Najväčšie kriminálne prípady Slovenska) Smrt stopařek - filmová místa na Filmová místa.cz", "question": "Ve kterém roce natočil Jindřich Polák film Smrt stopařek?", "answers": ["1979"]}
{"title": "Elbait", "context": "Barevnost zahrnuje téměř jakoukoliv barvu vzhledem k skvělé chemické mísitelnosti mezi jednotlivými odrůdami. == Vznik == Vznik elbaitu je striktně vázán na lithium bohaté granitické pegmatity, často v asociaci s minerály jako je lepidolit a albit. Může se vyskytovat také v rozsypech. == Vlastnosti == Krystaly elbaitu jsou nejčastěji trojboké nebo šestiboké podélně rýhované sloupce, ukončené plochou spodovou nebo častěji plochami nízkých pyramid. U oboustranně ukončených krystalů bývá každý konec krystalu jinak ukončen, čímž se projevuje strukturní polarita elbaitu. Nejen u elbaitu, ale i u turmalínů se vyskytuje piezoelektrický efekt. Je-li krystal zahříván nebo podroben tření či tlaku, elektricky se nabíjí a jeho konce začnou přitahovat jemné částečky z okolí. Jeden konec se nabíjí kladně a druhý záporně. Díky výborné chemické mísitelnosti s ostatními odrůdami se setkáváme také se zonálností elbaitu. Často se tak může stát, že střed krystalu má jinou barvu než jeho zevnějšek nebo se může lišit vrchní a spodní část krystalu. Kombinace těchto zonálností je natolik různorodá, že mnohdy nelze zcela bezpečně odlišit všechny možné variety a dokáže je určit teprve až podrobný rozbor na elektronové mikrosondě. == Využití == Elbait a jeho odrůdy se hojně používají v klenotnictví jako hodnotné drahokamy. Jedná se také o velice překrásnou sbírkovou záležitost a nejkrásnější kousky jsou často k vidění ve světových muzeích. == Odrůdy == === Achroit === Achroit je vzácná bezbarvá odrůda elbaitu. Jeho jméno pochází z řeckého slova achroos, což znamená bez barvy.", "question": "Jaký efekt se vyskytuje u elbaitu i turmalínů?", "answers": ["piezoelektrický"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea). O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydává Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.", "question": "Ve kterém roce se Erben oženil s Barborou Mečířovou ?", "answers": ["1842"]}
{"title": "Obsluhoval jsem anglického krále (film)", "context": "Obsluhoval jsem anglického krále je český film z roku 2006 natočený podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala režisérem Jiřím Menzelem. Film získal ocenění Český lev jako nejlepší film roku 2006. Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Začínající číšník Jan Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale dostane do hotelu Zlatá Praha, později do hotelu Tichota, kde se schází v noci významní lidé s milenkami. Nakonec pracuje v hotelu Paříž, kde je mu vzorem vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně psychologii a sociologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře, od kterého dostal habešský řád. Později si vzal Němku, která ukradla deportovaným Židům cenné poštovní známky. V závěru války však zemřela, když se snažila známky zachránit z hořící budovy bývalého hotelu Tichota. Před únorem 1948 si koupil za utržené peníze za známky hotel. Penězmi si i vytapetoval stěnu. Po únoru 1948 mu byl hotel sebrán a milionáři byli sváženi do komunistických vězení. On tam však odešel dobrovolně, protože chtěl být ve vyšší společnosti za každou cenu, v dobrém i ve zlém. V kriminále ale potká osoby, se kterými dříve spolupracoval a díky svým ambicím se k nim otočil zády, takže ho teď mezi sebe nepřijmou. Za 15 milionů korun dostal Dítě 15 let vězení natvrdo. Díky amnestii byl propuštěn po 14 letech a 9 měsících. Nakonec se z něj stane cestář na samotě v liduprázdných Sudetech. Celý život se snažil přizpůsobit, dostat se do vyšší společnosti, proto i za okupace podlézal Němcům. Ale nikdy se mu to nepodařilo. Pochopí tak, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. V závěru se smíří se svým životem. Při natáčení filmu byl použit i zlatý jídelní servis, který dostal rakouský kníže Klemens von Metternich darem od města Paříže v době kdy zde působil jako vyslanec. Tento servis lze dnes zhlédnout na zámku Kynžvart. Po obsazení Československa se z hotelu Tichota stala farma na chov lidí \"čisté rasy\". Takové farmy skutečně existovaly, zřizoval je vůdce SS Heinrich Himmler.", "question": "Kdo režíroval film Obsluhoval jsem anglického krále?", "answers": ["Jiřím Menzelem"]}
{"title": "Rusko", "context": "Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin. Rusové tvoří 80 % obyvatelstva. Nejpočetnější menšinou jsou Tataři, kteří stejně jako mnohé národy ruského Kavkazu vyznávají islám. Podrobnější informace naleznete v článku Rus (oblast). Jméno země v současné formě bylo na poč. 16. století do ruštiny převzato ze středověké řečtiny – byzantské prameny nazývaly zemi východních Slovanů Ρ, Rhóssía. Ovšem tento řecký výraz sám byl mladší variantou slova Ρ, Rhós neboli Rus (rusky Р, Rus'), označujícího od raného středověku prostor dnešní Ukrajiny, Běloruska a západní části evropského Ruska. Etymologie názvu Rus není zcela jistá, avšak nejběžněji se přijímá tzv. normanská teorie: termín pochází ze staré severštiny, znamená \"veslaři\" a byl odvozen od jména kraje Roden (později zvaného Roslagen), což bylo pobřeží Svealandu, středního Švédska. Z Rodenu se varjagové (švédští vikingové čili Normani) vydávali po mořích a řekách do východoevropských oblastí a Černomoří, Rus částečně kolonizovali a stali se od poloviny 9. století vládnoucí vrstvou, jež vytvořila stát (Kyjevská Rus, viz níže), aby posléze se Slovany splynula.", "question": "Uznává současné Rusko regionální jazyky jednotlivých menšin?", "answers": ["Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin."]}
{"title": "První nikajský koncil", "context": "Níkajský (též nicejský) koncil svolal císař Kónstantínos v roce 325 do maloasijského města Nikaia. Jedná se o první ekumenický koncil - shromáždění biskupů křesťanské církve. Na sněm přijeli biskupové především z východní poloviny Římské říše, sněmu se osobně neúčastnil biskup sídlící ve městě Římě (papež), poslal ovšem své zástupce. Koncil se zabýval sporem o nauku Areia z Alexandrie (srv. heslo ariánská hereze), který se týkal povahy Kristovy osoby a vztahu Božího Syna k Bohu Otci. Koncil odmítl výrazy \"bylo, kdy Syn nebyl\", \"Syn není z jiné usie nebo hypostaze\" a \"(Syn) nebyl, dříve než byl zrozen\", čímž se chtěl jasně vymezit proti Areiovi (či latinsky Ariovi) a jeho nauce. Na koncilu bylo zformulováno nicejské/nikájské vyznání víry, které především výrazy \"Syn je soupodstatný s Otcem\" a \"Syn je z Otcovy podstaty\" znovu arianismus odmítlo. Dalším z výsledků koncilu byla shoda církví na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc. Tyto svátky, kdy se připomíná smrt Kristova a slaví jeho zmrtvýchvstání, má ústřední místo, a církev proto považovala za důležité Ježíšovo vzkříšení slavit ve stejnou dobu. Koncil byl zahájen 20. května 325 v ústřední budově císařského paláce, kde byla předběžně projednána otázka ariánství. Při této diskusi, které se alexandrijský kněz Arius a jeho egyptští přívrženci nejspíše neúčastnili, hráli důležitou úlohu Areiovi zastánci z řad biskupů, zvláště biskup Eusebios z Nikomédie.", "question": "V kterém roce byl svolán níkajský koncil?", "answers": ["325"]}
{"title": "Včela medonosná", "context": "Mezi včelami funguje dokonalá dělba práce: Matka – její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva Trubec – jeho úlohou je oplodnit mladé matky; v případě potřeby pomáhá zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají. dělnice Dělnice – vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností. Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Od dělnic se liší na první pohled svými většími rozměry. Matky měří 20–25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175–240 mg. Oplozená matka váží 225–290 mg. Od dělnice se dále liší tím, že nemá orgány uzpůsobené ke sběru, tedy pylové košíčky, voskotvorné žlázy, ani hltanové žlázy. Matka se také na rozdíl od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Své žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně (a to pouze v případě konfliktu s jinou matkou; nemá na žihadle protiháčky, proto po bodnutí nehyne, jako je to u dělnic) ale její žihadlo funguje zejména jako kladélko ke kladení vajíček.", "question": "Co je to včelí matka ?", "answers": ["včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány"]}
{"title": "Židle", "context": "Židle (zastarale nebo nářečně sesle z něm. Sessel) je nábytek, který je určen k sezení a k podpírání těla. Typická židle se skládá z opěrátka, sedáku a nosné části (většinou se jedná o 4 nohy, ale výjimkou nejsou více- či méněnohé varianty). Doplňkem židle je područka (opěrátko na ruce), se kterým se už zařazuje do skupiny nábytku sloužícího především k odpočinku, jakožto křeslo. Židle může a nemusí být polstrovaná; křeslo je polstrované vždy. Židle je určena pro jednu osobu a neslouží pouze k relaxačním účelům, ale například i při stolování, k úlevové poloze nebo při různé práci. Pohovka, lavička, gauč atd. jsou určeny pro více osob a využití nacházejí hlavně v odpočinkové činnosti. Židle je vyrobena téměř z libovolného pevného materiálu, ale mezi nejčastější patří židle vyrobené ze dřeva (např. ratan), plastu, kovu, pleteného proutí atd. Výška sedáku by měla být v rozmezí 40 až 50 cm tak, aby sedící člověk měl nohy v kolenou ohnuté v tupém úhlu. Úhel opěradla by měl být takový, aby byla osoba při opření v mírném záklonu (5°). Výška opěradla by měla být přibližně taková, aby dosahovala pod lopatky nebo k ramenům těla. Kancelářská židle poskytuje sedícímu vyšší komfort, má prvky aktivního sezení a jde o typ ergonomické židle pro dlouhodobé sezení. Artefakt Židle Magdaleny Jetelové se stal symbolem povodně z roku 2002.", "question": "Jak se říká nábytku určenému k sezení?", "answers": ["Židle"]}
{"title": "Quo vadis", "context": "Quo vadis je román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze z roku 1895. Děj se odehrává v římském impériu za vlády císaře Nerona. Na pozadí milostného příběhu římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie popisuje počátky křesťanství, krutosti ze strany Říma, Neronovu znuděnou zvrhlost, požár Říma atd. Významnou roli hraje také Petronius, Viniciův strýc a Neronův arbiter elegantiarum neboli soudce ve věcech vkusu. Název tohoto díla vychází ze staré křesťanské legendy, která je vylíčena v závěru románu. Svatý Petr je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Ježíše Krista, který kráčí do města, a Petr se ho překvapeně ptá: \"Quo vadis, Domine? \" (Kam kráčíš, Pane? ), \"Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.\", odpovídá mu Ježíš. Poté se Petr obrací nazpět a později umírá na kříži stejně jako jeho Pán. Z pokory však, aby Ježíše nenapodoboval, si Sv. Petr vyprosí, aby jej ukřižovali jinak – hlavou dolů. Vinicius se zamiloval do Lygie, dcery krále Lygů, která je už od mala jako rukojmí v domě vznešené římské rodiny Aulů. Zvyklý, že vše, co chce, dostane, nese velmi těžko Lygiinu nedostupnost. Když o všem poví svému strýci Petroniovi, oblíbenci císaře, dostanou s jeho pomocí Lygii z domu tak, že Petronius přemluví císaře Nerona, aby nechal dívku převézt do svého paláce. Tam se jí má Vinicius dvořit. Na večeři v paláci však opilý Vinicius Lygii prozradí, že zítra si pro ni přijedou jeho otroci, aby Lygii odvezli k němu domů. Ona ale nechce dělat milenku Viniciovi, a i když ho miluje, tak raději večer uteče. Vinicius běsní a nechává prohledat Řím. Lygie se zatím ukryje u lidí, kteří jsou křesťané stejně jako ona. V té době ještě bylo křesťanství římskými úřady pronásledováno a jeho vyznavači se museli ukrývat v katakombách. Petronius chce Viniciovi pomoct a najme Chilóna, člověka z ulice, aby našel Lygii. Když Chilón Lygii najde, chce ji s pomocí jednoho gladiátora unést, ale Lygii přijde na pomoc silný barbar Ursus, který gladiátora zabije a Vinicia zraní. Vinicius zjistí, že Lygie je křesťanka a když se mu znovu ztratí, chce se dozvědět o křesťanství. Zprvu si myslí, že ho Lygie nemiluje, protože je zaslíbená Ježíši Kristu, ale postupně se začne o křesťanské učení zajímat a dokáže Lygii chápat. Jednoho dne nechá znuděný císař Nero zapálit Řím, aby dostal inspiraci pro dokonalou báseň, v níž chce opěvovat hořící Tróju.", "question": "Kde se odehrává děj románu Quo vadis?", "answers": ["v římském impériu za vlády císaře Nerona"]}
{"title": "Aiolský modus", "context": "Aiolský modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího šestého stupně. Tento modus je shodný s diatonickou mollovou stupnicí. == Vlastnosti aiolského modu == Aiolský modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od šestého stupně, například v případě C dur je základním tónem aiolského modu A a znění aiolského modu: a-h-c-d-e-f-g. Jedná se o mollový modus (s malou tercií), který je charakteristický malou sextou i septimou. Nejbližším tvrdším modem je dórský modus, který se od aiolského liší velkou sextou. Nejbližším měkčím modem je frygický modus, který se od aiolského liší malou sekundou. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení aiolského modu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro aiolský modus je charakteristický mollový kvintakord, ze septakordů pak malý mollový septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X m i 13 − {\\displaystyle Xmi^{13-}\\,\\! } (X je základní tón aiolského modu). Následující tabulka obsahuje charakteristické akordy aiolského modu v tónině C dur. Použitelné jsou i další akordy, které vzniknou vynecháním některých intervalů v A m i 13 − {\\displaystyle Ami^{13-}\\,\\! } , například: A m i a d d 9 , A m i a d d 11 , A m i 7 a d d 11 {\\displaystyle Ami^{add9},Ami^{add11},Ami^{7add11}\\,\\! } == Související články == Modus Tónika Dórský modus Frygický modus Mollová stupnice Durová stupnice == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Aiolský modus ve Wikimedia Commons", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v aiolském modu?", "answers": ["šestého"]}
{"title": "Papyrus", "context": "Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Panovalo přesvědčení, že nejlepší je nilská voda, ale toto tvrzení nemá opodstatnění. Poté se proužky (např. paličkou) jemně zpracovaly a válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik (podle novodobé výroby šest) dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán. Nakonec výrobce zarovnal hrubý povrch a případně ořezal nerovné okraje. Jednotlivé listy papyru se lepily za sebe škrobovou kaší, tak že mohl vzniknout i několik metrů dlouhý svitek. V pozdějších dobách (přelom letopočtu) se kromě svitků používaly i papyrové kodexy. Ty byly svázány na způsob dnešní knihy a listy tak byly popsány z obou stran, čímž se šetřilo místem. V současnosti existuje v oblastech kolem Luxoru a Asuánu výrobny papyru, nyní již jako suvenýru pro turisty. Papyrus se vyráběl v mnoha kvalitách, které se pak lišily i cenou. Nejdražší se používaly na knihy, nejlevnější na osobní dopisy, záznamy apod. Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Podobně v případě dopisů, které se po sepsání skládaly a sešívaly či svazovaly šňůrkou, se též psalo na jednu stranu. Na vnější stranu se psala adresa. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků. Tento způsob zápisu se přenesl později i na kodexy, kde se též objevují sloupce.", "question": "Na papyrus se psalo násadkami z jakého rákosu?", "answers": ["seříznutého"]}
{"title": "Frekvence", "context": "Frekvence (též kmitočet) je fyzikální veličina, která udává počet opakování periodického děje za daný časový úsek. Například v obvodu střídavého proudu takto označujeme počet kmitů napětí či proudu za jednotku času. == Frekvence == Symbol veličiny: f nebo ν {\\displaystyle \\nu } (řecké písmeno ný) Jednotka SI: hertz, značka jednotky: Hz (rozměr 1 Hz = 1 s−1) Často používané násobky: kilohertz (kHz), megahertz (MHz) a gigahertz (GHz) Další jednotky: otáčky za minutu (ot./min) == Vztah k jiným veličinám == Mezi frekvencí f {\\displaystyle f} a časovou periodou T {\\displaystyle T} platí vztah f = 1 T {\\displaystyle {f}={\\frac {1}{T}}} Při popisu kmitání a vlnění se používá také úhlová frekvence (úhlový kmitočet) ω = 2 π f = 2 π T {\\displaystyle \\omega =2\\pi \\ f={\\frac {2\\pi }{T}}} === Frekvence a délka vlny === U periodického vlnění se vlnová délka (délka vlny) určí podle vzorce λ = v f = 2 π v ω {\\displaystyle \\lambda ={\\frac {v}{f}}=2\\pi {\\frac {v}{\\omega }}} , jednotky [m; m/s, Hz], kde v {\\displaystyle v} je rychlost šíření vlnění v prostředí, λ {\\displaystyle \\lambda } délka vlny a f {\\displaystyle f} frekvence. Pro elektromagnetické vlnění ve vakuu je v = c {\\displaystyle v=c} rychlost světla ve vakuu, pro zvukové vlny jde o rychlost zvuku v daném prostředí. == Dřívější užití v rozhlasovém vysílání == Dříve se místo frekvence (resp. kmitočtu) např. nosné vlny rozhlasových stanic udávala délka vlny. Údaj vysíláme na vlně 183 m tedy znamenal vysílání s nosnou frekvencí 1640 kHz. Udávání frekvence pomocí délky vlny je považováno za zastaralé. Užitečná je ale její znalost u nižších frekvencí, protože ovlivňuje vhodnou velikost antén a schopnost průniku překážkami. Dnes používáme označení jednotku Hz a její násobky. Před užíváním jednotky Hz se také používala zkratka cykly tedy např. 100 MHz se označovalo jako 100 megacyklů (100 Mcyc/s, cykly za 1 s). Názvy megacykly a kilocykly se dnes nepoužívá. Přestože se nejedná o jednotku SI, používá se u vzorkování jako vzorkovací frekvence jednotky vzorků za sekundu (100 MS/s, vzorky za 1 s). == Odkazy == === Reference === === Související články === Kmitání Vlnění Úhlová frekvence === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu frekvence ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo frekvence ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá fyzikální veličina, která udává počet opakování periodického děje za daný časový úsek.", "answers": ["Frekvence"]}
{"title": "Bible", "context": "Přezdívá se jí také Kniha knih. Bible se skládá ze dvou částí, které se označují jako Starý a Nový zákon. Bible je nejvíce překládanou a vydávanou knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. První český překlad celé bible vznikl kolem roku 1360. Slovo \"bible\" pochází z řeckého biblia, knihy – množné číslo od neutra τ β (to biblion, zdrobnělina slova biblos). Antické knihy měly podobu svitku a jejich řecké označení pochází ze slova byblos, česky papyrus, ze kterého se svitky vyráběly. Množné číslo biblia převzala latina, ve které výraz později pochopili jako jednotné číslo feminina a slovo bible se tak začalo na Západě užívat v jednotném čísle. Hebrejské slovo tóra (naučení, příkaz, zákon) přeložila Septuaginta do řečtiny jako diathéké (závěť, smlouva) a latinské překlady jako testamentum (závěť, odkaz). Staroslověnský překlad použil slovo zavět a český slovo zákon, které původně snad znamenalo ustanovení a odkaz. Křesťanská bible tvoří dva oddělené soubory knih. Starší a podstatně obsáhlejší Starý zákon je tvořen posvátnými židovskými texty. Mladší, čistě křesťanský Nový zákon je věnován Ježíši Kristu, jeho učení a počátkům křesťanství. Podrobnější informace naleznete v článku Starý zákon. První část, Starý zákon nebo Stará smlouva, obsahuje posvátné knihy (tóra, později tanach), které křesťané převzali z judaismu a jsou oběma náboženstvím společné. Někdy se označují jako hebrejská bible. Knihy Starého zákona vznikaly postupně od 9. do 1. století př. n. l. a byly psány v hebrejštině, pouze některé pasáže aramejsky.", "question": "Co tvoří první část Bible?", "answers": ["Starý zákon"]}
{"title": "Tadeusz Kutrzeba", "context": "Tadeusz Kutrzeba [tadeuš kutřeba] (15. dubna 1885 nebo 1886, Krakov – 8. ledna 1947, Londýn) byl polský divizní generál považovaný za jednoho z nejlepších polských velitelů druhé světové války. == Biografie == V roce 1906 ukončil s vyznamenáním Vojenskou technickou akademii v Mödlingenu a stal se podporučíkem ženijního vojska. V září 1939 (nyní již jako generál) vedl Armádu Poznaň složenou ze 4 pěších divizí a dvou jízdních brigád. Aby ulevil tlaku na Varšavu a poté posílil její obránce, naplánoval a vedl zoufalý protiútok trosek armád Poznaň a Pomoří na křídlo a týl skupiny armád Jih generála Gerda von Rundstedta (bitva na Bzuře), který byl po počátečních úspěších rozdrcen obrovskou přesilou německých jednotek a metodickými údery Luftwaffe. Byl zajat po pádu Varšavy a jako válečný zajatec vězněn v táborech Hohenstein, Königstein a Murnau. Po válce byl předsedou Komise historické zářijové kampaně, která zasedala v Londýně. Zde také zemřel na rakovinu. Je pochován na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach' ve Varšavě. === Vyznamenání === Byl vyznamenán řádem Virtuti Militari (2., 3. a 5. třídy), Řádem Odrodzenia Polski 3. a 5. třídy, řádem Krzyż Walecznych (3x), řádem Złoty Krzyż Zasługi a řadou dalších zahraničních vyznamenání. == Fotogalerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Tadeusz Kutrzeba ve Wikimedia Commons", "question": "Zemřel Tadeusz Kutrzeba na otravu krvi?", "answers": ["Zde také zemřel na rakovinu."]}
{"title": "Akvamarín", "context": "Akvamarín je šesterečný minerál, hlinitokřemičitan berylnatý (chemický vzorec Be3Al2Si6O18). Název minerálu je odvozený z latinského aqua marina (mořská voda). == Původ == Akvamarín je odrůda berylu. Má světle modrou až zelenomodrou barvu. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5 – 8, křehký, hustota 2,6 – 2,8 g/cm3, štěpnost nedokonalá podle {0001}, lom nerovný, lasturnatý. Optické vlastnosti: Barva: modrá,modrozelená,vzácně žlutá. Lesk skelný, matný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Be 5,03 %, Al 10,04 %, Si 31,35 %, O 53,58 %, příměsi Fe, Ti. Rozpustný v HF, před dmuchavkou se netaví. == Využití == V klenotnictví jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony). == Náleziště == Brazílie – ve státech Minas Gerais (u města Marambaia byl v roce 1910 nalezen největší akvamarín na světě - vážil 110 kg), Espírito Santo a Bahia USA - Mt. Antero v Sawatch Range (Colorado) Rusko Srí Lanka Zambie Madagaskar Malawi Tanzanie Keňa == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu akvamarín ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má akvamarín?", "answers": ["světle modrou až zelenomodrou"]}
{"title": "Escherichia coli", "context": "Escherichia coli (původním názvem Bacterium coli) je gramnegativní fakultativně anaerobní spory netvořící tyčinkovitá bakterie pohybující se pomocí bičíků. Spadá pod čeleď Enterobacteriaceae, jež také zahrnuje mnoho patogenních rodů mikroorganismů. E. coli patří ke střevní mikrofloře teplokrevných živočichů, včetně člověka. Z tohoto důvodu je její přítomnost v pitné vodě indikátorem fekálního znečištění. Člověku je jako součást přirozené mikroflory prospěšná, jelikož produkuje řadu látek, které brání rozšíření patogenních bakterií (koliciny) a podílí se i na tvorbě některých vitamínů (např. vitamín K). Byla objevena německo-rakouským pediatrem a bakteriologem Theodorem Escherichem v roce 1885. E. coli patří k nejlépe prostudovaným mikroorganismům, jelikož je modelovým organismem pro genové a klinické studie. Joshua Lederberg jako první r. 1947 pozoroval a popsal na bakterii E. coli výměnu genetického materiálu tzv. konjugaci. == Popis E. coli == === Morfologická charakteristika === E. coli je nesporotvorná tyčinka, jež se pohybuje pomocí bičíku. Bakterie dosahuje délky 2–3 μ a šířky 0,6 μ. Některé druhy mohou tvořit slizovité obaly, jež jsou složeny z polysacharidů. Na svém povrchu nese dva typy fimbrií. První typ fimbrií se skládá z kyselého hydrofobního proteinu tzv. fimbrinu. Umožňuje bakterii přichytit se na epitel hostitele a následně jej kolonizovat. Kolonizace je usnadněna vysokým počtem fimbrií prvního typu na buňku (100-1000 ks/buňka). Tyto fimbrie jsou vysoce antigenní, jelikož obsahují tzv. F antigeny. Druhým typem fimbrií jsou tzv. sex pili, jež hrají důležitou úlohu při konjugaci. Bakterie se může pohybovat pomocí bičíků. Ty jsou složeny z tzv. flagelinu (na lysin bohatý protein).", "question": "Kdo objevil bakterii E. coli?", "answers": ["Theodorem Escherichem"]}
{"title": "Lumírovci", "context": "Jako lumírovci bývá označována skupina spisovatelů 70. a 80. let 19. století sdružující se okolo časopisu Lumír. Společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů, která přebírala vliv po odcházejících májovcích. Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň. Poslední třetina 19. století se vyznačovala aktivizací kulturního života v českých zemích. Roku 1881 (1883) bylo otevřeno Národní divadlo, 1882 byla Univerzita Karlova rozdělena na část českou a německou, vznikají nová nakladatelství (např. r. 1871 nakladatelství Jan Otto, r. 1872 nakladatelství J. R. Vilímka) a vychází množství almanachů (např. r. 1868 almanach Ruch, r. 1871 Anemonky r. 1878 nový almanach Máj). Do středu veřejného zájmu se opět dostávají Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský. Cílem lumírovců bylo přiblížit české písemnictví vyspělým evropským literaturám. Prostřednictvím překladů (především z románské literatury) uváděli do české literatury evropské trendy, jak tematické tak formální. Literárně hodně experimentovali, objevují se u nich například dosud v české literatuře neobvyklé básnické formy – sonet, gazel, rondel. Neztotožňovali se s požadavkem, že literatura má především sloužit národu. Filosofickým základem jejich tvorby se stala myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě.", "question": "Ve kterém roce bylo otevřeno Národní divadlo?", "answers": ["1881"]}
{"title": "Taneční sport", "context": "Taneční sport je sportovní disciplína, která vychází ze společenského tance. Taneční páry, tedy muž a žena či chlapec a dívka, tancují figury zvolené podle předepsaných pravidel na náhodnou hudbu odpovídající tanci a snaží se co nejlépe vyjádřit charakteristické rysy tance i rytmus, melodii a strukturu hudby. Pravidelně se konají soutěže. Soutěží vždy několik párů najednou na parketě. V jednotlivých kolech jsou páry hodnoceny porotci a ty s nejvyšším hodnocením od všech porotců postupují podle postupového klíče dále, postupně až do finále, kde se určí tři nejlepší páry soutěže. Do jednotlivých kategorií jsou páry rozděleny podle věku a výkonnostní třídy. V posledních letech je přáním mnoha tanečníků, aby se taneční sport stal olympijskou disciplínou. == Disciplíny == Tančí se odděleně ve dvou tanečních disciplínách, a to ve standardních a latinskoamerických tancích. Každá disciplína se skládá z 5 soutěžních tanců. === Standardní tance (zkráceně STT) === Tyto tance jsou charakterizovány uzavřeným párovým držením. Pro čtyři je typický švihový pohyb. Pouze tango není švihový tanec. Pánové mají na sobě fraky (příp. vesty), dámy dlouhé šaty. Největší vývoj zaznamenaly během 30. let 20. století, kdy začaly vznikat základní popisy figur a technik, které se používají do současnosti. Současný standardní styl se vyznačuje dravostí, obdivem ke kráse, romantičnosti a citovým prožitím hudby a pohybu. Mezi soutěžní standardní tance patří waltz, tango, valčík, slowfox (neboli slowfoxtrot) a quickstep. Valčík je původem z Rakouska, proto se někdy nazývá také vídeňský valčík (anglicky Viennese Waltz). Tango jako jediné ze standardních tanců pochází ze země mimo Evropu, a to z jihoamerické Argentiny. Ostatní tance, tedy waltz, slowfox a quickstep jsou klasické standardní a jsou z Anglie. === Latinskoamerické tance (zkráceně LAT) === Někdy také nazývané zkráceně latinské. Tance v této disciplíně jsou uvolněnější v držení párů, v oblečení i v pohybu. Latinské tance charakterizují rytmická přesnost, temperament, smyslnost a velký citový náboj. Mezi soutěžní latinskoamerické tance patří samba, cha-cha, rumba, paso doble a jive. Na soutěžích v ČR se k této disciplíně u dětských kategorií přidává polka, byť není latinsko-americkým tancem. Brazilská samba má své kořeny v Africe. Jak rumba, tak nejmladší ze všech soutěžních tanců, cha-cha, pocházejí z Brazílie, přestože vznik rumby je nejasný a současný kubánský styl byl tomuto tanci připsán až po standardizaci pro soutěže v Evropě. Paso doble jako jediný latinskoamerický tanec nepochází z Ameriky, nýbrž ze Španělska a bere si inspiraci z tamních býčích zápasů. Na severoamerický Jive měl vliv swing, boogie-woogie i rock and roll, díky kterému je jive velmi fyzicky náročný.", "question": "Z jakého tance vychází taneční sport?", "answers": ["společenského"]}
{"title": "Slunce", "context": "Jádro zkolabuje, scvrkne se a změní se na bílého trpaslíka. Vnější vrstvy budou během tohoto pochodu odmrštěny do okolního prostředí – vznikne planetární mlhovina, která bude obsahovat značné množství různých prvků rozšiřujících se do okolního vesmíru. Bílý trpaslík bude pozvolna chladnout, až vychladne zcela. Hypotézu rotace Slunce poprvé vyslovil roku 1609 Johannes Kepler ve své knize Astronomia nova. Všechna hmota na Slunci se díky extrémní teplotě vyskytuje v podobě plazmatu. To umožňuje, aby Slunce rotovalo rychleji na rovníku než ve vyšších zeměpisných šířkách. Díky tomuto rozdílu je magnetické pole Slunce deformované a tvarem připomíná silotrubici. Tato deformace magnetického pole způsobuje erupce a spouští vznik slunečních skvrn a protuberancí. Slunce rotuje okolo své osy v porovnání s jinými hvězdami pomalu. Rychlost rotace není všude na povrchu stejná. Na rovníku se Slunce otočí jednou za 25,38 dne, na pólech za 36 dní. Tento jev se nazývá diferenciální rotace. Vnitřek Slunce se otáčí jako tuhé těleso jednotnou rychlostí jednou za 27 dní. Toto je synodická doba rotace, která je počítána vzhledem k Zemi. Vůči okolním nehybným objektům se Slunce otočí jednou za 25,38 dne. Související informace naleznete také v článku Galaxie Mléčná dráha. Slunce se vůči Zemi a ostatním tělesům sluneční soustavy téměř nepohybuje. Z pohledu Galaxie však Slunce není stacionárním tělesem, ale obíhá kolem galaktického jádra přibližně ve vzdálenosti 30 000 světelných let od jádra rychlostí přibližně 250 km·s−1. Slunce oběhne střed Galaxie ve vzdálenosti 25 000 až 28 000 světelných let jednou za 226 miliónů let. Tento oběh nemá tvar kružnice a ani elipsy, ale vykonává zvláštní pohyb po tzv. galaktických epicyklech. Jedná se o elipsu, jejíž střed obíhá kolem středu Galaxie po kružnici. Jeden oběh Slunce okolo středu Galaxie se nazývá galaktický rok. Země obíhá okolo Slunce a zároveň rotuje kolem své osy. Díky rotaci Země směrem od západu k východu se Slunce zdánlivě pohybuje po obloze opačným směrem, tedy od východu na západ. Azimut jeho východu a západu se mění v závislosti na ročním období. V rámci zeměpisné šířky zůstává stejný jen úhel, pod kterým vychází a zapadá. Na 48° severní zeměpisné šířky (jižní části Slovenska) Slunce vychází a zapadá pod úhlem 42°. Na rovníků je tento úhel roven 90°. Na pólech je úhel východu nulový, nad a pod obzor ho vynáší zdánlivý pohyb Slunce po ekliptice. Tento úhel současně ovlivňuje i délku soumraku, která je největší na pólech a nejmenší na rovníku. Oběh Země okolo Slunce způsobuje zdánlivý pohyb Slunce po ekliptice.", "question": "Za jak dlouho oběhne Slunce střed Galaxie?", "answers": ["za 226 miliónů let"]}
{"title": "Darkwoods My Betrothed", "context": "Darkwoods My Betrothed je finská black metalová kapela založená hudebníkem s pseudonymem Emperor Nattasett na jaře 1993 původně pod názvem Virgin's Cunt. V roce 1994 se přejmenovala na Darkwoods My Betrothed. Čerpá ze severské mytologie.V roce 1993 vyšlo první demo Reborn In The Promethean Flame (ještě pod názvem Virgin's Cunt) a v roce 1995 první studiové album s názvem Heirs of the Northstar. == Diskografie == === Demo nahrávky === Reborn In The Promethean Flame (1993) – ještě pod názvem Virgin's Cunt Dark Aureoles Gathering (1994) === Studiová alba === Heirs of the Northstar (1995) Autumn Roars Thunder (1996) Witch-Hunts (1998) === Kompilace === Dark Aureoles Gathering (2000) The Eerie Sampler (1999) === Split nahrávky === Sacrament of Wilderness (1998) – split s kapelami Nightwish a Eternal Tears of Sorrow == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam blackmetalových skupin === Externí odkazy === Darkwoods My Betrothed v databázi Encyclopaedia Metallum (anglicky) Darkwoods My Betrothed, Discogs.com (anglicky) Darkwoods My Betrothed, Last.fm (anglicky) Darkwoods My Betrothed, Myspace (anglicky)", "question": "Ve kterém roce vznikla finská black metalová skupina Darkwoods My Betrothed?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Litomyšl", "context": "Litomyšl (něm. Leitomischl) je město na samém východě Čech v Pardubickém kraji, 18 km severozápadně od Svitav. Má přes 10 tisíc obyvatel. První zmínka o Litomyšli se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české (Lutomisl), která ale vyšla až ve 12. století. Tehdy na litomyšlském návrší stával strážní hrad střežící panství Slavníkovců a nedaleko procházející obchodní cestu evropského významu - tzv. Trstěnickou stezku. Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území do rukou Přemyslovců. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora (lat. Mons oliveti). Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní, a tak byla Litomyšl povýšena roku 1259 na město. Znak města (stříbrná lilie na červeném poli) byla převzata právě ze znaku premonstrátů (zlatá lilie na modrém poli). Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. v roce 1344 biskupství litomyšlské. V postavení litomyšlských biskupů působili např.: Jan ze Středy, Albrecht ze Šternberka a Jan Železný. Husité město napadli ve dvou vlnách v letech 1421 a 1425. Město velice poškodili také kvůli účinkování Jana Železného na Kostnickém koncilu. Král Zikmund svěřil panství Kostkům z Postupic. Kostkové na svém panství podporovali Jednotu bratrskou a i přistěhovalectví. Za jejich vlády vzniklo v Litomyšli Nové Město s vlastním ohrazením, náměstím a radnicí. Kostkům z Postupic však bylo panství za účast ve stavovském odboji roku 1547 zabaveno. Dalšími majiteli se stali Pernštejnové. Vratislav II. z Pernštejna působil jako nejvyšší kancléř Království českého a byl prvním Čechem, který se stal nositelem Řádu zlatého rouna. Nechal postavit litomyšlský zámek, jehož stavitelem byl hlavně Giovanni Battista Aostalli. Roku 1649 prodali Pernštejnové panství Trauttmansdorffům. Prostřednictvím sňatku se dostalo do vlastnictví Valdštejn-Vartemberkům a posledními majiteli byli po roce 1855 Thurn-Taxisové. V 19. století město ztrácelo na významu, zejména z důvodu vedení významných železničních tratí mimo město.", "question": "Kde zazněla poprvé zmínka o městě Litomyšl?", "answers": ["v Kosmově kronice české"]}
{"title": "Jaderná elektrárna Temelín", "context": "Hodnocení vlivů jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí, 2004, Česko, České Budějovice, sborník z konference, Ministerstvo životního prostředí a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, (Zemědělská fakulta), editoři Emilie Pecharová, Hana Broumová; ISBN 80-7040-710-7 [5] Rizika přesahující hranice: případ Temelín, Helmut Böck, Dana Drábová; Praha, Česká nukleární společnost Praha, 2006; ISBN 80-02-01794-3, ke stažení ve formátu PDF Vliv provozu JE Temelín na životní prostředí: předpoklady a skutečnost, sborník materiálů ze semináře pořádaného Českou nukleární společností 19. října 2006 v hotelu Gomel v Českých Budějovicích (sestavili Václav Bláha a Martina Kortanová), Praha 2006, Český svaz vědeckotechnických společností; ISBN 80-02-01871-0 [6] Zhodnocení výstavby a spouštění jaderné elektrárny Temelín, sborník referátů z konference v Srní 11.–13. prosince 2002, Česká nukleární společnost, Česko 2003 Využití energií z jaderné elektrárny Temelín, sborník z konference z 3.–4. října 1989 v Českých Budějovicích, ISBN 80-02-99697-6, Příprava, realizace výstavby a provozu JE Temelín v ČSSR, České Budějovice, Dům techniky ČSVTS, 1989, ISBN 80-02-99062-5, Technické problémy při uvádění Jaderné elektrárny Temelín do provozu, Ing. František Hezoučký, habilitační přednáška ke stažení, PDF[nedostupný zdroj] Vliv vleček chladicích věží na počasí a klima, výzkumná zpráva, 78 stran, Daniela Řezáčová, Zbyněk Sokol, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, květen 2000 === Související články === Jaderná energie Temelín Protokol z Melku Vodní nádrž Hněvkovice Jaderná elektrárna Dukovany Jaderná elektrárna Loviisa Jaderná elektrárna Krško Jaderná elektrárna Mochovce Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice Jaderná elektrárna Ignalina Jaderná elektrárna Kozloduj MAPE Mydlovary === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Temelín ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaderná elektrárna Temelín Dílo Protokol z Melku ve Wikizdrojích Slovníkové heslo Temelín ve Wikislovníku Oficiální stránky Zpravodaj České nukleární společnosti zabývající se často Temelínem temelinky.cz, Zpravodaj jaderné elektrárny Temelín Stručné heslo na energyweb.cz (\"Encyklopedie energie\" vydaná ČEZ) Obsáhlá reportáž webu technet.cz, soustřeďující se převážně na technickou stránku věci Obejde se Rakousko bez Temelína? ; Neviditelný pes AKW Temelin (německy) (JE Temelín), stránky rakouského ministerstva zahraničí s dokumentací k problematice JETE Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany – informace o českých jaderných elektrárnách Rizika přesahující hranice; Případ Temelín, publikace, PDF Obsáhlý článek Jiřího Pálky na blisty.cz Dokončení Temelína odloženo o pět let Virtuální prohlídka elektrárny", "question": "Jaký typ elektrárny je Temelín?", "answers": ["Jaderná"]}
{"title": "Český lev 1993", "context": "Český lev 1993 je první ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev. Proběhl ještě bez nominací. Hlasováním poroty byla v každé kategorii vyhodnocena vždy první tři místa. Tvůrce či film na prvním místě pak získal Českého lva. Vítězové byli vyhlášeni 25. února 1994. Večerem provázeli Roman Holý a Miloš Kohout. Nejlepším filmem byl vyhlášen muzikálový snímek Šakalí léta, který také získal Lvů nejvíce. Šakalí léta Jan Hřebejk (Šakalí léta) Václav Šašek (Helimadoe) Jaroslav Brabec (Krvavý román) Ivan Hlas (Šakalí léta) Jiří Brožek (Krvavý román) Jaroslav Brabec (Krvavý román) Josef Abrhám (Šakalí léta) Jiřina Bohdalová (Nesmrtelná teta) Jurský park František Vláčil Blade Runner Šakalí léta Kanárská spojka Český lev 1993 na stránkách ČFTA", "question": "Který film získal jako první Českého lva ?", "answers": ["Šakalí léta"]}
{"title": "Naruto", "context": "Naruto je ale přesvědčí o své důležitosti na bitevním poli. Pět kagů mezitím čelí oživenému Madarovi Učihovi, který je všechny téměř zabije a jde pomoci svému parťákovi tajemnému Tobimu. Při souboji Tobiho s Narutem se však ukazuje, že tím, kdo se za Tobiho celou dobu vydával, je Obito Učiha, Kakašiho bývalý kamarád, který údajně zemřel při třetí velké válce nindžů. Obitovi a Madarovi se ale nakonec podaří vyvolat desetiocasého démona, který má být prostředkem k ovládnutí světa. Desetiocasého ale nejde přemoci tak rychle. Během pokusů o jeho zničení zemřou i některé hlavní postavy, například Nedži, Inoiči nebo Šikaku. Naruto propadá zoufalství, ze kterého ho nakonec vytáhne Hinata. Oba se chystají i se zbytkem armády zničit nadobro desetiocasého démona. == Manga == Masaši Kišimoto uveřejnil pilotní kapitolu v časopise Akamaru Jump již v roce 1997, kde sklidila velmi příznivé ohlasy. O dva roky později se začala manga vydávat v časopise Šúkan šónen Jump. Prvních 238 kapitol se zaměřuje na příběh Naruta ve věku dvanácti až třinácti let, děj od kapitoly 245 se odehrává o dva a půl roku později. Mezi tyto dvě části je vložen Kakašiho gaiden (kapitoly 239–244). Doposud bylo nakladatelstvím Šúeiša v Japonsku vydáno 72 svazků mangy formátu tankóbon, přičemž úvodní svazek byl vydán 3. března 2000. Část Narutova příběhu v období dvanácti až třinácti let včetně zmíněného Kakašiho gaidenu popisuje prvních 27 svazků. Poslední – sedmdesátý první – svazek byl v Japonsku vydán 4. listopadu 2014. Šúeiša vydává mangu i ve formátu pro mobilní telefony na stránkách Manga Capsule.V Česku mangu vydává od 28. července 2011 nakladatelství CREW, které doposud vydalo třicet osm svazků.", "question": "Kdy byla uveřejněna pilotní kapitola?", "answers": ["v roce 1997"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Adolf Hitler (20. dubna 1889 Braunau am Inn - 30. dubna 1945 Berlín) byl německý nacistický politik rakouského původu, od roku 1933 do své smrti kancléř a diktátor nacistického Německa. Jako takzvaný Vůdce (německy Führer) byl odpovědný za zločiny nacistického režimu, zejména za vyvražďování Židů, Romů a postižených. Agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal druhou světovou válku, v níž Německo nakonec utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl v bojích raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kampf (Můj boj). Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa.", "question": "Jaké je datum smrti Hitlera ?", "answers": ["30. dubna 1945"]}
{"title": "Vila Tugendhat", "context": "Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval. Vila je označována, spolu s německým pavilónem na výstavě EXPO v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Zároveň je to stavba, která spoluurčila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury - funkcionalismu. Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Architekt van der Rohe dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně finančního rámce. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály. Dodnes architekti napodobují zejména propojení zahrady a interiéru. Výjimečnost vily spočívá i ve smutném faktu, že většina staveb, které vytvořil van der Rohe v Evropě, byla zničena. Právě vila Tugendhat a jeho německý pavilon v Barceloně (1929) jsou přitom pokládány za jeho nejlepší předválečná díla. Známý je především prosklený hlavní obytný prostor vily Tugendhat se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů: obyvatelný nepřerušovaný prostor okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé nosný systém budovy tvoří ocelový skelet, stropy tudíž nenesou zdi, ale 29 ocelových nýtovaných sloupů profilu kříže, v obytných místnostech obaleny chromovaným plechem.", "question": "Ve kterém roce byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Budapešť", "context": "Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 9. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km2 zde žije 1,74 milionu obyvatel (2012), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob. Budovy podél břehů Dunaje, Budínský hrad a Andrássyho třída jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Dunaj, který protéká městem od severu k jihu v délce 28 km, vytváří několik ostrovů; nejvýznamnější z nich jsou Markétin (Margit-sziget), který se rozkládá v centrální části města a Csepelský (Csepel-sziget), na kterém se rozkládá velká část jižní Budapešti. Průměrný průtok Dunaje v maďarské metropoli činí 2 330 m3/s. Řeka dělí město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu. Zatímco levobřežní část (Pešť) se rozkládá na rovině, pravý břeh je (hlavně v severní části) značně kopcovitý - Budínské vrchy (Budai-hegység) dosahují na území města výšky 527 m (János-hegy); nejnižším místem je hladina Dunaje (98 m). Centrum města leží v nadmořské výšce 105 m. V Budínských vrších se nachází několik turisticky přístupných jeskyní (Pálvölgyi-barlang, Mátyás-barlang). Hlavním přírodním bohatstvím města jsou termální prameny, díky nimž je Budapešť jedním z největších lázeňských měst světa. Podnebí je středoevropské, mírně kontinentální. Průměrná lednová teplota je -2 °C, v červenci pak 22 °C; roční úhrn srážek se pohybuje kolem 620 mm. Již v 1. století př. n. l. u pramenů na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 n. l. založili Římané severně od dnešního centra osadu Aquincum. K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj bylo i na protějším (pešťském) břehu zřízeno opevněné Contra Aquincum (poblíž dnešního Náměstí 15. března). V Aquincu byla umístěna vojenská posádka a roku 106 se stalo hlavním městem provincie Pannonia Inferior.", "question": "Dělí Dunaj město Budapešť na dvě části?", "answers": ["Řeka dělí město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu."]}
{"title": "Traktor", "context": "Traktor (internacionalismus z latinského tractor 'tahač', a to z trahere – táhnout) je trakční stroj resp. motorové vozidlo sloužící především k tahu. Může sloužit ale také k nesení, tlačení a pohonu zemědělských strojů. Je určen pro práci i dopravu zejména v zemědělství, na poli, v lese nebo jiném nerovném nebo nezpevněném terénu. Traktor a podobné stroje se běžně používají i v jiných oborech, například při údržbě silnic nebo stavebních pracích. Zvláštním typem jsou vojenské traktory, které sloužily a někde ještě stále slouží jako tahače vojenské techniky. Má obvykle čtyři kola, existuje ale i pásový traktor (lidově zvaný pásák), který se podobá tanku či sněžné rolbě. Většinou je poháněn dieselovým motorem s hnanou zadní nebo přední nápravou (někdy i oběma). Traktor je přizpůsoben k pohybu v náročném terénu a vyšší svahové dostupnosti. Na zádi traktoru (někdy i na přídi) se obvykle nachází tříbodové hydraulické zařízení, na které je možno upnout další příslušenství. V zadní části se je instalována vývodová hřídel předávající točivý moment motoru zapřaženým zařízením. Tato hřídel se u některých traktorů může nacházet i vpředu. Předchůdcem traktoru je kromě dobytka (kůň, vůl, kráva) též parní lokomobila. Podle institutu World Resources Institute je na Zemi přes 25 milionů traktorů (96 tisíc v Českých zemích). První všeobecně použitelný traktor sestrojili Američané roku 1901. Výrobci v tehdejším Československu byly firmy Kolben a Daněk, Wichterle-Kovařík, Praga, Svoboda a Škoda. Éru malých traktorů ukončily velké lány při kolektivizaci po roce 1950. Z českých výrobců traktorů dodnes přežil jen Zetor v Brně. Jeho Zetor 15 z roku 1948 měl 15 koní.", "question": "Jak se jmenuje traktor podobný traktor podobný tanku?", "answers": ["pásový"]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "=== Původ a studium === Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. === Počátky literární činnosti === Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od roku 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. === Vrcholné období === V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu.Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního setkávání osobností politického a kulturního života. Tyto schůzky se staly zavedenou \"institucí\". Roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název pátečníci. Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků mj. prezident T. G. Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, historik Josef Šusta a novinář Ferdinand Peroutka. Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem (sepsány 1928–1935, ve 3 svazcích (v roce 1938 shrnuty do jednoho svazku) jsou jedinečným svědectvím o T. G. Masarykovi, o jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, a jeho vzpomínek.", "question": "Proč nebyl Karel Čapek odveden do rakouské armády?", "answers": ["Pro svou nemoc"]}
{"title": "Zlato", "context": "Zlato (latinsky Aurum, chemická značka prvku Au) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů. Pozlacené průhledné plastické fólie mají vynikající odrazivost světelných a tepelných (infra-) paprsků. Zlatá fólie může chránit před únikem tělesného tepla (např. v porodnictví nebo v extrémních přírodních podmínkách). Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 - 5 ppb (μ/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná - uvádí se hodnota 0,011 μ Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.", "question": "Je zlato odolný kov ?", "answers": ["Zlato je chemicky velmi odolný kov."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty.", "question": "Kdy vstoupily do války Spojené státy americké?", "answers": ["7. prosince 1941"]}
{"title": "Vrbovka růžová", "context": "Vrbovka růžová (Epilobium roseum) je druh rostliny z čeledi pupalkovité (Onagraceae). == Popis == Jedná se o vytrvalou rostlinu dosahující výšky nejčastěji 20–90 cm. Oddenky jsou poměrně krátké, koncem léta se vytváří turiony, které později vystupují na povrch, zezelenají a vyvíjí se v malé listové růžice. Lodyha bohatě větvená (řidčeji skoro jednoduchá), dole lysá nebo skoro lysá, v horní části přitiskle pýřitá s odstálými žláznatými chlupy, od listů sbíhají 2 úzké linie. Dolní listy jsou vstřícné, ve střední a horní části pak střídavé, relativně dlouze řapíkaté, řapíky 5–20 mm dlouhé. Čepele jsou nejčastěji kopinaté až vejčitě kopinaté, nejčastěji tmavě zelené, asi 3–8 cm dlouhé a 1,5–3,5 cm široké, na okraji jemně pilovité, na každé straně s 10–70 zuby. Květy jsou uspořádány v květenstvích, vrcholových hroznech a vyrůstají z paždí listenu. Květy jsou čtyřčetné, kališní lístky jsou 4, nejčastěji 3–3,5 mm dlouhé. Korunní lístky jsou taky 4, jsou nejčastěji 4–6 mm dlouhé, na vrcholu mělce vykrojené, bělavé, později bledě růžové s tmavšími žilkami. Ve střední Evropě kvete nejčastěji v červenci až v září. Tyčinek je 8 ve 2 kruzích. Semeník se skládá ze 4 plodolistů, je spodní, čnělka je přímá, blizna je celistvá, kyjovitá. Plodem je asi 4–6 cm dlouhá tobolka, je přitiskle pýřitá s odstálými žláznatými chlupy, v obrysu čárkovitého tvaru, čtyřhranná a čtyřpouzdrá, otvírá se 4 chlopněmi, obsahuje mnoho semen. Semena jsou cca 0,9–1 mm dlouhá, na vrcholu s chmýrem a osemení je hustě papilnaté. Počet chromozómů je 2n=36. == Rozšíření ve světě == Vrbovka růžová je rozšířena ve velké části Evropy, na sever až po jižní Skandinávii, roste i ve Velké Británii a Irsku. V jižní Evropě se vyskytuje jen málo, skoro chybí na Pyrenejském poloostrově. Na východ je rozšířena i v evropské části Ruska přibližně po řeku Don, v Malé Asii na Kavkaze, další enklávy výskytu jsou i dále v Asii včetně Číny. Zavlečena do Severní Ameriky. == Rozšíření v ČR == V ČR se vyskytuje roztroušeně od nížin do nižších horských poloh. Nejčastěji ji najdeme na rumištích, podél struh a potoků a v rákosinách. == Reference ==", "question": "Jaká je čnělka vrbovky růžové?", "answers": ["přímá"]}
{"title": "Death metal", "context": "Žánr, původem odnož thrash metalu, vznikl, aby vzdával hold temným, principiálním idejím, které zůstávaly v metalu nevyužity. Zaměření se na smrt a extrémy dalo podnět na pojmenování žánru. Existují tři teorie o původu termínu \"death metal\". První se vztahuje na skladbu s názvem \"Death Metal\" od kapely Possessed z jejich prvního alba \"Seven Churches\" (1985). Ale toho roku se také objevila skladba \"Death Metal\" na albu \"Power from Hell\" od anglických thrasherů Onslaught. Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb. Thrash-metalové kapely experimentovaly s novými technikami a nápady, aby posunuly žánr dál od komerčního rocku. Nejextrémnější thrash-metalové kapely vytvořily proto death-metalový zvuk tím, že hrály ještě rychlejší, tvrdší a temnější thrash. Okolo roku 1983 se začaly formovat agresivní americké kapely jako floridští Death, kalifornští Possessed a chicagští Master. Ze jmenovaných kapel jako první vydali ukázku \"raného death metalu\" Possessed, a to album \"Seven Churches\" (1985), dál také Švýcaři Messiah (album \"Hymn to Abramelin – 1986) a Kanaďané Slaughter (Strappado – 1986); v roce 1987 potom Death vydali \"Scream Bloody Gore\" a Necrophagia \"Season of the Dead\". Morbid Angel je další kapela, která silně ovlivnila death-metalovou scénu početnými demo nahrávkami. Tyto \"rané death-metalové\" kapely vytvořily žánr, který se podstatně liší od svého nejbližšího příbuzného, thrash metalu. Koncem 80. let se začal hrát death metal ve Skandinávii, obzvlášť ve Švédsku. Začátkem 90. let vydaly svoje první alba kapely jako Nihilist (později Entombed), God Macabre, Carnage (později Dismember), Unleashed a Grave.", "question": "Z čeho se vyvinul death metal ?", "answers": ["z thrash metalu"]}
{"title": "Sumó", "context": "Sumó (japonsky: 相; česky doslova: bránit se) je sport, starý více než 1 000 let, mající svoje počátky v japonském šintoismu. Japonským národním sportem se stalo sumó během období Edo (1600–1868). První zmínka o tomto sportu se však objevuje již v kronice Kodžiki z roku 712. Jedná se sport plný tradic, precizních pravidel a symbolů, ale především pevně daných obřadů. Zápasy sumó se odehrávají na čtvercovém vyvýšeném (50–70 cm) ringu \"dohjó\" v jehož středu je 28 snopy z rýžové slámy vyznačeno kruhové zápasiště o průměru 4,57 m. Cílem zápasu je vytlačit soupeře za okraj vyznačeného zápasiště nebo ho donutit, aby se dotkl povrchu země jakoukoliv jinou částí těla, než je chodidlo. Snahou je tedy především vyvést svého soupeře z rovnováhy. Slavnostnímu vstupu zápasníků před vlastními zápasy do ringu se říká dohjóiri (土) a jedná se o obřadní představení zápasníků. Soupeři před samotným zápasem tráví čas v kruhu předváděním obřadních dřepů \"šiko\" a soubojem očí se soupeřem. Poté oba zapasníci vystoupí z kruhu, napijí se \"vody síly\", otřou si ústa \"papírem síly\" a poté naberou do hrsti sůl, kterou rozhodí po zápasišti, což má zahnat zlé duchy. Rozhodčí se nazývá gjódži (行). Je oblečen do kostýmu šlechtice ze 14. století. Za pasem nosí malý nůž tantó jako vzpomínku na doby, kdy v případě mylného rozhodnutí spáchal rozhodčí sebevraždu seppuku. Japonská uctivost velí i dnes v případě chyby ze strany rozhodčího požádat o odchod do důchodu. Tato žádost však bývá v drtivé většině případů zamítnuta.", "question": "Co je to sumó?", "answers": ["sport"]}
{"title": "Crookesův mlýnek", "context": "Crookesův mlýnek je jednoduchý fyzikální přístroj, demonstrující působení energie elektromagnetického záření. Skládá se ze skleněné baňky, z níž je částečně vyčerpán plyn. Uvnitř je na jehlovém ložisku umístěn mlýnek se čtyřmi listy. Listy jsou z jedné strany černé (pohlcuje záření) a z druhé strany bílé (odráží záření). Dopadající záření způsobí, že se tmavé strany listů začnou pohybovat směrem od zdroje záření. Pro funkci mlýnku se uvádějí dvě vysvětlení závislá na stupni vakua v baňce: černá plocha se více zahřeje a protože teplý vzduch za listem má vyšší kinetickou energii, začne se \"mlýnek\" otáčet proti směru dopadajících fotonů - tento jev nastane při tlaku kolem 1 Pa a je způsoben přeneseným teplem nikoliv částicovým charakterem fotonů. Při tlaku řádově 10−4 Pa se mlýnek zastaví. lesklá plocha odráží fotony, foton při dopadu předá kinetickou energii, tmavá plocha je pohlcuje - tato hypotéza je ale mylná, jelikož kinetická síla dopadajících fotonů je příliš malá pro buzení takového makroskopického pohybu. Pro důkaz částicového charakteru světla (fotonu) je nutno použít Nicholsův radiometr. Přístroj vynalezl v roce 1873 chemik William Crookes jako vedlejší produkt svého výzkumu. Snažil se jím změřit působení světla, které ovlivňovalo jeho přesná kvantitativní chemická měření. Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze. Testované osoby se mají pokusit pouhou silou vůle roztočit mlýnek opačným směrem než kterým ho otáčí světlo - tento jev je ale způsoben přenosem tepla z ruky testované osoby. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Crookesův mlýnek ve Wikimedia Commons Jak funguje světelný mlýnek? Heslo Radiometr v Ottově slovníku naučném", "question": "Používá se Crookesův mlýnek v parapsychologických pokusech?", "answers": ["Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze."]}
{"title": "Astrometrie", "context": "Astrometrie je odvětví astronomie, které se zabývá přesnými měřeními a vysvětlováním pozice a pohybů hvězd a ostatních nebeských těles. Kvůli omezené přesnosti přístrojů se až do konce 19. století zdálo, že astrometrie bude stát na okraji vědeckého zájmu. Se zlepšujícími se přístroji a nástupem automatizace se informace získávané astrometrií staly velmi důležité při studiu a výzkumu pohybu a fyzikálního původu naší sluneční soustavy a naší galaxie Mléčná dráha. == Hledání exoplanet == Jednou z možností využití astrometrie je hledání exoplanet. Je to v tomto oboru nejstarší metoda, používána asi 50 let. Zjišťujeme-li dlouhodobě a precizně polohu určité hvězdy, bude se po obloze pohybovat ne po přímce, ale po vlnovce s periodou jednoho roku, což souvisí s oběhem Země okolo Slunce. Odhlédneme-li od tohoto pohybu, bude se zkoumaná hvězda pohybovat po přímce. Pokud ovšem obíhá okolo hvězdy jinak neviditelná planeta, bude hvězdu svou gravitaci ovlivňovat a její pohyb se nebude jevit přímý, ale opět po vlnovce s periodou oběžné doby planety a s amplitudou úměrnou poměru hmotností hvězdy a planety. V hledání exoplanet za použití astrometrie byl nejznámější astronom Peter van de Kamp svými \"objevy\" dvou objektů u Barnardovy hvězdy. Domnělé objevy byly ve skutečnosti výsledkem chyby přístrojů. == Ve fikcích == Ve sci-fi seriálu Star Trek: Vesmírná loď Voyager je astrometrická laboratoř jednou z často používaných scén. Ve sci-fi seriálu Battlestar Galactica je astrometrická laboratoř uváděna v mnoha dialozích. == Zdroje == Obrázky, zvuky či videa k tématu astrometrie ve Wikimedia Commons Jean Kovalevsky a P. Kenneth Seidelman, Fundamentals of Astrometry, Cambridge University Press, 2004, ISBN 0-521-64216-7.", "question": "Čím se zabývá astrometrie?", "answers": ["přesnými měřeními a vysvětlováním pozice a pohybů hvězd a ostatních nebeských těles"]}
{"title": "Benitoit", "context": "Benitoit je vzácný Ba a Ti cyklosilikát modré barvy. Byl objeven v roce 1907 na lokalitě San Benito River, podle které byl také pojmenován. Jeho jednoznačně určujícím znakem je schopnost fluorescence pod krátkými vlnami UV světla, kdy září silně modrou barvou. Má také menší tepelnou odolnost v porovnání s ostatními drahokamy, tudíž ho nelze tepelně upravovat pro zvýšení kontrastu modré barvy. Jedná se o oficiální drahokam státu Kalifornie a nachází se zde i jediný komerční důl zabývající se jeho těžbou. Jedná se o vůdčí minerál benitoitové skupiny a také titanem obohacený analog minerálu pabstitu. == Vznik == Benitoit je hydrotermálního původu a vyskytuje se v asociaci s natrolitem, neptunitem a albitem (kterým je často obalen a musí se louhovat v HCl), na kontaktech serpentinitových těles a zelených břidlic. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6 – 6,5, hustota 3,61 - 3,68 g/cm3, štěpnost nezřetelná podle {1011}, lom lastrunatý. Září sytě modře pod krátkými vlnami UV světla. Optické vlastnosti: Barva je světle a tmavě modrá, lesk skelný, průhlednost: průhledný i průsvitný, vryp bílý. Chemické vlastnosti: Složení: Ba 33,21 %, Ti 11,58 %, Si 20,38 %, O 34,83 %.", "question": "Jakou barvu má benitoid?", "answers": ["modré"]}
{"title": "Klasický Hollywood", "context": "Pojmem klasický Hollywood se označuje období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let. Přičemž tento termín zahrnuje jednak specifický styl natáčení filmů a jednak specifický mód produkce, distribuce a uvádění filmů v americké kinematografii tohoto období. Klasický Hollywood je často označován jako \"Zlatý věk Hollywoodu\" a specifické stylové prostředky, rozvinuté během této periody, se nazývají klasický hollywoodský styl. Zlatý věk Hollywoodu trval více než 30 let, od konce němé éry v americkém filmu na konci 20. let do pozdních 60. let. Klasická hollywoodská kinematografie byla velmi \"žánrová\", většina hollywoodských filmů tohoto období se striktně držela určitého žánru, populární byly například westerny, nebo muzikály. S nástupem klasického Hollywoodu, tedy během pozdních 20. let a raných 30. let, byly v americké kinematografii rozšířené filmy, které byly značně provokativní a z morálního hlediska velmi kontroverzní v tehdejší společnosti. Jednalo se například o celý žánr gangsterského filmu, nebo o snímky, které byly dosti sexuálně odvážné. Toto krátké, nicméně slavné období americké kinematografie, je známo jako Pre-kodexové období Hollywoodu. V roce 1930 prezident The Motion Pictures Producers and Distributors Association (MPPDA) Will Hays proto zavedl Produkční kodex, nazývaný také \"Haysův kodex\", který vyžadoval plnění určitých předem daných cenzurních opatření, přičemž tento kodex byl chápán jako \"menší zlo\" a vznikl jako reakce na možné zavedení nechtěné státní cenzury v americké kinematografii. Nicméně produkční kodex nebyl v praxi uplatňován až do roku 1934, kdy byla vlivná katolická organizace Legie slušnosti extrémně pobouřena kvůli dvěma sexuálně provokativním filmům z roku 1933, ve kterých hrála Mae West.", "question": "Označuje se pojmem klasický Hollywood období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let?", "answers": ["Pojmem klasický Hollywood se označuje období americké kinematografie zhruba od konce 20. let do pozdních 60. let."]}
{"title": "Forrest Gump", "context": "Forrest Gump je román amerického spisovatele Winstona Grooma z roku 1986. Vypráví příběh Forresta Gumpa, muže s IQ 75, a jeho neobvyklého života. Forrest se potkává s významnými historickými osobnostmi a na vlastní kůži prožívá významné události, ale jejich význam si neuvědomuje. Příběh se odehrává převážně v USA v 2. polovině 20. století a s humorem, nadsázkou a obrovským nadhledem vypráví o velkých událostech této doby. Román je vyprávěn v ich-formě, překlad do češtiny Šimon Pellar. Na motivy knihy byl roku 1994 natočen stejnojmenný film s Tomem Hanksem v hlavní roli. Volným pokračováním je kniha Gump & spol. (anglicky: Gump & Co.). IQ Forresta Gumpa je 75, přesto Forrest rád čte (například Idiota od Dostojevského, Krále Leara od Shakespeara, ale nejvíce si oblíbil Lennyho ze Steinbeckovy novely O myších a lidech). Forrestova matka svého syna pojmenovala po Nathanovi Bedfordovi Forrestovi (jižanský generál v občanské válce Severu proti jihu), který byl po válce členem Ku Klux Klanu, Forrestův otec zemřel hned poté, co se Forrest narodil (byl v práci zasypán půl tunou banánů, jež ho slisovaly). Na základní škole Forrest neměl kamarády, ale už v první třídě se seznámil s Jenny Curranovou, posléze byl Forrest umístěn do zvláštní školy, kterou navštěvoval pět, nebo šest let. Ve třinácti Forrest velmi rychle rostl, v šestnácti měřil téměř dva metry, byl také velmi silný a mohutný, a tak se z Forresta stal fotbalista, dopomohl mu k tomu náhodný kolemjdoucí, který ho naverboval do svého klubu.", "question": "Kdo přeložil do češtiny román Forrest Gump?", "answers": ["Šimon Pellar"]}
{"title": "Koala medvídkovitý", "context": "Za tuto dobu se mu vyvinou oči a uši, a naroste srst. Později začínává prozkoumávat svět mimo vak a konzumovat malá množství matčiny \"kašičky\" (dříve považována za exkrement, ale pravděpodobně pocházející ze slepého střeva), díky které se do střev mláděte dostanou mikroby nezbytné k trávení listů blahovičníku. Dalších přibližně šest měsíců mládě zůstává s matkou. Když už je na vak příliš veliké, vozí se na matčiných zádech. Živí se mlékem i listy blahovičníku až do úplného odstavení, k němuž dochází kolem 12.měsíce života mláděte. Mladé samičky se tou dobou vydají pryč a usídlí v okolí, zatímco samečci často zůstávají v teritoriu matky až do věku tří či čtyř let. Koala se živí téměř výhradně listy blahovičníků. To je pravděpodobně důsledek adaptace, která byla reakcí na volnou ekologickou niku (v tomto případě velké množství eukalyptových listů bez konzumentů). Listy blahovičníků mají nízký obsah proteinů, zato mají vysoký podíl nestravitelných látek a obsahují fenolické a terpenové složky, kvůli kterým jsou pro většinu živočišných druhů jedovaté. Stejně jako vombati a lenochodi má i koala v porovnání s ostatními savci velmi pomalý metabolismus a tráví 16 až 18 hodin denně bez pohnutí, přičemž většinu tohoto času prospí. Koalové mohou být vůči příslušníkům svého druhu agresivní (přední tlapou si protivníka přidrží a koušou jej), ačkoli většina agresivního chování jsou pouze krátké roztržky. Manipulace s koaly jim může způsobit stres – otázka agresivity a stresu navozeného manipulací s těmito zvířaty je v Austrálii politickým problémem.", "question": "Čím se zejména živí koala?", "answers": ["listy blahovičníků"]}
{"title": "Země", "context": "Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů slunečního záření. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské rostliny a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs sopečných plynů, které se uvolňovaly při odplynování magmatu. Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry (troposféry, stratosféry, mezosféry, termosféry a exosféry) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech. Obloha je na Zemi modrá, protože molekuly vzduchu rozptylují všemi směry proti očím pozorovatele ze zemského povrchu ze všech barev slunečního světla nejvíce právě modrou. Celková hmotnost atmosféry je asi 5,1×1018 kg, tedy přibližně 0,000 000 9 celkové hmotnosti Země. Klima na Zemi je dlouhodobě stabilní, ale mění se v závislosti na zeměpisné šířce. Nejteplejší je v tropech okolo rovníku, nejstudenější pak v polárních oblastech. V historii života na Zemi se klima mnohokrát změnilo, ale vždy umožnilo přežití živých organismů. Ve čtvrtohorách dochází k opakujícím se dobám ledovým, které střídají teplejší období. Poslední doba ledová skončila před asi 10 000 lety. Související informace naleznete také v článku Počasí. Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Související informace naleznete také v článku Oblačnost. Oblačnost je mírou, jež udává stupeň pokrytí oblohy oblaky. Oblačnost je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem. V klimatologii se vyjadřuje v desetinách pokrytí oblohy – 0/10 do 10/10. V synoptické meteorologii se používá osmin – 0/8 až 8/8 pokrytí oblohy oblaky. V obou případech znamená 0/10 nebo 0/8 jasnou bezoblačnou oblohu, 10/10 nebo 8/8 znamená zcela zataženou oblohu.", "question": "V závislosti na čem se mění Klima na Zemi?", "answers": ["na zeměpisné šířce"]}
{"title": "Kuba", "context": "Národním ptákem s barvami kubánské vlajky je barevný tocororo (Priotelus temnurus). Životní prostředí na Kubě je silně narušeno aktivitami státu - jak klasickým průmyslem, tak i stavebními aktivitami na pobřeží. Nezávislá kontrola životního prostředí aktivisty je státem blokována, jakákoliv publicita zakazována a kritici znečišťování jsou vězněni. Recyklace surovin je na nízké úrovni. Neexistuje bezolovnatý benzin, při technických kontrolách automobilů se neměří exhalace. Podrobnější informace naleznete v článku Provincie Kuby. Kuba se dělí na 15 provincií (provincias) a ostrov Mládeže. Ten tvoří tzv. zvláštní okrsek, Municipio Especial - Isla de la Juventud. Těchto 16 celků se dále dělí na 169 obcí (municipios). Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kuby. Před rokem 1492 Kubu obývaly indiánské kmeny Sibonejů, Tainů, Karibů a dalších. Ti během španělské kolonizace z velké části vymřeli na infekční nemoci zavlečené z Evropy jako neštovice nebo se smísili se španělskými dobyvateli a původní populace již na ostrově neexistují. V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, který pojmenoval Juana. V roce 1511 se na východě ostrova v oblasti Baracoa usadila první španělská kolonie pod vedením Diega Velázqueze. Kuba zůstala španělskou kolonií po následujících 400 let. Otroctví, ve kterém žili černošští obyvatelé ostrova, bylo zrušeno roku 1886. Nezávislost na Španělsku byla vyhlášena 10. října 1868, vedla však k dlouhé válce a plné nezávislosti se země dočkala až později. V roce 1898 proběhla Španělsko-americká válka, ve které Španělsko ztratilo vládu nad Kubou, Portorikem a Španělskou východní Indií. Krátké období byla Kuba pod správou USA. Nezávislá Kuba byla vyhlášena 20. května 1902. USA si jako podmínku stažení svých vojsk udržely v pronájmu vojenskou základnu Guantánamo a zátoku Bahía Honda na druhé straně ostrova. Té se však později vzdaly na oplátku za rozšíření základny v Guantánamu. V roce 1933 se k moci dostal seržant Fulgencio Batista y Zaldívar, který v zemi zavedl nejdříve relativně otevřenou vládu. Kubu v různých podobách kontroloval v letech 1933-1944 a poté opět 1952-1959. V období své první vlády Batista prosadil řadu sociálně laděných zákonů a byl znám dobrou spoluprací s odbory. Za druhé světové války vyhlásil válku Japonsku, Německu a Itálii, válečných operací se však Kuba přímo neúčastnila. V roce 1944 uspořádal v zemi svobodné volby, ve kterých zvítězil nastávající prezident Ramón Grau. Batista následujících 8 let žil v USA, domácí politiky se však účastnil na dálku a byl dokonce zvolen senátorem \"v nepřítomnosti\".", "question": "Objevil Kryštof Kolumbus Kubu v roce 1191?", "answers": ["V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, který pojmenoval Juana."]}
{"title": "Člověk", "context": "Do Homo sapiens sensu lato jsou pak řazeni H. helmei, H. rhodesiensis, H. heidelbergensis, H. neanderthalensis a H. sapiens sensu stricto (a patří sem pochopitelně i denisované). Všechny druhy rodu Homo používaly nástroje, jazyk a poměrně vyspělou kulturu. Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou. Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin - pecky, skořápky - a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích či analýzou zubního povlaku. Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko). Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou. Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let. Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent. Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii, ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu. Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens.", "question": "Jaký je nejstarší paleontologický nález zařazený do rodu Homo?", "answers": ["africký Homo habilis"]}
{"title": "Frodo Pytlík", "context": "Glum, který se však chtěl zmocnit Frodova prstenu, dovedl oba nic netušící hobity až do doupěte pavoučice Oduly. Odula bodla Froda svým žihadlem, ale Sam ji hrdinně zahnal. Následně podlehl dojmu, že je bodnutý Frodo mrtvý a byl připraven pokračovat v cestě osamocen. Na místo jejich souboje s obří pavoučicí však záhy přišli skřeti, kteří odnesli Frodovo tělo do věže Cirith Ungol. Sam odposlechem jejich rozhovoru zjistil, že Frodo byl pavoučím jedem pouze paralyzován. Jakmile dva skřetí oddíly zaměstnal spor o Frodovy cennosti, podařilo se Samvědovi zajatého Froda ze skřetí věže v Cirith Ungol vysvobodit. Ve skřetím převleku poté Frodo a Sam doputovali až k puklinám Hory osudu, kde jedině mohl být Sauronův prsten zničen. Uvnitř Hory osudu Frodo podlehl vůli Prstenu a odmítl jej zničit, načež byl napaden Glumem, který mu Prsten ukousnul z ruky společně s prstem. Glum však i s Prstenem padl do lávy a Vládnoucí prsten společně se Sauronovým duchem tak byl definitivně zničen. Před smrtí v ohni vybuchující Hory osudu pak Froda a Sama zachránili velcí orli, kteří je odnesli do bezpečí a hobiti tak znovu spatřili své přátele. Po oslavách vítězství a korunovaci krále Elessara se Frodo, Sam, Smíšek a Pipin vydali na cestu zpět do Kraje. Jejich domov však v jejich nepřítomnosti obsadili zlí lidé sloužící čaroději Sarumanovi. Frodo se svými přáteli zorganizovali proti těmto vetřelcům povstání, které vyvrcholilo vítězstvím hobitů nad Sarumanovými sluhy v bitvě u Povodí. Čarodějovou porážkou definitivně skončila válka o prsten. I přesto, že válka skončila a Vládnoucí prsten byl zničen, Frodo se už nikdy nevypořádal se vším, co zažil a jeho zranění morgulským ostřím se nikdy zcela nezahojilo. Po dvou letech od zničení Prstenu, 29. srpna 3021 T. v., společně s Bilbem, Gandalfem, Elrondem, Galadriel a dalšími elfy nastoupil v Šedých přístavech na loď a opustil Středozem. Společně odpluli přes moře na západ k ostrovu Tol Eressëa, čímž skončil třetí věk. Tolkienova trilogie se dočkala mnoha filmových adaptací. V animovaném filmu Ralpha Bakshiho z roku 1978 namluvil postavu Froda anglický herec Christopher Guard. O dva roky později v animovaném filmu The Return of the King zapůjčil této postavě hlas americký herec Orson Bean. V české filmové parodii Pár Pařmenů je hlavní postava filmu autory přejmenována na Fritola Šourka. Ve filmové trilogii Pán prstenů natočené režisérem Peterem Jacksonem v letech 2001 až 2003 ztvárnil postavu Froda americký herec Elijah Wood. Do češtiny jeho postavu nadaboval Jan Maxián.", "question": "Kdo ztvárnil postavu Froda ve filmové trilogii Pána prstenů?", "answers": ["Elijah Wood"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Uvažuje se, že Venuše měla původně podobné množství vody v atmosféře jako má Země. V důsledku bombardování slunečními částicemi ale došlo k rozštěpení vodních molekul na atomy vodíku a kyslíku. Vlivem nízké hmotnosti vodíku mohl následně snadno uniknout do kosmického prostoru. Oproti tomu těžší kyslík zůstal v atmosféře a následně nejspíše reagoval s atomy v kůře, došlo k jeho navázání a postupnému vymizení z atmosféry. Poměr vodíku a deutéria v atmosféře planety tuto teorii podporuje. Vzhledem k suchu jsou horniny na Venuši těžší a tvrdší než na Zemi, což umožňuje vznik hor a útesů s prudšími svahy a neobvyklými tvary. Venuše obíhá okolo Slunce ve střední vzdálenosti okolo 108 milionů km jednou za 224,65 dne. Planeta obíhá podobně jako všechny planety sluneční soustavy po eliptické dráze, která je ale nejvíce blízká kruhové s excentricitou dráhy menší než 0,01. Během svého pohybu kolem Slunce se Venuše přibližuje každých 584 dní nejblíže k Zemi ze všech planet soustavy, a to na vzdálenost menší než 41 milionů km. I když Venuše nemá žádný vlastní měsíc, obíhá spolu s ní kolem Slunce tzv. kvazisatelit. Jde o planetku 2002 VE68, objevenou roku 2002. Díky zvláštní kombinaci tvaru její oběžné dráhy kolem Slunce a shodné oběžné doby se zdá, jako by planetka obíhala retrográdně kolem Venuše. Dle nové studie Alexe Alemiho a Davida Stevensona z California Institute of Technology měla Venuše před miliardou let nejspíše jeden velký měsíc, který vznikl důsledkem obrovského impaktu cizího tělesa. V důsledku dalšího velkého impaktu po přibližně 10 milionech let došlo ke změně rotace planety, což se odrazilo ve ztrátě měsíce, který se zřítil na povrch Venuše. Venuše rotuje kolem své rotační osy ze všech planet sluneční soustavy nejpomaleji a to v intervalu jednou za 243,16 dne. Má pomalou zpětnou rotaci, což znamená, že rotuje od východu k západu namísto od západu k východu jako většina ostatních planet. Důvod toho, proč planeta rotuje zpětně, není znám, ale předpokládá se, že se jedná o následek slapového působení její velmi hmotné atmosféry.", "question": "Která planeta je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy ?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Kopernicium", "context": "Kopernicium, chemická značka Cn, (lat. Copernicium) je 20. transuranem. Jedná se o silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic. Jeho jméno, které navrhli objevitelé, oznámila IUPAC 19. února 2010, tedy právě v den narozenin Mikuláše Koperníka, po kterém je prvek pojmenován.Kopernicium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat rtuť. == Historie == První přípravu prvku s atomovým číslem 112 (s dočasným názvem ununbium) oznámili němečtí fyzici 9. února roku 1996 z Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Bombardováním izotopu olova jádry atomu zinku získali izotop 277Cn s poločasem rozpadu asi 0,2 milisekundy. 20882 Pb + 7030 Zn → 278112 Cn → 277112 Cn + 10 nV květnu roku 2006 detekoval tým výzkumníků v Dubně kopernicium 282Cn jako produkt alfa rozpadu oganessonu. 294118 Uuo → 290116 Lv → 286114 Fl → 282112 CnNejstálejší známý izotop kopernicia je 285Cn s poločasem rozpadu 29 s. Další izotop, 283Cn, se rozpadá na darmstadtium při vyzáření částice alfa.Jako oficiálně existující prvek však kopernicium uznala Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii až v roce 2009. Darmstadtský výzkumný tým vedený prof. Sigurdem Hofmannem pro něj navrhl na počest Mikuláše Koperníka mezinárodní jméno copernicium (česky kopernicium) a značku Cp. Ta byla změněna na konečné Cn. Symbol Cp byl totiž spojen s latinským jménem cassiopeium, navrženým pro prvek dnes zvaný lutecium. == Izotopy == Doposud je známo 10 následujících izotopů kopernicia, přičemž je pravděpodobné, že izotopy s nukleonovým číslem 283 a 285 se vyskytují ve 2 izomerních modifikacích s různým poločasem přeměny: == Poznámky == == Reference == == Související články == 12. skupina Jaderná fyzika == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kopernicium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kopernicium ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má Kopernicium?", "answers": ["Cn"]}
{"title": "Tennessee Williams", "context": "Tennessee Williams [viljems], vlastním jménem Thomas Lanier Williams, (26. března 1911 - 25. února 1983) byl významný americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Vzdělání získal na střední škole v St. Louis, poté studoval žurnalistiku na University of Missouri, ale školu nedokončil. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde začal používat jméno Tennessee Williams. Roku 1947 obdržel Pulitzerovu cenu. Ve svých hrách vycházel z vlastních zkušeností, především ze svého mládí. Pocházel z jihu, kde v době po první světové válce platila velmi puritánská pravidla. Hrdinové jeho her často utíkají do světa iluzí. Bitva andělů - 1940, známá spíše pod verzí Sestup Orfeův - 1955 (poprvé inscenováno v r. 1957). Hra je postavena na kombinaci dvou mýtů - řeckého o Orfeovi a křesťanského o Kristovi. Orfea a zároveň Krista představuje tulák s kytarou Val Xavier, který vstupuje do jižanského pekla pokrytecké morálky, rasismu, aby z něj vyvedl Lady (Eurydiku), která svůj vztah a vzpouru proti svému okolí zaplatí životem. Je zastřelena svým manželem, když brání Vala před lynčováním. Skleněný zvěřinec - 1944 (zfilmováno, 1987) Tramvaj do stanice Touha - 1947, psycholog. drama, vrchol americké dramatické tvorby; zevrubná analýza krutého zhroucení iluzivních představ o minulosti, které vedou k sebeklamu; krutost, hrubost, násilí, brutalita - ničení lidských tužeb a nadějí. Hl.postava: Blanche, sestra Stella (zfilmováno) Léto a dým Tetovaná růže - 1951 Sestup Orfeův - 1955, přepracovaná verze Bitvy Andělů Kočka na rozpálené plechové střeše - 1955, zfilmováno. Ústřední postavou, této hry je Maggie, která se vdá za syna jižanského milionáře. Tento milionář dostane rakovinu. Celé dílo je postaveno na snaze mnoha zúčastněných získat přízeň milionáře a tak se dostat do závěti.", "question": "Kdy zemřel Tennessee Williams?", "answers": ["25. února 1983"]}
{"title": "Ateroskleróza", "context": "Ateroskleróza (též arterioskleróza) je kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny (tj. vznikem arterómů). Především ve vyspělých zemích představuje významný zdravotní problém. Faktickou příčinou aterosklerózy je ukládání tukových látek, v první řadě cholesterolu, čímž dochází k přeměně cévní stěny a vzniku tzv. aterosklerotických plátů. Dále dochází k usazování polysacharidů a vápníku. V důsledku ukládaní těchto látek dochází k zúžení stěny tepny, snížení její pružnosti a může se omezit tok krve. Orgány nejsou zásobeny dostatečně kyslíkem a dochází k jejich poškození. Ateroskleróza vede k řadě onemocnění, např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda. Existuje mnoho rizikových faktorů, který tento proces urychlují. Zásadní pro její rozvoj je nadměrný příjem potravy, nejen tedy příliš tučných jídel, jistou roli hraje i genetika. Dochází k poruše transportu tuků v krvi projevované změnou koncentrace lipoproteinů. Při poruše vnitřní výstelky cévy dochází (kouření, zvýšený tlak krve) k průniku lipoproteinů do stěny cévy a ke krystalizaci cholesterolu. Tradiční rizikové faktory: zvýšený celkový cholesterol a LDL kouření hypertenze - vysoký krevní tlak diabetes mellitus fyzická inaktivita obezita dědičné predispozice Nově objevené rizikové faktory: VLDL částice homocystein lipoprotein (a) oxidační stres hemostatické faktory infekční agens C-reaktivní protein Prevencí je zdravý životní. styl, omezit vysokoenergetická (tučná a sladká jídla), zvýšit množství vlákniny (ovoce, zelenina) v potravě, místo živočišných tuků používat rostlinné, zvláště za studena lisované oleje, sportovat a nekouřit. Léčí se příčiny tohoto onemocnění, kdy dochází ke vzniku aterosklerotických plátů (ateromů). V léčbě aterosklerózy dominuje léčba především vysoké hladiny cholesterolu (hypercholesterolemie), dále léčba hypertenze, obezity, cukrovky a odvykání kouření. Při léčbě jednotlivých příčin je důležitý výběr vhodného léku pro pacienta, při kterém se zohledňuje řada faktorů (např. doprovodná onemocnění, interakce s dalšími léky atd). Prvním krokem je zdravý životní styl, při nadváze nebo obezitě je důležité snížení hmotnosti a stabilizace váhy. Lékař může nejprve navrhnout nefarmakologickou léčbu (dieta na snížení cholesterolu a dostatek pohybu), nebo farmakologickou léčbu. Nejvíce používanými léčivými přípravky na snížení cholesterolu jsou statiny, dále se využívají pryskyřice, ezetimib, fibráty a kyselina nikotinová.", "question": "Jak se nazývá nebezpečné hromadění tuků do stěn tepen?", "answers": ["Ateroskleróza"]}
{"title": "Alpské lyžování", "context": "Alpské lyžování (někdy též zvané sjezdové lyžování) je odvětví závodního lyžování, v němž se závodník snaží o projetí dané trati ze svahu dolů v co nejkratším čase. Trať je na svahu vyznačena bránami, které závodníci musí projet způsobem odpovídajícím pravidlům konkrétní disciplíny. Slalom se jezdí na trati, která je nejkratší ze všech disciplín a má brány nejblíže u sebe. Dosahované rychlosti jsou nejnižší ze všech disciplín a závodníci trať projíždějí krátkými oblouky v rychlém sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Doporučená vzdálenost tyčí od sebe je asi 13 metrů (v případě tradičních oblouků). Sjezd je nejrychlejší disciplínou alpského lyžování. Trať je nejdelší ze všech disciplín a brány v podstatě jen ohraničují trať. Sjezd obsahuje náročné oblouky ve vysokých rychlostech, skoky a rovné pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem. Alpská kombinace (kombinace) se skládá z jednoho kola sjezdu a jednoho kola slalomu (v minulosti bývala slalomová kola dvě).", "question": "Co je to alpské lyžování?", "answers": ["odvětví závodního lyžování"]}
{"title": "První křížová výprava", "context": "První křížová výprava v dějinách byla vyhlášena roku 1095 na clermontském koncilu papežem Urbanem II. a směřovala do Svaté země za znovudobytí Božího hrobu od muslimů. Vyhlášení výpravy bylo částečně reakcí na postupné pronikání tureckých nájezdníků do Anatolie, kde na Byzantské říši dobyli značná území a oslabili moc říše. Byzantský císař Alexios se obrátil na papeže, aby mu pomohl získat dobrovolníky do jeho žoldnéřské armády, díky níž by mohl ztracená území na východě znovu dobýt. Vyhlášení výpravy bylo zároveň motivováno snahou papeže Urbana II. o zmírnění schizmatu mezi západní a východní katolickou církví. Urban II. zároveň mohl využít vyhlášení výpravy k tomu, aby získal navrch nad císařem Jindřichem IV., svým protivníkem v boji o investituru. Papežův apel na pomoc východním křesťanům se zvrtl ve vyhlášení svaté války za osvobození svatých míst, což mělo velký ohlas i mezi evropskými venkovany, kteří se již roku 1096 vydali na cestu do Svaté země. Ti, podněcováni lidovými kazateli, dorazili ze severní Francie až do Byzantské říše, a po cestě plenili a loupili. Císař Alexios byl zklamán, neboť tito poutníci nebyli rytíři, jaké očekával. Dal je proto rychle přepravit na pevninu Malé Asie, kde začali pořádat nájezdy na turecká území. Turci na ně však uspořádali odvetnou výpravu a téměř všechny křižáky pobili. V německých zemích se zatím shromáždily další chudinské houfy, které začaly pořádat židovské pogromy. Německé křižáky však dal už na uherských hranicích rozehnat král Koloman. V druhé polovině roku 1096 se vydala na cestu rytířská vojska. Jejich veliteli byli především francouzští a normanští velmoži, kteří se na přelomu let 1096–1097 dostali do Konstantinopole, kde složili lenní přísahu císaři Alexiovi. Přísahou se křižáci zavázali navrátit všechna území zpět pod vládu Byzantské říše, za to měli slíbený podíl na kořisti a podporu během výpravy ze strany císaře.", "question": "Co bylo cílem První křížové výpravy ?", "answers": ["znovudobytí Božího hrobu od muslimů"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Hagrid Harrymu vysvětluje, že o Mrzimoru se říká, že to je kolej hlupáků, ale že to není pravda. Z Mrzimoru pochází také nejméně černokněžníků. Z ostatních kolejí Mrzimor vychází nejlépe s Nebelvírem. Na koleji studoval např. Cedric Diggory, Mlok Scamander nebo Nymfadora Tonksová. === Nebelvír === Nebelvír (v originále Gryffindor) byl založen Godrikem Nebelvírem. Kolejními barvami Nebelvíru jsou rudá a zlatá. Erbovním zvířetem je lev. Kolejním duchem je Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, známější pod jménem Skoro bezhlavý Nick. Ředitelkou koleje je Minerva McGonagallová, která je zároveň zástupkyní ředitele školy (od 7. dílu ředitelkou) a profesorkou přeměňování. Společenská místnost Nebelvíru se nachází v severní věži. Vstup střeží portrét Buclaté dámy a heslo, které se mění. Nebelvírská společenská místnost je malá a útulná. Nebelvír se jmenuje podle svého zakladatele Godrika Nebelvíra, který byl přítelem Salazara Zmijozela. Později se jejich cesty kvůli neshodám o vedení a budoucnosti školy rozešly. Co se týče dědiců, není žádný znám, ale předpokládá se, že to jsou Harry Potter a Neville Longbottom. Oba se totiž narodili 31. července o půlnoci, kdy je znamení lva nejsilnější.", "question": "Jaké jsou typické barvy Nebelvíru?", "answers": ["rudá a zlatá"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016). Česko bylo členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomická a sociální rada OSN. Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů, volených na tříleté období Valným shromážděním. Funkční období členského státu končí 31. prosince posledního roku. Podrobnější informace naleznete v článku Poručenská rada OSN. Poručenská rada má 5 členů: Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA. Rada formálně ukončila činnost 1. listopadu 1994, kdy se nezávislým státem a členem OSN stalo Palau, poslední území pod správou OSN. Rezolucí, která byla ten den přijata, pozměnila Rada svůj jednací řád v tom smyslu, že se nebude scházet každoročně, ale jen podle potřeby, když si to situace vyžádá. O svolání může rozhodnout předseda nebo pokud si to vyžádá většina členů Poručenské rady, VS nebo RB. Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní soudní dvůr. Mezinárodní soudní dvůr má sídlo v Haagu. Má 15 členů volených Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou voleni na 9leté období, které končí dne 5. února roku, který je uveden v závorce za jmény soudců. Při volbě musí být zohledněna zásada, že mají být zastoupeny všechny regiony světa a také jednotlivé právní kultury. Soud se řídí statutem, který byl přijat spolu s Chartou OSN. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou závazná a definitivní. Může projednávat spory, které mu předloží sporové strany, nebo spory stran, které v minulosti přiznaly jeho generální příslušnost. Současné složení Mezinárodního soudního dvora (k červnu 2015): Ronny Abraham, Francie (od roku 2005); Abdulqawi Ahmed Yusuf, Somálsko (2009); Christopher Greenwood, Velká Británie (2009. ); Xue Hanqin, Čína (2010); Hisashi Owada, Japonsko (2003); Peter Tomka, Slovensko (2003); Joan E. Donoghue, USA (2010.", "question": "Jaká je zkratka Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Například radioastronomie se začala rozvíjet ve 30. letech 20. století, kdy Karl Guthe Jansky při zkoumání zdrojů šumu rušících rádiové hovory objevil rádiové emise centra naší Galaxie. Atmosféra Země mnoho vlnových délek účinně pohlcuje, takže gama a rentgenové pozorování se mohlo konat jen pomocí stratosférických balónů a výrazný rozvoj se dostavil teprve s pokrokem kosmonautiky. Ještě exotičtější je pozorování jiných částic než elektromagnetického záření. neutrinová astronomie pozoruje neutrina, teleskopy jsou v současnosti velké prostory hluboko pod zemí, zaplněné vodou nebo jiným pozorovacím médiem studium kosmického záření, vysokoenergetických částic mimozemského původu. Využívá metod jaderné fyziky (v kosmickém záření se vyskytují i částice s o mnoho řádů větší energií než jaká je dosažitelná na urychlovačích). Hypotetická gravitační astronomie by měla pozorovat gravitační vlny. V současnosti jsou převažujícím způsobem detekce velké interferometry, nadějný projekt LIGO je ve stádiu ověřování. Obecným teoretickým oborem je astrofyzika. Zabývá se fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty (hustotou, teplotou, chemickým složením atd.). Kosmologie studuje vesmír jako celek a zvláště jeho vznik, současný a budoucí vývoj. Astrobiologie se zabývá možnostmi existence života ve vesmíru.", "question": "Čím se zabývá astrofyzika ?", "answers": ["fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty"]}
{"title": "Evropa", "context": "Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym. Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjæ a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos. Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu.", "question": "Jaké je nejnižší místo Evropy?", "answers": ["proláklině Kaspické nížiny"]}
{"title": "Dengue", "context": "U některých lidí se horečka dengue může rozvinout do jedné ze dvou život ohrožujících forem. První z nich je hemoragická horečka dengue, která způsobuje krvácení a výrazné snížení hladiny krevních destiček (umožňujících srážení krve). Druhou formou je šokový syndrom dengue, který je příčinou nebezpečně nízkého krevního tlaku. Existují čtyři odlišné typy viru dengue. Jakmile se člověk nakazí jedním druhem viru, obvykle je pak chráněn před tímto typem po zbytek života. Ochranu před ostatními třemi druhy viru mu to však poskytne jen na krátkou dobu. Pokud se později nakazí jedním z nich, je pravděpodobné, že bude mít vážné zdravotní potíže. Neexistuje žádná účinná vakcína, která by člověka před nakažením chránila, je však možné provést opatření, jež mohou infikování člověka zabránit. Lidé se mohou před komáry chránit a snažit se omezit počet štípnutí. Vědci rovněž navrhují zmenšení rozsahu komářích habitatů, což by vedlo ke snížení počtu komárů. Jestliže člověk onemocní horečkou dengue, obvykle se uzdraví pouze díky přijímání dostatečného množství tekutin (pokud jde o mírnou nebo středně těžkou formu nemoci). V případě závažnější formy horečky dengue mohou pacienti potřebovat aplikaci nitrožilního roztoku nebo krevní transfúzi. Od 60. let 20. století vzrůstá počet lidí, kteří horečkou dengue onemocněli. Nemoc se stala celosvětovým problémem po skončení druhé světové války a dnes je běžná ve více než 110 zemích. Každý rok onemocní touto chorobou asi 50–100 miliónů lidí. Vědci pracují na vývoji vakcíny a léků, které by působily přímo proti viru dengue. První záznamy o horečce dengue pocházejí z roku 1779. Na počátku 20. století vědci zjistili, že nemoc způsobuje virus dengue přenášený komáry. Kolem 80 % lidí, kteří se nakazí virem dengue, nevykazuje žádné nebo jen mírné symptomy (např. prostá horečka). U přibližně 5 % nakažených osob má nemoc závažnější průběh. Nízký počet nemocných je chorobou ohrožen na životě. Příznaky se projevují mezi 3 a 14 dny poté, kdy byl nemocný viru dengue vystaven, nejčastěji mezi 4. a 7. dnem. Pokud se člověk vrátil z oblasti, kde je horečka dengue běžná, a horečka nebo jiné příznaky se u něj objeví více než 14 dní po návratu, pravděpodobně nejsou způsobeny virem dengue. Když horečkou dengue onemocní děti, často jsou příznaky totožné se symptomy nachlazení nebo gastroenteritidy (neboli střevní chřipky) jako je zvracení a průjem). U dětí, které horečkou dengue onemocněly, je však pravděpodobné, že budou mít závažné problémy. Klasickým příznakem horečky dengue je náhlá horečka, bolesti hlavy (obvykle za očima), vyrážka a bolesti svalů a kloubů.", "question": "V kolika zemích je dnes běžná horečka dengue?", "answers": ["ve více než 110"]}
{"title": "Nekonečno", "context": "Nekonečno je abstraktní pojem, který označuje kvantitu (množství) něčeho, co je tak veliké, že nemá konec (od slova konec je odvozeno slovo konečný), typicky se nedá spočíst, změřit, a pokud ano, tak je větší než každé konečné číslo. Objekt, který je tak veliký, že má atributy nekonečna, se někdy nazývá přídavným jménem nekonečný. Nekonečno nemá hranice, ale není totéž co neohraničenost. Nepřítomnost hranic je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Nekonečno lze ztotožnit s neohraničenosti pouze v eukleidovské geometrii, obecně je nutné rozlišovat ne/konečnost topologickou a metrickou. Např. kulová plocha (povrch koule) je (metricky) konečná, ale neohraničená. Nekonečno má důležité místo v matematice (zvláště v geometrii a teorii množin), v historii matematiky, k jeho studiu přispěli mimo jiné čeští vědci Bernard Bolzano a Petr Vopěnka. Nekonečno vyprovokovalo mnohé úvahy i ve filosofii a teologii. Symbol ∞ pro nekonečno zavedl anglický matematik John Wallis v 17. století. V geometrii se někdy běžný Eukleidovský prostor (i rovina) doplňuje různými nekonečny, \"body\" s nekonečnou vzdáleností v různých směrech. Například v projektivní geometrii se každé dvě rovnoběžné přímky protnou v jediném bodě, který můžeme chápat jako jedno konkrétní nekonečno (právě to, ve kterém se protínají všechny přímky rovnoběžné s jednou danou přímkou). Jiná možnost je doplnit prostor jen o jedno nekonečno (vznikne tak topologická sféra). V teorii množin se zavádějí různé mohutnosti nekonečen. Pro jejich popis se používají pojmy jako kardinály (kardinální čísla) a ordinály (ordinální čísla). Podstatou porovnání mohutnosti (kardinality) je možnost vytvoření vzájemně jednoznačného zobrazení mezi množinami. Z tohoto pohledu je například stejná mohutnost množiny přirozených, celých, racionálních a algebraických reálných čísel, ale tyto množiny mají menší mohutnost, než množina čísel transcendentních, iracionálních nebo reálných. Důležitým krokem k takovému pojetí nekonečna bylo uskutečnění myšlenkového přechodu od potenciálního k aktuálnímu nekonečnu. Potenciálně nekonečná množina je v představách chápána jako konečná s možností podle potřeby přibírat další prvky.", "question": "Kdo zavedl symbol pro nekonečno?", "answers": ["John Wallis"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Tyto změny v jasnosti povrchu jsou způsobené rozdílným druhem povrchového materiálu: světlejší naoranžovělé oblasti obsahují prach a písek bohatý na oxid železitý; tmavší plochy jsou zpravidla kamenitější a skalnatější regiony. Tvary a rozměry těchto oblastí mění se vlivem občasných silných větrů, které prach přemisťují. Povrch Marsu je velmi různorodý. Jižní polokoule s víceméně hornatou krajinou je pokryta krátery, zatímco na severní polokouli jsou rozsáhlé rovné pláně zalité lávou. Obecně je povrch Marsu pokryt skalnatými a nebo kamenitými útvary, které jsou místy překryty prachem a písečnými dunami. Na Marsu se nachází značné množství kráterů, koryt, kaňonů a sopek. Je zde v současnosti nejvyšší známá hora sluneční soustavy - štítová sopka Olympus Mons, která dosahuje výšky přes 21 km. V rovníkové oblasti Marsu se nachází obrovský kaňon Valles Marineris, dlouhý 4 500 km a hluboký 7 km. Objevila ho sonda Mariner 9 mapující Mars v letech 1971-1972, podle které byl kaňon pojmenován. Průzkum sondami Viking přinesl i snímky oblasti Cydonia Mensae, na kterých se objevil zvláštní útvar připomínající lidskou tvář obrácenou k nebi. Tento skalní útvar se později začal označovat jako tzv. \"tvář z Marsu\" a považoval se za umělé dílo mimozemské civilizace. Pozdější kvalitnější snímky ale ukázaly, že se jednalo pouze o hru světla a stínu na obyčejném erodovaném skalním masívu. Pojmenování povrchových útvarů Marsu je složitější než v případě Merkuru a Venuše, jelikož názvosloví vznikalo více než sto let již od prvních pozorování prováděných italským astronomem Giovannim Schiaparellim roku 1877. Ten během pozorování začal pro útvary používat jména známé z Evropy, Asie a Afriky, které spojoval s mytologickými názvy. V práci, kterou Schiaparelli započal, pokračoval i Eugene Antoniadi, v obou případech byly pojmenovány ale výrazné albedové útvary, které ne nutně odpovídaly objektům na povrchu.", "question": "Na které planetě se nachází nejvyšší hora sluneční soustavy ?", "answers": ["Na Marsu"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "Rys ostrovid (Lynx lynx, dříve Felis lynx) je středně velká kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii. Patří do čtyřdruhového rodu rys. Je největší kočkovitou šelmou Evropy a náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí. Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Na mnoha oblastech svého původního areálu byl vyhuben, někde pak došlo k úspěšné reintrodukci, což je i případ Česka, kde nyní žije několik malých nepočetných populací náležících ke karpatské populaci, kterou někteří zoologové považují za samostatný poddruh Lynx lynx carpathica. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 120 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 70 cm a hmotností až 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (tzv. chvostky) a černý konec ocasu, mnoho jedinců má lícní chlupy prodloužené a utvářející licousy. Zbarvení je velmi variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je podstatně delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé. Karyotyp somatických buněk sestává z 38 chromozomů se 72 rameny. Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě a až 24 let v zajetí. Původní areál druhu zahrnoval lesy mírného pásu v celé Eurasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. V současné době relativně souvislá část areálu tohoto druhu zasahuje ze severní části Ruska až Fennoskandinávie a do Polska. Další rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a ve Španělsku. Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací.", "question": "Co je charakteristický znak všech rysů?", "answers": ["trojúhelníkovité uši"]}
{"title": "Čest", "context": "Čest (od slovesa ctíti) je vlastnost bytosti (entity, která používá přirozenou inteligenci), nejčastěji člověka, již lze charakterizovat jako morální kredit, vážnost, hodnověrnost nebo dobré jméno. Čest lze vyjádřit jako potenciál k získání důvěry nebo projevu úcty; se zvyšující se ctí tato pravděpodobnost roste. Čest je budována a udržována příkladným plněním závazků, vzdáváním se vlastních požitků nebo jejich vystavení riziku v nějaký prospěch jiného, pracovním nasazením, obecně takovým chováním, které je objektivně vnímáno jako žádoucí pro celou společnost. Pokles nebo ztrátu cti lze naopak očekávat od podvodu, zrady nebo zbabělosti. Čest patří mezi ty základní lidské pojmy, které je obtížné definovat: Websterův slovník uvádí osm různých významových odstínů slova. \"Čest je – čest.\" V tradičních společnostech převládalo pojetí cti jako ocenění a úcty ze strany druhých, čest jako postavení, hodnost nebo pocta. S postupnou individualizací člověka a společnosti se zdůrazňuje spíše čest jako ocenění sebe sama, jako rys člověka, který se nemusí stydět sám před sebou. \"Není to titul, co dává člověku čest, nýbrž člověk, který dodává čest titulu.\" (Machiavelli) V tradičních společnostech se vysoko cenila statečnost a odvaha, zejména v boji.", "question": "Kolik různých významových odstínů slova čest uvádí Websterův slovník?", "answers": ["osm"]}
{"title": "Mezinárodní kynologická federace", "context": "Mezinárodní kynologická federace (francouzsky Fédération Cynologique Internationale, odtud zkratka FCI) je mezinárodní organizace, která se zabývá plemeny psů a kynologií jako takovou. Má sídlo v Belgii, v městě Thuin. FCI byla založena v roce 1911 Německem, Rakousko-Uherskem, Belgií, Francií a Nizozemskem. Organizace Société Centrale Canine de France a Société Royale Saint-Hubert v Belgii znovu obnovily FCI po roce 1921, když během I. světové války zanikla. Dnes má FCI 80 členských zemí (viz níže). Existuje 468 plemen psů, která jsou u FCI evidována. Nad každým jednotlivým plemenem má patronát určitý členský stát, který sepisuje standard plemene. FCI je zodpovědná za překlad a doplňování. Standardy, stejně jako mezinárodní regule jsou k dispozici ve čtyřech jazycích (angličtina, španělština, němčina a francouzština). Posudky plemen jsou založeny na těchto standardech. Všechna plemena psů jsou rozdělena do deseti skupin. Tyto skupiny jsou založeny na různých znacích, jako např. vzhled nebo využití plemene. Plemena ovčácká, pastevecká a honácká Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi Teriéři Jezevčíci Špicové a psi původního typu Honiči a barváři Ohaři Slídiči, retrívři a vodní psi Společenská plemena Chrti FCI informuje o přehlídkách v každé členské zemi. Výsledky jsou posílány do centra v Belgii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní kynologická federace ve Wikimedia Commons Fédération Cynologique Internationale mapa, na které jsou vyznačeni členové FCI ČeskoMoravská kynologická unie 7 nejprestižnějších psích výstav na světě", "question": "Kterými zvířaty se zabývá Mezinárodní kynologická federace?", "answers": ["psů"]}
{"title": "Žižkovský vysílač", "context": "Žižkovský vysílač (též Žižkovská televizní věž, Žižkovská věž či TVPM) je jednou z pražských dominant a současně nejvyšší stavbou (216 m) ve městě, obsahuje tedy i nejvyšší stabilní bod ve městě – kótu 474 m n. m. Leží na rozhraní Žižkova a Vinohrad, v oblasti Mahlerových sadů. Byla postavena v letech 1985 až 1992 Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava podle návrhu architekta Václava Aulického, statika Jiřího Kozáka a Alexe Béma. Majitelem věže a provozovatelem vysílací části je společnost České Radiokomunikace, a.s. Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů. Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (jeden s nouzovým schodištěm, druhý se služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem. Na tyto svislé tubusy jsou pak zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem: ve výšce 66 metrů se nachází panoramatická restaurace \"Oblaca\" (s barem a bistrem), ve výšce 93 metrů vyhlídková kabina s dohledností až 100 km a nejvýše je umístěna (veřejnosti běžně nepřístupná) kabina s vysílací technikou. Při rekonstrukci v letech 2011–2012 vzniklo přímo nad restaurací luxusní hotelové apartmá, změny se dotkly i Mahlerových sadů v blízkém okolí věže. Z anténního nástavce vysílá digitálně jedenáct televizních a osm rozhlasových stanic. Analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno 30. dubna 2009, analogově v pásmu VKV odtud vysílá šest rozhlasových stanic. Dále jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze. Od roku 1974 se datovala potřeba výkonného vysílače rozhlasového a televizního signálu pro obyvatele Prahy. Osazení vysílače do Petřínské rozhledny bylo nutno chápat jako provizorium a tak tehdejší Ministerstvo spojů už od roku 1975 prosazovalo stavbu 160 m vysokého stožáru – také na Petříně, aby podnik Kovoslužba nebyl nucen přesměrovávat antény desetitisícům domácností.", "question": "Podle návrhu jakého architekta byla postavena Žižkovská televizní věž?", "answers": ["Václava Aulického"]}
{"title": "Česko", "context": "Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království.", "question": "Má Česká republika více než 15 milionů obyvatel?", "answers": ["V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel."]}
{"title": "Kandela", "context": "Z pohledu fotometrických výpočtů je tedy standardní definice křivky poměrné světelné účinnosti monochromatického záření stejně důležitá jako definiční koeficient 683 lm/W. == Starší definice == Nejprve byla tato jednotka definována jako svítivost svíčky definovaného složení. Typů referenčních svíček však existovalo několik (a tomu odpovídalo několik mírně různých jednotek), a navíc bylo složité zachovat přesně stejné podmínky hoření. Později byla proto jednotka předefinována jako svítivost 1/600 000 m2 povrchu absolutně černého tělesa ve směru kolmém k tomuto povrchu při teplotě tuhnutí platiny (1768 °C) při normálním tlaku (101 325 Pa). Tato definice byla přijata na XIII. generální konferenci pro míry a váhy v roce 1967. Současná definice platí od roku 1979.Všechny definice popisují prakticky stejnou jednotkovou svítivost, která stále odpovídá svítivosti plamene jedné běžné svíčky ve vodorovném směru (plamen je vertikálně protáhlý, a proto je ve svislém směru jeho svítivost menší). Pro porovnání: obyčejná žárovka 100 W má přibližně 120 cd; běžná indikační světelná (LED) dioda jen asi 0,5 cd. == Původ názvu == Název jednotky byl odvozen od latinského slova candela, tj. svíce, svíčka. == Vztah mezi lumenem a kandelou == U zdrojů světla s usměrněným svitem (např. LED) výrobci uvádějí svítivost právě v cd. Tato jednotka je však ne vždy přímo porovnávatelná. Musíme k ní znát ještě další údaj – úhel rotačního kužele, ve kterém zdroj vyzařuje. Vztah lm-cd je potom dán poměrem plochy kruhové úseče, kterou tento kužel vytne na povrchu koule a plochy kruhové úseče, kterou vytne prostorový úhel 1 steradián. Takto můžeme přepočítat svítivost [cd] na světelný tok [lm], který má již přímou návaznost na výkon všesměrového, bodového zdroje záření a lze ho porovnávat s dalšími zdroji. Jinými slovy – když mají 2 LED stejnou svítivost, ještě nemusí mít stejný světelný tok a tím ani výkon. Vyzařuje-li zdroj určitou svítivostí Iv (v kandelách) v definovaném prostorovém úhlu, je celkový světelný tok Φ v lumenech dán vztahem: [ l m ] = [ c d ] ⋅ 2 π ⋅ ( 1 − cos ( β / 2 ) ) {\\displaystyle [\\mathrm {lm} ]=[\\mathrm {cd} ]\\cdot 2\\pi \\cdot (1-\\cos(\\beta /2))} kde β je úhel vyzařování svítidla –celkový vrcholový úhel světelného kužele. Například lampa se svítivostí 590 cd a vrcholovým úhlem 40° vyzařuje 224 lumenů. Pokud zdroj vyzařuje světlo rovnoměrně ve všech směrech, může být tok vypočten násobením svítivosti konstantou 4π: všesměrový zdroj 1 kandela vyzařuje 12,6 lumenů. == Externí odkazy == Slovníkové heslo kandela ve Wikislovníku", "question": "Jakou značku má jednotka svítivosti, kandela?", "answers": ["cd"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela. Sochy a busty, které Sókrata znázorňují jako šeredného muže, se pravděpodobně inspirovaly Platónovým a Xenofónovým popisem, přirovnávajícím jej v žertu k silénům a satyrům (Platón – Symposion, Theaitétos; Xenofón – Symposion). Otcem Sókratovým byl sochař Sofróniskos a matkou porodní bába Fainareté, pocházel z dému Antiochidova a narodil se v 3. roce 77. Olympiády. O jeho mládí nevíme mnoho, zřejmě se mu ale dostalo vzdělání, které mu otec podle athénských zákonů musel poskytnout – gymnastika, hudba, gramatika (zahrnovala četbu Homéra, Hésioda a dalších básníků). Oženil se s Xantippou, s níž měl tři syny. Sókratés sám se zmiňoval o tom, že když se naučil žít s Xantippou, dovedl by se vypořádat s kterýmkoli jiným člověkem právě tak, jako krotitel koní je po zkrocení opravdu divokých zvířat schopen jednoduše nakládat se zvířaty klidnými.", "question": "Jak se jmenoval Sókratův otec?", "answers": ["Sofróniskos"]}
{"title": "Šeřík čínský", "context": "Šeřík čínský (Syringa × chinensis) je rostlina z čeledi olivovníkovité (Oleaceae). Vzrůstem dosahuje velikosti keře vysokého 3 až 4 metry. Jedná se o křížence šeříku obecného (Syringa vulgaris) s druhem šeříku Syringa protolaciniata. Šeřík čínský kvete v měsíci květnu. Jeho květy jsou růžovofialové. Stavbou jsou pak trubkovité, čtyřcípé. Vyznačují se také svojí charakteristickou vůní. Vysazován je díky své nenáročnosti a mrazuvzdornosti. == Externí odkazy == O šeříku čínském – zahradaweb.cz O šeříku čínském – garten.cz", "question": "Jakou barvu mají květy šeříku čínského?", "answers": ["růžovofialové"]}
{"title": "Woody Allen", "context": "Woody Allen vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (* 1. prosince 1935 New York) je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu \"The Comediańs Comedian\" vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty (narozena 1943), která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public School 99 a na Midwood High School.", "question": "Kdo je Woody Allen", "answers": ["režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik"]}
{"title": "Metallica", "context": "Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame.", "question": "Jak se nazývá cena, kterou Metallica vyhrála celkem devětkrát?", "answers": ["Grammy"]}
{"title": "Liptovská Mara", "context": "Přehradní nádrž leží přesně mezi Liptovskou Teplou a Liptovským Mikulášem. == Historie == Stavba byla zahájena roku 1965 a dokončena roku 1975; hlavním důvodem její výstavby byla ochrana měst v povodí Váhu před povodněmi. hráz je vysoká 53 m, maximální hloubka nádrže je 45 m, vodní plocha má rozlohu 2 700 ha. S objemem vody 360 mil. m3 je Liptovská Mara největší nádrží na Slovensku na řece Váh. Při výstavbě bylo zaplaveno 7 liptovských vesnic úplně (Liptovská Mara, (Stará) Liptovská Sielnica, Paludza, Parížovce, Sokolče, Vrbie), další pak částečně (Bobrovník, Liptovský Trnovec, Benice - část Čemice). Dnes se na březích nádrže nacházejí velmi známá rekreační centra. Poloostrov Ratkovo s přilehlými vodami je chráněným územím. == Historická osada == Nad přehradní zdí Liptovské Mary, 2 km jižně od obce Bobrovník, na východním úpatí vrchu Úložisko (741,7 m n. m.) sa nachází archeologická lokalita Havránok náležející púchovské kultuře doby laténské - opevnění osady Kotinů s druidskou svatyní z 1. století př. n. l. Je zde vybudován i archeologický skanzen. == Panorama == == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jakým územím je Ratkovo?", "answers": ["chráněným"]}
{"title": "Vlajka", "context": "Vlajka Spojeného království (zvaná Union Jack) vzniklá překrytím starších vlajek Anglie, Skotska a Irska, je dnes jako kanton součástí vlajek mnoha bývalých i stávajících britských kolonií (Australská vlajka, Novozélandská vlajka). Francouzská revoluční trikolóra z roku 1794, zvláště pak její svislé uspořádání, inspirovala mimo jiné italskou, belgickou, mexickou či irskou vlajku. Ruská vodorovná trikolóra, vytvořená po nizozemském vzoru, měla velký ohlas u slovanských národů. Bílá, modrá a červená barva ruské vlajky se jako tzv. panslovanské barvy odrážejí například na slovenské či srbské vlajce. Vliv vlajky Spojených států amerických s hvězdami a pruhy se odráží na kubánské, chilské, liberijské, malajsijské či portorické vlajce. Žlutá, modrá a červená barva někdejší Velké Kolumbie stále spojuje kolumbijskou, venezuelskou a ekvádorskou vlajku. Vliv íránské vlajky, s červenou, bílou a zelenou barvou se odráží na tádžické či kurdské vlajce. Barva černá, bílá a červená (a často zelená) se rozšířily jako tzv. panarabské barvy a odráží se na vlajkách arabských států. Nezávislá Etiopie, k níž vzhlížely kolonizované země Afriky, se stala vzorem i svou vlajkou – její zelená, žlutá a červená se rozšířily jako tzv. panafrické barvy. Vlajky a znaky afrických států často nerespektují vexilologická a heraldická pravidla. == Prapory a vlajky územních samosprávných celků v České republice == Používání vlajek a praporů obcí a zemí má tradici sahající do historie. Zákon o obcích 367/1990 Sb. v § 5 umožnil obcím užívat znak a prapor obce, přičemž pokud nemají historický znak a prapor, mohly jim být na jejich návrh předsednictvem České národní rady uděleny.", "question": "Jaké jsou typické barvy arabských vlajek?", "answers": ["černá, bílá a červená (a často zelená)"]}
{"title": "Děti kapitána Granta", "context": "Děti kapitána Granta (1867-1868, Les enfants du capitaine Grant) je jeden z nejznámějších románů francouzského spisovatele Julesa Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Tento dobrodružný román tvoří první díl autorovy volné trilogie, do které ještě patří Dvacet tisíc mil pod mořem (Vingt mille lieues sous les mers) a Tajuplný ostrov (1875, L'île mystérieuse). Mezi jednotlivými díly Vernovy trilogie však panuje časový nesoulad (viz Časový nesoulad mezi jednotlivými díly trilogie). == Obsah románu == Příběh začíná 26. července roku 1864, kdy posádka jachty Duncan ulovila v Severním průlivu mezi Irskem a Skotskem žraloka kladivouna a v jeho útrobách objevila tři neúplné listiny. Byly napsány francouzsky, anglicky a německy a obsahovaly zprávu o ztroskotání lodi Britannia s kapitánem Grantem a posádkou na 37° 11́ jižní šířky (údaje o zeměpisné délce byly bohužel nečitelné). Majitel jachty lord Glenarvan neváhal ani okamžik a vydal se společně se svou manželkou, kapitánem Johnem Manglesem, majorem Mac Nabbsem, roztržitým zeměpiscem Jacquesem Paganelem a s Mary a Robertem Grantovými, dětmi ztraceného skotského kapitána, na dobrodružnou záchrannou výpravu, která v podstatě znamenala cestu kolem světa po 37. rovnoběžce. Výprava začala pátráním v Jižní Americe, kde však ani pochod přes Andy nepřinesl žádaný výsledek, poté naši přátelé zamířili k břehům Austrálie. Zde se setkali s lodníkem Britannie Ayrtonem. Ten je provázel po Austrálii, vyklubal se z něj však podvodník a vůdce trestanců, kteří chtěli získat jejich majetek. Nakonec se cestovatelé přes velké útrapy dostali na pobřeží, ale jejich jachta tam na ně nečekala, omylem před jejich příchodem odplula. Na malé lodi dopluli Skotové na Nový Zéland. Zde však padli do rukou lidojedů. Naštěstí je zachránil Robert, který uprchl. Díky Paganelovi se dostali k moři a zde je čekalo velké překvapení.", "question": "Kdo je autorem románu Děti kapitána Granta ?", "answers": ["Julesa Verna"]}
{"title": "Válečná fotografie", "context": "Válečná fotografie zaznamenává fotografie z vojenských konfliktů a život ve válečných oblastech. Zobrazuje hrůzy války včetně hrdinských lidských činů. Na rozdíl od malby a kresby z války, fotografie nejsou snadno zaměnitelné, i když v některých případech bylo dokázáno, že fotografové s předměty a zobrazovanou scénou manipulovali, což má za následek, že fotografie nemusí mít zcela objektivní charakter. Vynález fotografie, který byl předložen pro veřejnost roku 1839, vedl k vytváření obrázků, které byly přesnou reprezentací světa. Roku 1859 bylo předpovězeno, že fotografie by mohla vizuálně dokumentovat budoucí války, přesně dokumentovat bitvy, pevnosti, krajiny, vojáky a vojenské důstojníky. Jak vysvětlil Louis Daguerre, vynálezce prvního komerčního fotografického procesu, obrazy vyrobené kamerou obscurou by byly \"absolutní pravdou\" a \"nekonečně přesnější než jakýkoli obraz lidské ruky.\" Fotografie skutečně byly použity pro zaznamenání historických událostí. První systematicky fotografovanou válečnou událostí, o které byla veřejnost informována prostřednictvím zpráv posílaných telegrafem, byla Krymská válka v letech 1853–1856. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě William Howard Russell z The Times, který si jako první novinář vysloužil označení \"válečný zpravodaj\". Prvním fotoreportérem byl Carol Szathmari, dalšími pak britští reportéři William Simpson z Illustrated London Sport, Roger Fenton, James Robertson a Felice Beato. Jejich obrázky byly tehdy v novinách otiskovány jako rytiny, protože tisk polotónových fotografií byl drahý. Díky jejich zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 mohlo také přispět k pádu britské vlády. Daleko méně známý ve své době byl zpravodaj Sedmihradský Němec Károly Pap Szathmáry. Bratři Alessandriové, Antonio (1818- 1893) a Francesco Paolo (1824-1889) patří mezi první válečné reportéry v Itálii, v roce 1862 fotografovali tábory Zouaves pontificaux a v roce 1867 rozsah bitvy u Mentana. Zprávy z americké občanské války (1861–1865) dodával fotograf Mathew Brady, který si uvědomil historický význam války \"Severu proti jihu\" pro budoucí generace a další osud země. Protože chtěl zachycovat průběh války na více bojištích, vytvořil ze svých asistentů několik týmů, které cestovaly s pojízdnými laboratořemi na různých frontách. Bradyho významným týmovým spolupracovníkem byl Alexandr Gardner, který se roku 1863 osamostatnil.", "question": "Který reportér si jako první vysloužil označení válečný zpravodaj?", "answers": ["William Howard Russell"]}
{"title": "Osmotický tlak", "context": "Osmotický tlak je tlak toku rozpouštědla pronikajícího přes semipermeabilní (polopropustnou) membránu do roztoku, ve kterém je vyšší koncentrace rozpuštěných molekul nebo iontů. Je závislý na teplotě a koncentraci roztoku. Rozpouštědlo má tendenci pronikat přes polopropustné membrány do míst, kde je koncentrace osmoticky aktivních látek vyšší a ředit je. Ve výsledku jsou tedy roztoky na obou stranách membrány stejně koncentrované. Osmotický tlak je jedna ze základních sil, které ovlivňují živé buňky, protože cytoplazmatická membrána je polopropustná. Osmotický tlak zředěného roztoku značíme řeckým písmenem π a může být vypočítán za pomoci vzorce: : : : π = c R T : : : {\\displaystyle \\pi =cRT\\,} : kde c je molární koncentrace R je molární plynová konstanta T je absolutní teplota Pro jednobuněčné organismy je životně důležité umět se vyrovnat s neustálým vstupem vody do buněk způsobeným osmotickým tlakem. Pulsující vakuoly některých prvoků fungují jako pumpy přečerpávající nadbytečnou vodu zpět do okolního prostředí. Související informace naleznete také v článku Turgor. Osmotický potenciál buňky je tlak, pod nímž do cytoplazmy přes cytoplazmatickou membránu vniká čistá voda. Je tím vyšší, čím je vyšší koncentrace osmoticky aktivních látek v buňce. Protože rostlinné buňky mají buněčnou stěnu, voda pronikající do buňky ji nemůže rozpínat. Toto napětí působící proti buněčné stěně se nazývá turgor. Turgor jednotlivých buněk tvoří oporu rostlinným tkáním. Při nedostatku vody se turgor snižuje a rostlina vadne. V těle živočichů, v jejich extracelulární tekutině, se udržuje přesně daná koncentrace iontů. Extracelulární prostředí je tak k prostředí uvnitř buňky isotonické a buňky tak nejsou poškozovány nadměrným přísunem vody nebo naopak jejím přílišným úbytkem. Kromě iontů solí se na celkové osmolalitě prostředí podílí anionty proteinů. Koloidně-osmotický tlak proteinů se nazývá tlakem onkotickým. Význam onkotického tlaku proteinů krevní plazmy tkví v umožnění vzniku a následné resorbce tkáňového moku. Na začátku kapilár je hydrostatický tlak (generovaný srdcem) ve vlásečnici větší než onkotický tlak bílkovin krevní plazmy. Krevní plazma se tímto tlakem filtruje do tkání jako tkáňový mok nesoucí živiny. Na konci kapilár hydrostatický tlak poklesne, onkotický tlak je relativně vyšší a tkáňový mok (voda a metabolity buněk) je nasáván zpět do krevního oběhu. Při poklesu koncentrace bílkovin v krvi se objevují otoky, protože onkotický tlak už nestačí k vyčerpání nadbytečného moku. Plazmolýza Deplazmolýza Plazmoptýza Plazmorhiza Difúze Osmóza Tonicita Osmotický potenciál Turgor Vodní potenciál Raoultův zákon", "question": "Na čem je závislý osmotický tlak?", "answers": ["na teplotě a koncentraci roztoku"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Mnoho druhů ptáků podniká každoročně dlouhé migrační cesty a velké množství ptáků absolvuje také krátké nepravidelné tahy. Ptáci jsou sociální živočichové a komunikují pomocí vizuálních signálů, voláním a zpěvem, účastní se sociální činnosti včetně společného lovu, rozmnožování, shromažďování a napadání predátorů. Ptáci jsou převážně společensky monogamní s tím, že u některých druhů se setkáváme s krátkodobým nebo řidčeji i dlouhodobým životem v párech; jiné druhy jsou polygamní nebo polyandrické. Ptáci podobně jako obojživelníci a plazi snášejí vejce, která obvykle ukládají do hnízd, sedí na vejcích a zahřívají je až do doby vylíhnutí mláďat. Tělesná teplota ptáků se pohybuje mezi 39–41 stupni Celsia. Ptáci jsou pro lidi ekonomicky důležití; mnoho z nich je pro ně zdrojem potravy, získávané buď lovem (čižba, myslivost) nebo chovem, poskytují však i jiné produkty. Také jsou užiteční tím, že se živí velkým množstvím hmyzu a jinými \"škůdci\". Některé druhy, jako např. pěvci nebo papoušci, jsou často chováni jako domácí mazlíčci. Ptačí figury hrají významnou úlohu ve všech aspektech lidské kultury od náboženství až po poezii a populární hudbu.", "question": "Jaká je tělesná teplota ptáků?", "answers": ["39–41 stupni Celsia"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Paul Johnson napsal: \"Věnoval stylu stejnou pozornost jako jiní lékaři – autoři povídek (například Arthur Conan Doyle), ale navíc postupoval stejně jako autor První knihy Královské – byl přesvědčený o své pravdě, měl vznešený styl a základem jeho prózy byla víra\". Již jako maturant napsal v dopise příteli Emilu Flussovi: \"Můj profesor mi také řekl, že mám, jak to Herder pěkně nazývá, idiomatický styl, tedy styl, který je zároveň bezchybný i charakteristický. Tento neuvěřitelný fakt mě náležitě udivil, nemarnil jsem čas a tuto šťastnou událost jsem co nejvíc rozhlásil. Například Vám, jenž jste si dosud zřejmě také nepovšiml, že si dopisujete s německým stylistou. Nyní Vám radím, jako příteli, nikoli z vlastního zájmu – tyto listy uchovejte, svažte je, dobře je střežte. Člověk nikdy neví.\" To naznačuje, navzdory ironii, že se možná chtěl stát spisovatelem. Freud vydal čtyři zásadní chorobopisy svých pacientů. Ve všech užíval pro své pacienty přezdívky – Dora, Malý Hans, Krysí muž a Vlčí muž. Dora byla krásnou osmnáctiletou dívkou. Jmenovala se ve skutečnosti Ida Bauerová. Její analýza byla neúspěšná, sama ji přerušila. Přesto Freud zvolil k sepsání ukázkového chorobopisu (nazval ho Zlomek analysy případu hysterie) právě ji, protože potřeboval ilustrovat nové objevy. Roli sexuality v neuróze (ve hře byla masturbace i milostná rivalita v rodinných vztazích), nový způsob výkladu snů (jádrem analýzy byla interpretace dvou Dořiných snů) a nově objevenou roli přenosu – tedy vtažení analytika do hry (což symbolizoval sen, kdy se Doře zdálo o kouři, který Freud vyložil jako symbol sama sebe – \"kde je kouř, je také oheň\" – neboť byl celoživotně silným kuřákem). Malý Hans se ve skutečnosti jmenoval Herbert Graf a byl synem hudebního vědce Maxe Grafa. V pěti letech Hans začal odmítat vycházet na ulici, bál se, že ho kousne kůň.", "question": "Jak se skutečně jmenovala pacientka Dora, kterou léčil Sigmund Freud?", "answers": ["Ida Bauerová"]}
{"title": "NASA", "context": "Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, zkráceně NASA (anglicky National Aeronautics and Space Administration, NASA) je americká vládní agentura zodpovědná za americký kosmický program a všeobecný výzkum v oblasti letectví. Ve Spojených státech od roku 1915 výzkum v oblasti letectví zaštiťoval Národní poradní výbor pro letectví (NACA, National Advisory Committee for Aeronautics) Od roku 1946 se NACA věnovala také experimentům s raketoplány, jako byl nadzvukový Bell X-1. V první polovině 50. let se pozornost NACA a dalších (vojenských) institucí obrátila ke kosmickému výzkumu, především vypuštění první umělé družice Země. Program Vanguard vojenského námořnictva se však zdržel a náhradní armádní Explorer 1 byl předstižen sovětským Sputnikem. Šok ze zpochybnění americké technologické nadřazenosti vedl americkou vládu k rozhodné akci. Dne 29. července 1958 americký prezident Eisenhower podepsal \"National Aeronautics and Space Act\", zákon, kterým vznikl Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). V NASA se soustředil veškerý nevojenský vesmírný výzkum. Vývoj vojenským vesmírných prostředků dostala za úkol současně založená Agentura pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA, dnes DARPA). NASA začala fungovat 1. října 1958, přičemž převzala veškeré zaměstnance a objekty NACA - čtyři laboratoře a zhruba 8000 zaměstnanců. Do NASA přešel rovněž personál a prostředky armádní ABMA a části Námořní výzkumné laboratoře. První programy NASA byly zaměřeny na výzkum letů člověka do vesmíru. Program Mercury, zahájený v roce 1958, měl za cíl hlavně zjistit, zda člověk může přežít ve vesmíru. 5. května 1961 uskutečnil Alan Shepard balistický skok v kabině Mercury-Redstone 3 a 20. února 1962 se John Glenn stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli v kosmické lodi Mercury-Atlas 6. Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit.", "question": "Kdy začala fungovat NASA?", "answers": ["1. října 1958"]}
{"title": "Otto Wichterle", "context": "Dne 4. prosince téhož roku byl Wichterle jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) v Praze 6 na Petřinách. Wichterle se pak stal jeho ředitelem (až do tzv. normalizace) a strůjcem většiny jeho úspěchů. Profesor Wichterle vždy hájil nezbytnost širokého základního výzkumu a svobody vědeckého bádání. Vždy zdůrazňoval, že nové praktické výsledky se rodí zejména z rozvoje a mistrovského ovládnutí určité metodiky a teorie, zatímco od počátku násilně cílený či aplikovaný výzkum tyto výsledky nemívá. Tyto principy, které poznal již při svých začátcích v ústavu fy Baťa ve Zlíně, pak po r. 1948 odvážně hájil i při působení jako vysokoškolský profesor a po r. 1958 jako vědecký pracovník tehdejší ČSAV. Po listopadu 1989 prof. Wichterle jako nově zvolený prezident ČSAV varoval před nebezpečím tržního zneužívání vědy. Nejznámějším vynálezem Otty Wichterla jsou samozřejmě gelové kontaktní čočky. Prvním impulsem k práci na vývoji měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku cestou z Olomouce do Prahy roku 1952. Spolucestující (dr. Pur) četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka. Wichterle si uvědomil, že lepším materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota.", "question": "Kdo vynalezl kontaktní čočky?", "answers": ["Otty Wichterla"]}
{"title": "Česko", "context": "==== Sametová revoluce a léta 1990–1992 ==== Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29. prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní disident a dramatik Václav Havel. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků. Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. === Samostatnost Česka === Samostatnost nabylo 1. ledna 1993 jako nástupnický stát Československa, předtím existovalo jako jedna ze dvou republik československé federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav.", "question": "Kterého dne byla Česká republika přijata do NATO?", "answers": ["12. března 1999"]}
{"title": "Vincenc Červinka", "context": "Vincenc Červinka (2. srpna 1877, Kolín – 2. října 1942, Praha) byl český novinář, publicista, překladatel, divadelní a literární kritik. Během první světové války se zapojil do I. odboje proti Rakousku-Uhersku. == Životopis == Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině tamního průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu. Po návratu do Čech se sblížil s Dr. Aloisem Rašínem a jeho skupinou kolem týdeníku Slovo, kde v letech 1901 – 1905 působil jako odpovědný redaktor. Roku 1905 byl vyslán jako zpravodaj Národních listů do Petrohradu, kde strávil zhruba rok. Po návratu založil s Karlem Kramářem časopis Nová česká politika, který byl později přeměněn na deník Den, a stal se jeho redaktorem. Krátce poté začal spolupracovat s časopisem Zlatá Praha vydavatele Jana Otta a stal se členem jeho redakce. Zároveň přispíval do časopisů Osvěta, Česká revue, Lumír a Zvon. Roku 1907 se stal členem redakce Národních listů, roku 1911 jejím tajemníkem, později odpovědným redaktorem a nakonec zástupcem šéfredaktora. Vedl zde rubriku Ze světa slovanského a psal úvodníky. V té době se začal věnovat také literárním překladům, především z ruštiny a dalších slovanských jazyků. Do češtiny jako první přeložil díla Leonida Andrejeva, Arkadije Averčenka, Ivana Bunina, Denise Fonvizina, Vasilije Němiroviče-Dančenka a dalších. Jeho zásluhou byla čeština vůbec prvním jazykem, do nějž byly přeloženy hry vídeňského židovského dramatika Lea Birinského. Jeho Mumraj byl v pražském Národním divadle uveden roku 1912 pouhé tři dny po německých premiérách. Leo Birinski byl i díky Červinkově překladatelskému zaměření na ruštinu mylně považován za spisovatele píšícího rusky.", "question": "Proč Vincenc Červinka ukončil studium medicíny ?", "answers": ["začal se věnovat filologii a novinářství"]}
{"title": "Nizozemská vlajka", "context": "Vlajka Nizozemska má tři vodorovné pruhy v barvách červené, bílé a modré. Pochází z doby povstání nizozemských protestantských provincií proti španělské nadvládě pod vedením prince Viléma Oranžského. O jeho vlajce – někdy jen oranžová, ale většinou oranžová, bílá a modrá – se poprvé mluví roku 1572. Po osvobození sedmi severních provincií od španělského obklíčení a vytvoření Republiky spojeného Nizozemí (1581) se tzv. \"princova vlajka\" v livrejových barvách oranžského domu používala jako symbol generálních stavů společně s vlajkou se znakem Svobodného Nizozemí, od roku 1597 byla zavedená jako jediná nizozemská vlajka. Okolo roku 1630 a hlavně po roce 1648, kdy Španělsko uznalo nizozemskou nezávislost, byl pro lepší viditelnost na moři (hlavně však z politických důvodů) oranžový pruh nahrazený červeným (v roce 1796 bylo používání oranžové barvy výslovně zakázané). Nizozemská vlajka jako první republikánská trikolóra na světě a jako symbol svobody byla vzorem všech dalších trikolór, tedy i francouzské, a byla podle ní vytvořená i ruská vlajka. Když se totiž ruský car Petr Veliký vrátil ze svého pobytu v Nizozemí, použil tady nabytých zkušeností při budování vlastního námořního loďstva a podle nizozemského vzoru navrhl i ruskou obchodní vlajku, změnil pouze pořadí barev vodorovných pruhů na trikolóru bílo-modro-červenou.", "question": "Jaké barvy jsou pruhy nizozemské vlajky?", "answers": ["červené, bílé a modré"]}
{"title": "Island", "context": "Island (islandsky Ísland) je stát na stejnojmenném ostrově na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Žije zde přes 350 000 lidí, jeho rozloha je 103 125 km2, což z něj činí nejřidčeji zalidněný evropský stát. Největším městem je Reykjavík, který je i hlavním městem. V jeho aglomeraci žijí dvě třetiny islandské populace. Ostrov je vulkanicky aktivní. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, pohoří, ledovce. Břehy ostrova jsou omývány Golfským proudem, který významně ovlivňuje zdejší klima. == Poloha == Island se nachází těsně pod polárním kruhem. Je vzdálen 810 km od Skotska, 970 km od Norska a 287 km od Grónska. == Dějiny == Prvními obyvateli Islandu byli pravděpodobně Norové a Keltové (irští a skotští), kteří přicházeli koncem 9. a v 10. století. Vikinští náčelníci zakládali tzv. \"thingy\", což byly místní sněmy, které veřejně urovnávaly spory a konflikty mezi osadníky. Kolem roku 930 byl založen Althing a tento národní sněm můžeme pokládat za nejstarší evropský parlament. Když v Norsku, k němuž měl Island kulturně i geograficky blízko, prosadil Olaf Trygvason (norský král v letech 995–1000) šíření křesťanství tou nejtvrdší metodou, pokoušeli se jeho misionáři na Islandu postupovat stejně a ničili především pohanské svatyně. Sněm Althing je prohlásil za psance a vyhlásil, že každý, kdo se bude rouhat bohům, má být vypovězen. Olaf dal zatknout Islanďany přebývající v Norsku a hrozil, že pokud Island nepříjme křesťanství, budou rukojmí popraveni. V důsledku toho přijal Althing v letech 999–1000 kompromisní zákon, že se všichni Islanďané dají pokřtít, že však bude i nadále dovoleno obětovat bohům, ovšem v soukromí. Ve 13. století se islandští náčelníci podrobili norské nadvládě, v roce 1397 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie. V roce 1783 došlo v jižní části ostrova k erupci několika desítek menších sopek v okolí sopky Laki, které měly za následek hladomor a vymření až 25 % tehdejší populace Islandu. Následky výbuchu sopky Askja v roce 1875 zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. Během následujících 25 let 20 % obyvatelstva Islandu emigrovalo, hlavně do Kanady a Spojených států. Poté se hospodářská situace země začala pomalu zlepšovat. === Samostatnost === Po událostech s vlajkou Islandu pokračovalo osamostatňování Islandu vytvořením společné Dánsko-Islandské komise, která se po dvou týdnech roku 1918 shodla na úplné autonomii pro Island.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Islandu?", "answers": ["Reykjavík"]}
{"title": "Bardoňovo", "context": "První písemná zmínka o obci pochází z roku 1269 pod názvem Barakcha, později Brakcha (1298), Baracha (1327), Nogbrakcha (1394), Barachko (1395), Baracžka (1773), Baracska (1920) a Bardoňovo (1948). Lokalita obce byla osídlená už dávno před tímto obdobím, a to na sklonku mladší doby kamenné, která tu zanechala své stopy. Na území obce je archeologicky doložené sídlo čačanské a velatické kultury z Mladší doby bronzové a římsko-barbarské sídlo. Roku 1291 získali silnější obyvatelé majetek a osídlenci je nazvali Zeměpány. Obec patřila zemanům z Baračky, Berše, Kľačan a Šimonovan. Roku 1395 zeměpán Barakchai Ján daroval svou část Malou Barakchu opatství klášteru v Hronském Beňadiku, který se stal spoluúčastníkem katastru obce. Roku 1601 měla velkostatek a 44 domů, roku 1715 vinice 23 daňovníků, roku 1828 84 domů a 591 obyvatel. Obyvatelé se zaměřovali na polnohospodářství a vinohradnictví. Za první Československé republiky byli v obci velkostatky Kelcsényiho a Hoffera. V letech 1938 až 1945 byla obec připojená k Maďarsku. == Symboly obce == === Znak obce === V patě červeného štítu se nacházejí stříbrné radlice - souměrně skolněný lemeš s dvěma položenými radlicemi po boku. Nad tím zlatovlasí, stříbrno odění, zlato obutí apoštolové svatý Petr se zlatou knihou v ruce před sebou a v levici zlatý perlou zdobený klíč a svatý Pavel v pravici se stříbrným skloněným mečem se zlatou rukovětí a se zlatou knihou v levici před sebou. To vše převýšené třemi stříbrnými hvězdami. === Pečeť obce === Pečeť obce je okrouhlá, uprostřed s obecním symbolem s kruhopisem OBEC BARDOŇOVO. === Vlajka obce === Vlajka obce se skládá z pěti podélných pruhů v barvách žluté 1/7, bílé 1/7, červené 3/7, bílé 1/7 a žluté 1/7. Má poměr 2:3 a ukončená je třemi cípy, t.j. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu. == Památky a osobnosti obce == Kaštel s parkem z 18. století Kostel svatého Bartoloměje apoštola Kostel křesťanské reformované církveIzidor Mihályk - zakladatel celostátního samovzdělávacího a důchodového spolku pro nevidící. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Bardoňovo ve Wikimedia Commons (slovensky) Oficiální web obce", "question": "Co se nachází na pečeti obce uprostřed?", "answers": ["obecním symbolem"]}
{"title": "Finsko", "context": "Poprvé v Zimní válce v letech 1939 až 1940 a znovu v Pokračovací válce od roku 1941 do roku 1944, tentokrát s podporou nacistického Německa. Finské jednotky se také zúčastnily obležení Leningradu. Na tuto válku navazovala Laponská válka v letech 1944 až 1945, kdy Finsko přinutilo Německo k odchodu ze severního Finska. Dohody se Sovětským svazem z let 1947 a 1948 obsahovaly závazky a omezení Finska vůči Sovětskému svazu a také další územní ústupky (v porovnání s Moskevskou mírovou dohodou z roku 1940). Po druhé světové válce se Finsko ocitlo v šedé zóně mezi Západem a Sovětským svazem. \"YYA dohoda\" (zkratka ze slov Ystävyys-, yhteistyö- ja avunantosopimus, což znamená Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) dávala Sovětskému svazu možnost vlivu na finskou domácí politiku. Mnoho politiků, jako např. prezident Kekkonen (1956 až 1981), využívalo jejich vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů, což mělo za následek, že Sovětský svaz měl ještě větší vliv. Jiní lidé umíněně pracovali, aby čelili komunistům. Rozpad Sovětského svazu roku 1991 Finsko překvapil a způsobil ekonomickou krizi, ale Finsko mohlo nabrat nový kurz. Finsko je členem Evropské unie (od roku 1995) a eurozóny (od 1999), ale nikoli NATO, podobně jako sousední Švédsko. Finsko v EU podporuje federalismus oproti ostatním severským zemím, které převážně podporují konfederalismus. Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Finska a Národní parky ve Finsku. Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, necelých 10 % jeho plochy pokrývají jezera. Přesněji je ve Finsku 187 888 jezer větších než 500 m2 a 179 584 ostrovů, z nichž jen 80 897 leží v moři. Jezero Saimaa je čtvrté největší v Evropě. Finská krajina je převážně rovinatá s nízkými kopci. Výjimkou je severozápadní cíp Laponska, u hranice s Norskem a Švédskem, kde se nachází nejvyšší hora Finska Halti s výškou 1328 m n. m. i ostatních 14 finských tisícovek. Kromě mnoha jezer krajině dominují rozsáhlé severské lesy, které zaujímají asi 76 % souše a stále se zvětšují, a obdělávaná půda. Převážná část ostrovů leží jihozápadě (souostroví Å) a podél jižního pobřeží Finska ve Finském zálivu.", "question": "Pokrývají jezera více než 20 % plochy Finska?", "answers": ["Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, necelých 10 % jeho plochy pokrývají jezera."]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Stejně jako v předchozích otázkách zaznamenal v lednu 2016 nárůst na 59 % kladných ohlasů a rok později mírný pokles na 52 %. Oba předchozí prezidenti se vedli podobně, kdy na konci prvního funkčního období jejich se hodnocení v této otázce pohybovalo kolem 55 %. V lednu 2014 se na jeho reprezentaci České republiky v zahraničí dívalo velmi nebo spíše negativně 63 % dotázaných. Ještě v lednu následujícího roku tento aspekt připadal u prezidenta negativní 67 %. Ovšem v lednu 2016 většina respondentů uvedla kladný výsledek, nespokojeno bylo 48 % dotazovaných. Spokojenost v tomto směru dosáhla v lednu 2017 47 %. Jeho předchůdci si stran zahraniční reprezentace vedli lépe. Václav Havel přesvědčil v roce 1997 81 % odpovídajících, Václava Klause k roku 2007 oceňovalo 84 %. Autoritu Miloše Zemana u občanů pociťovalo na začátku roku 2014 31 % dotázaných, po roce se Zeman mírně propadl na 27 %. Během ledna 2016 si polepšil na 51 %, po roce mírně klesl na 45 %. Stejný trend sledoval pocit respondentů z toho, jak Miloš Zeman dbá o vážnost a důstojnost úřadu. Během ledna 2014 bylo velmi nebo spíše nespokojeno 65 %, po lednu 2015 dokonce 74 %. Lépe si Zeman vedl v roce 2016 s 48 %, na počátku následujícího roku přesvědčil 39 %. Vážnost a důstojnost prezidentského úřadu Václava Klause během prvního období dosahovala téměř 90 %, Václav Havel v roce 1997 dbal dobře o svůj úřad z pohledu 64 % dotazovaných. Pozitivně hodnotili Miloše Zemana podle svých slov voliči sociálních demokratů a komunistů a lidé v důchodovém věku a starší 60 let. Kritičtější pohled panoval u voličů ODS, TOP 09, Strany zelených a lidovců.", "question": "Kdo je třetí prezident České republiky?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Volyňský masakr", "context": "Není znám přesný počet obětí. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 000 až 60 000 Poláků a 2 000 až 3 000 Ukrajinců.Obdobný masakr UPA spáchala v první polovině roku 1944 také ve Východní Haliči a na Podolí (25 000 až 70 000 obětí), na Lubelsku a v Polesí (10 000 až 20 000 obětí).. Polský prezident Aleksander Kwaśniewski řekl: Ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal Poláky za odpuštění za tragédii ve Volyni, při projevu před oběma komorami polského parlamentu. Na místě byl také přítomen prezident Polska. Přesto v září 2014 ukrajinský prezident Porošenko označil bojovníky UPA za \"příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině\" a v dubnu 2015 Parlament Ukrajiny schválil zákon, který udělil příslušníkům OUN a UPA status bojovníků za svobodu Ukrajiny. Podle Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), tedy organizace, která prostřednictvím UPA systematické vyvražďování organizovala a prováděla, mají na masakrech podíl osoby vedené údajně zahraničními zájmy – německými a sovětskými. Za vypuknutí událostí proti Polákům měla podle této obhajoby mít vinu národnostní politika druhé Polské republiky, utlačování Ukrajinců ze strany Poláků v Chelmně, podpora polských a německých okupačních sil sovětskými partyzány a masakry Ukrajinců prováděné Poláky sloužícími v kolaborantských německých policejních jednotkách.", "question": "Kdo požádal Poláky za odpuštění?", "answers": ["Petro Porošenko"]}
{"title": "Bavorsko", "context": "Svobodný stát Bavorsko (německy Freistaat Bayern) je územně největší ze šestnácti spolkových zemí Spolkové republiky Německo, co do obyvatelstva pak druhá nejlidnatější spolková země. Hraničí na východě s Českem a rakouskými spolkovými zeměmi Solnohradskem a Horními Rakousy, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Tyrolskem, Vorarlberskem a Solnohradskem, na západě s německou spolkovou zemí Bádenskem-Württemberskem, na severu s německými spolkovými zeměmi Hesenskem, Svobodným státem Durynsko a Svobodným státem Sasko. Bavorsko patří mezi nejbohatší spolkové země Německa. Pochází odtud i emeritní papež Benedikt XVI. Hlavním městem je Mnichov (München). Označení \"svobodný stát\" (\"Freistaat\") má demonstrovat demokratický a republikánský charakter země, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postavení mezi ostatními spolkovými zeměmi SRN (toto označení používá ze spolkových zemí ještě Sasko a Durynsko). Jde především o historické označení; podobně jako označení \"svobodné hanzovní město\", resp. svobodné a hanzovní město (Freie Hansestadt, Freie und Hansestadt), které používají spolkové země Hamburk a Brémy, má jiný (středověký) původ, souvisí se středověkými výsadami pro města. Povrch území je převážně kopcovitého rázu, který zde zůstal jako památka na prvohorní hercynské vrásnění. Pahorkatiny severního Bavorska jsou tvořeny břidlicemi, granity a rulami, které místy vystupují v zajímavé skalní útvary. Jedná se o Fichtelgebirge (česky Smrčiny) s nejvyšší horou Schneeberg (1051 m n. m.) a Frankenwald (Francký les). Porost býval kdysi jedlový, ale pro svou hospodářské nedůležitost byl nahrazen smrkovým porostem. I smrky podléhají populační explozi. Proto byl v roce 1973 zřízen ve Frankenwaldu na ploše o rozloze 972 km2 přírodní park. Přestože lesy pokrývají pouze polovinu území, je park lákadlem pro mnoho turistů.", "question": "S kým hraničí Bavorsko na západě?", "answers": ["Bádenskem-Württemberskem"]}
{"title": "Hluboká nad Vltavou", "context": "Hluboká nad Vltavou (německy Frauenberg, dříve Fronburg) je město ležící v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji, po obou březích řeky Vltavy zhruba 9 km severně od Českých Budějovic. Počátkem roku 2014 zde žilo přes 5 tisíc obyvatel (v roce 2007 jich bylo 4921) a město se tak posunulo podle počtu obyvatel na 3. místo v okrese České Budějovice. Katastrální výměra 9112 ha činí z Hluboké po Lišově druhou nejrozlehlejší obec Českobudějovicka. PSČ je 373 41 vyjma částí Purkarec a Jeznice, které mají PSČ 373 43. Hluboká nad Vltavou je pro výkon státní správy pověřenou obcí též pro obce Dříteň, Nákří a Olešník ve svém severozápadním sousedství. Vlastní místní část Hluboká nad Vltavou se rozkládá pod zámeckým vrchem v místech, kde řeka Vltava opouští rovinatou Českobudějovickou pánev a začíná si razit cestu Táborskou pahorkatinou. Jádro města (někdejší podhradí) je situováno na levém vltavském břehu. Do nynější podoby se tento sídelní útvar rozrostl spojením Hluboké, Podskalí, Hamrů a pravobřežního Zámostí. (údaje ze sčítání lidu; celkem 1263 domů a 4538 obyvatel k 1. březnu 2001) Bavorovice; katastrální území Bavorovice. , 5,25 km2, 96 domů, 310 obyvatel; od 14. června 1964, předtím samostatná obec Buzkov; k. ú. Jeznice, 0 domů. 0 obyvatel; od 1. července 1985, předtím část. obce Purkarec; úplně zatopen Hněvkovickou přehradou Hluboká nad Vltavou; k. ú. Hluboká nad Vltavou, 34,10 km2, 867 domů, 3591 obyvatel Hroznějovice; k. ú. Hroznějovice, 5,52 km2, 36 domů, 54 obyvatel;. od 1. ledna 1988, předtím část obce Kostelec Jaroslavice; k. ú. Jaroslavice u Kostelce, 3,71 km2, 0 domů, 0 obyvatel; od 1. ledna 1988, předtím část obce Kostelec; úplně zatopeny. Hněvkovickou přehradou Jeznice; k. ú. Jeznice, 6,07 km2, 26 domů, 35 obyvatel; od 1. července 1985, předtím část obce Purkarec Kostelec; k. ú. Kostelec, 4,51 km2, 55 domů,. 134 obyvatel; od 1. ledna 1988, předtím samostatná obec Líšnice; k. ú. Líšnice u Kostelce, 12,57 km2, 26 domů, 31 obyvatel; od 1. července 1988, předtím část obce Kostelec Munice. ; k. ú. Munice, 5,70 km2, 69 domů, 200 obyvatel; od 14. června 1964, předtím samostatná obec Poněšice; k. ú. Poněšice, 6,31 km2, 29 číslovaných domů a několik budov výukového centra. Akademie múzických umění v Praze, 33 obyvatel; od 1. ledna 1988, předtím část obce Kostelec Purkarec; k. ú. Purkarec, 7,39 km2, 59 domů, 150 obyvatel; od 1. července 1985, předtím samostatná obec; z velké části zatopen Hněvkovickou přehradou Dále k městu patří dvůr Vondrov (od roku 1964).", "question": "Ve kterém okrese leží město Hluboká nad Vltavou?", "answers": ["České Budějovice"]}
{"title": "Anatomie", "context": "Anatomie je obor biologie nebo medicíny, který se zabývá makroskopickou a mikroskopickou stavbou organismů. Dále se rozděluje na anatomii živočichů a anatomii rostlin, přičemž samostatný název anatomie se často používá jako synonymum anatomie člověka.[zdroj? ] Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená \"rozříznout\". Anatomie je tudíž vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, kterými tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí. Z určitého hlediska je anatomie příbuzná s embryologií a komparativní anatomií, která má blízko k evoluční biologii a fylogenezi. Anatomie lidského těla je jednou ze základních medicínských věd. Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk. Počátky medicíny z obecného hlediska a morfologických oborů zvláště, jsou s vývojem anatomie úzce spjaty. První pitvy byly prováděny ve starém Egyptě jako součást přípravy těl zemřelých pro mumifikaci, což zároveň vedlo k získávání poznatků o anatomii člověka. Jako první lékař vůbec je označován Imhotep, žijící v době faraóna Džosera z III. dynastie kolem roku 2600 př.n.l. Za zakladatele anatomie jako vědního oboru jsou považováni starověcí lékaři Herophilos a Erasistrakos, představitelé alexandrijské medicíny, kteří působili v Alexandrii v Egyptě kolem roku 270 př. n. l., kteří kromě mrtvol pitvali údajně i odsouzence k smrti.", "question": "Který obor biologie nebo medicíny se zabývá makroskopickou stavbou organismů?", "answers": ["Anatomie"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen.", "question": "Kdo navrhl Python?", "answers": ["Guido van Rossum"]}
{"title": "Barbados", "context": "Ostrov byl objeven Portugalci v roce 1536 a své jméno dostal zřejmě podle dlouhých liján fíkovníků, které vypadají jako vousy. Od roku 1625 je britskou kolonií, v roce 1627 sem z Anglie doplulo prvních 80 osadníků. Barbados měl rozsáhlou vnitřní autonomii, jeho parlament (House of Assembly, zřízen roku 1639) je třetí nejstarší na západní polokouli. V roce 1780 ostrov zasáhl a strašlivě zpustošil Velký hurikán, zahynulo 4500 obyvatel. Od roku 1930 do roku 1951 získává autonomii. Roku 1951 bylo zavedeno všeobecné volební právo. V letech 1958-1962 byl součástí federace Západoindických ostrovů, ale již roku 1961 získal Barbados vnitřní autonomii a 30. 11. 1966 nezávislost. == Politika == Barbados je nezávislou zemí od roku 1966. Státoprávní uspořádání Barbadosu je parlamentní konstituční monarchie. Hlavou státu je britská královna, která je zastupována generálním guvernérem. Tento guvernér dává např. souhlas k uznání nového, předloženého zákona. Zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Země je členem Commonwealthu; ostrov je územně rozdělen do 11 farností. Barbados je zapojen do několika regionálních karibských organizací např. Karibské společenství, Sdružení karibských států, Regionální bezpečnostní systém. === Administrativní dělení === Barbados se dělí do 11 samosprávních jednotek: Christ Church, Saint Andrew, Saint George, Saint James, Saint John, Saint Joseph, Saint Lucy, Saint Michael, Saint Peter, Saint Philip, Saint Thomas. Všechny části, kromě St. George a St. Thomas , které leží ve středu státu, jsou pobřežními oblastmi. === Přehled nejvyšších představitelů === 30.11.1966-18.5.1967 – Sir John Montague Stow – generální guvernér 18.5.1967-9.8.1976 – Sir Arleigh Winston Scott – generální guvernér 9.8.1976-17.11.1976 – Sir William Randolph Douglas – úřadující generální guvernér 17.11.1976-9.1.1984 – Sir Deighton Harcourt Lisle Ward – generální guvernér 10.1.1984-24.2.1984 – Sir William Randolph Douglas – úřadující generální guvernér 24.2.1984-6.6.1990 – Sir Hugh Worrell Springer – generální guvernér 6.6.1990-19.12.1995 – Dame Ruth Nita Barrowová – generální guvernérka 19.12.1995-1.6.1996 – Sir Denys Ambrose Williams – úřadující generální guvernér", "question": "Jaký typ monarchie je na Barbadosu?", "answers": ["konstituční"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Jeho první funkční období, kdy byl posledním prezidentem komunistického Československa, trvalo půl roku, tedy do prvních svobodných voleb. V tomto období byl na vrcholu své moci; Komunistická strana byla v hluboké defenzivě a nová demokratická politická scéna se ještě neustálila. Některá Havlova rozhodnutí z tohoto období jsou dodnes kontroverzní, například mimořádně rozsáhlá amnestie. Z vězení byla počátkem roku 1990 propuštěna řada zločinců, z nichž mnozí brzy pokračovali v páchání závažné trestné činnosti, a po amnestii následovala také vězeňská vzpoura v Leopoldově. Václav Havel nikdy neprosazoval radikální zúčtování s přisluhovači komunistického režimu. Splnil však svůj hlavní úkol, přípravu svobodných voleb a budování základů demokratické společnosti. Řadou projevů i symbolických aktů dodával občanům sebevědomí a zároveň nezakrýval obtížnost situace. Známým se v tomto smyslu stal jeho první novoroční prezidentský projev z 1. ledna 1990. Podruhé byl Václav Havel zvolen prezidentem 5. července 1990 již svobodně zvoleným Federálním shromážděním, v němž nyní převažovali zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu. Na politické scéně se objevily nové silné osobnosti konkurující Havlovi a jeho přívržencům; především Václav Klaus v Česku a Vladimír Mečiar na Slovensku přispěli k formování nového stranického systému a dokázali získat masovou podporu. Tzv. pomlčková válka o pojmenování společného státu ukázala rychle rostoucí napětí mezi oběma republikami federace. To bylo ještě umocňováno jak odlišnou politickou orientací slovenské a české reprezentace, tak i nepružným ústavním rámcem federace, který po odstranění komunistického diktátu vůči parlamentům již nedokázal správně fungovat. Václav Havel se postavil jednoznačně na stranu zachování společného státu. Volební období počínající rokem 1990 bylo koncipováno jako zkrácené; ve volbách 1992 zvítězila v Česku Klausova pravicová Občanská demokratická strana (ODS) a na Slovensku Mečiarovo nacionalistické Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), zatímco Havlovi blízké strany, jako Občanské hnutí, propadly. Rozpadu společného státu nezabránilo ani hlasování federálního shromáždění o Československu jako Unii (na popud Miloše Zemana), jehož výsledek byl oběma stranami ignorován. Václav Havel odstoupil z prezidentského úřadu tři měsíce před vypršením mandátu 17. července 1992 (s účinností k 20. červenci), poté, co nebyl Federálním shromážděním zvolen na další funkční období a bylo jasné, že konec Československa je nevyhnutelný. Pak se na několik měsíců stáhl z veřejného života.", "question": "Kdo byl prvním prezidentem České Republiky?", "answers": ["Václav Havel"]}
{"title": "Twitter", "context": "Twitter je poskytovatel sociální sítě a mikroblogu, který umožňuje uživatelům posílat a číst příspěvky zaslané jinými uživateli, známé jako tweety. Tweet je textový příspěvek dlouhý maximálně 140 znaků, který se zobrazuje na uživatelově profilové stránce a na stránkách jeho sledujících (followers). Přispěvatelé mohou omezit doručování příspěvků pouze na okruh určitých účtů nebo povolit přístup k příspěvkům komukoliv (výchozí nastavení). Uživatelé zasílají nebo dostávají tweety přes stránku Twitteru, pomocí krátkých textových zpráv (SMS) nebo externích aplikací. Služba je na Internetu zdarma, ale zasílání SMS zpráv je za běžný poplatek poskytovatele telefonních služeb. Od jeho založení v roce 2006 Jackem Dorsey Twitter získal velký význam a popularitu na celém světě. Často se o něm mluví jako o \"SMS internetu\" díky tomu, že stránky poskytují dobrou funkčnost (díky svému rozhraní pro programování aplikací - API) pro další desktopové, mobilní a webové aplikace, které mohou odesílat a přijímat krátké textové zprávy. Tyto aplikace často zastiňují samotnou službu Twitter. K roku 2011 měl Twitter 200 milionů uživatelů, z nichž se za měsíc připojila alespoň polovina z nich. Každý den se na Twitter přihlásí 50 milionů uživatelů. Ti denně napsali kolem 250 milionů tweetů. Od 6. srpna 2012 byl Twitter dostupný i v češtině, zatím v beta verzi. Nyní už je samozřejmě v plné české jazykové lokalizaci. Hashtag je slovo anebo fráze, která začíná # (dvojkřížkem). Twitter (ale také např. Google+) na hashtag zareaguje a promění jej v odkaz, přes který je možné najít další stejné hashtagy. Pomocí hashtagů je možné dohledat různé trendy (nový film, album, důležitá událost, svátky atd.) anebo označit význam příspěvků (sarkasmus, morální povzbuzení, hněv).", "question": "Jaký je maximální počet znaků Tweetu?", "answers": ["140"]}
{"title": "Šedá", "context": "Šedá je barva (či spíše celá skupina barev) na pomezí bílé a černé. Vzniká smícháním těchto barev v libovolném poměru. Při aditivním míchání barev vzniká šedá při použití stejného množství všech základních barev, tzn. všechny barvy (k; k; k) jsou šedé (o různé světlosti k). Při subtraktivním míchání barevném modelu CMY platí totéž, ovšem v prakticky používaném barevném modelu CMYK se místo toho používá čistě černá barva ve zvolené intenzitě (0; 0; 0; k). == Použití a symbolika šedé barvy == Šedá barva je často označována za stříbrnou. Je to ale barva šedá. Např.: U barvy na vlasy, repro bedny, průkazy od vozidla Šedá je symbolem všednosti a obyčejnosti. Šedý život je výraz pro nezajímavý, průměrný život. Šedá barva označuje něco mezi zlem (černou barvou) a dobrem (bílou barvou). Šedá zóna je výraz pro pomezí mezi zákonným a nezákonným. Šedou barvu měly uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce (vojáci Unie nosili modré). Lidské vlasy ve stáří šediví, takže šedá barva může být chápána jako symbol stáří či vyzrálosti. Bývá spojována s rozumem a přemýšlením, (šedá kůra mozková) V barevném značení odporů znamená šedá barva číslici 8 Obrázky, zvuky či videa k tématu šedá ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká barva stojí na pomezí bílé a černé?", "answers": ["Šedá"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985.", "question": "V jaké oblasti byl založen Apple Inc . ?", "answers": ["Silicon Valley"]}
{"title": "Těhotenství", "context": "Těhotenství je proces, kterým žena vynosí živé potomky od početí (koncepce) do doby, kdy je potomstvo schopno života mimo dělohu. Začíná početím, což je proces oplodnění a formování zygoty (oplozená vaječná buňka po splynutí samčí a samičí gamety), a končí porodem, císařským řezem, potratem nebo interrupcí. Někdy se pojem těhotenství vztahuje i na některé další savce, zejména primáty. Pro zvířata se ale obvykle používá termín březost. Těhotenství trvá asi 40 týdnů od prvního dne poslední menstruace do porodu (38 týdnů od oplodnění v případě 28denního menstruačního cyklu). Je rozděleno do tří trimestrů. V prvním trimestru hrozí nejvyšší riziko spontánního či zamlklého potratu plodu. Potrat je často výsledkem defektů plodu, jeho rodičů, nebo poškození způsobeného po početí. Související informace naleznete také v článku oplodnění. První krok těhotenství obvykle začíná sexuálním stykem, kdy jsou mužské pohlavní buňky (spermie) vpraveny do dělohy. Mužské sperma obsahuje nejen pohlavní buňky, ale též cukry, proteiny a jiné látky na udržení životaschopnosti spermií. Lidské spermie přežijí v ženském těle obvykle asi 48 hodin. Spermie mají dlouhý bičík, který používají k pohybu; jsou to jediné lidské buňky s touto vlastností. Tyto buňky jsou haploidy (buňky s jednou sadou chromozómů), které vznikly meiózou ze zárodečných buněk ve varlatech. V jedné ejakulaci (výronu semene) bývá 100 až 300 miliónů spermií. Vajíčka (oocyty II. řádu) jsou haploidní ženské reprodukční buňky, jejichž úlohou je sloučit se s jednou spermií a následné vytvoření oplodněné zygoty. Tyto buňky jsou produkovány meiózou ve vaječnících, kde zůstávají, dokud nejsou aktivovány a uvolněny hormonálními změnami v ženském menstruačním cyklu.", "question": "Do kolika trimestrů je rozděleno těhotenství?", "answers": ["do tří"]}
{"title": "Sagrada Família", "context": "Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) se nachází na východním pobřeží Španělska v Barceloně. Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Chrám byl vysvěcen 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., který ji také propůjčil titul basillica minor. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat \"poslední velkou svatyni křesťanství\", a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Věže reprezentující evangelisty budou v budoucnosti doplněny sochami zpodobňujícími tradiční symboly těchto světců: býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista bude doplněna obrovským křížem. Ví se, že Gaudí také chtěl vybavit chrám třemi monumentálními fasádami: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání a každá z nich měla mít své 4 věže. Do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavěna pouze východní fasáda - Narození. Na vrcholech jejích věží jsou různé geometrické tvary - při jejich stavbě byl Gaudí pravděpodobně ovlivněn kubismem. Dekorace zahrnuje také mnoho liturgických textů jako \"Hosanna\", \"Gloria\", nebo \"Sanctus\"; na velkých dveřích fasády Narození můžeme číst různé texty z Bible v různých jazycích včetně katalánštiny. O dokončení kostela probíhala řada diskusí. Někteří říkají, že dokončení by bylo jako kdybychom Venuši Mélské přidělali ruce, jiní by s dostavbou jen souhlasili. Nedávno byla postavena úplně nová fasáda představující Kristovo utrpení, která je však místy velice nepodobná Gaudího dílu a jeho myšlence.[zdroj? ] Celkové dokončení katedrály se plánuje na rok 2026 - 100. výročí smrti Antonia Gaudího.", "question": "Ve kterém městě se nachází chrám Chrám Sagrada Familia?", "answers": ["Barceloně"]}
{"title": "Irsko", "context": "Irsko (irsky Éire, anglicky Ireland, také irsky Poblacht na hÉireann a anglicky Republic of Ireland, Irská republika) je stát v severozápadní Evropě, zaujímající zhruba pět šestin povrchu stejnojmenného ostrova. Irsko sousedí na severu s částí Spojeného království – Severním Irskem. Jeho břehy omývá na západě Atlantský oceán, na východě Irské moře, na jihovýchodě Svatojiřský průliv a na jihu Keltské moře. Irsko je unitární parlamentní republika v čele s prezidentem. Hlavním městem je Dublin (irsky Baile Átha Cliath). Samostatné Irsko je výsledkem mnoholetého boje za nezávislost na Spojeném království Velké Británie a Irska. 29. prosince 1937 se Irská republika stala nástupcem Irského svobodného státu, jenž byl založen 6. prosince 1922. Ačkoliv se irský hrubý domácí produkt na hlavu ve světovém měřítku pohybuje mezi 12. až 17. místem, v závislosti na zdroji, bývalo Irsko jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace. V 50. letech 20. století byla zavedena ekonomie protekcionismu a Irsko se v roce 1973 připojilo k Evropskému společenství (současné Evropské unii). V 80. letech 20. století vedla ekonomická krize Irsko k započetí velkých ekonomických reforem. Následná liberální ekonomická politika (mj. výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU) vedlo k celkové ekonomické prosperitě v letech 1995–2007. Období si díky tomu i vysloužilo přezdívku \"Celtic Tiger\" (česky \"keltský tygr\"). Avšak v návaznosti na celosvětovou finanční krizi bylo v roce 2008 toto období rychlého ekonomického růstu uťato. Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje (2014). Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo v indexu kvality života z roku 2005 – a umístil se na šestém místě v světovém indexu míru (2012). Irsko je také velmi dobře hodnoceno za vzdělávací systém, politickou svobodu a lidská práva, svobodu tisku a ekonomickou svobodu. V roce 2012 se Irsko nacházelo na 170. (osmém místě odzadu) v indexu zhroucených států. Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy. Irská neutrální politika znamená, že není členem NATO, přestože se podílí na mírových operacích OSN. Ve čtvrtém článku Ústavy Irska je uveden irský název státu Éire a jeho anglická alternativa Ireland.", "question": "Kdo stojí v čele Irska?", "answers": ["prezidentem"]}
{"title": "Česko", "context": "Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Administrativně se Česko dělí na osm územních a zároveň na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha, která je rovněž i jedním z krajů. V roce 2018 v Česku žilo přibližně 10,6 milionu obyvatel. Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k české, případně moravské národnosti. == Historické státní útvary na území Česka == Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz Sámovy říše, ve druhé polovině 9. století pak vznikla Velkomoravská říše. Když kolem roku 907 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát (České knížectví, později České království), od přelomu 10. a 11. století tvořící součást Svaté říše římské. Od doby Karla IV. (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu země Koruny české, kterýžto pojem zahrnoval i Moravské markrabství a Vévodství Horní a Dolní Slezsko. Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením.", "question": "Jaký je první doložený státní útvar na území dnešní České republiky?", "answers": ["Velkomoravská říše"]}
{"title": "Davis Cup", "context": "K zisku salátové mísy je třeba postupně vyhrát čtyři mezistátní zápasy. Dále existují 3 regionální zóny (Americká, Evroafrická a Asijskooceánská), které jsou vnitřně rozčleněny do 4 úrovní. Poražení v 1. kole světové skupiny svoji příslušnost k této skupině potom obhajují v baráži proti nejlepším týmům z 1. úrovní regionálních zón. Utkání dvou týmů se odehrává obvykle ve třech za sebou jdoucích dnech (pátek, sobota, neděle). Kapitán do utkání nominuje čtyři hráče a den před začátkem zápasu se rozlosuje pořadí a obsazení zápasů. První den se uskuteční 2 zápasy jednotlivců (singly), druhý den 1 zápas ve čtyřhře (debl) a třetí den opět 2 singly (obvykle v opačném obsazení než první den). Ve druhém a třetím dnu má však kapitán právo měnit v den utkání obsazení zápasů. Zápasy se hrají na 3 vítězné sety, což se ovšem nemusí dodržet třetí den, pokud je již utkání jako celek rozhodnuté (podle dohody lze potom hrát pouze na 2 vítězné sety). Utkání jako celek vyhraje tým, který vyhraje alespoň 3 zápasy. Jednotliví soupeři se v historii Davis Cupu vzájemně střídají v pořadatelství utkání. Pokud se daní soupeři v historii Davis Cupu ještě neutkali, rozhodne o pořadateli prvního vzájemného utkání los. Pořadatel utkání má za úkol vybrat nejenom místo utkání, ale na jeho volbě je i povrch kurtu, na němž se budou zápasy hrát. Nejdelší zápas v historii Davis Cupu trval 7:02 hodin, byl odehrán 2. února 2013. Po setech 6:4, 5:7, 6:4, 6:7(3) a 24:22 porazil v Ženevě český pár Tomáš Berdych a Lukáš Rosol domácí hráče Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho. Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu#Historické rekordy. Tabulka značí, jaký tým měl v danou dobu nejvíce prvních míst. Pokud je pořadí shodné, rozhoduje, který tým tohoto počtu dosáhl dříve. Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v prosinci 2001 se vystřídalo osm týmů. Body každého týmu v Davis Cupu jsou kumulovány ze čtyř posledních ročníků.", "question": "Jak dlouho trval nejdelší zápas v historii Davis Cupu?", "answers": ["7:02 hodin"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Uranu trval jen několik století. Je pravděpodobné, že Uran nevznikl na současném místě, protože v této vzdálenosti od Slunce zřejmě nebylo v době formování planet dostatečné množství zárodečného materiálu. Jeho zrod (ať akrecí nebo gravitačním kolapsem) proto proběhl blíže ke Slunci a Uran pak postupně migroval do své současné polohy. Uran obsahuje na rozdíl od Jupiteru a Saturnu jen 83 % vodíku, dále 15 % helia a stopová množství metanu a dalších prvků. Jupiter a Saturn jsou složeny téměř výhradně z vodíku. Jádra Uranu a Neptunu se v mnoha směrech podobají jádrům Jupiteru a Saturnu, nemají však masívní obálku tekutého kovového vodíku. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro jako Jupiter a Saturn, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Uranova modrozelená barva je způsobena absorpcí červeného světla jeho metanovou atmosférou. Uran je přibližně 14,5krát hmotnější než Země, takže je nejlehčí ze všech plynných obrů. Hustota je 1,27 g/cm3, což je druhá nejmenší hodnota z planet ve sluneční soustavě po Saturnu. Průměr planety je o málo větší než průměr Neptunu a je přibližně 4krát větší než průměr Země, ale Uran je lehčí než menší Neptun. Nízká hustota a hmotnost naznačuje, že planeta je složená převážně z lehkých prvků a sloučenin, jako například vodního ledu, čpavku a metanu. Celková hmotnost ledu obsaženého ve vnitřní stavbě Uranu není přesně známa a odhady se silně liší podle použitého modelu vnitřní stavby, nicméně by měla být mezi 9,3 až 13,5 hmotnosti Země.", "question": "Kolik měsíců má Uran?", "answers": ["27"]}
{"title": "Alexandrín", "context": "Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistní poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou, a právě proto Vítězslav Nezval napsal alexandrínem Smuteční hranu za Otokara Březinu. Arthur Rimbaud Karel Hynek Mácha Karel Hlaváček Otokar Březina Jiří Orten Jacek Baluch, Piotr Gierowski, Czesko-polski słownik terminów literackich, Kraków 2016. Josef Brukner, Jiří Filip, Poetický slovník, Mladá fronta, Praha 1997, s. 112. Miroslav Červenka, Český alexandrin, Česká literatura 41, 1993, nr. 5, s. 459-513. Miroslav Červenka, O semantyce czeskiego aleksandrynu, przeł. Lucylla Pszczołowska, [v:] Wiersz i poezja, red. Jacek Trzynadlowski, Wrocław 1966, s. 21-32. Miroslav Červenka, Květa Sgallová, Petr Kaiser, Hlavní česká přízvučná metra v 19. století]],[v:] Słowiańska metryka porównawcza VI.", "question": "Jakými stopami je tvořený alexandrín?", "answers": ["jambickými"]}
{"title": "Sedící býk", "context": "Sedící býk, anglicky Sitting Bull, lakotsky Tȟ Íyotake (březen 1831, Grand River – 15. prosince 1890, Standing Rock), byl významný siouxský náčelník, ale také wičháša wakȟ (svatý muž, šaman), který pocházel z lakotského kmene Hunkpapů. Ve své době patřil mezi nejvýznamnější Indiány a během poslední siouxské války byl nejvyšším válečným náčelníkem spojených siouxských a šajenských kmenů, které roku 1876 přiměly k ústupu armádu USA v bitvě u Rosebudu a následně drtivě porazili 7. kavalérii podplukovníka Custera ve slavné bitvě u Little Bighornu. Sedící býk se tak stal symbolem posledního odporu Indiánů z plání. == Mládí a vzestup == Sedící býk se narodil jako syn náčelníka stejného jména, které v lakotštině zní Tĥ Íyotake (Tatanka Iotanka). Byl vychován otcem a svými strýci v obratného lovce a bojovníka, již ve věku deseti let složil svého prvního bizona a ve čtrnácti poprvé zabil nepřítele v boji a získal jeho skalp. Hrdý otec mu daroval své jméno a sám přijal jméno Splašený býk. Sedící býk postupně prokázal, že vyniká ve všech čtyřech vlastnostech, které Lakotové považovali za nejdůležitější: statečnosti, štědrosti, moudrosti a síle. Stal se členem tajných elitních válečnických spolků, jako byla například Statečná srdce, a byl zvolen mezi významné veřejné kmenové funkcionáře, kteří se nazývali \"oblečení v košilích\". == Války == Vedl často válku proti bělochům (lakotsky wašíču), ale i proti tradičním indiánským nepřátelům, jako byli Arikarové, Vraní Indiáni či Šošoni. S Američany nepodepsal nikdy žádnou mírovou smlouvu a necítil se tudíž ani žádnou vázán. Ani po uzavření smlouvy v pevnosti Laramie roku 1868 nepřijal žádné výhody (ale ani závazky) z ní plynoucí a pokračoval ve svém tradičním loveckém a válečnickém způsobu života, včetně bojů s bílými. To však představovalo v očích vlády porušení smlouvy, neboť předpokládala, že vlivní náčelníci velkých kmenů Bruléů a Oglalů Skvrnitý ohon a zejména Rudý oblak, který si vynutil podmínky smlouvy, se \"dotkli pera\" ve jménu celého národa a tudíž odpovídají za všechny ostatní Lakoty.", "question": "Co se stalo symbolem posledního odporu Indiánů?", "answers": ["Sedící býk"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft. Ve Stopařově průvodci po Galaxii se několikrát vyskytuje postava \"Húlúvú\" popisovaná jako \"superinteligentní odstín modré barvy\". V barevném značení odporů znamená modrá barva číslici 6 nebo toleranci ± 0,25 % Někteří lidé považují původ názvu hudebního žánru blues za odvozen od pojmenování modré barvy v angličtině (blue). Anglický idiom \"feeling blue\" (doslova \"cítit se modře\") znamená \"být smutný\", \"mít depresi\" (podle řecké mytologie spouštěl Zeus déšť vždy, když byl smutný). Modrou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky z nichž teče studená voda Obrázky, zvuky či videa k tématu modrá ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo modrý ve Wikislovníku", "question": "Která firma se slangově označuje jako \"Modrá dáma\"?", "answers": ["IBM"]}
{"title": "Metr", "context": "Metr je základní jednotka délky, jeho standardní značka je m. Byl zaveden na konci 18. století ve Francii a jeho délka je odvozena od jedné desetimilióntiny délky poledníku od pólu k rovníku. Na metru byla současně založena metrická soustava fyzikálních veličin. Nejběžnější odvozené jednotky jsou milimetr (mm, tisícina metru), centimetr (cm, setina metru) a kilometr (km, 1000 m). Definice metru podle soustavy SI: Metr je délka, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. == Násobky a díly == Z násobků a dílů metru se častěji používají následující (podle velikosti od nejmenších): Yoktometr Značka ym Zeptometr Značka zm AttometrAttometr (značka am) 10−18 neboli jedna triliontina metru, řádem odpovídá velikosti kvarku. FemtometrFemtometr (značka fm), 10−15 metru neboli 1 biliardtina metru je délková jednotka používaná především v jaderné fyzice, neboť řádem odpovídá rozměrům atomového jádra. Jaderní fyzici ji na počest Enrica Fermiho neoficiálně nazývají fermi (aniž by museli zavádět novou značku jednotky, protože \"fm\" odpovídá oběma názvům). PikometrPikometr (značka pm) je délková jednotka, 10−12 neboli biliontina metru. Například poloměr atomu hélia je 31 pm. NanometrNanometr (značka nm) je délková jednotka, 10−9 neboli 1 miliardtina metru. Například vzdálenosti atomů v pevných látkách jsou řádově zlomky (typicky čtvrtina až pětina) nanometru. MikrometrMikrometr (značka μ) je délková jednotka, 10−6 neboli 1 milióntina metru. Například kapka mlhy má cca 10 μ. MilimetrMilimetr (značka mm) je délková jednotka, 10−3 neboli 1 tisícina metru. Udávání rozměrů v milimetrech je běžné například ve strojnictví, stavebnictví a téměř všech výrobních oborech. V milimetrech za určitou dobu se také udává množství srážek v meteorologii. Jeden milimetr srážek znamená, že na každý metr čtvereční napršel jeden litr srážek (neboť 1 mm × 1 m2 = 1 dm3 = 1 l).", "question": "Byla na metru založena metrická soustava fyzikálních veličin?", "answers": ["Na metru byla současně založena metrická soustava fyzikálních veličin."]}
{"title": "Sopřečský kanál", "context": "Sopřečský kanál je součástí pardubické rybniční soustavy budované Pernštejny v šestnáctém století. Jedná se o odbočnou větev Opatovického kanálu. Dnes slouží k napájení rybníků Černého Nadýmače a Sopřečského rybníku, další jím napájené rybníky již dnes neexistují. Vtok do z Opatovického do Sopřečského kanálu se nachází u jezu v lese asi 0,5 km východně od místní části Výrova - místní části obce Břehy. Kanál je veden lesním porostem převážně severozápadním směrem. V počáteční části jeho toku je k němu přimknuta okružní turistická značená trasa 7259 (tzv. Výrovský okruh). Poté zprava obtéká rybník Černý Nadýmač. Sopřečský kanál má výše položenou hladinu a rybník je napájen krátkou odbočkou za pomoci přepadového stavidla. V závěru svého toku se kanál vlévá do Sopřečského rybníku. Z něj je voda odváděna pomocí Sopřečského potoka (též Mulda) do Labe. Pod hrází rybníka je kanál s potokem spojen suchým příkopem, který slouží k přímému převádění vody v případě přerušení napájení rybníka. V trase kanálu se nachází dvojice akvaduktů. Vzdušná vzdálenost mezi vtokem a ústím kanálu je asi tři kilometry. == Reference ==", "question": "Sopřečský kanál se vlévá do čeho?", "answers": ["do Sopřečského rybníku"]}
{"title": "Operace Karas", "context": "Jediným příslušníkem výsadku byl kpt. Jaroslav Krátký. Jeho úkolem bylo pomáhat při organizování SNP, provádět zpravodajskou činnost a předávat informace do Londýna. Zároveň byl jmenován styčným důstojníkem vrchního velení čs. zahraniční armády u vedení slovenského vojenského odboje, později u velení SNP. == Činnost == Oproti jiným byl výsadek proveden pozemní cestou. Přes Turecko se Krátký v březnu 1944 dostal na Slovensko železničním expresem na platný slovenský pas (na jméno Dezider Bukovinský). V Bratislavě se spojil s odbojovou organizací Flora a dalšími odbojovými organizacemi. Navázal styk i s pplk. Golianem a zapojil se do příprav na povstání. Zároveň se mu podařilo navázat radiové spojení s Londýnem. Po vypuknutí SNP působil u štábu velení povstání jako styčný důstojník MNO. Funkci vykonával až do příchodu gen. Viesta. Kromě činnosti ve štábu Krátký spolupracoval i s výsadkovou skupinou Manganese. Po vojenské porážce SNP ustupoval společně s velením z Banské Bystrice. 1. listopadu 1944 byl při ústupu směrem na Donovaly společně s gen. Viestem a gen. Golianem u Bukovce zajat. Přes Bratislavu a Prahu byl převezen do Berlína, kde byl vězněn a vyslýchán. Počátkem roku 1945 byl pravděpodobně s generály Viestem a Golianem popraven v koncentračním táboře Flosenbürg.", "question": "Jakým expresem se na Slovensko v roce 1944 dostal kpt. Jaroslav Krátký?", "answers": ["železničním"]}
{"title": "Support vector machines", "context": "Support vector machines (SVM) neboli metoda podpůrných vektorů je metoda strojového učení s učitelem, sloužící zejména pro klasifikaci a také pro regresní analýzu. Na jejím vynalezení se podílel zejména Vladimir Vapnik. Základem metody SVM je lineární klasifikátor do dvou tříd. Cílem úlohy je nalézt nadrovinu, která prostor příznaků optimálně rozděluje tak, že trénovací data náležející odlišným třídám leží v opačných poloprostorech. Optimální nadrovina je taková, že hodnota minima vzdáleností bodů od roviny je co největší. Jinými slovy, okolo nadroviny je na obě strany co nejširší pruh bez bodů (maximální odstup, angl. maximal margin, česky je tento pruh někdy nazýván také pásmo necitlivosti nebo hraniční pásmo). Na popis nadroviny stačí pouze body ležící na okraji tohoto pásma a těch je obvykle málo - tyto body se nazývají podpůrné vektory (angl. support vectors) a odtud název metody. Důležitou součástí techniky Support vector machines je jádrová transformace (angl. kernel transformation) prostoru příznaků dat do prostoru transformovaných příznaků typicky vyšší dimenze. Tato jádrová transformace umožňuje převést původně lineárně neseparovatelnou úlohu na úlohu lineárně separovatelnou, na kterou lze dále aplikovat optimalizační algoritmus pro nalezení rozdělující nadroviny. Trik je v tom, že nadrovina je popsána a při výpočtech je použitý pouze skalární součin, a skalární součin transformovaných dat <f(x), f(x1)> ve vysokorozměrném prostoru se nepočítá explicitně, ale počítá se K(x, x1), tj. hodnota jádrové funkce K na datech v původním prostoru parametrů. Používají se různé kernelové transformace. Intuitivně, vyjadřují podobnost dat, tj. svých dvou vstupních argumentů. Výhodou této metody (a jiných metod založených na jádrové transformaci) je, že transformace se dá definovat pro různé typy objektů, nejen body v Rn. Např. pro grafy, stromy, posloupnosti DNA ... == Lineární SVM == Lineární SVM je jednodušší varianta SVM metody, při které zůstáváme v původním prostoru příznaků a nedochází k žádné jádrové transformaci. Výsledkem potom je čistě lineární klasifikátor. === Separabilní případ === Nejjednodušším případem použití SVM je lineární klasifikátor pro lineárně separabilní data, tedy data, ve kterých lze obě třídy od sebe rozdělit nadrovinou. Mějme množinu trénovacích dat v podobě dvojic ( x → i , y i ) {\\displaystyle ({\\vec {x}}_{i},y_{i})} , kde x → i", "question": "K čemu slouží Support Vector Machine?", "answers": ["klasifikaci a také pro regresní analýzu"]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem.", "question": "Na jaké příčce v seznamu měst podle kvality života se v roce 2011 se umístila Vídeň?", "answers": ["na první"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Ronnie James Dio (narozen jako Ronald James Padavona, 10. července 1942, Portsmouth, New Hampshire, USA – 16. května 2010 Houston, Texas, USA), byl americký metalový zpěvák s italskými kořeny, který je známý především účinkováním ve skupinách Black Sabbath, Rainbow, Elf a svou vlastní skupinou Dio. Jeho dalším projektem je organizace Hear 'n Aid. Je považován za jednoho z nejschopnějších a technicky nejnadanějších heavymetalových zpěváků všech dob. Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci.", "question": "Na co zemřel Ronnie James Dio?", "answers": ["na rakovinu žaludku"]}
{"title": "Jiří Mahen", "context": "Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, (12. prosince 1882, Čáslav - 22. května 1939, Brno, sebevražda) byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Studoval filozofickou fakultu, obory čeština a němčina, avšak před závěrečnou zkouškou studia opustil. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909-1919 byl redaktorem Lidových novin. V letech 1918-1920 působil jako dramatik Národního divadla Brno. V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí jeho jméno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později pak od roku 1937 i ředitelem městské knihovny v Brně. Knihovna, k jejímuž vybudování významnou měrou přispěl, nese od roku 1959 jeho jméno (Knihovna Jiřího Mahena v Brně). Svůj život ukončil sebevraždou, čímž reagoval na okupaci. Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna impresionismem. Plamínky Duha: cyklus veršů, 1916 Dostupné online Tiché srdce Balady Rozloučení s jihem Požár Tater Kamarádi svobody - román Podívíni Rybářská knížka Měsíc Nejlepší dobrodružství Díže Dvě povídky (1918) - Daemoni, Opájejme se! Co mi liška vyprávěla Dvanáct pohádek Před oponou Režisérův zápisník Janošík Nebe, peklo, ráj Mrtvé moře - Praha, M. Knapp, 1918 Dostupné online Generace Dezertér Ulička odvahy Nasredin čili Nedokonalá pomsta Husa na provázku - libreta", "question": "Kdy zemřel Jiří Mahen?", "answers": ["22. května 1939"]}
{"title": "Voltaire", "context": "Voltaire byl zbit, krátce vržen do Bastily a vypovězen z Paříže. Logickým cílem se stala Británie, kam odcestoval 5. května 1726. Během téměř tříletého pobytu v Británii (1726-1729) poznal anglickou společnost té doby, významné osobnosti, Popea a Swifta, studoval anglickou filozofii, vědu i písemnictví, četl Locka, Bacona, Berkeleye, Newtona, studoval trochu matematiky a mechaniky, zajímal se rovněž o shakespearovské divadlo. Po návratu do Francie se realizuje především jako dramatik, zajímá se také o dějiny a píše Historii Karla II. Jeho dramata (Smrt Césara, Zaira aj.) měla ve své době velký ohlas, dnes jsou nicméně pozapomenuta jen s malou nadějí na opětovné vzkříšení. V roce 1734 Voltaire veřejně vystupuje jako nezávislý myslitel otištěním Filosofických listů o Angličanech. Jeho hlavním terčem se stává nesvoboda, politický útlak a náboženské tmářství. V podobném duchu jako Hobbes i Voltaire útočí na scholastickou metafyziku, zařazuje i nesmrtelný výpad proti tehdy populární filosofii Pascalově. Encyclopæ Britannica tvrdí, že touto knihou určil podstatné rysy a směr moderního myšlení. Filosofické listy vyvolaly skandál: pařížský parlament nařídil jejich spálení a vypátrání dosud anonymního autora. Za těchto okolností našel Voltaire útočiště na zámku markýzy de Châtelet na pomezí Champagne a Lotrinska. Tato velmi půvabná žena, studovaná v matematice a fyzice, se stala jeho dlouholetou múzou a ochránkyní. Zde sepsal mj. své drama Mohamed, jeden z nejprudších útoků na zjevená náboženství. Aby odvrátil útoky jezuitů, věnoval autor své dílo pokrytecky papeži. Na zámku vznikla i Voltairova La Pucelle, rouhavá satira na účet francouzské národní hrdinky Johanky z Arku, kterou se myslitel osmělil uveřejnit až po letech. Legenda tvrdí, že Voltaire měl na zámku vždy připravené koně pro případný útěk (Voltairovi se ostatně pro jeho neklidný život poznamenaný po téměř 60 let vynucenými změnami působiště přezdívalo \"létající filosof\"). Ve čtyřicátých letech, v době, kdy Voltairova sláva a rostoucí prestiž změnila jeho poměr ke dvoru (směl se vrátit do Paříže a stal se mimo jiné i členem Francouzské akademie), navázal kontakt s pruským princem Fridrichem, pozdějším králem vší Prusi Fridrichem II. Velikým, na jehož dvoře v Postupimi působil v letech 1750-1753. Obdržel zde vysokou královskou penzi a okouzlen svobodným prostředím se věnoval divadlu a psaní. Jejich spolupráce však skončila roztržkou a definitivním odcizením filosofa a monarchy, který svého hosta v narážce na jeho dohasínající slávu nazval vymačkaným pomerančem, jehož slupku po vypití šťávy odhodíme.", "question": "Kdo byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel?", "answers": ["Voltaire"]}
{"title": "Májovci", "context": "Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena. Po pádu Metternichova absolutismu (revoluční rok 1848) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastává kulturní a společenská obroda. Zažívají dobu porevolučních let Bachova absolutismu a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci Rakousko-Uherska. Roku 1858 byl vydán almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny. Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak jí v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň. Byly založeny spolky Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, vycházejí noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj. Vychází Ottův slovník naučný, je realizována Tylova myšlenka – Národního divadla. Jan Neruda Vítězslav Hálek Karolína Světlá Adolf Heyduk Rudolf Mayer Václav Šolc Jakub Arbes (zdroj: Literatura pro 2. ročník SŠ DIDAKTIS spol. s r. o. 2009) Lumírovci Ruchovci", "question": "Kterého revolučního roku padl Metternichův absolutismus?", "answers": ["1848"]}
{"title": "Microsoft Windows", "context": "Windows je v informatice označení pro několik různých operačních systémů od firmy Microsoft. Všechny mají grafické uživatelské rozhraní, avšak liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití. Grafické uživatelské rozhraní (GUI) bylo poprvé použito v roce 1973 v počítači Xerox Alto pod názvem WIMP. Jeho popularizaci mezi běžnými uživateli zajistil v roce 1983 počítač Apple Lisa a v roce 1984 pak masivně Apple Macintosh. Počítače IBM PC kompatibilní, které byly uvedeny na trh v roce 1981, používaly systém MS-DOS, který používal textové, grafické rozhraní musely řešit programy samostatně (například textový editor Text602), což bylo pro programátory pracné a nevýhodné. Úplně první předběžná vydání Microsoft Windows byly vydány v rocích 1983 až 1985. První Microsoft Windows 1.0 byly uvedeny v roce 1985 jako nadstavba systému DOS. Komerčně úspěšné byly Windows 3.0 vydané v roce 1990. Označení Windows je firmou Microsoft z obchodních důvodů používáno pro několik různých systémů, které používají různá jádra operačního systému. Stejné označení je využíváno jako propagační prvek díky oligopolnímu postavení této firmy na trhu osobních počítačů IBM PC kompatibilních (v roce 2012 Windows 7). Všechny systémy poskytují aplikacím podobné aplikační rozhraní (tj. API, resp. Windows API, dříve Win32). Provozovány mohou být na různých hardwarových platformách, které se nejčastěji liší konfigurací počítače. Windows pro DOS je označení pro první grafický systém, který firma Microsoft začala prodávat v roce 1985, avšak není to termín, který by sama firma Microsoft pro tuto svoji řadu systémů používala (používáno bylo označení Microsoft Windows s číselným označením verze). Nejednalo se o operační systém v pravém slova smyslu, ale o nadstavbu nad 16bitový systém DOS (DOS měl pouze textové uživatelské rozhraní s příkazovým řádkem, systém nezajišťoval plnou kontrolu nad počítačem). Tyto Windows pro DOS se spouštěly jako běžný program až poté, co nastartoval systém DOS. Windows pro DOS používaly DOS pro své I/O operace (zejména pro přístup k souborovému systému).", "question": "Kdy bylo poprvé použito grafické uživatelské rozhraní?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků.", "question": "Mezi jaké jazyky patří čeština?", "answers": ["slovanské"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Předpokládá se, že přibližně 200 km pod povrchem Ganymedu se nachází oceán tvořený slanou tekutou vodou mezi vrstvami ledu. Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami. Na území světlejších oblastí je četnost impaktních kráterů řídká. Vznik těchto světlejších oblastí nebyl zatím přesně geologicky vysvětlen, ale předpokládá se, že je spojen s tektonickými procesy způsobovanými slapovým zahříváním. Ganymed je jediný známý měsíc ve sluneční soustavě, u kterého byla zjištěna magnetosféra, pravděpodobně tvořená konvekcí probíhající uvnitř tekutého železného jádra. Slabá magnetosféra měsíce je zcela překryta silným magnetickým polem Jupiteru, se kterým je současně i spojena pomocí otevřených siločar. Ganymed denně obdrží dávku ionizujícího záření o velikosti okolo 8 Remů. Měsíc má slabou kyslíkovou atmosféru, která je tvořena molekulami O, O2 a pravděpodobně i O3. Atomární vodík je v atmosféře jen menšinová složka. Není známo, zda se v atmosféře nachází i ionosféra. Ganymed objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, ale měsíc pojmenoval jiný astronom Simon Marius dle postavy z řecké mytologie Ganyméda, který byl milencem boha Dia a číšníkem bohů. Jde o jediný měsíc Jupiteru, který je pojmenován podle muže. Kolem měsíce jako první proletěla sonda Pioneer 10, následovaná sondami Voyager, které upřesnily jeho velikost. Následovala mise Galileo, která objevila podzemní oceán a magnetické pole měsíce. Na rok 2020 se plánuje vyslání sondy Europa Jupiter System Mission, která bude mimo jiné zkoumat magnetická pole a podpovrchové oceány Ganymedu a Europy.", "question": "Jakou elektromagnetickou oblast má kolem sebe měsíc Ganymed jako jediný měsíc soustavy?", "answers": ["magnetosféra"]}
{"title": "Ovoce", "context": "Některé druhy jádrovin (např. muchovník, temnoplodec, jeřáb) mohou být řazeny do drobného ovoce. Kdoulovec (Chaenomeles superba) není řazen do jádrovin ani do ovoce, ačkoliv plod (malvice) je někdy označován jako jedlý. Plody skalníku Franchetova jsou malvice, jsou pojídány ptáky, nikoliv lidmi. Pro plody nejedlých druhů rostlin lze používat název \"ovoce\" pouze přeneseně, v lyrickém popisu, nikoliv jako odborný termín. ==== Peckoviny ==== Peckoviny je souhrnný název pro skupinu ovocných dřevin. Peckoviny mají pětičetné květy. Slupka je někdy ojíněná (švestky, slivoně), někdy hladká (třešně, višně) nebo typicky plstnatá (meruňky, pravé broskvoně). Jedlý plod obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku. Dělení je nejčastěji používáno spíše k zjednodušenému vyjádření pro zobecnění společných vlastností některých pěstovaných druhů dřevin (nároky na řez, statistika sklizně, apod). Do peckovin patří například: višeň, slivoň, třešeň, meruňka, broskvoň a mandloň. Plodem peckovin je peckovice. Do peckovin ovšem není například řazen Ořešák královský, Kokosová palma, ani černý bez, jejichž plodem je rovněž peckovice, ani maliník, ačkoliv jeho souplodí tvoří rovněž peckovice. Z uvedeného vyplývá, že všechny druhy ovoce plodících peckovice nelze řadit do peckovin. ==== Skořápkoviny ==== Pěstují se pro výživná a olejnatá semena, ale kromě tuku obsahují i bílkoviny. Plod skořápkovin je buď peckovice (ořešák královský) nebo oříšky (líska). Květy jsou různopohlavné, jednodomé a větrosnubné. ==== Drobné ovoce ==== Plody řazené do skupiny drobné ovoce jsou buď malé bobule (rybíz, angrešt, borůvka...) nebo souplodí (jahoda, malina, ostružina...), popřípadě plodenství (moruše).", "question": "Jak se nazývá plod peckovin?", "answers": ["peckovice"]}
{"title": "Dělení nulou", "context": "V oboru komplexních čísel rozšířených o nekonečno je definováno pro všechny nenulové dělence jako : : : ∞ : : {\\displaystyle \\infty } . Při dělení v plovoucí řádové čárce může být výsledkem speciální hodnota not a number (není číslo) nebo nekonečno. Když se mluví o dělení na základní úrovni, je často považováno za rozdělování množiny objektů na stejné části. Např.: Pokud máme deset kvádrů a rozdělíme je na skupiny po pěti, dostaneme dvě stejně velké části. To by mohla být ukázka toho, že 10/5 = 2. Dělitel je počet kvádrů v každé části a výsledek dělení odpovídá na otázku: \"Pokud mám stejné části po 5 kusech, kolik takových částí musím dát dohromady, abych dostal 10 kusů? \". Pokud tuto otázku aplikujeme na dělení nulou, otázka \"Pokud mám stejné části po 0 kusech, kolik takových částí musím dát dohromady, abych dostal 10 kusů? \" nedává smysl, protože přičítáním částí o 0 prvcích se deset kusů nikdy nezíská. Další metodou, jak popsat dělení nulou, je opakované odečítání. Např.: Pokud chceme vydělit číslo 13 pěti, odečteme od 13 dvakrát 5 a dostaneme zbytek 3. Dělitel se odečítá, dokud není zbytek menší než dělitel. V případě, že je dělitel nula, při opakovaném odečítání nuly od dělence nikdy nedosáhneme zbytku menšího než nula. Brahmasphutasiddhanta od Brahmagupty (598–668) je první známý spis, který považoval nulu za normální číslo a definoval operace ji obsahující. Autorovi se ale nepodařilo vysvětlit dělení nulou, jeho definice vede k absurdním algebraickým závěrům. Brahmagupta píše: Kladné nebo záporné číslo dělené nulou je zlomek se jmenovatelem nula. Nula dělená záporným nebo kladným číslem je buď nula, nebo je vyjádřena jako zlomek s čitatelem nula a konečným množstvím jako jmenovatelem. Nula dělená nulou je nula. Mahavira se v roce 830 neúspěšně pokusil opravit Brahmaguptovu chybu: Číslo zůstává nezměněno, když je děleno nulou.", "question": "Kdo napsal první známý zápis, který považoval nulu za normální číslo?", "answers": ["Brahmagupty"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Saturn je znám svou mohutnou soustavou planetárních prstenců, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem. Vedle prstenců, které se značí velkými písmeny latinské abecedy, obíhá kolem planety také početná rodina měsíců, jichž je k roku 2009 potvrzeno 62. Největší z nich je Titan, který má jako jediný měsíc ve sluneční soustavě hustou atmosféru. Jeden oběh okolo Slunce vykoná Saturn za 29,46 pozemského roku. Na noční obloze je snadno pozorovatelný pouhým okem jako nažloutlý neblikavý objekt, jasností srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami. Od ekliptiky se nikdy nevzdálí na větší úhlovou vzdálenost než 2,5°. Přechod jedním znamením zvěrokruhu trvá více než 2 roky. Předpokládá se, že Saturn vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Díky čemu znali lidé Saturn už od pravěku ?", "answers": ["snadno pozorovatelný pouhým okem"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku.", "question": "Proč je jedna strana Měsíce stále obrácená k Zemi?", "answers": ["synchronní rotaci se Zemí"]}
{"title": "Čipová sada", "context": "Čipová sada (anglicky chipset) je jeden nebo více integrovaných obvodů (čipů), které jsou navrženy ke vzájemné spolupráci a jsou obvykle prodávány jako jediný produkt. V oblasti počítačů je termín obvykle používán k označení specializovaných čipů na základní desce nebo na rozšiřujících kartách. U počítačů třídy PC tento termín obvykle označuje dva čipy na základní desce – tzv. northbridge (česky severní můstek) a tzv. southbridge (česky jižní můstek). V dnešní době northbridge a southbridge výrobce někdy implementuje do jednoho čipu – funkci obou zastupuje jeden celistvý čip; výrobci takovýchto čipových sad jsou často nezávislí na výrobcích základních desek. Čipová sada se dnes (2009) stará o komunikaci mezi procesorem, sběrnicemi, sloty, řadiči a dalšími součástmi na základní desce. Mezi nejznámější producenty čipů patří společnostem jako NVIDIA, AMD, VIA Technologies, SiS a Intel. Dříve vyvíjené ATI. AMD vždy vyvíjela čipsetové sady pouze pro své platformy. ATI vyvíjela pro Intel i AMD platformy. AMD 900 série AMD 970 AMD 990X AMD 990FX AMD 800 série AMD 870 (jižní můstek SB750) AMD 880G (VGA HD 4250, jižní můstek SB750/SB850) AMD 890GX (VGA. HD 4290, jižní můstek SB850) AMD 890FX (jižní můstek SB850) AMD 700 série AMD 790GX (VGA HD 3300, jižní můstek SB750) AMD 790FX (SB750). AMD 790X (SB750) AMD 785G (HD 4200, SB710) AMD 780G (HD 3200, SB700) AMD 780M (HD 3200, SB700) AMD 780V. (HD 3100, SB700) AMD 770 (SB700) AMD 760G (HD 3200, SB710) AMD 740G AMD 600 série (vyvíjená ATI) AMD M690V AMD M690T – mobilní. verze AMD 690G (Radeon X1250, SB600) AMD 690V (Radeon X1200, SB600) AMD 580X CrossFire (Radeon X200, ALi M1575) AMD 570X. CrossFire (Radeon X200, ALi M1575) AMD 480X CrossFire (Radeon X200, IXP400) AMD Express 1000 série (vyvíjená ATI) ATI Radeon Xpress 1150 (Radeon X.", "question": "je společnost NVIDIA producent čipů?", "answers": ["Mezi nejznámější producenty čipů patří společnostem jako NVIDIA, AMD, VIA Technologies, SiS a Intel."]}
{"title": "Kost", "context": "Kost (lat. os) je tvrdá, mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla, tvořící vnitřní konstrukci, na kterou se upínají svaly a šlachy. Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců: obojživelníků, plazů, ptáků, savců a některých ryb. Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra. Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 209 až 214 kostí. Podrobnější informace naleznete v článku osifikace. Kosti vznikají z vaziva (intramembranózně) nebo chrupavky (enchondrálně) procesem zvaným kostnatění čili osifikace. Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby: buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader, nebo přes chrupavčité stadium. Většina lidských kostí vzniká \"přes chrupavku\". Výjimkou jsou zejména některé dermální kosti (některé kosti lebky, hrudní koš) a sezamoidní kosti, vznikající intramembranózně, tedy v podstatě osifikací vazivové tkáně. Kostní tkáň je typem pojiva, které je typické mineralizací mezibuněčné hmoty. Minerální složku, která může tvořit až 65% hmotnosti kosti, tvoří submikroskopické krystaly fosforečnanu vápenatého, hydroxyapatitu. Krystaly jsou vázány na kolagenní vlákna. Mezibuněčnou hmotu produkují buňky osteoblasty. Mají bohatou organelovou výbavu a dlouhé výběžky, kterými jsou v kontaktu s ostatními osteoblasty a s cévou přivádějící živiny. Nemineralizovaná kostní hmota se nazývá ossein, až postupem času dochází k ukládání minerálů. Ve chvíli, kdy se osteoblast obklopí vyprodukovanou mezibuněčnou hmotou, změní se na osteocyt - buňku uzavřenou okolní kostí, s okolím spojenou pouze výběžky.", "question": "Jak se nazývá souhrn všech kostí v lidském těle?", "answers": ["kostra"]}
{"title": "Měď", "context": "Pod pojmem bronz však rozumíme slitinu mědi s jakýmkoliv prvkem mimo zinku (taková slitina se nazývá mosaz). Přídavek cínu do kovové mědi odstraňuje její hlavní nedostatek pro výrobu prakticky použitelných nástrojů – malou tvrdost. Přitom zůstává zachována vysoká odolnost proti korozi a relativně snadná opracovatelnost. V době bronzové sloužil tento kov jak pro výrobu zbraní, tak pro zhotovování celé řady nástrojů pro řemeslnou výrobu, užití v domácnosti i dekorativních předmětů. Existuje dokonce teorie, která tvrdí, že k přechodu na daleko obtížněji vyrobitelné železo nedošlo pro lepší vlastnosti železa, ale díky vyčerpání snadno těžitelných cínových rud. Z cínového bronzu se vyrábí součásti spínačů, sběrné kroužky, kontaktní segmenty. I v současné době má bronz mimořádný význam. Existují stovky slitin tohoto typu, z nichž mnohé obsahují kromě mědi a cínu řadu dalších kovů jako nikl (dělovina, odporové vodiče, termoelektrické články), mangan, olovo, beryllium, hliník (součástky odolné vyšším teplotám) nebo i fosfor a křemík. Praktické využití bronzů je spojeno především s jejich vysokou odolností proti korozi, přestože jeho cena je výrazně vyšší než u železa nebo oceli. Z bronzu se vyrábějí kovové součástky čerpadel, která pracují s vysokými tlaky v agresivním prostředí, kluzná ložiska, pružinová pera a velmi často součásti lodí a ponorek, protože velmi dobře odolávají působení mořské vody. Stejně jako v minulosti je pak bronz materiálem pro výrobu soch, pamětních desek a mincí, medailí a podobných předmětů. === Mosaz === Slitina mědi se zinkem se nazývá mosaz. Mosaz obsahuje optimálně 32% zinku (maximálně 42%). Existují stovky různých mosazí, jejichž přesné složení je dáno mezinárodními normami a liší se od sebe mechanickými vlastnostmi (tvrdost, pevnost, mechanická opracovatelnost...), bodem tání a zpracovatelnost litím (možnost odlévání).", "question": "Proč se z bronzu vyrábějí kovové součástky čerpadel, která pracují s vysokými tlaky v agresivním prostředí?", "answers": ["protože velmi dobře odolávají působení mořské vody"]}
{"title": "Rok ďábla", "context": "Rok ďábla je film Petra Zelenky a jeho přátel z roku 2002 s podtitulem: \"Film pro lidi, kteří dokážou slyšet melodie.\" V hlavních rolích filmu hrají Jaromír Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor. Film je fiktivním dokumentem, odehrávajícím se v první polovině 90. let 20. století (ve filmu zmíněné úmrtí Karla Kryla se přihodilo roku 1994), ačkoliv Jaromír Nohavica s Čechomorem spolu koncertovali až na přelomu století. Rok ďábla je příběh člověka, který se sice zbavil závislosti na alkoholu, ale přitom zoufale osaměl. Film získal několik různých českých i zahraničních ocenění. Tvůrci filmu si odnesli 7 Českých lvů (za nejlepší film, režii, střih, zvuk, hudbu, filmový plakát a divácky nejúspěšnější český film) a také hlavní cenu karlovarského filmového festivalu - Křišťálový glóbus.", "question": "Kteří muzikanti si zahráli ve filmu Rok ďábla?", "answers": ["Jaromír Nohavica, Karel Plíhal a skupina Čechomor"]}
{"title": "Utrpení knížete Sternenhocha", "context": "Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román českého spisovatele Ladislava Klímy, které bylo vydáno v roce 1928 měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za \"groteskní romaneto\". Děj díla se odehrává v Německém císařství přibližně v období vlády kancléře Bismarcka a je v něm jasně patrná filosofie Friedricha Nietzscheho a některých dalších soudobých filosofů. Hlavním hrdinou je zdegenerovaný a bohatý šlechtic Sternenhoch (označuje se za krásného, ale ve skutečnosti je malý, bezzubý, bezvlasý, šilhavý a bezmezně ošklivý, má však styky i s německým císařem), kterého na jakémsi plese zaujme mrtvolně bledá a rovněž ošklivá dívka Helga, kterou si přes obrovský odpor k ní (i varování budoucího tchána) bere za ženu. Helga však během těhotenství zkrásní, také její povaha se však výrazně mění. Stává se z ní nesnášenlivá zrůda, která svého manžela nenávidí. Po narození syna je kníže velice šťastný, ale Helga jej zavraždí (vinu svede na chůvu), protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternhochovi. Ten si začíná uvědomovat, že si nevzal Helgu, nýbrž Démonu. Helga dále zabíjí svého otce, který ji v mládí často bil a jí to v dospělosti téměř ani nepřišlo zvláštní (nechtěl aby byla tichá a nečinná). Přes její zvláštní chování po ní však kníže nepřestává toužit a poté co zjistí, že má milence, probouzí se v něm obrovská vlna žárlivosti. Začíná svou ženu s jejím milencem pozorovat, zjišťuje, že provozují masochistické hrátky a že její milenec se k ní chová povýšeně - nadává jí a bije ji. Přesto s ním Helga plánuje útěk a o svém manželovi mluví jako o Hnusu. Sternenchoch se jejímu odjezdu se záhadným mužem rozhodne zabránit za každou cenu. V den útěku tak Helgu udeří do hlavy a vhodí do hladomorny (zabije i jejího milence a své milované psy). Zde ji surově zbije, poníží a nechá zemřít hlady a žízní. Od té doby ho celý rok pronásleduje její vidina a nejistota, zda se jedná o halucinace či skutečně jeho ženu. Přemýšlí, zda se Helga nemohla z vězení zachránit a zda se mu nemstí (snaží se léčit tím, že na každou ženu, kterou vidí, křičí: \"Strašidlo, do prdele mi vskoč.\").", "question": "Kdo napsal román Utrpení knížete Sternenhocha?", "answers": ["Ladislava Klímy"]}
{"title": "Stoletá válka", "context": ", Calais, Cherbourg, Brest a Bordeaux, vlády ve Francii se po smrti svého otce Karla V. ujal Karel VI. 1381 - lidové povstání v Anglii, vedené Watem Tylerem 1388 - Karel VI. se odvrátil od svých strýců. a vybral si poradce z řad nižší šlechty 1392 - u Karla VI. propukla duševní choroba, jeho strýcové se znovu chopili vlády 1413 - Jindřich V. korunován králem Anglie III. etapa (1415-1453) 1415 - Jindřich V.. obnovil nárok na francouzský trůn a vylodil se v Normandii 1420 - Jindřich V. uzavřel v Troyes smlouvu s francouzskou královnou Izabelou a burgundským vévodou Filipem Dobrým, která uznávala Jindřicha V. za dědice francouzské koruny 1422 - smrt Jindřicha V. a Karla VI., válka. pokračovala pod vedením Jindřichova bratra, vévody z Bedfordu 1429 - Jana z Arku osvobodila Orléans a porazila Angličany u města Pataye 1431 - Jana z Arku prohlášena za čarodějnici a upálena v Rouenu, Anglie začala ztrácet svoje postavení ve Francii 1449 - Normandie znovu dobyta Francouzi 1453 - konec stoleté války, Angličané ztratili všechna území kromě přístavu Calais ALLMAND, Christopher T. The hundred years war : England and France at war, c. 1300-c. 1450. Cambridge ; New York : Cambridge University Press, 1988. 207 s. ISBN 0521264995. (anglicky) FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha : Mladá fronta, 1977. 229 s. KOVAŘÍK, Jiří. Čas stoleté války : (1356-1450) : rytířské bitvy a osudy III. Praha : Mladá fronta, 2006. 346 s. ISBN 80-204-1499-1. KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev : (1208-1346) : rytířské bitvy a osudy II. Praha : Mladá fronta, 2006. 338 s. ISBN 80-204-1401-0. NICOLLE, David. Kreščak 1346. Triumf dlouhého luku. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1889-7. SEWARD, Desmond. The Hundred Years War:The English in France 1337-1453. New York : Penguin Books, 1999. 304 s. ISBN 0140283617. (anglicky) SUMPTION, Jonathan. The Hundred Years War I. Trial by Battle. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 1999. 672 s. ISBN 978-0-8122-1655-4. (anglicky) SUMPTION, Jonathan. The Hundred Years War II. Trial by Fire. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 2001. 696 s. ISBN 978-0-8122-1801-5. (anglicky) SUMPTION, Jonathan. The Hundred Years War III. Divided Houses. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 2011. 1024 s. ISBN 978-0-8122-2177-0. (anglicky) URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0. Dějiny Anglie Anglie Dějiny Francie Francie Obrázky, zvuky či videa k tématu Stoletá válka ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy probíhala stoletá válka?", "answers": ["1337-1453"]}
{"title": "Londýnské oko", "context": "Londýnské oko, anglicky London Eye (oficiální označení Coca-Cola London Eye, někdy také označováno Millennium Wheel, tedy Kolo tisíciletí) je od roku 1999 největší vyhlídkové kolo v Evropě (do roku 2006 i na světě). Je vysoké 135 m a stojí na západním okraji Jubilee Gardens na jižním nábřeží řeky Temže v Londýnském obvodu Lambeth mezi Westminsterským a Hungerfordským mostem. Sousedí s County Hall a na druhém břehu Temže stojí Ministerstvo obrany ve Westminsteru. Autory návrhu kola byli architekti David Marks, Jule Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nic Bailey. Britové vytvořili hlavní otáčecí část, konstrukce vlastního kola vznikla v Holandsku, ložiska a náboj kola byly vyrobeny v České republice, hřídel, na které se kolo otáčí, bylo vyrobeno v Německu, kabiny pro cestující vznikly ve Francii a lana jsou z Itálie. Kolo nese 32 klimatizovaných kabinek pro cestující, uchycených na vnějším kruhu kola. Rychlost pohybu kabin je 0,26 m/s (asi 0,07 km/hod) takže jedna otáčka trvá asi 30 minut. Kolo běžně nezastavuje pro nástup cestujících, protože pohyb je natolik pomalý, že cestující jsou schopni pohodlně vystoupit a nastoupit. Výjimkou je samozřejmě zastavení pohybu pro nástup invalidních nebo starších cestujících. Londýnské oko není prvním podobným typem kola stojícím na tomto místě. Daleko menší kolo podobného typu stálo na konci 19. století naproti stanice Earls Court. Londýnské oko bylo sestaveno po částech, které byly k místu montáže dopraveny na lodích po Temži a sestaveny na plovoucích pontonech. Poté, co bylo kolo sestaveno, bylo vyzvedáváno jeřáby do požadované polohy.", "question": "Kolik metrů měří Londýnské oko?", "answers": ["135"]}
{"title": "Al Pacino", "context": "V roce 1993 to byl film Carlitova cesta (Carlito's Way), kde se opět sešel s Brianem de Palmou a exceloval v roli portorikánského zločince Carlita Briganteho. Další kritikou i diváky velmi pozitivně přijatý film bylo krimidrama z roku 1995, Nelítostný souboj (Heat), kde si opět zahrál s Robertem De Nirem. Roku 1997 natočil další výtečné filmy, kde potvrdil své nesporné herecké kvality, a to thriller Ďáblův advokát (The Devil's Advocate), kde stvořil samotného Satana, a krimidrama Krycí jméno Donnie Brasco (Donnie Brasco), které vzniklo na základě skutečných událostí a vypráví příběh o newyorské mafii. O dva roky později byl do kin uveden snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday), kde ztělesnil roli trenéra Tonyho Damata, a thriller Insider: Muž, který viděl příliš mnoho, který pojednává o nekalých praktikách v tabákovém průmyslu. Oba tyto filmy se můžou pyšnit nadprůměrným hodnocením ze strany diváků i kritiků. V novém tisíciletí se Al Pacino blýskl ve filmu Insomnie, kde si zahrál veterána losangelské policie, thrilleru o CIA Test (The Recruit), v adaptaci klasické divadelní hry Williama Shakespeara, Kupec benátský (The Merchant of Venice) a v dramatu Maximální limit (Two for the Money), kde ztvárnil postavu mocného šéfa obrovské národní korporace, která dává tipy na sportovní sázky. V roce 2003 se Al Pacino objevil po boku hvězd Meryl Streepové a Emmy Thompsonové v pozoruhodné a strhující šestidílné televizní minisérii HBO Andělé v Americe (Angels in America), která byla oceněna pěti Zlatými glóby a jedenácti cenami Emmy. Seriál je natočen podle stejnojmenné hry oceněné Pulitzerovou cenou, pohrává si s realitou a řeší témata jako homosexualita, AIDS a rakovina. V roce 2006 se připojil k filmovým hvězdám Georgi Clooneymu, Bradu Pittovi a Mattu Damonovi a zahrál si ve třetím pokračování filmu Dannyho parťáci (Ocean's Thirteen). V roce 2007 jsme mohli Al Pacina vidět v německém krimi thrilleru 88 minut (88 Minutes), kde si zahrál vysokoškolského profesora Dr. Jacka Gramma, který zároveň pracuje jako forenzní psychiatr FBI. V roce 2008 přišel do kin snímek Righteous Kill, kde se potřetí sešel s Robertem De Nirem. Já, Natálie / Me, Natalie (1969) Panika v Needle Parku / Panic in Needle Park (1971) Kmotr / The Godfather (1972) Strašák / Scarecrow (1973) Serpico (1973.", "question": "Ve filmové adaptaci které hry Williama Shakespeara se objevil herec Al Pacino?", "answers": ["Kupec benátský"]}
{"title": "Stroncium", "context": "Stroncium (chemická značka Sr, latinsky Strontium) je 4. prvkem z řady kovů alkalických zemin, lehký, velmi reaktivní kov. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Poměrně měkký, lehký, reaktivní kov, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem alkalických kovů. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku černého roztoku. Stroncium patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale přesto je jeho reaktivita natolik vysoká, že může být dlouhodobě uchováváno pouze pod vrstvou alifatických uhlovodíků (petrolej, nafta) s nimiž nereaguje. Soli stroncia barví plamen červeně. Stroncium je velmi reaktivní a v přírodě vytváří pouze strontnaté sloučeniny Sr2+. V laboratoři lze připravit sloučeniny (tzv. superbáze'), ve kterých může mít stroncium stroncidový anion Sr2-, takovéto sloučeniny jsou velmi nestabilní a patří mezi nejsilnější redukční činidla. Stroncium reaguje za pokojové teploty s vodou i kyslíkem. Na vzduchu se okamžitě pokrývá vrstvou nažloutlého oxidu, práškové stroncium je na vzduchu schopno samovolného vznícení. Při zahřátí se snadno slučuje s dusíkem na nitrid strontnatý Sr3N2 a s vodíkem na hydrid strontnatý SrH2 a i s velkým množstvím prvků tvoří za vyšších teplot sloučeniny. Stroncium je zásadotvorný prvek a rozpouští se v běžných kyselinách za tvorby strontnatých solí. Nerozpouští se v roztocích hydroxidů. == Historický vývoj == Nedlouho po objevení rudy barya witheritu, byl ve Skotsku u vesnice Strontianu, poblíž olověných dolů, objeven roku 1790 Adairem Crawfordem minerál podobný witheritu - stroncianit. Klaproth roku 1793 dokázal, že obsahuje novou, dosud neobjevenou zeminu - strontnatou zeminu a o pět let později to potvrdil Thomas Charles Hope, který rozlišoval baryum, stroncium a vápník podle barvy plamene.", "question": "Stroncium je 4. prvkem z řady jakých kovů?", "answers": ["alkalických"]}
{"title": "Coco Chanel", "context": "S výjimkou jediného butiku (kde se prodával její slavný parfém v charakteristickém flakonu, Chanel No. 5) po vypuknutí druhé světové války uzavřela všechny své salony. Válku prožila s německým důstojníkem Hansem Güntherem von Dincklage, a také se v té době přátelila s Walterem Schellenbergem. Proto byla podezřelá z kolaborace s nacisty a po osvobození musela jako \"zrádkyně\" odejít do Švýcarska, kde posléze strávila devět let. V roce 1954 však svoji dílnu a pařížský butik opět otevřela a znovu po dlouhá léta udávala módní trend. Coco Chanel zemřela 10. ledna 1971 ve věku 87 let. Hlavním návrhářem značky Chanel je od té doby Karl Lagerfeld. Původem byla prostá venkovská dívka; neměla tedy postavení, peníze ani vzdělání. Měla však neobyčejnou povahu, která jí umožnila, aby předběhla svou dobu - čas, kdy společnost bránila ženám projevit svou přirozenost. Byla po dlouhou dobu v podstatě kurtizánou, která využívala pomoci a podpory mužů. Kariéra módní návrhářky byla důsledkem jejího tvořivého ducha i touhy po nezávislosti. Když ve 20. a 30. letech přepracovala pánské střihy na pohodlné dámské oblečení pro volný čas, vynalezla prakticky sportovní oblečení. Navíc propagovala své kreace (včetně pletených vest, žerzejových kostýmků, svetrů a námořnických kalhot) tím, že je sama nosila. Nezbytnou součástí jejího šatníku se staly \"malé černé šaty\", které vycházely z jednoduché košilové linie. Řada jejích doplňků zahrnovala kabelky, pásky, šály a bižuterii.", "question": "Kdo byla francouzská módní návrhářka, která je považována za klíčovou osobnost v oblasti utváření šatníku moderní ženy?", "answers": ["Coco Chanel"]}
{"title": "Česko", "context": "Česko, úředním názvem Česká republika, je stát ve střední Evropě. Samostatným státem se Česko stalo 1. ledna 1993, přičemž navazuje na tradice státnosti Československa, Českého království, Českého knížectví a Velké Moravy, sahající do 9. století. Podle české ústavy je parlamentní, demokratický právní stát s liberálním státním režimem a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným a jediným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky, na vrcholu moci výkonné stojí vláda České republiky. Česko je země s tržním hospodářstvím, která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku, index svobody internetu od cenzury, patří k vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny 31 nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy. Naopak, v porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod prahem chudoby. Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací. Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. V indexu ekologické stopy je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. Podle Global Peace Index, který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, je Česko šestou nejbezpečnější zemí na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality). Česko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské celní unie, Evropské unie, součástí Schengenského prostoru, Evropského hospodářského prostoru, členem Visegrádské skupiny a jiných mezinárodních struktur.", "question": "Kterého dne se Česká republika stala subjektem mezinárodního práva?", "answers": ["1. ledna 1993"]}
{"title": "Manga", "context": "Manga (japonsky 漫, hiragana: ま, katakana: マ) je japonské označení pro japonský komiks, nakreslený stylem, který se vyvíjel v Japonsku po druhé světové válce. Podle některých zdrojů však má tento styl kresby mnohem delší historii, sahající do 11.–13. století. Manga je v Japonsku velmi oblíbená a čtou ji nejenom děti, ale i dospělí a údajně pokrývá 40 % všech tištěných publikací v Japonsku. Manga se v Japonsku vydává nejdříve v časopisech (po jednotlivých kapitolách), ve kterých se nachází více sérií od různých autorů (autor mangy se nazývá mangaka). Pokud je série úspěšná, je celý příběh vydán samostatně, jako sešit s několika kapitolami. Tomuto sešitu se pak říká tankóbon. Příběhy vyskytující se v manze jsou také častým námětem animovaných seriálů a filmů známých jako anime. Na motivy úspěšných mang také občas vznikají konzolové či počítačové hry, knihy či hrané filmy/seriály. Styl kresby, který je pro mangu typický, zahrnuje velké oči, rafinované tvary účesů, malý a špičatý nos, různé velikosti a tvary bublin a časté používání citoslovcí, především pak onomatopoí (zvukomalebných slov). Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna jedinou barvou (s občasnou výjimkou prvních stran knihy) a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy zprava doleva.", "question": "Co je manga?", "answers": ["komiks"]}
{"title": "Apple", "context": "V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985. V 90. letech pak firmu postihl úpadek, dražší počítače Apple válcoval Microsoft se svým operačním systémem Windows fungujícím na platformě PC.", "question": "Kdy byl uveden na trh Apple Lisa?", "answers": ["lednu 1983"]}
{"title": "Vinný mošt", "context": "Mošt je tekutina z vinných hroznů, získaná buď lisováním rmutu, lisováním celých hroznů, nebo tzv. samotokem. Částečným zkvašením moštu se vyrábí burčák. Existuje také jablečný mošt, což je 100% jablečná šťáva. == Související články == Moštoměr", "question": "Jak se vyrábí burčák?", "answers": ["Částečným zkvašením moštu"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men).", "question": "Byl William Shakespeare bard ?", "answers": ["Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\"."]}
{"title": "Etologie", "context": "je-li vrozené či získané) Vývoj (jak se mění s věkem) Historie (které jiné druhy sdílí tento znak) vrozené - existuje hned po narození a je řízeno instinktem (stěhování ptáků, reflexy) získané -. řízeno napodobováním a zkušenostmi získanými během života jedince (zlepšení techniky lovu) chování obranné: útěk, obrana chování rozmnožovací: námluvy, zásnubní lety chování komfortní: souvisí s péčí - hygiena, koupání neuroetologie ekologická etologie Etologie jako vědní obor vykrystalizovala až na přelomu 19. a 20. století, nicméně práce zabývající se chováním zvířat lze najít daleko před tímto datem, byť se zpravidla nejednalo o díla psaná za tímto účelem. První důkladné popisy chování zvířat lze nalézt ve spisech Hérodotových. Dalšími významnými pracemi jsou Aristotelovy spisy (popsal např. včelí tanec), Historia naturalis Plinia Staršího, De arte venandi cum avibus císaře Fridricha II. Studiem chování zvířat žijících v zajetí se zabýval anglický fyziolog a lékař William Harvey. Dalšími pionýry etologie byli Johan Pernauer z Rosenau a Condillac (oba se zabývali ptactvem), Hermann S. Reinmarus (bezobratlí), Erasmus Darwin, Jean-Baptiste Lamarck, George Cuvier, Saint-Hilairové. Velkou pozornost etologii věnovali oba tvůrci evoluční teorie, Charles Darwin a Alfred Russel Wallace. Další významné práce přednesli John Lubbock (komunikace hmyzu a etologie psů), C. LLoyd Morgan (etologie kuřat a kachen), Edward T. Thorndik (zvířecí inteligence), J. Henri Fabre (chování hmyzu v přírodě), Jakob von Uexküll a další. Za zakladatele etologie jsou považování Konrad Lorenz, Erich von Holst, Karl von Frisch a Nikolaas Tinbergen. Nejvýznamnějším českým etologem byl Zdeněk Veselovský, který je považován za zakladatele české etologie. Slovník Merriam-Webster definuje instinkt jako \"z větší části dědičnou a neměnitelnou tendenci organismu vykonávat komplexní a specifické odpovědi na stimul prostředí bez zapojení rozumu\". Podrobnější informace naleznete v článku Fixed action pattern. Důležitý posun v etologii je spojený s rakouským etologem 19. století, Konradem Lorenzem (přestože objev učinil spíše jeho učitel Oskar Heinroth). Právě Lorenz se přičinil o rozšíření znalosti fixed action patterns (FAPs) - pevně stanovené odpovědi organismu -, které, jak dnes víme \"automaticky\" (bez zapojení zadního mozku) vytvářejí sympatické a parasympatické nervy. Podle současné znalosti jsou hlavním motorem nevědomých tělesných funkcí. Dnes jsou reflexy již dobře zmapované a používají se například k diagnostice nervových poruch v každé neurologické ordinaci. Habituace je jednoduchá forma učení.", "question": "Kdo je považován za zakladatele české etologie?", "answers": ["Zdeněk Veselovský"]}
{"title": "Čedič", "context": "Vyskytuje se však i ve formě škváry, bez viditelných krystalů. Obvykle má šedou či černou barvu, zvětralý čedič má barvu spíše šedou. Termín čedič (bazalt) se používá k označení jemně zrnitých extruzivních, případně mělce uložených intruzivních hornin, hrubě zrnité hlubinné horniny daného složení se označují názvy dolerit a gabro. Termín bazalt, předtím používaný už ve starém Řecku a Egyptě, zavedl v současném pojetí v roce 1546 Georgius Agricola.. Starověké použití termínu je připisováno římskému přírodovědci Pliniovi staršímu. Pro čedič je charakteristická jemnozrnná stavba vzniklá rychlým utuhnutím lávy na povrchu planety. Ve své stavbě obsahuje často velké krystaly minerálů či vesikule, drobné bublinky vyplněné plynem či druhotnou mineralizací, a nebo se vyskytuje ve formě strusky. Odlučnost čediče je obvykle sloupcovitá. Při chladnutí magmatu a pozdějším zvětrávání se tvoří pěti, šesti či sedmiúhelníkové bloky. Textura bývá proudovitá nebo všesměrná. Dle oficiální definice vycházející z pozice čediče v diagramu QAPF je tato hornina jemnozrnná vyvřelá hornina, která má méně než 20 objemových procent křemene a méně než 10 % foidů a minimálně 65 % živců ve formě plagioklasu. Na Zemi vzniká většina čedičových magmat dekompresním tavením pláště. Mimo Země jsou čediče známé taktéž z Měsíce, Marsu, Venuše a dokonce i z asteroidu Vesta. Předpokládá se, že zdrojovými horninami pro částečné tavení jsou jak peridotity tak i pyroxenity.. Čediče tvoří ve velké míře oceánskou kůru, která vzniká na středooceánských hřbetech výstupem (upwelling) plášťového materiálu z hlavní části tvoří. Čedič, lidově \"čadič\", původně nářeční výraz pro očazený černý kámen. Teprve v národním obrození přijat jako termín pro bazalt. Nejvýznamnější složkou bazaltů jsou zásadité (sodno-vápenaté) živce - plagioklasy (labradorit, anortit až bytownit) a pyroxeny (rombické i monoklinické, augit, titanaugit). Ve značném množství může být přítomen i ilmenit a magnetit, pro některé typy bazaltů jsou typické vyšší obsahy minerálů skupiny olivínu.", "question": "Jaká bývá textura čediče ?", "answers": ["proudovitá nebo všesměrná"]}
{"title": "Cizrna", "context": "Cizrna (Cicer) je rozsáhlý rod bobovitých rostlin a jediný rod tribu Cicereae. Po celém světě je známo přibližně 43 druhů. Druh cizrna beraní (Cicer arietinum), známý také jako římský hrách, byl domestikován již v dávných dobách a je pěstován jako luštěnina. Cizrny jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny se složenými listy. Rostliny jsou pokryty žláznatými chlupy. Listy mohou být lichozpeřené nebo sudozpeřené s vřetenem listu na konci přecházejícím v úponku. Lístků je ve složených listech 3 až mnoho a jsou na okraji zubaté. Palisty jsou na okraji zubaté. Květy jsou jednotlivé nebo v chudých úžlabních hroznech. Kalich je zakončen 5 stejnými nebo nestejnými zuby. Koruna má typickou skladbu květů bobovitých a je nejčastěji bílá, fialová nebo růžová. Tyčinek je deset, devět z nich je srostlých nitkami, jedna horní je volná. Semeník je chlupatý, s lysou čnělkou. Plodem je plochý nezaškrcovaný lusk pukající oběma švy a obsahující jedno až deset semen. Semena jsou kulovitá. Rod cizrna zahrnuje asi 43 druhů a je rozšířen od východního Středomoří po Střední Asii. Izolované arely jsou také v Maroku, Etiopii a na Kanárských ostrovech. Nejvíce planě rostoucích druhů se vyskytuje ve střední a západní Asii, kde se cizrny objevují od nížin až po pětitisícová pohoří. V České republice je zřídka pěstována cizrna beraní a výjimečně zplaňuje. V evropské květeně je tento rod zastoupen celkem 4 druhy. Mimo pěstované a zplaňující cizrny beraní se v jihovýchodní Evropě vyskytují druhy Cicer incisum a C. montbretii a v Řecku endemický druh C. graecum. Cizrna beraní je celosvětově třetí nejvýznamnější luštěnina po hrachu setém a fazolu obecném. Byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo v Sýrii, a to pravděpodobně z divokého druhu Cicer reticulatum. V současné době je největším producentem cizrny Indie, pěstuje se však i v jiných klimaticky příhodných oblastech světa, zvláště na Blízkém východě, v severní Africe, ale i v Mexiku. Mimo potraviny se pěstuje i ke krmným účelům. Druhy tohoto rodu se dále rozřazují do čtyř podrodů (někdy se volí poněkud jiný systém, 2 podrody a v rámci nich ještě sekce) Monocicer – např. pěstovaná cizrna beraní a některé jednoletky Chamaecicer – cizrny horských asijských oblastí Polycicer – 25 vytrvalých druhů cizrn Acanthocicer – vytrvalé rostliny střední Asie Obrázky, zvuky či videa k tématu Cizrna ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cizrna ve Wikislovníku Taxon Cicer ve Wikidruzích", "question": "Jaké listy mají cizrny?", "answers": ["složenými"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "Lamanšský průliv neboli kanál La Manche (též Anglický kanál, dříve také Britský průplav) je část Atlantského oceánu, která odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii. Spojuje Keltské moře a Severní moře a je nejrušnější lodní dopravní cestou na světě. Průliv je dlouhý asi 350 km, šířka se pohybuje od 240 po 34 km v nejužším místě, takzvané Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. Za jasného počasí tak je z mysu Gris-Nez na francouzské straně vidět křídové Bílé útesy doverské na pobřeží Anglie. V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut.", "question": "Které země odděluje Lamanšský průliv?", "answers": ["Velká Británie a severní Francii"]}
{"title": "Sémiotika", "context": "Sémiotika (z řec. σ sémeion, znak, označení) je nauka o znakových systémech. Oblastí jejího zájmu nejsou jen jazykové znaky, ale obecně i všechny ostatní znakové systémy (piktogramy, dopravní značky apod.). Vlastní znakové systémy s pravidly gramatickými i sémantickými mají mj. umělecké obory, náboženství, hry nebo rituály. Za zakladatele moderní sémiotiky je považován americký filosof Charles Peirce (1839–1914), jenž rozdělil znaky na ikony, indexy a symboly. Sémiotika se podle obecně uznávaného rozdělení Charlese Morrise dělí na sémantiku, která se zabývá významem znaků syntaktiku, syntax, jež zkoumá vzájemné vztahy mezi znaky pragmatiku, jejíž náplní je užívání znaků, vztahy mezi znaky a jejich uživateli Ferdinand de Saussure, považovaný za otce moderní lingvistiky, používal pro sémiotiku termínu sémiologie a její náplň definoval jako zkoumání \"života znaků v lidské společnosti\". Do znakových systémů zahrnoval mj. i Morseovu abecedu, znakový jazyk neslyšících nebo hru v šachy, pozdější strukturalisté připojili řadu dalších (těsnopis, lidové kroje ad.). Lingvistika pak je disciplínou sémiologii podřazenou, neboť se jako věda zabývá jen jedním z mnoha znakových systémů. Pojmu \"sémiologie\" se jako synonymu k sémiotice v některých státech dává přednost dodnes (např. ve Francii). Roland Barthes Umberto Eco Algirdas Julien Greimas Groupe μ Louis Hjelmslev Jurij Michajlovič Lotman Charles W. Morris Ivo Osolsobě Charles Peirce Ferdinand de Saussure Thomas A. Sebeok Valentin Vološinov Obrázky, zvuky či videa k tématu sémiotika ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo sémiotika ve Wikislovníku Sémiotika v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)", "question": "Kdo je považován za otce moderní lingvistiky ?", "answers": ["Ferdinand de Saussure"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Mount Everest (tibetsky ཇོ་མོ་གླང་མ, Džomolangma; nepálsky साथा, Sagarmátha), je s nadmořskou výškou 8848 m n. m. (podle starších údajů i 8850 m n. m.) nejvyšší hora na Zemi. Mount Everest vznikl spolu se zbytkem Himálaje kolizí indické a eurasijské kontinentální desky. Hora je pojmenována po britském geodetovi George Everestovi. Pohoří Himálají stále roste díky neustálému tlačení Indické desky na Eurasijskou, v důsledku čehož se zvětšuje i nadmořská výška Mount Everestu. Mount Everest se tyčí v Mahálangurském Himálaji v nepálském regionu Khumbu na hranici s Čínou (s Tibetskou autonomní oblastí; západní a jihovýchodní vrchol tvoří hranici). Na nepálské straně je součástí národního parku Sagarmatha, který je součástí světového dědictví UNESCO. Na severní straně se nachází Národní přírodní rezervace Qomolangma. Edmund Hillary a Tenzing Norgay uskutečnili 29. května 1953 prvovýstup na horu. Mount Everest od té doby přitahuje mnoho profesionálních horolezců, ale i fyzicky zdatných lezců a klientů. Výstup jihovýchodní cestou z Nepálu není technicky příliš obtížný, nebezpečím však může být akutní horská nemoc, výkyvy počasí a vítr. V Nepálu je hora nazývána Sagarmátha (साथा, Sagaramā, do nepálštiny převzato ze sanskrtu, kde znamená \"Tvář nebes\"). Tibetský název zní Qomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ, wylie Jo mo glang ma, Džo-mo-lang-ma, znamená \"Matka světa\"). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i čínské 珠 (pinyin: Zhū Fē, českým přepisem Ču-mu-lang-ma feng). Českým standardizovaným exonymem je Everest[zdroj? ]. U nás i jinde ve světě zdomácnělo jméno Everest, které hoře dal Brit Sir Andrew Scott Waugh (hlavní zeměměřič pro Indii). Sir George Everest byl předchůdcem Sira Andrew Scott Waugha. Často slyšíme nesprávnou výslovnost [ivrist]. Publikace britského rozhlasu BBC Pronouncing Dictionary of British Names, Oxford University Press z roku 1971 uvádí dva způsoby výslovnosti [everest] a [everist], správná výslovnost je tedy [maunt everest], případně méně často [maunt everist]. Horolezci hovoří vždy o [everestu], včetně R. Messnera, který zdolal jako první všechny osmitisícovky. Čínský deník People's Daily publikoval roku 2002 článek, v němž se ohrazuje proti přetrvávajícímu používání anglického názvu v západním světě. Autor doporučuje používání tibetského jména hory. Udávaná výška 8 848 je oficiálně uznaná Nepálem a Čínou Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie.", "question": "Jak vysoká je hora Mount Everest?", "answers": ["8848 m n. m."]}
{"title": "Bylina", "context": "Bylina je rostlina, která má nedřevnatějící nadzemní stonek. Bylinný typ růstu vznikl v rostlinné říší mnohokrát nezávisle, většina čeledí má své bylinné zástupce. Jedná se buď o lodyhu nesoucí listy, neolistěný stvol, případně u trav stéblo. Bylinný stonek bývá různého tvaru na průřezu: válcovitý, čtyřhranný, trojhranný, zploštělý, rýhovaný; podle růstu přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, popínavý (bylinné liány). Byliny mohou mít různou velikost od nejmenších rostlin na Zemi (drobnička, Wolffia) po obří rostliny. Za nejmohutnější byliny jsou považovány některé druhy banánovníku. Banánovník textilní (Musa textilis), pocházející z jihovýchodní Asie, dorůstá výšky až 8 metrů. Banánovníky mají tzv. nepravý kmen, který je celý bylinný a je tvořen bázemi řapíků listů. == Reference == == Literatura == KUBÁT, Karel. Obecná botanika. Ústí nad Labem: UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, katedra biologie, 2006. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu bylina ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo bylina ve Wikislovníku Pěstování bylinek v domácím prostředí", "question": "Které byliny jsou nejmohutnější?", "answers": ["banánovníku"]}
{"title": "Trója", "context": "Nálezy z této jámy jsou datovány do pozdní doby bronzové – údajné doby Homérovy Tróje. Korfmann je přesvědčen, že tato díra kdysi mohla označovat venkovní obranu mnohem většího města, než se původně předpokládalo. Toto město je datováno do období kolem roku 1250 př. n. l. Nedávné archeologické důkazy nalezené Korfmannovým týmem nasvědčují tomu, že město bylo vskutku Homérova Trója. Od roku 2006 vede nově povolené výkopy Korfamnnův kolega Ernest Pernicka. Schliemann při svých výzkumech objevil, ačkoliv si toho nebyl zcela vědom, hned několik vrstev legendárního města. Při jeho archeologickém průzkumu se zjistilo, že místo bylo osídleno v průběhu několika tisíciletí. Nejstarší vrstva spadá již do pozdního neolitu – druhá polovina 4. tisíciletí př. n. l. Nejmladší do doby římského císařství. Homérská Trója byla kladena do sedmé vrstvy (15.–12. století př. n. l.). Schliemann ji však omylem (na základě tzv. Priamova pokladu) kladl do vrstvy druhé, z konce 3. tisíciletí př. n. l. Trója I: 2. polovina 4. tisíciletí, období pozdního neolitu Trója II. : 2. – 3. čtvrtina 3. tisíciletí, z této doby nalézáme keramiku kykladského a helladského charakteru a také do této fáze pravděpodobně spadá Schliemannův poklad přisuzovaný homérskému králi Priamovi Trója III – V: Až 18. století př. n. l., město v tomto období nenabylo tak velkého významu jako ve fázích předtím Trója VI: 17. – 15. století př. n. l., nalézáme známky mykénské kultury, toto osídlení bylo pravděpodobně zničeno zemětřesením někdy před. počátkem 13. století Trója VIIa: 1300 – pravděpodobně 1190 př. n. l., podle všeho Homérova Trója; Epos Ilias je však považován za fikci, nikoliv přepis historických událostí a badatelé předpokládají, že Trója VIIa byla zničena útokem. tzv. Mořských národů Trója VIIb1: 12. století př. n. l. Trója VIIb2: 11. století př. n. l. Trója VIIb3: do 950 př. n. l. Trója VIII:. okolo 700 př. n. l. Trója IX: Ilium, 500 př. n. l., Helenistické období, město bylo založeno Římany za vlády Augusta a představovalo důležité město obchodu až do založení Konstantinopole, v byzantské době město upadalo, až nakonec úplně vymizelo Archeologické naleziště Trója se stalo součástí celosvětově chráněných památek UNESCO roku 1998. Největší sbírku nálezů z Tróje vlastní státní muzea v Berlíně.", "question": "Ve kterém městě se nachází největší sbírka nálezů z Tróje?", "answers": ["v Berlíně"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Nejdříve na přelomu 10. a 11. století byla na levobřeží Svratky postavena rotunda, jejíž pozůstatky byly zachyceny v areálu augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí. Tento kostel byl dvakrát přestavěn a roku 1323 založila Eliška Rejčka v jeho těsné blízkosti současný kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící však již nově založenému klášteru cisterciaček. Zdá se, že na Starém Brně bylo i významné centrum přemyslovského státu po ovládnutí Moravy touto dynastií roku 1019, ve 2. polovině 11. a 1. polovině 12. století zde zřejmě sídlila údělná knížata. Z roku 1091 je první zaručená písemná zmínka v Kosmově kronice, věrohodné jsou však i údaje v tzv. listinných falzech hlásících se rovněž do 11. století. Ve 12. století se raně středověká aglomerace, která zahrnula kromě hradu a osídlení v areálu pozdějšího starobrněnského kláštera ještě hospodářské podhradí na pravobřeží Svratky, rozšířila na svahy jižně od Pekařské ulice a zejména do jižní části pozdějšího města. Tehdy byl také vybudován jednolodní kostelík sv. Petra s kryptou; kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce. Existence přemyslovského správního hradu v 11. a 12. století na Petrově není ve světle archeologických výzkumů pravděpodobná. Osídlení z 8.–12. století, na které navázalo ve 13. století předměstí, bylo archeologicky prokázáno také v areálu ulic Dornych a Spálená. Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně. Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430.", "question": "Kdo Brnu udělil městská privilegia?", "answers": ["král Václav I."]}
{"title": "Tom Hanks", "context": "Thomas Jeffrey \"Tom\" Hanks (* 9. července 1956 Concord) je americký filmový herec, režisér a producent, držitel dvou Oscarů za herecký výkon. Jedná se o jednoho z nejlépe placených herců v dějinách filmu a jednoho ze dvou herců (vedle Spencera Tracyho), který cenu akademie obdržel ve dvou po sobě jdoucích letech (1993 a 1994). == Život == Narodil se v manželství jižanského kuchaře Amose Mefforda Hankse a Angličanky Janet Merilyn Fragerové, která pracovala v nemocnici. Má tři sourozence: sestru Sandru, bratry Lawrence a Jimiho. V pěti letech se jeho rodiče rozvedli. Od střední školy se amatérsky věnoval herectví, které ho provázelo i na vysoké škole. Svoji první opravdovou hereckou zkušenost získal na festivalu Shakespearových her v Ohiu. Tři roky poté v létě vystupoval v Shakespearových hrách a přes zimu účinkoval v divadelní společnosti v Sacramentu. V roce 1978 se oženil s herečkou Samanthou Lewesovou se kterou má 2 děti, ale v roce 1987 se rozvedli. Po práci ve festivalu se přestěhoval do New Yorku, kde dostal po velké snaze svoji první (malou) roli ve filmu He Knows You\\'re Alone (1980). Velký úspěch nezaznamenala a tak se vydal do Los Angeles, kde získal roli v televizním sitcomu Bosom Buddies a v dalších seriálech jako například Mazes and Monsters (1982). První úspěch se dostavil v roce 1984 po filmu Žbluňk (Splash). Poté získal další roli ve filmu Velký (Big) v roce 1988. Při natáčení filmu VOLUNTEERS se seznámil s herečkou Ritou Wilsonovou. Vzali se v roce 1988 a mají spolu dvě děti. Filmová komedie Ohňostroj marnosti byla velice úspěšná a Tom si zahrál po boku Bruce Willise a Melanie Griffithové. Od roku 1993 se jeho úspěchy zvětšovaly. Zahrál si po boku Meg Ryanové, Garyho Sinise, Robin Wright Pennové, Denzela Washingtona, Edworda Burnse, Matta Damona, Helen Huntové, Leonardem DiCapriem, Catherine Zeta-Jonesové, Jeana Rena, Audrey Tautou, Julie Robertsové, Ayelety Zurerové a dalších. == Herecká filmografie == 1980 – Bosom Buddies 1980 – On ví, že jsi sama 1984 – Pánská jízda 1984 – Žbluňk! 1985 – Blázni a dobrovolníci 1985 – Muž s červenou botou 1986 – Dům za všechny peníze 1986 – Pokaždé se loučíme 1986 – Vůbec nic společného 1987 – Zátah 1988 – Pointa 1988 – Velký 1989 – Lidé z předměstí 1989 – Turner a Hooch 1990 – Joe proti sopce 1990 – Ohňostroj marnosti 1992 – Radio Flyer", "question": "Kdo je Tom Hanks?", "answers": ["americký filmový herec, režisér a producent"]}
{"title": "Dendrologie", "context": "Dendrologie v užším slova smyslu je součástí systematické botaniky. Její počátky spadají do poloviny 19. století a jsou spojeny především s rozvojem tehdejšího německého lesnictví. První dendrologické učební texty byly mnohdy součástí učebnic pěstění lesů. Postupně se vyčleňovaly jednotlivé aplikované obory, např. dendrologie: lesnická (poskytující podklady pro pěstování lesů); v užším smyslu též dřevařská sadovnická (zabývá se okrasnými dřevinami) ovocnářská (zabývá se ovocnými dřevinami) meliorační (dřeviny, které lze využít pro zlepšování životního prostředí) arboristika (zabývá se přímo péčí o stromy) Součástí dendrologických studií se také stalo zkoumání možností introdukce a aklimatizace nepůvodních dřevin a pěstování dřevin v arboretech. Dendrologie se neomezuje na pouhou charakteristiku jednotlivých druhů, ale musí se především snažit o pochopení jejich úlohy v ekosystému. Proto je součástí studia dendrologie i informace o stanovištích jednotlivých druhů (taxonů) stromů a keřů, o území jejich přirozeného rozšíření (o areálech) a o klimatu, které tam panuje, o jejich ekologických interakcích atd. V České republice lze dendrologii studovat např. na Fakultě lesnické ČZU v Praze nebo na Lesnické a dřevařské fakultě MZLU v Brně. Specializovaná dendrologická zahrada se nachází v Průhonicích u Prahy. Slovníkové heslo dendrologie ve Wikislovníku Park Arboretum Zahradní architektura", "question": "Jak se nazývá nauka o stromech?", "answers": ["Dendrologie"]}
{"title": "Bělehrad", "context": "Bělehrad leží 116,75 m n. m. při soutoku Sávy s Dunajem na souřadnicích 44° 49' 14 s. z. š. a 20° 27' 44 v. z. d. Původní Bělehradské historické jádro se nachází v oblasti dnešní pevnosti Kalemegdan na pravém břehu řeky. Od 19. století bylo město rozšiřováno směrem na východ a jih. Po druhé světové válce bylo vystavěno na levém břehu řeky Sávy nové město v socialistickém stylu. S městem jsou spojeny menší komunity Zemun, Krnjača a Ovča. Samotný Bělehrad má rozlohu 360 km2 , zatímco rozloha s metropolitní oblastí činí 3 223 km2. V historii tvořil Bělehrad důležitou křižovatku mezi západem a Orientem. Na levém břehu Sávy má město kopcovitý terén, nejvyšším bodem města je Torlak kopec s výškou 303 m. Bělehrad má mírné kontinentální podnebí, střídají se zde čtyři roční období a jsou zde rovnoměrně rozloženy srážky. Průměrná roční teplota ve městě je 11, 7 °C, nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 22, 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek v Bělehradě činí zhruba 700 milimetrů. Je zde v průměru 2 096 slunečních hodin.Nejslunnější měsíce jsou červenec a srpen. Nejvyšší oficiálně zaznamenaná teplota v Bělehradě byla 43, 1 °C, nejnižší 10. ledna 1893 činila - °C. Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi. Je hospodářským, politickým i kulturním centrem státu. Bělehrad je hospodářsky nejrozvinutější oblastí Srbska. Více než 30 % HDP země se vytváří právě v metropoli, kde je také soustředěno 30 % veškeré pracovní síly. Mezi významné podniky, které v hlavním městě sídlí, patří Národní banka Srbska, Air Serbia, Telekom Srbija, Telenor Srbija, Delta Holding a další. Město je významné také z dopravního hlediska. Křižují se zde panevropské koridory, ústí sem mnohé železniční tratě, poloha na soutoku dvou řek je klíčová pro vnitrozemskou i mezinárodní lodní dopravu. V Surčinu se pak nachází mezinárodní letiště Nikoly Tesly. Metropole má rozsáhlý systém veřejné dopravy, jejímž základem je tramvajová síť; úvahy o vybudování podzemní dráhy trvají i nadále. Z města vedou dálnice do Záhřebu, Subotice, Noviho Sadu, Podgorice, Prištiny a do Skopje. Na bělehradských předměstích jsou i četné, i když většinou nevelké strojírenské závody (především na výrobu obráběcích a zemědělských strojů), dále podniky textilní, kožedělné, dřevozpracující, chemické a potravinářské. V okolí města, nedaleko Smedereva a Pančeva se nachází rozlehlá průmyslová zóna.", "question": "Žije v Bělehradě více než 500000 obyvatel ?", "answers": ["Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi."]}
{"title": "Severní Amerika", "context": "Nejjižnější bod: Punta Mariato na poloostrově Azuero v Panamě (7° 12' s. š.) Nejzápadnější bod: Cape Prince of Wales na poloostrově Seward na Aljašce (168° 05' z. d.) Nejvýchodnější bod: mys Charles na Labradoru v Kanadě (55° 40' z. d.)Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: mys Morris Jesup v Grónsku (83° 40' s. š.) je současně nejsevernějším výběžkem souše na Zemi, leží pouze asi 700 km od Severního pólu. Nejjižnější bod: Kokosový ostrov v Tichém oceánu pod správou Kostariky (5° 30' s. š.) Nejzápadnější bod: Wrangelův mys na aleutském ostrově Attu (172° 27' v. d.) (Komandorské ostrovy, které na Aleutské souostroví navazují, jsou spravované Ruskem a řadíme je tedy k Asii.) Nejvýchodnější bod: mys Nordostrundingen v Grónsku (11° 39' z. d.) == Etymologie == Existuje všeobecně přijatý názor, že Amerika byla pojmenována po italském cestovateli Amerigovi Vespuccim německými kartografy Martinem Waldseemüllerem a Matthiasem Ringmannem. Vespuccci, který mezi lety 1497 a 1502 objevil Jižní Ameriku, byl první Evropan, jenž tvrdil, že Amerika není Indie, ale odlišný kontinent, Evropanům dosud neznámý. V roce 1507 Waldseemüller vytvořil mapu světa, v níž umístil slovo \"America\" na světadíl Jižní Ameriky, do středu dnešní Brazílie. Původ názvu odůvodnil v doprovodné knize Cosmographiae Introductio: česky Podle Waldseemüllera by nikdo neměl námitky proti pojmenování země po jejím objeviteli. Použil latinizovanou verzi Vespucciho jména (Americus Vespucius), ale v jejím ženském tvaru \"America\", následuje tak vzory \"Europa\" a \"Asia\". Později, když další kartografové přidávali do map Severní Ameriku, rozšířili tak původní název. Roku 1538 Gerard Mercator užil ve své mapě světa název \"America\" pro celou západní polokouli.Odvozenina z Vespucciho jména je však podle některých problematická.", "question": "Po kom byla pojmenována Amerika ?", "answers": ["Amerigovi Vespuccim německými kartografy Martinem Waldseemüllerem a Matthiasem Ringmannem"]}
{"title": "Leopold Potzinger", "context": "Leopold Potzinger (27. září 1870 Oberpurkla – 18. března 1933 Štýrský Hradec) byl rakouský římskokatolický kněz a křesťansko sociální politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v poválečném období poslanec rakouské Národní rady. == Biografie == Vychodil národní školu a gymnázium. Vystudoval pak teologii. Působil jako kaplan v Judenburgu, Rottenmannu, Mitterndorfu a Sankt Lorenzen. Od roku 1909 byl farářem v Abstallu. Angažoval se v Křesťansko sociální straně Rakouska.Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Štýrsko 20. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální klub německých poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.Profesně byl k roku 1911 uváděn jako farář.Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung). == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jaký kněz byl Leopold Potzinger?", "answers": ["římskokatolický"]}
{"title": "Zapalovač", "context": "Do tělesa zapalovače je zaveden knot, který je zvlhčen hořlavinou. Při škrtnutí jsou zapáleny hořlavé směsi, což vyvolá plamen. Některé typy zapalovačů mají oblast okolo knotu chráněnou speciální částí, která je děrovaná a umožňuje plamenu hořet i při prudkém foukání větru, či při pádu na zem. Tato technologie je patentována[zdroj? ]. Nejznámějšími benzínovými zapalovači jsou výrobky značky Zippo, které jsou pro jejich uživatele zárukou kvality. Firma poskytuje na veškeré svoje zapalovače doživotní záruku. Další celosvětově rozšířenou značkou je rakouské IMCO s téměř stoletou tradicí výroby benzínových zapalovačů vlastního patentu známých v ČR též pod označením \"rakušák\". === Plynové zapalovače === Plynový zapalovač je založen na spalování plynného butanu, který může vyvíjet teplotu až okolo 750 °C. Butan je skladován v malé nádržce pod křesadlem v kapalném stavu. U některých typů zapalovačů je možné nádržku pro plyn doplňovat z externího zdroje, což prodlužuje životnost zapalovače. Do nádržky je zavedena trubička, kterou je při stisknutí plastového tlačítka regulován únik plynu z trysky. V přední části zapalovače je často umístěno regulační kolečko, kterým je možno regulovat zaškrcení trysky, což vede ke zvětšování či zmenšování plamene. Pokud se kolečko vytočí příliš, dochází k tomu, že plyn uniká ze zapalovače nekontrolovatelně.", "question": "Na spalování čeho je založen plynový zapalovač?", "answers": ["plynného butanu"]}
{"title": "Bill Roper", "context": "Bill Roper (* 27. března 1965 Concord, Kalifornie) je herní vývojář a jedna z nejznámějších postav videoherního průmyslu. Byl viceprezidentem společnosti Blizzard North a ředitelem Blizzard Entertainment v letech 1994–2003. Pracoval v různých pozicích na mnoha komerčně úspěšných hrách a hrál klíčovou roli v úspěch sérií Warcraft, StarCraft a Diablo. Po jeho odchodu z Blizzard Entertainment založil a vedl společnost Flagship Studios, odpovědnou za tituly Hellgate: London (který byl oproti očekáváním přijat průměrně) a (momentálně pozastavený) Mythos. == Hry == Následující seznam obsahuje významnější hry, na kterých nějakým způsobem pracoval. Pro podrobnější informace si může prohlédnout jeho profil na IMDB. Blackthorne (1994) Warcraft: Orcs & Humans (1994) Warcraft II: Tides of Darkness (1995) Warcraft II: Beyond the Dark Portal (1996) Diablo (1996) StarCraft (1998) StarCraft: Brood War (1998) Warcraft II: Battle.net Edition (1999) Diablo II (2000) Diablo II: Lord of Destruction (2001) Warcraft III: Reign of Chaos (2002) Warcraft III: The Frozen Throne (2003) Hellgate: London (2007) == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bill Roper (Video game producer) na anglické Wikipedii.", "question": "Jakou společnost založil Bill Roper?", "answers": ["Flagship Studios"]}
{"title": "Polsko", "context": "V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu. Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm. Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku. Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km2 území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků: Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska. Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů). V Česku má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska. Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu \"obec\" oproti polskému - gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu - se v článcích používá výraz gmina. Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství: Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska. Nominální HDP (2015): US$ 474.783 mln. (2008 - 567,4 mld.) HDP podle parity kupní síly (2015): US$ 1.005.449 mln. Struktura HDP (2011): služby 63 %, průmysl 33,6 %, zemědělství 3,4 %. Struktura zaměstnanosti (2011): služby 61,4 %, průmysl 26,2 %, zemědělství 12,4 %.", "question": "Kolik národních parků má Polsko?", "answers": ["23"]}
{"title": "Wales", "context": "Wales (český název [s výslovností Vels nebo Vejls] převzatý z angličtiny; velšsky Cymru), je země Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s omezenou autonomií, rozprostírající se západně od Anglie na západě ostrova Velké Británie. Wales obývá keltský národ Velšanů. Formální název Knížectví Wales, anglicky Principality of Wales, velšsky Tywysogaeth Cymru, se používá vzácně a termín Velšské knížectví nepatří zvláště mezi obyvateli Pembrokeshiru, Cardiganshiru a Gwyneddu k nejoblíbenějším. Wales ve svých současných hranicích nikdy netvořil samostatný stát. Nicméně v 11. století získal nad jeho územím, o téměř dnešním rozsahu, kontrolu Gruffydd ap Llywelyn a lze říci, že od roku 1057 až do Gruffuddovy smrti roku 1063, měl Wales jednoho krále, jehož suverenitu uznala i Anglie, což se již nikdy potom neopakovalo a než jej roku 1282 dobyl anglický král Eduard I., opět se rozpadl na řadu malých království. Od roku 1301 tradičně náleží následníkovi anglického a později britského trůnu titul knížete velšského (Prince of Wales - kníže z Walesu, do češtiny často chybně překládán jako \"princ z Walesu\"). Metropolí Walesu je od roku 1955 Cardiff, třebaže je Caernarfon místem kde je udělován titul kníže z Walesu, a v Machynllethu sídlil parlament, jenž svolal velšský vůdce Owain Glyndŵ během své revolty počátkem 15. století. Od roku 1999 má Wales po dlouhém období přímé anglické a britské správy (trvající od roku 1536, kdy byl Prvním aktem o unii právně i administrativně spojen s Anglií) opět autonomii. V čele Walesu je od té doby Velšské národní shromáždění (National Assembly for Wales), které má omezené pravomoci. Anglické jméno pro Wales pochází z germánského slova Walha, které znamená \"cizinec\" nebo \"cizí\". Podobné etymologie je i Valašsko (i v Rumunsku), Valonsko či Galie (kelt/Keltoi/Galatai, romanizovaný cizinec). Velšané sami sebe nazývají Cymry, což pravděpodobně ve staré velštině znamená \"krajan\". Název se ve velšské literatuře po dlouhou dobu používal společně s Brythoniaid (Britové). Wales se rozkládá na poloostrově na středozápadě Velké Británie. Má rozlohu přibližně 20 779 km2. Od severu k jihu měří asi 274 km a od západu k východu asi 97 km. Wales hraničí na východě s Anglií, a s mořem na ostatních třech stranách: s Bristolským průlivem na jihu, se Svatojiřským průlivem na západě, a Irským mořem na severu. Velšské pobřeží má délku 965 km.", "question": "Tvořil někdy Wales ve svých současných hranicích samostatný stát?", "answers": ["Wales ve svých současných hranicích nikdy netvořil samostatný stát."]}
{"title": "Mercosur", "context": "EU je největším obchodním partnerem Mercosuru. Vývoz EU do čtyř zemí Mercosur činil v roce 2016 41,5 miliardy EUR a obráceně vývoz Mercosuru do EU dosáhl v témže roce 40,6 miliardy eur. Významnou exportní položkou do EU jsou zemědělské, rostlinné a živočišné produkty, vývozy EU do Mercosur zahrnují strojní zařízení, dopravní prostředky, chemické látky či farmaceutické výrobky. Rychle rostoucí ekonomiky Latinské Ameriky představují stále atraktivnější trhy pro evropské firmy a podnikatele. Hlavním tématem současné diskuze je jednoznačně zóna volného obchodu se skupinou států Mercosur. Jednání o FTA, která byla zahájena v roce 1999, byla v roce 2004 pozastavena pro nedostatečnost nabídky ze strany Mercosuru. V květnu 2010 byla jednání znovu obnovena, ale kvůli politické pozici Argentiny později znovu zastavena. Jednání byla znovu otevřena v roce 2015 a do finále by se mohla dostat na začátku září 2018. Co se týká snížení cel, mohla by to pro EU být zatím nejlukrativnější obchodní dohoda. Spornými body zůstávají nadále evropské dotace zemědělcům, kvóty na dovoz hovězího masa a ochranářská opatření členů Mercosur, především v automobilovém průmyslu. == Odkazy == === Reference === === Související články === Latinskoamerická integrace === Externí odkazy ===", "question": "Jakou zkratku má sdružení volného obchodu, jehož zakládjícími státy byly Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay?", "answers": ["Mercosur"]}
{"title": "Ponorka", "context": "Ponorka je plavidlo schopné ponoru s možností ovládání pohybu i pod vodní hladinou. Ponorky mohou pracovat ve velkých hloubkách, do kterých se potápěči nedostanou. Ponorka může být civilní (vědecká nebo turistická) nebo vojenská. Vojenská ponorka bývá vyzbrojena širokým arzenálem zbraní, zvláště torpédy, případně střelami s balistickou nebo plochou dráhou letu. Velký pokrok pro ponorky znamenalo zavedení jaderného pohonu (jaderná ponorka), protože podstatně zvětšuje jejich akční rádius a zbavuje je nutnosti pravidelného a častého vynořování (dostatek elektrické energie umožňuje vytvářet si kyslík elektrolýzou mořské vody). Jaderný pohon je však velmi drahý a až na výjimky je vyhrazen jen pro vojenské ponorky. Moderní jaderná ponorka má zásobu paliva již při výrobě dodanou na palubě v takovém množství, aby pokrylo celou dobu životnosti plavidla. Není tedy nutné nijak doplňovat palivo a ponorka je schopna vydržet pod hladinou na moři téměř neomezenou dobu. Jediné omezení pak tvoří zásoby jídla a jiného spotřebního vybavení (pitná voda, toaletní potřeby atd.) Ponorky mají v trupu podélné dutiny (vyrovnávací tzv. balastní nádrže), které lze naplnit vzduchem nebo vodou.", "question": "Je ponorka plavidlo?", "answers": ["Ponorka je plavidlo schopné ponoru s možností ovládání pohybu i pod vodní hladinou."]}
{"title": "Pardubice", "context": "Koncem padesátých let zde byla vyvinuta plastická trhavina Semtex. Název vznikl kombinací slov Semtín a Explosive. === Elektrotechnický === Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v průmyslové zóně, vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubického závodu Tesla pocházely pasivní radary Ramona a KRTP-86 Tamara. Když se po revoluci rozpadla, byla roku 1994 založena ERA a.s., která vyvinula další generaci pasivního radiolokátoru Věra. ERA vyrábí a dodává pasivní radiolokační systémy pro řízení letového provozu a sledování pohybu letadel jak ve vzduchu, tak na letištních plochách (zde je možno sledovat i pohyb jiných vozidel); její výrobky působí na letištích všech kontinentů. Od roku 2011 patří zbrojařskému koncernu Omnipol. V roce 2013 má začít výstavba nové administrativní budovy. Foxconn je tchajwanská globální firma; vyrábí spotřební elektroniku, komunikační a elektronická zařízení a všechny součásti pro osobní počítače kromě čipů. V Pardubicích má od podzimu 2000 montovnu počítačů s několika tisíci zaměstnanců, z velké části cizinců.Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2001. Vyrábí audiosystémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh; zaměstnává přes tisíc lidí. === Potravinářství: perník a pivo === Pardubice jsou od 16. století proslulé perníkem; tradiční spojení \"pardubický perník\" je chráněné označení původu Evropské unie. Dále zde sídlí výrobce náhražky kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek. Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 byl Pivovar Pardubice transformován na akciovou společnost a zprivatizován. Vyrábí pod značkou Pernštejn několik druhů piva a limonády; originální je 19° tmavé pivo Porter vlastní receptury. Je to malý nezávislý pivovar nepatřící k žádné skupině, vlastní ho několik osob z regionu; výstav je 57 tisíc hektolitrů. V letech 2006–10 se firma přejmenovala Pivovar Pernštejn a.s., ale kvůli expanzi mimo region to změnila na Pardubický pivovar a.s. == Doprava == === Městská hromadná doprava === Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků.", "question": "Vyrábělo se v Pardubicích pivo již ve 14. století?", "answers": ["Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století."]}
{"title": "Žlutá", "context": "== Použití a symbolika žluté barvy == Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy.", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 4 ve značení odporů?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Poprava uvařením", "context": "Sice nebylo tohoto trestu užíváno tak často jako jiných metod popravy, zato ale uvaření zaživa bylo široce rozšířené po celé Evropě a Asii po dobu dvou až tří tisíc let. Poprava uvařením se v Evropě používala už v antice. Ve starověkém Římě bylo vaření v kotli používáno jako způsob mučení a popravy, zejména při pronásledování křesťanů. Svatý Vít a apoštol Jan Evangelista byli podle legend odsouzeni k tomuto způsobu popravy, ale vaření zázračně přežili. V období po zániku Římské říše zprávy o popravě vařením chybí, Tato metoda se znovu rozšířila v období vrcholného a pozdního středověku (14.-15. století). Tímto způsobem bylo trestáno padělání peněz, výjimečně i kacířství nebo travičství. Za vlády anglického krále Jindřicha VII. na konci 15. stol. byl tento trest používán pro traviče. V Nizozemsku a některých německých zemích byla tato forma trestu smrti vyhrazena pro padělatele a penězokazy a to především v průběhu pozdního středověku i raného novověku. Ve městě Deventer v Nizozemsku lze ještě dnes vidět kotle, ve kterých se v 15. století vařili popravení. Také ve středověké Francii se takto trestalo padělání peněz. Svědčí o tom verše básníka Villona, který v jedné ze svých básní napsal: \"..tak mince šidíš, než tě kat pak za trest hodí v olej vřelý...\". V Českých zemích byla poprava vařením používána výjimečně, existuje o ní jen několik svědectví, vesměs z 15. století. Husité takto údajně někdy zabíjeli zajaté katolické kněze či mnichy, např. kněz Ambrož nechal roku 1425 během rejsy do Slezska uvařit faráře ve městě Radkově. O něco později byl ve městě Prachaticích katem uvařen jakýsi Lukáš, který padělal mince. Čínský císařský soudní dvůr používal uvaření zaživa jako formu trestu smrti a mučení. Mongolský válečník Džamucha uvařil zaživa některé generály svého rivala Čingischána kolem roku 1200 n. l. V japonském lidovém příběhu o nindžovi Išikawovi Goemonovi je Goemon popraven uvařením v oleji. Také v románu Šógun od Jamese Clavella, který se odehrává v Japonsku v 17. století je jeden anglický námořník popraven uvařením. V Indii byl tento trest používán v 16.-18. století za vlády dynastie Mughalů pro zrádce.", "question": "Za vlády kterého anglického krále byla legální poprava uvařením?", "answers": ["Jindřicha VII."]}
{"title": "E-mail", "context": "Obvykle se však pojmem elektronický podpis míní sofistikovanější nástroj, kdy pomocí speciálního kódu připojeného ke zprávě je možné ověřit jednak to, kdo zprávu skutečně odeslal (samotný údaj v položce From totiž není spolehlivý) a zpravidla i to, že obsah zprávy (tělo zprávy a přílohy) nebyl mezi odesláním a přijetím zprávy změněn. Jinak řečeno – jedná se o prostředek, který umožní ověřit, že elektronický dokument skutečně podepsala daná osoba a že v dokumentu nedošlo k žádným dodatečným změnám. Bez osobních bezpečnostních opatření e-mail nezaručuje soukromí, protože e-mailové zprávy všeobecně nejsou šifrované; e-mailové zprávy musí projít cizími počítači v síti předtím, než dosáhnou cílový počítač, což znamená, že je relativně jednoduché je cestou zachytit a přečíst si cizí zprávu; většina poskytovatelů internetového připojení (Internet service provider) ukládá na své servery kopie vašich e-mailových zpráv předtím, než je doručí. Tyto zálohy můžou zůstat na serveru až několik měsíců, a to i v případě, že si je ve své schránce vymažete. Existují kryptografické (šifrovací) aplikace, které mohou tyto nedostatky řešit, jako např. virtuální privátní sítě, šifrování zpráv pomocí PGP nebo GNU Privacy Guard, šifrovaná komunikace s e-mailovým serverem pomocí Transport Layer Security a Secure Sockets Layer a šifrované autentifikační schéma jako Simple Authentication and Security Layer. Šifrovací aplikace bývají obvykle funkčně propojené s aplikacemi vytvářejícími elektronický podpis. Užitečnost a použitelnost elektronické pošty ohrožují dva fenomény: spam a e-mailoví červi. Velkým problémem se naopak stává nevyžádaná obtěžující pošta zvaná spam (týká se především různých služeb, inzerátů, formulářů, atd.), kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování e-mailové adresy na internetu. Když už vaši adresu zveřejnit chcete je dobré nahradit \"zavináč – @\" například – (at). Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné a zplanělé zprávy kolující po internetu. E-mailoví červi a viry používají elektronickou poštu k tomu, aby se mohli šířit do ostatních zranitelných počítačů. Přestože první e-mailový červ (Morris worm) infikoval UNIXové počítače, tento problém se v současnosti týká především Microsoft Windows. Vliv těchto dvou faktorů způsobuje, že uživatelé dostávají více nevyžádané pošty, což snižuje použitelnost e-mailu.", "question": "Co je spam?", "answers": ["nevyžádaná reklamní pošta"]}
{"title": "Zemské jádro", "context": "Zemské jádro je geosféra nacházející se ve středu Země. Začíná zhruba v hloubce 2900 km pod povrchem a zahrnuje zhruba 31 % hmotnosti Země, nejvyšší podíl v něm asi mají železo a nikl. Jádro má 2× větší měrnou hmotnost než zemský plášť. Dělí se na polotekuté vnější jádro (vnější poloměr 3470 km) a pevné vnitřní jádro (poloměr přibližně 1220 km). Mezi vnějším a vnitřním jádrem se v hloubce 5150 km pod povrchem země nachází jakási přechodná vrstva o tloušťce 160-500 km, známá jako diskontinuita Lehmanové. Hranicí mezi jádrem a pláštěm je obdobně Gutenbergova diskontinuita. Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%. Polotekuté jádro je vyjma železa a niklu tvořeno nejspíše ještě kobaltem, sírou, křemíkem a kyslíkem, což mu dává polotekutou strukturu (silito-likvidní substrát). Jelikož je obal jádra tekutý, zabraňuje pronikání zemětřesných s-vln (sekundární vlny - příčné vlny) skrz tuto část, neboť tyto vlny nejsou schopny procházet skrz kapalinu. Vnější jádro musí obsahovat alespoň 10 % lehkých prvků, jak bylo zjištěno z měření. Působící vysoké tlaky na rozhraní plášť-jádro nedovolují kyslíku, aby mohl vstoupit do jádra a proto se předpokládá, že hlavním lehkým prvkem v zemském jádře je síra, která se zde bude vyskytovat ve formě troilitu (FeS). Pevné vnitřní jádro je tvořeno pevným skupenstvím zmiňovaného železa a niklu. Jeho vznik (před 1 až 1,5 miliardou let) je vysvětlován gravitační krystalizací původní taveniny. Do dnešního dne není přesně známo, zdali bylo jádro roztaveno zcela a nebo jenom jeho část, ale v současnosti se spíše předpokládá, že bylo roztaveno v období planetisimál celé. Jeho tvar neodpovídá kulovému, ale je zploštělé, odpovídá tedy spíše elipsoidu. Pevné jádro se každoročně otočí o 1-3 stupně více než polotekutý obal a zbytek Země, což je nejspíše důvod, proč vzniká magnetické pole planety Země. Jádro není dokonale vycentrované, mění rychlost své rotace a jeho tvar je s rotací proměnlivý. Díky obrovským tlakům (odhadovány na 1,4 miliónu atmosfér) je jádro velice žhavé a má velikou hustotu (teploty do cca 5100 °C a hustota v rozmezí 11,3-17,3 g/cm3, což bylo spočteno pomocí setrvačného momentu). Jádro současné Země tvoří mimo jiné železo pocházející z protoplanety Theia, díky které existuje také Měsíc.", "question": "Jsou převažujícími prvky v zemském jádře železo , nikl , síra a kobalt ?", "answers": ["Průměrné složení jádra je 86,2% železa 7,25% niklu 0,40% kobaltu, 5,96% síry a ostatní siderofilní prvky mají 0,04%."]}
{"title": "Gobi", "context": "Pouštní pohoří Alašan a Pej-šan na západě podle něj už tvoří samostatné celky. Severozápadní hranici tvoří Altaj, na severu Gobi přechází v severomongolskou step, na východě ji ohraničuje Mandžusko. Působením větru se Gobi rozšiřuje dále na jih a místy se blíží na pouhých 70 km k Pekingu. Rozlohou 1 300 000 km2 se Gobi řadí mezi největší pouště na světě. Další primát si Gobi drží vzhledem ke svému geografickému postavení, neboť jde o nejseverněji položenou poušť na zemském povrchu. Do dnešního dne se jedná o velmi málo prozkoumanou část světa. Zabírá přibližně 30% plochy Mongolska a velké oblasti Číny. Rozkládá se v pánevné oblasti, která je situována do nadmořské výšky přes 1000 metrů, což se projevuje na teplotách zde panujících. Celá oblast Gobi rozhodně není poušť v pravém slova smyslu. Na mnoha místech jde spíše o monotónní polopoušť, případně step. Pouhá tři procenta území tvoří typické písečné duny, v Mongolsku nazývané els. Značnou část povrchu tvoří holá skála. V pustině se lze setkat i s jezery, mnohdy slanými. Jde o jednu z nejchladnějších pouští, kde se teploty mohou pohybovat mezi -40 °C v zimě až po 40 °C v létě. Průměrné srážky nepřesáhnou 76 mm vody za rok, což řadí poušť mezi jednu z nejsušších oblastí světa; to se projevuje na její obydlenosti, která patří mezi nejnižší na světě. I přes tyto extrémní parametry však nemůžeme na poušť Gobi pohlížet jako na nekonečné oblasti písečných dun (písečné oblasti zabírají maximálně 3% z celkové rozlohy) - setkáváme i s bohatou biodiverzitou, protože se rozprostírá na obrovském území, kde nechybí hory, lesy či stepi. Historie vzniku pouště sahá hluboko do minulosti naší planety. Před 300 milióny let v karbonu byla Gobi mořským dnem, ale potom nastala horotvorná činnost, která měla za následek vyvrásnění pohoří Altaj či Ťan-šan. V další geologické etapě druhohorách se Gobi stala úrodnou oblastí, kterou v hojných počtech obývali také neptačí dinosauři, po kterých je nyní na poušti možno nalézt mnoho fosilních kosterních pozůstatků. Proslulé paleontologické expedice do této oblasti byly zahájeny Američany ve 20. letech minulého století.", "question": "Co tvoří tři procenta území Gobi?", "answers": ["písečné duny"]}
{"title": "Buřinka", "context": "Buřinka (též tvrďák či bouřka) je tvrdý plstěný pánský klobouk s okrouhlým vrškem. Tato klasická pokrývka hlavy spatřila světlo světa v roce 1849, kdy si ji v legendárním londýnském kloboučnictví Lock's objednal jistý William Coke, údajně pro hajné na svém panství, jimž měla chránit hlavy. Malý, tvrdý a oblý klobouk opravdu výborně odolával překážkám. Říká se, že když Williamu Cokeovi v kloboučnictví ukázali prototyp buřinky, vzal jej před dílnu, položil ho na chodník a šlápl na něj, aby vyzkoušel jeho odolnost. Klobouk tento test vydržel a zákazník si jich několik objednal. Zpočátku se buřince anglicky říkalo \"coke\" na památku člověka, který se zasloužil o její vznik. Později, poté, co ji v roce 1850 začala vyrábět firma Bowler & Son, získala svůj dnešní název, bowler hat.Podle amerického spisovatele a novináře Lucia Beebeho to byla právě buřinka zvaná v Americe derby, kdo dobyl americký západ, nikoli kovbojský klobouk či sombrero. Oblíbili si ji totiž jak kovbojové, tak dělníci na železnici, protože jim nepadala snadno z hlavy za silného větru nebo když vystrčili hlavu z okna jedoucího vlaku. Nosili ji jak strážci zákona, tak psanci jako Bat Masterson, Butch Cassidy, Black Bart či Billy the Kid. Od 20. let minulého století nosily buřinku, zvanou španělsky bombín, kečujské a aymarské ženy v Bolívii. Do země ji s sebou přinesli britští železniční dělníci. Až do 60. let 20. století byla tato pokrývka hlavy symbolem londýnských burzovních makléřů a bankéřů. V současnosti ji nosí již jen důstojníci královské gardy jako součást civilního obleku. Na hlavách burzovních makléřů lze dnes buřinku spatřit již jen stěží. == Významní nositelé == Stan Laurel a Oliver Hardy, komická dvojice z němých filmů z 20. a 30. let Charlie Chaplin, anglický komik Winston Churchill, britský politik a ministerský předseda Jiří Šlitr, český herec, zpěvák a hudebník, partner Jiřího Suchého Henri de Toulouse-Lautrec, francouzský malíř konce 19. století", "question": "Jaký vršek má buřinka?", "answers": ["okrouhlým"]}
{"title": "Markéta Habsburská (1584–1611)", "context": "Markéta Habsburská (25. prosince 1584, Štýrský Hradec – 3. října 1611 San Lorenzo de El Escorial) byla jako manželka Filipa III. Španělského španělská, portugalská, neapolská a sicilská královna z dynastie habsburské. Třetí dcera arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Svatba Markéty a mladého krále Filipa III. proběhla v r. 1599 a manželství bylo údajně spokojené. Protivníkem královny, zajímající se o vládnutí, byl králův favorit Francisco Goméz, vévoda z Lermy. Markétě se podařilo vévodu z Lermy díky intrikám vzdálit od královského chotě a dvora, ale její snahu překazila smrt. Zemřela necelé dva týdny po porodu svého osmého dítěte (Alfons). Její manžel se už znovu neoženil a zemřel o deset let později. == Potomci == Z manželství Markéty a Filipa vzešlo osm potomků: Anna Marie (1601–1666) ∞ 1615 francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) Marie (1603) Filip IV. (1605–1665), španělský král∞ 1/ 1615 princezna Izabela Bourbonská (1602–1644) ∞ 2/ 1649 arcivévodkyně Marie Anna Habsburská (1634–1696)Marie Anna (1606–1646) ∞ 1631 císař Ferdinand III. (1608–1657) Karel (1607–1632) Ferdinand (1609–1641), nozozemský místodržitel, kardinál Markéta Františka (1610–1617) Alfons Mořic (1611) == Vývod předků == == Reference == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta Habsburská ve Wikimedia Commons == Literatura == HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.", "question": "Kdo byla manželka Filipa III. Španělského?", "answers": ["Markéta Habsburská"]}
{"title": "Organizace zemí vyvážejících ropu", "context": "OPEC založilo na konferenci v Bagdádu dne 14. září 1960 pět zemí, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu. V lednu 1961 byly v Caracasu přijaty stanovy OPEC. Zakládající země vytvořily kartel určující objem a cenu exportované ropy, zejména pomocí zavedení těžebních kvót. Kartel organizace byl během své historie úspěšný - dokázal členským zemím zajistit ohromné zisky ze vzrůstajících cen ropy (ty se od založení organizace několikanásobně zvýšily). Na podzim roku 1973 OPEC záměrně snížila těžbu ropy (o přibližně 5 %), aby mohla její cenu ovlivňovat ve svůj prospěch, a zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hlavně USA a Nizozemsko) a odstartovala tak první a prozatím největší ropný šok. Ceny ropy se tehdy zvýšily na čtyřnásobek. == Členské země == Alžírsko (od 1969) Angola (od 2007) Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu se připojil 2007) Indonésie (od 1962 do 2008, od roku 2009 došlo k suspendaci země, od 1. ledna 2016 znovu členem[zdroj?", "question": "Jakou zkratku má Organizace zemí vyvážejících ropu?", "answers": ["OPEC"]}
{"title": "Mumlavský vodopád", "context": "Průměrný roční průtok činí 800 l/s. Plocha povodí je zhruba 19 km2. Mohutnost se udává na 7120 m*l/s. První zmínky o Mumlavském vodopádu začínají s prvními turistickými výlety v Krkonoších. První věrohodné záznamy se objevují v díle J. K. E. Hosera z roku 1804, který říčku nazývá Muml. Další zmínky jsou od českých turistů z roku 1882 Řivnáčův Průvodce po království Českém, jež je také nejstarším souhrnným průvodcem po Čechách. Přestože je Mumlavský vodopád zakreslen ve všech turistických mapách a je jedním z nejvýznamnějších vodopádů v ČR, s jeho staršími obrazy či rytinami se z neznámých důvodů ale nesetkáváme. Jedná se o nejdokonalejší typ horizontálního celistvého vodopádu v České republice. Přírodní podmínky jsou po většinu roku drsnější než bývají v údolí. Jedná se zde o horské klima, a tak tomu odpovídají i teploty. Podnebí je tu ovlivněno přilehlými horami, proto je ve vyšších nadmořských výškách přes celý rok obecně chladněji. Geologický podklad Mumlavského vodopádu a přilehlé krajiny tvoří středně zrnitá biotická žula. Jedná se o strukturně-tektonickou, tj. kompaktnější horninovou partii, se systémem podélných a příčných puklin. Významné jsou pak i šikmo příčné či příčně svislé pukliny. Vodopád je ovlivněn zpětnou erozí a lokální erozí Harrachovské kotliny v důsledku tektonického poklesu. Tato lokální eroze proběhla v mladších třetihorách. Vznikla zde nerovnost, která se prohlubovala a dala vzniknout nynější Harrachovské kotlině. Není vyloučeno, že se tento proces neopakoval znovu i v pozdější době. Mumlavský vodopád vytváří horská řeka Mumlava, která protéká Krkonošemi. Ta se skládá z Malé a Velké Mumlavy, které se ve výšce 1030 m n. m. u turistického rozcestníku Krakonošova snídaně spojují.Cestou překonává až 12 m vysoké převýšení tvořené skalními bloky v žulovém řečišti. Mumlava protéká Mumlavským dolem a po 12,2 km se vlévá do Jizery. Tvoří tak hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami. Mumlavský vodopád má po většinu roku stálý tok a stává se tak jedním z nejvodnatějších vodopádu v ČR.", "question": "Co tvoří geologický podklad Mumlavského vodopádu?", "answers": ["středně zrnitá biotická žula"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik ==", "question": "Která trpasličí planeta je nejblíž Slunci?", "answers": ["Ceres"]}
{"title": "Brno", "context": "Mezi jinými to jsou fotbalový klub FC Zbrojovka Brno hrající na Městském fotbalovém stadionu Srbská, tým ledního hokeje HC Kometa Brno hrající v hale Rondo (DRFG Arena), basketbalový tým Basket Brno, ženské basketbalové týmy Basket Žabiny Brno (hrající. v hale Rosnička v Žabovřeskách) a KP Brno, čtyři baseballové týmy – AVG Draci Brno, Hroši Brno, VSK Technika Brno a MZLU Express Brno; dále tým amerického fotbalu Brno Alligators, dva ragbyové kluby RC Dragon Brno a RC Bystrc, volejbalové týmy mužů (Volejbal Brno) a žen (VK KP Brno), florbalový klub Bulldogs Brno, klub národní házené 1. NH Brno, lakrosový klub Brno Ravens LC, atletické kluby VSK Univerzita Brno (muži) a AK Olymp Brno (ženy), a další. V Brně probíhají i mezinárodní sportovní soutěže, například v roce 2009: Grand Prix ČR (mistrovství světa silničních motocyklů), Evropský pohár v triatlonu, Mistrovství Evropy kadetů v baseballu, Mezinárodní tenisový turnaj žen WTA, Velká cena Brna CDI-W (světový pohár v drezuře koní), Fed Cup v tenise žen ČR–Španělsko v únoru 2009, Fed Cup v tenise žen ČR–USA v dubnu 2009 a řada dalších. == Architektura a charakter města == Historické jádro města, obklopené řekami Svratkou a Svitavou, rozkládající se pod kopci Petrov a Špilberk, se začalo formovat již začátkem 11. století. Jeho nejvýraznějšími dominantami jsou hrad Špilberk, založený ve 13. století jako královský hrad, a katedrála svatého Petra a Pavla obklopena domy královské stoliční kapituly, její počátky sahají až do 11. století. V historickém jádru lze nalézt velké množství velkých a bohatě zdobených kostelů, náměstí, paláců, pasáží, kašen, fontán, soch, věží a značné množství různých pozoruhodných architektonických detailů. Budovy jsou vystavěny v nejrůznějších architektonických slozích a zpravidla tvoří uzavřené kontinuální bloky přibližně stejné stavební výšky, jejich fasády jsou většinou ve dobrém stavu a jsou zdobeny arkýři, terasami, rizality, helmicemi, kupolemi a podobně. Povrch ulic je obvykle tvořen kamennou dlažbou, většina jádra města je pěší zónou s minimální dopravou.", "question": "Kdy byl založen hrad Špilberk?", "answers": ["ve 13. století"]}
{"title": "Slunce", "context": "Tvoří centrum sluneční soustavy, od Země je vzdálená 1 AU (asi 150 milionů km). Jde tedy o hvězdu Zemi nejbližší. Hmotnost Slunce je asi 330 000krát větší než hmotnost Země a představuje 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy, ale jen asi 2 % jejího momentu hybnosti. Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −.", "question": "Jak staré je Slunce?", "answers": ["4,6 miliard let"]}
{"title": "Želary", "context": "Želary jsou ucelený cyklus devíti povídek české spisovatelky Květy Legátové, který je navzájem propojený jednotlivými hlavními postavami. Poprvé vyšly roku 2001 v nakladatelství Paseka a o rok později obdržely Státní cenu za literaturu. Děj jednotlivých povídek popisuje osudy obyvatel fiktivní stejnojmenné zapadlé horské vesnice nacházející se na moravsko-slovenském pomezí a jejich bídu v období první republiky.", "question": "Kdo napsal knihu Želary?", "answers": ["Květy Legátové"]}
{"title": "Dolní Bezděkov", "context": "Dolní Bezděkov je obec ležící v okrese Chrudim. Žije zde 218 obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 175 ha. Ve vzdálenosti 6 km západně leží město Chrudim, 11 km severozápadně statutární město Pardubice, 20 km východně město Vysoké Mýto a 22 km jižně město Hlinsko. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy se připomíná založení obce. Majitelé Bezděkova se často střídali. Byli to vladykové z Bezděkova, Malovcové z Chýnova, Slepotičtí ze Sulic. Za vlády králů Karla IV. a Václava IV. se v pramenech připomíná Jarek z Bezděkova a jeho syn Beneš. Po Benešově smrti roku 1406 připadl Bezděkov jako odúmrť králi, jenž ho dal Janovi z Nismburka k vyšehradskému manství. V polovině 15. století patřil Bezděkov Janovi a Jiřímu z Rejhradu. V 16. století patřil Malovcům z Chýnova, a to sourozencům Petrovi a Kateřině, kteří statek prodali roku 1543 Petrovi Slepotickému ze Sulic. Roku 1548 patřil Bezděkov, Vejvanovice, Třtě, Časy, Chatče a Dvakačovice Petrovu synovi Markvartovi. Ten nechal v obci postavit tvrz, o níž je poslední zpráva z června roku 1623. Markvart tento statek zanechal roku 1569 svým dcerám Anně a Kateřině. Po svatbě Kateřiny s Jetřichem mladším z Lukavce Kateřina statek odkázala svému muži a ten svému bratru Janu Lukavskému. Roku 1584 prodal Jan Lukavský ves Bezděkov s tvrzí, dvorem, krčmou a všemi pozemky Mikuláši z Lobkovic a Nových Hradů, kde byl v té době majitelem Hrochova Týnce. Od té doby sdílela ves osudy Hrochova Týnce. V majetku hrochovotýneckého panství byl Bezděkov až do roku 1848. V té době měl 42 domů a 222 obyvatel. Dvůr panský byl rozdělen familiantům v roce 1784.", "question": "V jakém okrese leží obec Dolní Bezděkov?", "answers": ["Chrudim"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": ") vynálezem Thomase Alvy Edisona - elektrickými žárovkami. Projekt elektroinstalace provedli sám legendární Edison a jeho laboratoř v New Jersey, elektroinstalaci pak pařížské a vídeňské firmy. Provoz divadla byl zahájen 14. listopadu 1882 uvedením Beethovenovy předehry a scénické hudby Egmont (na motivy Johanna Wolfganga von Goethe). Po vzniku Československa roku 1918 divadlo přešlo do českých rukou (pod názvem Divadlo na hradbách) a jeho prvním dramaturgem se stal brněnský spisovatel a dramatik Jiří Mahen, jehož jméno dnes divadlo (od roku 1965) nese. Až do postavení nového Janáčkova divadla v roce 1965 sloužilo dnešní Mahenovo divadlo převážně opernímu souboru. V tomto divadle bylo např. poprvé uvedeno šest oper Leoše Janáčka a také světová premiéra baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Od roku 1965 je Mahenovo divadlo mateřskou scénou činoherního souboru Národního divadla v Brně a svá představení zde hrají i ostatní soubory NDB. Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Uprostřed jeviště visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího. 20. května 2016 v dopoledních hodinách zasáhl zadní stranu divadla požár, při kterém bylo zraněno 5 osob a byly poškozeny kulisy a rekvizity k některým představením. Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel. Samotnou stavbu však provedl brněnský městský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Divadlo je postaveno ve eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu. Původní počet sedadel byl po řadě úprav snížen z původních 1195 na dnešních pohodlných 572. Roku 1936 byla pražskou firmou Českomoravská Kolben-Daněk provedena rozsáhlá rekonstrukce jeviště, při níž byly instalovány těžké jevištní vozy (dělená podlaha jeviště, mosty a otáčivé jeviště), díky nimž se divadlo tehdy stalo nejmoderněji technicky vybaveným divadlem v Československu. Brno, v době otevření divadla město čítající sto tisíc obyvatel, postavilo první divadlo na evropském kontinentu vybavené elektrickým žárovkovým osvětlením. Ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže jen pro potřeby divadla musela být postavena malá elektrárna.", "question": "Který Prokofjevův balet měl světovou premiéru v brněnském Mahenově divadle?", "answers": ["Romeo a Julie"]}
{"title": "DNA", "context": "Schopnost ukládat a přenášet genetickou informaci je jednou z fundamentálních vlastností života. Bez DNA buňky vydrží žít jen omezenou dobu; například lidské červené krvinky při svém zrání vyvrhují jádro, a protože pak nejsou schopné vyrábět nové bílkoviny a udržovat buňku, jsou po několika měsících poškozeny a musí se z oběhu odstraňovat. Některé viry jsou sice schopné uchovávat svůj genetický materiál v podobě RNA (tzv. RNA viry), jenže RNA genomy nepodléhají opravným mechanismům a rychle mutují, a proto mají limitovanou velikost. Život, tak jak ho známe, je proto závislý na DNA. Konkrétní uložení DNA v buňce závisí na příslušnosti organismu k jedné z dvou základních skupin organismů. Bakterie a archea (souhrnně \"prokaryota\") mají DNA obvykle uloženu volně v cytoplazmě. Obvykle vzniká pouze jistá jaderná oblast, tzv. nukleoid. Mimo to řada bakterií vlastní i malé kruhové molekuly DNA, tzv. plazmidy, které umožňují mimo jiné horizontální výměnu genetické informace. Zbylé organismy, tedy např. člověk, ale i rostliny, živočichové či prvoci, mají DNA uloženu především v buněčné jádře. Dále však se DNA nachází v některých eukaryotických organelách, jmenovitě v mitochondriích a v plastidech, pokud je buňka vlastní (jev zvaný mimojaderná dědičnost).", "question": "Kde se u prokaryotických organismů nachází DNA?", "answers": ["v cytoplazmě"]}
{"title": "Mozzarella", "context": "Její chuť je výraznější, než klasický Eidam. Název souvisí se slovem mozzare – odříznout, protože je formován nožem. Mozzarella je sýr vyrobený z takzvaného točeného tvarohu. Aby se mléko srazilo, přidává se do něj iniciační kultura a syřidlo. Tvaroh se nakrájí na velmi malé kousky a nechá se usadit. Potom se vytáhne ze syrovátky a míchá se ve vařící vodě, dokud se z něho nevytvoří hladká a lesklá masa. Z ní se odkrajují malé kousky, formují se do oválů a namáčejí do slaného roztoku. Originální mozzarella se vyrábí z buvolího mléka. V obchodech je dnes k dostání \"Mozzarella di Bufalla Campana\" D.O.C z buvolího mléka a mozzarella z kravského mléka správně nazývaná \"Fior di latte\" (neboli \"mléčný květ\") i mozzarella smíchaná z obou typu mléka. Prodává se také mozzarella uzená \"affumicata\" (affumicato = uzený), zvaná Provola, s nazlátle hnědou barvou, výraznější chutí, která je tradičně uzená nad ohněm z místních druhů dřev. Mozzarella se vyrábí v různých tvarech a velikostech. Její formy zahrnují kromě klasické koule také \"ciliegine\" (třešničky), \"nodini\" (uzlíky) a další desítky různých dalších tvarů. Mozzarella se nejčastěji přidává na pizzu, těstoviny, maso, do salátů, ale i jinam. Nejznámějším předkrmem je salát Caprese. Tento typicky letní salát je jedním z nejsnadnějších salátů, jaké může italská kuchyně nabídnout.", "question": "Z jakého mléka se vyrábí pravá mozarella?", "answers": ["z buvolího"]}
{"title": "Local Area Network", "context": "Patří mezi ně například switch, router, síťová karta apod. Pasivní prvky jsou součásti, které se na komunikaci podílejí pouze pasivně (tj. nevyžadují napájení) – propojovací kabel (strukturovaná kabeláž, optické vlákno, koaxiální kabel), konektory, u sítí Token Ring i pasivní hub. Opačným protipólem k sítím LAN jsou sítě WAN, jejichž přenosovou kapacitu si uživatelé pronajímají od specializovaných firem a jejichž přenosová kapacita je v poměru k LAN drahá. Uprostřed mezi sítěmi LAN a WAN najdeme sítě MAN. == Od historie k současnosti == První sítě LAN vznikly na konci 70. let 20. století. Sloužily k vysokorychlostnímu propojení sálových počítačů. Na začátku existovalo mnoho technologií, které navzájem nebyly kompatibilní (ARCNET, DECnet, Token ring a podobně). V současné době jsou nejpopulárnější LAN sítě vystavěné s pomocí technologie Ethernet. U osobních počítačů (PC) došlo k rozmachu budování LAN sítí po roce 1983, kdy firma Novell uvedla svůj produkt NetWare. Firma Novell byla v polovině 90. let odsunuta na okraj trhu nástupem firmy Microsoft s produkty Windows for Workgroups a Windows NT. Na počátku sítě LAN s osobními počítači používaly pro svoji jednoduchost rodinu protokolů IPX/SPX (případně NETBEUI, AppleTalk a další specializované proprietární protokoly), avšak s nástupem WWW byly na konci 90. let minulého století nahrazeny rodinou protokolů TCP/IP. == Moderní prvky LAN == V moderních sítích dnes nalézáme pokročilé technologie, které zvyšují jejich propustnost a variabilitu. Jednoduché propojovací prvky (opakovač, resp. HUB) jsou nahrazovány inteligentními zařízeními (bridge, resp. switch, router), které odstraňují kolize, omezují nežádoucí provoz v síti (broadcasty), umožňují monitorování, zabezpečení a další pokročilé zásahy do provozu sítě (např. detekce DoS, filtrování provozu a podobně). VLAN umožňuje na logické úrovni síť rozdělit na nezávislé (virtuální) podsítě a oddělit tak jejich provoz. WLAN (Pozor, neplést s VLAN)/Wi-Fi je typ LAN který se šíří vzduchem (ne po drátech), na rozdíl od Ethernetu. VPN (virtuální privátní síť) umožňuje bezpečné propojení počítačů nebo celých sítí zpravidla prostřednictvím větší obecně nedůvěryhodné sítě (Internetu). Takovéto propojení je vůči jednotlivým počítačům transparentní a umožňuje i v geograficky vzdálených lokalitách komunikovat jako by byly součástí jedné sítě. IEEE 802.1X umožňuje autorizovat prvek, který se k síti připojuje a umožnit nebo odepřít mu k LAN přístup.", "question": "Jak se jmenuje produkt firmy Novell, který způsobil rozmach LAN sítí?", "answers": ["NetWare"]}
{"title": "Fluor", "context": "Fluor (latinsky Fluorum) je nekovový prvek, značně toxický, zelenožlutý plyn, chemicky mimořádně reaktivní. Vyznačuje se vysokou elektronegativitou. Je nejlehčím prvkem z řady halogenů. V historii se ho lidé pokoušeli velmi dlouho získat, ale kvůli jeho vysoké reaktivitě se to podařilo teprve roku 1886 Henrimu Moissanovi elektrolýzou chlazené směsi KHF2 v HF. Za výrobu fluoru získal Nobelovu cenu. Fluor se na Zemi vyskytuje pouze ve sloučeninách a to v nevelkém množství. Nejvýznamnější minerály fluoru jsou kazivec CaF2 a fluorapatit Ca5(PO4)3F, které se používají k jeho výrobě. Fluor se vyrábí elektrolýzou roztoku KHF2 v HF. Díky extrémní reaktivitě se fluor spotřebovává ihned na místě výroby, kvůli problémům s jeho skladováním. Ze sloučenin fluoru se nejvíce využívá kyselina fluorovodíková, jako základní průmyslová chemikálie, kryolit, který se používá na snížení teploty tání bauxitu při výrobě hliníku a fluorid uranový, který slouží k rozdělení izotopů uranu pro použití v jaderných elektrárnách. Fluor se dále využívá na výrobu teflonu a dalších syntetických organických polymerů. Fluor patří také k biogenním prvkům. Vyskytuje se v kostech a zubech. Fluor je plyn v silné vrstvě zelenožlutý s dráždivým zápachem, který připomíná chlorovodík. Fluor je extrémně jedovatý a toxický plyn, který leptá dokonce i sklo. Kapalný fluor má banánově žlutou barvu. Disociační enthalpie molekuly fluoru je velmi nízká a blíží se disociační enthalpii molekuly jodu, což se vysvětluje malou pevností vazby v molekule fluoru (menší překryv vazebných orbitalů), což může být způsobeno větším odpuzováním atomů fluoru, díky velkému odpuzování volných elektronových párů. Ve svých sloučeninách má pouze oxidační číslo F-, velmi vzácně může mít fluor v některých komplexech oxidační číslo F0 a opravdu pouze formální oxidační číslo F+ má v kyselině fluorné, ve skutečnosti zde má oxidační číslo F-, jelikož má vyšší elektronegativitu než vodík i kyslík. Pro všechny halogeny obecně platí, že halogen s menším protonovým číslem (lehčí) je schopen vytěsnit halogen s větším protonovým číslem (těžší) z jeho halogenidu. Lehčí halogen přechází v halogenid a těžší halogen z halogenidu v halogen. Fluor vytváří převážně iontové sloučeniny s iontovou vazbou a pouze s některými sloučeninami vytváří kovalentní vazbu. Fluor je extrémně reaktivní plyn, který se ochotně až explozivně slučuje již za studena s vodíkem, bromem, jodem, sírou, fosforem, arsenem, antimonem, borem, křemíkem a s mnoha kovy. Některé kovy reagují s fluorem za normálních teplot nebo při mírném zahřátí jen na povrchu a vzniklý povlak brání další reakci - pasivace.", "question": "Jakou barvu má kapalný Fluor?", "answers": ["banánově žlutou"]}
{"title": "Antonín Dvořák", "context": "Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal čestný doktorát v Praze a na Cambridgeské univerzitě. Dvořák se přátelil s ruským skladatelem Čajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě. V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově. Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm. Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí.", "question": "Kdo pozval Antonína Dvořáka do Spojených států Amerických ?", "answers": ["Jeanette Thurberová"]}
{"title": "Ebola", "context": "Ebola (též krvácivá horečka ebola) je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá lidi a některé další primáty. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Jeho původcem je filovirus ebola. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe. Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem, a to horečkou, bolestí v krku, bolestmi svalů a bolestí hlavy. Dále typicky následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin. V této fázi začínají mít někteří lidé problémy s krvácením. Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %. Místem těchto epidemií byly především africké země jako Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán, během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob. V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední Libérie a Sierry Leone i nedaleké Nigérie. V srpnu 2014 počet nakažených přesáhl 7 000 lidí a počet mrtvých 3 500 lidí. V současnosti je známo 5 kmenů viru ebola. Tři z nich (ebola-Zair, -Súdán a -Bundibugyo) napadají člověka. Čtvrtý kmen (ebola-Pobřeží slonoviny, anglicky Taï Forest ebolavirus) dosud způsobil jen jedno zaznamenané lidské onemocnění, když došlo k přenosu choroby z pitvaného šimpanze, a nebylo smrtelné. Pátý kmen (ebola-Reston) napadá opice a prasata. Jméno ebola bylo převzato od řeky, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci.", "question": "Kde se vyskytují nejvíce epidemie viru Ebola ?", "answers": ["Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Jejich příběhy pokračovaly ve stejnojmenném animovaném seriálu (pro rozlišení \"The Animated Series\", doslovně Animovaný seriál) a 6 celovečerních filmech. Dále postupně byly natočeny čtyři další seriály, které stavěly na stejném základu: Star Trek: Nová generace, která byla zasazena do období o několik desítek let později, než se odehrávaly události původních seriálů a filmů. Seriály Star Trek: Stanice Deep Space Nine a Star Trek: Vesmírná loď Voyager se odehrávaly ve stejném čase jako události Nové generace, dle které navíc vznikly i další 4 celovečerní filmy. Prequelový seriál s názvem Star Trek: Enterprise se odehrává asi 100 let před prvním seriálem. Od roku 2009 je Star Trek natáčen v podobě filmového rebootu (zatím tři filmy). Na rok 2017 byl oznámen seriál Star Trek: Discovery, jehož děj má být zasazen do let nedlouho před původním seriálem. Star Trek se stal pojmem, který získal mnoho ocenění, jmenovitě jednoho Oscara, 31 cen Emmy, několik cen BAFTA a mnoho dalších, ale především dal vzniknout široké základně fanoušků, označované jako trekkies, mezi které se počítá např. Bill Gates, Arnold Schwarzenegger nebo Whoopi Goldbergová. Gene Roddenberry pracoval v první polovině 60. let na novém seriálu. Protože probíhala studená válka a zároveň závod o dobývání vesmíru, bylo více než zajímavé uvést seriál o putování mezi planetami, který by se odehrával v době, kdy na Zemi není válek a strachu. Seriál se zpočátku nezdál moc úspěšný a Roddenberry byl z různých stran informován, že jde spíše o propadák. Už tehdy fanoušci svým naléháním na televizní společnost NBC prodloužili život seriálu na 3 sezóny, kdy byl finálně ukončen. Později měl být seriál obnoven a Roddenberry začal pracovat na Star Trek: Phase II (fáze 2). K produkci však nakonec nedošlo. Zachovanou ideou Roddenberryho i pro další seriály byla nejenom jednotnost lidstva, ale také vynechání osobních hodnot jako rasismus, sexismus, xenofobie atp. Proto už v prvním seriálu vystupuje Nyota Uhura coby zástupkyně černošské rasy a od druhé sezóny Pavel Čechov jako zřejmý zástupce Ruska.", "question": "Kolik cen Emmy získal Star Trek?", "answers": ["31"]}
{"title": "Piešťany", "context": "Piešťany (německy Pistyan, zřídka Bad Püschtin, maďarsky Pöstyén, polsky Pieszczany) jsou lázeňské město na Slovensku, na řece Váh. Leží v Trnavském kraji. Je mezinárodním střediskem léčby revmatických chorob a významním regionálním centrem kultury, školství, sportu a rekreace. Historie města je úzce spjatá se svými lázněmi. Lidské osídlení zde existuje již od prehistorických dob; lidé sem přicházeli hlavně díky minerálním pramenům, které v zimě nezamrzaly. Z této doby pochází Moravanská venuše, malá soška podobná Věstonické venuši. Nalezena byla v obci Moravany nad Váhom, nedaleko Piešťan. První písemná zmínka o městě je z roku 1113. Tehdy neslo název Pescan a skládalo se z několika menších osad. Nacházel sa tady pravděpodobně klášter Johanitů. Na místní minerální prameny bylo poprvé poukázáno v knize \"De admirandis Hungariae aquis hypomnemation\" (O zázračných vodách Uherské monarchie) od autora Georgia Wernhera v roce 1549. V 16. a 17. století bylo město ohrožováno Tureckými výboji a protihabsburskými povstáními. Piešťany až do poloviny 19. století vlastnila rodina Erdődyovců; lázně jim patřily až do 2. světové války.", "question": "Na jeké řece leží Piešťany?", "answers": ["Váh"]}
{"title": "Evropa", "context": "Krajní body na pevnině jsou: na severu mys Nordkinn (Norsko) – 71°08' s. š. na jihu mys Punta Marroqui známý též jako Punta de Tarifa (Španělsko) – 35°59. ' s. š. na západě mys Cabo da Roca (Portugalsko) – 9°29' z. d. na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d.. (pro srovnání: tento poledník prochází např. i Afghánistánem) Absolutní krajní body Evropy (včetně ostrovů) jsou: na severu mys Fligely na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa (Rusko) – 81°51. ' s. š. na jihu ostrov Gaudos, při jižním pobřeží Kréty (Řecko) – 34°48' s. š. na západě mys Bjargtangar (Island) – 24°32' z. d.) na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d. Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km2, tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl po Austrálii a Oceánii. Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym. Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjæ a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos. Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením.", "question": "Má Evropa pestrý reliéf?", "answers": ["Evropa má pestrý reliéf."]}
{"title": "Josef Čapek", "context": "Josef Čapek (23. března 1887 Hronov – duben 1945 Bergen-Belsen) byl český malíř, grafik, knižní ilustrátor a spisovatel. Byl starším bratrem spisovatele Karla Čapka (1890–1938). == Život == === Mládí === Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Do tří let žil v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova, spolu se starší sestrou Helenou (1886–1961); zde se narodil i mladší bratr Karel (1890–1938). Roku 1890 se rodina přestěhovala do Úpice, kde navštěvoval obecnou (1892–1897) a měšťanskou (1897–1900) školu. Tam však příliš neprospíval, i když výtvarné nadání se mu nedalo upřít. Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí. Po jejím absolvování v roce 1903 pracoval rok jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Od podzimu 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Zde se také v roce 1910 seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou (1889-1962).Po absolutoriu na Uměleckoprůmyslové škole a po druhé schůzce s budoucí manželkou odjel na podzim 1910 do Paříže, kam za ním přijel i bratr Karel. Zde J. Čapek navštěvoval Colarossiho akademii. Pobyt, původně plánovaný na tři roky, zkrátil na tři čtvrti roku, aby byl blízko své vyvolené. Spolu s Karlem Čapkem v Paříži rozepsali první verzi dramatu Loupežník.Bratři Čapkové se z cest po Evropě vrátili do Prahy v roce 1911, tedy v době, kdy vyvrcholilo napětí mezi starší a mladou nastupující uměleckou generací v pražském spolku Mánes. Většina mladých umělců, včetně bratří Čapků, nakonec spolek Mánes opustila a založila novou Skupinu výtvarných umělců. Do první světové války Josef Čapek nemusel narukovat z důvodu slabého zraku. === Manželství a střední věk === Po devítileté známosti se oženil se svou dlouholetou láskou Jarmilou, dcerou pražského advokáta Jaroslava Pospíšila. Sňatek se konal 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech. V té době bydleli jak novomanželé, tak bratr Karel v bytě rodičů v pražské Říční ulici. Když se jim narodila jediná dcera Alena Čapková, provdaná Dostálová (1923-1971), přestěhovali se k matce Jarmily Čapkové, Zdence Pospíšilové, na Purkyňovo náměstí (dnes náměstí Míru na Vinohradech).", "question": "Je Josef Čapek starší než Karel Čapek?", "answers": ["Byl starším bratrem spisovatele Karla Čapka (1890–1938)."]}
{"title": "Socha", "context": "Socha je samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem. Výkladový slovník od autora Jana Baleky uvádí, že plastika je socha tvořená technikou přidávací (vymodelované sochy z keramiky apod.) a skulptura je socha tvořená technikou odebírající (tesané sochy z mramoru, dřeva apod.). Obvykle se ovšem slovo plastika (z latinského plastos = výtvor od plasso = tvořím, vymýšlím, přetvářím\") používá jako obecné označení pro trojrozměrná výtvarná díla, zatímco socha jako označení pro figurální plastiky, přičemž slovo skulptura bývá považováno za synonymum slova plastika. Socha svým tvarem či proporcemi obvykle vychází z lidské postavy, není to však pravidlem. V moderním sochařství se již od dob začátku abstrakce[zdroj? ] začaly objevovat sochy, které nevycházejí z lidské figury. V dnešní době se tyto \"odlidštěné\" sochy dají nazvat '\"objekty\". Více soch sestavených tak, aby působily jako celek, se nazývá sousoší. Socha může být vyrobena z nejrůznějších materiálů, ale historicky nejběžněji používané jsou keramika, různé druhy kamene, bronz, dřevo apod. Sochy jsou často používány jako součást pomníků či kašen, jako architektonický doplněk exteriérů i interiérů budov i jako samostatná díla, umístěná kdekoliv v přírodě či na veřejných prostranstvích, která mají za úkol zpříjemnit prostředí člověka a vytvořit orientační body v krajině a v zástavbě. Je častý prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. Zvláštním odvětvím sochařství je drobná plastika medaile nebo též mince. Z hlediska sochařství se jedná o stejné objekty, rozdíl bývá pouze v použití výsledného produktu.", "question": "Co je samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem?", "answers": ["socha"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Los Angeles je navíc největším centrem výrobního průmyslu ve Spojených státech. Další příjmy obstarává mezinárodní obchod, turistika, výroba luxusního zboží a nakonec také filmový průmysl. V Los Angeles se nachází přístav, který je nejvýznamnější v Severní Americe a jeden z nejvýznamnějších na světě. Právě tady probíhá přeprava zboží mezi Asií a Severní Amerikou. Obyvatelé jsou označováni jako Angelenos. Je to velice multikulturní město, nachází se tu velké množství etnických čtvrtí, kde žijí např. i Arméni či Kambodžané. Za posledních 15 let se prudce zvyšuje počet hispánských obyvatel. Kromě Hispánců se zvyšuje i počet Asiatů. 'Rasové složení obyvatelstva (odhad z roku 2005) bylo 49 % běloši, 10 % černoši, 1 % indiáni a původní obyvatelé Havaje, 11,1 % Asiaté, 26,9 % jiná rasa, a 2,3 % dvě nebo více ras. 48,9 % byli Hispánci nebo Latinos, zároveň členy jedné z výše uvedených ras a 28,5 % byli běloši nehispánského původu. Více o etnických skupinách v USA se dozvíte v článku Obyvatelstvo Spojených států amerických. V Los Angeles žije 3792621 lidí. Z toho 2 182 144 se narodilo v USA. 1 485 576 lidí se narodilo v Kalifornii, 663 746 v jiném státě USA a 61 792 v jednom z amerických teritorií (Portoriko, Guam, Severní Mariany, Americké Panenské ostrovy. ) Mimo Spojené státy se narodilo 1 512 720 lidí, 100 252 v Evropě, 376 767 v Asii, 64 730 v Africe, 94 104 v Oceánii, 996 996 v Latinské Americe (většinou lidé Hispánského původu) a 13 859 v Severní Americe. Za LA hrají dva baseballové týmy, které hrají hlavní ligu MLB, Národní ligu hrají Los Angeles Dodgers a Americkou ligu Los Angeles Angels of Anaheim.", "question": "Žije v Los Angeles měně než 50000 lidí?", "answers": ["V Los Angeles žije 3792621 lidí."]}
{"title": "Leonardo da Vinci", "context": "Zajímavostí je, že psal levou rukou zrcadlově obráceně zprava doleva, což je neobvyklé nejen z pohledu jeho doby. Kdesi se Leonardo zmínil, že napsal 120 resp. 114 knih. Míněny jsou patrně poznámkové bloky, které psal florentským nářečím tedy jazykem obecným (volgare). O letu ptáků O pohybu a měření vody O malířství O perspektivě a proporcích Značnou část svého života věnoval Leonardo studiu anatomie. Nezůstalo jen u lidské anatomie, v jeho náčrtcích můžeme nalézt i koně a jiná zvířata. Plánoval ostatně jako u většiny svých poznámek vydání souborného spisu. Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla z četných pitev, které prováděl. Byl ovšem udán svými odpůrci, a tak byl jeho výzkum zakázán papežem Lvem X. Přesto svým studiem výrazně ovlivnil tehdejší anatomické a fyziologické názory. Leonardovy rukopisy a kresby jsou od poloviny května 2007 zpřístupněny zdarma na digitálním archivu E-Leo, který založila Knihovna Leonarda da Vinciho ve Vinci financovaný společně Leonardovou knihovnou a Evropskou unií. Samotná knihovna založená v roce 1928 uchovává část jeho impozantního díla resp. mnoho tisíc svazků leonardovských monografií. Projekt E-Leo má adresu www.leonardodigitale.com. Leonardovy vynálezy lze rozdělit do čtyř základních skupin: létací stroje pracovní nástroje válečné stroje s vodou související vybavení Leonardo, fascinovaný fenoménem létání, vytvořil podrobné studie letu ptáků a plány na sestrojení několika létajících strojů, včetně helikoptéry poháněné čtyřmi lidmi (která by patrně nefungovala, neboť by začala celá rotovat) a lehkého rogalla. V jeho poznámkách se též vyskytuje náčrt létacího stroje, na kterém stojí za povšimnutí precizní propracování koncového kormidla. 3. ledna 1496 neúspěšně vyzkoušel létací stroj, který sám sestrojil. Krom konstrukcí napodobujících křídla ptáků vytvořil též jednu podle netopýřích křídel. Ve svých poznámkách se též zabýval myšlenkou padáku, který však rozpracoval jen teoreticky. Jako pohon pro svoje létací stroje častokrát využíval lidskou sílu (např. pedály jako na kole), i když si uvědomoval, že to může fungovat jen teoreticky. Vynalezl anemometr na zjišťování rychlosti větru, anemoskop na zjišťování směru větru a inklinometr na kontrolu vodorovné pozice při letu. Jeho deníky obsahují též několik vynálezů vojenského charakteru, jako např. kulomety, obrněný tank s lidským či koňským pohonem či klastrovou bombu, a to přesto, že pokládal války za nejhorší lidskou činnost.", "question": "Kde jsou zdarma zpřístupněny Leonardovy rukopisy a kresby?", "answers": ["na digitálním archivu E-Leo"]}
{"title": "Zapadlí vlastenci", "context": "Zapadlí vlastenci je venkovský realistický historický román, který napsal Karel Václav Rais a ilustroval Adolf Kašpar. Nejprve byl vydán časopisecky roku 1893 ve Světozoru, roku 1894 u K. Šimáčka knižně. Příběh je ovlivněn zápisky Věnceslava Metelky, učitele v Pasekách nad Jizerou. == Hlavní postavy == Karel Čermák učitel Václav Čížek farář Prokop Stehlík Albínka == Děj == Karel Čermák nastoupil jako učitelský pomocník v Pozdětíně, malé vesničce v horách, kde byl srdečně přijat učitelem Čižkem a jeho rodinou. Pan učitel i pan farář byli muzikanty a když se dozvěděli, že Čermák je také muzikantem, jejich sympatie k němu ještě vzrostly. Pomocník Čermák se při častých návštěvách na faře seznámil s Albínkou, farářovou neteří a zamilovali se do sebe. Pomocníka však sváděla vdova Žaláková. Ta řekla Albínčině otci, že je Čermák nemanželské dítě, což ho velmi pohoršilo, proto poslal Albínku studovat do Prahy. Na jedné slavnosti byl přítomen i inspektor, pravý Čermákuv otec, který když zjistil, že je jeho syn, zhroutil se. Když se jednou s panem učitelem vydal do Prahy, kde se Čermák setkal s Albínkou. Čermák se po čase stane kantorem a Albínčin otec jim svatbu povolí. == Filmová podoba == Dílo bylo v roce 1932 zfilmováno, stejnojmenný český film natočil režisér Miroslav Josef Krňanský. == Odkazy == === Reference === === Dílo online === RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci. 1. vyd. Praha: K. Šimáček, 1894. 380 s. Dostupné online. RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci. 5. vyd. Praha: Unie, 1909. 461 s. Dostupné online. == Externí odkazy == Zapadlí vlastenci v Digitální knihovně", "question": "Kdo je autorem románu Zapadlí vlastenci?", "answers": ["Karel Václav Rais"]}
{"title": "YouTube", "context": "YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliardy dolarů (tehdy asi 37 miliard Kč). Google nyní provozuje tuto stránku jako dceřinou společnost, uživatelské účty mezi těmito společnostmi jsou propojené. YouTube povoluje svým uživatelům nahrát videa, zhlédnout je, hodnotit, sdílet a komentovat. Na YouTube jsou dostupné videoklipy, TV klipy, hudební videa, trailery k filmům a další jako například video-blogy, krátká originální videa, nebo vzdělávací videa. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. Byla tak spustěná 25. služba Google v pořadí. Google kromě českého překladu serveru přinesl také spolupráci s místními partnery. Česko se stalo 22. zemí světa a desátou v Evropě, kde byl YouTube lokalizován. V roce 2010 server získal v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii publikační platformy. V říjnu 2015 byla spuštěna placená verze YouTube nazvaná YouTube Red, umožnující vypnout reklamy u videí a zhlédnout obsah navíc. První video bylo na YouTube publikováno 23. dubna 2005, jednalo se o \"Me at the zoo\" (Já v zoo), kde autor komentoval expozici slonů v zoologické zahradě v americkém San Diegu. Nahrávka měla necelých 20 sekund a natočil ji a na server nahrál Jawed Karim, jeden ze zakladatelů serveru. Původně byl server zaměřen na sdílení domácích videí, postupně ale přibyly hudební videoklipy, videohry nebo filmy. Některé z obsažených videí se staly fenomény v rámci světového nebo národních internetů s velkým počtem zhlédnutí. Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru. Průběžně se měnil a přizpůsoboval i layout a celková nabídka se stále vyvíjí a doplňuje o podporu nových technologií s vyššími technickými nároky.", "question": "Je pravda , že YouTube je v současné době dostupný pouze v angličtině ?", "answers": ["Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní."]}
{"title": "Londýn", "context": "V sezóně 2004/05 se situace opakovala, tentokrát zvítězila Chlesea. Londýn byl jedním z míst konání Mistrovství světa ve fotbale v roce 1966 a Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1996 a finálových utkání obou turnajů. Londýn ve starém Wembley pětkrát hostil finále PMEZ (1963, 1968, 1971, 1978, 1992) a na již zrekonstruovaném stadionu dvakrát finále Ligy mistrů (2011, 2013). New Wembley Stadium - národní fotbalový stadión, který byl svědkem mnoha významných mezistátních a klubových fotbalových a ragby utkání, prošel do roku 2008 rekonstrukcí. Po dobu jeho rekonstrukce byl místem důležitých zápasů cardiffský Millennium Stadium. Velmi populárním sportem v Londýně je také ragby, jehož příznivci pocházejí především ze střední třídy společnosti ze severu a západu města. Anglický národní ragbyový stadión se nachází v Tvickenhamu. Tři z dvanácti klubů elitní ligy - Guinness Premiership pocházejí z Londýna. Kluby London Irish, Saracens a Wasps hrají na hřišti mimo Velkého Londýna, ale v metropolitní oblasti. Harlequins, kteří sestoupili po sezoně 2004/05 do nižší soutěže National Division One, hrají v oblasti Velkého Londýna. V Londýně existují dvě kriketová hřiště - Lord's - domov Middlesex a Marylebone Cricket Club na předměstí St John's Wood kousek na sever od Regent's Parku a Oval - sídlo Surrey v jižním Londýně. All England Lawn Tennis and Croquet Club je místem konání světově proslulého tenisového turnaje ve Wimbledonu na jihovýchodě Londýna. Londýn patří k nejvíce navštěvovaným městům na světě. Turistické atrakce se nalézají převážně v centrálním Londýně. Patří mezi ně historická City; West End a jeho proslulá kina, bary, kluby, obchody a restaurace; Westminster s Westminsterským opatstvím, Buckinghamským palácem, Clarence House atd. Dále je to Science Museum, Přírodopisné muzeum, Britské muzeum, Národní galerie, Tate Gallery, mosty London Bridge, Tower Bridge, Královská observatoř v Greenwichi, kudy prochází od roku 1884 nultý poledník, a další zajímavosti.", "question": "Jaké je hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Voda", "context": "Je to způsobeno polymerizací vodních molekul vodíkovými vazbami a úhlem mezi atomy vodíku – díky tomu může mít molekula v ledu pouze 4 nejbližší sousedy a v krystalové struktuře vznikají prázdné prostory. Tato zvláštnost má např. tyto důsledky: Led se tvoří na povrchu vodních ploch a tím nezmrzlou vodu izoluje, voda tolik nepromrzá do hloubky, přičemž voda o teplotě 3,95 °C se hromadí na dně vodních ploch. Tato skutečnost je velmi důležitá pro přežití vodních organismů. Tento proces urychluje zvětrávání – voda zvětšující svůj objem \"trhá\" horniny a další látky. Zvětšování objemu má význam pro rostliny a zemědělství – při mrznutí dochází ke kypření ornice. Podrobnější informace naleznete v článku Tepelná vodivost. Měrná tepelná kapacita (specifické teplo) je u vody zhruba tři až desetkrát (desetkrát u železa) větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla (např. ústřední topení). Skupenské přeměny charakterizuje fázový diagram vody, který je ve zjednodušené podobě uveden na obrázku. Ve skutečnosti existuje pevné skupenství vody, tedy led, v mnoha různých fázích, lišících se krystalovou strukturou a fyzikálními vlastnostmi. Podrobnější informace naleznete v článku Led#Exotické fáze ledu. O fázovém přechodu mezi kapalným a pevným skupenstvím podrobněji pojednává odstavec hustota.", "question": "Kolikrát je větší měrná tepelná kapacita u vody než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd.?", "answers": ["tři až desetkrát"]}
{"title": "Bělorusko", "context": "Země má necelých 10 milionů obyvatel, z nichž většinu tvoří Bělorusové, nejpoužívanějším jazykem je však v současnosti ruština, která má stejně jako běloruština úřední status. Bělorusko je nezávislé od roku 1991, kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu. Je zakládajícím členem Společenství nezávislých států a zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko, s nímž roku 1997 vstoupilo do svazu. Od roku 1994 je nepřetržitě prezidentem země Alexandr Lukašenko, který je západními zeměmi kritizován za nedemokratické postupy a potlačování opozice. Bělorusko je jediný stát v Evropě, který v praxi vykonává trest smrti. Václav Havel ho označil roku 2005 za \"poslední totalitní stát v Evropě\". Podle statistiky Světové zdravotnické organizace je Bělorusko zemí s první nejvyšší konzumací alkoholu na světě (k 2017). == Dějiny == === Středověk === Příchod slovanských kmenů na území dnešního Běloruska se datuje do prvního století našeho letopočtu. Na tomto území se usadily tři slovanské kmenové svazy: Kriviči, Dregoviči a Radimiči. První zmínky o běloruských knížectvích však pochází až z 9. století. Konkrétně jde o Polocké knížectví, jeden ze tří hlavních celků Kyjevské Rusi; později vznikly i další mocné útvary: Turovské, Grodecké a Novogrodecké knížectví.", "question": "Je Bělorusko největším konzumentem alkoholu na světě?", "answers": ["Podle statistiky Světové zdravotnické organizace je Bělorusko zemí s první nejvyšší konzumací alkoholu na světě (k 2017)."]}
{"title": "Jižní pól", "context": "První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké byl Roald Amunsen národnosti?", "answers": ["norským"]}
{"title": "Michael Emerson", "context": "Michael Emerson (* 7. září 1954 Iowa, USA) je americký divadelní a filmový herec. Získal cenu Emmy \"Outstanding Guest Actor\" v roce 2001 za roli ve filmu The Practice. Dnes je známý díky své roli Zepa Hindla v filmu Saw: Hra o přežití a také díky své roli Benjamina Linuse v televizním seriálu Lost a také seriálem Lovci zločinců, kde hraje geniálního programátora a miliardáře Harolda Finche. Hra snů – 1999 The Practice – 2001 Nevěrná – 2002 Saw: Hra o přežití – 2004 Legenda o Zorrovi – 2005 Lost – 2006 Hunger Games: Catching Fire – 2013 American Experience – 1988 Akta X – 1993 Advokáti – 1997 Zákon a pořádek. : Útvar pro zvláštní oběti – 1999 Policejní okrsek – 2000 Zákon a pořádek: Zločinné úmysly – 2001 Beze stopy – 2002 Ztraceni – 2004/2010 Famílie – 2010 Lovci zločinců – 2011 Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Emerson ve Wikimedia Commons (anglicky)Michael Emerson neoficiální stránka Michael Emerson na Kinoboxu.cz Michael Emerson v Česko-Slovenské filmové databázi Michael Emerson v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "V jakém roce získal americký herec Michael Emerson cenu Emmy?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Kvinterna", "context": "Kvinterna (gyterne, gyttrone, gitteron, guiterne, quinterne, někdy i mandoře) je středověký drnkací nástroj s plochou zadní deskou, třemi nebo čtyřmi střevovými strunami obvykle ve zdvojeném tažení a opražcovaným hmatníkem. Kvinterna byla zřejmě nejvíce rozšířená mezi dvanáctým a patnáctým stoletím, později její obliba klesala, název se ovšem dále používal pro různé nástroje z kytarové rodiny, která se tou dobou začínala v bolestech formovat. Původní nástroje byly obvykle monoxyly (tedy vyrobeny z jednoho kusu dřeva), co do tvaru se různily. Do třináctého století měly dva ozvučné otvory, podobně jako fiduly, později pak jen jeden. V současnosti se běžně používají dvě ladění, která podle středověkých pramenů příslušela fidulám. Jsou to: a-d'-a'-d a g-d'-g'-d. Žádné skladby určené přímo pro kvinterny se nedochovaly, o způsobu hry se ví jen málo. S jistotou můžeme tvrdit pouze to, že se hrálo trsátkem. Jelikož ladění kvinterny umožňuje jak vydrnkávání melodie, tak akordový doprovod, lze se domnívat, že obého bylo využíváno, prvého zřejmě především k doprovodu tanců. Dnes se v drtivé většině kvinterny používá jako konstantního dronu, někteří hráči na hmatník pro jistotu vůbec nesahají, odvážnější hrají melodii na spodní struně a zbytek nechávají proznívat. == Reference ==", "question": "Do jaké skupiny hudebních nástrojů se řadí Kvinterna?", "answers": ["drnkací nástroj"]}
{"title": "Mission: Impossible – Ghost Protocol", "context": "Mission: Impossible – Ghost Protocol je americký film z roku 2011 režírovaný Bradem Birdem. Snímek představuje pokračovaní série Mission: Impossible. Hlavní postavu agenta IMF Ethana Hunta ztvárnil, jako v předchozích filmech Tom Cruise. Natáčelo se v Moskvě, Dubaji, Praze, Mladé Boleslavi, Bombaji a ve Vancouveru. Tentokrát Ethan Hunt operuje v Kremlu. Poté, co ho jeho tým dostane z ruského vězení, je nasazen do mise, v rámci které má zajistit odpalovací kódy k jaderným hlavicím a identitu jednoho ruského špióna. Americký prezident se ovšem od této operace distancuje, a tak Ethan operuje pouze s týmem, který ho dostal z vězení a spolupracuje s šéfanalytikem, kterého ztvárnil Jeremy Renner. Ten přežil útok na kolonu ministra zahraničí. Ukáže se, že na šéfanalytika je příliš dobrý. Dříve také působil v aktivní službě, ale bylo nutno provést šedou operaci a došlo k jeho přeřazení. Zajištění odpalovacích kódu se však zvrtne a tak je nutno rakety znefunkčnit jinak... Obrázky, zvuky či videa k tématu Mission: Impossible - Ghost Protocol ve Wikimedia Commons Mission: Impossible – Ghost Protocol v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Mission: Impossible – Ghost Protocol v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval snímek Mission: Impossible?", "answers": ["Bradem Birdem"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Bor (též bór; chemická značka B, latinsky Borum) je nejlehčím z řady prvků III. hlavní skupiny prvků v periodické tabulce prvků. Patří mezi polokovy vysokým bodem tání i varu – svými vlastnostmi leží na hranici mezi kovy a nekovy. Byl izolován roku 1808 sirem Humphrym Davym, Gay-Lusacem a L. J. Thénardem v nepříliš vysoké čistotě a teprve roku 1824 ho Jakob Berzelius označil za samotný prvek. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Vyskytuje se ve dvou modifikacích – amorfní a kovové. Kovová modifikace patří mezi velmi tvrdé látky – dosahuje hodnoty 9,3 v Mohsově stupnici tvrdosti. == Výroba == Elementární bor lze připravit redukcí oxidu boritého kovovým hořčíkem nebo hliníkem. př.: B2O3 + 3Mg → 2B + 3MgOPro zisk velmi čistého polokovu se využívá redukce vodíkem. Příprava čistého boru je náročná a obtížná procedura. Čistý bor se v praxi používá minimálně. 2 BBr3 + 3 H2 → 2 B + 6 HBrPoužívá se také elektrolytická výroba boru, a sice elektrolýza roztavených boritanů == Výskyt v přírodě == Elementární bor se v přírodě prakticky nevyskytuje, lze se s ním setkat pouze ve sloučeninách. Největší světová naleziště surovin boru leží v USA, Peru, Tibetu a Turecku. Sloučeniny boru jsou v malém množství obsaženy i v mořské vodě (v koncentraci přibližně 5 mg/l) a v některých minerálních pramenech. Kyselina boritá je obvykle přítomna v sopečných plynech, z nichž může být získávána. Z potravin je přítomen především v ovoci, zelenině, luštěninách a oříškách. === Biologický význam === V rostlinách je bor mikrobiogenním prvkem. Jako ostatní minerály je přijímán z vody v půdě, ale jako jediný nikoli ve formě iontů, ale jako elektroneutrální kyselina boritá (H3BO3). Bor se váže na cis-hydroxylové (diolové) skupiny pektinu rhamnogalakturonanu II, což je polysacharid důležitý pro stavbu buněčné stěny rostlin. Pravděpodobně ovlivňuje vlastnosti buněčné stěny a především její pružnost a s tím související schopnost růst. To je důležité i u rychle rostoucí pylové láčky nebo u kořenových špiček a právě u nich se nedostatek boru u rostlin projevuje nejdříve. Pylové láčky nejsou bez boru schopné normálního růstu.Živočichové zpravidla nedostatkem boru netrpí, ale i u nich hraje důležitou roli v řadě fyziologických procesů. Při krmení kuřat či krys potravou bez boru dochází k poruchám ve vývoji kostí, metabolismu minerálních látek, vývoji mozku, funkci imunitního systému či uvolňování inzulinu. Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur.", "question": "V jakých plynech je obvykle přítomna kyselina boritá?", "answers": ["sopečných"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River. Pink Floyd vznikli z kapely, která se utvořila v roce 1963 a ve které se vystřídalo více hudebníků.", "question": "Kolik alb prodala skupina Pink Floyd v USA?", "answers": ["přibližně 74,5 milionů"]}
{"title": "Česko", "context": "Česká republika má zavedenou strukturu zahraničních vztahů. Je členem OSN, Evropské unie (EU), NATO, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Rady Evropy. Je pozorovatelem Organizace amerických států. Všechny státy (138 států ke dni 3. května 2016, z toho je devět států zastoupeno diplomaty v hodnosti chargé d'affaires) a mezinárodní resp. nadstátní organizace, které mají diplomatické styky s Českou republikou, mají velvyslanectví v Praze, a některé z nich mají generální konzuláty nebo konzuláty v určitých městech, zejména v Brně. Česká republika má ve státech a u mezinárodních resp. nadstátních organizací, se kterými má diplomatické styky, recipročně svá velvyslanectví (ambasády) a konzuláty. Dle tzv. Visa Restriction Indexu z roku 2016 mají čeští občané možnost bezvízového vstupu do 167 zemí, čímž se zařazují mězi nejméně vízy omezené národy.Hlavní roli v zaměřování a upřesňování zahraniční politiky mají premiér a ministr zahraničních věcí. Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii. Té ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, mj. jako člen Visegrádské skupiny. Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním Německem a dalšími členskými státy Evropské unie, se Spojenými státy americkými a s Izraelem. Na Blízkém východě je důležitým partnerem Saúdská Arábie. Česká republika má špatné vztahy s Ruskem a Čínou. Čeští představitelé podporovali disidenty v Barmě, Bělorusku, Moldavsku a na Kubě.Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili Edvard Beneš, Jan Masaryk či Jiří Dienstbier. === Ozbrojené síly === Armáda České republiky je rozdělena do tří větví: Pozemní síly AČR, Vzdušné síly AČR a Síly podpory a výcviku AČR. Prezident České republiky je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena základní vojenská služba a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do Severoatlantické aliance, v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců. České jednotky se podílely na operacích UNPROFOR, SFOR, EUFOR v Bosně a Hercegovině, KFOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Od roku 2003 působí čeští vojáci v Iráku. České letectvo se také podílí na obraně vzdušného prostoru Pobaltských států a Islandu.Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci).", "question": "Kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR?", "answers": ["Prezident České republiky"]}
{"title": "Cheesecake", "context": "V počátcích byl cheesecake pouze pečeným dezertem, v současné době existuje i nepečená varianta. Cheesecake lze připravit podle původní receptury, tedy čistě sýrový, nebo v různých příchutích, jež bývají obohaceny i o třetí vrstvu: ovoce, čokoládu atp. Mezi hlavní ingredience patří tvarohový čerstvý sýr (v Americe je s přípravou cheesecaku spojen sýr Philadelphia), sušenky, máslo, cukr a zakysaná smetana. Obrázky, zvuky či videa k tématu cheesecake ve Wikimedia Commons Popis přípravy cheesecake (oficiální dovozce pro ČR)", "question": "Jaký sýr je v Americe spojován s přípravou dezertu Cheesecake?", "answers": ["sýr Philadelphia"]}
{"title": "Tajemná Řásnovka", "context": "Tajemná Řásnovka je dobrodružná kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Popisuje peripetie formování chlapeckého klubu v městské čtvrti Řásnovka (skutečnou pražskou Řásnovkou jen inspirované). Bylo to první z pětice děl, která Foglarovi vyšla v 60. letech po téměř dvacetileté pauze vynucené komunistickou cenzurou. == Příběh == Jindra Sochor je čestný a citlivý chlapec, který trpí hádkami svých rodičů a nemůže se soustředit na učení. Učitel chemie mu hrozí propadnutím a on v zoufalství uteče z domova. Dostane se do jemu neznámé čtvrti zvané Řásnovka a při přespání v nějakém dvoře natrefí na dvojici výrostků, kteří zde něco schovávají. Jindrovi druhého dne dojde neudržitelnost jeho situace a podpořen svým chápajícím učitelem Holasem se vrátí domů. Na okouzlující Řásnovku ale nemůže zapomenout, a když jeho otec rozhodne, že Jindra musí školy nechat a jít do učení, vybere si Jindra truhlářskou dílnu právě v Řásnovce. Ke svému zděšení však zjistí, že jeden tamní učeň Finťula je jedním z podezřelé dvojice, kterou tehdy přistihl při ukrývání balíku. Ten mezitím z úkrytu zmizel a Finťula podezřívá Jindru. Nemůže mu nic dokázat, ale od té chvíle mu dělá samé nepříjemnosti. Jindra se snaží najít v Řásnovce nějaké kamarády a dostane se do party čtyř hochů, Míry, Ríši, Otíka a vedoucího Vildy.", "question": "Kdo je autorem knihy Tajemná Řásnovka?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Chloroform", "context": "U krys byla experimentálně stanovena hodnota LD50 při podání v potravě 695 mg/kg, resp. 894 mg/kg při intraperitoneální aplikací (injekcí do břišní dutiny).[zdroj? ] Chloroform je toxický pro játra a ledviny – jsou za ni odpovědné zřejmě metabolity chloroformu, zejména fosgen, karben a chlor, které se váží na makromolekuly jaterních a ledvinových buněk. Toxicita je ovlivněna látkami působícími na jaterní enzymy. Barbituráty, DDT, ethanol apod. zvyšují míru poškození jater a ledvin. Chloroform je prokázaný karcinogen pro myši a potkany. Dlouhodobé požívání velmi malých dávek (0,75 a 75 ppm) v pitné vodě se ukázalo jako dostatečné, aby prokazatelně podpořilo růst a šíření nádorů. Ohledně působení na člověka nejsou dostatečné důkazy pro prokázání karcinogenity, nicméně se chloroform považuje za potenciální karcinogen. Chloroform je prokazatelně teratogenní pro myši, potkany a králíky. Mutagenita nebyla prokázána. Ohledně vlivů tohoto druhu na člověka není k dispozici dostatek informací. Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie (1782–1848) a nezávisle na něm, několik měsíců později, francouzský chemik Eugè Soubeiran (1797–1859) a v Německu Justus von Liebig (1803–1873). Soubeiran připravil chloroform již zmiňovanou Liebenovou reakcí z ethanolu případně acetonu. Chloroform pojmenoval a odvodil jeho chemické složení o tři roky později (1834) Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens (1794–1867) a Robert James Fegle (1790–1842). V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroformu k celkové anestezi při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 k porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).", "question": "Kdy byl objeven chloroform?", "answers": ["v červenci 1831"]}
{"title": "Rakousko", "context": "Rapid Vídeň hrál dvakrát finále Poháru vítězů pohárů, Austria Vídeň jednou, FC Red Bull Salzburg jednou postoupil do finále Evropské ligy. K nejslavnějším rakouským fotbalistům patří Hans Krankl, vítěz Poháru vítězů s Barcelonou, či Andreas Herzog, který vyhrál Evropskou ligu s Bayernem Mnichov. Úspěšným trenérem byl Ernst Happel, který přivedl Nizozemce ke stříbru na světovém šampionátu a Feyenoord Rotterdam a Hamburger SV k triumfu v Lize mistrů. Nejúspěšnějším rakouským tenistou je Thomas Muster, který roku 1995 vyhrál Roland Garros a o rok později se stal světovou jedničkou. Nejúspěšnějším rakouským ledním hokejistou byl Thomas Vanek, který se prosadil v severoamerické NHL a jako první rakouský hokejista historie byl v Rakousku vyhlášen sportovcem roku. Jasna Merdan-Kolarová a Ausra Fridrikasová byly v letech 1990 a 1999 vyhlášeny nejlepšími házenkářkami světa. Svými extrémními kousky, například skokem ze stratosféry, proslul Felix Baumgartner. == Odkazy == === Reference === === Literatura === WIHODA, Martina. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-239-4. BISCHOF, Günter. Rakousko v první studené válce 1945-1955. Praha : Academia. 2017. ISBN 978-80-200-2706-1 Die wirtschaftliche Lage Österreichs am Ende des ersten Nachkriegsjahres / Hospodářská situace Rakouska na konci prvního poválečného roku, výroční zpráva 31. července 1946 === Související články === Předlitavsko Evropa === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakousko ve Wikimedia Commons Rakousko na OpenStreetMap Slovníkové heslo Rakousko ve Wikislovníku Vše o Rakousku Rakouský turistický portál Rakouský turismus Rakouský lexikon (německy) Informace o Rakousku, jeho vládě a parlamentu na úřadu spolkového kancléře (německy)", "question": "Ve kterém roce bylo Rakousko 3. nejbohatším státem v EU?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Bitva u Cullodenu", "context": "Bitva u Cullodenu se odehrála 16. dubna 1746 nedaleko vesnice Culloden na Skotské vysočině. Jednalo se o poslední bitvu vybojovanou na britské půdě. Britská vojska, která vedl William Augustus, vévoda z Cumberlandu, zde porazila vojska jakobitů, jimž velel Karel Eduard Stuart. Jakobitská vojska tvořili skotští horalé ze Skotské vysočiny, Skotové z nížiny a malé množství Angličanů z manchesterského regimentu. Jakobity podporovala Francie a součástí jejich vojsk byly také francouzské a irské oddíly. V britském vojsku bojovali převážně Angličané, větší množství Skotů, oddíl vojáků z Ulsteru a malý počet německých a rakouských žoldnéřů. V krátké bitvě, která trvala asi hodinu, padlo nebo bylo zraněno 1500 až 2000 jakobitů. Ztráty britských vojsk byly mnohem nižší, 50 mrtvých a 259 zraněných. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Cullodenu ve Wikimedia Commons Culloden Memorial Museum Bitva u Cullodenu", "question": "Kdy se odehrála bitva u Cullodenu?", "answers": ["16. dubna 1746"]}
{"title": "Írán", "context": "V roce 2007 vzrostl počet obyvatelstva o zhruba 0,66 %. Problémem do budoucnosti se jeví být na rozvojovou zemi nízká porodnost (úhrnná plodnost kolem 1,6 dítěte na ženu). Přitom ještě v 80. letech to bylo 6,5 dítěte na ženu. Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády, která např. rozdávala zdarma kondomy, platila vasektomie a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci. Vláda ale v poslední době obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat. V Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu, stmelení perskou kulturou. Peršané, tvůrci starověké perské říše, jsou nejpočetnější složkou populace. Sedmdesát procent Íránců je potomky árjských (indoevropských) kmenů, které začaly do dnešního Íránu migrovat ze Střední Asie v 4. tisíciletí př. n. l. Většina obyvatel hovoří jedním z íránských jazyků, mezi které patří i oficiální jazyk země, perština. Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané (51 %), Ázeři (24 %), Gílánci a Mázandaránci (8 %), Kurdové (8 %), Arabové (3 %), Lúrové (2 %) a Turkmeni (2 %). Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20. století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů. Gramotnost je 79 %. Většina populace mluví perštinou, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jiné íránské jazyky, které náleží do Indoevropských jazyků a jazyky jiných etnik v Íránu. Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í, mandaeismu, hinduismu, jazídismu, jarsánismu, zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.[zdroj? ] Íránská židovská komunita je největší na Středním východě (mimo Izrael); navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní, kolem 25 000 lidí. Na rozdíl od arabských zemí zde totiž mezi obyvatelstvem nepanuje taková nenávist vůči Židům (i přes antisionistickou rétoriku íránské vlády).", "question": "Jaká je gramotnost obyvatel Íránu (v %)?", "answers": ["79 %"]}
{"title": "Glasgow", "context": "V té době se této rybářské osadě ani zdaleka nedalo říkat město. Ještě v době cca 400 n.l. žilo v celém Skotsku méně než 400 000 lidí, roztroušených po venkově a živící se převážně zemědělstvím a rybolovem. Z doby do 6. století jsou jen kusé nálezy. Lze z nich ovšem již vyčíst, že lidé v kraji okolo dnešního Glasgow uměli již tehdy zdatně jezdit na koni, ale i pít alkoholické nápoje. Založení samotného města mělo nastat, dle místní historie, příchodem Svatého Kentigerna (Munga) v 6. století n.l. Ten zde měl vystavět kostel u míst, kde dnes stojí gotická katedrála. Ta zde stojí od třináctého století a je v ní originální (tématem) skotská výzdoba. Dalším významným mezníkem v historii Glasgow je rok 1451 - vznik místní univerzity. Z této doby je také nejstarší dům v Glasgow, jež stojí naproti katedrále a který se podařilo zachránit na začátku 20. století před demolicí. Vývoj od doby vzniku univerzity po konec 17. století víceméně stagnuje, ovšem poté začíná vzkvétat zámořský obchod, což je předzvěstí budoucího rozmachu. Glasgow se dostává do pozornosti světa jako centrum pro obchod s cukrem, hlavně se Severní Amerikou a Západní Indií. Dalším tehdy neméně zajímavým obchodním artiklem pro Glasgow byl tabák ze Severní Ameriky. Obchodu se zámořím se město přizpůsobilo výstavbou velkého přístavu. Později se rozmohl i obchod s textilem, barvami a látkami. Zejména v 18. století se staví podél řeky mnoho obchodnických domů v klasickém viktoriánském stylu. V tomto období již ovládá Glasgow zejména těžký průmysl.", "question": "Jak se jmenuje největší skotské město?", "answers": ["Glasgow"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace ev. č. 498 poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území CHKO Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického. Součástí rezervace je 11 větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy. I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od 50. let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů.", "question": "Která organizace spravuje národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý?", "answers": ["AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko"]}
{"title": "Trója", "context": "Trója (anglicky Troy, chetitsky Truwisa, řecky Τ, Ί, latinsky Trō nebo Ī, turecky Truva nebo Troia) bylo jednak skutečné, jednak bájné město na území dnešního Turecka v západní Malé Asii. Přesné umístění je na západním pobřeží v kraji zvaném Troas, pahorek Hisarlik. Trója, nazývaná též Ilion (u Homéra Ilios), legendární město, které je všeobecně známé hlavně díky Homérově Iliadě, hrdinskému eposu o téměř desetileté Trójské válce. O událostech před touto válkou a po ní je líčeno v literárních dílech vzniklých až po Homérovi. Většinou se však nedochovalo víc než jen údaje o obsahu a zlomky těchto textů. Přesně určit polohu Tróje, nebo dokonce uspokojivě dokázat její existenci se podařilo až na konci 19. století. Rokem 1870 začal totiž na Hissarliku první archeologické výkopy hlavní objevitel Tróje Heinrich Schliemann a zasvětil jim celý život. Podle Iliady založili Achájové tábor blízko ústí řeky Skamandros, kde také ukotvili své lodě. Město Trója samo stálo na kopci nad krajinou v okolí řeky Skamandros, kde také měly probíhat údajné bitvy o Tróju. Poloha starověkého města je dnes asi 5 kilometrů od pobřeží, avšak zhruba před 3000 lety bylo ústí řeky Skamander přibližně o tutéž vzdálenost městu blíže. Ústí řeky totiž tvořilo veliký záliv – přírodní přístav, který se od dob starověku naplnil naplaveninami. Město se tudíž jako by \"posunulo\" dále od pobřeží. Nedávné geologické objevy umožnily zrekonstruovat podobu původního trójského pobřeží. Až na drobné nesrovnalosti tato rekonstrukce potvrzuje polohu popsanou v homérské Tróji. V listopadu 2001 geologové John C. Kraft z University of Delaware a John V. Luce z Trinity College v Dublinu prezentovali výsledky výzkumů, které začaly rokem 1977.", "question": "Kdo objevil Tróju?", "answers": ["Heinrich Schliemann"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Přihlášku ke členství v EU podalo Turecko roku 1987, ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny 3. října 2005. Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo zatím otevřeno 13 a uzavřena 1. Zastánci přijetí Turecka poukazují na to, že by to znamenalo stabilizaci jeho institucí a právního řádu a posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. Zároveň by přinesl také výrazné navýšení pracovní síly a populace Evropské unie. Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí, není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat. Vstup do Evropské unie by byl také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci Turecka v Evropské unii naopak poukazují na to, že většinou území leží v Asii, sousedí s nestabilními zeměmi a má špatné vztahy se sousedním Kyprem (členem EU; fakticky okupuje velkou část území Kypru) a Arménií (dosud živá genocida etnických Arménů v roce 1915). Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti dodržování lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy a potlačování jejich práv. Kritici přijetí Turecka se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě – muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako nejlidnatější země EU, Německo. Prvním v přístupovém procesu Makedonie k Evropské unii bylo podepsání Stabilizační a asociační dohody s EU v roce 2001. Dohoda vstoupila v platnost v roce 2004, kdy také Makedonie podala oficiální přihlášku. Po kladném doporučení Evropské komise byl Makedonii v roce 2005 udělen status kandidátské země, ale oficiální přístupová jednání zatím nezačala. Vyjednávání doposud probíhala spíše pomalu a především se soustředila na uvolňování vzájemného obchodu a od roku 2008 na odstranění vízové povinnosti pro občany Makedonie. Vliv na pomalý průběh přístupových jednání měl zejména bilaterální spor Makedonie, která se oficiálně jmenuje Bývalá Jugoslávská Republika Makedonie, a Řecka o jméno země, jež koliduje s názvem části řeckého území u hranice právě s Makedonií. Černá Hora podala přihlášku do EU 15. prosince 2008. Dohoda stabilizaci a přidružení vstoupila v platnost 1. května 2010.", "question": "Jaká je zkratka Evropské unie?", "answers": ["EU"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné.", "question": "Ve kterém roce dostal Romain Rolland Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1915"]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války. Oficiálně udávaný výtlak Bismarcka i Tirpitze činil 35 000 tun; to byl maximální povolený výtlak v souladu s německo-britskou dohodou z 28. července 1935. == Operace Rheinübung == Dne 19. května 1941 vyplul Bismarck pod velením kapitána Lindenmanna z Gdyně poblíž Gdaňsku a následoval tak těžký křižník Prinz Eugen směrem do Norska, odkud se měly lodě přesunout do Atlantiku. Na Bismarcku vztyčil svou vlajku viceadmirál Günther Lütjens, který byl pověřen taktickým velením celého uskupení. Operace dostala jméno 'Rheinübung' a jejím cílem bylo proniknutí obou lodí do Atlantiku za účelem napadání spojeneckých lodí a konvojů. Z tohoto důvodu byla již dříve v Atlantiku rozmístěna řada zásobovacích a cisternových lodí, které mohly zajistit obě lodi v bojových akcích téměř na rok. Začátek operace byl původně stanoven na duben s tím, že se k Bismarcku připojí bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. V poslední chvíli však Gneisenau utrpěl škody v důsledku britského bombardování brestského přístavu a Scharnhorst měl potíže s hnací soustavou, proto se německé velení rozhodlo v operaci nahradit oba bitevní křižníky těžkým křižníkem Prinz Eugen. Díky úspěchům akcí německých ponorek, které mohly m.j. využívat nově dobyté norské a již dříve získané francouzské přístavy bylo britské loďstvo rozptýleno, britské lodi se ve velké míře účastnily také bojů ve Středomoří a tak se v květnu německé velení rozhodlo operaci odstartovat. Velící důstojník celého uskupení, viceadmirál Lütjens měl sice obavy, že bojová síla obou lodí nebude proti silám britského loďstva dostatečná, ale po rozhovoru s velkoadmirálem Raederem mu bylo jasně řečeno, že pro operaci je vhodná doba a Hitler očekává od loďstva činy. == Pronásledování Bismarcku == === Přesun lodí přes Norsko do Dánského průlivu === Prinz Eugen vyplul z Gdyně kolem 21:00, 18. 5. 1941, následován Bismarckem ve 2:00, 19. května. Obě lodi pluly provázeny torpédoborci separátně a setkaly se u mysu Arkona nedaleko ostrova Rujána.", "question": "Co udělal Günther Lütjens na Bismarcku?", "answers": ["vztyčil svou vlajku"]}
{"title": "Jaromír Geršl", "context": "Jaromír Geršl (* 7. února 1967) v Moravské Třebové je český basketbalista, poté i trenér. Hrál basketbal za kluby Slavia VŠ Praha, Sparta Praha a BK Děčín, celkem 16 sezón v nejvyšší domácí soutěži. Jako hráč reprezentoval Československo a Českou republiku, celkem za reprezentaci odehrál 15 zápasů. Po skončení hráčské kariéry vykonává od roku 2003 funkci trenéra u týmů mužů a dorostenců Sparty Praha a 6 let byl asistentem trenéra reprezentačního družstva České republiky do 20 let. == Sportovní kariéra == === Hráčská === kluby: 1986-1992 Slavia VŠ Praha 1992-1997 Sparta Praha (1993 vicemistr, 1994 3. místo), celkem 5 sezon a 2126 bodů 1997-2002: BK Děčín FIBA Pohár Korač: účast v 5 ročnících soutěže 1992/93 (Sparta doma porazila Fenerbahce Istanbul 96-87), 1993/94, 1994/95, 1995/96, 1996/97, celkem 137 bodů v 18 zápasech Československo a Česká republika: 4x reprezentoval Československo a 11x Českou republiku === Trenérská === klub : 2002/2003 Sparta Praha, asistent trenéra, liga muži (NBL) 2004-2006 Sparta Praha, trenér, liga muži (NBL) od 2007 BA Sparta Praha, trenér 1.liga muži Česká republika 2006-2012 asistent trenéra reprezentace mužů do 20 let (U20), s účastí na Mistrovství Evropy U20: divize A: 2010 Chorvatsko (16. místo), divize B: 2006 Lisabon (. 5.), 2007 Varšava (13.), 2008 Rumunsko (9.), 2009 Makedonie (2. místo, postup do divize A), 2011 Bosna (3.), 2012 Bulharsko (2.) == Související odkazy == Československá basketbalová liga Mattoni NBL BC Sparta Praha == Externí odkazy == Sparta Praha v lize basketbalu mužů, Jaromír Geršl Historická tabulka střelců Sparty v 1.lize, Jaromír Geršl 5 sezon, 2126 bodů Statistiky hráčů Sparty Praha v klubových pohárech Evropy, Geršl 18 zápasů, 137 bodů", "question": "Jakou funkci začal konat Jaromír Geršl po skončení hráčské kariéry?", "answers": ["trenéra"]}
{"title": "Země", "context": "Současně docházelo k poklesu teploty atmosféry, která při poklesu přibližně na 300 °C umožnila vznik prvních výrazných srážek. Déšť se při dopadu na povrch okamžitě vypařil a v atmosféře opět zkondenzoval. Celý cyklus se nesčetněkrát opakoval, až vznikly postupně oceány. Přítomnost vody umožnila navazování uhlíku do hornin, což zmenšovalo jeho zastoupení, které se projevilo později ve vzniku života. Předpokládá se, že první život na Zemi vznikl před 4 miliardami let v dobách, kdy byla atmosféra ještě obohacena volným vodíkem, který působil jako reakční činidlo v řadě chemických reakcí potřebných pro vznik organických látek. První primitivní organismy vznikly ve vodě, kde začaly s produkcí atmosférického kyslíku, jenž byl do té doby v atmosféře jen vzácným plynem. Postupnou činností zelených rostlin došlo k přetvoření atmosféry na dnešní podobu, kdy je kyslík jedním z hlavních prvků ve složení vzduchu. Volný kyslík v horních vrstvách reagoval s dopadajícím slunečním zářením, čímž došlo k jeho rozštěpení a opětovnému navázání na ozón. Vznikla tak vrstva, která zabraňovala dopadu škodlivého ultrafialového záření na povrch Země, což umožnilo rozšíření života i mimo oblasti oceánů. Rozšířením života se na Zemi začal do atmosféry uvolňovat i další plyn, dusík, který vznikal jako výsledek rozkladných procesů organických látek. Země je terestrická planeta, což se odráží v jejím kamenitém povrchu oproti plynným obrům, jako jsou Jupiter či Saturn, které jsou tvořeny převážně plynem. Země je největší terestrická planeta sluneční soustavy, a to jak ve velikosti, tak i v hmotnosti. Mimo tato dvě prvenství je Země také mezi terestrickými tělesy planeta s největší hustotou, s největší povrchovou gravitací, nejsilnějším magnetickým polem a nejrychlejší rotací. V současnosti je to také jediná planeta, na které je možné pozorovat aktivní deskovou tektoniku. Poloměr Země je skoro 6,5 tisíce kilometrů, z čehož plyne relativně malá křivost povrchu. Zakřivení způsobená geologickou aktivitou jsou mnohem výraznější než zakřivení vzniklá v důsledku kulatosti.", "question": "Jak se jmenuje třetí planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Země"]}
{"title": "Rusko", "context": "Nebyla již provázena represemi ve velkém měřítku, avšak bránila se jakékoli modernizaci a způsobila hospodářský propad. V roce 1979 začala sovětská válka v Afghánistánu. Po Brežněvově smrti v roce 1982 se po přechodném období (krátkém působení Jurije Andropova a Konstantina Černěnka v čelných funkcích) v roce 1985 stává generálním tajemníkem KSSS Michail Gorbačov, který zahajuje období perestrojky a glasnosti. Jeho cílem bylo reformování SSSR, avšak skutečným důsledkem jeho postupná dezintegrace. Sovětský svaz měl být reorganizován ve volnější federaci, pro což se vyjádřila většina voličů 17. března 1991 v referendu. Byla zřízena funkce prezidenta RSFSR. 12. června 1991 byl prvním prezidentem Ruska zvolen Boris Jelcin. Tzv. srpnový puč, jehož cílem bylo zrušení demokratických přeměn, byl potlačen. 8. prosince 1991 pak hlavy Ruska, Ukrajiny a Běloruska podepisují Bělověžskou dohodu, prohlášení o vytvoření Společenství nezávislých států stanovící, že \"SSSR jako subjekt mezinárodního práva přestal existovat\". 25. prosince 1991 se SSSR oficiálně rozpadla na Ruskou federaci a dalších 14 postsovětských republik. V říjnu 1993 propukla tzv. ústavní krize, Jelcin podporoval kurz radikální privatizace na rozdíl od parlamentu. Jelcin v rozporu s ústavou a s odvoláním na výsledky referenda o jeho pravomocech rozpustil ruský parlament. Povstání, které proti rozhodnutí protestovalo, bylo krvavě potlačeno armádou. Éra Borise Jelcina je pak obdobím bolestného přechodu ke kapitalismu, privatizace, krachu velkých státních podniků, nárůstu kriminality, ztráty super-velmocenského postavení a velmi pomalému a problematickému etablování demokracie, která v Rusku nemá tradici.", "question": "Kdy se rozpadl Sovětský svaz?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Zaříkávač koní (film)", "context": "Zaříkávač koní (v originálu The Horse Whisperer) je americké romantické drama z roku 1998 společnosti Touchstone Pictures, které bylo natočeno podle stejnojmenné předlohy Nicholase Evanse. Film režíroval Robert Redford, který zde ztvárnil také titulní roli zaříkávače koní Toma a byl i spoluproducentem snímku. Hlavní ženskou roli vytvořila Kristin Scott Thomasová a ve vedlejší roli si zde zahrál i novozélandský herec Sam Neill. Hrála zde také mladá Scarlett Johanssonová, kterou právě tento film dostal mezi známé osobnosti. Ve filmu si také poprvé zahrála, i když menší roli kamarádky Grace Judith, mladá herečka Kate Bosworthová. Naopak roli v tomto filmu odmítla známá Natalie Portmanová, která v té době hrála v divadle Broadwayi. Film zaznamenal úspěch a získal nominaci na Oscara za píseň A Soft place to fall. Mladá třináctiletá dívka Grace McLaean žije v New Yorku, její otec pracuje jako právník, maminka Annie McLean je šéfredaktorkou významného časopisu. Grace je jedináček, má ráda koně a věnuje se ve volném čase jezdectví, její zámožní rodiče jí pořídili jezdeckého koně Pilgrima.", "question": "Kdo režíroval film Zaříkávač koní?", "answers": ["Robert Redford"]}
{"title": "Žabky", "context": "Žabky (někdy též vietnamky, nosí se totiž především v Asii, odkud se přes Spojené státy rozšířily do Evropy, či plážovky nebo ťapky, na Moravě šlapky, na severní Moravě cukle; další pojmenování viz níže v článku) jsou celosvětově nejrozšířenějším druhem otevřené (obvykle letní) obuvi. Jejich charakteristikou je pásek ve tvaru písmene Y, který při nazutí obepíná nohu. Tyto pásky jsou k obuvi obvykle připevněny přibližně v úrovni nártu na noze a dále mezi palcem a ukazovákem. Díky tomu může noha volně dýchat a navíc je prstům umožněn volný pohyb. Oproti sandálům žabky pevně nezajišťují kotník. Nejstarší dochované žabky jsou cca 3500 let staré a jsou uložené v britském muzeu. Obuv se v dnešní podobě začala vyrábět v polovině 20. století na Novém Zélandu, odkud se pak následně rozšířila do celého světa. Žabky jsou též vhodným preventivním obutím i při vstupu do veřejných sprch či koupališť, kde by mohlo hrozit nebezpečí šíření kožních nemocí. Vedle výhod jsou ovšem obuvi vytýkány i nedostatky, a to především v oblasti zdravotní a environmentální. Podešev obuvi je dnes obvykle vyrobena ze syntetických materiálů, například z PVC, což zajistí, že boty jsou poměrně lehké a skladné. K výrobě se ale používají i jiné materiály, kupříkladu palmové lýko, sláma či dřevo. Pásky mohou být vyrobené také ze syntetických materiálů nebo například z látky či provázků. Pokud jsou dané boty určeny pro ženy, mohou být pásky ještě dozdobeny (například barevným potiskem, korálky apod.). Navíc lze i podešev barevně, graficky či tvarově upravit do různých podob. Díky tomu je možné tuto obuv použít i jako reklamní předmět. Pokud je podrážka doplněna o konstrukci připomínající lešení, je možné tuto obuv nosit i v blátě rýžoviště či ve sněhu.", "question": "Jak staré jsou nejstarší dochované boty zvané žabky?", "answers": ["cca 3500 let"]}
{"title": "Rektascenze", "context": "Rektascenze je souřadnice, která udává úhel mezi rovinou deklinační kružnice hvězdy a rovinou deklinační kružnice procházející jarním bodem. Rektascenze se zpravidla neuvádí ve stupních, ale v hodinách, minutách a sekundách. Tento čas uvádí, za jak dlouho po jarním bodu projde měřený bod stejným místem z pohledu pozorovatele. Deklinace Rovníkové souřadnice Sférická astronomie", "question": "Uvádí se rektascenze ve stupních?", "answers": ["Rektascenze se zpravidla neuvádí ve stupních, ale v hodinách, minutách a sekundách."]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru.", "question": "Kdy nastal konec války v Evropě?", "answers": ["8. května 1945"]}
{"title": "Uprchlík na ptačím stromě", "context": "Uprchlík na ptačím stromě je kniha pro děti, kterou napsal a ilustroval Ondřej Sekora. Autorovi se podařilo zajímavě sloučit poznatky o přírodě a životě ptáků s napínavým příběhem o přátelství a svobodě. Patří mezi jeho nejzdařilejší díla. Kniha byla oceněna na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Poprvé ji vydalo nakladatelství Josef Hokr v r. 1943, prozatím naposledy vyšla v r. 2012 (9. vydání). == Shrnutí příběhu == Chovateli cizokrajného ptactva, panu Tichému, nedopatřením uletí z klece jeden malý modroušek. Dostane se na ptačí strom, kde žije mnoho různých ptáků, kteří si navzájem pomáhají – starostliví brhlíci, silák strakapoud, vtipálek zvonek, křehká červenka, pyšná pěnice a další. Jejich hlavním pomocníkem a poradcem je Kubík – velký zelený papoušek, kterému je téměř sto let a po mnohých cestováních žije nedaleko ptačího stromu u zahradníka Moulíka, který ho nechává volně poletovat po okolí. Ptáci Modrouška přijmou mezi sebe a prožije s nimi celé léto a mnohá veselá i nebezpečná dobrodružství. Když přijde podzim, někteří ptáci odlétnou do teplých krajin a Modroušek se stále obtížněji vyrovnává se zhoršujícím se počasím. Objeví jej ornitolog Karas, který zná pana Tichého. Společně Modrouška odchytí a odvezou zpět domů do jeho klece. Modroušek je pak mezi ostatními ptáky pana Tichého hrdinou, protože jim vypráví o prožitých dobrodružstvích. Během zimy k jeho překvapení přiveze panu Tichému zahradník Moulík papouška Kubíka, který už nemůže žít na venkově, protože potřebuje denní péči. Modrouškovi se tak vrací starý přítel a ptačí klec získá zábavného a moudrého společníka. == Související články == Ondřej Sekora", "question": "Kdo je autorem knihy Uprchlík na ptačím stromě?", "answers": ["Ondřej Sekora"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "John Ronald Reuel Tolkien, CBE (3. ledna 1892 Bloemfontein – 2. září 1973 Bournemouth) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejznámější jako autor Hobita a Pána prstenů. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor staré angličtiny, v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury. Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem byl členem literárního diskusního klubu Inklings (\"Tušitelé\" nebo \"Inkousťata\"). 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria. Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo legendárium. Zbylá Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem a nevztahují se přímo ke Středozemi. Pro neutuchající popularitu a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců žánru moderní hrdinské fantasy. Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu (dnes provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky), Arthuru Tolkienovi, řediteli tamní bankovní pobočky, a jeho ženě Mabel Tolkienové (rozené Suffieldové). Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Příjmení Tolkien je poangličtěnou verzí Tollkiehn (tj. německy tollkühn, \"šíleně odvážný\"). Jméno profesora Rashbolda v The Notion Club Papers (příběh z IX. svazku The History of Middle-earth) je vtipem narážejícím na tuto skutečnost, neboť v angličtině znamená totéž. O křestních jménech jeho otec Arthur 4. ledna 1892 napsal své matce: \"... Bude mít první jméno 'John' po dědečkovi, dohromady asi John Ronald Reuel. Mab chce, aby se jmenoval Ronald, a já chci zachovat Johna a Reuela...\" Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilaryho Arthura Reuela Tolkiena, který se narodil 17. února 1894. Ve věku tří let odcestoval do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí. Nejprve bydleli u příbuzných na farmě Bag End v Worcestershire, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Dno pytle v jeho knihách. Otec však v Jižní Africe onemocněl revmatickou horečkou a zemřel na krvácení do mozku. Ztráta živitele rodiny přinutila Tolkienovu matku krátce žít u jejích rodičů v Birminghamu, v roce 1896 se přestěhovali do vesnice Sarehole (nyní součást Birminghamu). Spolu s bratrem trávil hodiny zkoumáním starého vodního mlýnu v Sarehole a močálu v Moseley. Zážitky z dětství byly později zdrojem inspirace pro scenérie v jeho knihách.", "question": "Jaká kniha byla podle knihkupectví Amazon . com nejvýznamnější kniha minulého tisíciletí ?", "answers": ["Pána prstenů"]}
{"title": "Boleslav I", "context": "V každém případě představovala Václavova smrt, ať už byla výsledkem náhody či zlého úmyslu, pro Boleslava I. možnost uskutečnit vlastní záměry. Ty však byly dříve mylně vykládány jako \"slovanské\" či dokonce \"národní\" v kontrastu s údajnou Václavovou podřízeností říši. V roce 938 nechal Boleslav I. převézt a pohřbít ostatky knížete Václava v jižní ze čtyř apsid rotundy sv. Víta (postavené samotným sv. Václavem do tvaru kříže, každá apsida směřovala na jednu světovou stranu). Na jejím místě dnes stojí kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta. == Saská válka == Boleslav I. je českými historiky i přes bratrovraždu respektován jako energický vládce a jako jeden z nejúspěšnějších českých panovníků. Za jeho vlády se české země povznesly politicky i ekonomicky a Boleslav je často označován za skutečného zakladatele české státnosti. Záhy po převzetí moci po svém bratru knížeti Václavovi odmítl Boleslav I. odvádět tribut do říše. Důsledkem byla čtrnáctiletá válka (936–950) s králem Otou I., nástupcem Jindřicha I. Ptáčníka. Ota I. v té době také potlačoval povstání Polabských Slovanů. Hned na jejím počátku, v roce 936, Boleslav napadl vicina subregula (\"vedlejšího podkrálíčka\" – termín užívaný Widukindem z Corvey) ovládajícího území na SZ Čech, který byl zároveň spojencem Sasů.", "question": "Je Boleslav I. často označován za skutečného zakladatele české státnosti?", "answers": ["Za jeho vlády se české země povznesly politicky i ekonomicky a Boleslav je často označován za skutečného zakladatele české státnosti."]}
{"title": "Žabky", "context": "Žabky (někdy též vietnamky, nosí se totiž především v Asii, odkud se přes Spojené státy rozšířily do Evropy, či plážovky nebo ťapky, na Moravě šlapky, na severní Moravě cukle; další pojmenování viz níže v článku) jsou celosvětově nejrozšířenějším druhem otevřené (obvykle letní) obuvi. Jejich charakteristikou je pásek ve tvaru písmene Y, který při nazutí obepíná nohu. Tyto pásky jsou k obuvi obvykle připevněny přibližně v úrovni nártu na noze a dále mezi palcem a ukazovákem. Díky tomu může noha volně dýchat a navíc je prstům umožněn volný pohyb. Oproti sandálům žabky pevně nezajišťují kotník. Nejstarší dochované žabky jsou cca 3500 let staré a jsou uložené v britském muzeu. Obuv se v dnešní podobě začala vyrábět v polovině 20. století na Novém Zélandu, odkud se pak následně rozšířila do celého světa. Žabky jsou též vhodným preventivním obutím i při vstupu do veřejných sprch či koupališť, kde by mohlo hrozit nebezpečí šíření kožních nemocí. Vedle výhod jsou ovšem obuvi vytýkány i nedostatky, a to především v oblasti zdravotní a environmentální. Podešev obuvi je dnes obvykle vyrobena ze syntetických materiálů, například z PVC, což zajistí, že boty jsou poměrně lehké a skladné. K výrobě se ale používají i jiné materiály, kupříkladu palmové lýko, sláma či dřevo. Pásky mohou být vyrobené také ze syntetických materiálů nebo například z látky či provázků. Pokud jsou dané boty určeny pro ženy, mohou být pásky ještě dozdobeny (například barevným potiskem, korálky apod.). Navíc lze i podešev barevně, graficky či tvarově upravit do různých podob. Díky tomu je možné tuto obuv použít i jako reklamní předmět. Pokud je podrážka doplněna o konstrukci připomínající lešení, je možné tuto obuv nosit i v blátě rýžoviště či ve sněhu. Obvykle bývá tato obuv nošena na bosou nohu, ovšem v Japonsku je nošena i se speciálními ponožkami (pojmenovanými tabi), které se vyznačují oddělením palce od zbytku prstů, čímž jsou ideální na nošení v žabkách.", "question": "Kde jsou uloženy nejstarší dochované boty zvané žabky?", "answers": ["v britském muzeu"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska. Tato skupina se rozpadla v dubnu 1970 po jejich posledním koncertu 20. dubna v The Youth Centre v Cannocku ve Staffordshire. Atkins se setkal s další sestavou Judas Priest v kostele s názvem St. James v Wednesbury poblíž W. Bromwiche. Toto místo bylo místními nazýváno Holy Joe a zde se Atkins setkal s kytaristou Kennym Downingem, basistou Ianem 'Skull' Hillem a bubeníkem Johnem Ellisem (narozen 19. září 1951 v Yew Tree Estate, West Bromwich). Měli kapelu Freight (duben-říjen 1970) a hledali zpěváka. Souhlasili s tím, že se Atkins připojí. Ten navrhl název své staré skupiny \"Judas Priest\".", "question": "Kdy vznikla skupina Judas Priest?", "answers": ["v roce 1969"]}
{"title": "Zápalky", "context": "Standardní malé zápalky (tzv. kuřácké) mají délku cca 4 cm a prodávají se nejčastěji v papírových krabičkách s rozměry přibližně 5 x 3,5 x 1,5 cm, se škrtátkem po obou stranách krabičky. Počet zápalek v krabičce bývá přibližně 40. Ploché zápalky odlamovací (knížečkové) – dřevěné nebo papírové zápalky jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne. Oblíbené například v USA nebo jako reklamní. Standardní prodloužené nebo dlouhé zápalky (tzv. domácnostní) jsou delší (cca 5 cm) – za účelem usnadnění zapálení hořáku, na kterém stojí např. hrnec. Prodávají se buď ve standardních krabičkách s prodlouženou délkou, nebo ve velkých krabičkách (např. 8 × 5,5 × 3 cm), které obsahují přibližně 200 zápalek. Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm (účel vyplývá z názvu). Krabičky jsou různé, obecně však bývají dlouhé a úzké. Nebezpečnostní (tzv. kovbojské) zápalky – není potřeba škrtátko, lze škrtat o různé drsné povrchy. Voděodolné zápalky – opatřené impregnací proti vlhkosti; impregnovat lze i běžné zápalky například ponořením do rozehřátého parafínu. Větruodolné zápalky – s prodlouženou hlavičkou. Dále existuje velké množství jiných druhů zápalek, vyznačujících se zvláštními rozměry nebo balením, které často slouží k reklamním účelům nebo jako upomínkové předměty. Zápalky slepované lepidlem se využívají pro výrobu modelů a různých kuriózních předmětů. Věnoval se jim například Tomáš Korda z Vrchlabí, jehož dílo vystavuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Zápalka je jeden z běžně používaných předmětů ilustrujících měřítko velikosti v makrofotografii. Filumenie – zápalky a obzvláště nálepky z jejich krabiček jsou předmětem sběratelství.", "question": "Jakou délku mají krbové zápalky?", "answers": ["cca 20 cm"]}
{"title": "Rozinka", "context": "Mohou se jíst syrové, především se však používají při pečení (do těsta – např. bábovka, mazanec, vánočka, či se přidávají do náplní – především tvarohové k plnění drobného sladkého pečiva – koláče, šátečky aj.) či vaření (např. některé omáčky, kapr na černo, čatní). Rozinky jsou velmi sladké díky velké koncentraci cukrů. Pokud se rozinky skladují delší dobu, cukr uvnitř krystalizuje, krystalky se však dají rozpustit krátkým ponořením rozinek do nějaké tekutiny (alkohol, ovocná šťáva, mléko či horká voda). == Lidová etymologie == České slovo rozinka pochází z němčiny Rosine, kam přešlo z francouzského raisin, což znamená (suchý) hrozen. Původ je v latinském racē, což znamená zrno, hrozen. Název hrozinky vznikl v české lidové etymologii přikloněním ke slovu hrozen již dávno. Podle současných pravidel pravopisu jsou však obě možnosti pravopisně správné. == Různé typy == === Sytost zabarvení === Různého výsledného odstínu zabarvení rozinek lze dosáhnout i při rozdělení jedné vstupní várky hroznů na dvě dávky, jejich různým způsobem zpracování: Ujgurové v Turfanu již po staletí suší své rozinky tradičně 40 dní v tmavých a relativně chladných větrných sušárnách, tak bobule zůstávají světlé. Když se původně žlutozelené bobule suší na přímém slunci, ztmavnou: Zhnědnou karamelizací. Oxid siřičitý má zásadní vliv na jas, zesvětluje: hnědé rozinky projasní do červena až jantarově oranžova. Původní zelenkavý nádech ještě šťavnatých bobulí ale už vrátit nemůže. Obecně má oxid siřičitý bělicí vedlejší účinky, v potravinářství je však hlavně používán pro své dezinfekční a konzervační účinky. === Odrůdové === Podle původu a odrůdy hroznů lze rozlišovat rozinky: smyrenské rozinky, světlé a velké: z Turecka, Kalifornie, Jihoafrické republiky, Austrálie. Tyto lze dále rozlišovat: sultánky - obzvlášť sladké rozinky sušené z vinných odrůd s velkými, bezsemennými plody, zpravidla žlutozelenými; damascénky a perské sultánky. korintky - malé a tmavé, z odrůdy Korinthiaki, též Zante, z Korintu, též Černý Korint: z Řecka, Kalifornie, Jihoafrické republiky, Austrálie; cibéby - (arabsky zibiba) protáhlé a s peckami, italské - s vůní po muškátu. == Produkce == Světová produkce rozinek byla 1,1 milionu tun (v r. 2005), z toho nejvíce: Turecko 30%, USA 28%, Írán 13%, Řecko a Chile po 6%. V roce 2009/2010 byla čínská roční produkce rozinek předpovězena mezinárodními experty na 155 000 tun, z čehož 75% bylo předpokládáno z Turfanu, tedy 10 % celosvětové produkce. == Zpracování ==", "question": "Jaká látka se používá k prodloužení životnosti rozinek?", "answers": ["oxid siřičitý"]}
{"title": "Tomáš Klus", "context": "Kvůli sportu, kterému se věnoval do svých osmnácti let, přesídlil do Prahy. V roce 2007 vyhrál s písní Dopis pěveckou soutěž CzechTalent Zlín. V roce 2008 mu firma Sony BMG vydala jeho první album Cesta do záhu(d)by. Tentýž rok napsal a nahrál hudbu pro film Anglické jahody a se svým spoluhráčem Jiřím Kučerovským vystupoval jako předskokan skupiny Chinaski na Chinaski Space Tour 2008. V roce 2009 vydal druhé album Hlavní uzávěr splínu a spolu s ním vyšel i jeho první zpěvník \"Já, písničkáŘ\", obsahující písně z prvního a druhého CD. V září 2012 absolvoval studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jako herce jej bylo možno vidět například v seriálu Hop nebo Trop (2004) nebo ve filmu Šejdrem (2008). Roli prince Jakuba si zahrál ve vánoční pohádce Tajemství staré bambitky (2011). Na scéně školního divadla DISK účinkoval ve hrách Malá mořská víla, Kazimír a Karolína, Tartuffe, Markéta Lazarová a Racek. Účinkuje ve hře Deadline v pražském Divadle Ypsilon. V roce 2010 se stal zpěvákem roku hudebních cen TV stanice Óčko i výročních Andělů. V letech 2011 a 2012 získal stříbrného a zlatého Českého slavíka. Podporuje také charitativní projekty. O Velikonocích roku 2011 odvysílala ČT pořad Klus pro Kuře, kde vystoupil jako moderátor i jako jeden z interpretů. V září 2011 vydal album Racek. Součástí bylo i turné po České republice, které bylo dlouho dopředu vyprodáno, včetně tří koncertů v Praze. Při svých koncertech je schopen udržet pozornost publika běžně i po dobu tří hodin. Podíl na tom mají rovněž hudební aranže i výrazný kytarový doprovod Jiřího Kučerovského. Navazuje na českou písničkářskou tradici a svou tvorbu a interpretaci neomezuje hudebními žánry. Pro jeho tvorbu je typický důraz na text a melodii, spolu s vlivy předchůdců a jeho vlastním výrazem. Ve svých textech se nebrání komentování situace ve společnosti. Tomáš Klus vydal další desku Proměnamě a tvrdí, že sám proměnou prošel.", "question": "Ve kterém roce vydal album Racek?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Zlínská radnice", "context": "Zlínská radnice se nachází na náměstí Míru ve Zlíně. Byla postavena v roce 1923 na místě starší vyhořelé renesanční radnice zlínským architektem Františkem Lydií Gahurou. V radnici sídlí Magistrát města Zlína. == Historie == Nejstarší zmínka o zlínské radnici je z roku 1569. Jednalo se o jednopatrovou budovu na západní straně náměstí. Znovu byla postavena v roce 1586 v renesančním slohu. Jedno její křídlo sloužilo jako zájezdní hostinec. V roce 1920 byla vypsána soutěž na novostavbu zlínské radnice. Vítězným se stal návrh zlínského rodáka architekta Františka Gahury. Původní radnice vyhořela 27. srpna 1921. O rok později byl položen základní kámen nové radnice, která byla dokončena v roce 1923. Do dnešní podoby byla radnice dostavěna v letech 1936–1937, kdy došlo k její přístavbě v Bartošově ulici. Dílem architekta a sochaře Františka Gahury je i socha kováře na severní straně budovy. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Zlínská radnice ve Wikimedia Commons Webkamera - pohled z radnice na náměstí Míru Historie zlínské radnice", "question": "Na co sloužilo jedno křídlo zlínské radnice?", "answers": ["jako zájezdní hostinec"]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Výstavba Bílého domu začala 13. 10. v roce 1792 a od této doby proběhlo mnoho renovací. Poprvé byl vymalován bílou barvou po Britsko-americké válce (též válka roku 1812, druhá americká válka za nezávislost), kdy Britové Bílý dům 24. 8. 1814 podpálili. Zásadní oprava nastala v roce 1961, kdy Jacqueline Kennedyová nakoupila mnoho historických i nových bytových zařízení. Celý dům zvládla zrenovovat během jednoho roku. Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin.", "question": "Jak se jmenuje oficiální sídlo a pracoviště prezidenta spojených států amerických?", "answers": ["Bílý dům"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Pštros dvouprstý (Struthio camelus) je velký nelétavý pták, žijící v Africe. Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio. Pštrosi jsou zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti 70 a někdy až 100 km/h. Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě. Vědecké jméno pštrosa pochází z řeckého výrazu pro \"vrabce\" a \"velblouda\" (struthio a camel). Vznik běžců není dosud plně objasněn. Předpokládá se, že všichni běžci měli společného předka, který na rozdíl od nich létal. Postupem doby však tuto schopnost ztratili a namísto toho se stali rychlými běžci, což jim umožňovalo utéci před nepřítelem a putovat za potravou. Za nejstaršího přímého zástupce považují někteří odborníci známého prapštrosa Palaeotis weigelti, jehož fosílie z eocénu byly nalezeny např. v Německu v Messelském lomu a v Geiseltalu. Toto zvíře však po nových výzkumech vykazuje ještě více podobností s pštrosem nandu a proto by mu spíše slušel název pranandu. Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s pár bílými pery. Malá zakrnělá křídla samci při tokání vystavují na odiv před samicemi. Křídla také mohou používat jako slunečník pro svá mláďata. Pera jsou měkká a slouží jako izolace.", "question": "Je pštros jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých?", "answers": ["Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio."]}
{"title": "Buzola", "context": "Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj pro orientaci a navigaci v terénu. Základem buzoly je kompas k určování světových stran doplněný otočným úhloměrem k měření azimutu. První buzolu sestrojil český vynálezce Josef Ressel. Běžná, univerzální buzola má otočný kompas upevněný na průhledné plastové destičce a případně je doplněna výklopným zrcátkem. Kromě toho existují i speciální buzoly či kompasy pro specifické použití. Speciální buzoly se používají na orientační běh a další orientační sporty, kde je kladen důraz na rychlé ustálení střelky kompasu. Specializovaná buzola má úchyt na palec, který zároveň přidržuje mapu, a postrádá azimutální stupnici, azimut se přenáší z mapy do terénu přímo, bez odečítání stupňové hodnoty. Ve vojenství jsou buzoly konstruovány s ohledem na odolnost a často používají jiné dělení obzoru než azimutové stupně, například 6 400 mils v NATO, původně používané pro zaměřování cílů dělostřelectva a odvozené od miliradiánů, tisícin radiánu. Speciální buzoly také používají geodeti a kartografové, které mají precizní provedení s optickým zaměřovačem a přesností 0,5°. Kromě dělení azimutu na 360° používají i dělení na 400 gradů (400 gon). Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na severní magnetický pól Země. Střelka musí být vyvážena podle magnetické inklinace oblasti, ve které bude používána. Pro optimální funkci střelky mají kvalitní buzoly její osu uloženou do obvykle safírových ložisek a pouzdro naplněné kapalinou, která zpomaluje pohyb střelky a tím urychluje její ustálení. Ve spodní části otočného pouzdra kompasu je branka, značka, kam se umisťuje střelka natočením buzoly při jejím používání.", "question": "Který český vynálezce sestrojil první buzolu?", "answers": ["Josef Ressel"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky. V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění (zděděné po otci) bylo téměř vyčerpáno, přijala Berta místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s Arturem (*1850), nejmladším synem Suttnerů. I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nové filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit.", "question": "Kdy získala Bertha von Suttner Nobelovu cenu?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Pláč", "context": "Pláč je doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci. Ne každé ronění slz je pláč - pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná. Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat. Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži, rovněž staří lidé mají práh pláče nižší. Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší - v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech. Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny. Při hysterii může pláč trvat i několik hodin. Slzy Hysterie Smutek Smích Bolest NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 254. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František.", "question": "Co je charakteristické pro pláč?", "answers": ["mimika a proudění slz"]}
{"title": "Kuba", "context": "Kuba je největší ostrovní stát v Karibiku. Je jednou z posledních zemí světa se socialistickým režimem. Země přes moře sousedí se Spojenými státy americkými a Mexikem, ostrovními státy karibské oblasti (Bahamy, Haiti a Jamajka) a dalšími již vzdálenějšími středoamerickými či karibskými státy. Americká Florida je od Kuby vzdálena 150 km severním směrem, nedaleko od Kuby leží i mexický Yucatán a na severozápad od země se nachází mohutný Mexický záliv. Ostatní ostrovní státy leží severovýchodním až jižním směrem. Na východě Kuby se nachází vojenská základna \"Zátoka Guantánamo\", kterou Kuba v roce 1901 pronajala v časově neomezené smlouvě USA. Příjezd do této základny, chráněný protitankovými zátarasy a vojskem, tak tvoří jedinou vnitrozemní hranici na Kubě. Kuba je největším ostrovem souostroví Velké Antily. Hlavní ostrov (15. dle velikosti na Zemi) se táhne v délce 1200 km a místy je široký až 190 km. Většinu jeho povrchu zaujímají nížiny. Pouze na západě, ve středu a na východě ostrova se nachazí vrchovina. V této lokalitě se vyskytují oblasti, kde se vytvořily zajímavé krasové útvary. Na jihovýchodě ostrova se podél pobřeží táhne pohoří Sierra Maestra. V tomto pohoří se nachází i nejvyšší hora ostrova, Pico Turquino, která je vysoká 1974 m n. m. Bažinaté oblasti se nacházejí pouze na poloostrově Zapata. U pobřeží se často nacházejí korálové útesy a atoly. Stát Kuba je vedle hlavního ostrova tvořen přibližně čtyřmi tisíci malých ostrovů a ostrůvků. Druhý největší kubánský ostrov Isla de la Juventud (ostrov Mládeže, před revolucí zvaném Ostrov borovic) se nachází na jih od západní části hlavního ostrova.Ostrovy jsou rozděleny do dvou kategorií. Ty, které mají přírodní zdroj pitné vody se nazývají Isla a druhé bez zdroje pitné vody Caya. Mezi nejvýznamnější souostroví okolo hlavního ostrova patří Jardines de la Reina a Jardines del Rey.", "question": "Je Kuba nejmenším ostrovem souostroví Velké Antily?", "answers": ["Kuba je největším ostrovem souostroví Velké Antily."]}
{"title": "Mastná kyselina", "context": "Jako mastné kyseliny se v biochemii označují vyšší monokarboxylové kyseliny. Mastné kyseliny lze dělit podle různých kritérií – například podle délky řetězce nebo nasycení. První je izoloval roku 1818 francouzský chemik M. E. Chevreul. S některými alkoholy tvoří estery, které se nazývají tuky (estery s glycerolem). Esterifikací s cetylalkoholem, cerylalkoholem a myristylalkoholem (méně často také dalšími mastnými alkoholy) tvoří vosky. V přírodě se vyskytující mastné kyseliny mají většinou sudý počet uhlíkových atomů, protože jejich biosyntéza probíhá adicí acetátu, který má dva uhlíky. Průmyslově se vyrábějí hydrolýzou esterových vazeb v tucích. Mastné kyseliny jsou součástí mnoha biologicky důležitých látek: V organismech mají strukturní funkci v buněčné membráně (fosfolipidy membrán). Glykolipidy mají důležitou funkci v nervové tkáni. Lipidy mají také zásobní funkci: Ze všech živin jsou to nejvydatnější zdroje energie. Eikosanoidy, deriváty eikosa-polyenových mastných kyselin, tedy látky jako prostaglandiny, leukotrieny nebo thromboxany, jsou vnitrobuněčné signalizační molekuly (tzv. autokrinní), které ovlivňují svalový stah, srážení krve, bolest či například zánět. Podrobnější informace naleznete v článku Syntéza mastných kyselin. Syntéza mastných kyselin je proces, při němž vznikají mastné kyseliny prodlužováním acetylkoenzymu A. Proces je v zásadě podobný beta-oxidaci, ale enzymatický aparát, buněčná lokalizace i detaily jednotlivých reakcí se liší. s krátkým řetězcem (SCFA) – méně než 6.", "question": "Kde nalezneme mastné kyseliny se sudým počtem uhlíkových atomů?", "answers": ["V přírodě"]}
{"title": "Zahradníkův rok", "context": "Zahradníkův rok je sbírka fejetonů o zahradničení a zahrádkářství Karla Čapka. Obsahuje fejetony o slastech a strastech zahrádkářů během čtyř ročních dob a za každého počasí. Karel Čapek v nich líčí s humorem a osobitým nadhledem vlastní zkušenosti, pocity a dojmy z této činnosti. == Reference == == Externí odkazy == Dílo Zahradníkův rok ve Wikizdrojích Dílo v elektronické podobě na webu Městské knihovny v Praze www.capek.misto.cz", "question": "Kdo je autorem sbírky fejetonů Zahradníkův rok?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Destilovaná voda", "context": "Destilovaná voda je voda, která byla jednou nebo vícekrát destilována, tedy byla díky změně skupenství na vodní páru zbavena rozpuštěných minerálních látek a následně ochlazením znovu zkapalněna. Někdy tak bývá nepřesně nazývaná výrobně méně nákladná demineralizovaná voda využívaná k podobným účelům. Změna skupenství vody může probíhat zvolna (např. na slunci) nebo zahříváním až k bodu varu. Během destilace je voda separována prakticky od všeho, co se v ní nachází a stává se čistou (H2O). Je to čirá, bezbarvá, v silné vrstvě namodralá kapalina bez chuti a zápachu. Je téměř nevodivá. Za normálního tlaku 101 kPa má teplotu tání 0 °C a teplotu varu 100 °C. Největší hustotu 1,000 g.cm-3 má voda při 3,98 °C. pH destilované vody je neutrální (pH=7). Vodivost destilované vody je nižší než 11 μ.cm-1 a celkové množství rozpuštěných pevných látek musí být pod 10 mg.dm-3. Destilovaná voda se používá především v chemickém průmyslu, při výrobě léčiv, v laboratořích, při chemickém zpracování fotografií, ale i například do chladičů automobilů, k doplňování elektrolytu akumulátorů nebo do napařovacích žehliček. Všude tam, kde je třeba chemicky neutrální vody bez příměsí a rozpuštěných látek. V poslední době se destilovaná voda získaná přes reverzní osmózu používá také v akváriích. Na rozdíl od minerální vody nezbude po odpaření destilované vody žádný nerostný materiál (vodní kámen, kotelní kámen). Za destilovanou vodu nelze považovat vodu srážkovou (déšť a sníh), která vzniká odpařováním z vodních zdrojů a následnou kondenzací v atmosféře. Při návratu na zem déšť zachycuje ze vzduchu bakterie, chemikálie a prachové částice, proto se nedoporučuje k přímé konzumaci, ani přípravě pokrmů.", "question": "Jakým procesem prošla destilovaná voda ?", "answers": ["destilace"]}
{"title": "Oliver Twist", "context": "Oliver Twist je román anglického spisovatele Charlese Dickense. Kniha byla zveřejněna v roce 1838 nakladatelstvím Chapman & Hall. Román byl také mnohokrát zfilmován. Naposledy v roce 2005 ho zpracoval polský režisér Roman Polanski. Ovšem dosud nejznámější a také nejkvalitnější filmové zpracování Olivera Twista pochází z roku 1948, kdy ho zpracoval režisér David Lean. Oliverovi při jeho narození v místním chudobinci/sirotčinci umírá matka, poněvadž není nikdo, kdo by se dítěte ujal, zůstává i nadále jeho \"zajatcem\"; jméno mu tehdy určila obec. Sirotek Oliver vyrůstá v chudobinci pod vládou krutého a nelidského pana Bumbla, kde je všem na obtíž a bylo by lepší, kdyby raději umřel. Děti v sirotčinci trpí podvýživou, a tak jednoho dne Oliver požádá o jídlo navíc, což nakonec vede k jeho vyhazovu ze sirotčince. Má ale štěstí, protože si jej k sobě jako učedníka vezme pan Sowerberry, který vlastní pohřební ústav. Oliver se panu Sowerberrymu velmi zamlouvá; bohužel vše narušuje Sowerberryho manželka, která naopak Olivera nenávidí a snaží se ho vypudit. Ale i bez přičinění manželky pana Sowerberryho se zde Oliverovi vůbec nelíbí a pokouší se o útěk. Ten se mu posléze přece jen podaří. Oliver se útěkem od pana Sowerberryho dostává do Londýna, kde se připojí k bandě mladých zlodějíčků, kterou vede starý a prohnaný Žid Fagin. Ten zlodějíčkům poskytuje za protislužby přístřeší, jídlo a rady, jak koho okrást. Mezi zloději v bandě vyniká John Dawkins, kterému nikdo neřekne jinak než Ferina Lišák. Právě on se stane Oliverovým učitelem, alespoň pokud jde o krádeže. Nacházejí se tu i lupič Bill Sikes se svou společnicí Nancy, která Billa miluje a nedokáže kvůli němu opustit bandu starého Fagina. Zde Oliver nějakou dobu pobude; neřeší, co činí, ale hlavně že má střechu nad hlavou, jídlo a místo kam se k večeru vrátit.", "question": "Kterým nakladatelstvím byla zveřejněna kniha Oliver Twist?", "answers": ["Chapman & Hall"]}
{"title": "Bowling", "context": "Bowling je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy. Hra v současné podobě vznikla v polovině 19. století, avšak jejího předchůdce lze nalézt již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Ačkoliv je hra podobná kuželkám, jsou mezi oběma sporty odlišnosti. Pro hraní bowlingu je třeba mít bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty. V kuželkách je na dráze jen devět kuželek a liší se i koule. Během bowlingové hry hází hráč v deseti kolech na kuželky a snaží se je všechny porazit. Pokud se mu to nepovede prvním hodem daného kola, má k dispozici ještě hod druhý. V případě, že v posledním – desátém – kole shodí nejpozději druhým hodem kuželky všechny, hází v tomto kole ještě potřetí. Za celou hru lze získat maximálně 300 bodů, přičemž se počítají poražené kuželky a navíc, v případě poražení všech kuželek, existují bodové bonifikace. V bowlingu se pořádají turnaje, a to jak v celosvětovém měřítku, tak v měřítku kontinentálním či národním. V České republice se hráči bowlingu sdružují v České bowlingové asociaci. Výhodou bowlingu je skutečnost, že neklade výrazné fyzické omezení na hráče, takže se v něm mohou vzájemně poměřovat jak mladší, tak i starší hráči.", "question": "Co je potřeba pro hraní bowlingu?", "answers": ["bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty"]}
{"title": "Taťána Golovinová", "context": "Taťána Golovinová (rusky: Т Г; narozená 25. ledna 1988 Moskva) je bývalá francouzská profesionální tenistka ruského původu, která na okruhu WTA hrála v letech 2002–2008. Spolu s krajanem Richardem Gasquetem vyhrála smíšenou čtyřhru na pařížském French Open 2004. Čtvrtfinále dvouhry si zahrála na US Open 2006. Nejvýše postavená na žebříčku WTA byla pro dvouhru v únoru 2008 na 12. místě. Profesionální kariéru ukončila předčasně ve dvaceti letech, během sezóny 2008, pro zánětlivé onemocnění bederní páteře. Po skončení aktivní dráhy působí jako tenisová expertka pro francouzskou veřejnoprávní televizi a Canal+. == Osobní život == Narodila se v Moskvě, ale přestěhovala se s rodiči do Paříže. Následně získala francouzské občanství. Má dvě sestry Olgu a Oxanu. Šest let strávila jako talentované dítě v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho na Floridě. V roce 2009 ji trénovala bývalá světová jednička Mats Wilander. Před ním jejími kouči byli Brad Gilbert a Dean Goldfine. K roku 2012 žila v Hampsteadu, severně od Londýna, s přítelem Samirem Nasrim, fotbalistou Manchester City FC.", "question": "Po onemocnení čeho ukončila Taťána Golovinová profesionální kariéru?", "answers": ["bederní páteře"]}
{"title": "Intel 8085", "context": "Intel 8085 je osmibitový mikroprocesor firmy Intel uvedený v březnu 1976. Dodával se v 40pinovém DIP provedení. Pětka v názvu znamenala, že procesor potřeboval pouze 5voltové napětí (oproti +5 V, − V a +12 V u Intel 8080). 8085 byl občas využíván v počítačích s operačním systémem CP/M a později též jako mikrořadič (díky menšímu počtu komponent, které ke svému běhu potřeboval). Jako řadič se 8085 mohl těšit dlouhého trvání. Od konce 70. let, kdy byl navržen do rozšiřující řadičové karty DECTape vydržel sloužit často déle než byla životnost těchto výrobků i osobních počítačů, v nichž tepal. Na začátku 80. let byl ovšem zastíněn konkurenčním procesorem Zilog80, který odstartoval éru osmibitových domácích počítačů. von Neumannova architektura. 16bitová adresová sběrnice. 8bitová datová a kontrolní sběrnice. Registry A (střadač, anglicky accumulator), B, C, D, E, H a L. Speciální registry jako Program Counter, Stack Pointer, Flag. Tři maskovatelná a jedno nemaskovatelné přerušení. Dopředně kompatibilní s Intel 8080. Přístup k pomalejším pamětem přes čekací stavy (Wait states). Přímý přístup k paměti – DMA. Taktovací frekvence 3,07–5 MHz, výpočetní výkon 0 37 MIPS. 6 500 tranzistorů, výrobní proces 3 μ. Binárně kompatibilní s 8080. Pro svou odolnost vůči tvrdému záření byla jistá verze 8085 vybrána jako procesor nástrojů v některých misích NASA a ESA, zkoumající fyziku vesmíru na přelomu století.", "question": "Kolik pinů měl procesor Intel 8085?", "answers": ["40"]}
{"title": "Elektrická požární signalizace", "context": "Signál z tlačítkového hlásiče je považován za věrohodný a proto vede k okamžitému spuštění všeobecného poplachu. Signalizaci od samočinných hlásičů je vhodné nejprve ověřit. proto je v režimu DEN signalizován nejprve úsekový poplach. V režimu NOC je ihned signalizován všeobecný, případně i externí poplach. Protože zapojením lidského faktoru do procesu vyhodnocování poplachů je do systému vnesen eventuální zdroj nespolehlivosti (omyl, úraz, selhání), je systém navržen tak, aby činnost člověka kontroloval. == Přídavná zařízení EPS == ZDP: Zařízení dálkového přenosu umožňuje přenos alespoň základních provozních stavů POŽÁR a PORUCHA na určené místo (nejčastěji ohlašovna požárů). Přenos je zajištěn i v nepřítomnosti, či selhání obsluhy. OPPO: Pro usnadnění obsluhy ústředny EPS jednotkou PO v případě požáru signalizovaného EPS se připojují tzv. Obslužná pole požární ochrany (OPPO), jejichž prostřednictvím je možné provádět základní obsluhu EPS. KTPO: Pro usnadnění vstupu jednotky do objektu je možné použít Klíčový trezor požární ochrany (KTPO), ve kterém je uložen klíč od objektu. ZOKT : Zařízení pro odvod kouře a tepla je zařízení umožňující automaticky nebo ručně (pomocí tlačítka) otevřít střešní okno, které plní funkci kouřové klapky a odvést tak mimo prostory kouř, plyny a teplo vznikající při požáru. Systémy požárního větrání jsou napojeny na ústřednu EPS. Jejich činnost nesmí ovlivnit funkci sprinklerových hlavic a detektorů kouře.", "question": "Jaká je zkratka pro elektrickou požární signalizaci?", "answers": ["EPS"]}
{"title": "Jinan dvoulaločný", "context": "Je jediným druhem rodu jinan z monotypické čeledě jinanovitých. Čeleď přísluší do fylogeneticky velmi prastarého řádu jinanotvaré, který má právě jen tuto jedinou čeleď. Podle již překonaného morfologického a anatomického způsobu zařazování flory byly vedle sebe řazeny taxony podobné si vzhledem nebo vlastnostmi. Z toho vyplývá následující. V anglosaské taxonomické literatuře je druh Ginkgo biloba řazen do samostatného oddělení Ginkgophyta, což je podporováno moderními výsledky genetických výzkumů. V evropské literatuře převládá systém, v němž se na úrovni oddělení slučují všechny nahosemenné rostliny jako Pinophyta, včetně tohoto druhu; odděluje se teprve na úrovni samostatného pododdělení (subdivisio) Ginkgophytina, případně na úrovni třídy (classis) Ginkgopsida. Tento posledně jmenovaný přístup také dodržuje i Květena České republiky (viz cit. lit.). S rozvojem vědy a poznáním genetických zákonitostí vzniklo moderní kladistické třídění APG III, ve kterém jsou jednotlivé taxony setříděny na podkladě monofyletického hlediska, vycházejícího z molekulárních dat genových sekvencí určitých úseků DNA, mimo jiné genů pro ribozomální RNA. Podle něho existují 4 řády jinanotvaré, cykasotvaré, borovicotvaré a liánovcotvaré které jsou zařazeny do společné třídy jehličnany. Nejstarší prehistorické stopy po rostlině podobné jinanu vedou až do geologického období rozhraní karbonu a permu v prvohorách, tj. do období asi před 300 až 270 miliony let. Za tak dlouhou dobu si jinan prošel svou érou širokého rozšíření v juře (asi před 200 miliony let), kdy jeho areál zabíral celou Severní polokouli i obdobím postupného úpadku až do dnešních dnů, které mohly být jeho posledními. Z amerického kontinentu vymizel před 7 miliony, z Evropy před 3 miliony let. Přestože se s ohledem na současné přírodní podmínky jeví jako rostlina nenáročná, zůstal v přírodě zachován pouze v jediném druhu a jen na malém území v jihovýchodní Číně, kde byl nově \"objeven\" pro Evropu. Jinan je statný strom s kuželovitou až rozkladitou korunou, který dorůstá do výšky 30 až 40 metrů. Je to dlouhověký strom, nejstarší doložený jinan je starý okolo 4700 let a roste v Číně, provincii Guizhou, v okresu Changshun.", "question": "Je jinan dvoulaločný listnatý , nebo jehličnatý strom ?", "answers": ["zařazeny do společné třídy jehličnany"]}
{"title": "Slovenská národní rada", "context": "Slovenská národní rada (slovensky Slovenská národná rada) byl nejvyšší slovenský zákonodárný orgán, kontinuálně existující v rámci Československa od 40. let 20. století do roku 1992. Slovenská národní rada vznikla koncem roku 1943 jako společný orgán slovenského komunistického i nekomunistického odboje, který uzavřel dohodu o spolupráci (vánoční dohoda). Vznik SNR probíhal zdola, paralelně (a zčásti v rivalitě) s dalšími slovenskými odbojovými skupinami navázanými na zahraniční československý odboj okolo Edvarda Beneše. Zatímco tyto skupiny (Flóra, okruh okolo Vavro Šrobára atd.) prosazovaly v státoprávních otázkách víceméně návrat do předmnichovských poměrů, byť s jistou mírou decentralizace státu, SNR prosazovala česko-slovenský vztah jako vztah rovného s rovným (třebaže přesné obrysy státoprávního uspořádání vánoční dohoda neřešila). V letech 1943–1944 byla Slovenská národní rada jen jednou ze slovenských odbojových skupin (byť významnou), bez faktického vládního vlivu. To se změnilo během slovenského národního povstání od srpna 1944, kdy se SNR stala zákonodárným a výkonným orgánem na území ovládaném povstalci. V počátcích povstání ovšem SNR svedla mocenský boj o vedoucí roli na osvobozeném území. Do Banské Bystrice totiž krátce po vypuknutí revolty přesídlil Vavro Šrobár a ustavil zde Revolučný národný výbor (RNV). Předáci SNR Gustáv Husák a Jozef Lettrich ovšem Šrobára donutili RNV rozpustit a včlenit se do SNR. Fungoval v ní pak jako její předseda. 1. září 1944 vystoupila SNR z ilegality a představila se jako reprezentant státní moci na Slovensku a vzhledem k existenci souvislého povstalci kontrolovaného území se i fakticky ujala těchto pravomocí. Pro exekutivní moc vytvořila Sbor pověřenců. Delegace SNR se zároveň letecky přepravila do Londýna a jednala s Edvardem Benešem. Podrobnější debaty a polemiky o pravomocech SNR a česko-slovenském poměru ovšem nebyly dokončeny, protože na podzim 1944 bylo slovenské národní povstání vojensky poraženo. V období od roku 1945 do roku 1948 byla Slovenská národní rada slovenským zákonodárným sborem.", "question": "Koncem kterého roku vznikla Slovenská národní rada?", "answers": ["1943"]}
{"title": "Želvy", "context": "] Suchozemské želvy jsou proslulé svým pomalým tempem pohybu, který je zapříčiněn jednak jejich těžkým a velkým krunýřem a jednak relativně neefektivním způsobem postavení končetin, které jsou roztažené do stran jako u ještěrek. Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření. Styl plavání sladkovodních želv připomíná psa (jakoby běh ve vodě), končetiny ale míří do stran. Velké druhy želv plavou spíše méně, ty největší už často jen chodí po dně řek či jezer. Plovací blány mají téměř všechny druhy sladkovodních želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve. Tyto druhy želv pak plavou stejným stylem jako mořské želvy. Mořské želvy žijí téměř výhradně ve vodě a tak mají místo nohou ploutve. Ve vodě pak vypadají jako by se vznášely či létaly.", "question": "Mohou mít želvy ploutve ?", "answers": ["Plovací blány mají téměř všechny druhy sladkovodních želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve."]}
{"title": "Lužánky", "context": "Lužánky (původně Augarten; v hantecu Augec) jsou nejvýznamnějším brněnským městským parkem. Park se nachází v městské části Brno-střed, jeho rozloha činí přibližně 22 hektarů. Jde o nejstarší pro veřejnost otevřený městský park v ČR, prohlášený též za kulturní památku České republiky. První zmínky o Lužánkách pocházejí ze 13. století, kdy brněnský měšťan Niger (Schwarz) věnoval \"lužnou louku\" a na ní postavený hospodářský dvorec nedaleko brněnských hradeb herburskému klášteru. V 16. století přebírají klášter i dvorec jezuité, kteří zde v 18. století budují kapli a okrasnou zahradu pro meditace, duševní činnost a odpočinek. Za vlády Josefa II. byl roku 1786 jezuitský klášter zrušen a celý prostor byl Josefem II. věnován městu Brnu ke zřízení jednoho z prvních veřejných parků ve střední Evropě; pro jeho úpravu uvolnil i svého dvorního zahradníka. Ten místo zchátralého dvorce dal postavit dřevěné kolonády proti dešti s výletní restaurací a Lužánky se tak staly výletním a rekreačním místem Brňanů. V roce 1792 zde byl odpálen první ohňostroj v okolí Brna. Dnešní podobu dal Lužánkám brněnský městský zahradník Antonín Šebánek roku 1840, který přeměnil původní francouzský park na park přírodního charakteru s mnoha vzácnými dřevinami. V roce 1849 byl park stavovským sněmem prohlášen národní památkou, v roce 1958 pak byl prohlášen za kulturní památku. Do 60. let 20. století náleželo území parku ke katastru Velké Nové Ulice a Červené. Od radikální katastrální reformy Brna v této době pak náleželo jeho území ke katastrálnímu území Lužánky, a bylo součástí městského obvodu Brno III. Od 1. července 1979 náleží území parku ke katastrálnímu území Černá Pole.", "question": "Jaká je přibližná rozloha brněnského parku Lužánky?", "answers": ["22 hektarů"]}
{"title": "Mahákášjapa", "context": "Mahákášjapa (sanskrt; v páli Mahákássapa, čínsky 摩, česky Kášjapa Veliký nebo Velký Kášjapa), někdy nazývaný jen Kášjapa, byl jeden z předních žáků Buddhy Šákjamuniho. V zenu je Mahákášjapa považován za 1.patriarchu, v čínských klášterech se jeho socha nachází po Buddhově pravici. == Život == === Za života Buddhy === Mahákášjapa prý žil se svou chotí dvanáct let asketickým životem a v naprosté cudnosti. Jakmile se setkal s Buddhou, okamžitě se stal jeho žákem. Pomáhal mu v šíření nauky a byl znám především svou přísnou askezí. I když mu Buddha Šákjamuni mnohdy nabízel, aby někdy od své askeze upustil a přijal pozvání do domu některého stoupence z laické obce, Mahákášjapa vždy odmítl. Jakmile Buddha umřel, jeho tělo položené na hranici se nepodařilo zapálit. Jakmile dorazil i Kášjapa, hranice vzplála. === První buddhistický koncil === Po Buddhově smrti se Mahákášjapa ujal vedení sanghy. Byl zastáncem přísného dodržování vinajanových zásad. Necelý rok po Buddhově smrti svolal první buddhistický koncil, jelikož nebyl spokojen s dodržováním řádových pravidel, zejména co se týše mnichů ve Vaišálí. Na koncilu došlo k roztržce mezi ním a Ánandou. Mahákášjapa vyčítal Ánandovi, že doposud nedosáhl stavu arhata, i když se koncilu účastnili prakticky samí arhati. Dále mu vyčítal, že se zasloužil o založení řádu mnišek, když o něj prosil kvůli své matce samotného Buddhu. Ánanda dále nechtěl po Buddhovi Šákjamunim přesné instrukce ohledně vinajapitaky. Mělo to za následek pozdější nedodržování řádových pravidel a štěpení hnutí. Poslední věcí se Ánanda provinil v Kášjapových očích tím, že nepožádal Buddhu o to, aby si prodloužil život. Na koncilu se Mahákášjapa dotazoval Ánandy na Buddhovy promluvy, z čehož vznikl první oddíl Tipitaky (sa. Tripitaka) Suttapitaka (sa. Sútrapitaka). Systematicky kladl otázky také mnichu Upálimu. Z jeho odpovědí vznikla druhá část Tripitaky, Vinajapitaka. === Čekání na Maitréju === Podle tradice byl Mahákášjapa pohřben ve stavu hlubokého samádhi do hory, kde očekává příchod buddhy příštího věku, Maitréji. Má tam Šákjamuniho roucho, které mu předá. == Odkazy == === Reference === === Literatura === FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. LOPEZ, Donald S. Příběh buddhismu: průvodce dějinami buddhismu a jeho učením. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2001. ISBN 80-86598-54-3. MILTNER, Vladimír. Vznik a vývoj buddhismu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-410-4. WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002.", "question": "Kdo je v zenu považován za 1. patriarchu?", "answers": ["Mahákášjapa"]}
{"title": "Metr", "context": "Vyšší násobkyVyšší násobky vyjádřené předponami, jako megametr, gigametr apod. se nepoužívají, pro takové větší rozměry a vzdálenosti se mluví o prostých násobcích (tisících, milionech apod.) kilometrů, případně se vyjadřují jinými, zejména astronomickými délkovými jednotkami - parsek, světelný rok apod. == Historie == === Kyvadlový metr === Roku 1668 anglický klerik a filozof John Wilkins navrhl v eseji desítkovou soustavu měření délek, inspirován Christopherem Wrenem k použití délky kyvadla, jehož půlperioda (kyv, půl kmitu) trvá jednu vteřinu, známého jako sekundové kyvadlo. Christiaan Huygens změřil tuto délku jako 38 královských (nizozemských) palců čili 39,26 anglických palců. Dnes se rovná 997 mm. Oficiálně na to nikdo nereagoval. V roce 1670 lyonský biskup Gabriel Mouton rovněž navrhl univerzální délkovou jednotku opřenou o desítkovou číselnou soustavu založenou na zemské souřadnicové minutě resp. na délce kyvadla s periodou jedné vteřiny. A roku 1675 italský vědec Tito Livio Burattini ve svém díle Misura Universale (Univerzální míra) použil výraz \"metro cattolico\" (\"obecná míra\"), odvozené z řeckého μ κ (métron katholikón) pro označení normové délky odvozené z kyvadla. === Poledníkový metr ===", "question": "Jaká je značka metru?", "answers": ["m"]}
{"title": "Temno (román)", "context": "Praha: Český klub, 2000. 637 s. ISBN 80-85637-53-7.Vycházela i vydání s poznámkami v edici Mimočítanková četba, např.: JIRÁSEK, Alois. Temno: Historický obraz: Mimočítanková četba pro odborné školy. 2., nezm. vyd. v SPN. Praha: SPN, 1959. 598, [2] s.Román byl též zdramatizován: MAREK, Jan a JIRÁSEK, Alois. Temno: Dramatizace [stejnojm.] románu Aloise Jiráska. 1. vyd. Praha: Dilia, 1989. 45 s. ISBN 80-203-0067-8. == Dílo dostupné online == V digitální knihovně Kramerius 4 je veřejně přístupná řada děl Al. Jiráska, a to i několik vydání románu Temno. Uvádíme odkaz na 20. vydání z roku 1930: JIRÁSEK, Alois. Temno: historický obraz. 20. vydání. V Praze: Nakladatelství J. Otto, 1930. 768 s. Dostupné online == Reference == == Literatura == Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. [Viz kapitolu \"Pobělohorská doba – doba temna\" na str. 459–460; napsal Zdeněk Pešat.] FIALA, Jan. Temno, doba Koniášova. 1. vyd. Benešov: EMAN, 2001. 324 s., [11] s. obr. příl. ISBN 80-86211-20-7. [Autor mj. rozebírá i Jiráskovo \"Temno\" a líčí spory, které se o tento román vedly.] JANÁČKOVÁ, Jaroslava.", "question": "Jaký román je Temno?", "answers": ["historický"]}
{"title": "Umělá inteligence", "context": "Umělá inteligence (UI, anglicky Artificial intelligence, AI) je obor informatiky zabývající se tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Definice pojmu \"inteligentní chování\" je stále předmětem diskuse, nejčastěji se jako etalon inteligence užívá lidský rozum. S tímto pojmem poprvé přišel John McCarthy v roce 1955. Výzkum umělé inteligence je vysoce odborný a specializovaný, navíc je rozdělen do několika polí, které často nelze názorově spojit. Celý výzkum se rovněž dělí na několik technických problémů; některá podpole se zabývají řešením konkrétních problémů, některá zase například na použití konkrétních nástrojů či dosažení konkrétních aplikací. Otázka, je-li možné sestrojit umělou inteligenci je také úzce spjata s problémem vědomí, s otázkou výpočtů, které provádí lidský mozek sám nebo s otázkou evoluce kognitivních schopností. Podobnými dilematy se zabývá filosofie umělé inteligence. Mezi hlavní problémy v rámci výzkumu umělé inteligence patří uvažování, znalosti, plánování, učení, zpracovávání přirozeného jazyka (komunikace), vnímání a schopnost se pohybovat či manipulovat s předměty. Dosažení obecné inteligence je stále jedním z hlavních cílů výzkumu v tomto oboru. Z psychosociálního hlediska je umělá inteligence jednou z forem ne-lidské inteligence. Související informace naleznete také v článku Turingův test. Na tomto srovnání spočívá také myšlenka Turingova testu, kterou vyjádřil informatik Alan Turing v roce 1950 ve svém článku \"Computing machinery and intelligence\". Ve zkratce tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj prohlásit, nerozeznáme-li jeho lingvistický výstup od lingvistického výstupu člověka. Argument čínského pokoje je často pokládán za protiargument k Turingovu testu. Uvažuje, že by mohl existovat stroj, který by inteligentní chování simuloval připravenou sadou reakcí na všechny možné otázky, aniž by nad čímkoliv \"přemýšlel\". Ve stejném článku, v jakém Alan Turing navrhl svůj slavný test (sám ho nazýval \"imitační hra\") předpovídal, že za padesát let (tj. na přelomu milénií) budou mít počítače paměťovou kapacitu 109 bitů a rozhodčí imitační hry bude mít pouze 70% šanci, že správně pozná lidskou inteligenci. Zatímco se odhad paměťových schopností ukázal být neobyčejně přesným, neumí dnešní počítače pracovat s lidským jazykem zdaleka tak dobře, jak asi Turing doufal. Počáteční nadšení se totiž postupem času měnilo v hlubokou skepsi.", "question": "Kdo poprvé přišel s pojmem Uměla inteligence?", "answers": ["John McCarthy"]}
{"title": "Jan Eskymo Welzl", "context": "Nejzávažnějším omylem je zřejmě Welzlovo tvrzení, že na Novosibiřských ostrovech žili Eskymáci. Ve skutečnosti na tomto sousostroví původní obyvatelé nežili a veškeré osídlení tvořilo několik ruských lovců, rybářů, z nichž někteří měli jakutské pomocníky. Welzl však podrobně popsal kulturu a zvyky novosibiřských Eskymámků a uvádí i ukázky jejich údajného jazyka. Ty jsou ovšem jednoznačně smyšlené a svědčí o tom, že autor žádný z eskymáckých dialektů neovládal. Autor rovněž popisuje nesmyslné metody lovu velryb nebo fantastická zvířata, včetně \"Ďáblovy ryby\", masožravé nestvůry, schopné vylézt na břeh, jíž měl Welzl usmrtit pomocí dynamitu. Welzl o sobě rovněž tvrdil, že se mu povedlo sestrojit perpetuum mobile. Velkým kritikem Welzlova díla byl kanadský polární badatel islandského původu Vilhjalmur Stefansson, který Welzla obviňoval ze lhaní a falšování údajů. Welzl se většiny nepřesností patrně nedopustil úmyslně. Nicméně nerozlišoval mezi vlastními zážitky a zprávami z druhé ruky. Další nepřesnosti a omyly vznikly během úprav a přepisů jeho vyprávění a dopisů. Nelze zapomínat, že skutečnými autory Třiceti let na zlatém severu a dalších \"Welzlových\" knih jsou B. Golombek a E. Valenta, případně R. Těsnohlídek, kteří jim vtiskli svou autorskou invenci a četná fakta značně upravili. Welzlovo dílo inspirovalo také Svěráka a Smoljaka k vytvoření postavy všeumělce, legendárního Járy Cimrmana. Vedle Těsnohlídka, Golombka a Valenty jsou s Welzlovým jménem spojeni také bratři Čapkové, kteří první vydání Třiceti let na zlatém severu opatřili předmluvou. Američany v 30. letech 20. století Welzl uchvátil natolik, že kniha Třicet let na zlatém severu dostala v roce 1932 peněžní ocenění 10 000 dolarů, ale J. E. Welzl ale ani dolar.[zdroj? ] == Ohlasy v kultuře == Divadlo Husa na provázku uvedlo 28. října 1976 podle života J. E. Welzla premiéru inscenace Velký vandr, režie Peter Scherhaufer Televizní film Požírač medvědů(1996) - laskavá komedie ze života polárníka, spisovatele a pábitele J. E. Welzla. Hrají: J. Satinský, V. Javorský, B. Polívka, D. Kaplanová, M. Lasica a další. Kamera V. Myslivec. Scénář a režie P. Jandourek.", "question": "Koho inspirovalo Welzlovo dílo k vytvoření postavy všeumělce, legendárního Járy Cimrmana?", "answers": ["Svěráka a Smoljaka"]}
{"title": "Skylab", "context": "Skylab (nebeská laboratoř) byla americká orbitální kosmické stanice, která kroužila 6 let kolem Země. V letech 1973 - 1974 na ní pracovaly tři trojčlenné posádky, vesměs občané USA. Délkou pobytu (28, 59 a 84 dní) vytvořili kosmonautické světové rekordy, překonané po čtyřech letech (1978) posádkou sovětského Sojuzu 26. Původně měl na úspěšný program Apollo navazovat rozsáhlý program Apollo Applications. Byl však vládou a kongresem USA seškrtán rozpočet NASA a projekt předčasně zrušen. Bylo rozhodnuto o redukci plánů, postavit a provozovat orbitální stanici Země. Původně se počítalo s tím, že Skylab bude vynesen na oběžnou dráhu raketou Saturn IB. Vzhledem k její omezené nosnosti se tedy plánovalo, že stanice bude vynesena na oběžnou dráhu v neobyvatelném stavu a že bude dokončena teprve tam. Po zastavení programu Apollo však NASA měla k dispozici nosič Saturn V o podstatně vyšší nosnosti. Projekt byl proto pozměněn a orbitální stanice byla vynesena na oběžnou dráhu v obyvatelném stavu. Jako základ stanice byl využit upravený modul S-IVB, který byl normálně montován buď jako 2. stupeň nosiče Saturn 1B nebo jako 3. stupeň nosiče Saturn 5. Hmotnost stanice byla 77 088 kg, průměr až 6,7 metru, délka i s připojenou dopravní lodí 36,1 metru. Byla tedy několikanásobně větší, než předchozí sovětské stanice Saljut. V spodním patře byla vědecká laboratoř a dvě obytné místnosti, z toho ložnice byla členěna na tři kóje. Dále zde byla toaleta. V horním patře byly skladovací prostory. Mimo těchto prostor byly na stanici další prostory s nádržemi, spojovací adaptér pro obslužné lodě s kosmonauty, na výklopné konstrukci sluneční dalekohled. Zásobování energií obstarávaly sluneční panely. Vynesení stanice Skylab na oběžnou dráhu je označováno jako let Skylab 1. Odstartoval 14. května 1973 z Mysu Canaveral dvoustupňovou modifikací nosiče Saturn 5. Na první pohled vlastně na startovní rampě stála normální trojstupňová raketa známá z letů programu Apollo, která však tentokrát nenesla servisní a velitelský modul a v jejím třetím stupni byla místo motorů a nádrží s palivem vestavěna orbitální kosmická stanice.", "question": "Kolik let kroužila kosmická stanice Skylab kolem Země?", "answers": ["6"]}
{"title": "Deismus", "context": "Deismus (z latinského deus – Bůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17. století v Anglii a v 18. století vyústily do francouzského a německého osvícenství. Angličtí deisté většinou uznávali hlavní metafyzické principy křesťanství (například že je jeden Bůh, který stvořil svět, že člověk má rozum, vlastní svědomí a tedy potřebuje svobodu), ale kritizovali a odmítali všechno, co v něm přesahuje lidské chápání: Boží zjevení, proroctví, zázraky, autoritu církve, někteří i představu posmrtného života. Svět sice je dílo Boží, člověk si v něm však vystačí sám svým rozumem a nepotřebuje žádné nadpřirozené zásahy do jeho zákonitého běhu. Deismus i osvícenství se více spoléhají na individuální lidské možnosti a schopnosti pokroku, prosazují lidskou samostatnost, individuální svobodu a náboženskou toleranci. Podobné názory se ovšem vyskytovaly už ve starověku (Platón, Epikúros, Plútarchos, Cicero), v buddhismu nebo v raném islámu (Averroes) a od 19. století v Evropě převládají. Německý sociolog Max Weber mluvil o procesu \"odkouzlení světa\". Slovo \"deismus\" v tomto smyslu poprvé použil kalvínský teolog Pierre Viret roku 1564 jako pejorativní označení svých protivníků, kteří odmítali Boží zjevení a Ježíše Krista. Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu. Už mezi vzdělanci 16. století se rozšířily jako reakce na občanské a náboženské války, vyvolané reformací, a z naléhavé potřeby náboženské tolerance. Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Michel de Montaigne, Jean Bodin nebo Hugo Grotius, ti všichni se snažili o rozumové umírnění náboženských sporů. Deisté zastávali názor, že náboženství, jaké lidská společnost nutně potřebuje, lze založit na rozumovém náhledu, který je všem lidem stejně vrozený, sami se nazývali \"svobodnými mysliteli\" (freethinkers) a opírali se o přirozenou teologii a přirozené právo. Jakožto racionalistické a individualistické hnutí nebyl deismus dlouho příliš populární a oslovoval především vzdělance. Britský deismus začíná dílem Herberta z Cherbury (1581-1648), zastánce přirozeného, rozumově založeného křesťanství a \"vrozených idejí\", s nimiž si člověk i společnost mohou vystačit. Jeho latinská kniha \"O pravdě\" vyšla poprvé v Paříži roku 1624. Thomas Hobbes (1588-1679) a Baruch Spinoza (1632-1677) k tomu přidali kritiku Bible. Roku 1690 ale vydal John Locke (1632-1704) \"Esej o lidském rozumu\", kde právě myšlenku vrozených idejí ostře kritizoval a odmítl.", "question": "Kdo poprvé použil slovo deismus?", "answers": ["Pierre Viret"]}
{"title": "Noha", "context": "Noha je jedna ze čtyř končetin, nese váhu celého těla, pomáhá udržovat vzpřímený postoj a umožňuje pohyb. Noha se může obecně nazývat zadní končetina. U člověka je nejdistálnějším (nejvzdálenější od trupu) oddílem dolní končetiny, se kterou se nesmí zaměňovat, stejně jako ruka je oddílem horní končetiny. Nepřesně je někdy anatomická struktura zvaná noha zaměňována za dolní končetinu. Noha člověka se skládá z 26 kostí. Hlezenní kloub spojuje nohu s bércem. Kostra nohy je vyklenuta do podélné a příčné klenby. Kosti dolních končetin jsou mnohem pevnější a kvůli tomu také méně pohyblivé. Obrázky, zvuky či videa k tématu noha ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo noha ve Wikislovníku", "question": "Z kolika kostí se skládá noha člověka?", "answers": ["26"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Maximální rozměry 61 x 30 m, minimální 56 x 26 m, rohy hřiště zaobleny hrazením o poloměru 7 až 8,5 m. Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby. == Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. == Hokejové ligy a turnaje == National Hockey League (NHL) je nejprestižnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady. Kontinentální hokejová liga (KHL) je druhou nejlepší hokejovou ligou na světě, zúčastňují se jí týmy hlavně z Východní Evropy a Severní Asie. Lední hokej na olympijských hrách se hraje od roku 1920 Mistrovství světa v ledním hokeji se poprvé konalo v roce 1920 v rámci olympijských her Euro Hockey Tour je série hokejových turnajů, kterých se účastní reprezentační výběry Česka, Finska, Švédska a Ruska Czech Hockey Games je hokejový turnaj konající se v Česku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Karjala Cup je hokejový turnaj konající se ve Finsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Channel One Cup je hokejový turnaj konající se v Rusku.", "question": "Týmy kterých zemí se účastní turnajů Euro Hockey Tour?", "answers": ["Česka, Finska, Švédska a Ruska"]}
{"title": "Pernštejnové", "context": "Páni z Pernštejna (německy von Pernstein) či Pernštejnové byli výrazný šlechtický rod původně z jihozápadní Moravy. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, kdy patřili spolu s Rožmberky k nejmocnějším rodům České koruny. Jen Rožmberkové a právě Pernštejnové mohli mít v areálu Pražského hradu, v sousedství krále, své paláce (ten pernštejnský se dnes nazývá Lobkovický palác). Rozšiřováním pozemkového vlastnictví a rozumným hospodařením, včetně využití tzv. režijního hospodářství, se rod nakonec stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. Rodu náležela rozsáhlá panství jak na Moravě (Pernštejn, Zubštejn, Aueršperk, Pyšolec, Louka, Mitrov, Jimramov, Víckov, Lísek, Dalečín, Rysov, Jakubov, Helfštejn, Plumlov. , Prostějov, Tovačov, Lipník nad Bečvou, Přerov, Hranice, Drahotuše aj.) tak zejména od přelomu 15. a 16. století i v Čechách (Pardubice, Kunětická hora, Potštejn, Rychnov. nad Kněžnou, Litice, Brandýs nad Labem, Častolovice, Lanšperk, Rychmburk, Lanškroun, Holice, Dašice aj.) Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny založením soustavy rybníků a zavodňovacích struh, z nichž mnohé přetrvaly dodnes. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném 17. století; po meči roku 1631 (rok po Smiřických, dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku 1646. Jejich dědici – včetně erbu – se stali Lobkovicové. Užití predikátu \"z Pernštejna\" je doloženo poprvé v roce 1285 a poté roku 1292. Konec 13. století je tak uvažován jako doba přesídlení rodu na rodové sídlo. Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s německým výrazem Bärenstein (\"medvědí kámen\") – podhradím totiž protéká říčka Nedvědice (Medvědice). Poněmčené názvy byly pro šlechtu ve středověku obvyklé. Rodovým heslem Pernštejnů bylo Kdo vytrvá, vítězí. Za erb přijali černou hlavu zubra se zlatou houžví v nozdrách, pole štítu bylo nejprve stříbrné, od 16. století se zobrazovalo jako zlaté. Přesný původ erbu není znám (erbovní pověst viz níže). Přestože byli Pernštejnové v době renesance takřka nejbohatší rod v českých zemích, o jejich počátcích mnoho informací chybí. Původně se nazývali páni z Medlova. Prapředkem pernštejnského rodu byl syn Gotharda z Medlova Štěpán (†1235), purkrabí hradu Děvičky na jižní Moravě a správce hradu Veveří, poprvé se píšící i po hradě Pernštejně.", "question": "Z které oblasti dnešní České republiky pochází šlechtický rod Pernštejnů?", "answers": ["z jihozápadní Moravy"]}
{"title": "Ekvádor", "context": "Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená \"rovník\". Vlajka Ekvádoru se skládá ze tří vodorovných pruhů. Vrchní pruh se rozkládá na vrchní polovině vlajky a má barvu žlutou. O spodní polovinu vlajky se dělí barva modrá a červená . Žlutá a červená barva symbolizují vlajku Španělskou, protože Španělsko tuto oblast kolonizovalo. Modrá má symbolizovat oceán kterým je Ekvádor a Španělsko odděleno. Do modré části a kouskem do žluté části pak ještě zasahuje ekvádorský znak, na kterém je obrázek znázornující čistou krajinu Ekvádoru, kolem obrázku jsou větvičky a na obrázku sedí kondor. Ekvádorská vlajka je podobná vlajce kolumbijské a venezuelské. Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru. Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze. V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim. Od té doby do současnosti zažil Ekvádor ekonomickou krizi na přelomu 80. a 90. let, otevření se mezinárodnímu obchodu, vzestupy a poklesy vlivu církve, opozice a poměr sil mezi kapitány tamního průmyslu a zástupci původního obyvatelstva. Z událostí z poslední doby, týkající se současného prezidenta, Rafaela Correy, lze připomenout revoltu policistů z 30. září 2010, kdy se země ocitla na týden v chaosu. Související informace naleznete také v článku Geografie Ekvádoru. Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky.", "question": "Co znamená španělské slovo Ecuador?", "answers": ["rovník"]}
{"title": "Vysoké učení technické v Brně", "context": "Počáteční rozvoj fakulty probíhal za podpory brněnské chemické komunity a zvláště ve spolupráci s chemickým odborem PřF MU v Brně, která tak vrátila chemické fakultě její pomoc, kterou poskytla chemickým oborům po zřízení Masarykovy univerzity v r. 1919. V roce 1994 se fakulta úspěšně podrobila druhé akreditaci společně s chemicko-technologickými fakultami v ČR. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. První elektrotechnický obor byl na VUT vyučován již od roku 1905. Po obnovení univerzity byla v roce 1956 zřízena samostatná fakulta energetická, která byla následně transformována na fakultu elektrotechnickou. V roce 1993 fakulta podchytila masivní nástup výpočetní techniky, změnila svou strukturu a přejmenovala se na Fakultu elektrotechniky a informatiky (FEI). Ani to ale nestačilo, proto v roce 2002 vzniká samostatná Fakulta informačních technologií a mateřská fakulta mění svůj název na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií. A o rok později získala akreditaci nových moderně pojatých studijních programů ve strukturovaném studiu. Na fakultě studuje asi 4 000 studentů v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu. Studium na fakultě je orientováno na široké spektrum vědeckých oblastí: řídicí technika a robotika, biomedicínské inženýrství, silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika, elektronika a elektrotechnologie, mikroelektronika, radioelektronika, teleinformatika a audioinženýrství. Podrobnější informace naleznete v článku Fakulta informačních technologií VUT v Brně. Již v roce 1964 vznikla na fakultě elektrotechnické katedra samočinných počítačů.", "question": "Odkdy se na Vysokém učení technickém vyučuje elektrotechnika?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "Výsledná barva srsti je výsledkem vzájemného působení těchto genů, přičemž stejný fenotypový projev nemusí znamenat, že psi jsou stejného nebo alespoň podobného genotypu. Například černě zbarvený pes je většinou černý působením tzv. dominantní černé na lokusu K, jedná se o dominantní alelu, která potlačuje vznik feomelaninu. Pes s genotypem Kk a KK bude černý. Ovšem stejnou barvu srsti může mít i jedinec kk, bude-li zároveň recesivním homozygotem v aguti-sérii, tzn. aa kk. Podobně funguje i žluté zbarvení – může být dáno působením genu v aguti-sérii nebo v sérii Extension, nebo zbarvení bílé. Pro podrobnější informace viz článek Genetika zbarvení psů. Počet dechů u malého psa se pohybuje v rozmezí 15 až 30 za minutu, u velkého psa pak mezi 10–20 za minutu. Krev psa tvoří asi 10% jeho tělesné hmotnosti, psí srdce pak skoro 0,8% tělesné hmotnosti, což je více v porovnání s ostatními savci. Tepová frekvence u malých plemen se pohybuje mezi 90 – 120 pulsy za minutu, u velkých plemen 60 – 90 pulsů za minutu, u štěňat je normální tepová frekvence i 200 pulsů za minutu. Pes je teplokrevný živočich a má stálou tělesnou teplotu mezi 37,5–39 °C. U štěňat může být fyziologická teplota až do 39,5 °C. Obecně nejvyšší teplota je naměřena večer, nejnižší ráno, mírně zvýšená teplota může být důsledek stresu, strachu nebo fyzické námahy zvířete. Tělesná teplota se zjišťuje pomocí teploměru zasunutého do konečníku psa, hodnocení povrchové teploty či vlhkosti nosní houby není směrodatné. Feny pohlavně dospívají v 7. až 12. měsíci života. V tomto veku jsou schopné rozmnožovaní, i když krytí se při prvním hárání nedoporučuje z vícerých důvodů. Prvním z nich je nedokončený vývoj kostry a s tím související nedostatečný prostor v pánvi.", "question": "Kolikrát za minutu se nadechne velký pes?", "answers": ["10–20"]}
{"title": "Navarrské království", "context": "Navarrské království (baskicky: Nafarroako Erresuma; francouzsky: Royaume de Navarre; španělsky: Reino de Navarra), dříve Pamplonské království, bylo evropské království ležící na Pyrenejském poloostrově u Atlantického oceánu. Vzniklo roku 824, kdy tamní baskický vůdce Íñ Arista získal titul pamplonského krále a ukončil nadvládu Franské říše. Roku 1513 zabrala Kastilie jižní část Navarrského království, to však zůstalo nezávislé až do roku 1589, kdy byla zřízena personální unie s Francií. V roce 1620 se začlenilo do Francouzského království a zaniklo. Ovšem toto území užívalo společně s provincií Béarn jistý stupeň autonomie až do roku 1792. Mapy Znaky a vlajky Seznam navarrských králů Dějiny Španělska Dějiny Francie", "question": "Na kterém poloostrově leželo Navarrské královstvi?", "answers": ["na Pyrenejském poloostrově"]}
{"title": "Kartágo", "context": "Féničané na omezenou dobu dokázali ovládnout celou Sicílii. Celá oblast později přešla pod vedení a ochranu Kartága, které obratem odeslalo své vlastní kolonisty k založení nových měst nebo k posílení těch, které odmítaly Týros a Sidón. První kolonie byly vytvořeny na dvou cestách k iberskému minerálnímu bohatství - podél afrického pobřeží a na Sicílii, Sardínii a Baleárských ostrovech. Centrum Fénického světa by Týros, sloužící jako ekonomické a politické jádro. Moc tohoto města ubývala následkem mnoha obléhání a jeho následném zničením Alexandrem Velikým. Role vůdce pak přešla na Sidón, a případně Kartágo. Každá kolonie sice platila poplatky buď Tyru, nebo Sidonu, ale žádný z nich neměl kontrolu nad koloniemi. To se změnilo s nástupem Kartága, jakmile Kartáginci ustanovili své vlastní starosty k vládě nad městy a samo Kartágo si ponechalo mnoho přímé kontroly nad koloniemi. Tato politika vedla nakonec k přeběhnutí iberských měst k Římanům během punských válek. Kartáginci mluvili punsky, dialektem féničtiny. Kartágo bylo vybudováno na útesu s přístupem k moři na jihu a severu. Pozice města z něj učinila mistra středomořského námořního obchodu. Všechny lodě přeplouvající moře musely proplout mezi Sicílií a pobřežím Tuniska, kde bylo Kartágo postaveno, což dopřálo městu obrovskou moc a vliv. Uvnitř města byly vybudovány dva velké umělé přístavy - jeden jako kotviště obrovské městské flotily 220 válečných lodí a druhý pro obchod. Oba přístavy přehlížela obezděná pevnost. Město mělo pevné hradby, 37 km na délku, delší než hradby srovnatelných měst. Většina hradeb se nacházela na pobřeží a tak mohlo být méně působivé jak kartáginská kontrola nad mořem ztěžuje útok z tohoto směru. 4-5 km dlouhé hradby v mořské úžině na západě byly skutečně neproniknutelné. Město mělo také velké pohřebiště (nekropoli), náboženskou oblast, tržiště, radnici, pevnosti a divadlo a bylo rozděleno do čtyř stejně velkých sídlišť se stejným rozložením. Zhruba v centru města stála vysoká citadela nazývaná Byrsa. Bylo to jedno z největších měst helénistického období (dle některých odhadů byla větší pouze Alexandrie) a až do průmyslové revoluce patřilo mezi největší města v historii. Říše Kartága byla silně závislá na obchodu s Tartéssem a jinými městy na Pyrenejském poloostrově, od kterých získávala obrovské množství stříbra, olova, a mnohem důležitější cínovou rudu, která byla přísadou k výrobě bronzových předmětů. Její obchodní vztahy s Ibery a námořní síla, která zajistila kartaginský monopol v obchodu s Británií bohatou na cín a Kanárskými ostrovy, jí umožnily stát se jediným významným překupníkem cínu a výrobcem bronzu.", "question": "Jakým jazykem se mluvilo v Kartágu?", "answers": ["punsky"]}
{"title": "Kolbachovo číslo", "context": "Kolbachovo číslo je jedním z ukazatelů jakosti sladovnického ječmene a sladu. Udává poměr rozpustného dusíku ve sladině k celkovému obsahu dusíku ve sladu. Udává se v procentech. V současné době se za optimální Kolbachovo číslo považuje hodnota, která se pohybuje okolo 40.", "question": "Jaká je optimální hodnota Kolbachova čísla?", "answers": ["40"]}
{"title": "Oliver Dohnányi", "context": "V roce 2012 tam uvedl také Smetanovu Prodanou nevěstu a v roce 2017 Bizetovu Carmen. V letech 2013 a 2014 dirigoval mimořádně úspěšné novoroční Gala-koncerty s Dallas Symphony Orchestra. Od sezony 2015/16 byl jmenován hlavním dirigentem Uralské opery v Jekatěrinburgu v Rusku. V roce 2015 získal svou první inscenací opery Philipa Glasse \"Satyagraha\" dvě Zlaté masky - nejvyšší celoruské divadelní ocenění, včetně Zvláštní ceny poroty. Produkce byla představena v Moskevském Velkém divadle (Bolshoi Theater) během festivalu Zlatá maska a okamžitě přitáhla pozornost ruských i mezinárodních kritiků i odborníků. V roce 2017 debutoval operou Leoše Janáčka Kátja Kabanová s americkým souborem Opera Seattle. V témže roce se vrátil do argentinského Teatro Colon v Buenos Aires, kde uvedl Wagnerovu prvotinu Zákaz lásky (Das Liebesverbot). Tuto operu dirigoval rovněž v letech 2014-15 v Teatro Verdi, Trieste. V dubnu 2018 obdržel Oliver Dohnányi Zlatou Masku - nejvyšší cenu ruského divadla v kategorii \"Nejlepší práce dirigenta v opeře\" mezi cca. 85 dirigentů, kteří pracují v Rusku. \"Slovenský dirigent Oliver Dohnányi, který vede soubor jekatěrinburgské Opery (Ural Opera Balet), byl oceněn jako nejlepší dirigent v opeře. Operu, kterou provedl, \"The Passenger\" od Mieczyslawa Weinberga (v ruské premiéře) o přeživším holocaustu a jejím mučiteli, získala další cenu za nejlepší ženskou hlavní roli. První představení bylo natočeno na DVD. http://sputnikimages.com/hier_rubric/photo/5476301.html Za pět let svého působení v Jekatěrinburgu se mu povedlo proměnit poměrně nevýrazný oblastní soubor v jedno z nejlepších operních divadel v Rusku. Na jeho premiéry se sjíždějí znalci i operní kritici nejen z celého Ruska, ale i ze zahraničí. Kromě již spomínaných oper uvedl v ruské premiéře taky Řecké pašije Bohuslava Martinů a dílo soudobého maďarského skladatele Petra Eotvose Tři sestry. Z klasického repertoáru zde diriguje zejména opery Turandot, Kouzelná flétna, Rusalka, Carmen, Bludný Holanďan, Otello, La bohéme či Evžen Oněgin. V roce 2019 se představil australským divákům inscenací Bizetovy Carmen v Adelaide se Státní operou South Australia a v zápětí s Operou Queensland v Brisbane s vysoce oceňovanou produkcí Pucciniho Toscy.", "question": "Jak se jmenuje operní a symfonický dirigent narozený roku 1955 v Trenčíně?", "answers": ["Oliver Dohnányi"]}
{"title": "Oldřich Nový", "context": "Zahájil v roce 1934 komedií \"Štěstí do domu\", která dosáhla 55 repríz místo plánovaných deseti. Pokračoval řadou dalších titulů, dosahujících okolo sta repríz a kritikou kladně hodnocených. Po filmových úspěších se Novému podařilo naplnit divadlo tak, že s jedním titulem vydržel celou sezónu. Eduard Bass nazval v roce 1936 představení Další, prosím \"opereta pro kulturní lidi\". Za okupace se Oldřich Nový nejvíc prosadil ve filmu. Poprvé sice získal filmovou roli již v roce 1922 v němém filmu Přemysla Pražského Neznámá kráska, ale od té doby se objevil jen v malých roličkách. Až roku 1939 přišel Mac Frič a jeho Kristián. To byl Nového nejúspěšnější film. Následovalo mnoho hudebních komedií. Dne 11. června 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou (1902–1967), dcerou zámožného ředitele pražské banky. Společně vychovali adoptivní dceru Janu (1937–2006), později provdanou Včelákovou. Po nástupu nacismu hrozila Alici deportace do koncentračního tábora, kvůli jejímu židovskému původu. Nový ji bránil tím, že se s manželkou odmítal rozvést. Oba manželé i divadlo trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti. Nový byl deportován přes Hagiboru do Osterode v Sasku a jeho manželka měla jít do Terezína.", "question": "Jak se jmenuje film, ve kterém se poprvé objevil Oldřich Nový?", "answers": ["Neznámá kráska"]}
{"title": "Hamburk", "context": "Poblíž se nachází i ZOO, kde žije téměř 3000 druhů zvířat. Část hamburského přístavu Moldauhafen má Česká republika pronajatou do roku 2028. Pronájem části Hamburku od Německa je důsledek postavení Československa na straně vítězů 1. světové války. Z právního hlediska bylo Československo s Německem ve válečném stavu od 28.10.1918 (vznik Československa) až do jeho kapitulace 11.11.1918. V této době došlo i k bojům německé armády s československými legiemi na západní frontě ve Francii u Terronu a Vouziers. Německo v rámci mírové smlouvy z Versailles (podepsána dne 28. června 1919), kromě toho, že uznalo Československo v jeho historických hranicích, tj. včetně německých separatistických pohraničních útvarů Německé Čechy, Šumavská župa, Sudetsko a Německá jižní Morava a vnitřních enkláv Jihlava, Brno a Olomouc, odstoupilo Československu dne 10. ledna 1920 ze svého území Hlučínsko a pronajalo část svých přístavů Štětín a Hamburk v roce 1920 Československu na 99 let. V rámci téže smlouvy byly v Německu internacionalizovány vodní toky vedoucí k těmto přístavům. Německo nesmělo zasahovat do provozu plavidel a mohlo zasáhnout pouze v případě ohrožení svých práv. V rámci Versailleské smlouvy bylo navíc podepsáno, že každých 10 let komise složená ze zástupců Československa, Velké Británie a Německa budou prostory vhodné pro pronájem Československu vytyčovat a že Německo, již v den podpisu Versailleské smlouvy dopředu souhlasí se všemi rozhodnutími a závěry této komise. K realizaci Versailleské smlouvy došlo v Hamburku až v roce 1929, kdy město Hamburk pronajalo vhodné prostory Československu. Při rozdělení Československa dne 31. prosince 1992 připadla celá československá část Hamburku České republice. Česká část Hamburku se nachází ve středu města a přístavu. Je tvořena molem s přilehlým prostorem, administrativními a skladovými budovami.", "question": "Jak se nazývá největší přístav Německa?", "answers": ["Hamburk"]}
{"title": "Papež", "context": "Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem hierarchie římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce.", "question": "Kdy byl zvolen současný papež František?", "answers": ["13. března 2013"]}
{"title": "Káva", "context": "Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci. Z jednoho keře lze získat až 2,5 kg zelené kávy a z té 0,5 kg pražené kávy. Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy. Kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější chuti a s nižším obsahem kofeinu. Mezi nejvýznamnější druh kávovníku patří Arabský kávovník. Roste ve vysokých nadmořských výškách. Kávovníky rostoucí v těchto výškách jsou méně odolné proti škůdcům a chorobám, jsou také velmi choulostivé na mrazíky. Vyhovují mu mírnější teploty nepřesahující 24 °C. Plody poskytují nejkvalitnější kávová zrna. Káva z tohoto druhu má nízký obsah kofeinu a její chuť je jemná a nasládle lahodná. Tvoří až 70 % z celkové produkce kávy na světě. Její zpracování je poměrně náročné, zrna se zpracovávají takzvanou \"mokrou metodou\", což znamená, že káva projde procesem fermentace. Tento způsob zpracování je finančně náročnější, a proto je také výsledná cena této kávy vyšší než u ostatních druhů. Druhým významným kávovníkem je robusta. Vyznačuje se tmavší barvou, výraznější, zemitější (drsnější), méně vytříbenou chutí než arabský kávovník. Robusta není tolik náročná na pěstování, je odolnější proti škůdcům a poskytuje vyšší výnosy. Tomuto kávovníku vyhovuje stálejší počasí s vyššími teplotami. Nejlépe snáší teploty kolem 30 °C. Kávová zrna jsou zpracována tzv. \"suchou metodou\", která není tak finančně náročná. Výsledkem je cena výrazně nižší. Používá se především do směsí s ostatními druhy. Ve směsi s arabikou snižuje cenu. Nejméně významným druhem kávovníku je Coffea liberica.", "question": "Je robusta významným kávovníkem?", "answers": ["Druhým významným kávovníkem je robusta."]}
{"title": "Horečka Lassa", "context": "Horečka Lassa je závažné nakažlivé virové onemocnění vyskytující se v Africe. Má charakter hemoragické (krvácivé) horečky. Jmenuje se po místě objevu – první popsaný výskyt byl v roce 1969 v městě Lassa v Nigérii jižně od Čadského jezera, kde na nemoc zemřely dvě misionářky. Virus Lassa patří mezi primitivní arenaviry a pochází z Nigérie. V oblastech, kde se Lassa vyskytuje, patří mezi podstatné důvody úmrtí obyvatel. V 80 % případu má Lassa mírný až nepozorovatelný průběh. Ve zbylých 20 % případů jde o vážnou chorobu postihující skoro všechny orgány.", "question": "Po čem se jmenuje horečka Lassa?", "answers": ["po místě objevu"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Expresionisté v Německu a futuristé v Moskvě uváděli vlastní inscenace jeho her. Marxistický dramatik a režisér Bertolt Brecht pod vlivem Shakespeara vymyslel epické divadlo. Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal. Jeho tvorba bývá dělena do tří období: 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky. 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. 1608–1612: Smiřuje se s životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie. Král Jan (1596–1597, King John), Richard II. (1595–1596), Jindřich IV. (1. část) (1597–. 1598, Henry IV, Part 1), Jindřich IV. (2. část) (1597–1598, Henry IV, Part 2), Jindřich V. (1598. –1599, Henry V), Jindřich VI. (1. část) (1591–1592, Henry VI, Part 1), Jindřich VI. (2.", "question": "Koho zásluhou došlo k prvnímu českému překladu Shakespearova díla?", "answers": ["Karla Ignáce Tháma"]}
{"title": "Brasília", "context": "Brasília je hlavní město Brazílie. Leží hluboko ve vnitrozemí, asi 1000 km severozápadně od Ria de Janeiro. Ve městě a jeho okolní aglomeraci (tzn. ve Federálním distriktu) žilo v roce 2016 více jak 3 miliony osob, což z Brasílie dělá čtvrté největší brazilské město. == Přírodní podmínky == Brasília leží na náhorní plošině v Centrální brazilské vysočině v oblasti, kde pramení řeka Tocantins. Nachází se v průměrné nadmořské výšce 1172 m, nejnižší bod leží 1067 m nad mořem a nejvyšší ve výšce 1230 m n. m. Průměrná teplota je po celý rok velmi vyrovnaná, v lednu se pohybuje okolo 23 °C a v červenci 22 °C. V lednu spadne průměrně 310 mm srážek, v červenci nespadnou žádné. == Historie města == Brasília je relativně mladé město, vzniklo jako nová brazilská metropole. Až do jejího vybudování bylo hlavním městem Brazílie Rio de Janeiro (již od roku 1763). Brzy poté, co země získala nezávislost, zrodila se (v roce 1822) myšlenka na vybudování nového hlavního města. Společně s tímto návrhem bylo navrženo jméno pro toto město – mělo se jmenovat právě Brasília. V ústavě byla tato idea zapsaná od roku 1891. K realizaci projektu však došlo až v roce 1954, když začaly přípravné práce. Město bylo založeno a vybudováno v letech 1956–1961 brazilským prezidentem českého původu Juscelinem Kubitschekem. Aby nová metropole nebyla izolovaná, bylo nutno též vystavět letiště a silniční infrastrukturu, které nové město spojily se Sã Paulem, Rio de Janeirem a dalšími důležitými sídly v zemi. Rozložení města odráží jeho moderní charakter; jednotlivé čtvrti jsou oddělené, silnice byly vyprojektovány jako široké a dlouhé mnohaproudé komunikace s mimoúrovňovými křižovatkami. Architektura významných budov, hlavně státních úřadů, které se nacházejí v centru města, patří k nejtypičtějším ukázkám architektury 50. a 60. let 20. století. K slavnostnímu otevření nového hlavního města došlo v roce 1960. Součástí slavnostního obřadu byl i náboženský ceremoniál a na Centrálním náměstí byl vztyčen železný kříž z Portugalska.", "question": "Bylo Rio de Janeiro v minulosti hlavním městem Brazílie?", "answers": ["Až do jejího vybudování bylo hlavním městem Brazílie Rio de Janeiro (již od roku 1763)."]}
{"title": "Olympijská vlajka", "context": "Olympijská vlajka je symbol mezinárodního olympijského hnutí reprezentovaného Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Vlajka má podobu bílého obdélníku (poměr stran 2:3), ve kterém je umístěn nejvyšší symbol olympismu – pět navzájem se protínajících kruhů modré, žluté, černé, zelené a červené barvy. Podobu vlajky navrhl v roce 1914 zakladatel moderního olympijského hnutí, baron Pierre de Coubertin a představil ji olympijskému výboru. Plánované první použití vlajky na Olympijských hrách 1916 zhatila první světová válka, takže poprvé zavlála olympijská vlajka až na Letních olympijských hrách v Antverpách v roce 1920. Její přesnou podobu i hlavní zásady jejího používání definuje Olympijská charta. == Použití == Olympijská vlajka je vždy vztyčována během slavnostního zahajovacího ceremoniálu každých olympijských her. Na olympijský stadion ji přináší rozprostřenou ve vodorovné poloze delegace vybraných sportovců nebo významných osob, které jsou známé svojí pozitivní prací pro společnost (tento rituál byl zaveden v roce 1960 na Letních hrách v Římě). Vlajka musí nad stadionem vlát po celou dobu her a její snětí během slavnostního zakončovacího ceremoniálu je signálem ukončení her. Druhá vlajka je užívána při olympijském slibu. Na konci her vrací starosta (primátor) organizátorského města vlajku do rukou prezidenta MOV, který ji předává starostovi města, které je příštím hostitelem her. Existují tři vlajky, které se liší od ostatních exemplářů v tom, že jsou po obvodu lemovány šestibarevnými třásněmi a k žerdi jsou upevněny pomocí šestibarevné stuhy. Antverpská vlajka Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Letních olympijských hrách 1920 belgickým městem Antverpy. Tato vlajka byla předávána mezi organizátory letních olympiád až do roku 1988. Oselská vlajka Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Zimních olympijských hrách 1952 norským městem Oslo. Tato vlajka je předávána mezi organizátory zimních olympiád. Soulská vlajka Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Letních olympijských hrách 1988 korejským městem Soul.", "question": "Kolik kruhů má olympijská vlajka?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Brýle", "context": "Brýle jsou pomůcka pro korekci vidění, případně pro ochranu zraku. Brýle obvykle sestávají z pevné obruby, do které jsou upevněny buď čočky umístěné před očima člověka pro vizuální korekci (dioptrické brýle) nebo průhledné zornice pro oční ochranu. Moderní brýle jsou obvykle posazeny plastovými sedýlky na nosu a stranicemi s obvykle plastovými koncovkami za boltce uší, které by měly kopírovat. Dioptrické brýle slouží ke korekci krátkozrakosti nebo dalekozrakosti, případně v kombinaci s korekcí vad oka jako je například astigmatismus. Míra korekce vidění čočkami se vyjadřuje prostřednictvím optické mohutnosti v dioptriích. == Dioptrické brýle == V případě dioptrických brýlí se rozlišují čočky na optickém základě: rozptylné - pro korekci krátkozrakosti spojné - pro korekci dalekozrakosti cylindrické, resp. torické (mají různou úroveň korekce v různých rovinách; mohou být v součtu spojné, rozptylné i kombinované) - pro korekci astigmatismu bifokální (mají různou lámavost v horní a dolní části skla; mohou být spojné, rozptylné i kombinované, dolní segment mívá každopádně vyšší plusovou dioptrickou sílu) - pro korekci dosavadní vady kombinované s presbyopií nebo při velmi silné vadě trifokální (jako bifokální, ale je přidán ještě třetí segment pro střední vzdálenost) - např. pro kompenzaci afakie multifokální (podobný princip jako bi- a trifokální, ale změna lámavosti skla je plynulá; viz též níže)Většina brýlových čoček je konkávkonvexní nebo konvexkonkávní (tj. z přední i zadní strany jsou prohnuté stejným směrem, ven od oka), ale velmi silná skla mohou být z některé strany rovná (plano) nebo i bikonkávní, resp. bikonvexní. Extrémně silné brýlové čočky často nevyplňují celou obroučku a jsou vybroušeny v prstenci okolního skla; takové se nazývají lentikulární a v případě rozptylek někdy myodisky.", "question": "Co slouží ke korekci krátkozrakosti nebo dalekozrakosti?", "answers": ["Dioptrické brýle"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté.", "question": "Od koho dostal surrealismus první impulsy?", "answers": ["od André Bretona"]}
{"title": "Česko", "context": "To je 34,2 % populace. K různým církvím a náboženských společnostem se přihlásilo necelých 1,5 miliónů obyvatel (13,9 %). Jako věřící, ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se označilo 707 tisíc osob (6,7 %). Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 2,1 miliónů, tedy 20,6 % obyvatel Česka. Celkem 4,7 miliónu obyvatel (45,2 %) tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo. Nejpočetnější náboženství v Česku je křesťanství. Největší náboženskou skupinou byla v roce 2011 římskokatolická církev, která měla 1,08 miliónu věřících (10,4 %), což je pokles oproti roku 2001, kdy se k ní hlásilo celkem 2,7 miliónu věřících (26,8 %). Následovaly velké protestantské církve Českobratrská církev evangelická, s 52 tisíci členů (0,49 %), a Církev československá husitská, s 39 tisíci členů (0,37 %). Vyšší podíl věřících měla ještě Pravoslavná církev, k níž se přihlásilo 21 tisíc lidí, příznivci jediismu s 15 tisíci, Svědkové Jehovovi s 13 tisíci, Církev bratrská, respektive Křesťanská společenství, obě s 10 tisíci věřícími. Počet vyznavačů judaismu byl 1 500 obyvatel, k islámu se hlásilo téměř 3 500 lidí.", "question": "Jaké náboženství je v Česku nejpočetnější?", "answers": ["křesťanství"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků. Trávicí systém (systema digestorium) odpovídá u ptáků základní stavbě u vyšších obratlovců, až na některé zvláštnosti. Podobně jako u savců lze jej rozdělit na část hlavovou a trávicí trubici.", "question": "Na co se upínají hrudní svaly ptáků?", "answers": ["hřeben kosti hrudní"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Některé úvahy jdou ještě dále a předpokládají, že by se Venuše měla odstínit od Slunce speciálním štítem, vlivem kterého by Venuše přestala přijímat tepelnou energii a začala ji vyzařovat z atmosféry, čímž by došlo k postupnému ochlazování planety. Vlivem ochlazení atmosféry by se její část vypršela na povrch a došlo k jejímu ztenčení, což by usnadnilo případnou terraformaci planety a její osídlení. Venus, počeštěné jméno Venuše, znamená původně půvab, krásu, vděk a vnady. Planeta se objevuje na obloze večer po západu Slunce a pak i ráno před jeho východem. Tento jev má za následek, že mnohé národy mají pro Venuši dvě pojmenování a to v závislosti na době, kdy byla planeta pozorována. Staří Řekové nazývali Venuši Hesperos večer anebo ráno Fósforos. V češtině se vyskytuje podobné dvojité pojmenování - Večernice anebo Jitřenka. Jméno Venus se původně používalo pro staroitalskou bohyni jara a probouzející se přírodu a až později bylo dáno i bohyni krásy. Někdy ve 3. století př. n. l. po první punské válce došlo u Římanů ke ztotožnění římské bohyně s řeckou bohyní lásky Afroditou. Jako všechny planety viditelné pouhým okem byla i Venuše od pradávna spojována s božskými principy. Je asociována se sumerskou bohyní Inanou, akkadskou Ištar, asyrskou Mylitou, syrskou Astarté, fénickou Astarot, egyptskou Aštoret, indickou Šukrou, germánskou Freyou, řeckou Afroditou a římskou Vénus. V systému babylónské astrologie byla zařazena mezi tradičních 7 planetárních vládců, chronokratorů (vládnoucí pár světel Slunce, Měsíc a planety Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn). V rámci sedmidenního týdne vládne Venuše pátku, z čehož v některých jazycích vychází i pojmenování tohoto dne (latinsky dies Veneris, v sanskrtu šukravána). Z Pythagorových kosmologických představ Země obalené 7 otáčejícími se planetárními sférami, vydávajícími tzv. hudbu sfér, byly odvozeny starší sedmitónové hudební stupnice, v nichž Venuši náležel tón H. Z lidských smyslů připadla Venuši chuť, z kovů měď. Venuše je všeobecně považována za blahodárnou, dobrou planetu, ve středověku byla dokonce nazývána \"malým dobrodějem\" nebo \"Malým štěstím\". Je asociována s číslem 7. V západní astrologické tradici založené na ptolemaiovském systému vládne Venuše VII. a II. domu, takže její denní dům odpovídá vzdušnému znamení Vah a noční zemskému znamení Býka.", "question": "Jak staří Řekové nazývali Venuši ráno?", "answers": ["Fósforos"]}
{"title": "Hemocyanin", "context": "Hemocyanin je dýchací (respirační) protein, který umožňuje vázat molekulu kyslíku (O2). Patří mezi metaloproteiny, protože ve své molekule obsahuje dva atomy mědi. Hemocyanin je obsažen (je volně rozpuštěn) v hemolymfě měkkýšů (kromě vodních plžů z čeledi okružákovití, kde je v hemolymfě krevní barvivo hemoglobin) a u některých členovců, např. u krabů. Oxidovaná forma (CuII) je modrá a neoxidovaná forma (CuI) je bezbarvá. Umožňuje vázat jen asi 70 ml kyslíku na 1 litr hemolymfy, protože molekula O2 se váže na 2 atomy mědi. Hemoglobin umožňuje vázat až 200 ml na 1 litr hemolymfy. Atomy mědi hemocyaninu jsou vázány jako prostetická skupina skládající se z histidinových peptidů. Hemocyanin se skládá z mnoha samostatných proteinových podjednotek a každá z nich obsahuje 2 atomy mědi a každá umožňuje vázat jednu molekulu kyslíku. Každá podjednotka má atomovou hmotnost asi 75 kilodaltonů (kDa). Podjednotky jsou navázány podle živočišného druhu buď jako dimery nebo jako hexamery a mohou se řetězit a přesáhnout tak atomovou hmotnost 1 500 kDa. Podjednotky jsou homogenní nebo heterogenní. Využití při získávání protilátek: Hemocyanin z plžů nadčeledi Fissurelloidea se naváže na protein, který je předmětem našeho zájmu a vpraví se laboratornímu živočichovi. Takto se běžně používá (např. pro protilátku anti-ubiquitin) jako stimulant imunitního systému a živočich produkuje protilátky proti tomu určitému proteinu. Pak izolujeme monoklonální protilátky pro další výzkum. Anatomie měkkýšů: Cévní a vylučovací soustava Obrázky, zvuky či videa k tématu Hemocyanin ve Wikimedia Commons (anglicky) The Molecular Evolution of Arthropod & Molluscan Hemocyanin", "question": "Kolik atomů mědi obsahuje hemocyanin ve své molekule?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Madeta", "context": "MADETA a. s. je česká potravinářská firma zabývající se zpracováním mléka a výrobou mléčných výrobků. Závody firmy zpracovávají 1,5 milionu litrů mléka denně, vyrábí více než 240 druhů výrobků (například Nivu a pomazánkové máslo) a exportují své výrobky do 15 zemí. == Historie == Firma vznikla v roce 1901 v Táboře pod názvem Mlékárenské družstvo táborské. Zkratkou počátečních písmen z tohoto názvu později vznikla (jako akronym) značka MADETA, která byla registrována roku 1944. Už v roce 1913 byla společnost největším zpracovatelem mléka v Čechách[zdroj? ]. V roce 1951 došlo ke znárodnění provozů firmy a v roce 1960 následoval vznik podniku Jihočeské mlékárny, pod který podnik MADETA náležel. Po listopadové revoluci došlo v roce 1992 k restrukturalizaci a koncentrování výroby. O deset let později firma přijala název MADETA, a. s. Ředitelem společnosti je českobudějovický podnikatel Milan Teplý. == Výrobní závody == V současnosti má firma pět výrobních závodů, specializovaných na část sortimentu mléčných výrobků: Český Krumlov – CZ 3704 Jindřichův Hradec – CZ 16 Planá nad Lužnicí – CZ 208 Pelhřimov – CZ 218 Řípec – CZ 615Madeta se skládá z firem Madeta a. s. a Madeta Agro a. s., zabývající se nákupem mléka a poskytováním služeb zemědělcům. Původně třetí samostatná firma MADETA Logistic a. s., zajišťující dopravu a logistiku, byla převzata Madetou a. s. k 1. lednu 2009. == Externí odkazy == Oficiální stránky", "question": "Je MADETA a. s.česká firma?", "answers": ["MADETA a. s. je česká potravinářská firma zabývající se zpracováním mléka a výrobou mléčných výrobků."]}
{"title": "Makemake (trpasličí planeta)", "context": "(136472) Makemake /maki:maki/ je trpasličí planeta obíhající za drahou Neptunu. Její původní označení bylo 2005 FY9. Makemake byla objevena 31. března 2005 a formálně klasifikována jako plutoid dne 11. července 2008. Makemake obíhá Slunce ve vzdálenosti 38–53 AU, tedy jen o málo dále než Pluto. S průměrem 1300–1900 km je třetí největší trpasličí planetou po Plutu a Eris. Toto těleso je relativně jasné, po Plutu jde o nejjasnější transneptunické těleso. Je v dosahu výkonných amatérských dalekohledů, jeho současná zdánlivá jasnost je 16,7 mag. Důvodem této jasnosti je její vysoké albedo (odrazivost světla), které bylo vypočítáno na 80 %. Jedna z hypotéz, vysvětlující tento jev, předpokládá, že na povrchu tělesa mohla v minulosti zmrznout atmosféra. Uvažuje se, že tento proces probíhá i u Pluta – v perihéliu (když je planeta nejblíže ke Slunci) je atmosféra ve velké míře v plynném stavu, ale na druhé straně oběžné dráhy v aféliu plyn vymrzne a může vytvořit hladké lesklé plochy. V dubnu 2016 Hubbelův vesmírný teleskop objevil první měsíc této planety, pracovně nazvaný jako S/2015 (136472) 1.", "question": "Obíhá plutiod Makemake Slunce ve větší vzdálenosti než Pluto?", "answers": ["Makemake obíhá Slunce ve vzdálenosti 38–53 AU, tedy jen o málo dále než Pluto."]}
{"title": "Konrád II", "context": "Konrád II. Ota (1136/1141 - 9. září 1191 u Neapole) byl český kníže (1182 a 1189-1191) a markrabě moravský (1182-1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská. Původně se jmenoval pouze Konrád a v Čechách vždy vystupoval pouze pod tímto jménem. Druhé jméno získal během pobytu v cizině a používal je mimo knížectví. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky. Po smrti otce roku 1162 převzal Konrád Ota vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, to znamená, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy (zatím mu nepatřilo Olomoucko), kterou bylo stále složitější kontrolovat z Prahy. Dobře se zorientoval v komplikovaných vztazích mezi početnými Přemyslovci, a stal se důležitým činitelem v jejich bojích o pražský trůn. V červnu 1178 spolu s rakouským vévodou Leopoldem vpadl na Olomoucko a pokusil se dokonce dobýt i Olomoucký hrad. Když pomohl pražskému knížeti Bedřichovi udržet si trůn proti dalším kandidátům, očekával, že by za odměnu mohl získat Olomoucko. Ovšem nestalo se tak (Bedřich se rozhodl spravovat tento úděl sám) a Konrád Ota začal pomýšlet na odplatu. Příležitost se naskytla roku 1182, kdy velmoži povstali proti neoblíbenému Bedřichovi a na pražský trůn povolali energického Konráda Otu. Bedřich uprchl do říše k císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který jako lenní pán pozval znesvářené strany na říšský sněm do Řezna. Jak vypráví kronikář Jarloch, Čechové se nejprve odmítali dostavit, ale potom dali na čísi radu a před císaře předstoupili. Císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy. Toto rozdělení Čech a Moravy mezi Bedřicha a Konráda Otu rozhodně nelze chápat jako osamostatnění Moravy a ani jako její přímé podřízení Říši. Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně.", "question": "Z jaké dynastie pocházel Konrád II. Ota?", "answers": ["Přemyslovců"]}
{"title": "Hana Hegerová", "context": "Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná česká zpěvačka a herečka slovenského původu, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole. Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953 se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě. V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka.", "question": "Jak zní rodné jméno zpěvačky Hany Hegerové?", "answers": ["Carmen Mária Štefánia"]}
{"title": "Malířství", "context": "Malířství je vedle sochařství a grafiky jednou z částí výtvarného umění. Je to postup aplikování barviva rozpuštěného v médiu a nanášení (lepivého) činidla na povrch, jakým je například papír, malířské plátno nebo zeď. Člověku zabývajícímu se touto činností se říká malíř; tohoto termínu se užívá zejména, jde-li o jeho profesi. Existují důkazy, že historie malování (jeskynní malířství) je asi šestkrát delší než historie užívání psaného jazyka. Umělecká malba se považuje za jednu z nejdůležitějších forem výtvarného umění. Patronem malířů je sv. Lukáš. == Dělení malířství == Podle funkcemonumentální malířství (souvisí s architekturou – malby na stěnách, stropech, ...) deskové malířství (na dřevěné desce, např. triptych, křídlový oltář) ornamentální malířství – dekorativníPodle technikyolejomalba na plátno nebo desku tempera, enkaustika, akvarel, kvaš atd. na papír nebo lepenku freska, nástěnná malba (al-fresco = na mokro) al secco, nástěnná malba (na sucho) malba na sklo sgrafito (vyškrabování do dvouvrstvé omítky, spodní barevná) graffiti airbrushPodle námětunáboženské obrazy, např. křesťanské", "question": "Kdo je patronem malířů?", "answers": ["sv. Lukáš"]}
{"title": "Palau", "context": "Palauská republika je ostrovní prezidentská federativní republika ležící v Tichém oceáně asi 500 km východně od Filipín. Tvoří nejzápadnější součást souostroví Karolíny. Do roku 1994 bylo Palau poručenským územím OSN pod správou USA. Palauská republika je tedy jedním z nejmladších států světa. Metropolí je město Koror, hlavním městem je však sídlo Ngerulmud ve státě Melekeok na ostrově Babelthuab. Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie Před obdobím kolonialismu měli Palauané komplexní matriarchální společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví klanu dědily ženy. Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543. Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci, Palauské ostrovy byly součástí Španělské Východní Indie. První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu (skalnatý ostrov ležící mezi Kororem a Peleliu) ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson. S pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula dokázal během 3 měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do Anglie. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do Londýna na pravé neštovice, jeho přítomnost podnítila u mnoha Britů zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly. Během 19. století se španělští kněží neúspěšně pokoušeli šířit mezi obyvateli římskokatolickou víru a Španělé si činili na ostrovy nárok až do roku 1875, kdy je po britských protestech stáhli. Poté co roku 1885 Německo obsadilo některé ostrovy, byl vyřešením sporu pověřen papež Lev XIII., který potvrdil nárok Španělska na Karolíny, ale s výhradou zachování obchodních koncesí pro Brity a Němce.", "question": "Jak se jmenuje oceán, ve kterém leží Palauská republika?", "answers": ["Tichém oceáně"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků. Povrch měsíce je geologicky mladý a hladký, nalezeno bylo jen několik impaktních kráterů, pohoří a kryovulkánů. Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog. Podnebí, jež zahrnuje i větrnost a kapalné srážky, vytváří na povrchu měsíce útvary podobné pozemským – duny, řeky, jezera, moře (z kapalného methanu) a delty, a vykazuje sezónní změny podobně jako na Zemi. Methan se na Titanu nachází pod povrchem i na povrchu v kapalné fázi, odtud se vypařuje do dusíkové atmosféry a opět ve formě srážek dopadá na povrch – tento methanový cyklus se velmi podobá koloběhu vody na Zemi, probíhá však za výrazně nižších teplot okolo 94 K (−179,2 °C). Vzhledem k existenci atmosféry a přítomnosti organického materiálu existují různé teorie zabývající se možností existence života na Titanu. Podmínky na povrchu jsou obdobné těm, jaké panovaly na pravěké Zemi při vzniku života. Existují zde však značné překážky. Na povrch dopadá jen velmi málo slunečního světla, panují zde trvale teploty hluboko pod bodem mrazu. Voda se na povrchu vyskytuje jen v pevném skupenství.", "question": "Je dusík hlavní složkou atmosféry Titanu?", "answers": ["Hlavní složkou atmosféry Titanu je dusík, minoritními složkami jsou methan a ethan, které v atmosféře vytváří oblačnost, a další organické sloučeniny, z nichž se v atmosféře vytváří dusíkem obohacený organický smog."]}
{"title": "Mor", "context": "V užším významu pak znamená konkrétní chorobu způsobovanou bakterií Yersinia pestis. Tento článek se bude dále zabývat tímto užším obsahem pojmu. Mor se jakožto vážné onemocnění kromě lidí vyskytuje i u některých zvířat. Onemocnění způsobuje gramnegativní tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis. Onemocnění má tři formy: dýmějový mor (bubonická forma) septický mor plicní mor (pneumonická forma) Forma bubonická je na člověka přenášena blechami (druhy Pulex irritans, Xenopsylla cheopis), které se infikovaly na nakaženém hlodavci (hlavně na kryse, která však příznaky netrpí: nemoc svého přenašeče nehubí). Po kousnutí infikovanou blechou dochází ke zhnědnutí kousance, poté se objeví boule v oblasti mízních uzlin. Forma plicní se přenáší kapénkovou infekcí z člověka na člověka a je mnohem nebezpečnější. Působí velice rychle a neléčena má velice vysokou smrtnost (až přes 90 %). Po krátké inkubační době dochází k prudkému zvýšení teploty, doprovázenému třesavkou, bolestmi v kloubech a únavou. Pro bubonickou formu je charakteristický hnisavý zánět mízních uzlin, hlavně v tříslech a podpaží. Časem dochází k prasknutí hnisavých ložisek, což může způsobit celkovou sepsi. Plicní forma probíhá jako těžký zápal plic s velmi vysokou smrtností. Při neléčené bubonické formě je smrtnost kolem 60 %, při léčbě antibiotiky významně klesá. Z antibiotik jsou účinné chloramfenikol, aminoglykosidy a chinolony. V místech výskytu je též dostupné preventivní očkování. Související informace naleznete také v článku Morové epidemie v Českých zemích. Podrobnější informace naleznete v článku Justiniánský mor. První historicky doložená epidemie dýmějového moru propukla za panování Justiniána I. v roce 541 v Konstantinopoli, tehdy největším evropském městě. Nákaza se do města dostala zřejmě z Egypta či Etiopie, odkud město dováželo obilí pro své obyvatele. V nejhorších měsících umíralo ve městě až 5000 lidí denně, město ztratilo asi 40 % obyvatel. Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel. Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů. Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt. Epidemie zvaná černá smrt vypukla nejdříve ve střední Asii, kde čas od času propukaly pandemie jak u místních kočovných, tak i u již delší dobu usazených civilizací. Důvod jejího rozšíření za hranice střední Asie není zcela jasný, zdá se, že souvisí s výboji Mongolů a pohyby jejich vojsk na velké vzdálenosti. První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330, jako první zasáhl provincii Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do jižních i severních provincií.", "question": "Ve kterém roce vypukla první historicky doložená epidemie dýmějového moru?", "answers": ["541"]}
{"title": "Pod junáckou vlajkou", "context": "Pod junáckou vlajkou (1940) je česká kniha pro mládež, kterou napsal Jaroslav Foglar. Vypráví o uličníkovi Mirkovi, který vstoupí do skautského oddílu se záměrem ukrást stan pro potřeby své party, ale prostředí oddílu ho okouzlí a napraví. Na příběh později Foglar navázal románem Devadesátka pokračuje. == Příběh == Mirek Trojan je členem party čtyř kluků, kterou vede Ondra, nejstarší z nich. Mirek chce zapůsobit, a proto slíbí, že vstoupí do skautského oddílu, aby tam pro partu ukradl stan. Během několika schůzek 90. oddílu (zvaného proto \"Devadesátka\") však postupně zjišťuje, že se mu skautské hry a dobrodružství zamlouvají víc než nudné zevlování s partou, a navíc v oddíle najde spoustu přátel v čele s chlapcem Jiřím a vedoucím Tapinem. Ondra však má Mirka v hrsti, protože má úpis, kterým se Mirek ke krádeži stanu zavazuje. Mirek se ale stále více cítí být opravdovým skautem a je už pro něj nepředstavitelné, že by svůj slib splnil. Ondra se pak vážně zraní při práci v dílně a nějakou dobu se léčí, takže Mirek má od něj dočasně pokoj a odjede s oddílem na tábor.", "question": "Kdo napsal knihu Pod junáckou vlajkou?", "answers": ["Jaroslav Foglar"]}
{"title": "Čaj", "context": "Čaj (z výslovnosti čínského 茶 - čcha v mandarínském a kantonském dialektu; v dialektu min významného přístavu Sia-men čteno te - odtud pojmenování v mnoha jiných jazycích) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lístky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy - pro zápary a odvary různých jiných rostlin (například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj), které se někdy označují jako nečaje. Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým také blahodárný vliv na organismus. Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu. Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Čínská republika, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Nejlépe se mu daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500 m. Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok.", "question": "Jaký nápoj je obvykle připravovaný louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě?", "answers": ["Čaj"]}
{"title": "Stéphane Mallarmé", "context": "Stéphane Mallarmé (18. března 1842 Paříž - 9. září 1898 Valvins) byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky a považován za nejvýraznějšího představitele symbolismu. Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony (zval literáty, hudebníky, malíře...). Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie - verše mají navodit hudebnost, grafické členění celé básně i jednotlivých veršů pak výtvarný dojem. Báseň má bez ohledu na obsah či formu vyvolávat dojmy. Za důležitou považuje inspiraci - sen, který vsugeruje dojmy. \"Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.\" \"Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí.\" Mallarmého dílo je dílem cizeléra - neprodukoval básnické sbírky, ale spíše jednotlivé básně. Mnohá díla nedokončil (drama Igitur), jiná přepracovával a posléze opustil (drama Herodias). Existuje řada Mallarmého básní, které sám nazýval popěvky, a které se výrazněji neliší od produkce generace Parnasistů. Mallarmé vycházel stylově z Baudelaira, jeho celoživotním vzorem bylo ale dílo Edgara Allana Poea, které překládal do francouzštiny. Oběma autorům se postupně vzdálil důrazem na maximální prokomponovanost relativně krátkých veršových útvarů. Mezi vrcholná Mallarmého díla pak patří jednotlivé sonety, které nesou prostě jména svých úvodních strof (Výšinám dávám zář nehtu s onyxem...; Když vyvstala z obliny a vzepětí..., Krajka, jež ruší sama sebe...). Mallarmé je koncipoval jako hermetická, do sebe se zavíjející sdělení, často ve formě jediné, bohatě rozvinuté věty, dokonale propracované, psané širokodechým vázaným veršem. Pro pochopení Mallarmého díla je dobré znát jeho zájem o filosofii a lingvistiku, o to, jak se liší jazyk hovoru a básně. Většina Mallarmého díla se dotýká toho nejpodstatnějšího s čím se lidská existence v životě potkává: metafyzické zkušenosti. Proto bývá Mallarmé považován za nejvýznamnějšího francouzského symbolistního básníka první generace tohoto směru. Mallarmé sám svou metodu přirovnával ke kabale: veškerá použitá slova, obrazy, figury mají svůj odraz v transcendenci. Typickými tématy Mallarmého jsou prohra, vzepětí, únava, touha, božství, typickými emblémy labuť, váza, hvězdná obloha, podzim, voda. Pro svou zašifrovanost však mohou při nepečlivém čtení působit pouze jako ornamentální jazykové hry. Ve svém vrcholném díle, poémě Vrh kostek, nikdy nezruší náhodu. Mallarmé rezignoval na vázaný verš a kromě zcela volné textové \"partitury\" experimentoval i s roztříštěním narace. Pro použití různých typů fontů je Vrh kostek považován za předchůdce grafické poezie.", "question": "Kde zemřel Stéphane Mallarmé?", "answers": ["Valvins"]}
{"title": "Triton (měsíc)", "context": "Většina povrchových útvarů je endogenního původu, konkrétně spíše vulkanického než tektonického.Když Voyager 2 zkoumal Triton, astronomové zaznamenali několik gejzírům podobných erupcí špatně viditelného dusíku doprovázeného prachovými částicemi, které stoupaly až do výšky 8 km nad povrch měsíce. Spolu se Zemí, měsíci Io a Enceladem je tak Triton jedním z mála známých objektů Sluneční soustavy, na kterém byla pozorována aktivní vulkanická činnost. (Venuše, Mars, Europa, Titan a Dione jsou možná také vulkanicky aktivní.) Všechny pozorované gejzíry se nacházely mezi 50° a 57° jižní šířky, což je oblast blízká subsolárnímu bodu. To naznačuje, že potřebné teplo je dodávané Sluncem. Předpokládá se, že povrch Tritonu tvoří průsvitná vrstva zmrzlého dusíku, pod kterou se nachází vrstva tmavšího materiálu, což způsobuje podobný jev jako skleníkový efekt na Zemi. Zvýšení teploty o pouhé 4 K oproti okolní teplotě 37 K by mohlo způsobit erupci pozorovaných rozměrů. Tyto výtrysky jsou odlišné od kryovulkanických procesů na jiných objektech Sluneční soustavy, kde hraje důležitou roli vnitřní teplo tělesa. Předpokládá se, že podobné procesy jako u Tritonu, ale s oxidem uhličitým, probíhají i na jižní polární čepičce Marsu během každého jara.Erupce gejzíru může trvat až jeden rok. Snímky sondy Voyger 2 ukázaly množství oblastí s tmavým materiálem v oblastí gejzírů na jižní polokouli měsíce. Mezi lety 1977 a 1989, kdy okolo měsíce proletěl Voyager 2, výrazně ztratil Triton svou původní načervenalou barvu a zbledl, což naznačuje, že během těchto dvanácti let světlejší zamrzlý dusík pokryl vrstvu červeného materiálu. ==== Polární čepička, hřbety a roviny ====", "question": "Jak se jmenuje největší měsíc Neptunu?", "answers": ["Triton"]}
{"title": "Bavlna", "context": "Bavlna je jemná bílá substance sestávající z vláken získávaných ze semen rostlin, které patří k rodu Gossypium (bavlník). Na začátku 21. století se bavlna podílela cca 1/3 na světové spotřebě textilních vláken, bavlnou se zabývá (od pěstování bavlníku až po obchod s bavlněnými výrobky) asi 200 milionů lidí. Podle dosavadních poznatků se pěstoval bavlník na textilní vlákno už před několika tisíci lety, jak o tom svědčí nálezy ze 4. tisíciletí př. n. l. v Pákistánu nebo 7000 let staré textilie z Egypta nebo z Mexika. Systematické pěstování bavlníku za účelem prodeje vláken bavlny začalo v Egyptě, v Indii a v Peru. Ze 7. století před n.l. pochází asi nejstarší písemná zmínka o exportu bavlny – z Indie do (dnešního) Iráku. Do Evropy se prodala první bavlna asi o 200 let později a do Číny v 6. století n.l.. V 10. století se dostalo pěstování a zpracování bavlny na přízi do Evropy (Španělsko). Až do konce 18. století neexistovaly ani o pěstování ani o spotřebě bavlny žádné souhrnné údaje. Z jednotlivých informací se dá jen velmi zhruba odvodit, že spotřeba (ručně) spřádané bavlny nepřesáhla několik tisíc ročních tun. Podíl bavlny na celkové spotřebě textilních vláken nepřesahoval 5 % (vlna 77%, len a konopí 18%). Teprve po zavedení strojní výroby příze a s vynálezem vyzrňovacího stroje došlo ke značnému nárůstu spotřeby bavlny. V Anglii byla v roce 1771 uvedena do provozu první průmyslová přádelna bavlny na světě, první továrnu tohoto druhu ve střední Evropě postavil v roce 1797 Rakušan Leitenberger ve Verneřicích (okres Děčín). Od roku 1791 do konce 20. století se zvýšila celosvětová spotřeba z 213 000 tun na téměř stonásobek. Zpracování bavlny se v tomto období, obzvlášť ve 20. století přesunulo z Evropy a USA do Asie: X nepotvrzený odhad Ve 2. dekádě 21. století (2011-2015) dosáhla průměrná spotřeba bavlny 26,2 miliony tun ročně a výroba příze se dále přemísťuje do zemí, ze kterých pochází surovina: Statistika z roku 2015 uvádí 77 států od tropů po nejteplejší oblasti mírného pásu, ve kterých se pěstuje bavlník na asi 2,4 % světové orné půdy.", "question": "Kde začalo systematické pěstování bavlníku?", "answers": ["v Egyptě, v Indii a v Peru"]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych. V roce 2014 se jednalo o světelný kužel, ve kterém byl umístěn plastický zlacený lev. V roce 2015 soška prošla drobnou úpravou – trofej se zmenšila a lev, který je symbolem soutěže je ve 2D formě. Od roku 2015 je v rámci nestatutárních cen (cena filmových fanoušků, cena za nejlepší filmový plakát a cena za nejlepší studentský film) kromě diplomu rovněž udělována menší trofej ve tvaru elektronky se zlaceným proužkem a logem Český lev. Cenu navrhuje rovněž Berdych, autorem typografického konceptu obou trofejí je Tomáš Brousil. Soutěžní kategorie cen Český lev se od roku založení průběžně proměňují.", "question": "Z čeho je vyrobena soška filmové ceny zvané Český lev?", "answers": ["křišťálová soška"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly některým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilo na jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané míře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rovněž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty.", "question": "Kdy vstoupily do 2. světové války Spojené státy americké?", "answers": ["7. prosince 1941"]}
{"title": "Univerzita v Cambridgi", "context": "Univerzita sídlí v anglickém městě Cambridge. Dnes má přibližně 19 000 studentů rozdělených v 31 colleges (kolejích), což jsou víceméně nezávislé instituce, které mezi jiným poskytují studentům i ubytování a stravu. Společně s Oxfordskou univerzitou jsou označovány jako Oxbridge. Velmi známá je také jejich rivalita, která se táhne už od založení Cambridgeské university učenci prchajícími z Oxfordu. Podle pověsti založili Univerzitu v Cambridgi v roce 1209 akademici, kteří po neshodách na Oxfordské univerzitě uprchli a založili si vlastní univerzitu. Nejstarší z kolejí je Peterhouse, založená roku 1284 biskupem z Ely Hugem de Balsahamem. Ze všech cambridgeských kolejí (colleges) jsou jenom tři ženské (Murray Edwards, Newnham a Lucy Cavendish), ostatních 28 je smíšených. Christ's Churchill Clare Clare Hall Corpus Christi Darwin Downing Emmanuel Fitzwilliam Girton Gonville and Caius Homerton Hughes Hall Jesus King's Lucy Cavendish Magdalene Murray Edwards (New Hall) Newnham Pembroke Peterhouse Queens' Robinson St Catharine'. s St Edmund's St John's Selwyn Sidney Sussex Trinity Trinity Hall Wolfson Každá kolej má vlastní knihovnu, ale pro případ, kdy student nenajde potřebné informace v ní, funguje zde pověstná centrální knihovna, která patří mezi největší a nejlépe vybavené knihovny v Anglii. Přístup má každý student zdarma. Univerzita je především známa svými skvělými vědci a matematiky, jako jsou Isaac Newton (dynamika, gravitace), Charles Darwin (teorie evoluce), William Harvey (krevní oběh), Paul Dirac, J.. J. Thomson (objev elektronu), Ernest Rutherford (struktura atomu), Jane Goodall, James Clerk Maxwell, Francis Crick, Alan Turing, Stephen Hawking nebo Frederick Sanger. 83 absolventů bylo odměněno Nobelovou cenou, University of Cambridge je tedy univerzitou s největším počtem laureátů Nobelovy ceny (druhá v pořadí s počtem laureátů 82 je University of Chicago).", "question": "Jak se jmenuje nejstarší kolej na Univerzitě v Cambridgi?", "answers": ["Peterhouse"]}
{"title": "Alex Dowis", "context": "Alex Dowis je výtvarník, scénograf, textař, režisér i herec, který se podílel na celé řadě divadelních a filmových produkcí u nás i v zahraničí. Alex se věnuje malbě již od dětství. Podstatnou část jeho rané tvorby tvoří velké nástěnné malby, jako součást vnitřních a venkovních designů, vycházejících zejména z oblasti umění graffity a street art. V letech 2000–2003 se Alex Dowis zabýval provozem hudebního klubu a produkcí desítek kulturních akcí po celém území České republiky. Je také zakladatel produkční agentury DEPO CREW a festivalu HIP HOP KEMP. Od roku 2003 začal zároveň aktivně působit v pražském divadle Archa, se kterým posléze představil četná autorská představení v Evropě, USA a Asii. V roce 2012 se Alex dostal až do finále televizní soutěže Česko Slovensko má talent, kde jako první Čech představil světu Light Art. Podařilo se mu rozšířit svůj ateliér Dowis.cz o další výtvarníky. Se svojí Light Art Show vystupuje v divadle TaFantastika v Praze. Mimo jiné se Alex věnuje filmovým dekoracím, scénografii a je vyhledávaný pro práci na reklamních kampaních (na příklad Babiččina volba). Mezi jeho další aktivity patří živé výtvarné exhibice Sand Art, Speed Painting, ale také workshopy na různých eventech, výstavách a společenských akcích. V roce 2015 vytvořil zahajovací ceremoniál pro Mistrovství světa v hokeji, které se odehrávalo v ČR. Jednalo se o kompletní produkci, včetně návrhu vzhledu maskotů šampionátu, kterými byli Bob & Bobek. V roce 2015 Alex navrhl vzhled poštovních známek pro Českou Poštu. V roce 2019 byl pozván do Španělského televizního pořadu El hormiguero , kde se setkal s hercem Antonio Banderas. Na počest premiéry nového filmu režiséra Pedro Almodóvar Alex maloval motivy z filmu v živém vysílání. V tomto roce byl pozván také do talentové soutěže Americás got Talent. Umění malování světlem tedy prezentoval při natáčení v Los Angeles v rámci prvních Auditions. Letos Alex se svým týmem připravuje celovečerní výtvarnou show Art of Evolution. == Externí odkazy ==", "question": "Co tvoří podstatnou část rané tvorby Alexe Downise?", "answers": ["nástěnné malby"]}
{"title": "IBM", "context": "International Business Machines Corporation (IBM) – přezdívaná Big Blue neboli Velká modrá, fungující od roku 1888, akciová společnost od 15. června 1911 – je přední světová společnost v oboru informačních technologií. Mezi hlavní činnosti společnosti patří v současnosti výroba a prodej počítačového softwaru, hardwaru a desítky služeb. Společnost IBM sídlí v Armonk v New Yorku, USA. V roce 2007 vykázala zisk 41,7 z celkových výnosů o výši 98,8 miliard amerických dolarů. S majetkem v hodnotě 120,4 mld dolarů a 355 766 zaměstnanci patří mezi největší společnosti na světě. Její akcie se účastní obchodování na NYSE (kód: IBM). Dne 12. srpna 1981 byly firmou IBM uvedeny na trh IBM PC kompatibilní (PC – Personal Computer) osobní počítače jako odpověď na úspěch firem Commodore, Atari, Apple a dalších. Počítače IBM PC se rychle staly nejrozšířenějším typem mikropočítače na trhu spotřební elektroniky, protože firma IBM zveřejnila zcela volně technickou dokumentaci a došlo k velmi rychlému rozvoji výroby laciných klonů, což byly identicky funkční počítače jiných výrobců. Firma IBM chtěla licencovat BIOS počítače, ale tuto možnost záhy ztratila díky legálně provedenému reverznímu inženýrství, pomocí kterého mohl být do PC umístěn BIOS levnějších výrobců beze ztráty kompatibility (tj. možnosti bezproblémového provozování software). Úspěch počítačů PC byl způsoben jejich nízkou cenou a vysokou mírou kompatibility i přes to, že z technického hlediska byl návrh PC jednoduchý až zastaralý, k dispozici byly pouze velmi nedokonalé operační systémy bez grafického uživatelského prostředí a též nedokonalé uživatelské programy. Firma IBM přestala PC vyrábět, jedním z důvodů byl problém efektivně konkurovat asijským výrobcům. Posledním krokem bylo v prosinci 2004 prodání divize výroby notebooků ThinkPad čínské firmě Lenovo. IBM se nyní zaměřila především na prodej serverového řešení a služeb s tím spojených, což ve výsledku přináší vyšší zisky, díky vyšší přidané hodnotě outsourcování služeb a komplexních řešení pro zákazníky. V počátcích existence, dlouho před vytvořením prvních elektronických počítačů, se společnost jmenovala Computing Tabulating Recording a zabývala se výrobou předmětů denní potřeby jako vah, automatických kráječů masa, hodin pro kontrolu pracovní doby a rozličného dalšího vybavení. V roce 1924 se přejmenovala na International Business Machines Corporation a pokračovala s výrobou zařízení na zpracování děrných štítků, k čemuž zužitkovala svou akvizici z roku 1911 – podíl ve firmě Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft) Hermanna Holleritha, pionýra této technologie.", "question": "Jaký výnos vykázala společnost IBM v roce 2007?", "answers": ["98,8 miliard amerických dolarů"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se dokonce křížili s člověkem moudrým, konkrétně s Melanésany). Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci.", "question": "Jak se nazývá mládě člověka?", "answers": ["dítě"]}
{"title": "Fotbal", "context": "Pohybují se proto nejdále od vlastní branky a do obrany se zapojují jen zřídkakdy. V současné době hrají hráči převážně v rozestavení 4-4-2 (4 obránci, 4 záložníci a 2 útočníci). Dříve se však hrávalo v rozestaveních 3-2-3-2 (80. léta), 4-2-4 (60. léta), 3-2-2-3 (30. léta) i 1-2-7 (19. století). Rozdělení hráčů na jednotlivé posty a stanovení jejich úkolů a obecně herní taktiky je zodpovědností trenéra. Trenéři obou týmů při zápase pobývají nedaleko okraje hrací plochy (poblíž středu jednoho delšího okraje), udílejí rady a pokyny hráčům na hřišti a případně vyměňují hráče na hřišti za náhradníky. Mezi oběma lavičkami náhradníků se zdržuje čtvrtý rozhodčí, který řídí střídání, kontroluje dodržování pravidel osobami na lavičkách, a v případech zranění některého ze tří rozhodčích na hřišti může zraněného rozhodčího vystřídat. Existence hry podobné fotbalu je doložena až do období starověku: nejstarší takovou hrou bylo čínské cchu-ťü, hrané již ve 2. století př. n. l. V Řecku a Římě se hrálo mnoho míčových her, při některých se hrálo nohama. Jedním ze vzdálených předchůdců fotbalu je tak např. římská hra harpastum. Ve středověku se různé hry podobné fotbalu hrály po celé Evropě, jejich pravidla se však výrazně lišila místo od místa i v průběhu doby. Vznik dnešního fotbalu má kořeny v Anglii 16. století. Tamní soukromé střední školy (public schools) v té době začaly žáky nutit ke sportu. Každá ze škol však používala vlastní pravidla odrážející místní podmínky (velikost hřiště apod.), pravidla se navíc postupně měnila. Postupně vykrystalizovaly dvě hlavní formy fotbalu: v jedné verzi pravidel (používané např. v Rugby, Marlborough či Cheltenhamu) hráči míč po hřišti přenášeli rukama, v druhé verzi (např. na Etonu, Harrow, Westminsteru či Charterhouse) se upřednostňovalo kopání do míče. V 40. letech 19. století Anglii zasáhl boom železniční dopravy.", "question": "Kde má kořeny vznik dnešního fotbalu?", "answers": ["v Anglii"]}
{"title": "Geometrická optika", "context": "Geometrická optika (též zvaná paprsková optika) je částí optiky, která se zabývá studiem šíření světla v prostředí, jehož rozměry jsou velké ve srovnání s vlnovou délkou světla. Geometrická optika si tedy nevšímá vlnových vlastností světla. Geometrická optika je postavena na několika principech princip přímočarého šíření světla princip vzájemné nezávislosti paprsků princip záměnnosti chodu paprsků zákon odrazu zákon lomu Tato pravidla posloužila k vytvoření Fermatova principu. Princip přímočarého šíření světla říká, že pokud světlo, které se šíří homogenním prostředím, dopadá na překážky, které jsou dostatečně velké ve srovnání s vlnovou délkou světla, pak pozorujeme, že světlo se šíří přímočaře. Toto přímočaré šíření světla umožňuje zavést představu světelného paprsku. Pokud máme velmi malý (bodový) zdroj světla uzavřený v neprůhledné schránce, v níž se nachází malý kruhový otvor, přičemž kruhový otvor musí být dostatečně velký, aby nedocházelo k ohybovým jevům, pak světlo může unikat ze schránky pouze kruhovým otvorem a šíří se vnějším prostředím, přičemž vytváří světelný kužel s vrcholem ve zdroji světla. Průřez kužele je dán velikostí kruhového otvoru. Světelný kužel lze dobře spatřit na stínítku, které do něj umístíme. Tento světelný kužel je možné spatřit v mírně znečistěném prostředí, např. ve vzduchu s drobnými částečkami prachu apod., kdy dojde k jeho zviditelnění v důsledku rozptylu na znečišťujících částicích. Takový světelný kužel se nazývá svazkem paprsků. Svazek paprsků se obvykle vyznačuje jen některými jejími význačnými paprsky, které svazek charakterizují. Jde např. o paprsek probíhající středem svazku, popř. na nějaké hraně svazku apod. Paraxiálním (nulovým) paprskem se nazývá takový paprsek, které leží v blízkosti optické osy a svírá s ní velmi malý úhel (menší než 2°). Princip vzájemné nezávislosti paprsků lze považovat za platný pouze tehdy, pokud nepřihlížíme k ohybovým jevům. Ve skutečnosti může docházet k ovlivňování paprsků a vzniku jevu, který se nazývá interference. Tento princip říká, že všechny paprsky z téhož nebo různých zdrojů postupují prostorem tak, jako by ostatní paprsky neexistovaly. Pokud dojde k zastínění svazku světelných paprsků clonou, postupují paprsky v místě nezastíněném clonou dále bez jakéhokoli vlivu paprsků, které byly clonou odstíněny. Stejně je tomu také v případě, že dochází k protínání paprsků z více zdrojů. Princip záměnnosti chodu paprsků říká, že pokud se paprsek šíří z bodu A do bodu B, může se šířit také z bodu B do bodu A. Tento princip je platný i v případě, že dochází k odrazu nebo lomu paprsku.", "question": "Čím se zabývá geometrická optika?", "answers": ["šíření světla"]}
{"title": "Milka", "context": "Milka je od roku 1990 mezinárodní značka americké společnosti Mondelē International vyrábějící čokoládu a čokoládové výrobky. Společnost byla založena již v roce 1901 Švýcarem Philippem Suchardem a od svého počátku byly její produkty baleny do fialového obalu, která přetrvala do současnosti a symbolem společnosti se stala fialová kráva tzv. \"Milka\". V současnosti je čokoláda vyráběna na velkém počtu míst převážně v Evropě. Jsou to hlavně závody v Lörrachu (Německo), Bludenz (Rakousko), Svoge (Bulharsko), Bratislava (Slovensko), Braşov (Rumunsko), Jankowice (Polsko) a Trosťanec na Ukrajině. Do roku 2013 se čokoláda vyráběla i v brazilském městě Paraná. Značka byla v roce 1901 zapsána na patentovém úřadě v německém Berlíně na žádost německého výrobce čokolády Philippa Sucharda. Samotný název Milka vznikl spojením německých slov Milch (mléko) a Kakao. Symbol společnosti Milka alpská kráva se poprvé představila veřejnosti v roce 1973, kdy se objevila v televizní reklamě dle návrhu agentury Young&Rubicam. K roku 2009 se objevila již ve 110 reklamních spotech. Jedná se o krávu plemene Fleckvieh[zdroj? ] hledící na pozorovatele, která má fialově bílou barvu. Fialově jsou vybarveny tmavší oblasti jejího těla. Na krku má uvázán zvon.", "question": "Kdo založil společnost Milka?", "answers": ["Philippem Suchardem"]}
{"title": "Pravda", "context": "Všechny uvedené nástroje jsou zneužitelné a nemusí nutně vést k pravdě. Konsenzu lze dosáhnout manipulací, autoritu lze zkorumpovat a výrok \"Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.\" (připisován Josephu Goebbelsovi) nám ukazuje, že i s většinovým názorem lze pohnout. Základním kamenem logiky jsou pravdivé nebo nepravdivé soudy, následující příklady se týkají klasických paradoxních logických soudů. Existuje skupina výroků, o kterých nelze s jistotou prohlásit, zda jsou pravdivé nebo ne: vypovídají o sobě samých takovým způsobem, že předpoklad jejich pravdivosti má za důsledek jejich nepravdivost a naopak. Tyto výroky se nazývají sebevyvracející výroky. Klasickým příkladem známým od starověku je tzv. paradox lháře. Jde o tvrzení Kréťana Epimenida (Ἐ): \"Všichni Kréťané jsou lháři! \". Existuje příklad z běžného života podobný k Epimenidovu paradoxu: když vstoupíte na webovou stránku, která uvádí: \"Na adrese, na niž jste vstoupil, neexistuje webová stránka.\" Na první pohled výrok zní paradoxně, avšak ve skutečnosti není. Pokud je tvrzení nepravdivé, nevzniká paradox. Silnější a podobně nerozřešitelný je ovšem výrok \"Teď právě lžu.\" (\"Tato věta je lživá.\") Všechny tyto pravdivostní paradoxy vyplývají z reálné nemožnosti absolutně definitivně objasnit skutečnost, které se pravdivostní výrok týká, neboť každá \"skutečnost\" je vždy relativní ke svému pozorovateli a tedy ne absolutní sama o sobě. V antické filosofii byla Alétheia (ἀ, řecky pravda, v původním významu neskrytost, taktéž znamená zjevení, živoucí, existující) pro označení skutečného poznání v protikladu k pouhému zdání (doxa); vyjadřuje, že pravda se skrývá pod povrchem jevů a je třeba ji intelektuálně odkrývat. Logika Tautologie Obrázky, zvuky či videa k tématu pravda ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo pravda ve Wikislovníku Téma Pravda ve Wikicitátech Jaroslav Peregrin: Jazyk, magie & literatura. Část: Teď právě lžu.", "question": "Co je shoda tvrzení se skutečností?", "answers": ["Pravda"]}
{"title": "Hlavní město", "context": "Hlavní města evropských států svůj status získala většinou již ve středověku či dříve (např. Řím, Paříž, Londýn, Praha, Vídeň). Hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie vzešla většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavní města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasília (Brazílie), Abuja (Nigérie). V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí. Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí. Příkladem může být Nizozemsko, kde je hlavním městem a zároveň sídlem hlavy státu Amsterdam, ale sídlem parlamentu a vlády je Haag. V případě Jihoafrické republiky jde dokonce o tři města, sídlem vlády je Pretoria, parlamentu Kapské město a nejvyššího soudu Bloemfontein. V České republice je podle čl. 13 Ústavy hlavním městem Praha, za sídelní město ale může být považováno i Brno (Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Veřejný ochránce práv) a Jihlava (Energetický regulační úřad).", "question": "Mají některé státy více hlavních měst?", "answers": ["Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí."]}
{"title": "Psychoaktivní droga", "context": "K těm patří např. napomáhat náboženským praktikám, prozkoumat self (své vlastní já), změnit náladu, léčit nemoc, uniknout nudě a beznaději, podpořit a zlepšit sociální interakci, zlepšit smyslovou zkušenost a rozkoš, stimulovat uměleckou kreativitu a výkon, zlepšit fyzický výkon, rebelovat, zařadit se mezi vrstevníky, vytvořit si vlastní identitu. === Anestetika === Anestetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k blokování bolesti a jiných vjemů u lékařských pacientů. Mnoho anestetik způsobuje bezvědomí a umožňuje prodělat lékařské zákroky bez fyzické bolesti či emociálního traumatu. K dosažení bezvědomí působí na GABA a NMDA systémy. Patří mezi ně například éter, ketamin a některé barbituráty. === Analgetika === Analgetika jsou třídou psychoaktivních látek užívaných k tlumení bolesti. Patří mezi ně opioidy jako morfin a kodein. === Psychiatrická léčiva === Psychiatrická léčiva slouží k tlumení mentálních a citových poruch. Existuje jich šest hlavních skupin: antidepresiva, užívané na poruchy, jako je klinická deprese či dystymie. Patří mezi ně například fluoxetin (Prozac). stimulanty, užívané na hyperaktivitu či narkolepsii. Patří mezi ně například pervitin, kokain, kofein či nikotin. antipsychotika, užívané na psychózy, schizofrenii a mánie. stabilizátory nálady, užívané na bipolární a schizoafektivní poruchy. Patří mezi ně například lithium.", "question": "K čemu se užívají analgetika?", "answers": ["k tlumení bolesti"]}
{"title": "Fosfor", "context": "Reaktivnější než červený fosfor je světle červený fosfor, který je jemně rozptýlenou formou červeného fosforu. Tento fosfor vzniká varem bílého fosforu s bromidem fosforitým, rozpouští se v roztocích hydroxidů a vytěsňuje některé kovy z roztoků jejich sloučenin. Červený fosfor má polymerní strukturu a vyskytuje se ve čtyřech modifikacích (např. fialový fosfor). Fialový fosfor má hustotu o něco vyšší než čistý červený fosfor a připravuje se krystalizací z roztaveného olova. Při zahřívání se mění v bílý fosfor. === Fialový fosfor === Fialový fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C . Bývá označován jako Hittorfův fosfor, podle svého objevitele Johanna Wilhelma Hittorfa, který jej poprvé připravil roku 1865. Jeho struktura je tvořena řetězci fosforu, které jsou propojeny mezi sebou a tvoří roviny. === Černý fosfor === Černý fosfor je velmi stálý a svými fyzikálními vlastnostmi připomíná spíše kovy. Má kovový lesk, je tepelně i elektricky dobře vodivý a má vrstvenou polymerní strukturu. Svými chemickými vlastnosti se velmi podobá červenému fosforu, ale na vlhkém vzduchu se oxiduje rychleji. Vzniká zahříváním červeného fosforu pod tlakem za teploty přes 400 °C nebo zahříváním bílého fosforu za teploty 200 °C a tlaku 12 000 atmosfér nebo pohodlněji zahříváním bílého fosforu za teploty 380 °C a přítomnosti jemně rozptýlené kovové rtuti.", "question": "Jaký fosfor vzniká dlouhodobým zahříváním červeného fosforu na teplotu 550 °C?", "answers": ["Fialový"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Od každé ledviny vede močovod, který ústí do středního oddílu kloaky. Právě v kloace se moč zbavuje vody a při průchodu trusu je stírána a s trusem vylučována. Na trusu se moč jeví jako bílý povlak. Kloaka je společným vývodem trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy. Navíc mnoho druhů ptáků nestravitelné zbytky potravy vyvrhuje v chuchvalcích (tzv. vývržky) zpět jícnem a ústní dutinou. Ptáci mají jedno z nejkomplexnějších dýchacích ústrojí ze všech zvířecích skupin. Když se pták nadechuje, 75 % objemu čerstvého vzduchu obtéká plíce a vtéká rovnou do vzdušných vaků, probíhajících od plic a spojených s dutinami v kostech, které plní vzduchem. Zbylých 25 % vzduchu jde přímo do plic. Když se pták vydechuje, je pro výdech používán vzduch z plic a současně se do plic dostává čerstvý vzduch ze vzdušných vaků. Ptačí plíce tak přijímají čerstvý vzduch jak při nádechu, tak i při výdechu. Ptačí zpěv vzniká v orgánu zvaném syrinx, svalnaté komoře s několika bubínkovými blánami, který se nachází v dolní části průdušnice. Ptačí srdce má čtyři oddíly, z levé, silně svalnaté komory, vystupuje pravý aortální oblouk a dává vzniknout systémové aortě (na rozdíl od savců, kde je použit levý oblouk). Zadní dutá žíla přijímá krev z končetin přes vstupní ledvinový systém. Ptáci, na rozdíl od savců, mají jádrové červené krvinky, tj. červené krvinky, které mají jádro. Zažívací soustava ptáků je jedinečná, mají hrdelní vak nebo vole pro uskladnění potravy a dva žaludky, z nichž ve druhém jsou spolykané kamínky, které, vzhledem k absenci zubů, pomáhají ptákům drtit potravu. Trávicí soustava dokáže zajistit rychlé strávení potravy a je přizpůsobena letu. Někteří stěhovaví ptáci mají přidanou schopnost snížit obsah části střev před migrací. Nervová soustava u ptáků je v rozsahu přiměřeném velikosti ptáka. Nejvyvinutější částí mozku je ta, která ovládá funkce souvisící s letem, zatímco mozeček koordinuje pohyb a velký mozek kontroluje prvky chování, plavání, páření a stavbu hnízd. Zrakový systém je obvykle u ptáků vysoce vyvinut. Oko ptáků je v základní stavbě shodné s okem savců. Ptáci s očima na stranách hlavy mají široké zorné pole, zatímco ptáci s očima na čelní straně hlavy, jako sovy, mají binokulární vidění a mohou odhadovat hloubku pole. Vodní ptáci mají zvláštní pružné čočky, které jim umožňují vidění na vzduchu i pod vodou. Některé druhy mají také dvojitou foevu.", "question": "Kolik žaludků mají ptáci?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Chlorečnan draselný", "context": "Chlorečnan draselný (synonymum Bertholetova sůl) je bílá krystalická látka s chemickým vzorcem KClO3. Je vysoce reaktivní. Pro své explozivní a silné oxidační vlastnosti se používá v pyrotechnice. Je jedovatý a používal se k hubení plevele. Vyrábí se elektrolýzou KCl nebo zaváděním Cl do teplého roztoku KOH (hydroxidu draselného). Při reakci s kyselinou šťavelovou se uvolňuje vysoce reaktivní a nestabilní ClO2. == Rizika == Chlorečnan draselný je toxická a zdraví škodlivá látka, která znečišťuje životní prostředí. Může uvolňovat vysoce škodlivé sloučeniny chloru (viz výše). Pro svoje oxidační vlastnosti hoří i pod vodou. Chlorečnan draselný patří mezi látky (tzv. prekurzory výbušnin), které byly navrženy na zákaz prodeje obecné veřejnosti. == Využití == Chlorečnan draselný se využívá hlavně v pyrotechnice, např. pro přípravu Molotovova koktejlu, dále pro výrobu sirek, a pro dnes již nepoužívané chlorátové trhaviny (směs KClO3 a organického paliva – například oleje, dřevěné moučky, vánočních prskavek...). V minulosti se využíval pro barvení kůže. Tuto látku využíval například Baťa. == Související články == Chlorečnan sodný Chloristan draselný Seznam látek považovaných za prekurzory výbušnin == Reference == == Literatura == VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.", "question": "Co dělá chlorečnan draselný ?", "answers": ["znečišťuje životní prostředí"]}
{"title": "Boeing 737", "context": "NG verze má novější digitální (\"skleněný\") kokpit, nová křídla a nové motory. 737-600 je jednou ze tří NG verzí. Základem pro verzi -600 byl model Boeing 737-500. Boeing 737-600 má kapacitu 110 pasažérů ve dvou třídách, nebo 133 v uspořádání jednotřídka. Přímo mu konkuruje Airbus A318. Boeing 737-600 má dolet 2 480 km, verze-600HGW 5 648 km. 737-700 /-700ER je základní model nové generace, který ve výrobě nahradil předchozí verzi Boeing 737-300 z něhož i koncepčně vychází. Je nabízen ve verzích 737-700C,-700QC,-700HGW,-700ER a BBJ. Standardní verze -700 má u dvoutřídného uspořádání kapacitu 126 míst, maximální kapacita je 149 míst. Přímo mu konkuruje Airbus A319. Boeing 737-700 má dolet 2 852 km, verze-700HGW 6 037 km. 737-800 je prodloužená verze Boeingu 737-700. Vychází z modelu Boeing 737-400, který v produkci přímo nahrazuje. Při standardním uspořádání sedadel nabízí kapacitu 162 pasažérů. Maximální kapacita je 189 pasažérů. Boeing 737-800 má dolet 3 815 km, verze-800HGW 5 445 km. 737-900 /-900ER je nejdelší variantou v řadě 737. Na počátku vývoje letounu Boeing 737-900 stála objednávka dopravní společnosti Alaska Airlines, která 10. listopadu 1997 objednala 10 kusů. Konstruktéři vyšli z předchozího modelu Boeing 737-800, který vložením dvou trupových segmentů před a za křídlo prodloužili o 2,60 m na celkovou délku 42,1 m. Výroba prvního stroje započala 8. března 2000 v závodě ve Wichitě. O tři týdny později se do konstrukčních prací zapojil také závod v Rentonu kompletací nosníku křídla, který provedl i finální montáž. K úvodnímu vzletu 737-900 (výr. č. 30017/596, N737X) s dvojicí motorů CFM56-7B došlo 3. srpna 2000, který realizovali piloti Mike Carriker a Mark Feuerstein. První let v čase 2 hodiny 58 minut vedl z rentonského letiště na Boeing Field v Seattlu. Druhý exemplář (30016/683, N1786B) sloužil k testům prostředků aktivní bezpečnosti.", "question": "Jaký je nejrozšířenější dopravní letoun na světě?", "answers": ["Boeing 737"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Protože úniková rychlost na povrchu Saturnu dosahuje 35,49 km/s, což daleko převyšuje tepelnou rychlost molekul, zůstalo na něm nejspíše původní složení atmosféry, kterou nabalil už během vzniku z protoplanetárního disku. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě Saturnu trval jen několik století. Vznik velkých Saturnových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem, jako vznikaly kamenné planety. Jelikož je však Saturn velmi vzdálen od Slunce, v žádné z fází vzniku měsíců nevystoupila teplota na vysoké hodnoty jako v případě okolí Jupitera. Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety.", "question": "Proč zůstalo na Saturnu nejspíše původní složení atmosféry, kterou nabalil už během vzniku z protoplanetárního disku?", "answers": ["Protože úniková rychlost na povrchu Saturnu dosahuje 35,49 km/s, což daleko převyšuje tepelnou rychlost molekul"]}
{"title": "Bahamy", "context": "Bahamské ostrovy leží jihovýchodně od Floridy a severovýchodně od Kuby. Souostroví tvoří 30 větších, 700 menších (nazývaných dle velikosti cays nebo keys, odkud pramení také původní název Bahamského souostroví - Lucayské souostroví) a cca 2400 korálových ostrovů. Leží v Atlantském oceáně. Prvním místem, které Kryštof Kolumbus v Americe objevil, byl právě jeden z ostrovů Bahamského souostroví. V roce 1492 přistál na ostrovu San Salvador a prohlásil ho za španělskou državu. Většinu původního obyvatelstva odvezli Španělé jako otroky do zlatých dolů na Kubu a na Haiti, zbytek vymřel. Na počátku 17. století se na ostrově začali usazovat Britové a v roce 1717 se Bahamy staly britskou kolonií. 7. ledna 1964 byla udělena Bahamám samospráva a 10. července 1973 byla vyhlášena nezávislost. Od počátku 80. let 20. století sem přicházejí uprchlíci z Haiti, kteří se snaží uniknout bídě a politickým nepokojům ve své zemi. Bahamy se administrativně dělí na okruhy. Platí to pro všechny oblasti v zemi s výjimkou New Providencu. Je jich 31, z toho 23 se jich vytvořilo v roce 1996, zbytek v roce 1999. Bahamy tvoří dlouhý řetěz nízkých vápencových a korálových ostrovů a více než 2000 drobných skalisek. Na Bahamách nenajdeme pohoří ani strmá pobřeží - převažují rozlehlé pláže. Nadmořská výška ostrovů je proto malá. Podnebí je tropické, pod vlivem severovýchodních pasátů a teplého Golfského proudu. Průměrné teploty dosahují v nejteplejším srpnu 28°C, v nejstudenějším únoru 21 °C. Srážky se pohybují mezi 1100 až 1600 mm za rok, na jihovýchodním konci souostroví méně než 1000 mm. Jediné přírodní bohatství Baham představují pláže, které se nyní každoročně stávají místem radovánek několika milionů návštěvníků, většinou z USA. Cestovní ruch zajišťuje práci více než dvěma třetinám výdělečně činného obyvatelstva. Těží se sůl a dřevo. Jsou zde také rafinérie ropy.", "question": "Kdy byla na Bahamách vyhlášena nezávislost?", "answers": ["10. července 1973"]}
{"title": "Inženýr", "context": "V některých západních zemích se pojem inženýr používá pro označení středoškolského vzdělání technického směru (Německo – pro VŠ vzdělání příslušného směru se používá titul Dipl.-Ing., v Rakousku je ale použití titulu Ing. pro stavaře, kteří si dodělají po střední škole doplňující zkoušky po minimálně třech letech praxe a Dipl-Ing. se používá stejně jako v Německu), a v Polsku je na technických školách titulem udělovaným na úrovni bakaláře. Některé univerzity v USA udělují titul Engineer v postgraduálním studiu (dvouletém) v oborech technických a ekonomických, namísto obvyklého magisterského titulu M.Sc., M.Eng. či M.Ph. Náročnost takového studia je někde mezi jednoletým magisterským studiem a Ph.D. studiem. Na rozdíl od Ph.D. studia je cílem připravit odborníka pro praktické povolání inženýra. V Rusku lze po 11leté základní škole nastoupit na vysokoškolský 5- až 6letý obor Specialista, který odpovídá evropskému magisterskému vzdělání. Ten pak student absolvuje jako \"Inženýr specialista\". Nicméně v Rusku není zakotveno používání titulů před jménem, a to ani vyšších. V Česku používaný titul Ing. odpovídá německému Dipl.-Ing., resp. Master of Science (Eng.). == Další význam slova == V dalším významu slova se jedná o člověka, který pracuje ve funkci inženýra (bez ohledu na jeho faktické vzdělání – např. hlavní inženýr, zde ve smyslu vedoucí výroby, hlavní technolog apod.[zdroj? ]), jedná se tedy o funkční zařazení respektive funkční systemizaci. V období před listopadem 1989 se tento význam slova používal ve státních podnicích, v současné době se používá zejména v podnicích se zahraničním managementem, převzato z anglického engineer. == Titul inženýr v umění == Inženýrská, písnička skupiny Plavci z roku 1983 == Titul inženýr v místopisu == Titul Ing. se vyskytuje v názvu několika současných ulic, např. Ing. Kašpara (Havlíčkův Brod) nebo Ing. Straku (Spišská Nová Ves). == Odkazy == === Reference === V tomto článku byly použity překlady textů z článků Master na německé Wikipedii a Engineer na anglické Wikipedii. === Související články === Inženýr architekt Inženýrský kopec Inženýrská (\"Promovaní inženýři\") (píseň skupiny Plavci) === Externí odkazy === Encyklopedické heslo inženýr v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Slovníkové heslo Ing. ve Wikislovníku", "question": "Jaká je zkratka titulu inženýr?", "answers": ["Ing."]}
{"title": "Argot", "context": "Argot je vrstva slovní zásoby, žargon užívaný společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.). Účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači. Věda, která se argotem zabývá, se jmenuje argotologie. Některé výrazy z argotu mohou být prozrazeny, a tím přestanou být součástí argotu a stanou se součástí běžné slovní zásoby. Příkladem argotu je francouzský verlan, který používá k utajení prohazování slabik. I. Kalita charakterizuje argot jako tajný komunikativní prostředek, který je prostředkem omezeného společenství, jenž se vyvíjel v dichotomické opozici dozorce – odsouzený. Odsouzený vytváří u známých, již existujících lexémů známky sekundární sémantiky, které by neměly být srozumitelné dozorci, anebo odsouzený tvoří lexém úplně nový. Argot vzniká v teritoriálně omezeném prostoru, jeho vznik je podmíněn omezujícím (trestním) rámcem – omezením osobní svobody. Nositelé argotu se nesnaží vyčnívat ve svém prostředí, ale kladou si za cíl izolovat své prostředí od vnějšího. bahno – pivo basa – vězení benga, fízl, chlupatej, švestky – policista/é, strážník/. ci bručet (v base) – sedět ve vězení čokl – pes čorkařit, čórkařit – krást čórnout, lohnout – ukrást dacan – vagabund, darebák, potvora káča – kasa, trezor krochna, stříkačka – pistole love. , prachy, škvára – peníze máčka – marlbora, cigarety značky Marlboro oddělat, voddělat, sejmout - zabít odprásknout, vodprásknout – zastřelit puma – vyšetřovací soudce raky – hodinky rychna – zápach (brn. hantec) skéro – marihuana udělat, vybílit – vykrást velryba – manželka vodprejskni (původně: odprejskni, emaile) – odejdi Oberpfalcer F.: Slang a argot. In Jazykozpyt. JČF, Praha 1932. Oberpfalcer F.: Argot a slangy. In Československá vlastivěda, díl III. Sfinx, Praha 1934. Ouředník P.: Argot v odborné literatuře – Argot v beletrii. In Šmírbuch jazyka českého, Paseka, Praha 2005. ISBN 80-7185-638-X. Kalita I.: Obrysy a tvary nespisovnosti: ruština vs. čeština. Ruský slang v procesu vývoje. Ústí nad Labem, ISBN 978-80-7414-427-1, 2011. Slovníkové heslo argot ve Wikislovníku PRAVDOVÁ, Markéta. Zaražený prdy, křapíček a elpíčko. Jak se mluví mezi zločinci. iDNES.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2014-11-15]. Dostupné online. PRAVDOVÁ, Markéta. Termobuk, pytložvejk, marcela. Naučte se, co vás čeká ve vězení. iDNES.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2014-11-15]. Dostupné online. PRAVDOVÁ, Markéta. Jak správně nadávat a vyhrožovat. Naučte se mluvit sprostě jako zločinec. iDNES.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2014-11-15]. Dostupné online.", "question": "Jak se v lingvistice říká mluvě spodních vrstev společnosti?", "answers": ["Argot"]}
{"title": "Molybden", "context": "V rudách se vyskytuje jen v nízkých koncentracích. Nejvýznamnější rudou je molybdenit (sulfid molybdeničitý, MoS2), jehož ložiska se nacházejí především v Coloradu v USA. Dalšími rudami jsou wulfenit, molybdenan olovnatý, (PbMoO4) a powellit (Ca(Mo,W)O4). Molybdenit jako MoS2 se těží buď samostatný nebo se získává při výrobě mědi. Po přečištění flotací se pražením převede na oxid molybdenový podle rovnice: 2 MoS2 + 7 O2 → 2 MoO3 + 4 SO2Ten se buď využívá přímo, nebo se aluminotermicky převede na ferromolybden, který nachází použití při výrobě korozivzdorných ocelí. Čistý molybden se vyrábí redukcí oxidu molybdenu vodíkem. MoO3 + 3 H2 → Mo + 3 H2OIonty molybdenu jsou také obsaženy v proteinovém komplexu nitrogenáza, který je využíván mutualistickými fixátory (zpravidla gramnegativní bakterie, mikrosymbionti - zejména Rhizobium) atmosferického molekulárního dusíku, přičemž dochází k obohacování půdy. == Využití == Základní praktické využití nalézá molybden v metalurgii při výrobě speciálních ocelí. Již poměrně malé množství molybdenu ve slitině výrazně zvyšuje její tvrdost, mechanickou a korozní odolnost. Proto se z molybdenových ocelí vyrábějí silně mechanicky namáhané součásti strojů jako například hlavně děl, geologické vrtné hlavice a nástroje pro obrábění kovů. Z molybdenu se také vyrábí povrchová vrstva pístních kroužků. V chemickém průmyslu je materiálem pro reaktory pracující v silně korozivním prostředí za vysokých tlaků a teplot.Používá se pro výrobu petrochemických katalyzátorů sloužících k odstranění sirných sloučenin z ropy a ropných produktů.V zemědělství se jeho sloučeniny využívají jako pro některá umělá hnojiva, například pro pěstování brokolice nebo květáku. Potravinářský průmysl ho používá pro výrobu některých potravinových doplňků. == Sloučeniny == Chemie sloučenin molybdenu je značně pestrá a komplikovaná. Již pouhý fakt, že se molybden vyskytuje v pěti různých valenčních stavech od Mo+2 a po Mo+6, které mohou poměrně snadno přecházet mezi sebou je důvodem, že chemie molybdenu je spíše předmětem diplomových prací než praktického uplatnění v běžném životě.", "question": "Jakou chemickou značku má molybden?", "answers": ["Mo"]}
{"title": "Slapové jevy", "context": "Slapové jevy představují zvyšování a snižování hladiny moře v důsledku působení slapových sil. Zvýšení hladiny se označuje jako příliv, snížení jako odliv, souhrnně se mluví o dmutí mořské hladiny. Slapové jevy jsou důsledkem deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce. Teoreticky mohou slapové síly dokonce způsobit rozpad obíhajícího tělesa, pokud je oběžná vzdálenost nižší než tzv. Rocheova mez. Pravou silou působící dmutí je gravitační síla, důležitá je přitom nehomogenita jejího pole. Protože velikost gravitační síly je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti, Měsíc přitahuje silněji tělesa na přivrácené straně Země, a naopak slaběji na odvrácené straně. Navíc je však nutno uvážit neinerciálnost soustavy spojené s povrchem Země a tedy působení zdánlivých setrvačných sil. Pro pochopení přílivového dmutí je třeba nahlížet vzájemný pohyb Měsíce a Země ne jako pouhý oběh Měsíce kolem nehybné Země, ale jako rotaci obou těles kolem společného těžiště. Na Zemi tedy působí také setrvačná odstředivá síla, která naopak roste přímo úměrně vzdálenosti od společného těžiště (protože společné těžiště leží pod povrchem Země na přivrácené straně, jak ukazuje obrázek, je odstředivý příspěvek nejsilnější na odvrácené straně, ale částečně přispívá i na přivrácené straně k Měsíci, a to ve stejném smyslu jako jeho gravitace). Zatímco na přivrácené straně k Měsíci převládá gravitační přitažlivost a na odvrácené odstředivá síla, v oblasti mezi tím obě síly působí proti sobě tak, že se prakticky odečítají. Působením sil proto vznikají na světových oceánech dvě přílivové vlny, na straně přivrácené Měsíci a současně i na straně protilehlé. Pro úplnost je potřeba dodat, že dochází i k dmutí zemské kůry a pláště, i když vzhledem k jejich tuhosti zdaleka ne tak znatelnému.", "question": "Proč vznikají slapové jevy?", "answers": ["deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce"]}
{"title": "Balalajka", "context": "Nástroj má 3 struny (někdy 6 v páru). Hmatník je opatřen pražci. V dnešní době se vyskytují v 6 velikostech: piccolo (vzácná) prima sekunda altová basová kontrabasová (existuje i větší kopie - sub-kontrabasová)Nejběžnější sólový nástroj je prima, laděná E-E-A. Někdy je balalajka laděna \"kytarovým stylem\" G-H-D (podobně jako tři nejtenčí struny ruské kytary), hra je pak pro ruské kytaristy jednodušší, i když je tenhle způsob ladění nerad viděn. [zdroj? ]Piccolo, prima a sekunda mají struny vyrobeny ze střev; v dnešní době se ale začíná používat i nylon. == Související články == Brač (hudební nástroj) Citera Kithara Kytara Mandolína == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu balalajka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo balalajka ve Wikislovníku Balalaika and Domra Association of America University of Pennsylvania: Noty Balalaika.fr: Historie, mp3 atd... Online škola [1] [2]", "question": "Jak se jmenuje třístrunný hudební nástroj se skříní ve tvaru trojúhelníku?", "answers": ["balalajka"]}
{"title": "Vodotrysk", "context": "Tryskající voda zde má především estetickou funkci. Vodotrysky bývají součástí zejména fontán, kašen, zahradních a parkových jezírek i domácích osvěžovačů vzduchu. Jsou častým prvkem zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. == Přírodní vodotrysky == Vzácně se lze setkat se zajímavým přírodním jevem, kterým jsou přírodní vodotrysky. Obvykle se nalézají v místech přirozených vývěrů spodních vod. Takovéto vodotrysky obvykle označujeme slovem gejzír. Může se jednat o přírodní podzemní vodu s vývěrem studené vody nebo o vývěr termálních pramenů např. v místech s bohatou sopečnou činností apod. === Příklady === Kiama Blow Hole - přírodní vodotrysk u australského města Kiama; Vodotrysk u obce Rajecká Lesná na Slovensku v pohoří Strážovské vrchy; Gejzír Herľany na východním Slovensku asi 28 km východně od Košic; termální vývěry vod na Islandu. == Vodotrysky vzniklé v důsledku vodovodních poruch == Velké vodotrysky a gejzíry mohou také někdy nechtěně vzniknout v důsledku poruchy či havárie na vodovodním potrubí, kdy pitná voda nebo užitková voda tryská otvorem v zemi pod velkým tlakem ven. == Související články == Fontána", "question": "Jak se nazývá zařízení, ze kterého je velkým tlakem vytlačována voda a na konci ústí z trysky ven?", "answers": ["Vodotrysk"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Nejlépe prostudovaný je imunitní systém u kura domácího. Na jeho funkci se podílejí nespecifické a specifické obranné mechanismy organismu, které jsou vzájemně provázány a do značné míry se navzájem podmiňují. Morfologickým podkladem imunitního systému je lymfatická tkáň, uspořádaná do lymfatických orgánů souhrnně tvořících lymfatický systém. Obranné mechanismy ptáků jsou analogické savčím, výjimkou je výrazná anatomická dichotomie imunitního systému. Močové orgány regulují příjem a výdej vody a udržují homeostázu. V porovnání se savci mají ptáci odlišnou stavbu ledvin a chybí jim ledvinová pánvička, močový měchýř (výjimkou jsou pštrosi) i močová trubice. Párové pravé ledviny (metanefros) jsou protáhlého tvaru, třílaločnaté a jsou uloženy v zadní části tělní dutiny v prohlubních synsakra. Poprvé je vytvořena Henleova klička, jež přispívá ke zpětné resorpci vody z primární moče a tvorbě vlastní hypertonické moče, a je zvětšen počet glomerulů; kromě toho dochází k resorpci vody i v kloace. Zbytky vrátnicového oběhu v ledvinách jsou zachovány. Kyselina močová se dopravuje krví z jater do Malpighiho tělísek a zde je filtrována z glomerulů. Párové močovody odvádějí tekutou moč přímo do středního oddílu kloaky, odkud se dostává zpět do koprodea. Tam se po odnětí zbylé vody ukládá bělavá kyselina močová a jiné uráty jako povrchový povlak na trus. Trus s močí pak odchází středním a vnějším oddílem kloaky ven z těla. Podrobnější informace naleznete v článku Rozmnožovací soustava ptáků. Způsob rozmnožování je u ptáků dokonalejší než u plazů (jsou u nich vyvinuty různé formy rodičovských instinktů).", "question": "Mají ptáci ledvinovou pánvičku, močový měchýř a močovou trubici?", "answers": ["V porovnání se savci mají ptáci odlišnou stavbu ledvin a chybí jim ledvinová pánvička, močový měchýř (výjimkou jsou pštrosi) i močová trubice."]}
{"title": "Návštěvníci z Mlčící planety", "context": "Návštěvníci z Mlčící plantety je první knihou z Kosmické trilogie britsko-irského autora C. S. Lewise. Jedná se o sci-fi román s výrazným vlivem náboženské tematiky. Kniha poprvé vyšla v roce 1938 v anglickém nakladatelství The Bodley Head v Londýně. == Hlavní postavy == Elwin Ransom profesor Weston Richard Devine == Odkazy == === Související články === Kosmická trilogie Perelandra Ta obludná síla Clive Staples Lewis === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Out of the Silent Planet na anglické Wikipedii. Profil knihy v České bibliografické databázi", "question": "Kdo napsal knihu Návštěvníci z Mlčící planety?", "answers": ["C. S. Lewise"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Praha hlavní nádraží je největší osobní železniční nádraží v Česku a nejvýznamnější pražské nádraží na adrese Wilsonova 300/8. Název Praha hlavní nádraží užívalo od 15. února 1940 do roku 1945, a od ledna 1953 jej užívá dodnes. V minulosti bylo nazývané nádraží císaře Františka Josefa (1871–1919) a Praha Wilsonovo nádraží (1919–1940, 1945[? ]–1953). Kolejiště, Fantova odbavovací budova a nová provozní budova (přiléhající k Seifertově ulici) leží na Vinohradech v Praze 2, nová odbavovací budova na Novém Městě v Praze 1, severní zhlaví zasahuje do Žižkova na Praze 3. Budova stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov a Vršovice, Fantova budova a hala nad kolejištěm patří mezi nemovité kulturní památky. Vybudování nádraží v současné lokalitě přispělo císařské rozhodnutí z října 1866 o zboření hradeb. Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876.", "question": "Od kdy je v provozu hlavní nádraží v Praze?", "answers": ["od 14. prosince 1871"]}
{"title": "Jimi Hendrix", "context": "Hendrixovo vystupování na pódiu bylo pravděpodobně ovlivněno stylem rockového průkopníka Little Richarda, s jehož kapelou The Upsetters byl svého času na turné. Hendrix se snažil propojit to, co nazýval \"země,\" což byly doprovodné bluesové, jazzové a funky rytmy, s \"vesmírem,\" což naopak byly pronikavé psychedelické zvuky, které vznikaly jeho improvizováním při hře na kytaru. Jako hudební producent, udělal další novátorský krok - začal používat nahrávací studio jako zkušební prostor pro své invence. Byl jedním z prvních, kteří experimentovali se stereofonními a fázovacími efekty přímo během nahrávání. V roce 1992 byl Hendrix uveden do rocḱńrollové síně slávy a v roce 2005 do Britské hudební síně slávy. Od roku 1994 zdobí jeho hvězda Hollywoodský chodník slávy. Roku 2006 bylo jeho debutové album Are You Experienced zařazeno do Národního registru nahrávek Knihovny amerického Kongresu. Hudební magazín Rolling Stone označil v roce 2003 Hendrixe za nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2004 ho v anketě o nejlepšího umělce všech dob zařadil na šesté místo. Americká hudební televizní stanice VH1 jej rovněž označila za třetího nejlepšího hard rockového umělce. Rodina Hendrixů nosila dříve tvar Hendricks. Zjednodušit své příjmení na Hendrix si nechal Jimiho dědeček. Rodina a nejbližší známí z dětství mu nikdy neřekli jinak, než Buster - Cvalík.", "question": "Má Jimi Hendrix vlastní hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy ?", "answers": ["Od roku 1994 zdobí jeho hvězda Hollywoodský chodník slávy."]}
{"title": "Souhláska", "context": "Aproximanty vznikají přiblížením (aproximací) artikulátorů, které není tak těsné jako u konstriktiv, ale těsnější než u samohlásek. Nemají výrazný šum ani tón. Aproximanty jsou nejvíce otevřené souhlásky, a tvoří tedy jakýsi plynulý přechod k samohláskám. ===== Vibranty ===== Vibranty, kmitavé souhlásky, vznikají aerodynamicky podmíněným, opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním). ===== Verberanty ===== Verberanty, někdy též švihy (tento termín není příliš vžitý), se vyznačují rychlým dotykem dvou artikulátorů, který je na rozdíl od vibrant pouze jednorázový. V češtině se obvykle nedůrazné \"r\" artikuluje spíš jako verberant než jako vibrant. ===== Laterální vs. středové souhlásky ===== Většina souhlásek vzniká prouděním vzduchu podél středové linie jazyka. V případě konstriktiv a aproximant však může vzduch proudit také okolo boků jazyka, přičemž špička jazyka se může dotýkat v horní části ústní dutiny. Takové souhlásky se nazývají bokové (laterální). ==== Nepulmonické souhlásky ==== Nepulmonické souhlásky jsou tvořeny proudem vzduchu, který je dáván do pohybu jiným způsobem než plícemi. Tato skupina souhlásek, které se v češtině nevyskytují, zahrnuje mlaskavky, ejektivy a implozivy. === Rozdělení podle místa artikulace === Následující rozdělení souhlásek používá názvosloví, které není zcela systematické, protože částečně pojmenovává oba artikulátory, částečně jen jeden z artikulátorů zapojených do tvoření hlásek.", "question": "Jak vzniká většina souhlásek?", "answers": ["prouděním vzduchu podél středové linie jazyka"]}
{"title": "Chicago", "context": "Za posledních 5 let v Chicagu vzniklo nebo se sem přesunulo velké množství průmyslových firem a výroben (např. Společnost Boeing ze Seattlu). Chicago je i námořním přístavem, protože velké lodě sem mohou připlout vodní cestou svatého Vavřince až z Atlantiku, navíc je Chicago spojené i s Mississippi několika průplavy; tudy se lodě dostanou do New Orleans a do Mexického zálivu. Různými směry vede z Chicaga 27 železničních tratí, kterými vlaky dovážejí a vyvážejí uhlí, železnou rudu, ocel a chemické a potravinářské výrobky. Související informace naleznete také v článku Demografie Chicaga. Lidé žijící v Chicagu jsou nazýváni Chicagoans. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 2 695 598 obyvatel. Podle sčítání z roku 2000 zde žilo 2 896 016 lidí, 1 061 928 domácností a 632 909 rodin žijících přímo v Chicagu. Tento počet tvoří asi jednu pětinu populace státu Illinois a 1% populace Spojených států. Hustota osídlení byla 4 923 obyvatel na km2. Nejvíce obyvatel mělo Chicago v roce 1950 kdy mělo přes 3,6 milionu obyvatel. Od roku 1960 lidí ubývalo, až v posledních letech město zaznamenalo značný přírůstek. Chicago je tavicím kotlem velkého množství kultur a národností. Žije zde i velká menšina Čechů, Slováků a Poláků. Hlavní etnické skupiny jsou Irové, Němci, Italové, Poláci, Číňané a Mexičané. Chicago má velkou populaci Irských Američanů na jihu a jihozápadě města, i když se množství přestěhovalo na předměstí v polovině 20. století. Spoustu městských politiků vzešlo právě z této velké irské populace, včetně současného starosty Richarda M. Daleyho. V Chicagu žije největší polská populace mimo Varšavu, hlavní město Polska. Chicago se zároveň považuje za druhé největší srbské a lotyšské město na světě a zároveň jako třetí největší řecké město na světě. Město má i velkou arabskou (185 tisíc) a rumunskou (přes 100 tisíc) populaci. V Chicagu žije druhá největší populace mexických Američanů v USA, největší je v Los Angeles. Metropolitní oblast Chicaga je důležité centrum pro Indo-Američany a pro Jiho-Asiaty. Chicago má třetí největší jiho-asijskou populaci v USA, po New Yorku a San Franciscu. 21,7 % obyvatel se narodilo mimo USA (12,2 % v Latinské Americe; 5,0 % v Evropě a 3,9 % v Asii). 45,0 % Bílí Američané 32,9 % Afroameričané 0,5 % Američtí indiáni 5,5 % Asijští Američané 0,0 % Pacifičtí ostrované 13,4 % Jiná rasa 2,7 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 28,9 % populace.", "question": "Kde vznikla americká kapela Smashing Pumpkins?", "answers": ["Chicagu"]}
{"title": "Sony Pictures Animation", "context": "Sony Pictures Animation je americká produkční společnost zabývající se výrobou počítačově animovaných filmů a seriálů. Založena byla v roce 2002.", "question": "Čím se zabývá společnost Sony Pictures Animation?", "answers": ["výrobou počítačově animovaných filmů a seriálů"]}
{"title": "Mistrovství světa ve volejbale mužů 2006", "context": "16. Mistrovství světa ve volejbale, se konalo od 17. listopadu do 3. prosince v Japonsku. == Účastníci == Poprvé v historii se závěrečného turnaje zúčastnilo 24 mužstev, rozdělených do 4 skupin po šesti týmech. První čtyři mužstva z každé skupiny se kvalifikovalo do druhého kola turnaje, kde byly jen dvě skupiny. Japonsko se do kvalifikovalo jako hostitel a Brazílie jako úřadující mistr světa. Ostatní mužstva se kvalifikovala z kontinentálních turnajů (9 z Evropy, 4 ze Severní a střední Ameriky, 2 z jižní Ameriky, 2 z Afriky a 5 z Asie a Oceánie). == Místa zápasů == == Výsledky a tabulky == Časové udaje podle místního času (UTC + 9) === Základní skupiny === ==== Skupina A (Saitama) ==== ==== Skupina B (Fukuoka) ==== ==== Skupina C (Nagano) ==== ==== Skupina D (Sendai) ==== === Osmifinále === ==== Skupina E (Sendai) ==== ==== Skupina F (Hirošima) ==== === Play off (Tokio) === ==== Semifinále ==== ==== Finále ==== ==== O 3. místo ==== ==== O 5 až 8. místo ==== ==== O 5. místo ==== ==== O 7. místo ==== ==== O 9 až 12. místo ==== ==== O 9. místo ==== ==== O 11. místo ==== == Přehled nejlepších hráčů == Nejužitečnější hráč: Gilberto Godoy Filho Nejvíce bodující hráč: Héctor Soto Nejlepší útočník: Dante Amaral Nejlepší blokař: Alexej Kulešov Nejlépe podávající hráč: Matey Kaziyski Nejlepší nahrávač: Paweł Zagumny Nejlepší Libero: Alexej Verbov == Mistři světa == 1. Brazílie Trenér: Bernardo Rezende (Bernardinho) == Konečné pořadí == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistrovství světa ve volejbale mužů 2006 ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Kde se konalo 16. Mistrovství světa ve volejbale?", "answers": ["Japonsku"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha Ra vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány.", "question": "Jaké kočky byly považovány za nejposvátněší?", "answers": ["černé"]}
{"title": "Periodická tabulka", "context": "Periodická tabulka prvků, nebo též periodická soustava prvků, je uspořádání všech chemických prvků v podobě tabulky, ve které jsou prvky seskupeny podle rostoucích protonových čísel, elektronové konfigurace a cyklicky se opakujících podobných chemických vlastností. Řídí se tzv. periodickým zákonem, který roku 1869 publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev, jenž seřadil prvky podle rostoucí hmotnosti jejich atomů. Rovněž používaný název Mendělejevova tabulka prvků je striktně vzato pouze názvem původní Mendělejevovy tabulky. Na počest 150. výročí publikace periodického zákona prohlásila OSN rok 2019 za Mezinárodní rok periodické tabulky prvků. == Charakteristika == Dnes je známo, že některé lehčí prvky jsou až za těžšími (jod stojí za tellurem). Proto roku 1913 Henry Moseley opravil periodický zákon podle rostoucích protonových čísel. V tabulce je obvykle kromě chemického symbolu prvku uvedeno i jeho atomové číslo, relativní atomová hmotnost, případně další údaje o prvcích. V současné době je v tabulce 118 známých prvků, z nichž 94 se přirozeně vyskytuje na Zemi; zbylé byly připraveny pouze uměle a zatím nebyl objeven žádný jejich stabilní izotop. Základem uspořádání prvků je jejich seskupení podle elektronového obalu tak, aby ve skupinách nad sebou ležely prvky se stejným počtem valenčních elektronů. Přitom platí, že prvky, nacházející se ve společné skupině, vykazují i podobné chemické vlastnosti. Někde bývá zvykem dělení skupin na hlavní a vedlejší, prvky v hlavních skupinách mají valenční elektrony ve sférách s a p, prvky vedlejších skupin doplňují valenční elektrony do slupek d a f. Příkladem skupiny prvků jsou alkalické kovy, které (spolu s vodíkem) zaujímají místo v 1. skupině a mají vždy pouze jeden valenční elektron ve slupce s. Jiným příkladem jsou halogeny, prvky nacházející se v 7. hlavní skupině prvků se sedmi valenčními elektrony – dvěma ve slupce s a 5 ve sféře p.", "question": "Kdy byl publikován periodický zákon?", "answers": ["roku 1869"]}
{"title": "Logaritmus", "context": "Logaritmus kladného reálného čísla x při základu a (a ∈ R+- {1}) je takové reálné číslo : : : y = : log : a : : : x : : : : {\\displaystyle y=\\log _{a}x\\,\\! } , pro které platí : : : : a : y : : = x : : : : {\\displaystyle a^{y}=x\\,\\! } . V tomto vztahu se číslo a označuje jako základ logaritmu (báze), logaritmované číslo x se někdy označuje jako argument či numerus, y je pak logaritmem čísla x při základu a. Logaritmická funkce je matematická funkce, která je inverzní k exponenciální funkci. Myšlenka logaritmu vznikla jako rozšíření myšlenky exponentu. Že 2 × 2 = 4 můžeme zapsat také jako 21 × 21 = 22 a místo 4 × 8 = 32 můžeme napsat 22 × 23 = 25. Exponent součinu je tedy součet exponentů obou součinitelů, takže při zvoleném základu (2) můžeme násobení převést na sčítání exponentů, zatím jen pro celé exponenty. Podobně můžeme zapsat i dělení: 32:4 = 25: 22 = 23, čili 8. Stejně 1/2 = 1:2 = 20:21 = 2-1 čili 0,5. Místo dělení stačí odečítat exponenty. Číslo 2 jsme zvolili jako základ a místo \"exponentu dvou\" můžeme psát log2.", "question": "Jak se nazývá inverzní funkce k exponenciální funkci?", "answers": ["Logaritmická"]}
{"title": "Pivo", "context": "Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek. Pivo je možno používat jako nápoj vhodný k utišení žízně, ale též pro jeho nutriční hodnotu, především vhodnou vyváženost iontů a minerálních látek, vitaminů a polyfenolů (flavonoidů) s antioxidačním účinkem, který ovšem nemusí být pozitivní. Příznivé účinky piva na lidský organismus se mohou projevit při jeho střídmé konzumaci, kdy nepřevažují negativní účinky alkoholu. Ovšem i střídmé pití však pravděpodobně škodí, protože studie jsou často ovlivněny vlivy systematických chyb, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů. Pivo obsahuje hořké chmelové látky, které mají pozitivní vliv na sekreci žluči, která přímo podporuje trávení. Současně výrazně podporuje chuť k jídlu, což může vést při nestřídmé konzumaci pokrmů k nárůstu tělesné hmotnosti. Čím vyšší obsah flavonoidů pocházejících z obilnin a chmelu pivo obsahuje, tím vyšší je jeho antioxidační účinek. Obsah flavonoidů zvyšujeme delší a intenzivnější extrakcí sladu, zvýšením množství sladu, resp. přidáním sladu nebo výtažku z dalších obilnin a obilovin, u bylinných a ovocných piv rovněž z bylin a ovoce. Z různých druhů ovoce nejvyšší antioxidační účinky mají flavonoidy ostružin a malin. Barvení kulérem (karamelem) nebo pražením sladu je sice pro pivo charakteristické, avšak antioxidační hodnotu piva nezvyšuje.", "question": "Jakou chuť má pivo?", "answers": ["hořké"]}
{"title": "Únos Michala Kováče mladšího", "context": "Tzv. únos Michala Kováče ml. byl kauzou, ve které byl syn prezidenta Slovenska Michala Kováče násilně zavlečen do rakouského Hainburgu. Událost se odehrála 31. srpna 1995. Z provedené akce byla podezřelá Slovenská informační služba pod vedením Ivana Lexy. == Únos == Podle policejního vyšetřování důstojník SIS Ján Takáč 31. srpna 1995 odpoledne cestoval do Hainburgu. Telefonicky (a anonymně) oznámil rakouské policii, že se před hainburskou policejní stanicí v zaparkovaném Mercedesu nachází člověk, na kterého je vydán mezinárodní zatykač. Šlo o uneseného, zbitého a do bezvědomí opilého Michala Kováče mladšího. Důsledkem únosu mělo být zřejmě odstoupení prezidenta Michala Kováče z funkce, což mohlo být snahou tehdejší vlády kvůli neustálým konfliktům mezi ní a prezidentem. Prezident však ve funkci zůstal až do konce funkčního období. Do ukončení funkčního období prezidenta Kováče se nepodařilo zvolit nového prezidenta, proto po 3. březnu 1998 převzala část jeho kompetencí vláda a její předseda. Hned první den premiér Vladimír Mečiar využil získané prezidentské pravomoci a udělil amnestii pro pachatele únosu. Dne 7. července 1998 vyhlásil Mečiar ještě jednu amnestii na stejné skutky. == Dohra == Tyto amnestie v kombinaci s několika výměnami vyšetřovatelů způsobily, že kauza nebyla nikdy zcela vyšetřena a právně dotažena do konce. 20. prosince 2002 Nejvyšší soud SR zamítl stížnost Generální prokuratury proti zastavení vyšetřování. Odvolání proti tomuto rozhodnutí není možné.V Národní radě Slovenské republiky proběhlo od roku 2002 několik hlasování o zrušení tzv. Mečiarových amnestií, platných od roku 1998. Pro návrh v r. 2002 hlasovalo 78 poslanců koalice vlády Ivety Radičové, potřebných bylo však 90 hlasů. == Odraz v umění == Událost je zpracována v první knize slovenského spisovatele Dominika Dána Popel všechny zarovná z roku 2005. Kniha nebyla označena jako popis skutečného příběhu. Kauza je zachycena také ve filmu Únos Mariany Čengel Solčanské z roku 2017. == Související články == Róbert Remiáš == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zavlečenie Michala Kováča ml. na slovenské Wikipedii.", "question": "Kdy byl unesen syn slovenského prezidenta Michala Kováče ?", "answers": ["31. srpna 1995"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel byl vysvěcen 9. 7. 1899. Budova české základní školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924. V roce 1929 zde byl založen hokejový klub, dnes HC Oceláři Třinec. 3. 2. 1936 zřízena závodní škola Třineckých železáren (dnes Střední odborná škola Třineckých železáren, jež se nachází v městské části Kanada).", "question": "Jaká řeka protéká Třincem a zároveň tvoří hranici s Polskem?", "answers": ["Olše"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 520 až 570 nm. Zelenou lze při subtraktivním míchání barev získat jako kombinaci žluté a modré barvy. Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno. V automobilových závodech (např. Formule 1) značí zelená vlajka konec nebezpečí, znovuspuštění závodu. Zelená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení pravé strany (starboard [1]). Na českých silnicích označuje zelená dopravní značka dálniční spojení. Kvůli schopnosti kamufláže je zelená tradiční barvou vojenských uniforem. Malý zelený mužíček je stereotyp mimozemšťana (humanoidní vzhled, zelená kůže, anténky). Zelená barva je asociována se závistí, např. ve rčení zezelenat závistí.", "question": "Je lidské oko nejcitlivější na červenou barvu?", "answers": ["Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená."]}
{"title": "Ikarie XB 1", "context": "Ikarie XB 1 je první a jediný snímek československé kinematografie v žánru klasické (hard) science fiction. Režisér Jindřich Polák natočil snímek v roce 1963 podle románu K Mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema. Děj se odehrává v roce 2163, kdy se hvězdolet Ikarie XB 1 s početnou vědeckou posádkou vydává hledat život na planety v soustavě Alfa Centauri. Snímek získal ocenění na mezinárodních filmových festivalech a byl také uváděn s anglickým dabingem a upraveným závěrem v kinech USA (pod názvem Voyage to the End of the Universe). Hlavní postavy ztvárnili Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček a další. Píše se rok 2163 a po osmi letech příprav se kosmická loď Ikarie XB 1 se 40 vědci a astronauty na palubě vydává na svou cestu za hledáním života na planetách v soustavě Alfa Centauri. Seznamujeme se s velitelem lodi Abajevem, jeho zástupcem MacDonaldem, vědcem Anthonym a jeho zastaralým robotem a ostatními členy posádky. Po čtyřech měsících cesty slaví posádka Anthonyho narozeniny. Scéna oslavy byla tvůrci pojata velmi futuristicky, posádka předvádí, jak bude vypadat tanec ve 22. století. Oslava je však přerušena poplachem. Automatický řídící systém lodi hlásí neznámé těleso. Posádka cizí těleso analyzuje a po přiblížení je vidět že se nepochybně jedná o kosmické plavidlo talířového tvaru. Velitel rozhodne vyslat expediční raketu se dvěma průzkumníky na palubě. Když se průzkumníci dostanou na palubu cizí lodi, zjistí, že jde o plavidlo ze Země, patrně z 20. století. V prostorách lodi naleznou mrtvé lidi, smrt je zastihla při hraní karet o peníze. Průzkumníci zjistí dále, že posádka byla zabita smrtícím plynem, který vypustil velitel lodi, když docházel kyslík. Při dalším průzkumu loď automaticky aktivuje jaderné zbraně, které má na palubě, a vzápětí exploduje; oba průzkumníci zahynou. Tato část děje je silně protiválečně zaměřená a řada kritiků tvrdí, že je také poplatná době a režimu, za jakého film vznikl. Kapitán pověří dva členy posádky (Svenson a Michal), aby provedli usazení nového expedičního modulu na povrchu Ikarie. Zanedlouho se u Svensona a Michala začnou projevovat příznaky záhadné nemoci.", "question": "Kdy byl natočen film Ikarie XB 1?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Royal Air Force (RAF), česky Královské letectvo, je vojenské letectvo britských ozbrojených sil. == Historie RAF == Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. RAF se později zúčastnila i dalších konfliktů, jako byla např. korejská válka, válka o Falklandy či invaze do Iráku. RAF s 1114 letouny a 46 800 muži (v roce 2010) patří mezi největší letecké síly na světě. Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. == Čechoslováci v RAF == V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mnozí letci se po únoru 1948 stali oběťmi komunistického režimu. Přicházeli ze Západu a mnozí z nich měli za manželky Angličanky. Dávno před komunistickým pučem dávali otevřeně najevo nespokojenost s tím, jak fungovala poválečná limitovaná demokracie. (Typickým příkladem za všechny může být známý protektorátní odbojář Jan Smudek.) Český personál sloužící u RAF připomíná pražský Památník Okřídleného lva. Padlé letce připomíná památník v Praze-Dejvicích. Dne 9.11.2015 byla v Kroměříži na budově bývalých kasáren odhalena pamětní deska věnovaná místním rodákům z řad RAF. == Seznam letadel == == Poznámky == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Air Force na slovenské Wikipedii.", "question": "Jak se jmenuje jediný Čech, který kdy získal v Royal Air Force hodnost maršála?", "answers": ["Karel Janoušek"]}
{"title": "Chinovník", "context": "Chinovník (Cinchona), dříve nazývaný také chininovník, je rod rostlin z čeledi mořenovité. Jsou to stromy nebo keře s jednoduchými vstřícnými listy a pětičetnými květy v bohatých vrcholových květenstvích. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Rod zahrnuje asi 24 druhů a je rozšířen výhradně v tropické Střední a Jižní Americe. Kůra chinovníků obsahuje účinné alkaloidy, z nichž nejvýznamnější je chinin, používaný zejména k léčbě malárie. Nejznámějším druhem je chinovník lékařský, pro produkci chininu je však v dnešní době převážně pěstován jiný, blízce příbuzný druh Cinchona calisaya, vyznačující se vyšším obsahem alkaloidů. == Popis == Chinovníky jsou stálezelené stromy nebo keře s jednoduchými, vstřícnými, řapíkatými listy. Palisty jsou velké, opadavé, interpetiolární. Květy jsou pětičetné, uspořádané v bohatých, vrcholových, latovitých květenstvích se vstřícnými větévkami. Kalich je zvonkovitý, zakončený 5 zuby či laloky. Koruna je různých barev, řepicovitá, na vnější straně pýřitá, uvnitř lysá. Tyčinky jsou buď zanořené nebo částečně vyčnívají z květů. Semeník obsahuje 2 komůrky s mnoha vajíčky. Plodem je podlouhlá tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho křídlatých semen. Na rozdíl od jiných blízce příbuzných rodů se tobolky otevírají od báze k vrcholu. == Rozšíření == Rod zahrnuje asi 24 druhů. Je rozšířen výhradně v tropické Americe v oblasti od Kostariky po Bolívii. Převážná většina druhů roste na svazích jihoamerických And. Do Střední Ameriky zasahuje jediný druh, chinovník pýřitý, jedná se však pravděpodobně o pozůstatky dávné introdukce v předkolumbovských dobách. == Obsahové látky a jejich účinek == V kůře chinovníku bylo zjištěno celkem 25 různých chinolových alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chinin, chinidin, cinchonidin a cinchonin.", "question": "Z které čeledi je chinovník?", "answers": ["mořenovité"]}
{"title": "Palladium", "context": "Palladium (chemická značka Pd, latinsky Palladium) je drahý kov šedivě bílé barvy. Ve skupině drahých kovů se vyznačuje největší reaktivitou. Nalézá uplatnění především při výrobě průmyslových katalyzátorů a jako součást slitin pro dentální a šperkařské využití. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Palladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston. V roce 1804 jej pojmenoval podle planetky Pallas objevené roku 1802. Jedná se o ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Společně s rhodiem a rutheniem patří do triády lehkých platinových kovů. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí, i když téměř vždy ve směsi s jinými drahými kovy. Odhad průměrného obsahu palladia v zemské kůře činí přibližně 0,0075–0,01 ppm (mg/kg). Údaje o koncentraci v mořské vodě nejsou dostupné, protože tato hodnota leží pod mezí detekce i těch nejcitlivějších analytických technik. Předpokládaný výskyt palladia v okolním vesmíru je uváděn přibližně jako 1 atom Pd na 30 miliard atomů vodíku. Snadno se rozpouští v lučavce královské i koncentrované kyselině dusičné. Zajímavá je schopnost palladia pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Palladium vykazuje také dobré katalytické vlastnosti a to jak ve sloučeninách, tak jako kovové. == Využití == Zásadního využití doznává palladium v chemickém průmyslu, kde je v nejrůznějších podobách používáno jako velmi účinný katalyzátor v řadě organických syntéz. Nejčastěji se přitom uplatňuje při hydrogenacích organických sloučenin, kdy je do molekuly zaváděn atom vodíku. Společně s platinou se využívá i v katalyzátorech výfukových plynů, které slouží k odstranění nežádoucích látek jako nespálených uhlovodíků a oxidu uhelnatého z výfukových plynů. V omezené míře se palladium používá jako součást slitin pro výrobu šperků, především tzv. bílého zlata, kde slouží jako náhrada levnějšího avšak potenciálně toxického niklu. Poměrně rozšířené jsou dentální slitiny na bázi palladia a stříbra, které slouží jako náhrada dražších slitin na bázi zlata. Palladium se také (i když ne tak často) obchoduje jako investiční kov, podobně jako zlato nebo stříbro. == Mineralogie == Vyskytuje se ryzí a bývá v určitém procentu vždy přítomno v horninách obsahujících platinu a rhodium. Suverénně největším dodavatelem palladia na světový trh je Rusko, které těží na Sibiři 44 % světové produkce palladia. Za ním následuje Jižní Afrika se 40 %, Kanada s 6 % a USA s 5 %.", "question": "Jakou barvu má palladium?", "answers": ["šedivě bílé barvy"]}
{"title": "Fairey Swordfish", "context": "Fairey Swordfish byl britský jednomotorový palubní torpédový letoun vyvinutý firmou Fairey Aviation Company užívaný ve druhé světové válce. Ač se jednalo o na první pohled archaický a zastaralý stroj, prokázalo toto letadlo mnohé služby, přičemž se proslavilo zejména poškozením bitevní lodi Bismarck, které skočilo jejím následným potopením. Jednalo se o pomalé letadlo, které bylo potažené plátnem a jehož rychlost se pohybovala mezi 130–245 km/h. Jeho nosnost byla překvapivě vysoká, dokázalo nést torpédo o hmotnosti 730 kg, nebo osm hlubinných náloží po 45 kg. == Vývoj == Fairey Swordfish byl vyvinut z třímístného letounu TSR (Torpedo-Strike-Reconnaissance) s hvězdicovým motorem Bristol Pegasus II M o výkonu 467 kW. Prototyp TSR (výrobní číslo F1875), postavený bez předchozí objednávky na vlastní náklady společností Fairey, poprvé vzlétl 21. března 1933 pilotován nadporučíkem Chrisem S. Stanilandem. Na počátku léta byl do letounu vestavěn dvouhvězdicový čtrnáctiválec Armstrong Siddeley Panther VI o 460 kW, později byl však opět zaměněn za Pegasus II M, tentokráte v úzkém Townendově prstenci. S dvouplošníkem přeznačeným na TSR I vzlétl Staniland 10. června 1933. Letové zkoušky probíhaly uspokojivě do 11. září, kdy se stroj po nevybrání ploché vývrtky zřítil a pilot Staniland musel stroj opustit na padáku. Fairey S.9/30, označený podle stejnojmenné objednávky britského ministerstva letectví z června 1930, zalétal opět pilot Staniland dne 22. února 1934. Stroj byl téměř identický s TSR I, byl však osazen kapalinovým dvanáctiválcem Rolls-Royce Kestrel II MS o výkonu 386 kW. Zpočátku létal s kolovým podvozkem, v zimě 1934/35 zaměněným za jeden podtrupový centrální plovák a dva vyrovnávací plováky pod křídly. Po havárii TSR I zahájili konstruktéři pod vedením M. Lobella vývoj nové verze letounu označeného Fairey TSR II (číslo K4190). Postavený stroj dostal za pohonnou jednotku hvězdicový devítiválec Bristol Pegasus III M o výkonu až 507 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí Watts. Od původního stroje se odlišoval zejména prodlouženým trupem, změněnou geometrií horního křídla se šípovitostí 4 ° a širší a nižší svislou ocasní plochou. Poprvé vzlétl z továrního letiště 17. dubna 1934.", "question": "Čím se proslavil letoun Fairey Swordfish?", "answers": ["poškozením bitevní lodi Bismarck"]}
{"title": "Mamutové čerpadlo", "context": "Mamutové čerpadlo či mamutkové čerpadlo, slangově zvané mamutka, je druh hydraulicko-pneumatického čerpadla. Pracuje na principu spojených nádob. Přitom jednou ze spojených nádob je nádrž s tekutinou, která se čerpá, a druhou nádobu tvoří odtoková trubka, kterou kapalina vytéká. Do dolní části odtokové trubky se pod tlakem vhání stlačený plyn, jehož bubliny snižují hustotu kapaliny v této trubce. Tato lehčí kapalina je tak tlakem druhé spojené nádoby vytlačována nahoru a odtéká z nádrže. Výhodou mamutových čerpadel je jednoduchost a minimální nároky na údržbu částí ponořených pod hladinou, které neobsahují žádné pohyblivé části. Proto se často používá k přečerpávání kalů a odpadních kapalin. Čerpadlo také neohrozí předměty plovoucí v kapalině, takže ho lze použít k čerpání vody obsahující živé organismy, jež nemají být poškozeny, například při odběru biologických vzorků. Nevýhodou je malá účinnost 20 až 40 procent a velmi slabé sání čerpadla. První čerpadlo na tomto principu zkonstruoval německý konstruktér a vynálezce Carl Immanuel Löscher (1750–1813) v roce 1797, v německojazyčné oblasti se proto čerpadlo dříve nazývalo Löscherpumpe (Löscherovo čerpadlo). == Reference ==", "question": "Proč se využívá mamutové čerpadlo na čerpáni odpadových kapalin ?", "answers": ["jednoduchost a minimální nároky na údržbu částí ponořených pod hladinou"]}
{"title": "Září", "context": "Září je devátý měsíc gregoriánského kalendáře a má 30 dní. Kolem 23. září začíná na severní polokouli podzim (podzimní rovnodennost). Staročeské označení tohoto měsíce bylo zářuj nebo zářij, což znamená \"za říje\"; odvozování od slunečního záření je pouze lidovou etymologií. Mnoho jazyků (včetně většiny slovanských) převzalo jeho latinský název september (šlo o sedmý měsíc před reformou kalendáře). V září začíná období podzimní sklizně a školní rok. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti - vinobraní, dočesná nebo pro jižní Čechy typická konopická. 28. září je den sv. Václava. Den státního svátku, do nedávné minulosti den, kdy se v hornatých krajích sváděl dobytek z letních pastvin do vsí k přezimování. V některých oblastech také končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými \"dvořany\" obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina.", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc září?", "answers": ["30 dní"]}
{"title": "Antonín Dvořák", "context": "Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově. Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.", "question": "Byl Harry Burleigh žákem Antonína Dvořáka?", "answers": ["Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů."]}
{"title": "Evropa", "context": "Evropa je území brané buďto jako jeden ze šesti světadílů v jejich tradičních pojetích, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus). Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10 058 912 km2 (2009) (asi 7 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km2), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013) představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009). Evropa je kolébkou tzv. západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20., ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek, a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona, a také přijetí amerického dolaru za základní mezinárodní platidlo (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.). I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy, a to i u zemí, které jsou součástí Evropské unie. Mluví se zde 218 různými jazyky z nejméně 6 jazykových rodin (indoevropská, uralská, altajská, afroasijská, severokavkazská a baskičtina); naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti, které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů (zejména Balkán, země bývalého Sovětského svazu, severní Španělsko a Severní Irsko). Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Evropy. Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče. Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě. Rozšířená a na českých školách vyučovaná verze dalšího průběhu hranice je po řece Embě do Kaspického moře, odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře (na mapce vpravo označena písmenem A).", "question": "Co ohraničuje Evropu ze západu?", "answers": ["Atlantský oceán"]}
{"title": "Petrolejové lampy (film)", "context": "Herz vypráví, že během natáčení nebyl na film kladen příliš velký tlak (finanční ani časový), takže si mohli dovolit čekat na ideální počasí. Bylo zapotřebí slunečného počasí, to však dlouho nepřicházelo a tak se počáteční scéna v parku točila po týdnech s umělým osvětlením, navíc v době, kdy ze stromů padalo listí. Karel Černoch hovoří o tom, že obdivoval tvorbu Juraje Herze, která byla ve své době velmi svérázná a ne vždy pozitivně vnímaná. Měl od něj slíbenou roli ve filmu, kde by hrál začínajícího zpěváka populární hudby, který se upíše ďáblu výměnou za svůj úspěch. Vzhledem k událostem po Pražském jaru 1968 a následné normalizaci z tohoto plánu sešlo. Karel Černoch pak dostal roli \"Synáčka\" v Petrolejových lampách, přestože nebyl příliš zkušený herec. To režisérovi Herzovi nijak napřekáželo. Karel Černoch se přiznává, že nezvládl závěrečné postsynchrony, takže ve filmu jej mluví Jaroslav Satoranský. Scenárista Václav Šašek mluví o tom, že jej velmi zaujal román Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a když bylo později schváleno jeho natáčení, opět si toto rozsáhlé literární dílo přečetl. Chvíli byl na pochybách, jestli se povede románovou předlohu převést do filmové podoby. Musel vypustit několik motivů z knihy a text pro filmové účely \"osekat až na dřeň\". Když psal scénář, nedovedl si představit, kdo bude hrát hlavní ženskou roli (Štěpu), která je v románu vyobrazena sice jako poněkud hřmotná a neohrabaná žena, zato se zlatou povahou. Režisér Juraj Herz román zřejmě nečetl a nebyl tak zatížen fixní představou specifické role, proto dosadil Ivu Janžurovou. Tuto volbu Václav Šašek oceňuje, souhlasí, že šlo o jedinečnou herečku. S obsazením role hejtmana Maliny Petrem Čepkem se Šašek s Jurajem Herzem shodl a domnívá se, že Čepek zde předvedl vrcholný výkon své herecké kariéry. Václav Šašek poznamenává, že ústřední dramaturg barrandovského studia Ludvík Toman nechal z filmu vystřihnout jednu scénu, která byla dle jeho názoru velmi pěkná. Konkrétně moment, kdy se Malina chce pokusit o sebevraždu skokem ze skály a nenajde k tomu odvahu. Nalezne ho Štěpa a na zádech ho odnáší dolů. Nevyzpytatelný Toman v této dojemné scéně nepochopitelně viděl sexuální akt a nařídil ji vystřihnout. Po dokončení byl film promítnut sovětské filmařské delegaci, jejíž vedoucí ho očernila, protože \"problém syfilis (jedno z témat ve filmu) je v Sovětském svazu vyřešen.\" Naprosto nepochopila, že snímek je především o něčem jiném.", "question": "Kdo režíroval film Petrolejové lampy?", "answers": ["Jurajem Herzem"]}
{"title": "Hrad", "context": "Hrad (cizojazyčně a odborně též kastel z latinského castellum) je opevněné feudální sídlo vystavěné většinou v rozmezí jedenáctého až šestnáctého století. Ve spojení \"raně středověký hrad\" označuje raně středověká hradiště. Největším hradem v České republice a zároveň jedním z největších hradů na světě je Pražský hrad. Česká literatura rozlišuje základní typy hradů rozdělené podle rozmístění a vzájemného vztahu budov: Hrad přechodného typu – skupina hradů na rozhraní mezi raně středověkými hradišti a vrcholně středověkými hrady. Vznikaly obvykle v první polovině 13. století, kdy představovaly dočasnou náhradu za plnohodnotné královské hrady. Charakteristické je pro ně mísení prvků obou skupin (hradišť i hradů). Typické je pro ně valové opevnění, ale val je na rozdíl od hradišť tvořen pouze náspem a čelní kamennou zdí. Příkladem jsou Tomášem Durdíkem prozkoumané lokality Angerbach u Kožlan a Hlavačov u Rakovníka v Přemyslovském loveckém hvozdu, Tachov, Týnec nad Sázavou. Některými historiky umění je existence hradu přechodného typu zpochybňována. Hrad s obvodovou zástavbou – rozměrný, obvykle vícedílný typ královského hradu rozvíjený od 13. století.", "question": "Co je to hrad?", "answers": ["opevněné feudální sídlo"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2011", "context": "75. ročník Mistrovství světa v ledním hokeji se konal ve dnech 29. dubna až 15. května 2011 na Slovensku ve městech Bratislava a Košice. V historii samostatného Slovenska bylo toto hostitelství prvotní. V rámci bývalého Československa se však již odehrály v Bratislavě některé zápasy šampionátů v roce 1959 a 1992. IIHF stanovila výstavbu nového zimního stadionu jako podmínku pro přiřčení pořadatelství a organizování turnaje Slovensku. Z nedostatku peněz bylo ale rozhodnuto o rekonstrukci stávajícího bratislavského stadionu Ondreje Nepely, který po dobu mistrovství nesl sponzorský název Orange aréna. Na toto mistrovství světa z I. divize MS 2010 postoupily 2 týmy, a to Slovinsko a Rakousko. == Výběr pořadatelské země == Hlasování se konalo při MS 2006 na kongresu IIHF v Rize. == Přehled skupin == == Stadiony == == Základní skupiny == === Skupina A (Bratislava) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina B (Košice) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina C (Košice) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina D (Bratislava) === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== == Osmifinále == === Skupina E === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== === Skupina F === ==== Tabulka ==== ==== Zápasy ==== == Skupina o udržení == === Tabulka === === Zápasy === == Play-off == === Pavouk === === Čtvrtfinále === === Semifinále === === Zápas o bronz === === Finále === == Konečné pořadí == == Statistiky a hodnocení hráčů == === Nejlepší hráči podle direktoriátu IIHF === === All Stars === === Pořadí podle bodů === Toto je pořadí hráčů podle dosažených bodů, za jeden vstřelený gól nebo přihrávku na gól hráč získává jeden bod. Záp. = Odehrané zápasy; G = Góly; P = Přihrávky; Body = Body; +/− = Plus/Minus; PTM = Počet trestných minut; Poz. = Pozice", "question": "Kde se konal 75. ročník Mistrovství světa v ledním hokeji?", "answers": ["Slovensku"]}
{"title": "Royal Air Force", "context": "Royal Air Force (RAF), česky Královské letectvo, je vojenské letectvo britských ozbrojených sil. == Historie RAF == Jde o nejstarší nezávislé vojenské letectvo na světě, které vzniklo 1. dubna 1918 sloučením Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service. RAF od té doby hrálo významnou roli v britské vojenské historii, především během druhé světové války. Od července 1940 do října téhož roku probíhala takzvaná bitva o Británii. RAF se ubránila mnohonásobné přesile Luftwaffe a zabránila tak Hitlerovi podniknout operaci Lvoun - invazi do Británie. Bojovalo se víceméně nad jižní Anglií. V RAF byly za druhé světové války i československé perutě - 310. stíhací, 312. stíhací, 313. stíhací a 311. bombardovací. RAF se později zúčastnila i dalších konfliktů, jako byla např. korejská válka, válka o Falklandy či invaze do Iráku. RAF s 1114 letouny a 46 800 muži (v roce 2010) patří mezi největší letecké síly na světě. Je také jedno z technologicky nejvyspělejších, tuto pozici významně upevnilo nákupem 232 stíhaček Eurofighter Typhoon. Mezi jeho příslušníky v době vzniku patřil např. Henry Allingham, který zemřel v roce 2009 ve věku 113 let. Karel Janoušek byl jediným Čechoslovákem který získal v RAF hodnost maršála. == Čechoslováci v RAF == V Britském královském letectvu sloužilo za druhé světové války celkem 2402 Čechů a Slováků. Pětina z nich se konce války nedočkala. Ne všichni ale byli piloty. Vedle známých mužů v modrém tam byl pozemní personál. Další muži působili na administrativních pozicích, jako styční důstojníci u královského letectva nebo ve výcvikových jednotkách. V RAF byli také letci z řady jiných zemí. Čechoslováci si ale u britského letectva vydobyli vynikající pověst stejně jako jejich polští kolegové. Mnozí letci se po únoru 1948 stali oběťmi komunistického režimu. Přicházeli ze Západu a mnozí z nich měli za manželky Angličanky. Dávno před komunistickým pučem dávali otevřeně najevo nespokojenost s tím, jak fungovala poválečná limitovaná demokracie. (Typickým příkladem za všechny může být známý protektorátní odbojář Jan Smudek.) Český personál sloužící u RAF připomíná pražský Památník Okřídleného lva. Padlé letce připomíná památník v Praze-Dejvicích. Dne 9.11.2015 byla v Kroměříži na budově bývalých kasáren odhalena pamětní deska věnovaná místním rodákům z řad RAF. == Seznam letadel == == Poznámky == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Air Force na slovenské Wikipedii.", "question": "Kdy vzniklo Royal Air Force?", "answers": ["1. dubna 1918"]}
{"title": "Dokonalý trik", "context": "Kvůli natáčení filmu se Hall musela přemístit ze severu Londýna do Los Angeles, ačkoli samotný film se odehrává na severu Londýna. Hall prohlásila, že byla nadšená jen tím, že se mohla na filmu podílet. Ricky Jay – Milton, starší kouzelník, pro něhož Borden a Angier na začátku příběhu pracovali. Jay, známý americký kouzelník, a Michael Weber trénovali Jackmana a Bale a stručně je instruovali o různých jevištních iluzích. Nejdříve se na Christophera Priesta kvůli adaptaci jeho románu Nežádoucí efekt obrátili producenti režisérů Juliana Jarrolda a Sama Mendese. Na Priesta zapůsobily Nolanovy filmy Sledování a Memento. Následně producentka Valerie Dean získala pozornost Christophera Nolana pro Priestovu knihu. V říjnu 2000 se Nolan vydal do Londýna, aby propagoval své Memento. Tam si přečetl Priestovu knihu a během procházky v Highgate (lokaci, která byla později použita ve scéně, kde Angier vykupuje Bordenova inženýra) se o příběh podělil s bratrem. Hudbu pro Dokonalý trik napsal anglický hudebník a skladatel David Julyan, s nímž Nolan spolupracoval již na filmech Memento a Insomnie. Podobně jako ve filmu byl soundtrack rozdělen do tří částí – Nabídka (Pledge), Změna (Turn) a Prestiž (Prestige). Někteří kritikové byli hudbou filmu zklamaní. Uznávají, že seděla ke kontextu filmu, ale nebyla zároveň příjemná sama o sobě.", "question": "Kdo napsal hudbu pro Dokonalý trik?", "answers": ["David Julyan"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar.", "question": "Kdy zemřel Shakespeare ?", "answers": ["23. dubna 1616"]}
{"title": "Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha", "context": "Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (originální název z roku 1605 El ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha, později Don Quijote de la Mancha či též Don Quijote [don kichote]) je pravděpodobně nejslavnějším španělským románem a jedním z klíčových děl světové literatury. Jeho autorem je Miguel de Cervantes y Saavedra. Jedná se o román z období renesance, který uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí. V současné době je Don Quijote přeložen do 85 různých jazyků. == Členění románu == Román se skládá ze dvou částí. První část vyšla 16. ledna 1605 v Madridu pod názvem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (El ingenioso hidalgo don Quijote de la Mancha) a stala se bestsellerem. Je velmi pravděpodobné, že první díl byl napsán během Cervantesova pobytu ve vězení v letech 1597–1602.Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy, které však nebylo napsáno Cervantesem, pod názvem Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha - que contiene la tercera salida, y es la quinta parte de sus aventuras podepsána pseudonymem Alonso Fernández de Avellaneda, obdivovatelem Lope de Vegy, Cervantesova rivala. Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota a nebyl zvlášť literárně činný, je ale pobouřen dílem Fernándeze a rychle sepisuje druhý díl své knihy. Byla vydána roku 1615 pod názvem Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha a zároveň do ní vložil některé své názory ohledně Fernandézova nepovoleného pokračování. == Obsah == První část románu popisuje první dvě výpravy a končí \"nalezenými\" epitafy na dona Quijota. Druhá část popisuje třetí výpravu rytíře a končí popisem jeho smrti. Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména (nejspíš \"Alonso Quijano\") z kraje La Mancha, který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů. Fiktivní svět ho tak pohltí, že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím, že se sám stane potulným rytířem, který napraví křivdy, pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny.", "question": "Kdo je autorem díla Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha?", "answers": ["Miguel de Cervantes y Saavedra"]}
{"title": "Petr Hájek (novinář)", "context": "Petr Hájek (* 23. října 1951, Praha) je český novinář a spisovatel, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause a bývalý zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury. Je synem komunistického literárního kritika Jiřího Hájka (1919–1994), někdejšího šéfredaktora časopisu Plamen a normalizačního kulturního periodika Tvorba. Vyučil se elektromontérem, v roce 1970 absolvoval gymnázium v Praze. Po ukončení základní vojenské služby působil od roku 1972 v časopise Čs. voják a poté od roku 1974 v časopise Květy, nejdříve v kulturní rubrice, později ve vnitropolitickém oddělení, kde byl od roku 1982 vedoucí. Od roku 1973 dálkově studoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze (absolvoval v roce 1978). V roce 1990 spoluzakládal společenský týdeník Reflex a tři roky byl jeho šéfredaktorem. Po krátkém čase časopis prodal a věnoval se podnikání v oblasti reklamy a marketingu. Od 90. let spolupracuje s Václavem Klausem, podílel se na kampani ODS a po Klausově zvolení prezidentem v únoru 2003 se stal ředitelem tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Po odchodu prvního tiskového mluvčího Tomáše Klvani se stal také tiskovým mluvčím prezidenta Klause, a to do roku 2008, kdy jej vystřídal Radim Ochvat. V roce 2008 získal anticenu \"Němá barikáda\" pro nejméně oblíbeného mluvčího roku mezi vybranými novináři. Poté působil jako zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikace a kultury. V letech 1999–2004 byl členem správní rady Nadačního fondu Václava Klause a od roku 2003 je členem správní rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových. Od dubna 2013 je šéfredaktorem internetového periodika Protiproud, který založil jako platformu pro informace a názory, které podle Hájka nedostávají prostor v hlavním proudu sdělovacích prostředků. Proslul mj. tím, že nejenže je těžkým kuřákem, nýbrž že také popírá důkazy škodlivosti kouření pro lidské zdraví.", "question": "Kdy se narodil bývalý mluvčí prezidenta Klause Petr Hájek?", "answers": ["23. října 1951"]}
{"title": "František Gellner", "context": "František Gellner (19. června 1881, Mladá Boleslav – asi 13. září 1914, prohlášen za nezvěstného na haličské frontě 1. světové války) byl nadaný český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. == Život == František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. == Dílo == === Básně === \"Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.\" Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou napsány formou popěvku nebo písně. Gellner ve své básnické tvorbě hojně využíval dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony). Otevřenost sdělení je až šokující. Zdánlivě autor sám sebe v očích čtenářů snižuje. Píše o sobě kriticky a s cynismem, ale cynikem není, pouze se pokouší sám sebe moralizovat. Zastírá přitom touhou po skutečném citu a svou bolest a zklamání. Jeho dílo bylo výrazně ovlivněno anarchismem. Do značné míry je též ideálem básníka podle F. X. Šaldy. Protože se oprošťuje od \"veškerých zbytečných poetismů\" a píše poezii velice přímou s minimem složitých obrazů známých například od tzv. francouzských prokletých básníků (lartpourlartistů), tak by se jeho styl dal nazvat \"expresionismem v poesii\" – důležité je vyjádřit myšlenku, přesně a nezkresleně, opisy jsou zbytečné.", "question": "Kde František Gellner studoval po maturitě?", "answers": ["Vídni"]}
{"title": "Guanin", "context": "Nukleotidy obsahující guanin jsou součástí nukleových kyselin (DNA i RNA), guanin tvoří komplementární pár s cytosinem, se kterým se váže třemi vodíkovými můstky. U některých živočichů je guanin příčinou fyzikálního zbarvení, např. u obojživelníků. Jeho nukleotid, cyklický guanosinmonofosfát (cGMP) je součástí některých signálních kaskád v mezibuněčné komunikaci, guanosintrifosfát je alternativou ATP v některých biochemických pochodech. Guanin lze izolovat ze šupin některých ryb; v krystalické formě je pak využíván např. v kosmetickém průmyslu jako přídavná látka do šampónů, laků na nehty, očních stínů a dalších výrobků jimž dodává barevně měňavý lesk.", "question": "Do jakých výrobků se guanin přidává v kosmetickém průmyslu?", "answers": ["šampónů, laků na nehty, očních stínů a dalších výrobků jimž dodává barevně měňavý lesk"]}
{"title": "Psací stroj", "context": "Další součástí je výstupní zařízení, které umožňuje vytisknout text na papír. Liší se podle typu psacího stroje. Může to být typový koš, kulová hlavice, typové kolo apod. Papír bývá posunován nejčastěji pomocí válce. Horizontální posun papíru zabezpečuje posuvný vozík. Podle typu stroje se posunuje válec s připevněným papírem po každém úhozu (vytištění jednoho znaku) o jeden krok doleva, nebo psací zařízení o jeden krok doprava. Toto neplatí v případě, jedná-li se o znak umístěný na tzv. mrtvé klávese – například ́, ˇ, ̈. == Historie == Historie psacího stroje sahá až do roku 1714, kdy Henry Mill patentoval jeho první podobu. Jeho řešení se však nedochovalo, ale rozložení kláves nebylo takové, jaké se používá dnes. Další významná událost se odehrála v roce 1874, kdy pánové Christopher Latham Sholes a Carlos Glidden prodali krachující zbrojovce E. Remington & Sons psací stroj, který nazvali Typewriter. Ten uměl psát pouze verzálky a příliš úspěšný nebyl. Za pět let se jej prodalo jen 5000 kusů. Brzy ovšem firma přišla s druhou verzí, která už obsahovala přeřaďovač (shift) a už bylo možné psát malá i velká písmena pomocí stejných kláves. Už při vývoji první verze Typewriteru se C. L. Sholes potýkal s nepříjemným problémem. Když se na stroji příliš rychle psala písmena, jejichž typové páky byly těsně vedle sebe, docházelo k jejich častému zasekávání a psaní se tak stalo velmi obtížným. Proto přišel vynálezce Typewriteru se zajímavou myšlenkou: typové páky s nejčastěji používanými písmeny anglické abecedy umístil dále od sebe a zároveň zvolil takové rozložení, které by pisateli umožnilo rychlý způsob psaní (mohl mačkat klávesy rychle za sebou pomocí všech deseti prstů, tehdy ještě zpaměti).", "question": "Kdo vynalezl psací stroj?", "answers": ["Henry Mill"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Třebaže byl synem faráře, vyrůstal v chudém prostředí a jeho život se téměř nelišil od života rolnických dětí ze sousedství. Co mu však od dětství nechybělo, byly slovenské knihy a časopisy, jimiž se Pavol Štefánik jako vzdělaný národovec snažil vychovávat svoje potomky. První tři třídy obecné školy vychodil v rodné vsi, kdy mu byl učitelem slovenský vlastenec, absolvent slovenského evangelického gymnázia v Revúci, Martin Kostelný. Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala.", "question": "Proč se musel Milan Rastislav naučit maďarsky?", "answers": ["aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole"]}
{"title": "Platón", "context": "Platón (řecky Π, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény.", "question": "Kdo byl řecký filosof, pedagog a matematik?", "answers": ["Platón"]}
{"title": "Paul Verlaine", "context": "Paul Marie Verlaine [Verlén] (30. března 1844 Mety - 8. ledna 1896 Paříž) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu. Působil jako úředník v Paříži, po seznámení s Rimbaudem opustil rodinu a začal s ním žít; byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. V Bruselu (1873) na Rimbauda vystřelil (rozešli se), za to byl odsouzen na 2 roky, ve vězení prodělal léčbu, uchýlil se k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života. 18. července 1894 zemřel Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poè). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18-25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali: José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů). Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů. Saturnské básně (1866) (Les Poemes saturniens) Galantní slavnosti (1869) (Fete galantes) Dobrá píseň (1870) (La Bonne chanson) - v této sbírce oslavuje prostý a klidný život. se svou ženou Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem) Moudrost (1880) (Sagesse) Kdysi a nedávno (1884) (Jadis et Naguere) Poetické umění - tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky Romance beze slov (1874) (Romances sans paroles) - užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu, vyjádření citů, nálad, volně spojené obrazy.", "question": "Kdy zemřel Paul Verlaine?", "answers": ["8. ledna 1896"]}
{"title": "Hnědý trpaslík", "context": "Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice může dočasně probíhat syntéza helia z deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze těžších prvků z (běžného) lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo. Název hnědý trpaslík zavedla Jill Tarterová, aby odlišila tyto subhvězdné objekty od červených trpaslíků, což jsou skutečné, i když málo hmotné hvězdy. Mléčná dráha může mít až 100 miliard hnědých trpaslíků. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Jde o objekt s hmotností v rozmezí 13 až 80 hmotností planety Jupiter (MJ). Při vyšší hmotnosti než 80 MJ (odpovídá 0,08 hmotnosti našeho Slunce) dosáhne těleso ve svém jádře teploty potřebné k spalování lehkého vodíku: stane se tedy hvězdou. Naopak při nižší hmotnosti než 13 MJ nedojde ani k deuteriovým reakcím a z objektu se tak stane jen obří planeta.", "question": "Kdo zavedl název hnědý trpaslík?", "answers": ["Jill Tarterová"]}
{"title": "Marianský příkop", "context": "Marianský příkop (v češtině obvykle psán Mariánský příkop) je asi 2550 km dlouhé a průměrně 69 km široké podmořské údolí tektonického původu, které se nachází východně od souostroví Mariany (Mariánské ostrovy), poblíž ostrova Guam. Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 m (dříve uváděno 10 911 m až 11 034 m) pod hladinou severního Tichého oceánu. Jedná se o nejhlubší známý podmořský příkop. Nejblíže ke středu Země je ale Polární hlubokomořská planina v Severním ledovém oceánu. == Vznik == Příkop vzniká na rozhraní dvou subdukujících desek a to přesněji na subdukci Pacifické desky, které se podsouvá pod desku Filipínskou. Maximální hloubka příkopu byla změřena na 10 994 metrů (odpovídá 35 798 stop) pod hladinou moře, což je více, než má Mount Everest nad mořskou hladinou. == Život == V Marianském příkopu byla v hloubce 8187 metrů pozorována dle současných poznatků nejhlouběji žijící ryba – Pseudoliparis swirei. == Průzkum == Příkop byl prvně prozkoumán plavidlem britského námořnictva Challenger II v roce 1951.", "question": "Je Mariánský příkop hlubší než 12 km ?", "answers": ["Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 m (dříve uváděno 10 911 m až 11 034 m) pod hladinou severního Tichého oceánu."]}
{"title": "Přísloví", "context": "Přísloví je ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Tyto jsou vyjádřeny buď přímo, nebo obrazně. Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší. Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti. Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Zajímavé je, a lze to snadno ověřit například v citátech, že i když jsou přísloví v různých jazycích často úplně odlišná, přesto v rámci dané kultury, jejího sociálního a historického kontextu, vystihují naprosto stejný význam. Představují tak pravdu skrytou za symbolickou formou, která se přenáší z generace na generaci bez pozorovatelné degenerace obsahu. Přísloví na rozdíl od výroků nikdy nemají autora a jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. Tvoří tak součást národní tradice, která lidem od malička pomáhá se vstřebáním základních morálních a lidských hodnot. Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví se nazývá paremiologie. == Přísloví a rčení == Rčení je útvarem podobným přísloví, avšak liší se od něj v několika ohledech: Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie. Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu. Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat.", "question": "Součást jaké slovesnosti tvoří přísloví?", "answers": ["lidové"]}
{"title": "Dánské království", "context": "Dánské království (dánsky Kongeriget Danmark nebo Danmarks Rige) je státní celek a konstituční monarchie ležící v severní Evropě a částí v Severní Americe. Dánské království se skládá ze tří celků; vlastního Dánska, Faerských ostrovů a Grónska ležícího v Severní Americe. Grónsko a Faerské ostrovy patřící oficiálně také k Dánsku (Dánskému království), disponují autonomií, nepatří do Evropské unie a každý z nich deleguje dva zástupce do parlamentu (Folketingu). Pro vztah kontinentálního Dánska a obou autonomních území (Faerských ostrovů a Grónska) je používán polooficiální termín Rigsfæ. V angličtině je tento pojem někdy uváděn jako Spojené království Dánska. == Související články == Commonwealth Realm Dějiny Dánska Nizozemské království - skládající se z Nizozemska a ostrovních území Aruba, Curaçao a Svatý Martin Novozélandské království Pohřebiště dánských panovníků", "question": "Jakého státního zřízení je Dánsko?", "answers": ["konstituční monarchie"]}
{"title": "Christiane F", "context": "Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili. Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do vesnice blízko Hamburku k příbuzným, kde se seznámila se svým budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu – potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řecku s dalším přítelem, kterého zde poznala. Ten ji také opustil. Po několika turbulentních letech v USA se vrátila zpět do Německa. Tady žila v Kolíně a dnes je zpátky v Berlíně. V roce 1996 porodila syna, který se jmenuje Jan-Niklas Philip. Přibližně do roku 1996 se její heroinová \"nemoc\" pořád opakovala a než otěhotněla, absolvovala několik léčení. V roce 2008 propadla znovu drogám a její jedenáctiletý syn jí byl odebrán.Detlef (její nejbližší přítel v době největší závislosti) žije také v Berlíně se svou přítelkyní a pracuje jako řidič autobusu. V jednom interview tvrdil, že Christiane nikdy nemiloval.", "question": "Kde dnes žije Christiane F.?", "answers": ["v Berlíně"]}
{"title": "Veveří (část Brna)", "context": "Veveří je městská čtvrť severně od centra statutárního města Brna. Její katastrální území má rozlohu 1,98 km2. Území pozdějšího Veveří bylo k Brnu připojeno v roce 1850. Veveří je od 24. listopadu 1990 součástí samosprávné městské části Brno-střed. Žije zde přes 19 000 obyvatel. Čtvrť sousedí přímo s historickým jádrem Brna a proto má výrazně městský charakter s několika dopravně vysoce vytíženými ulicemi. Zástavbu čtvrtě tvoří mnohapatrové z velké části historické domy a řada reprezentativních domů, jako například honosné secesní nájemní domy na Konečného náměstí, jimž dominuje domovní blok Tivoli na nároží Konečného náměstí a Jiráskovy ulice. Dominantou celé čtvrti jsou tzv. \"Brněnská Trojčata\" na Šumavské ulici. Do katastrálního území patří mimo jiné i Kraví hora, na níž je Hvězdárna a planetárium Brno. Středem Veveří prochází třída Veveří, po níž získala čtvrť název. Druhou nejvýznamnější třídou je ulice Kounicova, kterou lemují významné městské budovy (střední i vysoké školy, areál Sokola, pošta, hotely, finanční ústavy apod.). Dále je významnou třídou na hranici s Černým Polem Lidická a s Ponavou Štefánikova. Dopravní uzly Konečného náměstí a Pionýrská spojuje ulice Kotlářská. Dalšími významnými ulicemi jsou např. Úvoz nebo Údolní. Mezi významná náměstí patří Obilní trh, Janáčkovo náměstí či Konečného náměstí. Ve čtvrti se na ulicích Veveří a Šumavská nachází také několik budov Vysokého učení technického v Brně, z nichž 60metrové výškové budovy Kancelářského komplexu Šumavská tvoří takřka dominantu čtvrti. V sousední Akademické ulici se nachází budova právnické fakulty Masarykovy univerzity a na ulici Kounicova Univerzita obrany, Ústav operačně taktických studií a Moravská zemská knihovna. Na samé jižní hranici čtvrti se nachází na Žerotínově náměstí reprezentativní budova Nového zemského domu, v níž dnes sídlí krajský úřad Jihomoravského kraje. Dalšími významnými stavbami je hvězdárna a planetárium na vrchu Kraví hora, na němž se nachází mimo jiné i koupaliště. Na Obilním trhu se nachází porodnice Fakultní nemocnice Brno. Většina území dnešní čtvrti Veveří bylo připojeno k Brnu 6. července 1850 jako součást tehdejších katastrálních území Křížová, Velká Nová Ulice, Švábka a Malá Nová Ulice; menší část území na severu byla získána od Žabovřesk až okolo roku 1870. Zástavba dnešní čtvrti vznikala postupně, a to hlavně během třetí třetiny 19. století, nicméně nejstarší zástavba ulic Lidické a Údolní vznikla již během středověku a zástavba nejjižnější části ulice Veveří v 17. a 18. století. Nejjižnější část moderního katastru Veveří v oblasti dnešní Údolní ulice původně tvořila severní část katastrálního území bývalé vesnice Švábka, několik bloků na obou stranách nejjižnější části dnešní Veveří ulice zase patřilo do katastrálního území Malá Nová Ulice, zbytek čtvrti byl hranicí probíhající Veveří ulicí rozdělen mezi katastrální území Křížová (jehož součástí se staly i původně žabovřeské pozemky, připojené okolo roku 1870) a Velká Nová Ulice.", "question": "Která ulice spojuje v Brně Konečného náměstí a Pionýrskou?", "answers": ["Kotlářská"]}
{"title": "Masakr v Babím Jaru", "context": "Babyn Jar je v historických kronikách zmíněn poprvé v roce 1401 v souvislosti s prodejem tohoto pozemku (od staré ženy - rusky baby) dominikánskému klášteru. V průběhu staletí sloužila roklina k různým účelům, včetně vojenských táborů a nejméně dvou hřbitovů - jednoho pravoslavného a druhého židovského, který byl zrušen v roce 1937. V měsíci září 1941 po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: \"Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnichovská a Dochturovská (u hřbitovů ). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo atd. Všichni Židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni. Všichni civilisté, kteří vniknou do budov evakuovaných Židů a odcizí jejich majetek, budou zastřeleni.\" Byl to začátek předem připravené akce, kterou naplánoval vrchní velitel SS a policie na Ukrajině Obergruppenführer Friedrich Jeckeln. Židé byli následně 29. září 1941 odvedeni ze shromažďovacích míst Sonderkomandem 4a, jemuž velel Standartenführer Paul Blobel, do rokle Babí Jar, vzdálené 3 km od Kyjeva. Akce se účastnily i dva oddíly policejního praporu a ukrajinská milice. Židé byli na místě rozděleni do skupin, byly jim odebrány cenné věci a osobní dokumenty a bylo jim nařízeno vysvléci se do naha. Poté sestoupili do rokle, kde si je převzala Schutzpolizei.", "question": "U kterého velkého města proběhl Masakr v Babím Jaru?", "answers": ["Kyjeva"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Ф М Д; 30. říjnajul./ 11. listopadu 1821greg. Moskva – 28. lednajul./ 9. února 1881greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Vystudoval vojenské technické učiliště (obor konstrukce mostů), ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. \"Petraševci\"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I . V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj? ] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj?", "question": "Ve kterém městě se narodil F. M. Dostojevskij?", "answers": ["Moskva"]}
{"title": "Belcanto", "context": "Belcanto či bel canto (italsky krásný zpěv) je pěvecká technika, která vznikla v Itálii počátkem 17. století spolu s vznikem monodie a opery a byla až asi do roku 1840 převládající technikou evropské opery. Vyznačuje se legátovým vedením hlasu, použitím techniky messa di voce (změnou síly hlasu při zpívání jednoho tónu) a používáním různých ozdob (appoggiatury, koloratury, fioritury). Belcanto vyšlo z módy s nástupem Verdiho a verismu; bylo to i z praktických důvodů, protože belcantový zpěv se nemohl prosadit proti rozšířenému orchestrálnímu aparátu.", "question": "Proč vyšlo belcanto z módy s nástupem verismu?", "answers": ["belcantový zpěv se nemohl prosadit proti rozšířenému orchestrálnímu aparátu"]}
{"title": "Norsko", "context": "Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Læ tunel, 24,5 km dlouhý). Norsko vytvořilo severský model sociálního státu. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu. Ropný průmysl představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu (HDP). Norsko je patnáctým největším světovým producentem ropy na světě. Je největším těžařem ropy (v přepočtu na jednoho obyvatele) mimo Blízký východ. Norsko má 4. nejvyšší HDP na obyvatele na světě (v paritě kupní síly). Od roku 2009 se Norsko umisťuje na první příčce žebříčku Indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN. Norsko se umístilo na prvním místě i ve Zprávě o světovém štěstí OSN v roce 2017.", "question": "Nachází se v Norsku hora vyšší než 1000 metrů?", "answers": ["Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů."]}
{"title": "Triton (měsíc)", "context": "Triton (nebo také Neptun I) je největší z měsíců planety Neptun. Byl objeven 10. října 1846 britským astronomem Williamem Lassellem. Je to jediný známý velký měsíc ve Sluneční soustavě s retrográdním pohybem, což znamená, že obíhá v protisměru rotace své planety. S 2700 km v průměru se řadí na pozici sedmého největšího měsíce ve Sluneční soustavě. Kvůli retrográdní dráze a složení podobnému Plutu se předpokládá, že pochází z Kuiperova pásu. Zhruba 15–35 % Tritonu tvoří led. Jeho povrch se skládá ze zmrzlého dusíku a vrstvy ledu, která zřejmě skrývá pevné jádro z hornin a kovů. Jádro tvoří až dvě třetiny jeho celkové hmotnosti. Průměrná hustota Tritonu je 2,061 g/cm3.Triton je jako jeden z mála měsíců ve Sluneční soustavě geologicky aktivní. Jeho relativně mladý povrch má složitou geologickou historii a vyskytují se na něm kryovulkány, které chrlí dusík. Jeho dusíkatá atmosféra je velmi řídká, atmosférický tlak dosahuje hodnoty méně než 1/70 000 tlaku na úrovni moře na Zemi.V roce 1989 okolo Tritonu proletěla sonda Voyager 2, která poprvé provedla důkladné pozorování měsíce. Na další vesmírné mise k Tritonu se zatím nepodařilo sehnat finance. == Objevení a pojmenování == Triton objevil ve své observatoři poblíž Liverpoolu britský astronom William Lassell 10. října 1846, pouhých 17 dní po objevení samotného Neptunu německými astronomy Johannem Gottfriedem Gallem a Heinrichem Louisem d'Arrestem, kteří získali souřadnice planety z výpočtů francouzského astronoma a matematika Urbaina Le Verriera. Lassell, povoláním sládek, začal stavět svůj amatérský dalekohled v roce 1820. Když se John Herschel dověděl o objevu Neptunu, napsal Lassellovi, aby zkusil najít jeho potenciální měsíce. Lassell objevil Triton pouhých osm dní poté. Lassell také tvrdil, že objevil Neptunovy prstence. Ale i když byla existence těchto prstenů později opravdu prokázána, jsou tak slabé a temné, že se o tomto Lassellově objevu pochybuje.Triton je pojmenován po řeckém bohu moří Tritonovi (Τ), synu Poseidóna (což je ekvivalent římského boha Neptuna). Toto jméno poprvé navrhl v roce 1880 Camille Flammarion ve své knize Populární astronomie, ale oficiálně byl tak Triton pojmenován až o několik desetiletí později. Až do objevu druhého měsíce Neptunu Nereidy v roce 1949 se Tritonu říkalo \"Neptunův satelit\". Lassell svůj objev nepojmenoval, i když o pár let později navrhl název osmého měsíce Saturnu (Hyperion), svého dalšího objevu. Třetí a čtvrtý měsíc Uranu (Ariel a Umbriel), které Lassell objevil v roce 1851, pojmenoval John Herschel.", "question": "Kdo objevil Neptunův měsíc Triton?", "answers": ["Williamem Lassellem"]}
{"title": "Kyjev", "context": "Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho významných architektonických i písemných památek (například slavný Desátkový chrám založený Vladimírem I. nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Papežský vyslanec k mongolskému chánu Giovanni Carpini zanechal roku 1245 svědectví o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu: Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu. Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho postoupení Rusku definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834. Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět (místo \"proletářštějšího\" Charkova) alespoň metropolí Ukrajinské SSR. Po útoku na Sovětský svaz Němci 19. září 1941 dobyli i Kyjev, kde se dopustili nejkrutějších válečných zločinů - mimo jiné 29.-30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely i např. slovenské jednotky (Rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu, v jehož rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády. Od roku 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče. Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podol). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města Dněpr zadržuje velká Kyjevská přehrada.", "question": "Ve kterém roce se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada?", "answers": ["1917"]}
{"title": "Predikátová logika prvního řádu", "context": ") ) ) . : : {\\displaystyle \\exists x({\\mbox{P}}(x)\\land \\forall y({\\. mbox{T}}(y)\\rightarrow {\\mbox{F}}(x,y))).} : Tentokrát P(x) znamená, že x je osoba, Time(y) je interpretován tak, že y je moment v čase, a F(x,y) značí. , že (osoba) x může být napálena v (čase) y. Pro jasnost, toto prohlášení říká, že \"existuje alespoň jedna osoba, která může být napálena ve všech časových momentech\", což je silnější tvrzení než: \"pro všechny časové momenty existuje alespoň jedna osoba, jež může být napálena\". Druhé tvrzení totiž nespecifikuje, zda je ona napálená osoba jedna a tatáž pro všechny okamžiky. Rozsahem kvantifikátorů rozumíme množinu objektů, které je mohou uspokojit (v předchozích neformálních příkladech nebyl uváděn). Navíc, kromě specifikace významu predikátových symbolů, musí interpretace určit neprázdnou množinu známou jako univerzální množina nebo univerzum, jakožto rozsah pro kvantifikátory. Pak lze o prohlášení ve formě : : : ∃ a : P : ( x ) : : {\\displaystyle \\exists a{\\text{P}}(x)} říci, že je pravdivé vzhledem k určité interpretaci, pokud existuje nějaký objekt z univerza v rámci této interpretace, který zaručí, že interpretace přiděluje správný význam predikátu P. Predikátová logika prvního řádu se skládá ze dvou klíčových částí. Syntax určuje, jaké kolekce (posloupnosti) symbolů jsou legální výrazy predikátové logiky, zatímco sémantika hovoří o významu za těmito výrazy. Na rozdíl od přirozených jazyků, jako Čeština, je jazyk predikátové logiky prvního řádu zcela formální, tedy můžeme zcela mechanicky určit, zda je daný výraz legálně utvořen. Rozlišujeme dva základní druhy výrazů: termy, které intuitivně představují objekty, a formule, jež zahrnují predikáty a mohou být pravdivé nebo nepravdivé. Termy a formule predikátové logiky jsou řetězce symbolů, jež společně tvoří abecedu jazyka. Stejně jako u všech formálních jazyků, je povaha těchto symbolů mimo záběr formální logiky. Často jsou brány jednoduše jako písmena a interpunkční znaménka. Běžně rozlišujeme symboly abecedy na logické symboly, které mají vždy tentýž význam, a mimo-logické symboly, jejichž význam se liší dle interpretace. Např., logický symbol : : : ∧ : : {\\displaystyle \\land } vždy reprezentuje \"a\" (\"a zároveň\"); nikdy není interpretován jako \"nebo\" (či jako jiná spojka).", "question": "Co určuje, jaké kolekce symbolů jsou legální výrazy predikátové logiky?", "answers": ["Syntax"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Rozdíl mezi nimi je způsoben tím, že v průběhu oběhu urazí Země i Měsíc určitou vzdálenost na orbitě kolem Slunce. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země. Slapová vzdutí Země způsobená měsíční gravitací se zpožďují za odpovídající polohou Měsíce kvůli odporu oceánského systému - především kvůli setrvačnosti vody a tření, jak se přelévá přes oceánské dno, proniká do zálivů a ústí řek a zase se z nich vrací. Vyjma mořského přílivu a odlivu dochází také ke vdmutí a poklesu litosférických desek. Následkem toho je část zemského rotačního momentu pozvolna přeměňována do oběhového momentu Měsíce, takže se Měsíc pomalu vzdaluje od Země rychlostí asi 38 mm za rok. Zemský den se vlivem stejných slapových sil zpomaluje o 1,7 milisekundy za století, převážná část tohoto úbytku hybnosti je předána Měsíci. Synchronnost rotace je přesná pouze v průměru, protože měsíční orbita má jistou výstřednost. Když je Měsíc v perigeu (přízemí), jeho rotace je pomalejší než pohyb po oběžné dráze, což nám umožňuje vidět asi osm stupňů délky z jeho východní (pravé) strany navíc. Na druhou stranu, když se Měsíc dostane do apogea (odzemí), jeho rotace je rychlejší než pohyb po oběžné dráze, což odkrývá dalších osm stupňů délky z jeho západní (levé) strany. To se nazývá optickou librací v délce. Protože je měsíční orbita nakloněna k zemskému rovníku, Měsíc se zdá oscilovat nahoru a dolů (podobně jako lidská hlava, když pokyvuje na souhlas) při svém pohybu v ekliptikální šířce (deklinaci). Tento jev se nazývá optická librace v šířce a odkrývá pozorovateli z polárních oblastí Měsíce přibližně sedm stupňů šířky.", "question": "Co je jedinou známou přirozenou družicí Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "V roce 1956 vystoupil s kritickým projevem na konferenci Svazu spisovatelů v Dobříši. Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 ve stejné pozici v Divadle Na zábradlí. Roku 1959 napsal svou první divadelní hru, jednoaktovku Rodinný večer. Jeho druhou hru, Zahradní slavnost, uvedlo Divadlo Na zábradlí 3. prosince 1963. V průběhu 60. let zároveň pracoval jako asistent režie Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Dálkově studoval divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval roku 1966, a stal se posléze dramaturgem Divadla Na zábradlí. Po osmileté známosti se 9. července 1964 oženil s Olgou Šplíchalovou. Roku 1965 se stal členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář a v Divadle Na zábradlí uvedl hru Vyrozumění. Roku 1966 vydal svou první knihu Protokoly, jež vedle her Zahradní slavnost a Vyrozumění obsahovala sbírku typogramů a dva eseje. Během Pražského jara se Václav Havel stal jednou z důležitých postav liberálního, nekomunistického křídla podporovatelů reforem. Upozornil na sebe již v předvečer Pražského jara, když v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl kritický projev odsuzující dobové cenzurní praktiky, po kterém byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) spolu s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů. V březnu 1968 se připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků adresovanému ÚV KSČ.", "question": "Kdy se Václav Havel poprvé oženil?", "answers": ["9. července 1964"]}
{"title": "Mordor", "context": "Mordor je země ve fiktivním světě anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. Mordor čili Černá země se nachází na severovýchodě Středozemě. Tento pustý kraj je znám především jako panství Temného pána Saurona. Země Mordor je nejvíce popsána v třetím díle Tolkienovy trilogie Pán prstenů – Návrat krále. Mordor je v ní popisován především při líčení putování hlavního hrdiny románu, Frodo Pytlíka. O historii Černé země ve druhém a třetím věku lze číst v Silmarillionu. Další zmínky o Mordoru jsou také v Tolkienově knize Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě. == Pojmenování a symboly == Mordor v překladu znamenající Černá země (Mor - \"Černý/Temný\", Dor - \"Země\") byl v odkazu na Temného pána Saurona označován též jako Země stínu či Země Nepřítele. Sauronovým symbolem a zároveň znakem Mordoru bylo zlé rudé oko bez víčka na černém poli. == Geografie == Mordor byl nehostinnou zemí ze tří stran ohraničenou vysokými horami. Na severu ji pohoří Ered Lithui dělilo od Bitevní pláně Dagorlad a zbytku Rhovanionu. Pohoří Ephel Dúath tvořilo přirozenou západní a jižní hranici země. Na západ od Mordoru leželo sousední království Gondor a jižněji se rozprostíraly země Haradu. Nejpřístupnější byl Mordor z východu, kde sousedil s Rhû a Chandem. V severovýchodní části Mordoru se tyčila ohnivá Hora osudu, kolem níž se rozprostírala nehostinná a pustá pláň Gorgoroth. Severně od Gorgorothu, na jednom z ostrohů Popelavých hor, ležela Sauronova Temná věž Barad-dû. Jižní část Mordoru zabírala nížinná pláň Nurn rozkládající se okolo jezera Núrnen.", "question": "Kde se nachází Mordor ?", "answers": ["na severovýchodě Středozemě"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Spojené státy americké (anglicky United States of America, krátce také United States, zkratka US nebo USA), zkráceně také Spojené státy, jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.S rozlohou 9,8 milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě). S více než 327 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii). Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní. Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou, podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).", "question": "Se kterými státy na souši sousedí Spojené státy americké?", "answers": ["Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem"]}
{"title": "Burušaskí", "context": "Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram. Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety. Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené. Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů. Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla. Každé ze tří údolí – Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) – má vlastní dialekt. Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda. Omniglot.com Ethnologue.com Píseň v burušaskí", "question": "Je původ jazyka chadžuná známý ?", "answers": ["Původ jazyka je dosud záhadou."]}
{"title": "Vídeň", "context": "Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými 1,8 milionu obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení. Vídeň leží v rámci Rakouska dosti excentricky, při jeho severovýchodním okraji. Zatímco od nejvzdálenější části rakouského území (Vorarlbersko) je vzdušnou čarou přes 500 km daleko, je její centrum vzdáleno pouze kolem 55 km od hranice s Českem a Maďarskem a jen 40 km od hranice se Slovenskem. Příčinou je historický územní vývoj Rakouska, jehož jádro zůstávalo v Dolních Rakousích, ale z někdejších držav se udržely prakticky jen ty alpské, jihozápadně od Vídně. Sama Vídeň se nachází na východním úbočí Vídeňského lesa, pod místem, kde Dunaj protéká Korneuburskou bránou a vstupuje do Vídeňské pánve. Je tedy na Dunaji položena podobným způsobem jako Bratislava nebo Budapešť. Jádro Vídně leží na ostrohu nad ústím říčky Vídeňky (Wien) do ramene Dunaje zvaného dnes Donaukanal (\"Dunajský kanál\").", "question": "Kolik obyvatel má Vídeň?", "answers": ["1,8 milionu"]}
{"title": "Pohlavní dimorfismus", "context": "Mnoho různých typů dimorfismu najdeme u bezobratlých, zejména členovců. Škála je zde nesmírně široká, od pouhých rozdílů ve zbarvení u mnoha druhů vážek či motýlů až po zcela odlišný tvar, velikost i vnitřní stavbu těla, např. u řásnokřídlých, některých červců či motýli vakonošů. Samice členovců bývají často větší než samci, u masožravých druhů, jako jsou kudlanky, sklípkani a další pavouci, je častým jevem kanibalismus, kdy samec při pokusu o kopulaci může padnout za oběť mnohem větší samici. Naproti tomu u mnoha druhů brouků, k např. roháčů, nosorožíků či některých krabů (např. krabovec kamčatský) jsou výrazně větší samci. Samice mnoha druhů bezobratlých poznáme podle vyvinutého kladélka, platí to např. o lumcích, ale také mnoha druzích rovnokřídlých, včetně kobylek a cvrčků. U mnoha druhů dvoukřídlých, včetně komárů a ovádů se pohlaví odlišují stavbou ústního ústrojí a tím i způsobem přijímání potravy. Extrémními příklady pohlavního dimorfismu jsou např. termiti, řásnokřídlí, motýli vakonoši nebo někteří červci, jejichž samičky se zbytnělým zadečkem a zakrnělými smyslovými orgány, křídly a někdy i končetinami, na první pohled příliš hmyz nepřipomínají. Jsou přizpůsobeny ke kladení co největšího počtu vajec. Extrémní případy pohlavního dimorfismu jsou ty, kdy partneři srůstají a jeden z nich degeneruje pouze v přívěsek toho druhého, příkladem může být hlubinná ryba Cryptopsaras couesii z řádu ďasů či měchovec srostlice trvalá (Syngamus trachea) z kmene hlístic. Největším extrémem jsou kostižerky (rod Osedax) nebo mořský bezobratlý živočich rypohlavec. U obou měří samci jen několik mm a žijí uvnitř těla o několik řádů větší samice. Rozdíl mezi oběma pohlavími živočichů jen v barevnosti těla, nikoli jeho tvaru, se nazývá pohlavní dichroismus. Často se vyskytuje u ptáků, zvláště pěvců či papoušků (eklektus různobarvý), a u hmyzu, např. vážek, motýlů nebo brouků.", "question": "Jak se nazývá rozdíl, který je jen v barevnosti těla mezi oběma pohlavími živočichů?", "answers": ["pohlavní dichroismus"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svoji kontrolu Číny a krom toho se domnívalo, že pro svůj další hospodářský rozvoj potřebuje kontrolu zdrojů surovin, které nemohlo získávat na svém prostorově omezeném ostrovním území (mj. ropu). V průběhu dvacátých let se demokratické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleského uspořádání Evropy diplomatickými kroky k zajištění stabilního míru. V roce 1920 byla proto vytvořena Společnost národů se sídlem v Ženevě (ve francouzsky mluvící části Švýcarska), jež měla fungovat jako fórum, na němž by národy mírovým způsobem urovnávaly svoje spory. O pět let později byly v rovněž švýcarském Locarnu sjednány dohody, jimiž byla poskytnuta záruka trvalosti německo-francouzské hranice. Také případné územní spory mezi Německem a jeho východními sousedy měly být řešeny rozhodčím řízením (arbitráží). V roce 1928 byl nadto uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který všem účastenským státům zakazoval vedení útočné války. Mírové snahy však dostaly povážlivé trhliny jednak obnoveným izolacionismem Spojených států amerických, především však rozmachem různých totalitních režimů. K tomu výraznou měrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla po roce 1929 devastující vliv na světové hospodářství. Již předtím vedla Ruská občanská válka k vytvoření komunistického Sovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce 1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím v roce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenž zde vytvořil první fašistickou diktaturu světa. Rostoucí vliv armády na císařskou vládu v Japonsku vedl k nastolení výbojného militaristického režimu. Po mukdenském incidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko, které přeměnilo ve svůj loutkový stát. Ekonomický rozvrat země na počátku třicátých let a již se projevující expanzionistické tendence v Německu měly za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionálních socialistů (NSDAP), který sliboval německému národu zrušení versailleské smlouvy a zajištění \"životního prostoru\" na Východě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem, načež během několika málo měsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce 1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímž bylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht), a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itálie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš. V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remilitarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a Velká Británie se však zdržely jakýchkoli protiakcí. V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka. Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Franca se postavily proti španělské vládě vedené levicovými republikány, která byla podporována Sovětským svazem a tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krvavém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hitlerova Německa a Mussoliniho Itálie.", "question": "Jaké je datum jmenování Hitlera říšským kancléřem?", "answers": ["30. ledna 1933"]}
{"title": "Chobotnice", "context": "Chobotnice (Octopoda Leach, 1818) jsou řádem hlavonožců. Obývají mnoho rozličných částí světového oceánu, především korálové útesy. Chobotnice jsou charakteristické osmi rameny, obvykle s přísavkami. Jejich útrobní vak je bez ploutvovitého lemu. Pohybují se lezením a plaváním. podřád Cirrina Grimpe, 1916 čeleď Cirroteuthidae Keferstein, 1866 čeleď Grimpoteuthididae O'Shea, 1999 čeleď Luteuthididae O'Shea, 1999 čeleď Opisthoteuthidae Verrill, 1896 čeleď Stauroteuthidae Grimpe,. 1916 podřád Incirrina Grimpe, 1916 čeleď Alloposidae Verill, 1881 čeleď Amphitretidae Hoyle, 1886 čeleď Argonautidae Tryon, 1879 – argonautovití čeleď Bolitaenidae Chun, 1911 čeleď Idioctopodidae Taki, 1962 čeleď Octopodidae D'Orbigny, 1840 – chobotnicovití čeleď Ocythoidae Gray, 1849 čeleď Palaeoctopodidae Dollo, 1912 † čeleď Tremoctopodidae Tryon, 1879 čeleď Vitreledonellidae Robson, 1932 Chobotnice dokáže měnit barvu i strukturu své kůže, také vylučuje inkoust a tím mate nepřítele. V testech se dokázala chobotnice zbarvit do šachovnice i puntíků. Dalším způsobem, jak se chránit, je i napodobení různých zvířat, v tomto případě jde o Batesovské mimikry. Chobotnice dokáže napodobit hada, platýse, a další i nebezpečné živočichy, aby mohla přeplavat přes nebezpečné území.", "question": "Kolik ramen má chobotnice?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Boris Leonidovič Pasternak", "context": "Pasternak byl jedním ze zakládajících členů futuristické skupiny Centrifuga. Vliv na jeho tvorbu mělo především dobré rodinné zázemí a možnost setkávat se s významnými osobnostmi (zejména na něj zapůsobil R. M. Rilke). Za román Doktor Živago, který psal mezi lety 1945–1955, byl vyloučen ze svazu spisovatelů, hrozilo mu odebrání sovětského občanství a vyhnání na Sibiř. Na jeho obranu vystoupila světová inteligence. V Rusku směl román vyjít až v roce 1988 - do té doby bylo dílo různými způsoby kritizováno, někdy dokonce i s osobně motivovaným odporem. Roku 1958 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, které se na nátlak sovětských orgánů zřekl potom, co ji telefonicky přijal. Cenu po jeho smrti přebral jeho syn Jevgenij. Kromě básnické a prozaické tvorby se Pasternak věnoval také překladům Shakespearových tragédií a gruzínských básníků. Pohřben je u Moskvy v spisovatelském městečku – Peredělkině, kde žil v druhé polovině života. Jeho pohřeb se stal demonstrací lásky a úcty k svobodné tvorbě.", "question": "Ve kterém roce získal Boris Pasternak Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1958"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Toho si do konce života velmi cenil. Freudova psychoanalýza je také často obviňována z toho, že není vědou, ale právě novým náboženstvím. Muzikolog Max Graf, jeden z prvních Freudových žáků, prohlásil, že atmosféra vzniku psychoanalýzy skutečně připomínala \"založení nového náboženství\". \"V průběhu několika let jsem prožil všechny etapy dějin církve\", řekl Graf a mínil především sérii exkomunikací z Freudova nejužšího kruhu. Připomínán je v této souvislosti také Freudův dogmatismus, podle Jonese jednou prohlásil: \"Vlastníme pravdu\". Freud sám sebe označoval za \"politickou nulu\" (řekl to například Maxi Eastmanovi), čímž měl na mysli, že se v politice příliš neorientuje a málokdy odhadne vývoj událostí – zmýlil se, když nepovažoval za pravděpodobný vznik první světové války, zmýlil se, když poté očekával snadné vítězství Rakouska v této válce atp. Po většinu svého života podporoval rakouskou sociální demokracii, její dlouholetý vůdce Viktor Adler byl jeho osobním přítelem a koupil od něho dokonce byt na Berggasse 19. Freud později prohlásil, že nebýt Adlerova předčasného skonu, mohl Rakousko zachránit před nacismem. Přesto jejich přátelství začalo prudkým sporem, který málem skončil soubojem – Freud roku 1873 při studentské hádce o materialismus (jejž už jako mladík vyznával) Adlera urazil poznámkou o tom, že kdysi pásl vepře. Všichni očekávali, že Adler vyzve Freuda na souboj, ten ale zachoval chladnou hlavu. Jeho velmi blízkým přítelem byl i Heinrich Braun, zakladatel sociálnědemokratického deníku Neue Zeit, znali se od dětství. Právě on ho původně inspiroval ke studiu práv (s cílem zapojit se následně do politické činnosti v sociální demokracii), od kteréhož záměru však Freud nakonec upustil. Roku 1927 Freud podepsal před volbami výzvu k podpoře sociální demokracie, spolu s dalšími osobnostmi rakouské kultury (mj. Franz Werfel či Robert Musil).", "question": "Za zakladatele čeho je považován Sigmund Freud?", "answers": ["psychoanalýzy"]}
{"title": "Kamil Berdych", "context": "Ve roce 1940 připomněl jeho jméno v Kritickém měsíčníku Kamill Resler, který básníka znal osobně. V roce 1946 vzpomněl v Literárních novinách Kamila Berdycha v rozsáhlem článku s ukázkami veršů Michal Mareš; dodatek k tomuto článku uvedl Kamill Resler v následujícím čísle časopisu.V 90. letech 20. století znovu objeven a doceněn literárními historiky. Podle Lexikonu české literatury byl autorův postoj \"...smutně ironickým protestem a revoltou...\" a \"...vyníká podmanivou hudebností i výrazovou přesností.\" == Dílo == BERDYCH, Kamil. Z melodií bastarda. Praha: J. Veselý, [1907]. 47 s. cnb000562561. BERDYCH, Kamil. Dcera Jairova. [Praha: Klub přátel Tvaru], 2000. 32 s. [Epická báseň.]Ostatní díla zůstala v rukopisech a po básníkově smrti se nezachovala. == Odkazy == === Reference === === Literatura === FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Kamil Berdych, s. 206. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Berdych ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kamil Berdych Nýřany oficiální stránky města, Kamil Berdych - životopis", "question": "Kdo byl český anarchistický básník?", "answers": ["Kamil Berdych"]}
{"title": "Steve Jobs", "context": "Sculley se nechal slyšet, že spolupráce Jobs – Sculley není již nadále pro Apple vhodná, a pokusil se v zasedací místnosti o jakýsi převrat. Na 24. května 1985 svolal schůzi, na které se měla situace vyřešit. Představenstvo Applu sdílelo názor se Sculleym a zakázalo Jobsovi pokračovat v jeho manažerských úkolech v čele divize Macintosh. Jobs byl o pět měsíců později vyhozen z Applu a ještě téhož roku založil NeXT Inc. V roce 2005 Jobs ve svém projevu na Stanfordově univerzitě řekl, že odchod ze společnosti Apple bylo to nejlepší, co se mu mohlo stát. \"Tíhu úspěchu nahradila lehkost toho, že jsem byl znovu začátečník, méně si vším jistý. Dala mi svobodu vstoupit do jedné z nejkreativnějších etap mého života.\" A dodal: \"Jsem si jistý, že nic z toho by se nestalo, kdybych nebyl vyhozen z Applu. Byla to odporně hořká pilulka, ale řekl bych, že pacient ji potřeboval.\" Po vyhazovu z Applu v roce 1985 založil Jobs společnost NeXT Computer s kapitálem 7 milionů dolarů. Rok na to Jobsovi došly peníze a bez jediného produktu na obzoru hrozil společnosti bankrot. Nakonec ale upoutal pozornost miliardáře Rosse Perota, který se rozhodl, že do společnosti investuje. První pracovní stanice NeXT byly uvedeny na trh až v roce 1990 a stály 9 999 $. Stejně jako Apple Lisa, byl i NeXT workstation technologicky velmi pokročilý, ale později byl zamítnut, protože byl pro vzdělávací sektor (pro který byl navrhován) poněkud drahý. NeXT workstation byl známý pro své technické přednosti, zejména pro objektově orientovaný vývoj systému. Jobs uvedl na trh produkty NeXT určené do finančních, vědeckých a akademických komunit, s důrazem na inovativní, experimentální nové technologie, jako například Mach kernel, čip digitálního signálového procesoru a vestavěný ethernetový port.", "question": "Kdy byla založená společnost NeXT Computer?", "answers": ["1985"]}
{"title": "Tlak", "context": "Zobecněnou definici tlaku (pro síly působící libovolným směrem na obecně nerovinnou plochu) můžeme ve vektorovém tvaru zapsat rovnicí : : : : d : : : F : : s : : = p : d : : S : : : {\\displaystyle. \\mathrm {d} \\mathbf {F} _{s}=p\\mathrm {d} \\mathbf {S} } , kde : : :. : d : : : F : : s : : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\mathbf {F} _{s}} je složka vektoru síly a kolmá k elementu plochy. : : : : d : : S : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\mathbf {S} } na který působí, přičemž směr vektoru popisujícího element : : : : d : : S : : : {\\displaystyle \\mathrm {d} \\mathbf {S} } má směr normály k této plošce. V případech, že existuje reálná tečná složka síly, se však pojem tlaku zpravidla nahrazuje obecnější tenzorovou veličinou mechanické napětí. Ve stlačitelných látkách způsobuje tlak deformaci. Při působení tlakové síly na pevné těleso se rozlišuje tah a tlak. Tahová síla způsobuje roztahování tělesa, tlaková jeho stlačování. Tahové a tlakové síly se odlišují pouze směrem působení, přičemž se předpokládá, že způsobené deformace jsou obdobné, avšak s opačnými znaménky. Pokud je tlak v nějaké uzavřené nádobě větší než tlak v jejím okolí, je v nádobě přetlak. Pokud naopak je v ní tlak nižší, je v nádobě podtlak. Přetlaku a podtlaku lze dosáhnout přesunem části hmoty do nebo z uzavřené nádoby, změnou její vnitřní velikosti nebo teploty jejího obsahu. Pro přesun části obsahu se používají pumpy. Sací pumpa pro odčerpání plynů z uzavřené nádoby se nazývá vývěva.", "question": "Co rozlišujeme při působení tlakové síly na pevné těleso?", "answers": ["tah a tlak"]}
{"title": "Lumík norský", "context": "Lumík norský (Lemmus lemmus) je běžný druh lumíka endemický pro severní Evropu, největší populace bychom pak našli v Norsku. Lumík norský vyhledává tundry v blízkosti vody a s množstvím skal. Dospělí jedinci se živí především ostřicemi, travinami, ale i mechem. Jsou aktivní hlavně ve dne, v noci střídají spánek a občasné aktivity. == Taxonomie a populace == Lumíka norského poprvé popsal Linnaeus roku 1758 a jednalo se o dospělého jedince ze severu Norska. Obecně se ale jedná o velmi starý druh, který přežil i Pleistocén díky tomu, že se na krátkou dobu přesunuli do západní Evropy. Jeho blízkými příbuznými jsou lumík amurský (Lemmus amurensis) a lumík sibiřský (Lemmus sibiricus). Stále panuje i tvrzení, že lumíci sibiřští jsou předky těch norských, což ale na základě analýz DNA není pravda. Populace lumíků norských má obecně čtyřleté cykly, přičemž první tři roky je jejich populace udržitelná, čtvrtý rok ale dramaticky narůstá a hned zase upadá. I tak ale platí, že se jedná o druh málo dotčený, tedy nechráněný. == Popis == Lumík norský je drobný hlodavec s nevýrazným pohlavním dimorfismem. Samce od samice lze rozeznat jen těžko, obě pohlaví měří na délku okolo 155 mm a váží do 130 g, v závislosti na stravě a jejím množství. Samotný ocas je dlouhý 10 až 19 mm. Jejich tělo pokrývá řidší, na dotek hrubá srst, která mívá žluto-černé zbarvení. Na břiše pak bývá světlejší. == Život == Lumík norský tráví zimu v norách pod sněhem. Během jarního tání se pak stěhuje do vyšších poloh, kde je sníh stále dostatečně pevný a tedy i bezpečný. V případě nepříznivých podmínek migrují i na velké vzdálenosti směrem k moři, to ale není vědecky prokázáno. Pohlavní dospělosti dosahují lumíci již v jednom měsíci. I to je důvod, proč je jich tak velké množství a jejich populace je poměrně stálá. Od stáří jednoho měsíce pak každá samička porodí vrh o šesti až osmi mladých každé tři až čtyři týdny. Mnoho mláďat se ale nedožije ani několik dní a slabší jedinci umírají již brzy po porodu. == Odkazy ==", "question": "Čím se živí Lumík norský?", "answers": ["ostřicemi, travinami, ale i mechem"]}
{"title": "Štěstí (film)", "context": "Štěstí je český hraný film režiséra Bohdana Slámy z roku 2005 s Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou v hlavní roli. Jde o psychologické drama, které se odehrává na Mostecku v úzkém okruhu několika spřátelených osob. Film získal dvě ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, Zlatou mušli za nejlepší cizojazyčný film a stříbrnou mušli za herecký výkon pro Annu Geislerovou. V roce 2006 byl vyslán za Česko jako kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, mezi pětici nominovaných se však nedostal. Kromě toho získal celkem sedm ocenění Český lev, mimo jiné také za režii, scénář a tři ceny za herecké výkony pro oba hlavní představitele. Štěstí na webu České televize Štěstí v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Štěstí v Internet Movie Database Štěstí na Kinoboxu.cz", "question": "Kde se odehrává děj filmu Štěstí?", "answers": ["na Mostecku"]}
{"title": "Dusík", "context": "Dusík, chemická značka N (lat. Nitrogenium) je plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry. Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty. V druhé polovině 18. století byla objevena složka vzduchu, která nepodporuje hoření ani dýchání. Tento plyn popsal jako první Němec Carl Wilhelm Scheele v roce 1777 a Francouz Antoine Lavoisier ho pojmenoval jako azote (tento název se používá např. ve francouzštině nebo ruštině (А)), což znamená 'dusivý plyn'. Poté, co bylo zjištěno, že je kyselina dusičná odvozena od dusíku, pro něj Chaptal navrhl název nitrogéne, což znamená 'ledkotvorný', který se udržel v latinském označení nitrogenium. Český název dusík vznikl překladem jeho německého názvu Stickstoff a pochází od jednoho z bratrů Preslových; podobné názvy jsou ještě např. ve slovenštině (dusík) nebo slovinštině a chorvatštině (dušik). Dusík je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Není toxický ani jinak nebezpečný. Dusík je v atmosféře tvořen dvouatomovými molekulami, které jsou spojené velmi pevnou trojnou vazbou. Tato trojná vazba má za následek jeho nízkou reaktivitu. Dusík je inertní plyn, to znamená, že reaguje s jinými chemickými sloučeninami pouze za vysokých teplot a tlaků. Za laboratorní teploty reaguje pouze s lithiem a plutoniem. Za vysokých teplot se však dusík slučuje s většinou prvků - např. s kyslíkem okolo teploty 2 500 °C. Naproti tomu atomární dusík je velmi reaktivní a nelze ho uchovávat. Jeho vysoká reaktivita spočívá v tom, že má ve valenční vrstvě 3 nepárové elektrony.", "question": "Patří dusík mezi biogenní prvky?", "answers": ["Patří mezi biogenní prvky, které jsou základními stavebními kameny živé hmoty."]}
{"title": "Platan v Běstvině", "context": "U zámku v obci Běstvina roste památný platan javorolistý (Platanus hispanica). Jedná se o cca 40 m vysoký strom s obvodem kmene cca 550 cm. Kmen se ve výšce cca 2,5 m rozvětvuje do tří hlavních větví. Jedná se o mimořádně vzrostlý strom, jehož památková ochrana byla vyhlášena v roce 1996.", "question": "V jaké výšce se kmen platanu javorolistého v Běstvině dělí do tří hlavních větví?", "answers": ["cca 2,5 m"]}
{"title": "Sword Art Online", "context": "Sword Art Online (japonsky ソ・オ, Sódo Áto Onrain) je japonská sci-fi série light novel od Reki Kawahary, spisovatele proslulého sérií Accel World s podobným námětem. Série light novel byla převedena do podoby již osmi mang, jednoho anime seriálu a na její motivy byly v Japonsku vydány v březnu 2013 a dubnu 2014 hry Sword Art Online: Infinity Moment pro PSP a Sword Art Online: Hollow Fragment pro PS Vita. Od 5. července do 20. prosince 2014 se vysílala druhá řada seriálu s názvem Sword Art Online II. V srpnu 2016 získala americká společnost Skydance Media práva na zpracování Sword Art Online do podoby hraného televizního seriálu. V roce 2022 vyšla první virtuální MMORPG (dále VMMORPG) s názvem Sword Art Online (SAO), do níž se připojuje pomocí zařízení zvaného NerveGear. Jedná se o helmu, která zachycuje nervové podněty v mozku hráče, pomocí nichž ovládá postavu ve hře. 6. listopadu 2022, kdy se poprvé všichni hráči připojí do hry, se od tvůrce Sword Art Online dozví, že se nemohou odhlásit ze hry. Podaří se jim to jen tehdy, pokud zvládnou projít všech 100 pater věže, kde na ně čeká finální boss. Taktéž jim sdělí, že pokud ve hře zemřou, tak zemřou i jejich těla na druhé straně, tedy v realitě.", "question": "Co je Sword Art Online?", "answers": ["japonská sci-fi série light novel"]}
{"title": "Aconcagua", "context": "Vrchol leží asi 5 km od provincie San Juan a 15 km od státní hranice s Chile. Město Mendoza leží 112 km jihovýchodně od Aconcaguy. Je jednou z hor tzv. skupiny Seven Summits (Sedm vrcholů). Zeměpisné souřadnice vrcholu jsou -276,-70.010812. Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán. K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 700 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3500 lidí.Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas (4200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí výškové tábory Nido des Condores (4877 m), Berlin (5950 m) a Independencia (6546 m, bývalá nejvýše položená chata na světě, dnes v ruinách). Aconcagua je při výstupu ze severu po Normální cestě technicky poměrně snadnou horou. Není třeba nějakého skutečně náročného lezení, obtíží je nízký atmosférický tlak ve velké nadmořské výšce, hodnoty tlaku vzduchu jsou přibližně o 40 % nižší oproti tlaku na hladině moře.Polská cesta - vede údolím Vacas do tábora Plaza Argentina umístěném východně od hory. Další postup je stoupání Polským ledovcem z východní strany až na severní žebro nacházející se pod táborem Independencia. Další pokračování Polské cesty je stejné jako u \"normálky\". Náročnější výstup než normální trasa, přesto je schůdná i zdatnými a zkušenými vysokohorskými turisty.Jižní stěna - Jižní stěnou vede několik horolezeckých tras. Všechny varianty jsou náročným lezením ve skále či velmi strmém ledu. Prvovýstup jižní stěnou uskutečnili v r. 1954 Francouzi (Paragot, Poulet, Dagory, Berandini, Lesseur a Denis).", "question": "Jaká je nejvyšší hora Ameriky?", "answers": ["Aconcagua"]}
{"title": "Sapfó", "context": "Sapfó, řecky v attickém dialektu Σ, v aiolském dialektu Ψ (mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. - po roce 600 př. n. l.), byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu (Eressos) na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně (Mytilini) na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros - Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště (Lesbos) dodnes přežívá v označení ženské homosexuality - lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně (česky ve výboru Písně z Lesbu). Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní (orální) poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela. Je známo, že Sapfó skládala v aiolském nářečí řečtiny a že psala především elegie a hymny. Sapfó byla již ve starověku označována (Platónem) jako \"desátá Múza\", Antipatros ji nazval \"Homérem ženského rodu\" a Lúkianos \"sladkou chloubou ostrova Lesbos\". Je po ní pojmenovaná jedna z nejoblíbenějších (v antice) metrických staveb verše, tzv. sapfická strofa.", "question": "Z jakého ostrova pocházela Sapfó?", "answers": ["Lesbos"]}
{"title": "Nacistické Německo", "context": "Jako nacistické Německo se označuje německý stát v době vlády nacistické strany, tedy od roku 1933 (jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem proběhlo 30. ledna 1933 a diktátorské pravomoci Hitler převzal v březnu 1933) do kapitulace Německa na konci druhé světové války 8. května 1945. Oficiální název státu byl Německá říše (německy Deutsches Reich) do roku 1943 a Velkoněmecká říše (německy Großdeutsches Reich) od roku 1943 do jeho zániku roku 1945. K dalším dnes používaným označením nacistického Německa patří pojem Třetí říše, národně-socialistický stát či vůdcovský stát. Adolf Hitler se 30. ledna 1933 dostal legálně k moci, když byl dosazen do funkce říšského kancléře prezidentem tehdejšího Německa Paulem von Hindenburg. Na začátku své vlády předsedal koaličnímu kabinetu, nicméně poměrně záhy se mu podařilo od vlády odstavit ty členy kabinetu, kteří nebyli členy nacistické strany. Po uchopení moci se povedlo nacistickému režimu opět postavit ekonomiku na nohy a ukončit vysokou nezaměstnanost pomocí masových investic do zbrojení. Návrat ekonomické prosperity vedl k nárůstu popularity režimu mezi německým obyvatelstvem, což se projevilo oddaností Němců jeho vládě. Nicméně opozice z řad liberálů, socialistů a komunistů byla tvrdě potlačována tajnou státní policií gestapem pod patronací Heinricha Himmlera. Nacistická strana postupně ovládla soudy, místní vlády a všechny občanské organizace vyjma protestantských a katolických. Veřejné mínění v Říši utvářelo ministerstvo propagandy vedené Josefem Goebbelsem, který k tomu využíval masmédia, film a uhrančivé Hitlerovy projevy. Státní aparát se snažil vykreslit Hitlera jako vůdce německého lidu (Führer) a k tomu účelu mu předával do ruky veškerou výkonnou moc. Na začátku existence nacistického Německa zaujal Hitler zahraniční politiku strachu a vydírání, kdy vznášel zdánlivě důvodné požadavky na své sousedy, kterým v případě neplnění vyhrožoval válkou. Když se ho pokusili jeho protivníci uklidnit ústupky, ty přijal a zaměřil se zas na další oblast. Tímto postupem se mu podařilo získat značné území bez toho, aniž by to vedlo k válce, jako např. v případě Mnichovské dohody a odstoupení československého pohraničí Německu v roce 1938. Agresivní politika Německa vedla k vypovědění Versailleské smlouvy a od roku 1935 se Německo začalo znovuvyzbrojovat. Téhož roku si opětovně připojilo Sársko[zdroj? ], o rok později remilitarizovalo Porýní, vytvořilo spojenectví - Osu s fašistickou Itálií pod vládou Benita Mussoliniho, poslalo pomoc Frankovu fašistickému Španělsku, anektovalo Rakousko v roce 1938 a obsadilo již zmiňované československé pohraničí a později i zbytek Československa. Neustále rostoucí územní nároky vyvrcholily 1. září 1939 invazí do Polska, načež Francie a Velká Británie vyhlásily nacistickému Německu válku, čímž oficiálně začala druhá světová válka, dříve než nacistické Německo čekalo či na ni bylo zcela připraveno.", "question": "Kdy se Adolf Hitler dostal legalně k moci?", "answers": ["30. ledna 1933"]}
{"title": "Světelný rok", "context": "Světelný rok (značka jednotky ly či l.y., z angl. light-year) je jednotka vzdálenosti používaná v astronomii. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden juliánský rok (a). Ze známé rychlosti světla c lze spočítat, že 1 ly = a × c = 9 460 730 472 580 800 m ≈ 9,46 × 1012 km ≈ 10 bilionů km.Světelný rok tedy není jednotkou času. Používá se především v populární literatuře, např. pro popis vzdálenosti hvězd. Světelný rok (a odvozené jednotky) nepatří mezi jednotky SI. == Odvozené jednotky == V astronomii, ale i relativistické fyzice a telekomunikačních oborech se někdy používají menší jednotky obdobné světelnému roku, zejména světelná sekunda (značka ls či l.s.). Tyto jednotky udávají vzdálenost, kterou světlo urazí za danou menší časovou jednotku, u světelné sekundy konkrétně za 1 sekundu, apod. Protože elektromagnetický signál se šíří rychlostí světla, používají se v telekomunikacích někdy s výhodou i jednotky délky udávající vzdálenost uraženou za dekadické díly sekundy, tedy světelná milisekunda (≈299,8 km), mikrosekunda (≈299,8 m) a nanosekunda (≈29,98 cm). == Další astronomické jednotky délky == V odborné literatuře se dává přednost o něco větší jednotce parsek (pc), vzdálenost, z níž má 1 astronomická jednotka úhlový rozměr jedné vteřiny: 1 pc ≈ 3,262 ly ≈ 30 bilionů kmNa rozdíl od světelného roku je u parseku běžné používání dekadických předpon SI pro jeho násobky: kiloparsek (kpc), megaparsek (Mpc), gigaparsek (Gpc).", "question": "Jak se nazývá rok, který predstavuje vzdálenost, kterou světlo ve vakuu urazí za jeden juliánský rok?", "answers": ["světelný"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "John Galsworthy (14. srpna 1867, Kingston, Surrey – 31. ledna 1933, Londýn) byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Galsworthy pocházel ze zámožné právnické rodiny a studoval námořní právo na nejlepších anglických školách v Harrow a Oxfordu. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře. Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (1906), prvním díle jeho pozdější románové trilogie Sága rodu Forsytů to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patriciji (1911) vysoká šlechta, a v Tmavém květu (1913) opět umělci. Po skončení první světové války vydal Galsworthy další dva díly své rozsáhlé forsytovské kroniky – v roce 1920 román V pasti a v roce 1921 pak román K pronajmutí.", "question": "Kde Galsworthy studoval?", "answers": ["Harrow a Oxfordu"]}
{"title": "Extensible Messaging and Presence Protocol", "context": "RFC obsahující některá další rozšíření XMPP protokolu jsou například RFC 3922 a RFC 3923. O vývoj protokolu se stará XMPP Standards Foundation. Rozšíření nad rámec RFC jsou vydávána v podobě tzv. XEP (XMPP Extension Protocol), kterých je momentálně kolem dvou set (v různém stavu, od prvních návrhů až po standardy). XMPP je implementací obecného značkovacího jazyka XML. Specifikace jsou zcela otevřené a dostupné všem, kdo mají zájem o implementaci software s podporou XMPP. Servery XMPP protokolu běží standardně na TCP portu 5222. Pro vzájemnou komunikaci serverů je pak vyhrazen port 5269. Síť využívající XMPP protokol není centralizovaná do jednoho místa, jako je zvykem u většiny ostatních IM, ale je distribuovaná na servery po celém světě, na kterých je možno si založit uživatelské konto. Identifikátory uživatelů (takzvané Jabber ID, zkráceně JID) jsou v základním tvaru syntakticky i sémanticky podobné e-mailovým adresám, tedy uzivatel@server. Uživatel si může dále své konto rozdělit podle potřeby, například se může jeho klient z domova hlásit jako uzivatel@server/doma, a zároveň třeba i uzivatel@server/prace. Na jedno uživatelské konto může tedy být přihlášeno i více klientů najednou a mezi nimi se rozhoduje buď podle celé adresy, pokud ji druhá strana zadá, nebo podle nastavené priority. Uživatel se připojuje vždy pouze ke svému serveru, protože jenom tento server je schopen ověřit jeho identitu například pomocí uživatelského jména a hesla. Pokud vznikne potřeba komunikovat s uživateli na jiných serverech, připojí se uživatelův server na vzdálený server a předá si s ním potřebné informace. Toto je nutné vykonávat například i v případě, že je třeba zjistit \"prezenci\", tedy zdali je uživatel na vzdáleném serveru přihlášen a v jakém je stavu. Kromě serverů a klientů se v síti vyskytují ještě různé služby – například služba víceuživatelských diskuzí (funkčně velmi podobné IRC), uživatelské adresáře a transporty. Transporty jsou vlastně brány mezi XMPP sítí a IM sítí pracující na jiném protokolu. Síť XMPP je založena na architektuře klient-server (klienti zpravidla nekomunikují přímo) a je decentralizována stejně jako e-mail. To znamená, že neexistuje žádný centrální server, který by spojoval uživatele, jako je tomu například u ICQ. Každý může zřídit svůj vlastní server, přičemž bude moci komunikovat s uživateli na jiných serverech.", "question": "Jaký protokol využívá služba Google Talk?", "answers": ["XMPP"]}
{"title": "Intel", "context": "Společnost Intel Corporation je největším světovým výrobcem polovodičových obvodů a dalších zařízení. Hlavní sídlo firmy je v kalifornském městě Santa Clara v USA, v lokalitě nazývané Silicon Valley. Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB). Mezi třetím a čtvrtým kvartálem 2009 uvedl Intel na trh Core i5 a pro něj Patici 1156. V lednu roku 2011 intel zahájil prodej Core i5 a i7 2. generace s produktovým označením Sandy Bridge pro patici 1155 do vydaní Sandy Bridge-E jedná z nejvýkonnějších. Během listopadu 2011 byl uveden procesoru i7 Sandy Bridge-E nejvýkonnější procesory současnosti pro patici 2011.", "question": "Jaký byl původný název společnosti Intel Corporation?", "answers": ["Integrated Electronics Corporation"]}
{"title": "Andělé a démoni", "context": "Andělé a démoni (anglicky: Angels & Demons) je kniha amerického spisovatele Dana Browna. Poprvé publikována byla v roce 2000. Podle knihy byl natočen v roce 2009 stejnojmenný film. Hlavní postavou je Robert Langdon, stejně jako v Brownových románech Šifře mistra Leonarda (anglicky: The Da Vinci Code) a ve Ztraceném symbolu (anglicky: The Lost symbol). Kniha rozvíjí příběh konfliktu mezi římskokatolickou církví a se sektou Iluminátů. == Děj == V CERNu byl brutálně zavražděn vědec Leonardo Vetra, který se snažil dokázat, že věda a církev si neodporují. S dcerou Vittorií zrekonstruovali v laboratoři velký třesk, čímž podle svého přesvědčení dokázali existenci Boha. Sestrojili velmi nebezpečnou antihmotu, která byla ukradena. Robert Langdon zjišťuje, že vraždu mají na svědomí ilumináti, tajné bratrstvo, které se v minulosti skládalo z mnoha vědců, kteří chtěli zahubit církev. Maxmilian Kohler (šéf CERNu) dostává zprávu, že antihmota je ve Vatikánu. Papež nedávno zemřel, a tak se právě koná konkláve, které připravuje camerlengo (papežův komorník, po smrti papeže nejdůležitější osoba ve Vatikánu).", "question": "Kdo je autorem knihy Andělé a démoni?", "answers": ["Dana Browna"]}
{"title": "Železniční stanice Ben Gurionovo letiště", "context": "Železniční stanice Ben Gurionovo letiště (hebrejsky: ת ה נ ה ב, tachanat ha-rakevet Nemal ha-te'ufa Ben Gurion) je železniční stanice na železniční trati Tel Aviv – Modi'in v Izraeli. Leží v centrální části Izraele v pobřežní nížině, v nadmořské výšce cca 40 metrů. Je situována na východní okraj aglomerace Tel Avivu, do prostoru Ben Gurionova mezinárodního letiště. Je začleněna do nových odbavovacích hal letiště dokončených počátkem 21. století. Na silniční síť je napojena pomocí dálnice číslo 1, která prochází okolo letiště.Stanice byla otevřena roku 2003 jako tehdy první stanice nové železniční trati z Tel Avivu. Od starší trati vedoucí z Tel Avivu do města Lod se odděluje nové kolejové těleso poblíž dálniční křižovatky Šapirim u dálnice číslo 1 nedaleko města Bejt Dagan na západním okraji areálu letiště. Je obsluhována autobusovými linkami společnosti Egged. Jsou tu k dispozici parkovací místa pro automobily, prodejní stánky a obchody, nápojové automaty, bankomat a veřejný telefon. == Odkazy == === Reference === === Související články === Izraelské dráhy === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Železniční stanice Ben Gurionovo letiště ve Wikimedia Commons", "question": "V jaké části Izraele leží železničná stanice Ben Gurionovo letiště ?", "answers": ["centrální části Izraele"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce.", "question": "Kolik měří Eiffelova věž ?", "answers": ["324 metrů"]}
{"title": "Samuel Velebný", "context": "Samuel Velebný (9. listopadu 1918, Pukanec – 11. října 1991, Košice) byl evangelický kněz, pronásledovaný komunistickým režimem. V roce 1962 byl odsouzen a následně i uvězněn na 21 měsíců ve Valdicích. == Životopis == Samuel Velebný pocházel z rodiny místního kloboučníka jako nejmladší ze tří dětí. Nejprve navštěvoval měšťanskou školu v rodišti, později studoval na evangelickém gymnáziu v Prešově (do roku 1939). Citlivé vnímání života ho přivedlo k rozhodnutí zasvětit svůj život službě lidem, kteří zápasili s těžkými, nejednou existenčními problémy. Proto si po střední škole zvolil studium evangelické teologie v Bratislavě, kde působil do roku 1943. Po ukončení školy se nakrátko stal evangelickým kaplanem v Brezně a do roku 1947 působil jako kaplan při seniorovi Bakossovi. Zde ho zastihlo Slovenské národní povstání a s ním spojené smutné osudy mnoha rodin, kterým se snažil pomoci různým způsobem. Riskantní bylo zejména křtění Židů, aby se zachránili před transportem do koncentračního tábora. Jako farář pomáhal uvězněným v té době, ale i lidem v době povstání, aby mohli přežít. Vedle toho se věnoval mládeži, kterou si získával svou srdečností a otevřeností. V listopadu 1947 byl ustanoven farářem do gemerské obce Sirk.", "question": "Jakým režimem byl pronásledovaný Samuel Velebný?", "answers": ["komunistickým"]}
{"title": "Leopold Sviták", "context": "Jako příčina smrti je uvedena záducha. Pohřben byl rovněž v Rychalticích. Po úmrtí Josefa Svitáka se manželé Svitákovi ujímají dědictví ve smyslu usnesení okresního soudu v Místku ze dne 18. října 1895. V roce 1895 nakupuje firma některé patenty firmy Benz a rozhoduje se stavět automobily. To byl počátek nové, usilovné práce a přemýšlení pro Leopolda Svitáka. Musel totiž vytvářet všechny potřebné součástky sám od základů, neboť v té době neexistovaly žádné továrny, jež by automobilové součástky vyráběly a dodávaly. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem – v roce 1897 byl dohotoven první osobní automobil v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dostal název \"Praesident\". Ještě téhož roku byla s ním podniknuta první dálková jízda spolehlivosti na trase Kopřivnice – Vídeň (285 km). Jednalo se o sázku vídeňského sportovního klubu. Kromě \"Praesidenta\" se jízdy zúčastnily ještě další dva vozy; všechny vzbuzovaly po celé cestě nebývalou pozornost a údiv nad \"vozem, který jezdí bez koní\". Jeden exemplář \"Praesidenta\" je uložen ve sbírkách Národního technického muzea v Praze na Letné. V roce 1898 byl Leopold Sviták jmenován závodním (Betriebsleiter). Zároveň však v témže roce je v jeho pracovní knížce vyznačen výstup ze služeb firmy dnem 24. listopadu.", "question": "Kdy byl sestrojen první osobní automobil v Rakousku-Uhersku ?", "answers": ["v roce 1897"]}
{"title": "Triptych", "context": "Triptych (z řec. τ, trojitý) je označení pro umělecké dílo rozdělené na 3 části. Je to typ polyptychu, označení pro díla rozdělená na více částí. Jako triptych byly zhotovovány často oltářní obrazy, kde střední část byla dominantní a instalována napevno, zatímco krajní části byly pohyblivé a případně mohly střední část zakrýt. Obrázky, zvuky či videa k tématu Triptych ve Wikimedia Commons", "question": "Označuje polyptych díla rozdělená na více částí?", "answers": ["Je to typ polyptychu, označení pro díla rozdělená na více částí."]}
{"title": "Slezské písně", "context": "Slezské písně je název jediné básnické sbírky českého básníka Petra Bezruče, vlastním jménem Vladimíra Vaška. V novější době je Bezručovo autorství zpochybňováno. Sbírka vznikala v průběhu téměř padesáti let - od devadesátých let 19. století až do autorovy smrti v roce 1958. Literárněvědná konference o Slezských písních v roce 1963 rozhodla vzít za čtenářský základ vydání z roku 1928. Nejednalo se však o poslední literárněvědnou studii na toto téma. Slezské písně se dělí na tzv. jádro Slezských písní (básně do roku 1899), do kterého bylo zařazeno 54 básní, a ostatní básně. Kdy přesně vznikalo jádro Slezských písní se dosud nepodařilo spolehlivě určit. Existují dvě teorie. Podle tzv. \"místecké teorie\" vznikly některé básně již za pobytu Vladimíra Vaška v Místku (1891-1893) a sbírka se pak pozvolně rozšiřovala. Druhá teorie předpokládá, že všechny básně \"jádra\" vznikly až v roce 1898, tedy nedlouho před odesláním básní Janu Herbenvi (1899), redaktoru týdeníku Čas. Dle této verze básně vytryskly naráz, vznikly v jakémsi \"duševním a uměleckém vytržení\" v době, kdy se u Vladimíra Vaška objevilo chrlení krve v důsledku tuberkulózy (na to je v básních několik narážek, např. v básni Kdo na moje místo? ). Tuto variantu naznačuje sám autor, zastává ji též většina odborníků, ale část literárních vědců s ní nesouhlasí.. Sám Vladimír Vašek nijak neusnadňoval poznání těchto faktů, protože jeho vyjádření v dopisech i mezi nejbližšími se měnilo a často si protiřečilo. Od 16. ledna 1899 do 13. března 1904 zaslal v 39 zásilkách Janu Herbenovi, šéfredaktorovi Času 74 básní. Sedm básní z první zásilky se ztratilo (mj. báseň Hořící keř). První zásilka 16. 1. 1899 - Den Palackého, Pod obrazem Prokopovým, Domaslovice, Klec, Jen jedenkrát Druhá zásilka 25. 1. 1899 - Škaredý zjev Pátá zásilka 17. 2. 1899 - Setkání, Michálkovice, Kdo na moje místo?", "question": "Jaký byl literární pseudonym Vladimíra Vaška?", "answers": ["Petra Bezruče"]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Kilimandžáro je horský masiv téměř na rovníku v Tanzanii při hranici s Keňou. Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami. 3300-4000 m n. m. Zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce.", "question": "Jaký je výška nejvyššího bodu Afriky?", "answers": ["5895 m"]}
{"title": "Moby", "context": "Moby, vlastním jménem Richard Melville Hall (* 11. září 1965 New York, USA), je americký skladatel, zpěvák, DJ, hudební producent, fotograf a aktivista za práva zvířat. Narodil se v New Yorku, kde řadu let žil. Přezdívku Moby mu po narození rodiče dali podle románu Bílá velryba (anglicky Moby Dick) od Hermana Melvilla, jeho praprapraprastrýce.Je známý též jako Voodoo Child, Barracuda, Brainstorm, UHF, The Brotherhood, DJ Cake, Lopez, Mindstorm, Schaumgummi, Pippy Baliunas a Moby & The Void Pacific Choir. Do popředí světového zájmu se dostal v roce 1999 po vydání alba Play, a to především díky singlům \"Why Does My Heart Feel So Bad? \" a \"Porcelain\". Deska byla dvakrát platinová, prodalo se jí devět milionů kopií. Na úspěch navázal alby 18 a Hotel. 2. března roku 2018 bylo vydáno nejnovější album Everything Was Beautiful, and Nothing Hurt, jež získalo převážně kladné recenze. == Biografie == Richard Melville Hall se narodil v Harlemu v New Yorku. Jeho matka Elizabeth McBrideová byla zdravotní sestřička, zatímco otec James Frederick Hall pracoval jako profesor chemie. Otec Richardovi zemřel, když mu byly pouhé dva roky. Se svou matkou vyrůstal v Darienu v Connecticutu. === Shrnutí kariérní biografie === V mládí hrál na kytaru a byl členem několika kapel – Ultra Vivid Scene, punkové The Vatican Commandos a anarchistické Flipper. Poté, co se koncem osmdesátých let stal dýdžejem, jeho popularita strmě rostla. Jeho první úspěšný singl \"Go\" se dostal do Top 10 ve Velké Británii, známé byly také skladby \"Drop a Beat\" a \"Next Is the E\". Během této doby mu u vydavatelství Instinct Records vyšla celkem tři alba – Moby, Early Underground a Ambient. Po úspěchu přešel k věhlasnějším firmám – v Evropě vydával u společnosti Mute Records, v USA pak u labelu Elektra. Čtvrté album s názvem Everything Is Wrong mělo nečekaný ohlas – v roce 1995 získalo od MTV ocenění \"album roku\" a velice vřele ho přijali jak fanoušci, tak kritici. Deska poprvé obsahovala hudbu nejednoho žánru: prvky house, hardcore, rock, ambient, punk i jungle. V lednu 1996 vydal remixové album Everything Is Wrong – DJ Mix Album, o šest měsíců později pak sedmipísňovou nahrávku The End of Everything, tentokrát však ne pod pseudonymem Moby, ale jako Voodoo Child. Ještě více kontroverzní než album Everything Is Wrong je následující Animal Rights. Techno nahradil hard rock a sám Moby se navíc ujal zpěvu. K nejznámějším písním z této desky patří \"Come On, Baby\" a \"That's When I Reach for My Revolver\".", "question": "Kde se narodil Moby ?", "answers": ["New Yorku"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "Akademikové se shodují, že do konce tohoto století vymizí na padesát až devadesát procent současných živých jazyků. České slovo jazyk pochází z praslovanského základu *językъ, kteréžto slovo má nejblíže ke staroperskému slovu insuwis. Rekonstruovaný indoevropský kořen slova je patrně *n̥-ghú-, respektive *dnghu- či *dnghwa-, s významem jazyk (orgán), řeč, mluva, jazyk. První část je předpona *(d)n-, druhá část je kořen, který se promítl i do ostatních indoevropských jazyků (anglicky language či tongue, německy Zunge, rusky Я, francouzsky langage, španělsky lengua, litevsky liežù, latinsky lingua). Kořen mohl být také kontaminován kořenem slovem lízat. Původ hlásky d v germánských a dalších jazycích (gótsky tuggo, staroirsky tege či velšsky tafod) není zřejmý, jedná se buď o zdvojení kořene slova nebo o tabuové důvody. Vědecký obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá lingvistika. Otázky týkající se filosofie jazyka byly pokládány již ve starověkém Řecku, byly zde otázky typu zda mohou slova reprezentovat zkušenost nebo motivovanost obsahu slov, konkrétními památkami jsou například Platónovy dialogy Gorgias a Faidros. Ještě časnějším dokladem uvažování o jazyku jsou gramatiky sanskrtu, nejranější záznamy o kodifikaci liturgického jazyka a uspořádání znaků do abecedy patří do období 8. století př. n. l. Zásadním dílem je Pā gramatika ze 6. století př. n. l. Významní myslitelé vyjadřující se k jazyku jako třeba Rousseau tvrdí, že jazyk pochází z emocí zatímco Kant je zastáncem názoru o původu racionálním (rozumovém) a v logickém myšlení. Filosofové dvacátého století jako Wittgenstein tvrdí, že samotná filosofie je studiem jazyka. Do dějin lingvistiky se silně zapsali například Ferdinand de Saussure svou teorií jazykového znaku a příklonem ke struktuře a Noam Chomsky teorií generativní gramatiky. Přirozené jazyky jsou mluveny, znakovány nebo psány, ale všechny jazyky mohou být zaznamenány jako audio záznam, video nebo taktilní záznam Braillovým písmem. Toto je dáno modální nezávislostí (způsobu předání samotného sdělení). Z perspektivy filosofie může být jazyk definován několika způsoby: 1. kognitivní schopnost učit se a požívat komplexní systémy komunikace, 2. jako médium k popsání zákonů, na základě kterých tyto systémy fungují, 3. souhrn výpovědí, které mohou být vypovězeny na základě těchto zákonů. Všechny jazyky procházejí procesem sémiózy – přiřazování znaků (slov) k jednotlivým významům. Orální, manuální a taktilní jazyky obsahují fonologický systém, který je souborem pravidel podle kterých se jednotlivé jazykové znaky (nejmenší jednotky nesoucí význam(fonémy)) řadí do sekvencí, kterými jsou významově větší slovotvorné celky (morfémy) nebo slova (lexémy).", "question": "Jak se nazývá věda , která studuje jazyk ?", "answers": ["lingvistika"]}
{"title": "Temné století", "context": "Jako temné století (lat. saeculum obscurum) se označuje etapa papežství v raném středověku, zhruba vymezená pontifikáty Sergia III. a Jana XII. (904 – 964). == Historie == Termín saeculum obscurum zřejmě jako první použil historik a vrchní vatikánský knihovník Caesar Baronius ve svém díle Annales ecclesiastici (1588). == Události == Po zhroucení Franské říše v době vlády císaře Hadriána II. ztratilo i papežství ochranu před mocnými. Papežové se na počátku 10. století stali objektem manipulací v rukou římských aristokratů a jejich politických záměrů, kteří se kontrolou papežského stolce snažili dosáhnout nadvlády nad městem a jeho příjmy. Během 10. století se vystřídalo na 30 papežů a vzdoropapežů. Papežství prožívalo hluboký úpadek, mnohdy úřad zastávali muži i ženy nevalné pověsti i přímo zločinci, proto se toto období také nazývá pornokracií – vládou prostitutek. Jan XII. navázal spojení s německým císařem Otou I., čímž změnil ochránce franské na německé a svázal papežství s německou říší. == Důsledky == Úpadek papežství v tomto období se uznává jako jeden z významných důvodů, který vedl k velkému schizmatu mezi pravoslavím a římským křesťanstvím. == Příbuzná hesla == Pornokracie Teodora I. Tuskulská Marozia", "question": "Kdo použil pojem saeculum obscurum jako první?", "answers": ["Caesar Baronius"]}
{"title": "Kinematograf", "context": "Kinematograf je zastaralý výraz pro původní konstrukci prvních filmových promítaček. V přeneseném významu se také jednalo o původní název pro dnešní termín kino či biograf. V dnešní době se toto slovo používá jen velice zřídka, pokud ano tak jedině jakožto označení pro přenosné či pojízdné kino - viz Kinematograf bratří Čadíků. Kinematograf vynalezli Auguste a Louis Lumiè roku 1895.", "question": "Kdo vynalezl kinematograf?", "answers": ["Auguste a Louis Lumiè"]}
{"title": "Sysel obecný", "context": "Sysel obecný (Spermophilus citellus) je evropský zástupce rodu sysel. Je jako všichni ostatní veverkovití zástupcem řádu hlodavců. Na rozdíl od příbuzné veverky je to hlodavec zemní. == Popis == Sysel dorůstá délky okolo 20 centimetrů a dosahuje váhy 200-400 gramů. Má hustý, hnědavý, přiléhavý kožich. Sysel má velké oči, malé ušní boltce a krátký ocas. Čtyřprsté přední končetiny jsou o hodně kratší než zadní. == Způsob života == Je to denní zvíře. Hloubí si nory, ve kterých spí. == Rozšíření == Žije především v jihovýchodní Evropě a Malé Asii, ale místa jeho výskytu zasahují až do Polska a České republiky, kam se rozšířil s nástupem zemědělství. Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností. Existují dvě teorie, proč se tak děje. První hovoří o úbytku přirozených ploch pro jeho výskyt, druhá teorie zastává myšlenku, že hranice výskytu druhů se přirozeně mění, a proto není nezvyklé, že zvířata dočasně nebo trvale zmizí. == Ochrana == Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb.). == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu sysel obecný ve Wikimedia Commons Galerie Sysel obecný ve Wikimedia Commons Informace o záchranném programu Sysla obecného Sysel v ZOO Děčín", "question": "Jak vypadá kožich sysla obecného?", "answers": ["hustý, hnědavý, přiléhavý"]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "Reportáž vedl Zdeněk Svěrák. Na motivy jeho údajného života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Jméno Cimrman vymyslel zřejmě Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno \"Jára\" bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti. Jako hlavní předobrazy samotné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), okrajového moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filosofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla (1868–1948). Myšlenku založit Divadlo Járy Cimrmana dostali Šebánek, Čepelka, Smoljak a Svěrák v říjnu 1966. Ke hře Akt, která byla pro celovečerní představení příliš krátká, přidali herci ještě fingovanou přednášku o autorovi J. Cimrmanovi, která se následně stala pevnou součástí všech představení a setkala se s značným úspěchem. Herci se tak stylizovali do odborníků (vědců), kteří interpretují dílo \"mistra\" jako součást své vědecké práce. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Nezávisle na nich se Cimrmanem zabýval i Salón Cimrman Jiřího Šebánka. V roce 1969 byl natočen pseudodokument Stopa vede do Liptákova, na něm se ještě podíleli Jiří Šebánek a Karel Velebný. V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salonním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další). Nejistá sezóna z roku 1987 je pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat se zásahy komunistických orgánů. Tvůrci literární postavy Járy Cimrmana, především protagonisté Divadla Járy Cimrmana a dále Jiří Šebánek, během let propracovali jednotlivé aspekty života tohoto fiktivního génia.", "question": "Kdo natočil film Jára Cimrman ležící, spící?", "answers": ["Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák"]}
{"title": "Pieta", "context": "Piety krásného slohu bývají na rozdíl od předchozích označovány jako diagonální - tělo Krista leží v Mariině klíně šikmo, s hlavou výrazně zakloněnou a jen zčásti pootočenou k divákovi. Spolu s mírněji ohnutými koleny tak vzniká celkový zvlněný dynamický dojem. Ruce jsou více překřížené, pravá leží na levé. Postava Marie je výrazněji odkloněná. Výrazy obličeje jsou mnohem dramatičtější, plné citů. === Renesanční a barokní piety === Za nejkrásnější pietu je považována pieta, kterou vytvořil renesanční sochař Michelangelo Buonarroti. Nachází se v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu. == Piety v malířství == Piety nejsou častým námětem obrazů, zde převládá spíše šířeji zachycené Oplakávání či kombinace výjevu se Snímáním z kříže. == Piety milostné == === Piety milostné Čechy a Morava === Pieta Bohosudovská - Bohosudov Pieta Jihlavská - Jihlava Pieta Přeštická - Přeštice Pieta Svatojakubská - Praha == Přenesený význam slova == V přeneseném významu slova se jedná o obecné synonymum pro zbožnou úctu, uctivý ohled, nepředstírané uctívání apod.", "question": "Co je zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže ?", "answers": ["Pieta"]}
{"title": "Jan", "context": "Dříve (např. ještě koncem 19. století v matričních zápisech) byla běžná varianta Ján (nyní pociťována jako slovakismus), která zůstala např. ve slově svatojánský. Jméno Jan je velmi populární mezi papeži, nosilo je 23 z nich, plus 2 vzdoropapežové. Mimo to dva papežové přijali jméno Jan Pavel. Ženskou variantou jména je Jana. Honza, Honzík, Honzíček, Jenda, Jeníček, Jeník, Janík, Janíček, Janek, Jéňa Historická podoba: Ješek Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků. , pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za tři roky 1999–2002) je –0,3 %, od roku 2002 nastává přírůstek. V roce 2008 se podle údajů ČSÚ jednalo o 2. nejčastější mužské jméno mezi novorozenci. Mezi významné nositele jména Jan patří například: Podrobnější informace naleznete v článku Svatý Jan. V textu Nového zákona může toto jméno označovat: Jan Křtitel Jan Zebedeův, jeden ze dvanácti apoštolů, tradičně ztotožňovaný s autorem Evangelia podle Jana, tří Listů Janových a Zjevení Janova. V nejstarší křesťanské literatuře (Papias, Eusebios z Kaisareie) se kromě toho zmiňuje: Jan Presbyter a Jan Teolog, které někteří autoři pokládají za autory janovských spisů. Jan Zlatoústý neboli Chryzostom (347-408), arcibiskup v Konstantinopoli Pouze v Římskokatolické církvi: Jan z Avily (1500-1569), teolog a spisovatel Jan z Boha (1495-. 1440), zakladatel nemocnic a řádu Milosrdných bratří Jan Bosco (1815-1888), kněz a zakladatel řádu salesiánů Jan od Kříže (1542-1591), kněz, karmelitán a mystický spisovatel. Jan Nepomucký (před 1350-1393), kněz, biskupský vikář a mučedník Jan Nepomuk Neumann (1811-1860), biskup ve Filadelfii Jan Sarkander (1576-1620). , kněz a farář Jan Maria Vianney (1786-1859), francouzský kněz a farář Jan I. – olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi Jan IX. ze Středy Jan z Jenštejna Jan Amos Komenský – poslední biskup jednoty bratrské Jan I., více osob, rozcestník Jan II., více osob, rozcestník Jan III., více osob, rozcestník Jan IV. Dukas Laskaris (1250– kolem 1305), nikájský císař Jan IV. Etiopský (1837-1889), etiopský císař Jan IV. Krnovský (1440-1483), kníže krnovsko-ratibořský Jan V. Bretaňský (Moudrý; 1389-1442), bretaňský vévoda, hrabě z Montfortu Jan V. Palaiologos (1332-1391), byzantský císař Jan V. Portugalský (1689-1750), portugalský král Jan VI. Portugalský (1767–1826), král Portugalska, Brazílie a Algarve Jan VII. Palaiologos (1370-1408), byzantský císař Jan VIII. Palaiologos (1392-1448), byzantský císař Jan Aragonský, více osob, rozcestník Jan Aragonský a Kastilský (1478-1497), španělský následník trůnu a dědic Kastilie a Aragonu Jan Bezzemek (John Lackland; 1166-1216), král Anglie z rodu Plantagenetů Jan Bourbonský (1913-1993), hrabě barcelonský Jan z Brienne (1148?", "question": "Jaké je druhé nejčetnější české křestní jméno?", "answers": ["Jan"]}
{"title": "Zemní plyn", "context": "Zemní plyn je přírodní hořlavý plyn využívaný jako významné plynné fosilní palivo. Jeho hlavní složkou je methan. Zemní plyn se těží z porézních sedimentárních hornin uzavřených ve strukturních pastech podobně jako ropa. Nachází se buď samostatně, společně s ropou nebo černým uhlím. Používá se také jako zdroj vodíku při výrobě dusíkatých hnojiv. Díky tomu, že obsahuje především methan, má v porovnání s ostatními fosilními palivy při spalování nejmenší podíl CO2 na jednotku uvolněné energie. Na druhé straně je methan mnohem účinnější skleníkový plyn než CO2 a úniky zemního plynu v celém logistickém řetezci od těžby po spotřebu jsou značné. V novějších výzkumech je proto užívání zemního plynu místo jiných fosilních paliv hodnoceno negativně . Ve vozidlech se využívá ve stlačené (CNG) nebo zkapalněné podobě (LNG). Zemní plyn je bez zápachu, proto se odorizuje, tj. přidávají se do něj páchnoucí plyny (např. ethylmerkaptan) tak, aby bylo možno čichem zjistit koncentraci ve vzduchu větší než 1 procento. Zemní plyn je využíván jako zdroj energie a také jako surovina pro chemický a palivový průmysl. == Fyzikální charakteristiky == Tyto charakteristiky jsou průměrné, protože se podle složení na různých nalezištích liší. Hustota: suchý plynný: 0,7 kg/m3 (lehčí než vzduch) kapalný: 400 kg/m3 Molární hmotnost: M = 0,0164 kg/mol Zápalná teplota: t = 650 °C Teplota plamene 1957 °C Výhřevnost: 16–34 MJ/m3 (plynný) Oktanové číslo při použití ve spalovacích motorech: 120–130 Dolní mez výbušnosti: 4,3% Horní mez výbušnosti: 15% == Složení == Zemní plyn je směsí plynných alkanů methanu (CH4), ethanu (C2H6), propanu (C3H8) a butanu (C4H10). Typické složení zemního plynu :", "question": "Jaký typ paliva je zemní plyn?", "answers": ["fosilní"]}
{"title": "Peyo", "context": "Pierre Culliford (25. června 1928, Brusel - 24. prosince 1992, tamtéž), známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor Šmoulů. Peyův otec byl Angličan, matka Belgičanka. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin - příběhy Myšáka Mickey Mouse apod. Byl členem katolických skautů - de Fédération des Scouts Catholiques. Jeho středoškolské studium proběhlo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou pánů - André Franquin, Eddy Paape, en Morris. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou ( Robbedoes ). Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem \"Peyo\", jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku ( Pierrot ). - přeloženo z wikipedie.be Šmoulové", "question": "Kdo je autorem Šmoulů?", "answers": ["Pierre Culliford"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Předpokládá se, že prstence Uranu jsou relativně mladé, jejich stáří nepřesahuje více než 600 milionů let. Prstence vznikly pravděpodobně kolizemi menších měsíců, které kdysi obíhaly kolem planety. Po srážce se měsíce pravděpodobně rozpadly na mnoho menších částic, které do dneška přežily jako úzké a opticky husté prstence. První prstence byly objeveny v podstatě náhodou při zákrytu hvězdy Uranem v březnu 1977 Jamesem L. Elliotem, Edwardem W. Dunhamem a Douglasem J. Minkem v Kuiperově letadlové observatoři (Kuiper Airborne Observatory). Objev byl potvrzen sondou Voyager 2 v roce 1986. Hubbleův vesmírný dalekohled zpozoroval v srpnu 2003 další slabé prachové prstence Uranu. V letech 2007-2008 následovaly další objevy pozemskými teleskopy i Hubbleovým dalekohledem. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Uranu. Uran má 27 známých měsíců. Mezi pět hlavních patří Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon. Největší jsou Titania a Oberon s průměry přes 1500 km. Všechny měsíce jsou málo jasné na to, aby je šlo pozorovat běžnými dalekohledy. Měsíce se dají rozdělit do tří skupin, které se obvykle nazývají rodiny. Vnitřní měsíce s pravidelnými drahami obíhají v blízkosti planety po kruhových drahách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety. Do této rodiny patří Ophelia, Bianca, Cressida, Desdemona, Juliet, Portia, Rosalind, Belinda, Puck, Perdita, Mab a Cupid. Všechny leží mezi Uranovými prstenci nebo v jejich těsné blízkosti. Vnější měsíce s pravidelnými drahami obíhají ve střední vzdálenosti až za prstenci. Jejich dráhy jsou také prakticky kruhové a leží téměř přesně v rovině rovníku. Do této rodiny patří největší Uranovy měsíce Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon. Měsíce s nepravidelnými drahami obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných drahách. Jedná se pravděpodobně o zachycená transneptunická tělesa. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Margaret, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand. Vznik velkých Uranových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem jako vznikaly kamenné planety.", "question": "Má Uran měsíce?", "answers": ["Uran má 27 známých měsíců."]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Vyjma Velké temné skvrny byla v atmosféře pozorována i tzv. Malá temná skvrna. V největší výšce obrovskou rychlostí prolétají malé jasné obláčky, o kterých se soudí, že jsou tvořeny ledovými krystaly metanu. Vyjma skvrn byly během průletu sondy Voyager 2 objeveny i dlouhé světlé mraky v horní části atmosféry planety, které se pohybovaly kolem planety každých 16 hodin. Vžilo se pro ně označení \"skútr\". V atmosféře planety byly pozorovány i mraky nápadně připomínající pozemské cirry. Předpokládá se, že by tato mračna mohla být spíše než vodním ledem tvořena krystalky metanu, který v atmosféře tvoří 2,5 až 3 %. Šest let pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu naznačují, že v atmosféře planety dochází ke střídání ročních období podobně jako na Zemi. Dle snímků dochází na jižní polokouli k výraznému nárůstu odraženého světla, což je vysvětlováno právě změnou roční doby. Od roku 1996 docházelo k roku 2002 postupně k nárůstu světlosti jižní části planety, které bylo způsobováno nárůstem množství světlejších mraků v této oblasti, což podpořilo předchozí pozorování prováděné od roku 1980 na půdě Lowellovy observatoře v Arizoně. Předpokládá se, že podobně jako na Zemi, i na Neptunu panují čtyři roční období, které se budou projevovat teplejším létem a studenou zimou s postupným přechodem přes jaro a podzim. Na základě doby oběhu planety okolo Slunce, která je přibližně 165 let, je patrné, že délka ročních období na Neptunu bude dosahovat okolo 40 let pro jednotlivou periodu. Pro definitivní potvrzení teorie o ročních obdobích bude potřeba pokračovat s pozorováními přibližně dalších 20 let (údaj k roku 2005), po které by mělo docházet neustále ke zvyšování jasu jižních oblastí planety. Teorii o střídání ročních období podporuje skutečnost, že rotační osa planety je skloněná o 29°, v případě Země je to 23,5°. Sonda Voyager 2 během průletu detekovala i magnetické pole, které je, podobně jako Uranovo dipólové magnetické pole, podivně orientované. Sklon osy je 47° vzhledem k rotační ose a osa je posunutá od středu o 0,55 poloměru planety (přibližně o 13 000 km). Předpokládá se, že vznik magnetického pole je spojen s pohybem vodivého materiálu (nejspíše vody) ve středních vrstvách planety. Jelikož je magnetické pole stejně podivně orientované i u Uranu, vědci se domnívají, že by se mohlo jednat o obecnou vlastnost ledových obrů. Hodnota magnetického pole na rovníku planety dosahuje 14 μ a magnetický dipólový moment 0,2×1018 Tm3.", "question": "Která planeta je v pořadí osmá od Slunce?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Japonsko", "context": "Podle statistického průzkumu, provedeného Japonským Ministerstvem školství, kultury, sportu, vědy a technologií (文 [Monbu-kagaku-šó], MEXT) jsou přibližné počty věřících: šintoismus - 107 mil. obyv., budhismus - 89 mil. obyv., křesťanů - 3 mil. obyv., jiné 10 mil. obyv. Běžně se uvádí údaje cca 70 % šintoisté, 30 % buddhisté. Tyto údaje je však třeba považovat za zavádějící, jelikož většina Japonců pouze udržuje některé národní zvyky, tradice a pověry (lze srovnat s tím, když český ateista slaví Vánoce). Běžně je v šintoistické svatyni koutek pro buddhisty a naopak. Ke křesťanství se hlásí 1 % obyvatel (podle jiných údajů až 6 %). V zemi také působí mnoho sekt, které tato náboženství kombinují, na vzestupu jsou nyní sekty vyznávající boha Kušizaka, které jsou známé svým velmi pozitivním přístupem k tělesné lásce. Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Japonska. Velmi známé je japonské umění krásného písma - kaligrafie, komiksy - manga (čtou se, jak je pro Japonsko typické, zprava doleva), origami (skládačky z papíru), ikebana (umění aranžování květin), a čajové obřady. Významným symbolem Japonska je i kimono (tradiční japonský oděv), mnohdy viděný na umělkyních zvaných gejša (společnice, které baví tradičními tanci, hrou na hudební nástroje, příjemnou konverzací apod.); třebaže se jako běžný oděv již téměř nenosí, často (v rodinách či u osob ctících tradici) je používán při významných příležitostech (svatba ap.) Tradiční japonské divadlo nó a japonské divadlo kjógen byly vyhlášeny jako světové nemateriální kulturní dědictví UNESCO. Japonská kinematografie obohatila filmy o žánry: anime - jde o kreslené filmy či seriály, džidaigeki - japonské historické filmy o samurajích, japonský horor (J-horor), filmy s obřími netvory (kaidžú), pink filmy (název z angličtiny) - japonská \"softcore\" pornografie, filmy o Jakuze. Podrobnější informace naleznete v článku Fotografie v Japonsku. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Japonsku mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění. Fotografie se v Japonsku vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od počátků tohoto umění k úspěchům značného počtu Japonců ve světě fotografie do dnešních dní. Situaci ovlivnila izolace země, která byla stranou od okolního světa až do roku 1854.", "question": "Jak se jmenuje tradiční japonský oděv?", "answers": ["kimono"]}
{"title": "Spektroskopie", "context": "Spektroskopie je fyzikální obor zabývající se vznikem a vlastnostmi spekter. Je to metoda založená na interakci elektromagnetického záření se vzorkem. == Historie == Zakladatelem spektroskopie je sir Isaac Newton, který pomocí optického hranolu objevil monochromatické světlo. Také si všiml, že čím čistější monochromatické světlo získává, tím slabší je jeho intenzita. Tato skutečnost je pravdou, kterou překonaly až lasery a synchrotrony. První spektrometr vytvořili Kirchhoff a Bunsen v roce 1860. == Dělení == Spektroskopie se dá rozdělit podle několika hledisek. Prvním hlediskem může být typ interakce záření s hmotou. Atom nebo molekula mohou záření pohltit (absorpce), nebo může naopak uvolnit energii ve formě záření (emise), nebo může záření pohltit a po čase jej opět emitovat (fluorescence a fosforescence). Základní fyzikální vlastností látek je, že se jedná o záření určitých specifických vlnových délek. Absorbované nebo emitované spektrum není spojité, ale skládá se z mnoha linií (čar nebo pásů), které jsou specifické pro každou látku. Neexistují dvě chemicky odlišné látky mající stejné absorpční nebo emisní spektrum. V kapalné a pevné fázi pozorujeme spektra pásová. V plynné fázi mají spektra podobu separovaných linií v případě molekul sdružených do pásů. Ve vzdálené infračervené oblasti odpovídá každá linie změně rotace molekuly. Ve střední a blízké infračervené oblasti změně vibrace a rotace molekuly. Ve viditelné a ultrafialové oblasti spekter dochází k elektronovým změnám (přeskokům z orbitalů různých energií) ve vnějších slupkách molekulových a atomových orbitalů, v oblasti rentgenového záření ke změnám ve vnitřních slupkách atomů. Radioaktivní záření gama vede k přeskokům jaderných částic mezi jednotlivými energetickými hladinami jádra. Jak bylo zmíněno, vlnové délky linií odpovídajících těmto změnám v energii molekul a atomů jsou specifické podle druhu specie. Druhým hlediskem může být použitá vlnová délka, tedy typ záření. Rozdělení podle tohoto hlediska ukazuje tabulka:Se zkracující se vlnovou délkou záření se zvyšuje jeho energie a také účinek záření na atomy, či molekuly je znatelnější. Zatímco radiové vlny svým dopadem ovlivní jen orientaci jaderného spinu a účinek na molekulu je téměř nulový, tak gama záření je schopno zničit i atomová jádra.", "question": "Který fyzikální obor se zabývá vznikem a vlastnostmi spekter?", "answers": ["Spektroskopie"]}
{"title": "Predikát (logika)", "context": "Predikát je v logice takové jazykové sdělení (výraz), o němž má po obsahové stránce smysl tvrdit, že je buď pravdivé (označuje se slovem true nebo číslicí 1) , nebo nepravdivé (označuje se slovem false nebo číslicí 0). Je-li výrok pravdivý, říkáme že platí, v opačném případě, je-li nepravdivý - neplatí. Je to věta nebo část, která prohlašuje něco o subjektu. Je jím část soudu, nebo výroková funkce, vypovídající o subjektu nebo proměnné.", "question": "Jakou číslicí se v logice označuje nepravdivý predikát?", "answers": ["0"]}
{"title": "Google", "context": "Google během roku 2015 umožnil, aby uživatelé mohli pomoci s překládáním – tato funkce se nazývá Google Translate Community. === Google Tag Manager === Google Tag Manager (zkráceně GTM) je způsob jak pomocí jednoho kódu vkládat na web další měřicí kódy pouze přes webové rozhraní. GTM byl spuštěn 1. října 2012 a je poskytován zdarma. Podporuje správu uživatelských rolí a verzování. === Google Web API === Google Web API (též Google Web Services) je aplikační rozhraní (API), které registrovaným vývojářům umožňuje jednoduchý přístup k datům z Googlu pomocí rozhraní SOAP. Využívání této služby je zdarma, ovšem s limitem 1000 dotazů denně od jednoho vývojáře. Pomocí Google Web API fungují některé populární služby jako Google Alert (umožňuje sledovat výsledky vyhledávání zadané fráze a zasílání výsledků e-mailem) nebo Google Dance Tool (sledující procházení Internetu GoogleBotem a výpočet PageRanku). === Gmail === 1. dubna 2004 představil Google svou novou službu s názvem Gmail (Google Mail – pošta), což je webmailový server s velkou kapacitou schránky (nyní činí 15 GB), odlišným rozhraním (vícenásobně kombinovatelné \"záložky\" místo rozdělování pošty do složek) a výkonným vyhledáváním. Faktem je, že existuje velmi malé promile uživatelů, kteří by tak velkou schránku potřebovali. Vzhledem k datu spuštění a počáteční nabídce na tehdejší dobu neuvěřitelné kapacity 1 GB (Hotmail tehdy nabízel 2 MB schránku) existovalo po jistou dobu podezření, že se jedná jen o aprílový žert.", "question": "Jak se jmenuje nejpoužívanější internetový vyhledávač?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Kytice (sbírka)", "context": "Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 balad inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů. == Doba vzniku Kytice == Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním. Z nich nejstarší je Polednice (z roku 1834, tiskem vydána 1840) a Poklad (z roku 1837, tiskem 1838). Starší je též Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly v letech 1851-1852. == Raná vydání == Sbírku Kytice z pověstí národních vydal poprvé roku 1853 pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. Sbírka obsahovala 12 básní a nebyla ilustrována. Druhé vydání z roku 1861 (opět nakladatel Jaroslav Pospíšil) bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Toto a další dvě Pospíšilova vydání (1871 a 1874) ilustroval dřevorytec František Richter st..Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. == Popis a charakteristika díla == Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nikdy nepoužíval); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. Myšlenková báze a etický princip básní má ovšem klasicistní rysy. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách. Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, povětšinou matky. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho především zajímá problém viny a trestu. Podle Erbena je nejzákladnějším lidským vztahem pouto mezi matkou a dítětem. Konflikty v lidském životě vznikají především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je v jeho pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují. Vinu vždy nese člověk, nikdy společnost. Dalším neromantickým znakem balad je naprostá nevzdorovitost hrdinů, kteří zcela bázlivě a s pokorou přijímají vinu. Nejsou zde individualistické tendence ani typická rozpolcenost. Časoprostor básní je neurčitý, symbolický (les, chalupa, jezero). Erben nemluví o budoucnosti ani minulosti. Čas jakoby se zastavil. Nachází se zde nezanedbatelný prvek determinismu (osudovosti), především ve Štědrém dnu a Věštkyni. == Jazykové prostředky == Autor se spíše než na popisy osob a romantických krajin, v nichž se básně odehrávají, soustředí na syžet. Za pomocí velkého množství dialogů, úsporného jazyka a baladické zkratky vytváří rychlý dějový spád, zvyšuje napětí a dosahuje velké dramatičnosti textu.", "question": "Kdo poprvé vydal sbírku Kytice ?", "answers": ["Jaroslav Pospíšil"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Základní rozdělení je na nepravidelné a pravidelné měsíce. Pravidelné měsíce jsou skupina osmi vnitřních měsíců, které mají téměř kruhovou dráhu poblíž roviny Jupiterova rovníku a u nichž se věří, že vznikly společně s Jupiterem. Zbývající nepravidelné měsíce neznámého počtu o různých drahách jsou pravděpodobně tělesa, která byla později zachycena a která vznikla v jiných částech soustavy. Skupiny měsíců, které mají podobné parametry oběžné dráhy, mohou být fragmenty většího měsíce, který byl silou Jupiteru rozdrcen na menší části. Společně se Sluncem přispěl Jupiter gravitačním působením k zformování sluneční soustavy. Oběžné dráhy většiny planet leží blíže k oběžné rovině Jupiteru než rovníkové rovině Slunce (vyjma Merkuru, který je jedinou planetou s oběžnou drahou ležící blíže k rovině slunečního rovníku). Kirkwoodova mezera v pásu asteroidů je pravděpodobně zapříčiněna Jupiterem, který mohl způsobit i období pozdního velkého bombardování vnitřních planet sluneční soustavy. Gravitační pole ovládá kromě Jupiterových měsíců i množství asteroidů, které se nacházejí v Lagrangeovo bodě před i za Jupiterem a které společně s ním obíhají kolem Slunce. Tyto asteroidy jsou známé jako Trojáni. První asteroid 588 Achilles byl objeven v roce 1906 Maxem Wolfem a od té doby jich bylo objeveno více jak dva tisíce. Největší z nich je 624 Hektor. Jupiter se pro jeho obrovské gravitační působení, které vytváří kolem planety značnou gravitační studni, někdy označuje jako vysavač vakua ve sluneční soustavě. Z toho důvodu je nejčastějším cílem dopadů komet ve sluneční soustavě. Dříve se předpokládalo, že planeta funguje pro vnitřní planety jako štít před dopady komet, ale pozdější počítačové modelace naznačují, že pouhá přítomnost Jupiteru nezmenšuje významně množství komet, které do vnitřní části soustavy procházejí, jelikož jeho gravitační působení některé komety přitáhne a stejný počet jen odkloní a opět odhodí do okolního prostoru. Obecně ale nepanuje mezi astronomy shoda, jestli Jupiter chrání Zemi před kometami či ne. Uvažují, že sice může zachycovat nebezpečné komety ze vzdáleného Oortova mračna, ale na druhou stranu může způsobovat změny drah komet v bližším Kuiperově pásu tak, že mohou být nebezpečné pro Zemi. V roce 1997 průzkum historických kreseb naznačil, že astronom Cassini pravděpodobně pozoroval v roce 1690 jizvu způsobenou dopadem neznámého tělesa na Jupiter. U dalších 8 podobných případů studie tuto možnost vyloučila nebo naznačila jen malou pravděpodobnost, že se jednalo o impakt. V období 16. - 22. července 1994 dopadlo na jižní polokouli Jupiteru více než 20 částí rozpadlého jádra komety Shoemaker-Levy 9, což dalo příležitost k prvnímu přímému pozorování srážky dvou těles ve sluneční soustavě.", "question": "Jaká je největší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Evropa", "context": "Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě.", "question": "Jaká je nejvyšší činná sopka Evropy?", "answers": ["Etna"]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "zvýšení oxidace tuků (pomáhá tělu využít tuk jako zdroj energie) a podpora látkové výměny, snížení nechuti k jídlu, podpora močení, někdy i 5x za hodinu.Japonští výzkumníci také tvrdí, že pokud je vypito denně pět šálků zeleného čaje, spálí tělo navíc 70 až 80 kalorií. Dr. Nicholas Perricone, specialista na boj se stárnutím, tvrdil v televizní show, že pokud člověk pije čaj namísto kávy, výrazně během 10 týdnů zhubne. Existují ale také negativní účinky při nadměrném pití čaje, a to kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji. Vedlejší účinky z množství kofeinu v těle mohou být nevolnost, nespavost a časté močení. === Vědecké studie === Studie z roku 2006 publikovaná 13. září v magazínu Journal of the American Medial Association[kdo? ] uvádí \"Konzumace zeleného čaje je spojená se snížením úmrtnosti zapříčiněným rakovinou\". Studie, vedená japonskou univerzitou Tohoku, sledovala 40 520 dospělých japonců ve věku mezi 40 a 79 lety, kteří neměli mrtvici, srdeční záchvat nebo rakovinu při zahájení výzkumu v roce 1994. Studie sledovala všechny účastníky po celých 11 let a monitorovala všechny příčiny úmrtí a po sedm let monitorovala specifická úmrtí. Účastníci, kteří pili pět a více šálků čaje denně měli o 16 procent nižší riziko předčasného úmrtí a o 26 procent nižší riziko výskytu kardiovaskulárních chorob, než účastníci, kteří pili méně než jeden šálek čaje denně. Studie dále uvádí, že \"pokud zelený čaj chrání člověka proti kardiovaskulárním chorobám nebo rakovině, lze očekávat, že pití tohoto nápoje se bude částečně podílet na prodloužení života, kde právě kardiovaskulární choroby a rakovina jsou dvě celosvětově nejčastější příčiny předčasného úmrtí. \"Studie publikovaná v magazínu American Journal of Clinical Nutrition uvádí ve vydání z února 2006, že \"větší konzumace zeleného čaje je spojená s menším výskytem poruch kognitivních funkcí u člověka.\"V květnu 2006 uveřejnili výzkumníci Yaleovy univerzity článek porovnávající více než 100 různých studií zaměřených na kladné zdravotní účinky zeleného čaje.", "question": "Existují negativní účinky při nadměrném pití čaje?", "answers": ["Existují ale také negativní účinky při nadměrném pití čaje, a to kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji."]}
{"title": "Kilimandžáro", "context": "Skládá se ze 3 nečinných stratovulkánů - Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého Afrického kontinentu je vrchol Uhuru (česky vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m. Vrchol přitahuje denně v průměru 58 turistů.[zdroj? ] Kilimandžáro se nachází tři stupně jižně od rovníku, poblíž města Moshi, ve kterém je zároveň mezinárodní letiště. Leží ve Velké příkopové propadlině, což je zlom táhnoucí se v délce asi 5000 km. Před půl milionem let zde probíhala intenzivní sopečná činnost, jejímž důsledkem byl mimo jiné vznik masivu Kilimandžára. Další jména pro tuto horu jsou: Kilima Dscharo, Oldoinyo Oibor (v masajštině Bílá hora), a Kilima Njaro (svahilsky Svítící hora), Kaiser-Wilhelm-Spitze (Vrch císaře Viléma, německy, nyní Uhuru). Vrchol byl poprvé zdolán armádním zvědem z kmene Marangu jménem Johannes Kinyala Lauwo (1871-1996), který vylezl na horu devětkrát, než si uvědomil, že se jedná o kráter. Lauwo byl průvodcem prvních \"oficiálních\" pokořitelů hory Němce Hanse Meyera a Rakušana Ludwiga Purtschellera 6. října 1889. V roce 1984 dojeli na Uhuru dokonce dva cyklisté. V roce 2009 zdolal vrchol Martin Rota jakožto první tělesně postižený Čech. Na svazích Kilimandžára se nachází několik klimatických pásem s jim příslušnou vegetací. 1400-1800 m n. m. Zde je kultivovaná krajina ve které se díky vysokým srážkám a vulkanické půdě dobře daří plodinám. 1800-2900 m n. m. V tomto pásmu následuje divoký horský deštný prales s velmi vysokými srážkami. 2900-3300 m n. m. V těchto výškách se nalézá pásmo vřesovišť. Ve spodní části pásma převažuje nevlídné počasí s mlhami a dešťovými či kroupovými přeháňkami. 3300-4000 m n. m. Zde je již chladnější a jasnější počasí. Daleko více zde svítí slunce. Ustupují mlhy. Rostou zde unikátní rostliny. 4000-4800 m n. m. V tomto pásmu jsou již velmi tvrdé podmínky.", "question": "Jaký je nejvyšší bod Afriky?", "answers": ["Uhuru"]}
{"title": "Bojnický zámek", "context": "Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v Trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitří. Je postaven na travertinové skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad s třemi nádvořími. V roce 1970 byl prohlášen za Národní kulturní památku. Archivní doložené zprávy o hradu, respektive o hradišti nacházejícím se na tomto místě, sahají až do začátku 12. století. První písemná zmínka o hradu se nachází v listině zoborského opatství z roku 1113. Původní hradiště bylo dřevěné. Až v průběhu 13. století, kdy hrad patřil rodu Poznanů (některé zdroje uvádějí jméno rodu jako Hont-Poznanů), byl přestavěn na kamenný hrad. Prvními feudálními majiteli, jejichž jména se dochovala v historických pramenech, byli právě synové velmože Kazimíra z rodu Poznanů. Na konci 13. století hrad získal Matúš Čák Trenčanský, který byl jeho majitelem až do roku 1321. Po smrti Matúše Čáka Trenčínského se hrad stal královským majetkem, a tak několikrát změnil majitele. V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům. Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění. Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: \"Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus\", tedy \"Pod našimi milými lipami Bojnickými.\" Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové. František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby - do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek. Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.", "question": "V jakém měste leží Bojnický zámek?", "answers": ["Bojnice"]}
{"title": "Čaj", "context": "Z těch známějších to jsou Pu-erh (tmavý čaj) (hei cha): Popisuje se jako \"dvakrát fermentovaný\", u \"druhé fermentace\" už opravdu jde o působení mikroorganismů. Dříve bylo toto dosaženo až několikaletým zráním v zemi, Žlutý čaj (黄): Stejně jako u zeleného čaje jsou enzymy způsobující oxidaci zničeny teplem. Poté se však nesuší rychle, nýbrž pozvolna v silných vrstvách. Kukicha: Řapíkový čaj, vedlejší produkt při výrobě japonského práškového čaje Matcha. Hojicha: Japonský čajový produkt, vzniká pražením řapíků. Lapsang souchong (Zheng shang xiao zhong nebo pravá malá horská odrůda): Černý čaj sušený nad pálícím se borovým dřívím, získává specifické kouřové aroma. (U Lapsangů pochybné kvality je černý čaj zakouřen dodatečně a aroma je spíše dehtové.) Rize (Çay): Čaj z turecké provincie Rize. Zvyk pít čaj o páté (tzn. v pět hodin odpoledne) vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii, která ho od Francouzů pouze převzala.[zdroj? ] Jako čaje o páté se v Československu za socialismu označovala setkávání mládeže (hovorově mejdany, sleziny apod.) v tento čas, kde se nepil alkohol, ale čaj (alkohol se samozřejmě pil, ale oficiálně se o tom nemluvilo). Čaj (nápoj) Čajovna Čajový sáček Lisovaný čaj Kofein Třísloviny Bílý čaj: neoxidovaný Zelený čaj: neoxidovaný Žlutý čaj: neoxidovaný, ale na rozdíl do zeleného sušený pomalu pod vrstvou lněné látky Polozelený čaj: částečně oxidovaný Černý čaj. : čaj dokonale oxidovaný Puerh: 2× oxidovaný, podruhé oxidovaný za přítomnosti bakterií Obrázky, zvuky či videa k tématu čaj ve Wikimedia Commons Téma Čaj ve Wikicitátech Slovníkové heslo čaj ve Wikislovníku e-cajovna.net - Internetový portál o čaji a čajovnách icajove-more.cz - Čajový magazín, mapa čajoven a obchodů s čajem Jak se co dělá - Čaj", "question": "Kde vznikl zvyk pít čaj o páté?", "answers": ["Francii"]}
{"title": "Žert (film)", "context": "Žert je český film natočený v roce 1968 režisérem Jaromilem Jirešem podle stejnojmenného románu Milana Kundery. Námět: Milan Kundera Další údaje: černobílý, 80 min, drama Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1968 Muž na služební cestě (Josef Somr) se chopí příležitosti pomstít se svému bývalému příteli (Luděk Munzar), který mu kdysi ublížil, tím, že mu svede ženu (Jana Dítětová). V okamžiku, kdy se mu to povede a její nevěra má vyjít najevo, zjistí, že přítel již dávno žije s jinou, mladší ženou.", "question": "Kdo režíroval film Žert?", "answers": ["Jaromilem Jirešem"]}
{"title": "Pivo", "context": "Orientačně se občas uvádí čas okolo 2 hodin a 10 minut pro 80 kg vážícího muže u 10° piva a 3 hodiny a 50 minut u ženy o hmotnosti 60 kg. Pro 12° pivo se pak uvádí při stejných fyziologických parametrech doba 2 hodiny a 50 minut respektive 4 hodiny a 30 minut. Jedním ze základních faktorů schopnosti odbourávat alkohol je enzym ADH - alkoholdehydrogenáza. Tento enzym však některým národům úplně chybí (eskymáci, indiáni, některé asijské národy). V právním řádu České republiky se pivem zabývá zejména vyhláška č. 335/1997 Sb., která provádí zákon o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.). Vyhláška obsahuje jak definici piva, tak požadavky na výrobu a jakost, rozdělení druhů piva a jeho označování. Podrobnější informace naleznete v článku Voda. Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá, že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody - na 1 litr vystaveného piva je spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje kvalitní vody. Podrobnější informace naleznete v článku Chmel otáčivý. Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic. Pro přípravu piva se používají samičí chmelové hlávky, které se zpracovávají na tzv. chmelové produkty. Jedná se o granule připravené z hlávek po usušení, rozemletí a následném peletizaci. Pro výrobu českých piv se používá česká odrůda chmele tzv. žatecký poloraný červeňák, který bývá řazen mezi nejkvalitnější na světě. Řadí se do skupiny jemných aromatických chmelů. Chmel je na území Česka pěstován ve třech hlavních oblastech - Žatecké, Úštěcké a Tršické, a to již od 8. století. Chmelové hlávky jsou chemicky složité, jelikož obsahují např. alfa kyseliny známé jako humolony. Podrobnější informace naleznete v článku Slad. Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně často pšenice, které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a aromatu. Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický apod.). Pro výrobu piva se využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu. U sladu se následně sleduje hlavně klíčivost a klíčivá energie.", "question": "Je chmel jednou ze základních surovin pro výrobu piva?", "answers": ["Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic."]}
{"title": "Viktor Orbán", "context": "Po ohlášeném odstoupení premiéra Ference Gyurcsányho dne 21. března 2009 Orbán, stejně jako prezident republiky László Sólyom, opakovaně žádal vypsání předčasných voleb. Když se 14. dubna 2009 rozhodovalo o zvolení Gordona Bajnaie do úřadu premiéra, shromáždilo se asi 5000 příznivců Orbánova Fideszu na náměstí před parlamentem a vyzývali poslance, aby Bajnaie při hlasování nepodpořili. Poslanci MSZP a SZDSZ však Bajnaie zvolili premiérem a očekávalo se od něj, že povede úřednickou vládu až do termínu řádných voleb na jaře 2010. Popularita jeho Maďarské socialistické strany, hlavního rivala Fideszu, se však tehdy pohybovala na historicky nejhorší úrovni od vzniku této strany. Viktor Orbán, který veřejně prohlásil, že podpoří snahy Maďarů žijících za hranicemi Maďarska o vytvoření jejich autonomie, se už v květnu 2009 cítil příštím maďarským premiérem.Dne 23. května 2009 Orbán prohlásil na předvolebním shromáždění slovenské Strany maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja, která se konala v maďarském městě Esztergom, že nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou záležitostí všech Maďarů žijících v Karpatské kotlině. Orbán prohlásil během svého výstupu: Každého Maďara, který 7. června odevzdá svůj hlas, bude s očekáváním sledovat jiný Maďar za hranicemi. . Slovenský premiér Robert Fico následně tato slova tvrdě kritizoval a dokonce označil Orbána a předsedu SMK-MKP Pála Csákyho za hrozbu pro Slovensko. Orbánova slova zkritizoval i bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, jehož vláda si s Orbánovou vládou v letech 1998–2002 poměrně dobře rozuměla.Růst popularity Fideszu a Viktora Orbána se projevil během voleb do Evropského parlamentu 2009, kdy Fidesz (v koalici s KDNP) získal 16 mandátů a hlavní rival MSZP jen 4 mandáty. Do Evropského parlamentu se dostala také krajně pravicová strana Jobbik se 3 mandáty a liberálně konzervativní MDF obhájilo svůj 1 mandát. === Volby 2010 a podruhé premiérem === Viktor Orbán byl kandidátem strany na post premiéra pro Parlamentní volby 2010. Již podle předvolebních průzkumů se preference Fidesz pohybovaly od 53% do 68%, zatímco preference levicové MSZP byly jen od 17% do 23%. Bylo tedy již předem vcelku jasné, že se Fidesz stane vítězem voleb. Parlamentní volby 2010 se pak pro stranu Fidesz podle očekávání staly nejúspěšnějšími volbami od jejího samotného vzniku.", "question": "Kdo je předseda maďarské strany Fidesz-MPS?", "answers": ["Viktor Orbán"]}
{"title": "ENIAC", "context": "Obsahoval 21 501 elektronek, 7200 krystalových diod, 1500 relé, 70 000 rezistorů, 10 000 kondenzátorů, okolo 5 miliónů ručně pájených spojů, vážil 30 tun, zabíral 63 m3 (2,6 m × 0,9 m × 26 m), spotřebovával 150 kW elektrické energie a jeho vývoj stál 500 000 dolarů. Vstup i výstup obstarávaly děrné štítky a tisk se prováděl na specializovaném stroji (pravděpodobně IBM 405 nebo podobný). ENIAC byl poměrně poruchový, téměř každý den vyhořelo několik vakuových elektronek. K závadám na elektronkách docházelo nejčastěji při zapínání nebo vypínání počítače (traduje se, že když byl zapojen, pouliční světla Philadelphie slabě poblikávala). Tento problém byl jednoduše (i když nákladně) vyřešen nepřetržitým provozem. Poté se závada na elektronkách vyskytla jednou za dva dny, přičemž k jejímu nalezení stačilo 15 minut. Do jeho modifikace v roce 1948 zabíralo odstraňování jeho závad až polovinu užitného času. Přímým následovníkem ENIACu byl počítač MANIAC (Mathematical Analyser Numerical Integrator And Computer), který byl sestaven roku 1945 a uveden do provozu John von Neumannem. Byl konstruován k matematickým výpočtům popisujícím fyzikální děje a byl využit i k vývoji vodíkové bomby.", "question": "Kdo uvedl do provozu počítač MANIAC?", "answers": ["John von Neumannem"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu. Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se Mezopotámie zmocnili Parthové, ve 2. století našeho letopočtu opět Peršané. V roce 637 se vlády nad Mezopotámií ujali muslimští Arabové. Od té doby se Mezopotámii říkalo El Irák el'Arabi, jak ji Arabové nazvali. Studiem starověké Mezopotámie se zabývá asyriologie, protože první archeologové se zajímali o Asýrii, kde byly zkoumané materiály dostupnější. Nejznámějšími objekty pocházejícími z Mezopotámie jsou Visuté zahrady Semiramidiny, Chammurapiho zákoník, Epos o Gilgamešovi a Ištařina brána. Mezopotámie leží v povodí řek Eufrat a Tigris. Řeky pramení v Arménské vysočině na území dnešního Turecka, kde se na jednom místě jejich tok přibližuje na vzdálenost asi 30 kilometrů. Poté Tigris teče rychle na východ a pak na jihovýchod, zatímco Eufrat na jihozápad a poté na jih a jihovýchod. Tigris má více přítoků než Eufrat, kterým protéká méně vody a jehož proud je tak mírnější. Podzimní deště zvedají hladiny obou řek a záplavy vrcholí v dubnu a květnu. Kvůli tomuto přírodnímu procesu se v níže položených oblastech podél Eufratu a Tigridu nahromadily nánosy bahna, zatímco v kopcích se vytvořila úrodná údolí. Východní okraj Mezopotámie je ostře ohraničen pohořím Zagros, součástí Íránské vysočiny. Na severu je ohraničena Arménskou vysočinou, na západě pouštěmi Arabské platformy a na jihu Perským zálivem. Mezopotámii tradičně dělíme na Horní a Dolní.", "question": "Jaká věda studuje starověkou Mezopotámii?", "answers": ["asyriologie"]}
{"title": "Bílý čaj", "context": "Nepanuje všeobecná shoda na definici bílého čaje; některé zdroje používají tento termín k označení čaje, který je pouze sušen a dále není zpracováván, někteří tak označují čaj vyrobený z pupenů a nezralých čajových lístků, které se sklízejí krátce předtím, než se pupeny zcela otevřou, a pak se nechají zavadnout a usušit na slunci[zdroj? ], zatímco jiní sem řadí pupeny a velmi mladé listy, které byly před sušením spařeny (aby se deaktivoval enzym polyfenoloxidáza). Většina definic se ale shoduje v tom, že lístky bílého čaje nejsou svinovány ani oxidovány; výsledkem je jemnější a sladší chuť než u zelených nebo tradičních černých čajů. Bílý čaj dostal své jméno podle jemných stříbřitě bílých chloupků na neotevřených pupenech čajovníku. Nálev z bílého čaje již není bílý, ale bledě žlutý až žlutohnědý. Bílý čaj se tradičně sklízí v Číně, a to hlavně v provincii Fu-ťien, ale v poslední době se pěstuje i ve východním Nepálu, Tchaj-wanu, severním Thajsku, Galle (jižní Srí Lance) a Indii. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku White tea na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu bílý čaj ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se tradičně sklízí bílý čaj?", "answers": ["Číně"]}
{"title": "Glam metal", "context": "V hudbě se většinou jako kytarový efekt používá distortion, rychlá sóla, tvrdé údery bicích a jako doplněk baskytara. Také obsahuje prvky klasického (často zjemněného) heavy metalu a popové muziky. Styl oblékání má napodobovat prostitutky. Roztrhané punčochy, make-up; i muži si dávají rtěnku a používají sprej na vlasy. Mezi nejznámější představitele patří kapely, Def Leppard, W.A.S.P., Poison, Mötley Crüe, Twisted Sister a Steel Panther V letech 1981–1984 bylo několik významných alb, která stvořila tvar žánru, a změnu kurzu hudby během osmdesátých let. Byla mezi nimi tato alba: Quiet Riot - Metal Health Mötley Crüe - Too Fast for Love W.A.S.P. - W.A.S.P. Ratt - Out Of The Cellar Mötley Crüe - Shout at the Devil Dokken - Tooth and Nail Twisted Sister. - Stay Hungry Autograph - Sign In Please Def Leppard - Pyromania Bon Jovi - Bon Jovi Skupiny, které již byly dlouhodobě zavedeny v heavy metalové a hard rockové hudbě, byly v sedmdesátých letech paradoxně ovlivněny glam metalovými kapelami a začaly experimentovat se žánrovou stylovostí. Příkladem je album od Kiss Lick It Up. Koncem osmdesátých let potom mnoho jiných skupin vystupovalo podobně jako Alice Cooper v roce 1989 s albem Trash, a albem od Aerosmith Permanent Vacation, či Whitesnake s jejich albem z roku 1987, které uvedlo velice úspěšný hit Here I Go Again. Během glam metalové éry vydali Judas Priest v roce 1986 album Turbo a aby udrželi krok s dobou, akceptovali pestřejší a barevnější image a přidáním syntezátorů dali své hudbě větší pocit opojení. Střední 80. léta byla definována dvěma oddíly. Na normální straně byly skupiny jako Bon Jovi, jejíž album Slippery When Wet mělo obrovský úspěch v Top 40 rádiích a MTV, stejně jako Europe se singlem \"The Final Countdown\" byli hitem číslo jedna v 26 zemích; skupiny v tomto stylu byly a stále jsou popisovány jako Pop Metal. Podobné kapely včetně Firehouse a Winger byla plochou v další části tohoto desetiletí. Los Angeles podporovalo více ostrovní scénu kolem Sunset Strip od roku 1984-1985. Toto hnutí se nakonec plodilo kapely jako Poison, Faster Pussycat, London, a L.A. Guns.", "question": "Jak se nazývá album od Judas Priest vydané v roce 1986?", "answers": ["Turbo"]}
{"title": "Dr", "context": "Dr. Popov s.r.o. je česká společnost, výrobce bylinných čajů a mastí, přírodní kosmetiky, produktů s psylliem a potravních doplňků. Staví na základech rodinné bylinářské tradice. Současný majitel firmy RNDr. Pavel Popov je již třetí generací, která se bylinami a přírodní léčbou zabývá. == Historie a zaměření == Společnost je českým výrobcem bylinných čajů, mastí a doplňků stravy. Na českém trhu působí od roku 1993. Navazuje na dlouholetou rodinnou bylinářskou tradici. Dědeček zakladatele firmy, MUDr. Mitrofan Popov, původem Rus, byl řadu let lékařem ve francouzských koloniích v Africe, druhou část života strávil v Čechách jako venkovský lékař. Po celý život používal k léčbě svých pacientů též byliny. Na jeho práci navázal syn Ing. Vladimír Popov, lidový léčitel a velký znalec bylin. V rodinné tradici pokračuje nyní vnuk, Pavel Popov, který v roce 1993 založil firmu, jejímž je majitelem. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (1985–1989).Výroba produktů probíhá na dvou místech. Přírodní kosmetika se vyrábí v Tachově, zatímco v blízké Plané je soustředěna výroba čajů a potravních doplňků. Firma distribuuje produkty prostřednictvím specializovaných obchodů, lékáren a internetového obchodu.Od roku 1998 společnost na český trh dodává vlákninu psyllium.", "question": "Kdo je majitelem firmy Dr. Popov?", "answers": ["Pavel Popov"]}
{"title": "Seinen", "context": "Seinen (青, neplést s \"dospělou osobou\" (成 seinen)) je termín, jímž se označují mangy, popřípadě anime, která je přednostně zaměřena na muže ve věkovém rozmezí 18–30 let. Tento směr se vyznačuje širokou paletou výtvarných stylů a tematických otázek, od avantgardy až k pornografii. Ženská obdoba seinen mangy je džosei manga. Tento termín je srovnatelný s výrazem \"pro dospělé\". Obvyklá cesta, jak zjistit, zda se jedná o seinen, je podívat se, zda není nad originálním kandži názvem použita furigana. Absence furigany by mohla znamenat, že je titul určen pro dospělé publikum. Napomoci může i informace o jménu časopisu, ve kterém bylo seinen publikováno. Obyčejně mají japonské manga časopisy zaměřené na seinen ve svém názvu slovo mladý (anglicky young), například Young Jump. Mezi známé časopisy o seinen manze se řadí Ultra Jump, Afternoon a Big Comic. Toto je seznam manga titulů, které byly vydávané v seinen sbírkách předtím, než byly shromážděny do tankóbon formy, tj. svazku: ((anglicky)) Anime News Network – vysvětlení pojmu seinen", "question": "Na jaké věkové rozmezí je zaměřen seinen?", "answers": ["18–30 let"]}
{"title": "Španělština", "context": "Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů. Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština. Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy. Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma. Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špaň. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace. Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen: A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E,. F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L.", "question": "Do které kategorie jazyků spadá španělština?", "answers": ["románských jazyků"]}
{"title": "Liberec", "context": "List městské vlajky se dělí na dva vodorovné pruhy, červený nahoře a bílý dole. List má poměr šířky k délce 2:3. V jeho žerďové polovině je znak města ve španělském štítě. Městské logo je tvořené stylizovanými siluetami dvojice nejvýznamnějších staveb města: radnice a hotelu Ještěd, kde levá část radnice a pravá část hotelu jsou spojeny v jeden celek. Logo je doplněno nápisem Liberec. Patrně na konci 13. století začala na obchodní cestě z Čech do Lužice, na brodě přes Harcovský potok, vznikat osada, kde si obchodníci mohli po náročném přechodu Ještědského hřebene odpočinout. První zmínka o této obci je z roku 1352 (původní název Reychinberch). V té době byl Liberec proti sousednímu Hrádku nad Nisou nebo Frýdlantu bezvýznamný. Prvními významnými vlastníky okolního území byli Bieberštejnové. O rozvoj města se však zasloužili Redernové, kteří založili liberecký zámek s nádhernou kaplí, špitál a další stavby a za jejichž panování císař Rudolf II. roku 1577 povýšil Liberec na město. Na znaku nového města je od té doby znak Redernů - stříbrné kolo. Kateřina z Redernu dala také podnět k budování radnice v letech 1599-1603. Ve stejné době již určovaly ráz města první kamenné stavby. Když Redernové po Bitvě na Bílé hoře opustili Frýdlantsko i Liberecko, získal toto panství Albrecht z Valdštejna. Ten město změnil v továrnu na sukno, do kterého oblékal svou armádu. Založil také Nové Město v oblasti dnešního Sokolovského náměstí zastavěné hrázděnými domy. Poslední tři tyto \"Valdštejnské domky\" zůstávají ve Větrné ulici. Po vévodově smrti připadl Liberec Matyáši z Gallasu. Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století s rozvojem textilního průmyslu. Nejprve se původní cechovní výroby přerodila v manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků. Liberec se tak stal největším manufakturním městem Království českého a jeho důležitost ještě stoupla přeměnou manufaktur na textilní továrny.", "question": "Z kolika obcí se skládá okres Liberec?", "answers": ["59"]}
{"title": "Lionel Messi", "context": "Messi je v tomto plně podporován Barcelonou, která také spolupracuje s UNICEFem. V březnu roku 2010 byl začleněn časopisem France Football do čela žebříčku nejbohatších fotbalistů světa, před Davida Beckhama a Cristiana Ronalda, s příjmem 33 milionů eur z platu, bonusů a mimofotbalových příjmů. Jeho čisté jmění se odhaduje na 110 miliónů dolarů. Messi byl na obalech her Pro Evolution Soccer 2009 a Pro Evolution Soccer 2011 a je také zapojen do propagačních kampaní těchto her. Messi je spolu s Fernando Torresem tváří Pro Evolution Soccer 2010, a také se podíleli na traileru. V listopadu roku 2011 se Messi stal novou tváří konkurenční hry FIFA. Messi je sponzorován německou značkou Adidas a účinkuje v jejich televizních reklamách. V červnu 2010 Messi také podepsal tříletou smlouvu s Herbalife. Messi byl dvakrát nominován do rubriky Time 100, což je žebříček nejvlivnějších lidí světa, konkrétně v roce 2011 a v roce 2012. V dubnu 2011 spustil Messi svou oficiální Facebookovou stránku a během pár hodin měl více než 6 milionů fanoušků. V březnu 2012 měla jeho stránka přes 33 milionů fanoušků. V létě 2016 mu společně s jeho otcem Jorgem Horaciem Messim vyměřil španělský soud trest vězení 21 měsíců podmíněně za krácení daní. K daňovým podvodům mělo docházet v letech 2007-2009. 8× vítěz Primera división (2004/05, 2005/06, 2008/09, 2009. /10, 2010/11, 2012/13, 2014/15, 2015,/16) 4× vítěz Copa del Rey (2008/0. 9, 2011/12, 2014/15, 2015/16) 7× vítěz španělského superpoháru (2005, 2006, 2009, 2010, 2011, 2013. , 2016) 4× vítěz Ligy mistrů UEFA (2005/06, 2008/09, 2010/11, 2014/15) 3× vítěz evropského. Superpoháru (2009, 2011, 2015) 3× vítěz MS klubů (2009, 2011, 2015) 1× zlato z MS U20 (2005) 1× zlato z OH (2008. ) čtvrtfinále na MS 2010 v Jihoafrické republice 1× stříbro na MS 2014 v Brazílii 1× Zlatý míč (2009) 4× Zlatý míč FIFA (2010, 2011, 2012, 2015) 4. × Zlatá kopačka (2009/10, 2011/12, 2012/13) 1× Fotbalista roku (2009) 1× UEFA Club Footballer of the Year (2008/. 09) 1× Cena UEFA nejlepší hráč Evropy (2011) 2× nejlepší střelec španělské ligy (2009/10, 2011/12) 3× fotbalista Argentiny (2005. , 2007, 2009) 1× Cena Golden Boy (2005) 1× Cena Bravo (2007) 2× nejlepší zahraniční fotbalista španělské ligy (2006/07, 2008. /09) 4× nejlepší střelec ligy mistrů (2008/09, 2009/10, 2010/11, 2011/12) Zvolen nejlepším sportovcem roku 2011 (Šampión šampiónů) deníkem ĹEquipe. Zvolen nejlepší hráčem MS 2014 (získal Adidas Golden Ball)", "question": "Jaké číslo dresu nosí Lionel Messi v klubu FC Barcelona?", "answers": ["10"]}
{"title": "Junák – český skaut", "context": "Program se vytváří speciálně pro každou kategorii na základě potřeb dětí a jejich věku. Věkové rozmezí uvedené u jednotlivých kategorií není striktní. benjamínci – předškoláci (5–7 let) vlčata (chlapci) a světlušky/žabičky (dívky) – obvykle 8–10 let skauti a. skautky – přibližně 11–14 let roveři (chlapci) a rangers (dívky) – přibližně 15–21 let oldskauti – dospělí Oddíl tvoří jedna kategorie, ale existují také společné oddíly vlčat a skautů či světlušek a skautek, nebo koedukované oddíly. Roverské kmeny jsou zvláštní kategorií s množstvím odlišností. Při práci s nejmenšími dětmi se užívá symbolický rámec. To znamená, že veškeré dění je spojeno nějakým jednotícím příběhem. Děti mladší kategorie se díky tomu označují jako vlčata a světlušky (u chlapců je to Kniha džunglí Rudyarda Kiplinga; u dívek je to Kouzelná lucerna Radka Kučery). U skautů a skautek se více pracuje s družinovým systémem, vzhledem k jejich potřebě tvořit kamarádské užší kolektivy. Klade se důraz na jejich samostatnost a charakterové kvality. Roveři a rangers mají ve své činnosti značnou dávku svobody, která podporuje jejich touhu po samostatnosti, která je jim v tomto věku vlastní. Mají prostor k seberealizaci a hledání své další cesty. Základem veškeré činnosti Junáka je činnost v oddílech. Mimoto Junák pořádá řadu akcí pro členy i pro veřejnost. Jedním z cílů skautingu je propojovat mladé lidi. Pravidelně se pořádají setkávací akce prakticky na všech úrovních organizace. Místní, okresní, krajské, celostátní, mezinárodní i světové. Jednou za dva roky stráví vždy tisícovka skautů a skautek starších 15 let několik dní na celorepublikovém setkání Obrok. Potkávají se, diskutují s odborníky, navazují kontakty, realizují workshopy i službu pro místní komunitu lidí. Večery pak vyplní zábavou na koncertech nebo posezením v na krátkou dobu postavených čajovnách nebo kavárnách. První ročník akce se konal v květnu roku 2000, od roku 2003 se pak Obrok koná každé dva roky. 2000, Sklené nad Oslavou 2003, Potštejn 2005, Dobrá nad Sázavou 2007, Bílá skála, Číměř 2009, Jaroměř – Josefov 2011, Blansko – Češkovice 2013, Švihov – vodní hrad 2015, Liberec – Vesec 2017, Trutnov – Bojiště Navigamus je celostátní setkání vodních skautů, které se koná od roku 1994 každé tři roky. Název akce \"Navigamus\" pochází z latiny a v překladu znamená \"my plujeme\". Námětem je vždy významná historická námořní událost, kterou mohou skauti zažít díky týmovým a skupinovým hrám, outdoorovým aktivitám a závodům.", "question": "Jak se nazývá největší česká skautská organizace?", "answers": ["Junák"]}
{"title": "Bedřich Smetana", "context": "Velmi si vážil reforem Richarda Wagnera, zejména jeho představy hudebního dramatu, ve svých dílech je však nijak důsledně nesledoval: například Smetanova práce s motivy vychází spíše ze staršího německého romantismu a Liszta než z Wagnera a na rozdíl od něj se nevyhýbal ansámblům. V mnohém ohledu, zejména dramaturgickém, se často opíral o francouzské vzory a přes své výhrady k italskému stylu využíval nezřídka i belcantové pasáže. Nikdy také nezavrhnul koncept uzavřených hudebních čísel, i když kladl stále větší důraz na jednotu díla. Sám svůj operní styl označil jako \"Smetanovský, tj. sloučení melodijích, i jednodušejších se vždy svědomitě volenou harmonisaci a promyšleným plánem a ve stavbě, souvyslosti a jednotě celé opery, jako jedná velká synfonie, arcit zde - co je nejhlavnejší - s textem spojená.\" Smetanovy opery lze rozdělit do tří okruhů. Prvním z nich jsou vážné opery: Braniboři v Čechách (1862-63), kombinující základní schéma historické grand opera s prvky vážné opery italské a wagnerovského hudebního dramatu. Tvarově čistší je Dalibor (1866-67), tragická opera hlásící se k \"novoněmecké\" škole důrazem na motivickou práci a posílením úlohy orchestru. Libuše (1869-72) je (před Parsifalem) ojedinělým mytologickým obrazem, který se na jedné straně nejvíce přibližuje Wagnerovu deklamačnímu opernímu jazyku, na druhé straně účinně využívá velkooperní obřadnosti. Komické opery Prodaná nevěsta (1864-66) a Dvě vdovy (1873-74) obě vycházejí z různých podob francouzské opéra comique (původně i s mluvenými dialogy), totiž vesnického žánrového obrázku a salónní konverzační komedie, i zde s využitím podnětů italské (Rossini) a německé (Mozart, Lortzing) komické opery. Trojice oper na libreta Elišky Krásnohorské (Hubička 1875-76, Tajemství 1877-78, Čertova stěna 1880) méně sledují tradiční operní schémata a jsou skladatelovou osobitou formou lyrické opery střídající komická a vážná místa; uzavřená čísla jsou podřízena celkové stavbě utvářené mimo jiné pomocí pamětných motivů a motivické transformace.", "question": "Do kolika okruhů lze rozdělit Smetanovy opery?", "answers": ["do tří"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter a kámen mudrců Pevná vazba: 6,1 milionů Paperback: 10,9 milionů Harry Potter a tajemná komnata Pevná vazba: 7,1 milionů Paperback: 7,5 milionů Harry Potter a vězeň z Azkabanu Pevná vazba: 7,6 milionů Paperback: 5,2 milionů Harry. Potter a ohnivý pohár Pevná vazba: 8,9 milionů Paperback: 3,4 milionů Harry Potter a Fénixův řád Pevná vazba: 12,2 milionů Paperback: 1,6 milionů Harry Potter a princ dvojí krve 6,9 milionů (během prvních 24 hodin), 11 milionů (k 21.9.2005) Harry Potter a relikvie smrti 11 milionů (během prvních 24 hodin) Po velkém úspěchu knih byly rovněž natočeny filmy, na které autorka přímo dohlížela. Trvala také na tom, aby všichni herci byli Angličané, a aby šlo o hrané filmy.[zdroj? ] V nich byly do značné míry dodrženy události a prostředí z knihy, ve třetím díle jsou pak rozdíly větší. Harryho Pottera ve všech dílech ztvárnil Daniel Radcliffe. Návštěvnost filmů o Harrym Potterovi je velmi vysoká a vedle jednotlivých dílů Pána Prstenů, Hvězdných válek, Pirátů z Karibiku a filmů Titanic a Avatar se řadí k nejúspěšnějším filmům všech dob. Druhý díl Harryho Pottera k 31. 12. 2004 obsadil třetí místo s celosvětovou tržbou 968,8 mil. dolarů, první díl pak osmé místo s tržbou 866,3 mil. dolarů. Třetí díl, který je ovšem v některých státech stále v distribuci, pak čtrnácté místo s tržbou 789,5 mil. dolarů. Poznámky: U dílu Harry Potter a Kámen mudrců byly všechny scény, v nichž byl zmíněn Kámen mudrců, točeny dvakrát, neboť v USA je tento kámen nazýván \"Sorcerer's Stone\". Navíc film měl být natáčen s americkými herci v USA v poněkud modernějším pojetí, což autorka jednoznačně zamítla.", "question": "Kdo hraje Harryho Pottera ?", "answers": ["Daniel Radcliffe"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Byl též členem Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, Československé národní rady badatelské a akademikem ČSAV.Po jeho úmrtí v roce 1967 se v Československu začaly pořádat debaty o elektrochemii s názvem Heyrovský Discussions on Electrochemistry. Podle Heyrovského byla pojmenována čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o rozvoj chemických věd. === Nobelova cena === Na Nobelovu cenu byl nominován celkově osmnáctkrát. V oboru chemie čtrnáctkrát (1934, 1938, 1940, 1944, 1947, 1950, 1952–1959), ve fyzice jednou (1940) a na Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu třikrát (1948, 1949, 1953). Nobelovu cenu za chemii převzal 10. prosince 1959 za objev a rozpracování analytické polarografické metody. Na tu jej v roce 1958 navrhli předchozí laureáti Archer John Porter Martin, Chandrasekhara Venkata Raman a další významní vědci, nominovali jej také chemici ze slovenských vysokých škol. Při tradiční přednášce u příležitosti předání Nobelovy ceny hovořil o směrech polarografického výzkumu. == Výstava Příběh kapky == Putovní výstava Příběh kapky vznikla v roce 2009 jako připomínka 50. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému. Navštívit ji mohli lidé v Pardubicích (2x), Brně (2x), Praze (5x), Olomouci, Ostravě, Jihlavě, Ústí nad Labem, Děčíně, Teplicích, Žďáru n.Sázavou, Železném Brodu, Vítkově, Prostějově, Uherském Hradišti, Zlíně a Českém Krumlově. Výstavu do července 2016 zhlédlo 22 500 návštěvníků. .", "question": "Kdy získal Jaroslav Heyrovský Nobelovu cenu?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Daiquiri", "context": "Daiquiri je koktejl, který obsahuje rum, limetový džus, cukrový sirup a tlučený led. Byl vymyšlen kolem r. 1896 ve městě Santiago de Cuba americkým důlním inženýrem Jenningem Coxem ve chvíli nedostatku ginu. Název dostal podle místního dolu na železnou rudu a přilehlé pláže. Tento koktejl měl v oblibě také známý spisovatel Ernest Hemingway, který ho ale pil bez cukru.", "question": "Který známý spisovatel rád pil Daiquiri bez cukru?", "answers": ["Ernest Hemingway"]}
{"title": "Boleradice", "context": "Děti do 14 let věku tvořily 14,5% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,6%. Z celkem 735 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 37,7% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 6,9% a bez vzdělání bylo naopak 0,4% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 410 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 87,6% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 67,8% patřilo mezi zaměstnance, 2,7% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 286 obyvatel obce (což je 33,3%), se hlásilo k české národnosti. Dále 311 obyvatel bylo Moravanů a 3 Slováků. Celých 213 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo. === Struktura === Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení. === Náboženský život === Obec je sídlem římskokatolické farnosti Boleradice. Ta je součástí děkanátu Hustpopeče – Brněnské dicéze v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 370 obyvatel obce (43%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 327 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 296 obyvatel k římskokatolické církvi (34% ze všech obyvatel obce) a 7 k českobratrským evangelíkům. Úhrnem 152 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 338 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět. == Pamětihodnosti == Kostel svatého Jana Křtitele Kaple svatého Rocha z roku 1898 Kříž Rozhledna na Nedánově Velký Kuntínov – přírodní rezervace == Osobnosti == Vilém z Kunštátu a Boleradic († 1371? ), moravský šlechtic, zakladatel boleradicko-loučské větve rodu", "question": "Sídlem jaké farnosti jsou Boleradice?", "answers": ["římskokatolické"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %.", "question": "Proč je Venuśe označována jako \" sesterská planeta \" Země ?", "answers": ["velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871). Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva. Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky.", "question": "Kde se narodil Mácha ?", "answers": ["Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla"]}
{"title": "Projekt GNU", "context": "Projekt GNU je projekt zaměřený na svobodný software, inspirovaný operačními systémy unixového typu. Původní cíl byl vyvinout operační systém se svobodnou licencí, který však neobsahuje žádný kód původního UNIXu. Jeho jméno je rekurzivní zkratka pro GNU's Not Unix (česky GNU Není Unix). Projekt GNU založil v roce 1983 programátor Richard Stallman, vlastní softwarový vývoj začal o rok později. Cílem projektu bylo vytvořit kompletní svobodný operační systém. To se podařilo naplnit v roce 1992, kdy byla poslední chybějící součást, jádro (kernel), doplněna nezávisle vytvořeným svobodným jádrem Linux. Ačkoliv se takovému systému často říká Linux, přesnější pojmenování je GNU/Linux. Operační systém GNU totiž může používat i jiná jádra, např. jádro Hurd (systém se pak nazývá GNU/Hurd) vyvíjené v rámci projektu GNU nebo jádro Solaris vyvinuté společností Sun Microsystems (Nexenta) a další. Dnes řídí chod GNU Projektu Free Software Foundation. Organizace GNU je autorem licencí GPL a GFDL, které mohou používat i jiní autoři softwaru a dokumentace. Například Wikipedie používala právě licenci GFDL (než přešla na licenci CC-BY-SA). Další z licencí GNU je LGPL, původně chápaná jako knihovní licence, která umožňuje využití i v softwaru, který není svobodný. Dnes GNU používání této licence obecně nedoporučuje (... prosíme, uvažte, zda licenci LGPL nenahradit GPL). Slovo \"gnu\" v angličtině znamená též \"pakůň\", proto byl pakůň vybrán maskotem projektu GNU. == Počátky == Když GNU projekt odstartoval, existoval pouze textový editor Emacs s funkcionálním programovacím jazykem Lisp pro psaní příkazů editoru, debugger, yaac kompatibilní generátor syntaktických analyzátorů a linker (sestavovací program). Aby se GNU systém mohl stát svobodným softwarem, bylo potřeba vyvinout vlastní překladač jazyka C a další nástroje. V červnu 1987 se nashromáždily jednotlivé části projektu a byl vyvinut svobodný software pro assembler, téměř byl dokončen překladač pro jazyk C (GCC), textový editor (GNU Emacs) a různé unixové nástroje (jako ls, grep, awk, make a ld).", "question": "Kdy byl založen projekt GNU?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Ocas", "context": "Ocas (latinsky cauda) je podlouhlá končetina, která se nachází u některých živočichů na zadním konci jejich těla. Tzv. pravý ocas je ocas strunatců, do kterého nezasahuje trávicí trubice (nachází se celý až za řitním otvorem, je tedy postanální). U člověka je však zakrnělý a zbývá z něj jen kostrč. Šířeji tento termín označuje veškeré ohebné přívěsky připojené k trupu. == Funkce == Ocas jako orgán slouží k mnohým účelům. U ovcí se v něm skladují tukové zásoby. U kopytníků, jako je například tur, slouží k odhánění obtížného hmyzu. U bobrů slouží k pohybu ve vodním prostředí. Chápani na ocase mají výběžek, díky němuž se s ocasem mohou velmi dobře zachytávat na větvích v korunách stromů. I další savci žijícím v korunách stromů využívají ocasu k pohybu, ale zejména jako kormidlo při skákání ze stromu na strom. Ocasy veverek jsou tak huňaté, že zachytávají vzduch a prodlužují skok. Také u klokanů slouží ocas k pohybu - pomáhá jako pružina při skákání.Někteří živočichové jsou schopni odvrhnout ocas čili provést tzv. kaudální autotomii. Odvrhnout ocas jsou v případě nebezpečí schopny konkrétně mnozí ocasatí obojživelníci, haterie novozélandská, někteří ještěři, amfisbény, ale i několik hadů, a dokonce někteří hlodavci.Pokud ocas ztratil funkci, obvykle zakrňuje (stává se z něj rudiment, např. u člověka kostrč). Dalším příkladem jsou lenochodi a koaly. Ti se sice pohybují v korunách stromů, ale neskáčou a pohybují se v korunách velice obezřetně. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu ocas ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ocas ve Wikislovníku", "question": "Jak se jmenuje podlouhlá končetina, která se nachází u některých živočichů na zadním konci jejich těla?", "answers": ["Ocas"]}
{"title": "Joule", "context": "Joule [džaul] (značka J) je jednotka práce a energie. V soustavě SI patří joule mezi odvozené jednotky, ze základních jednotek je odvozen vztahem: J = kg · m2 · s-2 (též N · m), kde kg je kilogram, m je metr, s je sekunda, N je newton 1 Joule je definován jako práce, kterou koná síla 1 N působící po dráze 1 m ve směru pohybu. Jednotka joule byla pojmenována na počest anglického fyzika Jamese P. Joulea. K zapamatování základních jednotek, ze kterých je složena, lze využít rovnici [[E = m c2]] (E je energie v joulech, m hmotnost v kilogramech, c rychlost světla v metrech za sekundu). Protože jednotka 1 joule je relativně malá, používají se v praxi její násobky (kilojoule, megajoule, gigajoule, terajoule), případně se používají jednotky odvozené z jednotky výkonu (1 Watt) - například kilowatthodina (kWh). Samotné jednotce joule je pak ekvivalentní wattsekunda. Přepočty joule na kWh: 1 J = 2,778×10-7 kWh 1 J = 1 Ws 1 kWh = 3 600 000 J = 3,6 MJ = 1,343 hph (horse power hour - hodin koňské síly) Starší jednotky energie jsou kalorie (značka cal) a erg. Pro malé energie na atomární úrovni se používá též jednotka elektronvolt (značka eV). 1 cal = 4,187 J 1 kcal = 1000 Cal = 4187 J (energie nutná za standardních podmínek k ohřátí 1 kg vody o 1 °C. ) 1 erg = 10-7 J 1 eV = 1,602×10-19 J V souvislosti se spotřebou energie se občas vyskytuje i jednotka zvaná ekvivalent tuny ropy (Ton of Oil Equivalent - TOE nebo toe). Odpovídá energii získané z jedné tuny ropy. Řidčeji se objevují jednotky jako ekvivalent barelu ropy (Barrel of oil equivalent - BOE). Další zavedené jednotky jsou BTU (British Thermal Unit - britská tepelná jednotka), therm a tTNT (tuna trinitrotoluenu). 1 J = 2,39×10-11 TOE 1 TOE = 41,868×109 J 1 BOE = 0,146 TOE ≈ 6,113×109 J 1 BTU = 1055 J 1 therm = 105 MJ ≈ 1 000 000 BTU 1 tTNT = 4,187×109 J ≈ 1 Gcal Slovníkové heslo joule ve Wikislovníku", "question": "Po kterém fyzikovi je pojmenovaná jednotka joule?", "answers": ["Jamese P. Joulea"]}
{"title": "První vláda Marka Rutteho", "context": "První vláda Marka Rutteho byla od 14. října 2010 do 5. listopadu 2012 nizozemská menšinová koaliční vláda dvou politických stran – Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD, 31 mandátů) a Křesťanskodemokratické výzvy (CDA, 21 mandátů) v čele s Markem Ruttem za podpory Strany pro svobodu (PVV, 24 mandátů), která se vlády přímo neúčastní. Jmenována byla královnou Beatrix 14. října 2010. Její složení vzešlo z výsledku parlamentních voleb, které se uskutečnily 9. června 2010. Navázala na čtvrtý kabinet Jana Petera Balkenendeho. Díky podpoře PVV vláda disponovala v parlamentu těsnou většinou až do 20. března 2012, kdy PVV opustil poslanec Hero Brinkman. Ačkoli Brinkman prohlásil, že bude vládu podporovat i nadále jako nezávislý, PVV odvolala svou podporu vládě 21. dubna 2012, když selhala jednání o nových úsporných opatřeních. Tím byla zahájena cesta k předčasným volbám, po nichž byla vláda nahrazena druhou vládou Marka Rutteho. == Složení vlády == Vláda je tvořena dvanácti ministry a osmi státními sekretáři (tzv. náměstci ministrů neboli mladší ministři). Posty jsou rozděleny paritně, VVD i CDA obsadily po šesti ministrech a čtyřech státních sekretářích. Stranický lídr VVD Mark Rutte je předsedou vlády, stranický lídr CDA Maxime Verhagen pak obsadil křeslo místopředsedy vlády a ministra. === Členové vlády === == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rutte cabinet na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu První vláda Marka Rutteho ve Wikimedia Commons (nizozemsky) Nizozoemská vláda na oficiální stránce", "question": "Od kdy byla první vláda Marka Rutteho?", "answers": ["od 14. října 2010"]}
{"title": "Srdce", "context": "Při úplném uzávěru tepny dojde k infarktu myokardu. Je to velmi vážný stav, který může vyústit až do srdeční zástavy. Jakmile dojde k odumření srdeční svaloviny, je to nevratný stav, protože srdce se dokáže hojit jen vazivovou jizvou. == Velikost srdce a jeho uložení == U dospělého člověka je srdce asi 12 cm dlouhé a 8–9 cm široké. Hmotnost srdce se liší podle pohlaví, u muže se pohybuje kolem 280-340 g, u žen kolem 230-280 gramů. Průměrně srdce udělá okolo 100 000 úderů každý den. Srdeční základna leží pod pátým až sedmým hrudním obratlem, hrot zasahuje do pátého mezižebří. === U domácích savců === === U dinosaurů === Velcí sauropodní dinosauři jako byl Giraffatitan měli obří srdce, jejichž hmotnost zřejmě dosahovala až kolem 200 kg a průměr kolem 1,5 metru. Objem krve v těle u těchto dinosaurů mohl dosahovat až kolem 3000 litrů. U známého teropoda rodu Tyrannosaurus zase srdce dosahovalo velikosti mikrovlnné trouby (asi 75 x 50 cm) a bylo tak zhruba 100 - 150krát větší než lidské srdce. == Práce srdce == Srdeční cyklus se rozpadá do dvou hlavních fází: Systola je koordinovaný stah srdeční svaloviny síní nebo komor Diastola je uvolnění (relaxace) srdečního svaluPři diastole síní (za současné systoly komor) přitéká do pravé síně oběma dutými žilami krev z velkého tělního oběhu, zatímco do levé síně přitéká krev z plicních žil.", "question": "Kolik úderů průměrně vykoná lidské srdce za jeden den?", "answers": ["okolo 100 000"]}
{"title": "Aragorn", "context": "Tolkien popisuje Aragorna jako vysokého, tmavovlasého, s šedýma očima a vážnou tváří a bledou pletí. Kromě toho, že byl statečný bojovník, byl také zběhlý v lovu, a díky své výchově i v uzdravování a elfských učenostech. Protože byl z númenorského královského rodu, byl mu dán třikrát delší život než běžným lidem. Jde vlastně o postavu statečného rytíře na způsob např. krále Artuše - muže, který nikdy nezradí ušlechtilé ideály, nezradí přátele, zasvětí život boji proti zlu a jeho samotná osobnost vzbuzuje v nepřátelích děs. Není bez zajímavosti, že Aragorn nikdy v průběhu vyprávění nebyl nepřáteli zraněn a jen zřídkakdy podléhá únavě a skepsi. == Film == Ve filmové trilogii Pán Prstenů od Petera Jacksona Aragorna ztvárnil americký herec Viggo Mortensen. Ve filmu se jeho postava zpravidla drží literární předlohy, až na několik výjimek: Ve filmu je kladen větší důraz na jeho vztah s Arwen, který se v knize objevuje spíše okrajově, ale podrobně je rozebrán v Dodatcích k Návratu krále. Po bitvě se Sarumanovými skřety ve Dvou věžích (která se v knize vůbec neobjevuje) je Aragorn těžce raněn a přátelé se domnívají, že je mrtev.", "question": "Kdo hrál ve filmech Pán Prstenů postavu Aragorna ?", "answers": ["Viggo Mortensen"]}
{"title": "Strašilky", "context": "Strašilky (Phasmatodea) jsou řád tropického hmyzu bizarního zjevu. Mohou vypadat jako větvička, starý list nebo kus kůry a dokonale tak splývat s prostředím. Jedná se o výlučně býložravý hmyz. Vyskytují se ve všech tropických a subtropických oblastech, převážně ve vlhčích lesních biomech. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a Malajsii (Indomalajská oblast). Některé druhy osídlily i teplejší části mírného pásu, hlavně na jižní polokouli. Například některé druhy, zavlečené z Nového Zélandu, dokáží přežívat v jihozápadní Anglii. V Evropě jsou původní druhy pakobylek Bacillus rossius a Clonopsis gallica, které žijí ve Středozemí. Většina strašilek je větších než 50 mm, ale najdou se i druhy, které dorůstají až do velikostí větších než 250 mm, výjimečně i přes 600 mm. Mnoho druhů strašilek ztratilo schopnost létat, jejich křídla jsou zkrácená či zcela zakrnělá. Většinou mohou létat samci a samice nikoliv, ale u některých druhů nelétají obě pohlaví. Naproti tomu existují i druhy s letuschopnými samicemi. Strašilky jsou morfologicky velmi variabilní. Dají se rozdělit do tří typů: typ hůlkovitý nebo větévkovitý, často neobyčejně úzký, štíhlý a dlouhonohý - tyto typy označujeme obecně jako pakobylky, druhý typ je kratší a robustnější, přičemž tělo je pokryto trny nebo jinými výrůstky, někdy i neobvykle velikými a mohutnými, tyto typy se označují jako strašilky v užším slova smyslu, třetí typ připomíná jak zbarvením, tak i tvarem list, přičemž celek je neobyčejně mimetický – takové druhy obecně označujeme jako lupenitky. České označení \"lupenitky\" se kryje s taxonomickým, tedy označuje přesně danou čeleď Phylliidae, respektive podčeleď Phylliinae (podle použitého systému). Naproti tomu označení \"pakobylka\" a \"strašilka\" (v užším smyslu) se vůbec nekryje s taxonomickým systémem, ale popisuje pouze vzhled (navíc názor na to, co je ještě strašilka a co už pakobylka se může subjektivně různit). Prvotním ochranným mechanismem strašilek je jejich kryptické zbarvení a tvar těla, díky kterému splývají s prostředím, v němž žijí. Tento efekt často ještě umocňují svým chováním. Většina druhů pakobylek (vypadají jako větvičky) přikládá přední nohy k sobě natažené v ose těla, čímž opticky prodlouží \"větvičku\", za kterou se vydávají. Mnoho druhů strašilek se při pohybu pohupuje a napodobuje tak větvičku nebo list ve větru. Čerstvě vylíhlé nymfy některých druhů (například strašilka australská) se podobají vzhledem i způsobem chůze mravencům, starší nymfy i dospělci strašilky australské připomínají zase štíry (svým zvednutým zatočeným zadečkem).", "question": "Je strašilka býložravá?", "answers": ["Jedná se o výlučně býložravý hmyz."]}
{"title": "Argentina", "context": "Většina obyvatel se hlásí ke katolické církvi a mluví španělsky. Argentina je se svými 2 780 400 km2 osmou největší zemí světa, čtvrtou největší na americkém kontinentu a největší španělskojazyčnou zemí planety. Má druhou největší ekonomiku v Jižní Americe a druhou nejvyšší kvalitu života. Je členem G 20. Spolu s ostatními státy v oblasti vytváří sdružení volného obchodu Mercosur a politické společenství Unie jihoamerických národů, jež mělo být vytvářeno podle vzoru Evropské unie, v posledních letech však uvízlo na mrtvém bodě. Argentina je prezidentská republika a federální stát rozdělený na 23 provincií a jedno autonomní město, Buenos Aires. Každá provincie má vlastní ústavu. Argentina si činí nárok na část Antarktidy a s Velkou Británií vede dlouhodobý spor o Falklandy (Malvíny) a Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. Území Argentiny bylo kulturně silně ovlivněno španělskou kolonizací, která začala v 16. století, ale i následnými vlnami migrace z Evropy, obzvláště z Itálie. První státní útvar v současných hranicích se nazýval Místokrálovství Río de la Plata, vznikl roku 1776, ale byl stále územím koloniálním. V letech 1810-1818 proběhla válka za nezávislost, v níž Argentinci zvítězili. Následovala však občanská válka, takže nový stát byl ustaven až roku 1861. Následoval prudký rozvoj a na počátku 20. století byla Argentina sedmou nejbohatší zemí světa.", "question": "Je Argentina monarchií?", "answers": ["Argentina je prezidentská republika a federální stát rozdělený na 23 provincií a jedno autonomní město, Buenos Aires."]}
{"title": "Podpatek", "context": "Podpatek je část obuvi, která ji zvyšuje pod patou. Nízké podpatky jsou vhodné pro stabilní chůzi a vyskytují se, mimo jiné, na trekingových botách, dále také na pánské obuvi určené pro sportovní tanec. Dámské společenské boty mívají podpatky vysoké, tato obuv se pak podle svého tvaru, který se podobá loďce, nazývá \"lodičky\". Boty s vysokým podpatkem zdaleka nejsou moderním vynálezem a obojí, pánské i dámské, mají bohatou historii. O tom, kdy spatřily světlo světa, panují určité dohady. Ačkoli jsou boty s vysokým podpatkem vyobrazeny již na staroegyptských nástěnných malbách v hrobkách a v chrámech, nejstarší dochované záznamy o mužích a ženách nosících boty se zvýšeným podpatkem pocházejí ze starověkého Řecka. Panuje obecný předpoklad, že boty s vysokým podpatkem se poprvé objevily na svatbě Kateřiny Medicejské s Vévodou orléanským, pozdějším králem Jindřichem II., v roce 1533. Nevěsta měla boty, které jí pro tuto příležitost zhotovili florentští ševci. Následně se tyto italské boty staly normou dámské obuvi na vévodově dvoře ve Francii.", "question": "Jak se nazývají dámské společenské boty s vysokým podpatkem?", "answers": ["lodičky"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Nightwish byl myšlenkou Tuomase Holopainena (viz dokument End of Innocence), kterého tato věc napadla po jedné noci strávené s přáteli u táboráku. Skupina byla založena krátce poté, v červenci 1996. Holopainen sezval do kapely kytaristu Erna \"Emppu\" Vuorinena, kterého znal již od dětství a zpěvačku Tarju Turunen, která byla na škole, do které oba chodili, známá především svými úžasnými vokálními schopnostmi. Jejich styl byl tehdy založen na Tuomasových experimentech s klávesami, akustickými kytarami a Tarjiným operním zpěvem. Poté tito tři muzikanti mezi říjnem a prosincem 1996 nahráli akustické demo album, kde byly tři písně: Nightwish (podle které se skupina nazvala), The Forever Moments a Etiäinen. Prvotní myšlenkou kapely bylo dělat hudbu, která by se dala hrát při táboráku. Ovšem Tuomas se rozhodl, protože Tarjin hlas byl pro projekt jako tento moc mohutný, přidat do hudby metalové prvky. Na začátku roku 1997 se ke skupině přidal bubeník Jukka \"Julius\" Nevalainen. Tehdy byla také akustická kytara nahrazena elektrickou. V březnu se kapela zavřela do studia, aby nahrála 7 písní, včetně vylepšené verze demo-písně Etiäinen. Tyto songy byly vydány na limitované edici alba Angels Fall First. V květnu toho samého roku podepsala kapela smlouvu na dvě alba s finskou nahrávací společností Spinefarm Records. Angels Fall First bylo vydáno v listopadu a dosáhlo 31. příčky ve finské hitparádě prodejnosti alb. Ještě předtím vydaný singl The Carpenter byl 3. ve finském žebříčku singlů. Kritika přijala Angels Fall First rozdílně. All Music Guide ohodnotilo album 2 body z 5 a zdroje jako The Metal Observer prohlásily, že toto jejich debutové album bylo až neuvěřitelně mdlé ve srovnání s jejich pozdější prací. Avšak na Encyclopaedia Metallum, která staví na recenzích posluchačů, dosáhlo album průměrného hodnocení 91 %. V prosinci 1997 hráli Nightwish ve svém rodném městě první koncert. Během zimy 1997-1998 hrála kapela už jen sedmkrát, protože Nevalainen a Vuorinen museli na vojnu a Tarja Turunen ještě nedokončila svá studia. V roce 1998 se ke kapele přidal baskytarista Sami Vänskä, Tuomasův dlouholetý přítel. Po natočení videa k písni The Carpenter vydala kapela album Oceanborn, následovníka Angels Fall First. Po stránce aranží a textů bylo Oceanborn propracovanější a progresivnější než jejich první album. Podle samotných členů kapely bylo album Oceanborn technicky nejnáročnější album, které natočili. Ve dvou písních se tu objevil i Tapio Wilska (bývalý člen Finntroll) – Devil & The Deep Dark Ocean, a The Pharaoh Sails to Orion. Ve finské hitparádě alb dosáhlo 5. místa.", "question": "Odehráli Nightwish svůj první koncert ve svém rodném městě?", "answers": ["V prosinci 1997 hráli Nightwish ve svém rodném městě první koncert."]}
{"title": "Paříž", "context": "Město je nositelem Řádu čestné legie, Válečného kříže 1914-1918 a Řádu osvobození. Slovo Paris je ve francouzštině mužského rodu a vyslovuje se [paʀ], v angličtině [ˈ]. Původní latinské jméno města bylo Lutetia [lutecia] nebo Lutetia Parisiorum (ve francouzštině Lutè [lytɛ], v češtině Lutécie), které později ustoupilo ve prospěch jména Paříž. Název je odvozen od galského kmene Parisiů, jehož jméno může pocházet z keltsko-galského slova parios, znamenajícího \"kotel\". Ovšem tato teze není zcela jistá. Jiní autoři se domnívají, že označení kmene Parisiů pochází z keltsko-galského slova parisio, znamenajícího \"pracující muži\" nebo \"řemeslníci\". Od počátku 20. století byla Paříž známá i pod slangovým jménem Paname [panam]. Toto lidové označení se objevuje především v písních, jak dokládá např. skladba Amoureux de Paname (Zamilovaný do Panamy, tj. Paříže) Renauda Séchana z roku 1975 \"Moi, j'suis amoureux de Paname, du béton. et du macadam...\" (\"Jsem zamilovaný do Paříže, betonové a makadamové...\") nebo píseň Loin de Paname (Daleko od Panamy, tj. Paříže) použitá ve filmu Paříž 36, která byla v roce 2010 nominována na filmovou cenu Oscar. Další autoři, obvykle Peršané, se domnívali, že Paříž je odvozena od slova Pars. Paříž byla osídlena kmenem Parsi z kraje Pars, která je dnes uváděna jako oblast v Íránu.", "question": "Jak zní původní jméno města Paříž v počeštěné verzi?", "answers": ["Lutécie"]}
{"title": "Žralok bílý", "context": "Žralok bílý (Carcharodon carcharias) či velký bílý žralok, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je žralok z čeledi lamnovití vyskytující se většinou v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky přes 6 metrů a hmotnosti i více než 3 tun. Pohlavně dospělý bývá až po 26 letech a dožívá se i více než 70 let, což z něj činí jednu z nejdéle žijících chrupavčitých paryb. Patří k nejrychlejším žralokům, může nakrátko zrychlit až na 56 km/h. Je považován za člověku velmi nebezpečného predátora, neboť je zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi mezi všemi žraloky a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví, smrtelných útoků bývá v průměru jen 1,5 ročně. Živí se především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), v menší míře i plazy a ptáky. Jeho jediným predátorem mimo člověka je kosatka dravá. Podle kritérií IUCN je veden jako zranitelný druh, který může v brzké době čelit hrozbě vyhubení. V roce 1758 dal Carl Linné velkému bílému žralokovi první vědecké pojmenování Squalus carcharias. Později změnil zoolog Andrew Smith rodové jméno na Carcharodon, což pochází z řečtiny a znamená \"roztřepený zub\". Jako druh se velký bílý žralok objevuje ve středním miocénu. Nejstarší známý fosilní nález je přibližně 16 mil. let starý, stáří druhu pak bude o něco vyšší. Fylogeneze je však poněkud nejasná a je předmětem sporů. Původně se předpokládalo, že spolu s obřím druhem Carcharodon megalodon sdíleli společného předka. Jejich zuby jsou tvarově podobné, ale megalodon dosahoval podstatně větších rozměrů (až 17 - 18 m a 59 tun) než velký bílý. Navzdory rozdílným rozměrům jsou řazeni do stejného rodu. Nová hypotéza nicméně tvrdí, že jsou příbuzní jen vzdáleně s tím, že pouze patří do stejné čeledi Lamnidae. Velmi blízkým příbuzným velkého bílého byl archaický žralok mako Isurus hastalis. Tuto teorii se zdá podporovat nález 222 zubů a 45 obratlů přechodného druhu Carcharodon hubbelli v roce 1988 a následná publikace výsledků výzkumu v roce 2012. Další hypotéza řadí megalodona do rodu Carcharocles, kam jsou řazeni další velkozubí žraloci jako např. Otodus obliquus. Ze současných druhů má bílý žralok nejblíže k žralokovi mako (Isurus oxyrinchus), žralokovi východnímu (Isurus paucus), žralokovi sleďovému (Lamna nasus) a žralokovi tichooceánskému (Lamna ditropis). Velký bílý žralok žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří, kde se teplota vody pohybuje mezi 12 °C až 24 °C. Vyšší výskyt druhu je při pobřeží severovýchodu USA a Kalifornie, Jižní Afriky, jižní Austrálie, Japonska, některých ostrovů Oceánie, Chile a Středomoří.", "question": "Je žralok bílý býložravec ?", "answers": ["Živí se především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), v menší míře i plazy a ptáky."]}
{"title": "William Seward Burroughs", "context": "Na sklonku svého života - ač je to k neuvěření - vydělával na svých obrazech více než na ostatních tantiémách. Ve spolupráci s dalšími osobnostmi opiátové subkultury, mj. Nickem Cavem a Tomem Waitsem publikoval v roce 1987 sbírku krátkých próz Smack my Crack, později vydanou jako mluvené album. V roce 1991 natočil režisér David Cronenberg rozpačitou filmovou adaptaci Nahého oběda, se kterou sice nebyl spokojen ani Burroughs, ani jeho příznivci, která ale přesto vzbudila další vlnu zájmu o něj. O dva roky později vstupuje Burroughs do společnosti The Illuminates of Thanateros založené v roce 1978 britskými okultisty Rayem Shervinem a Peterem Carollem, vyznavačů magie chaosu. Burroughs zemřel 2. srpna 1997 v 18:50 následkem srdečního selhání, ke kterému došlo předchozího dne, ve městě Lawrence ve státě Kansas. Duchovní cvičení tibetské školy Ňingma nad jeho tělem po čtyři dny prováděl jeho blízký přítel a básník John Giorno. 6. srpna kolem desáté hodiny se dostavili James Grauerholz a Ira Silverberg, aby připravili Burroughse na cestu do zásvětí. Do rakve mu dali osmatřicítku s pěti náboji, neboť Burroughs tvrdil, že v žádné situaci nemůže být člověk dost ozbrojen, dávku heroinu, něco marihuany, zlatou minci do kapsy, na klopu řád francouzské i americké Akademie, vycházkovou hůl s kordem uvnitř, oblíbený klobouk, červený šátek, vestu, kterou dostal od Briona Gysina, a několik dalších předmětů včetně oblíbené propisovačky. Uložen byl do rodinné hrobky v Bellefontaine Cemetry v St. Louis ve státě Missouri na 38.690310° severní šířky a 90.231720° západní délky.", "question": "Ve kterém roce se zemřel William S. Burroughs?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Grand Prix USA", "context": "Grand Prix USA je automobilový závod, který se poprvé jel v roce 1908 pod jménem American Grand Prize. V roce 1959 se stal součástí kalendáře Formule 1. Od roku 2012 se závod koná na okruhu Circuit of the Americas v Texaském Austinu, již šestém okruhu, který hostí závody F1, a šestnáctém okruhu celkem. Nejvíce vítězství, pět, vybojoval Michael Schumacher, všechny na okruhu Indianopolis. Červené podbarvení představuje závody, které nebyly součástí Mistrovství světa Formule 1. Červeně podbarvení představuje závody, které nebyly součástí Mistrovství světa Formule 1.", "question": "Ve kterém roce se jel poprvé Grand Prix USA, jeden ze závodů Formule 1?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Luminiscence", "context": "Luminiscence je spontánní (samovolné) záření (obvykle) pevných nebo kapalných látek, které vzniká jako přebytek záření tělesa nad úrovní jeho tepelného záření v dané spektrální oblasti při dané teplotě, přitom toto záření má určitou dobu doznívání, tedy trvá i po skončení budícího účinku. Lze také říci, že luminiscence je děj, při němž záření o kratší vlnové délce (větší frekvenci) vyvolává v látce určitého složení vznik záření o delší vlnové délce (nižší frekvenci) - jakýsi \"rudý posuv\". Luminiscence u zvířat – např. u světlušek nebo medúz – se nazývá bioluminiscence. Luminiscence vzniká excitací atomu působením jiného záření, elektronů apod., a následným návratem atomu do základního stavu, čímž dojde k vyzáření fotonu. Luminiscenci látky lze tedy pozorovat po jejím ozáření jiným zdrojem záření. Pokud po odstranění zdroje ozařování látky luminiscence vymizí (v řádu nanosekund), hovoříme o fluorescenci. Pokud luminiscence přetrvává i po odstranění zdroje ozařování, jedná se o fosforescenci. Fluorescence je přechod mezi tzv. povolenými stavy atomu a tudíž jí nic nebrání ve vypouštění fotonů již za pár nanosekund. Fosforescence proti tomu je přechod tzv. zakázaný. Vzhledem k duálnímu charakteru částic a principu neurčitosti existuje jistá pravděpodobnost, že elektron překoná potenciálovou bariéru zakázaného stavu, přesune se do energeticky nižší hladiny a vyzáří foton. Tato pravděpodobnost je velice nízká a roste se zvyšujícím se časem stráveným v excitovaném stavu, proto se fosforescence projevuje i po dobu několika minut. Ve zdrojích světla se neuplatňuje jen tepelné záření, ale i děj, který označujeme jako luminiscence. Setkáváme se s ním např. u zářivek, které vyzařují světlo, ale jejich povrch je chladný. Zářivka je tvořena trubicí, v níž probíhá výboj v plynu. Zdrojem světla zářivky však není samotný výboj, jehož ultrafialové záření je pro oko neviditelné. Ultrafialové záření dopadá na vrstvu látky, kterou je pokryta vnitřní plocha trubice, a způsobuje její luminiscenci, tj. látka vyzařuje viditelné záření. Látky, u nichž nastává luminiscence, se označují jako luminofory. Jsou to převážně pevné látky s příměsmi vytvářejícími tzv. luminiscenční centra (např. ZnS, CdS s příměsí Ag, Cu, Mg aj.), nebo hlinitan strontnatý obsahující europium a popřípadě i dysprosium Podle druhu excitace existuje více druhů luminiscence,. např. Fotoluminiscence – luminiscence je vyvolána neionizujícím elektromagnetickým zářením (např. v případě zářivky) Elektroluminiscence – luminiscence je vyvolána elektrickým polem nebo průchodem proudu (např. elektroluminiscenční fólie nebo LED) Katodoluminiscence – luminiscence je vyvolána dopadajícími elektrony (např. stínítko televizní obrazovky.", "question": "Jak se nazývá luminiscence u zvířat?", "answers": ["bioluminiscence"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Ten byl letmo zmíněn na začátku pátého dílu. Fakt, že se jeho příjmení shoduje s rodným příjmením Harryho matky (Lily Evansová, provdaná Lily Potterová), vedlo mnoho fanoušků k závěru, že Mark bude hrát významnou roli v závěrečných dílech série. Rowlingová to vyvrátila s tím, že se v příběhu pravděpodobně už ani neobjeví. Do této chvíle vyšlo o Harrym Potterovi 8 knih. Kromě jednotlivých dílů série napsala autorka pod pseudonymy další tři doplňkové publikace (Bajky barda Beedleho, Famfrpál v průběhu věků a Fantastická zvířata a kde je najít) pro britskou nadaci Comic Relief. Celkem se na celém světě prodalo okolo 450 miliónů výtisků a knihy o Harry Potterovi v ČR obsadily první místo v anketě o nejoblíbenější knihu českých čtenářů. Tato anketa probíhala v českých knihovnách a na internetu v roce 2004. Harry Potter a kámen mudrců, v originále jako Harry Potter and the Philosopher's Stone Vydání originálu: 26. červen 1997 Vydání překladu: únor 2000 Poznámka: Ve Spojených státech byl název změněn na Harry Potter and the Sorcerer's Stone, protože tamější vydavatel předpokládal, že americké děti legendu o kameni mudrců neznají. Harry Potter a tajemná komnata, v originále jako Harry Potter and the Chamber of Secrets Vydání originálu: 1998 Vydání překladu: říjen 2000 Harry Potter a vězeň z Azkabanu, v originále jako Harry Potter and the Prisoner of Azkaban Vydání originálu:. 1999 Vydání překladu: 2000 Harry Potter a Ohnivý pohár, v originále jako Harry Potter and the Goblet of Fire Vydání originálu: 2000 Vydání překladu: prosinec 2001 Harry Potter a Fénixův řád, v originále jako Harry Potter and the Order of. the Phoenix Čas děje: 1995-1996 Vydání originálu: 21. červen 2003 Vydání překladu: 29. února 2004 Harry Potter a princ dvojí krve, v originále jako Harry Potter and the Half-Blood Prince Vydání originálu:. 16. červenec 2005 Vydání překladu: 19. prosinec 2005 Harry Potter a relikvie smrti, v originále jako Harry Potter and the Deathly Hallows Vydání originálu: 21. červenec 2007 Vydání překladu: 31. leden 2008 Harry Potter.", "question": "Je první díl knih o Harrym Potterovi starší než 20 let ?", "answers": ["Vydání originálu: 26. červen 1997"]}
{"title": "Chromozom", "context": "První detailní popis chování chromozomů při jaderném a buněčném dělení pochází od německého lékaře Walthera Flemminga (1882). Že chromozomy nesou genetickou informaci, dokázal svými pokusy souvisejícími s vazbou genů u octomilky americký genetik Thomas Morgan (1910). Chromozom sestává z histonových bílkovin, které tvoří jakousi kostru, na níž se namotává molekula DNA (1,6–8,2 cm), a zároveň se podílí na různých dalších úkolech (replikace DNA, ochrana DNA, regulace replikace atd.). Tento komplex DNA a bílkovin se nazývá chromatin. V oblastech chromozomu se strukturní funkcí se ještě může vyskytovat RNA. Struktura chromatinu má několik úrovní. Základní jednotkou je nukleozom, struktura tvořená histonovými molekulami omotanými vláknem DNA (asi 80 párů bází). Vyšší strukturou je solenoid, spiralizované uspořádání nukleozomů (1 závit tvoří asi 6 nukleozomů a nese 1 200 párů bází). Solenoidy se uspořádávají do smyček, z nichž každá obsahuje okolo 50 otoček solenoidu a nese stovky tisíc párů bází. 18 smyček pravidelně uspořádaných okolo základní proteinové matrice vytváří základní segment chromozomu. Morfologie (tvarové uspořádání) těla řádně spiralizovaného chromozomu je nejlépe pozorovatelná ve stadiu metafáze nebo rané anafáze, v jiných fázích jaderného dělení je již zkreslován despiralizací (jinak též dekondezací) chromozomu. Chromozom je tedy pentlicovitý útvar tvořený zpravidla dvěma podélně orientovanými chromatidami (výjimkou jsou tzv. polyténní chromozomy), které jsou propojeny centromerou v oblasti tzv. primární konstrikce. Primární konstrikce rozděluje chromatidy na dvě ramena.", "question": "Co je základní jednotkou chromatinu?", "answers": ["nukleozom"]}
{"title": "Cholesterol", "context": "Dále pak dochází k dekarboxylaci a vznikají 2 produkty v rovnováze - isopentenyldifosfát a dimethylallylfosfát, které kondenzují a vzniká geranylfosfát. Dále syntéza prochází přes farnesyldifosfát, skvalen, 2,3-epoxyskvalen, lanosterol (který je považován za hlavní prekurzor cholesterolu) a následnými 19 kroky se ztrátou 3 methylových skupin vzniká cholesterol. Cholesterol se v těle váže na proteiny (apolipoproteiny) a tvoří s nimi lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle hustoty: vysokodenzitní lipoprotein (HDL) – tvoří jej shluky velikosti zhruba 10 nm obsahující převážně apolipoprotein A1 uvolňující cholesterol do jater, vysoký podíl cholesterolu v séru vázaný v HDL je známkou dobré schopnosti vyloučit nadbytečný cholesterol z. organismu nízkodenzitní lipoprotein (LDL) – vzniká v játrech (velikost okolo 20 nm), obsahují apolipoprotein B odpovědný za ukládání cholesterolu, hlavně ve VLDL jako důsledek štěpení jejich triglyceridů, vážou se na membránový receptor velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL) – lipoprotein (velikosti 30 až 80 nm) o velmi nízké hustotě, syntetizuje se v játrech a část ve střevech, má velký náklad TG (triglyceridů) a nejmenší množství apolipoproteinů. Podle vzniku se rozlišuje cholesterol: exogenní – vnější (čili z potravy) endogenní – vnitřní (ten si tělo vyrábí samo) Doporučená hladina celkového cholesterolu (cholesterolemie) v krvi je do 5,00 mmol/l (milimolů na litr). Hladina od 5,01 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou. Lidé s touto hladinou cholesterolu by si měli více všímat svého jídelníčku a upravit svůj životní styl. Nad 6,5 mmol/l je hladina označována jako riziková. Lidem s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění, proto by měli být v péči lékaře. V případě zvýšené hodnoty je důležité znát nejen svůj celkový cholesterol, ale také hladinu \"hodného\" HDL a \"zlého\" LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l) totiž způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří sklerotické pláty. Tím cévy ztrácejí pružnost a zužuje se prostor pro průtok krve. HDL cholesterol má naopak ochrannou funkci, neboť krev zbavuje nadbytečného cholesterolu (odvádí ho zpět do jater, kde je metabolizován). Ovšem jeho přínos není jednoznačný. Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba upravit životosprávu a dodržováním zásad zdravého životního stylu se snažit o její snížení. Častým mýtem je přesvědčení, že je třeba hlídat pouze příjem cholesterolu. Denně bychom proto měli ve stravě přijmout max. 300 mg cholesterolu, v případě, že máme zvýšenou hladinu cholesterolu pak maximálně 200 mg denně. Ještě důležitější je ale zaměřit se na složení tuků, protože nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi.", "question": "Jaké onemocnění hrozí lidem s rizikovou hladinou cholesterolu?", "answers": ["srdečně-cévních"]}
{"title": "Master's Hammer", "context": "Master's Hammer je black metalová skupina založená v roce 1987 v Československu. Po řadě demo nahrávek vydala debutové album Ritual. v roce 1991 a příští rok další s názvem Jilemnický okultista, kterými si skupina v rámci undergroundu vybudovala kultovní status dokonce i za hranicemi České republiky. Jejich skladbu Jáma pekel hrají na koncertech např. plzenští Stíny plamenů nebo polští Behemoth (v roce 2008 ji na festivalu Brutal Assault zahráli se zpěvákem Big Bossem z Root), skladbu \"Indiánská píseň hrůzy\" vydala jako coververzi ukrajinská kapela Drudkh na svém kompilačním albu Eastern Frontier in Flames, a jsou hrány také další coververze. Kapela ovlivnila i ranou norskou black metalovou scénu; norský hudebník Fenriz z Darkthrone poznamenal k první desce Ritual., že je to \"první norské black metalové album\", ačkoli (Master's Hammer) jsou z Československa. František Štorm - zpěv/kytara/baskytara/syntezátor Honza Přibyl - bicí Tomáš Kohout (Necrocock) Silenthell - tympány Miroslav Valenta Ferenc Fečo Míla Křovina Ulric For Bathory (Milan Fibiger) Carles R. Apron The Ritual. Murder (demo, 1987) Finished (demo, 1988) The Mass (demo, 1989) The Fall of Idol (demo, 1990) Jilemnický okultista (demo, 1992). Ritual. (1991) Jilemnický okultista (1992) Šlágry (1995) Mantras (2009) Vracejte konve na místo. (2012) Vagus Vetus (2014) Formulæ (2016. ) Klavierstück (EP, 1991) Master's Hammer (singl, 2012) Ritual / The Jilemnice Occultist (2001) Demo Collection #1: The Ritual Murder / Live in Zbraslav (.", "question": "V jakém roce vyšlo album Ritual?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Metro v Dubaji", "context": "Jsou plánovány i další linky, Fialová (49 km, 8 stanic) a Modrá (47 km). Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Dubaji. Součástí rozvojového plánu RTA je kromě 4 linek metra o celkové délce 318 km také 7 tramvajových linek o celkové délce 270 km, 90 tras autobusů o délce 2500 km a 5 nových vodních cest o délce 210 km. Záměrem je zvýšit podíl veřejné dopravy v Dubaji do roku 2020 z původních 6 % na 30 %. Ve dnech 10. až 14. dubna se má v Dubaji konat 59. kongres UITP spojený s výstavou o městské dopravě. Metro je automatické, soupravy nemají strojvedoucího. Napájeny jsou z třetí kolejnice. Provozovány jsou pětivozové jednotky od japonského výrobce Kinki Sharyo, kterých má být do celé sítě dodáno 87. Jednotky mají kapacitu 643 míst a jsou rozděleny do tří tříd – luxusní (Gold), ženské+dětské a ekonomické (Silver). Velká okna umožňují rozhled do města. Vlaky mají maximální rychlost 90 km/h. Interval na Červené lince je desetiminutový, u stanic jsou terminály návazné autobusové dopravy, parkoviště P+R a stanoviště taxislužby. Dekorativní osvětlení v přestupní stanici mezi zelenou a červenou linkou Burjuman a ve stanici Al Rigga navrhla česká firma Lasvit. Pasažéři si mohou vybrat mezi dvěma třídami - zlatá (první) a stříbrná (druhá). V metru je vyhrazený také vagón pro ženy a děti. Všechny stanice i vozy metra jsou klimatizované. Pokud máte místní telefonní číslo, připojíte se ve stanicích a často i mezi nimi k Wi-Fi síti. Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Dubaji ve Wikimedia Commons Galerie Metro v Dubaji ve Wikimedia Commons RTA Portal, Roads & Transport Authority, Government of Dubai (arabsky, anglicky) Informace na stránkách UrbanRail.net. (včetně mapy, anglicky) UITP vítá první linku metra v Dubaji, místě příštího kongresu UITP 2011, BUSportál.cz, 11. 9. 2009 Skúška metra v Dubaji, BUSportál.sk, 10. 9. 2009 (fotografie) Fantastické lustry v unikátním metru v Dubaji vytvořili Češi, iDnes.cz, 3. 11. 2009", "question": "Jaké je největší město v Spojených arabských emirátech?", "answers": ["Dubaji"]}
{"title": "Osobní počítač", "context": "Osobní počítač (anglicky personal computer, zkratka PC, čte se pí sí, hovorově též pécéčko apod., odborně také osobní mikropočítač) je označení pro počítač určený pro použití jednotlivcem (na rozdíl od serverů a sálových počítačů). Nejrozšířenější hardwarovou architekturou osobních počítačů je IBM PC kompatibilní. V jejích počátcích byly používány jednoúlohové operační systémy DOS (MS-DOS, DR-DOS a další, dnes též FreeDOS), které byly většinou nahrazeny víceúlohovými operačními systémy. Současnými nejrozšířenějšími operačními systémy na osobních počítačích jsou systémy Microsoft Windows a v menším rozsahu pak také unixové systémy Apple macOS a Linux. == Historie == Pojem byl používán již v průběhu 70. let 20. století, kdy společnost Apple a řada dalších uvedly první osmibitové osobní počítače na trh. Je ale obecně velmi málo známo, že systémy technologicky velmi podobné tehdejším prvním mikropočítačům Apple již tehdy vyráběly i jiné společnosti, kupř. společnost Hewlett-Packard či Texas Instrument a další. Jako další zlomové datum je uváděno datum kdesi v lednu 1977, kdy vyšlo první číslo Personal Computing Magazine. Ale teprve s uvedením počítače IBM PC (IBM 5150) na trh v srpnu 1981 se ustálilo označení PC (nebo Personal computer) pro počítač s procesorem Intel x86 kompatibilní (tj. vnitřní architekturou a tím i komponentami a programovým vybavením slučitelný) s tímto modelem. Zde je nutno podotknout, že vývoj v oblasti výpočetní techniky v té době probíhal velmi překotným ba až hektickým způsobem a to, že se právě tato počítačová platforma nakonec mnohem později stala de facto průmyslovým standardem bylo dáno shodou příznivých náhod a vynikající marketingovou prací zainteresovaných firem. V této době nebylo ještě vůbec jasné, kterým směrem půjde vývoj, systémy firmy Apple byly v mnoha ohledech technicky dokonalejší než IBM PC. Zásadní roli zde však sehrál fakt, že firma IBM zvolila otevřenou politiku, která umožnila třetím výrobcům vyrábět komponenty pro PC. Politika drahého značkového výrobku, kterou razila firma Apple nakonec neuspěla, protože díky obrovské konkurenci uvnitř trhu komponent pro potomky IBM PC, začaly nakonec její výrobky zaostávat i po technické stránce. V přeneseném slova smyslu je srdcem počítače procesor, respektive mikroprocesor (odtud pak pochází název mikropočítač). První model IBM PC byl dodáván s procesorem Intel 8088, pracujícím na frekvenci 4,77 MHz a s operační pamětí RAM o velikosti 16 nebo 64 kB (maximálně byla rozšiřitelná na 256 KByte).", "question": "Jaká je skratka pro osobní počítač?", "answers": ["PC"]}
{"title": "Oscar", "context": "Pán prstenů: Návrat krále měl současně největší úspěšnost, neboť získal cenu v každé kategorii, ve které byl nominován. Naopak, největší smolař co se proměňování oscarových nominací týče, jsou zvukař Kevin O'Connell (20 neproměněných nominací) a hudebník Victor Young (21 nominací). Nejvíce nominací (14) měly filmy All about Eve (1950) a Titanic (1998). Pouze tři filmy získaly pětici Oscarů v nejuznávanějších kategoriích (též zvanou Big Five - nejlepší film, režisér, herec, herečka, scénář). Byly to: Stalo se jedné noci (1934), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Mlčení jehňátek (1991) Nejvíce Oscarů získal za své filmy (Sněhurka a sedm trpaslíků, Mickey Mouse, ...) Walt Disney celkem - 22, z toho mezi lety 1931/1932 až 1939 osm sošek v řadě (s ostatními kategoriemi deset), čímž drží další rekord. Mimo to, mezi lety 1950 a 1954 získal další čtyři Oscary v řadě za čtyři krátké filmy a v letech 1953-1954 dva Oscary dokumentární filmy The Living Desert a The Vanishing Prairie. V historii předávání cen byl nejvícekrát nominován právě Walt Disney (59×), z žijících osobností pak skladatel filmové hudby John Williams (48×). Dvěma hercům a dvěma herečkám se podařilo získat Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli dvakrát po sobě. Z hereček to byly Luise Rainerová (1936-1937) a Katharine Hepburnová (1967-1968), z herců Spencer Tracy (1937-1938) a Tom Hanks (1993-1994). Žena, která získala nejvíce Oscarů, je kostýmní výtvarnice Edit Head - odnesla si jich 8, nominací měla dokonce 35. Nejvíce Oscarů za nejlepší makeup - celkem 7 - získal Rick Baker. V roce 1969 se poprvé a zatím naposled stala remíza, při které Oscara za nejlepší herečku získaly herečky Katharine Hepburnová a Barbra Streisandová. Katharine Hepburnová je nejúspěšnější herečka - získala 4 Oscary, všechny za nejlepší herečku v hlavní roli. Nejvíce Oscarů za režii získal John Ford - čtyři. Herci černé pleti mají zástupce např. v Hattie McDanielové (Jih proti severu, 1939), dále Sidney Poitier (Lilies of the Field, 1963) či Jennifer Hudsonová (Dreamgirls, 2006).", "question": "Kdo získal za své filmy nejvíce Oscarů?", "answers": ["Walt Disney"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Nejen mezi \"Hradem\" a jeho protivníky, jak dokládají četné vládní a volební krize. Zájmy nových i starých zájmových skupin prorůstaly se zájmy četných úředníků státní správy a policie převzatých z dob monarchie. Za starých dob narostlá administrativa, sloužící ze značné části \"místodržení\" a lokálním mocenským zájmům, se teprve pozvolna začala přeměňovat. Masarykovi a jeho spojencům v československé politice se nepodařilo prosadit rozluku církve a státu, neboť odpor konzervativních katolických kruhů proti oslabení jejich vlivu byl příliš silný. Na výtku spisovatele Emila Ludwiga, že Masaryk jako prezident málo \"socializuje\", T. G. Masaryk reagoval: \"Stát nemá tolik peněz, aby mohl firmy od jednotlivců vykupovat.\" (E. Ludwig: Duch a čin.) Nepodařilo se vyřešit národnostní problémy ČSR v duchu federativního uspořádání podle švýcarského vzoru. Prosadila se centralistická koncepce podle francouzského vzoru, která vedla k částečné diskriminaci národnostních menšin v Československu (německé, maďarské a polské) a k tzv. \"čechoslovakismu\". Tím byla oslabena pozice předválečné ČSR vůči rostoucímu vlivu nacistického Německa i dalších expanzivních sousedů (Maďarsko, Polsko) na československém území. Velmi dobré podmínky měli naopak ruští imigranti, kteří většinou patřili ke špičkové inteligenci. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo zákonem č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935. Celkem sedmnáctkrát byl Masaryk navržen na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa. Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919. Roku 1997 vydala americká skupina Faith No More album Album of the Year s fotografií Masaryka na obalu. Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese celá řada ulic a náměstí v České republice i v zahraničí. V seriálu Gottwald (1986) hrál Masaryka Gustav Opočenský, ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1990) Svatopluk Beneš. V seriálu České století (2013) jej ztvárnil Martin Huba, v televizním filmu Zločin v Polné (2016) Karel Roden. (stručný přehled) 1872 – maturita ve Vídni, zápis na fakultu filosofickou Vídeňské univerzity.", "question": "Kdo byl první prezident Československé republiky?", "answers": ["Tomáš Garrigue Masaryk"]}
{"title": "Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Funkční období děkana je čtyřleté a stejná osoba může být děkanem nejvýše dvakrát v řadě. Děkan jmenuje a odvolává proděkany a rozhoduje o jejich činnosti a počtu. == Symboly fakulty == === Logo a barva === Znak fakulty obsahuje symboly hospodářství, obchodu a správy. Ve středu znaku je Merkurova hůl, nazývaná Caduceus. Okolo ní se obtáčejí dva hadi. Merkur, římský bůh, byl patronem obchodu, obchodníků a cest. Hůl s hady kříží maršálská hůl, která symbolizuje řízení a správu světských věcí. Dominantou loga je průčelí antického chrámu. Jeho význam může být různý – jako znak vzdělanosti podle symbolu chrámu Athény, nebo jako symbol instituce, nebo jako symbol ekonomické vědy obecně. Barva fakulty byla hnědá (Pantone 1815 C).Od roku 2018 fakulta užívá nové logo dle nového vizuálního stylu Masarykovy univerzity vytvořeným studiem Najbrt. Barvou fakulty se tak stala růžová (Pantone 226 C/U). Zároveň s přijetím nového loga fakulta změnila svou zkratku na ECON MUNI. === Insignie === Ekonomicko-správní fakulta používá při významných událostech, jako jsou slavnostní promoce, insignie. Na své medaili má portrét prvního rektora Masarykovy univerzity Karla Engliše. Na své druhé straně je motto \"Výkonnost, hospodárnost, solidnost\". Hlavici žezla tvoří motiv okřídlené přilby. Návrh řetězu i žezla vytvořil sochař Michal Vitanovský. Žezlo podle návrhu Vitanovského zhotovil sochař Pavel Filip. Své insignie užívá fakulta od listopadu 1995. == Katedry == Katedra ekonomie Katedra financí Katedra podnikového hospodářství Katedra regionální ekonomie a správy Katedra veřejné ekonomie", "question": "Jaká je fakultní barva Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity ?", "answers": ["růžová"]}
{"title": "Mikroprocesor", "context": "Výchozí návrh mikroprocesoru ve světě vesmírného letu byl RCA 1802 od Radio Corporation of America (též známy jako CDP1802, RCA COSMAC), který NASA použila v programu vesmírných sond Voyager a Viking v sedmdesátých letech a na palubě sondy Galileo na Jupiter (1989-1995). CDP1802 byl použit proto, že má velmi nízkou spotřebu a protože jeho výrobní proces zajišťoval lepší ochranu proti kosmickému záření a elektrostatickým výbojům než jakýkoli jiný procesor té doby; proto se o 1802 hovoří jako o prvním procesoru se zvýšenou odolností vůči radiaci. CPU se v současné době dělí podle podporované instrukční sady jsou (podle doby zrodu) CISC, RISC, VLIW a EPIC. Mezi představitele CPU s instrukční sadou CISC patří v současnosti zejména mikroprocesory řady x86-64. Mezi představitele CPU s instrukční sadou RISC patří zejména mikroprocesory ARM, SPARC, MIPS, PowerPC a Alpha. Mezi představitele VLIW patří zejména mikroprocesory Tilera a některé GPU fy AMD. Nakonec, představitelé instrukční sady typu EPIC jsou mikroprocesory IA-64 a ev. mikroprocesory Elbrus. CPU v prvních mikroprocesorech byly 4bitové, což bylo dáno tím, že často počítaly přímo s čísly v desítkové soustavě. Brzy přišly 8bitové procesory, u nichž se zjednodušeně dá říci, že umí přímo počítat s čísly od 0 do 255, zatímco 16bitový procesor s čísly od 0 do 65535 (tj. 0 až 216-1) atd. Operace s většími čísly pak musí být rozděleny do několika kroků. Procesory se slovem 32bitů byly dlouho dostačující, ale protože kvůli návrhu dokázaly přímo adresovat jen 4 GB virtuální paměti, byly nahrazeny procesory 64bitovými. Existovaly i procesory, které měly exotické šířky slova, například 10 nebo 24 bitů (například DSP z řady Motorola 56000). V počítačích se však prosadily procesory s šířkou slova danou mocninou 2 (kvůli jednodušší manipulaci a vzájemné zaměnitelnosti jednotlivých operandů). Procesory RISC s redukovanou sadou strojových instrukcí a CISC procesory s velkým počtem strojových instrukcí.", "question": "Umí 8bitový procesor počítat s čísly od 0 do 65535 přímo?", "answers": ["Brzy přišly 8bitové procesory, u nichž se zjednodušeně dá říci, že umí přímo počítat s čísly od 0 do 255, zatímco 16bitový procesor s čísly od 0 do 65535 (tj. 0 až 216-1) atd."]}
{"title": "Vladimir Vysockij", "context": "Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky В С В, 25. ledna 1938 Moskva – 25. července 1980 Moskva) byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947 - 1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht). Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech - viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Zúčastnil se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru (romance), slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah.", "question": "Kdy zemřel ruský písničkář Vladimir Vysockij?", "answers": ["25. července 1980"]}
{"title": "Rychlost", "context": "Rychlost je charakteristika pohybu, která určuje, jakým způsobem se mění poloha tělesa (hmotného bodu) v čase. Rychlost je vektorová fyzikální veličina, neboť udává jak velikost změny, tak i její směr. Pokud dva běžci závodí na stejné trati, pak se pohybují po stejné trajektorii a po skončení závodu mají za sebou také stejnou dráhu. Pokud však jeden ze závodníků doběhne do cíle dříve, nebudou pohyby obou závodníků stejné. Závodníci urazí tedy danou dráhu v rozdílném čase. Veličina charakterizující rozdíl v těchto pohybech je právě rychlost. Rozlišuje se rychlost okamžitá a průměrná. Pokud není uvedeno jinak, označuje rychlost časovou změnu polohy při mechanickém pohybu. Obecněji se rychlost používá pro označení časové změny jakéhokoliv pohybu (např. rychlost chemické reakce, rychlost společenských změn apod.). Časová změna rychlosti se nazývá zrychlení, záporné zrychlení se nazývá zpomalení; obě veličiny vyjadřuji změnu resp. přírůstek či úbytek okamžité rychlosti v nekonečně krátkém čase (jedná se o druhou derivaci dráhy podle času). == Značení == Značka: v {\\displaystyle \\mathbf {v} } , popř. v {\\displaystyle v} pro velikost rychlosti (z anglického velocity) == Jednotky == Hlavní jednotka SI: metr za sekundu, m·s−1 , m/s. Další používané jednotky: V běžné praxi (rychlost dopravních prostředků, větru apod.) se používá kilometr za hodinu, km/hod., km·h−1 (1 m·s−1 = 3,6 km·h−1), v (některých) anglicky mluvících zemích je namísto něho běžná míle za hodinu V námořní praxi a v letectví se užívá jednotka uzel (anglicky \"knot\", zkratka \"kn\" nebo \"kt\"), což je námořní míle za hodinu Vzhledem k vysokým rychlostem astronomických objektů se v astronomii někdy používá tisícinásobek hlavní jednotky SI: kilometr za sekundu. km/s. == Průměrná rychlost == Od okamžité rychlosti se průměrná rychlost liší tak, že je definována jako celková vzdálenost uražená za určitý čas. Např. pokud je vzdálenost 80 kilometrů ujetá za 1 hodinu, pak je průměrná rychlost 80 kilometrů za hodinu. Podobně, pokud je 320 kilometrů ujeto za 4 hodiny, je průměrná rychlost opět 80 kilometrů za hodinu. Pokud je vzdálenost v kilometrech (km) vydělena časem v hodinách (h), výsledkem jsou kilometry za hodinu (km/h).", "question": "Jaké dva typy rychlosti rozlišujeme?", "answers": ["okamžitá a průměrná"]}
{"title": "BORA - hansgrohe", "context": "BORA - hansgrohe je profesionální cyklistická stáj, která sídlí v německém městě Raubling. Byla založena v roce 2010 pod názvem Team NetApp, v roce 2015 se stala hlavním sponzorem firma BORA vyrábějící kuchyňská zařízení, v roce 2016 do stáje vstoupil výrobce sanitární techniky Hansgrohe. Stáj používá kola americké firmy Specialized Bicycle Components. Pro sezónu 2017 získala licenci nejvyšší kategorie UCI WorldTeam. Generálním manažerem je Ralph Denk. Za Bora-hansgrohe jezdí Jan Bárta, Leopold König, Shane Archbold, Rafał Majka nebo Rüdiger Selig, na konci roku 2016 tým posílil dvounásobný mistr světa Peter Sagan z Team Tinkoff-Saxo. == Historie názvu týmu == 2010-2012 Tým NetApp (APP) 2013-2014 Tým NetApp-Endura (TNE) 2015-2016 Bora-Argon 18 (BOA) 2017-Bora Hansgrohe (BOH) == Sezóna 2019 == == Externí odkazy == https://www.bora-hansgrohe.com/ http://www.procyclingstats.com/team.php?id=1411", "question": "Jezdí za tým Bora-hansgrohe Peter Sagan?", "answers": ["Za Bora-hansgrohe jezdí Jan Bárta, Leopold König, Shane Archbold, Rafał Majka nebo Rüdiger Selig, na konci roku 2016 tým posílil dvounásobný mistr světa Peter Sagan z Team Tinkoff-Saxo."]}
{"title": "Vražda", "context": "V právu se vraždou rozumí zločin spáchaný člověkem na jiné lidské bytosti, jenž způsobí smrt bez právního ospravedlnění (resp. v širším pojetí bez morálního ospravedlnění) a je vykonán s úmyslem zabít. Ve většině[zdroj? ] zemí se jedná o nejzávažnější zločin a bývá trestán nejvyššími dostupnými tresty. Člověk, který vraždí, se nazývá vrah, zavražděný pak oběť. Vražda může být provedená v afektu anebo naplánovaná. Výzkumem chování vrahů, motivů k vraždám vedoucím a dalšími pojmy s vraždou spojenými se z psychologického hlediska zabývá forenzní (soudní) psychologie. V obecném (římském, kontinentálním) právu je vražda definována jako protizákonné zabití jiného člověka se stavem mysli známým jako \"zlý úmysl\". První tři elementy jsou relativně přímočaré. Ovšem koncept \"zlého úmyslu\" je složitější, protože nemusí nutně znamenat předběžnou úvahu. Jako formy \"zlého úmyslu\" se rozlišují následující stavy mysli: úmysl zabít, úmysl způsobit vážnou tělesnou újmu blízkou smrti, naprostá lhostejnost vůči neopodstatněně vysokému riziku pro život člověka, nebo úmysl spáchat nebezpečný zločin (doktrína \"zločin-vražda\"). U stavu mysli (1), tedy úmyslu zabít, se uplatňuje pravidlo smrtící zbraně. Tedy pokud obviněný úmyslně použije smrtící zbraň nebo nástroj proti oběti, toto použití zakládá hypotézu úmyslu zabít. Příkladem smrtící zbraně nebo nástroje je střelná zbraň, nůž, ale i automobil, pokud je úmyslně použit ke sražení oběti. U stavu mysli (3), ..., musí zabití vzejít z takového jednání obviněného, které zahrnuje naprostou lhostejnost k lidskému životu a vědomou nedbalost ohledně bezdůvodného rizika smrti nebo vážného zranění. Příkladem je praxe v Kalifornii, kdy osoba může být obžalována a odsouzena za vraždu druhého stupně, pokud zabije jiného v případě, že řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, drog nebo jiných kontrolovaných látek.", "question": "Jak se nazývá člověk který vraždí?", "answers": ["vrah"]}
{"title": "John Ronald Reuel Tolkien", "context": "John Ronald Reuel Tolkien, CBE (3. ledna 1892 Bloemfontein – 2. září 1973 Bournemouth) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejznámější jako autor Hobita a Pána prstenů. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor staré angličtiny, v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury. Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem byl členem literárního diskusního klubu Inklings (\"Tušitelé\" nebo \"Inkousťata\"). 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria. Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo legendárium. Zbylá Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem a nevztahují se přímo ke Středozemi. Pro neutuchající popularitu a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců žánru moderní hrdinské fantasy. Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu (dnes provincie Svobodný stát Jihoafrické republiky), Arthuru Tolkienovi, řediteli tamní bankovní pobočky, a jeho ženě Mabel Tolkienové (rozené Suffieldové). Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Příjmení Tolkien je poangličtěnou verzí Tollkiehn (tj. německy tollkühn, \"šíleně odvážný\"). Jméno profesora Rashbolda v The Notion Club Papers (příběh z IX. svazku The History of Middle-earth) je vtipem narážejícím na tuto skutečnost, neboť v angličtině znamená totéž. O křestních jménech jeho otec Arthur 4. ledna 1892 napsal své matce: \"... Bude mít první jméno 'John' po dědečkovi, dohromady asi John Ronald Reuel. Mab chce, aby se jmenoval Ronald, a já chci zachovat Johna a Reuela...\" Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilaryho Arthura Reuela Tolkiena, který se narodil 17. února 1894. Ve věku tří let odcestoval do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí. Nejprve bydleli u příbuzných na farmě Bag End v Worcestershire, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Dno pytle v jeho knihách.", "question": "Na které univerzitě byl roku 1925 Tolkien jmenovaný profesorem anglosaštiny?", "answers": ["Oxfordu"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Na Špilberku sídlil Viktorín z Poděbrad ve funkci zemského hejtmana (syn krále Jiřího z Poděbrad), uváděný i jako \"hejtman na Špilberce\". V roce 1469 však Matyáš Korvín obsadil Špilberk a následně získal i vládu na Moravě. Dodejme, že hrad byl předtím obléhán městem Brnem, které se postavilo na stranu Matyáše Korvína. Od konce 15. století nastával celkový úpadek a postupné chátrání hradu. Byl opětovně zastavován a dočasní držitelé o jeho údržbu příliš nedbali. Moravští stavové proto v roce 1560 Špilberk i s celým panstvím koupili a vzápětí vlastní hrad prodali městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých 60 let - po bělohorské porážce stavovského povstání v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. městu zkonfiskován. Nejspíše z toho důvodu později hrad se svým okolím tvořil samostatné katastrální území Špilberk. Významný okamžik hradu nastal během třicetileté války spolu s částečnou vojenskou okupací Moravy švédským vojskem a s dvojím přímým ohrožením Brna v letech 1643-1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. V roce 1645 pak Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou. Hrad byl pak postupně - do poloviny 18. století - přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě, tvořící jako citadela s městem jednu pevnostní soustavu. V roce 1742 tak odolal i vojskům pruského krále Fridricha II. Součástí pevnosti bylo i vězení. Už po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni jeho přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. století do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno také několik vojenských osobností, např. rakouští generálové Bonneval a Wallis či proslulý plukovník pandurů Franz Trenck, který na Špilberku zemřel v roce 1749. Roku 1783 rozhodl císař Josef II. o přeměně na civilní věznici pro nejtěžší zločince (lehčí provinění si vězni odpykávali v káznici na Cejlu). Kromě starší vězeňské budovy bylo přebudováno horní patro severních kasemat (Josefínský trakt). Po dokončení sem byli přesunuti první vězni v červnu 1784. V prosinci 1784 pak byl proveden další císařův příkaz, aby do nejhorších kasemat v dolním patře byli vsazeni zločinci odsouzení na doživotí. Proto zde bylo postupně vytvořeno 29 jednotlivých kobek, sbitých ze silných trámů i prken, k nimž byli vězňové trvale přikováni. Ve druhé polovině roku 1785 bylo na vězení upraveno i horní patro jižních kasemat, které však začal využívat až Josefův nástupce Leopold II. (Leopoldův trakt).", "question": "Kde se nachází hrad Špilberk?", "answers": ["Brna"]}
{"title": "Rozhlas", "context": "Rozhlas je telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku. Hovorově se rozhlas označuje slovem rádio (z lat. radius, paprsek a radiatio, záření). Rádio bylo vynalezeno v Itálii. Obvykle jako přenosové médium slouží rádiové vlny (elektromagnetické záření), jak z pozemních, tak satelitních vysílačů, ale používalo se i kovové vedení (rozhlas po drátě, místní rozhlas) a v poslední době se rozhlas šíří i pomocí internetu. Spojením rádiový či rozhlasový přijímač se obvykle označuje technické zařízení pro přijímání informací, kdežto vysílání samo se označuje slovem rozhlas. == Princip == Přenášený akustický (zvukový) signál je tvořen z poměrně nízkých kmitočtů (zhruba 30 Hz – 15 kHz), které by se jako elektromagnetické vlny nedaly vysílat a šířit. Proto se zvukový signál moduluje na podstatně vyšší kmitočty tzv. nosné vlny. Pro rozhlasové vysílání se nejčastěji užívaly kmitočty v pásmu dlouhých vln (30 – 300 kHz, vlnová délka), středních vln (300 kHz – 3 MHz) a krátkých vln (3 MHz – 30 MHz), které se z vysílací antény šíří prostorem. Na těchto pásmech se užívá amplitudová modulace, při níž se podle zvukového signálu mění amplituda (rozkmit) nosné vlny. Dlouhé vlny se šíří na velké vzdálenosti, vyžadují však velmi rozměrné a vysoké vysílací antény a velké vysílací výkony. Do pásma dlouhých vln se také vejde malý počet vysílačů, které se i na velkou vzdálenost mohou rušit. Střední vlny se šíří do vzdálenosti tisíců kilometrů a do pásma se vejde mnohem větší počet vysílačů, vysílací anténa i výkon však musí být poměrně vysoké. Střední vlny byly nejběžnějším pásmem pro příjem rozhlasu až do 60. let 20. století. Šíření krátkých vln je složitější, protože se šíří jak tzv. přímou, tak také odraženou vlnou od vrstev stratosféry. Antény i výkony mohou být poměrně malé, šíření však více závisí také na počasí. Pro rozhlasové vysílání jsou na krátkých vlnách vyhrazena oddělená pásma, která se zpravidla označují délkou vlny: 10 m (30 MHz), 15 m (20 MHz), 20 m (15 MHz), 30 m (10 MHz) nebo 40 m (7 MHz), případně i 80 a 160 m. Od poloviny 20. století se těžiště rozhlasového vysílání přesunulo na velmi krátké vlny (VKV, 30 – 300 MHz), případně ultra krátké vlny (UKV, 300 MHz – 3 GHz), které vystačí s malými anténami a vysílacími výkony, šíří se však také jen do malých vzdáleností (až stovky km).", "question": "Co je telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku ?", "answers": ["Rozhlas"]}
{"title": "Jihomoravský kraj", "context": "Po roce 1990 tento kraj sice ještě formálně existuje, ale už nemá správní orgány s obecnou působností, je pouze obvodem Krajského soudu Brně a některých dalších orgánů státní správy. Už prehistorické doby proslavily jižní Moravu více než jiné části dnešního Česka. Dolní Věstonice, u nichž se našly známé památky z doby lovců mamutů v čele s tzv. věstonickou Venuší, leží právě zde. Na jižní Moravě bylo jedno z center Velkomoravské říše v 8. a 9. století. Po dobytí Moravy českým knížetem Oldřichem se její jih dělil na úděl brněnský a znojemský. Ve Znojmě najdeme jednu z nejstarších rotund na území dnešní České republiky. Brno, dnešní hlavní město kraje, bylo už od 14. století sídlem moravských markrabat a zasedal zde Moravský zemský sněm, který ovšem střídavě zasedal také v Olomouci a v době svého vzniku i ve Znojmě. Jednou ze světově nejproslulejších událostí, které se na jižní Moravě udály, je také bitva tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805, v níž francouzský císař Napoleon porazil spojená vojska rakouského císaře Františka a ruského cara Alexandra. == Hospodářství == === Průmysl === Nejvýznamnější roli v hospodářství má strojírenský průmysl. Centrem strojírenského průmyslu je Brno (První brněnská strojírna, Siemens, výroba turbín, traktorů Zetor). Další významnou oblastí strojírenského průmyslu je Blansko (ČKD Blansko Holding, Metra), Kuřim (TOS Kuřim), Boskovice (Minerva, Novibra) nebo Břeclav (OTIS Escalators). Více než stoletou tradici má v kraji i elektrotechnický průmysl (Siemens Drásov, VUES, ZPA). Potravinářský průmysl je rozmístěn hlavně na jihu a východě kraje (Brno, Znojmo, Břeclav, Mikulov).", "question": "Jaký průmysl má centrum v Brně?", "answers": ["strojírenského"]}
{"title": "Hobit", "context": "Hobiti (anglicky hobbits, sindarsky Periannath, lidskou západštinou \"Banakil\", Hobitsky \"Kudukové\", nebo také půlčíci (angl. Halflings)) jsou lidem podobné bytosti drobného vzrůstu ze Středozemě, popsané v díle britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hobit Bilbo Pytlík je hlavní hrdina románu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit Or There and Back Again, 1937). Jeho synovec Frodo Pytlík je potom jeden z hlavních hrdinů volného pokračování Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1953-4). Hobiti se vyznačují malým vzrůstem, zhruba polovičním oproti běžnému člověku (proto se jim rovněž říká půlčíci, anglicky halflings), dorůstají výšky přibližně tří až čtyř stop (90–120 cm). Jsou jen o málo menší než trpaslíci, ale mají drobnější postavy. Vzhledem ke svému vzrůstu mají velká, chlupatá chodidla s velmi tvrdou kůží, takže zpravidla chodí bosí. Největšího vzrůstu s výškou přes čtyři a půl stopy (140 cm) dosáhli hobiti Smělmír Brandorád a Peregrin Bral díky kouzelným nápojům, jimiž je pohostil ent Stromovous. Nejsou nijak zvlášť pohlední, ale působí příjemně a přátelsky. Zpravidla mají kudrnaté vlasy a téměř žádným z nich nerostou vousy. Dožívají se zpravidla kolem sta let; za plnoleté jsou považováni po dosažení 33 let věku. Hobiti nemají vlastní jazyk – přesně řečeno jejich původní jazyk nebyl nikdy zaznamenán a byl zapomenut, jeho pozůstatkem jsou hobití křestní jména, která jiné národy Středozemě nepoužívají.", "question": "Díky čemu dosáhli Smělmír Brandorád a Peregrin Bral vzrůstu přes čtyři a půl stopy?", "answers": ["díky kouzelným nápojům, jimiž je pohostil ent Stromovous"]}
{"title": "Innsbruck", "context": "Habsburský (1415–1493), římský císař Hermann Buhl (1924–1957), horolezec Leopold Josef Lotrinský (1679–1729), otec Františka I. Štěpána Lotrinského Barbara Schettová (* 1976), tenistka Anna Tyrolská (1585–1618), římská císařovna a česká královna, manželka Matyáše Habsburského Klaudie Felicitas Tyrolská (1653–1676), římská císařovna a česká královna, manželka Leopolda I. == Správní členění == Innsbruck se člení do devíti katastrálních obcí (tyto se dále dělí do menších částí). Jsou jimi: Innsbruck-střed: Altstadt, Dreiheiligen, Saggen, St. Nikolaus, Mariahilf Wilten: Mentlberg, Sieglanger, Wilten West Pradl: Pradler-Saggen Reichenau Hötting: Höttinger Au, Hötting West, Sadrach, Allerheiligen, Kranebitten Hungerburg/Hoch-Innsbruck Mühlau Amras: Roßau Arzl: Neuarzl, Olympisches Dorf Vill Igls == Klimatické poměry == Průměrná roční teplota činí 8,6 °C, průměrné roční srážky 911 mm. == Doprava == === Letecká doprava === V Innsbrucku se na západě města ve čtvrti Kranebitten nachází mezinárodní letiště. To v roce 2015 přepravilo za rok poprvé přes milion cestujících. === Silniční doprava === Město leží na dálnici A12 (Inntalautobahn), která město spojuje západním směrem se silnicí S16 Arlbergschnellstraße a východním směrem s křižovatkou Autobahndreieck Rosenheim, z které vychází dálnice do Mnichova a Salzburgu. Jižním směrem od města se nachází Brennerský průsmyk s dálnicí A13 (Brenner Autobahn). Severním směrem vede silnice B177 (Seefelder Straße) přes Zirler Berg do města Seefeld in Tirol a dále přes Mittenwald do německého Garmisch-Partenkirchen. === Železniční doprava === Innsbruck je mezinárodní železniční křižovatkou. Leží na dráze Unterinntalbahn, která je součástí Westbahn, vedoucí z Vídně přes Linec, Salzburg, Wörgl a Innsbruck do Curychu/Basileje a Bregenzu. Z Innsbruck vychází západním směrem úsek zvaný Arlbergbahn. Východním směrem jezdí po Westbahn také vlaky, které ze stanice Wörgl pokračují po trati Giselabahn ve směru Klagenfurt a Štýrský Hradec, z nichž některé pokračují do Bělehradu. Trať mezi Innsbruckem a Wörglem je jednou z nejvytíženějších v Rakousku (až 430 vlaků denně) a v současnosti probíhá v rámci výstavby koridoru TEN (Berlín - Palermo) její zečtyřkolejnění. V severojižním směru vede přes město trať Mnichov-Verona, která se z Innsbrucku na jih nazývá Brennerbahn a vede přes Brennerský průsmyk. Severním směrem vede trať Mittenwaldbahn do německého Garmisch-Partenkirchen Uzlem těchto tratí je hlavní nádraží. == Partnerská města == Aalborg, Dánsko, 1982 Freiburg im Breisgau, Německo, 1963 Grenoble, Francie, 1963", "question": "Nachází se v Innsbrucku letiště?", "answers": ["V Innsbrucku se na západě města ve čtvrti Kranebitten nachází mezinárodní letiště."]}
{"title": "Ultrafialové záření", "context": "Označení \"hluboké ultrafialové\" záření (deep ultraviolet, DUV) je používáno ve fotolitografii a technologiích používající principu laseru. === UVA === Má vlnovou délku od 315 do 400 nm. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch, je ze spektrální oblasti UVA. === UVB === Záření UVB má vlnovou délku v rozsahu od 280 do 315 nm. Je z převážné většiny absorbováno ozónem ve stratosféře, resp. ozónové vrstvě. Z typického slunečního záření 350–900 W/m2, které dopadá na nejvyšší vrstvy atmosféry, neproniká prakticky žádné UV záření s vlnovou délkou pod cca 295 nm; od této hranice se na zemský povrch dostává měkčí UV záření – záření UVA o vlnové délce 400 nm se na zem dostane 550 mW/m2 (z přibližně 1700 mW/m2 z horních vrstev atmosféry). Jinými slovy lze říci, že ozón a kyslík propustí na povrch Země zhruba třetinu UV záření.Záření UVB je zhoubné pro živé organismy. Jeho energie je schopná rozkládat nebo narušovat bílkoviny nebo jiné životně důležité organické sloučeniny s vážnými následky pro metabolismus postiženého jedince, nebo (je-li zasažena DNA) vedoucí ke vzniku rakoviny. Např. zvýšení intenzity UVB záření o každá 2 % může znamenat zvýšení výskytu rakoviny kůže o 3–6 %. Kromě kůže má UVB největší dopad i na oči (potažmo zrak) – takto tvrdé záření dokáže poničit až zcela spálit tyčinky a čípky, gangliové buňky a nervová zakončení v rohovce (tzv. \"sněžná slepota\"). Větší dopad má na jednobuněčné organismy, které dokáže zničit zcela (dokáže změnit strukturu molekuly DNA nesoucí genetickou informaci, vyvolat poškození funkcí organel, ovlivnit osmotický tlak nebo spustit lyzi). Proniká i vodou, ale jen do hloubky několika metrů (kde je však soustředěna většina podvodních organismů).", "question": "Jaká zkratka se používá pro ultrafialové záření?", "answers": ["UV"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Státy NATO ale zatím adaptovaný text neratifikovaly, protože čekají, až Rusko stáhne své jednotky z Gruzie a Moldavska. V roce 1995 se Francie navrátila do Vojenského výboru NATO a od té doby se zvýšila její spolupráce s vojenskými strukturami Aliance. Politika Nicolase Sarkozyho nakonec vyústila v návrat Francie do vojenského velení NATO 4. dubna 2009. V roce 1999 se členskými zeměmi NATO staly Česko, Maďarsko a Polsko. Na pražském summitu v roce 2002 NATO zrušilo některé staré struktury a založila nové. Byly vytvořeny Síly rychlé reakce NATO, bylo zrušeno Vrchní velitelství spojeneckých sil v Atlantiku (SACLANT) a vzniklo Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (ACT) a z Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) se stalo Velitelství spojeneckých sil pro operace (ACO). Na pražském summitu se také začalo hovořit o vstupu sedmi nových států do NATO: jednalo se o Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko. Do Aliance tyto státy vstoupily 29. března 2004, krátce před summitem v Istanbulu. 30. března začala mise Baltic Air Policing, která podporuje suverenitu Baltských států poskytováním vojenských letounů za účelem ochrany před případným leteckým útokem.", "question": "Jakou má zkratku Severoatlantická aliance?", "answers": ["NATO"]}
{"title": "Státní ústav pro kontrolu léčiv", "context": "Zajišťuje služby a činnosti v souladu se zásadami systému řízení jakosti ve shodě s požadavky normy ČSN EN ISO 9001:2001, v oblasti kontrolních laboratoří podle normy ČSN EN ISO/IEC 17025. Rozvíjí již zavedený systém bezpečnosti informací podle normy ČSN ISO/IEC 27001:2005. Rozvíjí informační podporu státní správy a veřejnosti s cílem odstraňování neznalosti o lékové politice a reálném stavu zacházení s léčivy. Proaktivně prezentuje dosažené cíle a vytváří pozitivní vnímání SÚKL z pohledu klíčových účastníků regulace a veřejnosti. Usiluje o mezinárodní uznání činnosti SÚKL v rámci spolupráce lékových agentur v EU, se strukturami EU spojenými s předsednictvím ČR v Radě Evropy. V této souvislosti je podporována aktivní účast zástupců SÚKL při mezinárodní spolupráci v rámci Evropského společenství i v celosvětovém měřítku. Zvyšuje kvalifikaci zaměstnanců na úroveň potřebnou pro zajišťování expertních činností, podporuje prohlubování odborné způsobilosti zaměstnanců a zabezpečování jejich trvalého odborného růstu ověřováním jejich potřeb a realizací plánů vzdělávání. Naplňuje politiku používáním vhodných motivačních nástrojů pro zaměstnance, kteří jsou základním zdrojem pro plnění úkolů ústavu. == Historie == === Historie SÚKL === Historie Státního ústavu pro kontrolu léčiv se pojí se začátky formování Československa jako samostatného státu. Bezprostředním předchůdcem Státního ústavu pro kontrolu léčiv byl Ústav pro zkoumání léčiv, který byl ustaven již roku 1918. Laboratoře tohoto ústavu byly rozmístěny na několika pracovištích University Karlovy v Praze. Roku 1931 byly laboratoře ústavu soustředěny v areálu Státního zdravotního ústavu. Zde je ústav, v budovách 24 a 30, umístěn dodnes. Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví z 24. dubna 1952 byl zřízen Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a byl tak zcela vyčleněn z organizační struktury Státního zdravotního ústavu (SZÚ).", "question": "Jakou zkratku má státní ústav pro kontrolu léčiv?", "answers": ["SÚKL"]}
{"title": "STS-85", "context": "STS-85 byla mise raketoplánu Discovery. Celkem se jednalo o 86. misi raketoplánu do vesmíru a 23. pro Discovery. Cílem mise bylo vynesení kryogenního infračerveného spektrometru a teleskopu. == Posádka == Curtis Brown (4) velitel Kent Rominger (3) pilot Nancy Davisová (3) letový specialista 1 Stephen Robinson (1) letový specialista 2 Robert Curbeam (1) letový specialista 2 Bjarni Tryggvason (1) specialista pro užitečné zatížení 1, CSAV závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku STS-85 na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu STS-85 ve Wikimedia Commons (anglicky) Stránka o letu na stránkách NASA", "question": "Co bylo cílem mise STS-85?", "answers": ["vynesení kryogenního infračerveného spektrometru a teleskopu"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "Často bývá tento stav dáván také do souvislosti s narůstající kapacitou mozku a vznik různých struktur jazyka je potom spojován s různými komunikačními a společenskými funkcemi. Jazyk je zpracováván v mnoha různých oblastech mozku, za jazyková centra jsou však považována Brockova a Wernickeho oblast. Lidé se učí jazyk v raném dětství a děti plynně mluví, když jsou jim přibližně tři roky. Používání jazyka je hluboce spjato s lidskou kulturou. Společně s jeho hlavním účelem, tedy komunikací, slouží jazyk také v mnoha společenských a kulturních ohledech jako například příslušnost k jisté sociální skupině, sociální stratifikace či zábava. Jazyky se vyvíjejí a rozrůzňují průběhem času. Historie jejich evoluce může být rekonstruována například srovnávací metodou, kdy se při porovnávání moderních jazyků určuje, který prvek musel mít společný prajazyk, aby se došlo vysvětlení následujících stupňů vývoje. Skupina jazyků, které se vyvinuly ze společného předka se nazývá jazyková rodina. Mezi nejšířeji používané patří Indoevropská jazyková rodina jejímiž zástupci jsou např. angličtina, ruština nebo hindština; Sino-Tibetská jazyková rodina, která zahrnuje tibetštinu, mandarinštinu a dialekty čínštiny; Afro-Asijská jazyková rodina – arabština, somálština, hebrejština; Bantuské jazyky – swahilština, jazyk zulu a stovky dalších živých afrických jazyků; Malajsko-Polynezské jazyky – indonézština, malajština a stovky pacifických jazyků.", "question": "Jak se nazývá systém sloužící jako základní prostředek lidské komunikace?", "answers": ["Jazyk"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "V roce 1988 Suicidal Tendencies, kteří byli předtím poctivou hardcore kapelou, vydali své první album u velké společnosti - How Will I Laugh Tomorrow If I Can't Even Smile Today? Album mělo thrashové kytarové riffy a zvuk byl celkově \"metalový\", s komplikovanější strukturou skladeb než na předcházejících albech a vzhledem ke kořenům kapely v hardcore byly skladby melodické a měly chytlavé refrény. Okolo roku 1988 už byl thrash nasycený novými kapelami, ale klasické počiny se nepřestávaly nahrávat. Třetí album Sepultury, Beneath the Remains (1989) kapele přinesl pozornost mainstreamového publika. Vio-lence vydali album Eternal Nightmare (1988), které v sobě spojuje nekompromisnost thrashových riffů s hardcorovými vokály. Progresívní album Rust in Peace (1990) se do dnešního dne považuje za nejvydařenější kousek Megadeth. Svou skladbou \"One\" z alba ...And Justice for All (1988), s extrémně komplexní strukturou skladby, Metallica položila základy progresivního metalu. Thrashové skupiny 90. let přišly s novějším, progresívnějším zvukem, zatímco tradiční thrash metal byli částečně vnímané už jen jako přežitek. Ale i z tohoto období vzniklo několik skvělých kousků, například album Night of the Stormrider (1992) od Iced Earth, které kombinovalo power metal s thrashem nebo Sacred Reich a jejich třetí deska Independent (1993). Avšak mnohé skupiny, jako například Machine Head a Pantera se později zaměřily na pomalejší a zatěžkanější I když dominantním stylem rockové muziky 90. let byl alternativní rock, thrash měl také nezanedbatelný vliv. Oblíbená funk-metalová skupina Primus, ve které hrál bývalý kytarista Possessed Ler LaLonde, především ve své rané tvorbě mixovala funkový styl baskytary se značně thrashově ovlivněnými riffy. V roce 1991 Metallica vydala rádiově orientované metalové album (tzv. Černé album), které kapele přineslo obrovský komerční úspěch, potom si pověstně ostříhali své dlouhé vlasy a vydali dvě alba, Load (1996) a ReLoad (1997), které se nesou spíše ve stylu alternativního rocku, blues a jižanského rocku. V posledních letech si thrash, mezitím už považovaný spolu s jinými styly \"extrémního metalu\" za mrtvý, začal získávat nové mladé publikum a pomalu došlo k opětovnému nárůstu popularity žánru a k nárůstů fanouškovské základny. Termín Nová thrash metalová vlna, jak bývají thrashové kapely vzniklé po příchodu nového milénia označovány, s sebou přinesla i řadu nahrávek, které z větší části navazují na tradici alb z osmdesátých let, rovněž však v sobě obsahují v menším počtu vlivy novějších metalových žánrů.", "question": "Kolikáté je album Beneath the Remains od Sepultury ?", "answers": ["Třetí"]}
{"title": "UNESCO", "context": "Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti v procesu přijetí, je Palestina. Spojené státy americké, Izrael a Kanada zareagovaly pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy v Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, Turecko a USA. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide [en]). Ústava organizace definuje tři hlavní orgány: Generální konference UNESCO Výkonná rada UNESCO Sekretariát Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference. Generální konference přijímá mezinárodní smlouvy (po ratifikaci jsou pro smluvní strany závazné) a nezávazné deklarace a doporučení. Každý zúčastněný stát má při hlasování jeden hlas. Pro přijetí klíčových rozhodnutí, jako je například změna ústavy či volba generálního ředitele, je zapotřebí dvoutřetinové většiny.", "question": "Jaká je zkratka Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu?", "answers": ["UNESCO"]}
{"title": "Asie", "context": "Tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře dosahuje nejvyšších hodnot v lednu v oblasti Ulánbátaru a Sibiře (103 kPa). Vzniká tlaková výše (anticyklóna) nad střední Sibiří. Naopak velká tlaková níže (cyklóna) vzniká v červenci kolem Dillí (99,5 kPa). Nejnižší lednové teploty na Sibiři mohou klesnout i pod − °C, v jižní Asii zůstávají kolem +25 °C. Rozpětí průměrných červencových teplot je od 5 do 35 stupňů. Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými horstvy. Jih a jihovýchod kontinentu je extrémně vlhký, naopak ve srážkovém stínu za Himálajem leží velmi suché pouštní oblasti. Roční období v Himálaji a na jih od něj jsou ovlivňována pravidelnými monzuny. V Asii rozlišujeme tyto klimatické oblasti podle Köppena: Tundrové podnebí Boreální podnebí Stepní podnebí Mírně teplé monzunové podnebí Monzunové podnebí Podnebí tropického deštného pralesa Studené pouště Horké pouště Středomořské podnebí == Vegetace == V severní Asii (na Sibiři) jsou hlavními biotopy tundra, lesotundra a tajga. V mírném podnebném pásu najdeme listnaté opadavé lesy mírného pásu, lesostep a step, dále na jih pak polopouště a pouště. V jižní a jihovýchodní Asii pak původní společenstva spadají pod monzunové opadavé lesy a tropické deštné lesy. Velká území na Sibiři pokrývá trvale zmrzlá půda (permafrost). Dále na jih ji lze nalézt v Tibetu kvůli vysoké nadmořské výšce. Ledovce se zachovaly v nejvyšších pohořích (např. Himálaj, Pamír, Ťan-šan), ale kvůli globálnímu oteplování se zkracují. == Obyvatelstvo == Kolem roku 1900 žilo v Asii 947 milionu lidí. Od té doby počet obyvatel Asie vzrostl čtyřnásobně a v roce 2012 dosáhl 4 175 038 363 a stále stoupá. Polovinu tvoří obyvatelstvo do 20 let. V Asii žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva světa. Nejvíce obyvatel má Čína s 1,3 mld. == Politická geografie == == Regiony a státy == == Odkazy == === Poznámky === === Reference === === Externí odkazy === Galerie Asie ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Asie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Asie ve Wikislovníku Kategorie Asie ve Wikizprávách Průvodce Asie ve Wikicestách Fyzická geografie Asie Fyzická geografie Asie (středoškolské učební materiály)", "question": "Jaký je největší, nejhustěji osídlený a nejlidnatější světadíl?", "answers": ["Asie"]}
{"title": "Trailer", "context": "Trailer (kinoupoutávka, kinotrailer) je krátká, ne více než tři minuty trvající upoutávka na budoucí film, uvolněná až půl roku před premiérou a většinou ve formě sestřihu stěžejních nebo vizuálně nejzajímavějších částí. Jde vlastně o reklamu na film, ovšem určenou pouze pro kinosály. Kinoupoutávky jsou poté zpravidla využity ještě jednou, jako bonusové materiály na DVD. K hollywoodským filmům s vyššími rozpočty vzniká ne jeden, ale i několik (někdy i přes 20) kinoupoutávek, v závislosti na tom, pro jaké promítání jsou určeny (např. před promítáním filmu hodnoceného PG-13 se v kinoupoutávce nesmí objevit záběry, které by podléhaly hodnocení R, proto se pro taková představení vyrábějí speciální kinoupoutávky, ve kterých se nevhodné scény vypustí). Náklady na výrobu kinoupoutávky k vysokorozpočtovým filmům mohou dalece přesahovat milion dolarů. Kategorií samou o sobě jsou televizní upoutávky, které bývají mnohem kratší než plnohodnotné kinoupoutávky (obvykle 20–30 sekund) a v USA, Velké Británii a Austrálii obsahují i nezbytnou informaci o kategorizaci filmů (podle MPAA: G, PG, PG-13, R, NC-17). I přesto, že se trailery i TV spoty pod upoutávky řadí, jsou to dvě různé kategorie, které by neměly být zaměňovány. Kinoupoutávky se (zejména v poslední době a v souvislosti s rozvojem internetu) stávají velmi důležitou součástí v reklamě filmů a mnohé jsou zdarma k dispozici ke stažení na internetu. == Související články == Teaser Immediate Music X-Ray Dog Two Steps from Hell == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu trailer ve Wikimedia Commons (česky) Stránky věnující se trailerům (anglicky) Seznam kalifornských firem produkujících trailery (česky) Jak tě trailer dostane do kina - pořad Čajovna o standardech českých i hollywoodských trailerů na Českém rozhlase Vltava", "question": "Je trailer reklamou na film?", "answers": ["Jde vlastně o reklamu na film, ovšem určenou pouze pro kinosály."]}
{"title": "Vladimír Medek", "context": "Vladimír Medek (* 11. května 1940, Pardubice) je český ekonom a překladatel z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil (spolu se svým bratrem Pavlem) překladem sedmidílné ságy Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. == Život a dílo == Vladimír Medek absolvoval v roce 1962 studium na VŠE v Praze a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem šedesátých let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 pak ve Španělsku. Knižně publikuje od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil např. Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargasse Llosy, či z angličtiny Sheckleyův sci-fi román Desátá oběť.Spolu se svým bratrem Pavlem přeložili sedmidílnou ságu Joanne Rowlingové o Harrym Potterovi. Nakladatelství Albatros oslovilo Vladímíra Medka s nabídkou překladu prvního dílu ságy Harry Potter a kámen mudrců v roce 1998. Přeložil i druhý díl – Harry Potter a tajemná komnata. K překladu třetího dílu ságy pak přizval svého bratra Pavla. Důvodem byla snaha vydavatelství dohnat skluz ve vydávání Harryho Pottera proti ostatním světovým nakladatelům. Čtvrtý díl Harry Potter a Ohnivý pohár přeložil opět Vladimír Medek a Pavel Medek se pak ujal překladu zbylých dílů ságy. Překlad bratří Medků je mistrovský; při práci nejen zohlednili cílovou skupinu čtenářů z prvního stupně základních škol a věnovali velkou péči například i překladu vlastních jmen a neologismů, ale dokázali také postihnout proměnu vypravěčského stylu od dětské knihy až po thriller pro dospělé, řešící závažné existenciální otázky. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Medek Překladatel Vladimír Medek: Nejraději mám Ufňukanou Uršulu", "question": "Z jakých jazyků překládá Vladimír Medek?", "answers": ["angličtiny, španělštiny a portugalštiny"]}
{"title": "Zlato", "context": "Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů. Pozlacené průhledné plastické fólie mají vynikající odrazivost světelných a tepelných (infra-) paprsků. Zlatá fólie může chránit před únikem tělesného tepla (např. v porodnictví nebo v extrémních přírodních podmínkách). Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 - 5 ppb (μ/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná - uvádí se hodnota 0,011 μ Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku. V horninách se díky své inertnosti vyskytuje prakticky pouze jako ryzí kov. Krychlový nerost, tvoří plíšky a zrna uzavřená nejčastěji v křemenné výplni žil. Krystaly nejsou hojné, často mikroskopicky rozptýleny v šedém žilném křemeni. Vyskytuje se ryzí nebo ve slitině se stříbrem (elektrum). Po rozrušení žil se dostává do náplavů a odtud se rýžuje. Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, na Uralu, v Austrálii; valouny zlata (nugety, až kilogramové) v Kanadě a na Sibiři. Viz také zlato (minerál). Největší producenti zlata (podle The Atlantic, 2008): 1. Jihoafrická republika 11,0% světové produkce, 2. USA 10,5%, 3. Austrálie 10,1%, 4. Čína 9,7%, 5. Peru 8,2%, 6. Rusko 6,2%, 7. Kanada 4,2% Těžba zlata ve světě (za rok 2013, v tunách, podle U. S. Geological Survey): 1. Čína 420 2. Austrálie 255 3. USA 227 4. Rusko 220 5. Peru 150 6. JAR 145 7.", "question": "Jakou chemickou značku má zlato?", "answers": ["Au"]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Zlatá bula sicilská (lat. Bulla Aurea Siciliæ) je soubor tří navzájem provázaných listin, jejichž význam v dějinách českého státu procházel významnými proměnami. Přemyslu Otakarovi I. ji 26. září 1212 vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království. Říšskými insigniemi, a tím i říšským typářem, na své vlastně první cestě do říše ještě nedisponoval. == Obsah prvního privilegia == Samotná intitulace basilejského privilegia obsahuje interpretační problém, neboť Fridrich II. se představuje na prvním místě jako \"imperator electus\". Tradiční překlad tohoto titulu jako \"zvolený císař\" je zřejmě nesprávný, protože v té době Fridrich II. nebyl ještě zvolen. Toto označení využívala ve skutečnosti římská kurie, která tím designovala svého kandidáta na říšský trůn, a proto by se mělo spíše překládat jako \"vyvolený\" (budoucí) \"římský císař.\" Sicilský král potvrdil Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I. královskou hodnost. Důvodem je vděčnost za jeho podporu Fridrichovi II. při zvolení římským králem. Privilegium zřejmě potvrzuje starší výsady, které český panovník obdržel od římských králů Filipa Švábského a Oty IV. Brunšvického, ačkoliv v listině je zmíněn jen první jmenovaný. To je pochopitelné, protože v roce 1212 bylo totiž nevhodné připomínat, že Přemyslovec kdysi podporoval welfskou stranu, soupeřící se Štaufy o prvenství v říši. Jedinečnost Zlaté buly sicilské bývá často spatřována ve skutečnosti, že českému panovníkovi byla královská hodnost přiznána poprvé dědičně. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Už privilegium z roku 1158 pro knížete Vladislava II. obsahuje pasáž o dědicích královské hodnosti. Přemysl Otakar I. musel o dědičnost svého království ještě svést tuhý boj. Fridrich II. dále potvrdil, že udělí odznaky královské moci každému, kdo bude zvolen v Čechách.", "question": "Kdo získal pro české země tzv. Zlatou bulu sicilskou?", "answers": ["Přemyslu Otakarovi I."]}
{"title": "Britské muzeum", "context": "Muzeum bylo zpřístupněno pro veřejnost 15. ledna 1759 a bylo umístěno v Montagu House v Bloomsbury, na místě kde se nachází současná budova muzea. Britské muzeum obsahuje sbírky obsahující více než sedm miliónů předmětů ze všech kontinentů dokumentujících historii lidstva od počátku až do současnosti. Mnohé objekty jsou uschovány mimo budovu muzea z důvodu nedostatku místa. Vstup do muzea, podobně jako do mnoha dalších britských muzeí je volný, platba vstupného je požadována pouze na některé specializované akce. Původně byly obsahem sbírek muzea umělecké předměty a starožitnosti. V současné době je muzeum zaměřeno jako všeobecné muzeum. První kolekce věnovaná Hansem Sloanem obsahovala asi 40 000 knih, 7 000 rukopisů, tisky Albrechta Dürera a mnohé starožitnosti z Egypta, Řecka, středního a dalekého východu a Ameriky. Zakládací listina z 7. června 1753 zařadila do sbírek muzea i další dvě knihovny – Cottonian Library sira Roberta Cottona a Harleian Library – prvního a druhého hraběte z Oxfordu. Roku 1757 byla do sbírek přidána i Royal Library. Správní rada muzea (jejímiž členy byli až do roku 1693 a Arcibiskup Canterburský, lord kancléř a mluvčí Dolní sněmovny) rozhodla o umístění muzea v Montagu House, který byl odkoupen od rodiny Montaguových za 20 000 £. Návrh na umístění do Buckingham House (později dobudovaný na Buckinghamský palác) bylo z důvodu vysokých nákladů a nevhodného umístění odmítnuto. Po svém založení muzeum obdrželo další dary včetně Thomason Library a David Garrick's Library obsahující 1000 tištěných her ale ve sbírkách bylo pouze málo starověkých předmětů a nebylo veřejností vnímáno jako moderní muzeum. Prvním významným rozšířením sbírek o předměty staršího data byl roku 1782 nákup sbírek řeckých a římských artefaktů od sira Williama Hamiltona. Po porážce Francie v bitvě u Abukiru roku 1801 získalo muzeum mnoho egyptských soch. Po roce 1805 se sbírky rozšířily i o řecké sochy především z Towneley collection. Rozsah sbírek narůstal a stal se kritickou poté co byla roku 1822 muzeu darována osobní knihovna Jiřího III., obsahující 65 000 svazků, 19 000 spisů, map a topografických nákresů.", "question": "V kterém roce bylo založeno Britské muzeum v Londýně?", "answers": ["1753"]}
{"title": "Karel Gott", "context": "Po zdravotních potížích v roce 2015 se znovu vrátil na pódia na jaře 2016. Ve stejném roce vydal album 40 slavíků, které bylo poděkováním za čtyřicet prvních míst v anketách Zlatý slavík a Český slavík. V roce 2018 absolvoval koncertní šňůru zakončenou vyprodaným koncertem v Bratislavě. V červnu vydal studiové album Ta pravá a absolvoval koncert ve vyprodané O2 areně před 20 000 diváky. Album Ta pravá bezprostředně zvítězilo nad konkurenčními alby kolegů v prodeji.[zdroj? ] V tom samém roce si zahrál v pohádce Když draka bolí hlava, kde se objevily i jeho dcery Charlotta a Nelly Gottová. V rozhovoru pro magazín iDNES řekl, že u příležitosti jeho nadcházejících osmdesátých narozenin plánuje koncert v O2 areně, píše autobiografii a točí se o něm film. Plánovaný koncert v O2 areně ale nakonec zrušil. Jaro 2019 se pro Gotta neslo v duchu velkých samostatných koncertů, nejdříve v Žofíně, později v Příbrami a v Košicích. V březnu vystoupí v Brně a v létě na festivalu Benátská! , který poslouží jako veliká oslava nadcházejících osmdesátin. Kromě Gotta samotného zde zazpívají přední čeští hudebníci právě písně Karla Gotta. === Zlatý a Český slavík === V průběhu své více než padesátileté zpěvácké kariéry Karel Gott 42krát zvítězil v anketě Zlatý slavík (resp. od roku 1996 Český slavík), a to v letech 1963–1966, 1968–1981, 1983–1984, 1989–1990, 1996–1997, 1999–2011, 2013–2017, pětkrát skončil druhý (1967, 1982, 1991, 1998 a 2012) a třikrát třetí (1985, 1986 a 1987). V letech 1992–1995 se ankety Zlatý slavík ani Český slavík nekonaly. === Televizní ceny === V anketě o nejoblíbenější tváře a pořady televizních obrazovek TýTý, která se koná od roku 1991, vyhrál Karel Gott celkem 31krát (22krát v kategorii Zpěvák v ročnících 1991–2009 a 2012–2014 a 9krát v kategorii Absolutní vítěz v letech 1991, 1992, 1994, 1996, 1999, 2002, 2006, 2009, 2014). V ročnících 2010 a 2011 se v kategorii Zpěvák umístil na 3. místě.", "question": "Kdo byl do roku 2019 nejúspěšnější český hudební interpret ?", "answers": ["Karla Gotta"]}
{"title": "Hedvábí", "context": "Přírodní neboli pravé hedvábí je tvořeno výměšky žláz motýla bource morušového (Bombyx mori). Tyto výměšky na vzduchu rychle tuhnou a vytváří dvojice tenkých vláken spojených sericinem (druh klihu). Z nich si motýl vytváří kuklu. Hedvábné vlákno se získává následným rozvinutím této kukly. Průměrná délka dosahuje 300 až 900 metrů. Přírodní hedvábí bylo vytlačováno syntetickým hedvábím. Dodnes si však udržuje nezastupitelné místo na oděvním trhu, a to hlavně pro své užitné vlastnosti – saje pot, v létě příjemně chladí a naopak v zimě hřeje. S výrobou hedvábí je od počátku úzce spjato i jeho dekorování. Kromě tradičních dekoračních technik, jako jsou akvarel a batika, se v poslední době do povědomí dostává i tzv. Serti technika, využívající malbu na hedvábí s pomocí gutty a kontur. První speciální barvy na hedvábí fixované teplem (Super Tinfix) se objevily ve Francii v 60. letech minulého století. Všechna umělá textilní vlákna se vyrábějí také ve formě hedvábí. Tyto materiály (syntetické a přírodní polymery, sklo atd.) nahradily přírodní hedvábí tam, kde je předčí určitými specifickými vlastnostmi, například pevností, izolační schopností, specifickou hmotností a podobně. Přírodní hedvábí zůstává významnou surovinou pro oděvní výrobky se zvláštním, často exkluzivním omakem, leskem a celkovým vzhledem. Obrázky, zvuky či videa k tématu hedvábí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo hedvábí ve Wikislovníku Příroda.cz Genom bource morušového", "question": "Jakým hedvábím bylo přírodní hedvábí vytlačováno?", "answers": ["syntetickým"]}
{"title": "Bitva u Zamy", "context": "Bitva u Zamy byla svedena 19. října roku 202 př. n. l. Byla poslední a rozhodující bitvou druhé punské války. Římská armáda vedená Publiem Corneliem Scipionem (Africanem) porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala. Krátce po této porážce požádal kartaginský senát o mír. == Před bitvou == Po návratu Hannibala z Itálie v roce 203 př. n. l. doufali Kartaginci ve zmírnění tvrdých mírových podmínek stanovených Římany. Hannibal vyslal vyjednávače do Scipionova tábora, kteří ale svůj úkol nesplnili. Scipio je přesto nechal volně odejít ze svého tábora, což bylo neobvyklé. Přitom si všimli, že Římané neoplývají příliš silnou jízdou. Hannibal se proto odhodlal k bitvě, aniž by se dozvěděl, že Scipiona ještě krátce před bitvou posílil numidský náčelník Massinissa s téměř 6000 jezdci. Massinissa sice bojoval na počátku války po boku Kartaginců, avšak kvůli svatbě svého konkurenta, numidského krále Syfaka, s dcerou Hasdrubala Giscona, která byla původně přislíbena právě Massinissovi, ochotně změnil strany a přidal se k Římanům. == Průběh bitvy == Zama byla jedinou bitvou druhé punské války, ve které Římané postavili do pole méně pěchoty než Hannibal. Naproti tomu římská a numidská jízda početně převyšovala kartaginskou. Hannibal umístil do první linie kolem 80 válečných slonů, kteří ale byli málo trénovaní. Jeho pěchota byla odstupňována do tří řad. První dvě linie měly za úkol římské legionáře nejprve vyčerpat a uvést v nepořádek. Veteráni, kteří provázeli Hannibala během jeho tažení v Itálii, tvořili poslední řadu a jejich cílem bylo přivodit vlastní rozhodnutí bitvy. Bitva byla zahájena překvapivým Scipionovým manévrem: Na místo obvyklého šachovnicového uspořádání byly jednotlivé manipuly seřazeny za sebe, takže mezi nimi vznikly kolmo k bitevní linii značné mezery. Těmi později prošla většina válečných slonů, kteří byli vyplašení strašlivým rámusem a řevem Římanů, aniž by jim přitom způsobili vážnější škody.", "question": "Porazila Římská armáda kartaginské vojsko v bitvě u Zamy ?", "answers": ["Římská armáda vedená Publiem Corneliem Scipionem (Africanem) porazila kartaginské vojsko pod velením Hannibala."]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Trojúhelník je geometrický útvar určený třemi body, neležícími v jedné přímce. Jednou ze základních vlastností trojúhelníku v \"obyčejné\" euklidovské rovině je skutečnost, že součet velikostí jeho vnitřních úhlů je roven 180° (π v obloukové míře). Naproti tomu sférický trojúhelník na kulové ploše má součet velikostí vnitřních úhlů vždy větší než 180° a trojúhelník v hyperbolické (Lobačevského) rovině vždy menší než 180°. Vlastnosti trojúhelníku tedy podstatně závisí na geometrických vlastnostech roviny, v níž leží. Následující poznatky platí většinou jen pro trojúhelník v euklidovské rovině. Úsečky, které spojují vrcholy, se nazývají strany trojúhelníku. Úhly, které svírají strany, se nazývají vnitřní úhly trojúhelníku. Úhly vedlejší k vnitřním úhlům, se nazývají vnější úhly trojúhelníku. Každý trojúhelník má 3 strany, 3 vnitřní úhly, 6 vnějších úhlů (u každého vrcholu dva). Trojúhelník nemá úhlopříčky. Trojúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran. Vrcholy se označují velkým tiskacím písmenem, strany se označují malým písmenem příslušným protějšímu vrcholu, úhly se označují malým řeckým písmenem. Trojúhelník se zapisuje symbolem Δ následovaným výčtem všech vrcholů. Trojúhelník může být určen: (sss) délkou všech tří stran, (sus) délkou dvou stran a velikostí úhlu, který svírají, (usu) délkou strany a velikostí úhlů, které k ní přiléhají, (Ssu) délkou dvou stran a velikostí úhlu proti větší z nich. Ke konstrukci trojúhelníku se mohou použít i výšky, těžnice atd. Strany trojúhelníku splňují trojúhelníkové nerovnosti: Součet dvou libovolných stran trojúhelníku je vždy delší než strana třetí, neboli a + b > c a + c > b b + c > a : : :. : | : a - b : | : < c : : {\\displaystyle |a-b|<c} : : : : : | : a - c : | : < b : : {\\. displaystyle |a-c|<b} : : : : : | : b - c : | : < a : : {\\displaystyle |b-c|<a} : Součet všech vnitřních úhlů je v každém trojúhelníku 180°. Součet vnitřního a příslušného vnějšího úhlu je 180°. Součet dvou vnitřních úhlů se rovná vnějšímu úhlu u zbývajícího vrcholu. Proti většímu úhlu leží větší strana. α + α' = β + β' = γ + γ' = 180° α + β = γ' α + γ = β' β + γ= α'. α + β + γ = 180° α' + β' + γ' = 360° : : : sin : α + sin : β + sin : γ = 4 cos : : : α 2 : : cos :.", "question": "Kolik musí bát součet vnitřních úhlů v trojúhelníku?", "answers": ["180°"]}
{"title": "Federico García Lorca", "context": "Federico García Lorca [Garsia Lorka] (5. června 1898 - 19. srpna 1936) byl španělský básník a dramatik. Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru). Od roku 1909 žil v Granadě, kde studoval střední školu. Roku 1914 začal studovat filosofii, literaturu a práva a od roku 1919 pokračoval ve studiích v Madridu, který se stal ohniskem umělecké avantgardy. Pravděpodobně byl homosexuál. V letech 1929-1930 studoval v USA na Kolumbijské universitě. Poté strávil několik měsíců na Kubě a v letech 1933-1934 byl v Argentině, pak se vrátil zpět do Granady, kde byl v r. 1936 popraven. Jeho tvorba je ovlivněna především andaluským folklórem, dále je z jeho díla patrný i vliv surrealismu, jeho kombinace avantgardních prvků s lidovou slovesností jižního Španělska - Andalusií je ojedinělá. Velmi inspirativní byl i jeho vztah k Salvadoru Dalímu, do něhož byl zamilován, o čemž svědčí jejich vzájemná korespondence. Zda byl tento cit opětován není známo, Salvador Dalí se k tomuto tématu odmítal až do konce života vyjádřit a Lorcu označoval vždy jen za přítele z mládí. Podle svého významného životopisce anglického historika Iana Gibsona byl Lorca homoeroticky orientován. Jeho básnické období můžeme rozdělit na dvě období: V prvním období bylo na Lorcově tvorbě patrné působení rodného kraje, který ho ovlivnil zejména svými nářečími. V jeho díle je i značný vliv Juana Ramóna Jiméneze a Jorge Giulléna s tzv. \"poesía pura\" - čistou poezií.", "question": "Zastřelili Federica García Lorcu frankisté?", "answers": ["Zastřelen frankisty v Granadě (Víznaru)."]}
{"title": "Bulat Okudžava", "context": "Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Б Ш О, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v koncentračním táboře \"Karlag\" (К), Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo (Ш) a Vysokiniči (В) v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija (М г), kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta (Л г). V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika (Л) vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente (Б з, ш). O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... (Litěraturnaja gazeta 17, 1974) o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergejeviče Puškina aneb použití nominativu v díle Michaila Jurieviče Lermontova (Litěraturnaja gazeta 47. , 1976), kterou sám autor hodnotí slovy: \"smutná povídka o mých smutných učitelských koncích\"; Dílčí neúspěchy v celé řadě úspěchů (Družba narodov 1, 1979) groteska ze života mladého redaktora. V roce 1962 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR.", "question": "Ve kterém městě zemřel básník a šansoniér Bulat Okudžava?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Krev", "context": "Krev je kapalná červená tkáň a její hlavní funkcí je transport kyslíku nutný pro život – okysličování tkání, orgánů,... Též zásobuje tkáně živinami (cukry, tuky, bílkoviny, minerály, vitamíny), odvádí odpadní produkty (oxid uhličitý) a obsahuje různé komponenty imunitního systému. Buňky imunitního systému jsou leukocyty (bílé krvinky), které chrání tělo před infekcí. Krví jsou přenášeny také hormony, které působí na různé orgány – stimulují je. Průměrný lidský organismus obsahuje asi 4–6 litrů krve, což je asi 8 % tělesné hmotnosti. Dospělí lidé mají asi 60 ml krve na kilogram tělesné hmotnosti. Ženy mívají méně krve než muži. Množství krve se může měnit. Normální objem krve u dospělého člověka se nazývá normovolémie. Pokud dojde ke zvýšení objemu krve, dochází k hypervolémii. Snížení objemu krve je hypovolémie. Stejný poměr platí i u ostatních savců a ptáků, krev tvoří asi 8 % hmotnosti těla. Krev je červená v rozsahu od světle červené – když je okysličená, po tmavě červenou – když není. Červená barva pochází z hemoglobinu, což je metaloproteinová sloučenina obsahující železo ve formě chemické struktury – kofaktoru hemu, na který se váže kyslík a oxid uhličitý. Existují populární mylné představy, že odkysličená krev je modrá a že krev se stane červenou, jen když přijde do kontaktu s kyslíkem. Krev nikdy není modrá, ale žíly jsou modré, protože světlo je rozptýleno kůží. Navíc krev uvnitř je tmavě červená a vykazuje slabý světelný odraz. Ve skutečnosti při pitvě nebo operaci vypadají tepny a žíly téměř stejně. Krev se pohybuje v cévách a její oběh je zajišťován srdcem, svalovou pumpou. Proudí do plic pro okysličení a pak je cirkulována tělem přes tepny. Rozptyluje svůj obsažený kyslík přechodem přes tenké krevní cévy zvané kapiláry (vlásečnice). Pak se vrací do srdce žílami. Krev transportuje metabolické odpadní produkty, léky a jiné cizí chemikálie do jater na eliminaci a do ledvin na vyloučení močí. Tlumivý roztok kyseliny uhličité (H2CO3) a bikarbonátu (HCO−3) je přítomný v proudu lidské krve pro udržení pH mezi 7,35 a 7,45. Související informace naleznete také v článku Anatomie měkkýšů. U některých bezobratlých jako např. hmyz je kyslík jednoduše rozpuštěn v plazmě. Větší zvířata používají respirační proteiny na zvýšení kapacity pro přenos kyslíku. Hemoglobin je v přírodě nejčastější takový protein. Hemocyanin (modrý) obsahuje měď a je přítomen u korýšů a měkkýšů.", "question": "Proč jsou žíly modré, když krev nikdy není modrá?", "answers": ["protože světlo je rozptýleno kůží"]}
{"title": "Dionýsos", "context": "Dionýsos (řecky Δ, latinsky Dionysus, Bacchus) je v řecké mytologii synem nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Je bohem vína a nespoutaného veselí. Původně byl i bohem úrody a plodnosti. == Původ == Narodil se v Thébách, ale uvádí se také Naxos, Kréta, Élis a další místa. Když se žárlivá manželka Héra dozvěděla, že její manžel Zeus přivede na svět dítě se svou milenkou Semelé, dcerou Thébského krále Kadma, rozhodla se, že to tak nemůže nechat. Navštívila ve změněné podobě Semelu a přesvědčila ji, že se má ujistit o tom, že její milenec je skutečně bůh. Ať ho požádá, aby se před ní objevil v celé své božské nádheře. Protože jí Zeus předem slíbil splnit jakékoliv přání, objevil se před ní opravdu s celou parádou, se všemi svými blesky a hromy. Následky byly hrozné: Jeden blesk zapálil Kadmův palác, plameny zasáhly Semelu a ta předčasně porodila. Pomoci jí už nebylo, ale Zeus zachránil dítě, nechal kolem něj vyrůst šlahouny břečťanu, které ho uchránily. Potom si dítě nechal zašít do boku a sám ho donosil. V pravý čas se syn \"podruhé\" narodil a dostal jméno Dionýsos. Posel bohů Hermés předal chlapce do výchovy Semelině sestře Ínó, která byla manželkou orchomenského krále Athamanta. Netrvalo dlouho a dopátrala se toho Héra, seslala na Athamanta šílenství, ve kterém zabil své syny, ale Dionýsa Hermés zachránil. Pak ho vychovávaly nymfy v jeskyni porostlé révou. Odtud později přinesl lidem první sazenici vína. Dal ji Íkariovi, athénskému pastýři, a naučil ho, jak z hroznů vyrábět víno. == Povaha, působení == Dionýsos se se svou družinou, v níž byl Silénos - jeho učitel, Satyrové a Mainady (známější jako Bakchantky podle latinského jména Bakchus), vydal na tažení světem - přes Egypt, Indii, Frýgii, Thrákii, Boiótii - tam všude šířil bujné veselí, ale své protivníky nešetřil.", "question": "Byl bůh Dionýsos řeckým bohem vína?", "answers": ["Je bohem vína a nespoutaného veselí."]}
{"title": "Kyselina askorbová", "context": "V ATC klasifikaci léčiv patří do farmakoteraputické skupiny Vitaminy, kód: A11GA01. Maďarský biochemik Albert Szent-Györgyi získal v roce 1937 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství \"za objevy v oblasti biologického spalovacího procesu, zvláště ve vztahu k vitamínu C a katalýze kyseliny fumarové.\" Již mezi roky 1918–1923 uvedli první zprávy o charakteru a izolaci látky Zilva a Hardena. Roku 1928 pak Szent-Györgyi izoloval tzv. kyselinu hexuronovou z nadledvin a papriky, aby byla následně potvrzena strukturní shoda s \"redukčním faktorem\" Zilvy. Walter Haworth, Edmund Hirst a Tadeus Reichstein paralelně syntetizovali redukční faktor a potvrdili původně navržený model sloučeniny Karrerem, Micheelem a Kraftem. Pro hexuronovou kyselinu, neboli antiskorbutický faktor, použil Szent-Györgyi nový název kyselina askorbová v důsledku jeho léčebných účinků skorbutu. Šest let po objevu vitamínů biochemikem polského původu Kazimierzem Funkem zavedl v roce 1919 Jack Cecil Drummond termín \"ve vodě rozpustný C\". Kyselina askorbová je ve volné přírodě přítomna také ve vázané formě jako \"askorbigén\", jenž ze zelí roku 1956 získal Procházka. V moderní době přísluší daný termín jen jedné z forem kyseliny v rostlinné čeledi brukvovité (Brassicaceae). Etymologický původ má \"kyselina askorbová\" v latinských: a (nepřítomnost) + scorbutus (kurděje – onemocnění při deficitu vitamínu). Kyselina askorbová se účastní tvorby žlučových kyselin a v metabolismu pojivových tkání hydroxyluje aminokyseliny lysin a prolin v kolagenu. Stejně tak podporuje začleňování síranů do mukopolysacharidů. Zapojuje se do syntézy karnitinu, derivátu lysinu a methioninu, a ovlivňuje beta-oxidaci mastných kyselin. Zvyšuje aktivitu mikrosomálních enzymů. Askorbáty jsou soli odvozené od relativně silné kyseliny askorbové v redukované formě koenzymu. Ten hraje roli také v degradaci aminokyseliny tyrosinu, čímž se účastní metabolismu katecholaminů – adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Snadná oxidace molekuly na kyselinu dehydroaskorbovou – tedy oxidovanou formou, způsobuje její výrazné redukční účinky. Kyselina askorbová je schopna vázat reaktivní formy kyslíku, čímž snižuje rozvoj aterosklérozy a zhoršeného prokrvení tkání, omezuje peroxidaci lipidů a profylakticky působí před cigaretovými oxidanty.", "question": "Jaký je chemicky přesný název pro vitamín C?", "answers": ["Kyselina askorbová"]}
{"title": "Madagaskar", "context": "Ostrov je protáhlý v jihojihozápadně-severoseverovýchodním směru, je dlouhý asi 1600 km a v nejširším místě měří asi 560 km. Pobřeží je dlouhé 4 828 km a je poměrně málo členité (nejvíce na severozápadě). Pro srovnání, Madagaskar je přibližně 7,5x větší než Česko. Je to jeden z největších ostrovů světa, čtvrtý v pořadí za Grónskem, Irianem (Novou Guineou) a Kalimantanem (Borneem). Zároveň je to zdaleka největší ostrov Afriky (druhá Sokotra je o dva řády menší). Stát Madagaskar si za základní linií nárokuje tato mořská území: pobřežní moře - 12 námořních mil (22,2 km) přilehlá zóna - 24 námořních mil (44,4 km) od základní linie výlučná ekonomická zóna - 200 námořních mil (370,4 km) od základní linie kontinentální šelf - 200 námořních mil (370,4 km) Klima ostrova je tropické, ovlivňované východními pasáty. Nejvíce srážek přes 3 000 mm spadne ročně na návětrném východním pobřeží, ve srážkovém stínu na západě a jihozápadě ostrova spadne nejméně 500 mm srážek. Poloostrovu Masoala se dokonce říká \"nočník Madagaskaru\", protože na něm spadne 4 000 - 6 000 mm srážek ročně. Západ je sušší: 500 - 1 000 mm srážek ročně. Roční teploty na Madagaskaru se pohybují v rozmezí od 20 °C v chladnějším období po 27 °C v období teplejším. Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá a to díky různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách najdeme horské louky, níž tropické deštné pralesy, které čelí lidské těžbě a vypadá to, že brzy budou zcela zničeny. Místo původních opadavých lesů zde najdeme bambusové křoviny. Na jihozápadě, kde je extra suché podnebí (350 mm srážek ročně), se nacházejí trnité buše nebo savany. Degradovaným travnatým porostům se říká badlandy. Najdeme zde však i mangrovové porosty. Na Madagaskaru se kvůli dlouhé izolaci od okolních pevninských bloků (asi 130 mil. let) vyskytuje velké množství organismů, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jsou to například lemuři, kterých zde žije na 20 druhů. Jiné druhy zde však chybí, například dravé šelmy. Výjimkou je fosa madagaskarská. Po osídlení člověkem se začala krajina měnit, ubylo postupně mnoho unikátních živočichů, vyhuben byl např. i lemur Megaladapis, který byl dle kosterních pozůstatků velký jako osel a vážil 200 kg. Druhy, které na Madagaskaru přežily, označujeme za živoucí fosilie, všude jinde již dávno v nelítostné konkurenci podlehly mladším, modernějším, zde však nepoznaly žádnou konkurenci.", "question": "Jaké klima panuje na ostrově Madagaskar?", "answers": ["tropické"]}
{"title": "Literatura", "context": "Má značný význam při konstituci lokálních (zejména národních) podob kultury a umožňuje šířit standardizovaný jazyk a vytvářet vědomí moderních jazykových a národních komunit. Literatura je však zároveň kosmopolitním fenoménem a je možné ji chápat jako propojený celek – autoři literárních děl bývají ovlivněni také cizojazyčnými texty a mezi jednotlivými národními literaturami probíhá výměna vlivů a idejí. Přestože značná část literatury oficiálně vychází tiskem, některá literární díla zůstávají v rukopisech, popřípadě jsou rozšiřována samizdatem nebo publikována na internetu. V minulosti byla literatura tradičně rozlišována na klasickou (kanonickou, uměleckou, kvalitní a hodnou pozornosti) a na populární (brakovou, nehodnotnou). V souvislosti s postmodernismem a novými přístupy a proudy v literární vědě bylo však toto rigidní rozdělení zpochybněno a upouští se od něj, přičemž také populární literatura se stává předmětem výzkumu. Literaturou se zabývá literární věda. Pod tu spadá literární teorie (zkoumá a popisuje obecné zákonitosti literatury jako uměleckého jevu), literární historie (zkoumá dějiny literatury) a literární kritika (zkoumá, hodnotí a třídí literární díla). Významnou disciplínou literární vědy je také literární komparatistika, někdy nazývaná pouze komparatistika či obecná a srovnávací literatura. == Definice literatury == V užším slova smyslu je jako literatura chápán pouze umělecký text. Ten může být vymezen čistě naratologicky, tedy jako fikce, imaginativní, smyšlené psaní. Slabinou tohoto pojetí je však existence nefikčních literárních děl, stejně jako fikcí, jež se za literaturu obecně nepovažují, popřípadě také děl o jejichž fikčnosti či historičnosti nelze rozhodnout.Existuje také lingvistické vymezení, chápání literatury jako textů zvláštním způsobem zacházejících s jazykem, přesněji řečeno textů obsahující jazykovou intenzifikaci, deformaci a ozvláštnění. Tento názor zastávali formalisté, například Šklovskij nebo Jakobson.", "question": "Jaká věda se zabývá literaturou ?", "answers": ["literární věda"]}
{"title": "Sluneční vítr", "context": "Sluneční vítr je proud částic, který vychází ze Slunce. Má obvykle rychlost asi 450 km/s (1,5 ‰ rychlosti světla). Pochází-li z jiných hvězd než z našeho Slunce, je nazýván hvězdný vítr. Zdrojem slunečního větru je sluneční korona. Její teplota je tak vysoká, že zdejší částice mají vysokou energii a sluneční gravitace je zde nedokáže udržet. Dodnes však není objasněn mechanismus, jak mohou být částice slunečního větru urychlovány na tak vysokou rychlost. == Složení slunečního větru == Sluneční vítr obsahuje: protony částice alfa (jádra hélia) elektrony == Vliv na Zemi == Intenzita slunečního větru se zvyšuje po velkých slunečních erupcích. Sluneční vítr interaguje s magnetickými poli planet a komet. Způsobuje ionizaci zemské atmosféry, která se projevuje výskytem polární záře, poruchou příjmu na krátkých rádiových vlnách (Dellingerův efekt) či kolísáním a výpadky v elektrické síti. Planeta Země je před slunečním větrem částečně chráněna svým magnetickým polem (popis viz obrázek). Pomocí detektoru částic na sondě NASA Polar bylo rovněž dokázáno, že sluneční vítr je zodpovědný za únik plynů ze zemské atmosféry, zejména kyslíku. == Využití pro kosmické cestování == Sluneční vítr nehraje v podstatě žádnou roli pro připravované sluneční plachetnice, protože jeho tlak je velmi malý oproti tlaku slunečního záření (asi 10 000krát menší). == Výzkumné družice == Zkoumání slunečního větru bylo prováděno v rámci obsáhlejšího vědeckého programu na družicích HEOS (ESRO) a celou řadou družic USA Explorer.", "question": "Co je zdrojem slunečního větru?", "answers": ["sluneční korona"]}
{"title": "Kiss", "context": "Gallupův ústav výzkumu veřejného mínění zjistil, že skupina Kiss je nejpopulárnější skupina Ameriky. V japonské Budokan Hall v centru Tokia uspořádala skupina Kiss 5 vyprodaných koncertů, čím o jeden koncert překonala tehdejší rekord skupiny Beatles. Vyšla remixovaná kompilace jejich hitů, dvojalbum Double Platinum. V této době se na trh dostal materiál, který neměl s hudbou nic společného. Kromě zmíněného komiksu to byl inkoust s \"příměsí pravé krve\", ve stylu skupiny graficky zpracovaný pinball, \"Kiss Your Face Makeup\" - šminkové sety, kissácké masky na Halloween, stolní hry s postavičkami skupiny a mnoho dalších \"pozoruhodných suvenýrů\". Mezi roky 1977 až 1979 se na tomto materiálu prodávaném v obchodech a během koncertů podařilo podle odhadu vydělat asi 100 mil. dolarů. Skupina Kiss se v roce 1978 dostávala na svůj vrchol komerční úspěšnosti. V průběhu dvou let měla čtyři platinová alba, průměrná návštěvnost koncertů byla 13 350 lidí, hrubý příjem skupiny za rok 1977 byl 10,2 mil. dolarů. Členové skupiny spolu s kreativním manažérem Billem Aucoinem hledali cestu, jak se dostat do další úrovně popularity. Pro rok 1978 Bill určil dva způsoby, jak situaci využít. Prvním byl nápad vydat čtyři sólová alba členů skupiny současně. I když na výrobě těchto alb navzájem nespolupracovali, byla vydána jako alba skupiny Kiss s podobným designem obalů.", "question": "Jaká byla průměrná návštěvnost koncertů skupiny Kiss kolem roku 1978?", "answers": ["13 350"]}
{"title": "Centrální procesorová jednotka", "context": "Procesor, který by vykonával program zapsaný ve vyšším programovacím jazyku, by byl příliš složitý, a především omezený zaměřením daného jazyka. Proto jsou i moderní procesory stále založeny na zpracování strojového kódu, to jest nevelké sady strojových instrukcí, které více odpovídají způsobu práce procesoru (např. přesun čísla z registru do registru) než způsobu práce programátora. Každá architektura procesorů definuje svůj vlastní strojový jazyk. Například procesory x86 od firmy Intel používají jiný strojový kód než architektura ARM. Programy psané ve vyšších jazycích se obvykle překládají do strojového kódu dané architektury – ať už předem (pomoci tzv. překladače) nebo až za běhu programu (pomoci interpretu). Centrální procesorová jednotka (CPU) provádí strojové instrukce. Mezi hlavní součásti procesoru patří aritmeticko-logická jednotka, registry a řadič, který řídí činnost procesoru (načítání strojových instrukcí z paměti, jejich dekódování, provedení a uložení výsledků). V současných počítačích je obvykle několik dalších procesorových jednotek, které s hlavní procesorovou jednotkou spolupracují (zajišťují například vstup/výstup, příjem GPS signálu, komunikaci s bezdrátovou sítí Wi-Fi atd.). Má-li obvod v sobě více procesorových jednotek, je označována jako vícejádrový procesor. Ve stolních počítačích IBM PC kompatibilních se prosadily složité CISC procesory architektury x86.", "question": "Co vykonává procesor?", "answers": ["strojové instrukce"]}
{"title": "Filament", "context": "V odborné češtině se však (odlišně od mezinárodního standardu) filament definuje jako \"jedničné nekonečné vlákno z chemického hedvábí \". (Například podle německého Zákona o označování textilií se jako hedvábí (Seide) smějí označovat pouze výrobky z přírodního hedvábí). Chemické vlákno bez omezení délky se dodává k textilnímu zpracování nejčastěji jako svazek elementárních vláken (zpravidla sdružených ze všech otvorů jedné zvlákňovací trysky). Těmto elementárním vláknům se dříve říkalo kapiláry, dnes se pro ně často používá také označení filamenty. Počet elementárních vláken ve filamentové přízi se označuje písmenem f, např. polyesterová příze s jemností \"5 tex f 18\" sestává z 18 jednotlivých vláken. Filamenty pro určité účely (rybářské šňůry, štětiny kartáčů) se zvlákňují přes trysku s jedním otvorem a zůstávají jako jednoduchá (poměrně tlustá) nit. Tato vlákna se nazývají monofily. Svazku jednotlivých vláken se říká multifil. Světová výroba filamentů se v 1. dekádě 21. století zvýšila asi o 70 %. V roce 2015 obnášela celková produkce 44 miliony tun, z toho většina polyesterových a polyamidových vláken. Výraz filament se vyskytuje v několika jiných oborech (elektrotechnika, biologie, astronomie) bez jakékoliv souvislosti s textilními vlákny. Schenek: Lexikon Garne und Zwirne str. 156-157, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3-87150-810-1 Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 38 a 469 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5", "question": "Jaké je mezinárodní označení v textilní terminologii pro všechna vlákna neomezené délky?", "answers": ["Filament"]}
{"title": "Tučňáci", "context": "Tučňáci (Sphenisciformes) jsou nelétaví ptáci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění ve vodě, ale mají křídla. Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli). V současné době žije na světě a je klasifikováno asi 17 druhů řazených do šesti rodů jediné čeledi tučňákovití (Spheniscidae). == Etymologie == České slovo tučňák bylo vytvořeno v době národního obrození a pochází od slova tučný. Zajímavější je však etymologie mezinárodně užívaného názvu Penguin (v angličtině) či Pingvin (v ruštině, němčině, španělštině). Jeho původ se vysvětluje dvěma způsoby. Často se předpokládá, že má původ ve velšském pen gwyn, tj. \"bílá hlava\", což byl název, jímž Velšané označovali alku velkou, severského mořského ptáka, který připomínal tučňáky a byl již vyhuben. Alka totiž měla nad okem výraznou bílou skvrnu. Popsaný vznik slova však neodpovídá velšské slovotvorbě. Slovo pinguin je však poprvé doloženo v deníku italského učence Antonia Pigafetty, který se účastnil Magalhã námořní výpravy kolem světa. Slovo se i proto spojuje s latinským slovem pinguis – \"tučný, šťavnatý\"; či obrazně \"těžký, těžkopádný\". == Objevení tučňáků == Tučňáci byli objeveni námořníky, kteří v 16. stol. hledali námořní cesty kolem pobřeží Jižní Ameriky a Afriky. V lodních denících slavných mořeplavců jako byli Vasco da Gama a Fernã de Magalhã či pirátů Francise Drakea a Williama Dampiera se dochovaly zmínky o tučňácích. Někteří mořeplavci je pokládali za opeřené ryby, jiní, například Francise Drake, se o nich zmiňují jako o nelétavých černobílých husách. Mořeplavci tučňáky chytali a jedli, i když jim jejich tučné, rybinou páchnoucí maso moc nechutnalo.", "question": "Vyskytují se tučňáci na Galapágách?", "answers": ["Žijí výhradně v oblastech chladných mořských proudů na jižní polokouli (jeden druh, hnízdící na Galapágách, okrajově zasahuje na severní polokouli)."]}
{"title": "Vltavská kaskáda", "context": "Vltavská kaskáda je soustava vodních děl na řece Vltavě. Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW. První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely. Ačkoliv účelem výstavby prvních děl Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, po druhé světové válce byla upřednostněna akumulační funkce a z ní vyplývající nadlepšení průtoků na Vltavě a na dolním Labi. Vltavské nádrže mají význam především energetický (výroba el.energie v hydroelektrárnách, zejména při špičkovém odběru) a ochranný před povodněmi, dále plavební, rekreační a vodárenský. Vedlejšími přínosy jsou ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastavit povodeň do velikosti dvacetileté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m3·s−1, překračující úroveň tisícileté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m3·s−1. Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu. Výstavba přehrad však znamenala také zničení jedinečných přírodně i historicky cenných míst, například Svatojánských proudů a mnoha vesnic i osad. Také ukončila tradiční vltavskou voroplavbu. Výstavbou se stabilizovala teplota řeky pod přehradami, takže v Praze již v zimě obvykle mimo slepá ramena nezamrzá a v létě je naopak příliš chladná na koupání.", "question": "Kolik přehrad čítá Vltavská kaskáda?", "answers": ["9"]}
{"title": "Kvantová fyzika", "context": "Zejména energie : : : E : : {\\displaystyle E} soustavy se může měnit nejen spojitě (např. elektron s kladnou energií v atomu vodíku), ale i nespojitě (elektron se zápornou energií v atomu vodíku). Rozdíly : : : : E : k : : − : E : n : : = Δ E : : {\\displaystyle E_{k}-E_{n}=\\Delta E}. se pak nazývají kvanta energie a realizují se elektromagnetickou energií - fotonem s energií : : : Δ E : : {\\displaystyle \\Delta E} a frekvencí : : : ν = Δ E : / : ħ : : {\\displaystyle \\nu =\\Delta E/\\hbar } , kde : : : ħ : : {\\displaystyle \\hbar } je redukovaná Planckova konstanta. Obvykle v rámci kvantové teorie rozlišujeme kvantovou mechaniku a kvantovou teorii pole, které, ač postaveny na stejných postulátech, užívají rozdílné metody při praktických výpočtech. Počátky kvantové teorie sahají k přelomu 19. a 20. století, kdy Max Planck odvodil vztah pro frekvenční rozdělení energie záření černého tělesa z předpokladu, že světlo je vyzařováno po malých kvantech, jejichž energie je úměrná frekvenci (konstanta úměrnosti : : : ħ : : {\\displaystyle \\hbar } se nazývá Planckovou konstantou). Tehdejší teorie elektromagnetického záření předpokládaly čistě vlnový charakter světla. Související informace naleznete také v článku kvantová mechanika. Bohrův model atomu (1913) vysvětloval rozložení spektrálních čar vodíku. Předpokládal, že moment hybnosti elektronu je celým násobkem Planckovy konstanty. Einstein pak vysvětlil podobným způsobem fotoelektrický jev, za což mu byla udělena Nobelova cena za rok 1921. Na počátku dvacátých let kvantová mechanika pomáhala vysvětlit pouze mikroskopické jevy. De Broglie tedy navrhl uvažovat u veškeré látky dvojí podstatu, vlnovou a částicovou.", "question": "Kdo odvodil vztah pro rozdělení frekvence záření černého tělesa?", "answers": ["Max Planck"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "V letech 1940–1944 byl vybudován druhý vinohradský tunel. Veškerá doprava byla převedena do něj, aby mohla být provedena rekonstrukce prvního tunelu. Po jejím dokončení byly tratě do Vršovic a na Smíchov definitivně rozděleny. Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Praze. Dne 15. března 1967 začala stavba metra Hlavní nádraží (první a nejstarší stanice metra v Praze), podle prvních plánů ještě jako podpovrchové tramvaje. O vybudování metra namísto tramvaje vláda rozhodla až po zahájení stavby, v srpnu 1967, proto má stanice méně typická dvě boční nástupiště namísto jednoho středového. Dne 9. května 1974 byl zahájen provoz stanice metra Hlavní nádraží. V letech 1972–1979 vznikla na základě architektonické soutěže nová pozdemní odbavovací hala (slohově ji lze řadit k brutalismu), které ustoupila část dosavadních sadů. Autory nové budovy jsou Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi. Po střeše haly vede Severojižní magistrála, která tak odřízla historickou budovu od okolí. V letech 1983–1989 byl dobudován třetí vinohradský tunel na jižní straně nádraží. V roce 1985 byla na severním zhlaví provedena rekonstrukce výhybek a zabezpečovacího zařízení. Až do té doby zde fungovala mechanická návěstidla a výhybky byly přestavovány ručně. Bylo zbořeno stavědlo Sakrabonka stojící na místě bývalé stejnojmenné usedlosti, která v roce 1870 ustoupila stavbě nádraží. V roce 1994 byla na hlavním nádraží zprovozněna další tři nástupiště, s čísly 5 až 7, která mají samostatná klenutá zastřešení.", "question": "Od kdy je v provozu stanice metra v prostorách hlavního nádraží v Praze ?", "answers": ["9. května 1974"]}
{"title": "Sudokopytníci", "context": "Nejstarší sudokopytníci se objevili už v eocénu (−55 mil. let). Velmi dlouho žili ve stínu lichokopytníků, během miocénu ale začali lichokopytníci vymírat a na jejich místo se rozšířili přežvýkaví. Není jasné, jestli ústup lichokopytníků umožnil rozšíření sudokopytníků, nebo jestli vymírání lichokopytníků způsobila naopak konkurence sudokopytníků. Pravděpodobně došlo k ústupu lesů a rozšíření travnatých stepí a sudokopytníci mohli novou potravu trávit lépe než lichokopytníci. Také došlo k rozvoji velkých šelem, a přežvýkaví sudokopytníci měli výhodu ve schopnosti rychle zkonzumovat velké množství potravy a tu pak zpracovat někde v ústraní. Přežvykování, tedy dvojí zpracování potravy, která je fermentována v předžaludcích, se u sudokopytníků vyvinulo dvakrát, nezávisle na sobě. Velbloudi mají tříkomorový žaludek, stejně tak jako kančilovití, ostatní přežvýkaví sudokopytníci mají dokonalejší čtyřkomorový žaludek. Zdá se, že kytovci jsou blízkými příbuznými hrochů, proto se kytovci spolu se sudokopytníky (Artiodactyla) řadí do jednoho řádu Cetartiodactyla. Mezi nepřežvýkavé patří sudokopytníci s jednokomorovým žaludkem (s výjimkou hrochů). Nepřežvykují. Jsou to všežravci, sklovina stoliček tvoří hrboly, zuby mají uzavřenou dřeňovou dutinu a nedorůstají. Špičáky bývají přeměněné v kly. Na končetinách mají čtyři dobře vyvinuté prsty (výjimku tvoří pekariovití).", "question": "Kolik komor má žaludek velblouda ?", "answers": ["tříkomorový žaludek"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada coperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost. Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna. Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů. Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem. Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo. Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy.", "question": "Od kterého roku bylo město Brno sídlem všech hlavních královských a zemských úřadů?", "answers": ["1642"]}
{"title": "Manufaktura", "context": "Manufaktura (z latinského manu facere pracovat rukama) je velká dílna, ve které je práce rozdělena mezi velký počet dělníků, z nichž každý dělá jen dílčí úkony, a to bez významného využití strojů. Manufaktury představují tradiční podobu kapitalistického hospodaření a k tomuto uskutečnění bylo potřeba mnoho podmínek, např. koncentrace individuálního kapitálu, masa dělníků a široký trh pro prodej vyrobených výrobků. Předpokladem vzniku manufaktury byla velká poptávka po určitém druhu zboží a nahromadění prostředků, který její založení umožnil. První manufaktury vznikly ve 14. století ve Flandrech a v italské Florencii. Vyrábělo se v nich především sukno. V 16. století byly soukenické manufaktury hojně zakládány v Anglii. Manufaktury se staly předstupněm strojové tovární velkovýroby. Výhody Dělba práce umožnila snížení nákladů a tedy i nižší cenu zboží. Nevýhody Výrobek již nebyl \"vizitkou\" konkrétního člověka, takže někdy byl méně kvalitní. Existují dva základní typy manufaktur: Rozptýlené manufaktury Byly přechodným jevem a postupně buď zanikly nebo se přeměnily v manufaktury soustředěné. Princip manufaktur rozptýlených byl následující. Dělníci pracovali v několika dílnách, někdy ve svých domech. Domy obešel faktor, rozdal surovinu, vybral hotové zboží a zaplatil mzdu. Předstupněm rozptýlené manufaktury byl nákladnický systém. Soustředěné manufaktury Byly velké dílny, do nichž byla soustředěna veškerá výroba. KLÍMA, Arnošt. Manufakturní období v Čechách. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1955. 523 s. MRÁZEK, Otakar. Vývoj průmyslu v českých zemích a na Slovensku od manufaktury do roku 1918. Praha : Nakladatelství politické literatury, 1964. 490 s. Obrázky, zvuky či videa k tématu manufaktura ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo manufaktura ve Wikislovníku Litvínovská hraběcí manufaktura na výrobu sukna - kniha Jana Josefa Valdštejna vydaná roku 1728 v Praze digitalizovaná v rámci služby eBooks on Demand v Národní technické knihovně v Praze", "question": "Co se jako první vyrábělo pomocí tzv. manufaktur ?", "answers": ["sukno"]}
{"title": "Divadlo", "context": "Divadlo je výkonné čili múzické umění, při němž herci (případně zpěváci a tanečníci) na jevišti předvádějí divadelní hru. Diváci při tom obvykle sedí v hledišti kryté nebo otevřené divadelní budovy. Divadlem se zabývá divadelní věda čili teatrologie. Divadlo vzniká tak, že kolektiv tvůrců (dramaturgové, herci, režiséři, choreografové, scenáristé, inspicient, korepetitor, scénograf atd.) a technických spolupracovníků (technici, zvukaři, osvětlovači) tvoří. společně divadelní inscenaci, která je předvedena buďto jednorázově nebo ve vícero reprízách divákům. volba dramatického textu (scénáře, dramatu, komedie, tragédie) zkoušky, na kterých je dramatický text převáděn do jevištní podoby hry herců,. scénografií, hudbou a tancem pod vedením režiséra (u hudebně-dramatických žánrů také v úzké spolupráci s dirigentem divadelního orchestru) Jedná se o kolektivní umění (na rozdíl od literatury apod.), tedy o společné dílo několika tvůrců (dramatik, režisér, herec, scénograf, případně i hudební skladatel atd.), které také publikum v hledišti vnímá kolektivně. Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo. Divadlo však též ovlivňuje společnost. Zatímco u výtvarných umění a literatury divák a čtenář vnímá definitivně ukončené umělecké dílo, v divadle se zúčastňuje jako aktivní složka při jeho dotváření. Obdobně je tomu i u jiných interaktivně vytvářených děl, kde divák dotváří výsledné dílo svou vlastní účastí (např. zvukové objekty, speciální umělecké instalace, digitální interaktivní díla apod.) Tématem klasického divadla (na rozdíl od jiných typů umění) musí být vždy nějaká lidská nebo společenská událost, divadlo se musí zabývat člověkem, neboť hlavním nositelem divadelního výrazu je vždy člověk-herec. To však nemusí platit pro experimentální divadlo. Divadlo je umění opticko-akustické a časově-prostorové. Ostatní druhy umění vnímáme buď zrakem (literatura, klasické výtvarné umění), nebo jen sluchem (hudba, zpěv), kdežto divadlo všemi lidskými smysly současně. Obdobně je tomu v některých proudech současného výtvarného umění, jako je procesuální umění, akční umění, performance, kinetické umění, multimediální umění, interaktivní umění apod. Do divadelní struktury vstupují i jiné druhy umění jako její složky. Některé jsou i mimo divadlo samostatnými uměními (malířství, hudba, architektura, zpěv, tanec), jiné existují v divadle (herectví, režie, scenáristika) a v divadlu příbuzných oborech jako je film, rozhlas nebo televize. V současném výtvarném umění od začátku 20. století (futuristé a dadaisté) a potom od poloviny 50. let (Jackson Pollock, Robert Rauschenberg, akční umění a performance) je umělec též integrovanou součástí uměleckého díla. Kromě základní estetické úlohy může divadlo plnit i mnoho dalších funkcí – etickou, výchovnou, politickou, zábavnou, náboženskou nebo didaktickou – které podporují jeho účinek a zvyšují jeho celkovou společenskou prestiž v kultuře.", "question": "Co předvádejí v divadle herci na jevišti?", "answers": ["divadelní hru"]}
{"title": "Kabát (hudební skupina)", "context": "Na podzim téhož roku kapela odletěla do USA na své první větší turné v zahraničí. Poté bylo vydáno historicky první DVD skupiny nazvané Suma sumárum - Best of video, čímž se kapela přidala k hrstce českých interpretů, kteří do té doby vydali DVD. Na něm se objevili jak videoklipy skupiny, tak záznam koncertu z turné Go satane go z pražské sportovní haly Tipsport arena. V Českém slavíku se Kabát umístil na třetím místě. Dalším albem je deska Dole v dole, která vyšla 14. října 2003 a následně se stala čtyřplatinová. Před vydáním desky skupina koncertovala na Slovensku a v den vydání se přesunula do Česka, kde začalo halové turné. Kapela poprvé ve své historii vyprodala všechny zimní stadiony, ve kterých během turné vystoupila. V prosinci poté Kabát přebral ve Státní opeře Praha svého prvního zlatého slavíka v kategorii skupina roku. Následující rok kapela zvítězila v cenách Anděl v kategoriích album roku rock, skupina roku a nejprodávanější titul roku, kterého se v té době prodalo přes 78 000 nosičů.", "question": "Kdy získala skupina Kabát svého prvního Českého slavíka ?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Dórský modus", "context": "Dórský modus je pojem z oblasti hudební nauky, který se používá pro posloupnost tónů diatonické durové stupnice zahrané od jejího druhého stupně. == Starořecký a středověký církevní dórský modus == V antickém Řecku byla pojmem dórský modus označována sestupná posloupnost tónů tvořená dvěma dórskými tetrachordy (posloupnost čtyř tónů s intervaly 2-2-1) oddělenými celým tónem. Výsledek je totožný s modem, který je dnes označován jako frygický. Počínaje evropským středověkem je pojmem dórský modus označován modus durové stupnice popsaný v úvodním odstavci. O něm pojednává celý zbytek tohoto článku. == Vlastnosti dórského modu == Dórský modus vznikne z durové stupnice jejím zahráním od druhého stupně, například v případě C dur je základním tónem dórského modu D a znění dórského modu: d-e-f-g-a-h-c. Jedná se o mollový modus (s malou tercií), který je charakteristický \"tvrdou\" velkou sextou, kterou se liší od běžné mollové stupnice. Nejbližším tvrdším modem je mixolydický modus, který se od dórského liší velkou tercií. Nejbližším měkčím modem je aiolský modus, který se od dórského liší malou sextou. === Intervalové složení === == Složení v jednotlivých tóninách == Následující tabulka obsahuje složení dórského módu pro jednotlivé tóniny. == Charakteristické akordy == Pro dórský mód je charakteristický mollový kvintakord, ze septakordů pak malý mollový septakord. Kompletní tónový materiál modu je vyjádřen sedmizvukem (tercdecimovým akordem) X m i 13 {\\displaystyle Xmi^{13}\\,\\! } (X je základní tón dórského modu). Následující tabulka obsahuje charakteristické akordy dórského modu v tónině C dur. Použitelné jsou i další akordy, které vzniknou vynecháním některých intervalů v D m i 13 {\\displaystyle Dmi^{13}\\,\\! } , například: D m i 6 , D m i a d d 9 , D m i 7 a", "question": "Od kterého stupně se hraje diatonická durová stupnice v dórském modu?", "answers": ["druhého"]}
{"title": "Zemská kůra", "context": "Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složený z utuhlých hornin. Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země. Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry. Zemská kůra (tzv. SIAL) je tvořena žulovou (granitovou) a čedičovou (bazaltovou) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit). Názvy granitová a čedičová neznamenají petrografické složení, jde o subjektivní označení vrstvy názvem, který nejvíce odpovídá známým fyzikálním vlastnostem horniny skládajících tyto vrstvy. Složení pevninské kůry je značně pestřejší následkem složitějšího vývoje pevnin. Během vývoje Země se do kůry z pláště přesunuly lehce tavitelné a specificky lehčí složky, především sloučeniny křemíku, draslíku, hliníku, vápníku, sodíku a pod. Průměrná hustota kůry činí 2,85 g/cm3. Zemskou kůru tvoří různé horniny složené z nerostů. Kromě nich jsou v zemské kůře obsaženy i plyny a voda s různým množstvím rozpuštěných látek. V zemské kůře se nacházejí téměř všechny chemické prvky. kontinentální kůra - má 3 vrstvy a proměnlivou tloušťku, tvoří kontinenty, šelfy, kontinentální svahy oceánská kůra - dvouvrstvá, tenčí, tvořící dna oceánu, pánve, příkopy přechodná. - nejvzácnější, třívrstvá (dno Černého moře) SiO2 - 69 % Al2O3 - 14 % Fe2O3 + FeO - 4 % Ostatní 5 % SiO2 - 48 % Al2O3 - 15 % CaO - 11 % Fe2O3 + FeO - 11 % MgO - 9 % Ostatní 6 %", "question": "Co je to zemská kůra?", "answers": ["svrchní vrstvy planety Země"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "I v následujících letech vydávala EK každoroční posudky hodnotící pokroky kandidátských zemí v ekonomické, právní, politické i dalších oblastech. Na helsinském summitu v roce 1999 byly zahájeny přístupové rozhovory s dalšími kandidátskými zeměmi: Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem (tzv. Helsinská skupina, skupina, v niž byla i Česká republika, se nazývala Lucemburská). Kvůli zprůhlednění a zjednodušení vyjednávání se celé acquis communautaire rozdělilo do 31 kapitol (tzv. screening – tabulka vpravo udává data uzavření kapitol Českou republikou). Vyjednávání probíhalo formou mezivládních konferencí členských států EU (jednání vždy řídila předsednická země EU) s kandidátskými zeměmi. Pro vstup nových zemí byla důležitá ratifikace Smlouvy z Nice v roce 2003, která připravila evropské instituce na rozšíření. V prosinci 2002 byla v Kodani s deseti kandidátskými státy uzavřena jednání; smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách; datem vstupu byl 1. květen 2004. Smlouvy o přistoupení ratifikovaly národní parlamenty stávajících členských zemí EU a Evropský parlament. Některé přistupující státy ratifikovaly vstup do EU v parlamentu, některé zvolily referendum včetně ČR, kde v červnu 2003 hlasovalo pro vstup 77,3 % voličů, volební účast byla 55,2 %.", "question": "Kdy se Česká republika stala členem Evropské Unie ?", "answers": ["1. květen 2004"]}
{"title": "Formule 1", "context": "Formule 1, (zkráceně F1), je série závodů formulí založena v roce 1950 a je označována za královskou disciplínu automobilového sportu pro takzvané monoposty. Spadá pod Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), která je nejvyšší organizační složkou. Mistrovství světa F1 sestává ze série závodů, které jsou označovány jako Grand Prix (Velká cena). Soutěží se na uzavřených autodromech či tratích a městských okruzích různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů. Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Malajsie a Turecko, novými kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Jižní Korea, Bulharsko, Rusko, Dubaj a Indie. Je zřejmé, že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velkých cen, se Formule 1 netěší takové popularitě jak tomu je v Evropě.", "question": "V kterém roce byla založena Formule 1?", "answers": ["1950"]}
{"title": "Thomas Jefferson", "context": "Thomas Jefferson (13. dubna 1743 v Shadwellu ve Virginii - 4. července 1826 v Charlottesville ve Virginii), byl třetí americký prezident (1801-1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). Během americké revoluce byl guvernérem Virginie (1779-1781) a později americkým velvyslancem ve Francii (1785-1789). Po návratu z Francie se stal prvním ministrem zahraničí ve vládě prezidenta George Washingtona (1790-1793). Jeho sympatie k Velké francouzské revoluci vedly k jeho konfliktu s Alexandrem Hamiltonem. V roce 1793 kvůli tomuto konfliktu rezignoval. Označoval se za materialistu. Jako deista zkoumal pravdivost Bible. Tíhnul k \"zdravému rozumu\" a přírodním zákonům. Stavil se do opozice vůči bankám a dluhům, které mj. brání koloniální nezávislosti na království. Bojoval za nezávislost a rovnost. Přestože mu sloužili otroci, bojoval například i proti mezinárodnímu obchodu s otroky. V roce 1788 postavil v USA v Richmondu budovu pro zákonodárné shromaždění, která je dnes stavební památkou. V roce 1825 rok před svou smrtí spoluzaložil Virginskou univerzitu, na jejím konci byla postavena cihlová rotunda. V roce 1796 kandidoval na funkci prezidenta USA, ale prohrál o tři hlasy s Johnem Adamsem. Druhým prezidentem se tak stal John Adams, on sám byl zvolen viceprezidentem, avšak nespolupracoval s Adamsem. Postavil se proti jeho zákonům omezujícím poskytnutí amerického státního občanství přistěhovalcům a zákonům omezujícím kritiku státních úředníků. Zemřel jen o několik hodin dříve než John Adams. Šlo o nadšence do šifrování a tajných kódů, kteroužto zálibu sdílel s Robertem Pattersonem. V jeho pozůstalosti se jako pozůstatek přátelského soutěžení mezi oběma muži nachází zašifrovaný dopis, který mu Patterson bez klíče poslal coby dárek k Vánocům v roce 1801. Není známo, že by jej on sám někdy rozluštil, s největší pravděpodobností nikoliv, a určitě považoval šifru za natolik důmyslnou, že zvažoval její použití ve státní správě. Šifra odolávala přes dvě stě let, než ji v roce 2009 s pomocí počítačů prolomil odborník na kryptologii a matematiku Lawren Smithline. K jeho zábavám patřilo také chovatelství, především drůbeže a ovcí. Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons Osoba Thomas Jefferson ve Wikicitátech Galerie Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti?", "answers": ["Thomas Jefferson"]}
{"title": "Chráněné krajinné oblasti v Česku", "context": "Zákon České republiky č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, charakterizuje CHKO jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Na území České republiky je vyhlášeno 26 CHKO o celkové rozloze 1 076 111 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří např. CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras nebo CHKO Český kras. V roce 1960 byly v českých krajích Československa 2 CHKO, o 10 let později jich bylo v České socialistické republice 7, v roce 1991 jich bylo v České republice evidováno 24. Nejstarší CHKO v Česku byla CHKO Český ráj, zřízená v roce 1955. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a je dotčeným orgánem ve stavebním řízení. Správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny se sídlem v Praze. Chráněná území v Československu byla vyhlašována od roku 1838, tehdy vznikly první dvě rezervace.", "question": "Kolik je v Česku chráněných krajinných oblastí?", "answers": ["26"]}
{"title": "The Social Network", "context": "The Social Network je americký dramatický film režiséra Davida Finchera. Jeho námětem je založení a začátky Facebooku a s tím spojené právní spory. Film byl pozitivně přijat kritiky, získal také Zlatý glóbus za nejlepší dramatický film a další tři glóby. Získal také tři Oscary - za adaptovaný scénář, hudbu a střih, dalších pět nominací neproměnil.", "question": "Kdo je režisérem filmu The Social Network?", "answers": ["Davida Finchera"]}
{"title": "Loket (hrad)", "context": "Loket (německy Elbogen) je český hrad, který se tyčí nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu. V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova bratra a dědice Matese roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi Matesovy syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům. V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631–1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751. První známá přestavba hradu byla již v době krále Václava I. Další stavební úpravy a přístavba byly prováděny za Jana Lucemburského, který hrad často využíval jako dočasné sídlo královského rodu. Zároveň s hradem bylo opevněno i město Loket. K nejstarším částem hradu patří markrabský dům a hlavní hradní věž (konec 14. století).", "question": "V jakém stylu je postaven hrad Loket?", "answers": ["Goticko-románský"]}
{"title": "Sebevražda", "context": "Ve východním Středomoří je počet sebevražd mužů a žen téměř vyrovnán. Počet sebevražd žen je nejvyšší v Jižní Koreji - 22 na 100 000 obyvatel; obecně jsou tyto údaje rovněž vysoké v jihovýchodní Asii a západním Tichomoří. U statistického zpracování a interpretace záleží, jakým způsobem je míra sebevražednosti vyjádřena. V řadě zemí je počet sebevražd nejvyšší u osob středního věku nebo starších lidí. Absolutní počet sebevražd je ale nejvyšší ve věku mezi 15 a 29 lety, neboť tato věková skupina je nejpočetnější. Ve Spojených státech jsou údaje nejvyšší u mužů europoidní rasy starších 80 let, přestože mladí lidé se o sebevraždu pokoušejí častěji. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí u adolescentů a mladých mužů, hned po úmrtí na následky nehody. U mladých mužů v rozvinutém světě jde o příčinu smrti v téměř 30 % případů. V rozvojovém světě jsou tyto údaje podobné, tvoří však nižší procento všech úmrtí v důsledku vyššího počtu úmrtí zaviněných jinými úrazy. V jihovýchodní Asii dochází na rozdíl od jiných oblastí světa k sebevraždám mladých žen mnohem častěji než u žen starších. Sebevražda je v ČR nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. V období let 2001-2005 bylo v Česku zaznamenáno 8 023 sebevražd (pro srovnání v tomto období zemřelo 7 010 osob při dopravní nehodě), což tvoří 1,48 % celkového počtu úmrtí a 23,3 % úmrtí vnějšími příčinami. V roce 2007 v Česku dobrovolně odešlo ze světa celkem 1 375 lidí, v roce 2012 to bylo 1 647 lidí a v roce 2013 pak 1 740 lidí.[zdroj?", "question": "Kolik procent z celkového počtu úmrtí tvoří sebevraždy?", "answers": ["1,48"]}
{"title": "Kateřina Neumannová", "context": "Ačkoli ona sama nikdy oficiálně neuvedla, kdo je otcem její dcery Lucie, je veřejným tajemstvím, že jím je právě Jindra. Až do konce její závodní kariéry sportovní novináři zachovávali nepsanou gentlemanskou dohodu a o Jindrově otcovství se nezmiňovali. Kromě osobního života ji s Jindrou spojuje i podnikání – jsou spolumajiteli luxusního penzionu na Churáňově (byl otevřen na podzim 2005, jeho stavba údajně stála 30 milionů Kč), oba jsou podílníky ve společnosti DNA. V médiích se spekulovalo o tom, že Jindra měl vliv i na překvapivé jmenování Neumannové do funkce prezidentky organizačního výboru Mistrovství světa v severském lyžování 2009 v červenci 2007, čtyři měsíce po ukončení její sportovní kariéry. Kritici jí vytýkají, že nemá ekonomické vzdělání a větší manažerské zkušenosti a že výbor ze zákulisí řídí Jindra. 15. září 2009 byla zvolena místopředsedkyní komise sportovců asociace evropských olympijských výborů EOC.Neumannová poté působila jako poradkyně na ministerstvu obrany pod vedením Alexandra Vondry, ve stejné funkci by měla působit od srpna 2014.V červnu 2014 získala po pětiletém studiu a státnicích titul Mgr. v oboru andragogika.V létě 2016 byla během Letních olympijských her v Riu tváří projektu \"Jižní Čechy olympijské\" a olympijského parku na Lipně. == Největší úspěchy v běhu na lyžích == === Zimní olympijské hry === Albertville 1992: 6. místo štafeta, 13. místo 5 km klasicky, 14. místo 15 km klasicky, 22. místo 10 km volně Lillehammer 1994: 6. místo 10 km volně, 8. místo 5 km klasicky, 9. místo štafeta, 14. místo 15 km klasicky", "question": "Proč kritici vytýkali jmenování Kateřiny Neumannové do funkce prezidentky organizačního výboru Mistrovství světa v severském lyžování?", "answers": ["nemá ekonomické vzdělání a větší manažerské zkušenosti"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan (Saturn VI) je největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn. Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu. Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc, po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře.", "question": "Je Saturnův měsíc Titan větší než Merkur ?", "answers": ["Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti."]}
{"title": "Moravské zemské desky", "context": "Zápisem majetku do zemských desk se majetek stával dědičným majetkem rodu. Pokud byl ve městech, byl osvobozen od daní. V deskách zemských byla však také zapisována veškerá ustanovení zemských sněmů – tedy vlastně tehdejších zákonů, a další obecně závazné dokumenty. Na Moravě došlo k obnovení desk podle vzoru zemských desk v Čechách v roce 1348 a to ve dvou řadách půhonných a trhových. Na rozdíl od Čech byly vedeny na dvou místech současně v sídlech moravského zemského soudu a to v Olomouci a Brně. V roce 1642 dochází ke sloučení obou soudů a k zápisům dochází pouze v Brně. Tam také byly jednotlivé kvaterny desk trhových rozděleny a nadále vedeny jednotlivě podle krajů. Moravské zemské desky jsou nyní uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. Moravské zemské desky jsou nejstarším dokumentem tohoto druhu, nepřetržitě vedeném v rozmezí 600 let, na světě.[zdroj? ] CHLUMECKÝ, Petr - CHYTIL, Josef - DEMUTH, Karl - WOLFSKRON, Adolf. Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady brněnské 1348 - 1466, Brno 1856. Dostupné online KALINA, Tomáš. Moravské zemské desky.", "question": "Kde jsou uloženy Moravské zemské desky?", "answers": ["v Moravském zemském archivu v Brně"]}
{"title": "Infekční laryngotracheitida drůbeže", "context": "Infekční laryngotracheitida drůbeže je akutní, prudce nakažlivé onemocnění dýchacích cest, které postihuje hrabavou drůbež. Původcem nemoci je herpes virus. Podle veterinárního zákona se jedná o nebezpečnou nákazu, která podléhá hlášení. K nákaze je vnímavý kur, krůta, bažanti a perličky. Nemoc není přenosná na jiné druhy zvířat kromě hrabavé drůbeže. Mimo hostitele je virus velmi odolný, kromě přímé nákazy kapénkovou infekcí od již nemocných kusů je proto možný (a častý) také nepřímý přenos, při kterém původce do hejna pronikne pomocí kontaminovaného krmiva, vody, pomůcek nebo na oděvech osob. Do organismu ptáků virus proniká přes sliznice dýchacího nebo trávicího traktu, nebo přes spojivku. Inkubační doba trvá 5-12 dní. Typické klinické příznaky u akutní infekce jsou dyspnoe, chrapot, kašel, ptáci při nádechu natahují krky, mohou třepat hlavou a vykašlávat hlen a hnis. Častá je sinusitida a hnisavý výtok z nozder a očí. Kvůli nedostatečném u okysličování krve se může objevit cyanóza periferních částí těla. Ptácí jsou malátní, neaktivní a nepřijímají potravu, u nosnic dochází k poklesu snášky. Patognomickým nálezem je krev, hlen a sýrovitý zánětlivý výpotek vytvářející se v průdušnici postižených ptáků, histologicky je patrná nekrotická tracheitida s deskvamací epitelií, v počátečních fázích nemoci lze nalézt také intranukleární virové inkluze. V hejnu se nemoc rychle šíří, morbidita může dosáhnout až 80%, mortalita pak v případě nákazy virulentním kmenem viru až 50%", "question": "Co je původcem infekční laryngotracheitidy drůbeže?", "answers": ["herpes virus"]}
{"title": "Heřmánek pravý", "context": "Odborný název pochází pravděpodobně z latinského slova mater (matka), resp. matrix, tj. děloha, zřejmě podle dutého květního lůžka nebo podle toho, že je bylinou užívanou též k léčení ženských nemocí a hygieně. Český výraz heřmánek potom z latinského armanilla s přidáním počátečního \"h-\" (staročesky ještě ormánek). === Systematické zařazení === V rámci čeledi hvězdnicovitých patří rod Matricaria do její nejrozsáhlejší podčeledi Asteroideae a v ní dále do tribu Anthemidae. V něm podle molekulárních studií spoluvytváří monofyletický subtribus Matricariinae společně rody Achillea (řebříček) v rozšířeném pojetí (včetně rodů Leucocyclus a Otanthus), Anacyclus a Heliocauta. === Nomenklaturická poznámka === Taxon Matricaria recutita L., 1753, má celou řadu synonym, vzhledem k poměrně komplikované nomenklatorické historiiː == Vzhled == Je to jednoletá nebo ozimá, 15 až 50 cm vysoká, příjemně vonící bylina. Lodyha je přímá nebo vystoupaná, lysá, příp. pod úbory řídce chlupatá a zpravidla bohatě větvená. Listy jsou řídké, střídavě přisedlé, 3-7 cm dlouhé, 2-3x zpeřené v drobné čárkovité až niťovité úkrojky. Kořen je krátký, vřetenovitého tvaru.Květy jsou jako u ostatních hvězdnicovitých rostlin drobné, uspořádané do úborů o průměru 10-25 mm vyrůstajících na 3-10 cm dlouhých stopkách; úbory jsou uspořádány v řídkém vrcholičnatém květenství a na jedné rostlině jich může být až 200. V úboru jsou květy dvojího druhuː bílé jazykovité květy s 6-9 mm dlouhou ligulou, kterých je nejčastěji 15, jsou uspořádány po obvodu; brzy po rozvití úboru se sklánějí směrem dolů. V terči úboru jsou květy žluté, trubkovité, pětičetné a jsou umístěny na kuželovitě vyklenutém květním lůžku, které je uvnitř duté a na povrchu je bez plevek. Zákrov je polokulovitý, jeho listeny jsou víceřadě uspořádané, světle zelené s tmavší hnědou žilkou uprostřed, tupě podlouhlé, s širokým suchomázdřitým lemem.Heřmánek kvete od května či června do srpna až září; opylován je hmyzem, docházet může i k autogamii. Plodem je drobná neochmýřená nažka, která je asi 1 mm dlouhá, lehce zakřivená a smáčklá, na bázi zúžená, na vnitřní straně s 4-5 nízkými žebry. Semena jsou běžně šířena živočichy, včetně člověka. Ploidie druhu je 2n=18.", "question": "Jak voní heřmánek?", "answers": ["příjemně"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá.", "question": "Python je statický jazyk?", "answers": ["Python je dynamický interpretovaný jazyk."]}
{"title": "Industrial Light & Magic", "context": "Jejím zakladatelem je George Lucas, který pro svůj první snímek ze série Hvězdných válek tuto společnost založil pro tvorbu speciálních efektů ve filmech. Firma si za tu do dobu od roku 1977 vypracovala jméno ve světě a dodnes jí patří k nejlepším ve svém oboru.[zdroj? ] Za svá díla byla firma oceněna 30 cenami Akademie za nejlepší efekty ve filmu.", "question": "Kdo založil společnost Industrial Light & Magic?", "answers": ["George Lucas"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království.", "question": "Kdy vznikla Itálie?", "answers": ["1861"]}
{"title": "Titanic", "context": "Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Na této trase měl konkurovat podobným parníkům společnosti Cunard Line - Mauretanii a Lusitanii. Kapacita lodi dovolovala převážet 2 453 až 2 603 cestujících a omezený počet kočárů nebo automobilů. O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania.", "question": "Vybouchl Titanic nad ránem 15 . dubna poté , co se srazil s ledovcem ?", "answers": ["Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu."]}
{"title": "Brno", "context": "Dle katastrální výměry jsou největšími městskými částmi Brno-Bystrc, Brno-Tuřany, Brno-Líšeň a Brno-střed, nejmenšími pak Brno-Útěchov a Brno-Nový Lískovec. == Úřady a instituce == === Justiční === Brno je centrem české justice, která je tím i geograficky oddělena od moci výkonné a zákonodárné sídlící v Praze. V Brně sídlí v bývalé Zemské sněmovně v Joštově ulici Ústavní soud České republiky. Své sídlo zde má i Nejvyšší soud České republiky (Burešova ulice), Nejvyšší správní soud České republiky (Moravské náměstí) a Nejvyšší státní zastupitelství (Jezuitská ulice).Městský soud v Brně má působnost jako okresní soud pro celé město, pro okolní obce má působnost Okresní soud Brno-venkov. Oba soudy sídlí v novém Justičním areálu Brno v Polní ulici. V Justičním paláci v Rooseveltově ulici sídlí Krajský soud v Brně s působností pro celý Jihomoravský kraj (od roku 1960). V Brně také sídlí příslušné krajské, okresní a městské státní zastupitelství, na Moravském náměstí navíc sídlí pobočka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. === Vzdělávací === V Brně sídlí celkem 34 fakult 14 různých univerzit a vysokých škol. První vysoké školy zde byly založeny na konci 19. století, mezi nimi byla předchůdkyně Vysokého učení technického v Brně, která byla svého času jedinou institucí poskytující vysokoškolské vzdělání na Moravě, od roku 1899 v češtině. Roku 1918 vznikla Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, která je jedinou univerzitou v ČR nabízející studijní program veterinární medicíny.", "question": "Na jihovýchodě čeho leží Brno?", "answers": ["České republiky"]}
{"title": "Karel Nedbal", "context": "Karel Nedbal (29. října 1836, Schwarzbach – 26. února 1899, Praha) byl advokát, organizátor hudebního života v Táboře, otec českého dirigenta a skladatele Oskara Nedbala. == Život == Karel Nedbal pocházel z početné rodiny (12 dětí), vyrůstal v Německu (ale rod Nedbalů pochází z Lomnice nad Lužnicí). Vystudoval gymnázium a práva ve Vídni, pracoval jako advokátní koncipient u švagra v Pelhřimově. Po složení advokátní zkoušky v roce 1862 si otevřel v Táboře právní kancelář a od roku 1864 zde v Palackého ulici 355 i s rodinou bydlel. Později pracoval jako předseda ředitelství Městské spořitelny Tábor a dlouhá léta aktivně pracoval v městské radě a obecním zastupitelstvu města. Se svojí manželkou Annou, rozenou Hejnovou (1840–1920) vychovali sedm dětí a vedli je ke vztahu k hudbě. Ve svých šedesáti letech (1896) vážně onemocněl, byl hospitalizován v Praze, kde po třech letech zemřel. Pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech. == Zásluhy == JUDr. Karel Nedbal, všestranně vzdělaný, se stal váženým občanem Tábora a zejména měl velký podíl na vzestupu hudebního dění ve městě. Známé byly jeho domácí komorní koncerty, kdy se postupně hry účastnily i jeho děti. Nedbal založil v Táboře roku 1877 Hudební spolek. Také Nedbalovou zásluhou rostl v Táboře počet veřejných koncertů i zájem předních českých hudebníků. Hostem rodiny Nedbalovy býval Zdeněk Fibich a také Antonín Dvořák (ten zde často bydlel, např. i 20. prosince 1879, když v místním divadle se konal koncert a přítomný skladatel sklidil velké ovace po zaznění svých Slovanských tanců).", "question": "Zemřel Karel Nedbal v Praze ?", "answers": ["Ve svých šedesáti letech (1896) vážně onemocněl, byl hospitalizován v Praze, kde po třech letech zemřel."]}
{"title": "Bohuslav Reynek", "context": "Po maturitě studoval (zřejmě na přání svého otce) zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně (později byly vydány ve sbírce Žízně). V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est la..., básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si poté roku 1926 vzal za manželku. Následujících deset let (1926-1936) žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. (První roky se zcela uzavřel a ani neopouštěl dům.) V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan Martin Jirous vulgo Magor). V roce 1964, kdy ovdověl, směl poprvé po pětatřiceti letech znovu vystavovat. Na konci roku 1969 ještě stihl vydat jeden svazek své poezie (byly to sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně a Podzimní motýli).", "question": "Kde se narodil Bohuslav Reynek?", "answers": ["Petrkov"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Největší horou poloostrova je El Picacho del Diablo – 3095 m n. m. 500 km od pobřeží na západ leží vulkanické ostrovy Revillagigedo. Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte (v USA zvaná Rio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 116 km2), a na severu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemuje Mezoamerický korálový útes, druhý největší korálový útes na Zemi. Sever Mexika leží v subtropickém pásu, jih v tropickém pásu. To se ale týká jen nížin (převážně na pobřeží), podnebí jinak závisí zejména na nadmořské výšce. Země se dělí na čtyři výšková podnební pásma. Horká země (tierra caliente) do výšky 800 m n. m. má průměrnou roční teplotu přes 23 °C. Mírná země (tierra templada) do 1700 m n. m. má průměrnou teplotu od 17 °C do 23 °C. Chladnou zemi (tierra fría) do 2500 m n. m. s teplotou méně než 17 °C střídá pásmo věčného sněhu (tierra helada). Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů – ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisí srážková činnost v létě na pasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Pacifické pobřeží je sušší.", "question": "V jakém podnebném pásu leží sever Mexika?", "answers": ["v subtropickém"]}
{"title": "Plazma", "context": "Plazma je ionizovaný plyn složený z iontů, elektronů (a případně neutrálních atomů a molekul), který vzniká odtržením elektronů z elektronového obalu atomů plynu, či roztržením molekul (ionizací). Aby byl ionizovaný plyn považován za plazma, musí vykazovat kolektivní chování a kvazineutralitu. Plazma je čtvrté skupenství hmoty a také nejrozšířenější forma látky – tvoří až 99 % pozorované atomární hmoty vesmíru. Plazma existuje ve vesmíru v různých, často velmi odlišných formách. S plazmatem se můžeme setkat například ve formě blesku, polární záře, uvnitř zářivek a tzv. neonů, či v elektrickém oblouku. Plazma tvoří také konvenční hvězdy, mlhoviny, ionosféru, či sluneční vítr. Parametry plazmatu v těchto formách se liší o mnoho řádů. Stupeň ionizace plazmatu (poměr počtu ionizovaných částic vůči celkovému počtu částic) je jedním z nejdůležitějších parametrů, který určuje chování plazmatu. Závisí především na teplotě a lze ho v prvním přiblížení odhadnout ze Sahovy rovnice pro jedenkrát ionizované plazma v termodynamické rovnováze. Podle stupně ionizace rozlišujeme slabě ionizované plazma a silně ionizované plazma. V slabě ionizovaném plazmatu je koncentrace nabitých částic zanedbatelně malá v porovnání s koncentrací neutrálních molekul. Naproti tomu v silně ionizovaném plazmatu převládá koncentrace nabitých částic. Podle teploty se rozlišují 2 druhy plazmatu. Je to vysokoteplotní a nízkoteplotní plazma. Vysokoteplotní plazma má střední energii nabitých částic větší než 100 eV, což odpovídá řádově 106 K. Vyskytuje se ve hvězdách a při experimentech s řízenou termonukleární syntézou. Nízkoteplotní plazma se vyskytuje např. v zářivkách a výbojkách, také v elektrickém oblouku.", "question": "Jak se nazývá čtvrté skupenství hmoty?", "answers": ["Plazma"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Tento útvar do určité míry připomíná atmosférické víry nad zemskými póly, planetology však zaráží, že nemá zaoblený tvar. Šestiúhelník je vnořený 100 km do atmosféry a zachovává si svůj tvar minimálně do 75 km hloubky. V současnosti je tento útvar zahalený do tmy polární noci, proto ho sonda Cassini může pozorovat jen pomocí infračerveného mapovacího spektrometru. Vědci z oxfordské univerzity prováděli experimenty s dynamikou tekutin a podařilo se jim dosáhnout obdobného šestiúhelníkového tvaru. V rotujícím válci s vodou vytvořili další proudy, po obarvení tekutin viděli podobný šestiúhelník. To nasvědčuje tomu, že hexagon na severním pólu Saturnu skutečně je výsledkem dynamické interakce mezi jednotlivými proudy v atmosféře. Na Saturnu se střídají dvě roční období a to léto a zima. Léto nastává, když je Saturn nakloněný ke Slunci tak, že je Slunce v rovině s prstenci Saturnu a sluneční paprsky dopadají na povrch pod menším úhlem než v zimě, a tedy se jich méně odráží do okolního prostředí. Tato dvě roční období se na planetě střídají přibližně každých 15 let. Na planetě se však roční období nijak neprojevují, což je způsobeno vlivem atmosféry a vnitřními procesy v Saturnu. Ve výskytu mohutných bouřkových útvarů se však projevuje jistá periodicita. Mezi výskytem třech největších dosud pozorovaných útvarů uplynulo vždy přibližně 57 let, což jsou 2 oběhy Saturnu kolem Slunce.", "question": "Má Saturn čtyři roční období?", "answers": ["Na Saturnu se střídají dvě roční období a to léto a zima."]}
{"title": "Žárovka", "context": "Z optického hlediska se vlákno žárovky nechová jako absolutně černý zářič, ale jako by bylo o několik set kelvinů teplejší (wolfram je selektivní zářič). Obyčejná žárovka se dosud často používá v domácnostech a je také základem většiny přenosných svítidel.[zdroj? ] V automobilových světlometech nebo v domácnostech, když má být světlo soustředěno do jednoho místa, se často využívají halogenové žárovky. Mezi hlavní výhody žárovky, jako světelného zdroje, patří vysoce automatizovaná výroba, vynikající podání barev (Ra = 100), možnost přímého napájení z elektrické sítě, absence zdraví škodlivých látek. Mezi nevýhody patří především nízká účinnost a měrný výkon (kolem 10 - 15 lm/W), a velká závislost parametrů (včetně životnosti) na napájecím napětí. Technologicky výrobu žárovky zdokonalil a patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 - první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Na trh byly uvedeny žárovky v provedení s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881. Svítily asi 600 hodin a byly drahé - 1 dolar a 15 centů. Edison ale není původním vynálezcem žárovky. Jeho předchůdcem byl Heinrich Göbel. První pokusy se žárovkou (principiálně vznik světla žhavením materiálů průchodem elektrického proudu) lze datovat k roku 1802 (Humphry Davy).", "question": "Kdy byla rozsvícena první žárovka?", "answers": ["21. října 1879"]}
{"title": "Pardubice", "context": "V Pardubicích sídlí Univerzita Pardubice, dále např. okresní soud a pobočka Krajského soudu v Hradci Králové. Sídlí tu středisko Agentury ochrany přírody a krajiny. Ve městě je umístěna Věznice Pardubice, která byla postavena v letech 1889–1891 jako zemská donucovací pracovna pro 500 káranců. Protože stavba byla na svou dobu velice moderní, byly model, plány a rozpočty vystaveny na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Od 50. let 20. století sloužila věznice k výkonu trestu odnětí svobody pro ženy (v I., II. a III. nápravné skupině a mladistvé), od roku 1994 zabezpečovala zejména výkon trestu odnětí svobody odsouzených žen a mladistvých žen zařazených do všech typů věznic (A dohled, B dozor, C ostraha, D zvýšená ostraha). V letech 1998–2004 byly ženy přesunuty do jiných věznic; od 7. května 2004 je zde výhradně mužská věznice. == Průmysl == Pardubice jsou průmyslové centrum východních Čech. Hlavními zdejšími odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický. === Chemický === Pardubice mají od 19. století tradici chemické výroby, kterou zajišťují především následující dvě společnosti: ==== Paramo ==== Akciová společnost Paramo (Pardubická rafinérie minerálních olejů) patřila mezi přední české rafinerie; vyráběla paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky. Založil ji koncem 19. stol. vídeňský majitel krámku David Fanto, který prodával petrolej na litry.[zdroj? ] Nevedl si špatně, a proto se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Vhodné místo nalezl v Pardubicích, kde byla nejen voda a železnice, ale i rozvinutý průmysl.", "question": "Kde se nachází nejvýznamnější železniční uzel východních Čech?", "answers": ["Pardubice"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara).", "question": "Kolik alb prodala skupina Iron Maiden k roku 2010?", "answers": ["přes 95 milionů"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Romain Rolland se narodil roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti. V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou \"... jako projev vysoké pocty za vznešený idealismus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby. Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.\" Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije.", "question": "Ve kterém roce vyšel román Jan Kryštof?", "answers": ["1914"]}
{"title": "David Pastrňák", "context": "David Pastrňák (* 25. května 1996, Havířov), přezdívaný Pasta, je český hokejový útočník momentálně hrající v týmu Boston Bruins v americké NHL. Dne 27. června 2014 byl draftován již v prvním kole draftu 2014 jako 25. celkově týmem Boston Bruins. Svých prvních 2 branek v NHL se dočkal 10. ledna 2015 v zápase proti Philadelphii Flyers. Poprvé překonal kanadského brankáře Raye Emeryho bekhendem po dorážce střely švédského hokejisty Marcuse Krügera. Druhý gól pak přidal zakončením bez přípravy po přihrávce od krajana Davida Krejčího. Navíc mohl zkompletovat hattrick, avšak prázdnou klec soupeře trefil až po konci vypršení základní hrací doby. Ke dvěma zásahům mu navíc stačily pouhé dvě střely na branku za celé utkání.V současnosti je jedním z nejlepších českých hokejistů. V roce 2015 ovládl kategorii Junior v anketě Zlatá hokejka. V roce 2017, 2018 a 2019 vyhrál v anketě Zlatá hokejka, čímž se stal nejmladším výhercem této soutěže. == Hráčská kariéra == === Česko === Svou hokejovou kariéru načal v rodném Havířově. První hokejové krůčky udělal na havířovském zimním stadionu v září 1999, kdy ho zde ve 3 letech přivedla maminka Marcela. Pastrňák začínal hrát hokej v dívčích krasobruslařských bruslích, ale i s nimi zvládl potřebné základy bruslení. Když mu bylo 6 let, byly už jeho hokejové dovednosti na takové úrovni, že ještě jako předškolák hrával zápasy za 1., 2., ale i za 3. třídu. Později již v 15 letech hrál i za A tým havířovského klubu. === Zámoří === Dne 27. června 2014 byl vybrán jako 25. celkově týmem Boston Bruins v prvním kole draftu NHL 2014. O několik dní později, 15. července 2014, uzavřel tříletý nováčkovský kontrakt s tímto týmem. Před začátkem nové sezóny absolvoval Pastrňák předsezónní tréninkový kemp Bruins, na kterém si na konci září poranil rameno, a po kterém byl 7. října 2014 poslán do farmářského týmu Providence Bruins v American Hockey League (AHL). Tam se mu dařilo, když si do začátku listopadu připsal v sedmi zápasech devět kanadských bodů za dvě branky a sedm asistencí, za což byl vyhlášen nejlepším útočníkem a nováčkem měsíce října v AHL.", "question": "Proč David Pastrňák nezkompletoval hattrick 10. ledna 2015?", "answers": ["prázdnou klec soupeře trefil až po konci vypršení základní hrací doby"]}
{"title": "První parta", "context": "První parta je román Karla Čapka, který byl poprvé vydán v roce 1937. Román o lidské statečnosti vypráví příběh hrstky lidí, kteří v extrémních podmínkách musejí zmobilizovat veškerou svou odvahu, kamarádství a solidaritu. Děj se odehrává v průběhu dvou až tří dnů a je omezen na zážitky příslušníků první záchranné čety na místě důlního neštěstí. Autor se záměrně nesoustředil na detailní kresbu hornického prostředí, ani na sociální problémy, jeho pozornost se soustředila především na vykreslení vzájemných vztahů uvnitř této různorodé lidské skupiny. == Zajímavosti == Kniha nebývá řazena mezi Čapkova nejzdařilejší díla. Přesto je významným svědectvím o podmínkách, které panovaly v uhelných dolech meziválečného období. Materiál pro práci na románu získával Karel Čapek pobytem mezi horníky v dolech na Kladensku. == Příběh == Hlavní postavou románu je Standa Půlpán, sirotek, který kvůli nedostatku financí musí zanechat školy a odchází pracovat jako vozač v dole. Jednoho dne dojde k havárii a v dole jsou uvězněni tři horníci, všichni otcové od rodin. Standa se jako první přihlásí do záchranné akce. Jeho statečnost vidí další horníci, přihlásí se také a první parta se pustí do zasypané šachty. Standa nejprve překonává strach a pocity stísněnosti, ale postupně ho práce začne bavit. Když se začne ozývat ťukání, signál od zasypaných horníků, Standa je hrdý na svou práci. Večer v hospodě se z celého kolektivu stane opravdová parta. Druhý den se v průběhu směny zbortí strop a zavalí Standovi ruku. V nemocnici mu musí na jedné ruce amputovat několik článků prstů. Když Standu propustí, jde se podívat do dolu na konec směny.", "question": "Kdy byl poprvé vydán román První parta?", "answers": ["v roce 1937"]}
{"title": "Remoska", "context": "Vaření-pečení v Remosce je velmi snadné a jídla v ní připravená neztrácejí vodu, maso nevysychá a např. kuře pečené v běžné troubě nesnese srovnání s kuřetem připraveným v Remosce, ať jde o dnešní nebo tehdejší provedení. Původní Remoska bez skleněného okénka se ukázala být výhodnější, okénkem totiž unikala část tepla a střed pečené potraviny se tak snáze nedopekl. Remosku vytvořil počátkem padesátých let Oldřich Homuta, který prototyp dále vylepšoval se svými spolupracovníky. První remoska tak nesla označení HUT (Homuta, Uher, Tyburec). Malá Homutova dílna byla znárodněna a připojena k podniku místního hospodářství REMOS (= revize, elektro, montáže, opravy, servis). (Podnik REMOS vyráběl například i držáky přístrojových pojistek). První Remosky se začaly sériově vyrábět ve Zdicích, protože zdejší podnik se specializoval na pečicí trouby (a jeho výrobky nesly značku ESČ již od roku 1926). V roce 1957 byla výroba přenesena do nového závodu v Kostelci nad Černými Lesy, kde se všech velikostí Remosky do roku 1991 vyrobilo 2,7 miliónu kusů. Pak zde byla výroba zastavena. Roku 1994 zakoupila ochrannou známku Remosky dvojice Blažek, Uličník, kteří založili také nový výrobní závod Remoska s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm. V roce 1999 byla zakoupena licence DuPont na postřik teflonovou vrstvou. Roku 2003 začal export do Velké Británie a vzápětí na to postupně do desítky zemí. Přes 50% výroby se exportuje. Cena znovuzrozené Remosky činí v roce 2014 cca Kč 3000,-, cena v šedesátých letech byla Kčs 180,- u menšího a 210,- u většího provedení.", "question": "Vyrábí se remoska dodnes ?", "answers": ["Pak zde byla výroba zastavena."]}
{"title": "Dietrich Bonhoeffer", "context": "Procesní spisy proti Bonhoefferovi, které shořely během bombardování Berlína, nebyly posuzovány. Protože soudu nebyli přítomni žádní svědci, mohli pak Thorbeck s Huppenkothenem po válce tvrdit, že proces proběhl právně podle zákona. Na popraviště byl Dietrich Bonhoeffer veden 9. dubna 1945 za svítání. Odsouzenci se museli úplně svléct a jít k šibenici nazí. Místní táborový lékař, který celou scénu pozoroval, o ní v roce 1955 podal písemné svědectví: Bonhoeffer, kterého tehdy ještě neznal, působil klidně a soustředěně, rozloučil se se všemi spoluvězni, na popravišti se krátce pomodlil, k šibenici kráčel smířeně a zemřel během několika vteřin. Dietrich Bonhoeffer byl svébytným teologem a křesťanským etikem, který zdůrazňoval význam Kázání na hoře a Následování Ježíše, jak slovem, tak i svým osobním příkladem. Ve svých dopisech z vězení (posmrtně vydáno jako Widerstand und Ergebung) nastínil svoji vizi budoucího dospělého člověka i nenáboženské interpretace Bible a křesťanství. Tato myšlenka byla v Čechách populární zvláště v 50. a 60. letech 20. století, a to zejména mezi evangelickými teology Nové orientace či civilní interpretace, ale dnes je spíš[kým? ] odmítána a kritizována. *** A dále: Starokatolická církev v České republice si ho připomíná (nejpozději od října 2011) jako mučedníka (Viz www.getsemany.cz, říjen 2011).", "question": "Jak se jmenoval německý evangelický teolog, etik, filosof a bojovník proti nacismu?", "answers": ["Dietrich Bonhoeffer"]}
{"title": "Raetie", "context": "Raetie, případně latinsky Raetia, bylo území a později provincie římské říše, jež sahalo zhruba od Bodamského jezera (Lacus Brigantinus) směrem na východ k řece Inn (Aenus). Severní hranici provincie tvořila řeka Dunaj (Danuvius), za níž se rozkládalo neklidné území \"svobodné Germánie\". Penninské Alpy na západě a na jihu oddělovaly Raetii od Horní Germánie a Itálie, zatímco na východě se nacházelo Noricum. V současnosti toto území zaujímá střední a východní Švýcarsko, jižní Bavorsko, jihovýchod Bádenska-Württemberska, Lichtenštejnsko, Vorarlbersko a většinu Tyrolska (včetně jeho italské části). Raety jako nejmocnější alpský kmen poprvé připomínal Polybios, ovšem až do zániku republiky se zmínky o nich vyskytovaly v dílech římských historiků jen velmi sporadicky. O historii Raetů toho tudíž není mnoho známo. Livius byl přesvědčen o jejich etruském původu. Tuto domněnku s ním sdíleli také historikové Niebuhr a Mommsen. Podle tradičního výkladu zaznamenaného Justinem a Pliniem starším představovali Raetové část Etrusků, která sídlila nejprve v údolí řeky Pádu, odkud byla ale vypuzena Kelty na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Označení Raetové prý přijali podle svého náčelníka, jménem Raetus. Bližší realitě však zřejmě bude hypotéza, podle níž byl název tohoto kmene odvozen z keltského výrazu rait (\"horská země\"). Bez ohledu na to, zda přijmeme teorii o etruském původu Raetů, skutečností zůstává, že v době, kdy Římané navázali první kontakty s obyvateli Raetie, byla tato země plně v moci keltských kmenů.", "question": "Co se nacházelo na východě od Raetie?", "answers": ["Noricum"]}
{"title": "José Luis Cuciuffo", "context": "José Luis Cuciuffo (1. únor 1961, Córdoba – 11. prosinec 2004, Bahía San Blas) byl argentinský fotbalista. Nastupoval většinou na postu obránce. S argentinskou reprezentací vyhrál mistrovství světa v Mexiku roku 1986.. V národním mužstvu odehrál 21 utkání. Krom argentinských klubů (Chaco For Ever, Talleres de Córdoba, Vélez Sársfield, Boca Juniors, Belgrano de Cordoba) hrál též tři sezóny francouzskou první ligu v Nîmes Olympique.Zemřel roku 2004, když byl nešťastnou náhodou zastřelen při lovu. == Odkazy == === Reference ===", "question": "Odehrál José Luis Cuciuffo v národním mužství více než 30 utkání?", "answers": ["V národním mužstvu odehrál 21 utkání."]}
{"title": "Delfín obecný", "context": "Délka jeho těla činí 1,8-2,6 m, hmotnost 90-140 kg. Je tedy menší než delfín skákavý. Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy. Hlava zaoblená, 40-47 zubů v každé polovině čelisti. Hřbetní ploutev ostrá, prsní ploutve zakřivené. Delfín obecný je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejpočetnějším druhem delfína. Velikost populace je neznámá, odhaduje se na několik miliónů jedinců. Delfín obecný je velmi aktivní a společenský, žije ve společenství o deseti až několika tisících jedincích. Upřednostňuje hluboké vody v pobřežních oblastech, často se za účelem lovu kořisti sdružuje mnoho skupin dohromady a jindy spolu různé skupiny soupeří. Ke spánku využívá jen polovinu mozku, druhou hemisférou je bdělý, přičemž obě poloviny může střídat. Plave rychlostí až 60 km/h s maximální hloubkou ponoru 300 metrů. Má silnou ocasní ploutev, ta mu umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci rychlých úderů o hladinu. Pod vodou je schopen zůstat až 10 minut na jedno nadechnutí, ale většinou se vynořuje častěji. Domlouvá se pomocí echolokace na frekvencích 1000 Hz-150 kHz. Březost trvá 10-11,5 měsíce, období rozmnožování je jaro a podzim, v tropickém pásmu celoročně. Samice rodí jedno mládě. Mláďata se rodí ocasem napřed o délce 0.8-1 m a hmotnost přibližně 10 kg. Delfíni se dožívají až 30 let. Jeho nejčastější potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ve skupině shánějí ryby k sobě a nahánějí je k hladině. Delfín obecný byl znám již v době antiky mezi Řeky a Římany a hrál důležitou roli v jejich mytologii. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a zachraňovali tonoucí.", "question": "Je delfín obecný samotář?", "answers": ["Delfín obecný je velmi aktivní a společenský, žije ve společenství o deseti až několika tisících jedincích."]}
{"title": "Mnichovská dohoda", "context": "Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938). Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu. Podle Matěje Spurného, Jana Urbana, Ivo Cermana a Jana Tesaře byla Mnichovská dohoda završením politických a diplomatických selhání československé vlády. Obdobné stanovisko zastává sudetoněmecká interpretace, podle které nese československá politika sama odpovědnost za zničení státu. Podle mezinárodněprávní teze Hermanna Raschhofera, uveřejněné v roce 1953, byla Mnichovská dohoda pouze prováděcí dohodou zásady odstoupení Sudet, kterou československá vláda údajně přijala již 21. srpna 1938, a je tudíž platná. Stejné tvrzení obsahuje sborník prací sudetoněmeckých historiků a politiků \"Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců\", vydaný v roce 2012 v Brně. Od roku 1925 bylo Československo vázáno podle Locarnských dohod, kde se zavázalo vzájemné spory řešit prostřednictvím arbitrážních smluv. Zásadním bodem Locarnských dohod byl bezpečnostní charakter mezinárodních záruk německých západních hranic prostřednictvím Rýnského garančního paktu, ovšem východní hranice Německa smluvně zaručeny nebyly, naopak zde existovala možnost jejich revize. Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ), strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Tomuto nebezpečí se Československo snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků nově i se Sovětským svazem. Francie a SSSR, hlavní spojenci Československa, neměli zájem o další krvavý konflikt s Německem. Podstatnou slabinou byla, neurčitá formulace Spojenecké smlouvy s Francií navržena československou diplomacií, vázaní pomoci SSSR na kroky Francie a nedostatečné kroky československé diplomacie u dalších velmocí, které by zaručovaly neměnnou podobu východních hranic Německa.", "question": "Jakým příkladem politiky je mnichovská dohoda?", "answers": ["ústupků, appeasementu"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Neptun je velmi daleko od Slunce, a proto na jednotku plochy dostává 900krát méně sluneční energie než Země. Zajímavostí však je, že vyzařuje 2,7krát více energie, než přijímá. V současnosti zdroj této vnitřní vyzařované energie není známý. Vyzařovaná energie však vysvětluje existenci bouřlivých procesů v atmosféře Neptunu. Neptun obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 4 498 252 900 km. Planeta se přibližuje ke Slunci nejvíce na 4 459 631 496 km a vzdaluje na 4 536 874 325 km. Vlivem velké excentricity dráhy Pluta se Neptun může dočasně ocitnout dál od Slunce než Pluto. Když se Pluto počítalo za planetu, docházelo tak k tomu, že se Neptun v takových dobách dostával na devátou pozici v pořadí planet podle vzdálenosti. Okolo Slunce Neptun oběhne jednou za 165 let a kolem své osy se otočí za 16 hodin a 7 minut. Podrobnější informace naleznete v článku Neptunovi trojáni. Podobně jako v případě Jupiteru byla i v libračních bodech Neptunu objevena tělesa, která sdílejí stejnou oběžnou dráhu jako planeta Neptun. Tento objev z roku 2003 přispěl k poznatku, že tito takzvaní trojáni se vyskytují i u dalších planet sluneční soustavy, a ne pouze v okolí Jupiteru, což se ostatně již déle před samotným pozorováním těchto těles u Neptunu předpokládalo. V květnu 2008 bylo známo celkem 6 trojánů kopírujících oběžnou dráhu Neptunu, které se nacházejí kolem čtvrtého libračního bodu L4 ležícího před samotnou planetou v úhlu 60°. Podrobnější informace naleznete v článku Prstence Neptunu. Existence prstenců okolo planety byla známa již od 60. let 20. století, definitivně je ale potvrdila až sonda Voyager 2, která pomohla objevit tři prstence okolo Neptunu, později byly objeveny další dva prstence. K roku 2009 je známo celkem pět prstenců: Galle, Le Verrier, Lassell, Arago a prstenec Adams. Jsou velmi nevýrazné a tenké a podobně jako u Jupiteru a Saturnu jsou značně tmavé. Jejich složení je neznámé. Nejvzdálenější a nejvýznamnější z nich prstenec Adams je zvláštní tím, že tvoří asi tři výraznější oblouky, poblíž kterých je nejvíc hmoty. Tato zhuštění mají i vlastní pojmenování: Volnost, Rovnost a Bratrství. Po prstenci Adams následuje bezejmenný prstenec se stejnou oběžnou drahou, jako má měsíc Galatea. Za ním je prstenec Leverrier s vnějším protažením v podobě Lassella a Arga a nejblíže k planetě se nachází tenký, ale široký prstenec Galle.", "question": "Za jak dlouho se Neptun otočí kolem své osy?", "answers": ["za 16 hodin a 7 minut"]}
{"title": "Pes domácí", "context": "U některých fen se někdy objevuje tzv. falešná březost, kdy se chovají, jako by očekávaly štěňata. Naopak psi (samci psa domácího) jsou všeobecně většího vzrůstu, jsou mohutnější a těžší. Obvykle jsou vytrvalejší při práci i při sportu, často se dokáží naučit více cviků než feny. Mají dominantnější chování a větší ambice být pánem smečky nebo rodiny. Bývá hůře ovladatelný, je proto nutná tvrdší ruka, ale psům tvrdší výcvik nevadí tolik jako fenám. Největší problémy jsou s ovládáním v blízkosti háravé feny. Některé problémy (např. nechtěná štěňata, utíkání za háravými fenami, dominantní chování) se dají omezit nebo vyřešit kastrací. Podrobnější informace naleznete v článku Anatomie psa domácího. Kostra psa se bez ohledu na plemennou příslušnost psa skládá z 271–282 kostí. Kostra se dělí na tři hlavní části – lebku, která chrání mozek a nese silné čelisti umožňující masožravý způsob života, osový skelet – páteř a hrudní koš, které tvoří osu těla a chrání vnitřní orgány, a kostru končetin. U většiny psů je růst dlouhých kostí do délky dokončen mezi 10. a 12. měsíci věku, Kosterní svaly psa se šlachami upínají na kosti a přenáší na ně svalovou práci, čímž umožňují pohyb celého zvířete. V psích svalech je jen málo vazivové složky, převládá svalová tkáň, přičemž v hlubokých svalech končetin zcela převládají pomalá červená vlákna typu I, která zajišťují neustálé napětí, aniž by se unavila. V povrchových svalech jsou červená vlákna společně s rychlými bílými vlákny typu II.A, která umožňují rychlý silový pohyb a přitom jsou rovněž velmi odolná proti únavě. Svaly odpovídají přizpůsobení psa jako vytrvalého běžce. Pes ale nemá žádný mechanismus pro neúnavné stání a v klidu usedá nebo lehá. Pes má dobře vyvinuté mimické svaly, které umožňují širokou obličejovou mimiku. Žvýkací svaly jsou mohutné, pes o hmotnosti 20 kg dokáže při skusu vyvinout tlak až 165 kg. Dospělý pes má 42 zubů, štěně 28 mléčných zubů. U psů začíná výměna zubů mezi 4.–5. měsícem věku a do 7. měsíce je již zcela ukončena. Většina plemen psů má skus nůžkový, psi se zkráceným čenichem mívají předkus.", "question": "Kolik kostí tvoří kostru psa?", "answers": ["271–282"]}
{"title": "Venezuela", "context": "Venezuela, oficiálním názvem Bolívarovská republika Venezuela (španělsky República Bolivariana de Venezuela), je federativní republika na severním pobřeží Jižní Ameriky při pobřeží Karibského moře, v tropech severně od rovníku. Skládá se z pevninské části a mnoha ostrovů v Karibském moři, z nichž největší je Isla de Margarita. Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guyanou, na jejíž západní polovinu (tzv. Guayana Esequiba či \"Zona en Reclamación\") si Venezuela činí nárok. Poněkud severněji pak leží Trinidad a Tobago, Grenada, Curaçao, Bonaire a Aruba. Počet obyvatel přesáhl v roce 2014 28,8 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština. Nejvíce lidí se hlásí ke katolické církvi. Jméno země je španělskou zdrobnělinou názvu Venezia (Benátky). Adjektivum \"bolívarovská\" odkazuje k postavě Simóna Bolívara, místního slavného rodáka. Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely. V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar. Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace. V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh. Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely. Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy.", "question": "Kdy byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských?", "answers": ["5. července 1811"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Na konci období dinosaurů (zhruba před 66 miliony let) už byl na pohled prakticky stejně velký jako dnes. Osvětlení Země měsíčním úplňkem (cca 0,25 luxu) je asi 400 000× nižší, než osvětlení dané Sluncem v nadhlavníku. Při návštěvě Apolla 11 zazněla na Měsíci magnetofonová nahrávka Dvořákovy Novosvětské symfonie. V roce 1971 umístila posádka Apolla 15 na povrch Měsíce asi 8 cm velkou hliníkovou sošku astronauta ve skafandru zvanou Fallen Astronaut od belgického umělce Paula Van Hoeydoncka spolu s plaketou, na níž jsou uvedena jména osmi amerických astronautů a šesti sovětských kosmonautů, kteří zahynuli v souvislosti s kosmickým výzkumem. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. John E. Westfall: Atlas of the Lunar Terminator. Cambridge University Press, Cambridge 2000, ISBN 0-521-59002-7 (anglicky) Detailní fotografie Měsíce v úplňku Seznam návštěvníků Měsíce Měsíční moře Seznam moří na Měsíci Seznam povrchových útvarů na Měsíci Seznam údolí na Měsíci Kolonizace Měsíce Lunar Embassy Seléné, řecká bohyně Měsíce Měsíční. přechodné jevy Selenografie Obrázky, zvuky či videa k tématu Měsíc ve Wikimedia Commons Téma Měsíc ve Wikicitátech Slovníkové heslo Měsíc ve Wikislovníku NASA - jádro Měsíce US Naval Observatory: fáze Měsíce pro libovolný datum a čas 1800-2199 n. l. (anglicky) Aktuální měsíční fáze a další údaje (česky) Podrobné informace o měsíčních fázích (česky) - neplatný odkaz ! Východy a západy Měsíce pro libovolné datum (1987-2027) a místo na Zemi (anglicky) Digitální fotografický atlas Měsíce z programu Lunar Orbiter (anglicky) Archív projektu Apollo (anglicky) Prohlížeč obrázků Měsíce ze. sondy Clementine (anglicky) http://mesic.astronomie.cz - Prohlídka Měsíce (česky) The Moon - od Rosanny a Calvina Hamiltonových (anglicky) The Moon - od Billa Arnetta (anglicky) \"Nestálý Měsíc\" - od Kevina Clarka (anglicky) The Moon Society (neziskový výukový web) (anglicky) Geologická historie Měsíce od Dona Wilhelmse (anglicky) - neplatný odkaz ! \"Nestávají se podivné věci, když je Měsíc v úplňku? \" - od Cecila Adamse (The Straight Dope, anglicky) \"Jednou za modrý (uherský) měsíc - Co je to modrý měsíc? \" - od Ann-Marie Imbornoni (anglicky) \"Králík na Měsíci\" - od Johna Hardyho (anglicky) \"Žijeme pod vlivem Měsíce?", "question": "Jaké je latinské označení pro Měsíc?", "answers": ["Luna"]}
{"title": "The Beatles", "context": "V témže roce Beatles přestali koncertovat, 1. května 1966 měli poslední vystoupení ve Wembley ve Velké Británii, v srpnu měli poslední oficiální koncert v Candlestick Park v San Francisku v USA. Téhož roku vyšlo dle kritiků jedno z nejlepších alb v historii rockové hudby, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které je poznamenáno hudebními studiovými experimenty. 27. srpna 1967 zemřel manažer Brian Epstein po pravděpodobně náhodném předávkování barbituráty. Po Epsteinově smrti Beatles natočili další film Magical Mystery Tour a vydali i stejnojmenné album poznamenané halucinogenními prožitky z užívání drog. I přes první vážné rozmíšky mezi jednotlivými členy skupina natočila v roce 1968 pozoruhodné The Beatles (nazývané také The White Album podle jeho bílého přebalu). Ringo Starr během nahrávání alba krátkodobě opustil skupinu. Téhož roku založili Beatles firmu Apple Corps (česky jablko) - vlastní gramofonovou značku, obchod, filmovou společnost atd. Vznikl další film, tentokrát kreslený, Yellow Submarine (česky: Žlutá ponorka). Rok 1969 byl pro skupinu kritický a definitivně vedl k jejímu rozpadu. John Lennon začal na nahrávání vodit kontroverzní japonskou umělkyni a svoji druhou ženu Yoko Ono, proti čemuž protestoval hlavně Paul McCartney.", "question": "Členem které britské hudební skupiny byl George Harrison ?", "answers": ["The Beatles"]}
{"title": "Uzurpátor", "context": "Uzurpátor je v obecném slova smyslu osoba, která si přisvojuje cizí práva a požitky, ať už násilím nebo svévolným jednáním. Termín se nejčastěji objevuje v historické literatuře, kde označuje uchvatitele trůnu. V rámci dějin antického Říma se pojem uzurpátor užívá pro aspiranty římského trůnu, kteří ve svých snahách neuspěli – byli poraženi, zavražděni, rezignovali atd. Protože však jako uzurpátoři začínali i mnozí \"legální\" císaři (např. Decius či Licinius Valerianus), hraje při rozhodování, kdy jde o uzurpaci a kdy nikoli, hlavní roli otázka uznání. Jen ten, kdo byl uznán v celé říši (nebo v její podstatné části), se pokládá za legálního císaře, bez ohledu na to, jak svou moc získal (např. jako uzurpátor proti jinému \"legálnímu\" císaři). Sami Římané označovali uzurpátory termínem tyrannus, který dnes působí zavádějícím dojmem – také z tohoto důvodu je vhodnějším výrazem uzurpátor. Francouzská roajalistická opozice užívala termín uzurpátor pro Napoleona Bonaparta, který podle jejího názoru svévolně uchvátil vládu náležející Bourbonům. Sporadicky byl uzurpátorem nazýván i Napoleon III. (německy) Egon Flaig: Den Kaiser herausfordern – Die Usurpation im Römischen Reich, Frankfurt am Main 1992", "question": "Je uzurpátor zvíře?", "answers": ["Uzurpátor je v obecném slova smyslu osoba, která si přisvojuje cizí práva a požitky, ať už násilím nebo svévolným jednáním."]}
{"title": "Nacistické Německo", "context": "Jako nacistické Německo se označuje německý stát v době vlády nacistické strany, tedy od roku 1933 (jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem proběhlo 30. ledna 1933 a diktátorské pravomoci Hitler převzal v březnu 1933) do kapitulace Německa na konci druhé světové války 8. května 1945. Oficiální název státu byl Německá říše (německy Deutsches Reich) do roku 1943 a Velkoněmecká říše (německy Großdeutsches Reich) od roku 1943 do jeho zániku roku 1945. K dalším dnes používaným označením nacistického Německa patří pojem Třetí říše, národně-socialistický stát či vůdcovský stát. Adolf Hitler se 30. ledna 1933 dostal legálně k moci, když byl dosazen do funkce říšského kancléře prezidentem tehdejšího Německa Paulem von Hindenburg. Na začátku své vlády předsedal koaličnímu kabinetu, nicméně poměrně záhy se mu podařilo od vlády odstavit ty členy kabinetu, kteří nebyli členy nacistické strany. Po uchopení moci se povedlo nacistickému režimu opět postavit ekonomiku na nohy a ukončit vysokou nezaměstnanost pomocí masových investic do zbrojení. Návrat ekonomické prosperity vedl k nárůstu popularity režimu mezi německým obyvatelstvem, což se projevilo oddaností Němců jeho vládě. Nicméně opozice z řad liberálů, socialistů a komunistů byla tvrdě potlačována tajnou státní policií gestapem pod patronací Heinricha Himmlera. Nacistická strana postupně ovládla soudy, místní vlády a všechny občanské organizace vyjma protestantských a katolických. Veřejné mínění v Říši utvářelo ministerstvo propagandy vedené Josefem Goebbelsem, který k tomu využíval masmédia, film a uhrančivé Hitlerovy projevy. Státní aparát se snažil vykreslit Hitlera jako vůdce německého lidu (Führer) a k tomu účelu mu předával do ruky veškerou výkonnou moc. Na začátku existence nacistického Německa zaujal Hitler zahraniční politiku strachu a vydírání, kdy vznášel zdánlivě důvodné požadavky na své sousedy, kterým v případě neplnění vyhrožoval válkou. Když se ho pokusili jeho protivníci uklidnit ústupky, ty přijal a zaměřil se zas na další oblast. Tímto postupem se mu podařilo získat značné území bez toho, aniž by to vedlo k válce, jako např. v případě Mnichovské dohody a odstoupení československého pohraničí Německu v roce 1938. Agresivní politika Německa vedla k vypovědění Versailleské smlouvy a od roku 1935 se Německo začalo znovuvyzbrojovat.", "question": "Jaký je neoficiální název nacistického Německa ?", "answers": ["Třetí říše, národně-socialistický stát či vůdcovský stát"]}
{"title": "Necyklopedie", "context": "Necyklopedie, v anglickém originále Uncyclopedia, je satirická \"encyklopedie\" parodující Wikipedii (i když sama tvrdí opak). Uncyclopedia vznikla jako anglofonní projekt, postupně však vzniklo několik jejích jazykových mutací. Necyklopedie je sbírkou absurdních hesel, která nemají zdánlivě nic společného se skutečností – například Wikipedie je v ní definována jako \"satirická 'encyklopedie' parodující Necyklopedii\". Jedním z hlavních principů je \"satirical point of view (SPOV, satirický úhel pohledu)\", což je parodie na wikipedistické \"neutral point of view (NPOV, nezaujatý úhel pohledu)\". == Česká Necyklopedie == V lednu 2005 byl na anglické verzi (Uncyclopedia) založen první článek v češtině, věnovaný Rossovi Hedvíčkovi. Od srpna 2005 běží česká Necyklopedie. Česká verze byla založena v lednu 2005, v září 2005 v ní bylo přibližně 14 000 hesel, na začátku září 2006 18 000 hesel, v srpnu 2007 přes 23 000, v roce 2015 měla přes 30 000 článků, což ji činilo druhou největší po verzi portugalské. V dubnu 2016 má Necyklopedie 3 374 hesel, prakticky bez pahýlů; případné pahýly totiž tamější správci likvidují. Do 25. května 2018 Necyklopedie měla i obdobný vzhled jako Wikipedie, používala stejný software MediaWiki, běžěla na webhostingu pro internetové encyklopedie Wikia, s Wikipedií však organizačně spojena nebyla.[zdroj? ] Na Necyklopedii je uplatňován podobný systém jako na Wikipedii, fungují tam správci a edituje se tam velmi podobně jako na Wikipedii. Mnoho článků a zmínek je inspirovaných i osobními či věcnými spory na Wikipedii jelikož mnozí editoři Necyklopedie editovali či editují též na Wikipedii. Ke dni 25. května 2018 hostitelský portál FANDOM (Wikia) s odvoláním na směrnici GDPR zrušil stránkami typu Uncyclopedia dosud užívaný \"wikipedický\" vzhled (skin) Monobook, a nahradila jej svým implicitním skinem Oasis. Výrazně se tím změnil celkový vzhled všech tímto rozhodnutím postižených ***pedií, tedy i Necyclopedie. Ohlas tímto rozhodnutím postižených byl převážně negativní, viz: Postižena tak byla i na webhostingu FANDOM/wikia provozovaná anglofonní Uncyclopedia, zatímco samostatná, na wikia nezávislá Uncyclopedia si svůj \"wikipedický\" vzhled zachovala. Dne 26. 2. 2019 oznámil FANDOM, že k 31. 3. 2019 ukončí provoz projektů z rodiny Uncyclopedia. Těm pak nezbylo, než se přesunout na jiné hostingy, což různé jazykové komunity řešily různým způsobem, přičemž však propojení mezi nimi zůstalo. [1]", "question": "Co je Necyklopedie?", "answers": ["satirická \"encyklopedie"]}
{"title": "Google Talk", "context": "Google Talk je jednoduchý instant messenger a komunikační služba společnosti Google, založená na protokolu XMPP. Kromě textové komunikace nabízí i službu VoIP, založenou na protokolu Jingle. V souvislosti s těmito službami pak poskytuje i možnost videochatu, sdílení souborů a hlasové schránky. Použití služby, která je zcela zdarma, je podmíněno registrací účtu Google nebo na poštovním serveru Gmail, se kterým je úzce propojen (sdílení kontaktů, oznamování nové pošty, integrovaný klient ve webovém rozhraní). Aplikaci lze používat v operačních systémech Windows 2000, XP, Vista a Windows 7. Službu Google Talk lze používat i na jiných klientech pro instant messaging. Jsou to například Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird. Od 16. února 2015 Google přestal podporovat klientskou aplikaci. 26. června 2017 budou všichni uživatelé Google Talk přepnuti na Google Hangouts. Jednoduchý a hezký klient (program). Propojení s emailovou schránkou Gmail. Webové rozhraní. Přenos hlasu. Součást XMPP sítě - bezproblémová komunikace mezi uživateli, možnost použít jiného klienta. Transporty do a z jiných sítí (ICQ, Yahoo, MSN a další) Možnost integrace různých služeb (předpověď počasí, televizní program, posílání SMS, ...) Oproti např. ICQ u Jabberu není omezení délky zprávy Komunikace může být zašifrovaná Adresa je v lidsky čitelném formátu Jednoduchý přenos souborů (pouhým přetažením na jméno v kontaktech nebo do komunikačního okna) Nestandardní protokol pro přenos souborů.", "question": "Na jakém protokolu je založena služba Google Talk VoIP?", "answers": ["Jingle"]}
{"title": "Nový Zéland", "context": "Nový Zéland (anglicky New Zealand, maorsky Aotearoa) je stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku). Tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní, a další menší ostrůvky. Nejbližší sousední stát je asi 2000 km vzdálená Austrálie. Nový Zéland není součástí australského kontinentu, protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu; je však částí ponořeného kontinentu Zélandie. Zélandie společně s Austrálií tvoří širší region Australasie, jenž je součástí Oceánie. Není známo, zdali měli Maorové před příchodem Evropanů název pro Nový Zéland, je však jisté, že měli název pro Severní ostrov (Te Ika a Mā) a Jižní ostrov (Te Wai Pounamu nebo Te Waka o Aoraki). Na začátku 20. století byl původně Severní ostrov také označován jako Aotearoa, což znamená země dlouhého bílého oblaku (ao = oblak, tea = bílý, roa = dlouhý). V moderní maorštině se tento název užívá pro celý Nový Zéland. Slovo Aotearoa se také běžně používá v novozélandské angličtině. První evropský objevitel ostrovů Abel Tasman, který zde v roce 1642 přistál, ostrovy pojmenoval Staten Landt. Tasman si však myslel, že objevil část Jižní Ameriky objevenou v roce 1615 nizozemským námořníkem Jacobem Le Mairem.", "question": "Jaký je nejbližší stát Nového Zélandu?", "answers": ["Austrálie"]}
{"title": "DNA", "context": "Deoxyribonukleová kyselina, běžně označovaná DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, česky zřídka i DNK), je nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů s výjimkou některých nebuněčných, u nichž hraje tuto úlohu RNA (např. RNA viry). DNA je tedy pro život velmi důležitou látkou, která ve své struktuře kóduje a buňkám zadává jejich program a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. U eukaryotických organizmů (jako např. rostliny a živočichové) je DNA hlavní složkou chromatinu, směsi nukleových kyselin a proteinů, a je uložena zejména uvnitř buněčného jádra, zatímco u prokaryot (např. bakterie a archea) se DNA nachází volně v cytoplazmě. DNA je biologická makromolekula – polymer v podobě řetězce nukleotidů. Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Informační funkci mají právě báze, jimiž může být adenin (A), guanin (G), cytosin (C) nebo thymin (T). První dvě patří mezi puriny, zbylé mezi tzv. pyrimidiny. Dvě vlákna DNA se často spojují a vytvářejí dvoušroubovici, jejíž tvar je tak slavný, že se stal kulturní ikonou moderní doby. Dvoušroubovici DNA tvoří dvě navzájem spletené šroubovice, každá mířící opačným směrem (jsou antiparalelní). Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí vodíkové můstky, a to tři mezi guaninem a cytosinem nebo dva mezi adeninem a thyminem. Existují i jiné způsoby uspořádání řetězců, vymykající se tradiční představě dvoušroubovice.", "question": "Z čeho jsou tvořeny nukleotidy?", "answers": ["z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází"]}
{"title": "Tučňák královský", "context": "V těchto oblastech totiž tučňák královský obvykle přečkává zimu, a v období rozmnožování migruje na již zmíněný ostrov Maquarie. Avšak jsou známy drobné kolonie na vzdálených ostrovech Campbellových a Kerguelenech, nebo dokonce až v Jižní Georgii. Dost často se ale v takových případech jedná pouze o záměnu s tučňáky žlutorohými. Řada jedinců do jiných oblastí s největší pravděpodobností zatoulá, ale ať už z jakéhokoli důvodu, nejedná se prozatím o populaci významnou nebo trvale hnízdící. == Popis == Tučňák královský může být vysoký až 75 cm, a vážit až 8 kg. Avšak při pelichání nebo v období rozmnožování několik dní i týdnů hladoví, a za takových okolností může vážit o dva až čtyři kilogramy méně. Dospělý tučňák královský má šedé až černé peří na hlavě, vrchní straně křídel, a na zádech a ocasu. Zbytek jeho těla už pokrývá jen bílé peří (snad jen vnitřní strana křídel může být místy ozdobena nepravidelným černým flekem), ale na rozdíl od svých příbuzných má i bíle tváře a bradu, kvůli čemuž je výrazněji odlišný. Nad očima má řadu volně visících peříček (chocholku) zlatavé barvy, rostoucích až do délky 10 cm. Disponuje silným červeno-hnědým zobákem, jež je nezbytnou součástí k soužití v těsné kolonii. Duhovky jsou rovněž červené a nohy jsou růžové, přičemž podrážky černé. Mladí ptáci jsou snadno rozpoznatelní. Zprvu má jejich tmavý odstín šatu hnědý nádech, a světlá pera jsou spíše našedlá nežli bílá. Zobák pak mají prostě černý. Vyspělý jedinci s juvenilním šatem jsou již dospělým zdánlivě podobní, ale zobák a chocholky mají stále nevýrazné. Odlišně vypadají celé období chovu, do doby než kolonii opustí, čímž je zajištěno, že se k nim ostatní dospělý nebudou chovat agresivně. == Chování == === Potrava a způsob lovu === Jako velmi zdatný plavec se tučňák královský živí potravou v moři. Primárně pak různými korýši a krilem, např. krunýřovkou krillovou (Euphausia superba) či druhem Euphausia vallentini.", "question": "Jaká je barva mláďat tučňáka královského ?", "answers": ["hnědý"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo způsobů, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní tlak. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy deskové tektoniky, Venuše tak spolu s Marsem a Merkurem má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní litosférickou deskou. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku chocholů na povrch a nastartování deskové tektoniky. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého. Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C. Venuše podobně jako Země překonala gravitační diferenciaci, období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35 km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou lávou. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let). V současnosti se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky aktivní v izolovaných geologických obdobích. Pozorování povrchu zařízením VIRTIS na palubě sondy Venus Express přineslo poznatky, že Venuše byla vulkanicky aktivní v rozmezí 2,5 miliónu až 250 000 let, což je z geologického hlediska v podstatě současnost. Související informace naleznete také v článku Povrch Venuše.", "question": "Jak silná je kůra Venuše?", "answers": ["35 km"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Alternativní hypotéza předpokládá, že planeta vznikla blíže Slunci, kde byla hustota meziplanetární látky větší a až časem došlo k planetární migraci na současnou oběžnou dráhu. Hypotéza migrace je v současnosti mezi planetology favorizována, jelikož umožňuje lépe vysvětlit malé objekty za drahou Neptunu. Vznik velkých Neptunových měsíců proběhl pravděpodobně stejným způsobem, jakým vznikaly kamenné planety. Jelikož je však Neptun od Slunce velmi vzdálen, v žádné z fází vzniku měsíců nevystoupila teplota na vysoké hodnoty jako v případě okolí Jupitera. Vlivem nízkých teplot tak nedošlo k úniku lehce tavitelných látek z původního disku okolo vznikající planety. Neptun je svým vzhledem, velikostí i hmotností velmi podobný Uranu. S hmotností 1,0243×1026 kg je Neptun těleso nacházející se mezi hmotností Země a většími plynnými obry. V porovnání se Zemí je Neptun sedmnáctkrát hmotnější, ale zároveň jeho hmotnost dosahuje pouze 1/19 hmotnosti Jupitera. Poloměr rovníku Neptunu je 24 764 km - čtyřikrát větší než Země. Jelikož je Uran a Neptun podobného složení tvořeného částečně ledem, občas se vyčleňují ze skupiny plynných obrů do skupiny tzv. ledových obrů. I přes to, že Neptun je mnohem dále od Slunce než Uran, je teplota povrchu o něco málo vyšší a dosahuje - °C. Složení Neptunu je nejspíše velice podobné složení Uranu, a planeta je tedy složena převážně z ledu, kamení s obsahem okolo 15 % vodíku a menšího množství hélia. Předpokládá se, že oblast jádra zabírá přibližně dvě třetiny poloměru planety a že je složena z kamenného jádra ve středu, ledu a tekutého čpavku s metanem. Kamenné jádro je asi složeninou železa, niklu a silikátů. Hmotnost jádra se odhaduje na 1,2 hmotnosti Země, teploty a tlak se zde pohybují okolo 5130 K respektive 7 Mbar. Nad tímto velkým jádrem se nachází třetina planety v podobě pláště tvořená nejspíše směsicí horkých plynů vodíku, hélia, vody a metanu, který způsobuje i charakteristickou modrou barvu planety. Při odrazu světla od planety metan nejvíce rozptyluje modré paprsky a naopak absorbuje červenou část spektra. Předpokládá se, že plášť by mohl dosahovat desetinásobku až patnáctinásobku hmotnosti Země. Měření za pomoci mikrovlnného záření naznačují, že teplota na Neptunu (jako u ostatních planet) roste s hloubkou.", "question": "Jak se jmenuje osmá planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století.", "question": "Kolik obyvatel má Brno?", "answers": ["381 tisíc"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Bach nebyl extravagantním umělcem, ale spořádaným otcem rodiny, praktickým a zároveň hluboce věřícím člověkem, který měl zároveň smysl i pro běžné pozemské radosti, což se vše odráží i v jeho díle. Jeho hudba se povznáší do dimenzí téměř nadpozemských a zároveň stojí pevnýma nohama na zemi, najdeme v ní pokoru a soucit s lidským utrpením i vřelou oslavu světského života. Přestože většina jeho skladeb byla psána na objednávku, Bach je dokázal naplňovat hlubokým obsahem. Z Bachova díla víme o celkem 1126 hudebních kompozicích (označují se zkratkou BWV a pořadovým číslem) nejrůznějších forem. Přitom se velké množství dalších skladeb nedochovalo a do celkového počtu nejsou započítány ani autorem revidované verze skladeb a nejrůznější hudební kusy sloužící k výuce - celkově tak Bach složil nejméně kolem 1400 děl. V Bachově díle jsou čitelné vlivy italské hudby (forma kantáty), přímým vzorem při komponování instrumentálních koncertů mu byl italský skladatel Vivaldi, kterého obdivoval. Navázal a propracoval formu taneční suity, v jejichž pomalých větách jsou patrné vlivy francouzské hudby. Velmi si vážil umění svých současníků, v mládí usiloval o to být žákem Buxtehudeho a nelitoval ujít pěšky (v říjnu 1705) 320 kilometrů dlouhou cestu, jen aby si jej vyposlechl.", "question": "Kolik skladeb Bach složil ?", "answers": ["kolem 1400"]}
{"title": "Indie", "context": "Například slavný Tádžmahal nebo jiné památky jsou příkladem islámém inspirované architektury, která byla zděděna po Mughalech. Jsou výsledkem synkretické tradice, která kombinuje elementy ze všech částí země. Indická společnost je široce pluralitní, mnohojazyčná a mnohonárodnostní. Indické tradiční oblečení je odlišné mezi jednotlivými regiony. Značně se liší ať už barvami nebo styly. Záleží na různých faktorech jako podnebí. Nejpopulárnější oděv pro ženy se nazývá sárí a nejtradičnějším oděvem mužů je dhótí (řasená bederní rouška). Vzdělání je vysoce ceněno členy každé socioekonomické vrstvy obyvatelstva. Tradiční indické hodnoty jako rodina jsou vysoce respektovány a považovány za posvátné, ačkoli městské rodiny začínají preferovat rodinu dvou partnerů z důvodů socioekonomických omezení daných systémem skupinové rodiny. Náboženství v Indii je velmi společenskou událostí se spoustou praktik provázených okázalostí a vitalitou a je nedílnou součástí každodenního života. První literární zmínky v Indii měly většinou ústní formu a až později byly převedeny do písemné podoby jako například Védy, nebo eposy Mahábhárata a Rámájana. V Indii je také množství významných a moderních spisovatelů píšících v indických jazycích a angličtině. Jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu byl bengálský spisovatel Rabíndranáth Thákur. Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě. Filmová produkce má svou základnu v Bombaji, která je často označována jako \"Bollywood\". Indická hudba je reprezentována širokým spektrem forem. Dva hlavní proudy klasické hudby jsou karnátacká z Jižní Indie a hindustanská ze Severní Indie. Populární formy hudby také převládají, za zmínku stojí například filmová hudba. V Indii také existuje množství druhů klasických tanců včetně takových jako Bharata Natyam, Kathakali a Kathak. Často mají formu příběhu a obsahují duchovní a náboženské prvky. Indie má také rozmanité festivaly, z nichž je mnoho oslavovaných bez ohledu na kastu a vyznání. Nejznámější a nejpopulárnější oslavy zahrnují hinduistické festivaly Diwali, Holi a Dussehra a muslimské oslavy Eid. Národní sport Indie je pozemní hokej, ale nyní je i přesto velmi populárním sportem kriket. V některých státech, zejména na severovýchodě, je nejpopulárnějším sportem fotbal a je široce sledován i přesto, že se Indie umístila mimo top 100 národních týmů ve světovém žebříčku FIFA.", "question": "Vyprodukuje Indie ročně největší počet aut ve světě?", "answers": ["Indie ročně vyprodukuje největší počet filmů ve světě."]}
{"title": "Facebook", "context": "V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi. Facebook tou dobou získával finance především z fondů rizikového kapitálu. V té době se předpovídalo, že klasickou reklamu nahradí lajky a sdílení uživatelů, co je potřeba si koupit, a Facebook potřeboval třetí firmy, který by tento nový \"nereklamní reklamní\" model prodávaly. Jako tyto třetí firmy, které Facebook potřeboval, vyrostly Socialbakers a Cambridge Analytica, které mohly jako základní nástroj využívat Facebookvé Graph API, které ve verzi 1.0 umožňovalo z profilů uživatelů a jejich přátel stáhnout téměř jakékoliv jejich informace.", "question": "Kolik měl Facebook v prosinci 2007 aktivních uživatelů?", "answers": ["57 milióny"]}
{"title": "Blizna", "context": "Blizna (někdy stigma) je část pestíku v květech rostlin. Vyrůstá z čnělky a je chloupkatá nebo žláznatá. Slouží k zachytávání pylových zrn, která pak mohou začít prorůstat čnělkou do semeníku a oplodnit vajíčka. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu blizna ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo blizna ve Wikislovníku", "question": "Jaká je funkce blizny?", "answers": ["zachytávání pylových zrn"]}
{"title": "Mahenovo divadlo", "context": "Činohra Národního divadla v Brně je jedním z nejstarších divadelních souborů v České republice, profesionálně působí od roku 1884. Uprostřed jeviště visí lustr původně vyrobený pro posledního íránského šáha Muhammada Rezu Pahlavího. 20. května 2016 v dopoledních hodinách zasáhl zadní stranu divadla požár, při kterém bylo zraněno 5 osob a byly poškozeny kulisy a rekvizity k některým představením. Plány dnešního Mahenova divadla dodala proslulá vídeňská firma Fellner a Helmer, vlastněná architekty Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem, podobně jako pro řadu jiných evropských divadel. Samotnou stavbu však provedl brněnský městský stavitel Josef Arnold za řízení architekta J. Nebehostenyho. Divadlo je postaveno ve eklektickém slohu, který je kombinací novorenesance, neobaroka a neoklasicismu. Původní počet sedadel byl po řadě úprav snížen z původních 1195 na dnešních pohodlných 572. Roku 1936 byla pražskou firmou Českomoravská Kolben-Daněk provedena rozsáhlá rekonstrukce jeviště, při níž byly instalovány těžké jevištní vozy (dělená podlaha jeviště, mosty a otáčivé jeviště), díky nimž se divadlo tehdy stalo nejmoderněji technicky vybaveným divadlem v Československu. Brno, v době otevření divadla město čítající sto tisíc obyvatel, postavilo první divadlo na evropském kontinentu vybavené elektrickým žárovkovým osvětlením. Ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, takže jen pro potřeby divadla musela být postavena malá elektrárna.", "question": "Kolik bylo původně v Mahenově divadle sedadel?", "answers": ["1195"]}
{"title": "Rtuť", "context": "V přírodě se rtuť vyskytuje poměrně vzácně i jako elementární prvek. Hlavním minerálem a zdrojem pro výrobu je však sulfid rtuťnatý, HgS, česky rumělka neboli cinabarit. Největší světová ložiska tohoto nerostu se nacházejí ve Španělsku, Slovinsku, Itálii, USA a Rusku. Výroba rtuti z rumělky spočívá v jejím pražení za přístupu vzduchu podle rovnice: HgS + O2 → Hg + SO2Další možností získání elementární rtuti ze sulfidických rud je její redukce kovovým železem nebo pražení rudy s přídavky oxidu vápenatého, kde probíhá následující reakce: 4 HgS + 4 CaO → 4 Hg + 3 CaS + CaSO4Vzniklé rtuťové páry jsou ochlazovány, dochází k jejich kondenzaci a produktem je poměrně velmi čistá kovová rtuť. Proces destilace rtuti je i spolehlivým způsobem jejího čištění a rafinace. Průmyslové využití rtuti přináší vážné ekologické, zdravotní a společenské problémy. Evropská unie proto přijala strategii eliminace rtuti, která má zahrnovat snížení emisí rtuti do prostředí, řešení problému dlouhodobých přebytků rtuti, ochranu lidí a podporu mezinárodních akcí týkajících se rtuti. Připravovaná strategie by se měla bezprostředně dotýkat také sektoru nakládání s odpady.Ceny rtuti za rok 2010 vzrostly v EU téměř 3×. == Využití == Nejvýznamnější uplatnění v praxi má rtuť ve formě svých slitin s jinými kovy – amalgámy. Ochotně je vytváří s Au, Ag, Cu, Zn, Cd, Na, naopak s železnými kovy jako jsou Fe, Ni a Co nevznikají vůbec. === Dentální amalgámy === V běžném životě se nejčastěji setkáme s amalgámy dentálními, používanými v zubním lékařství jako velmi odolná výplň zubu po odstranění zubního kazu.", "question": "Jakou chemickou značku má rtuť?", "answers": ["Hg"]}
{"title": "Ropa", "context": "C1 až C4 (tj. sloučeniny s jedním až čtyřmi atomy uhlíku v řetězci) jsou za normálních podmínek plynné, C5 až C14 kapalné, C15 a vyšší jsou tuhé látky. Mezi základní technologické charakteristiky ropy patří hustota stanovená při teplotě 20 °C se pohybuje 730–1 000 kg/m3. Pohybuje se v rozmezí od 0,61–0,85 g/cm3 pro lehké ropy, 0,85–0,93 g/cm3 pro středně těžké až 0,93–1,05 a víc g/cm3 pro velmi těžké ropy. Celková hustota ropy je dána proporcemi jednotlivých uhlovodíků ve směsi. Lehké ropy obsahují více uhlovodíků s kratšími řetězci (C5–10), zatímco těžké ropy obsahují více sloučenin s dlouhými řetězci. Nejtěžší ropy jsou tzv. ropné písky, které obsahují tuhé uhlovodíky a je nutné je dolovat, protože tradiční těžba pomoci vrtů není možná. Pro měření objemu ropy se používá míry 1 barel = 42 amerických galonů = 35 britských galonů = 158,97 litrů. 1 barel ropy tak v závislosti na druhu ropy váží od 96,972 kg do 166,92 kg. Množství ropy se také někdy udává v tunách, jedna tuna ropy tak odpovídá přibližně 6 - 10,32 barelu. Přibližnou představu o složení ropy dávají následující hmotnostní podíly: Uhlík: 84–87 % Vodík 11–14 % Kyslík až 1 % Síra až 4 % Dusík až 1 % Uhlovodíky jako jsou ropa a plyn vznikají v přírodě dvěma způsoby: organicky a anorganicky. Uhlovodíky mohou vznikat redukcí oxidu uhličitého, což je proces který probíhá například při tuhnutí magmatu. Většina uhlovodíků v komerčních nalezištích je však organického původu a vznikla buď biogenezi nebo termogenezi organické hmoty Anorganický původ ropy Anorganický původ ropy předpovídal Mendělejev. Podle něj vznikla působením přehřáté páry na karbidy těžkých kovů které se používají v petrochemii, v dobách, kdy se vyskytovaly blízko zemského povrchu. Ve prospěch této teorie svědčí jednak laboratorní příprava pevných, kapalných i plynných uhlovodíků z karbidů uranu, lanthanu i ceru a také neustálý únik metanu ze zemského nitra v některých oblastech. Moderní výzkum dokázal přítomnost uhlovodíků v oceánských hřbetech, kde se rodí nová oceánská kůra. Tyto uhlovodíky prokazatelně nejsou z organického zdroje. Nalezená množství jsou sice velmi malá, přesto dokazují, že část uhlovodíků na Zemi pochází z anorganického zdroje. Někteří vědci se však domnívají, že ropa vzniká převážně abioticky. Organický původ ropy Organická teorie je uznávána naprostou většinou vědců, předpokládá, že ropa vznikla termogenickým rozkladem organické hmoty (živočišných a rostlinných zbytků).", "question": "Kdo předpovídal anorganický původ ropy?", "answers": ["Mendělejev"]}
{"title": "Beverly Hills", "context": "Nápad vztyčit zde sochu přišel z hlavy samotného otce Rodeo Drive Freda Haymana. The Beverly Hills Hotel se nachází na bulváru Sunset, a je to jeden z nejikoničtějších hotelů světa. Hotel je často asociován s hollywoodskými herci, hudebnímy hvězdami, a jinými celebritami. Hotel má 208 pokojů a 28 domků; všechny mají fasádu natřeno na broskvově růžovou s prvky zelené, což je tradiční barva hotelu. The Beverly Hills Hotel byl postaven roku 1912, což bylo ještě před existencí samotného města. Původnímy majiteli byly bohatá vdova Margaret J. Anderson a její syn Stanley S. Anderson. Beverly Hills City Hall je radnice a historická památka v Beverly Hills. Radnice je obklopena bulváry North a South Santa Monica, North Roxford Drive, a North Crescent Drive, přičemž hlavní vchod do radnice se nachází na North Roxford Drive. Předtím, než byla vybudována tato budova se coby radnice používaly prostory hotelu Beverly Hills. Od poloviny dvacátých let se radnicí stala dvoupodlažní budova na Burton Way. Současná radnice byla dokončena roku 1932. Budovu navrhovali designéři a architekti William J. Gage a Harry O. Koerner. Radnice je postavená ve španělském kolonizačním stylu. Téhož roku ji noviny Los Angeles Times nazvali \"Nejdražší a nejokázalejší radnicí široko daleko.\" Roku 1982 budova radnice prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Beverly Hills Civic Center je pamětihodnost, která slouží jako hlavní náměstí Beverly Hills. Civic Center bylo vybudováno roku 1982 při rekonstrukci radnice, v jejíž bezprostřední blízkosti se Civic Center nachází. Beverly Hills Financial Center je budova, jež se nachází na bulváru Wilshire. Stavba je vysoká 42 metrů. Roku 1952 dokončil americký architekt Frank Lloyd Wright práce na své poslední stavbě v Los Angeles; touto budovou je Anderson Court Shops. Tato stavba je malé třípatrové obchodní centrum. Ačkoliv je dům třípatrový, tak zde nabízí své produkty pouze šest společností. Elektrická fontána je vodní fontána ve městě. Nachází se na křižovatce bulvárů Santa Monica a Wilshire. Fontána zde vyrostla začátkem 30. let minulého století. Wilshire Beverly Center je pamětihodnost, kterou lze nalézt na rohu bulváru Wilshire a Beverly Drive. Tato devítipatrová budova byla postavena roku 1962.", "question": "Kde se nachází město Beverly Hills?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Okulár", "context": "Okulár (z latinského oculus, oko, a ocularis, oční) je čočka nebo soustava čoček, jimiž se pozoruje obraz předmětu, vzniklý v ohniskové rovině objektivu dalekohledu, mikroskopu a podobně. Okulár přizpůsobuje oku a obvykle zvětšuje obraz předmětu, který vzniká v ohniskové rovině objektivu. Výstupní pupila okuláru má odpovídat vstupní pupile oka. Posouváním okuláru ve směru optické osy se obraz zaostřuje. Galileiho okulár je dvojvydutá rozptylka, která neobrací obraz vzhůru nohama, dovoluje však jen malé zvětšení. Keplerův okulár je spojná čočka, která umožňuje větší zvětšení, obrací však obraz. Huygensův okulár se skládá ze dvou plankonvexních spojných čoček, mezi nimiž je clona. Umožňuje korekci barevné chyby a dodnes se užívá u laciných přístrojů. Ortoskopický okulár podle Ernsta Abbe se skládá ze vstupní clony, tmelené spojné skupiny tří čoček a z výstupní konvex-konkávní spojky. Díky čtyřem čočkám umožňuje dokonalou korekci barevné chyby a je to standard u astronomických přístrojů. Okulár Ploessel-Steinheilův se skládá ze dvou tmelených dvojčlenných achromatů, obrácených proti sobě. Koriguje barevnou chybu stejně dobře jako Abbeův, může však být výrobně levnější. Zejména pro širokoúhlé soustavy se užívají i okuláry složitější, se šesti a více čočkami, případně s nesférickými povrchy, které jsou však výrobně drahé.", "question": "Čím se zaostřuje obraz v okuláru?", "answers": ["Posouváním okuláru ve směru optické osy"]}
{"title": "Tur", "context": "Tur (lat. Bos) je rod přežvýkavců z čeledi turovitých. Jsou to velcí, ve stádech žijící býložravci. Všechny v současnosti žijící divoké druhy žijí pouze v Asii, domestikovaný tur domácí se díky člověku vyskytuje prakticky na celém světě. Charakteristickým znakem turů jsou rohy oválného nebo okrouhlého tvaru, u tura domácího byla ovšem vyšlechtěna i bezrohá plemena. Tuři žijí v matriarchálních skupinách, které jsou tvořeny telaty, jalovicemi a krávami, samčí skupiny žijí odděleně. Staří býci mohou být teritoriální. Pouze během reprodukční sezóny jsou stáda smíšená. Krávy rodí jediné tele, vazba mezi matkou a mládětem je velmi silná. Pasou se na vegetaci za úsvitu a za soumraku, na pastvinu je skupina vedena starou, zkušenou krávou. V některých oblastech migrují. Rod: Tur (Bos) Druh: † pratur (Bos primigenius) Domestikovaná forma: tur domácí (Bos primigenius f. taurus) Druh: gaur (Bos gaurus) Poddruh: gaur indický (. Bos g. gaurus) Poddruh: gaur siamský (Bos g. readei) Poddruh: gaur malajský (Bos g. hubbacki) Domestikovaná forma: gayal (Bos gaurus f. frontalis) Druh: banteng (Bos. javanicus) Poddruh: banteng jávský (Bos j. javanicus) Poddruh: banteng bornejský (Bos j. lowi) Poddruh: banteng barmský (Bos j. birmanicus) Domestikovaná forma: tur domácí baliský (Bos banteng. ) Druh: kuprej (Bos sauveli) Druh: jak divoký (Bos mutus) Domestikovaná forma: jak domácí (Bos mutus f. grunniensis) Obrázky, zvuky či videa k tématu Tur ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo tur ve Wikislovníku Taxon Bos ve Wikidruzích", "question": "Kde žijí divoké druhy turu?", "answers": ["v Asii"]}
{"title": "Občanství", "context": "Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky: trvale se zdržuje v cizině,není v České republice přihlášen k trvalému pobytu aje zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství.Do 31. prosince 2013 (za účinnosti zákona č. 40/1993 Sb.) bylo možné pozbýt občanství České republiky rovněž nabytím cizího státního občanství. == Doklady o státním občanství == Občanský průkaz České republiky Cestovní doklad České republiky Osvědčení ne starším 1 roku Listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku == Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství == Evropská úmluva o státním občanství (vyhlášena pod č. 76/2004 Sb. m. s.) Úmluva o státním občanství vdaných žen (vyhlášena pod č. 72/1962 Sb.) Úmluva o omezení případů bezdomovectví (vyhlášena pod č. 43/2002 Sb. m. s.) Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášena pod č. 62/1987 Sb.) Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnostiDle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem. == Odkazy == === Reference === === Legislativa === Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz Ústava České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, dostupný např. na zakonyprolidi.cz Listina základních práv a svobod, dostupná např. na zakonyprolidi.cz Vyhláška č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dostupný např. na zakonyprolidi.cz === Související články === Apatrida Ius soli Ius sanguinis Expatriace Repatriace Státní občanství České republiky Občanství Evropské unie Měšťanské právo === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu občanství ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo občanství ve Wikislovníku Slovníkové heslo bipolitismus ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Občanství státní v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Informace k novému zákonu o státním občanství ČR, mvcr.cz, Ministerstvo vnitra ČR.", "question": "Jak se nazývá právní svazek fyzické osoby a daného státu?", "answers": ["Občanství"]}
{"title": "Pelíšky", "context": "Pelíšky jsou česká komedie režiséra Jana Hřebejka z roku 1999. Film vyprávěný očima dospívajícího chlapce (Michael Beran) se odehrává na konci 60. let 20. století. Otec chlapce (Miroslav Donutil) je voják, komunista a příliš svému synovi nerozumí. Soused (Jiří Kodet) je bývalý voják, nesnáší komunisty a své dceři rovněž nerozumí. Nová generace má jiné ideály než generace předchozí. Film získal celkem tři České lvy za nejlepší hlavní mužský herecký výkon Jiřího Kodeta, plakát a divácky nejúspěšnější český film. Podle Ivy Janžurové byla role matky Krausové nejprve nabídnuta jí; poté, co trvala na tom, aby její postava nezemřela, a scenárista Petr Jarchovský nebyl ochoten roli přepsat, ke spolupráci nedošlo. Realizace filmu trvala 6 let. Původně mělo jít o dvoudílný televizní film. Rodinná vila se nachází v ulici Schodová 4 v Praze - Košířích. V Prokopském údolí u Prahy se nachází jezírko s \"mužem s koženou brašnou\". Pelíšky v Česko-Slovenské filmové databázi Pelíšky ve Filmové databázi Pelíšky na Kinoboxu.cz Místa natáčení na Filmová místa.cz", "question": "Kdo je režisérem filmu Pelíšky?", "answers": ["Jana Hřebejka"]}
{"title": "Jakob Kaschauer", "context": "Jakob Kaschauer, též Jacob von Kaschau a Jakub z Košic (* kolem 1400, Košice, něm. Kaschau - 29. srpna 1463, Vídeň) byl rakouský pozdně gotický řezbář. == Život == O jeho školení nejsou informace. Prvně uváděn roku 1429, kdy řídil svatoštěpánskou stavební huť a jeho dílna dodala obraz, sochu a vitráž pro dóm sv. Štěpána. Roku 1433 vlastnil dům ve Vídni, po roce 1456 je několik dokladů o zakoupení a prodeji domu Jakobem Kaschauerem. Roku 1454 a 1458 uváděn jako hlava cechu \"Bratrstva Božího těla\" (Gottsleichnamsbruderschaft) při kostele sv. Michala. Roku 1436 dodal oltář a vitráže pro karmelitánský kostel ve Vídni, 1443 pro Freisingského biskupa Nikodéma della Scala dodal hlavní oltář, 1449 oltář (dnes nezvěstný) pro kostel sv. Michala. V určení jeho identity panují nejasnosti - v dobových dokumentech je uváděn jako malíř, ale jeho dílna dodávala především sochy a vyřezávané oltáře. Podle posledních zjištění ho nelze ztotožnit s mistrem označovaným \"Meister des Albrechtsaltars\".Kaschauer pracoval spolu se sochaři Peterem von Pusica a Nicolausem Gerhaertem van Leyden pro rakousko - německého krále (1440) a od roku 1452 císaře Svaté říše římské Friedricha III.. Byl ženatý s Margaretou Hirschvogel z Norimberka a je pohřben v kostele sv. Michala ve Vídni. Je po něm pojmenováno náměstí ve Vídni Donaustadtu. == Dílo == Kaschauerova postava Marie z Freisingu patří spolu s Multscherovou sochou Boží matky v Landsbergu ze stejné doby ke klíčovým dílům německého sochařství kolem roku 1440. Nový styl řezbářské práce, patrný ve stavbě objemu sochy, pojednání drapérie a posunu k monumentalitě, ji spojuje s holandským uměním Roberta Campina (\"Mistra z Flémale\"). Pozdější Kaschauerovy práce vznikly zjevně pod přímým vlivem Hanse Multschera. Socha panny Marie a sv. Korbiniana z vyřezávaného oltáře ve Freisingu jsou dnes v Bayerisches Nationalmuseum v Mnichově. Jaromír Homolka dává Kaschauerovu tvorbu do souvislosti s dílem Mistra ukřižování v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, Albert Kutal s prací Mistra suchdolské Barbory === Známá díla === 1436 Albrecht Altar, Hlavní oltář karmelitánského kostela, vitráže, Am Hof, Vídeň hlavní oltář kostela ve Freisingu 1445-49 hlavní oltář, kostel sv. Michala (Michaelerkirche), Vídeň fragment Korunování Panny Marie, Bode Museum, Berlín Svatá Anna samotřetí, Wallfahrtskirche Annaberg u Sankt Pölten Madona na půlměsíci, soukromá sbírka, Vídeň kamenná socha vévody Fridricha V., kaple sv. Jiří ve Vídni (před 1452) kamenná socha Madony, Württembergischen Landesmuseum Stuttgart socha Madony na kašně, Mariazell (pravděpodobně dílna J. Kaschauera)", "question": "Ve kterém roku dodal Jakob Kaschauer oltář a vitráže pro kostel ve Vídni?", "answers": ["1436"]}
{"title": "Freikorps", "context": "Přesto se jejich členové v březnu 1920 účastnili Kappova puče, jehož cílem bylo svrhnout Výmarskou republiku. Puč však skončil neúspěchem. Podrobnější informace naleznete v článku Sudetoněmecký Freikorps. V době Mnichovské krize v roce 1938 byla v českém pohraničí, osídleném Sudetskými Němci, vytvořena tajná teroristická organizace Sudetoněmecký Freikorps (SdFK – Sudetendeutsches Freikorps). Na jeho vyzbrojování a výcviku se podílel Wehrmacht, SS i SA. Do českého pohraničí pronikali němečtí důvěrníci, kteří vyhledávali mezi sudetskými Němci dobrovolníky, kteří pak ilegálně přecházeli do Německa, kde se jim dostalo výcviku. Ten byl především zaměřen na přepady vojenských a četnických hlídek, přepadávání celních a četnických stanic, pošt, úřadů státní správy a další záškodnickou činnost na československém území. Kromě tohoto výcviku byly cvičeny i speciální jednotky, které měly v případě války Německa s Československem přepadat objekty lehkého opevnění a ničit překážky v liniích pohraničního opevnění. Záškodníci z Freikorpsu byli vyzbrojováni většinou zbraněmi ze skladů rakouské armády. Příslušníci Freikorpsu skládali slib mlčenlivosti a přísahu doživotní věrnosti Adolfu Hitlerovi. Na kontě organizace je přibližně 200 teroristických akcí, při kterých členové Freikorpsu zavraždili více než 100 osob. Zhruba 2000 osob členové Freikorpsu násilně unesli z území Československa do nacistického Německa. Někteří pozdější členové, a také vůdci nacistů byli členy Freikorps, včetně Ernsta Röhma, hlavy SA, či Rudolfa Hösse, velitele vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau u polské Osvětimi. Během Hitlerovy Třetí říše zůstala však většina členů Freikorps stranou hlavního dění, mnozí sloužili v SS. Mezinárodní trestní tribunál v Norimberku označil Freikorps za zločineckou teroristickou organizaci. Někteří její členové byli potrestáni, v Československu padlo několik trestů smrti a řada trestů žaláře. Jak poukázali mnozí historici[kdo? ], ze strany Sudetoněmeckého Landsmannschaftu existuje dlouhodobá snaha zločiny Freikorpsu zamlčovat či relativizovat. Mnoho bývalých členů Freikorpsu bylo velmi aktivně činných ve vedení této organizace až do 90. let. Sám Landsmannschaft se od činnosti Freikorpsu nikdy nedistancoval a jednotliví jeho bývalí členové se za jeho zločiny nikdy neomluvili. Stráž obrany státu Úderná skupina záolšanských povstalců Obrázky, zvuky či videa k tématu Freikorps ve Wikimedia Commons", "question": "Byl Ernst Röhm původně i ve sborech Freikorps ?", "answers": ["Někteří pozdější členové, a také vůdci nacistů byli členy Freikorps, včetně Ernsta Röhma, hlavy SA, či Rudolfa Hösse, velitele vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau u polské Osvětimi."]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %).", "question": "Kolik století se Praha vyvíjela do dnešní podoby?", "answers": ["jedenáct"]}
{"title": "Jack Black", "context": "Jack Black, rodným jménem Thomas Jack Black, Jr. Znám je také pod přezdívkami JB, nebo Jables (* 28. srpna 1969, Hermosa Beach, Kalifornie) je americký herec a zpěvák. Společně s Kyle Gassem tvoří komediální a rockové duo Tenacious D.Oba hráli ve vlastním pořadu Tenacious D na HBO z roku 1997 a zde také zazněly písně, které byly později v roce 2001 vydány v jejich prvním albu. Jack Black účinkoval např. ve filmech Vodní svět, Škola rocku, Rok jedna, Závist, King Kong, Prázdniny nebo Kung Fu Panda 1 a 2. V roce 2006 s Kylem Gassem natočili komediální film Králové ro(c)ku. Tenacious D (\"Tenacious defense\" =Neústupná obrana) je kapela, kterou založil Jack se svým nejlepším přítelem Kylem Gassem. Kyle začínál v reklamách na 7-UP kde tehdy v roce 1986 přijali šestnáctiletého Jacka. Oba dva se nesnášeli, ale časem se srovnali a stali se přáteli, Gass učil Jacka kytaře a tak založili skupinu Tenacious D. Mají velmi satirické texty. Black se narodil v roce 1969 v Santa Monice v Kalifornii dvěma satelitním inženýrům Judith Black (rozené Cohen), která pracovala na Hubble Space Telescope (Hubblově kosmickém dalekohledu) a Thomasu Williamu Blackovi.", "question": "Jack Black se narodil v roce 1986?", "answers": ["Znám je také pod přezdívkami JB, nebo Jables (* 28. srpna 1969, Hermosa Beach, Kalifornie) je americký herec a zpěvák."]}
{"title": "Bakteriální skvrnitost čiroku", "context": "Bakteriální skvrnitost čiroku je choroba způsobovaná bakterií Pseudomonas syrigae napadající rostliny rodu čirok (Sorghum). Rezervoárem je půda, posklizňové zbytky, osivo a čirok halapenský (Sorghum halapensis). Šíří se hmyzem a deštěm; do rostlin proniká průduchy a ranami. Příznaky jsou drobné kulovité skvrnky, které později přecházejí v tmavě zelené vodnaté skvrny s červeným okrajem. Tyto příznaky se objevují na spodní straně listů. V ochraně rostlin se doporučuje setí zdravého osiva, likvidace posklizňových zbytků a rezervoárových porostů čiroku halapenského. Též je nutné dodržovat přiměřený osevní postup s rotací plodin.", "question": "Jaká bakterie způsobuje bakteriální skvrnitost čiroku?", "answers": ["Pseudomonas syrigae"]}
{"title": "Střídavý proud", "context": "Střídavý proud, též AC (alternating current), je termín označující elektrický proud, jehož směr se v čase mění, na rozdíl od stejnosměrného proudu DC (direct current), který protéká obvodem stále stejným směrem, i když jeho velikost může být proměnná. == Průběh střídavého proudu == Střídavý proud může mít periodický nebo neperiodický průběh. periodický průběh - okamžité hodnoty proudu se po určité době, označované jako perioda, znovu opakují (například proud v rozvodné síti) neperiodický průběh - hodnoty okamžitého proudu jsou v čase náhodné (takový charakter má například šum, nebo záznam lidské řeči)Speciálním periodickým průběhem střídavého proudu je tzv. harmonický střídavý proud. Okamžitá hodnota harmonického střídavého proudu se v čase mění podle funkce sinus: i ( t ) = I m ⋅ sin ( ω t + φ 0 ) {\\displaystyle i(t)=I_{m}\\cdot \\sin(\\omega t+\\varphi _{0})} ,Harmonický střídavý proud prochází obvodem s lineární zátěží (odpor, indukčnost, kapacita) při napájení ze zdroje harmonického střídavého napětí: u ( t ) = U m ⋅ sin ( ω t + φ 0 + φ ) {\\displaystyle u(t)=U_{m}\\cdot \\sin(\\omega t+\\varphi _{0}+\\varphi )} ,kde Im je amplituda střídavého proudu, Um amplituda střídavého napětí, ω je úhlová frekvence, φ0 je počáteční fáze střídavého napětí, φ je fázový posuv mezi napětím a proudem (často se zkráceně mluví o fázi). Střídavý proud může mít libovolný obecný průběh např. trojúhelníkový, pilový, obdélníkový, impulsní apod., ale každý periodický střídavý signál můžeme pomocí Fourierovy transformace převést na řadu harmonických sinusových signálů, to znamená že můžeme na tento průběh pohlížet jako na součet sinusových průběhů o různých frekvencích a amplitudách. === Obvody střídavého proudu a napětí === Pokud v konstantním magnetickém poli rovnoměrně otáčíme cívkou (osa otáčení je kolmá na osu cívky i na siločáry pole), pak se na jejích vývodech indukuje harmonické střídavé napětí. Pokud předpokládáme pasivní lineární zátěž, pak střídavý proud a střídavé napětí v jednom obvodu mají stejnou frekvenci, ale podle charakteru zátěže má proud vůči napětí různý fázový posuv. Na součástkách s kapacitou (kondenzátor) má proud proti napětí fázový předstih, na součástkách s indukčností (cívka) má proud proti napětí fázové zpoždění (viz též RLC obvody).", "question": "Jaký elektrický proud vzniká v alternátoru?", "answers": ["Střídavý"]}
{"title": "Štěstí", "context": "Protože si štěstí zároveň představují jako něco, co by měli dostat zvenčí, propadají často hráčské vášni a snaží se štěstí nějak vynutit. Toho rovněž masově využívají různé sázky, loterie a hazardní hry, které zdánlivě nabízejí \"štěstí\" v podobě velké výhry. Novější myšlení sice uznává nečekanou a nezaslouženou povahu štěstí, varuje však před představou, že by se dalo vynutit: Francouzský spisovatel André Gide si v \"Deníku\" poznamenal, že: == Štěstí jako předmět vědeckého zkoumání == Vědecký výzkum štěstí se vede zejména ve dvou liniích: Srovnávací psychologické výzkumy pocitu štěstí a hledání korelací s jinými veličinami. Neurobiologický výzkum fyziologických příčin a podmínek štěstí.Jakkoli výsledky nejsou zatím zdaleka jednoznačné, aspoň některé z nich ukazují vysokou korelaci štěstí s náboženskou vírou (zejména v USA),[zdroj? ] kdežto podle neurobiologických zkoumání je šance na štěstí z poloviny vrozená, asi z 15 % vysvětlitelná vnějšími okolnostmi (zdraví, blahobyt atd.)[zdroj? ] a zbytek je silně individuální. Magnetická rezonance ukazuje na souvislost pocitu štěstí s oblastí mozku zvané precuneus (v temenním laloku). == Odkazy == === Reference === === Literatura === E. Fink, Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta 1992 R. Spaemann, Štěstí a vůle k dobru. Praha: Oikúmené 1998, ISBN 978-80-86005-01-0. === Související články === Talisman Flow === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu štěstí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo štěstí ve Wikislovníku Téma Štěstí ve Wikicitátech(anglicky) History of Happiness – přehled významných teorií štěstí The World Database of Happiness – přehled výzkumů o subjektivním pocitu štěstí Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Pleasure Coaching to happiness, Happiness inventory", "question": "Co je jednou z vůdčích myšlenek buddhismu?", "answers": ["Štěstí"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Thrash metal je mnohem rychlejší odnoží heavy metalu. Jeho charakteristickým rysem je především agresivnější zvuk kytary a zpěvu a dodávání hardcore punkových vlivů do metalu. Původ thrash metalu se dá vystopovat na konec 70. a začátek 80. let, kdy bylo mnoho skupin ovlivněno NWOBHM a prvky hardcore punku (nezvyklá tempa bicích) a tím vytvořili nový styl. Na rozdíl od svého nejbližšího příbuzného, speed metalu, je tento styl o dost agresivnější a spontánnější. Jde o významný přechod z jedné metalové kategorie do druhé, která je ovlivněna i jinými styly, jako např. klasickou hudbou a jazzem. Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól. Právě rychlost a členitá rytmická struktura skladeb je to, co běžně definuje thrash metal. Také se vyznačuje rychlým, intenzívním bubnovaním (thrashoví bubeníci často používají dvojpedálové bicí). Začátkem 90. let minulého století dosáhl thrash metal svého vrcholu popularity, která následně začala klesat. Kapely co zůstaly věrné stylu, další nové kapely a obrovská masa příznivců (známí jako thrasheri) ho udržují při životě dodnes. Poprvé byl termín thrash metal použit v recenzi na album Spreading the Disease (1985) od skupiny Anthrax. Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami jako Slayer, Exodus a Testament, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu. Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator. Nejznámější evropské jsou Destruction, Kreator a Sodom, které dodnes hrají. Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu.", "question": "Je trash metal založený na rychlém tempu?", "answers": ["Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól."]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "Městečko South Park (v anglickém originále South Park) je americký komediální animovaný seriál, který vytvořili Trey Parker a Matt Stone. V USA je vysílá stanice Comedy Central od roku 1997. V Česku ho v letech 1997 - 2004 vysílaly stanice HBO a TV Nova až do 6. série. Od roku 2012 navázala Nova na svém kanále Fanda 7. sérií a od roku 2016 seriál vysílá Prima Comedy Central. Seriál popisuje život v zapadlém coloradském městečku South Park, přičemž hlavními hrdiny jsou čtyři žáci základní školy. Svým charakteristickým, velice agresivním, vulgárním a často značně kontroverzním humorem se tvůrci vyjadřují k různým politickým a společenským, často tabuizovaným, problémům, např. euthanasii, potratům, víře, nebo aféře s karikaturami proroka Mohameda. Městečko South Park poběží nejméně do konce roku 2016 a s nynějšími 20 sériemi se tak stává druhým nejdelším americkým animovaným seriálem všech dob, více epizod mají pouze Simpsonovi. V Česku vysílala seriál HBO a TV Nova, která odvysílala celkem šest sérií, od července roku 2012 jej začala opět vysílat stanice Fanda. Ta v roce 2014 ukončila vysílání, na začátku prosince 2015 jej opětovné nasadila stanice Prima Comedy Central. Na oficiálním webu je možné volně sledovat všechny díly v originálním znění, kromě čtyř cenzurovaných dílů s Mohamedem. Městečko South Park bylo v březnu 2005 vyhlášeno v anketě 100 Greatest Cartoons třetím nejlepším animovaným seriálem všech dob, porazili jej pouze druzí Tom a Jerry a první Simpsonovi. V dubnu 2006 vyhrálo Městečko South Park Peabody Award, která se uděluje výjimečným televizním a rozhlasovým pořadům. South Park je považován za velice kontroverzní seriál, ať už je to kvůli používání vulgárního jazyka, nebo zesměšňování mnohých aspektů lidské společnosti a aktuálního společenského dění. Jako příklad lze uvést epizody Navěky nejlepší přátelé, která reaguje na spor o odpojení Terri Schiavo od přístrojů udržujících ji při životě, nebo epizody Animákové války I a II, které reagují na aféru s karikaturami proroka Mohameda. Největší vlnu kontroverze způsobila pravděpodobně epizoda Uvězněný v komoře zesměšňující scientologii a její představitele v čele s Tomem Cruisem. V Česku vzbudil seriál okamžitě po svém uvedení značné rozhořčení, především pro svou značnou vulgárnost, v českých médiích dosud nevídanou. Na internetu se objevila \"Iniciativa rodiče proti South Parku\", jejíž iniciátorka, Mgr. Hana Králová, tvrdí, že seriál narušuje dětskou psychiku, vytváří u dětí nevhodné normy chování, učí je používat vulgarismy a prezentuje sex jako zcela normální součást lidského života.", "question": "Kdo jsou autoři animovaného seriálu Městečko South Park?", "answers": ["Trey Parker a Matt Stone"]}
{"title": "Rčení", "context": "Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka vyjadřující určitou životní zkušenost, např. \"Nechá si pro krejcar koleno vrtat\" či \"má obě ruce levé\". == Související pojmy == Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice \"jako\", ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: \"za\" – má sílu za koně; komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa); \"nad\", \"přes\" – je chytrý nad lišku; přímá metaforická označení, např. baba, tele, křečekPodobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech: přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání; smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat; rčení a pořekadla se stávají částmi vět a lze je časovat == Sbírka českých rčení == Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha poprvé vyšla v roce 1947, takže pochopitelně neobsahuje nově vzniklá rčení z moderní doby. == Reference == == Literatura == ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Academia, 2000. == Související články == Aforismus Anekdota Folklór Frazeologizmus Idiom Přísloví == Externí odkazy == Kategorie Česká rčení ve Wikislovníku", "question": "Jaké slovesnosti je útvar rčení?", "answers": ["lidové"]}
{"title": "Kilometr", "context": "Může být zapsán vědeckou notací jako 1×103 m (inženýrská notace) nebo 1 E+3 m (exponenciální notace) – oboje znamená 1 000 × 1 m. Kilometr se jako jednotka délky používá zejména pro měření vzdálenosti v dopravě, vzdálenosti v rámci Země a v nejbližším vesmírném okolí. Je z něj odvozen kilometr za hodinu, běžně používaná jednotka rychlosti. Odpovídající jednotka plochy je čtvereční kilometr (= milion čtverečních metrů) a odpovídající jednotka objemu je krychlový kilometr (= miliarda krychlových metrů). == Poměr k jiným jednotkám délky == 1 kilometr je roven: 1 000 metrů (1 metr je roven 0,001 km) cca 0,621 (angloamerických) mílí (1 míle = 1,609344 km) cca 0,540 námořních mílí (1 NM = 1,852 km) cca 0,9374 verst (1 versta = 1,066781 km) cca 1 094 yardů (1 yrd = 0,0009144 km) cca 3 281 stop (1 stopa = 0,0003048 km)1 světelný rok činí 9 460 730 472 580 km (cca 10 bilionů km) === Vztah k dalším násobkům metru === Každá značka < znamená rozdíl jednoho řádu. pikometr <<< nanometr <<< mikrometr <<< milimetr < centimetr < decimetr < metr < dekametr < hektametr < kilometr <<< megametr == Související články == Předpona soustavy SI Řádová velikost Kilometrovník == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu kilometr ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo kilometr ve Wikislovníku", "question": "Jaké zkrácené označení má kilometr?", "answers": ["km"]}
{"title": "Hajao Mijazaki", "context": "Hajao Mijazaki (宮, Mijazaki Hajao) (* 5. ledna 1941, Tokio) je jeden z nejslavnějších a nejuznávanějších tvůrců japonských animovaných filmů – anime. Spolu s Isao Takahatou založil a nyní vede animátorské studio Ghibli, které produkovalo jeho nejznámější filmy. Mijazaki je tvůrcem mnoha populárních celovečerních anime i několika japonských komiksů (mangy). Jeho filmy slavily velké úspěchy co se týče hodnocení kritiky i výdělečnosti dříve zejména v Japonsku a jihovýchodní Asii. Teprve v roce 1999 na západ Miramax uvedl film Princezna Mononoke. Film se v Japonsku krátce stal nejvýdělečnejším filmem všech dob; byl překonán Titanikem, kterého ale opět překonal v roce 2001 jiný Mijazakiho film, Cesta do fantazie, který získal i Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film. Mijazakiho tvorba se vyznačuje opakujícími se tématy, jako vzájemný vztah člověka, přírody a techniky, obtížnost jednání podle pacifistické etiky, nebo pouť mladých lidí za nezávislostí a vlastní identitou. Hrdinové jeho filmů bývají často silné, nezávislé dívky nebo mladé ženy; ze \"zloduchů\" se však často stávají neurčité postavy s vlastními kvalitami - postavy se málokdy dělí černobíle na dobré a zlé, pokud se vůbec v Mijazakiho filmech záporné postavy vyskytují. V jeho dílech se ovšem opakují i jiné prvky - Mijazaki je například náruživým milovníkem létání, které hraje významnou úlohu téměř ve všech jeho filmech. Mijazaki bývá považován za Walta Disneyho japonské animace. Toto přirovnání se může skutečně naplnit, neboť úspěchy jeho filmů ho řadí do stejné ligy. Mijazaki sám se však nevidí jako člověk budující animátorské impérium, ale pouze jako animátor, který měl dost štěstí, aby dostal příležitost tvořit filmy, na kterých zanechal osobní stopu.", "question": "Čím se vyznačuje Mijazakiho tvroba ?", "answers": ["tvorba se vyznačuje opakujícími se tématy, jako vzájemný vztah člověka, přírody a techniky, obtížnost jednání podle pacifistické etiky, nebo pouť mladých lidí za nezávislostí a vlastní identitou"]}
{"title": "Bohumín", "context": "Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v roce 1954 byl Bohumín rozdělen na pět městských částí: Bohumín I – město (později Starý Bohumín), Bohumín II – Nový Bohumín, Bohumín III – Pudlov, Bohumín IV – Skřečoň a Bohumín V – Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín. V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910–1948 přináležel do politického okresu Fryštát a od roku 1949 do roku 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava-venkov a od roku 1960 je Bohumín součástí okresu Karviná. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen (Těšín) v letech 1939-1941 v rámci Řísské provincie Slezsko a mezi roky 1941-1945 v rámci Říšské župy Horní Slezsko. Bohumín byl tedy v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše. == Pamětihodnosti == Architektonický komplex současné budovy radnice Katolický kostel Božského srdce Páně Budova římskokatolické fary Kostel Panny Marie Sedmibolestné ve Skřečoni Hřbitovní filiální kaple Všech svatých Evangelický kostel Slezské evangelické církve augsburského vyznání Kaple Jména Panny Marie v Šunychlu Farní kostel Narození Panny Marie Národní dům č. p. 37 Výpravní budova železniční stanice", "question": "Byl Bohumín v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše?", "answers": ["Bohumín byl tedy v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše."]}
{"title": "Opočno (zámek)", "context": "Dědicem se stal Samuel z Hrádku a Valečova a od roku 1487 koupí Jan z Janovic a Petršpurka. V letech 1493 až 1495 získal hrad Opočno a následně za 20 000 uherských zlatých celé opočenské panství včetně Dobrušky rod Trčků z Lípy. === Trčkové z Lípy === Mikuláš mladší Trčka z Lípy sídlil na Opočně až do roku 1516, kdy zemřel bez potomků. Panství významně rozšířil dalším dokupem. Po jeho smrti panství zdědila jeho teta Johanka Kroměšínová z Březovic, která majetek postoupila svým synům Janovi, Vilémovi, Zdeňkovi, Jindřichovi a Mikulášovi, sama však zemřela ještě téhož roku. Správy se ujal roku 1527 nejstarší Zdeněk, který panství dále rozšířil a zahájil první přestavby hradu. V roce 1533 získal opočenskou část trčkovských majetků jeho syn Jan mladší Trčka z Lípy. Ten však neměl mužské potomky a v roce 1449 (či 1450) panství předal Vilémovi Trčkovi z Lípy. Ten pokračoval v letech 1560–1567 v nákladné přestavbě hradu na renesanční zámek v italském stylu. Po jeho smrti v roce 1569 došlo kvůli Opočnu ke sporům mezi rody Trčků a Žerotínů (Vilém odkázal Opočno sestře Veronice, vdově po Karlovi ze Žerotína). Spor se podařilo urovnat až sňatkem mezi oběma rody kolem roku 1581. Tímto sňatkem se pánem na Opočně stal Jaroslav Trčka. Panství hodlal předat svým čtyřem synům, tři z nich však zemřeli a nejstaršího Jindřicha (z prvního manželství) z dědictví vyloučil. Panství proto zdědil bratranec Jan Rudolf Trčka z Lípy. V období stavovského povstání Jan Rudolf sice podporoval vzbouřence, ale po jejich porážce se mu podařilo pomocí prosebných dopisů a úplatků předávaných jeho ženou Marií Magdalenou z Lobkovic zachránit si život a majetek. Svou vinu odpykal domácím vězením a díky půjčkám císaři se směl dokonce podílet na pobělohorských konfiskacích. Přesto Marie Magdalena udržovala s protihabsburskými vzbouřenci kontakt a v naději na mocenský vzestup spojila osud syna Adama Erdmana s Albrechtem z Valdštejna. Albrecht byl ovšem při spiknutí v Chebu zavražděn a s ním tam zahynul i Adam Erdman. Jan Rudolf snažil svůj majetek včetně Opočna přepsat na své dcery a vnučku, přesto byly jeho statky konfiskovány. === Colloredo-Mansfeldové === Rod Colloredů (Rudolf a Vilém Colloredo-Walsee) získal Opočno do dědičného držení 30. srpna 1636 za 51 456 rýnských zlatých.", "question": "Jaká stavba je opočenský zámek?", "answers": ["renesanční"]}
{"title": "Jaromír Jágr", "context": "Na tomto šampionátu si Jágr připsal 9 bodů za 6 gólů a 3 asistence a stal se tak po Jakubu Voráčkovi druhým nejproduktivnějším hráčem českého výběru. Po šampionátu byl zvolen Nejužitečnějším hráčem (MVP) a také do All-star Teamu turnaje a následně oznámil ukončení reprezentační kariéry.Trenéři národního týmu mu nabízeli možnost účasti na Mistrovství světa 2016, Jágr se ale po vypadnutí Floridy v prvním kole play off omluvil s odkazem na náročnou sezónu a celkovou únavu. Podobnou možnost měl i pro Světový pohár, ale i v tomto případě se na konci května 2016 rozhodl záporně. == Osobní život == V dětství jezdil na prázdniny za svým dědečkem do Nezdic. Zde se také rozvíjely začátky jeho sportovní kariéry. Ráno brzy vstával a chodil se svým dědečkem trénovat hokej na lední plochu. V Kladně začal studovat na Střední průmyslovou školu stavební, studium však kvůli tréninkům nedokončil. V roce 2002 si doplnil vzdělání získáním maturity na Soukromém středním učilišti hotelového provozu.Do svých třiceti let byl známý svým sázením v kasinech.Jágr je pravoslavným křesťanem, pravidelně se modlí, čte Bibli a účastní se liturgie.", "question": "Kde trávil Jaromír Jágr v dětství prázdniny?", "answers": ["Nezdic"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Vznik názvu Slovensko a etnonyma Slováci je pevně spjat s existencí uherského státu. Tím, že předkové Slováků žili na vymezeném území odděleném státní hranicí od jim jazykově blízkých Čechů, Moravanů a Poláků a zároveň je od zdejšího německého a maďarského obyvatelstva odlišovaly jiný jazyk a kultura, došlo v rámci uherského státu k vytvoření zárodků slovenského povědomí. V oficiálních pramenech většinou byli obyvatelé dnešního Slovenska nazýváni Slavus či Sclavus, aby tak byli odlišeni od Chorvatů, Poláků, Čechů a dalších slovanských národů. Termín slovenský se často užíval například v názvech obcí a u toponym, a to především v místech, kde se ve větší míře spolu stýkaly jednotlivé neslovanské národy Uher s původní slovanskou populací Slovenska. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Slovenska. Nejstarší osídlení předchůdci člověka je na území Slovenska doloženo z období před zhruba 250 000 lety. Prvním známé etnikum, které tuto oblast osídlilo, představují ve druhé polovině 4. století př. n. l. Keltové. Na přelomu letopočtu pronikli na slovenské území Germáni soupeřící s Římskou říši, jejíž hranici zde tehdy tvořila řeka Dunaj. První známý \"státní útvar\" na území Slovenska bylo Vanniovo království rozkládající se zde na počátku 1. století. Slované osídlovali toto území přibližně od 5. století. Od roku 568 byla země pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše.", "question": "Na kolik let je volený prezident Slovenska", "answers": ["5"]}
{"title": "Island", "context": "Kolonie alek, chaluh a racků v pobřežních fjordech patří k vyhledávaným lokalitám. Na Islandu žije na deset milionů papuchalků, ptáků s výrazně zbarveným zobákem a černobílým peřím. Obratně se potápějí v moři a loví rybky. === Národní parky === Na Islandu se nacházejí 3 národní parky (stav v roce 2013) - národní park Snæ, národní park Þ a národní park Vatnajökull. == Administrativní dělení == Island se dělí na 79 obcí (sveitarfélög), 23 hrabství (isl.: sýslur), 8 okresů (hluti) a na 6 krajů.[zdroj? ] == Obyvatelstvo == Na Islandu žilo ke dni 1. lednu 2018 348 450 obyvatel. Hustota zalidnění je 3,22 obyvatel na km2. 60 % obyvatel Islandu žije v aglomeraci Reykjavíku. 92 % obyvatel žije ve městech, zbytek 8 % na vesnicích. Podle žebříčku Rozvojového programu OSN z roku 2007 je Island z hlediska kvality života nejlepším místem pro život lidí ze všech 177 hodnocených zemí světa. === Jazyk === Úředními jazyky na Islandu jsou islandština a od 2. června 2011 také znakový jazyk neslyšících. Islandština je severogermánský jazyk pocházející ze staré severštiny. Island je první zemí, v níž byl znakový jazyk schválen jako oficiální státní jazyk.", "question": "Jaké je hlavní město Islandu?", "answers": ["Reykjavík"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Sir Isaac Newton ([ˌ ˈ] IPA 4. ledna 1643 - 31. března 1727 v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (profesor naturální filosofie), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu. Za manžela si vzala rev. Barnabase Smithe. Od té doby, až do otčímovy smrti, se o Newtona starali matčini rodiče. Rodina Ayscoughů stála výše na společenském žebříčku než Newtonové (Newtonův dědeček James Ayscough byl šlechticem a matčin bratr William farářem, který studoval na Trinity College v Cambridge) a proto se díky nim Newtonovi dostalo vzdělání.", "question": "Jaké národnosti byl Isaac Newton?", "answers": ["anglický"]}
{"title": "Marcel Proust", "context": "V této době také navštěvoval salony Madame Straus (vdovy po Georgesu Bizetovi a matky Proustova přítele z dětství Jacquese Bizeta) a Madame de Arman Caillavet (matku jeho přítele Gastona Armana de Caillavet, do jehož snoubenky Jeanne Pouquetové byl zamilován). Přes paní Arman de Caillavet se seznámil s Anatolem France, jejím milencem. Aby vyhověl svému otci, který trval na tom, že syn se má věnovat kariéře, Proust v létě roku 1896 získal místo v Mazarinově knihovně. Většinu doby ale strávil na nemocenské neschopence a správa knihovny měla za to, že nakonec na svou pozici rezignoval. Proust byl skrytý homosexuál a jeden z prvních evropských romanopisců, který ve svých dílech vztahy mezi osobami stejného pohlaví otevřeně zobrazil. Jeho život a rodinné prostředí se značně změnily v období mezi rokem 1900 a 1905. V únoru 1903 se Proustův bratr Robert oženil a opustil rodinný dům. Otec zemřel v listopadu téhož roku. Matka, k níž měl Proust silnou citovou vazbu, zemřela v roce 1905 a zanechala mu značné dědictví, které mu po zbytek života vystačilo jako hlavní zdroj financí. Proustovo zdraví se dále zhoršovalo. Poslední tři roky svého života strávil většinou ve své ložnici obložené korkem; během dne spal a v noci pracoval na dokončení svého románu. Zemřel v důsledku zápalu plic v roce 1922 a byl pohřben na hřbitově Pè Lachaise v Paříži. Proust psal a publikoval od útlého věku. Kromě literárních časopisů, s nimiž byl spojen a v nichž publikoval za dob školních studií (La Revue verte a La Revue lilas), v letech 1890-1891 Proust otiskoval pravidelný společenský sloupek v časopise Le Mensuel. V roce 1892 se podílel na založení literární revue Le Banquet a během několika dalších let Proust pravidelně publikoval své drobné prózy v tomto časopise a v prestižní La Revue Blanche. V roce 1896 byl pod názvem Les Plaisirs et les Jours (Rozkoše a dni) zveřejněn výbor z těchto raných děl. Kniha obsahovala předmluvu Anatola France, kresby Madame Lemaire a byla přepychově vypravena. Neměla však příliš velký úspěch.", "question": "Kde zemřel Marcel Proust?", "answers": ["Paříž"]}
{"title": "Albertina", "context": "Albertina je galerie umění založená v roce 1776 ve Vídni vévodou Albertem Sasko-Těšínským a jeho ženou Marií Kristinou, (rakouskou arcivévodkyní, čtvrtou dcerou císařovny Marie Terezie). Obsahuje jednu z největších světových sbírek grafiky. Sbírky galerie tvoří cca 50 000 kreseb, leptů a akvarelů a více než 1,5 milionu rytin. Katalog uvádí 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürera, 70 Rembrandta (tedy více, než kterákoli jiná galerie na světě) či 150 prací Egona Schieleho. Mezi dalšími autory jsou zastoupeni Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Peter Paul Rubens, Hieronymus Bosch, Pieter Brueghel, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Henri Matisse, Gustav Klimt či Oskar Kokoschka. Významná je rovněž sbírka fotografií, dokumentující vývoj tohoto média. Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemska, dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, který byl jako místodržící z Belgie Francouzi vypuzen. Palác je pojmenovaný podle něj. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu. Až do roku 1919 byla pak Albertina majetkem některého z členů Habsburků. Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, které bylo vybaveno nábytkem, jenž měl Albert ve svém belgickém sídle. Druhá velká adaptace proběhla v letech 1822–1825 za spolupráce architekta Josefa Kornhäusela a sochaře Josefa Kliebera. Část prostor byla vybavena v duchu klasicismu. Při další větší úpravě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu, která odpovídá historizujícímu slohu sousední Ringstraße. Roku 1919 byl palác jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu i se sbírkami vyvlastněn. Arcivévodovi však bylo povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde mu byl majetek ponechán, všechno cenné vybavení. V březnu roku 1945 byla Albertina vážně zasažena bombardováním. Počátkem 90. let 20. století byla Albertina v důsledku velké rekonstrukce uzavřena, zpřístupněna veřejnosti byla opět v roce 2003. Během rekonstrukce se podařilo zakoupit zpět většinu původního vybavení, odvezeného počátkem 50. let.", "question": "Kolik rytin obsahují sbírky galerie?", "answers": ["více než 1,5 milionu"]}
{"title": "Analfabetismus", "context": "Analfabetismus neboli negramotnost je neschopnost číst a psát. Jejím opakem je gramotnost. Člověk, který neumí číst a psát, je negramotný neboli analfabet. Vzájemný poměr gramotné a negramotné části populace se využívá jako jeden z ukazatelů vzdělanosti určité skupiny obyvatelstva. Pokud je procento negramotných příliš velké, jedná se o problém ekonomický, jelikož pracovní trh je plný nekvalifikované pracovní síly. Vlády se snaží proti němu bojovat vzděláváním obyvatelstva povinnou školní docházkou a dalšími vzdělávacími projekty. Kampaním proti negramotnosti se říká alfabetizace. Negramotnost byla i v dnes vyspělých zemích velmi vysoká až do 19. století, zejména na venkově, kde lidé číst a psát nepotřebovali. Teprve moderní společnosti ji vyžadují u každého a v průběhu 19.-20. století se zde skutečně podstatně snížila. V poslední době ovšem opět vzniká takzvaná sekundární negramotnost, spojená s tím, jak se prosazuje obrazová a hlasová komunikace, především zásluhou televize. Kromě toho se užívá pojem funkční negramotnost. Funkčně negramotná osoba může umět číst (např. velmi obtížně a pomalu) a psát (jednoduché věty a s omezenou slovní zásobou), ale není schopná číst nebo psát v dostatečné míře na to, aby se vyrovnala s každodenními požadavky života ve společnosti, ve které žije.", "question": "Jak se nazývá člověk , který neumí číst a psát ?", "answers": ["negramotný neboli analfabet"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Sókratés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách), řecky Σ, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, \"snesl filosofii z nebe na zem\". Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení. Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky. Obával se totiž, zda snad to po něm nechtěl bůh, a nechtěl odejít ze života neposlechnuv boží přikázání. Aristofanés si ze Sókrata, jemuž tehdy bylo po čtyřicítce, dělá legraci ve své komedii Oblaka a v dalších hrách (např. Ptáci, Kalliás, Eupolis a Telekleidés). Hlavním pramenem informací o Sókratovi jsou spisy dvou jeho žáků – Xenofónta a Platóna (Obrana Sókratova, Kritón, Faidón, Symposion, Theaitétos, Parmenidés). Další informace lze nalézt v díle Platónova žáka Aristotela.", "question": "Dochovaly se nějaké spisy Sókratovy?", "answers": ["Sókratés sám nezanechal žádné filosofické spisy, ačkoliv podle Platónova dialogu Faidón měl těsně před smrtí napsat báseň a zveršovat Aisópovy bajky."]}
{"title": "Otakar Vávra", "context": "Já jsem... nahoře.\" Film byl promítán v menších kinech a později byl stažen z distribuce a byl promítán pouze příležitostně ve filmových klubech. Dalším z jeho tvůrčích vrcholů se stala Romance pro křídlovku (1966). Černobílý film je založen na stejnojmenné básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka. On sám tento svůj film označoval za vůbec nejlepší. Krakatit (1947) je film natočený na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbušniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit. Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou, která nese název Temné slunce. Remake snímku posunul příběh do moderní doby a nevyhnul se propagandě. Často je považován za jeho nejslabší práci. V padesátých letech společně s jinými českými režiséry pomohl založit FAMU, na které vyučoval po pět dekád (od roku 1963 jako profesor). Jeho studenty byli Miloš Forman a jiní představitelé české nové vlny. Z FAMU odešel v roce 2008. Jeho žáky byli například Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová, Evald Schorm, Jan Schmidt, Emir Kusturica nebo Lordan Zafranović.", "question": "Jak se jmenuje barevná verze filmu Krakatit z roku 1980?", "answers": ["Temné slunce"]}
{"title": "Egyptské hieroglyfy", "context": "Egyptské hieroglyfické písmo (z řeckého ἱ γ, hiera glyfé – \"posvátný znak, symbol\") vzniklo kolem roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané sami jej nazývali \"písmo bohů\" neboť věřili, že jej vynalezl a lidem předal bůh Thovt. Egypťané nepoužívali při psaní samohlásky a pro většinu z nich neměli žádný písemný ekvivalent, třebaže v mluvené řeči se vyslovovaly. Boha, který se v písemné podobě jmenuje Sbk, nazýváme Sobek, třebaže Egypťané mu mohli říkat například Sebak. Neexistuje ale způsob, jak bychom to z psané podoby jména mohli zjistit. Hieroglyfický systém písma je velmi komplikovaný, používá přes 700 různých znaků. Hieroglyfy se psaly zleva doprava, zprava doleva (orientace textu se pak určovala orientací znaků) nebo shora dolů. U takovéhoto textu pak sloupce znaků bývají od sebe odděleny svislými čarami. V prvopočátcích písma byl nejprve každý předmět případně i činnost reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným piktogram. Jak se písmo vyvíjelo, piktogramy začaly reprezentovat nejenom pojmy či přímo slova, ale i hlásky či skupinu hlásek. Ovšem původní smysl znaků přitom nevymizel a byl zachován. Obecně se dají egyptské znaky rozdělit do tří skupin: Tyto znaky si podržely svoji původní hodnotu, čili jeden znak se rovná jednomu slovu. Je to odkaz na kořeny tohoto písma, které se projevovaly po celou dobu jeho existence a nikdy nevymizely. Fonogramy již mají fonetickou hodnotu a jejich skládáním se tvoří slova. Představují buď hlásku či skupinu hlásek. Tyto znaky lze dále dělit na jednoslabičné (jedna hláska či slabika) dvouslabičné a trojslabičné znaky. Tato poslední sada znaků je poměrně specifická. Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova. Determinativy však nejsou ani interpunkcí ani diakritikou a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech).", "question": "Jak egypťané nazývali egyptské hieroglyfické písmo?", "answers": ["písmo bohů"]}
{"title": "Antarktida", "context": "Antarktida (název pochází z řečtiny a znamená \"naproti Arktidě\", tedy v přeneseném významu \"naproti severu\") je čtvrtý největší kontinent. Zároveň je tak pojmenována jižní polární oblast rozprostírající se kolem jižního pólu Země. Krajina i podnebí jsou v Antarktidě natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. Antarktický smluvní systém zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také například zakazuje těžbu nerostných surovin (minimálně do roku 2048). K roku 2012 vzneslo územní nároky na Antarktidu 7 různých států, jejichž požadavky jsou díky Smlouvě o Antarktidě pozastaveny. Antarktida leží na Jižním pólu. Nemá tedy nejzápadnější ani nejvýchodnější bod, protože na pólu se sbíhají všechny poledníky. Z ostatních kontinentů se nejvíce přibližuje Jižní Americe, kterou od Antarktického poloostrova odděluje asi 1000 km široký Drakeův průliv. K Antarktidě lze přiřadit některé vesměs neobydlené ostrovy v Jižním, Atlantském, Indickém a Tichém oceánu. Nejzazší body na pevnině: Nejsevernější bod: Brown Bluff na Antarktickém poloostrově (63°13' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Nejzazší body včetně ostrovů: Nejsevernější bod: Crozetovy ostrovy pod správou Francie (45°57' j.š.) Nejjižnější bod: Jižní pól (90° j.š.) Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Antarktidy. Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, ale lesy. Ovšem led zde byl i před 14 milióny let, tedy dříve než se předpokládalo. Jižní polární kruh jako první pravděpodobně překročili novozélandští Maorové. Anglický mořeplavec James Cook roku 1773 zavítal na ledovou návrš, obklopující kontinent. Po něm následovaly britské, ruské a francouzské expedice a také lovci tuleňů z mnoha států. Na počátku 20. století bylo vnitrozemí Antarktidy jedním z posledních dosud neprozkoumaných míst na světě. Robert Falcon Scott sem vedl výpravu v letech 1900 až 1904 a roku 1909 se Ernest Shackleton dostal do vzdálenosti 150 km od jižního pólu. V roce 1911 nakonec dosáhl pólu Nor Roald Amundsen.", "question": "Na kterém pólu Země je Antarktida ?", "answers": ["jižní polární oblast"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Odhaduje se, že efuzivní vulkanismus byl aktivní převážně před ~4,1 až 3,55 miliardami let, kdežto explozivní se odehrával od 3,9 po 1 miliardu let. === Atmosféra === Merkur má velmi tenkou atmosféru, která odpovídá v podstatě vakuu. Tvoří ji atomy vyražené z jeho povrchu slunečním větrem, což je důsledek slabého gravitačního pole poměrně lehké planety. Jelikož je povrch Merkuru velmi horký, tyto atomy rychle unikají do vesmíru. Proto je – oproti Zemi nebo Venuši, jejichž atmosféry jsou stabilní – atmosféra Merkuru proměnlivá a musí být neustále doplňována. Tlak atmosféry na povrchu je menší než 10−10 Pa, což v pozemském měřítku odpovídá tlaku ultra-nízkému (daleko vyšší tlak má i vakuum v běžné žárovce). Jelikož planeta nemá silnější atmosféru, obloha na Merkuru je vždy černá. Atmosféra se skládá především z kyslíku, sodíku, vodíku a helia. Helium pochází pravděpodobně ze slunečního větru, i když část plynu se může uvolňovat také z nitra planety, zatímco ostatní prvky jsou uvolňovány z povrchu a doneseného meteoritického materiálu fotoionizací dopadajícím slunečním zářením. V atmosféře byly pozorovány i nízké obsahy molekul oxidu uhličitého a vody, což naznačuje sopečnou aktivitu na planetě. Merkurova atmosféra je tak řídká, že atomy plynů se v ní pohybují po balistických drahách a daleko častěji se srážejí s povrchem planety než samy mezi sebou.Vlivem velice nízké hustoty atmosféry, která se dá v podstatě považovat za vakuum, se v Merkurově atmosféře nevyskytují žádné meteorologické jevy, jež by bylo možno pozorovat.", "question": "Jakou barvu má obloha na Merkuru?", "answers": ["černá"]}
{"title": "Roup dětský", "context": "Roup dětský (Enterobius vermicularis) je parazitický hlíst z řádu Oxyurida. Roup dětský parazituje pouze u člověka a to v tlustém střevě. Samičky během spánku hostitele vylézají z konečníku a kladou vajíčka v jeho okolí. Onemocnění vyvolané tímto střevním parazitem se odborně nazývá enterobióza. Roup dětský je červ bělavé, bílé barvy, žije v tenkém a tlustém střevě. Samice je větší než sameček, zatímco samec dosahuje délky 6 mm, samice až 12 mm. Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Člověk se nakazí ústy pozřením vajíček. Nejčastěji se vyskytuje u dětí, které se snadno nakazí ve školkách a školách, kde si mnohdy zapomenou umýt ruce a přenášení vajíček má tak volnou cestu. Nakazit se můžou ale i dospělí. Oplozená vajíčka způsobují nepříjemný pocit svědění, pálení uvnitř a kolem konečníku. Dítě se škrábe a na konečcích prstů mohou ulpět oplozená vajíčka. Neumyté ruce mohou být zdrojem opětné nákazy - autoinfekce. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, časté potřeby se vyprázdnit, bolesti břicha, průjem, podrážděností, svěděním a kopřivkami.", "question": "Jakou barvu má Roup dětský?", "answers": ["bělavé"]}
{"title": "Kardinál", "context": "Kardinálové se podílejí na řízení katolické církve, tvoří poradní sbor papeže a pokud jsou mladší 80 let (limit stanovil papež Pavel VI.), jsou povinni se účastnit konkláve, které papeže volí. Hlava katolické církve je kardinály volena od roku 1059 (přičemž do roku 1179 se volby účastnili i další biskupové). Podle rozhodnutí Jana XXIII. z roku 1962 kardinál, který dosud nebyl biskupem, obdrží po svém jmenování biskupské svěcení. Existují ale případy, kdy nově jmenování kardinálové požádali o dispens od této povinnosti a bylo jim vyhověno. Příkladem může být nyní již zemřelý kardinál Špidlík. Po konzistoři v listopadu 2010 byli bez biskupského svěcení tito kardinálové: Domenico kardinál Bartolucci Roberto kardinál Tucci SJ Albert kardinál Vanhoye SJ == Znaky kardinálské hodnosti == Znakem kardinála je jasně červená barva – nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je celý jasně červený, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho znaku je červený kardinálský klobouk s 2x15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Při svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten. Diplomatický protokol přisuzuje kardinálovi pocty náležející zástupci vladaře a následníkovi trůnu.", "question": "Jaká barva je znakem kardinála?", "answers": ["jasně červená"]}
{"title": "Heliodor Píka", "context": "Generál (armádní generál i. m.) Heliodor Prokop Píka (3. července 1897 Štítina - 21. června 1949 Plzeň) byl československý voják a legionář, významný představitel zahraničního československého protinacistického odboje a po únorovém převratu oběť komunistického režimu. Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě a chtěl studovat farmacii, ale byl odveden k zeměbraneckému regimentu v Opavě. O rok později (1916) byl odeslán na haličskou frontu, kde v řadách 15. zeměbraneckého pluku byl pak 28. července 1916 ve Volyňské oblasti v Berestečku zajat ruskými jednotkami. Již za tři měsíce poté se přihlásil v Babrujsku do Československých legií. Do legií, tehdy Československé střelecké brigády a jejího záložního praporu byl zařazen 21.7.1917 v hodnosti vojína. V Rusku byl až do roku 1917, kdy se na příkaz T. G. Masaryka s částí legií přesunul lodí z Vladivostoku na západní frontu - přes Anglii do Francie, kde v Le Havre prošel intenzivním vojenským výcvikem. Byl zařazen jako vojín k 33. střeleckému pluku. Vzhledem ke své lékárenské praxi byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií, později vykonával funkci nejprve četaře a později poručíka obrany proti plynům.", "question": "Kdy se narodil Heliodor Píka?", "answers": ["3. července 1897"]}
{"title": "Česko", "context": "Před rokem 1989 však čeští hokejisté NHL mohli hrát jen výjimečně, přesto měli světovou úroveň. Velkých úspěchů dosáhla slavná generace čtyřicátých let jako byli Vladimír Bouzek, Stanislav Konopásek, Bohumil Modrý, Václav Roziňák, Vladimír Zábrodský, Augustin Bubník a Jaroslav Drobný. V padesátých a šedesátých letech vynikli Vlastimil Bubník, Bronislav Danda a Václav Pantůček. V sedmdesátých letech pak Jiří Bubla, Ivan Hlinka, Jiří Holeček, Jiří Holík, Oldřich Machač, Vladimír Martinec, František Pospíšil, Miroslav Dvořák, Václav Nedomanský, Milan Nový, Jaroslav Holík, Milan Chalupa. Vladimír Růžička je jediným hráčem, který zažil největší úspěch 80. let (zlato z MS 1985) i let devadesátých (zlato z Nagana). Jiří Šlégr je spolu s Jágrem jediným českým členem prestižního Triple Gold Clubu, do něhož symbolicky vstupují hráči, kteří vyhráli mistrovství světa, olympijské hry i Stanleyův pohár. Mužstvo Československa vyhrálo mistrovství světa roku 1947, 1949, 1972, 1976, 1977 a 1985. Mužstvo České republiky pak v letech 1996, 1999, 2000, 2001, 2005 a 2010. Pět zlatých z MS má František Kaberle a David Výborný, čtyři Pavel Patera a Martin Procházka. Kluby, které vyhrály českou hokejovou ligu, jsou HC Olomouc, HC Vsetín, HC Sparta Praha, HC Slavia Praha, Zlín, Dynamo Pardubice, HC Karlovy Vary, HC Oceláři Třinec, HC Škoda Plzeň, HC Litvínov", "question": "Kolik Čechů dostalo Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["jediný"]}
{"title": "Morena Baccarin", "context": "Morena Silva de Vaz Setta Baccarin (* 2. června 1979, Rio de Janeiro, Brazílie) je brazilsko-americká herečka, dcera brazilské herečky Vera Setty. K jejím nejvýznamnějším rolím patří Inara Serra v seriálu Firefly, Adria v seriálu Hvězdná brána, Anna v seriálu V, Jessica Brodyová v seriálu Ve jménu vlasti a Leslie Thompkinsová v seriálu Gotham. == Životopis == V deseti letech se se svými rodiči přestěhovala z Brazílie do Greenwich Village v New Yorku, kde později navštěvovala konzervatoř Fiorella LaGuardiy (Fiorello H. LaGuardia High School of Music & Art and Performing Arts) a divadelní obor na Juilliardově škole. == Kariéra == Svou první roli získala v komedii ze světa módy Parfém (2001), následovala hlavní role ve filmu Way Off Broadway (2001). V Los Angeles pak získala roli ve sci-fi seriálu Firefly (2002–2003) a navazujícím filmu Serenity (2005), kde ztvárnila roli společnice (luxusní prostitutky) Inary Serry. V desáté sérii Hvězdné brány (2006–2007) a navazujícím filmu Hvězdná brána: Archa pravdy (2008) hrála Adriu, dceru Valy Mal Doran a představitelku Orici. V roce 2009 dostala hlavní roli v seriálu stanice ABC V, v němž do roku 2011 hrála Annu, vůdce Návštěvníků. V letech 2011–2013 účinkovala jako manželka amerického válečného veterána v seriálu Ve jménu vlasti, mezi roky 2015 a 2019 působila v seriálu Gotham jako doktorka Leslie Thompkinsová. Od roku 2014 dabuje počítačový program Gideon v seriálu The Flash. V roce 2016 se představila ve snímku Deadpool, tuto roli si zopakovala i v následujícím filmu Deadpool 2 (2018). == Osobní život == V listopadu 2011 si vzala amerického filmového producenta a režiséra Austina Chicka. Dne 22. října 2013 se jim narodil syn Julius. V červenci 2015 zažádala o rozvod, v květnu 2016 se oficiálně rozvedli. V roce 2015 oznámila, že s hercem Benem McKenziem, kterého potkala na natáčení seriálu Gotham, čeká dítě.", "question": "Jak se jmenuje postava Moreny Baccarin v seriálu Gotham?", "answers": ["Leslie Thompkinsová"]}
{"title": "Soustava CGS", "context": "Soustava CGS (systém CGS, z centimetr-gram-sekunda, též absolutní systém (soustava) jednotek) představuje starší systém jednotek, používaný v letech 1874-1889. Pro různé obory existovaly různé modifikace této soustavy. Systém CGS byl v roce 1889 nahrazen soustavou MKS (metr-kilogram-sekunda), která byla roku 1960 nahrazena soustavou SI. Dnes se běžně nepoužívá; výhodné zůstává jeho použití v teoretické fyzice. == Reference == == Související články == Soustava SI Soustava MKS == Externí odkazy == CGS systém: http://www.converter.cz/cgs.htm http://elektrika.cz/data/clanky/volt-watt-franklin-gauss-gilbert-maxwell 130 let od vzniku Metrické konvence: https://web.archive.org/web/20061216044014/http://www.cscasfyz.fzu.cz/2006/04/240.html", "question": "Co znamená CGS?", "answers": ["starší systém jednotek"]}
{"title": "Káně lesní", "context": "Káně lesní (Buteo buteo), známá také pod starším názvem káně myšilov, je středně velký druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Dorůstá 50–57 cm, v rozpětí křídel měří 113–130 cm a váží 775–975 g. Má kompaktní postavu, dlouhá široká křídla s černými konci letek, v letu široce rozevřený, krátký, zakulacený ocas s tmavým pruhováním a s tmavou páskou na konci, žluté neopeřené končetiny a žlutý, na konci černě zbarvený zobák. Jinak má však káně lesní ze všech ptačích druhů jedno z nejproměnlivějších zbarvení opeření, které se může pohybovat od čistě bílé až po téměř černou. Obecně přitom platí, že svrchu je pták zbarven jednolitě, zatímco spodinu těla mívá světlejší a alespoň částečně pruhovanou. Pohlaví jsou zbarvena stejně. Ve střední Evropě hrozí záměna s velmi podobnou, ale vzácnější kání rousnou (Buteo lagopus), která má světlý ocas a izolovanou tmavou skvrnu v ohbí spodiny křídla, a s včelojedem lesním (Pernis apivorus), který má na rozdíl od káně lesní žluté oči a užší křídla. Ozývá se nejčastěji mňoukavým, daleko slyšitelným \"vijé\", které často napodobuje sojka obecná (Garrulus glandarius). Mláďata již od prvního dne žebrají o potravu protáhlým \"kiiij kiiij\"[1], které se s přibývajícím věkem stává hlubší a hlasitější ( nahrávka s varovným hlasem). Hnízdí v téměř celé Evropě s výjimkou Islandu, části Irska a Skandinávského poloostrova, východně zasahuje v podobě širokého pruhu přes střední Asii až po Japonsko.", "question": "Jaký je starší název káněte lesního?", "answers": ["káně myšilov"]}
{"title": "Ikebana", "context": "Ikebana (japonsky: 生, 活 nebo い, doslova \"oživené květiny\") je japonské umění aranžování květin, také známé jako kadó (華 nebo 花) – \"cesta/umění květin\". Na rozdíl od dekorativního aranžování květin v západních zemích se japonská ikebana snaží vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy. Zatímco lidé na západě se snaží zvýrazňovat množství a barvy květin a soustředí svou pozornost hlavně na krásu květů, Japonci zdůrazňují lineární aspekty aranžování. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na liniích alegorizujících nebe, zemi a lidstvo. Ikebana tyto linie používá jako tři rozměry. Jedním z prvních pedagogů ikebany byl Senkó Ikenobó, zakladatel jedné z významných škol ikebany. Mělké misky nejdříve používal Unšin Ohara, jeden ze zakladatelů stylu moribana. Ve dvacátém století byly vedeny rozepře, zda je ikebana umění, řemeslo nebo pouhá hra. Dva z nejslavnějších japonských šógunů, Hidejoši a Jošimasa, nacházeli přínos v ikebaně pro zklidnění své mysli. Mary Averill uvádí že je proto ikebana považována za \"cenný trénink i pro mužský mozek\". Podrobnější informace naleznete v článku Historie ikebany. Vzhledem k tomu, že aranžování květin převzali Japonci z Číny spolu s buddhismem, bylo zpočátku přirozeně naplněno čínskou buddhistickou filozofií. Buddhistická touha uchovat život tak leží u kořene celé ikebany a vytvořila většinu pravidel uspořádání květin, výběr a tvary květinové vázy. Je uvažováno, že čínské kytice měly původně jistý vliv na založení ikebany. M. Averill popisuje:\"Odporné pohřební kytice uspořádané jako masy skvělých květin na krátkých stoncích, hrubě a pevně svázané dohromady, vypadají jako původní kytice v Japonsku, které tak byly uspořádány několik generací. Číňané nárokují původ ikebany pro svoji zemi a prohlašují ikebanu za svůj vynikající způsob aranžování květin.\" Ale přitom podle autorky není zřejmé, zda původní tvar je skutečně původně čínský. Je stejně tak řecký jako čínský v hlavních rysech, takže je zde značná pochybnost, zda je uvedený způsob aranžování řecký nebo čínský. První květinová výzdoba vytvořila systém známý jako Šin no hana (真), což znamená soustředné aranžování květin. Byl to první pokus reprezentovat přírodní krásu pomocí ikebany, napodobit přírodní scény. Jošimasa (japonsky: 足 義 (20. ledna 1435 - 27. ledna 1490), osmý šógun dynastie Ašikaga a velkorysý patron umění, byl největším propagátorem čajového obřadu čanoju (japonsky 茶) a ikebany. Slavný malíř Sóami, pokrokový umělec a přítel Jošimasy, je tím, kdo zřejmě ovlivnil další vývoj japonského umění ikebana. Sóami (相, ? - 12. listopadu 1525) vytvořil koncept, kdy mají linie reprezentovat tři prvky - nebe, lidstvo, a zemi.", "question": "Co je to ikebana?", "answers": ["japonské umění aranžování květin"]}
{"title": "Network File System", "context": "Network File System (NFS) je internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť. Protokol byl původně vyvinut společností Sun Microsystems v roce 1984, v současné době má jeho další vývoj na starosti organizace Internet Engineering Task Force (IETF). Funguje především nad transportním protokolem UDP, avšak od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi si můžete prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí Linuxu se jedná asi o nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Za kolegu NFS lze považovat protokol NIS (Network Information Service), který slouží k distribuci nejrůznějších konfiguračních dat v počítačové síti (např. uživatelé, doménová jména aj.). NFS server se nastavuje pomocí konfiguračního souboru /etc/exports, který na jednotlivých řádcích obsahuje definice sdílených adresářů. Jako první je název adresáře a pak seznam povolených klientů (zde jsou uvedeny názvy server, stanice a IP adresa) s přidanými volitelnými parametry: /usr 10.1.2.3(ro) stanice(ro) /. home 10.1.2.3(rw,no_root_squash) stanice(rw) ro (read-only) - pouze pro čtení rw (read-write) - povoleno čtení i zápis no_root_squash - nemapovat požadavky uživatele root na běžného uživatele (obvykle nobody) (server tak bere id uživatele od klienta, což může být bezpečnostní riziko) Klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejným způsobem, jako jsou připojovány jednotlivé systémy souborů. V současné době je obvykle nutné na klientovi spustit též démona portmap: mount -t nfs server:/home /home mount -t nfs server:/usr /mnt/usr-from-server Od této chvíle může klient s daty v adresáři /home a /mnt/usr-from-server pracovat stejně, jako kdyby byly umístěny na lokálním počítači.", "question": "Která společnost vyvinula Network File System (NFS) protokol?", "answers": ["Sun Microsystems"]}
{"title": "Angína", "context": "Angína čili tonzilitida je zánět krčních mandlí. Jedná se o onemocnění bakteriálního, virového, nebo výjimečně mykotického původu. Šíří se formou kapénkové infekce. Angína je běžné onemocnění a v případě bakteriálního původu je dobře léčitelná antibiotiky. Její inkubační doba je 1-3 dny. Angína znamená v překladu svíravá bolest (z latinského slova angere = svírat). Bakteriální - nejčastěji Streptococcus pyogenes - v případě produkce Virová - vyskytuje se vzácněji adenoviry, např.: Herpes simplex virus Mezi příznaky patří bolesti v krku a s tím související obtížné polykání, chrapot, kašel, otok mandlí, bolest hlavy, bolest v uších, zimnice a horečka, dávení a zvracení, ucpání nosu, nosní výtok a zvětšené mízní uzliny. Když se angína zkomplikuje, může vzácně způsobit i absces a dušení, případně až bakteriální postižení ledvin, srdce a kloubů. Může probíhat také nejprve zvýšením teploty, zvětšené uzliny v oblasti krku, bolest šíje a následně hlavy a nepříjemného pocitu mrazení při otáčení hlavy. Po odeznění příznaků přichází po pár dnech kromě zvětšených uzlin bolest v krku při polykání a téměř nemožnost polknout tuhou stravu. Objevuje se hnis na mandlích. K léčbě se používají antibiotika a analgetika. Pokud dojde ke vzniku abscesu, je nutná chirurgická drenáž. Pokud lékař předepíše antibiotika, doporučuje se jíst jogurt a užívat přípravky pro obnovení střevní mikroflóry (lactobacilus) (ne však současně s antibiotiky, nýbrž po jejich dobrání).", "question": "Jaká je inkubační doba angíny?", "answers": ["1-3 dny"]}
{"title": "Ohňová země", "context": "Ohňová země (španělsky: Tierra del Fuego) je souostroví u jižního pobřeží Jižní Ameriky a také jeho hlavní ostrov (Isla Grande de Tierra del Fuego) u jižního cípu Jižní Ameriky. Nachází se mezi Magalhã průlivem (ten ji odděluje od pevniny) a Drakeovým průlivem. Souostroví se skládá z hlavního ostrova Isla Grande de Tierra del Fuego, který je rozdělen mezi Chile a Argentinou, o rozloze 48.100 km2, a skupinou menších ostrovů, včetně mysu Horn. Ohňovou zemi objevil v roce 1520 Fernã de Magalhã a pojmenoval ji podle ohňů, které uviděl v noci na ostrovech. Od roku 1881 je Ohňová země rozdělena mezi Argentinu a Chile. == Základní údaje == Rozloha: 71 500 km2, podle jiných zdrojů 73 646 km2 Počet obyvatel: v argentinské části asi 100 000, v chilské části asi 7 500 Podnebí: oceánické, chladné Krajina: na jihu jehličnaté lesy And (nejvyšší hora Cordillera Darwin 2469 m n. m.), v severních částech stepi == Přehled ostrovů == == Geografie == Souostroví se skládá z hlavního ostrova (Isla Grande de Tierra del Fuego) s rozlohou 48 100 km2, a skupinou menších ostrovů. Hlavní ostrov je rozdělen mezi dvě země: 18 507,3 km2 (38,57 %) patří Argentině, 29 484,7 km2 (61,43 %) patří k území Chile. K území Chile patří: Polovina ostrova Isla Grande de Tierra del Fuego a ostrovy na západ a na jih od něj. Hlavní město je Punta Arenas. Největší chilské město je Porvenir. K území Argentiny patří: Východní část souostroví, ostrovy v jižním Atlantiku, jejíž základní kapitál tvoří Ushuaia, největším město souostroví.", "question": "Kdo objevil Ohňovou zemi ?", "answers": ["Fernã de Magalhã"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům. Mezi nejčastější teorie o příbuznosti patří: Příbuznost s jazyky severní Asie Příbuznost s korejštinou (ta je často přiřazována k altajské větvi) Altajská nebo uralo-altajská větev Předpoklad, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata Rjúkjúština – dnes se považuje za jazyk. , byl ale původně totožný s japonštinou (dialekt) Příbuznost s jazyky jižní Asie Malajsko-polynéská hypotéza, austro-asiatická hypotéza, tibeto-burmská hypotéza Hypotézy, které japonštinu spojují s indoevropskými jazyky Ostatní hypotézy, které se věnovaly komparaci japonštiny s perštinou, řečtinou, baskičtinou a sumerštinou. Poslední dvě teorie jsou převážnou většinou lingvistů odmítané. Nejdéle diskutovanou a nejsystematičtější je hypotéza, která řadí japonštinu k altajským jazykům. Hypotéza, která japonštinu spojuje s korejštinou nebyla nikdy definitivně prokázána. Příbuznost (zejména gramatická) moderní japonštiny a korejštiny je ale tak blízká, že často umožňuje doslovný překlad. Předmoderní jazyková stadia ovšem vykazují velké rozdíly mezi starou japonštinou a korejštinou a napovídají ke genealogické nepříbuznosti. Také moderní teorie stavící na altajských hypotézách tvrdí, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata.", "question": "Kolik lidí mluví japonštinou?", "answers": ["přibližně 130 milionů"]}
{"title": "Al-Káida", "context": "Byl zastřelen při cíleném vojenském útoku amerických speciálních sil námořnictva 2. 5. 2011 ve svém sídle v Pákistánu. Organizace podporuje sunnitskou větvi islámu. == Cíle == Podle vlastních prohlášení pokládá al-Káida za svůj prioritní cíl nastolení ryze muslimských států (např. chalífátů) na celém Arabském poloostrově a šíření islámské víry do jiných zemí. Za svého hlavního nepřítele přitom označuje USA, které viní z drancování arabského ropného bohatství a ze snahy o dosažení rozhodujícího vlivu v této oblasti. Osočují však i řadu evropských zemí, především Velkou Británii z výrazné podpory amerických vojenských operací, díky čemuž údajně nebudou váhat teroristicky útočit na evropské cíle. V rámci svého úsilí o prosazení islámského práva šarí'a si ideologicky ospravedlňují zabíjení bezvěrců i muslimů vlažných ve víře. == Vznik organizace == Al-Káida měla být založena na konci 80. let 20. století, často bývá uváděn rok 1988. Její počátky však sahají již do doby zahájení okupace Afghánistánu sovětskými vojsky v roce 1979. Řada jeho členů se totiž rekrutovala z arabských mudžáhidů, kteří v té době bojovali proti okupačním sovětským vojskům. K podpoře al-Káidy se připojil Usáma bin Ládin, který zasílal pomoc ze sousedního Pákistánu. Američané mudžáhidům poskytovali zbraně a finanční podporu během boje proti sovětské okupaci Afghánistánu. Po odchodu sovětských vojsk tak v zemi zůstaly velké skupiny bojovníků, které byly velmi dobře vyzbrojeny a kvalitně vycvičeny v boji. S řadou z těchto mudžáhidů navázal Usáma bin Ládin kontakt a nabídl jim místo v nově vznikající ryze islámské organizaci al-Káida. == Organizační systém == Organizační schéma al-Káidy je vytvořeno velmi propracovaně. Celá struktura se skládá z tříčlenných skupinek (buněk), jejichž členové se znají navzájem. Velitelé nad nimi jsou opět v kontaktu s pouze třemi buňkami a tak až prakticky k vrcholnému velení. Výhoda této struktury je především v jejím utajení a jen velmi obtížné infiltraci zvenčí.", "question": "Kdo stál v čele teroristické organizace Al-Káida?", "answers": ["Usáma bin Ládin"]}
{"title": "DC", "context": "V květnu 2003 přijal Malcolm Young cenu Teda Edwarda za skvělou službu australské hudbě (Ted Albert Award for Outstanding Service to Australian Music) při příležitosti Music Winner Awards, kde současně vzdal úctu Bonu Scottovi. Ve stejném roce RIAA aktualizovala počet prodaných alb AC/DC ve Spojených státech amerických z 46,5 milionu na 63 miliony, čímž se AC/DC stali pátou nejúspěšnější kapelou ve Spojených státech amerických. Vyšší prodejnosti dosáhly jen kapely The Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd a Eagles. RIAA také ocenila album Back in Black dvakrát diamantovou deskou za více než 20 milionů prodaných kopií, čímž se album stalo šestým nejúspěšnějším albem ve Spojených státech amerických a v roce 2005 se s 21 miliony prodaných kopií posunulo na páté místo. Dne 30. července 2003 vystoupili AC/DC před půl milionem diváků spolu s Rush a The Rolling Stones na Molson Canadian Rocks for Toronto, což byl koncert, který měl městu pomoci překonat následky epidemie SARS. Šlo o největší koncert v dějinách Severní Ameriky, na kterém se vybíralo vstupné. Dne 1. října 2004 byla hlavní dopravní tepna v Melbourne, Corporation Lane, přejmenována na počest kapely. Představitelé města však zamítli použití lomítka v názvu ulice a ta se tak jmenuje ACDC Lane. Ulice se nachází poblíž Swanston Street, kde byl v roce 1975 natočen videoklip k písni \"It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock 'n' Roll)\". Již 2. března 2000 byla jedna ulice v Leganés ve Španělsku pojmenována \"Calle de AC/DC\". AC/DC byli v roce 2005 s příjmy 25 miliony australských dolarů druhou nejvíce vydělávající australskou kapelou a to i přesto, že nevydali žádné album, ani nekoncertovali. Nejvíce (50 milionů aus$) pak vydělala kapela The Wiggles. AC/DC byli do Rock and Roll Hall of Fame uvedeni v březnu 2003. Během ceremoniálu zahráli písně \"Highway to Hell\" a \"You Shook Me All Night Long\" spolu se Stevenem Tylerem z Aerosmith. Ten popsal jejich power chords jako \"blesk zespodu, který vám dá druhý nejsilnější proud, která může projít vašim tělem.\" Při svém projevu citoval Brian Johnson píseň \"Let There Be Rock\" z roku 1977: Odkaz kapely je stále aktuální. AC/DC se dočkali mnoha hudebních ocenění, ať už od kritiků, nebo od podobně slavných a respektovaných umělců.", "question": "který album je druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie?", "answers": ["Back in Black"]}
{"title": "Bor (prvek)", "context": "Z potravin je přítomen především v ovoci, zelenině, luštěninách a oříškách. === Biologický význam === V rostlinách je bor mikrobiogenním prvkem. Jako ostatní minerály je přijímán z vody v půdě, ale jako jediný nikoli ve formě iontů, ale jako elektroneutrální kyselina boritá (H3BO3). Bor se váže na cis-hydroxylové (diolové) skupiny pektinu rhamnogalakturonanu II, což je polysacharid důležitý pro stavbu buněčné stěny rostlin. Pravděpodobně ovlivňuje vlastnosti buněčné stěny a především její pružnost a s tím související schopnost růst. To je důležité i u rychle rostoucí pylové láčky nebo u kořenových špiček a právě u nich se nedostatek boru u rostlin projevuje nejdříve. Pylové láčky nejsou bez boru schopné normálního růstu.Živočichové zpravidla nedostatkem boru netrpí, ale i u nich hraje důležitou roli v řadě fyziologických procesů. Při krmení kuřat či krys potravou bez boru dochází k poruchám ve vývoji kostí, metabolismu minerálních látek, vývoji mozku, funkci imunitního systému či uvolňování inzulinu. Nejvýraznější následky nedostatku boru se projevují při současném nedostatku vápníku či hořčíku. == Využití == Bor se využívá ve sklářství jako přísada do skelných vláken a borokřemičitanových skel pro dosažení vysoké tepelné odolnosti, dále v keramice k výrobě emailů a glazur. Uplatňuje se při výrobě mýdel a detergentů, v metalurgii neželezných kovů a žáruvzdorných materiálů. Využívá se i v jaderné energetice. Jeho jedinečné jaderné využití je založeno na velkém účinném průřezu izotopu 10B vůči tepelným neutronům a je výhodné i proto, že produkty reakce jsou stálé neradioaktivní Li a He. Takto se využívá bor, podobně jako beryllium, k výrobě řídicích tyčí v reaktorech a neutronových zrcadel v jaderných reaktorech. Bor je jeden z mála prvků, které přicházejí v úvahu jako palivo pro jadernou fúzi. Bor a jeho sloučeniny barví plamen intenzivně zeleně. Tento jev se uplatňuje při přípravě směsí pro pyrotechnické účely a v analytické chemii slouží jako důkaz přítomnosti boru v analyzovaném vzorku. Významné místo patří sloučeninám boru ve sklářském a keramickém průmyslu. Tzv. borosilikátová skla se vyznačují vysokou tepelnou odolností a pod označením Pyrex (v Česku Simax) slouží k výrobě chemického i kuchyňského nádobí. V keramice nalézá bor uplatnění především jako složka glazur. Směs neodymu, železa a boru je využívána pro výrobu permanentních NdFeB magnetů s vynikajícími vlastnostmi. == Sloučeniny == Boridy jsou sloučeniny boru s kovy. Existuje široká škála boridů s různou stechiometrií a krystalickou strukturou. Tyto sloučeniny vykazují často velmi zajímavé vlastnosti. Jsou to mimořádně elektricky i tepelně vodivé, tvrdé, žáruvzdorné, chemicky netečné a netěkavé materiály s vysokými teplotami tání.", "question": "Jakou barvou hoří bor?", "answers": ["zeleně"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "\"Paroháč\", široce rozšířené gesto, zpopularizoval vokalista Ronnie James Dio během účinkovaní v kapelách Black Sabbath a Dio. Gene Simmons ze skupiny Kiss tvrdí, že to on byl první, který udělal toto gesto během koncertu. Návštěvníci metalových koncertů netančí v běžném slova smyslu; Deena Weinstein tvrdí, že to může být následkem toho, že publikum bývá převážně mužské a většinou heterosexuální. Rozlišuje především dva tělesné pohyby, které mají být náhradou za tanec: metlení a šťouchání, které je jednak výrazem porozumění, jednak rytmickým gestem. Oblíbeným \"tancem\" posluchačů metalu, ať už doma nebo na koncertě, je předstírání hry na kytaru (angl. \"air guitar\"). Mezi další oblíbené činnosti diváků patří: skákání do obecenstva (stage diving), surfování v davu (crowd surfing), tlačení a postrkovaní v chaotických šarvátkách (moshing) a \"paroháč\", na některých koncertech i pogo. Deena Weinstein tvrdí, že silná, uzavřená, převážně mužská subkultura umožnila heavy metalu vytrvat na výsluní podstatně delší dobu než se to podařilo mnohým jiným rockovým žánrům. Metalové publikum se skládá zejména z pracujících bělochů mužského pohlaví (v britském hrabství West Midlands a státech USA: New York, Kalifornie a Washington byl metal většinou hudbou 'dělnické mládeže'). Navzdory tomu je tato skupina tolerantní i vůči těm, jež stojí mimo \"tvrdého jádra\" subkultury, drží-li se nepsaného metalového zákona, co se oblečení, vzhledu a chování týče.", "question": "Jaké pohyby především jsou na metalových koncertech náhradou za typický tanec?", "answers": ["metlení a šťouchání"]}
{"title": "Andorra", "context": "Andorra je 16. nejmenší zemí na světě podle rozlohy (468 čtverečních kilometrů), 11. nejmenší podle počtu obyvatel (asi 77 000) a šestou nejmenší v Evropě. Její hlavní město Andorra la Vella, jež se nachází v údolí řeky Valira, je nejvýše položeným hlavním městem Evropy, leží 1023 metrů nad mořem. Andořané jsou románská etnická skupina, katalánského původu. Úředním jazykem je katalánština, ačkoli se běžně mluví také španělsky, portugalsky a francouzsky. Andorra je členem několika mezinárodních organizací jako OSN (od 1993) a Rada Evropy. Není členem Evropské unie, přijala však euro. Andorra je diarchií (dvojvládím), v níž se o roli monarchy z titulu své funkce dělí francouzský prezident a urgellský biskup (viz heslo spolukníže Andorry). Celé území státu Andorra je součástí Urgellské diecéze s episkopálním sídlem ve městě Urgell ve Španělsku). Andorru navštíví každoročně okolo 10 milionů turistů. V roce 2013 měli obyvatelé Andorry nejvyšší očekávanou délku života na světě, více než 81 let. == Historie == V roce 803 osvobodil Karel Veliký (742-814) s podporou místních obyvatel území zpod nadvlády muslimských Maurů, za což měli získat tzv. list svobody.", "question": "Je Andorra oficiálním členem Evropské unie ?", "answers": ["Není členem Evropské unie, přijala však euro."]}
{"title": "Irština", "context": "Irština (také irská gaelština) je goidelský (gaelský) jazyk keltské větve indoevropské jazykové rodiny, blízce příbuzný skotské gaelštině. Irštinou se mluví v Irské republice a Severním Irsku jako menšinovým jazykem (vedle angličtiny), získala však status národního a úředního jazyka Irska. Irsky mluvící obyvatelé se soustřeďují především v oblastech zvaných Gaeltacht, které jsou v situovány přibližně do oblastí západně od Galway s přilehlými Aranskými ostrovy, oblast v okolí města Bangor a přilehlého poloostrova. Menší oblasti jsou i ve vnitrozemí. Na západě ostrova mluví irštinou jako mateřským jazykem asi 50 tisíc lidí. V Severním Irsku není irština úředním jazykem, nicméně je úředně považována za menšinový jazyk. Dnes se irská vláda snaží o jakési \"znovuvzkříšení\" irštiny na základě různých programů, např. zavedení irštiny na úřadech, školách, v televizi a rozhlase. Pro turistu vyvstávají jisté potíže, když se dostane do oblastí Gaeltacht, kde se setká pouze s ukazateli v irštině, na což mapy často nemyslí. Po celé zemi je většina nápisů dvojjazyčných v podobě anglicko-irské. Jen malá část mladé generace umí jazykem předků mluvit, větší část populace je schopna pasivně rozumět. Asi 30 000 žáků mimo Gaeltacht navštěvuje základní a střední školy s výukou vedenou v irském jazyce, jejich počet přitom narůstá. O chod těchto škol se stará nevládní organizace Gaelscoileanna. Některé obory lze v irštině studovat na univerzitě, především na Národní universitě v Galway (Ollscoil na hÉireann). Irská státní televize TG4 vysílaná v irštině, podobně i rádiová stanice. V Severním Irsku je malá část vysílání BBC vedena v irštině, případně s výukovými programy. Irština se až do 60. let minulého století psala irskou unciálou, písmem užívaným od raného středověku. Opuštění unciály ve prospěch moderních typů písma bylo dlouho předmětem sporu, podobně jako v Německu opuštění fraktury. Před příchodem křesťanství se irština psala keltským oghamem. Teprve 13. června 2005 se irština stala jedním z úředních jazyků EU (s účinností od roku 2007), tedy po více než třech desetiletích od vstupu Irska v roce 1973. == Charakteristika ==", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří irština?", "answers": ["keltské"]}
{"title": "Český lev", "context": "Český lev je česká filmová cena udělovaná od roku 1993. Ocenění symbolizuje křišťálová soška lva a je udělováno v několika kategoriích. V roce 2014 Český lev prošel reorganizací a soutěž nyní pořádá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která ocenění Český lev uděluje již od roku 1995. Filmy jsou hodnoceny na základě hlasování poroty, která se skládá ze členů České filmové a televizní akademie. ČFTA se skládá z filmových profesionálů jako jsou režiséři, kritici, producenti, herci a další odborníci napříč celým filmovým průmyslem. Akademici hodnotí české celovečerní distribuční filmy, koprodukce a další audiovizuální díla, která měla premiéru mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého kalendářního roku. V prvním kole akademici na ceny nominují tvůrce a filmy v několika statutárních i nestatutárních kategoriích. Nominace jsou vyhlášeny s předstihem na tiskové konferenci. Samotné udílení cen probíhá na slavnostním galavečeru, který je pokládán za jednu z nejvýznamnějších událostí českého kulturního dění. Vítězové cen Český lev získávají křišťálové trofeje, které od roku 2014 navrhuje český designér Jakub Berdych.", "question": "Která cena je v ČR pravidelně udělována v oblasti filmu?", "answers": ["Český lev"]}
{"title": "Svratka", "context": "Svratka (německy Schwarza(ch) nebo Schwarzawa) je řeka na Moravě, největší přítok Dyje a hlavní tok procházející městem Brnem. Protéká postupně okresy Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina a Brno-venkov, Brno-město, opět Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km2. Na Vysočině mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy, i když na řadě míst se zde zemská hranice od říčního koryta drobně odchyluje. Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se. V minulosti byla také, pod vlivem německého pojmenování, nazývána Švarcava. Svratka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších, druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky (někdy značen jako Břimovka). Teče pak zhruba jihojihovýchodním směrem, skrze Hornosvrateckou vrchovinu, kde je na ní vybudována soustava přehrad Vír I a Vir II. Nad Tišnovem přijímá Loučku a u Veverské Bítýšky přetíná Boskovickou brázdu. Následuje Brněnská přehrada a kotlina města Brna. Zde Svratka mění směr na jižní a u Přízřenic přijímá svůj největší levý přítok Svitavu. Soutok Svratky se Svitavou se nachází na území města Brna. Pokračuje napřímeným korytem rovinou Dyjsko-svrateckého úvalu a v Židlochovicích se do ní vlévá Litava. Těsně před deltovým vyústěním do střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji se Svratka stéká s Jihlavou, která je technicky vzato jejím největším přítokem, ale často se bere za rovnocenný přítok Dyje. Průměrný průtok v ústí (spolu s Jihlavou) činí 27,24 m3/s. Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen: vodní nádrž Vír I, říční km 114,9 vodní nádrž Vír II, říční km 111,6 vodní nádrž Brno, říční km 56,2 Svratka Jimramov Štěpánov nad Svratkou Nedvědice Tišnov Veverská Bítýška Brno Modřice Rajhrad Židlochovice Jedná se o řeku vodácky využitelnou.", "question": "Vychází název Svratky pravděpodobně ze staročeského slova \"svorti\" – vinout se?", "answers": ["Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se."]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Praha: Union of Czechoslovak Mathematicians and Physicists, 1990. 91 s. ISBN 80-7015-132-3. JINDRA, Jiří. Jaroslav Heyrovský a Jan (Johann) Böhm. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 894-897. ISSN 1213-7103. JINDRA, Jiří. České země a Nobelovy ceny za fyziku a chemii 1901–1954. Dějiny věd a techniky. 2006, roč. 39, čís. 1, s. 1-24. ISSN 0300-4414. KALVODA, Robert. Hrst vzpomínek na pana profesora Heyrovského a jeho polarografii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 880-888. ISSN 1213-7103. KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 221. POSPÍŠIL, Lubomír; HROMADOVÁ, Magdaléna. Jaroslav Heyrovský - 50. výročí udělení Nobelovy ceny za chemii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 900-901. ISSN 1213-7103. SKRAMLÍK, Pavel. Heyrovský byl první. Svět vědy. 2005, roč. 3, čís. 12, s. 44-45. Dostupné online. ISSN 1214-9365. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455–456. === Externí odkazy ===", "question": "Kdo je objevitel a zakladatel polarografie?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "Fotosyntéza", "context": "Fotosyntéza (z řeckého fós, fótos – \"světlo\" a synthesis – \"shrnutí\", \"skládání\") nebo také fotosyntetická asimilace je složitý biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb. Využívá světelného, např. slunečního, záření k tvorbě (syntéze) energeticky bohatých organických sloučenin – cukrů – z jednoduchých anorganických látek – oxidu uhličitého (CO2) a vody. Fotosyntéza má zásadní význam pro život na Zemi. Fotosyntéza probíhá v chloroplastech zelených rostlin a mnohých dalších eukaryotických organizmů (různé řasy), ale také v buňkách sinic a některých dalších bakterií. Jedná se o tzv. autotrofní výživu. Některé otázky týkající se jejího průběhu dosud nejsou dostatečně objasněny. Průběh se dělí do dvou fází. Ve světelné fázi barevné pigmenty pohlcují světlo, z něhož získávají energii pro následné děje. V této fázi dochází k rozkladu vody a uvolnění kyslíku (který pak využívají i jiné organismy k dýchání). Biochemické děje v temnostní fázi již světlo nepotřebují, ale využívají energii, která z něj byla ve světelné fázi získána. V této fázi dochází k zabudování oxidu uhličitého do molekul cukrů, které dále slouží buď jako zásobárna a zdroj energie, nebo jako stavební složky pro tvorbu složitějších molekul (polysacharidů, glykosidů aj.). Procesy temnostní fáze probíhají v cyklech a liší se podle druhu organismu. Vnější faktory, na nichž průběh fotosyntézy závisí, jsou světlo, teplota, voda a koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Rozlišujeme fotosyntézu oxygenní (při které vzniká kyslík a pro jejíž zahájení je potřeba voda) a anoxygenní (při které kyslík nevzniká a do jejíhož zahájení nezasahuje voda), přičemž rozeznáváme různé typy anoxygenní fotosyntézy podle toho, zda je pro její zahájení potřeba sulfan, nebo organické kyseliny. Celkový průběh fotosyntézy shrnuje rovnice: : : : : : 6 : C : O : 2 : : + 12 : : H : 2 : : O : → : : C : 6 : : : H : 12 : : : O : 6 :.", "question": "Jaké barvy jsou rostliny ve kterých probíha fotosyntéza ?", "answers": ["zelených"]}
{"title": "J", "context": "V témže roce vydávají také videokazetu s názvem V deseti letí desetiletím. Na další řadové album si fanoušci museli počkat až do roku 2002, kdy vyšlo album Nervák, které se od rockových prvků více obrátilo k popu a disku - samozřejmě s převažujícím funkem. Album se prezentovalo především singly Metamegamastítko a Jsem pohodlný, ke kterým byly natočeny videoklipy. Klip Jsem pohodlný režíroval osvědčený Zdeněk Suchý, autor klipů pro Monkey Business nebo Dana Bártu. V roce 2006 vyšlo další řadové album Armáda špásu, které se stylem vrátilo k rockovějším opusům kapely. Album obsahuje dva singly: Superpéro a Doufám, který má i klipovou podobu. J.A.R. v pravém slova smyslu nefunguje jako kapela, spíše jako příležitostné setkání předních českých jazzmanů a hudebních producentů. Členové J.A.R. figurují ve svých vlastních kapelách a věnují se svým projektům. Kapela každoročně absolvuje několik koncertů a vždy 17. listopadu pak tradiční koncert ve velkém sále Lucerny, kde tak slaví narozeniny. V letošním roce (2014) tak oslavila skupina již 25. narozeniny. V roce 2011 vydali J.A.R sedmé řadové album Dlouhohrající děcka. Roman Holý - klávesy, zpěv Michael Viktořík - rap Oto Klempíř - rap, tamburína Dan Bárta - zpěv, rap Mirek Chyška - kytary Pavel Bady Zbořil - bicí Robert Balzar - baskytara Filip Jelínek - trombón, dechová sekce Splash Hornz Radka Kaspar. - saxofon, dechová sekce Splash Hornz František Kop - saxofon, dechová sekce Splash Hornz Vít Kučaj - kytara , 1990 Marek Minárik - baskytara, 1997 Jiří Šíma (hudebník) - saxofon, 1990-1991 Karel Růžička - saxofon, 1997 1992 Frtka (Monitor) 1994 Mydli-to! (BMG) 1997 Mein Kampfunk (Bonton) 1999 Homo Fonkianz (Sony Music/Bonton/Columbia) 1999 V deseti letí desetiletím - VHS video (Sony Music/Bonton/Columbia) 2000 Ťo ti ťo jemixes (Sony Music/Bonton/Columbia) 2000 Frtka/Mydli-to! (Sony Music/Bonton/Columbia) - reedice, 2 CD 2002 Nervák (Sony Music/Bonton/Columbia) 2006 Armáda špásu (Sony BMG/Columbia) 2009 DVD & CD (1989-2009) (Sony BMG/Columbia) 2011 Dlouhohrající děcka (Sony BMG/Columbia)", "question": "Jak se jmenuje sedmé řadové album J.A.R.?", "answers": ["Dlouhohrající děcka"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Za starých dob narostlá administrativa, sloužící ze značné části \"místodržení\" a lokálním mocenským zájmům, se teprve pozvolna začala přeměňovat. Masarykovi a jeho spojencům v československé politice se nepodařilo prosadit rozluku církve a státu, neboť odpor konzervativních katolických kruhů proti oslabení jejich vlivu byl příliš silný. Na výtku spisovatele Emila Ludwiga, že Masaryk jako prezident málo \"socializuje\", T. G. Masaryk reagoval: \"Stát nemá tolik peněz, aby mohl firmy od jednotlivců vykupovat.\" (E. Ludwig: Duch a čin.) Nepodařilo se vyřešit národnostní problémy ČSR v duchu federativního uspořádání podle švýcarského vzoru. Prosadila se centralistická koncepce podle francouzského vzoru, která vedla k částečné diskriminaci národnostních menšin v Československu (německé, maďarské a polské) a k tzv. \"čechoslovakismu\". Tím byla oslabena pozice předválečné ČSR vůči rostoucímu vlivu nacistického Německa i dalších expanzivních sousedů (Maďarsko, Polsko) na československém území. Velmi dobré podmínky měli naopak ruští imigranti, kteří většinou patřili ke špičkové inteligenci. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo zákonem č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935. Celkem sedmnáctkrát byl Masaryk navržen na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa. Zasadil se o založení brněnské Masarykovy univerzity, která byla po něm pojmenována již v roce 1919. Roku 1997 vydala americká skupina Faith No More album Album of the Year s fotografií Masaryka na obalu. Jméno Tomáše Garrigua Masaryka nese celá řada ulic a náměstí v České republice i v zahraničí. V seriálu Gottwald (1986) hrál Masaryka Gustav Opočenský, ve filmu o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1990) Svatopluk Beneš. V seriálu České století (2013) jej ztvárnil Martin Huba, v televizním filmu Zločin v Polné (2016) Karel Roden. (stručný přehled) 1872 – maturita ve Vídni, zápis na fakultu filosofickou Vídeňské univerzity. , obor filologie 1876 – doktorát vídeňské univerzity v oboru filosofie (stručný přehled) 1876–1877 – roční pobyt na univerzitě v Lipsku 1879 – habilitace, soukromý docent na Vídeňské univerzitě 1882 – mimořádný profesor filozofie, Česká univerzita v Praze. 1896 – řádný profesor Karlovy univerzity (ordinář) 1850 – narozen v Hodoníně 1869 – odchod z Brna do Vídně 1877 – setkání s Charlottou Garrigue v Lipsku, zasnoubení 1878 – sňatek v New Yorku 1879 – narození dcery Alice 1880 – narození syna Herberta.", "question": "Je řád Tomáše Garrigua Masaryka státní vyznamenání?", "answers": ["Po Masarykovi je pojmenován řád Tomáše Garrigua Masaryka, jedno ze státních vyznamenání České republiky a bývalého Československa."]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnština neboli stará církevní slovanština je nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná). Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný.", "question": "Co je nejstarší spisovný slovanský jazyk?", "answers": ["Staroslověnština"]}
{"title": "Temže", "context": "Temže (anglicky Thames) je řeka protékající jižní Anglií, která spojuje Londýn s mořem. Je 346 km dlouhá. Povodí má rozlohu 12935 km2. Pramení asi 1 km severně od vesnice Kemble, poblíž Cirencesteru ve vysočině Cotswolds. Protéká městy Lechlade, Oxford (pod latinským jménem Isis), Abingdon, Wallingford, Reading, Henley-on-Thames, Marlow, Maidenhead, Windsor, Eton, Staines, Weybridge a poté přitéká k okraji Velkého Londýna. Od hranice Velkého Londýna teče podél Syon House, Hampton Court, Kingstonu, Richmondu a Kew až se dostane do centra Londýna. Odtud protéká Greenwichem, Dartfordem a u Southend-on-Sea ústí do Severního moře, přičemž vytváří estuár. Šířka řeky v Londýně se pohybuje od 200 do 250 m, na začátku estuáru nedaleko okraje města dosahuje už 650 m a poblíž ústí téměř 16 km. Z pohledu hrabství pramení Temže v Gloucestershire, tradičně vytváří hranice jednotlivých hrabství - Gloucestershire a Wiltshire, Berkshire a Oxfordshire, Berkshire a Buckinghamshire, Berkshire a Surrey, Surrey a Middlesex a Essex a Kent. Povodí řeky je možno rozdělit na nepřílivové a přílivové. Nepřílivové povodí má rozlohu asi 9 948 km2 a v úseku od pramene do Teddingtonu obsahuje množství malých a 38 hlavních přítoků. Hlavní přítoky v této oblasti jsou Churn, Leach, Cole, Coln, Windrush, Evenlode, Cherwell, Ock, Thame, Pang, Kennet, Loddon, Colne, Wey, Mole Přílivové povodí začíná asi 90 km od moře, kde se na řece projevuje vliv přílivu ze Severního moře. To způsobuje, že voda v řece je brakická (částečně slaná). Hlavní přítoky v této oblasti jsou Brent, Wandle, Effra, Westbourne, Fleet, Ravensbourne, Lea, Darent, Ingrebourne. Plocha povodí Temže (pokud se započítá i povodí řeky Medway) dosahuje 12 935 km2. Řeku charakterizuje dešťový (pluviální) odtokový režim. Průměrný průtok dosahuje v Londýně až k 66 m3/s. To je méně než některé další britské řeky, například Severn a Tay. Nejvyšší vodnosti dosahuje v zimě. Led se na řece vyskytuje jen ve výjimečně tuhých zimách. Výška přílivu v Londýně dosahuje 6 až 6,5 m a přílivová vlna dosahuje až k Teddingtonu, kde je koryto přehrazeno. Na ochranu okolí řeky a estuáru od zatopení byly vybudovány ochranné hráze a ve městech nábřeží.", "question": "Jakou rozlohu má povodí Temže?", "answers": ["12935 km2"]}
{"title": "Noční směna", "context": "Noční směna může být: označení pro pracovní směnu, trvající přes noc Noční směna (kniha) – soubor povídek spisovatele Stephena Kinga z roku 1978. Noční směna (film) – americký hororový film z roku 1990. Noční směna (seriál) – americký dramatický seriál Noční směna (Spongebob) – díl seriálu Spongebob v kalhotách", "question": "Jak se nazývá pracovní proces probíhající přes noc?", "answers": ["Noční směna"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Pokud Slunce předbíhá, je možné pozorovat planetu chvíli před východem Slunce, než zanikne v narůstajícím slunečním světle. Planetu je možné pozorovat pouhým okem či triedrem. Merkur se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28°, což znemožňuje jeho přímé pozorování ze Země s větším rozlišením a přesností. Jasnost Merkuru se mění od 1,7 do − magnitudy a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze. První pozorování Merkuru pomocí dalekohledu provedl v roce 1610 italský astronom Galileo Galilei. O 21 let později byl poprvé pozorován přechod Merkuru přes sluneční disk Francouzem Pierrem Gassendimem. Další italský astronom Giovanni Battista Zupi pozoroval v roce 1639 fáze Merkuru, což byl nezvratný důkaz obíhání Merkuru kolem Slunce a nikoliv kolem Země. O dva roky později se německý astronom Johann Franz Encke pokusil o první reálný odhad hmotnosti planety podle ovlivňování dráhy komety Encke. Skutečnost, že existují oběžné poruchy v dráze Merkuru, začala pak vést některé astronomy k úvaze, že by se mezi Merkurem a Sluncem mohla nacházet ještě jedna planeta, kterou začali nazývat Vulkán. Vulkán ale nakonec nebyl nikdy pozorován. Ke konci 18. století se objevil názor, že Merkur má vlastní atmosféru viditelnou dalekohledem. Byla poprvé pozorována Johnem Flamsteedem a Johannem Schröterem při přechodu Merkuru přes Slunce.", "question": "Na které planetě se nachází největší kráter sluneční soustavy?", "answers": ["Merkuru"]}
{"title": "Návštěva staré dámy", "context": "Návštěva staré dámy je tragická komedie o třech dějstvích švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta. Její premiéra s Therese Giehse v hlavní roli se konala 29. ledna 1956 v Curychu. Hra dosáhla světového úspěchu a svému autorovi přinesla finanční nezávislost. Návštěvníci Claire Zachanassian, roz. Klara Wäscher (multimiliardářka; Armenian-Oil) Její manželé VII–IX Komorník Toby (se žvýkačkou) Roby (se žvýkačkou) Koby (slepý) Loby (slepý) Navštívení Ill Jeho žena Jejich dcera. Jejich syn Starosta Farář Učitel Doktor Policista První (obyvatel města) Druhý (obyvatel města) Třetí (obyvatel města) Čtvrtý (obyvatel města) Malíř První žena Druhá žena Třetí žena Ostatní Přednosta stanice Strojvůdce Průvodčí Exekutor Otravní Novinář I Novinář II Radioreportér Kameraman Miliardářka Claire Zachanassian, ona titulní \"stará dáma\", prijíždí na návštěvu do zchudlého maloměsta Güllen. Tam kdysi vyrůstala, ještě jako Klárka Wäscherová. Obyvatelé městečka si od návštěvy slibují finanční podporu, Claire zase pomstu za dávnou křivdu: v mládí otěhotněla s Gülleňanem Alfrédem Illem, ten však otcovství popřel a za pomoci falešných svědků vyhrál následný soudní proces. Klára musela v hanbě, bez peněz a bez pomoci opustit domov, později ale díky sňatku s ropným magnátem a několika dalším manželstvím získala obrovský majetek. Nyní již vysoce vážená \"stará dáma\" učiní Güllenským nehoráznou nabídku: věnuje městu miliardu, jestliže Illa někdo z obyvatel zavraždí. Ti nejprve návrh jednoznačně odmítnou, postupně však začnou podezřele utrácet a dělat dluhy, jako by počítali tím, že se jejich finanční situace brzo zlepší.", "question": "Návštěva jaké dámy je tragická komedie?", "answers": ["staré"]}
{"title": "Mojmír Stránský", "context": "Mojmír Stránský (29. června 1924 Česká Třebová – 13. června 2011 Česká Třebová) byl český konstruktér a vynálezce. Během 2. světové války sestrojil se svým starším bratrem Františkem (20. září 1914 Veselí nad Moravou – 25. ledna 1954 Česká Třebová) motorovou tříkolku Oskar, která se po skončení války začala v České Třebové a později v Solnici vyrábět pod názvem Velorex. Bratr František zahynul v České Třebové právě ve Velorexu při dopravní nehodě. V roce 1955 zkonstruoval ruční řízení automobilu, které účinkovalo na mechanickém principu a bylo použitelné pro všechny typy automobilů tehdy u nás provozovaných. Tato přestavba byla patentována a do dnešních dnů je známá (a ještě používaná) pod označením systém Stránský. Svého času se montovala do vozidel v autodílně v České Třebové – Javorce. V pozdějších letech se začal věnovat zpracování a výrobě z laminátu a termoplastů a byl autorem několika patentů a zlepšovacích návrhů v této oblasti. Konec života prožil v domově důchodců v rodné České Třebové.", "question": "Kdo vynalezl Velorex?", "answers": ["Mojmír Stránský"]}
{"title": "Želatovice", "context": "Jejich katastrální území má rozlohu 446 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282. V roce 2016 zde žilo 545 obyvatel. Socha sv. Jana Nepomuckého", "question": "Kolik obyvatel žilo v roce 2016 v obci Želatovice?", "answers": ["545"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl Jan Hostivít František Pospíšil, královéhradecký knihtiskař a nakladatel. První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a alamanachu Milina. Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Její tvorba nikdy nedosahovala vysokých uměleckých kvalit. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Sbírka rozličných myšlenek – upistografie – veršovaná blahopřání, naivní poezie, připomínající lidovou tvořivost Chudobičky – milostné povídky a dramatické hříčky pro učenou společnost Kafíčko – jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace Bílá růže – žertovné dvouaktové drama Dostupné online Mařenčin košíček - příběhy.", "question": "V jakém jazyce byly první knihy M. D. Rettigové?", "answers": ["v němčině"]}
{"title": "Kanárské ostrovy", "context": "Guančové žili převážně usedle v malých vesnicích, používali kamenné nástroje a věnovali se jednoduchému zemědělství. Jejich jazyk je doložen jen fragmentárně v podobě několika vět a jednotlivých slov (včetně základních číslovek). I z těchto zbytků je však zřejmé, že jazyk patřil do berberské skupiny afroasijské jazykové rodiny. Guančové měli světlejší pleť, žili na úrovni mladší doby kamenné, neznali lodě a populace jednotlivých ostrovů od sebe byly izolované. Kanárské ostrovy byly ve starověku známé díky řeckým a římským mořeplavcům. Ptolemaios je v roce 150 uvádí ve své mapě. V následujících stoletích se však na ostrovy \"zapomnělo\". V roce 1312 je znovuobjevil Janovan Lanzarotto Malocello. V průběhu 14. století na Kanárské ostrovy dopluli Italové, Portugalci a Katalánci. Na počátku 15. století je dobyl normanský král Jean de Béthencourt pro Kastilskou korunu. V té době žilo na ostrovech okolo 35 000 Guančů. Žili především na Gran Canarii a Tenerife (30 000), La Palmě (4 000) a El Hierru (1 000). Na zbylých hlavních ostrovech žilo jen pár stovek obyvatel. V roce 1479 získali ostrovy na základě smlouvy s Portugalci Španělé, výměnou za Azorské ostrovy, Kapverdy a Madeiru.", "question": "Na kolik provincií se dělí Kanárské ostrovy?", "answers": ["2"]}
{"title": "Alabama", "context": "Protestantů bylo 80 %, z čehož největší denominace byli baptisté, následovaní metodisty. === Města === Hlavní město je Montgomery (201 568 obyvatel). Největší město je Birmingham (849 194 obyvatel včetně aglomerace). == Zajímavosti == Alabamě je neoficiálně přezdíváno Yellowhammer State, v překladu Strnadí stát. Dále je též známa jako Heart of Dixie, neboli Srdce Dixie. Státním stromem je borovice bahenní a státní květinou kamélie. Mottem státu je \"We defend our rights\", květinou zlatobýl, stromem borovice bahenní, ptákem datel zlatý a písní Sweet home Alabama. Teprve v roce 2000 (jako v posledním státě USA) byl v Alabamě oficiálně zrušen zákon, který zakazoval smíšená manželství s černochy, ačkoliv již 33 let byl v konfliktu s rozsudkem Nejvyššího soudu Spojených států amerických, který tato manželství legalizoval bez ohledu na místní zákony. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Alabama ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Alabama ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Alabama v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích (anglicky) Oficiální stránky", "question": "O jakém státu je píseň \" Sweet home Alabama \" ?", "answers": ["Alabama"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.).", "question": "Je vodík hořlavý?", "answers": ["Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje."]}
{"title": "Bílý dům", "context": "Vytvořila zde muzeum americké historie se sbírkou prezidentských portrétů. Dnes Bílý dům obsahuje i lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, solárium, vnitřní bazén a úkryt proti jaderným bombám. Nyní v něm bydlí 44. prezident USA Barack Obama. Bílý dům byl na návrh irského architekta Jamese Hobana postaven v roce 1792. Po úpravách a rozšířeních dnes zabírá plochu přes 5100 metrů čtverečních na pozemku o výměře více než sedmi hektarů. Adresa Bílého domu je: 1600 Pennsylvania Ave NW Washington, D.C. 20500 United States of America Bílý dům má 132 pokojů, tři kuchyně, 35 koupelen, 16 ložnic, 412 dveří, 147 oken, 28 krbů, 12 komínů, osm schodišť a tři výtahy. Dále pět celodenních kuchařů, 5000 návštěvníků denně a 1 825 000 návštěvníků ročně, tenisové hřiště, bowlingovou dráhu , kino, plavecký bazén a podzemní úkryt. Nejznámějším pokojem je Oválná pracovna - oficiální pracovna prezidenta USA. Na zahradě je vysazeno více než 300 druhů rostlin a přes 678 květin. Zahrada obklopuje celý objekt. Děti se každý rok na Velikonoční pondělí účastní tradičního koulení vajíček na trávě.", "question": "Kolik dveří má Bílý dům?", "answers": ["412"]}
{"title": "Zemská kůra", "context": "Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složený z utuhlých hornin. Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země. Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry. Zemská kůra (tzv. SIAL) je tvořena žulovou (granitovou) a čedičovou (bazaltovou) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit).", "question": "Jak se jinak nazývá zemská kůra ?", "answers": ["SIAL"]}
{"title": "Boloňská univerzita", "context": "I když se neví přesně, kdy byla založena, většina pramenů hovoří o roku 1088. Jiné údaje uvádí rok 1119, i tak by byla univerzitou nejstarší.Historicky je především známa pro výuku světského a kanonického práva. Univerzita má téměř 100 000 studentů (během akademického roku se počet obyvatel města zvýší ze 400 000 na téměř 500 000) na 23 fakultách. Je členem Coimbra Group, asociace sdružující nejvýznamnější evropské univerzity. == Slavní absolventi == Mezi její absolventy patřili například Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Mikuláš Koperník , Guglielmo Marconi, Tomáš Becket a Umberto Eco. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Boloňská univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Která univerzita je nejstarší na světě?", "answers": ["Boloňská univerzita"]}
{"title": "Joanne Woodwardová", "context": "Hollywoodský chodník slávy je chodník na Hollywood Boulevard a Vine Street v Los Angeles v USA, které zdobí více než 2000 pěticípých hvězd se jmény a příjmeními známých osobností filmu, hudby a televize. Hvězdu zde nemusí mít pouze žijící osoby, ale i fiktivní postavy. První hvězdu zde položili 8. února 1960 pro herečku Joanne Woodwardovou. Chodník spravuje společnost Hollywood Historic Trust. Podmínkami, které jsou potřeba k získání hvězdy, jsou souhlas k uspořádání ceremoniálu a zaplacení 25 000 dolarů k tomuto ceremoniálu. Chodník slávy je uzavřený, přibližně 5,6 km dlouhý. Umístění hvězd je trvalé s výjimkou oprav a technických přestaveb chodníku. Každá hvězda je vyrobena z růžového broušeného betonu, orámovaná bronzem a vložená do černého čtverce. Ve hvězdě je z bronzu vyroben nápis se jménem honorované osobnosti. Pod jménem je kruhový bronzový emblém, znázorňující kategorii, ve které osobnost svoji hvězdu získala. Chodník slávy (stejně tak jako známý nápis Hollywood) se občas objevuje i v některých amerických filmech odehrávajících se přímo v Hollywoodu, mezi nejznámější z nich patří romantický film Pretty Woman z roku 1990.", "question": "Komu patřila první hvězda na Hollywoodském chodníku slávy?", "answers": ["Joanne Woodwardovou"]}
{"title": "Václav III", "context": "K hodnostářům a úředníkům uherského (1301-1304), českého a polského (1305-1306) krále Václava III. Mediaevalia historica Bohemica. 2007, roč. 11, s. 103-113. ISSN 0862-979X. MARÁZ, Karel. K vládě, osobnosti a vraždě Václava III. In: FIFKOVÁ, R. Sága moravských Přemyslovců : život na Moravě od XI. do počátku XIV. století : sborník a katalog výstavy pořádané Vlastivědným muzeem v Olomouci a Muzeem města Brna k 700. výročí tragické smrti Václava III., posledního českého krále z dynastie Přemyslovců. Olomouc ; Brno: Vlastivědné muzeum v Olomouci ; Muzeum města Brna, 2006. ISBN 80-85037-42-4. S. 51-64. POJSL, Miloslav; ŘEHOLKA, Ivan; SULITKOVÁ, Ludmila. Panovnická kancelář posledních Přemyslovců Václava II. a Václava III. Sborník archivních prací. 1974, roč. 24, čís. 2, s. 261-365. ISSN 0036-5246. SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. SOVADINA, Miloslav. Rok vlády Václava III. In: SMUTNÁ, Kateřina. Sto let od narození profesora Jindřicha Šebánka. Sborník příspěvků.. Brno: Moravský zemský archiv, 2000. ISBN 80-238-7225-7. S. 155-167. ŠTĚPÁN, Václav. K otázce vraždy krále Václava III. v Olomouci roku 1306. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1976, roč. 25, s. 115-133. ISSN 1211-3131. ŠUSTA, Josef. České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví. Praha: Jan Laichter, 1935. 803 s. ŠUSTA, Josef. Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první. Poslední Přemyslovci a jejich dědictví. Praha: Argo, 2001. 538 s. ISBN 80-7203-376-X. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav III. ve Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Václav v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích (německy) Genealogie Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 (polsky) Václav III. Václav III. Poslední noc krále Václava Konrád z Botenštejna Durynk zabil krále... První chemická válka... Špatná pověst Václava III. Zavraždění Václava III. – video z cyklu České televize Historický magazín", "question": "Jak se jmenoval poslední český král z rodu přemyslovců?", "answers": ["Václav III."]}
{"title": "Březen", "context": "Březen je podle gregoriánského kalendáře třetí měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází z rašení bříz a začátek březosti zvířat. V období kolem 21. března nastává jarní rovnodennost. Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník - přechází z jižní polokoule na severní. Původně byl březen v římském kalendáři první měsíc v roce. Březen začíná vždy stejným dnem v týdnu jako listopad a v nepřestupný rok jako únor. Bouřka v březnu klade na dobrý rok. Březen bez vody, duben bez trávy. Březen hřmí - květen sněží. Březen, za kamna vlezem. Březnový sníh škodí polím. Druhdy i v březnu hýl na nos se posadí. Lépe býti od hadu uštknutu, nežli v březnu od slunce ohřitu. Suchý březen, chladný máj - bude humno jako ráj. Suchý březen, mokrý máj - bude humno jako ráj. Obrázky, zvuky či videa k tématu březen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo březen ve Wikislovníku Březen - za kamna vlezem, duben -- ještě tam budem, máj - vyženem kozy v háj. březen 1848 - viz Měsíce v českých dějinách měsíc knihy měsíc internetu (1998-2008) měsíc čtenářů (od roku 2009)", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc březen?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Helium", "context": "Na počátku 20. století byly objeveny velké zásoby helia v ložiscích zemního plynu v Great Plains a Spojené státy americké se staly světovým dodavatelem tohoto plynu. V roce 1907 Ernest Rutherford a Thomas Royds demonstrovali fakt, že částice alfa jsou jádra hélia tím, že nechali částice proniknout tenkou skleněnou stěnu evakuované trubice a následným výbojem pozorovali spektrální čáru D3. V roce 1908 poprvé zkapalnil helium holandský fyzik Heike Kamerlingh Onnes ochlazením plynu na teplotu méně než jeden Kelvin (0K = -°C). Neúspěšně se pokusil dalším snižováním teploty také o převedení helia do pevného stavu, což dokázal až v roce 1926 jeho žák Willem Hendrik Keesom ovšem za použití vyššího tlaku. V roce 1938 objevil Petr Leonidovič Kapica supratekutost isotopu 4He při teplotách blízkých absolutní nule. Helium je na Zemi přítomno jen velmi vzácně. V zemské atmosféře se vyskytuje jen ve vyšších vrstvách a díky své mimořádně nízké hmotnosti postupně z atmosféry vyprchává do meziplanetárního prostoru. V atmosféře Země (do výšky 200 km) tvoří 0,000524 objemových procent (tj. 5,24 ppm). Poprvé bylo helium izolováno z minerálu smolince. V menším množství až 9 % se nachází v zemním plynu, z něhož se také získává vymrazováním. Vzácně vyvěrá helium i trhlinami v zemi, nejznámější oblasti těchto vývěrů leží ve Skalistých horách v USA a v Kanadě. Předpokládá se, že veškeré toto helium je produktem jaderného rozpadu prvků v zemské kůře (částice alfa jsou jádry atomů helia). Ve vesmírném měřítku je helium druhým nejvíce zastoupeným prvkem. Vyskytuje se především ve všech svítících hvězdách, kde je jedním z mezistupňů termonukleární syntézy, jež je podle současných teorií základním energetickým zdrojem ve Vesmíru. Tvoří přibližně 25 % hmoty okolního pozorovatelného Vesmíru. Helium se vyskytuje v atmosféře plynných obrů, kde se jeho objemová koncentrace pohybuje mezi 3 a 19%, a po vodíku je nejrozšířenější prvek v jejich atmosféře. Z kamenných planet se vyskytuje zejména na Merkuru, a rovněž se vyskytuje na Měsíci.", "question": "Je helium přítomno na Zemi ve velkém množství?", "answers": ["Helium je na Zemi přítomno jen velmi vzácně."]}
{"title": "Džoser", "context": "Džoser (\"Posvátný\" nebo \"Nádherný\") byl zakladatel a první panovník 3. dynastie ve starověkém Egyptě na počátku Staré říše. Ve své době byl znám pod jménem Necerichet (jméno Džoser je doloženo až ve Střední říši), řecky Tosorthros. Vládl přibližně v letech 2690/2640–2670/2620 př. n. l. Panováním krále Džosera začíná jedno z nejskvělejších období Staré říše, někdy též nazývané \"Džoserovo století\". Sám faraon vládl jako teokratický despota. Z nápisu ve Vádí Hammámat víme, že vyslal expedici na Sinaj (v čele byl velitel králových vojáků a správce pouštní oblasti Negtanch), kde docílil četných územních zisků (zde ho zajímaly hlavně měděné a tyrkysové doly ve Vádí Magháře). Kvůli ochraně jižních hranic Egypta dal údajně vybudovat hradbu u prvního nilského kataraktu za Asuánem. Patrně přesunul královskou rezidenci z Ceneje (Thinis) do Mennoferu, města nacházejícího se na pomezí Horního a Dolního Egypta. Nedaleko vybudoval malou svatyni, z níž jsou dnes už jen ruiny. Za jeho vlády prý vypukl veliký hlad, protože se Nil už nevyléval ze svého koryta. O tom víme pouze z Ptolemaiovské desky (tzv. hladová stéla), jež říká: \"7 let byla bída a hlad\". Král nevěděl proč, a tak se obrátil ke kněžím. Ti po usilovném pátrání zjistili, že se na ně hněvá bůh Chnum, že jeho sandály brání toku Nilu. Chnumovi byl druhý den obětován chléb, pivo a drůbež a záplavy začaly. Imhotep, vezír Hesire, vrchní architekt, písař a lékař Související informace naleznete také v článku Džoserova pyramida. Džoser si nechal postavit symbolickou hrobku na královském pohřebišti v Abydu (Ebozev). Je na místě zvaném Bét-Challáf a převyšuje všechny ostatní; je jen z nepálených sušených cihel. Jeho skutečná hrobka je v Sakkáře (tzv. sakkárský komplex leží na ploše měřící přibližně 15 ha). Stavitelem této první egyptské pyramidy byl Imhotep. Imhotep dal odvést písek a vyrovnat na staveništi vápencový povrch. Potom byly v kameni vyhloubeny asi 28 m dlouhé šachty a jejich dno bylo obloženo žulou. Ta se v okolí netěžila, proto se musela dovážet z lomů 800 km od Sakkáry a kvádry byly dopravovány po Nilu. Stupňovitá Džoserova pyramida je od Velké pyramidy v Gíze vzdálena asi 14 km. Byla původně jen mastabou, která původně patrně patřila královu pravděpodobnému předchůdci Sanachtovi (Nebka). Imhotep tuto základní stavbu navýšil o dva stupně, později přidal ještě tři další – tak vznikla první pyramida.", "question": "Z kolikáté dynastie je egyptský panovník Džoser?", "answers": ["3. dynastie"]}
{"title": "Endoplazmatické retikulum", "context": "Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, která se nachází v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišujeme drsné ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozómy, a hladké ER bez přisedlých ribozómů. Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin – mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy – odstraňování toxických látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty. První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnila již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou Nisslova tělíska objevená Franzem Nisslem v nervových buňkách v roce 1884. Endoplazmatické retikulum jako takové tak bylo ve srovnání s ostatními organelami objeveno až poměrně pozdě – v roce 1945 – a to díky použití elektronového mikroskopu ke studiu buněk. Práce se jmenovala A Study of Tissue Culture Cells by Electron Microscopy a jejími autory byli Keith R. Porter, Albert Claude a Ernest F. Fullam. Bylo popsáno ve fixovaných ptačích buňkách jako systém vzájemně propojených váčků a vláken o velikosti kolem 100–150 mikrometrů.", "question": "Kde se nachází endoplazmatické retikulum?", "answers": ["v cytoplazmě"]}
{"title": "Motocykl", "context": "Zde je třeba rozlišovat konstrukce pro amatérské použití a pro závody / soutěže. Kros se jezdí na uzavřených okruzích v určeném počtu kol či rozjezdů. Motocykly nemají osvětlení a jsou stavěny na vysoký výkon a krátkodobé zatížení. ==== Cruiser ==== Mohutný motocykl ve stylu amerických strojů ze 30.–50. let 20. století. Bývá vybaven příčně uloženým vidlicovým dvouválcem se vzduchovým chlazením (výrazné žebrování) o zdvihovém objemu od 1 000 cm3 výše. Ctí tradici koncepce motocyklu se shodnými rozměry předního a zadního kola, konstrukčně se od vzhledu původních motocyklů příliš neodlišuje. V současnosti mají tyto motocykly spoustu chromovaných součástí, motory laděné do nízkých otáček a jsou ve většině uzpůsobeny pro pohodlné a stylové cestování na dlouhé trasy ve dvou. ==== Chopper ==== Motocykl vycházející z cruiseru, avšak s výraznými vzhledovými úpravami. Podstatnější než jízdní výkony je jeho vzhled. Typicky je vybaven dvouválcovým vidlicovým motorem o zdvihovém objemu kolem 1 000 cm3. V původním smyslu slova byl chopper osekaný (chopped) motocykl, bez nepodstatných součástí. Choppery se proslavily především ve filmu Bezstarostná jízda. V 90. letech se choppery staly exkluzivním zbožím, k němuž patří řada doplňků.", "question": "Jak se nazývá dvoukolový dopravní prostředek poháněný motorem?", "answers": ["Motocykl"]}
{"title": "Schutzstaffel", "context": "Zákaz legální činnosti SA a SS se nacistů dotkl, a tak 14. června téhož roku přislíbil Adolf Hitler, že pokud budou zákony o zákazu jeho úderných oddílů zrušeny, bude jeho strana respektovat a tolerovat Papenův kabinet. Problémy s SA a SS však i nadále přetrvávaly, což vedlo Mezinárodní vládní komisi pro Sársko, že 11. listopadu 1932 nařídila rozpustit formaci obou nacistických křídel. 2. května 1933 došlo v Německu k likvidaci odborů, jejich úřadovny byly masově obsazovány členy oddílů SA a SS. V noci z 29. na 30. června 1934 vyvrcholila vnitrostranické krize, v níž se Hitler zbavil svých dlouhodobých oponentů včetně osob nepřijatelných pro špičky tehdejší německé armády a upevnil tak svou moc ve straně i navenek. Událost vešla do historie pod názvem Noc dlouhých nožů a došlo během ní k vyvraždění vrcholných příslušníků SA. Významný podíl na vraždění měly oddíly SS, které byly odměněny vyřazením ze svazku SA a postavením samostatné složky nacistického režimu, podléhající pouze Hitlerovi. 31. března 1935 převzaly jednotky SS strážní a dozorčí službu ve zřízených koncentračních táborech a pozvolna začaly naplňovat své plány o nastolení konečného řešení. 17. června 1936 byl Heinrich Himmler jmenován do funkce šéfa německé policie. Tím byl položen základ struktury SS v dalších letech, kdy byly SS rozčleněny na: Allgemeine-SS - původní teritoriálně členěné SS, které se s postupem doby staly jakousi rezervou pro další složky nacistického režimu Waffen-SS - ozbrojené křídlo, vybudované jako stranická paralela Wehrmachtu.", "question": "Co se stalo v Noci dlouhých nožu ?", "answers": ["vyvraždění vrcholných příslušníků SA"]}
{"title": "Nekrotická enteritida drůbeže", "context": "Nekrotická enteritida drůbeže (NE) je akutně nebo chronicky probíhající onemocnění (toxikóza) střevního traktu drůbeže i mnoha jiných ptáků, způsobované bakterií Clostridium perfringens a jejími toxiny. Nezbytným předpokladem vzniku NE jsou predispoziční faktory poškozující střevní sliznici (např. kokcidióza) nebo střevní mikroflóru (dietetické závady). Onemocnění způsobuje ekonomicky závažné problémy zejména ve výkrmu kuřat a krůťat. Nekrotickou enteritidu u kuřat poprvé popsal Parish v roce 1961, který ji také experimentálně reprodukoval. Postupně byla NE diagnostikována v mnoha zemích světa s komerční produkcí hrabavé drůbeže. Nejzávažnější problémy způsobuje u výkrmových kuřat, kde ztráty v neléčených chovech mohou dosahovat 10 i více procent; u starších ptáků je výskyt sporadický. Mezi vysoce vnímavé také patří ptáci z čeledí Tetraonidae (tetřevovití) a Odontophoridae (křepelovití). Původcem onemocnění je podmíněně patogenní bakterie Clostridium perfringens, která je součástí normální střevní mikroflóry zvířat a člověka. Ve značném množství se také vyskytuje v půdě, v prachu, v bahně, ve fekáliích a v odpadních vodách. Nekrózu střevní sliznice nejčastěji způsobují toxiny produkované C. perfringens typů A nebo C. Z případů nekrotické enteritidy u mladých pštrosů byla také izolována bakterie C. difficile. C. perfringens je grampozitivní, sporogenní, nepohyblivá tyčinka velikosti 1 x 8 μ, někdy opouzdřená polysacharidovým pouzdrem. Produkuje řadu biologicky aktivních látek, z nichž nejdůležitější jsou letální a nekrotizující toxiny.", "question": "Ve kterém roce byla poprvé popsána nekrotická enteritida u kuřet?", "answers": ["1961"]}
{"title": "Marek Žežulka", "context": "Marek Žežulka (* 7. března 1974 Praha) je český hudebník. Bubnoval léta v Arakainu, nyní u Divokýho Billa a Dana Landy, prošel si i black metalovou kapelou Törr. Účinkoval též v rockové úpravě W. A. Mozarta – Rockquiem. Marek Žežulka je firemním hráčem značky Zildjian a Gretsch. Používá bicí sadu New Classic a činely řady \"A Custom\" a \"Z Custom\". == Externí odkazy ==", "question": "Bubeníkem které české kapely byl Marek Žežulka?", "answers": ["Arakainu, nyní u Divokýho Billa a Dana Landy, prošel si i black metalovou kapelou Törr"]}
{"title": "Perl", "context": "Perl (výslovnost [purl] či [pɜ] IPA) je interpretovaný programovací jazyk vytvořený Larry Wallem v roce 1987. S rozvojem internetu se Perl stal velmi populárním nástrojem pro tvorbu CGI skriptů. Perl zahájil svou éru jako skriptovací jazyk, náhrada jazyka AWK a interpretru sh. Největšího rozšíření dosáhl ve verzi 4 z roku 1991. Verze 5 přinesla četná vylepšení, především výkonné datové struktury a možnost objektového programování. V poslední době získal Perl oblibu mimo jiné v bioinformatice. PC Magazine zařadil Perl v roce 1998 mezi finalisty soutěže Technical Excellence Award v kategorii Development Tool. Slovo Perl najdete v Oxford English Dictionary. Larry Wall se při konstrukci jazyka řídil heslem \"dá se to udělat více způsoby\" (anglicky there's more than one way to do it). Umožňuje psát krátké programy jednoduše a rychle a přitom nebrání v psaní těch složitých. Jeden ze způsobů je přitom obvykle velmi stručný, takže Perl získal nezaslouženou pověst jazyka, ve kterém se tvoří nesrozumitelný a neudržovatelný kód. Tato kritika ale není oprávněná, Perl je vhodný k řešení malých i velkých problémů. Schopnosti a nástroje, které se používají u velkých projektů, lze použít i v krátkých skriptech. Dobrý programátor má podle Larryho Walla být líný, netrpělivý a sebevědomý (Laziness, Impatience and Hubris). == Výhody Perlu == výhody \"interpretovaného\" jazyka, především rychlý vývoj bez nutnosti kompilace a linkování – program je zkompilován po každém spuštění a je kdykoli možné \"přikompilovat\" další kód. Je možno i provést část kódu před kompilací zbytku a nastavit tak konstanty, které následně může využít optimalizační část kompilace. A například vynechat kód pro ladicí výpisy, pokud není program spuštěn s určitým parametrem. přes 18 000 volně dostupných modulů třetích stran v Comprehensive Perl Archive Network CPAN. Pojmenování, kategorizace, dokumentace, testování a instalace modulů jsou standardizovány. Moduly zpřístupňují prakticky veškerá dostupná rozhraní a knihovny. efektivita programování – v programech, které nejsou přímo závislé na rychlosti běhu, je výhodnější jazyk, který vyžaduje méně řádek kódu automatická práce s pamětí (není třeba explicitně alokovat a uvolňovat paměť) a pokročilé datové typy např. asociativní pole neboli hash (lineární seznamy a binární stromy již nejsou třeba)", "question": "Kdo vytvořil programovací jazyk Perl.", "answers": ["Larry Wallem"]}
{"title": "Paršovice", "context": "Paršovice jsou obec v okrese Přerov, v oblasti zvané Záhoří, cca 10 km od Hranic, 12 km od Bystřice pod Hostýnem. Jsou součástí mikroregionu Záhoran. Leží v nadmořské výšce kolem 322 m, katastrální území má 1356 hektarů. Nejstarší doloženou památkou byl stříbrný kalich s letopočtem 1059, který byl zapsán v inventáři paršovického kostela v roce 1806. První písemná zmínka o obci se nachází v listině z roku 1141, další potom v roce 1371, kdy obec koupil Vok z Kravař a stala se tak na téměř 500 let součástí majetku pánů z Helfštýna. Někteří badatelé kladou její vznik ještě dál – až do 10. století, ale tyto informace nejsou nijak věrohodně doloženy. Dominantou obce je empírový kostel sv. Markéty posvěcený v roce 1906 – jediný empírový kostel v okrese Přerov. Již v 11. století zde stál dřevěný kostel – jeden z nejstarších kostelů v okolí, v období reformace přeměněný na českobratrský, poté opět na katolický. Nový kostel z roku 1826 v létě roku 1900 vyhořel a po šest let byl budován kostel nynější. Součástí výzdoby kostela je mramorový oltář a cenný obraz Vidění sv. Markéty, jehož autorem je mistr Urban. U kostela se nachází dřevěný tzv. misijní kříž a kamenný kříž v lidovém stylu. Naproti kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, na křižovatce u odbočky na Valšovice u budovy sokolovny socha Panny Marie s Ježíškem, na dolním konci dřevěný kříž, v obci a okolí lze najít ještě několik dalších malých kapliček a božích muk. Další pamětihodností v Paršovicích je školní budova z roku 1898, tehdy nazvaná \"Jubilejní škola císaře pána Františka Josefa I.\" Název obce pochází zřejmě z mužského jména Bartoloměj – Bartoš, staročesky Pareš.", "question": "Jakou rozlohu má katastrální území obce Paršovice?", "answers": ["1356 hektarů"]}
{"title": "Elektrokardiogram", "context": "Říkáme jim Goldbergerovy svody a na rozdíl od Einthovenových bipolárních svodů, kde každý svod representuje rozdíl potenciálu mezi dvěma elektrodami, se jedná o svody unipolární, kde každý svod representuje potenciál jen jedné příslušné elektrody. == Standardní končetinové svody == Doplněním Einthovenových bipolárních svodů I, II, III o Goldbergerovy unipolární svody aVR, aVL a aVF získáme celkem 6 os, vzájemně natočených o 30 stupňů, do kterých se může promítat vektor elektrické srdeční osy. Vzhledem k tomu, že všech šest uvedených svodů je odvozeno z potenciálu tří končetinových elektrod, nazýváme je šesti standardními končetinovými svody. Rovina, ve které odpovídající souřadné osy leží, je zhruba rovnoběžná s plochou stolu, na kterém leží na zádech vyšetřovaný pacient. == Hrudní svody == Průběhem doby vznikla potřeba vyšetřovat pohyb elektrického srdečního vektoru v prostoru, tj. bylo nutno umístit elektrody v rovině pokud možno kolmé na tuto rovinu. Toho se dosáhlo pomocí šesti elektrod V1 až V6, umístěných přímo na hrudníku vyšetřované osoby tak, že elektrody V1 a V2 leží ve čtvrtém mezižebří vpravo a vlevo od sterna, dále vlevo elektroda V3 a dále stále ekvidistantně umísťované elektrody V4, V5 a V6 leží v pátém mezižebří: V4 v čáře probíhající středem levého klíčku, V5 v čáře probíhající přední řasou podpažní jamky a konečně V6 v čáře pod středem podpažní jamky. == Použití == Posouzení, zda je srdeční aktivita normální, nebo zda dochází k jejím poruchám. Odhaluje akutní či proběhlé poškození srdečního svalu, především infarkt myokardu. Může odhalit poruchy distribuce elektrolytů. Detekce poruchy převodního systému srdečního a blokád I. a II. řádu. Nástroj pro screening ischemické choroby srdeční během zátěžových testů. == Související články == Elektroencefalograf Převodní systém srdeční Srdeční arytmie == Externí odkazy == EKG kniha (1400 stran) Obrázky, zvuky či videa k tématu Elektrokardiogram ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo EKG ve Wikislovníku Výukový kurs EKG vyšetření ve Wikiverzitě", "question": "Jakou zkratku má elektrokardiogram?", "answers": ["EKG"]}
{"title": "Gutenbergova bible", "context": "Tisk bible začal na začátku padesátých let 15. stol., pravděpodobně v roce 1452. Jedná se o první knihu, která byla vytištěna pomocí knihtiskařského stroje. Dnes je známo celkem 51 jejích kopií, z nichž 12 bylo vytištěno na pergamen a 39 na papír. 20 kopií se dochovalo ve výborném stavu. Jednalo se o takzvaný prvotisk, inkunábuli. Některé verze mají na stránce 42 řádků a jiné mají 36 řádků. Kniha byla napsána latinsky.Tzv. 42řádková bible o 1282 stranách byla vytištěna v nákladu 180 exemplářů, z toho 30 luxusnějších na pergamenu, ostatní na papíru. Ač jde o první velké dílo knihtisku, je technicky dokonalé, s harmonickou sazbou, zarovnanými pravými okraji sloupců a stejnoměrně sytou černí tisku.V Britské knihovně se nachází ve dvou exemplářích, jednom na papíru a jednom na pergamenu. Jiná kopie se nachází například v americké Knihovně Kongresu. Až do počátku 19. století byl jeden z dochovaných exemplářů na pergamenu součástí empírové knihovny v Nostickém paláci na Malé Straně, kde dnes sídlí Ministerstvo kultury ČR.", "question": "Kolik řádků měla jedna strana první Gutenbergovy bible.", "answers": ["42 řádků a jiné mají 36 řádků"]}
{"title": "Ronnie James Dio", "context": "Ronnie James Dio (narozen jako Ronald James Padavona, 10. července 1942, Portsmouth, New Hampshire, USA – 16. května 2010 Houston, Texas, USA), byl americký metalový zpěvák s italskými kořeny, který je známý především účinkováním ve skupinách Black Sabbath, Rainbow, Elf a svou vlastní skupinou Dio. Jeho dalším projektem je organizace Hear 'n Aid. Je považován za jednoho z nejschopnějších a technicky nejnadanějších heavymetalových zpěváků všech dob. Proslulý silným hlasem a zpopularizováním znamení \"rohů ďáblových\" v metalové kultuře. Před smrtí byl zapojen do projektu se členy Black Sabbath Tony Iommi, Geezer Butler a Vinny Appice, kteří vystupovali pod názvem Heaven and Hell. Ronnie zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Vystupoval například ve filmu Králové ro(c)ku, kde hrál sebe samého - metalového boha, k němuž se hlavní hrdina modlil. Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium. Diova hudební kariéra začala v roce 1957, když několik Cortlandských hudebníků založilo skupinu The Vegas Kings, která se krátce po založení přejmenovala na Ronnie and the Rumblers. Členové této skupiny byli: Ronald James Padavona (později známý jako Ronnie James Dio ) jako basový kytarista, zpěvák Billy DeWolfe, kytarista Nick Pantas, bubeník Tom Rogers a saxofonista Jack Musci. V roce 1958, společně s několika personálními změnami, skupina opět mění název na Ronnie and the Red Caps. V této skupině již Padavona nahradil zpěváka DeWolfa. Skupinu také opustil saxofonista Jack Musci. Skupina pod tímto názvem vydala dva singly: \"Lover\" / \"Conquest\" a druhý \"An Angel Is Missing\" / \"What'd I Say\". V roce 1961 skupina znovu mění název, tentokrát na Ronnie Dio and the Prophets. Skupině tento název vydržel až do roku 1967 a v tomto období skupina vydala několik singlů a jedno album. V roce 1967 se skupina rozpadá a vzniká nová, s názvem The Electric Elves později jen The Elves a nakonec se jménem, které kapelu nejvíce proslavilo, Elf.", "question": "Je po Ronniem Jamesi Diovi pojmenováno hlavní pódium na festivalu Masters Of Rock?", "answers": ["Na Festivalu Masters of Rock 2010 ve Vizovicích byla po něm na jeho počest pojmenováno hlavní pódium."]}
{"title": "Los evropský", "context": "Los evropský (Alces alces) je největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl však v 15. století vyhuben. Jedná se o geologicky mladý druh (doklady až od pleistocénu, cca před 80.000 lety. Z vývojového hlediska stojí los mezi ostatními jelenovitými poměrně osamoceně. Studium chromozomomové výbavy a molekulární analýzy prokázaly, že jeho nejbližším příbuzným mezi žijícími jelenovitými je překvapivě srnec obecný. == Poddruhy == Los evropský (Alces alces alces), Česká republika, Polsko, Skandinávie, pobaltské státy, Bělorusko, severní Rusko po Ural Los kamčatský (Alces alces buturlini), východ Sibiře Los sibiřský (Alces alces pfizenmayeri), západ Sibiře Los amurský (Alces alces cameloides), povodí Amuru, Mongolsko, Mandžusko a Korejský poloostrov Los aljašský (Alces alces gigas), Aljaška Los východokanadský (Alces alces americanus), východ Kanady a Maine Los západokanadský (Alces alces andersoni), západ Kanady a Minnesota Los yellowstonský (Alces alces shirasi), severozápad Spojených států a kanadská Alberta == Tělesné znaky == Dospělý samec (býk): váha 220–450 kg (výjimečně i přes 500 kg), délka těla 2–3 m, výška v kohoutku 180–235 cm. Losice: celkově menší, váží 275–375 kg. Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím horním pyskem. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Paroží losího býka může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Dožívají se až 20 let. == Rozmnožování == Dospělosti dosahují losi ve 2,5 letech. Říje probíhá od srpna do října, obvykle v září. Samci se při ní ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých nevytvářejí harém samic, ale páří se s několika samicemi postupně. Losí býci jsou v době říje velmi agresivní a mohou zaútočit i na člověka nebo dokonce na automobil.", "question": "Jaký tvar má hlava Losa evropského ?", "answers": ["Velká protáhlá hlava"]}
{"title": "Budapešť", "context": "Z Budapešti se paprskovitě rozbíhají hlavní silniční i dálniční tahy do celého Maďarska a sousedních zemí. Na severozápad dálnice M1: Budapešť - Tatabánya - Győr - Vídeň; na severovýchod Dálnice M3: Budapešť - Hatvan - Gyöngyös; na jihovýchod dálnice M5: Budapešť - Kecskemét - Segedín; na jih dálnice M6: Budapešť - Dunaújváros - Pécs; na jihozápad dálnice M7: Budapešť - Balaton - Nagykanizsa -Záhřeb. V parčíku na západním předpolí Řetězového mostu (na náměstí Clark Adám tér) stojí kuriózní pomník - symbolický \"nultý\" kilometr maďarské silniční sítě. První železniční trať Budapešť - Vác byla dána do provozu v roce 1846. V Budapešti je sedm větších nádraží a několik desítek vlakových zastávek. Každé z trojice nejvýznamnějších nádraží nese název podle směru, kterým je z něho vypravována většina vlaků, tj. Nyugati (Západní), Keleti (Východní) a Déli (Jižní). Příměstská železnice (HÉV) spojuje Budapešť s několika blízkými městy a okrajovými částmi města, např. Szentendre, Gödöllő, Csepel a Ráckeve. Budapešť je významným říčním přístavem na Dunaji, spojujícím střední Evropu s Černým mořem. Hlavní nákladní přístaviště se nachází v jižní části města na ostrově Csepel, osobní lodě kotví v centru Pešti - \"rakety\" spojující Budapešť s Vídní u Bělehradského nábřeží (Belgrád rakpart), lodě do Visegrádu a Ostřihomi (Esztergom) na nábřeží u Reduty (Vigadó). Letiště Ference Liszta Budapešť (Budapest Liszt Ferenc Nemzetközi Repülőtér) je situováno na samém jihovýchodním okraji města, asi 15 km od centra. Má tři terminály: Ferihegy 1 (nyní v rekonstrukci), Ferihegy 2A (především lety domácí společnosti Malév) a Ferihegy 2B (většina ostatních aerolinií).", "question": "Jaké je hlavní město Maďarska?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Kategorie:Meteorologie", "context": "Obrázky, zvuky či videa k tématu Meteorologie ve Wikimedia Commons Meteorologie je věda zabývající se atmosférou. Studuje její složení, stavbu, vlastnosti, jevy a děje v ní probíhající.", "question": "Čím se zabývá meteorologie?", "answers": ["atmosférou"]}
{"title": "CPython", "context": "CPython je referenční implementace interpretu programovacího jazyka Pythonu. Protože jde zároveň o implementaci nejrozšířejnější, bývá často nazývána stručně Python. Naopak podobný název Cython označuje jiný projekt – interpret Pythonu rozšířeného o některé prvky jazyka C. Sám CPython je naprogramovaný v C a před spuštěním si pythonový zdrojový kód překládá do bajtkódu. Není obecně nejrychlejším – v některým testech ho překonává RPython, naopak Jython je výrazně pomalejší u krátkých programů, u kterých může nahrání javovského virtuálního stroje zabrat čas v řádu sekund.Mezi výrazné nevýhody CPythonu patří skutečnost, že využívá globální zámek interpretu pro své interní proměnné a fakticky tak může běžet v jeden okamžik jen jedno vlákno – interpret tedy neumí sám efektivně plně využít moderní vícejádrové procesory. Mezi interprety Pythonu tím CPython ovšem není výjimečný (stejné omezení má například Stackless Python), ovšem existují i interprety bez toho omezení (např. Jython). == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku CPython na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Společná domácí stránka Pythonu a CPythonu", "question": "Je Cython jiným označením pro CPython?", "answers": ["Naopak podobný název Cython označuje jiný projekt – interpret Pythonu rozšířeného o některé prvky jazyka C. Sám CPython je naprogramovaný v C a před spuštěním si pythonový zdrojový kód překládá do bajtkódu."]}
{"title": "Emil Kolben", "context": "Od roku 1935 dodávala firma tanky a v roce 1936 vyjel první trolejbus pro Prahu. Významnými událostmi v Kolbenově životě byly oslavy jeho 70. a 75. narozenin. Při druhé jmenované příležitosti mimo jiné pronesl: Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny. V tehdejším Rakousku bylo jen málo menších elektrotechnických výroben, a to pouze v počátečním stadiu vývoje. Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství: v Praze. Tak vznikla ... továrna, která se stala základem dnešního největšího elektrotechnického podniku československého. Od podzimu 1938 mnoho lidí doporučovalo Kolbenovi emigraci, on však odmítal. Jeho syn Hanuš a mladší dcera Lilly s rodinami nechtěli otce opustit, jen starší Greta s rodinou emigrovala v květnu 1939 do Anglie. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musel Kolben pro svůj židovský původ nejprve odejít z ČKD a prodat své podíly v Káblovce a v Elektroizolační společnosti. V srpnu 1940 zemřela jeho žena Malvína. V roce 1942 byl zatčen a deportován jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a dva vnuci. Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován také Emil Kolben spolu se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do koncentračního tábora Terezín. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena. Emil Kolben zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD. Ve Strančicích stojí dodnes Kolbenův rodný dům. Podle Emila Kolbena se dnes nazývá stanice pražského metra (linky B) Kolbenova ve Vysočanech, kde byla umístěna i jeho busta, kterou však neznámí pachatelé odcizili koncem července 2013. Ulice ve Vysočanech, která vede podél plochy, na níž stávala Kolbenova továrna, byla po roce 1989 přejmenována na Kolbenovu. Podle informací na webu městské části Praha 9 se chystá vybudování pomníku k uctění Emila Kolbena.", "question": "V kolika letech byl Emil Kolben deportován do koncentračního tábora Terezín?", "answers": ["80"]}
{"title": "Brno", "context": "=== Stav ovzduší === V roce 2013 přesahoval v Brně počet dní, po které smí být legálně překročen denní limit pro polétavý prach. Město mělo dlouhodobé problémy s překračováním limitů pro znečištění oxidem dusičitým nebo rakovinotvorným benzo-a-pyrenem. Od roku 2010 se situace výrazně zlepšuje, čísla koncentrací, která byla naměřena v roce 2016, jsou nižší o desítky procent než před šesti lety. == Kultura == Brněnský magistrát vynakládá na oblast kultury ročně kolem tří čtvrtin miliardy korun. Ve městě působí řada muzeí, divadel a dalších kulturních institucí, pořádá se zde řada festivalů a nejrůznějších kulturních akcí. Krom toho je v Brně je také zřízena Hvězdárna a planetárium Brno, tři botanické zahrady, nebo například Zoo Brno, jež je svojí rozlohou 65 ha jednou z největších v Česku. Brno od 90. let zažívá kulturní \"znovuzrození\", fasády jsou opravovány, různé výstavy, přehlídky apod. jsou zakládány a rozšiřovány, do města se postupně vrací rytmus \"menšího evropského velkoměsta\", Brnu se ovšem stále ještě někdy může dostávat ne zcela lichotivé pověsti \"nudného maloměsta\". V roce 2007 se v Brně konal summit 15 prezidentů zemí Evropy, roku 1996 navštívila Brno britská královna Alžběta II., v roce 2010 její syn, princ Charles, v roce 2009 papež Benedikt XVI. a další. Brno i přes svůj městský charakter zachovává tradiční moravskou lidovou kulturu včetně lidových slavností, na kterých nechybí moravské kroje, moravská vína (město je vinařskou obcí v rámci Velkopavlovické vinařské podoblasti s několika viničními tratěmi, včetně obnovené vinice na svahu Špilberku), moravská dechová hudba, lidové tance a soutěže. Na rozdíl od menších obcí v Brně mají své hody lokálně jednotlivé městské části, ovšem ne všechny. Mezi městské části, kde se pravidelně pořádají tradiční hody, patří například Řečkovice a Mokrá Hora, Židenice, Líšeň nebo Ivanovice. V Brně se nachází řada tzv. \"kamenů zmizelých\" - Stolpersteine, které zde byly do chodníků vsazeny 9. června 2010 a 16. června 2011 německým umělcem Gunterem Demnigem.", "question": "Kolik korun ročne vynakládá brněnský magistrát na oblast kultury?", "answers": ["kolem tří čtvrtin miliardy"]}
{"title": "Socha", "context": "Výkladový slovník od autora Jana Baleky uvádí, že plastika je socha tvořená technikou přidávací (vymodelované sochy z keramiky apod.) a skulptura je socha tvořená technikou odebírající (tesané sochy z mramoru, dřeva apod.). Obvykle se ovšem slovo plastika (z latinského plastos = výtvor od plasso = tvořím, vymýšlím, přetvářím\") používá jako obecné označení pro trojrozměrná výtvarná díla, zatímco socha jako označení pro figurální plastiky, přičemž slovo skulptura bývá považováno za synonymum slova plastika. Socha svým tvarem či proporcemi obvykle vychází z lidské postavy, není to však pravidlem. V moderním sochařství se již od dob začátku abstrakce[zdroj? ] začaly objevovat sochy, které nevycházejí z lidské figury. V dnešní době se tyto \"odlidštěné\" sochy dají nazvat '\"objekty\". Více soch sestavených tak, aby působily jako celek, se nazývá sousoší. Socha může být vyrobena z nejrůznějších materiálů, ale historicky nejběžněji používané jsou keramika, různé druhy kamene, bronz, dřevo apod. Sochy jsou často používány jako součást pomníků či kašen, jako architektonický doplněk exteriérů i interiérů budov i jako samostatná díla, umístěná kdekoliv v přírodě či na veřejných prostranstvích, která mají za úkol zpříjemnit prostředí člověka a vytvořit orientační body v krajině a v zástavbě. Je častý prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě. Zvláštním odvětvím sochařství je drobná plastika medaile nebo též mince. Z hlediska sochařství se jedná o stejné objekty, rozdíl bývá pouze v použití výsledného produktu. Jedná se o tak odlišný obor užitého sochařství, že se tvůrci medailí a mincí postupně z klasického sochařství vyčlenili, začalo se jim říkat medaileři. Některé druhy soch: Medaile", "question": "Jak se nazývá více soch sestavených tak, aby působily jako celek?", "answers": ["sousoší"]}
{"title": "Írán", "context": "Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina. Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek, který měl podporu komunistů a islamistů, jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl, kontrolovaný od počátku století Brity. Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií (viz íránská krize) a vyústilo ve státní převrat, zorganizovaný šáhem za podpory CIA. Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK, přičemž zahraničněpoliticky se orientoval na spojenectví s USA. Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury postavily proti monarchii téměř celou společnost. Podrobnější informace naleznete v článku Íránská islámská revoluce. V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu. Šáh musel 16. ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní, ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se naopak z exilu vrátil. V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury, referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky. Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu \"o nadvládě teologa\", jež v praxi znamenala, že moc převzalo šíitské duchovenstvo. Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA (viz Americká rukojmí v Íránu), dosavadním nejužším spojencem, a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna. V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka, jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů. Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.", "question": "Kolik národních parků je v Íránu?", "answers": ["16"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Každým dalším rokem se pak na kanálu Prima Cool vždy na jaře započne s vysíláním další nové navazující, v době v USA ještě ne kompletně odvysílané, řadě. Tímto se tak Česko řadí mezi vůbec první země na světě, kde jsou Simpsonovi odvysíláni ve své vlastní jazykové mutaci. Česká televize skončila s premiérovým vysíláním Simpsonových v první polovině roku 2010, kdy dokončila 20. řadu a reprízovala 19. a 20. řadu, na které v té době ještě vlastnila vysílací práva. Od 20.10.2015 vysílá FTV Prima prvních 20 řad (až do epizody Hysterka Líza - poslední díl ve standardním formátu) v širokoúhlé HD kvalitě. Do 21. řady se na překládání seriálu do češtiny vystřídala celá řada překladatelů. Od té doby jej překládá Vojtěch Kostiha. Režisérem českého znění Simpsonových je Zdeněk Štěpán. Za dabingovou režii Simpsonů získal v letech 2000 a 2013 cenu Františka Filipovského. Slovenský dabing Simpsonových neexistuje, neboť televizní stanice na Slovensku užívají českou jazykovou verzi. Simpsonovi v průběhu své televizní existence získali řadu ocenění. Tak například Bart Simpson byl časopisem Time vedle Franka Sinatry či Stevena Spielberga umístěn do žebříčku padesáti nejvlivnějších osobností v zábavním průmyslu (byl jedinou fiktivní postavou). Simpsonovi mají také svou vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a také překonali dosavadní rekord seriálu Flintstoneovi v počtu dílů. Pokud se zpomaleně krokují jednotlivé snímky animace, je možno nalézt nečekané vtípky od tvůrců The Simpsons. Obvykle jde o nápisy, tváře postav známých osobností, které se mihnou v pozadí, děj v pozadí je v rozporu s logikou příběhu a podobně. Za zmínku stojí i fakt, že čeští dabéři občas nestihnou přeložit některé nápisy v pozadí či na cedulích (např. protože probíhá dialog mezi zásadními postavami nebo není dostatečně zřetelný kontext), které jsou mnohdy velmi vtipné až sarkastické. Z mnohých dílů jsou patrné i osobní názory autorů na svět, politiku Spojených států, globální problémy atd. [zdroj? ] V úvodní znělce většiny dílů píše Bart na tabuli větu, kterou dostal za trest. Text věty je téměř pokaždé jiný (např.: \"Už nikdy nebudu použ. zkr.\") až na malé výjimky, kdy se scéna s tabulí opakuje pouze asi ve 3 dílech (např. Písek není příchuť do sendviče [Sandwich → Sand = písek], Nejsem drzý). Většina dílů obsahuje i drobný vtípek, kdy rodina usedá na gauč před televizi a během této činnosti se jí přihodí drobný problém.", "question": "V jakém jazyce se vysílá seriál Simpsonovi na Slovensku?", "answers": ["českou jazykovou verzi"]}
{"title": "Morseova abeceda", "context": "Ty je možné přenášet na dálku jednodušším způsobem než všechny znaky abecedy. K přenosu morseovky je možné použít zvukový signál, elektrický signál (telegraf), optický signál (signalizace vlajkami, záznam na papír pomocí teček a čárek). Nejběžnější použití je dnes v amatérské radiotelegrafii. Rychlost komunikace se pohybuje od 60 do 250 znaků za minutu. Kódování abecedy vymyslel americký vynálezce, malíř a sochař Samuel Morse. Ten také uskutečnil v roce 1844 první telegrafické spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Původní abeceda byla ještě v roce 1918 zdokonalena. Při volbě kódování byly znaky voleny tak, aby nejfrekventovanějším písmenům (v angličtině) odpovídaly nejkratší sekvence teček a čárek. Proto má také nejfrekventovanější písmeno \"E\" znak \"•\" (tečka), tedy jeden jediný krátký signál. (Na podobné optimalizaci, kdy nejčastěji používaným znakům je přiřazen nejkratší kód, je založeno také Huffmanovo kódování užívané při bezeztrátové komprimaci dat.) Morseovka se používala na celém světě k vysílání a příjmu zpráv telegrafem (elektrický signál po drátech), nebo radiotelegrafem (přenos radiovými vlnami). Přenášená zpráva se nazývá telegram. V pozdější době byly tyto způsoby komunikace nahrazeny telefonií, dálnopisem a v současné době také internetovými službami.", "question": "Byl Samuel Morse malíř?", "answers": ["Kódování abecedy vymyslel americký vynálezce, malíř a sochař Samuel Morse."]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Při zákrytu hvězdy GSCC5249-01240 během 20. až 21. listopadu 1995 se mu podařilo určit podrobnější strukturu prstenců. Při maximálním sklonu prstenců v roce 2003 pořídila kamera Wide Field Planetary Camera 2 s použitím 30 snímků v širokém pásmu vlnových délek snímky Saturnu, čímž dosáhla doposud nejlepšího spektrálního pokrytí planety v historii jejího pozorování. Tyto snímky umožnily vědcům lépe studovat dynamické procesy odehrávající se v atmosféře a vytvořit modely sezónního chování atmosféry. Z pozemských observatoří pozorují Saturn například Evropská jižní observatoř a observatoř na Mauna Kea, které v letech 2000 a 2003 objevily několik malých nepravidelných měsíců. Současná astronomie čerpá většinu detailních znalostí o Saturnu ze snímků, pořízených kosmickými sondami. První z nich byl Pioneer 11, který prolétl v blízkosti Saturnu roku 1979. K planetě dorazil po čtyř a půl roční cestě meziplanetárním prostorem. Studium planety a jejího okolí začalo 2. srpna 1979, poté sonda provedla riskantní, ale úspěšný manévr, během něhož prolétla 1. září 1979 rovinou Saturnových prstenců. Během průletu hrozila srážka sondy a hmoty prstenců. Nejvíce se sonda Saturnu přiblížila na 21 400 km nad oblast mraků.", "question": "Která planeta má nejkratší den?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Praděd", "context": "Staří Slované říkali hoře Stará vatra [zdroj? ], koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora (Keilicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem). Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za \"Slezský ledovec\", a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. [1] Praděd je přístupný z několika směrů. Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km). Turisticky je Praděd přístupný také po hlavní červeně značené hřebenovce od Červenohorského sedla (asi 10 km). Nejprudší výstup vede po modře značené cestě z Koutů nad Desnou kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (asi 14 km s převýšením 800 m). Dalšími možnostmi jsou cesta od severovýchodu ze sedla Vidly nebo od jihozápadu ze sedla Skřítek. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. Napodobenina této rozhledny (německy Altvaterturm) stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese (něm. Thüringer Wald) v Německu. S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. V roce 1968 bylo započato s výstavbou 146 m vysokého vysílače. Jako první byla vybudována asfaltová silnice z Ovčárny na vrchol Pradědu. Výstavba vysílače byla dokončena roku 1983 otevřením restaurace. Z vyhlídky ve výšce 80 m je za dobrého počasí vidět Lysou horu, Sněžku a Radhošť, vzácně, při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku, a Nízké Alpy v Rakousku. Související informace naleznete také v článku Praděd (národní přírodní rezervace). V roce 1955 byla na Pradědu vyhlášena národní přírodní rezervace. Euroregion Praděd Slovníkové heslo Praděd ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Praděd ve Wikimedia Commons Praděd na eJeseniky.com Praděd na Rozhlednyunas.cz Ski areál Praděd na Ceske-sjezdovky.cz Praděd na Tisicovky.cz", "question": "Jaká je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku?", "answers": ["Praděd"]}
{"title": "Růženín", "context": "Růženín je průsvitná až průhledná odrůda křemene s růžovou barvou. Obvykle netvoří krystaly (pokud ano, tak jejich délka nepřesahuje 1 cm), vyskytuje se v podobě masivních agregátů. Růžové zbarvení dotváří stopy manganu a mléčný vzhled jehličkovité inkluze rutilu. == Vzhled == Růžový nebo broskvově zbarvený křemen se nazývá růženín a je používán hlavně pro svou ozdobnou řezbu. Jeho barva je způsobena přítomností malého množství manganu. Při zahřátí na 575 °C zbarvení mizí, také na vzduchu po delší době zšedne.[2] Krystaly růženínu jsou velmi vzácné; obvykle se nachází v podobě celistvých kusů, které mohou být řezány nebo broušeny ve tvaru čočkovce nebo jako korále. Průhledný materiál je vzácný; růženín je obvykle zakalený nebo popraskaný, zčásti proto, že je křehký. Uzavřeniny rutilu v růženínu mohou vytvořit asterický efekt, je-li kámen vybroušen ve tvaru čočkovce. == Naleziště == Růženín se vyskytuje v pegmatitech. Nejlepší materiál je z Madagaskaru, větší množství však produkuje Brazílie. Další naleziště jsou ve Skotsku, v Jižní Africe, Indii, v zemích bývalého Sovětského svazu, v Coloradu (USA) a ve Španělsku. == Vznik == Růženín by podle některých hypotéz mohl být šokovým minerálem, tj. minerálem přeměněným při dopadu meteoritu. Růženín je velmi často protkán bílými lamelami, které mohou představovat nahloučení dutin po ultrazvukové kavitaci.", "question": "Jakou barvu má růženín?", "answers": ["růžovou"]}
{"title": "Slad", "context": "Slad je název pro naklíčené a usušené obilné zrno, převážně ječmenné. Výroba sladu se nazývá sladování a věnují se jí sladovníci ve sladovnách. Slad je jedna ze základních surovin pro výrobu piva a whisky. Sladování se provádí proto, aby se rozštěpily v sladu uložené polysacharidy na jednoduché sacharidy vhodné ke kvašení. Podrobnější informace naleznete v článcích Sladování a Sladovna. Sladování je několikadenní proces probíhající ve sladovnách. Dnes se nejčastěji sladuje ve velkých poloautomatických sladovnách. Dříve byla sladovna v každém pivovaru. Zrno se během sladování namáčí a nechá se klíčit. Cílem je uvolnění cukrotvorných enzymů. Potom se suší a podle délky a teploty sušení je ovlivněna barva a další vlastnosti sladu. Po obracení vrstvy zrn (hromady) v různých stádiích klíčení se tato hromada zarovnávala (vydrovala) zvláštním druhem dřevěné lopaty, takzvanou vydrou. Předcházelo se tím ztrátám z rozptýlených zrn. Tento nástroj je dodnes ve znaku sladoven a pivovarů. Rozdělení sladů podle barvy: světlý – neboli plzeňský slad s nejsvětlejší barvou určený převážně pro výrobu světlých piv plzeňského typu bavorský – takzvaně polotmavý slad určený pro mírné dobarvení světlých piv či k výrobě piv polotmavých a tmavých karamelový – velmi tmavý slad - dělí se dále na světlý a tmavý. U světlého je použita teplota sušení 120-130 °C, u tmavého 150-170 °C barevný – v podstatě pražený slad, který je přidáván jen pro tmavší barvu výsledného moku. Pražení probíhá při teplotách 210-220 °C. Tento slad neobsahuje žádné enzymy. Speciální slady diastatický – při sušení (hvozdění) se používá teplota max 50 °C. Slad má vysokou enzymatickou účinnost a přidává se k sladům, jež obsahují enzymů málo. proteolitický – v ČR se v podstatě nevyrábí. Při jeho výrobě se slad kvasí za pomoci mléčné kultury. Slad zlepšuje kyselost a pěnivost výsledného piva. nakuřovaný – při hvozdění se používá při dosušování kouř z rašeliny - používá se k výrobě whisky a výjimečně piva (např. Rittmayer Smokey George).", "question": "Jak se nazývá výroba sladu?", "answers": ["sladování"]}
{"title": "Hyde Park (Londýn)", "context": "Hyde Park je jeden z největších parků v centru Londýna v obvodu Westminster a jeden z královských parků v Londýně. Park je rozdělen Serpentinovým jezerem na dvě poloviny. Hyde Park sousedí s Kensingtonskými zahradami, které jsou často považovány za součást Hyde Parku. Hranici mezi oběma parky tvoří West Carriage Drive. Plocha Hyde Parku činí 1,4 km2 a Kensingtonských zahrad 1,1 km2. Nejstarší část parku patřila panství Ebury. Plocha této části byla jeden hide (plocha 0,24–0,49 km2) a z tohoto slova pochází název parku. Pozemek získal Jindřich VIII. v roce 1536 od mnichů Westminsterského opatství. Autorem většiny vybavení parku je architekt Decimus Burton. Park byl původním místem, kde stál Křišťálový palác, navržený Josefem Paxtonem pro Velkou výstavu v roce 1851. Park se také stal dějištěm několika velkých koncertů včetně Rolling Stones (1969), Pink Floyd (1970), Queen (1976) a Red Hot Chili Peppers (2004). Později se zde konal koncert Live 8. Autorem návrhu Velké brány byl Decimus Burton. Obsahuje několik ionských sloupů se třemi oblouky pro vjezd vozidel a dvěma pro pěší. Brána je vyrobena z železa, pokryta bronzem a uchycena do pilířů kruhy z materiálů používaného pro výrobu děl.", "question": "Jak se jmenuje jezero, které rozděluje londýnský Hyde Park na dvě poloviny?", "answers": ["Serpentinovým"]}
{"title": "Zeď (kniha)", "context": "Zeď (francouzsky: Le Mur) je název souboru pěti novel Jeana Paula Sartrea. Kniha byla vydána v roce 1939. Příběhy jsou koncipovány jako existencialistické fikce. Autor dílo dedikoval své dlouholeté přítelkyni Olze Kosakiewiczové, bývalé studentce Simone de Beauvoirové. Cyklus pěti příběhů vznikl v průběhu tří let. Několik novel bylo vydáno před rokem 1939 samostatně, ovšem po souborném vydání knihy Zeď již byly povídky uvolňovány pouze společně. Titulní povídka knihy napsané v roce 1939 je z období španělské občanské války. Pojednává o třech zatčených levicových republikánech, kteří jsou bez řádného soudního procesu falangisty odsouzeni k smrti zastřelením. Rozsudek má být vykonán následující ráno. Jedná se o mladého Juana Mirbala, který tvrdí, že se neúčastnil žádných akcí na rozdíl od svého anarchistiského bratra Josého. Nechápe, proč byl uvězněn a odsouzen k smrti. Druhým odsouzencem je Tom Steinbock sloužící v Mezinárodní brigádě, jenž v rozhovoru s kolegy noc před popravou popisuje své činy a vraždy. Osobou, jež vypráví děj je Pablo Ibbieta. Hlavní část se odehrává během noci v suterénní místnosti přestavěné nemocnice, kde čekají tři republikáni na popravu. Jsou zde nastíněny psychické a fyzické stavy vědomí a organizmu v konfrontaci s nevyhnutelností blízké smrti. Do místnosti je přizván belgický lékař, aby odsouzené doprovázel, i když není znám jeho skutečný důvod přítomnosti. Nad ránem jsou Juan a Tom odvedeni na popraviště. Pablo překvapivě zjišťuje, že se ocitá v jiné místnosti, kde má poskytnout informace o úkrytu vůdce skupiny Ramóna Grise výměnou za svůj život.", "question": "Ve kterém roce byla vydána kniha Zeď?", "answers": ["1939"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot). Epica se také přidala ke Kamelotu jako podpůrná kapela na jejich turné k albu The Black Halo a jejich vystoupení v Rockefeller Music Hall v Oslu bude na živém DVD Kamelotu, které by mělo být vydáno roku 2006.", "question": "Kolik mužů a žen bylo ve sboru, který měl hrát s Epicou?", "answers": ["šesti mužů a šesti žen"]}
{"title": "Klavír", "context": "V širším slova smyslu se tento termín začal v minulosti používat pro všechny klávesové nástroje, jakými jsou např. cembalo, spinet, klavichord apod., neboť hudební skladatel dedikoval (věnoval) svoji skladbu pro \"klavír\", aniž by blíže specifikoval, o jaký nástroj se jedná. V současné době se tímto termínem míní většinou fortepiano a o tomto nástroji bude dále řeč. Slova piano a pianoforte (a jejich odvozeniny) pocházejí z italských slov piano (tj. potichu) a forte (tj. silně) a vyjadřovala přednost tohoto nástroje měnit intenzitu produkovaného zvuku v závislosti na síle úhozu prstu na klávesu. == Úvod == Klavír, stejně jako ostatní strunné nástroje – klavichord a harpsichord, pracuje na principu rozeznívání ocelové struny. Ta se rozechvívá stiskem klávesy, jež v případě klavichordu kovovým hrotem, v případě harpsichordu hrotem brku a v případě klavíru dřevěným kladívkem strunu rozkmitá. Od 80. let 20. století se používají rovněž elektronická piana, kde je složitá mechanika klavíru nahrazena elektronickým tónovým generátorem. Mezi výhody klavíru patří, že na něj může hrát téměř každý, od malého dítěte až po starého člověka. Klavírní literatura je velmi široká a může uspokojit jak začínající klavíristy, tak náročné hráče. Zvuk klavíru je oblíben i mezi těmi, kteří sami klavírní hudbu neprovozují, a klavírní recitály či koncerty patří ke stálému programu koncertních domů. Nevýhodou klavíru je jeho vysoká hmotnost, špatná skladnost a mobilita. == Stavba klavíru == Klavír je nesmírně složitý nástroj skládající se z mnoha částí, jejichž jednotným cílem a účelem je vytvářet čisté a zvučné tóny. === Skříň klavíru a ozvučná deska === Celou konstrukci klavíru a všech jeho částí nese masivní baraš čili půda s rezonanční deskou (nebo u křídla korpus) s litinovým rámem (polopancéřový nebo celopancéřový). U celopancéřového pianina sahá litinový rám až k hornímu okraji skříně (zahrnuje i prostor ladicích kolíků, kdežto polopancéřový nástroj má ladicí kolíky mimo rám. Baraš či korpus nese skříň, v níž je uložen mechanismus klavíru se strunami a klávesnicí.", "question": "Je klavír lehký?", "answers": ["Nevýhodou klavíru je jeho vysoká hmotnost, špatná skladnost a mobilita."]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek. K tzv. moderním překladatelům patří Alois Bejblík, Martin Hilský, Jiří Josek, Milan Lukeš a Antonín Přidal. Jeho tvorba bývá dělena do tří období: 1591–1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické minulosti a z antiky. 1601–1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. 1608–1612: Smiřuje se s životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky tragédie, tak prvky komedie.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé přeložen do češtiny Macbeth?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Vladimir Kesarev", "context": "Vladimir Petrovič Kesarev rusky В П К (26. února 1930 Moskva – 19. ledna 2015 Moskva) byl sovětský fotbalista ruské národnosti. Nastupoval především na postu obránce. Se sovětskou reprezentací vyhrál první mistrovství Evropy roku 1960 (tehdy nazývané Pohár národů), byť na závěrečném turnaji do bojů nezasáhl. Zúčastnil se rovněž světového šampionátu ve Švédsku roku 1958. V národním týmu působil v letech 1957–1960 a nastoupil ke 14 zápasům.Takřka celou kariéru (1956-1965) strávil v FK Dynamo Moskva, třikrát s ním získal titul mistra Sovětského svazu (1957, 1959, 1963). == Odkazy == === Reference ===", "question": "Jaký fotbalista byl Vladimir Petrovič Kesarev?", "answers": ["sovětský"]}
{"title": "Tommy Dorsey", "context": "Tommy Dorsey (19. listopadu 1905, Shenandoah, Pennsylvania – 26. listopadu 1956, Greenwich, Connecticut) byl americký jazzový trombónista, trumpetista, skladatel a dirigent big band éry. Mezi jeho přezdívky patří \"The Sentimental Gentleman of Swing\" či \"TD\". Měl staršího bratra, Jimmy Dorseyho. Jeho sentimentální trombonový styl se stal typickým soundem ve swingové éře. V roce 1996 americká národní pošta nechala vytisknout poštovní známky s jeho podobiznou. == Soukromý život == Oženil se ve věku sedmnácti let s tehdy šestnáctiletou Mildred Kraft. Později se opět oženil, tentokrát s Jane Carl New, se kterou přečkal až do jeho smrti. V roce 1956 ve věku 51 let zemřel. Udusil se těžkým jídlem, které měl před spaním. Ke všemu si ještě vzal prášky na spaní, což se negativně podílelo na jeho smrti. [Kategorie:Úmrtí v Greenwichi (Connecticut)]", "question": "Jaká pošta v roce 1966 nechala vytisknout poštovní známky s podobiznou Tommyho Dorseye?", "answers": ["americká národní pošta"]}
{"title": "Mezinárodní olympijský výbor", "context": "Mezinárodní olympijský výbor (MOV, francouzsky: Comité International Olympique, anglicky: International Olympic Committee, IOC) je organizace sídlící v Lausanne ve Švýcarsku, založená Pierrem de Coubertinem spolu s Demetriusem Vikelasem a Jiřím Guthem v Lausanne ve Švýcarsku 23. června 1894 s cílem obnovit tradici antických olympijských her. K MOV patří 205 národních olympijských výborů. Celosvětově uznávané stanovy této organizace jsou všeobecně známy pod názvem Olympijská charta. Od roku 2013 je jeho předsedou Němec Thomas Bach Mezinárodní olympijský výbor organizuje letní a zimní olympijské hry. První moderní letní olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách v Řecku. První zimní olympijské hry se konaly v roce 1924 v Chamonix ve Francii. Olympismus je životní filosofie, spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Sport se míchá s kulturou a výchovou, olympismus hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Amnesty International kritizovala MOV za to, že nedokázal vyvinout dostatečný tlak na dodržování lidských práv v Číně. MOV se také smířil s cenzurou Internetu v Číně během olympijských her., což bylo v rozporu s 5. hlavní zásadou olympismu, definovanou v Olympijské chartě v části Základní principy olympismu. Demetrius Vikelas (1894-1896) Pierre de Coubertin (1896-1925) Henri de Baillet-Latour (1925-1942) Sigfrid Edström (1942-1952) Avery Brundage (. 1952-1972) Lord Killanin (1972-1980) Juan Antonio Samaranch (1980-2001) Jacques Rogge (2001-2013) Thomas Bach (2013) - současný předseda Letní olympijské hry Zimní olympijské hry Letní olympijské hry mládeže Zimní olympijské hry mládeže", "question": "Kterého dne byl založen Mezinárodní olympijský výbor?", "answers": ["23. června 1894"]}
{"title": "Unschooling", "context": "Zatímco v běžné škole \"autorita\" (ať už v podobě učitele, legislativy, či systému výuky) povinně předepisuje obsah a rozsah znalostí a dovedností, které musí vzdělávaný zvládnout a hodnotí jej (zpravidla v porovnání s jinými), unschooling je založený na iniciativě vzdělávaného. V rámci unschoolingu tedy neexistují předem vymyšlené osnovy – učení probíhá samovolně např. hraním si, diskutováním a zkoumáním okolí. Tento vzdělávací směr stojí vůči klasickému školství v opozici a odmítá jeho metody, jako je např. známkování, věkové rozdělení do tříd a studijní plány. Oproti klasickému modelu vzdělávání se jedná o přechod z prostředí vytvořeného dospělými do prostředí tvořeného dětmi, případně studenty. Unschooling je založený na poznatku, že nejlépe a nejpřirozeněji se člověk učí věci, které považuje za užitečné a potřebné, zavrhuje tresty, odměny, známkování atd.. ([2]) Pro unschooling je proto důležité co nejpodnětnější prostředí – materiální i personální. == Historie == Pojem \"unschooling\", v češtině někdy překládaný jako \"odškolení\", poprvé použil americký spisovatel a pedagog, zastánce domácího vzdělávání a průkopník v oblasti teorie práv dítěte John Holt Holt mnoho let bojoval za reformu školství. Doufal, že se mu podaří iniciovat hluboké přehodnocení školského systému a chtěl, aby se školy staly pro děti přátelštějšími místy. Jak plynul čas, dospěl k přesvědčení, že školy odpovídají požadavkům většinové společnosti, a že k výraznější reformě školství za jeho života nedojde. V roce 1980 Holt řekl: \"Nepovažuji domácí výuku za odpověď na špatné školy. Myslím, že domov je vhodnou základnou pro zkoumání světa, kterému říkáme učení a vzdělávání. Domov by byl nejlepším místem bez ohledu na to, jak dobré by školy byly.Správný vztah škol k domovu je jako vztah mezi knihovnou a domovem, nebo kluzištěm a domovem.", "question": "Kdo poprvé použil pojem unschooling?", "answers": ["John Holt"]}
{"title": "Baskičtina", "context": "Baskičtina (baskicky: Euskara) je izolovaný jazyk, který nepatří do žádné jazykové rodiny. Proto je velice odlišný od ostatních jazyků, zvláště pak jazyků z okolních území (španělština, francouzština, katalánština). Z typologického hlediska je to jazyk aglutinační. Hlavní oblastí rozšíření je Baskicko, a to nejen kraj Španělska, ale také širší okolí zasahující přes Pyreneje také do Francie. Tato oblast má značnou kulturní i politickou autonomii. Národ žijící na severu Pyrenejského poloostrova mluvící tímto jazykem se nazývá Baskové. Standardizovaná forma baskičtiny, která byla přijata koncem 20. století, se nazývá Batua. Mimo této standardní verze existuje ještě 6 hlavních nářečí baskičtiny – biskajské, gipuzkoanské a hornonavarrské (ve Španělsku) a dolnonavarrské, lapurdianské a zuberoanské (ve Francii). Přesné hranice rozšíření dialektů nekorespondují s hranicemi politickými. V baskičtině se jazyk oficiálně nazývá Euskara. V současnosti existují tři možné teorie o etymologickém původu tohoto názvu, které jsou uznávány seriózními vědci a jsou probírány na fórech o baskičtině. Ve francouzštině je baskičtina běžně nazývána basque nebo dnes moderněji euskara. Ve španělštině je dokonce ještě více možností – el vasco, la lengua vasca nebo el euskera. Oba termíny – vasco a basque jsou svým původem z latinského výrazu vascones, který sám poukazuje až na řecký původ výrazu (ο (ouaskō), který poprvé použil Strabón. Termín Vascuence byl odvozen z latinského výrazu vasconĭ; během dlouhých staletí útlaku Basků získal poněkud hanlivý výraz. Je užíván v dokumentech přinejmenším od 14. století. Ve Španělsku je v současné době baskičtina uznávána jako jazyk menšiny a má status prvního úředního jazyka autonomní oblasti Baskicko a částí kraje Navarra. V minulosti však - hlavně v době vlády generála Franca - byla tvrdě potírána. Ve Francii pak není jako úřední jazyk uznávána dodnes. Přestože je baskičtina zcela obklopena indoevropskými jazyky, je klasifikována jako Izolovaný jazyk. Je pravděpodobně pozůstatkem předindoevropského osídlení Evropy. První ucelené záznamy jsou z per antických autorů z Řecka a Římského impéria. Důkazem o existenci baskičtiny již v té době jsou, římským autorům dobře známá, osobní jména Nescato a Gison (neskato a gizon znamená \"mladá dívka\" a \"muž\" i v moderní baskičtině).", "question": "Jak se nazývá standardizovaná forma baskičtiny?", "answers": ["Batua"]}
{"title": "Bota jménem Melichar", "context": "Bota jménem Melichar je český dětský film z roku 1983 režiséra Zdeňka Trošky. == Děj == Děj se odehrává ve škole. Žákům vadí nová školní budova a také časté nucené přezouvání. Prvňák Honzík dopadne zlodějku bot ztěžující život celé škole. Natáčeno v ZŠ Bítovská – Praha 4. == Externí odkazy == Bota jménem Melichar v Česko-Slovenské filmové databázi Bota jménem Melichar na Kinoboxu.cz Bota jménem Melichar na FDB", "question": "Kdo zrežíroval film Bota jménem Melichar?", "answers": ["Zdeňka Trošky"]}
{"title": "Klement I", "context": "Svatý Klement I. či Kliment I. či Klement Římský je v tradici katolické církve považován za čtvrtého římského biskupa, a tedy čtvrtého papeže. Jeho pontifikát se datuje do let 88/92 – 97/101. Ostatky svatého Klimenta údajně našli svatí Cyril a Metoděj, a je proto spojen s počátky křesťanství na Velké Moravě i v Čechách. == Život == Svatý Klement I., nazývaný také Klement Římský (na rozdíl od Klementa Alexandrijského), je v křesťanské tradici uváděn jako čtvrtý římský papež. Někteří znalci církevních dějin jej však považují za přímého nástupce svatého Petra. Rozpor je vysvětlován tak, že pokud byl svatý Petr na cestách, spravovali římskou církev Linus a Anaklét. Po smrti svatého Petra měl spravovat církev Klement; aby zamezil rozkolu v církvi, ustoupil Linovi a Anaklétovi a římským biskupem se stal až po jejich smrti. Starověký dějepisec Eusebios z Kaisareie Klementa I. ztotožnil s Klementem, o němž píše svatý Pavel v listě Filipským, který je součástí Nového zákona. Podle tohoto podání Klement pocházel z města Filippi v Makedonii a na křesťanskou víru jej obrátil svatý Pavel. Jeho jménem označujeme třetího nástupce apoštola Petra. Patří tedy k nejstarším církevním otcům, apoštolským. Setkáváme se s ním i v díle jiného autora, v tzv. Pastýři Hermově. Tam Klement vystupuje jako biskup zplnomocněný k zasílání listů církevním obcím mimo Řím. === Působení === O jeho papežském působení není mnoho známo. Údajně ustanovil v každém římském okrese sedm zapisovatelů (notářů), kteří měli za úkol zaznamenávat skutky křesťanských mučedníků. Svými dopisy církvím mimo Řím se zasloužil o zachování jednoty církve. Známý je List ke Korintským, i když jeho autorství bylo zpochybněno. Rovněž se zasloužil o šíření křesťanství vysíláním hlasatelů víry i do vzdálených zemí. === Smrt === Legendy jsou značně rozporné. Podle první legendy císař Trajanus poslal Klementa do vyhnanství na Chersonésos (dnešní poloostrov Krym v Černém moři). Když Klement ani tam nepřestal hlásat křesťanskou víru, byl na císařův rozkaz v letech 100–101 vhozen do moře s kotvou uvázanou okolo krku. Odtud je časté zobrazení svatého Klementa s kotvou. Krymští křesťané jeho tělo nalezli, pohřbili a nad jeho hrobem vystavěli kapli. Svatý Konstantin (známý jako slovanský věrozvěst Cyril) v roce 861 nalezl nejen onu kotvu, ale i ostatky. Roger, biskup chalonský, podal zprávu, že když v roce 1048 navštívil Kyjev, aby dojednal sňatek Jindřicha I. s Annou Kyjevskou, ukazoval mu car Jaroslav Moudrý lebku svatého Klementa, kterou získal při válečném tažení na Krym.Druhá verze legendy uvádí, že Klement v roce 100 nebyl utopen v moři, ale v řece Tibeře v Římě.", "question": "Kdo je považován za čtvrtého římského biskupa?", "answers": ["Svatý Klement I."]}
{"title": "Saskatchewan", "context": "=== Podnebí === Saskatchewan má větší počet slunečných hodin než jakákoliv jiná kanadská provincie. Tato provincie leží poměrně daleko od význačnějších vodních ploch a tento fakt, společně se zeměpisnou šířkou, určuje teplou variantu humidního kontinentálního klimatu (Köppnův typ Dfb) ve střední, většině východní části a také v Cypřišových kopcích, od nichž se podnebí postupně vysušuje až semiaridnímu stepnímu klimatu (Köppnův typ BSk) v jižní a jihozápadní části provincie. Severní části Saskatchewanu – zhruba od La Ronge na sever – má subarktické klima (Köppnův typ Dfc). Léta mohou být velmi horká, občas s teplotami přes 32 °C během dne. Vlhkost se snižuje od severu k jihozápadu. Teplé jižní větry vanou ze Spojených států amerických po většinu července a srpna, zatímco zimy mohou být mrazivé až do morku kostí, s nejvyššími teplotami nepřesahujícími -17 °C po celé týdny. Teplé větry chinook často vanou ze západu, přinášejíce období mírnějšího počasí. Roční srážkové průměry jdou od 300 do 450 milimetrů napříč provincií, s největšími objemy srážek v červnu, červenci a srpnu.Historicky nejvyšší teploty naměřené v Kanadě jsou ze Saskatchewanu.", "question": "Snižuje se vlhkost v Saskatchewanu od jihu k západu?", "answers": ["Vlhkost se snižuje od severu k jihozápadu."]}
{"title": "Povídky o ženách", "context": "Povídky o ženách (2007) je povídková kniha nakladatelství Listen z edice Česká povídka (svazek 17 nebo 18 - v ediční poznámce je uvedeno 18). Obsahuje 11 povídek různých českých spisovatelů na zadané téma. Ilustrace na titulu knihy je dílo Luďka Bárty. == Povídky == Halina Pawlowská – Jenom kousek k lásce Michal Viewegh – Smilstvo Petr Šabach – Království za story Iva Pekárková – Špendlík na krokodýla Eva Kantůrková – U moře Eva Hauserová – Deníček sebevražedkyně Daniela Fischerová – Jednooká, jednoruká a já Irena Dousková – Potřetí toho dne Libuše Koubská – Ještě jednou, prosím! Olga Walló – Velká láska Věra Nosková – Falešný Mičurin == Nakladatelské údaje == Povídky o ženách, Listen, Jihlava, 2007 ISBN 978-80-86526-30-0", "question": "Kolik povídek je v Povídkách o ženách?", "answers": ["11 povídek"]}
{"title": "FreeBSD", "context": "FreeBSD je svobodný unixový operační systém, který vznikl z BSD verze Unixu vyvinutého na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. Běží na IBM PC kompatibilních systémech rodiny Intel x86 (IA-32), DEC Alpha, SUN UltraSPARC, Itanium (IA-64), AMD64, PowerPC, ARM, MIPS, NEC PC-98 a Microsoft Xbox. Podpora dalších architektur je v různém stádiu vývoje. FreeBSD je vyvíjen jako kompletní operační systém – jádro, ovladače zařízení a všechny uživatelské utility jako například shell jsou vyvíjeny ve stejném stromu systému pro správu verzí zdrojových kódů (CVS). V tomto se odlišuje od Linuxu, ve kterém je typicky každý program vyvíjen jinou skupinou vývojářů, a ty jsou poté vydány jako kompletní operační systém jinými vývojáři ve formě Linuxových distribucí. FreeBSD je obecně pokládán za poměrně spolehlivý a robustní operační systém a z operačních systémů, které hlásí uptime (doba, po kterou operační systém běží) je FreeBSD jedním z nejčastěji se vyskytujících svobodných operačních systémů v seznamu 50 web serverů s největším uptimem (uptime na některých operačních systémech, jako například některých verzí Linuxu nemůže být vypočítán) společnosti NetCraft. Vývoj FreeBSD odstartoval roku 1993 převzetím zdrojových kódů 386BSD poté, co nebyl dlouho vyvíjen. Jakkoliv – díky obavám o legalitu všech zdrojových kódů použitých v 386BSD a následující soudní při mezi Novellem (tehdejším vlastníkem Copyrightu UNIX) a Kalifornskou Univerzitou v Berkeley ve FreeBSD došlo k přepsání většiny systému ve verzi FreeBSD 2.0 v lednu roku 1995 s použitím zdrojových kódů verze 4.4BSD-Lite Kalifornské univerzity v Berkeley. FreeBSD manuál obsahuje více historických informací o zrození FreeBSD. Pravděpodobně nejvýznamnějším zlepšením FreeBSD 2.0 bylo obnovení originálního Mach systému virtuální paměti, který byl optimalizován pro práci pod vysokým zatížením a vytvoření systému FreeBSD portů, který učinil stahování, sestavení a instalaci softwaru třetích stran velmi jednoduché. FreeBSD 3.0 přineslo mnoho změn: přechod na ELF formát binárek, započetí podpory SMP systémů a 64bitové Alpha platformy. Toho času byla větev 3.X několikrát kritizována, protože mnoho změn nebylo evidentně prospěšných a postihly výkon, nicméně byl to potřebný krok pro vyvinutí toho, co se mělo stát velmi úspěšnou větví 4.X. Na počátku FreeBSD použilo jako své logo FreeBSD démona, avšak roku 2005 byla uspořádána soutěž o nové logo. 8. října 2005 soutěž skončila a návrh Antona K. Gurala byl zvolen jako nové FreeBSD logo. FreeBSD démon však nadále zůstává maskotem projektu FreeBSD. Poslední a finální vydání FreeBSD z větve 5-STABLE je 5.5 a bylo vydáno v květnu 2006.", "question": "Kdy odstartoval vývoj FreeBSD?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Arnošt Lustig", "context": "Arnošt Lustig (21. prosince 1926 Praha – 26. února 2011 Praha) byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu. == Životopis == Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze-Libni, kde s rodiči a sestrou Hanou bydlel na Královské třídě čp. 428 (Sokolovská) a po čase na Královské čp. 137. Zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína; později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau), a ukrýval se až do konce války v Praze. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války. Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal také přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, kde se velmi spřátelil a stal žákem F. R. Krause. Poté byl vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání. Byl členem Komunistické strany Československa.V srpnu 1968 trávil Arnošt Lustig se svou rodinou a dalšími novináři a umělci dovolenou v Itálii. Zde se ráno 22. srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československu. Do Prahy se už se ženou a dětmi nevrátili. Nejdříve odjeli do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žili v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadili v USA, kde Lustig od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu. == Odkaz == K prvnímu výročí spisovatelova úmrtí v roce 2012 byla Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou zřízena Cena Arnošta Lustiga. Oceněnými se stávají osobnosti, které v sobě spojují vlastnosti jako jsou \"odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost\".", "question": "Proč se spisovatel Arnošt Lustig zabýval ve svých dílech holokaustem?", "answers": ["Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo"]}
{"title": "Teplota", "context": "Teplota je charakteristika tepelného stavu hmoty. V obecném významu je to vlastnost předmětů a okolí, kterou je člověk schopen vnímat a přiřadit jí pocity studeného, teplého či horkého. V přírodních a technických vědách a jejich aplikacích je to skalární intenzivní veličina, která je vzhledem ke svému pravděpodobnostnímu charakteru vhodná k popisu stavu ustálených makroskopických systémů. Teplota souvisí s kinetickou energií částic látky. Teplota je základní fyzikální veličinou soustavy SI s jednotkou kelvin (K) a vedlejší jednotkou stupeň Celsia (°C). Nejnižší možnou teplotou je teplota absolutní nuly (0 K; -273,15 °C), ke které se lze libovolně přiblížit, avšak nelze jí dosáhnout. K měření teploty se používají teploměry. Teplota je ústředním pojmem termiky a klíčovou veličinou pro popis tepelných jevů. Projevuje se i v mnoha dalších fyzikálních jevech a závisí na ní mnohé makroskopické mechanické, elektromagnetické i chemické vlastnosti látek. Její význam zasahuje do širokého spektra oborů lidské činnosti, je důležitým pojmem např. v průmyslových aplikacích, lékařství a ekologii. Teplota jako pojem byla primárně zavedena pro podnět či příčinu určitého druhu smyslových pocitů a podráždění. Zde má původ i její mezinárodní název (latinské slovo \"temperatura\" lze přeložit jako \"příjemný pocit\"). Již potřeba popsat lépe tyto pocity vedla ke snahám kvantifikaci a měření teploty. Postupně bylo pozorováno, že zvýšení teploty působí změnu rozměrů, tvaru nebo skupenství předmětů. Tyto jevy tak umožňovaly pomocí viditelných projevů indikovat velikost teploty a začít ji měřit. Nejprve se začalo používat měření teploty pomocí roztažnosti kapalin. První doklady jsou ze starověku. Hérón Alexandrijský popsal vzduchový termoskop, který je nejstarším doloženým přístrojem k indikaci tepelných stavů. Základ pro moderní a přesné měření později poskytly závislosti elektrických jevů na teplotě. Symbol veličiny: : : : t , : T , : θ , : Θ : : : {\\displaystyle t,\\,T,\\,\\vartheta ,\\,\\. Theta \\,} , přičemž velké symboly se zpravidla používají pro absolutní (termodynamickou) teplotu Jednotkou v soustavě SI (a zároveň základní jednotkou této soustavy) je 1 kelvin, značka K. 1 kelvin je 273,16. část termodynamické teploty trojného bodu vody.", "question": "Používa se teploměr k meření teploty?", "answers": ["K měření teploty se používají teploměry."]}
{"title": "Vix pervenit", "context": "Vix Pervenit (O lichvě a dalších nepoctivých ziscích) byla encyklika vyhlášená papežem Benediktem XIV. 1. listopadu 1745 adresovaná italským biskupům odsuzující přijímání úroků z půjčky a označujíc to za lichvu. Pro celou katolickou církev bez územního omezení byla encyklika znovuvydána 29. července 1836 papežem Řehořem XVI.. Encyklika zopakovala učení církve s poukazem na závěry Nicejského koncilu z roku 325 o nepřípustnusti úročení a Třetí lateránský koncil ohledně neposkytování svátostí lichvářům včetně zádušní mše. Postupem času se otázka vybírání úroků dostávala na okraj zájmu teologů ve prospěch obchodních věd. V polovině 19. století papež Pius VIII. souhlasil se zněním Napoleonského občanského zákoníku v různých zemích Evropy, který placení úroků umožňoval.", "question": "Komu byla adresována encyklika Vix Pervenit?", "answers": ["italským biskupům"]}
{"title": "Vidlička", "context": "Vidlička resp. jídelní vidlička tvoří vedle lžíce a jídelního nože součást jídelního příboru. == Použití == Vidlička se používá při vaření a při stolování k napichování a přemisťování potravy (do úst). Její použití při jídle zabraňuje přenosu nákazy z rukou na konzumované jídlo. Používá se při stolování především v západní kultuře; na Východě se používají jídelní hůlky == Popis == Skládá se z rukojeti, na jejímž konci je několik (tři, většinou čtyři) rovnoběžných mírně prohnutých hrotů. Tvar celé vidličky, zvláště pak rukojeti může být různý, rukojeť bývá často zdobena nebo vyrobena z jiného materiálu (dřevo, porcelán). Rozmanitý je rovněž materiál: v současnosti nejhojněji nerezová ocel, v minulosti zase často luxusnější stříbro nebo jeho slitiny (alpaka) či (v nejvyšších vrstvách společnosti) dokonce zlato. V minulém století bylo velmi rozšířené používání hliníku. V současnosti je především ve fast foodech rozšířeno i používání jednorázových plastových vidliček. Vidličky se používají buď samostatně, nebo mohou být součástí jídelního příboru. Vyskytují se v několika různých tvarech a velikostech: jídelní vidlička, někdy též jenom \"vidlička\", je větší, slouží k přenášení pevných částí stravy do úst; jednotlivá sousta se buď napichují nebo nahrnují na vidličku dezertní vidlička – používá se ke konzumaci dezertů, jeden krajní hrot je zesílen a plochý, aby bylo možno odkrajovat jednotlivá sousta servírovací vidlička – větší vidlička, většinou jen se dvěma delšími hroty; používá se k přenášení jednotlivých porcí jídla se servírovacích mis na talířExistuje řada dalších speciálních vidliček (např. dlouhé vidličky s krátkými hroty na fondue aj.). == Historie == První vidličky užívali již staří Řekové, zmínky o výskytu tohoto nářadí je možné nalézt v Bibli v knize Samuel. Podobně i v archeologických nálezech z období starověkého Říma se vyskytují doklady vidliček datované do 2. století n. l.", "question": "Co tvoří jídelní příbor kromě lžíce a nože?", "answers": ["vidlička"]}
{"title": "Semmering (lyžařské středisko)", "context": "Semmering je nejstarší lyžařské středisko v Evropě. Jeho součástí jsou lyžařská střediska nacházející se na horách Stuhleck a Hirschenkogel. Středisko bylo založeno v roce 1888, dnes je to lyžařské středisko s celoročním provozem s lyžařskými a saňovými trasami v zimě a s parkem pro cyklisty a s pěšími trasami v létě. V Semmeringu se několikrát konal Světový pohár v alpském lyžování. == Geografie == Semmering se nachází na pomezí Dolního Rakouska a Štýrska v nadmořské výšce 1000 metrů a je obklopen lesy. Obec Semmering se nachází v okrese Neunkirchen asi 100 km od Vídně. == Doprava == Lyžařské středisko je dostupné z Vídně, cesta autem po dálnici trvá zhruba hodinu. Cesta vlakem po rakouské jižní dráze trvá jednu hodinu a čtvrt. Každý den mezi rakouským hlavním městem a lyžařským střediskem jezdí asi 10 přímých vlakových spojů. Železniční trať Semmering, jež prochází obcí, byla v roce 1998 vyhlášena objektem světového dědictví UNESCO. Jde o první horskou železnici na světě, vlak zde překonává mnoho viaduktů a projíždí množstvím tunelů. Nejbližší letiště je vídeňský Schwechat (106 km). == Infrastruktura == === Zimní sezóna === Lyžařská sezóna trvá od poloviny listopadu do začátku dubna. V zimě Semmering je lyžařským místem s: 14 km tras pro celodenní lyžování (z nich 3 km pro začátečníky, 10 km - střední úrovni, 1 km – obtížná trasa) 13 km tras pro noční lyžování 12 km tras jsou vhodné pro běžecké lyžování 3 kilometrová saňová skluzavka s nočním osvětlením snowboard park (halfpipe, quarter-pipe) 3 vlekyRozdíl ve výšce do 400 m. === Letní sezóna === V létě se lyžařské středisko mění na sportovní centrum pro rodiny a také na místo konání extrémních cyklistických akcí - nachází se zde jeden z největších cyklistických parků v Evropě. Pořádá se zde například celodenní cyklistický závod \"Race the night\". V létě jsou v Semmeringu k dispozici: Split-park s 16 figury 7 cyklistických zón různých úrovní složitosti, včetně dětské zóny 185 km dobře vybavených pěších tras jízda na koni golfové hřiště SPA a wellness programy === Ubytování === V Semmeringu je 19 hotelů, jedním z nejznámějších je Hotel Panhans založený v roce 1888, který během své historie hostil mnoho slavných spisovatelů, umělců a osobností veřejného života: Arcivévoda Karel František Josef, Oskar Kokoschka, Karl Kraus, Adolf Loos, Peter Altenberg, Arthur Schnitzler, Gerhart Hauptmann nebo Stefan Zweig.", "question": "Jak se nazývá nejstarší lyžařské středisko v Evropě?", "answers": ["Semmering"]}
{"title": "Opavice", "context": "Opavice (lidově Zlatá Opavice, německy Goldoppa, polsky Opawica, slezsky Złota Opawica) je levostranný přítok řeky Opavy v okrese Bruntál v Moravskoslezském kraji. Délka toku činí 35,7 km. Plocha povodí měří 194,2 km2. Řeka pramení severozápadně od Heřmanovic na jihozápadních svazích Příčného vrchu (974 m) v nadmořské výšce 850 m. Nejprve její tok směřuje na jihovýchod, protéká výše zmíněnou obcí. Pod ústím Tisové se říčka stáčí více na východ k obci Holčovice. Odtud v délce zhruba 3 km teče severovýchodním směrem k osadě Hynčice, kde se obrací opět k jihovýchodu. Po dalších čtyřech kilometrech protéká Opavice Městem Albrechtice, pod nímž v délce cca 10 km tvoří státní hranici s Polskem (Opolské vojvodství). Od zhruba 3,0 říčního kilometru až ke svému ústí řeka protéká okrajem Krnova. levé – Komorský potok, Solný potok, Valštejnský potok, Láč (Láčský potok), Mohla (polsky Potok Mokry nebo Radynka) pravé – Tisová, Burkvízský potok, Kobylí potok, Hůrka, Ježnický potok Průměrný průtok v Krnově činí 1,5 m3/s. Hlásný profil: V úseku Opawica – Chomiąża tvoří řeka Opavice hranici polského Přírodního parku Rajón Mokre - Lewice.", "question": "Jak dlouhá je řeka Opavice?", "answers": ["35,7 km"]}
{"title": "Globální oteplování", "context": "Jelikož v předcházejících 8 000 letech (před rokem 1750) byla hladina CO2 relativně stabilní, dá se předpokládat, že by se, nebýt lidského zásahu, udržela stabilní i nadále. Nárůst množství atmosférického CO2 je výsledkem lidských aktivit: hlavně spalování fosilních paliv, odlesňování a dalších změn ve využívání půdy jako je pálení biomasy, rostlinná výroba a přeměna pastvin na ornou půdu. Průmyslová revoluce narušila přirozený koloběh uhlíku, protože do ovzduší začala dodávat velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Uhlík, který byl před mnoha miliony let uložen do rezervoárů fosilního uhlíku pod zem (a tím i mimo uhlíkový cyklus), se velmi rychle vrací do oběhu v emisích oxidu uhličitého. Zhruba 2/3 antropogenních emisí CO2 od roku 1750 pochází ze spalování fosilních paliv a zhruba 1/3 ze změn ve využití půdy. Asi 45 % tohoto dodatečného CO2 zůstalo v atmosféře, zatímco zbylých 55 % pohltily oceány a pozemská biosféra. Od roku 1750 vzrostly koncentrace i dalších přírodních skleníkových plynů: methanu ze 700 na 1800 ppb, oxidu dusného z 270 na 320 ppb a troposférického ozonu z 25 na 34 ppb. Do ovzduší se dostaly i umělé látky – freony.", "question": "Proč průmyslová revoluce narušila přirozený koloběh uhlíku?", "answers": ["protože do ovzduší začala dodávat velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů"]}
{"title": "Svratka", "context": "Protéká postupně okresy Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina a Brno-venkov, Brno-město, opět Brno-venkov a Břeclav v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km2. Na Vysočině mezi Cikhájí a Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy, i když na řadě míst se zde zemská hranice od říčního koryta drobně odchyluje. Název Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova \"svorti\" - vinout se. V minulosti byla také, pod vlivem německého pojmenování, nazývána Švarcava. Svratka pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších, druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky (někdy značen jako Břimovka). Teče pak zhruba jihojihovýchodním směrem, skrze Hornosvrateckou vrchovinu, kde je na ní vybudována soustava přehrad Vír I a Vir II. Nad Tišnovem přijímá Loučku a u Veverské Bítýšky přetíná Boskovickou brázdu. Následuje Brněnská přehrada a kotlina města Brna. Zde Svratka mění směr na jižní a u Přízřenic přijímá svůj největší levý přítok Svitavu. Soutok Svratky se Svitavou se nachází na území města Brna. Pokračuje napřímeným korytem rovinou Dyjsko-svrateckého úvalu a v Židlochovicích se do ní vlévá Litava. Těsně před deltovým vyústěním do střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji se Svratka stéká s Jihlavou, která je technicky vzato jejím největším přítokem, ale často se bere za rovnocenný přítok Dyje. Průměrný průtok v ústí (spolu s Jihlavou) činí 27,24 m3/s. Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen: vodní nádrž Vír I, říční km 114,9 vodní nádrž Vír II, říční km 111,6 vodní nádrž Brno, říční km 56,2 Svratka Jimramov Štěpánov nad Svratkou Nedvědice Tišnov Veverská Bítýška Brno Modřice Rajhrad Židlochovice Jedná se o řeku vodácky využitelnou. Vodácky využívaný je úsek řeky mezi vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem, pod kterým pak řeka protéká pěkným údolím se skalami. Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov, kde je řeka rychle tekoucí a úzká. Mezi vodními nádržemi Vír I. a II. je vybudován krátký slalomový kanál, sjízdný pouze při chodu vodní elektrárny. Básník a spisovatel Vítězslav Nezval napsal báseň \"Na břehu řeky Svratky\", která vyšla v jedné z jeho posledních sbírek Chrpy a města.", "question": "Na území kterého města se nachází soutok Svratky se Svitavou?", "answers": ["Brna"]}
{"title": "Nitrox", "context": "Snížení dusíku ve směsi má následující efekt: Prodloužení nulového času Zkrácení nebo eliminace stupňovité dekomprese Snížení únavy po ponoru Zkrácení povrchového intervalu V případě použití vzduchových tabulek snížení rizika dekompresní nemoci == Princip fungování směsi == Při potápění do hloubek vzrůstá okolní tlak vody, a zároveň s ním parciální tlak vdechovaného plynu. Nitrox snižuje nasycení potápěčova těla dusíkem. Zvýšení parciálního tlaku dusíku je pak menší, tj. potápěč může zůstat v určité hloubce déle než se vzduchem, aniž by musel absolvovat dekompresní zastávky. Zvýšení parciálních tlaků se týká všech plynů v dýchací směsi, tj. i kyslíku. Kyslík ale při určitém parciálním tlaku začíná být pro člověka toxický. Čím více kyslíku je v dýchací směsi obsaženo, tím dříve je směs toxická. Maximální parciální tlak kyslíku používaný při rekreačním potápění je 160 kPa (1,6 bar). Na základě toho se stanovuje maximální operační hloubka.Pro potápění s Nitroxem je zapotřebí speciální kurz, který potápěči rozšiřuje jeho stávající kvalifikaci. == Označení Nitroxu == Nitrox se až na malé výjimky označuje jako EANx. EAN je anglická zkratka pro vzduch obohacený o kyslík (Enriched Air Nitrox) a za x se dosazuje procentuální zastoupení kyslíku. Tedy například EAN50 je nitrox s 50% kyslíku a 50%dusíku. Výcviková společnost ANDI (American Nitrox Divers International) používá pro Nitrox označení \"SafeAir\", toto označení nitroxu však přísluší pouze směsím připraveným podle vysokých standardů ANDI a ve schváleném středisku ANDI (ANDI facility). == Standardizované směsi == Pro běžné potápění se nejčastěji používají tyto plyny: EAN32 32% kyslíku EAN36 36% kyslíkuPro akcelerovanou dekompresi se standardně používá EAN50. V případě náročnější dekomprese se doplňuje čistým kyslíkem. == Rizika používání Nitroxových směsí == Zvýšené množství kyslíku má kromě výše zmíněné kyslíkové toxicity ještě jednu podstatnou nevýhodu. Tou je vysoká reaktivnost kyslíku s organickými tuky jež vyvolává prudké hoření až výbuch. Potápěčská výstroj přicházející do styku s nitroxovými směsmi o větším obsahu kyslíku než 40% (lahve, plicní automatika) tedy musí být kyslíkově kompatibilní a dokonale odmaštěna. Lahve plněné parciální metodou musejí být kyslíkově čisté i v případě, že výsledná směs obsahuje méně než 40% kyslíku. Taková výstroj musí být nezaměnitelně označena, aby nedošlo k její kontaminaci např. silikonovými tuky, které se běžně používají k lubrikaci ostatní potápěčské techniky. Standardně se nitroxová výstroj označuje kombinací žluté a zelené barvy s nápisem NITROX a popisem směsi u hrdla lahve.", "question": "I v jakém případě musejí lahve plněné parciální metodou být kyslíkově čisté?", "answers": ["výsledná směs obsahuje méně než 40% kyslíku"]}
{"title": "Cardiff", "context": "Loď přestavěna v pozdně gotickém perpendikulárním stylu. V roce 1473 stavba dokončena věží. Uvnitř mimo jiné řezby hlav na kazatelně, několik starých epitafů a barevná skla. Ebeneser Chapel – bývalá kaple je postavena z balastu (různobarevné kameny) lodí, které vyvážely z Walesu do celého světa uhlí a nazpět pluly prázdné zatížené pouze balastem. Návrh provedl architekt R. G. Thomas. St David's RC Cathedral (římsko-katolická katedrála sv. Davida) – římsko-katolický kostel z roku 1887 vznikl z důvodu přílivu katolických Irů do města a stojí v Charles Street. Od roku 1916 je katedrálou. Bombardován během druhé světové války a opraven v 50. letech 20. století. Cardiff Central Market (Cardiffská centrální tržnice) – krytá tržnice z litiny a skla byla otevřena roku 1891 na místě staršího tržiště. Coal Exchange (Uhelná burza) – bývalá uhelná burza postavená v letech 1883 až 1886. V této budově byla poprvé v historii uzavřena obchodní transakce za více než 1 milion liber. Norwegian Church (Norský kostel) – přenesený dřevěný kostel, rekonstruovaný ke stavu z roku 1889. V kostele byl pokřtěn spisovatel Roald Dahl. Pierhead Building – novogotická stavba z roku 1896. Civic Centre (Městské centrum) – komplex veřejných budov vystavěný v 90. letech 19. století na bývalých pozemcích 3. markýze Buteho. Mezi budovami se nalézá neoklasicistní radnice z portlandského kamene otevřená roku 1906. Radnici dominuje 59 metrů vysoká hodinová věž a kupole. V budově je mramorová hala se sochami velšských hrdinů.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Walesu?", "answers": ["Cardiff"]}
{"title": "Mafie", "context": "Jim Colosimo vzal poté Torria k sobě a svěřil mu dohled nad svými záležitostmi. Torrio postupně získal kontrolu nad kriminální říší Colosima, kterého nakonec nechal v roce 1920, v době začínající prohibice, zastřelit. Důvodem bylo Colosimovo negativní stanovisko na Torriův zájem zapojit se do alkoholových kšeftů. Torrio se stal neomezeným vládcem chicagského podsvětí a jako pravou ruku a vykonavatele špinavé práce povolal z New Yorku mladého Al Capona. Od sedmdesátých let 19. století se v rostoucím New Yorku rozšířil kriminální gang \"Whyos\". Od tohoto gangu se někteří členové oddělili a vytvořili \"Five-Points-Gang\" ke kterému patřil např. Johnny Torrio,Frankie Yale, Al Capone, nebo Lucky Luciano. Jedinou jeho vážnou konkurencí byl Monk Eastman's Gang. V roce 1903 proběhla v ulicích New Yorku velká bitva, která měla rozhodnout, která z obou skupin získá nadvládu. Výsledek byl nerozhodný, postupně však byla moc gangu Monk Eastman's oslabena. Členové gangu Five Points Gang se pak zařadili do struktur vznikající mafie. Prvními oběťmi mafie byli vlastní krajané. Nečinili totiž žádné potíže. Chtěla poplatek za opatření práce, za její udržení, za volnou postel, za obchodní prostor, za provozování téměř jakékoliv činnosti. Mafie po několika letech začala vydírat i starousedlíky a obchodníky kteří, pokud \"ochranu\" mafie odmítli, našli druhý den prádelnu, řeznictví či pekárnu bez oken a příště jejich obchody lehly popelem.", "question": "Kolik mafiánských klanů bojovalo v tzv. Castellamarské válce ?", "answers": ["obou"]}
{"title": "Osmdesátiletá válka", "context": "Osmdesátiletá válka je označení období nizozemských povstání a bojů za nezávislost proti španělské nadvládě s pomocí Anglie a Francie mezi roky 1568 a 1648. Samotná datace však není zcela jednotná, například nizozemský historik Pieter Geyl vyčleňuje z osmdesátileté války pojem nizozemská revoluce, jehož počátek posouvá až k roku 1555, kdy končil svoji vládu Karel V., a ukončuje ho rokem 1609, kdy bylo podepsáno dvanáctileté příměří. Vestfálský mír roku 1648 uzavřel osmdesátiletou válku s tím, že Republika spojených nizozemských provincií obdržela nezávislost. == Související články == Nizozemská revoluce == Reference ==", "question": "Kdy byl uzavřen vestfálský mír?", "answers": ["roku 1648"]}
{"title": "Black metal", "context": "=== Texty a vokály === Zřetelný je tvrdý (harsh) styl vokálů, často velmi hrdelní skřehot (False Chord Scream, growling) nebo vysoko-intenzivní vřískot (screaming). Vokál současně doplňuje hudbu svou dramatickou podstatou zkleslení. Některé skupiny, zvláště v symfonickém black metalu, vkládají do písní tradiční vokály, často uváděné jako 'čisté' vokály. Také některé blackmetalové skupiny, jako je Arcturus, používají 'čisté' vokály pro všechny písně. Často se využívá efektu ozvěny hlasu k vytvoření hudby více plné a atmosférické. Stejně jako gregoriánský chorál jsou některé blackmetalové písně doplněny o ženský nebo mužský pěvecký sbor. V textech klade black metal velký důraz na odpor proti křesťanství (satanismus, pohanství, okultismus). Texty často zmiňují zimu, temnotu, lesy a jiné přírodní elementy. Dále mohou opěvovat folklór a historii těchto zemí. Texty se zabývají spíše temnými stránkami života, včetně války, misantropie, bídy a násilí. Mohou být také inspirovány světem fantasy. Zejména se mnoho skupin zaměřuje na fiktivní kontinent Středozemě od J. R. R. Tolkiena, např. rakouská skupina Summoning, či norský Burzum. Jiné skupiny si mnohdy vytváří své vlastní smyšlené říše. Například určité písně od skupiny Immortal vyobrazují imaginární království nazvané Blashyrkh. Bal-Sagoth si také vytváří své vlastní fantasy příběhy, které jsou inspirovány spisovateli Robert E. Howardem a H. P. Lovecraftem.", "question": "Na co klade black metal důraz ve svých textech?", "answers": ["na odpor proti křesťanství"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Uran a Neptun jsou proto někdy vyčleňováni do zvláštní kategorie jako tzv. \"ledoví obři\". Atmosféra Neptunu je složena převážně z vodíku a hélia s větším podílem vody, čpavku a metanu. Vnitřní stavba planety je spíše kamenitá a navíc obohacená vodním ledem. Planeta byla objevena v roce 1846 Johannem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem jako vůbec jediná na základě matematických výpočtů gravitačních odchylek okolních těles. Následně planeta dostala své jméno podle římského boha moří Neptuna. Předpokládá se, že Neptun vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických (kamenných) planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti. Teorie gravitačního kolapsu naopak předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd. Podle teorie několika gravitačních kolapsů, jejímž autorem je Alan Boss z Carnegie Institution of Washington, byl vznik plynných obrů krátký a v případě planety Neptun trval jen několik století. V poslední době existují názory popírající tyto teorie vzniku. Argumentuje se, že Neptun a Uran nemohly vzniknout v takovéto vzdálenosti od Slunce, jelikož protoplanetární disk v této oblasti nemohl být dostatečně hustý na akreci takto velkých těles, jak naznačují současné modely.", "question": "Mezi jaké obry se řadí Neptun?", "answers": ["plynné"]}
{"title": "Železniční trať Margecany – Červená Skala", "context": "Železniční trať Margecany - Červená Skala je jednokolejná železniční trať vedená z Margecan (na trati Košice - Žilina) údolím Hnilce do obce Červená Skala, kde navazuje trať do Banské Bystrice. Stavba tratě byla zahájena 31. května 1931. Z důvodu nedostatku státních financí jako důsledek světové hospodářské krize stavba probíhala pomalu, takže dokončena byla až v roce 1936. S výjimkou úseku Margecany - Gelnica, kde bylo pro stavbu dráhy použito těleso bývalé úzkokolejky, se jednalo o úplnou novostavbu, která byla stavěna v náročném horském terénu. Trať byla dána do provozu 26. července 1936. Na trati se nachází devět tunélů o celkové délce 3800 metrů. Nejzajímavější stavbou je smyčka u Telgártu o délce 2,3 km, pomocí níž trať překonává výškový rozdíl 31 metrů. Součástí smyčky je nejdelší tunel na trati (1239 m dlouhý) a kamenný viadukt o délce 86 metrů a výšce 22 metrů nad údolím. V Besnickém tunelu pod Besnickým sedlem, kterým trať překonává rozvodí mezi Hnilcem a Hronem, se v nadmořské výšce 955,5 m nachází nejvýše položený bod na normálněrozchodných tratích Slovenska. V roce 1951 byl o stavbě trati natočen propagandisticky laděný film Boj sa skončí zajtra.", "question": "V jaké výšce leží nejvyšší bod normálněrozchodných tratí na Slovensku?", "answers": ["955,5 m"]}
{"title": "Potáplice pacifická", "context": "Potáplice pacifická (Gavia pacifica) je středně velký druh potáplice, vodního ptáka ze stejnojmenného řádu. Do roku 1985 byla považována za severoamerický poddruh potáplice severní (Gavia arctica), od níž je jen obtížně rozlišitelná. == Rozšíření == Potáplice pacifická hnízdí na hlubokých jezerech v tundře na Aljašce, v severní Kanadě (na východ po Baffinův ostrov) a na severovýchodním okraji Sibiře na východ od řeky Leny; zimuje podél pobřeží Tichého oceánu od Aljašky na jih po Mexiku a na západě u pobřeží Japonska, Koreje a jižní až východní Číny. Jako zatoulanec byla zjištěná také na Havajských ostrovech, v Grónsku a Hongkongu.V roce 2007 byl poprvé prokázán výskyt potáplice pacifické v Evropě, když byl mladý pták pozorován od 12.1. do 4.2. v North Yorkshire ve Velké Británii; ve stejném roce byl pozorován ještě na dalších dvou místech Británie.Celková populace potáplice pacifické je odhadována na 930 000 až 1 600 000 ptáků. == Určování == Potáplice pacifická je velmi podobná potáplici severní, od níž se liší především kulatějším temenem a tmavými boky. Ptáci v prostém šatu mají tmavý proužek na bradě a bílá barva boků se táhne podél celého těla (u potáplice severní tvoří skvrnu v zadní části těla). == Potrava == Jako všechny ostatní potáplice je specializovaná k lovu ryb pod vodou. Mimo to může lovit také korýše a žáby. == Literatura == Birch, A. and Lee, C-T, 1997, Field identification of Arctic and Pacific Loons, Birding 29: 106-115. Birch, A and Lee, C-T, 1995, Identification of the Pacific Diver - a potential vagrant to Europe, Birding World 8: 458-466. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu potáplice pacifická ve Wikimedia Commons", "question": "Komu je podobná Potáplice pacifická?", "answers": ["potáplici severní"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky. == Vlastnosti == Pokud je p {\\displaystyle p} prvočíslo a p {\\displaystyle p} dělí součin čísel a {\\displaystyle a} a b {\\displaystyle b} , pak p {\\displaystyle p} dělí a {\\displaystyle a} nebo p {\\displaystyle p} dělí b {\\displaystyle b} Každé složené číslo lze jednoznačně vyjádřit jako součin prvočísel. Proces rozkladu čísla na jeho prvočíselné činitele (prvočinitele) se nazývá faktorizace. Např. 24 = 2 3 ⋅ 3 {\\displaystyle 24=2^{3}\\cdot 3}", "question": "Je číslo 13 prvočíslo ?", "answers": ["Proto je 13 prvočíslo."]}
{"title": "Koala medvídkovitý", "context": "Zároveň na základě přesvědčivých důkazů tvrdí, že stavy populací divokých koalů vážně klesají v celé oblasti výskytu tohoto druhu. Ačkoli se koala vyskytuje na plošně rozsáhlém území, z jejich přirozeného prostředí zůstávají pouze \"zbytky\". Vhodné prostředí je ničeno invazemi plevelů, odlesňováním ze zemědělských důvodů nebo je zabíráno developery. Další hrozby představují těžba dřeva, chybný management, útoky zdivočelých a domácích zvířat a doprava. Australská vláda uvádí koalu na čelním místě seznamu druhů, jejichž ochranářský status je nutno posoudit. Vláda odhaduje celkové množství jedinců v stovkách tisíc, ačkoli jiné studie tvrdí, že ve volné přírodě zbylo již jen 80 000 jedinců. Australská Nadace pro koaly odhaduje, že se ve volné přírodě vyskytuje přibližně 100 000 jedinců. Koalové, stejně jako většina původních australských zvířat, nemohou být dle zákona chováni jako domácí mazlíčci ani v Austrálii, ani kdekoli jinde. Jediní lidé, kterým je dovoleno chovat koaly, jsou pracovníci v útulcích pro zraněná divoká zvířata a občas výzkumníci. Tito lidé obdrží speciální povolení k péči o koaly, ale musí je vrátit do volné přírody hned, jakmile jsou v dostatečně dobré kondici, a v případě mláďat hned, jakmile jsou dostatečně stará. Tento druh žije na území čtyř australských států, kde je považován za: Queensland – \"málo dotčený druh\" po celém území státu s výjimkou bioregionu severovýchodního Queenslandu, kde je veden jako \"zranitelný\" Nový Jižní Wales – \". zranitelný\" v celostátním měřítku, ale místně kolísá mezi \"stabilizovaný\" a \"lokálně vymřelý\" Jižní Austrálie – \"vzácný\" (ačkoli populace na Klokaním ostrově prosperuje) Victoria - početnou a prosperující populaci (dle článku naposledy revidovaném 29. října 2007) Koala medvídkovitý je jediný zástupce čeledi koalovitých. Protože se vak koalů, stejně jako vak vombatů, otevírá dozadu, s největší pravděpodobností budou vombati nejbližší příbuzní koalů.", "question": "Mohou být koalové chováni jako domácí mazlíčci?", "answers": ["Koalové, stejně jako většina původních australských zvířat, nemohou být dle zákona chováni jako domácí mazlíčci ani v Austrálii, ani kdekoli jinde."]}
{"title": "Javořice", "context": "Javořice (837 m n. m.) (německy:Jaborschützberg) je nejvyšším vrcholem Jihlavských vrchů a současně nejvyšším vrcholem celé Českomoravské vrchoviny, Kraje Vysočina a okresu Jihlava. Leží 9 kilometrů severozápadně od Telče a 5 kilometrů severovýchodně od Studené. Vrchol spadá do katastrálního území Mrákotín u Telče, jihozápadní úbočí do k. ú. Světlá pod Javořicí (obec Studená) a severozápadní úbočí do k. ú. Klatovec. Vrcholek je ukryt v rozlehlém komplexu jehličnatých lesů. Nachází se zde 166 metrů vysoký stožár televizního vysílače z roku 1989. Z luk na jižním svahu se otevírá výhled na jihovýchod (klášter v Nové Říši, alpský Schneeberg) až jihozápad (Novohradské hory, Šumava). Částečný výhled do krajiny poskytuje rovněž blízká Míchova skála. Přímo z vrcholu Javořice vyhlídka není, střežený areál vysílače není přístupný veřejnosti.Trvá myšlenka stavby rozhledny, jež na vrcholu kdysi stála. V roce 2018 Josef Herbrych zmínil, že plány na rozhlednu stále trvají. == Přístup == Přístup k vrcholu je možný od Světlé (2 km), po žluté a následně zelené turistické značce od Studené (7 km), nebo po červené značce od Telče (12 km). Hustá síť cyklostezek vede rovněž až na vrchol. Automobilem je možno přijet k Velkému pařezitému rybníku (poblíž leží autokemp Řásná), odkud vede k vrcholu zelená značka (3 km). Nejbližší železniční stanicí je nádraží v Jihlávce, vzdálené asi 5 km. Vzhledem k jeho nízké vytíženosti se v roce 2019 Kraj Vysočina rozhodl o zrušení osobních vlaků vedených přes tuto stanici. Trať mají nadále obsluhovat rychlíky, které by měly zastavovat ve stanicích Počátky-Žirovnice, Horní Cerekev a Batelov, které jsou vzdálené od Javořice 10–12 km. == Turistické cíle == Asi 500 m pod vrcholem je na severním svahu odpočinkové místo s pramenem známým jako Studánka Páně. Severovýchodně, na zelené turistické značce, po které lze dojít až ke hradu Roštejn, se nachází skalní útvar Míchova skála. U Velkého Pařezitého rybníka je arboretum a autokemp. Od Telče prochází javořickými lesy Naučná stezka Otokara Březiny. Zřícenina hradu Štamberk se nachází poblíž Řásné, památník příchodu Cyrila a Metoděje severovýchodně nad obcí Světlá. V rámci Geoparku Vysočina byla plánována stezka v korunách stromů v Roštejnské oboře, spojená s přírodovědně-výukovým centrem. Nyní je však tento plán zřejmě pozastaven či dále upravován, přičemž je zvažována i stavba samotné rozhledny. == Javořice v literatuře a tisku == Javořice je zmiňována např. v povídce v knize Příšerné příběhy od Egona Bondyho, v básních Zdeňka Šeříka (sbírky Rybničná země, Nedokončená) , v povídkách Vlasty Javořické (sbírky Pod horou Javořicí, Obrázky z Vysočiny) a v různém periodickém tisku.", "question": "V komplexu jakých lesů se nachází vrchol Javořice?", "answers": ["jehličnatých"]}
{"title": "Erbium", "context": "Erbium (chemická značka Er, latinsky Erbium) je měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, 12. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě speciálních slitin pro jadernou energetiku a ve sklářském a keramickém průmyslu. Významnou roli též hraje v konstrukci optických vláknových zesilovačů EDFA. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Erbium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je erbium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na suchém vzduchu je prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Er3+. Soli Er3+ vykazují vlastnosti podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Erbité soli mají obvykle červenou nebo narůžovělou barvu. Erbium objevil roku 1843 švédský chemik Carl Gustaf Mosander v minerálu gadolinitu, avšak čistý elementární kov byl připraven až v roce 1943. Jméno dostalo erbium podle vesnice Ytterby, švédské vesnice, poblíž které bylo poprvé nalezeno. Od ní je odvozen i název pro ytterbium, yttrium a terbium == Výskyt a výroba == Erbium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci přibližně 2,6 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí.", "question": "Jaká je barva erbia?", "answers": ["stříbřitě bílý"]}
{"title": "Mořčák evropský", "context": "Znám je i ze Středozemního a Černého moře. Chybí v Baltském, Barentsově, Bílém a Kaspickém moři. == Ekologie == Obývá pobřežní vody do 100 m hloubky, ale běžněji se vyskytuje v mělkých vodách, v pobřežní zóně, v ústí řek či v lagunách. V létě žije v pobřežních vodách a ústí řek, ale v chladnějším počasí se pohybuje v pobřežních vodách a v zimě se stěhuje do hlubokých vod na severu. Snáší velké teplotní rozdíly, pohybuje se ve vodě o teplotě 5-28 °C. == Potrava == Je to dravý druh, který se živí převážně malými pelagickými rybami, jako jsou sardinky a smáčci. Také se živí korýši a chobotnicemi. Mladí jedinci konzumují spíš bezobratlé. Je to oportunistický predátor, živí se jakýmkoli druhem kořisti, který je v určitém místě sezónně hojný. Během svého života rozvíjejí různé strategie, aby byl lov kořisti co nejefektivnější. == Rozmnožování == Tření probíhá ve skupinách. Jikry jsou pelagické. Ve Středomoří se mořčák prvně zapojuje do reprodukce mezi 2. až 4. rokem života, zatímco v Atlantiku se to děje o něco později (samci ve věku 4-7 let a samice 5-8 let).", "question": "Je možné najít Morčáka obrovského v teplotách okolo 2 °C?", "answers": ["Snáší velké teplotní rozdíly, pohybuje se ve vodě o teplotě 5-28 °C."]}
{"title": "Stratosféra", "context": "Stratosféra je od další vrstvy oddělena stratopauzou. Až do 30 km je v ní stálá teplota od − do − °C (podle zeměpisné šířky). V horní vrstvě stratosféry teplota s výškou stoupá až na − °C. Vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km se nazývá ozonová vrstva, protože obsahuje relativně vysokou koncentraci ozonu (O3). Molekuly ozónu pohlcují krátkovlnné, především ultrafialové záření, které má zhoubný vliv na tkáně živých organismů. Díky ozónové vrstvě se k povrchu Země dostává jen asi 1 % ultrafialového záření přicházejícího ze Slunce. Ozónová vrstva se při tom zahřívá. Tím si vysvětlujeme zvýšenou teplotu v horní vrstvě stratosféry. Ozón vzniká tak, že fotony slunečního záření rozbijí běžné dvouatomové molekuly kyslíku (O2) a vzniklé kyslíkové radikály O• se slučují s molekulami O2 na molekuly O3. Lze v ní pozorovat perleťová oblaka a vznikají zde vzdušné proudy o rychlosti až několika set kilometrů v hodině. Ve stratosféře téměř chybí vodní pára a prach pozemského původu, nicméně v případě energetických sopečných erupcí může nastat situace, že vznikne pyroklastické mračno stoupající desítky kilometrů nad zemský povrch, tedy dosahujíc až do stratosféry. V takovém případě je do stratosféry dodáno velké množství vodní páry, sopečného prachu a sopečných plynů, převážně oxid siřičitý (SO2) a sulfan (H2S). Vlivem silných větrů je pak materiál rychle rozprostřen z místa erupce, bodového zdroje, globálně, jako se tomu stalo například v roce 1982 při erupci sopky El Chichón a v roce 1991 při erupci sopky Pinatubo. Tehdy stačilo 22 dní na to, aby se vyvržený sopečný materiál rozšířil po celém světě.", "question": "Proč se vrstva stratosféry mezi 25 až 35 km nazývá ozonová vrstva?", "answers": ["protože obsahuje relativně vysokou koncentraci ozonu"]}
{"title": "Předseda vlády České republiky", "context": "Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky. Sídlí v Kramářově vile v Praze. Od prosince 2017 je předsedou vlády Andrej Babiš z hnutí ANO 2011, podruhé jmenovaný v červnu 2018. Předseda vlády je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát neuspěje při sestavení vlády (vláda nezíská důvěru parlamentu), pro třetí pokus jmenuje prezident předsedu na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní ústavní zvyklosti. Je držitelem jednoho ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. == Kompetence == Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta. Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou: zastupování státu navenek sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv je vrchním velitelem ozbrojených sil přijímání vedoucích zastupitelských misí pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí propůjčování a udělování státních vyznamenání jmenování soudců nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo udělování amnestie výkon pravomocí neuvedených v ústavních zákonech, ale v běžných zákonech == Postavení == Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná. Ačkoli vláda rozhoduje ve sboru, směřování politiky určuje její předseda. Přesto nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev. Jeho výsadní postavení dokládá zejména to, že na jeho návrh jsou jmenováni a odvoláváni další členové vlády. Na druhou stranu je fakticky v tomto obvykle omezen koaliční smlouvou.Přestože pro to není opora v ústavě, jeho demise je podle zavedené praxe považována za demisi celé vlády. Tento názor je také obecně přijímán v právní teorii, ovšem někteří právníci jej nesdílejí.", "question": "Kdo je předseda vlády České republiky?", "answers": ["Andrej Babiš"]}
{"title": "Lebka", "context": "Lebka (lat.: cranium) je složitá součást kostry obratlovců, která chrání mozek a smyslové orgány. Je vytvořena z řady lebečních kostí a je navázána pohyblivě na páteř. Většina kostí je v lebce spojena suturami, což jsou pevné vazivové spoje. Aby při porodu nedošlo ke zlomenině, mají novorozeňata mezi lebečními kostmi mezery, které jsou vyplněny vazivovými membránami (fontanely). Spojení na lebce - švy - jsou nepohyblivé. Pohyblivý je jedině kloub spojující mandibulu (dolní čelist) s lebkou. U lebky obvykle rozeznáváme část obličejovou (splanchocranium) a mozkovnu (neurocranium). Obličejová část obsahuje vyústění smyslových orgánů a ústní otvor. Dutá mozková část chrání mozek. Jednotlivé oddíly lebky jsou: Klenba lebeční - lat. neurocranium Báze lební Kostra obličeje - lat. splanchocranium Horní čelist Dutiny pro sluchový aparát Dutina lební (v ní je uložen mozek) Kostra lebky (cranium) je tvořena větším počtem kostí, které jsou obvykle s výjimkou dolní čelisti navzájem pevně spojeny. Podrobnější informace naleznete v článku Lebka člověka. Lebka člověka se skládá z 22 kostí. U novorozence jsou kosti relativně volné - prostor mezi nimi tvoří pružné vazivové lupínky (fontanely). Ty v průběhu prvních 2 let života postupně zarůstají (osifikují) a lebka tak srůstá. Cranium se občas také dělí na 2 důležité celky, a to na NEUROCRANIUM(NCR) a SPLANCHNOCRANIUM(SPCR). NCR - důležitý obal okolo mozkové kůry a částí mozku. vrstva, která dává signály k podnětnému vyjadřování mozkových činností. SSPCR - vrstva, již z kostí, která chrání mozek ( lat. cerebrum) Obrázky, zvuky či videa k tématu Lebka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo lebka ve Wikislovníku", "question": "Jsou švy na lebce pohyblivé?", "answers": ["Spojení na lebce - švy - jsou nepohyblivé."]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním. V té době se ale setkal s problémem, kterým byl fakt, že programování se oficiálně ještě nepovažovalo za profesi. Z toho důvodu pokračoval v práci v Mathematical Centre až do 1970, kdy přijal pracovní místo ve výzkumu pro Burroughs Corporation v USA. Za necelé dva roky byl oceněn a získal ACM Turing Award, dále pak AFIPS Harry Goode Memorial Award. Dijkstra se poté odstěhoval do Austinu v Texasu, kde byl jmenován předsedou oboru informatiky na Texaské univerzitě v Austinu, kde po zbytek svého života zůstal. Mezi Dijkstrovy nejznámější příspěvky informatice patří algoritmus pro nalezení nejkratší cesty v grafu, označovaný dnes jako Dijkstrův algoritmus, a idea semaforu, nástroje pro synchronizaci vícero procesorů a programů. Jeho slavný dokument Go To Statement Considered Harmful (Příkaz Go To považován za škodlivý; název je nicméně dílem Niklause Wirtha, tehdejšího editora Communications of the ACM) kritizoval použití příkazu GOTO a byl jedním z důležitých kroků k jeho všeobecnému zavržení a téměř úplnému nahrazení řídicími strukturami, jakou je např. cyklus. Dijkstra byl členem týmu, který vytvářel úplně první překladač programovacího jazyka ALGOL 60.", "question": "Čím byl Edsger Dijkstra?", "answers": ["informatik"]}
{"title": "Doom", "context": "Doom, čti [du:m], je akční počítačová hra, vydaná 10. prosince 1993 společností ID Software. Na hru navázala další 3 pokračování: Doom II z roku 1994, Doom 3 z roku 2004 a reboot Doom vyšel v pátek 13. května 2016. Podle hry byl natočen i film a vyšly i různé stolní hry a komiksy. == Příběh == Doom vykresluje sci-fi/horor příběh elitního mariňáka vyslaného na Mars po napadení svého velícího důstojníka, který nařídil, aby jeho jednotky začaly střílet na civilisty. Pro mariňáky je Mars tím nejnudnějším místem. Společnost UAC (Union Aerospace Corporation) tajně experimentovala s teleportací vytvořením brány mezi dvěma měsíci Marsu: Phobosem a Deimosem. Zpočátku šlo vše dobře - teleportace fungovala bez problému. Cosi se ale pokazilo, počítačové systémy na Phobosu hlásily poruchu a Deimos zmizel úplně. Z teleportační brány začli vylézat démoni z pekla, kteří zabíjeli nebo posedli všechny zaměstnance UAC. Obdržíte zprávu od vědců se zběsilým voláním o pomoc. Proto se skupinou dalších vojáků odletíte na Phobos. Mariňák má hlídat obvod pouze s pistolí, zatímco zbytek skupiny postupuje dovnitř. Později, co se komunikace přeruší, vyjde mariňákovi vše najevo. Všichni jsou mrtví, jen on přežil.", "question": "Jaká hra je Doom?", "answers": ["akční"]}
{"title": "Pidgin", "context": "Pidgin (dříve známý jako Gaim, původně jako GTK+ AOL Instant Messenger) je multiprotokolový multiplatformní klient pro instant messaging. Tento program podporuje celou řadu komunikačních protokolů: AIM, Bonjour, Gadu-Gadu, Google Talk, GroupWise, ICQ, IRC, MSN, MXit, SILC, SIMPLE, Sametime, XMPP (Jabber), Yahoo! a Zephyr. Tato aplikace je svobodný software vytvářený pod licencí GNU GPL. Program je napsán pod knihovnou GTK+ 2 a k dispozici jsou verze pro Linux, Windows, macOS, BSD, Qtopia (například Sharp Zaurus) a další. Pidgin slouží jako klient pro několik komunikačních protokolů, které umožňuje uživateli využívat zároveň. Program je možno rozšířit množstvím pluginů. Pidgin podporuje textovou komunikaci ve stylu ICQ, posílání souborů přes některé protokoly, chaty a IRC kanály. Uložené kontakty je možno sledovat, Pidgin je schopen automaticky odeslat zprávu kontaktu při jeho připojení, upozornit uživatele, že se daný kontakt přihlásil, vrátil z nečinnosti, odhlásil se... Jednotlivá okna chatů, kanálů a rozhovorů mezi uživateli je možno sdružovat do jednoho okna se záložkami. Pidgin automaticky zaznamenává veškerou komunikaci do historie, ve které je možno vyhledávat klíčová slova. Program podporuje Zprávy o nepřítomnosti (informace pro ostatní uživatele, že uživatel není přítomen, nepřeje si být rušen...), různá kódování textové komunikace, ale stává se, že má problém s přijímáním zpráv od klientů, kteří nejsou schopni správně pracovat s kódováním (a nebo informace o kódování neodesílají). Okno kontaktů je možno minimalizovat do tzv. \"Oznamovací oblasti\". Pro běh programu pod operačním systémem Windows je nutno mít nainstalovány knihovny GTK+ 2. Tento program podporuje mnoho jazykových verzí, včetně české. Aplikace je svobodný software licencovaný pod GNU GPL a proto může kdokoliv přispívat k jeho vývoji. Pidgin je primárně vyvíjen skupinou vývojářů okolo projektu. Hlavním sponzorem je společnost Linspire. V minulosti došlo k rozštěpení projektu (fork) a vznikla varianta Gaim-vv, která podporuje přenos videa a zvuku.", "question": "Je možné program pidgin rozšířit?", "answers": ["Program je možno rozšířit množstvím pluginů."]}
{"title": "Prázdninová škola Lipnice", "context": "Prázdninová škola Lipnice je občanské sdružení pořádající kurzy rozvoje osobnosti, užívající metod zážitkové pedagogiky. == Historie == Založena byla v roce 1977, jako občanské sdružení se ustavila krátce po sametové revoluci. V roce 1991 se PŠL stala členem mezinárodní organizace Outward Bound, roku 1993 založila společnost Outward Bound – Česká cesta s.r.o., nabízející zážitkové kurzy na komerčním základě, především jako služby tzv. teambuildingu pro firemní zákazníky. PŠL měla v oblasti zážitkové pedagogiky v Československu dosti průkopnické postavení a její metodika inspirovala mnoho dalších podobných kurzů a ovlivnila práci dalších výchovných organizací. (Prvky zážitkové pedagogiky ovšem byly v práci některých výchovných organizací, např. skautingu, značně zastoupené již dříve.) V současné době PŠL nabízí několik stálých projektů (Zdrsem - první pomoc zážitkem, Sborovna, Gymnasion - časopis pro zážitkovou pedagogiku a další). Základním kamenem práce PŠL jsou však autorské kurzy. Cílem těchto kurzů je poskytnout účastníkům silný impuls vedoucí především k jejich dalšímu rozvoji a práci na sobě. Jde jak o kurzy letní (Karibu, Tam, kde žijí divočiny, Deja-vu atd.), tak i zimní expediční a pobytové kurzy (Wintertouch, Zafúkané, Život je gotickej pes). Nejnovějším trendem je podpora změny životního stylu za pomoci metod zážitkové pedagogiky (iCan). == Zdrsem == ZDrSEM – první pomoc zážitkem je projekt, který vznikl v roce 1996. Po světovém Červeném kříži mají kurzy ZDrSem v ČR nejdelší tradici. Vychází z poslání PŠL využívat a rozvíjet zážitkovou pedagogiku jako cestu k rozvoji osobnosti člověka. ZDrSem se snaží být metodickým centrem výuky první pomoci a kromě pořádání množství vlastních kurzů (pro cílové skupiny od lékařů, přes školy, rodiče, sportovce, firmy až k široké veřejnosti) pořádá i akreditovaný výcvik budoucích lektorů s názvem Školitel. Jako první v ČR se začal zaměřovat na důkladnější práci se simulovanými situacemi, které jsou následně reflektovány lektory tak, aby si účastník odnesl reálnou život zachraňující dovednost a zejména sebevědomí pro poskytnutí první pomoci i v emočně vypjatých situacích. Důležitá je práce s reálnými prožitky a stresem, který je s první pomocí neoddělitelně spjatý. Od doby jeho vzniku se v ČR postupně objevuje stále více subjektů, které uznávají výuku zážitkem a více či méně se ZDrSemem inspirují (namátkou např. PrPom, Rescue Training, Vitalus či Jak resuscitovat). Od roku 2014 není ZDrSEM pod hlavičkou Prázdninové školy Lipnice, ale působí jako samostatný subjekt.", "question": "Jakou pedagogiku používá prázdninová škola Lipnice?", "answers": ["zážitkové"]}
{"title": "Utah", "context": "Na severovýchodě státu se táhne další pohoří, Uinta Mountains, které je však orientováno přibližně z východu na západ. Taktéž je součástí Skalnatých hor a jejich nejvyšší hora, Kings Peak (Královský vrchol), je zároveň nejvyšší horou Utahu. Východní Utah je vysokopoloženou oblastí, jehož krajina má nejčastěji charakter náhorních plošin a pánví. Ekonomice dominuje těžba nerostů a rud, ropy a zemního plynu, zemědělství a rekreace. Velká část východního Utahu je součástí Uintah and Ouray Indian Reservation, sídlí zde i Navahové. Velice populárním místem přitahujícím turisty je Dinosaur National Monument na severovýchodě země. V jižních oblastech, pokrytých mohutnými vrstvami usazenin, lze nalézt řadu pozoruhodných pískovcových útvarů, v tomto ohledu vynikají zejména Navajo Sandstone, Kayenta Sandstone a oblast okolo řeky Colorado a jejích přítoků, které se během staletí zaryly hluboko do pískovcového podloží a vytvořily divokou krajinu plnou kaňonů a dalších roztodivných útvarů. V oblasti je vytyčena celá řada chráněných území, např. Národní park Arches, Národní park Canyonlands, Národní park Zion, Národní park Capitol Reef, Cedar Breaks National Monument atd. Jihozápadní Utah je nejnižší a nejteplejší oblastí Utahu. Je mu přezdíváno Dixie, neboť první osadníci zde (podobně jako v jižanských státech nesoucích tutéž přezdívku) pěstovali bavlnu. U hranice s Nevadou se zde nachází Beaver Dam Wash, nejnižší místo státu (664 m n. m.) Zasahuje sem Mohavská poušť. Oblast se stala oblíbenou rekreační destinací a místem oblíbeným důchodci a počet obyvatel v ní poměrně rychle roste. Krajinu západního Utahu reprezentují převážně hřebeny a pánve pouštního charakteru a na severu zejména Bonnevilleská solná planina (Bonneville Salt Flats). V ní se nacházejí slaná jezera, která jsou pozůstatkem starověkého sladkovodního jezera Bonneville, které kdysi pokrývalo většinu východní části Velké pánve: Velké Solné jezero (Great Salt Lake), Utažské jezero (Utah Lake), Sevir (Sevier Lake), Raš (Rush Lake) a Malé Solné jezero (Small Salt Lake).", "question": "Je jihozápadní Utah nejnižší a nejteplejší oblastí Utahu?", "answers": ["Jihozápadní Utah je nejnižší a nejteplejší oblastí Utahu."]}
{"title": "Durham Wasps", "context": "Durham Wasps byl hokejový klub z Durhamu, který hrál Britskou hokejovou ligu v Británii. Klub byl založen roku 1947. Zanikl roku 1996. Jejich domovským stadionem byl Durham Ice Rink s kapacitou 2860 lidí. Heineken Premier League Champions - 1985, 1986, 1989, 1991, 1992 Autumn Cup - 1984, 1988, 1989, 1991", "question": "V jakém roce byl založen hokejový klub Durham Wasps z Durhamu ?", "answers": ["1947"]}
{"title": "Lomnický štít", "context": "Lomnický štít je s nadmořskou výškou 2634 m druhá nejvyšší hora Vysokých Tater a Slovenska. Vrchol již není přístupný po turistické stezce, je však možné využít lanovku ze Skalnatého plesa, nebo si zaplatit výstup se zkušeným horským vůdcem. Vrchol proto patří mezi nejnavštěvovanější vrcholy Vysokých Tater. Nachází se zde nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku. Lomnický štít patří k nejznámějším štítům Vysokých Tater. V minulosti byl dlouho považován za nejvyšší štít Tater. Z vrcholu, jenž připomíná trojhrannou pyramidu převyšující okolí, vedou tři hřebeny: severozápadním, směrem k Pyšnému štítu, Malému Pyšnému štítu, Spišskému štítu po Baranie sedlo a dále přes Baranie rohy k 3. Baraní strážnici, kde se napojuje jako rozsocha na hlavní hřebenem Vysokých Tater; severovýchodním, který vede přes Vidlový hřeben a Kežmarský štít, kde se rozděluje k Huncovskému štítu a přes Malý Kežmarský štít k Veleké Svišťovce; jižním, Lomnický hřeben, vedoucí přes Lomnickou kopu, Lomnické sedlo, Velký Lomnický hrb, nad Zamkovského chatu až po Lomnickou vyhlídku. Na vrcholu Lomnického štítu se nalézá nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku. Vede k ní visutá lanovka ze Skalnatého plesa. Na vrcholové stanici lanové dráhy se nacházejí astronomická a meteorologická pracoviště Slovenského hydrometeorologického ústavu, od roku 1957 také televizní retranslační stanice. Prvně vylezl na vrchol Lomnického štítu obuvník a amatérský horník Jakub Fábry (v období let 1760-1790) cestou přes Měděné lávky. První zaznamenaný turistický výstup provedl 16. srpna 1793 z Malé Studené doliny anglický lékař, přírodovědec a cestovatel Robert Townson během své cesty po zemích Rakouské monarchie. Robert Townson barometrickým měřením určil jen s malou chybou výšku Lomnického štítu (2 633 m n. m.). První zimní výstup na štít provedli Theodor Wundt a Jakob Horvay v roce 1891. Nejpopulárnější stěnou Lomnického štítu je jeho západní stěna, ve které vede řada populárních horolezeckých cest, od výstupů polských klasiků Stanislawského, Orlowského, Birkenmajera, přes pověstnou Hokejku, pojmenovanou podle převisu tvaru hokejky po extrémní výstupy (Bonbónová cesta, Arnoldova cesta, Šokuj opicu). Další významnou stěnou je stěna jihovýchodní, kde je řada výstupů vhodných hlavně na zimu. Štít není přístupný po turistickém značeném chodníku. Běžní turisté se na něj mohou od 19. listopadu 1941 vyvézt visutou lanovkou ze Skalnatého plesa (svého času se jednalo o nejmodernější lanovku v Evropě), toto Lomnickému štítu zabezpečuje prvenství v návštěvnosti mezi tatranskými štíty.", "question": "Na vrcholu jaké hory se nalézá nejvýše položená meteorologická stanice na Slovensku?", "answers": ["Lomnického štítu"]}
{"title": "Bordetelóza krůt", "context": "Bordetelóza krůt je bakteriální onemocnění horního respiračního traktu ptáků vyvolávané bakterií Bordetella avium. U ptáků představují bordetely oportunní patogeny, které mohou ojediněle vyvolávat primární respirační onemocněníc, ale častěji se uplatňují jako sekundární a komplikující faktor jiných bakteriálních a virových infekcí. Ekonomický význam má bordetelóza zejména v oblastech či zemích s rozvinutým chovem krůt. U krůťat je onemocnění charakterizováno chronickým zánětem respirační sliznice, což se projevuje náhlým výskytem kýchání, výpotkem z očí a nosu, dýcháním s otevřeným zobákem, submandibulárním (podčelistním) edémem, změnou hlasového projevu, kolapsem průdušnice, zakrslostí a predispozicí k jiným infekčním nemocem. Bakterie rodu Bordetella se vyznačují schopností kolonizovat řasinkový epitel a způsobovat respirační onemocnění u obratlovců. Původcem bordetelózy ptáků je bakterie Bordetella avium. Bordetella avium představuje gramnegativní kokobakterie až tyčinky velikosti 0,4-0,5 x 1-2 μ. Je pohyblivá, opouzdřená a roste striktně aerobně. Roste na mnoha pevných půdách, včetně MacConkey agaru, krevním a peptonovém agaru. Nejvhodnější jsou selektivní média, která inhibují růst jiných bakteriálních druhů. Optimální je aerobní inkubace při teplotě 35-37 °C po 24-48 hodin; teplota 45 °C ji zabíjí. Většina izolátů B. avium roste v podobě drobných, konvexních, hladkých a lesklých kolonií, které po 48hodinové inkubaci dosahují průměrné velikosti 1-2 mm. Podobně jako B. bronchiseptica i B. avium nefermentuje cukry a je oxidáza, kataláza a citrát pozitivní. Liší se ale tím, že je ureáza negativní, nitráty neredukuje a na krevním agaru nehemolyzuje. B. avium-like bakterie nehemaglutinují a rostou v médiu s 6,5 % NaCl, kdežto u B. avium je to naopak.", "question": "Jaká bakterie vyvolává bordetelózu krůt?", "answers": ["Bordetella avium"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Tento koncept (vznikl při poradě skupiny u Masonova kuchyňského stolu) inspiroval kapelu a společně napsali několik motivů (některé z nich Waters poté využil na dalších albech) jako např. \"Us and Them\", píseň o násilí a zbytečnosti války, nebo motiv šílenství a neurózy v \"Brain Damage\". Složitá a precizní výstavba alba je zásluhou Alana Parsonse, který tímto stanovil nový standard v kvalitě zvuku. Tento aspekt se stal poté typickým rysem skupiny a zároveň pomohl v prodejnosti alba, neboť chtiví zvukofilové si po \"ojetí\" desky běželi koupit novou kopii. Ve snaze zúročit svou nabytou popularitu vydali Pink Floyd v roce 1974 výběrové dvojalbum A Nice Pair, jež obsahuje znovuvydané první dvě desky skupiny, The Piper at the Gates of Dawn a A Saucerful of Secrets. Album Wish You Were Here, vydané roku 1975, obsahuje motiv nepřítomnosti. Nepřítomnosti lidskosti v hudebním průmyslu a nejvýrazněji nepřítomnosti Syda Barretta. Album je dobře známé díky stejnojmenné písni, rovněž obsahuje dlouhou instrumentální skladbu \"Shine On You Crazy Diamond\" skládající se z devíti částí, jež byla složena jako pocta Sydu Barretovi.", "question": "Kdy vydali Pink Floyd dvojalbum A Nice Pair?", "answers": ["v roce 1974"]}
{"title": "Mezinárodní vesmírná stanice", "context": "Mezinárodní vesmírná stanice (anglicky International Space Station, rusky М́д ќч с́н, М), známější pod zkratkou ISS, je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena. V současné době je posádka, která se každých 6 měsíců obměňuje, tvořena 6 členy (od dubna do července 2017 byla pětičlenná). Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 400 km. Při průměrné rychlosti okolo 7 700 m/s (27 720 km/h) pak pravidelně obíhá Zemi s periodou cca 92 minut. V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic, ruské stanice Mir 2 a americké Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibó. Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur: NASA, Roskosmos, JAXA, CSA a ESA (účastní se 11 z jejích členů; Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie). Kosmonauti musí mluvit anglicky a rusky.Brazilská kosmická agentura (Brazílie) se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem). Dopravu kosmonautů na stanici a zpět zajišťují transportní pilotované kosmické lodě Sojuz. Zásobování stanice zajišťují automatické nákladní kosmické lodě – ruské Progressy, americké Dragony a Cygnusy a japonské HTV. Kosmonauty i zásoby dříve vozily na stanici i americké raketoplány Space Shuttle, zásoby evropské automatické lodi ATV. Původně plánovaná životnost ISS byla do roku 2016, v zimě 2013–2014 bylo zajištěno finanční krytí vládou USA až do roku 2024. == Historie == Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojili Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha.", "question": "Pod jakou zkratkou je známa Mezinárodní vesmírná stanice?", "answers": ["ISS"]}
{"title": "Kolonizace Severní Ameriky", "context": "Kolonizace Severní Ameriky probíhala od 16. století až do dob obsazení posledních míst patřících domorodým obyvatelům (indiánům) v 19.století. V kolonizaci Severní Ameriky se angažovali Španělé, Angličané, Francouzi, Nizozemci a v menší míře také Švédové a Rusové. Geograficky se Angličané a Francouzi soustředili především na oblasti dnešního USA a Kanady, tedy do severnějších oblastí Severní Ameriky. Ty nejsevernější oblasti dnešní Aljašky byly kolonizovány Ruskem, které Aljašku prodalo USA v roce 1868. Naopak jih dnešního USA byl celý pod kontrolou Španělska, které ovládalo celou či většinu Kalifornie, Texasu, Arizony, Nového Mexika i Floridy. Dnešní Mexiko bylo dobyto španělskými conquistadory hned na počátku 16. století jako jedna z prvních oblastí pod evropskou kontrolou na americkém kontinentě vůbec. == Historický vývoj == === Začátky kolonizace dnešních Spojených států a Kanady === První Evropané, kteří podnikali cesty do severnějších oblastí Severní Ameriky, byli Španělé a Francouzi. Španělé cestovali především do míst, kde se dnes nachází státy USA, jako například Nové Mexiko, Kalifornie a Texas. Naopak Francouzi prozkoumávali spíše sever Ameriky, kterému dali název Kanada. Tordesillaská smlouva přisoudila všechny dosud neobjevené země Španělům a Portugalcům, což se nelíbilo francouzskému králi Františku I. Ten prohlásil, že monopolní postavení svých sousedů nebude již nadále respektovat a bez ohledu na smlouvu pověřil roku 1523 velmi zkušeného italského mořeplavce Giovanniho da Verrazano nalezením legendárního průjezdu do Číny přes Severní Ameriku. Verrazano proplul okolo pobřeží dnešní Severní Karolíny a Nové Anglie k Novému Foundlandu a pak zpět do Francie. Výprava nepřinesla žádné informace o zmíněném průplavu, přesto krále velmi potěšila, nyní si mohl činit nároky na tato území pojmenované Nová Francie. Války v Evropě Františkovi znemožnily další výpravy, dokud roku 1533 neobdržel dopis od Jacquese Cartiera. Cartier byl rybářem v severním Atlantiku a posledních několik let trávil přepadáním španělských lodí, králi se nabídl jako vůdce nové výpravy pátrající po průjezdu do Číny. František neváhal a roku 1534 poskytl Cartierovi dvě menší lodě.", "question": "Které národy se angažovaly v kolonizaci Severní Ameriky?", "answers": ["Španělé, Angličané, Francouzi, Nizozemci a v menší míře také Švédové a Rusové"]}
{"title": "Robert Fico", "context": "Několik hodin před začátkem sjezdu však Fico kandidaturu stáhl ve prospěch Ľubomíra Fogaše, jeho bývalého kolegy z Právnické fakulty Univerzity Komenského. Po volbách v roce 1998 vznikala široká koalice stran SDK, SDĽ, SMK a SOP. Robert Fico, jakožto člen vládní SDĽ začal proti této koalici vystupovat, především útočil na spolupráci se Stranou maďarské koalice (SMK), když tvrdil, že se strana pokouší otvírat tzv. Benešovy dekrety. V té době byl ve své straně nejpopulárnějším politikem a ve volbách získal rovněž nejvíce preferenčních hlasů z politiků SDĽ. Kvůli neshodám stranu však následně opustil. V prosinci 1999 založil novou politickou stranu s názvem SMER (česky SMĚR). Hned po svém založené začal SMER působit jako alternativa, jak vůči tehdejší vládní koalici pod vedením Mikuláše Dzurindy, tak vůči opozici. Ještě v témže volebním období (1998-2002) přijala strana do svého názvu přívlastek \"třetí cesta\". Podle tvrzení představitelů strany se tím definovala jako strana moderního progresivního středolevého politického proudu typu britských labouristů nebo německé SPD. Preference strany postupně rostly a naopak preference SDĽ klesaly. Tehdy vládní strana SDĽ se v následujících volbách do parlamentu nedostala, a k 1. lednu 2005 zanikla, když byla pohlcena právě SMERem. V těchto volbách byl Fico opět zvolen poslancem NR SR, kde se stal členem Výboru NR SR pro lidská práva, národnosti a postavení žen. Strana SMER se stala se ziskem 13,6% voličských hlasů třetí nejsilnější politickou stranou na Slovensku, za ĽS-HZDS a SDKÚ-DS a obsadila tak v Národní radě 25 poslaneckých křesel. Naproti tomu, průzkumy veřejného mínění dlouhodobě předpovídaly pro stranu lepší výsledek. SMERu se po volbách do vlády dostat nepodařilo, tu nakonec vytvořil opětovně Mikuláš Dzurinda z SDKÚ-DS (druhá vláda Mikuláše Dzurindy) a SMER zůstal v opozici. Během celého volebního období soupeřil SMER s ĽS-HZDS o vedoucí postavení v opozici. V průzkumech veřejného mínění následně SMER dosud dlouhodobě nejpopulárnější stranu ĽS-HZDS předstihl. V roce 2004 se Ficovi podařilo uskutečnit projekt sjednocení levicových stran. Tři levicové strany s dlouhodobě zanedbatelnými volebními preferencemi Strana demokratické levice (SDĽ), Sociálně demokratická alternativa (SDA) a Sociálně demokratická strana Slovenska (SDSS) se tak dohodly na společné integrací se SMERem. Integraci schválily sněmy jednotlivých stran na podzim roku 2004 a od 1. ledna 2005 strany SDĽ, SDA a SDSS zanikly. SMER si následně změnil název na současný \"SMER - sociálna demokracia\" (česky \"SMĚR - sociální demokracie\"). Významný politický zisk pro SMER z této integrace byl zisku nových voličů a získání značky sociální demokracie. Strana se následně stala členem Strany evropských socialistů.", "question": "Kdy zanikla vládní strana SDĽ?", "answers": ["1. lednu 2005"]}
{"title": "Španělština", "context": "Americká španělština se liší užitím písmena \"x\", jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české [š]. Název Mexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno [Mešikové]). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako [Méchiko], Mexičané někdy dokonce používají zápis Méjico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem \"x\", čteným jako [ch] (například Don Quixote místo Don Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno \"x\" se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo \"Xaman\" pochází z mayštiny a čte se [šaman], jde o ekvivalent slova \"sever\", důležitý pojem v mayském rituálním náboženství). Podrobnější informace naleznete v článku Španělská gramatika. Španělské jméno, stejně jako v dalších románských jazycích, rozlišuje pouze dva rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kromě indikativu (indicativo) má široké použití subjunktiv (subjuntivo). V indikativu pak například pro vyjádření minulosti existuje pět časů - minulý prostý (indefinido), minulý složený (préterito perfecto), souminulý (imperfecto), předminulý (pluscuamperfecto) a minulý průběhový (imperfecto continuo). Unos, unas se nepoužívá ve smyslu neurčitého členu, ale znamená několik (unos hombres = několik mužů).", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří španělština?", "answers": ["románských"]}
{"title": "Apollo a Marsyas", "context": "Obraz je v Kroměříži od roku 1673 a byl dlouho pozapomenut, protože se nacházel daleko od hlavních sbírek benátské malby. Tudíž \"nevstoupil do kritické literatury až do roku 1909\". Ve 30. letech 20. století jej již historici umění \"přijali jako důležitou pozdní práci\" Tiziana, ale byl málo znám širší veřejnosti. Na své první moderní výstavě v zahraničí byl \"uvítán s užaslým obdivem\" jako \"hvězdná atrakce\" významné výstavy v londýnské Královské akademii roku 1983. Pro většinu diváků byl nový a John Russell jej v New York Times popsal jako \"nejúžasnější obraz výstavy\". V úvodu své rozsáhlé analýzy sir Lawrence Gowing napsal, že \"celé měsíce – nepřeháním – je Londýn uchvácen kouzlem tohoto mistrovského díla, v němž tragický pocit, který ovládl Tizianovu poezii po dosažení sedmdesátky, dospěl ke krutému a vážnému vyvrcholení. Po většinu hodin ve většině dnů je před ním shluk ohromených a zmatených návštěvníků... Na Akademii se lidé stále ptají a v rádiu seriózní kritici debatují, jak je možné, že se v umění krása nebo velikost může projevit skrze tak děsivě bolestné téma.\"", "question": "Kdo je autorem obrazu Apollo a Marsyas?", "answers": ["Tiziana"]}
{"title": "Zrak", "context": "Tato vlákna umožňují lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát. Odražené světlo je příčinou \"svítících očí\" těchto zvířat. U zraku dochází především k poruchám ostrosti, poruchám vnímání barev a celkovému oslabení zraku. Poruchy ostrosti jsou způsobeny špatnou akomodací oční čočky. Je to: krátkozrakost dalekozrakost astigmatismus Špatné rozlišování barev je způsobeno chybnou činností čípků nebo tyčinek. Důsledkem špatné činnosti tyčinek je šeroslepost, tedy omezená schopnost vidění za šera. Při špatné činnosti čípků člověk ztrácí schopnost vidět barvy. Přitom jen asi jeden člověk ze 100.000 vidí pouze v odstínech šedé, ostatní barvoslepí pouze nerozlišují některé odstíny. Nejčastější je zaměňování červené se zelenou, méně časté je zaměňování žluté s modrou. Pokud je zrak oslaben mluvíme o slabozrakosti, při úplné ztrátě zraku hovoříme o slepotě. Podrobnější informace naleznete v článku Binokulární vidění. Vnímání prostoru je umožněno polohou očí, kdy do každého oka dopadá mírně odlišný obraz, z nichž se v mozku skládá prostorový obraz prostředí. Částečně ho ovlivňuje i zaostřování oční čočky, které pomáhá odhadnout vzdálenost, takže i jednooký člověk má určitou prostorovou orientaci. Pokud má živočich oči po stranách hlavy, získává tím široký přehled okolí (a možnost uvidět včas hrozící nebezpečí), který je však velmi plochý (kopytníci, kytovci aj.). Naopak poloha očí vedle sebe umožňuje dokonalý prostorový přehled, ale užší rozhled (šelmy, primáti, dravci). Oko Lidské oko Slepota Slepá skvrna Smysl (biologie) Optický klam Oční kontakt Zrakový systém Barvoslepost Obrázky, zvuky či videa k tématu Zrak ve Wikimedia Commons Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat: Lokální odkaz: Vision Wikidata: Visual perception Slovníkové heslo zrak ve Wikislovníku", "question": "Čím je umožněno vnímání prostoru?", "answers": ["polohou očí"]}
{"title": "Federální služba bezpečnosti", "context": "Federální služba bezpečnosti (zkratka FSB, rusky Ф с б Р Ф – Feděralnaja služba bezopasnosti Rossijskoj Feděracii) je hlavní domácí bezpečnostní služba Ruské federace, hlavní následník Výboru státní bezpečnosti. Jejím úkolem je zajištění úlohy kontrarozvědky a vnitřní bezpečnosti. Její ředitelství je v Moskvě a služba je řízena ministerstvem spravedlnosti a jejím ředitelem je od roku 2008 Alexandr Vasiljevič Bortnikov. Dnes služba zaměstnává údajně až dvě stě tisíc lidí. Přímým předchůdcem FSB byla Federální služba kontrarozvědky (FSK). Prezident Boris Jelcin podepsal 3. dubna 1995 zákon, který nařizoval reorganizaci FSK a touto reorganizací vznikla FSB. == Odkazy == === Související články === Otrava Alexandra Litviněnka Armáda trollů === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federal Security Service (Russia) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Federální služba bezpečnosti ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo nařídil reorganizaci FSK?", "answers": ["Boris Jelcin"]}
{"title": "Lukáš Vydra", "context": "Lukáš Vydra (* 23. srpna 1973 Praha) je bývalý český atlet, běžec, který se věnoval středním tratím. Jeho specializací byl běh na 800 metrů. V roce 1998 vybojoval na této trati bronzovou medaili na evropském šampionátu v Budapešti. Dne 12. srpna 1998 zaběhl v Curychu dosud platný český rekord v běhu na 800 metrů, jehož hodnota je 1:44,84. O několik dní dříve, 5. srpna ve Stockholmu zaběhl nový český rekord v běhu na 1000 metrů (2:16,56). == Kariéra == Jako žák zaběhl trať 800 m za 1:57,4 a jako dorostenec se zlepšil na 1:51,67. Od roku 1991 závodil za Olymp Praha a od roku 1994 za Duklu Praha. První významnější úspěch v mezinárodním měřítku zaznamenal v roce 1996 na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu, kde obsadil výkonem 3:46,20 čtvrté místo v běhu na 1500 metrů. V letech 1997 a 1998 získal titul mistra České republiky v běhu na 800 m. Na halovém světovém šampionátu v japonském Maebaši v roce 1999 obsadil ve třetím semifinálovém kole 4. místo a do finále běhu na 800 nepostoupil. Osobní rekord v běhu na 800 m (pod širým nebem) si vytvořil v roce 1998, ale v následujících letech se jeho výkony postupně zhoršovaly. === Výkonností vývoj === == Odkazy == === Reference === === Literatura === Kdo byl kdo v české atletice - Jan Jirka a kol. Praha Olympia 2004, ISBN 80-7033-864-4, str. 201 === Externí odkazy === (anglicky) Lukáš Vydra na stránkách IAAF Profil na stránkách ČAS (česky)", "question": "Specializoval se Lukáš Vydra na běh na 800 metrů?", "answers": ["Jeho specializací byl běh na 800 metrů."]}
{"title": "Jižní Korea", "context": "Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionů vojáků a civilistů. 27. května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím již necítí vázána. 8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika oficiálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamžitou platností ruší. Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovena krátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolil diktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudce posílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překvapivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan. Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 měly za následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu (Povstání v Kwangdžu). Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a demokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou Ro Tche-ua, Kim Jong-sama a Kim Te-džunga. V 90. letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik. V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD. Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijské finanční krize, Jižní Korea je dnes plně fungující moderní demokracií a jedním z asijských tygrů. Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova. Ze západu je omývána vodami Žlutého moře, na východě vodami Japonského moře. Zajímavostí je, že poválečná nevraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických názvů: Korejci Žluté moře nazývají Západní moře, Japonské moře pak nazývají Východní moře. Terén je, obdobně jako v Severní Koreji, velmi hornatý (pohoří Diamantové hory), a většina půdy není obdělávatelná. Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny, ty ale zaujímají jen 30% plochy země. V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 menších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžu (1 845 km2), asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrově se také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopka Halla-san (1 950 m n. m.). Podnebí je v jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké období dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednová teplota v Soulu je od -7 °C do +1 °C, průměrná teplota v červenci je od 22 °C po 29 °C. Zimní teploty jsou nižší na východním pobřeží.", "question": "Leží Jižní Korea na Korejském poloostrově ?", "answers": ["Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova."]}
{"title": "Marie Curie-Skłodowská", "context": "Marie Curie-Skłodowská, rozená Maria Salomea Skłodowska, v polštině Maria Skłodowska-Curie (7. listopadu 1867 Varšava, Polsko - 4. července 1934 Passy, Haute-Savoie, Francie) byla významná francouzská vědkyně polského původu. Většinu svého života strávila ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky a chemie. K jejím největším úspěchům patří: teorie radioaktivity technika dělení radioaktivních izotopů objev dvou nových chemických prvků: radia a polonia. Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 obdržela cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity spolu se svým manželem Pierrem Curie a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem. Podruhé jí byla udělena v roce 1911 cena za chemii za izolaci čistého radia. Maria Salomea Skłodowska byla nejmladší z pěti dětí učitelského páru Władysława a Bronisławy Skłodowských. Oba rodiče pocházeli z nižší polské šlechty (polsky szlachta). Otec studoval na univerzitě v Petrohradě a poté byl učitelem matematiky a fyziky. Matka byla žákyní jediné soukromé dívčí školy ve Varšavě. Posléze se stala učitelkou a ředitelkou té dívčí školy, na které studovala. Marie Skłodowska složila (pod tímto jménem) v roce 1891 jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Přes den studovala a po večerech doučovala a vydělávala si tak na živobytí. V roce 1893 získala licenciát a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala na Sorbonně a druhý licenciát z matematiky získala v roce 1894. Rovněž v roce 1894 poznala svého budoucího manžela Pierra Curie, který byl v té době doktorandem v laboratoři Henri Becquerela. Po Pierrově doktorátu se v roce 1895 vzali. Pierre byl bez vyznání a Maria byla nábožensky vlažná, proto měli občanský sňatek, což na nějaký čas vedlo k roztržce Marie s její polskou katolickou rodinou.", "question": "Byla Curie-Skłodowská vyznamenána Nobelovou cenou?", "answers": ["Curie-Skłodowská byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou."]}
{"title": "Deflace", "context": "Deflace je absolutní meziroční pokles cenové hladiny v ekonomice. Obvykle se měří indexem spotřebitelských cen. Opakem deflace je inflace. Deflace byla jedním z charakteristických rysů Velké hospodářské krize 30. let 20. století. Irving Fisher (1933) na základě této negativní zkušenosti popsal fenomén dluhové deflace, kdy pokles cenové hladiny zvyšuje reálnou hodnotu dluhů, což dále podrývá poptávku v ekonomice a vede k dalšímu snižování cen a zvýšení reálné dluhové zátěže. Prostřednictvím tohoto mechanismu může tedy deflace velmi negativně ovlivnit nejen makroekonomický vývoj, ale i finanční stabilitu. Za velmi negativní zkušenost s deflací jsou považovány i tzv. dvě ztracené dekády v Japonsku. Na rozdíl od Velké hospodářské krize, která deflaci vyvolala jako důsledek, v meziválečném Československu byla už dříve záměrem měnové politiky. První ministr financí Alois Rašín úspěšně oddělil československou měnu, aby ji uchránil před poválečnou inflací, a stáhl značné množství oběživa. Jako žák A. Bráfa a přívrženec rakouské školy byl přesvědčen, že základem prosperity je pevná měna a zavedl důslednou deflační politiku. Trval na zlatém standardu a přes varování Karla Engliše se snažil zpevnit kurs koruny k zahraničním měnám právě deflací, a to s úspěchem.", "question": "Co znamená deflace?", "answers": ["pokles cenové hladiny"]}
{"title": "Ferenc Liszt", "context": "V devíti letech ztratila rodiče a musela se přestěhovat do Vídně, kde pracovala jako služka jedenáct let. 11. ledna 1811 se provdala za Slováka Adama Lista (nebo Liszta) z obce Unterfrauenhaid v dnešním Burgenlandsku, v části, která byla původně slovenská. Lisztův otec byl amatérský pianista a cellista a úředník na dvoře knížete Nicholase II. Esterházyho. Jeho příjmení je známo ve slovenském znění List i v německé či maďarské verzi Liszt. Původní příjmení si Adam List začal psát jako Liszt, protože bylo v němčině a také v maďarštině nesprávně vyslovováno jako \"lišt\". Také Franz byl pokřtěn jako Franciscus List, sám se ale později podepisoval jménem Franz, protože slovenština tehdy nebyla uznaným jazykem. Liszt mluvil slovensky, německy, ale ještě lépe uměl francouzsky. V Lisztově rodině se maďarsky nemluvilo, ani sám Franz tento jazyk nikdy dobře neovládal. Franz Liszt, kterého základům klavírní hry učil již od šesti let jeho otec, projevil záhy výjimečné hudební nadání. Hudbu skládal od osmi let a první koncerty byl schopen absolvovat již v devíti letech. Díky finanční podpoře uherské šlechty mohl od roku 1821 studovat hudbu ve Vídni, kde jej učili Carl Czerny hře na klavír a Antonio Salieri hudební kompozici.", "question": "Uměl Ferenc Liszt maďarsky ?", "answers": ["V Lisztově rodině se maďarsky nemluvilo, ani sám Franz tento jazyk nikdy dobře neovládal."]}
{"title": "William Harvey", "context": "William Harvey (1. dubna 1578, Folkestone – 3. června 1657, Hampstead) byl anglický lékař, který je známý svým objevem krevního oběhu v lidském těle a rovněž tím, že odmítl teorii samoplození. V roce 1603 si do svých poznámek poznamenal, že \"krev bez přestání proudí a obíhá dokola, a to v důsledku tlukotu srdce\". Bylo to úžasné pozorování, které zcela odporovalo Galenovým představám. Proč Harvey čekal s uveřejněním poznatku pětadvacet let? Protože jeho teorie protiřečila Galenovi, musel si být naprosto jistý, že má pravdu. Celá léta trpělivě prováděl pokusy a pozorování. Pomocí stříkačky vstřikoval zvířatům do cév barviva. Později je pitval a studoval. Rozřezal jim srdce a studoval srdeční chlopně. Logickou úvahou vyvodil, že srdce čerpá krev, která obíhá v těle. Když konečně v roce 1628 publikoval své dílo Anatomické pojednání o pohybu srdce a krve, stal se terčem posměchu. Mnozí lékaři ho považovali za \"potrhlého\" a jeho teorii za absurdní, nemožnou a škodlivou. Než však v roce 1657 zemřel, museli uznat, že měl pravdu. Byl také zakladatel embryologie.", "question": "Kdo byl William Harvey?", "answers": ["anglický lékař, který je známý svým objevem krevního oběhu v lidském těle a rovněž tím, že odmítl teorii samoplození"]}
{"title": "Oscar Wilde", "context": "Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16. října 1854, Dublin - 30. listopadu 1900, Paříž) byl v Anglii působící dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem \"Speranza\". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost. Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 udržoval blízký vztah s lordem Alfredem \"Bosie\" Douglasem, což naráželo na nevoli Bosieho otce, markýze Queensberryho. Ten se 19. února 1895 pokusil vyvolat skandál na premiéře Wildeovy hry Jak je důležité míti Filipa, načež Bosie přesvědčil Wildea, aby otce žaloval pro urážku na cti. Probíhající soudní spor se však posléze obrátil proti němu. Markýz Queensberry byl osvobozen a naopak Wilde byl 5. dubna téhož roku zatčen pro přečin proti mravopočestnosti. Dne 6. dubna započal soudní proces, na jehož konci byl Wilde odsouzen na dva roky vězení a nucených prací. Trest si odbyl ve Wandsworthu a poté v Readingu. Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi.", "question": "Kdy zemřel Oscar Wilde?", "answers": ["30. listopadu 1900"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj? ] Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy. Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperiálních velmocí. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Británie a Francie a podepsaly Srdečnou dohodu. Dotvoření druhého vojenského bloku, Dohody, se zakončilo podepsáním rusko-anglické smlouvy v roce 1907. Roku 1908 si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu, o kterou usilovalo také Srbsko. Když rakousko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry, obyvatelé Bosny a Hercegoviny se nechtěli smířit s nedávným připojením svého území[zdroj? ] k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se konaly při srbských hranicích. Následník trůnu František Ferdinand d'Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády přijel na manévry společně se svou chotí, Žofií Chotkovou a na jejich závěr manželský pár navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny. Zde na ně byl 28. června 1914 spáchán srbskými radikály atentát, kterému ještě týž den podlehl on i jeho žena Žofie.", "question": "Kdy si František Josef I. přisvojil Bosnu a Hercegovinu?", "answers": ["1908"]}
{"title": "Joan Miró", "context": "Miró se v Konstelacích snaží hledat nacisty ztracenou jistotu v harmonii symbolů svých obrazů. Symboly na plátnech obsahují hledání jednotnosti, ornamenty a plnost kosmického pořádku, působí klidem a vyrovnaností. Po válce v roce 1947 Miró odjíždí na osm měsíců do New Yorku, kde je na jeho počest uspořádána výstava v Muzeu moderního umění. Jeho práce vzbudí takový ohlas, že je Miró požádán, aby dělal rozsáhlé nástěnné malby. Nachází úspěch i v sochařství a tak se jeho návštěva USA stává rozšířením jeho uměleckých obzorů. Miró byl jedním z největších surrealistů, našel cestu z neznámých uliček podvědomí, našel nesmírnou sílu symbolů a kombinací barev svou tvořivostí. Joan Miró zemřel 25. prosince 1983 v Palmě de Mallorca. Byl pohřben v rodné Barceloně (Montjuï). Na Miróova díla napsal sbírku veršů básník Rafael Alberti. Obrázky, zvuky či videa k tématu Joan Miró ve Wikimedia Commons Osoba Joan Miró ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joan Miró Joan Miro: A Virtual Art Gallery", "question": "Jak se jmenuje básník, který napsal sbírku veršů na Miróova díla?", "answers": ["Rafael Alberti"]}
{"title": "Reinhard Heydrich", "context": "Hermann Göring, říšský maršál letectva, vrchní velitel Luftwaffe Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy Martin Bormann, říšský vedoucí NSDAP a Hitlerův osobní sekretář Heinrich Müller, velitel gestapa v RSHA Adolf Eichmann, Heydrichův důvěrník, velitel židovských deportací do ghett a plynových komor v RSHA Werner Best, Heydrichův zástupce v SD a v RSHA Karl Hermann Frank, Heydrichův zástupce v Protektorátu Čechy a Morava Walter Schellenberg, velitel špionážní služby a rozvědky v RSHA Otto Ohlendorf, velitel zásahových jednotek a vražedných komand v SS Bruno Streckenbach, velitel SS, vedoucí obchodního oddělení RSHA, po Heydrichově smrti vedl RSHA až do jmenování Ernsta Kaltenbrunnera Arthur Nebe, velitel zásahové jednotky SS, velitel kriminálního úřadu RSHA, zároveň udržoval kontakty s odbojem Franz Alfred Six, velitel úřadu RSHA pro \"vědecké zkoumání protivníků\", velitel komanda SS Rudolf Höß, podvakrát velitel likvidačního tábora v Osvětimi, dozorce v Dachau a v Sachsenhausenu Herbert Backe, Heydrichův osobní přítel, ministr zemědělství Třetí říše == V kultuře == V americkém filmu Hangmen Also Die! (1943), volně inspirovaném atentátem, hrál Heydricha německý herec Hans Heinrich von Twardowski. V dalším americkém filmu z téhož roku Hitler's Madman se titulní role zhostil americký herec John Carradine. V československém filmu Atentát (1964) byl ztvárněn východoněmeckým hercem Siegfriedem Loydou. V dvoudílném filmu Sokolovo (1974) byla role zastupujícího říšského protektora svěřena (opět východoněmeckému) herci Hanjo Hassemu. V americkém filmu Operace Daybreak (1975) ho hrál německý herec Anton Diffring. V českém filmu Lidice (2011) a koprodukčním filmu Anthropoid (2016) jej představoval německý herec Detlef Bothe. Film Smrtihlav z roku 2017 je věnován atentátu na Heydricha, vedle operace Anthropoid však ukazuje i život a kariéru samotného Reinharda Heydricha. Ve filmu ho ztvárnil australský herec Jason Clarke. == Vyznamenání == Letecký pilotní odznak Frontová letecká spona, průzkum – bronzová SS-Ehrenring Sudetská pamětní medaile Medaile za Anschluss Železný kříž, I. třída (1941) Železný kříž, II. třída (1940) Řád krve (1942) Německý řád, I. stupeň (1942) Odznak za zranění1939, zlatý Záslužný řád Německého orla Medaile na památku návratu Memelu Medaile Atlantického valu Zlatý stranický odznak Služební vyznamenání NSDAP, I. stupeň – bronzové Gdaňský křížúdaje použity z: polská Wikipedie-Reinhard Hendrich/Odznaczenia a ruská Wikipedie-Г, Р == Odkazy == === Reference === === Literatura === BERWID-BUQUOY:, Jan. Das Attentat auf den Stellvertertenden Reichsprotektor von Böhmen und Mähren, Reinhard Heydrich.", "question": "Kdo prosazoval konečné řešení české otázky?", "answers": ["Heydrich"]}
{"title": "Biomasa", "context": "Klimatologie zkoumá souvislosti mezi změnami klimatu a nárůstem či poklesem tvorby určité složky biomasy (např. rostlin nebo řas nebo organismů v krychlovém metru vody). Jde například o vliv globálního oteplení nebo snížení prostupnosti atmosféry pro sluneční záření. Energetické využití biomasy zahrnuje: Rozeznáváme především zbytkovou (odpadní) biomasu - dřevní odpady z lesního hospodářství a celulózo-papírenského, dřevařského a nábytkářského průmyslu, rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny, komunální bioodpad a odpady z potravinářského průmyslu - a cíleně pěstovanou biomasu - energetické byliny a rychlerostoucí dřeviny. Statková hnojiva jsou podle § 2 zák. č. 308/2000 Sb. \"o hnojivech\" hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Zařízení, která produkují z biomasy výrobky získávané obvykle pouze z ropy, se nazývají biorafinérie. Evropská agentura pro životní prostředí ve studii z roku 2006 stanovila tzv. evropský potenciál biomasy, který by respektoval ochranu biologické rozmanitosti a vedl jen k minimu nepříznivých dopadů. V roce 2030 by mohlo být asi 15 % energetické poptávky v Evropské unii pokryto energií vyrobenou ze zemědělských, lesnických a odpadních produktů z čistě evropských zdrojů. Do roku 2030 by mohlo asi 18 % tepla, 12,5 % elektřiny a 5,4 % paliva pro dopravu pocházet z biomasy evropského původu.", "question": "Jak se nazývají zařízení, která produkují z biomasy výrobky získávané obvykle pouze z ropy?", "answers": ["biorafinérie"]}
{"title": "Kuvajt (město)", "context": "Město Kuvajt (též Kuwait City nebo Al-Kuwait; arabsky ا) je hlavní a největší město ve státě Kuvajt, ležícího na severozápadním pobřeží perského zálivu. Město má podle odhadu 534.964 obyvatel (odhad z roku 2014) uvnitř hranic města a 2,38 milionu v metropolitní oblasti. Ve městě se nachází kuvajtský parlament (Majlis al-Umma), většina vládních úřadů, sídlo většiny kuvajtských společností a bank a je také politickým, kulturním a ekonomickým centrum emirátu. Město Kuvajt bylo poprvé osídleno na počátku 18. století klanem Al-Sabah, později vládnoucí rod v Kuvajtu, větev kmene Al-Utū, jenž je spojená s rodem Al-Chálífa, která vládne v Bahrajnu). Město má své jméno odvozené z opuštěné pevnosti, která se zde nachází a jejíž název zní \"Kut\" (ك), což je arabský výraz pro pevnost u moře. Od roku 1760, kdy zde byl postaven první dům, se osada rychle rozrůstala a časem mělo město svou vlastní flotilu složenou z arabských plachetnic \"Dhow\" a mělo mnoho obchodních vztahů s Bagdádem a Damaškem.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Kuvajtu?", "answers": ["Kuvajt"]}
{"title": "Bangkok", "context": "Pro Thajce je park místem, kam se mohou schovat před rušným a uspěchaným životem ve městě. Ráno park může sloužit jako sportovní aréna, kde je možno využít 2,5 km dlouhou běžeckou trať nebo večer, jako romantické místo, kde si můžete pronajmout loďku a plout na umělém jezeře. Pokud park navštívíte, můžete se zastavit i v hadí farmě, která je součástí Chulalongkornovy nemocnice, kde se předvádí, jak se odebírá hadům jed a jak se má s nimi zacházet. Hřiště Bangkoku se nachází nedaleko letiště Don Muang a zabírá plochu 70 akrů. Najdete tu prakticky vše, co k zábavnímu parku patří. Horské dráhy, miniatury slavných budov, umělý sníh a mnoho dalšího. Připravte si však hodně peněz, protože řadě atrakcí prostě neodoláte. Vstupné se vrací za případného deště delšího než 2 hodiny. V Bangkoku žije 8280925 obyvatel, podle sčítání lidu v roce 2010. Nicméně množství lidí, kteří dojíždějí do města ze sousedních provincií, zvýší počet obyvatel na 14 565 547. Bangkok je kosmopolitní město, sčítání lidu prokázalo, že zde žije 81 570 Japonců a 55 893 čínských státních příslušníků, stejně jako 117 071 cizích státních příslušníků z jiných asijských zemí, 48 341 z Evropy, 23 418 z Ameriky, 5 289 z Austrálie a 3 022 z Afriky. Z přistěhovalců ze sousedních zemí je zde 303 595 z Barmy, 63 438 z Kambodži a 18 126 obyvatel z Laosu. Sport je pro Thajce neodmyslitelnou součástí každodenního života. Provozuje se zde celá řada sportů. Ten nejznámější je zajisté thajský box. Zápasy se odehrávají hlavně na stadionech Rajadamnern a Lumpini a jsou pravidelně vysílány v televizi. Dalším sportem je golf.", "question": "Kolik lidí žíje, podle sčítání lidu v roce 2010, v Bangkoku?", "answers": ["8280925"]}
{"title": "Taktovka", "context": "Taktovka je v podstatě tenká světlá tyčka vyrobená z plastu nebo z tvrdého dřeva o přibližné délce 40 až 48 centimetrů, která je na jednom konci opatřena vhodně ergonomicky tvarovanou rukojetí tak, aby dirigentovi při dirigování neklouzala z ruky. Kvalitní taktovky bývají také vybaveny doplňkovým ochranným pouzdrem tak, aby se při transportu a skladování v mimohudebním provozu nepoškodily (resp. nezlomily). Některé speciální typy taktovek mohou být vyrobeny jakožto skládací z lehkých slitin kovů, jedná se o klasickou teleskopickou konstrukci známou např. z prutových antén nebo skládacích deštníků. == Historie == === Období před 16. stoletím === Historicky první použití taktovky je datováno do roku 709 př. n. l. Pherekydes z Patry udával rytmus máváním zlatou hůlkou a hudebníci, hrající na flétny a citery, stáli v kruhu kolem něj. === 16.–18. století === Než se začala taktovka standardně používat, udával rytmus cembalista (např. srolovanými notami) nebo první houslista (smyčcem). Také bylo běžnou praxí, že dirigent stál zády k orchestru a dirigoval rukama. Teprve v době Jeana-Baptiste Lullyho, dvorního skladatele Ludvíka XIV., se začala používat barokní taktovka: dlouhá hůl (franc. bâton) pro vedení orchestru. Dirigent stál zády k orchestru a takt udával boucháním holí o zem. 8. ledna 1687 uvedl Lully své Te Deum k oslavě uzdravení krále Ludvíka XIV. Pro dirigování orchestru použil právě tuto dlouhou hůl. V průběhu dirigování si taktovkou prorazil nohu, což mu způsobilo absces, který vyústil v gangrénu. Protože Lully dlouho odmítal amputování končetiny (ke kterému došlo až příliš pozdě), zemřel na následky o dva měsíce později (22. března). === 19. století – současnost === Klasická taktovka, jak ji známe dnes, zažívá rozmach v letech 1820-1840. Jako první zavedl použití taktovky u dirigentského pultu skladatel Carl Maria von Weber. Dirigent již stojí čelem k orchestru, nikoli zády. == Přenesený význam slova == Slovo se někdy používá i v přeneseným významu zejména ve frazeologizmu \"být pod taktovkou\", a to i v mimohudebním světě, zde ve smyslu \"být někým přímo řízen\". == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baton (conducting) na anglické Wikipedii. === Související články === Orchestr Dirigent == Externí odkazy == Slovníkové heslo taktovka ve Wikislovníku", "question": "Kdo jako první zavedl použití taktovky u dirigentského pultu?", "answers": ["Carl Maria von Weber"]}
{"title": "Vladimír List", "context": "Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který platil až do roku 1948, byla po vzniku Československa rozšířena na území celého státu. V roce 1919 byl zvolen předsedou Elektrotechnického svazu československého. Měl zásluhy na sjednocení elektrického napětí v nízko- i vysokonapěťové elektrorozvodné síti na celém území Československa. Byl rovněž spoluautorem prvního projektu pražského metra, který spolu s Bohumilem Beladou vypracoval v roce 1926. Významně se podílel na vytváření a prosazování technických norem, nejprve v rámci Elektrotechnického svazu československého, a od roku 1922 také v Československé společnosti normalisační, které předsedal. V roce 1926 prosadil označování materiálů, které odpovídaly normám a byly ověřeny zkušebnou, logem ESČ, které se dodnes používá jako doklad bezpečnosti elektrotechnických zařízení. Ve stejném roce zastupoval Československo při podpisu zakládací listiny Mezinárodní normalizační federace (ISA). V roce 1928 se stal místopředsedou ISA a v letech 1932–1934 byl jejím předsedou.", "question": "Kdy byl vypracován první návrh výstavby pražského metra?", "answers": ["1926"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958.", "question": "Je Třinec statutárním městem?", "answers": ["Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska."]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr. Theophilius/Theofilus, také Gottlieb či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Není doloženo, že by Mozart sám kdy používal své nyní běžné druhé (v původním pořadí ovšem čtvrté) křestní jméno ve formě Amadeus. Původní jména Wolfgangus a Theophilus si sám upravil na Wolfgang Amadé a tak se i podepisoval. Během cest po Itálii se nazýval Wolfgango Amadeo. Jako Amadeus se sám označil jen v žertu ve třech dopisech. V dětství cestoval s celou rodinou na dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy. Při tehdy tři roky trvajícím turné po západní Evropě navštívili severní Německo, Nizozemí, Paříž, dále Londýn, Haag a znovu Paříž, jižní Francii a Švýcarsko. Jeden koncert odehrál i v Bratislavě. V Anglii se seznámil s Johannem Christianem Bachem, který mu pomáhal dále se zdokonalovat ve hře na klavír, a poznal z blízka prostředí italské opery. Wolfgang (rodiče jej nazývali Wolferl, v překladu \"vlček\") a jeho sestra Nannerl byli na turné představováni jako zázračné děti.", "question": "Kolik děl vytvořil za svého života Wolfgang Amadeus Mozart?", "answers": ["626"]}
{"title": "Ivan Olbracht", "context": "Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Albrecht Zeman (6. ledna 1882 Semily – 30. prosince 1952 Praha), byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947). == Život == Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman), jenž se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih. Matka pocházela z bohaté židovské rodiny (za svobodna se jmenovala Kamila Schönfeldová), ale krátce před svatbou se zřekla židovského náboženství a přestoupila ke katolické víře. Mladý Kamil studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, maturoval v r. 1900. Již jako gymnazista podepisoval své drobné literární pokusy pseudonymem Ivan Olbracht. Dle jeho vlastního svědectví vznikl tento pseudonym spojením Kamilova biřmovacího jména \"Ivan\" s jeho druhým křestním jménem \"Albrecht\", které obměnil (popolštil) na \"Olbracht\". Po maturitě studoval v Berlíně a v Praze nejprve práva, ve třetím ročníku přestoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde si zvolil obor historie a zeměpis. V roce 1903 byl povolán k jednoroční vojenské službě, kterou vykonával u 94. pěšího pluku v Liberci a v Terezíně. Dosáhl hodnosti kadeta-aspiranta, ale již v r. 1905 byl degradován kvůli aktivní účasti na sociálnědemokratických politických akcích. I když po skončení vojenské služby opět pokračoval ve studiu, státní zkoušky v úplnosti neabsolvoval (v roce 1906 složil jen první, jazykovou část státní zkoušky) a v roce 1909 univerzitních studií zanechal. Věnoval se pak novinářskému povolání, které ho lákalo již od středoškolských dob.", "question": "Kde studoval Ivan Olbracht ?", "answers": ["Dvoře Králové"]}
{"title": "Hliník", "context": "Hliník (chemická značka Al, latinsky Aluminium), je velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích. Neušlechtilý stříbřitě šedý, nestálý, kujný kov, elektricky velmi dobře vodivý. Při teplotách pod 1,18 K je supravodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ve formě sloučenin, nejznámější rudou je bauxit Al2O3 . 2 H2O (dihydrát oxidu hlinitého). Vytváří sloučeniny v oxidačních číslech +I až +III, nejběžnější a nejstabilnější jsou sloučeniny hlinité. V kyselém prostředí tvoří ve vodném roztoku hlinitý kation, v alkalickém prostředí pak hlinitanový anion [AlO2]-. Hliník je v čistém stavu velmi reaktivní, na vzduchu se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu Al2O3, která chrání kov před další oxidací. Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně. Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ø. Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5-8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku.", "question": "Jaká je barva hliníku?", "answers": ["bělavě šedé"]}
{"title": "Krtek", "context": "Krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný, žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (resp. Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách. rod: Condylura krtek hvězdonosý (Condylura cristata) rod: Euroscaptor Euroscaptor mizura Euroscaptor parvidens krtek dlouhonosý (Euroscaptor longirostris) krtek jihočínský (Euroscaptor grandis) krtek Klossův. (Euroscaptor klossi) krtek východní (Euroscaptor micrura) rod: Nesoscaptor Nesoscaptor uchidai rod: Neurotrichus krtek rejskovitý (Neurotrichus gibbsii) rod: Parascalops krtek bělohlavý (Parascalops breweri) rod: Parascaptor krtek asámský. (Parascaptor leucura) rod: Scalopus krtek východoamerický (Scalopus aquaticus) rod: Scapanulus krtek čínský (Scapanulus oweni) rod: Scapanus krtek pobřežní (Scapanus orarius) krtek širokostopý (Scapanus latimanus). krtek západoamerický (Scapanus townsendii) rod: Scaptochirus krtek lesklý (Scaptochirus moschatus) rod: Scaptonyx krtek dlouhoocasý (Scaptonyx fusicaudus) rod: Talpa krtek anatolský (Talpa levantis) krtek balkánský (Talpa stankovici. ) krtek iberský (Talpa occidentalis) krtek kavkazský (Talpa caucasica) krtek obecný (Talpa europaea) krtek perský (Talpa streeti) krtek římský (Talpa romana) krtek sibiřský (Talpa altaica) krtek slepý (Talpa caeca) rod: Urotrichus krtek horský (Urotrichus pilirostris) krtek japonský (Urotrichus talpoides) Obrázky, zvuky či videa k tématu Krtek ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo krtek ve Wikislovníku", "question": "Kde žijí krtci?", "answers": ["v podzemních chodbách"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi litosférou a atmosférou se nachází biosféra, živý obal Země, který je tvořen živými organismy. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země tzv. pedosféru. Celou planetu obklopuje hustá atmosféra tvořená převážně dusíkem a kyslíkem vytvářející směs obvykle nazývanou jako vzduch. Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellū) a geo- (např. geocentrický model, geologie). Země je domovským světem lidstva, které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých států, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze diplomacii, cestování a obchod. ==== Mars ==== Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary.", "question": "Po kom je pojmenována planeta Mars?", "answers": ["po římském bohu války Martovi"]}
{"title": "Magdalena Dobromila Rettigová", "context": "Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová (31. ledna 1785 Všeradice – 5. srpna 1845 Litomyšl), byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Františka Artmanna (+1792), purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalénou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdaléna odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kaunice, vedl Magdalénu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala německy, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalénu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdaléna žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salón (kafíčkovou společnost), v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu.", "question": "Kdy se narodila spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová?", "answers": ["31. ledna 1785"]}
{"title": "Den svatého Valentýna", "context": "Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho \"miláčkem\" v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven. K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentynských přáníček - vyznání lásky (tzv. Valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí. Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.", "question": "Kdy se slaví Den svatého Valentýna?", "answers": ["14. února"]}
{"title": "Chlorofyl", "context": "Chlorofyl je zelený pigment obsažený v zelených rostlinách, sinicích a některých řasách. Chlorofyl v průběhu fotosyntézy absorbuje energii světelného záření a používá ji k syntéze sacharidů z oxidu uhličitého a vody. Působení chlorofylu představuje první krok fotosyntézy, kdy působí jako transformátory světelných kvant na biologicky zpracovatelnou formu tím, že je schopný ji převést na makroergní chemickou vazbu. Tím je uvedená reakce zdrojem energie pro všechny další biochemické a biologické reakce na této planetě. Chlorofyl patří k fotosyntetickým pigmentům spolu s fykobiliny a karotenoidy, které však mají jinou barvu a absorbují energii z odlišné části viditelného světelného spektra. Chlorofyl je zelený, protože absorbuje modrou a červenou část světelného spektra a ostatní odráží; tím se jeví jako zelený a udává tak základní barvu všem fotosyntetizujícím rostlinám. Chemicky se řadí mezi porfyriny obsahující hořčík. Jsou známy chlorofyly a, b, c, d, e a f a příbuzné bakteriochlorofyly (vyskytující se v bakteriích mimo sinic) a, b, c, d, e a g. Molekuly chlorofylu se nacházejí na thylakoidních membránách, které jsou u rostlin umístěné v chloroplastech, kde s bílkovinami a dalšími pigmenty tvoří základ fotosystému I a II. == Biosyntéza chlorofylu == Biosyntéza začíná připojením glutamátu na tRNA. Vzniklá glutamyl-tRNA může být použita jak pro syntézu proteinů, tak dále při syntéze chlorofylů. Glutamyl-tRNA se přeměňuje na glutamyl-1-semialdehyd, ten na kyselinu 5-aminolevulovou a ta v porfobilinogen. Porfobilinogen je už cyklický a obsahuje pyrrolové jádro. Čtyři porfobilinogeny formují protoporfyrin IX, který obsahuje porfyrin. Do něj je buď enzymem Fe chelatasou zabudováno železo a vzniká hem, z něhož lze získat cytochrom či fytochrom, nebo Mg chelatasou zabudován hořčík a vzniká protochlorofylid a. Ten je fotochemickou reakcí za spotřeby dvou fotonů a jednoho NADPH změněn reduktasou na chlorofylid a. Připojením fytolu pak vzniká chlorofyl a, jehož oxidací vzniká chlorofyl b. Fotochemická reakce při vzniku chlorofylidu a je příčinou neschopnosti rostlin tvořit chlorofyl ve tmě a důvodem blednutí etiolovaných rostlin. To se beze zbytku týká rostlin nahosemenných, rostliny krytosemenné umí tvořit chlorofyl v malé míře i ve tmě. == Typy chlorofylu == == Reference == == Literatura == Fyziologie rostlin, Academia Praha, 1995 == Související články == Bakteriochlorofyl – chlorofyl vyskytující se v bakteriích", "question": "Obsahuje chlorofyl hořčík?", "answers": ["Chemicky se řadí mezi porfyriny obsahující hořčík."]}
{"title": "Harry Potter (postava)", "context": "Harry James Potter (* 31. červenec 1980 Godrikův důl) je hlavní postava stejnojmenné série od J. K. Rowlingové. Narodil se v Godrikově dole. Jeho rodiči byli James Potter a Lily Potterová, rozená Evansová. Byli však zavražděni zlým čarodějem jménem Lord Voldemort. Harry útok přežil a byl vychováván u své tety a strýce. Vernon Dursley, Petunie Dursleyová i jejich syn Dudley Dursley byli mudlové (lidé bez kapky čarodějné krve) a chovali se k Harrymu skoro celých deset let jako ke kusu hadru. Mezi čaroději je známou celebritou. Ačkoliv téměř nikdo (včetně něho) neví, jak to udělal, stal se nejen jediným, kdo přežil Voldemortův útok kletbou Avada kedavra, ale navíc přitom Voldemorta těžce zranil. Později se dozví, že důvodem jeho přežití byla oběť jeho matky. Navíc bylo předpovězeno, že Harry a Voldemort jsou spojeni věštbou, podle níž ani jeden z nich nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu, tedy že jeden musí zabít druhého (existence této věštby byla také důvodem Voldemortova útoku na něj). Ve filmech Harryho Pottera hrál Daniel Radcliffe, v českém znění ho namluvil Vojtěch Kotek.", "question": "Kde se narodil Harry Potter ?", "answers": ["v Godrikově dole"]}
{"title": "Citoslovce", "context": "Citoslovce (interjekce) je neohebný slovní druh, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky. Obyčejně nemá žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce mohou sloužit také na vyplnění prázdných částí věty. Od ostatních slov (jestliže se cítí jako samostatné) se oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Jen některá, zvláště taková, která označují zvuky, někdy nahrazují slovesný přísudek. Taková citoslovce se čárkami neoddělují. Citoslovcím jsou sémanticky i syntaktickou funkcí blízké ideofony, slovní druh, který onomatopoicky vyjadřuje zvuk, pohyb či způsob. Vytváří jakýsi \"zvukový obraz\". Ve větě mají funkci přísudku nebo častěji příslovečného určení. Na ideofony je bohatá např. japonština, baskičtina či africké jazyky, v indoevropských jazycích jsou vzácné. Z českých slov lze jako ideofony interpretovat např. slova cik cak, halabala apod. Citoslovce se zřejmě vyskytují ve všech jazycích. Citoslovce dělíme na: subjektivní: impulzivní - vyjadřují projevy citových hnutí: ach, ouvej, fuj imperativní (rozkazovací) - vyjadřují vůli mluvčího: haló, hybaj objektivní (onomatopoická, zvukomalebná) - převádějí zvuky vnějšího světa do artikulované podoby - chacha, haf, buch. Od těchto citoslovcí se tvoří i slova jiná jako chechtat se, břinknout, apod. Podle původu rozdělujeme citoslovce na: vlastní - mají povahu citoslovcí od počátku nevlastní - vznikla ustrnutím tvarů jiných slovních druhů, např. panečku, holenku (5. pád podstatného jména), běda (1. pád podstatného jména), hybaj (rozkazovací způsob slovesa) Onomatopoeia Pareidolie NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 68-69. Obrázky, zvuky či videa k tématu citoslovce ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo citoslovce ve Wikislovníku", "question": "Který neohebný slovní druh může vyjadřovat různé zvuky a pocity?", "answers": ["Citoslovce"]}
{"title": "Pyramida", "context": "Pyramida (z řeckého π, pyramis) je jehlanovitá stavba. Základem pyramid bývá zpravidla čtyřúhelník nebo trojúhelník, obecně to však může být jakýkoliv polygon. To znamená, že pyramida má obvykle tři nebo čtyři strany. Tyto strany musí být trojúhelníkové. Konstrukčně nejjednodušší je udělat pyramidu na čtvercové (resp. přibližně čtvercové) základně, protože nevzniká problém spojit stěny do jednoho bodu. Tuto vlastnost má drtivá většina starověkých pyramid. V pyramidách se vybudovala bludiště proti zlodějům hrobek. Jsou známy egyptské pyramidy, núbijské, které byly odvozeny od egyptských, ale byly menší, čínské, mezoamerické, andské, francouzské, Cestiova pyramida v Římě, a další. Podrobnější informace naleznete v článku egyptské pyramidy. Pyramidy v Egyptě jsou nejznámější a nejstarší z pyramidových staveb, patří k největším stavbám v historii. Cheopsova pyramida je řazena mezi sedm divů světa a byla nejvyšší stavbou světa až do dostavby Washingtonova monumentu v roce 1884, který měří 169 metrů.[zdroj? ] Egyptské pyramidy jsou postaveny z velkých kamenných bloků, nebo z cihel. Stavba pyramid probíhala bez znalosti železa a složitějších technologií. První pyramida pochází z období III. dynastie, poslední pak z XIII., někdy bývá uváděno XIV. dynastie (tzn. že všechny byly postaveny v mezi lety 2700 a 1700 př. n. l.)[zdroj? ] Přestože o účelu i vzniku egyptských pyramid koluje řada mýtů, které jsou označovány za nevědecké, a i vědecká obec je v této otázce rozdělena, panuje obecně přijímaná teorie, že pyramidy sloužily za hroby králů.[zdroj? ] U některých pyramid je jedna či více dalších, menších pyramid, o nichž se předpokládá, že sloužily jako hroby manželek.[zdroj? ] Některé z těchto staveb sloužily k náboženským účelům, egyptologové se domnívají že v nich přebývala králova Ba. Někteří králové si nechali postavit dvě pyramidy, což bývá vysvětlováno jako projev egyptského dualismu (příslušní faraoni byli králové Horního i Dolního Egypta). Zajímavostí je, že existují i pyramidy, které sice měly být hrobkou, ale král se nechal pohřbít jinam.[zdroj? ] Egyptologové se domnívají, že pyramidy se vyvinuly z mastab a že jsou egyptským vynálezem, neovlivněným cizími vlivy.[zdroj? ] Podrobnější informace naleznete v článku núbijské pyramidy. Núbijské pyramidy byly postaveny panovníky říše Kuš na třech místech současného Súdánu. Tyto pyramidy jsou ovlivněny egyptskými, ale proti nim jsou menší a strmější. V Núbii byly stavěny zhruba do roku 300, vzniklo asi 220 takových staveb. Tyto pyramidy nejsou hroby, ale pouze pomníkem mrtvého krále.", "question": "Mohou být strany pyramidy čtyřúhelníkové?", "answers": ["Tyto strany musí být trojúhelníkové."]}
{"title": "Max Planck", "context": "Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel - 4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie. Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry. Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa - průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoelektrický jev.) V letech 1905 - 1909 předsedal Německé fyzikální společnosti (Deutsche Physikalische Gesellschaft). V roce 1918 byl za práci na záření černého tělesa oceněn Nobelovou cenu za fyziku.", "question": "Jaké národnosti byl Max Planck?", "answers": ["německý"]}
{"title": "Modrá", "context": "Modré límečky je v angličtině označení dělníků - proti bílým límečkům úředníků Modrá barva obecně označuje muže či chlapce, oproti růžové, která označuje ženy a dívky. Termín \"člověk s modrou krví\" označuje člověka z aristokracie. Důvodem je, že skrz neopálenou kůži jsou lépe vidět modře zbarvené žíly. V Microsoft Windows se jako \"modrá smrt\" označuje havárie operačního systému, při které se chybové hlášení zobrazí přes celou modře zbarvenou obrazovku (viz BSOD). Modrá stuha je ocenění udělované lodi, která dosáhne nejrychlejšího času při přeplutí Atlantiku. Na lékařských diagramech se modrou barvou označuje neokysličená krev, resp. žíly, které ji vedou. Modrou barvu používá jako svůj symbol ODS (jejím logem je modrý pták). modrá barva spolu s žlutou bývají považovány za symbol buržoazie a politické pravice Jako \"modrokabátníci\" (pro barvu uniforem) byli v americké občanské válce označováni vojáci Unie. Světle modrá barva (azzurro) je národní barva Itálie, k vidění např. na reprezentačních dresech jejích sportovců. \"Velká modrá\" či \"Modrá dáma\" je slangové označení firmy IBM. \"Malá modrá\" je slangové označení firmy Microsoft. Ve Stopařově průvodci po Galaxii se několikrát vyskytuje postava \"Húlúvú\" popisovaná jako \"superinteligentní odstín modré barvy\". V barevném značení odporů znamená modrá barva číslici 6 nebo toleranci ± 0,25 % Někteří lidé považují původ názvu hudebního žánru blues za odvozen od pojmenování modré barvy v angličtině (blue). Anglický idiom \"feeling blue\" (doslova \"cítit se modře\") znamená \"být smutný\", \"mít depresi\" (podle řecké mytologie spouštěl Zeus déšť vždy, když byl smutný). Modrou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky z nichž teče studená voda Obrázky, zvuky či videa k tématu modrá ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo modrý ve Wikislovníku", "question": "Jaká je národní barva Itálie?", "answers": ["Světle modrá"]}
{"title": "Čeština", "context": "Mají též sémantickou schopnost rozlišit vztah k plynutí času a ukončenosti děje pomocí vidu (aspektu). Z tohoto hlediska se dělí na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa nemají schopnost vyjádřit přítomnost, jejich přítomné tvary vyjadřují budoucnost. Rozlišují se 3 slovesné způsoby: oznamovací (indikativ), podmiňovací (kondicionál) a rozkazovací (imperativ). Vztah podmětu k ději se vyjadřuje činným (aktivum) nebo trpným (pasivum) rodem. Základním tvarem u sloves je infinitiv. Slovosled Podrobnější informace naleznete v článku Český slovosled. Slovosled je velmi flexibilní (volný), řídí se především tzv. aktuálním větným členěním. Základní slovosled je typu SVO (podmět–přísudek–předmět). Podrobnější informace naleznete v článku Úřední jazyk. Češtinu používá převážná většina obyvatel České republiky, její používání však není dáno speciálním jazykovým zákonem. Podle příslušných zákonů soudy, orgány činné v trestním řízení a úřady vedou jednání a vyhotovují rozhodnutí v českém jazyce (finanční úřady též ve slovenštině). Kdo neovládá češtinu, má nárok na jednání v jazyce, který ovládá (de facto na tlumočení). Prodávané zboží musí být opatřeno návodem v češtině. Podle Listiny základních práv a svobod (součást ústavního pořádku ČR) mají národnostní a etnické menšiny právo na vlastní jazyk. Čeština je též (od května 2004) jedním z 24 (stav k roku 2013) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné. Za autoritu v záležitostech českého jazyka je tradičně pokládán Ústav pro jazyk český, který je jedním z vědeckých ústavů Akademie věd České republiky. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současné češtiny i její historie. Vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny, Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost.", "question": "Jakému jazyku je čeština nejpodobnější?", "answers": ["slovenštině"]}
{"title": "Samuel Beckett", "context": "Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla. Narodil se ve Foxrocku nedaleko Dublinu v dobře situované protestantské rodině zeměměřiče Williama Becketta a zdravotní sestry Mary Roeové. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu a poté na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky (francouzštinu a italštinu). Po ukončení studia (1927) pracoval jako učitel v Belfastu, ale již rok nato odjel přednášet angličtinu do Francie, kde mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně. Roku 1930 se vrátil do Irska, aby zde převzal svůj magisterský diplom. Po roce vyučování francouzského jazyka na dublinské Trinity College se rozhodl věnovat výlučně spisovatelské dráze. Dědictví, které mu připadlo po smrti otce, mu umožnilo usadit se v Londýně, kde se mezi lety 1935-1936 kvůli svým neutuchajícím depresím podrobil psychiatrické léčbě. Po svém propuštění z léčebny několik let cestoval po Evropě. Do básnického světa vstoupil v roce 1930 svou 98veršovou sbírkou Děvkoskop. V tomto dramatickém monologu si hlavní postava René Descartes krátí čekání na omeletu ze zkažených vajec rozjímáním nad obskurností teologických záhad, plynutím času a blížící se smrtí. Po sbírce následoval soubor esejí Proust (1931) a román Víc píchanců než kopanců (1934). Od roku 1933-1936 žil Beckett v Londýně. Přibližně v té době se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnilovou, studentkou hry na piano, se kterou se v roce 1961 oženil. Jeho románová kariéra naplno odstartovala v roce 1938 knihou Murphy, která líčí vnitřní boj hrdiny zmítajícího se mezi touhou po milence-prostitutce a naprostém útěku do temných zákoutí mysli.", "question": "Jak se jmenovala matka Samuela Becketta?", "answers": ["Mary Roeové"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Na začátku roku 1743 se Marie Terezie vypravila do Prahy, aby se zde nechala korunovat. Do Prahy dojela 29. dubna 1743 a korunovace se konala 12. května 1743. V těch dobách se již Marii Terezii poměrně dařilo, 27. června 1743 Rakousko s Anglií porazilo Francii v Bitvě u Dettingenu a Francouzi se museli stáhnout opět za Rýn. Díky tomuto vítězství mohla Marie Terezie začít uvažovat o znovu dobytí Lotrinska a také Štrasburku, který si již dříve hodně oblíbila. Na podporu svého snažení uzavřela Marie Terezie dne 13. září 1743 ve Wormsu spojenectví s Anglií a sardinsko-piemontským královstvím. V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír sjednaný roku 1742 Anglií. Dále uzavřel s Francií alianci a 19. září 1744 opět dobyl Prahu. Na sklonku roku 1744 navíc porodila sestra Marie Terezie – Marie Anna mrtvé dítě a sama dne 16. prosince 1744 zemřela. 31. ledna 1745 přivedla Marie Terezie na svět dalšího syna – Karla Josefa. I přes tuto radostnou událost vládla v Rakousku spíše špatná nálada, jelikož 4. června 1745 u Dobroměře a 30. září 1745 u Ždáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II.", "question": "Kdy se konala korunovace Marie Terezie v Praze?", "answers": ["12. května 1743"]}
{"title": "John Galsworthy", "context": "John Galsworthy (14. srpna 1867, Kingston, Surrey – 31. ledna 1933, Londýn) byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Galsworthy pocházel ze zámožné právnické rodiny a studoval námořní právo na nejlepších anglických školách v Harrow a Oxfordu. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře. Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V následujících desetiletích se Galsworthy věnoval téměř výhradně literatuře a postupem let se stal úspěšným a váženým autorem. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí román Ostrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (1906), prvním díle jeho pozdější románové trilogie Sága rodu Forsytů to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patriciji (1911) vysoká šlechta, a v Tmavém květu (1913) opět umělci. Po skončení první světové války vydal Galsworthy další dva díly své rozsáhlé forsytovské kroniky – v roce 1920 román V pasti a v roce 1921 pak román K pronajmutí. Po vydání třetího dílu se Galsworthy takřka okamžitě zařadil mezi nejuznávanější anglicky píšící autory své doby.", "question": "Co Galsworthy studoval?", "answers": ["námořní právo"]}
{"title": "Louvre", "context": "Louvre je muzeum v Paříži, které patří k největším muzeím na světě. Sídlí v palácovém komplexu Palais du Louvre, bývalém sídle francouzských králů. Leží v 1. obvodu na pravém břehu řeky Seiny obklopený ulicí Rue de Rivoli ze severu, Tuilerijskými zahradami ze západu a kostelem Saint-Germain-l'Auxerrois z východu. Název pochází od původního loveckého zámečku, který kdysi stával v těchto místech uprostřed lesa zvaného Louparie či Louverie. Druhá možnost je ale také, že vznikl ze slova leovar nebo leawer, což znamená opevněné místo. Ve 14. století byla postavena tvrz, která se za vlády Karla V. stala jeho rezidencí. František I. pak založil roku 1541 palác nový, v jehož stavbě postupně pokračovali další panovníci a stavitelé. Nejdříve Pierre Lescot za vlády Jindřicha II. Po jeho smrti jeho žena Kateřina Medicejská rozšířila palác o křídlo, na jehož místě dnes stojí Galerie Apollon. Za Jindřicha IV. (1589–1610), pracovali na dalších částech stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptiste a Jacques Androuet DuCerceau.", "question": "Ve kterém palácovém komplexu se nachází muzeum Louvre?", "answers": ["Palais du Louvre"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita === Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein (1847–1902), obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová (nepřechýleně Koch, 1858–1920). Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání své matky bral hodiny houslí. Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v \"prázdném\" prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě. Stavěl pro zábavu fyzikální modely a mechanická zařízení. V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Albert kvůli tomu nedokončil střední školu. Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil na přijímací zkoušky na Spolkovou vysokou technickou školu (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) ve švýcarském Curychu. Ve zkouškách z fyziky a matematiky sice dopadl na výbornou, ale nezvládl obecnou část zkoušek.", "question": "Ve kterém roce se narodil Einstein ?", "answers": ["1879"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988).", "question": "Jakou zkratku má Organizace spojených národů?", "answers": ["OSN"]}
{"title": "Sluch", "context": "Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Lékařský obor, který zkoumá lidský sluch, se nazývá audiologie. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy[zdroj? ] jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako relativní sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Některá zvířata, například šelmy nebo přežvýkavci, dokážou natáčet ušní boltce, což jejich schopnost lokalizace původu zvuku zlepšuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota. Poškození sluchu může být vrozené nebo získané v důsledku nemoci, operace, působení nadměrného hluku atd. K poškození sluchu zpravidla dochází, pokud hladina akustického tlaku překročí 140 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí pouze 85 decibelů, může si rovněž sluch poškodit. V důsledku toho, že člověk poměrně nepřesně lokalizuje původ zvuku, snadno podléhá sluchovým halucinacím - například se domnívá, že někdo chodí po jeho bytě, že slyší ve tmě šepotání apod. Zajímavým jevem je akuse hudby, stav, kdy má člověk pocit, že zvnějšku slyší hrát hudbu, přitom si je však vědom přeludu (jedná se tedy o pseudohalucinaci). Jde o poměrně vzácný jev, který častěji mohou pozorovat lidé se sluchovou vadou a zřejmě také s určitými hudebními vlohami. Vyvolání jevu také podporuje hlučné prostředí, únava a stresující situace.", "question": "Jakou frekvenci má běžný lidský hlas?", "answers": ["od 200 Hz do 800 Hz"]}
{"title": "Srážky", "context": "Významné jsou především na horských překážkách. Konvektivní – srážky způsobené výstupem vzduchu v důsledku konvekce, které vzniká při nerovnoměrném zahřívání zemského povrchu. Bublina zahřátého vzduchu, který má menší hustotu, vystupuje nahoru; stoupá, dokud je teplejší než okolní vzduch. Při dosažení hladiny kondenzace vzniknou kupovité oblaky. Při intenzivní konvenci se oblaka vyvíjí vertikálně do podoby bouřkového oblaku (typické v létě). Cyklonální – srážky vznikající při výstupu vzduchu způsobeném celkovým pohybem vzduchových hmot. déšť mrznoucí déšť mrholení mrznoucí mrholení sníh sněhové krupky sněhová zrna krupky zmrzlý déšť kroupy ledové jehličky rosa jinovatka námraza ledovka déšť mrholení rosa mrznoucí déšť mrznoucí mrholení sníh sněhové krupky sněhová zrna zmrzlý déšť krupky kroupy ledové jehličky zmrzlá rosa jíní námraza ledovka Při teplotách lehce nad 0 °C. Při teplotách pod 0 °C Lze sledovat dobu trvání, intenzitu i prosté množství srážek. Množství srážek bývá udáváno v milimetrech kapalné vody spadlé na zemský povrch (1 mm = 1 l/m2). Sníh či kroupy zachycené srážkoměrem je proto třeba před měřením nechat roztát. Výraz srážkoměr může odkazovat na různá zařízení. Přístroj k měření úhrnu srážek se nazývá hyetometr. Velmi zjednodušeně jej lze popsat jako nádobu s nálevkou. Přístroj zaznamenávající časový průběh dešťových srážek (např. pomocí plováku) bývá označován termínem ombrograf. Přístroj na zjišťování množství rosy má název drosometr (může mít podobu síťky spojené s vahami). V současnosti se ke sledování intenzity srážek široce využívá meteorologických radarů. Srážkový úhrn je charakterizován jako výška vodního sloupce srážek za určitý časový úsek. Obvykle bývá uváděn v jednotkách mm/hod, mm/rok. Stojí-li v cestě převládajícímu směru větrného proudění horské pásmo, vypadne převážná většina srážek (zejména dešťových) na návětrné straně a v závětří hor tak vzniká srážkový stín. Typickým příkladem takto orograficky zeslabených srážek může být Žatecko a Roudnicko v závětří Krušných hor a Českého středohoří, kde roční úhrn srážek dosahuje pouze kolem 450 mm/rok. Naopak příkladem zesílených srážek na návětrné straně jsou Jizerské hory, zejména severozápadně orientované údolí říčky Smědé, na jehož konci dosahují průměrné roční úhrny kolem 1700 mm, což je nejvíce v celé České republice. Průměrný úhrn srážek se zvyšuje s nadmořskou výškou a maxima dosahuje (ve středoevropských podmínkách - například v Alpách či Tatrách) v nadmořské výšce kolem 2500 m n. m. Nad touto hranicí se projevuje takzvaná inverze srážek, tedy pokles srážkových úhrnů. Rekordy pozemské neživé přírody Obrázky, zvuky či videa k tématu srážky ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo srážka ve Wikislovníku", "question": "Čím se měří srážky ?", "answers": ["hyetometr"]}
{"title": "Měď", "context": "Chlorid měďný se připravuje zahříváním měděných hoblin v koncentrované kyselině chlorovodíkové za přídavku malého množství chlorečnanu draselného. Může se taky připravit redukcí chloridu měďnatého kyselinou siřičitou. Bromid měďný CuBr je žlutozelená krystalická látka, nerozpustná ve vodě, která tvoří adiční a komplexní sloučeniny. Připravuje se tepelným rozkladem bromidu měďnatého. Jodid měďný CuI je v čistém stavu bílý prášek, který se přimíšením jodu barví do hněda až černa, je nerozpustný ve vodě. V roztocích tvoří adiční a komplexní sloučeniny. Připravuje se zahříváním mědi s jodem a horkou koncentrovanou kyselinou jodovodíkovou nebo smíšením alkalického jodidu s roztokem měďnaté soli a přídavkem oxidu siřičitého nebo thiosíranu sodného. Kyanid měďný CuCN je bílý prášek, nerozpustný ve vodě a zředěných kyselinách. Rozpouští se v koncentrovaných kyselinách, amoniaku a roztocích amonných solí za vzniku komplexních sloučenin. Připravuje se reakcí kyanidových iontů s měďnatými kationy, kdy se zprvu vzniklý kyanid měďnatý rozkládá na dikyan a kyanid měďný. Rhodanid měďný CuSCN je bílý prášek, ve vodě a kyselinách za chladu se nerozpustný. V nadbytku rhodanidu se rozpouští za vzniku komplexní sloučeniny. Rhodanid měďný dokáže adovat amoniak, který se ale zpět snadno odštěpuje. Rhodanid měďný se připravuje reakcí měďnaté soli s rhodanidovými aniony a přítomnosti redukčního činidla. Siřičitan měďný Cu2SO3 je bílý prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v roztoku kyseliny siřičité. V roztoku vytváří málo stabilní podvojné a komplexní sloučeniny, které jsou většinou rozpustné. Siřičitan měďný se připravuje zaváděním oxidu siřičitého do roztoku octanu měďnatého, který je silně okyselený kyselinou octovou. Sulfid měďný Cu2S je tmavě olověně šedý krystalický prášek, nerozpustný ve vodě. V přírodě se nachází jako nerost chalkosin. Sulfid měďný vede dobře elektrický proud, ale o něco hůře než sulfid měďnatý. Sulfid měďný vytváří podvojné i komplexní sloučeniny, které jsou většinou rozpustné ve vodě. Sulfid měďný lze získat žíháním sulfid měďnatého v proudu vodíku za malého přidání síry. ==== Sloučeniny měďnaté Cu2+ ==== Jsou látky ve vodě většinou dobře rozpustné a ve vodě se ve velmi malém množství hydrolyticky štěpí.", "question": "Jaká je chemická značka mědi ?", "answers": ["Cu"]}
{"title": "Claude Arabo", "context": "Claude Arabo (3. října 1937 Nice – 3. července 2013 Villefranche-sur-Mer, Francie) byl francouzský sportovní šermíř, který se specializoval na šerm šavlí. Francii reprezentoval v šedesátých letech. Na olympijských hrách startoval v roce 1960, 1964 a 1968 v soutěži jednotlivců a družstev. V soutěži jednotlivců vybojoval na olympijských hrách 1964 stříbrnou olympijskou medaili. V roce 1962 obsadil třetí místo na mistrovství světa v soutěži jednotlivců. S francouzským družstvem kordistů vybojoval na mistrovství světa v roce 1965, 1966 a 1967 třetí místo. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claude Arabo na francouzské Wikipedii.", "question": "Byl Claude Arabo francouzský sportovní šermíř?", "answers": ["Claude Arabo (3. října 1937 Nice – 3. července 2013 Villefranche-sur-Mer, Francie) byl francouzský sportovní šermíř, který se specializoval na šerm šavlí."]}
{"title": "Brněnská přehrada", "context": "Brněnská přehrada (v hantecu Prýgl nebo Prygl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky. Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936-1940. Hlavním investorem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna se na ní 25 % podílela také Země Moravskoslezská . Vzdutí přehrady začíná pod splavem u Tejkalova mlýna ve Veverské Bítýšce a k hrázi na hranici brněnských městských částí Brna-Bystrce a Brno-Kníničky měří necelých 10 km. Zatopená plocha je 259 ha. Stálé nadržení dosahuje 7,6 milionů m3, zásobní prostor pak 10,8 milionů m3. Betonová gravitační hráz má v koruně šířku 7,14 m a délku 120 m, v nadmořské výšce 233,72 m ční 23,5 m nade dnem. V hrázi se nachází Vodní elektrárna Kníničky. Na konci druhé světové války ustupující německá armáda vozovku zaminovala a umístila na hráz sud s trinitrotoluenem (původně měly být výbušniny umístěny do potrubí hráze, ale to bylo zaměstnanci z rozkazu ochrany před sabotáží zabetonováno) a do domku hrázného Šikuly kulomety. Šikula s několika lidmi, ukrytými ve strojovně elektrárny, konvoj Rudé armády varovali, ale Šikula byl postřelen. V současnosti je na hrázi umístěná jeho plaketa. Brněnská přehrada je oblíbeným místem rekreace místních i návštěvníků. Po obou stranách je lemována rozlehlými lesy (Obora na levém břehu, Podkomorské lesy na pravém) a nabízí tak příležitost nejenom ke koupání a vodním sportům, ale i k turistice a cykloturistice. Častým cílem výletníků je také hrad Veveří, který se tyčí na skále nedaleko Veverské Bítýšky. U hradu byl přes přehradu vybudován most pro chodce a pro cyklisty. Přehrada je využitelná celoročně a koupání je pro lidské zdraví bezpečné. Sinice se vyskytují pouze na severním cípu přehrady, ale i to jen výjimečně. Na hladině bystrcké části přehrady se pravidelně koná významná mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis.", "question": "Využívá se v současnosti Brněnská přehrada jako zásobárna vody pro Brno?", "answers": ["Přehrada dříve sloužila jako zásobárna vody pro Brno (nyní se využívá vody z Vírské přehrady a vody z vrtů v Březové), k rekreaci a také jako zdroj elektrické energie."]}
{"title": "Uran (prvek)", "context": "Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy, která díky oxidaci po čase přechází k šedé barvě. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth a v čisté formě byl uran izolován roku 1841 Eugene-Melchior Peligotem. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran, která dostala jméno podle boha Urana v řecké mytologii (otec Titánů a první bůh nebes, manžel bytosti Gaia). Uran se tak stal prvním prvkem pojmenovaným podle nově objevené planety - později následovaly ještě neptunium a plutonium. Uran je v čistém stavu stříbrobílý lesklý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá - pokrývá se vrstvou oxidů. Rozmělněný na prášek je samozápalný. Není příliš tvrdý a dá se za obyčejné teploty kovat nebo válcovat. Při zahřívání se stává nejprve křehkým, při dalším zvyšování teploty je však plastický. Za teplot pod 0,68 K se stává supravodičem I typu. Hustota (specifická hmotnost) uranu při 25 °C je 19,01 g.cm-3, uran tak patří k nejtěžším prvkům vůbec, je o asi 70 % těžší než olovo.", "question": "Kdo objevil uran?", "answers": ["Martin Heinrich Klaproth"]}
{"title": "Wonder Woman (pilotní díl)", "context": "Wonder Woman je pilotní díl nerealizovaného amerického dobrodružného fantasy televizního seriálu. Vznikl v roce 2011 a natočil jej Jeffrey Reiner. Televizní snímek na motivy komiksových příběhů o Wonder Woman byl vyroben jako pilot pro plánovaný seriál stanice NBC, která se však rozhodla si pořad neobjednat. Realizovaný pilotní díl nebyl nikdy oficiálně vysílán. == Příběh == Diana Themyscira vede v Los Angeles velkou společnost Themyscira Industries, zároveň ale bojuje proti zločincům jako Wonder Woman. Diana se svou superhrdinskou činností nijak neskrývá a vystupuje tak i v médiích, aby však měla klid pro sebe, používá navíc i skrytou totožnost Diany Prince. V podobě Wonder Woman podezřívá svoji obchodní konkurentku, Veronicu Cale, že distribuuje nelegální drogy, které dávají uživatelům nadlidské schopnosti a které ovšem můžou také lidi znetvořit. == Obsazení == Adrianne Palicki jako Wonder Woman / Diana Themyscira / Diana Prince Elizabeth Hurley jako Veronica Cale Tracie Thoms jako Etta Candy Pedro Pascal jako Ed Indelicato Cary Elwes jako Henry Detmer Justin Bruening jako Steve Trevor == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wonder Woman (2011 TV pilot) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Wonder Woman v Internet Movie Database (anglicky) Wonder Woman v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Byl realizován seriál s pilotním dílem Wonder Woman ?", "answers": ["Realizovaný pilotní díl nebyl nikdy oficiálně vysílán."]}
{"title": "Kalifornie", "context": "V letech 1846-1848 proběhla mexicko-americká válka, po níž bylo území historické Kalifornie rozděleno mezi oba státy. Severní (americká) část byla roku 1850 rozdělena mezi státy Kalifornii a teritoria Nové Mexiko a Utah, zatímco jižní (mexická) část tvořila až do roku 1930 jeden celek, který byl téhož roku rozdělen na dvě teritoria, později přeměněná v mexické státy. V roce 2007 Kalifornii postihly ničivé požáry, které vyhnaly z domovů mnoho lidí včetně hollywoodských hvězd. K 26. říjnu si vyžádaly 12 obětí. Západní část Kalifornie omývá Tichý oceán, na severu sousedí se státem Oregon. Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství. V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou souvislých Spojených států Mount Whitney (4421 m) a horké suché pouště. V pohoří Sierra Nevada se nachází Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe. Na jihu leží velké slané jezero Salton Sea a Mohavská poušť. V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe. Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení, které souvisí se zlomem San Andreas, jenž probíhá po celé délce státu. Známé je zemětřesení, které v roce 1906 postihlo San Francisco. Většina velkých měst je soustředěna u pacifického pobřeží, kde panuje středomořské podnebí. průměrná nadmořská výška je 884 m, šířka státu je 403 km, délka státu je 1240 km.", "question": "S kterým oceánem hraničí Kalifornie ?", "answers": ["Tichý oceán"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita (latinsky Universitas Masarykiana, v letech 1960–1990 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně) je česká univerzita se sídlem v Brně. Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci. V této souvislosti poukazoval na to, že tehdejší jediná česká univerzita ke svému rozvoji potřebuje konkurentku. Zřízení druhé české univerzity bylo dlouhá léta jednou z jeho politických priorit a měl v této otázce podporu řady profesorů, studentů i široké veřejnosti. Největším problémem se ukázala volba místa pro tuto univerzitu. Ačkoliv všeobecně převládal názor, že by měla být založena v zemském hlavním městě Brně, proti byli zejména brněnští Němci, kteří Brno politicky zcela ovládali a báli se oslabení svého vlivu. To bylo dokonce zdrojem nacionálních konfliktů, které vyvrcholily tragickými pouličními střety v roce 1905 u příležitosti tzv. Volkstagu, při kterých přišel o život český dělník František Pavlík.", "question": "Je počtem studentů Masarykova univerzita největší vysokou školou v České republice?", "answers": ["Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice."]}
{"title": "Miron Białoszewski", "context": "Miron Białoszewski [bjauoševski] (30. června 1922 - 17. června 1983), byl polský básník, prozaik a dramatik. Narodil se 30. července 1922 ve Varšavě. Když se rozpoutala 2. světová válka, byl v třetí třídě gymnázia. Během okupace složil maturitu a začal studovat polonistiku na ilegální Varšavské univerzitě, které však - kvůli válce - absolvovat nemohl. Po kapitulaci Varšavského povstání byl s otcem odvezen na nucené práce do opolského kraje, který tehdy byl částí říše. Po konci války se vrátil do hlavního města. K jeho básnickému debutu došlo v roce 1955, a rok později se ukázala první sbírka jeho tvorby. Rovněž roku 1955 založil a vedl experimentální divadlo Teatr na Tarczyńskiej, jehož zkoušky a soukromé inscenace amatérsky natáčel. Během dalších deseti let se stal dost slavným a díky protekci známých osobnosti dostal byt, v kterém bydlel se svým dlouholetým partnerem - Leszkiem Solińským. V roce 1970 vyšlo jeho nejvýznamnější dílo - \"Památník z Varšavského povstání\" (\"Pamiętnik z powstania warszawskiego\"). Popsal v něm na velmi jednoduchý, obyčejný způsob noční můru, hrůzu pokusu varšavských obyvatelů ukázat okupantovi sílu Poláků, jejich víru ve svobodu. Rád psal krátké básně, stručné texty - věřil, že jen takové jsou důležité. Měl dost divný přístup k lidem - na jedné straně je neměl rád, na druhé straně nemohl bez nich žít. Když tvořil, musel být sám; vadilo mi sluneční světlo, veškeré zvuky, hlasy.", "question": "Kdy zemřel Miron Białoszewski?", "answers": ["17. června 1983"]}
{"title": "Lysá hora (Krkonoše)", "context": "Lysá hora (německy Kahleberg) je vrchol ležící v Českého hřbetu, v Krkonoších. Výška hory činí 1344 m . Z Rokytnice nad Jizerou míří k vrcholu sedačková lanovka až do výše 1310 m, kde se nachází její horní stanice. Lanovka je v provozu pouze v zimním období. Při velmi dobré viditelnosti je Lysá Hora spolu s hřebenem Krkonoš k zahlédnutí i z Prahy z dálky 120 km. Lysá hora se nachází zhruba 4 km severovýchodně od zimního střediska Rokytnice nad Jizerou. Jedná se o kupovitou horu s plochým vrcholem ležící na západě mezi vrcholem Plešivec a horou Kotel na východní straně. Samotný vrchol, na němž je upevněn geodetický bod, je pokryt klečovým porostem s občasnými holinami, kde se rozprostírají smilkové loučky se vzácnou květenou. V nižších polohách rostou poměrně zachovalé smrkové lesy. Vzhledem k tomu, že přes samotný vrcholek hory nevede značená turistická cesta a nachází se v I. zóně KRNAP, je přístup na něj zakázán. Pod vrchol se lze tedy dostat v zimě lanovkou, od jejíž vrcholové stanice je vzdálen 200 metrů východním směrem. Dále vede na východ od horní stanice lanovky zimní běžecká cesta opatřená tyčovým značením. Lanová dráha Rokytnice nad Jizerou - Lysá hora Obrázky, zvuky či videa k tématu Lysá hora (Krkonoše) ve Wikimedia Commons Lysá hora na Tisicovky.cz Provozovatel lanové dráhy na Lysou horu", "question": "V jakém pohoří leží Lysá hora?", "answers": ["Krkonoších"]}
{"title": "Ruthenium", "context": "Ruthenium (chemická značka Ru, latinsky Ruthenium) je drahý kov šedivě bílé barvy. == Chemické vlastnosti a výskyt == Ruthenium bylo objeveno roku 1844 v sibiřské platinové rudě chemikem Karlem Ernstem Clausem. Jméno pochází z latinského názvu Ruska. Je to ušlechtilý, poměrně tvrdý, i když křehký, kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Společně s rhodiem a palladiem patří do triády lehkých platinových kovů. V přírodě doprovází ostatní platinové kovy, hlavní naleziště jsou na Urale a v Americe. Ruthenium je jedním ze tří prvků, které mohou (za běžných podmínek) vytvořit oxid s prvkem v nejvyšším oxidačním čísle (patří k nim ještě osmium a xenon). == Využití == Menší množství ruthenia bývá někdy legováno do slitin s platinou a palladiem pro zvýšení jejich tvrdosti a mechanické odolnosti. Přídavek malého množství ruthenia do titanových slitin zvyšuje podstatným způsobem jejich odolnost proti korozi. Slitina platiny s přídavkem 5% ruthenia je používána pro výrobu luxusních náramkových hodinek s maximální odolností vůči mechanickému nebo chemickému poškození. Katalyzátory na bázi oxidu ruthenia jsou úspěšné v odstraňování sulfanu z ropy a ropných produktů. V poslední době jsou farmaceutickým průmyslem intenzivně zkoumány komplexní sloučeniny ruthenia, které se mohou stát základem účinných cytostatik. Roku 2005 dostal Robert Grubbs Nobelovu cenu za chemii za objev nové katalytické reakce založené na rutheniu, která se jmenuje metateze olefinů. Rutheniové komplexy jsou absorpcí záření (377 až 430 nm) schopny katalyzovat rozklad vody na směs vodíku a kyslíku (objeveno Davidem G. Whittenem, 1973-80 Profesorem, University of North Carolina). Rutheniový komplex je donorem i akceptorem elektronu a v této dvojstrannosti spočívá jeho význam pro rozklad vody světlem (Doc. RNDr. Josip Kleczek, DrSc., 1981, Sluneční energie).", "question": "Jaká je barva ruthenia?", "answers": ["šedivě bílé"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru). Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B - thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %). Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek.", "question": "Řadí se pivo mezi alkoholické nápoje?", "answers": ["Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru)."]}
{"title": "Jaderné letadlo", "context": "Podle původních odhadů mělo být letadlo provozuschopné koncem 70. nebo začátkem 80. let. Proto se v roce 1955 kancelář A. Tupoleva rozhodla osadit testovací letadlo malým reaktorem. Vybrán byl bombardér Tupolev Tu-95. Mezi lety 1961-1965 upravený bombardér Tu-95LAL uskutečnil 34 letů, z nichž ne všechny byly provedeny s funkčním reaktorem. Hlavním důvodem testování bylo ověření funkčnosti radiačních štítů. Dalším krokem výzkumu bylo vyvinout funkční letadlo pro aplikaci jaderného pohonu. Dle dostupných informací dokázal Sovětský svaz letět na jaderný pohon. Avšak následkem zkušebních letů a nedostatečného stínění zemřelo na následky ozáření několik členů posádky. Na základech bombardéru Tu-95 byl vyvíjen turbovrtulový letoun Tu-119. Dva ze čtyř motorů měly být poháněné jaderným reaktorem přes nepřímý cyklus a dva zbývající měly být standardní motory. Tupolev se také zabýval vytvořením nadzvukového letounu Tu-120, avšak všechny projekty byly v polovině 60. let ukončeny. === Konstrukční kancelář V. Mjasiščeva === Paralelně s vývojem kanceláře Tupoleva pracovala na výzkumu letadel i kancelář Mjasiščeva. Její program byl zahájen v květnu roku 1955 a cílem mělo být vytvoření nadzvukového letounu M-60. První návrh byl dokončen roku 1956. Mezitím kancelář Ljulky navrhla motor s přímým cyklem, který by dosahoval tahu přes 20 tun. Vzlet a přistání by byly provedeny pomocí standardního paliva a po dosažení potřebné letové hladiny by se motory přepnuly na jaderný pohon. Navrhovaná rychlost byla 2 machy. Posádka by byla usazena v olověném štítu a reaktor by byl umístěn v zadní části letadla. Po rozsáhlém výzkumu byly provedeny odhady, že by s vhodnými reaktory bylo možné provozovat bombardér s maximální rychlostí 2 machy, operačním doletem 25 000 km a dostupem 20 km. V roce 1959 došlo ke zrušení tohoto programu ve fázi návrhu. Mjasiščev se paralelně zabýval vývojem dalších letadel s jaderným pohonem, ale vše bylo ukončeno již v návrhové fázi. == Reference ==", "question": "Jaký pohon pro svůj let využívá jaderné letadlo?", "answers": ["jaderný"]}
{"title": "Český svaz tanečního sportu", "context": "Jedná se o nepolitickou a neziskovou zájmovou společenskou organizaci respektive spolek ustavený ve smyslu platných právních norem, jehož předmětem činnosti je taneční sport prováděný jak na rekreační tak i na výkonnostní úrovni. Jeho sídlo je v Ústí nad Labem. == Činnost svazu == Jeho činnost spadá do oblasti zájmové umělecké činnosti v oblasti společenského tance, tuto činnost dále rozvíjí a přetváří na speciální sportovní odvětví - taneční sport. Ve sportovní oblasti organizuje pravidelnou soutěžní činnost, provádí jeho metodickou, organizační i hospodářskou podporu, snaží se vytvářet vhodné prostředí pro masové provozování rekreačního tanečního sportu, usiluje o dosažení vyšší sportovní a umělecké úrovně nejlepších tanečních sportovců a i tanečních kolektivů. Jde zde o co nejširší zapojení zájemců o společenský tanec ze všech věkových vrstev, zejména malé lidi, děti a juniory tak, aby byla pro tento sport vytvořena co nejširší sportovní personální základna. Svaz se také snaží český taneční sport pozdvihnout na srovnatelnou úroveň v širším mezinárodním měřítku. == Odkazy == === Reference === === Související články === Taneční sport Světová federace tanečního sportu (WDSF) === Externí odkazy === Oficiální stránky ČSTS Informace o organizaci na stránkách Statutárního města Ústí nad Labem", "question": "Jakou zkratku má Český svaz tanečního sportu?", "answers": ["ČSTS"]}
{"title": "Triton (měsíc)", "context": "Vzhledem k tomu, že jedna strana je stále natočena k Neptunu, se astronomové domnívají, že na zadní straně (vzhledem k oběhu) je méně impaktních kráterů, ale protože Voyager prozkoumal jen 40 % povrchu, ale tento závěr zatím není potvrzen. == Pozorování a průzkum == Vlastnosti oběžné dráhy Tritonu byly určeny s velkou přesností v 19. století. Bylo objeveno, že má retrográdní dráhu s velkým úhlem inklinace k rovině Neptunova oběhu. První detailní pozorování samotného měsíce proběhlo v roce 1930. Celkově o něm bylo známo velmi málo do doby, než byl koncem 20. století pozorován Voyagerem 2.Před Voyagerem 2 si astronomové mysleli, že na Tritonu mohou být moře s tekutým dusíkem a atmosféra z dusíku a methanu s hustotou až 30 % hustoty atmosféry Země. Tyto odhady se ale ukázaly býti silně přeceněné. Hustou atmosféru měl měsíc nejspíše krátce po svém vzniku.První pokus o změření průměru měsíce provedl Gerard Kuiper v roce 1954. Naměřil hodnotu 3800 km. Další měření dávala hodnoty mezi 2500 a 6000 km, neboli od velikostí trochu menších než průměr Měsíce po téměř polovinu průměru Země. Data z Voyageru 2 z 25. října 1989 vedla k mnohem přesnějšímu odhadu na 2706 km.V devadesátých letech 20. století byla provedena pozorování, která naznačují vyšší hustotu atmosféry, než naměřil Voyager 2.Nové návrhy na mise k Neptunovu systému, které měly být uskutečněny v druhém desetiletí 21. století, předkládali vědci NASA v několika posledních desetiletích. Všechny počítaly s Tritonem jako s hlavním cílem a několik z nich navrhovalo možnost povrchové sondy (obdobně jako Huygens na Titanu). NASA se ale v současnosti zaměřuje na systémy Jupiteru a Saturnu a na žádné z těchto návrhů se nepodařilo získat finance. == Triton v kultuře == V humoristickém sci-fi románu Nekonečno vítá ohleduplné řidiče dvojice britských autorů Rob Grant a Doug Naylor je Triton cílovou destinací kosmické těžební lodi Červený trpaslík. == Odkazy == === Poznámky === === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triton (moon) na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Triton ve Wikimedia Commons Triton Profile at NASA's Solar System Exploration site Triton page at The Nine8 Planets Triton page at Views of the Solar System Movie of Triton's rotation from the National Oceanic and Atmospheric Administration site Triton images from Planetary Photojournal Gazetteer of Triton Nomenclature from USGS Neptune system page Paul Schenk's 3D images and flyover videos of Triton and other outer solar system satellites", "question": "Jak se jmenuje největší z měsíců planety Neptun?", "answers": ["Triton"]}
{"title": "Matematika", "context": "Matematika (z řeckého μ (mathematikós) = milující poznání; μ (máthema) = věda, vědění, poznání) je věda zabývající se z formálního hlediska kvantitou, strukturou, prostorem a změnou. Matematika je též popisována jako disciplína, jež se zabývá vytvářením abstraktních entit a vyhledáváním zákonitých vztahů mezi nimi. Matematika je založena a budována jako exaktní věda. Její exaktnost (podobně jako jiných exaktních věd) tkví v tom že, jak matematické objekty, tak i operace nad nimi jsou exaktně vytyčeny (tj. s nulovou vnitřní vágností) , tedy tak, že každý v matematice (v dané exaktní vědě) vzdělaný člověk naprosto přesně (bez jakýchkoli pochyb) ví, co znamenají. To je podstata exaktnosti této disciplíny. V rámci matematiky existuje ale ještě jinak chápaná exaktnost, a to exaktnost použitých metod a jejich výsledků: Příkladem může být exaktní a neexaktní řešení: Některé aplikace jsou řešitelné pouze opuštěním přísného a omezujícího požadavku exaktnosti výsledku. Například proto, že neexistuje matematická funkce, která by byla (exaktním) řešením dané diferenciální rovnice. Může ale existovat posloupnost funkcí, která s libovolnou přesností (nikoli však exaktně), řešením té rovnice je. Dosazením exaktního výsledku (řešení) do výchozího vztahu (rovnice) dostáváme identitu. Neexaktní výsledek se od exaktního liší o \"chybu \", takže po jeho dosazení identitu nedostaneme. Charakteristickou vlastností matematiky je její důraz na absolutní přesnost metod a nezpochybnitelnost výsledků. Tyto vlastnosti, které matematiku odlišují od všech ostatních vědních disciplín, mají původ již v antickém Řecku. Nejstarším dochovaným příkladem tohoto přístupu je kniha řeckého matematika Euklida Základy pocházející z 4. století př. n. l. Široké veřejnosti je známa tzv. elementární matematika, která se zabývá operováním s čísly, řešením praktických úloh, jednoduchých rovnic a popisem základních geometrických objektů.", "question": "Jako jaká věda je matematika založena a budována?", "answers": ["exaktní"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher. Dílo bylo několikrát zfilmováno - první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin) a v letech 2001-2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie.", "question": "Kdo je autorem fantasy románu Pán prstenů?", "answers": ["Johna Ronalda Reuela Tolkiena"]}
{"title": "Richard Wagner", "context": "Wilhelm Richard Wagner (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky) byl německý hudební skladatel, výrazný představitel hudebního romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří opery Rienzi, Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, operní tetralogie Prsten Nibelungův a jeho poslední opera Parsifal. Mnoho let žil mimo Německo – především v Lotyšsku, Francii, Rakousku a Itálii. Nejdelší období však strávil ve Švýcarsku, kde se usadil poté, když po nezdařené revoluci v roce 1848 musel uprchnout z Německa. Několikrát navštívil i Čechy – především Prahu, kde uvedl některá svá díla. Měsíc strávil i v Teplicích; výlet na hrad Střekov jej inspiroval ke složení opery Tannhäuser. V Bayreuthu mu bylo v roce 1873 umožněno s pomocí bavorského krále Ludvíka II. postavit pro inscenace svých oper divadlo s tehdy vynikající akustikou a založit zde tradici Hudebních slavností v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele), které si svoji světovou proslulost udržují až dodnes. Pro skladatelovy protižidovské názory bylo jeho dílo již za Německého císařství jednostranně posuzováno a zejména v období nacismu přímo zneužito. Wagner bývá (ne zcela logicky) spojován s Adolfem Hitlerem z toho důvodu, že Wagnerova snacha Winifred Marjorie Wagner (rozená Williamsová) byla dlouholetou Hitlerovou osobní přítelkyní. Narodil se 22. května 1813 v Lipsku jako osmé dítě policejního úředníka Carla Friedricha Wagnera (1770–1813) a dcery pekaře Johanny Rosine Wagnerové, roz. Pätzové (1774–1848). Šest měsíců po jeho narození, 23. listopadu 1813, zemřel jeho otec na tyfus. V srpnu 1814 se jeho matka znovu provdala za herce a básníka Ludwiga Geyera (1780–1821), který se ujal celé rodiny a kterého si Wagner sám velice vážil. Johanna Rosine Wagnerová měla s Geyerem ještě dceru Cäcilii (1815–1893). Objevily se také spekulace, že by Geyer mohl být dokonce jeho biologickým otcem, nebyly ale nikdy potvrzeny ani vyvráceny.", "question": "Který hudební směr představoval Richard Wagner?", "answers": ["romantismu"]}
{"title": "Guns N' Roses", "context": "Kvůli incidentu byly následující přenosy vysílány s pětisekundovým zpožděním. Jejich píseň \"Sweet Child O' Mine\" byla vyhlášena jako nejlepší píseň z žánru pop/rock. Nakladatelství začalo požadovat po některých členech, aby změnili své chování. Rose hrozil, že skupinu rozpustí, pokud se nebudou léčit, čímž donutil členy léčení podstoupit. === Use Your Illusion (1991-1993) === V roce 1990 se skupina vrátila do studia, kde začala nahrávat svůj zatím nejambicióznější projekt. Bubeník Steven Adler nebyl v důsledku svých potíží s kokainem a heroinem schopen pokračovat v nahrávání. Rose říkal v interview, že když Guns N Roses nahrávali píseň \"Civil War\", povedlo se jim ji nahrát až na šedesátý pokus kvůli problémům se Stevenem. Nakonec byl Adler v dubnu 1990 ze skupiny vyhozen. Nahradil jej Matt Sorum, bývalý bubeník skupiny The Cult. Členem Guns N' Roses se stal také klávesista Dizzy Reed. Nakonec bylo nahráno dost materiálu pro vznik dvojalba, ale členové se rozhodli vydat dvě samostatná alba, Use Your Illusion I a Use Your Illusion II. Alba debutovala na americkém žebříčku na prvních dvou místech, což se předtím nikomu nepodařilo.Po vydání alb se skupina vydala na 28 měsíců trvající světové turné nazvané Use Your Illusion Tour, které zaznamenalo obrovský úspěch, ale zároveň při něm došlo k několika incidentům. V létě 1991 během koncertu v St. Louis skočil Axl Rose mezi diváky a napadl jednoho z nich, protože si nahrával jejich vystoupení na videokameru. Poté Rose ukončil koncert a odešel do zákulisí a dav fanoušků začal páchat výtržnosti, při kterých bylo zraněno několik desítek lidí. Rose byl obviněn z vyprovokování výtržností, ale déle než rok se jej nepodařilo zatknout, protože kapela koncertovala v zahraničí. Soud ale nakonec rozhodl, že Rose incident nevyprovokoval a osvobodil jej. Mezitím skupinu opustil kvůli sporům s Rosem kytarista Izzy Stradlin a nahradil jej Gilby Clarke.", "question": "Bubeníkem které kapely je Frank Ferrer?", "answers": ["Guns N' Roses"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejímž propagátorem byl zejména Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. V 60. letech vznikla skupina Episode Six, která vydala několik singlů. Tuto skupinu tvořili Ian Gillan zpěv, Graham Dimmock kytara, Roger Glover baskytara, Tony Lander kytara, Sheila Carter klávesové nástroje a Harvey Shields bicí. Skupině se však i přes četná turné nepodařilo prorazit. V roce 1967 pak byla založena skupina nazvaná The Flower Pot Men and their Garden, předtím známá jako The Ivy League. Toto nové jméno bylo odvozeno z názvu dětského představení \"The Flowerpot Men\", což byla zřejmá slovní hříčka narážející na éru \"flower power\" a pěstování \"konopí\" v květináčích.", "question": "Kde byla založena skupina Deep Purple?", "answers": ["v Hertfordu"]}
{"title": "Turecká vlajka", "context": "Vlajka Turecka: dnešní podoba turecké vlajky pochází z roku 1844. Je to červený list s bílým půlměsícem a bílou pěticípou hvězdou, starými symboly islámu: půlměsíc byl na osmanské vlajce už v 16. století a hvězda (dříve byla osmicípá) od roku 1793. Hvězda se zvenku zhruba dotýká jedním cípem pomyslné spojnice dvou rohů půlměsíce a celý emblém je posunutý od středu kousek k žerdi.V letech 1920–1923 byla základní barva vlajky zelená. Dnešní podoba vlajky byla naposledy schválená roku 1936. Z turecké vlajky byla odvozená vlajka tuniská. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Státní znak Turecka Turecká hymna Dějiny Turecka === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Turecká vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má půlměsíc na turecké vlajce?", "answers": ["bílým"]}
{"title": "Metro v Praze", "context": "O rok dříve se také začalo s ražbou linky A z Dejvic na Vinohrady. Slavnostní otevření prvního úseku trasy C 9. května 1974 v 9 hodin a 19 minut se stalo politickou manifestací, na níž byl přítomen generální tajemník KSČ Gustáv Husák, který slavnostně přestřihl pásku. 12. srpna 1978 byl zprovozněn první úsek linky A, ve stanici Muzeum vznikl první přestupní bod metra. Na konci roku 1980 byly obě trasy prodlouženy a roku 1977 se začalo se stavbou prvního úseku linky B. Budování úseku Sokolovská (dnešní Florenc) – Smíchovské nádraží trvalo osm let, do provozu byla trasa B dána 2. listopadu 1985. V této době se také dala do pohybu stavba dalších navazujících úseků Dukelská (dnes Nové Butovice) – Smíchovské nádraží, připravovala se stavba Sokolovská–Zápotockého (dnes Českomoravská), stavělo se depo trasy A v Hostivaři a roku 1984 byla trasa C prodloužena pod Vltavou do Holešovic. Takto rozsáhlá a rychlá výstavba však patrně již byla nad možnosti stagnující ekonomiky ČSSR. Ke konci 80. let se začaly termíny pro oficiální otevření mírně zpožďovat a dokonce byly přesunuty finance určené k výstavbě metra v Bratislavě (výstavba se po roce zastavila) a peníze byly použity k prodloužení trasy B. Po Sametové revoluci bylo vzhledem ke změně politické situace jasné, že stanovené tempo není možné udržet – podzemní dráha ztratila svůj politický význam. Zatímco dříve bylo obtížnější trať naplánovat než sehnat finance, nyní byla situace opačná, protože výstavba metra se přestala financovat z federálních peněz a začala se financovat ze zdrojů města. Dne 22. února 1990 byla přejmenována většina stanic s ideologickými názvy, většinou v okrajových částech města, na jména odpovídající místním částem, ve kterých se nacházejí.", "question": "Kdy byl otevřen první úsek pražského metra ?", "answers": ["9. května 1974"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet). Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM), vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy). UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex. Medaile Emanuela Bořického Bolzanova cena Karlova univerzita patří mezi 1,5% nejlepších světových univerzit. Je hodnocena jako nejlepší univerzita ČR a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě soutěžící s nejlepší Ruskou Lomonosovovou univerzitou. Karlova univerzita se umístila na 31. místě v Times BRICS & Emerging Economies Rankings 2014 (23. byla Varšavská univerzita). V celosvětovém měřítku se Karlova Univerzita umístila v roce 2013 jako 201-300. mezi 500 hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (Šanghajský žebříček), 233. z 500 v QS World University Rankings, 401-500. z 800 (výsledek v roce 2015) hodnocených in Times Higher Education World University Rankings a 485. dle CWTS Leiden Ranking zohledňujícím 500 univerzit. Dřívější výsledky viz tabulky níže: V QS žebříčku dle předmětů patří Karlova univerzita mezi 51-100 nejlepších univerzit na světe v geografii a lingvistice. Leopold Hasner von Artha (1818-1891), politik Edvard Beneš (1884-1948), sociolog a 2. prezident Československa Václav Bělohradský (* 1944), filozof a sociolog Bernard. Bolzano (1781-1848), matematik a filozof Max Brod (1884-1968), německy píšící pražský spisovatel Carl Ferdinand Cori (1896-1984), biochemik, nositel. Nobelovy ceny Gerty Coriová (1896-1957), biochemička, nositelka Nobelovy ceny Karel Čapek (1890-1938), spisovatel Eduard Čech (1893-1960), matematik Václav.", "question": "Jak se jmenuje internetový magazín Univerzity Karlovy?", "answers": ["iForum"]}
{"title": "Jeřáb popelavý", "context": "Hmotnost se pohybuje v rozmezí 4–7 kg. Peří je převážně šedavě modrošedé, s šedočernými letkami a černobílou hlavou a krkem. Lysina v zadní části temene je červená. V létě má většina ptáků rezavohnědě zbarvený hřbet, který je po zbytek roku šedavý. Obě pohlaví jsou podobná, samci jsou pouze o něco větší. Mladí ptáci se liší světle rezavohnědým zbarvením hlavy a krku a méně objemnými ramenními letkami.Létá v klínovitých formacích nebo v šikmých řadách, s nataženým krkem a nohama. Ozývá se nezaměnitelnými troubivými zvuky. Zpěv jeřábů v lesích u Josvainiů v Litvě == Rozšíření == Má palearktický typ rozšíření, na východě pokrývající téměř celý pás severských lesů, včetně asijských stepí rozkládajících se na jihu. V Evropě byl areál druhu v důsledku lidské činnosti značně zredukován a v současné době je soustředěn hlavně do její střední a východní části. Od roku 1960 se však jeho hranice opět posunují k jihu, a jeřáb popelavý se jako hnízdič šíří do dalších zemí (Anglie, Francie, ČR). Tažný druh, zimuje ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétá převážně v průběhu října, na hnízdiště se vrací během února a března. === Výskyt v ČR === Na území ČR se jeřáb popelavý objevoval až do 80. let 20. století pouze jako řídce protahující druh, od roku 1981 je vzhledem k výskytu v hnízdní době možné usuzovat na hnízdění. To však bylo poprvé prokázáno až v roce 1989 u Doks, a v následujících letech i na jiných lokalitách Českolipska: roku 1990 v Heřmaničkách, v roce 1997 opět v Doksech, roku 1999 ve Starých Splavech. Českolipsko je hlavní hnízdní oblastí i v současné době (od roku 1999 zde pravidelně hnízdí minimálně 6 párů), dalšími oblastmi jsou Děčínsko, Chebsko, Královéhradecko, Mladoboleslavsko, Strakonicko a Hodonínsko.Celková početnost i počet obsazených lokalit dlouhodobě stoupá; v letech 1985-89 byla odhadnuta na 1-5 párů, v letech 1990-94 na 5-10 párů a v roce 2000 bylo potvrzeno hnízdění u 8 párů a u dalších 4 bylo považováno za možné.", "question": "Co vydává Jeřáb popelavý?", "answers": ["nezaměnitelnými troubivými zvuky"]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Makrobiotika (z řeckého makrós – velký, dlouhý a bios – život) je životní styl a dietní režim, který je založen na taoistickém učení jin a jang. Makrobiotika jako základní potravinu předepisuje obilniny a doplňuje je o další potraviny (místní zelenina a další lokální produkty). Zakazuje požívání průmyslově zpracovaných potravin a většinu živočišných produktů. Makrobiotické učení také omezuje množství tekutin, zakazuje přejídání a požaduje, aby potrava byla před polknutím důkladně rozžvýkána. Standardní makrobiotický talíř tvoří z 50 % celozrnné obilniny, z 30 % zelenina (hlavně tepelně upravená a kvašená), z 15 % luštěniny a mořské řasy, z 5 % polévky. Doplňkově lze zařadit ryby, ovoce mírného pásma, semena, ořechy, oleje apod. Nejstarší zaznamenané použití termínu makrobiotika je v Hippokratově spisu O vzduchu, vodách a místech, jenž pojednává o vlivu prostředí a výživy na lidské zdraví. Slovo \"makrobiotika\" použil v roce 1796 německý lékař Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836) ve své knize Makrobiotika, neboli umění, jak prodloužit lidský život. Hufeland byl profesorem lékařství v Jeně a později prvním děkanem medicíny na univerzitě v Berlíně. Hufeland postuluje \"životní sílu\", která se podle něj nachází nejen v živých organismech, ale v menší míře i v ostatních látkách; tuto sílu mohou posilovat nebo oslabovat vlivy prostředí. Podle Hufelandova názoru lze nemocem zabránit především správnou výživou a životosprávou. Japonský vojenský lékař Sagen Išizuka (1850–1909) během své profesní kariéry došel k názoru, že tradiční japonské lékařství je účinnější než západní medicína. Jeho dietní doporučení odpovídají tradiční japonské stravě (rozumí se před \"pozápadněním\" Japonska, k němuž došlo kolem roku 1870). Podle Išizuky závisejí zdraví a dlouhověkost na rovnováze mezi sodíkem a draslíkem a kyselinami a zásadami. Jídlo je určujícím faktorem této rovnováhy. Vliv mají i další faktory, jako jsou přírodní podmínky a podnebí, fyzická aktivita nebo psychický stres. Išizukův následovník, filosof George Ohsawa (1893–1966) se narodil v chudé rodině samuraje a neměl prostředky na vyšší vzdělání. Kolem roku 1913 se setkal s Manabu Nišibatou (přímým žákem Išizuky) a studoval s ním v Tokiu. Později cestoval do Evropy, zejména do Paříže, kde začal šířit svou filosofii (tehdy prý přijal pseudonym \"Ohsawa\" podle francouzského \"oh, ça va\", což je obvyklá odpověď na otázku \"Jak se máš? \"). Po několika letech se vrátil do Japonska. Za druhé světové války byl za své pacifistické ideály vězněn a jen těsně unikl trestu smrti.", "question": "Na kterém učení je založen dietní režim nazvaný makrobiotika?", "answers": ["taoistickém učení jin a jang"]}
{"title": "Pluto (trpasličí planeta)", "context": "Odhady jeho hmotnosti byly v průběhu 20. století několikrát významně opraveny, přesněji však mohla být stanovena teprve až po objevu jeho měsíce Charona, kdy astronomové s pomocí 3. Keplerova zákona dospěli k hodnotě 0,2 % hmotnosti Země. Taková hmotnost byla příliš nízká na to, aby mohla vysvětlit pozorované odchylky v oběžné dráze Uranu. Následovaly tedy další pokusy nalézt planetu X (které se začalo říkat též \"Transpluto\"), která by je mohla způsobovat, ovšem bez úspěchu. Roku 1992 pak americký astronom E. Myles Standish s využitím údajů získaných během průletu sondy Voyager 2 kolem Neptunu přepočítal hmotnost této obří planety a obdržel hodnotu o 0,5 % nižší, než se dříve udávalo. To současně znamenalo změnu v jeho uvažovaném gravitačním vlivu. Novým výpočtům se pak Uran již na své oběžné dráze nijak nevymykal. Pluto tedy sice byl nalezen poměrně blízko místa, kde Lowell na základě údajných odchylek v dráze Uranu předpověděl pozici planety X, ovšem podle dnešních poznatků se jednalo jen o náhodu. V současné době se většina astronomů shoduje, že žádná planeta X, jak ji definoval Lowell, neexistuje. Oběžná doba Pluta je 248 pozemských let. Charakteristiky jeho oběžné dráhy jsou podstatně odlišné od oběžných drah planet, které jsou téměř kruhové a neoddalují se od roviny ekliptiky. Pluto na rozdíl od nich obíhá po velmi výstřední a velmi nakloněné dráze, svírající s ekliptikou úhel větší než 17°. V důsledku této výstřednosti se také v malém úseku své dráhy nachází blíže Slunci, než Neptun. Naposledy tato situace nastala v období od 7. února 1979 do 11. února 1999, přičemž perihéliem prošel 5. srpna 1989. Z dlouhodobého hlediska je oběžná dráha Pluta chaotická. Jeho pozice může být relativně spolehlivě vypočtena na několik milionů let dopředu (i do minulosti), ovšem po uplynutí 10 až 20 miliónů let se již všechny předpoklady stávají spekulativními. V důsledku své malé hmotnosti je totiž Pluto citlivý i na poměrně malé vlivy, které mohou jeho dráhu narušovat.", "question": "Kolik let trvá doba oběhu Pluta kolem Slunce?", "answers": ["248"]}
{"title": "Stenostiridae", "context": "Čeleď Stenostiridae je malá čeleď zpěvných ptáků, zahrnující několik afrických a asijských \"lejsků\", dříve řazených do tří různých nadčeledí. V současné době tvoří tuto čeleď 9 druhů ve třech rodech. == Fylogeneze a taxonomie == Čeleď Stenostiridae je součástí malého kladu na bázi nadčeledi Sylvioidea, do kterého dále patří čeledi moudivláčkovití (Remizidae) a sýkorovití (Paridae). Podle některých výzkumů jsou sesterským kladem všech ostatních skupin Sylvioidea, někdy dokonce jako samostatná nadčeleď Paroidea. Čeleď Stenostiridae zahrnuje tři rody, řazené původně do jiných čeledí a nadčeledí – rod Stenostira mezi pěnicovité (Sylviidae, Sylvioidea), rod Elminia mezi lejskovcovité (Monarchidae, Corvoidea) a rod Culicicapa mezi lejskovité (Muscicapidae, Muscicapoidea). Tři druhy rodu Elminia přitom byly řazeny do samostatného rodu Trochocercus. Při novějších analýzách bylo zjištěno, že jsou druhy této nové čeledi jen vzdáleně spřízněné s ostatními zpěvnými ptáky. Nedávné výzkumy objevily devátý druh této malé čeledi - pávíka žlutobřichého (Chelidorhynx hypoxantha). Tento druh byl řazen do rodu Rhipidura, přesto byl považován za neobvyklého člena této skupiny. Ve skutečnosti je sesterským druhem krejčiříka ťuhýkovitého (Stenostira scita). Zajímavé je, že oba hlavní klady čeledi (Chelidorhynx/Stenostira a Culicicapa/Elminia) zahrnují vždy africký a asijský druh. K oběma rozštěpením došlo zhruba ve stejné době; podobné případy africko-asijského rozšíření jsou známy i u jiných ptačích čeledí. === Kladogram a druhy čeledi === == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Stenostiridae ve Wikimedia Commons Taxon Stenostiridae ve Wikidruzích", "question": "Tvoří čeleď Stenostiridae 11 druhů?", "answers": ["V současné době tvoří tuto čeleď 9 druhů ve třech rodech."]}
{"title": "Předseda Evropské rady", "context": "Předseda Evropské rady (anglicky President of the European Council), známý také nepřesně jako prezident Evropské unie, resp. prezident EU, evropský prezident nebo prezident Evropy, je osoba odpovědná za předsedání Evropské radě a vedení jejích summitů. Předseda Evropské rady rovněž zastupuje Evropskou unii na světové scéně. Od 1. prosince 2014 je předsedou Evropské rady bývalý polský premiér Donald Tusk. Lisabonská smlouva, platná od 1. prosince 2009, uvádí, že Evropská rada volí svého stálého předsedu kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, s jednou možností znovuzvolení. Odvolání předsedy Evropské rady (v případě překážky nebo závažného pochybení) rovněž vyžaduje kvalifikovanou většinu. Předseda Evropské rady nesmí současně zastávat žádnou vnitrostátní funkci. Na summitu Evropské rady v Bruselu 19. listopadu 2009 byl historicky prvním stálým předsedou Evropské rady zvolen belgický premiér Herman Van Rompuy, který se svého úřadu ujal 1. prosince 2009. Od roku 1975 až do roku 2009 byl předseda Evropské rady neoficiální pozicí, kterou vykonával šéf exekutivy členského státu řídící v daném období Evropskou radu v rámci každého půl roku rotujícího Předsednictví Evropské rady a Rady Evropské unie. Takto se předsednictví Evropské rady vystřídalo do 1. prosince 2009 71 krát.", "question": "Jakou metodou je volen předseda Evropské rady?", "answers": ["kvalifikovanou většinou"]}
{"title": "Finsko", "context": "Existenci čilého výměnného systému dokládají nálezy osinku a mastku z východního Finska, křemene z jižní Skandinávie a Ruska, dlát od Oněžského jezera a hrotů oštěpů ze severní Skandinávie. Dnes se soudí, že mluvčí ugrofinského jazyka přišli do Finska během doby kamenné, pravděpodobně již mezi prvními mezolitickými osadníky. Příchod kultury šňůrové keramiky (také kultura sekeromlatů) do jižního Finska mezi lety 3200 až 2500 př. n. l. se považuje za počátek zemědělství. Přesto lov a rybolov zůstal důležitou součástí hospodaření, obzvláště v severních a východních částech země, kde se i nadále vyskytovala kultura hřebenové keramiky. První známky zemědělství pocházejí z období asi 2300 př. n. l. Výrazná změna v kultuře napovídá příchodu nového obyvatelstva, pravděpodobně z Pobaltí, které se stalo vyšší vrstvou a zřejmě i významně ovlivnilo místní jazyk. Doba bronzová (1500 - 500 př. n. l.) a doba železná (500 př. n. l. - 1200 n. l.) byly ve znamení rozsáhlých kontaktů se Skandinávií, severním Ruskem a Pobaltím. Kolem roku 500 př. n. l. se ve Finsku výrazně ochladilo, což vedlo ke značnému úbytku obyvatelstva. Opětovný rozmach přišel až s římskou dobou železnou po roce 50 n. l., která byla dříve spojována s příchodem Finů, což podporují i lingvistické teorie. Novější archeologické nálezy ale tuto hypotézu nijak nepotvrzují. Na konci doby železné žilo ve Finsku asi 50 000 lidí. Téměř sedmisetletá příslušnost Finska k Švédskému království je tradičně spojována s rokem 1154 a údajným příchodem křesťanství spolu se švédským králem Erikem. Podle archeologických záznamů ale bylo mezi finskými pohany mnoho křesťanů již předtím. Švédština se stala dominantním jazykem administrativy a výuky. Finština zůstala jazykem obyčejných lidí, ve které se tiskla náboženská literatura. Kolem roku 1697 během malé doby ledové zasáhl Finsko ničivý hladomor, který zahubil až 1/3 populace. V letech 1808-1809 Finsko dobyly armády ruského cara Alexandra I.. Ruský car, vědom si vazeb na Švédsko a odlišné kultury, ustanovil Finsko velkoknížectvím v personální unii s carským Ruskem. Aby ruština nahradila švédštinu a také aby se zpřetrhaly citové vazby se Švédskem, carský dvůr a finská vláda začaly prosazovat finštinu. Přidalo se také silné nacionalistické obrozenecké hnutí. Milníkem dalšího vývoje se stalo vydání národního eposu Kalevala. Ten vyšel poprvé roku 1833 jako tzv. Pra-Kalevala (finsky Alku Kalevala).", "question": "Jaké nábožnetsví převažuje ve Finsku?", "answers": ["křesťanství"]}
{"title": "Labe", "context": "Od Chvaletic, kde je přístav, původně sloužící dovozu paliva pro místní uhelnou elektrárnu, je řeka výrazně regulována. Mezi Pardubicemi a Mělníkem též přibírá několik menších levostranných přítoků: Doubravu u Záboří nad Labem; Klejnárku u Starého Kolína; Výrovku nedaleko Nymburka; a Výmolu před Čelákovicemi. Prvním významným pravostranným přítokem Labe je u Poděbrad řeka Cidlina. U tohoto soutoku se nalézá národní přírodní rezervace Libický luh, jež představuje největší souvislý komplex úvalového lužního lesa v Čechách (asi 500 ha). V Nymburce se do Labe zprava vlévá říčka Mrlina, jež kolem centra města tvoří oblouk připomínající vodní příkop a jež chránila zdejší původní slovanskou osadu Ústí (Usk). Při soutoku s pravostrannou Jizerou poblíž Staré Boleslavi se prostírají rozsáhlé lesy, v nichž leží i jeden ze zdrojů pitné vody pro hlavní město Prahu, vodárenský komplex Káraný, v provozu od roku 1911. Kromě soutoku Labe s Vltavou se v okolí Mělníka vlévají též dva pravostranné přítoky regionálního, především turistického a vodárenského významu: říčky Pšovka (protéká Kokořínským dolem a tvoří osu Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko) a Liběchovka. Obě říčky tvoří výrazná hluboká údolí s rozsáhlými luhy. Širé a úrodné Polabí uzavírá soutok Labe s Ohří proti Litoměřicím. Od Lovosic se Labe noří do hlubokého kaňonu, zvaného Česká brána (Porta Bohemica), jež prochází napříč Českým středohořím. Zde, konkrétně u Libochovan, je Labe na území ČR nejširší - až 320 m. V Ústí nad Labem řeka přibírá levostranný přítok Bílinu; v Děčíně zprava Ploučnici a v Hřensku zprava Kamenici. Poměrně úzkým a sevřeným údolím pak pokračuje až ke státní hranici s Německem u Hřenska, jež je nejníže položeným bodem České republiky (115 metrů nad mořem). Území České republiky Labe opouští hlubokou roklí tvořenou Labskými pískovci.", "question": "Jaká říčka se v Nymburce zprava vlévá do Labe?", "answers": ["Mrlina"]}
{"title": "Herbert von Karajan", "context": "Herbert von Karajan, (5. dubna 1908, Salzburg – 16. července 1989, Anif, Rakousko) byl rakouský dirigent. Byl jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších dirigentů 20. století a byl dominantní postavou v evropské klasické hudbě od roku 1960 až do své smrti. Pracoval s mnoha prestižními symfonickými orchestry – 35 let byl dirigentem Berlínských filharmoniků, působil při významných operních domech a publikoval řadu nahrávek klasické hudby. Aranžoval také hymnu Evropské unie. Karajanové byli rodem řeckého nebo arumunského původu. Jeho pra-pra-dědeček Georg Karajan (Georgios Karajánnis, řecky Γ Κ) se narodil v Kozani, provincii Západní Makedonie, v Řecku (osmanská provincie Rumélie) v roce 1767 přesídlil Vídně a následně do Saské Kamenice (Chemnitzu) v Saském kurfiřtství. On a jeho bratr se podíleli na založení saského textilního průmyslu, a oba byli za své služby Fridrichem Augustem I. dne 1. června 1792 povýšeni do šlechtického stavu. Tak se dostala předpona von do příjmení. Z příjmení Karajánnis se stal Karajan. Ačkoli tradiční životopisy připisují srbský nebo jednoduše slovanský původ jeho matky, tak Karajanovi předkové z matčiny strany, přes jeho dědečka, který se narodil ve vesnici Mojstrana v Kraňsku (dnešním Slovinsku), byli Slovinci. Přes tuto linii byl Karajan příbuzný s rakouským skladatelem slovinského původu Hugo Wolfem.", "question": "Ve kterém století žil dirigent Herbert von Krajan ?", "answers": ["20. století"]}
{"title": "Mikroregion Údlicko", "context": "Mikroregion Údlicko je zájmové sdružení právnických osob v okresu Chomutov, jeho sídlem jsou Údlice a jeho cílem je koordinace obecních územních plánů a územní plánování, slaďování zájmů a činností, koordinace významných investičních akcí, vytváření, zmnožování a samospráva společného majetku sdružení. Sdružuje celkem 5 obcí a 1 základní školu a byl založen v roce 2003. == Obce sdružené v mikroregionu == Údlice Nezabylice Bílence Hrušovany Všehrdy ZŠ Údlice == Externí odkazy == Mikroregion Údlicko na Regionálním informačním servisu oficiální stránky", "question": "Sdružuje Mikroregion Údlicko 8 obcí a 4 slony?", "answers": ["Sdružuje celkem 5 obcí a 1 základní školu a byl založen v roce 2003."]}
{"title": "Ainština", "context": "Dříve se tímto jazykem mluvilo také na Kurilských ostrovech, severní části Honšú a jižní polovině Sachalinu. Ačkoliv je v některých ohledech typologicky podobný japonštině, je ainu považován za izolovaný jazyk bez známých vztahů k ostatním jazykům. Občas je řazen k paleoasijským jazykům (paleosibiřským jazykům), což je však pouze souhrnný pojem pro několik izolovaných a malých jazykových rodin, u nichž se věří, že se jimi mluvilo na Sibiři před příchodem tureckých a tunguských mluvčích; není skutečnou jazykovou rodinou. Většina lingvistů věří, že sdílený slovník mezi ainu a nivchštinou je způsoben přejímáním slov. Navrhovaná příbuznost s japonštinou a altajskými jazyky (Patrie 1982) si získala jen malou podporu mezi odborníky. V dřívějších letech se jej někteří pokoušeli spojit s austronéskými jazyky na základě slovníkových a kulturních srovnání, kupříkladu japonský lingvista Šičiro Murajama. Alexandr Vovin (1993) předložil důkazy naznačující vzdálené propojení s austroasijskými jazyky; sám však označuje svou hypotézu jako předběžnou. Ainu je skomírající jazyk. V Nibutani (část města Biratori na ostrově Hokkaidó), kde žije mnoho zbývajících rodilých mluvčích, je asi 100 mluvčích, z nichž na konci 80. let 20. století používalo jazyk denně pouze 15. Na celém Hokkaidó je asi 1 000 rodilých mluvčích, kteří s několika výjimkami nejsou mladší než 30 let. Používání mezi rodilými mluvčími stoupá, takže už asi nebude přesné říkat, že pouze 15 lidí jej užívá pravidelně, protože zde existuje hnutí snažící se zvrátit úbytek mluvčích dříve než bude příliš pozdě. Většina ze 150 000 lidí prohlašujících se v Japonsku za etnické Ainu (mnoho dalších Ainu si není vědomo svých kořenů nebo je tají z obavy před diskriminací) mluví pouze japonsky, je zde však vzrůstající množství uživatelů, pro které není mateřštinou, zvláště na Hokkaidó, především díky vlivu aktivistů ainu a bývalého člena japonského parlamentu Šigeru Kajano, který byl sám rodilým mluvčím. Ainu byl v posledních desetiletích ohroženým jazykem. Má nízký, ale poslední dobou zvyšující se počet mluvčích. Jejich dnešní počet (ať už pro tento pojem používáme jakoukoliv definici) není znám s jistotou. Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek.", "question": "Kolik rodilých mluvčích jazyka Ainu je na celém Hokkaidó?", "answers": ["asi 1 000"]}
{"title": "Stát", "context": "Stát je základní územní mocenská jednotka, instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu). Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné (státní) moci a to jak vnější, tak vnitřní. Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii). Niccolò Machiavelli poprvé definoval \"stát\" jako pojem, který vyjadřuje politický útvar, aniž by sledoval typ režimu, který v něm je. Stát je neutrální, neboť nezahrnuje myšlenku dobra ani zla. Jeho hlavním a jediným zájmem je rozšíření a udržení moci, či jeho stability, kterou neudržuje řád, ale vojenská síla. Max Weber definuje \"stát\" jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie. Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria: stálé obyvatelstvo, vymezené státní území, státní moc - vláda a státní aparát, schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy (tzv. mezinárodněprávní subjektivita). Montevideo je oblastní Americká konvence, ale principy obsažené v tomto článku byly obecně uznány v mezinárodním právu. Je otázka, zda tato kritéria jsou dostatečná. Každopádně první tři z uvedených kritérií jsou všeobecně uznávána, čtvrté de facto nastupuje automaticky při splnění prvních třech, proto se většinou v mezinárodní právu ani neudává. Praktickou podmínkou (a v minulosti hlavní) pro existenci státu je samozřejmě jeho uznání ostatními státy.", "question": "Jak se nazývá základní územní mocenská jednotka, instituce disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti?", "answers": ["stát"]}
{"title": "Hewlett-Packard", "context": "V souladu s HP 2005 U.S.SEC 10-K registrací je IPG od HP vedoucím poskytovatelem zobrazovacích a tiskařských systémů na světě. A to díky tiskárenskému hardwaru, doplňkům a skenovacím zařízením, jež jsou nabízeny všem segmentům spotřebitelů. Jak individuálním spotřebitelům, tak i malým až velkým obchodním společnostem. Tato divize je momentálně vedena Vyomeshem Joshim. ==== Produkty a technologie spadající pod IPG ==== inkoustové a laserové tiskárny, spotřební materiály a příbuzné zboží multifunkční zařízení OfficeJet (tisk/scan/fax) velkoformátové tiskárny Indigo digitální tisk HP Web Jetadmin HP Output Management sada softwaru, včetně HP Output Server LightScribe optická nahrávací technologie umožňující laserový popis disků HP Photosmart digitální fotoaparáty a foto tiskárny === PSG - Personal Systems Group - Skupina osobních systémů === PSG od HP je jedním z vůdčích prodejců osobních počítačů na světě. ==== Pod skupinu PSG můžeme zařadit ==== osobní počítače včetně HP Pavilion, Compaq Presario a VoodooPC série pracovní stanice pro operační systémy Unix, Windows a Linux kapesní počítače jako PocketPC (iPAQ) – kapesní počítačové zařízení (od Compaqu)", "question": "Pod jakou zkratkou je známa společnost vyrábějicí elektroniku Hewlett-Packard?", "answers": ["HP"]}
{"title": "Houby", "context": "Co se týče jednobuněčných kvasinek, ty se mohou dělit v procesu pučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavních výtrusů, a to buď ve specializovaných sporangiích (takové sporangiospory vznikají např. u rodu Mucor), nebo přímo na houbových vláknech konidioforech (z nichž vznikající spory se označují jako konidie). Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splýváním buněčných jader a meiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořeny spory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jako plodnice. Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází: Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory) Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub. Gamety splynou a vznikne zygota. U některých hub splývají hyfy (nemají gametangia) Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace hub.", "question": "Jaké rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub?", "answers": ["Pohlavní"]}
{"title": "OMV", "context": "Ve střední Evropě provozuje síť více než 2500 stejnojmenných čerpacích stanic. V České republice koupil čerpací stanice ARAL (z ARALu se stal OMV). I před jeho koupí se OMV na tomto trhu vyskytoval. Firma je jednou z největších společností v Evropě. Působí ve 13 zemích a zaměstnává více než 34.000 zaměstnanců. OMV je veřejně obchodovanou společností. OIAG (31,5%) IPIC (20,0%) Volně prodejné akcie na trhu (48,3%) Vlastní akcie (0,2%) OMV vlastní i podíly v několika ropných a petrochemických společností. Nejdůležitější podíly jsou: Petrom SA (51 %) Borealis A/S (36 %) Agrolinz Melamine International (AMI) GmbH (51 %) MOL Group (20 %) Bayernoil Raffineriegesellschaft. GmbH (45 %) EconGas GmbH (50 %) Petrol Ofisi A.Ş. (34 %) Nabucco Gas Pipeline International GmbH (16.67 %) V Česku působí OMV od roku 1991 a na jejím území provozuje 220 čerpacích stanic. Zaměstnává 84 lidí a nepřímo dalších více než 1.500 na čerpacích stanicích. Obrázky, zvuky či videa k tématu OMV ve Wikimedia Commons České stránky OMV", "question": "Kolik čerpacích stanic provozuje OMV na území Česka?", "answers": ["220"]}
{"title": "Ozobí", "context": "Ozobí (Cera) je měkká, většinou neopeřená část ptačího těla, tvořená kůží, která se nachází nad zobákem. Obvykle jsou v něm umístěny nosní otvory (kromě sov, které mají nosní otvory mimo ozobí). Ozobí bývá u samce a samice různobarevné, například známá je barevná různorodost ozobí u andulek, kde má samec ozobí modré a samice růžové až hnědé. Ozobí je typické například u holubů, sov, papoušků a krocanů. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beak#Cere na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Ozobí ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu má ozobí samce andulky?", "answers": ["modré"]}
{"title": "Karel Čapek", "context": "V dílech Karla Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později nástup fašismu v Itálii a hlavně nacismu v Německu, blížící se druhá světová válka a hrozby proti první Československé republice. Jeho dílo bývá děleno na dvě základní části: Část zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince a jehož prostřednictvím se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání, mnohost pohledů na realitu, zabývá se noetikou (Boží muka, noetická trilogie...). utopická část – sem se řadí jeho utopické romány a dramata, ve kterých Čapek kritizuje společenské problémy celé moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Pro tato díla bývají oba[ujasnit] bratři Čapkové považováni za předchůdce sci-fi literatury. Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech[ujasnit] tuto tendenci opustil. Činnost novináře poskytla Čapkovi řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů. A to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností. Jeho působení v tisku je spojeno především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Jana Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům ve sloupcích, které v Lidových novinách zaváděl spolu s Karlem Čapkem Karel Poláček. === Próza === Zářivé hlubiny (1916) – jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem Boží muka (1917) – filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka. První kniha, kterou Karel Čapek napsal sám", "question": "Co často oslabuje kritičnost děl Karla Čapka?", "answers": ["idylizující nebo harmonizující závěr"]}
{"title": "Kometa", "context": "Kometa, zastarale vlasatice, je malé těleso sluneční soustavy složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako \"špinavé sněhové koule\" a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí. Jádro – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů. Koma – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů. Ohon – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas). Složení: Jádro se skládá především z vodního ledu, tuhého oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, dalších zmrzlých plynů a prachu. Koma obsahuje různé nedisociované i disociované molekuly, radikály a ionty, např. OH-, NH2-, CO, CO2, NH3, CH4, CN, (CN)2 aj. Říká se, že kometární materiál si můžete udělat i doma: vezměte trochu vody, smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin. Tuto směs promíchejte s pevným oxidem uhličitým (suchým ledem) a nechte zmrznout.", "question": "Která planeta mění dráhy planet?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Deep Purple", "context": "Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem. Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow. V roce 1980 jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem Deep Purple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většiny fanoušků, fanoušci i tisk se této skupině vysmívali a byli označováni za podvod. Skupina měla několik koncertů v Mexiku a USA, než jim úřady zakázaly používání tohoto jména. Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple, se uskutečnilo opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasické složení z počátku sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, a Paice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svoji cestu kolem světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch. Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987, a živé album Nobody's Perfect. Ve Spojeném království byla vydána nová verze Hush k dvacátému výročí Deep Purple. V roce 1989 byl Ian Gillan vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem.", "question": "Kde bylo roku 1984 oznámeno, že skupina Deep Purple opět nahrává?", "answers": ["v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Podrobnější informace naleznete v článku Války o rakouské dědictví. Uplynulo jen několik dní vlády Marie Terezie a Prusko v čele s Fridrichem II. žádalo od Rakouska celé Slezsko výměnou za dva milióny zlatých, za záruku rakouských držav v Říši a za zasazení se o zvolení jejího manžela císařem. Tato nabídka byla Marii Terezii učiněna dne 15. listopadu 1740. Fridrich II. čekal na odpověď měsíc a den. Dne 16. prosince 1740, když nedostal odpověď, obsadila pruská vojska postupně celé Slezsko a začaly Války o rakouské dědictví. Protiakcí bylo vyslání přibližně 16 000 rakouských vojáků proti dvojnásobné přesile pruských vojáků. Obě armády se střetly 10. dubna 1741 u Małujowic (Mollwitz) a rakouská vojska byla poražena. Hlavním důvodem neúspěchu bylo osamocení Rakouska v boji, nezanedbatelnou roli hrála i skutečnost, že Karel VI. zanechal své dceři armádu v nepříliš dobrém stavu. V této době byla spojencem Rakouska pouze Anglie, která jej podporovala penězi, ovšem Rakousko daleko více potřebovalo posily vojenské. Dne 13. března 1741 Marie Terezie porodila syna Josefa. Neúspěch u Małujowic se stal pobídkou pro ostatní nepřátelské státy – Francii, Španělsko, Bavorsko a Sasko, které se spojily s Pruskem. Jejich hlavním cílem bylo učinit z Rakouska slabý stát a získat na jeho úkor co nejvíce území. V červnu 1741 odcestovala Marie Terezie do Prešpurku, aby zjistila postoj Uher k pragmatické sankci (která zajišťovala dědičné právo pro ženské následovníky trůnu v Habsburské monarchie pod vládou Habsburků včetně Uher) a také, zda podpoří Rakousko. Uherští se vyjádřili ve prospěch listiny, potvrdili svůj podpis a rozhodli se podpořit Rakousko i vojensky. Cenou ovšem byla větší samostatnost pro Uhry. Panovnice před říšským sněmem Maďarům potvrdila předešlá privilegia, osvobodila šlechtu od daní a rovněž potvrdila, co již slíbil Karel VI., že pokud zemřou potomci Karla VI., Josefa I. a Leopolda I., tak si Uhry budou moci zvolit vlastního krále. Pravděpodobnost, že by vymřeli tito následovníci byla malá, jelikož Marie Terezie v té době měla už budoucího dědice trůnu Josefa II. a další tři dcery. Marie Terezie se poté stala královnou uherskou, korunována byla 25. června roku 1741. Tím si v Uhrách získala mnoho příznivců. Na podzim 1742 získala první část slíbené uherské vojenské podpory a její armáda se zvětšila na přibližně 30 000 mužů ve zbrani. Uhry tímto poprvé ve své existenci povolaly své vojáky k obraně celé Rakouské říše, nikoli jen uherské části, jak tomu bylo dosud.", "question": "Kdy Marie Terezie porodila syna Josefa?", "answers": ["13. března 1741"]}
{"title": "Diabetes mellitus", "context": "Nedílnou součástí léčby diabetu je kvalitní edukace diabetika, bez níž by úspěch nebyl možný. Experimentální terapie diabetu 1.typu: Ve fázi klinických zkoušek (USA, Německo) je využití kmenových buněk z pupečníkové krve. Předpokládaným mechanismem účinku je ovlivnění autoimunitního procesu a podpora regenerace beta-buněk Langerhansových ostrůvků. glukometr kontinuální monitor glykémie inzulinová pumpa inzulinové pero inzulin GlucaGen HypoKit diabetický deník DiaPhan diagnostické proužky Zásady diabetické diety jsou v podstatě totožné s pravidly racionální výživy. Tudíž rozdělení nutričních hodnot odpovídá asi 55 % sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin z celkového kalorického příjmu. Sacharidy by měly být přijímány převážně ve formě škrobů a nestravitelné vlákniny, lipidy nejlépe ve formě nenasycených tuků. Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustnul ani nehubnul, a při tom měl glykemickou křivku v normě. Složení potravy musí také přispívat k dosažení optimální hladiny krevních tuků v krvi (HDL, LDL), jejichž nerovnováha přispívá k ateroskleróze, což je kornatění tepen způsobené ukládáním tuku do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké. Při léčbě DM 2 je toto tvrzení oprávněné, protože DM 2 se většinou léčí pouze dietou a perorálními antidiabetiky, a tudíž má skladba jídla v léčbě obrovský význam. Avšak diabetici I. typu jsou vždy léčeni inzulinem, takže diabetik I. typu si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě kryto inzulinem. Každý diabetik by měl znát glykemické indexy (případně inzulinový index) a počty výměnných jednotek základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst. Hlavním zdrojem energie pro pohyb těla je štěpení glukózy. V prvních minutách fyzické aktivity je glukóza získávána ze svalového glykogenu. Později dochází k odbourávání jaterního glykogenu, který je znovu syntetizován z glukózy v krevní plazmě, čímž dochází k poklesu glykemie. Klesá spotřeba vnějšího příjmu inzulinu a zvyšuje se vnímavost těla na inzulin. Po fyzické aktivitě tělo doplňuje deficit spotřebovaného jaterního glykogenu během cvičení, což znamená, že fyzická aktivita má hypoglykemizující vliv ještě několik hodin po ukončení cvičení. Ovlivnění glykémie pohybem také záleží na intenzitě a délce trvání fyzické aktivity, přičemž člověk spotřebuje více energie při dlouhodobějším pohybu s menší intenzitou než při několikaminutovém, velmi intenzivním pohybu. Fyzická aktivita je nevhodná pouze v případě špatné kompenzace diabetu (kdy glykemie je vyšší než 17 mmol/l), kvůli deficitu inzulinu (glukóza se nemůže dostat do buňky), čímž se urychlují katabolické děje, při nichž se rozkládají tuky na ketolátky.", "question": "Čím se lěčí cukrovka ?", "answers": ["perorálními antidiabetiky"]}
{"title": "Margaret Thatcherová", "context": "Podařilo se jí též uchránit nově zřízenou Open University před zrušením. Současně omezovala finanční prostředky neproduktivním vzdělávacím programům,[zdroj? ] čímž si znepřátelila levicové akademické funkcionáře (jichž byla na univerzitách většina).[zdroj? ] Po prohře Konzervativců ve volbách v roce 1974 se stala stínovou ministryní životního prostředí. 11. února 1975 byla po odstoupení Edwarda Heatha zvolena vůdkyní Konzervativní strany. V zahraniční politice vystupovala útočně proti Sovětskému svazu, jeden z jejích projevů jí vynesl v sovětských novinách Rudá hvězda přezdívku Železná lady. Thatcherová přestala podporovat dřívější iniciativy konzervativců k přenesení vládních kompetencí pro Skotsko, kritiku vyvolaly i její výroky o lidech jiné barvy pleti. V zimě 1978-1979 dokázala dobře využít vlny stávek a rostoucí nezaměstnanosti za labouristické vlády a zvítězila ve volbách roku 1979. Předsedkyní vlády Spojeného království se Margaret Thatcherová stala 4. května 1979 a jako hlavní úkoly si vytyčila zastavení ekonomického propadu a zeslabení role státu v národním hospodářství. V zahraniční politice se snažila posílit pozici Spojeného království, zejména prostřednictvím spolupráce se Spojenými státy americkými (USA), vedenými prezidentem Ronaldem Reaganem. Počátkem své vlády musela čelit hladovce přívrženců Irské republikánské armády, kteří se domáhali obnovení statutu politických vězňů pro své kolegy. Přestože tyto požadavky odmítla, připustila v Anglo-irské dohodě z roku 1985 právo Irské republiky na společný dohled nad situací v Severním Irsku. V ekonomické oblasti šlo o přívrženkyni teoretického směru zvaného monetarismus, amerického ekonoma Miltona Friedmana. Měla ale také blízko k tzv. rakouské škole ekonomie[zdroj?", "question": "Kdy se Margaret Thatcherová stala předsedkyní vlády Spojeného království?", "answers": ["4. května 1979"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit. Začátkem dvacátého století bylo proto nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu Josefa Fanty na základě architektonické soutěže. Pokladny byly umístěny v přízemí kopule ve střední části budovy, v místech dnešní kavárny. Kopuli zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města. Cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny v levém křídle budovy a dvě restaurace různých cenových hladin. Budova od počátku disponovala také kancelářemi a salonky pro významné hosty, na vlak v nich čekali například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier nebo Charlie Chaplin. Spolu se novou budovou byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Hala zastřešuje současná nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví, nástupiště 5 až 7 mají vlastní zastřešení, které tvarově odkazuje na konstrukci haly. Již v roce 1910 začalo rakouské ministerstvo dopravy uvažovat o elektrizaci železnice ve Vídni a v Praze. Podnikatel Emil Kolben tehdy dal Rakousko-uherským státním drahám nabídku na elektrizaci pražských spojek soustavou 10 kV 16 Hz, ale ta nebyla přijata.", "question": "Kdy bylo zvětšeno hlavního nádraží v Praze ?", "answers": ["Začátkem dvacátého století"]}
{"title": "Polsko", "context": "Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu. Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná teplota činí v lednu regionálně -8/3 °C a v červenci 20/27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm. Podrobnější informace naleznete v článku Národní parky v Polsku. Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km2 území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků: Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Polska. Polsko je parlamentní republikou. Parlament je od roku 1989 opět dvoukomorový: tvoří jej Sejm (460 poslanců) a Senát (100 senátorů). V Česku má Polsko velvyslanectví v Praze, generální konzulát v Ostravě a konzulát v Brně. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska. Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu \"obec\" oproti polskému - gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu - se v článcích používá výraz gmina. Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství: Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska. Nominální HDP (2015): US$ 474.783 mln. (2008 - 567,4 mld.) HDP podle parity kupní síly (2015): US$ 1.005.449 mln.", "question": "Ve kterém městě v České republice se nachází generální konzulát Polska?", "answers": ["v Ostravě"]}
{"title": "Matka Tereza", "context": "Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolily za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, konvertitku z hinduismu. Matka Tereza zemřela 5. září 1997. V Indii byl vyhlášen státní smutek. Tělo zesnulé bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přišly statisíce lidí. V době její smrti měl její řád přes 4 000 sester v 610 misiích (123 zemí). V sobotu 13. září byla Matka Tereza pohřbena - osm indických vojáků vyneslo z chrámu její tělo zabalené do státní vlajky a položilo na dělovou lafetu, na které před padesáti lety spočívalo tělo mrtvého Mahátmy Gándhího. Pohřebního obřadu se účastnilo na dvacet tisíc hostů. 26. července 1999 - V Kalkatě se na základě zvláštní dispenze Jana Pavla II. zahájil proces blahořečení Matky Terezy. 15. srpna 2001 - Diecézní proces byl uzavřen a materiály odeslány do Říma k přezkoumání. 20. prosince 2002 - papež Jan Pavel II. vydal dva dekrety, v nichž se oficiálně uznávají heroické ctnosti Matky Terezy a také zázrak, na jehož základě může být Matka Tereza prohlášena za blahoslavenou. Jednalo se o nevysvětlitelně náhlé uzdravení mladé indické ženy, vyznavačky animistického náboženství. 19. října 2003 v průběhu Světového misijního dne byla Matka Tereza slavnostně prohlášena za blahoslavenou. Dne 17. prosince 2015 uznal František druhý zázrak na její přímluvu, jednalo se o zázrak, který proběhl před 7 lety, šlo o uzdravení pacienta, který trpěl zánětem mozku virového původu v brazilském Santosu.. Dne 15. 2. 2016 podepsal papež František dekret k jejímu svatořečení.", "question": "Kdy byla Matka Tereza slavnostně prohlášena za blahoslavenou?", "answers": ["19. října 2003"]}
{"title": "Písně kosmické", "context": "Písně kosmické je název básnické sbírky českého básníka Jana Nerudy vydané v roce 1878. == Charakteristika sbírky == Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny busta Josefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis \"Jsou-li tam žáby taky\", z básně sbírky. == Na palubě raketoplánu == Díky astronautu Andrew Feustelovi, který se účastní mise STS-125, raketoplán Atlantis vynesl do vesmíru českou vlajku a český a anglický výtisk Písní kosmických. České vydání je téměř 90 let staré. Matka astronautovy manželky je Češka pocházející ze Znojma, její otec pak Ind. == Ukázka z díla == == Seznam básní == Letní ty noci zářivá Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka Ach, jaké to blaho: poležet Což třepotá se to tu hvězdiček Snad jiní jinak uvidí Věřte, že také hvězdičky Po nebi hvězdic je rozseto Poeto Světe, co jsi eón prožil Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách Paprsku z Alkyony mé", "question": "Kdo je autorem básnické sbírky Písně kosmické?", "answers": ["Jana Nerudy"]}
{"title": "Asunción", "context": "Asunción (v jazyce guaraní Paraguaý) je hlavní město Paraguaye. V jeho hranicích žije 542 000 obyvatel, zároveň je však střediskem aglomerace Gran Asunción, která má přes 2 miliony obyvatel. Je sídlem vlády, přístavem na řece Paraguay, střediskem průmyslu a kultury země. Bylo založeno roku 1537 a jedná se tedy o jedno z nejstarších měst v Jižní Americe; proto mu bylo předzíváno \"Matka měst\" (Madre de las ciudades). Název města znamená v češtině \"Nanebevzetí\", plný název zní La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señ Santa María de la Asunción. == Partnerská města == == Galerie == == Externí odkazy == Galerie Asunción ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Asunción ve Wikimedia Commons (španělsky) Oficiální stránky", "question": "Proč bylo město Asunción přezdíváno \"Matka měst\"?", "answers": ["jedno z nejstarších měst v Jižní Americe"]}
{"title": "Gotický metal", "context": "Gotický metal, gothic metal či goth metal, je hudební styl, který vznikl na počátku 90. let 20. století ve Velké Británii zkombinováním death/doomu a gothic rocku. Protože gothic metal zahrnuje široké spektrum naprosto odlišných metalových stylů, lze se setkat i s jiným zařazením, než jaké je uvedeno níže. Hodně se využívá kláves a ženského zpěvu. Mužský zpěv je obvykle hluboko posazený a často se setkáme s growlingem. Naopak ženské hlasy jsou výrazně operní. Texty jsou většinou temné až depresivní, zabývající se smrtí, beznadějí, náboženstvím, vampýrismem, hororovou fikcí, ale třeba i romantickou literaturou. Počáteční fáze gothic metalu se dá definovat jako gothic rock s metalovými texty. Ačkoli Glenn Danzigova skupina Samhain se v tomto směru také projevila, největší vliv na toto období se přisuzuje kapele Christian Death. Hluboký baryton Rozze Williamse a Valora Kanda, sestupné basové kytary a děsivé synthy udělaly na spoustu následujících kapel velký dojem. Např. u blackmetalových Celtic Frost sehrála kapela výraznou roli pro jejich pozdější \"gotický\" zvuk. V devadesátých letech dvacátého století si pár mladých kapel v severní Anglii vypůjčilo zvuk gothic rocku osmdesátých let a spojily jej s tehdy vznikajícím death/doomem, který kombinoval growling a beatblasty death metalu s hutností a ponurou atmosférou doomu. Vzniklý styl byl neoficiálně nazýván gothic doom nebo také gothic death a lze ho považovat za druhou fázi vývoje tohoto žánru.", "question": "Kdy vznikl gotický metal?", "answers": ["na počátku 90. let 20. století"]}
{"title": "Univerzita Karlova", "context": "Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet). Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování (Koleje a menzy, KaM), vydavatelská činnost (nakladatelství Karolinum) a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výběru. Při univerzitě působí tři hudební sbory: Sbor Univerzity Karlovy, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy a Smíšený pěvecký sbor Univerzity Karlovy a jeden orchestr (Orchestr Univerzity Karlovy). UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex. Medaile Emanuela Bořického Bolzanova cena Karlova univerzita patří mezi 1,5% nejlepších světových univerzit. Je hodnocena jako nejlepší univerzita ČR a jedna z nejlepších univerzit ve Střední a Východní Evropě soutěžící s nejlepší Ruskou Lomonosovovou univerzitou. Karlova univerzita se umístila na 31. místě v Times BRICS & Emerging Economies Rankings 2014 (23. byla Varšavská univerzita). V celosvětovém měřítku se Karlova Univerzita umístila v roce 2013 jako 201-300. mezi 500 hodnocenými dle Academic Ranking of World Universities (Šanghajský žebříček), 233. z 500 v QS World University Rankings, 401-500. z 800 (výsledek v roce 2015) hodnocených in Times Higher Education World University Rankings a 485. dle CWTS Leiden Ranking zohledňujícím 500 univerzit.", "question": "Jakou zkratku má Univerzita Karlova v Praze ?", "answers": ["UK"]}
{"title": "Mahátma Gándhí", "context": "Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí (v dévanágarí मोहास क्द गांधी; 2. října 1869, Pórbandar, Kathiawar Agency, Britská Indie – 30. ledna 1948, Nové Dillí, Indie), byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha, založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma (मात्मा), \"Velký duch\", které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, \"otec\". V Indii se neformálně nazývá \"Otec národa\" a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti (Oslava Gándhího). 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za \"Světový den nenásilí\". Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžáratu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem (ministerským předsedou) a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami.", "question": "Ve kterém městě zemřel Mahátmá Gándhí?", "answers": ["Nové Dillí"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let.", "question": "Kdy byla objevena planeta Uran ?", "answers": ["13. března 1781"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Rostliny (Plantae, též nově Archaeplastida či Primoplantae) je říše eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Podle používaných fotosyntetických barviv se rostliny dělí na dvě skupiny: Glaukofyty a ruduchy mají chlorofyl a fykobiliny stejně jako sinice, zeleným řasám a rostlinám fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety. Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických védách, rostlinami se zabývá i antické dílo Historia plantarum ze 4. století př.n. l., jehož autor Theofrastos je někdy považován za otce botaniky. Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například Al-Dinawari či Al-Nabati. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. Robert Hooke objevil rostlinné buňky v korku, o sto let později Carl von Linné rozdělil rostliny ve svém Systema naturae na 25 tříd. Podrobnější informace naleznete v článku rostlinná buňka. Buňky se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností plastidů, centrální vakuoly, celulózové buněčné stěny, obvykle i mezibuněčných spojů - plazmodezmat. Velikost sahá od 1 μ u zelené řasy Ostreococcus až po více než metr u zelených řas Caulerpa. U vyšších rostlin pak z buněk podobného tvaru a funkce vznikají rostlinná pletiva a různé vegetativní a generativní orgány. Podrobnější informace naleznete v článku anatomie rostlin. Některé rostliny (zpravidla vodní řasy) jsou jednobuněčné, u většiny rostlinných skupin se však vyvinula mnohobuněčnost.", "question": "Do jaké říše patří rostliny?", "answers": ["eukaryotických"]}
{"title": "Nikl-metal hydridový akumulátor", "context": "Jmenovité napětí je 1,2 V. Napětí (naprázdno) plně nabitého článku je 1,4 V; napětí vybitého článku je 1,0 V. Nevýhodou tohoto akumulátoru je dosti velká úroveň samovybíjení – asi 15-30 % za měsíc při pokojové teplotě. Při nižších teplotách se samovybíjení podstatně sníží. Uvedená úroveň samovybíjení se týká klasických NiMH akumulátorů s vysokou kapacitou (2500 - 2700 mAh u AA a 1000 - 1200 mAh u AAA). V praxi je dnes hojně využíváno akumulátorů s nižší kapacitou (kolem 2000 mAh AA a 800 mAh u AAA), ale s daleko nižším samovybíjením a mnohem delší životností (reálně až 1000 nabíjecích cyklů). Takovéto akumulátory se nazývají \"ekologické\" a často bývají přednabity z výroby (označení \"Ready to use\"). Obecně tedy platí, že čím nižší celková kapacita, tím delší životnost. Tyto akumulátory se používají do stále používaných přístrojů, jako jsou vysílačky, dětské chůvičky a přenosné telefony. Nízkokapacitní NiMH akumulátory (1000 - 1400 mAh u AA a 500 - 600 mAh u AAA) totiž můžeme nabíjet při jakémkoliv stavu nabití, bez větších poškození. === Výhody NiMH === Jak je výše uvedeno, má NiMH akumulátor oproti starším NiCd akumulátorům až 2,5× větší kapacitu. Dokáže dodávat relativně vysoké proudy. Má dlouhou životnost, malé pořizovací náklady, možnost rychlonabíjení bez většího poškození. Napětí 1,2 V v podstatě během vybíjení neklesá. === Nevýhody NiMH === Při nízkých teplotách (5 °C a méně) se baterie začínají \"blokovat\" (zdá se, že nemají energii, ale při ohřátí se zase vrátí). Napětí je pak pouze 1,2 V, což může být pro některé elektronické přístroje nedostatečné. == Odkazy == === Literatura === CETL, Tomáš: Aplikace elektrochemických zdrojů, vydavatelství ČVUT 2004, ISBN 80-01-02859-3", "question": "Jaká je kapacita NiMH akumulátoru oproti starším NiCd akumulátorům?", "answers": ["větší"]}
{"title": "Ostrov dravců", "context": "Ostrov dravců je kniha obsahující společné české vydání dvou vědeckofantastických románů pro mládež Jiná země (1972, Une Autre Terre) a Ostrov dravců (1973, L'Île aux Enragés), které napsal francouzský spisovatel Pierre Pelot. Toto společné vydání vyšlo v překladu Gustava Francla v nakladatelství Albatros roku 1983 jako 160. svazek edice Knihy odvahy a dobrodružství. Romány na sebe navazují, odehrávají se na počátku 32. století a spojuje je postava Ariana Daye. Jejich hlavní myšlenkou je varování před zneužitím vědeckých poznatků. == Obsah románů == === Jiná země === Román má dvě dějové linie, které se na konci spojí. V první z nich se seznamujeme s Arianem Dayem, jedním z lidí utlačovaných obludnou společností Říše pozemské galaxie. Té vládne Elita, která od narození usměrňuje životy lidí k předem určenému cíli bez ohledu na vrozené vlastnosti a zbavuje je svobodné vůle. Arian je vybaven falešnými doklady od Výboru podzemní organizace Psanců s jejichž pomocí pronikne do města Gardisu na bývalém kontinentu Amerika, kde se stane zaměstnancem Ústředny pro biologické a exobiologické vyzbrojení. Má za úkol zničit sto tisíc zárodků budoucích vojáků určených pro galaktickou válku s vysoce vyspělou humanoidní civilizací označující se jako H2. Arianovi se úkol podaří a zárodky věčně mladých lidských robotů, imunních proti radioaktivnímu záření a netečných vůči možnostem násilné smrti, zničit. Je přitom zajat, ale členové Elity, kteří stojí na straně Psanců, jej osvobodí. Od nich se dozví, že je vybrán pro další úkol. S mužem jménem Corian, který se díky neznámé síle objevil na Zemi z paralelního světa, se má do tohoto světa vypravit a v zemi zvané Lyra najít pro omezený počet lidí nové místo k životu a umožnit jim tak přežit galaktickou válku, která nevyhnutelně skončí zánikem lidstva. Pro větší úspěšnost mise se Arian podrobí biochemické kůře, která mu zajišťuje fyzickou i psychickou dlouhověkost.", "question": "Jaké národnosti byl autor románu Ostrov dravců?", "answers": ["francouzský"]}
{"title": "Jahodník trávnice", "context": "Jahodník trávnice (Fragaria viridis) je vytrvalá, asi 5–20 cm vysoká bylina z čeledi růžovitých. Spolu s jahodníkem obecným (Fragaria vesca) a jahodníkem truskavcem (Fragaria moschata) je jeden ze tří volně žijících druhů jahodníku na území České republiky. Často bývá zaměňován s jahodníkem obecným, od kterého se liší svým drobnějším vzrůstem a nápadně malým prostředním zubem na středním lístku. Kvete na konci května až začátkem června. Oddenek je krátký, šikmý, s velkým počtem niťovitých kořenů. Z něj vyrůstá lodyha, která je na povrchu kryta žláznatými a krycími chlupy, jež jsou v dolní polovině odstálé. V horní polovině se lodyha větví a v přízemní části vytváří listovou růžici. Listy v přízemní růžici jsou řapíkaté, trojčetné a z jejich paždí vyrůstají šlahouny. Ty jsou velmi krátké nebo zcela chybí. Řapík i lístky listů jsou kryty velmi hustě chlupy. Lístky jsou pilovitě zubaté. Tyto zuby jsou srpovitě protažené, výrazně směřují dopředu a na koncích nabývají červené barvy. Prostřední lístek je řapíkatý a jeho prostřední zub je výrazně menší než ostatní zuby, čímž se liší od ostatních druhů jahodníku. Barva těchto lístků je trávově zelená. Palisty jsou úzké, kopinaté, světlé až tmavohnědé barvy. Jejich svrchní strana je lysá, na spodní straně jsou kryty chlupy. Květy jsou pětičetné a oboupohlavné v chudém vrcholíku. V porovnání s jahodníkem obecným (Fragaria vesca) jsou výrazně větší. Kališní lístky jsou trojhranné, na líci chlupaté a na rubu lysé. V době zrání nabývají tmavočervené barvy a jsou přitisknuté k souplodí. Korunní lístky jsou okrouhlé, z počátku nažloutlé, poté přechází v bílou. Jahoda není jednotlivým plodem jahodníku, ale jedná se o souplodí nažek zanořených do povrchu zdužnatělého květního lůžka.", "question": "Kolik druhů volně rostoucích jahodníků se vyskytuje v České republice?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Kometa", "context": "Kometa, zastarale vlasatice, je malé těleso sluneční soustavy složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. Velmi často jsou popisované jako \"špinavé sněhové koule\" a z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. V závislosti na gravitační interakci komety s planetami se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například Jupiter je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například Halleyova, Hale-Bopp nebo Kohoutkova kometa. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí. Jádro – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů. Koma – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů. Ohon – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas).", "question": "Kde se po většinu času zdržuje většina komet?", "answers": ["za oběžnou dráhou Pluta"]}
{"title": "Stehlík obecný", "context": "Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovití s rozsáhlým areálem rozšíření. Délka těla: 12 cm Rozpětí křídel: 23 cm Hmotnost: 16 g Stehlík obecný má štíhlé tělo, dlouhá křídla, silný zašpičatělý narůžovělý zobák a hnědé končetiny. Je velice pestře zbarvený, svrchu béžově, křídla má zčásti černá s bílými skvrnami a jasným žlutým pruhem, zespodu je bílý, hlava má charakteristickou červenou masku, zbytek hlavy je černobílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit. Samec má však větší a výraznější červenou masku, která pokrývá větší část hlavy než u samice a zasahuje až za oko, ramena křídel jsou u samce celá černá, zatímco u samice z části šedivá. Jiná je také geometrie zobáku, samec mívá zobák delší a užší, není to však pravidlem. Mladí ptáci postrádají červenou masku. Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů, vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu.", "question": "Má samec a samice stehlíka obecného rozdílné zbarvení?", "answers": ["Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit."]}
{"title": "Platýsi", "context": "Platýsi (Pleuronectiformes) je řád převážně mořských paprskoploutvých ryb, obývajících zejména mořské dno. Nachází se v pobřežních vodách, ale jeho rozšíření je až po nejhlubší místa na Zemi (Mariánský příkop). Živí se zejména jinými rybami a plži. Dosahují hmotností od několika gramů do desítek kilogramů a jsou hospodářsky významnou kategorií ryb. Charakteristické v období dospělosti je pro ně plování po jedné straně diskovitého těla. Z přechodu od svislého plování k obrácenému o 90° dochází během změny z larválního stádia. Dochází rovněž k barevné změně, mimikrám, zejména kvůli způsobu života na mořském dně. Svrchní strana těla se podobá barvě mořského dna, do kterého se při nebezpečí nebo číhání na kořist často zahrabávají. Barva strany přivrácené ke dnu, tzv. slepé strany, je taková, aby splynula s vodou při pohledu zespoda, když ryba vystoupí výše (bílá, modrá, stříbrná atp.). Některé druhy dokáží měnit barvu i se změnou prostředí. Během dospívání dochází rovněž ke změně lebky, kdy dojde k postupnému přemístění jednoho oka ze strany, která bude později přisedlá ke dnu k oku na svrchní straně. Přisedání levou nebo pravou stranou je dáno příslušností k čeledi. řád platýsi (Pleuronectiformes) čeledi: kambalovcovití (Psettodidae) platušicovití (Citharidae) kambalovití (Bothidae) rod: kambala (Bothus) kambalkovití. (Achiropsettidae) pakambalovití (Scophthalmidae) pakambala velká (Psetta maxima) platýsovcovití (Paralichthyidae) platýsovití (Pleuronectidae) platýs velký (Pleuronectes platessa) platýs bradavičnatý (Platichthys flesus) – flundra obecná. platýs limanda (Limanda limanda) – falešný mořský jazyk, citrónový jazyk platýs obecný (Hippoglossus hippoglossus) – halibut samaridovití (Samaridae) jazykovkovití (Achiridae) jazykovití (Soleidae) jazyk obecný (Solea solea) – mořský jazyk jazykovcovití (Cynoglossidae) Obrázky, zvuky či videa k tématu Platýsi ve Wikimedia Commons http://www.biolib.cz/cz/taxon/id16138/", "question": "Zejména čím se živí platýsi?", "answers": ["jinými rybami a plži"]}
{"title": "Jindřich Zdík", "context": "Její dosažení viděl ve spolupráci s českým knížetem, a proto Jindřich Zdík podporoval českého knížete Soběslava I. a později jeho nástupce knížete Vladislava II. Prosazoval také aktivně celibát pro kněze. == Rozpory s moravskými údělnými knížaty == Roku 1136 se Jindřich Zdík dostal do sporu s brněnským údělným knížetem Vratislavem o statky v Blansku. V letech 1137–38 vykonal druhou pouť do Jeruzaléma. Ze Svaté země si dovezl relikvii sv. Kříže. V roce 1139 se zúčastnil Druhého lateránského koncilu v Římě. Po smrti českého knížete Soběslava I. se postavil za Vladislava II. a podporoval ho v jeho boji o nástupnictví s moravskými údělnými knížaty (ti se opírali o seniorátní právo). Roku 1142 dal Jindřich Zdík údělníky do klatby a vyhlásil nad diecézí interdikt a odešel do Prahy. Předtím se však pokusil údělníky odradit od vystoupení proti Vladislavovi. Po porážce Vladislava v bitvě u Vysoké ho Jindřich Zdík následoval do Německa, kde úspěšně žádali o pomoc římského krále Lothara III.. V roce 1144 se navrátil do Olomouce. Od římského krále Konráda III. a později od knížete Vladislava II. si vymohl tzv. imunitu (poddaní biskupa byli vyjmuti z pravomocí údělníků a zbaveni zemských povinností) a právo ražby mincí. Díky imunitě se Olomoucké biskupství stalo na Moravě samostatným církevně-politickým útvarem, který napříště nespadal pod moc moravských údělných knížat.Počátkem roku 1145 byl na cestě do Říma u Úsobrna přepaden brněnským údělníkem Vratislavem, znojemským Konrádem II. a přemyslovcem Děpoltem (bratr Vladislava II.). Jindřichovi Zdíkovi se však podařilo prchnout a ukrýt se.V letech 1146–48 byl zprostředkovatelem mezi znepřátelenými polskými knížaty, a to na žádost papeže a krále Konráda III. V roce 1147 se stal účastníkem neúspěšné křížové výpravy proti polabským Slovanům. Také přesvědčil Vladislava II. k účasti na křížové výpravě do Svaté země. == Zakládání klášterů a osobnost biskupa ==", "question": "Kdo prosazoval reformu majetku a organizace církve na Moravě?", "answers": ["Jindřich Zdík"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku.", "question": "Ve kterém roce skončila první světová válka ?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci, malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku. Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "Pro který dialekt byla vytvořena první korjacká abeceda?", "answers": ["pro čavčuvenský"]}
{"title": "Harmonie", "context": "Slovo harmonie znamená obecně soulad, souzvuk, souznění. Jeho nejčastější užití spočívá v akustice při studiu současně znějících tónů a akordů v hudbě, jedná se tedy o název pro nauku zabývající se hudební harmonií po teoretické stránce. Zároveň ale může jít o označení pouhého souzvuku či souladu, méně často se tímto slovem také označuje soubor dechových nástrojů – dechová harmonie. Opakem harmonie je disharmonie, která v hudbě označuje nehezký či nepříjemný souzvuk. Nelze jej ovšem obecně chápat jako něco objektivně nepatřičného, neboť může být zcela záměrnou součástí skladby. == Původ slova == Slovo harmonie pochází z řečtiny ἁ (harmonía), které znamená \"hodit se k sobě nebo spojovat\". Koncept harmonie pochází od Pythagora. == Pojem == Harmonie spolu s melodií a rytmem patří k základním prvkům, definujícím hudební projev klasického evropského typu. V praxi se pak o harmonii hovoří jako o \"vertikálním\" aspektu hudby, zatímco \"horizontálním\" aspektem je právě melodie. Harmonie je považována za určitý protipól polyfonie, která je založená na současném znění několika melodických linek nebo motivů. Harmonie je nejčastěji výsledkem současného souznění dvou nebo více tónů, přesto je možné tvořit harmonii i s použitím pouze jediné melodické linky. Existuje mnoho skladeb pro sólové nástroje (např. housle), kde je použití akordů velmi vzácné, přesto vytvářejí dojem plné harmonie. == Odkazy == === Literatura === Jaroslav Kofroň: Učebnice harmonie === Související články === Konsonance Disonance Akord Chromatický akord Rytmus Tonalita Vedení hlasu Kvintový kruh Melodie Tón Hudební kinetika Barva zvuku (hudba) Tektonika (hudba)", "question": "Co v hudbě označuje disharmonie?", "answers": ["nehezký či nepříjemný souzvuk"]}
{"title": "Kréta", "context": "Kréta (též Candia, řecky Κ, anglicky Crete) je největší řecký a celkově pátý největší ostrov ve Středozemním moři. Zahrnuje více než 99 % rozlohy stejnojmenného kraje a nacházejí se na něm čtyři řecké regionální jednotky – Iraklio, Chania, Rethymno a Lasithi. Podle starořeckých mýtů je Kréta považována za místo zrození Dia – vládce olympských bohů. Hlavní město je Iraklio, dalšími významnějšími městy jsou Chania, Rethymno a Ágios Nikólaos, která zároveň představují centra jednotlivých prefektur. == Geografické údaje == Rozloha ostrova činí 8261 km2. Ze severu ho omývá Krétské moře (jižní část Egejského moře) a z jihu Libyjské moře. Kréta je hornatý ostrov, nejvyšší hora Psiloritis v pohoří Idi Ori má 2456 m n. m., druhá nejvyšší hora Páhnes v pohoří Levka Ori má 2453 m n. m. Severní pobřeží je pozvolné, na jihu však je strmé a jsou tam útesy. Krétu tvoří vápencová kra, která byla vytvořena při stejném vrásnění jako Balkánské pohoří. Výjimku tvoří Mesarská nížina, která je největší v celém Řecku. === Klima === Počasí na ostrově Kréta je typicky středozemní a patří k nejteplejším z Řecka, jeho ostrovů i celé Evropy. Léta jsou zde horká a suchá, zimy mírné se sněhem v horských oblastech a deštěm v nížinách. Za celý rok tu spadne pouze 500 mm srážek. Teploty na pobřeží zřídkakdy klesnou pod 10 °C, zatímco na horách může ležet sníh až do konce května. V zimě a v jarních měsících je Kréta vzhledem k vysokým teplotám, dostatku srážek a vysoké vlhkosti jeden z nejzelenějších ostrovů ve Středozemním moři. Hornatost Kréty dává jejímu počasí nevyzpytatelný charakter. Jeho změny mohou být velmi náhlé. V létě je ale téměř vždy slunečno a jasno s vysokými teplotami, které činí snesitelné jen severní vítr Meltemi, také nazýván Etesian. Teploty mají své maxima mezi 35 a 40 °C ve dne a mezi 25 a 30 °C v noci.", "question": "Jaká je nejvyšší hora na Krétě?", "answers": ["Psiloritis"]}
{"title": "Čukotka", "context": "Čukotský poloostrov, zkráceně Čukotka (rusky Ч п, Ч) je nejvýchodnější poloostrov Asie. Je součástí Ruska, administrativně spadá pod Čukotský autonomní okruh. Na sever od něj se nachází Čukotské moře, na jih Beringovo moře (Anadyrský záliv), na východě, kde je pevnina zakončena Děžňovovým mysem, odděluje Čukotku od americké Aljašky Beringův průliv. Rozloha poloostrova je asi 49 000 km2. Nejvyšší bod je Ischodnaja s výškou 1 158 m n. m. Osídlení je velmi řídké, žijí tu zejména Čukčové, převážně na východním pobřeží. Hlavním přístavem je Providěnija (2 082 obyvatel). Podnebí je subpolární, rostlinstvo tundrové. Loví se tu ryby a zvěř, vyskytuje se tu cín, wolfram a zlato.", "question": "Součástí kterého státu je Čukotka?", "answers": ["Ruska"]}
{"title": "Americká občanská válka", "context": "=== Zvolení Abrahama Lincolna === V roce 1860 v prezidentských volbách zvítězil Abraham Lincoln, kandidát Republikánské strany, která byla proti otrokářství a plně si věřila v zastavení jižanských států. Přestože Lincoln neplánoval zrušení otroctví tam, kde již bylo, a zachování jednoty Unie pro něj bylo prvořadé, na jeho zvolení zareagovala Jižní Karolína tím, že se 20. prosince rozhodla vystoupit z Unie. Následovaly ji Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas. Vznikly tak Konfederované státy americké s vlastní ústavou, jejichž prezidentem byl zvolen Jefferson Davis. Hlavním městem Konfederace se stalo město Montgomery ve státě Alabama a později Richmond ve Virginii. Konec nadějí na smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12. dubna 1861. Oficiálním začátkem války je 15. duben 1861, kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků (přihlásilo se 500 000). 19. dubna 1861 vyhlásil blokádu jižanských přístavů. Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy: Virginie, Arkansas, Tennessee a Severní Karolína. V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland, Kentucky, Delaware a Missouri. Na začátku války to vypadalo, že výhodu má Jih. Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál, suroviny a zbraně, nedostávalo se mu zkušených vojevůdců, protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil. Navíc Sever musel útočit. Jihu stačilo bránit se. == Průběh občanské války == === Důstojníci z Evropy === Většina důstojníků armády USA vstoupila na počátku konfliktu do služeb Konfederace, což se v armádě Unie projevilo nedostatkem kvalitních velitelů. Agenti Unie se pak snažili naverbovat důstojníky v Evropě. V Rakousku tak Unie získala do svých služeb hraběte Gustava Alba, v Německu 57 vyšších důstojníků v čele s baronem Ottou von Steubenem, ve Švédsku Charlese A. Strohlbranda nebo Ludwiga von Holstein, v Itálii Luigiho Palmu de Cesnolu, v Rusku Ivana Vasiljeviče Turchanina. Další důstojníci byli naverbováni ve Velké Británii a Francii. Unie stála také třeba o Giuseppa Garibaldiho, ale ten nabídku odmítl. V důstojnickém sboru armády Unie sloužila dále celá řada emigrantů, kteří museli opustit Evropu po revolučním roce 1848. === Prvotní úspěchy Konfederace === Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům, ovšem velká bitva přišla velice rychle. První velká bitva byla svedena 21. července 1861 u Bull Runu (též Manassas).", "question": "Proč se Severu nedostávalo zkušených vojevůdců?", "answers": ["protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil"]}
{"title": "Andské státy", "context": "Andské státy či andské země. Leží na západním pobřeží jihoamerického kontinentu. Andské státy je označení skupiny jihoamerických států, jimiž prochází Andy. Za andské státy jsou považovány: Kolumbie Ekvádor Bolívie Peru ChileZ čistě zeměpisného pohledu mezi andské státy patří i Venezuela a Argentina. Panují tady drsné podmínky, těží se zde nerostné suroviny, ale také se chová dobytek, lamy, kozy..", "question": "Co označuje pojem andské státy?", "answers": ["skupiny jihoamerických států, jimiž prochází Andy"]}
{"title": "Paul McCartney", "context": "Paul ve škole prospíval velmi dobře, mluví německy i španělsky, ale dal přednost muzice a tak místo učení začal vystupovat se skupinou po Británii a místo dalšího studia začal pracovat jako pomocník strojvedoucího na lokomotivě a stáčet drát v továrně. Na podzim roku 1958 se skupina Quarry Men přejmenovala na Johnny and The Moondogs a v roce 1959 se skupina opět přejmenovala, tentokrát na The Silver Beetles. V roce 1960 se skupina naposledy přejmenovala na The Beatles (slovní hříčka - beetle znamená brouk, beat znamená tlouci, bít, tep...) a dostala angažmá v německém Hamburku. Díky odchodu původního basového kytaristy Stuarta Sutcliffa jeho nástroj přebírá McCartney. Paul působil ve skupině The Beatles do jejího rozpadu v roce 1970. Po smrti manažera skupiny Briana Epsteina, se stal nepsaným vůdcem kapely a především jejím nejaktivnějším členem. Mezi jeho nejlepší a nejznámější písně éry Beatles patří Eleanor Rigby (1966), Can't Buy Me Love (1964), Let It Be (1970) a především Hey Jude (1968) a Yesterday (1965). V roce 1967 začal Paul (stejně jako ostatní členové skupiny) užívat ve větší míře drogy a o rok později se celá skupina vydává do Indie, aby zde meditovala.", "question": "Ve kterém roce se skupina The Beatles rozpadla?", "answers": ["1970"]}
{"title": "Andrej Hlinka", "context": "Andrej Hlinka (27. září 1864, Černová, dnes část Ružomberku – 16. srpna 1938, Ružomberok) byl slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany (tzv. Ľuďáků). Hlinka absolvoval kněžský seminář při Spišské kapitule, na kněze byl vysvěcen v roce 1889. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku. Už v mládí začal politickou kariéru v řadách křesťanskodemokratické Ľudové strany, vedené hrabětem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostní tolerance, a stal sa významným představitelem pravicového křídla Slovenské ľudové strany. V roce 1897 se stal redaktorem Ľudových novin, v roce 1906 založil Ľudovou banku a v roce 1910 slovenské tiskárny v Bratislavě. Mezitím byl v letech 1906–1909 ve vězení, protože se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a žádal pro Slováky slovenské školy. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcem Bélou Kunem. Psal a překládal teologická díla. V roce 1918 se Hlinka stal členem nově vytvořené Slovenské národní rady. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného \"československého národa\", rychle ji však opustil.", "question": "Kdo byl Andrej Hlinka?", "answers": ["slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany"]}
{"title": "Metro", "context": "Nevýhodou naopak je, že tato kolejnice, která je trvale pod napětím, představuje nebezpečí pro lidi, kteří by se dostali do kolejiště, proto musí být i úseky metra vedené po povrchu odděleny od okolí zábranami znemožňujícími vstup do kolejiště. Český zákon o drahách od roku 1994 řadí metro do kategorie speciálních železničních drah (pražské metro je zřejmě jedinou existující dráhou, která do této kategorie patří). Podle předchozího drážního zákona spadalo do kategorie \"městské rychlodráhy\" a nepatřilo mezi železniční dráhy. == Historie metra == Název Metro je zkrácenina názvu Metropolitan Railway, tedy metropolitní železnice. Z tohoto označení přes francouzštinu a ruštinu proniklo i do češtiny.[zdroj? ] V některých jazycích se označuje jako podzemní dráha (např. v Německu název U-Bahn, který vznikl zkrácením slova Untergrundbahn). Dějiny metra začínají roku 1863; tehdy byl první takový systém vybudován v Londýně. Jednalo se o spojnici dvou nádraží, mezi nimi jezdil parní vlak. Parní trakce však byla do jisté míry problematická, a tak se uvažovalo o zavedení nějakého jiného druhu pohonu. Mluvilo se o nekonvenčních systémech, jako je například pohon lanem (takový byl zrealizován v Glasgowském metru), nakonec se však uplatnila elektřina, vedená pomocí boční přívodní kolejnice. K tomu také přispěl i zákon, vydaný britským parlamentem, který parní provoz v těchto podmínkách zakazoval. Kromě Británie se však podzemní dráhy objevily i v kontinentální Evropě (nejdříve v Budapešti, Paříži a Berlíně) a v Severní Americe (New York, Boston). Většinou se jednalo o krátké tratě, budované většinou hloubením, avšak provoz zde již byl plně elektrifikován (s výjimkou Istanbulu, kde se jednalo o animální trakci). Metro se stalo jedním ze symbolů pokroku, hlavně ve velkoměstech, v menších sídlech jím pak byla elektrická tramvaj. Na počátku 20. století se uvažovalo s vybudováním podzemní dráhy i v Praze, avšak takový plán narazil na velký odpor z mnoha stran. Některé další návrhy se objevily i v 20. letech, avšak též neuspěly. Mezitím přibyly nové sítě metra v Madridu a Buenos Aires. V 30. letech proniklo metro i do Sovětského svazu; otevřeno bylo v Moskvě a stalo se velkou manifestací i politickou událostí. Následně byly v podobném stylu vybudovány do roku 1991 další sítě v 13 velkých městech tehdejšího SSSR a použitá technologie byla uplatněna i v jiných zemích.", "question": "Kde bylo vybudováno první metro?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Sever", "context": "Sever, ve staré češtině též půlnoc, je jedna z hlavních světových stran. Ve většině zemí jde o primární světovou stranu. Zkratkou je písmeno \"S\" nebo \"N\" z německého slova \"Nord\" či anglického \"North\". Skutečný sever je směr k severnímu pólu Země (nebo i jiného rotujícího tělesa), který se nachází na vaší levé straně pokud stojíte na rovníku ve směru otáčení. Směr k severnímu magnetickému pólu, tedy kam ukazuje střelka kompasu. Odchylka mezi zeměpisným a magnetickým severem se nazývá magnetická deklinace. Pravděpodobně proto, že zdánlivá osa podle které se na obloze otáčejí hvězdy byla pro většinu obyvatel Země na severu, většina národů na Západě uznává sever jako hlavní směr. Díky tomu: Směr na sever je na mapách většinou nahoru. Globy jsou orientovány severem nahoru. Sever (respektive zkratka N) bývá často na směrových růžicích označen zdobněji nebo zvýrazněně. Na magnetický sever ukazuje střelka kompasu. Sever lze určit mnoha způsoby Podle kompasu či buzoly (magnetický sever) nebo gyrokompasu (opravdový sever) Podle hodinek: Hodinky se natočí tak, aby hodinová (malá) ručička směřovala na slunce (Pozor na letní čas) V polovině úhlu mezi ručičkou (sluncem) a dvanáctkou (v létě jedničkou) je na severní polokouli Jih, na jižní polokouli sever. V blízkosti rovníku nelze sever tímto způsobem spolehlivě určit. Podle staveb (kostely mívají často oltář na východní straně) Podle přírodních jevů (není příliš přesné) rovník poledník rovnoběžka jih východ západ Slovníkové heslo sever ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá světová strana, která se ve staré češtině označuje také jako půlnoc?", "answers": ["Sever"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název Veterinární a farmaceutická univerzita Brno). Rektorát Kariérní centrum Masarykovy univerzity Ústavy Ústav výpočetní techniky (ÚVT) Středoevropský technologický institut (CEITEC) Jiná pracoviště Archiv Masarykovy univerzity Centrum jazykového vzdělávání (CJV) Centrum zahraniční spolupráce (CZS) Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. (Teiresiás) Centrum pro transfer technologií (CTT) Institut biostatistiky a analýz (IBA) Mendelovo muzeum Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích (CERIT) Centrální řídící struktura projektu CEITEC Univerzitní centrum Telč Účelová zařízení Správa kolejí a menz (SKM) Nakladatelství Masarykovy univerzity Správa Univerzitního kampusu Bohunice (UKB) Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty. Univerzitní kampus byl nakonec v Brně-Bohunicích otevřen až v roce 2010, ačkoliv první rozhodnutí o jeho výstavbě bylo vydáno již v roce 1945.", "question": "Jakou zkratku měla Farmaceutická fakulta, která byla v letech 1952–1960 součástí Masarykovy univerzity?", "answers": ["FaF"]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Který herec získal Oscara za roli ve filmu Forrest Gump?", "answers": ["Tom Hanks"]}
{"title": "Paršovice", "context": "Paršovice jsou obec v okrese Přerov, v oblasti zvané Záhoří, cca 10 km od Hranic, 12 km od Bystřice pod Hostýnem. Jsou součástí mikroregionu Záhoran. Leží v nadmořské výšce kolem 322 m, katastrální území má 1356 hektarů. Nejstarší doloženou památkou byl stříbrný kalich s letopočtem 1059, který byl zapsán v inventáři paršovického kostela v roce 1806. První písemná zmínka o obci se nachází v listině z roku 1141, další potom v roce 1371, kdy obec koupil Vok z Kravař a stala se tak na téměř 500 let součástí majetku pánů z Helfštýna. Někteří badatelé kladou její vznik ještě dál – až do 10. století, ale tyto informace nejsou nijak věrohodně doloženy. Dominantou obce je empírový kostel sv. Markéty posvěcený v roce 1906 – jediný empírový kostel v okrese Přerov. Již v 11. století zde stál dřevěný kostel – jeden z nejstarších kostelů v okolí, v období reformace přeměněný na českobratrský, poté opět na katolický. Nový kostel z roku 1826 v létě roku 1900 vyhořel a po šest let byl budován kostel nynější. Součástí výzdoby kostela je mramorový oltář a cenný obraz Vidění sv. Markéty, jehož autorem je mistr Urban. U kostela se nachází dřevěný tzv. misijní kříž a kamenný kříž v lidovém stylu. Naproti kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1860, na křižovatce u odbočky na Valšovice u budovy sokolovny socha Panny Marie s Ježíškem, na dolním konci dřevěný kříž, v obci a okolí lze najít ještě několik dalších malých kapliček a božích muk.", "question": "V jaké nadmořské výšce leží obec Paršovice?", "answers": ["322 m"]}
{"title": "Judas Priest", "context": "Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickém Birminghamu. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od doby vydání alba Stained Class v roce 1978 se skupina Judas Priest stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Skupina sehrála významnou úlohu také v tom, že vytvořila typickou metalovou módu, Rob Halford poprvé předvedl kožené oblečení, cvočky, pyramidy atd. Inspiraci hledal v gay klubech,což byla reakce na zvýšení popularity punkové mody a vzhled glam rockových hudebníků jako je například skupina Kiss nebo Alice Cooper. K. K. Downing, Ian Hill, a John Ellis se znali již od dětství a vyrůstali ve čtvrti Yew Tree estate ve městě West Bromwich. Navstěvovali Churchfields School v All Saints ve West Bromwichi. Downing a Hill se stali blízkými přáteli a sdíleli podobné hudební zájmy (Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Jimi Hendrix, The Who , Cream, Yardbirds) a naučili se hrát na nástroje. Kapela byla založena v říjnu 1970 v Birminghamu po místním rozpadlém souboru s názvem \"Judas Priest\" (odvozeno od Dylanovy skladby \"The Ballad of Frankie Lee a Judas Priest\" Původní Judas Priest byli založeny v roce 1969 Alem Atkinsem (. zpěv), Bruno Stapenhillem (basa, narozen jako Brian Stapenhill v roce 1948, Stone Cross, W. Bromwich), Johnem Partridgem (bicí, narozený c. 1948 , W. Bromwich), a Johnem Perrym (kytara). Stappenhill přišel s názvem \"Judas Priest\" a nacvičovali v jeho domě ve Stone Cross. Perry zemřel při automobilové nehodě krátce po vzniku kapely a byl následně nahrazen Erniem Chatawayem (narozen Ernest Chataway v roce 1952 ve Winson Green, Birmingham, Warwickshire, zemřel 13. května 2014). Svůj první koncert skupina odehrála 25. listopadu 1969 v George Hotelu ve Walsallu ve Staffordshire a poté na prosinec 1969 a leden 1970 odjela na tour do Skotska. Tato skupina se rozpadla v dubnu 1970 po jejich posledním koncertu 20. dubna v The Youth Centre v Cannocku ve Staffordshire.", "question": "Ve kterém roce vydávají Judas Priest album Stained Class?", "answers": ["1978"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno/konzervováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán. Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela. Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10-12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního Turecka (oblast Anatolie) a z Kypru. Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, sošky koček a jejich mumie. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec hlodavců, kteří ohrožovali skladiště obilí a potravin. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech faraónů dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni - Bastet, která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě Bubastis, jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště.", "question": "Ve které zemi se konzumuje kočičí maso?", "answers": ["Číny"]}
{"title": "Drum and bass", "context": "Drum and bass /dɹ ə beɪ/ (zkráceně drum'n'bass, d'n'b či dnb) je hudební žánr elektronické taneční hudby vzniklý v 90. letech 20. století. Pro tento styl jsou charakteristické převážně instrumentální skladby, založené na výrazné basové lince spolu s bicími – od toho se odvíjí i původ jména stylu – anglicky drum'n'bass = buben a basy (basová linka). Tyto linky bývají někdy doplněny o další vokální či instrumentální samply. Drum'n'bass je oblíben mezi diskžokeji, pořádají se taneční party zaměřené pouze na tento styl hudby (např. Let It Roll). V raných šedesátých letech začali rastafariáni na Jamajce tvořit hudbu s prvky z karibské hudby a soulu, kterou nazvali ska. Později bylo tempo ska zpomaleno a tím vzniknul nový styl nazývaný reggae. Umělci do své hudby vkládali své náboženství, globální problémy, lásku a ještě mnoho dalšího. Ještě později se z reggae vyvinul nový hudební styl nazývaný ragga, který byl více elektronický a obsahoval více skatových vokálů. Ragga a reggae byly prvními a hlavními styly, které daly vzniknout drum'n'bassu. Silně zapuštěné kořeny černé kultury z Jamajky se v dnb promítají po celou dobu jeho existence. O pět let později, v raných osmdesátých letech, byl hip-hop znám především ve velkých městech USA. Tancování na rapovou hudbu se stalo kulturou samo o sobě. Někoho tehdy napadlo, že by se dalo bojovat tancem, založeným na \"breakdownech\" v hudbě. Tento tanec se stal známým jako breakdance a vysunul do popředí právě ty údery, které tvoří \"breakdowny\". Vznikl nový hudební styl nazvaný breakbeat, který se stal třetím a nejdůležitějším prvkem pro vývoj drum'n'bassu. V této době dali lidé okolo Warehouse klubu v Chicagu vzniknout stylu, vycházejícímu z disco hudby, housu. House samotný nebyl pro zrod drum'n'bassu příliš důležitý, ale dal vzniknou stylu, který rozhodně byl – ravu. Na konci osmdesátých let začali producenti housu experimentovat s basovým syntetizérem, známým Rolandem TB 303. Tato mašinka se spolu s Rolandem TR-808 a 909 stala páteří acid housu. Acid house si svoje pojmenování vysloužil svým \"kyselým\" zvukem a také tím, že na party byste těžko hledali někoho, kdo by v sobě neměl kyselinu LSD nebo MDMA. Acid houseové party se rozšířily za oceán do staré dobré Anglie, do klubů jako např. Shoom, kde začínala spousta dnes dobře známých housových DJ. Detaily o místě konání se přenášely pouze ústně mezi clubbery. Fakt, že o těchto parties věděli pouze vybraní lidé, je činil velmi přitažlivými.", "question": "Kdy vznikl hudební žánr zvaný Drum'n'Bass?", "answers": ["v 90. letech 20. století"]}
{"title": "Plexis", "context": "Další album To (1998) nahrané v nové sestavě už zní zase punkově. V roce 1998 se ke kapele připojí druhý kytarista Zdeněk Petr, původně jen na turné k albu TO, avšak zůstává déle jak 10 let. V roce 2000 následuje album Už mi to kroutí nohy. V roce 2002 se soubor odmlčí, aby se vrátil koncertem k výročí 20 let existence v pražském klubu Abaton. Zahrají tam ještě E! E, SPS, Do Řady a další. Jako překvapení vystoupí s písní Sid Vicious kapela Tři Sestry, která zahraje ještě tři písně ze svého repertoáru. Za komunismu měli Plexis stejně jako všechny punkové skupiny mnoho problémů s StB, avšak sám Hošek je na oficiálních seznamech Ministerstva vnitra vedený jako agent StB s krycím jménem Sid. Hošek se k tomu odmítá vyjadřovat, proto mu také organizátor Trutnovského festivalu Martin Věchet neumožňuje na festivalu vystupovat. Pořadatelé Českého Woodstocku Petra Hoška požadali o vyjádření, ten však nereagoval a od té doby na tomto festivalu Plexis nevystupují.V roce 2009 Plexis oslaví 25 let své existence, během večera 6. listopadu vystoupí v pražském KC Vltavská kolegové z punkové scény jako S.P.S., N.V.Ú. nebo E! E. Přímo s kapelou si poprvé od roku 1991 zahrál ve dvou písních bývalý bubeník Plexis Adolf Vitáček. Vychází také album Best Off , které obsahuje výběr 22 nejlepších skladeb plus 3 nové skladby. Tou dobou (2010) odchází z kapely kytarista Zdeněk Petr z důvodu časově náročného působení v kapele Tři Sestry, kam přišel v roce 2003, kdy Plexis zažívají pauzu. Po obnovení Plexis v roce 2004 hraje jen ve volných chvílích, kdy nekoncertuje se Sestrama. V roce 2010 pak Plexis na letních festivalech začínají odtajňovat písně z připravovaného nového alba. Nová deska vychází pod názvem Vohul to! v červnu 2011 u nezávislého vydavatelství Papagájův Hlasatel Records, nejprve na klasickém CD, později také na vinylu. Koncem léta pak vyšlo ještě DVD Antihero, které obsahuje dokument o životních eskapádách frontmana Petra Hoška. Na podzim 2017 vychází nová řadová deska \" Kašpar v nesnázích \".", "question": "Kolik skladeb obsahuje album Best Off skupiny Plexis?", "answers": ["výběr 22 nejlepších skladeb plus 3 nové skladby"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem. V roce 1920 byl rozhodnutím arbitráže ve Spa přiřčen Československu. Dne 11. 12. 1930 dekretem vlády Československé republiky byl Třinec povýšen na město. Podruhé byl Třinec Polskem obsazen těsně před vypuknutím druhé světové války (po Mnichovské dohodě), po porážce Polska se stal součástí nacistického Německa. Zpět k Československu byl Třinec připojen po skončení druhé světové války. Polsko se svého nároku na Třinec vzdalo v roce 1958. === Historie v datech === V roce 1839 byla založena třinecká huť. V roce 1851 byla založena škola s jednotřídkou pro děti pracovníků hutě – budova školy byla postupně rozšiřována a dnes je sídlem základní a mateřské školy s polským vyučovacím jazykem. Vlakové nádraží bylo postaveno v letech 1869 až 1871, přestavba zahájena v roce 1952, dokončena byla ke dni 3. 3. 1958. Dne 24. 10. 1882 byl položen základní kámen římsko-katolického kostela sv. Alberta a 27. 9. 1885 byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel byl vysvěcen 9. 7. 1899. Budova české základní školy Petra Bezruče byla postavena v roce 1924. V roce 1929 zde byl založen hokejový klub, dnes HC Oceláři Třinec.", "question": "Kolik hektarů zabírá město Třinec", "answers": ["541"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Saturn (starý český název Hladolet) je v pořadí planet na šestém místě a po Jupiteru druhá největší planeta sluneční soustavy. Planeta byla pozorována již starověkými astronomy a byla pojmenována po římském bohu Saturnovi, který byl obdobou řeckého boha Krona. Astronomický symbol pro Saturn je ♄. Saturn patří mezi velké plynné obry, pro které je typické, že nemají pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Atmosféra je tvořena převážně lehkými plyny, a to hlavně vodíkem, který tvoří 96,3 % jejího objemu. Při pozorování Saturnu z dálky je planeta světle žlutá, což způsobuje vrstva mraků s nejasnými pásy různých barevných odstínů, které jsou přibližně rovnoběžné s rovníkem planety. Teplota v horní oblačné vrstvě atmosféry dosahuje -140 °C. Objem planety je 764krát větší než objem Země, má však ze všech planet nejmenší hustotu, která dosahuje pouze 0,6873 g/cm3. Jedná se o jedinou planetu ve sluneční soustavě, která má menší střední hustotu než voda. Saturn je znám svou mohutnou soustavou planetárních prstenců, které jsou viditelné ze Země i malým dalekohledem. Vedle prstenců, které se značí velkými písmeny latinské abecedy, obíhá kolem planety také početná rodina měsíců, jichž je k roku 2009 potvrzeno 62. Největší z nich je Titan, který má jako jediný měsíc ve sluneční soustavě hustou atmosféru.", "question": "Co je typické pro plynné obry?", "answers": ["pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště"]}
{"title": "Japonština", "context": "Japonština (japonsky: 日, nihongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace čínských znaků (kandži) a dvě fonetické slabičné abecedy (hiragana a katakana), v některých případech i latinka (rómadži). Do slovní zásoby byla již od 5. století přejímána slova z čínštiny (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z korejštiny a ainštiny. Od prvních kontaktů s Evropany (v 16. století) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. gairaigo), nejprve z portugalštiny a nizozemštiny a od reforem Meidži z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V současnosti drtivě převažuje angličtina. Japonština patří do rodiny japonsko-rjúkjúských jazyků. Do této rodiny patří i jazyky souostroví Rjúkjú, ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen prajazyk, který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům.", "question": "Má japonština úrovně zdvořilostní promluvy?", "answers": ["Japonština je aglutinační jazyk s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy."]}
{"title": "Elektron", "context": "antičástice: pozitron (pro sjednocení názvů byla snaha přejmenovat elektron na negatron) hypotetickým supersymetrickým partnerem elektronu je selektron. == Elektron v atomu == Elektrony jsou (společně s protony a neutrony tvořícími atomová jádra) základními stavebními částicemi hmoty, neboť tvoří elektronový obal atomu, který má rozhodující vliv na chemické vlastnosti atomu a jím tvořené látky, jakož i na charakteristické zářivé vlastnosti (vyzařované i absorpční spektrum). Kolem jádra - v elektronovém obalu - se v každém atomu vyskytuje přesný počet elektronů, který je stejný jako počet protonů v jádře. Dojde-li k odtržení nebo přidání elektronu, stává se z atomu iont. Jako ostatní elementární částice lze chování elektronů v atomovém obalu dobře popisovat a vysvětlovat pouze v rámci kvantové teorie. Názornějších zjednodušujících představ o struktuře elektronů v obalu je více. Podle popisu blízkého Schrödingerově obrazu kvantové mechaniky (tzv. vlnové mechaniky) se elektrony vyskytují v různých orbitalech daných elektronovou konfigurací každého elektronu. Jednotlivé orbitaly neurčují přesně polohu elektronu, ale pouze největší pravděpodobnost jeho výskytu a dalšího pohybu. V chemických reakcích se též používá představa o uspořádání elektronů do slupek (opět podle elektronové konfigurace), z nichž se chemické vazby účastní pouze poslední slupka (valenční slupka). Přechody elektronů mezi jednotlivými energetickými hladinami v elektronovém obalu jsou doprovázeny emisí nebo absorpcí fotonů elektromagnetického záření. K vysvětlení základních spektrálních charakteristik vodíku podobných atomů postačuje zjednodušený Bohrův model atomu, k vysvětlení vlastností spekter atomů se složitějším obalem a změny spekter v magnetickém poli je již potřeba Schrödingerova kvantově-mechanického popisu a započtení vzájemné kvantové interakce spinů elektronů, jemná a hyperjemná struktura spektra již vyžadují relativistický Diracův popis a započtení kvantové interakce se spinem atomového jádra. === Elektronová konfigurace === Stav elektronu v atomu je popsán elektronovou konfigurací, která je určena několika kvantovými čísly: Hlavní kvantové číslo je určeno energií elektronu, n = 1, 2, ... Vedlejší kvantové číslo je určeno orbitálním momentem hybnosti elektronu, l = 0, 1, ..., n-1 Magnetické kvantové číslo je určeno orbitálním magnetickým momentem hybnosti elektronu, m = -l, ..., -1, 0 ,1, ..., l Spin je určen spinovým momentem hybnosti ms = +1⁄ nebo -1⁄ == Historie ==", "question": "Co je subatomární částice se záporným elektrickým nábojem?", "answers": ["Elektron"]}
{"title": "Draslík", "context": "Draslík (chemická značka K, latinsky Kalium) je důležitým prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl. Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Je měkčí než mastek, lithium i sodík a jeho tvrdost se v Mohsově stupnici pohybuje okolo stupně 0,5. Draslík je lehčí než voda a plave na ní. Draslík vede velmi dobře elektrický proud a teplo. Má nízký bod tání a varu ve srovnání s ostatními kovy. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají modrou až modrozelenou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Elementární kovový draslík lze dlouhodobě uchovávat pouze tak, že zabráníme jeho styku se vzduchem nebo vodními parami. Obvykle se proto překrývá vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Draslík se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stavu a to jako draselný ion K+. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít draslík draslidový anion K-. K tomu může dojít, protože draslík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože draslík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Velmi rychle až explozivně reaguje draslík s kyslíkem na superoxid draselný a vodou na hydroxid draselný a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce draslíku s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. Draslík se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid draselný KH, s dusíkem na nitrid draselný K3N nebo azid draselný KN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli draslíku barví plamen intenzivně fialově, ale i při stopách sodné sloučeniny ve vzorku se plamen barví do žluta, proto je nutné se na takový plamen dívat skrz modré kobaltové sklo.", "question": "Je draslík kovem ?", "answers": ["Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem."]}
{"title": "Heinrich Himmler", "context": "V tajných dokumentech britské zpravodajské služby v Londýně byly nalezeny záznamy o tom, že se koncem 2. světové války pokusil získat politický azyl pro sebe a 200 předních nacistů výměnou za 3500 Židů v koncentračních táborech. Podle dokumentů byli vězni z jednoho koncentračního tábora odesláni do Švýcarska ve dvou nákladních vlacích. Krátce po ukončení 2. světové války v Evropě prchal na západ společně se svými dvěma pobočníky směrem přes Labe v přestrojení za rotmistra vojenské politické policie (Geheime Feldspolizei) a s padělaným dokladem na jméno Heinrich Hitzinger. Na půli cesty mezi Brémami a Hamburkem byl dne 21. května 1945 britskými vojáky zajat, nicméně nebyl vůbec nikým poznán a dva dny byl považován za bezvýznamného anonymního zajatce. Teprve 23. května kolem poledne se sám bez donucení v internačním táboře v Bertfeldu přiznal ke své pravé totožnosti, o pravých důvodech tohoto jeho kroku však není nic známo, jde o tajemství, které si vzal s sebou do hrobu. Nicméně ještě téhož dne po převozu do Lüneburgu v britském zajetí spáchal sebevraždu kyanidem, který měl ukryt mezi svými zuby (poznámka: jeden z britských zpravodajských důstojníků, který byl 21. května svědkem jeho zatčení, výslechu a internace, byl i pozdější izraelský prezident Chaim Herzog). Pohřben byl o dva dny později pouze jedním britským seržantem zcela anonymně na Lüneburském vřesovišti do neoznačeného hrobu, z jeho osobních věcí se do dnešních dob dochoval pouze monokl, který se nachází v muzeu v dánské Kodani. Bruce, George: Nacisté Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci Pool, James: Kdo financoval nástup Hitlera k moci Pool, James: Tajní spojenci Adolfa Hitlera Padfield, Peter: Himmler, Reichsfuhrer SS,. Votobia 1996, ISBN 80-7198-283-0 Gestapo Holokaust SS Poznaňský projev Druhá světová válka Adolf Hitler Generalplan Ost Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Himmler ve Wikimedia Commons Galerie Heinrich Himmler ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Himmler Osoba Heinrich Himmler ve Wikicitátech Životopis na stránkách druhé světové války Životopis", "question": "Jak zemřel Heinrich Luitpold Himmler , říšský vůdce ?", "answers": ["spáchal sebevraždu"]}
{"title": "Linux", "context": "Software, který je spolu s Linuxem šířen, je chráněn nejrůznějšími licencemi (GPL, LGPL, MPL, Licence MIT, BSD licence atd.). Většina distribucí vybírá software podle jeho licencí tak, aby vyhovoval buď volnějšímu výkladu open source nebo naopak přísnějšímu výkladu svobodného software (anglicky free software), což nemá na koncového uživatele přímý vliv, ovlivňuje to však zejména pohled na další vývoj jednotlivých součástí Linuxu. Linus Torvalds začal vyvíjet jádro Linuxu v roce 1991 jako svůj koníček. Mezi důvody pro vznik právě unixového systému patřil fakt, že Unix je systém, který upřednostňuje jednoduchost a je přednášen na univerzitách[zdroj? ] (Torvalds studoval na finské univerzitě v Helsinkách obor Informatika). Torvalds byl dále inspirován MINIXem od Andrewa Tanenbauma, který napsal svoji verzi unixového systému jako doprovodný projekt ke své výuce a knihám o operačních systémech. Na rozdíl od něj však Torvalds nevyužil svůj projekt komerčně, protože preferoval otevřený vývoj (viz open source software). První verze linuxového jádra (0.01) byla na Internetu zveřejněna 17. září 1991. K Linusově překvapení byl o jeho nedokonalý systém velký zájem a záhy začal dostávat e-mailem další podněty, opravy a zdrojové kódy.", "question": "Kdy začal vývoj Linuxu?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Čočka (optika)", "context": "Optická čočka je optická soustava dvou centrovaných ploch, nejčastěji kulových, popř. jedné kulové a jedné rovinné plochy. Čočka je tvořena z průhledného materiálu. Slouží především v optice, ale také v jiných oborech, pro ovlivnění šíření světla v širším smyslu, tj. viditelného světla, infračerveného a ultrafialového záření. Čočky jsou nejčastěji skleněné, ale k jejich výrobě se běžně používají také plasty. Materiál čočky je charakterizován indexem lomu, který je vždy větší než jedna, a indexem absorpce, který je pro vlnové délky v rozsahu použitelnosti čočky blízký nule. Nejjednodušší popis šíření paprsků čočkou poskytuje geometrická optika. Nejstarší zmínka o čočce pochází ze starověké Indie , mladý Ind vynalezl čočku spojením dvou kamínku. Paprsek, dopadající na libovolné místo povrchu čočky se uvnitř čočky láme podle Snellova zákona a podle stejného zákona se lomí na protilehlém povrchu. Kromě toho se malá část světla odráží zpět. Na obrázku je schematické znázornění čočky s indexem lomu : : : n : : {\\displaystyle n} , která je umístěna v okolním prostředí s indexem lomu : : : : n : ' : : : : {\\displaystyle n^{\\prime }} . Vzhledem k tomu, že okolním prostředím je obvykle vzduch, lze s dostatečnou přesností předpokládat platnost vztahu : : : : n : ' : : = 1 : : {\\displaystyle n^{\\prime }=1} . Osa : : : o : : {\\displaystyle o} je optická osa čočky, body : : : : F : 1 : : , : F : 1 : : ' : : : : {\\displaystyle F_{.", "question": "Co popisuje geometrická optika?", "answers": ["Nejjednodušší popis šíření paprsků čočkou"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Dvě různá místa přistání zachytila zcela rozdílnou krajinu v okolí míst modulů - Veněra 9 přistála na svahu o sklonu přibližně 20° obklopeného 30 až 40 cm velkými balvany; Veněra 10 ukazovala krajinu připomínající čedičové desky se zvětralým materiálem. Mezitím pokračoval i průzkum v režii USA, které k Venuši vyslalo sondu Mariner 10. Sonda primárně směřovala k průzkumu Merkuru a u Venuše provedla pouze gravitační manévr. Během průletu 5. února 1974 sonda pořídila přes 4 000 fotografií planety ze vzdálenosti pouhých 5 790 km. Fotografie představují záběry Venuše v mnohem lepší kvalitě, než se do té doby podařilo získat, a to jak v oblasti viditelné části spektra, tak i v oblasti ultrafialového světla. V roce 1978 poslala NASA k Venuši dvě kosmické lodě Pioneer. Celá mise se skládala ze dvou částí, každá loď byla dopravována zvlášť: Orbiter (oběžnice) a Multiprobe (multisonda). Loď Pioneer Venus Multiprobe nesla jednu velkou a 3 malé atmosférické sondy. 16. listopadu 1978 byla vypuštěna velká sonda a 20. listopadu tři menší sondy. 9. prosince vstoupily všechny čtyři sondy do Venušiny atmosféry následovány přenosovým zařízením. Ačkoliv se neočekávalo přežití po sestupu atmosférou, jedna ze sond pokračovala v činnosti ještě 45 minut po dosažení povrchu. 4. prosince 1978 přešel Pioneer Venus Orbiter na eliptickou oběžnou dráhu kolem Venuše.", "question": "Která planeta sluneční soustavy je druhá od Slunce?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera.", "question": "Kolik funkčních období zastával Dwight D. Eisenhower úřad prezidenta USA?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Platón", "context": "Platón (řecky Π, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény.", "question": "V jakém roce se narodil Platón?", "answers": ["428 nebo 427 př. n. l."]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2015", "context": "79. mistrovství světa v ledním hokeji se konalo od 1. do 17. května 2015. Pořadatelskou zemí bylo Česko. Rozhodl o tom kongres IIHF v Kolíně nad Rýnem 21. května 2010. Turnaj se odehrával v Praze a Ostravě. MS se v Praze pořádalo už po desáté (1933, 1938, 1947, 1959, 1972, 1978, 1985, 1992, 2004), v Ostravě potřetí (1959, 2004). Turnaje se zúčastnilo celkem 16 týmů, 14 nejlepších z minulého mistrovství a 2 postupující z minulého ročníku skupiny A divize 1 - Slovinsko a Rakousko. Obhájcem mistrovské trofeje byl výběr Ruska, který však ve finále nestačil na tým Kanady, které podlehl poměrem 1:6. == Výběr pořadatelské země == O pořádání 79. ročníku Mistrovství světa v ledním hokeji právě v Česku bylo rozhodnuto na základě hlasování kongresu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) 21. května 2010 v Kolíně nad Rýnem. Jediným protikandidátem Česka v kandidatuře byla Ukrajina, která ovšem prohrála výrazným poměrem hlasů 84 ku 22.Kandidující státy: == Stadiony == Pořadatelé šampionátu v roce 2015 vybrali pro pořádání pražskou O2 arenu a ČEZ Arénu v Ostravě stejně jako při pořádání MS 2004. == Maskoti šampionátu == Maskoty turnaje byli králíci z klobouku Bob a Bobek. Populární večerníčkovou dvojici poprvé představili zástupci Českého svazu ledního hokeje 9. září 2014 na tiskové konferenci v hotelu Clarion v Praze. Prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král vysvětlil výběr maskotů takto: \"Maskot je pro vyznění akce jednou ze stěžejních záležitostí, které jsme se v rámci organizačního výboru intenzivně věnovali.", "question": "Konalo se mistrovství světa v ledním hokeji 2015 v Praze ?", "answers": ["Turnaj se odehrával v Praze a Ostravě."]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Korjačtina je jazyk z malé izolované čukotsko-kamčatské rodiny, kterým hovoří Korjaci, malý národ sídlící na ruském Dálném východě, především na Kamčatském poloostrově. Při sčítání lidu v roce 2002 uvedlo znalost korjackého jazyka 3 019 osob, tedy 34,5 % z celkového počtu Korjaků v Rusku. Procento Korjaků, kteří jazyk bez potíží ovládají, je však patrně mnohem nižší, podle některých odhadů jen 5,4 %. Z hlediska morfologické typologie se korjačtina řadí k aglutinačním jazykům s výskytem sufixů, prefixů i cirkumfixů (tedy afixů složených z prefixové a sufixové části). Oproti příbuzné čukotštině zde existuje navíc opozice dvojného a množného čísla (čukotský příznak plurálu -t odpovídá korjackému duálu, zatímco korjacký plurál nemá v čukotštině ekvivalent) a specifické pádové formy. Základní větná konstrukce je ergativní. Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "K jakým jazykům se řadí korjačtina z morfologického hlediska?", "answers": ["k aglutinačním"]}
{"title": "Třinec", "context": "Třinec (polsky Trzyniec; německy Trzynietz) je statutární město v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji, 32 km jihovýchodně od Ostravy, na území historického Těšínského Slezska. Žije zde přibližně 35 tisíc obyvatel, má rozlohu 8 541 ha, centrum je v nadmořské výšce 306 m n. m., nejvyšší bod dosahuje téměř 1000 m n. m. (televizní vysílač na Javorovém vrchu). Třincem protéká z jihu na sever řeka Olše, která od svého výtoku z města tvoří hranici s Polskem. Po Jablunkovu je Třinec druhým nejvýchodnějším městem celého Česka. Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny. == Historie == První písemná zmínka o Třinci pochází z roku 1444. Tehdy se jednalo o pouhou osadu, statut města obec získala až roku 1931. === Československo-polské spory o Třinec === Třinec (spolu s celým Těšínskem) byl v první polovině dvacátého století předmětem sporu mezi Československem a Polskem. Poprvé v letech 1918 až 1920, kdy byl po první světové válce nejprve včleněn do prozatímní polské části Těšínska, aby byl krátce poté v Sedmidenní válce (ve které československé jednotky vedl Josef Šnejdárek) obsazen Československem.", "question": "Sídlí v Třinci ocelářské závody?", "answers": ["Ve městě sídlí významný český výrobce ocelových válcovaných výrobků, Třinecké železárny."]}
{"title": "Syrská vlajka", "context": "10. června 1940 – pod koloniální správou vichistické Francie 21. června 1941 – obsazena společným britským a francouzským vojskem 16. září 1941 – nominální vyhlášení nezávisle Syrské republiky 29. září 1941 – zrušen francouzský mandát Společnosti národů 1. ledna 1944 – deklarována nezávislost na Francii 1945 – pokus Francie o obnovení koloniální závislosti 1946 – odchod britských a francouzských vojsk 17. dubna 1946 – nezávislost Sýrie de factoPo celou dobu však byla zachována vlajka z roku 1932.1. února 1958 vznikla spojením Egypta a Sýrie Sjednocená arabská republika. 22. února byla zavedena vlajka vycházející z egyptské vlajky o poměru 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a černým. Uprostřed bílého pruhu byly umístěny dvě zelené pěticípé hvězdy, symbolizující oba členy federace.Ve stejné době (8. března 1958 – 26. prosince 1961) existovala (spíše na papíře) i konfederace Sjednocené arabské státy (Egypt, Sýrie a Jemen). 28. září 1961 byla vyhlášena nezávislá Syrská arabská republika. Po rozpadu federace byly následně znovupřijaty státní symboly z roku 1932.8. března 1963 byla po převratu strany Baas zavedena nová vlajka. Vlajka měla znovu, podle egyptského vzoru, tři vodorovné pruhy: červený, bílý a černý. Uprostřed bílého pruhu byly umístěny tři zelené pěticípé hvězdy, které symbolizovaly Egypt, Irák a Sýrii. Černá barva symbolizovala statečnost v boji, bílá šlechetnost, černá historická vítězství muslimů a zelená je tradiční barva islámu. K federativnímu spojení sice nedošlo, vlajku si však Sýrie ponechala. Irák užíval tuto vlajku v letech 1963–1991.2. září 1971 byla ustanovena Federace arabských republik (Egypt, Libye a Sýrie). Od 1. ledna 1972 byla zavedena společná vlajka o poměru 2:3, tvořená červenými, bílými a černými vodorovnými pruhy se znakem federace uprostřed. Znakem byl stylizovaný zlatý sokol, heraldicky hledící vlevo. Sokol (symbol kmene Kurajšovců, z něhož pocházel prorok Mohamed) měl na hrudi prázdný žlutý štít, který držel v pařátech stuhu s arabským textem Federace arabských republik.", "question": "Jakou barvu mají tři vodorovné pruhy na Syrské vlajce ?", "answers": ["červený, bílý a černý"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Pštros dvouprstý (Struthio camelus) je velký nelétavý pták, žijící v Africe. Je jediným žijícím představitelem čeledi pštrosovitých (Struthionidae) a rodu Struthio. Pštrosi jsou zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti 70 a někdy až 100 km/h. Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě. Vědecké jméno pštrosa pochází z řeckého výrazu pro \"vrabce\" a \"velblouda\" (struthio a camel). Vznik běžců není dosud plně objasněn. Předpokládá se, že všichni běžci měli společného předka, který na rozdíl od nich létal. Postupem doby však tuto schopnost ztratili a namísto toho se stali rychlými běžci, což jim umožňovalo utéci před nepřítelem a putovat za potravou. Za nejstaršího přímého zástupce považují někteří odborníci známého prapštrosa Palaeotis weigelti, jehož fosílie z eocénu byly nalezeny např. v Německu v Messelském lomu a v Geiseltalu. Toto zvíře však po nových výzkumech vykazuje ještě více podobností s pštrosem nandu a proto by mu spíše slušel název pranandu. Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s pár bílými pery.", "question": "Je pštros největší pták světa?", "answers": ["Pštrosi jsou největšími žijícími ptáky světa a jsou chováni po celém světě."]}
{"title": "Výkřik", "context": "Výkřik (někdy také Křik, norsky Skrik) je expresionistický obraz, nejvýznamnější dílo norského malíře Edvarda Muncha. Zachycuje výkřikem znetvořenou postavu s lysou lebkou na pozadí stylizované krajiny a krvavého nebe. Tématem \"krvavého nebe\" se obraz řadí do trojvariace Beznaděj – Výkřik – Úzkost. Obraz existuje ve třech verzích, které vznikaly od roku 1893 do roku 1910; také existuje litografická verze. Jednotlivé verze vlastní norská Národní galerie, Munchovo muzeum v Oslu a soukromý sběratel. Obraz se stal několikrát terčem profesionálních zlodějů umění. Jedna z verzí byla ukradena z Národní galerie v roce 1996 a po několika měsících nalezena. Jiná verze byla ukradena spolu s Madonou v roce 2004, nalezena v roce 2006 a po drobných opravách zpřístupněna v roce 2008. Verze obrazu ze soukromé sbírky (do té doby ze sbírek Pettera Olsona) byla v květnu 2012 prodána za přibližně 120 milionů dolarů na aukci v newyorském aukčním domě Sotheby's. V té době se jednalo se o nominálně nejvyšší cenu, za jakou byl kdy v aukci jakýkoliv obraz prodán, při započtení inflace by však Výkřik byl až na čtvrtém místě tehdejšího žebříčku. == Vznik a inspirace == Velmi zásadní inspirací pro vytvoření obrazu se Munchovi stala příhoda, respektive specifický přírodní úkaz, o kterém si zapsal do deníku na konci ledna roku 1892 toto: Z poznámky je patrný důležitý motiv krvavého nebe, což byl meteorologický jev běžně viditelný v severské přírodě a ve svých dílech ho zachytili již romantičtí krajináři, nicméně se mimoto objevila teorie, že Munch mohl sledovat jev erupcí sopky Krakatoa, který byl viditelný na přelomu let 1883 a 1884.", "question": "Dílo kterého norského malíře je expresionistický obraz Výkřik?", "answers": ["Edvarda Muncha"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "V roce 1950 povolil Nepál vstup cizinců na své území, což otevíralo další možnosti. V roce 1952 se tak uskutečnila úspěšná švýcarská expedice. Jejím cílem nebyl výstup na vrchol, ale průzkum trasy výstupu z Nepálu. Nejvýše vystoupili Raymond Lambert a Šerpa Tenzing Norgay, kteří dosáhli nadmořské výšky 8595 metrů, což byl nový výškový rekord (s výhradou neznámé výšky dosažené Mallorym). Norgay získal zkušenosti, které již o rok později zúročil. Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. První ženou na Everestu byla Japonka Džunko Tabei dne 16. května 1975 po výstupu klasickou jižní cestou. Jen o 11 dní později ji následovala Tibeťanka Phantog po výstupu severní cestou s čínskou expedicí. Třetí ženou a první Evropankou na Everestu se stala asi nejúspěšnější himálajská horolezkyně - Polka Wanda Rutkiewiczová v roce 1978 (jižní cestou). První výstup v zimě dokončila 17. února 1980 JV hřebenem polská expedice vedená Andrejem Zawadou. Na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki.", "question": "Kdo první stanul na vrcholu Mount Everestu ?", "answers": ["Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay"]}
{"title": "Sovy", "context": "Podobně jako dravci mají zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů opeřené po prsty, u některých až po drápy; u ketup je běhák zcela neopeřený. Čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu. Sovy se společně s papoušky a krkavcovitými řadí k ptákům s nejdokonalejším mozkem a nejrozvinutější mozkovou činností. Souvisí to patrně s velmi výkonnými smysly, zvláště zrakem a sluchem. Oči sov patří k nejdokonalejším zrakovým orgánům mezi ptáky. Jsou teleskopického typu, přizpůsobeného k vidění při minimálním světle. Mají obrovskou, téměř kulovitou duhovku, silně vyklenutou rohovku a pouze malý oční vějířek. Silný a vysoký sklerotikální prsten jim dodává tvar komolého kužele, který je základnou vsazen nehybně do velké očnice. Zatímco na dálku sovy vidí velmi dobře, na předměty zcela blízké nedokáží kvůli nehybnosti očí zamířit. Proto se, například při porcování kořisti, řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy). Zorný úhel obou očí je menší než u ptáků s postranním postavením očí (160°), sovy však tento nedostatek dokáží kompenzovat schopností otáčet hlavou až o 270°. Na rozdíl od všech ostatních ptáků používají při mrkání horní, nikoli dolní víčko. Velmi dobře vyvinutý mají též sluch, který dokáže vnímat zvuky v rozsahu od cca 50 do 21 000 Hz. Citlivost sluchu u sov je tak výrazně větší než u ostatních ptáků, což jim umožňuje lovit i v podmínkách, kdy mohou kořist přesně lokalizovat pouze pomocí sluchu. K tomu jim napomáhá také asymetričnost sluchového aparátu (jedno ucho je umístěno výše než druhé), díky které jsou schopny určit pozici nejen jako stranový, ale i výškový úhel. Jejich velikost je značně rozmanitá. Nejmenším zástupcem celého řádu je kulíšek trpasličí (Micrathene whitneyi), který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g, největšími jsou naopak dva druhy výrů – výr velký (Bubo bubo) a výr Blakistonův (Bubo blakistoni), kteří mohou dorůstat velikosti mezi 60 – 71 cm, v rozpětí křídel měřit téměř 2 m a vážit až 4,5 kg. Většina sov loví za soumraku a v noci, k čemuž jsou přizpůsobeny nehlučným letem a vysoce specializovaným zrakovým a sluchovým ústrojím. Živí se hlavně malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků, některé, např. ketupy, jsou specializovány na lov ryb a druhotně mohou požírat i kraby. Kořist uchvacují na zemi do ostrých drápů a často ji polykají vcelku, nestravitelné části (srst, peří, kosti) pak vyvrhují ve formě vývržků. Hnízda zpravidla nestaví, ale vejce kladou do starých hnízd jiných ptáků, dutin stromů, na zem a v případě jednoho druhu (sýčka králičího) do vyhloubených nor.", "question": "Vidí sovy lépe na blízko, nebo na dálku?", "answers": ["na dálku"]}
{"title": "Titan (měsíc)", "context": "Titan (Saturn VI) je největší z 62 do roku 2017 objevených měsíců planety Saturn. Je jediným měsícem sluneční soustavy, u něhož byla objevena silná atmosféra, a kromě Země je jediným objektem ve vesmíru, u něhož byla s jistotou ověřena přítomnost stálých kapalných struktur na jeho povrchu. Titan je o 50 % větší a 80 % hmotnější než zemský Měsíc, po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Je o něco větší než nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur, dosahuje však jen 40 % Merkurovy hmotnosti. Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655. Byl to první objevený měsíc Saturnu a šestá objevená oběžnice planety vůbec, hned po Měsíci a čtyřech Galileových měsících obíhajících Jupiter. Titan je v pořadí od Saturnu šestý nejbližší měsíc, který je zároveň elipsoidního tvaru. Planetu obíhá ve vzdálenosti 20 poloměrů Saturnu (cca 1 200 000 km) a z jeho povrchu by mateřská planeta byla na noční obloze 11× větší než Měsíc při pohledu ze Země, zabírala by úhel 5,09 stupně. Pojmenován byl po Titánech, dětech Úrana, boha nebes, a Gaie, bohyně Země. Titan se převážně skládá z kamenného materiálu a vodního ledu. Před vesmírnými lety se o povrchu Titanu vědělo velmi málo, a to podobně jako u Venuše kvůli husté neprůhledné atmosféře. Podrobnější informace získala až sonda Cassini-Huygens, která k Saturnu dorazila na konci roku 2004 za účelem studie jeho atmosféry a satelitů a která mimo jiné objevila v oblasti Titanových pólů jezera kapalných uhlovodíků.", "question": "Objevil Christiaan Huygens Titan?", "answers": ["Objevil jej nizozemský fyzik a astronom Christiaan Huygens v roce 1655."]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety.", "question": "V jakém pořadí jsou planety od Slunce?", "answers": ["Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun"]}
{"title": "Camembert", "context": "Když ho po čase našla, byl obrostlý bílou plísní. Nejdříve ho chtěla vyhodit, když ho ale ochutnala, byla překvapena jeho báječnou chutí. Nejstarší písemné zmínky o tomto typu sýru pochází z roku 1554. Tím, kdo tento sýr skutečně proslavil, byla Marie la Fontaine Harel z vesnice Roiville okolo roku 1791. Její dcera pokračovala ve výrobě tohoto sýru a byla to ona, kdo jej nazvala podle nedalekého města Camembert. == Výroba == Camembert se vyrábí z nepasterovaného kravského mléka, zraje ve formách za přítomnosti plísní Penicillium camemberti (synonymum Penicillium candidum) a nejméně tři týdny. Vyrábí se v malých nízkých válečcích o hmotnosti 125 gramů, které jsou baleny do papíru a poté do krabiček. == Vlastnosti == Charakteristická chuť sýra se postupně mění s jeho stárnutím, od jemné až po palčivou. Patří k výtečným dezertním sýrům. == Varianty == Sýr se vyrábí a na trh dodává v různých variantách a baleních, mnohdy odlišných i dle místa výroby. Ligueil je sýr typu camembert, který se vyrábí ve střední Francii, v oblasti Poitiers z kravského mléka. == Odkazy == === Reference === === Související články === Hermelín Le Rustique === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Camembert ve Wikimedia Commons Marie Harel and the camembert of Normandii", "question": "V které oblasti se vyrábí Ligueil?", "answers": ["Poitiers"]}
{"title": "E-mail", "context": "Ze schránky adresáta si zprávu stáhne pomocí protokolu POP (POP3) nebo IMAP nebo ji adresátovi umožní prohlédnout poštovní klient příjemce nebo webová služba. Bývalo zvykem, že kterýkoliv MTA přijímal zprávy pro kteréhokoli uživatele na internetu a udělal, co se dalo, aby zprávu doručil. Takové MTA se nazývají open mail relays. To bylo důležité v začátcích internetu, když byla síťová spojení nespolehlivá a nepermanentní. Když MTA nemohl doručit zprávu do cíle, mohl ji alespoň poslat agentovi bližšímu k cíli. Ten by měl větší šanci ji doručit. Ukázalo se však, že tento mechanizmus byl zneužitelný lidmi posílající nevyžádanou hromadnou poštu (spam), a proto velmi málo ze současných MTA jsou open mail relays (tj. přijímají poštu pro známé uživatele resp. domény). Prakticky všechny open relays jsou rychle odhalené a zneužité spammery, kteří neustále prohledávají (skenují) IP rozsahy celého internetu. Pro e-mail je definován přenos 7bitové ASCII informace. Přesto je většina e-mailových přenosů 8bitových, kde ale nelze zaručit bezproblémovost. Z toho důvodu byla elektronická pošta rozšířena o standard MIME, aby bylo umožněno kódování vkládaných HTML a binárních příloh, obrázků, zvuků a videí. Typický sled událostí, který se uskuteční, když Jana napíše e-mail Petrovi: Jana napíše zprávu pomocí svého e-mailového klienta nebo ve formuláři webového rozhraní. Přitom také napíše nebo zvolí z adresáře e-mailovou adresu svého adresáta. Potom klikne na tlačítko \"Odeslat\". Programy poštovní klient, MTA server s pomocí informace od DNS serveru a mail exchange server a poštovní klient na straně adresáta se postarají o doručení zprávy adresátovi, popřípadě odesílateli (Janě) zašlou chybovou, varovnou nebo potvrzující zprávu. Petr klikne na tlačítko \"zkontrolovat novou poštu\" ve svém e-mailovém klientu (popřípadě má poštovní klient nastavený tak, že program v určitých časových intervalech poštu stahuje sám) a ten vyzvedne poštu pomocí protokolu POP (POP3). Popřípadě může Petr pomocí webové služby nebo příslušně nastaveného poštovního klienta prohlížet doručené e-maily přímo ve schránce na mail exchange serveru. Internetové e-mailové zprávy se skládají ze dvou hlavních částí: Hlavička – předmět zprávy, odesílatel, příjemce a jiné informace o e-mailu Tělo – Samotná zpráva, obyčejně obsahuje na konci blok s podpisem. Tělo e-mailu začíná zpravidla pozdravem. K e-mailu je možné přikládat jako přílohy i obrázky a jiné soubory.", "question": "Obsahuje elektronická pošta standard MIME?", "answers": ["Z toho důvodu byla elektronická pošta rozšířena o standard MIME, aby bylo umožněno kódování vkládaných HTML a binárních příloh, obrázků, zvuků a videí."]}
{"title": "Zoologická zahrada", "context": "Počátkem 15. století byla do Číny admirálem Čeng Che dovezena první žirafa. V Evropě chovali od 11. století zejména dravé ptáky, medvědy a lvy angličtí, francouzští i římskoněmečtí panovníci, ale také papežové. Známými milovníky zvířat byli angličtí králové Vilém Dobyvatel, Jindřich III. či Eduard II. Ve 13. století choval Fridrich II. Sicilský ve zvěřincích v Luceře a Palermu např. velbloudy, slony, žirafu nebo ledního medvěda. Když se roku 1234 císař vypravil do Německa potrestat odbojného syna Jindřicha, nechal za sebou ve slavnostním průvodu německými městy vést zvěřinec včetně žirafy. Zejména lvy chovali také čeští králové. První zmínka o lvech v Praze je z roku 1280, kdy benátský dóže upomíná královnu Kunhutu o zaplacení dvou lvů. Chov lvů rozšířili Karel IV. a zvláště Václav IV., který choval kočkovité šelmy, medvědy i dravé ptáky. Vladislav II. Jagellonský choval kolem roku 1500 bílého kakadu, kterého dostal darem od své manželky královny Anny. O století později, za vlády Ferdinanda I., byl vystavěn Lví dvůr a v oborách na místě dnešní Stromovky či Jeleního příkopu byli chováni různí kopytníci či exotičtí ptáci. Ferdinand Tyrolský a Rudolf II. zvěřinec dále rozšiřovali, za Rudolfa II. v něm byly chovány i opice a údajně i dronte mauricijský. Zvěřinec pražského hradu přežil třicetiletou válku a zanikl až v průběhu 18. stol., za vlády Marie Terezie, přibližně v téže době, kdy byla založena menažerie (pozdější zoo) ve vídeňském Schönbrunnu. V 16. a 17. století byla do Evropy v souvislosti se zámořskými plavbami dovážena zvířata z Asie, Afriky i Ameriky. Zvěřince byly nezbytnou součástí panovnických zahrad v celé Evropě od Moskvy po Edinburgh a Lisabon. Chovali se zvláště lvi a tygři, medvědi nebo sloni. Ve zvěřincích byly předváděny i souboje zvířat, zejména lvů a medvědů s velkými psy, ale také např. slona s tygrem (poč. 18. stol. v Paříži) či nosorožcem (v 16. stol v Lisabonu). Zápasy většinou nekončily zabitím zvířat, zejména z důvodu jejich vysoké ceny a obtížné dostupnosti. Sloni či medvědi také defilovali před panovníkem nebo předváděli různé kousky, právě proto se ubikace zvěřinců nazývaly zwingery (od něm. slovesa zwingen - \"nutit\"). zvířecí zápasy zakázala na území Habsburské monarchie až Marie Terezie roku 1752, např. ve Španělsku či Rusku ale tato tradice přežila až do počátku 19. století.", "question": "Kde byla otevřena první zoologická zahrada?", "answers": ["ve vídeňském Schönbrunnu"]}
{"title": "Velkoměsto", "context": "Za velkoměsto se považuje město, které má více než 100 000 obyvatel. Termín byl takto definován na Mezinárodní statistické konferenci v roce 1887. Velkoměsta jsou zpravidla kulturními, ekonomickými i politickými centry zemí a regionů. V českých velkoměstech žije jedna pětina obyvatelstva. Dlouhodobě je výrazně největším českým velkoměstem Praha, má více než 1,2 milionu obyvatel. S odstupem následuje Brno (380 tisíc) a Ostrava (300 tisíc), pak Plzeň (170 tisíc). Kolem stotisícové hranice se pohybuje Liberec a Olomouc, dříve ji dosáhly i Ústí nad Labem a Hradec Králové, nejvíce se k ní přiblížily České Budějovice a Pardubice. Podle věkové struktury obyvatel je nejstarším velkoměstem Praha a nejmladším Ostrava. Evropská velkoměsta vznikala v době průmyslové revoluce v 19. století a rychle se rozrůstala až do poloviny století minulého, od této doby již k nárůstu nedochází. V mnoha městech západní Evropy od poloviny 20. století existují národnostní menšiny, většinou přistěhovalců z rozvojových zemí. V USA existuje asi 15 měst, která mají přes 1 milion obyvatel, přesto samy nejsou ani hlavními městy států, ke kterým náležejí. Protože na rozdíl od Evropy tam populace přibývá, tato města se tak neustále rozšiřují a propojují se dohromady, vzniká tak souvislá městská krajina (východní pobřeží USA, okolí Los Angeles). Obdobná situace je i v Jižní Americe, tam se města rozrůstají ale hlavně díky přistěhovalectví venkovanů, vznikají tak ještě větší celky než v USA. Ve východní Asii dochází od začátku 90. let minulého století k ohromnému rozvoji velkoměst, města jako např. Šanghaj nebo Tokio mají desítky milionů obyvatel a mnoho nových budov, staví se zde nejvyšší mrakodrapy na světě (Taipei 101, Petronas Towers).", "question": "Kolik obyvatel musí mít město, aby bylo považováno za velkoměsto?", "answers": ["100 000"]}
{"title": "Mensa International", "context": "Mensa je mezinárodní nevýdělečná organizace založená v roce 1946 v Oxfordu. Sdružuje lidi s IQ mezi horními 2 % populace (minimální IQ dle české stupnice 130, podle Stanford-Binetovy 132, podle Cattellovy 148). Členem se může stát každý, kdo tohoto výsledku dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. Ve více než 100 zemích má přes 100 tisíc členů – formálně se skládá z jednotlivých národních organizací (v Česku je to Mensa ČR) a zastřešující Mensy International.", "question": "Kde byla založena mezinárodní organizace Mensa?", "answers": ["v Oxfordu"]}
{"title": "Gluon", "context": "Gluony jsou elementární částice zprostředkující silnou interakci mezi kvarky. Důsledkem působení gluonů je možnost vzniku atomového jádra, neboť umožňuje vytvoření vazby mezi protonem a neutronem v atomovém jádře. Název vychází z anglického glue – lepidlo, protože gluony jsou tím, co drží jádro atomu pevně pohromadě. Zajímavostí je, že se každý gluon může vyskytovat v jedné z až 8 variant barevného náboje. Uvnitř hadronu se navíc děje silná interakce vždy tak, že si kvarky (jež mají také každý svůj barevný náboj) mezi sebou navzájem posílají gluony o takových barevných nábojích, aby se pomocí \"subtraktivního míchání barev\" docílilo zase neutrální kombinace barev nábojů kvarků po narušení rovnováhy samotnou interakcí. Byl objeven v roce 1979 v DESY v Hamburgu po deseti letech od jeho předpovězení. Gluony mají nulovou klidovou hmotnost a nulový elektrický náboj. Gluon je částice se spinem 1, tzn. jde o boson. Gluon je svojí vlastní antičásticí. Důležitou vlastností gluonů je jejich barevný náboj. Nevyskytují se jako volné částice. Gluony tvoří spolu s kvarky za speciálních podmínek kvark-gluonové plazma. Intermediální částice Silná interakce", "question": "Kolik variant barevného náboje má gluon?", "answers": ["8"]}
{"title": "Maďarština", "context": "Maďarština je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v Maďarsku, v částech srbské Vojvodiny, na jihu Slovenska, na jihu ukrajinské Zakarpatské oblasti, v částech rakouské spolkové země Burgenlandu, na severozápadě Rumunska a v částech Chorvatska. Maďarsky mluví celkem zhruba 13,3 milionů lidí, což je většina současných mluvčích celé uralské jazykové rodiny. Pravopis: Pro zápis se v maďarštině používají spřežky, krátké a dlouhé samohlásky, krátké a dlouhé souhlásky, přehlásky a dlouhé přehlásky. Maďarština se řadí do uralské jazykové rodiny, a to do její ugrofinské větve, spolu s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy (např. finština, estonština). Přes jistou podobnost mluvnického systému a společné kořeny slovní zásoby však je příbuznost s těmito jazyky dosti vzdálená - asi jako slovanských jazyků s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných západosibiřských Chantů a Mansijců, čili jazyky obsko-ugrické. Maďarská jazyková oblast je izolovaná - v okolí se hovoří zcela odlišnými indoevropskými jazyky (slovanskými, románskými a germánskými). Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná. Areálově maďarština spadá do jazykového svazu dunajského. Maďarsky se hovoří v následujících oblastech: Zdroj: National census, Ethnologue Jádrem maďarské jazykové oblasti je Maďarsko. Maďarština je dále rozšířena v okolních zemích, které byly v minulosti součástí Uherského království: jižní Slovensko, Podkarpatská Rus na Ukrajině, bývalé Sedmihradsko (dnes součást Rumunska), srbská provincie Vojvodina a rakouská spolková země Burgenland. Přibližně milion maďarských mluvčích žije v dalších zemích světa: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Česko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Itálie, Švýcarsko, Spojené království, USA, Venezuela a jiné.", "question": "Jakým jazykem je maďarština?", "answers": ["ugrofinský"]}
{"title": "Jacob Grimm", "context": "Jacob Ludwig Carl Grimm (4. ledna 1785 Hanau – 20. září 1863 Berlín) byl německý právník, který proslul jako jazykovědec, lexikograf, spoluzakladatel germanistiky jako vědního oboru a sběratel lidových pohádek (spolu s bratrem Wilhelmem Grimmem). V roce 1822 formuloval první hláskoslovný zákon pro germánské jazyky, který je dodnes znám jako \"Grimmův zákon\". Je autorem významného díla Deutsche Mythologie. == Fotogalerie == == Odkazy == === Související články === Bratři Grimmové === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacob Grimm ve Wikimedia Commons Autor Jacob Grimm ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacob Grimm", "question": "Jak se jmenoval bratr Jacoba Grimma?", "answers": ["Wilhelmem Grimmem"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns. Metallica přišla na thrashovou scénu jako druhá (demo Power Metal v dubnu 1982, a potom No Life 'til Leather v červenci) a první se studiovým albem (Kill 'Em All, července 1983). V Evropě mezitím Artillery nahráli demo We Are the Dead, silně ovlivněné tvorbou Black Sabbath; nebylo proto tak rychlé jako americký thrash, i když mělo podobné riffy jako Metallica.", "question": "Jak se nazývá song, který je považován za první skutečnou trashovou skladbu?", "answers": ["Unleash the Beast Within"]}
{"title": "Tuvalu", "context": "Tuvalu, dříve Lagunové ostrovy, později Elliceovy ostrovy, je ostrovní stát v Oceánii. Leží mezi Havají a Austrálií. Domorodý název Tuvalu vznikl asi v 18. století po osídlení většiny ostrovů a znamená v tuvalštině shluk nebo skupina osmi (podle počtu, do té doby, osídlených, ostrovů). Vyjma Vatikánu má nejmenší počet obyvatel ze všech nezávislých států. Kvůli malé nadmořské výšce (5 metrů) jsou ostrovy tvořící tento malý stát do budoucna ohroženy zvedáním hladiny světových oceánů. Obyvatelé se během příštích desetiletí mohou odstěhovat na Nový Zéland nebo Niue - malý ostrov v Tichém oceánu (nezávislý, ale přidružený k Novému Zélandu), jenž není ohrožen zvedáním hladiny oceánů, nebo na fidžijský ostrov Kioa, který si již Tuvalané pronajímají. Tuvalané jsou Polynésané, kteří ostrovy osídlili před 2000 lety. Prvním Evropanem, který Tuvalu spatřil, byl roku 1568 Španěl Alvaro de Mendañ y Neyra, který narazil na ostrov Nui, ale nemohl se vylodit. Žádní další Evropané se zde neobjevili až do konce 18. století. Začátkem 19. století se v oblasti vyskytovali velrybáři, ale ostrov navštěvovali jen zřídka kvůli obtížím při přistávání. Peruánští lovci otroků pročesávali Pacifik mezi roky 1862 – 1864 a Tuvalu bylo jedním z nejpostiženějších souostroví s více než 400 zajatými lidmi z Funafuti a Nukulaelae, z nichž se nikdo nevrátil. V roce 1865 protestanští kongregacionalisté Londýnské misijní společnosti počali proces evangelizace Tuvalu. Konverzi ke křesťanství dokončili ve dvacátých letech 20. století. Koncem 19. století se na ostrovech počali usazovat evropští obchodníci, kteří doufali ve velké výnosy z místního bohatství. Evropané také přinesli, v Tichomoří do té doby neznámé nemoci, jež na Tuvalu způsobily mnohá úmrtí. V roce 1892 se ostrovy staly britským protektorátem Gilbertovy ostrovy a Elliceovy ostrovy, čímž se Tuvalu začalo nazývat Elliceovy ostrovy. Protektorát se stal kolonií v roce 1915. V roce 1943 během II. světové války bylo Tuvalu vybráno jako operační základna spojeneckých vojsk bojujících v Pacifiku s Japonci. Tisíce vojáků námořních sil zde bylo umístěno až do prosince 1945. Etnické rozdíly v kolonii způsobily, že v roce 1974 Polynésané Elliceových ostrovů hlasovali pro oddělení od Mikronésanů z Gilbertových ostrovů (později Kiribati). Následující rok se Elliceovy ostrovy staly samostatnou kolonií Tuvalu. Nezávislost byla stvrzena v roce 1978. Tuvalský Den nezávislosti se slaví 1. října. Tuvalu je jedna z nejmenších zemí na světě. Přesně čtvrtá nejmenší. Má rozlohu 26 km2 a skládá se ze tří ostrovů (Nanumanga, Niutao, Niulakita) a šesti atolů (Funafuti, Nanumea, Nui, Nukufetau, Nukulaelae a Vaitupu).", "question": "Co znamená Tuval v tuvalštině?", "answers": ["shluk nebo skupina osmi"]}
{"title": "Helium", "context": "Toho se využívá při výrobě výbojek. Helium září intenzivně žlutě. Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi. Teprve v roce 1895 se britskému chemikovi Williamu Ramsayovi podařilo izolovat plynné helium na Zemi. V roce 1868 astronomové, francouz Pierre-Jules Janssen a angličan Joseph Norman Lockyer, pozorovali nezávisle na sobě ve slunečním spektru na vlnové délce 587,49 nm žlutou spektrální čáru, která nepatřila žádnému do té doby známému prvku na Zemi. Vzhledem k blízkosti spektrálních čar sodíku D1, D2, byla označena jako spekrální čára D3. Lockyer postuloval, že se jedná o nový prvek a podle starořeckého boha Slunce (Helios) jej nazval helium.", "question": "Komu se podařilo izolovat plynné helium?", "answers": ["Williamu Ramsayovi"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí.", "question": "Jakou spřežku používá čeština?", "answers": ["ch"]}
{"title": "Google", "context": "Obsahuje služby Gmail, Google Talk, Kalendář Google, Dokumenty Google, Page Creator a Úvodní stránka, které doplňuje Ovládací panel správce. V češtině jsou nabízeny tři verze, bezplatné Standard a Education (pro školy), a placená Premier (zpoplatněno roční platbou za uživatele). Verze Education a verze Premier mají navíc přístup k API pro integraci do stávající infrastruktury, k aplikacím a službám třetích stran, k nástrojům pro migraci pošty a k nepřetržité asistenci, včetně telefonické podpory, pro případ kritických problémů. Od prosince 2012 není bezplatná verze dostupná. === Google Desktop Search === Google Desktop Search je aplikace umožňující prohledávání e-mailů, souborů, fotografií, hudby, chatů, pošty Gmail, navštívených webových stránek atd. Aplikace umožňuje shromažďování nových informací z webu a udržování pořádku prostřednictvím miniaplikací a postranního panelu. Miniaplikace Google jako např. počasí, zprávy, poznámky apod. je možné umístit kamkoliv na plochu. Pro větší pořádek je možné si aplikace umístit do postranního panelu. Aplikace je přeložena i do českého jazyka. === Google Directory === Google Directory (Google adresář) vám umožní vyhledávat stránky podle kategorií. V tomto projektu Google spolupracuje s katalogem Open Directory Project, který je, podobně jako Wikipedie, administrován komunitou dobrovolníků z řad uživatelů internetu.", "question": "Která společnost provozuje nejpoužívanější internetový vyhledávač ?", "answers": ["Google"]}
{"title": "Ču-jin fu-chao", "context": "Bopomofo (oficiálně 注, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – \"fonetické znaky\") je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma. Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912-1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínského textu do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin). Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchaj-wanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma. Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.", "question": "Co je Bopomofo?", "answers": ["čínské písmo"]}
{"title": "Tygr", "context": "Tygr (Panthera tigris) je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný. Rozlišujeme osm až devět poddruhů. Z těch, které nebyly vyhubeny, je největší rozdíl mezi malým, velmi kontrastně zbarveným tygrem sumaterským a velkým, světleji zbarveným tygrem ussurijským. Tygr sumaterský má délku trupu od 140 cm, délku ocasu kolem 60 cm s váhou od 120 kg u samce a 90 kg u samice. Tygr ussurijský a indický naproti tomu běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a váha samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují váhy kolem 130 kg. Díky těmto parametrům je tygr po ledním a hnědém medvědovi třetím největším suchozemským predátorem. Jako běžné poddruhy stojící mezi oběma výše zmíněnými extrémy můžeme označit tygra čínského a tygra indočínského. Nejmenším poddruhem byl dnes již vyhubený tygr balijský. Tygři jsou obvykle samotáři. Jejich hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci. Obývají různé biotopy, od tropických lesů, přes stepi a mokřady až k severským tundrám. Původně areál rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál také zahrnoval indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Bali. Dnes tygr obývá pouze malé zbytky původního areálu, tři poddruhy byly již vyhubeny. Podle odhadů v současnosti žije v divočině 3 000 až 5 000 tygrů, většinou v národních parcích či rezervacích. Tygr je klasifikován IUCN jako ohrožený druh. Slovo \"tygr\" je odvozeno z latinského tigris, což je zase odvozenina řeckého τ (tígris). Prapůvod slova je však orientální, pravděpodobně íránský. Může zde být příbuznost s avestánským tigri- (šíp) a staroperským tigra- (špička), případně staroindickým teĵ (je ostrý). Indoíránská slova se vykládají jako domácí odvozenina z pra-indoevropského kořene (s)tieg- (píchat, být ostrý). Tygr patří mezi velké kočky. Kvůli nedostatku fosilních nálezů je však rekonstrukce evolučního vývoje tygra v ramci ródu Panthera relativně obtížná. Rod Panthera má svůj původ pravděpodobně v Asii, co se však týče přesnějšího určení, vědci zatím tápou v temnotě. Morfologické a genetické výzkumy ukazují, že tygr je bazální sesterskou skupinou k ostatním žijícím druhům rodu Panthera (lev, jaguár, levhart, irbis). Nejstarší fosilní nálezy velké kočky podobné tygrovi pochází z Číny a byly popsány jako Panthera palaeosinensis. Tato kočka žila na počátku pleistocénu (zhruba před 2 miliony let) a byla menší než dnešní tygr. První pravé tygří fosilie pochází z Jávy a jsou datované do doby zhruba před 1,6 až 1,8 miliony let.", "question": "Je pro tygra charakteristický tmavý pruh na zlatožluté či rudohnědé srsti?", "answers": ["Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný."]}
{"title": "Radhošť", "context": "V dnešní době je na vrcholu několik zajímavých míst, jako například kříž z roku 1805, Kaple sv. Cyrila a Metoděje z let 1896-98, sousoší obou věrozvěstů z roku 1931 a televizní vysílač. Kaple je nejvýše položený chrám v ČR.[zdroj? ] V kapli je bronzová deska, připomínající návštěvu prezidenta republiky T.G. Masaryka na tomto místě 23. června 1928. Asi 300 m jihovýchodně od vrcholu stojí hotel Radegast, mezi hotelem a vrcholem je ještě služebna Horské služby. Těsně pod vrchol vede od západu lyžařský vlek, přímo na vrcholu je geodetický bod. Související informace naleznete také v článku Radhošť (národní přírodní rezervace). Na Radhošti byla v roce 1955 vyhlášena národní přírodní rezervace. Radhošť je nejsnáze přístupný z Pusteven, kam vede lanovka z Trojanovic a kde je také parkoviště. Odtud vede západním směrem modře značená hřebenovka přes vrchol Radegast a kolem sochy Radegasta až na vrchol (4 km). Naopak nejhodnotnější výstup vede z Rožnova pod Radhoštěm po červené turistické značce (7 km s převýšením kolem 800 m). Směrem k jihu jsou viditelné rovnoběžně uspořádané hřbety Hostýnsko-vsetínské hornatiny, Javorníků a Bílých Karpat. Východnímu obzoru dominují beskydské vrcholy Lysá hora, Smrk, Kněhyně a Čertův mlýn. V dálce jsou viditelné Strážovské vrchy, masív Malé Fatry a štíty Tater. Směrem k severu se otevírá pohled na Ostravskou pánev, kterou částečně zakrývá izolovaný masív Ondřejníku. Na severozápadě v popředí vystupuje oblá kopule Velkého Javorníku, za ní v dálce Velký Roudný a v pozadí Hrubý Jeseník. Směrem na západ se rozprostírá Moravská brána, lemovaná vyzdviženou plošinou Nízkého Jeseníku. Za výjimečně výborné dohlednosti lze spatřit i 261 km vzdálený alpský vrchol Schneeberg. Po Radhošti se v současnosti (2015) jmenuje jeden pár vlaků EuroCity společností České dráhy a ZSSK v trase: Praha - Olomouc - Horní Lideč - Žilina a zpět. MAUR, Eduard. Paměť hor. Šumava - Říp - Blaník - Hostýn - Radhošť. 1. vyd. Praha : Havran, 2006. 376 s. (Krok; sv. 3.). ISBN 80-86515-60-5. Od Radegastova kultu k masové turistice: Radhošť, s. 313-342. (česky) Obrázky, zvuky či videa k tématu Radhošť ve Wikimedia Commons Radhošť na VBeskydech.cz Radhošť na Frenstat.info Radhošť na Tisicovky.cz", "question": "Jaká je sedmá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd ?", "answers": ["Radhošť"]}
{"title": "Synchronicita", "context": "Synchronicita (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psycholog C. G. Jung jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam. Pojem synchronicity je však spojován také s objektivním nahromaděním jevů, které si žádají společnou interpretaci, v čase nebo prostoru, ač mezi nimi není přímá kauzální souvislost, a vymykají se novověké představě o náhodě, kupříkladu souběžný vzestup nacismu i komunismu na přelomu 20. a 30. let 20. století anebo kulturní revoluce v 60. letech, která zasáhla Čínu, Evropu, USA i katolickou církev. Pojem zavedli švýcarský psycholog Carl Gustav Jung a švýcarský fyzik Wolfgang Pauli roku 1952, protože si Paulli nedokázal vysvětlit hodnotu 137 obsaženou v konstantě jemné struktury. Za předchůdce tohoto pojmu je považován například pojem zákon sérií (Seriengesetz), který zavedl Paul Kammerer v roce 1919, v roce 1972 podobný pojem Arthur Koestler nazval koincidence (coincidence). Stanislav Komárek vedle pojmu synchronicita používá také pojem syntopicita, protože ke koincidenci dochází nejen v čase, ale i v prostoru, synmorficita pro některé mimetické jevy, kdy podobnosti navzájem nepříbuzných druhů organismů dokáží kauzalistické metody vysvětlit jen v malém počtu případů, přičemž tato vysvětlení jsou mnohdy spíše etiologickými mýty. atd. Wolfgang Pauli se zabýval synchronicitou v souvislosti s kvantovou fyzikou a principem neurčitosti, kde klasické pojetí kauzality selhává. Moderní evropské pojetí kauzality navazuje na Aristotelovo myšlení a středověké arabské myšlení. Naproti tomu důraz na synchronicitu převažoval v čínské kultuře a projevil se i například v evropském renesančním myšlení. Podle Stanislava Komárka, který cituje Batesona (\"dva popisy jsou lepší než jeden\") jsou oba způsoby myšlení \"jaksi komplementární, na sebe kolmé či mimoběžné, a nelze říci, že jeden je správný a druhý mylný – jsou případy, které přímo volají po kauzalistním popisu a jiné zas po synchronicistním\", i když novověká přírodověda neuznává synchronicistní popis jako \"vysvětlení\" jevů, avšak kauzalita je v podstatě jedním z typů synchronicity.", "question": "Kdo zavedl pojem synchronicita?", "answers": ["C. G. Jung"]}
{"title": "Italská literatura", "context": "Literatura s uniformnejšími znaky se objevila na jihu Itálie, zvláště po roce 1230, který označuje začátek tzv. Sicilské školy. Její význam je spíše v jazyce (vytvoření první standardní italštiny) jako v předmětu - písně o lásce z části tvořeny na základě poezie v provensálštině importované na jih Normany a Šváby pod vedením Fridricha II. Ačkoli může vypadat uměle, tak se tato poezie liší od francouzské v jejím pojetí ženy, určitě platoničtějším a méně erotickém. Znak, který se dále rozvíjel Dolce stil nově později ve 13. století v Bologni a Florencii. Na rozdíl od italských trubadurů není ani řádek napsán ve francouzštině. Namísto toho se běžný repertoár rytířských termínů přizpůsobil italské fonetice, čímž vznikla nová italské slova. Francouzské přípony -iÀ a -ce vytvořily stovky italských slov končících na -iera a -za jako riv-íra, costan-za. Takové přípony a předpony si přisvojili Dante jeho současníci a převzala je další generace italských spisovatelů. K této \"škole\" patřil Enzo, sardinský král, Pier delle Vigne, Inghilfredi, Guido a Odo delle Colonne, Jacopo d'Aquino, Rugieri Pugliese, Giacomo da Lentini, Arrigo Testa a jiní. Nejznámější je No m'aggio posto in core od Giacoma da Lentiniho, hlavy hnutí, ale i poezie napsaná samotným Fridrichem. Giacomo da Lentinimu se také připisuje vynalezení Sonetu, který později zdokonalil Dante a Petrarca. Nevýhodou poezie sicilské školy byla cenzura nastolená Fridrichem II.: Do literatury nesměla vstoupit žádná politická témata. V tomto ohledu byla severní literatura, stále rozdělena do komun nebo městských států s poměrně demokratickou vládou schopna poskytovat nové myšlenky, a přesně to dělal žánr sirventés a později Danteho komedie: jeho řádky jsou plné invektiv současných politických vůdců a dokonce papežů. Přestože během vlády Fridricha (a později Manfrediho) převažovaly konvenční písně o lásce, v contraste (za autora se považuje Cielo d'Alcamo) nacházíme zajímavého reprezentanta spontánnější poezie o níž samotní moderní italští kritici mnoho napsali. Tento contraste (rozpor) mezi dvěma milenci v sicilském dialektu jistě není třeba považovat za nejstarší či jedinou báseň populárního druhu. Bezpochyby patří do dob vládce Fridricha II. (Ne později než roku 1250) a je významná jako důkaz, že zde existovala populární poezie nezávislá od literatury. Dnes se většina kritiků shoduje na tom, že contraste Ciela d'Alcamo je pravděpodobně učenecké přepracování některého ztraceného lidového rýmu a má nejblíže k druhu literatury, která zanikla nebo snad byla pohlcena starou sicilskou literaturou.", "question": "Který z největších italských básníků je pozoruhodný díky své Božské komedii?", "answers": ["Dante"]}
{"title": "Hippies", "context": "== Politická orientace == Z politických ideologií má hnutí nejblíže k anarchismu, komunismu či zelenému liberalismu. Hippies navazovali na myšlenky bohémských intelektuálů jako jsou William Blake, Walt Whitman, Ralph Waldo Emerson, Henry David Thoreau, Hermann Hesse, Arthur Rimbaud, Oscar Wilde, Aldous Huxley,ale i myslitelů Guya Deborda, Friedricha Nietzscheho a u některých byla též oblíbená postava Chea Guevary. V období největšího rozkvětu hippies zaznamenala ve Spojených státech a v západní Evropě nárůst i takzvaná Nová levice (New Left). Stoupenci tohoto hnutí, většinou vysokoškolští studenti a intelektuálové, sdíleli s hippies některé názory na svět, prosazovali mír, socialismus, lidská práva, feminismus, velkou míru osobní svobody, legalizaci lehkých drog atd. Z Nové levice vzešla i zelená politika, tedy ideologický základ moderních \"zelených\" stran. Někteří z hippies se přikláněli také k anarchoprimitivismu.[zdroj? ]Ačkoliv ve Spojených státech a v západní Evropě hnutí odmítalo nacionalismus a prosazovalo kosmopolitismus (\"občané světa\"), v zemích tzv. sovětského bloku (Polsko, baltské republiky SSSR a sovětská Ukrajina, Československo v roce 1968 atd.) často docházelo k míšení ideálů hnutí hippies a vlastenectví, respektive odporu k Sovětskému svazu. To se projevovalo například oblibou folkových motivů, jako jsou vyšívané plátěné košile nebo hudebních interpretů, jako byl Karel Kryl.[zdroj?", "question": "Jaká politika vzešla z Nové levice?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30-50 g v jednom litru). Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody, takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj, dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. \"rychlých kalorií\", bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve. Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B - thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %). Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 - 500 kilokalorií představující přibližně 20 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek.", "question": "Kolik látek obsahuje pivo?", "answers": ["přibližně 2 000"]}
{"title": "Andrzej Sapkowski", "context": "Andrzej Sapkowski (* 21. června 1948, Lodž) je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů slovanské fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a osmidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována. Od filmu a seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval.[zdroj? ] Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč (v orig. Fantastyka a Magia i miecz) Mezi jeho novější díla patří \"sága o Reinmarovi z Bělavy\", známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií (čerpal zejména z Polské kroniky Jana Dlugosze), v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail. Povídky o Zaklínači Zaklínač - Stříbrný meč ISBN 80-900912-5-3 (Winston Smith, Praha 1992) Zaklínač - Věčný oheň ISBN 80-85643-22-7 (Winston Smith, Praha 1993) Zaklínač - Meč osudu ISBN 80-85643-23-5 (Winston Smith, Praha 1993) Zaklínač I - Poslední přání ISBN 80-85951-14-2 (Leonardo, Ostrava 1999) Zaklínač II - Meč osudu ISBN 80-85951-23-1 (Leonardo, Ostrava 2000) Ostatní povídky Maladie - antologie polských povídek, titulní pov. Sapkowského Tandaradei! (Leonardo, Ostrava 1994) Magické střípky ISBN 80-85951-28-2 (Leonardo, Ostrava 2002) Krev elfů ISBN 80-85951-00-2 (Leonardo, Ostrava 1995) Čas opovržení ISBN 80-85951-01-0 (Leonardo, Ostrava 1996) Křest ohněm. ISBN 80-85951-03-7 (Leonardo, Ostrava 1997) Věž vlaštovky ISBN 80-85951-07-X (Leonardo, Ostrava 1998) Paní jezera ISBN 80-85951-19-3 (Leonardo, Ostrava 2000) Pozn.: Knihy byly vydány znovu jako: Zaklínač. I - Poslední přání ISBN 978-80-85951-65-3 (Leonardo, 2011) Zaklínač II - Meč osudu ISBN 978-80-85951-66-0 (Leonardo, 2011) Zaklínač III - Krev elfů ISBN 978-80-85951-69-1 (Leonardo, 2011) Zaklínač IV - Čas opovržení ISBN.", "question": "Jaké národnosti je spisovatel Andrzej Sapkowski?", "answers": ["polský"]}
{"title": "Ottawa", "context": "Městem protéká řeka Rideau, která se na severním konci města vlévá do řeky Ottawy, dělící města Ottawu a sousedící město Gatineau na Qubecké straně. Řeka Ottawa rozděluje kanadské provincie Ontario a Québec. V městě jsou početné chodníky pro cyklisty a chodce. Část z nich probíhá podél řek Ottawa, Rideau a vodní cesty Rideau Canal. Cyklistika je populární mezi obyvateli, v aglomeraci Ottawa-Gatineau je k dispozici víc než 220 km tratí V roce 2011 byly v centru města uvedeny do provozu cyklistické tratě oddělené od silnic betonovými zábranami. Bezpečný provoz cyklistů podporuje dorovolnická organizace Citizens for Safe Cycling. Od roku 1960 jsou ulice v centru Ottawy v neděli rezervovány výhradně pro chodce a cyklisty. Ottawu protínají kanadské dálnice 417 a 416. Dále se v ní nachází mezinárodní letiště. Městská doprava je vcelku fungující a je založena na systému autobusových koridorů, kde je časový rozestup mezi spoji nižší než pět minut. Hlavním zaměstnavateli v Ottawě jsou vládní sektor a odvětví informačních technologií. Město má třetí nejvyšší příjem na obyvatele v zemi a třetí nejnižší nezaměstnanost. Město je domovem Ottawa Senators, jediného profesionálního týmu, hrajícího v National Hockey League.", "question": "Protínají Ottawu dvě kanadské dálnice?", "answers": ["Ottawu protínají kanadské dálnice 417 a 416."]}
{"title": "Mobilní telefon", "context": "Mobilní telefony umožňují nejen komunikaci v rámci mobilní sítě, ale i spojení s pevnou telefonní sítí přímo volbou telefonního čísla na vestavěné klávesnici a poskytují širokou škálu dalších telekomunikačních služeb, jako jsou SMS, MMS, WAP a připojení na Internet. Protože patří k nejrozšířenějším elektronickým zařízením, výrobci je vybavují také dalšími funkcemi dříve dostupnými u Personal Digital Assistant. Mobilní telefony vybavené operačním systémem mohou v mnoha ohledech nahradit osobní počítače. Mezi největší producenty mobilů patří Alcatel, Apple, BenQ Mobile (dříve Siemens), Blackberry, HTC, Huawei, LG Electronics, Motorola, Nokia, Samsung, Sony Ericsson. Někteří mobilní operátoři jako T-Mobile si nechávají vyrábět mobilní telefony, které dodávají pod vlastní značkou. Jedinými českými producenty mobilních telefonů jsou firmy Verzo a Jablotron. První mobilní telefon sestavila Motorola Kromě mobilních systémů pro veřejnost existují i neveřejné komunikační systémy – profesionální mobilní rádio. V prodejnách mobilů se používají pro ilustraci věrné makety telefonu. Přestože vynález bezdrátové telefonie spadá již do konce 19. století, první mobilní telefony pro veřejnost se začaly objevovat až v 50. letech 20. století v USA a byly zpočátku prodávány jako vybavení automobilů.", "question": "Která společnost je dlouhodobě světovou jedničkou v prodeji mobilních telefonů?", "answers": ["Samsung"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Za předpokladu, že tedy jádro na začátku historie planety existovalo, dá se spekulovat, že bylo obklopeno teplým kovovým vodíkem smíchaným s nataveným či tavícím se jádrem, čímž by se dostaly jeho stavební prvky do vyšších vrstev planety. Mohlo by se tak i stát, že jádro u dnešního Jupiteru neexistuje a že gravitační měření jsou chybná vlivem nekvalitních měření současnou technikou. Nepřesnost modelů je spojena s chybou rozpětí u dosud měřených parametrů: jednoho z rotačních koeficientů (J6), použitého k popisu gravitačního momentu planety, Jupiterova rovníkového poloměru a jeho teploty při tlaku 1 baru. Sonda Juno, která odstartovala v roce 2011, by měla přinést zpřesnění těchto údajů, a tak učinit pokrok v pochopení problematiky Jupiterova jádra. Oblast hypotetického jádra je pravděpodobně obklopena hustým kovovým vodíkem, který by se měl rozkládat až do vzdálenosti 78 % poloměru planety. Procesem podobným dešti by hélium a neon měly prostupovat touto vrstvou sníženého zastoupení těchto prvků ve svrchní atmosféře. Nad vrstvou kovového vodíku se nachází vrstva tekutého vodíku a dále pak vrstva plynného vodíku, která se rozšiřuje směrem dolů z vrstvy mračen do hloubky asi 1000 km. Namísto ostrého přechodu mezi těmito vrstvami vodíku bude nejspíše přechod pozvolný, kdy jedno skupenství vodíku bude volně přecházet do druhého bez jasně definované hranice. Tento hladký přechod se odehrává pokaždé, když je teplota nad kritickou teplotou, která je pro vodík pouhých 33 K. Teplota a tlak uvnitř Jupiteru postupně narůstají směrem k hypotetickému jádru.", "question": "Které těleso sluneční soustavy má největší magnetosferu?", "answers": ["Jupiterova"]}
{"title": "Soos", "context": "Národní přírodní rezervace Soos je unikátní přírodní rezervace na sever od Františkových Lázní, z větší části na území Skalné (Kateřina – Hájek – Nový Drahov), kterou spravuje muzeum Františkovy Lázně. Národní přírodní rezervace Soos byla vyhlášena v roce 1964, její rozloha činí 221 ha. Slovo \"Soos\" znamená v egerlandském, tj. chebském německém nářečí \"močál\". NPR Soos je součástí Svazku obcí Kamenné Vrchy. Naučná, 1,2 km dlouhá stezka vede po dřevěných chodnících na dně vyschlého slaného jezera, ve kterém ze schránek jezerních řas rozsivek vznikla evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Nyní je z jezera vlastně rozlehlé rašeliniště a slanisko s dozvuky vulkanické činnosti v podobě unikátních tzv. mofet, ze kterých vybublává CO2, dále zde vyvěrají minerální prameny, např. Císařský pramen. Díky pozdní vulkanické činnosti, rašelině i dalším vlivům je krajina v této rezervaci jako z jiného světa, nemá ve střední Evropě obdoby. Národní přírodní rezervace Soos je hojně navštěvovaná turisty. V rezervaci žijí druhy chráněných živočichů a roste zde celá řada významných mokřadních a slanomilných rostlin. V rezervaci bylo zjištěno 31 druhů měkkýšů (29 druhů plžů a 2 druhy mlžů).", "question": "Co znamená slovo Soos?", "answers": ["močál"]}
{"title": "Golfský proud", "context": "Golfský proud a jeho severní větve - Irmingerův, Norský a Severoatlantický proud - je silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu. Vzniká v Mexickém zálivu, díky čemuž má i své jméno (gulf = anglicky záliv). Pokračuje Floridským průlivem, sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a pak přechází přes Atlantský oceán. Přibližně na 40° s. š. a 30° z. d. se rozděluje na dvě větve: severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky. Golfský proud je zhruba 100 kilometrů široký a 800 až 1200 metrů hluboký. Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po Newfoundland a západního pobřeží Evropy. Severní větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantický proud, zmírňuje v západní Evropě zimy, zejména na severu. Ty jsou tak teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířku. Například v lednu činí rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30 °C. Na Golfský proud má vliv stav atmosféry a proudění v ní. Tato tzv. severoatlantická oscilace mění rychlost proudu a je s ním v přímé i nepřímé interakci. Golfský proud je také součástí termohalinní cirkulace probíhající v oceánském bazénu. Slovníkové heslo Golfský proud ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Golfský proud ve Wikimedia Commons Surface Currents in the Atlantic Ocean", "question": "Kde vzniká Golfský proud?", "answers": ["v Mexickém zálivu"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Teprve konec války a rozpad Rakouska-Uherska přinesl příznivější podmínky pro založení nové univerzity. Za její sídlo byla navrhována např. i Olomouc, ale přednost byla jednoznačně dána většímu a významnějšímu hlavnímu zemskému městu – Brnu. Zřízena byla jako druhá česká universita zákonem ze dne 28. ledna 1919 č. 50 Sb. z. a n. a v době svého vzniku měla čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, přírodovědeckou a filozofickou). Ačkoli zákon předpokládal výstavbu nového univerzitního areálu do roku 1930, podařilo se realizovat pouze budovu právnické fakulty. Nacistická okupace způsobila univerzitě těžké ztráty materiální i lidské (například z přírodovědecké fakulty byla popravena nebo umučena čtvrtina profesorského sboru). Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně. V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno Universita Jana Evangelisty Purkyně. Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu \"Masarykova univerzita\". Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako Masarykova univerzita v Brně. V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award.", "question": "V jakých letech fungovala Masarykova univerzita pod názvem Universita Jana Evangelisty Purkyně?", "answers": ["1960–1990"]}
{"title": "Socha Krista Krále", "context": "Socha Krista Krále je nejvyšší socha Ježíše Krista na světě (pokud se do výšky sochy započítává i koruna). Nachází se v Polsku, ve městě Świebodzin. Sochu si roku 2000 objednala diecéze zelenohorsko-gorzowská. Socha je vysoká 52 m a váží 440 tun. Slavnostně byla odhalena 21. listopadu 2010. Památník je postavený na ul. Sulechowskiej v Świebodzinĕ na 16m vysokém návrší z kamenů a suti. Pomník má výšku 36 metrů (s korunou) a je postaven z vláknobetonu vyztuženého ocelovou výztuží. Koruna, která je celá pozlacená, má v průměru 3,5 metru a je 3 metry vysoká. Hlava Krista je 4,5 m vysoká a váží 15 tun. Každá ruka je 6 metrů dlouhá a vzdálenost mezi konci prstů činí 24 m. Autorem je sochař Mirosław Kazimierz Patecki. == Související články == Bazilika Matky Boží Bolestné Královny Polska == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Socha Krista Krále ve Wikimedia Commons Pomnik Chrystusa Króla – oficiální web", "question": "V jakém městě stojí Socha Krista Krále?", "answers": ["Świebodzin"]}
{"title": "Metr", "context": "Metr je základní jednotka délky, jeho standardní značka je m. Byl zaveden na konci 18. století ve Francii a jeho délka je odvozena od jedné desetimilióntiny délky poledníku od pólu k rovníku. Na metru byla současně založena metrická soustava fyzikálních veličin. Nejběžnější odvozené jednotky jsou milimetr (mm, tisícina metru), centimetr (cm, setina metru) a kilometr (km, 1000 m). Definice metru podle soustavy SI: Metr je délka, kterou urazí světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. == Násobky a díly == Z násobků a dílů metru se častěji používají následující (podle velikosti od nejmenších): Yoktometr Značka ym Zeptometr Značka zm AttometrAttometr (značka am) 10−18 neboli jedna triliontina metru, řádem odpovídá velikosti kvarku. FemtometrFemtometr (značka fm), 10−15 metru neboli 1 biliardtina metru je délková jednotka používaná především v jaderné fyzice, neboť řádem odpovídá rozměrům atomového jádra. Jaderní fyzici ji na počest Enrica Fermiho neoficiálně nazývají fermi (aniž by museli zavádět novou značku jednotky, protože \"fm\" odpovídá oběma názvům). PikometrPikometr (značka pm) je délková jednotka, 10−12 neboli biliontina metru. Například poloměr atomu hélia je 31 pm. NanometrNanometr (značka nm) je délková jednotka, 10−9 neboli 1 miliardtina metru.", "question": "Jakou zkratku má jednotka délky metr?", "answers": ["m"]}
{"title": "Edikt nantský", "context": "Jindřich IV. měl k vydání ediktu i osobní důvody; sám byl totiž původním náboženstvím protestant. Poprvé se zřekl své víry po bartolomějské noci, kdy byl Karlem IX. držen v Louvru. V roce 1576 Jindřich, tehdy ještě král navarrský, uprchl z Paříže a vrátil se k protestantské víře. Aby se mohl roku 1594 stát francouzským králem a přispět tak k ukončení náboženských válek, rozhodl se opět změnit víru na katolickou a proslul výrokem \"Paříž stojí za mši\". Edikt nantský pak po čtyřech letech skutečně nastolil mír a přispěl k upevnění jednoty Francie. Část hugenotů s ním ovšem spokojená nebyla, protože jejich náboženství zůstávalo oproti katolickému pořád méněcenné. Protestantské obřady se mohly konat pouze na určitých místech, jejich chrámy mohly být stavěny pouze na předměstích katedrálních měst a jejich knihy byly cenzurovány. Edikt musely schválit regionální parlamenty, což trvalo jedenáct let. Poslední jej schválil roku 1609 parlament v Rouenu. V roce 1685 Ludvík XIV. ediktem z Fontainebleau edikt nantský zrušil a prohlásil protestantské náboženství za ilegální. Náboženské války proto sice nevzplanuly, protestanti se však stali předmětem perzekucí, pronásledování a teroru; proto se mnozí z nich rozhodli Francii opustit. Odcházeli do Anglie, Německa a Holandska i za moře. Francie tak přišla o mnoho schopných lidí a Ludvík XIV. se stal ideologickým nepřítelem protestantské Evropy. Edikt se skládal ze čtyř listin, které obsahovaly 92 obecných a 52 tajných článků. Na základě ediktu mohli hugenoti sloužit své bohoslužby jednak v oblastech, kde hugenotští šlechtici disponovali soudním právem, dále ve dvou lokalitách, které byly za tímto účelem vybrány v každém rychtářství (francouzsky bailliage) královskými komisaři a nakonec všude tam, kde hugenoti vyznávali svou víru před rokem 1597, ale pouze za předpokladu, že se jim to podařilo dokázat. Po vydání ediktu mohli hugenoti získat libovolný státní úřad či povolání ve Francii. Bylo jim také umožněno studovat na všech školách a univerzitách a léčit se ve všech špitálech. Případné právní spory mezi katolíky a protestanty měly řešit speciální tribunály, kde by zasedali jak hugenoti, tak katolíci. Edikt také garantoval protestantům určitou míru politické a vojenské nezávislosti. Mohli udržovat vojenské posádky přibližně v padesáti svých opevněných městech a 230 dalších pevnostech.", "question": "Kdo zrušil edikt nantský?", "answers": ["Ludvík XIV."]}
{"title": "Verifikace", "context": "Verifikace (z latinského verum facere, činit pravdivým) je ověřování, kontrola pravdivosti výroku, hypotézy, argumentu, logického systému, nebo funkce přístroje konfrontací s fakty, nebo ověřování platnosti úsudku formální analýzou. Experimentální verifikace je soubor operací, které umožňují dokázat platnost nějaké hypotézy tím, že její důsledky srovnávají se zkušeností. Soudobá teorie vědy (Karl Popper) nahlíží obtížnost verifikace a zdůrazňuje spíš možnost hypotézy vyvracet (falzifikovat). Formální verifikace je postup, který pomocí logických operací ověří shodu s přijatými axiomy. V oblasti počítačových systémů formální verifikace dokazuje nebo vyvrací správnost systému vzhledem k dané formální specifikaci nebo vlastnosti, použitím matematických formálních metod. Pojem verifikace pochází od novopozitivistů. Tento filozofický směr volně vyústil z Vídeňského kroužku (Schlick, Carnap, Reichenbach, Wittgenstein), vzniká roku 1929 a nazval se novopozitivismem s odvoláním na filozofii A. Comtea. Jejich cílem bylo zavedení sjednoceného vědeckého jazyka na základě symbolické logiky, pravého jazyka společného všem vědám. Předpokládají možnost univerzální báze všech jazyků, jež by umožnila verifikaci každé výpovědi se skutečností. Představitelé tohoto směru jsou přesvědčeni, že pokud se naleznou kritéria, podle nichž by se spolehlivě prokázala smysluplnost jakéhokoli výroku, zmizí mnoho zdánlivě vážných problémů tradiční filozofie (prokáže se, že výroky, které jsou vyjádřeny, nemají smysl). Dnes je novopozitivismus považován za první fázi mohutného proudu tzv. analytické filozofie (neboli filozofie jazyka), která má rozhodující vliv na filozofické diskuse současnosti.", "question": "Co znamená pojem verifikace?", "answers": ["ověřování"]}
{"title": "Kamenný most v Písku", "context": "Kamenný most v Písku (neoficiálně také Jelení most) je nejstarším dochovaným mostem v Česku (historicky v pořadí druhý po zaniklém Juditině mostu). Most, postavený v gotickém slohu, překlenuje řeku Otavu asi 110 km jižně od hlavního města Prahy. Na mostě jsou umístěny repliky barokních soch a kříže. == Název == Neoficiálně se most jmenuje Jelení, je tomu podle pověsti proto, že ve středověku bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat podle prvního, kdo přes něj přejde na druhý břeh Otavy. Stalo se ale něco, co nikdo nečekal a prvním chodcem se stal jelen z blízkých lesů, a tak je dnes most pojmenován podle něho. Pokud ale zavítáte do královského města Písek, většina lidí ho bude nazývat \"starý most\".V roce 2007 bylo rozhodnuto, že se most bude oficiálně jmenovat Kamenný most v Písku, čímž skončil dlouholetý spor o název památky. == Stavba == Most byl vybudován zřejmě ve 3. čtvrtině 13. století během vlády Přemysla Otakara II. První písemné záznamy o mostu však pocházejí až z roku 1348, kdy se o něm zmiňuje Karel IV., který výnosem nařídil, že pokuty vybírané v městě musí být používány na jeho údržbu. Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem. Most se stal důležitou spojnicí na Zlaté stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím a dovážela se po ní sůl z Bavor do píseckého solné skladu, který zanikl po vydání královského patentu v roce 1707. Patent přikazoval prodávat v Čechách sůl výhradně z habsburských soliváren. Od roku 1797 vedla po mostu erární silnice z Vodňan do Blatné a Nepomuku, za kterou erár platil městu paušál více jak 743 zlatých. Proto most v roce 1825 převzal do státní režie a v roce 1827 do státní správy. Most je dlouhý 109,75 m včetně zdí na levém předmostí a široký 6,25 metrů, z toho vozovka 4,5 m. Most stojí na 6 pilířích a je tvořen 7 oblouky. Oblouky mostu byly často poškozovány povodněmi, do dnešního dne se zachovalo 6 původních oblouků o rozpětí 7,0-8,2 m, z roku 1768 pochází segmentový oblouk o rozpětí 13 m. Tento oblouk byl určený k proplouvání vorů.", "question": "Je kamenný most v Písku postaven v barokním stylu?", "answers": ["Most, postavený v gotickém slohu, překlenuje řeku Otavu asi 110 km jižně od hlavního města Prahy."]}
{"title": "Cha-cha", "context": "Cha-cha-cha (výslovnost: [ča-ča-ča]), zkráceně Cha-cha, česky čača nebo ča-ča, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z kubánského tance Danzon synkopováním čtvrté doby. Cha-cha-cha je jedním z pěti latinskoamerických soutěžních tanců, mezi něž se zařadil jako poslední v pořadí, a ve zjednodušené formě se vyučuje také v tanečních kurzech. Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery (zrcadlově). Typická je pro tento tanec cha-cha-cha přeměna na synkopovanou dobu 4 (tedy v rytmizaci 4a1), při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop. Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých. Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti. Proto se začalo hrát pomaleji a vznikla cha-cha. V roce 1951 hudebník Enrique Jorrín, jehož orchestr hrál v havanské kavárně Prado di Neptune, představil tento zpomalený rytmus pod dnešním názvem na Kubě. V roce 1953 se jeho melodie La Engañ a Silver Star staly hity.", "question": "Kolik je latinskoamerických soutěžních tanců?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Ortodoxní synagoga (Bratislava)", "context": "Ortodoxní synagoga v Bratislavě je synagoga z roku 1926. Nachází se na Heydukově ulici č. 11 v bratislavském Starém Městě a je dílem architekta Artura Szalatnaie. Ortodoxní synagoga patří společně s žilinskou neologickou synagogou k významným slovenským sakrálním stavbám 20. století. Spojuje se v ní modernost s orientální tradicí – jsou zde použity stylizované ornamenty, společně se železobetonovou konstrukcí. == Popis == Projekt vznikl na základě soutěže, v níž zvítězil Artúr Szalatnai, slovenský architekt židovského původu. Navrhl ji jako první velké dílo, poté co přišel z Budapešti do Bratislavy jako čerstvý absolvent vysoké školy. V té době na nové Heydukově ulici ještě neexistovaly okolní stavby. Monumentální budovu prostého klasicizujícího charakteru architekt umístil tak, že do uličního průčelí orientoval boční stěnu hlavního prostoru a vstup do objektu umístil směrem na východ, do průjezdu z ulice na dvůr. V objektu jsou po stranách vstupního vestibulu dvě schodiště na galerii pro ženy. Průčelí tvoří sedm mohutných hranolových pilířů, zakončených jednoduchými hlavicemi, které nesou nevysoký architráv. Ve stěně za pilíři jsou okna s geometrizovanou treláží. Objekt má travertinové architektonické články, které kontrastují se stěnami žluté a hnědočervené barvy. Na pilíři vpravo od vstupu do podjezdu je uveden architekt a rok vzniku stavby podle židovského letopočtu. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ortodoxná synagóga v Bratislave na slovenské Wikipedii. === Literatura === Dulla Matúš, Majstri architektúry, Perfect, str, 56 - 57 Barkány Eugen, Židovske náboženské obce na Slovensku, Vesna, str.48 - 49 === Externí odkazy === http://www.fa.stuba.sk/docs/udta/exkurzia.pdf", "question": "Kde se nachází Ortodoxní synagoga v Bratislavě?", "answers": ["na Heydukově ulici č. 11 v bratislavském Starém Městě"]}
{"title": "Hmat", "context": "Ve skutečnosti je hmat spíše soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů v kůži umožňují získávat informace z bezprostředního okolí -, te vpichu, vibrací atd. - souhrnně se tyto stimulace nazývají taktilní kontakt. Mezilidský kontakt pomocí doteku se nazývá haptika. Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, naopak nejméně je jich na zádech. Slepí lidé nemohou číst proto se učí zvláštní abecedu z vyvýšených bodů, zvanou Braillovo písmo. Body nahmatávají špičkami prstů.", "question": "Jak se nazývá mezilidský kontakt pomocí doteku?", "answers": ["haptika"]}
{"title": "Pošta", "context": "Tvoří součást každodenního života lidí na celém světě. Její správné fungování je důležité pro tuzemské i mezinárodní společenství. Většina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a které udržují styk s okolními státy (jejich poštovními úřady). Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. Zejména v dobách války bývají zřízeny specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta). Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu. Počátky výměny zpráv spadají už do starověkých zemí, např. Egypta, Persie a Indie. Slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Označoval domy postavené u silnice v Římské říši, vybavené pro službu organizací, které doručovaly zprávy, později i lidi a náklad. V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy. Ferdinand využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už dříve poštovní přepravu takřka monopolně organizovali po velké části Evropy. Jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň. Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů.", "question": "Kdo založil poštu na území Česka ?", "answers": ["Ferdinand"]}
{"title": "Ptáci", "context": "Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu. Ptáci dosahují různých velikostí. Rozdíly ve velikosti ptáků nejsou tak velké jako u plazů nebo savců. Největší ptáci převyšují svojí hmotností ty nejmenší jen asi 45tisíckrát (létavé formy jen 10tisíckrát), zatímco např. u savců je tento vztah v poměru 1:60 miliónům. Za nejmenší ptáky světa se považují kolibříci (hmotnost 1,5–2,5 g) a pěvci. Zpravidla za vůbec nejmenšího je považován kolibřík kubánský (Calypte helenae), který i s ocasem měří 6 cm a váží 1,5 g. V Evropě jsou nejmenší králíčci (Regulus spp.), kteří mají hmotnost 4,5–7 g. Největší z žijících ptáků je pštros dvouprstý (2,5 m výšky, hmotnost až 150 kg). Z létavých pak někteří albatrosi (rozpětí křídel až 3,5 m), kondor velký (rozpětí 3 m) nebo orel mořský (rozpětí až 2,5 m). Ještě větší byly některé vymřelé druhy. Novozélandští ptáci moa (Dinornithiformes) měřili na výšku až 3,6 m a vážili až 250 kg. Madagaskarští běžci řádu Aepyornithiformes byli nižší (3 m), ale těžší (500 kg) a snášeli také vůbec největší vejce, velká 25 × 34 cm a těžká 10 kg (odpovídá 7 pštrosím vejcím). Z létavých byl největší Argentavis magnificens, který vážil 60 až 110 kg a v rozpětí křídel měřil přes 8 m. Vnější vzhled současných ptáků je velmi podobný. Liší se pouze velikostí těla, tvarem a velikostí zobáku, v délce krku a typu nohy. Většina druhů ptáků patří mezi suchozemské obratlovce se schopností aktivního letu. Dnešní ptáci jsou charakterizováni peřím, čelistmi bez zubů, přeměněnými rohovinovými ramfotékou v zobák, vysokým stupněm metabolismu, dýcháním skrze vzdušné vaky, pronikající do postkraniální kostry, a kostrou s výskytem mnoha srostlých elementů (pygostyl, karpometakarpus, tarzometatarzus a tibiotarzus). Ptáci mají přední končetiny přeměněny v křídla umožňující let, přestože běžci a někteří další, zejména endemické ostrovní druhy, tuto schopnost k letu ztratily.", "question": "Jak se nazývá největší pták světa?", "answers": ["pštros dvouprstý"]}
{"title": "Instant messaging", "context": "Instant messaging (zkratka IM) je internetová služba, umožňující svým uživatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou právě připojeni, a dle potřeby jim posílat zprávy, chatovat, přeposílat soubory mezi uživateli a i jinak komunikovat. Hlavní výhodou oproti používání např. e-mailu spočívá v principu odesílání a přijímání zpráv v reálném čase. Jinými slovy zpráva je doručena ve velmi krátké době od odeslání (většinou v rámci stovek milisekund). Instant messaging zrychluje komunikaci a umožňuje snadnou spolupráci mezi více lidmi. Na rozdíl od e-mailu nebo telefonu druhá strana ví, zda je účastník k dispozici či nikoliv. Většina IM systémů umožňuje nastavit away message, tedy zprávu, podle které lze zjistit, zda je uživatel přítomen přímo u svého počítače. Na druhou stranu uživatele nikdo nenutí, aby na zprávy odpovídali ihned. Tímto způsobem se IM komunikace stává méně vyrušující než třeba telefon a to je částečný důvod, proč je tento způsob komunikace stále více oblíben v obchodním prostředí. Instant messaging je ideální pro rychlou výměnu internetových adres, kusů zdrojového kódu a dalších věcí, které se např. v telefonní komunikaci špatně přenášejí. První IM službou byla síť IRC (Internet Relay Chat), která vznikla v roce 1988. Širokou adopci v netechnické veřejnosti způsobil program ICQ izraelské firmy Mirabilis představený v roce 1996. Díky jeho velmi rychlému růstu se stal hrozbou pro komerční IM síť amerického poskytovatele internetu AOL Instant Messenger, který na to zareagoval zakoupením firmy Mirabilis. Během několika let bylo vyvinuto mnoho alternativních IM klientů (Yahoo Messenger, MSN Messenger, Excite, Ubique, či bezpečnější program Lotus Sametime od firmy IBM), každý s vlastním protokolem (pochopitelně navzájem nekompatibilním). Uživatelé proto museli provozovat několik klientů simultánně. S velkým úspěchem se proto setkaly multiprotokolové klienty jako Digsby, Pidgin (dříve Gaim), Miranda, Trillian, SIM nebo Kopete. S ICQ je také kompatibilní nenáročný ruský klient QIP, který podporuje pouze tuto síť (v nové verzi QIP Infium už podporuje i síť XMPP a XIMMS).", "question": "Co umožňuje instant messaging ?", "answers": ["snadnou spolupráci"]}
{"title": "Jihlava", "context": "Akce je podle amatérského historika Jiřího Vybíhala hodnocena jako jedna z největších železničních diverzních akcí partyzánů v období Protektorátu Čechy a Morava. Německá hlášení mluví o smrti 65 a zranění 124 vojáků. V roce 1969 se v Jihlavě na náměstí na protest proti normalizaci upálil Evžen Plocek. Jeho pamětní deska se nachází u morového sloupu v horní části Masarykova náměstí. Zrušení zemského uspořádání a nové krajské zřízení z roku 1949 přineslo Jihlavě status krajského města, centra Jihlavského kraje. Další správní reformou roku 1960 však byla Jihlava přičleněna k Jihomoravskému kraji s centrem v Brně a zůstala pouze městem okresním. K 1. lednu 1951 se Jihlava dočkala rozšíření svého území o Bedřichov, Helenín, Hruškové Dvory, Staré Hory a Pančavu, přičemž Bedřichov a Staré Hory patří do Čech. Tím vznikla tzv. \"Velká Jihlava\". K 17. květnu 1954 byly Hruškové Dvory od Jihlavy odděleny a naopak byla k Jihlavě připojena osada Sasov. V roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brnem. K 1. lednu 1968 byla Jihlava rozšířena o obec Pávov. Další rozšíření proběhlo k 1. srpnu 1976, kdy byly k Jihlavě připojeny Antonínův Důl, Červený Kříž, Henčov, Heroltice, Hruškové Dvory, Hybrálec, Pístov, Popice, Rančířov, Smrčná, Vysoká a Zborná. K 1. dubnu 1980 byly k Jihlavě připojeny Horní Kosov, Hosov, Malý Beranov a Kosov. V historickém jádru města (od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací) lze najít domy mnoha historických slohů a velké zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století. K 1. lednu 1989 došlo k zatím poslednímu rozšíření města, při němž k němu byly připojeny Rantířov, Měšín, Cerekvička, Loučky, Vílanec, Čížov, Rosice. V létě 1990 se naopak řada částí Jihlavy osamostatnila. Od roku 2000 je Jihlava znovu centrem kraje, který se nicméně z původního staronového názvu Jihlavský kraj brzy přejmenoval na Kraj Vysočina. Patří tak spolu s Karlovými Vary mezi zdaleka nejmenší česká krajská města. Město Jihlava leží ve stejnojmenném okrese v Kraji Vysočina, v centrální části České republiky. Je vzdáleno 21 km jižně od Havlíčkova Brodu, 27 km východně od Pelhřimova, 30 km severozápadně od Třebíče, 115 km jihovýchodně od Prahy a 78 km severozápadně od Brna.", "question": "Kdy byla Jihlava rozšířena o obec Pávov?", "answers": ["1. lednu 1968"]}
{"title": "Krychle", "context": "} jako: : : : V = : a : 3 : : : : : : {\\displaystyle V=a^{3}\\,\\! } : : : : S = 6 ⋅ : a : 2 : : : : : : {\\displaystyle S=6\\cdot a^{2}\\,\\! } : Délka stěnové úhlopříčky je vlastně délkou úhlopříčky čtverce ve vztahu ke straně: : : : : u : s : : = a ⋅ : : 2 : : : : : : {\\displaystyle u_{s}=a\\cdot {\\sqrt {2}}\\,\\! } : Délku úhlopříčky krychle (tj. vzdálenost dvou vrcholů, které neleží ve stejné stěně) lze vypočítat z Pythagorovy věty: : : : u = a ⋅ : : 3 : : : : : : {\\displaystyle u=a\\cdot {\\sqrt {3}}\\,\\! } : Krychle má šest shodných stěn čtvercového tvaru, osm vrcholů a dvanáct hran stejné délky. Krychle je středově souměrná podle svého středu (tj. průsečíku tělesových úhlopříček). Krychle je osově souměrná podle 9 os: tří spojnic středů protilehlých stěn šesti spojnic středů protilehlých hran Krychle je rovinově souměrná podle devíti rovin: tří rovin rovnoběžných se stěnami a procházejících středem krychle šesti rovin určených dvojicí protilehlých hran Krychle je speciálním případem kvádru - patří tedy mezi mnohostěny. Díky shodnosti všech svých stěn i hran patří mezi takzvaná platónská tělesa. Každé dvě stěny krychle jsou rovnoběžné nebo kolmé. Zajímavý na objemu krychle je jeho vztah k teorii celých čísel. Konkrétně jde o následující problém: Existuje krychle s celočíselnou délkou hrany taková, že má objem rovný součtu objemů dvou menších krychliček rovněž s celočíselnými délkami hran? Tento problém je zvláštním případem obecnější Velké Fermatovy věty. Nemožnost existence takové krychle dokázal již Euler.", "question": "Je krychle středově souměrná podle svého středu?", "answers": ["Krychle je středově souměrná podle svého středu (tj. průsečíku tělesových úhlopříček)."]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Českému králi bylo rovněž potvrzeno právo investitury pražských a olomouckých biskupů, přičemž však všechny svobody, které biskupové obdrželi od předchozích římských králů, mají být zachovány. Pravděpodobně se naráží na privilegium, kterým Fridrich I. Barbarossa uznal pražského biskupa za říšského knížete. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči říši, až na účast na říšských sněmech, pokud se konaly v Merseburku, Norimberku nebo Bamberku, tedy nedaleko území českého království. Stejně tak v případě doprovodu římského krále na jeho korunovační jízdě do Říma byl český král povinen vypravit 300 jezdců nebo zaplatit 300 hřiven stříbra (náklady na jejich vypravení).K větě o návštěvě sněmu v Merseburku jsou připojena nejasná slova o tom, že \"pokud by kníže polský přijal pozvání, mají mu dát průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové čeští činívali.\" Není přesně zřejmé, jaký význam má tato věta v kontextu celého privilegia. Polské záležitosti se ovšem vždy nějakým způsobem prolínaly s osudy českých králů. První český král Vratislav byl korunován i na krále polského. V korunovačním privilegiu Vladislava II. z roku 1158 se dočteme o polském censu, který má být vyplácen českému králi. Není známo, zda tato věta je jen zmateným pozůstatkem historické paměti, či zda Přemysl Otakar I. chtěl roli přímluvce polského knížete na říšském dvoře konkrétně využít. Zlatá bula sicilská garantovala vnitřní nezávislost českého státu a zároveň jeho formálním začleněním do Svaté říše římské nabízela českým králům jako říšským knížatům nové možnosti aktivní zahraniční politiky. Přispěla tak ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků jak mezi evropskými vládci, tak na domácím poli. Někteří současní badatelé[kdo? ] se na druhou stranu kloní k názoru, že význam Zlaté buly sicilské byl nadhodnocen v 19. století, kdy sloužila jako právní doklad o historickém nároku českého národa na vlastní státnost. Odtud byla tato interpretace přenesena do učebnic a do veřejného povědomí. Přitom stejně důležitými listinami mohla být potvrzení darování královské hodnosti Filipem Švábským a Otou IV. Brunšvickým, která se ovšem nedochovala. Důvody pro budování důležitosti Zlaté buly sicilské byly údajně její majestátní vzhled a důležité místo, které jí ve své panovnické koncepci určil Karel IV., který se tak snažil navázat na starší domácí přemyslovskou tradici.", "question": "Co garantovala Zlatá bula sicilská?", "answers": ["vnitřní nezávislost českého státu"]}
{"title": "Kladno", "context": "I Jiříkův synovec a od roku 1574 dědic Kladna (syn Jiřího bratra Jana staršího) – rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru (1545–1615) byl úspěšným hospodářem a hodnostářem (zemský soudce, hejtman Menšího města Pražského, purkrabí karlštejnský) a český místodržící císaře Matyáše. Za jeho vlády prožívalo Kladno další vzestup. Ctibor Tiburcí zbudoval ve městě školu a spolu s chotí Sibylou Hradišťskou z Hořovic zřídil špitál (neboli lazaret, v sousedství dnešní Floriánské kaple) a chudobinec. Kromě toho založil ve městě roku 1586 společný cech řemeslníků a i jinak podporoval hospodářství na svých panstvích. Po smrti Ctibora Tiburcího (roku 1615) přešlo panství na jeho jediného syna Jana Jiřího Žďárského ze Žďáru a na Kladně (asi 1581–1626). Ten se na rozdíl od předků v politice příliš neangažoval a žil ponejvíce na zámcích v Kladně, v Červeném Újezdě či v rodovém domě v Praze. Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá. Městečko bylo sice malé (čítalo jen něco přes třicet domů), ale bylo sídlem rozsáhlého dominia Žďárských, sahajícího především východním a jihovýchodním směrem na přípražské Červenoújezdecko (tj. u Hostivice), které rodině taktéž patřilo. Ač katolíci, připojil za českého stavovského povstání roku 1619 kladenský pán Jan Jiří Žďárský ze Žďáru (asi 1581–1626) i jeho \"synovec\" (syn jeho bratrance Jana ml. Žďárského ze Žďáru a na Tachlovicích (kol. 1566–1598)) a dědic kladenského a červenoújezdeckého velkostatku Florián Jetřich Žďárský (1598–1653) svůj podpis pod stavovskou konfederaci. Zároveň se však Florián Jetřich na jaře roku 1620 oženil v Pasově s Alžbětou Koronou Bořitovou z Martinic (asi 1603/4-1649), dcerou jednoho z nejvlivnějších představitelů císařské strany Jaroslava Bořity z Martinic, pána na sousedním Smečně. V době českého stavovského povstání postihlo Kladno velké neštěstí. V předvečer bitvy na Bílé hoře – dne 7. listopadu 1620 – bylo totiž městečko vydrancováno obávanými polskými kozáky v císařských službách – tzv. Lisovčíky. Ti tehdy táhli s císařským vojskem od Rakovníka ku Praze. Tam se druhý den císařské jednotky střetly se stavovskými v legendární bělohorské bitvě. Při přepadu za své vzal i archiv ostrovsko-svatojánského kláštera benediktinů, který si tamější opat Martin Bytomský na bytelném kladenském zámku u svého katolického souseda uschoval, tak i část rodového archivu rytířů Žďárských. Po porážce stavů byly rytíři Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru i jeho příbuznému – kladenskému pánu Janu Jiřímu Žďárskému dřívější poklesky prominuty, ba naopak, již roku 1622 se oba dočkali povýšení do panského stavu a hrdě začali užívat titul baronů (s pouhým predikátem:) \"ze Žďáru\".", "question": "Byla druhá polovina 16. století pro Kladno příznivá?", "answers": ["Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá."]}
{"title": "Ebola", "context": "Ebola (též krvácivá horečka ebola) je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemoragických) horeček, které napadá lidi a některé další primáty. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Jeho původcem je filovirus ebola. Dosud největší epidemie této nemoci s největším počtem úmrtí propukla na přelomu let 2013 a 2014 v západní Africe. Symptomy se obvykle začínají projevovat dva až tři týdny po nákaze virem, a to horečkou, bolestí v krku, bolestmi svalů a bolestí hlavy. Dále typicky následuje nevolnost, zvracení a průjem, společně se zhoršeným fungováním jater a ledvin. V této fázi začínají mít někteří lidé problémy s krvácením. Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %. Místem těchto epidemií byly především africké země jako Demokratická republika Kongo, Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán, během žádné z jednotlivých epidemií nebylo nakaženo více než 500 osob. V roce 2013 vypukla rozsáhlá epidemie v západoafrické Guineji, která se rozšířila i do sousední Libérie a Sierry Leone i nedaleké Nigérie.", "question": "Má vir Ebola více kmenů ?", "answers": ["Virus ebola se poprvé objevil v roce 1976 a od té doby různé kmeny viru ebola způsobují epidemie s mírou letality dosahující 50–90 %."]}
{"title": "Jukio Mišima", "context": "Jukio Mišima (japonsky 三, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, japonsky 平, 14. ledna 1925 - 25. listopadu 1970) byl japonský spisovatel, na Západě se proslavil svou rituální sebevraždou seppuku. Narodil se v Tokiu, jeho otec Azuma Hiraoka byl vládní úředník. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která měla uzurpátorské sklony a malému chlapci neustále zdůrazňovala jeho \"samurajský\" původ. Podle některých životopisců právě jeho babička ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se projevila v jeho dílech; svůj čas musel obvykle trávit v jejím pokoji a zřídka kdy mu dovolila hrát si venku (odůvodňovala to chlapcovo chatrným zdravím), hrát si směl pouze s pečlivě vybranými dívkami ze sousedství, a tak si v raném dětství osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do domácnosti svých rodičů, kde se ho snažil přísně vychovávat jeho otec, který mu naplánoval kariéru úspěšného právníka. Z tohoto důvodu zaujímal nepřátelský postoj k Mišimovým literárním pokusům, chlapec proto psal tajně s podporou své matky. Chlapec v šesti letech vstoupil na základní školu elitního vzdělávacího zařízení Gakušúin (\"Šlechtická škola\"), ve dvanácti letech postoupil v rámci Gakušúinu na nižší střední školu.", "question": "Kdy zemřel Mišima Jukio?", "answers": ["25. listopadu 1970"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita ===", "question": "Proč dostal Albert Einstein Nobelovu cenu za fysiku ?", "answers": ["vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku"]}
{"title": "Lichtenštejnsko", "context": "Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, (německy Fürstentum Liechtenstein), je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolí Rýna. Rozprostírá se na 160 km2, má přibližně 37 tisíc obyvatel a je rozděleno na 11 samosprávných oblastí. Hlavní město je Vaduz a největší město je Schaan. Lichtenštejnsko sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), se kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), a je vklíněno mezi území těchto dvou států, které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo. Lichtenštejnsko je konstituční monarchie (knížectví), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lichtenštejnska. Název země pochází, dnes jako jediné země na světě, od vládnoucího šlechtického rodu, kteří své jméno odvozují od hradu Lichtenštejna v Dolním Rakousku, na okraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136. Lichtenštejnové jej opustili kolem roku 1300. Lichtenštejnské knížectví bývalo součástí Chursko-rétského vévodství při dělení v roce 536 od franckých králů. Za panování Karla Velikého. Když tento (od r.800 římský císař) roku 768 usedl na francký trůn, bylo Rétské vévodství včleněno do \"Vévodství Švábsko a Raetie\". Také nástupci Karla Velikého silou ovládali hrabství. V roce 1180 připadlo na více než dvě století (1180-1400) Vaduzské a část \"Schellenberského hrabství\" rodu hrabat z Monfortu. Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis. Moderní Lichtenštejnsko vzniklo sloučením panství Schellenbergu (Lichtenštejny koupeno 1699, dnes \"Dolní země\", Unterland) a hrabství Vaduzu (1712, dnes \"Horní země\", Oberland), a roku 1719 bylo římským císařem uznáno jako knížectví. Od rozpadu středověké Svaté říše římské národa německého roku 1806 suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815 nezávislý stát v rámci Německého spolku. Proces sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotklo, neboť s jeho územím nehraničí.", "question": "Je Lichtenštejnsko konstituční monarchie ?", "answers": ["Lichtenštejnsko je konstituční monarchie (knížectví), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže."]}
{"title": "William Styron", "context": "William Clark Styron, Jr. [stajrn] (11. června 1925 Newport News, Virginie – 1. listopadu 2006 Martha's Vineyard, Massachusetts) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana, v podmanivé atmosféře kouzelného Jihu, v němž však mladý Styron vycítil i ovzduší, jež ironicky označuje jako arktický kraj \"Byrdland\", \"absolutní srdce zmrtvělé kultury\", světa, kde duch ante bellum, to je doby před vítězstvím Unie nad Konfederací, byl stále ještě realitou. V roce 1942 vstoupil na presbyteriánskou Davidson College a odtud o rok později na Dukeovu univerzitu; tam vzhledem k válečnému stavu zároveň prodělával výcvik u jednotky námořní pěchoty. I když byl vyslán do války, příme akce se díky svému mladistvému věku nezúčastnil. Po válce se na Dukeovu univerzitu vrátil a absolvoval v roce 1947. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Navštěvoval tu také seminář tvůrčího psaní a tedy vznikly jeho první pokusy o povídkovou tvorbu. Budoucí velká témata signalizují krátké prózy Dlouhá temná cesta a Chvíle v Terstu.", "question": "Jakou cenou byla roku 1968 oceněna kniha Doznání Nata Turnera?", "answers": ["Pulitzerovu cenu"]}
{"title": "Studio Ghibli", "context": "Studio Ghibli (japonsky 株, Kabušiki gaiša Sutadžio Džiburi) je japonské animátorské filmové studio a pobočka vydavatelství Tokuma šoten. Jejich anime filmy jsou celosvětově úspěšné a sklízejí ohlas u kritiky i publika – řada z nich se řadí k nejsledovanějším anime filmům známým mimo Japonsko. Někdy se studiu Ghibli přezdívá \"japonské studio Disney\" podle podobné míry popularity jeho děl v Japonsku. Studio Ghibli bylo založeno v roce 1985 a vede jej všeobecně respektovaný režisér Hajao Mijazaki spolu se svým kolegou Isao Takahatou. Počátky studia se datují zpět do roku 1983 k filmu Naušika z Větrného údolí, po jehož vydání bylo vytvořeno studio, aby zastřešilo další produkci týmu. Jeho mateřskou společností je Tokuma, která také nakládá s právy na jednotlivé filmy. Jméno Ghibli pochází z italské přezdívky pro saharská průzkumná letadla z druhé světové války, původně z arabského výrazu ghibli (v italštině sirocco, jiný výraz pro horký vítr vanoucí Saharou). Jeho japonská výslovnost je však /džibri/ nebo /džiburi/. Podle jedné domněnky za jménem stojí úmysl zakladatelů do světa anime vnést nový vítr; jeden ze zakladatelů, Hajao Mijazaki, je známým milovníkem létání a italskému letectvu také později věnoval film Porco Rosso.", "question": "V kterém roce bylo založeno studio Ghibli?", "answers": ["v roce 1985"]}
{"title": "Skauting", "context": "Příznivci skautingu ale tvrdí, že za posledních 30 let nebylo v Junáku – českém skautu takových případů víc než pět.[zdroj? ] === Diskriminace LGBTQ+ osob === Některé skautské organizace, např. majoritní americká Boy Scouts of America (BSA), v minulosti neumožňovaly členství LGBT osob v souvislosti se svým náboženským zaměřením. Do ledna 2014 BSA neumožňovali členství \"otevřeně se projevujícím\" homosexuálům; do července 2015 bylo těmto osobám zakázáno působit ve vedení organizace, byť jako pomáhající dobrovolníci. V lednu 2017 začali BSA přijímat do svých řad transgender chlapce. == Český skauting == Skauting v Česku funguje od roku 1912. V současnosti dominantní českou skautskou organizací je Junák – český skaut, z. s., s počtem členů překračujícím 60 tisíc a nadále rostoucím. Je zakládající a jedinou českou členskou organizací WOSM, WAGGGS a ISGF. Jejím zakladatelem byl Antonín Benjamín Svojsík. Vedle Junáka působí v Česku několik dalších skautských organizací, např. Svaz skautů a skautek České republiky. === Chronologický předhled českého skautingu === 1911 A. B. Svojsík se v Anglii seznamuje se skautingem. 1912 A. B. Svojsík vydal knihu Základy junáctví a uspořádal první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. 1914 Založen spolek Junák – český skaut. 1915 Založen dívčí skauting. První tábor skautek. 1938 Zemřel A. B. Svojsík. 1939 Sjednoceny skautské organizace ve svazu Junák. 1940 Z některých junáckých oddílů jsou vylučováni chlapci a děvčata židovského původu. 1940 Junák rozpuštěn nacisty. 1945 Junák obnoven ihned při Pražském květnovém povstání. 1948 Likvidace Junáka komunisty. 1950 Oficiální zánik Junáka.", "question": "Kdo přinesl do Česka skauting?", "answers": ["Antonín Benjamín Svojsík"]}
{"title": "Dlouhá Třebová", "context": "Dlouhá Třebová (německy Langentriebe) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Táhne se v údolí podél řeky Třebovky od hranic s Českou Třebovou k hranicím s Ústím nad Orlicí, a proto se stala přirozeným středem konurbace (souměstí) Třebová - Ústí. Žije zde přibližně 1 300 obyvatel. První zmínka o této obci je z roku 1304. Na počátku 20. století byl postaven novogotický kostel sv. Prokopa, který se stal dominantou Dlouhé Třebové a na jehož věži je zavěšena nejstarší památka obce – zvon Prokop z roku 1753. == Název obce == S velkou pravděpodobností museli první obyvatelé místo pokryté lesy, vykácet, vymýtit – staročesky tříbiti. Od tohoto nyní již v jiném významu užívaného slovesa je odvozováno podstatné jméno Třebová i název řeky Třebovka. Blízkost vodního toku byla rozhodující pro založení sídla. Je možné se domnívat, že protáhlý tvar vzniklé osady dal rozlišující název Dlouhá, čímž se odlišuje od pojmenování sousedního města Česká Třebová. V minulosti (před vytyčováním katastrů obcí) sahala obec Dlouhá Třebová až do Hylvát (dříve Krátká Třebová, dnes Ústí nad Orlicí II), asi k Čáslavkovu statku. V literatuře (A. Profous – Místní jména v Čechách z roku 1949) se uvádí šest verzí možného vzniku jména Třebová, avšak vpředu nastíněná varianta se jeví jako nejvěrohodnější. Jisté však je, že v průběhu dějin se název obce neměnil. V historických záznamech se setkáváme s následujícími názvy naší obce: Longa Trebovia villa (1292 i 1304), Dlauha Tržebowa (1654), Dlauha Třebowa (1837). V abecedních seznamech obcí se používalo i obráceného slovosledu Třebová Dlouhá, Třebová Česká atd. Překlad názvu obce do němčiny nebyl jednotný.", "question": "Kolik obyvatel má Dlouhá Třebová?", "answers": ["1 300"]}
{"title": "Vitamín", "context": "Vitamíny (také vitaminy) jsou nízkomolekulární látky nezbytné pro život. V lidském organismu mají vitamíny funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů. Existuje 13 základních typů vitamínů. Lidský organismus nedokáže, až na některé výjimky, vitamíny vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy. Při nedostatku vitamínů, tzv. avitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu nebo i vážná onemocnění. Přebytečných vitamínů (hypervitaminóza) rozpustných ve vodě se organismus dokáže zbavit a pokud přestaneme vitamín přijímat, organismus z těla nadbytečné množství vyloučí pomocí moči. U vitamínů rozpustných v tucích to však nefunguje – nejrizikovější je v tomto ohledu vitamín A, u nějž existují případy smrtelných otrav nebo otrav s doživotními následky. Vitamíny jsou nutné pro udržení mnohých tělesných funkcí a jsou schopny posilovat a udržovat imunitní reakce. Vitamin B1 objevil polský biochemik Kazimierz Funk v roce 1912 v otrubách rýže. Funk navrhl název vitamín podle latinského vital a amine = \"životně důležité aminy\". Ačkoli podle dnešních poznatků nejde o aminy, název se ujal. Tento termín byl později rozšířen na všechny podobné látky (vitaminy A, B, C, ... K a pseudovitamíny). Vitamín A (retinol) Vitamín D (kalciferol)- slunce Vitamín E (tokoferol) Vitamín K (fylochinon) Vitamín C (kys. askorbová, E300) Vitamín H (. biotin, koenzym R či vitamín B7) Vitamín B Vitamín B1 (také thiamin nebo aneurin) Vitamín B2 (riboflavin) Vitamín B3 (niacin) Vitamín B5 (kyselina pantothenová) Vitamín B6 (pyridoxin) Vitamín B7 (biotin ,vitamín H) Vitamín B9 (kyselina listová) Vitamín B12 (kobalamin) Podrobnější informace naleznete v článku B-komplex. Komplex vitaminů B Pro člověka má význam B1, B2, B6, B12, H a PP faktor. Význam vitaminů B je vztah k látkové výměně ve svalech a nervové tkáni a ke krvetvorbě. Antivitaminy jsou přirozené nebo syntetické látky narušující funkci vitaminů nebo jejich vstřebávání do těla, například tím, že vitaminy štěpí na neúčinné látky, nebo s nimi tvoří v těle nevyužitelné komplexy.", "question": "Kolik je základních vitamínů?", "answers": ["13"]}
{"title": "Cesium", "context": "== Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Cesium je měkký, lehký, stříbrnozlatý kov, který lze krájet nožem. Jde o nejměkčí prvek periodické soustavy, který má zároveň druhý nejnižší bod tání i varu ze všech kovů (po rtuti). Na rozdíl od lithia, sodíku a draslíku má spolu s rubidiem vyšší hustotu než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají modrozelenou až zelenošedou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští na temně modrý roztok. Elementární kovové cesium lze dlouhodobě uchovávat pod vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje. Cesium mimořádně rychle až explozivně reaguje s kyslíkem na superoxid cesný a s vodou na hydroxid cesný, a v přírodě se s ním proto lze setkat pouze ve formě sloučenin. Cesium se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stupni a to CsI. Reakce cesia s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. Cesium se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid cesný CsH, s dusíkem na nitrid cesný Cs3N nebo azid cesný CsN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli cesia barví plamen modře až fialově. == Historický vývoj == Cesium bylo objeveno roku 1860 německým chemikem Robertem Wilhelmem Bunsenem a německým fyzikem Gustavem R. Kirchhoffem za použití jimi objevené spektrální analýzy, kteří cesium našli v dürkheimských minerálních vodách spolu s rubidiem. Cesium bylo pojmenováno podle svých dvou modrých čar ve spektru jako modrošedý – latinsky caesius. Čisté cesium se Robertu Bunsenovi nepodařilo připravit, připravil pouze cesný amalgám. Kovové cesium poprvé získal Carl Setterberg v roce 1882 elektrolýzou směsi kyanidu cesného a kyanidu barnatého.", "question": "Jaká je chemická značka cesia?", "answers": ["Cs"]}
{"title": "Nazca (tektonická deska)", "context": "Hřbet je dělícím prvkem mezi deskou Nazca a Pacifickou deskou. Severní strana je rovněž divergentním okrajem oddělujícím desku od kokosové desky, kde dochází k rozcházení dna podél galapážského hřbetu. Desku ohraničují dva trojné body. Trojný bod styku severních tří desek (kokosové, Nazca a pacifické) se nachází západně od pobřeží Kolumbie. Jižním tzv. Chilským trojným bodem (styk desek Nazca, pacifické a antarktické) je jižně od pobřeží Chile. Tento trojný bod je nestandardní i proto, že zde dochází k podsouvání středooceánského hřbetu (chilský hřbet) pod jihoamerickou desku. V oblasti této subdukční zóny mělo hypocentrum i doposud nejsilnější zemětřesení na Zemi (místní magnitudo 9,5). Proběhlo 22. května 1960 a je známé jako velké chilské zemětřesení. V každém z těchto trojných bodů se nachází neobvyklá menší mikrodeska, na severu to je galapážská deska a na jihu deska Juan Fernandéz. Severně od desky Juan Fernandéz se nachází třetí mikrodeska Easter Island. Na desce Nazca se mimo souostroví Juan Fernandéz nenachází mnoho obydlených ostrovů. Topografii desky dominuje tzv. Carnegiův hřbet, asi 1350 km dlouhý a do 300 km široký pás oceánského dna, který na svém západním konci zahrnuje i souostroví Galapágy. Podobně jako kokosový hřbet a hřbet Malpelo jsou zřejmě pozůstatky po pohybu horké skvrny. Pohyb desky vzhledem k jihoamerické desce, pod kterou subdukuje, je kolem 3,7 cm/rok směrem na východ. Nazca je jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek. == Vznik == Předchůdcem desky Nazca byla farallonská deska, která se rozpadla před asi 23 milióny let na hranici oligocénu a miocénu. Rozpadem vznikly desky Nazca a kokosová. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Platňa Nazca na slovenské Wikipedii.", "question": "Je Nazca jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek?", "answers": ["Nazca je jednou z nejrychleji se pohybujících tektonických desek."]}
{"title": "Slavonice", "context": "Na základě rozhodnutí vítězných velmocí bylo ve dvou vlnách (1945 a 1946) odsunuto veškeré německé obyvatelstvo a město bylo osídleno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. V roce 1953 bylo město zahrnuto do tzv. hraničního pásma, což zapřičinilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a velmi silně omezilo i případný cestovní ruch v této oblasti. Teprve v roce 1960 při reorganizaci okresů a krajů bylo zastavěné území města vyjmuto z hraničního pásma a mohlo začít využívat cestovního ruchu. 31. srpna 1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací. Od správní reformy 1. července 1960 náležejí Slavonice k Jihočeskému kraji, okresu Jindřichův Hradec. V rámci integrace obcí byly v roce 1964 ke Slavoních připojeny dříve samostatné obce Vlastkovec, Mutišov a Maříž, později, v roce 1972, také poslední připojená obec Stálkov. V období let 1945 - 1989 byl ve městě vybudován vodovod, kanalizace, čistička odpadních vod, centrální kotelna, budova nové základní školy pro 650 žáků se školní jídelnou a dvěma tělocvičnami (1978), kulturní dům (1979. ), mateřská škola pro 120 dětí (1983), nová hasičská zbrojnice, autobusové nádraží, nový fotbalový stadion, kuželna, postaveno panelové sídliště se 126 městskými a družstevními byty a připravena nová obytná zóna pro stavbu nových individuálních a řadových rodinných domů.", "question": "Ve kterém okrese leží město Slavonice?", "answers": ["Jindřichův Hradec"]}
{"title": "Házená", "context": "Starší žačky - Velikost č. 1 Starší žáci - Velikost č. 2 Mladší dorost - Velikost č. 2 Starší dorost (ženy), dospělé kategorie (ženy) - Velikost č. 2 (obvod míče 54 až 56 centimetrů, hmotnost 325 až 400 gramů) Starší dorost (muži), dospělé kategorie (muži) - Velikost č. 3 (obvod míče 56 až 60 centimetrů, hmotnost 425 až 475 gramů) == Házená v České republice == V České republice se v současné době nejvyšší mužská soutěž nazývá Strabag Rail Extraliga házené, avšak dříve se jmenovala Tipgames extraliga a před tím ZUBR extraliga. Ženy hrají společně se slovenskými družstvy Interligu (ve zkratce WHIL), která v mužském provedení už zanikla. Posledním vítězem extraligy (v sezoně 2017- 2018) se stalo družstvo HCB Karviná, když ve finále play-off zdolalo celek M.A.T. Plzeň 3–1 na zápasy. U žen v sezoně 2017-2018 vyhrálo družstvo Baníku Most, které ve finále play-off porazilo Slavii Praha 2–0 na zápasy. V dosavadní historii české, respektive československé klubové mužské házené je nejúspěšnějším klubem HC Dukla Praha. Získala jednatřicetkrát titul mistra republiky, šestkrát Český pohár a především v letech 1957, 1963 a 1984 se Dukla stala vítězem Poháru mistrů evropských zemí. Největším úspěchem československé reprezentace bylo vítězství na mistrovství světa v roce 1967, stříbrné medaile na MS v letech 1958 a 1961 a bronzové medaile v letech 1954 a 1964. Československé reprezentaci se připisuje i autorství tzv. trháku, tj. rychlého protiútoku jednoho nebo více hráčů.[zdroj? ]Mezi největší úspěchy klasické házené v Česku patří bezpochyby také vyhlášení Filipa Jíchy nejlepším světovým hráčem házené za rok 2010 a až do teď je vzorem malých,ale i velkých házenkářů...nedávno přestoupil z německého klubu,který hrál a hraje Bundes Ligu [Kiel]do Barcelony kde i přesto že je zraněný hraje a podílí se na týmové hře.", "question": "Co je kolektivní míčový sport, ve kterém proti sobě nastupují dva sedmičlenné týmy?", "answers": ["Házená"]}
{"title": "Boleslav II", "context": "Boleslav II. Pobožný (932? – 7. února 999) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 967/972–999, podle kronikáře Kosmy \"muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených\". == Boleslav II. == Boleslav II. byl syn Boleslava I. Ukrutného a jeho choti Biagoty, bratr Strachkvase, Doubravky a Mlady Marie. Není známo, kdy přesně se Boleslav narodil, jen že byl starší než Strachkvas, který se prý narodil v den smrti svatého Václava, tedy zřejmě 28. září 935, popřípadě ještě 929. Z toho se odvozuje, że Boleslav se narodil před rokem 935. Jak udává kronikář Widukind z Corvey, v roce 950, když Ota I. Veliký chystal vojenskou výpravu do Čech, setkal se s Otou Boleslav I. se synem. Není samozřejmě jisté, zda tím synem nutně byl Boleslav II. == Český stát v době Boleslava II. == Za Boleslavovy vlády tvoří území českého státu Čechy vyjma Chebska, do přemyslovského státu patří rovněž Olomoucko, část Slezska, Krakovsko a tzv. Červené hrady (nebo Červená Rus) v dnešním jihovýchodním Polsku, východní výspy panství dosahují až k řece Bug. Boleslavská říše tedy mohla být rozsáhlejší než dnešní ČR, na většině jejího území však Přemyslovci nevládli přímo. Smyslem východního směřování expanze bylo ovládnutí kontinentální obchodní stezky mezi Norimberkem a Kyjevem, z jejíž kontroly plynuly pro českého knížete velké zisky. V roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství, které bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči. Pražské biskupství pro českého panovníka znamenalo větší váhu na mezinárodním politickém poli a také větší politickou (ale hlavně církevní) nezávislost.", "question": "Je známo, kdy se přesně Boleslav II. narodil?", "answers": ["Není známo, kdy přesně se Boleslav narodil, jen že byl starší než Strachkvas, který se prý narodil v den smrti svatého Václava, tedy zřejmě 28. září 935, popřípadě ještě 929."]}
{"title": "Vatikán", "context": "Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 - tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984. Vatikán má přes 800 občanů, z nichž většinu tvoří diplomaté (nunciové), kteří žijí v jiných zemích. Zbytek tvoří jednak kardinálové a hodnostáři papežských grémií, jednak úředníci a 101 členů Švýcarské gardy. Dalších asi 2 500 zaměstnanců, kteří zde pracují, žije v Římě a okolí. Vatikán nemá stanovený úřední jazyk. Ale na rozdíl od Svatého stolce, který využívá latinu, se k běžné komunikaci používá italština. Švýcarská garda dostává povely v němčině. Každý příslušník této gardy pak skládá svou přísahu v mateřském jazyce např. v němčině, italštině, francouzštině. Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, vojenská jednotka Svatého stolce, jejíž zodpovědností je osobní bezpečí papeže a lidí pobývajících na území městského státu. Papežská švýcarská garda vznikla na základě smlouvy s katolickými kantony Švýcarské konfederace z roku 1506. Její příslušníci se vyznamenali břehem Sacco di Roma roku 1527. Všichni rekruti musí být katolického vyznání, nesezdaní muži švýcarské národnosti, kteří dokončili základní vojenskou službu ve Švýcarské armádě, mezi 19 a 30 lety, a nejméně 174 cm vysocí. Členové gardy jsou vybaveni střelnými zbraněmi, tradičně také halapartnami, a vycvičení jako bodyguardi. V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežští zuávové, Palatini, Jízdní garda a Korsická garda. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Pavlem VI. rozpuštěny a policie byla přesunuta z vojenské do civilní sféry. Corpo della Gendarmeria je četnictvo, policie a bezpečnostní jednotka Města Vatikán a jeho exteritoriálních majetků. Jejím úkolem je dohled nad veřejným pořádkem, kontrola hranic, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán včetně bezpečnosti papeže mimo území Vatikánu. Sbor má 130 členů a je na rozdíl od Švýcarské gardy podřízen vedení Městského státu Vatikán. Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálii). V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty.", "question": "Jaký je nejmenší stát na světě?", "answers": ["Vatikán"]}
{"title": "Kid Cudi", "context": "Scott Ramon Seguro Mescudi (* 30. leden 1984, Cleveland, Ohio), lépe známý pod pseudonymem Kid Cudi, někdy psáno KiD CuDi, je americký rapper, zpěvák a herec. Je zakládajícím členem rockové skupiny WZRD (dříve známé jako 2 Be Continuum a Wizard). Je zakladatelem hudební nahrávací společnosti Wicked Awesome Records. Také byl spoluzakladatelem dnes již zaniklého labelu Dream On Records. == Biografie == === Dětství === Narodil se v Clevelandu, stát Ohio, v roce 1984. Vyrůstal v clevelandských předměstí Shaker Heights a Solon. Jeho otec, malíř pokojů, byl Američan mexického původu. Jeho matka, učitelka, je Afroameričanka. V roce 1995 zemřel jeho otec na rakovinu, což velmi ovlivnilo Scottovu osobnost a později i jeho hudbu. Dva roky navštěvoval střední školu ve čtvrti Shaker Heights, poté přestoupil na školu ve čtvrti Solon. Vzdělání zakončil všeobecným srovnávacím testem GED. Rok studoval filmovou školu na University of Toledo, z té byl ovšem vyloučen. == Hudební kariéra == S rapováním započal krátce před ukončením střední školy, velmi ho ovlivnily alternativní hip-hopové skupiny The Pharcyde a A Tribe Called Quest. Když mu bylo okolo dvaceti let, přestěhoval se do newyorské čtvrti Brooklyn, aby se snáze prosadil v hudební branži.", "question": "Jak se jmenuje hudební nahrávací společnost, kterou založil Kid Cudi?", "answers": ["Wicked Awesome Records"]}
{"title": "Brno", "context": "Olomouc však měla po dlouhou dobu výhodnější postavení než Brno a to až do třicetileté války, kdy byl v Brně roku 1636 zřízen královský tribunál, instituce natolik významná, že se Brno stalo de facto jediným hlavním městem Moravy, ale ne nadlouho. Nejvýznamnějším milníkem sporu se stal až přelom let 1641–1642. V roce 1641 markrabě a císař Ferdinand III. nařídil, aby byl zemský sněm i soud spolu s královským tribunálem a zemskými deskami trvale přemístěn z Olomouce do Brna, čímž bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu v obou městech. Roku 1642 se Olomouc vzdala švédskému vojsku a tím těžce upadl její politický význam na Moravě ve prospěch Brna, tehdy byly do Brna také přemístěny celé zemské desky, a Brno se poté definitivně stalo jediným politickým centrem země. Avšak konečné vyřešení sporů o hlavní město Moravy mezi Brnem a Olomoucí náleží až markrabímu a císaři Josefu II., který v roce 1782 přiznal nárok na označení Brna hlavním městem trvale. To bylo později potvrzeno i zemskou ústavou, stejně jako např. působením vrchního zemského soudu, jehož působnost se ale nevztahovala jen na celou Moravu, ale i na Rakouské Slezsko. Brno pak bylo hlavním městem Moravy až do roku 1928, kdy byla Země Moravská sloučena se Zemí Slezskou. Poté bylo Brno zemským hlavním městem Země Moravskoslezské. Nakonec byla roku 1948 komunistickou vládou zrušena moravskoslezská zemská samospráva a s ní zanikla i pozice jejího hlavního města. Moravské zemské desky jsou dnes národní kulturní památkou a jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně. === 20. století a Velké Brno === Roku 1919 byla k Brnu připojena dvě sousední města Královo Pole a Husovice a 21 dalších obcí. Vzniklo tak tzv. Velké Brno s asi 7× větší rozlohou a počtem obyvatel asi 222 tisíc oproti původním asi 130 tisícům.", "question": "V jakém roce započal provoz Brněnského výstaviště?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Černá díra je natolik hmotný objekt, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit. Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem. Protože ji není možno pozorovat přímo, nemůžeme stanovit korektně nic jako její datum objevu. Avšak můžeme s určitostí říci, že prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Bylo zjištěno, že jde o těleso, které má příliš velkou hmotu na to být neutronovou hvězdou. Další efekty spojené s pozorováním, především rentgenové záření, byly v perfektní shodě s teoretickou predikcí černé díry. Dnes považujeme za obecně prokázané, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup. Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli. Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry. Existují však kvantově-mechanické procesy, které způsobují vyzařování černých děr. Předpokládá se, že vyzařování nezávisí na tom, co do černé díry spadlo v minulosti. Představu tělesa tak hmotného, že z něho nedokáže uniknout dokonce ani světlo, navrhl anglický geolog John Michell v roce 1783 v práci zaslané Královské společnosti.", "question": "Kým byla předpovězena černá díra ?", "answers": ["Albertem Einsteinem"]}
{"title": "Ajmarština", "context": "Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara (španělsky aimara, aimará, aymara či aymará, vlastní název aymar aru) je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v západní Bolívii, jižním Peru a severním Chile, další mluvčí žijí v Limě, Santiagu de Chile a mezi bolivijskými imigranty v Buenos Aires a na dalších místech Argentiny. V Bolívii a Peru je jedním z úředních jazyků. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky, po kečuánštině a guaraníjštině. Ajmarština je rodným jazykem asi 2,2 milionu lidí. Uvádí se, že název jazyka má původ ve slovním spojení jaya mara aru – starodávný jazyk (doslova daleký/daleko rok jazyk), ale dnes se odborníci přiklánějí spíše k názoru, že je odvozen od jména etnické skupiny Aymaraes, která v minulosti obývala oblast na jihu nynějšího peruánského regionu Apurímac. Jeho význam je však nejasný. Na základě glotochronologické metody se předpokládá, že k rozpadu původního jazyka na centrální větev, jaqaru a kawki došlo kolem roku 500 n.l. K rozrůznění dialektů v bolivijském Altiplanu došlo odhadem kolem roku 1500. Na rozdíl od kečujštiny jsou ale ajmarské dialekty navzájem srozumitelné. Původně se ajmarsky hovořilo na území kolem dnešního města Lima. Postupně se jazyk šířil na jih, přičemž největšího rozsahu dosáhl přibližně kolem roku 1300. Postupně byl na severu a v části departamentu Oruro nahrazen kečujštinou. V Bolívii tento proces asimilace na kečujštinu trvá dodnes. Ajmarské dialekty se liší zejména na fonologické úrovni, často například alternují fonémy /t/ a /th/, /j/ a /x/, /t/ a /th/ (a jiné s aspirací) apod. Poměrně často také docházi k přesmyčce, jako u chawlla a challwa \"ryba\". Některé dialekty také velmi zřídka užívají sufixů pro vyjádření aktuálního větného členění. Na úrovni morfologie a syntaxe jsou rozdíly menší (s výjimkou dialektů silně ovlivněných kečujštinou), např. munktti \"nechci\" (La Paz, Bolívie) vs. muntsa (Colchane, Chile), manq'asktawa \"(právě) jíš\" (La Paz) vs. manq'jtawa (Colchane). Kromě regionálních variant existují také varianty sociální, konkrétně jaqi (=lidé; zde znamená indiáni) a q'ara (pejorativní označení pro bílé a mestice). Tyto dvě varianty (z nichž druhá se používá zejména při oficiálních příležitostech a v Radio Aymara) se liší kromě sémantiky některých sloves počtem fonémů a syntaktickou strukturou vět.", "question": "Odkud je ajmarština?", "answers": ["z And"]}
{"title": "První světová válka", "context": "První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka, nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech. Na počátku války stál úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Měsíc po atentátu, 28. července, vyhlásilo Rakousko-Uhersko odvetou válku Srbsku. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během jednoho měsíce se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè.", "question": "Proč vypukla 1. světová válka?", "answers": ["úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu"]}
{"title": "Jade Ewen", "context": "Odmala zpívala a hrála - ve věku dvanácti let se ucházela o roli Naly v představení divadla na West End, Lví král. V roce 2005 začala působit v dívčí skupině Trinity Stone, která obdržela nahrávací smlouvu od vydavatelství Sony BMG, avšak žádné album nevydala a po dvouletém působení se rozpadla. Mezitím se snažila prosadit jako herečka v televizních produkcích v Anglii a Austrálii. Počátkem roku 2009 se zúčastnila reality-show Your Country Needs You, jejíž autoři si za cíl dali vybrat reprezentanta Spojeného království na Eurovizi. Autorem soutěžní skladby pro vítěze byl sir Andrew Lloyd Webber. 31. ledna zvítězila a vydala se na promo tour po Evropě (kromě Anglie vystoupila na Maltě, Ukrajině, v Řecku, Bosně a Hercegovině, Rusku, Polsku a Nizozemsku. 16. května 2009 vystoupila v mezinárodním finále Eurovize v Moskvě. Při vystoupení ji na klavír doprovodil Andrew Lloyd Webber. Na konci hlasování Jade obdržela 173 bodů (včetně nejvyššího dvanáctibodového ohodnocení z Řecka, sedmi bodů ze Slovenska a šesti z České republiky), díky čemuž obsadila 5. místo, nejlepší výsledek pro Spojené království od roku 2002. Po vystoupení na Eurovizi začala pracovat na debutovém albu a vydala singl \"My Man\". V září 2009 nahradila Keishu Buchanan v populární dívčí popové formaci Sugababes. Od počátku jejího působení ve skupině dívky dosáhly dvakrát top 10 britské hitparády singlů a vydaly Sweet 7. Od roku 2011 si skupina dává pauzu - v roce 2013 hodlají vydat nové album. Od roku 2009 udržovala vztah s anglickým hercem Rickym Norwoodem. V září 2011 se rozešli. Její diskografie během působení ve skupině Sugababes je k nalezení v článku o této formaci. Eurovision Song Contest 2009 Sugababes Andrew Lloyd Webber Obrázky, zvuky či videa k tématu Jade Ewenová ve Wikimedia Commons Oficiální web Sugababes Twitter IMDb Vystoupení ve finále Eurovize 2009 (YouTube) Videoklip \"It's My Time\" (YouTube)", "question": "V jaké dívčí popové skupině působí anglická zpěvačka Jade Louise Ewen, narozená 24. ledna 1988?", "answers": ["Sugababes"]}
{"title": "Chemické listy", "context": "Chemické listy jsou recenzovaným časopisem s měsíční periodicitou, vydávaným Českou společností chemickou. == Historie == Chemické listy byly založené v roce 1876 Karlem Preisem, profesorem pražské polytechniky. Časopis byl původně zaměřen na publikování prací z praktické a technické chemie, po roce 1882 však začaly převažovat příspěvky vědeckého charakteru. V roce 1922 v Chemických listech Jaroslav Heyrovský (pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii, 1959) poprvé publikoval základní princip polarografie. == Šéfredaktoři == 1876–1907 Karel Preis 1908–1926 Josef Hanuš 1927–1945 Otakar Webr 1946–1951 Josef Koštíř 1952–1954 Josef Rudinger 1955–1957 Blahoslav Sedláček 1958 Miloš Kraus 1959–1996 Jiří Gut 1996–2011 Bohumil Kratochvíl 2012–2015 Pavel Chuchvalec 2016–současnost Bohumil Kratochvíl (podruhé) == Zaměření == Chemické listy publikují v češtině, slovenštině a angličtině (pouze zvané příspěvky): Úvodníky Referátové články o chemii a příbuzných oborech Původní články o laboratorní technice a postupech Recenze nových knih Diskusní příspěvky týkající se chemické komunity Osobní zprávy, konference, redakční poznámky atd. == Abstrakty a rejstříky == Chemické listy jsou abstrahovány službami Chemical Abstracts, Current Contents/Physical, Chemical & Earth Sciences, Science Citation Index, Scopus a dalších. Podle Journal Citation reports má časopis impakt faktor 0.279 (2015). == Klon == Klonem Chemických listů je sborník \"Czech Chemical Society Symposium Series\", který publikuje abstrakta a plné texty příspěvků z konferencí a sympózií pořádaných Českou společností chemickou a jinými odbornými společnostmi.", "question": "Kdy byly Chemické listy založeny?", "answers": ["v roce 1876"]}
{"title": "Nikola Tesla", "context": "Nikola Tesla (10. července 1856, Smiljan, Rakouské císařství, dnes Chorvatsko – 7. ledna 1943, New York) byl srbský vynálezce, fyzik a konstruktér elektrických strojů, zařízení a přístrojů, dlouhodobě žijící v Americe. Mimo jiné vynalezl asynchronní motor a jeho práce formovaly základ moderních systémů na vícefázový střídavý proud. Po předvedení bezdrátové telekomunikace v roce 1893 a po vítězství v tzv. \"válce proudů\" proti Thomasi A. Edisonovi byl všeobecně respektován jako nejvýznamnější srbský elektrotechnický inženýr. Jeho práce daly základ moderní elektrotechnice a mnoho jeho objevů mělo zásadní význam pro budoucnost. Přestože byl Tesla velmi plodný vynálezce, neměl výraznější podnikatelské schopnosti, či ambice, a často se kvůli svým experimentům a projektům zadlužoval. Měl také potíže s uznáváním svých patentů, přičemž se dostával do konfliktů s jinými vynálezci a podnikateli, především s Edisonem a s Marconim. Později se zabýval vizionářskými a v důsledku potenciálně převratnými, ale podle jeho sponzorů, především J. P. Morgana, málo výdělečnými projekty. Kvůli všem těmto faktorům se dostal do finančních problémů, uchýlil se do ústraní a zemřel poměrně chudý a zapomenutý. == Život == Nikola Tesla (v srbské cyrilici Н Т) se narodil 10. července 1856 srbským rodičům ve vesnici Smiljan blízko města Gospić v kraji Lika, tehdy ležícím v Chorvatském království (v personální unii s Uherskem). Po absolvování gymnázia v Karlovaci odešel studovat fyziku a matematiku na polytechniku ve Štýrském Hradci. V prvním ročníku složil deset zkoušek s vyznamenáním. Profesoři brzy poznali Teslův talent a umožnili mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech. Při studiu se Tesla setkal s Gramovým dynamem a po mnoha pokusech s ním se utvrdil v tom, že motory na stejnosměrný proud se nehodí pro praktické využití a v létě 1883 zkonstruoval první motor na střídavý proud. Otec přesvědčil Teslu, aby studoval na Karlově univerzitě v Praze, kterou navštěvoval v letním semestru 1880. Zde byl ovlivněn Ernstem Machem. Po otcově smrti ale studia na univerzitě zanechal (měl dokončen jen jeden semestr).V roce 1880 se přestěhoval do Budapešti, kde pracoval v telegrafní společnosti a začal se intenzivně zabývat výzkumem elektřiny, přičemž objevil princip střídavého proudu. Po dvou letech se přestěhoval do Paříže a v červnu 1884 se natrvalo usadil ve Spojených státech (občanství USA získal v roce 1891). Tesla začal v roce 1884 pracovat ve společnosti Edison Machine Works. Po neshodách s Edisonem v roce 1886 založil vlastní firmu Tesla Electric Light & Manufacturing.", "question": "Jaké národnosti byl Nikola Tesla?", "answers": ["srbský"]}
{"title": "Facebook", "context": "Facebook (výslovnost v angličtině [feɪ] IPA, fejsbuk) je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými 2 miliardami aktivních uživatelů (červen 2017) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do sedmdesáti tří jazyků. Jméno serveru vzniklo z papírových letáků zvaných Facebooks, které se rozdávají prvákům na amerických univerzitách. Tyto letáky slouží k bližšímu seznámení studentů mezi sebou. V roce 2010 vznikl americký film The Social Network, který pojednává o počátcích Facebooku. == Historie == K založení Facebooku vedla dohoda mezi mladým studentem počítačového programování Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity a Eduardem Saverinem. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 26. září 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let.[2] Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Po založení Facebooku se Mark Zuckerberg dostal do sporu s dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, kteří Marka Zuckerberga obvinili, že jim nápad na síť ukradl. Spor vyvrcholil v roce 2011, kdy jim Mark Zuckerberg vyplatil 65 milionů dolarů. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. Hodnota společnosti byla v roce 2006 odhadována na 100 miliónů USD. Podle serveru TechCrunch, mělo v roce 2005 na Facebooku profil 85 % studentů amerických univerzit, z nichž se 60 % přihlašovalo denně, 85 % alespoň týdně a 93 % alespoň jednou měsíčně.Okolo roku 2008 se Facebook dostal nad hranici 100 milionů uživatelů. Po celou svou dosavadní dobu a ještě dalších asi pět let po té měl Facebook problém s pěnězi.", "question": "Kdo založil společenský webový systém Facebook?", "answers": ["Markem Zuckerbergem"]}
{"title": "Hliník", "context": "Hliník je velmi dobře rozpustný ve zředěných kyselinách, koncentrovaná kyselina dusičná jej však stejně jako vzdušný kyslík pokryje pasivační vrstvou oxidu. Také hydroxidy alkalických kovů snadno rozpouštějí kovový hliník za vzniku hlinitanů (AlO2)-. Hliník a slitiny hliníku jsou velmi dobře svařitelné téměř všemi metodami svařování. Výjimkou je slitina dural, která je svařitelná obtížně. Hliník byl v kovové formě izolován roku 1825 dánským fyzikem Hansem Christianem Ø. Díky velké reaktivitě hliníku se v přírodě setkáváme prakticky pouze s jeho sloučeninami. Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. Podle posledních dostupných údajů tvoří hliník 7,5-8,3 % zemské kůry. V mořské vodě je jeho koncentrace velmi nízká, pouze 0,01 mg Al/l a ve vesmíru připadá na jeden atom hliníku přibližně půl milionu atomů vodíku. Nejběžnější horninou na bázi hliníku je bauxit, Al2O3 · 2 H2O. Obvykle bývá doprovázen dalšími příměsemi na bázi oxidů křemíku, titanu, železa a dalších. Jiným významným minerálem je kryolit, hexafluorohlinitan sodný Na3AlF6, používaný především jako tavidlo pro snížení teploty tání oxidu hlinitého při elektrolytické výrobě hliníku. Minerály na bázi oxidu hlinitého Al2O3 patří mezi velmi významné i ceněné.", "question": "Kým byl izolován hliník v kovové formě?", "answers": ["Hansem Christianem Ø."]}
{"title": "Rudyard Kipling", "context": "Podnikl cesty do Číny, Japonska a Spojených států. Po sňatku s Američankou Caroline Balestierovou roku 1892 žil čtyři roky ve Vermontu v USA, kde napsal své slavné Knihy džunglí. V Londýně, kam se s manželkou roku 1896 přestěhoval, vydal své další romány, ale stále psal i poezii. Ve vlasti byl ceněn především jako básník opěvující mužnost a vlastenectví, jeho próza nebyla tak vyzdvihována. Čtenáře zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a pozoruhodným uměleckým jazykem. Přelom století pak znamenal vrchol jeho literárních úspěchů a roku 1907 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Třebaže Kipling psal až do počátku třicátých let, nedosáhl již předchozích úspěchů. Navíc těžce nesl smrt svého syna Johna na bojišti 1. světové války, jeho osud zachycuje film \"Legenda o mém synovi\". Po spisovatelově smrti na mozkovou mrtvici vyšla ještě jeho autobiografie Something of Myself (1937). Kipling ukazuje britské impérium ještě v plné síle a velikosti a jako přesvědčený vlastenec a humanista zobrazuje Brity ve vztahu k Indům jako velké bílé bratry s povinností vést je a učit, jak to popsal ve své básni Břímě bělochů (1899, The White Man's Burden). Protože se v básni o domorodcích nevyjadřoval ale příliš vlídně (například pohanů blud a tupost), byl později často označován za imperialistu a horlivého zastánce kolonialismu, nikdo mu však nemohl upřít talent velkého vypravěče. Proslulá je také jeho báseň If z roku 1895, známá v českém přebásnění Otokara Fischera pod názvem Když..., ve které Kipling vystihl obraz a ideál mužných vlastností a požadavky na statečného člověka v životním zápase v přemáhání každodenních všelidských problémů. Departmental Ditties (1886, Oddílové popěvky), Barrack-Room Ballads and Other Verses (1892, Kasárenské balady), The Seven Seas (1896, Sedm moří), The Five Nations (1903.", "question": "Ve kterém roce dostal Joseph Rudyard Kipling Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1907"]}
{"title": "Čajovna", "context": "Čajovna je veřejné místo, kam se chodí pít čaj. Tento termín se ale také používá pro zvláštní domácí místnosti nebo domky určené k pití čaje například v Japonsku. První čajovna se na českém území objevila už v roce 1908, kdy cestovatel Joe Hloucha založil spolu se svým bratrem na pražském výstavišti japonskou čajovnu. Nicméně hlavní rozmach čajoven přišel až po roce 1989. Tehdy vznikají první čajovny v dnešní podobě, tedy většinou tichá místa s tlumeným osvětlením, kde se za doprovodu nejčastěji meditativní hudby, hudby New Age nebo world music pijí nejen čaje, ale také jihoamerické maté nebo africký rooibos. Obecně lze říct, že čajovny se snaží vždy navodit pocit intimního a zabydleného prostředí. Snaha vytvořit pro návštěvníky \"obývák někde jinde\" je typická. Odráží se to kupříkladu ve způsobu, jakým je používáno osvětlení – to je často velice jemné nebo tlumené. Stejně je tomu i s vnějším světlem. Jen málo čajoven má velká prosklená okna bez záclon.[zdroj? ] V českých čajovnách se často podávají malá jídla a téměř vždy se jedná o nekuřácké prostory (s výjimkou vodních dýmek). K roku 2016 bylo v Česku více než tři sta čajoven. Jejich koncentrace tak zde byla nejvyšší na světě. V Číně se v čajovnách odjakživa odehrával veškerý společenský život. Čajovna byla vždy jakýmsi zrcadlem čínské společnosti.[zdroj? ] V čínských čajovnách, nebo spíše čajových teráskách (čajovny nebyly situovány do uzavřených místností nebo sklepů), bychom marně hledali oázu klidu pro meditaci. Hromadně a hlasitě se tu debatovalo na všechna témata, jaká jen Číňany napadla. Dokonce i za války, kdy bylo na všech veřejných (mnohdy i soukromých) místech trestné mluvit o \"věcech státu\", se nesly čajovnami ostré kritiky.", "question": "Jak se jmenoval cestovatel, který založil první čajovnu na pražském výstavišti?", "answers": ["Joe Hloucha"]}
{"title": "Václav II", "context": "Václav II. (27. září 1271 Praha – 21. června 1305 Staré Město pražské) byl šestý český a první polský král z dynastie Přemyslovců. Byl synem českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty. Po Přemyslově smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 se poručníkem sedmiletého Václava stal Ota V. Braniborský a ten se pro uchování kontroly nad situací v zemi rozhodl odvézt chlapce do Braniborska. Po několika letech zmatků, hladomoru a nejisté politické situace souhlasil Ota s Václavovým návratem zpět do Čech. Teprve dvanáctiletý Václav se konečně ujal vlády, hlavní roli však hrál nový partner Václavovy matky Záviš z Falkenštejna. Závišův vliv byl pouze dočasný, dospívající Václav jej uvěznil a po jeho popravě zahájil expanzi do Polska, kde se mu podařilo podmanit Malopolsko a také získat moc nad většinou Horního Slezska. Po smrti svého tchána Rudolfa Habsburského nepodpořil kandidaturu svého švagra Albrechta na římský trůn, ale prosadil volbu hraběte Adolfa Nasavského. Adolf však nesplnil své předvolební sliby a Václav se podílel na jeho pádu a nové volbě Albrechta Habsburského. V následujících letech pokračoval Václav v politice územní expanze, když v roce 1300 získal polskou korunu a o rok později pro svého syna Václava III. i korunu uherskou. Růst přemyslovské moci vedl k zformování protičeské koalice, v níž kromě římského krále Albrechta stanul i pretendent uherského trůnu Karel Robert z Anjou a soupeř přemyslovské moci v Polsku Vladislav I. Lokýtek. Na podzim 1304 vtrhla nepřátelská vojska do Čech a oblehla Kutnou Horu. Albrechtovi se nepodařilo Václava strhnout k rozhodující bitvě a po neúspěšném dobývání se dalo jeho vojsko s blížící se zimou na ústup. Toto vítězství nedokázal Václav zužitkovat, protože zhoršující se tuberkulóza, která mu již po nějakou dobu činila značné zdravotní potíže, způsobila jeho předčasnou smrt. Během své vlády se Václav spoléhal spíše na umění diplomatické než válečné, využíval rozsáhlého nerostného bohatství, zejména stříbra, jež se v té době v Čechách nacházelo. Zavedením pražského groše se mu podařilo stimulovat hospodářský vývoj a zahraniční obchod, vytvořením nového horního zákoníku Ius regale montanorum se definovala role státu ve vztahu k hornické činnosti. Václav byl literárně činný a byl i velkým mecenášem minesengrů.", "question": "Byl Václav II. synem krále Přemysla Otakara I.?", "answers": ["Byl synem českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty."]}
{"title": "Chlorid sodný", "context": "Extrémním příkladem vysoce salinitních vod je Mrtvé moře, kde celkový obsah solí dosahuje hodnot až 35 %, ale obsah NaCl k jiným solím jen 30 %. Pevný, krystalický, chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami. Tato ložiska soli jsou intenzivně těžena např. v Polsku, USA nebo Německu. Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením. V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok. Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.[zdroj? ] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi − °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty − °C, maximálně − °C. Při teplotách pod − °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do − °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného). Kuchyňská sůl normálně prodávaná v běžných obchodech s potravinami bývá ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáno malé množství jódu ve formě jodidu draselného nebo jodičnanu draselného. Je tím zabezpečeno, že v populaci nevzniká deficit jódu, který by mohl být příčinou vleklých zdravotních poruch či nemocí – především štítné žlázy.", "question": "Který chlorid se též označuje jako kuchyňská sůl?", "answers": ["sodný"]}
{"title": "Chajim Oron", "context": "Chajim Oron (hebrejsky: ח א, též Chajim Džumas Oron, ח ג'ו א) je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Nové hnutí-Merec. == Biografie == Narodil se 26. března 1940 v Tel Avivu. Bydlí ve vesnici Lahav. Je ženatý, má čtyři děti. Sloužil v izraelské armádě, kde působil u jednotek nachal. Hovoří hebrejsky a anglicky. == Politická dráha == Pracoval ve vedení mládežnické organizace ha-Šomer ha-ca'ir. V letech 1968–1971 a 1984–1988 byl tajemníkem hnutí ha-Kibuc ha-arci sdružujícího kibucy napojené na ha-Šomer ha-ca'ir. Je jedním ze zakladatelů hnutí Mír nyní. V letech 1994–1995 byl pokladníkem odborové centrály Histadrut.Do Knesetu nastoupil už po volbách roku 1988, ve kterých kandidoval za stranu Mapam. V letech 1988–1992 v parlamentu působil jako člen finančního výboru a výboru pro státní kontrolu. Mandát obhájil ve volbách roku 1992, nyní již za stranu Nové hnutí-Merec, tehdy nazývanou Merec. Byl pak předsedou etického výboru parlamentu a členem výboru House committee, výboru finančního a výboru pro státní kontrolu. Byl opětovně zvolen ve volbách roku 1996 a v následujícím funkčním období zasedal ve výboru House Committee a ve finančním výboru. Uspěl i ve volbách roku 1999. Mandátu se ale vzdal předčasně v únoru 2000.Ve volbách roku 2003 byl znovu zvolen. Usedl potom do finančního výboru a do etického výboru.", "question": "Kde se narodil Chajim Oron?", "answers": ["v Tel Avivu"]}
{"title": "Český rozhlas", "context": "V současnosti Český rozhlas provozuje čtyři celoplošné stanice (Radiožurnál, Dvojka, Vltava a Plus), ve všech krajích také regionální vysílání, digitální stanice (Rádio Junior, Radio Wave, D-dur, Jazz) a internetové streamy (Rádio Junior – písničky a příležitostně Rádio Retro). Český rozhlas provozuje na objednávku státu také zahraniční vysílání Českého rozhlasu – Radio Praha. Signál je šířen prostřednictvím pozemních vysílačů analogového rozhlasového vysílání, prostřednictvím DVB-T (všechny celoplošné stanice a 4 digitální jsou vysílány v digitálním multiplexu č. 1), dále jsou jeho stanice šířeny v kabelových televizích (DVB-C), prostřednictvím IPTV, nekódovaně na satelitu Astra 3A (DVB-S), na internetu a v DAB+. Od roku 2013 používá jako logo symbol R, který je tvořen čtyřmi vodorovnými pruhy v tmavě modré barvě. Jednotlivé stanice jsou odlišeny barevně (Radiožurnál – červená, Dvojka – fialová, Vltava – světle modrá, Plus – oranžová, Radio Wave – zlatá, regionální stanice – zelené, ostatní stanice, speciální stanice – tmavě modré). Vydává periodikum Týdeník Rozhlas. Československý rozhlas (tehdy Radiojournal) začal pravidelně vysílat 18. května 1923 ve 20.15 hod. ze stanu u letiště v Kbelích. Déle než rok byl poslech programu nepříjemně rušen stálým tónem ve výši 500 Hz. Tato technická závada byla vyvolána nedostatečnou filtrací usměrněného proudu a byla odstraněna až v listopadu 1924.", "question": "V kolik hodin vysílal Československý rozhlas v roce 1923?", "answers": ["20.15"]}
{"title": "Generátor překladačů", "context": "V závislosti na požadovaném typu syntaktického analyzátoru mohou tyto akce vytvářet derivační strom (anglicky parse tree) nebo syntaktický strom (anglicky abstract syntax tree) nebo přímo generovat proveditelný kód. Jedním z prvních, ale překvapivě výkonných, generátorů překladačů je META II vytvořený roku 1964, který přijímal gramatiky a pravidla pro generování kódu a byl schopen přeložit sebe sama i jiné jazyky. Některé pokusné generátory překladačů používají jako vstup formální popis sémantiky programovacího jazyka. Tento přístup je často nazývaný 'používání sémantického překladu' a vyvinul jej Peter Mosses jako Systém implementace sémantiky (SIS) v roce 1978. Nicméně jak generované překladače, tak kód, který vytvářejí, byly časově i prostorově neefektivní. V současnosti nejsou žádné překladače přepisovacích pravidel vytvářeny tímto způsobem, ale výzkum pokračuje. Projekt Production Quality Compiler-Compiler v Carnegie-Mellon University neformalizuje sémantiku, ale používá poloformální rámec pro popis stroje. Existuje mnoho variant generátorů překladačů, včetně generátorů přepisovacích strojů zdola nahoru (viz JBurg) používaných pro pokrytí derivačních stromů podle přepisovací gramatiky pro generování kódu a generátory syntaktických analyzátorů používající atributové gramatiky (jako například ANTLR) může být používán pro současnou typovou kontrolu, šíření konstant a další úkoly během fáze analýzy. == Historie == První generátor překladačů, který používal jméno Compiler-Compiler, vytvořil Tony Brooker v roce 1960 a sloužil pro vytvoření překladače pro počítač Atlas na University of Manchester, včetně překladače Atlas Autocode. Tyto nástroje se však značně lišily od moderních generátorů překladačů a dnes by pravděpodobně byl zařazován někam mezi vysoce přizpůsobitelné obecné překladače a jazyky s rozšiřitelnou syntaxí. Přestože název Compiler-Compiler – generátor překladačů by byl daleko přilehavější pro Brookerův systém než pro většinu moderních generátorů překladačů, které jsou často pouhými generátory syntaktických analyzátorů. Je téměř jisté, že název \"Compiler Compiler\" se rozšířil díky programu Yacc, a ne Brookerova výtvoru. Dalšími příklady generátorů syntaktických analyzátorů ve stylu programu Yacc jsou ANTLR, Coco/R, CUP, GNU bison, Eli, FSL, SableCC a JavaCC. Přestože jsou užitečné, prosté generátory syntaktických analyzátorů řeší z celého překladače pouze analýzu jazyka. Nástroje se širším záběrem, jako například PQCC, Coco/R a DMS Software Reengineering Toolkit poskytují významnou podporu pro obtížnější činnosti následující po syntaktické analýze, jako například sémantickou analýzu, generování a optimalizaci kódu.", "question": "Kdo vytvořil první generátor překladačů?", "answers": ["Tony Brooker"]}
{"title": "Ununtrium", "context": "Ununtrium, chemická značka Uut, (lat. Ununtrium) je transuran připravený alfa rozpadem ununpentia. 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubna a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě ununtria a ununpentia.", "question": "Co je ununtrium?", "answers": ["transuran připravený alfa rozpadem ununpentia"]}
{"title": "Fotoelektrický jev", "context": "Fotoelektrický jev či fotoefekt je fyzikální jev, při němž jsou elektrony uvolňovány (vyzařovány, emitovány) z látky (nejčastěji z kovu) v důsledku absorpce elektromagnetického záření (např. rentgenové záření nebo viditelného světla) látkou. Emitované elektrony jsou pak označovány jako fotoelektrony a jejich uvolňování se označuje jako fotoelektrická emise (fotoemise). Pokud jev probíhá na povrchu látky, tzn. působením vnějšího elektromagnetického záření se elektrony uvolňují do okolí látky, hovoří se o vnějším fotoelektrickém jevu. Fotoelektrický jev však může probíhat i uvnitř látky, kdy uvolněné elektrony látku neopouští, ale zůstávají v ní jako vodivostní elektrony. V takovém případě se hovoří o vnitřním fotoelektrickém jevu. Pokud na látku dopadají elektrony, které způsobují vyzařování fotonů, mluví se o inverzním (obráceném) fotoelektrickém jevu. Studium fotoelektrického jevu mělo vliv na pochopení duality vln a částic. Bylo zjištěno, že při osvětlení některých látek (především kovy) se tyto látky nabijí. Např. zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně. Při ozáření vzorku spektrem elektromagnetického vlnění byly přitom pohlceny krátké vlnové délky a delší vlny ve spektru zůstaly. Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě.", "question": "Jak se nabije zinek po osvětlení ultrafialovým světlem?", "answers": ["kladně"]}
{"title": "Dukelský průsmyk", "context": "Průsmykem vede důležitá silnice mezi Slovenskem a Polskem, silnice I/73 spojující slovenské město Svidník s polským městem Dukla, podle kterého byl průsmyk pojmenován. Také jde o významnou křižovatku turistických cest: červeně značená mezinárodní trasa E3 z Porubského sedla po státní hranici dál na východ, vychází odtud červeně značená Cesta hrdinů SNP (součást mezinárodní trasy E8) do obce Medvedie. Na polské straně se připojují další dvě turistické stezky. Pod průsmykem se nalézá velké parkoviště, bufet a hotel. V roce 1915 přešlo u Dukelského průsmyku do ruského zajetí 1800 mužů z 28. pěšího pluku. Dukelský průsmyk je znám z doby 2. světové války kdy zde probíhala Karpatsko-dukelská vojenská operace, při které v období od 8. září 1944 do 27. listopadu 1944 zahynulo nebo bylo zraněno až 85000 sovětských a 6500 československých bojovníků. Památník a hřbitov příslušníků 1. československého armádního sboru je národní kulturní památkou, na hřbitově se nacházejí hroby se jmény 1265 padlých bojovníků. Pod sedlem stojí kamenný pylon (výška 28 m) s monumentálním sousoším (slovenský název: \"Vďaka matky sovietskemu vojakovi za oslobodenie\") a obřadní síní.", "question": "Kolik československých bojovníků zahynulo nebo bylo zraněno u Dukelského průsmyku?", "answers": ["6500"]}
{"title": "Dagestán", "context": "Republika Dagestán neboli Dagestánská republika (rusky: Р Д) je nejjižnější autonomní republika Ruské federace ležící na západním pobřeží Kaspického moře. Na jihu hraničí s Ázerbájdžánem a na jihozápadě s Gruzií; v rámci Ruské federace pak s Kalmyckou republikou, Čečenskem a Stavropolským krajem. Její rozloha je 50 300 km2, počet obyvatel je 2 miliony. Dagestán leží v asijské části Ruska (řeka Kuma tvoří jeho severní hranici), podle některých názorů na vedení evropské hranice by však patřil ještě do Evropy. Patří mezi tzv. kavkazské republiky. Hlavním městem je Machačkala. Území dnešního Dagestánu je obydlené již od dob paleolitu. Ve 4. století př. n. l. bylo součástí tzv. Kavkazské Albánie. V 3. a 4. století mu vládli Sásánovci, v 7. století je vystřídal chazarský chán; po pádu chazarské říše (969) se tu postupně rozšířil islám. V 10. a 11. století země prosperovala, později ji ale ovládali Seldžučtí Turci. Koncem 12. století vznikl avarský chanát. Po vpádu Mongolů byl začleněn do Zlaté hordy. S úpadkem mongolské moci se později oblast Dagestánu se stala podobně jako sousední Ázerbájdžán předmětem soupeření mezi Persií a Osmanskou říší (z turečtiny, resp. perštiny pochází i současný název území: doslova \"Země hor\"). Od konce 18. století pronikalo na území Dagestánu i Rusko, které jej roku 1813 i formálně připojilo. Během 19. století tu proběhla řada protifeudálních povstání. Ovládnutí horské oblasti se však Rusku podařilo až po potlačení Šamilova povstání v 60.letech. V prosinci roku 1917 se tu k moci dostali bolševici, a byla ustavena sovětská vláda.", "question": "Kolik žije na území Dagestánu místních etnik?", "answers": ["30"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada coperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost. Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna. Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů. Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem. Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo. Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy. Další pokus Torstensona o vyjednávání je opět neúspěšný. Brňané nechtěli nic slyšet o tom, že by se měli vzdát, naopak na výsměch Švédům na hradbách vyhrávala hudba, vlály prapory. Nato brněnští podnikli opět výpad do nepřátelského tábora a Švédy překvapili.", "question": "Kterého dne skončilo obléhání města Brna v roce 1645?", "answers": ["23. srpna"]}
{"title": "Otmar Oliva", "context": "Oliva je jediným Čechem, který tuto medaili kdy vytvořil. === Výzdoba pro trnavskou katedrálu sv. Jana Křtitele === V roce 2010 u Otmara Olivy objednal tehdejší arcibiskup Róbert Bezák liturgickou výzdobu pro katedrálu sv. Jana Křtitele v Trnavě. Oliva v rámci zakázky za tři miliony korun se svými spolupracovníky vytvořil bronzový oltář, křtitelnici, monstrance, svícny či biskupskou berlu. Bezák byl však ze svého úřadu v červenci 2012 odvolán. Oliva dílo dokončil, Bezákův nástupce Ján Orosch však jeho smlouvu neuznává. Jednak po výtvarníkovi nově požaduje zaplatit DPH ve výši 700 tisíc, jednak si nepřeje v katedrále moderní umění. Instalaci děl v chrámu podle Orosche brání technické důvody, dal by proto přednost jejich umístění v méně významném kostele. \"Já jsem to dělal do katedrály... Když sochař dělá nějakou věc, tak to dělá přesně na to místo,\" uvedl Oliva.V listopadu 2013 Oliva nechal dopravit dílo do Trnavy. Místo v katedrálo skončilo ve skladu arcibiskupství. == Dílo == Mezi významné Olivovy práce patří: interiéry: kaple Redemptoris Mater výzdoba liturgického prostoru v bazilice na Velehradě, v kostele v Kyselovicích, v Salaši u Velehradu, v Olomouci-Chválkovicích, na Svaté Hoře u Příbrami, kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně", "question": "Jaké umění si Ján Orosch nepřeje v trnavské katedrále?", "answers": ["moderní"]}
{"title": "Přívalový déšť", "context": "Přívalový déšť (liják) je druh deště s obrovským množstvím srážek, které spadnou za krátkou dobu. Obvykle trvá asi 5 minut. Jde o hlavní příčinu přívalové neboli bleskové povodně. Dešťové kapky v něm bývají mnohem větší než u běžných kapek, někdy dochází i ke krupobití. Přívalové deště v jarním a letním období bývají také velmi často spojeny s velkým poklesem atmosférického tlaku a teploty vzduchu (studená fronta), což jsou meteorologické jevy, které obvykle bývají doprovázeny i silným nárazovým větrem. Bouře a vítr pak v kombinaci s velkým množstvím vody pak může způsobit celou řadu komplikací například v dopravě. Blesky mohou vést i ke vzniku požárů, velmi často dochází k lokálním záplavám v níže položených místech nebo i v místech v intravilánu lidských sídel, kde kanalizace není schopna najednou odvést pryč velké množství vody. Velká masa vody pak odtéká i místy, kde se za normálních okolností nemůže objevit (viz obrázek). Průvodním jevem přívalových dešťů často bývají zatopené sklepy, podchody, podjezdy, jámy apod., dále také popadané stromy, utržené větve, stržené střechy, ucpaná kanalizace, poškozené části budov, poškozené venkovní rozvody elektrické energie atd. V úterý 3. června 2008 odpoledne přívalový déšť spláchl ornici a bahno z polí nad vsí Olešná. V noci ze středy 20. června 2012 se přehnala bouřka s přívalovým deštěm nad Rokycanskem. Např. vsí Němčovice protekla voda a ornice, která se nevsákla na kukuřičného pole nad vsí. V neděli 9. června 2013 v podvečer zaplavil přívalový déšť část pražské čtvrti Karlín. Přívalová povodeň", "question": "Jaká je hlavní příčina bleskové povodně ?", "answers": ["Přívalový déšť"]}
{"title": "Saaremaa", "context": "Saaremaa správně náleží do stejnojmenného kraje, jehož většinu rozlohy též sama tvoří. Ostrov má přibližně 33 tisíc obyvatel, z nichž necelá polovina žije ve městě Kuressaare na jižním pobřeží ostrova, které je rovněž správním centrem kraje. Saaremaa má poměrně hustou síť silnic (celková délka 3 100 km), avšak jen menšina z nich má asfaltový povrch. Ostrov je spojen čtyřkilometrovou silniční hrází se sousedním ostrovem Muhu, a přes něj trajektem mezi Kuivastu a Virtsu i s estonskou pevninou. Na samotném ostrově Saaremaa jsou nejvýznamnějšími přístavy Roomassaare (Kuressaarský přístav), Nasva a Mõ na jižním a Veere a Triigi na severním pobřeží, z nichž první čtyři slouží též mezinárodnímu provozu. Jediné letiště na ostrově se nachází v Roomassaare. == Historie == Historie ostrova Saaremaa začala podle archeologických nálezů již před více než osmi tisíci lety, tedy nedlouho poté, co se po ústupu pevninského ledovce oblast stala obyvatelnou. Díky poloze zároveň dobře dostupné a zároveň chráněné mořem a díky příznivému přímořskému klimatu pak Saaremaa po tisíciletí patřila k nejhustěji osídleným baltským územím. Obyvatelstvo ostrova tvořily pravděpodobně od nejstarších dob baltofinské kmeny, jejichž přímými pokrevními i kulturními potomky jsou i dnešní obyvatelé ostrova. Do počátku 13. století jim vládla vlastní rodová šlechta. V letech 1206-1227 byl v těžkých a krvavých válkách ostrov dobyt řádem mečových rytířů a stal se částečně řádovým územím, částečně územím biskupství Ösel-Wiek. Ostrované se podřizovali cizí vládě s velkou nechutí, následující století přineslo několik velkých povstání, v roce 1343 se v rámci Povstání svatojiřské noci podařilo Estoncům osvobodit téměř celý ostrov, a teprve druhé křižácké výpravě se podařilo podřídit jej opět nadvládě biskupa a řádu. Roku 1558 zahajuje ruský car dobyvačné tažení do Pobaltí, čehož využívají i Švédsko, Dánsko a Polsko, aby v této oblasti rozšířili své državy. Biskup, který je od zániku řádu jediným lenním pánem ostrova, jej roku 1559 prodává Dánsku. V následující sedmileté válce (1565–1570) se o získání ostrova pokoušejí i Švédové a Poláci, ale Dánsku se nakonec podaří své panství obhájit. Teprve dánsko-švédská válka roku 1645 rozhodne o připojení ostrova ke Švédskému království. Ve Velké severní válce získává roku 1710 ostrov Rusko, a udrží si jej až do roku 1917, kdy jej na rok dobude Německo.", "question": "Jak se jmenuje největší ostrov Estonska?", "answers": ["Saaremaa"]}
{"title": "Euro", "context": "Podle evropských předpisů[zdroj? ] se v nominativu jednotného čísla ve všech úředních nebo státních jazycích zemí EU užívá tvar euro. V ostatních případech používání názvu euro plně podléhá pravidlům úředních nebo státních jazyků členských států EU. V rámci celé Evropské unie se používají tři různá písma – latinka, cyrilice a řecké písmo. Název společné měny států eurozóny v jednotlivých písmech má následující podobu. Z kodifikovaných pravidel českého jazyka plyne, že euro je slovo ohebné, středního rodu, skloňované standardně podle vzoru město. Cent (eurocent) je slovo ohebné, mužského rodu a skloňuje se podle vzoru hrad. Psaná podoba názvu měny euro se odlišuje od psané podoby názvu kontinentu Evropa; kromě toho se předpona euro- standardně používá pro záležitosti spojené s EU (Evropskou unií). Výslovnost psaných slov euro a cent v češtině je /eu.ro/ a /cent/. Pro používání slova euro platí následující skutečnosti. V češtině jsou správná tato užití názvu/zkratky/symbolu euro po číslovkách: 1 euro / 1 EUR / 1 € / 1 Eur – obdoba výrazu 1 koruna / 1 CZK / – / 1 Kč 2 (3,. 4) eura / 2 EUR / 2 € / 2 Eur – obdoba výrazu 2 (3, 4) koruny / 2 CZK / – / 2 Kč 5 (6, 7...) eur / 5 EUR /. 5 € / 5 Eur – obdoba výrazu 5 (6, 7...) korun / 5 CZK / – / 5 Kč Slovo euro (po číslovkách nebo samostatně) se skloňuje takto: jednotné číslo: euro (. N) – eura (G) – euru (D) – euro (A) – euru (L) – eurem (I) množné číslo: eura (N) – eur. (G) – eurům (D) – eura (A) – eurech (L) – eury (I) Vysloveně nesprávné jsou kupříkladu tvary: 1 Euro, 2 Euro, 5 Euro. (slovo euro se píše s malým e a skloňuje se) Kromě toho je nutné poznamenat, že: zkratka Eur je podle některých názorů ekvivalentem zkratky Kč (stejně jako EUR je ekvivalentem zkratky CZK), tato zkratka však není.", "question": "Podle kterého vzoru se v českém jazyce skloňuje slovo euro?", "answers": ["město"]}
{"title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998", "context": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 se uskutečnily v pátek 19. června od 14:00 do 22:00 a sobotu 20. června od 8:00 do 14:00. O 200 míst v Poslanecké sněmovně se ucházelo 18 stran a hnutí. Šlo o předčasné volby, protože předchozí se konaly jen o dva roky dříve. Čtyřleté volební období Poslanecké sněmovny ale bylo zkráceno zvláštním ústavním zákonem č. 69/1998 Sb. Hlasování se zúčastnilo 74,03 % oprávněných voličů, z nichž 99,58 % (5 969 505) hlasovalo platně. Nejsilnější poslaneckou frakcí se se 74 poslanci stala sociální demokracie, na druhém místě byla ODS. S výrazným odstupem pak následovala KSČM, KDU-ČSL a Unie svobody. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Václav Klaus. ČSSD pod vedením Miloše Zemana po delších jednáních sestavila menšinovou vládu s podporou ODS garantovanou tzv. Opoziční smlouvou. == Výsledky == === Podrobné výsledky === ==== Podrobné výsledky stran ==== ==== Výsledky podle krajů (v procentech) ==== ==== Rozdělení mandátů podle krajů ==== ==== Mapy výsledků ==== Mapy výsledků pěti stran, které se dostaly do nové sněmovny. == Reference == == Externí odkazy == Stránka Českého statistického úřadu věnovaná volbám do PSP ČR v roce 1998", "question": "Vyhrála ODS parlamentní volby roku 1998 ?", "answers": ["Nejsilnější poslaneckou frakcí se se 74 poslanci stala sociální demokracie, na druhém místě byla ODS."]}
{"title": "Železo", "context": "Železo (chemická značka Fe, latinsky Ferrum) je nejrozšířenější přechodný kovový prvek a druhý nejrozšířenější kov na Zemi, je také hojně zastoupen i ve vesmíru. Lidstvu je znám již od pravěku. V přírodě se minerály železa vyskytují velmi hojně a železo se z nich (ve formě slitiny s uhlíkem) získává redukcí ve vysoké peci. Objev výroby a využití železa byl jedním ze základních momentů vzniku současné civilizace. Železo má mnohostranné využití k výrobě většiny základních technických prostředků používaných člověkem, zhotovovaných ze slitin železa nazývaných oceli a litiny. Velmi významné jsou také sloučeniny železa, ať už jde o anorganické, organické nebo komplexní. Železo je také velmi významným biogenním prvkem, v organismu se podílí na přenášení kyslíku k buňkám a tím umožňuje život mnoha organismů na naší planetě. Nedostatek železa vede k chudokrevnosti, která se projevuje sníženou kapacitou krve pro dýchací plyny. Železo je poměrně měkké, světle šedé až bílé. Je to ferromagnetický kov s malou odolností proti korozi. Železo je ferromagnetické do teploty 768 °C - Curieův bod - kdy tuto vlastnost ztrácí. Lidstvu je známo již od pravěku (objeveno na konci pravěku - období halštatské a laténské), přesto však jeho průmyslová výroba v masovém měřítku začíná teprve v 18. století našeho letopočtu. Železo patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-orbitalu. Ve sloučeninách se vyskytuje především v mocenství Fe2+ a Fe3+, sloučeniny Fe4+ jsou velmi nestálé a nemají praktický význam. Sloučeniny Fe6+ jsou velmi silná oxidační činidla, ale nejsou stabilní, a proto se nevyužívají. Chemicky je elementární železo značně nestálé a reaktivní. Velmi snadno se rozpouští působením minerálních kyselin. V kyselině chlorovodíkové se rozpouští za vzniku chloridu železnatého, který se velmi rychle oxiduje rozpuštěným kyslíkem ve vodě na chlorid železitý. Ve zředěné kyselině sírové se železo rozpouští za vzniku síranu železnatého, který se ovšem delším stáním na vzduchu oxiduje na síran železitý, v koncentrované kyselině sírové se železo nerozpouští vlivem pasivace.", "question": "Jakou barvu má železo?", "answers": ["světle šedé"]}
{"title": "Erysipel", "context": "Erysipel (latinsky erysipelas), též růže, je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu. Méně často vyvolávají erysipel i beta-hemolytické streptokoky skupiny B, C a G, Haemophilus influenzae ev. Staphylococcus aureus. U nemocných s poruchou imunity mohou erysipel vyvolat i jiné baktérie. Vyskytuje se zhruba 200 případů na 100 000 obyvatel, postihuje převážně mladé nebo starší jedince. Erysipel vzniká zejména u lidí oslabených, po traumatu, podchlazení a s oslabenou imunitou (diabetici). Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění (po otevřených frakturách), vředy na dolních končetinách, ragády při dermatomykózách na končetinách, lymfostáza na končetinách (při městnání srdečním, po exenteraci axilárních uzlin), erose u vchodu nosního při rýmě. Kromě dolních a horních končetin postihuje obličej (víčka, uši) a může postihnout i vulvu nebo penis, kde je často komplikován nekrózou a gangrénou. Onemocnění začíná prudkým vzestupem teplot ke 40 °C spojeným s celkovou zchvácenností, zimnicí a třesavkou, bolestmi hlavy, nauzeou až zvracením. Teprve v průběhu následujících hodin až 1 dne, výjimečně 2 dnů, se objevují kožní projevy. Jde o zarudnutí, palpační citlivost a mírný edém v místě infekce. Ložisko je spíše růžové až světle červené barvy, přesně ohraničené a do okolí se šíří jazykovitými výběžky. Kůže v místě postižení je lesklá. Můžeme nalézt hmatné a bolestivé spádové uzliny. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na dolních končetinách a na tvářích. Kromě tohoto typického obrazu může mít erysipel charakter vesikulózní (e. vesicullosum) až bulózní (e. bullosum) s hemoragiemi do puchýřků a okolí. Někdy mohou ložiska přecházet v nekrózu (e. gangrenosum) nebo flegmónu. Tyto formy se vyskytují převážně na dolních končetinách. Typickým jevem u erysipelu jsou recidivy onemocnění, předpokládá se, že po zhojení zůstává streptokok opouzdřen v tkáni a za vhodných podmínek (oslabení organismu) se opět aktivuje. V klinickém obrazu mohou v těchto případech chybět některé celkové příznaky jako horečka, zvracení - bývá jen nauzea nebo bolest hlavy. Erytém rovněž nemusí být tak výrazný a typický. Při recidivách erysipelu dochází ke sklerotizaci podkožních lymfatických cév, tím dochází k edému končetiny a následně vývoji elefantiázy. V laboratorních vyšetřeních zjišťujeme zvýšení sedimentace erytrocytů, leukocytózu a vzestup ASLO. Výtěry provedené z míst bran vstupu nebývají příliš přínosná, protože pozitivita je kolem 25 %. Pokud brána vstupu není zřejmá, tak kožní stěry jsou negativní, proto na zahájení terapie tyto metody nemohou mít vliv. Diagnóza je postavena na klinickém obrazu, tj. vysokých teplotách následovaných vznikem ostře ohraničeného erytému a někdy může pomoci i anamnéza (časté recidivy).", "question": "Jakým typem streptokoka je vyvolaný erysipel ?", "answers": ["beta-hemolytickým"]}
{"title": "Ernst Biberstein", "context": "Ernst Emil Heinrich Biberstein, narozený jako Ernst Szymanowski (15. února 1899, Hilchenbach – 8. prosince 1986, Neumünster) byl evangelický pastor, který se stal členem NSDAP a SS, kde dosáhl hodnosti Obersturmbannführera. Stal se hlavou 6. oddílu skupiny C zvláštních jednotek Einsatzgruppen, jež vraždily civilní obyvatelstvo za frontou, převážně Židy. Jeho oddíl zavraždil dva až tři tisíce Židů na Ukrajině. V roce 1947 byl postaven před americký vojenský tribunál v Norimberku v rámci procesu s příslušníky Einsatzgruppen. Byl shledán vinným zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a členstvím ve zločineckých organizacích, za což byl 10. dubna 1948 odsouzen k trestu smrti oběšením, který mu byl cestou milosti v roce 1951 změněn na doživotní vězení. Na svobodu se ovšem dostal již v roce 1958. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Biberstein na anglické Wikipedii. == Literatura == (německy) Stephan Linck: Ernst Symanowski alias Biberstein – Ein Theologe auf Abwegen, in: Klaus-Michael Mallmann, Gerhard Paul a kolektiv: Karrieren der Gewalt – Nationalsozialistische Täterbiographien, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 2004, ISBN 3-534-16654-X", "question": "Byl Ernst Biberstein oběšen?", "answers": ["Byl shledán vinným zločiny proti lidskosti, válečnými zločiny a členstvím ve zločineckých organizacích, za což byl 10. dubna 1948 odsouzen k trestu smrti oběšením, který mu byl cestou milosti v roce 1951 změněn na doživotní vězení."]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher.", "question": "Kdo je autorem epického románu Pán Prstenů?", "answers": ["Johna Ronalda Reuela Tolkiena"]}
{"title": "Eminem", "context": "Jeho deváté studiové album Revival uniklo na internet dva dny před řádným datem vydání, kterým byl 15. prosinec 2017. Album debutovalo na 1. příčce žebříčku Billboard 200 (se 267 000 ks prodanými během prvního týdne po započítání streamů), jako již Eminemovo osmé v řadě, čímž se stal prvním hudebním umělcem, který toho dosáhl. Album se setkalo s průměrným přijetím u hudebních kritiků. Na serveru Metacritic, který agreguje recenze, obdrželo 50 bodů ze 100. Skóre je založeno na 24 profesionálních recenzích. V prosinci vydal druhý oficiální singl, píseň \"River\" (ft. Ed Sheeran). Píseň se umístila na 11. příčce v US žebříčku a například na 1. příčce ve Spojeném království. Další dvě písně vydané jako singly \"Nowhere Fast\" a \"Remind Me\" v USA nezabodovaly. V lednu 2018 vydal remix písně \"Chloraseptic\" z alba Revival, který nově obsahoval sloky od 2 Chainze a Phreshera. Na písni Eminem zesměšňoval kritiky svého posledního alba. Eminem později zveřejnil fotografii, na které byl ve studiu s producenty Dr. Drem a Mike Will Made It. V srpnu 2018 na sociálních sítích uveřejnil teaser nové písně s popiskem Venom. O den později na streamovacích službách vydal, bez předchozí propagace, své desáté studiové album Kamikaze. Výkonným producentem alba byl Dr. Dre. Na produkci písní se vedle Eminema podílel třemi písněmi také trapový hitmaker Mike Will Made It, a to i přesto, že Eminem v textech kritizuje současný zvuk a témata trapu. Album obsahuje píseň \"Venom\", která pochází ze soundtracku k tehdy nadcházejícímu filmu Venom. Album debutovalo na 1. příčce žebříčku Billboard 200 se 434 000 prodanými kusy během prvního týdne prodeje (252 000 ks v běžném prodeji + 225 milionů streamů). Kamikaze tak bylo již Eminemovým devátým albem za sebou, které se umístilo na nejvyšší příčce amerického žebříčku. Všech jedenáct písní z alba se objevilo v žebříčku Billboard Hot 100, nejlépe se umístily písně \"Lucky You\" (6. příčka) a \"The Ringer\" (8. příčka). Eminem tak byl historicky pátým umělcem, jehož dvě písně současně debutovaly v Top 10 písních amerického žebříčku. Do konce roku 2018 se alba prodalo celkem 916 000 ks.Album Kamikaze obsahovalo několik disstracků na jiné, zejména mladé rappery.", "question": "Pod jakým jiným jménem ja také známý Marshall Bruce Mathers III.?", "answers": ["Eminem"]}
{"title": "Pouta (film, 2010)", "context": "Pouta (2010) je český film producenta Vratislava Šlajera, scenáristy Ondřeje Štindla a režiséra Radima Špačka oceněný pěti Českými lvy a pěti Cenami české filmové kritiky. Děj se odehrává v bezejmenném českém městě někdy v 80. letech 20. století (původně plánované vročení do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno). Hlavním hrdinou je Antonín Rusnák (Ondřej Malý), příslušník Státní bezpečnosti. V tom je film podobný německému oskarovému filmu Životy těch druhých (2006), ke kterému bývá přirovnáván, vyznění Pout je ale opačné. Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na pro něj nedosažitelnou dívku Kláru, neví, co od ní chce, ale chce to strašně. Není v tom láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z klece nudného života beze smyslu. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací i proti vlastním lidem a systému. Pokud ale Antoním porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. Antonínova zkáza v sobě ale možná nese i jakousi prchavou naději. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. Hybatelem příběhu je Antonín, nevyzpytatelná osobnost, nebezpečná svému okolí, s mocí a možnostmi příslušníka tajné policie v totalitním režimu. Za svým cílem jde sebezničujícím způsobem. Všechny postavy filmu, a s nimi i diváka, udržuje ve stálém napětí. Scénář filmu vznikal během osmi let, první verze začal scenárista a filmový publicista Ondřej Štindl psát koncem roku 2001. Napsal přes deset verzí, v pozdějších fázích spolupracoval s dramaturgem Jiřím Soukupem, detaily také diskutoval s režisérem Radimem Špačkem a kameramanem Jaromírem Kačerem. Štindl měl během natáčení filmu poměrně silnou kontrolu nad výsledkem, což je u scenáristů výjimečné.", "question": "Kdo režíroval film Pouta?", "answers": ["Radima Špačka"]}
{"title": "Ostrava", "context": "Do 19. století bylo obyvatelstvo národnostně nevyhraněné, většina obyvatel byla německy hovořící. Od poloviny 19. století, zejména vlivem příchodu kvalifikovaných dělníků a intelektuálů z Čech, se město začalo počešťovat. Po roce 1945 dochází k odsunu německého obyvatelstva. V devadesátých letech se většina obyvatel přihlásila k české národnosti a tzv. moravské národní hnutí se zde do dnešních dnů téměř vůbec neprosadilo. Ve městě je rovněž početná romská, slovenská, polská a vietnamská menšina. Ostrava je centrem druhé největší české aglomerace, která v Moravskoslezském kraji kromě přilehlých obcí zahrnuje většinu velkých měst: především Opavu, Karvinou, Havířov, Frýdek-Místek, Třinec, Kopřivnici, Nový Jičín, Orlovou, Bohumín nebo Český Těšín. Žije v ní téměř 1 milion obyvatel, což tvoří 79 % obyvatel kraje. Ostrava leží na soutoku Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice. Díky umístění v Moravské bráně spadá Ostrava do teplé klimatické oblasti s průměrnou nadmořskou výškou 210 m n. m., která svědčí řadě druhů fauny a flóry typických pro střední Evropu. Proti jiným regionům se také liší určitými zvláštnostmi, způsobenými vysokou koncentrací průmyslu, hustou zástavbou a specifickými podmínkami Ostravské pánve. Díky tomu zde panuje klima s horkými, vlhkými léty a mírnými zimami. Průměrná roční teplota je 10,2 °C (leden: - °C, červenec: 23,5 °C) s ročním průměrem srážek kolem 580 mm. Ze severu na jih (Antošovice-Nová Bělá) měří Ostrava 20,5 km, z východu na západ (Bartovice-Krásné Pole) 20,1 km. Délka místních komunikací činí 828 km. Města v okruhu 300 km, s počtem obyvatel 200 tisíc a víc: Související informace naleznete také v článku Správní a územní vývoj Ostravy. Město o rozloze 214 km2 je tvořeno 23 městskými obvody. Dne 14. září 1990 Národní výbor města Ostravy rozhodl, že Ostrava bude dělena na 22 obvodů (s účinností od 24. listopadu 1990). 1. ledna 1994 se od Poruby oddělil nejmladší městský obvod - Plesná.", "question": "Na soutoku kolika řek leží Ostrava?", "answers": ["Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice"]}
{"title": "Ploskoroh pestrý", "context": "Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius; Scopoli, 1763) je hmyz z čeledi ploskorohovití. Ploskoroh pestrý se vyskytuje na zachovalý skalních a sprašových stepních trávnících. Poletují pouze za teplých slunečných dnů, jinak usedají na vegetaci se střechovitě složenými křídly. Ploskoroh je charakteristický třepotavým letem, během letu loví drobný hmyz i kopuluje. Jedná se o dravce. == Popis == Dospělci mají černě chlupaté tělo 25-35 mm dlouhé. Křídla jsou částečně bezbarvá se žlutými a černohnědými skvrnami. Charakteristická jsou dlouhá nitkovitá tykadla zakončená paličkou. Tělo samců je zakončeno klíšťkami, které slouží k přidržování samice při kopulaci. == Ekologie == Samice kladou 40-50 vajíček ve dvou řadách na vegetaci. Vajíčka jsou oválná načervenalá a asi 2mm velká. Z nich se líhnou larvy podobné larvám mravkolvů. Larvy leží nehybně na zemi a čekají na potravu. Živí se různými bezobratlými, potravu tráví mimotělně podobně jako pavouci. Larvy dvakrát přezimují, třetí instar si vytváří na vegetaci zámotek obalený detritem v kterém se zakuklí. Přibližně po třech týdnech se líhne dospělec. == Výskyt == Ploskoroh pestrý se vyskytuje především v jihovýchodní Evropě a jihozápadní Asii. V České republice se vyskytuje na dvou oddělených oblastech a to ve středních Čechách a na jižní Moravě. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu ploskoroh pestrý ve Wikimedia Commons Taxon Libelloides macaronius ve Wikidruzích Ploskoroh pestrý na BioLib.cz Ploskoroh pestrý na Naturbohemica.cz", "question": "Má ploskoroh pestrý dlouhá tykadla?", "answers": ["Charakteristická jsou dlouhá nitkovitá tykadla zakončená paličkou."]}
{"title": "Perský záliv", "context": "Perský záliv je záliv Indického oceánu a představuje pokračování Ománského zálivu, se kterým je spojen Hormuzským průlivem. Rozkládá se mezi Arabským poloostrovem a Íránem. V důsledku ústupu moře, se záliv za poslední 2000 let znatelně zkrátil (například starověké město Ur leželo na jeho pobřeží, zatímco v současnosti leží jeho pozůstatky ve vnitrozemí Iráku). O pojmenování Perského zálivu referoval například Sir Arnold Wilson ve své knize vydané v roce 1928: Řada arabských států jej označuje jako Arabský záliv nebo jen Záliv, Írán ale trvá na pojmenování Perský záliv. A to tak vášnivě, že v jednom z případů vyhostil řeckého stewarda, který jej nazval Arabský záliv, v jiném pak pohrozil žalobou společnosti Google kvůli nepoužívání názvu Perský záliv. Má rozlohu 239 000 km2, délku asi 1000 km a šířku 35–380 km. Převládají však malé hloubky do 50 m, maximální hloubka je zde 102 m. Teplota vody v létě 30–33 °C, v zimě 15–21 °C, slanost 37–40 ‰. Je zde horké a tropické, letní teploty zde dosahují prakticky nejvyšších hodnot na severní polokouli. Ve městech jako Kuvajt (město), Ahváz či Abú Zabí teploty šplhají až k 53 °C, v noci mnohdy neklesají pod 35 °C. Zimy jsou teplejší na jihu, v oblasti Ománu či SAE, kdy průměrná. teplota se pohybuje kolem 20 °C, kdežto na severu v okolí Kuvajtu dosahuje zimní průměr 13 °C. Místní klima je rovněž charakterizováno vysokou vlhkostí vzduchu, která často přesahuje 50 %, a tak vysoké teploty pocitově ještě zvyšuje. Perský záliv je také největším světovým nalezištěm ropy. Ropná naleziště se nacházejí asi v největším počtu na jeho severozápadním pobřeží, kolem hranic mezi Kuvajtem, Irákem a Íránem. V Saúdské Arábii se zase dováží ropa vytěžená v obřím poli Ghawar do jednoho ze dvou největších překladišť světa v Ras Tanuře, situované na jihozápadním pobřeží zálivu, ne příliš vzdáleného od sousedního Bahrajnu. Ve severovýchodní části Perského zálivu, na ostrově Kiš, se nachází jedna z pěti světových burz svého druhu, Íránská ropná burza. Více než 25 % světové produkce ropy je dováženo z Perského zálivu. Na bezpečnost v regionu Perského zálivu a tamní vývoz ropy dohlížela armáda Spojeného království až do roku 1972, kdy se z této oblasti stáhla. Náhlé bezpečnostní vakuum, navíc v době, kdy se íránský šáh Páhlaví stával ve své zemi čím dál méně populární, chtělo vyplnit Rusko, ale ve stejné době zareagoval americký prezident Nixon. Zavedl v zálivu stálou vojenskou přítomnost. Prezident Jimmy Carter 23. ledna 1980 prohlásil Perský záliv za americkou zónu vlivu a uvedl, že \"každý pokus vnější moci získat vliv nad Perským zálivem bude [Spojenými státy] vnímán jako zásadní útok na životně důležité zájmy USA a tento útok.", "question": "Jakým průlivem je spojen Perský záliv s Ománským zálivem?", "answers": ["Hormuzským"]}
{"title": "Pařížská mírová konference (1919)", "context": "Pařížská mírová konference byla mírová konference pořádaná vítězi první světové války roku 1919, během které byly sjednány mírové smlouvy mezi vítěznými státy Dohody a poraženými Centrálními mocnostmi. Na konferenci byly uzavřeny mírové smlouvy s Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulharskem a Osmanskou říší. Na řízení konference a vyjednávání měly největší vliv státy, které měly největší podíl na konečném vítězství, šlo o tzv. \"Velkou pětku\", tedy Spojené království, Francie, Itálie, USA a Japonsko, nicméně role japonské delegace byla malá. Konference byla zahájena 18. ledna 1919 a s několika přestávkami trvala až do 21. ledna 1920. Účastnili se jí představitelé celkem 32 států. Na základě mírového programu, Čtrnácti bodů, které sepsal a 8. ledna 1918 přednesl v Kongresu USA prezident Spojených států amerických Woodrow Wilson, byly s jednotlivými poraženými státy uzavřeny Pařížské předměstské smlouvy, každá pojmenovaná podle jiného pařížského předměstí, ve kterém byla podepsána. Dominantními diplomatickými osobnostmi mírové konference se stali Georges Clemenceau, ministerský předseda Francie; David Lloyd George, ministerský předseda Spojeného království; Woodrow Wilson, prezident Spojených států amerických a Vittorio Orlando, ministerský předseda Itálie, nazývaní též jako \"Velká čtyřka\" nebo \"Rada čtyř\" – anglicky \"Big four\". == Organizace mírové konference == První světová válka skončila příměřím s Německem dne 11. listopadu 1918. Vysoký počet států, které byly s poraženým Německem a jeho spojenci ve válečném stavu, vyžadoval vhodnou organizaci celé mírové konference. Formální zahájení proběhlo 18. ledna 1919 na ministerstvu zahraničních věcí Francie za předsednictví prezidenta Francie Raymonda Poincaré. Pět hlavních velmocí určilo, kolik mohou mít ostatní státy Dohody delegátů a jak se mohou účastnit jednotlivých slyšení v plénu a v komisích. Určující byl jednací konferenční řád (reglement de la conférence), který rozdělil spojené a sdružené státy Dohody do tří skupin. V první skupině byly mocnosti s obecnými zájmy, a to Spojené království, Spojené státy americké, Francie, Itálie a Japonsko. Tyto velmoci se mohly účastnit všech schůzí vedených na konferencích a v komisích. V druhé skupině byly státy se zvláštními zájmy, a to Belgie, Brazílie, Britská dominia, Indie, Čína, Kuba, Řecko, Guatemala, Haiti, Hedžáz, Honduras, Libérie, Nikaragua, Panama, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Srbsko, Siam a Československo.", "question": "Kdy začala Pařížská mírová konference?", "answers": ["18. ledna 1919"]}
{"title": "Bianka Panovová", "context": "== Život == Připravovala se v klubu Levski Sofia pod vedením trenérky Nešky Robevové. V roce 1985 debutovala na Mistrovství světa v moderní gymnastice, kde vyhrála ve cvičení se stuhou a byla třetí ve víceboji. O rok později získala tři zlaté a jednu stříbrnou medaili na mistrovství Evropy a dvě zlaté ve finále Světového poháru. Největší úspěch zaznamenala na domácím MS v roce 1987 ve Varně, kde jako první závodnice v historii vyhrála víceboj i všechna čtyři nářadí. Za všechny své sestavy také dostala plný počet deseti bodů, tento výkon byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů. V olympijském roce 1988 se rozešla s trenérkou, což mělo vliv na její výkonnost. Na mistrovství Evropy vyhrála v soutěži s obručí a stuhou, ale ve víceboji byla až pátá. Na olympiádě pokazila cvičení s kužely a skončila na čtvrtém místě. Pod vedením nového trenéra, svého pozdějšího manžela Čavdara Ninova, získala na mistrovství světa 1989 tři zlaté medaile a druhé místo ve víceboji, poté ukončila závodní kariéru. V roce 1988 účinkovala ve filmu Georgi Djulgerova AkaTaMus. Od roku 1990 působila po Evropě jako gymnastická trenérka, od roku 1993 žije s manželem a dvěma syny v Belgii a vede taneční akademii. V roce 2008 vyhrála bulharskou verzi televizní taneční soutěže Dancing with the Stars. Vydala autobiografickou knihu, v níž otevřeně popsala drastické metody tréninku, které vedly ke světové nadvládě bulharských moderních gymnastek. == Reference == == Literatura == Bianka Panovová: autobiografie, ISBN 9789542812289 == Film == 1998: AkaTaMus, režie: Georgi Djulgerov == Externí odkazy == http://www.nsa.bg/bg/faculty/department/branch,48/subpage,93 https://web.archive.org/web/20110718150059/http://www.gymn.ca/gymnasticgreats/rsg/panova.htm", "question": "Vydala Bianka Panovová knihu?", "answers": ["Vydala autobiografickou knihu, v níž otevřeně popsala drastické metody tréninku, které vedly ke světové nadvládě bulharských moderních gymnastek."]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Podle některých teorií oba horolezci dosáhli vrcholu, mezi zkušenými horolezci však tato varianta příliš příznivců nemá. Také v následujících letech se uskutečnily další expedice s pokusy o výstup, žádný však nedosáhl ani nadmořské výšky druhého pokusu z britské expedice v roce 1924. V roce 1950 povolil Nepál vstup cizinců na své území, což otevíralo další možnosti. V roce 1952 se tak uskutečnila úspěšná švýcarská expedice. Jejím cílem nebyl výstup na vrchol, ale průzkum trasy výstupu z Nepálu. Nejvýše vystoupili Raymond Lambert a Šerpa Tenzing Norgay, kteří dosáhli nadmořské výšky 8595 metrů, což byl nový výškový rekord (s výhradou neznámé výšky dosažené Mallorym). Norgay získal zkušenosti, které již o rok později zúročil. Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. První ženou na Everestu byla Japonka Džunko Tabei dne 16. května 1975 po výstupu klasickou jižní cestou. Jen o 11 dní později ji následovala Tibeťanka Phantog po výstupu severní cestou s čínskou expedicí. Třetí ženou a první Evropankou na Everestu se stala asi nejúspěšnější himálajská horolezkyně - Polka Wanda Rutkiewiczová v roce 1978 (jižní cestou). První výstup v zimě dokončila 17. února 1980 JV hřebenem polská expedice vedená Andrejem Zawadou. Na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki.", "question": "Jaký první cizinec vystoupil na vrchol hory Mount Everest ?", "answers": ["Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay"]}
{"title": "Pittsburgh Penguins", "context": "Hraje Metropolitní divizi v severoamerické NHL od roku 1967. V týmu hrají současné hokejové hvězdy Sidney Crosby a Jevgenij Malkin.Visí tam i dres Jaromíra Jágra. NHL/Sheraton Road Performer Award Jevgenij Malkin: 2008-2009 Ab McDonald 1967-1968 bez kapitána 1968-1973 Ron Schock 1973-1977 Jean Pronovost 1977-1978 Orest Kindrachuk 1978-1981 Randy Carlyle. 1981-1984 Mike Bullard 1984-1986 Mike Bullard a Terry Ruskowski 1986-1987 Dan Frawley a Mario Lemieux 1987-1988 Mario Lemieux 1988-1994 Ron Francis 1994-1995 Mario Lemieux 1995. -1997 Ron Francis 1997-1998 Jaromír Jágr 1998-2001 Mario Lemieux 2001-2004 Mario Lemieux & bez kapitána 2005-2006 bez kapitána 2006-2007 Sidney Crosby 2007- Tučně - Stanley Cup Obrázky, zvuky či videa k tématu Pittsburgh Penguins ve Wikimedia Commons Oficiální stránka Pittsburgh Penguins Česká stránka o tomto klubu", "question": "Od kterého roku hraje Pittsburgh Penguins Atlantickou divizi v severoamerické NHL?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Petr Bezruč", "context": "Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava - 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (řadíme jej pouze do téže doby, jeho názory se neztotožňovaly s \"buřiči\"[zdroj? ]). Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník.", "question": "Kdy zemřel Petr Bezruč?", "answers": ["17. února 1958"]}
{"title": "Nightwish", "context": "První singl z tohoto alba, Sacrament of Wilderness, skončil okamžitě na prvním místě v singlové hitparádě. Druhý singl, který vydali, nesl název Walking in the Air. Byla to předělávka písně Howarda Blakea ze soundtracku k filmu The Snowman. V roce 1999 vydali k příležitosti zatmění Slunce v Německu singl Sleeping Sun (Four Ballads of the Eclipse). Během prvního měsíce se ho v Německu prodalo 15 000 kopií[zdroj? ]. Album Oceanborn se v srpnu toho roku stalo zlatým. V roce 2000 se Nightwish s písní Sleepwalker účastnili finské kvalifikace na Eurovision Song Contest. Skončili na druhém místě. Sice vyhráli veřejné hlasování, ale porota to zamítla a Finsko tehdy reprezentovala Nina Å. Když v roce 2006 vyhrála finská skupina Lordi celou Eurovizi, ptali se v jednom rozhovoru Tuomase, jestli si myslí, že Nightwish by byli lepší (protože obě skupiny spadají pod metalový žánr). Tuomas odpověděl, že toho nelituje; Lordi jsou prý skvělí a je pyšný na to, že mohli ukázat, co Finsko dokáže. V květnu vydala kapela album Wishmaster, které okamžitě vyletělo na 1. místo v prodejnosti alb a zůstalo tam tři týdny. Během této doby bylo oceněno jako zlaté. Navzdory dlouho očekávaným vydáním alb skupin Iron Maiden či Bon Jovi, která vyšla současně s ním, získal Wishmaster v německém časopise Rock Hard titul album měsíce. V roce 2000 Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora, Over the Hills and Far Away, společně s několika dalšími novými písněmi a upravenou verzí jedné starší. Všechno to pak bylo vydáno jako EP Over the Hills and Far Away.", "question": "Ve kterém roce Nightwish nahráli předělávku písně Garyho Moora Over the Hills and Far Away?", "answers": ["2000"]}
{"title": "René Descartes", "context": "Ve své Geometrii předvádí také obecné řešení tzv. Pappovy úlohy, kterou starověký matematik dokázal vyřešit jen pro dvě přímky. Obecné řešení úlohy platilo za významný signál, že novověká věda už předčila řeckou. Nejsoustavnější výklad Descartovy fyziky je ve spisu O světě, který sice napsal už 1633, nicméně nepublikoval, aby se nedostal do konfliktu s církví. Spis je totiž pokusem o výklad hypotetického vzniku světa, kde chce Descartes ukázat, že každý \"možný\" svět musí nutně vypadat tak, jak vypadá ten skutečný. Descartova fyzika je \"geometrická\", protože ztotožňuje hmotu s rozlehlostí a ruší starší představy tíže a účelu, cíle. Zákony pohybu zahrnují princip setrvačnosti, zachování souhrnné hybnosti při nárazu a přednost kruhového pohybu. Ve své Optice formuluje Descartes zákony odrazu a lomu světla (dnes Snellův zákon) a uvádí index lomu skla a vody. Na tomto základě podává také úplnou teorii duhy, navrhuje složitější soustavy čoček a svůj mikroskop. Les Météores je pokusem o většinou mechanické vysvětlení různých jevů v ovzduší, mraků, deště, duhy a podobně. Descartovy Vášně duše jsou pokusem o soustavný výklad \"pohybů\" lidské duše. Na rozdíl od starší, aristotelské psychologie, která pokládala duši za princip života a přisuzovala ji tedy i rostlinám a živočichům, připisuje Descartes duši hlavně intelektuální schopnosti a pokládá ji za výsadu člověka. Duše se neřídí fyzikálními zákony (například působí pohyby), a je tedy odlišnou substancí; s tělem je ovšem těsně spojena a působí na ně prostřednictvím mozkové šišinky. Život a chování živočichů vysvětluje Descartes mechanicky, stejně jako fungování lidského těla: krevní oběh i dýchání je ochlazování a ohřívání krve a dalších tělesných tekutin. Zabývá se afekty - \"vášněmi\": rozlišuje 6 základních: údiv, touhu, smutek, radost, lásku, nenávist a od nich odvozuje cca 40 dalších. Například naděje je kombinací radosti a touhy - duše věří, že se stane to, po čem touží. Většina afektů je podle něj vyvolávána podněty přicházejícími z těla. Je přesvědčen, že škodlivé silné afekty lze potlačit pomocí vůle.", "question": "Proč je Descartova fyzika nazývána geometrickou?", "answers": ["ztotožňuje hmotu s rozlehlostí"]}
{"title": "Praha", "context": "Tak vzniklo Menší Město pražské – Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplňováno měšťanskými domy, prostornými tržišti, zahradami, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký. V době Karlově ovšem byla většina jím založených kostelů jen rozestavěna. Bohatým italským městům jako Řím, Florencie, Benátky se nemohla rovnat.[zdroj? ] Tehdy Praha sice patřila mezi největší města v Evropě a stala se rozlohou třetím největším v celé Svaté říši římské, ale počet obyvatel Prahy byl tehdy ovšem menší než v Římu, Benátkách, Janovu, Florencii, Milánu, Cařihradu, Paříži či Londýně. K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň. Související informace naleznete také v článku Velká Praha. Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Václava Radeckého (socha byla umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a pomník nahrazen – později rovněž odstraněným – pomníkem Ernesta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále, Habsburka Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila.", "question": "Kdo legalizoval sjednocení pražských měst?", "answers": ["Ludvík Jagellonský"]}
{"title": "Sýček obecný", "context": "Sýček obecný (Athene noctua), dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití rozšířená v severní Africe, celé Evropě kromě Skandinávského poloostrova, na Blízkém východě a ve střední Asii až po Koreu. Během 19. století byla uměle vysazena i ve Velké Británii a v roce 1906 také na Novém Zélandu. == Popis == Délka těla: 23–25 cm Rozpětí křídel: 50–56 cm Hmotnost: 150–250 gSýček obecný dorůstá sotva velikosti holuba domácího. Má robustní tělo, širokou a nízkou hlavu, krátký ocas a silné končetiny s ostrými a silnými drápy. Hřbet a hlavu má tmavě hnědé se světlejším skvrněním, břicho hnědě pruhované, spodní část ocasu a končetiny čistě bílé. Výrazné jsou i velké žluté oči a zobák a bílý pruh nad očima, který poskytuje sýčkovi charakteristický vážný výraz v obličeji. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější a mají méně viditelný bílý pruh nad očima. == Chování == Sýčka celoročně nalezneme především v otevřených krajinách, nejčastěji na polích nebo loukách, na okrajích listnatých lesů a v poslední době docela hojně i na vesnicích a ve městech s dostatečným stromovým porostem. Je aktivní zejména v noci, ačkoli v kulturní krajině často již přešel na denní aktivitu. Většinu dne tráví jako přikrčený na svých vyvýšených pozorovatelnách a bedlivě sleduje svým káravým pohledem okolí. Nejčastěji se ozývá výrazným \"uhuí\" nebo \"kliuú\", samec se při toku ozývá silným \"guuk\" a jako varovný signál používá svižné \"kju\". Živí se především drobnými hlodavci, nejčastěji hraboši polními, jinými menšími savci, hmyzem, ještěrkami, žábami nebo hady, pro mláďata hrají hlavní složku potravy především žížaly. Po spatření kořisti ji sýček překvapuje rychlým výpadem ze své pozorovatelny a následně ji uchopuje do svých silných drápů. Menší kořist požírá na zemi, větší si většinou vynáší na vyvýšené místo. Hnízdí od dubna do července. Nejčastěji se zahnizďuje v dutinách většinou starých a listnatých stromů, ale i ve stodolách, na půdách, v opuštěných budovách, příležitostně i v ptačích budkách. Samice mívá ročně jednu snůšku obsahující 4 až 5 vajec o rozměrech 33,5 × 28,5 mm, na kterých sedí 28 dní. Na rozdíl od většiny sov začíná samice na vejcích sedět až po snesení posledního vejce, což má za následek, že mezi mláďaty nejsou značné věkové rozdíly.", "question": "Liší se vzhledově samec a samice sýčka obecného ?", "answers": ["Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější a mají méně viditelný bílý pruh nad očima."]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Ústava zahrnuje ustanovení \"zachovat svobodu\" a základní práva podle Listiny práv (\"Bill of Rights\") a dodatků ústavy jež zahrnují svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu tisku, právo na spravedlivý proces, právo držet a nosit zbraň, všeobecné volební právo, a právo vlastnické. Zároveň všem státům zaručuje republikánské zřízení. === Politický systém === Spojené státy americké jsou zastupitelskou demokracií a prezidentskou republikou. Politický systém je většinový. K americké politické kultuře patří velká soupeřivost mezi dvěma největšími stranami a vysoký podíl veřejnosti v politice. Americké politice dominují dvě největší strany – Republikánská strana a Demokratická strana. Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev, ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako \"pravostředová\" nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako \"levostředová\" nebo liberální. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných. Po volbách v roce 2006 drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana, která získala ještě větší náskok v roce 2008, včetně úspěchu v prezidentských volbách. Od roku 2017 je prezidentem Spojených států republikán Donald Trump. === Přední politické strany === Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a snaží se např. o rozvoj podnikání. Jedna ze dvou hlavních stran, má status pravice. Demokratická strana – oficiálně liberální strana, soustředí se na rozvoj sociální a státní oblasti. V Americe má status levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová, protože je ekonomicky konzervativnější než evropské levicové strany. === Zahraniční politika === ==== Vývojové tendence ==== Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují. Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN a právem veta. Jsou členem mnoha dalších mezinárodních organizací.", "question": "Kdo je od roku 2017 prezidentem Spojených států?", "answers": ["Donald Trump"]}
{"title": "Lucie Výborná", "context": "Lucie Výborná (* 30. června 1969 Hradec Králové) je česká rozhlasová a televizní moderátorka a novinářka, autorka knihy Fit maminka. == Život a profese == Ještě jako studentka Fakulty sociálních věd UK pracovala v zahraniční redakci televizních novin v ČT. Od roku 1992 moderovala na ČT1 hudební pořad Bago. V roce 1994 přešla do začínající TV Nova. Tam moderovala pořady Hejbni kostrou, Tutovka, Vánoční kometa, Rozhovory s V.I.P. osobnostmi a především Snídani s Novou. Zároveň od počátku 90. let moderuje na českých rozhlasových médiích − vyzkoušela rádio Bonton, City, až se od roku 1994 usadila v rádiu Frekvence 1. Dlouho moderovala pořad Kavárna u Lucie, od roku 1998 talkshow Kočkovaná a od roku 1999 také nedělní podvečerní talkshow Osobnosti na Frekvenci 1. Objevila se i v divadle Jiřího Grossmana v talkshow Meloucháři s Martinou Kociánovou. Z Frekvence 1 odešla v dubnu 2006. Od roku 2000 znovu působila v České televizi s pořady Když se řekne profese a Český dobrodruh. Řadu let moderovala Koncerty Lidí dobré vůle z Velehradu. V roce 2001 se také stala šéfredaktorkou týdeníku Story. V roce 2006 nastoupila do televize Prima jako moderátorka pořadu Extra, který se vysílal do února 2007.Od počátku roku 2008 se stala moderátorkou dopoledního vysílání Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, kde uvádí dopolední blok mezi 9–12 hodinou, každý den také s hostem po deváté hodině (do konce roku 2016 po desáté hodině). K roku 2011 moderovala na ČT1 kvíz Autoškola národa a každoročně také vodní špektákl Svatojanské Navalis. Jejím manželem je Jaroslav Poříz, ekonom a bývalý vicemistr světa v Sumó. Mají spolu dceru Vanessu. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucie Výborná ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy odešla Lucie Výborná z Frekvence 1?", "answers": ["v dubnu 2006"]}
{"title": "Belo Kapolka", "context": "Belo Kapolka (22. dubna 1935, Hostie − 18. dubna 1994, Vysoké Tatry) byl slovenský spisovatel, chatař, nosič a horolezec působící ve Vysokých Tatrách. Pocházel z učitelské rodiny a vzdělání získával v Brně na Vojenské akademii. Vystřídal mnoho zaměstnání. Nosič, lyžař, člen Horské služby, chatař, ale především spisovatel. Tragicky zahynul na Hrebienku, když si při dosednutí v autě prostřelil tepnu ve slabinách devítkou, kterou měl za opaskem. == Tvorba == První literární díla začal uveřejňovat již na počátku 60. let 20. století, knižně v roce 1967 sbírkou povídek Kanadské smrky. Věnoval se psaní zejména krátkých prozaických útvarů (beletrizované reportáže, úvahový rysy, povídky), přičemž čerpal z prostředí Vysokých Tater, v nichž roky žil. Kromě popisů tatranské přírody se zabýval i ztvárněním života lidí, kteří se v horách pohybovali, zdůrazňoval potřebu domova a rodinné harmonie. Jeho díla měla poutavé dějové zápletky i rozuzlení a nepostrádala dramatičnost, snažil se o demolici mýtů o horských nosičích, ale také se vyjadřoval k problematice turistiky, zimních sportů a problémům tatranského regionu. Nevyhýbal se ani vztahům a konfliktům mezi rodiči a dětmi, zobrazování světa dětí a mladých lidí, jejich problémům a specifikám, které na ně klade život v horském prostředí. == Dílo == === Díla pro dospělé === 1967 – Kanadské smreky 1999 – Strecha 1975 – Chodníky bez značiek 1971 – Sivá hmla kryje sýteho sysľa 1936 – Aby nám neodišlo srdce 1991 – Kapolkov chodník, soubor nepublikovaných esejí a úvah (vyšlo posmrtně, sestavili Drahoslav Machala a Dušan Mikolaj) === Díla pro děti a mládež === 1984 – Mesiac nad Prostredným hrotom (zfilmováno jako šestidílný televizní seriál \"Chlapec a pes\" (1989, režisér Ľubomír Fifík)) == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belo Kapolka na slovenské Wikipedii.", "question": "Kde zahynul Belo Kapolka ?", "answers": ["Hrebienku"]}
{"title": "Občanská demokratická strana", "context": "K 1. dubnu 2009 měla ODS celkem 33 916 členů, kteří byli organizováni v 1 461 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích. Na jaře 2015 klesl počet členů pod 15 tisíc. Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci. Související informace naleznete také v článku Seznam volebních programů Občanské demokratické strany. Svůj volební program pro volby v roce 2006 nazvala ODS \"Společně pro lepší život\" či také \"ODS Plus\". Tato kampaň následovala po tzv. \"Modré šanci\", která se jasně měla vymezit k tehdejším koaličním vládám pod vedením ČSSD a nabídnout pravicové alternativy tehdejších programů. Program z roku 2006 ODS označila za opatření nutná k tomu, aby bylo zastaveno plýtvání penězi ze státního rozpočtu, zneužívání sociálních dávek a zadlužování státu, snížena míra korupce, posílena udržitelnost sociálního a zdravotního systému, zvýšena motivace pracovat a snížena nezaměstnanost. Základní součástí tohoto programu byla tzv. rovná daň, která poukazovala na přínosy podobného daňového systému, který zavedla SDKÚ-DS na Slovensku, kterou si ODS vyvolila za svůj vzor k následování. Podle kritiky levicových politických stran se jednalo o šanci jen pro bohatší menšinu společnosti a vedoucí zejména k dalšímu \"rozevírání nůžek\" mezi sociálními skupinami. ČSSD kritické hlasy vtělila do vlastní \"antikampaně\" s názvem ODS Mínus, ve které zpochybnila například zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a požadovala diskuze o školném a reformách klíčových zákonů. Občanská demokratická strana je od roku 1992 členem Evropské demokratické unie (EDU), společného pravicového uskupení několika desítek evropských politických stran liberálního a křesťansko-demokratického zaměření. Občanská demokratická strana spoluzakládala (společně s britskými Konzervativci) evropskou politickou stranu Hnutí za evropskou reformu a evropskou parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté.", "question": "Jakou zkratku má občanská demokratická strana?", "answers": ["ODS"]}
{"title": "Bob Bryar", "context": "Robert Cory Bryar (* 31. prosince 1979 v Chicagu, Illinois, USA) byl bubeník skupiny My Chemical Romance. Bob se připojil k My Chemical Romance po tom, co ze skupiny během turné v Japonsku v roce 2004 odešel bývalý bubeník Matt Pelissier. == Kariéra == Stejně jako Frankie Iero není členem My Chemical Romance od začátku – v roce 2004 nahradil Matta Pelissiera. Předtím dělal zvukového technika skupinám jako The Used atd. Podílel se na vydání alba MCR Three Cheers for the Sweet Revenge, ke kapele se přidal krátce po jeho vydání. Ačkoli do té doby ještě nebyl oficiálním členem kapely, hrál v některých jejich videích. Na začátku roku 2010 kapelu My Chemical Romance opustil. == Vybavení == Bob používá bubny C & C Custom Drums s činely Sabian ze série Sabian's Paragon. Má americké klasické rockové paličky Vic Firth s Vic Firth Victape. Bob Bryar používá dvě soupravy bicích.", "question": "Bubeník které skupiny byl Robert Cory Bryar?", "answers": ["My Chemical Romance"]}
{"title": "Cukrová třtina", "context": "Cukrová třtina (Saccharum officinarum) je druh jednoděložné rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae). V dnešní době je hojně pěstovaná především kvůli vysokému obsahu cukru. Cukrová třtina je víceletá, značně mohutná tráva se vzpřímenými masivními stébly, která mohou být až 6 m vysoká a 5 cm tlustá. Stéblo má v průměru asi 20 až 40 kolének a je vyplněno měkkou dření, která obsahuje až 20 % cukru (především tedy sacharózy, dále také malé množství fruktózy a glukózy), který se zde ukládá jako produkt fotosyntézy. Nad každým kolénkem je řada adventivních kořenů, nazývaných kořenový prstenec, uspořádaná případně i v několika kruzích. Těchto kořínků se využívá při vegetativním rozmnožování, kdy rostlina v této části zakoření a vyrostou z ní nové výhonky. Cukrová třtina na plantážích se proto rozmnožuje výhradně řízky stébel. Teprve nad prstencem kořenů leží interkalární meristém (dělivé pletivo), který rychlým růstem opět vzpřímí polehlé stéblo. Listy cukrové třtiny dosahují délky 100-200 cm a šířky okolo 7 cm a jejich uspořádání je střídavé. Počet listů se odvíjí od počtu kolének, neboť z každého kolénka vyrůstá právě jeden list. Listy mají mohutné bílé střední žebro a na okrajích jsou jemně zoubkované. Díky ukládání kyseliny křemičité jsou velmi tvrdé a ostré. Listové pochvy přiléhají pevně ke stéblu. Listy jsou buď zelené barvy, žlutavé, nebo fialově zbarvené, některé odrůdy mohou být i barevně pruhované. Květem třtiny je bohatá jehlancovitá, až 80 cm vysoká lata. Květ se skládá ze tří tyčinek, plenek, které představují zbytek okvětí, a pestíku se dvěma pérovitými bliznami. Plodem cukrové třtiny je obilka. Avšak na plantážích je květenství cukrové třtiny nežádoucí, neboť s květem se snižuje obsah cukru ve stéblech, čímž se snižuje hodnota rostliny pro pěstitele. Společně s kukuřicí, rozličnými druhy prosa a některými dalšími užitkovými rostlinami představuje cukrová třtina typ tzv. tropických vysoce výnosných plodin. Pomocí zvláštního fyziologického triku mohou tyto rostliny během časové jednotky vázat podstatně více oxidu uhličitého z atmosféry v procesu fotosyntézy než ostatní zelené rostliny. Obsahují enzymatický systém, který pracuje podobně jako pumpa oxidu uhličitého a při poměrně malé spotřebě vody přináší významné produkční výnosy. Tento přídatný mechanismu je však ve většině případů vázán na dosti vysoké teploty, a proto nalezneme užitkové rostliny s typem látkové výměny podobné právě cukrové třtině přednostně pouze v teplých oblastech Země.[1] Optimální teplota pro růst cukrové třtiny je 30 °C. Při 20 °C se její růst silně zpomaluje a pod 15 °C úplně zastavuje. Rostlina vyžaduje propustnou půdu bohatou na humus a živiny.", "question": "Jaké výšky může dorůst cukrová třtina?", "answers": ["6 m"]}
{"title": "James Nachtwey", "context": "James Nachtwey (* 14. března 1948 Syracuse (New York)) je vlivný americký fotožurnalista a válečný fotograf. Pracuje jako korespondent pro časopis Time v Bagdádu, byl členem agentury Magnum Photos od roku 1986 do 2001. V zámoří byl celkem pětkrát oceněn Klubem zahraničních novinářů (v letech 1983, 1984, 1986, 1994 a 1998) a obdržel od ní Zlatou medailí Roberta Capy. V roce 2003 byl při útoku na jeho konvoj v Bagdádu zraněn granátem, když tam pracoval pro magazín Time. Nachtwey začal pracovat jako fotograf pro malé nakladatelství v Novém Mexiku v roce 1976. V roce 1980 se přestěhoval do New Yorku a začal pracovat jako fotograf na volné noze. V roce 1981 se zúčastnil svého prvního úkolu v Severním Irsku, kde dokumentoval občanské nepokoje. Od roku 1984 pracoval jako fotograf pro magazín Time. Pro Black Star pracoval od roku 1980 do roku 1985 a členem Magnum Photos byl od roku 1986 do roku 2001. V roce 2001 byl jedním ze zakládajících členů představenstva agentury VII Photo Agency. Po celou svou kariéru fotografoval ozbrojené konflikty a sociální problémy v Jižní Africe, Latinské Americe a na Středním východě. V zemích bývalého Sovětského svazu dokumentoval válečné konflikty, hlad, a znečištění. V západní Evropě a v USA fotografuje podmínky ve věznicích. Vyfotil také první volby bez rozlišení ras v Jižní Africe. Nachtwey pracoval také na reportáži postižených míst tsunami v jihovýchodní Asii 26. prosince 2004. Vytvořil také známou sérii fotografií s názvem Body of work z průběhu útoků na Světové obchodní centrum 11. září 2001. V současné době žije v New Yorku. International Center of Photography, New York Museum of Photographic Arts, San Diego Culturgest, Lisabon Bibliothè nationale de France, Paříž Palazzo Esposizione, Řím El Círculo de Bellas Artes, Madrid Galerie Fahey/Klein, Praha Karolinum.", "question": "Pro jaký časopis pracuje James Nachtwey jako korespondent?", "answers": ["Time"]}
{"title": "Maurice Ravel", "context": "Joseph-Maurice Ravel [žozef móris ravel] (7. března 1875 Ciboure – 28. prosince 1937 Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu. == Život == === Mládí a studia === Otec Maurice Ravela, Joseph, pocházel ze Švýcarska. Pracoval jako inženýr na výstavbě železnice ve Španělsku, kde se seznámil s Marií Delouartovou, svou budoucí ženou a matkou dvou synů, Maurice a Edouarda. Manželé se usadili na francouzské straně Pyrenejí, v Ciboure, poblíž španělských hranic. Rodina záhy po Ravelově narození přesídlila do Paříže, kde se usadila na bulváru Pigalle. Ravel studoval hru na klavír u Charlese W. de Bériota a později kompozici na Pařížské konzervatoři, mezi jeho učitele patřil např. Gabriel Fauré. Na konzervatoři s ním studoval i Ricardo Viñ, pozdější interpret jeho klavírních děl. Maurice Ravel se neúspěšně ucházel o Římskou cenu, kdy podle zadání vytvořil tři dnes málo známé kantáty – Alcyone, Alyssa a Myrrha; za Myrrhu, kterou pojal z ironie trochu sladkobolně, dostal 2. místo. I tato epizoda jistě přispěla k tomu, že později odmítl Řád Čestné legie, zahraniční pocty ovšem přijímal, tak se stal rytířem Belgického království i doktorem honoris causa v Oxfordu. Po počátečních nezdarech si definitivně získal respekt Španělskou rapsodií, již dříve ovšem zaujal klavírními Vodotrysky, všeobecně oblíbenou se stala i Pavana za mrtvou infantku. Za války se Ravel dobrovolně přihlásil do armády, kam ho kvůli malému vzrůstu a nízké váze málem nepřijali.", "question": "Odkud pocházel otec Maurice Ravela?", "answers": ["Švýcarska"]}
{"title": "Iron Man 2", "context": "Hammer je zatčen a Romanovová společně se Starkovým bodyguardem Happy Hoganem zamíří pro ruského vědce do Hammerovy továrny. Vanko uteče, ale agentka dokáže vrátit ovládání Rhodesova obleku jeho uživateli. V následném boji Stark se svým kamarádem Vanka i jeho drony porazí a Rus spáchá sebevraždu odpálením své výstroje. Zatímco v televizi běží zprávy o řádění Hulka, ředitel Fury informuje Tonyho, že kvůli jeho složité osobnosti se S.H.I.E.L.D. rozhodl využít jej pouze jako konzultanta. Stark a Rhodes poté dostanou za své hrdinství od senátora medaili. Agent Phil Coulson, jenž Starkovi také pomáhal, dorazí do Nového Mexika, odkud ohlásí nalezení velkého kladiva na dně kráteru. Robert Downey Jr. (český dabing: Radovan Vaculík) jako Tony Stark / Iron Man Gwyneth Paltrowová (český dabing: Simona Vrbická) jako Virginia \"Pepper\" Pottsová Don Cheadle (český dabing: Bohdan. Tůma) jako podplukovník James \"Rhodey\" Rhodes Scarlett Johanssonová (český dabing: Jitka Moučková) jako Natalie Rushmanová / agentka Nataša Romanovová / Black Widow (v originále Natasha Romanoff) Sam Rockwell (český dabing:. Michal Dlouhý) jako Justin Hammer Clark Gregg (český dabing: Zdeněk Mahdal) jako agent Phil Coulson John Slattery (český dabing: Zdeněk Hruška) jako Howard Stark Mickey Rourke (český dabing: Lukáš Hlavica). jako Ivan Vanko Samuel L. Jackson (český dabing: Pavel Rímský) jako ředitel Nick Fury V dalších rolích se představili také Paul Bettany (hlas J.A.R.V.I.S.e), Jon Favreau (Happy Hogan), Leslie Bibbová (Christine Everhartová) a Garry Shandling (senátor Stern). V cameo rolích se ve filmu objevili i Stan Lee, Elon Musk a Larry Ellison (zahráli si sami sebe). Krátce po úspěšném uvedení do kin filmu Iron Man v květnu 2008 oznámila společnost Marvel Studios práci na přípravě sequelu, který by měl na plátna zamířit o dva roky později. V červenci téhož roku získal post režiséra opět Jon Favreau, zatímco novým scenáristou se stal Justin Theroux. Do role Tonyho Starka byl opětovně obsazen Robert Downey Jr., ale postava Jamese Rhodese byla v říjnu 2008 přeobsazena – místo Terrence Howarda jej nově ztvárnil Don Cheadle. Na začátku roku 2009 byli oznámeni další herci, včetně Samuela L. Jacksona, který podepsal smlouvu na devět filmů. Natáčení filmu s rozpočtem 200 milionů dolarů probíhalo od dubna do července 2009. Závěrečnou potitulkovou scénu režíroval Kenneth Branagh. Světová premiéra filmu Iron Man 2 proběhla 26. dubna 2010 v Los Angeles.", "question": "Kdo ztvárnil postavu Tonyho Starka ve filmu Iron Man 2 ?", "answers": ["Robert Downey Jr."]}
{"title": "Astronomie", "context": "Z gravitačního zákona vychází eliptický pohyb planet. Roku 1929 studoval Edwin Hubble daleké galaxie, zjistil rudý posuv, který se zvětšuje se vzdáleností, to byl důkaz o rozpínání vesmíru. Fakt, že se od sebe objekty vzdalují, naznačuje, že někdy v minulosti byly objekty velmi blízko od sebe, tím se zrodily myšlenky o velkém třesku, místě a čase, kdy byl vesmír nekonečně malý a hustý. V letech 1905–1915 napsal Albert Einstein teorii relativity – speciální, ve které zavedl konečnou rychlost světla a obecnou relativitu o gravitaci, čase a prostoru ve velkých rozměrech. Na začátku 20. století vznikla kvantová teorie o chování elementárních částic. Čínská astronomie má velice dlouhou historii a dějepisci považují Číňany za \"nejdůslednější a nejpřesnější pozorovatele nebeských jevů na světě před Araby.\" Jména hvězd později rozdělili do 28 kategorií (\"panství\", [říší? ]) v dobách dynastie Šang (Shang) v čínské době bronzové a zřejmě se zformovaly za vlády Wu-Tinga (Wu Ding) (1339-1281 př. n. l.). Podrobné záznamy astrologických pozorování započaly v éře válek kolem 4. století př. n. l. a vzkvétaly dále od období dynastie Chan. Čínská astronomie byla rovníková soustředěná na podrobná pozorování hvězd z okolí pólu a byla založená na jiných principech než převládaly v západoevropské astronomie, kde východ a západ slunce zodiakálních souhvězdí tvořil základní ekliptický rámec. Některé prvky indické astronomie se dostaly do Číny při expanzi buddhismu po dynastii Chan (25–220 n.l.), ale nejpodrobnější vtělení indické astronomie Nastalo za dynastie Tchang (Tang, 618-907), kdy mnozí indičtí astronomové přesídlili do čínského hlavního města a čínští učenci, jako velký tantrický buddhistický mnich a matematik Ji-Šing (Yi Xing) propracoval její systém.", "question": "Kdy vznikla kvantová teorie o chování elementárních částic?", "answers": ["Na začátku 20. století"]}
{"title": "Turecké osmanské písmo", "context": "Turecké osmanské písmo (ا elifbâ) byla verze arabského písma používaná v osmanské turečtině za Osmanské říše a v prvních letech turecké republiky až do 1. listopadu 1928, kdy Mustafa Kemal Atatürk zavedl používání latinky. Tak jako v arabském písmu má většina písmen čtyři formy: samostatnou, začáteční, středovou a koncovou. Osmanská turečtina také používala číslice používané v arabském světě, odlišné od těch našich \"arabských\" číslic. Zde je seznam arabských číslic a jejich název v turečtině. ٠ 0 (sı) ۱ 1 (bir) ۲ 2 (iki) ٣ 3 (üç) ٤ 4 (dört) ٥ 5 (beş) ٦ 6 (altı) ٧ 7 (yedi) ٨ 8 (sekiz) ٩ 9 (dokuz) ۱٠ 10 (on) Osmanská turečtina", "question": "Do kdy bylo používáno turecké osmanské písmo?", "answers": ["do 1. listopadu 1928"]}
{"title": "Lofoty", "context": "Během vikinské éry bylo postaveno mnoho osad se sídly vikinských náčelníků. Kopie náčelníkova sídla byla postavena v Borgu, kde je součástí vikinského musea. Od čtrnáctého století ovládali obchod s rybami obchodníci z Bergenu. Bergen byl rovněž administrativním centrem vybírajícím daně. Kvalita života na Lofotech dlouhou dobu závisela na výsledcích rybolovu. Okolo roku 1860 došlo k největší přistěhovalecké vlně, která vedla ke vzniku současných sídel. == Krajina == Lofotská krajina byla po dlouhou dobu holá, protože lidé většinu stromů pokáceli za účelem výstavby lodí, svých obydlí a konstrukcí pro sušení ryb. V současnosti na mnoha místech Lofot došlo k významnému obnovení lesů. Osídlena je převážně východní část ostrovů, protože tam vítr a mořské proudy nepůsobí tam silně jako na západě, neboť až více než 1200 m vysoké hory jsou schopny zastavit či zmírnit výkyvy počasí. Mezi jednotlivými ostrovy mohou působením slapových sil vznikat silné a nebezpečné mořské proudy a vodní víry. Nejznámějším proudem je Mahlstrom známý též jako Moskenstraumen. == Klima == Díky působení Golfského proudu je klima na Lofotech vzhledem k jejich poloze za severním polárním kruhem relativně mírné. Jižní část Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak významnou klimatickou anomálii. == Hospodářství == Hlavním zdrojem obživy Lofoťanů jsou turistický ruch, rybolov a s ním spojená odvětví.", "question": "Kde se nachází nejsevernější místo na Zemi, kde průměrná    k2eAgFnSc1d1 teplota nikdy neklesá pod nulu?", "answers": ["Jižní část Lofot"]}
{"title": "Wales", "context": "Wales je převážně hornatý, zvláště na severu a ve středu. Hory byly vymodelovány během poslední doby ledové. Nejvyšší hory ve Walesu se nacházejí ve Snowdonii. Nejvyšší horou Walesu je zdejší hora Snowdon (1085 m). V západním Walesu se rozkládá Kambrijské pohoří, na které na jihu navazuje pohoří Brecon Beacons s nejvyšší horou Pen y Fan (886 m). Moderní hranice Walesu a Anglie jsou hodně umělé; byly definovány převážně v 15. století na základě feudálních hranic. S výjimkou potvrzení Monmouthshiru jako části Walesu v roce 1968 nebyly nikdy schváleny v žádném referendu a neurčila je žádná hraniční komise a kopírují Ofův val pouze přibližně. Wales je známý také různými krkolomnými názvy obcí, např Cwmbran Town Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Walesu. Oblast Walesu je již osídlena minimálně 29 tisíc let, ačkoliv nepřetržité osídlení začíná až po poslední době ledové. Ve Walesu je mnoho památek z období neolitu (především hrobky), ale také z doby bronzové a železné.", "question": "Nachází se Kambrijské pohoří ve východním Walesu?", "answers": ["V západním Walesu se rozkládá Kambrijské pohoří, na které na jihu navazuje pohoří Brecon Beacons s nejvyšší horou Pen y Fan (886 m)."]}
{"title": "Wi-Fi", "context": "Následníkem Wi-Fi by měla být bezdrátová technologie WiMAX, která se zaměřuje na zlepšení přenosu signálu na větší vzdálenosti. Wi-Fi zajišťuje komunikaci na spojové vrstvě, zbytek je záležitost vyšších protokolů (na rozdíl od Bluetooth, který sám o sobě zajišťuje nejrůznější služby). Typicky se proto přenášejí zapouzdřené ethernetové rámce. Pro bezdrátovou komunikaci na sdíleném médiu (šíření elektromagnetického pole prostorem) je používán protokol CSMA/CA (Ethernet používá na vodičích CSMA/CD). Bezdrátová síť může být vybudována různými způsoby v závislosti na požadované funkci. Ve všech případech hraje klíčovou roli identifikátor SSID (Service Set Identifier), což je řetězec až 32 ASCII znaků, kterými se jednotlivé sítě rozlišují. SSID identifikátor je v pravidelných intervalech vysílán jako broadcast, takže všichni potenciální klienti si mohou snadno zobrazit dostupné bezdrátové sítě, ke kterým je možné se připojit (tzv. asociovat se s přístupovým bodem). Aby mezi sebou mohla komunikovat zařízení různých výrobců i různých platforem, existují mezinárodní standardy. Jejich specifikací se zabývá institut IEEE (z angl. Institute of Electrical and Electronic Engineers) - specifikace standardů bezdrátových lokálních sítí jsou publikovány pod číslem 802.11. Tento dokument dále obsahuje užší specifikace rozlišené revizními písmeny: např. 802.11b a 802.11g. Oba tyto nejčastěji se vyskytující standardy definují bezdrátové sítě pracující ve volném pásmu 2,4 GHz, liší se maximální dosažitelnou rychlostí (u standardu 802.11b je nejvyšší dosažitelnou rychlostí 11 Mb/s, u 802.11g je to až 54 Mb/s). Nejjednodušším způsobem, jak bezdrátovou síť skrýt, je zamezit vysílání SSID. Připojující se klient pak musí SSID předem znát, jinak se nedokáže k druhé straně připojit. Protože je však SSID při připojování klienta přenášeno v čitelné podobě, lze ho snadno zachytit a skrytou síť odhalit. Související informace naleznete také v článku SSID. V ad-hoc síti se navzájem spojují dva klienti, kteří jsou v rovnocenné pozici (peer-to-peer). Vzájemná identifikace probíhá pomocí SSID. Obě strany musí být v přímém rádiovém dosahu, což je typické pro malou síť nebo příležitostné spojení, kdy jsou počítače ve vzdálenosti několika metrů. Typická infrastrukturní bezdrátová síť obsahuje jeden nebo více přístupových bodů (AP – Access Point), které vysílají své SSID. Klient si podle názvů sítí vybere, ke které se připojí. Několik přístupových bodů může mít stejný SSID identifikátor a je plně záležitostí klienta, ke kterému se připojí.", "question": "Jak se označuje identifikátor, kterým se jednotlivé bezdrátové sítě rozlišují?", "answers": ["SSID"]}
{"title": "Podnikatel roku", "context": "Olomoucký kraj – Miroslav Študent, SIWATEC Pardubický kraj – Tomáš Brýdl a Filip Brýdl, STORY DESIGN Kraj Vysočina – Jindřich Procházka, SAPELI Moravskoslezský kraj – Pavel Juříček, BRANO GROUP Světový Podnikatel roku 2005 – Wayne Huizenga, Huizenga Holdings,. Spojené státy americké Podnikatel roku 2005 – Radim Jančura, STUDENT AGENCY Technologický podnikatel roku – Radim Králík, GRAPO Začínající podnikatel roku – Jan Řežáb, REDBOSS Speciální ocenění poroty – Jana Procházková, GLOBAL EXPRESS GROUP Středočeský kraj – Ivo Lukačovič, Seznam. cz Plzeňský kraj – Vladimír Zábranský, První chodská stavební společnost Jihomoravský kraj – Radim Jančura, STUDENT AGENCY Moravskoslezský kraj – Ladislav Kraus, BOCHEMIE Světový Podnikatel roku 2004 – Tony Tan Caktiong, Jolibee Foods Corporation, Filipíny Podnikatel roku. 2004 – Miroslav Řihák, ANECT Technologický podnikatel – Jiří Konečný, ELKO EP Světový Podnikatel roku 2003 – Narayana Murthy, Infosys Technologies, Indie Podnikatel roku 2003 – Zbyněk Frolík, L I N E T Světový Podnikatel roku 2002 – Stefan Vilsmeier. , BrainLAB, Německo Podnikatel roku 2002 – Kvido Štěpánek, Isolit-Bravo Světový Podnikatel roku 2001 – Paolo della Porta, Saes Getters, Itálie Podnikatel roku 2001 – Zdeněk Jandejsek, RABBIT Trhový Štěpánov Podnikatel roku 2000 – Kateřina Forstingerová, Moravia IT", "question": "Ve kterém roce začala společnost Ernst & Young pořádat soutež Podnikatel roku v České republice?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Praha", "context": "Mimo to se v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska: kovodělný průmysl výroba strojů a zařízení chemie a farmaceutický průmysl průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty výroba dopravních prostředků Další odvětví hrají spíše méně významnou roli. Praha měla ke dni 1. ledna 2017 celkem 1 280 508 obyvatel, evidováno k trvalému pobytu jich bylo 1 301 489. Je 15. největším městem Evropské unie. Roku 2011 žilo v Praze 613738 mužů a 655058 žen. Průměrný věk všech obyvatel činil 41,2 let, u mužské části pak 39,7 let, u ženské části 42,7 let. V roce 2011 do Prahy dojíždělo za prací a studiem 199 360 lidí, z toho 128 675 (65 %) ze Středočeského kraje. Z Prahy vyjíždělo 23 332 lidí, z toho 16 989 (73 %) do Středočeského kraje. Ve městě je několik romských komunit, podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v Kraji Vysočina). Podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006 je v Praze šest sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000, nacházejí se ve čtvrtích Smíchov, Žižkov, Libeň, Karlín, Černý Most a Harfa. Dle sčítání pražského magistrátu z roku 2007 se ve městě pohybovalo zhruba 2 000 bezdomovců.", "question": "Kolik národních kulturních památek se nachází na území Prahy?", "answers": ["37"]}
{"title": "Madagaskarská vlajka", "context": "Vlajka Madagaskaru je odvozená z vlajky kmene Hovo. Má bílý svislý pruh u žerdi (zabírá třetinu délky vlajky) a dva vodorovné pruhy v červené a zelené barvě. Bílá barva symbolizuje čistotu ideálů, červená nezávislost, zelená naději ve šťastnou budoucnost. Bílá a červená barva byly už v 19. století na vlajce madagaskarského království Hovů, zelená reprezentuje obyvatele pobřeží. Bílá spojuje s knížecím rodem Volafotsů, červená s rodem Volamenů ze 17. století. Vlajka vznikla v roce 1958, o rok později byla schválená ústavně. == Galerie == == Historicke prezidentské vlajky == V roce 1959 byla pro prvního madagaskarského prezidena Philibert Tsiranana (tehdy ještě autonomní republiky) schválena první vlajka. Po roce byla v již samostatné republice schválena pro stejného prezidenta nová personalizovaná vlajka. Vlajky madagaskarských prezidentů se s osobou prezidenta mění a liší se i lícove a rubové strany. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Madagaskaru na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Madagaskaru Madagaskarská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Madagaskarská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají dva vodorovné pruhy na vlajce Madagaskaru?", "answers": ["červené a zelené"]}
{"title": "Stonek", "context": "Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt. Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Nejméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části. Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci. Podle tvaru Dužnaté stonky Lodyha (caulis), bylinný stonek, který nese listy, Stvol, stonek, který nenese listy Stéblo (culmus), dutý stonek trav s kolénky kmen, hlavní stonek stromů Lodyžka. , \"stonek\" některých mechorostů Dřevnaté stonky Dochází k dřevnatění původně dužnatého stonku. keř (šípek) strom (javor) polokeř (borůvka) keřík Podle polohy přímý poléhavý plazivý vystoupavý ovíjivý popínavý Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé metamorfozy: oddenek: podzemní ztlustlý stonek, např. přeslička šlahoun: nadzemní výběžky např.: jahodník oddenková hlíza: podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní, např. brambor stonková hlíza: ztlustlá nadzemní část stonku. , např. kedluben úponky: k zachytávání se na podkladě, popínavé rostliny, např. réva vinná stonkové trny – kolce: ochrana před býložravci, např. trnka zdužnatělé stonky: zásobárna vody, např. u kaktusů rozšiřování stonku do plochy:. souvisí s asimilační funkcí, mívá podobu listů (listnatec) brachyblast: např.: modřín (to je modifikace, nemění se funkce) Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem. Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200–300 metrů.", "question": "Jak se nazývá základní orgán velké většiny cévnatých rostlin?", "answers": ["Stonek"]}
{"title": "Valčík", "context": "Valčík je postupový, kolový tanec v 3/4 taktu nebo zřídka (spíše dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu. Tempo je 60 taktů za minutu. Tento tanec se tančí v páru, a to tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému, který jde dopředu a během taktu otočí celý pár. Zajímavostí je, že byl prvním tancem, který se tančil v poměrně těsném držení, což bylo v tehdejší městské společnosti převratem. Valčík vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci z lidového vzoru, z rakouského Ländleru, z německého Deutscheru. Divadelní premiéru měl roku 1787 v opeře Una cosa rara (Vzácná věc, autorem je Vincent Martin) a ihned se stal velice populární. Později se objevil v řadě děl význačných skladatelů: např. Johanna Strausse staršího, Johanna Strausse mladšího, Josefa Lannera, atd... Z hudebního hlediska se rozlišují dva druhy valčíků: vídeňský valčík - řetěz několika valčíkových melodií za sebou pařížský valčík - předehra a trio Typickým příkladem valčíkové melodie je píseň Pásla ovečky. Otáčka vpravo - Natural Turn Otáčka vlevo - Reverse Turn Uzavřené změny vpřed - Closed Forward Changes Uzavřené změny vzad - Closed Backward Changes Valčík na místě vpravo - Natural Fleckerl Valčík na místě vlevo - Reverse Fleckerl Protizarážka - Contra Check", "question": "Jaké je tempo valčíku ?", "answers": ["60 taktů za minutu"]}
{"title": "Slon africký", "context": "Slon africký (Loxodonta africana) je savec z řádu chobotnatců. Je to největší suchozemský savec, který dorůstá výšky až 4 m. Slon africký se vyskytuje roztroušeně v celé Africe jižně od Sahelu, ale v dřívějších dobách se prokazatelně vyskytoval v mnohem hojnějším počtu na celém kontinentu, i v severní Africe. Obývá poměrně rozmanité prostředí. Slony můžeme najít v deštných lesích, na savanách a vystupují až do horských oblastí do 5000 m n. m. Sloni jsou poměrně přizpůsobiví - důležité je pro ně jen dostatek potravy, vody v teritoriu. == Rozměry == Slon africký je v současnosti největším žijícím suchozemským živočichem. Samci tohoto chobotnatce dosahují hmotnosti kolem 6000 kilogramů, rekordní změřený jedinec dosahoval výšky 3,96 metru a hmotnosti 10 400 kg (původní odhad byl dokonce 12 250 kilogramů). Výška v kohoutku: 3–4 m Délka těla: 7–9 m (samice 6,5-8,5m) Hmotnost: 6-7 tun (samice 4 tuny) Rychlost běhu: až 40 km/h Délka života: 65-90 let == Vzhled == Slon africký má silnou, ale pružnou kůži šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy má jen na konci ocasu.", "question": "Jaké výšky dosahuje slon africký?", "answers": ["4 m."]}
{"title": "Orel mořský", "context": "Izolovaná populace orlů mořských v Grónsku, která dosahuje v rámci druhu i největších rozměrů, bývá některými autory označována za poddruh H. a. groencaldicus. Orel mořský je největší evropský orel a největší dravec vyskytující se v Česku. Délka jeho těla dosahuje 76–92 cm a v rozpětí křídel měří 190-240 cm. Hmotnost u samce je cca 4 kg, u samice 7 kg. Zbarvení tmavohnědé, jen ocas bílý, případně i jiné světlejší oblasti na hlavě a krku. Za letu se snadno pozná podle charakteristického vzhledu dlouhých širokých křídel s dlouhými ručními letkami. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění. Přechází od hnědé mladých ptáků, přes hnědobíle mramorovanou k bílé barvě s hnědými okraji rýdovacích per u pohlavně dospělých jedinců. Podobně postupně světlá starším ptákům nejen hlava a hruď, kde může původní hnědá (bíle kropenatá) barva přejít až do hnědožluté, ale i zobák, který z hnědé přechází v jasně žlutou. Neopeřené nohy jsou žluté. Samec a samice se navzájem liší pouze velikostí. Hlasem je zdaleka slyšitelné \"kjikjikjiklieklikklik\"; samec má vyšší hlas, než samice. Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti (palearktický typ rozšíření). Na severu tvoří hranici výskytu lesotundra, na jihu hranice probíhá od Balkánu přes Turecko k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Jako okrajové oblasti výskytu lze označit i některé středomořské ostrovy, Island, Kamčatka, a ostrovy podél severovýchodního pobřeží Asie. Dospělí ptáci jsou převážně stálí a zimu tráví obvykle v okolí hnízdišť, ptáci z nejsevernějších populací však táhnou do jižnějších oblastí, kde vyhledávají nezamrzající vodní plochy. Někdy zaletují i mnohem dále na jih, například do oblasti Perského zálivu nebo severní Indie. Mladí ptáci jsou potulní až tažní a mohou podnikat přesuny nejen na jih, ale i na sever (z Balkánu do střední Evropy apod.). Orel mořský byl ve velké části původního areálu vyhuben, nebo zde byly výrazně sníženy jeho početní stavy. Začátkem 20. století vymizel z Irska, roku 1916 naposledy zahnízdil ve Skotsku, v roce 1980 v Dánsku, v roce 1964 na Slovensku, roku 1946 v Rakousku. V posledních letech se však situace zlepšuje a znovu se šíří zpět do původních lokalit; od roku 1983 hnízdí opět ve Skotsku, od roku 1987 v Litvě, od roku 1984 i v ČR. Celková početnost v Evropě je odhadována na 5.000 párů.", "question": "Který je největší dravý pták vyskytující se v České republice?", "answers": ["Orel mořský"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "účast na sjezdu pro svobodu náboženství, další veřejná vystoupení, přednášky a setkání s osobnostmi, mj. s americkými Čechy a Slováky 1909 – protest proti zinscenovanému Záhřebskému procesu, úspěšné odhalení komplotu ministerstva zahraničí v Říšském sněmu 1910 – třetí cesta do Ruska 1914. – v září a říjnu cesty ve věci české samostatnosti do Holandska (v červenci propukla první světová válka), v prosinci do Itálie a Švýcarska, kde už zůstal (s dcerou Olgou), psal velení ruské carské armády. , aby nestříleli po československých přeběhlících, kteří odhodí zbraň, budou mít bílý šátek kolem krku a začnou zpívat \"Hej Slované..\" Švýcarsko 1914–15 ze Ženevy společně s ostatními organizace exilového hnutí proti Rakousku-Uhersku, kontakty k. exilu a krajanům v Evropě, USA 1915 1915 – v březnu ve Švýcarsku první tajná schůze pozdější Maffie 4. a 6. července – proslovy v Curychu a v Ženevě, vyhlášení požadavku české samostatnosti mimo Rakousko-Uhersko (což se rovnalo velezradě. ) 3. září – ve Švýcarsku veřejné prohlášení Maffie k zastupování českého národa v zahraničí, rozdělení úloh (Masaryk do Londýna na universitu, Beneš do Paříže, Sychrava ve Švýcarsku pro tajné spojení s Prahou) Paříž, Londýn 1915. září – odjezd z Ženevy, přes Paříž do Londýna říjen – nástupní přednáška na Londýnské univerzitě (profesura slavistiky), mj. o samostatnosti národů a rozpuštění Rakouska-Uherska v Paříži založeno Comité d'action tchè à l'étranger exilovými. a krajanskými organizacemi Čechů a Slováků14. listopadu vyhlásilo zřízení nezávislého česko-slovenského státu za svůj cíl Masaryk předkládá britskému ministrovi zahraničních věcí plán na vytvoření budoucího společného státu Čechů, Srbů a Chorvatů (přesněji – předpokládané \"Svobodné Čechy\" se měly. spojit s předpokládaným \"Srbochorvatskem\"). 1916 únor – Comité d'action tchè à l'étranger přejmenováno na Česko-slovenskou národní radu, Masaryk zvolen předsedou také v únoru Masarykovo jednání s francouzským premiérem Aristidem Briandem,. umožněné Štefánikovým prostřednictvím, zprávy o jednání a požadavku samostatnosti ve francouzském a anglickém tisku další jednání v Anglii o budoucím samostatném státě Rusko 1917 květen – Masarykův příjezd do Ruska a jednání o založení československých jednotek včetně jejich rozšiřování červenec–srpen – Masarykovy návštěvy v. lazaretech, zajateckých táborech a u legií září–říjen – Masarykova příprava přezimování legionářských korpusů 15. říjen – první transport téměř 1500 čs. legionářů z Ruska do Francie lodí tzv. severní cestou (lodí z Murmaně) prosinec – Francie. povolila zřízení čs. jednotek na svém území 1918 únor – Spojenci uznali čs. jednotky v Rusku jako část čs. jednotek ve Francii, záměrem bylo je přesunout do Francie a tam je spojit, záměr se nezdařil (jednotky se z.", "question": "Jaké národnosti byl Masarykův otec?", "answers": ["Slovák"]}
{"title": "Andragogika", "context": "Je schopen samostatně plánovat, řídit, realizovat a hodnotit mnohostranné vzdělávací aktivity zaměřené na dospělé. Ovládá adekvátní didaktické a metodické přístupy ke vzdělávání dospělých, včetně specifických přístupů, jako jsou moderace a facilitace, mentoring, zkušenostní a reflektivní učení, pedagogika osobnostního a sociálního rozvoje, e-learning. Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky a andragogiky poprvé přijala studenty do kombinovaného bakalářského studia Andragogiky v roce 2009. Univerzita Tomáše Bati, Fakulta humanitních studií, Ústav pedagogických věd otevřel kombinované bakalářské studium Andragogiky roku 2010. === Slovenská republika === Univerzita Komenského v Bratislavě, Filozofická fakulta, Katedra andragogiky se specializuje na profesní, kulturní a sociální andragogiku. Metodologicky rozvíjí systémovou andragogiku i jednotlivé oblasti andragogiky, jejich teoretické základy a systémy s důrazem na teorii a praxi v podmínkách srov. Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, Katedra sociálnej práce a andragogiky a Inštitút edukológie a sociálnej práce se zaměřují na rozvíjení poznatkové základny profilujících disciplín andragogiky a na prezentování výsledků výzkumu ve vyučovacím procesu a společenské praxi. Univerzita Mateja Bela v Bánské Bystrici, Pedagogická fakulta, Katedra andragogiky byla konstituována v roce 1996 s posláním zabezpečení výuky pedagogických a psychologických disciplín ve společném základě učitelských všeobecně vzdělávacích předmětů, časem se katedra vyprofilovala a získala akreditaci v oboru andragogika. Původně působila na Filozofické fakultě jako Katedra andragogiky a psychológie, než byla rozdělena na dvě samostatné katedry a převedena pod Pedagogickou fakultu. == Dělení andragogiky == Andragogika je aplikovaná věda, nicméně tak, jako každá jiná věda, má svůj teoretický základ. Teoretické disciplíny historie andragogického myšlení, výchovy a vzdělání dospělých teorie vzdělávání dospělých (androdidaktika) teorie výchovy dospělých komparativní andragogika Praktické disciplíny profesní andragogika sociální andragogika kulturně-vzdělávací andragogika == Filosofie andragogiky == === Teorie rozvinuté v andragogice === behaviorální – Thorndike, Skinner pragmatické – Dewey, James psychoanalytické – S. Freud, Adler existencialistické – Schaller, Bolnov komunikativní – Wolfgang Klafki humanistické – Rogers, Selby kritické === Nové směry v andragogice === Ze široké škály nových směrů jmenujme alespoň ty nejznámější, a to:", "question": "Jak se nazývá obor, který se zabývá vzděláváním a výchovou dospělých?", "answers": ["Andragogika"]}
{"title": "Atlantida", "context": "Podle vědeckých poznatků se v té době už nezadržitelně blížil konec poslední doby ledové (glaciálu), blížila se současná doba meziledová (interglaciál), nicméně kontinentální ledovce stále vázaly obrovské množství vody ve formě ledu a úrověň hladiny světového oceánu byla. v době 9600 př. n. l. o 48 metrů níže, než je tomu dnes. (Pro srovnání, při posledním glaciálním maximu - vrcholu doby ledové - v období přibližně 22 000 let př. n. l. až 20 000 př. n. l. byla úrověň hladiny o 135 metrů níže než dnes.) Pro ilustraci situace 9600 let př. n. l.: Z území dnešní Anglie se dalo suchou nohou přejít na území dnešní Francie a Německa, tato oblast geology pojmenovaná pracovně jako \"Doggerland\" byla tehdy souší. Např. prakticky celou Skandinávii, Island, nebo větší část Kanady ještě pokrýval pevninský ledovec. Nad úrovní hladiny byl pevninský most mezi Indií a Srí Lankou, suchou nohou bylo možné přejít ze severozápadního cípu Austrálie na Papuu Novou Guineu, suché spojení bylo i mezi Austrálií a Tasmánií. V oblasti Beringova průlivu existoval v době ledové Beringův most spojující Auroasii se Severní Amerikou, v době před 9600 let př. n. l. se však už pravděpodobně těsně rozpojil vlivem postupujícího tání pevninských ledovců a stoupáním hladiny světového oceánu. Všechny kontinenty měly větší suchozemskou plochu než dnes, zvláště v mělkých částech kontinentálních šelfů, analogicky měly větší rozlohu i některé ostrovy. Většina historiků se shoduje, že Atlantida je pouze Platónova fikce. Důvodem pro to je, že v období 10 000 let př. n. l. je existence takto vyspělých civilizací prakticky vyloučena, neexistují také jiné písemné prameny než Platónovy (o Atlantidě se nezmiňuje Herodotos ani žádný jiný řecký autor, i když by jim v té době musela historie Atlantidy být známa). Platón nejspíše použil příběh Atlantidy jako demonstrace ideálního státu. Původně měli Atlanťané podle Platóna žít spořádaně a v souladu se zákony bohů. Později ale začali toužit po větším bohatství a moci, ztratili důvěru bohů a Zeus se nakonec rozhodl celý kontinent zničit mohutným zemětřesením. Podrobnější informace naleznete v článku Hvězdná brána: Atlantida. Legenda o Atlantidě se objevuje v mnoha knihách, filmech, televizních seriálech, hrách a písních.", "question": "Od koho pochází jediný zdroj informací o Atlantidě ?", "answers": ["Platónovy"]}
{"title": "Allen Ginsberg", "context": "V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami; tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky flower power. Zajímal se jak o americkou, tak o evropskou kulturu, z asijské ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky (Jack Kerouac School of Disembodied Poetics) na univerzitě Náropa ve městě Boulder v Coloradu (1974). Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel. Kromě dalších beatnických autorů byl Ginsbergovi inspirací Walt Whitman (pro svůj humanismus a demokratický optimismus), William Carlos Williams (pro neotřelou dikci) a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru. Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku hepatitidy. V San Franciscu se 7. října 1955 Allen Ginsberg zúčastnil oficiálního zrodu Beat generation, za nějž je považováno čtení \"šesti andělů na jednom jevišti\". Kromě Ginsberga předčítali svá díla Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure. Ginsberg četl svou báseň Kvílení, kterou napsal dva týdny předtím a jíž doslova ohromil naslouchající publikum - silou a také výraznou živou recitací. Toto předčítání se záhy stalo legendárním a Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Francisca. Přestože je báseň obrazem zoufalství a strádání jedné generace, autorovo čtení z ní dělalo explozi, závan svobody v zatuchlém muzeu společenských konvencí. K popularitě Kvílení přispělo soudní řízení o šíření nemravné literatury (viz Beat generation). Ginsberg se stal jakýmsi hlasatelem transcendentních ideálů. Na počátku 60. let 20. stol. pozval ruskou delegaci při OSN na předčítání poezie do Judson Church na Washington Square, na němž vystupoval společně s Peterem Orlovským.", "question": "V kolika letech zemřel Allen Ginsberg ?", "answers": ["70"]}
{"title": "Andorra", "context": "Nejznámějším andorrským spisovatelem je Albert Salvadó, autor knih pro děti, historických románů i detektivek. Píše v katalánštině i španělštině. Organizátorem andorrského literárního života byl dlouhá léta novinář a spisovatel Rossend Marsol Clua, který emigroval ze Španělska pro své proti-francovské postoje a katalánské vlastenectví. Nejznámější andorrskou hudební skupinou je metalová Persefone. Udržován je i folklór, například lidové tance contrapà a marratxa, zvláště v oblasti Sant Julià de Lò. Spolu s Katalánci Andořané udržují tradici tance zvaného sardana. Patronkou Andorry je Panna Maria Meritxellská a její svátek 8. září je také největším svátkem v zemi. Andorra disponuje řadou velmi starých památek, často románských. K nejvýznamnějším patří kostel Sant Joan de Caselles nedaleko Canilla, kostel Sant Martí v La Cortinada nebo kostel v Santa Coloma.V roce 1997 byla založena státní Andorrská univerzita (Universitat d'Andorra). Velmi rozvinuto je na ní virtuální vyučování. V oblasti sportu dosahují Andořané největších úspěchů ve skialpinismu, Ariadna Tudel Cuberesová a Sophie Dusautoir Bertrandová mají v tomto sportu bronzové medaile z mistrovství Evropy. Sjezdový lyžař Marc Oliveras získal stříbrnou medaili na zimní univerziádě roku 2015, Carmina Pallasová na stejné akci získala stříbro a bronz. Běžec Antoni Bernadó je prvním a dosud jediným člověkem, který běžel pět olympijských závodů v maratónu. Basketbalový klub BC Andorra hraje nejvyšší španělskou soutěž.", "question": "Kdo je patronkou Andorry?", "answers": ["Panna Maria Meritxellská"]}
{"title": "Světelný meč", "context": "Světelný meč (anglicky lightsaber) je fiktivní zbraň z filmů, her a literárních příběhů vesmíru Star Wars. Jedná se o futuristickou verzi klasického meče, která má místo kovové čepele proud jasně zářící bílé energie obklopené barevnou korónou (vzhledem připomíná barevnou zářivku). Samotný meč tvoří jen asi 20 cm dlouhý kovový jílec, který ukrývá zařízení emitující energetický paprsek čepele. Světelný meč je původním vynálezem, zbraní a symbolem rytířů řádu Jedi, ale převzali ho od nich i jejich protivníci, Sithové, kteří používají meče s rudou korónou. Ti také vyvinuli pec pro vyrábění syntetických krystalů. Tradičně si svůj meč vyrábí každý sám. == Barvy == V původní trilogii existovaly světelné meče ve čtyřech barevných variantách: červené, modré, fialové a zelené . Později (v PC hře Jedi Knight: Dark Forces a pak i v nové filmové trilogii a dalších hrách) se objevilo mnoho dalších barevných variant (žlutá, oranžová, černá, zlatá...). Barvu meče ovlivňují agamarské krystaly usazené uvnitř rukojeti, které usměrňují energii emitovanou uvnitř meče do čepele o délce do 1 m. Tyto krystaly se nacházejí ve volné přírodě na mnoha světech, ale jde je i velmi složitým způsobem vytvářet synteticky. Například Sithští lordi si své červené krystaly v sithských mečích vytváří většinou uměle. == Provedení == Běžnou verzí je \"obyčejný\" meč s čepelí na jednom konci, v průběhu historie od vzniku prvních světelných mečů však vzniklo mnoho různých modifikací. Existuje i vzácně se vyskytující varianta (používána většinou jen do jedné ruky) u které je rukojeť mírně zahnutá, takže se pohodlně drží a dovoluje provádět velmi efektní triky a výpady. Tento typ meče používal např. Darth Tyranus, alias Hrabě Dooku, nebo jeho učednice Asajj Ventress. Ventress používala hned dva takovéto meče, navíc si je mohla spojit dohromady a vytvořit tak poslední variantu - oboustranný meč (kvůli zahnutým rukojetím je pak celková spojená rukojeť mírně zakroucená, kopírující tvar ~ ). A tak se dostáváme k další - poměrně vzácné modifikaci. A tou je oboustranný světelný meč, který emituje hned dvě čepele - každou na jednom konci rukojeti.", "question": "Jaký meč je zbraní ze Star Wars?", "answers": ["Světelný"]}
{"title": "Grafické uživatelské rozhraní", "context": "Grafické uživatelské rozhraní (anglicky Graphical User Interface, známe pod zkratkou GUI) je uživatelské rozhraní, které umožňuje ovládat počítač pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků. Na monitoru počítače jsou zobrazena okna, ve kterých programy zobrazují svůj výstup. Uživatel používá klávesnici, myš a grafické vstupní prvky jako jsou menu, ikony, tlačítka, posuvníky, formuláře a podobně. GUI lze použít v počítačích, přenosných zařízení, jako jsou přehrávače MP3, přenosné přehrávače médií a herní zařízení, domácích spotřebiče, kancelářské a průmyslové vybavení, a jiné. GUI představuje informace a akce, které jsou pro uživatele zobrazována pomocí grafických ikon a vizuálních indikátorů, což je rozdíl oproti textovým rozhraní (CLI) nebo textové navigace. Akce jsou obvykle prováděny prostřednictvím přímé manipulace s grafickými prvky. Termín GUI je omezena na rozsah dvojrozměrných obrazovek se schopností popsat generické informace. Uživatelskému rozhraní se věnuje zejména výzkum počítačové vědy na PARC (Palo Alto Research Center). Termín GUI není obvykle aplikován na jiné typy rozhraní s nízkým rozlišením, které nejsou generické, jako například videohry, kde se dává přednost termínu HUD (Head-Up-Display). == Historie == První grafické uživatelské rozhraní (WIMP) bylo vyvinuto v roce 1973 ve vývojových laboratořích společnosti Xerox. Oblibu mezi uživateli získalo spolu s počítači Mac kolem roku 1984 a následně i v Microsoft Windows === Předchůdci GUI === Jeden z předchůdců GUI byl vyvinut v Stanford Research Institute. Práce vedl Douglas Engelbart. V prostředí byly odkazy, se kterými se manipulovalo pomocí myši a to z důvodu malého rozlišení tehdejších obrazovek. Tento koncept odkazů byl dále vylepšován a rozšířen pracovníky Xerox PARC, zejména Alanem Kayem. GUI bylo primární rozhraní pro počítače Xerox Alto. Mnoho dalších moderních a univerzálních GUI bylo odvozeno z tohoto systému. Ivan Sutherland vyvinul v roce 1963 systém \"Sketchpad\". Používalo se pero pro vytvoření objektů a manipulaci s nimi v technických výkresech.", "question": "Pomocí čeho umožňuje grafické uživatelské rozhraní ovládat počítač?", "answers": ["interaktivních grafických ovládacích prvků"]}
{"title": "Hanča", "context": "Hanča, též handža, (znaky: 漢, hangul: 한, foneticky /한/, /han.tɕ/) je korejský název pro čínské znaky. Přesněji řečeno, jsou to ty čínské znaky, které byly včleněny do korejského jazyka, přičemž původní \"čínská\" výslovnost se přizpůsobila korejskému fonologickému systému. Název \"hanča\" se skládá ze dvou čínských znaků: 漢 (한 /han/), který označuje sjednocený čínský národ Chanů, a znak 字 (자 /tɕ/), který označuje písmo. Na druhé straně název pro korejskou abecedu Hangul (한) je složenina dvou slabik: han (韓/한), tj. korejský, a kul (글), písmo/znak. Hanča jsou téměř identické s tradičními čínskými znaky. Korejskému názvu hanča odpovídá v čínštině název chan-c' (pinyin: hanzi) a v japonštině název kandži. Ale na rozdíl od kandži či současných čínských znaků, které byly zjednodušeny, si hanča zachovaly svůj původní vzhled a po staletí se téměř nezměnily. Hančao (한/漢) jsou taková korejská slova, která se dají zapsat pomocí znaků hanča. Avšak původní korejská slova a morfémy se dají zapsat jedině pomocí abecedy hangul. Ještě před vytvořením abecedy v roce 1443 byly pokusy vytvořit systém písma na základě zjednodušených znaků, které by reprezentovaly korejské morfémy – hjangčchal (향/鄕), kugjol (구/口) a idu (이/吏). Ale tyto systémy byly velmi těžkopádné a naučit se psát tímto způsobem vyžadovalo i tak znalost komplikovaného systému čínských znaků. Ve skutečnosti se všechny dokumenty psaly v klasické čínštině (podobnou pozici měla v Evropě latina).", "question": "Co je hanča?", "answers": ["korejský název pro čínské znaky"]}
{"title": "Mikuláš Dzurinda", "context": "Mikuláš Dzurinda (* 4. února 1955 Spišský Štvrtok) je slovenský politik, bývalý předseda strany SDKÚ-DS. V minulosti působil jako předseda vlády Slovenska (1998–2006) a jako ministr zahraničních věcí Slovenské republiky (2010–2012). Mikuláš Dzurinda absolvoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, kde také získal titul kandidáta věd. Pracoval ve Výzkumném ústavu dopravním, později na oblastním ředitelství Československých státních drah. Do politiky vstoupil v roce 1990 jako jeden ze zakládajících členů KDH (Kresťanskodemokratické hnutie). Po volbách se stal náměstkem ministra dopravy a pošt SR, v roce 1992 se stal poslancem Slovenské národní rady. V roce 1994 byl slovenským ministrem dopravy, pošt a veřejných prací. Po volbách v roce 1994 se stal opozičním poslancem. V roce 1997 se KDH stalo členem opozičního koaličního sdružení Slovenská demokratická koalice, Dzurinda se 4. července 1998 stal jejím předsedou a po vítězných volbách také poprvé předsedou vlády SR (od 30. října 1998). V lednu 2000 pak založil novou stranu, SDKÚ, ve které se také stal předsedou. Po volbách v roce 2002 sestavil s koaličními partnery KDH, SMK a ANO novou pravicovou vládu SR. Premiérem SR byl do 4. července 2006, kdy jej vystřídal Robert Fico. Mikuláš Dzurinda často sportuje, pravidelně se účastní maratónských běhů. Je ženatý, má dvě dcery. 1991 – náměstek ministra dopravy a pošt 1992 – poslanec za KDH, člen výboru pro rozpočet a finance březen 1994 – říjen 1994 - ministr dopravy, pošt a veřejných prací 1994–1998 – poslanec.", "question": "Jakou vysokou školu absolvoval Mikuláš Dzurinda?", "answers": ["Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. == Životopis == === Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy.", "question": "Kdo byl Jaroslav Foglar?", "answers": ["populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel"]}
{"title": "Amplituda pravděpodobnosti", "context": "Amplituda pravděpodobnosti je v kvantové mechanice komplexní číslo přiřazené neurčitému nebo neznámému procesu nebo veličině. Pravděpodobnost, že daný proces nastane, je pak udána jako kvadrát (druhá mocnina) absolutní hodnoty amplitudy pravděpodobnosti. Amplitudu pravděpodobnosti nelze přímo měřit. == Amplituda a hustota pravděpodobnosti == Ke kvantovému stavu s vlnovou funkcí ψ {\\displaystyle \\psi } lze přiřadit hustotu pravděpodobnosti jako ψ ⋆ ψ {\\displaystyle \\psi ^{\\star }\\psi } , neboli | ψ | 2 {\\displaystyle {|\\psi |}^{2}} Tato veličina se v kvantové fyzice označuje jako hustota pravděpodobnosti. amplituda pravděpodobnosti: ψ ( x ) {\\displaystyle \\psi (x)\\,} hustota pravděpodobnosti: | ψ ( x ) | 2 = ψ ( x ) ∗ ψ ( x ) {\\displaystyle |\\psi (x)|^{2}=\\psi (x)^{*}\\psi (x)\\,} === Amplituda pravděpodobnosti pro polohu === Amplitudou pravděpodobnosti pro polohu nějaké částice je komplexní funkce (tedy funkce, jejímiž hodnotami jsou komplexní čísla) souřadnic, označujeme ji Ψ ( x , y , z ) {\\displaystyle \\Psi (x,y,z)} , jde o hustotu pravděpodobnosti ρ ( x , y , z ) {\\displaystyle \\varrho (x,y,z)} výskytu zkoumané částice v daném bodě prostoru se souřadnicemi ( x , y , z ) {\\displaystyle (x,y,z)} Platí tedy ρ ( x , y , z ) = | Ψ ( x , y , z ) | 2 = Ψ ∗ Ψ , {\\displaystyle \\varrho (x,y,z)=|\\Psi (x,y,z)|^{2}=\\Psi ^{*}\\Psi ,} hvězdičkou je označeno komplexně sdružené číslo. Pro funkci Ψ ( x , y , z ) {\\displaystyle \\Psi (x,y,z)} se používá název vlnová funkce, alternativně tedy vlnová funkce ψ přiřazuje každé možné poloze částice v prostoru hustotu amplitudy pravděpodobnosti. Z toho, že zkoumaná částice se v prostoru musí nacházet, vyplývá, že pokud si prostor rozdělíme na malé části a sčítáme pravděpodobnosti nalezení částice v některé z těchto malých částí, suma těchto pravděpodobností musí být rovna 1 (jistou událost). Uvedenému součtu odpovídá integrál přes celý prostor Ω {\\displaystyle \\Omega } a je rovný jedné. Platí tedy ∫ Ω | Ψ ( x , y , z ) | 2 d x d y d z = 1. {\\displaystyle \\int _{\\Omega }|\\Psi (x,y,z)|^{2}\\,\\mathrm {d} x\\,\\mathrm {d} y\\,\\mathrm {d} z=1.} Je to takzvaná normovací podmínka pro vlnovou funkci", "question": "Lze přímo měřit amplitudu pravděpodobnosti?", "answers": ["Amplitudu pravděpodobnosti nelze přímo měřit."]}
{"title": "Operační systém", "context": "Operační systém je v informatice označení pro základní programové vybavení počítače (tj. software), které je zavedeno do paměti počítače při jeho startu a zůstává v činnosti až do jeho vypnutí. Operační systém se skládá z jádra (též označovaného jako kernel) a pomocných systémových nástrojů. Hlavním úkolem operačního systému je zajistit uživateli možnost ovládat počítač, vytvořit pro procesy aplikační rozhraní (API) a přidělovat jim systémové zdroje (procesor, paměť, přístup k souborům atd). Jeho vývoj je náročný na bezchybnost a efektivitu. Nachází na mnoha zařízeních, která obsahují \"počítač\" a provádějí různé úkoly najednou, například mobilní telefon, herní konzole, server. Mezi nejznámější zástupce patří Microsoft Windows, Linux, macOS. == Historie == První počítače operační systém neměly. Zárodky operačních systémů lze vysledovat v knihovnách pro obsluhu vstupních a výstupních zařízení. Na počátku 60. let 20. století výrobci počítačů dodávali propracované nástroje pro řízení dávkového zpracování spouštěných programů. První operační systémy byly dodávány k sálovým počítačům (mainframe). V roce 1967 byl firmou IBM vydán operační systém MFT, který podporoval v omezené míře multitasking. Návrh a vývoj operačního systému Multics (1964) vycházel z myšlenky dodávky výpočetního výkonu podobným způsobem, jako jsou realizovány dodávky elektřiny, plynu nebo vody. Multics přinesl řadu nových myšlenek a stal se inspirací pro vytvoření operačního systému Unix, který je používán dodnes, a který se dále stal inspirací pro pozdější systémy (CP/M, DOS, Microsoft Windows, macOS, Linux atd.). == Typy operačních systémů == Neexistuje univerzální operační systém, který by mohl splnit všechny požadavky, protože mnoho z požadavků je protichůdných. U některých zařízení je dokonce operační systém nežádoucí (např. řízení kávovaru, některé vestavěné systémy). === Desktop === Desktop je počítač sloužící uživateli na stole. Patří mezi ně osobní počítače (PC, Mac Pro, notebooky). Cílem systému je nabídnout jednoduchost, univerzálnost, práci s mnoha aplikacemi. Mezi nejznámější operační systémy pro desktopové počítače patří Microsoft Windows, MacOS od firmy Apple, Linux. === Mobilní zařízení === Mobilní zařízení jsou konstruována jako přenosné počítače. Cílem systému pro mobilní zařízení je snadnost obsluhy v terénu (z ruky), úspora energie akumulátoru, univerzálnost: telefonování, e-mail, Internet, sociální sítě, specializované aplikace (bankovní, navigační), bezpečnost (v případě krádeže, útoku) atd. Mobilních zařízení je na světě už více než klasických desktopových počítačů a dále se jejich počet zvyšuje. Tím vzrůstá důležitost systémů pro takové počítače, mezi které patří Android a iOS.", "question": "Jak se jinak jmenuje jádro operačního systému ?", "answers": ["kernel"]}
{"title": "Nuclear Blast", "context": "Nuclear Blast je nezávislé hudební vydavatelství a zásilkový hudební distributor s dceřinými společnostmi v Německu, Spojených státech a v Brazílii. toto hudební vydavatelství bylo založeno v roce 1987 Markusem Staigerem v Německu. Původně vydávalo především hardcore punkové nahrávky a později i melodický death metal, grindcore, power metal nebo black metal stejně jako tribute alba. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuclear Blast na anglické Wikipedii.", "question": "Co je Nuclear Blast?", "answers": ["hudební vydavatelství"]}
{"title": "Neutron", "context": "1 2 {\\displaystyle {\\frac {1}{2}}} (tj. je to fermion) a izospin = 1 2 {\\displaystyle {\\frac {1}{2}}} Antičásticí neutronu je antineutron. Protony a neutrony se označují společným názvem nukleony. Jádra všech atomů, vyjma nejběžnějšího izotopu vodíku 1H, tvořeného pouze protonem, obsahují protony i neutrony. == Význam == Ve fyzice a zejména chemii má význam počet neutronů v jádře, tzv. neutronové číslo, na základě kterého se rozlišují různé izotopy konkrétního prvku. V jaderné fyzice mají volné neutrony význam jako iniciátor štěpné jaderné reakce. Aby mohla v jaderném reaktoru probíhat řízená štěpná reakce, musí být neutrony zpomalovány pomocí některého z typů moderátoru neutronů. V astronomii je speciálním tělesem neutronová hvězda tvořená převážně neutrony. Vzniká jako závěrečná fáze vývoje hvězdy po výbuchu některých typů supernovy, kdy po gravitačním kolapsu vznikají neutrony spojením elektronů a protonů za vyzáření neutrin. == Historie == Existenci atomového jádra objevil a publikoval Ernest Rutherford v roce 1911 (Rutherfordův model atomu) a v roce 1920 formuloval hypotézu o jeho složení z protonů a neutronů. Experimentální důkaz neutronu včetně vysvětlení podal jeho žák James Chadwick v roce 1932. Publikoval jej v Nature 2. února. Měření, která neutron detekovala, provedli před tím i další fyzikové, ale mylně je interpretovali jako záření gama. == Dělení neutronů == Neutrony se mohou dělit podle své kinetické energie na: chladné neutrony <0,002 eV tepelné neutrony 0,002 – 0,5 eV rezonanční neutrony 0,5 – 1000 eV neutrony středních energií 1 keV – 500 keV rychlé neutrony 500 keV – 10 MeV neutrony s vysokými energiemi 10 MeV – 50 MeV neutrony s velmi vysokými energiemi >50 MeV == Reference == == Související články == Nukleon Baryon == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu neutron ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy objevili neutron?", "answers": ["v roce 1932"]}
{"title": "Kladivo", "context": "Používá se ale i pro dělení předmětů t.j. pro jejich rozbíjení na více částí. Kladivo samozřejmě může sloužit i jako speciální ruční zbraň. Jedno z nejběžnějších použití je zatloukání spojovacích součástek (hřebík), kde slouží k vzájemnému spojování dvou různých částí. Pro spojování dvou či více předmětů navzájem pomocí kladiva se používají spojovací součásti (kupř. hřeby, hřebíky, nýty, cvoky, kramle a další spojovací prvky - používá se kupř. v tesařství, truhlářství, zednictví, kovářství, zámečnictví, čalounictví, brašnářství a v mnoha dalších řemeslech). Kladivo lze samozřejmě použít i pro rozpojování navzájem spojených částí. Speciální kladiva se používají pro poklep, tedy pro výrobu cíleného hluku (třeba aukční kladívko), kladivo v tomto speciálním případě působí ve funkci paličky. Tento jednoduchý ruční nástroj se obvykle skládá z dřevěné rukojeti respektive z topůrka a vlastní hlavy kladiva. Topůrko je vsazeno do oka kladiva a může být zde fixováno, podobně jako u sekery, klínkem (obvykle klínkem kovovým). Hlava bývá u pracovních kladiv obvykle vyrobena z oceli nebo železa (v minulosti se mohlo jednat i o kladivo kamenné). Během vývoje vzniklo mnoho specializovaných druhů kladiv lišících se hmotností, tvarem, velikostí i počtem rukou nutných k jeho správnému držení. Je využíváno v mnoha druzích řemesel i lidských činností (např.geologické kladivo). Vedle nože a sekery je kladivo jeden z nejběžnějších ručních pracovních nástrojů. Specializovaná aukční či soudní kladívka apod. mohou být vyrobena z vhodného nekovového materiálu (kupř. z pryže či ze dřeva), jedná se o kladívka, která se používají spíše ve funkci zvláštní poklepové paličky, která vydává především hluk a žádné předměty obvykle nijak nedeformuje.", "question": "Jak se nazývá mechanický ruční nástroj, který umožňuje předat kinetickou energii nějakému jinému tělesu?", "answers": ["Kladivo"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa).", "question": "Ve kterém roce začala druhá čínsko - japonská válka?", "answers": ["1937"]}
{"title": "Helena (Montana)", "context": "Helena je hlavní město amerického státu Montana a současně sídelní město kraje Lewis and Clark. V roce 2010 mělo samotné město 28 190 obyvatel, s metropolitní aglomerací kraje Lewis and Clark a Jefferson pak 67 636 obyvatel. Město bylo založeno 30. října 1864, nedlouho po objevení zlata v potoku Last Chance Creek. Katedrála svaté Heleny Státní Kapitol The University of Montana - technická univerzita pro cca 1000 studentů, otevřená v roce 1939 Caroll College - římskokatolická univerzita liberálních umění pro 1500 studentů, otevřená v roce 1909 komunální centrum lyžařský areál Great Divide Ski Area Regionální letiště Helena Helena. se nalézá na jižní hranici Montany na 46,59 severní rovnoběžce; podnebí je kontinentální, ovlivněné Skalistými horami, s průměrnými teplotami v rozmezí 0° až -10 °C v zimě a +11° až 28 °C v létě. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 28 190 obyvatel. 93,3% Bílí Američané 0,4% Afroameričané 2,3% Američtí indiáni 0,7% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 0,6% Jiná rasa 2,6% Dvě nebo více ras Obyvatelé. hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 2,8% populace. 22,4 % do 18 let 11,1 % 18-24 26,6 % 25-44 26 % 45-64 a 13,9 % 65+ let Průměrný příjem domácnosti: 34 416 dolarů Roční příjem. průměrné rodiny: 50 018 dolarů Roční příjem per capita: 20 020 dolarů 14,5 % populace žije na nebo pod hranicí chudoby Gary Cooper (1901 - 1961), herec Dirk Benedict (* 1945), herec, scenárista a režisér V tomto článku byl použit překlad textu z článku Helena, Montana na anglické Wikipedii.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Montana?", "answers": ["Helena"]}
{"title": "Tavoliere", "context": "Tavoliere je poměrně rozsáhlá nížina na jihovýchodě Itálie, v Apulii, v provincii Foggia. Rozkládá se na ploše více než 3 000 km2. Je složena z mořských pliocenních a čtvrtohorních nánosů. Jedná se o nejrozlehlejší nížinu v Itálii po Pádské nížině. == Geografie a podnebí == Oblast je ohraničena řekou Fortore na severu a řekou Ofanto na jihu. Na západě leží pohoří Monte del Daunia, které je součástí kampánských Subapenin. Na východě tvoří hranici poloostrov Gargano a Jaderské moře. Tavoliere je nejsušším územím v Itálii. Srážek je méně než 300 mm ročně. == Využití == Oblast je využívána především k zemědělské produkci. Pěstuje se zde pšenice, červená řepa, rajčata, olivy a vinná réva. == Reference ==", "question": "Po čem je Tavoliere nejrozlehlejší nížina v Itálii?", "answers": ["po Pádské nížině"]}
{"title": "Španělština", "context": "Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 400 miliónů. Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština. Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy. Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma. Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špaň. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace. Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen: A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E,.", "question": "Do kategorie jakých jazyků spadá španělština?", "answers": ["románských"]}
{"title": "Třetí bitva u Yper", "context": "Bitva u Passchendale (31. červenec – 6. listopad 1917) čili Třetí bitva u Yper (nebo u Yprů či u Ypry) bylo střetnutí zákopové fáze první světové války. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, které se nacházejí na jihu a východě od belgického města Ypry v Západních Flandrech. Probíhala od července do listopadu 1917. Tato bitva je jedním z příkladů nesmyslnosti válek, neboť lidské ztráty celkem na obou stranách prokazatelně dosáhly neuvěřitelného počtu více jak 500 000 životů, ale ani za tuto cenu žádná ze zúčastněných stran nedosáhla významného územního ani materiálního zisku. Velení obou stran (z politických a strategických důvodů) po dobu několika měsíců odmítalo vzdát boj o území velké v podstatě jen několik kilometrů. Mnoho obětí přitom nepadlo v boji, ale zahynulo v močálech. O šílenství těchto událostí dostatečně vypovídá i fakt, že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce, celkem padlo na obou stranách mezi 500 000 až 700 000 vojáků. Vojska Dohody docílila jen toho, že se fronta posunula zhruba o 8 km, ovšem v některých částech byla tato území ztracena již pět měsíců poté - když bez odporu padla do rukou Němcům po bitvě u Lys, součásti jarní ofenzívy roku 1918. Belgičané, ve snaze zabránit Němcům v postupu, vypustili v předstihu mořské hráze, a tak se krajina proměnila v močál. V takovém terénu se pak drželo bahno i v období, kdy bylo delší dobu sucho. Všechny britské útoky se tak potýkaly s blátem. V některých fázích bitvy se odhaduje, že zhruba třetina obětí se utopila v močále. Německé protiútoky měly prakticky stejné obtíže. Britové své pozice zajistili mimo jiné i podzemními minami, které při jednom z německých útoků odpálili. Během jedné minuty tak zemřelo více než 10.000 německých vojáků. Celkové ztráty bitvy u Paschendale se pohybují okolo 310 000 mužů na britské, 85 000 mužů na francouzské a 260 000 mužů na německé straně (v maximálních odhadech až 400 000).", "question": "Jaký fakt vypovídá o šílenství těchto událostí?", "answers": ["že současné odhadované počty obětí se podle různých odhadů liší o statisíce"]}
{"title": "Láska", "context": "Podobně jako křesťanství a židovství, i islám rozlišuje mezilidskou lásku a lásku mezi Bohem a člověkem, tu ale rozděluje ještě na dva další druhy. Tzv. rafah nebo rahmah je Boží láska zahrnující všechny živé bytosti bez rozdílu, zatímco hub nebo wudda jsou názvy pro lásku Boha pouze k věřícím, kteří dodržují všechna přikázání. Podle koránu tedy Alláh miluje všechny lidi bez rozdílu, zároveň si ale lidé musí vysloužit jeho náklonnost svou poslušností. === Východní náboženství === Buddhismus, podobně jako starověké Řecko, rozlišuje několik druhů lásky. Káma je smyslná, sexuální mezilidská láska. Zároveň je ale překážkou na cestě k probuzení, protože je egoistická. Karuná je soucit se všemi bytostmi bez rozdílu; snižuje utrpení druhých. Doplňuje se s moudrostí a je nezbytná na cestě k osvícení. Mettá je \"dobrotivá\" láska. Podobně jako starořecká agapé spočívá v osvobození od svých tužeb a nezištném pomáhání ostatním. Je to velmi pokročilý bod na cestě za probuzením, protože vyžaduje velké sebeuvědomění. Cílem buddhistů je osvobodit se od utrpení (tzn. dosáhnout probuzení vymaněním se za samsáry). Hinduismus používá stejné rozdělení jako buddhismus, ale ještě navíc rozlišuje tzv. prema, povznesenou láska a bhakti, lásku k bohu.", "question": "Jak se nazývá soucit se všemi bytostmi bez rozdílu?", "answers": ["Karuná"]}
{"title": "Chinin", "context": "Chinin (přes něm. Chinin a ital. china, chinina ze špan. quino a to z kečuánštiny) je alkaloid využívaný jako základní antimalarikum (lék proti malárii) a jeden z pěti základních léčiv. Chinin je methoxyderivát cinchoninu. Chemický vzorec chininu je C20H24N2O2. Jedná se o alkaloid. Vzorec byl sestaven Augustem Wilhelmem Hofmanem v první polovině 19. století. Chinin má hořkou chuť, v menších dávkách povzbuzuje chuť k jídlu, v ultrafialovém světle fluoreskuje. Jelikož se jedná o alkaloid, má chinin zásadité vlastnosti. Působí jako slabé analgetikum, protože tlumí centrum bolesti v centrálním nervstvu. Působí také jako mírné antipyretikum, protože tlumí udržování tělesné teploty a potlačuje látkovou přeměnu. Snižuje tak horečku. Zpomaluje srdeční akci. Snižuje tak tlak krve. Má příznivé účinky při léčbě lupus erythematodes. V humánní medicíně se využívá jako antimalarikum, to znamená lék proti malárii. Působí na parazity v krvi, ale nepůsobí na parazity v játrech. V současné době vznikají kmeny malárie odolné proti chininu, především v jihovýchodní Asii, chinin ale stále zůstává relativně účinný a využívá se jako hlavní lék v případě vážných případů malárie. Chinin je stále významným lékem proti malárii, i když z části byl nahrazen syntetickými léky. V dnešní době se chinin podává orálně, nebo ve vážnějších případech intravenózně. V dřívějších dobách (18. století) se připravoval lék proti malárii rozdrcením kůry chinovníku a rozpuštěním vzniklého prášku ve víně (protože je dobře rozpustný v etanolu). Příznaky při předávkování jsou nevolnost, hučení v uších a poruchy vidění, někdy se objevují i křeče. Smrtelná dávka pro člověka je 8-10 gramů chininu. Chinin je používán jako součást různých likérů, je také součástí toniků. Obsah výskytu chininu v tonicích se pohybuje od 27,7 do 79,7 mg/l. Dále se chinin přidává do dalších různých výrobků: vlasové a opalovací oleje, šampóny, insekticidy. V gumárenském průmyslu se používá jako vulkanizační prostředek. Chinin byl nalezen v kůře chinovníku, z něhož ho izoloval francouzský chemik Pierre-Joseph Peletiere. Získává se zejména z druhů chinovník lékařský a chinovník pýřitý. Jejich kůra obsahuje 4-5, výjimečně 14-16, procent chininu. Obsah chininu v kůře stromů rodu Remijia je 0,5 - 2 %. Tato kůra je levnější než kůra chinovníku a má výraznou chuť, proto se využívá pro výrobu toniků. Vyskytuje se také ve vrbové kůře. Odvar z ní doporučoval k léčbě malárie již Hippokrates. Hahnemanova alergie Cinchonin Chinidin je antiarytmikum a využívá se proti srdeční arytmii.", "question": "Jakou chuť má chinin?", "answers": ["hořkou"]}
{"title": "Počasí", "context": "Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti. Počasím se zabývá meteorologie, respektive fyzika atmosféry. Nejchladnější teplota byla zaznamenána na výzkumné stanici Vostok v Antarktidě, kde 21. července 1983 naměřili -89,2 °C. Nejtepleji bylo v libyjské El 'Azizie, kde se 13. září 1922 teplota vyšplhala na 57,8 °C. Nejsušším místem na Zemi je Arica v Chile, kde téměř vůbec neprší. Žádné srážky nebyly zaznamenány téměř 14 let. Podnebí Klima Globální cirkulace atmosféry Atmosféra Atmosféra Obrázky, zvuky či videa k tématu počasí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo počasí ve Wikislovníku www.chmu.cz – Český hydrometeorologický ústav www.yr.no www.meteocentrum.cz www.meteopress.cz", "question": "Na jaké výzkumné stanici byla zaznamenána nejchladnější teplota?", "answers": ["Vostok"]}
{"title": "Nobelova cena", "context": "Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír; dále se také uděluje Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jako \"Nobelova cena za ekonomii\", která však není skutečnou Nobelovou cenou (viz níže). Nobelova cena je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu. Ve všech oblastech, v nichž je udělována, je považována za nejprestižnější ocenění. Alfred Nobel ve své závěti napsal, že z jeho pozůstalosti mají být každoročně udělovány ceny za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti: Nobelova cena za fyziku – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za chemii – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za. fyziologii nebo lékařství – udělována institutem Karolinska Nobelova cena za literaturu – udělována Švédskou akademií Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem \"Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela\". Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu, a nejedná se tedy o \"Nobelovu cenu\". Přesto se uděluje společně s ostatními cenami. V roce 1968 však bylo rozhodnuto, že žádné další ceny \"na památku Alfreda Nobela\" již zaváděny nebudou. Poprvé byly Nobelovy ceny udělovány roku 1901; ceremoniál se konal ve Stockholmu. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu. Jména držitelů cen jsou však zveřejněna předem; jednotlivé komise je zveřejňují v průběhu října. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že nejvýše mezi tři osoby). Nobelovu cenu nelze udělit posmrtně (in memoriam), s výjimkou situace, kdy držitel zemře mezi zveřejněním svého jména a slavnostním předáváním. (Toto pravidlo bylo zavedeno roku 1974, do té doby mohla být cena udělena i tehdy, pokud již nominovaný člověk zemřel po prvním únoru příslušného roku.) Nad udělování Nobelovy ceny stojí správní orgán dohlížející na stockholmské nadace.", "question": "V kterém městě se poprvé udělila Nobelova cena?", "answers": ["Stockholmu"]}
{"title": "Avatar", "context": "Avatar (z anglického přepisu) je (především vizuální) reprezentace uživatele ve virtuální realitě. Touto reprezentací může být trojrozměrný model, dvourozměrný obraz nebo třeba jediný znak – v textových MUDech je to často zavináč. Avatar v počítačové hře je virtuální postava ovládaná hráčem, který se s avatarem v jistém smyslu slova ztotožňuje a skrze něj jedná ve virtuálním světě. Tento pojem je užíván zejména v online hrách na hrdiny (MUD, MMORPG). Avatary se ovšem používají i v neherních světech, především pro rozšíření komunikace. Na diskusních fórech (např. na serverech založených na programu phpBB) se pojem avatar používá pro ikonku uživatele, která se objevuje u jeho příspěvků. Programy virtuální reality často obsahují trojrozměrný model, který je avatarem uživatele. Termín je odvozen z hinduistického pojmu avatár, znamenajícího pozemské vtělení duchovní bytosti. V počítačové sféře se jedno z prvních použití pojmu objevuje roku 1985 v počítačové hře Ultima – stát se avatárem bylo cílem Ultimy IV. V pozdějších hrách se již předpokládalo, že avatarem jste. Později byl termín avatar použit ve stolní hře na hrdiny Shadowrun (1989) nebo v online hře Habitat (1987). Pro rozšíření termínu bylo významné jeho použití v kyberpunkovém románu Neala Stephensona Sníh (v originále Snow Crash, 1992) ve významu virtuální simulace lidského těla ve virtuální realitě Metaverse. Sociální postavení v Metaversu bylo často založeno na kvalitách avatara: detailní avatar znamenal, že uživatel je hacker a programátor, zatímco méně talentovaní si museli kupovat konfekční modely. Stephenson tvrdí, že termín avatár vymyslel nezávisle a až později se dozvěděl, že jak tento termín, tak některé další prvky jeho románu se už objevily ve hře Habitat. V další kyberpunkové literatuře se termín avatar vyskytuje i ve významu elektronicky zaznamenaného a interpretovaného vědomí konkrétního člověka bez jeho fyzické podoby (tzn. zatímco jeho tělo může být po smrti, jeho avatár je stále schopen komunikovat s ostatními).", "question": "Co je avatar v počítačové hře?", "answers": ["virtuální postava ovládaná hráčem"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby: teorie akrece a teorie gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany.", "question": "Která planeta sluneční soustavy je nejchladnější?", "answers": ["Uran"]}
{"title": "Lebka člověka", "context": "Lidská lebka (cranium) se u dítěte skládá z 22 kostí. Novorozenec má prostor mezi jednotlivými kostmi vyplněny vazivovými blankami (tzv. lupínky, fontanely), ty postupně zarůstají a celá lebka srůstá. Kosti lebky jsou ploché, sestávají se ze dvou tenkých kostí a jedné řídké kosti, která obsahuje kostní dřeň, jejímu uspořádání říkáme diploe. Diploe najdeme jen v lebce. Mozková část (neurocranium) vytváří pevné pouzdro pro mozek a některé smyslové orgány. Skládá se z plochých kostí klenby lební - kalva (kost temenní a čelní) a z kostí spodiny (báze) lební (kost týlní, klínová, spánková a čichová) 1 kost týlní (os occipitale): Tvoří významnou část spodiny lebeční. Nachází se v ní velký týlní otvor (foramen occipitale magnum, který spojuje lebeční dutinu s páteřním kanálem (prochází zde prodloužená mícha). Samotné skloubení (atlantooccipitální) zajistí dva kondyly (condili occipitales), pod kterými skrz canalis nervi hypoglossi prochází XII hlavový nerv. Dobře hmatný je tzv: zevní týlní výběžek (protuberantia occipitalis externa), který bývá u mužských lebek výraznější.", "question": "Co se nachází uvnitř lebky ?", "answers": ["mozek"]}
{"title": "Fed Cup", "context": "Fed Cup je ženská týmová soutěž v tenise, do roku 1995 známá jako Pohár federace (Federation Cup), kterou pořádá Mezinárodní tenisová federace. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 17 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista. Od února do listopadu 2017 probíhá 55. ročník. Trojnásobným obhájcem titulu je Česká republika, která ve světovém finále předchozího ročníku porazila Francii 3:2 a získala tak jubilejní desátou trofej. Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Třetí a méně prestižním kolektivním turnajem je Hopmanův pohár, určený pro smíšené páry. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu. Historie Fed Cupu sahá do roku 1963. Tehdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže. Za léta své existence Fed Cup (název platí od roku 1995) prokázal, že má své opodstatnění v tenisovém světě.", "question": "Která organizace pořádá Fed Cup?", "answers": ["Mezinárodní tenisová federace"]}
{"title": "Mongolsko", "context": "Mongolsko, oficiálním názvem Stát Mongolsko, je vnitrozemský stát ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Země zaujímá plochu 1566500 km2 (dvacetkrát více než ČR), ale vzhledem ke svým pouze 2,7 milionům obyvatel je Mongolsko státem s nejnižší hustotou zalidnění na světě. Velkou část Mongolska pokrývají stepi s drsným podnebím, kde hlavním zdrojem obživy je kočovné pastevectví. Pro hospodářství země a její vývoz jsou důležité výrobky z vlny, například látky a další výrobky z kašmíru, a výrobky z kůže. V současné době se velkým tempem rozvíjí těžba nerostných surovin, která byla hlavním zdrojem příjmů státu již před rokem 1990. Hlavním městem je Ulánbátar, jehož 1,3 milionu obyvatel představuje téměř polovinu populace země. Dalšími městy jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan. Území Státu Mongolsko se rozkládá na části území tzv. Vnějšího Mongolska, zatímco tzv. Vnitřní Mongolsko je dnes jako autonomní oblast součástí Čínské lidové republiky. Související informace naleznete také v článku Dějiny Mongolska. Kočovné kmeny Siungnuové, kvůli nimž byla budována Velká čínská zeď, vytvořili ve starověku na území Mongolska mocný kmenový svaz. Někteří Siungnuové se přesunuli na západ, kde se smísili s dalšími etniky a dali vznik Hunům. Ve 13. století bylo území dnešního Mongolska centrem Mongolské říše založené Čingischánem, největší říše všech dob. (Roku 1241 táhla mongolská vojska Moravou a vyplenila klášter Hradisko.) Po více než sto letech se Mongolská říše rozpadla a země se vrátila do stavu vnitřních sporů a potyček. Po pádu mongolské dynastie Jüan v r. 1368 začal dlouhodobý střet mezi východními chalšskými a západními ojratskými Mongoly, který měl za následek postupné vytlačování Ojratů na západ (část Ojratů migrovala do Ruska k povodí Volhy, odkud jsou známi pod jménem Kalmykové). To v pozdější době umožnilo dobytí části Mongolska mandžuskou dynastií Čching, ovládající Čínu od roku 1636. Tím došlo k rozdělení země na Vnitřní (ovládané Čchingy) a Vnější Mongolsko.", "question": "Jaká je rozloha Mongolska?", "answers": ["1566500 km2"]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování. Po ukončení studia na vysoké škole a získání titulu v oboru fyziky začal se Dijkstra zabývat programováním.", "question": "Kde zemřel Edsger Dijkstra?", "answers": ["Nuenen"]}
{"title": "Musíme si pomáhat", "context": "Musíme si pomáhat je české filmové drama režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 2000. Odehrává se za německé okupace Československa během 2. světové války a popisuje hrdinství rodiny, která schovávala doma židovského uprchlíka z koncentračního tábora. Film získal pět Českých lvů a byl mezi pěti nominovanými na Oscara za nejlepší zahraniční film. Petr Jarchovský později pro Divadlo Na Jezerce předělal film do stejnojmenného divadelního představení. 1937 Automobil s řidičem a dvěma cestujícími zastavuje u cesty a pasažéři se jdou vymočit. Totéž udělá i řidič, ale trvá mu to déle a muži mu jakoby naschvál chtějí ujet. Řidič s rozepnutým poklopcem klopýtá za automobilem, než se nad ním slitují a zastaví mu. Řidič je český Němec a jmenuje se Horst Prohaska, cestujícími jsou Josef Čížek a mladý Žid David Wiener. Čížek je zaměstnán u rodiny Wienerů, Prohaska tam pracuje také na nižší pozici. 1939 Rodina Wienerů je nucena vystěhovat se ze svého honosného domu. U vystěhování asistuje Prohaska, nyní kolaborant s nacisty. David prozradí Čížkovi, že v pracovně zůstala v tajné skrýši část šperků a že je může vyzvednout, kdyby bylo nejhůř. Nikomu jinému to neprozradil. Wienerovi se stěhují do domu k Čížkům. 1941 Wienerovi musí nastoupit na transport do koncentračního tábora Terezín. David se loučí s manželkou Josefa Čížka a říká jí, že podle tetina dopisu z Terezína je o ně dobře postaráno, jenom jim není jasné, proč psala, že strýc Otto kašle, když už je 15 let po smrti. 1943 Davidu Wienerovi se podařilo ještě s jedním mužem uprchnout z koncentračního tábora v Polsku (kam byli posláni z Terezína, poté uplatili vojáka SS) a vrátit se domů. Potřebuje pomoci, ale lidé mají strach. Když jej na ulici spatří bývalý soused, okamžitě se na něj pokusí zavolat německého vojáka na sajdkáře: \"Jude ist hier! (Je tady Žid! )\" Německý voják ho ale neslyší a jede pryč. David se ukryje v bývalém domě své rodiny. Penzionovaný Josef Čížek (Bolek Polívka) se zatím během války snaží spolu se svou ženou Marií (Anna Šišková) přežívat v co největší tichosti. Jednoho dne mu vlezlý Prohaska prozradí, že do domu po Wienerech se nastěhují noví obyvatelé.", "question": "Kolik Českých lvů získal film Musíme si pomáhat?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Příbor (okres Nový Jičín)", "context": "První písemná zmínka o obci pochází z 12. prosince 1251 v listině markraběte moravského Přemysla, budoucího českého krále Přemysla Otakara II. Město založil Frank z Hückeswagenu. Příbor byl od prvopočátku významným správním, hospodářským a kulturním centrem celého okolí. Již v roce 1292 je jmenován jako městečko a v roce 1294 jako město. Po panství pánů z Hückeswagenu a Příbora po roce 1307 se stal součástí olomouckého biskupství. V roce 1389 olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmberka udělil městu právo opevnění. Jako zástavní držitelé panství Hukvald ovládali město bývalí husitští hejtmané Mikuláš Sokol z Lamberka v letech 1435 - 1438 a Jan Čapek ze Sán v letech 1438 - 1452 a bratřický hejtman Jan Talafús z Ostrova v letech 1452 - 1465. Zástavní držitel Hukvald Dobeš z Boskovic vymohl na králi Vladislavu II. Jagelonském udělení městu dvou výročních trhů v roce 1493. Olomoucký biskup Marek Khuen udělil městu čtyři výroční trhy a jeden trh týdenní v roce 1560. Nejpočetnější ze všech cechů byl významný cech soukeníků, jenž svá sukna od poloviny 16. století vyvážel do Krakova, Poznaně, Lvova, Levoče a Prešova a dalších měst. V roce 1615 postoupil městu kardinál František Ditrichštejn řadu privilegií a práv jako městské právo olomoucké, osvobození od robot, rozšíření rybolovu v řece Lubině a mnohé jiné. Kardinál někdy přespával na náměstí v domě čp.6, na němž je dodnes jeho znak. V roce 1617 si Příbor od olomouckého biskupa pronajal celé panství Hukvaldy na 6 let za plat 9 600 zl. ročně. Za třicetileté války město třikrát vyhořelo v letech 1621 od Valachů, 1626 od dánského generála Mansfelda a 1643 od Švédů. Na konci 16. století zdejší školu navštěvoval sv. Jan Sarkander. V roce 1694 byla založena piaristická kolej a gymnázium, nastal velký rozmach školství. Piaristé hráli divadlo, provozovali hudbu a spravovali knihovnu s 30 prvotisky (tisky před rokem 1500). V Příboře vzniklo nejstarší české ochotnické divadlo na Moravě v roce 1809. Dále tu byl založen první vzdělávací dělnický spolek Harmonie na Moravě v roce 1869. 6. května 1856 se v Příboře narodil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856 - 1939). V roce 1875 tu byl založen český učitelský ústav, druhý na Moravě - město se stalo centrem vzdělanosti severní Moravy. K tomu přispělo i založení reálky a později gymnázia v roce 1902. Dva příborské prapory složené z dobrovolníků v roce 1918 obsadily pro nově vzniklé Československo města Nový Jičín, Fulnek, Odry, Bílovec a Opavu. Roku 1938 se Příbor stal součástí Třetí říše, na konci 2. sv. války město osvobodila 6. května 1945 Rudá armáda.", "question": "Jaké panství si Příbor pronajal od biskupa v roce 1617?", "answers": ["Hukvaldy"]}
{"title": "Titanic", "context": "V chladných vodách zahynulo i všech 5 poštovních úředníků; W. L. Gwynn, J. S. March, J. R. J. Smith, J. B. Williamson a O. S. Woody, celý lodní orchestr; T. R. Brailey, R. M. Bricoux. , J. F. P. Clarke, W. H. Hartley, J. L. Hume, G. A. Krins, P. C. Taylor, J. W. Woodward i J. G. Phillips, jeden z telegrafistů, kteří do poslední chvíle rádiem žádali o pomoc. Poslední přeživší z Titanicu, která měla na událost vzpomínky, byla tehdy sedmiletá holčička Eva Hartová, která zemřela ve věku 91 v Londýně dne 16. února 1996 (rok před tím, než byl uveden do kin oskarový film založený na vzpomínání poslední přeživší, které tehdy mělo být 17 let). Bylo ještě sedm dětí mladších než Hartová, ty si ale na událost vědomě nepamatovaly: Edith Brown Haismanová, Barbara Westová a Millvina Deanová (Anglie); Michael Navratil, Louise Larocheová (Francie), Eleanor Shumanová, Winnifred Tongerloo a Lillian Asplundová ze Spojených států. Nejmladší a současně poslední přeživší cestující Titaniku, Millvina Deanová, se narodila 2. února 1912 a v době plavby jí byly 2 měsíce. Zemřela 31. května 2009. Ještě před tím, než Carpathia se zachráněnými doplula do New Yorku, bylo vzhledem k rozsahu katastrofy rozhodnuto o vyšetření celé události. Senát Spojených států amerických zahájil vyšetřování následující den poté, 19. dubna 1912 co Carpathia připlula. Vyšetřování vedl senátor William Alden Smith až do 25. května 1912. Během vyšetřování byly zapsány výpovědi všech přeživších a ostatní svědectví s případem související. Teprve po ukončení podání svědectví bylo britským občanům povoleno opustit Spojené státy americké. Mezi tím britský tisk očernil senátora Smitha jako osobu, která z neštěstí chtěla vytlouci politický kapitál. Smith však měl spíše pověst zastánce bezpečnosti, konkrétně na železnici, a chtěl prozkoumat vztahy mezi společností Railroad Tycoon a Titanicem, protože měly společného majitele: J. P. Morgana. Taktéž na britské straně byla ustanovena vyšetřovací komise British Board of Trade, kterou vedl lord Mersey. Komise pracovala od 2. května 1912 do 3. července 1912.", "question": "Kterého roku ztroskotal parník Titanic?", "answers": ["1912"]}
{"title": "Romance pro křídlovku (film)", "context": "Romance pro křídlovku je český hořký poeticko-romantický film režiséra Otakara Vávry z roku 1966 natočený na námět stejnojmenné básně Františka Hrubína, který byl u tohoto snímku i spoluautorem scénáře. V hlavních rolích zde vystupuje tehdy mladičký herec Jaromír Hanzlík a slovenská herečka Zuzana Cigánová, nezapomenutelný herecký výkon zde předvedla i Miriam Kantorková. V širším kontextu československé kinematografie se jedná o poměrně vzácnou ukázku unikátního filmového díla, které je pokusem o vizuální přepis většího básnického díla (filmová báseň) spadajícího do oblasti klasické české literatury 20. století. Téměř celý děj filmu se odehrává v okolí Lešan na dolní Sázavě, kde František Hrubín prožil své mládí. Smutný poetický příběh o setkání mladého člověka studenta Vojty (Jaromír Hanzlík) jak s první velkou láskou Terinou (Zuzana Cigánová) i se smrtí (Vojtův dědeček). Jaromír Hanzlík (student Vojta) Zuzana Cigánová (Terina) Štefan Kvietik (Viktor) Miriam Kantorková (Tonka) Július Vašek (Vojta - padesátiletý) Janusz Strachocki (Vojtův dědeček) Jaroslav Rozsíval (Vojtův otec) Jiří Štancl (Terinin otec) Věra Crháková (Terinina matka) Romance pro křídlovku (film) v Česko-Slovenské filmové databázi Filmová databáze", "question": "Kdy byl natočen film Romance pro křídlovku?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Batman", "context": "V roce 2011 DC vesmír prošel restartem a nové komiksy jsou vydávány pod značkou New 52. Od začátku tak vznikají série Detective Comics (jako vol. 2), Batman (jako vol. 2), Batman: The Dark Knight (jako vol. 3), Batman and Robin. (jako vol. 2) i Legends of the Dark Knight (jako vol. 2), ale i nové: The All New Batman: The Brave and the Bold, Batman: Arkham Unhinged, Batman '66 a Batman Eternal. Současnými autory například jsou: Peter Tomasi, Tony Daniel, John Layman a Scott Snyder. Biografie Batmana byla často měněna, je taky jednou z mála komiksových postav, která není pevně zakotvena v určité době. Jeho minulost byla poprvé popsána v čísle Detective Comics #33 Během Zlatého věku byl Batman poprvé představen v Detective Comics # 27 (květen 1939), kde se mu ještě nedostalo dostatečného prostoru a vlastního příběhu, na což navázal Detective Comics # 33, kde byl Bruce konečně vyobrazen v původních znacích a dostal vlastní příběh. Malý Bruce Wayne byl synem velmi známých gothamských filantropů, kteří už od nepaměti patřili do vyšší společenské vrstvy města. Bruce tak vyrůstal ve Wayne Manor, kde den co den prožíval vznešený život. To se změnilo chladnokrevnou vraždou jeho rodičů, po jejichž smrti tak přísahal na jejich hroby, že pomstí jejich smrt a navždy vymýtí kriminalitu v celém Gothamu. Od té doby se začal věnovat rozličným studiím a tréninkům, díky kterým získal mnoho dovedností a to zejména v oblasti bojových umění, kriminologie apod. Po dokončení tréninku si Wayne uvědomil, že jeho dovednosti sami o sobě nestačí, neboť v kriminálnících potřeboval vyvolat bázeň, která by se stala jeho pravou metlou zločinu. Někdy v té době se objevil netopýr, kterým se Bruce nechal inspirovat, a o něco málo později tak z něj vytvořil svůj symbol, prostřednictvím kterého bojoval proti kriminalitě Gothamu. Jedna z nejtragičtějších a nejzásadnějších událostí jeho života však na sebe nenechala dlouho čekat. Wayne se rozhodl navštívit představení \"The Flying Graysons\", kde účinkovala rodina velmi schopných akrobatů, kteří byli zabiti jen kvůli odmítnutí vyplacení výpalného, které vyžadoval jeden Gothamský pomatenec. Po jejich smrti se setkal s jejich potomkem Richardem Graysonem, ve kterém uzřel sama sebe kdysi před lety. Bruce se tedy chlapce rozhodl ujmout a cvičit jeho fyzické a dedukční schopnosti.", "question": "Kdy se poprvé objevila postava Batmana?", "answers": ["květen 1939"]}
{"title": "Supinum", "context": "V současnosti se vyskytuje již jen v některých východních aukštockých nářečích. Ve spisovném jazyce je nahrazované infinitivem. V latině bývá supinum zakončeno na -tum, méně často -sum. Jeho funkce je v podstatě trojí: Samostatně se klade po slovesech pohybu (ire, venire apod.) a posílání (mittere) namísto infinitivu a vyjadřuje cíl/ účel daného děje: např. Dormitum imus (= Jdeme spát). Zde má stejnou funkci jako zřídka se objevující archaismus v českém spojení jít spat. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. supinum I. V redukované podobě, zakončené na -tu nebo -su, se supinum klade po určitých adjektivech zpravidla zakončených na -ilis/e: e. g. horribile visu (doslova \"strašné k vidění\", tj. strašná věc na pohled, je strašné se na to dívat), difficilis factu (obtížný k provedení) apod. Tento typ se někdy označuje též jako tzv. supinum II. Od supina se odvozuje tzv. participium perfekta pasiva (≈ české příčestí minulé trpné), např. vocatus/a/um (zavolaný/á/é). Formálně má podobu přídavného jména, stejně jako v češtině, a dále se využívá při tvoření různých pasivních tvarů, např. v perfektu (sanatus (vyléčený) + tvar slovesa esse (být) = sanatus sum (byl jsem vyléčen, resp. jsem vyléčený). od supinového kmene se odvozuje v latině také řada substantiv. Např. sloveso vincere (vítězit, porážet) má supinum victum, od jehož kmene vict- jsou odvozena substantiva victor (vítěz) a victoria (vítězství). Švédština jako jediný germánský jazyk používá supinum ve spojení se slovesem ha (mít) k tvoření perfekta a plusquamperfekta: jag har skrivit (napsal jsem). U slabých sloves má shodný tvar jako pasivní participium (příčestí trpné) ve tvaru středního rodu, např. älskat (milováno), köpt (koupeno). U silných a nepravidelných sloves má supinum zakončení -it, zatímco střední rod trpného příčestí -et: brevet är skrivet (dopis je napsán) × jag har skrivit ett brev (napsal jsem dopis). Poznámka: Důsledné rozlišení tvarů -it/-et je kodifikováno ve standardní švédštině. V různých nářečích se však tyto tvary často zaměňují podle místních zvyklostí.", "question": "Který germánský jazyk používá supinum?", "answers": ["Švédština"]}
{"title": "Marmolada", "context": "Nachází se východně od Trenta v severovýchodní Itálii asi 100 kilometrů severo-severovýchodně od Benátek, ze kterých je za jasného dne viditelná. Tvoří ji hřeben orientovaný od západu k východu. Na jih se téměř kolmo láme do skalní stěny 2 km široké a 800 m vysoké. Na severní straně je poměrně plochý Marmoladský ledovec, jediný velký ledovec v Dolomitech. Na vrcholu je během léta v provozu malá horská chata. Hřeben se skládá z několika vrcholů se snižující se výškou od západu k východu: Punta Penia (3343 m), Punta Rocca (3309 m), Punta Ombretta (3230 m), Monte Serauta (3069 m), a Pizzo Serauta (3035 m). Během lyžařské sezony je hlavní sjezdovka Marmolady otevřená pro lyžaře a snowboardisty. Před první světovou válkou probíhala Marmoladou část hranice a fronty mezi Rakouskem a Itálií. Rakušané v ledovci vybudovali celé vojenské městečko, ale při největším lavinovém neštěstí v Alpách přišli o 300 vojáků. Ústup ledovců dnes občas vyplavuje mrtvé, výzbroj a výstroj. První výstup - rakouský horolezec Paul Grohmann s italskými vůdci A. a F. Dimaiovými vystoupil na nejvyšší bod v roce 1864. Už předtím byly uskutečněny výstupy na hřeben, ne však na Punta Penia. Cesta vede převážně po ledovci - překračuje ledové trhliny a ve skále dosahuje obtížnost II UIAA. Prvovýstup západním hřebenem roku 1898 H. Seyffert, E. Dittmann, L. Rizzi.", "question": "Jak vysoká je Marmolada?", "answers": ["3343 m"]}
{"title": "Elamština", "context": "Elamština je jeden z mrtvých jazyků Blízkého východu, který byl úředním jazykem Elamské říše a od 6. století i Achaimenovské říše. Společně se starou perštinou a babylonštinou ji lze nalézt na achaimenovských kamenných reliéfech v Bísotúnu, Gandž Náme a Persepoli. Poslední památky s výskytem elamštiny se objevily po dobytí perské říše Alexandrem Velikým. Nejstarší elamské epigrafické památky lze najít v Súsách. Tento jazyk nazýváme proto-elamštinou a její písmo je tvořeno více než 1000 znaky, z nichž většina jsou ideogramy. Později, v době vlády Akkadských vládců, začali písaři používat nový druh písma odvozený od sumerského písma. Tento druh písma se však používal pouze 250 let. Mezi lety 2500–331 př. n. l. se začalo pro zápis elamštiny akkadského klínového písma, který se skládal ze 130 znaků.", "question": "Kdy se objevily poslední památky s výskytem elamštiny?", "answers": ["po dobytí perské říše Alexandrem Velikým"]}
{"title": "Romantismus", "context": "Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román [zdroj? ], tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky. \"Kdo praví romantismus, praví umění moderní. , to jest intimita, duchovost, barva, touha po nekonečnu, vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.\" (Charles Baudelaire) Rozvoji romantismu napomohl mj. anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století v Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé preromantické literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo několik generací na přelomu 18. a 19. století.", "question": "Romantismus je umělecký směr a životní postoj jaké kultury?", "answers": ["euroamerické"]}
{"title": "Hydrofon", "context": "Hydrofon je podvodní mikrofon, umožňující pasivně naslouchat zvukům z okolní vody (aktivním zařízením je sonar). Hydrofon byl prvním podvodním čidlem vyvinutým na počátku 20. století. Představoval důležitý prostředek protiponorkového boje, který umožňoval odhalit a částečně i lokalizovat ponořenou ponorku. Naopak ponořená ponorka jím mohla získat informace o svém okolí. Hydrofon byl v protiponorkovém boji používán už za první světové války a přispěl tak k ochraně spojeneckých konvojů. Používá se také v seismologii. == Odkazy == === Související články === Sonar Radar === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu hydrofon ve Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrophone na anglické Wikipedii.", "question": "Jak ze nazývá podvodní mikrofon, umožňující pasivně naslouchat zvukům z okolní vody?", "answers": ["Hydrofon"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl československý podnikatel, \"král obuvi\" – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína (1923–1932) a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků (Baťova soustava řízení), dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu.[zdroj? ] Rozsahem svých aktivit (35 oborů výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí) působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu (Baťova škola práce pro Mladé muže a Mladé ženy). Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství (zlínské pokusné školství). Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa. Velkou celoživotní oporou Tomáše Bati, jak v soukromém životě, tak i v podnikání, byla jeho žena Marie, vídeňská Češka z velmi[zdroj? ] dobré rodiny. Byla velmi činnou v sociální a zdravotní sféře. Díky svým aktivitám se stala velmi uznávanou osobností ve Zlíně. == Dětství == Tomáš Baťa pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. První zmínka o ševci jménem Lukáš Baťa (Batiu, Batiku, Batu) je z roku 1667. V sousedních Želechovicích je již roku 1644 téhož příjmení (snad významem \"táta\") Jánoš Baťů a Jan Batík a již roku 1580 Václav Batiů. Tomáš, třetí dítě Antonína Bati, se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně v Dlouhé ulici. Ve věku 8 let mu zemřela matka. O dva roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu a živnost do Uherského Hradiště. Tomáš tak přešel do tamní školy, kde se místo českého jazyka vyučoval jazyk německý.", "question": "Jak se jmenovala sestra Tomáše Bati?", "answers": ["Annou"]}
{"title": "Michael Ventris", "context": "Zájem o nerozluštěné mykénské a další písma u něj již ve 14 letech vzbudila přednáška slaveného objevitele krétského Knóssu Arthura Evanse v roce 1936. Výsledkem jeho systematického zájmu byl článek o krétském písmu, který v jeho 18 letech publikoval prestižní americký archeologický časopis. Znovu se k tématu vrátil až po dokonční studia a v roce 1950 publikoval zprávu o stavu bádání egejských písem, kterou sestavil na základě dotazníku rozeslaného významným světovým badatelům v dané oblasti. Tuto zprávu označil za svůj poslední příspěvek k dané problematice, což tak bylo chápáno i ze strany odborníků, mezi které jako laik nebyl počítán. Přes toto prohlášení se však v letech 1950–1952 systematicky věnuje luštění lineárního písma B, ale závěry si nenechává pro sebe a pravidelně s nimi seznamuje další badatele. Přesto to byl právě Ventris, komu se písmo podařilo rozlušit. Svůj výzkum založil na matematicko-statistické analýze znaků a výsledky pak aplikoval na předpokládané krétské místní názvy v textu. Překvapivě tak zjistil, že text je psán řecky, protože 16 let vycházel z Evansovy teze, že Kréťané byli neřečtí příbuzní Etrusků. Na dalším luštění písma spolupracoval Ventris s mladým filologem Johnem Chadwickem. Jimi publikovaným závěrům se dostalo širšího přijetí až na základě nových tabulek nalezených americkám archeologem Carla Blegena v Pylu roku 1952. Výsledky svých výzkumů oba mladí badatelé publikovali v roce 1955 pod názvem Documents in Mycenaean Greek (Dokumenty v mykénské řečtině). Michael Ventris zemřel již následujícího roku na následky dopravní nehody. Metody a výsledky jeho rozluštění se pak ještě staly předmětem vědeckých sporů, ale nakonec byla jejich správnost uznána. publikace autora (anglicky) Ventris, Michael and Chadwick, John(1956). Documents in Mycenaean Greek. Second edition (1974). Cambridge UP. ISBN 0-521-08558-6. (anglicky) Ventris, Michael(1988). Work notes on Minoan language research and other unedited papers. Edizioni dell'Ateneo 1988 Roma. monografie BATONĚK, Antonín. Zlatá Egeis. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1969. Mojdl, Lubor: Encyklopedie písem světa I – Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti. Praha. 2005 (str. 101) (anglicky) Chadwick, John(1958). The Decipherment of Linear B. Second edition (1990). Cambridge University Press. ISBN 0-521-39830-4. (anglicky) Robinson, Andrew(2002). The Man Who Deciphered Linear B: The Story of Michael Ventris. Thames & Hudson Ltd. ISBN 0-500-51077-6. (anglicky) Simon Tetlow, Ben Harris, David Roques and A. G. Meredith - Michael Ventris Remembered (Stowe School, 1984)", "question": "Kdo se roku 1952 zasloužil o rozluštění lineárního písma B ?", "answers": ["Michael Ventris"]}
{"title": "Spitzerův vesmírný dalekohled", "context": "Spitzerův vesmírný dalekohled či Space Infrared Telescope Facility (zkráceně SIRTF nebo i Spitzer) je vesmírná observatoř určená k pozorování objektů v infračerveném oboru světla. Jedná se o největší infračervený teleskop, který byl vypuštěn do vesmíru, a představuje poslední článek projektu Velkých observatoří spadajícího pod americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. Tento teleskop, vypuštěný 25. srpna 2003, učinil celou řadu objevů, mezi něž patří např. přímé zachycení světla exoplanet HD 209458 b a TrES-1, potvrzení teorie, že galaxie Mléčná dráha je ve skutečnosti spirální galaxií s příčkou nebo zmapování atmosféry exoplanety HD 189733 b. S jeho pomocí byla vytvořena fotografická mozaika Mléčné dráhy skládající se z 800 tisíc samostatných snímků. Celou misi společně řídí Jet Propulsion Laboratory a Spitzer Science Center (Pasadena, USA). Základní délka mise činila dva a půl roku, poté byla prodlužována až do stádia, kdy došlo k vyčerpání zásob chladicího helia, bez něhož není nadále možné v některých částech spektra provádět měření. Tato skutečnost konkrétně nastala ke dni 15. května 2009. Od tohoto data až doposud (2014) pokračuje tzv. \"Teplá mise\" (ang. Warm Mission), během níž se dalekohled postupně zahřál na teplotu T ≈ 30 K. Pozorovací možnosti dalekohledu tedy již nedosahují takových výkonů, jako tomu bylo v období před vyčerpáním hélia, nicméně se ukázalo, že je pro vědu i přesto stále velmi přínosným. Předpokládá se, že mise bude pokračovat nejméně do konce září 2014, s teoretickou možností prodloužit celou misi až do roku 2016. Dalekohled byl pojmenován dle Lymana Spitzera, amerického teoretického fyzika, který jako první prosazoval myšlenku umisťovat dalekohledy do vesmíru, když ve své práci Report to Project Rand: Astronomical Advantages of an Extra-Terrestrial Observatory z roku 1946 vysvětlil výhody vesmírného prostředí pro astronomická pozorování.", "question": "Které spektrum světla primárně pozoruje Spitzerův vesmírný dalekohled?", "answers": ["infračerveném oboru světla"]}
{"title": "Fernã de Magalhã", "context": "Proto bylo Jižní moře Magellanem překřtěno na Tichý oceán (španělsky El mar pacífico = klidné, tiché moře). Pluli na sever, aby se dostali z nepříznivého podnebí, ale tak nešťastně, že neviděli západní pobřeží Jižní Ameriky. Výprava skoro čtyři měsíce nenarazila na kousek země, posádku trápil hlad, žízeň a většina mužstva onemocněla kurdějemi. Jejich strádání popsal Antonio Pigafetta takto: Minuli jen dva skalnaté ostrovy. Po překročení rovníku změnili kurz na západ a naštěstí 6. března 1521 dorazili na Marianské ostrovy, kde nalezli spoustu jídla a pití. Dne 9. března výprava opět vyplouvá a 16. března dorazili námořníci na ostrov Homonhon na Filipínách. V tuto dobu měla výprava 150 mužů. Magalhã mohl komunikovat se zdejšími domorodci, protože jeho otrok – malajský tlumočník – se uměl domluvit jejich jazykem. Zde si vyměnil dary s králem Limasawy rádžou Ka Lambem. Ka Lambo je pozval na ostrov Cebu, kde se vylodili 7. dubna 1521. Přivítal je zdejší král rádža Humabon a přijal křesťanství. Tomu také Magalhã slíbil, že mu pomůže ve válce proti sousednímu kmenu na ostrově Mactan. V bitvě 27. dubna 1521 byl Magalhã na ostrově Mactan zabit. === Výprava po Magalhã smrti === Do čela výpravy se pak postavil Juan Sebastián del Cano, původně kormidelník lodi Victoria, který musel rychle prchnout před domorodci, přičemž ztratil přes dvacet mužů a třetí loď, Concepción, musela být na útěku spálena. Výprava pokračovala na Borneo a pak Moluky, kde nabrali koření pro španělského krále. Avšak zchátralá vlajková loď Trinidad náklad neunesla a prohnilý trup praskl. Loď byla vytažena z vody a opravována.", "question": "Kde byl zabit Fernã de Magalhã ?", "answers": ["ostrově Mactan"]}
{"title": "Trinitární teologie", "context": "Trinitární teologie (z lat. trinitas trojice) je odvětvím teologie, které se zabývá křesťanským dogmatem o Nejsvětější Trojici. Trinitární teologie náleží vedle christologie k základním teologickým odvětvím. Učení o Nejsvětější Trojici formulovala církev na prvních čtyřech ekumenických koncilech a je zahrnuto v křesťany obecně uznávaných vyznáních víry, zvláště v nicejsko-konstantinopolském vyznání. Mezi významné trinitární spisy patří De trinitate Hilaria z Poitiers ze 4. století a De trinitate Aurelia Augustina z první třetiny 5. století. V Augustinově trinitární teologii hraje klíčovou úlohu jeho teorie vnitrobožských vztahů. Boží podstata je jednoduchá, nepodléhající žádné změně, není v ní případkové bytí. Proto Augustin hledal rozlišení Otce, Syna a Ducha Svatého pomocí kategorie vztahu (nebyl prvním, toto řešení má svůj počátek v teologii sv. Řehoře Naziánského). V Bohu tak jsou subsistující vztahy otcovství, synovství a pasivního darování. Otec věčně plodí Syna a Syn \"vydechuje\" Ducha Svatého, Syn je věčně plozen a \"vydechuje\" Ducha Svatého, Duch Svatý je věčně \"vydechován\" Otcem a Synem. Mají společný, věčný a naprosto dokonalý úkon vědění, chtění a bytí. Jednají jako \"jediný princip\". == Literatura == Augustinus, A., De Trinitate. Přel. A. W. Haddan. (online) (anglicky) Z. Kučera, Trojiční teologie: základ teologie ve zjevení. Brno: Marek 2002 J.-H. Nicolas, Syntéza dogmatické teologie. I, Bůh v Trojici. Praha: Krystal OP 2003 C. V. Pospíšil Ježíš Kristus - Pravda dějin: trojiční a christocentrická teologie dějin Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2009 C. V. Pospíšil, Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie.", "question": "Jak se říká teologii, která se zabývá křesťanským dogmatem o Nejsvětější Trojici?", "answers": ["Trinitární"]}
{"title": "Jihoafrický rand", "context": "Jihoafrický rand (anglicky South African rand, afrikánsky Suid-Afrikaanse rand) je zákonným platidlem Jihoafrické republiky. Jeho ISO 4217 kód je ZAR (tento kód pochází z nizozemského Zuid-Afrikaanse rand). Jedna setina randu se nazývá cent. Jihoafrická republika je jedním ze členů Jihoafrické celní unie (další členové jsou Namibie, Botswana, Lesotho a Svazijsko). Tři státy této skupiny utvořily spolu s Jihoafrickou republikou měnovou unii s názvem \"Společný měnový prostor\". Jeho fungování spočívá v tom, že měny těchto států jsou pevně navázány na rand v poměru 1:1. Navíc je možné platit v těchto zemích jak místní měnou, tak i randem. V Jihoafrické republice ale měny ostatních států použít nelze. == Historie == V koloniálním období byl na území dnešní Jihoafrické republiky používán monetární systém té evropské mocnosti, která zrovna spravovala toto území (především britský a nizozemský). V roce 1920 vznikla jihoafrická libra, která byla pevně navázána na britskou libru v paritním poměru 1:1 a dělila se na 20 šilinků a 240 pencí. Rand byl uvolněn do oběhu v roce 1961, kdy nahradil libru v poměru 1 libra = 2 randy. Zároveň začal používat desítkovou soustavu. == Mince a bankovky == Mince randu mají hodnoty 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1, 2, 5 randů. Na reversní straně všech mincí se nachází státní znak Jihoafrické republiky. Tato současná série vnikla do oběhu v roce 1989. Mince nejnižších hodnot (1 a 2 centy) se přestaly razit v roce 2002, přesto však zůstávají zákonným platidlem. V běžné cirkulaci se však již prakticky neobjevují, v Jihoafrické republice se používá systém zaokrouhlení na nejbližších 5 centů. Bankovky jsou tisknuty v hodnotách 10, 20, 50, 100, 200 randů. Na reversní straně bankovek jsou vyobrazena místní divoká zvířata - tzv. Velká pětka: nosorožec (10 randů), slon (20 randů), lev (50 randů), buvol (100 randů) a levhart (200 randů). Nejnovější série bankovek tištěných od roku 2012 má na aversní straně portrét Nelsona Mandely. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihoafrický rand ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá jedna setina randu?", "answers": ["cent"]}
{"title": "Mléko", "context": "Podobně jako mlezivo přenáší z matky nejen živiny, ale i protilátky. Lidské mléko - je řídké a má vysoký obsah laktózy (primární[zdroj? ] cukr). Kravské mléko Mléko se liší svým obsahem tuku, bílkovin a ostatních látek podle plemenné příslušnosti zvířat. Kravské mléko má nižší obsah cukru (4,5–5 % laktózy) a vyšší obsah bílkovin (3,2–3,6 %), a obsahuje asi 3,5 %–6,5 %[zdroj? ] mléčného tuku, 8,5 %–9,0 % tukuprosté sušiny a asi 88 % vody. Jeho hlavní protein (80 %) je sýrovina (kasein), zatímco syrovátka tvoří většinu zbytku. Kozí mléko Ovčí mléko Kobylí mléko Lamí mléko Velbloudí mléko Buvolí mléko Savčí kojenci produkují enzym laktázu, který štěpí mléčný cukr laktózu. U lidí to funguje stejně, s tím, že někteří dospělí lidští jedinci konzumují mléko jiných zvířat (kravské, kozí, ovčí, koňské, lamí...). Tvorba laktázy u lidí v dospělosti klesá (podle etnického původu), v mnoha případech do té míry, že se cukr laktóza stane nestravitelný. Dotyčným pak je od určité dávky z mléka špatně nebo trpí nadměrnou plynatostí a průjmy, trpí zejména intolerancí laktózy – velikost dávky pak závisí na podílu zkonzumovaného mléka na celé stravě a osobních dispozicích. Mléko se nejvíce konzumuje v Evropě a Severní Americe. V Asii pak méně a u obyvatel Afriky je schopnost trávit mléko nejmenší. Lidé, kteří nemohou trávit mléko s obsahem laktózy mají tzv. laktózovou intoleranci, což vzhledem k původnímu účelu mléka není třeba považovat za onemocnění. Intolerance na laktózu se může objevit i kdykoliv v průběhu věku v případě vysazení mléka na delší dobu. Mléko se pro lidskou výživu upravuje klasickou pasterizací (v případě mléka se jedná o zahřátí na cca 61,5 °C, mléko je pak vhodné pro krátkodobé skladování) nebo ultravysokým záhřevem UHT (částečná chemická změna, při aseptickém balení možnost dlouhodobého uchovávání při pokojové teplotě). Kromě prodloužení trvanlivosti dochází i k ničení patogenů (proti nemocem jako je například tuberkulóza). Mléko se zpracovává na mléčné výrobky jako jsou smetana, máslo, jogurt, sýr, syrovátka, laktóza, sušené mléko a mnoho jiných potravinových přísad a průmyslových produktů. O mléku je rozšířena pověra, že jeho konzumace zvyšuje sekreci hlenu. V případě, že dotčená osoba není alergická na mléčné produkty, vědecké studie dokazují, že tento efekt je smyšlený. mateřské mléko kravské mléko kozí mléko kokosové mléko sójové mléko rýžové mléko mandlové mléko Obrázky, zvuky či videa k tématu mléko ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo mléko ve Wikislovníku www.mlieko.sk", "question": "Co je základním zdrojem výživy mláďat savců ?", "answers": ["mléko"]}
{"title": "Step", "context": "Převládá zde nízká \"bizoní\" tráva nebo tráva \"grama\". Pampa se rozkládá ve východní Argentině. V porovnání se stepmi severní polokoule zde panují příznivější klimatické podmínky. V zimě se zde prakticky nevyskytují mrazy. Srážky jsou rovněž relativně vysoké 800–1000 mm. V minulosti se zde patrně vyskytovaly i lesy, ale činností člověka byly odstraněny. V dnešní době je pampa velmi hustě osídlena a využívána k zemědělství. Významnou skupinu představují dobře pohybliví kopytníci. Další skupinu tvoří drobní hlodavci. Poslední skupinu tvoří šelmy a draví ptáci. Z býložravců zde žije sajga tatarská, osel kulan, v minulosti kůň Převalského; dále stepní svišť bobak, sysel, křeček, slepec, zajíc, krtek, vlk, kočka stepní neboli manul, rys karakal, orel stepní, sup, bažant a jeřáb. V minulosti zde žila ohromná stáda bizonů, dnes přežívají v rezervacích. Dále je pro toto prostředí typický vidloroh americký, kojot prériový, psoun prériový, tetřívek prériový a sova zemní Žijí zde mara stepní neboli zajíc pampový, jelenec quazny, pudu jižní neboli jelínek pudu, nandu pampový, nandu stepní a lama guanako. Podnebí stepí historicky nepřálo usedlému životnímu stylu, protože se zde nenacházelo příliš dřeva a srážky byly nízké.", "question": "V čem se využívá pampa?", "answers": ["zemědělství"]}
{"title": "Čeština", "context": "Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 15. století. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická (1579). Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození.", "question": "Kolik má čeština souhlásek?", "answers": ["27"]}
{"title": "Želva sloní", "context": "Želva sloní (Geochelone nigra complex) je spolu se želvou obrovskou největší žijící pozemní druh želvy. Chelonoidis nigra Harlan, 1827 Želva sloní může být až 1,2 m dlouhá a dosahuje hmotnosti 200 kg. Tvar krunýře se liší podle poddruhu želvy: některé mají krunýř sedlovitý a v přední části klenutý, což jim umožňuje zvednout hlavu a dosáhnout tak i na vyšší zdroje potravy, jiné mají krunýř klenutý a živí se nižšími rostlinami. Vždy je černě zbarvený. Končetiny jsou robustní, s krátkými prsty. Je to endemit souostroví Galapágy. Toto souostroví je sopečného původu. Želvy tak žijí na velmi úrodné půdě, zároveň ale také na černém sopečném popelu, který je vysoce výhřevný. Většinu života tráví pastvou v malých skupinách a vyhříváním se v loužích nebo válením v bahně. V období rozmnožování se samci stávají teritoriální a hledají partnerky. Technika zásnub je u samců želv sloních nekompromisní. Jakmile samec vyhledá příhodnou samici, drsně jí vnutí podřízené postavení, kouše a štípe ji do nohou, aby ji přinutil k nehybnosti.", "question": "Jaké hmotnosti dosahuje želva sloní?", "answers": ["200 kg"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Jeho hry zůstávají velmi populární a jsou neustále studovány, uváděny a interpretovány v různých kulturních a politických souvislostech po celém světě. V roce 2016, kdy uplynulo 400 let od dramatikova úmrtí, probíhaly ve Velké Británii a po celém světě oslavy na počest Shakespeara a jeho díla. William Shakespeare se narodil a vyrůstal v městečku Stratford nad Avonou. Byl synem Johna Shakespeara, úspěšného rukavičkáře a později i radního města Stratfordu, pocházejícího ze Snitterfieldu, a Mary Ardenové, dcery bohatého velkostatkáře. Ve Stratfordu bydlela rodina v Henley Street. Shakespeare se narodil ve Stratfordu a byl pokřtěn 26. dubna 1564. Za jeho datum narození je některými autory považován 23. duben, den Svatého Jiří, neboť v té době bylo zvykem křtít chlapce tři dny po jejich narození. Existují však spekulace, že badatel z 18. století, který toto datum uvedl jako první, se mohl zmýlit (protože Shakespeare zemřel 23. dubna 1616. Shakespeare se narodil jako třetí dítě z osmi a byl nejstarším synem, který přežil do dospělosti. Přestože se z tohoto období nedochovaly žádné záznamy, většina životopisců se domnívá, že Shakespeare navštěvoval ve svém rodném městě gymnázium (King Edward VI Grammar School),které bylo založeno roku 1553. Za vlády královny Alžběty I. měla gymnázia různou kvalitu, ale osnovy v celé Anglii určoval zákon a školy měly poskytovat intenzivní výuku latiny a klasického umění. V 18 letech se Shakespeare oženil s 26letou Anne Hathaway. Povolení k jejich sňatku vydal církevní soud diecéze ve Worcesteru dne 27. listopadu 1582. Obřad byl pravděpodobně připraven ve spěchu, protože kancléř diecéze povolil, aby se ohlášky četly pouze jednou namísto třikrát, jak bylo zvykem. Důvodem spěšné svatby mohlo být těhotenství Anne, neboť šest měsíců poté se narodila dcera Susanna, která byla pokřtěna 26. května 1583. Další dvě děti byla dvojčata, syn Hamnet a dcera Judith, která se narodila necelé dva roky poté a byla pokřtěna dne 2. února 1585. Hamnet však zemřel z neznámých příčin ve věku jedenácti let, což možná poznamenalo Shakespearovu tvorbu. Hamnetův pohřeb se konal 11. srpna 1596. Po narození dvojčat Hamneta a Judithy následuje období, ze kterého o Shakespearovi nemáme prakticky žádné ověřené informace. V literatuře je toto období Shakespearova života mezi roky 1585 a 1592 označováno jako \"ztracená léta\".", "question": "S kým se v 18 letech Shakespeare oženil ?", "answers": ["Anne Hathaway"]}
{"title": "Ho Či Min", "context": "Mluvil plynně francouzsky, anglicky, rusky, kantonsky a mandarínsky. Jako prezident bydlel v domku zahradníka vedle bývalého paláce francouzského guvernéra. Zemřel 2. září 1969 na srdeční selhání ve svém hanojském domě ve věku 79 let. Jeho nabalzamované tělo je vystaveno v mauzoleu na náměstí Ba Đì' v Hanoji navzdory tomu, že si přál zpopelnění. 8. května 1978 bylo bývalé hlavní město jižního Vietnamu Saigon přejmenováno na Ho Či Minovo Město. == Návštěva Československa == Ho Či Min 17. července 1957 přicestoval do Československa. Setkal se zde s prezidentem Antonínem Zápotockým, Antonínem Novotným, položil věnec na hrob neznámého vojína v Národním památníku na Vítkově, v ČKD Sokolovo ve Vysočanech se zajímal o výrobu lokomotiv, navštívil Lidice a jednotné zemědělské družstvo v Horních Salibách na Slovensku. V roce 2017 byla při příležitosti výročí 60 let od Ho Či Minovy návštěvy odhalena v Horních Salibách pamětní deska. Během své cesty navštívil taktéž pionýrský tábor v okrese Nové Strašecí a setkal se s vietnamskými dětmi v Chrastavě. V roce 1956 poslal Vietnam do Chrastavy více než 100 dětí na několikaletý pobyt. Vietnamské děti byly ubytovány v budově pozdějšího výchovného ústavu a chodily do základní školy spolu s místními dětmi. Před touto školou vietnamská ambasáda v roce 2015 plánovala zhotovení pomníku, který by pobyt vietnamských dětí připomínal. == Odkaz ==", "question": "Kdo přicestoval do Československa 17. července 1957?", "answers": ["Ho Či Min"]}
{"title": "Podplukovník", "context": "V Armádě České republiky jde v pořadí o šestou (druhou nejvyšší) důstojnickou hodnost. Hodnost podplukovník je vyšší než major a nižší než plukovník. Armádní označení jsou dvě zlaté pěticípé hvězdy s postranní tzv. kolejničkou (jeden proužek zlaté barvy). Podplukovník zpravidla velí praporu nebo někdy pluku. == Odkazy == === Související články === Vojenské hodnosti === Externí odkazy === Slovníkové heslo podplukovník ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Podplukovník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Hodnosti Policie ČR Důstojnické hodnosti Armády ČR", "question": "Velí podplukovník praporu?", "answers": ["Podplukovník zpravidla velí praporu nebo někdy pluku."]}
{"title": "Želatovice", "context": "Želatovice jsou obec ležící v okrese Přerov. Jejich katastrální území má rozlohu 446 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282. V roce 2016 zde žilo 545 obyvatel. Socha sv. Jana Nepomuckého", "question": "Jakou rozlohu má katastrální území obce Želatovice?", "answers": ["446 ha"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Kde se dochovalo několik verzí hry, tak se každá navzájem liší jedna od druhé. Tyto rozdíly mohou plynout z chyb přebíraných při kopírování z poznámek herců nebo členů publika či ze Shakespearových vlastních pracovních poznámek. V některých případech, například v Hamletovi, Troilovi a Kressidě a Othellovi, Shakespeare mohl mezi vydáními quarto a folio změnit znění. Avšak v případě Krále Leara, u kterého většina moderních vydání odpovídá verzí folia z roku 1623, jeho odlišnost od vydání quarto z roku 1608 způsobila, že ve známém Oxfordském vydání byly otištěny obě verze s argumentem, že nemohou být beze zmatku sjednoceny. V letech 1593 a 1594, kdy byla divadla kvůli moru uzavřena, Shakespeare publikoval dvě narativní básně s erotickou tematikou, Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie. Věnoval je Henrymu Wriothesleymu, hraběti ze Southamptonu. Ve Venuši a Adonisovi nevinný Adonis odmítá sexuální návrhy Venuše, zatímco ve Znásilnění Lukrecie je ctnostná žena Lukrecie znásilněna chlípným Tarquinem. Ovlivněny Ovidiovými Proměnami, básně ukazují vinu a morální zmatek, který vyplývá z nekontrolovaného chtíče. Obě se ukázaly jako populární a byly v průběhu Shakespearova života často přetiskovány. Třetí narativní báseň Milenčin nářek, ve které si mladá žena stěžuje na své svedení přesvědčivým nápadníkem, byla vytištěna v prvním vydání Sonetů z roku 1609.", "question": "Psal Shakespeare básně s erotickou tematikou?", "answers": ["V letech 1593 a 1594, kdy byla divadla kvůli moru uzavřena, Shakespeare publikoval dvě narativní básně s erotickou tematikou, Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie."]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny. Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53. Některé podrobnosti stanoví zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky. Parlament České republiky: vykonává zákonodárnou moc má právo měnit Ústavní pořádek České republiky vydává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě (pouze Poslanecká sněmovna) schvaluje státní rozpočet na příští rok a projednává státní závěrečný účet roku minulého (pouze Poslanecká.", "question": "Jakým systémem jsou voleni senátoři ?", "answers": ["většinovým systémem"]}
{"title": "Exoplaneta", "context": "Existují hvězdy, které jsou ve fázi vzniku a hvězdy, které mají stáří deset miliard let, takže na rozdíl od planet sluneční soustavy, které lze pozorovat pouze v jejich současné podobě, nám umožňuje studium exoplanet jejich pozorování v různých fázích planetární evoluce. Když planety vznikají, mají vodíkové obálky, které chladnou a vyvíjejí se průběhu času v závislosti na hmotnosti planety. Některé planety veškerý vodík nakonec ztratí. To znamená, že i planety pozemského typu planety mohou začít s velkými poloměry. Příkladem je Kepler-51b, který má jen zhruba dvojnásobnou hmotnost Země, ale je téměř tak veliký jako Saturn. Kepler-51b je poměrně mladá planeta stáří stovek milionů let. == Hvězdy s planetami == V průměru existuje jedna planeta na hvězdu. Přibližně jedna z pěti hvězd podobných Slunci má planetu \"velikosti Země\" v obyvatelné zóně.Většina známých hvězd, jež mají exoplanety, se podobá Slunci, tj. jedná se o hvězdy hlavní posloupností spektrální klasifikace F, G nebo K. U menších hvězd (červených trpaslíků spektrální kategorie M) je menší pravděpodobnost, že budou mít planety s dostatečnou hmotností, které lze objevit měřením radiální rychlosti hvězdy.", "question": "Který vesmírný teleskop objevil nejvíce exoplanet?", "answers": ["Kepler"]}
{"title": "Kyslík", "context": "Kyslík (chemická značka O, latinsky Oxygenium) je plynný chemický prvek, tvořící druhou hlavní složku zemské atmosféry. Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organismů na této planetě. Autorem jeho českého názvu je Jan Svatopluk Presl. Při dýchání vzduchu o obsahu kyslíku větším než 75 % však dochází k většinou nenávratnému poškození plic. Podrobnější informace naleznete v článku Alotropické modifikace kyslíku. Kyslík vytváří řadu alotropických modifikací: volné kyslíkové radikály dikyslík trikyslík (neboli ozon) tetrakyslík (neboli oxozon) pevný kyslík 15. století – Leonardo da Vinci sledoval vlastnosti vzduchu. Určil, že jedna z jeho složek podporuje hoření. 1608 – Cornelius Drebbel navrhl výrobu kyslíku zahřátím salnytru (ledku). 1772 – Carl Wilhelm Scheele objevil kyslík a pojmenoval ho \"ohnivý vzduch\". Objev byl však publikován až v roce 1777. 1774 – Joseph Priestley objevuje kyslík dva roky nezávisle po Scheeleovi. Publikuje však svůj objev jako první. 1779 – Antoine Lavoisier navrhuje název \"oxygen\" (kyselinu tvořící) pro \"dýchatelnou\" část vzduchu, která se účastní hoření. 1781 – Henry Cavendish zjišťuje, že voda. je sloučeninou kyslíku a vodíku. 1785 – van Marun popisuje pach kyslíku, mylně ho však přisuzuje unikátní formě kyslíku, ozonu O3 1833 – Paul Bert upozorňuje na výhodu dýchání čistého kyslíku v procesu dekomprese - základy kyslíkové rekompresní lečby 1840 – Christian Schönbein objevuje.", "question": "Jakého skupenství je kyslík?", "answers": ["plynný chemický prvek"]}
{"title": "Idiot", "context": "Možnosti vzdělávání při takto silném postižení jsou většinou silně omezené. Česká psychiatrie v současné době slovo idiot nepoužívá zejména z důvodu jeho pejorativního výrazu a nahrazuje jej podle míry deficitu označením těžká nebo hluboká mentální retardace. Světová zdravotnická organizace podle vlastního třídění mentální retardace označuje za idiocii IQ jedince nižší než 35, přičemž v rozmezí 20-35 jde o idiocii prostou, při IQ nižším než 20 o idiocii těžkou. Snížené IQ však není jediným kritériem, podle MKN 10 je v případě hluboké idiocie chápání a používání řeči omezeno na porozumění základním příkazům a na vyhovění jednoduchým požadavkům. Postižený dokáže zpravidla získat nejzákladnější jednoduché zrakově-prostorové dovednosti v třídění a srovnávání a také se může při vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech. Ve většině případů lze určit organickou etiologii. Běžné jsou dále těžké neurologické nebo jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, jako např. epilepsie a poškození zraku a sluchu. Obzvláště časté, a to především u pohyblivých pacientů, jsou nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch, zvláště atypický autismus. Slovo idiot je odvozeno z řeckého idiō, které znamenalo \"soukromník\" a v městských státech antického Řecka označovalo muže, kteří se starali jen o své soukromé záležitosti a vyhýbali se účasti na veřejných věcech. V dialozích Mikuláše z Kusy († 1464) se jako \"idiota\" (soukromník) označuje velmi bystrý řemeslník bez formálního vzdělání. Slovo idiot se používá též jako nadávka. Z francouzštiny pochází dále nepříliš často používaný termín \"idiot savant\" (česky učený idiot), označující osoby s mentálním deficitem, ale se současným vysokým, avšak jednostranně zaměřeným nadáním. Zpravidla jde o mimořádnou mechanickou paměť, zapamatování si zdánlivě neomezeného množství údajů, výjimečnou schopnost numerických operací (zejména sčítání) či malování. Součástí symptomatiky je zpravidla sebepřeceňování a nedostatek kritického myšlení a zařazování vědomostí do širších souvislostí (tedy rysy podobné některým poruchám autistického spektra). Mentální retardace Slovníkové heslo idiot ve Wikislovníku", "question": "Je slovo idiot používáno jako nadávka?", "answers": ["Slovo idiot se používá též jako nadávka."]}
{"title": "René Descartes", "context": "V Paříži se seznámil s Otcem Mersennem, významným matematikem a všestranným učencem, který vedl obsáhlou korespondenci se současnými vědci (Pascal, Pierre de Fermat, Torricelli a další); z této skupiny později vznikla Královská akademie. Také Descartes vedl svoji korespondenci hlavně s Mersennem a jak víme z Beeckmanových zápisů, psal o algebře a kuželosečkách; kolem roku 1628 vznikla i jeho Pravidla (Regulae ad directionem ingenii). Roku 1627 mu papežský legát kardinál Bérulle uložil, aby se věnoval filosofii. Descartes tedy hledal samotu, kde by ho nikdo nerušil, nejprve v Bretagni a od roku 1629 v Holandsku, kde se věnoval matematice a zkoumání živých organismů a asistoval také u řady pitev. Tak vznikl spis O světě a Pojednání o člověku i řada dalších, které se zachovaly jen v Leibnizových výpiscích. Po odsouzení Galileově (1633) se vrací k filosofii, píše a vydává svá nejznámější díla: Rozprava o metodě, Geometrie a Optika (1637), Meditace o první filosofii (1641) a Principy filosofie (1644). Roku 1635 měl s hospodyní Helenou dcerku Francine, která však už 1640 zemřela a způsobila mu \"největší zármutek života\". 1638 také čte Komenského Pansofii a posuzuje ji zprvu příznivě, ale nakonec odmítá. 1641 vydává Odpovědi na Hobbesovy námitky proti Meditacím, 1642 se v Leidenu setkává s Komenským a 1643 s Alžbětou, nejstarší dcerou Fridricha Falckého, s níž si pak dlouho dopisuje. Roku 1646 napsal Mersennovi: \"Od nynějška už nemohu číst žádné knihy, leda dopisy přátel. Nemíchám se také do vědy, leda pro vlastní poučení.\" O rok později se přesto v Paříži setkal s Pascalem a navrhl mu pokusy s atmosférickým tlakem. 1649 odjel na pozvání královny Kristiny, která se už dlouho zajímala o jeho filosofii, do Stockholmu.", "question": "Ve kterém spisu se Descartes věnuje fyzice?", "answers": ["O světě"]}
{"title": "Francie", "context": "Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po neúspěšné invazi do Ruska a porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království. Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo. V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů, nahrazené roku 1848 Druhou republikou. Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem (jako Napoleona III.), který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870, kdy vznikla Třetí republika. Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, ztrácela během 20. století postupně bývalé velmocenské postavení. Po II. světové válce vznikla Čtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem. V důsledku válek v Indočíně a Alžírsku a vlně dekolonizace po roce 1960 přišla Francie o většinu svých kolonií v Africe a Asii. V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy. Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie, kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55 % francouzských občanů hlasovalo proti. Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát, při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že - slovy André Mauroise - \"jakási francouzská rasa nikdy neexistovala\".", "question": "Z kolika regionů se skládá Francie?", "answers": ["18"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Zvonek jesenický roste v trsech, obvykle v malých škvírách skalnatého, kyselého podloží. Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu. Většinou se rozmnožuje vegetativně, protože možnosti pohlavního rozmnožování jsou omezovány nepříznivými klimatickými podmínkami jeho stanoviště. Kvete od poloviny července do konce srpna. Podobně jako i u jiných zvonků se v květech rozvíjí blizna až poté, co se uvolnil pyl z prašníků, což brání samoopylení. Ačkoliv je zvonek jesenický kriticky ohroženým druhem a v 70. letech 20. století byl na pokraji vyhynutí, v současné době se jeho populace zdá stabilizovaná. Ohrožují jej zejména lyžaři projíždějící zakázaným územím a rozšiřování jiných druhů jako metlice trsnatá, maliník obecný a třezalka skvrnitá. Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji. Zvonek jesenický byl také zařazen na Červený seznam ohrožených rostlin České republiky do kategorie C1 (kriticky ohrožené), na Červený seznam ohrožených druhů IUCN, kategorie E, a do bernské Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť. Místo jeho výskytu je součástí soustavy chráněných území Natura 2000. Zaměstnanci Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky také zvonek jesenický pěstují ve Staré Vsi u Rýmařova. Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvonek jesenický ve Wikimedia Commons Taxon Campanula gelida ve Wikidruzích", "question": "Je povoleno zvonek jesenický trhat nebo vykopávat?", "answers": ["Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji."]}
{"title": "Kapsaicin", "context": "V roce 1878 izoloval kapsaicin také maďarský lékař Endre Hogyes a prokázal, že je tato látka odpovědná za pálivý pocit při styku se sliznicemi a že zvyšuje sekreci žaludečních šťáv. Synteticky připravili kapsaicin roku 1930 E. Spath a F. S. Darling. Později byly z papriky izolovány ještě další látky podobného typu, které dnes označujeme společným názvem kapsaicinoidy. == Působení na organismus == Při styku se sliznicemi vyvolávají kapsaicinoidy pocit pálení spojený s bolestí. Pálí nejen v ústech, ale i na sliznici nosu či oka, což se využívá v pepřových sprejích sloužících k osobní obraně. Intenzivní dráždění sliznic kapsaicinoidy, provázené pálením a prudkou bolestí, je zprostředkováno přes nociceptory. Molekulární podstata účinku kapsaicinoidů a jim podobných substancí spočívá v jejich vazbě na specifické kapsaicinové nebo též vanilloidové receptory, které jsou podstatou nociceptorů vnímajících pálivou chuť. Vanilloidové receptory fungují jako iontové kanály pro masivní vstup iontů vápníku do neuronu a jsou otevírány látkami typu kapsaicinu nebo též tepelným podnětem. Jsou to specifické receptory pro vnímání bolestivých podnětů. Citlivost vanilloidových receptorů na kapsaicin je obrovská, takže naše nociceptory jsou schopny rozpoznat kapsaicin a jemu podobné látky již ve zcela nepatrných koncentracích. V dobách, kdy nebylo možné koncentrace kapsaicinu přesně měřit, byl pro hodnocení pálivosti zaveden Scovillův test pálivosti.", "question": "Za jakou chuť je zodpovědný kapsaicin?", "answers": ["pálivou"]}
{"title": "Columbus (Ohio)", "context": "Columbus je hlavní a největší město Ohia, státu USA. Bylo založeno v roce 1812 na soutoku řek Scioto a Olentangy. Hlavním městem Ohia je od roku 1816. Podle sčítání obyvatel v roce 2000 měl Columbus 711 470 obyvatel, byl největším městem státu a 15. největším městem v USA. V roce 2005 vzrostl počet obyvatel na 730 657 s přilehlou metropolitní oblastí na 1 708 625 lidí. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 787 033 obyvatel. 61,5% Bílí Američané 28,0% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 4,1% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 2,9% Jiná rasa 3,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 5,6% populace. Ve městě působí hokejový klub Columbus Blue Jackets. Z města Columbus pochází hudební skupina Twenty One Pilots. Prescott Bush (1895 - 1972), senátor a bankéř, jeho syn George H. W. Bush a vnuk George W. Bush byli prezidenty USA Donn Eisele (1930 - 1987), vojenský letec a astronaut Majel Barrettová (1932. - 2008), herečka Rahsaan Roland Kirk (1935 - 1977), jazzový multiinstrumentalista R. L. Stine (* 1943), spisovatel Philip Michael Thomas (* 1949), herec Beverly D'. Angelo (* 1951), herečka a zpěvačka Richard Biggs (1960 - 2004), herec Josh Radnor (* 1974), herec a režisér Lilia Osterlohová (* 1978), tenistka Maggie Grace.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Ohia, státu USA?", "answers": ["Columbus"]}
{"title": "Esperanto", "context": "Esperanto (původně Lingvo Internacia – \"mezinárodní jazyk\") je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem. Název je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči. Ačkoliv žádná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí. Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadla a kina, hudby, tištěného i internetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání. Slovní zásoba esperanta pochází především ze západoevropských jazyků, zatímco jeho skladba a tvarosloví poukazují na silný slovanský vliv. Morfémy jsou neměnné a lze je téměř bez omezení kombinovat do rozmanitých slov; esperanto má tedy mnoho společného s izolujícími jazyky jako je čínština, zatímco vnitřní struktura jeho slov připomíná jazyky aglutinační jako je japonština, svahilština nebo turečtina. == Dějiny == === Zamenhofovo dětství === U zrodu esperanta stál Ludvík Lazar Zamenhof. Vyrůstal v mnohojazyčném, tehdy k Ruskému impériu náležejícím, dnes polském městě Bělostoku, kde byl svědkem častých rozepří mezi jednotlivými etniky (Rusové, Poláci, Němci, Židé). Protože za jednu z hlavních příčin těchto konfliktů považoval neexistenci společného jazyka, začal již jako školák pracovat na projektu nové vhodné řeči, která by tuto roli mohla plnit. Měla by být – na rozdíl od národních jazyků – neutrální a snadno naučitelná, tedy také přijatelná jako druhý jazyk pro všechny, jazyk vyučovaný společně s těmi národními a používaný v situacích vyžadujících dorozumění mezi národy. === První pokusy === Zamenhof nejdříve uvažoval o oživení latiny, kterou se učil ve škole, ale usoudil, že je pro běžné dorozumívání zbytečně složitá. Když studoval angličtinu, povšiml si, že časování sloves podle osoby a čísla není nutné a že gramatický systém jazyka může být mnohem jednodušší, než si předtím myslel. Stále však zůstávala překážka v učení se velkému množství slovíček nazpaměť. Jednou Zamenhofa zaujaly dva ruské nápisy: ш [švejcarskaja] (vrátnice, odvozeno od ш [švejcar] – vrátný) a к [konditěrskaja] (cukrárna, odvozeno od к [konditěr] – cukrář). Tato slova stejného zakončení mu vnukla myšlenku, že užívání pravidelných předpon a přípon by mohlo významně snížit množství slovních kořenů nutných k dorozumění. Aby byly kořeny co nejmezinárodnější, rozhodl se převzít slovní zásobu především z románských a germánských jazyků, tedy těch, jež byly tehdy ve školách na celém světě vyučovány nejčastěji.", "question": "Co je esperanto?", "answers": ["nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem"]}
{"title": "Kanada", "context": "Zahrnuje tzv. Kanadskou chartu práv a svobod (\"Canadian Charter of Rights and Freedoms\") zaručující základní práva a svobody, jež v obecném měřítku nemohou být potlačeny žádnými legislativními nebo procedurálními kroky na žádné z úrovní vlády. Federálnímu parlamentu a provinčním správám nicméně umožňuje na pět let některé její další části potlačit. Funkce premiéra náleží vůdci strany, jež získá důvěru většiny dolní komory kanadského parlamentu. Generální guvernér zastupující královnu formálně jmenuje vládu i premiéra. Podle konvencí však volbu premiéra respektuje. Kanadská vláda tradičně sestává ze členů strany prvního ministra, jež mají křeslo v parlamentu, většinou v dolní sněmovně. Její členové jsou vázáni přísahou ke Královnině tajné radě pro Kanadu a stávají se ministry britské koruny. Premiér má širokou politickou moc především při jmenování dalších vysokých úředníků. Současným generálním guvernérem je od roku 2010 Jeho excelence David Lloyd Johnston, současným premiérem je od roku 2015 vůdce Kanadské Liberální strany Justin Trudeau. Kanadský parlament je složen ze dvou komor, z volené dolní komory parlamentu, sněmovny lidu, a jmenovaného senátu. Každý ze členů sněmovny lidu je volen většinovým volebním systémem. Všeobecné volby vypisuje generální guvernér na žádost předsedy vlády.", "question": "Je kanadský parlament složen ze dvou komor?", "answers": ["Kanadský parlament je složen ze dvou komor, z volené dolní komory parlamentu, sněmovny lidu, a jmenovaného senátu."]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby: teorie akrece a teorie gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet.", "question": "Má Uran nejchladnější atmosféru ve sluneční soustavě?", "answers": ["Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C."]}
{"title": "Trenčkot", "context": "Trenčkot (v angličtině Trench coat) je druh svrchního pláště. Trenčkot je druh pláště, obvykle vyráběného z odolné bavlny, popelínu, gabardénu, vlny či kůže. Typickou vlastností je mechanická odolnost tkaniny, nepromokavost, které je dosahováno impregnací tkaniny ještě před jejím zapletením do látky a s tím spojená paropropustnost. Může mít vyjímatelnou vložku. Délka trenčkotu obvykle dosahuje kolen. Vynalezení trenčkotu si nárokují dvě firmy. První je Aquascutum, která kolem roku 1853 produkovala užitné kabáty pro armádní důstojníky v Krymské válce. S kabáty je spojen příběh dvou britských důstojníků, kteří díky těmto kabátům, které se nelišily od těch užívaných ruskou armádou, pochodovali spolu s nepřítelem, než se mohli vytratit a připojit se ke svým vlastním jednotkám. Firma užívá k dosažení nepromokavosti patentovanou impregnaci vlny. Druhou společností je Burberry, ten dosahuje nepromokavosti použitím patentovaného nepromokavého gabardénu. Právě Thomas Burberry si roku 1901 nechal patentovat vzor trenčkotu a roku 1914 začal dodávat trenčkot pro britské důstojníky. Trenčkoty se po první světové válce rozšířily i mezi civilní obyvatelstvo. Největšího rozmachu v armádě se dočkaly trenčkoty za druhé světové války, kdy se jejich použití rozšířilo i mezi další armády, příkladmo ruskou, francouzskou, americkou. Trenčkot byl běžně používán jako ochrana proti větru, případně proti dešti. Jako módní doplněk se objevil v mnoha filmech a u některých se stal dokonce jejich nedílnou součástí: Obrázky, zvuky či videa k tématu trenčkot ve Wikimedia Commons (anglicky) Historie trenčkotu (anglicky) Historie trenčkotu od Burberryho", "question": "Co je to trenčkot ?", "answers": ["druh pláště"]}
{"title": "Ústava Spojených států amerických", "context": "První americkou ústavou byly tzv. Články Konfederace a trvalé unie, které však dávaly centrální vládě jen velmi omezenou moc. Jimi ustanovený Kontinentální kongres trpěl trvale nedostatkem financí, což prakticky znemožňovalo jeho akceschopnost. Nová ústava, jejímž hlavním účelem bylo umožnit vytvoření silnější centrální vlády, byla přijata 17. září 1787 na ústavním konventu ve Filadelfii v Pensylvánii a \"ve jménu lidu\" ratifikována konventy v každém státě. K Ústavě bylo dosud přijato celkem 27 dodatků, z nichž prvních deset je známo jako tzv. Listina práv. Způsob, jakým je Ústava včetně svých dodatků chápána, do velké míry závisí nejen na jejím textu samotném, ale také na rozhodnutích Nejvyššího soudu učiněných v soudních sporech týkajících se jejích ustanovení. Nejvyšší soud má také pravomoc přezkoumávat a případně i rušit federální zákony či zákony jednotlivých států, pokud je shledá neústavními.Ústava Spojených států amerických je považována za nejstarší stále platnou psanou ústavu na světě. Je ústředním bodem amerického práva a americké politické kultury. Originál, který perem napsal písař Jacob Shallus, je vystaven v budově National Archives and Records Administration ve Washingtonu. == Historie == === Období první ústavy === První ústavou Spojených států byly tzv. Články Konfederace a trvalé unie (dále jen Články Konfederace). Hlavním problémem, kterému v tomto období Spojené státy čelily, byl nedostatek financí.Tzv. Kontinentální kongres sice mohl peníze tisknout, ovšem tato improvizovaná měna se velmi brzy zhroutila a roztočila se inflace. Kontinentální kongres na základě Článků Konfederace požadoval platby od jednotlivých států, ovšem žádný z nich neplatil v plné výši – např. Georgie neplatila vůbec. Několik států platilo do federální pokladny částku rovnou úroku národního dluhu vůči jeho občanům, ale nic víc. Nikdo nevydával peníze, aby mohl být splácen úrok z dluhu vůči zahraničním vládám. Většina oddílů americké armády, která čítala 625 mužů, byla nasazena proti britským pevnostem na americké půdě. Tito vojáci nebyli placeni, v důsledku čehož někteří dezertovali a ostatní hrozili vzpourou.", "question": "Kde byla podepsána nová ústava USA?", "answers": ["ve Filadelfii"]}
{"title": "Časoprostor", "context": "Vícerozměrný objekt vykresluje v časoprostoru tzv. světoplochu. Termíny prostoročas a časoprostor označují totéž - tentýž pojem. V odborných kruzích se nyní používá termín prostoročas (podobně jako angličtina a ostatní světové jazyky používají \"spacetime\", \"Raumzeit\", \"espace-temps\" apod.). Ve speciální teorii relativity se někdy zapisují složky polohového čtyřvektoru v pořadí první tři souřadnice prostorové a čtvrtá s imaginární jednotkou, tedy (x1; x2; x3; x4 = ict) , což umožňuje snadný zápis vzdálenosti jako součet čtverců, byť metrika je jen pseudoeuklidovská . Často se však používá pořadí obrácené a s výhradně reálnými souřadnicemi, tedy (x0 = ct; x1; x2; x3); v obecné teorii relativity se toto pořadí užívá vždy. Vzdálenost mezi dvěma událostmi v prostoročasu se označuje jako prostoročasová vzdálenost (interval). Související informace naleznete také v článku Speciální teorie relativity. Prostoročas užívaný ve speciální teorii relativity je čtyřrozměrný, přičemž souřadnice x, y, z představují prostorové souřadnice a časová souřadnice je vyjadřována jako ct, kde c je rychlost světla. Čtveřice souřadnic tvoří čtyřvektor. Všechny souřadnice (prostorové i časová) mají tedy prostorový rozměr (jejich jednotkou jsou metry). Takto vytvořený čtyřrozměrný prostor je použitelný pouze tehdy, pokud vzdálenost v tomto prostoru je invariantní vzhledem k Lorentzově transformaci.", "question": "Jak se označuje vzdálenost mezi dvěma událostmi v časoprostoru ?", "answers": ["prostoročasová vzdálenost"]}
{"title": "Fotografický film", "context": "S těmito deskami začali experimentovat například Edward Steichen, Jacques Henri Lartigue nebo Heinrich Kühn. Papír jako pružný a flexibilní \"film\" používal již okolo roku 1816, na počátku fotografických experimentů Nicéphore Niépce nebo v roce 1840 William Fox Talbot pro výrobu papírových negativů – takzvaných slaných papírů. První film z celulózy jako substrátu vyrobil v roce 1868 John Wesley Hyatt a byl patentován ve Spojených státech. Lepší celuloidový film vyvinul v roce 1887 americký reverend Hannibal Goodwin pro Thomase Edisona a také jej patentoval jako metodu na výrobu transparentního pružného svitkového filmu, který spočíval v principu vrstvy želatiny bromidu stříbrného na celuloidu (nitrocelulóze). Dne 2. května 1887 reverend Goodwin po dlouhé řadě pokusů a testů patent přihlásil. Patent byl však na jedenáct let zdržen kvůli nejasně sepsané a podané přihlášce patentu, ale nakonec mu byl po dlouhých soudních sporech s firmou Eastman Kodak uznán 13. září 1898, kdy dostal označení Patent číslo: 610861. George Eastman existující patenty ignoroval, a vedl dlouhý soudní proces, za což byl odsouzen k vysoké odměně vyplácené Goodwinovi. Podrobnější informace naleznete v článku Instantní film. Instantní (okamžitý) film, představený společností Polaroid v pozdních čtyřicátých letech 20. století, poskytuje fotografie během několika sekund nebo minut od pořízení obrázku, s použitím fotografického přístroje navrženého speciálně pro tento účel. V instantním filmu jsou emulze a zpracovávající chemické látky spojeny v obsažené obálce nebo na samotném fotografickém papíru. Expozice, vyvolání i kopie na speciální papír se odehrávají uvnitř těla fotoaparátu. Polaroid, vůdčí výrobce tohoto typu filmu, používá běžnou emulzi halogenidů stříbra. Po expozici a vytvoření negativního obrazu je negativ stlačen s fotografickým papírem a chemickými reaktanty, závojové činidlo přenese negativní obraz do fotografického papíru, čímž vytvoří jeho pozitivní obtisk. Také v 35milimetrovém formátu se vyrábí množství instantních filmů, a to jak černobílých, tak barevných. Podrobnější informace naleznete v článku Formát filmu. 135 film (známý jako \"35mm film\") Advanced Photo System (APS) svitkový film 110 126 127 120/220 (používaný ve středoformátové fotografii. ) viz 120 film Deskový film (pro použití ve velkoformátové fotografii) Diskový film (zastaralý formát používaný v kotoučových fotoaparátech) Film pro kamery: 8mm film, 16mm film, 35 mm a 70mm film (Tabulka pochází z roku 2006, od té doby se mnoho změnilo.)", "question": "Která společnost představila instantní film?", "answers": ["Polaroid"]}
{"title": "Binární kód", "context": "Obvykle je tak označován obsah souboru, který obsahuje strojový kód procesoru (tj. strojové instrukce nebo data) nebo jiná data, která člověk nemůže přímo z čísel pochopit (například digitální obrázek, text). Aby mohla být informace uložena a později opět obnovena, používá se při převodu do binárního kódu vždy nějaké kódování, které určuje, jak je informace převedena do číselného zápisu (a stejně i zpět). Například pro text je používána dohodnutá znaková sada, kde každému znaku odpovídá nějaké číslo. Například v kódování ASCII je pro znak písmene A definován kód 65 (v desítkové soustavě), který je možné vyjádřit šestnáctkově jako číslo 41 (resp. 0x41) a binárně 1000001. Podobným způsobem jsou ukládány i strojové instrukce procesoru, kdy každá instrukce je vyjádřena vybraným číslem a procesor musí toto číslo po načtení z paměti nejprve dekódovat (zjistit, jaký má význam) a teprve potom ji může provést. Pro zjednodušení práce s počítačem se používají různé počítačové programy, které dokážou uloženou informaci interpretovat, tj. zprostředkovat člověku. Obrázky se zobrazují pomocí programu označovaného jako prohlížeč obrázků, strojový kód dokáže zobrazit disassembler, text je zobrazován pomocí textového editoru atd. Organismy se mohou racionálně rozhodovat i na základě dvoustavových podnětů. == Historie == Binární kód poprvé představil v 17. století německý matematik a filozof Gottfried Wilhelm Leibniz. Leibniz se snažil najít systém, který by převáděl logické slovní prohlášení na čistě matematické. Poté, co byly jeho nápady ignorovány, narazil na klasický čínský text nazvaný I-ťing (anglicky Book of Changes), který používá určitý typ binárního kódu. Kniha potvrdila jeho teorii, že život může být zjednodušen nebo zredukován na řadu jednoduchých problémů. Vytvořil systém, skládající se z řady nul a jedniček. Během této doby Leibiniz nenašel využití pro tento systém. Další matematik a filozof George Boole vydal v roce 1847 článek nazvaný Matematická analýza logiky, který popisuje algebraický systém logiky, nyní známý jako booleova algebra. Systém je založen na binárním (resp. ano/ne, on/off) přístupu, používá tří základní operace: AND, OR a NOT. Tento systém nebyl uveden do praxe, dokud si postgraduální student Claude Shannon z Massachusettského technologického institutu nevšiml, že booleovská algebra, které se naučil, je podobná elektrickému obvodu.", "question": "Jaký kód je typický používaním dvoch hodnot?", "answers": ["Binární"]}
{"title": "Ernst Schneider (vynálezce)", "context": "Ernst Leo Schneider (18. června 1894, Kyjov – 1. června 1975, Vídeň) byl strojní inženýr a vynálezce lodního šroubu Voith-Schneider. Narodil se v Kyjově gymnazijnímu profesorovi Franzi Schneiderovi a jeho manželce Henrietě. Rodiče pocházeli z Trutnova a obě jeho babičky byly Češky. Dětství prožil v Gmundenu a Linci. Tam také maturoval. Po ukončení vojenské služby studoval strojírenství a elektrotechniku na Vysoké škole technické ve Vídni. Věnoval se plachtění a výzkumu cykloidních drah. V roce 1925 si nechal patentovat lodní šroub, který v sobě spojuje pohon i řízení. Ve spolupráci s firmou Voith se mu podařilo roku 1928 šroub zkonstruovat a použít na člunu Torqueo. V roce 1930 instaloval dva takové šrouby do dunajského remorkéru Uhu a o tři roky později byla šroubem vybavena zaoceánská loď Makrele. V roce 1932 svůj výzkum shrnul v práci Cykloidová křídla, kinematika, vztahy proudění a sil a všeobecné souvislosti. == Reference ==", "question": "Co vynalezl Ernst Schneider?", "answers": ["lodního šroubu Voith-Schneider"]}
{"title": "Portugalsko", "context": "O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, při dalším dělení se většina pozdějšího Portugalska octla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů. V 5. století vznikla na severozápadě poloostrova Svébská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty Portugalské hrabství; od roku 1139 hrabě Alfons I. Portugalský již vystupuje jako první portugalský král. Tzv. reconquista byla z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Córdobský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských království - Španělska a Portugalska. Za pomoci křižáků z různých evropských zemí dobyl Alfons I. Lisabon v roce 1147; reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, zatímco v sousedním Španělsku trvala až do roku 1492. Portugalsko se stalo v průběhu 15. století za působení prince Jindřicha Mořeplavce průkopníkem zámořské expanze a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Po obsazení Ceuty (1415) postupovali mořeplavci dále podle afrického pobřeží, až roku 1488 Bartolomeu Dias obeplul Mys Dobré naděje. O deset let později přistál Vasco da Gama v Indii, kde vznikají další portugalské kolonie(od roku 1505 tzv. Portugalská Indie). Ve stejné době pronikají Portugalci také do Jižní Ameriky, kde vznikla jejich největší kolonie - Brazílie. Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví. Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668.", "question": "Jaké je hlavní město Portugalska ?", "answers": ["Lisabon"]}
{"title": "Ukrajinská vlajka", "context": "Vlajka Ukrajiny je tvořena listem o poměru 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a žlutým. Byla přijata 28. ledna 1992.Modrý pruh symbolizuje nebe a žlutý pruh symbolizuje zralá pšeničná pole. == Historie == V letech 882–1169 bylo dnešní hlavní město Ukrajiny – Kyjev – hlavním městem nejstaršího východoslovanského státu Rus, historiky později nazvaného Kyjevská Rus. Po rozpadu na několik nezávislých knížectví (1132) byl roku 1240 při mongolském vpádu do Evropy Kyjev dobyt. Od konce 14. století byla země rozdělena mezi Polsko a Litvu. Po pokusu o vytvoření nezávislého státu v letech 1648–1654 však docházelo k postupnému připojování ukrajinského území k Rusku.Od konce 18. století do začátku 20. století se Ukrajina ocitla pod vládou dvou impérií – carského Ruska a Habsburské monarchie (později od roku 1804 Rakouského císařství a od roku 1867 Rakouska-Uherska). V roce 1848 se začaly užívat modro-žluté vlajky se žlutým lvem ve skoku, které byly inspirovány starým haličským znakem (viz Haličsko-volyňské knížectví). V krátké době však byl lev odstraněn a užívala se pouze modro-žlutá, vodorovná bikolóra, shodná se současnou vlajkou. Po první ruské revoluci v roce 1905 se vlajka rozšířila po celé Ukrajině.Na jaře roku 1917 založená Ústřední rada začala na Ruské prozatímní vládě požadovat autonomii (a v červnu ji i vyhlásila).", "question": "Jakou mají barvu pruhy na vlajce Ukrajiny?", "answers": ["modrým a žlutým"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Země se neúčastnila některých akcí východního bloku, jakými byla například invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 nebo bojkot olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Diktátor Nicolae Ceauș, který zemi po léta vládl tvrdou rukou, byl svržen v roce 1989, odsouzen polním soudem a následně zastřelen i se svou manželkou. Nově nabytá svoboda rumunskému lidu otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou maďarskou menšinou, cesta k Evropě, ale také ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji. Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století než z přelomu 20. a 21. Teprve s postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím \"osmadvacitky\", a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Rumunska. S rozlohou 238 391 km2 je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě, 3× větší než Česká republika a zabírá 5,4 % rozlohy Evropské unie. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků. Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu.", "question": "Do kolika knížectvích bylo Rumunsko ve středověku rozděleno?", "answers": ["tří"]}
{"title": "Chikungunya", "context": "Chikungunya (vyslov čikuguňa) je nemoc vyvolána arbovirem z rodu alphavirů (čeleď Togaviridae). Jméno viru je odvozeno od držení těla nemocných osob, protože v jazyce makonde to znamená \"kráčet skloněný\". Virus, který způsobuje onemocnění chikungunya, vědci poprvé izolovali v roce 1952 v Tanzanii a Ugandě. Ojediněle se tento virus objevil v Evropě (například v severní Itálii). Hlavními projevy tohoto onemocnění je horečka, bolesti kloubů, hlavy a svalů. Někteří nemocní pacienti mají další příznaky, například vyrážku, nevolnost, únavu, krvácení z nosu nebo dásní. Inkubační doba je pět až sedm dní. Přenašečem horečky chikungunya je hmyz (mušky, komáři). Zdrojem infekce v době epidemie je člověk. Kauzální léčba není možná, provádí se pouze symptomatické řešení příznaků (horečka, bolesti, atd.).", "question": "Kdy poprvé izolovali vědci virus, který způsobuje onemocnění chikungunya?", "answers": ["v roce 1952"]}
{"title": "Řada (matematika)", "context": ": ∞ : : : a : n : : : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n}} konverguje neabsolutně. Pokud konverguje řada : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : | : : a : n : : : | : : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}. ^{\\infty }|a_{n}|} i řada : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : a : n : : : : {\\. displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n}} , pak říkáme, že řada : : : : ∑ : n = 1 : :. ∞ : : : a : n : : : : {\\displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n}} konverguje absolutně. Pro absolutně konvergentní řady platí komutativní, asociativní a distributivní zákony. Přesouváním členů absolutně konvergentní řady se nezmění konvergence ani součet řady. Máme-li dvě absolutně konvergentní řady : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : a : n : : , : ∑ : n = 1 : : ∞ : : : b : n : : : : {\\. displaystyle \\sum _{n=1}^{\\infty }a_{n},\\sum _{n=1}. ^{\\infty }b_{n}} se součty : : : : s : a : : , : s : b : : : : : {\\displaystyle s_{a}. ,s_{b}\\,} , pak platí : : : : ∑ : n = 1 : : ∞ : : ( : a : n : : + : b : n : : ) = : s.", "question": "Jaký zákon, popři komutativním a asociativním, platí pro absolutně konvergentní řady?", "answers": ["distributivní"]}
{"title": "Řasy", "context": "Některé řasy vyřešily problém vysychání symbiózou s houbou a tvoří součást lišejníků. Většina řas je schopná fotosyntézy a je proto autotrofní. Chloroplasty vznikly primární endosymbiózou se sinicí nebo až sekundárně symbiózou s jinou řasou. Některé jednobuněčné řasy jsou mixotrofní nebo sekundárně chloroplasty dokonce úplně ztratily. Řasy jsou součástí vodních ekosystémů, ruduchy a chaluhy poskytují potravu i úkryt, mikroskopické řasy tvoří fytoplankton. Věda, která studuje řasy, se nazývá algologie či fykologie. Vodní řasy lze v závislosti na druhu využít jak jako potravinu, tak palivo či surovinu na výrobu vodíku, metanu a biopaliva. Řasy se mohou dělit různě. Dělí se například podle barvy jako třeba: Zelené řasy Jednobuněčné Jednobuněčné koloniální Mnohobuněčné Hnědé řasy Červené řasy Mezi zelené řasy patří například zelenivka (ta se používá jako doplněk stravy), krásnoočko, pláštěnka (způsobuje zelený zákal ve vodě) nebo například zrněnka (ta žije na souši) - všechny tyto řasy jsou jednobuněčné, jednobuněčné koloniální vznikají při dělení - nerozdělí se úplně nebo zůstanou blízko u sebe. Takové soužití je výhodné (komunikace, dělení úkolů). Mnohobuněčné organismy jsou podobné - jen buňky nemohou žít samostatně. U jednobuněčných funguje pouze jedna buňka. Řasy spadají podle současného pojetí do několika říší: Archaeplastida Archeplastida zahrnuje všechny fotosyntetizující organismy, které mají chloroplasty s dvoujednotkovou membránou. Plastidy vznikly primární endosymbiózou se sinicí. zelené řasy (Chlorophyta sensu lato) Chlorophyta sensu stricto Charophyta - parafyletická skupina; dohromady s vyššími rostlinami tvoří monofyletickou skupinu Streptophyta. červené řasy čili ruduchy (Rhodophyta) Glaucophyta Excavata U krásnooček jsou plastidy obklopené trojitou membránou. Vznikly zřejmě pozřením zelené řasy pradávným krásnoočkem. krásnoočka (Euglenozoa) Chromista Rhizaria U této skupiny je membrána chloroplastů dokonce čtyřjednotková.", "question": "Jak se nazývají jednoduché fotosyntetizující organismy, řazené mezi nižší rrostliny?", "answers": ["Řasy"]}
{"title": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Právnická fakulta Masarykovy univerzity (PrF MU) je jedna z devíti fakult Masarykovy univerzity. Založena byla spolu s celou univerzitou v Brně roku 1919. V meziválečném období se proslavila školou normativní teorie práva, v roce 1950 byla zrušena a obnovena roku 1969. Sídlí v klasicizující budově na Veveří, nabízí vysokoškolské právní vzdělání na bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr. a JUDr.) i doktorské (Ph.D.) úrovni a ve srovnání všech čtyř českých veřejných právnických fakult je pravidelně hodnocena jako nejlepší z nich. Související informace naleznete také v článku Seznam děkanů Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Tradice univerzitní výuky práva na Moravě pochází z konce 17. století, v Brně se ale právo přednášelo jen v krátkém období 1778–1782, kdy sem byla přeložena olomoucká univerzita. Po zrušení její právnické fakulty v roce 1855 vznikla citelná potřeba existence nejen právnických studií, veškeré snahy o zřízení druhé české univerzity, která by byla situována do moravského hlavního města Brna a samozřejmě měla svou právnickou fakultu, v nichž se mj. angažoval tehdejší profesor a pozdější československý prezident T. G. Masaryk, však vyšly naprázdno. Bylo tomu tak zejména kvůli odporu Němců, kteří chtěli zachovat převážně německý charakter města, pouze některé právní obory byly vyučovány na české technice. Až po vzniku československé republiky mohla být tato myšlenka uskutečněna, roku 1919 vznikla Masarykova univerzita se sídlem v Brně a její právnická fakulta spolu s lékařskou zahájily výuku ještě ve školním roce 1919/1920. Prvním děkanem se stal František Weyr, profesorský sbor dále tvořili Bohumil Baxa pro právní dějiny, Josef Vacek pro srovnávací pravovědu a církevní právo, Karel Engliš pro ekonomické nauky, Jaromír Sedláček pro občanské právo, Jaroslav Kallab pro trestní právo a Rudolf Dominik pro správní a zpočátku i římské právo. Problémem však bylo umístění fakulty, své provizorní sídlo našla v budově bývalého alumnátu na Antonínské 1 v Brně (dnes rektorát VUT). V plánu bylo vystavět na svazích Kraví Hory a souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím celou akademickou čtvrť, která by navazovala na budovy české techniky a kde měla být umístěna nejen celá univerzita a univerzitní knihovna, ale také třeba konzervatoř nebo Nejvyšší soud.", "question": "Jakou zkratku má Právnická fakulta Masarykovy univerzity?", "answers": ["PrF MU"]}
{"title": "Kombajn", "context": "Pojem se užívá ve více významech: nejčastěji Obilní kombajn (sklízecí mlátička)dále také Bramborový kombajn Chmelový kombajn (což je statická česačka chmele) Řepný kombajn Podvodní kombajn Důlní kombajn Kombajn na borůvky == Externí odkazy == Slovníkové heslo kombajn ve Wikislovníku", "question": "Jak se říká kombinovanému stroji, který plní účel kompletní výrobní linky, obvykle určený ke sklizni či těžbě?", "answers": ["Kombajn"]}
{"title": "Delfín kapverdský", "context": "Delfín kapverdský, též delfín skvrnitý, delfínovec skvrnitý nebo prodelfín skvrnitý, je druh delfína žijícího v Atlantickém oceánu. Od podobného delfína mexickéh se liší kratším zobákem, plošším a silnějším tělem a světlým pruhem táhnoucím se od ramen až k ocasní ploutvi. Dospělý delfín kapverdský dosahuje hmotnosti až 140 kg a délky až 2,5 m. Mláďata se rodí beze skvrn. Ty se nejdříve objevují na břiše a teprve později s přibývajícím věkem se šíří na hřbet. Žije v až patnáctičlenných skupinách, ale při sledování sezónně vyskytující se potravy se mohou shlukovat i do větších stád. Je dravý, loví v blízkosti hladiny i ze středních hloubek, především ryby a hlavonožce, jako jsou olihně. Samice je březí 14-15 měsíců, novorozené mládě je dlouhé 0,8 - 1,2 m. Delfín kapverdský žije pouze v Atlantickém oceánu, v pásu od pobřeží Brazílie k Nové Anglii na západě a při africkém pobřeží na východě.", "question": "Ve kterém oceánu žije delfín kapverdský?", "answers": ["Atlantickém"]}
{"title": "Slovensko", "context": "V 7. století se obyvatelstvo stalo součástí Sámovy říše a poté hrály oblasti západního Slovenska významnou roli především jako jedno z krystalizačních center Velké Moravy. Po zániku tohoto státního útvaru se Slovensko stalo součástí uherského státu. Po vymření uherské dynastie Arpádovců se v Uhrách vystřídalo několik rodů domácího i cizího původu, dokud v 16. století nezískali do svých rukou uherský trůn Habsburkové. S příchodem osvícenství a později během 19. století proběhlo slovenské národní obrození, v rámci něhož Ľudovít Štúr kodifikoval roku 1846 slovenštinu jako národní jazyk Slováků. Do roku 1918 trvaly snahy o prosazení slovenské jazykové autonomie a povznesení slovenské kultury, které byly potírány maďarizační politikou uherské vlády. Po roce 1918 se Slovensko stalo součástí Československa, v rámci něhož získali Slováci statut státotvorného národa. Mezi lety 1939–1945 existovala na území Slovenska takzvaná Slovenská republika, která byla satelitem nacistického Německa. Roku 1945 byl obnoven československý stát, o tři roky později se vlády zmocnil komunistický režim, který byl svržen během listopadové revoluce roku 1989. Neshody mezi českými a slovenskými politickými elitami vyústily roku 1993 v rozdělení Československa, důsledkem čehož vznikla Slovenská republika jakožto suverénní slovenský stát. Od roku 2004 je Slovensko součástí NATO a Evropské unie, v roce 2009 byla v zemi zavedena jednotná evropská měna euro. Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi. V hospodářství se vyznačuje převážně soběstačnou zemědělskou produkcí, modernizovaným průmyslem a rozvíjejícím se sektorem služeb, který převažuje jak v podílu hrubého domácího produktu, tak pracovní síly. Celkově je ekonomika Slovenska velmi úspěšná a patří mezi jedny z nejrychleji rostoucích v regionu. Dopravní infrastruktura je vzhledem ke geografickému profilu země řidčeji rozprostřena, avšak v současnosti dochází k jejímu rozšíření a modernizaci. V oblasti výroby elektřiny převažují jaderné elektrárny, následované tepelnými a vodními. Slovenská armáda je integrovaná do struktur NATO, podílí se na zahraničních misích a v současnosti je plně profesionalizovaná. Z okolních států má Slovensko pevné svazky především s Českou republikou, naopak se nelepší konfliktní vztahy s Maďarskem. V zemi existuje silná maďarská a romská menšina. Slovensko má rovněž bohatou kulturní i vědeckou tradici jako i množství přírodních a historických památek. Vznik názvu Slovensko a etnonyma Slováci je pevně spjat s existencí uherského státu. Tím, že předkové Slováků žili na vymezeném území odděleném státní hranicí od jim jazykově blízkých Čechů, Moravanů a Poláků a zároveň je od zdejšího německého a maďarského obyvatelstva odlišovaly jiný jazyk a kultura, došlo v rámci uherského státu k vytvoření zárodků slovenského povědomí.", "question": "Je Slovenský stát parlamentní republikou ?", "answers": ["Slovensko je parlamentní republikou s demokratickými institucemi."]}
{"title": "Ionizace", "context": "Ionizace je proces, při kterém se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává iont. Pojem \"ionizace\" také označuje stav hmoty, která obsahuje ionty. Opačným dějem k ionizaci je rekombinace. Vznik záporných iontů, aniontů, je zpravidla způsoben dodáním záporného elektrického náboje - prostřednictvím jednoho nebo více elektronů - do elektronového obalu částice. Vznik kladných iontů, kationtů, je naopak podmíněn odtržením jednoho či více elektronů z elektronového obalu, k čemuž je potřeba částici dodat energii, nejčastěji ve formě dopadajícího elektromagnetického záření - fotonů. Minimální energie potřebná k odstranění jednoho elektronu se označuje jako ionizační potenciál (ionizační energie). Je to minimální energie, kterou musí mít dopadající částice, aby mohlo dojít k ionizaci a vytvoření kationtu. Ionizační potenciál se udává v elektronvoltech (1 eV = 1,6×10−19 J). Pro vodík má hodnotu 13,53 eV, kyslík 15,8 eV a rtuť 10,4 eV. Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, kterou označujeme jako elektronovou afinitu. Tento proces funguje trochu odlišně v závislosti na tom, zda je iont vytvářen s kladně nebo záporně nabitým elektrickým nábojem. Kladně nabité ionty, jsou vytvářeny, když elektrony vázané na atom (nebo molekulu) absorbují dostatek energie k úniku z elektronového obalu. Množství energie potřebné k úniku se nazývá ionizační energie. Záporně nabité ionty vznikají, když se volný elektron srazí s atomem a následně se zachytí uvnitř elektronového obalu. Obecně lze ionizace rozdělit do dvou typů: sekvenční ionizace a ne-sekvenční ionizace.", "question": "Co je opačným dějem k ionizaci?", "answers": ["rekombinace"]}
{"title": "Zvonek jesenický", "context": "Zvonek jesenický se od svého nejbližšího příbuzného liší především bohatými trsy a menšími květy a tobolkami. Květy často vyrůstají jednotlivě nebo tvoří malé, nejvýše čtyřkvěté hrozny. Jeho menší lodyhy nepřesahují délku 20 cm. Přízemní listy přetrvávají, dokud rostlina neodkvete. Zvonek jesenický roste v trsech, obvykle v malých škvírách skalnatého, kyselého podloží. Dává přednost plochám přímo osvíceným sluncem, ale některým rostlinám se daří i ve stínu. K životu potřebuje hodně vláhy, protože té však na Petrových kamenech není mnoho, je odkázán na deště či vysráženou mlhu. Většinou se rozmnožuje vegetativně, protože možnosti pohlavního rozmnožování jsou omezovány nepříznivými klimatickými podmínkami jeho stanoviště. Kvete od poloviny července do konce srpna. Podobně jako i u jiných zvonků se v květech rozvíjí blizna až poté, co se uvolnil pyl z prašníků, což brání samoopylení. Ačkoliv je zvonek jesenický kriticky ohroženým druhem a v 70. letech 20. století byl na pokraji vyhynutí, v současné době se jeho populace zdá stabilizovaná. Ohrožují jej zejména lyžaři projíždějící zakázaným územím a rozšiřování jiných druhů jako metlice trsnatá, maliník obecný a třezalka skvrnitá. Zvonek jesenický je na seznamu zvláště chráněných rostlin České republiky uvedenému ve vyhlášce 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, a tak je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit ve vývoji. Zvonek jesenický byl také zařazen na Červený seznam ohrožených rostlin České republiky do kategorie C1 (kriticky ohrožené), na Červený seznam ohrožených druhů IUCN, kategorie E, a do bernské Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť. Místo jeho výskytu je součástí soustavy chráněných území Natura 2000. Zaměstnanci Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky také zvonek jesenický pěstují ve Staré Vsi u Rýmařova. Obrázky, zvuky či videa k tématu Zvonek jesenický ve Wikimedia Commons Taxon Campanula gelida ve Wikidruzích", "question": "Kdy byl zvonek jesenický na pokraji vyhynutí?", "answers": ["v 70. letech 20. století"]}
{"title": "Sinokvět chrpovitý", "context": "Vytrvalá bylina dorůstající do výše 25 až 70 cm. Vyrůstá z málo větveného, až do 2 až 2,5 m hluboko sahajícího kůlovitého kořene. Z něj vodorovně vyrůstají mělce uložené výběžkaté kořeny ze kterých pučí listové růžice. Přímé jednoduché nebo jen řídce větvené lodyhy jsou podélně rýhované a řídce porůstají chloupky. Mladé rostliny mají listy kopinaté až čárkovité, celistvé a na okrajích podvinuté. U starších rostlin jsou dlouze řapíkaté listy s okrouhlou peřenosečnou čepelí, která mívá pět až šest párů úzce kopinatých úkrojků až 40 mm dlouhých a 4 mm širokých. Listy jsou na svrchní straně řídce pavučinatě chlupaté a na spodní hustě stříbřitě plstnaté. Na vrcholu lodyh nebo větví vyrůstají jednotlivě kulovité květní úbory o průměru 2 až 3 cm. Rostlina jich mívá jeden až dvanáct. Jsou tvořeny oboupohlavnými pětičetnými kvítky s červenofialovou trubkovitou korunou s asi 5 mm dlouhými čárkovitými cípy. Střechovitý zákrov úboru je kulovitý, víceřadý a jeho listeny dlouhé 16 až 18 mm jsou kopinaté až čárkovité, na konci špičaté a mívají červenofialový nádech. Květy rozkvétají od července do září, nažky dozrávají do konce října. Tyto cizosprašné rostliny jsou opylovány běžnými druhy hmyzu z řádů blanokřídlých, dvoukřídlých a motýlů. Dozrávající nažky vyžírají larvy motýlů zavíječů rodu Dioryctria. == Rozmnožování == Sinokvět chrpovitý se běžně rozmnožuje vegetativně (postranními růžicemi rostoucími z podzemních výběžků) a generativně (semeny s hladkými nebo zbrázděnými čtyřhrannými nažkami s chmýrem). Na českých lokalitách však po mnoho let nebyla zjištěná nová rostlina vyrostlá ze semene, druh se na těchto stanovištích pravděpodobně množí jen vegetativně. Rozšiřuje se pomalu a na krátké vzdálenosti rozrůstáním kořenových výběžků, vytváří klony. Z jednoho úborů může být 50 až 100 nažek, avšak většinou jsou neplodné, bez embrya. Hranaté semeno bývá dlouhé i široké okolo 2 mm, váží průměrně 4,3 mg a chmýr nažky nejčastěji dosahuje délky 12 mm. Tato poměrně těžká semena bývají větrem zavátá jen do vzdálenosti nejvíce 10 m, neudrží se ani v srsti zvířat. Mají jen krátkou dobu životnosti a proto jich v půdě nebývá zásoba. Plodná semena nejsou dormantní a někdy klíčí již na podzim, častěji však až v březnu a dubnu příštího roku. Prvým rokem vytvoří rostliny listovou růžici a ve druhém roce se vytvoří kořenové odnože s dceřinými růžicemi, které zůstanou dlouhodobě propojeny s mateřskou rostlinou.", "question": "V jakém útvaru ma květy Sinokvět chrpovitý ?", "answers": ["květní úbory"]}
{"title": "Státní symboly České republiky", "context": "Pravidla pro užívání státního znaku a státní vlajky stanovil zákon České národní rady č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky (od roku 2001 nahrazen zákonem č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů). Státních symbolů České republiky je podle zákona 3/1993 Sb. celkově šest: velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky státní barvy České republiky (trikolóra) státní vlajka České republiky vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta) státní pečeť České republiky státní hymna České republiky - Kde domov můj? (první sloka) Přijetí nové vlajky České republiky v podobě dosavadní vlajky ČSFR bylo v rozporu s dohodami mezi českou a slovenskou politickou reprezentací, zakotvenými i v čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR (\"Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní republiky.\"). V čl. 112 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. (Ústava ČR) je ovšem stanoveno, že až na výslovné výjimky se z dosavadních ústavních zákonů stávají běžné zákony (\"Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.\"'). Státní symboly ČR následně byly upraveny zákonem č. 3/1993 Sb. a na základě kolizních pravidel (principu \"lex posterior derogat priori\") se tedy uplatnil zákon č. 3/1993 Sb. Tradiční symboly českého státu, které nejsou zakotveny v ústavě: České korunovační klenoty, především Svatováclavská koruna Národní strom - lípa Kokarda heraldický symbol Kalicha je jedním z neoficiálních národních symbolů", "question": "Co patří mezi státní symboly?", "answers": ["velký státní znak České republiky a malý státní znak České republiky státní barvy České republiky (trikolóra) státní vlajka České republiky vlajka prezidenta České republiky (dříve prezidentská standarta) státní pečeť České republiky státní hymna České republiky - Kde domov můj?"]}
{"title": "Uruguay", "context": "V roce 2011 pří sčítání lidu Státním statistickým úřadem (Instituto Nacional de Estadística (INE)) v hodnocení pro převládající rodový původ (byla povolena jen jedna volba ) bylo zjištěno, že 93,9% respondentů uvedlo převažující evropský rodový původ, 4,9% černý nebo africký, 1,1% původní domorodý a 0,1% asijský nebo žlutý. V nedávné době sem také přišlo množství Brazilců a Argentinců, kteří ze své vlasti uprchli buď kvůli sporům se zákony či za zlepšením životních podmínek. Migrační zákon, který prošel v roce 2008, dává přistěhovalcům stejná práva a příležitosti, jaké mají státní příslušníci, s předpokladem prokazování měsíčního příjmu $650 (amerických dolarů). Druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel (okolo 8 %) jsou míšenci Evropanů a Indiánů. Afrického původu jsou asi 4 % obyvatelstva. Původní indiánské obyvatelstvo dnes tvoří asi 1 % populace země. Největší skupinou mezi indiány jsou kmeny Guaraní. V posledních dvou desetiletích[kdy? ] ze země odešlo okolo 500 000 Uruguayců a to hlavně do Argentiny, Španělska a Spojených států. Díky poměrně malé míře porodnosti (15,1 ‰), vysoké délce života (průměr 76,4 let) a emigrantům (0,32 emigrantů/1 000 obyvatel) uruguayjská společnost rychle stárne. Přírůstek obyvatelstva je ročně 0,24 % (odhad z roku 2011). Téměř čtvrtině populace je méně než 15 let a asi sedmina je ve věku 60 a více let. Úředním jazykem je španělština. Ovšem jelikož byly původními kolonizátory Portugalci, je rovněž velmi rozšířena směs portugalštiny a španělštiny, tzv. portuñ. Zhruba 450 000 Uruguayců má tento jazyk za mateřský, či jako druhý jazyk. 66 % Uruguayců se hlásí ke katolické církvi, což je nápadně méně oproti jiným latinskoamerickým zemím. Naopak zřetelně vyšší oproti okolním státům je podíl ateistů (30 %), protestantů (2 %) a židů (2 %). Z protestantských skupin mají zvláštní postavení valdenští, kteří si v Uruguay zbudovali svou jihoamerickou základnu. Židovská imigrace měla dvě vlny, Sefardé z Turecka přišli v roce 1904, Aškenázové z Ruska roku 1906. Usazovali se zejména v Montevideu, které se atmosférou dosti lišilo od jiných silně katolických metropolí v Jižní Americe. Ještě v 60. letech měla Uruguay největší židovskou diasporu (na počet obyvatel země) na světě. Od té doby však počty setrvale klesají, mnoho z uruguayských židů odešlo do Izraele. == Kultura == === Umění ===", "question": "K jaké církvi se hlásí 66 % Uruguayců?", "answers": ["ke katolické"]}
{"title": "DNA", "context": "Život, tak jak ho známe, je proto závislý na DNA. Konkrétní uložení DNA v buňce závisí na příslušnosti organismu k jedné z dvou základních skupin organismů. Bakterie a archea (souhrnně \"prokaryota\") mají DNA obvykle uloženu volně v cytoplazmě. Obvykle vzniká pouze jistá jaderná oblast, tzv. nukleoid. Mimo to řada bakterií vlastní i malé kruhové molekuly DNA, tzv. plazmidy, které umožňují mimo jiné horizontální výměnu genetické informace. Zbylé organismy, tedy např. člověk, ale i rostliny, živočichové či prvoci, mají DNA uloženu především v buněčné jádře. Dále však se DNA nachází v některých eukaryotických organelách, jmenovitě v mitochondriích a v plastidech, pokud je buňka vlastní (jev zvaný mimojaderná dědičnost). Informace nesená sekvencí nukleotidů v DNA se označuje jako genetická informace. Na každé nukleotidové pozici se nachází jedna ze čtyř bází (A, C, G či T), což znamená, že sekvence o délce n může nabývat 4n stavů. Pro DNA dlouhou pouhých 10 nukleotidů existuje tedy teoreticky 410 = 1 048 576 kombinací.", "question": "Jak je běžně označovaná deoxyribonukleová kyselina?", "answers": ["DNA"]}
{"title": "Slunce", "context": "Bezpečný způsob, jak pozorovat Slunce, je promítnutí jeho obrazu na plátno či papír pomocí dalekohledu nebo malého teleskopu. Doporučuje se, aby pozorovatel byl vybaven speciálními ochrannými pomůckami i během pozorování slunečního zatmění a to jak celkového, tak i částečného. Jako nejvhodnější ochrana se doporučuje používat speciální brýle pro pozorování Slunce. První satelit navržený pro průzkum Slunce byly americké sondy Pioneer 5, 6, 7, 8 a 9 vypuštěné během rozmezí let 1959 až 1968. Cílem sond nebylo přiblížit se ke Slunci, ale provádět pozorování ze vzdálenosti odpovídající přibližné oběžné dráze Země. V této vzdálenosti sondy poprvé podrobně měřily sluneční vítr a magnetické pole Slunce. V 70. letech 20. století byla vyslána sonda Helios 1 a za pomoci Apollo Telescope Mount byly prováděny nová pozorování a měření slunečního větru a sluneční korony. Sonda Helios 1 byla společným americko-německým projektem, který měl za úkol studovat sluneční vítr z orbity uvnitř dráhy Merkuru. V roce 1980 byla vyslána americká sonda Solar Maximum Mission, která byla navržena k pozorování gamma záření, rentgenového záření a měření UV záření ze slunečních erupcí během zvýšené sluneční aktivity. Sonda několik měsíců po startu vlivem elektronického selhání přestala fungovat, jelikož došlo k přepnutí sondy do záložního stavu, ve kterém setrvala 3 roky než byla v roce 1984 opravena během mise STS-41-C. Sonda následně zaslala na Zemi tisíce snímků sluneční korony před tím, než v červnu 1989 vstoupila do atmosféry Země, kde byla zničena. Další sondy určené k výzkumu Slunce a slunečního větru: TRACE SOHO Ulysses Genesis dvojice sond STEREO Související informace naleznete také v článku Sluneční božstva.", "question": "Jak se nazýval bůh Slunce ve starověkém Římě?", "answers": ["Sol"]}
{"title": "Albatrosovití", "context": "Albatrosovití (Diomedeidae) je čeleď největších mořských ptáků z řádu trubkonosých. Od svých příbuzných čeledí buřňákovitých, buřňáčkovitých a buřníkovitých se zřetelně odlišují tím, že mají trubkovité nozdry umístěné po obou stranách horní čelisti zobáku, kdežto ti druzí mají nozdru jen jedinou uprostřed. Čeleď albatrosovití je tvořena čtyřmi recentními rody, všechny mají stejné české jméno albatros. Albatrosi se vyskytují převážně na jižní polokouli v okolí Antarktidy a jihu Austrálie a Afriky, včetně Jižní Ameriky. Výjimku tvoří jen albatrosi bělohřbetí, albatrosi černonozí a albatrosi laysanští žijící v severním Pacifiku na Havajských ostrovech, v Japonsku, Kalifornii a na Aljašce, dále ještě albatrosi galapážští hnízdící na Galapážských ostrovech a lovící v chladném Peruánském proudu. V severní části Atlantického oceánu žádní albatrosi nežijí, přestože na pobřežích se nacházejí jejich fosilní kosterní pozůstatky. Patří vůbec mezi největší létající ptáky, jsou vysocí až 50 cm, mohou dosáhnout váhy 10 kg a rozpětí jejich křídel je i přes 3 metry. Křídla mají dlouhá, úzká s extrémně dlouhou loketní části. Při letu využívají speciální techniky (dynamic soaring) - rozdílné rychlosti větru těsně nad hladinou a ve větší výšce několika metrů. Získají energii letem po větru ve větší výšce, a vrací se zpět mírnějším protivětrem u hladiny, případně využijí i závětří v brázdě mezi vlnami. S každým takovým cyklem se pak přebytek jejich kinetické energie zvyšuje, což pak využívají k postupnému bočnímu pohybu směrem k cíli, a to i částečně proti větru - a bez potřeby mávání křídly. Člověk tuto techniku nezávisle objevil teprve před necelými 50 lety, a díky analogickému postupu s využitím svahu a rozdílné rychlosti větru nad kopcem a v závětří dnes bezmotorové RC větroně dosahují špičkových rychlostí až 800km/h. U žádného jiného ptáka tato technika zatím nebyla pozorována. Proto nemusí mávat křídly, a překonává dlouhé vzdálenosti i proti větru s minimálním výdejem energie. Spotřebují nejvíce sil při lovu, kdy musí opakovaně vzlétat.", "question": "Jaké jméno mají všechny 4 recentní rody albatrosovitých?", "answers": ["albatros"]}
{"title": "Projekt Manhattan", "context": "Projekt Manhattan je pozdější hovorová zkratka pro Manhattan Engineering District (MED), tedy krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války. Název Projekt Manhattan označuje zejména začátek projektu, tedy období 1942–1946. Celkové náklady dosáhly sumy přes 2 miliardy tehdejších dolarů, což odpovídá sumě 26 miliard dolarů v roce 2016. Výzkumné a výrobní provozy se nacházely na 30 místech v USA, Velké Británii a Kanadě. Projekt Manhattan zaměstnával celkem 225 000 lidí. Dalších 600 000 lidí na něm pracovalo nepřímo, ale převážná většina personálu ani nevěděla, že pracuje na atomové bombě – na jednom z nejdůležitějších válečných úkolů za druhé světové války. Poznatky získané v Projektu Manhattan byly využity při konstrukci pum Little Boy a Fat Man, které byly 6. a 9. srpna 1945 shozeny na japonská města Hirošima a Nagasaki. Na přelomu 19. a 20. století se štěpením atomu zabývali převážně evropští vědci. V roce 1896 objevil Henri Becquerel radioaktivitu a dokázal, že všechny sloučeniny uranu jsou radioaktivní. V roce 1898 objevili Pierre a Marie Curie radioaktivní prvek radium, což umožnilo další výzkumy v oblasti jaderné fyziky. V roce 1902 Ernest Rutherford vypracoval teorii radioaktivního rozpadu a v roce 1911 objevil atomové jádro. Rutherfordův model atomu využil v roce 1913 Niels Bohr k vypracování teorie stavby atomu. Neutron následně objevil v roce 1932 James Chadwick a Enrico Fermi již v roce 1934 poprvé neutrony použil k \"bombardování\" atomového jádra. Prvním, kdo rozeznal a popsal řetězovou reakci (a v roce 1936 i princip atomové bomby), byl Leó Szilárd, který si přeměnu prvků pomocí řetězové reakce dal v roce 1934 i patentovat. V roce 1937 Irè Joliot-Curie objevila dělení uranu působením pomalých neutronů. Atomová fyzika v té době rychle pokračovala a na základě zjištění Irè Curieové byl proveden i úspěšný berlínský experiment profesora Otta Hahna, Fritze Strassmanna a jejich spolupracovníků. Skupině se podařilo experimentálně rozštěpit jádra uranu jejich bombardováním neutrony, přičemž se uvolnilo velké množství energie. Výsledky těchto pokusů nakonec správně objasnila Lise Meitnerová, asistentka Otta Hahna, a její synovec Otto Frisch, který v té době pracoval u Nielse Bohra.", "question": "Jaký byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války?", "answers": ["Projekt Manhattan"]}
{"title": "Dana Zátopková", "context": "Dana Zátopková (roz. Ingrová, * 19. září 1922 Fryštát) je bývalá česká atletka – oštěpařka, olympijská vítězka. Byla manželkou jednoho z nejslavnějších českých sportovců Emila Zátopka. Zajímavostí je, že se narodila ve stejný den a rok jako on. Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Karviné vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Její kroky ovšem nevedly automaticky k hodu oštěpem, který ji o několik let později proslavil. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě se Dana provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile ze XVII. olympijských her v Římě v roce 1960, to vše dokazuje, že úspěch v Helsinkách nebyl náhodným vítězstvím, ale vrcholem kariéry vynikající sportovkyně. Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960–1972 byla rovněž členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Dodnes se Dana Zátopková aktivně účastní českého olympijského hnutí.", "question": "Ve kterém roce se stala Dana Zátopková olympijskou vítězkou?", "answers": ["1952"]}
{"title": "Platón", "context": "Platón (řecky Π, 427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii.", "question": "Založil Platón athénskou akademii?", "answers": ["Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím."]}
{"title": "Briliant", "context": "Briliant je diamant či jiný drahokam, vybroušený do zvláštní formy s mnoha ploškami tak, aby vynikl jeho lesk. Brilantový (od francouzštiny Brilliant, \"zářící, jasný\") je diamant s puncem výjimečnosti. Tyto dva pojmy \"diamant\" a \"briliantový\" se často mylně zaměňují: Diamant je nerost, materiál. Jako pravý briliant by měl být označen pouze kulatý diamant (round brilliant) s tímto brusem. Jiné kameny s tímto brusem by měly nanejvýše nést přívlastkové označení, například \"zirkon s brilantovým brusem\". == Briliantový brus == Brilantový brus je znám asi od roku 1910, má celkem 56 (57) faset (plošek). Avšak autorem výpočtu moderního briliantového brusu je Marcel Tolkowski, který dokázal (v roce 1917) spočítat ideální sklon úhlů faset tak, aby se světlo procházející diamantem odráželo co nejlepším způsobem v celém barevném spektru a maximální intenzitě. Na dobře vybroušených briliantech je pak obdivován jejich tzv. \"černý plamen\", optický jev při pohledu přímo do vnitřku vrcholu, kolmo skrz základovou plochu: Uvnitř totiž vrchol zafunguje obráceně, jako kout, tedy jako reflektor. Ideální brus má: 32 horních faset a jednu horní plošku (tou se při broušení začíná), spodní část je vybroušena do 24 faset. Poslední ploška navíc je tolerovaná: Jde o hrot jehlanu, kde se má ideálně sbíhat hned hned několik bočních plošek do jediného hrotu, což je ale v praxi takřka nemožný úkol.", "question": "Je diamant nerost?", "answers": ["Diamant je nerost, materiál."]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjø se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km2 a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli. Souostroví je tvořené z kuželů mladých sopek. Některé jsou činné dodnes. Na největším ostrově Isabela se nachází i nejvyšší hora souostroví, sopka Wolf s 1 707 m n. m. Jejím kráterem prochází rovník.", "question": "Žijí na Galapágách tučňáci?", "answers": ["Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli."]}
{"title": "Integrovaný dopravní systém", "context": "V kraji Vysočina se kolem roku 2005 zavedení IDS předpokládalo a sociálně-demokratické vedení se zavázalo vytvořit koncepci dopravní obslužnosti kraje a zavést integrovaný systém, ale po dvou letech zastupitelstvi připravený návrh v roce 2010 odmítlo jako příliš drahý a problematický a protože stávající dopravní obsluha kraje byla v analýze zhodnocena jako velmi dobrá V roce 2007 vedení kraje zdůvodňovalo nepotřebnost IDS tím, že v kraji nejsou velká městská centra, železniční síť je řídká a zavedení IDS by nepřineslo výraznější výhody, ale připustili možnost lokální integrace například v okolí Jihlavy Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje IDS JMK Integrovaný dopravní systém Olomouckého kraje IDSOK Zlínská integrovaná doprava ZID KORIS, Komplexní odbavovací, řídící a informační systém veřejné hromadné dopravy ve Zlínském kraji, v přípravě, organizátor Koordinátor veřejné dopravy Zlínského kraje s. r. o. (KOVED) Plánované spuštění 15.12.2019 Integrovaný dopravní systém Moravskoslezského kraje ODISVětšina integrovaných dopravních systémů je organizována prostřednictvím společností či příspěvkových organizací zřízených vesměs kraji, z nichž většina je sdružena v České asociaci organizátorů veřejné dopravy, některé kraje organizují dopravu přímo a v této asociaci zastoupení nemají. Sdružení pro dopravní telematiku v roce 2008 v rámci projektu zpracovaného pro Ministerstvo dopravy navrhlo, aby se Ministerstvo dopravy ČR stalo garantem tzv. národního dopravního standardu, který by zahrnul a respektoval již existující systémy platebně identifikačních systémů ve veřejné dopravě a vytvoření jednotné platformy celoplošných nebo nadregionálních jízdenkových produktů, která je podle zpracovatele v prostředí ČR poptávána.", "question": "Jakou zkratku má integrovaný dopravní systém?", "answers": ["IDS"]}
{"title": "Jahoda", "context": "Jahoda je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, rostoucí na jahodníku (Fragaria). Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod. Jahoda patří mezi drobné ovoce. Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody. V závislosti na odrůdě může dosahovat od 40 do 90 mg/100 g plodu. Vyjma vysokého podílu vitamínu C jsou také bohatým zdrojem vitamínu A, B, E a organických kyselin (jako například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové, salicylové či ellagová, která působí v prevenci nádorových chorob. Organické kyseliny jsou důležitým faktorem udávající typickou a charakteristickou vůni a chuť. Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád, či džemů. Z minerálních látek je v jahodě zastoupen převážně draslík, zinek, hořčík, síra, vápník a pak některé netypické prvky jako je bor, fluor, kobalt či molybden. Jsou také výrazným zdrojem tekutin, jelikož plody jsou tvořeny z 87 % z vody. Oproti ostatním druhům ovoce obsahují malý podíl přírodních cukrů. Konzumace jahod má údajně pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie. Podporuje krevní oběh v pohlavních orgánech díky vysokému obsahu antioxidantů. Dále podporují metabolismus, vylučování, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce. Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována. U bobulí jsou semena obklopena více nebo méně šťavnatou dužninou.", "question": "Jsou jahody bohatým zdrojem vitaminu C ?", "answers": ["Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody."]}
{"title": "Zeměplocha", "context": "Zeměplocha (v anglickém originále Discworld; český vydavatel na začátku 90. let tuto sérii označil jako Úžasná Zeměplocha, tohoto označení se drží dosud, nicméně není podloženo originálem a jinde se používá jen málo) je knižní série psaná Terrym Pratchettem čítající 41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše, fiktivním světě ležícím na hřbetě želvy plující vesmírem. Drží se převážně zvyklostí moderní fantasy literatury. Knihy jsou humoristické a satirické a často parodují prvky z děl Tolkiena, Roberta E. Howarda nebo H. P. Lovecrafta, ale také různé motivy z mytologie, folklóru a pohádek. Od roku 1983, kdy vyšla první kniha Barva kouzel, se série postupně rozšiřovala a inspirovala různé projekty, například zeměplošskou hudbu, komiks nebo divadelní představení (v České republice pražské Divadlo v Dlouhé). Nově vydávané knihy obvykle dosahují prvního místa v žebříčku prodejnosti v The Sunday Times; Pratchett sám byl v devadesátých letech nejprodávanějším britským autorem; později byl sice překonán knihami o Harrym Potterovi od spisovatelky J. K. Rowlingové, stále však drží rekord pro autora, jehož knihy se nejvíce kradou. V ČR knihy vydává nakladatelství Talpress a překládá je Jan Kantůrek. Kniha Muži ve zbrani získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší fantasy roku 1997; v letech 1995-1999 byla Zeměplocha oceňována i jako nejlepší cyklus.", "question": "Co obsahuje knižní série psaná Terrym Pratchettem?", "answers": ["41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše"]}
{"title": "Občanská válka v Sýrii", "context": "Poté byla dohodnuta evakuace posledních skupin povstalců, zakončená 22. prosince 2016, kdy armáda převzala na městem plnou kontrolu. Jedná se o největší vítězství Syrské armády v této válce. === Bitva o Kusajr === Dne 5. června 2013 se syrské armádě s podporou Hizballáhu podařilo po téměř dvou letech bojů dobýt město Kusajr u hranice s Libanonem. Povstalci v Homsu tak byli z velké části odříznuti od zásob. Následkem bitvy o Kusajr se Syrské armádě podařilo osvobodit Homs. == Zúčastněné strany == === Vláda === Na jedné straně stojí současná syrská vláda v čele s prezidentem Bašárem al-Asadem, který je podezřelý z válečných zločinů. Asadova vláda je podporována syrskou arabskou armádou (SAA) čítající 125 000 aktivních bojovníků a její dobrovolnickou ozbrojenou milicí Národní obranné jednotky (NDF) čítající přibližně 100 000 bojovníků, stranickou milicí Šabíhá, která je také podezřelá z vážných zločinů, a libanonskou šíitskou milicí Hizballáh, řazenou mezi teroristické organizace. Ta se snaží udržet u moci režim, jenž ji dlouhá léta podporoval ve střetech s Izraelem. Většina alavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina, syrských křesťanů a drúzů podporuje syrskou vládu, protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů. Asad má podporu i některých umírněných sunnitů, kteří se bojí přílivu džihádistů napojených na al-Kajdu. Syrští křesťané vytvořili milice bojující proti povstalcům. Odhaduje se, že až třetina z 250 000 alavitských mužů bojujících na straně vlády zahynula v občanské válce. V květnu 2013 podle jednoho odhadu z 94 000 obětí války bylo 41 000 alavitů.K nejvýznamnějším zahraničním podporovatelům režimu patří Rusko, které mu dodává zbraně výměnou za peníze a blokuje všechny rezoluce namířené proti němu v radě bezpečnosti OSN. Od podzimu 2015 zasahuje Rusko v Sýrii také nasazením svého vojenského letectva, které bombarduje bojovníky Islámského státu (IS), Fronty an-Nusrá a jiné povstalce. Předseda vojenského výboru NATO generál Pavel tvrdil, že na samém začátku vojenské akce Rusko útočilo na ISIS jen ve třetině případů. Dále britský ministr Philip Hammond, humanitární organizace Amnesty International a organizace Lékaři bez hranic obvinili Rusko z útoků na civilisty, humanitární pracovníky a informovali o bombardování několika nemocnic.", "question": "Proč většina alavitů, ke kterým patří i Asad a jeho rodina, syrských křesťanů a drúzů podporuje syrskou vládu?", "answers": ["protože se bojí represí proti menšinám v případě vítězství sunnitských islamistů"]}
{"title": "Slunce", "context": "Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku). Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem se pohybuje v rozmezí 147 097 000 km (perihélium) až do 152 099 000 km (afélium). Tyto změny vzdálenosti však nejsou příčinou střídání ročních období na Zemi. Od zdánlivého pohybu Slunce se současně odvozuje i pravý sluneční čas. Jeho upravená hodnota v podobě středního slunečního času je základem měření času v běžném životě. Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět. Zemská atmosféra propouští jen část spektra slunečního záření – všechny složky viditelného spektra, část ultrafialového, infračerveného a radiového záření. Ultrafialové záření podněcuje tvorbu vitaminu D vznikajícího v lidské kůži. Při dlouhodobějším působení ale může způsobovat i nepříznivé efekty v podobě mutací a vzniků nádorových onemocnění či slepoty. Slunce bylo ve starověku v mnoha kulturách uctíváno jako božstvo. V antickém Řecku byl bohem Slunce Helios, který cestoval každý den po obloze ve svém zlatém voze. Ve starověkém Římě se nazýval Sol a ve starověkém Egyptě pak Ré, Ra či Amon. V astrologii je Slunce symbolem vitality a zdraví. Většina kultur považovala Slunce za symbol života a znovuzrození, což bylo spojeno s jeho pravidelným objevováním se na obloze každé ráno.", "question": "Které záření podněcuje tvorbu vitaminu D vznikajícího v lidské kůži?", "answers": ["Ultrafialové"]}
{"title": "Štěstí", "context": "Výše naznačené rozlišení dvojího významu štěstí a blaženosti se vyskytuje i v mnoha jiných jazycích: v řečtině eutychia a eudaimonia, v latině fortuna a beatitudo, ve francouzštině bonne chance a bonheur, v angličtině luck a happiness. == Štěstí ve filosofii == Sókratés v dialogu \"Gorgias\" polemizuje s Kalliklem, pro něhož štěstí je blahobyt a nezkrocená svoboda. Aristotelés v \"Etice Nikomachově\" vysvětluje, že člověk nemůže dosáhnout skutečného štěstí (eudaimonia) ani sám, ani pouze v rodině, ale jen v obci svobodných. Štěstí není nahodilý pocit, nýbrž výsledek rozumně vedeného dobrého života. Po rozpadu řecké polis však i filosofové hledají individuální štěstí, a to buď jako rozumové ovládání vášní a odolnost proti vnějším dojmům a vlivům (kynismus, stoicismus – ataraxia), anebo jako vyhledávání a užívání příjemností života (epikureismus). Kautilja vyvozuje, že štěstí (sukham) je výsledkem sebeovládání (džitátmá, doslova vítězství nad sebou, tj. touhami po hmotném požitku). Totéž popisuje Bhagavadgítá 5.16-24. Štěstí jako soustavné vyhýbání se utrpení a potlačování žádosti je jednou z vůdčích myšlenek buddhismu. V křesťanství se sice objevuje i stoické dědictví ukázněného života, ale cílem života je spása, takže štěstí zde nehraje velkou roli.", "question": "Kdo vyvozuje, že štěstí (sukham) je výsledkem sebeovládání?", "answers": ["Kautilja"]}
{"title": "Matouš (evangelista)", "context": "V bibli je zmiňován jako celník či výběrčí daní v Kafarnaum, v Lukášově a Markově evangeliu je nazýván Levi (Lukáš, 5:27, Marek, 2:14), vzhledem k tomu, že zbytek textu, který se k těmto osobám váže, je ve všech evangeliích prakticky identický, všechno nasvědčuje tomu, že jde o tutéž osobu. Je možné, že se zprvu skutečně jmenoval Levi a jméno Matouš přijal až v pozdějším věku. Poté, co byl přijat mezi Kristovy učedníky, uspořádal pro ně velkou hostinu (Lukáš, 5:29). Poslední zmínka o něm je ve Skutcích apoštolů, 1:13, je také zmiňován v apokryfních textech, jako je Tomášovo evangelium, což svědčí o jeho velkém významu pro prvotní církev. Evangelium podle Matouše dle legendy nadiktoval dlouhou dobu po Kristově smrti, a to v Etiopii, kam odešel, a kde byl zabit. Detaily ohledně jeho umučení jsou sporné, datum zcela neznámé (svátek svatého Matouše se slaví 21. září v západních církvích a 16. listopadu ve východních církvích). Ani informace, že zemřel v Etiopii, není zcela jistá. Učenec a církevní otec Epifanus klade umučení evangelisty Matouše do Hierapolis. Mimoto dokument ze čtrnáctého století uvádí jako místo hrobu evangelisty Matouše jakési \"místo, zvané Issyk-Kul\" (ztotožnění s jezerem Issyk-Kul v Kyrgyzstánu je s největší pravděpodobností nesprávné). Jeho ostatky byly přeneseny do Kampánie, poté do Salerna, kde jsou v kryptě tamní katedrály dodnes. Ve výtvarném umění je svatý Matouš zobrazován většinou s andělem, který mu podle legendy diktoval slova jeho evangelia. Z jeho zobrazení je nejslavnější obraz Povolání svatého Matouše od Caravaggia, umístěný v římském kostele San Luigi dei Francesi. Svatý Matouš je patronem účetních, celníků a výběrčích daní, města Salerna a dalších.", "question": "Který z apoštolů je zobrazován s andělem ?", "answers": ["Matouš"]}
{"title": "Poštolka rudonohá", "context": "Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) je malý druh dravého ptáka z čeledi sokolovitých. == Popis == Velikosti poštolky obecné (délka těla 28–34 cm, rozpětí křídel 65–76 cm). Samec je celý modrošedý, s červenými kalhotkami a podocasními krovkami a stříbřitě šedými letkami. Samice má spodinu rezavou bez proužkování, hřbet šedý s tmavým proužkováním a hlavu žlutavě bílou. Mladí ptáci se podobají ostříži lesnímu. == Rozšíření == Souvislý areál rozšíření sahá od západní Ukrajiny, Běloruska a Ruska východně po 120. poledník na Sibiři. Ostrůvkovitě hnízdí i v některých dalších státech Evropy. Tažný druh, zimuje v jižní Africe. Hnízdí v otevřené krajině s lesíky, ve stepích a v údolích kolem řek. === Výskyt v Česku === V České republice poštolka rudonohá dříve hnízdila, poslední hnízdění bylo prokázáno v roce 1973 u Grygova na Olomoucku. Od té doby bývají pozorováni jednotliví ptáci nebo páry i v hnízdním období (především na jižní Moravě), další hnízdění však doloženo nebylo. Každoročně hnízdí poštolka rudonohá na Ostravsku ( pozorování v letech 2010 až 2013) == Hnízdění == Hnízdí většinou v koloniích ve starých hnízdech krkavcovitých ptáků (např. havranů), vzácně i samostatně. Snůška čítá 3-4 (-5) nažloutlých nebo rezavých, hustě tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 36,8 x 29,2 mm, jejichž inkubace trvá 22-23 dnů. Sedí oba ptáci. Mláďata krmí zpočátku pouze samice, která na hnízdě porcuje potravu přinášenou samcem, později oba rodiče. Vzletnosti dosahují ve věku 26-28 dnů a pohlavně dospívají po 1. roce věku. == Potrava == Loví hlavně hmyz, méně i drobné savce.", "question": "Jakou barvu má samec Poštolky rudonohé?", "answers": ["modrošedý"]}
{"title": "Listopad", "context": "Listopad je jedenáctý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Název je odvozen od padání listí, které je v tuto roční dobu ve středoevropských přírodních podmínkách typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, advent začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince. 17. listopadu se slaví státní svátek. Jedná se o Den boje za svobodu a demokracii. V České republice je daný dle § 1 zákona číslo 245/2000 Sb. Obrázky, zvuky či videa k tématu listopad ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc listopad?", "answers": ["30 dní"]}
{"title": "Václav Bláha (zpěvák)", "context": "Václav Bláha zvaný Venda (* 24. září 1976) je český zpěvák a kytarista, člen skupin Divokej Bill a Medvěd 009. Povoláním je umělecký truhlář. == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Bláha (zpěvák)", "question": "Zpěvákem které České kapely je Václav Bláha?", "answers": ["Divokej Bill"]}
{"title": "Atom", "context": "V atomovém jádře může být nukleon nahrazen hyperonem, zpravidla hyperonem Λ Jedná se pak o atom s hyperjádrem. Elektron v atomovém obalu může být nahrazen mionem (nebo lehčím záporně nabitým mezonem, např. pionem). Takový atom se pak nazývá mioatomem (resp. mezoatomem). Vzhledem k větší hmotnosti je klasický Bohrův poloměr mioatomu mnohem menší, mion je vázán těsněji a je vysoká pravděpodobnost záchytu mionu jádrem (obdoba záchytu elektronu u radioaktivní přeměny beta). Atomové orbitaly mezoatomů se liší nejen kvůli odlišné hmotnosti, ale také tím, že k popisu kvantověmechanického chování mezonu v obalu je nutno použít Kleinovu-Gordonovu rovnici (na rozdíl od Diracovy rovnice pro elektron). Také jádro (proton u atomu lehkého vodíku) může být také nahrazeno antimionem nebo kladně nabitým mezonem - v r. 2016 tak např. byla prokázána existence exotických atomů složených z pionu a kaonu (jak K+π− tak π+K−). Někdy bývá za exotický atom považováno i tzv. pozitronium, vázaná soustava pozitronu a elektronu, a mionium, název nesystematicky používaný jak pro soustavu antimionu a elektronu, tak antimionu a mionu. Ve všech těchto případech kladně nabitý antilepton nahrazuje klasické atomové jádro. Mohou existovat i vázané soustavy atomového jádra a antiprotonu, nahrazujícího elektron v obalu. Takové soustavy se nazývají baryonové atomy. V r. 1991 bylo objeveno antiprotonové hélium (atomové jádro hélia s \"obalem\" tvořeným antiprotonem a elektronem), v r. 2006 pak byla prokázána produkce protonia čili antiprotonového vodíku, vázané soustavy protonu a antiprotonu.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší částice běžné hmoty, kterou nelze chemickými prostředky dále dělit?", "answers": ["Atom"]}
{"title": "Isaac Newton", "context": "Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci. Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy. V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku. V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou \"Newtonovu metodu\" řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad. Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, větší část svých textů věnoval výkladům Bible. Někteří odborníci se domnívají, že měl Aspergerův syndrom. Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 (podle tehdy užívaného Juliánského kalendáře 25. prosince 1642) ve Woolsthorpu poblíž Granthamu v Lincolnshire ve východní Anglii. Otec, který se jmenoval také Isaac Newton, byl zámožným vlastníkem půdy, ale neměl žádné vzdělání. Zemřel tři měsíce před narozením syna. Když byly Newtonovi tři roky, provdala se jeho matka, Hannah Ayscough, ještě jednou a přestěhovala se do sousední vesnice North Withamu.", "question": "Jaké je náboženské vyznání Newtona?", "answers": ["křesťanem"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Roku 1884 se stal jako už velmi populární spisovatel hlavním redaktorem varšavského Słowa. V té době byl autorem mnoha črt, povídek a novel, v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu. Nesmírný zájem však Sienkiewicz vzbudil teprve svým prvním románem Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) z jeho veliké historické trilogie, kam patří ještě Potopa (1886, Potop) a Pan Wołodyjowski (1888). Světové proslulosti pak dosáhl svým románem z římských dějin Quo vadis (1896). Stal se oblíbeným a uznávaným doma i v zahraničí. Roku 1900 mu vděčný národ daroval statek Oblegorek, zakoupený z veřejných darů. Vysokých poct a vyznamenání se mu v té době také dostávalo od vědeckých institucí domácích i zahraničních, od spolků, univerzit i soukromých osob. Roku 1905 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... za velkolepé zásluhy epického spisovatele\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Po vypuknutí první světové války se Sienkiewicz usadil ve švýcarském městě Vevey, odkud organizoval pomoc polským obětem války a kde také roku 1916 zemřel. Na zmar (1872, Na marne), česky též jako Vniveč, povídka ze studentského života, Humoresky ze zápisků Voršily (1872, Humoreski z teki Worszyły), obsahující Nikdo není doma prorokem (Nikt nie jest prorokiem między swymi) a Dvě cesty (Dwie drogi). Selanka (1875, Sielanka), povídka tzv. Malá trilogie (Mała trylogia), novely ze života venkovské šlechty, vyprávěné mladým šlechticem Jindřichem: Starý sluha (1875, Stary sługa) - krátká charakteristika. sluhy Mikuláše končící jeho smrtí Haňa (1876, Hania) - milostný příběh trojúhelníku Haňa, Jindřich a Selim Mirza Selim Mirza (1876) - Jindřich se Selimem bojují za Francii v prusko-francouzské válce Črty uhlem (1877, Szkice. węglem) - tragický příběh rodiny dřevorubce Řepy, která doplatila na zvůli vrchnosti Komedie z omylů (1878, Komedia z pomyłek), novela, Po stepích 1879, Przez stepy), črta, Tatarské zajetí. (1880, Niewola tatarska), první autorova historická novela, Na jednu kartu (1880, Na jedną kartę), divadelní hra, novely: Orso (1880), Z pamětí poznaňského učitele (1880, Z pamiętnika poznańskiego nauczyciela), Za chlebem (1880) - Polák Vavřinec a jeho dcera Maryša se vydávají do Ameriky za vidinou lepšího života, nacházejí však pravý opak.", "question": "Kdy dostal Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz Nobelovu cenu?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Unschooling", "context": "Některé země předepisují doma vzdělávaným dětem dokonce komisionální zkoušky. Dochází tedy k paradoxní situaci, kdy rodiče, kteří jsou primárními vzdělavateli svých dětí, nemají vliv na jejich hodnocení. V zemích s povinným vzděláváním je nutné prokazovat pouze fakt, že se dítě vzdělává a vyvíjí. V řadě zemí (např. některé státy USA, Anglie) nemusí rodiče svůj záměr vzdělávat své děti doma vůbec oznamovat, v jiných zemích mají rodiče pouze povinnost tento záměr oznámit, a to například místnímu školskému úřadu (například ve Francii, kde je domácí vzdělávání legální už od roku 1882), jen některé země požadují, aby rodiče o domácí vzdělávání žádali. == Situace v České republice == Česká republika patří mezi státy s povinnou školní docházkou, k níž se novelou (178/2016 Sb.) školského zákona od září 2017 přidalo povinné předškolní vzdělávání pro všechny pětileté děti. V ČR je v současnosti povoleno plnit povinnou školní docházku individuálním způsobem § 41 školského zákona[7], každé takto vzdělávané dítě však musí být zapsáno v konkrétní ZŠ, jejíž ŠVP musí také dodržovat. Z výše uvedeného vyplývá, že v České republice není možné unschooling legálně provozovat, protože dítě nemá svobodu volit si co, kdy, kde, jak, s kým a jakým způsobem se bude učit, ale musí plnit požadavky rámcového vzdělávacího programu MŠMT ČR, potažmo školního vzdělávacího programu konkrétní školy. == Překlad == Do češtiny je možné tento termín přeložit jako učení nebo vzdělávání svobodné, přirozené, nezávislé, dětmi řízené, studenty řízené, zájmy řízené. Dále je možné použít termín odškolení nebo jednoduše žití.", "question": "Je v České republice možné legálně provozovat unschooling?", "answers": ["Z výše uvedeného vyplývá, že v České republice není možné unschooling legálně provozovat, protože dítě nemá svobodu volit si co, kdy, kde, jak, s kým a jakým způsobem se bude učit, ale musí plnit požadavky rámcového vzdělávacího programu MŠMT ČR, potažmo školního vzdělávacího programu konkrétní školy."]}
{"title": "Zeměplocha", "context": "Zeměplocha (v anglickém originále Discworld; český vydavatel na začátku 90. let tuto sérii označil jako Úžasná Zeměplocha, tohoto označení se drží dosud, nicméně není podloženo originálem a jinde se používá jen málo) je knižní série psaná Terrym Pratchettem čítající 41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací odehrávající se na Zeměploše, fiktivním světě ležícím na hřbetě želvy plující vesmírem. Drží se převážně zvyklostí moderní fantasy literatury. Knihy jsou humoristické a satirické a často parodují prvky z děl Tolkiena, Roberta E. Howarda nebo H. P. Lovecrafta, ale také různé motivy z mytologie, folklóru a pohádek. Od roku 1983, kdy vyšla první kniha Barva kouzel, se série postupně rozšiřovala a inspirovala různé projekty, například zeměplošskou hudbu, komiks nebo divadelní představení (v České republice pražské Divadlo v Dlouhé). Nově vydávané knihy obvykle dosahují prvního místa v žebříčku prodejnosti v The Sunday Times; Pratchett sám byl v devadesátých letech nejprodávanějším britským autorem; později byl sice překonán knihami o Harrym Potterovi od spisovatelky J. K. Rowlingové, stále však drží rekord pro autora, jehož knihy se nejvíce kradou. V ČR knihy vydává nakladatelství Talpress a překládá je Jan Kantůrek. Kniha Muži ve zbrani získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší fantasy roku 1997; v letech 1995-1999 byla Zeměplocha oceňována i jako nejlepší cyklus. Jan Kantůrek strávil prakticky celá devadesátá léta jako nejlepší překladatel téže akademie. Svět Zeměplochy byl již zaznamenán ve 41 knihách a pěti povídkách. Obálky všech britských edicí knih až po Zloděje času kreslil Josh Kirby (zemřel v říjnu 2001); s jeho přebaly vyšly knihy i u nás. Obálky amerických edic jsou tvořeny různými kreslíři a od smrti Joshe Kirbyho jsou celosvětově využívány ilustrace Paula Kidbyho.", "question": "Kolik knih ze série Zeměplochy bylo již vydáno?", "answers": ["41"]}
{"title": "Orgasmus", "context": "Orgasmus neboli vyvrcholení je výsledkem fáze plató (plateau) sexuálního reakčního cyklu. Orgasmus se vyznačuje intenzivní fyzickou rozkoší, kontrolovanou autonomním nervovým systémem. Je doprovázen rychlými cykly svalových kontrakcí (stahy) v dolních pánevních svalech, které obklopují primární pohlavní orgány a anus (řitní otvor). Orgasmy u mužů i žen jsou často spojeny s jinými mimovolnými reakcemi, např. se svalovými křečemi v jiných částech těla a s vydáváním zvuků. Při mužském orgasmu většinou dojde k výronu semene ejakulace, ale ejakulace není podmínkou k dosažení orgasmu. Orgasmus též zpravidla provází euforické vnímání. Vyvrcholení je fáze sexuálního styku, jejímž smyslem je dopomoci početí. Svalovými stahy kolem mužských pohlavních orgánů je zajištěn silný výstřik semene a svalové stahy kolem ženských pohlavích orgánů mají zajistit snazší pohyb mužských pohlavních buněk – spermií – až k uvolněnému vajíčku – ženské pohlavní buňce. Následně orgasmus obvykle způsobuje znatelnou únavu a muži i ženy si po něm potřebují odpočinout. To se obvykle připisuje uvolnění prolaktinu. Prolaktin je typickou odezvou endokrinního systému při depresivní náladě nebo podráždění. Příčinou také může být potřeba krátkého odpočinku po intenzivní fyzické aktivitě. Mezi časté průvodní jevy, projevující se krátce po pohlavním styku patří také výrazně zvýšená chuť k jídlu nebo pití. Probíhající výzkum v Lékařském univerzitním centru v Groningenu, Nizozemí, zkoumá, co se děje v mozku žen a mužů během orgasmu. Používané techniky zahrnují pozitronovou emisní tomografii (PET) a magnetickou resonanci (MR). Ženské i mužské mozky se v průběhu orgasmu chovají téměř stejně. Skenování mozků ukázalo, že rozsáhlé oblasti mozkové kůry během orgasmu dočasně utlumí svou aktivitu. V literatuře se udává, že zhruba 20–30 % žen při souloži vaginálního orgasmu nedosahuje nikdy, případně ho dosahuje málokdy. Přes zatím nevelké množství dat se zdá, že tato ženská anorgasmie je častěji asociována s psychologickými, emocionálními či sociálními faktory než s faktory fyziologickými. Osobnostními rizikovými faktory jsou introverze, emocionální nestabilita, malá míra otevřenosti vůči zkušenosti, dalšími rizikovými faktory jsou pohlavní zneužívání v dětství, nemanželský stav, bezdětnost, také manželské nebo vztahové problémy, výskyt depresí nebo úzkosti. Byla též prokázána významná souvislost mezi frekvencí dosahování orgasmu při souloži i masturbaci a emoční inteligencí. U žen s nízkou emoční inteligencí (dolní kvartil) je 2x zvýšené riziko, že budou dosahovat orgasmu jen zřídka.", "question": "Provází orgasmus zpravidla euforické vnímání?", "answers": ["Orgasmus též zpravidla provází euforické vnímání."]}
{"title": "Becherovka", "context": "Becherovka (celým jménem Becherovka Original) je tradiční český bylinný likér, vyráběný v Karlových Varech společností Jan Becher – Karlovarská Becherovka, kterou vlastní koncern Pernod Ricard. Vyrábí se z více než dvaceti druhů bylin a koření a neobsahuje žádné chemické přísady. Někdy se jí přezdívá \"třináctý karlovarský pramen\". Roku 1805 přijíždí do Karlových Varů doktor Christian Frobrig z Anglie, který při odjezdu Becherovi daruje recept. Od roku 1807 Josef Becher začíná prodávat likér pod jménem English Bitter. Ročně je vyrobeno cca 8 mil. litrů. Becherovka je momentálně nejprodávanějším likérem v segmentu hořkých bylinných likérů. Becherovka se připravuje podle tajné receptury, po celou dobu stejným způsobem. Většina bylin pochází z Česka, ale ve směsi se najdou také suroviny ze vzdálených exotických oblastí, například Zanzibaru, Srí Lanky či ze zemí Jižní Ameriky. Existuje ale také informace, že zhruba tři čtvrtiny bylin a koření pocházejí ze zahraničí. Některé druhy prý rostou přímo v okolí Karlových Varů. Z limitované edice 2017 je známo, že obsahuje Achillea millefolium, Eugenia aromatica, Cinnamomum Aromaticum a Hyssopus Officinalis. Výroba probíhá v místnosti zvané \"Drogikamr\" (název užívaný ještě z doby Becherů) a trvá několik týdnů až měsíců. Hotová směs je přesypána do pytlů z přírodního materiálu a na jeden týden ponořena do alkoholu, aby dokonale prosákla. Vzniklý extrakt se smíchá s vodou a přírodním cukrem a poté se vkládá do digeračních tanků.", "question": "Kdy byla becherovka uvedena na trh ?", "answers": ["1807"]}
{"title": "Škrkavka dětská", "context": "Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) je celosvětově rozšířený parazit člověka a lidoopů. Jedná se o hlístici s přímým vývojovým cyklem, jejíž dospělci měří 15-20 cm a lokalizují se v tenkém střevě hostitele. Je jedním z nejběžnějších parazitů člověka vůbec, celosvětově je infikováno kolem 1,4 miliardy lidí. Vyskytuje se především v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky a Ameriky. Ačkoliv je patogenita škrkavky nízká, pro člověka mohou být fatální komplikace v podobě perforace nebo obturace (ucpání) střeva, či dýchacích cest během migrace larválních stádií. Na tyto komplikace ročně na světě umírá 8 000–100 000 lidí. Nejvíce příbuzným druhem je Ascaris suum parazitující u prasat. Nejdříve vznikají oplozená vajíčka, která se dostanou z těla hostitelského jedince ven výkaly. Samice vyprodukuje asi 200 000 vajíček za den. Po opuštění těla se ve vajíčku vyvine larva (to trvá asi 2 až 3 týdny) a poté se vajíčko stává infekční. Následuje pozření infekčních vajíček člověkem (většinou kvůli nedostatečné hygieně), larva škrkavky putuje do žaludku, odkud proniká do krevního oběhu. Larva škrkavky se dostává krevním oběhem do plic, kde vyvolá kašel a způsobí vykašlání hlenu, který se při spolknutí opět dostává do žaludku. V plicích larva zůstává asi 1–2 týdny. Zpět do žaludku se dostává ve 3. týdnu nákazy. V poslední fázi se larvy dostávají do tenkého střeva, kde pohlavně dospívají. Dospělý jedinec se dožívá 1–2 let. Askarióza", "question": "Co je Škrkavka dětská?", "answers": ["parazit"]}
{"title": "Svitava", "context": "Svitava je řeka na Moravě. Protéká postupně okresy Svitavy v Pardubickém kraji a Blansko, Brno-město a Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Je dlouhá 97 km. Plocha povodí měří 1150 km2. Pramení severozápadně od Svitav u obce Javorník, teče převážně k jihu, mezi Blanskem a Brnem proráží hlubokým úzkým údolím okraj Moravského krasu, ústí v Brně zleva do Svratky. Na řece leží Svitavy, Letovice, Blansko, Adamov a Brno. V červenci 1997 se v povodí Svitavy vyskytly mimořádné povodně, v které se v menším rozsahu opakovaly i na jaře 2006. Řeka Svitava v minulosti protékala Boskovickou brázdou a Malou Hanou k jihu, ve třetihorách horotvorné procesy změnily průběh toku řeky současným směrem. Křetínka, zprava, ř. km 66,4 Bělá, zleva, ř. km 49,5 Punkva, zleva, ř. km 32,9 Hlásné profily: S výjimkou úseku mezi Blanskem a Brnem a také úseku nad Březovou nad Svitavou (kde se nachází významné prameniště odkud je dodávána pitná voda pro Brno a okolí) je celé údolí Svitavy velmi hustě osídleno. Na jejím toku leží města a městyse Svitavy, Hradec nad Svitavou, Březová nad Svitavou, Letovice, Svitávka, Skalice nad Svitavou, Blansko, Adamov, Bílovice nad Svitavou, Brno. Jedná se o řeku vodácky využitelnou a sice za vyššího stavu vody prakticky po celém toku. Nejhezčí úsek je v hlubokém údolí mezi Blanskem a Adamovem. Na řece je velké množství špatně přenositelných jezů, řeka je zde místy zarostlá a meandruje v úzkém korytě. Nejstarší papírny na řece Svitavě v okrese Svitavy, byly budovány v polovině 17.století v Dlouhé, Březové nad Svitavou, Brněnci a Rozhrání. Podrobný vývoj zachycuje článek Miroslava Kučery, Historie papíren na řekách okresu Svitavy (sborník Pomezí Čech a Moravy, svazek 4).", "question": "Jak je dlouhá Svitava?", "answers": ["97 km"]}
{"title": "Chameleoni", "context": "V klidovém stadiu je dutý a uložený v hltanu a v okamžiku, kdy je spatřena kořist, se naplní tekutinou. Jazyk chameleon vystřeluje na kořist kontrakcí kruhového svalstva v řapíku jazyka a stahy svalu, který spojuje jazylku s hrudním košem. Na jeho konci je rozšířený a nachází se tam sliznice s lepkavým adhézním sekretem zajišťující jeho lepkavost, která pomáhá při uchopení kořisti. Některé africké druhy tuto sliznici nemají, ale je to nahrazeno malým chápavým prstíkem, který též pomáhá uchopit kořist. Proces vystřelení, uchopení kořisti a zpětného zatažení zpět do úst je velice rychlý, proto většina potravy je proti tomuto způsobu lovení úplně bezbranná. Jazyk často přesahuje délku celého těla samotného chameleona, někdy je dokonce dvakrát delší než jeho tělo. Ocas chameleona je přibližně stejně dlouhý (u některých druhů někdy i delší) jako tělo, u těla kulatého průřezu, pak je průřez elipsovitý, ze stran je stlačen a na vrcholu je zahrocený. Ocas je chápavý a při šplhání slouží jako pátá končetina. Když je ocas utrhnut nebo useknut, není schopen regenerace. Při šplhání po stromech slouží jako dodatečná pátá končetina a v klidu nebo ve spánku je spirálovitě stočený. Zabarvení a chování chameleonů se sebou úzce souvisí. Jednak podle zbarvení těla můžeme poznat, jak se chameleon cítí nebo jakou má náladu, a jednak to slouží i k domluvě mezi samotnými chameleony (např. si zbarvením dávají najevo svou přítomnost, aniž by se museli hýbat) a namlouvání (pomocí zbarvení se zajišťují, že se nespáří s jiným druhem). Samotná změna barvy netrvá dlouho, stačí na to 3 sekundy. Zabarvení nezáleží ale pouze na náladě a prostředí, ale také na stavu, teplotě, intenzitě a spektru osvětlení, denní době, ročním období, atd. Barvy jsou mimořádně pestré, avšak není pravda, že se chameleoni mohou vybarvit do jakékoliv barvy - každý druh má svou omezenou paletu barev.", "question": "Co slouží chameleonům při šplháni jako pátá končetina?", "answers": ["Ocas"]}
{"title": "Nezaměstnanost", "context": "Nezaměstnanost je stav na trhu práce, kdy část obyvatelstva není schopna nebo ochotna najít si placené zaměstnání. Obecně se (dle metodiky Mezinárodní organizace práce) za nezaměstnaného považuje osoba, která: je starší patnácti let, aktivně hledá práci, je připravena k nástupu do práce do 14 dnů. Za vážný ekonomický problém je považována dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než 1 rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do práce. Míra nezaměstnanosti je pak podíl nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat (tedy i zaměstnaným a nezaměstnaným) : : : u = : : U : E + U : : : : : {\\displaystyle u={\\frac. {U}{E+U}}} neboli : : : u = : : U L : : : : {\\displaystyle u={\\frac {U}{.L}}} , kde: : : : u : : {\\displaystyle u} – míra nezaměstnanosti (v praxi se často uvádí v procentech, tedy hodnota : : : u ⋅ 100 : % : : {. \\displaystyle u\\cdot 100~\\%} ), : : : U : : {\\displaystyle U} – počet lidí bez práce, : : : E : : {\\.displaystyle E} – počet zaměstnaných lidí, : : : L : : {\\displaystyle L} – celkový počet pracovních sil ( : : : L = E + U : : {\\displaystyle L=E+U} ). V praxi se přesnost takového měření těžko zajišťuje, každá metoda má své nedostatky. V České republice jsou zjišťovány dva ukazatelé míry nezaměstnanosti - obecná a registrovaná. Jedná se o ukazatel míry nezaměstnanosti zjišťovaný Českým statistickým úřadem. Tato míra je vypočítána na základě výběrového šetření pracovních sil - vychází tedy z reprezentativního vzorku společnosti. Tento ukazatel je v kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí. Je vypočítáván na základě údajů úřadů práce. Nezaměstnanost může být také rozlišována jako: dobrovolná – osoba setrvává dobrovolně nezaměstnaná, není ochotna přijmout práci za nabízenou mzdu (nezahrnuje se do statistik nezaměstnaných, viz výše) frikční (dočasná) – jedná se o krátkodobou nezaměstnanost spojenou zpravidla. s obdobím mezi ukončením zaměstnání a nalezením nového zaměstnání; jedná se o nejčastější typ nezaměstnanosti, pro ekonomiku neznamená závažnější problém systémová (strukturální) – nezaměstnanost způsobená změnou struktury ekonomiky; nezaměstnaný nemůže sehnat práci ve svém oboru, souvisí s nesouladem nabídky práce a poptávky po práci (např. nadbytek horníků po uzavření dolů v regionu). Řešením může být rekvalifikace. cyklická – souvisí s průběhem hospodářského cyklu.", "question": "Jak se určuje míra nezaměstnanosti?", "answers": ["podíl nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "V Čechách jsou známy nálezy dokládající její pozorování z archeologické lokality Makotřasy z období asi 2700 let př. n. l. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. První úspěšné přistání provedla sonda Veněra 7 15. prosince 1970. V první polovině 90. let 20. století zhotovila americká sonda Magellan detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti, což v roce 2009 potvrdily měření povrchu v infračerveném spektru. Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %. Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo způsobů, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě.", "question": "Má Venuše pevný povrch?", "answers": ["Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch."]}
{"title": "Ladění", "context": "Ladění (temperatura) stanovuje přesné vzdálenosti jednotlivých tónů v hudební stupnici. Ladění tak určuje frekvence jednotlivých tónů a poměry mezi nimi. == Základy ladění == === Tón a jeho charakteristika === Každý zvuk vzniká chvěním nějakého tělesa. Tělesa kmitající pravidelně, s určitou frekvencí, vydávají tóny (například chvějící se struna); nepravidelně kmitající tělesa, jejichž kmity nemají konstantní frekvenci, vydávají hluky či šramoty (například činely). Základní charakteristiky tónu jsou výška, barva, délka a síla. Pro teorii ladění je důležitá pouze výška tónů, ačkoliv s laděním hluboce souvisí i barva tónu, jak bude objasněno dále. Vnímaná výška tónu je závislá především na frekvenci kmitání tělesa. Čím vyšší je počet kmitů za sekundu (frekvence), tím vyšší tón vnímáme. Podstata barvy tónu byla objevena až na přelomu 17. a 18. století. V té době bylo zjištěno, že každý tón obsahuje i celou řadu tónů dalších, které již jako samostatné tóny neslyšíme. Tyto tzv. alikvotní tóny (též tzv. vyšší harmonické frekvence) vznikají tak, že předmět vydávající zvuk se chvěje velmi složitým způsobem, v němž se kromě chvění vcelku zároveň odráží i chvění stále menších a menších částí tělesa. Struna se tedy chvěje celá (schéma 1), zároveň se však chvějí i její poloviny (schéma 2), třetiny (schéma 3) apod., teoreticky až do nekonečna.", "question": "Co určuje ladění ?", "answers": ["frekvence jednotlivých tónů a poměry mezi nimi"]}
{"title": "Metrický prostor", "context": "Metrický prostor je matematická struktura, pomocí které lze formálním způsobem definovat pojem vzdálenosti. Na metrických prostorech se poté definují další topologické vlastnosti jako např. otevřenost a uzavřenost množin, jejichž zobecnění pak vede na ještě abstraktnější matematický pojem topologického prostoru. Maurice Fréchet zavedl pojem metrického prostoru ve své práci Sur quelques points du calcul fonctionnel, Rendic. Circ. Mat. Palermo 22 (1906) 1–74. Pojem \"metrický prostor\" vznikl proto, aby se některé pojmy (definované pomocí vzdálenosti bodů na reálné ose) daly zavést pro širší skupinu matematických objektů. Příkladem takových pojmů jsou: Otevřené a uzavřené množiny Spojité zobrazení Cauchyovská a konvergentní posloupnost Kompaktní množina Tyto pojmy mají své definice na reálné ose, které silně využívají pojem \"vzdálenost\" (tedy absolutní hodnota rozdílu dvou reálných čísel). Lze je však zobecnit na jakoukoli množinu, kde je pojem \"vzdálenost\" nějak definovaný, například množinu bodů v rovině a prostoru. Nebo množinu spojitých funkcí na intervalu, kde vzdáleností je maximum jejich rozdílu. Pak se lze ptát, zda je nějaká množina funkcí uzavřená, zda posloupnost funkcí konverguje apod. Jelikož studium těchto analogií (mezi reálnou osou a složitějšími množinami) přináší mnoho užitečných výsledků, jsou formalizovány pojmem \"Metrický prostor\", což je množina spolu se zobrazením, které každé dvojici bodů přiřadí tzv. metriku. Pojmy \"metrika\" a \"vzdálenost\" se při neformálním vyjadřování užívají záměnně, ale pojem \"metrika\" se snaží zdůraznit, že může jít o libovolné zobrazení splňující axiomy níže, nejen o vzdálenost v klasickém smyslu. Na téže množině (např. body v rovině) lze zavést několik různých metrik.", "question": "Kdo zavedl pojem metrického prostoru?", "answers": ["Maurice Fréchet"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Praha 2004 Aristotelés vychází z toho, že člověk je živočich, žijící v obci (zóon politikon), a nemůže tedy žít sám: \"Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.\" (Pol 1253a) Aristotelovo myšlení není evoluční ani historické, nýbrž systematické. Protože celek je podle něho (logicky) první, není obec sdružením lidí, nýbrž naopak člověk částí obce. Lidé se spolčují na dvou úrovních: rodina nebo lépe hospodářství (řecky: oikia) zajišťuje obživu a reprodukci; obec nebo stát (řecky: polis) je soběstačný a je účelem a cílem lidského spolužití. \". Obec je soběstačné společenství rovných za účelem co nejlepšího života\" (1328a). \"Obec je společenství dobrého života v domech a rodinách, jehož účelem je dokonalý a soběstačný život.\" (1280b) \"Je druh vlády, kde se vládne nad sobě rovnými a svobodnými; nazýváme ji politickou. Nemůže dobře vládnout, kdo se nenaučil poslouchat.\" (1277b) Základem života v míru je rozdělení majetku; Aristotelés odmítá Platónův názor, že by lidé měli mít všechno společné. Uznává, že \"peníze mají, takříkajíc, všichni nějak rádi\" (1263b), varuje však před každou hamižností, která obec ničí. \"Výsady zámožných ničí ústavu víc než výsady lidu. \" (1297a) Otroky pokládá Aristotelés za nutnou součást každého hospodářství: \"... kdyby tkalcovský člunek sám tkal, ... nebyli by třeba otroci.\" (1253b) O oprávněnosti otroctví jsou však různá mínění a podle Aristotela je třeba odlišit otroky \"přirozené\" a zotročené násilně. Svobodný je ten, kdo dovede rozkazovat i poslouchat, kdežto otrok umí jen poslouchat. \"Kdo dává bezpečnosti přednost před svobodou, je právem otrok.\" Vláda hospodáře nad otroky je však něco jiného než vláda nad sobě rovnými v obci.", "question": "Kdo byl Platónův nejvýznamnější žák a vychovatel Alexandra Makedonského?", "answers": ["Aristotelés"]}
{"title": "Yoko Ono", "context": "V roce 1962 se na dva roky vrátila zpět do Japonska. V následujících několika letech se rozvedla, znovu vdala (za filmového producenta Anthony Coxe) a znovu rozvedla. V srpnu 1963 se jí narodila dcera Kyoko Chan Cox. V polovině 60. let se stala součástí uměleckého hnutí Fluxus. Začala se zabývat videoartem, happeningy, tvorbou uměleckých objektů a protestními mírovými akcemi, kterým se věnuje dodnes. Vydala knihu básní Grapefruit. V roce 1966 navštívila Londýn se svým dílem Cut piece (česky ustřihnout kousek něčeho), kdy klečela na pódiu a diváci z ní mohli odstřihovat kousky ošacení. Vystoupení mělo úspěch a tak dostala nabídku na uspořádání vlastní výstavy nazvané Nedokončené obrazy a předměty v Indické galerii. Tam se, dne 9. listopadu 1966, poprvé setkala s Johnem Lennonem. Lennona naprosto očarovala, její osobní kouzlo ho natolik pohltilo, že prohlásil, že teprve s ní poznal, co je to láska. V květnu 1968 John Lennon nahrál společně s ní první společné album Unfinished Music No. 1: Two Virgins, na jehož obalu jsou oba nazí, proto se gramofonová deska musela prodávat v papírovém sáčku. Album obsahuje koláž zvuků a mluveného slova. V listopadu 1968 bylo rozvedeno Lennonovo manželství s Cynthií Powellovou aby 20. března 1969 mohli John a Yoko v tichosti na Gibraltaru uzavřít sňatek. Rok 1969 je kritický pro skupinu Beatles. John Lennon začal na nahrávání vodit Yoko Ono, proti čemuž protestoval hlavně Paul McCartney. Lennon a Yoko založili skupinu Plastic Ono Band a začali se politicky angažovat a protestovat proti válkám. Pořádali různé veřejné akce a mírové happeningy, nejznámější - Bed In - se odehrál v květnu 1969 v Montrealu. Novomanželé Lennonovi strávili 8 dní v posteli, vzývali mír, pořádali mírové dýchánky a společně s přáteli (mj. Timothy Leary) nahráli dnes již kultovní skladbu Give Peace a Chance. Také spolu natočili několik filmových experimentů, ale hlavně nahrávali další hudební alba. V roce 1970 se Beatles oficiálně rozpadli. O rok později se manželé Lennonovi přestěhovali natrvalo do USA a zabydleli se v domě zvaném Dakota House na newyorském Manhattanu. Ve Spojených státech měl John Lennon problémy s imigračním úřadem kvůli dřívějšímu přechovávání drog.", "question": "Je rok 1969 úspěšný pro skupinu Beatles?", "answers": ["Rok 1969 je kritický pro skupinu Beatles."]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život === První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864). === Zaměstnání === Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou).", "question": "S kým se oženil Erben?", "answers": ["Barbora (Betyna) Mečířová"]}
{"title": "Neipyijto", "context": "Neipyijto, Nepjito nebo také Nepyito (anglicky: Naypyidaw nebo Nay Pyi Taw) je od listopadu 2005 hlavním městem Myanmaru. Název města znamená v překladu Královské město a je pojmenováno podle gigantických soch barmských králů ve městě. Leží v Mandalajské oblasti, tři kilometry na západ od Pjinmany (a přibližně 320 km severně od bývalého hlavního města, Rangúnu). Ve městě žije přibližně 900 000 lidí. Stavební práce na novém hlavním městě uprostřed tropického deštného pralesa probíhaly po dva a půl roku v přísném utajení před zahraničními médii. Město je administrativně rozděleno na obytnou a administrativní jednotku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Neipyijto ve Wikimedia Commons", "question": "Co v překladu znamaná název města Neipyijto?", "answers": ["Královské město"]}
{"title": "Evanescence", "context": "Evanescence je americká hudební skupina hrající spojení gothic rocku, alternative rocku a alternative metalu. Název skupiny může být přeložen jako \"pomíjivost\", \"nestálost\", \"zmizet jako pára\". Zakladatelka skupiny o své kapele řekla, že hrají především epicky dramatickou, temnou rockovou hudbu. Po textové stránce Evanescence zahrnuje témata od lásky přes zoufalství až po temnou beznaděj. Díky milionům prodaných desek také získali dvě sošky Grammy. == Historie == === Vznik skupiny === Rocková formace Evanescence vznikla v roce 1998 v arkansaském městě Little Rock. Založili ji zpěvačka Amy Lee a kytarista Ben Moody, kteří se seznámili v teenagerských letech na dětském táboře, kde Amy občas zpívala a hrála na klavír. Ben ji uslyšel, jak zpívá píseň I'll Do Anything For Love a později ji přesvědčil o společném založení skupiny. === Začátky a první EP === Evanescence o sobě nejprve dali vědět v Little Rocku na konci devadesátých let. Ale jak se dalo předpokládat, rocková kapela tohoto ražení to vzhledem k místním hudebním tradicím na americkém Středozápadu neměla nejjednodušší. \"Mladí lidé zde většinou poslouchají death metal, starší generace zase podstatně měkčí hudbu,\" vysvětluje Lee. \"Vlastně si nevzpomenu ani na jednu zdejší kapelu, která by měla v čele zpěvačku.\" A tak začali, ovlivněni širokým spektrem umělců, vydávat svá první EP. Ačkoli nedisponovali reputací získanou živými vystoupeními, rychle si vybudovali velmi dobré renomé. \"Paradoxně jsme s Amy zůstávali skrytí, hodně v ústraní,\" vzpomíná Moody. \"Když jsme napsali druhou skladbu – sedmiminutový gothic-rockový hymnus Understanding, začala ho z nám neznámého důvodu hodně často hrát jedna místní rádiová stanice. Najednou jsme byli ve městě populární, jenže nikdo nás vlastně neznal, nikdo netušil, kde by nás mohl najít.", "question": "Získala hudební skupina Evanescence cenu Grammy?", "answers": ["Díky milionům prodaných desek také získali dvě sošky Grammy."]}
{"title": "Wisława Szymborská", "context": "Byla členkou Polské sjednocené dělnické strany (PSDS; PZPR až do roku 1966. V roce 1953 podepsala společnou rezoluci skupiny členů krakovské organizace ZKP, odsuzující duchovní odsouzené v procesu kněží krakovské kurie. Již v r. 1957 Szymborska navázala kontakty s pařížskou Kulturou a Jerzym Giedroyciem. V roce 1964 se Szymborska ocitla mezi signatáři státními orgány podvrženého protestu odsuzujícího Rádio Svobodná Evropa za odvysílání Dopisu 34. V roce 1975 podepsala protestní dopis 59, ve kterém přední polští intelektuálové protestovali proti změnám v ústavě, které zařazovaly ustanovení o vedoucí roli PSDS a věčném spojenectví se SSSR. Szymborska je neoddělitelně spojena s Krakovem a mnohokrát zdůrazňovala své pouto s tímto městem. V letech 1953 až 1981 byla členem redakce revue Literární život (Życie Literackie), kde od roku 1968 vedla stálou rubriku Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe), která byla později publikována i v knižní formě. V letech 1981–1983 byla také členkou redakční rady krakovského měsíčníku List (Pismo). Básně Szymborské mají jedinečnou lyriku s hlubokou intelektuální reflexí, obsahující často zřetelný filozofický podtext. Její tvorbu charakterizuje preciznost slova, lapidárnost, časté užití ironie, paradoxu, posměchu anebo žertovného odstupu pro vyjádření hlubokých obsahů. Autorka se často obrací k moralistickým tématům a uvažuje o existenciální situaci člověka jednotlivce i lidského společenství. Laureátka Goetheho ceny z roku 1991 a později také Herderovy ceny. Přímluvcem poezie Szymborské v Německu je Karl Dedecius, překladatel polské literatury. Výbor Nobelovy ceny ve zdůvodnění přiznání ceny básnířce napsal: \"za poezii, která s ironickou přesností umožňuje historickým i biologickým souvislostem projevit se ve fragmentech lidské skutečnosti\". Byla členkou Syndikátu polských spisovatelů (Stowarzyszenie Pisarzy Polskich). Roku 1996 obdržela titul Člověk roku týdeníku Wprost.", "question": "S jakým městem je Szymborska spojena?", "answers": ["s Krakovem"]}
{"title": "Cín", "context": "Kovový cín se vyskytuje ve třech alotropních modifikacích: šedý α, krystalizující v kubické soustavě, bílý β, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C. Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako cínový mor a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ vzniká z bílého β až při 160 °C. Za extrémně nízkých teplot pod 3,72 K je cín supravodičem I. typu. Celkově je cín v zemské kůře poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2-4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů vodíku. Hlavní cínovou rudou je kasiterit neboli cínovec, chemicky oxid cíničitý SnO2, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například stannin Cu2S.FeS.SnS2. Cínovec se vyskytuje v cínovcových žilách a pegmatitech, hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. Cínovec, Horní Krupka, Horní Slavkov. Světová ložiska jsou především v Barmě, Indonésii, Malajsii, Bolívii, Brazílii, Rusku (Jakutsko a Čukotka), Nigérii a Austrálii. Dalšími méně známými rudami cínu jsou franckeit Pb5Sn3Sb2S14, stanin Cu2FeSnS4 (resp. Cu2S•FeS•SnS2) a cylindrit Pb3Sn4FeSb2S14. Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci uhlím v šachtových nebo plamenných pecích: SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO Ve strusce, která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu a lze jej získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s oxidem vápenatým a uhlím) nebo srážecím pochodem (tavením se železnými odpadky).", "question": "Jakou chemickou značku má cín?", "answers": ["Sn"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult. Čtyři z nich byly založeny již při vzniku univerzity v roce 1919, jsou to Právnická fakulta (zkratkou PrF), Lékařská fakulta (LF), Přírodovědecká fakulta (PřF) a Filozofická fakulta (FF). Po druhé světové válce vznikla roku 1946 Pedagogická fakulta (PdF), jejíž založení bylo plánováno již při vzniku univerzity, ale zůstalo tehdy jen ve stádiu úvah. Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS). Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název Veterinární a farmaceutická univerzita Brno).", "question": "Kde sídlí Masarykova univerzita?", "answers": ["Brně"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Jaroslav Heyrovský - 50. výročí udělení Nobelovy ceny za chemii. Chemické listy. 2009, roč. 103, čís. 11, s. 900-901. ISSN 1213-7103. SKRAMLÍK, Pavel. Heyrovský byl první. Svět vědy. 2005, roč. 3, čís. 12, s. 44-45. Dostupné online. ISSN 1214-9365. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 455–456. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Heyrovský ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Heyrovský Osoba Jaroslav Heyrovský ve Wikicitátech Stránka komise Nobelových cen o Jaroslavu Heyrovském Výstava Příběh kapky na webu Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR Nadační fond Jaroslava Heyrovského Příběh kapky Video o polarografii a Jaroslavu Heyrovském v pořadu České televize PORT, 2. 12. 2009 Jaroslav Heyrovský a příběh rtuťové kapky Zvukový záznam z pořadu Českého rozhlasu Planetárium, 19. 11. 2011 Rozhovor se synem Jaroslava Heyrovského Michaelem Heyrovským v pořadu Českého rozhlasu Vstupte! , 19. 11. 2008 Pořad Českého rozhlasu Všechny věci na světě nejsou krásné, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Jaroslava Heyrovského včetně reportáže švédského rozhlasu z roku 1959 z udělení Nobelovy ceny", "question": "Jak zní jméno českého držitele Nobelovy ceny za chemii?", "answers": ["Jaroslav Heyrovský"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) byl anglický básník, dramatik a herec, který je široce považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejpřednějšího dramatika. Je často nazýván anglickým národním básníkem a \"bardem z Avonu\". Dochovalo se jemu připsaných přibližně 38 her (včetně těch, na kterých asi s někým spolupracoval), 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní, z nichž některé jsou nejistého autorství. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou, v anglickém hrabství Warwickshire. Ve věku 18 let se oženil s Anne Hathawayovou, se kterou měl tři děti: dceru Susannu a dvojčata syna Hamneta a dceru Judith. Někdy mezi lety 1585 a 1592 začal v Londýně úspěšnou kariéru jako herec, spisovatel a částečný vlastník herecké společnosti s názvem Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain's Men), později známé jako Královská společnost (King's Men). Zdá se, že kolem roku 1613 ve věku 49 let odešel na odpočinek do Stratfordu, kde zemřel o tři roky později. Dochovalo se jen velmi málo záznamů ze Shakespearova soukromého života, což podnítilo značné spekulace o takových věcech, jako jsou jeho fyzický vzhled, sexuální zaměření a náboženské přesvědčení, a také zda práce, které jsou jemu přisuzovány, nebyly ve skutečnosti napsány někým jiným. Shakespeare vytvořil většinu ze svých známých prací mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty, hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglickojazyčné literatury. V poslední fázi vytvářel pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory tragikomedie, známé též jako romance.", "question": "V jakem městečku vyrůstal William Shakespeare ?", "answers": ["Stratfordu nad Avonou"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Kolik procent Nivchů mluví nivchštinou?", "answers": ["přibližně 20 %"]}
{"title": "Curych", "context": "Curych (německy Zürich) je největší město Švýcarska a hlavní město stejnojmenného kantonu. Leží v předhůří Alp u severního konce Curyšského jezera, na obou březích řeky Limmat, která zde z jezera vytéká. Je obklopeno lesnatými kopci, nejvyšší z nich Uetliberg dosahuje výšky 869 m n. m. Město se dělí na 12 okresů (Bezirk) a v roce 2014 zde žilo přes 404 783 obyvatel, v celé aglomeraci přes 1,1 milionu obyvatel. Místo bylo osídleno už v neolitu, město Turicum založili Římané. Ve středověku bylo svobodným říšským městem, od roku 1351 členem Švýcarské konfederace. Roku 1519 zde vznikla švýcarská reformace Ulricha Zwingliho. Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě. Je to dopravní uzel celoevropského významu v letecké, železniční i dálniční dopravě. Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě, na rozdíl od dalších švýcarských měst, zde žije poměrně velký počet cizinců. V úrodném místě hustého neolitického osídlení se usadili Helvétové. Kamenné město založili Římané roku 15 př. n. l., měli zda celní stanici a město nazvali Turicum. V 5. století je osídlili germánští Alamani, ze severovýchodu sem pronikali křesťanští misionáři. Roku 835 se poprvé připomíná hrad, založený na místě římské pevnosti císařem Ludvíkem Němcem, který zde roku 853 založil první ženský benediktinský klášter, později nazývaný Fraumünster. Od roku 1218 byl Curych císařským městem pod vládou abatyše zmíněného kláštera. Brzy nato si město o rozloze 38 hektarů vybudovalo hradby, z nichž se dochovaly dvě brány. Počátkem 14. století zde vznikl Kodex Manesse, jeden z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů kurtoazní kultury a hlavní pramen středověké německé poezie a heraldiky. Feudální vládu abatyše nahradila roku 1336 cechovní samospráva (Zunftordnung) a roku 1351 se měšťané přísahou připojili jako pátý člen Švýcarské konfederace (Confederatio helvetica, německy Eidgenossenschaft), jímž Curych zůstal až do roku 1798. Roku 1520 se stal hlavním kazatelem v kostele sv. Petra Ulrich Zwingli, který zahájil švýcarskou reformaci a roku 1531 zde vyšel jeho překlad Bible (Zürcher Bibel). Z konfliktů se sousedními katolickými kantony vznikly Kappelské války. Roku 1624 si Curych vybudoval nákladné opevnění a vymáhání daní vyvolalo selské vzpoury, které město tvrdě potlačilo. Roku 1648 se prohlásil patricijskou republikou. Helvetská revoluce roku 1798 pozvala do země francouzské republikánské vojsko, které zemi bez boje obsadilo. Republika pod francouzskou patronací sice brzy padla, zrušila však feudální vládu města nad kantonem a připravila půdu pro moderní uspořádání.", "question": "Žije v Curychu malo cizinců?", "answers": ["Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města, ale také s nejvyšší kvalitou života na světě, na rozdíl od dalších švýcarských měst, zde žije poměrně velký počet cizinců."]}
{"title": "Maria (matka Ježíšova)", "context": "Maria se podrobila Boží vůli se slovy: \"Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.\" Lk 1, 38 (Kral, ČEP)). Poté se vydala na dalekou cestu navštívit svoji těhotnou příbuznou Alžbetu, která žila se svým manželem Zachariášem. Hned jak vešla do jejich domu a pozdravila Alžbetu, ta jí vzdala úctu jako matce svého Pána a Maria jí odpověděla chvalozpěvem na Pána známým jako Magnificat. (Lk 1, 46–55 (Kral, ČEP)) Po třech měsících se Maria vrátila domů do Nazaretu. Jejímu snoubenci Josefovi se zjevil ve snu anděl, který mu oznámil: \"Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.\" (Mt 1, 20 (Kral, ČEP)). Josef si ji pak vzal k sobě, navzdory tomu, že byla těhotná. Mezitím Augustův výnos o sčítání lidu stanovil, aby každý odešel do svého rodného města a dal se tam zapsat. Proto se Josef s těhotnou Marii vydal na cestu do Betléma. V hostinci nenašli ubytování, protože město bylo plné, a tak byli nuceni přespat ve chlévě. Tak se stalo, že se Ježíš narodil v Betlémě (Lk 2, 1–7 (Kral, ČEP)). Následují přinesení Ježíše do chrámu, útěk do Egypta, protože král Herodes usiloval Ježíšovi o život, návrat zpět a usídlení se v Nazaretu (Mt 2, 13–23 (Kral, ČEP)). Z dalších 30 let života zaznamenávají evangelia pouze pouť do Jeruzaléma, když bylo Ježíšovi 12 let.", "question": "Proč Marie a Josef nenašli v Betlémě ubytování v hostinci?", "answers": ["protože město bylo plné"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Ještě v témž roce předložil ve Vídeňské říšské radě návrh na zřízení druhé české univerzity na Moravě. Této otázce se věnoval i v dalších letech – ve svých článcích a sháněním podpory mezi vědeckou veřejností a studenty. V září 1893 se ale obou mandátů vzdal kvůli sporům s radikálním vedením strany. Přispěla také skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu. V roce 1897 byl jmenován řádným profesorem a i nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly Naše doba nebo Čas (který v letech 1901-1915 vycházel jako deník), na jejichž vzniku se aktivně podílel. Masaryk kritizoval omezený rozhled a okruh zájmů českých politických i kulturních kruhů. Příčil se mu český nacionalismus a vystupoval i proti pověrám antisemitismu. V roce 1899 se zasadil o obnovení procesu se Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl odsouzen za vraždu mladé Češky Anežky Hrůzové v Polné. Podle pověry, že Židé užívají krev mladých křesťanů při svých obřadech, část veřejnosti vraždu považovala za \"rituální\". Podobně jako za sporů o Rukopisy byl opět vystaven ostrým útokům, a to i ze strany studentů, dokonce uvažoval o odchodu do země své ženy, ale Charlotta jej utvrdila, že jeho místo je právě v Čechách. V Čapkových \"Hovorech\" Masaryk vzpomíná na proces v Polné a tzv. hilsneriádu takto: \"Zlá kampaň byla ta \"hilsneriáda\", když jsem se musel rvát s pověrou o rituální vraždě. Já jsem se zprvu o ten Hilsnerův proces nezajímal, ale přijel za mnou můj bývalý žák z Vídně, spisovatel Sigismund Münz, Moravan, a ten mě přiměl k tomu, že jsem vystoupil.", "question": "Co Masaryk kritizoval?", "answers": ["omezený rozhled a okruh zájmů českých politických i kulturních kruhů"]}
{"title": "Apollo a Marsyas", "context": "Syslova analýza i pozdější průzkum Petra, Tomáše a Vlastimila Bergerových provedený technikou infračervené reflektografie prokázaly, že vznik obrazu byl velmi složitý, malíř některá místa mnohokrát přemalovával a lze na nich zjistit i několik desítek barevných vrstev.Prvním historikem umění, který se obrazem podrobněji zabýval, byl Eugen Dostál roku 1924. Obraz, který označil za \"symfonii barevných skvrn\", připsal Tizianovi a navrhl jako pravděpodobnou dobu vzniku roky 1565–1570. Později se obrazu věnovala celá řada interpretů; významný byl přínos Jaromíra Neumanna, jenž počátkem 60. let 20. století nabídl vlivnou obsahovou interpretaci v duchu promyšlené novoplatónsko-křesťanské alegorie, ztotožňující Apolla s Kristem a Midase s člověkem vysvobozovaným z pozemské schrány k. vyššímu poznání, a navrhl také hypotézu, že postava Midase je Tizianovým autoportrétem.V moderní době byl obraz vystaven v Praze poprvé roku 1965, v zahraničí pak v Londýně v letech 1983–1984 a 2003, ve Washingtonu v roce 1986 a dále v Paříži, Vídni, Benátkách a Římě a naposledy v New Yorku jako exponát výstavy nedokončených uměleckých děl Unfinished: Thoughts Left Visible v galerii Met Breuer v roce 2016. == Vizuální zdroje == Postava Marsya byla známým tématem římského a helénistického sochařství. Známé je typické zobrazení svázaného satyra visícího s rukama nad hlavou. Pravděpodobně vzniklo v helénistickém Pergamonu a bylo často využíváno v pozdní renesanci; například ho použil Raffael na stropě sálu Stanza della Segnatura ve Vatikánu. Ale tento typ nemá na Tizianovu kompozici přímý vliv.Mnohem blíž je \"ošklivý náčrt pro nyní poškozenou fresku\" od Giulia Romana v paláci Te v Mantově (1524–34), od něhož také pochází kresba v Louvru; to je zjevně hlavní zdroj kompozice kroměřížského obrazu. Skica obsahuje všechny jeho postavy a prvky s výjimkou chlapce a psů, a to zhruba ve stejných pozicích – včetně Marsya uvázaného hlavou dolů, nejspíš poprvé v dějinách umění. Stojící postava vlevo je sluha držící lyru, a ne Tizianův hráč na liru da bracchio. Sedící postava Midase má oslí uši a je zřetelněji otřesena, drží si ruce na obličeji. Apollo, který neklečí, ale sklání se, neřeže, ale stahuje kůži jako oděv.Midasův soud Andrey Schiavoneho v britské královské sbírce (v roce 2017 byl vystaven v galerii v Kensingtonském paláci) je asi o dvacet let starší, vznikl kolem let 1548–50 a je srovnatelný s Tizianem atmosférou a několika detaily kompozice.", "question": "V jakém sochařství byla námětem postava Marsya?", "answers": ["římského a helénistického"]}
{"title": "Alexej Jedunov", "context": "Alexej Jedunov (* 11. března 1986) je ruský profesionální fotbalista, záložník. == Fotbalová kariéra == Hrál za FK Šinnik Jaroslavl, FC Biokhimik-Mordovia Saransk, FC Nara-Desna Naro-Fominsk, FK Anži Machačkala, FC Spartak Trnava, FC Chernomorets Novorossiysk, FC Nosta Novotroitsk, rezervu FC Lokomotiv Moskva, FC Dynamo Stavropol a FC Hradec Králové. Ke konci sezóny 2011–2012 nastoupil v české lize k 7 utkáním. == Ligová bilance == == Externí odkazy == Worldfootball.net Hradecký Rus Jedunov: Ve Spartaku nás učili hrát kombinačně Player History", "question": "Kdy nastoupil Alexej Jedunov v české lize k 7 utkáním?", "answers": ["Ke konci sezóny 2011–2012"]}
{"title": "Sinice", "context": "Důležitá je také přítomnost heterocytů a akinet. Když se díky mikroskopickým a biochemických studiím ukázalo, že jsou sinice jednou z podskupin bakterií, získaly nejen botanické, ale i druhé, bakteriologické názvosloví. Botanické názvosloví ustanovuje tzv. Mezinárodní kód botanické nomenklatury (ICBN), zatímco klasifikaci bakterií se zabývá Mezinárodní bakteriologický kód (ICNB). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století se přešlo z botanického na bakteriologické názvosloví, ale dosud bylo pod platným bakteriologickým názvoslovím publikováno jen velmi málo druhů sinic. Další významnou změnou je skutečnost, že jsou dřívější prochlorofyty považovány za sinice, přestože mají některé specifické vlastnosti. Klasifikace sinic je stále v pohybu. Thomas Cavalier-Smith zařadil v roce 2002 oddělení sinic do velké skupiny Glycobacteria a naznačil jejich příbuznost zejména s kmeny Firmicutes a Actinobacteria. Dále dělí sinice na skupiny Gloeobacteria (pro rod Gloeobacter, neobsahující thylakoidy) a Phycobacteria (ostatní sinice včetně prochlorofytů). Druhou jmenovanou skupinu Cavalier-Smith rozdělil na pět obvyklých řádů, jež jsou uznávány i botaniky: Chroobacteria Chroococcales (včetně prochlorofytů) Pleurocapsales (někdy řazena do Chroococcales) Oscillatoriales Hormogoneae Nostocales Stigonematales Systém NCBI prakticky přejímá Cavalier-Smithovo uspořádání, ale s jedním rozdílem. Zde figuruje skupina Prochlorales jako samostatný řád. Naopak velmi odlišné je pojetí systému sinic v publikaci Bergey's Manual of Systematic Bacteriology. V této knize je rozdělen kmen sinice na pět sekcí (I-V) bez taxonomického označení, které v určitých ohledech korespondují se systémem Cavalier-Smithe. Zmíněný systém pěti sekcí vyjmenovává jen rody sinic, druhy podle autora u sinic nelze rozlišit. V literatuře se přiklání k tomuto typu klasifikace i další autoři. Tak či onak, molekulárně biologické studie některé navrhované taxony nepotvrdily a označují je za nepřirozené z hlediska vývoje života na Zemi. Z metabolického hlediska jsou sinice fototrofní a autotrofní (podobně jako většina rostlin), tedy zkráceně fotoautotrofové. Vyznačují se především fotosyntézou oxygenního typu, při níž je voda donorem elektronů, oxid uhličitý je fixován na organické sloučeniny a jako vedlejší produkt se uvolňuje kyslík. Tato reakce se dá zjednodušeně vyjádřit rovnicí: 6 CO2 + 12 H2O → C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O", "question": "Co je centrem fotosyntetických reakcí u sinic (vyjma sinice Gloeobacter)?", "answers": ["thylakoidy"]}
{"title": "Apple", "context": "Později MacBook dostal novější procesory Intel Core 2 Duo, chipset Intel GM965 a grafickou kartu Intel X3100, nadále docházelo k postupným upgradům na novější verze procesorů. 9. března 2015 byla představena nová třída extra tenkých a lehkých počítačů, která nese opět jméno MacBook, původní unibody MacBook se nadále prezentuje pouze pod jménem MacBook Pro. Podrobnější informace naleznete v článku MacBook Pro. MacBook Pro je notebook s procesorem Intel Core i5/i7. Jeho předchůdcem byl PowerBook využívající procesor IBM PowerPC. Šlo o dražší a výkonnější variantu MacBooku, po vydání nového MacBooku jde o typ klasického výkonného notebooku typicky s displejem typu Retina. Výkonnostní rozdíl mezi modely MacBook a MacBook Pro byl dříve především v grafické kartě, která byla u MacBook Pro dedikovaná, postavená na čipech Nvidia a měla vlastní RAM – neplatilo to u 13palcové varianty, která v některých verzích používala integrovanou grafickou kartu, která byla například typu Intel Iris. Rozdíl ve vzhledu se týkal především toho, že řada Pro měla šasi z jednoho kusu hliníku, zatímco klasický MacBook měl šasi z jednoho kusu polykarbonátového bílého plastu. MacBook Pro je vybaven podsvícením klávesnice, které se aktivuje automaticky při poklesu intenzity světla. Dále se liší ve výbavě a velikosti displejů. Zatímco původní MacBook měl velikost displeje pouze 13,3\", MacBook Pro se vyrábí ve velikostech 13\" a 15\". Procesory Intel jsou u tohoto počítače taktovány až do rychlosti 2,8 GHz. U všech počítačů MacBook Pro je uveden vysokorychlostní port Thunderbolt 2. Stejně jako další počítače Apple obsahující monitor má MacBook Pro vestavěnou kameru FaceTime, ta má u MacBooku Pro rozlišení 1,3 Mpix. Pro připojení k síti slouží Wifi 802.11n draft, k bezdrátovému připojení periferií pak Bluetooth 4.0. Podrobnější informace naleznete v článku iMac. iMac je počítač označován jako \"all in one\", v překladu \"vše v jednom\" – v tomto případě především monitor a počítač. Prvním modelem iMacu v roce 1998 zahájil Apple návrat mezi významné značky. iMac byl prvním produktem Applu s názvem uvozeným písmenem \"i\". V případě iMacu bylo zkratkou pro Internet, na který se tento počítač zaměřoval.", "question": "Kdo představil tablet iPad?", "answers": ["Apple"]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "Muammar Kaddáfí či al-Kaddáfi /arabsky audio/ (7. června 1942 Syrta - 20. října 2011 Syrta) byl voják s hodností plukovníka, který byl od roku 1969 jako \"Vůdce Velké revoluce z 1. září a Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje\" vládcem Libye a do roku 2011 byl také jeden z nejdéle vládnoucích vůdců na světě. Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod jeho kontrolou zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen. Narodil se jako syn kočovného beduínského zemědělce v poušti nedaleko přístavního města Syrta v roce 1942. Základní vzdělání získal v Misurátě. V období studií byl zastáncem ideologie egyptského státníka Gamála Abdula Násira a stal se zapřisáhlým odpůrcem monarchie. V roce 1961 byl vyhozen z internátní školy ve městě Sabhá za nepovolené organizování studentů a účast na demonstracích proti vystoupení Sýrie ze svazku Sjednocené arabské republiky. V témže roce zahájil studium na Libyjské vojenské akademii v Benghází. V roce 1965 byl poslán na několik měsíců do Královské vojenské akademie v Sandhurstu. Domů se vrátil v roce 1966 jako důstojník s hodností kapitána spojovacího vojska. Od ledna roku 1969 začal plánovat společně se skupinou důstojníků převrat.", "question": "V jakém městě se narodil Muammar Kaddáfí?", "answers": ["Syrta"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Observatoř je v nejvyšším disku, ve středním disku je technické zázemí a sklady, největší spodní disk o průměru 30 metrů je částečně zapuštěn do terénu. V roce 2009 nevydržel horní disk (Meteorologická stanice) nápor sněhu a zřítil se na spodní. Po důkladné expertize bylo rozhodnuto, že k žádnému dalšímu poškození by nemělo dojít a stavba byla do října 2009 obnovena do původního stavu. Na podzim 2015 Rádio Wroclaw oznámilo, že Ústav meteorologie a vodního hospodářství chce budovu opustit a prodat nebo pronajmout, restaurace v přízemí byla od začátku listopadu 2015 uzavřena kvůli rekonstrukci. Ústav meteorologie a vodního hospodářství tuto zprávu popřel a označil za spekulaci médií. Ústav prý neplánuje meteorologickou observatoř prodat, ale vedení ústavu a národního parku pouze diskutují s cílem dojít ke společné dohodě o způsobu využití budovy jak pro vědecké, tak pro turistické účely. Mluvčí potvrdila, že spodní část budovy vyžaduje nutnou rekonstrukci. Je potřeba zpevnit ocelovou konstrukci, opravit elektroinstalaci, větrání a sociální zázemí, datum zahájení prací závisí na zajištění finančních prostředků, přičemž poskytování služeb v cestovním ruchu není zahrnuto v rozpočtu ústavu a je nad rámec jeho zákonných činností. V roce 1900 byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice. Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jedinou fungující meteorologickou stanicí ve střední Evropě. Stržena byla v osmdesátých letech 20. století. Na české straně Sněžky stála ještě nedávno zchátralá budova České boudy z roku 1868. Na jejím místě byla v letech 2005-2006 postavena nová Česká poštovna. Mezi lety 1899 a 2009 stála opodál budova původní poštovny, jež byla v červnu 2009 rozebrána a převezena na Javorovou skálu, kde byla posléze znovu sestavena. Jednalo se o nejvyšší místo v ČR, kde bylo možno získat poštovní razítko. Další stavbou je horní stanice sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou. Lanovka má dva úseky a do provozu byla uvedena v roce 1949. Podrobnější informace naleznete v článku Lanová dráha Pec pod Sněžkou - Sněžka. Lanová dráha na vrchol Sněžky funguje již od roku 1949. Původní lanovka měla podobu dvojsedačky, kde cestující seděli bokem ke svahu. Vyrobena byla švýcarskou firmou Von Roll. Cesta na vrchol trvala 20 minut. Od 21.12.2013 je v provozu nová kabinková dráha, která nahradila původní lanovou dráhu sedačkovou. Z Pece pod Sněžkou nyní kabinka pro čtyři osoby vyveze na vrchol až 250 návštěvníků za hodinu. Celá trasa sestává ze dvou lanovek, které mají mezistanici na Růžové Hoře. Kromě přepravy turistů slouží také k zásobování turistických chat na Růžové hoře a na Sněžce.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Čech?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Genitální bradavice", "context": "Genitální bradavice, jinak též kondylom (pl. kondylomy r.m. nebo kondylomata r.s.; latinsky condylomata acuminata), venerické bradavice, anální bradavice, případně anogenitální bradavice, jsou vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekcí, způsobenou některým z podtypů lidského papilomaviru (HPV). Šíří se prostřednictvím přímého kontaktu během orálního, genitálního či análního sexu s infikovaným partnerem. Bradavice jsou nejsnadněji rozpoznatelným příznakem genitální HPV infekce. Mohou být způsobeny HPV kmeny 6, 11, 30, 42, 43, 44, 45, 51, 52 a 54; a za 90 % případů genitálních bradavic jsou zodpovědné HPV typy 6 a 11. Jiné typy HPV způsobují karcinom děložního hrdla a většinu z análních karcinomů. Genitální HPV infekce mají ve Spojených státech odhadovanou prevalenci mezi 10 až 20 % a klinický projev u 1 % dospělé sexuálně aktivní populace. Přibližně 80 % nakažených je ve věku 17–33 let. Přestože léčba může bradavice odstranit, neodstraní HPV, takže po léčbě může dojít k opětovnému vzniku bradavic (v 50–73 % případů), či jejich spontánnímu vymizení. Genitální bradavice můžeme obvykle identifikovat podle jejich vzhledu. Pro jejich lepší zviditelnění lékaři při diagnostice používají roztok kyseliny octové. Důležité je jejich odlišení od zhoubného kožního bujení (rakoviny), proto při nejisté diagnóze má být vždy odebrán vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Totéž platí pro ženy s bradavicemi na děložním hrdle. Odebrané vzorky jsou následně odeslány na HPV DNA test, s jehož pomocí lze stanovit, zda se jedná o typ viru HPV, který je zodpovědný za vznik karcinomu děložního čípku. Léčba genitálních bradavic patří vždy do rukou lékaře. Rozhodně nepoužívejte k jejich léčbě volně dostupné přípravky, které si koupíte v lékárně. Vždy navštivte kožního lékaře, který vám předepíše vhodná léčiva a doporučí vhodný postup léčby. Mezi nejčastěji používané způsoby léčby genitálních bradavic patří přípravky Aldara (Imiquimod) a Condylox, Wartec či Warticon (Podophylox). Kromě krémů se genitální bradavice také odstraňují s pomocí kryochirurgie, kyseliny trichloroctové anebo s pomocí elektrokauterizace, laserové ablace či chirurgické excize. Lze také použít interferony.", "question": "Co jsou genitální bradavice?", "answers": ["vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekcí"]}
{"title": "Den nezávislosti (Spojené státy americké)", "context": "Den nezávislosti, anglicky Independence Day, (v USA známý spíše jako \"the Fourth of July\" nebo \"July Fourth\") je státní svátek oslavující přijetí Deklarace nezávislosti Spojených států dne 4. července 1776 Druhým kontinentálním kongresem. Touto deklarací Spojené státy uplatnily svou nezávislost na Velké Británii vyhlášením základních práv člověka a soupisem stížností proti britské říši. == Historické pozadí == 2. července 1776 schválil Druhý kontinentální kongres Rezoluci nezávislosti, a tím i oddělení 13 původních amerických kolonií z nadvlády Velké Británie. Autorem rezoluce byl Richard Henry Lee a rezoluce informuje o tom, že kolonie již nejsou pod britskou nadvládou. Dva dny na to, 4. července 1776, byla schválena i Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. Za hlavního autora deklarace je považován třetí prezident Spojených států amerických Thomas Jefferson. Cílem deklarace bylo zdůvodnění, proč došlo k vyhlášení nezávislosti. Velká Británie uznala samostatnost USA v roce 1783 Pařížským mírem, čímž byla ukončena i válka za nezávislost. == Oslavy a zvyky == Oficiálním federálním svátkem byl Den nezávislosti uznán až v roce 1941, v tento den tak jsou všechny státní instituce uzavřeny. Američané oslavují vznik svobodných Spojených států přehlídkami, společným grilováním masa, celodenními pikniky, baseballovými zápasy, soutěžemi, koncerty a v závěru dne velkolepými ohňostroji doprovázené národní hudbou a dalšími různými událostmi veřejnými i soukromými, které oslavují historii, vládu a tradice Spojených států.", "question": "Kdy Druhý kontinentální kongres přijal Deklarace nezávislosti Spojených států?", "answers": ["4. července 1776"]}
{"title": "Itálie", "context": "Itálie (italsky Italia) je stát ležící v jižní Evropě na Apeninském poloostrově. Na severu hraničí s Francií (488 km), Švýcarskem (740 km), Rakouskem (430 km) a Slovinskem (232 km). Uvnitř Itálie leží dva městské státy: Vatikán (3,2 km) a San Marino (39 km). Itálii navíc patří území obklopené Švýcarskem Campione d'Italia. Z východu Itálii omývá Jaderské moře, z jihu Jónské moře a ze západu Tyrhénské moře a Ligurské moře. Celková délka pobřeží je 7600 km. K Itálii patří dva velké ostrovy ve Středozemním moři: Sardinie a Sicílie. Itálie je členem OSN, NATO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Eurozóny. Hlavním městem je od roku 1870 Řím. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Itálie. Sjednocená Itálie vznikla až roku 1861 jako království spojením mnoha menších států. V první světové válce byla nejprve členem Trojspolku, ale přidala se na stranu Dohody. Po válce se v Itálii chopili moci fašisté v čele s Benitem Mussolinim. Během druhé světové války byla na straně hitlerovského Německa, což nakonec vedlo k porážce Itálie. Království bylo v roce 1946 nahrazeno republikou. Itálie je zakládajícím členem EU a NATO. Již ve starověku zde existovalo mnoho městských států, částečně založených v rámci řecké kolonizace, a také, hlavně v severní části, pak města Etrusků. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které neustálým růstem určovalo dění na Apeninském poloostrově (a nejen na něm) po více než tisíc let. Římská říše se rozpadla a definitivně zanikla roku 476 n. l. Sám Řím zůstal centrem křesťanství i po tomto zhroucení, kdy byl Apeninský poloostrov ovládnut barbary. Na Apeninském poloostrově existovalo více států. Některé tyto státy byly sjednoceny králem Viktorem Emanuelem II. do Italského království. Další státy (například Benátsko nebo Papežský stát) byly připojovány postupně v následujících letech. V první světové válce bojovala Itálie na straně Dohody od roku 1915, po válce připojila území Jižního Tyrolska, přístav Terst a mohla si ponechat Dodekaneské ostrovy. Přesto byla italská veřejnost nespokojena s výsledky války. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini. Mussolini vytvořil fašistickou diktaturu. Postupně ovládl zemi. Roku 1929 se mu podařilo dojednat vyrovnání s papežem ohledně rozsahu papežského státu.", "question": "Na kterém poloostrově leží Itálie?", "answers": ["na Apeninském"]}
{"title": "2", "context": "Prvky 2. periody patří do 2. řádku (periody) v periodické soustavě prvků. PSP je psaná v periodách, což naznačuje periodické chování chemických vlastností prvků (např. růst protonového čísla). Nová perioda naznačuje opakování vlastností (tzn. prvky s podobnými vlastnostmi jsou v sloupečku pod sebou). Druhá perioda obsahuje tyto prvky: lithium, beryllium, bor, uhlík, dusík, kyslík, fluor a neon. Valenční elektrony prvků 2. periody mohou být pouze v 2s a 2p orbitalech (tzn. nemohou excitovat do d orbitalu, což ovlivňuje jejich reaktivitu). Všechny prvky této periody, s výjimkou beryllia a neonu, tvoří dvouatomové molekuly.[zdroj? ] == Trendy v periodické tabulce == 2. perioda je první periodou v periodické tabulce, ze které lze odvodit periodické trendy. 1. perioda, která obsahuje pouze dva prvky (vodík a helium), je příliš malá, než aby se z ní nějaké daly odvodit. U všech prvků 2. periody se zvyšuje atomové číslo, klesá atomový poloměr prvků, zvyšuje se elektronegativita a ionizační energie. V druhé periodě jsou pouze dva kovy (lithium a beryllium), což je nejmenší počet kovů v kterékoliv periodě kromě první, zároveň tato perioda obsahuje pět, tedy nejvíce, nekovů. Prvky v 2. periodě mají často extrémní vlastnosti typické pro své skupiny, například fluor je nejvíce reaktivní halogen, neon je nejvíce inertní vzácný plyn, a lithium je nejméně reaktivní alkalický kov.", "question": "Obsahuje druhá perioda periodické tabulky helium ?", "answers": ["1. perioda, která obsahuje pouze dva prvky (vodík a helium), je příliš malá, než aby se z ní nějaké daly odvodit."]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio (japonsky: 東, Tókjó) je hlavní město Japonska a sídlo japonského císaře. Název znamená Východní hlavní město. Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km2, tj. zhruba čtvrtina území města. Podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama... 20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána) A další menší či větší otřesy a vlny tsunami každý rok. Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude. Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži.", "question": "Co znamená název Tokio?", "answers": ["Východní hlavní město"]}
{"title": "Albinismus", "context": "U albinotických jedinců tak nedochází k jeho tvorbě, což se projevuje na zbarvení částí těla, za něž je melanin zodpovědný. Charakteristická je bezbarvá kůže a červeně zbarvené oči (zbarvení způsobuje prosvítající krev v kapilárách). Absence pigmentu v očích způsobuje světloplachost a problémy s viděním, albinotičtí jedinci se tak stávají snadnou kořistí predátorů nebo zahynou při srážce s jinými objekty. == Nepřesnost používání termínu == Termín \"albinismus\" bývá často používán nepřesně kvůli nepochopení jeho podstaty. Albinismus je poruchou tvorby melaninu – neovlivňuje tedy tvorbu jiných pigmentů, např. karotenů. Albinotičtí jedinci tedy nemusí být nezbytně bílí, části těla obarvené jinými pigmenty si zachovávají původní barvu. Často je rovněž používán termín částečný albín, většinou při popisu jedinců s poruchou distribuce melaninu, u nichž jsou části těla bílé a části normálně zbarvené. Z definice albinismu vyplývá, že nic jako \"částečný albinismus\" existovat nemůže - při poruše tvorby melaninu žádný melanin nevzniká. Rovněž ne všechna celkově bílá zvířata jsou albíny - pokud nemají červené oči a světlou (růžovou) kůži. V obou těchto případech se jedná o jinou barevnou odchylku – leucismus. == Albinismus u člověka == Charakteristickými znaky lidí (tzv. albínů) je bílá kůže, která se zdá až průhledná, velmi světlé vlasy i ochlupení a někdy i nebarevnost duhovky. V takovém případě se zdá být narůžovělá (kapiláry prosvítají na povrch oka). Albinismus je velmi vzácný, může se však projevit u kteréhokoliv živočišného druhu. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu albinismus ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo albinismus ve Wikislovníku Galerie albinismus ve Wikimedia Commons", "question": "Co způsobuje porucha tvorby barviva melaninu?", "answers": ["Albinismus"]}
{"title": "Apollo 17", "context": "Buď se vymění pouze Schmitt a poletí záložní posádka Apolla 14 (Cernan a Evans) se Schmittem namísto Engleho, či se vymění celá posádka a poletí záložní posádka Apollo 15, tedy ta, se kterou Schmitt trénoval, a ta, která měla letět až jako Apollo 18. Bylo rozhodnuto o první možnost a došlo k přeřazení Harrisona Schmitta na místo Josepha Engla. David Scott (3) - velitel Alfred Worden (1) - pilot velitelského modulu James Irwin (1) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru. John Young (4) - velitel Stuart Roosa (1) - pilot velitelského modulu Charles Duke (1) - pilot lunárního modulu V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru. Záložní posádkou se stala základní posádka letu Apollo 15 až když se vědělo, že Apollo 17 bude poslední misí na Měsíční povrch. Avšak po skandálu se známkami při letu Apollo 15, kdy Scott, Worden a Irwin měli prodat dopisní obálky s upomínkou na jejich let, které nebyly výslovně schváleny, německému obchodníku s poštovními známkami a zisk z prodeje byl použit pro založení svěřeneckého fondu pro děti posádky Apolla 15, byli nahrazeni velitelem a pilotem lunárního modulu Apolla 16 Youngem a Dukem a Roosou z Apolla 14 jakožto pilotem velitelského modulu. Apollo 17 odstartovalo 7. prosince 1972 z mysu Canaveral na Floridě. Zatímco velitelský modul America s Ronem Evansem na palubě pokračoval v obletech Měsíce (celkem 75 obletů), lunární modul Challenger s posádkou Eugene A. Cernan a Harrison Schmitt přistál 11. prosince 1972 na povrchu Měsíce v údolí Taurus-Littrow v měsíčním Mare Serenitatis. Den předtím na povrch asi 350 km daleko dopadl poslední stupeň nosné rakety Saturn. Posádka strávila na povrchu Měsíce celkem 75 hodin.", "question": "Odkud 7. prosince 1972 odstartovalo Apollo 17?", "answers": ["z mysu Canaveral na Floridě"]}
{"title": "Konrád II", "context": "Konrád Ota neusiloval o předání trůnu dědicům, protože jeho manželství s Hellichou z Wittelsbachu zůstalo bezdětné. V roce 1190 společně se svou matkou Marií založil premonstrátský klášter v Louce u Znojma. Od samého počátku své vlády v knížectví se Konrád Ota aktivně zapojil do politiky v říši. Například roku 1189 vyrazil na popud císařova syna Jindřicha do Míšeňska, kde došlo ke sporům mezi zde panujícími Wettiny. V zimě roku 1190 se s velmi početným českým oddílem zapojil do císařské korunovační jízdy Jindřicha VI., nástupce Fridricha I. Barbarossy. Toto tažení se mu stalo osudným. Stal se jednou z obětí moru, který vypukl v Jindřichově táboře nedaleko Neapole, kterou se císařští marně pokoušeli dobýt. Měkké části Konrádova těla byly pochovány v benediktinském klášteře v Monte Cassino, kosti byly později převezeny do Prahy. Před svým odjezdem do Itálie uspořádal Konrád II. Ota nástupnické poměry v českém státě. Poté, co do Čech dorazila zpráva o jeho skonu, byl bez problémů nastolen jím určený kandidát, nejmladší syn Soběslava I., kníže Václav II. Přestože Konrád Ota zastával knížecí hodnost pouhé dva roky, patří k nejvýznamnějším vládcům z přemyslovské dynastie ve 12. století. Mnozí historici mu přiznávají zásluhy za sjednocení státu a upevnění jeho právních základů, navzdory tomu, že mu vyčítají přílišnou ctižádostivost a občasné nečestné jednání. Nejvýznamnějším panovnickým činem knížete bylo vydání Statutu Konráda Oty, nejstaršího českého zákoníku, který byl vyhlášen roku 1189 na sněmu velmožů v Sadské u Nymburka. Hlavním cílem tohoto kroku byla kodifikace zvykového (nepsaného) práva, především z trestní oblasti. Důležitým ustanovením bylo také uzákonění dědičnosti lén. Přestože se nedochovaly originály těchto dokumentů, pouze opisy (nejstarší z let 1222), nemají historici pochyby o jejich pravosti. Diskuse se ale vede o to, zda byly vydány výhradně pro Moravu (které se týkají dochované exempláře) nebo pro celý český stát.", "question": "Jak se nazývá nejstarší český zákoník?", "answers": ["Statutu Konráda Oty"]}
{"title": "River Raid", "context": "River Raid je akční videohra, kterou v roce 1982 navrhla a naprogramovala Carol Shaw ze společnosti Activision. Hráč ovládá letoun letící nízko nad řekou a ničí nepřátelské lodě, letouny, helikoptéry a mosty. V průběhu letu musí doplňovat palivo. Z důvodu omezené velikosti ROM (4 096 bajtů) a RAM (128 bajtů) je koryto řeky i rozmístění nepřátel generováno pomocí posuvného registru s lineární zpětnou vazbou. == Reference ==", "question": "Kdo naprogramoval videohru River Raid?", "answers": ["Carol Shaw"]}
{"title": "Ucho", "context": "Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice (tuba Eustachi, tuba auditiva, sluchová středoušní trubice), která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. Pomáhá také čistit středoušní dutinu. Vnitřní ucho (auris interna) leží v kostěném labyrintu spánkové kosti (os temporalia). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný endolymfou. Části kostěného labyrintu, které kopíruje blanitý labyrint, jsou: 3 polokruhovité kanálky, vejčitý váček, kulovitý váček a hlemýžď. Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu obsahujícího vláskové buňky (receptory sluchu). Každá buňka má vlásky zapuštěné do krycí membrány a zjišťuje její chvění, o kterém vysílá signály do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk. Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku (utriculus a sacculus), které detekují polohu, a tří polokruhovitých kanálků detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc. K častým chorobám uší patří: Otitis media – zánět středního ucha, častý u dětí, bolestivý. Tinnitus – neustálé zvonění nebo pískání v uchu. Vertigo – porucha polokruhovitých kanálků vnitřního ucha způsobující pocit, že se okolí točí (závrať). Zalepené ucho – tvorba tekutiny ve středoušní dutině, způsobující hluchotu, časté u dětí.", "question": "Co je to Tinnitus?", "answers": ["neustálé zvonění nebo pískání v uchu"]}
{"title": "Nobelova cena", "context": "Nobelova cena je ocenění každoročně udělované za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura, mír; dále se také uděluje Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jako \"Nobelova cena za ekonomii\", která však není skutečnou Nobelovou cenou (viz níže). Nobelova cena je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu. Ve všech oblastech, v nichž je udělována, je považována za nejprestižnější ocenění. Alfred Nobel ve své závěti napsal, že z jeho pozůstalosti mají být každoročně udělovány ceny za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti: Nobelova cena za fyziku – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za chemii – udělována švédskou Královskou akademií věd Nobelova cena za. fyziologii nebo lékařství – udělována institutem Karolinska Nobelova cena za literaturu – udělována Švédskou akademií Nobelova cena za mír – udělována komisí norského parlamentu Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii, pod názvem \"Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela\". Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu, a nejedná se tedy o \"Nobelovu cenu\". Přesto se uděluje společně s ostatními cenami. V roce 1968 však bylo rozhodnuto, že žádné další ceny \"na památku Alfreda Nobela\" již zaváděny nebudou. Poprvé byly Nobelovy ceny udělovány roku 1901; ceremoniál se konal ve Stockholmu. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu; Nobelova cena za mír je ve stejný den předávána na ceremoniálu v Oslu. Jména držitelů cen jsou však zveřejněna předem; jednotlivé komise je zveřejňují v průběhu října. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že nejvýše mezi tři osoby).", "question": "Kterého roku byla udělena 1 . Nobelova cena ?", "answers": ["od roku 1901"]}
{"title": "New York", "context": "Je to také jediná městská část s výjimkou Manhattanu, která má své obchodní centrum. K Brooklynu náleží dlouhá pláž a Coney Island založený v 70. letech 19. století jako jedna z prvních rekreačních oblastí ve Spojených státech. Manhattan (New York County: 1 620 867 obyvatel) je nejhustěji osídlená městská část, nachází se zde většina mrakodrapů a také Central Park. Manhattan je finančním centrem nejen města, ale i celého světa. Sídlí zde mnoho významných společností a také New York Stock Exchange. Na Manhattanu se nachází také sídlo OSN, několik univerzit, galerií, muzeí, divadla na Broadwayi, Greenwich Village a Madison Square Garden. Manhattan se neoficiálně dělí na dolní, střední a horní část. Horní Manhattan je pak dělen Central Parkem na Upper East Side a Upper West Side. Nad parkem se rozkládá Harlem. Queens (Queens County: 2 270 338 obyvatel) je nejrozlehlejší a etnicky nejdiverzifikovanější okres ve Spojených státech a díky rostoucí populaci by se mohl stát nejlidnatější newyorskou městskou částí. Původně se zde nalézalo několik malých měst a vesnic založených Nizozemci, dnes zde žije především střední třída. Jde o jediný velký okres ve Spojených státech, kde medián příjmů černochů dosahuje 52 000 USD za rok, což je více než u bělochů. Nachází se zde Shea Stadium, domovský stadion New York Mets a každoročně se zde koná U.S. Open. V Queensu se nacházejí také dvě největší newyorská letiště: Kennedyho a LaGuardiovo. Staten Island (Richmond County: 481 613 obyvatel) má nejvýraznější suburbánní charakter ze všech městských částí. S Brooklynem jej spojuje Verrazano-Narrows Bridge a s Manhattanem Staten Island Ferry, což je současně i jedna z nejpopulárnějších atrakcí ve městě, neboť nabízí skvělý výhled na Sochu svobody, Ellis Island a dolní Manhattan. Na Staten Islandu se nacházejí parky o rozloze 25 km2 s 56 km turistických stezek a jeden z posledních nedotčených lesů ve městě, které jsou od roku 1984 začleněny do systému ochrany přírody. Ačkoliv se město nalézá na pobřeží, je pro New York typické vlhké klima (Köppenova klasifikace podnebí - Dfa). Zimy jsou v New Yorku studené, ale díky umístění na pobřeží jsou zdejší teploty mírně vyšší než ve vnitrozemí. Každý rok zde napadne 63,5 až 88,9 cm sněhu. Období mezi posledním mrazivým dnem a prvním mrazivým dnem další zimy trvá v průměru 199 dní.", "question": "Kdo nechal založit město New York?", "answers": ["Nizozemci"]}
{"title": "Transcendentální meditace", "context": "Transcendentální meditace, krátce TM, je meditační technika, kterou z véd obrodil a v roce 1958 začal vyučovat Mahariši Maheš Jógi. Vzhledem k přirozenosti a jednoduchosti této techniky a možnosti naučit se ji ve své mateřské řeči od učitelů TM, se tato technika rozšířila během následujících 50 let do více jak 180 zemí celého světa, mimo jiné i do České republiky. Komplexní účinek programu Transcendentální meditace je dokumentován mezinárodními vědecko-výzkumnými studiemi a TM-program je součástí systému vzdělání založeného na rozvoji vědomí (CBE), který umožňuje komplexní rozvíjení osobnosti. Přestože velké množství vědeckých výzkumů uvádí příznivé účinky této meditační techniky v mnoha oblastech života [zdroj? ], je TM-program pro mnohé nedostupný vzhledem k vysoké finanční nákladnosti tohoto programu. V tomto smyslu je třeba rozlišovat mezi dvěma zcela odlišnými pojmy: Meditační technika a TM-hnutím, které tuto techniku propaguje v mnoha TM-programech. Princip Transcendentální meditace spočívá ve využití schopnosti mysli zklidnit se. TM využívá k tomuto zklidňování speciálních zvuků, manter. Tento způsob zklidňování proudu myšlenek popisuje Mahariši Maheš Jógi v knize Věda o Bytí a umění žití analogií s oceánem a bublinou následujícím způsobem: –Mahariši Maheš Jógi, Věda o Bytí a umění žití Mahariši Maheš Jógi vyškolil docenty TM v tradičním způsobu výuky (ceremonie díků k poctě tradice védských mistrů), která zaručuje přesné předání této techniky bez jakéhokoliv individuálního vlivu.", "question": "Ve kterém roce se začala vyučovat transcendentální meditace?", "answers": ["1958"]}
{"title": "Supremum", "context": "Supremum (někdy též spojení) je matematický pojem z oboru teorie uspořádání, který je často používán především při zkoumání vlastností reálných čísel. Supremum je zaváděno jako alternativa k pojmu největší prvek, oproti největšímu prvku je však dohledatelné u více množin – například omezené otevřené intervaly reálných čísel nemají největší prvek, ale mají supremum. Duálním pojmem (opakem) suprema je infimum. Předpokládejme, že množina : : : X : : {\\displaystyle X} je uspořádána relací : : : R : : {\\displaystyle R} . O prvku : : : a ∈ X : : {\\displaystyle a\\in X} řekneme, že je supremum podmnožiny : : : Y ⊆ X : : {\\displaystyle Y\\subseteq X} , pokud je to nejmenší prvek množiny všech horních závor množiny : : : Y : : {\\displaystyle Y} . Tuto skutečnost značíme : : : a = : sup : R : : ( Y ) : : {\\displaystyle a=\\sup _{R}(Y)} . Supremum má každá shora omezená množina, přestože ne každá má maximum (největší prvek). Například otevřený interval : : : I = ( a , b ) : : {\\displaystyle I=(a,b)} maximum nemá (pro každé : : : c ∈ I : : {.", "question": "Jaký je duální pojem suprema?", "answers": ["infimum"]}
{"title": "František Josef I", "context": "Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Moje milá, dobrá přítelkyně! Milostný vztah císaře Františka Josefa I. a herečky Kateřiny Schrattové. Praha: Brána : Knižní klub, 2002. 217 s. ISBN 80-7243-145-5. PERNES, Jiří. František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král. Praha: Brána, 2005. 495 s. ISBN 80-7243-217-6. PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha: Brána, 2006. 205 s. ISBN 80-7243-290-7. RAK, Jiří. Zachovej nám, Hospodine. Praha: Havran, 2013. ISBN 978-80-87341-15-5. Kapitola Osmdesáté narozeniny, Válečný epilog, s. 384-409. URBAN, Otto. František Josef I. Praha: Argo, 1999. 297 s. ISBN 80-7203-203-8. VOCELKOVI, Michaela a Karl. František Josef I. Císař rakouský a král uherský 1830-1916. Překlad Zlata Kufnerová. Praha: Paseka, 2017. 416 s. ISBN 978-80-7432-806-0. WEITLANEROVÁ, Juliana. František Josef I. Život císaře slovem i obrazem. Praha: Vitalis, 2016. 80 s. ISBN 978-3-89919-455-5. HOŁDA, Renata. \"Dobry władca\" : studium antropologiczne o Franciszku Józefie I.. 1. vyd. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2008. 198 s. (Prace Naukowe Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach; nr 2579). ISBN 978-83-226-1707-6. === Související články === Dějiny Rakouska Dějiny Česka Rakouská císařská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef I. ve Wikimedia Commons Galerie František Josef I. ve Wikimedia Commons Autor František Josef I. ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Josef I. První internetové muzeum Františka Josefa a 1. světové války Císař František Josef I. z cyklu České televize Historický magazín, 3. 7. 2006 (video) František Josef, po 100 letech, Historie.cs (video) Daniel Rovný: František Josef, člověk, co přežil svoji dobu, Britské listy 30. 11. 2006", "question": "Kdo byl v roce 1907 český král a rakouský císař?", "answers": ["František Josef I."]}
{"title": "Mexiko", "context": "Revoluce roku 1910 vyústila v občanskou válku, která si vyžádala přes milion obětí, a vyvrcholila pozemkovou reformou a znárodňováním za vlády prezidenta Cárdenase. Díky objevu ropy v Mexickém zálivu je životní úroveň v zemi relativně vyšší, než v ostatních latinskoamerických zemích. Mexiko má činné sopky a je ohrožováno zemětřeseními. Roku 1985 jedno takové napáchalo velké škody v hlavním městě. V 90. letech 20. století se v chudých částech Mexika (především Chiapasu) zformovalo hnutí EZLN, vedené osobou nazývanou jako Subcomandante Marcos,které od roku 1994 revoltuje proti mexické vládě a nakonec vytvořilo na jihu země vlastní autonomní oblast a dodnes je v konfliktu s mexickou vládou. Od roku 2008 se v Mexiku dramaticky zintenzívnila drogová válka mezi státem a drogovými kartely, která si vyžádala už téměř 140 000 obětí. Spojené státy mexické jsou americká země. Na severu hraničí s USA a na jihu s Guatemalou a Belize. K Mexiku patří také několik ostrovů ležících na západě v Tichém oceánu, a na východě okolo pobřeží v Mexickém zálivu, či Karibském moři. Nejnižším bodem je proláklina nedaleko Mexicali (–10 m). Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Na severu sousedí s USA. Hranici v délce 2597 km tvoří částečně řeka Rio Grande. Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km). Celková délka mexického pobřeží je 9219 km. Na západě je to tichomořské pobřeží, na východě atlantské pobřeží, část východního pobřeží oblévá Mexický záliv a část Karibské moře.", "question": "Leží Mexiko na východní polokouli?", "answers": ["Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky."]}
{"title": "Kampylobakterióza", "context": "Infekce C. jejuni se u drůbeže projevuje dilatací střevního traktu v důsledku akumulace hlenu a vodnaté tekutiny. V závislosti na cytotoxických vlastnostech infikujícího agens se mohou vyskytovat i hemoragie, podobně jako u lidí. U bažantů, sýce rousného a lysek byla pozorována hemoragická enteritida, u racků eroze na svalnatém žaludku. Diagnóza kampylobakteriózy je založena na klinickém a pitevním nálezu, na izolaci a identifikaci původce. Kampylobakterové enteritidy u nově líhnutých kuřat je nutné odlišit zejména od infekcí Salmonella spp. a E. coli. Také bakterie z rodu Vibrio se mohou vyskytovat u ptáků, především u vodních. V poslední době byla také u kura a krůt prokázána bakterie podobná Brachyspira hyodysenteriae, způsobující střevní poškození. Kampylobakterióza většinou probíhá subklinicky, enteritidy bývají přehlíženy nebo jsou často považovány za důsledek jiných infekcí či onemocnění. V případě potvrzení diagnózy a zjištění citlivosti původce se mohou použít účinné antimikrobiální látky. Častý je ale návrat nemoci po ukončení léčby. Nevhodné používání antibiotik může mít za následek vznik rezistentních kmenů. Jako preventivní se doporučují všechna opatření, která ničí původce a zabraňují zavlečení a šíření infekce, i když kompletní eradikace kampylobakterů z chovů drůbeže asi není možná. Mnohem významnější jsou opatření na porážkách drůbeže. Před porážkou se nedoporučuje zvířata krmit, transportní prostředky nutno dezinfikovat. Při porážení dbát na to, aby nedocházelo ke kontaminaci povrchů opracovaných kuřat střevním obsahem, případně provádět dekontaminaci povrchu kuřat suchým vzduchem, organickými kyselinami nebo zářením. Kampylobaktery přežívají na potravinách skladovaných v chladničkách, částečně mohou přežít i mražení. Jsou inaktivovány teplotou nad 48 °C, takže pasterizaci nebo vaření v kuchyni nepřežijí. Při manipulaci se syrovým masem je nutné dodržovat základní hygienická pravidla.", "question": "Při jaké teplotě jsou inaktivována kampylobaktery?", "answers": ["nad 48 °C"]}
{"title": "Argon", "context": "Argon, chemická značka Ar, (lat. Argon) je chemický prvek patřící mezi vzácné plyny, které tvoří přibližně 1 % zemské atmosféry. Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní, úplně inertní. V 1 litru vody se rozpustí 33,6 ml argonu (je dokonce rozpustnější než kyslík). Ještě o něco lépe se rozpouští v nepolárních organických rozpouštědlech. Argon lze adsorbovat na aktivním uhlí. Argon se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Argon září při větší koncentraci červeně, při nižších přechází přes fialovou a modrou až k bílé barvě. V roce 2000 byla připravena první sloučenina argonu - HArF. Syntéza byla provedena reakcí argonu s fluorovodíkem v matrici z jodidu cesného při teplotě 8 K. Sloučenina je stabilní do teploty 40 K. Henry Cavendish a Joseph Priestley předpokládal přítomnost argonu ve vzduchu již v roce 1785, když se jim podařilo ze vzduchu odstranit kyslík reakcí s rozžhavenou mědí, oxid uhličitý rozpuštěním ve vodě a dusík odstranili působením elektrických výbojů na jeho směs s kyslíkem, při čemž vznikají oxidy dusíku a ty se rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny dusičné. Plyn, který v nádobě zůstal, je atmosférický argon, který obsahuje pouze další vzácné plyny. Objev argonu je oficiálně připisován lordu Rayleighovi a Williamu Ramsayovi roku 1894, kteří prvek objevili stejným způsobem jako Henry Cavendish a Joseph Priestley a pomocí zkoumání spektrálních čar došli k názoru, že se jedná o nový prvek a pojmenovali ho podle jeho netečnosti argon - líný. Argon je hojně zastoupen v zemské atmosféře. Tvoří přibližně její 1 % (ve 100 l vzduchu je 934 ml argonu) je proto poměrně snadno získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Atmosférický argon lze získat způsobem popsaným v historickém vývoji nebo frakční adsorpcí na aktivní uhlí při teplotě kapalného vzduchu. Inertních vlastností argonu se využívá především při svařování kovů, kde tvoří ochrannou atmosféru kolem roztaveného kovu a zabraňuje vzniku oxidů a nitridů a tím zhoršování mechanických vlastností svaru.", "question": "Jakou chemickou značku má argon?", "answers": ["Ar"]}
{"title": "Erich Tylínek", "context": "S hokejem začínal v Kladně v roce 1922, později hrál v Praze za Slávii a za Spartu. Po válce se stal hrajícím trenérem, nejprve švýcarského HC Chur, později pak v HC Vysoké Tatry. Tylínek byl jedním z prvních hokejistů používajících ochrannou masku. Fotografie z roku 1927, na které je s maskou zachycen, je první zdokumentované užití hokejové masky na světě. Svoji hokejovou kariéru ukončil v roce 1953. Fotografoval zejména zvířata, a to jak v přirozeném prostředí, tak chovaná v zajetí. Jeho fotografie vyšly například v knihách S kamerou po evropských ZOO a S kamerou světem. Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec. == Reference ==", "question": "Byl Erich Tylínek oceněn jako zasloužilý umělec?", "answers": ["Byl roku 1983 oceněn titulem zasloužilý umělec."]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech.", "question": "Jaké povolání měl Mikuláš Koperník?", "answers": ["astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie"]}
{"title": "Spalovač mrtvol", "context": "Krom precizní režie vytváří expresivní nádech filmu kamera Stanislava Miloty, který natáčel Rudolfa Hrušínského z ne zcela obvyklých úhlů, ve velkých detailech a za použití speciálních technik, jako bylo – v té době téměř neznámé – rybí oko. Atmosféru dotváří výsledný rychlý střih a prostřihy Jaromíra Janáčka spolu s hudbou Zdeňka Lišky. Notně se na vyznění díla podílí vysoce ceněné herectví Rudolfa Hrušínského v roli Kopfrkingla, jehož monology zabírají až 60 % filmového času. Filmové prostředky též umožnily zajímavě zpracovat specifický vztah Karla Kopfrkingla k obrazům či fotografiím, který definoval už Ladislav Fuks ve své novele. Záběry vybraných obrazů divákovi představuje psychiku hlavního hrdiny, jak vidno např ve scéně u rámaře Holého. Obrazy jsou ve filmu také použity k podtržení výhradně hudebních nebo mluvených pasáží. Nejpatrněji je toto vidět ve scéně, kdy Kopfrkingl představuje svoji koncepci velkých pecí v místnosti s pravým křídlem triptychu Zahrada pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche: jak se projev stává intenzivnější začne kamera bloudivě zabírat detaily díla, následně se objeví i záběry z obrazů jako Nesení kříže, Let do nebe a Sedm smrtelných hříchů. Významnou roli ve výsledné expresivitě filmu hrají též exteriéry a interiéry krematorií, z nichž nejvýznamnější je pardubické krematorium, ale také se zde objevily záběry urnového háje v Plzni či krematoria v Praze-Strašnicích. V pražském krematoriu se natáčelo spalování, záležitosti s pecemi. Scénář filmu je postaven na stejnojmenné novele Ladislava Fukse z roku 1967. Režiséru Juraji Herzovi se zamlouval název, který u něho způsobil první zájem o vytvoření filmu. Po přečtení ale zjistil, že se mu vlastní děj příliš nezamlouvá pro natočení, rozhodl se proto k úpravám.", "question": "Kdo je autorem literární předlohy k filmu Spalovač mrtvol?", "answers": ["Ladislava Fukse"]}
{"title": "Meteorologie", "context": "Studuje její složení, stavbu, vlastnosti, jevy a děje v ní probíhající, například počasí. Meteorologie je považována za část fyziky, proto je často chápána jako \"fyzika atmosféry\" a je vyučována na matematicko-fyzikálních fakultách. Na mnoha univerzitách je meteorologie často vyučována jako součást věd o Zemi, což zohledňuje souvislost atmosféry s dalšími krajinnými sférami. Poznatky meteorologie jsou nezbytné v mnoha odvětvích lidské činnosti – doprava, zemědělství, vojenství. S meteorologií úzce souvisí hydrologie. Tematickými okruhy meteorologie jsou: složení a stavba atmosféry, oběh tepla a tepelný režim v atmosféře a na zemském povrchu včetně radiačních procesů a různých mechanismů neradiační výměny mezi atmosférou a aktivním povrchem a v atmosféře samé, oběh vody a její fázové změny v atmosféře v interakci se zemským povrchem, atmosférické pohyby − všeobecnou cirkulaci atmosféry, její složky a místní cirkulace, elektrické pole atmosféry, optické a akustické jevy v atmosféře. Meteorologie se zabývá především troposférou a stratosférou, neboť tyto části atmosféry jsou nejdůležitější z hlediska předpovědi počasí. Studiem vysoké atmosféry se zabývá aeronomie. Předpověď počasí je umožněna díky matematickým meteorologickým modelům počasí. V České republice existují dva hlavní modely: ALADIN používaný ČHMÚ MEDARD používaný AV ČR Pozvolna se osamostatňujícím se oborem meteorologie je klimatologie, která je však správněji zařazována mezi vědy geografické. Klimatologie je věda o podnebích (klimatech) na Zemi, o podmínkách a příčinách jejich utváření a rovněž o působení klimatu na objekty činnosti člověka, na samotného člověka i na různé přírodní děje a naopak. Úkolem klimatologie je studovat obecné zákonitosti klimatických jevů, utváření zemského klimatu, jeho změny a kolísání s cílem využití poznatků pro předpovídání a melioraci klimatu. 5000 př. n. l. – zemědělská revoluce – člověk se stává závislým na počasí. 5. st. př. n. l. – vyvěšována tzv. parapegmata, která obsahovala i informace meteorologického rázu, hlavně o proudění (\"věž větrů\" v Athénách). 4. století př. n. l. – Platón meteora = věci nadzemské kolem 340 př. n. l. – Aristoteles – Meteorologica 64 n. l. – Seneca mluví o znečištěném vzduchu v Římě.", "question": "Jaké modely umožňují předpověď počasí?", "answers": ["matematickým meteorologickým modelům"]}
{"title": "Motion Picture Association of America", "context": "The Motion Picture Association of America (zkráceně MPAA) je nezisková obchodní organizace sídlící ve Spojených státech, která byla založena v roce 1922 jako Motion Picture Producers and Distributors of America (MPPDA) na ochranu zájmů filmových studií. Jejími členy je tzv. Velká šestka hlavních hollywodských továren na sny: Buena Vista Sony Pictures Paramount Pictures 20th Century Fox Universal Studios Warner Bros.Organizace je známá díky svému systému hodnocení přístupnosti filmů nebo aktivitám proti nelegálnímu šíření audiovizuálních materiálů. Oficiální stránky této organizace MPAA.org se v roce 2009 podařilo hacknout a zobrazit zde velkou nabídku torrentů z The Pirate Bay. Tato asociace se stala častým terčem hlavně kvůli boji právě proti velmi populární webové stránce The Pirate Bay, která indexuje BitTorrenty a může být tak využita podobně jako webové vyhledávače k získání torrentů, nikoli však samotného nelegálního obsahu. == Hodnocení filmů dle MPAA == G – General Audiences – vhodné pro jakýkoliv věk. Například Hledá se Nemo, Lví král.PG – Parental guidance suggested – některé scény nemusí být vhodné pro děti. Například Shrek, Harry Potter, Letopisy Narnie.PG-13 – Parents strongly cautioned – některé scény mohou být nevhodné pro děti pod 13 let. Například Titanic, Spider Man, Piráti z Karibiku, nebo český Kolja.R – Restricted – Mladiství pod 17 let pouze v doprovodu rodičů či dospělého poručníka. Například Umučení Krista, Matrix Reloaded, 300: Bitva u Thermopyl.NC-17 – Pod 17 let nepřístupné. Například Showgirls, Henry & June, Snílci.", "question": "Jakou zkratku používá obchodní organizace The Motion Picture Association of America?", "answers": ["MPAA"]}
{"title": "Nukleová báze", "context": "Nukleové báze jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace. Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Udává se často v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp). Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází. Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy: modifikace uridinu: ribothymidin dihydrouridin thiouridin pseudouridin methylkarbonyl[zdroj? ] modifikace cytidinu 5-methylcytidin 5-hydroxymethylcytidin 5-formylcytidin 5-karboxylcytidin 2-lysylcytidin modifikace adenosinu inosin N6-methyladenosin N6-isopentenyladenosin modifikace guanosinu N7-methylguanosin queosin wyosin Nejčastější modifikované purinové báze Nejčastější modifikované pyrimidinové báze Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze \"5SICS\" a \"NaM\" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly.", "question": "Na jaké dvě skupiny se dělí nukleové báze?", "answers": ["purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin)"]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Zato u eukaryot se obvykle replikace odehrává pouze v tzv. S fázi (\"S\" podle slova \"syntéza\") buněčného cyklu. Mimo S fázi se syntéza DNA omezuje na drobné opravné mechanismy. Ve vzácných výjimkách (především tzv. endoreduplikace) však může i u eukaryot docházet k replikaci DNA bez ohledu na buněčný cyklus. Příkladem jsou slinné žlázy octomilky (Drosophila), v nichž se mnohonásobně nakopíruje genom, ačkoliv k replikaci nedojde. Chybovost replikace DNA byla (u bakterií) odhadnuta na jednu chybu za 109–1010 nukleotidů (po proběhlém proofreadingu a korekci párování bází, tzv. mismatch repair). Oprava DNA je zřejmě důvod, proč pracuje DNA polymeráza pouze v jednom směru (5'–>3'), v opačném směru by po opravě špatně začleněného nukleotidu nemohla pokračovat elongace řetězce DNA. Rychlost replikace genomu je u Escherichia coli asi 50 000 bází za minutu, zatímco u eukaryot je mnohem nižší. U pivní kvasinky činí 3 600 bází za minutu, u myši pouze 2 200 bází za minutu. Je tedy vidět, že ačkoliv mají eukaryota více replikačních počátků (kvasinka 400, myš kolem 2 500), je přesto tempo replikace jejich genomu pomalejší. Kdyby byl u eukaryot k dispozici pouze jeden replikační počátek, trvalo by neúnosně dlouho, než by se celý genom replikoval: u člověka totiž rychlost DNA polymerázy činí pouhých 50 nukleotidů za sekundu. Celý lidský genom (~3,2 mld. párů bází = ~3,2 Gb) by se tak z jediného replikačního počátku replikoval ~740 dní. Při replikaci DNA vznikají v typickém případě z jedné dvoušroubovice DNA dvě tyto dvoušroubovice. Původní DNA se označuje jako matrice či templát, nově vytvořená DNA je někdy označována jako replika.", "question": "U které bakterie byla objevena první DNA polymeráza?", "answers": ["Escherichia coli"]}
{"title": "Claire Danesová", "context": "Film byl velmi dobře přijat a dokonce i sama Grandin chválila Danesin výkon. V roce 2011 začala účinkovat v seriálu Ve jménu vlasti, kde ztvárnila agentku CIA, trpící bipolární afektivní poruchou, aniž by o tom věděl zaměstnavatel. Její postava podezřívá z plánování teroristického útoku dva bývalé příslušníky námořních sil, kteří byli zajati v Iráku a po osmi letech se objevili zpět na americkém území. Další hlavní role v seriálu ztvárnili Mandy Patinkin a Damian Lewis. Za svou roli vyhrála v roce 2012 Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v televizním seriálu. == Film == Po skončení seriálu Tak tohle je můj život se rozhodla působit ve filmu. V roce 1994 si zahrála Elizabeth \"Beth\" Marchovou v adaptaci filmu Malé ženy, společně s Winonou Ryderovou, Kirsten Dunstovou, Samanthou Mathisovou, Trini Alvaradovou, Christianem Balem, Susan Sarandonovou a Gabrielem Byrnem. Také se objevila jako dcera Holly Hunterové ve filmu Jodie Fosterové, Domů na svátky. Hrála společně s francouzskou herečkou Jeanne Moreau a Judem Lawem ve filmu Má mě rád, nemá mě rád. Poté si zahrála roli Rachel ve filmu Nezvaný host. Její první hlavní role ve filmu přišla v roce 1996. Hrála Julii Kapuletovou ve filmové adaptaci Sheakesperova Romea a Julie a roli Romea Monteka hrál Leonardo DiCaprio. Později bylo oznámeno, že odmítla hlavní ženskou roli ve filmu Titanic. Nicméně ona sama říkala, že mohla být na roli zvažována, ale tato role ji nikdy nabídnuta nebyla. V roce 1997 pracovala po boku dvou velice uznávaných režisérů. Zahrála si týranou manželku Kelly Rikerovou ve filmu Vyvolávač deště, který režíroval Francis Ford Coppola, stejně jako roli kýčovité a hloupé Jenny ve filmu režiséra Olivera Stona U-Turn.", "question": "Hrála Claire Danesová někdy ve stejném filmu jako Leonardo di Caprio?", "answers": ["Hrála Julii Kapuletovou ve filmové adaptaci Sheakesperova Romea a Julie a roli Romea Monteka hrál Leonardo DiCaprio."]}
{"title": "Korejština", "context": "Korejština (한 / 조; Hangukmal / Čosŏ), je jazyk, kterým mluví kolem 78 milionů lidí v Jižní a Severní Koreji, ale i komunity korejských emigrantů po celém světě (hlavně v Číně, Rusku, Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Japonsku, Brazílii a na Filipínách). Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika. V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech. V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏ (조) nebo formálněji Čosŏ (조). V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě. GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013.", "question": "Jaké znaky se původně používaly k zápisu korejštiny?", "answers": ["hanča"]}
{"title": "Komorová voda", "context": "Komorová voda (též komorový mok, nitrooční tekutina) je hustá tělní tekutina, která vyplňuje prostor mezi čočkou a rohovkou. Funkcí komorové vody je zachovávat nitrooční tlak oka, vyživovat okolní tkáně, odvádět odpadní produkty metabolismu a transportovat vitamín C do rohovky (antioxidant). Komorová voda také obsahuje imunoglobuliny, takže se zdá, že funguje v imunitní odpovědi. Komorová voda se z 99% skládá z vody, dále obsahuje některé ionty, proteiny, vitamín C, glukózu a kyselinu mléčnou či aminokyseliny. S komorovou vodou souvisí porucha oka, tzv. glaukom. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aqueous humour na anglické Wikipedii.", "question": "Z kolika procent se komorová voda skládá z vody?", "answers": ["99"]}
{"title": "Mount Everest", "context": "Dne 15. října 1984 vystoupili na vrchol první českoslovenští horolezci - Slováci Zoltán Demján a Jozef Psotka, společně s nimi i Šerpa Ang Rita (varianta Polské cesty na JZ pilíři, bez použití kyslíku). Jozef Psotka však při sestupu z Jižního sedla zahynul. Jako první český horolezec stanul na vrcholu v roce 1991 Leopold Sulovský, společně s Italem Battistou Bonalim. Ve dnech 10. a 11. května 1996 zemřelo ve vrcholové části osm lidí, z toho tři horští vůdci: Rob Hall, Scott Fisher a Andy Harris. Mrtvých by bylo ještě víc, nebýt dočasného utišení bouře a výkonu vůdce Anatolije Bukrejeva, který byl ovšem částí kolegů později kritizován, že lezl bez kyslíku, nesetrval s výpravou a vrátil se dřív připravit pro navracející se čaj a kyslík, což někteří považovali za nezodpovědné. Příběhem se šťastným koncem je naopak výstup Izraelce Nadava Ben Yehudy, který se pokusil horu zdolat v květnu 2012. Rekord najmladšího Izraelce na vrcholu Mount Everestu však obětoval záchraně tureckého horolezce. Cestou dolů jim nikdo nebyl ochotný pomoci a Nadav se stal oprávněně hrdinou. V roce 2006 se učitel matematiky z britského městečka Gainsborough pokusil vylézt na Mount Everestu s cestovní kanceláří Asian Trekking. Zdolal vrchol, ale cestou dolů ho opustily síly a ukryl se v malé jeskyni. Během několika hodin ho míjelo mnoho dalších horolezců. Po dalších deseti hodinách přišla výprava natáčející dokument pro Discovery Channel. Zeptali se Davida: \"Kdo jsi? \". Ten odpověděl \"Jmenuji se David Sharp, jsem tu s Asian Trekking a jen se chci trochu vyspat\". Poskytli mu zásobu kyslíku a nechali ho samotného. David Sharp zemřel. Celkem při výstupu (či sestupu) na Mount Everest zahynulo v letech 1922 až 2010 219 horolezců, včetně dvou Čechů (Libor Kozák v roce 2007 a Věslav Chrzaszcz v roce 2009).", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora světa?", "answers": ["Mount Everest"]}
{"title": "Nostradamus", "context": "O tři roky později, v roce 1534, manželka i děti zemřely při epidemii, patrně moru. V letech 1540–1545 Nostradamus cestoval po Francii a setkal se s mnohými osobnostmi, učenci a lékaři. Po návratu z cest roku 1545 pomáhal lékaři jménem Louis Serre v boji proti moru v hlavním ohnisku, v Marseille. Sám léčil v dalších ohniscích nákazy, v Salon-de-Provence a v krajském městě Aix-en-Provence. Roku 1547 se usadil v Salon-de-Provence, v domě, který stojí dodnes. V té době se oženil s bohatou vdovou jménem Anne Ponsarde, s níž měl šest dětí – tři dcery a tři syny. Mezi léty 1556 a 1567 získal spolu s manželkou jednu třináctinu podílu z obrovského projektu zavlažovacího kanálu (Canal de Craponne) iniciovaného francouzským králem Henrym II., jehož projektantem a realizátorem byl šlechtic a inženýr Adam de Craponne. Kanálem byla vedena voda z řeky Durance na suchou planinu Crau, k městu Salon-de-Provence. == Nostradamova proroctví == Kromě úcty a reputace si již od prvního vydání proroctví roku 1555 Nostradamus vysloužil posměch a odpor kvůli chybným výpočtům a opsaným interpretacím. Jedním z nejzuřivějších odpůrců se stal jeho bývalý mistr, lékař Scaliger, který tvrdil, že Nostradamovy předpovědi jsou snůškou lží a výmyslů. V 19. století se Nostradamovo jméno vžilo ve francouzštině jako synonymum pro výrazy \"kouzelník\", \"mág\", \"astrolog\" v posměšném významu (Littrého slovník, dictionnaire de français Littré ). Jeho výroky byly mj. zneužívány k politické propagandě (během druhé světové války interpretoval Goebbels některá jeho čtyřverší jako předzvěst porážky spojeneckých vojsk). Po útoku na World Trade Center se na internetu objevily verše, v nichž údajně Nostradamus událost předpověděl. Ve skutečnosti šlo o montáž z několika čtyřverší nebo o napodobeninu. V každé době existovali lidé, kteří Nostradama hájili. Podle nich samotné životopisné údaje svědčí o tom, že mínil své předpovědi upřímně. Byl prototypem renesančního člověka s širokým záběrem.", "question": "Kdo byl francouzský lékař, proslul jako věštec?", "answers": ["Nostradamus"]}
{"title": "JAXA", "context": "JAXA, Japan Aerospace Exploration Agency (宇 nebo ジ), je japonská národní vesmírná agentura. JAXA byla založena 1. října 2003 spojením tří dosud nezávislých organizací. Agentura již úspěšně zvládla umístění družice na oběžnou dráhu a je zapojena do mnoha dalších projektů jako je průzkum asteroidů a případná pilotovaná cesta na Měsíc. == Historie == Japonská agentura JAXA vznikla v říjnu 2003 sloučením tří nezávislých agentur, ISAS (*1955), NAL (*1955) a NASDA (*1969). == Odkazy == === Související články === Akari IKAROS – první sluneční plachetnice Hajabusa Kibó === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu JAXA ve Wikimedia Commons JAXA na Techblog.cz Jaxa na webu Observatory.cz", "question": "Jaký je zkrácený název Japonské národní vesmírné agentury?", "answers": ["JAXA"]}
{"title": "Občanská válka v Libyi (2011)", "context": "Spekulovalo se o tom, že plukovník Kaddáfí zemi opustil. Ten však dne 22. února vystoupil v televizi a prohlásil, že \"vůdcem revoluce\", kterou vede již déle jak 40 let, zůstane. Zároveň pohrozil, že začnou jatka. Vyzval také své příznivce k veřejné podpoře, den na to se jich však sešlo jen asi 150. 28. února poskytl západním médiím rozhovor, ve kterém odmítl rezignaci, protože nezastává žádnou oficiální funkci a postěžoval si na to, že jej západní země opustily a nerozumí politickému systému Libye. Také se vyjádřil v tom smyslu, že všichni jeho lidé jej \"milují\" a zemřeli by, aby ho ochránili.Poté, co režim ztratil kontrolu nad východem země, kde se nachází mj. druhé největší libyjské město Benghází, začali tamní lidé oslavovat a odevzdávat ukořistěné zbraně. Při oslavách začali používat červeno-zeleno-černé vlajky, připomínku období před Kaddáfím. Pod kontrolou Kaddáfího zůstalo jen několik měst na západě země a především hlavní město Tripolis, o které média předpokládaly nejtěžší boje, protože Kaddáfí se nemínil vzdát a opřít se mohl minimálně o svou elitní prezidentskou gardu, kterou tvořilo 3 000 dobře vyzbrojených a vycvičených mužů. Podle zpráv z místa byli v ulicích hlavního města tanky a žoldáci z cizích zemí, které Kaddáfí najal a kteří stříleli i po těch, co se snažili pomoci zraněným.Jako vedoucí složka povstání se zformovala Dočasná národní přechodná rada (arabsky: ا ا al-Jumhū al-Lī), též označovaná jako Národní rada. Tato rada uskutečnila svoje ustavující setkání 5. března 2011 v Benghází, kdy se také označila za \"jediného představitele celé Libye\" a zemi začala označovat pojmenováním Libyjská republika. První zemí, která Radu oficiálně uznala jako představitele libyjského státu, byla Francie 10. března 2011. Z arabských států jako první uznal rebely ustavenou vládu Katar, který také jako první z arabských zemí vojensky podpořil vytvoření bezletové zóny nad Libyí. == Reakce ve světě == Ibrahim Dabáší, velvyslanec Libye při OSN, v rozhovoru pro televizi Al-Džazíra mimo jiné prohlásil, že se \"jedná o genocidu\" a že \"je to konec režimu Muammara Kaddáfího\".", "question": "Proč média předpokládaly nejtěžší boje o město Tripolis?", "answers": ["protože Kaddáfí se nemínil vzdát a opřít se mohl minimálně o svou elitní prezidentskou gardu, kterou tvořilo 3 000 dobře vyzbrojených a vycvičených mužů"]}
{"title": "PowerPC", "context": "PowerPC je architektura mikroprocesorů typu RISC vytvořená aliancí Apple-IBM-Motorola roku 1991. Původně byly určeny pro použití v domácích počítačích, staly se ale také populární v embedded zařízeních i mezi vysoce výkonnými procesory. V 90. letech byly procesory PowerPC základním kamenem PReP a Common Hardware Reference Platform, největší úspěch ale architektura našla v osobních počítačích firmy Apple v letech 1994-2006 (poté firma Apple přešla na platformu Intel). Na poli osobních počítačů jsou procesory PowerPC využívány v nové otevřené počítačové platformě Pegasos a AmigaOne X1000.[zdroj? ] PowerPC je z velké části založen na starším procesoru IBM POWER a je s ním téměř úplně kompatibilní. Novější čipy řady POWER obsahují kompletní instrukční sadu PowerPC. Obrázky, zvuky či videa k tématu PowerPC ve Wikimedia Commons Czech PowerPC User Group - česká uživatelská skupina podporující otevřené PowerPC platformy Pegasos, EFIKA a operační systém MorphOS Procesory PowerPC - seriál o procesorech PowerPC (Czech PowerPC User Group) PowerPC overview (. anglicky) IBM, Apple, RISC, and the Roots of the Power Mac (anglicky) Recenze systému OS/2 Warp, PowerPC Edition (anglicky) A developer's guide to the POWER architecture (anglicky) POWER to the people (anglicky) Freescale.com - Power Architecture Processors (anglicky)", "question": "Kdy byla architektura PowerPC vytvořená?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Bohumín", "context": "== Turistické zajímavosti == Aquacentrum Park Petra Bezruče Zimní stadion Mauglího stezka v parku P. Bezruče == Obyvatelstvo == Většina obyvatel se jako jinde v Českém Slezsku v drtivé většině hlásí k české národnosti. Město je však vzhledem ke složité historii etnicky velmi promíchané. Bohumín je rovněž znám pro svou řeckou menšinu, která zde přišla během řecké občanské války. Žijí zde rovněž velmi početní Romové, dále pak Poláci a Vietnamci. Obyvatelstvo zde bylo až do 19. století národnostně nevyhraněné. V 19. století se obyvatelé začali hlásit k německé, polské či české národnosti. Češi zde získali početní převahu až po vyhlášení ČSR. Před rokem 1945 se rovněž u nemalé části slovanského obyvatelstva vyskytoval fenomén tzv. šlonzáctví, což byli lidé, kteří se považovali za tzv. Šlonzáky, nehlásili se k žádné většinové národnosti, cítili se obecně jako Slezané, nepoužívali žádnou formu spisovného jazyka, nýbrž mluvili česko-polsko-německým nářečím \"po naszymu\". Šlonzáctví, jakožto i toto specifické nářečí, však na území Bohumínska po roce 1945 ustupuje do pozadí. V Bohumíně se nyní mluví ostravským dialektem. Do holocaustu žilo v Bohumíně také asi šest set osob židovského vyznání, stála zde i synagoga. === Rodáci === Dawid Emannuel Bachrach - Bareé (1863–1943), malíř P. PhDr. ThDr. Joseph Blokscha (1892–1960), římskokatolický duchovní a vysokoškolský pedagog P. Heinrich Dörner (1906–1981), zakladatel česko-německé farnosti na území augsburské diecéze Otokar Weisl (* 1912), novinář a publicista, spisovatel Hermann Hochfelder (1914–1991), filolog a kapitán britské armády František Čečetka (1917–1982), spisovatel, scenárista, redaktor Milan Švajgr (* 1925), běžec na střední a dlouhé tratě Svatopluk Havelka (1925–2009), hudební skladatel ThDr. Milan Salajka (1928–2012), teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Ondřej Bednarčík (1929–1998), varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog Lubomír Man (* 1930), spisovatel Milan Šimečka (1930–1990), publicista, filozof a pedagog, signatář Charty 77, člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla Tomáš Pospíchal (1936–2003), fotbalista (stříbrná medaile z MS v Chile 1962), fotbalový trenér (Baník Ostrava, Plzeň, Bohemians – titul Mistr ČSSR 1983, Slavia Praha) MUDr. Siegfried Trotnow (1941–2004), gynekolog (specializace na reprodukční medicínu) a spoluzakladatel metody oplodnění in vitro (IVF) v Německu", "question": "Jakým dialektem se nyní mluví v Bohumíně?", "answers": ["ostravským"]}
{"title": "Milan Knížák", "context": "] V březnu 2009 ministr kultury Václav Jehlička oznámil, že hodlá odvolat všechny ředitele, kteří jsou v čele příspěvkových organizací ministerstva déle než šest let a vyhlásit konkurz na jejich místa. To se týká i Milana Knížáka, který je v čele Národní galerie devátým rokem: \"Není v tom nic osobního,\" potvrdil v rozhovoru pro tisk. Během roku 2011 vznikl mezi Milanem Knížákem a Davidem Černým další konflikt poté, co Černý Knížáka v lednovém dokumentu České televize \"Cena Jindřicha Chalupeckého\" počastoval výrokem \"kriploidní čurák\". Knížák následně podal na Černého i Českou televizi trestní oznámení. Podle Knížáka ho tím chtěl Černý úmyslně znevážit, a zasáhl tak do jeho práva na čest a důstojnost. V roce 2012 Národní galerie přesunula monumentální sochy umístěné před budovou Veletržního Paláce z důvodu objemného zábradlí, které limitovalo pohyb návštěvníků. Zábradlí zde bylo umístěno kvůli slepcům, jak praví vyhláška 398/2009 Sb. Milan Knížák se stěhováním svých děl nesouhlasil. Cena Jiřího Koláře v roce 1977, Praha Grand Prix na V. mezinárodním Triennale kresby, 1992, Wroclav, Polsko Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně za pedagogickou činnost, 1997, Praha Historická pečeť města Plzně. , 1997, Plzeň Cena roku za celoživotní uměleckou činnost, \"ARTeon\", 2002, Poznan, Polsko Udělení ceny Nadace Universitas Masarykiana, Olomouc, 2006 Vynikající výrobek roku 2006 kolekce klik New Generation, Design. centrum ČR Medaile Za zásluhy I. stupně, 2010 University of Kentucky, Lexington (přednášel), 1969, KY., USA UCLA Los Angeles (přednášel), 1969 CA., USA HfBK. Hamburg (přednášel), 1983, Německo Profesor International Sommerakademie, 1987, 1990, 1993, 1996, 2003, 2007, Salzburg, Rakousko Rektor Akademie výtvarných umění v Praze 1990-1997. Profesor Intermediálního ateliéru AVU v Praze 1990 až dosud Profesor Sommeracademie 1991, Berlin, Německo Profesor Summerakademie Gomera, Kanárské ostrovy, 1995,1996,1997 Profesor Ecal école cantonale d'art de Lausanne, 1998, Švýcarsko Obrázky,. zvuky či videa k tématu Milan Knížák ve Wikimedia Commons Osoba Milan Knížák ve Wikicitátech Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Knížák oficiální stránky na doméně milanknizak.com Milan Knížák v IS abART Rozhovor se čtenáři časopisu Reflexu Knížák. za deset let v čele NG počáteční naděje nenaplnil, ČTK, 4. 7. 2009 Milan Knížák ve Výstavní síni Mánes, 2007 Škola Intermediální tvorby Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění, 2007 Milan Knížák ve videoreportážích na Artyčok.", "question": "Kde se narodil Milan Knížák?", "answers": ["Plzeň"]}
{"title": "Kravaře", "context": "Město Kravaře (německy Deutsch Krawarn, slezština Krawôrz) leží v okrese Opava. Má přes 6 tisíc obyvatel. Ve vzdálenosti 8 km západně leží statutární město Opava, 13 km východně město Hlučín, 19 km jižně město Bílovec a 20 km východně statutární město Ostrava. S výjimkou Dvořiska bylo území Kravař součástí Hlučínska, s nímž sdílelo jeho osudy. Dvořisko Kouty Kravaře Kravaře ve Slezsku Česky Kravaře (dříve Kravaře u Opavy), německy Deutsch Krawarn (dříve Krawarn), polsky Krawarze, Krawarz. Česky Dvořisko (1880 Dvoříště), německy Oppahof, polsky Dworzysko. Česky Kouty, německy Kauthen, polsky Kąty. První zmínka o obci pochází z roku 1224. Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové rodu Benešoviců. barokní zámek Kravaře, ve kterém se nachází Zámecké muzeum (Muzeum Hlučínska). Jeho nejhodnotnější částí je zámecká kaple s původním dochovaným interiérem z počátku 18. století (ostatní interiéry byly zničeny při požáru zámku r. 1937) a zámecká zahrada (cca 20 ha, na velké části bylo zbudováno golfové hřiště, z dřevin jsou cenné především mohutné exempláře dubu letního a lip srdčitých).", "question": "Kolik má město Kravaře obyvatel?", "answers": ["přes 6 tisíc"]}
{"title": "Kilt", "context": "Zadní část kiltu je naskládaná do hustých skladů, tzv. pleats, které se skládají buď tak, že vzor tartanu i nadále nepřerušovaně pokračuje (tzv. civilní skládání), případně se skládá tak, že se neustále opakuje dominantní proužek z látky, případně se dominantní proužky střídají (tzv. military style). I díky těmto hlubokým a hustým skladům je délka materiálu použitého na výrobu kvalitního kiltu šitého na míru cca 7,5 m. Tradičním zvykem je nenosit pod kiltem spodní prádlo (u vojenských jednotek je to dokonce vojenským řádem vyžadováno). Výjimku tvoří pouze tanečníci a sportovci oblékající kilt a to z ryze praktických důvodů. === Materiál === Typický moderní kilt je vyroben z kepru, utkaného z česané ovčí vlny. Látka je tkána zvláštním způsobem, který vytváří diagonální strukturu. Je-li na látce ještě barevný vzor, nazývá se tkanina tartan. Pro srovnání, tradiční irský kilt se vyráběl z jednobarevné tkaniny, nejčastěji šafránově nebo zeleně obarvené. Kepr se vyrábí v různé tloušťce, podle toho, pro jaké použití je finální výrobek určen. Pro aktivní pohyb (tradiční tance) se používá tenčí materiál, než pro kilt určený pro pobyt v chladném prostředí. === Vzorek === Nejcharakterističtějším prvkem skotského kiltu jsou barevné vzory. Mnoho těchto vzorů je tradičně spojováno s určitými klany a rodinami, i když pro to neexistují historické podklady, ale existují také tartany s charakteristickým vzorkem pro oblasti, hrabství, podniky, školy a univerzity. Vzorek je orientován svisle a vodorovně, nikdy ne úhlopříčně. Vzorky jsou označovány podle souslednosti barev a šířky. Například tartan Wallace se označuje jako \"K/4 R32 K32 Y/4\" (K je černá, R červená, Y žlutá). Tento kód znamená, že černá v šířce 4 jednotek je následována červenou v 32 jednotkách atd. Jednotka obvykle označuje počet vláken. Vzory jsou dále charakterizovány délkou, kterou měří celá jedna sekvence barevných polí. Obvykle se udává v centimetrech (palcích). Vzory tartanu bývaly registrovány Skotským úřadem pro tartan (Scottish Tartans Authority), který uchovával vzorky materiálu, jeho jméno a kód označující charakteristiku barevného vzoru. V roce 2009 registrace tartanů přešla pod Skotský národní archiv. V současné době je registrováno několik tisíc vzorů tartanu. Výjimkou není ani Česká republika, jejíž národní tartan (Czech National Tartan) byl registrován 25. ledna 2008. Ačkoliv se každý rok registrují nové vzory, většina jich byla vytvořena v 19. století.", "question": "Jakou barvu měl tradiční irský kilt ?", "answers": ["šafránově nebo zeleně"]}
{"title": "Gibson ES-335", "context": "Gibson ES-335 je první, dnes již legendární sériově vyráběná pololubová kytara. První kusy byly vyrobeny v roce 1958 jako série ES (Elektrické španělky). Kytara je osazena dvěma snímači typu Humbucker. Některé modely jsou též vybavené dvojzvratným tremolem. Až do roku 1952 Gibson vyráběl jen lubové kytary, které jsou při větším zesílení náchylné ke zpětné vazbě. Roku 1958 bylo představeno několik modelů s masivním tělem, které měly mnohem lepší odolnost vůči zpětné vazbě, avšak postrádaly teplejší tón jak tomu bylo u lubových nástrojů. Jako reakce na tenhle fakt vznikla kytara ES-335, která má být kompromisem mezi masivním a lubovým tělem: teplejší tón než nástroj s plným tělem a téměř nulová zpětná vazba. Středem těla prochází blok masivního dřeva jenž je doplněn o boční luby. Luby jsou duté, a na vrchní desce jsou vyřezány dva otvory ve tvaru písmene f (tzv. efa). == Umělci == Umělci, kteří hráli na tento model kytary: Alvin Lee B. B. King Dave Grohl Dennis Coffey Eric Clapton Eric Johnson Johnny Marr John McLaughlin Chuck Berry Larry Carlton Sheryl Crow The Edge Tal Farlow Slash == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Gibson ES-335 ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky kytary", "question": "Jaký kytar je Gibson ES-335?", "answers": ["pololubová"]}
{"title": "Klub ligových kanonýrů", "context": "Komisí pro historii a statistiku FAČR ve spolupráci s vedením AS Press, které je vydavatelem internetového týdeníku GÓL (www.gol.cz), majitele práv na Klub ligových kanonýrů GÓLU, a majetkově patří fotbalové asociaci, byla schválena nová pravidla, která byla zveřejněna na tiskové konferenci 3. prosince 2016 zároveň s novým (přepočítaným) aktuálním pořadím Klubu ligových kanonýrů GÓLU. Do KLK Gólu přibylo devět nových jmen: Pavel Černý, Pavol Diňa, Ivan Hašek, Ladislav Kubala, Ľubomír Luhový, Tibor Mičinec, Jozef Obert, Antonín Panenka a Jiří Sobotka. U jedenácti stávajících členů (A. Hájek, V. Daněk, A. Scherer, M. Luhový, M. Griga, T. Skuhravý, P. Bičovský, J. Silný, L. Vízek, P. Herda, P. Janečka) došlo k navýšení jejich konta, nejvíce u Václava Daňka, kterému přibylo 35 branek vstřelených v Innsbrucku do 31.12.1990. Tím se tento kanonýr dostal na pozici nejlepšího střelce poválečné historie. Na toto uznání čekal dlouhých 25 let. Členem Klubu ligových kanonýrů GÓLU se může stát: Fotbalista s českým občanstvím, který vstřelí minimálně 100 gólů v nejvyšších soutěžích v Česku či v Československu nebo v zahraničí. Fotbalista s československým občanstvím (před rokem 1993), který vstřelí minimálně 100 gólů v nejvyšších soutěžích v Česku či v Československu nebo v zahraničí. Podmínkou je, aby většinu z těchto gólů vstřelil v československé nebo v české lize nebo aby reprezentoval Československo (například L. Kubala nebo Ľ. Luhový, kteří splnili podmínku, že reprezentovali Československo; P. Diňa, který splnil podmínku, že vstřelil většinu gólů v československé lize. Není rozhodující, zda a kdy majitel toto občanství pozbyl nebo znova nabyl - příklad A. Scherer atd. Góly vstřelené v zahraničí před nabytím občanství se nezapočítávají – např. Kubala před příchodem na Slovensko).", "question": "Kolik gólů musí fotbalista v prvních ligách vstřelit, aby byl zařazen do Klubu ligových kanonýrů?", "answers": ["100"]}
{"title": "Astronomie", "context": "Astronomie, řecky α z ά (astron) hvězda a ν (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem. Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. Na území Babylonie však nebylo k popisu používáno již vynalezené geometrie (grafy). První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Aristotelés ve svém díle O nebi z roku 340 př. n. l. dokázal, že tvar Země musí být kulatý, jelikož stín Země na Měsíci je při zatmění vždy kulatý, což by při plochém tvaru Země nebylo možné. Řekové také zjistili, že pokud sledujeme Polárku z jižnějšího místa na Zemi, jeví se nám níže nad obzorem než pro pozorovatele ze severu, kterému se bude její poloha na obloze jevit výše. Aristotelés dále určil poloměr Země, který ale odhadl na dvojnásobek skutečného poloměru. V aristotelovském modelu Země stojí a Měsíc se Sluncem a hvězdami krouží kolem ní, a to po kruhových drahách. Myšlenky Aristotelovy rozvinul ve 2. století našeho letopočtu Klaudios Ptolemaios, který také stavěl Zemi do středu a další objekty nechal obíhat kolem ní ve sférách: první byla sféra Měsíce, dále sféry sluneční soustavy - Slunce a planet : Merkuru, Venuše, Marsu, Jupitera, Saturna a sféra stálic - hvězd, jež byly považovány za nehybné, jak to plyne z názvu, měly se pohybovat jen společně s oblohou. Tento model dostatečně vyhovoval polohám těles na obloze. Roku 1514 navrhl Mikuláš Koperník nový model, ve kterém bylo ve středu soustavy Slunce a planety obíhaly kolem něj po kruhových drahách, setkal se ale s problémy při pozorováních, objekty se nenacházely na správných souřadnicích.", "question": "Kdy se začala astronomie vyvíjet?", "answers": ["starověku"]}
{"title": "Německo", "context": "Nejnižší bod Německa je proláklina 3,54 metrů pod úrovní mořské hladiny u Neuendorf-Sachsebbande v Šlesvicku-Holštýnsku. Rovněž ve Šlesvicku-Holštýnsku se nachází nejhlubší zatopený bod Německa: 39,10 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně Hemmelsdorfer See severoseverovýchodně od Lübecku. Nejnižší umělý vytvořený bod Německa je 293 metrů pod úrovní mořské hladiny na dně hnědouhelného dolu Hambach východně od Jülichu v severním Porýní-Vestfálsku. === Vodstvo === Území Německa odvodňují z největší části řeky Rýn, Dunaj, Labe, Odra, Vezera a Emže. Německé území je odvodňováno do Severního moře, Baltského moře a Černého moře. Přes německé území vede hlavní evropské rozvodí. Nejvýznamnější německou řekou je Rýn, který má v Německu délku 865 kilometrů. Rýn dominuje jihozápadu a západu Německa. Nejdůležitějšími přítoky jsou Neckar, Mohan, Mosela a Rúr. Ekonomický význam Rýna je značný, jedná se o jednu z hospodářsky nejvýznamnějších řek Německa a Evropy. Na jihu má na německém území Dunaj délku 647 kilometrů, odvodňuje skoro celé předhůří Alp. Dunaj teče směrem do Rakouska a jihovýchodní Evropy. Jeho nejdůležitějšími přítoky jsou Iller, Lech, Isar a Inn. Na východě Německa má na německém území Labe délku 725 kilometrů.", "question": "Jakou délku má v Německu řeka Rýn?", "answers": ["865 kilometrů"]}
{"title": "Filozofická fakulta Masarykovy univerzity", "context": "Až po několika neúspěšných návrzích a pokusech jí byla přidělena budova bývalého sirotčince na tehdejší Falkensteinerově dnes Gorkého ulici, kterou používá dodnes. Této budovy se však domáhalo také ředitelství státních drah, takže po nějakou dobu obývaly společné prostory obě instituce. Vzhledem k těmto problémům došlo k zahájení výuky až v listopadu 1921, přičemž si fakulta musela propůjčovat prostory od sedmi dalších institucí a škol. Jádro filozofické fakulty tvoří komplex budov nacházejících se na ulici Arna Nováka 1 v centru Brna. Uzavřený areál tvoří budovy A, B, C a D společně s budovou ústřední knihovny (budova F). Rovněž se zde nachází děkanát fakulty a studijní oddělení. Z důvodu své velikosti co do počtu studentů a množství jednotlivých ústavů a kateder využívá filozofická fakulta další budovy různě rozmístěné v blízkém okolí. Budova A je nejstarší budovou fakultního areálu. Byla postavena v letech 1871–1872 pro potřeby chlapeckého sirotčince. Nově vzniklé Masarykově univerzitě byla přidělena v roce 1919 jako sídlo pro filozofickou fakultu, přičemž se o něj fakulta musela zároveň dělit s ředitelstvím státních drah. Po nutných stavebních úpravách zde započala výuka v roce 1921. Budova ústřední knihovny je nejmladší a nejnápadnější stavbou umístěnou v areálu Filozofické fakulty. Postavena byla v letech 2000–2001 podle projektu architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře. Provoz knihovny byl zahájen o rok později. V tomtéž roce získala zároveň novostavba ocenění Grand Prix Obce architektů, Cenu unie výtvarných umělců a Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Kapacita knihovny je přes 225 000 svazků, z toho ve volném výběru se nachází okolo 135 000 publikací. Celkem pojmou studovny ve čtyřech podlažích 400 čtenářů. Knihovna také provozuje digitální knihovnu Arna Nováka, ve které zpřístupňuje Novákovo rozsáhlé dílo vytvořené za jeho více než čtyřicetileté praxe. Celkem se jedná o přibližně 13 000 zdigitalizovaných stran. Dnes spojené dvě budovy na adrese Veveří 26 a 28 sousedící s Moravským gymnáziem Brno. Původně v budově č.p. 48 byla do roku 1953 II. střední smíšená škola vzniklá z Měšťanské chlapecké školy, která se zde přemístila z ulice Jánské.", "question": "Kdy vznikla Filozofická fakulta Masarykovy univezity?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Ethylcinnamát", "context": "Ethylcinnamát (též ethylester kyseliny skořicové či ethyl-3-fenyl-2-propenát) je ester kyseliny skořicové a ethanolu, jeho sumární vzorec je C11H12O2. Je přítomen v esenciálním oleji skořice. Čistý ethylcinnamát má \"ovocnou a balzámovou vůni, připomínající skořici s trochou jantaru\". p-methoxy substitut se uvádí jako inhibitor monoaminoxidázy (MAOI). == Související články == Kyselina skořicová Cinnamaldehyd == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ethyl cinnamate na anglické Wikipedii.", "question": "Jakou vůni má čistý ethylcinnamát?", "answers": ["ovocnou a balzámovou vůni, připomínající skořici s trochou jantaru"]}
{"title": "Monako", "context": "Monako - Monacké knížectví (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) je stát ležící na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Monako má rozlohu 2,02 km2 s počtem obyvatel 37 800. Jde o druhý nejmenší stát na světě a současně země s druhou největší hustotou osídlení. Jeho jediným sousedem je Francie. Pevninská hranice činí 4,4 km a hranice s pobřežím je dlouhá 4,1 km. Monako je starý, mezi bohatými lidmi a turisty velmi oblíbený stát. Patří k hlavním ekonomickým mocnostem ve Středomoří. V roce 2014 tvořili milionáři 30 % populace. Podobně na tom byly například Ženeva nebo Curych. V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldieho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814.", "question": "S kterou zemí sousedí stát Monako?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Chráněné krajinné oblasti v Česku", "context": "Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Na území České republiky je vyhlášeno 26 CHKO o celkové rozloze 1 076 111 ha. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří např. CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Moravský kras nebo CHKO Český kras. V roce 1960 byly v českých krajích Československa 2 CHKO, o 10 let později jich bylo v České socialistické republice 7, v roce 1991 jich bylo v České republice evidováno 24. Nejstarší CHKO v Česku byla CHKO Český ráj, zřízená v roce 1955. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a je dotčeným orgánem ve stavebním řízení. Správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace – Agentura ochrany přírody a krajiny se sídlem v Praze. Chráněná území v Československu byla vyhlašována od roku 1838, tehdy vznikly první dvě rezervace.", "question": "Kdy byla vyhlášena první chráněná krajinná oblast v Česku ?", "answers": ["v roce 1955"]}
{"title": "Indigovník pravý", "context": "Indigovník pravý (Indigofera tinctoria) je subtropická kulturní rostlina, jeden z mnoha druhů velmi rozsáhlého rodu indigovník. Je lidmi pěstován již více než 2000 let, získává se z něj jasně modré barvivo \"indigo\" pro barvení textilií a výrobu inkoustu. == Rozšíření == Rostlina pochází ze západní Afriky odkud se dostala téměř do všech tropických a subtropických oblastí. Největšího rozšíření se jí dostalo v 18. století, kdy začala být ve velké míře pěstována hlavně v Indii, odkud se dostala do Jihovýchodní Asie, Arábie, většiny Afriky, Austrálie i tropické Ameriky. Byla vysazována i na jihu Evropy, do Střední Evropy k vůli chladnému klimatu nedoputovala. V současnosti je přírodní indigo při průmyslovém barvení látek vytlačeno chemickými barvivy a rostliny se pěstují jen řídce. == Ekologie == Vyskytuje se v sezóně zaplavovaných travnatých oblastech jen rozptýleně porostlých vzrostlými stromy. Obvykle roste v nadmořské výšce do 1000 m a v místech, kde je průměrná roční teplota nad 22 °C a úhrn srážek za rok se pohybuje od 500 do 1500 mm. Dlouhotrvající deště a záplavy, stejně jako nadměrné teplo a suché větry způsobují vadnutí rostlin. Porost indigovníku pravého pro technické účely se získává výsevem skarifikovaných, nebo předem namáčených semen do sponu 30 × 30 cm, semena klíčí do týdne; lze také vysazovat semenáče vypěstované ve školce. Po vyrašení již nepotřebuje mnoho péče, roste rychle a pleje se pouze výjimečně. Protože dokáže kořenovými bakteriemi fixovat vzdušný dusík, dá se úspěšně pěstovat i na nevyhnojených půdách. == Popis == Polokeřovitá, vytrvalá rostlina s bylinnými, hodně rozvětvenými prýty dorůstající do výše 1 až 2 m. Stonky jsou porostlé krátkými, štětinovými palisty a spirálovitě uspořádanými, lichozpeřenými, řapíkatými listy dlouhými 4 až 8 cm (které se podobají známému trnovku akátu). Oválné až obvejčité lístky, vyrůstající ve čtyřech až sedmi párech, bývají dlouhé 1,5 až 3 cm a široké 1 až 1,5 cm. Na bázi u krátkého řapíčku jsou čepele lístků tupé nebo špičaté, na vrcholu zaoblené neb hrotité a spodní stranu mají jemně chlupatou.", "question": "Jaké barvivo se získává z Indigovníku pravého?", "answers": ["modré"]}
{"title": "Alchymista (román)", "context": "Ale co, je to zadarmo. Když nepůjdu poklad hledat, cikánka také nic nedostane. A jelikož byl pasáček ovcí, vydal se s nimi do dalšího města prodávat vlnu. Jednou sedí na náměstí a čte si svou jedinou knihu a tu k němu promluví starý král a nabádá ho, aby si splnil svůj \"Osobní příběh\" – šel hledat poklad. Mladík nakonec svolí, prodá všechny svoje ovečky a za utržené peníze jede do Egypta. Sice se neumí domluvit arabsky, ale ze svého putování s ovcemi zjistil, že nejen slovy se člověk domluví. Zajde do první hospody, co najde, a rád by se někoho zeptal na cestu. Tu si k němu jeden Arab přisedne a promluví španělsky. Vyjedná si od Santiaga všechny peníze na nákup dvou velbloudů a jde je koupit. Z hospody ještě vyšli spolu, ale najednou po průvodci ani stopy a mladík přišel o všechny své úspory. Smutný se toulal městem, až narazil na sklenářství. Majiteli krámku nabídl vyleštit všechny sklenice ve výloze za trochu jídla. Nakonec se domluvili, že Santiago bude u sklenáře pracovat za podíl ze zisku. Majitel si pomyslel, že to moc peněz nebude, protože poloha krámku je daleko od centra a už dlouhou dobu nic neprodal. Ale Santiago měl plno dobrých nápadů na zlepšení prodeje a zisk se mnohonásobně zvýšil, protože viděl svůj cíl – nashromáždit peníze na cestu. Za rok měl mladík dost peněz na uskutečnění svého snu. Domluvil se s jednou Karavanou, že se s nimi vydá do pouště. V oáze Al-Fajjúm se zamiloval do ženy pouště Fátimy. Už si myslel, že našel svůj poklad, tedy ženu, ale nakonec potkal Alchymistu a ten ho přesvědčil, že jeho poklad přece leží u Egyptských pyramid, nikoli v oáze. Tak se tedy tentokrát v doprovodu Alchymisty vydali k pyramidám. Cestu jim znepříjemňovala válka mezi kmeny pouště. Nakonec dorazili do kláštera nedaleko pyramid. Zde se Alchymista se Santiagem rozloučil. Ještě mu dal na cestu kousek zlata a další kousek mu nechal u mnichů, kdyby ho potřeboval, až se bude vracet. Santiago nazítří vyrazil k pyramidám a jeho srdce k němu promluvilo: \"Až se rozpláčeš, tak budeš na místě pokladu.\" Mladík začal kopat nedaleko pyramid. Už kopal dlouho a najednou k němu přišli dva muži a chtěli vědět, co dělá. Mysleli si, že něco schovává, proto Santiaga prohledali a našli u něj zlato, to mu sebrali.", "question": "Jak se jmenuje hlavní postava románu Alchymista?", "answers": ["Santiago"]}
{"title": "Zuzana Čaputová", "context": "Zuzana Čaputová, rozená Strapáková (* 21. června 1973 Bratislava), je slovenská politička, advokátka, občanská aktivistka a od 15. června 2019 prezidentka Slovenské republiky. Úřadu se ujala jako první žena a ve svých 45 letech také jako nejmladší osoba v nejvyšší ústavní funkci. V letech 2018–2019 byla místopředsedkyní hnutí Progresívne Slovensko, zvolena byla na ustavující schůzi tohoto subjektu. Dlouhodobě působila v neziskovém sektoru jako spolupracovnice občanského sdružení VIA IURIS, které se věnuje posílení právního státu a prosazování spravedlnosti ve vybraných oblastech práva. == Osobní život == === Vzdělání a právnická kariéra === Od roku 1991 studovala na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Studium práv zakončila v roce 1996. Během studia a po jeho skončení pracovala v místní samosprávě v Pezinku, nejprve jako asistentka na právním oddělení, poté jako zástupkyně přednosty městského úřadu. Později působila v neziskovém sektoru, kde se věnovala veřejné správě a problematice týraných a zneužívaných dětí. Je autorkou a spoluautorkou několika publikací a členkou celosvětové sítě environmentálních právníků ELAW (Environmental Law Alliance Worldwide). V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy Skládka nepatří do města vyznamenána Goldmanovou environmentální cenou za boj o uzavření skládky odpadu v Pezinku. Problematice pezinské skládky se aktivně věnovala 14 let. Právě při této příležitosti se dostala do sporu s kontroverzním podnikatelem Mariánem Kočnerem, ten zastupoval firmu, která chtěla novou skládku v Pezinku založit.V září 2017 oznámila odchod z týmu VIA IURIS a pokračovala v advokátské praxi. V rámci advokacie plánovala věnovat se i nadále environmentálním tématům. === Rodinný život === Zuzana Čaputová žije s dvěma dcerami v Pezinku. V září 2018 se rozvedla s Ivanem Čaputou. V únoru 2019 na facebookovém účtu poprvé oficiálně naznačila partnerský vztah s hudebníkem, výtvarníkem, básníkem a překladatelem Peterem Konečným, pocházejícím také z Pezinku, jenž ji následně začal doprovázet v prezidentské kampani. == Politická kariéra == === Místopředsedkyně Progresivního Slovenska === V prosinci 2017 oznámila vstup do vznikajícího politického hnutí Progresívne Slovensko a v lednu 2018 byla na ustavujícím sněmu zvolena místopředsedkyní. Této funkce se vzdala 19. března 2019 po prvním kole prezidentských voleb a na sněmu 8. května téhož roku požádala o zrušení členství v hnutí. === Kandidatura v prezidentských volbách 2019 === Na tiskové konferenci 29. května 2018 ohlásila kandidaturu na post prezidentky Slovenské republiky ve volbách v roce 2019.", "question": "Kdy byla zvolena Zuzana Čaputová prezidentkou?", "answers": ["2019"]}
{"title": "Zrak", "context": "Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary. Pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80 % všech informací vnímáme zrakem. Zrak je zaměřen především na vnímání kontrastu, proto dovoluje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru. Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (např. rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je 10−19 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu.[zdroj? ] Rodopsin je zřejmě nejvýznamnější oční pigment zodpovědný za vnímání světla, ale nikoliv jediný. V čípkách se vyskytují především tzv. jodopsiny, které umožňují barevné vidění. Mechanismus jejich funkce však je podobný. Rodopsin je transmembránový protein složený z proteinové složky opsinu a karotenové složky retinalu. Retinal je schopný cis-trans izomerie. Cis konfigurace retinalu je pevně vázána na lysinový zbytek opsinového proteinu a představuje klidový stav. Retinal je však schopen prudce reagovat na dopadající fotony světla. Když totiž dojde k absorpci světla cis-retinalem, změní se na all-trans izomer a uvolní se do cytoplazmy. Změnou konformace rodopsinu se aktivuje G protein transducin. Ten aktivuje cGMP fosfodiesterázu, která rozkládá cGMP na otevřený GMP. Když však v tyčinkách není cGMP, dojde k uzavření sodíkových iontových kanálů, a tak dochází k hyperpolarizaci membrány. To inhibuje synapse na tyčinkových buňkách a vede to k zastavení produkce jistých neurotransmiterů. Jejich nedostatek způsobí depolarizaci membrány nervových buněk v sítnici a vznik akčního potenciálu v očním nervu. Následně dojde k dodání této informace do mozku. Retinal je derivát vitamínu A. Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza většího množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost. Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale také na průhlednosti oka, intenzity osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice. Minimální zorný úhel ve žluté skvrně, kde je největší množství čípků, je 1 úhlová minuta - vzdálenost obrazů na sítnici je pak pouhých 5 μ, mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami je jedna nepodrážděná. Související informace naleznete také v článku Lidské oko. Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky.", "question": "Na čem je založeno vnímání světla?", "answers": ["na citlivosti zrakových pigmentů"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje. Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200) výrazů pro pojmenování zelené. Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad. Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno. V automobilových závodech (např. Formule 1) značí zelená vlajka konec nebezpečí, znovuspuštění závodu. Zelená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení pravé strany (starboard [1]). Na českých silnicích označuje zelená dopravní značka dálniční spojení. Kvůli schopnosti kamufláže je zelená tradiční barvou vojenských uniforem. Malý zelený mužíček je stereotyp mimozemšťana (humanoidní vzhled, zelená kůže, anténky). Zelená barva je asociována se závistí, např. ve rčení zezelenat závistí. Někdo nezkušený bývá označován za zelenáče (greenhorn v angličtině), což vzniklo pravděpodobně jako přirovnání k zelené barvě nezralého ovoce. V barevném značení rezistorů znamená zelená barva číslici 5 nebo toleranci ±0.5% Označení zelená se používá pro tradiční mátový likér, a jedná se mimochodem o název písně skupiny Tři sestry, píseň pochází z roku 1991 a z alba Alkáč je největší kocour. Linka A pražského metra má zelenou barvu. Zelená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách, kde je znázorněna zelenými listy. Obrázky, zvuky či videa k tématu zelená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zelený ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva typicky označuje číslici 5 ve značení odporů?", "answers": ["zelená"]}
{"title": "Apple", "context": "Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985. V 90. letech pak firmu postihl úpadek, dražší počítače Apple válcoval Microsoft se svým operačním systémem Windows fungujícím na platformě PC. V roce 1997 se Jobs do firmy vrátil a začal ji pomalu vracet ke ziskovosti. V roce 2001 byl uveden Mac OS X. V roce 2006 přešel Apple k čipům Intel u všech počítačů řady Mac. Od roku 2007 firma zaznamenává velký úspěch se svými mobilními zařízeními - nejprve iPodem, posléze iPhonem a iPadem. Tato zařízení způsobila ve svých segmentech revoluci a popularizaci MP3 přehrávačů, smartphonů a tabletů. V souvislosti s tím byla v roce 2007 firma přejmenována z Apple Computers Inc. na Apple Inc., protože portfolio společnosti již netvořily pouze počítače, ale také multimediální služby a produkty. 25. srpna 2011 oznámil Steve Jobs rezignaci na post CEO společnosti Apple. (zemřel 5. října 2011 v Palo Alto) Na postu CEO jej nahradil Tim Cook. V roce 2013 se Apple stala nejhodnotnější značkou světa. V roce 2014 začal Apple budovat své nové sídlo Apple Park. To má být kompletně dokončeno na konci roku 2017. 2011 − společnost Apple se snažila zastavit prodej tabletů Galaxy Tab firmy Samsung sérií žalob v mnoha zemích, které byly v některých postupně odmítány pro svoji úplnou nebo částečnou neopodstatněnost. 2011 − společnost Apple přiznala instalaci sledovacího programu Carrier IQ na svých výrobcích s iOS. Tento program umožňuje odesílání diagnostických dat. Na rozdíl od jiných platforem ale program nemá přístup k uživatelskému rozhraní a je plně aktivní pouze v diagnostickém režimu. O významu a způsobu vzniku názvu a loga firmy Apple existuje několik legend. Jedna říká, že při výběru loga společnosti se zakladatelé inspirovali anekdotou o anglickém vědci Isaacu Newtonovi a vzniku gravitačního zákona. Další tvrdí, že společnost Apple je pojmenována a její logo vychází z jedné Jobsovy diety, kdy těsně před založením společnosti žil na jablečné farmě a nekonzumoval nic jiného než jablka. Počítač Macintosh (1984) byl v té souvislosti pojmenován po konkrétní odrůdě jablka.", "question": "Jaký přehrávač je iPod?", "answers": ["multimediální"]}
{"title": "Gregoriánský kalendář", "context": "Pravoslavné církve obecně (např. v Řecku, Rusku, Srbsku) úpravu nepřijaly nikdy. Mimoevropské země pod nadvládou evropských koloniálních mocností nebo s převládajícím křesťanským obyvatelstvem přijaly zpravidla kalendářní reformu spolu s mateřskými zeměmi. Tak v současnosti gregoriánský kalendář s naším letopočtem jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě čtyř zemí, kde ovšem v mezinárodním styku náš letopočet a kalendář nutně užívat musí také: Saúdské Arábie, kde platí islámský kalendář, Etiopie s etiopským kalendářem a Írán a Afghánistán, kde se řídí perským kalendářem. Dvě země kromě Gregoránského kalendáře používají i tradiční kalendář a letopočet: Izrael se židovským kalendářem a Indie, která si zavedla indický národní kalendář. Další dvě země používají modifikovanou verzi gregoriánského kalendáře: Thajsko s thajským solárním kalendářem: Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají nikoliv podle našeho letopočtu, ale od počátku (tj. epochy) éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.) o 543 let delší (číselně větší), než křesťanský letopočet. Rok 2012 n.l. je tedy rok 2555 B.E. Japonsko s japonským kalendářem: Japonská modifikace spočívá v dělení na éry posmrtných jmen (年, nengó) panujících císařů, rok 2012 je rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císaře Akihita (posmrtné jméno Heisei). Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti jako začátku jara není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného, administrativního stanovení jarní rovnodennosti na 21. března v japonském kalendáři kolísá mezi 19. a 21. březnem. Naše datování podle našeho (Dionysiova) letopočtu a křesťanského juliánského kalendáře je také široce rozšířené. Gregoriánský kalendář se řídí podle délky tropického roku, která v současnosti činí 365,242 192 129 dne (365 dní 5 h 48 min 45,4 s). Průměrná délka juliánského roku je 365,25 dne (365 dní 6 h). Gregoriánský kalendář ustanovením přestupných století délku roku upravil na 365,2425 dne (365 dní 5 h 49 min 12 s), což od délky tropického roku činí rozdíl pouze 26,6 s (zatímco rozdíl délky tropického roku s juliánským kalendářem je až 11 min 14,6 s; rozdíl délky obou kalendářů tedy činí 10 min 48 s). Gregoriánský kalendář se proto od tropického roku odchýlí o jeden den nejdříve za několik tisíciletí a diskuse o jeho reformě ohledně přestupných dnů jsou jen teoretické. Chybu pak opět na řadu tisíciletí snadno odstraní jednorázové vynechání přestupného dne, pokud ji budou lidé považovat za významnou.", "question": "Jaký kalendář nahradil juliánský kalendář ?", "answers": ["Gregoriánský"]}
{"title": "Olymp", "context": "Olymp (řecky Ό) je pohoří nacházející se v Řecku. Nejvyšší hora pohoří je Mytikas (2917 m). Tyčí se nad Soluňským zálivem mezi údolími řek Pinios a Aliakmon. Severní a západní hranici pohoří vymezuje tok řeky Mavroneri, která tak odděluje Olymp od masivu Pieria. Na jihu tvoří hranici pohoří údolí řeky Pleria, dělící nižší část pohoří - Kato Olympos - od skupiny Ossa. Soluňský záliv ohraničuje Olymp od východu. Složení horstva je tvořeno několika plášti. V jádru se nacházejí krystalické horniny (žula, břidlice), jež jsou ve vnějších vrstvách obaleny vápencovými usazeninami. Na pohoří je dodnes patrno původní zalednění, ač se nachází na jihu Evropy. Výrazné jsou zejména stopy ve formě silného zvětrávání hornin a svahů, nápadné věže a skalní útvary. Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora v Řecku?", "answers": ["Mytikas"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Mezi vůbec nejklasičtější alba jsou všeobecně považována hlavně Reign in Blood (1986) od Slayer, dále Master of Puppets (1986) od Metallicy, deska Among The Living (1987) od Anthrax, debut Bonded by Blood (1985) od Exodus a z Evropy hlavně Eternal Devastation (1986) od Destruction nebo Pleasure to Kill (1986) od Kreator. Nejznámější evropské jsou Destruction, Kreator a Sodom, které dodnes hrají. Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu. Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns.", "question": "Kdo působil v kapele Leather Charm?", "answers": ["James Hetfield"]}
{"title": "Sodík", "context": "Sodné soli barví plamen intenzivně žlutě. O sodných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali. Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Georg Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau. Roku 1758 Mergraf odlišil oba kovy na základě plamenových zkoušek. Volný kov se poprvé podařilo připravit roku 1807 siru Humphry Davymu, který elektrolyzoval kus roztaveného hydroxidu sodného v platinové misce. Sodík je poměrně bohatě zastoupen na Zemi i ve vesmíru. Předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 2,4 - 2,6 % sodíku, čímž se řadí na 5. místo ve výskytu prvků na zemi.", "question": "Jakou chemickou značku má sodík?", "answers": ["Na"]}
{"title": "Břišní tyfus", "context": "Břišní tyfus (starší český název hlavnička) je nemoc způsobená baktérií Salmonella typhi. Toto závažné onemocnění je přenášené stravou nebo kontaminovanou vodou. Bakterie se množí v krvi infikované osoby, jsou absorbovány do zažívacího traktu a vyloučeny. Inkubační doba u břišního tyfu je 7 - 14 dnů a obvykle probíhá bezpříznakově. Diagnóza je potvrzena kultivací z krve, kostní dřeně nebo stolice. Léčba spočívá v podávání antibiotik. vysoká horečka (39-40 °C) zimnice nízká srdeční frekvence celková slabost průjem bolest hlavy bolesti svalů nechutenství zácpa bolest břicha v některých případech výskyt plochých, růžově zbarvených flíčků jsou možné i extrémní projevy, jako například perforace nebo krvácení ze střeva, zmatenost apod. Břišní tyfus je rozšířený ve všech zemích s teplým klimatem a nízkým hygienickým standardem. Celosvětově je odhadován výskyt onemocnění na 16 milionů nových případů ročně a 600 tisíc souvisejících úmrtí. Nakazí se přibližně 1 cestovatel z 25-30 tisíc, na indickém subkontinentě 1 ze 3 tisíců. V průmyslově vyspělých zemích se břišní tyfus stal vzácným onemocněním, a to především díky dobrým hygienickým podmínkám a kvalitnímu zdravotnictví. Většina nových případů v těchto zemích je importována cestovateli nebo imigranty. Problémem zůstává tyfus především v rozvojových zemích Asie, Střední a Jižní Ameriky a Afriky. Inkubační doba u břišního tyfu činí 7-14 dnů a obvykle probíhá bezpříznakově. Samotné onemocnění se projevuje vysokou horečkou (39-40 °C), bolestmi hlavy, nechutenstvím, malátností, vyrážkou, bolestmi břicha. Tyto příznaky jsou dále spojeny s ospalostí, vyčerpaností, zřetelně zastřeným vědomím během dne a s noční nespavostí. K průjmu dochází jen ve dvou třetinách případů. Klinické příznaky u léčených pacientů rychle ustupují během 2-5 dnů. Onemocnění však může být provázeno komplikacemi jako například krvácení do střev, vzácně i protržení střev, zánět pobřišnice nebo zánět žlučníku, který se častěji vyskytuje u žen a vede k bacilonosičství. U dětí bývá průběh břišního tyfu mírnější, naopak u starších osob toto onemocnění doprovázejí komplikace. Téma bacilonosičství břišního tyfu zpracovává film Pozor, vizita! V USA byla známou bacilonosičkou břišního tyfu tyfová Mary. skvrnitý tyfus paratyfus", "question": "Jaká nemoc je způsobena baktérií Salmonella Typhi?", "answers": ["Břišní tyfus"]}
{"title": "Duha", "context": "Duha je fotometeor (optický úkaz), projevující se jako skupina soustředných barevných oblouků, které vznikají lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Podobný úkaz může vzniknout i v drobných ledových krystalech v atmosféře. Za deště nebo mlhy prochází světlo každou jednotlivou kapkou. Protože má voda větší index lomu než vzduch, světlo se v ní láme. Index lomu je různý pro různé vlnové délky světla a povrch kapky má tvar koule. Světlo se tedy na okrajích dešťových kapek rozkládá na jednotlivé barevné složky, které se odrážejí na vnitřní stěně a opouštějí pod různými úhly kapku. Kapky, které jsou ve stejné úhlové vzdálenosti od zdroje světla (Slunce či Měsíce), se pak jeví, jako by měly stejnou barvu. Proto má duha tvar kruhu, případně jeho části. Vztah mezi úhlem dopadu, úhlem lomu, indexem lomu optického prostředí a rychlosti šíření elektromagnetického záření (světla) vyjadřuje Snellův zákon. Aristoteles usoudil, že duha vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. Prvním, kdo duhu vědecky popsal, byl René Descartes v letech 1635–1637, nicméně vznik barev duhy nedokázal vysvětlit. To se podařilo až Isaacu Newtonovi, který pochopil, že se paprsek při průchodu hranolem nebo dešťovou kapkou rozkládá na jednotlivé barvy. Velikost oblouku závisí na výšce slunce nad obzorem a výšce pozorovatele – pokud je slunce právě na horizontu, duha bude tvořit půlkruh; pokud je pozorovatel např. v balónu, může někdy spatřit duhu i jako celý uzavřený kruh. Duha je tím zřetelnější, čím větší jsou dešťové kapky. Úhlový poloměr duhy je přibližně 40°–42°. a fialové zbarvení je uvnitř kruhu, červené vně. V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku. Při dvou vnitřních odrazech lze pozorovat druhou, tzv. sekundární duhu neboli vedlejší duhu. Hovoří se také o dvojité duze. Sekundární duha se objevuje nad první duhou (která se pak označuje jako primární nebo hlavní), tzn. má větší úhlový poloměr než primární duha (asi 50°–54°), a posloupnost barev v sekundární duze je opačná než v duze primární. Sekundární duha bývá také obvykle výrazně slabší než primární duha. Za vhodných podmínek lze pozorovat také třetí, tzv. terciární duhu. Hovoří se pak o trojité duze.", "question": "Kdo první vědecky popsal duhu?", "answers": ["René Descartes"]}
{"title": "Zentiva", "context": "V České republice působí společnosti Zentiva, k.s. (dříve Zentiva, a.s. a Léčiva a.s.) a Zentiva Group, a.s. S více než 2500 zaměstnanci a dvěma výrobními závody – v Praze a Bukurešti – je cílem samostatné Zentivy dosáhnout vůdčí pozici v oblasti generik a volně prodejných léků. Portfolio v současnosti tvoří 500 produktů a 800 lékových forem. Pokrývá širokou škálu terapeutických oblastí. Mezi hlavní produktové skupiny patří léky proti kardiovaskulárním chorobám, analgetika, přípravky proti chorobám centrálního nervového systému, a trávící soustavy, ženská medicína a léky proti chorobám močového traktu a pohlavní soustavy. V oblasti doplňků stravy se jedná zejména o vitaminové přípravky. == Historie == Kořeny největšího českého farmaceutického podniku lze vystopovat až k lékárně \"U Černého orla\" umístěné ve středověku na pražské Malé Straně. V roce 1857 tuto lékárnu zakoupil Benjamin Fragner (1824–1886). Plány na její rozšíření realizoval až jeho syn, dr. Karel Fragner (1861–1926). O další rozšíření podniku se zasloužil jeho syn dr. Ing. Jiří Fragner (1900–1977). Ten vybudoval za účasti svého bratra, architekta Jaroslava Fragnera, novou moderní farmaceutickou továrnu ve vesnici Dolní Měcholupy, která je dnes součástí Prahy. Na místě původní továrny se nyní nachází hlavní sídlo společnosti Zentiva. Továrna \"Benjamin Fragner\" zahájila provoz v srpnu 1930. Její profitabilita byla postavena na solidním základě výroby účinných látek a zároveň byl rozvinut v této oblasti široký výzkum. V období 2. světové války, po uzavření českých vysokých škol v důsledku nacistické okupace, se podnik stal díky pochopení a podpoře svého majitele útočištěm mnoha význačných odborníků.", "question": "Kdy zakoupil Benjamin Fragner lékárnu U Černého orla?", "answers": ["1857"]}
{"title": "Kost", "context": "Při tvorbě každé kosti (růstu i hojení) je vytvořena nejprve nezralá vláknitá (fibrilární) kost. Je pouze dočasná a je postupně nahrazena zralou sekundární kostí. V dospělosti fibrilární kost nacházíme v malém množství v místě úponu šlach na tuberositates ossium. Podobnou stavbu má i zubní cement. Kost lamelární (vrstevnatá) se v organismu vyskytuje častěji než kost vláknitá. Tato kostní tkáň dospělých má kolagenní vlákna charakteristicky uspořádaná do lamel, které jsou uloženy paralelně jedna vedle druhé nebo koncentricky kolem kanálku s cévami. Bylo zjištěno, že kolagenní vlákna tvoří po délce osteonu šroubovici. Výška závitu této šroubovice je v sousedních lamelách natolik různá, že v každém bodě jsou kolagenní vlákna v sousedních lamelách vzájemně orientována přibližně kolmo. Mezi lamelami leží vrstvy osteocytů, které jsou uloženy v komůrkách zvápenatělé kostní matrix, které se označují jako lakuny. V každé lamele probíhají kolagenní vlákna paralelně. Podrobnější informace naleznete v článku Okostice. Na povrchu je kost pokryta pevnou vazivovou blánou, okosticí (lat. periost). Kromě fibroblastů, elastických a kolagenních vláken obsahuje cévní pleteně a nervová zakončení. Vyskytuje se zde také nemalé množství osteoblastů a osteoklastů. Okostice zajišťuje cévní zásobení kosti, upínají se na ní svaly, umožňuje růst kostí do šířky a hojení zlomenin. Podrobnější informace naleznete v článku Kostní dřeň. Kostní dřeň se nachází uvnitř kostí savců. Je tvořena hemopoetickou tkání a probíhá v ní krvetvorba. Existují tři druhy kostní dřeni, červená kostní dřeň (medulla ossium rubra), žlutá kostní dřeň (medulla ossium flava) a šedá kostní dřeň (medulla ossium grisea). U mladých jedinců se uvnitř všech kostí nachází červená kostní dřeň, později je nahrazována žlutou kostní dření a přetrvává pouze v plochých kostech, hrudní kosti, žebrech, lebečních kostech, pánvi a stehenní kosti. Žlutá kostní dřeň je tvořena tukovou tkání. Šedá kostní dřeň je degradovaná žlutá dřeň, můžeme ji najít u starých, podvyživených jedinců. Řídnutí kostí nastává po ukončení menstruačního období a nazývá se osteoporóza. Podle tvaru se kosti dělí na dlouhé, krátké, ploché a nepravidelné. Typickou kostí je dlouhá kost (os longum). Tvoří kosti končetin. Má protáhlý tvar, prostředek kosti se nazývá diafýza, dva konce kosti pak epifýzy. Kost není kompaktní tkání v celém rozsahu. Pouze na povrchu kosti je tenká vrstva skutečně kompaktní kosti, substantia compacta. Epifýzy jsou tvořeny spongiózní kostí (substantia spongiosa). Ta je tvořena trámci kostní tkáně uspořádaných ve směru největšího zatížení kosti.", "question": "Co se nachází uvnitř kostí savců?", "answers": ["Kostní dřeň"]}
{"title": "HMS King George V (41)", "context": "HMS King George V byla britská bitevní loď, první z pěti lodí stejnojmenné třídy, které do služby vstupovaly na počátku druhé světové války. King George V se 27. května 1941 výrazně podílel na potopení německé bitevní lodi Bismarck. Loď v pořádku přečkala válku a dne 4. prosince 1949 byla převedena do rezervy. V roce 1957 byla prodána k sešrotování. == Reference == == Literatura == Obrázky, zvuky či videa k tématu HMS King George V ve Wikimedia Commons PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky)", "question": "Kdy byla potopena bitevní loď Bismarck?", "answers": ["27. května 1941"]}
{"title": "Mezinárodní federace ledního hokeje", "context": "Novým členem od 26. ledna Japonsko, první z asijského kontinentu.Během třicátých byli přijati další členové: Lotyšsko (22. 2. 1931), Newfoundland (1933), Nizozemsko a Norsko (. 20. 1. 1935), Estonsko (17. 2. 1935), Austrálie (11. 2. 1938), Litva (19. 2. 1938), Jugoslávie (1939) a zatím jediný zástupce z afrického kontinentu Jihoafrická republika (25. 2. 1937). 1932 Zimní olympijské hry v Lake Placid se kvůli globální finanční krizi zúčastnily jen dvě evropské země. Mistrovství Evropy se naposledy konalo odděleně od mistrovství světa.1933 Kanada přišla poprvé na mistrovství světa o svoji neporazitelnost a ztratila mistrovský titul. Mistrem světa se staly Spojené státy.1936 Rekordní počet 15 účastníků na olympijských hrách 1936. Hokejový turnaj senzačně vyhrála Velká Británie. Bylo rozhodnuto, že aby byl turnaj považován za MS, musí se jej zúčastnit aspoň jedna mimoevropská země.1939 Druhá světová válka způsobila zrušení mistrovství v letech 1940 – 1946.1946 27. 4. se konal po sedmi letech kongres LIHG v Bruselu. Japonsko a Německo bylo vyloučeno. Bylo ukončeno členství, Sovětským svazem v roce 1940 anektovaných pobaltských států – Estonska, Lotyšska a Litvy. Bylo obnoveno členství Rakouska, které bylo zrušeno v roce 1939 po připojení země k Německu. Novým členem Dánsko. Angličtina se stala druhým úředním jazykem federace, začala se také používat zkratka IIHF. Bylo zavedeno rotující předsednictví mezi Evropou a Severní Amerikou. V říjnu se Velká Británie vzdala pořadatelství MS, pořadatelství převzalo Československo.1947 Na kongresu konaném v Praze při MS, rezignoval po 25 letech vládnutí Paul Loicq, nástupcem se stal Dr. Fritz Kraatz. Mistrem světa se stalo Československo, první země, jejíž hráči se neučili hrát hokej na americkém kontinentě a také první země, která vyhrála domácí mistrovství světa.1948 Na Zimní olympijské hry ve Svatém Mořici vyslaly USA dvě reprezentační mužstva. Jedno tvořili hráči vyslaní AHAUS (Amateur Hockey Association of United States), která byla členem tehdejší LIHG. Druhý tým sestavila AAU (Amateur Athletic Union). Americký hokej nakonec reprezentoval výběr AHAUS. Po turnaji byly jeho výsledky anulovány, zařazeny byly pouze do tabulky souběžného mistrovství světa.1951 10. března, bylo obnoveno členství Německa a Japonska.1952 1. dubna, přijetí Sovětského svazu.1954 Vítězem Mistrovství světa ve Stockholmu se stal senzačně při svém prvním startu Sovětský svaz. 9. června, byla přijata jako 25 člen NDR.1957 V důsledku invaze sovětských vojsk do Maďarska bojkotovaly \"západní\" země Mistrovství světa v Moskvě. 10. července, přijata Čína.", "question": "Jakou zkratku má Mezinárodní federace ledního hokeje?", "answers": ["IIHF"]}
{"title": "Káva", "context": "Káva je (obvykle horký) nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku. Označují se tak i samotná semena, případně semena rozemletá na prášek. Káva je charakteristická svou silnou vůní (aroma) a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Především se káva pije pro své povzbuzující účinky. Je také velmi oblíbeným nápojem při setkávání lidí a je často podávána po jídle (jako jakási \"tečka\" či pro lepší trávení). Káva se odborně připravuje jako směs z různých druhů kávovníku. Nejčastěji se setkáváme s druhem Coffea robusta a Coffea arabica (méně používané Coffea excelsa a Coffea liberica se na trhu vyskytují zřídka). Pro přípravu kávy v našich zeměpisných šířkách se používají jen dva základní typy: káva arabica a robusta. Arabika (cca 70 % světové produkce) je káva s menším obsahem kofeinu a širokým spektrem jemných chutí a vůní. Pěstuje se ve větších nadmořských výškách (900–2800 m n. m.), často na sopečné půdě, či jako lesní forma (např. etiopská káva Harar či Wild Forest). Zrna jsou větší než u robusty a během pražení i při samotné přípravě nápoje jsou zrnka arabiky velice citlivá na teplotu. Robusta je méně náročná odrůda kávovníku. Její podíl na světové produkci je asi 25 %. K největším producentům patří Brazílie, Vietnam, Kolumbie a Indonésie. Zrnka jsou menší, obsahují cca 2x více kofeinu a nápoj je chuťově výraznější, zemitější. Káva je po ropě nejprodávanější komoditou na světě [zdroj?]. == Kávovník == Kávová semena jsou semena plodů rostliny zvané kávovník. Jedná se o ovoce. Plod lze přirovnat k tvrdé třešni, nejen tvarem, ale i barvou, která bývá v době sklizně červená nebo červenofialová. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena – zelená kávová zrna. Tato rostlina patří do čeledi mořenovitých rostlin. Původně divoce rostoucí strom se pěstuje na kávovníkových plantážích na mnoha místech celého světa buď jako strom nebo keř. Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Cejlon, kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky.", "question": "Z čeho se připravuje káva ?", "answers": ["směs z různých druhů kávovníku"]}
{"title": "Hlásnice (Trpín)", "context": "Hlásnice (německy Wachteldorf) je vesnice v okrese Svitavy. Nachází se asi 2 km na sever od Trpínu. V roce 2009 zde bylo evidováno 62 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 64 obyvatel.Hlásnice je také název katastrálního území o rozloze 3,22 km2. == Historie == První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437. == Památky == pomník obětem první světové války u požární zbrojnice s nápisem: 1914 – 1918 / Vzpomeňte na nás / padli jsme za Vás./ Bureš Vilém č. 42, Bureš Václav č. 5, Brtoun Josef č. 52, Mach Antonín č. 28. , Mach Václav č. 28, Král Václav č. 47, Peterka Josef č. 9, Peterka Antonín č. 10, Peterka Václav č. 11, Peterka Václav č. 11, Peterka Antonín č. 14, Peterka Václav č. 28, Peterka Antonín č. 32, Peterka Leopold č. 32. Peterka Adolf č. 36, Peterka Antonín č.36 mramorový kříž před kaplí s nápisem: Postaven v jubilejním roce 1908 nákladem manželů Peterkových z Hlásnice č. 35. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hlásnice ve Wikimedia Commons Katastrální mapa katastru Hlásnice na webu ČÚZK", "question": "Ze kterého roku pochází první písemná zmínka o obci Hlásnice (Trpín)?", "answers": ["1437"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech. Je oblíben převážně u malých dětí. Divocí králíci pochází z Pyrenejského poloostrova, kde byli oblíbenou lovnou zvěří už od pravěku. Staří Římané na přelomu letopočtu chovali divoké králíky v oborách, tzv. leporáriích a jejich maso, zejména z mláďat (dokonce i dosud nenarozených), považovali za pochoutku. Římané také králíky vysadili na Baleárských ostrovech, kde se tak přemnožili, že za císaře Augusta musela být k jejich likvidaci nasazena armáda. V raném středověku chovali králíky především mniši v klášterech, neboť maso s neosrstěných mláďat bylo pokládáno za postní pokrm, což potvrdil sám papež Řehoř Veliký. Ve středověku byli králíci chováni ve stájích pro zábavu, a také proto, aby uklízeli zbytky potravy po koních. Od druhé poloviny 16. století pak známe první bílé králíky, ale též barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Centrem chovu byla tradičně Francie, oblast dnenší Belgie a Nizozemí či Anglie, do střední Evropy se chov králíků rozšířil až po napoleonských válkách a v Česku se chov králíků rozvíjel až na sklonku 19. století. Dnes je uznáváno asi 100 plemen králíků (65 základních, 35 jsou rexové a zakrslá plemena). Co má králík společného s králem? Ve skutečnosti nic, ale přesto spolu obě slova souvisejí. Protože králík nebyl v Čechách původním zvířetem, neměli pro něj naši předkové vlastní jméno.", "question": "V čem staří Římané chovali králíky?", "answers": ["oborách, tzv. leporáriích"]}
{"title": "Petrof", "context": "Když v roce 1915 oba rodiče Antonín a Marie Petrofovi zemřeli, převzal vedení podniku nejmladší syn Vladimír Petrof. Oba starší bratři byli v době I. světové války na frontě. V roce 1932 získala firma Petrof licenci na výrobu elektroakustických klavírů značky Neo-Bechstein, později přejmenované na Neo-Petrof. V závodech se pod hlavičkou Petrof vyráběly také nástroje jiných značek. Po roce 1945 v severočeském Jiříkově firma získala po válce znárodněný pobočný závod firmy August Förster na výrobu klavírů, která má své sídlo v saském městě Löbau. Dnes se v této pobočce kompletují piana značky Weinbach z dílů vyráběných v Číně.Po komunistickém převratu v roce 1948 byl podnik Petrof znárodněn. V letech 1991 až 1998 byl podnik reprivatizován. == Současnost == Petrof, od roku 2004 vedený dvěma sestrami páté generace rodu Petrofových, je se svou roční produkcí v současnosti největší výrobce klavírů v Evropě. Firma produkuje ročně přibližně 2 000 křídel a 12 000 pianin. Disponuje kapacitami pro výrobu široké škály klavírů a pianin i výzkumnou a vývojovou laboratoří. Společnost se svými 206 zaměstnanci patří mezi přední evropské výrobce pian, je také úspěšná i při získávání dotací z Evropského sociálního fondu.[zdroj? ]Vyrábí se šest základních modelů křídel – dle délky. Koncertní mistrovské nástroje ve třech typech – P 284 Mistral a P 237 Monsoon a P 210 Pasat, které se zhotovují individuálně nejlepšími odborníky firmy. Další tři typy P 194 Storm, P 173 Breeze a P 159 Bora se vyrábějí standardním způsobem. Ve stylových variantách jsou to typy P IV CHIPP a P IV Rokoko. Všechna křídla mají čtyři standardní úpravy: nejžádanější černý lesk, bílý lesk, ořech a leštěný mahagon. Pianina mají šest základních výškových typů: 118, 122, 125, 127, 131 a 135 cm. Obohacením sortimentu jsou nástroje stylového provedení: CHIPP, DCHIPP a Rokoko s ručním řemeslným zpracováním povrchů. Firma staví také pianina podle přání a individuálních požadavků zákazníka. V době ekonomické krize v letech 2008–2010 začala firma Petrof také s výrobou nábytku a kuchyní. == Důležitá data == 1839 – Narození zakladatele firmy Antonína Petrofa. 1857 – Antonín Petrof odešel do Vídně, kde se učil stavitelem klavírů u firem Heitzman, Ehrbar a Schweighofer.", "question": "Co vyrábí firma PETROF?", "answers": ["klavírů"]}
{"title": "Fonologie", "context": "Na rozdíl od fonetiky ji však zajímají pouze zvukové rozdíly, které mají v daném jazyce nějakou funkci (schopnost rozlišovat význam). Fonologie je nauka o funkci hlásek, zatímco fonetika je nauka o tvorbě hlásek ve zvukovém ústrojí, jejich šíření a vnímání. == Foném == Hlavním zájmem zkoumání ve fonologii je foném – nejmenší zvuková jednotka, která odlišuje slova mezi sebou. Výslovnostní varianty fonému jsou alofony: V češtině se např. nerozlišují fonémy /n/ a /ŋ/ (\"n\" ve slově náš proti \"n\" ve slově banka), protože rozdíl mezi nimi nemůže měnit význam. Vyslovované [n] a [ŋ] jsou proto považovány za alofony jediného fonému /n/. Naproti tomu v angličtině tento rozdíl hraje roli, viz např. thin [θ] (tenký) vs. thing [θ] (věc). Alofonní výslovnost je především zájmem fonetiky, která sleduje, jak se to které slovo správně vyslovuje, proto ji musí zajímat i rozdíly, které význam nerozlišují. == Morfoném == Fonologie také studuje zákonitosti, na jejichž základě dochází v daném jazyce k hláskovým změnám (alternacím) při ohýbání a odvozování slov (nestuduje však ohýbání slov samotné, to je předmětem zájmu morfologie).", "question": "Jak se nazývá nejmenší zvuková jednotka?", "answers": ["foném"]}
{"title": "Věnec", "context": "Při vypichování je možné použít i jiné materiály, jako je kůra, kameny apod. Navázané materiály musí mít konec drátu se dvěma \"nožičkami\", které se zapichují. Skobičkovaný věnec je zhotoven tak, že dekorativní materiál pokrývající tělo (korpus) věnce, omotaného začišťovacím materiálem je připevněn skobičkami nebo špendlíky. Omotávaný věnec je druh věnce, kdy je materiál na korpus upevněn omotáváním drátem nebo provázkem. Někdy jsou věnce podmotávány, věnec je omotán nejdříve méně hodnotným materiálem, který je překryt dražším materiálem. Někdy jsou omotávané věnce pokryty dekorativním materiálem celé, jindy, ekonomicky, jen viditelná horní část věnce. Lepený věnec je považován za jednoduše a rychle zhotovitelný druh věnce, kdy je dekorace lepena na podklad. Podklad musí být odolný použitému druhu lepidla, tedy nesmí být deformován teplem, povrch dekorace nesmí být poškozen a potřísněn lepidlem. Proplétaný věnec je zhotovený proplétáním z větví dřevin vhodného druhu (vrby, líska) Navlékaný věnec se zhotovuje navlékáním materiálů na drát nebo konstrukci. Často jsou použity listy a plody nebo jejich části. Vitý věnec se připravuje navazováním materiálu na sebe, nemá zvláštní podklad. == Přízdoba věnce == Učebnice Floristika doporučuje, aby přízdoba věnce kopírovala jeho tvar s tím, že by přílišné vybočení narušilo jeho symboliku. Velikost přízdoby by měla tvořit 1/3 korpusu věnce a výškou by měla být 2x vyšší. Přízdoba umístěná v jednom nebo dvou bodech korpusu věnce, výrazně vyvýšená oproti korpusu, podložená chvojím, se nazývá \"hlava\". Tato ozdoba se umisťuje na věnce s jinak nezdobeným tělem. Na věnci lze rovněž připevnit nebo vytvořit dekoraci připomínající položenou kytici. Za vhodné ozdobení věnce je považována formálně lineární ozdoba. Časté a zákazníky preferované jsou však věnce zdobené po celé ploše, které jsou ovšem dražší.", "question": "Jaký věnec se připravuje navazováním materiálu na sebe?", "answers": ["Vitý"]}
{"title": "Divadlo Reduta", "context": "Divadlo Reduta je součástí Národního divadla v Brně, sídlí na Zelném trhu. Brněnská Reduta je zmiňována již roku 1608 a je tak nejstarší divadelní budovou ve střední Evropě. V prosinci 1767 zde koncertoval malý Wolfgang Amadeus Mozart. Budova není zařízená pro provoz stálé divadelní scény, hrají v ní tak různé hostující soubory. V budově je divadelní sál, redutní sál a salonek. Jako jediná budova z komplexu Národního divadla v Brně nemá jméno po známé osobnosti.", "question": "Která je nejstarší divadelní budova ve střední Evropě?", "answers": ["Brněnská Reduta"]}
{"title": "První židovská válka", "context": "Jako první židovská válka se označuje židovské celonárodní povstání proti Římu, které vypuklo v Jeruzalémě v roce 66. Povstání potlačily až římské legie pod vedením nejprve Vespasiana, od roku 69, kdy se Vespasianus stal císařem, pak jeho syna Tita. Válka skončila dobytím Jeruzaléma na podzim roku 70, při němž byl zničen Druhý chrám. Válka prakticky skončila dobytím hlavního židovského města, ale měla i dohru spočívající v dobývání posledních pevností, z nichž první byla Machairús na východním břehu Mrtvého moře, a poslední Masada na západním břehu. Ta padla v roce 73 (podle jiných až v roce 74). Podrobnou zprávu o této válce zanechal její očitý svědek, účastník a zpočátku jeden z velitelů židovských sil, Flavius Iosephus ve své knize Válka židovská. Když roku 66 n. l. vypukla První židovská válka, nejednalo se v žádném případě o překvapující událost. Živná půda pro toto povstání vznikala dlouhou dobu. Nespokojenost v židovské společnosti průběhem času celkově vzato stoupala. Projevem tohoto byly myšlenkové skupiny, které postupně vznikaly již od makabejského povstání. Jako první se zřejmě ještě během povstání vydělila skupina esejců, když někteří zbožní Židé viděli, že toto povstání nejenže nevede ke kýženým výsledkům, ale že dokonce samotní Hasmonejci, zejména Alexandr Janaj (podle některých Jochanan Hyrkán), koncentrují v rukách moc královskou i kněžskou a sami podléhají vlivům helénismu.", "question": "Kdy vypukla v Jeruzalémě první židovská válka?", "answers": ["v roce 66"]}
{"title": "Santiago de Chile", "context": "V 17. a 18. století město poničilo několik zemětřesení, navíc město napadaly nájezdy Araukánců, indiánských kmenů, které zde před kolonizací žily. V roce 1778 se město stalo metropolí, v roce 1810 se stalo hlavním centrem bojů za nezávislost Chile. O deset let později do města vstoupila armáda vedená Bernardem O'Higginsem a José de San Martínem. Díky tomu Santiago povýšilo téhož roku na hlavní město Republiky Chile. V Santiagu je velkým problémem odlišit staré město od nových čtvrtí. Jedním z nejzajímavějších míst je návrší Santa Lucía. Na úpatí tohoto opevněného kopce stojí Neptunova fontána a galerie indiánského umění. Pamětní desku zde má i Charles Darwin a mozaiku chilská básnířka Gabriela Mistralová, která v roce 1951 získala Nobelovu cenu za literaturu. Čtvrť Bellavista je typická svými romantickými zákoutími a klidnými uličkami. Zde chilský básník Pablo Neruda (nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1971) postavil své milované ženě dům, ve kterém dnes sídlí jeho muzeum. Z koloniálních dob se mnoho staveb nezachovalo – velká část z nich byla zničena při četných zemětřeseních. Santiago de Chile leží na 33 ° jižní šířky. V zimě (od června do srpna) je zde chladné a deštivé počasí – teploty v noci bývají kolem 3 °C, výjimkou nejsou ani několikastupňové mrazy. Díky inverzím bývá kvalita vzduchu často horší. Léta jsou zde suchá, v lednu a únoru obvykle téměř neprší. Teploty stoupají až ke 35 o. Roční úhrn srážek činí 312 mm. Město má integrovaný systém veřejné dopravy s názvem \"Transantiago\" tvořený převážně autobusy. Ten je propojen s místním metrem, největší městskou železniční sítí v Jižní Americe.[zdroj? ] Letiště Santiago de Chile je největší v zemi a má připojení hlavně s jinými americkými zeměmi, dále s lokalitami v Evropě a Oceánii.", "question": "Jaké je hlavní město Chile?", "answers": ["Santiago de Chile"]}
{"title": "Bismarck (1939)", "context": "V květnu 1941 se vydal na svoji první a poslední plavbu do Atlantiku, během níž 24. května potopil britský bitevní křižník HMS Hood. Po několikadenním pronásledování byl vážně poškozen torpédovými bombardéry Swordfish z letadlové lodě HMS Ark Royal a posléze potopen 27. května po souboji s bitevními loděmi HMS Rodney, HMS King George V a dalšími menšími plavidly. == Stavba lodi == Bitevní loď Bismarck byla dílem hamburské firmy Blohm & Voss. Od počátku byl konstruován jako vlajková loď německého námořnictva. Práce na ní byly zahájeny 1. července roku 1936. Při spouštění na vodu 14. února 1939 byl přítomen i Adolf Hitler, který toužil po ovládnutí Atlantiku a zničení spojeneckých zásobovacích konvojů. Bismarck byl do výzbroje německé Kriegsmarine zařazen 24. srpna 1940. Náklady na jeho stavbu se vyšplhaly téměř na dvě stě milionů říšských marek. Posádku lodi tvořilo zhruba 2000 mužů. Sesterskou lodí Bismarcka byla bitevní loď Tirpitz o výtlaku asi 50 000 tun, největší německá bitevní loď za druhé světové války. Oficiálně udávaný výtlak Bismarcka i Tirpitze činil 35 000 tun; to byl maximální povolený výtlak v souladu s německo-britskou dohodou z 28. července 1935. == Operace Rheinübung == Dne 19. května 1941 vyplul Bismarck pod velením kapitána Lindenmanna z Gdyně poblíž Gdaňsku a následoval tak těžký křižník Prinz Eugen směrem do Norska, odkud se měly lodě přesunout do Atlantiku. Na Bismarcku vztyčil svou vlajku viceadmirál Günther Lütjens, který byl pověřen taktickým velením celého uskupení. Operace dostala jméno 'Rheinübung' a jejím cílem bylo proniknutí obou lodí do Atlantiku za účelem napadání spojeneckých lodí a konvojů. Z tohoto důvodu byla již dříve v Atlantiku rozmístěna řada zásobovacích a cisternových lodí, které mohly zajistit obě lodi v bojových akcích téměř na rok. Začátek operace byl původně stanoven na duben s tím, že se k Bismarcku připojí bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau.", "question": "Jak se jmenovala sesterská loď bitevní lodě Bismarck?", "answers": ["Tirpitz"]}
{"title": "Sigmund Freud", "context": "Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboře v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století. Jeho předci žili od 15. století v Kolíně nad Rýnem, odkud utekli před pogromem východním směrem.", "question": "Kde zemřel Sigmund Freud?", "answers": ["Londýn"]}
{"title": "Nikon", "context": "V roce 1925 byla zahájena výroba mikroskopu JOICO. V roce 1932 byla poprvé pro fotografickou optiku použita dodnes používaná značka Nikkor. Hlavní rozvoj prodělala firma za 2. světové války. Díky armádním zakázkám a získání technologií ze spřáteleného Německa zvětšila svou velikost více než 100x. Po druhé světové válce v roce 1948 firma zahájila výrobu prvního malého fotoaparátu Nikon I. V témže roce přestal optiku Nikonu používat jeho největší konkurent - Canon. V roce 1959 začala firma vyrábět Nikon F – svou první jednookou zrcadlovku Vzhledem k popularitě fotoaparátů Nikon ve Spojených Státech, NASA v šedesátých letech firmu Nikon vybrala pro vývoj kinofilmového fotoaparátu pro kosmický výzkum. První aparát pro kosmický výzkum sice vycházel z osvědčeného Nikonu F, ale musel být pro splnění přísných kritérií NASA výrazně přepracován. Poprvé byl použit až v roce 1970 v misi Apollo 15 (čtvrté přistání na Měsíci). Nikon poznatky získané při vývoji a využití tohoto aparátu aplikoval pro svůj další vývoj, takže další aparáty založené na komerčních F2 a F3 již potřebovaly pro použití v NASA výrazně menší úpravy a aparát z roku 1989 založený na komerčním F4 má již jen několik kosmetických úprav týkajících se snadnějšího ovládání ve skafandru a beztížném stavu. V roce 1974 postavila firma 105cm Schmidtův teleskop v tokijské observatoři. V roce 1997 zahájila výrobu prvního digitálního fotoaparátu Nikon Coolpix 100. V roce 1999 vyrobila svou první digitální jednookou zrcadlovku Nikon D1. V roce 2006 ukončila výrobu všech kinofilmových zrcadlovek s výjimkou profesionálního modelu Nikon F6. V roce 2007 dala na trh svou první full-frame (senzor má velikost políčka kinofilmu) digitální zrcadlovku (i přes několik vyjádření firmy z roku 2006, že tuto velikost čipu podporovat nebude). Současný největší japonský rival Nikonu na poli fotografické techniky, firma Canon, ve svých prvních aparátech v letech 1935 – 1948 používala výhradně optiku Nikkor. Dnes jsou fotoaparáty obou firem prakticky nekompatibilní. Existuje však řada nezávislých výrobců, kteří vyrábějí své příslušenství (objektivy, blesky) ve variantách přizpůsobených pro těla fotoaparátů Nikon, Canon i dalších značek. Mnoho dalšího příslušenství je natolik standardizováno, že je použitelné prakticky na jakoukoliv značku (filtry, stativy). Nikon I (1948) Nikon M (1949) Nikon S (1951) Nikon S2 (1954) Nikon SP (1957) Nikon S3 (1958) Nikon S4 (1959) Nikon. S3M (1960) Nikonos řada aparátů pro fotografování pod vodou Nikon FM3A Nikon FM10 Nikon FE10 Nikon FA Nikon FE Nikon FE2 Nikon FG Nikon FG20 Nikon FM Nikon FM2 Nikon F series Nikon F2 series Nikon F3 series Nikkormat series Nikkorex series Nikon EL2 Nikon EM.", "question": "Která firma vybrala firmu Nikon pro vývoj kinofilmového fotoaparátu pro kosmický výzkum?", "answers": ["NASA"]}
{"title": "Ústavní soud České republiky", "context": "Ústavní soud České republiky je specializovaná česká soudní instituce, která stojí mimo systém obecných soudů a jejímž základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základních lidských práv fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky, a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla v souladu s ústavním pořádkem. Sídlem Ústavního soudu je Brno, soud je umístěn v budově bývalé Moravské Zemské sněmovny, ve které od roku 1991 sídlil již Ústavní soud ČSFR. Shromáždění občanů v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná, jsou zakázána. Ústavní soud Československé republiky existoval už od roku 1921, institut ústavní stížnosti ale nebyl zaveden. Soud sídlil v Praze, byl sedmičlenný a funkční období bylo desetileté. Prvním předsedou se stal Karel Baxa. Činnost prvorepublikového ústavního soudu je hodnocena jako nevýznamná a málo frekventovaná. Po uplynutí prvního funkčního období nedošlo sedm let k jeho znovuobnovení, ustavující schůze krátce působícího druhého ústavního soudu proběhla až v roce 1938, jeho předsedou byl Jaroslav Krejčí. V období druhé světové války zanikl a po válce svou činnost už neobnovil. Ústava Československé republiky z 9. května 1948 ústavní soud nezřídila. Navrhovatelé to zdůvodnili tím, že \"Národní shromáždění se stává opravdu nejvyšším orgánem ve státě\" a proto \"...odstraňujeme všechny zvláštní orgány, které byly více méně byrokratické povahy a které fakticky stály nad Národním shromážděním. Mám na mysli především ústavní soud,\" přičemž parlament, prezident a vláda \"mají spolupracovat jako orgány jednotné lidové moci, nikoli pracovat proti sobě jako představitelé nějakých zvláštních mocí\". Rovněž v Ústavě Československé socialistické republiky z roku 1960 se s ústavním soudem nepočítalo. Institut ústavního soudu federace a zároveň i ústavních soudů obou republik byl zaveden až od 1. ledna 1969 Ústavním zákonem o československé federaci, který ve svém článku 101 stanovil: \"V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich působnost a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.\" Toto ustanovení československé ústavy však bylo pouze formální, nikdy nebylo naplněno, stejně jako tehdejší ustavení federálního ústavního soudu. Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky nakonec vznikl až v roce 1991 na základě zvláštního ústavního zákona.", "question": "Kde je sídlo Ústavního soudu České republiky?", "answers": ["Brno"]}
{"title": "Massachusetts", "context": "Následovali je puritáni, kteří v Massachusettském zálivu roku 1630 založili v místě pozdějšího Bostonu další kolonii. Ta byla pojmenována podle místního indiánského kmene Mesečusetů, v jejichž jazyce tento název název, jak se sami označovali, znamená \"lid z velkých kopců\". Obě kolonie byly v roce 1692 královskou listinou sloučeny do společné provincie, která se poté stala jedním z původních třinácti zakládajících států USA. Massachusetts jako šestý stát v pořadí ratifikovalo Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 6. února 1788. Ve státě Massachusetts sídlí Harvardova univerzita a Massachusettský technologický institut. Bylo to právě Massachusetts, kde se usadili první Otcové poutníci - v osadě Plymouth. Zpočátku tvořilo Massachusetts i dnešní Maine a New Hampshire, ty se ale později odtrhly. V roce 1643 kolonie Massachusettská zátoka, Plymouth, Connecticut a New Haven zformovaly Novoanglickou konfederaci. Massachusetts bylo silně puritánskou kolonií, která netolerovala ostatní náboženství - po roce 1660 se odtrhly kvakerské Connecticut a Rhode Island. Po roce 1675 se v Massachusetts rozmohl zvyk \"otroka do každé počestné rodiny\". Massachusetts jako takové vznikly 1691 sloučením Plymouthu a Massachusettské zátoky. Salemské procesy s čarodějnicemi zde vypukly okolo roku 1692. Životem za ně zaplatilo 24 osob a také dva psi.", "question": "Jak se jmenovala osada, ve které se usadili první Otcové poutníci?", "answers": ["Plymouth"]}
{"title": "Kytara", "context": "Kytara je drnkací strunný nástroj (chordofon) s hmatníkem. Tón vzniká rozechvěním struny napjaté mezi dvěma pevnými body – nultým pražcem a vložkou kobylky. Struny jsou rozechvívány drnkáním prsty nebo plektrem (lidově trsátko). Hmatník umožňuje získávat další tóny zkracováním chvějné délky struny přitlačením struny na pražec. Z hlediska akustického patří kytara mezi nástroje s doznívajícím tónem. Kytara je akordický nástroj – umožňuje jednohlasou i vícehlasou hru. Klasická kytara má šest strun povětšinou laděných takto: ehgdae. Pro snadnější zapamatování se používá věta: Emil hodil granát do atomové elektrárny. Notuje se v houslovém klíči a zní o oktávu níže, než se píše. Rozsah kytary v případě ladění E A d g h e1 je E–h2. Dvanáctistrunné kytary Často se také používají kytary dvanáctistrunné, kde je každá struna zdvojena. Dvojice strun h a e1 jsou laděny stejně, u strun E A d g je vždy druhá struna naladěna o oktávu výš. Dvanáctistrunné kytary mají bohatší zvuk a používají se především v country hudbě. Méně časté, ale zvukově o to zajímavější, je též ladění do konkrétního akordu, např.: G, D, apod. Při ladění do G se struny E,A,e1 podladí o celý tón, tedy na D,G,d1, čemuž je přirozeně třeba přizpůsobit akordické hmaty. Využívá se mj. v blues a country. Jiné počty strun Existují také některé varianty kytar s 9 nebo 7 strunami a podobně. Další výjimkou jsou kytary basové a kytary havajské, které se též ladí do akordu a vyžadují tedy odlišný styl hraní. Korpus Vrchní deska je nejdůležitější částí korpusu. Má podstatný vliv na kvalitu zvuku nástroje. Přejímá kobylkou chvění strun a zesiluje jejich zvuk, kterému dává zabarvení, sílu a určuje délku tónu. Vrchní deska musí být zhotovena z kvalitního dřeva hustých, pravidelných a rovných let.", "question": "Kolik strun má kytara?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Itálie", "context": "Kampánské souostroví (Arcipelago Campano), Eolské ostrovy (Isole Eolie), Tremitské ostrovy (Isole Tremiti), Isole Pelagie, Isole Egadi poloostrovy: Apeninský poloostrov, Salentina, Kalabrijský poloostrov,. Gargano pohoří: Apeniny, Alpy, Dolomity jezera: Gardské jezero (Lago di Garda), Como, Lago Maggiore, Trasimenské jezero řeky: Pád, Adiže (Adige), Tibera (Tevere), Arno, Piave, Ofanto, Sineto sopky: Etna, Vesuv (Vesuvio), Stromboli Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími. Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter. Zbytek území leží v Středozemním klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky. Podrobnější informace naleznete v článku Italské provincie. Itálie se dělí na 20 krajů (regioni), z toho 5 má autonomní status. Oblasti se dále (až od roku 2013) dělí na celkem 109 provincií. Území státu se člení na 20 krajů (regione) a ty dále na 109 okresů/provincií (provincia) a dále na obce, které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou comune. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát. Ústava je kontrolována Ústavním soudem. Prezident je volen parlamentem a krajskými sbory. Voliči volí své zástupce do senátu, parlamentu a regionálních rad.", "question": "Na kolik krajů se dělí Itálie ?", "answers": ["20"]}
{"title": "Sněžka", "context": "Na české straně traverzuje jihovýchodní úbočí zeleně značená pěší cesta dlážděná velkými kameny mezi Jelenkou a rozcestím Nad Růžovohorským sedlem. Na polské straně protíná severní stěnu stará Slezská silnice vydlážděná kočičími hlavami, po které dodnes ve výjimečných případech vyjede terénní auto. Slezská silnice je v zimě uzavřena kvůli lavinovému nebezpečí. Sněžka je tradičním místem pro turistické i extrémní lyžování. V současné době je většina sjezdových tras uzavřena z důvodu ochrany přírody. Na běžkách se dá sjet dlouhým bezpečným sjezdem na Pomezní Boudy. Zpočátku s lyžemi v rukou a potom na běžkách se jezdí na Růžovou horu a Portášky. V současnosti jsou skialpinistické sjezdy možné jen po výše uvedených značených cestách a to z důvodu, že vrchol Sněžky leží v 1. zóně KRNAP, což nedovoluje pohyb mimo značené stezky. Historické (dnes zakázané) sjezdové trasy vedou skalnatou jižní stěnou do Obřího dolu a dál do Pece pod Sněžkou. Sutí zasypanou severní stěnou se sjíždí do Karpacze. Další varianty jsou možné z Obřího sedla na sever i na jih a z Růžovohorského sedla na západ.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Krkonoš?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Iron Maiden", "context": "Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také díky svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu \"Running Free\"). K roku 2010 prodali přes 95 milionů alb a dostali jednu cenu Grammy. Získali mnoho dalších cen, mezi které patří Ivor Novello Awards, Juno Award či Brit Awards. Do roku 2015 skupina vydala celkem šestnáct studiových alb, na kterých v různých obdobích zpívali tři zpěváci − Paul Di'Anno (dvě alba), Bruce Dickinson (dvanáct alb) a Blaze Bayley (dvě alba). Jediným stálým členem skupiny zůstal Harris, na všech albech se však podílel i kytarista Dave Murray. Nejdelší období skupina odehrála s dvěma kytaristy. Od roku 1999, kdy se vrátil Adrian Smith, ve skupině hrají tři − Murray, Smith a Janick Gers, který Smithe v roce 1990 nahradil. Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara, krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem. Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní. Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss. Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler. Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson. Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis Wilcock. Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden (česky železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara). Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi.", "question": "Kdy byla založená skupina Iron Maiden?", "answers": ["v roce 1975"]}
{"title": "Amazonka", "context": "Jsou to postupně: zdrojnice zprava Ucayali (Apurímac(-Lloqueta), Urubamba) zleva Marañ (Morona, Pastaza, Huallaga, Tigre) Solimõ zprava Javari, Jandiatuba, Jutaí, Juruá. , Coari, Purus zleva Nanay, Napo, Içá/Putumayo, Japurá, Rio Negro (Rio Branco a Casiquiare) Amazonka zprava Madeira, Tapajós (Juruena), Xingu zleva Uatuma. , Trombetas, Paru, Jari Pará Tocantins (Araguaia) Řeky (přítoky) v povodí Amazonky dle délky toku: 3 379 km - Purus 3 280 km - Juruá 3 239 km - Madeira 2 820 km - Japurá 2. 750 km - Tocantins 2 575 km - Araguaia (přítok Tocantinsu) 2 250 km - Rio Negro 2 100 km - Xingu 1 900 km - Tapajós 1 749 km - Guaporé (přítok Mamoré) 1 600 km - Ucayali 1 575 km. - Içá/Putumayo 1 415 km - Marañ 1 300 km - Iriri (přítok Xingu) 1 240 km - Juruena (přítok Tapajós) 1 200 km - Tapájos 1 130 km - Madre de Dios (přítok Madeiry) 1 100 km - Huallaga (přítok Marañ) Amazonka má složitý a svérázný vodní režim. Má vysoký stav vody po celý rok. Pravé přítoky, jejichž povodí jsou na jižní polokouli a levé přítoky, jejichž povodí jsou na severní polokouli se navzájem doplňují ve svých stavech vody v průběhu roku. Vysoké stavy vody jsou v létě a to je na severní polokouli od dubna do října (levé přítoky) a na jižní polokouli od října do března (pravé přítoky). Tím je sezónní kolísání průtoku u Amazonky vyrovnáno. Jižní přítoky dosahují nejvyšší vodnosti v květnu až v červenci a v srpnu a v září jejich hladina klesá. Maximální průtok dosahuje 300 000 m3/s i více.", "question": "Jak se jmenuje nejdelší řeka na světě?", "answers": ["Amazonka"]}
{"title": "Issyk-kul", "context": "Issyk-kul (kyrgyzsky Ы, rusky И, znamená teplé jezero) je bezodtoké jezero na severu Ťan-šanu ve stejnojmenné oblasti severovýchodní části Kyrgyzstánu. Je to jedno z největších horských jezer na světě. Nachází se v mezihorské Issykkulské kotlině mezi hřbety Kungej-Alatau na severu a Terskej-Alatau na jihu. Má rozlohu 6236 km2 (podle jiných zdrojů 6 330 km2). Je dlouhé 178 km a maximálně široké 60 km. Průměrnou hloubku má 278 m a maximální dosahuje 668 m (nebo až 702 m podle jiných zdrojů). Objem vody je 1738 km3. Povodí jezera Issyk kul je asi 21 900 km2. Leží v nadmořské výšce 1608 m. Po jezeře Titicaca je to druhé největší horské jezero světa. Jezero Issyk-kul a přilehlá oblast centrálního Ťan-šanu o celkové rozloze 4 311 588 ha byly v roce 2001 zapsány na seznam biosférických rezervací UNESCO. == Pobřeží == Pobřeží je slabě členité, hluboké zálivy jsou pouze na východě a jihovýchodě (Tjupský záliv, Džergalanský záliv, Pokrovká zátoka). Délka pobřeží je 597 km. Polovinu z toho tvoří písečné pláže, vyskytují se také jílové a oblázkové břehy. == Vodní režim == Do jezera ústí 50 řek, jejichž celkový roční přítok činí 3 km3. Největší jsou řeky Džergalan (střední průtok v ústí 22 m3/s) a Tjup, který se do jezera vlévá z východu. Řeka Ču, která protéká západním okrajem kotliny není v současné době s jezerem spojená. Odtok z jezera do řeky Ču existoval pouze v letech s velkým množstvím vody, když byla hladina o 10 až 12 m výše než dnes. Poslední taková epocha byla v 17. až 18. století. Zdroj vody v řekách je smíšený, převážně sněhový, s největšími stavy na konci jara a v létě. O rozsahu změn výšky hladiny, způsobených změnami klimatu, svědčí jezerní terasy vysoké 8 až 10 m a podvodní rozvaliny vesnic v hloubce do 8 m. V průběhu posledních dvou století se hladina jezera snižuje od r. 1886 o 4 m (podle jiných zdroj; až o 7 m) s tím, že tento pokles není konstantní, ale jeho rychlost kolísá. S neotektonickým vzestupem je spojeno vytvoření vysokých teras (30 až 40 m). Klima jezerní kotliny je teplé, suché a mírné.", "question": "Co je Issyk-kul?", "answers": ["bezodtoké jezero"]}
{"title": "Lalokoploutví", "context": "Lalokoploutví (Coelacanthiformes, příp. Coelacanthimorpha) je podtřída nozdratých ryb. Lalokoploutvé ryby žily dle odhadů před 410–65 miliony let, ale jak dokazují úlovky z roku 1938, kdy byla odchycena na břehu jižní Afriky nejznámější zástupce lalokoploutvých – latimérie podivná, stále žije. Kromě latimérie podivné je znám ještě jeden recentní druh této skupiny (objevený až v roce 1998) – latimérie celebeská (Latimeria menadoensis). Lalokoploutví je skupina ryb. Až donedávna se předpokládalo,že lalokoploutvé ryby vyhynuly před 70 miliony let. == Odkazy == === Reference === === Literatura === Silvio Renesto & Rudolf Stockar (2018). First record of a coelacanth fish from the Middle Triassic Meride Limestone of Monte San Giorgio (Canton Ticino, Switzerland). Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia (Research in Paleontology and Stratigraphy), 124(3): 639-653. doi: https://doi.org/10.13130/2039-4942/10771 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu lalokoploutví ve Wikimedia Commons", "question": "Jaký druh zvířete je nejznámějším zástupcem lalokoploutvých ryb?", "answers": ["latimérie podivná"]}
{"title": "Karlstad", "context": "Město leží na břehu největšího švédského jezera Vänern. V roce 2010 mělo 61 685 obyvatel. Město Karlstad je pokládáno za jedno z nejslunečnějších měst ve Švédsku. Karlstad je sídlem několika středních škol a také vysoké školy (Karlstads universitet). Kořeny města sahají až do období Vikingů před rokem 1000 našeho letopočtu. Statut města udělil Karlstadu 5. března 1584 švédský vévoda Charles, který byl později korunován králem Švédska, jako Karel IX. Město odvozuje svůj název od krále – Karlstad znamená Karlovo město. Vévoda také ustanovil Karlstad regionálním hlavním městem a přidělil mu značné množství pozemků. Ve městě si vévoda postavil dům, který se nazývá Kungsgå. Na tomto místě v letech 1724–1730 postavil Christian Haller katedrálu. Karlstad se významným způsobem zapsal do moderních dějin celého Švédska. V noci 7. března 1809 část švédské armády, které velel podplukovník Georg Adlersparre, obsadila Karlstad. Zde podplukovník 9. března oficiálně vyhlásil úmysl svrhnout švédského krále, kterým byl tehdy Gustav IV. Adolf. Švédská armáda poté zahájila pochod na Stockholm, kde 13. března krále zajala a uvěznila. Karlstad utrpěl čtyři velké požáry. Při posledním požáru 2. července 1865 bylo – kromě katedrály a několika domů – prakticky celé město zničeno. Karlstad byl potom přestavěn podle v moderním stylu se širokými ulicemi, obklopenými stromy. V roce 1905 byla v Karlstadu podepsána dohoda o zrušení unie mezi Norskem a Švédskem.", "question": "Jaké je hlavní město švédské provincie Värmland?", "answers": ["Karlstad"]}
{"title": "František Palacký", "context": "Během povstání se Palacký snažil zprostředkovat kompromis mezi povstalci a vojskem a přiměl radikální studenty k propuštění zajatého guberniálního prezidenta Thuna. I přes svou umírněnost se Palacký nevyhnul nařčení, že prý byl původcem revolučního komplotu a že Slovanský sjezd měl ve skutečnosti představovat ideovou přípravu na válku Slovanů proti Němcům. Ve volbách do ústavodárného parlamentu byl František Palacký zvolen za volební obvod Praha-město II a zaujal vůdčí roli mezi českými poslanci z Čech a Moravy. Jako člen ústavní subkomise vypracoval již 5. srpna 1848 návrh rakouské ústavy, jež obsahoval principy austroslavismu a snažil se najít rovnováhu mezi centralismem a federalismem. V parlamentním plénu však místo projednání tohoto návrhu bylo upřednostněno jednání o palčivější otázce zrušení poddanství. Mezitím jej manželka Terezie v korespondenci v konzervativním duchu nabádala, aby se ve Vídni nestal přílišným demokratem, a vyjadřovala přání, aby se vzdal poslaneckého mandátu a raději se věnoval bezpečnějšímu povolání historika. Proti těmto doporučením se Palacký ohradil, na druhou stranu ovšem 2. září podruhé odmítl nabídku pozice ministra kultu a vyučování. Když 6. října 1848 vypukla ve Vídni další revoluční vlna, čeští poslanci raději město opustili a 22. října vydali deklaraci, že usnesení parlamentu nepovažují za závazná, protože jsou prý vynucena revolučním terorem.", "question": "Ve kterém městě zemřel František Palacký?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Sinclair Lewis", "context": "Harry Sinclair Lewis (7. února 1885, Sauk Centre, Minnesota - 10. ledna 1951, Řím, Itálie) byl americký prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1930. Harry Sinclair Lewis se narodil roku 1885 v Sauk Centre v Minnesotě jako třetí syn venkovského doktora. Jeho matka zemřela na tuberkulózu, když mu bylo šest let. Ve věku třinácti let utekl z domova, protože se chtěl stát bubeníkem ve španělsko-americké válce, ale jeho otec jej brzy našel v jednom železničním skladišti. Roku 1902 začal studovat na Oberlinově akademii v Ohiu a krátce poté na Yaleově univerzitě, kde začal přispívat do univerzitního časopisu Yale Literary Magazine. Již během studií cestoval (navštívil Anglii a Panamu) a dokonce pracoval jako zřízenec v utopické osadě amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Po dokončení studia roku 1908 se živil jako žurnalista, cestoval po USA, psal nepříliš hodnotné romantické příběhy (např. o rytířích) a další své literární nápady prodával (např. Jacku Londonovi[zdroj? ]). Jeho první publikovanou knihou byl chlapecký dobrodružný příběh Výlet a letadlo z roku 1912, který vydal pod pseudonymem Tom Graham. Nakonec se usídlil v New Yorku, roku 1912 se oženil s redaktorkou Grace Livingston Heggerovou a roku 1917 se jim narodil syn Wells (manželství však skončilo roku 1925 rozvodem). Podruhé se oženil v roce 1928 s americkou novinářkou Dorothy Thompson (1893-1961). Měli spolu syna Michaela. Manželé se rozvedli v roce 1942. Do roku 1920 vydal Lewis pět humorných a mírně satirických románů napsaných pod vlivem H. G. Wellse, které líčí příběhy drobných lidí. Jako jízlivý satirik, kritizující neřesti střední vrstev, vynikl až v románech Hlavní třída (1920) a Babbitt (1922), které vzbudily zaslouženou senzaci a Lewis byl literární kritikou společně s Sherwoodem Andersonem a Edgarem Lee Mastersem zařazen do line tzv. \"vzpoury proti maloměstu\".", "question": "Kolik let bylo Harrymu Sinclairu Lewisi v době, kdy zemřela jeho matka?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Kimono", "context": "Kimono (japonsky: 着, doslova \"oděv\", \"šat\") je tradiční japonský oděv. Původně slovo kimono označovalo všechny typy oblečení, ale později se začalo používat pro zvláštní typ tradičního plně dlouhého roucha. Originální a přesný název by měl být wafuku (和, doslova \"oblečení japonského stylu\"). Kimona jsou rovně střižená roucha tvaru T sahající po kotníky, s límcem a širokými, dlouhými rukávy. Kimona se váží kolem těla, vždy levou stranou přes pravou (výjimkou je pouze oblékání mrtvého při pohřbu) a upevněná širokým pásem nazývaným obi, který je obvykle vázán vzadu. Kimona se většinou nosí s tradiční obuví (především s dřeváky geta nebo sandály zóri) a \"ponožkami\" s odděleným palcem – tabi. Dnes kimono nosí především ženy, a při zvláštních příležitostech. Tradičně nosí svobodné ženy při zvláštních příležitostech kimono nazývané furisode, které má rukávy až k zemi. Už jen velmi málo žen, hlavně starších, a ještě méně mužů nosí kimono jako běžné oblečení. Tradiční japonské oblečení rovněž nosí muži a ženy určitých tradičních povolání jako jsou např. šintoističtí a buddhističtí kněží, šintoistické kněžky miko a gejši a osoby věnující se tradičním uměním (čajový obřad, ikebana, kaligrafie ap). Japonci si často oblékají kimono i při zvláštních a formálních příležitostech (svatbách, pohřbech, promocích...). Zvláštní druhy kimon pak nosí ženy i muži při určitých druzích sportu, jako je např. kendó. Profesionální zápasníci sumó jsou často vídáni v kimonech, protože je u nich vyžadováno nošení tradičního japonského oblečení, kdykoliv se objeví na veřejnosti. Nadšenci pro kimona mohou také v Japonsku navštěvovat lekce jak oblékat a nosit kimono. Hodiny se týkají vybírání vzorů a látek odpovídajících ročnímu období a příležitosti, sladění spodních dílů kimona a doplňků, vrstvení spodních dílů kimona podle přesného významu, výběr a vázání obi a další témata.", "question": "Co je to kimono?", "answers": ["japonský oděv"]}
{"title": "Victor Kraus", "context": "Působil jako gymnaziální profesor ve Vídni.Narodil se v Praze (v nekrologu v deníku Bohemia se ovšem píše, že byl rozen v Opavě). Vystudoval Vídeňskou univerzitu. V roce 1867 také studoval na Berlínské univerzitě. Roku 1868 se stal učitelským čekatelem a roku 1870 řádným profesorem dějepisu a zeměpisu na gymnáziu ve vídeňském Leopoldstadtu. Během prusko-francouzské války sloužil v polním lazaretu a získal za to pruské vyznamenání. Ve válce přišel o oko. Po návratu do Vídně se angažoval v německých národoveckých organizacích a roku 1880 byl jedním z šesti zakladatelů spolku Deutscher Schulverein, zaměřeného na podporu německého školství, zejména v národnostně smíšených regionech Předlitavska. Stal se jeho prvním místopředsedou. Do jeho referátu spadala velká část Čech.Působil taky jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1883 za kurii městskou v Štýrsku, obvod Hartberg, Feldbach, Fürstenfeld, Weiz, Gleisdorf atd. poté, co zemřel poslanec Oskar Falke. Slib složil 4. prosince 1883. Mandát zde obhájil v řádných volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Dr. Victor von Kraus, gymnaziální profesor, bytem Vídeň.V roce 1883 i po volbách roku 1885 se uvádí coby člen klubu Sjednocené levice, který utvořilo několik ústavověrných politických proudů liberálního a centralistického ražení. Byl předsedou klubu Pokrokové strany v Leopoldstadtu. Na Říšské radě se zabýval hlavně školskými tématy. Vystupoval proti obnovování konfesijního charakteru školství a podporoval moderní pedagogické metody.V roce 1890 se uvádí na Říšské radě jako poslanec nacionalistického klubu Deutschnationale Vereinigung. V roce 1894 je již uváděn jako člen Německé lidové strany.", "question": "Na podporu kterého školství se zaměřoval spolek Deutscher Schulverein?", "answers": ["německého"]}
{"title": "Willis Eugene Lamb", "context": "Willis Eugene Lamb, Jr. (12. července 1913, Los Angeles - 15. května 2008, Tuscon) byl americký fyzik. Spolu s Polykarpem Kuschem získali v roce 1955 Nobelovou cenou za fyziku. Lamb za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willis Lamb na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Willis Eugene Lamb ve Wikimedia Commons", "question": "Kde zemřel Willis Eugene Lamb?", "answers": ["Tuscon"]}
{"title": "Synonymum", "context": "Synonyma též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení. Pokud k jednomu jevu existuje více synonymních výrazů, vytvářejí tzv. synonymickou řadu. Za jádro takové řady se považuje nejvíce stylisticky i emocionálně neutrální výraz. Synonyma se zpravidla rozdělují na: úplná, neúplná. Úplná (čistá, absolutní) synonyma jsou ta, která mají zcela totožný význam a lze je volně zaměnit ve všech kontextech, kromě ustálených obratů (přísloví, pořekadel apod.). Takových synonym je ovšem velice málo. Příklady: hezký – pěkný, chlapec – hoch. I synonyma, která se jeví jako absolutní, mají tendenci se v běžném úzu spojovat s různými slovy, čímž dochází k postupnému oddalování jejich významů – např. slova statečný a odvážný lze považovat za absolutní, ale výraz statečný se spojuje spíše s osobami (statečný rytíř, voják), odvážný spíše s abstraktními výrazy (odvážný kousek, plán, projekt). Zvláštní kategorií jsou synonyma, která se liší pouze stylovou platností (táta – tatínek) a dvojice českého pojmu s přejatým, tzv. jazykové ekvivalenty (přeprava – transport). Daleko běžnější jsou synonyma neúplná (částečná), jejichž významy jsou navzájem blízké, ale nikoli totožné. Částečná synonyma se liší kontextovým a stylovým užitím, obsahem i rozsahem významu (červený – rudý), intenzitou (práce – dřina), dobovým užitím (krmě – jídlo), frekvencí užití (málokdy – zřídkavě).", "question": "Jak se nazývají slova se stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat?", "answers": ["Synonyma"]}
{"title": "Mezopotámie", "context": "Byl nejvyšším správcem, zákonodárcem, soudcem a vojenským velitelem. V této tradici pokračovali další babylonští a asyrští panovníci. V novobabylonském období došlo k oddělení panovníka od role velekněze, což posílilo postavení kněžstva. Někteří z panovníků Mezopotámie byly ženy, které vládly buď tak, že iniciativou překonávaly své manžely panovníky, nebo i samostatně. Mezi ně patří např. Kubaba a Semiramis. Otroctví bylo základním rysem mezopotámské společnosti. Právně se rozlišovalo mezi otroky v soukromých a veřejných službách, mezi otroky domácími (mezopotámskými) a cizími a mezi otroky narozenými v domě pána a pořízenými odjinud. Třída otroků se rozšiřovala např. o válečné zajatce, kteří byli původně zabíjeni, o dlužníky, kteří nebyli schopni uspokojit své věřitele, a o pachatele trestných činů. Otroci bývali označováni, a to buď zavěšením tabulky, tetováním, oholením vlasů na přední polovině hlavy nebo propíchnutím uší (v Asýrii). Související informace naleznete také v článku Nábytek Mezopotámie. Mezopotámie měla spolu s Egyptem ve starověku nejlepší podmínky pro zemědělství. Bylo tam (a stejně tomu je v dnešním Iráku) kontinentální podnebí s velkými výkyvy teplot (zhruba od +50 °C do − °C). V únoru až březnu, kdy začínalo jaro, docházelo k rozvodnění Eufratu a Tigridu. Období sucha začínalo ke konci června a končilo v září. Pole se nehnojila, protože to obstarávaly záplavy, a k setbě se využíval mimo jiné pluh. Nejúrodnější půda se nacházela v Babylonii. Hlavními obilninami v Mezopotámii byly ječmen, který sloužil k přípravě potravin, pšenice dvouzrnka, která sloužila k přípravě chleba a k výrobě piva, a pšenice jednozrnka. Dále se tam pěstovaly např. sezam, hrách setý a boby.", "question": "Jaké je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris?", "answers": ["Mezopotámie"]}
{"title": "Guambiano", "context": "Guambiano je jihoamerický domorodý jazyk barbakoské jazykové rodiny. Hovoří jím asi 23 500 domorodců v andské části Kolumbie. Tento jazyk se vyučuje na školách a jeho písmem je latinka.", "question": "Kolik domorodců hovoří jazykem Guambiano?", "answers": ["asi 23 500"]}
{"title": "Perla", "context": "Perla je malý lesklý kulovitý předmět vzniklý uvnitř perlotvorky, mořské ústřice nebo perlorodky. Stejně jako perlorodky jsou i perly tvořeny vrstvami uhličitanu vápenatého. Ideální perly jsou dokonale kulaté a hladké, většina přírodních perel však vzniká v různých nepravidelných tvarech a barvách (barokní perly). Perly jsou ceněné především ve šperkovnictví. Přírodní perly vznikají, pokud do schránky ústřice vnikne cizí tělísko - např. zrnko písku. To vyvolá obrannou reakci ústřice, která začne vylučovat perleťovou hmotu usazující se na cizím tělese. V jedné ústřici může růst současně pouze jedna perla. Přírodní perly jsou velmi vzácné a více či méně žádané v závislosti na množství, kvalitě a tvaru perleťové hmoty; lze je koupit převážně na aukcích. Většina v současnosti prodávaných perel pochází z chovů. Tyto perly vznikají podobně jako perly přírodní s tím rozdílem, že cizí tělísko je do ústřic zavedeno úmyslně. Doba růstu perly se pohybuje od jednoho roku do několika let. K hlavním oblastem chovu perel patří Čína, Japonsko, Tahiti a Vietnam. Lze rozlišit několik základních druhů perel: Perly Akoya (japonsky slaná voda) pocházejí z Číny, Vietnamu či Japonska. Mívají velikost 5 až 9 mm a jejich barva může mít rozličné zbarvení: krémové, růžové, stříbřité nebo zelené. V teplejších vodách při pobřeží Číny mohou perly růst až dvakrát rychleji než v chladnějších japonských vodách. Tahitské perly jsou produkovány zvláštním druhem ústřic s černými okraji vyskytujícím se v oblasti Francouzské Polynésie. Tyto perly jsou vzácné i proto, že těchto ústřic v chovech přežívá jen malá část. Jednotlivé perly se od sebe navzájem značně odlišují, takže např. pro sestavení náhrdelníku je jich potřeba roztřídit stovky.", "question": "Kolik perel může růst současně v jedné ústřici?", "answers": ["jedna"]}
{"title": "Česká advokátní komora", "context": "Česká advokátní komora (ve zkratce ČAK) je stavovským sdružením advokátů. Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně. Členství v ní je pro všechny advokáty ze zákona povinné, a jedná se tak o největší právnické profesní sdružení samosprávy v České republice. Jejím posláním je vykonávat samosprávu advokacie a tím chránit a garantovat kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty. Komora je veřejnoprávní korporací, není tedy součástí státu. Jako právnická osoba veřejného práva je zřizována zákonem a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Brněnská pobočka zajišťuje působnost komory pro evropské advokáty a pro advokáty a jejich koncipienty se sídlem v obvodu olomouckého vrchního soudu. Česká advokátní komora sídlí v Praze na Národní třídě čp. 16, v Kaňkově paláci, což je budova, kterou vdova po advokátovi JUDr. Janu Kaňkovi odkázala roku 1895 nadaci pro chudé advokáty, jejich vdovy a sirotky. Sídlila zda pražská Advokátní komora, od roku 1952 Ústřední advokátních poraden a po roce 1990 se dostala do vlastnictví ČAK. Brněnská pobočka pak sídlí v Kleinově paláci na náměstí Svobody. Současná organizace České advokátní komory je upravena v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii. Jejími orgány jsou: sněm – nejvyšší orgán komory představenstvo – výkonný orgán komory o 11 členech předseda komory – zastupuje komoru navenek kontrolní rada – kontrolní orgán komory o 54 členech kárná komise – provádí u advokátů kárné řízení, má 83 členů odvolací kárná komise – odvolací instance v kárném řízení o 11 členech zkušební komise – provádí advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti a uznávací zkoušky Funkce v orgánech komory jsou čestné. První zmínka o výkonu advokacie se objevuje v Ius regale montanorum, později dochází k diferenciaci na řečníky, kteří u soudu vystupují zároveň se svým klientem, a tzv. poručníky pře, kteří ho zastupují již zcela samostatně. Podobné postavení mají páni z lavic, ti ale poskytují pomoc jen co týče procesního práva.", "question": "Má Česká advokátní komora pobočku v Brně?", "answers": ["Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně."]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd.", "question": "Kde se narodila Bertha von Suttner?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1996", "context": "XXVI. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 19. července až do 4. srpna 1996 v Atlantě v USA. Zúčastnilo se jich 10281 sportovců ze 197 zemí. Soutěžilo se v 271 disciplínách. V průběhu volby pořadatelského města se hodně spekulovalo o tom, zda by čest hostit letní olympiádu neměly mít Athény (na počest stého výročí prvních novodobých olympijských her). Volba ale nakonec rozhodla pro Atlantu, americké město ve státě Georgia. Hry tradiční formulkou otevřel prezident Bill Clinton a olympijský oheň zapálil bývalý americký boxer Muhammad Ali, v té době postižený Parkinsonovou chorobou. Atmosféra olympiády byla poznamenána teroristickým útokem 27. července 1996, kdy výbuch bomby v olympijském parku zabil jednoho člověka a 110 lidí zranil. Vlajky visely na půl žerdi, ale soutěže nebyly přerušeny. Nejlepším výkonem celých her se 1. srpna 1996 stala fenomenální dvoustovka sprintera Michaela Johnsona v čase nového světového rekordu 19,32 s. Ten byl o 2 setiny sekundy (19,30 s.) překonán až o 12 let později jamajským sprinterem Usainem Boltem na OH v Pekingu. Her se zúčastnili sportovci z celkového počtu 197 zemí. Z nich se 24 účastnilo letních olympijských her poprvé (z toho 11 nástupnických zemí po rozpadu SSSR). Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česko na Letních olympijských hrách 1996. Obrázky, zvuky či videa k tématu Letní olympijské hry 1996 ve Wikimedia Commons www.olympic.cz", "question": "Sportovci z kolika zemí se zúčasnili XXVI. letních olympijských her?", "answers": ["197"]}
{"title": "Antonín Novotný", "context": "Antonín Josef Novotný (10. prosince 1904 Letňany - 28. ledna 1975 Praha) byl třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. Úřadoval v letech 1957 až 1968. Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného (* 1874) z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové (* 1882) z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech, tehdejší č. p. 28 (kde měli bydliště i jeho otec Antonín a děd Antonín) a 13. prosince dostal při křtu v kostele sv. Remigia ve farnosti Čakovice jména \"Antonín Josef\". Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V roce 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou. Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve a téhož roku vstoupil do KSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937-1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele. Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. V letech 1945-1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946-1968 byl členem ÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ.", "question": "Kolikátým prezidentem byl Antonín Novotný od vzniku Československa?", "answers": ["šestý"]}
{"title": "Voda", "context": "Vysoké výparné teplo umožňuje efektivní ochlazování teplokrevných obratlovců, jako je člověk – bez pocení by nepřežili. Bod varu – Obecný trend v periodické tabulce prvků je takový, že s rostoucí hmotností se zvyšuje teplota varu. Nicméně vodíkové můstky mají větší vliv na teplotu varu než hmotnost dané látky a že voda a všechny sloučeniny s vodíkem v druhé periodě – B2H6, CH4, NH3 a HF – jsou výjimkou v tomto trendu. Voda je výjimečná vysokou permitivitou (relativní permitivita je přibližně 80). Chemicky čistá voda je velmi slabě elektricky vodivá, ale i malé množství rozpustných příměsí výrazně zvyšuje její vodivost, až řádově. Protože se běžně setkáváme spíše s vodou ne úplně destilovanou, lze tvrzení obrátit: s poklesem koncentrace iontů příměsí vodivost vody klesá, s jejich úplným odstraněním dokonce prudce. Čistá voda je ovšem extrémní situace: I proto ji přes její velkou schopnost polarizace do kondenzátorů nepoužíváme. Voda je často dávána za příklad nestlačitelné kapaliny. Její skutečná stlačitelnost sice není úplně nulová, nicméně tato hodnota je natolik malá, že se běžně zanedbává. Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíku s kyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice: 2H2 + O2 → 2H2O, za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselin zásadami, např. HCl + NaOH → H2O + NaCl. Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu CH4 + 2O2 → 2H2O + CO2, nebo oktanu (hlavní složky benzínu) 2C8H18 + 25O2 → 18H2O + 16CO2. Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani baktérie. Podrobnější informace naleznete v článku tvrdost vody. Veličina nejčastěji udávající koncentraci kationtů vápníku a hořčíku ve vodě. Definice tvrdosti vody je však nejednotná, někdy se tak označuje koncentrace dvojmocných kationtů vápníku, hořčíku, stroncia a barya, nebo všech kationtů s nábojem větším než jedna. Vzhledem k této nejednotnosti se moderní hydrochemie termínu tvrdost vody snaží vyhýbat. V praxi mnoha oborů, například akvaristiky, se však pojem tvrdost vody stále často užívá. Podrobnější informace naleznete v článku Koloběh vody. Rozšířením vody na Zemi a jejím pohybem se zabývá hydrologie, pohyb vody v zemské atmosféře zkoumá též meteorologie. Výskyt vody na naší planetě je mnohem vyšší než na ostatních planetách sluneční soustavy.", "question": "Jaký sumární vzorec má voda?", "answers": ["H2O"]}
{"title": "John Douglas Cockcroft", "context": "John Douglas Cockcroft (27. května 1897 Todmorden, Spojené království - 18. září 1967 Cambridge, Spojené království) byl britský fyzik, který získal spolu s E. T. S. Waltonem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kde zemřel John Douglas Cockcroft?", "answers": ["Cambridge"]}
{"title": "Knoflíkáři", "context": "Knoflíkáři je český barevný film z roku 1997 režiséra Petra Zelenky natočený podle jeho vlastního námětu a scénáře Českou televizí. Film obsahuje šest povídek: Štěstí z Kokury, Taxíkář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci, Duch amerického pilota V několika navzájem provázaných povídkách jsou ukázány různé typy lidiček a jejich životní osudy – od taxikáře s nevěrnou ženou, přes psychologa s každodenními rituály, pitomce, který umí doplivnout na lokomotivu, až k lidem, kteří pomocí umělého chrupu v zadnici ucvakávají knoflíky z gaučů (ve filmu nazývaní Tverpové). Ale především je tento film o atomové bombě. Knoflíkáři v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Knoflíkáři v Internet Movie Database Knoflíkáři na Kinoboxu.cz", "question": "Kolik povídek obsahuje film Knoflíkáři?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Lionel Messi", "context": "FIFA se vyjádřila, že góly zambijského fotbalisty nelze ověřit a tak Messiho rekord zůstává v platnosti. Celkem Messi vstřelil za rok 2012 91 gólů, překonal tak předchozí rekord Gerda Müllera o 6 branek. Současně Messi 9. prosince 2012 překonal rekord historicky nejlepšího střelce Barcelony Césara Rodrígueze, který v letech 1939-1955 nastřílel 190 gólů. Lionel Messi docílil v utkání proti Seville 191 gólů, přičemž někteří statistikové uvádí, že vstřelil za FC Barcelona dokonce 192 branek. 22. listopadu 2014 vstřelil hattrick v ligovém zápase proti Sevilla FC, čímž docílil 253. branky v Primera División a stal se historicky nejlepším střelcem nejvyšší španělské ligy (překonal 251 gólů Telmo Zarry z roku 1955). Ještě v témže měsíci 25. listopadu se stal nejlepším střelcem Ligy mistrů UEFA (nepočítaje kvalifikační část), překonal 71 gólů Raúla. Začátkem prosince 2014 překonal hranici 400 gólů v dresu FC Barcelona ve všech zápasech (včetně přípravných). S fotbalem začal v pěti letech, kdy začal hrát s týmem Grandoli, kde trénoval jeho otec. V roce 1995 začal působit v CA Newell's Old Boys. V jedenácti mu byl diagnostikován nedostatek růstových hormonů.", "question": "Za který tým hraje v současnosti Lionel Messi?", "answers": ["FC Barcelona"]}
{"title": "Jaroslav Hašek", "context": "V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixován jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé (možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání. Nejzajímavější je sledovat Haškovo působení v Rusku v letech 1916-1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál. V letech 1916-1918 pracoval v Kyjevě v legionářských časopisech, později přeběhl k bolševikům. Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary. Samara byla v tu dobu obsazována od směru z Lipjagu Československými legiemi, které bojovaly po boku bílých vojsk za obnovení carského režimu. Legionáři se snažili zachovávat v podstatě neutralitu a do bojů s bolševiky se pouštěli jen v nevyhnutelných případech. Dne 8. 6. 1918 byla Samara legiemi dobyta. Je proto zřejmé, že Jaroslav Hašek se v této době setkal s \"bratry\", které mohl pobízet, aby opustili demokratizační stranu, na které bojovaly čs. legie v Rusku a připojili se k bolševikům. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky (kontrolovaná také čs. legiemi). Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav, nechal zastřelit např. právníka Nikolaje Skalona, otce známého sovětského biologa Vasilije Skalona.[zdroj? ] Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5. armády Východního frontu[zdroj? ] a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině \"Jur\" (úsvit).[zdroj? ] Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu, zraněn při vražedném útoku. V témže roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska. Je možné, že ve specifických revolučních ruských podmínkách dostal Hašek možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých poměrech.", "question": "Kdo byl autorem nejpřekládanější knihy české literatury?", "answers": ["Jaroslav Hašek"]}
{"title": "Titanic", "context": "Vyšetřování vedl senátor William Alden Smith až do 25. května 1912. Během vyšetřování byly zapsány výpovědi všech přeživších a ostatní svědectví s případem související. Teprve po ukončení podání svědectví bylo britským občanům povoleno opustit Spojené státy americké. Mezi tím britský tisk očernil senátora Smitha jako osobu, která z neštěstí chtěla vytlouci politický kapitál. Smith však měl spíše pověst zastánce bezpečnosti, konkrétně na železnici, a chtěl prozkoumat vztahy mezi společností Railroad Tycoon a Titanicem, protože měly společného majitele: J. P. Morgana. Taktéž na britské straně byla ustanovena vyšetřovací komise British Board of Trade, kterou vedl lord Mersey. Komise pracovala od 2. května 1912 do 3. července 1912. Komise vyslechla přeživší cestující i členy posádky Titanicu, kapitána Arthura Rostrona lodi Carpathia, posádku lodě společnosti Leyland Line Californian a další. Smith - senátor vnitrozemského státu Unie (Michigan), který vycítil možnost se zviditelnit, se pokusil učinit hlavního viníka katastrofy z Bruce Ismaye, který byl formální hlavou White Star Line vybudované jeho otcem. White Star Line mu však již dávno nepatřila, v té době byla společnost dávno ve vlastnictví amerického Morganova trustu. Ismayovou vinou bylo pak patrně pouze to, že přežil - média jej vykreslila jako sobeckého britského miliardáře, který zabral místo dětem a ženám, aby zachoval vlastní život. Šek, který Ismay vystavil všem námořníkům v záchranném člunu \"na úhradu výstroje\" byl dezinterpretován jako úplatek. Bruce Ismay byl flegmatický, znuděný člověk, který se absolutně nezajímal o lodě a jejich navigaci - jeho zasahování do vedení lodi je spíše absurdní výmysl živený filmy, jakým je nacistický Titanic. Jeho nástup do záchraného člunu poté, co obětavě pomáhal posádce jej naplnit a dále neviděl nikoho, kdo by mohl být upřednostněn, rovněž nevykazuje známky nějakého sobectví. Ismay se v Americe stal obětním beránkem (byl dokonce zadržen) - ovšem neprávem. Podobného osudu se v Británii později dočkal kapitán SS Califorian Stanley Lord - který dokonce napsal několik knih na svou obhajobu. Případ lodi SS Californian se stal součástí šetření britské vyšetřovací komise.", "question": "Které společnosti patřil parník RMS Titanic?", "answers": ["White Star Line"]}
{"title": "Hrnek", "context": "Hrnek je menší nádoba, sloužící pro rozlévání nápojů z větších nádob a jejich konzumaci. Oproti skleničce má úchyt (lidově \"ucho\"), umožňující snadnější přenášení studených, ale hlavně horkých nápojů jako je čaj, káva, mléko či kakao k ústům. Jeho subtilnější podoba se nazývá šálek, který se používá na podávání kávy a čaje a ostatních nápojů již v menší míře a je také více zdobený. Hrnek je nejčastěji vyráběn z porcelánu, ale mohou být také dřevěné, či plechové (tzv. plecháčky) a v poslední době i plastové nebo v moderní podobě tzv. termohrnku, který po delší dobu izoluje horký obsah od chladnějšího okolí. Hrnky se zpravidla nevyrábějí ze skla, jelikož pro skleněné nádoby se používá jiné pojmenování a to půllitr, či třetinka nebo sklenička a jsou určeny převážně pro konzumaci piva a různých limonád, protože nevydrží velkou teplotu jako hrnek. Hrnek je zpravidla válcovitá nádobka různé velikostí. Dno a stěny uvnitř jsou hladké. Vnější stěny mohou být ozdobeny různými obrázky (květiny, zvířátka, nápisy apod.).", "question": "Jak se nazývá subtilnější podoba hrnku?", "answers": ["šálek"]}
{"title": "Trója", "context": "Trója (anglicky Troy, chetitsky Truwisa, řecky Τ, Ί, latinsky Trō nebo Ī, turecky Truva nebo Troia) bylo jednak skutečné, jednak bájné město na území dnešního Turecka v západní Malé Asii. Přesné umístění je na západním pobřeží v kraji zvaném Troas, pahorek Hisarlik. Trója, nazývaná též Ilion (u Homéra Ilios), legendární město, které je všeobecně známé hlavně díky Homérově Iliadě, hrdinskému eposu o téměř desetileté Trójské válce. O událostech před touto válkou a po ní je líčeno v literárních dílech vzniklých až po Homérovi. Většinou se však nedochovalo víc než jen údaje o obsahu a zlomky těchto textů. Přesně určit polohu Tróje, nebo dokonce uspokojivě dokázat její existenci se podařilo až na konci 19. století. Rokem 1870 začal totiž na Hissarliku první archeologické výkopy hlavní objevitel Tróje Heinrich Schliemann a zasvětil jim celý život. Podle Iliady založili Achájové tábor blízko ústí řeky Skamandros, kde také ukotvili své lodě. Město Trója samo stálo na kopci nad krajinou v okolí řeky Skamandros, kde také měly probíhat údajné bitvy o Tróju. Poloha starověkého města je dnes asi 5 kilometrů od pobřeží, avšak zhruba před 3000 lety bylo ústí řeky Skamander přibližně o tutéž vzdálenost městu blíže. Ústí řeky totiž tvořilo veliký záliv – přírodní přístav, který se od dob starověku naplnil naplaveninami. Město se tudíž jako by \"posunulo\" dále od pobřeží. Nedávné geologické objevy umožnily zrekonstruovat podobu původního trójského pobřeží. Až na drobné nesrovnalosti tato rekonstrukce potvrzuje polohu popsanou v homérské Tróji. V listopadu 2001 geologové John C. Kraft z University of Delaware a John V. Luce z Trinity College v Dublinu prezentovali výsledky výzkumů, které začaly rokem 1977. Porovnali dnešní geologii krajiny a pobřežních útvarů s těmi, jež jsou popsány v Iliadě a jiných klasických zdrojích (např. Strabo's Geographia), a došli k závěru, že zde existuje shoda mezi polohou Schliemannovy Tróje a dalšími místy, jako například zmiňovaným řeckým táborem, geologickými svědectvími, popisy topografie a úvahách o bitvě v Iliadě. Další práce Johna Krafta a jeho společníků byla publikována roku 2003.", "question": "Kdo je považován za hlavního objevitele bájného města Trója?", "answers": ["Heinrich Schliemann"]}
{"title": "John William Strutt, 3", "context": "Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik. Zjistil anomálii hustoty dusíku izolovaného z atmosféry, kterou publikoval na svých přednáškách. Tato anomálie zaujala Williama Ramsaye a spolu s Rayleighem objevil argon (Nobelova cena za fyziku 1904) a další vzácné plyny. Zabýval se také akustikou, optickým a elektromagnetickým rozptylem světla, je objevitelem jednoho z vyzařovacích zákonů. Ve své nobelovské přednášce Rayleigh řekl: \"Hustota plynů zaujala značnou část mé pozornosti již před 20 lety.... Zaměřil jsme svou pozornost na dusík, dělal jsem sérii experimentů... Vzduch bublal přes kapalný amoniak prošel trubkou obsahující měď rozžhavenou do rudého žáru. kde vzdušný kyslík je pohlcen vodíkem ze čpavku, přemíra čpavku se následně odstranila s kyselinou sírovou.... Udělal jsem takto sérii souhlasných pozorování.... Poté, nicméně,... Jsem ustoupil na více ortodoxní proceduru které se obešla bez průchodu vzduchu přímo přes červenou rozžhavenou měď. K mému překvapení se výsledky těch dvou metod se lišily o tisící část - rozdíl malý, ale nebyl způsoben experimentálními chybami. Co tvořilo rozdíl mezi dvěma druhy dusíku? .....nový plyn\" Většina historiků a přírodovědců oceňuje jeho vědeckou důkladnost a přesnost, která mu vynesla celou řadu ocenění. Roku 1873 se stává Strutt členem Královské společnosti, kde působil v letech 1885-1896 jako tajemník a v letech 1905-1908 jako prezident. V roce 1904 se stává laureátem Nobelovy ceny za fyziku, kterou získal za izolování inertního atmosférického argonu. Na zdi kaple svatého Ondřeje ve Westminsterském opatství byla 30. listopadu 1921 na jeho počest odhalena mramorová deska s tímto nápisem: An Unerring Leader in the Natural Knowledge (Neomylný vůdce v rozvoji přírodního poznání). V roce 1861 nastoupil mladý J. W. Strutt na univerzitu do Cambridge na Trinity College (roku 1865 zde získává cenu nejlepšího studenta v oboru matematiky, téhož roku získal i Smithovu cenu, další cambridgeské studentské ocenění).", "question": "Byl John William Strutt Lordem Rayleighim?", "answers": ["Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik."]}
{"title": "Kost", "context": "Kost (lat. os) je tvrdá, mineralizovaná struktura sloužící jako mechanická ochrana vnitřních orgánů a opora těla, tvořící vnitřní konstrukci, na kterou se upínají svaly a šlachy. Pravá kost tvořena kostní tkání se vyskytuje jen u vyšších obratlovců: obojživelníků, plazů, ptáků, savců a některých ryb. Souhrn všech kostí v těle se nazývá kostra. Lidská kostra dospělého člověka má přibližně 209 až 214 kostí. Podrobnější informace naleznete v článku osifikace. Kosti vznikají z vaziva (intramembranózně) nebo chrupavky (enchondrálně) procesem zvaným kostnatění čili osifikace. Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky růstové ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život. V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně zraje dvěma způsoby: buď přímým kostnatěním z jistých osifikačních jader, nebo přes chrupavčité stadium. Většina lidských kostí vzniká \"přes chrupavku\".", "question": "Jak se nazývá souhrn všech kostí v tělě?", "answers": ["kostra"]}
{"title": "Město malomocného krále", "context": "Město malomocného krále (1904, La citta del re lebbroso) je dobrodružný román italského spisovatele Emilia Salgariho z prostředí siamského dvora poloviny 19. století. == Obsah románu == Královský ministr a generál Lakon-tay, pověřený péčí o posvátné bílé slony, upadne v královu nemilost, když v jediném měsíci zahyne sedm slonů. Král uvěří podlému našeptávačovi, královskému katovi Mien-Mingovi a odmítnutému nápadníkovi Lakon-tayovy dcery Len-Pry, který se chce pomstít, a vyšle ministra pro zlatý bodec na slony, který je podle jedné dávné pověsti ukryt v dalekých zříceninách opuštěného města malomocného krále (s pomocí tohoto bodce chce pak král získávat nové bílé slony). Len-Pra se rozhodne, že pojede se svým otcem. Doprovází je italský lékař Roberto Galeno, který miluje Len-Pru a ta jeho lásku opětuje. Mien-Ming sežene bandu domorodých zloduchů, která se neštítí ničeho. Přesto ministr, který věnoval slonům všechnu péči a je nevinen, pachatele násilné smrti posvátných zvířat odhalí. Mien-Ming je nakonec zajat a při pokusu probodnout krásnou Len-Pru i zastřelen. Siamský král generála omilostní a doktor Galeno si vezme generálovu dceru za ženu... == Česká vydání == Město malomocného krále, Alois Hynek, Praha 1925, přeložil Jindřich Entlicher. Město malomocného krále, Albatros, Praha 1974, přeložil Vladimír Henzl, znovu Hanácké nakladatelství, Vyškov 1992 a Albatros, Praha 1999. == Externí odkazy == (česky) http://www.kodovky.cz/kniha/132 (česky) http://www.kodovky.cz/kniha/197", "question": "Kdo napsal dobrodružný román Město malomocného krále?", "answers": ["Emilia Salgariho"]}
{"title": "Zla Kolata", "context": "Zla Kolata (Kolac, albánsky Kollata ë Keqe) je nejvyšší hora Černé Hory, s výškou 2534 m n. m. Je to zároveň 16. nejvyšší hora v Albánii. Jméno hory znamená Špatná Kolata. Dalším vedlejším vrcholem masivu Bjeliče je vrchol Dobra Kolata (albánsky Kollata e mirë, česky Dobrá Kolata), která je s 2528 m n. m. druhou nejvyšší horou Černé Hory a která je jen něco málo přes 100 m na severovýchod a je oddělena sedlem 2416 m n. m. Význam slova Kolata je nejasný, ale Kolac, což je další jméno pro Kolatu, znamená v černohorštině/srbštině hromadu. Zla Kolata se nachází na hranicích Černé Hory a Albánie, 10 km jižně od černohorského městečka Gusinje. Leží v Dinárských horách, přesněji v pohoří Prokletije, v horském celku Bělič. Je severní rozsochou nejvyššího vrcholu Bjeliče, Maja Kolats (albánsky Rodi e Kollatës nebo také Maja e Kollatë, 2556 m), který se už nachází na albánském území. Severně od hory Zla Kolata, přes malé sedlo leží Dobra Kolata, vysoká 2 528 m n. m. Zla Kolata leží necelých deset kilometrů severovýchodně od Maja e Jezercës a necelých dvacet kilometrů západně od Djeravica, dvou nejvyšších hor Prokletije. Zla Kolata má tvar mohutného skalního zubu. Vrchol je, ostatně stejně jako celý masiv Bjeliče, budován z vápence. K horskému celku Bjelič se lze dostat z černohorského městečka Gusinje na jih údolím Ropojana do vesnice Vusanje.", "question": "Jak se jmenují hory, ve kterých leží Zla Kolata, na hranicích Černé Hory a Albánie?", "answers": ["Dinárských horách"]}
{"title": "Indiana", "context": "V 70. a 80. letech 18. století se stal součástí nově vzniklých Spojených států, které jej v roce 1787 začlenily do právě zřízeného Severozápadního teritoria. Po vyčlenění Ohia vzniklo roku 1800 indianské teritorium, které bylo v následujících letech dále zmenšováno. Jeho zbytek se posléze stal státem USA. Indiana jako 19. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 11. prosince 1816. Ze severu ji ohraničují jezero a stát Michigan, z východu Ohio, z jihovýchodu a jihu Kentucky a ze západu Illinois. Hlavním a zároveň největším městem je Indianapolis. Původně se odhadovalo, že první indiánští obyvatelé osídlili území Indiany někdy 8 tisíc let př. n. l., ovšem poslední archeologické výzkumy ukazují, že se tak patrně stalo už o dva tisíce let dříve. Okolo roku 900 zde vytvořili poměrně vyspělou civilizaci, jejíž součástí byla až 30 tisícová města. Tato kultura zanikla z neznámých příčin o 550 let později. Prvními Evropany, kteří vstoupili na území Indiany, byli Francouzi, kteří ji v 17. století prohlásili za území Francie. Ta je posléze ztratila ve francouzsko-indiánské válce se Spojeným královstvím, které však toto území ztratilo, když se zrodily Spojené státy americké. V roce 1800 bylo zřízeno teritorium Indiana, z kterého se v roce 1816 stal 19. stát Unie. Obyvatelé Indiany se nazývají Hoosiers. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 6 483 802 obyvatel. 84,3 % Bílí Američané 9,1 % Afroameričané 0,3 % Američtí indiáni 1,6 % Asijští Američané 0,0 % Pacifičtí ostrované 2,7 % Jiná rasa 2,0 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 6,0 % populace. Převážná většina obyvatel se řadí k protestantům, značný vliv však má i římskokatolická církev, jejíž přítomnost je zvýrazněna i existencí jedné z nejvýznamnější katolických vysokých škol v USA, University of Notre Dame ve městě South Bend. Ve velkých městech dominují největší protestantské proudy a katolíci, na venkově mají silnou pozici evangelikálové a další (ultra)konzervativní protestantské směry. Křesťané – 82 % protestanti – 62 % baptisté – 15 % metodisté – 10 % luteráni - 6 % letniční církve – 3 % menonité - 1 % jiní protestanti - 23 % římští katolíci – 19 % jiní křesťané – 1 % jiná náboženství – <1 % bez vyznání – 17 % Mottem státu je \"The Crossroads of America\", květinou pivoňka, stromem liliovník tulipánokvětý, ptákem kardinál a písní On the Banks of the Wabash.", "question": "Jak se nazývají obyvatelé Indiany?", "answers": ["Hoosiers"]}
{"title": "Neurotoxin", "context": "Jedná se o často smrtelně nebezpečné jedy, které využívají některé organismy k obraně nebo útoku. Mezi bakteriemi má velice silný neurotoxin Clostridium botulinum, která může při nesprávné výrobě nebo přípravě osídlit konzervy nebo domácí zavařeniny a vytvářet v nich botulotoxin, který je i v malém množství smrtící (smrt způsobí rychle ochrnutím dýchacích svalů). Proti jedu botulotoxinu existuje serum antibotulinum. Mezi pavouky má neurotoxin např. Atrax robustus, který je vzdáleným příbuzným běžně chovaných sklípkanů. I u nich se však vyskytuje několik rodů disponujících neurotoxinem, i když slabším, ale nebezpečným. Jedná se např. o rod Poecilotheria, jehož jed způsobuje ochrnutí dlouhých svalů. Žádný z pravých sklípkanů smrt člověka nikdy nezpůsobil. Mnoho druhů štírů se také pyšní neurotoxickým jedem. Nejnebezpečnějším z nich jsou Androctonus australis a Leiurus quinquestriatus, jejichž silný jed může dokonce zabít člověka. Neurotoxiny využívá ve světě plazů například kobra královská. Mezi rybami jej využívá například čtverzubci, známí z japonské kuchyně jako fugu. U nich se jedná o neurotoxin tetrodotoxin a smrt nastává při paralýze dýchacích svalů. Mezi obojživelníky využívají smrtelný neurotoxin žáby pralesničky (Dendrobatidae). Je zajímavé, že tyto žáby se v zajetí stávají neškodnými, svůj jed totiž získávají z mravenců. - neonikotinoidy \"Opioidy indukovaná toxicita nastává v případě, že tyto látky při svém odbourávání v játrech uvolňují toxické metabolity. Neurotoxicita může být vyvolána oxidací dvojné vazby v chemické struktuře opioidu a na základě toho mohou vznikat volné radikály poškozující tkáň.\" Odmašťování kovů, čištění oděvů, součást ředidel [[1]] - etylbenzen - sirouhlík - thujon - methylrtuť - diethylrtuť - dimethylrtuť", "question": "Odkud získávají žáby pralesničky svůj jed?", "answers": ["z mravenců"]}
{"title": "Children of Bodom", "context": "Children of Bodom je finská metalová kapela z města Espoo. Kapela byla založena v roce 1993 pod jménem IneartheD, ale později si na návrh nahrávací společnosti změnila jméno na Children of Bodom, odvozené z proslulých \"bodomských vražd\", které se udály u jezera Bodom v Espoo v roce 1960. Tématem skladeb je většinou právě jezero Bodom, dále smrt a problémy v osobních vztazích. Zpěvák Alexi Laiho užívá chraplavě křičícího vokálu (screaming) s často k nepoznání zkomolenými slovy, proto je často mylně považován za zpěváka s velmi špatnou anglickou výslovností, ačkoli ve skutečnosti mluví anglicky plynule. == Sestava == === Současní členové === Alexi Laiho – vokály, kytara Daniel Freyberg - rytmická kytara Janne Wirman – klávesy Henkka T. Blacksmith – baskytara Jaska W. Raatikainen – bicí === Bývalí členové === Alexander Kuoppala – kytara, 1993-2003 Erna Siikavirta – klávesy (na turné) Kimberly Goss – klávesy (na turné) Roope Latvala – rytmická kytara Antti Wirman – rytmická kytara (na turné) === Časová osa === == Diskografie == Something Wild (1997) Hatebreeder (1999) Follow the Reaper (2000) Hate Crew Deathroll (2003) Are You Dead Yet? (2005) Blooddrunk (2008) Relentless Reckless Forever (2011) Halo of Blood (2013) I Worship Chaos (2015) Hexed (2019)Koncertní albaTokyo Warhearts (1999) Chaos Ridden Years – Stockholm Knockout Live (2006)OstatníChildren of Bodom - split singl (1997) Bestbreeder from 1997 to 2000 – best of/kompilace (2003) Thrashed, Lost & Strungout – EP (2004) Skeletons in the Closet – kompilace (2009) == Odkazy == Oficiální stránky (anglicky) Children of Bodom na MySpace Oficiální fanouškovské fórum", "question": "Kdo je zpěvákem a kytaristou skupiny Children of Bodom ?", "answers": ["Alexi Laiho"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Po návratu do Paříže se Štefánik plně věnoval ustanovení samostatného česko-slovenského vojska. Za tímto účelem odcestoval do Ruska. Dne 25. srpna 1916 se dostal v Mogiľove k Maurice Janinovi, šéfovi francouzské mise v Rusku. Janin Štefánika zavedl k náčelníkovi generálního štábu Alexejevovi a i k caru Mikulášovi a podařilo se mu posílit postavení ČSNR ve vojenských kruzích. Dne 29. srpna podepsali Dürich a Štefánik tzv. Kyjevskou dohodu společně s představitelem amerických Slováků G. Košíkem, kterou společně uznali ČSNR za vedoucí orgán českého a slovenského hnutí v zahraničí. Francouzské velení potom poslalo Štefánika do Rumunska, kde se mu podařilo získat 1500 dobrovolníků. Začátkem roku 1917 se vrátil do Ruska. Po počátečních komplikacích s Dürichem, který nerespektoval dohody a měl téměř pro-carskou orientaci, však přece měla Štefánikova mise v Rusku úspěch. Tomu napomohla i nová prozatímní vláda, která vznikla po pádu carismu a postavení ČSNR se tak upevnilo. 2. června 1917 odplul Štefánik do USA. Prvním úkolem byl nábor dobrovolníků. Štefánikovi se podařilo získat na 3000 mužů. Druhým byla konsolidace krajanů v USA a získání jejich podpory pro ČSNR. Jeho činnost byla úspěšná a jeho politickou aktivitu mezi Američany ocenily i francouzské kruhy a 20. října byl Štefánik vyznamenán křížem důstojníka Čestné legie. Po návratu do Paříže se Štefánik zapojil do diplomatických jednání o ustavení samostatné československé armády. Výsledkem byl dekret o vytvoření Česko-Slovenské armády ve Francii, který vydala francouzská vláda 16. prosince 1917.", "question": "Kdy odplul Štefánik do USA?", "answers": ["2. června 1917"]}
{"title": "Květen", "context": "Květen je pátý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění májek nebo pálení čarodějnic, je považován za měsíc lásky. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Měsíc květen začíná ve stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen. Mokrý máj - v stodole ráj Svatá Žofie políčka často zalije Na Urbana pěkný, teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho. Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem, trnopuk s kamen fuk. Slovo květen pochází od slova kvést (rostliny kvetou), původně máj. Slovo květen se poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ataly z roku 1805 jako poetismus a překlad za fr. lune des fleurs[1], ale rychle se vžilo. Na Jungmanna zřejmě působilo polské slovo kwiecień (\"duben\"). měsíc lásky měsíc obětí komunismu měsíc požární ochrany Obrázky, zvuky či videa k tématu květen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo květen ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má květen?", "answers": ["31"]}
{"title": "Ježíš Kristus", "context": "Ježíš Kristus (mezi 7 a 1 př. n. l. – mezi 29 a 36 n. l.), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, je ústřední postavou křesťanství. Ježíš veřejně působil jako pocestný kazatel v oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu. Hlásal brzký příchod Božího království a vyzýval k obrácení či pokání. Kolem roku 30 jej Římané v Jeruzalémě ukřižovali. Křesťané považují Ježíše za Židy očekávaného Mesiáše, Spasitele lidstva a Božího Syna, vyznavači islámu za jednoho z nejvýznamnějších proroků. Kritickým historickým bádáním došlo od 19. století k odlišení náboženské postavy Ježíše Krista a historické osoby Ježíše Nazaretského. Od nepřesně vypočítaného data Ježíšova narození se počítají léta našeho letopočtu. Podrobnější informace naleznete v článcích Ježíš (jméno) a Kristus. Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ί (Iésús), které vzniklo helenizací vlastního jména יְהֹשֻׁע (Jehošua), případně staženého tvaru יְשׁוּע (Ješua), což je židovská forma jeho jména, spolu s přívlastkem ha-Nocri tj. Nazaretský. První část jména (יָה) je zkrácenou formou Božího jména \"JHVH\", druhou část pak tvoří sloveso יָשַע (jáša') \"pomáhat\", \"zachraňovat\", \"spasit\". Celé jméno pak lze přeložit jako \"záchrana přichází od Boha\". V přesném smyslu \"Bůh je záchrana\". Přívlastek \"Kristus\" je taktéž řeckého původu (χ christos) a je doslovným překladem hebrejského מָשִׁיַ (mašíach), jež znamená \"pomazaný\", \"mesiáš\", tedy židy očekávaný vykupitel Izraele. Přívlastek Nazaretský se v řeckém originále vyskytuje ve tvaru Nazarénos a Nazóraios a jeho původ není jasný. Z koncilní interpretace řecké přejímky Nazoraios ve smyslu Apo Nazaret vychází překlad \"z Nazaretu\". Tvar Nazoraios snad etymologicky pochází z aramejského Nasuraia (aram. \"Ten Hledící\" nebo \"Hlídající\"), označujícího původně mystické či gnostické kazatele vysvěcené Janem Křtitelem.", "question": "Za koho považují křesťané Ježíše Krista?", "answers": ["Židy očekávaného Mesiáše, Spasitele lidstva a Božího Syna, vyznavači islámu za jednoho z nejvýznamnějších proroků"]}
{"title": "William Lawrence Bragg", "context": "Sir William Lawrence Bragg (31. března 1890, Adelaide, Austrálie - 1. července 1971, Ipswich, Suffolk County), syn Williama Henryho Bragga, byl britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. Spolu s otcem v roce 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určování krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např. diamantu či kamenné soli. Lawrence Bragg nadto formuloval Braggovu rovnici (vyjadřující podmínku pro ohyb monochromatického rentgenového záření vlnové délky lambda na krystalech). Bragg takto umožnil zjištění atomové struktury nerostů, slitin a silikátů. Za tyto objevy dostal spolu s otcem roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku. Napsal například Electricity, Atomic structure of minerals, X-rays and crystal structure (spolu s otcem) a The history of X-ray analysis. Obrázky, zvuky či videa k tématu William Lawrence Bragg ve Wikimedia Commons Osoba William Lawrence Bragg ve Wikicitátech www.aldebaran.cz nobelprize.org Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2", "question": "Kdy zemřel Sir William Lawrence Bragg?", "answers": ["1. července 1971"]}
{"title": "Petr Zelenka", "context": "V roce 2015 měl premiéru jeho film Ztraceni v Mnichově o papouškovi francouzského premiéra Édouarda Daladiera, inspirovaný statí Mnichovský komplex historika Jana Tesaře. Příběhy obyčejného šílenství, premiéra 16. listopadu 2001, Dejvické divadlo Teremin, premiéra 17. listopadu 2005, Dejvické divadlo Herci hra na motivy Michaela Frayna, Studio Dva, premiéra 13. března 2008 Divadlo Ta Fantastika. , obnovená premiéra 19. března 2010, Divadlo Palace Ohrožené druhy měla světovou premiéru v pražském Národním divadle (Nová scéna) v listopadu 2011 Dabing Street, premiéra 1. prosince 2012, Dejvické divadlo Job Interviews, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, květen 2014 Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský, dramatizace Petr Zelenka a Olga Šubrtová, Otáčivé hlediště Český Krumlov, červen 2015 Maria Goos: Fuk! , Divadlo pod Palmovkou, premiéra: 18. prosince 2015 1996 – Mňága - Happy End 1997 – Knoflíkáři – cena Český lev za nejlepší film, režii a scénář 2000 – Samotáři 2002 – Rok ďábla – cena Český lev za nejlepší film a režii 2005 – Příběhy obyčejného šílenství 2008 – Karamazovi – cena Český lev za nejlepší film a režii", "question": "Který film získal Českého lva v roce 1997?", "answers": ["Knoflíkáři"]}
{"title": "Lotyština", "context": "Lotyština (lotyšsky latviešu valoda) patří do skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Lotyšska, kde jím mluví přibližně 2 milióny lidí. == Historie == Baltské jazyky jsou pro lingvisty velmi zajímavé, protože se v nich zachovalo mnoho archaických tvarů pocházejících z rané indoevropštiny. To je důkaz o odštěpení balto-slovanské větve od ostatních jazyků. Baltská a slovanská větev se od sebe oddělily přibližně v 10. století př. n. l. Zatímco výskyt archaických tvarů slov je nezpochybnitelný, přesný způsob, jakým se baltské jazyky vyvíjely z indoevropštiny, není znám. Východobaltské jazyky se oddělily od západobaltských (podle teorie o prabaltském jazyce) někdy mezi lety 400 a 600 n. l. Rozdílnost mezi lotyštinou a litevštinou začala být patrná v 9. stol., dlouhé období neexistoval jeden jazyk, ale mnoho různých nářečí. Tato přechodná nářečí existovala do 15. a možná až do 17. století. Lotyština se jako samostatný jazyk objevila v 16. století, vyvinula se z ní latgalština a asimilovala s kuronštinou, zemgalštinou a sélštinou. Nejstarší známé nálezy psané lotyštiny jsou překlady množství kostelních písní z roku 1530 Nicholase Ramma, německého pastora z Rigy. == Klasifikace == Lotyština je jeden ze dvou posledních živých baltských jazyků (druhým je litevština), patřících k indoevropské jazykové rodině. Lotyšský a litevský jazyk si udržely mnoho rysů prajazyka, ačkoli ve věcech hláskosloví a tvarosloví vykazují mnoho zdokonalení (u lotyštiny mnohem větší než u litevštiny). Baltským jazykům jsou nejvíce příbuzné jazyky slovanské a germánské. == Nářečí == Lotyština má tři nářečí: livonské, latgalské a střední nářečí. Livonské nářečí je rozděleno na vidzemské a kuronské (také tā nebo ventiņ). Střední nářečí, předchůdce dnešní lotyštiny, se dělí na vidzemské, kuronské a zemgalské nářečí. (Poznámka: Lotyšská nářečí by neměla být zaměňována s jazyky livonštinou, kuronštinou, zemgalštinou ani sélštinou) === Livonské nářečí === Livonské nářečí je více ovlivněno livonštinou než lotyštinou v jiných částech Lotyšska. V livonském nářečí existují dvě melodie řeči. V nářečí kuronském krátké samohlásky na koncích slov zanikají a dlouhé samohlásky jsou zkráceny. Osobní jména v obou rodech jsou zakončena na -els a -ans. Předpona ie- se mění na e-. === Střední nářečí === Vidzemské a zemgalské nářečí si jsou navzájem podobné, kuronské nářečí je archaičtější. Ve středním nářečí jsou tři melodie řeči. V zemgalském nářečí je navíc použit znak ŗ == Mluvnice == Lotyština je flektivní jazyk, jehož skladba je ovlivněna němčinou.", "question": "Do jaké skupiny jazyků patří lotyština?", "answers": ["baltských"]}
{"title": "Řecká abeceda", "context": "Používá se téměř výhradně pro zápis řečtiny (s výjimkou koptštiny), i do jiných jazyků však pronikají řecká písmena např. jako matematické symboly. Písmo bylo vyvinuto v geometrickém období (kolem 9. století př. n.l.), pravděpodobně na základě fénického písma, a s několika změnami se používá dodnes. Z alfabety do značné míry vychází i slovanské písmo cyrilice a nezpochybnitelnou příbuznost vykazuje i námi používaná latinka. V kódování Unicode jsou znaky řeckého písma umístěny v rozsahu 0370–03FF (hexadecimálně). Poznámka: Pro velká písmena řecké abecedy v HTML napište první písmeno za & velké.", "question": "Z čeho vychází cyrilice?", "answers": ["Z alfabety"]}
{"title": "Antonymum", "context": "Antonymum (z řec. α anti proti; ὄ onoma jméno), též opozitum označuje slovo opačného, protikladného významu. Jedno slovo může mít více antonym s různými významy, podle toho, o který druh antonymie jde, v jakém kontextu a na které významové škále k antonymii dochází, popřípadě ke kterému z více významů slova se vztahuje. Na rozdíl od synonymie a homonymie, které vznikají v podstatě náhodně (nejsou podmíněny vnější realitou), antonyma vznikají v každém jazyce přirozeně z důvodu vyjádřit významový protiklad k některému výrazu. Některá slova antonymní protějšek nemají (zejména číslovky určité, citoslovce). Antonyma dělíme na: polární, komplementární. K antonymii se zpravidla řadí i antonyma: konverzní kontextová. Antonyma polární, nebo též vlastní, graduální, kontrastní, z hlediska logiky kontrární, jsou antonyma, která vyjadřují protilehlé body na polární škále, nepokrývají však celý rozsah nadřazeného pojmu, protože mezi nimi nebo vně nich je ještě alespoň jeden další stupeň: velký × malý obrovský × malinký teplý × studený sever × jih černý × bílý Komplementární nebo též hlediska z logiky kontradiktorní antonyma svými významy rozdělují rozsah nadřazeného pojmu na dvě poloviny. Jde zejména o dvojice slov, z nichž druhé je z prvního odvozeno předponou ne-, ale existují i jiné dvojice: přítomný × nepřítomný katolík × nekatolík pravda × lež hluchý × slyšící Některá antonyma fungují jako polární nebo komplementární v různých kontextech: muž. × žena (v právním a běžném významu komplementární, biologicky i polární) uvnitř × venku (pokud se nepočítá s mezipolohou) Mezi komplementární antonyma se řadí i reverzní antonyma, která popisují opačný proces nebo opačný směr (vektorová antonyma. ): vejít × vyjít od × k sestavit × rozebrat nakládka × vykládka svolaný × rozpuštěný Konverzní nebo též vztahová antonyma vytvářejí takové dvojice, v nichž jedno slovo vyjadřuje vztah z hlediska jednoho subjektu a druhé slovo tentýž vztah z hlediska druhého subjektu:. rodič × dítě učitel × žák prodávat × kupovat Kontextová, paralelní, případová nebo nekompatibilní antonyma vytvářejí dvojice slov, která jsou v určitém kontextu vnímána jako protiklady, ačkoliv obecně jsou dvěma z více pojmů téže kategorie: křesťan × muslim křesťan ×. nevěřící mluvit × zpívat mluvit × být potichu Čech × Němec jablko × hruška černý × hnědý (uhlí) elektrický × plynový (sporák) Autoantonymum, též antagonymum je slovo, které má více významů, z nichž některé jsou si navzájem některým z výše uvedených způsobů protikladná – jde tedy vlastně o homonymní antonyma.", "question": "Jak se dělí antonyma?", "answers": ["polární, komplementární"]}
{"title": "Trypanosoma", "context": "Trypanosoma (česky také trypanozoma) je zdravotnicky významný rod parazitických prvoků z kmene Euglenozoa, třídy bičivky a řádu trypanozomy. Jejich hostiteli jsou různí obratlovci a přenáší je zejména dvoukřídlý hmyz a ploštice. Trypanozomy jsou heterotrofní organismy, které, podobně jako další Mastigophora, mají charakteristickou stavbu bičíku a podobně jako ostatní Kinetoplastida mají v dlouhé mitochondrii kinetoplast. Buňka trypanozom se může v závislosti na životním cyklu a umístění v rámci hostitelského organismu měnit na tři morfologické typy: trypomastigot, epimastigot a amastigot. Pozice a orientace kinetoplastu je klíčovým znakem, kterým se tyto tři formy dají rozlišit. Zajímavými strukturami v buňce jsou kalcizomy a rezervozomy. Trypanosoma brucei - způsobuje onemocnění nagana, přenáší Glossina morsitans Trypanosoma cruzi - Chagasova choroba, přenáší tropické krevsající ploštice Trypanosoma gambiense - spavá nemoc, přenáší Glossina gambiense", "question": "Jsou trypanozomy autotrofními organismy?", "answers": ["Trypanozomy jsou heterotrofní organismy, které, podobně jako další Mastigophora, mají charakteristickou stavbu bičíku a podobně jako ostatní Kinetoplastida mají v dlouhé mitochondrii kinetoplast."]}
{"title": "Metamfetamin", "context": "Metamfetamin, též metylamfetamin nebo (mimo odborný kontext nejčastěji) pervitin (dřívější obchodní název), MA, desoxyefedrin, methedrin je syntetické stimulancium z řad amfetaminů. Poprvé byl připraven v roce 1887 v Japonsku. Zprvu byl odhalen jeho potenciál při léčbě chorobné spavosti a astmatu, masově byl poté spolu s amfetaminem použit jako povzbuzující prostředek během II. světové války (na obou stranách, především osazenstvem letadel a tanků), dodnes je FDA povolen k léčbě syndromu ADHD, ke krátkodobému zvládání extrémní exogenní obezity a k léčbě narkolepsie. V dnešní době je MA hlavně zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, která stimuluje centrální nervovou soustavu. Metamfetamin velmi účinně potlačuje únavu a potřebu spánku, zrychluje psychomotorické tempo, očekávaným účinkem je rovněž extrémní euforie a zvýšená sebedůvěra. Tato vlastnost je dána rozsáhlým uvolňováním dopaminu, noradrenalinu a serotoninu do synaptických štěrbin v mozku. Dlouhodobé nadužívání však může vést k poškození až zániku nervových buněk působením oxidačního stresu (neurotoxicita). Se zneužíváním je spojen i negativní dopad na kardiovaskulární systém. Častějším užíváním dochází k rozvoji tolerance a riziku psychické závislosti. Návyk bývá často provázen depresemi, citovou labilitou, největším rizikem je pak toxická psychóza připomínající paranoidní schizofrenii. U těžce závislých osob byla rovněž popsána dilatační kardiomyopatie, parkinsonismus i trvalé poškození mozku. V České republice je častěji prodáván v podobě bílého nebo různě zbarveného prášku. Ve Spojených státech je dodnes vyráběn jako léčivo pod názvem Desoxyn, indikován zejména k terapii poruch pozornosti. Metamfetamin je značně rozšířen ve Spojených státech a Asii. V Evropě se zejména vyskytuje na území bývalého Československa, kde je nezákonně syntetizován, již od 70. let, z pseudoefedrinu extrahovaného z léčiv proti chřipce a rýmě (Nurofen stopgrip, Modafen, dříve i aspirin apod.) v amatérských varnách.", "question": "V jakém roce byl poprvé připraven metamfetamin?", "answers": ["1887"]}
{"title": "Nespoutaný Django", "context": "Nespoutaný Django (v anglickém originále Django Unchained) je americký western režiséra Quentina Tarantina z roku 2012. Film se odehrává v jižních státech USA a zaměřuje se na Djanga, osvobozeného otroka, který cestuje napříč Spojenými státy v doprovodu doktora Kinga Schultze, nájemného lovce lidí. V hlavních rolích hrají Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washingtonová a Samuel L. Jackson. Snímek získal dva Zlaté glóby v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl ještě nominován v kategoriích Nejlepší film (drama), Nejlepší režie (Quentin Tarantino) a Nejlepší herec ve vedlejší roli (Leonardo DiCaprio). Získal také dva Oscary v kategoriích Nejlepší herec ve vedlejší roli (Christoph Waltz) a Nejlepší původní scénář (Quentin Tarantino), kromě toho byl také nominován v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší kamera (Robert Richardson) a Nejlepší střih zvuku (Wylie Stateman).", "question": "Který režisér natočil film Nespoutaný Django?", "answers": ["Quentina Tarantina"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "V 19. století kritický obdiv k Shakespearovu géniovi často hraničí s pochlebováním. \"Toto je král Shakespeare\", napsal esejista Thomas Carlyle v roce 1840, \"nejen že záři, ale korunuje svrchovanost nad námi všemi, protože je nejušlechtilejší, nejjemnější, přesto nejsilnější ze shromážděných; nezničitelný.\" Ve viktoriánském období se jeho hry uváděly jako opulentní podívané ve velkém měřítku. Dramatik a kritik George Bernard Shaw zesměšňoval kult uctívání Shakespeara jako \"bardolatrii\" (parafráze na idolatrie = modloslužebnictví) s tvrzením, že nový naturalismus Ibsenových her učinil Shakespearovy hry zastaralými. Modernistické revoluce v umění na počátku 20. století místo toho, aby Shakespeara odvrhly, nadšeně zapojily jeho díla do služeb avantgardy. Expresionisté v Německu a futuristé v Moskvě uváděli vlastní inscenace jeho her. Marxistický dramatik a režisér Bertolt Brecht pod vlivem Shakespeara vymyslel epické divadlo. Básník a kritik T. S. Eliot argumentoval proti Shawovi, že Shakespearova \"surovost\" (primitivnost) ho ve skutečnosti dělá moderním. Eliot spolu s literárním kritikem G. Wilson Knightem a školou Nové kritiky vedl hnutí směrem k užšímu výkladu Shakespearovy obraznosti. V 50. letech vlna nových kritických přístupů nahradila modernismus a vydláždila cestu pro \"postmoderní\" studie Shakespeara. Od 80. let 20. století byla Shakespearovská studia otevřena i pro hnutí jako je strukturalismus, feminismus, nový historismus, afroamerická studia a queer studia. V obsáhlém výkladu Shakespearových děl a při přirovnání Shakespearových literárních úspěchů k úspěchům mezi vůdčími postavami filozofie a teologie literární kritik Harold Bloom poznamenal, že \"Shakespeare byl větší než Platón a než Svatý Augustin. On nás obklopuje, protože chápeme jeho základní vnímání.\" Shakespeare byl již za svého života významný dramatik a básník, byl tehdy údajně známý dokonce i na českém území. K prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma, který přeložil Macbetha. K nejstarším překladatelům patřili dále Josef Kajetán Tyl a Josef Jiří Kolár. Do tzv. druhé generace překladatelů, do poloviny 19. století, patří František Doucha, Jan Josef Čejka, František Ladislav Čelakovský a Jakub Malý. Na přelomu 19. a 20. století překládali Josef Václav Frič, Josef Václav Sládek a Jaroslav Vrchlický. Na počátku 20. století to byl Otokar Fischer, Antonín Fencl a Bohumil Štěpánek. V 5. generaci, v polovině 20. století, překládali Erik Adolf Saudek, Jiří Valja, František Nevrla, Otto František Babler, v 6. generace, v 60. a 70. letech 20. století, to byli Aloys Skoumal, Zdeněk Urbánek, Josef Topol, Václav Renč a Břetislav Hodek.", "question": "V kterém roce bylo u nás jako poprvé přeloženo Shakespearovo dílo?", "answers": ["1786"]}
{"title": "Lana Del Rey", "context": "Album nese dva názvy - Rock Me Stable; Young Like Me -, ale názvy písní jsou dodnes neznámé. Mezi roky 2005 a 2006 nahrála Sirens pod jménem May Jailer, které bylo vydáno v květnu 2012. O pár let později podepsala smlouvu s 5 Point Records. V roce 2008 vydala svoje první EP Kill Kill se třemi písněmi a poté v lednu 2010 na iTunes plnohodnotné album jako Lana Del Ray a.k.a. Lizzy Grant. Její otec Robert jí pomohl s marketingem, ale album bylo po několika týdnech staženo z prodeje. Před tím, než na konci června 2011 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Stranger Records a v říjnu vydala debutový singl Video Games, nahrávala svoje písně na svůj YouTube. K písním si vytvářela svoje vlastní videa. Jak se později ukázalo, většina nahrávek byla demo verzí písní z alba Born to Die. Ve stejném měsíci s ní podepsalo smlouvu další vydavatelství, Interscope Records. Lana původně nechtěla působit jako sólová zpěvačka, především proto, aby nebyla kritizována sama za sebe, ale vydavatelství na tom trvalo. Video Games vyhrálo na podzim roku 2011 ocenění Q award za \"Next big thing\". 30. prosince 2011 vydala druhý singl Born to Die, ke kterému zároveň natočila první profesionální video s režisérem Woodkidem. Dne 4. ledna 2012 podepsala smlouvu s NEXT Model Management agency. 14. ledna 2012 byla host v pořadu SNL. Již před vystoupením přiznala, že je nervozní, jelikož je to poprvé, co vystupuje v americké televizi. Vystoupení byl skandál, její výkon byl pro mnohé kritiky parodií na originál, a od té doby má Lana odpor k americkým mediím. Ve francouzské show Taratata během rozhovoru prozradila, že její první deska ponese týž název jako druhý singl a vyjde 30. ledna 2012. Born to Die se prodalo doposud přes 7 milionů kopií a stalo se v roce 2012 pátým nejprodávanějším albem roku. Další singl vydala 8. dubna, Blue Jeans. Na Twitteru prohlásila: \"Ukážu vám, že není nic krásnějšího než smrt.\" , což se vztahovalo ke klipu, ve kterém již podruhé na konci zemře. Další singly Summertime Sadness a National Anthem byly vydány 22. června a 8. července. Mezitím Lana album propagovala na různých festivalech v rámci Born to Die Tour. V červnu Lana potvrdila, že pracuje na další desce, kterou vydá na podzim.", "question": "Kdy vydala Lana Del Rey druhý singl Born to Die?", "answers": ["30. prosince 2011"]}
{"title": "Franck Ribéry", "context": "Malý chlapec pak proletěl předním sklem auta. Od té doby nosí na pravé tváři dlouhou jizvu, která se stala jeho poznávacím znamením. Stejně jako jiný fotbalista se stejnou vizáží, argentinský útočník Carlos Tévez, i Ribéry plastickou operaci odmítá. \"Není to nic, za co bych se měl stydět,\" stojí si za svým. Ve Francii byl vyšetřován za sex s nezletilou prostitutkou, 30. ledna 2014 byl zproštěn obvinění. V lednu roku 2005 podepsal kontrakt s tureckým Galatasarayem Istanbul. Pomohl mu k zisku tureckého poháru, když v semifinále vstřelil jedinou branku a pak dalším gólem přispěl ve finále k vítězství 5:1 nad rivalem Fenerbahçe. Fanoušci Galatasaraye byli uchváceni jeho hrou a dali mu přezdívku \"FerraRibery\". Je považován za největší objev MS 2006. V Istanbulu ale dlouho nevydržel jeho dalším působištěm se stala jeho rodná Francie. Odešel do Marseille, což se neobešlo bez problémů. Galatasaray nakonec vysoudil náhradu 10 miliónů eur.[zdroj? ] V Olympique Marseille měl dvě úspěšné sezóny. V sezóně 2005/06 s Marseille dokráčel až do finále Poháru UEFA. Jeho tým však ztroskotal na Valencii. V ročníku 2011/12 se probojoval s Bayernem do finále DFB Pokalu proti Borussii Dortmund, v něm vstřelil jeden gól.", "question": "Z jaké země pochází Franck Ribéry?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Niob", "context": "Niob (chemická značka Nb, latinsky niobium) je kovovým, přechodným prvkem 5. skupiny periodické tabulky. Nachází využití v elektronice a metalurgii při výrobě speciálních slitin. Niob byl objeven roku 1801 Charlesem Hatchttem a byl pojmenován podle Niobé, dcery bájného krále Tantala. Hatchett objevil niob v minerálu columbitu (psáno někdy také kolumbit) a pojmenoval ho proto columbium. Pro velmi podobné vlastnosti niobu a tantalu panoval dlouho názor, že se jedná o jeden prvek. Teprve v roce 1844 prokázal Heinrich Rose, že columbit obsahuje dva prvky - tantal a niob. Niob je šedý, kujný, kovový prvek, poměrně značně chemicky stálý. Jeho zbarvení se při dlouhodobém působení vzduchu mění na namodralé. Při manipulaci za vyšší teploty jej však musíme chránit v inertní atmosféře před působením vzdušného kyslíku. Oxidace vzduchem začíná při teplotě 200 °C. Poměrně dobře se rozpouští v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a snadno se rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Nb+2, Nb+3 a Nb+5. Niob je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 15-25 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je velmi nízká, odhaduje se na přibližně 0,000 01 mg/l (0,01 ppb). Ve vesmíru připadá jeden atom niobu na 40 miliard atomů vodíku. Prvek se nikde nevyskytuje čistý, v minerálech je obvykle doprovázen tantalem. Nejznámějšími minerály jsou kolumbit ((Fe,Mn)(Nb,Ta)2O6), coltan ((Fe,Mn)(Ta,. Nb)2O6) a euxenit ((Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6). Ložiska rud s prakticky využitelným obsahem niobu se nalézají v Rusku, Brazílii, Kanadě, jižní Africe a v Nigérii.", "question": "Kdy byl objeven niob?", "answers": ["1801"]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Trojúhelník je geometrický útvar určený třemi body, neležícími v jedné přímce. Jednou ze základních vlastností trojúhelníku v \"obyčejné\" euklidovské rovině je skutečnost, že součet velikostí jeho vnitřních úhlů je roven 180° (π v obloukové míře). Naproti tomu sférický trojúhelník na kulové ploše má součet velikostí vnitřních úhlů vždy větší než 180° a trojúhelník v hyperbolické (Lobačevského) rovině vždy menší než 180°. Vlastnosti trojúhelníku tedy podstatně závisí na geometrických vlastnostech roviny, v níž leží. Následující poznatky platí většinou jen pro trojúhelník v euklidovské rovině. Úsečky, které spojují vrcholy, se nazývají strany trojúhelníku. Úhly, které svírají strany, se nazývají vnitřní úhly trojúhelníku. Úhly vedlejší k vnitřním úhlům, se nazývají vnější úhly trojúhelníku. Každý trojúhelník má 3 strany, 3 vnitřní úhly, 6 vnějších úhlů (u každého vrcholu dva). Trojúhelník nemá úhlopříčky. Trojúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran. Vrcholy se označují velkým tiskacím písmenem, strany se označují malým písmenem příslušným protějšímu vrcholu, úhly se označují malým řeckým písmenem. Trojúhelník se zapisuje symbolem Δ následovaným výčtem všech vrcholů. Trojúhelník může být určen: (sss) délkou všech tří stran, (sus) délkou dvou stran a velikostí úhlu, který svírají, (usu) délkou strany a velikostí úhlů, které k ní přiléhají, (Ssu) délkou dvou stran a velikostí úhlu proti větší z nich. Ke konstrukci trojúhelníku se mohou použít i výšky, těžnice atd. Strany trojúhelníku splňují trojúhelníkové nerovnosti: Součet dvou libovolných stran trojúhelníku je vždy delší než strana třetí, neboli a + b > c a + c > b b + c > a : : :. : | : a - b : | : < c : : {\\displaystyle |a-b|<c} : : : : : | : a - c : | : < b : : {\\. displaystyle |a-c|<b} : : : : : | : b - c : | : < a : : {\\displaystyle |b-c|<a} : Součet všech vnitřních úhlů je v každém trojúhelníku 180°. Součet vnitřního a příslušného vnějšího úhlu je 180°. Součet dvou vnitřních úhlů se rovná vnějšímu úhlu u zbývajícího vrcholu. Proti většímu úhlu leží větší strana. α + α' = β + β' = γ + γ' = 180° α + β = γ' α + γ = β' β + γ= α'. α + β + γ = 180° α' + β' + γ' = 360° : : : sin : α + sin : β + sin : γ = 4 cos : : : α 2 : : cos :.", "question": "Kolik stran má trojúhelník?", "answers": ["3"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider. Technickým vrcholem a zároveň všeobecně nejuzávanějším albem kapely je Rust in Peace z roku 1990.[zdroj?", "question": "Jsou texty písní od Megadeth například o politice a válkách?", "answers": ["Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím."]}
{"title": "Božena Němcová", "context": "Ta se podle jeho hypotézy mohla narodit ve Slezsku v květnu 1818. Od roku 1850 strávila Němcová v Praze 13 let, které přerušila jen krátkým pobytem v Drážďanech a třemi cestami na Slovensko (oblasti Banské Štiavnice, Sliače, Brezna, Horní Lehoty, Velké Revúce, Chýžně) a do Uher (1851, 1852, 1855). V Praze je známo jejích 14 adres. Všechna bydliště byla na pravém břehu Vltavy. Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy: 1820 - : Vídeň, Alservorstadt č. 206 (dnes na tomto místě ústí Sensengasse do Spitalgasse) - Barbora Panklová se narodila 4. února 1820 panskému kočímu, rakouskému Němci Johannu. Panklovi (1794-1850) a Terezii Novotné (1797-1863), panské pradleně. 1820 (5. února): Vídeň, Alserstraße 17 (kdysi Alser Grund), kostel Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche) - křest rodina - 1820 (7. srpna): Česká Skalice - svatba rodičů Ratibořice - manželé Panklovi sloužili u vévodkyně Zaháňské. Babička z matčiny strany Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, pobývala u své dcery v letech 1825-1829 a pomáhala s výchovou. školní docházka - 1824 (nebo až 1826) - 1830 (nebo 1833): Česká Skalice školní docházka - 1830-1833: Chvalkovice zámek - na vychování v rodině zámeckého úředníka Augustina Hocha. Učila se němčinu, hrát na klavír, šít a panské mravy. Poprvé zde přišla do styku s literaturou. svatba - 1837 (12. září): Červený Kostelec - v kostele svatého Jakuba Většího se provdala za dvakrát staršího člena finanční stráže (později komisaře) Josefa Němce, oslava se odehrála v hotelu U Českého lva. 1837 (září) - 1838 (30. dubna): Červený Kostelec - ulice Boženy Němcové 127. Sem se provdala.", "question": "Kdy se narodila Božena Němcová?", "answers": ["4. února 1820"]}
{"title": "Já, robot (kniha)", "context": "Já, robot (anglicky I, Robot) je soubor devíti sci-fi povídek od Isaaca Asimova, který byl poprvé publikován vydavatelstvím Gnome Press roku 1950 v nákladu 5 000 výtisků. Povídky se původně objevovaly v amerických časopisech Super Science Stories a Astounding Science Fiction v letech 1940 až 1950. Ačkoliv mohou být povídky čteny zvlášť, sdílejí motiv interakce lidí, robotů a morality a dohromady tvoří příběh Asimovy fiktivní historie robotiky. V některých povídkách vystupuje jako hlavní postava doktorka Susan Calvinová, hlavní robopsycholožka Národní americké společnosti pro výrobu robotů, a. s. (v anglickém originále US Robots and Mechanical Men), předního výrobce robotů. Poprvé se objevila v povídce \"Lhář! \". Po zveřejnění povídek Asimov napsal rámcový příběh, který jednotlivé povídky představuje jako vzpomínky doktorky Calvinové během interview o její životní práci. Především jde o odchylky v chování robotů a využití robopsychologie k jejich odstranění. Kniha též obsahuje povídku, v níž se poprvé objevily Asimovovy tři zákony robotiky (povídka \"Hra na honěnou\"). Mezi další postavy, které zde vystupují, patří Gregory Powell a Michael Donovan, kteří testují prototypy robotů a hledají příčiny jejich poruch. V lednovém čísle sci-fi časopisu z roku 1939 Amazing Stories vyšla povídka \"Já, robot\" o sympatickém robotovi od autora s pseudonymem Eando Binder, která Isaaca Asimova ovlivnila. Ještě předtím četl v prosinci 1938 v časopise Astounding Science Fiction povídku \"Helen ÓLoy\" od Lestera Del Reye s podobným námětem. 10. května 1939 se Asimov pustil do psaní své první povídky o robotech, trvalo mu 2 týdny, než ji dokončil. Jmenovala se \"Robbie\" a byla velmi podobná \"Helen ÓLoy\". Frederik Pohl doporučil redaktorovi Astounding Science Fiction Johnu W. Campbellovi, aby ji z tohoto důvodu netiskl. Otiskl ji až samotný Pohl v září 1940 poté, co se sám stal redaktorem sci-fi časopisu Super Science Stories, avšak pod odlišným názvem \"Strange Playfellow\". Následovala povídka \"Rozum\", kterou Campbell přijal 22. listopadu 1940 a která vyšla v jeho časopisu v dubnu následujícího roku. Asimov byl nadšen a rychle napsal další povídku \"Lhář! \", kterou Campbell otiskl hned v příštím květnovém čísle. Ve čtyřicátých letech napsal Isaac Asimov pro Astounding Science Fiction další povídky o robotech - \"Chyť toho králíka! \", \"Únik\" (anglicky \"Escape\", ale Campbell ji přejmenoval na \"Paradoxical Escape\", protože 2 roky předtím již otiskl povídku se stejným názvem), \"Důkaz\" a \"Konflikt nikoli nevyhnutelný\". Frederika Pohla, tou dobou literárního agenta Isaaca Asimova napadlo, že by se mohla sestavit knížka z již vydaných povídek. Významné nakladatelství Doubleday o ni nemělo zájem, ale projevilo ho malé nakladatelství Gnome Press.", "question": "Kdo napsal soubor sci-fi povídek Já, robot?", "answers": ["Isaaca Asimova"]}
{"title": "Přízvuk", "context": "Obvykle má podobu zesílení a zároveň zvýšení hlasu. Patří mezi tzv. suprasegmentální prvky jazyka. Umístění slovního přízvuku v některých jazycích má vliv na výslovnost přízvučné slabiky i některých dalších hlásek před přízvukem či za přízvukem. Někdy se přízvukem (cizím přízvukem) rozumí celkově pozměněná přízvučnost řeči, ovlivněná zpravidla jiným jazykem nebo dialektem; může být příznakem nedostatečného osvojení daného jazyka, ale i neurologické poruchy (tzv. syndrom cizího přízvuku). V jazycích s pevným slovním přízvukem je přízvukována vždy nebo zpravidla jen určitá slabika (např. první v češtině, předposlední (penultima) v polštině). V latině je přízvučná druhá slabika od konce slova, pokud je dlouhá přirozeně nebo polohou, jinak třetí slabika od konce. V jazycích s pohyblivým slovním přízvukem (např. ruština, angličtina) může být přízvučná kterákoliv slabika, různá poloha přízvuku může mít distinktivní (význam rozlišující) funkci. V některých jazycích může být přízvuk v písmu značen, například v ruštině se v učebních textech značí čárkou nad samohláskou. Přízvuk může ovlivňovat výslovnost hlásek. Například v ruštině, angličtině či němčině dochází k redukované výslovnosti nepřízvučných samohlásek (např. psané e se vyslovuje jako ə (v zahraniční literatuře často označované jako Schwa (něm.) / schwa (angl.) (pravopis i v angličtině. zůstává německý, až na psaní s velkým písmenem), označení šva v tomto významu není v české literatuře tak běžné – česky nejjednoznačněji jako redukované e, něm. též Murmellaut), např. angl. about [ə],. obsession [ə], taken [ˈ], něm. Frage [ˈ:gə], v neodlučitelných, a tudíž nepřízvučných předponách, např. bekommen [bə]). Přízvuk též často ovlivňuje i délku slabik (v ruštině se přízvučné samohlásky vyslovují delší než nepřízvučné, ve švédštině jsou přízvučné slabiky vždy dlouhé, nepřízvučné vždy krátké). V češtině k takovýmto jevům nedochází. U delších slov se kromě hlavního přízvuku může vyskytovat i slabší vedlejší přízvuk. Ve fonetickém přepisu výslovnosti (IPA) se hlavní přízvuk označuje horní kolmičkou ( ˈ ), vedlejší přízvuk dolní kolmičkou ( ˌ ), např. ve slově předposlední [ˈ̝̊ɛ.po.ˌ.ɲ:]. Některá slova, tzv. klitika, jsou nepřízvučná a tvoří přízvučný celek s předchozím (příklonky) nebo následujícím (předklonky) slovem. Příklonky jsou slova trvale nepřízvučná, protože se připojují za přízvučné slovo. Předklonky stojí před přízvučným slovem a spojují se s ním. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Přízvuk ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo přízvuk ve Wikislovníku", "question": "Kde stojí předklonky?", "answers": ["před přízvučným slovem"]}
{"title": "Kakaduovití", "context": "Do čeledě kakaduovití jsou řazeni papoušci obývající Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny, jejichž typickým znakem je chocholka na hlavě. Nejmenším zástupcem je korela chocholatá, největší kakadu je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg. Všichni kakaduovití kromě korely jsou zapsáni v příloze CITES, většina je chráněna, některé druhy jsou na pokraji vyhubení nebo zranitelní. Jediná skupina papoušků, která vyměnila pestré barvy za bílou, růžovou a černou aniž by ztratili své kouzlo. Všichni kakaduové mají krásnou ozdobu hlavy - pohyblivou chocholku, podle jejichž pohybů se dá rozpoznat nálada jedince. Žijí ze všech papoušků nejdéle, kakadu žlutočečelatý se dožívá až 119 let. Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění. Čeleď kakaduovití se rozpadá na dvě podčeledi - kakaduové (Cacatuinae) a korely (Nymphicinae) : rod: Callocephalon kakadu přilbový (Callocephalon fimbriatum) rod: Probosciger kakadu arový (Probosciger aterrimus) rod: Eolophus. kakadu růžový (Eolophus roseicapillus) rod: Cacatua kakadu žlutolící (Cacatua sulphurea) kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) kakadu brýlový (Cacatua ophthalmica) kakadu molucký (Cacatua moluccensis) kakadu bílý (Cacatua alba. ) kakadu filipínský (Cacatua haematuropygia) kakadu Goffinův (Cacatua goffini) kakadu naholící (Cacatua sanguinea) kakadu šalamounský (Cacatua dukorps) kakadu tenkozobý (Cacatua tenuirostris) kakadu inka (Cacatua leadbeateri) rod: Calyptorhynchus kakadu černý (Calyptorhynchus funereus) kakadu havraní (Calyptorhynchus magnificus) kakadu hnědohlavý (Calyptorhynchus lathami) kakadu palmový (\"Probosciger aterrimus\") Jediným zástupcem je korela chocholatá. Je to běžný, travními semeny živící se pták, žijící po celé Austrálii. Je to také populární klecový pták. rod: Nymphicus korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) Obrázky, zvuky či videa k tématu Kakaduovití ve Wikimedia Commons City Parrots kakaduovití na Biolibu", "question": "Jsou kakaduové společenští?", "answers": ["Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění."]}
{"title": "Rýže", "context": "Celkově rýže pokrývá asi dvacet procent kalorické spotřeby lidské populace. Rýže (Oryza L.) je rod lipnicovitých (Poaceae) rostlin ze skupiny rýžovitých (Oryzeae) zahrnujících asi 21–25 druhů a tisíce taxonů nižších než druh. Rod rýže (Oryza) zavedl v roce 1753 Carl Liné poté, co popsal druh rýže seté (Oryza sativa) pěstované v té době v Etiopii. Později bylo popsáno více než 100 druhů rýže, které jsou uloženy v různých herbářích. Většinou se ale jedná o stejné druhy nebo o taxony nižší než druh, protože v dnešní době je uznáváno asi 21–25 druhů rýže. Hospodářský význam má rýže setá (Oryza sativa L.) a rýže africká (Oryza glaberrima Staud.), též nazývaná rýže červená. Ostatní druhy rýže jsou divoké nebo chápané jako plevelné v rýžovištích uvedených dvou druhů. Podle počtu chromozomů se rozlišuje rýže diploidní (24 chromozomů, sady AA, BB, CC, EE, FF a GG) a tetraplodní (48 chromozomů, sady BBCC, CCDD, HHJJ a HHKK). Diplodními druhy jsou pouze divoké rýže Oryza alta, O. australiensis, O. barthii, O. brachyantha, O. coarctata, O. eichingeri, O. grandiglumis, O. granulata, O. latifolia, O. longiglumis, O. malampuzhaensis, O. meyeriana, O. minuta, O. officinalis, O. perennis, O. punctata, O. rhizomatis, O. ridleyi a O. schlecteri. Tetraplodních je 9 druhů včetně 2 pěstovaných: O. rufipogon, O. nivara (synonymě Oryza sativa f. spontanea), O. glumipatula (syn. Oryza glumaepatula), O. meridionalis, O. breviligualata, O. logistaminata (syn. Oryza glumaepatula), O. sativa a O. glaberrima. Rýže pochází z povodí Perlové řeky v Číně, kde byla domestikována před 8 200–13 500 lety. Dnes je rozšířena všude ve světě, hlavně v tropech a subtropech. Rýže setá (O. sativa) vznikla pravděpodobně z divoké Oryza rufipogon. Další pěstovanou rýží je Oryza glaberrima, která se pěstuje v povodí Nigeru. Rýže (Oryza) je jednoletá či víceletá rostlina. Nejpěstovanější druh rýže setá (O. sativa) je jednoletá bylina. Má mohutný svazčitý kořenový systém s řadou odnoží. Rýže klíčí ve vlhkém prostředí jedním primárním kořenem, který se později větví ve dva adventivní kořeny. Ty se dále větví v další postranní kořeny. Mohutnost kořenového systému závisí na druhu a odrůdě, ale i na půdě a používané agrotechnice. Kořeny jsou tvořeny aerenchymem a jsou bílé, později nahnědlé až světle hnědé. Kořenový systém se vyvíjí v průběhu růstu rostliny a kvetení. Po ukončení kvetení se již nerozvíjí.", "question": "Z povodí jaké řeky pochází rýže?", "answers": ["Perlové"]}
{"title": "Smrt", "context": "Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti. Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se označuje jako letální, tedy smrtelné. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie. Usnadněním umírání se zabývá paliativní péče. V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu.", "question": "Jak se nazývá proces, na jehož konci je smrt?", "answers": ["Umírání"]}
{"title": "Radiometrie", "context": "Radiometrie je část optiky, která se zabývá měřením elektromagnetického záření, včetně viditelného světla. Radiometrie se zabývá měřením elektromagnetického záření v prostoru a používá tedy absolutní veličiny, zatímco fotometrie studuje obdobné veličiny, avšak z hlediska jejich působení na lidské oko. Radiometrie našla důležité uplatnění v astronomii. Fyzikání veličiny měřené v radiometrii se označují jako radiometrické veličiny (popř. energetické veličiny), popisují přenos energie zářením. Integrální veličiny (například zářivý tok) popisují celkový účinek záření všech vlnových délek nebo frekvencí, zatímco spektrální veličiny (například spektrální zářivý tok) popisují účinek záření jedné vlnové délky λ nebo frekvence ν Ke každé integrální veličině existují odpovídající spektrální veličiny, například zářivému toku Φ odpovídá spektrální zářivý tok Φ a Φ. Abychom z integrální veličiny zjistili její spektrální protějšek, využijeme limitního přechodu. To vychází z představy, že pravděpodobnost, že existuje foton, který má právě požadovanou vlnovou délku, je nulová. Ukažme si tedy vztah mezi nimi na příkladu zářivého toku: Integrální veličina – zářivý tok s jednotkou W: : : : : Φ : : e : : : : : {\\displaystyle \\Phi _{\\mathrm {. e} }} : Spektrální zářivý tok podle vlnové délky s jednotkou W/m: : : : : Φ : : e : λ : : = : : : : d : : Φ : : e : : : : :.", "question": "Co měří radiometrie?", "answers": ["elektromagnetického záření"]}
{"title": "Rýže", "context": "Na okraji je drsná, rub a líc se neliší. Někdy bývá obalena chloupky a je od báze pigmentovaná. Praporcový list je širší než ostatní. Řada delších listů je v polovině ohlá směrem k zemi. Jednotlivé kvítky vyrůstající v klasech a sdružují se v laty různého uspořádání. Latu obvykle tvoří 40–500 jednokvětých klásků. Květ je na krátkém vřetenu obalen pětižilnou, kožovitou, často osinatou a chlupatou pluchou. Tvoří ho šest tyčinek ve dvou kruzích a jednopouzdrý semeník obalený dvěma plenkami s pérovou bliznou rozdělenou na dvě části. Rýže setá (O. sativa) má jednokvěté klásky o 6 tyčinkách v latách. Plodem je obilka, která bývá po stranách smáčklá s různě barevným oplodím. Je obalena pluchou a pluškou. Obilka bývá 5–14 mm dlouhá a 1,9–3,7 mm široká s embryem umístěným v bazální části. U rýže seté (O. sativa) je obilka obalena pluchou a pluškou. Obsahuje 70–80 % škrobu a dále bílkoviny a vitamín B. Obilka obsahuje asi 8–12 % bílkovin, 2,4 % tuků, 68–72 % sacharidů, 10 % vlákniny a 4–5 % minerálních látek. Dále vitamíny B1, B2 a B3. Průměrný výnos rýže seté (O. sativa) je 3–5 t/ha při dvou až třech sklizních za rok. Rýže setá (O. sativa) je nejdůležitější obilovinou světa. Jako hlavní příjem potravy ji má asi 1/4 obyvatelstva zeměkoule. Rýže se dále zkvašuje a vyrábějí se z ní alkoholické nápoje jako arak, rýžové pivo či víno; z rýžové slámy se vyrábí cigaretový papír. Řada agrochemických firem se pokouší získat kontrolu nad produkcí rýže její genetickou modifikací a následným patentováním takto získaného GMO. Firma Bayer provedla pro zvýšení odbytu svého herbicidu genetickou modifikaci zajišťující odolnost GM rýže vůči tomuto herbicidu (GM rýže LL62). V 90. letech 20. století proběhly v evropskách laboratořích mnohé genetické studie s cílem zvýšení hektarové produkce rýže. Většinu z nich vedla nizozemská organizace HNGAC. Tyto výzkumy byly později zastaveny kvůli nedostatečnému financování. Problémem se ukazuje nelegální kontaminace potravinářské rýže neschválenými a neprověřeným odrůdami geneticky modifikovaných rýží. Tento problém odhalily odpovědné orgány také v České republice přírodní / natural – obilky světle hnědé barvy bílá – s obilkami, jež mohou být dlouhozrnné nebo krátkozrnné arborio – kulatozrnná rýže, vhodná do italského rizota basmati – používá se v indické kuchyni jasmínová – voňavá, používá se v čínské kuchyni lepkavá černá, lepkavá bílá – používá se do nákypů, součást kuchyně dálného východu Ještě se používá název \"planá rýže\" – pro semena severoamerické vodní trávy, která není pravá rýže.", "question": "Je rýže setá nejdůležitější obilovinou světa?", "answers": ["Rýže setá (O. sativa) je nejdůležitější obilovinou světa."]}
{"title": "Třeboň", "context": "Třeboň (německy Wittingau, tj. \"Wittingův či Vítkův Luh\", latinsky Trebonis) je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, 22 km východně od Českých Budějovic, v Třeboňské pánvi na Zlaté stoce mezi rybníky Svět a Rožmberk. V roce 2014 zde žilo téměř 8,5 tisíce trvale hlášených obyvatel. Je lázeňským a rekreačním městem, městskou památkovou rezervací a střediskem CHKO Třeboňsko. Počátky města sahají až do poloviny 12. století, kdy v místě vznikl dvorec a poté osada. Farní kostel je v Třeboni (Witingenowe) připomínán kolem roku 1280 Název \"Třeboň\" pochází nejpravděpodobněji ze slova \"tříbit\" či \"třebit\", které znamená šlechtit, zlepšovat či zdokonalovat (viz význam slova \"vytříbený\"). Tříbila se zde půda po vykácených stromech. Téměř celé Třeboňsko bylo původně zalesněné a podmáčené (lužní lesy), od počátků osídlení se zde těžily a zpracovávaly stromy; krajina resp. půda se tříbila/třebila pro hospodářské využití. Obdobně získala jména obce Třebonín, Třebíč, Třebová, Třebichovice, Třebušín apod. (některé zdroje uvádějí význam slova třebit jako kácet či ničit les) 1341: Třeboň získala statut města a v letech 1376 a 1378 tzv. právo měst královských a výsadu na dovoz soli.", "question": "Ve kterém kraji leží město Třeboň?", "answers": ["Jihočeském"]}
{"title": "Logický člen", "context": "Může pracovat i jako buffer - zpožďovací člen s velmi krátkým zpožděním, typicky ns (nanosekundy), oddělovací člen s otevřeným kolektorem, výkonový budič (například sběrnice). Dalším nejjednodušším logickým členem je invertor. Realizuje funkci tzv. logické negace. Někdy se místo něj používá negovaného logického součtu s přivedením hodnoty pouze na jediný vstup (v tomto případě \"A\"). Vzhledem k tomu, že na zbylém a nebo zbylých vstupech bude logická 0, nebude mít tento vstup již na provedení operace vliv. Taktéž je možno použít negovaného logického součinu, kdy se všechny vstupy propojí paralelně (mezi sebou). Tento člen provádí funkci tzv. logického součinu (konjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. logického součtu (disjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součinu (Shefferovu funkci) neboli součet negací. Je to nejběžněji používané hradlo . Propojením vstupů je schopno pracovat jako invertor. Lze pomocí něho realizovat většinu klopných obvodů. Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součtu (Peirceovu funkci) neboli součin negací. Propojením vstupů je schopen pracovat jako invertor. Tento logický člen vyčísluje exkluzivní logický součet. Jedná se o negaci exkluzivního logického součtu. Logický člen je možno realizovat vhodným zapojením aktivních součástek, tranzistorů, dále pak diod, rezistorů či dalších pasivních součástek. Často se lze setkat s logickými členy ve formě integrovaných obvodů (například řady 74xx), v nichž jsou hradla sestavena z několika tranzistorů. Logické integrované obvody se dělí na TTL, SCHOTTKY STTL, SCHOTTKY ALS, HTL, DTL, LS, CMOS, NMOS a další podle technologie výroby.", "question": "Který logický člen realizuje funkci tzv. logické negace ?", "answers": ["invertor"]}
{"title": "Thomas Alva Edison", "context": "Tesla prosazoval střídavý proud kvůli efektivnějšímu přenosu, snazšímu dosažení vysokých napětí a mimo další důvody i proto, že je vhodnější pro vytvoření točivého magnetického pole (elektromotory). Edison střídavý proud odmítal z důvodu údajného vyššího nebezpečí provozu. Také by v prohraném sporu přišel o nemalé investice do již zavedené infrastruktury na bázi stejnosměrného proudu. Aby Edison prokázal nebezpečnost střídavého napětí, podporoval kampaň na zavedení elektrického křesla a také pokusy, při nichž byla střídavým proudem zabíjena zvířata, hlavně psi a koně. Ale usmrcení slonice Topsy v roce 1903 (deset let poté, co skončila válka proudů) se podle všeho Edisonovi připisuje neprávem.. Ránou Edisonově snažení byla elektrifikace Světové Kolumbovy výstavy v Chicagu v roce 1893, kterou zajistila firma Westinghouse Electric Corporation. V roce 1893 získala firma Westinghouse Electric Corporation zakázku na výstavbu elektrárny na Niagarských vodopádech s rozvodným systémem využívajícím transformátory napětí a podíl spotřebičů napájených střídavým proudem na trhu dosáhl 80 %. V tuto chvíli již bylo jasné, že Edison válku proudů prohrál. Thomas Alva Edison šel velmi pragmaticky a cílevědomě za výsledkem, kterým bylo využití jeho nápadů k výrobě prodejných produktů. Proto během svého života založil řadu firem. Zaměstnával v nich mnoho nadaných lidí, jež pečlivě osobně vybíral. Nejslavnějším zaměstnancem v celé historii Edisonových firem je Nikola Tesla, který však poté, co mu Edison nezaplatil za zakázku, firmu opustil. Nejvýznamnější Edisonovou firmou je zřejmě v roce 1889 založená Edison General Electric Company. V roce 1892 se změnila ve společnost General Electric, která je dnes jednou z největších nadnárodních firem celého světa. Z mnoha společností lze uvést filmové studio Black Maria v New Jersey (1893) nebo Edison Botanic Research Company, která od roku 1927 hledala náhražku přírodního kaučuku. Jedna z firem, Edison Illuminating Company, zaměstnávala od roku 1891 pozdějšího automobilového magnáta Henryho Forda.", "question": "Jaké je celé jméno amerického vynálezce Edisona?", "answers": ["Thomas Alva Edison"]}
{"title": "Zelený čaj", "context": "zastavení některých neurodegenerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba, prevence a léčba rakoviny, léčba sklerózy multiplex, prevence degradace buněčných membrán neutralizací šíření volných radikálů (což nastává při oxidačních procesech), snížení negativních účinků cholesterolu LDL (\"špatný cholesterol\"), snížením úrovní triglycerinů a zvýšením produkce cholesterolu HDL (\"dobrý cholesterol\"), zvýšení oxidace tuků (pomáhá tělu využít tuk jako zdroj energie) a podpora látkové výměny, snížení nechuti k jídlu, podpora močení, někdy i 5x za hodinu.Japonští výzkumníci také tvrdí, že pokud je vypito denně pět šálků zeleného čaje, spálí tělo navíc 70 až 80 kalorií. Dr. Nicholas Perricone, specialista na boj se stárnutím, tvrdil v televizní show, že pokud člověk pije čaj namísto kávy, výrazně během 10 týdnů zhubne. Existují ale také negativní účinky při nadměrném pití čaje, a to kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji. Vedlejší účinky z množství kofeinu v těle mohou být nevolnost, nespavost a časté močení. === Vědecké studie === Studie z roku 2006 publikovaná 13. září v magazínu Journal of the American Medial Association[kdo? ] uvádí \"Konzumace zeleného čaje je spojená se snížením úmrtnosti zapříčiněným rakovinou\". Studie, vedená japonskou univerzitou Tohoku, sledovala 40 520 dospělých japonců ve věku mezi 40 a 79 lety, kteří neměli mrtvici, srdeční záchvat nebo rakovinu při zahájení výzkumu v roce 1994. Studie sledovala všechny účastníky po celých 11 let a monitorovala všechny příčiny úmrtí a po sedm let monitorovala specifická úmrtí. Účastníci, kteří pili pět a více šálků čaje denně měli o 16 procent nižší riziko předčasného úmrtí a o 26 procent nižší riziko výskytu kardiovaskulárních chorob, než účastníci, kteří pili méně než jeden šálek čaje denně. Studie dále uvádí, že \"pokud zelený čaj chrání člověka proti kardiovaskulárním chorobám nebo rakovině, lze očekávat, že pití tohoto nápoje se bude částečně podílet na prodloužení života, kde právě kardiovaskulární choroby a rakovina jsou dvě celosvětově nejčastější příčiny předčasného úmrtí. \"Studie publikovaná v magazínu American Journal of Clinical Nutrition uvádí ve vydání z února 2006, že \"větší konzumace zeleného čaje je spojená s menším výskytem poruch kognitivních funkcí u člověka.\"V květnu 2006 uveřejnili výzkumníci Yaleovy univerzity článek porovnávající více než 100 různých studií zaměřených na kladné zdravotní účinky zeleného čaje. Upozornili na něco, co nazvali \"asijským paradoxem\", kdy navzdory velmi rozšířenému kouření cigaret je v Asii malý výskyt srdečních chorob a rakoviny.", "question": "Kvůli čemu existují negativní účinky pití čaje?", "answers": ["kvůli velkému množství kofeinu v zeleném čaji"]}
{"title": "Rock", "context": "Rock je žánr populární hudby, který se do hlavního proudu dostal v 60. letech 20. století. Má kořeny v rocḱńrollu, rhythm and blues a country hudbě 40. a 50. let, ale je také ovlivněn folkem, jazzem a vážnou hudbou. Jako nástroje se nejčastěji používají elektrická kytara, baskytara, bicí nástroje a klávesové nástroje jako hammondovy varhany, klavír nebo od konce 60. let syntezátor. V rocku se často objevují kytarová, ale někdy i klávesová, saxofonová nebo harmoniková sóla. Na konci 60. a na začátku 70. let se z rocku vyvinulo několik podžánrů. Spojením s folkem vznikl folk rock, smícháním s blues blues rock a rock s jazzem stvořily jazz fusion. V 70. letech rock ovlivnily Soul, funk a latinskoamerická hudba. V tomto období také vznikly další podžánry jako soft rock, glam rock, heavy metal, hard rock, progresivní rock a punk rock. V 80. letech syntézou punk rocku s mnoha dalšími styly vznikla tzv. Nová vlna, na druhou stranu se punk rock zradikalizoval za vzniku hardcore, což položilo základy alternativnímu rocku a grunge. V 90. letech britský alternativní rock vykristalizoval v britpop, indie rock. V americe vznikl nu metal. Skupina hudebníků soustřeďujících se na rockovou muziku se nazývá rocková kapela. Mnoho rockových kapel se skládá z kytaristy (hrajícího na elektrickou kytaru), hlavního zpěváka, basáka a bubeníka, takže tvoří kvarteto. Některé kapely jednu nebo více z těchto rolí vynechají nebo využijí zpěváka i na hraní nějakého nástroje, takže tvoří trio nebo duo; některé naopak nějakého hudebníka přidají. Rockové kapely nějakých žánrů, hlavně těch založených na rocḱńrollu, používají i saxofon. Méně často se používají strunné smyčcové nástroje jako housle nebo violoncello a žesťové nástroje jako trubka nebo pozoun. Podrobnější informace naleznete v článku Rock and roll. Základní kámen rockové hudby je rocḱńroll, který vznikl ve Spojených státech během konce 40. a začátkem 50. let a rychle se rozšířil do velké části světa.", "question": "Je rock ovlivněn mimo jiné i vážnou hudbou?", "answers": ["Má kořeny v rocḱńrollu, rhythm and blues a country hudbě 40. a 50. let, ale je také ovlivněn folkem, jazzem a vážnou hudbou."]}
{"title": "Guglielmo Marconi", "context": "Marchese Guglielmo Marconi (25. dubna 1874 Griffona u Bologne - 20. července 1937 Řím) byl italský fyzik, vynálezce, podnikatel a politik. Marconi je považován za autora bezdrátového telegrafu, prvního způsobu radiového spojení. Ve skutečnosti si ale stejný vynález patentoval o několik let dříve Nikola Tesla. Založil několik úspěšných společností podnikajících v oboru radiotelegrafického spojení. Pro papeže Pia XI. vybudoval Radio Vatikán (provoz zahájilo v roce 1931). V roce 1909 obdržel společně s Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku. Od roku 1930 byl předsedou Italské královské akademie, v roce 1936 se stal členem Papežské akademie věd. Následující rok zemřel. Již během studií na univerzitě v Bologni se zajímal o výsledky pokusů Heinricha Hertze a pokoušel se je zopakovat. 2. června 1896 získává patent na bezdrátový telegraf. V roce 1897 zakládá telegrafní společnost a vysílá na vzdálenost 15 km. V roce 1898 provádí spojení z palub lodí a první sportovní reportáž. 12. prosince 1901 provedl první transatlantické bezdrátové spojení. Byl autorem mnoha dalších vynálezů (magnetický detektor, duplexní radiotelegrafie, rotační jiskřiště, vodorovná směrová anténa a tak dále). Jeho autorství je však v některých případech sporné - americký nejvyšší soud ochranu některých jeho patentů v roce 1943 zrušil s tím, že byly obsaženy v o deset let starších patentech Nikoly Tesly.", "question": "Kdy zemřel Guglielmo Marconi?", "answers": ["20. července 1937"]}
{"title": "Miloš Forman", "context": "Potřetí se oženil s výrazně mladší Martinou Zbořilovou, která o jejich seznámení vydala knihu. Mají spolu další syny, dvojčata Andyho a Jima Formanovy. Jeho polovičním bratrem je matematik Joseph Kohn žijící v USA[zdroj? ]. Narodil se v protestantské rodině Anně Formanové (rozené Švábové) provozující hotel u Máchova jezera a Rudolfovi Formanovi, který působil jako středoškolský učitel. Jeho pravým otcem však byl známý pražský architekt židovského původu Otto Kohn. O svém pravém otci se však Miloš Forman dozvěděl až po válce. Mládí prožil jednak v rodné Čáslavi a střídavě i v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel i s penzionem fungoval jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako velmi mladý osiřel poté, co jeho rodiče byli zatčeni; otec pro své členství v odbojové skupině, matka pro pouhé falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než zatkli matku, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde byl nucen chodit do německé školy (jiná tu nebyla). Neuměl německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se s matkou raději vrátil do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni a se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka poté 1. března 1943 zahynula na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau a otec v Buchenwaldu. Vyrůstal u příbuzných a v poděbradské internátní škole krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli mj. Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí chlapci (Miloš a jeho o 12 let starší bratr Pavel) do penzionu Rut vrátili, začali jej opravovat, po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Formanovi penzion ve Starých Splavech získali zpět v roce 1991 v restituci. Vystudoval scenáristiku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), již během studií působil jako pomocný režisér a asistent Alfréda Radoka. V Československu do roku 1968 společně s Miroslavem Ondříčkem natočil několik úspěšných snímků vyznačujících se sžíravým, až černohumorným pohledem na společnost. Černý Petr získal k překvapení svého tvůrce hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu (za Formanem tehdy zůstali režiséři zvučných jmen, Michelangelo Antonioni a Jean-Luc Godard), film Hoří, má panenko byl dokonce nominován na Oscara.", "question": "Kde se narodil Miloš Forman?", "answers": ["Čáslav"]}
{"title": "Blizzard Entertainment", "context": "Blizzard Entertainment je společnost vyvíjející a publikující počítačové hry se sídlem v Kalifornii. Firmu založili Mike Morhaime, Allen Adham a Frank Pearce v únoru 1991. Blizzard je mezi fanoušky notoricky známý pro zcela markantní a pravidelné nedodržování ohlášených dat vydání svých her. Na druhou stranu téměř všechny hry od této společnosti se stávají velmi populárními a legendárními klasikami, z nichž nejznámější jsou série her Warcraft, Diablo a StarCraft. Blizzard se také velkou měrou podílel na hraní počítačových her po internetu. Ve svých hrách (počínaje hrou WarCraft II) vytvořil prostředí pro hraní a chatování zvané Battle.net. Toto prostředí nyní propojuje všechny jejich hry, takže spolu hráči mohou komunikovat, ať už hrají kteroukoliv z nich. The Lost Vikings (1992) Rock & Roll Racing (1993) - závodní hra Blackthorne (1994) - fantasy The Death and Return of Superman (1994) Warcraft (1994) - fantasy, strategie. Justice League Task Force (1995) bojová hra The Lost Vikings II (1995) Warcraft II (1995) - fantasy, strategie Warcraft II: Beyond the Dark Portal (1996) - datadisk Diablo (. 1996) - akční RPG Diablo: Hellfire (1997) - datadisk StarCraft (1998) - sci-fi strategie StarCraft: Brood War (1998) - datadisk Diablo II (2000) - akční RPG Diablo II. : Lord of Destruction (2001) - datadisk Warcraft III: Reign of Chaos (2002) - fantasy, strategie Warcraft III: The Frozen Throne (2003) - datadisk World of Warcraft (2004. ) - MMORPG World of Warcraft: Burning Crusade (2007) - datadisk World of Warcraft: Wrath of the Lich King (2008) - datadisk StarCraft II (2010) - sci-fi strategie World of Warcraft: Cataclysm. (2010) - datadisk Diablo III (2012) - třetí pokračování akčního RPG World of Warcraft: Mists of Pandaria (2012) - datadisk StarCraft II: Heart of the Swarm (2013) - datadisk Hearthstone. : Heroes of Warcraft (2014) - CCG Diablo III: Reaper of Souls (2014) - datadisk World of Warcraft: Warlords of Draenor (2014) - datadisk Heroes of the Storm (2015) - MOBA StarCraft II: Legacy of the Void (2015) - datadisk OverWatch (2016) - FPS World of Warcraft: Legion (2016) - datadisk", "question": "V jakém roce byl založen Blizzard Entertainment?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Avalon (ostrov)", "context": "Avalon je legendární ostrov artušovských legend. Název ostrova je pravděpodobně odvozen z keltského slova abal, tzn. jablko, kterými byl tento ostrov znám. V symbolice jablka se tak promítá jak keltská, tak i křesťanská symbolika, přičemž u křesťanských autorů docházelo i k ovlivnění řeckou mytologií. V literatuře se ostrov Avalon poprvé objevuje v díle Historia regum Britanniae (pravděpodobně z roku 1136), jehož autorem je Geoffrey z Monmouthu. Artušovská legenda praví, že bájný ostrov Avalon je místem posledního odpočinku legendárního krále Artuše a jeho ženy. Toto tvrzení vzniklo na základě hledání posledního místa odpočinku krále Artuše, které popisuje na sklonku 12. století v roce 1195 Giraldus Cambrensis ve svých poznámkách.", "question": "Jak se jmenuje bájný ostrov , na němž je podle legendy pochován král Artuš a jeho žena ?", "answers": ["Avalon"]}
{"title": "Živočichové", "context": "Živočichové (Metazoa, Animalia) je říše mnohobuněčných heterotrofních organismů, které se již na buněčné úrovni odlišují od rostlin a hub. Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu. Jsou dnes řazeni do skupiny Opisthokonta spolu s houbami a některými prvoky. Říše živočichů je v dnešním pojetí totožná se svou bývalou podříší \"mnohobuněční\" (Metazoa), nezahrnuje tedy žádné prvoky. Skupina Myxozoa je jednobuněčná sekundárně v důsledku parazitického způsobu života, patří ale do pravých Metazoa - předpokládá se její příbuznost s žahavci. Jako živočichové v širším slova smyslu (Holozoa) je označována skupina Metazoa, o které pojednává tento článek, rozšířená a její některé jednobuněčné příbuzné (konkrétně o parafyletickou skupinu trubének (Choanozoa). Jako heterotrofní organismy jsou živočichové závislí na autotrofních organismech, především na rostlinách. Někteří živočichové žijí v symbióze s autotrofními jednobuněčnými organismy, které jim poskytují potravu. Přibližně třetina kmenů má parazitické zástupce, některé kmeny jsou výhradně parazitické. V živočišném těle často dochází ke značné specializaci jednotlivých částí (tkáně, orgány). Houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa) pravé tkáně nemají a jejich buňky jsou do jisté míry schopné autonomie, to však neznamená, že jsou fylogeneticky nejpůvodnější. Stavba těla houbovců připomíná v mnoha aspektech kolonie některých trubének. Tkáně a orgány živočichů lze pak přiřadit dvěma základním zárodečným listům - vnějšímu ektodermu a vnitřního entodermu; u vývojově pokročilejších bilaterií k nim přibývá střední mezoderm (může mít ektodermální nebo entodermální původ) a některé studie považují za další zárodečný list obratlovců neurální lištu (s ektodermálním původem). Je známo přes 35 kmenů mnohobuněčných. Zhruba polovina je výhradně mořských, všechny kmeny kromě drápkovců (Onychophora) mají i vodní zástupce. Všechny kmeny, včetně drápkovců, však vznikly v moři. Podle fosilních záznamů existují trojlistí živočichové (Bilateria) na Zemi již přinejmenším 585 miliónů let. V případě, že by se prokázala příslušnost části ediakarské \"fauny\" k trojlistým živočichům, existují i fosilní záznamy staré přibližně 610 miliónů let. U dvojlistých živočichů je problém s fosilizací (neexistence pevných schránek, neexistence stop pohybu po dně moří) a přiřazení fosílií je spekulativnější. Úplně nejstarší známý nález fosilií, které by mohly být řazeny k živočichům (konkrétně k primitivním houbovcům) pochází z hornin 665 miliónů let starých. Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace živočichů. Systém živočichů je zpracován podle knihy Jana Zrzavého Fylogeneze živočišné říše a upraven podle pozdějších objevů. Taxon kmen se v následujícím přehledu používá zpravidla v tradičním smyslu; některé studie se mohou lišit v tom, že za kmen považují nadřazené úrovně, uvedené bez taxonomického ranku.", "question": "Mají buňky živočichů plastidy?", "answers": ["Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu."]}
{"title": "Brněnské výstaviště", "context": "] Exponáty výstavy bylo i několik moderních domů ve svahu nad výstavištěm. V době německé okupace výstavní areál využívala německá armáda. Na konci 2. světové války byl areál těžce poškozen, takže se uvažovalo o jeho zrušení. Ale roku 1947 byla zahájena obnova, na které se brigádnicky podílelo mnoho dobrovolníků z řad Brňanů. Předchůdcem dnešních strojírenských veletrhů se staly výstavy československého strojírenství pořádané od roku 1955. V roce 1959 se konal první mezinárodní strojírenský veletrh. Od té doby se mezinárodní strojírenské veletrhy konají každoročně na podzim. V prvních letech to bylo vždy na počátku září, později začal být termín konání koordinován s ostatními veletrhy v Evropě a posunut i na počátek října. V dnešní době (na počátku 21. století) se na brněnském výstavišti koná průměrně 40 výstavních akcí do roka. K nejrozsáhlejším patří Mezinárodní strojírenský veletrh nebo výstava informačních technologií Invex. Areál výstaviště provozuje akciová společnost Veletrhy Brno, v níž většinu drží město Brno a drobní akcionáři. Její předchůdkyní byla po dlouhou dobu společnost BVV - Brněnské veletrhy a výstavy. S veletrhy je spojena i výstavba nových pavilonů, která stále pokračuje. Svým tvarem nejvýraznější je pavilon Z se samonosnou ocelovou kupolí o průměru 122 m. Jednopatrová kruhová budova u hlavního vstupu do areálu byla počátkem šedesátých let prodloužena a na jejím konci byla postavena výšková správní budova. Před vstup bylo instalováno sousoší Vincence Makovského Nový věk (dovezeno sem z bruselského výstaviště Expo 58, kde získalo Velkou cenu). V areálu výstaviště se nachází také vyhlídková věž, která pochází z období výstavby areálu a měří 45 metrů. Projekt věže vytvořil architekt Bohumír Čermák jakožto součást pavilonu G. Při rekonstrukci v letech 1957-1958 byl původní výtah nahrazen novým, vysokorychlostním, který však způsoboval závažná poškození nosné konstrukce, která začala deformovat celou stavbu. Poté byl obvodový plášť oddělen. Původní stav věže se navrátil až při rekonstrukci v roce 1996.", "question": "Kolik průměrně výstavních akcí se do roka v dnešní době době koná na brněnském výstavišti?", "answers": ["40"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "V roce 1971 Američan Goldstein upřesnil rotační dobu na 58,65±0,25 dne pomocí stejné metody.K roku 2009 byl povrch planety prozkoumán pouze z části (okolo 45 %). Jelikož se planeta nachází příliš blízko Slunci, není možné pro její pozorování použít Hubbleův kosmický dalekohled. Merkur se nikdy nevzdaluje daleko od Slunce, a tak je možné planetu pozorovat pouze brzy po východu Slunce a chvíli před západem. V té době ale musí odražené světlo od planety procházet silnější vrstvou atmosféry, které až desetkrát snižují rozlišovací schopnost teleskopů. V současnosti je povrch Merkuru prozkoumán v podstatě celý díky působení americké planetární sondy MESSENGER v okolí Merkuru mezi roky 2008 až 2015. == Výzkum == Merkur byl poslední zkoumanou terestrickou planetou ve sluneční soustavě i přes to, že se jedná o jednu z blízkých planet. Donedávna byl zblízka prozkoumán pouze jedinou sondou – americkou sondou Mariner 10. V současnosti (k roku 2011) se výzkumem nejbližší planety Slunce zabývá další americká sonda MESSENGER, která uskutečnila tři průlety okolo planety. V roce 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem Merkuru. === Minulost === Před letem Marineru 10 byly poznatky o Merkuru velice kusé, jelikož planetu jde ze Země jen obtížně pozorovat. Mariner 10 proletěl kolem Merkuru 29. března 1974 ve vzdálenosti 705 kilometrů od povrchu. Podruhé prolétl kolem planety 21. září 1974 a 16. března 1975 pak potřetí. Během těchto třech průletů pořídil a odeslal zpět k Zemi přes 2700 použitelných fotografií o různém rozlišení mezi 4 km až 100 m na pixel, které celkově pokryly 45 % povrchu. Jedním z obrovských překvapení mise bylo objevení a změření magnetického pole planety, což změnilo pohled na vnitřní stavbu planety.3. srpna 2004 odstartovala k Merkuru další sonda americké kosmické agentury NASA – MESSENGER.", "question": "Jak se jmenuje planeta, která je nejblíže ke Slunci?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy. Slovníkové heslo dynamit ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dynamit ve Wikimedia Commons", "question": "V jakém roce získal Alfréd Nobel patent na dynamit?", "answers": ["1867"]}
{"title": "Pangram", "context": "Pangram (z řeckého pan gramma, \"každé písmeno\") je věta či úsek textu obsahující všechna písmena abecedy. Jedná se zpravidla o slovní hříčku, cílem je zpravidla vytvořit co nejkratší, popř. vtipný či jinak zajímavý text s touto vlastností. Prakticky se pangram využívá např. jako způsob náhledu na písmo, resp. na test počítačových tiskáren, psacích strojů apod. Příkladem takové věty v angličtině je říkanka: The quick brown fox jumps over a lazy dog. (\"Rychlá hnědá liška skáče přes líného psa.\") Jackdaws love my big sphinx of quartz. (\"Kavky milují mou velkou křemennou sfingu.\")Francouzský pangram: Portez ce vieux whisky au juge blond qui fume! (Doneste tu starou whisky blonďatému soudci, jenž kouří! )Slovenský pangram: Vypätá dcéra grófa Maxwella s IQ nižším ako kôň núti čeľaď hrýzť hŕbu jabĺk. (\"Vypjatá dcera hraběte Maxwella s IQ nižším než kůň nutí čeleď kousat spousty jablek.\") Kŕdeľ šťastných ďatľov učí pri ústí Váhu mĺkveho koňa obhrýzať kôru a žrať čerstvé mäso. (\"Hejno šťastných datlů učí u ústí Váhu zamlklého koně okusovat kůru a žrát čerstvé maso.\") Pokud se v pangramu vyskytuje každé písmeno abecedy právě jednou, jde o dokonalý pangram. Příklad anglického dokonalého pangramu: J.Q. Vandz struck my big fox whelp. == Pangramy pro speciální česká písmena == Pangram pro úplnou sadu znaků české abecedy: Nechť již hříšné saxofony ďáblů rozezvučí síň úděsnými tóny waltzu, tanga a quickstepu.Jako delší příklad může posloužit následující báseň: V přílivu žluťoučkých květů včelky se vznášejí. Hleď, toť čarovný je loužek, kde hedvábné štěstíčka září. Vodní žíňky běží kolem lesní tůně a kadeřemi svými čeří stříbrosvit měsíce. Qvído, kouzelníkův učeň s ďolíčky utírá prach z vílích křídel. Ó, náhlý úsvit oblažil zemětvář prolínajícím hřejivým dotekem svým.Variantou je pangram, ve kterém se bere ohled pouze na to, aby byla zastoupena všechna písmena s diakritikou.", "question": "Může se v panagramu vyskytovat každé písmeno abecedy jen jednou?", "answers": ["Pokud se v pangramu vyskytuje každé písmeno abecedy právě jednou, jde o dokonalý pangram."]}
{"title": "Gisela Francouzská", "context": "– 1002) byla hraběnka z Ponthieu z dynastie Kapetovců. == Život == Narodila se okolo roku 969 jako dcera krále Huga Kapeta a Adély, dcery akvitánského vévody Viléma III. Byla provdána za hraběte Huga I. z Ponthieu. Pár měl minimálně dva syny, Enguerrand zdědil hraběcí titul a Vít se věnoval církevní kariéře, stal se opatem v Saint-Riquier.", "question": "Kdo byl otec Gisely Francouzské?", "answers": ["Huga Kapeta"]}
{"title": "Národní parky v Česku", "context": "Národní parky v Česku jsou velkoplošná, zvláště chráněná území v Česku. V České republice se nachází čtyři národní parky. Jejich status upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nejstarší z nich je Krkonošský národní park (vyhlášen v roce 1963), největší je Národní park Šumava (69 030 ha). Pro národní parky se užívá zkratka NP. Národní park je definován v § 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který definoval pojem i jeho náplň na území Československa. Rozsahy vyhlášených chráněných území se dodatečně měnily vládními nařízeními. Vývoj názorů na ochranu přírody vedl v roce 1992 k přijetí nového zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.", "question": "Kolik je v Česku národních parků?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Brno", "context": "Město Brno se tehdy stalo sídlem Brněnského kraje a po reformě v roce 1960 sídlem Jihomoravského kraje. V roce 1949 ztratilo Brno postavení statutárního města. Roku 1968 se podle zákona o národních výborech stalo znovu statutárním městem, k obnovení tohoto statusu došlo také po sametové revoluci v roce 1990. Roku 2000 vznikl samosprávný Jihomoravský kraj, jehož krajským městem se Brno stalo. V průběhu 20. století se Brno několikrát rozšiřovalo. Kromě vzniku Velkého Brna v roce 1919 se jednalo o roky 1944 (připojen městys Líšeň), 1957 (okolí Brněnské přehrady), 1960 (čtyři obce), 1971 (osm obcí) a naposledy 1980, kdy se součástí města stal Útěchov. === 21. století === V roce 2017 vytvořilo město strategii zvanou Brno 2050, v níž popsalo vize do budoucnosti ve třech oblastech: kvalita života, městská správa a zdroje. Podle ní má v Brně v roce 2050 žít 600 tisíc obyvatel, má zde růst moderní architektura, fungovat spolupráce v rámci metropolitní oblasti, plánuje se zavedení politiky otevřených dat či participativní správy občany.", "question": "Ve kterém roce bylo připojeno sousední město Královo Pole?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Virus Marburg", "context": "Virus Marburg je RNA virus patřící do skupiny tzv. filovirů. Marburg byl objeven v Německu v roce 1967. Tehdy se jím ve městě Marburg nakazilo 25 laboratorních pracovníků, dalších 6 lidí včetně lékařů a patologa se nakazilo od nemocných lidí. Sedm nakažených zemřelo. Původ nákazy pocházel od opic dovezených na pokusy z africké Ugandy. Jedna z největších nákaz tímto virem propukla v letech 2004 a 2005 v Africe. Epidemie zasáhla jih Afriky, Demokratickou republiku Kongo a Angolu. Z 399 nakažených osob jich tehdy zahynulo 355. V roce 2008 se tímto virem nakazila Nizozemka během dovolené v Ugandě, kde navštívila jeskyně obývané netopýry. Žena následně viru podlehla po selhání jater a silném krvácení. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé (hemorhagické) horečky. Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne. Virus Marburg se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin, a zvratků. Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování. Je zároveň nebezpečnější než ebola, mortalita dosahuje 87 %. Původ viru Marburg není znám. Vědci však zjistili, že se nachází u některých druhů kaloňů a netopýrů, kterým ale nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace. Vyskytuje se v Ugandě a Angole. Obrázky, zvuky či videa k tématu Virus Marburg ve Wikimedia Commons Filovirus Ebola", "question": "Jaké jsou projevy viru Marburg ?", "answers": ["krvácivé (hemorhagické) horečky"]}
{"title": "Ketština", "context": "Ketština (к) je poslední živý představitel jenisejské jazykové rodiny, používaný národem Ketů, kteří dříve podle toponymických údajů obývali rozsáhlé oblasti Západní Sibiře, dnes jsou však jako samostatné etnikum na pokraji vymizení. V roce 2002 čítal počet lidí, kteří se považovali za Kety, 1494 osob, počet mluvčích ketštiny však nepřesahuje 150 lidí. Žijí v Krasnojarském kraji v oblasti řeky Jenisej. Zatím není zjištěna příslušnost ketského jazyka k některé z velkých jazykových rodin, existuje však hypotéza, že tvoří \"spojovací článek\" mezi sinokavkazskou a indoevropskou rodinou. Ketština je úzce příbuzná s dnes již prakticky vymřelou jughštinou. Řada sovětských vědců se pokoušela najít souvislost s izolovaným jihoasijským jazykem burušaski nebo sinotibetskými jazyky, často bývá ketština řazena do navrhované dené-kavkazské jazykové rodiny. Žádná z těchto hypotéz nebyla zatím definitivně potvrzena. Americký jazykovědec Joseph Greenberg navrhl spojitost mezi ketštinou (a dalšími jenisejskými jazyky) a severoamerickou jazykovou rodinou na-dené. V duchu této domněnky publikoval lingvista Edward Wajda v únoru 2008 studii, která spřízněnost obou rodin demonstrovala. Článek byl příznivě přijat významnými odborníky jak na jenisejské jazyky, tak i na jazyky na-dené (Michael Krauss, Jeff Leer, James Kari, Heinrich Werner) a dalšími známými lingvisty (např. Bernard Comrie, Johanna Nichols, Victor Golla, Michael Fortescue a Eric Hamp), což vneslo do otázky klasifikace konsenzus. Někteří odborníci na jenisejské jazyky zůstávají však nadále skeptičtí nebo tuto hypotézu úplně odmítají (např. Stefan Georg).", "question": "Kolik čítal v roce 2002 počet lidí, kteří se považovali za Kety?", "answers": ["1494"]}
{"title": "Vodík", "context": "Elementární vodík je však jednou z podstatných složek zemního plynu, vyskytuje se i v ložiscích uhlí. Ze sloučenin je nejvíce zastoupena voda, která jako moře a oceány pokrývá 2/3 zemského povrchu. Bylo vypočteno, že se vodík podílí na složení zemské kůry (včetně atmosféry a hydrosféry) 0,88 hmotnostními procenty a 15,5 atomárních procent. Další významný zdroj vodíku představují organické sloučeniny. Vodík patří společně s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem mezi biogenní prvky, které tvoří základní stavební kameny všech živých organizmů. Díky tomu se vodík vyskytuje prakticky ve všech sloučeninách tvořících nejvýznamnější surovinu současné energetiky a organické chemie - ropu. Vodík je základním stavebním prvkem celého vesmíru, vyskytuje se jak ve všech svítících hvězdách, tak v mezigalaktickém prostoru. Podle současných měření se podílí ze 75 % na hmotě a dokonce z 90 % na počtu atomů přítomných ve vesmíru. Vodík se v přírodě tvoří při rozkladu organických látek některými bakteriemi. Genetické inženýrství usiluje o zdokonalení tohoto procesu do míry průmyslově využitelné k produkci vodíku pro vodíkové motory. Vodík se uvolňuje při koksování uhlí, takže ve svítiplynu a koksárenském plynu tvoří okolo 50 % obj. Toho se dříve využívalo při průmyslové výrobě vodíku tak, že se tyto plyny zkapalnily a vodík se oddestiloval. Vodík se ve velkém vyrábí termickým rozkladem methanu (zemního plynu) při 1000 °C. CH4 → C + 2 H2 Jedna z mála využívaných příprav vodíku je katalytické štěpení methanolu vodní parou při 250 °C. CH3OH + H2O → CO2 + 3 H2 Další málo využívaná příprava je katalytický rozklad amoniaku při teplotě okolo 1000 °C 2 NH3 → N2 + 3 H2 Rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselinách se využívá k přípravě vodíku v laboratoři.", "question": "Jak se jmenuje nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek?", "answers": ["Vodík"]}
{"title": "Flettner Fl 282", "context": "Flettner Fl 282 Kolibri (Kolibřík) byl německý jednomístný vrtulník s otevřeným kokpitem a dvěma prolínajícími se protiběžnými rotory. Jeho konstruktérem byl vrtulníkový průkopník Anton Flettner. Kolibri byl jednou z prvních helikoptér, které byly použity v boji. Během druhé světové války testovalo nacistické Německo tento typ na bojištích v oblasti Středozemního moře. Plány na stavbu tisíců Kolibříků byly opuštěny, když Spojenci vybombardovali Flettnerovy továrny. Válku přežily pouze tři Fl 282; zbylé byly zničeny, aby nepadly do rukou nepříteli. Posádka: 1 (pilot) Délka: 6,65 m Průměr rotoru: 11,96 m Výška: 2,20 m Plocha rotoru: 224,69 m2 Hmotnost (prázdná): 760 kg Maximální vzletová hmotnost: 1 000 kg Pohon. : 1× Bramo Sh 14A sedmiválcový hvězdicový motor, 119 kW (160 k) Maximální rychlost: 150 km/h Dolet: 170 km Dostup: 3 300 m Obrázky, zvuky či videa k tématu Flettner Fl 282 ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo byl konstruktérem neměckého jednomístného vrtulníku Kolibri?", "answers": ["Anton Flettner"]}
{"title": "Andorra", "context": "Financuje komisi pro katalánskou toponymii (la Comissió de Toponímia d'Andorra) a poskytuje bezplatné kurzy katalánštiny přistěhovalcům. Andorrské televizní a rozhlasové stanice používají výhradně katalánštinu. Andorra je jednou ze čtyř evropských zemí (spolu s Francií, Monakem a Tureckem), které nikdy nepodepsaly Rámcovou úmluvu Rady Evropy o národnostních menšinách. Drtivá většina obyvatel, 88.2% se hlásí k římskokatolické církvi.Dvě třetiny obyvatelstva nemají andorrskou státní příslušnost a nemají tudíž právo volit ve volbách. Kromě toho nesmějí být zvoleni předsedou vlády, nebo vlastnit více než 33% základního kapitálu soukromé obchodní společnosti. == Kultura == Nejznámějším andorrským spisovatelem je Albert Salvadó, autor knih pro děti, historických románů i detektivek. Píše v katalánštině i španělštině. Organizátorem andorrského literárního života byl dlouhá léta novinář a spisovatel Rossend Marsol Clua, který emigroval ze Španělska pro své proti-francovské postoje a katalánské vlastenectví. Nejznámější andorrskou hudební skupinou je metalová Persefone. Udržován je i folklór, například lidové tance contrapà a marratxa, zvláště v oblasti Sant Julià de Lò. Spolu s Katalánci Andořané udržují tradici tance zvaného sardana.", "question": "Kdo je nejznámějším Andorrským spisovatelem?", "answers": ["Albert Salvadó"]}
{"title": "Parník", "context": "Parník byla původně loď poháněná parním strojem, později i parní turbínou. V současné době je tímto slovem neodborně označována i motorová loď pro hromadnou dopravu osob. Nejznámější podobou parníku z minulosti je kolesový parník. Šroubové parníky byly pak ve velkém stavěny od 19. až do poloviny 20. století. První parník sestrojil Robert Fulton roku 1803. Související informace naleznete také v článku Vodní doprava v Česku. Parníky brázdily od 19. století i vody Vltavy a Labe, z Prahy po Vltavě na Slapskou přehradu nebo po Labi od saských Drážďan přes Děčín, Litoměřice a Mělník a po Vltavě až po Prahu. V některých úsecích (například jižně od Prahy) měly původně i nemalý dopravní význam, protože podél řek vedlo méně silnic a železnic. Jedním z prvních, kdo experimentoval s paroplavebními pokusy byl Josef Božek, který předvedl skutečnou paroloď v Praze ve Stromovce 1. června 1817. K praktickému využití parníků ale došlo až o dvě desetiletí později. Nemalou měrou k tomu přispělo odstranění četných cel, které do té doby značně komplikovala a zdržovala plavbu po Labi. Toto uvolnění plavby na lodi posléze využila skupina pražských podnikatelů a v květnu 1822 byla založena Pražská plavební společnost, později přejmenovanou na Pražskou společnost pro plavbu parní a plachetní. V roce 1865 byla založena Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě, důležitou roli v tomto sehrál pozdější primátor František Dittrich. Prvním parníkem, který byl po udělení koncese císařem Františkem spuštěn na vodu, byl parník Praha - Prag. I přes ekonomické problémy v roce 1866 v době prusko-rakouské války se společnosti dařilo velmi dobře a koncem století se flotila parníků značně rozrostla. V roce 1921 už čítala 8 velkých a 2 menší kolesové parníky, 13 vrtulových parníků a 23 lodí s vlastním pohonem. Pražské parníky vstoupily i do české humoristické literatury knihou Vzpoura na parníku Primátor Dittrich, tentýž parník pak vystupoval ve filmu Vlasty Buriana Hrdinný kapitán Korkorán.", "question": "Po kterých dvou českých řekách jezdily od 19. století parníky?", "answers": ["Vltavy a Labe"]}
{"title": "Sgrafito", "context": "Sgrafito je technika grafické výzdoby omítkových povrchů staveb, která vznikla a prodělala největší rozkvět v období renesance a znovu v novorenesanci. Princip spočívá v nanesení dvou (výjimečně více) různobarevných vrstev omítky, přičemž části horní ještě vlhké vrstvy se odstraní škrabáním, odhalená kontrastující spodní vrstva pak tvoří požadovanou dekoraci vnější fasády, případně i stěn interiérů staveb. Motiv sgrafita bývá figurální nebo ornamentální, charakteristická jsou obdélníková tzv. psaníčka (psaníčkové sgrafito). == Popis techniky == Dvoubarevného sgrafitového vzoru se dosahuje tak, že spodní vrstva tmavé omítky obarvená podle tradičního renesančního způsobu jemně mletým uhlím nebo popelem ze spálené slámy se nechá zaschnout a do svrchní tenké vrstvy omítky světlé barvy zpravidla s hlazeným povrchem se za vlhka proškrabují vzory. Je-li postup opačný ve smyslu, že spodní omítka je světlá a vzory jsou proškrabovány do svrchní tmavé omítky, vzniká tzv. kontrasgrafito. Často je postup zjednodušován tak, že se vzory proškrabují do jednobarevné světlé omítky. Po zdrsnění hladké plochy fasády vyrytím vzorů se zakrátko vlivem povětrnosti škrábané části v jednobarevné omítce barevně odliší.", "question": "Kdy prodělalo sgrafito největší rozkvět?", "answers": ["v období renesance"]}
{"title": "Železník", "context": "Železník (29. duben 1978 - 22. prosinec 2004) byl český dostihový kůň, který jako jediný dokázal čtyřikrát (1987, 1988, 1989 a 1991) vyhrát Velkou pardubickou. Jeho matka Želatina porodila celkem šest hříbat (Želka, Žeton, Žitomír, Žikava, Žerotín a Železník). Želatina se na dráze příliš neprosadila. Navzdory dobrému původu měla velice slabou výkonnost. Jejím otcem byl Le Loup Garou (FR). Železníkův otec Zigeunersohn patřil v NDR ke špičce na dráze a byl i velmi úspěšným plemeníkem. Startoval v 23 dostizích, z nichž 12 vyhrál. Někteří o něm mluví jako o českém Secretariatovi. Narodil se v Šamoríně 29. dubna 1978 a uhynul 22. prosince 2004 v Malé Morávce. Matka ruského chovu se jmenovala Želatina, otec Zigeunersohn byl plemeníkem v Německu. V říjnu 1979 ho koupil Agrochemický podnik ve Slavkově u Brna. Zpočátku běhal rovinné dostihy a až v roce 1982 poprvé zkusil proutěnky. Následovalo zranění zadní nohy na pastvině a kůň byl prodán do Státního statku Světlá Hora. Železník se nakonec uzdravil a mohl pokračovat v dostizích, zpočátku s Antonínem Novákem v sedle. Steeplechase začal běhat od roku 1983. Ještě v témže roce začal vítězit. První Velkou pardubickou běžel 6. října 1985 s Antonínem Novákem v sedle. Přestože se Železník bez potíží kvalifikoval a vítězil v mnoha dostizích sezóny, nepovedlo se mu vyhrát Velkou pardubickou ani v roce 1986. Zvítězit se mu podařilo až v roce 1987 s žokejem Josefem Váňou v sedle a novým traťovým rekordem 9:56,13. S žokejem Váňou zvítězili ještě v letech 1988, 1989 a 1991. První tři vítězství vyhrál Železník, jak uvádí výrok dostihové komise, velmi lehce. To se však nedá říci o jeho vítězství čtvrtém, kdy Železník upadl na Poplerově skoku. Žokej Váňa na ryzáka znovu nasedl a po stíhací jízdě zvítězili před druhým Drakem.", "question": "Kolikrát vyhrál kůň Železník Velkou pardubickou?", "answers": ["čtyřikrát"]}
{"title": "Stendhal", "context": "Stendhal nebyl za svého života příliš čten a prakticky zůstal neznámý. Byl objeven a pochopen (podle vlastní předpovědi) až po roce 1880. Jeho náklonnost k Itálii a její kultuře se objevuje ve většině jeho děl. Jedna z prvních Stendhalových knih, později oblíbený spis O lásce (De l'Amour, 1822), byla vydána bez zájmu. Koncem dvacátých let začíná Stendhal psát romány, z nichž prvním je Armance aneb několik scén z Pařížského salonu (Armance, ou quelque scè d'un salon de Paris, 1827), po něm následuje patrně nejslavnější dílo, Červený a černý (Le Rouge et le Noir 1830). Po Červencové revoluci v roce 1830 byl Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale protože rakouská vláda odmítla přijmout policejně stíhaného cizince, byl přeložen do Papežského státu. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek života a zde také napsal další velké romány: Lucien Leuwen (1832 - 1835) a autobiografické dílo Život Henri Brularda (Vie de Henri Brulard, 1836). Posledním z trojice velkých románů byla Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) a nedokončený román Lamiela (1840). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842, kdy jej na ulici postihla mrtvice. Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Romány Armance (1827) Červený a černý (někdy se používá Červená a černá, v originále Le Rouge et le noir, 1830) - román, v němž Stendhal červenou barvou symbolizuje revoluci a černou barvou tmářství a despotismus; jde o dvojdílný román s podtitulem Kronika roku 1830 - líčí osudy chudého mladíka, jenž se za restaurace Bourbonů pokusí po Napoleonově vzoru o společenský vzestup a je společností rozdrcen.", "question": "Kde napsal Stendhal autobiografické dílo Život Henri Brularda?", "answers": ["V Itálii"]}
{"title": "Indie", "context": "Během studené války se Indie pokusila udržet si svou neutralitu a byla jedním ze zakládajících členů Hnutí nezúčastněných zemí. Po čínsko-indické válce v roce 1962 se zlepšily vzájemné vztahy Indie se Sovětským svazem, což ale narušilo vztahy se Spojenými státy. Stav se opět ustálil po skončení studené války. Současně přátelské nabídky předkládané Indickou vládou posílily vztahy se Spojenými státy, Čínou a Pákistánem. V ekonomické sféře má Indie blízký vztah s jinými rozvojovými zeměmi v Jižní Americe, Asii a Africe, hlavně s Brazílií a Mexikem. Indie je také zakládající člen OSN a do velké míry přispěla k úspěchu operací OSN probíhajících na čtyřech kontinentech. Více než 55 000 indických příslušníků bojových a policejních sil sloužilo ve 35 mírových misích Spojených národů. Indie je také součástí BRICS. Indie si udržuje třetí největší ozbrojené síly na světě. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a dalších pomocných složek. Nejvyšším velitelem ozbrojených sil je indický prezident. Jelikož hlavní indičtí rivalové Čína a Pákistán vlastní jaderné zbraně, tento typ zbraní vyvinula také Indie. První jadernou zkoušku provedla v roce 1974. Vlastní balistické rakety nesoucí jaderné hlavice. V roce 2010 se Indie stala největším světovým importérem zbraní. Dovezla přitom zbraně za 3,3 miliardy dolarů. Hlavním zahraničním dodavatelem je Rusko, se kterým země spolupracuje na řadě zbrojních programů (např. stíhací letouny Su-30MKI, protilodní střely BrahMos). Moderní zbraně vyvíjí rovněž domácí společnosti, například Defence Research and Development Organisation (DRDO) a Hindustan Aeronautics (HAL), které tím postupně snižují závislost země na dodávkách ze zahraničí.", "question": "Je Indie jeden ze zakládajících členů OSN?", "answers": ["Indie je také zakládající člen OSN a do velké míry přispěla k úspěchu operací OSN probíhajících na čtyřech kontinentech."]}
{"title": "Motýlek (oděvní doplněk)", "context": "Motýlek je doplněk společenského či formálního oděvu. Nosí se uvázaný na krku – kolem límečku košile. Je vhodný pro všechny příležitosti, pro které je vhodná kravata; o trochu méně častější je v byznyse a naopak o trochu více na kulturních akcích. Muži jej nosí už přibližně čtyři století.Motýlek je tradičně doplněk pánského oblékání, ale před několika desetiletími se dostal i do dámské módy (kde však soupeří se šátky a ascoty); lze sehnat i motýlky pro děti. Doporučená délka motýlku by měla odpovídat vzdáleností mezi okraji obočí. == Příležitosti nošení == Pro večerní formální obleky, tedy frak nebo smoking, je motýlek předepsanou součástí a to (podle typu události – black tie event, white tie event) striktně černé nebo bílé barvy. Nejčastěji se nosí na plesy a taneční kursy, či bývají součástí pracovních uniforem číšníků, krupiérů a podobných profesí. Častěji jej také nosí akademici, uvaděči, zápasoví rozhodčí, operní zpěváci, dirigenti, hudebníci big bandů a vážné hudby, je součástí i některých uniforem. Motýlky (jiných barev, vzorů, materiálů) ale mohou být součástí i poloformálního, dokonce i volnočasového oblečení. == Rozdělení == Vázaný motýlek je historicky starší, klasičtější a formálnější podobou motýlka. Je tvořen buď jediným kusem látky (poté je ale určen jen na jeden konkrétní obvod krku) nebo je po svém obvodu opatřen sponou, pomocí níž jde upravit jeho délku. Jeho tvar je symetrický, uprostřed užší pás, na koncích rozšířený ve tvaru jedné a půl vlny. Typický vázaný motýlek široký zhruba 7 cm v nejširším místě, 2-3 cm podél krku a jeho délka se pohybuje kolem 85 cm.", "question": "Čemu by měla odpovídat doporučená délka motýlku?", "answers": ["vzdáleností mezi okraji obočí"]}
{"title": "Pivo", "context": "Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.) (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení. Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo \"nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější\". V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok. Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry, což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok. Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici.", "question": "Je pivo v současnosti konzumováno pouze v České republice ?", "answers": ["V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě."]}
{"title": "Kain", "context": "Kain vzplanul velikým hněvem. Hospodin se Kaina ptá po důvodech jeho hněvu. Ubezpečuje Kaina, že i on bude \"pozdvižen\", bude li jednat správně. Hospodin dále vysvětluje informace o hříchu. Hřích číhá ve dveřích. Hřích po Kainovi dychtí. Hospodin ale od Kaina očekává, že bude nad hříchem vládnout. Když pak byl Kain se svým bratrem Ábelem na poli, Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil ho. Poprvé v historii člověk viděl, že je možno ukončit život člověka. Hospodin se Kaina ptal, kde je jeho bratr Ábel? Kain odpověděl, že neví, že není strážcem svého bratra. Hospodin se ještě Kaina zeptal, co to udělal, a pak řekl, že krev jeho bratra k Hospodinu křičí ze země! Potom vyslovil Hospodin kletbu, že nyní bude Kain proklet ze země, která otevřela svá ústa, aby z Kainovy ruky přijala krev jeho bratra. Když bude Kain obdělávat zemi, již mu nevydá svou sílu. Kain bude na zemi bezdomovcem a tulákem. Kain Hospodinu odpověděl, že jeho trest je větší, než může unést, že dnes jej Hospodin vyhnal z povrchu země a před Jeho tváří se bude Kain ukrývat. Bude na zemi bezdomovcem a tulákem a každý, kdo jej najde, může jej zabít. Hospodin mu řekl, že tak to nebude, kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu. A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. Raši uvádí, že Bůh umístil na Kainovo čelo jedno z písmen tetragramu svého jména. Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ Edenu. Nestal se z něj ateista, stal se z něj člověk, který Hospodina zná, ale odešel od něj. Po nějakém čase poznal Kain svou ženu. Ta otěhotněla a porodila Kainovi Enocha. Kain stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna. Dál Bible sleduje Kainovu rodovou linii přes Enocha až k Túbal-kainovi a jeho sestře Naamě, která se podle Midraše stala manželkou Noema. Kain je novozákonní částí Bible interpretován jako příklad člověka, který byl ze Zlého.", "question": "Jak se jmenuje nejstarší syn Adama a Evy?", "answers": ["Kain"]}
{"title": "Mensa ČR", "context": "Mensa České republiky je společenská organizace, česká pobočka organizace Mensa International; dobrovolné, nepolitické, nezávislé a neziskové sdružení. Mensa na území ČR byla založena Dr. Hanou Drábkovou (která učinila první pokusy o založení již v roce 1968) na jaře roku 1989, registrována pak byla v březnu 1991. Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace. Dle svých stanov Mensa přispívá k rozvíjení inteligence členů. Tento svůj účel Mensa ČR naplňuje tím, že se v současné době zaměřuje mj. na.: vyhledávání talentovaných dětí (soutěž Logická olympiáda, 49.000 registrovaných v roce 2014 ), provoz školy pro nadané děti (Mensa gymnázium,. dříve nazývané Osmileté gymnázium Buďánka), Mensa NTC Learning – projekt rozvoje rozumových schopností dětí v předškolním věku, zakládání herních klubů pro podporu aktivního trávení volného času (Kluby nadaných dětí), pořádání letních táborů pro nadané děti, příměstských táborů podpora a poradenství pro rodiče talentovaných dětí testování IQ v krajských i menších městech, podpora vzájemné komunikace a seberealizace členů. Vedení a fungování Mensy řídí Rada Mensy v čele s předsedou organizace. Rada Mensy je volena každé dva roky. Hlasování je tajné, hlasy mají rovnou váhu. Současným předsedou Mensy ČR je Martin Sedláček. Mensa České republiky organizuje vstupní testování IQ, vede agendu členů, vydává časopis Mensa, spravuje své internetové stránky a minimálně jednou ročně svolává valnou hromadu. Za to vše je zodpovědná devítičlenná rada Mensy, redakční a internetová rada a skupina osob s autorizací pro vstupní testování. Mensa je dobrovolnickou organizací. Všechny aktivity a projekty Mensy jsou vykonávány dobrovolníky, členy Mensy, zdarma a v jejich volném čase. Vlastní provoz Mensy je financován z členských příspěvků členů, testovaní IQ, grantů. Pod vlastním provozem se myslí nutná režie vedení neziskové společnosti, poznávací a vzdělávací akce (především exkurze a přednášky), pořádání setkání v rámci místních skupin (sdružují členy Mensy geograficky), pořádání akcí v rámci zájmových skupin (sdružují členy Mensy tematicky), pořádání celostátních setkání mensanů.", "question": "Kdo založil Mensu na území ČR?", "answers": ["Hanou Drábkovou"]}
{"title": "Absint", "context": "Absint (též absinth; francouzsky absinthe; z latinského absinthium a řeckého ἀ apsinthion, pelyněk) je tvrdý alkoholický nápoj, jenž se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu (jedná se o tzv. svatou trojici). Pro dochucení se často se využívají další bylinky, kupř. yzop lékařský, meduňka lékařská nebo badyán. Absint má přírodní zelenou barvu, ale může být taktéž bezbarvý. Nápoj je nezřídkakdy označován jako \"zelená víla\". Pojmenování absint je kodifikováno v pravidlech českého pravopisu, nicméně kvůli velkému exportu českých absintů jsou výrobky pojmenovány absinth, případně absinthe, což je nyní mezinárodně uznávaný název tohoto nápoje. Absint lze dělit na dva základní druhy. První je francouzský, který se někdy označuje přídomkem pravý. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem český nebo bohémský; často je modravé barvy. Jejich rozdíl netkví v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Pravé absinty se vyrábějí máčením výše zmíněných tří a dalších bylin v alkoholu, jeho následné destilaci a barvením, kdežto české absinty zpravidla vynechávají některé bylinné složky, obcházejí následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje, tudíž je oproti pravým absintům velmi hořký. Někteří zastánci pravého absintu tyto \"bohémské\" absinty za absint nepovažují a toto základní rozdělení popírají. Roku 1915 byl absint v USA a takřka v celé Evropě (kromě Portugalska, Rakouska-Uherska, Španělska, Švédska a Velké Británie) zakázán. Přestože byl na konci své doby označen za zdraví škodlivý, do dnešního dne nebyl doložen důkaz o tom, že by se jednalo o škodlivější produkt, než kterýkoliv jiný vysokoprocentní alkoholický nápoj. Psychotropní účinky absintu jsou i dnes nikoli výjimečně přeceňovány. Oživení absintu přišlo v 90. letech 20. století, kdy Evropská unie znovu povolila jeho výrobu a prodej; bylo to však podmíněno regulacemi, týkajícími se obsahu thujonu. Počátkem roku 2008 se na světě vyrábělo kolem dvou set značek absintů; mezi zeměmi původu své zastoupení měly Česká republika, Francie, Německo, Španělsko a Švýcarsko. V současnosti většina zemí nemá zákonnou definici absintu (ve smyslu skotské whisky, brandy nebo ginu), tudíž výrobci mohou svůj produkt nazvat absintem, aniž by museli dodržet jakoukoliv normu. Výjimkou je kupř. Švýcarsko - tamější absint musí být po maceraci destilován a nesmí být uměle barven.", "question": "Jakou charatkteristickou barvu má absint?", "answers": ["přírodní zelenou"]}
{"title": "Plukovník", "context": "Plukovník je vojenská hodnost, využívaná v bezpečnostních sborech, má zkratku plk. V Armádě České republiky jde o pátou nejvyšší důstojnickou hodnost, u bezpečnostních sborů o čtvrtou. Hodnost plukovník je vyšší než podplukovník a nižší než brigádní generál. Armádní označení jsou tři zlaté pěticípé hvězdy s postranní tzv. kolejničkou (jeden proužek zlaté barvy), u bezpečnostních sborů se označení liší. Plukovník zpravidla velí brigádě či pluku, někdy také praporu. == Související články == Vojenské hodnosti Hodnosti příslušníků bezpečnostních sborů ČR == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu plukovník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo plukovník ve Wikislovníku Encyklopedické heslo Plukovník v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Jakou zkratku má hodnost plukovník?", "answers": ["plk."]}
{"title": "Cetina", "context": "Cetina je řeka v centrální Dalmácii v Chorvatsku (Splitsko-dalmatská župa). Její celková délka činí 105 km, odvodňuje oblast 3700 km2, a sestupuje z výšky 385 m (od pramene až k hladině Jaderského moře, do něhož se vlévá). Cetina pramení v severozápadních svazích Dinárského pohoří v malé vesničce nazvané Cetina, která se nachází 7 km severně od Vrliky. Cetina pak dále pokračuje do nižší části krasového pole u Sinje. Následně se stáčí na východ a posléze opět na západ kolem hory Mosor, poté, ve městě Omiš, vtéká do Jadranu. V místě, kde se stáčí řeka na západ u Zadvarje, protéká řeka hlubokým kaňonem, kde tvoří malebné vodopády. Malebný je i pohled na řeku poblíž Omiše z úbočí pohoří Mosor. Poměrně velký výškový spád na konečné části Cetiny byl využit pro stavbu několika významných vodních elektráren. Její voda je rovněž balena a prodávána pod názvem Cetina. Díky malebnosti krajiny, silnému proudu a množství peřejí je její dolní tok také hojně využíván vodáky. Obvykle se sjíždí na raftu.", "question": "Jaká je délka v kilometrech řeky jménem Cetina?", "answers": ["105"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců. Věž byla předlohou mnoha imitací, například i pro Petřínskou rozhlednu či Blackpool Tower. První plány stavby byly zahájeny už v roce 1878. Stavba probíhala v letech 1887 až 1889 jako vstupní brána na Světové výstavě 1889, jako symbol oslav 100 let od Francouzské revoluce.", "question": "Kolik metrů měří včetně antény Eifellova věž?", "answers": ["324"]}
{"title": "Lana Del Rey", "context": "Začala hrát v nočních klubech pod různými pseudonymy jako \"Jump Rope Queen\", \"Lizzy Grant\" nebo \"Phenomena\". Přiznala se, že neměla v plánu pokračovat a se svojí budoucí kariérou zpěvačky to nebrala vážně. 25. dubna 2005 bylo registrováno album se sedmi písněmi pod jménem Elizabeth Woolridge. Album nese dva názvy - Rock Me Stable; Young Like Me -, ale názvy písní jsou dodnes neznámé. Mezi roky 2005 a 2006 nahrála Sirens pod jménem May Jailer, které bylo vydáno v květnu 2012. O pár let později podepsala smlouvu s 5 Point Records. V roce 2008 vydala svoje první EP Kill Kill se třemi písněmi a poté v lednu 2010 na iTunes plnohodnotné album jako Lana Del Ray a.k.a. Lizzy Grant. Její otec Robert jí pomohl s marketingem, ale album bylo po několika týdnech staženo z prodeje. Před tím, než na konci června 2011 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Stranger Records a v říjnu vydala debutový singl Video Games, nahrávala svoje písně na svůj YouTube. K písním si vytvářela svoje vlastní videa. Jak se později ukázalo, většina nahrávek byla demo verzí písní z alba Born to Die. Ve stejném měsíci s ní podepsalo smlouvu další vydavatelství, Interscope Records. Lana původně nechtěla působit jako sólová zpěvačka, především proto, aby nebyla kritizována sama za sebe, ale vydavatelství na tom trvalo. Video Games vyhrálo na podzim roku 2011 ocenění Q award za \"Next big thing\".", "question": "Kdy vydala Del Rey první nahrávku?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Tristan Tzara", "context": "Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samuel Rosenstock (16. dubna 1896, Moineș, Bacău, Rumunsko - 25. prosince 1963, Paříž, Francie) byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu. Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Svůj umělecký pseudonym si zvolil v roce 1915. V roce 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Phillipe Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však začíná publikovat i v surrealistických časopisech. V letech 1925-1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, angažoval se proti fašismu a nacismu a ve prospěch republikánů ve španělské občanské válce. V pozdějších letech se věnoval i literární a výtvarné kritice. V březnu 1946 přednášel v Praze. Je znám také svou aférou s českou herečkou Natašou Gollovou. Položil základní kámen dadaistické literatury dílem La premiè aventure céleste de Monsieur Antipyrine (První nebeské dobrodružství pana Antipyrine, 1916). 1918 Vingt-cinq poè (Dvacet pět básní) 1920 Cinéma calendrier du cœ abstrait maisons (Kalendářní biograf abstraktního srdce. ) 1922 Le Cœ à gaz (Srdce na plyn) 1924 Sept manifestes Dada (Sedm manifestů Dada) 1923 De nos oiseaux (O našich ptácích) 1931 L'Homme approximatif (Přibližný člověk) 1932.", "question": "Kdy se Tristan Tzara narodil ?", "answers": ["16. dubna 1896"]}
{"title": "Kabát (hudební skupina)", "context": "Kabát je česká rocková skupina z Teplic existující od roku 1983 a na hudební scéně aktivně působící od roku 1989. Za svou více než 25letou kariéru skupina vydala 11 studiových alb, kterých se prodalo přes 1 000 000 kopií, reprezentovala Česko na soutěži Eurovision Song Contest ve Finsku v roce 2007, kde ovšem neuspěla, a v roce 2015 vyhrála desátého slavíka za 1. místo v anketě Český slavík. Návštěvnost jejich vystoupení se pohybuje okolo 20 000 lidí na jeden koncert. Největším úspěchem skupiny bylo výroční vystoupení na pražském Vypichu roku 2014, kam dorazilo přes 70 000 fanoušků. Kapela je veřejností považována za nejúspěšnější aktivně působící českou hudební skupinu. Od roku 1989 hraje bez personální změny a nikdy od té doby nepřerušila svoji činnost. Hudební skupinu Kabát založil v roce 1983 v Teplicích spolu s kamarády ze školy baskytarista Milan Špalek. K původně thrashmetalové skupině se připojil zpěvák Josef Vojtek, kytarista Tomáš Krulich a bubeník Radek Hurčík. V roce 1985 byli někteří členové skupiny odvedeni na tehdy povinnou vojenskou službu a Kabát přibližně na tři roky zastavil svoji činnost. Podle skupiny došlo ke zlomu v roce 1989, kdy vydali některé své písně na projektových albech Rockmapa a Ultrametal. Tehdy Kabáti vystupovali s kytaristy Jiřím Buškem a René Horňákem, kteří kapelu chvíli poté opustili a byli nahrazeni vracejícím se Tomášem Krulichem a novým kytaristou Otou Váňou. Ten samý rok obsadila skupina třetí místo v anketě Objev roku se skladbou \"Koleda, koleda\".", "question": "Od jakého roku existuje skupina Kabát?", "answers": ["1983"]}
{"title": "Klement VII", "context": "Klement VII., vlastním jménem Giulio di Guiliano de Medici, (26. května 1478 Florencie - 25. září 1534 Řím) byl papežem v letech 1523-1534. Kardinálem byl v letech 1513-1523. Byl strýcem Kateřiny Medicejské. Po smrti jejích rodičů se ujal Kateřininy výchovy. Podařilo se mu ji jako čtrnáctiletou provdat 28. října 1533 v Marseille za stejně starého Jindřicha II., vévodu Orleánského, druhorozeného syna francouzského krále Františka I. Narodil se ve Florencii jeden měsíc poté, co byl jeho otec Giuliano de Medici zabit při spiknutí Pazziů. Ačkoliv jeho rodiče neuzavřeli formální manželství, pouze byli zasnoubeni per sponsalia de presenti, skulina v právu umožnila, aby Guilio byl považován za legitimního. Byl synovcem Lorenza Medicejského, který ho v mládí vzdělával. Giulio byl ustanoven rytířem z Rhodu a velkopřevorem z Capuy a po zvolení bratrance Giovanniho de Medici do úřadu papeže jako Lva X. se brzo stal v Římě mocnou postavou. Po vstupu svého bratrance do papežství se stal Giulio jeho hlavním ministrem a důvěrníkem, především při prohlubování zájmů rodiny Medici ve Florencii a arcibiskupem v tomto městě. 23. září 1513 se stal kardinálem a 29. září byl vysvěcen. Měl pověst hlavního ředitele papežské politiky během celého pontifikátu Lva X. V době dlouhého konkláve po smrti Lva X. v roce 1521 byl považován kardinál Medici za zvláště pravděpodobného kandidáta. Ačkoliv nebyl schopen získat papežství pro sebe nebo svého spojence Alessandra Farnese (oba upřednostňovaní kandidáti císaře Karla V.), měl hlavní slovo při neočekávaném zvolení Hadriána VI., na kterého měl rovněž obrovský vliv při jeho krátkém pontifikátu. Po smrti Hadriána VI. 14. září 1523 Medici konečně uspěl v další papežské volbě (19. listopadu 1523) a přijal jméno Klement VII. Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti mazaného diplomata. Na druhou stranu byl považován za světáckého a netečného k tomu, co se kolem něho dělo, včetně pokračující protestantské reformace. Při svém nástupu poslal Klement VII. arcibiskupa z Kapuy, kardinála Mikuláše ze Schönbergu, ke králům Francie, Španělska a Anglie, aby mezi nimi zprostředkoval mír.", "question": "Kdy byl Klement VII. kardinálem", "answers": ["1513-1523"]}
{"title": "Rudolf Ludwig Mössbauer", "context": "Rudolf Ludwig Mössbauer (31. ledna 1929, Mnichov - 14. září 2011, Mnichov) byl německý fyzik, který studoval gama záření. Za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu (1957) získal v roce 1961 společně s Robertem Hofstadterem Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Ludwig Mössbauer ve Wikimedia Commons (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Kde zemřel Rudolf Ludwig Mössbauer?", "answers": ["Mnichov"]}
{"title": "Klobása", "context": "Klobásy se konzumují zpravidla s pečivem jako je chléb nebo houska. Jako příloha se obvykle podávají křen, hořčice nebo kečup. Výroba klobás je známa od starověku, vyráběli ji starověcí Sumerové, Číňané, Řekové, Římané a další národy. Potravina byla vyráběna zejména z důvodu trvanlivosti, což umožňovalo její dlouhodobější skladování. O této potravině psal např i Homér ve své Odyseji, dramatik Epicharmus nazval jednu ze svých divadelních her Klobása. Klobásy byly známy od nepaměti i v českých zemích, jednak se na venkově vyráběly podomácku, jednak je vyráběli ve městech uzenáři, kteří byli od 13. století v témže cechu s řezníky. Maso se konzervovalo nejen uzením, ale i sušením. V mnoha domácnostech se zejména v zimním období udí klobásy podle tradičních receptur dodnes. Kvalita klobás i ostatních uzenářských výrobků byla vždy pečlivě hlídána, za šizení výrobků docházelo už od středověku až k drastickým trestům. Na konci 19. století byl vydán Rakouský potravinářský kodex, který platil v českých zemích s obměnami až do roku 1948, kdy byl nahrazen státními normami. Všechny tyto předpisy a normy zakazovaly přidávat do masných výrobků jakékoli cizorodé látky s výjimkou soli, koření, vody v povoleném množství při solení nastřikováním, vitamínů či minerálních látek. Počátkem 90. let 20. století však byly tyto normy zrušeny a na českém trhu se začaly objevovat výrobky deklarované jako párky či klobásy, které však obsahují různé náhražky, jako je drůbeží separát, škrob, rostlinné bílkoviny, mouka, zahušťovadla, apod.", "question": "Jaký byl hlavní důvod začátku výroby klobás?", "answers": ["trvanlivosti"]}
{"title": "Josef Lada", "context": "Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy. V oblasti výtvarného umění vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je v podstatě malebným slovním doprovodem k jeho známým obrázkům. Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. \"moderní pohádky\" v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec. Dne 18. června 1923 oženil s Hanou Budějickou (1888-1951) a narodily se jim dcery Alena (1925-1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 17 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945. Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada. V Ladově kraji se nacházejí dvě naučné stezky - Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice. Tancovačka (1929) Sváteční hospoda (1932) Rodná chalupa (1933) Zabijačka (1935) Triptych s českou krajinou (1935) cyklus 4 Dětských her (1936-37) Pokoj lidem. dobré vůle (1938) Velikonoce (1938) Vánoce (1938) Vodník (1939) cyklus 12 měsíců (1941) Betlém v zimě (1942) Ponocný v letní noci (1942). Zima na splavu (1943) Rvačka v hospodě (1943) Slouha (1945) Narodil se Ježíšek (1948) Mikuláš, anděl a čert (1948) Hastrmanův podzim (1949) Ponocný (. 1951) Tichá noc (1951) Sáňkující děti (1952) Podzim (U ohníčku) (1954) Jaro (1954) Děti v zimě (1955) U vánočního stromku (1955.", "question": "Jak se jmenovala manželka Josefa Lady ?", "answers": ["Hanou Budějickou"]}
{"title": "Česko", "context": "Od roku 1526 byly České země postupně začleňovány do habsburské monarchie, jejíž vládci využili svého vítězství v bitvě na Bílé hoře nad českými stavy (1620) k výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce 1749 navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce první světové války v roce 1918. Od roku 1804 měla habsburská monarchie oficiální název Rakouské císařství a od roku 1867 se mocnářství nazývalo Rakousko-Uhersko. Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. Roku 1939 bylo území současné České republiky okupováno německou armádou a vznikl loutkový protektorát Čechy a Morava. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název Československá socialistická republika. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v rámci tohoto procesu vznikla Česká socialistická republika, formálně svrchovaný národní stát, z hlediska mezinárodního práva přímý předchůdce současné České republiky. Tento oficiální název nese český stát od 6. března 1990, kdy bylo po pádu komunistického režimu vypuštěno z názvu slovo \"socialistická\". Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko.", "question": "Pod jakým názvem byla zřízena Česká republika v letech 1969?", "answers": ["Česká socialistická republika"]}
{"title": "Mezinárodní den památky obětí holocaustu", "context": "Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna. Byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005 na jeho 42. plenárním zasedání. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy, Austrálií, Kanadou a Ruskem. Podpořilo jej 91 členských zemí.", "question": "Na který den v roce připadá Mezinárodní den památky obětí holokaustu?", "answers": ["27. ledna"]}
{"title": "Cordelia (měsíc)", "context": "Cordelia je první měsíc planety Uran. Obíhá planetu ve vzdálenosti 49750 kilometrů. Je veliký 13 kilometrů. Objev měsíce je datován do roku 1986, kdy byla planeta navštívena americkou sondou Voyager 2. Hmotnost je ~4,4×1016 kg. Jeden oběh kolem planety mu trvá 0,335033 dne. Doba rotace kolem vlastní osy není známa. Cordelia je spolu s měsícem Ophelia tzv. pastýřským měsícem k Uranově prstenci Epsilon. Svou gravitací ovlivňuje částice v prstenci a drží tak prstenec pohromadě.", "question": "V jaké vzdálenosti obíhá Cordelia Uran?", "answers": ["49750 kilometrů"]}
{"title": "Verzatilka", "context": "Verzatilka (či versatilka, lidově krajón) je mechanická padací tužka umožňující výměnu tuhy. Jedná se o výrobek českobudějovické firmy Koh-i-noor, jež byl poprvé uveden roku 1950. Název \"verzatil\" je odvozen ze slova verzatilní = variabilní, proměnný, přizpůsobivý. Lidový název \"krajón\" má původ ve francouzském crayon = tužka a do češtiny se původně dostal jako označení dřevěné šestihranné tužky. Je to v podstatě kleštinový držák tuhy. Kleština je sevřena pomocí pružiny, která ji vtahuje do kuželové díry. Kleština se uvolňuje zatlačením na zadní konec pouzdra na tuhu, v němž je obvykle zašroubováno hrotítko (ořezávátko). Vyrábí se celá škála těchto tužek odstupňovaná dle průměru tuhy. Tužky pro průměr tuhy přes 3 mm jsou určeny k výtvarným účelům. Tuhy se dají dokoupit samostatně i v barevných sadách. Na trhu jsou i držáky mazací gumy nebo rýsovací jehly v tomto provedení.", "question": "Co je to verzatilka?", "answers": ["tužka umožňující výměnu tuhy"]}
{"title": "Friedrich Nietzsche", "context": "Ve Wagnerových kruzích se Nietzsche seznámil s Malwidou von Meysenburg, s Hansem Guidem von Bülow a spřátelil se s Paulem Rée, pod jehož vlivem opustil kulturní pesimismus svých prvních prací. Zklamán z prvního festivalu v Bayreuthu roku 1876, kde ho odpudila banalita činohry a nízká úroveň publika, se rozhodl rozejít se s Wagnerem a z nadšeného ctitele se postupně stal jeho rozhodným odpůrcem. Když vyšlo Lidské, příliš lidské (1878), byl rozchod s Wagnerovou a Schopenhauerovou filosofií zřejmý a také přátelství k Deussenovi a Rohdemu viditelně ochladlo. V této době podnikl Nietzsche několik pokusů najít mladou majetnou ženu, jež by se chtěla vdávat, v čemž ho podporovala hlavně von Meysenburgová. Tyto plány se ale nevydařily. Nemoci, které jej sužovaly od dětství - silná krátkozrakost vedoucí prakticky až ke slepotě, záchvaty migrény a žaludeční potíže sílily, takže si musel brát delší a delší volno od své profesorské práce. Roku 1879 musel kvůli prudkým bolestem hlavy a očí a častému zvracení předčasně odejít do penze. Jak Nietzsche hledal příznivé podnebí pro své choroby, od roku 1879 hodně cestoval a žil na různých místech jako autor na volné noze; v létě nejčastěji v Sils-Maria v jižním Švýcarsku, v zimě v Itálii (Janov, Rapallo, Turín) a také v Nice. Občas také navštívil svoji rodinu v Naumburgu, kde se střídavě přel a smiřoval se sestrou.", "question": "Navštívil někdy Nietzsche Sils-Maria v jižním Švýcarsku?", "answers": ["Jak Nietzsche hledal příznivé podnebí pro své choroby, od roku 1879 hodně cestoval a žil na různých místech jako autor na volné noze; v létě nejčastěji v Sils-Maria v jižním Švýcarsku, v zimě v Itálii (Janov, Rapallo, Turín) a také v Nice."]}
{"title": "Harry Potter a kámen mudrců", "context": "Harry Potter a kámen mudrců (anglicky Harry Potter and the Philosopher's Stone) je kniha J. K. Rowlingové z roku 1997 o Harrym Potterovi. Jedenáctiletý Harry Potter žije v domě č. 4 v Zobí ulici v Kvikálkově u své tety a strýce - pana a paní Dursleyových - není to pro něj však procházka růžovým sadem... Právě naopak, jejich synáček Dudley dělá Harrymu ze života pořádné peklo. Ale jeho život neznepříjemňují pouze předpojatí příbuzní, ale také Harryho pomalu se projevující kouzelnické schopnosti. Pár dní, před Harryho jedenáctými narozeninami, mu přijde podivný dopis v zelené obálce. Strýc Vernon dopis pozná a zničí ho. Stejně tak i nadcházející haldy dopisů, které se do jejich domu dostanou přes plata vajec, pod dveřmi, skrz komín... Snaha jeho i tety Petunie zamezit Harrymu styk s kouzelnickým světem však přesto vyjde vniveč, když vezme Vernon Dursley celou rodinu na opuštěný ostrov, o němž si myslí, že tam nikdo žádnou poštu posílat nebude. V tom se ale mýlí. O půlnoci, přesně v tu chvíli, kdy se malý Harry Potter před jedenácti lety narodil, vtrhne do polorozpadlé chaty, kde nocují, jakýsi obr. Představí se jako Rubeus Hagrid klíčník a šafář v Bradavicích a oznámí překvapenému Harrymu to, co se mu snažily sdělit dopisy - že má od září nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích, kde se bude učit kouzlům. Harry se zároveň dozvídá také pravdu o smrti svých rodičů, kteří nezemřeli - jak si do té doby myslel, při autonehodě, ale že je zabil zlý čaroděj lord Voldemort, nejobávanější a nejkrutější čaroděj všech dob. Ráno Harry s Hagridem navštíví hostinec Děravý kotel, kde potkají několik Hagridových známých, mezi ně patří i nový učitel Obrany proti černé magii, profesor Quirrell. Harry se tam také přesvědčí o tom, že je ve světě kouzelníků doopravdy slavný, jak tvrdil Hagrid. Slavný díky něčemu, co si stěží pamatuje. Lord Voldemort, neboli Tom Rolvoj Raddle, se totiž při vraždě jeho rodičů pokusil zabít i jeho, ale nedokázal to. Nedokázal zabít toho malého chlapce. A tak se Harry Potter stal prvním člověkem v historii co přežil kletbu Avada Kedavra, což je kletba smrtící. Následně navštíví Příčnou ulici, kde si Harry vybere ve slavné Gringottově bance peníze, zděděné po rodičích a Hagrid zde vyzvedne ještě jeden nadmíru podivný balíček.", "question": "Z jakého roku je kniha Harry Potter a kámen mudrců?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Jan Svěrák", "context": "Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů (např. i na látky z nichž posléze vznikly filmy Pravidla moštárny, Nevěsta přes internet a Čokoláda), všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu (RAF) během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolářovou, která hrála jeho manželku, ztvárnil hlavní roli stárnoucího učitele. Film vznikal 5 let a po vážných neshodách Jana a Zdeňka Svěrákových ohledně scénáře, což dokumentuje i životopisný dokument Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka z roku 2004, byl film Vratné lahve nakonec v roce 2006 realizován. Čtyři roky poté zaexperimentoval loutkovým/hraným fantasy filmem Kuky se vrací (2010), který vznikl díky výtvarné inspiraci Františka Skály. Ten poskytl autorům důležité rady, ale rozhodl se filmového projektu neúčastnit. Jan Svěrák tedy film natočil s výtvarníkem Jakubem Dvorským. V roce 2014 realizoval hudební pohádku podle minioper Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře (Červená Karkulka, O dvanácti měsíčkách, Šípková Růženka) Tři bratři. V roce 2015 původně plánoval zfilmování knihy irského spisovatele a novináře Kevina Mahera Pole ( orig.", "question": "Jak zní křestní jméno otce českého filmového režiséra Jana Svěráka?", "answers": ["Zdeňka"]}
{"title": "Máslo", "context": "Máslo je mléčný výrobek. Obecně se vyrábí zakoncentrováním mléčného tuku (smetany) a následnou reverzí fází na emulzi vody v oleji. Klasické máslo obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, zbytek tvoří voda (do 16 %) a mléčná sušina (bílkoviny, laktóza). Čerstvé máslo - na obalu musí být slovo \"čerstvé\" a toto máslo má trvanlivost pouze 20 dnů od výroby, teplota skladování je max 8 °C Stolní máslo - už není označeno jako čerstvé a doba skladování je mnohem delší. Lze skladovat při chladírenských teplotách (2 - 8 °C) asi tři měsíce nebo při mrazírenských teplotách (- 18 °C) více než rok. Máslo - také není označeno jako čerstvé a doba skladování je cca 35 - 55 dní od data výroby. Na obale je vyznačeno datum min.trvanlivosti při dodržení skladovacích podmínek. Máslo přepuštěné - v legislativě nazývané \"mléčný bezvodý tuk\", obsah mléčného tuku více než 99,9%, v ČR ho momentálně vyrábí společnost Mádhava. V minulosti ho vyráběla společnost A+Z Milk s.r.o. Máslo - klasické máslo vyrobené pouze ze smetany obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku. Zakotveno v dodatku II nařízení EU, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty [online]. . Dostupné online. Máslo se smetanovým zákysem - minimálně 75 % mléčného tuku Máslo se sníženým obsahem tuku - minimálně 61 % mléčného tuku Máslo s nízkým obsahem tuku - minimálně 41 % mléčného tuku Smetana získaná z mléka odstřeďováním o tučnosti asi 40% (optimálně 37 - 42 %) se pasteruje při teplotách nad 95 °C po dobu několika sekund.", "question": "Kolik procent mléčného tuku obsahuje klasické máslo?", "answers": ["80"]}
{"title": "Emil Zátopek", "context": "Po roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa. 10. června 1950, po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. K odsouzeným opakovaně poznamenal, že jejich počínání bylo \"hanebné\" a rozsudek schválil slovy \"toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován\". Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek. Vzhledem ke sportovnímu vytížení se ale v politice příliš neangažoval, např. během svého působení v předsednictvu Československého výboru obránců míru se schůzí tohoto orgánu účastnil jen poskrovnu. V 60. letech podporoval demokratické křídlo strany, za okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil v ulicích protestů a po Pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic. V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností (Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli, oni ale Palacha vůbec neznali. Zátopek při projednání žaloby v červenci 1970 před Městským soudem v Praze ale žalobu odvolal a Novému se omluvil. Žaloba zbývajících čtyř byla zamítnuta se zdůvodněním, že \"žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili\". Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: \"Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu? \" Na počátku 70. let se potupně zřekl své proreformní orientace, kterou zastával v průběhu let 1968-1969 a nakonec patřil mezi signatáře Anticharty.", "question": "Jak se jmenovala manželka Emila Zátopka?", "answers": ["Dany Zátopkové"]}
{"title": "Josef Václav Radecký z Radče", "context": "Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. FIDLER, Jiří. Za víru, vládce a vlast. Ruští a sovětští maršálové. Brno: JOTA, 2005. 290 s. ISBN 80-7217-354-5. Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 579. Maršál Radecký, od vojevůdce k pomníku, jubilejní sborník u příležitosti 250 let narození Jana Josefa Václava Radeckého z Radče (1766-2016); editoři Zdeněk Hojda, Jarmila Štogrová, Jan Bárta; autoři Emanuel Bechinie-Lažan, Jiří Rak, Jiří Koťátko, Milan Buben, Giorgio Ferrari, Božidar Jezernik, Zdeněk Hojda, Adam Hnojil, Dana Stehlíková, Kateřina Bečková, Karel Pavelka. Bondy Praha 2016 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Václav Radecký z Radče ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Václav Radecký z Radče Záznam o křtu v matrice Občanské sdružení Radecký 1766-2016 Stránka o Radeckém Článek k zamyšlení o současném vnímání maršála Radeckého Maršál Radecký a spor o jeho pomník – video z cyklu České televize Historický magazín Josef Václav Radecký z Radče - český voják brání trůn - monografie [1] - rodokmen maršála Radeckého", "question": "Jak se jmenoval významný rakouský vojenský velitel, stratég a politik narozený v roce 1776?", "answers": ["Josef Václav Radecký z Radče"]}
{"title": "Dusík", "context": "Unipetrol RPA). Kromě přímého expedování se přímo v areálu využívá např. k výrobě amoniaku a také jako důležitý prvek zajišťující bezpečnost umístěných chemických výrob. Amoniak a následně z něj vyrobená kyselina dusičná jsou látky, které se vyrábí v chemickém průmyslu velmi mnoho. Amoniak hlavně jako hnojivo a chemická látka k výrobě dalších amonných a jiných sloučenin a kyselina dusičná jako významné oxidovadlo, které se používá i k dalším anorganickým a organickým syntézám. Plynný dusík nalézá využití jako inertní atmosféra např. v prostředí, kde hrozí nebezpečí výbuchu, při výrobě integrovaných obvodů, nerezové oceli a používá se k plnění obalů výrobků, aby nedošlo k jejich zmačkání a zvlhčení - například sáčky s brambůrky. Kapalný dusík se využívá v řadě kryogenních procesů, při nichž je třeba udržet prostředí na značně nízké teplotě. Příkladem je např. uchovávání tkání nebo spermií a vajíček v lázni z kapalného dusíku. Kapalným dusíkem jsou chlazeny polovodičové detektory rentgenového záření v různých spektrometrických aplikacích. V medicíně se používá k místní nekrotizaci tkáně, například bradavic. Dusíkatá hnojiva jsou látky, které se rostlinám dodávají, aby rostly rychleji. Rostliny dusík nevylučují a plně ho využívají k růstu. Rostliny, které byly hnojeny nadbytkem hnojiv s obsahem dusíku, lze poznat podle dužnatých tkání křehkých dužnatých orgánů, velkých, sytě zelených, listů. Takové rostliny se snadno poškodí a také více trpí chorobami a škůdci. Amoniak NH3 a jeho sloučeniny jsou jedním z nejvyužívanějších hnojiv v zemědělství. Plynný amoniak se v poslední době stává náhradou freonů v chladírenství. Amoniak se vyrábí přímou syntézou z plynů tzv. Haberovým procesem. Dusičnan amonný NH4NO3 je další často používané hnojivo bohaté na obsah dusíku. Dnes se však stejně jako síran amonný (NH4)2SO4 a dusíkaté vápno neboli kyanamid vápenatý CaCN2 využívá méně. Dusičnan amonný se také využívá k výrobě výbušnin, bengálských ohňů a samozápalných směsí. Močovina (NH2)2CO neboli diamid kyseliny uhličité se jako hnojivo v poslední době využívá stále více. Její výroba je nenáročná a velmi levná.", "question": "Jak se jmenuje plynný chemický prvek, tvořící hlavní složku zemské atmosféry?", "answers": ["Dusík"]}
{"title": "Sinice", "context": "Sinice se rozmnožují nepohlavně, a to buněčným dělením či fragmentací vláken. Vyskytují se velmi hojně ve vodním prostředí, ale i v půdě a mnohdy také v extrémních podmínkách, jako jsou pouště či polární oblasti. Velmi často také vstupují do symbiotických vztahů. Vyjma endosymbioticky vzniklých plastidů je možné se setkat s mnoha případy, kdy sinice pomáhají svému hostiteli fixovat dusík či uhlík. Sinice se pravděpodobně vyvinuly z anaerobních fotosyntetizujících bakterií, jako jsou dnešní purpurové bakterie či chlorobakterie (Chloroflexi). Nejstarší známé důkazy o existenci sinic na Zemi v podobě fosílií jsou staré 3,5 miliardy let a pochází především z formace Apex Chert v Austrálii. Tyto prekambrijské nálezy tzv. stromatolitů možná představují vůbec nejstarší nálezy buněčných organismů. Některé studie však tvrdí, že tyto nálezy jsou abiotického původu a představují jen složité struktury vzniklé devitrifikací horniny na bázi uhlíku. Lépe zachované fosilní nálezy sinic pochází z období mezi 2-0,9 miliardami let. Vzhledem jsou identické s dnešními sinicemi a pokud je nějaká fosílie zařazena do určitého současného rodu, před daný rodový název se často dává předpona \"paleo\". Udává se, že tyto sinice patří do řádů Chroococcales a Oscillatoriales.", "question": "Z jakého kontinentu pochází nejstarší známé důkazy o existenci sinic?", "answers": ["Austrálii"]}
{"title": "Jan Vanáč", "context": "Jan Vanáč (* 21. července 1963 Pardubice) je český politik a lékař, od roku 2006 radní a zastupitel města Lázně Bohdaneč, bývalý lékař české hokejové reprezentace. == Život == Vystudoval medicínu, je specialistou v oboru chirurgie a sportovní medicíny. V minulosti byl primářem oddělení úrazové chirurgie v krajské Nemocnici Pardubice, působil také jako lékař české hokejové reprezentace. Řadu let je klubovým lékařem pardubického extraligového hokejového klubu (v současnosti HC Dynamo Pardubice). Pracuje jako lékař v Poradně pro sportovní traumatologii při Chirurgickém oddělení Nemocnice Pardubického kraje a rovněž jako lékař na Poliklinice Vektor, která provádí služby chirurgické ambulance a poradny pro sportovce. Od roku 2015 rovněž soukromě podniká. Jan Vanáč žije ve městě Lázně Bohdaneč na Pardubicku. == Politické působení == Do komunální politiky vstoupil, když byl jako nestraník za hnutí Nestraníci zvolen z pozice lídra na kandidátce subjektu \"Koalice pro Lázně Bohdaneč, Sdružení politického hnutí Nestraníci a nezávislých kandidátů\" v komunálních volbách v roce 2006 zastupitelem města Lázně Bohdaneč. Funkci městského zastupitele obhájil ve volbách v roce 2010, když jako nezávislý vedl kandidátku sdružení nezávislých kandidátů. Ve volbách v roce 2014 pak uspěl jako nezávislý na kandidátce sdružení nezávislých kandidátů \"Lázeňské město kultury a sportu\".", "question": "Je Jan Vanáč popelář?", "answers": ["Jan Vanáč (* 21. července 1963 Pardubice) je český politik a lékař, od roku 2006 radní a zastupitel města Lázně Bohdaneč, bývalý lékař české hokejové reprezentace."]}
{"title": "Joanne Rowlingová", "context": "V roce 1993 se jim narodila dcera Jessica Rowlingová Arantesová. Manželství ale nevydrželo a Rowlingová se ještě před rozvodem v roce 1994 vrátila spolu se svojí dcerou do Edinburgu. Nezaměstnaná Rowlingová dokončila v tomto skotském městě práce na prvním dílu, přičemž některé části psala po edinburských kavárnách. Koluje pověst o tom, že v kavárnách psala, aby se vyhnula svému nevytápěnému bytu. Ona sama to však popřela. Po obrovském úspěchu prvního dílu napsala Rowlingová 6 dalších pokračování a 3 doplňkové knihy, které byly vydány ve prospěch nadace Comic Relief. Prodej knihy udělal z Rowlingové multimilionářku, v roce 2001 si tak mohla koupit luxusní sídlo ve stylu 19. století u břehu řeky Tay ve Skotsku. V tom samém roce se zde vdala za Dr. Neila Murraye. Série o Harry Potterovi má celkem 7 částí. Překladatelem většiny částí je Pavel Medek. Všechny knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Nakladatelství Albatros, které má v ČR na tuto sérii exkluzivní práva, vydalo český překlad první knihy 31. ledna 1998. Přes obrovský úspěch knih (nebo snad právě kvůli němu) se Rowlingové nevyhnula ani řada problémů. Vydání pátého dílu (Harry Potter a Fénixův řád) se zdrželo kvůli nařčení z plagiátorství spisovatelkou Nancy Stoufferovou. Soud nakonec rozhodl ve prospěch Joanne Rowlingové. Autorka si také chtěla od psaní na chvíli odpočinout, protože během psaní čtvrtého dílu se cítila přepracovaná. Nakonec však donutila nakladavatelství posunout datum publikace a na pátý díl celé série tak měla celé tři roky klidného psaní. Rowlingová prohlásila, že část tohoto času strávila i na psaní jiných knih než pokračování Harryho Pottera. Na konci roku 2003 dostala Rowlingová nabídku televizního producenta Russella T. Daviese na spolupráci při tvorbě slavného britského sci-fi seriálu Doctor Who. I když byla nabídkou nadšená, musela ji nakonec odmítnout, protože už pracovala na dalším dílu série.", "question": "Jak se jmenuje řada knih o čarodějnickém učni od spisovatelky Joanne Rowlingové?", "answers": ["Harry Potterovi"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti.", "question": "Jak se jmenovala matka Adolfa Hitlera?", "answers": ["Klára Hitlerová"]}
{"title": "Brighton", "context": "Brighton se nachází na jižním pobřeží Anglie a spolu s Hove tvoří souměstí Brighton and Hove. Brighton je jedním z největších a nejznámějších pobřežních letovisek Velké Británie. Brighton je populárním turistickým centrem s mnoha hotely, restauracemi a zábavními středisky, které jsou využívány pro pořádání obchodních konferencí. Brighton and Hove je také významným vzdělávacím centrem s dvěma univerzitami a mnoha školami. V pozemkové knize byl Brighton označován jako Bristelmestune s daní 4 000 sleďů. V červnu 1514 bylo město zcela vypáleno francouzskými piráty během války mezi Francií a Anglií. Zkáze odolal pouze kostel Svatého Mikuláše a ulice The Lanes. První známé vyobrazení města pochází z roku 1545 . V období let 1740 až 1750 začal lékař Richard Russell předepisovat svým pacientům v Brightonu medicínské využití mořské vody. Od roku 1780 začala výstavba Regentských teras a původně rybářská vesnice se brzy stala známým přímořským lázeňským městem. Rozvoj města byl podporován princem regentem (pozdějším králem Jiřím IV.) poté co ho poprvé navštívil roku 1783. Strávil zde většinu svého volného času a nechal postavit exotický a nákladný královský pavilón. Spojení města železnicí roku 1841 přivedlo do Brightonu turisty, především z Londýna, kteří zde strávili pouze jeden den a způsobilo výrazný nárůst počtu obyvatel z počtu asi 7 000 v roce 1801 na více než 120 000 v roce 1901. Ve viktoriánské době byly postaveny mnohé známé stavby – Grand Hotel (1864), West Pier (1866) a Palace Pier (1899). Po mnoha změnách hranic města v období let 1873 až 1952 se rozloha města rozrostla z 665 ha v roce 1854 až na 5 800 ha v roce 1952. Nová sídliště byla postavena v oblastech jako třeba Moulsecoomb, Bevendean, Coldean a Whitehawk. Nejvyššího počtu obyvatel, více než 160 000, dosáhl roku 1961.", "question": "Se kterým městem tvoří jihoanglický Brighton souměstí?", "answers": ["Hove"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Kdy byla vydaná sbírka Prokletí básnici?", "answers": ["roku 1884"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Škola čar a kouzel v Bradavicích, zkráceně Bradavice (anglicky Hogwarts School of Witchcraft and Wizardry, zkráceně Hogwarts) je kouzelnická škola v příbězích o Harrym Potterovi. Škola byla před více než tisíci lety založena čtyřmi největšími čarodějkami a čaroději té doby – Godrikem Nebelvírem, Helgou z Mrzimoru, Rowenou z Havraspáru a Salazarem Zmijozelem. Podle nich byly pojmenovány čtyři koleje – Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Heslem školy je Draco dormiens nunquam titillandus – \"Nikdy nelechtej spícího draka\". Existuje také hymna Bradavic. Škola je rozlehlá, stojí na skále nad jezerem někde ve Skotské vysočině. Mudlům se díky kouzlu jeví jako zřícenina a bojí se tam chodit. Studenti se do školy dostanou vlakem, který odjede 1. září z londýnského nádraží King's Cross vždy v jedenáct hodin z nástupiště 9 a 3/4. == Koleje == === Zařazování do kolejí === Žáci jsou do kolejí zařazováni první večer před Slavnostní hostinou hned po příjezdu. Zástupce/zástupkyně ředitele vyvolává postupně jména nových žáků, vyvolaný si vždy sedne na stoličku a na hlavu je mu položen Moudrý klobouk, který rozhodne, do jaké koleje žák patří. === Havraspár === Havraspár (v originálu Ravenclaw, spojení slov raven – krkavec či havran a claw – pařát, spár) byl založen Rowenou z Havraspáru. Kolejními barvami jsou modrá a bronzová (ve filmech modrá a stříbrná), erbovním zvířetem je orel. Ředitelem koleje je Filius Kratiknot, který je zároveň profesorem kouzelných formulí. Kolejním duchem je Šedá dáma, což je dcera Roweny z Havraspáru, vlastním jménem Helena z Havraspáru. Památkou po Roweně je diadém, (který ukradla Helena své matce) ze kterého udělal lord Voldemort svůj viteál. Později byl ale diadém zničen zložárem a s ním zanikla i další část Voldemortovy duše. Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět.", "question": "Jaké kolejní barvi má Havraspár?", "answers": ["modrá a bronzová"]}
{"title": "Evropský soud pro lidská práva", "context": "Evropský soud pro lidská práva (ESLP; anglicky European Court of Human Rights) se sídlem ve Štrasburku byl zřízen roku 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950). Podle původního znění Úmluvy se kontrolní mechanismus kromě Soudu skládal ještě z Evropské komise pro lidská práva, která projednávala příslušnost stížností zaslaných jednotlivci, zjišťovala skutečnosti a případně se pokusila o smírné řešení sporu. Soud pak projednával ty případy, které mu předložila Komise nebo některý ze smluvních států. Nepružnost a pomalost systému si vyžádala změnu uskutečněnou Protokolem č. 11 k Úmluvě. Od 1. listopadu 1998 funguje místo Komise a Soudu jen jediný orgán – stálý Soud. Výboru ministrů Rady Evropy byla také omezena pravomoc pouze na dohlížení nad rozsudky Soudu. Co do počtu soudců jde o jeden z největších mezinárodních soudních orgánů, neboť každý smluvní stát je zastoupen jedním soudcem (v současnosti přes 40 soudců). Stát však nutně u Soudu nemusí mít svého zástupce, není ani omezen počet soudců stejné národnosti. Každá smluvní strana může navrhnout až tři kandidáty (tedy i cizince), ze kterých jsou soudci voleni Parlamentním shromážděním Rady Evropy na 6 let bez možnosti znovuzvolení (Článek 23 odstavec 1 Úmluvy). Věkový limit pro soudce je 70 let. Za Českou republiku je soudcem Aleš Pejchal. Stížnost na porušení Úmluvy může k Soudu podat buď některý smluvní stát (mezistátní stížnost) nebo jednotlivci, skupiny jednotlivců či nevládní organizace (individuální stížnost). Individuální stížnost je přípustná pouze v případě, že k porušení základního práva chráněného Úmluvou došlo státní mocí, tedy ze strany členského státu Rady Evropy. O přijatelnosti individuálních stížností rozhoduje tříčlenný Výbor, který ji může jednomyslně odmítnout nebo přijmout. Věc pak postupuje sedmičlennému Senátu, jenž rozhodne o jejím meritu. Sedmičlenný Senát také rozhoduje o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností. Pokud jde o mimořádně závažnou kauzu, může Senát postoupit věc Velkému senátu složenému ze sedmnácti soudců. Rozsudek Velkého senátu je konečný. Po vynesení rozsudku sedmičlenným Senátem můžou ve výjimečných případech sporné strany do tří měsíců ještě podat žádost o projednání před Velkým senátem. Podmínky přijatelnosti individuální stížností: Musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky. V České republice to znamená zamítnutí stížnosti Ústavním soudem. Stížnost musí být podána do šesti měsíců od konečného vnitrostátního rozhodnutí. Nesmí jít o anonymní stížnost. Překážka rei iudicatae – musí jít o věc novou, která nebyla už Soudem projednána, nebo nebyla předložena k projednání jinému mezinárodnímu orgánu.", "question": "Ve kterém městě sídlí Evropský soud pro lidská práva?", "answers": ["ve Štrasburku"]}
{"title": "Peking", "context": "I přes nevelkou vzdálenost od moře je podnebí kontinentální s mrazivou zimou, kterou způsobuje sibiřská anticyklóna, suchým a prašným jarem, horkým vlhkým létem pod vlivem jižního monzunu a suchým mírným podzimem. Roční průměr teploty je 11 °C (-4 °C v lednu, 26 °C v červenci), z průměrného úhrnu srážek 620 mm spadne většina během letních měsíců. Nejvhodnější dobou k návštěvě města je září a říjen. Vážným problémem je znečištění ovzduší. I když se s plošnou asanací starých přízemních domků, vytápěných uhlím, snižuje množství emisí způsobených topením, prudký rozvoj individuálního motorismu nedává v tomto směru mnoho nadějí na celkové výrazné zlepšení. Mezi městské stromy patří zeravec východní (Platycladus orientalis) a jerlín japonský (Sophora japonica). Městskými květinami jsou chryzantéma (Chrysanthemum morifolium) a čínská růže (Rosa chinensis). Peking se rozprostírá podél neviditelné severojižní osy, která tvoří zároveň páteř města. Tvoří ji Chrám nebes na jihu, dále náměstí Tian'anmen, Zakázané město a park Jingshan, a Bubnová a Zvonová věž na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Zakázané město. Zakázané město bylo sídlem císařů od 15. století, kdy jej císař Jung-le nechal postavit. Většina dochovaných budov však pochází až z 18. století. Reprezentovalo vzdáleného a nedotknutelného císaře. Od ostatních částí města bylo odděleno mohutnými příkopy a hradbami. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán po dobu pěti set let. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií - Ming a Čching.", "question": "Kdo nechal postavit Zakázané město?", "answers": ["císař Jung-le"]}
{"title": "Londýn", "context": "Přesto občasné útoky Vikingů pokračovaly a dosáhly svého vrcholu v roce 1013, kdy dánský král Knut město dobyl a donutil anglického krále Ethelreda II. k útěku. Eduard III. po svém nástupu na trůn nechal obnovit Westminsterské opatství a Westminsterský palác. Po vítězství v bitvě u Hastingsu byl Vilém Dobyvatel korunován na krále roku 1066 v nově dokončeném Westminsterském opatství. Vilém přiznal obyvatelům města zvláštní privilegia, ale nechal na jeho jihovýchodním okraji postavit hrad, který mu umožnil město kontrolovat. Roku 1097 začal Vilém II. stavět v blízkosti opatství Westminster Hall, která byla ve středověku královskou rezidencí. Westminster se stal sídlem královského dvora a vlády, zatímco City se stala centrem obchodu a byla spravována vlastní institucí Corporation of London. Obě sousedící části města se postupně rozrůstaly a staly se základem moderního centra Londýna a ve 12. století převzaly po Winchesteru roli hlavního města. Ve středověku se počet obyvatel z 18 000 v roce 1100 zvýšil na 100 000 v roce 1300. V polovině 14. století zasáhla Londýn morová epidemie (Černá smrt), která způsobila smrt asi jedné třetiny obyvatel. Mor zasáhl město i v letech 1665 až 1666 (velký mor).", "question": "V jakém roce byl Vilém Dobyvatel korunován na krále v nově dokončeném Westminsterském opatství?", "answers": ["1066"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování.", "question": "Od kterého století se objevuje Česky psaná literatura?", "answers": ["14. století"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA. Největšími toky jsou řeky Colorado, jež tvoří hranici s Arizonou, a San Joaquin. Kalifornské pobřeží bylo Evropany poprvé prozkoumáno v roce 1542, pozemní španělské expedice posléze probíhaly během 16. a 17. století. Region byl pojmenován zřejmě podle mýtické země z tehdy populárního španělského románu. Název se původně vztahoval ke Kalifornskému poloostrovu, ale později se rozšířil i na severnější oblast. Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, na konci 18. století zde vznikaly první křesťanské misie. Moderní Kalifornie byla součástí Horní Kalifornie, která se v roce 1821 stala částí nezávislého Mexika a kterou na základě výsledku mexicko-americké války získaly v roce 1848 Spojené státy. Téhož roku zde vypukla zlatá horečka a díky nárůstu počtu obyvatel se Kalifornie 9. září 1850 stala 31. státem USA. Kalifornie patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším státům USA. Průmyslově je nejdůležitější oblastí Los Angeles s okolím a také Silicon Valley, centrum elektronického průmyslu. Losangeleská čtvrť Hollywood je centrem amerického filmového průmyslu. Podnebí je suché a horké, vyskytují se častá zemětřesení - nejsilnější byla v roce 1906 a 1989. Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu. Kalifornie spadala pod místokrálovství Nové Španělsko. Z této kolonie vzniklo roku 1821 Mexiko (Spojené státy mexické) a jedním z jeho teritorií byla i Alta California. V letech 1846-1848 proběhla mexicko-americká válka, po níž bylo území historické Kalifornie rozděleno mezi oba státy. Severní (americká) část byla roku 1850 rozdělena mezi státy Kalifornii a teritoria Nové Mexiko a Utah, zatímco jižní (mexická) část tvořila až do roku 1930 jeden celek, který byl téhož roku rozdělen na dvě teritoria, později přeměněná v mexické státy. V roce 2007 Kalifornii postihly ničivé požáry, které vyhnaly z domovů mnoho lidí včetně hollywoodských hvězd. K 26. říjnu si vyžádaly 12 obětí. Západní část Kalifornie omývá Tichý oceán, na severu sousedí se státem Oregon. Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství. V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou souvislých Spojených států Mount Whitney (4421 m) a horké suché pouště. V pohoří Sierra Nevada se nachází Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe.", "question": "Který stát USA je nejlidnatější?", "answers": ["Kalifornie"]}
{"title": "První světová válka", "context": "Mocnostmi Dohody při vypuknutí války byly Spojené království, které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie, Francie a carské Rusko. K Dohodě se postupně připojovaly další státy: v roce 1914 Japonsko, v roce 1915 Itálie, v roce 1916 Rumunsko a Portugalsko a v roce 1917 Spojené státy americké a Řecko. Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K Ústředním mocnostem se také přidala Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrálními pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě. Na západní frontě boje probíhaly v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou, ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Foche v Compiè. Formálním zakončením války byly Pařížské předměstské smlouvy v roce 1919. Podrobnější informace naleznete v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. 28. června 1914, Gavrilo Princip v Sarajevu zastřelil arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Gavrilo Princip byl členem radikálního hnutí Mladá Bosna, jejímž cílem bylo sjednocení Srbů a nezávislost na Rakousko-Uhersku.[nenalezeno v uvedeném zdroji] Atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou následně spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí světové války. Atentát vzbudil na mezinárodním poli vlnu sympatií k Rakousko-Uhersku. Velká část populace v monarchii i mimo ni se proto z vyhlášení války Srbsku radovala a chápala ji za trestnou výpravu vůči jakési podivné zemi na Balkáně.[zdroj? ] Původní představa o bleskové válce se však během následujících několika měsíců rozplynula a nadšení z války vystřídaly existenční obavy. Už v poslední třetině 19. století se začaly vytvářet spojenecké bloky imperiálních velmocí. Byla to doba vypjatého nacionalismu. Základ těchto bloků položilo spojenectví Německa a Rakousko-Uherska, Dvojspolek v roce 1879, ke kterému se v roce 1882 připojila Itálie (Trojspolek). Francie a Rusko podepsaly spojeneckou smlouvu v roce 1894. V roce 1904 se sblížily Británie a Francie a podepsaly Srdečnou dohodu.", "question": "Kdo zastřelil Františka Ferdinanda d'Este?", "answers": ["Gavrilo Princip"]}
{"title": "James M", "context": "James Mallahan Cain (1. července 1892 – 27. října 1977) byl americký spisovatel a novinář. Ačkoliv Cain striktně odmítal \"škatulkování\", je často spojován s tzv. drsnou školou amerického detektivního románu (anglicky: hardboiled school of American crime fiction) a je považován za jednoho z tvůrců románu noir. Několik jeho detektivních románů se stalo předlohou úspěšných hollywoodských filmů (např. Pošťák vždy zvoní dvakrát, Mildred Pierceová nebo Pojistka smrti). == Bibliografie == Our Government (1930) The Postman Always Rings Twice (Pošťák vždy zvoní dvakrát, 1934) Serenade (1937) Mildred Pierce (Mildred Pierceová, 1941) Love's Lovely Counterfeit (1942) Career in C Major and Other Stories (1943) Double Indemnity (1943) (Pojistka smrti, poprvé publikováno v Liberty Magazine, 1936) The Embezzler (1944) (poprvé publikováno jako Money and the Woman v Liberty Magazine, 1938) Past All Dishonor (1946) The Butterfly (1947) The Moth (1948) Sinful Woman (1948) Jealous Woman (1950) The Root of His Evil (1951) (publikováno také jako Shameless) Galatea (1953) Mignon (1962) The Magician's Wife (1965) Rainbow's End (1975) The Institute (1976) The Baby in the Icebox (1981); krátké povídky Cloud Nine (1984) The Enchanted Isle (1985) The Cocktail Waitress (editace: Charles Ardai, 2012) == Odkazy == === Související články === Raymond Chandler Dashiell Hammett Film noir === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu James M. Cain ve Wikimedia Commons", "question": "S jakou školou je spojován James M. Cain?", "answers": ["drsnou"]}
{"title": "Selen", "context": "Selen (chemická značka Se, latinsky Selenium) je polokov ze skupiny chalkogenů, významný svými fotoelektrickými vlastnostmi. Selen je poměrně vzácný prvek, byl objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem. Elementární selen se vyskytuje v několika krystalických formách, jejichž barva je buď šedá nebo tmavě červená. Je prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku. V přírodě se vyskytuje nejméně v šesti alotropických modifikacích, ve třech červených moniklinických (jednoklonných) formách, v krystalické šedé, hexagonální (šesterečné) formě pak jako černý sklovitý selen. Selen obvykle doprovází síru a tellur v jejich rudách. Je proto také obvykle získáván z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové nebo ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Relativní zastoupení selenu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je selen přítomen v koncentraci 0,005-0,09 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace na hranici měřitelnosti analytickými technikami, obvykle je uváděna hodnota 0,09 mikrogramů/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom selenu připadá půl miliardy atomů vodíku. Elementární selen je za normálních podmínek stálý, poměrně snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se selen vyskytuje v mocenství Se2-, Se2+, Se4+ a Se6+. Vyskytuje se jako minerál selen. Oxidy selenu vytváří reakcí s vodou příslušné kyseliny a existují i jejich soli s elektropozitivními prvky, nejstálejší z nich jsou selenany a seleničitany alkalických kovů. Technologický význam selenu spočívá v současné době ve výrobě fotočlánků. Jedná se o zařízení, která za využití fotoelektrického jevu po ozáření světlem přímo produkují elektrickou energii. Selenidy mědi, gallia a india jsou v tomto směru velmi perspektivními sloučeninami a dnes fungují fotoelektrické články na bázi selenu jako zdroje elektrické energie především v kosmickém výzkumu pro napájení přístrojů na oběžné dráze pomocí solárních panelů. Fotočlánky s obsahem selenu se však používají i pro měření intenzity dopadajícího světla jako expozimetry, například ve fotoaparátech a kamerách.", "question": "Jak se latinsky nazývá selen?", "answers": ["Selenium"]}
{"title": "Někdo to rád horké", "context": "Někdo to rád horké (Some Like It Hot) je americká filmová komedie z roku 1959. Scénář k filmu napsal Billy Wilder společně s I.A.L. Diamondem. Inspirací se stala německá fraška Fanfaren der Liebe (1951, režie Kurt Hoffmann). Film proslul zejména závěrečnou větou: Děj je zasazen do Chicaga roku 1929. Dva mladí jazzoví muzikanti se na den svatého Valentýna stanou nechtěnými svědky masakru tamní mafie. Utíkají před svými pronásledovateli a převlečou se za ženy. Jako Josefína a Dafné odjíždějí v převleku za ženy společně s výhradně dívčí jazzovou kapelou na Floridu. Joe se zde však zamiluje do hlavní zpěvačky Sugar a naopak do Dafné se zamiluje postarší milionář Osgood Fielding. Situace se ještě více zkomplikuje, když v závěru dorazí do floridského hotelu také gangsteři, kteří muzikanty pronásledují. Hlavní postavu Sugar si zahrála Marilyn Monroe, která je zde, jako v jiných filmech, zobrazena jako sexuální symbol. Předvedla zde však i polohu zranitelné osamělé sólové zpěvačky. Hlavní mužské postavy hrají Jack Lemmon (Jerry - Dafné) a Tony Curtis (Joe - Josefína). Snímek byl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší herec v hlavní roli (Jack Lemmon), kostýmy, výprava, kamera, režie a nejlepší adaptovaný scénář.", "question": "Ze kterého roku je americká filmová komedie Někdo to rád horké?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Gallium", "context": "Například arsenid, fosfid a fosfoarzenid gallia mají polovodičové vlastnosti, využívají se kromě diod také v tranzistorech, laserech, počítačové a kopírovací technice. GaAs převádí elektrickou energii na koherentní světlo (již zmíněné laserové dioda, LED). Dále se užívá jako dopant do jiných polovodičů. Používá se také při výrobě ferritů a granátoidu GGG (Gadolinium Gallium Garnet) pro laserovou techniku. Plní se jím speciální křemenné teploměry, použitelné v rozmezí - °C až 1000 °C. Lze jej použít při výrobě speciálních zrcadel Jak gallium, tak GaAs jsou surovinou k výrobě monokrystalových waferů (např. Czochralského metodou). Ze slitiny s cínem a bismutem se vyrábí zubní plomby místo amalgámu, který je v některých zemích (USA, Kanada,...) zakázán, neboť hlavní součástí amalgámu je jedovatá rtuť. Používá se i při výrobě lehko tavitelných slitin. Používá se pro výrobu Galinstanu, náhrady rtuti pro lékařskou techniku jako je například teploměr. Soli gallité se ve vodě hydrolyticky štěpí. Soli galnaté tvoří ve svých sloučeninách dimerní kation Ga 4+ 2 . Chlorid gallitý GaCl3 je bílá krystalická látka. Používá se při urychlování některých organických syntéz. Vodný roztok chloridu gallitého reaguje kysele a ve vodě se snadno tvoří hydroxid gallitý. Připravuje se zahříváním gallia v proudu chloru nebo chlorovodíku. Bromid gallitý GaBr3, jodid gallitý GaI3 ani fluorid gallitý GaF3 nejsou nijak významné. Oxid gallitý Ga2O3 je bílý prášek, který má podobné vlastnosti jako oxid hlinitý. Oxid gallitý se vyskytuje v několika krystalických modifikacích. Připravuje se termickým rozkladem dusičnanu gallitého nebo síranu gallitého. Sulfid gallitý Ga2S3 je žlutá látka, která se vodou rozkládá na oxid gallitý a sulfan. Sulfid gallitý lze snadno redukovat na sulfid galnatý Ga2S2, který je jasně žlutý. Sulfid gallný Ga2S, který při redukci také vzniká je hnědočerný. Sulfid gallitý vzniká zahříváním gallia se sírou. Síran gallitý Ga2(SO4)3 je bílá krystalická látka, která se snadno rozpouští ve vodě. V roztoku tvoří podvojné soli - kamence, které se ve středověku, novověku a někdy i dnes používají k barvení látek (např. kamenec gallitoamonný NH4Ga(SO4)2). Nitrid gallitý GaN je tmavošedý prášek, který zahříváním s kyslíkem přechází v oxid gallitý. Připravuje se zahříváním amoniaku s galliem. Chlorid galnatý Ga2Cl4 je bezbarvá krystalická látka. Je to dobrý vodič elektrického proudu. Připravuje se nedokonalým spálením gallia v chloru nebo redukcí chloridu gallitého. Oxid gallný Ga2O je tmavěhnědý prášek. Připravuje se reakcí oxidu gallitého s vodíkem nebo oxidu gallitého s galliem. Hydrid gallitý GaH3 je bezbarvý plyn, který se velmi snadno rozkládá. Tato látka snadno polymeruje. Ve vodě se hydrid gallitý rozkládá za vzniku vodíku a oxidu gallitého.", "question": "Jakou chemickou značku má gallium?", "answers": ["Ga"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas. Lukasiánským profesorem byl v minulosti také Isaac Newton. Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu, což mu, jak se sám vyjádřil, pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu. Příznaky choroby se poprvé objevily, když se zapsal na univerzitu v Cambridge. Ztratil rovnováhu na schodech a spadl, přičemž si poranil hlavu. Protože se bál, že přišel o svůj talent, podstoupil Mensa test, aby si ověřil, že jeho intelektuální schopnosti nebyly narušeny.", "question": "Trpí Stephen Hawking vážnou amyotrofickou laterální sklerózou?", "answers": ["Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla."]}
{"title": "Zimní olympijské hry 1924", "context": "1. zimní olympijské hry se uskutečnily v době od 25. ledna do 4. února roku 1924 ve francouzském městě Chamonix. Pod patronací Mezinárodního olympijského komitétu se na úpatí hory Mont Blanc uskutečnil jako předehra 8. letních olympijských her v Paříži Týden zimních sportů, který byl pro svůj úspěch na 8. olympijském kongresu v Praze v roce 1925 zpětně uznán jako první zimní olympiáda. Roku 1894 se začala psát nová éra v historii olympijských her. Na prvém zasedání MOV v červnu tohoto roku v Paříži bylo schváleno uspořádání novodobých olympijských her v Aténách roku 1896. Původně měl Pierre de Coubertin ve svém seznamu vhodných sportů i krasobruslení, ale Atény neměly ledovou plochu a tak se jeho zařazení na program olympijských her oddálilo až na Letní olympijské hry 1908 v Londýně. Ani pak se však zimní sporty nestaly pevnou součástí olympijských her. Krasobruslení a lední hokej se sice objevily na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách, ale všem bylo jasné, že je zapotřebí uspořádat samostatné zimní olympijské hry v zimním sportům vyhovujícím termínu. Nositeli této myšlenky se staly především Švýcarsko a Kanada, s podporou dalších zemí, proti byly především skandinávské země. Ty totiž pořádaly od roku 1901 každé čtyři roky Severské hry a měly obavy z jejich zániku. Rozhodující střetnutí příznivců a odpůrců zimní olympiády se uskutečnilo 2. - 7. června 1921 v Lausanne. Již předtím, na přípravné konferenci konané 26. - 27. května, se jednalo čistě o zimních sportech. V Lausanne pak bylo rozhodnuto, po složitých zákulisních jednáních se zástupci severských zemích, že pokud Francie získá právo uspořádat VIII. olympijské hry v roce 1924, připadne jí také právo zorganizovat v Chamonix pod patronátem MOV \"Týden zimních sportů\", který však nebude součástí olympiády. Po schválení Paříže za pořadatele VIII. letní olympiády se tak pootevřely dveře i k pořádání zimních olympiád. Definitivně bylo rozhodnuto o pořádání zimních olympijských her až na 23. kongresu MOV v Praze roku 1925. Po obrovském úspěchu Týdne zimních sportů v Chamonix rok předtím tak bylo završeno čtvrtstoletí úsilí o jejich pravidelné pořádání. Vždyť již v roce 1899 navrhoval český průkopník sportu, Josef Rössler-Ořovský, jejich uspořádání v Krkonoších. Zároveň také byl zpětně na Pražském kongresu uznán Týden zimních sportů z roku 1924 za zimní olympiádu a přijatá Charta zimních olympijských her tak olympiádě v Chamonix přidělila pořadové číslo 1. Formálně se akt uznání Týdne zimních sportů za 1. olympijské hry završil na 24. zasedání MOV v Lisabonu.", "question": "Ve kterém roce se konaly 1. zimní olympijské hry?", "answers": ["1924"]}
{"title": "Robert K", "context": "Robert King Merton (původním jménem Meyer Robert Schkolnick, syn židovských uprchlíků z Ruska; 4. července 1910, Filadelfie, Pensylvánie – 23. února 2003, New York) byl americký sociolog, představitel sociologického funkcionalismu, profesor Columbia University v New Yorku. Je považovaný za jednoho z největších sociologů své doby a otce sociologie vědy. Zavedl do sociologie pojem sociologické paradigma. Za svůj život vydal více než 20 knih a napsal přes 300 článků a recenzí. V roce 1994 obdržel od prezidenta USA Billa Clintona Národní vyznamenání za vědu za \"položení základů sociologie vědy a průkopnický přínos ke studiu společenského života, zejména pak sebenaplňující předpovědi a nezamýšlených důsledků společenského jednání.\" == Život == Merton se narodil jako mladší ze dvou dětí. Od dětství se zajímal o vědu, historii a literaturu. Ve 14 letech si změnil jméno na Roberta Kinga Mertona.V domovské Filadelfii studoval střední školu a navštěvoval také další instituce, které mu pomohly formovat jeho myšlení, jako Carnegieho knihovnu, Hudební akademii nebo Muzeum umění.Svá vysokoškolská studia započal na Temple University ve Filadelfii, kde působil jako asistent sociologa George E. Simpsona. Nakonec získal bakalářský titul z filosofie a sociologie. Pro pokračování svého studia si vybral Harvardovu univerzitu. K tomuto kroku se rozhodl po setkání se sociologem, Pitirimem Alexandrovičem Sorokinem, který v té době působil jako vedoucí katedry sociologie na této univerzitě. Mezi lety 1931 až 1937 byl žákem T. Parsonse. Svá studia úspěšně zakončil získáním doktorátu.Po vystudování se Merton rozhodl pro akademickou dráhu. V roce 1939 začal pracovat na Tulane University a v roce 1941 odešel na Kolumbijskou univerzitu. Zde působil až do roku 1979. Učit přestal v roce 1984. Zemřel v 23. února 2003 v New Yorku. Robert King Merton se za svůj život dvakrát oženil a se svojí první manželkou měl tři děti – syna a 2 dcery.", "question": "Kdy zemřel americký sociolog Robert K. Merton ?", "answers": ["23. února 2003"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Na podzim 1968 se stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970. Svaz spisovatelů, v jehož čele stál Jaroslav Seifert, ještě v červnu 1969 na svém sjezdu protestoval proti okupační politice a cenzuře, byl však brzy nato komunistickou mocí potlačen a jeho čelní představitelé ztratili možnost publikovat. V únoru 1969 se v časopise Tvář zapojil do polemiky s článkem Milana Kundery \"Český úděl\" z prosince předchozího roku a v opozici proti Kunderově odkazu na minulé národní hrdinství nastolil program aktivního, do budoucnosti zaměřeného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty. Po potlačení Pražského jara musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. Byl však již autorem uznávaným i v zahraničí – již roku 1968 obdržel Velkou rakouskou státní cenu za evropskou literaturu a dvakrát v New Yorku získal cenu Obie za hry Vyrozumění (1969) a Ztížená možnost soustředění (1970). To pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn. K prvnímu výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, 21. srpna 1969, vyšla petice Deset bodů ostře odmítající okupaci a její politické a kulturní důsledky. Spolu s ostatními prominentními signatáři byl policií vyšetřován a později obviněn z \"podvracení republiky\". Ještě koncem roku 1969 však byl uveřejněn Havlem uspořádaný sborník prací osmnácti autorů Podoby 2. V roce 1972 podepsal další spisovatelskou petici, požadující propuštění politických vězňů. Roku 1974 devět měsíců pracoval v trutnovském pivovaru jako dělník.", "question": "Kolikátým prezidentem České republiky byl Václav Havel?", "answers": ["prvním"]}
{"title": "Poušť", "context": "Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu).", "question": "Co je klasickým příkladem pouště?", "answers": ["Sahara či Arabská poušť."]}
{"title": "World of Warcraft: The Burning Crusade", "context": "World of Warcraft: The Burning Crusade (zkráceně TBC) je prvním datadiskem hry World of Warcraft. Byl vydán v lednu roku 2007. Zvýšil maximální level na 70, přidal nové hratelné rasy - Krvaví Elfové a Draeneiové, oblasti (polorozpadlé zbytky světa Draenor - nyní nazývané Outland), profese (Šperkařství - Jewelcrafting) a další mnohé změny jak herního světa tak samotného systému hry. V roce 2008 byl nahrazen dalším datadiskem World of Warcraft: Wrath of the Lich King. Mnoho hráčů však považuje tento datadisk za nejlepší.[zdroj? ] Historie Outlandu Lokace Hellfire Peninsula - (57-63) Zanganmarsh - (60-64) Blede's Edge Mountain - (65-68) Netherstorm - (67. -70) Nagrand - (64-67) Terokkar Forest - (62-65) Shadowmoon Valey - (67-70) Nové město Shattrath City Nové Rasy Draenei - Výborní šamani a paladinové, kteří na Azeroth docestovali pomocí jejich mezidimenzionální lodi Exodar (momentální hlavní město Draenei), která zde ztroskotala. Poté se přidali na stranu Aliance. Krvaví Elfové - Staronová rasa za Hordu, vedená princem Kael'thase. Jsou to vynikající mágové. Nová Profese Klenotnictví (Jewelcrafting) - Primární, výrobní profese zabívající se zpracováním surovin z těžení rud. Umožňuje hráči vyrábět prsteny, náhrdelníky, náušnice a šperky, vylepšující ostatní části zbroje. Obrázky, zvuky či videa k tématu World of Warcraft: The Burning Crusade ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Burning Crusade Oficiální stránky Burning Crusade", "question": "V jakém roce byl vydán první datadisk hry World of Warcraft?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Letec (film)", "context": "Letec (angl. The Aviator) je americký životopisný film z roku 2004 režiséra Martina Scorsese, který vypráví příběh Howarda Hughese, známého leteckého průkopníka, režiséra, producenta a ropného magnáta. Snímek byl nominován na 11 Oscarů, z nichž získal 5 a to za kameru, výpravu, kostýmy, střih, herečka ve vedlejší roli Cate Blanchett.", "question": "Který režisér natočil film Letec?", "answers": ["Martina Scorsese"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (divadelní hra)", "context": "Zajímavostí této divadelní hry je také to, že bývala pravidelně hrána na letní scéně pod širým nebem přímo na nádvoří hradu Karlštejna, kde často vystupovali herci z pražského Národního divadla. Hra byla poprvé provozována v Národním divadle 28. května 1884. Hra byla v roce 1956 natočena i v Československém rozhlase, později byla vydána i na gramofonových deskách. Režii rozhlasové hry provedl Jiří Horčička. Císaře a krále Karla IV. zde hrál Otomar Korbelář, Alžbětu jeho manželku Jiřina Petrovická. Novější verze, císaře a krále hrál Luděk Munzar, královnu a císařovnu Alžbětu pak Jana Drbohlavová. Podle námětu z této divadelní hry vznikl v roce 1973 stejnojmenný filmový muzikál režiséra Zdeňka Podskalského s písněmi Karla Svobody a Jiřího Štaidla.", "question": "Ve kterém roce byl natočen český filmový muzikál Noc na Karlštejně ?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Filmová kamera", "context": "Poháněcí elektromotor musí být vyroben velice přesně, neboť celý mechanizmus kamery musí pracovat pod dlouhou dobu s přesnou konstantní rychlostí. Profesionální i amatérské kamery bývají vybaveny regulací počtu snímků za sekundu (například od 1 do 50), takže lze s pomocí takto vybavené kamery obraz při promítání zrychlovat nebo zpomalovat. == Pohon kamery == Pohon kamery obstarává elektromotorek. V dávných dobách filmové prehistorie byly první filmové kamery poháněny pouze ručně kameramanem pomocí kliky. Pozdější menší kamery měly pohon na pero, které se natahovalo ručně - například československé amatérské kamery značky Admira. == Filmový pás == Klasický 35 mm kinofilm se do kamery původně vkládal z kazet, ve kterých byl mechanicky namotán na kovové cívce. Kazeta se připevnila na kameru, filmový pás do kamery vstupoval vstupním otvorem. Exponovaný film ze navíjel na druhou cívku v jiné (na počátku prázdné) kazetě. == Současnost == V současné době, kdy dochází k nástupu elektroniky a digitální techniky prakticky ve všech oblastech lidského života, tyto trendy neminuly ani klasické filmové kamery. Moderní profesionální kamery mají zcela běžně paralelní výstup pro digitální videozáznam, který také umožňuje prakticky okamžitou kontrolu právě nasnímané sekvence pomocí náhledového monitoru. Všechny profesionální kamery jsou vybaveny špičkovými výměnnými objektivy případně transfokátory, vlastní tělo kamery se v současnosti vyrábí z odlehčených kompozitních materiálů, což radikálně snižuje celkovou hmotnost přístroje do té míry, že je v případě potřeby kamery nosit i v ruce (nepoužívat stativy). == Příslušenství == === Optické === kompendium (mattebox) objektivy, transfokátory předsádkové filmy kamerové očnice ostřící kolečko režisérský hledáček === Ostatní === kamerové baterie montážní úchyty na stativ a stativové hlavy náhledové monitory pláštěnky a ochranné clony == Související články == filmový pás filmová promítačka - přesněji promítací stroj televizní kamera filmový jeřáb fotografická kamera triková kamera časosběrná kamera == Zdroje == Encyklopedie fyziky: Filmová kamera Filmové kamery a řemeslo == Reference ==", "question": "Jak se říká optickému zařízení, jehož prostřednictvím je možno zachytit obrazy pro kinematografii?", "answers": ["Filmová kamera"]}
{"title": "Stránská skála", "context": "Stránská skála je skalní útvar ležící v nejsevernější části katastru brněnské městské části Brno-Slatina. Nachází se mezi Slatinou (zastávka Hviezdoslavova, linka MHD 31 nebo 33, nebo konečná tramvaje č. 10) a Líšní, na rozhraní černovické a tuřanské terasy. V minulosti byla součástí katastrálního území Židenice. Roku 1978 byla vyhlášena národní přírodní památkou, nové vyhlášení bylo provedeno vyhláškou č. 205/2013 Sb. ze dne 4. července 2013. V geologickém vývoji Stránské skály se prolíná historie dvou velkých středoevropských geologických jednotek - Českého masivu a Západních Karpat. Starší jednotka, Český masiv, byla vyvrásněna kadomským vrásněním (přelom prekambria a prvohor); k této etapě patří žula, na kterou většinou nasedají devonské slepence, vápence a břidlice. Na Stránské skále vystupuje přes 50 m mocný sled vápenců starých cca 156 miliónů let. Důležitou horninotvornou funkci sehrály vedle mikroskopických schránek rozsivek, dírkovců a jehlic i články lilijic (Crinoidea). Vápenité jíly obsahují bohatou mikrofaunu - dírkovci, jehlice živočišných hub, skořepatci, ostny ježovek. Stránská skála je jedním z nejkrásnějších skalních výchozů ve městě. Jurský útvar, ke kterému náleží, byl pojmenován podle pohoří Jura ve Švýcarsku. Pro zájemce o živou a neživou přírodu skýtá Stránská skála četné příležitosti studovat a poznávat na velmi malém prostoru řadu geologických i biologických zajímavostí. Mnohé z nich jsou jedinečné. Paleontologické nálezy (zkameněliny) jsou hojné jak v jurských vápencích, tak ve čtvrtohorních sedimentech.Dlouholeté výzkumy odborníků i návštěvy obyčejných výletníků objevily mnoho fosilií, především mořských bezobratlých a vzácné objevy zubů žraloků a ryb. Výčet fosilií: dírkovci, jehlice živočišných hub, skořepatci, ježovky, hlavonožci (amoniti, belemniti), členovci (vzácně krunýře mořských ráčků), obratlovci (ryby, ryboještěři, žraloci), korály. V Absolonově jeskyni bylo objeveno 645 kostí pleistocénních ptáků, které náleží k 19 rodům a nejméně 24 druhům. Množství zkamenělin, které zde byly objeveny, je uloženo ve sbírkách geologicko-paleontologického oddělení Moravského zemského muzea. Mezi důležité nálezy z tohoto období patří kamenný kvádr s otisky zubů dýkozubce moravského, umístěný v Anthroposu v Brně-Pisárkách, který zde byl prve popsán, a proto je latinský název této pravěké šelmy Homotherium Moravicum. Vedle uměle hloubených štol se zde nacházejí tři pásma vápencových jeskyní, které posloužily domovem pravěkému člověku. Celkem bylo nalezeno asi 29 jeskyní. Výskyt rohovců, vhodných pro výrobu kamenných nástrojů, ovlivnil osídlení lokality již od starého paleolitu, kdy jsou zde doloženy první doklady těžby suroviny a výroby štípaných nástrojů.", "question": "Ve které městské části leží Stránská skála?", "answers": ["Brno-Slatina"]}
{"title": "Kolja", "context": "Kolja je český hraný film režiséra Jana Svěráka natočený v roce 1996. Uspěl doma i v zahraničí. V České republice ho vidělo 1 346 669 diváků (zůstává nejnavštěvovanějším českým filmem), získal šest Českých lvů, včetně toho za nejlepší film. V zahraničí získal ocenění Oscar a Zlatý glóbus jako nejlepší neanglicky mluvený film. Byl uveden ve 40 zemích světa, kde ho viděly asi tři miliony diváků. Hlavní hrdina filmu - starý mládenec Louka (Zdeněk Svěrák) se pro peníze fingovaně ožení s Ruskou. Situace se zamotá, když mu na krku po její emigraci do Západního Německa zůstane její malý syn Kolja (Andrej Chalimon). Chlapec neumí česky a zpočátku mezi nimi panuje vzájemná nedůvěra. Později se muž s chlapcem spřátelí, i když má kvůli němu potíže s úřady.", "question": "Kolik českých lvů získal film Kolja?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Čarodějův synovec", "context": "Kniha Čarodějův synovec (v anglickém originálu The Magician's Nephew) je jednou ze sedmi knih série Letopisů Narnie C. S. Lewise. Vydána byla jako předposlední, ale chronologicky je první - jedná se tedy o prequel, stejně jako u knihy Kůň a jeho chlapec. V českém překladu vyšla kniha dosud třikrát, poprvé v roce 1993 v nakladatelství Orbis pictus, podruhé v roce 1999 v nakladatelství Návrat domů a potřetí roku 2006 v nakladatelství Fragment s ilustracemi Pauline Baynesové. Příběh se odehrává v 19. století v našem světě a na počátku světa Narnie, kde popisuje jeho stvoření. Tím dotváří kontinuitu celé sedmidílné série, protože prozrazuje původ Narnie, čarodějnice Jadis, skříně, skrz niž se v další knize dostali do Narnie Pevensiovi a také profesora, který jim jako jediný věřil. == Příběh == (V závorce jsou jména použitá ve 3. českém vydání, která většinou odpovídají originálu).V Londýně se spolu spřátelí dvě děti, Diviš (Digory) a Gábina (Polly), a rozhodnou se prozkoumat půdu domu, vedle kterého bydlí. Nechtěně se přitom tak dostanou do pracovny Divišova strýčka Ondřeje (Andrewa), který nabídne Gábině žlutý prsten; ta však po dotyku s ním zmizí. Diviš se dozví od strýčka, že již dlouho provádí pokusy s magií a potřebuje si ověřit domněnku, že žluté prsteny přenesou člověka do jiného světa a zelené zase zpět. Gábina bude ztracena, pokud se pro ni Diviš nevypraví. Diviš je znechucen Ondřejovou lstivostí a zbabělostí, ale vydá se přivést Gábinu zpět, vybaven žlutým a dvěma zelenými prsteny. Ocitne se u Gábiny v lese plném jezírek, zvaném Les mezi světy. Každým jezírkem se lze dostat do jiného světa. Před návratem se rozhodnou jeden z nich prozkoumat a tak se dostanou do zpustošeného světa jménem Šárn (Charn). V jednom rozpadlém paláci najdou paličku a zvonek. Když se Gábina chce vrátit, Diviš jí v tom násilím zabrání a zazvoní; tím oživí čarodějnici Jadis, která kdysi vyvolala v tomto světě zkázonosnou válku.", "question": "Do jaké série patří kniha Čarodějův synovec?", "answers": ["Letopisů Narnie"]}
{"title": "Středa", "context": "Podle hebrejské bible je středa dnem kdy bylo stvořeno Slunce a Měsíc. Středa má také pozici uprostřed pěti pracovních dnů v týdnu, které začínají pondělím a končí pátkem. Anglický jazykový idiom pro středu je \"hump day\" (den hrbu), což odkaz na to, že se pracovní týden převalil do své druhé poloviny. Jedná se tak o neformální odkaz na vrchol týdne. Kvakeři tradičně referují o středě jako o \"čtvrtém dnu\", aby se vyvarovali pohanského původu anglického názvu tohoto dne. Podle thajského solárního kalendáře je středa spojena se zelenou barvou. Astrologické znamení planety Merkur reprezentuje středu - Dies Mercurii u Římanů, s podobnými názvy odvozenými z latiny v románských jazycích jako francouzsky Mercredi a španělsky Miércoles. Podle lidových tradic platila středa za nešťastný den. Byla např. dnem pro tzv. tiché svatby (např. pro padlé dívky). Podle učení ortodoxní církve byla středa dnem, kdy Jidáš Iškariotský zaprodal Ježíše Krista. Proto je středa normálně v ortodoxní církvi postním dnem, stejně jako pátek.", "question": "S jakou barvou je spojena středa podle thajského solárního kalendáře?", "answers": ["se zelenou"]}
{"title": "Friedrich Nietzsche", "context": "Starším a váženým kolegou byl historik Jacob Burckhardt, který však byl vůči Nietzschemu spíše rezervovaný. Již v r. 1868 se Nietzsche v Lipsku seznámil s Richardem Wagnerem a jeho pozdější ženou Cosimou. Oba velmi uctíval a od začátku svého pobytu v Basileji byl častým hostem v mistrově domě v Tribschenu u Luzernu. Wagner, který byl pro něho po jistou dobu \"otcovskou postavou\", ho občas zval do svých nejužších kruhů, především však spoléhal na jeho pomoc při propagaci založení Festspielhausu v Bayreuthu. Roku 1872 vydal Nietzsche svou první větší práci Zrození tragédie z ducha hudby, kde na místo exaktní filologické metody nastoupila filosofická spekulace. Jeho filologičtí kolegové včetně Ritschela ji většinou nepochopili a mlčky odmítli, ale díky polemickému článku Filologie budoucnosti! od Ulricha von Wilamowitz-Moellendorffa vznikl krátký veřejný spor, ve kterém Rohde, toho času profesor v Kielu, a dokonce i Wagner Nietzscheho podpořili. Ten si samozřejmě všiml, že se jeho izolace ve filologické oblasti prohlubuje, a už roku 1871 se neúspěšně ucházel o místo profesora filosofie v Basileji, které získal Rudolf Christoph Eucken.", "question": "Jak se jmenuje první větší práce, kterou roku 1872 napsal Nietzsche?", "answers": ["Zrození tragédie z ducha hudby"]}
{"title": "Winston Churchill", "context": "Jeho popularitu nezvýšily ani výroky, které znevažovaly myšlenku veřejné zdravotní péče či zlepšení standardů všeobecného vzdělání mas. Navíc mezi obyvatelstvem pořád existovaly vzpomínky na chyby konzervativních vlád ve 30. letech. Toto byly důvody, proč těsně po skončení války v červnu 1945 konzervativní strana a Churchill jako její vůdce prohráli všeobecné volby. Zdálo se, že sedmdesátiletý Churchill ve vysoké politice skončil, ale on již od roku 1946 pracoval na svém návratu. Odmítl nabízený titul vévody (čímž by se dostal do Horní sněmovny) a zůstal vůdcem opozice v Dolní sněmovně. Přednášel (například známý Fultonský projev, kde uvedl do veřejného povědomí původně Goebbelsův pojem železná opona) a psal (např. šestidílnou historii 2. světové války, za kterou dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu). Byl také vřelým stoupencem evropské integrace a jedna ze tří hlavních budov Evropské unie v Bruselu nese jeho jméno. Bylo Churchillovou nemalou zásluhou, že Francie získala stálé místo v Radě bezpečnosti OSN (tak mohla další evropská mocnost vyvažovat stálé místo SSSR). Do velké politiky se Winston Churchill vrátil ještě jednou, a to v roce 1951 jako předseda konzervativní strany, která ve volbách získala těsnou většinu v parlamentu. Churchill i přes doléhající stáří a zdravotní problémy (v roce 1949 prodělal záchvat mrtvice) během tohoto volebního období obnovil přátelské vztahy s USA a zapojil se do vytváření \"nové Evropy\". Jeho hlavním zájmem se stala (vzhledem k vývoji událostí a množství mezinárodních krizí i musela stát) zahraniční politika. Na počátku 50. let musel řešit íránskou krizi vzniklou znárodněním Anglo-íránské ropné společnosti vládou Muhammada Mosaddeka v roce 1951. O rok později došlo kvůli pozemkové reformě v Keni k povstání (Povstání Mau Mau), které přerostlo v občanskou válku. V Malajsii se vystupňovalo povstání, které zde proti britské nadvládě vypuklo již v roce 1948.", "question": "Ve kterém roce dostal Winston Churchill Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["1953"]}
{"title": "Střevo", "context": "Střevo (intestinum, enteron) je nejdelší úsek trávicí trubice. Navazuje na vrátník žaludku a končí řitním otvorem. Je to orgán přizpůsobený trávení a vstřebávání potravy. U některých ryb slouží střevo i k dýchání vzdušného kyslíku. U savců včetně člověka střevo rozdělujeme na dvě části: Tenké střevo (intestinum tenue) Tlusté střevo (intestinum crassum)V tenkém střevě je žaludkem natrávená potrava dále štěpena enzymy slinivky břišní, smísena se žlučí a vstřebávána sliznicí. V tlustém střevě je resorbována voda a trávenina se zde zahušťuje, vzniklé výkaly jsou pak vylučovány z těla. Zde také žijí symbiotické bakterie, které rozkládají jinak nestravitelné zbytky. Délka střeva člověka je asi 7 metrů, z toho přes 5 metrů připadá na tenké střevo. Obecně platí, že relativní délka střeva závisí na potravě, u masožravců dosahuje troj až pětinásobku délky těla, u koně desetinásobku, u prasete patnáctinásobku u malých přežvýkavců až dvacetipětinásobku délky těla. Ve střevech některých druhů ryb, často u dravců se vyskytují tzv. pylorické výběžky, které mají funkci sekrece trávících enzymů == Střevo ptáků == I u ptáků rozlišujeme tenké a tlusté střevo. Tlusté střevo ústí do kloaky, společného vyústění trávicí, močové a pohlavní soustavy.", "question": "V jakém střevě je u člověka resorbována voda?", "answers": ["V tlustém"]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Sluneční soustava je někdy popisována jako dvojsystém skládající se ze Slunce a Jupiteru jako hlavních dvou členů a dalších menších těles. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní obři či planety jupiterského typu. Jupiter má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je přibližně dva a půl krát více než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Planeta je pojmenována po římském bohu Jovovi (v 1. pádě Jupiter). Symbolem planety je stylizované znázornění božského blesku (v Unicode: ♃). Jupiter byl pozorován již od pradávna, při pohledu ze Země má Jupiter magnitudu -2,8, což z něj činí třetí nejjasnější objekt na noční obloze po Měsíci a Venuši (v některých případech se před Jupiter v jasnosti dostane Mars, když je v ideální pozici během svého oběhu vůči Zemi). Okolo planety se nacházejí slabé prstence, které jsou ze Země špatně viditelné. Současně ji obklopuje silné radiační pole. Při pohledu z okolního vesmíru jsou viditelné horní vrstvy atmosféry rozčleněny v závislosti na planetární šířce do různě barevných pruhů a skvrn, které jsou atmosférickými bouřemi. Nejznámější takovouto bouří je Velká rudá skvrna, která je známá minimálně od 17. století. Dosud není přesně známo, jaké vrstvy planetu tvoří, jelikož současné technické prostředky neumožňují její průzkum do větší hloubky. Předpokládá se, že Jupiter je složen převážně z vodíku, hélia a organických sloučenin. Je možné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky. Jupiter byl prozkoumán několika automatickými sondami, nejčastěji na začátku programu Pioneer a programu Voyager, kdy všechny tyto sondy kolem planety proletěly. Později přímo k Jupiteru zamířila sonda Galileo, která kolem planety po necelých osm let obíhala. Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy.", "question": "Jak se jmenuje největší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Jupiter"]}
{"title": "Bible", "context": "V roce 2009 byla alespoň část bible přeložena do 2454 jazyků. Nejstarší překlady byly pořízeny již ve starověku, od období humanismu se studují původní biblické jazyky a klade se důraz na přesnost a věrnost biblických překladů. Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3. století před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad bible, tzv. Septuaginta (lat. sedmdesát podle legendárního počtu 72 překladatelů). Nejdůležitějším latinským překladem byla tzv. Vulgata, jejímž autorem byl svatý Jeroným na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu. Ke známým překladům z původních jazyků patří díla protestanských teologů z období reformace, německý překlad Martina Luthera, francouzský překlad Jana Kalvína (Ženevská bible), česká Bible kralická, italský překlad Giovanniho Diodati či anglická (anglikánská) Bible krále Jakuba. Katolická církev zůstala věrná revidovanému textu Vulgaty. V dnešní době se vydávání bible ve velkém měřítku věnují Mezinárodní biblická společnost (IBS) a Wycliffovi překladatelé bible (WBT). Jen tyto dvě organizace vydávají bibli nebo její část ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Potřeba nových překladů vyplývá ze skutečnosti, že každý jazyk podléhá změnám. Překlady se také liší podle svého zaměření, některé se například snaží text co nejvíce přiblížit dnešnímu čtenáři, jiné přihlížejí k tradičním překladům nebo se snaží o překlad odpovídající co nejvěrněji struktuře původních jazyků. Podrobnější informace naleznete v článku České překlady bible. Významným počinem byl překlad části Písma (evangelií) do staroslověnského jazyka sv. Konstantinem a Metodějem během jejich velkomoravské mise (počátek 862), ke kterému se zachovala předmluva (Proglas). Z tohoto překladu vychází česká překladatelská tradice. Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady z Vulgaty – např. Bible leskovecko-drážďanská (1360) či Bible olomoucká a Bible třeboňská. Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická (\"Šestidílka\", 1579–1594, poslední revize z roku 1613), první český překlad z původních jazyků. Bible kralických bratří je významným dílem české a slovanské kultury. Ve slovanských jazycích byla vůbec první, na světě pátý národní překlad z původních jazyků. Mezi katolickými barokními překlady vyniká třísvazková Bible svatováclavská z let 1677–1715. Ve 20. století byl nejvýznamnějším Český ekumenický překlad, který vznikal v letech 1961–1979. Na přelomu tisíciletí se v České republice pracovalo nebo pracuje na několika nových překladech bible.", "question": "Která kniha je nejpřekládanější na světě?", "answers": ["Bible"]}
{"title": "Paměť", "context": "Krátkodobá paměť je omezena na 5–9 prvků (tzv. magické číslo 7±2), které při zamezení opakování uchová na 15–20 sekund. Kapacitu lze zvýšit spojováním prvků do logických celků (např. mnemotechnické pomůcky). Pro zachování informace v krátkodobé paměti je třeba si informaci opakovat (tzv. fonologická smyčka), jinak je paměťová stopa nenávratně ztracena. Tříjednotkový model krátkodobé paměti udává 3 mechanismy zpracování: fonologická smyčka – dočasně ukládá zvukové a řečové informace vizuoprostorový náčrtník – dočasně ukládá vizuálně prostorové informace centrální výkonnostní smyčka – třídí a specifikuje krátkodobé informace Dlouhodobá paměť je relativně pasivní část paměti uchovávaná v nevědomí. Její kapacita je hypoteticky neomezená. Ukládá významné zkušenosti, např. poznatky nutné k vykonávání nějaké činnosti či poznatky životně důležité. Vštěpování informace do dlouhodobé paměti trvá přibližně 30 minut, a může probíhat buďto záměrně (např. mechanickým opakováním – memorováním), nebo bezděčně. Lépe zapamatovatelné jsou smysluplné obsahy a logické celky, což může vést ke zkreslování vzpomínek. Při začleňování nových informací se totiž proměňují i stávající znalosti. Lépe se také pamatují poznatky, které mají citový nádech a které jsou často vybavovány. Takové informace paměť považuje za důležité a tudíž i nutné k dlouhodobému uchování. Biologicky staví dlouhodobá paměť na strukturální nebo molekulární změně dendritů (části neuronu).", "question": "Jak dlouho trvá vštěpování informací do dlouhodobé paměti?", "answers": ["30 minut"]}
{"title": "Česko", "context": "12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru.Prezidentem České republiky byl až do března 2003 Václav Havel, který byl již československým prezidentem. Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, poprvé nastoupil do funkce 7. března 2003, podruhé v březnu 2008. Od března 2013 je prezidentem republiky Miloš Zeman, který je prvním prezidentem zvoleným v lidovém hlasování. Ve volbách v roce 2018 svůj mandát obhájil. == Geografie == Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km2, z toho 2 % tvoří vodní plochy. === Geologie, geomorfologie a půdy === Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory, Děčínská vrchovina, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky, Českomoravská vrchovina). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Moravskoslezské Beskydy, Bílé Karpaty, Javorníky). Z celkové plochy Česka leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (. 1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m.", "question": "S kolika státy sousedí Česká republika?", "answers": ["čtyřmi"]}
{"title": "Ben Nevis", "context": "Další raný výstup se podařil v roce 1774 Johnu Williamsu, který přinesl první informace o geologickém složení hory. Až v roce 1847 byla hora oficiálně uznána jako nejvyšší v Británii, vyšší než její jiný skotský rival, Ben Macdhui. Observatoř na vrcholu byla zbudována v létě 1883 a zůstala v provozu 21 let. První cesta na vrchol byla zbudována zároveň s observatoří a umožňovala dopravu zásob na koních. Otevření stezky a observatoře učinilo výstupy na Ben Nevis velice oblíbené, obzvláště po příchodu železnice do Fort William v roce 1894. Přibližně v téže době se objevily první návrhy na ozubnicovou železnici vedoucí na vrchol, žádný z nich však nebyl uskutečněn. V roce 2000 byly pozemky, pokrývající jižní stranu hory a vrchol, zakoupeny charitativní organizací Scottish conservation charity. Koňská stezka, zbudovaná v roce 1883 (známá také jako Ben Path), zůstává dodnes nejjednodušším a nejoblíbenějším způsobem výstupu. Začíná v Achintee na východní straně údolí Glen Nevis asi 2 km od centra města Fort William a v nadmořské výšce asi 20 m. Mosty z informačního centra a youth hostelu nyní umožňují přístup i ze západní strany údolí. Cesta prudce stoupá k sedlu Lochan Meall an t-Suidhe (570 m n. m.), potom cik-cak vychází zbývajících 700 m po kamenném západním úbočí Ben Nevis. Nejvyšší místo je označeno mohutnou, pevně zbudovanou kamennou mohylou, na jejímž vrcholu je umístěn triangulační bod. Výstup na Ben Nevis je součástí výzvy Three Peaks Challenge, spočívající ve výstupu na 3 vrcholy jednotlivých britských zemí - skotský Ben Nevis (1344 m n. m.), anglický Scafell Pike (978 m n. m.) a velšský Snowdon (1085 m n. m.). Výstupové trasy jsou předepsané a pro splnění výzvy je třeba stihnout všechny 3 výstupy do 24 hodin, přičemž do tohoto času se započítávají i přesuny autem. Vrchol hory tvoří rozsáhlá kamenná plošina o výměře asi 40 hektarů. Na vrcholu jsou nápadné zbytky budovy meteorologicke observatoře. Na vrcholu věže observatoře byl zbudován nouzový přístřešek pro turisty chycené špatným počasím. Vedle observatoře je památník obětem druhé světové války. Z vrcholu je za dobrého počasí daleký rozhled, až do vzdálenosti 190 km. \"Ben Nevis\" je poangličtěnou verzí jména Beinn Nibheis ze skotské gaelštiny. Zatímco beinn je nejčastějším gaelským slovem pro \"horu\", nibheis je chápáno různě, ačkoliv je jméno obvykle překládáno jako \"zlomyslná\" nebo \"vzteklá hora\". Podle jiného výkladu je Beinn Nibheis odvozeno z beinn-neamh-bhathais, z Neamh \"nebe, mraky\" a bathais \"vrchol lidské hlavy\". Doslovný překlad by proto byl \"hora, která má hlavu v oblacích\", ačkoliv překlad \"nebeská hora\" je také často užíván.", "question": "Jak vysoký je Ben Nevis?", "answers": ["1344 m"]}
{"title": "Ainština", "context": "Mezi mluvčími (ve smyslu širší definice) v současné době nad rodilými převažují ti, co se jej naučili jako další jazyk. Slabiky ainu jsou typu CV(C) (tj. tvořené v pořadí souhláskou, samohláskou a někdy i další souhláskou) a proto zde vzniká málo skupin souhlásek. Sekvence /ti/ je realizována jako [ʧ], /s/ před /i/ a na konci slabik přechází v [ʃ]. Mezi dialekty existují rozdíly; na ostrově Sachalinu přecházejí /p, t, k, r/ na konci slabik v /h/. V jazyce se uplatňuje systém melodického přízvuku; slova včetně afixů mají vysokou intonaci na kmeni nebo na první slabice, pokud je zavřená nebo má dvojhlásku. Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony. Jedná se o polysyntetický jazyk. Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině. Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar. Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské epice zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů. I v České republice jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená \"voda\").", "question": "V jaké abecedě je oficiálně psán jazyk ainu?", "answers": ["katakana"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak. == Vznik ==", "question": "Jak se jmenuje nejmenší planeta sluneční soustavy ?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Bavorsko", "context": "Svobodný stát Bavorsko (německy Freistaat Bayern) je územně největší ze šestnácti spolkových zemí Spolkové republiky Německo, co do obyvatelstva pak druhá nejlidnatější spolková země. Hraničí na východě s Českem a rakouskými spolkovými zeměmi Solnohradskem a Horními Rakousy, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Tyrolskem, Vorarlberskem a Solnohradskem, na západě s německou spolkovou zemí Bádenskem-Württemberskem, na severu s německými spolkovými zeměmi Hesenskem, Svobodným státem Durynsko a Svobodným státem Sasko. Bavorsko patří mezi nejbohatší spolkové země Německa. Pochází odtud i emeritní papež Benedikt XVI. Hlavním městem je Mnichov (München). Označení \"svobodný stát\" (\"Freistaat\") má demonstrovat demokratický a republikánský charakter země, nikoliv, jak je často mylně uváděno, nějaké zvláštní postavení mezi ostatními spolkovými zeměmi SRN (toto označení používá ze spolkových zemí ještě Sasko a Durynsko). Jde především o historické označení; podobně jako označení \"svobodné hanzovní město\", resp. svobodné a hanzovní město (Freie Hansestadt, Freie und Hansestadt), které používají spolkové země Hamburk a Brémy, má jiný (středověký) původ, souvisí se středověkými výsadami pro města. Povrch území je převážně kopcovitého rázu, který zde zůstal jako památka na prvohorní hercynské vrásnění. Pahorkatiny severního Bavorska jsou tvořeny břidlicemi, granity a rulami, které místy vystupují v zajímavé skalní útvary. Jedná se o Fichtelgebirge (česky Smrčiny) s nejvyšší horou Schneeberg (1051 m n. m.) a Frankenwald (Francký les).", "question": "Jaké je hlavní město Bavorska?", "answers": ["Mnichov"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Vznikla jen část kanálů, která je lemovaná rodinnými domy, jednotlivé části pevniny propojují převážně dřevěné mosty pro pěší. Místo se stalo velmi oblíbené z hlediska bydlení a ceněné z hlediska nemovitostí. Oblast, kde se kříží pobřežní Pacific Ave a Winward Ave, se pak stalo určitým centrem alternativní kultury, kde je řada barů, hospod, obchodů s oblečením, hudebních bazarů a pouličních prodavačů. V ulici Winward Ave bylo postaveno několik staveb, které mají být napodobeninou benátských paláců, více či méně zdařilých. Na pobřeží je rozlehlá pláž Venice Beach. Často jsou celá obklopena Los Angeles, jejich ulice přímo přechází ve čtvrti Los Angeles, městy jsou tak více de jure. Všechna města jsou pak součástí metropolitní oblasti Los Angeles, Los Angeles County. West Hollywood leží západně od Hollywoodu, středem města prochází třída Santa Monica Boulevard, jižně od této ulice leží Melrose Ave s řadou obchodů s módou, butiky, obchody se starožitnostmi a menšími galeriemi. V severozápadní části města se nachází oblast podél ulice Sunset Blvd Sunset Strip, která je považovaná za jedno z center nočního života v LA.", "question": "Jaké město je největším centrem výrobního průmyslu ve Spojených státech?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Hlaholice", "context": "Písmo tvořilo základ kultury a vzdělanosti Velké Moravy, později se rozšířilo do jiných slovanských zemí, kde se nejdéle udrželo v Chorvatsku. Během 10. století Slované přešli buď k latince nebo cyrilici (která má na hlaholici nezávislý původ) a hlaholice byla odsunuta na okraj. Hlaholici vytvořil Konstantin ze Soluně (svatý Cyril) kolem 862-863. Podnětem k tomu mu byla jeho mise na Moravu (žádost moravského vládce Rastislava u východořímského císaře Michala III.) a nutnost vytvořit písmo pro přijatelný zápis slovanštiny, do níž bylo třeba překládat bohoslužebné i jiné texty. Hlaholice měla původně 41 znaků, některé pro hlásky, které se vyskytovaly jen ve slovech přejatých z řečtiny. Z nich 24 grafémů je pravděpodobně odvozeno ze středověkých kurzivních minuskulních znaků řeckého písma. Původ ostatních znaků není znám, část z nich je pravděpodobně odvozena z písmen hebrejského a samaritánského písma (s nimi se Konstantin seznámil na své předchozí cestě k Chazarům), některé mohou mít i spojitost s abecedou koptskou, gruzínskou a s latinkou.", "question": "Kdo vytvořil hlaholici?", "answers": ["Konstantin ze Soluně"]}
{"title": "Paříž", "context": "August, když založil pařížskou tržnici, nechal zde vybudovat dvě kašny, napájené vodou z Prés Saint-Gervais, jedna z nich byla fontána Neviňátek. V roce 1605 bylo na pravém břehu Seiny u mostu Pont Neuf postaveno čerpadlo zvané Samaritánka, které bylo v činnosti až do roku 1813. Pumpa vháněla vodu do městských kašen. Obdobně fungovalo v letech 1673-1858 čerpadlo u Pont Notre-Dame. V roce 1623 byl zprovozněn tzv. Medicejský akvadukt, který je v provozu dodnes. Mnoho nových fontán nechal zřídit i Ludvík XIV. (dodnes fungují Boucheratova fontána a Gaillon), ale počet obyvatel města rostl tak rychle, že na počátku 18. století byl pitné vody ve městě nedostatek. Pierre-Paul Riquet, který projektoval Canal du Midi, již v 17. století navrhl výstavbu kanálu z řeky Ourcq až na úroveň dnešního Place de la Nation. Jeho smrt v roce 1680 a diskreditace jeho ochránce ministra Colberta přerušily celý projekt, který byl navíc velmi nákladný. Matematik Antoine Deparcieux navrhl v roce 1762 projekt k přivedení vody z řeky Yvette. Král Ludvík XV. sice plány schválil, ale projekt nebyl nikdy realizován. V roce 1782 vznikl návrh odvést vodu z řeky Biè, která do Seiny přiváděla vodu silně znečištěnou při zpracovávání kůží. Ludvík XVI. projekt podpořil, práce byly zahájeny v roce 1788, ale byly záhy přerušeny tlakem silných cechů koželuhů, jirchářů a barvířů, kteří využívali (a znečišťovali) řeku a obávali se ohrožení svých živností. V roce 1806 nařídil Napoleon Bonaparte vybudovat ve městě 15 fontán. Tak vznikly např. fontány Feláhova, Censier, Lédina, Martova, Palmová nebo svatého Eustacha. Napoleon rovněž v roce 1802 rozhodl o výstavbě kanálu Ourcq. Voda z tohoto kanálu byla do kašen rozvedena již v roce 1809, kanál sám byl dokončen až v roce 1825. Významně se rovněž pitnou vodu v Paříži zasloužil anglický filantrop Richard Wallace, který od roku 1872 financoval výstavbu tzv. Wallaceových fontán. V současnosti spravuje pařížskou vodovodní síť městská společnost Eau de Paris. Největší zásobárnou pitné vody je nádrž Montsouris o objemu 202 000 m3. Voda je přiváděna z oblasti Évry a Orly. Podrobnější informace naleznete v článku Podnebí Paříže. Paříž leží v mírném podnebném pásu a je ovlivněna oceánickým podnebím, což znamená, že jsou zde relativně chladná léta (18 °C v průměru) a mírné zimy (průměr 6 °C). Častý je déšť ve všech ročních obdobích a měnící se počasí. Urbanistický vývoj způsobuje zvýšení teploty a pokles počtu dnů s mlhou.", "question": "Po stranách jaké řeky se rozkládá Paříž?", "answers": ["Seiny"]}
{"title": "Metalurgie", "context": "Metalurgie (česky též hutnictví; z řeckého metallourgos, pracovník s kovem < metallon, kov + ergon, práce) je věda a výrobní odvětví zabývající se získáváním a zpracováním kovů a jejich slitin. Prakticky se jedná o výrobu železa a oceli, výrobu barevných kovů, a jejich následné zpracování. Významnou úlohu při pochopení a vysvětlení dějů probíhajících v kovech zde sehrává fyzikální metalurgie a též také fyzika kovů. Prvním člověkem opracovaným kovem bylo s největší pravděpodobností zlato. V jeskyních, jež se dnes nacházejí na území dnešního Španělska, byla nalezena malá množství metalurgicky nezpracovaného zlata ze starší doby kamenné. V eneolitu se objevuje zpracování mědi v oblasti Blízkého východu (5. tisíciletí př. n. l.). Metalurgie se pak do celého světa rozšířila podél řek a pobřeží. Používání metalurgických postupů při zpracovávání kovů je pak doloženo u mnoha kultur a civilizací. Příkladem jsou antická a středověká království, říše Středního a Blízkého východu, antický Egypt, Anatolie (dnešní Turecko), Incká říše, Řecká i Římská říše v antické Evropě, středověká Evropa, staré i středověké Japonsko. , Čína a Indie, atd. Dlouho před tím, než se staly běžnými v Evropě, byly mnohé výrobní postupy a zařízení používané v metalurgii známé v Číně (jde například o vysokou pec, lití železa, výrobu oceli, ale i hydraulické kovací lisy). Kovy se zpracovávají litím, kováním, tvářením za studena, válcováním, protlačováním, slinováním, kovoobráběním, stříháním a tvářením.", "question": "Co je to metalurgie?", "answers": ["zpracováním kovů a jejich slitin"]}
{"title": "Země", "context": "Rozpad Gondwany nastává před 140 milióny let, kdy se rozpadá na Atlantiku, budoucí oblasti Jižní Ameriky, Afriky, Arábie a Indie, a na Antarktidu. Před 100 milióny let vzniká Indický oceán. Desky se neustále pohybovaly dále, až vznikl současný vzhled Země. V současnosti jsou desky neustále v pohybu a tvář Země se tak v budoucnosti značně změní. Velké riftové údolí v Africe se oddělí a stane se tak novým ostrovem, zatím co se celá Afrika bude posouvat na sever a spojí se tak s Evropou, čímž zanikne Středozemní moře, ale naopak se nárazem kontinentů zvětší Alpy, podobný případ jako u Indie s Asií. Související informace naleznete také v článku Zeměpisné souřadnice. Vlivem gravitačního působení je Země formována do tvaru, jenž je velmi blízký kouli. Pro přesné určení pozice na této kouli, se zavedly zeměpisné souřadnice, které přesně definují polohu bodu na povrchu Země. Používané souřadnice jsou souřadnice geocentrické, tedy jejich střed leží ve středu Země. Zemské těleso protíná v oblasti severního a jižního pólu rotační osa. Kolmo na ní se proloží rovina ve středu Země, čímž vznikne rovina rovníku, která na povrchu Země tvoří kružnici, tzv. zemský rovník. Kolmo na rovník s počátky v obou pólech procházejí poledníky, které tak leží v rovině stejné jako zemská osa. Každým bodem na zemském povrchu prochází právě jeden poledník. Ze zemského poledníku je definována námořní míle jako jeho jedna úhlová minuta, kdy má 360 stupňů 360×60=21600 úhlových minut. Obvod země je tedy přibližně 21600 námořních mil nebo 21600×1,852=40.003,2 km. Protože obvod země má 360 úhlových stupňů a oběh země 1440minut, je rychlost západu slunce 15 námořních mil za 1 min. Velikost časového pásma je 360\\24=15 úhlových stupňů. Pro početní operace zavedl sir George Airy v roce 1851 nultý poledník procházející anglickým Greenwichem v Londýně. Vzhledem k tomu, že tento nultý poledník se začal rychle používat v lodní dopravě pro námořní mapy, kde se stal dominantním, brzy se přijal celosvětově i pro ostatní mapy. Místní poledník procházející daným bodem určuje přesně severní a nebo jižní zeměpisnou šířku, která vzniká jako úhel mezi rovinou rovníku a spojnicí středu Země s místním poledníkem. Pro určení pozice daného bodu je potřeba ale znát i přesnou zeměpisnou délku, která se určuje dle rovnoběžky.", "question": "Proč je rychlost zdánlivého pohybu slunce po povrchu Země 15 námořních mil za 1 min?", "answers": ["Protože obvod země má 360 úhlových stupňů a oběh země 1440minut"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Některé výzkumy naznačují, že jádro měsíce by mělo být v současnosti natolik vychladlé, že by tekutý pohyb v jádře, jakož i magnetické pole, měly být již zaniklé. Navrženým východiskem je podobné zdůvodnění, jako u popraskaného povrchu – slapové jevy by dostatečně zahřívaly plášť a bránily tak jádru vychladnout. Dalším vysvětlením by mohla být remanentní magnetizace křemičitanových hornin v plášti, způsobená v minulosti silným magnetickým polem generovaným magnetohydrodynamickým dynamem.Vedle vlastního magnetického pole má Ganymed, podobně jako Callisto a Europa, také indukované dipólové magnetické pole. Vzniká v důsledku proměnlivosti magnetického pole Jupiteru v okolí Ganymedu. Je asi o řád slabší než vlastní magnetické pole a jeho převládající orientace je v radiálním směru, tedy směrem od nebo k Jupiteru. U rovníku v místech, kde je nejsilnější, dosahuje jeho magnetická indukce hodnoty až 60 nT. Jeho existence naznačuje, že měsíc by mohl mít velké množství podpovrchové slané vody s vysokou elektrickou vodivostí. == Oběžná dráha a rotace == Ganymed obíhá Jupiter ve vzdálenosti 1 070 400 km, a mezi Galileovými měsíci je tedy od Jupitera druhý nejvzdálenější (po Callisto). Jeden oběh mu trvá asi sedm dní a tři hodiny. Jako většina známých měsíců má Ganymed vázanou rotaci, takže je k planetě stále přivrácen stejnou stranou. Jeho oběžná dráha je lehce výstřední a mírně nakloněná k Jupiterovu rovníku. Výstřednost (excentricita) oběžné dráhy a její naklonění (inklinace) se kvaziperiodicky mění vlivem gravitačního rušení Jupitera a Slunce. Tyto změny se odehrávají v časovém měřítku staletí, přičemž excentricita se mění v rozsahu 0,0009–0,0022 a inklinace v rozsahu 0,05–0,32°. Tyto oběžné změny současně způsobují, že se sklon rotační osy (úhel mezi rotační a oběžnou osou) mění mezi 0 až 0,33°. Měsíce Io, Europa a Ganymed se nacházejí v tzv. dráhové rezonanci 4 : 2 : 1. To znamená, že během jednoho oběhu Ganymeda kolem Jupiteru oběhne Europa dvakrát a Io čtyřikrát. Horní konjunkce Europy a Io nastává vždy v bodě, kdy je Io nejblíže Jupiteru (tzv. perijovium) a Europa nejdále (tzv. apojovium). Horní konjunkce Europy a Ganymeda nastává, když je Europa v perijoviu. Jednoduché poměry oběžných dob těchto těles (tzv. Laplaceova rezonance) také umožňují konjunkce trojité.Současná Laplaceova rezonance již nedokáže více zvýšit výstřednost dráhy Ganymedu. Nyní excentricita dosahuje přibližné hodnoty 0,0013, která je pravděpodobně pozůstatkem z dávné historie satelitu, kdy zvyšování výstřednosti dráhy ještě bylo možné.", "question": "Jaký je největší měsíc ve Sluneční soustavě?", "answers": ["Ganymed"]}
{"title": "Snědek pyrenejský", "context": "V dřívějších taxonomických systémech byl řazen do čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae), případně do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). == Popis == Jedná se o asi 30-90 cm vysokou vytrvalou rostlinu s cibulí, která má do 2 cm v průměru. Listy jsou jen v přízemní růžici, víceméně sivozelené, přisedlé. Čepele jsou čárkovité, žlábkovité. Květy jsou v květenstvích, kterým je podlouhle válcovitý hrozen, listeny na bázi květních stopek jsou dole nejsou rozšířeny v postranní bezžilné laloky a do špičky se zužují pozvolna. Okvětních lístků je 6, jsou volné. Mají zelenavě až vodově bílou barvu, na okraji nejsou zvlněné, na rubu mají nevýrazně ohraničený zelený proužek. Tyčinek je 6, nitky jsou bez zoubků. Čnělky jsou asi 3-4 mm dlouhé. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, plodem je tobolka,. == Poddruhy == Jsou rozlišovány 2 poddruhy, často považované za samostatné druhy, snědek pyrenejský pravý (Ornithogalum pyrenaicum subsp. pyrenaicum) a snědek pyrenejský kulatoplodý (Ornithogalum pyrenaicum supbp. sphaerocarpum (Kerner) Hegi, syn.: Ornithogalum sphaerocarpum Kerner, Loncomelos sphaerocarpus (Kerner) Hrouda, Loncomelos pyrenaicus subsp. spaehaerocarpus (Kerner) Holub). Někteří autoři, jako Dostál (1989) druh řadí do rodu Loncomelos, Loncomelos sphaerocarpus nazývá snědovka kulatoplodá. == Rozšíření ve světě ==", "question": "Jaký tvar květenství má Snědek pyrenejský?", "answers": ["válcovitý hrozen"]}
{"title": "Walt Davis", "context": "Walter Francis \"Buddy\" Davis (5. ledna 1931, Beaumont, Texas) je bývalý americký atlet a basketbalista, olympijský vítěz ve skoku do výšky. == Sportovní kariéra == Jako dítě se devět let vyrovnával s dětskou obrnou, nakonec úspěšně. V 19 letech dosáhl druhého nejlepšího světového výkonu ve skoku do výšky 205 cm. O rok později, v roce 1952, se stal mistrem USA výkonem 209 cm a na olympiádě v Helsinkách zvítězil v novém olympijském rekordu 204 cm. V následující sezóně vylepšil světový rekord ve skoku do výšky na 213 cm. Krátce poté ukončil atletickou kariéru a věnoval se basketbalu. Hrál nejdříve za tým Philadelphia Warriors, později přestoupil do St. Louis Hawks a stímto týmem se stal vítězem NBA v roce 1958. == Externí odkazy == Profil na www.sports-reference.com Profil na basketball-reference.com", "question": "Se kterým týmem se stal Walt Davis vítězem NBA v roce 1958?", "answers": ["St. Louis Hawks"]}
{"title": "Albert", "context": "Albert (za alternativu téhož jména se někdy považuje Albrecht), je mužské jméno německého původu (Adalberaht). Vykládá se jako adal - vznešený, beraht - zářící. Podle českého občanského kalendáře má jmeniny 21. listopadu. Al, Albi, Albík, Albertík, Bert, Bertík, Berťa Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat. trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky) je +3,7%, což svědčí o nárůstu obliby tohoto jména. Německy: Albert nebo Adalbert (Adalbert je protějšek jména Vojtěch) Italsky,španělsky alberto Svatý Albert Veliký, přírodovědec a teolog Albert Camus, francouzský spisovatel Albert Einstein, fyzik Albert Arnold Gore, americký politik Albert Hofmann. , švýcarský chemik Albert Kesselring, německý maršál Albert Maysles, americký dokumentarista, průkopník direct cinema Alberto Moravia, italský spisovatel Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, manžel britské královny Viktorie Albert Schweitzer, německo-francouzský teolog, filosof a lékař Albert Speer, německý architekt v době nacistické říše, později ministr zbrojního průmyslu. Viz článek Albert (příjmení).", "question": "Kdy má jmeniny Albert?", "answers": ["21. listopadu"]}
{"title": "Prokletí básníci", "context": "Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits) je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884) - viz níže. Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884). Původně se používal pouze jako označení spisovatelů zmíněných v jeho knize (viz níže), ale později se stal jménem pro spisovatele (a umělce obecně), jejichž život a umění byl mimo společnost nebo proti společnosti. Například, básník a vydavatel Pierre Seghers vydal sbírku Poè maudits d'aujourd'hui: 1946-1970 (Prokletí básníci dneška) v Paříži roku 1972, obsahující díla autorů jako Antonin Artaud, Jean-Pierre Duprey a 10 dalších, z nichž někteří (např. Artaud) se stali posmrtně uznávanými. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe. Prokletí básníci je sbírka Paula Verlaina vydaná roku 1884. Tato práce je pocta těmto autorům: Tristan Corbiè Arthur Rimbaud Stéphane Mallarmé - v 1. vydání sbírky pouze tito tři Marceline Desbordes-Valmorová Adam Auguste Villiers de l'Isle a sám Paul Verlaine - pod pseudonymem Pauvre Lélian Mezi prokleté básníky se také řadí: Charles Cros Charles Pierre Baudelaire Gérard de Nerval Jules Laforgue Comte de Lautréamont Antonin Artaud", "question": "Kdo poprvé použil termín prokletí básníci?", "answers": ["Paulem Verlainem"]}
{"title": "Hovězí maso", "context": "Hovězím masem v užším slova smyslu se myslí příčně pruhovaná svalovina, k ní přiléhající tkáně (kosti, tuková tkáň, pojivo, a to včetně nervové tkáně a krevních a mízních cév). Nejdůležitější a nejhodnotnější částí masa je svalová tkáň. Jeho jakost je dána jemností svalových vláken, obsahem tuku a jeho typem, podílem svalové tkáně a dalšími faktory.Mladé kusy mají jemně vláknité maso, svalovina starších jedinců je hrubě vláknitá. Staří býci a dojnice mají nízký obsah intramuskulárního tuku, takové maso bývá tvrdší a méně chutné. U jalovic a volů naproti tomu dochází k brzkému ukládání všech typů tuku, který maso výrazně prorůstá, takže při řezu je vidět mramorování. Vnitrosvalový tuk zřetelně zlepšuje chuťové vlastnosti masa, nashromáždí-li se však větší množství mezisvalového tuku, je to už vnímáno jako nežádoucí. Průměrný obsah tuku v jatečně opracovaných půlkách by proto neměl přesahovat 5,7–6,2 %, libové hovězí maso obsahuje do 3 % tuku. Hovězí maso je biologicky velmi hodnotné, má vysoký obsah esenciálních aminokyselin, železa a vitamínu B2. Nutriční profil kulinářsky a technologicky zpracovaného masa – dušená hovězí kýta, plátek 85 g == Dělení hovězího masa == Po rozporcování hovězí půlky se rozlišují různé díly hovězího masa.", "question": "Proč mají staří býci a dojnice tvrdší a méně chutné maso?", "answers": ["nízký obsah intramuskulárního tuku"]}
{"title": "Třicetiletá válka", "context": "Daniel Defoe ve Vzpomínkách kavalíra (1720) popsal příběh na pozadí třicetileté a anglické občanské války. Ve 20. století se k tématu vrátil další Němec Bertolt Brecht, který použil pro svoji Matku Kuráž a její děti (1939) historické motivy od Grimmelshausena. Válka, především potom život Albrechta z Valdštejna, se stala důležitou součástí díla Jaroslava Durycha, jak je patrno v Bloudění (1929) a v Rekviem (1930). Za zmínku též stojí František Kubka se svými dvěma historickými romány Říkali mu Ječmínek (1974) a Ječmínkův návrat (1974), popisujícími život mladého moravského rytíře, který slouží u českého krále Fridricha a který s ním prožívá útrapy třicetileté války. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Literatura === ABELINUS, Johann Philipp. Theatrum Europaeum 1, 2. Frankfurt: Matthäus Merian, 1618–1718. (němčina, latina) Rozsáhlé dobové dílo zabývající se především třicetiletou válkou, doplněno mědirytinami. BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války: politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v zemích Koruny české. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2011. 510 s. ISBN 978-80-86829-61-6. ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české 1618-1683. 1. vyd. Svazek VIII. Praha: Paseka, 2008. 711 s., [32] s. barev. obr. příl s. ISBN 978-80-7185-947-5. DRŠKA, Václav; STELLNER, František; SKŘIVAN, Aleš. Kapitoly z dějin evropské politiky do roku 1648. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995. 205 s. ISBN 80-85241-87-0. ENGLUND, Peter. Nepokojná léta: historie třicetileté války. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 679 s. ISBN 80-7106-355-X. FUKALA, Radek. Sen o odplatě: dramata třicetileté války. Praha: Epocha, 2005. 389 s. ISBN 80-86328-84-8. FUKALA, Radek. Třicetiletá válka, nebo všeobecný evropský konflikt 17. století? : otázky, úvahy a problémy. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2012. 193 s. ISBN 978-80-86829-81-4. KLUČINA, Petr. Třicetiletá válka: obraz doby 1618-1648. 2. vyd. Litomyšl: Paseka, 2004. 409 s. ISBN 80-7185-663-0. MUNCK, Thomas. Evropa sedmnáctého století: 1598-1700. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002. 468 s. ISBN 80-7021-508-9. PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem: historie habsburské armády 1526-1918. Svazek 18. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. (Militaria). ISBN 80-902745-5-2. PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4., autorem dopl. a přeprac. vyd. Praha: Rodiče, 2004. 318 s. ISBN 80-86695-44-1. POLIŠENSKÝ, Josef. Třicetiletá válka a evropské krize 17. století. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1970. 284 s. PRÁŠEK, Justin Václav. Čeští exulanti ve vojskách války třicetileté. Československý legionář. 1922, roč. IV, čís. 7, 8, 10 a 11. REZEK, Antonín.", "question": "Ve kterém roce skončila Třicetiletá válka ?", "answers": ["1648"]}
{"title": "Černá díra", "context": "Tato představa také vysvětluje, proč neexistují žádné k nám blízké kvasary. I když detaily ještě nejsou úplně jasné, zdá se, že růst černých děr má spojitost s růstem kulovité části – eliptická galaxie nebo vypouklina ve spirální galaxii – ve které existuje. Je zajímavé, že neexistuje důkaz pro hmotné černé díry ve středech uzavřených hvězdokup, což ukazuje na jejich fundamentální odlišnost od galaxií. Kromě Sagittarius A*, černé díry v centru naší galaxie Mléčné dráhy, existuje několik bližších kandidátů na černé díry. Všechny jsou binární systémy, které vysávají hmotu z partnera přes akreční disk. Mají hmotnost od tří do několika desítek hmotností slunce. Černá díra z pohledu klasické fyziky je těleso velmi stálé, které nemůže zaniknout vlivem ztráty své hmoty, jelikož žádná částice není podle klasické fyziky schopna překonat rychlost světla a jedinou přirozenou cestou zániku černé díry se tak jeví její pohlcení jinou černou dírou tzv. gravitační srážka. Při pohledu na systém černé díry z moderní fyziky však vyvstává další možnost, jak může černá díra zaniknout. Kvantová mechanika připouští proces, při kterém vlivem neurčitosti v počtu částic ve vakuu neustále vznikají a opět zanikají páry částice-antičástice. Pokud jedna z takto vzniklých částic vznikne nad horizontem událostí a druhá pod ním, může první z nich uniknout do nekonečna a snížit tím hmotnost černé díry. Tento proces se nazývá Hawkingovo záření, nebo kvantové vypařování černých děr a byl poprvé popsán britským astrofyzikem Stephenem Hawkingem. Jsou-li dvě černé díry gravitačně vázané a obíhají dostatečně blízko společného těžiště, vyzařují podle předpovědi obecné teorie relativity gravitační vlny. To způsobuje, že tato soustava ztrácí energii a černé díry se k sobě stále více přibližují. V určitém momentu dojde k tomu, že gravitační interakce je natolik silná, že se horizonty černých děr začnou deformovat, až se obě díry setkají a spojí. Celková plocha jejich horizontů se přitom v souhlasu s termodynamikou černých děr zvětší.", "question": "Je černá díra z pohledu klasické fyziky nestálé těleso?", "answers": ["Černá díra z pohledu klasické fyziky je těleso velmi stálé, které nemůže zaniknout vlivem ztráty své hmoty, jelikož žádná částice není podle klasické fyziky schopna překonat rychlost světla a jedinou přirozenou cestou zániku černé díry se tak jeví její pohlcení jinou černou dírou tzv. gravitační srážka."]}
{"title": "Kvark", "context": "Kvarky jsou podle standardního modelu částicové fyziky elementární částice, ze kterých se skládají hadrony (tedy například protony a neutrony). Tyto částice mají spin 1⁄ , což znamená, že se jedná o fermiony. Dle standardního modelu částicové fyziky nemají kvarky vnitřní strukturu a jsou spolu s leptony a kalibračními bosony \"nejmenší\" známé částice, ze kterých se skládá hmota. Baryony (například proton) se skládají ze tří kvarků, mezony (například pion) se skládají z jednoho kvarku a z jednoho antikvarku. Teoreticky byly předpovězené roku 1964 Murray Gell-Mannem (a nezávisle na něm i Georgem Zweigem) ve snaze vysvětlit vlastnosti tehdy známých částic, za což roku 1969 dostal Nobelovu cenu za fyziku. Pozdější objevy dalších částic si vyžádaly zavedení dodatečných tří kvarků. V současné době tedy známe šest druhů kvarků. Kvarková struktura byla teoreticky předpovězena nezávisle na sobě M. Gell-Mannem a G. Zweigem v roce 1964. O pět let později došlo k potvrzení na lineárním urychlovači SLAC ve Stanfordu při rozptylových experimentech s protony. Kvarky, které nejsou pozorovány přímo, byly dlouho považovány za teoretický nástroj umožňující objasnit chování hadronů a mezonů. Dnes jsou však již chápány jako reálné částice, přestože je lze teoreticky popsat i jako kvazičástice. Název kvark pochází z knihy Finnegans Wake (česky Plačky nad Finneganem) od autora Jamese Joyce. Slovo kvark i jednotlivé názvy pochází od Gell-Manna, který k nim nakreslil i ilustrační obrázky. Již v roce 1974 se objevily první modely počítající s tím, že kvarky se skládají z dalších menších částic, tzv. preonů. Dodnes však pro tyto teorie neexistuje jediná experimentální indicie, kvarky se chovají jako bodové až do rozměrů řádově 10−18 metru a tam je i hranice současných experimentálních možností. Také teoretické koncepty rozpracovávané v současnosti se od preonových teorií liší a potenciální nebodovost kvarků řeší nejčastěji pomocí strun. Kvarky jsou jediné elementární částice, které podléhají všem známým základním interakcím. Kvarky nelze při nízkých energiích pozorovat jako volné částice (to je důsledek tzv. asymptotické volnosti), ale pouze prostřednictvím rozptylových experimentů a na základě symetrií ve vlastnostech pozorovaných hadronů. Vysoce energetická srážka hadronů však může způsobit jejich \"roztavení\" a vznik tzv. kvark-gluonového plazmatu.", "question": "Kolik druhů kvarků v současné době známe?", "answers": ["šest"]}
{"title": "Josef Jungmann", "context": "Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice - 14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr byl členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Josef v letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792-1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese Jungmannovo jméno. Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.", "question": "Kdy se narodil Josef Jungmann?", "answers": ["16. července 1773"]}
{"title": "Slapové jevy", "context": "Slapové jevy představují zvyšování a snižování hladiny moře v důsledku působení slapových sil. Zvýšení hladiny se označuje jako příliv, snížení jako odliv, souhrnně se mluví o dmutí mořské hladiny. Slapové jevy jsou důsledkem deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce. Teoreticky mohou slapové síly dokonce způsobit rozpad obíhajícího tělesa, pokud je oběžná vzdálenost nižší než tzv. Rocheova mez. Pravou silou působící dmutí je gravitační síla, důležitá je přitom nehomogenita jejího pole. Protože velikost gravitační síly je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti, Měsíc přitahuje silněji tělesa na přivrácené straně Země, a naopak slaběji na odvrácené straně. Navíc je však nutno uvážit neinerciálnost soustavy spojené s povrchem Země a tedy působení zdánlivých setrvačných sil. Pro pochopení přílivového dmutí je třeba nahlížet vzájemný pohyb Měsíce a Země ne jako pouhý oběh Měsíce kolem nehybné Země, ale jako rotaci obou těles kolem společného těžiště. Na Zemi tedy působí také setrvačná odstředivá síla, která naopak roste přímo úměrně vzdálenosti od společného těžiště (protože společné těžiště leží pod povrchem Země na přivrácené straně, jak ukazuje obrázek, je odstředivý příspěvek nejsilnější na odvrácené straně, ale částečně přispívá i na přivrácené straně k Měsíci, a to ve stejném smyslu jako jeho gravitace).", "question": "Jaký je název pro slapový jev, který zvyšuje hladinu moře?", "answers": ["příliv"]}
{"title": "Venuše (mytologie)", "context": "Venuše (latinsky Venus) je římská bohyně smyslnosti, krásy a lásky. Později byla ztotožňována s řeckou bohyní Afroditou. V římské mytologii představovala Venuše zrozená z pěny matku Aenea, bájného zakladatele římského národa. Tato postava z římské (zároveň i z řecké) mytologie inspirovala velkou řadu umělců. V současnosti je bohyně Venuše uctívána v rámci římského rekonstrukcionalismu.[zdroj? ] Římská bohyně krásy a lásky Venuše - její původ je odvozován od staroitalské bohyně jara a oživení přírody. Na její proměnu v bohyni lásky a krásy měl nejspíše vliv řecký kult Afrodíty provozovaný v jižní Itálii. Jak přesně došlo k proměně z bohyně jara a přírody na bohyni lásky, to nebylo jasné ani samotným Římanům. V otázce původu Afrodíty nebyly řecké mýty jednotné, za to původ římské Venuše je deklarován jednoznačně: jejím otcem je bůh nebe Caelus. Caelus - řecký Úranos (vládce nad světem po prvotním Chaosu) - byl převzat Římany od Řeků. Podle Římanů byl Caelus synem boha Aethera - podle Řeků byl Úranos synem matky země Gaie, ta jej porodila sama ze sebe, tedy bez otce. Římané Caela pokládali za otce nejen bohyně Venuše, ale i boha Saturn ( řeckého Krona). Řecká bohyně Afrodíta kterou si Římané přisvojili a nazvali ji Venuše, má původ v maloasijském náboženství a pochází pravděpodobně ze syrskofoinické bohyně Astarty. Astarta je odvozována od asyrsko-babylonské bohyně lásky Ištar. Řekové ji převzali už v nejstarších dobách. Do Řecka pronikla asi přes ostrovy Krétu a Kythéru, kde byl její kult nejsilnější. Byli jí zasvěceny myrta, růže, jablko, mák, holubice, delfín, vlaštovka a lípa. Své bohyni postavili Řekové velkolepé chrámy nejen na Knidu, Pafu, Korinthu, Alabandě, Kóu, ale i jinde. Z řeckých osad se pak kult Afrodíty rozšířil do Říma, kde byla ztotožněna se staroitalskou bohyní jara, a jako Venuše uctívána podobně jako v Řecku Afrodíta.", "question": "Jak se jmenuje římská bohyně krásy a lásky?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Mnoho dalších znaků ptáků tvoří anatomické a funkční adaptace související se schopností letu. Všechny tyto pokročilé adaptace s vysokým stupněm instinktivního jednání učinily z ptáků vývojově velmi úspěšnou skupinu, která osídlila celý svět s výjimkou mořských hlubin a rozrůznila se ve velké množství specializovaných skupin a druhů. Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků. Podrobnější informace naleznete v článku Kůže ptáků. Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích. Kůže ptáků je velmi tenká a takřka neobsahuje kožní žlázy. Skládá se z pokožky (epidermis), škáry (dermis) a podkoží (subcutis). Od kůže jsou také odvozeny kožní deriváty (appendices carnosae) – např. hřebínek, lalůčky, ušnice aj. Unikátním útvarem u ptáků je peří. Podrobnější informace naleznete v článku Kostra ptáků. Vzhledem ke způsobu života a pohybu vykazuje kostra ptáků řadu anatomických odchylek v porovnání se savci (nižší relativní hmotnost, pevnost, pneumatizace většiny kostí a redukce jejich počtu srůstem v některých částech kostry aj.). Kosti jsou díky vysokému obsahu minerálních látek velmi tvrdé a pevné, ale také křehké. Zvláštnostmi ptačí kostry jsou zejména bezzubý zobák, vysoká pohyblivost horního zobáku, plně vyvinutý pletenec hrudní končetiny přeměněné v křídlo, osifikace hrudních úseků žeber a zpevnění hrudníku pomocí háčkovitých výběžků. Podobně jako u jiných obratlovců se rozlišuje kostra osová, axiální (zahrnuje kostru hlavy, krku a trupu) a kostra končetin (zahrnuje kostry hrudní a pánevní končetiny, které se vzájemně liší a jejichž stavba je jiná než u ostatních obratlovců). V kosterní svalovině ptáků dominují hlavně létací svaly a svaly zadních končetin. Největšími svaly na ptačím těle jsou hrudní svaly (mm. pectorales), upínající se na hřeben kosti hrudní a pohybující křídlem dolů, a jeho antagonista m. supracoracoideus, ležící pod ním a vykonávající pohyb křídel směrem nahoru. Svalstvo končetiny se upíná na synsakrum, femur a tibiotarzum. Běhák svalovinu nemá, podélně jím vedou jen šlachy k prstům. Zajímavá je úprava některých svalů zadní končetiny (m. ambiens, mm. flexores perforantes et perforati), která umožňuje automatické sevření prstů hřadujícího ptáka. Při napnutí šlach těchto svalů zapadnou jejich výrůstky do prohlubní šlachových pochev jako řetěz do ozubeného kola, takže sedící pták už nevynakládá žádnou svalovou námahu. Podrobnější informace naleznete v článku Trávicí soustava ptáků. Trávicí systém (systema digestorium) odpovídá u ptáků základní stavbě u vyšších obratlovců, až na některé zvláštnosti. Podobně jako u savců lze jej rozdělit na část hlavovou a trávicí trubici.", "question": "Jakým směrem pohybují křídlem hrudní svaly ptáka?", "answers": ["dolů"]}
{"title": "Pouta (film, 2010)", "context": "Pouta (2010) je český film producenta Vratislava Šlajera, scenáristy Ondřeje Štindla a režiséra Radima Špačka oceněný pěti Českými lvy a pěti Cenami české filmové kritiky. Děj se odehrává v bezejmenném českém městě někdy v 80. letech 20. století (původně plánované vročení do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno). Hlavním hrdinou je Antonín Rusnák (Ondřej Malý), příslušník Státní bezpečnosti. V tom je film podobný německému oskarovému filmu Životy těch druhých (2006), ke kterému bývá přirovnáván, vyznění Pout je ale opačné. Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na pro něj nedosažitelnou dívku Kláru, neví, co od ní chce, ale chce to strašně. Není v tom láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z klece nudného života beze smyslu. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací i proti vlastním lidem a systému. Pokud ale Antoním porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. Antonínova zkáza v sobě ale možná nese i jakousi prchavou naději. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý.", "question": "Kolik lvů získal film Pouta?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Zeus", "context": "Na těchto mýtech je patrný silný neřecký vliv, který pojetí tohoto boha značně ovlivnil. Protože řecké mýty tvoří jakýsi chronologicky pojatý systém, lze sestavit něco jako Diův životopis. Zeus byl synem Titána Krona a jeho manželky Rheie. Narodil se na Krétě v jeskyni v pohoří Ída (nebo v jeskyni v Aigaiském pohoří, podle dalších verzí šlo o kopec Dikté}, kde ho uschovala jeho matka před Kronem, který se obával vzpoury a každé její dítě preventivně pozřel. Tato obava vycházela z proroctví, že ho jedno z jeho dětí svrhne. Živil se mlékem Amaltheie (což byla podle některých verzí koza, podle jiných nymfa a medem, kterým ho krmily včely a pečovaly o něj kúréti (podle některých verzí i nymfy). Místo Dia dala Rheia Kronovi spolknout kámen zabalený do dětských plen, tento kámen Zeus později umístil v Delfách. Mýtus o jeho narození má evidentně krétské kořeny a dochází zde ke spojení Dia s některým z vegetačních božstev mykénské Kréty. Poté co Zeus vyrostl vedl spolu se svými staršími sourozenci (ty Kronos také původně spolkl, ale jelikož ho tlačil kámen spolknutý místo Dia, vyvrhl je) vzpouru proti Kronovi. V tomto boji, kterého se účastnila většina Titánů na straně Krona, na straně Dia a jeho sourozenců bojovali jednoocí obři Kyklopové a storucí obři Hekatoncheirové. Zeus a jeho spojenci zvítězili po desetiletém boji. Tato část mýtu je zcela jasně řeckého původu a krétský vliv je zde zcela nepatrný. Poté si losem rozdělil vládu nad světem se svými bratry - Diovi připadla vláda nad nebem a zemí. Sídlo Dia se tak dostalo do pohoří Olymp, kde sídlil s dalšími vybranými bohy nazývanými Olympané. Diovu vládu vážně ohrozilo povstání obrů Gigantů, které za pomoci ostatních bohů a svého pozemského syna Hérakla potlačil.", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší řecký bůh?", "answers": ["Zeus"]}
{"title": "Vodní tok", "context": "Vodní tok (vodoteč) je koryto s vodou, která odtéká z povodí. Tok může být v celé délce nebo v části povrchový nebo podpovrchový, přirozený nebo umělý. Tok je ohraničen korytem, jehož součástí je dno a levý a pravý břeh; k rozlišení břehů se používá směr po proudu toku. V korytě vodního toku rozlišujeme kynetu (prohloubenou a trvale zaplavovanou část koryta) a bermu (prostor zaplavovaný jen při vyšším průtoku). Podélná poloha na toku se udává kilometráží, která se obvykle počítá směrem od ústí nebo soutoku proti proudu. Ta se používá jak k popisu vodní cesty (splavnost, kotviště, propustě, mosty a pod.), tak hydrologických poměrů (průtok, orientace toku, přítoky). Dílčí hydrologická disciplína zabývající se režimem řek a ostatních vodních toků se nazývá potamologie. Podle původu se vodní toky se dělí na přirozené a umělé. Umělými vodními toky jsou například průtočné vodní kanály, náhony, meliorační vodoteče, vodní tunely či akvadukty. Mnohé přirozené vodní toky jsou regulované, t. j. koryto bylo uměle přebudováno. Důvodem regulace vodních toků je například umožnění či zlepšení splavnosti, protipovodňová ochrana, omezení přirozeného rozlivu za účelem využití sousedního území nebo výstavba vodních nádrží. Vodní toky se podle velikosti rozdělují na několik typů, nicméně hranice ani vztah mezi jednotlivými pojmy nejsou pevně dané a ani hydrologové je neužívají jednotně. U jednotlivých toků rozhodují místní zvyklosti a tradice. bystřina – malý vodní tok se značným a proměnlivým sklonem dna, potok – menší vodní tok s vyrovnanějším a mírnějším sklonem, říčka – velikostní přechod mezi potokem a řekou, řeka – větší vodní tok, veletok – obvykle se vymezuje jako řeka alespoň 500 km dlouhá s plochou povodí alespoň 100 000 km2, průtok – spojnice mezi dvěma vodními útvary. Bystřina je obvykle považována za typ potoka, říčka či veletok za typy řek. Pojem říčka je někdy ztotožňován s pojmem potok. Skutečnost, že vedle zdrobnělého označení řeky existuje v některých jazycích pro potok i zvláštní slovo, je považována za doklad, že v chápání těchto vodních toků je rozdíl vnímán nejen jako kvantitativní, ale i jako kvalitativní. V češtině mají obvykle vodní toky vnímané historicky jako řeka nebo říčka název ženského rodu, potoky název mužského rodu.", "question": "Čím je ohraničen vodní tok?", "answers": ["korytem"]}
{"title": "Koruna česká", "context": "Koruna česká je (od měnové odluky 8. února 1993) měnová jednotka České republiky (se zkratkou Kč, mezinárodně v ISO 4217 CZK); dělí se na sto haléřů (zkratka h), ty se však pro nízkou hodnotu už používají jen v bezhotovostním styku. Od rozdělení Československa 1. ledna 1993 existovala na základě vzájemné dohody měnová unie, v níž byla měnou obou nástupnických států nadále koruna československá (se zkratkou Kčs, mezinárodně CSK). Zákon o České národní bance (ČNB) č. 6/1993 Sb. prohlašuje v § 16 platné bankovky a mince vydané ČNB za zákonné peníze v jejich nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Další úpravu obsahuje zákon o oběhu bankovek a mincí č. 136/2011 Sb. a prováděcí předpisy. == Měnová odluka == Název nové české měny stanovil § 13 zákona ČNR č. 6/1993 Sb. ze 17. prosince 1992 o České národní bance. § 56 dále uvádí, že dosavadní platné bankovky a mince Státní banky Československé (SBČS) se považují za zákonné peníze. Přestože zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1993, nelze to chápat tak, že již k tomuto datu se stala koruna česká skutečnou zákonnou jednotkou – nebylo dosud vydáno žádné prováděcí nařízení (na rozdíl od ČNB, která skutečně vznikla k 1. lednu 1993). Po 1. lednu 1993 tedy existovaly dva suverénní státy se dvěma nezávislými centrálními bankami a jednou společnou měnou, kterou byla nadále koruna československá (s ročníkem ražby 1993 dokonce vyšly ještě dvě československé oběžné desetikoruny a tři stříbrné pamětní mince této měny, přestože byly \"pro jistotu\" uvedeny do oběhu již koncem roku 1992). Teprve zákonem č. 60/1993 z 2. února 1993 o oddělení měny spolu s nařízením vlády č. 61/1993 Sb. k provedení zákona o oddělení měny a vyhláškou ČNB č. 62/1993 Sb., kterou se provádí zákon o oddělení měny, z téhož dne byla měnová unie ukončena ke dni 8. února 1993 – zanikla tak koruna československá a vznikla samostatná česká koruna a následně i slovenská. Nové měny vycházely z předešlé v poměru 1 Kčs = 1 Kč = 1 Sk, ovšem slovenská koruna rychle oslabila. První bankovky samostatné české měny (hodnota 200 Kč), rychle připravené před odlukou, byly postupně uváděny do oběhu od 8. února 1993. Bankovky (vyšší hodnoty okolkované, nižší hodnoty neokolkované) a mince zrušené československé měny však nadále zůstaly v platnosti v určeném poměru jako platidla nové měny po několik následujících měsíců v obou státech (nejdéle v ČR mince v nominální hodnotě 2 Kčs a 5 Kčs do 30. listopadu 1993, okolkované bankovky do 31. srpna 1993).", "question": "Jaká je skratka koruny české?", "answers": ["Kč"]}
{"title": "Deimos (měsíc)", "context": "Deimos (z řeckého Δ, česky Hrůza) je vnějším a menším ze dvou známých měsíců planety Marsu. Deimos objevil 11. srpna 1877 Asaph Hall, pouhých šest dní před objevem druhého měsíce Marsu, Phobosu. Objev byl zveřejněn 18. srpna téhož roku. Je zajímavé, že existenci měsíců Marsu předpověděl již Johannes Kepler v roce 1610. Předpověď měsíce Phobos byla založena na dostupných znalostech 17. století, že Venuše nemá žádný měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři. Z této posloupnosti se vyvozovalo, že Mars musí mít měsíce dva a že se mezi Marsem a Jupiterem ukrývá ještě jedna planeta se třemi měsíci. Z toho důvodu se pravděpodobně dostala dvojice měsíců i do knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty z roku 1726 popisující objev dvou měsíčků Marsu hvězdáři vymyšlené země Laputa. Měsíc Deimos velmi nepravidelného tvaru je s největší pravděpodobností zachycenou planetkou, pocházející z oblasti hlavního pásu planetek. Zachycena byla zřejmě vzájemnou kombinací gravitačních poruch působených Jupiterem a samotným Marsem. Podle jiné teorie mohly být oba měsíce vyraženy z povrchu Protomarsu v době tvorby planety akrecí, při dopadech velkých planetesimál. Na základě spektroskopických měření se podobá planetkám typu C, jejichž složení se blíží uhlíkatým chondritům, čemuž nasvědčuje i nízká hustota objektu. Dá se očekávat, že bude obsahovat značné množství uhlíku a uhlíkatých (organických) látek. Na rozdíl od Phobu však zřejmě nemá ve svém tělese větší množství vodního ledu. Vzhledem k jeho chemickému složení je však impaktní teorie jeho vzniku méně pravděpodobná. Deimos nemá žádnou detekovatelnou atmosféru. Povrch měsíce je pokryt krátery, pozůstatky jeho bombardování v minulosti, které jsou většinou částečně zaplněny regolitem, takže jeho povrch je značně hladký. Na povrchu Deimosu je velká nepravidelná prohlubeň o průměru kolem 10 km, která je buď pozůstatkem velkého impaktu, nebo naopak stopou po vzniku tohoto měsíce splynutím dvou menších těles. Dva největší krátery, jediné dosud pojmenované, oba o průměru max. 3 km, nesou jména Swift (viz odstavec \"Deimos v literatuře\") a Voltaire. Na základě rozhodnutí IAU byly útvary na Deimu pojmenovány po spisovatelích. Při pohledu z Deimosu by Mars vyhlížel tisíckrát větší a čtyřistakrát jasnější než úplněk pozemského Měsíce při pozorování ze Země.", "question": "Kdo objevil Deimos?", "answers": ["Asaph Hall"]}
{"title": "Skotsko", "context": "Tato unie byla výsledkem smlouvy o Unii z roku 1706 a vstoupila v platnost schválením zákona o Unii parlamenty obou zemí, navzdory rozsáhlým protestům v celém Skotsku. Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní soukromé i veřejné právo (skotské právo). Oddělení skotského právního a vzdělávacího systému a církve i po uzavření Unie přispělo k pokračování skotské kultury a skotské národní identity a část Skotů v čele se Skotskou národní stranou dlouhodobě usiluje o státní nezávislost na Spojeném království. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Skotska. První osadníci přišli na území dnešního Skotska pravděpodobně v době ledové asi před 11000 lety. První vesnice podle vykopávek vznikaly cca okolo 6000 př. n. l. Průkazné písemnosti o Skotsku pocházejí z dob příchodu Římanů, kteří zemi nazývali Kaledonie. Toto území nebylo díky silnému odporu zdejších barbarských kmenů nikdy dobyto Římskou říší, která načas připojila pouze území jižně od Hadriánova valu. Za zakladatele Skotska se považuje dalriadský král Kenneth Mac Alpin, který si roku 843 podmanil Říši Piktů a založil království Alba, bezprostředního předchůdce Skotského království. Toto království bylo tvořeno šesti severními provinciemi, spravovanými mormaery a několika královstvími na jihu. Mormaerové i králové byli podřízeni skotskému velekráli. K významným společenským změnám došlo ve Skotsku v druhé polovině 11. století, za vlády skotského velekrále Malcolma III., a to především v oblasti práva, majetkových vztahů a v systému následnictví. Reorganizována byla také skotská křesťanská církev. Malcolm III. zavedl v zemi zvyky a zákony převzaté z Anglie.", "question": "Přibližně před kolika lety přišli na území dnešního Skotska první osadníci?", "answers": ["11000"]}
{"title": "Krajinomalba", "context": "Krajinomalba je druh malířství, v němž je na obraze zachycena primárně krajina. Tvorbou takových obrazů se zabývá malíř specialista, tzv. krajinář. Jako autonomní umělecké odvětví, v němž je námětem obrazu samotná krajina, se krajinomalba zrodila v 16. století v Holandsku. Hlavním důvodem byl silný vliv kalvínské reformace v této zemi. Kalvinismus totiž striktně zapověděl tvořit náboženské obrazy, což však vždy bylo hlavním úkolem výtvarného umění - malíři se zde tedy museli začít specializovat na témata, proti nimž nemohlo být z náboženských důvodů námitek. Kromě portrétů to byly různé výjevy z běžného života, zátiší a právě krajiny. V mimoevropském umění se krajinářství pěstovalo především v čínském a japonském umění, které má hlubokou a nesmírně významnou tradici malby krajiny. == Vznik, vývoj a představitelé západní krajinomalby == === Zobrazení krajiny v pravěku a starověku === Malba krajiny nebyla dlouhou dobu předmětem jakéhokoli zájmu tvůrců. V pravěkém umění a také dodnes v dílech domorodých výtvarníků nehraje zobrazení krajiny žádnou významnější roli. Veškerá pozornost se soustředila na zobrazení člověka, případně zvířete. Až později, ve starověkém umění, je na malbách a reliéfech zobrazována také krajina, do níž je výjev zasazen. Zpočátku bylo zobrazováno pouze nejnutnější okolí (terén, strom, budova). Proto hovoříme o tzv. krajinném rámci. Později však docházelo k tomu, že byl na pozadí určitého výjevu zobrazen veliký úsek krajiny nebo tato krajina celému vyobrazení dokonce dominuje. To můžeme pozorovat například v některých malbách z egyptských pohřebišť nebo v dochovaných nástěnných malbách v Herculaneu a v Pompejích. === Zobrazení krajiny ve středověku a renesanci === V raně středověkém malířství nebyla krajina na obrazech opět zachycována zpravidla vůbec nebo byl zobrazen pouze nejnutnější krajinný rámec. Byla-li na obraze znázorněna i krajina, pak měla pouze symbolický, ideový význam (např. stromy = ráj, město = věčný Jeruzalém). V pozdní gotice ovšem začalo docházet k velmi intenzivnímu zájmu o zobrazení krajiny vzhledem k určité proměně dobového vnímání: svět už nadále není nazírán jako divoké, životu nepřátelské místo či jako pouhá přestupní stanice před cestou na Boží věčnost, ale i jako místo se svými specifickými půvaby. Tak je to například už na dílech tzv. bratří z Limburka (Přebohaté hodinky vévody z Berry), později v díle Rogiera van der Weyden nebo Jana van Eyck. O vyslovené krajinomalbě lze ovšem hovořit spíše až s rozvojem perspektivy a kompozice v renesančním umění, například v dílech Pietera Brueghela staršího, Hendricka Avercampa, Hieronyma Bosche nebo v akvarelech Albrechta Dürera.", "question": "Co je primárně zachyceno v krajinomalbě?", "answers": ["krajina"]}
{"title": "Charles Darwin", "context": "Ve stejný den Darwin také představil své vzorky savců a ptáků Londýnské zoologické společnosti. Jeho biologická i geologická pozorování ho vedla k úvahám o možných přeměnách živočišných druhů a v roce 1838, po přečtení eseje Thomase Malthuse O principu populace, ho dovedla až k představě teorie přírodního výběru[zdroj? ]. Protože si byl plně vědom pravděpodobné reakce na svůj objev, svěřil se v té době se svojí teorií jen nejbližším přátelům a dále pokračoval ve výzkumu s cílem být připraven čelit očekávaným námitkám. 24. ledna 1839 byl Darwin jmenován členem Královské společnosti (Royal Society). Když se v roce 1858 objevily informace, že Alfred Russel Wallace dospěl k podobné teorii, rozhodl se Darwin urychlit publikování své teorie. Jeho kniha On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život - většinou zkracovaná na: O původu druhů), vydaná v roce 1859, představila vývoj organismů od společného předka a prezentovala ji jako komplexní vědeckou teorii vývoje v přírodě. Darwin pokračoval ve výzkumu a napsal sérii knih o rostlinách a živočiších, včetně lidstva, k významnějším patřily The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex, a The Expression of the Emotions in Man and Animals (Výraz emocí u člověka a zvířat - česky vyšlo 1964). Navzdory opakovaným zápasům s nemocí během posledních dvaceti dvou let svého života se Darwin nutil do práce a jeho experimenty, výzkum a psaní pokračovaly. Publikoval úryvky své teorie, ale kontroverznější aspekty jeho \"velké knihy\" - lidský vzestup od dřívějších zvířat, mechanismus pohlavního výběru, stejně jako doporučující možné příčiny podtrhující vývoj společnosti a lidských duševních způsobilostí - byly ještě neúplné. Někteří současní Darwinovi kritici (zpravidla z řad kreacionistů) určují období definování teorie přírodního výběru do období před plavbou na lodi Beagle, neboť Darwin v době svých studií prostudoval Zoonomii svého dědečka Erasma Darwina, na univerzitě studoval pod vedením radikálního evolucionisty Roberta Granta, znal Lamarckovu argumentaci ohledně vývoje druhů a sdílel společné názory se svým otcem i bratrem, oběma význačnými whigovci. Benjamin Wiker tak dochází k závěru, že teorie vznikla ještě předtím, než začal Darwin sbírat důkazy, které by tuto teorii podpořily.", "question": "Ve kterém roce byla vydána Darwinova kniha O původu druhů?", "answers": ["1859"]}
{"title": "Fotografický film", "context": "Fotografický film je plastový pás z polyesteru, nitrocelulózy nebo acetátu celulosy, pokrytý tenkou vrstvou emulze obsahující světlocitlivé halogenidy stříbra vázané v želatině, s rozdílnou velikostí krystalů, určující citlivost a zrnitost (rozlišení) filmu. Když je emulze vystavena působení dostatečného množství světla, nebo jiného elektromagnetického záření jako např. rentgen, vytvoří se latentní (neviditelný) obraz. Chemickými procesy se poté na filmu může vytvořit obraz viditelný. V černobílé fotografii je na filmu obvykle jedna vrstva stříbrných solí. Při jejím vystavení světelnému záření se stříbrné soli přemění na kovové stříbro, které vytvoří tmavé části negativního filmu. Barevné filmy mají vrstvy minimálně tři. Do stříbrných solí se přidávají barviva která způsobí citlivost jednotlivých vrstev na rozdílné barvy spektra. Typicky je vrstva citlivá na modrou barvu navrchu, následovaná zelenou a červenou vrstvou. Během zpracování jsou soli stříbra přeměněny na kovové stříbro jako v černo-bílém procesu. Vedlejší produkt této reakce vytvoří barvu. Kovové stříbro je potom při tzv. bělícím procesu převedeno zpět na stříbrné soli, které jsou z filmu odstraněny při ustalování aby dále neovlivňovaly výsledný obraz. Některé filmy, jako Kodacolor II, mají až dvanáct vrstev, z nichž některé jsou složeny až z dvaceti různých chemikálií.", "question": "Čím je pokrytý fotografický film?", "answers": ["tenkou vrstvou emulze"]}
{"title": "Guatemalská vlajka", "context": "Vlajka Guatemaly je tvořena listem o poměru 5:8 se třemi vertikální pruhy - světle modrým, bílým a světle modrým. Uprostřed státní vlajky je znak z roku 1997 (základ znaku je ale již z roku 1871). Je na něm v přirozených barvách quetzal (Kvesal chocholatý, guatemalský národní pták z řádu trogonů), symbolizující svobodu, který svírá pergamenový svitek s textem LIBERTAD 15 DE SEPTIEMBRE DE 1821 (Svoboda a den vyhlášení nezávislosti na Španělsku). Za ním jsou zkřížené pušky značky Remington s nasazenými bodáky a zkřížené šavle uvnitř vavřínového věnce.Barvy vlajky upomínají na Spojené provincie Střední Ameriky, ke kterým Guatemala v letech 1823–1839 patřila, společně s Hondurasem, Kostarikou, Nikaraguou a Salvadorem, na rozdíl od jejich vlajek má však pruhy ve vertikální poloze. Na všech uvedených vlajkách to symbolizuje polohu federace mezi Karibským mořem a Tichým oceánem. Modrá barva znamená nezávislost země, bílá mír. == Historie == Území dnešní Guatemaly bylo součástí Mayské říše do roku 1523, kdy bylo dobyto Španěly. V roce 1560 se toto území stalo součástí Generálního kapitanátu Guatemala, který zahrnoval podstatnou část Střední Ameriky (dnešní Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua a Kostarika, ale bez Panamy. Prvními vlajkami v pokolumbovské éře tedy byly španělské vlajky, od roku 1785 státní a válečná vlajka Španělského království.15. září 1821 vyhlásila Guatemala nezávislost a vlajkou se stala španělská vlajka bez státního znaku.5. ledna 1822 byla Guatemala připojena k Mexickému císařství. , a začaly se vyvěšovat jeho vlajky, po svržení císaře (14. dubna 1823 pak vlajky mexické republiky.Po pádu císařství se začaly vyvěšovat neoficiální vlajky: modro-bílo-modré vlajky s horizontálními pruhy. 1. července 1823 vyhlásila Guatemala znovu nezávislost na Mexiku a vytvořila základ Spojených provincií Střední Ameriky (konfederace byla oficiálně založena 10. července). Vlajkou konfederace se stal 21. srpna list s třemi vodorovnými pruhy: modrým, bílým a modrým (pravděpodobně o poměru 3:5), a znakem Spojených středoamerických provincií uprostřed, v kruhovém poli.22. listopadu 1824 byl název konfederace změněn na Federativní republika Střední Ameriky (ve zdroji Středoamerická spolková republika); oficiálně vyhlášena byla 10. dubna 1825.", "question": "Jakými vertikálními pruhy je tvořená Guatemalská vlajka?", "answers": ["světle modrým, bílým a světle modrým."]}
{"title": "Rusko", "context": "Agentura Roskosmos používá pilotované vesmírné lodě Sojuz, které na oběžnou dráhu vynáší stejnojmenná nosná raketa, a také automatické nákladní kosmické lodě Progress. Program raketoplánů Buran byl ve fázi vývoje v důsledku rozpadu SSSR zrušen. Po ukončení amerického programu Space Shuttle v roce 2011 jsou však ruské vesmírné lodě Sojuz v současnosti jediným dopravním prostředkem pro kosmonauty (resp. astronauty) na cesty k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). V rámci společného programu se těchto vesmírných cest účastní také astronauti ze Spojených států a dalších zemí jako jsou Francie a Německo, přičemž Rusko jejich zemím pronajímá účastnická místa. Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Ruska. Rusko je devátým nejlidnatějším státem světa. Avšak počet obyvatel mezi lety 1995–2010 klesl o více než 5 milionů; odhad k 1. lednu 2014 hovoří o 143 657 000 obyvatelích, což je o 800 000 více než při oficiálním sčítání roku 2010. V posledních letech tedy opět počet obyvatel mírně stoupl, částečně vlivem imigrace. V roce 2009 bylo od roku 1995 poprvé dosaženo, v důsledku imigrace a zvyšující se porodnosti, demografického růstu, i když jen o 20 000 obyvatel. Rozmístění obyvatelstva je nerovnoměrné: většina (77 %, tj. přes 110 miliónů) obyvatel žije v menší evropské části, zatímco obrovská území Sibiře jsou téměř liduprázdná – průměrná hustota osídlení činí, vzhledem k obrovské rozloze federace, pouhých 8,4 obyv./km2. Růst počtu obyvatel v současné době pokračuje v některých jižních oblastech Čečensko, Ingušsko, Dagestán atd.) a na severovýchodě, nejvíce se naopak vylidňují oblasti evropského západu (Pskovská, Smolenská, Novgorodská oblast). V roce 2014 byla průměrná délka života 71 let s výrazným rozdílem mezi pohlavími: 65 let u mužů a 77 u žen. Oficiálním jazykem celého státu je ruština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé Ruska; některé autonomní celky vedle ruštiny používají místní jazyky (tatarština, ukrajinština, čuvaština, němčina ad.) – celkem tak Rusko oficiálně hovoří 31 jazyky. Jediným oficiálním písmem je cyrilice, v níž musí být zapisovány úřední dokumenty, což platí i pro jazyky, které používají také latinku. Ruština je nejvíce geograficky rozšířený jazyk Eurasie, druhým nejpoužívanějším jazykem na internetu po angličtině, jedním ze dvou oficiálních jazyků na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a jedním ze šesti úředních jazyků OSN. Největší zastoupení má v zemi pravoslavné křesťanství; dominantní církví je Ruská pravoslavná církev, k níž se hlásí okolo poloviny obyvatelstva.", "question": "Kolik procent obvyvatel současného Ruska tvoří Rusové?", "answers": ["80"]}
{"title": "Měsíční prach", "context": "Měsíční prach je hard science fiction román britského spisovatele Arthura C. Clarka vydaný ve Velké Británii v roce 1961. V anglickém originále se kniha jmenuje A Fall of Moondust. Román se dostal do nominace na cenu Hugo v kategorii \"nejlepší román\" za rok 1963. V díle je uvedeno několik měsíčních povrchových útvarů, např. Mare Nubium (Moře mraků), Mare Imbrium (Moře dešťů), Mare Nectaris (Moře nektaru), Sinus Roris (Záliv rosy), Montes Apenninus (pohoří Apeniny), krátery Archimedes, Plato, Aristillus, Eudoxus, hora Mons Pico. Samotný děj je však umístěn do fiktivního Moře žízně (ležícího v Zálivu rosy). Ve 21. století lidé osídlili Měsíc, jenž je otevřen i vesmírným turistům, kteří si to mohou dovolit. Turistická loď Seléné zůstane i s pasažéry po měsíčním zemětřesení uvězněna pod prachem. Nastává souboj s časem o jejich záchranu. Lawrence - hlavní inženýr pro přivrácenou stranu Měsíce. Davis - ředitel Lunární cestovní kanceláře. Thomas Lawson - mladý a bystrý astronom na stanici Lagrange II. Olsen - guvernér Měsíce. otec Vincent Ferraro - duchovní a selenofyzik. profesor Kotelnikov - astronom. Maurice Spencer - novinář, redaktor Meziplanetárního zpravodaje. Jules Braques - kameraman z agentury Meziplanetární zpravodaj. Mike Graham - novinář z agentury Meziplanetární zpravodaj. Jerry Budker - kriminálník z Měsíce. kapitán Anson - kapitán kosmické lodi Auriga. dr. Evans - půdní fyzik. Jones - člen záchranného týmu. Sikorsky - člen záchranného týmu. Coleman - člen záchranného týmu. Matsui - člen záchranného týmu. Bruce - člen záchranného týmu. Hodges - člen záchranného týmu. Greenwood - člen záchranného týmu. Renaldi - člen záchranného týmu. signore Gusalli - amatérský vynálezce ze Sicílie. Robertson - amatérský vynálezce z kanadské provincie Ontario. slečna Johnsonová - stewardka měsíčního člunu Seléné II. Na palubě ztroskotané Seléné: Pat Harris - kapitán Seléné. Zuzana Wilkinsová - stewardka na Seléné. komodor Hansteen - jeden z nejznámějších vesmírných dobrodruhů cestující inkognito na palubě Seléné. Pasažér. Duncan McKenzie - fyzik z hvězdárny Mount Stromlo v Canbeře. Pasažér. Pierre Blanchard - revizní účetní z Clavius City na Měsíci. Pasažér. Phylis Morleyová - novinářka z Londýna. Pasažérka. Karl Johansen - nukleární inženýr z Ciolkovského základny na Měsíci. Pasažér. Robert Bryan - civilní inženýr ve výslužbě.", "question": "Kdo napsal britský román Měsíční prach, vydaný roku 1691?", "answers": ["Arthura C. Clarka"]}
{"title": "Ignis Brunensis", "context": "Ignis Brunensis je mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů zahraničních i českých firem zabývajících se tímto oborem, která se od roku 1998 každoročně (v letech 1999 a 2001 pouze jako nesoutěžní přehlídka) koná v Brně na přelomu května a června v rámci festivalu Brno – město uprostřed Evropy. Samotný název celé události je latinský a v českém překladu znamená Plamen Brna nebo Brněnský plamen a má odkazovat na podstatu celé slavnosti a také její umístění do moravské metropole. Ohňostroje bývají sladěny s hudebním doprovodem, který je vysílán v místních rádiích i reprodukován na místech konání. Soutěžní ohňostroje o délce asi 20 minut jsou odpalovány z hladiny Brněnské přehrady, nesoutěžní preludium o délce asi 14 minut v Denisových sadech na Petrově, závěrečné grandfinále rovněž o délce asi 14 minut z hradu Špilberku. Do roku 2000 byly soutěžní ohňostroje odpalovány na Kraví hoře, po přemístění na Brněnskou přehradu může ohňostroje sledovat více diváků (jednotlivé ohňostroje sleduje i za nepříznivého počasí přes 100 000 diváků, rekordní návštěvnost byla 200 000 diváků), tvůrci mohou používat mohutnější efekty a při kompozici pracovat s odrazy na vodní hladině. V letech 1998 až 2002 odpalovaly ohňostroje pouze domácí firmy, od roku 2003 je soutěžní přehlídka mezinárodní.", "question": "Od kterého roku se v Brně koná Ignis Brunensis?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Louis de Broglie", "context": "Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie (15. srpna 1892 Dieppe - 19. března 1987 Paříž) byl francouzský kvantový fyzik, který navrhl princip duality částic a vlnění, za což v roce 1929 dostal Nobelovu cenu. Zpočátku studoval na Sorbonně historii, v 18 letech však zahájil studium fyziky, které ovlivnilo celý jeho pozdější život. 1924 - obhajuje doktorát za teorii elektronové vlny. Vlnové vlastnosti částic vyjádřil rovnicí: λ = h/mv, kde λ je vlnová délka, h je Planckova konstanta, m je hmotnost částice a v její rychlost. De Broglieho teorii hmotných vln elektronu později užil Erwin Schrödinger k vytvoření vlnové mechaniky. 1928 - profesorem teoretické fyziky v Ústavu Henriho Poincarého. 1929 - Nobelova cena za fyziku za objev vlnově korpuskulárního dualismu částic. 1945 - poradce francouzské komise pro atomovou energii. Pocházel ze šlechtického rodu Broglia di Chieri, který byl původně piemontský a roku 1643 emigroval do Francie. Jeho otec Victor, duc de Broglie, měl ještě dalšího syna, Maurice de Broglie, který byl také francouzský fyzik. de Broglie napsal řadu populárně vědeckých prací, mj.: Hmota a světlo: Nová fyzika, 1939 Revoluce ve fyzice, 1953 Fyzika a mikrofyzika, 1960 Nové perspektivy fyziky, 1962", "question": "Kdy zemřel Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Brogli?", "answers": ["19. března 1987"]}
{"title": "Hideki Jukawa", "context": "Jukawa Hideki (japonsky 湯 秀, anglicky Yukawa Hideki, 23. ledna 1907 Tokio - 8. září 1981 Kjóto) byl fyzik, první japonský nositel Nobelovy ceny za fyziku (1949), kterou obdržel za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil. Je po něm pojmenován Jukawův potenciál silné interakce. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Hideki Jukawa ve Wikimedia Commons astro.cz Official Nobel site životopis - en Jeho předpověď mezonu - en", "question": "Kde zemřel Jukawa Hideki?", "answers": ["Kjóto"]}
{"title": "Omiš", "context": "Omiš je město v Chorvatsku, ve Splitsko-dalmatské župě. V roce 2004 zde žilo 15 800 obyvatel a město patří dlouhodobě mezi oblíbené turistické cíle střední části dalmatského pobřeží. Omiš leží necelých 30 km jihovýchodně od Splitu při ústí řeky Cetiny do Jaderského moře. Její hluboký a turisticky atraktivní kaňon rozděluje hřebeny pohoří Mosor a Omišské Dináry, které se vypínají nad městem, na kterých můžeme navštívit i pevnost Starigrad, ke které je sice těžký přístup, ale výhled určitě stojí za to. Omiš byl ve starověku osídlen ilyrskými kmeny a později Římany, ve středověku se stal opěrným bodem neretvanských pirátů, kteří byli obávanými protivníky v oblasti Jaderského moře. V 15. a 16. století probíhaly v okolí Omiše vojenské střety mezi Benátskou republikou a Osmanskou říší. Jejich výsledkem bylo potvrzení benátské nadvlády nad Omišem. V roce 1797 se stal Omiš, podobně jako celé Chorvatsko, součástí rakouského císařství. Na rozvoj města měla v minulosti vliv těsně sousedící Poljičská republika, kterou zrušil až Napoleon roku 1807, podobně jako dal povel pro zánik Benátské republiky v roce 1797 a Dubrovnické republiky roku 1808. Patronem města Omiš se stal svatý Jan Nepomucký (Sveti Ivan Nepomuk). Svatý Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345 v dnešním Nepomuku. Studoval na univerzitě v Praze, působil jako notář arcibiskupské soudní kanceláře, farář, byl vysvěcen na kněze, studoval práva na univerzitě v Padově a nakonec se stal generálním vikářem pražské arcidiecéze. Za vlády Václava IV. byl pro svůj odpor k nátlaku vládnoucí moci mučen a posléze utopen ve Vltavě. Stalo se tak 20. března 1393. Za svatého ho prohlásili 9. března 1729. Jeho památka je připomínána 16. května v evropských zemích a v dalších světových zemích. Město v tento den tradičně pořádá Den města Omiš. Po celý týden se slaví a koncertuje. Na jeho počest se vypravují i různá procesí. V poměrně malém přístavním městě se nachází množství zajímavých měšťanských domů a paláců z různých stavebních období. Kostel sv. Michala z roku 1629 je na hlavní ulici staré části města. Nad kostelem je poslední zachovalá část městského opevnění Peovica. V nadmořské výšce 311 m pak trosky pevnosti Stari grad (nazývané také jako Fortica).", "question": "Do jakého moře ústí řeka Cetina?", "answers": ["Jaderského"]}
{"title": "Nobelium", "context": "Nobelium, chemická značka No (lat. Nobelium), je čtrnáctým členem z řady aktinoidů, desátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela. Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Nobelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % 244Cm + 4,5 % 246Cm) jádry uhlíku 12C a bylo získáno nobelium 252No s poločasem rozpadu 2,4 sekund. 244 96 Cm + 12 6 C → 256 102 No → 252 102 No + 4 1 0 n Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu 238U jádry neonu 22Ne 238 92 U + 22 10 Ne → 260 102 No → 254 102 No + 6 1 0 n Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž je nejstabilnější jsou 259No s poločasem rozpadu 58 minut, 255No s poločasem rozpadu 3,1 minuty a 253No s poločasem 1,62 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než jednu minutu. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Aktinoidy Jaderná fyzika Obrázky, zvuky či videa k tématu nobelium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo nobelium ve Wikislovníku", "question": "Vyskytuje se nobelium v přírodě?", "answers": ["Nobelium se v přírodě nevyskytuje."]}
{"title": "Letní olympijské hry 2004", "context": "XXVIII. letní olympijské hry 2004 se konaly v řeckých Athénách v srpnu 2004. Účastnilo se jich 10625 sportovců z 201 zemí světa. V rámci příprav na olympiádu 2004 v Aténách pořadatelé oslovili Tiësta, zdali by zahrál na uváděcím ceremoniálu. Tím se stal prvním DJem v historii olympijských her, který se vyskytl na pódiu. Do Atén přiletěl v lednu 2004 v rámci schůzky s pořadateli. První poslech proběhl 7. srpna před prázdným stadionem, další den si Tiësta přišlo poslechnout 35 000 lidí. Z těchto lidí, kteří přišli dobrovolně, již někteří rozpoznávali melodie písní Traffic nebo právě zmíněného Adagia. Na poslední zkoušce, kde se účastnilo asi 60 000 lidí, se vyskytly technické problémy. Mixážní pult se poničil, monitory několikrát vypadly. Hudba na stadiónu nebyla pořád na stejné úrovni. Všechny národnosti během slavnosti v pátek 13. srpna 2004 představily své atlety. Dohromady jich bylo 10500 a v publiku bylo 80 000 lidí, ovšem jen 75 000 vědělo o taneční hudbě. V průběhu jeho představení začali nizozemští atleti tancovat přímo před DJ kioskem a nakonec museli být zpacifikování pořadateli. Vystoupení zahrnovalo rovněž nové songy vytvořené přímo pro tuto speciální událost. Tyto písně měly speciální účel a duch olympijských her. V říjnu roku 2004 vyšly pod názvem Parade of the Athletes veškeré skladby hrané na této události v jednom mixu. Později si ale všiml, že tracky, které zahrál, nesplňovaly přesně pravidla zadané mezinárodní olympijskou organizací. Po velkém úspěchu zveřejnil jednotlivě veškeré skladby v plné délce na iTunes. Nejlepším sportovcem her se stal americký plavec Michael Phelps, který získal 6 zlatých a 2 bronzové medaile. Her se zúčastnilo 202 zemí. Poprvé se zúčastnilo Kiribati a Východní Timor. Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi. Podrobnější informace naleznete v článku Česká republika na Letních olympijských hrách 2004.", "question": "Kolik sportovců se zúčastnilo XXVIII. letních olympijských her 2004?", "answers": ["10625"]}
{"title": "Gautama Buddha", "context": "Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, v páli Siddhattha Gótama (přibližně 564/3 př. n. l. Kapilavastu /v páli Kapilavatthu/ nebo v Lumbiní - podle legendy zemřel 13. října 484/3 př. n. l. Kušinagara /v páli Kusinára/, podle théravádové tradice žil v letech 623-543 př. n. l.) je zakladatel buddhismu. Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený. Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim). Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté - aniž by spatřil právě narozeného syna - opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě), tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky. Buddhismus je nejstarší univerzální náboženství. Vznikl před více než dvěma tisíci lety v severní Indii a trvale ovlivnil duchovní život a směřování země, v níž se zrodil. Dlouho předtím, než ve 13. století z Indie vymizel, se rozšířil v Číně a Japonsku, jihovýchodní Asii a Indočíně, Tibetu a později také v Mongolsku. Utvářel kulturu těchto zemí a dodnes je vedle svého náboženského významu určujícím elementem jejich filosofie, literatury a umění, politiky a hospodářství. Přibývá vlivu, který získávají buddhistické ideje v Evropě a Americe. Buddhistické hnutí má svého historického zakladatele v Gautamovi Siddhárthovi, který se nazýval Buddha, \"Probuzený\". Na Západě se ovšem nestal známý pod svým vlastním jménem Siddhártha nebo příjmením Gautama, nýbrž právě pod titulem Buddha. Nelze jednoznačně určit, kdy se Gautama narodil. Podle klasických biografií je sice možné chronologicky seřadit důležité události jeho života, ale prameny nedovolují přesné datování. Buddhistická tradice a výzkum kolísají ve svých předpokladech mezi 6. stoletím př. n. l. až polovinou 4. století př. n. l. V literatuře se běžně zasazuje Gautamův život přibližně do let 560-480 př. n. l..", "question": "Znamená jméno Buddha osvícený?", "answers": ["Jméno Buddha znamená probuzený, osvícený."]}
{"title": "Cyrilice", "context": "V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka (\"občanské písmo\") odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů.", "question": "Kdo je autorem písma hlaholice ?", "answers": ["Cyril"]}
{"title": "Děkanát a vikariát", "context": "Slovo \"děkan\" je odvozeno z latinského decanus (zástupce deseti), slovo \"vikář\" z latinského vicarius (zástupce). Název děkanát se používá např. na Moravě, ve Slezsku či na Slovensku. Sídlem děkanátu je děkanství. V čele děkanátu je děkan, který je do tohoto úřadu jmenován na pět let. Je pomocníkem biskupa v řízení diecéze na území svého děkanátu, svolává kněze na pravidelná setkání, má právo vizitace, a další práva a povinnosti vůči kněžím a farnostem svého děkanátu. Děkanát je totiž tvořen několika farnostmi, v jejichž čele stojí farář. Děkan tyto farnosti vizituje - to znamená zjišťuje jménem místního biskupa stav pastorační, administrativní a ekonomický jednotlivých farností a pomáhá, aby vše bylo v pořádku dle směrnic církve. Odpovídající jednotkou v Čechách je vikariát, v jehož čele je okrskový vikář. Rozdělení Čech na děkanáty bylo kolem roku 1631 pražským arcibiskupem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu nahrazeno dělením na vikariáty na základě krajového rozdělení. Vikariát zahrnoval obvykle několik původních děkanátů. V letech 1993 až 1999 existovaly vikariáty rovněž v brněnské diecézi, a to souběžně s děkanáty.", "question": "Kdo je v čele děkanátu?", "answers": ["děkan"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2012", "context": "Letní olympijské hry 2012, oficiálně Hry XXX. olympiády (anglicky Games of the XXX Olympiad), se konaly v anglickém Londýně. Slavnostní zahájení proběhlo 27. července 2012, ukončení se pak uskutečnilo 12. srpna 2012; samotná sportovní klání byla zahájena již 25. července a od 28. července se rozběhla hlavní část her s většinou sportů. Na hrách bylo rozdáno 302 sad medailí ve 26 sportech. Londýn se stal prvním městem, ve kterém se olympijské hry v novodobé historii uskutečnily třikrát. Předtím se zde olympijské hry konaly v letech 1908 a 1948. Po ukončení olympijských her se v Londýně již tradičně konaly i paralympijské hry v termínu od 29. srpna do 9. září 2012. Kandidaturu na pořadatelství her nabídlo celkem devět měst, která podala přihlášku do 15. června 2003. Všechna města prošla výběrovým řízením, které je na základě vyplněných dotazníků ohodnotilo v celkem jedenácti kritériích (jako doprava, finance, ubytování atd.) a stanovilo skóre vyjadřující schopnost pořádat olympiádu: Paříž, Francie - skóre 8,5 Madrid,. Španělsko - skóre 8,3 Londýn, Spojené království - skóre 7,6 New York City, USA - skóre 7,5 Moskva, Rusko - skóre 6,5 Lipsko, Německo - skóre 6,0 Rio de Janeiro, Brazílie - skóre 5,1 Istanbul, Turecko - skóre 4,8 Havana, Kuba - skóre 3,6 Pět nejlepších adeptů bylo vybráno do finálové volby, ze které nakonec vzešlo vítězně město Londýn. Slavnostní zahájení her proběhlo v noci z 27. července na 28. července 2012 od 21 hodin britského času (22.00 hodin letního středoevropského času). Hlavním režisérem uměleckého programu slavnostního zahájení se stal významný filmový režisér Danny Boyle. Při zahájení byla prezentována britská historie a kultura. Hry podle očekávání zahájila hlava hostitelského státu, britská královna Alžběta II. Ta si zahrála sama sebe v předtočeném klipu, kde do Buckinghamského paláce přijede Daniel Craig coby představitel Jamese Bonda a pokyne královně, aby přiletěla ke stadionu helikoptérou.", "question": "Kdy proběhlo slavnostní zahájení Her XXX. olympiády?", "answers": ["27. července 2012"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera. Romány jsou směsicí žánrů fantasy a tzv. vývojového románu s prvky mystery, thrilleru, dobrodružného románu a romantického románu. Přestože bývají řazeny mezi dětskou literaturu, zabývají se velmi vážnými tématy. Podle Rowlingové je dokonce jedním z hlavních témat smrt. Od publikace první knihy Harry Potter a kámen mudrců (v originále Harry Potter and the Philosopher's Stone) 30. června 1997, si romány získaly obrovskou popularitu po celém světě a dostalo se jim i velmi dobrého přijetí u kritiky. Přesto se objevovaly i kritické ohlasy, zejména kvůli temnému podtónu románů. Rowlingová těmito knihami dosáhla též velkého obchodního úspěchu. Do června 2011 se prodalo přibližně 450 miliónů výtisků, čímž se Harry Potter stal nejlépe prodávanou románovou sérií všech dob. Poslední čtyři romány také dosáhly rekordu, co se týče rychlosti jejich prodeje. Knihy o Harrym Potterovi byly přeloženy do 67 jazyků. Původními hlavními vydavateli knih byla nakladatelství Bloomsbury ve Velké Británii a Scholastic Press ve Spojených státech amerických. Od té doby knihy vydala celá řada dalších vydavatelství po celém světě. Všech sedm románů o Harrym Potterovi bylo společností Warner Bros. Pictures převedeno také na filmové plátno, přičemž poslední z nich byl pro tyto účely rozdělen na dvě části. Celá řada na sebe také navázala různé obchodní aktivity, takže např. britské noviny The Times ocenily roku 2008 značku Harry Potter na více než 15 miliard dolarů. Úvodní díly řady knih o Harrym Potterovi jsou určeny mladším dětem, autorčiným záměrem ale je, aby souběžně s hlavní postavou stárli i čtenáři. Sice se nakonec nepodařilo vydávat každý rok další knihu, nicméně platí, že pozdější díly jsou určeny mnohem staršímu obecenstvu. To se odráží i ve skutečnosti, že kromě \"dětských\" verzí knih jsou vydávány i edice pro dospělé čtenáře (lišící se hlavně obálkou). Nápad na příběh o kouzelnickém učni dostala Rowlingová během cesty vlakem z Manchesteru do Londýna.", "question": "Kdo napsal řadu románů Harry Potter?", "answers": ["J. K. Rowlingové"]}
{"title": "Těstoviny", "context": "Těstoviny jsou potravinový produkt, který se vyrábí z nekynutého a chemicky nekypřeného těsta. Pocházejí z Itálie. Připravují se zejména z pšenice, pitné vody a přídavných látek k jejich obarvení nebo ochucení. Těstoviny se doporučují vařit v osolené vodě (zhruba jeden litr vody na 100 g těstovin). Rozlišujeme těstoviny vaječné a bezvaječné. Dále se můžeme setkat s těstovinami semolinovými, celozrnnými pšeničnými nebo špaldovými, ječnými nebo žitnými. V obchodech zdravé výživy jsou dnes k dostání také těstoviny z bezlepkové mouky - pohankové, kukuřičné nebo rýžové. Těstoviny pocházejí z Itálie, první zmínka o nich pochází z 1. století n. l. ve známé Apiciově knize (který žil v době císaře Tiberia), kde je popisována příprava sekaného masa nebo ryb obložených těstovinami \"lasagne\". Druhý historický záznam pochází z dvanáctého století, kdy Gugliemo di Malavelle popisuje hostinu, při které se podávaly macarrones sen logana, což v překladu znamená těstoviny v omáčce. A o století později se v historii objevuje těstovina Jacopore da Todi. Tortellini: těstovinové taštičky ve tvaru prstýnku, ve kterých se skrývá maso nebo sýrová náplň. Tortellini [čti tortelíny, množné číslo od italského slova tortellino, v překladu \"malý koláček\"] jsou italské semolinové těstoviny v podobě kroužku neboli prstýnku s různými náplněmi pocházející z italské provincie Bologna.", "question": "Odkud pocházejí těstoviny ?", "answers": ["z Itálie"]}
{"title": "C++", "context": "V roce 2006 a 2007 byly přijaty některé aktualizace. Standard označovaný jako C++11, značně rozšířil C++ a byl přijat organizací ISO v září 2011 jako ISO/IEC 14882:2011. Současný standard je C++14. Jazyk C je až na několik jasně definovaných výjimek podmnožinou C++. Jak uvádí Bjarne Stroustrup, všechny programy uvedené ve slavné učebnici jazyka C The C Programming Language od Briana W. Kernighana a Dennise M. Ritchieho jsou zároveň programy v C++. První překladače C++ byly preprocesory, které překládaly z C++ do čistého C. Považovat jazyk C++ za pouhé rozšíření jazyka C by ale bylo chybou, protože není s jazykem C zcela kompatibilní. Některé programy v jazyce C nelze překládat překladači pro C++. C++ obsahuje 18 primitivních datových typů. Celá čísla: Čísla s plovoucí desetinnou čárkou: Znaky: Logická hodnota: bool velikost: min. 8 bitů Koncepce objektů jazyka C++ byla převzata z jazyka Simula 67. Objekty (třídy) jsou pojaty jako přirozené rozšíření datových struktur jazyka C o možnost vkládání členských funkcí. C++ umožňuje řídit viditelnost složek objektů pro ostatní části programu. V C++ existuje na rozdíl od jiných jazyků vícenásobná dědičnost, tj. třída C může dědit od třídy A i B. Pro případ, že by třídy B a C dědily od A a třída D dědila od B i C je nutno u tříd B a C použít virtuální dědění. Kromě virtuální dědičnosti má ještě C++ tři druhy klasické dědičnosti: public (veřejná), modifikátory oprávnění zděděných metod a atributů se nezmění protected (chráněná), veřejné a chráněné složky základní třídy budou v odvozené třídě chráněné private (soukromá), veřejné a chráněné složky základní třídy budou v odvozené třídě sourkomé C++ umožňuje překrývat metody v základních třídách metodami z rozšířených tříd. Tento mechanismus se jmenuje polymorfismus. Pro využití polymorfismu je nutné v základní třídě u polymorfické metody uvést klíčové slovo virtual. Polymorfismus je podobný přetěžování, ale u přetěžování probíhá rozhodování o tom, která metoda se bude volat při překladu, u polymorfismu až za běhu. Podrobnější informace naleznete v článku RTTI. Run-Time Type Information resp. Run-Time Type Identification je způsob, jakým se v C++ získávají informace o typu objektu za běhu programu. RTTI se skládá z dvou hlavních částí, operátoru informací o typu typeid a operátoru přetypování dynamic_cast<>. Na rozdíl od jiných jazyků obsahuje C++ čtyři metody přetypování.", "question": "Rozšířením kterého jazyka vznik programovací jazyk C++?", "answers": ["C"]}
{"title": "Dolní Branná", "context": "Obec Dolní Branná (německy Hennersdorf) se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký, ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 7,91 km2. V roce 2014 zde bylo evidováno 346 adres. Žije zde necelých tisíc obyvatel. Obcí prochází silnice II/295. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1357. Kostel svatého Jiří Barokní kaplička sv. Josefa z 18. století u silnice do Vrchlabí Sloup s krucifixem na kraji vesnice Venkovský dům čp. 179 Vila čp. 208 Bakov Rafanda Bachtíkov Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Branná ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Dolní Branná?", "answers": ["Trutnov"]}
{"title": "Neon", "context": "Při velmi nízkých teplotách je možno neon zachytit na aktivním uhlí. Neon se snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu intenzivně září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Neon má ve výbojkách šarlatovou barvu. Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Neon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s neonem objevil i krypton a xenon. Neon byl pojmenován dvanáctiletým Ramseyovým synem, který se se zájmem díval na nové, šarlatově červené světlo, které vycházelo ze spektrální trubice. Syn navrhl tento prvek pojmenovat jako nový - neon. Je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,001 8 % (Ve 100 litrech vzduchu je přibližně 1,82 ml neonu), je tedy po argonu druhým nejrozšířenějším vzácným plynem v zemské atmosféře a pátým nejrozšířenějším plynem v suchém vzduchu. Je proto získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Další možností získávání neonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí, při teplotách kapalného vzduchu. Elektrickým výbojem v prostředí neonu o tlaku několik torrů (okolo 1% atmosférického tlaku) vzniká intenzivní světelné záření oranžově-červené (šarlatové) barvy. Tohoto jevu se využívá pří výrobě výbojek tzv. neonek, které slouží jako osvětlovací tělesa nebo různé světelné indikátory. Spolu s heliem lze neon využít i v obloukových lampách a doutnavkách. Neonové svítící reklamy si získaly ve 30. letech 20. století takovou popularitu, že neon dal jméno všem svítícím trubicím, i když kromě červených jsou plněné jinými plyny, navíc u mnoha barev světlo nevydává samotný plyn, ale luminofor nanesený na vnitřní stěně trubice.", "question": "Jakou chemickou značku má neon?", "answers": ["Ne"]}
{"title": "Absolutní nula", "context": "Absolutní nula je hypotetický stav látky, ve které se zastaví veškerý tepelný pohyb částic. Absolutní nula je počátek stupnice absolutní teploty, označuje také pro termodynamickou teplotu T = 0 K, tj. – 273,149806372 °C. Absolutní nula byla poprvé navržena Guillaumem Amontonsem v roce 1702, který zkoumal vztah mezi tlakem a teplotou v plynech. Chyběly mu dostatečně přesné teploměry tak byly jeho výsledky velmi nepřesné, přesto prokázal, že tlak plynu se zvětší asi o jednu třetinu mezi \"chladnou\" teplotou a bodem varu vody. Jeho práce jej dovedla k teorii, že dostatečné snížení teploty by vedlo k úbytku tlaku. Problém ovšem byl, že všechny reálné plyny zkapalní během zchlazování k absolutní nule. V roce 1848 William Thomson (lord Kelvin of Largs) navrhl termodynamickou teplotní stupnici. Toto pojetí se vymanilo z omezení plynných látek a definovalo absolutní nulu jako takovou teplotu látky, ve které již nelze odebírat žádné další teplo. V roce 1999 bylo dosaženo dosud nejnižší teploty, pouhých 100 pK = 10−10 K, a to v systému jaderných spinů v kovovém rhodiu. V roce 2003 kolektiv vědců z Massachusettského technologického institutu v Cambridge (A.E. Leanhardt, T.A. Pasquini, M. Saba, A. Schirotzek, Y. Shin, D. Kielpinski, D.E. Pritchard a W. Ketterle) dosáhli do té doby nejnižší mechanicky dosažené teploty 450 pikokelvinů = 0,000 000 000 45 K, a to Boseho-Einsteinově kondenzátu spinově polarizovaných atomů sodíku zachycených v gravitomagnetické pasti. Třetí věta termodynamická tvrdí, že absolutní nuly nelze nikdy zcela dosáhnout, tj. absolutní nula je jen teoretická teplota. Lze se k ní ovšem limitně přiblížit velice blízko. Z pohledu statistické fyziky je absolutní nula stav tělesa s nejmenší možnou (nikoliv však nutně nulovou – viz např. systém složený z kvantově mechanických harmonických oscilátorů) vnitřní energií. Existuje celá řada systémů, jež v blízkosti absolutní nuly zcela mění chování. Typickým příkladem je Bose-Einsteinův kondenzát a s ním spojeny jevy supravodivosti a supratekutosti. V odborné literatuře se zavádí pojem záporné termodynamické teploty. To je možné pouze u systému s omezenou vnitřní energií shora i zdola (tj. s omezeným energetickým spektrem) a konečným počtem energetických stavů. Jedná se o situaci s inverzním obsazením stavů (tj. systém má více obsazené stavy s vysokou energií než nízkou). Tato situace však neporušuje platnost třetího termodynamického zákona, neboť takový systém se chová, jako by byl teplejší, než systém s nekonečnou teplotou. Tedy posloupnost stoupajících teplot lze formálně zapsat : : : 0 + ε < ∞ < − ∞ < 0 − ε : : {\\displaystyle 0+\\epsilon <\\infty <-\\infty <0-\\epsilon } , kde : : : ε : : : {\\displaystyle \\epsilon \\,} označuje infinitezimální přírůstek teploty.", "question": "Kdo navrhnul termodynamickou teplotní stupnici?", "answers": ["William Thomson"]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Trojúhelník je geometrický útvar určený třemi body, neležícími v jedné přímce. Jednou ze základních vlastností trojúhelníku v \"obyčejné\" euklidovské rovině je skutečnost, že součet velikostí jeho vnitřních úhlů je roven 180° (π v obloukové míře). Naproti tomu sférický trojúhelník na kulové ploše má součet velikostí vnitřních úhlů vždy větší než 180° a trojúhelník v hyperbolické (Lobačevského) rovině vždy menší než 180°. Vlastnosti trojúhelníku tedy podstatně závisí na geometrických vlastnostech roviny, v níž leží. Následující poznatky platí většinou jen pro trojúhelník v euklidovské rovině. Úsečky, které spojují vrcholy, se nazývají strany trojúhelníku. Úhly, které svírají strany, se nazývají vnitřní úhly trojúhelníku. Úhly vedlejší k vnitřním úhlům, se nazývají vnější úhly trojúhelníku. Každý trojúhelník má 3 strany, 3 vnitřní úhly, 6 vnějších úhlů (u každého vrcholu dva). Trojúhelník nemá úhlopříčky. Trojúhelník se znázorňuje pomocí jeho vrcholů a stran. Vrcholy se označují velkým tiskacím písmenem, strany se označují malým písmenem příslušným protějšímu vrcholu, úhly se označují malým řeckým písmenem. Trojúhelník se zapisuje symbolem Δ následovaným výčtem všech vrcholů. Trojúhelník může být určen: (sss) délkou všech tří stran, (sus) délkou dvou stran a velikostí úhlu, který svírají, (usu) délkou strany a velikostí úhlů, které k ní přiléhají, (Ssu) délkou dvou stran a velikostí úhlu proti větší z nich. Ke konstrukci trojúhelníku se mohou použít i výšky, těžnice atd. Strany trojúhelníku splňují trojúhelníkové nerovnosti: Součet dvou libovolných stran trojúhelníku je vždy delší než strana třetí, neboli a + b > c a + c > b b + c > a : : :. : | : a - b : | : < c : : {\\displaystyle |a-b|<c} : : : : : | : a - c : | : < b : : {\\.", "question": "Kolika stupňům je roven součet vnitřních úhlů trojúhelníku ?", "answers": ["180°"]}
{"title": "Jan Pavel II", "context": "Svatý Jan Pavel II. (latinsky Ioannes Paulus, italsky Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła [karol juzef vojtyua], (18. květen 1920 Wadowice - 2. duben 2005 Vatikán) byl polský. katolický duchovní, jenž se postupně stal pomocným biskupem (1958-1963), arcibiskupem krakovským (1964-1978), kardinálem (1967) a od 16. října 1978 až do své smrti prvním slovanským a po 455 letech prvním neitalským papežem. Jako svatý otec hrál významnou roli ve světové politice a je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Současně redefinoval vztah katolické církve k judaismu a nabádal protestantské a ortodoxní křesťany, aby pomohli přetvářet papežství tak, aby sloužilo potřebám všech křesťanů. Během svého 26 let trvajícího pontifikátu svatořečil (482 osob) a blahořečil (1338 osob) více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady a absolvoval 104 zahraničních papežských cest, tedy více než kterýkoliv jiný svatý otec v historii. Ve funkci hlavy katolické církve výrazně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. V oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života navázal na učení svých předchůdců a zejména v katechezích publikovaných v souboru Teologie těla a v encyklice Evangelium vitae jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a eutanazie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik osobností z české historie: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka, sv. Jan Sarkander, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková a bl. Metoděj Dominik Trčka. Sám Jan Pavel II. byl papežem Františkem kanonizován 27. dubna 2014. Karol Józef Wojtyła mladší se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích jako třetí potomek armádního důstojníka Karola Wojtyły staršího (1879-1941) a jeho ženy Emilie, rozené Kaczorowské (1884-1929).", "question": "Od jakého roku Byl Jan Pavel II. kardinálem?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. srpen 1815, Castelnuovo d'Asti, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie - 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry - Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli.", "question": "Ve kterém městě zemřel Don Bosco?", "answers": ["Turín"]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "Podle pověsti byl Hanuš nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny. Tento omyl je důsledkem nesprávné interpretace záznamů z doby, kdy jej spravoval Jan Táborský z Klokotské Hory. Omyl později vyvrátil až Zdeněk Horský. Roku 1962 se totiž objevila orlojnická kniha s opisem německé listiny z roku 1410, v níž radnice děkuje Mikulášovi z Kadaně za dobrou práci (na rozdíl od jeho předchůdce), orloj stručně ale přesně popisuje a za odměnu dává hodináři dům a velký roční plat. Předpoklad o autorství mistra Hanuše patrně souvisí s přestavbou Staroměstské radnice v letech 1470 až 1473, úpravami a změnami, které mistr Hanuš na orloji provedl. V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl několikrát opravován. Pravděpodobně v roce 1629 nebo 1659 byl k orloji přenesen i středověký bicí stroj z věže a přidány dřevěné sošky. Postupem doby zájem o orloj upadal, přestal lidi zajímat. V 18. století byl v kritickém stavu a pražský magistrát uvažoval o prodeji orloje do starého železa. O jeho záchranu se zasloužil český vlastenec a meteorolog, profesor Univerzity Karlovy Antonín Strnad, který chápal jeho historickou hodnotu a usiloval o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu a posléze i celý magistrát k uvolnění finanční částky potřebné pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu byla provedena oprava za 793 zlatých v letech 1787 až 1791 hodinářem Šimonem Landspergerem.", "question": "Na jaké budově je umístěn Staroměstský orloj v Praze?", "answers": ["Staroměstské radnice"]}
{"title": "Giganotosaurus", "context": "Giganotosaurus carolinii (Z řečtiny: obří jižní ještěr) je jedním z největších masožravých dinosaurů (teropodů) z čeledi carcharodontosauridae, známým podle dobře zachované kostry. Tento obří dravec žil asi před 98-96 miliony let na území dnešní Argentiny. Byl objeven automechanikem a sběratelem zkamenělin Rubenem Carolinim v roce 1993 a popsán o dva roky později podle kostry kompletní asi ze 70%. Dnes je obvykle považován za druhého největšího známého teropoda (viz také Velikost dinosaurů). Giganotosaurus vystřídal populárního tyranosaura na čele neoficiální tabulky velikosti masožravých dinosaurů, kde se předchozí rekordman, i když ne zcela právem, držel celých 90 let. Giganotosaurus měl celkově delší lebku (160 cm, ale někteří jedinci možná až 200 cm), délku asi 13-14 m a hmotnost okolo 8 tun - největší dobře známý jedinec tyranosaura byl asi o 1 metr kratší a vážil zhruba o 1 tunu méně). Na druhou stranu, mozek giganotosaura byl asi o polovinu menší, než u vývojově pokročilejšího celurosauridního teropoda tyranosaura. Giganotosaurus měl sice lebku téměř až o čtvrtinu delší než tyranosaurus, ale bývalý rekordman ji měl na rozdíl od větších teropodů jako byl Giganotosaurus či Spinosaurus mnohem mohutnější a více přizpůsobenou drtivým nárazům a čelistnímu stisku. V roce 2006 byl na základě fosílií objevených v letech 1995 a 1997 až 2001 popsán nový druh velmi blízce příbuzného teropoda, který dostal vědecké jméno Mapusaurus roseae.", "question": "Na území jakého současného státu žil Giganotosaurus?", "answers": ["Argentiny"]}
{"title": "Emil aneb O výchově", "context": "Emil, aneb o výchově (francouzsky Émile ou De l'éducation) je pojednání Jeana-Jacquese Rousseaua o výchově na téma \"umění formování člověka\". == Historie == Spis byl vydán v roce 1762. Dodnes patří mezi nejčtenější a nejpopulárnější práce na toto téma. V Japonsku dokonce úřady pro rozvoj dětí a mládeže všem mateřským školám čtení Emila. Není bez zajímavosti, že některé části spisu vykazují podobnost s některými Dopisy synovi / Lettres à mon fils Mme d'Épinay, které byly napsány o čtyři roky dříve. První čtyři knihy jsou řazené chronologicky a popisují ideální výchovu mladého fiktivního chlapce, Emila (Émile), a popisují krok za krokem, výchovné otázky, které se objevují postupně tak, jak mladík roste a dospívá. Poslední kniha pojednává o \"výchově\", či přesněji o absenci výchovy u dívek na příkladu další fiktivní postavy Sophie, která vyrůstá vychovávána jako budoucí manželka Emila. Rousseau v podstatě odmítá výchovu mladých dívek a zastává velmi sexistický postoj (ve srovnání se současnou společností a vytrženo z kontextu, neboť jeho analýza odpovídá své době, místu i roli udělené ženám) o roli žen ve společnosti, k obrazu jejich role v rámci rodiny. == Reference ==", "question": "Kdo je autorem pojednání Emil, aneb o výchově?", "answers": ["Jeana-Jacquese Rousseaua"]}
{"title": "Charles Edouard Guillaume", "context": "Charles Edouard Guillaume (15. února 1861, Fleurier - 13. června 1938, Sè) byl francouzsko-švýcarský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1920), kterou obdržel za objev anomálií v niklové oceli (invar), což přispělo k rozvoji přesných měření. Vynalezl slitiny invar a elinvar. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Température de L'Espace\", La Nature, volume 24, 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Études thermométriques\". 1886. Guillaume, Charles-Edouard, \"Traité de thermométrie\". 1889. Guillaume, Charles-Edouard, \"Unités et Étalons\". 1894. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les rayons X\". 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Recherches sur le nickel et ses alliages\". 1898. Guillaume, Charles-Edouard, \"La vie de la matiè\". 1899. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Convention du Mè et le Bureau international des Poids et Mesures\". 1902. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les applications des aciers au nickel\". 1904. Guillaume, Charles-Edouard, \"Des états de la matiè\". 1907. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les récents progrè du systè métrique\". 1907, 1913. Guillaume, Charles-Edouard, \"Initiation à la Mécanique\". V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Édouard Guillaume na anglické Wikipedii. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Edouard Guillaume ve Wikimedia Commons aldebaran.cz Official Nobel site Nobel Lectures, Physics 1901-1921, \" Charles-Edouard Guillaume - Biography\".", "question": "Kdy zemřel Charles Edouard Guillaume?", "answers": ["13. června 1938"]}
{"title": "Ebola", "context": "Muži, kteří nákazu přežijí, mohou onemocnění šířit prostřednictvím spermatu téměř dva měsíce. Za účelem stanovení diagnózy se obvykle nejdříve vyloučí ostatní onemocnění s podobnými symptomy, jako například malárie, cholera a další virové krvácivé horečky. Za účelem potvrzení diagnózy jsou krevní vzorky testovány na virové protilátky, virovou RNA nebo virus samotný. Pracovat s virem Ebola se smí (mimo samotné místo epidemie) pouze v laboratořích se 4. úrovní bezpečnosti. Jedno z těchto pracovišť se nachází i v Česku; je jím Centrum biologické ochrany u Těchonína v Orlických horách. Pacienti musí být důkladně izolováni, personál používá ochranný oděv. Ve vztahu k tomuto onemocnění neexistuje žádná specifická léčba; mezi snahy pomoci nakaženým osobám patří buď orální rehydratační léčba (podává se mírně sladká a slaná voda) nebo nitrožilně podávané tekutiny. S onemocněním je spojena vysoká úmrtnost: často zabíjí 50 % až 90 % osob nakažených virem. Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem. Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velice slabá. Sérum získané z přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek a jeho výroba a uchovávání jsou neúnosně drahé.", "question": "Kolik v současnosti známe kmenů viru ebola?", "answers": ["5"]}
{"title": "Karibské moře", "context": "Karibské moře část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami. Karibské moře zabírá plochu přibližně 2 754 000 km2. Jeho nejhlubším místem je Kajmanský příkop mezi Kubou a Jamajkou s hloubkou 7686 m. Při pobřeží Hondurasu a Belize se nachází Honduraský záliv a Mezoamerický korálový útes. Oblast Karibského moře je sužována zemětřeseními, sopečnými výbuchy a sezónními hurikány. Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C. Související informace naleznete také v článku Seznam ostrovů Karibského moře. Velké Antily Grand Cayman (největší Kajmanský ostrov) Hispaniola (na ostrově leží Haiti a Dominikánská republika) Jamajka (nezávislá republika) Kuba (nezávislá republika) Portoriko (přidružený stát USA) Malé Antily Závětrné ostrovy Anguilla. (zámořské území Spojeného království) Antigua (součást státu Antigua a Barbuda) Barbuda (součást státu Antigua a Barbuda) Dominika (nezávislá republika) Guadeloupe (zámořský region Francie) Montserrat (zámořské území Spojeného království. ) Nevis (součást republiky Svatý Kryštof a Nevis) Panenské ostrovy (rozděleny na Britské Pan. ostrovy a Americké Pan. ostrovy) Saba (součást Nizozemského království) Svatý Bartoloměj (francouzské zámořské společenství) Svatý. Eustach (součást Nizozemského království) Svatý Kryštof (republika Svatý Kryštof a Nevis) Svatý Martin (rozdělený mezi francouzské zámořské společenství a autonomní zemi Nizozemského království) Návětrné ostrovy Barbados (člen Commonwealthu) Grenada (člen Commonwealthu. ) Grenadiny (mezi ostrovy Grenada a Svatý Vincenc) Martinik (zámořský region Francie) Svatá Lucie (nezávislá republika) Svatý Vincenc (součást státu Svatý Vincenc a Grenadiny) Tobago (součást republiky Trinidad a Tobago).", "question": "Jakou plochu přibližně zabírá Karibské moře?", "answers": ["2 754 000 km2"]}
{"title": "Baťa", "context": "Baťa, též Baťovy závody, je název velké české obuvnické firmy, kterou založili sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťové ve Zlíně v září 1894. Firma nesla až do změny právní subjektivity v roce 1931 jména obou bratrů. V roce 1939 jsou v důsledku politické situace slovenské závody vyčleněny pod \"Baťa, Slovenská účastinná spoločnosť\" se sídlem v Šimonovanech. Český koncern Baťa zasahoval v okamžiku svého znárodnění do čtyřiceti výrobních odvětví. K 1. lednu 1949 byly zlínské závody Baťa přejmenovány na Svit. Ze slovenské firmy Baťa vzniklo několik společností, výroba obuvi byla spojena se Závody 29. augusta (ZDA) v Partizánském. Po druhé světové válce byly Baťovy továrny v socialistických státech znárodněny bez náhrady. Pobočky v kapitalistických státech zůstaly v rodinném majetku a byly řízeny z Kanady. Současná evropská centrála firmy je ve švýcarském Lausanne. Centrála pro Česko je opět ve Zlíně. Guinnessova kniha rekordů firmu Baťa označila za \"Největšího prodejce a výrobce bot\" všech dob, protože podle nich za svoji existenci firma prodala již přes 14 miliard párů bot. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny koncernu Baťa. V roce 1894 zahájili tři sourozenci Baťové - Anna, Antonín a Tomáš - obuvnické podnikání ve firmě jménem A. Baťa. V roce 1900 měla firma právní podobu veřejné společnosti a zaměstnávala 120 lidí, v roce 1908 se stal jediným majitelem firmy T. Baťa. Na počátku první světové války se Tomáši Baťovi podařilo získat zakázku od rakousko-uherské armády. Firma měla z válečných dob víc zaměstnanců, než kolik s ohledem na odbyt potřebovala, což se Baťa pokusil spolu se zvyšující úvěrovou zadlužeností firmy překonat vnitřním úvěrovým systémem a zřízením podnikové banky. Zlepšení situace přinesla akce Baťa drtí drahotu, při níž firma snížila cenu obuvi od 1. září 1922 na polovinu cen z jara roku 1922. V roce 1924 byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a byla také zahájena výstavba moderních továrních budov s železobetonovým skeletem. Pásová výroba byla po vzoru Henryho Forda zavedena v roce 1927 a již zanedlouho umožnila zvýšit výrobu o 58 % procent při zvýšení počtu zaměstnanců o 35 %. V květnu 1931 se změnila dosavadní veřejná obchodní společnost T. & A. Baťa na Baťa, akciová společnost.", "question": "Kdo založil firmu Baťa?", "answers": ["Anna, Antonín a Tomáš Baťové"]}
{"title": "Infekční mononukleóza", "context": "Infekční mononukleóza (lidově polibková nemoc či nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové (Epstein Barr / EBV) nebo cytomegalovirem (CMV infekce). Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká Nemoc z líbání nebo Dětská nemoc, protože nejčastěji jí onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin - buď přímo nejčastěji líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ale nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh. Přestože se vyskytuje slovo infekční, jde o nemoc málo nakažlivou. EB virus má v sobě přibližně 95% populace a záleží jen na okolnostech zda propukne nebo ne či zda se jím nakazí někdo jiný. Mononukleóza se přenáší již zmíněnými slinami, dále k propuknutí onemocnění přispívá snížená obranyschopnost organismu, stres nebo totální nervové vyčerpání. Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava, trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení uzlin (podčelistních a krčních). Další příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4-6 týdnů. Pacient získává po onemocnění IM doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude oslabena imunita EB virus se do organismu dostává ústy a vniká do buněk sliznice nosohltanu, slinných žláz a lymfatické tkáně mandlí. Pomnoží se a krví se roznese do celého těla. V lymfatické tkáni virus napadá hlavně B-lymfocyty, které se začnou chovat jako cizí organismus a tělo zahájí protiútok. Buňky zvané T-lymfocyty mají schopnost takto zdegenerované buňky ničit a onemocnění potlačit.", "question": "Které orgány postihuje infekční mononukleóza?", "answers": ["žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. Po tom, co opustil Astronomický institut, přešel v roce 1973 do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky a od roku 1979 zastával pozici Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil v roce 1663 člen univerzitního parlamentu reverend Henry Lucas. Lukasiánským profesorem byl v minulosti také Isaac Newton. Je držitelem mnoha vědeckých ocenění a členem mnoha významných učených společností, mimo jiné britské Královské společnosti (od roku 1974), Papežské akademie věd (od 1986) a Národní akademie věd USA. I přes své postižení se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život (má tři děti a tři vnoučata) s výzkumy v oboru teoretické fyziky a náročným cestovním programem veřejných přednášek. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu, a že by tak bylo možné, aby se obydlila v té době již zničená planeta. [zdroj? ] Roku 2014 prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra neexistuje. Už na počátku studia v Oxfordu se projevily první příznaky jeho nemoci, amyotrofická laterální skleróza (dle některých významných neurologů se nejedná o ALS, nýbrž o spinální muskulární atrofii - SMA, Hawkingův případ dodnes není plně objasněn), která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 se může pohybovat jen za pomoci vozíčku a od roku 1985 s okolním světem komunikuje jen pomocí speciálního počítače. V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi. V Oxfordu byl kormidelníkem veslařského týmu, což mu, jak se sám vyjádřil, pomohlo ulehčit nesmírnou univerzitní nudu. Příznaky choroby se poprvé objevily, když se zapsal na univerzitu v Cambridge. Ztratil rovnováhu na schodech a spadl, přičemž si poranil hlavu. Protože se bál, že přišel o svůj talent, podstoupil Mensa test, aby si ověřil, že jeho intelektuální schopnosti nebyly narušeny. Choroba mu byla diagnostikována, když mu bylo 21 let, krátce před jeho první svatbou, a podle vyjádření lékařů neměl žít déle než dva nebo tři roky. Postupně ztratil vládu nad pažemi, nohama a hlasem a v současné době je v podstatě úplně paralyzován. V roce 1985 se během návštěvy výzkumného centra CERN v Ženevě nakazil zápalem plic, což v jeho případě znamenalo ohrožení života.", "question": "Hrával si Stephen Hawking s ostatními dětmi?", "answers": ["V mládí jezdil na koni a hrál si s ostatními dětmi."]}
{"title": "Antonio Bonfini", "context": "Antonio Bonfini (latinsky Antonius Bonfinius) (* 1427 Patrignone; † 1503 Budín) byl italský humanista a básník, který od roku 1486 žil v Budíně jako historik na dvoře uherského krále Matyáše Korvína. Bonfini byl Korvínem pověřen vytvořit kroniku o dějinách Uher. Kniha byla pojmenována Rerum Ungaricarum decades (1497). Toto dílo mělo velký vliv na uherskou humanistickou historiografii. První úplné vydaní díla vyšlo v Basileji v roce 1568 zásluhou J. Sambuca.", "question": "Od kdy žil Antonio Bonfini na dvoře krále Matyáše Korvína?", "answers": ["1486"]}
{"title": "Veverka obecná", "context": "Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Je schopna vypnout tělo do tvaru křídla, čehož využívá při delších skocích. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h. 60 až 80 % dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých \"spižíren\" v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců \"na bobku\", přičemž si potravu drží v předních končetinách. U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března, většinou je však obvyklejší doba páření v letním období, během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší.", "question": "Jakou rychlostí se dokáže pohybovat veverka?", "answers": ["19 km/h"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět. Pokud se otázka zodpoví tak, aby se klepadlu zdála moudrá, dveře se otevřou, pokud ne, musí dotyčný počkat na někoho, kdo na otázku uspokojivě odpoví. Otázky se mění. Společenská místnost Havraspáru je větší a vzdušnější než nebelvírská. Rowena z Havraspáru byla dle Moudrého klobouku \"zrozená v lůně hor\", což by snad mohlo odpovídat Skotsku. Nejlepší přítelkyně Helgy z Mrzimoru byla obdařena mimořádnou inteligencí a neuvěřitelnou kreativitou, mimo jiné vymyslela pohyblivé bradavické schodiště. Rowena měla minimálně jedno dítě, a to dceru Helenu z Havraspáru. Šedou dámu můžete spatřit v 7 díle v druhé části - Relikvie smrti. === Mrzimor === Mrzimor (v originále Hufflepuff) byl založen Helgou z Mrzimoru. Kolejními barvami jsou žlutá a černá. Žlutá znázorňuje pšenici a černá půdu. Erbovním zvířetem je jezevec. Mrzimorským elementem je země. Mrzimorští jsou loajální, praví, féroví a pracovití. Kolejním duchem je Tlustý mnich. Ředitelkou koleje je profesorka Pomona Prýtová, která je zároveň profesorkou bylinkářství. Mrzimor se jmenuje podle své zakladatelky Helgy z Mrzimoru, která bývala jednou z největších čarodějek. Co se týče dědiců, není znám žádný, který by žil v době, kdy se odehrává příběh. V šesté knize je ovšem zmíněna Hepziba Smithová, coby dědička, kterou zabil lord Voldemort neboli Tom Raddle, aby se zmocnil poháru, který patřil Helze z Mrzimoru, a udělal z něj viteál. Harry nikdy ve společenské místnosti Mrzimoru nebyl. Ví se o ní, že se nachází v přízemí hradu v blízkosti kuchyně. Vstup do společenské místnosti je ukryt v hromadě velkých sudů v koutě po pravé straně kuchyňské chodby. Pro vstup je třeba poklepat na hlaveň druhého ze spodu, uprostřed druhé řady, v rytmu \"Helga Hufflepuff\" a víko se otevře. Mrzimor je jediný dům v Bradavicích, který má odpuzující zařízení pro případné vetřelce. Pokud je špatné víko poklepáno, nebo pokud je rytmus špatný, je nelegální účastník polit octem. Uvnitř je zdobena rostlinami, které sem dává profesorka Prýtová. O Mrzimoru Draco Malfoy v prvním díle říká, že doufá, že se tam nedostane. Hagrid Harrymu vysvětluje, že o Mrzimoru se říká, že to je kolej hlupáků, ale že to není pravda.", "question": "Jaký je element Mrzimoru?", "answers": ["země"]}
{"title": "Želvy", "context": "Želvy (Testudines) se od ostatních plazů odlišují především tím, že je jejich tělo obvykle chráněno kostěným krunýřem, který se dělí na hřbetní (karapax) a břišní (plastron). Vyvinul se z jejich žeber. Do tohoto řádu se zahrnuje i několik dnes již vyhynulých druhů. Nejstarší druhy želv žily před zhruba 220 miliony let v období triasu (rod Odontochelys), což z nich dělá jednu z nejstarších dosud žijících skupin plazů (o mnoho více než ještěři nebo hadi). V dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené. Želvy jsou studenokrevní živočichové, což znamená, že teplota jejich těla se mění podle okolního prostředí. Jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let, např. želva sloní. Související informace naleznete také v článku Seznam plazů Česka. V české přírodě se vyskytuje přibližně osm druhů želv. Nejhojnějším druhem želv v Česku je nepůvodní želva nádherná. Jedinou původní (a i ta byla údajně vysazená v 16.století) je želva bahenní. Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenáni i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských. Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy.", "question": "Z čeho se u želv vyvinul krunýř?", "answers": ["z jejich žeber"]}
{"title": "Sicílie", "context": "Sicílie (italsky Sicilia) je autonomní region Itálie na stejnojmenném největším ostrově ve Středozemním moři Sicílii a okolních malých ostrovech. Před sjednocením Itálie v 19. století byla oblast součástí Království obojí Sicílie. Má rozlohu 25 703 km2, 5 miliónů obyvatel a dělí se na 9 provincií. Hlavním městem je Palermo. Kromě italštiny se v oblasti mluví i sicilštinou. Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Dějiny. Autonomní region byl ustaven 15. května 1946 po přeměně Itálie z království na republiku. Její status byl revidován 26. února 1948, kdy se stala jednou ze čtyř italských autonomních regionů. Obě italské správní reformy z let 1950 a 1984 přinesly pomoc sicilské ekonomice především díky důležitým investicím do infrastruktury, jež podpořily výstavbu dálnic a letišť. Podrobnější informace naleznete v článku Sicílie (ostrov)#Geografie. Autonomní region zahrnuje hlavní ostrov Sicílie, který tvoří 98,9 % jeho rozlohy, a okolní ostrovy. Oblast je jednou ze seizmicky nejaktivnějších v Evropě. Nejvyšší horou je Etna na hlavním ostrově (3 323 metrů), která je zároveň nejvyšší činnou sopkou evropského kontinentu. Sopečného původu jsou i Liparské ostrovyv Tyrhénském moři, které patří k metropolitnímu městu Messina. Z těchto sedmi ostrovů jsou dosud aktivními sopkami Stromboli a Vulcano. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ostrovů Sicílie. K autonomnímu regionu náleží kromě hlavního ostrova také na severu Liparské ostrovy a ostrov Ustica, na západě Egadské a Stagnonské ostrovy, na jihu ostrov Pantelleria a Pelagické ostrovy. Přehled ostrovů autonomního regionu Sicílie větších než 2 km2 zahrnuje tabulka: Až do roku 2015 se region skládal z 9 provincií. Dne 31. 7. 2015 na zasedání zastupitelstva autonomního regionu Sicílie byla schválena reforma správního uspořádání tohoto regionu, nově určující postavení center jednotlivých celků, včetně tří tzv. metropolitních měst - Palerma, Catanie a Messiny. Zbývající provincie byly přetransformovány do tzv. volných sdružení obcí. V zemědělství pracuje 12 % obyvatel.", "question": "Který ostrov je největší ve Středozemním moři?", "answers": ["Sicílie"]}
{"title": "Smrt", "context": "Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti. Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se označuje jako letální, tedy smrtelné. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie. Usnadněním umírání se zabývá paliativní péče. V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu. Zastavení životních funkcí, které lze ještě včasným vhodným zásahem zvrátit, se nazývá klinická smrt. Pojem smrt se užívá také v přeneseném významu pro zánik - kultury, politického systému, živočišného druhu apod. Expirace jako \"poslední vydechnutí\" znamená v lékařství klinickou smrt, která se projevuje mimo jiné i zástavou dýchání. Podobně také exitus'. Dříve se smrt diagnostikovala na základě zástavy dechu a srdečního tepu a i dnes se těchto ukazatelů používá nejčastěji. Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že oproti dřívějšku víme, že zástava dechu a srdce nemusí být definitivní, takže se smrt na základě těchto ukazatelů určuje teprve, když je lékař přesvědčen, že dané funkce nelze obnovit.", "question": "Prodlužuje se průměrná délka života u člověka?", "answers": ["Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu."]}
{"title": "Moták pochop", "context": "Staví si hnízdo ze stébel a větví přímo na zemi nebo v hustém rákosu těsně nad vodou. Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna.", "question": "Čím se živí pták Moták pochop?", "answers": ["drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher. Dílo bylo několikrát zfilmováno - první díl a část druhého jako animovaný film roku 1978 (režisér Ralph Bakshi), poslední díl jako televizní animovaný film roku 1980 (režiséři Bass a Rankin) a v letech 2001-2003 celý příběh Peterem Jacksonem jako filmová trilogie. Na motivy knihy také vzniklo velké množství počítačových her. Také hry na hrdiny často hledají inspiraci v Tolkienových příbězích. Český překlad pořídila pro osobní potřebu v letech 1979-1980 Stanislava Pošustová, pracovnice knihovny anglistiky FF UK. Ačkoli záhy získala příslib k vydání v nakladatelství Mladá fronta, překlad byl z obav o možné politické konotace vydán až v letech 1990-1992.", "question": "Na jakou knihu volně navazuje Pán prstenů?", "answers": ["Hobit aneb cesta tam a zase zpátky"]}
{"title": "Seftigen", "context": "Seftigen je švýcarské město ležící v kantonu Bern a zároveň centrum okresu Seftigen. Nadmořská výška je 576 m. n. m., katastrální území má rozlohu 7,5 km2. Partnerská obec je český Kovářov. Dne 31. prosince 2006 mělo město 2082 obyvatel, hustota zalidnění byla 529 obyvatel/km2. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Seftigen ve Wikimedia Commons oficiální stránka obce - Německy", "question": "V jakém kantonu leží město Seftigen?", "answers": ["Bern"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo president Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl český státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program \"realismu\" se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 Masaryk vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami.", "question": "Kdo se stal prvním prezidentem Československa?", "answers": ["Tomáš Garrigue Masaryk"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Hvězda nebo zastarale stálice je plazmové (plynné), přibližně kulovité těleso ve vesmíru, které má vlastní zdroj viditelného záření, drží ho pohromadě jeho vlastní gravitace a má hmotnost 0,08 až 300 hmotností Slunce. Ve hvězdách je soustředěna většina viditelné hmoty vesmíru. Nejbližší hvězdou k Zemi je Slunce, které je zdrojem většiny energie naší planety. Při vhodných atmosférických podmínkách jsou v noci ze Země viditelné i jiné hvězdy. Kvůli obrovským vzdálenostem vypadají jako množství nehybných, více či méně blikajících světelných bodů. Pod pojmem hvězda se ve starém chápání myslel téměř každý objekt na noční obloze jako planeta, kometa atd. kromě Měsíce. V užším astronomickém významu jsou hvězdy ty kosmické kulovité objekty, které mají vlastní zdroj viditelného záření. Během velké části své existence, přeneseně zvané \"život\", je zdrojem tohoto záření hvězd termonukleární fúze vodíku na helium v jádru hvězdy. Ta uvolňuje energii, která prochází vnitřkem hvězdy a je vyzářena do vnějšího prostoru. Poté, je-li hvězda, která vyčerpala zásoby vodíku, dostatečně hmotná, vznikají ve hvězdě chemické prvky těžší než helium. Před koncem života mohou hvězdy obsahovat degenerovanou hmotu. Astronomové zjišťují hmotnost, věk, metalicitu (chemické složení) a mnohé další vlastnosti pomocí pozorování pohybu hvězdy vesmírem, svítivosti a analýzou jejího záření. Graf porovnávající teplotu hvězd s jejich svítivostí, známý jako Hertzsprungův-Russellův diagram, umožňuje zjistit věk a stav vývoje hvězdy.", "question": "Jaký mají hvězdy tvar?", "answers": ["přibližně kulovité těleso"]}
{"title": "Death metal", "context": "Také demo kapely Death se nazývalo \"Death by Metal\". Druhá teorie tvrdí, že žánr byl pojmenován podle průkopníků tohoto stylu, Death. Říká se, že jejich strohý název se ujal jako jméno pro nový metalový žánr. Třetí teorie se objevila roku 2003, když Quorthon, zesnulý zakladatel blackmetalové skupiny Bathory, v rozhovoru s britským novinářem vyhlásil, že on vymyslel pojem \"death metal\" už v roce 1984, i když jeho kapela nikdy k death metalu nepatřila. Death metal se vyvinul z thrash metalu. Thrash metal je žánr extrémů: rychlá tempa, hlučnost, nestálost, řev (screaming) a nepředvídatelné struktury skladeb. Thrash-metalové kapely experimentovaly s novými technikami a nápady, aby posunuly žánr dál od komerčního rocku. Nejextrémnější thrash-metalové kapely vytvořily proto death-metalový zvuk tím, že hrály ještě rychlejší, tvrdší a temnější thrash. Okolo roku 1983 se začaly formovat agresivní americké kapely jako floridští Death, kalifornští Possessed a chicagští Master. Ze jmenovaných kapel jako první vydali ukázku \"raného death metalu\" Possessed, a to album \"Seven Churches\" (1985), dál také Švýcaři Messiah (album \"Hymn to Abramelin – 1986) a Kanaďané Slaughter (Strappado – 1986); v roce 1987 potom Death vydali \"Scream Bloody Gore\" a Necrophagia \"Season of the Dead\". Morbid Angel je další kapela, která silně ovlivnila death-metalovou scénu početnými demo nahrávkami. Tyto \"rané death-metalové\" kapely vytvořily žánr, který se podstatně liší od svého nejbližšího příbuzného, thrash metalu. Koncem 80. let se začal hrát death metal ve Skandinávii, obzvlášť ve Švédsku. Začátkem 90. let vydaly svoje první alba kapely jako Nihilist (později Entombed), God Macabre, Carnage (později Dismember), Unleashed a Grave. Jejich styl se zakládal na odlišném kytarovém zvuku, který se značně nechal inspirovat zvukem britských grinderů Unseen Terror. Když se na to podíváme z jiného uhlu pohledu, můžeme říct, že moderní koncepce death metalu – bod zřetelného osamostatnění od heavy metalu a thrash metalu – se začíná rýsovat v roce 1989. Také jako se Nová vlna britského heavy metalu nechala inspirovat energií punk rocku v 70. letech, tak i metal na konci 80. let udělat to samé. Chaotický a často matoucí vývoj, který se děl v těch dobách, je asi nejlépe vidět v případě britské kapely Napalm Death, která se většinou považuje za grindcore kapelu.", "question": "Jak se nazývá jedna z prvních death metalových kapel?", "answers": ["Death"]}
{"title": "Žlutá", "context": "Žlutá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce mezi 565 nm a 590 nm. Žlutá barva patří mezi základní barvy při subtraktivním míchání používaném při barevném tisku (viz CMYK), jejím doplňkem je modrá. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem žluté barvy nachová.) == Použití a symbolika žluté barvy == Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně: Žlutá je (též v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva \"pozor\", signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. V Kanadě a USA jsou školní autobusy natřeny na žluto z důvodu viditelnosti a bezpečnosti. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako \"žlutá rasa\" se označují asiaté. V USA ve 20. století byli imigranti z Číny a jiných východoasijských zemí hanlivě nazývání \"Žlutá hrozba\". V tradičním západním umění je žlutá barvou bohatství, otcovství, ale též závisti, Jidáše, Židů a synagogy. Žlutá barva byl symbol čínských císařů a čínské monarchie. Byla to také barva Nové Strany v Čínské republice. Tužky mají žlutou barvu kvůli své spojitosti s Čínou, kde se nachází nejlepší grafit. Pouze tužky s čínským grafitem se barvily na žluto. V některých zemích jsou běžně žlutá taxi. Počátek této praxe nalezneme v New Yorku, kde Harry N. Allen natřel své taxi na žluto, když zjistil, že žlutá je na dálku nejlépe viditelnou barvou. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je tříděn podle kategorií.", "question": "Jaká barva je typická pro moč?", "answers": ["Žlutá"]}
{"title": "Ragtime", "context": "Ragtime (odvozeno od anglického to rag – roztrhat, rozervat) je osobitý a specifický způsob klavírní hry, který je považován za poslední mezistupeň mezi tradiční černošskou lidovou hudbou a jazzem. Začal se formovat koncem 19. století (1885), kdy se také nazýval dobovým pojmem cake-walk nebo coon-song. Základní hudební prvky převzal ragtime z tzv. minstrel shows. To byla představení bělošských kabaretů v USA, která parodovala hudbu a život amerických černochů. V těchto představeních hráli běloši s načerněnými obličeji. Po zrušení otroctví začali hudbu těchto kabaretů oficiálně hrát i černoši. Původním nástrojem tohoto stylu hry bylo bendžo, které ale movitější a vzdělanější černošští hudebníci začali v průběhu 19. století sami opouštět a stále více používali klasické fortepiano. Ragtime je vlastně pravidelný rytmus v polkovém či pochodovém tempu s oktávovým basem na těžkých dobách s bohatě synkopovanou melodií. Melodie je zde jakoby rytmicky roztrhána či rozcupována, to vše v jediném přísném základním dvoučvrťovém metru. Od toho také vznikl název tohoto hudebního stylu. V rytmu ještě není patrná žádná nepravidelnost ani náznaky mnohem pozdějšího swingu. Mnoho černošských pianistů považovalo ragtime za vážnou hudbu a doufali, že ho tak bude veřejnost přijímat. V té době byla taková představa poněkud nereálná, ale v 70. letech 20. století si veřejnost na ragtime opět vzpomněla – jeho desky na nějaký čas obsadily špičková místa na žebříčcích nejprodávanější vážné hudby v USA. Za všechno mohl film Podraz (The Sting), ve kterém zazněl asi nejslavnější ragtime Scotta Joplina – česky s názvem Komika, ovšem známější je jeho původní název The Entertainer (1902). == Klasikové stylu == Scott Joplin (pravděpodobně 24. listopadu 1868 až 1. dubna 1917) James Scott (1886–1938) Louis Chauvin (1881–1908) Tom Turpin (1873–1922) Joseph F. Lamb (1887–1960) Jelly Roll Morton (1885–1941) – což byl také pozdější jazzman Winifred Atwellová (1910–1983) == Domácí interpreti == Z našich interpretů se tomuto stylu hry velice dobře věnoval Vladimír Klusák, umí jej velice dobře hrát třeba paní Eva Mládková (manželka Ivana Mládka). Klasickou skladbou v tomto stylu je známá klavírní skladba Jaroslava Ježka Bugatti Step. == Související články == Ragtime (film) – filmová adaptace režiséra Miloše Formana. == Použité zdroje == Lubomír Dorůžka, Panoráma populární hudby 1918/1978, Mladá fronta v roce 1981, katalogové číslo 23-068-81 09/21 Československá akademie věd: Malá československá encyklopedie, Praha: Academia, 1986 Liz and John Soars: New Headway English Course – Intermediate, Student's Book, Oxford University Press, 1996 CD deska Classic Ragtime Piano – Eva Mládková – vydal Platon", "question": "V jakém tempu je ragtime?", "answers": ["polkovém či pochodovém"]}
{"title": "Piešťany", "context": "Piešťany (německy Pistyan, zřídka Bad Püschtin, maďarsky Pöstyén, polsky Pieszczany) jsou lázeňské město na Slovensku, na řece Váh. Leží v Trnavském kraji. Je mezinárodním střediskem léčby revmatických chorob a významním regionálním centrem kultury, školství, sportu a rekreace. Historie města je úzce spjatá se svými lázněmi. Lidské osídlení zde existuje již od prehistorických dob; lidé sem přicházeli hlavně díky minerálním pramenům, které v zimě nezamrzaly. Z této doby pochází Moravanská venuše, malá soška podobná Věstonické venuši. Nalezena byla v obci Moravany nad Váhom, nedaleko Piešťan. První písemná zmínka o městě je z roku 1113. Tehdy neslo název Pescan a skládalo se z několika menších osad. Nacházel sa tady pravděpodobně klášter Johanitů. Na místní minerální prameny bylo poprvé poukázáno v knize \"De admirandis Hungariae aquis hypomnemation\" (O zázračných vodách Uherské monarchie) od autora Georgia Wernhera v roce 1549. V 16. a 17. století bylo město ohrožováno Tureckými výboji a protihabsburskými povstáními. Piešťany až do poloviny 19. století vlastnila rodina Erdődyovců; lázně jim patřily až do 2. světové války. Tento rod zde vybudoval první lázně v roce 1778; v roce 1813 pak byly poškozené povodní.", "question": "V jakém kraji leží Piešťany?", "answers": ["v Trnavském"]}
{"title": "Písmo", "context": "Písmo se používá na vizuální zápis jazyka standardizovanými symboly. Nejstarší typy písma jsou piktogramy nebo ideogramy. Většina písem může být rozdělena do 3 kategorií: logografické (slovní), sylabické (slabičné) a alfabetické (abecední). Obecné slovo pro symboly v písmu je grafém (znak). Písmeno (též Glyf) je grafická reprezentace znaku. Glyfy většiny písem tvoří linie (čáry) a proto se nazývají lineární (čárové), ale existují i glyfy nelineárních písem tvořené jinými typy značek. Písmu předchází paleolitické záznamy počtu (například vlčí radius) či snad i symbolů pomocí zářezů. Nejstarší znaky, které by mohly být písmem (nebo také jen proto-písmem), byly nalezeny na želvích krunýřích nalezených v Džia-chu (Jiahu) v provincii Che-nan v Číně a jsou datované do 7. tisíciletí před naším letopočtem. Podle některých znalců je možné je spojovat s pozdějšími nejstaršími čínskými hieroglyfy na věšteckých kostkách Džia-ku-wen (Jiaguwen) z 2. tisíciletí př. n. l. a čínské písmo by tak bylo vůbec nejstarší písmo na světě, bez dosavadní výhrady nejstaršího dosud užívaného písma.", "question": "Patří piktogramy mezi typy písma?", "answers": ["Nejstarší typy písma jsou piktogramy nebo ideogramy."]}
{"title": "Transplantace srdce", "context": "== Historie == První experimentální transplantace srdce na psovi se uskutečnila v roce 1905 ve Vídni. První úspěšnou transplantaci na lidech provedl 3. prosince 1967 v Kapském Městě chirurg Christiaan Barnard. Pacient Washkansky zemřel po 18 dnech na zápal plic. Jen pět dnů později transplantoval chirurg Adrian Kantowitz v nemocnici v Brooklyne (USA) dětské srdce. Pacient ale zemřel krátce po operaci. Od prosince 1967 až do srpna 1970 bylo transplantovaných celkově 164 srdcí. === Transplantace srdce v ČSSR === První transplantace srdce v bývalém Československu se uskutečnila 9. července 1968. Na II. chirurgické klinice Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě na Partizánské ulici ji vedl akademik MUDr. Karol Šiška a MUDr. Ladislav Kužela. První transplantaci srdce v Československu inicioval MUDr. Ladislav Kužela, který získal zkušenosti v USA. Operační skupinu v Bratislavě tvořili: akademik prof. Karol Šiška, MUDr. Ladislav Kužela, MUDr. Anna Pivková, MUDr. Ján Tréger, MUDr. Marian Holomáň; odběr srdce dárce: MUDr. Milan Schnorrer, MUDr. Ladislav Kužela, MUDr. Marian Holomáň. ; umělý krevní oběh (ECC z angl. extracorporeal circulation): MUDr. Jaromír Horecký, MUDr. Stanislav Čársky, Pavol Podolay; anestézie: MUDr. Ivo Soběský, MUDr. Viera Neumarová; instrumentářky: Márie Machková, Mária Homerová, Jožka Králová a laborantka Etka Malinová. Šlo o první transplantaci srdce nejen v Československu, ale také ve střední a východní Evropě. Transplantaci předcházela experimentální a klinická příprava. Dárcem srdce byl 46letý muž, který utrpěl smrtelné zranění mozku při pádu z balkónu a jeho rodina souhlasila s odběrem srdce až po dlouhém přesvědčování farářem. Příjemcem byla 54letá žena. Transplantaci však nepřežila, jelikož zemřela po pěti hodinách ještě na operačním sále na následky jiných nemocí. == Medicínské aspekty == Transplantace srdce je hluboký zásah do organismu spojený s riziky. Při potlačení imunitního systému hrozí totiž nebezpečí zápalů. Na odvrácení odpuzení cizího organismu u příjemce je zapotřebí celý život potlačovat imunitní reakci. Terapie se vykonává kombinací různých léků (steroidy, azathiorpin, cyclosporin A).", "question": "Kdy se uskutečnila první transplantace srdce v bývalém Československu?", "answers": ["9. července 1968"]}
{"title": "IP datagram", "context": "Hlavička IPv6 datagramu je jednodušší - cílem návrhu bylo umožnit její rychlé zpracování. Proto z ní byly odstraněny všechny zbytné položky i kontrolní součet, který je nutné přepočítávat na každém směrovači po cestě (protože se mění životnost). V důsledku toho se prodloužila jen na dvojnásobek (40 B proti původním 20 B), přestože délka nesených adres je čtyřnásobná. Obsahuje následující položky: Verze: Verze protokolu, zde 6. Třída provozu: Význam není pevně definován, obecně má sloužit pro služby s definovanou kvalitou (podobně jako TOS v IPv4). Značka toku: Koncepce toků má umožnit optimalizaci směrování pro sled datagramů tvořících jeden logický celek (např. přenos souboru z jednoho místa na druhé). Přesný význam opět dosud nebyl definován. Délka dat: Délka datagramu, ovšem nepočítá se do ní úvodní 20B hlavička. Další hlavička: Rozšiřující prvky jsou v IPv6 přesunuty do rozšiřujících hlaviček, které se v případě potřeby připojují za základní hlavičku. Jsou zřetězeny položkami Další hlavička, které vždy identifikují typ následující hlavičky. Poslední hlavička pak v této položce nese informaci o protokolu vyšší vrstvy, kterému mají být data předána při doručení. Pokud tedy datagram žádné rozšiřující hlavičky nemá, hned základní hlavička v této položce stanoví protokol vyšší vrstvy. Maximum skoků: Životnost datagramu. Stejně jako u TTL v IPv4 zde každý směrovač zmenší hodnotu o jedničku a dojde-li do nuly, datagram zahodí. Adresa odesilatele: IPv6 adresa počítače, který datagram vyslal. Cílová adresa: IPv6 adresa stroje, kterému je datagram určen.", "question": "Jak se nazývá datový paket v protokolu IP?", "answers": ["datagram"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Americké, ruské, evropské a japonské sondy kolem této planety již obíhaly, dopadaly na její povrch, přistávaly a jezdily po ní, aby získaly data o jejím geologickém složení, vlastnostech povrchu, hledaly vodu a zkoumaly klima. První úspěšná mise byla americká Mariner 4 vypuštěná v roce 1964. Následoval symbolický úspěch dvou sovětských sond Mars 2 a Mars 3 vypuštěných v roce 1971, které přistály na jeho povrchu, ale kontakt s nimi byl ztracen několik sekund po dosednutí. Důležitou událostí začátku 70. let 20. století se stalo navedení americké sondy Mariner 9 na oběžnou dráhu, která pořídila první kvalitní fotografie povrchu planety, jenž umožnily rozpoznat základní morfologické jednotky. Následoval americký program Viking, který se skládal ze dvou orbitálních sond, každá obsahující i povrchový modul. Oba povrchové moduly úspěšně přistály na povrchu v roce 1976 a po dobu 6 (Viking 1) respektive 3 (Viking 2) let prováděly pozorování. Přistávací moduly odvysílaly na Zemi také první barevnou fotografii povrchu Marsu a orbitální sekce pořídily detailní fotografie povrchu v takovém rozlišení, že jsou některé části používány dodnes. V roce 1988 byly vyslány dvě sovětské sondy Fobos 1 a 2, které měly studovat Mars a jeho dva měsíce. Bohužel se ale Fobos 1 odmlčel již po cestě k Marsu, zatímco Fobos 2 pořídil úspěšně fotografie Marsu i Phobosu, ale před vysláním dvou přistávacích modulů na povrch měsíce se porouchal. Po selhání sondy Mars Observer v roce 1992 se roku 1996 k Marsu dostala sonda Mars Global Surveyor, která úspěšně mapovala povrch planety až do roku 2006, kdy bylo po třetím prodloužení mise se sondou ztraceno spojení. Měsíc po vyslání sondy Surveyor byla vyslána další sonda Mars Pathfinder, která měla za úkol vysadit na povrchu malé pojízdné vozítko, jenž by zkoumalo okolí přistávacího modulu v oblasti Ares Vallis. Tato mise byla pro NASA obrovským úspěchem, jelikož přinesla velkou řadu snímků z povrchu, kterým se dostala obrovská publicita. V roce 2001 NASA vyslala úspěšně sondu Mars Odyssey, která je stále na orbitě planety. Pomocí gama spektrometru objevila známky vodíku ve svrchních metrech marsovského regolitu. Předpokládá se, že tento vodík je vázán ve vodním ledu, který se pod povrchem nachází. O dva roky později v roce 2003 se k planetě vydala evropská sonda Mars Express, která se skládala ze dvou částí, orbitálního modulu Mars Express a přistávacího s označením Beagle 2.", "question": "Jak se jmenuje čtvrta planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Wolfram", "context": "Této vlastnosti je využíváno při falšování zlatých cihel (slitků). Do slitku jsou vyvrtány otvory, které jsou zaplněny wolframem a následně zality zlatem. Bez fyzického poškození pak není možné falzifikát odhalit. Za supernízkých teplot pod 0,0012 K je supravodičem I typu. Chemicky je kovový wolfram velmi stálý - je zcela netečný k působení vody a atmosférických plynů a odolává působení většiny běžných minerálních kyselin. S kyslíkem a halogeny reaguje až za značně vysokých teplot. Pro jeho rozpouštění je nejúčinnější směs kyseliny dusičné a kyseliny fluorovodíkové. Nejsnáze se kovový wolfram rozkládá alkalickým tavením například se směsí dusičnanu draselného a hydroxidu sodného (KNO3 + NaOH). Ve sloučeninách se vyskytuje v řadě různých mocenství od WII+ a po WVI+, z nichž sloučeniny WVI+ jsou nejstálejší a nejvíce prakticky využívané. Wolfram je na Zemi poměrně vzácný, jeho obsah se odhaduje na 1,5-34 mg/kg v zemské kůře. I v mořské vodě se wolfram nachází pouze v koncentraci 0,0001 mg/l . Ve vesmíru připadá jeden atom wolframu na 300 miliard atomů vodíku. Hlavními minerály wolframu v přírodě jsou wolframit - wolframan železnato-manganatý (Fe,Mn)WO4 (přechodný člen řady ferberit FeWO4 hübneritové MnWO4); wolframan vápenatý, scheelit CaWO4 a stolzit, wolframan olovnatý, PbWO4. Při metalurgické výrobě wolframu se obvykle nejprve mechanicky separují těžké frakce rudy a výsledný koncentrát se taví s hydroxidem sodným (NaOH). Tavenina se louží vodou, do níž přechází vzniklý wolframan sodný, Na2WO4. Okyselením tohoto roztoku vypadává sraženina hydratovaného oxidu wolframového WO3. Čistý wolfram (podobně jako molybden) se získá redukcí oxidu wolframového vodíkem při teplotě 850 °C: WO3 + 3 H2 → W + 3 H2O Praktické použití wolframu se odvozuje od jeho vysoké hustoty a obtížné tavitelnosti. Běžně se s ním setkáme jako s materiálem pro výrobu žárovkových vláken, kde je schopen po tisíce pracovních hodin snášet teploty značně přes 1000 °C. Vysoké teploty vlákno dosahuje průchodem elektrického proudu, přičemž vnitřní prostor žárovky je naplněn inertním plynem. Ani wolfram totiž není natolik inertní, aby za těchto podmínek nedocházelo k jeho oxidaci vzdušným kyslíkem. V elektrotechnice se používá jako materiál pro anodu (terčík) rentgenky. Wolfram má vysokou elektronovou hustotu, takže dopadající elektrony jsou velkou odpudivou silou prudce brzděny, čímž se podle zákonitostí elektrodynamiky část jejich kinetické energie mění v brzdné elektromagnetické záření - fotony X-záření Při svařování kovů elektrickým obloukem za použití wolframových elektrod (tzv. metoda TIG, tungsten inert gas) způsobuje elektrický proud procházející mezi elektrodami v inertní atmosféře (obvykle argon) roztavení zpracovávaných kovů bez úbytku materiálu elektrod.", "question": "V jaké koncentraci se wolfram nachází v mořské vodě?", "answers": ["0,0001 mg/l"]}
{"title": "Kamenný vrch (přírodní rezervace)", "context": "Kamenný vrch je přírodní rezervace v České republice, okrese Brno-město, v katastrálních územích Nový Lískovec a Kohoutovice v místní lokalitě Kameníky, na jihovýchodních svazích Kohoutovické vrchoviny. Důvodem ochrany je bohatý výskyt koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), který zde vytváří největší populaci na světě, čítající 55 tisíc trsů těchto rostlin. Rezervace se překrývá s evropsky významnou lokalitou Kamenný vrch, s kódem CZ0624067 o rozloze 13,7752 ha. U ní je důvodem ochrany teplomilná květena a také výskyt střevlíka uherského (Carabus hungaricus). Lokalita je z jihu a západu ohraničena ulicí Travní, její nejdůležitější částí jsou stepní porosty, v severní části zahrnuje také okraj lesa. Je částečně chráněna oplocením a vybavena naučnou stezkou z 8 panelů, zaměřenou především na dětské návštěvníky. Péče o rezervaci spočívá kromě údržby vybavení také v úklidu po návštěvnících, pravidelném kosení a odstraňování příliš rozrostlé nepůvodní vegetace. O rezervaci dlouhodobě pečuje brněnské sdružení Rezekvítek. Již třicet let zde každoročně probíhá dobrovolnická brigáda, tzv. Velká kameňáková brigáda, která je obdobou kosení bělokarpatských a beskydských luk. Lokalita Kamenný Vrch byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou usnesením Národního výboru města Brna 23. března 1978, jeho vyhláška ze dne 20. dubna 1989 ji určila jako chráněný přírodní výtvor. Do kategorie přírodní rezervace bylo toto území přeřazeno vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR 395/1992 Sb. ze dne 11. června 1992 pod (špatným) názvem Kamenný vrch nad Myslivnou. Dne 22. prosince 2004 byla na tomto území nařízením vlády 132/2005 Sb. rovněž vyhlášena stejnojmenná evropsky významná lokalita Kamenný vrch. V podloží se nacházejí diority brněnského masívu, překryté mělkými půdami kyselé i nasycené variety kambizemě typické. Vedle koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je zastoupena ostřice nízká (Carex humilis), dominující v teplomilných trávnících, dále černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora). , len tenkolistý (Linum tenuifolium), len rakouský (Linum austriacum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), modřenec chocholatý (Muscari comosum), sesel roční (Seseli annuum) či. zahořanka žlutá (Orthantha lutea), keře růže šípkové (Rosa canina), růže vinné (Rosa rubiginosa), na severním okraji je lokalita porostlá borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí černou (Pinus nigra), modřínem opadavým (Larix deccidua), dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus) a lípou malolistou (Tilia cordata). Přítomnost borovic a modřínů na stepních částech lokality mění životní podmínky a mnohé populace se tímto limitujícím faktorem neumí vyrovnat. Proto je pravidelné kosení a probírky v modříno-borových porostech. Dominuje teplomilný hmyz, můra ozdobná (Perigrapha i-cinctum), nesytka šťovíková (Pyropteron triannuliformis), okáč kostřavový (Arethusana arethusa), z brouků krasci Sphenoptera antiqua a S. substriata, roháč obecný (Lucanus.", "question": "Kdy byl Kamenný vrch v Brně vyhlášen chráněnou přírodní památkou?", "answers": ["23. března 1978"]}
{"title": "Psychologie davu", "context": "Psychologie davu je dnes asi nejznámější knihou francouzského sociologa z konce 19. století Gustava le Bona. Le Bon již na konci 19. století v této knize popsal změny v chování jednotlivců, kteří se stanou součástí davu. Jedinci v davu se neřídí vlastním svědomím, ale dělají to, co ostatní (novějším termínem řečeno - jsou konformní) a jsou tak mnohem snáze ovlivnitelní nějakým vůdcem. Jedinec, který je součástí davu, je podle něj o několik stádií civilizačního vývoje níže. V minulosti byla tato kniha velice oblíbená (na přebalu se tvrdí, že ji rád četl i Adolf Hitler). Dnes, přestože je chápána jako překonaná, se zdá, že mnohé moderní sociálně-psychologické teorie pouze rozpracovávají již v této knize načrtnuté postřehy. Poprvé tato kniha vyšla v roce 1895 a do češtiny byla přeložena již v roce 1897. == Úvod == Podle le Bona je současnost (tehdejší) \"obdobím davů\". Největší historické převraty, které vedou ke změnám civilizací, tkví dle jeho názoru v proměnách myšlení národů. A významné události jsou tedy jen viditelnými výsledky takovýchto revolučních změn v myslích jedinců. Autor charakterizuje svou dobu jako období právě takovýchto změn. Změn, které jsou způsobeny dvěma jevy, prvním z nich je rozvrat náboženských, sociálních či politických hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Druhým neméně důležitým důvodem jsou objektivní změny, způsobené novými technologickými objevy. Dříve neměl společenský názor zpravidla žádný význam. V autorově současnosti se však mínění davů stává hlavním faktorem historického dění. Politické tradice či osobní názory vládců znamenají v jeho době již málo, hlas davu nabývá převahy. == Charakteristika davů == V první části podává autor obecnou charakteristiku davů. Za určitých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, odlišné od vlastností jedinců, z kterých se skládá – taková shromáždění le Bon nazývá davem. Tvoří se kolektivní duše, osobnost každého jednotlivce je jakoby potřena. Ztráta uvědomělé osobnosti a orientace myšlenek a citů stejným směrem jsou hlavními atributy davu. Zajímavým postřehem je, že prostorová sounáležitost není nutná a ani postačující pro vznik davu (davem tak mohou být i čtenáři stejných novin (rozhlas tehdy ještě nebyl). V kolektivní duši se stírají intelektuální vlastnosti jedinců a tím také jejich individualita. Jaké jsou příčiny této proměny jedince? Vědomé činy vznikají z neuvědomělého podkladu, který je utvářen dědičnými vlivy. Tento podklad tvoří duši rasy. Davům se stanou společné právě tyto obecné, vrozené charakterové vlastnosti řízené nevědomím. Jedinec nabývá již svou příslušností k davu pocitu moci, která mu dovoluje povolit pudům, které by sám musel potlačit.", "question": "Kdo napsal knihu Psychologie davu?", "answers": ["Gustava le Bona"]}
{"title": "Amsterdam", "context": "Jen Londýn, Paříž a Neapol měla v té době srovnatelný počet obyvatel. Sedmnácté století je považováno za \"Zlaté období\" Amsterdamu. Na počátku století byl Amsterdam nejbohatším městem Evropy. Z Amsterdamu vyplouvaly lodě do Severní Ameriky, Afriky, dnešní Indonésie a Brazílie a představovalo základnu mezinárodní obchodní sítě. Amsterdamští obchodníci měli největší podíl v Nizozemské východoindické společnosti a v Nizozemské západoindické společnosti. Díky těmto společnostem byly navázány zámořské vztahy, které se staly základem tvorby nizozemských kolonií. Amsterdam byl nejdůležitějším místem námořní přepravy zboží v Evropě a předním finančním centrem světa. Amsterdamská burza byla první na světě s nepřetržitým provozem. Osmnácté a 19. století se nesou ve znamení poklesu prosperity Amsterdamu. Války Nizozemska se Spojeným královstvím a Francií si svou daň vybraly i v Amsterdamu. Během napoleonských válek životní úroveň města klesla na nejnižší bod. Avšak po založení Nizozemského království v roce 1815 se vše začalo obracet k lepšímu. Na konci 19. století zasáhla město Průmyslová revoluce. Byl postaven Amsterdamsko-rýnský kanál, který přímo spojil město s Rýnem a Severomořský kanál spojil přístav se Severním mořem. Oba kanály výrazně zlepšily spojení se zbytkem Evropy a světem. Byl to také velký ekonomický podnět. Mezi lety 1850 a 1900 se počet obyvatel zdvojnásobil asi na půl milionu. Konec 19. století je občas nazýván druhou Zlatou dobou. V této době byla postavena muzea, vlakové nádraží a koncertní hala (Concertgebouw). Během 1. světové války bylo Nizozemsko neutrální, ale Amsterdam poznal její následky v nedostatku potravin. V průběhu 2. světové války okupovala město německá vojska. Více než 100 000 Židů bylo deportováno, nejznámější z nich se stala dívka, Anna Franková. Tímto byla vyhlazena téměř celá židovská komunita města. Znak města Amsterdamu se skládá ze tří ondřejských křížů uspořádaných svisle, ale na vlajce jsou otočeny o 90°.", "question": "Jaké je hlavní město Nizozemska?", "answers": ["Amsterdam"]}
{"title": "Jimi Hendrix", "context": "James Marshall Hendrix, rozený jako Johnny Allen Hendrix (27. listopadu 1942 Seattle, Spojené státy americké - 18. září 1970 Londýn, Spojené království) byl americký kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. Po počátečním úspěchu v Anglii dosáhl světového věhlasu zejména díky vystoupení na popovém festivalu v Monterey v roce 1967. V roce 1969 byl hlavní hvězdou festivalu Woodstock. O rok později náhle zemřel ve věku pouhých 27 let. Hendrix se narodil 27. listopadu 1942 v americkém Seattlu ve státě Washington v době, kdy jeho otec Al Hendrix, tč. příslušník americké armády, pobýval v Oklahomě. Nedlouho po Hendrixově narození byl převelen do jižního Pacifiku a se svým synem se poprvé setkal až na konci roku 1945. Jeho matka, Lucille Hendrixová, rozená Jeterová, měla v době jeho narození pouhých 17 let. Hendrixovi předci byli černošští otroci, jejich bílí majitelé i indiáni z kmene Čerokézů. Oba rodiče byli v době jejich seznámení profesionální tanečníci. V prvních letech jeho života se o malého Hendrixe střídavě staraly jeho matka, babička, tety a rodinné známé. Roku 1946 nechal Hendrixův otec změnit synovo jméno na James Marshall. Než se Jimiho rodiče rozvedli, stačili spolu mít šest dětí, ale kromě dvou nejstarších bratrů - Jimiho a o čtyři roky mladšího Leona - umístili Al a Lucille Hendrixovi všechny zbylé děti do sirotčinců. Rodina se potýkala s velkými finančními problémy, byla pod dozorem sociálních pracovníků a mnohokrát hrozilo, že budou oba sourozenci umístěni do dětského domova (v případě Leona se tak na chvíli opravdu stalo).", "question": "Ve kterém městě se narodil kytarista Jimi Hendrix?", "answers": ["Seattlu"]}
{"title": "Světová strana", "context": "Světové strany jsou čtyři základní směry, podle kterých se určuje na zemském povrchu směr. Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků. Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran - další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj? ] Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Sever. Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu. V navigaci se používají i jiné \"severní směry\", především \"magnetický sever\". To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci. V satelitní navigaci se používají další souřadnicové systémy. Podrobnější informace naleznete v článku Jih. Jih leží v přesně v opačném směru než sever. Podrobnější informace naleznete v článku Východ. Východ je směr otáčení Země kolem své osy. Pro pozorovatele na Zemi se východ jeví jako směr, ve kterém vychází Slunce (na rovníku). Dříve (před rozšířením kompasu) byl význam východu srovnatelný s dnešním severem; často byly mapy orientovány na východ, samo slovo orientace pochází od latinského označení východu oriens. Na východ jsou také obvykle orientovány kostely. Podrobnější informace naleznete v článku Západ. Západ je směr, ve kterém zapadá Slunce. Pro přesnější určení směru se používají ještě vedlejší směry, které leží mezi směry hlavními. Jsou to severovýchod, jihovýchod, jihozápad a severozápad. Stejně jako hlavní směry, jsou tyto směry k sobě kolmé a přesně půlí úhel mezi hlavními směry. Společně s hlavními směry tvoří na kompasu takzvanou větrnou růžici. Jednotlivé směry spolu svírají úhel 45 stupňů. Větrná růžice se v tomto stavu používá již od dob antiky. Zajímavé je, že v některých jazycích jsou i pro vedlejší směry samostatné názvy, neodvozené z názvů základních směrů - srovnání dvou blízkých baltofinských jazyků (za povšimnutí stojí i \"prohození\" výrazů pro jih a jihozápad v obou jazycích): Podrobnější informace naleznete v článku Větrná růžice.", "question": "Co leží v přesně v opačném směru než sever?", "answers": ["Jih"]}
{"title": "Brucelóza", "context": "V případě hospodářských zvířat se diagnostika soustřeďuje na laboratorní určení původce, neboť klinické příznaky nemusí být vždy zjevné. Podobně jako v humánním lékařství je i u zvířat nejdůležitější sérologické vyšetření. OIE doporučuje k diagnostice brucelózy tyto sérologické metody: Rose Bengal test, komplement fixační reakce, ELISA (nepřímá nebo kompetitivní) a test fluorescenční polarizace. Pro detekci brucelózy ve vyšetřovaném mléce OIE doporučuje kroužkový test mléka (aglutinace ve zkumavce) nebo nepřímou ELISA metodu. Nejčastěji se ze sérologických metod uplatňují ve světě i v Česku testy založené na principu aglutinace a to zejména kvůli jejich nízké ceně a rychlosti provedení. Obsahuje-li testované sérum specifické protilátky proti Brucella spp. dojde po přidání antigenu k vytvoření aglutinace (okem pozorovatelný zákal či vločky). V České republice se musí povinně sérologicky vyšetřovat všichni býci, berani, kozli a kanci určení k plemenitbě. Dále se musí vyšetřit každá samice u skotu, ovcí a koz, prasat, která potratila. K vyšetření se odebírají vzorky plodové vody, plodové obaly nebo mrtvý plod.", "question": "Jaký rod bakterií způsobuje brucelózu?", "answers": ["Brucella"]}
{"title": "Severní ledový oceán", "context": "Severní ledový oceán je nejmenší světový oceán. Má rovněž nejmenší průměrnou hloubku. Rozkládá se kolem severního zemského pólu, má rozlohu asi 14 mil. km2, průměrná hloubka dosahuje 1328 m. Nejhlubší místo 5449 m (Polární hlubokomořská planina). Hladinu Severního ledového oceánu pokrývá větší část roku silná vrstva ledu, takže se po většině jeho plochy mohou v této době plavit pouze těžké ledoborce (a někde ani ty ne) či lodě plující v jejich stopách. Tento mořský led vzniká ze zamrzlé mořské vody. polární - pokrývá větší část oceánu, jeho tloušťka činí až 50 m, v létě taje a tloušťka se zmenšuje až na 2 m tabulový - vzniká na okrajích oceánu, maximální tloušťka dosahuje 2 m. Led je polámaný a ledové kry na sebe narážejí, v období maximálního rozsahu pokrývá asi 12 mil. km2 rychlý led - tvoří se mezi tabulovým ledem a pobřežím V současně době tloušťka i plocha polárního zalednění rychle klesá. Na dně oceánu se rozkládá obrovská pevninská deska a jeden příkop, kterým se táhne horské pásmo. Původně se mělo za to, že Arktida je kontinent, v roce 1958 ale americká atomová ponorka USS Nautilus podplula severní pól a zjistila, že žádný kontinent Arktida neexistuje a že je to pouze trvale zamrzlá hladina Severního ledového oceánu.", "question": "Jak se jmenuje nejmenší oceán?", "answers": ["Severní ledový"]}
{"title": "Google Talk", "context": "Google Talk je jednoduchý instant messenger a komunikační služba společnosti Google, založená na protokolu XMPP. Kromě textové komunikace nabízí i službu VoIP, založenou na protokolu Jingle. V souvislosti s těmito službami pak poskytuje i možnost videochatu, sdílení souborů a hlasové schránky. Použití služby, která je zcela zdarma, je podmíněno registrací účtu Google nebo na poštovním serveru Gmail, se kterým je úzce propojen (sdílení kontaktů, oznamování nové pošty, integrovaný klient ve webovém rozhraní). Aplikaci lze používat v operačních systémech Windows 2000, XP, Vista a Windows 7. Službu Google Talk lze používat i na jiných klientech pro instant messaging. Jsou to například Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird. Od 16. února 2015 Google přestal podporovat klientskou aplikaci. 26. června 2017 budou všichni uživatelé Google Talk přepnuti na Google Hangouts. Jednoduchý a hezký klient (program). Propojení s emailovou schránkou Gmail. Webové rozhraní. Přenos hlasu. Součást XMPP sítě - bezproblémová komunikace mezi uživateli, možnost použít jiného klienta. Transporty do a z jiných sítí (ICQ, Yahoo, MSN a další) Možnost integrace různých služeb (předpověď počasí, televizní program, posílání SMS, ...) Oproti např. ICQ u Jabberu není omezení délky zprávy Komunikace může být zašifrovaná Adresa je v lidsky čitelném formátu Jednoduchý přenos souborů (pouhým přetažením na jméno v kontaktech nebo do komunikačního okna) Nestandardní protokol pro přenos souborů. Nestandardní chování offline zpráv (zaslány jako e-mail a ne jako jabber zpráva) Nestandardní blokování uživatelů. Nestandardní implementace konferencí (Multi-User Chat). Zvláštní chování při připojení z Apple iChat. Shrnutí anglicky zde. Obrázky, zvuky či videa k tématu Google Talk ve Wikimedia Commons Domovská stránka: Google Chat - Chat with family and friends Google Talk (služba) na Jabber.cz Wiki: Google Talk (server) - Jabber.cz Wiki Google Talk (klient) na Jabber.cz Wiki: Google Talk - Jabber.cz Wiki", "question": "Na jakých klientech se dá používat Google Talk ?", "answers": ["Miranda, QIP, Pidgin, Psi, Trillian, Kopete nebo Mozilla Thunderbird"]}
{"title": "Praha", "context": "Ve většině částí Prahy jsou domům přidělována i čísla orientační; nejsou přidělena například v částech Běchovice, Benice, Šeberov, Petrovice nebo Zbraslav. Šesticifernými čísly jsou označeny sloupy veřejného osvětlení ve správě společnosti Eltodo Citelum, tuto identifikaci využívá k lokalizaci i integrovaný záchranný systém. Dalším významným orientačním prvkem jsou názvy zastávek městské hromadné dopravy. Související informace naleznete také v článku Soudy v Praze. Přestože je Praha hlavním městem České republiky, vrcholné soudní instituce sídlí v Brně. V Praze se nachází pouze jeden ze dvou vrchních soudů, ačkoli s působností vůči téměř celým Čechám, působnost krajského soudu vůči území města má městský soud, zároveň jde zde ale také středočeský krajský soud. Působnost okresních soudů vykonává ve městě deset soudů obvodních, jen pro pražské okolí existují dva klasické soudy okresní. Praha jako celek tvoří jeden vícemandátový volební obvod pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V Praze je celkem 10 jednomandátových volebních obvodů pro volby do Senátu Parlamentu ČR. Tyto volební obvody částečně odpovídají městským deseti obvodům. Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Praze. Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu. Pražský železniční uzel je centrem dálkové i příměstské osobní dopravy. Velká pražská nákladová nádraží jsou v útlumu, avšak v Uhříněvsi vzniklo největší kontejnerové překladiště ve střední Evropě. Letiště Václava Havla (do r. 2012 Praha-Ruzyně) je hlavním pražským letištěm. Veřejná doprava byla zprvu v 19. století zajišťována drožkami a omnibusy, od roku 1875 vznikala síť koněspřežné tramvaje, kterou od 90. let 19. století začala nahrazovat elektrická tramvaj. Do roku 1907 soukromé městské dráhy vykoupilo město. Po neúspěšném pokusu v letech 1908–1909 se od roku 1925 začlenily do městské dopravy i autobusy a od roku 1974 metro. Po roce 2002 nabyly důrazu snahy využít pro městskou a příměstskou dopravu více i železnici.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Česka?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Makedonie", "context": "Makedonie (makedonsky М), oficiálně Makedonská republika (makedonsky: Р М), je vnitrozemský stát na Balkánském poloostrově. Vznikl v roce 1991 jako jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Makedonská republika hraničí s Kosovem na severozápadě, Srbskem na severu, Bulharskem na východě, Řeckem na jihu a s Albánií na západě. Hlavním městem země je Skopje s 507 000 obyvateli podle sčítání lidu z roku 2002. Ostatní významná města jsou Bitola, Kumanovo, Prilep, Tetovo, Ohrid, Veles, Štip, Kočani a Gostivar. V zemi leží více než 50 jezer a šestnáct hor vyšších než 2000 metrů. Makedonie je členem OSN, od roku 1993 Rady Evropy a od roku 2006 Středoevropské zóny volného obchodu. Od prosince 2005 je také kandidátem na vstup do Evropské unie a také požádala o členství v NATO. Jméno země pochází z řeckého Μ (Makedonia),, království (později region), pojmenovaný po starověkých Makedoncích. Jejich jméno, Μ (Makedónes), pochází původně od starořeckého přídavného jména makednós, což znamená vysoký, který sdílí stejný kořen jako jméno μ (Makros), což znamená \"délka\", jak ve starořečtině tak i v moderní řečtině. Původně se věřilo, že jméno znamená \"horal\" nebo \"ty vysoké\" možná díky odkazu na fyzický charakter starých Makedonců a jejich hornatou zemi. O oficiální název samostatného státu (Makedonie a Makedonská republika) se dlouho vedly spory z důvodu protestů Řecka, proto se země v OSN a v dalších mezinárodních organizacích, ve kterých bylo Řecko již před rozpadem Jugoslávie, jmenuje Bývalá jugoslávská republika Makedonie (makedonsky П ј р М, anglicky Former Yugoslav Republic of Macedonia, zkratka F.Y.R.O.M.). Související informace naleznete také v článku Dějiny Makedonie. Území dnešní republiky Makedonie bylo Slovany osídleno již v 6. a 7. století. Při své expanzi si je však podrobila Byzantská říše, později, v 2. čtvrtině 9. století se dostala většina země pod vliv říše Bulharské. Od 9. století se sem šířilo křesťanství, hlavně z velmi blízké Byzantské říše. Ta ji ovládla definitivně roku 1018, o dvě století později se stala centrem nového Bulharského státu. Až koncem 14. století ji dobyli Turci během svých výbojů na západ. Turecká vláda trvala až do 20. století. Během ní se snažili Turci obyvatelstvo islamizovat, což se jim podařilo jen z části (dodnes je v zemi 33 % muslimů). Různé národy (Řekové, Srbové, Bulhaři a Albánci), které v zemi žily postupně začaly organizovat národně osvobozenecké hnutí.", "question": "Jaké je hlavní město Makedonie?", "answers": ["Skopje"]}
{"title": "Aristotelés", "context": "Aristotelés ze Stageiry byl filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiki v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně - Thessaloniki (proto se někdy nazývá Stagirita), zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km SV od Athén. Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367 až 347 Aristotelés studoval a pak i vyučoval v Platónově Akadémii v Athénách. Po Platónově smrti odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip jako vychovatele svého syna Alexandra (budoucí Alexandr Veliký). Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také peripatetická škola (z názvu krytého sloupořadí peripatos (π), kde se žáci učili, nebo od slovesa peripatein (procházet se), neboť Aristotelés se prý se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla většina jeho spisů, někdy spíše poznámek nebo záznamů z přednášek. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z rouhání bohům a odsouzen, takže odešel do vyhnanství do Chalkidy, odkud pocházela jeho matka a kde v následujícím roce zemřel. Zachovala se jeho závěť s přáním, aby byl pochován vedle své ženy. Na rozdíl od svého učitele Platóna, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snažil se Aristotelés obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Zpočátku sice psal také dialogy jako jeho učitel, z těch se však zachovaly jen zlomky, kdežto téměř celé Aristotelovo dílo má podobu soustavných pojednání, traktátů. Zatímco Platónův učitel Sókratés se svými partnery diskutoval a hleděl dosáhnout jejich souhlasu, Aristotelovy spisy už obsahují přesnou a závaznou argumentaci, jak ji má svým žákům přednášet učitel.", "question": "Jak se jmenoval Aristotelův otec?", "answers": ["Nikomachos"]}
{"title": "Sirius", "context": "Sirius patří mimo jiné k proudu hvězd Velké medvědice. Pohybuje se totiž stejným směrem jako ony, což naznačuje jejich společný původ. Sirius je hvězda hlavní posloupnosti o spektrální třídě A0 nebo A1 a třídě svítivosti Vm. Jeho hmotnost je 2,4krát větší než hmotnost Slunce, jeho průměr je 1,8krát větší a jeho svítivost je 26krát větší. Jeho povrchová teplota je zhruba 10 000 kelvinů, což je příčina jeho velké jasnosti. Sirius je dvojhvězda. I když jeho odchylka od přímočarého pohybu byla známa již dříve, byl jeho průvodce objeven kvůli velkému rozdílu ve svítivosti a malé úhlové vzdálenosti maximálně 11,4 vteřin až roku 1862 Alvenem Grahemem Clarkem. Oproti své jasnější hvězdě Siriu A má průvodce Sirius B jen hvězdnou velikost 8,5m a je bílým trpaslíkem. Toto bylo objeveno až roku 1923, kdy se ukázalo, že ačkoli Sirius B je stejně těžký jako Slunce a má povrchovou teplotu 25 000 K, musí mít při své velké hmotnosti malé rozměry. Sirius B má 0,94 hmotnosti Slunce, je ale menší než Neptun. Byl to první bílý trpaslík, který byl objeven, a obíhá Sirius A jednou za necelých 50 let. Malá poloosa oběžné dráhy činí 4 miliardy km, ale excentricita oběžné dráhy je při 0,58 velice vysoká. Existují teorie, že Sirius má další průvodce, ale nebyli dosud žádní objeveni.[zdroj? ] Sirius je zmíněn ve vědeckofantastické povídce Riziko amerického spisovatele Isaaca Asimova. Sirius je také zmíněn dosti podrobně v knize Toma Robbinse V žabím pyžamu. Pod názvem Psí hvězda je Sirius zmíněn v knize Forresta Cartera Škola malého stromu. Podle hvězdy Sirius je pojmenován kmotr Harryho Pottera Sirius Black. Ve 159. čísle časopisu Čtyřlístek s názvem Psí hvězda se objevují psí mimozemšťané ze Siria V seriálu Děti ze Síria objevuje dvojice dětí mimozemskou technologii, která se na Zem dostala ze Siria", "question": "Která hvězda na noční obloze je nejjasnější?", "answers": ["Sirius"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů).", "question": "Kdy zemřel Charlie Chaplin?", "answers": ["25. prosince 1977"]}
{"title": "Boleslav III", "context": "Boleslav III. Ryšavý (okolo 965 – 1037, Polsko) byl český kníže v letech 999–1002 a nakrátko znovu v roce 1003. == Původ == Boleslav III., nazvaný už souvěkým kronikářem Dětmarem z Merseburku Ryšavý, byl syn Boleslava II. Pobožného, bratr knížat Jaromíra a Oldřicha. Ačkoliv Kosmas píše, že Boleslavovou matkou byla údajně jako u jeho mladších bratrů kněžna Emma, dnes mají historici většinou za to, že jeho matka byla první manželka Boleslava II., zatímco Emma byla manželkou druhou nebo spíše až třetí. Boleslavova násilnická vláda zahájila první vážnou krizi přemyslovského státu (ačkoliv jeho nástupnické právo coby nejstaršího syna nejspíš nikdo nezpochybňoval, rozhodl se pro pokus zbavit se svých bratrů coby konkurentů), podpořenou vznikem nových státních útvarů, Polska a Uher. V roce 999, kdy se Boleslav III. ujal vlády, patřila z říše jeho otce a děda k českému státu už jen Čechy, ostatní území patřila už k Polsku a Uhersku. Ke krizi kromě územních ztrát přispělo i spojenectví císaře Oty III. a polského knížete, bratrance Boleslava III. a jeho bratří, Boleslava Chrabrého. == Boje o moc == 1001 – útěk Jaromíra (na příkaz knížete vykastrován) a Oldřicha, který měl být na Boleslavův příkaz zavražděn, do Bavorska;1002 – povstání proti Boleslavovi (vedeno Vršovci), Boleslav III. uprchl k Jindřichu Nordgavskému (otci Jitky, pozdější manželky knížete Břetislava I.). Boleslav III. jím byl krátce zajat, poté se uchýlil k Boleslavu Chrabrému do Polska;1003 (leden) – po smrti Vladivoje byl Boleslav III. Boleslavem Chrabrým znovu dosazen na český knížecí stolec. Slíbil Boleslavu Chrabrému, že se zúčastní povstání proti římskoněmeckému králi Jindřichovi II.;1003 (9. únor) – kníže slíbil odpouštění svým dřívějším odpůrcům, ale nařídil vyvraždění Vršovců a svého zetě z tohoto rodu prý zabil vlastníma rukama (tuto příhodu zaznamenal saský letopisec Dětmar z Merseburku). Tento čin vyvolal povstání. Boleslav Chrabrý povolal svého chráněnce do Polska, oslepil jej a uvěznil. Na jaře 1003 vpadl Boleslav Chrabrý do Čech, které ovládal do podzimu 1004, kdy byl vypuzen římským králem Jindřichem II. (pozdějším císařem). Zbylé tři desítky let života prožil svržený Boleslav III. v polském vězení, kde také roku 1037 \"od nikoho neželen i umřel\".Boleslav III. neměl mužského dědice, není známé ani jméno jeho manželky. Zřejmě měl jen dceru, manželku výše zmíněného Vršovce.", "question": "Zahajila vláda Boleslava III. první vážnou krízi přemyslovského státu?", "answers": ["Boleslavova násilnická vláda zahájila první vážnou krizi přemyslovského státu (ačkoliv jeho nástupnické právo coby nejstaršího syna nejspíš nikdo nezpochybňoval, rozhodl se pro pokus zbavit se svých bratrů coby konkurentů), podpořenou vznikem nových státních útvarů, Polska a Uher."]}
{"title": "Viktor Orbán", "context": "Viktor Orbán (* 31. května 1963, Székesfehérvár) je maďarský politik, předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz-MPS a od roku 2010 premiér Maďarska, kterým byl také v letech 1998 až 2002. == Biografie == Viktor Orbán, podle maďarského zvyku Orbán Viktor, se narodil dne 31. května 1963 v Székesfehérváru v župě Fejér. Dětství strávil ve dvou nedalekých vesnicích Alcsútdoboz a Felcsút, a to až do roku 1977, kdy se jeho rodina přestěhovala do Székesfehérváru. Roku 1981 zde absolvoval Teleki Blanka Gimnázium, a to ve třídě anglického jazyka. Ve stejném roce nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu ve městě Zalaegerszeg. Poté začal studovat práva na univerzitě Eötvös Loránd Tudományegyetem (ELTE) v Budapešti, studium dokončil roku 1987. Další dva roky žil v Szolnoku, ale dojížděl do Budapešti, kde pracoval na Ministerstvu zemědělství a výživy. V roce 1989 obdržel stipendium od Soros Foundation, nadace amerického finančníka George Sorose v anglickém Oxfordu, kde studoval na Pembroke College. V Británii ale vydržel jen necelé čtyři měsíce, protože se po zhroucení východního bloku vrátil do Maďarska, aby úspěšně kandidoval na poslance v prvních svobodných volbách v zemi po pádu komunistického režimu.Orbán je ženatý s právničkou Anikó Lévai a má s ní celkem pět dětí (Ráhel, Gáspár, Sára, Róza, Flóra). == Politická kariéra == === Pád komunismu (1988–1990) === Orbánova politická dráha začala 30. března 1988, kdy spolu s třiceti šesti mladými intelektuály a univerzitními studenty založil hnutí mladých demokratů – Fidesz – Maďarská občanská unieFidesz. Ve svém projevu 16. června 1989 na smuteční slavnosti na počest rehabilitovaného předsedy vlády v období maďarského povstání proti komunismu v roce 1956, Imre Nagye, se Orbán vyslovil pro uspořádání svobodných voleb a odchod sovětských vojsk z Maďarska (v té době Maďarské lidové republiky). Za svá slova sklidil bouřlivý potlesk. Tento akt se stal symbolem rozbřesku nové maďarské éry. === První roky demokracie (1990–1998) === V prvních svobodných volbách v březnu 1990 získal Fidesz 21 křesel a Orbán se stal předsedou parlamentní frakce.", "question": "Kde se narodil Viktor Orbán ?", "answers": ["v Székesfehérváru"]}
{"title": "Kvasinky", "context": "Kvasinky jsou jednobuněčné houbové mikroorganismy. Většina kvasinek patří do třídy vřeckovýtrusných hub, některé však i do třídy hub stopkovýtrusných, a proto společně netvoří taxonomickou skupinu. Netvoří plodnice, množí se zejména nepohlavně a je pro ně charakteristický způsob dělení buněk, takzvané pučení. Mohou se množit i sexuálně tvorbou vřecek, která však nejsou uzavřená v žádných plodnicích (tedy askokarpech). Netvoří žádné pravé myceliální struktury, pouze pseudomycelium, které se podobá koloniím jednobuněčných organismů. Kvasinky jsou hojně využívány v potravinářství a biotechnologiích. Používají se například při výrobě vína, piva nebo chleba. Kvasinky pro kávu a kakao mají ale větší biodiverzitu. Využívá se jejich schopnosti kvašení. Jsou ale mezi nimi i původci nemocí, jako je např. Candida albicans. Kvasinky jsou lidmi využívány nejméně od neolitu. Podle chemické analýzy keramiky pocházející z pravěké Číny a oblasti dnešní Gruzie a Íránu byly kvašené nápoje používány nejméně 7000 let před naším letopočtem. Keramika z Číny uchovávala alkoholický nápoj ze směsi kvašené rýže, medu a ovoce s obsahem kyseliny vinné (vinnou révu nebo spíše Crataegus pinnatifida či jiný druh Čínského hlohu). První jednotlivé kvasinky poprvé pozoroval Antoni van Leeuwenhoek, který popsal ve svých dopisech Královské společnosti v Londýně výsledky pozorování malých kuliček v pivě pomocí primitivního mikroskopu. Theodor Schwann roku 1837 popřel účast kyslíku při kvasném procesu a popsal v kvasící tekutině se rozmnožující kvasinky, které označil za \"cukernou houbu\" (odtud rodové označení Saccharomyces). Objev moderních sekvenovacích principů umožnil již v roce 1996 sekvenování genomu kvasinky jako vůbec prvního eukaryotního genomu.", "question": "Kde jsou kvasinky využívány?", "answers": ["potravinářství a biotechnologiích"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU.", "question": "Která planeta má nejchladnější atmosféru?", "answers": ["Uranu"]}
{"title": "Heike Kamerlingh Onnes", "context": "Dále se ve své laboratoři zabýval výzkumem termodynamiky, radioaktivity, pozorováním optických, magnetických a elektrických jevů, dále studiem fluorescence a fosforescence, magnetické rotace roviny polarizovaného světla, absorpčních spekter krystalů v magnetickém poli, Hallův jevem, dielektrickými konstantami a hlavně odporem kovů. Jeho významným objevem (1911) byla supravodivost čistých kovů jako rtuti, cínu a olova při velmi nízkých teplotách a následné pozorování trvalých proudů. Výsledky výzkumu publikoval v Proceedings of the Royal Academy of Sciences of Amsterdam a také v Communications z fyzikální laboratoře v Leydenu. Mnoho zahraničních vědců přijíždělo do Leydenu do jeho laboratoře na stáže. Již ve 30 letech byl Kamerlingh Onnes jmenován členem Královské Akademie Věd v Amsterdamu. Byl jedním ze zakladatelů Association (nyní Institut) du Froid. Jeho nejoblíbenější rekreací byl rodinný život a pomáhání, těm kdo to potřebovali. Ačkoliv jeho práce byla i jeho koníčkem, nestal se nikdy nabubřelým vědcem. Byl to muž s velkým šarmem, filantrop a byl velmi aktivní během a po 1. světové válce ve vyhlazování politických rozdílů mezi vědci a v pomoci hladovějícím dětem. V roce 1887 se oženil s Marií Adrianou Wilhelminou Elisabeth Bijleveld, která mu velmi pomáhala s těmito aktivitami a vytvořila mu dům známý pohostinností. Měl jednoho syna, Alberta, který se stal vysoce postaveným státním úředníkem v Haagu. Kamerlingh Onnes měl křehké zdraví a po krátké nemoci zemřel 21. února 1926 v Leidenu. \"Kamerling\" je sice formálně druhé křestní jméno, nikoli část příjmení, ale přesto bylo vždy v jeho rodině zvykem ho vypisovat. Mělo by se tedy zkracovat \"H. Kamerling Onnes\", nikoli \"H. K. Onnes.\" Kamerlingh Onnes, H., \"Nieuwe bewijzen voor de aswenteling der aarde.\" Ph.D. disertace. Groningen, Netherlands, 1879. Kamerlingh Onnes, H., \"Algemeene theorie der vloeistoffen.\" Amsterdam Akad. Verhandl. 21, 1881. Kamerlingh Onnes, H., \"On the Cryogenic Laboratory at Leyden and on the Production of Very Low Temperature.\" Comm. Phys.", "question": "Kde zemřel Heike Kamerlingh Onnes?", "answers": ["Leiden"]}
{"title": "James Cameron", "context": "James Francis Cameron (* 16. srpna 1954, Ontario, Kanada) je filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara. Režíruje většinou akční nebo sci-fi filmy, tématem bývají vztahy mezi člověkem a technologiemi. Je režisérem a tvůrcem scénáře dvou nejvýdělečnějších filmů historie kinematografie, Avatara a Titanicu. Také vytvořil sérii filmů o Terminátorovi. V roli šéfproducenta natočil dokument Ztracený Ježíšův hrob (The Lost Tomb of Jesus), který odvysílal Discovery Channel 4. března 2007. Po úspěchu Titaniku se od filmu na dvanáct let odmlčel, místo toho se pustil do objevných podmořských expedicí. V roce 2009 se na filmová plátna opět vrací se sci-fi snímkem Avatar. V roce 2012 se stal třetím člověkem na světě, který se ponořil na dno Mariánského příkopu. Nejdříve se několikrát ponořil do osmikilometrové hloubky u pobřeží Papuy-Nové Guiney a 26. března 2012 pak pokořil hloubku 10 898 m v Mariánském příkopu. Ve všech případech použil batyskaf Deepsea Challenger a během pobytu pod hladinou pomocí dvojice stereoskopických kamer na výložnících natáčel unikátní záběry pro své další dokumentární i hrané filmy.", "question": "Kdo je James Francis Cameron?", "answers": ["filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara"]}
{"title": "Simpsonovi", "context": "Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným animovaným seriálem v historii americké televize, seriál má aktuálně 618 odvysílaných dílů ve 28 řadách. Poprvé se Simpsonovi na televizních obrazovkách objevili 19. dubna roku 1987, ale jen jako dvouminutový skeč v The Tracey Ullman Show. Kresby skečů byly neumělé a během tří řad jich vzniklo 48. Poté si Simpsonovi vysloužili plnohodnotný samostatný seriál o délce 20–22 minut, jehož první díl se vysílal 17. prosince 1989. Simpsonovi se stali se prvním seriálem televize Fox, který obsadil místo v první třicítce nejsledovanějších amerických pořadů a to už svou první řadou. Ve Spojených státech se seriál vysílá v hlavním vysílacím čase. V Československu měli Simpsonovi premiéru 8. ledna 1992 na prvním kanálu České televize, tehdy ještě Československé televize. Základní koncept Simpsonových vymyslel jejich tvůrce Matt Groening během patnácti minut, kdy seděl v čekárně u producenta Jamese L. Brookse, kterému měl dát námět na animovaný seriál. Groening původně uvažoval, aby byl seriál podle jeho komiksových stripů Life in Hell, pak ho napadl námět na Simpsonovy, jako na nefunkční rodinu. Při volbě jmen hlavních postav seriálu se nechal Matt Groening výrazně inspirovat svou vlastní rodinou: Homer Simpson – Homer Groening (otec Matta Groeninga a jeden z jeho synů) Marge Simpsonová – Margaret Groeningová (jeho matka), i když simpsonovská. Marge se jmenuje Marjorie Líza Simpsonová – Lisa Groeningová (jeho sestra) Maggie Simpsonová – Maggie Groeningová (další z jeho sester) Bart Simpson – syn (anagram slova brat - spratek) – Bart patrně ztvárňuje Groeninga samotného.", "question": "Kdy vznikl první dvacetiminutový díl seriálu Simpsonovi?", "answers": ["17. prosince 1989"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871). Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva. Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky. V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své žáky k literární činnosti a hodnotil jejich práce; Máchovi pochválil báseň Svatý Ivan. Své první básnické pokusy psal v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung). V roce 1830 se definitivně uchýlil k češtině. V prosinci 1831 vychází v časopise Večerní vyražení první Máchův text, báseň Svatý Ivan. V lednu 1832 následuje v témže periodiku báseň Abaelard Heloíze, pod níž je poprvé podepsán Karel Hynek Mácha.", "question": "Kde zemřel Karel Hynek Mácha?", "answers": ["Litoměřice"]}
{"title": "TV Nova", "context": "Dále se spekulovalo o prodeji exkluzivních vysílacích práv pro hokejový turnaj na zimních olympijských hrách v Soči, které televize Nova získala v roce 2012, když přeplatila Českou televizi. Tak se na konec stalo a Česká televize se s Novou dohodla na výměně vysílacích práv k olympijskému hokeji za práva k českým filmům a seriálům jako Chalupáři. Dlouho se také spekulovalo o neprodloužení smlouvy k vysílání české mutace MTV, což se také nakonec potvrdilo a MTV opustila skupinu Nova ke dni 31. prosince 2013. Dále ji začala provozovat společnost Viacom, která ji nahradila evropskou mutací. K 1. listopadu 2013 se stal Christoph Mainusch mimo jiné i jednatelem společnosti CET 21 a z této pozice začal spravovat Novu. Jeho zástupcem zůstal David Stogel, s nímž Mainusch spolupracoval. Stogel tuto pozici zastával už předtím, v posledních měsících působení Petra Dvořáka. Dne 7. listopadu 2013 Nova zrušila výrobu svého znovuobnoveného pořadu Na vlastní oči a ke stejnému dni rozpustila i tým Mediafaxu. Restrukturalizaci dokončila TV Nova podle generálního ředitele Christopha Mainuscha koncem roku 2013. Dne 4. února 2014 oslavila TV Nova své dvacáté narozeniny, u jejich příležitosti uspořádala \"velkou narozeninovou soutěž,\" ve které rozmístila 20 dárků pomocí balónů. Ve stejný den také odvysílala speciální program Všechno nejlepší, kde shrnula celou dobu svého působení na televizním trhu. Pořadem provázela dlouhodobá tvář televize Petr Rychlý. Oslavy, které probíhaly celý měsíc únor, přinesly i obměnu televizní grafiky.", "question": "Která televizní stanice byla první českou celostátní soukromou televizní stanicí ?", "answers": ["TV Nova"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík (chemická značka H latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí. Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu. Je hořlavý, hoří namodralým plamenem, ale hoření nepodporuje. Je 14,38krát lehčí než vzduch a vede teplo 7krát lépe než vzduch.[zdroj? ] Vodík je za normální teploty stabilní, pouze s fluorem se slučuje za pokojové teploty. Je značně reaktivnější při zahřátí, především s kyslíkem a halogeny se slučuje velmi bouřlivě, i když pro spuštění této reakce je nutná inicializace (např. jiskra, která zapálí kyslíko-vodíkový plamen). Vodík je velmi málo rozpustný ve vodě, ale některé kovy ho pohlcují (nejlépe palladium). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), zejména pak s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.). Zajímavou vlastností vodíku je jeho schopnost \"rozpouštět\" se v některých kovech, např. v palladiu nebo platině, které poté fungují jako katalyzátory chemických reakcí. Je to způsobeno tím, že má vodík velmi malé molekuly, které jsou schopny procházet různými materiály. Vodík objevil roku 1766 Angličan Henry Cavendish, když si všiml, že při rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselině vzniká bezbarvý, hořlavý plyn. V roce 1781 poznal také jako první, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. Již Robert Boyle (viz také Boyleův-Marriotův zákon) pozoroval v roce 1671 reakci železa se zředěnými kyselinami (sírovou a chlorovodíkovou), která vedla k tvorbě plynného vodíku, ale nepoznal, že se takto uvolněný plyn liší od vzduchu. Teprve v roce 1766 si Henry Cavendish uvědomil, že tento plyn je chemické individuum a nazval jej \"hořlavým vzduchem\". Cavendish je takto považován za objevitele vodíku jako chemického prvku. Cavendish ovšem spekuloval, že tento hořlavý vzduch je vlastně hledaná hypotetická látka, flogiston a své flogistonové teorie se nikdy nevzdal. Nicméně v roce 1781 zjistil, že tato látka tvoří při hoření vodu což otevřelo cestu k objevu vodíku jako chemického prvku (elementu).", "question": "Je vodík těžký plyn ?", "answers": ["Vodík je bezbarvý, lehký plyn, bez chuti a zápachu."]}
{"title": "Local administrative unit", "context": "LAU je zkratka anglického Local administrative unit, tedy místní správní jednotka. Označuje úroveň územní státní správy, která je níže než provincie, kraje a podobné velké správní jednotky. V Evropské unii (a Švýcarsku) se tak označují jednotky doplňující na nižší úrovni statistickou soustavu NUTS. Mají přitom dva stupně: LAU 1: dříve označováno jako NUTS 4, jedná se o územní jednotky zahrnující řádově desítky či stovky obcí, jsou užívány v Česku, Estonsku, Finsku, Irsku, Kypru, Litvě, Lotyšsku, Lucembursku, Maďarsku, Maltě, Německu, Polsku, Portugalsku, Řecku, Slovensku, Slovinsku a Spojeném království. V roce 2005 jich v celé EU bylo 3334. LAU 2: dříve označováno jako NUTS 5, jedná se obce a v Německu též o obcím nepodléhající území. V roce 2005 v celé EU bylo 112 119 jednotek LAU 2. V následující tabulce jsou pojmenování jednotlivých jednotek soustavy LAU v úředním jazyce daného státu EU (a Švýcarska): == Externí odkazy == Seznam obcí České a Slovenské republiky podle NUTS/LAU", "question": "Jaká je anglická zkratka pro místní správní jednotku?", "answers": ["LAU"]}
{"title": "Šedá", "context": "Vzniká smícháním těchto barev v libovolném poměru. Při aditivním míchání barev vzniká šedá při použití stejného množství všech základních barev, tzn. všechny barvy (k; k; k) jsou šedé (o různé světlosti k). Při subtraktivním míchání barevném modelu CMY platí totéž, ovšem v prakticky používaném barevném modelu CMYK se místo toho používá čistě černá barva ve zvolené intenzitě (0; 0; 0; k). == Použití a symbolika šedé barvy == Šedá barva je často označována za stříbrnou. Je to ale barva šedá. Např.: U barvy na vlasy, repro bedny, průkazy od vozidla Šedá je symbolem všednosti a obyčejnosti. Šedý život je výraz pro nezajímavý, průměrný život. Šedá barva označuje něco mezi zlem (černou barvou) a dobrem (bílou barvou). Šedá zóna je výraz pro pomezí mezi zákonným a nezákonným. Šedou barvu měly uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce (vojáci Unie nosili modré). Lidské vlasy ve stáří šediví, takže šedá barva může být chápána jako symbol stáří či vyzrálosti. Bývá spojována s rozumem a přemýšlením, (šedá kůra mozková) V barevném značení odporů znamená šedá barva číslici 8 Obrázky, zvuky či videa k tématu šedá ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu měli uniformy vojáků Konfederace v americké občanské válce?", "answers": ["Šedou"]}
{"title": "Radiohead", "context": "Radiohead je britská alternativní rocková skupina z Oxfordshire. Skupinu tvoří Thom Yorke (hlavní vokály, rytmická kytara, klavír, elektronika), Jonny Greenwood (hlavní kytara, další nástroje), Ed O'Brien (kytara, doprovodné vokály), Colin Greenwood (basová kytara, syntezátor) a Phil Selway (bicí, perkuse). Radiohead vydali od roku 1993 devět studiových alb. Do roku 2007 jich skupina prodala přes 30 milionů kusů. Radiohead vydali svůj první singl Creep v roce 1992. Jejich debutové album Pablo Honey následovalo v roce 1993. Píseň Creep nebyla zpočátku příliš úspěšná, celosvětovým hitem se stala až po dotisku o rok později a kapela začínala být označována jako skupina jednoho hitu. Popularita Radiohead se ve Velké Británii zvýšila s vydáním druhého studiového alba The Bends (1995). Album, jehož vyvážená atmosféra, naplněná zvukovou barevností kytar a Yorkovým falzetem, bylo vřele přijato jak kritiky, tak především fanoušky. Třetí deska OK Computer (1997) skupině zajistila celosvětovou slávu. Album s prvky rozpínavého zvuku a tématem odcizení se v moderním světě je označováno jako zásadní mezník v hudbě 90. let. Vydáním alb Kid A (2000) a Amnesiac (2001) dosáhli Radiohead vrcholu slávy, ačkoli se na tato dvě alba snášely velmi rozdílné ohlasy. V tomto tvůrčím období prochází Radiohead změnou hudebního stylu. Do své hudby začínají více začleňovat elektronickou hudbu, prvky krautrocku a jazzu. Hail to the Thief (2003), míchající kytarovou hudbu s elektronickou, bylo jejich posledním albem vydaným pod hlavičkou společnosti EMI.", "question": "Odkud je britská skupina Radiohead?", "answers": ["z Oxfordshire"]}
{"title": "Collè de France", "context": "Collè de France (česky Francouzská kolej) je prestižní francouzská instituce, věnovaná vědám. Sídlí v Paříži v Latinské čtvrti (Quartier Latin) na Rue des Écoles, poblíž staré Sorbonny. Její historie začíná rokem 1530. Má statut tzv. grand établissement. == Popis == Oficiálním posláním Collè de France je \"učit vědění, které právě vzniká\" (Enseigner le savoir en train de se faire), moderně řečeno spojovat bádání a výuku. Má 54 profesorských míst, rozdělených do pěti oblastí: matematika fyzika ostatní přírodní vědy, včetně lékařství (medicíny) společenské vědy historie, jazyky (linguistika) a literaturaCollè de France pořádá pravidelné přednášky přístupné veřejnosti, nemá však žádné zapsané studenty, žádné studijní obory a neuděluje žádné tituly. Většina, ale ne všichni profesoři jsou Francouzi, dvě místa se vždy obsazují hostujícími profesory. Když se nějaké místo uvolní, rozhoduje sbor profesorů o tom, kdo na ně má být povolán. Profesura na Collè de France je ve Francii vrcholem vědecké kariéry. == Historie == Roku 1530 založil král František I. na radu svého knihovníka, humanisty G. Budého Královskou kolej nebo také Kolej tří jazyků, protože se zde zpočátku vyučovala řečtina, hebrejština a latina. Profesoři byli hmotně zajištěni, později k oborům přibylo právo, matematika a medicina.", "question": "Kde se nachází Francouzská kolej?", "answers": ["v Paříži v Latinské čtvrti"]}
{"title": "Něva", "context": "Něva (rusky Н) je řeka v Leningradské oblasti a v Petrohradě v Rusku. Je 74 km dlouhá. Rozloha povodí (včetně povodí Ladožského a Oněžského jezera) dosahuje 281 000 km2, z čehož vlastní povodí Něvy činí 5 000 km2. Odtéká ze zátoky Petrokreposť (Tliselburské) Ladožského jezera a ústí do Něvské zátoky Finského zálivu v Baltském moři. Na dolním toku se větví na ramena. Hlavní jsou Velká a Malá Něva, Velká a Malá Něvka). Vytváří tak velkou deltu, na jejíž ostrovech leží město Petrohrad. Průměrný průtok vody při odtoku (u města Šlisselburg) činí 2 480 m3/s (maximální 4 590 m3/s a minimální 2 050 m3/s) a v ústí 2 530 m3/s. Jihozápadní a západní větry ženou vodu Finským zálivem a dále po dolním toku Něvy, zvyšují tak úroveň hladiny a někdy způsobují záplavy v Petrohradě. Katastrofické záplavy (přibližně 4 m nad běžnou hladinou) byly v r 1824 (popsáno Puškinem v Měděném jezdci) a v r 1924. Na horním toku jsou charakteristické ledové zácpy. Zamrzá v prosinci a led mizí na konci dubna nebo na začátku května. Obvykle po 10 - 15 dnech po krách uvolněných při tání Něvy následují kry z Ladožského jezera.", "question": "Kolik kilometrů je dlouhá Něva?", "answers": ["74"]}
{"title": "Dolní Věstonice", "context": "Obec Dolní Věstonice (německy Unter Wisternitz) se nalézá severně od Pavlovských vrchů (Pálavy) asi 10 km na sever od Mikulova na jižním břehu Novomlýnských nádrží. Žije zde 316 obyvatel. Téměř celou východní část obce tvoří Sklepní ulice s původními i nově vybudovanými vinnými sklepy. Vinařství má v obci tisíciletou tradici. == Poloha == Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů na pravém břehu řeky Dyje. Po napuštění Novomlýnských nádrží se obec ocitla na jejich jižním břehu, za zachovaným úsekem původního koryta řeky. Obec leží na staré obchodní cestě z Rakouska na Moravu, která i dnes spojuje Mikulov s Hustopečemi a která je vedena po hrázi mezi střední a dolní nádrží Nových Mlýnů do Strachotína; v obci se odděluje cesta do Pavlova, která pokračuje podél toku Dyje do Lednice. Sousedními obcemi sídla jsou Horní Věstonice, Pouzdřany, Strachotín, Pasohlávky a Pavlov. == Historie obce == Území obce bylo osídleno již od pravěku jak dokládají četné archeologické nálezy zejména z doby lovců mamutů (stáří asi 25–30 tisíc let), které jsou zpřístupněny veřejnosti v zdejším archeologickém muzeu. Nejvýznamnějším zdejším archeologickým nálezem je plastika Věstonická venuše objevená roku 1925. Od 1. července 2008 je naleziště zapsáno mezi Národní kulturní památky ČR. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312 (Wistanicz). V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci – habáni. Od 20. října 1653 do ledna 1665 byl v obci farářem italský minorita a hudební skladatel Giovanni Battista Alouisi. Roku 1930 měla obec 688 obyvatel, většinou německé národnosti (93,3 %) – tito byli po roce 1945 vesměs vysídleni.", "question": "Na kterém břehu řeky Dyje leží Dolní Věstonice?", "answers": ["na pravém"]}
{"title": "Slunce", "context": "Přechodová oblast (některé zdroje jí samostatně nevyčleňují) je tenká nepravidelná vrstva sluneční atmosféry, které odděluje korónu od chladnější fotosféry. Teplota se zde náhle mění z 20 000 K (na hranici s chromosférou) až na teplotu 1 000 000 K (na hranici s korónou). Tato vrstva je pozorovatelná převážně přes ultrafialovou část spektra. Související informace naleznete také v článku Koróna. Koróna nemá vnější hranici a zasahuje hluboko do sluneční soustavy, ale někdy je udáváno, že končí ve vzdálenosti 1 až 2 000 000 km. Teplota v koróně o tří řády přesahuje teplotu na povrchu Slunce, pohybuje se mezi 1 000 000 K až 6 000 000 K. Příčinou je zřejmě ohřev pomocí Alfénových vln. Koróna je velice řídká (hustota částic se pohybuje okolo 1011 částic/m3) a normálně neviditelná, neboť je přezářena spodnější fotosférou; pozorovatelná je pouze při zatměních Slunce nebo pomocí koronografu. Také v koróně se vyskytují erupce a protuberance. Slunce má silné magnetické pole, které má přibližně hodnotu 10−4 tesla, lokálně pole slunečních skvrn dosahuje až do 10−1 tesla. Většina útvarů na jeho povrchu s tímto polem souvisí. Slunce je magneticky proměnná hvězda, polarita jeho pólů a orientace jeho siločar se mění spolu s 22 ročním slunečním cyklem. V maximu slunečního cyklu je magnetické pole Slunce velmi složité a dá se vnímat zastoupený dvojpólový moment. Silokřivky jsou vlivem rotace Slunce tvarovány do podoby tzv. Archimedových spirál, což má za následek, že obíhající tělesa kolem Slunce procházejí střídavě oblastmi s rozdílnými směry magnetického pole. Celkové magnetické pole vzniklo v původním magnetickém plyno-prachové sluneční mlhoviny, ze kterého vzniklo Slunce a ostatní objekty sluneční soustavy. Toto pole se podle posledních měření vyskytuje všude na Slunci.", "question": "Jaká je nejbližší hvězda k Zemi?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Bulat Okudžava", "context": "Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Б Ш О, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. V několika filmech působil jako scenárista, herec a autor filmové hudby. Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, kteří přišli studovat na Komunistickou akademii v Moskvě ve čtvrti Arbat. Dětství strávil střídavě v Tbilisi a v Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek. Otec byl 4. srpna 1937 po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka byla uvězněna v koncentračním táboře \"Karlag\" (К), Karagandská oblast, Kazachstán. Bulat žil s babičkou v Moskvě. V roce 1942 se přihlásil ve svých 18 letech do Rudé armády jako dobrovolník. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Byl několikrát raněn. Po válce studoval filologii v Tbilisi, studia dokončil v roce 1950. V letech 1950–1954 pracoval jako učitel v obcích Šamordinovo (Ш) a Vysokiniči (В) v Kalužské oblasti. V letech 1954–1956 pracoval jako redaktor nakladatelství Molodaja gvardija (М г), kde redigoval poezii v časopisu Litěraturnaja gazeta (Л г). V té době začal psát a od roku 1955 také veřejně zpívat.. V roce 1956 po XX. sjezdu KSSS a po rehabilitaci rodičů vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1959 se přestěhoval zpět do Moskvy. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. V časopisech publikoval od roku 1953. První básnickou sbírku Lyrika (Л) vydal v roce 1956 v Kaluze, druhá sbírka Ostrovy mu vyšla v roce 1959. Jeho prozaickým debutem byla povídka Ahoj študente (Б з, ш). O její vydání se zasloužil Konstantin Paustovskij. Významné autobiografické povídky jsou: Nás vzbudilo ráno již chladné... (Litěraturnaja gazeta 17, 1974) o odchodu mladičkých dobrovolníků do války; Soukromý život Alexandra Sergejeviče Puškina aneb použití nominativu v díle Michaila Jurieviče Lermontova (Litěraturnaja gazeta 47. , 1976), kterou sám autor hodnotí slovy: \"smutná povídka o mých smutných učitelských koncích\"; Dílčí neúspěchy v celé řadě úspěchů (Družba narodov 1, 1979) groteska ze života mladého redaktora. V roce 1962 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1963 se mu dostalo prvního mezinárodního ocenění: obdržel hlavní cenu na básnickém festivalu Stružské večery v Jugoslávii za písničku Cínovej vojášek mýho syna.", "question": "Kdy zemřel básník a šansoniér Bulat Okudžava?", "answers": ["12. června 1997"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Albert Einstein (14. března 1879 Ulm, Německo – 18. dubna 1955 Princeton, New Jersey, USA) byl teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob. Často je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. Mezi jeho příspěvky fyzice patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách. Einstein se podílel i na statistické fyzice a kvantové statistice (Boseho-Einsteinovo rozdělení), diskusi o interpretaci kvantové mechaniky (diskuse s Bohrem, EPR paradox). S Leó Szilárdem vynalezli nový typ chladničky. V roce 1921 byl Einstein oceněn Nobelovou cenou za fyziku za \"vysvětlení fotoefektu a za zásluhy o teoretickou fyziku\". Velmi významné byly ovšem již jeho další tři práce z roku 1905, ale v prvé řadě Einsteinova obecná teorie relativity z roku 1915, v době udělení ceny ještě nedoceněná. Poté, co zformuloval obecnou teorii relativity, se stal známým po celém světě, což je pro vědce nevídaný úspěch. V pozdějších letech jeho sláva zastínila ostatní vědce a Einstein se stal synonymem pro člověka s velmi vysokou inteligencí nebo zkrátka génia. Jeho tvář se stala jednou z nejznámějších na celém světě. V roce 1999 ho časopis Time vybral jako Osobnost století. Jeho popularita často vedla k používání jeho jména v reklamách a obchodu a dokonce i k registraci obchodní známky Albert Einstein. Na jeho počest byly po něm pojmenovány fotochemická jednotka einstein, chemický prvek einsteinium a planetka 2001 Einstein. == Raná léta == === Mládí a univerzita === Einstein se narodil roku 1879 v Ulmu v německém Württembersku, asi 100 km východně od Stuttgartu v židovské rodině. Jeho rodiči byli Hermann Einstein (1847–1902), obchodník, který později pracoval jako elektrochemik, a jeho žena Pauline rozená Kochová (nepřechýleně Koch, 1858–1920). Albert navštěvoval katolickou obecnou školu a na naléhání své matky bral hodiny houslí. Když bylo Albertovi pět let, jeho otec mu ukázal kapesní kompas a Einstein poznal, že něco v \"prázdném\" prostoru musí působit na střelku. Později tuto zkušenost popsal jako jednu z nejdůležitějších ve svém životě. Stavěl pro zábavu fyzikální modely a mechanická zařízení. V roce 1894, poté, co zkrachovala otcova elektrotechnická firma, se Einstein přestěhoval s rodiči z Mnichova do Pavie v Itálii. Albert kvůli tomu nedokončil střední školu. Ve svých 16 letech, 1895, se přihlásil na přijímací zkoušky na Spolkovou vysokou technickou školu (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) ve švýcarském Curychu.", "question": "Kdy zemřel Albert Einstein?", "answers": ["18. dubna 1955"]}
{"title": "Eugene Paul Wigner", "context": "Eugene Paul Wigner (původně maďarsky Wigner Pál Jenő) (17. listopadu 1902, Budapešť - 1. ledna 1995, Princeton, New Jersey) byl americký fyzik židovského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Nobelovu cenu získal \"za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev základních principů symetrie a jejich aplikace v praxi.\" Ve světě fyziků byl někdy označovaný jako tichý génius a někteří z jeho současníků ho přirovnávali k Einsteinovi. Wigner byl jedním z těch fyziků, kteří v 20. létech minulého století přetvořili fyziku. První fyzici z této generace: Werner Heisenberg, Erwin Schrödinger a Paul Dirac vytvořili kvantovou mechaniku. Byl to úplně nový, oslnivý svět, který však otevřel mnoho nových základních otázek. Následovali je další, aby této otázky zodpovídali a aby nastolili otázky ještě složitější. Wigner patřil k druhé skupině těchto vědců. Zavedl pojem symetrií do kvantové mechaniky, v 30. létech rozšířil svůj výzkum na atomová jádra. V letech 1939 až 1945 tato generace pomohla přetvořit svět. Wigner patřil do skupiny známých maďarsko-židovských fyziků a matematiků z Budapešti. Patřili sem Paul Erdős, Edward Teller, John von Neumann, a Leó Szilárd. Jejich američtí kolegové je kvůli jejich jakoby \"nadpozemským\" schopnostem přezdívali \"The Martians\" (Marťani). Szilárd byl nejlepším přítelem Wignera v dospělosti. Neumann byl Wignerův spolužák a rádce, o kterém později Wigner napsal: \"byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem na Zemi poznal.\" E. P.Wigner byl však z nich jediný, kdo získal Nobelovu cenu. Wigner Jenő se narodil v Budapešti r. 1902 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Tehdy ještě nebyla známa teorie relativity a ani kvantová mechanika.", "question": "Kdy se narodil Eugene Paul Wigner?", "answers": ["17. listopadu 1902"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Dne 15. září 2008 zemřel na rakovinu klávesista Rick Wright, čímž definitivně zanikla naděje na další vystoupení Pink Floyd v jejich nejslavnějším složení Gilmour - Waters - Wright - Mason. Dne 10. července 2010 vystoupil David Gilmour společně s Rogerem Watersem na malém charitativním koncertu (pro přibližně 200 diváků) pro nadaci Hoping Foundation v Kidlingtonu v Oxfordshire. Na oplátku, že Waterse pozval, slíbil Gilmour, že zahraje na jednom koncertě jeho připravovaného turné The Wall Live ve skladbě \"Comfortably Numb\", k čemuž došlo 12. května 2011 v Londýně. Gilmour se společně s Nickem Masonem na pódium vrátil i při závěrečné písni \"Outside the Wall\". Dne 4. ledna 2011 podepsali Pink Floyd pětiletou smlouvu s EMI, která vyřešila prodej jejich díla v době internetu a nabízení jednotlivých písní. Skupina si ubránila svoji představu, že jejich alba nesmí být prodávána jako jednotlivé skladby, ale jako celky. V listopadu 2014 vydali Pink Floyd nové studiové album The Endless River složené z instrumentálních kompozic a jedné písně. Jeho původ pochází z nahrávacích frekvencí pro desku The Division Bell, kdy vzniklo množství materiálu, jenž nebyl na The Division Bell.", "question": "Na kolik let Pink Floyd 4. ledna 2011 podepsali podepsali smlouvu s EMI?", "answers": ["pětiletou"]}
{"title": "Vlasovec oční", "context": "Vlasovec oční (Loa loa) je druh hlístice, který parazituje ve spojivkovém vaku mezi spojivkou a bělmem. Je příčinou svědění oka a zánětu kůže. Stejně jako vlasovec mízní se přenáší zejména bodavým hmyzem v tropických oblastech Afriky. Způsobuje loalózu a kožní boule (\"kamerunské boule\"). Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlasovec oční ve Wikimedia Commons", "question": "Kde parazituje Vlasovec oční?", "answers": ["ve spojivkovém vaku"]}
{"title": "Chemické listy", "context": "Chemické listy jsou recenzovaným časopisem s měsíční periodicitou, vydávaným Českou společností chemickou. == Historie == Chemické listy byly založené v roce 1876 Karlem Preisem, profesorem pražské polytechniky. Časopis byl původně zaměřen na publikování prací z praktické a technické chemie, po roce 1882 však začaly převažovat příspěvky vědeckého charakteru. V roce 1922 v Chemických listech Jaroslav Heyrovský (pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii, 1959) poprvé publikoval základní princip polarografie. == Šéfredaktoři == 1876–1907 Karel Preis 1908–1926 Josef Hanuš 1927–1945 Otakar Webr 1946–1951 Josef Koštíř 1952–1954 Josef Rudinger 1955–1957 Blahoslav Sedláček 1958 Miloš Kraus 1959–1996 Jiří Gut 1996–2011 Bohumil Kratochvíl 2012–2015 Pavel Chuchvalec 2016–současnost Bohumil Kratochvíl (podruhé) == Zaměření == Chemické listy publikují v češtině, slovenštině a angličtině (pouze zvané příspěvky): Úvodníky Referátové články o chemii a příbuzných oborech Původní články o laboratorní technice a postupech Recenze nových knih Diskusní příspěvky týkající se chemické komunity Osobní zprávy, konference, redakční poznámky atd. == Abstrakty a rejstříky ==", "question": "Kým byly založeny Chemické listy?", "answers": ["Karlem Preisem"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "V Brně byla na popud uměleckého ředitele Divadla Husa na provázku Vladimíra Morávka po Václavu Havlovi pojmenována ulička v centru města, jdoucí od tohoto divadla k Petrovu. Jde o starou uličku, která však dosud neměla žádné jméno. V roce Havlových nedožitých 80. narozenin, 27. září 2016, pražské zastupitelstvo schválilo přejmenování piazzety Národního divadla na náměstí Václava Havla. Podobně byla v Trutnově v prosinci 2016 přejmenována Revoluční ulice podél řeky Úpy na nábřeží Václava Havla. V listopadu 2016 přejmenovala kyjevská městská rada třídu Ivana Lepseho na třídu Václava Havla. 5. července 2017 byla ve Štrasburku slavnostně otevřena nová budova Evropského parlamentu a úřad Evropského ombudsmana, která nese jméno Václava Havla. Před vchodem byla zároveň odhalena jeho bronzová busta od sochařky Marie Šeborové. Podrobnější informace naleznete v článku Lavička Václava Havla. Na několika místech ve světě i v Česku vznikají Lavičky Václava Havla. Jde o dvě židle (křesílka) pevně spojené se stolečkem, jehož středem prorůstá lípa. Autorem návrhu je Bořek Šípek, cena lavičky se pohybuje okolo 350 000 Kč. Tato díla se v několika městech stala terčem vandalismu. Umístění laviček: Washington, D.C. Dublin Barcelona Praha (Maltézské náměstí) České Budějovice (areál Jihočeské univerzity) Hradec Králové Benátky Plzeň Nový Bor Pardubice (areál Univerzity Pardubice) Liberec (před Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. ) Ústí nad Labem (kampus Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) Ostrava (před vchodem věznice Heřmanice) Oxford Dne 19. listopadu 2014 byla v budově amerického Kongresu k 25. výročí pádu železné opony odhalena Havlova busta, kterou vytvořil českoamerický sochař Lubomír Janečka. Stal se tak po Winstonu Churchillovi, Raoulu Wallenbergovi a Lájosi Kossuthovi čtvrtým Evropanem, kterému se této cti dostalo. U příležitosti nedožitých 80. narozenin a 20 let od jeho státní návštěvy v Irsku byla v prosinci 2016 odhalena Havlova busta v předsálí zasedací místnosti v Leinster Housu, historickém sídle irského parlamentu. Této pocty se mu dostalo jako vůbec prvnímu cizinci. Cenu Václava Havla za přínos občanské společnosti uděluje od roku 2011 Český filmový a televizní svaz FITES společně s městem Beroun. Cenu Václava Havla za kreativní disent uděluje od roku 2012 Human Rights Foundation.", "question": "Kde se narodil Václav Havel?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Vancouver", "context": "Vancouver [væ] IPA je přístavní město v jihozápadní části kanadské provincie Britská Kolumbie, největší metropolitní centrum v západní Kanadě a třetí největší v celé Kanadě. Okolo města se rozkládá Regionální okres Metro Vancouver, který náleží do většího celku obecně známého jako Lower Mainland. Vancouverský přístav vykazuje největší objem přepravy v celé Severní Americe. Po Hollywoodu a New Yorku je Vancouver třetím největším centrem filmové produkce v Severní Americe, občas je označovaný jako Hollywood severu. Vancouver hostil XXI. zimní olympijské hry v roce 2010. Vancouver leží v údolí řeky Fraser u Tichého oceánu, mezi úžinou Strait of Georgia a pohořím Coast Mountains. Město v 60. letech 19. století založili přistěhovalci. Rychlým tempem se z malé osady stalo velkoměsto. Přístav nabyl mezinárodního významu po dokončení Panamského průplavu. V roce 1986 mělo město 431 147 obyvatel (aglomerace 1,51 miliónu), a roku 2006 587 891 (aglomerace 2 180 737). Rozloha města je 114,67 km2 (aglomerace 2 878,52 km2). Město rychle roste a odhaduje se, že počet obyvatel v metropolitní oblasti dosáhne v roce 2020 hranici 2,6 milionu. Vancouver spadá do pacifického časového pásma (UTC-8). Je třeba upozornit, že město Vancouver neleží na ostrově Vancouver. Obojí nese jméno po kapitánovi Královského námořnictva Georgi Vancouverovi, jenž zde prováděl průzkum v roce 1792. Kromě kanadského Vancouveru existuje i město stejného jména v USA ve státě Washington. Podle archeologických vykopávek je možné první osídlení oblasti datovat do období 2 500 až 7 000 př. n. l. Jako první Evropan pobřeží prozkoumal v roce 1791 španělský mořeplavec José María Narváez. O rok později ho následoval George Vancouver. Přistál v zálivu, jemuž dal britské jméno Burrard. Simon Fraser, průzkumník a obchodník Severozápadní společnosti byl první Evropan, který stál na místě dnešního Vancouveru. V roce 1808 splavil řeku Fraser až po West Point Grey, nedaleko místa, kde se dnes nachází Univerzita Britské Kolumbie. V roce 1861 přivedla Sobí zlatá horečka více než 25 000 mužů k ústí řeky Fraser a položila zde základ trvalého osídlení. Bylo založené v roce 1862 na farmě McLeary u břehu řeky Fraser. Pila postavená v Moodywille (nyní North Vancouver) položila základy dřevozpracujícímu průmyslu, který se rychle rozvíjel se stavbou dalších cest na jižním břehu a v okolí zátoky patřící kapitánu Edwardu Stampovi. Stamp začal těžit dřevo v okolí města Port Alberni. Pokoušel se postavit mlýn v Brockton Pointu, na místě, kde dnes stojí maják ve východní části Stanley parku, avšak silné vodní proudy a útesy ho nakonec donutily postavit mlýn na Gore Street, které se stalo známe jako Hastings Mill.", "question": "Jak se jmenuje řeka, v jejímž údolí leži Vancouver?", "answers": ["Fraser"]}
{"title": "Světová strana", "context": "Světové strany jsou čtyři základní směry, podle kterých se určuje na zemském povrchu směr. Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků. Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran - další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj? ] Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu. Podrobnější informace naleznete v článku Sever. Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu. V navigaci se používají i jiné \"severní směry\", především \"magnetický sever\". To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci.", "question": "Jak se jmenuje pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól?", "answers": ["Poledník"]}
{"title": "Pavel Liška", "context": "Pavel Liška (* 29. ledna 1972 Liberec) je český divadelní a filmový herec. Vystudoval JAMU v Brně. Účinkoval v brněnském HaDivadle i v Národním divadle (např. hlavní role Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie). Jeho první filmovou rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota. V letech 2002–2013 byla jeho manželkou dcera politického aktivisty Johna Boka, tanečnice a herečka Kristýna Liška Boková (nar. 1981). V roce 2005 se jim narodil syn Šimon Samuel. V současnosti je jeho partnerkou herečka a zpěvačka Barbora Poláková, se kterou má dvě děti. == Filmografie == Návrat idiota (1999) Vyhnání z ráje (2001) Divoké včely (2001) Pupendo (2003) Nuda v Brně (2003) Mazaný Filip (2003) Čert ví proč (2003) Horem pádem (2004) Štěstí (2005) Šílení (2005) Účastníci zájezdu (2006) Ábelov čierny pes (2006) Venkovský učitel (2008) Nestyda (2008) Škola princů (2010) Polski film (2012) Marta & Věra (2014) – Brouček Tři bratři (2014) - hlas holuba Svatojánský věneček (2015) – Markýz Zloději zelených koní (2016) Anděl Páně 2 (2016) Špunti na vodě (2017) == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Liška ve Wikimedia Commons Pavel Liška na PORT.cz Pavel Liška v Česko-Slovenské filmové databázi Pavel Liška v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Hrál Pavel Liška ve filmu Návrat idiota?", "answers": ["Jeho první filmovou rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota."]}
{"title": "Černá", "context": "Staročeskou variantou \"černý\" bylo \"črný\" či \"čirný\". Slovo pochází z praslovanského *čь (např. slovinsky \"črna\"), z prabaltoslovanského *kirsnos (např. litevsky \"kirsnas\") a snad souvisí s indickým kršna [1]. == CMYK == V barevném modelu CMY(K) je černou barvu možno vytvořit několika způsoby: V původním modelu CMY černá vznikala smíšením všech tří základních pigmentů v příslušném poměru tak, aby výsledná směs pohlcovala všechny barvy. Taková černá barva se ovšem v praxi ukazuje jako nekvalitní, s barevným (nejčastěji špinavě hnědým) nádechem. Proto se ke třem základním pigmentům přidal specializovaný černý pigment, kterým se dosahuje právě dokonalé černi – tím vznikl barevný model CMYK. Proto lze černou v barevném modelu CMYK vyjádřit několika způsoby: (1, 1, 1, 0) – teoretická čerň v modelu CMY (0, 0, 0, 1) – prakticky používaná čerň v modelu CMYK (1, 1, 1, 1) – tzv. soutisková černá, její výhodou je, že je vidět na každém ze čtyř barevných výtažků, které tvoří předlohu tisku == Významy == Jako černí (černoši) se označují lidé černé rasy – viz černá rasa. Černá barva je v západní tradici barvou s negativním významem, to má pravděpodobně původ ve vnímání noci jako nebezpečné. Původně se černé šaty nosily při pohřbu proto, aby duch zemřelého černě oděnou osobu \"přehlédl\" a nevzal si ji s sebou. Později se tak stala pohřební barvou a všeobecně barvou smutku. Jako \"černý den\" se označuje několik smutných či tragických událostí, mimo jiné několik burzovních krachů. Černý humor jsou vtipy, které jsou založeny na smrti a vraždách. Černá komedie je komediální žánr využívajících morbidních či tragických témat. Černá listina (blacklist) je seznam nežádoucích osob či jiných entit. Černý trh je označení pro nelegální obchod. Černá označuje neznámo: Černá skříňka označuje mechanismus s neznámou vnitřní funkčností (známý pouze podle vnějších projevů chování). Černá díra je astronomický objekt, ze kterého neuniká (téměř) žádné záření. V automobilových závodech je černá vlajka příkazem řidiči, aby zajel do boxů. V barevném značení odporů znamená černá barva číslici 0 V účetnictví se černou barvou označuje zisk, výraz v černých číslech označuje kladný hospodářský výsledek. Černá je také barva metalu nebo Emo stylu.v politické symbolice: černá barva je někdy považována za barvu fašismu (Černá internacionála) černou barvu používají dost často anarchisté na vlajkách a šatech měla by symbolizovat nekončící boj proti autoritám jako opak k bílé barvě == Reference == == Související články ==", "question": "Jak se říká trhu pro nelegální obchod?", "answers": ["Černý trh"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Materiál pro zhotovení prototypu byl volen podle následujících kritérií: odolnost proti korozi, vysoká hustota (omezení vlivu vztlaku při měření ve vzduchu), dobrá elektrická vodivost (eliminace vlivu statické elektřiny), nízká magnetická vodivost - diamagnetismus (omezení nežádoucích magnetických vlivů - přitažlivosti), tepelná stabilita, tvrdost (odolnost proti otěru). Kilogram je poslední jednotka SI, která je definovaná pomocí prototypu, a ne fyzikální definicí. Kilogram byl zvolen tak, aby odpovídal hmotnosti 1 litru vody prosté vzduchu při teplotě, při které má voda maximální hustotu (3,98 °C), při normálním atmosférickém tlaku (760 mm Hg). Tato původní definice však má závažné nedostatky, obsahuje totiž kruhovou závislost: jednotka hmotnosti se zde definuje s pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti. Kvůli těmto problémům byl tedy kilogram v roce 1889 definován na základě prototypu, který byl ovšem vyroben tak, aby kilogram přibližně vyhovoval původní definici. Při výrobě původního standardu však došlo k malé odchylce, která způsobila, že 1 kilogram vody nemá objem přesně 1 litr, ale 1,000 028 l. Definice prototypem má i další problémy: Z nejasných příčin za posledních 100 let prototyp ztratil přibližně 50 mikrogramů. Jelikož je však kilogram definován jako aktuální hmotnost prototypu, změnila se tím i definovaná velikost kilogramu a znamená to, že objekt, který měl před 100 lety hmotnost 1 000 kg a vůbec se od té doby nezměnil, má dnes hmotnost cca 1 000,000 05 kg. Jednou z příčin změny hmotnosti může být ztráta atomů vodíku, které se do slitiny dostaly jako parazitní příměsi při její přípravě. Další, i když dovozovanou příčinou je lidský faktor, kdy při opakovaném, i jemném, čištění prototypu v průběhu 100 let byl prototyp prostě odřen, a tím mírně ztratil na hmotnosti. Přitom není úplně jasné, jestli se jedná o skutečnou ztrátu hmotnosti právě tohoto hlavního mezinárodního prototypu; situace může být i opačná, kdy z neznámé příčiny narostla hmotnost ostatních národních prototypů. Do přesnosti měření vstupuje i přesnost tzv. komparačních vah (prototypy nelze vážit absolutně). U definice jediným prototypem hrozí teoretická možnost, že by tento prototyp mohl být ztracen nebo zničen. Ryze fyzikální definice by poskytla možnost jej kdykoli a kdekoli znovu vyrobit.", "question": "Jak se nazývá základní jednotka hmotnosti?", "answers": ["Kilogram"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Johann Sebastian Bach (31. března 1685 Eisenach – 28. července 1750 Lipsko) byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého. Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát. Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život ==", "question": "Kdy zemřel Johann Sebastian Bach?", "answers": ["28. července 1750"]}
{"title": "Plejtvák obrovský", "context": "Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) (také 'Modrá velryba' anglicky Blue whale, německy Blauwal) je mořský savec z řádu kytovců. Jde o největšího současného žijícího živočicha a podle dosavadních informací i o největšího živočicha vůbec, alespoň z hlediska tělesné hmotnosti. Délkou jej však předčí Trubýš pochybný a několik rodů již vyhynulých sauropodních dinosaurů. Plejtvák obrovský dorůstá délky 33 metrů a váží až přes 200 tun. Delší byli pouze někteří sauropodní dinosauři, nebyli ale tak těžcí (hmotnost největších nepřesahovala asi 120 tun). Jen jeho jazyk váží cca 4 tuny, tedy prakticky tolik jako dospělý slon. Proudnicový tvar těla a především kůže všech kytovců je speciálně uzpůsobena tak, aby snižovala tření a zabraňovala vzniku turbulencí. To mu umožňuje plout rychlostí až 37 km/h a proto patří k nejrychlejším mořským tvorům. Plejtvák obrovský se živí výlučně krilem tvořený drobnými korýši. Denně pozře odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů. Plejtváci jsou savci, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě dokáže vypít až 230 litrů mléka, které obsahuje 50 % tuku. Od mléka je mládě odstavené až po 7-8 měsících, kdy váží cca 23 tun. Jedno nabrání potravy plejtvákem (směsi krilu a vody) může mít hmotnost až 40 tun. Toto množství pak přecedí přes kosticovité zuby, jako přes mohutné síto.", "question": "Je plejtvák obrovský také jinak zvaný Modrá velryba?", "answers": ["Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) (také 'Modrá velryba' anglicky Blue whale, německy Blauwal) je mořský savec z řádu kytovců."]}
{"title": "Kilián Ignác Dientzenhofer", "context": "Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera. == Život == Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně, po jeho ukončení studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a kolem roku 1707 odešel na zkušenou do ciziny, zejména do Vídně. 2. února 1719 se v kostele sv. Jiljí v Praze na Starém městě oženil za Annu Cecilii Popelovou.Ve Vídni se seznámil s barokní tvorbou architekta Johanna Lucase von Hildebrandta, byl však ovlivněn také F. Borrominim a rovněž stavitelem J. B. Santinim-Aichlem. V pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem. Pracoval převážně na zakázkách šlechty a církevních institucí. Na jeho počest byly pojmenovány např. Dienzenhoferovy sady v Praze. == Dílo == === V Praze === Břevnovský klášter, konvent s prelaturou (kolem 1717) Nové Město, Karlov, Letohrádek Michny z Vacínova, později zvaný Vila Amerika (1717–20) Nové Město, Vodičkova 35 – Měšťanský dům U červeného pole (kolem 1720) Hradčany, kostel sv. Jana Nepomuckého a klášter voršilek (1720–28) Hradčany, Loreta, hlavní průčelí (1723; není znám autor plánů) Staré Město, Klementinum, Zrcadlová kaple (1724) Břevnovský klášter, rozšíření Vojtěšky (1724–26) Malá Strana, Tomášské ulici čp. 26, dům U Zlatého jelena (1725–26) Malá Strana, kostela sv. Tomáše, přestavba (1725–31) Nové Město, kostel sv. Kateřiny Nové Město, Na Slupi, kostel Panny Marie u alžbětinek (1725) Smíchov, vila později zvaná Portheimka, pro svou rodinu (1725) Malá Strana, Dům U Dvou hrdliček, přestavba domu pro královského tesařského mistra Josefa Lefflera, kolem 1726 Nové Město, Kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce (1730–39) Nové Město, kostel sv. Karla Boromejského – dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje (1730–40)", "question": "Byl Kilián Ignác Dientzenhofer syn Kryštofa Dientzenhofera?", "answers": ["Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera."]}
{"title": "Liberec", "context": "Založil také Nové Město v oblasti dnešního Sokolovského náměstí zastavěné hrázděnými domy. Poslední tři tyto \"Valdštejnské domky\" zůstávají ve Větrné ulici. Po vévodově smrti připadl Liberec Matyáši z Gallasu. Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století s rozvojem textilního průmyslu. Nejprve se původní cechovní výroby přerodila v manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků. Liberec se tak stal největším manufakturním městem Království českého a jeho důležitost ještě stoupla přeměnou manufaktur na textilní továrny. Na počátku 19. století ve městě vznikla řada reprezentativních budov odpovídajících jeho významu jakožto druhého největšího města Čech; 21. prosince 1850 Liberec získal postavení statutárního města, čímž se ze správního hlediska co do důležitosti zařadil v Čechách hned za Prahu. Toto období bylo zlatým věkem města, stavělo se mnoho honosných vil, moderních škol, do města byla roku 1859 zavedena železnice z Pardubic a Žitavy. V této době zde průmyslník Johann Liebieg založil továrnu Johann Liebieg & Comp. (pozdější Textilana). Ve městě byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně automobilové továrny RAF. Na konci století byla také postavena nová liberecká radnice a divadlo.", "question": "Jak se jmenuje krajské město Libereckého kraje?", "answers": ["Liberec"]}
{"title": "Windhoek", "context": "Má přes 450 000 obyvatel. Leží v nadmořské výšce asi 1656 metrů na náhorní plošině Khomas Highland poblíž horského masivu Auasberg. Ve městě je sídlo katolického arcibiskupství a anglikánského biskupství a univerzita. Zastoupen je potravinářský a strojírenský průmysl, fungují zde i tepelné elektrárny. Windhoek je obchodní centrum (obchod s ovčími kůžemi) a sídlo potravinářského zpracovatelského průmyslu (mlékárna, továrna na rybí konzervy, pivovar). Mezinárodní letiště leží asi 40 km od města. Ve městě je mnoho budov z doby německé kolonizace (okolo roku 1900). Koncem 80. let 20. století město zaznamenalo značný územní rozmach. V polovině 19. století se osady zmocnil náčelník Jan Jonker Afrikaner (1790-1861). Němci území obsadili roku 1885; roku 1891 se Windhoek stal hlavním městem Německé jihozápadní Afriky. Roku 1893 se zde usadili první běloši. Během 1. světové války město obsadila jihoafrická vojska. Vznikem nezávislé Namibie roku 1990 skončil také hospodářský i politický vliv Jihoafrické republiky. Lephalale Wetzlar Trossingen, Bádensko-Württembersko (1997) Berlín (2000) Havana (2001) Harare Richmond, Virginie Brémy (2001) Vantaa (2001) Šanghaj Obrázky, zvuky či videa k tématu Windhoek ve Wikimedia Commons Galerie Windhoek ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké je hlavní město Namibie?", "answers": ["Windhoek"]}
{"title": "John Douglas Cockcroft", "context": "John Douglas Cockcroft (27. května 1897 Todmorden, Spojené království - 18. září 1967 Cambridge, Spojené království) byl britský fyzik, který získal spolu s E. T. S. Waltonem v roce 1951 Nobelovu cenu za fyziku. Nobelova cena byla udělena za objevné práce přeměny atomových jader uměle urychlenými jadernými částicemi.", "question": "Kdy se narodil John Douglas Cockcroft?", "answers": ["27. května 1897"]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "Dříve nebyly v Česku kudlanky příliš rozšířené, vyskytovaly se hojně pouze na Jižní Moravě (NP Podyjí), ale v důsledku oteplování podnebí se rozšiřují směrem na sever.[zdroj? ] Viděny byly dokonce i na Ostravsku, v září 2008 a říjnu 2015 v podhůří Jeseníků (Šternberk)[zdroj? ] a v říjnu 2011 v lokalitě Na Plachtě u Hradce Králové.. Mapování výskytu kudlanky nábožné v ČR probíhá na serveru Biolib. Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně, na podzim hnědě. Díky tomuto zbarvení ji v přírodě může predátor i vášnivý entomolog snadno přehlédnout. Pronotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory). Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti - loupeživé končetiny. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi). Kudlanka nábožná je výjimečná tím, že jako jediný druh kudlanek dokáže, aniž by hnula tělem, otočit hlavu o 360 stupňů.", "question": "Je kudlanka nábožná dravec ?", "answers": ["Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování."]}
{"title": "Vilém Hesensko-Kasselský", "context": "Vilém Hesensko-Kasselský (24. prosince 1787 - 5. září 1867) byl prvním synem prince Fridricha Hesensko-Kasselského a Karoliny Nasavsko-Usingenské. == Manželství a potomci == 10. listopadu 1810 se Vilém v Amalienborgu oženil s princeznou Luisou Šarlotou Dánskou, dcerou Frederika Dánského a Žofie Frederiky Meklenbursko-Zvěřínské. Vilém měl s Luisou Šarlotou několik dětíː Karolina Frederika Marie Hesensko-Kasselská (15. srpna 1811 - 10. května 1829). Marie Hesensko-Kasselská (9. května 1814 - 28. července 1895). Luisa Hesensko-Kasselská (7. září 1817- 29. září 1898). Fridrich Vilém Hesensko-Kasselský (26. listopadu 1820 - 14. října 1884). Augusta Žofie Frederika Hesensko-Kasselská (30. října 1823 - 17. července 1899). Žofie Vilemína Hesensko-Kasselská (18. ledna - 20. prosince 1827). == Vývod z předků == == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince William of Hesse-Kassel na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Hesensko-Kasselský ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy se Vilém Hesensko-Kasselský oženil s princeznou Luisou Šarlotou Dánskou?", "answers": ["10. listopadu 1810"]}
{"title": "Violoncello", "context": "Violoncello, zkráceně také cello je strunný smyčcový nástroj se strunami laděnými v čistých kvintách: (C, G, d, a), tedy o oktávu níže než viola. Název nástroje je odvozen z italského slova violoncello, což znamená maličký violon. Violoncello se nejvíce používá v evropské klasické hudbě, je nedílnou součástí komorních, smyčcových i symfonických orchestrů a také mnoha komorních souborů a bývá standardním sólovým nástrojem koncertních skladeb mnoha autorů (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů, Sergej Prokofjev ad.). Používá se také v ostatních žánrech, především v populární hudbě. Violoncello je notováno v basovém klíči, ve vyšších pasážích se používá i tenorový a houslový klíč. Hráč na violoncello se nazývá violoncellista, nebo také zkráceně cellista. Délka trupu: 750-760 mm Výška lubů: 111 mm Délka chvějících se strun: 690 mm Průměr strun: 0,8-2 mm Délka smyčce: 710-730 mm Cello je větší než housle a viola a menší než kontrabas. Při hraní se drží mezi koleny a o zem se opírá vysouvatelným bodcem, který je často zakončený gumovou špičkou, což zabraňuje sklouznutí nástroje. Stejně jako housle a viola je i violoncello, zejména luby a spodní deska vyrobeno z javorového dřeva. Místo javoru může být použita i třešeň, hrušeň, ořešák nebo i topol. Horní deska je vyráběna z tzv. rezonančního smrkového dřeva. Hmatník, struník a kolíčky bývají z ebenového dřeva, případně z jiného tvrdého dřeva (palisandru, zimostrázu nebo levnějšího začerněného javorového). Nejlevnější nástroje mívají obě desky vyrobené z laminátu, naopak některá moderní cella se vyrábí z plastu vyztuženého uhlíkovým vláknem. Violoncello má prakticky stejnou stavbu jako housle. V porovnání s houslemi je délka trupu violoncella přibližně dvojnásobná, výška lubů asi čtyřnásobná. Tím se relativně zesiluje první alikvótní tón, což má za následek pro cello typický vřelý tón.", "question": "Co znamená italské slovo violoncello?", "answers": ["maličký violon"]}
{"title": "Čečehov", "context": "Čečehov je obec na Slovensku v okrese Michalovce, která leží v severní části Východoslovenské nížiny na východním nánosovém valu řeky Laborec v nadmořské výšce okolo 106 m. K 31. 12. 2004 zde žilo 341 obyvatel. == Dějiny == Obec založili osadníci kolem roku 1400. První písemný doklad o ní pochází z roku 1410. Feudálními pány Čečehova byli šlechtici z Michalovců. V roce 1427 hospodařilo v Čečehově asi 12 poddanských domácností. Díky rozvoji obce tu roku 1599 bylo již 28 poddanských domů. Později došlo k poklesu počtu obyvatel, takže zde v roce 1715 hospodařily jen 4 poddanské domácnosti. Roku 1828 bylo v obci napočítáno 68 domů a 584 obyvatel. == Památky == Z pamětihodností stojí za zmínku kostel Panny Marie růžencové a Kristova socha. == Hospodářství a infrastruktura == Zemědělskou půdu obhospodařuje soukromá firma se sídlem v Čečehově. Pěstuje se tu pšenice, kukuřice, ječmen a další plodiny. V obci je poštovní úřad a prodejna potravin. === Doprava === Dopravu zabezpečují autobusy SAD. Nejbližší železniční stanice je v 10 km vzdálených Michalovcích. == Další zajímavosti == V obci působí Tělovýchovná jednota a Svaz zdravotně postižených. == Reference == == Externí odkazy == Čečehov na webu V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čečehov na slovenské Wikipedii.", "question": "Je Čečehov obec na Moravě?", "answers": ["Čečehov je obec na Slovensku v okrese Michalovce, která leží v severní části Východoslovenské nížiny na východním nánosovém valu řeky Laborec v nadmořské výšce okolo 106 m."]}
{"title": "Prezident Spojených států amerických", "context": "Navíc v něm strávil nejkratší dobu (1 měsíc). 1841 – dlouholetý člen Demokratické strany John Tyler nastoupil do úřadu jako Whig, poté co předtím přijal nominaci této strany na viceprezidenta. Několik měsíců poté se však i s whigy rozešel a zůstal \"bezpartijní\". 1849 – Prezident Zachary Taylor použil poprvé termín \"první dáma\" v pohřební řeči Dolley Madisonové, manželky exprezidenta Jamese Madisona. 1861 – prvním republikánským prezidentem se stal Abraham Lincoln, který byl v roce 1865 zavražděn hercem Johnem Wilkesem Boothem (14. 4. atentát, 15. 4. umírá). 1865 – po zavraždění Lincolna nastoupil do úřadu viceprezident Andrew Johnson. Oba se stali jedinými unionistickými prezidenty v historii USA. Johnson byl prvním, kdož podstoupil proces odvolání tzv. impeachmentu. 5. března 1868 o jediný hlas nebyl odvolán. Za jeho prezidenství nebyl jmenován žádný viceprezident. 1876 – většinu hlasů ve volbách získal demokrat Samuel Tilden, ale v některých státech udávaly volební komise soupeřících stran odlišné výsledky, což vedlo k ustavení zvláštní volební komise. Ta prohlásila za vítěze rozdílem jednoho hlasu republikána Rutherforda Hayese, kterého ovšem volilo o 250 000 voličů méně. 1877 – Rutherford Hayes byl prvním prezidentem, který složil prezidentský slib v Bílém domě (v Červeném salónku), a to tajně již 3. března, protože 4. březen byla neděle. V pondělí 5. března pak přísahu opakoval veřejně v Kapitolu. Jako první prezident měl k dispozici telefon s číslem 1. 1885 – jediný člověk Grover Cleveland se stal prezidentem dvakrát, ale nikoli po sobě. Byl tedy 22. a 24. v pořadí. Proto je rozdíl mezi počtem prezidentů (n = 45) a počtem fyzických osob v tomto úřadě (n - 1 = 44). Viceprezident umřel v roce 1885 a do roku 1889 nebyl jmenován nový. 1886 – se vůbec nejmladší první dámou v dějinách USA stala druhá žena prezidenta Grovera Clevelanda Frances Clevelandová, které tehdy bylo 21 let.< 1901 – 14. září umírá poslední veterán Americké občanské války zvolený prezidentem USA William McKinley na následky atentátu střelnou zbraní a novým 26. prezidentem se stává vůbec nejmladší muž v úřadě 42letý Theodore Roosevelt. 1933 – nejdéle sloužícím prezidentem byl čtyřikrát zvolený Franklin Delano Roosevelt od 4. 3. 1933 do 12. 4. 1945.", "question": "Kdo byl první americký prezident, který složil prezidentský slíb v Bílém domě?", "answers": ["Rutherford Hayes"]}
{"title": "Etruština", "context": "Etruština byl starověký jazyk používaný v Etrurii (přibližně dnešní Toskánsko a sever Lazia) a v částech dnešní Lombardie, Benátska a Emilia-Romagna, odkud byli Etruskové vytlačeni Galy. Etruština byla úplně nahrazena latinou, a tak po ní zbylo pouze nevelké množství psaných památek, některá přejatá latinská slova a některé místní názvy jako například Parma. Podrobnější informace naleznete v článku Původ Etrusků. Původ etruského jazyka byl předmětem dlouhodobých spekulací, které se zčásti vyjasnily až na základě nalezení dvoujazyčného textu (tzv. bilingua), který obsahoval stejný text psaný jazykem Féničanů i Etrusků. Tři zlaté destičky obsahující dvoujazyčné věnování fénické bohyni Aštart od krále etruského města Caere (dnes Cerveteri), jménem Thefarie Velianas. Tento významný archeologický nález byl učiněn roku 1964 v italském městě Pyrgi, které sloužilo jako přístav pro město Caere. Od této doby byla nalezena celá řada dalších předmětů popsaných dvoujazyčným textem. Za dosud nejvýznamnější nalezený etruský text se všeobecně považuje \"náboženský kalendář\", který byl červeným a černým inkoustem kaligrafován na plátno tzv. \"Záhřebské mumie\" (Jedná se o egyptskou mumii, která je uložena v Národním muzeu v Záhřebu ... odtud pojmenování). Dodnes ovšem i přes další nálezy nejsme schopni význam většiny etruských slov identifikovat. Související informace naleznete také v článcích Genetické výzkumy o Etruscích a Původ Etrusků. Za nejpravděpodobnější se považuje, že etruština je příbuzná pouze rodině tyrhenských jazyků jež je sama o sobě izolovaná a nepříbuzná všem ostatním jazykovým rodinám jež známe. V posledních letech je uznáváno, že rétština a lémnoština (obyvatel ostrova Lémnos) patří také do této rodiny. Ve svém díle Naturalis historia, česky Kapitoly o přírodě, (1. století) napsal Plinius starší o obyvatelích Alp: \"Rétové a Vindelikové\" množstvím měst sousedí s Norrikánci.", "question": "Jaký jazyk nahradil etruštinu?", "answers": ["latinou"]}
{"title": "Internet", "context": "Pro snadnější zapamatování se místo IP adres používají doménová jména, například: www.wikipedia.org Slovo internet pochází z mezinárodní (původně latinské) předpony inter (česky mezi) a anglického slova net (network, česky síť). Původně šlo o označení jedné ze sítí připojených k internetu, avšak došlo k zobecnění pojmu, který dnes označuje celou síť. === Orientace na internetu === Většina zajímavých informací je na internetu soustředěna do WWW (webové stránky). Pro usnadnění orientace ve stránkách vznikly specializované služby. Abychom se dostali k informacím, které hledáme, používáme tzv. odkazy. Nejznámějšími službami, které systematicky s odkazy pracují, jsou: Internetový katalog – seznam logicky roztříděných odkazů, udržovaný obvykle ručně. Například: Centrum.cz Yahoo! – katalog (obsahuje i vyhledávač)Internetový vyhledávač – automatizovaný systém pro hledání podle výskytu zadaných slov. Například: Google Seznam.cz Bing == Historie == První vizi počítačové sítě nalezneme v povídce z roku 1946. V únoru 1958 byla založena agentura ARPA (později DARPA, v podstatě grantová agentura pro řešení krátkodobých projektů v malých týmech), která měla po úspěšném vypuštění Sputniku v SSSR zajistit v období studené války obnovení vedoucího technologického postavení USA. Dne 29. října 1969 byla zprovozněna síť ARPANET se 4 uzly, které představovaly univerzitní počítače v různých částech USA. Síť byla decentralizovaná, takže neměla žádné snadno zničitelné centrum a používala pro přenos dat přepojováním paketů (data putují v síti po malých samostatných částech, které jsou směrovány do cíle jednotlivými uzly sítě). Od té doby počet připojených počítačů i uživatelů exponenciálně roste. == Základní služby internetu == V rámci internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb. Služby jsou zajišťovány počítačovými programy a programy navzájem komunikují pomocí protokolů.", "question": "Jak se nazývá celosvětový systém propojených počítačových sítí ?", "answers": ["Internet"]}
{"title": "Houby", "context": "Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 70 000 druhů hub. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů. V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. Houby se zřejmě vyvinuly z jednoduchých vodních organizmů s bičíkatými sporami; předci hub tedy mohli vypadat podobně jako chytridiomycety. Ztráta bičíku nastala buď jednou, nebo vícekrát. Vznik hub se zřejmě odehrál v pozdních starohorách, v době před 900-570 miliony let. V prvohorách došlo k nárůstu rozmanitosti a v pennsylvanu (karbon, před 320-286 miliony lety) se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známé ze současnosti. Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym. Související informace naleznete také v článcích Hyfa a Podhoubí.", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se houbami?", "answers": ["mykologie"]}
{"title": "Anizotropní filtrování", "context": "V počítačové 3D grafice je anizotropní filtrování metodou pro zlepšení kvality textur s kosými zornými úhly a s ohledem na úhel pohledu, kde projekce textury působí nekolmým dojmem. Stejně jako bilineární a trilineární filtrování, i anizotropní filtrování eliminuje tzv. aliasing efekty, ale je oproti nim vylepšen díky redukci rozostření a zachování vysokého detailu i v extrémních zorných úhlech. Anizotropická komprese je relativně intenzívní a používá se jako standardní funkce současných grafických karet 90. let 20. století. Anizotropní filtrování je nyní běžné v moderních grafických zařízeních včetně video softwaru a je uživatelem aktivováno skrze nastavení grafické programy, ovladače, ale i ve videohrách přes programové rozhraní. Předpokládá se, že čtenář je obeznámen s MIP mappingem. Při bližším průzkumu anizotropního algoritmu a RIP mappingu (rozšíření MIP mappingu), můžeme pochopit jak anizotropní filtrování získává takovou kvalitu texturového mappingu. Pokud potřebujeme texturu horizontální plochy, která je v kosém úhlu ke kameře, tradiční MIP mappingové zmenšení by nám neposkytlo dostatečné horizontální rozlišení kvůli redukci obrazové frekvence na vertikální ose. To se děje, protože při MIP mappingu je každá MIP úroveň izotropická, tudíž 256×256 textura je zmenšena na 128×128, poté na 64×64 atd., takže se rozlišení půlí na každé ose souběžně a obraz má stejnou frekvenci na všech osách. Takhle se při snaze vyhnout se aliasingu na ose s vysokou frekvencí stane, že ostatním osám bude rovněž snížena vzorkovací frekvence a tudíž budou potenciálně rozostřené. S RIP mappingovým anizotropním filtrováním lze obrazům snížit vzorkovací frekvenci nejen na 128×128, ale lze ji změnit i na 256×128, 32×128 apod. Tyto obrazy s anizotropně sníženou vzorkovací frekvencí mohou být sondovány v případě, že frekvence texturně zmapovaného obrazu je jiná pro každou texturní osu a proto se jedna osa nemusí rozmazávat kvůli frekvenci jiné osy a k aliasingu přesto nedochází. Laicky řečeno, anizotropní filtrování zachovává ostrost textury, která se běžně ztrácí během MIP mappingu textur při snaze vyhnout se aliasingu. Anizotropní filtrování tak může udržet vysokou kvalitu textury ve všech zorných úhlech a zároveň poskytuje rychlé anti-aliasingové filtrování textur. Anizotropické filtrování sonduje texturu průběžně pixel po pixelu. Každá anizotropická filtrovací sonda je často sama filtrovaným Mipmapovým vzorkem, který přináší více vzorkování do procesu. Šestnáct trilineárních anizotropních vzorků vyžaduje 128 vzorků z uložené textury, protože trilineární Mipmapové filtrování vyžaduje 4 vzorky krát 2 MIP úrovně a anizotropické vzorkování poté vezme šestnáct filtrovaných trilineárních sond. Avšak takhle složité filtrování není vyžadováno neustále. Jsou běžně dostupné metody, které snižují množství práce, kterou musí hardware při renderování vykonat.", "question": "Jak se nazývá metoda pro zlepšení kvality textur s kosými úhly v počítačové 3D grafice?", "answers": ["anizotropní filtrování"]}
{"title": "Elektrické křeslo", "context": "Elektrické křeslo je zařízení sloužící k popravě pomocí elektrického proudu. Tento způsob popravy je používán téměř výlučně jen ve Spojených státech. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století (Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný). Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890. Jiní známí vězni popravení elektrickým křeslem jsou např. Ted Bundy, Leon Czolgosz, Albert Fish, Charles Starkweather, John Joubert, Julius Rosenberg či Donald Henry Gaskins. Měl na něm být popraven i Oscar Collazo, neúspěšný atentátník na prezidenta Trumana. V současnosti je v USA elektrické křeslo možno použít jako alternativu k smrtící injekci ve státech Alabama, Florida, Jižní Karolína a Virginie.[zdroj? ] Jediným státem jiným než USA, ve kterém byl tento způsob popravy využíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund, než se tělo ochladí, a zkontroluje, jestli vězňovo srdce stále bije.", "question": "Kde bylo vyrobeno první elektrické křeslo?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Dominik Hašek", "context": "Přestože měl Hašek sen se dostat na olympijské hry, překazil mu je zotavený Králík. To jej rozladilo a po zbytek sezóny musel třikrát nastoupit jen jako náhradník. Roku 1984 obdržel Hašek pozvánku na Kanadský pohár. Avšak pro československý tým znamenaly 4 utkání prohru, jen s Německem remíza. Československo končí celkově na šestém, posledním, místě. Po návratu z Kanady na Haška čeká nový trenér - Karel Franěk, bývalý asistent Bukače. I přestože Pardubice končí celkově na čtvrtém místě, Dominik měl tuto sezónu nejhorší průměr branek na zápas v československé lize - 3,25. I přes velkou snahu dostat se na mistrovský šampionát konající se v Praze měli zkušení gólmani Jiří Králík a Jaromír Šindel přednost před mladíkem z Pardubic. V prosinci 1985 byl opět vybrán do reprezentačního týmu pro Cenu Izvestijí v Moskvě, odkud si odvezl hlavní cenu. O čtyři měsíce později se vrací zpět do Moskvy, tentokrát na mistrovství světa, kde se však českému týmu vůbec nevedlo. Jen jedna výhra a jedna remíza stačily k celkovému pátému místu. Pardubice směřující k titulu mistrů však vypadly v semifinále playoff s Košicemi. On sám byl alespoň vyhlášen nejlepším brankářem ligy. Pro Pardubice byla tato sezóna mistrovská. V domácích zápasech ztratili hokejisté Tesly pouhé tři body. V zápasech odehrávajících se na cizí půdě byli o to horší. I přesto Pardubice zakončily vítězně základní část s pětibodovým náskokem nad Spartou. Čtvrtfinále nastoupili pardubičtí proti Gottwaldovu, který byl vyřazen po dvou zápasech. Semifinále, kde se střetli se slovenskými Košicemi, dopadlo stejně jako čtvrtfinále. O mistrovský titul se nakonec střetli Pardubice a Dukla Jihlava. V prvním zápase excelovali pardubičtí hráči, kteří zvítězili 6:1. Stejný výsledek, avšak v opačném gardu, přinesl i druhý zápas, zde byl po pátém gólu vystřídán náhradníkem Michalem Kopačkou. Třetí zápas znamenal pro Pardubice těsné vítězství a pro Dominika Haška přímo čisté konto 1:0.", "question": "Ve kterém městě se narodil Dominik Hašek?", "answers": ["Pardubice"]}
{"title": "Pátek", "context": "Anglické Friday či německé Freitag pochází od jména germánské bohyně Freya (jinak psáno Frija), které byl tento den zasvěcen. Ta představovala, podobně jako Venuše v řecké a římské mytologii, bohyni krásy. Z podobného základu vychází název pátku i v holandštině (vrijdag), švédštině, norštině a dánštine (fredag). V hindštině je název pátku shukravar, který vychází z výrazu Shukra, názvu planety Venuše v sanskrtu. Ruský výraz п znamená totéž, co v češtině, tedy pátý den v týdnu. Výraz pro pátek v současné řečtině Π odkazuje na přípravy na židovský svátek sabat, který začíná v pátek večer. Ve většině zemí s pětidenním pracovním týdnem je pátek posledním pracovním dnem před víkendem a proto je často nahlížen jako příčina pro oslavu nebo rozptýlení. V některých úřadech je v pátek povoleno nošení méně oficiálního oděvu a proto jsou tyto pátky také známy jako Casual Friday (Ležérní pátek) nebo Dress-Down Friday. V Thajsku se s pátkem spojuje modrá barva - viz také Thajský solární kalendář. V roce 1867, kdy Spojené Státy získaly od Ruska Aljašku, byla také nutná změna data, protože v Rusku byl v té době používán Juliánský kalendář, zatímco v britských koloniích na americkém kontinentu od roku 1752 kalendář Gregoriánský. Proto se v pátek 6. října 1867 změnilo datum na pátek 18. října. S tím souviselo i posunutí datové hranice, která byla dříve vedena po hranicích mezi Aljaškou a britskou Severní Amerikou, včetně kolonie Britské Kolumbie. Židovský Sabat začíná se západem Slunce v pátek a trvá do sobotního soumraku. V křesťanství je Velký pátek pátkem před Velikonocemi. Je připomínkou Ježíšova ukřižování. Někteří katolíci a pravověrní anglikáni se tento den zdržují konzumace masa z teplokrevných ušlechtilých zvířat a místo toho se spokojují s rybou. Kvakeři tradičně nazývají tento den jako \"šestý den\", aby se tak vyhnuli pohanskému původu anglického názvu pátku. V islámu, je pátek dnem veřejné pobožnosti v mešitách (viz páteční modlitba). V některých islámských zemích týden začíná v neděli a končí v sobotu, podobně jako židovský a křesťanský týden.", "question": "Jaká barva se spojuje v Thajsku s pátkem?", "answers": ["modrá"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Původní přístroj měl americký přízvuk a Hawking ho používal dlouhou dobu, i když už byl značně zastaralý. Na otázku, proč tomu tak je, uvedl, že nikdy neslyšel hlas, který by se mu víc líbil a že se s ním ztotožnil. V roce 2004 se však nakonec náhrada našla a v současné době používá systém VoiceText od společnosti NeoSpeech. Navzdory svému postižení o sobě mluví jako o \"šťastlivci\" nejenom proto, že pomalý postup nemoci mu poskytl čas učinit významné objevy, ale také mít, podle jeho vlastních slov, \"velmi okouzlující rodinu\".. Když. se jeho první ženy Jane ptali, proč se rozhodla vzít si muže, kterému zbývají tři roky života, odpověděla: \"Byla to doba obav z atomové zkázy, takže vyhlídky na krátký život jsme měli všichni\". Pracoval na základních zákonech fungování vesmíru. S Rogerem Penrosem dokázal, že Einsteinova obecná teorie relativity předpovídá, že čas a prostor má počátek ve velkém třesku a konec v černých dírách. Tyto výsledky dokazují, že je nezbytné sladit obecnou relativitu s kvantovou teorií, dalším významným vědeckým objevem první poloviny 20. století. Jedním z důsledků těchto výzkumů byl také jeho objev, že černé díry by neměly být úplně černé, ale měly by emitovat záření a případně se i postupně zmenšovat a nakonec zcela zmizet. Další je domněnka, že vesmír nemá v pomyslném čase žádný okraj nebo hranice. To by znamenalo, že způsob, jakým vesmír vznikl, je zcela dán vědeckými zákony. Počet jeho vědeckých publikací se blíží ke dvěma stům a vyznačují se tím, že ačkoli jsou vesměs příkladnými vědecky odbornými díly, jsou částečně i populárně-naučné, tedy srozumitelné i ne zcela zasvěcenému čtenáři, aniž by přitom ztratily na své odbornosti. Jako příklad lze uvést jeho Stručnou historii času (A Brief History of Time), Vesmír v kostce (The Universe in a Nutshell), nebo Ilustrovanou teorii všeho (The Illustrated Theory of Everything), které patří k nejčtenějším knihám na světě vůbec.[zdroj? ] Výběr z díla The Large Scale Structure of Spacetime, 1973 (spoluautor: G. F. R. Ellis) General Relativity: An Einstein Centenary Survey, 1979 (spoluautor: W. Israael) Superspace and Supergravity,.", "question": "Co Stephen Hawking s Rogerem Penrosem dokázal o Einsteinově obecné teorii relativity?", "answers": ["teorie relativity předpovídá, že čas a prostor má počátek ve velkém třesku a konec v černých dírách"]}
{"title": "Willis Eugene Lamb", "context": "Willis Eugene Lamb, Jr. (12. července 1913, Los Angeles - 15. května 2008, Tuscon) byl americký fyzik. Spolu s Polykarpem Kuschem získali v roce 1955 Nobelovou cenou za fyziku. Lamb za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willis Lamb na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Willis Eugene Lamb ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Willis Eugene Lamb?", "answers": ["15. května 2008"]}
{"title": "Sophiina volba", "context": "Sophie si vybere svého desetiletého syna Jana. Sama pak sleduje, jak jí nacisté odvádějí její malou dceru Evu k transportu do Březinky. Třetí volba je Sophiino rozhodnutí pokusit se svést Rudolfa Hösse, vrchního velitele osvětimského tábora. Volba vychází z krajního zoufalství matky, která chce zachránit svého potomka. Tento pokus ztroskotává a jen prohlubuje bezmocnost, která se zakotvuje níž a níž do Sophiiny duše. Závěrečná hrdinčina volba vyplývá z jejího konečného poznání, že život pro ni nelze obnovit, tak jako se dalo díky Nathanově péči obnovit její fyzické zdraví, a že jakékoliv pokusy zbavit se bolestných traumat minulosti a rozvinout vlastní šťastnou vyrovnanou osobnost jsou marné. Nakonec i její jediná naděje, začít nový život s Nathanem, se ukáže být klamná a nerealizovatelná, a proto jí nezbývá než navždy zhasit světlo svého života. V Sophině volbě se William Styron pokouší o hloubkovou analýzu nacismu, jeho zhoubného vlivu na průměrně slabého nebo možná jen průměrně silného lidského jedince a ukazuje nacismus v osobních perspektivách. Volí proto hrdinku až absurdní svou nenápadností a svou neprovinilostí vůči ideálům nacismu. Sophie není židovka, nemá neárijské rysy, a dokonce splňuje svým zevnějškem i představy nacistické estetiky. Jestli je Sophie něčím výjimečná, pak pouze citlivostí, vnitřní kultivovaností a inteligencí. Styron používá ve svém vyprávění bohatě členěnou větu (po vzoru Faulknera), která si činí neobyčejné nároky na čtenářovu spolupráci a průběžné dešifrování skrytých významů a souvislostí. Tvorba tohoto díla spočívá v postupném odhalování a to nás do posledních stránek nad Sophiiným osudem udržuje v napětí. Sophiina volba – romantické drama režiséra Alana J. Pakuly z roku 1982, v hlavních rolích Meryl Streepová (za roli Sophie získala Oscara a Zlatý glóbus) , Kevin Kline a Peter MacNicol.", "question": "Jak se jmenuje režisér dramatu Sophiina volba z roku 1982?", "answers": ["Alana J. Pakuly"]}
{"title": "Polonium", "context": "Polonium, chemická značka Po, lat. Polonium je nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší ze skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Curie-Skłodowskou a pojmenován na počest její vlasti - Polska. Chemicky patří mezi kovy. Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud. Právě z uranové rudy - jáchymovského smolince bylo polonium poprvé získáno jako elementární prvek, přestože se jeho koncentrace pohybuje v množství 0,1 mg na tunu. Uměle se připravuje ozařováním bismutu 209Bi neutrony v jaderných reaktorech: : : : : : : : : 209 : : B i + n → : : : : 210 : : B i → : : : : 210 : : P o + :. β : - : : : : : {\\displaystyle \\mathrm {{}^{209}Bi+n\\rightarrow {}^{210}Bi. \\rightarrow {}^{210}Po+\\beta ^{-}} } : V praxi je nejvíce užívaným izotopem polonia 210 Po, který je silným alfa zářičem s poločasem rozpadu 138,4 dnů. Celkově je známo několik desítek různých izotopů polonia, praktický význam však má pouze již zmíněný 210Po a dále 208Po s poločasem rozpadu 2,9 let a 209Po s poločasem 125 roků. Praktické využití nalézají izotopy polonia jako alfa zářiče v medicíně a při odstraňování statického náboje v textilním průmyslu a výrobě filmů. Ze zdravotního hlediska je polonium vysoce rizikový prvek a při manipulaci s ním musí být dodržována přísná bezpečnostní opatření. Související informace naleznete také v článku Otrava Alexandra Litviněnka. Dle oznámení londýnské policie byl poloniem 210Po otráven bývalý tajný agent KGB Alexandr Litviněnko, který zemřel v roce 2006 v Londýně. Polonium se také nachází v cigaretách, tento poznatek byl již zaznamenán v 50. letech, ale byl před veřejností zatajen. Tato škodlivá látka se dá z cigaret odebrat, ale výrobci značek se bojí, že by měly cigarety méně nikotinu a tím by snížili návykovost těchto drog. O možnosti odebrání polonia 210 z cigaret, bylo známo již v 80. letech.", "question": "Ve kterém roce byl objeven prvek polonium?", "answers": ["1898"]}
{"title": "Hrách setý", "context": "Hrách setý (Pisum sativum) je hospodářsky významná rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Hrách je jednoletý, popínavý, se sbíhavými a prorostlými listy. Kvete od května do října. Plody jsou lusky, obsahují dužnatá semena zvaná hrášky. Nezralé hrášky či celé lusky se používají jako zelenina (hrášek), zralá semena (hrách) se používají jako luštěnina. Původem je z východního Středomoří. Jinak se pěstuje na polích, kde občas zplaňuje. Tato rostlina není příliš náročná na půdu. Hrách je důležitá luštěnina, pěstuje se hlavně kvůli chutným plodům, které obsahují vitamíny (hlavně skupiny B). Ve větším množství obsahuje také minerální látky, zvláště fosfor a draslík, ale i vápník a hořčík. Hrách má hypogeické klíčení (dělohy pod zemí) a proto musí mít hlubší výsev. Stonek je lodyha, je poléhavý a dlouhý až 2 metry. Je dělen uzlinami (nody) na články (internodium). Kořen je silný, kůlový a větvený a je dlouhý až 1 metr. List je sudozpeřený s úponky a palisty na bázi řapíků (odrůdy jsou i lichozpeřené, mnoho lístkové a často bezlístkové = lístky přeměněné v úponky). Květenství je hrozen v úžlabí řapíků. Květ je pětičetný - srostlý zelený kalich, bílá koruna = pavéza, dvě křídla, člunek (srostlý ze dvou lístků), deset tyčinek = dvoubratré (9+1), semeník svrchní. Dlouhé postupné kvetení = nerovnoměrné dozrávání. Plod je lusk - má dvě chlopně, semena přirůstají k hřbetní straně lusku ve dvou řadách poutkem (pupek). Semeno má průsvitné osemení - dělohy se zásobními látkami (22 % dusíkatých látek, 50 % škrobu), děloha má žlutou barvu.", "question": "Do jaké čeledi patří hrách?", "answers": ["bobovitých"]}
{"title": "Chuť", "context": "Chuťových pohárků má člověk 500-10000. Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělí. ROZLOŽENÍ CHUTI NA JAZYKU: Chuťové chemoreceptory jsou umístěny na kuželovitých papilách s tupou špičkou. Každá papila obsahuje receptorové buňky, které mají brvy citlivé na určitou chuť vstupující do póru. Přibližně každý týden jsou staré receptorové buňky nahrazovány novými. Papily vzadu na jazyku rozlišují chuť hořkou, po stranách více vzadu je chuť kyselá, kousek více vepředu chuť slaná a úplně na špičce jazyka je chuť sladká. Centrum vnímaní chuti se nachází v temenním laloku mozkové kůry, kde se kombinací základních složek tvoří výsledná chuť. Ta je ovlivněna nejen složením jídla, ale také jeho teplotou (teplá limonáda), konzistencí (mokrý chléb), vzhledem, předchozím vjemem (aperitiv), ale především vůní. Chuť je totiž velmi úzce spjata s čichem. Chuťové pohárky všech typů jsou rozloženy po celém jazyku, i když se často uvádí, že různé chutě jsou spojené s jednou konkrétní částí jazyka . Pro chuťový vjem je potřeba určité prahové koncentrace chuťově aktivní látky v pohárcích. Chuťové pohárky jsou omývány sekretem specializovaných slinných žláz (Ebnerovy žlázy, gll.gustatoriae), ve kterém jsou rozpouštěné molekuly látek vnímaných jako chuť. Kyselost je zprostředkována protony (H+), slanost ionty anorganických solí, sladkost převážně organickými látkami (z anorganických např. solemi olova), stejně tak i hořkost, která je kromě organických látek vyvolána solemi hořčíku a vápníku. Pro jednotlivé chutě je odlišný práh citlivosti, který je závislý na koncentraci a době expozice látky, stejně jako na počtu aktivovaných čidel. Jeho hodnoty jsou 0,08 mol/l na sladké (glukóza), slané = 0,02 mol/l (NaCl), kyselé = 0,0001 (HCl, pH=4) a hořké 0,000008 mol/l (chininhydrochlorid). Ostrost či pálivost, např. u některých paprik, je sice pociťována jako chuťový vjem, ve skutečnosti se jedná o nervový signál bolesti, vyvolaný alkaloidem kapsanthinem.", "question": "Kde se nachází centrum vnímání chuti?", "answers": ["v temenním laloku mozkové kůry"]}
{"title": "Írán", "context": "Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané (51 %), Ázeři (24 %), Gílánci a Mázandaránci (8 %), Kurdové (8 %), Arabové (3 %), Lúrové (2 %) a Turkmeni (2 %). Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20. století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů. Gramotnost je 79 %. Většina populace mluví perštinou, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jiné íránské jazyky, které náleží do Indoevropských jazyků a jazyky jiných etnik v Íránu. Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í, mandaeismu, hinduismu, jazídismu, jarsánismu, zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.[zdroj? ] Íránská židovská komunita je největší na Středním východě (mimo Izrael); navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní, kolem 25 000 lidí. Na rozdíl od arabských zemí zde totiž mezi obyvatelstvem nepanuje taková nenávist vůči Židům (i přes antisionistickou rétoriku íránské vlády).", "question": "Která větev islámu převládá v dnešním Íránu?", "answers": ["šíitské větvi"]}
{"title": "Voda", "context": "Systematicky se voda nazývá \"oxidan\" (od názvosloví IUPAC 93), vycházející z toho, že se jedná o anorganický jednojaderný hydrid (proto končí na příponu \"-an\"). IUPAC uvádí ve svých názvoslovných doporučeních i anglický systematický název \"dihydrogen oxide\", obdobný český název \"oxid vodný\" se v odborné literatuře nepoužívá. I v odborném jazyce se však používalo a používá triviální označení \"voda\". Podrobnější informace naleznete v článku Fyzikální a chemické vlastnosti vody. Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105 °. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu. Vlastnosti molekul způsobují dobrou rozpustnost polárních a iontových látek ve vodě, jsou důvodem vysoké elektrické permitivity vody a díky jejich schopnosti zapojovat se do vodíkových vazeb (zvané též vodíkové můstky) jsou důvodem i významné hustotní anomálie vody. Přirozená voda na Zemi obsahuje nejen izotop lehkého vodíku 1H a kyslíku 16O, ale také těžší stabilní izotopy těchto prvků. Standardní oceánská voda, používaná např. pro definici kelvinu jako hlavní jednotky SI, obsahuje na 1 mol vodíku 1H 0,15576 mmolu deuteria 2H a na 1 mol kyslíku 16O 0,3799 mmol kyslíku 17O a 2,0052 mmol kyslíku 18O. Přirozená voda mimo oceány může mít zastoupení těžkých izotopů nižší, ale ne tak, aby to způsobilo rozdílnost fyzikálních vlastností. Uměle lze vytvořit izotopicky jednotné formy vody, z nichž některé mají své zvláštní jméno. Podle počtu neutronů v atomu vodíku rozlišujeme lehkou vodu (oba vodíky jsou protia, strukturní vzorec je 1H2O), polotěžkou vodu (jeden vodík je protium a jeden deuterium, strukturní vzorec se dá zapsat jako. HDO), těžkou vodu (oba vodíky jsou deuteria, strukturní vzorec je 2H2O, ale dá se také zapsat jako D2O; voda vyrobená z těžkých atomů vodíku, v přírodě. se nachází zcela běžně ve směsi s normální vodou v nízké koncentraci, těžká voda sloužila ke konstrukci prvních atomových reaktorů) a tritiovou vodu (zvána též supertěžká voda, kdy jeden nebo oba vodíky jsou radioaktivně nestabilním tritiem (3H, též T). Vodu lze také obohatit o těžší izotopy kyslíku 17O a 18O. Jednotlivé izotopicky jednotné formy se vzájemně znatelně liší svými fyzikálními a dokonce i některými chemickými vlastnostmi (protože odlišná hmotnost jádra má částečný vliv i na vazebnou energii elektronů v atomovém obalu). Těžká voda má např. vyšší hustotu, body tání a varu a pH než voda lehká.", "question": "Jaké hodnotě pH odpovídá neutrální roztok?", "answers": ["7"]}
{"title": "Šíleně smutná princezna", "context": "Šíleně smutná princezna je česká filmová pohádka žánru hudební komedie režiséra Bořivoje Zemana natočená v roce 1968 s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem v hlavní roli. Princ Václav (Václav Neckář) jede s otcem na zásnuby do sousedního \"veselého\" království, ale ženit se vůbec nechce. Jeho otec král (Jaroslav Marvan) jej totiž již v dětství přislíbil sezdat s princeznou Helenou (Helena Vondráčková) v rámci uzavřeného míru se sousedním královstvím. A tak princ Václav, pod záminkou, že si jde odskočit, uteče z královského kočáru a jede se na vypůjčené krávě podívat na princeznu na vlastní pěst. Tajně vnikne do princezniny zámecké zahrady (ve skutečnosti Bojnický zámek), vyleze na strom, aby lépe viděl do princezniných komnat, přitom spadne do rybníka a bezděčně se při tom seznámí (zcela inkognito) s princeznou Helenou. Poté jej chytí zámecké stráže a zavřou ho do vězení. Král (Jaroslav Marvan) kvůli sousednímu králi (Bohuš Záhorský) lže, vymlouvá se a stydí se za prince, který utekl.", "question": "Ve kterém roce byla natočená pohádka Šíleně smutná princezna?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Natalie Portmanová", "context": "Natalie Portmanová (nepřechýleně Natalie Portman, hebrejsky: נ פ, rodným jménem Natalie Heršlag, hebrejsky: נ ה; narozená 9. června 1981 Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Svůj filmový debut zažila ve třinácti letech ve filmu Léon z roku 1994. Známá se však stala až především díky roli královny Padmé Amidaly v prequelové trilogii Hvězdných válek (Star Wars). Během natáčení Hvězdných válek Natalie, která prohlásila \"raději budu chytrá, nežli filmová hvězda,\" dokončila bakalářské studium psychologie na Harvard University. V roce 2005 získala Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli za roli ve filmu Na dotek, za kterou byla nominována i na Oscara ve stejné kategorii. V květnu 2008 byla nejmladší porotkyní na 61. ročníku filmového festivalu v Cannes. Její režijní debut Eve otevřel v roce 2008 v pořadí 65. ročník Benátského filmového festivalu. V roce 2010 získala Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za film Černá labuť a za tentýž film získala téhož roku i cenu BAFTA a Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Natalie Portmanová se narodila v Jeruzalémě v Izraeli. Její otec, Avner Hershlag, je izraelský lékař specializující se na plodnost a reprodukční lékařství (konkrétně na reprodukční endokrinologii) a její matka, Shelley Stevens, je americká žena v domácnosti, která je zároveň její agentkou. Předci její matky byli Židé z Rakouska a Ruska, zatímco předci jejího otce byli Židé, kteří do Izraele podnikli aliju z Polska a Rumunska. Její prarodiče z otcovy strany zahynuli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau a její v Rumunsku narozená prababička byla britskou špionkou během druhé světové války.", "question": "Kde se narodila herečka Natalie Portman?", "answers": ["Jeruzalém, Izrael"]}
{"title": "Bilbo Pytlík", "context": "Bilbo Pytlík (anglicky Bilbo Baggins, v hobitštině Bilba Labingi) je fiktivní postava, hlavní představitel románu Hobit od J. R. R. Tolkiena a vedlejší postava navazující trilogie Pán prstenů. Patří do rasy hobitů a byl prvním nositelem prstenu ve Středozemi, který se Jednoho prstenu vzdal dobrovolně. == Život == Bilbo Pytlík se narodil roku 2890 Třetího věku jako jediný potomek Bungo Pytlíka a Belladony Bralové. === Hobit aneb cesta tam a zase zpátky === Jak se píše v knize Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky a je upřesněno v trilogii Pán Prstenů, v roce 2941 Třetího věku Bilba společně navštívili Gandalf a 13 trpaslíků, vedených Thorinem Pavézou. Nakonec Bilba přesvědčili, aby s nimi šel na výpravu k Osamělé hoře. Trpaslíky pak zachránil hned z několika situací, kdy jim šlo o život. V průběhu jejich cesty se Bilbo ztratil v Mlžných horách, kde se dostal až do jeskyně, kde potmě nahmatal Jeden prsten, který patřil stvoření zvanému Glum. Poté Bilbo potkal i samotného Gluma a uzavřeli dohodu. Pokud Bilbo vyhraje nad Glumem v pokládání hádanek, Glum ho vyvede z hor. Pokud vyhraje Glum, může Bilba sežrat.", "question": "Kdo je hlavním hrdinou románu Hobit?", "answers": ["Bilbo Pytlík"]}
{"title": "Jablko", "context": "stabilizují hladinu cukru v krvi čistí střeva posilují dásně == Průměrný obsah == Jablko obsahuje přibližně 100 miliónů bakterií z téměř 100 tisíce mikrobiálních druhů, přičemž jejich koncentrace ve slupce je menší. Počet kusů ani nezáleží na tom, zda jde o organické nebo konvenční zemědělství, ale organické poskytuje větší druhovou rozmanitost bakterií. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrových jablkách. Významný podíl vlákniny a dalších minerálů je ve slupce, takže loupaná jablka mají výrazně horší podíl takovýchto složek. == Rozdělení jakostí == V České republice jsou definovány následující jakosti jablek: === I. jakost === Jablka této třídy musí mít vlastnosti typické pro danou odrůdu Dužnina musí být zcela nepoškozená Dovolena je lehká vada tvaru, či lehké poškození stopky Vady slupky (pokud je poškození podlouhlého tvaru) o délce max 2 cm, ostatní poškození o celkové ploše nejvýše 1 cm2 Strupovitost povolena na ploše max. 0,25 cm2 Velikost jablka minimálně 5,5 – 6,5 cm === II. jakost === Jablka musí mít také zachované vlastnosti typické pro danou odrůdu Dužnina musí být bez vážných vad Pokud není poškozena slupka, může chybět stopka Dovoleny jsou vady slupky tentokrát o délce nejvýše 4 cm, ostatní poškození o celkové ploše nejvýše 2,5 cm2 Strupovitost povolena tentokrát na ploše až 1 cm2 Velikost jablka minimálně 5,5 – 6,5 cm == Odkazy == === Reference === === Literatura === Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ke dni 1. října 2007 [online]. Brno: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský [cit. 2008-03-04]. Dostupné online. Staré krajové odrůdy ovocných dřevin - problematika a možnosti využití [online]. Rožnov pod Radhoštěm: ZO ČSOP Salamandr, 2003 [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 3. Jablka. Praha: Čs. pomolog. společnost, 1919. 248 s. Dostupné online. === Související články === Jabloň Seznam odrůd jablek === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu jablko ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo jablko ve Wikislovníku Téma Jablko ve Wikicitátech Galerie jablko ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá plod jabloně?", "answers": ["Jablko"]}
{"title": "Hans-Georg Gadamer", "context": "S Heideggerem odešel do Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel. V letech 1939-1947 byl řádným profesorem v Lipsku a v roce 1945 děkanem filosofické fakulty. S nacistickým režimem sice vycházel, nebyl však aktivním nacistou, proto byl ve funkci potvrzen i po konci války a v roce 1946 byl zvolen rektorem. Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karl Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968. == Dílo == Gadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda (Wahrheit und Methode) z roku 1960. Téma \"rozumění\" a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku \"hermeneutického kruhu\": ke každému textu člověk už přistupuje s jistým \"před-porozuměním\", které se během četby kriticky mění, protože dochází ke \"splývání horizontů\" a obzor čtenáře se rozšiřuje o čtené. == Význam a vliv == Téma hermeneutiky, nauky o rozumění, se později ukázalo jako velmi aktuální v souvislosti s globalizací a setkáváním kultur. Gadamer tak měl veliký vliv na řadu současných filosofů, evropských i amerických: k jeho žákům se hlásí například Gianni Vattimo, Richard Rorty, Günther Figal nebo Jean Grondin, s velkou úctou o něm hovořil například Paul Ricoeur a Jürgen Habermas. Gadamer dostal mnoho vyznamenání a čestných doktorátů, mimo jiné i čestný doktorát filosofie Univerzity Karlovy (1996). K jeho stým narozeninám se do Heidelbergu sjely stovky významných osobností z celého světa. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans-Georg Gadamer na německé Wikipedii. === Literatura === H.-G. Gadamer, Pravda a metoda. Praha 2009 H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí. Praha 1994 H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem. Praha 1994 H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha 1999 H.-G. Gadamer, Aktualita krásného. Praha 2003J. Grondin, Úvod do hermeneutiky.", "question": "Jak se jmenuje jeden z nejznámějších německých filozofů hermeneutiky a fenomenologie?", "answers": ["Hans-Georg Gadamer"]}
{"title": "Severozápadní univerzita", "context": "Severozápadní univerzita (anglicky Northwestern University, zkráceně NU) je soukromá univerzita nacházející se v Evanstonu v Illinois ve Spojených státech. Založena byla roku 1851, výuka zde začala o čtyři roky později a ženy začaly být na univerzitu přijímány až roku 1869. Jejím univerzitním nakladatelstvím je Northwestern University Press. K roku 2010 na univerzitě studuje 16 267 studentů. Univerzita má celkem tři kampusy a mezi její slavné absolventy patří například Rahm Emanuel, Michael Barratt, Robert Hanssen či David Schwimmer. Univerzitní barvou je fialová a neoficiálně bílá barva. Univerzita má jednu z nejstarších právních klinik na světě, založenou již v roce 1910. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northwestern University na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Northwestern University ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální internetové stránky", "question": "Jaká je tradiční barva Severozápadní univerzity?", "answers": ["fialová"]}
{"title": "Boubel", "context": "Boubel (též larvocysta, uher, odborně metacestod) je označení pro vývojové larvální stadium tasemnic v mezihostiteli. Zatímco dospělé tasemnice se vyskytují pouze ve střevě, jejich lárvální stádia (boubele) v mezihostitelích se mohou nacházet v různých orgánových systémech – svalovina, játra, smyslové orgány. Boubele vznikají pozřením vajíček tasemnic vnímavým mezihostitelem. V trávicím traktu dojde k narušení obalové části vajíčka (embryoforu) a k uvolnění larvy s háčky zvané onkosféra. Ta penetruje střevní stěnu a krevním obehěm je přenesena do různých orgánů. V místě, kde se uchytí se přemění v samotnou larvocystu-boubel. Larvocysta poté roste, vyvíjí se, přičemž se uvnitř vytvoří zárodek skolexu tasemnice. Pouze u tasemnice rodu Echinococcus dochází k nepohlavnímu rozmnožování a v jedné larvocystě se tak mohou vyvinout stovky až tisíce zárodků skolexů. U ostatních tasemnic se vyvine pouze jeden skolex. Larvocysty nemigrují tkáněmi, ani aktivně neničí okolní tkáně. Larvocysty v podstatě jen čekají až je mezihostitel pozřen konečným hostitelem a skolex z boubele se může uchytit ve střevě jako dospělá tasemnice. Životnost larvocyst je proto značná, u některých druhů i několik let. Larvocysty v orgánech působí na tkáně mechanicky, mohou ovlivňovat i jejich funkce. Hostitelský organismus reaguje na přítomnost larvocyst imunitní reakcí. hydatida – larva měchožila zhoubného (Echinococcus granulosus), definitivní hostitel je pes, mezihostitel je kopytník (případně člověk), hydatida je měchýřkovitý útvar vyplněný skolexy, u člověka.", "question": "Co je to boubel?", "answers": ["označení pro vývojové larvální stadium tasemnic v mezihostiteli"]}
{"title": "Praha", "context": "Následující seznam uvádí pouze nejvýznamnější památky. Více objektů je uvedeno na stránce Seznam pražských památek. Kurzivou zvýrazněné objekty jsou národními kulturními památkami. Letohrádek Hvězda Břevnovský klášter Trojský zámek Veletržní palác Praha se vyznačuje mimořádnou koncentrací malých i velkých divadelních scén. V nejvýznamnějším Národním divadle, jehož novorenesanční budova a výzdoba je symbolem českého vlastenectví 19. století, působí stálé soubory činohry, opery a baletu; ty vystupují střídavě také v klasicistním Stavovském divadle, v němž se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito. Mezi činoherními scénami dále vyniká Divadlo na Vinohradech. Prestižní hudební scénou je pražská Státní opera (původně pražská německá scéna) a také Dvořákova síň Rudolfina, sídla České filharmonie. Světově známé je také divadlo Laterna magika. Mezi menší scény patří mj. Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo či dnes již legendární Semafor a divadlo Járy Cimrmana. Kromě toho má Praha množství muzikálových a zábavných divadel (největší z nich je Hudební divadlo Karlín) a dalších komerčních scén, které se zaměřují např. na černé divadlo a žijí především z cestovního ruchu. V Praze sídlí symfonická hudební tělesa: Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, či Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) V Praze jsou stovky restaurací a barů a především hospod s dobrým českým pivem. Malá Strana, Staré Město, Žižkov nebo například i Nusle jsou plné dobrých hospod, z nichž mezi nejznámější patří U Pinkasů, U Zlatého Tygra, U černého vola, Klášterní pivovar Strahov, U Sadu, U Medvídků a další.", "question": "V jakém divadle se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito?", "answers": ["Stavovském divadle"]}
{"title": "Nobelova cena za literaturu", "context": "Jediným Čechem, jemuž byla Nobelova cena za literaturu udělena, je Jaroslav Seifert. Obrázky, zvuky či videa k tématu Nobelova cena za literaturu ve Wikimedia Commons Dílo Wikizdroje:Nobelova cena za literaturu ve Wikizdrojích nobelprize.org - oficiální stránky (anglicky)", "question": "Jak se jmenuje jediný Čech, který získal Nobelovu cenu za literaturu?", "answers": ["Jaroslav Seifert"]}
{"title": "Latinka", "context": "] považuje anglická abeceda, která má následující znaky: Vedle písmen se součástí písma (ne však abecedy) stala i tzv. interpunkční znaménka, která latinka sdílí s mnohými dalšími písmy. Patří sem zejména: . , ; : - ! \" ' ( ) ... pro oddělování vět a jejich částí + / < = > [ ] { } ~ % & ... nejen pro matematické výrazy # $ * @ \\ ^ _ ' | ... zvláštní znaky, které nabyly na významu kvůli počítačům Všechny jazyky, které dnes píší latinkou, používají také tzv. arabské číslice pro zápis čísel. Římané původně používali římské číslice, tvořené kombinacemi některých písmen latinky a dodnes používané v jazycích píšících latinkou ke zvláštním účelům. Arabské číslice jsou následující: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Římská čísla jsou tvořena pomocí těchto písmen latinky: I V X L C D M Podle mluvčích Latinku používá přes 2,5 miliardy lidí. Podle jazykových větví Latinku používá většina germánských a románských jazyků, také všechny keltské a baltské jazyky a více než polovina slovanských jazyků. V 19. a 20. století se latinka stala prostředkem i pro zápis řady mimoevropských jazyků. Často jde o výsledek práce křesťanských misionářů, kteří překládali do domorodých jazyků Bibli nebo její části. Exonymum Indoevropské jazyky Jazykové skupiny Pravopis SAMPA Seznam jazyků (čeština) Výslovnost Abeceda Diakritické znaménko Písmena latinky Obrázky, zvuky či videa k tématu latinka ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik lidí na světě používá latinku?", "answers": ["přes 2,5 miliardy lidí"]}
{"title": "Mistrovství světa v ledním hokeji 2016", "context": "80. mistrovství světa v ledním hokeji se konalo v roce 2016. Pořadatelskou zemí bylo Rusko a hrálo se ve městech Moskva a Petrohrad. Rozhodl o tom kongres Mezinárodní hokejové federace konaný 13. května 2011 v Bratislavě. Protikandidáti Dánsko a Ukrajina se kandidatury vzdali a odsunuli své plány na uspořádání turnaje na pozdější roky. MS v Moskvě se uskutečňuje pošesté (1957, 1973, 1979, 1986, 2007) a v Petrohradu podruhé (2000). Šampionát se konal v rámci oslav 70 let hokeje v Rusku.Turnaje se účastnilo celkem 16 týmů, 14 nejlepších z minulého mistrovství a 2 postupující z minulého ročníku skupiny A divize 1 - Kazachstán a Maďarsko. Tato dvě mužstva nahradila týmy, které sestoupily na šampionátu konaném v roce 2015 v Česku. Prvním zápasem českého družstva bylo utkání s domácím Ruskem, které se uskutečnilo v den zahájení mistrovství 6. května.Turnaj vyhrála Kanada. == Výběr pořadatelské země == O pořádání 80. ročníku Mistrovství světa v ledním hokeji v Rusku bylo rozhodnuto na základě hlasování kongresu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) 13. května 2011 v Bratislavě. Jediným kandidátem bylo Rusko, protože Dánsko a Ukrajina stáhly své žádosti, kvůli podání žádostí v budoucích letech. == Stadiony == == Soupisky == Každý národní tým musel mít družstvo složené z nejméně 17 hráčů (15 bruslařů a 2 brankářů) a nejvíce z 25 hráčů (22 bruslařů a 3 brankářů). Všechna zúčastněná mužstva musela skrze potvrzení svých příslušných národních asociací předložit potvrzenou soupisku nejdříve ředitelství IIHF, která ji následně schválila.", "question": "Konalo se MS v ledním hokeji 2016 v Rusku ?", "answers": ["Pořadatelskou zemí bylo Rusko a hrálo se ve městech Moskva a Petrohrad."]}
{"title": "Měsíc", "context": "Na mapách se temné části měsíčního povrchu nazývají \"moře\" (latinsky mare, v množném čísle maria) a světlejší části jsou pevniny (latinsky terra, v množném čísle terrae). Možnost existence vegetace na Měsíci či dokonce osídlení \"selenity\" byla seriózně zmiňována některými významnými astronomy až do prvních desetiletí 19. století. Ještě v roce 1835 se řada lidí nechala napálit sérií článků v deníku New York Sun o smyšleném objevu exotických zvířat žijících na Měsíci. Naproti tomu prakticky ve stejné době (během let 1834-1836) publikovali Wilhelm Beer a Johann Heinrich Mädler své čtyřdílné kartografické dílo Mappa Selenographica a v roce 1837 knihu Der Mond, která solidním způsobem zdůvodnila závěr, že Měsíc nemá žádné vodní plochy ani patrnou atmosféru. Spornou otázkou zůstávalo, zda rysy Měsíce mohou podléhat změnám. Někteří pozorovatelé prohlašovali, že jisté malé krátery se objevují a zase mizí, ve 20. století se však zjistilo, že jde o omyly, vzniklé pravděpodobně odlišnými světelnými podmínkami nebo nepřesnostmi ve starých nákresech. Na druhou stranu dnes víme, že občas dochází k jevu odplynování. Během nacistického období v Německu prosazovali nacističtí vůdci teorii Welteislehre, která prohlašovala, že Měsíc je tvořen pevným ledem. První člověkem vyrobený předmět, který dosáhl Měsíce, byla automatická sovětská sonda Luna 2, která na něj dopadla 4. září 1959 ve 21:02:24 Z. Odvrácená strana Měsíce byla zcela neznámá až do průletu sovětské sondy Luna 3 v roce 1959. Její rozsáhlé zmapování bylo provedeno v rámci amerického programu Lunar Orbiter v 60. letech 20. století. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu. Prvním umělým satelitem Měsíce byla sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966). Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se 24. prosince 1968 stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce. Lidé poprvé přistáli na Měsíci 20. července 1969, čímž vyvrcholil studenou válkou inspirovaný vesmírný závod mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými. Prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11. Posledním člověkem, který stál na Měsíci, byl Eugene Cernan, který v rámci mise Apollo 17 kráčel po Měsíci v prosinci 1972.", "question": "Jak se jmenovala první sonda, která dosáhla Měsíce?", "answers": ["Luna 2"]}
{"title": "Helmut Steiger", "context": "Helmut Steiger (* 5. ledna 1959, Landshut, Německo) je bývalý německý lední hokejista hrající na pozici útočníka. Reprezentoval Německo na dvou zimních olympijských hrách (1984, 1988) a šestkrát na mistrovství světa (1982, 1983, 1986, 1987, 1989, 1990. Zúčastnil se také Kanadského poháru 1984. == Externí odkazy == Helmut Steiger – statistiky na Hockeydb.com (anglicky) Helmut Steiger – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky)", "question": "Na jakých olympijských hrách reprezentoval Německo Helmut Steiger?", "answers": ["zimních"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě. V sedmi letech tančila společně se sestrou Marií Annou v opeře Euristeo, jejímž autorem byl Zenón. Později, ve 13 letech, v den otcových jmenin (tj. 4. listopadu 1730), poprvé zpívala před publikem ve hře Germania il di che spende Sagro all. Hned za dva roky si užila i svou první hereckou premiéru v komedii Il cicisbeo consolato. V roce 1728 se její vychovatelkou stala říšská hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, zvaná \"Charlotte\", která s ní zůstala až do své smrti v roce 1754. Charlottu si velmi oblíbila, říkávala jí \"mami\" a po smrti ji jako jediného nečlena habsburského rodu nechala pochovat do rodinné Císařské hrobky. Zde leží hned vedle ní a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského, kterého jí pomohla získat. S Františkem Štěpánem se poprvé setkala již v pěti letech, kdy přišel z Nancy do Vídně. Ihned si ho oblíbil její otec – Karel VI., jenž v něm viděl svého syna, kterého mu osud odepřel.", "question": "Kdo byla Marie Terezie?", "answers": ["arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou"]}
{"title": "Alfred G", "context": "Alfred Goodman Gilman (1. července 1941 – 23. prosince 2015) byl americký farmakolog a biochemik, spolu s Martinem Rodbellem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1994. Cenu obdrželi za objev G proteinů a jejich úlohy v buněčné signalizaci. Jeho otcem byl jiný známý fakmakolog Alfred Zack Gilman. Svou učitelskou kariéru Alfred G. Gilman strávil na dvou lékařských fakultách, a sice na University of Virginia School of Medicine (součást Virginské univerzity) a na University of Texas Southwestern Medical Center at Dallas (součást systému texaských univerzit). == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred G. Gilman ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké národnosti byl farmakolog a biochemik Alfred Gilman?", "answers": ["americký"]}
{"title": "Výr velký", "context": "Výr velký (Bubo bubo) je velký druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae). Často je mu přezdíváno král noci. Rozlišuje se nejméně 20 poddruhů, které se dělí na 3 skupiny. Z toho 2 monotypické jsou někdy považovány za samostatné druhy: výr bledý (Bubo ascalaphus) a výr bengálský (Bubo bengalensis). Většinu Evropy obývá výr velký evropský (Bubo bubo bubo), Pyrenejský poloostrov v. v. španělský (B. b. hispanus), východní část evropské části Ruska po Ural v. v. východoruský (B. b. ruthenus) a Ukrajinu jižně od Kyjeva a Charkova, Besarábii, Krym, Kavkaz a Malou Asii v. v. černomořský (B. b. interpositus). Velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Samice je těžší než samec a má větší rozpětí křídel. Délka těla je 60–75 cm, rozpětí křídel 160–188 cm. Hmotnost samce se pohybuje v rozmezí 1500–2800 g, samice mezi 1750–4200 g. Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška (proto se mu říká ušatá sova). V souvislosti s jeho velikostí jde o poměrně jednoznačný určovací znak. Zbarvení je značně proměnlivé, obecně svrchu žluto(oranžovo-rezavo)hnědé s tmavohnědými skvrnami, na břiše světlejší odstín téhož s výraznými podélným tmavým skvrněním a jemným příčným mramorováním. V oblasti krku a okolo zobáku je peří světlejší až bílé. Duhovka je ohnivě oranžová. Nohy a prsty jsou porostlé jemnými, zpravidla žlutohnědými až rezavými pírky. Mláďata jsou porostlá zprvu jemným žlutobílým prachovým peřím, po opeření mají matnější zbarvení a kresby. Stejně jako ostatní sovy létá velmi tiše a střídá mávavý let s plachtěním.", "question": "Která je největší žijící sova ?", "answers": ["výr velký"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů.", "question": "Jak se jmenoval otec Karla Jaromíra Erbena?", "answers": ["Janu Erbenovi"]}
{"title": "Jiří Šlégr", "context": "Natočil pro ČSSD volební klip, ve kterém v oranžovém dresu najíždí na bránu, v níž stojí brankář v modrém dresu se jmenovkou Topolánek a dává mu gól. Ve zrušených volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2009 měl kandidovat za ČSSD. V Ústeckém kraji byl na kandidátce na druhém místě hned za Jiřím Paroubkem. V řádných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 kandidoval už jako člen ČSSD na 2. místě její kandidátky v Ústeckém kraji a získal mandát poslance Poslanecké sněmovny PČR. V říjnu 2011 opustil spolu s Paroubkem ČSSD a stal se zakládajícím členem nového politického uskupení - strany Národní socialisté - levice 21. století (později LEV 21 - Národní socialisté). Na jejím ustavujícím sjezdu dne 26. listopadu 2011 byl zvolen jejím místopředsedou. V krajských volbách v roce 2012 kandidoval za LEV 21 do Zastupitelstva Ústeckého kraje, ale neuspěl. Zároveň kandidoval ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 za LEV 21 v obvodu č. 29 - Litoměřice. Se ziskem 5,65 % hlasů však skončil na 6. místě a nepostoupil ani do druhého kola. Dne 14. června 2013 na mimořádném jednání Sněmovny v reakci na policejní razii na Úřadu vlády ČR oznámil, že se vzdává poslaneckého mandátu a ukončí svou politickou kariéru. Uvedl, že se chce vrátit do čistého prostředí mezi sportovce. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval za LEV 21 na 5. místě kandidátky v Ústeckém kraji, ale neuspěl (LEV 21 se do Sněmovny nedostala). V rámci kandidátky získal nejvíc preferenčních hlasů, a to 12,50 %.", "question": "Jaké strany je Jiří Šlégr v současnosti místopředseda?", "answers": ["LEV 21"]}
{"title": "Berlín", "context": "V Berlíně žije např. i velká skupina tzv. vystěhovalců ze zemí bývalého SSSR, kteří jakýmkoliv způsobem prokázali svůj německý původ a získali tím německé občanství. I když jejich znalosti němčiny jsou v mnoha případech mizivé, nejsou ve výše uvedených číslech zachyceni. V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky - základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly, částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva, které v Berlíně žije mnohdy již ve třetí generaci (která je pak integrována méně než ona druhá). V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 11000 členy (podle jiných údajů pak 13000) největší židovská obec v Německu.", "question": "Kolik členů má židovská obec v Berlíně?", "answers": ["11000"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého. Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C. Venuše podobně jako Země překonala gravitační diferenciaci, období krátce po svém zformování, kdy těžší prvky klesaly do středu planety, čímž došlo k vytvoření jádra, zatímco lehčí prvky stoupaly směrem k povrchu. Důkazem diferenciace je vznik sekundární atmosféry planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že kůra Venuše je silná přibližně 35 km. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech vyvíjí masivní vulkanickou činnost, vlivem které se její povrch zalévá čerstvou lávou. Tuto teorii podporuje skutečnost, že nejstarší geomorfologické útvary na povrchu jsou staré pouze 800 milionů let, zatímco zbytek povrchu je mladšího data (řádově několik stovek milionů let). V současnosti se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky aktivní v izolovaných geologických obdobích. Pozorování povrchu zařízením VIRTIS na palubě sondy Venus Express přineslo poznatky, že Venuše byla vulkanicky aktivní v rozmezí 2,5 miliónu až 250 000 let, což je z geologického hlediska v podstatě současnost. Související informace naleznete také v článku Povrch Venuše. Průzkum povrchu Venuše je vzhledem k husté atmosféře obklopující planetu ve viditelném spektru nemožný. Pro zmapování povrchu se využívají radarové vlny, které jsou schopny atmosférou proniknout. Povrch Venuše je přibližně z 80 % tvořen lávovými planinami. Venušin povrch je tvořen dvěma \"kontinentálními\" vrchovinami, které se zdvíhají z rozsáhlých okolních plání. Výšky povrchových útvarů se měří vzhledem ke střednímu poloměru planety, jelikož se zde nevyskytuje oceán kapalné vody, který by se mohl podobně jako na Zemi použít pro výchozí výšku. V oblasti severní vrchoviny Ishtar Terra se nacházejí největší hory Venuše Maxwell Montes. Tento masiv je přibližně o 2 km vyšší než Mount Everest, a dosahuje tedy výšky okolo 11 km.", "question": "Jak se jmenuje druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Kuřička hadcová", "context": "Kuřička hadcová, též kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je rostlina z čeledi hvozdíkovité, která je endemitem jihovýchodní části Českého masivu. Kromě České republiky tedy jinde neroste, z hlediska ohrožení je proto řazen do kategorie C1, kriticky ohrožený druh. Minuartia verna auct. p.p. Minuartia verna subsp. collina auct. Kuřička hadcová je drobná rostlinka s bílými květy, kvetoucí od května do června. Jedná se o obligátní serpentinofyt, výskytem je vázána na podklad tvořený horninou hadcem, neboli serpentinit. Roste v polostínu na skalních plošinách, ve štěrbinách a na mělkých hadcových půdách v řídkých borových lesích. Rozmnožuje se výhradně semeny. V minulosti byly známy tři lokality, kde se kuřička hadcová vyskytovala, ale v Borku u Chotěboře vyhynula už v 70. letech 20. století a u Kamberka na Hadcích u obce Hrnčíře se zachovala pouze málo početná populace. Z hlediska přežití druhu je nejperspektivnější oblast Dolnokralovických hadců, svahy okolo přehrady Želivka a lokality u obcí Sedlice a Bernartice. Natura 2000 - Evropsky významné lokality v České republice - kuřička Smejkalova", "question": "Kdy kvete kuřička hadcová?", "answers": ["od května do června"]}
{"title": "Iron Man 2", "context": "Iron Man 2 je americký akční film z roku 2010, který natočil režisér Jon Favreau podle komiksů o Iron Manovi. V hlavní roli Tonyho Starka, miliardáře, který svůj obrněný oblek využívá pro mírové účely a je tak slavnou celebritou, se opět představil Robert Downey Jr., jenž si zahrál i v předchozím snímku Iron Man (2008) a navazujícím filmu Iron Man 3 (2013). Jedná se o třetí celovečerní snímek z filmové série Marvel Cinematic Universe. Ruská média informují o odhalení Tonyho Starka, že on sám je Iron Manem. Anton Vanko zrovna umírá a jeho syn Ivan, který zprávy sleduje, začne stavět miniaturní obloukový reaktor podobným tomu Starkovu. O šest měsíců později je Stark obletovanou celebritou, využívá svůj oblek Iron Mana k mírumilovným účelům a odolává tlaku americké vlády, aby prodal jeho konstrukční schémata. Obnoví veletrh Stark Expo ve Flushing Meadows a chce pokračovat v odkazu svého otce Howarda. Palladiové jádro obloukového reaktoru, které udržuje Starka naživu a také pohání jeho oblek, ho však také tráví a Tony nedokáže za něj nalézt náhradu. Kvůli své očekávané smrti je deprimovaný a zároveň lehkomyslný, nicméně rozhodne se neříct o svém zdravotním stavu nikomu. Svoji stávající osobní asistentku Pepper Pottsovou jmenuje ředitelkou Stark Industries a najme zaměstnankyni Natalii Rushmanovou jako svoji novou asistentku. Společně odletí do Monaka, kde se Stark zúčastní historické Grand Prix, při jejímž závodu je ale napaden Ivanem Vankem, který drží v rukou elektrické biče. Tony si nasadí oblek Iron Mana a ruského vědce porazí, nicméně jeho výstroj utrpí vážné škody. Vanko prozradí, že jeho záměrem bylo dokázat světu, že ani Iron Man není neporazitelný. Tento útok udělá dojem na Justina Hammera, Starkova rivala v podnikání, jenž nafinguje Vankovu smrt, zatímco ho ve skutečnosti dostane z vězení. Poté ho požádá o pomoc při výrobě mnoha obrněných obleků, kterými chce zastínit Tonyho. Ten se mezitím během svého narozeninového večírku doma v Kalifornii (o kterém si myslí, že je jeho poslední) v Iron Manově obleku opije.", "question": "Jaké je jméno hlavní postavy akčního filmu Iron Man 2?", "answers": ["Tonyho Starka"]}
{"title": "Edgar Allan Poe", "context": "Alkohol a drogy způsobovaly Poeovi intenzivní stavy deprese a později i ztrátu zaměstnání. Roku 1845 uveřejnil Havrana, který doslova ohromil tehdejší veřejnost. Poe tedy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů. Jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy. Poeova smrt byla hodna děl, kterým se věnoval: 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku v ranních hodinách 7. října 1849. Edgar Allan Poe byl obdarován vysokou inteligencí, byl velice zdvořilý, ale také až přehnaně prudký a divoký. Již od dětství četl díla Lorda Byrona, Samuela Taylora Coleridge a většinu romantických autorů své doby. Hlouběji se rovněž zabýval kosmogonií, přírodními vědami a mysticismem. Tyto své znalosti následně používal při psaní svých děl (např. Pád do Maelströmu, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu), kdy dokázal s matematickou přesností dosáhnout geniálního efektu a zanechat tak ve čtenáři předem psychologicky promyšlenou impresi (většinou strachu či hnusu, často ale i humoru a překvapení).", "question": "Kdo byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista?", "answers": ["Edgar Allan Poe"]}
{"title": "Silnice", "context": "Silnice je dopravní stavba umožňující nekolejovou pozemní dopravu na větší vzdálenosti. Slovo silnice má původ v dobách, kdy císař Karel IV. nechal zesílit tehdejší hlavní cesty (silná cesta = silnice). Na Moravě se v obecném jazyce pro silnici běžně užívá slova cesta. Silnice často využívá pro překonání terénních překážek dalších staveb, jako jsou například mosty či tunely, popřípadě ještě zářezy, odřezy nebo náspy . V současné české terminologii je silnice jednou z kategorií pozemních komunikací. V tomto smyslu je termín silnice protikladem k termínům účelová komunikace, místní komunikace a dálnice. Slovo ulice je dnes již neoficiální označení pozemních komunikací ve městech a významem má nejblíže k termínu místní komunikace. První silnice stavěly už starověké civilizace. Významné jsou například silnice římského impéria. Nejznámější z nich je Via Appia, nejdelší ze všech dláždených silnic v celé tehdejší římské říši. Až do rozvoje průmyslové revoluce platilo, že čím je silnice horší, tím více zbrzdí protivníka při případném vpádu do země. V 19. století se stavěly silnice štěrkové, podložené několika druhy hrubého štěrku, s rozvojem automobilové dopravy ve 30. až 60. letech 20. století se stavěly dlážděné silnice. V té době se začínají objevovat i první dálnice, postavené nejprve v Německu za Adolfa Hitlera ve 30. letech z betonu, a v 50. letech Mezistátní dálniční systém D. Eisenhowera v USA. Časem byly beton i dlažba nahrazeny asfaltem, ze kterého se staví povrch silnic dodnes. Klíčovým úkolem ve stavbě dnešních silnic je dostavět celoevropskou dálniční síť. To se týká hlavně nových členských zemí EU a částečně i jejich kandidátských zemí. V Česku rozlišujeme podle zákona o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.) tři třídy silnic: Silnice I. třídy je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu. Označuje se jednomístným nebo dvojmístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo I oddělené lomítkem.", "question": "Jaké slovo se v obecném jazyce na Moravě používá pro označení silnice?", "answers": ["cesta"]}
{"title": "Vila Tugendhat", "context": "Vila Tugendhat v Brně je ojedinělým funkcionalistickým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Vila Tugendhat se nachází na adrese Černopolní 45, na území městské části Brno-sever v katastrálním území Černá Pole na parcele č. 3365. Patří k ní i přilehlá zahrada s parcelním číslem 3366. Pozemek v příkrém svahu byl součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové, známého brněnského textilního průmyslníka Alfreda Löw-Beera, který horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a celou stavbu domu také financoval. Vila je označována, spolu s německým pavilónem na výstavě EXPO v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století. Zároveň je to stavba, která spoluurčila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury - funkcionalismu. Výjimečné postavení vily je dáno řadou okolností. Architekt van der Rohe dostal v roce 1928 od investorů volnou ruku včetně finančního rámce. Stavba přišla na pět milionů prvorepublikových Kč, za tu cenu se dalo postavit 30 běžných rodinných domů. Díky dostatku peněz se tu však mohly použít unikátní technologie a moderní materiály.", "question": "Kdy byla vila Tugendhat zaspána do seznamu světového dědictví?", "answers": ["V roce 2001"]}
{"title": "Terminátor (postava)", "context": "Terminátor je označení robota, či kyborga, objevujících se v budoucnosti, vykreslené filmovou sérií počínající filmem Terminátor z roku 1984. Terminátory zde stvořil Skynet - armádní superpočítač disponující umělou inteligencí, který se v budoucnosti vzbouří proti lidem a s pomocí robotů vede válku proti lidstvu. Jednotlivé modely jsou přitom stále dokonalejší. Prvním a nejznámějším představitelem terminátora je Arnold Schwarzenegger. Ten postupně ztvárnil několik různých jednotek modelu označeného jako T-800 (ten však mohl mít i odlišné tváře). Jednalo se o celokovového kyborga potaženého lidskou tkání, určeného k infiltraci a provedení atentátu. Pokročilejšího terminátora T-1000 z tekutého kovu hraje Robert Patrick. T-800 může být zlikvidován tak, jak tomu odpovídá jeho kovová konstrukce, T-1000 se však dá zlikvidovat díky jeho poddajné struktuře obtížně. V celé sérii se však objevilo rovněž několik dalších modelů, například: T-1, T-70, T-200, T-300, T-400, T-500, T-600,. T-700, T-800, T-850, T-888, T-900, T-950, T-1000, T-1001, T-1002, T-3000, T-5000, T-XA, TOK-715, T-X, Mototerminator, FK. T-800 je zastaralý typ bojové jednotky, avšak díky svým parametrům často dokáže překonat své modernější zástupce. T-800 je také jako jediný schopný sebeuvědomění - čím se stává nebezpečný pro svého tvůrce (Skynet). T-800 vědomý si své existence se může rozhodnout neuposlechnout rozkaz, stává se z něho tulák a nezřídka se přidává na nepřátelskou stranu (lidé), či jí aspoň nepřímo pomáhá. K likvidaci tuláků byl vyvinut T-X. Podrobnější informace naleznete v článku Terminátor (film). Arnold Schwarzenegger jako T-800 přichází z budoucnosti zabít Sáru Connorovou, aby nemohla porodit Johna Connora, který se v budoucnosti stane vůdcem lidí ve válce proti strojům. Podrobnější informace naleznete v článku Terminátor 2: Den zúčtování. V druhém díle Terminátora má T-800 za úkol chránit Johna Connora před terminátorem T-1000, který ho přichází z budoucnosti zabít.", "question": "Z jakého roku je film Terminátor?", "answers": ["1984"]}
{"title": "Petr Bezruč", "context": "Petr Bezruč je literární pseudonym, pod kterým vystupoval český básník Vladimír Vašek (15. září 1867 Opava - 17. února 1958 Olomouc). Je autorem jediné básnické sbírky původně nazvané Slezské číslo, později známé jako Slezské písně, vydané na počátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů (řadíme jej pouze do téže doby, jeho názory se neztotožňovaly s \"buřiči\"[zdroj? ]). Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou. Spekuluje se však o tom, že autorem většiny básní ze sbírky Slezské písně ve skutečnosti není Vašek, ale jeho přítel Ondřej Boleslav Petr, který spáchal sebevraždu. Narodil se v roce 1867 v Opavě do rodiny Antonína Vaška a jeho ženy Marie Vaškové (roz. Brožkové). Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku, Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů královedvorského a zelenohorského. Na základě filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je Václav Hanka a obvinil ho z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto však malý Vladimír Vašek trávil v Háji u Opavy, kam se jeho otec vracel za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška zůstalo ovšem poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Otec Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce 1880. Jeho vdova Marie Vašková zůstala se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci. V roce 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch měl z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám později přiznal, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (z německého ein Ton = \"jeden tón\"), protože všechny písně zpíval v jediném tónu.", "question": "Kde zemřel Petr Bezruč?", "answers": ["Olomouc"]}
{"title": "Kryštof Kolumbus", "context": "Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika. Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci Jižní i Severní Ameriky. V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil Velké i Malé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium. Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu. Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa.", "question": "Kdo byl první Evropan , který navštívil Ameriku ?", "answers": ["Leifem Erikssonem"]}
{"title": "Bali", "context": "Bali je indonéský ostrov. Je nejzápadnější z Malých Sund, leží mezi Jávou na západě a Lombokem na východě. Bali tvoří spolu s několika malými ostrovy jednu ze 33 indonéských provincií, hlavním a největším městem je půlmilionový Denpasar na jihu ostrova. Na Bali žije většina příslušníků indonéské hinduistické menšiny. Protože v případě Bali jde o směs hinduismu a místní tradiční víry, hovoříme o balijském hinduismu. Ostrov je také největší turistickou destinací v Indonésii, známou uměním tance, hudby, sochařstvím, malbami, výrobky z kůže a kovotepectvím. Východně od Bali prochází Wallaceova linie, což je biogeografická hranice mezi oblastmi rozšíření asijských a australských druhů. == Historie == === Starověk === Na ostrov Bali dorazili první obyvatelé už kolem roku 2000 př.n.l. Byli to australo-asiaté, kteří přicházeli z Tchaj-wanu.[zdroj? ] Nálezy datované do této doby ukazují kamenné nástroje, lodě i kostry skrčených těl. V této době se také objevují první psané texty. Tak vznikla vyspělá civilizace se zaměřením na pěstování rýže.", "question": "Je Bali indonéský ostrov?", "answers": ["Bali je indonéský ostrov."]}
{"title": "Gilmorova děvčata", "context": "Premiérově byl vysílán v letech 2000–2007, zpočátku na stanici The WB, následně na The CW (od 2006). Celkově bylo natočeno 153 dílů v sedmi řadách. Na seriál navazuje minisérie Gilmore Girls: A Year in the Life z roku 2016. Příběh se odehrává ve fiktivním městečku Stars Hollow a vypráví o svobodné matce Lorelai Gilmorové (Lauren Graham) a její dospívající dceři Rory (Alexis Bledel). Seriál je znám především svými rychlými a vtipnými dialogy, které jsou prošpikovány narážkami na pop kulturu. Hlavními postavami seriálu je svobodná matka z bohaté rodiny Lorelai Gilmorová a její dospívající dcera Lorelai Leigh Gilmorová alias Rory. Pilotní díl seznamuje diváka s celým pozadím příběhu: Lorelai v 16 letech otěhotněla, odmítla si navzdory přání rodičů vzít otce dítěte, odstěhovala se od rodičů do městečka Stars Hollow v Connecticutu, a nadále s nimi udržovala jen sporadický kontakt. Rory, které je na začátku seriálu 15 let, je přijata na prestižní střední školu Chilton. Školné je ale příliš vysoké, a tak je Lorelai nucena uchýlit se k pro ni nejzazší možnosti – požádat rodiče o půjčku. Její matka, Emily Gilmorová, si ale vymíní, že budou obě každý pátek docházet na pravidelné rodinné večeře, čímž se Emily a Richard stávají znovu důležitou součástí života obou děvčat. Lorelain vztah k rodičům je však stále napjatý a ostře kontrastuje s kamarádským vztahem mezi Lorelai a Rory. Ústředními motivy seriálu jsou rodina, přátelství a láska, generační a třídní rozdíly. Klade se důraz na vzdělání a tvrdou práci, díky níž se obě Gilmorova děvčata nakonec dostanou tam, kam chtějí. Lorelai se z pokojské s nálepkou svobodné matky vypracuje na majitelku vlastního hotelu. Rory exceluje nejprve na prestižní střední škole Chilton, ze které pak pokračuje na jednu z nejlepších vysokých škol v Americe, Yale, kde dále pracuje na svém snu stát se zahraniční dopisovatelkou některých proslulých amerických novin. Rozdíl mezi společenskými vrstvami v Americe je nastíněn hlavně na pozadí složitého vztahu mezi Lorelai, která privilegovaný život odmítla, a jejími rodiči z vyšší společenské třídy, ale také mezi dětmi na Chiltonu a Yaleu. Dalšími důležitými postavami jsou majitel bistra ve Stars Hollow Luke Danes, Roryina kamarádka Lane Kimová, nejlepší kamarádka Lorelai Sookie St. James a rodiče Lorelai, Emily a Richard Gilmorovi. Lauren Graham (český dabing: Simona Postlerová) jako Lorelai Gilmorová Alexis Bledel (český dabing: Klára Jandová) jako Rory Gilmorová Melissa McCarthy (český dabing: Olga Želenská a Vlasta Žehrová) jako Sookie St. James Keiko.", "question": "Kdo hrál spolu s Lauren Graham hlavní roli v americkém seriálu Gilmorova děvčata ?", "answers": ["Alexis Bledel"]}
{"title": "Tabák", "context": "Tabák (Nicotiana) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Pochází z Ameriky. Tabák je ale také pojmenování pro známý produkt z listů rostliny. V listech je obsažen alkaloid nikotin, kvůli kterému se tabák užívá ve formě cigaret, doutníků a pro použití v dýmkách. Do Evropy se tabák dostal z Ameriky díky Walterovi Raleighovi v době vlády anglické královny Alžběty I. V současné době se tabák pěstuje nejen v oblasti původu, ale celkem v 117 zemích světa, kde je 33 milionů pěstitelů, v podstatě po celém světě, v pásmu 45° s.š. a 30° j.š. na ploše přibližně 5,14 milionů hektarů. Tabáková pole najdeme i v sousedním Německu, na Slovensku a Polsku. V Česku se tabák také pěstoval, ale pouze do roku 1994. V minulosti byla největším producentem tabáku Severní Amerika - zejména USA. V současné době jsou velkými pěstiteli Čína, Indie, Brazílie, ale i africké země, jako jsou Zimbabwe, Malawi, Kamerun. Z početné řady druhů tabáků se pro pěstování hodí k výrobním účelům jen dva druhy, a to tabák virginský (Nicotiana tabaccum) a tabák selský (Nicotiana rustica). Z hlediska hospodářského hodnotíme tabák jako důležitou surovinu pro průmyslové zpracování. Tabák poskytuje průmyslu nejen listy, ale i semena a stvoly. Tabákové listy jsou především surovinou pro tabákový průmysl, ale jsou zároveň důležitou surovinou pro chemický průmysl. Z listů se vyrábí nikotin, anabasin, kyselina jablečná, kyselina citrónová a chlorofyl. Tyto výrobky se mohou vyrábět z různých tabákových odpadů nebo z celých listů speciálně pěstovaných odrůd, jako je: Nicotiana rustica - alkaloid nikotin, kyselina jablečná a citrónová Nicotiana glauca - alkaloid anabasin Nicotiana glutinosa - alkaloid nornikotin Nicotiana longiflora - alkaloid nornikotin Tabákové květy jsou důležitou surovinou pro získání vonných látek pro kosmetický průmysl. Jedná se především o odrůdy Nicotiana affinis a Nicotiana sandereae. Tabákové semeno se lisuje a vylisovaný olej je výchozí surovinou laků a fermeží, ale po úpravě se dají i konzumovat. Pokrutiny po lisování semen jsou dobrým krmivem pro zemědělská zvířata. Stvol je surovinou pro výrobu celulózy nebo může sloužit jako otop. Obrázky, zvuky či videa k tématu Tabák ve Wikimedia Commons Botanika Wendys Botany.cz", "question": "V jakém roce se v Česku přestal pěstovat tabák?", "answers": ["1994"]}
{"title": "Lamberk", "context": "Lamberk je zřícenina hradu, která se nachází v záhybu řeky Oslavy asi 2 km jihozápadně od Březníka. Na opačné straně řeky ve vzdálenosti 220 metrů leží Sedlecký hrad. == Historie == Hrad byl založen ve 14. století. Jeho první majitel byl Jaroslav z Knínic, který působil v zemských úřadech. Ten prodal roku 1364 a nechal si postavit hrad Lamberk, po kterém se psal poprvé roku 1376. Nejznámějším majitelem hradu byl však jeho syn Jan Sokol z Lamberka, který proslul jako zdatný válečník. Po husitských válkách patřil hrad Janu Komorovskému. Zanikl patrně po roku 1440, kdy byly podnikány trestné výpravy proti hradům rozbrojníků. V roce 1459 se hrad uvádí jako pustý. == Současmý stav == Z hradu se do dnešních dnů dochovaly pouze fragmenty zdiva a zbytky příkopů. == Externí odkazy == Slovníkové heslo Lamberk ve Wikislovníku Lamberk na stránkách Hrady.cz", "question": "Kdo vlastnil hrad Lamberk po husitských válkách?", "answers": ["Janu Komorovskému"]}
{"title": "Kvasice", "context": "Obec Kvasice se nachází v okrese Kroměříž, kraj Zlínský. Žije zde přes 2000 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141. Ke dni 15. listopadu 2005 bylo obci tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Lubomírem Zaorálkem uděleno právo k používání vlajky obce (na základě rozhodnutí číslo 62 Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky). Na vlajce (mající poměr šířky ku délce 2:3) je list tvořený třemi vodorovnými pruhy (červeným, bílým a červeným) v poměru 8:3:3. V žerďové části horního pruhu je zobrazena bílá zavinutá střela. Vlajka byla slavnostně vysvěcena spolu se znakem obce při příležitosti kvasické pouti Nanebevzetí Panny Marie 12. srpna 2006. Bílý pruh v dolní části vlajky znázorňuje řeku Moravu, která katastrem Kvasic protéká. Bílá zavinutá střela (tzv. odřivous) na červeném poli je odvozena ze znaku a patřila dříve šlechtickému rodu Benešovců z Benešova, ze kterého pochází první písemně doložený majitel obce Ondřej z Benešova a Kvasic. Protože se znak, který obec používá od roku 1360, podobá znakům obcí Kravaře a Bílovec (které byly rovněž v minulosti majetkem spřízněných rodů), předcházely svěcení obecních symbolů několikaleté spory s heraldiky na téma nutnosti jeho změny. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kvasicích. Zámek Kvasice Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého - na náměstí Antoše Dohnala Kaple Panny Marie Bolestné Kaple Panny Marie Pomocné Socha svatého Jana Nepomuckého Fara na náměstí Antoše Dohnala Na jih od obce vede lipovo-jírovcovou alejí stará barokní Křížová cesta. Jindřich Spáčil (24. května 1899 Kvasice - 20. listopadu 1978 Kroměříž) - spisovatel, středoškolský profesor. Leopold Josef Hansmann (17. února 1824 Kvasice - 7. července 1863) - redaktor, novinář, spisovatel. Marcel Krasický (4. září 1898 Kvasice - 3. listopadu 1968 Přerov) - akademický malíř, grafik, ilustrátor, výtvarný pedagog.", "question": "Kolik obyvatel žije v obci Kvasice?", "answers": ["přes 2000"]}
{"title": "Genitální bradavice", "context": "Genitální bradavice, jinak též kondylom (pl. kondylomy r.m. nebo kondylomata r.s.; latinsky condylomata acuminata), venerické bradavice, anální bradavice, případně anogenitální bradavice, jsou vysoce nakažlivou sexuálně přenosnou infekcí, způsobenou některým z podtypů lidského papilomaviru (HPV). Šíří se prostřednictvím přímého kontaktu během orálního, genitálního či análního sexu s infikovaným partnerem. Bradavice jsou nejsnadněji rozpoznatelným příznakem genitální HPV infekce. Mohou být způsobeny HPV kmeny 6, 11, 30, 42, 43, 44, 45, 51, 52 a 54; a za 90 % případů genitálních bradavic jsou zodpovědné HPV typy 6 a 11. Jiné typy HPV způsobují karcinom děložního hrdla a většinu z análních karcinomů. Genitální HPV infekce mají ve Spojených státech odhadovanou prevalenci mezi 10 až 20 % a klinický projev u 1 % dospělé sexuálně aktivní populace. Přibližně 80 % nakažených je ve věku 17–33 let. Přestože léčba může bradavice odstranit, neodstraní HPV, takže po léčbě může dojít k opětovnému vzniku bradavic (v 50–73 % případů), či jejich spontánnímu vymizení. Genitální bradavice můžeme obvykle identifikovat podle jejich vzhledu. Pro jejich lepší zviditelnění lékaři při diagnostice používají roztok kyseliny octové. Důležité je jejich odlišení od zhoubného kožního bujení (rakoviny), proto při nejisté diagnóze má být vždy odebrán vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Totéž platí pro ženy s bradavicemi na děložním hrdle. Odebrané vzorky jsou následně odeslány na HPV DNA test, s jehož pomocí lze stanovit, zda se jedná o typ viru HPV, který je zodpovědný za vznik karcinomu děložního čípku. Léčba genitálních bradavic patří vždy do rukou lékaře. Rozhodně nepoužívejte k jejich léčbě volně dostupné přípravky, které si koupíte v lékárně. Vždy navštivte kožního lékaře, který vám předepíše vhodná léčiva a doporučí vhodný postup léčby. Mezi nejčastěji používané způsoby léčby genitálních bradavic patří přípravky Aldara (Imiquimod) a Condylox, Wartec či Warticon (Podophylox). Kromě krémů se genitální bradavice také odstraňují s pomocí kryochirurgie, kyseliny trichloroctové anebo s pomocí elektrokauterizace, laserové ablace či chirurgické excize. Lze také použít interferony.", "question": "Jakou odhadovanou prevalenci maji ve Spojených státech genitální bradavice?", "answers": ["mezi 10 až 20 %"]}
{"title": "Gluon", "context": "Gluony jsou elementární částice zprostředkující silnou interakci mezi kvarky. Důsledkem působení gluonů je možnost vzniku atomového jádra, neboť umožňuje vytvoření vazby mezi protonem a neutronem v atomovém jádře. Název vychází z anglického glue – lepidlo, protože gluony jsou tím, co drží jádro atomu pevně pohromadě. Zajímavostí je, že se každý gluon může vyskytovat v jedné z až 8 variant barevného náboje. Uvnitř hadronu se navíc děje silná interakce vždy tak, že si kvarky (jež mají také každý svůj barevný náboj) mezi sebou navzájem posílají gluony o takových barevných nábojích, aby se pomocí \"subtraktivního míchání barev\" docílilo zase neutrální kombinace barev nábojů kvarků po narušení rovnováhy samotnou interakcí. Byl objeven v roce 1979 v DESY v Hamburgu po deseti letech od jeho předpovězení. Gluony mají nulovou klidovou hmotnost a nulový elektrický náboj. Gluon je částice se spinem 1, tzn. jde o boson. Gluon je svojí vlastní antičásticí. Důležitou vlastností gluonů je jejich barevný náboj. Nevyskytují se jako volné částice. Gluony tvoří spolu s kvarky za speciálních podmínek kvark-gluonové plazma. Intermediální částice Silná interakce", "question": "Z čeho pochází název gluonů?", "answers": ["z anglického glue – lepidlo"]}
{"title": "Lublaň", "context": "Roku 1144 dostala německý název Laibach a od 13. století byla pod vládou habsburské říše jako hlavní město Kraňska až do roku 1918 (sídlil zde Kraňský zemský sněm), s výjimkou let 1809-1813, kdy byla sídelním městem Francouzi zřízených Ilyrských provincií. Při vzniku království SHS byla kulturní metropolí Slovinců, od roku 1929 pak hlavním městem Drávské bánoviny. Za II. světové války ji obsadili Italové (12. dubna 1941 ), kteří uplatňovali tvrdou antislovinskou politiku, i přesto ale město napadaly různé protifašistické oddíly. Roku 1955 mu pak byl udělen titul Město Hrdina Josipem Titem, který zde v roce 1980 také zemřel. Metropolí Slovinska se Lublaň stala oficiálně roku 1963, nezávislé Slovinsko zde bylo vyhlášeno v červnu roku 1991. Přes výskyt velkých budov, zvláště v okrajových částech města, se zachovalo historické centrum Lublaně, kde se mísí baroko s art nouveau. Město je silně ovlivněno rakouskou architekturou ve stylu Štýrského Hradce a Solnohradu. Po zemětřesení v roce 1511 bylo město přestavěno v barokním slohu. Při dalším zemětřesení v roce 1895, které město částečně poničilo, byla Lublaň přestavěna znovu ve stylu art nouveau. Městská architektura je tedy směsí různých stylů. Rozsáhlé oblasti postavené po II. světové válce byly navrženy známým slovinským architektem Jožem Plečnikem,který působil i v Praze. Dominantu města tvoří Lublaňský hrad, který se tyčí na kopci nad řekou Lublaňkou. Byl postaven ve 12. století, byl sídlem markrabat, později vévodů korutanských. Vedle Lublaňského hradu mezi další významná architektonická díla patří: Prešerenovo náměstí, Katedrála sv. Mikuláše, Svatopetrský kostel, františkánský kostel Zvěstování Panny Marie, Klášter Rakung, Trojmostí a Dračí most. Lublaň vytváří přibližně 25 % slovinského HDP.", "question": "Jaké je největší město Slovinska?", "answers": ["Lublaň"]}
{"title": "Pak Čong-hui", "context": "Pak Čong-hui (박 30. září 1917 - 26. října 1979) byl jihokorejský voják a politik. V letech 1961-1979 byl diktátorem a v letech 1963-1979 oficiálně prezidentem Jižní Koreje. Moci se chopil roku 1961 vojenským převratem. V roce 1968 se ho pokusila v tzv. útoku na Modrý dům zavraždit Severní Korea. Svou diktaturu utužil zejména po roce 1971. Roku 1979 byl zavražděn. Během své vlády učinil jihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě. Roku 1999 ho časopis Time zařadil mezi 10 nejdůležitějších Asiatů 20. století. Po pádu prvního jihokorejského prezidenta I Sung-mana se země zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném stavu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sestavit funkční vládu, policie, o niž se I Sung-man opíral, byla demoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V této atmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základem jeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. Na přání americké administrativy pak nicméně formálně zcivilnil svou vládu a stal se roku 1963 prezidentem. Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedodržel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl: vyhlásil stanné právo, rozpustil parlament, stanovil novou ústavu Yushin a zesílil cenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobody byly spíše formálními proklamacemi. Pak byl zvolen třikrát při přímých prezidentských volbách na post prezidenta, pokaždé s více než 80% hlasy. Po roce 1972 další přímá volba však již nebyla možná, proto volby kontroloval až do doby, kdy byl zavražděn v roce 1979. Avšak nepřímá volba prezidenta nezměnila do roku 1987. Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce 1971 ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k demokracii. Průběh atentátu a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné. Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích se Spojenými státy. S tím souviselo o jihokorejské angažmá ve vietnamské válce, Pak poslal do Vietnamu 320 tisíc vojáků. Jeho dcera Pak Kun-hje byla v roce 2012 zvolena prezidentkou Jižní Koreje, úřad převzala v únoru 2013.", "question": "Kdy se Pak Čong-hui chopil moci?", "answers": ["1961"]}
{"title": "Drahomíra (Šebor)", "context": "Drahomíra je velká romantická opera o čtyřech jednáních s baletem českého skladatele Karla Šebora z roku 1867 na libreto Jindřicha Böhma podle stejnojmenného dramatu spisovatele Františka Šíra. Premiéru měla v pražském Prozatímním divadle dne 20. září 1867. == Vznik a historie díla == Karel Šebor napsal svou druhou operu Drahomíra bezprostředně po úspěchu své operní prvotiny Templáři na Moravě (premiéra 1865), která mu přinesla také místo druhého (od roku 1866 třetího) kapelníka a sbormistra Prozatímního divadla v Praze. Látkově i stylově navázal na Templáře již opětovnou volbou námětu z dávné české historie a formou divadelně účinné velké opery, více se však projevily vliv italské, zejména v dramatickém soustředění k hlavní postavě, vykreslené jako fanatická pohanka, \"kouzelnice podobná Médei\". Hlavní postava patří navíc do oboru dramatické koloratury, který byl v české opeře nezvyklý, a je psána pro vysoký mezzosoprán.Známou legendární látku z počátku českých dějin, příběh vraždy svatořečeného knížete Václava, zpracoval libretista Jindřich Böhm (1836-1916) podle předlohy spisovatele a národního buditele Františka Šíra. Jejich pojetí ještě bez nuancí přebírá barokní legendu s jednoznačně negativním zpodobením Drahomíry a českého pohanství, což i soudobá kritika vytýkala. Například Karel Jaromír Erben byl zcel nehistorickým vystupováním kněžny Drahomíry jako čarodějnice v černém hábitu s čarodějnou hůlkou, kterou vyvolává duchy temnot, značně pohoršen. Fabule je značně podobná opeře Drahomíra Františka Škroupa, o dvě dekády starší. Libreto však poskytovalo řadu efektů (příležitosti pro křesťanské i pohanské obřady, sbory, balet, alegorický sen i závěrečný kontrast scén nanebevzetí svatého Václava a propadu Drahomíry do pekel), jasně charakterizované postavy a srozumitelný dramatický děj. Obecenstvo přijalo Drahomíru velmi příznivě, \"bouřlivým potleskem a četným vyvoláváním\" skladatele.Kritika Šeborovu hudbu přivítala vcelku příznivě, uznávala značný pokrok od Templářů, zejména ve větší hudebně-dramatické jednotnosti opery, jakož i zdařilejší charakterizaci postav, zejména titulní. Nepochybný byl jeho \"pokročilý smysl pro efektní uspořádání divadelní\", ale rovněž melodická invence a zejména \"čilý a bohatý rytmický život\", v němž byl spatřován Šeborův zvláštní talent. Poukazovalo se však na strukturní jednotvárnost a šablonovitost uzavřených čísel (italizující stretty, unisona) a na obtížnost a nezpěvnost sólových partií. V instrumentaci kritika (např. Jan Ludevít Procházka) Šeborovi přiznávala \"značnou obratnost\", avšak sklon k hlučnosti a lomoznosti, a doporučovala její odlehčení.", "question": "Který skladatel napsal Drahomíru?", "answers": ["Karla Šebora"]}
{"title": "Mladá fronta DNES", "context": "Mladá fronta DNES (někdy psáno také Mladá fronta Dnes, zkráceně MF DNES, MF Dnes nebo MfD) je jeden z nejprodávanějších českých deníků. Noviny jsou registrované pod kódem ISSN 1210-1168. Začaly vycházet 1. září 1990, zvolením podobného názvu navázaly na list Mladá fronta, který byl před sametovou revolucí byl orgánem Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, a převzaly i jeho redaktory, know-how a čtenářskou základnu, avšak z právního hlediska jde o zcela jiný deník. Mladá fronta DNES vznikla revoltou kolektivu redaktorů v roce 1990, kteří k jejímu vydávání založili společnost M a F a.s. Ta v roce 1991 vytvořila společně s francouzskou firmou Socpresse společnost MaFra a.s., pod kterou deník, který měl být původně vyvlastněn jako majetek SSM, přešel a která byla od roku 1995 plně vlastněna německým koncernem Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft mbH. (RBDV). V roce 2013 koupil vydavatelství Andrej Babiš, resp. jeho firma Agrofert. Redakci tvoří centrální redakce v Praze a 14 regionálních redakcí. Šéfredaktorem deníku je od července 2014 Jaroslav Plesl. Komentátorem MF DNES je např. Miroslav Korecký nebo byl Teodor Marjanovič a další. Bývalý komentátor Martin Komárek odešel v roce 2013 do vrcholné politiky do hnutí ANO, které vede vlastník MF DNES. Noviny se zaměřují převážně na komentované zpravodajství a tematické přílohy. Noviny MF DNES jsou vydávané denně s výjimkou neděle ve formátu 310 × 230 mm s přílohami ve stejném formátu nebo v časopiseckém formátu A4. Vydání obsahuje regionální přílohu příslušného kraje nebo srovnatelné oblasti. Tištěný náklad se liší podle dne vydání od 134,3 tisíc do 287,2 tisíc výtisků. Denně je prodáno přibližně 144 tisíc výtisků (k dubnu 2016), z toho necelých 48 tisíc v pultovém prodeji a přes 89 tisíc formou předplatného. Týž vydavatel provozuje také internetový portál iDNES.cz, na němž jsou publikovány některé texty z tištěného deníku a naopak. Redaktoři Mladé fronty si vymohli, že již od pondělí 20. listopadu 1989 poskytovali relativně pravdivé informace o událostech, zatímco některá jiná média situaci stále ignorovala nebo bagatelizovala. Přesto stále ještě mnoho materiálů šéfredaktorka Miloslava Moučková a její zástupci zcenzurovali.", "question": "Ve kterém roce byla založena Mladá fronta DNES?", "answers": ["1990"]}
{"title": "Jan Kraus", "context": "Jan Kraus (* 15. srpna 1953 Praha) je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu (FITES). Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí - Marka Blažka (* 1976), zpěváka Davida Krause (* 1980), Adama Krause (* 1982) a Jáchyma Krause (* 1998, s I. Chýlkovou). Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause (* 1939) - žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez (* 1946) - působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus (* 1949) - profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová (1956-1990) - pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Jana Krausová (roz. Pehrová) (* 25. ledna 1954) - první manželka David Kraus (* 13. února 1980) Adam Kraus (* 9. srpna 1982) Ivana Chýlková (* 27. září 1963) - současná partnerka Jáchym Kraus (* 1. srpna 1998) Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka, atd. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. 1966 - Dva tygři 1967 - Martin a devět bláznů, Noc nevěsty 1968 - Na Žižkově válečném voze, Spalovač mrtvol 1969 - Záhada hlavolamu 1970 - Lišáci, Myšáci a Šibeničák 1971 - Slaměný klobouk. 1972 - Dívka na koštěti 1973 - Láska, 30 panen a Pythagoras, Tajemství zlatého Buddhy 1974 - Kvočny a král, Poslední ples na rožnovské plovárně, Drahé tety a já, Na startu je delfín 1975 - Dva muži hlásí příchod.", "question": "Moderoval Jan Kraus pořad Uvolněte se, prosím?", "answers": ["Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV."]}
{"title": "Raetie", "context": "Za Diocletiana byla Raetie součástí diecéze Itálie, přičemž byla rozdělena na dvě provincie: Raetia prima (hornatější a jižněji položená) a Raetia secunda (totožná s někdejším územím Vindeliků). Jejich správci byli úředníci v hodnosti preasides, jimž byl nadřízen dux zodpovědný za obě tyto země. V době konečného úpadku západořímské říše byla Raetie sužována vytrvalými nájezdy Germánů. Už od poloviny 3. století, kdy Římané vyklidili Agri Decumates, začal vzrůstat tlak germánských Alamanů na její severní a západní hranice. V roce 488 nařídil správce Itálie Odoaker opuštění Raetie secundy, což usnadnilo pronikání Alamanů. Zhruba v témže čase se většina Markomanů přesunula z Čech do oblastí východně od řeky Lechu, kde byli později známi jako Bajuvarové (Bavoři). Naproti tomu politická a kulturní pouta Raetie primy vůči Itálii přetrvala ještě po dlouhou dobu. Po ovládnutí Ostrogóty Theodoricha Velikého se do určité míry opět pozdvihla ke své bývalé prosperitě. Latinský jazyk ve své vulgarizovanější podobě (z něhož se vyvinula dnešní rétorománština) a křesťanská víra zde proto přečkaly bez vážnějších otřesů období stěhování národů. Ve středověku se Raetií nazývalo území dřívější Raetie primy. Dodnes je toto jméno užíváno ve švýcarském kantonu Graubünden dosud obývaném potomky romanizovaných keltských obyvatel Raetie, kteří se nazývají Rétorománi. Raetie byla velice hornatá země. Hlavním způsobem obživy jejích obyvatel byl tudíž chov dobytka a těžba dřeva. Obdělávání půdy byla věnována jen malá pozornost, přesto některá úrodná údolí poskytovala hojnost obilí. Brzy po příchodu Římanů nastal rozmach obchodu a dařilo se též zemědělství. Místní svahy byly osázeny vinohrady, jež produkovaly víno považované ze stejně kvalitní jako italské.", "question": "Byla Raetie rovinatá země?", "answers": ["Raetie byla velice hornatá země."]}
{"title": "Slunce", "context": "Slunce je koule žhavého plazmatu, neustále produkuje ohromné množství energie. Jeho výkon činí zhruba 4×1026 W, z čehož na Zemi dopadá asi 0,45 miliardtiny. Tok energie ze Slunce na Zemi, neboli Sluneční konstanta činí asi 1,4 kW m−2. Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což je řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 až 7 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce činí průměrně 1 400 kg m−3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak −. Jde tak o nejjasnější těleso na obloze. Astronomický symbol pro Slunce je kruh s bodem uprostřed, v Unicode ☉ (U+2609 SUN). Slunce je hvězda nejbližší k Zemi, jejíž povrch zásobuje teplem a světlem. Světlo dosáhne povrchu Země za 8 minut a 19 sekund (přičemž z druhé nejbližší hvězdy Proxima Centauri dosáhne světlo zemského povrchu za 4,22 roku).", "question": "Jaká je průměrná hustota Slunce?", "answers": ["1 400 kg m−3"]}
{"title": "Harry Potter a vězeň z Azkabanu", "context": "Harry Potter a vězeň z Azkabanu (anglicky Harry Potter and the Prisoner of Azkaban) je třetí díl Harryho Pottera z roku 1999 od spisovatelky J. K. Rowlingové. Filmová verze, natočená v roce 2004 režisérem Alfonsem Cuarónem, byla nominována na Oscary za hudbu a vizuální efekty a vyhrála cenu publika BAFTA. Harry ve zlém opouští Dursleyovy poté, co na návštěvu přijde neoblíbená teta Marge. Nemaje kam jít a vystrašen velkým černým psem, je Harry vyzvednut Záchranným autobusem, který jej odveze do Děravého kotle. Tam se dozví že po něm jde vrah Sirius Black, uprchlý z Azkabanského vězení. Ve vlaku do Bradavic se poprvé setkají s mozkomory - strážci Azkabanu, chránícími školu před Siriusem Blackem. Při setkání s mozkomorem Harry ztratí vědomí, mozkomory zažene nový učitel obrany proti černé magii Remus Lupin. Ve škole Hagrid začíná nově učit péči o kouzelné tvory; na jeho první hodině Draco Malfoy neposlouchá Hagrida a je kvůli tomu napaden hipogryfem (napůl koněm, napůl orlem) Klofanem. Draco si stěžuje svému vlivnému otci. Hermionin nový domácí mazlíček - kočka Křivonožka - rozdmýchá spor mezi Hermionou a Ronem, když se Ronovi za podezřelých okolností ztratí jeho krysa Prašivka. Před Vánoci dají Weasleyovic dvojčata Harrymu \"Pobertův plánek\" - úplnou mapu Bradavic, na níž je vidět poloha každého člověka v hradu. S pomocí mapy projde do Prasinek, kde v hovoru zaslechne, že Sirius Black byl jeho kmotrem, ale zradil jeho rodiče a zabil jejich kamaráda Petera Pettigrewa. Trojice nerozlučných kamarádů se od Hagrida dozvídá, že Klofan musí být kvůli intrikám Malfoyova otce popraven. Snaží se Hagrida utěšit a přitom v jeho chatě najdou živého Prašivku. Křivonožka ale Prašivku zažene pod Vrbu mlátičku. Poté se objeví velký černý pes, kterého Harry viděl už dříve, a odvleče pod vrbu Rona. Harry a Herminona je pronásledují ukrytým tunelem, na jehož konci zjišťují, že pes byl ve skutečnosti přeměněný Sirius Black. K němu se připojuje Lupin, který je, jak Hermiona odhalí, vlkodlak. Lupin a Black vysvětlují, že Ronova krysa je přeměněný Peter Pettigrew, který pro Voldemorta zradil Harryho rodiče, fingoval svoji smrt a vinu svedl na Blacka. Harry Siriusovi nedovolí Pettigrewa zabít, a místo toho jej eskortují zpátky do hradu. Na cestě ale vysvitne úplněk, a Lupin se promění ve vlkodlaka.", "question": "Z jakého roku je Harry Potter a vězeň z Azkabanu?", "answers": ["1999"]}
{"title": "Lilongwe", "context": "Mělo 902 388 obyvatel (2009). Leží v nadmořské výšce 1 050 m. Nedaleko města jsou hranice mezi Malawim, Mosambikem a Zambií. Lilongwe je druhé největší město v Malawi, větší je jen Blantyre. Ve městě sídli parlament, ale z ekonomického pohledu je Blantyre hlavní. V roce 1974, bylo hlavní město přesunuto z Zomby do Lilongwe. Klima v celku teplé, suché, viz na teploty vzduchu v noci a přes den a dny se srážkami.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Malawi?", "answers": ["Lilongwe"]}
{"title": "Loket (hrad)", "context": "Loket (německy Elbogen) je český hrad, který se tyčí nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji. Na základě privilegia vydaného Janem Lucemburským v roce 1341 měli leníci tyto statky v dědičném držení, ale bez práva odkazovat je nečlenům rodu. V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Po smrti Kašparova bratra a dědice Matese roku 1487 došlo k dvojímu dělení šlikovských panství mezi Matesovy syny Mikuláše, Kašpara a Jeronýma 1487 a 1489. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim v r. 1562 Loket odebral a propůjčil ho loketským měšťanům. V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic který zde v roce 1613 zemřel (druhé nejčastěji uváděné datum je 1607). Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V letech 1631–1632 se evangeličtí emigranti s rytířem Globnarem načas vrátili, ale poté museli definitivně odejít do exilu. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.", "question": "Kde se nachází hrad Loket?", "answers": ["v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les"]}
{"title": "Evropa", "context": "Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje. Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km. Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny. Hercynským vrásněním vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m). Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4807 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m)). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv. V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. 80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km2, s průměrným ročním průtokem 8220 m3). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla. Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě. Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km2) a Oněžské jezero (9700 km2) v Rusku Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska.", "question": "Kde leží sopka Etna?", "answers": ["Na Sicílii"]}
{"title": "Obsah", "context": "Obsah je v geometrii veličina, která vyjadřuje velikost plochy. Jiné názvy jsou plocha, výměra, rozloha. Obsah je mírou (tedy charakteristikou velikosti) dané dvourozměrné části prostoru. Označuje se písmenem S. Někdy se toto slovo nesprávně používá také pro objem prostorových (třírozměrných) těles, který se označuje písmenem V. Jednotka SI metr čtvereční, značka jednotky: m2 další používané jednotky kilometr čtvereční (km2. ): 1km2 = 1 000 000 m2 hektar (ha): 1ha = 10 000 m2 ar (a): 1a = 100 m2 decimetr. čtvereční (dm2): 1dm2 = 0.01 m2 centimetr čtvereční (cm2): 1cm2 = 0.0001 m2 milimetr čtvereční (mm2): 1mm2 = 0.000001 m2 nestandardní jednotky akr měřidla planimetr, čtvercová síť Výpočet plochy ze souřadnic Plocha Povrch Obrázky, zvuky či videa k tématu obsah ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo obsah ve Wikislovníku", "question": "Jakým písmenem se označuje obsah?", "answers": ["S"]}
{"title": "Zloději času (film, 1981)", "context": "Zloději času (Time Bandits) je fantasy film Terryho Gilliama z roku 1981. Film produkoval Terry Giliam a George Harisson. Kromě originálního děje, odehrávajícího se v několika časových obdobích, je zajímavá obsazením liliputánů do hlavních rolí. Hlavním hrdinou je jedenáctiletý chlapec Kevin, který vyrůstá za okázalého nezájmu svých rodičů. Jedné noci se u něj v pokoji z ničeho nic objeví skupina trpaslíků, s nimiž se vydá na cestu tunelem, který se objeví v jeho pokoji. Společně pak projdou mnoha údobími historie (setkají se s Napoleonem, projedou se v Titanicu, navštíví dvůr krále Agamemnóna) i fantastickými krajinami, aby se na závěr setkali a bojovali se ztělesněnou Zlobou.", "question": "Kdo produkoval film Zloději času ?", "answers": ["Terry Giliam a George Harisson"]}
{"title": "Karibské moře", "context": "Karibské moře část Atlantského oceánu ležící v tropické části Ameriky jihovýchodně od Mexického zálivu. Zabírá většinu Karibské desky a je ohraničeno státy Venezuela, Kolumbie a Panama na jihu, státy Kostarika, Nikaragua, Honduras, Guatemala, Belize a poloostrovem Yucatán (patřícím Mexiku) na západě, Velkými Antilami, tj. ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko na severu a na východě Malými Antilami. Karibské moře zabírá plochu přibližně 2 754 000 km2. Jeho nejhlubším místem je Kajmanský příkop mezi Kubou a Jamajkou s hloubkou 7686 m. Při pobřeží Hondurasu a Belize se nachází Honduraský záliv a Mezoamerický korálový útes. Oblast Karibského moře je sužována zemětřeseními, sopečnými výbuchy a sezónními hurikány. Povrchová teplota moře se pohybuje mezi 24-29°C. Související informace naleznete také v článku Seznam ostrovů Karibského moře. Velké Antily Grand Cayman (největší Kajmanský ostrov) Hispaniola (na ostrově leží Haiti a Dominikánská republika) Jamajka (nezávislá republika) Kuba (nezávislá republika) Portoriko (přidružený stát USA) Malé Antily Závětrné ostrovy Anguilla. (zámořské území Spojeného království) Antigua (součást státu Antigua a Barbuda) Barbuda (součást státu Antigua a Barbuda) Dominika (nezávislá republika) Guadeloupe (zámořský region Francie) Montserrat (zámořské území Spojeného království.", "question": "Jak hluboký je Kajmanský příkop ležící v Karibiku?", "answers": ["7686 m"]}
{"title": "Baťa", "context": "Firma nesla až do změny právní subjektivity v roce 1931 jména obou bratrů. V roce 1939 jsou v důsledku politické situace slovenské závody vyčleněny pod \"Baťa, Slovenská účastinná spoločnosť\" se sídlem v Šimonovanech. Český koncern Baťa zasahoval v okamžiku svého znárodnění do čtyřiceti výrobních odvětví. K 1. lednu 1949 byly zlínské závody Baťa přejmenovány na Svit. Ze slovenské firmy Baťa vzniklo několik společností, výroba obuvi byla spojena se Závody 29. augusta (ZDA) v Partizánském. Po druhé světové válce byly Baťovy továrny v socialistických státech znárodněny bez náhrady. Pobočky v kapitalistických státech zůstaly v rodinném majetku a byly řízeny z Kanady. Současná evropská centrála firmy je ve švýcarském Lausanne. Centrála pro Česko je opět ve Zlíně. Guinnessova kniha rekordů firmu Baťa označila za \"Největšího prodejce a výrobce bot\" všech dob, protože podle nich za svoji existenci firma prodala již přes 14 miliard párů bot. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny koncernu Baťa. V roce 1894 zahájili tři sourozenci Baťové - Anna, Antonín a Tomáš - obuvnické podnikání ve firmě jménem A. Baťa. V roce 1900 měla firma právní podobu veřejné společnosti a zaměstnávala 120 lidí, v roce 1908 se stal jediným majitelem firmy T. Baťa. Na počátku první světové války se Tomáši Baťovi podařilo získat zakázku od rakousko-uherské armády. Firma měla z válečných dob víc zaměstnanců, než kolik s ohledem na odbyt potřebovala, což se Baťa pokusil spolu se zvyšující úvěrovou zadlužeností firmy překonat vnitřním úvěrovým systémem a zřízením podnikové banky. Zlepšení situace přinesla akce Baťa drtí drahotu, při níž firma snížila cenu obuvi od 1. září 1922 na polovinu cen z jara roku 1922. V roce 1924 byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a byla také zahájena výstavba moderních továrních budov s železobetonovým skeletem. Pásová výroba byla po vzoru Henryho Forda zavedena v roce 1927 a již zanedlouho umožnila zvýšit výrobu o 58 % procent při zvýšení počtu zaměstnanců o 35 %.", "question": "Ve kterém roce byla založena obuvnická firma Baťa?", "answers": ["1894"]}
{"title": "Cornell Glen", "context": "Cornell Glen (* 21. října 1981) je trinidadsko-tobažský fotbalový útočník, momentálně hrající za trinidadsko-tobažský klub Central FC. Zúčastnil se fotbalového MS 2006 v Německu a Gold Cupu 2013. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornell Glen ve Wikimedia Commons Profil, transfermarkt.co.uk Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)", "question": "Kdo je současný trinidadsko-tobažský fotbalový útočník hrající za trinidadsko-tobažský klub Central FC?", "answers": ["Cornell Glen"]}
{"title": "Absint", "context": "V 60. letech 19. století se absint stal již natolik populárním, že páté hodině odpolední se začalo říkat l'heure verte - \"zelená hodinka\". Absint se začal těšit oblibě všech společenských vrstev. Mimo Francii a Švýcarsko se absint konzumoval kupř. ve Španělsku, v USA (existují zmínky o jeho konzumaci v New Orleans) a na půdě dnešní České republiky, která tehdy byla součástí Rakouska-Uherska. Absint se v Čechách rozšířil v 80. letech 19. století; to zvláště díky českým umělcům, např. Viktoru Olivovi. Jednou z mála zemí světa, jež produkci absintu po roce 1915 nezakázaly, byly právě Čechy, kde se absint popíjel hlavně v uměleckých kavárnách a vinárnách (kupř. v kavárně Slavii). Roku 1920 byla Albínem Hillem založena likérka Hills, jejíž pokračovatelé v 90. letech 20. století tvrdili, že Hill absint vyráběl již za První republiky. Hillův absint byl prý velmi populární zvláště během druhé světové války, kdy se rozléval na příděl. Přestože je na tomto tvrzení postavena česká absintová tradice, nebyl dosud veřejnosti předložen jediný důkaz dokládající skutečnost, že likérka Hills předválečný absint skutečně vyráběla. Tento argument patří spolu se zákazem absintu v protektorátním Československu, který vstoupil v platnost v roce 1941, mezi přední zbraně jeho odpůrců, jež tvrdí, že absint (ať už pravý, nebo bohémský) se v předválečném Československu nikdy nevyráběl.", "question": "Jaký alkoholický nápoj bývá často značován jako Zelená víla ?", "answers": ["Absint"]}
{"title": "Chráněná krajinná oblast Český ráj", "context": "Chráněná krajinná oblast Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Vyhlášena byla roku 1955 a v roce 2002 došlo vládním nařízením k jejímu rozšíření o oblast Maloskalska a Prachovských skal. Zaujímá území o rozloze cca 181,5 km2. Při 50. výročí byl Českému ráji přidělen status Globální geopark UNESCO. CHKO se rozkládá na území tří krajů a čtyř okresů - Královéhradecký kraj (okres Jičín), Liberecký kraj (okresy Semily a Jablonec nad Nisou) a Středočeský kraj (okres Mladá Boleslav). Správa CHKO Český ráj sídlí v Turnově. Chráněná krajinná oblast Český ráj leží uvnitř šířeji pojaté oblasti turistického regionu Český ráj a je rozdělena do tří samostatných částí. Největší z nich je přibližně mezi Mnichovým Hradištěm, Turnovem a Sobotkou (zahrnuje oblast Mužského a Příhrazských skal, Hruboskalsko a okolí Trosek). Druhá část leží mezi Turnovem, Malou skálou a Kozákovem (oblast Maloskalska, Suchých skal a vrchu Kozákova). Třetí část je nejmenší a je přibližně mezi Jičínem a Mladějovem (sem spadá oblast Prachovských skal). Většinu podloží chráněného území tvoří tzv. kvádrové pískovce, které tu byly uloženy v období křídy. V období terciéru byla v oblasti aktivní sopečná činnost, vzniklo tu mnoho podpovrchových těles. Okolní křídové sedimenty byly postupem času rozrušeny a odneseny řekami, protože jsou méně odolné než tvrdé magmatické horniny. Tímto způsobem vznikl i nejznámější kopec a dominanta Českého ráje – Trosky. Hora Kozákov (744 m n. m.) je známým nalezištěm drahých kamenů (zejména odrůd křemene). Na území CHKO jsou evidovány stovky jeskyní a skalních dutin, nejvýznamnější se nachází v přírodní rezervaci Klokočské skály. Dvě jeskyně v území jsou uzavřeny pro veřejnost z důvodu ochrany vrápence malého (Sklepy pod Troskami a Krtola). Ze stejného důvodu je uzavřena tesaná pískovcová štola na úpatí Kozákova. PR Apolena PR Bažantník PR Bučiny u Rakous PR Hruboskalsko PP Libunecké rašeliniště PP Libuňka PR Klokočské skály NPP Kozákov PP Meziluží PR Na hranicích PP Na Vápenici PP Oborská luka PP Ondříkovický pseudokrasový systém PR Podtrosecká údolí PR Prachovské skály PR Příhrazské skály PP Rybník Vražda NPP Suché skály.", "question": "Kde sídlí Správa CHKO Český ráj?", "answers": ["v Turnově"]}
{"title": "Lawrencium", "context": "Lawrencium bylo poprvé připraveno 14. února roku 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč z izotopů kalifornia o hmotnosti 3 mg jádry boru 10B a 11B a bylo získáno lawrencium 257Lr s poločasem rozpadu 4,2 sekund. 252 98 Cf + 11 5 B → 258 103 Lr + 5 1 0 n Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest vynálezce cyklotronu Ernesta O. Lawrence. Je zajímavé, že zpočátku byl tomuto prvku přiřazen symbol Lw, ale v roce 1997 na zasedání IUPAC v Ženevě byla značka lawrencia změněna na Lr. Roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu oznámili pozorovaný vznik izotopu lawrencia 256Lr po reakci jader americia 243Am s atomovým jádrem kyslíku 18O.[zdroj? ] 243 95 Am + 18 8 O → 256 103 Lr + 5 1 0 n Dodnes je známo celkem 12 izotopů lawrencia, z nichž nejstabilnější je 262Lr s poločasem rozpadu 216 minut. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. Aktinoidy Jaderná fyzika Slovníkové heslo lawrencium ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu lawrencium ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik izotopů lawrencia je známo?", "answers": ["12"]}
{"title": "Martín Fierro", "context": "Martín Fierro je epická báseň argentinského spisovatele Josého Hernándeze. Má 2316 veršů a původně vyšla ve dvou částech pod názvy El Gaucho Martín Fierro (1872) a La Vuelta de Martín Fierro (1879). Dílo je někdy považováno za argentinský národní epos. Báseň odkazuje na argentinské národní obrození a boj za nezávislost na Španělsku, ve kterém hráli velkou roli gaučové. Hlavní postavou eposu je zchudlý gaučo Martín Fierro, který byl naverbován, aby sloužil v pevnosti na vnější hranici Argentiny a chránil ji před indiány. Báseň je napsána ve španělštině používané na argentinském venkově a je jedním ze základních kamenů argentinské národní identity. Přeložena byla do více než 70 jazyků. Báseň Martín Fierro ocenili významní literáti jako Leopoldo Lugones, Miguel de Unamuno, Jorge Luis Borges či Rafael Squirru. Od roku 1959 jsou každoročně udělovány ceny Martína Fierra, určené pro televizní a rozhlasové osobnosti a pořady. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martín Fierro na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Martín Fierro ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo je autorem básně Martín Fierro?", "answers": ["Josého Hernándeze"]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Fischer, Frankfurt/M. 2000, ISBN 3-10-092584-X === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Sebastian Bach ve Wikimedia Commons Galerie Johann Sebastian Bach ve Wikimedia Commons Autor Johann Sebastian Bach ve Wikizdrojích (německy) Osoba Johann Sebastian Bach ve Wikicitátech Encyklopedické heslo Bach v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johann Sebastian Bach Johann Sebastian Bach na projektu Musopen Volně přístupné partitury děl od J. S. Bacha v projektu IMSLP Bach Cantatas Website a všechno, co s tím souvisí === Česky === Johann Sebastian Bach a violoncello Stručný životopis J. S. Bacha Stručný životopis J. S. Bacha Web věnovaný Bachovi Nahrávka Braniborských koncertů ke stažení ze stránek Českého rozhlasu === Noty a texty === Mutopiaproject.org Klávesové kompozice jako pdf a midi Loutnové tabulatury Bach Cantata Page - texty vokálních děl === V cizích jazycích === Johann Sebastian Bach na projektu Musopen Volně přístupné partitury děl od J. S. Bacha v projektu IMSLP (en/cs) Bachův archiv v Lipsku (de) Nová Bachova společnost (de, en, fr) Bachův dům v Eisenachu (de, en, fr, es, jp) J. S. Bach na webu Klassika.info (de) Bach.de (de) Poslech Bachových děl (en) Web věnovaný Bachovi (sk) JSBach.org (en) Goldbergovy variace v projektu Digitalbach oregonské univerzity Mše h moll v projektu Digitalbach oregonské univerzity Matoušovy pašije (de, en, fr, es, he, it, ja, sw, pt, hu, ru, sv, id, ca, zh) (Flash) Dobře temperovaný klavír: Korevaar (klavír), Goeth (órgano), Parmentier (cembalo); (en,es, pt)", "question": "Kde se narodil Johann Sebastian Bach?", "answers": ["Eisenach"]}
{"title": "Jetel luční", "context": "Jetel luční (Trifolium pratense) je deset centimetrů až metr vysoká, vytrvalá, dvouděložní bylina z čeledi bobovitých. Nesprávně nazýván jako jetel červený (špatný překlad z některých jazyků). Latinské jméno označuje trojlístek jeho listů. == Popis rostliny == Tato bylina v půdě vytváří mohutný kořenový systém. Základem je hlavní kořen, který proniká hluboko do půdy. Z něho vyrůstá listová růžice, z které vystupují přímé větvené lodyhy. Lodyhy nesou listy, které jsou v dolní části střídavě trojčetné a dlouze řapíkaté. V horní části jsou krátce řapíkaté až přisedlé. Jednotlivé vejčité až široce elipsovité celokrajné lístky mají na líci výraznou bělavou nebo červenohnědou půlměsícovitou skvrnu. Na rubu jsou lístky místy chlupaté a beze skvrny. Ostře špičaté palisty jsou s řapíkem vysoko srostlé. Květenství je hlávkovité tvořené drobnými, krátce stopkatými, souměrnými oboupohlavnými pětičetnými květy. Květenství je o průměru 2–4 cm. Květy mají červené, někdy narůžovělé nebo zcela bílé korunní lístky. Vejčitě podlouhlá pavéza a úzce podlouhlá křídla jsou delší než tupý člunek. Květní hlávky jsou na spodní části zakryté velkými palisty podpůrných listů. Doba kvetení je od května do října. Pro délku korunní trubky může opylovat tuto bylinu pouze hmyz s dlouhým sosákem, především čmeláci nebo motýli. Plodem je nepukavý jednosemenný lusk, pevně uzavřený v kalichu. Semena jsou nepravidelně ledvinovitá až 2,5 mm dlouhá. V obrysu mají výrazný kořínek vyznačený rýhou. Jsou hladká, lesklá, žlutě až fialově zbarvená. Semena se při výmlatu z lusku obtížně uvolňují. Bylina se nejčastěji vyskytuje na loukách a pastvinách. == Původ a rozšíření == Původ tohoto druhu je v Evropě a přilehlých částech Asie a Afriky. U nás se začal pěstovat při zavedení střídavého hospodářství v 19. století. V Česku roste skoro ve všech nadmořských výškách.", "question": "Do jaké čeledi patří jetel luční?", "answers": ["bobovitých"]}
{"title": "Trapné povídky", "context": "Soubor Trapné povídky se skládá z osmi povídkových próz autora Karla Čapka. Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1921. Všechny povídky pojí opět filozofické zamyšlení nad dvojí tváří člověka a smutnění nad lidským osudem. == Povídky == V povídce Na zámku je ústřední postavou vychovatelka Olga. Avšak nenalezla ve své práci a ani hraběcí rodině žádné štěstí. Děti, které vychovává, ji neposlouchají a dělají naschvály. Jednoho dne se rozhodne, že takto dál žít nemůže a že se vrátí do rodného domu ke svým rodičům. V den, kdy své rozhodnutí chce oznámit hraběti, dostane dopis od matky, která píše špatnou zprávu. Otec je nemocný, její příjezd a fakt, že je jeho dcera bez práce, by špatně nesl. Olga zůstává nadále nešťastnou vychovatelkou. Druhá povídka Otcové vypráví o otcovské lásce. Otec chodí pravidelně s dcerou na procházky. Dcerka však onemocní a umírá. Otci na těžké situaci nepřidává ani fakt, že mu jeho žena byla nevěrná a on je nevlastním otcem děvčete. Všichni ve městě to vědí a posmívají se mu. Jeho lásku k dívence to však nezničí. Surovec je povídkou o továrníkovi Pelikánovi, který veškerý čas tráví v práci a jeho žena se cítí doma osamocena. Paní Pelikánová se jednou seznámí s panem Ježkem (Pelikánův kamarád z gymnázia). Samozřejmě, že se tato dvojice do sebe zamiluje. Manžel se o tom doví a není si jist, zda se má se ženou rozvést, nechat ji jít za štěstí a chudobou, nebo s ní zůstat a dopřávat ji luxus, na který byla zvyklá. Rozhodne se, že jí odpustí a Ježkovi zakáže se s ní stýkat. I tato povídka končí smutkem.", "question": "Kdo je autorem souboru Trapné povídky?", "answers": ["Karla Čapka"]}
{"title": "Anoda", "context": "Anoda je elektroda, z níž proudí elektrony směrem ke katodě. V elektrochemii představuje anoda elektrodu, na které probíhá oxidace. V případě vložení vnějšího napětí na elektrody (při elektrolýze) je anoda kladným pólem, v případě elektrického článku záporným pólem. V elektronice se s tímto názvem můžeme setkat u součástek jako jsou dioda nebo elektronka, kde anoda obvykle představuje elektrodu s kladným napětím. U polovodičových diod je anoda polovodič typu P a v propustném směru je připojena ke kladnému napětí. Opakem anody je katoda. Mnemotechnická pomůcka - jak si zapamatovat, že anoda je kladná elektroda", "question": "Jak se jmenuje elektroda, na které probíhá oxidace?", "answers": ["anoda"]}
{"title": "Svařovací zdroj", "context": "04 I p {\\displaystyle U_{N}=20+0,04I_{p}.} === Dynamická charakteristika === Dynamická charakteristika zdroje popisuje schopnost zdroje vyrovnávat s náhlými krátkodobými změnami napětí při zapalování oblouku, při zkratu a jeho přerušení. === Synergický zdroj === Synergický zdroj, resp. synergický režim, označuje takový svařovací zdroj, jehož svařovací parametry jsou natolik optimalizovány, že při změně jednoho parametru – většinou rychlosti podávání svařovacího drátu – dojde k automatickému přenastavení dalších závislých parametrů, např. svařovacího proudu a napětí, průtok ochranného plynu, rychlost pojezdu, atd. Touto funkcí je vybavena většina současných profesionálních (průmyslových) svářeček. == Bezpečnostní hledisko == === Napětí naprázdno === Napětí naprázdno je maximální napětí, které může svařovací zdroj dodávat pokud se s ním v danou chvíli nesvařuje. Z bezpečnostních důvodů se maximální hodnota napětí omezuje na 113 V při používání stejnosměrného proudu a 80 V při používání střídavého proudu. Uvedené hodnoty jsou platné pro vnitřní prostředí. Při používání svařovacího zdroje mimo zakryté prostory platí přísnější regule. === Stupeň krytí === Pro každý elektrický přístroj je vyžadováno podle elektrotechnických norem ochrana obsluhy před nebezpečným dotykem živých částí krytím v souladu s normou ČSN 33 2000-4-41. Pro svařovací zdroje se vyžaduje stupeň krytí IP 21 až IP 23. == Druhy svařovacích zdrojů == === Svařovací rotační dynamo === Nejstaršími zdroji jsou tzv. rotační dynama, která generují stejnosměrný proud. Svařovací dynamo může být poháněno buď elektrickým nebo spalovacím motorem, který s dynamem tvoří jeden celek, tzv. svařovací agregát. Svařovací dynamo disponuje strmou statickou charakteristikou a je tedy vhodné pro svařování obalenou elektrodou nebo svařování TIG případně MIG/MAG. Svařovací proud se indukuje ve vodičích kotvy rotoru, které se otáčejí v elektromagnetickém poli statorového vinutí. Regulace svařovacího proudu je možná plynulá a dosahuje se změnou buzení magnetického pole statoru. Mezi nevýhody patří velká hmotnost, hlučnost, vysoká spotřeba elektrické energie a s tím spojená nízká efektivita. Naopak výhodou je vyšší hodnota zatěžovatele. === Svařovací transformátor === Svařovací transformátor, který generuje jednofázový střídavý elektrický proud, sestává z jádra tvořeného křemíkem legovanými ocelovými plechy ve tvaru rámu, primární a sekundární cívky. Vinutí cívek je vyrobeno z měděných nebo hliníkových vodičů. Transformátor je napájen střídavým proudem, který protéká vinutím primární cívky a indukuje střídavé elektromagnetické pole. Elektromagnetickou indukcí vzniká ve vinutí sekundární cívky střídavé napětí. Po zapálení elektrického oblouku při svařování vznikne uzavřením svařovacího obvodu střídavý svařovací proud. Svařovací transformátory disponují polostrmou statickou charakteristikou a jsou vhodné pro ruční svařování obalenou elektrodou, případně pro TIG svařování, pro kterou je vhodný zdroj vysokonapěťových impulsů – vysokofrekvenční ionizátor.", "question": "Jaký typ elektrického zdroje se používá při svařování?", "answers": ["svařovací"]}
{"title": "Skagitský záliv", "context": "Skagitský záliv (angl. Skagit Bay) se nachází v americkém státě Washington. Je částí Pugetova zálivu a ústí do něj řeka Skagit. Na jihu je záliv spojený se zbytkem Pugetova zálivu Saratožským průlivem a zálivem Possession. Hranice mezi Skagitovým zálivem a Saratožským průlivem je mezi Ponell Pointem na Whidbeyově ostrově a Rocky Pointem na Caamañ ostrově. Na severozápadě spojuje záliv s úžinou Juana de Fucy Klamný průliv. Třetím spojením je na severu Swinomišský kanál, který spojuje záliv s Padillovým zálivem. Skagitský záliv omývá na severu břehy Fidalgova ostrova, na západě Whidbeyho ostrova, na jihu Caamañ ostrova a na východě pevninu. Břeh pevniny se skládá především z delty řeky Skagit, mezi jejímiž dvěma rameny se nachází Jedlový ostrov. Nejsevernější konec Skagitského zálivu nese jméno Similk Bay, kde se nachází dva ostrovy, ostrov Naděje a Skagitský ostrov. Indiánská rezervace kmene Swinomišů se nachází na Fidalgově ostrově mezi Similk Bay a Swinomišským kanálem. Členové Vancouverovy expedice roku 1792 byli prvními nepůvodními obyvateli Severní Ameriky, kteří prozkoumali Skagitský záliv.", "question": "Ve kterém americkém státě se nachází Skagitský záliv?", "answers": ["Washington"]}
{"title": "Horní Branná", "context": "Obec Horní Branná (německy Brennei) se nachází v okrese Semily v Libereckém kraji. Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 1833 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1357, ačkoli ves zde musela[zdroj? ] existovat již dříve. Od roku 1387 byla v držení Valdštejnů. Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horní Branné. Zámek Horní Branná Myslivna za zámkem Kostel svatého Mikuláše s kaplí Nejsvětější Trojice Špitál - Kaple svatého Aloise Socha svatého Jana Nepomuckého Pamětní deska spisovatele Josefa Šíra Střížkův plátenický dům Hrobka - Kaple svatého Kříže Mandlovna Horní Branná Valteřice místní části: Bohdaneč, Dolení Konec,. Výsplachy, Hradsko, Končiny, Pod Hradem, Pilousek Jan Vejrych - architekt František Kaván - hudební skladatel Jan Slavomír Tomíček - spisovatel, novinář a historik Josef Šír - učitel a spisovatel František Bohumil Hakl Jiří Havel Mirovít Josef Král Dalibor Matouš Zdeněk. Pochop Ferdinand Reich Václav Jón Zdeněk Hák Arnošt Novák Hynek Gross Bohdan Řehák František Antonín Střížek Ferdinand Bonaventura z Harrachů Josef Semela Karel Nosál Anna Truhlářová Josef Janda Ludvík Šmíd Ilja Matouš Miroslav Šimůnek Vojtěch Lantzl Jan Šípař Zásmucký ze Zásmuk Václav Weyrych z Gemsenfelsu Doprava v Horní Branné je silniční a železniční. Silniční síť zde má několik křižovatek, například křížení silnice I/14, probíhající na severním okraji obce, se silnicí III/2954 na Jilemnici a Vrchlabí a silnicí III/0148 do centra Valteřic. V Horní Branné se rovněž kříží silnice III/2936 do Jilemnice a silnice III/2954. Horní Branná má také železniční stanici na trati 040 Chlumec nad Cidlinou - Trutnov. III/0148 III/2936 III/2954 III/2955 Horní Branná Valteřice Horní Branná Valteřice u mostu Horní Branná pošta Horní Branná Obec se nachází v Krkonošském podhůří, v Podkrkonošské pahorkatině. Na severu obce se nachází Lánovská vrchovina; nejvyšší vrchol v obci je Pilousek (707 m) v části Valteřice.", "question": "Ve kterém okrese se nachází obec Horní Branná?", "answers": ["Semily"]}
{"title": "Biedermeier", "context": "Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí. Časově bývá tradičně ohraničován Vídeňským kongresem (1815) a revolucí roku 1848. Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením příjmení Biedermann a Bummelmeyer. Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V reakci na romantismus, který se zdál svým duchovním vzletem přinášet jen krvavé revoluce a války, zdůrazňoval biedermeier klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. – díky zavádění tovární výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Protože však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především stylem užitého umění. Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu. Biedermeier se projevil i v umění (velmi se inspiroval právě módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší; oblíbený byl rovněž portrét). Z umělců jsou s biedermeierem spojování např. básníci Annette von Droste-Hülshoff či Eduard Mörike nebo hudební skladatel Franz Schubert. K biedermeierovým dramatikům bývají řazeni Franz Grillparzer a Johann Nepomuk Nestroy. Českým příkladem biedermeieru může být např. literární dílo Magdaleny Dobromily Rettigové, především její kuchařky, či portrétní tvorba Antonína Machka.", "question": "Kdo poprvé použil termín biedermeier, označující umělecký styl první poloviny 19. století?", "answers": ["Joseph Victor von Scheffel"]}
{"title": "U:fon", "context": "U:fon je mobilní CDMA síť (provozovatel Air Telecom). Již od roku 2007 nabízí mobilní internet, bezdrátovou pevnou linku a digitální vysílačky. Od června 2008 mohli zákazníci v této síti rovněž využívat mobilní hlasové služby. V roce 2010 pak poskytla síť U:fon jako první v ČR své zázemí novým virtuálním mobilním operátorům. Provozovatel sítě U:fon, společnost Air Telecom, poskytuje své datové služby prostřednictvím technologií CDMA 2000 a EVDO revize A, jež je datovou sítí 3. generace, plně srovnatelnou s UMTS/HSDPA. Předností této technologie je oproti GSM sítím zejména zajištění širšího pokrytí signálem i s nižším počtem základnových stanic. Původně nejmladší český mobilní operátor U:fon spustil svoji síť 14. května 2007. V současné době pokrývá 90 % populace v České republice. Jeho provozovatelem do roku 2010 byla společnost MobilKom a.s., která je vlastněna investiční společností Penta Investments. Poté byl operátor odkoupen společností Divenno Holdings Limited a od 1.11.2012 je novým provozovatelem společnost Air Telecom a.s., která operátora koupila bez historických dluhů. Air Telecom jako čtvrtý mobilní operátor v ČR také od roku 2013 nabízí služby v GSM standardu prostřednictvím své sítě AIR. Služby GSM jsou provozovány v síti mobilního operátora T-Mobile. Služby operátora U:fon k roku 2009 využívalo 135 000 zákazníků. Mobilní síť U:fon se zaměřuje jak na rychlé mobilní připojení k Internetu pomocí přístupové technologie CDMA 2000 EV-DO Rev. A, tak na hlasové služby ,,pevné\" - (domácí \"pevné\" linky - tato domácí \"pevná\" linka nefunguje na principu klasické pevné linky) a služby mobilní na frekvencích 410 až 430 MHz. Jedná se o nový typ mobilní sítě, protože přístup CDMA byl pro tyto kmitočty standardizován společností Qualcomm v roce 2006 (CDMA2000 byla původně projektována pro pásma okolo 2 GHz). V tomto standardu se počítá s teoretickými maximálními přenosovými rychlostmi až 3,1 Mbit/s, při použití Rev. B až s rychlostmi okolo 4,9 Mbit/s. Síť podporuje možnosti využití QoS, což je řízení datových toků v přenosových sítích.", "question": "Kdy spustil svoji síť český mobilní operátor U:fon?", "answers": ["14. května 2007"]}
{"title": "Facebook", "context": "A tak spojujeme lidi. To může být špatné, pokud to využijí negativně. Může to stát život, když někoho vystaví kyberšikaně. Někdo možná zemře při teroristickém útoku domluveném na naší síti. Ale stejně spojujeme lidi.\" Podle Zuckerberga se jednalo o výzvu, se kterou většina lidí ve Facebooku nesouhlasila a sám Bosworth se od vyznění textu distancoval. Při výslechu před americkým kongresem Mark Zuckerberg oznámil, že od 25. května Facebook použije pravidla GDPR nejen pro Evropany, ale i pro všechny ostatní uživatele, včetně Američanů.V květnu 2018 Facebook oznámil spuštění služby pomáhajícím uživatelům hledajícím dlouhodobý vztah najít si partnera. Podle analytika Jamese Cordwella by tato služba mohla vést ke zvýšení množství času, kteří uživatelé na Facebooku tráví. V květnu 2018 proběhla restrukturalizace Facebooku. Facebook byl nově rozdělen na tři hlavní divize, divizi pro aplikace Facebook, Instragram, Messenger a WhatsApp, divizi pro umělou inteligenci, rozšířenou a virtuální realitu a také blockchain a divizi pro reklamní a analytické nástroje. Vedením divize zabývající se blockchainem byl pověřen David Marcus, bývalý šéf PayPalu, který měl před restrukturalizací na starost v rámci Facebooku Messenger.", "question": "Kdy proběhla restrukturalizace Facebooku?", "answers": ["V květnu 2018"]}
{"title": "Slayer", "context": "Nešlo však o žádný výstřelek kapely - Slayer chtěli jednak ušetřit za pronájem studia, druhak se přes den bubeník Dave Lombardo věnoval snaze dokončit střední školu. Logo kapely vytvořil Dave Lombardo. Polovina původní sestavy Slayer nebyla narozena v USA. Zatímco frontman Tom Araya pochází z Chile, Dave Lombardo do Spojených států emigroval z Kuby. Tom Araya byl přemluven do skupiny a paradoxně se nikdy o metal nezajímal. Kdyby se nedal na dráhu muzikanta, pokračoval by ve své roli lékaře. Jejich fanoušek si nechal vyřezat na spodní stranu zápěstí logo Slayer a kapela si fotografii dala na booklet.(Album: Divine Intervention) 11. září 2001 bylo vydáno album God Hates Us All, náhodou na den přesně s teroristickým. útokem na dvě věže Světového obchodního centra Současní Tom Araya – zpěv, baskytara (1981–dosud) Kerry King – kytara (1981–dosud) Gary Holt – kytara (2013–dosud). – současně stále členem Exodus, své původní kapely Paul Bostaph – bicí (1992–1996, 1997–2001, 2013–dosud) Bývalí Jeff Hanneman – kytara (1981–2013. ) Dave Lombardo – bicí (1981–1986, 1987–1992, 2001–2013) Jon Dette – bicí (1996–1997, 2013) Sezónní Tony Scaglione – bicí (.", "question": "Kým by byl Tom Araya, kdyby se nedal na dráhu muzikanta?", "answers": ["lékaře"]}
{"title": "Machine Gun Kelly (rapper)", "context": "Colson Baker (* 22. dubna 1990), známější pod pseudonymem MGK nebo Machine Gun Kelly, je americký rapper z Clevelandu v Ohiu. Má podepsanou smlouvu s Bad Boy a Interscope Records. Jeho jméno mu bylo dáno kvůli tomu, jak rychle umí rapovat a je to odkaz na notoricky známého kriminálníka George \"Machine Gun\" Kellyho. Dosáhl slávy po vydání svých prvních čtyř mixtapeů, Stamp Of Approval (2006), Homecoming (2008), 100 Words and Running (2010) a Lace Up (2010). Byl také v magazínu XXL. V polovině roku 2011 MGK podepsal smlouvu s Young and Reckless Clothing. 14. prosince 2011 byl MGK jmenován Nejvíce sexy průlomovým MC roku 2011 od MTV. 18. března 2012 vyhrál MTV cenu Breaking Woodie. == Dětství a kariéra == Baker se narodil 22. dubna 1990 v Houstonu v Texasu misionářským rodičům. Je německého původu z otcovy strany a norského z matčiny strany. Baker a jeho rodina procestovala svět a usadila se v Egyptu a Německu, nakonec prošla i USA a městy jako Chicago, Los Angeles, Denver a Cleveland. Rap začal poslouchat v sedmé třídě když navštěvoval Hamilton Middle School, školu s etnicky různorodým studentským rozborem v Denveru v Coloradu. Ve věku čtrnácti let se Baker přestěhoval do města, kde strávil své dětství, Clevelandu, zde začal navštěvovat Shaker Heights High School. Když mu hrozilo vystěhování z domu, začal trénovat rap v Apollo Theater, kde byl první bílý rapper. Baker se poprvé zviditelnil, když se objevil na MTV2 Sucker Free Freestyle, kde freestyleově zareppoval předělávky slok ze svého singlu \"Chip Off The Block\".", "question": "Pod jakým pseudonymem je známý Colson Baker?", "answers": ["Machine Gun Kelly"]}
{"title": "Karl Ferdinand Braun", "context": "Karl Ferdinand Braun (6. června 1850, Fulda, Německo - 20. dubna 1918, New York, USA) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny. Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce 1872; Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburku (1895). Jeho výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909 přineslo Nobelovu cenu - druhou polovinu získal Guglielmo Marconi. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková: Nobelovy ceny za fyziku, Set out, Praha 1997, ISBN 80-902058-5-2 Rádio Guglielmo Marconi Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ferdinand Braun ve Wikimedia Commons", "question": "Kde zemřel Karl Ferdinand Braun?", "answers": ["New York"]}
{"title": "Komunistická strana Číny", "context": "Komunistická strana Číny (čínsky: 中; pinyin: Zhō Gò; český přepis: Čung-kuo Kung-čchan-tang; zkratka: 中) je čínská politická strana. Byla založena roku 1921. Od roku 1949, kdy její ozbrojené síly zvítězily v občanské válce nad Nacionalisty, zastává rozhodující úlohu při řízení komunistické Čínské lidové republiky. Od roku 2012 je jejím předsedou Si Ťin-pching. Počtem členů, jenž koncem roku 2010 podle čínských státních médií přesahoval 80 miliónů, je Komunistická strana Číny největší politickou stranou na světě. Komunistickou stranu Číny tvořila při založení malá skupina, delegáti I. sjezdu zastupovali přes 50 členů strany. Početnost strany postupně rostla, na tisíc členů roku 1925, necelých 58 tisíc roku 1927, 40 tisíc roku 1928 a stoupl na 1,2 miliónu roku 1945. Po získání moci a založení Čínské lidové republiky roku 1949 velikost strany několikanásobně vzrostla. Roku 2007 podle čínských státních médií měla KS Číny 73 miliónů 360 tisíc členů. Do konce roku 2010 jejich počet vzrostl na 80 269 000, přičemž v roce 2010 21,017 miliónu osob požádalo o vstup do strany, 3,075 bylo přijato a 801 tisíc zemřelo nebo stranu opustilo; ze členů strany bylo 22,5 % žen a 6,6 % příslušníků národnostních menšin. Mezinárodní mediální skupina The Epoch Times 19. listopadu 2004 zveřejnila sérii článků nazvanou Devět komentářů ke komunistické straně. Dokument podává necenzurovanou historii Čínské komunistické strany, která hovoří o její povaze, o tom, jak se postavila proti tradičním formám čínské kultury, o vztazích mezi členy strany a vyjmenovává zločiny, kterých se dopustila. Měsíc po zveřejnění dokumentu se ve světě zvedla vlna událostí.", "question": "V jakém roce byla založena Komunistická strana Číny?", "answers": ["1921"]}
{"title": "PuTTY", "context": "PuTTY je klient protokolů SSH, Telnet, rlogin a holého TCP. Dříve byl dostupný jen pro Windows v současnosti je dostupný i pro různé UNIXové platformy (tak i pro několik jiných platforem jako neoficiální port). Původně ho napsal a vyvíjel Simon Tatham. PuTTY je svobodný software, šířený pod licencí MIT. Verze 0.58 (z dubna 2005) obsahuje několik nových vlastností jako vylepšena podpora Unicode pro mezinárodní znaky a písma zprava doleva nebo oběma směry. Před 0.58 byly vyrobené tři verze (0.55-0.57) opravující významné bezpečnostní díry předcházejících verzí, některé umožňující kompromitaci klienta ještě před autentifikací serveru. Některé z vlastností PuTTY: ukládání informací o serverech a nastavení výběr protokolu SSH a šifrovacího klíče klienti příkazového řádku SCP a SFTP (nazývají se pscp a psftp) možnost forwardování portů s SSH, včetně vestavěného forwardování X11. Vyjádření autora v FAQ k významu názvu PuTTY: \"PuTTY\" je název populárního SSH a Telnet klienta. Libovolný jiný význam je na pozorovateli. Říká se, že \"PuTTY\" je antonymem \"getty\" nebo že je to věc, která dělá Windows užitečnými, nebo že je to plutoniový dálnopis. Není možné, abychom takováto vyjádření komentovali. Jednotlivé funkce programu zajišťuje několik programů: PuTTY - vlastní Telnet a SSH klient PSCP - SCP klient PSFTP - SFTP klient PuTTYtel - Telnet klient Plink - program zajišťující šifrované spojení Pageant - agent pro správu autentizačních klíčů PuTTYgen - program pro generování RSA a DSA klíčů Obrázky, zvuky či videa k tématu PuTTY ve Wikimedia Commons Domovská stránka projektu (anglicky)", "question": "Kdo původně napsal a vyvíjel klient PuTTY?", "answers": ["Simon Tatham"]}
{"title": "Network News Transfer Protocol", "context": "Tento balík je spíš navržen pro větší systémové servery. Server NNTP se nazývá nntpd a lze ho zkompilovat dvěma různými způsoby, které závisí na očekávaném zatížení systému news. Z důvodu žádných neexistujících již zkompilovaných verzí se veškerá konfigurace provádí skrze makro, které je definováno v souboru common/conf.h Systém nntpd je nakonfigurován jako samostatný server, který se spouští při zavádění systému z rc.inet2. Systém nntpd je nakonfigurován jako démon řízený inetd. Omezení přístupu k NNTP: Přístup ke zdrojům NNTP je řízen souborem nntp_access, který je uložen v adresáři /usr/lib/news. Řádky v tomto souboru specifikují přístupová práva přidělená vzdáleným hostitelům. Každý řádek má následující formát: site read|xfer|both|no post|no [! exceptgroup] Jakmile se klient připojí na NNTP-port, pokusí se server nntpd pomocí zpětného překladu IP adresy získat doménové jméno klienta. Doménové jméno a jeho IP adresa jsou porovnávány s polem site každého záznamu v takovém pořadí, v jakém jsou uvedeny v souboru. Shoda může být buď částečná, nebo úplná. V případě úplné shody ji použije, kdežto v případě částečné shody ji použije jen pokud se nenajde žádná další částečná shoda. Záznamy s obecnější specifikací adres jsou uváděny na začátku souboru, protože případné shody jsou pozdějšími přesnějšími záznamy potlačeny.", "question": "Který soubor řídí přístup ke zdrojům NNTP?", "answers": ["nntp_access"]}
{"title": "Brno", "context": "Následující seznam uvádí pouze některé z nejvýznamnějších památek. Hvězdičkou označené objekty jsou národními kulturními památkami. === Místní a mezinárodní festivaly === V Brně je každoročně na přelomu května a června pořádán festival zábavy Brno – město uprostřed Evropy, jehož součástí je i přehlídka a možnost jízdy starými dopravními prostředky Dopravní nostalgie, Zábava pod hradbami hradu Špilberk s koncertem brněnské filharmonie, lidová hradní slavnost na témže hradu. Součástí tohoto festivalu je i mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis, latinsky \"Plamen Brněnský\", největší soutěžní show ohňostrojů ve střední Evropě. Od června do září probíhá v centru města Brněnské kulturní léto, jehož součástí je i divadelní festival Brněnské shakespearovské hry; ukončují je folklorní Brněnské lidové slavnosti. V srpnu se každý rok konají Dny Brna – oslavy úspěšné obrany města před Švédy roku 1645, jejichž součástí jsou i rekonstrukce dobových bitevních scén. Od roku 2001 se každoročně koná svátek balónového létání Baloon Jam. V Brně se také pořádá mezinárodní festival Divadelní svět, zahájen Nocí kejklířů a vrcholící Slavností masek, Divadelní svět je největší podobnou akcí ve střední Evropě. V Brně se konají dva výroční festivaly symfonické hudby – Mezinárodní hudební festival Brno, známý pod tímto jménem již od roku 1965, a Mezinárodní hudební festival Špilberk pod širým nebem. V roce 2004 se konal u příležitosti 100. výročí světové premiéry opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa v Národním divadle v Brně první ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno. Multižánrový hudební festival Semtex Culture se věnuje populární hudbě mládeže a Alternativa Brno experimentální hudbě. Do roku 1989 se v Mariánském údolí konaly Mírové slavnosti. Častým místem konání hudebních i jiných produkcí jsou hala Rondo (DRFG Arena) či náměstí Svobody v brněnském centru. V Brně se také konal mezinárodní filmový festival Cinema Mundi, přehlídka filmů z celého světa, které se ucházejí či ucházely o Oscara. Od roku 2000 zde probíhá filmový festival s gay a lesbickou tematikou Mezipatra (původně Duha nad Brnem). === Muzea a knihovny === Nejvýznamnějším muzeem v Brně je Moravské zemské muzeum, které je druhou nejstarší a nejrozsáhlejší muzejní institucí v republice a první na Moravě. Bylo založeno Hospodářskou společností pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy v roce 1817, kdy byl Biskupský dvůr na Zelném trhu převeden církví na tuto společnost. První instalace byly provedeny až v roce 1828. Po roce 1880 bylo přistavěno tzv. d'Elvertovo křídlo, které uzavřelo dvůr z jižní strany, v roce 1908 byl zakoupen i sousední Dietrichsteinský palác, muzeum bylo rekonstruováno a během první světové války uzavřeno.", "question": "Kolik výročních festivalů symfonické hudby se koná v Brně?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Merkur je Slunci nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy, dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský Měsíc a je tak menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan. Merkur nemá žádný měsíc. Jeho oběžná dráha je ze všech planet nejblíže ke Slunci a jeden oběh trvá pouze 87,969 dne. Dráha Merkuru má největší výstřednost dráhy ze všech planet sluneční soustavy a nejmenší sklon rotační osy. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. Perihelium jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43 vteřin za století; fenomén, který ve 20. století vysvětlil Albert Einstein obecnou teorií relativity. Při pohledu ze Země dosahuje Merkur jasnosti mezi -2,0 až 5,5m, takže je viditelný i pouhým okem, ale jelikož se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28,3° je většinu roku těžko pozorovatelný. Nejlepší podmínky tak nastávají při soumraku či úsvitu, než vyjde Slunce nad horizont. Pozorování planety pozemskými teleskopy je složité kvůli blízkosti Slunce. Detailnější znalosti přinesla až dvojice sond, která kolem planety prolétla. První sondou u Merkuru byla americká sonda Mariner 10 v 70. letech, která nasnímala přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda MESSENGER, která provedla tři průlety kolem Merkuru a v roce 2011 byla definitivně úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, který silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a lávových planin. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí na povrch Merkuru je většina povrchu erodována drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových zlomů dosahujících výšky několika kilometrů a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován fotony i slunečním větrem – proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů teplot mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot přes 600 °C. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430 °C, na odvrácené panuje mráz až − °C. Nejstarší doložené pozorování Merkuru pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Před 4. stoletím př. n. l. pozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří však věřili, že se jedná o dvě samostatná tělesa, která pojmenovali Apollo pro hvězdu při východu Slunce a Hermés při západu.", "question": "Jak dlouho trvá oběh Merkuru kolem Slunce?", "answers": ["87,969 dne"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843 Praha – 21. června 1914 Vídeň ) byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se v domě č. 697 (roh Vodičkovy ulice a ulice V Jámě na Novém Městě pražském), jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768-1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie (Žofie) Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale zejména pro nerovnost původu Bertiných rodičů i skutečnost, že otec již nežil, byly vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských napjaté. Matka s dcerou proto odešly do Brna a zde, u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, se jí dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Naučila se kromě rodné němčiny a češtiny i francouzsky, anglicky a italsky. V roce 1856 se odstěhovaly do Vídně k tetě. Zde vzdělaná sestřenice Elvíra měla na Bertu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy rodinné jmění (zděděné po otci) bylo téměř vyčerpáno, přijala Berta místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s Arturem (*1850), nejmladším synem Suttnerů. I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 Berta za Artura tajně provdala a oba odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Tato doba byla začátkem její nové filosofie; zbytečné utrpení, přinášené válkou, začalo být zlem, proti kterému je třeba se postavit. V roce 1885 se vrátili zpátky do Vídně, došlo k usmíření s rodinou a návratu do rodinného zámku Harmannsdorf v Dolních Rakousích. Na dva roky (1886-1888) opět odcestovali do Paříže, kde byli jako uznávaní publicisté vítáni mezi literáty a intelektuály.", "question": "Z jaké oblasti byla Berthě von Suttner udělena Nobelova cena?", "answers": ["za mír"]}
{"title": "Mem (informace)", "context": "Mem (někdy se můžeme setkat i s verzí mém) je termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace. Tento termín poprvé použil v roce 1976 ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat. Evoluce nemusí být nutně postavena jen na replikaci DNA, ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám (mutacím) a selekčnímu tlaku[zdroj? ]. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle Jean-Baptiste Lamarcka - lamarckismem). Teorie o existenci memů, jakožto kulturních dědičných informací v lidských mozkových (podle některých teorií i rostlinných a zvířecích) buňkách je evoluční psychologii kritizována jako pseudověda. Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem \"Teorie memů\") memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají. Jiný výraz pro mem je kulturgen, jenž se ale příliš neujal. Některé memy jsou jednoduché, například básnička, recept či melodie, jiné (těm se pak říká memplex) jsou komplikovanější – třeba náboženská víra nebo politické přesvědčení. Memem je samozřejmě i samotná teorie memů. Memy se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je rovněž memem). Příkladem jsou memy typu kuřáctví, závislost na drogách, nápodoba destruktivního chování – násilí, sebevražda. Memetikové [zdroj? ] popisují dva způsoby šíření. Jednak vertikální (mezigenerační) přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - ... atd. Především se takto učíme základním vzorcům chování, získáváme též nové dovednosti (např. babička naučí svou vnučku plést). Při vertikálním přenosu se memy šíří s geny.", "question": "V jaké knize byl poprvé použit termín mem?", "answers": ["Sobecký gen"]}
{"title": "Pompeje", "context": "Plinius rovněž popisuje, že erupce byla současně doprovázena zemětřesením a že moře bylo zemětřesením odsáváno pryč a znovu vraceno – dnes tento jev nazýváme \"tsunami\". Jeho strýc Plinius starší se nechal na veslici dopravit do Stabií, aby mohl úkaz sledovat, ale na svoji zvědavost doplatil životem. Byl nalezen mrtvý na pláži ve Stabiích, pravděpodobně zadušen oxidem uhelnatým. === Záchranné práce === Hned po zasypání města sopečným popelem začaly v Pompejích pracovat vojenské čety, které se orientovaly pravděpodobně podle střech vyčnívajících ze sutin. Záchranáři po sobě zanechali nápisy na zdech, které při hloubení odkryli \"Tady jsme pronikli dovnitř\" či \"Tady jich bylo padesát, stále leží, kde byli\" Když se ukázalo, že ve městě nikdo nepřežil, pozornost se zřejmě obrátila k cenným materiálům a císařským sochám na Fóru (zmizely dlažby, sochy a mramorová obložení). Archeologové v Pompejích také našli jen malé množství peněz a domácích potřeb. Na pomoc postiženým ovšem vláda neučinila žádné reálné opatření, císař Titus sice zřídil komisi pro obnovu Kampánie, obnoveno však nic nebylo. === Ztraceno na šestnáct století === Silná vrstva popela pokryla dvě města na úpatí sopky a jejich poloha a jména byla zapomenuta. Herculaneum bylo objeveno v roce 1738, Pompeje v roce 1748. Od té doby byly provedeny rozsáhlé archeologické práce a odkryto mnoho zachovalých budov s nástěnnými malbami. Poloha měst byla objevena již v roce 1599, když architekt jménem Fontana navrhoval nový tvar toku řeky Sarno, ale trvalo téměř 150 let, než byl zahájen skutečný archeologický výzkum. V roce 1860 se do výzkumu zapojil Giuseppe Fiorelli. Během prvních vykopávek byly občas nalezeny dutiny ve vrstvě popela, které obsahovaly lidské pozůstatky. Giuseppe Fiorelli přišel s nápadem vyplnit dutiny sádrou, což vedlo k získání věrných podob Pompejanů, kteří nestihli utéct, v jejich posledním okamžiku. Výraz zděšení je jasně viditelný v jejich tvářích. Pohled na tyto odlitky je šokujícím a velmi hlubokým zážitkem. Objevují se spekulace, že Fontana původně odkryl některé ze slavných erotických fresek, a poté je, s ohledem na cudnost běžnou v té době, znovu zakryl ve snaze o archeologickou cenzuru. Tento názor je podpořen záznamy pozdějších archeologů, kteří měli pocit, že místa, na kterých pracují, byla v minulosti navštívena a znovu zakryta. Forum, lázně, mnoho domů a vil bylo překvapivě dobře zachováno. V blízkosti města byl nalezen hotel (1 000 m2). Pompeje jsou jediné starověké město, jehož topografie nebyla změněna a tudíž jej vidíme tak, jak bylo postaveno původně.", "question": "Kdy byly objeveny Pompeje?", "answers": ["v roce 1748"]}
{"title": "Titanic", "context": "Po šesti hodinách plavebních zkoušek na moři opustil Titanic v poledne Belfast a vydal se na 550 mil (890 km) dlouhou cestu do Southamptonu pod velením kapitána Herberta Haddocka. 10. dubna byla provedena poslední inspekce lodi, kterou provedl sám konstruktér Titanicu, Thomas Andrews. První, a zároveň i poslední plavba směřovala z anglického Southampton přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown (Cobh) do amerického New Yorku. Na plavbu se Titanic vydal 10. dubna 1912 pod velením kapitána Edwarda J. Smithe, který byl komodorem flotily White Star Line a předtím sloužil na Olympicu. V Anglii bylo tradicí, že společnost White Star Line vypravovala zvláštní vlak z Londýna do přístavu tak, aby cestující, kteří strávili poslední noc na pevnině v hotelu, měli zajištěnu dopravu k jejím lodím. První plavba Titanicu byla málem na poslední chvíli odložena kvůli probíhající stávce horníků - na Titanic musela být přeložena zásoba uhlí ze všech dostupných lodí White Star Line v Southamptonu, aby vyhověl úřednímu zjištění, podle kterého je vybaven dostatečným množstvím uhlí pro plavbu přes Atlantik - není bez zajímavosti, že tento limit, nastavený pro daleko menší lodě, překročil Titanic jen o několik set kg. Na palubu se nalodilo přes 1 300 cestujících, z toho více než 300 v první třídě, téměř 300 osob v druhé třídě a přes 700 ve třídě třetí. Titanic tedy nebyl na své první plavbě kapacitně zcela vytížen, společně s posádkou pak bylo na palubě až 2 223 lidí. Velení lodi bylo v rukách kapitána Edwarda J. Smithe, který měl k ruce 7 důstojníků (vrchní důstojník H. T. Wilde, 1. důstojník William McMaster Murdoch, 2. Charles Herbert Lightoller, 3. Herbert John Pitman, 4. Joseph Grove Boxhall, 5. Harold Godfrey Lowe, 6. James Pell Moody). Na palubě lodi se nacházel i generální ředitel lodní společnosti White Star Line lord J. Bruce Ismay a šéfkonstruktér Thomas Andrews, projektant R. R. C. Chisholm, elektrikáři W. H. M. Parr a E. H. Watson, zámečníci A. F. Cunnigham, A. W. Frost, R. J. Knight a instalatér Francis \"Frank\" Parkers.", "question": "Jak se jmenoval kapitán parníku Titanic?", "answers": ["Edwarda J. Smithe"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Žádali Kongres, aby omezil hudební průmysl, jelikož je pobuřovaly urážlivé – především heavymetalové – texty. V roce 1990 musela kapela Judas Priest čelit obžalobě, kterou proti nim vznesli rodiče dvou mládenců, kteří se údajně před pěti lety zavraždili poté, co si vyslechli podprahové poselství v písni zmíněných muzikantů, a které znělo \"do it\" (\"udělej to\"). Případ si získal velkou pozornosti veřejnosti, avšak hudebníci byli posléze uznání za nevinné. Nedílnou součástí populární hudby je i vizuální stránka, což platí i pro heavy metal. Obaly alb, vystoupení na pódiu, kostýmy kapel a videoklipy jsou téměř stejně důležité jako hudba samotná, no jen zřídkakdy jsou přednější než hudební tvorba. Z každého díla lze tedy získat množství dojmů; heavy metal z hlediska umělecké formy je velice široký pojem, jelikož mu nedominuje pouze jeden vyjadřovací prostředek. Zatímco malba má vizuální podobu, symfonie zvukovou, v metalových kapelách se zvuková podoba spojuje s vizuální (obal alba, vystoupení na pódiu, oblečení atd.). Některé rané heavymetalové seskupení, např. Alice Cooper a Kiss, a rovněž novější skupiny jako GWAR, Mushroomhead či Marilyn Manson, získaly popularitu nejenom díky své hudbě, ale přispěly k ní také jejich vystoupení na pódiu a hanlivé chování muzikantů. Dlouhatánské vlasy jsou, podle Weinsteina, \"nejvýraznějším poznávacím prvkem metalové módy.\" Heavy metal převzal tento rys původně z kultury hippies. V 80. a 90. létech heavymetalové háro \"symbolizovalo nenávist, odpor a rozčarování generace, která se očividně necítí nikde doma\", tvrdí novinář Nader Rahman. Dlouhé vlasy dodaly členům metalové komunity \"sílu nevyhnutnou na to, aby se mohli bouřit vesměs proti ničemu.\" Klasický metalový stejnokroj se skládá z modrých džínů, černého trička, bot a černé kožené nebo džínové bundy. Trička bývají většinou ozdobené logy nebo kresbami představujícími milovanou metalovou kapelu. V polovině 70. let se zásluhou Judas Priest a Motörhead ujala mezi heavymetalistami kožená móda a motorkářská kultura. Během 80. let měli na metalovou módu značný vliv punk rock, gothic rock, a rovněž hororové filmy.", "question": "Odkud převzal heavy metal trend dlouhých vlasů?", "answers": ["z kultury hippies"]}
{"title": "Falso Azufre", "context": "Falso Azufre je název neaktivního vulkanického komplexu, tvořeného soustavou překrývajících se kráterů, dómů a lávových proudů, ležících v 15 km dlouhé linii na hranicích Chile a Argentiny, táhnoucí se od východu k západu. Vznik komplexu je odhadován na období pleistocénu až holocénu. obsahuje krátery a lávové dómy. Nejvyšší vrchol Cerro Falso Azufre leží na západním konci komplexu v Chile, zde probíhá většina vyvrhování pyroklastického materiálu. Mladší část komplexu leží v Argentině, nachází se tu dva lávové dómy a dva sopečné kužely.Láva produkovaná sopkou je andezitická. Obsahuje hornblend a pyroxeny s celkovým obsahem 58-61 % SiO2. Andezity na západním úpatí sopky jsou staré 0,7 ± 0,2 milionu let. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Falso Azufre na slovenské Wikipedii. === Externí odkazy === www.volcano.si.edu - komplex Falso Azufre na Global Volcanism Program (anglicky)", "question": "V jakém státu leží nejvyšší vrchol Cerro Falso Azufre?", "answers": ["Chile"]}
{"title": "Křeček", "context": "Díky pachovým značkám, které zanechává třením svých mazových žláz o důležité předměty a místa, a díky svým výkalům a moči je křeček schopen orientovat se ve svém okolí i potmě. Současně tak označuje své území proti všem možným vetřelcům. Schopnost akustického vnímání je u křečků velice rozvinutá, jsou schopni vnímat také frekvence ze spektra ultrazvuku. To jim neslouží na obranu proti nepřátelům, ale spíše k vnitrodruhovému dorozumívání se. Tak mohou všechna mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku i otce, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima, nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará. Během dne křeček složí své ušní boltce, aby mohl nerušeně spát. Jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem. Vnímání tvarů a barev je patrně pouze nedostatečně rozvinuto. Naproti tomu je křeček se svýma po stranách posazenýma kulovitýma očima schopen jedním pohledem zachytit celé své okolí. Dá se říci, že křeček má opravdu široký rozhled - asi 110 stupňů. Na naše poměry je křeček ovšem poněkud krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby, třeba blížícího se nepřítele je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle je křeček téměř slepý. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí. Stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty.", "question": "Je křeček noční tvor?", "answers": ["Jakožto noční tvor nedisponuje křeček nijak zvlášť dobrým zrakem."]}
{"title": "Přemysl Otakar II", "context": "Jedná se o sdělení na olověné destičce, která byla vložena do truhlice s pozůstatky krále při jejich přenosu do nového hrobu v gotické katedrále: Pod náhrobkem tvořeným ležící sochou ve zbroji těžkooděnce, královském rouchu a s korunou na hlavě, se Přemyslovy kosti, velmi špatně zachovalé, nacházejí dodnes. Smrt Přemysla Otakara II. vyvolala silnou literární odezvu, dá se ovšem říci, že jeho vzlet a pád fascinuje umělce dodnes. Jeho úspěchy i neúspěchy inspirovaly Franze Grillparzera k rakouskému \"národnímu dramatu\" König Ottokars Glück und Ende a český král se objevuje i v Danteho Božské komedii - před branami očistce ve společnosti Rudolfa Habsburského. Je to mimochodem velká čest, protože Dante se o světských panovnících zmiňuje jen zřídka. Španělský dramatik a básník Lope de Vega, ačkoliv se většinou zabýval domácími dějinami, českému králi věnoval hru Císařská koruna Otakarova. Z českých klasiků se situaci po Přemyslově smrti věnoval Bedřich Smetana v opeře Braniboři v Čechách. Přemysl Otakar II. je hlavní postavou knihy Ludmily Vaňkové Král železný, král zlatý. Obdobím po jeho smrti se pak zabývá její další kniha Zlá léta. U některých měst je jejich spojení se zakladatelskou činností Přemysla Otakara s otazníkem a odvozuje se přes druhotné zdroje.", "question": "Jak se jmenuje král, kterému se říkalo král železný a zlatý?", "answers": ["Přemysl Otakar II."]}
{"title": "Magnalium", "context": "Magnalium je označení slitiny hliníku, obsahující 5-50 % hořčíku. Pro zvýšení tvrdosti slitiny bývají přidávána i stopová množství jiných prvků, například mědi, niklu a cínu. Magnalium nachází své využití ve strojírenství a pyrotechnice. Slitiny s menším podílem hořčíku (kolem 5 %) vynikají velkou pevností, odolávají lépe korozi a mají také nižší hustotu než čistý hliník. Dají se lépe obrábět a svářet než hliník. Slitiny s větším obsahem hořčíku (kolem 50 %) jsou křehčí a náchylnější ke korozi než hliník. Ačkoliv jsou všeobecně mnohem dražší než samotný hliník, velká pevnost, nízká hustota a hmotnost a větší obrobitelnost slitin s nižším podílem hořčíku je předurčily k využití při konstrukci leteckých a automobilových součástí. Používají se také k výrobě kovových zrcadel a speciálních nástrojů. Slitiny s obsahem kolem 50 % hořčíku se však kvůli svým vlastnostem tohoto využití nedočkaly. Přesto jsou pro svou vysokou hořlavost v práškovém stavu a mnohem vyšší reaktivitu používány v pyrotechnice. Výroba magnalia, amatérské stránky Alana Yatese (anglicky) V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnalium na anglické Wikipedii.", "question": "Kolik % hořčíku obsahuje magnalium?", "answers": ["5-50 %"]}
{"title": "Ču-jin fu-chao", "context": "Bopomofo (oficiálně 注, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – \"fonetické znaky\") je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma. Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912-1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínského textu do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin). Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchaj-wanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma. Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.", "question": "Kdo vytvořil znaky písma bopomofo?", "answers": ["Čang Ping-lin"]}
{"title": "Puštík bělavý", "context": "Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují. Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení. Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku. V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko. Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit. == Rozšíření == Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.[zdroj? ]V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh.", "question": "Podel čeho se dá dobře poznat Puštík bělavý?", "answers": ["světlého zbarvení"]}
{"title": "Speciální teorie relativity", "context": "Speciální teorie relativity (STR) je fyzikální teorie publikovaná r. 1905 Albertem Einsteinem. Nahrazuje Newtonovy představy o prostoru a čase a zahrnuje teorii elektromagnetického pole reprezentovanou Maxwellovými rovnicemi. Teorie se nazývá speciální, protože popisuje pouze zvláštní případ Einsteinova principu relativity, kdy vliv gravitace lze zanedbat. O deset let později Einstein publikoval obecnou teorii relativity, která zahrnuje i gravitaci. Princip relativity zavedl už Galileo. Překonal starý absolutní pohled Aristotela a zastával názor, že pohybuje-li se vztažná soustava vzhledem k jiné rovnoměrným přímočarým pohybem, je s ní rovnocenná (pohyb je vzájemný - relativní) a neexistuje tedy žádná absolutní vztažná soustava, kterou jedinou by měly být všechny věci poměřovány. Zavedl také sadu transformací nazývaných Galileovy transformace, které se používají dodnes, a stanovil 5 pohybových zákonů. Když Newton konstruoval svou mechaniku, převzal Galileiho princip relativity a zredukoval počet základních pohybových zákonů na 3. Ačkoliv se zdálo, že Newtonova klasická mechanika funguje pro všechny jevy včetně pevných těles, světlo bylo stále problematické. Newton věřil, že světlo má částicovou povahu, později však fyzikové zjistili, že model světla jako příčného vlnění vysvětluje jeho vlastnosti mnohem lépe. Mechanické vlnění se šíří v médiu, a totéž bylo předpokládáno pro světlo. Toto hypotetické médium bylo nazváno \"světlonosný ether\". Měl mít některé vzájemně neslučitelné vlastnosti, jako například být extrémně tuhý s ohledem na vysokou rychlost světla, na druhé straně téměř nehmotný, aby nezpomaloval Zemi při jejím pohybu vpřed. Představa etheru vzkřísila myšlenku absolutní vztažné soustavy, kterou by byla ta, co je vzhledem k etheru v klidu. Na počátku 19. století začaly být světlo, elektřina a magnetismus považovány za různé aspekty elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice ukazovaly, že elektromagnetické záření vysílané urychlovaným elektrickým nábojem se vždy šíří rychlostí světla. Dále ukazovaly, že rychlost záření se nemění v závislosti na rychlosti zdroje. Tyto vlastnosti jsou analogické klasickému mechanickému vlnění. Naproti tomu by se měla, v závislosti na rychlosti pozorovatele, měnit rychlost záření. Fyzikové se pokusili využít této myšlenky ke změření rychlosti Země vzhledem k etheru. Nejznámější z těchto pokusů byl Michelson-Morleyův experiment. Z neúspěchu řady těchto experimentů vyplynulo, že rychlost světla nezávisí na rychlosti pozorovatele a jelikož nezávisí ani na rychlosti zdroje, musí být neměnná pro všechny pozorovatele. Ještě před teorií relativity si Hendrik Lorentz a jiní povšimli, že elektromagnetické síly se liší v závislosti na umístění pozorovatele.", "question": "Kým byla speciální teorie relativity publikována?", "answers": ["Albertem Einsteinem"]}
{"title": "Parlamentář", "context": "Parlamentář je osoba, zpravidla voják, která je vyslána svým velitelem, aby vyjednávala s nepřítelem, např. ohledně dočasného zastavení palby nebo výměny zajatců. Své postavení demonstruje bílou vlajkou. Parlamentář a členové jeho doprovodu jsou chráněnými osobami, podle obecného válečného práva (čl. 32–34 haagské Úmluvy o zákonech a obyčejích války pozemní z roku 1907) požívají výsady nedotknutelnosti. Nelze je napadnout ani jinak urazit, není možné je zadržet a učinit z nich např. válečné zajatce, po splnění mise je nutné jim poskytnout svobodný a bezpečný návrat zpět. Výsadu nedotknutelnosti je jim možné upřít jen v případě prokázaného vyzvědačství. V českém právu je tato ochrana vyjádřena prostřednictvím válečného trestného činu Ublížení parlamentáři (§ 417 trestního zákoníku). == Externí odkazy == Encyklopedické heslo Parlamentář v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích", "question": "Jakou vlajkou demonstruje své postavení parlamentář?", "answers": ["bílou"]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem. V knize sledujeme sjednocení mnoha národů a ras Středozemě v rozhodujícím zápase s Temným pánem Sauronem. V několika dějových liniích je představeno jak kolektivní hrdinství vojsk Západu, tak putování a individuální hrdinství jednotlivých členů Společenstva Prstenu. Ač to autor popíral, k atmosféře knih výrazně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a roků před i po ní. Pán prstenů volně navazuje na knihu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. V zájmu návaznosti příběhu provedl Tolkien po vydání Pána prstenů v textu Hobita určité úpravy. Oba romány vycházejí z rozsáhlých dějin fiktivního světa Arda. Příběhy z mytologie tohoto světa jsou obsaženy v knize Silmarillion a v dalších svazcích, které na základě materiálu z otcovy pozůstalosti postupně připravuje k vydání autorův syn Christopher.", "question": "Na jakou knihu navazuje Pán prstenů?", "answers": ["Hobit aneb cesta tam a zase zpátky"]}
{"title": "Lotyšská vlajka", "context": "Vlajka Lotyšska je tvořena obdélníkovým listem o poměru 1:2 se třemi vodorovnými pruhy: karmínovým, bílým a karmínovým v poměru šířek 2:1:2. == Barvy a symbolika == Karmínově tmavočervená barva symbolizuje krev prolitou v minulých dobách, bílá reprezentuje pravdu, právo, čest a pravdomluvnost občanů. Tmavočervená barva je ve světě nazývána jako \"lotyšská červeň\" a odlišuje lotyšskou vlajku od podobné vlajky rakouské. Bílá a karmínová se staly národními barvami už v době, kdy Lotyšsko s jižním Estonskem tvořily dohromady jeden celek zvaný Livonsko. == Historie == Již v 10.–13. století na území dnešního Lotyšska existovaly nezávislé státní útvary Ersika, Koknese a Tálava. Jejich území bylo dobyto řádem livonských rytířů, který se v roce 1237 spojil s řádem německých rytířů. Ten ovládl Livonsko až do 16. století. V průběhu livonských válek (1558–1583) bylo území rozděleno (1562) mezi Polsko a Švédsko. V roce 1629 získalo Švédsko severozápad území. Po Severní válce (1721) připadla velká část Lotyšska Rusku, které do roku 1795 postupně připojilo i zbytek území. Rusko toto území rozčlenilo na Kuronskou, Livonskou (dnešní jižní Estonsko) a Vitebskou gubernii a na těchto územích začalo užívat ruské vlajky. Ty se tak staly prvními státními vlajkami v moderních dějinách dnešního Lotyšska.Na konci 60. let 19. století našel tehdejší student, folklorista a pozdější profesor Jē Jū (1847–1928) ve Starší rýmované kronice Livonského řádu z roku 1279 zmínku o užívání praporu s vodorovnými, stejně širokými červeno-bílo-červenými pruhy, starými lotyšskými kmeny v boji proti kmenům estonským. Lotyšská vlajka proto patří k nejstarším na světě. Se vzrůstajícím lotyšským národním hnutí byla tato vlajka v roce 1870 užita lotyšskými studenty Tartuské univerzity v Estonsku poprvé jako etnická vlajka.", "question": "Jaké barvy jsou pruhy na vlajce Lotyšska?", "answers": ["karmínovým, bílým a karmínovým"]}
{"title": "Software", "context": "Software (též programové vybavení) je v informatice sada všech počítačových programů používaných v počítači, které provádějí nějakou činnost. Software lze rozdělit na systémový software, který zajišťuje chod samotného počítače a jeho styk s okolím a na aplikační software, se kterým buď pracuje uživatel počítače nebo zajišťuje řízení nějakého stroje (viz embedded systém). Software je protiklad k hardwaru, který zahrnuje všechny fyzické součásti počítače (elektronické obvody, skříň...). Jelikož software je zpravidla považován za autorské dílo, koncoví uživatelé ho využívají na základě licencí od jejich autorů. První teorie softwaru byla navržena Alanem Turingem v eseji Computable Numbers with an Application to the Entscheidungsproblem v roce 1935. Pojem \"software\" v textu poprvé použil John W. Tukey v roce 1958. V hovorové řeči se tento pojem často používá ve významu \"aplikační software\". V informatice a softwarovém inženýrství pojem software zahrnuje všechny informace zpracované počítačovým systémem, a také programy a data. Mezi obory, které se zabývají softwarem, patří informatika a softwarové inženýrství. Historie počítačového softwaru se začíná psát v roce 1946, kdy se objevila první programová chyba softwaru. Více a více programů vstupuje do sféry firmwaru a hardware je menší, levnější a rychlejší, jak předpokládá Mooreův zákon. A tak se části počítačů, které byly dříve považované za software, nyní řadí k hardwaru. Většina dnešních hardwarových společností zaměstnává více softwarových programátorů než hardwarových návrhářů od té doby, co softwarové nástroje zautomatizovaly mnoho úkolů souvisejících s výrobou plošných spojů. Stejně jako v automobilovém průmyslu, základy softwarového průmyslu položilo několik vizionářů, kteří v garáži vytvářeli své prototypy. Steve Jobs a Bill Gates byli Henry Ford a Louis Chevrolet své doby a profitovali z nápadů, které byly všeobecně známé v době ještě předtím, než začali podnikat.", "question": "Kdo navrhl první teorii softwaru?", "answers": ["Alanem Turingem"]}
{"title": "Big Ben", "context": "Je běžným omylem, že je považován za nejtěžší zvon Velké Británie ale ve skutečnosti je třetí nejtěžší po Great Paul v katedrále svatého Pavla v Londýně s hmotností 17,002 t a Great George v Liverpoolské katedrále s hmotností 15,013 tun. Původní zvon měl mít hmotnost 14 t a srdce zvonu mělo mít hmotnost 300 kg. Zvon vyrobila společnost John Warner and Sons v Stockton-on-Tees roku 1856 s hmotností 16 tun Ten popraskal když byl zkoušen na Palace Yard. Zakázka na odlití nového zvonu byla zadána společnosti Whitechapel Bell Foundry, která znovu odlila zvon o hmotnosti 13.8 t. Ten také poté co byl používán necelý měsíc popraskal ale pootočením vůči srdci o 90° a úpravou srdce na hmotnost 200 kg bylo dosaženo možnosti dalšího používání. Prasklina byla zaplněna a otočení zvonu způsobilo, že zvon původně laděný na tón E nezní v čistém tónu. Spolu s tímto zvonem obsahuje zvonice ještě další čtyři zvony, které ohlašují čtvrtiny hodin. === Spolehlivost === Hodiny jsou pověstné svou spolehlivostí. Ta je dána schopnostmi jejich tvůrce, amatérského hodináře Edmund Becketta Denisona. Hodiny byly podle jeho návrhu vyrobeny hodinářem Edwardem Johnem Dentem ještě dříve, než byla dokončena věž samotná. Denison tak měl dostatek času na experimentování a seřizování hodin. Krokové ústrojí hodin poskytuje dokonalé oddělení mezi kyvadlem a hodinovým mechanismem. To spolu s uzavřením ve schránce odolné proti působení větru a jiných povětrnostních podmínek umožňuje trvalou přesnost hodinového mechanismu. Hodiny si uchovaly svou přesnost navzdory bombardování v průběhu druhé světové války. Na nový rok 1962 se v důsledku hustého sněžení zpomalily a odbily půlnoc o 10 minut později. První velký výpadek postihl hodiny v roce 1976. Bicí mechanismus se poškodil vlivem kazu kovového materiálu 5. srpna 1976 a byl znovu zprovozněn 9. května 1977. Hodiny se zastavily 30. dubna 1977 den před všeobecnými volbami a znovu o tři týdny později. V pátek 27. května 2005 se hodiny na 90 minut zastavily, zřejmě vlivem velkého horka (teplota v Londýně dosáhla 31.8 °C). 29. října 2005 byla činnost hodin asi na 33 hodin zastavena z důvodu opravy. Byl to nejdelší interval nefunkčnosti hodin za posledních 22 let. == Odkazy == === Reference === === Související články === BBC === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Big Ben ve Wikimedia Commons Galerie Big Ben ve Wikimedia Commons http://www.earthcam.com/uk/england/london/bigben.php – Web kamera na Earthcam.com http://www.bigben.freeservers.com/index2.html – WWW stránky Big Ben", "question": "Kde se nachází Big Ben?", "answers": ["v Londýně"]}
{"title": "Roman Onderka", "context": "2010: Fakulta podnikatelská VUT: program Master of Business Administration, validováno Nottingham Trent University (Velká Británie) 2009: Vysoká škola Karla Engliše: bakalářské studium ve studijním programu Ekonomika a management, obor Ekonomika a právo v podnikání. Podle Akreditační komise byla bakalářská práce nevyhovující, její předsedkyně Vladimíra Dvořáková uvedla, že \"práce k obhajobě neměla být ani připuštěna\". Když se reportér ČT Michal Šebela pokusil získat jeho vyjádření, brněnský primátor nejdříve mlčel a poté reportéra obvinil z porušování zákona. V únoru 2012 rozeslal anonym médiím e-mail obsahující mimo jiné i Onderkovu bakalářskou práci. Je rozvedený, má dva syny, Romana a Zbyňka. Dne 7. listopadu 2006 byl zvolen primátorem statutárního města Brna. Dále zastává (či zastával) funkce: stínový ministr dopravy za ČSSD (2007-2011) místopředseda ČSSD (2009-2011) 1. místopředseda MěVV ČSSD Brno-město Byl mj. iniciátorem postavení tzv. brněnského orloje. V listopadu 2013 se stal lídrem ČSSD pro komunální volby v roce 2014 do Zastupitelstva města Brna a tudíž i kandidátem ČSSD na post primátora města Brna. O tuto funkci se ucházel již potřetí. V říjnových volbách se následně stal už po čtvrté zastupitelem města Brna, ČSSD však zůstala mimo radniční koalici a primátorem se 25. listopadu 2014 stal Petr Vokřál z hnutí ANO. Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Onderka ve Wikimedia Commons Osobní stránka Roman Onderka pro rádio Impuls, Impulsy Václava Moravce, 16. 3. 2009", "question": "Z jaké politické strany je Roman Onderka?", "answers": ["ČSSD"]}
{"title": "Večerníček", "context": "Večerníček je přibližně desetiminutový večerní televizní pořad s pohádkovým nebo jiným příběhem určeným pro děti, vysílaný každý večer původně Československou televizí a dnes Slovenskou televizí a Českou televizí v předpokládaný čas jejich uléhání do postele. Symbolem pořadu je kreslený chlapec Večerníček v papírové čepici ve znělce, která pohádkové epizodě předchází; autorem postavičky je malíř Radek Pilař. Předchůdce Večerníčků byl pořad Stříbrné zrcátko, který začal své vysílání v roce 1963, v nedělním podvečerním čase. Od 2. ledna 1965 byl večerníček ucelenou formou s pravidelným nedělním vysíláním. Výtvarník Milan Nápravník je zakládajícím tvůrcem a prvním dramaturgem Večerníčku. Animovaná znělka Večerníčku je nejstarší televizní znělka v České republice. Autorem kreslené postavy \"kluka - večerníčka\" v krátkém animovaném představení, před uvedením pohádky je výtvarník Radek Pilař. Tvůrcem hudby byl Ladislav Simon. Pozdrav \"Dobrý večer\" a \"Dobrou noc\" namluvil tehdy šestiletý Michal Citavý (* 1958). Znělku natočil v srpnu 1964 režisér Václav Bedřich. První barevné vysílání začalo v roce 1973, od téhož roku je pořad vysílán každý den.", "question": "Jaký pořad byl předchůdcem večerníčku?", "answers": ["Stříbrné zrcátko"]}
{"title": "Botulismus ptáků", "context": "Toxin typu C je produkován za anaerobních podmínek při teplotě mezi 10-47 °C s optimem produkce mezi 35-37 °C. Toxiny jsou syntetizovány bakteriální buňkou jako jednoduché netoxické polypeptidy a teprve po rozštěpení bakteriálními proteázami nebo trypsinem ve střevě hostitele nabývají toxicity. Botulotoxiny jsou ničeny teplem, světlem, zářením a vysoce alkalickým prostředím. Producenty botulotoxinu jsou anaerobní, sporoformní a pohyblivé tyčinky C. botulinum průměrné velikosti 4-6 x 1,0 μ. Vyskytují se často ojediněle nebo v krátkých řetízcích. Subterminální spory jsou oválně a tyčinku vydouvají. Termostabilita spor se liší podle typu. Na krevním agaru pro anaeroby roste C. botulinum ve formě plochých, šedobílých kolonií velikosti 1-4 mm, obvykle s hemolýzou. Sacharolytické typy štěpí omezený počet cukrů při mírném poklesu pH. Všechny typy kromě typu G produkují lipázu. Proteolytické typy hydrolyzují želatinu. K botulismu typu C je vnímavých mnoho druhů ptáků včetně domácí drůbeže, bažantů a pštrosů. Ve volné přírodě byl pozorován u 117 ptačích druhů patřících do 22 čeledí. Vyskytuje se i u savců a ryb. Z laboratorních hlodavců jsou nejvnímavější myši, které se také používají k biologické testaci, detekci toxinu a jeho typizaci. Botulismus typu A a E bývá pozorován u ptáků méně často, obvykle v drobnochovech drůbeže v souvislosti se zkrmováním zkažených potravin nebo u výkrmových kuřat po zkrmování kontaminovaného krmiva. U mořských ptáků byl botulismus pozorován po pozření uhynulých ryb kontaminovaných toxinem typu E. Bakterie C. botulinum typu C jsou rozšířeny celosvětově, vyskytují se běžně v půdě i ve vodě. Spory jsou obecně nalézány v prostředí drůbežích a bažantích farem. Je považováno za obligátního parazita trávicího traktu divokých i domestikovaných ptáků, což usnadňuje jeho šíření v přírodě. Častým zdrojem botulotoxinu jsou kadávery uhynulých ptáků. K botulismu typu C dochází nejčastěji pozřením preformovaného botulotoxinu. Přibývá ale důkazů nasvědčujících možnosti vzniku endogenního botulismu jako následku primární kolonizace střevního traktu bakterií C. botulinum a produkce botulotoxinu ve slepých střevech in vivo.", "question": "U kolika ptačích druhů byl ve volné přírodě pozorován botulismus typu C?", "answers": ["117"]}
{"title": "Rudyard Kipling", "context": "Joseph Rudyard Kipling [ˈ ˈ ˈ] (30. prosince 1865, Bombaj – 18. ledna 1936, Londýn) byl britský spisovatel, novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1907. Rudyard Kipling se narodil v indické Bombaji jako syn malíře pracujícího pro britskou koloniální správu, dětství prožil v Indii, kam se po absolvování internátní školy v Anglii roku 1881 opět vrátil, protože vojenská kariéra mu byla uzavřena pro silnou krátkozrakost a studium na univerzitě bylo příliš nákladné. Stal se pomocníkem šéfredaktora anglických novin v Láhaur, kde mu otiskli první verše a krátké povídky. Přestože pak v Indii strávil pouhých sedm let, načerpal tu náměty pro svou nejlepší tvorbu. V osmdesátých letech 19. století se definitivně prosadil jako básník a posléze i jako prozaik. Podnikl cesty do Číny, Japonska a Spojených států. Po sňatku s Američankou Caroline Balestierovou roku 1892 žil čtyři roky ve Vermontu v USA, kde napsal své slavné Knihy džunglí. V Londýně, kam se s manželkou roku 1896 přestěhoval, vydal své další romány, ale stále psal i poezii. Ve vlasti byl ceněn především jako básník opěvující mužnost a vlastenectví, jeho próza nebyla tak vyzdvihována. Čtenáře zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a pozoruhodným uměleckým jazykem. Přelom století pak znamenal vrchol jeho literárních úspěchů a roku 1907 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu \"... s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Třebaže Kipling psal až do počátku třicátých let, nedosáhl již předchozích úspěchů. Navíc těžce nesl smrt svého syna Johna na bojišti 1. světové války, jeho osud zachycuje film \"Legenda o mém synovi\".", "question": "Kde se Rudyard Kipling narodil ?", "answers": ["v indické Bombaji"]}
{"title": "Víno", "context": "Bílé víno vyrobeno z bílých, růžových, červených, nebo modrých hroznů révy vinné. Při jeho výrobě se rmut (narušené slupky hroznů) ihned lisuje a získává se čistý mošt ke kvašení. Pevné zbytky po lisování se nazývají matoliny. Bílým vínům vyrobeným z červených nebo modrých hroznů se říká klaret. Růžové víno (rosé) vyrobeno z modrých hroznů bez nakvášení, u stolních vín šumivých a perlivých vín i ze směsi bílého a červeného vína. Červené víno vyrobené pouze z modrých hroznů (protože červené barvivo se nachází pouze v těchto odrůdách), a to nakvášením nebo jejich tepelným zpracováním. Při jeho výrobě se rmut nechá několik dní kvasit. Slupky tak zůstávají v kontaktu s kvasící šťávou. Kvašení probíhá delší dobu a za vyšší teploty než u bílého vína. V červeném vínu jsou tak ve vyšší míře třísloviny a také resveratrol (ze slupek i z jadérek), který se vyskytuje i v bílém víně. Dva decilitry červeného vína obsahují přibližně 600 mikrogramů resveratrolu. Oranžové víno je ve své podstatě bílé víno zrající na slupkách. Cukernatost vína se udává ve stupních normalizovaného moštoměru (°NM). U vín: suché: nejvýše 4 g zbytkového cukru / litr polosuché: 4,1–12 g zbytkového cukru / litr polosladké: 12,1–45 g zbytkového cukru / litr sladké: minimální obsah 45 g zbytkového cukru /. litr U sektů: \"brut nature\" \"přírodně tvrdé\": méně než 3 g cukru / litr (cukr nebyl dodán) \"extra brut\" \"zvláště tvrdé\": 0–. 6 g cukru / litr \"brut\" \"tvrdé\": obsah cukru nižší než 12 g cukru / litr \"extra sec\" (\"extra dry\") \"zvláště suché\". : 12–17 g cukru / litr \"sec\" \"suché\": 17–32 g cukru / litr \"demi-sec\" \"polosuché\": od 32–50 g. cukru / litr \"doux\" \"sladké\": více než 50 g cukru / litr Víno Víno (do roku 2011 jako \"Stolní víno\") se vyrábí z hroznů sklizených na území jakéhokoli státu EU, které dosáhly nejméně 11 stupňů cukernatosti (hrozny s cukernatostí 10 stupňů mohou být zpracovány na základě zvláštního povolení Ministerstva), nebo rmutu, moštu či vína získaných z hroznů odrůd moštových a odrůd registrovaných jako stolní – i z dovozu. Ke zpracování mohou být použity také hrozny neregistrovaných odrůd vysazených před 1. 9. 1995. Víno nesmí být označováno názvem odrůdy (pokud není zastoupení jedné odrůdy alespoň 85 %) ani názvem vinařské oblasti (pokud alespoň 85 % nepochází z jedné oblasti).", "question": "Jaký druh bíleho vína zraje na slupkách?", "answers": ["Oranžové"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD. Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci. Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné. Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil. Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany. Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010. Dne 13. listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPO.", "question": "Jak se jmenuje současný český prezident k roku 2019?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Baton Rouge", "context": "Baton Rouge (francouzsky: Bâton-Rouge) je hlavní město amerického státu Louisiana. Leží v jihovýchodní části státu u řeky Mississippi a je hlavní průmyslové, petrochemické a přístavní město na jihu USA. Baton Rouge bylo založeno roku 1699 francouzským průzkumníkem Pierre Le Moyne d'Iberville. Nyní je jedno z nejrychleji technologicky se rozvíjejících měst na jihu USA. Velkoměstská aglomerace Baton Rouge je jedna z nejrychleji rostoucích (pod 1 milion obyvatel) v USA - v roce 2000 měla 600 000 a v roce 2008 už 770 000 obyvatel. Město má rozlohu 204,8 km2, z toho 199 km2 tvoří pevnina a 5,8 km2 (2,81 %) voda. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 229 493 obyvatel. Podle sčítání lidu ve městě v roce 2000 sídlilo 227 818 obyvatel, 88 973 domácností a 52 672 rodin. Hustota zalidnění byla 1144,7 obyvatel/km2. 39,4% Bílí Američané 54,5% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 3,3% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 1,3% Jiná rasa 1,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo. latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 3,3% populace. <18 let - 24,4 % 18-24 let - 17,5 % 25-44 let - 27,2 % 45-64 let - 19,4. % >64 let - 11,4 % průměrný věk - 30 let Lynn Whitfieldová (* 1953), herečka Pruitt Taylor Vince (* 1960), herec Shane West (* 1978), herec a hudebník Cameron Richardson (* 1979), herečka Carly Pattersonová (* 1988), gymnastka a olympijská vítězka Aix-en-Provence, Francie Córdoba, Mexiko Malatya, Turecko Port-au-Prince, Haiti Tchaj-čung, Čínská republika", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Louisiana?", "answers": ["Baton Rouge"]}
{"title": "Fénické písmo", "context": "Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích. Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva. Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo staroaramejské písmo, které je zase předkem kvadrátního. aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo, indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná, starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu, starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské.", "question": "Kolik má fénické písmo znaků označujících souhlásky?", "answers": ["22"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Typickou součástí bakteriálních buněk je peptidoglykanová buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), DNA bez intronů, plazmidy a prokaryotický typ ribozomů. U bakterií se nevyskytuje pohlavní rozmnožování, namísto toho se nejčastěji dělí binárně. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Dříve se druhy bakterií klasifikovaly podle vnějšího vzhledu, dnes jsou moderní zejména genetické metody. Díky nim se dnes rozlišuje asi 25 základních kmenů bakterií. Bakterie mají velký význam v planetárním oběhu živin a mnohdy vstupují do oboustranně prospěšných svazků s jinými organismy. Mnohé patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu a samotné bakterie jsou předmětem bádání bakteriologie. Bakterie poprvé pozoroval roku 1676 nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek, a to mikroskopem vlastní výroby. Jméno bacterium zavedl až Christian Gottfried Ehrenberg v roce 1838. Pojem pochází z řeckého slova bacterion, které znamená malý klacek či tyčka (první pozorované bakterie byly tyčinky). V roce 1859 Louis Pasteur dokázal, že kvašení způsobují bakterie, a že tyto bakterie nevznikají spontánně z neživé hmoty. Pasteur také prosazoval názor, že mikroorganismy včetně bakterií způsobují nemoci. Robert Koch byl průkopníkem v oblasti lékařské mikrobiologie a studoval původce cholery, TBC a anthrax.", "question": "Jaká věda se zabývá studiem bakterií?", "answers": ["bakteriologie"]}
{"title": "Walther Bothe", "context": "Walther Wilhelm Georg Bothe (8. ledna 1891, Oranienburg, Německo - 8. února 1957, Heidelberg, Německo) byl německý fyzik. Jeho práce představovaly významný přínos k vybudování moderní nukleární fyziky. Po ukončení studia na univerzitě v Berlíně působil na Vysoké škole zemědělské a později na Říšském fyzikálně-technickém ústavu. V roce 1932 po předchozím jmenování profesorem na univerzitě v Gießenu přešel na univerzitu v Heidelbergu. Zabýval se rentgenovým zářením, přirozenou i umělou radioaktivitou. Společně s H. Becrerem objevil nový druh záření, které se podařilo identifikovat až J. Chadwickovi jako proud neutronů. Za nejvýznamnější Botheův objev je považována koincidenční detekční metoda částic, která umožňovala stanovit směr jejich pohybu a odhalit jejich případný současný vznik. Této metody je využíváno zejména při studiu kosmického záření. Za tento objev mu byla společně s M. Bornem udělena Nobelova cena za fyziku pro rok 1954.", "question": "Kdy zemřel Walther Wilhelm Georg Bothe?", "answers": ["8. února 1957"]}
{"title": "Praha", "context": "Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy a předáci studentů popraveni. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. \"méněcenných ras\", tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích. Režim dále zesílil represe po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942, po kterém byly vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, při kterém zahynulo kolem 7 400 lidí z řad spojenců a civilistů a na 1 000 vojáků nacistické armády. Podle dohod mezi spojenci z protihitlerovské koalice ovšem musela americká armáda zůstat stát 6. května u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května. Pražskému povstání významně pomohli Vlasovci, kteří byli po válce vydáni do Sovětského svazu. Po skončení války byli téměř všichni pražští Němci z Prahy vysídleni.", "question": "Kdy vypuklo Pražské povstání?", "answers": ["5. května 1945"]}
{"title": "Očkování", "context": "Očkování (též vakcinace) je lékařský zákrok, při kterém se zdravý organismus záměrně setká s méně nebezpečným mikrobem nebo jeho fragmentem. Imunitní systém se naučí rozpoznávat příslušné antigeny a očkovaný by tak měl být chráněn před nákazou nebo alespoň před vážným průběhem onemocnění v případě, že se setká s původcem onemocnění. Očkování nevede vždy ke vzniku imunity, ne každý očkovaný je tedy chráněn před infekcí. Očkování proti některým nemocem má širokou společenskou podporu a také podporu některých zdravotních pojišťoven a některých států. Podpora očkování může mít podobu cíleného či plošného finančního příspěvku, povinnost očkování jako předpokladu institucionálního vzdělávání nebo organizovaných dětských pobytů a nebo i nepodmíněnou všeobecnou povinnost (s výjimkou případů jasných kontraindikací). Zejména u silné státní podpory se objevují zpochybňující názory a podpora daného očkování se pak stává předmětem celospolečenské debaty zvyšující poptávku po dalším výzkumu ohledně pravděpodobnosti možných žádoucích a nežádoucích účinků diskutovaného očkování. == Historie == Nejstarší zprávy pocházejí z Východní Asie, kdy se jako ochrana proti neštovicím používaly stroupky z neštovic nemocných. Skutečně doložené jsou tyto výkony až v 17. století, ale podle některých pramenů mohly být prováděny v Indii již v období 1000 let před naším letopočtem. Tento způsob představoval nákazu, při které proběhlo onemocnění mírnějším způsobem.V Evropě se tento způsob ochrany pokusila zavést Mary Wortley Montagu (1689–1762), anglická aristokratka a spisovatelka, která sama prodělala neštovice. S tímto způsobem předcházení plnému onemocnění se seznámila v Osmanské říši. Tento postup, variolace, se v Evropě rozšířil, i když není jisté, jak hojně byl využíván. Celkově byl pozitivní efekt variolace dobře prokazatelný, přesto byla variolace např. ve Velké Británii v roce 1840 zakázána.První očkování v moderním slova smyslu zavedl britský lékař Edward Jenner (1749–1823). Vypozoroval, že lidé, kteří prodělali kravské neštovice (jiný virus ze stejné čeledi Poxviridae), tedy podstatně lehčí onemocnění, nemívají pravé neštovice. Název vakcinace vychází z latinského slova vacca = kráva. Následující přehled shrnuje některé první vakcíny: 18. století – Variolace, očkování proti neštovicím oslabeným patogenem (Montagu). 1798 – Očkování proti neštovicím příbuzným virem s podstatně méně závažným průběhem infekce (Jenner). 1885 – Očkování proti vzteklině oslabeným kmenem. 1896 – Očkování proti břišnímu tyfu usmrceným původcem. 1896 – Očkování proti choleře usmrceným původcem.", "question": "Proč není každý očkovaný chráněn před infekcí?", "answers": ["nevede vždy ke vzniku imunity"]}
{"title": "Tišnov", "context": "Město se dělí do pěti částí ve čtyřech katastrálních územích, které tvoří tři nesousedící územní celky: Jeden celek je tvořen částmi Hajánky, Hájek (v k. ú. Hájek u Tišnova) a Jamné (v k. ú. Jamné u Tišnova); druhý tvoří část Pejškov (v k. ú. Pejškov u Tišnova) a třetí samotný Tišnov (v k. ú. Tišnov). První dochovaná zmínka o Tišnově (tehdy se používal název Tusnovice) se nalézá v listině z roku 1233, v níž je zmiňován cisterciácký klášter Porta Coeli založený o tři roky dříve Konstancií Uherskou (1181-1240), vdovou po Přemyslu Otakarovi I. (1155-1230). Po založení kláštera mu byl Tišnov moravským markrabětem Přemyslem (bratrem krále Václava I.) darován. V majetku kláštera zůstal až do jeho zrušení roku 1782. Tišnov se již ve 13. století vyvinul v městečko, roku 1416 mu bylo králem Václavem IV. uděleno právo konat výroční trh. Na město byl Tišnov povýšen roku 1788. Tišnov byl do roku 1848 sídlem správy tišnovského panství. V roce 1850 pod názvem Tišnov obec v okrese Tišnov, v roce 1869-1890 obec v okrese Brno-okolí, v roce 1900-1950 obec v okrese Tišnov. (V letech 1896-1960 byl Tišnov okresním městem.) V roce 1961-1970 obec v okrese Brno-venkov, v roce 1991 obec v okrese Brno-venkov. Město bylo vypáleno za husitských bojů roku 1428 a škod nezůstalo ušetřeno ani za třicetileté války. Významný impuls pro rozvoj města znamenala roku 1885 zavedená železnice, která město spojuje s Brnem. O dvacet let později byla postavena navazující trať do Žďáru nad Sázavou a v roce 1953 byla postavena přes Tišnov nová dvojkolejná trať Brno - Havlíčkův Brod. Původní trať do Brna je známá pod jménem stará Tišnovka. Roku 1900 bylo v Tišnově otevřeno sanatorium, dnešní krajská nemocnice.", "question": "Ve kterém okrese se nachází město Tišnov?", "answers": ["Brno-venkov"]}
{"title": "Čolek dravý", "context": "Různé populace se liší ve velikosti, rovněž zbarvení je v různých lokalitách odlišné. Biologie čolka dravého se podobá biologii čolka velkého. Dospělci se na zemi živí žížalami, stejnonožci či měkkýši, ve vodě konzumují potravu menší. Rozmnožování probíhá ve stojatých až mírně průtočných vodách od dubna do června a během této doby žijí čolci ve vodě. Samice jednotlivě naklade až 250 vajíček, ze kterých se asi za dva týdny vylíhnou larvy. Ty měří 8,7 až 12 mm a dospělci se z nich stávají za dva až tři měsíce. Čolek dravý zimuje v podzemí, samice s nedospělými jedinci někdy i ve vodě. == Nomenklatura == Čolek dravý patří do čeledi mlokovití a rodu Triturus. Může tvořit hybridy s ostatními čolky, zvláště pak s čolkem velkým (Triturus cristatus), s nímž se kříží například severně od pohoří Alp, existují ale též kříženci například s čolkem dunajským (Triturus dobrogicus).V západní části Balkánu žije oddělená populace, která byla až do roku 2007 vedena jako poddruh Triturus carnifex macedonicus. V daném roce však byla kvůli neobjasněné fylogenezi rodu Triturus provedena molekulární analýza, která tento poddruh vyčlenila jako samostatný druh Triturus macedonicus.Druh popsal Joseph Nicolaus Laurenti v roce 1768. Existuje několik vědeckých synonym: Molge cristatus carnifex var. neapolitana, Triton (Alethotriton) cristatus platycephalus, Triton (Neotriton) carnifex, Triton cristatus carnifex forma alpina, Triton cristatus var. carnifex, Triturus carnifex carnifex, Triturus cristatus carnifex a Triturus cristatus platycauda. Alternativní český název pro druh je čolek jihoevropský. == Výskyt == Čolek dravý obývá Itálii, severozápad Bosny a Hercegoviny, Slovinsko, Chorvatsko, jih Švýcarska, dále Rakousko a západ Maďarska, v Česku žije při povodí řeky Dyje na jižní Moravě (možný výskyt je v jižních Čechách) v blízkosti rakouských hranic. Na českém území byl objeven roku 1997, objevitelem se stal Antonín Reiter, zoolog pracující v městském muzeu ve Znojmě. Na Slovensku nebyl jeho výskyt zjištěn. Introdukován byl například do Spojeného království, Nizozemska či Belgie.", "question": "Zimuje čolek dravý?", "answers": ["Čolek dravý zimuje v podzemí, samice s nedospělými jedinci někdy i ve vodě."]}
{"title": "Jošitoši ABe", "context": "jošitoši ABe (安 吉; místo znaku 吉 má být znak , kde nahoře místo 士 má být 土) (* 3. srpna 1971) je známý japonský výtvarník, který pracuje zejména v oblasti tvorby anime a mangy. Vystudoval na Tokijské národní univerzitě výtvarných umění a hudby. Známost získal díky své práci na anime Serial Experiments Lain a je také autorem původního konceptu a návrhu postav série NieA under 7. Také vytvořil dódžinši Haibane renmei a scénář anime seriálu založeného na této manze. Spolupracoval také na sérii Texhnolyze a NHK ni jókoso! Obvykle používá místo kandži přepis rómadži svého jména do latinky (jošitoši ABe) s velkým písmenem \"B\" ve svém příjmení a malým \"j\" (v anglickém přepisu \"y\" - yoshitoshi) ve jméně. Obrázky, zvuky či videa k tématu Jošitoši ABe ve Wikimedia Commons ABeho domovská stránka (japonsky) ABeho blog (japonsky) Jošitoši ABe na stránkách Anime News Network", "question": "Kde studoval Jošitoši ABe?", "answers": ["na Tokijské národní univerzitě výtvarných umění a hudby"]}
{"title": "Strom", "context": "Strom (arbor) je růstová forma vyšších rostlin. Prýt (nadzemní část) stromu se skládá ze zdřevnatělé nevětvené spodní části - kmene, který se v určité výšce nad zemí dělí na jednotlivé větve (na rozdíl od keře, kde k větvení dochází již u země, nebo těsně nad zemí). Horní část stromu, kde dochází k větvení, se nazývá koruna. Přesnou definici pojmu strom (nebo keř) není možné vymezit kvůli velké diverzitě rostlin. Někdy je proto výhodnější používat termín stromovitá forma. Různý způsob větvení dává každému druhu charakteristický tvar. Tento tvar může být dále ovlivněn prostředím, ve kterém strom roste (zda roste osamoceně nebo uvnitř porostu - lesa). Související informace naleznete také v článku kmen (botanika). Na povrchu stromu je kůra, která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové, až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází lýko, které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice, které rozvádí organické látky po celé rostlině. Největší část kmene je vyplněna dřevem, což je v podstatě mrtvá hmota cév, skládající se z celulózy a ligninu. Mezi lýkem a dřevní částí se nalézá kambium, které se významně podílí na růstu kmene. Strom roste do délky běžným prodlužovacím růstem. Jeho zvláštností je růst do šířky. Při něm dochází k sekundárnímu tloustnutí. Při sekundárním tloustnutí se uplatňují dva druhy pletiv, sekundárních meristémů – kambium a felogén. Kambium se zakládá jako prstenec meristématických buněk, které se nacházejí jak v cévních svazcích (tzv. fascikulární kambium - odděluje vnější lýkovou a vnitřní dřevní část cévního svazku), tak mimo ně (interfascikulární kambium). Tloustnutí se děje tak, že fascikulární kambium produkuje směrem ven lýko (sekundární floém) a směrem do centra kmene dřevo (sekundární xylém). Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru – světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru – tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy.", "question": "Jak se nazývá zdřevnatělá spodní část stromu?", "answers": ["kmene"]}
{"title": "Atol", "context": "Další nezbytnou podmínkou pro vznik atolu je teplá a čistá voda (korály rostou jen mezi 30° rovnoběžek). Jedině tak se kolem vyhaslé sopky začne vytvářet korálový útes, lemující pobřeží sopečného ostrova. Pokles geologického podloží a eroze způsobují, že se sopečný kužel začne rozpadat a pomalu se potápí zpět do vod oceánu. Korálový útes se naopak rozrůstá a v cestě za světlem se stále více přibližuje k mořské hladině. Takto postupně vzniká bariérový útes. Postupem času původní sopečný ostrov úplně zmizí pod vodou a nad hladinou oceánu zůstává pouze korálový prstenec - atol, který uzavírá mořskou lagunu. Celý proces trvá miliony let a atol není konečnou fází. Postupně se totiž rozpadá a potápí i korálový ostrov a po čase i on zmizí pod hladinou oceánu. Teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů vypracoval Charles Darwin. Bikini Eniwetok Kwajalein Maledivy Mururoa Nukulaelae Rangiroa Wake Obrázky, zvuky či videa k tématu Atol ve Wikimedia Commons Galerie Atol ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo vypracoval teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů?", "answers": ["Charles Darwin"]}
{"title": "Los Angeles", "context": "Los Angeles, často zkráceně též L.A., je po New Yorku druhé nejlidnatější město USA, středisko stejnojmenného okresu. Los Angeles je jedno z nejvýznamnějších světových center kultury, vědy, technologií, mezinárodního obchodu a vzdělání. Leží na západě země u jižní hranice s Mexikem ve státu Kalifornie na pobřeží Tichého oceánu. Vlastní město má rozlohu 1 302 km2 a má 3 885 000 obyvatel (odhad 2013), celá metropolitní oblast pak téměř 10 000 000. Metropolitní oblast tvoří přes 80 samostatných měst a městeček (Long Beach, Pasadena, Burbank, Beverly Hills, Inglewood, Compton, Torrance, Santa Monica atd.) a jen jedno z nich je právě \"City of Los Angeles\". Kromě Downtownu (jak se označuje centrum L.A., ve kterém se nachází několik mrakodrapů), tvoří Los Angeles a okolí většinou nízké rodinné domky. Proto zde lidé stráví dvakrát víc času dojížděním do práce, než v ostatních amerických městech. I když se zvyšuje počet hispánských obyvatel způsobený hlavně imigrací chudých Mexičanů, kriminalita klesá. Španělé poprvé přistáli v této části kalifornského pobřeží v roce 1542, ale L.A. založili teprve 4. září 1781 jako malé misijní sídlo pod názvem El Pueblo de Nuestra Señ la Reina de los Ángeles de la Porciúncula (Město Naší Paní, královny andělů z Porciunkule). Od 20. do 40. let 19. století náleželo L.A. s celou Kalifornií Mexiku, teprve roku 1846 bylo obsazeno americkým vojskem a roku 1850, kdy mělo 1 600 obyvatel, začleněno do Spojených států amerických. Napojení na železniční síť se město dočkalo roku 1873, v roce 1879 už mělo první univerzitu, a díky svému významu jako přístav začalo růst. Ačkoliv je ohrožované častými zemětřeseními, město žádným velkým poničeno nebylo. V roce 1913 byl vybudován do města nový vodovod, díky němuž do města přišlo mnoho imigrantů. V letech 1932 a 1984 se konaly ve městě X. a XXIII. letní olympijské hry. Jako následek vládního plánu v 80. letech na podporu a rozvoj Kalifornie se Los Angeles stalo městem bohatých (kteří mají domy na luxusních předměstích, jako je Beverly Hills, atd.), ale také městem chudých, což je způsobeno velkou imigrací chudých Mexičanů. Los Angeles (City of Los Angeles) tvoří celkem 114 městských čtvrtí (Neighborhoods). K hlavním a nejznámějším náleží např. Downtown, Hollywood, Hollywood Hills, Venice. Naopak součástí Los Angeles nejsou rovněž známé Beverly Hills, Hermosa Beach, Long Beach, Santa Monica, které jsou samostatnými městy (jsou však součástí metropolitní oblasti Los Angeles, Los Angeles County). LA je také rozděleno do několika hlavních regionů (distriktů): Downtown Los Angeles Eastern Los Angeles Echo Park and Westlake Harbor Area Greater Hollywood Los Feliz and Silverlake San Fernando and Crescenta Valleys South Los Angeles West Los Angeles Wilshire Downtown je hlavním centrem Los Angeles.", "question": "Přibližně kolik procent obyvatel Los Angeles a jeho okolí využívá veřejnou dopravu k dojíždění do práce?", "answers": ["10"]}
{"title": "Borneo", "context": "Borneo (v Indonésii Kalimantan) je třetí největší ostrov světa s rozlohou 743 330 km2. Nachází se v jihovýchodní Asii mezi Indickým oceánem a Tichým oceánem. Na Borneu se rozkládal většinou deštný prales, jenž patří k nejstarším deštným lesům na světě a který je v současnosti velice ohrožen rychlou deforestací. Je to domov mnoha druhů živočichů i rostlin. Nejvyšší hora Bornea se jmenuje Gunung Kinabalu a dosahuje nadmořské výšky 4095 m n. m. Na Borneu je také největší jeskynní sál na světě (Sarawacká síň). Politicky je rozdělený na Indonésii, Malajsii (Sarawak, Sabah) a Brunej. Město Martapura je proslulé po celé jihovýchodní Asii svým trhem s diamanty, drahými kameny a zlatem. Ve vnitrozemí ostrova žijí domorodí Dajákové, kteří byli ještě na začátku 20.století obávanými lovci lebek. Na pobřeží žijí muslimští Malajci a také etničtí Číňané, kteří tvoří 29% populace Sarawaku a 18% obyvatel Západního Kalimantanu. V rámci vládního programu transmigrace se do indonéské části Bornea přistěhovalo mnoho migrantů z přelidněné Jávy, což vedlo ke konfliktům s Dajáky. Ostrov je pokrytý deštným pralesem, kde rostou endemické rostliny. Roste zde více než 15 000 druhů vyšších rostlin, z čeho je 3000 druhů stromů. Žije zde 221 suchozemských savců. Typickými představiteli místní fauny jsou slon indický bornejský (Elephas maximus borneensis), nosorožec sumaterský a orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), kahau nosatý (Nasalis larvatus), levhart Diardův / pardál ostrovní (Neofelis diardi), trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), několik vzácných ptačích druhů, dlouhoocasí makaci a také četné druhy motýlů. Název Borneo je portugalským zkomolením názvu Brum. Indonéský název zní Kalimantan. Zejména v Indonésii je ostrov označován výhradně tímto jménem. Někdy označuje pojem Kalimantan pouze část ostrova, která je pod správou Indonésie. Seznam největších ostrovů Palmový olej Obrázky, zvuky či videa k tématu Borneo ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Borneo ve Wikislovníku", "question": "Jaké nadmořské výšky dosahuje nejvyšší hora Bornea?", "answers": ["4095 m n. m."]}
{"title": "Johannes Diderik van der Waals", "context": "Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden - 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin. V letech 1862 - 1865 studoval univerzitu v Leidenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu. Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia. V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou. V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.", "question": "Kdy zemřel Johannes Diderik van der Waals?", "answers": ["8. března 1923"]}
{"title": "Brno", "context": "Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou.", "question": "Ve kterém roce byl zahájen provoz Brněnského výstaviště?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Oslo", "context": "Oslo [v norštině čti Ušlu nebo Ošlo (dříve Christiania a Kristiania)] je hlavní město Norska a správní město kraje Akershus a Oslo. Jeho současný název je odvozen podle odborníků buď z výrazu \"áss lo\" (boží planina) ve staronorském jazyce norrø nebo výrazu ansu lo (planina nad ústím řeky) z jazyka urnordisk. Ve středověku bylo jméno města často uváděno jako Anslo, Ásló nebo Ósló, zejména pak v německých nebo holandských písemných pramenech. V latině pak Ansloa nebo Ansloia. Oslo leží v jihovýchodní části Norska u Oslofjordu. Bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. Jeho bouřlivý rozvoj v moderní město nastal teprve v závěru 19. století, kdy převzalo roli nejdůležitějšího norského města od Bergenu. V roce 2011 v městské aglomeraci Velké Oslo (Stor Oslo) žilo 906 357 obyvatel, z čehož 25 % tvořili zahraniční imigranti (celkem 230 000 osob), zejména z Pákistánu, Somálska, Srí Lanky, Iráku a Turecka, v poslední době i Polska. Podle údajů UNPD (United Nations Population Division) je dnes Oslo nejrychleji rostoucím evropským velkoměstem. Počet obyvatel města se každý rok výrazně zvyšuje díky liberální přistěhovalecké politice státu a otevřenému pracovnímu trhu. Vedení města (Byrå) předpokládá, že v roce 2020 překročí počet obyvatel města 1 milion. Rozloha města je 454 km2 a patří tak mezi nejrozlehlejší hlavní města Evropy. Jde o jeden z nejvýznamnějších norských námořních přístavů a o důležitý železniční a silniční uzel. K mezinárodnímu letišti Gardermoen na sever od Oslo vede moderní železniční rychlodráha Flytoget. Je také nejvýznamnějším hospodářským, kulturním a politickým centrem Norska. Sídlí zde Norská akademie věd, Výbor pro udílení Nobelovy ceny míru a nejrůznější vysoké školy. Název města se v norštině čte ušlu nebo ošlo, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města, může být buď osloský, nebo také oselský. Oslo bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. V roce 1299, za panování Hå V., se stalo hlavním městem a byl vybudován hrad Akershus. Za dánské nadvlády město tento status ztratilo. Ve 14. století se dostalo pod nadvládu Hanzovní ligy - obchodního svazu středověkých německých měst. V roce 1624 město vyhořelo. Bylo znovu vystavěno na druhé straně zálivu dánským králem Kristiánem IV., podle něhož dostalo na čas jméno Christiania.", "question": "Kdo založil v roce 1048 Oslo ?", "answers": ["Haraldem III"]}
{"title": "Skalník zpěvný", "context": "Skalník zpěvný (Monticola saxatilis) je tažný pták z čeledi drozdovitých. Je dlouhý přibližně 19 cm. Samec má rezavou hruď a modře zbarvenou hlavu, samice jsou nenápadné, hnědě kropenaté se světlejším břichem. Mladí ptáci jsou kropenatí a zbarvením připomínají samičky. Při hledání potravy se skalníci pohybují nápadnými přískoky s úklony, při kterých charakteristicky švihají ocasy. == Výskyt == Vyskytuje se v otevřené krajině do nadmořské výšky 3 000 m nad mořem. Areál rozšíření zahrnuje Evropu a centrální Asii až po sever Číny, zimuje v Africe jižně od Sahary. Nepříliš často sídlí v lesnaté krajině. Do konce 19. století se hojně vyskytoval na českých pahorkatinách. Na jeho vyhynutí má pravděpodobně svou zásluhu tehdy populární chytání těchto ptáků a chov na zpěv. Od druhé poloviny 20. století je v ČR považován za kriticky ohrožený druh, poslední hnízdění bylo prokázáno během 70. let. == Hnízdění == Nejčastěji hnízdí na skalách nebo mezi velkými kameny, zpravidla ne výš než sedm metrů nad zemí. Hnízdo si staví neupravené a samička do něj snáší 4–6 vajíček. Inkubační doba bývá 14–16 dní a za zhruba stejnou dobu mláďata opouštějí hnízdo. == Potrava == Především nejrůznější hmyz, ale nepohrdne i různými bobulemi a jinými plody. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu skalník zpěvný ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo skalník zpěvný ve Wikislovníku", "question": "Jakou hlavu má Skalník zpěvný?", "answers": ["modře zbarvenou"]}
{"title": "Matt Groening", "context": "Matthew Abram Groening (* 15. února 1954 v Portlandu, stát Oregon v USA) je karikaturista a tvůrce animovaných seriálů Simpsonovi a Futurama. V současnosti je jejich producentem a scenáristou. Pochází z pěti dětí animátora a producenta Homera a učitelky Margaret Groeningových. Jeho starší bratr se jmenuje Mark a sestry jsou Patty, Lisa a Maggie. Jeho bratrancem je režisér a scenárista Craig Bartlett. Během studia na Lincolnově střední škole v Portlandu byl studentským presidentem. Již tehdy kreslil. Potom vystudoval Evergreen State College v Olympii ve státě Washington, kde byl v posledním roce studia redaktorem školních novin. V roce 1987 se oženil s Deborah Caplanovou, v roce 1991 se jim narodil syn Homer a v roce 1993 syn Abe. Manželství skončilo rozvodem v roce 1999. V polovině 80. let 20. století se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval jako novinář. Mimo jiné pokračoval v kreslení komiksu Life in Hell (Život v pekle), který dosud vychází v mnoha novinách a byl vydán v sérii knih School is Hell (Škola je peklo), Love is Hell (Láska je peklo), Work is Hell (Práce je peklo) a The Big Book of Hell (Velká kniha pekla). Life in Hell si získal pozornost hollywoodského producenta a zakladatele Gracie Films Jamese Brookse, který sháněl vatu do pořadu The Tracey Ullman Show vysílaného stanicí FOX. Proto je požádal o sérii krátkých skečů. Později byl formát rozšířen, 17. prosince 1989 byl poprvé odvysílán dvacetiminutový díl (v češtině Vánoce u Simpsonových).", "question": "Ve kterém americkém státě se narodil karikaturista Matthew Groening?", "answers": ["Oregon"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "Kontroverze vzbudily i milosti udělené známému sportovci Radomíru Šimůnkovi, který způsobil automobilovou nehodu s následkem tří úmrtí či Martinu Odložilovi, který během hádky zabil svého otce. Matkou Odložila byla Havlova přítelkyně Věra Čáslavská. Dalším kontroverzním krokem byla omluva sudetským Němcům v Mnichově v roce 1990. Za tento krok si Havel vysloužil kritiku části veřejnosti. Omluva zaskočila i funkcionáře Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Havlův přítel Jan Petránek později o Havlovi řekl: \"Já si Havla vážím za obrovskou spoustu věcí, které vykonal, ale on je velmi necitlivý k tomu, co cítí veřejnost.\" Své tvrzení zdůvodnil právě omluvou sudetským Němcům a také Havlovým odporem k Rusku, který dle jeho názoru Česko stál mnoho obchodních příležitostí. Václav Havel bývá také kritizován za podporu bombardování Jugoslávie, při kterém byl poprvé použit pojem bombardování ve spojitosti se slovem \"humanitární\". Toto spojení vzniklo na základě Havlova rozhovoru pro deník Le Monde ze dne 29. dubna 1999, ve kterém Havel sdělil, že aktuální nálety a bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem, ale jejich povaha je podle Havla vysloveně humanitární. Později tento popis označil Richard Falbr za \"humanitární bombardování\", který často bývá neprávem připisován právě Václavu Havlovi, jenž však odmítal, že by byl jeho autorem. Havel později podpořil i americkou invazi do Iráku v roce 2003. V té době řada politiků, včetně premiéra Špidly, s invazí nesouhlasila. V reakci na neochotu Francie a Německa podpořit americký vojenský zásah proti Iráku podepsal Václav Havel a sedm dalších evropských státníků takzvaný Dopis osmi, ve kterém vyjádřili podporu vojenské invazi. Dokument vyvolal řadu protichůdných reakcí na domácí i mezinárodní politické scéně, zejména po následné válce v Iráku, kdy se nepodařilo žádný z oficiálně uváděných důvodů pro tento konflikt prokázat. Od Dopisu osmi se Havel později distancoval. Na Slovensku bývá Václav Havel obviňován z likvidace tamního zbrojního průmyslu, když po sametové revoluci došlo k zastavení zbrojařské výroby na Slovensku. Z toho jej obvinil i slovenský premiér Robert Fico. Tato tvrzení však bývají zpochybňována, protože o útlumu slovenského zbrojního průmyslu bylo údajně rozhodnuto ještě před sametovou revolucí.", "question": "Kdo se stal prvním prezidentem České republiky?", "answers": ["Václav Havel"]}
{"title": "Hledá se Nemo", "context": "To však dospívajícího Nema rozpalovalo do ruda a dříve či později se musel jeho vzdor projevit víc než jen pozvednutým \"obočím\" a povzdechy. Nemo se tak jednoho dne dostává do typické situace, kdy se se svými spolužáky hecují a povzbuzují k neplechám. Nemo podpořený svým vzdorem proti otci se hrdě pustí do splnění úkolu - přeplavat daleko od bezpečí útesu až blízko k hladině a dotknout se dna člunu, který proplouval kolem. Věděl, že s tímhle by otec nikdy nesouhlasil, a právě proto se do toho pustil s odhodláním. Tento risk však se měl brzy vymstít. Člun patřil sportovnímu potápěči, který, když Nema spatřil, ulovil jej pro svoji dcerku do akvárka. S pomocí přátel, které v akváriu pozná, a důmyslného triku se mu podaří uprchnout zpět do oceánu. Zde hledá spolu s dalšími přáteli cestu domů. Tito noví přátelé Nema v jistém smyslu obohatili o cenné zkušenosti a šťastné shledání s otcem je jen tečkou, která znamená, že vzdor dospívajících opravdu nemusí vždy skončit tragicky, ano, mohou se dostat i do nebezpečných situací, ze kterých se však dostávají více vlastní zásluhou než zásluhou svých rodičů, a to je také důvod, proč něco takového podstupují. Hledá se Nemo je tedy ve skutečnosti o snaze kteréhokoliv dítěte osamostatnit se a ukazuje nám první zprvu nešikovné kroky v této snaze poznávat svět bez příkazů a zákazů rodičů, svět, ve kterém se budou muset spolehnout na sebe, na svůj vlastní úsudek, na své přátele. Pokud si do života odnesou to lepší ze svých rodičů, mají k tomu ty nejlepší předpoklady. Hudbu k filmu složil Thomas Newman, bratr Rendyho Newmana, který skládal hudbu skoro ke všem filmům od studia Pixar do té doby, než přišel na svět Hledá se Nemo. Randy Newman tehdy přišel i s nápadem na hudbu do titulků, kterou by zazpíval nějaký tehdy slavný zpěvák. Píseň \"Beyond The Sea\" tedy nazpíval Robbie Williams. Film je věnován památce Glenna McQuinna - animátora, který se podílel na filmu, ale zemřel v roce 2003 pár dní po jeho dokončení. Podle jeho příjmení bylo pojmenováno fiktivní Auto Blesk McQuinn. Glenn McQuinn byl známý animátor z Pixaru. Zemřel při autonehodě. Film produkoval také velikán z Pixaru John Lasseter, který napsal a zrežíroval film Toy Story: Příběh hraček z roku 1995. V červnu 2016 bylo uvedeno do kin pokračování s názvem Hledá se Dory.", "question": "Ze kterého roku je film Hledá se Nemo?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Ganymed (měsíc)", "context": "Předpokládá se, že přibližně 200 km pod povrchem Ganymedu se nachází oceán tvořený slanou tekutou vodou mezi vrstvami ledu. Povrch měsíce je tvořen dvěma rozdílnými typy: tmavými oblastmi, silně posetými impaktními krátery o stáří okolo 4 miliard let, které pokrývají přibližně třetinu měsíce. Druhá část je tvořena mladšími, světlejšími oblastmi, které jsou křížem krážem protkané prasklinami a trhlinami. Na území světlejších oblastí je četnost impaktních kráterů řídká. Vznik těchto světlejších oblastí nebyl zatím přesně geologicky vysvětlen, ale předpokládá se, že je spojen s tektonickými procesy způsobovanými slapovým zahříváním. Ganymed je jediný známý měsíc ve sluneční soustavě, u kterého byla zjištěna magnetosféra, pravděpodobně tvořená konvekcí probíhající uvnitř tekutého železného jádra. Slabá magnetosféra měsíce je zcela překryta silným magnetickým polem Jupiteru, se kterým je současně i spojena pomocí otevřených siločar. Ganymed denně obdrží dávku ionizujícího záření o velikosti okolo 8 Remů. Měsíc má slabou kyslíkovou atmosféru, která je tvořena molekulami O, O2 a pravděpodobně i O3. Atomární vodík je v atmosféře jen menšinová složka. Není známo, zda se v atmosféře nachází i ionosféra. Ganymed objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, ale měsíc pojmenoval jiný astronom Simon Marius dle postavy z řecké mytologie Ganyméda, který byl milencem boha Dia a číšníkem bohů. Jde o jediný měsíc Jupiteru, který je pojmenován podle muže. Kolem měsíce jako první proletěla sonda Pioneer 10, následovaná sondami Voyager, které upřesnily jeho velikost.", "question": "Ze kterého plynu je převážně tvořena atmosféra Ganymeda?", "answers": ["kyslíkovou"]}
{"title": "Švédsko", "context": "Švédsko (oficiálně Švédské království), v místní řeči Sverige [svæ], je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Švédsko hraničí na západě s Norskem, na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem pomocí unikátního mostu-tunelu přes průliv Öresund. Švédsko je se svou rozlohou 449 964 km2 třetí největší zemí Evropské unie. Celkový počet obyvatel je zhruba 9,6 milionu, přičemž hustota osídlení je nízká (20 obyvatel na km2). Obyvatelstvo je koncentrováno především v jižní polovině země. Zhruba 85 % populace žije v městských oblastech. Hlavním městem Švédska je Stockholm, který je zároveň i největším městem. Švédsko se vyvinulo v nezávislý a jednotný stát již během středověku. V 17. století země rozšířila svá teritoria, což vedlo ke vzniku Švédského království. Říše se úspěšně rozvíjela a během 17. století a na počátku 18. století byla jednou z nejvýznamnějších evropských mocností. O většinu území dobytých mimo území Skandinávského poloostrova však Švédsko opět přišlo během 18. a 19. století.", "question": "Hraničí Švédsko s Norskem?", "answers": ["Švédsko hraničí na západě s Norskem, na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem pomocí unikátního mostu-tunelu přes průliv Öresund."]}
{"title": "Kapitán (vojenství)", "context": "Kapitán je vojenská hodnost příslušníka důstojnického sboru. Této hodnosti se používá v některých státech i v policejních sborech a jiných hierarchicky strukturovaných složkách. Kapitán velí zpravidla rotě, někdy četě. V Armádě České republiky jde o nejvyšší hodnost nižšího důstojníka a uvádí se též zkratkou kpt. Nejbližší nižší hodnost je nadporučík a nejbližší vyšší hodnost je major. V zemích NATO odpovídá hodnost kapitána zařazení s kódem OF-2. Obvykle je hodnost kapitána nejvyšší hodností, které dosáhne důstojník v poli nebo které dosáhne neprofesionální voják v záloze. Hodnost kapitána nesmí být zaměňována s hodností námořního kapitána, která odpovídá hodnosti plukovníka pozemních sil. == Historie == Před francouzskou revolucí byl kapitánem obvykle šlechtic, který si zakoupil právo velení od předchozího držitele tohoto práva. Tyto peníze byly pro kapitána, který odcházel do výslužby, posledním zdrojem příjmů. Během služby mohl získat peníze od jiného šlechtice, který pak pod ním sloužil jako jeho poručík. Kapitán byl zodpovědný za financování jednotek, které mu náleželo od panovníka nebo jeho vlády. Jestliže kapitán mužstvo neplatil, nebo byl odsouzen vojenským soudem pro jiné přečiny, byl odvolán a panovník mohl prodat uvolněné místo. == Zajímavosti == Zlatým trojcípým hvězdám, které tvoří hodnostní označení kapitána v české armádě, se hovorově říká mercedesy. Při nalodění pozemního vojska se všichni pozemní velitelé v hodnosti kapitána dočasně povyšují na majory, aby nedocházelo ke kolizím terminologie s hodností kapitána plavidla. == Hodnostní označení ve světě == Obrázky níže ukazují různá hodnostní označení kapitána, nebo obdobné hodnosti, ve světě. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Captain (armed forces) na anglické Wikipedii.", "question": "Jakou armádní zkratku má kapitán?", "answers": ["kpt."]}
{"title": "Prezident Finska", "context": "Do roku 1988 byl volen Parlamentem, poté se přešlo na přímou dvoukolovou volbu. Kandidáta na prezidenta může navrhnout registrovaná politická strana, která v posledních volbách získala alespoň jedno křeslo v parlamentu nebo skupina 20 000 občanů, kteří mají volební právo. Prezident se funkce ujímá první den v měsíci po prezidentských volbách, kdy veřejně přednese slib ve finštině a švédštině. Prezidentský slib dle 56. článku finské ústavy zní: \"Já, XY, kterého si finský lid zvolil prezidentem republiky, slibuji, že ve funkci budu upřímně a věrně dodržovat ústavu a zákony republiky a podle svých nejlepších schopností podporovat blaho finského lidu.\" Od roku 1991 může jedna osoba zastávat tento úřad pouze po dvě šestileté funkční období. Finská ústava stanoví, že prezidentem se může stát pouze osoba narozená ve Finsku. V současné době zastává úřad finského prezidenta Sauli Niinistö, který 1. března 2012 nahradil první ženu v této funkci, Tarju Halonenovou. == Seznam finských prezidentů == == Reference ==", "question": "Kdo zastává úřad finského prezidenta v současné době?", "answers": ["Sauli Niinistö"]}
{"title": "Den", "context": "Tento rozdíl oproti občanskému dni může často vést k omylům a nedorozuměním. Události uvedené v chod o půlnoci jsou často uváděny, že nastaly den předtím. Televizní průvodci také uvádějí noční programy k předchozímu dni, i když programovací VCR systém vyžaduje přísnou logiku začátku dalšího dne v 0:00 (další spornou otázkou je, že VCR sety s dvanáctihodinovou notací vyžadují označení takového záznamu jako \"12:00 AM\"). Výrazy jako \"dnes\", \"včera\" a \"zítra\" se staly během noci nejednoznačnými. Platnost denních lístků, propustek apod. může končit o půlnoci nebo zavírací dobou, pokud má dřívější termín. Přesto, jestliže daná služba (např. veřejná doprava) je provozována od 6:00 do 1:00 následujícího dne (což může být považováno za čas 25:00), může být právě tato poslední hodina počítána v rámci této služby za součást předchozího dne (také pro uspořádání jízdního řádu). Jako den se označuje doba jednoho otočení planety Země kolem své osy. Rozlišuje se tzv. hvězdný den, kdy se otočení sleduje relativně vůči hvězdnému pozadí, a sluneční den, kdy se otočení sleduje relativně vůči Slunci. Jelikož se Země současně s otáčením kolem své osy pohybuje i kolem Slunce, je hvězdný den o cca čtyři minuty kratší (tento rozdíl za rok dá dohromady jeden den, tzn. jedno otočení kolem osy, ke kterému došlo jedním oběhem kolem Slunce). Sluneční den trvá přesně 24 hodin, hvězdný den trvá 23 hodin, 56 minut a 4,09 sekundy.", "question": "Jak se v soustavě SI značí vedlejší jednotka času den?", "answers": ["d"]}
{"title": "Nadační fond proti korupci", "context": "Nadační fond pro boj proti korupci (NFPK, dle původní, zamítnuté žádosti o registraci Nadační fond proti korupci) je česká nestátní nadace, kterou 15. března 2011 zřídili Karel Janeček, Stanislav Bernard a Jan Kraus. Jeho cílem je podpora boje proti korupci v Česku. Jeho motto zní: \"Nebát se a nekrást, a ne nakrást si a nebát se.\" Cena za whistleblowing - Libor Michálek - bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí, (500 000 Kč), 23. března 2011 Cena za odvahu 2011 Ondřej Závodský - nevidomý právník Zařízení služeb ministerstva vnitra, (100 000 Kč), 23. března 2011 Renata Horáková - bývalá úřednice znojemské radnice, (300 000 Kč),. 9. prosince 2011 Cena za odvahu 2012 Jakub Klouzal - bývalý ředitel IT odboru ministerstva zahraničí , (100 000 Kč), 18. října 2012 Věra Ježková - zaměstnankyně Státního fondu životního prostředí České republiky - odboru kontroly , (200. 000 Kč), 8. listopadu 2012 Martin Konečný - bývalý primář psychiatrického oddělení Nemocnice v Ostrově, (300 000 Kč), 10. prosince 2012 Cena za odvahu 2013 Vladimír Sitta, ml. - společně se svým. otcem se odmítli podílet na tunelování Dopravního podniku hlavního města Prahy a přišli o svoji rodinnou firmu, 9. prosince 2013 Jiří Chytil - někdejší magistrátní úředník pomáhal vyšetřovatelům rozplétat nitky kolem politického pozadí problematické zakázky firmě Haguess, 9. prosince 2013 Cena za. odvahu 2014 Leo Steiner - bývalý ředitel Odboru řízení programu Úřadu Regionálního operačního programu Severozápad, jako člen Monitorovacího výboru vystoupil se zjištěním o rozkrádání eurodotací František Mráček - bývalý vedoucí Oddělení veřejné dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje, poukazoval mezi jinými na pochybnou investici do software Cena. za odvahu 2015 Jana Průšková - za odhalení pokřiveného jednání a zmanipulovaného, pochybného hospodaření neziskové organizace, která má zajišťovat rozvoj dětí pěveckého sboru Severáček na Liberecku Lukáš Wagenknecht - za své dlouhodobé nekompromisní postoje v roli auditora např. v Dopravním podniku hl. m. Prahy (. DPP) nebo na Ministerstvu financí Fond chce podporovat projekty odhalující korupční činnosti s významným ekonomickým dopadem na veřejnou správu, udílet ceny za prokázání korupce významného ekonomického dopadu, vypisovat granty na podporu investigativních novinářů, usilovat o dotahování zveřejněných případů korupce do konce, přispívat k budování etických hodnot v demokratické společnosti a tlačit na politiky k provedení nutných legislativních změn. Oficiálně zahájil svou činnost 23. března 2011 za přítomnosti velvyslance USA v České republice Normana Eisena ve Vratislavském paláci v Praze udělením prvních dvou cen.", "question": "Jak zní motto Nadačního fondu pro boj proti korupci?", "answers": ["\"Nebát se a nekrást, a ne nakrást si a nebát se.\""]}
{"title": "Pomeranč", "context": "Pomerančovníky se dělí podle vlastnosti plodů do tří základních skupin: obyčejné – pomeranče s poměrně tenkou slupkou, žlutou až oranžovou dužinou, pěstované převážně ve Španělsku a na Blízkém Východě, pro přímý konzum i pro lisování, jsou to např. Citrus sinensis. Osbeck cv 'Jaffa' Citrus sinensis Osbeck cv 'Hamlin' Citrus sinensis Osbeck cv 'Murcia' Citrus sinensis Osbeck cv 'Valencia' krvavé – mají červené žilky v dužině a šťávu fialově rudé barvy Citrus sinensis Osbeck cv. 'Moro' Citrus sinensis Osbeck cv 'Ruby' Citrus sinensis Osbeck cv 'Sanguinello' Citrus sinensis Osbeck cv 'Tarocco' pupečné – jsou to pomeranče se základem druhého plodu na bliznové straně plodu, která vypadá jako pupek (angl. Navel). Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromu v Brazílii a protože tyto pomeranče nemají semena, rozmnožil se tento strom dále vegetativně pomoci roubů, čili všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože. Citrus sinensis Osbeck cv 'Robertson Navel' Citrus sinensis Osbeck cv 'Thompson Navel' Citrus sinensis Osbeck cv 'Washington Navel' Ročně se sklidí asi 60 milionů tun citrusových plodů. Skoro 70% připadá na pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je v průmětu 6 – 10 m vysoký, se ročně sklidí 7000 – 8000 plodů, známé jsou i výnosy 20000 plodů. Pomerančovníky mají kvalitní plody jen tehdy, projdou-li obdobím chladu. Pro poskytnutí co největší a kvalitní úrody nutno stromy prořezávat. Přestože pomerančovník snese poměrně různorodé subtropické podnebí, jednotlivé kultivary jsou k docílení maximálního a kvalitního výnosu vázány na určité zeměpisné oblasti. Všeobecně pomerančovník nesnáší přemočená místa ani vysokou vzdušnou vlhkost. V období velkého sucha je však nutno stromy zavlažovat. Během plné vegetace požaduje vysokou teplotu a hodně slunečního svitu, v období klidu přežije krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Nesnáší zasolenou půdu, ideální pH je okolo 5 až 8. Stromy se dožívají až 100 let, ale z ekonomických důvodů se počítá s životností 30 let. Nové stromky se vypěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, pak plodí za cca 5 let.", "question": "Kolik milionů tun citrusových plodů se ročně sklidí?", "answers": ["60"]}
{"title": "Rock", "context": "Brian Jones z Rolling Stones a Syd Barrett z Pink Floyd přestali hrát, kapely The Jimi Hendrix Experience a Cream se rozpadly a mnoho ostatních skupin se přesunulo k roots rocku, který se vracel více ke kořenům rocku. Podrobnější informace naleznete v článku Progresivní rock. Progresivní rock, který se někdy zaměňuje s art rockem, byl pokusem odpoutat se od zavedených hudebních zvyků experimentováním s jinými nástroji, typy písní a podobami hudby. Od poloviny šedesátých let začaly skupiny jako The Beatles, The Rolling Stones a The Beach Boys zařazovat do svých písní cembalo a dechové a strunné nástroje, čímž vznikl barokní rock. Kapela The Moody Blues ve svém albu Days of Future Passed (1967) použila celý orchestr a k tomu vytvářela orchestrální zvuky syntezátory. Klasická orchestrace, klávesy a syntezátory se v progresivním rocku staly častým přídavkem k běžně používané formě kytar, basy a bubnů. Alba SF Sorrow (1968) od skupiny The Pretty Things, Tommy (1969) od The Who a Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire) (1969) od The Kinks představila rockovou operu a otevřela dveře konceptuálním albům. Debutové album skupiny King Crimson In the Court of the Crimson King z roku 1969, které smíchalo rázné kytarové riffy a mellotron s jazzem a symfonickou hudbou, je považováno za klíčovou nahrávku, která pomohla rozšíření progresivního rocku mezi blues rockové a psychedelické kapely na začátku sedmdesátých let.", "question": "S jakým žánrem se občas zaměňuje progresivní rock?", "answers": ["s art rockem"]}
{"title": "Praha", "context": "V době Karlově ovšem byla většina jím založených kostelů jen rozestavěna. Bohatým italským městům jako Řím, Florencie, Benátky se nemohla rovnat.[zdroj? ] Tehdy Praha sice patřila mezi největší města v Evropě a stala se rozlohou třetím největším v celé Svaté říši římské, ale počet obyvatel Prahy byl tehdy ovšem menší než v Římu, Benátkách, Janovu, Florencii, Milánu, Cařihradu, Paříži či Londýně. K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň. Související informace naleznete také v článku Velká Praha. Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko.", "question": "V jakém roce se podařilo sjednotit pražská města natrvalo?", "answers": ["1784"]}
{"title": "Kvasar", "context": "Jsou to tedy objekty z raného období vývoje galaxií a vesmíru. == Výskyt a rozdělení kvasarů == V blízkém vesmíru se už kvasary nevyskytují. Černé díry ve středech galaxií, jako jsou například i naše Galaxie nebo galaxie v Andromedě, již velké množství materiálu ze svého okolí pravděpodobně spotřebovaly. Postupem času se ukázalo, že ne všechny kvasary mají silnou rádiovou emisi, naopak – naprostá většina kvasarů, asi 90 %, vyzařuje v rádiové oblasti ve srovnání s optickým oborem slabě. Lze tedy rozlišovat tzv. radio-loud (hlasité, silně vyzařující v rádiové oblasti spektra) a radio-quiet (tiché) kvasary. Mohutnou rádiovou emisi, odlišující od sebe radio-loud a radio-quiet kvasary, pak mají na svědomí relativistické elektrony ve výtryscích radio-loud kvasaru. Kvasar se obecně skládá ze tří částí: velmi hmotné černé díry, akrečního disku a jetu, tedy výtrysku hmoty, které bývají až několik megaparseků dlouhé. Šířka spektrálních čar těchto objektů odpovídá rychlostem emitujícího plynu nad 10 000 km/s. Kvasary mají stejné spektrum jako Seyfertovy galaxie, rozdíl mezi nimi je pouze kvantitativní, určen dohodou. Jasnější objekty s absolutní magnitudou menší než -23 jsou kvasary a slabší s magnitudou větší než -23 mag jsou pak Seyfertovy galaxie.", "question": "Vyskytují se ještě v blízkém vesmíru kvasary?", "answers": ["V blízkém vesmíru se už kvasary nevyskytují."]}
{"title": "Severní Korea", "context": "Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika (zkráceně KLDR), je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také 11,87 km s Ruskem. Na jihu vede podle 38. rovnoběžky hranice s Jižní Koreou, která je jedním z nejmilitarizovanějších míst planety. Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů. Hlavním městem je Pchjongjang. Vládní stranou je Korejská strana práce, státní ideologií je tzv. čučche. Severní Korea má třetí největší armádu na světě (cca 1,3 miliónu vojáků) a rozvinutý jaderný program, ale co se týká hospodářství v oblasti průmyslového rozvoje či potravinové soběstačnosti, je země velmi zaostalá. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Severní Koreje. Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje. Podrobnější informace naleznete v článku Korejská válka. Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN v čele s USA, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a v menší míře i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu).", "question": "Jak se nazývá hlavní město KLDR?", "answers": ["Pchjongjang"]}
{"title": "Namibie", "context": "Namibie leží v jihozápadní části Afriky na pobřeží Atlantského oceánu. Na severu má 1 376 km dlouhou hranici s Angolou, na severovýchodě 233 km se Zambií, na východě 1 360 km s Botswanou a na jihu 855 km s Jihoafrickou republikou. Pobřeží Atlantského oceánu na západě je dlouhé 1 572 km. S rozlohou 825 418 km2 je 33. největším státem na světě, 15. největším v Africe a 10,5× větším než Česká republika. Z Afriky zabírá asi 2,7 % rozlohy. Velká část země je pokryta pouštěmi. Největší procento rozlohy země zabírá Namibská poušť. Nejdelší řekou je část řeky Okavango na severu, v tzv. Capriviho výběžku, a také část řeky Zambezi. Při pobřeží se rozkládá Namibská poušť, ve vnitrozemí pak poušť Kalahari. Savany a pastviny tvoří asi 45 % rozlohy státu. Nejvyšší hora Königstein na západě země je vysoká 2 573 m n. m. == Administrativní dělení == Z administrativního hlediska je Namibie rozdělena na 14 regionů: Kunene Omusati Ošana Ohangwena Oikoto Západní Kawango Východní Kawango Zambezi", "question": "Jak se nazývá nejvyšší hora Namibie?", "answers": ["Königstein"]}
{"title": "Féničané", "context": "Féničané ale přitom neusilovali o osídlování (kolonizaci) cizích území ani o soužití s místním obyvatelstvem: žili jen mezi sebou a nepřijímali cizí zvyky nebo náboženství. Jejich exportním artiklem v té době bylo sklo, kovové předměty včetně klenotů a purpurové látky (barva se na ně dovážela až z Kanárských ostrovů). Významný byl i trh s otroky: féničtí kupci chodili za armádami a skupovali zajatce jako otroky. Proti nebezpečným konkurentům neváhali použít zbraně jako v případě hispánského Tartessonu, který zničili, aby nepřekážel rozvoji jejich vlastního střediska Gades (dnešní Cádiz). Po roce 850 př. n. l. byla moc v Týru oslabena jednak založením Kartága, jednak odlivem obyvatelstva do nových osad. Celá Fénicie pak byla často obsazována jinými říšemi. V roce 605 př. n. l. po bitvě u Karchemiše se stala Fénicie babylonskou provincii - až na Týros, který kapituloval teprve roku 573 př. n l. po třináctiletém obléhání! V roce 538 př. n. l. se Fénicie dostala pod nadvládu Perské říše a v té době se stala hlavním zdrojem perské námořní moci. Roku 332 př. n. l. dobyl Fénicii Alexandr Veliký a Fénicie tak natrvalo ztratila samostatnost. Jádrem jejího území je dnešní Libanon. Fénicie Féničtina Kartágo Obrázky, zvuky či videa k tématu Féničané ve Wikimedia Commons Staré národy | civilizace - Féničané", "question": "Který národ založil město Kartágo?", "answers": ["Féničané"]}
{"title": "Hnědý trpaslík", "context": "Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice může dočasně probíhat syntéza helia z deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze těžších prvků z (běžného) lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo. Název hnědý trpaslík zavedla Jill Tarterová, aby odlišila tyto subhvězdné objekty od červených trpaslíků, což jsou skutečné, i když málo hmotné hvězdy. Mléčná dráha může mít až 100 miliard hnědých trpaslíků. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce (kromě slučování deuteria). Z tohoto hlediska se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Jde o objekt s hmotností v rozmezí 13 až 80 hmotností planety Jupiter (MJ). Při vyšší hmotnosti než 80 MJ (odpovídá 0,08 hmotnosti našeho Slunce) dosáhne těleso ve svém jádře teploty potřebné k spalování lehkého vodíku: stane se tedy hvězdou. Naopak při nižší hmotnosti než 13 MJ nedojde ani k deuteriovým reakcím a z objektu se tak stane jen obří planeta. Existence hnědých trpaslíků byla prokázána roku 1995, do té doby byly jen hypotetickými objekty. Dnes jich známe mnoho, velkým nalezištěm je hvězdokupa Plejády, skupina hvězd starých jen několik set milionů let. Termonukleární fúze hvězdám pokrývá energii, kterou vyzáří do prostoru, jsou tedy energeticky vyvážené. Rozdílem mezi plně funkční hvězdou a hnědým trpaslíkem jsou teplota a tlak: K zažehnutí termonukleárních reakcí je třeba teplota alespoň 8×106 K, aby se mohl přeměňovat i lehký vodík na helium. Hnědý trpaslík ale této teploty nedosahuje. Sice v nich některé termojaderné syntézy probíhají, nedochází však ke slučování lehkého vodíku 1H. Deuteriová reakce, tedy druhý krok z proton-protonového cyklu, k energetickému vyrovnání hnědého trpaslíka nestačí, protože těžkého vodíku, deuteria, je nedostatek: Hnědý trpaslík má ještě příliš nízkou hmotnost a nevytvoří dostatečný tlak pro tvorbu vlastního deuteria z lehkého vodíku, proto po vyčerpání jeho zásob chladne. V nitru hnědých trpaslíků se tedy spaluje (rozuměj slučuje) deuterium za vzniku lehkého hélia: D + pH → 3He + γ (nebo jinou notací to samé: 2H + 1H → 3He + γ ) Deuteriové reakce. k produkci energie hnědého trpaslíka přispívají jen málo, na počátku vývoje hnědého trpaslíka, po jeho vzniku, ovšem tento mohl do vínku dostat i lithium: Pro spalování lithia na hélium (přes beryllium) je potřeba dokonce ještě méně vstupní energie než pro fúzi deuteria, proto se lithium přemění na hélium podstatně rychleji a bouřlivěji.", "question": "Co vyzařuje hnědý trpaslík ?", "answers": ["rádiové a infračervené záření"]}
{"title": "Láska", "context": "zamilovanost: emoční stav vyznačující se touhou a závislostí na předmětu touhy, kdy člověka v nepřítomnosti druhého resp. objektu tíží stesk, někdy i žárlivost. Zamilovaný člověk přehlíží chyby a nedostatky druhého, byť by byly sebevíc zjevné. (V některých pojetích je láska ztotožňována se zamilovaností, v jiných je zamilovanost považována za dočasnou fázi lásky a v dalších je zamilovanost od lásky zcela odlišována.) platonická láska: vztah velmi podobný klasické lásce (zamilovanosti), ale bez sexuality (partneři spolu nemají pohlavní styk). Termínem platonická láska se v běžné řeči velmi často označuje láska neopětovaná (obzvláště v pubertálním věku), toto označení je však mylné. mateřská (příbuzenská) láska: nezištná láska typicky v rodině, bez sexuálního podtextu, charakterizovaná péčí o druhého, pomocí a plněním jeho potřeb. láska k idolu: velmi častá v pubertálním věku. Jedná se prakticky o zbožňování určité osoby, například příbuzného, učitele, známého umělce, politického vůdce atd.Láska zpravidla souvisí se sexuální orientací jedince a erotické lásky je jedinec schopen právě k osobě toho pohlaví a toho věku, na který je sexuálně orientován. === Sebeláska === Zdravé sebevědomí se dá označit za lásku k sobě samému. V tomto případě se jedná o ochotu člověka dbát o své tělo, zlepšovat se jak po fyzické, tak duševní stránce a tolerovat některé své nedostatky. Přehnaná láska k sobě samému spojená s přehlížením okolního světa se nazývá narcismus, podle řecké báje o krásném mladíkovi Narcisovi, který se zamiloval do vlastního odrazu na hladině studánky. === Impersonální (neosobní) láska === Impersonální láska je láska ke zvířatům, předmětům, hodnotám, nebo činnostem, většinou bez sexuálního faktoru. I tato kategorie je velmi subjektivní a obtížně definovatelná, lze tu ale rozlišit několik nejznámějších druhů impersonální lásky: Láska k vlasti (vlastenectví) Vlastenectví (patriotismus) je láska k vlasti nebo k určitému zeměpisnému, společenskému, ekonomickému, politickému a kulturnímu prostředí, v němž národ existuje. Na rozdíl od úzce pojatého nacionalismu nevylučuje úctu k jiným národům.Láska k lidstvuLáska k lidstvu jako celku (nebo obecně k celému světu) se dá také zařadit do kategorie impersonální lásky, protože zde nejde přímo o lásku k lidem jako jednotlivcům, ale spíše o lásku k ideji lidstva a jeho hodnotám.", "question": "Jak se nazývá přehnaná láska k sobě samému?", "answers": ["narcismus"]}
{"title": "Stephen Hawking", "context": "Rodiče se do Oxfordu přestěhovali z Londýna krátce před jeho narozením, aby se vyhnuli následkům bombardování města během druhé světové války. V roce 1950 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do St. Albans severně od Londýna, kde Hawking navštěvoval místní výběrovou školu. Na přání svého otce měl studovat lékařství jako on sám, on se však živě zajímal o matematiku, fyziku a chemii. Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na Oxfordskou univerzitu, ke svému překvapení byl přijat a dostal studijní stipendium. Na škole nebylo možné studovat matematiku, takže se místo toho od roku 1958 věnoval fyzice a byl jedním z nejnadanějších studentů. Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. V roce 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal pracovat na své doktorské práci u profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl titulu Ph.D. Stal se nejdříve výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge.", "question": "Od kterého roku Hawking studoval v Cambridgi?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Zlatá bula sicilská", "context": "Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. 1901, roč. 5, s. 305-320. FIALA, Zdeněk. O Zlaté bule sicilské. Dějiny a současnost. 1962, roč. 4, čís. 6, s. 1-3. ISSN 0418-5129. Goll, Jaroslav: K výkladu privilegia Fridricha II. pro království České, Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historická 1903, s. 1-9. HLAVÁČEK, Ivan. Ještě jednou – a ani to možná ne naposledy – Mocran et Mocran. In: POLÍVKA, Miloslav; ŠMAHEL, František. In memoriam Josefa Macka (1922-1991). Praha: Historický ústav, 1996. ISBN 80-85268-64-7. S. 45-50. HLAVÁČEK, Ivan. Mocran et Mocran. Stručný diskusní epilog Ivana Hlaváčka. Časopis Matice moravské. 2007, roč. 126, s. 369-370. ISSN 0323-052X. HRŮZA, Karel. \"Hruza neví či nechce vědět.\" Několik poznámek k diskusi nad souborem basilejských listin z 26. září 1212 a charakterem přemyslovské vlády. Časopis Matice moravské. 2007, roč. 126, s. 371-376. ISSN 0323-052X. KOSS, Rudolf. Mocran et Mocran. Zprávy českého zemského archivu. 1927, roč. 7. ISSN 1803-2532. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl I., Od prvověkosti až do roku 1253. 4. vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1921. 554 s. S. 285. ŠUSTA, Josef. Václav II. a koruna polská. Český časopis historický. 1915 ročník = 21, s. 313-346. ISSN 0862-6111. WIHODA, Martin. Der dornige Weg zur \"Goldenen Bulle\" von 1212 für Markgraf Vladislav Heinrich von Mähren. In: HRUZA, Karel; HEROLD, Paul A. Wege zur Urkunde, Wege der Urkunde, Wege der Forschung : Beiträge zur europäischen Diplomatik des Mittelalters. Wien: Böhlau, 2005.", "question": "Kdy byla vydána Zlatá bula sicilská?", "answers": ["26. září 1212"]}
{"title": "Aero L-39 Albatros", "context": "Aero L-39 Albatros je proudový podzvukový cvičný letoun vyvinutý v šedesátých letech 20. století v československém Aeru Vodochody, hlavním konstruktérem Ing. Janem Vlčkem. Jedná se o první typ cvičného proudového letadla druhé generace a jeden z prvních typů s dvouproudovým motorem. L-39 se stal jednotným výcvikovým letounem armád Varšavské smlouvy (s výjimkou Polska), v 70. a 80. letech 20. století byl v počtu cca 2800 kusů součástí leteckého parku letectev tří desítek států a zůstává nejpoužívanějším proudovým výcvikovým letounem na světě. L-39 Albatros je všestranný letoun určený pro základní, pokračovací i bojový letecký výcvik, ve verzích, které umožňují instalaci výzbroje (L-39C, L-39ZO, L-39ZA) může být použit jako lehký bitevní letoun, omezeně může působit i proti vzdušným cílům. Díky skvělým letovým vlastnostem a snadné ovladatelnosti je vhodný i pro leteckou akrobacii, kterou s tímto typem předváděla např. slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy (1991–2004) ruská skupina Rusi z Vjazmy nebo francouzský Breitling Jet Team. Mezi další přednosti patří vysoká spolehlivost, jednoduchost a nenáročnost na obsluhu. Letoun je navržený tak, aby mohl působit bez problémů i z nezpevněných ploch (vstupy vzduchu vysoko nad zemí, kryté před nečistotami křídlem, zakryté podvozkové šachty). Letoun byl navržen jako součást komplexního výcvikového systému, kam patří i pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4. V České republice provozuje letouny L-39 213. výcviková letka v Čáslavi (4 kusy verze L-39ZA) a Centrum leteckého výcviku v Pardubicích (verze L-39C – ev. č. 0103, 0113, 0115, 0441, 0444, 0445, 0448).", "question": "Kdo je hlavním konstruktérem letounu Aero L-39 Albatros?", "answers": ["Janem Vlčkem"]}
{"title": "Hebrejština", "context": "Toto neustálé používání nutilo hebrejsky píšící autory jazyk neustále zdokonalovat a vyvíjet, vznikala potřeba nových slov, které by byly použitelné pro vysvětlení např. některých vzácně se vyskytujících a tudíž neznámých hebrejských slov. Za tímto účelem vznikaly jak novotvary, tak i nová pohebrejštěná slova převzatá z cizích jazyků. Související informace naleznete také v článku Pijut. Jedním z prvních použití hebrejštiny jako literárně aktivního jazyka po vymizení mišnické hebrejštiny, bylo v hebrejské liturgické poezii - Pijut. Jazyk pijutim vychází částečně z biblického jazyka, čímž měly naznačit kontinuitu a snáze se ujmout jako liturgický prvek, a částečně z mišnické hebrejštiny, neboť bez její slovní zásoby a vyjadřovacích možností by nebylo možné do pijutu vkomponovat homiletické prvky. Také v pijutim docházelo k posunům ve významu slov, ať už náhodně nebo záměrně. Pijut nebyl pouze bezvýhradně přijímán, mezi jeho největší kritiky patřil slavný židovský učenec Abraham ibn Ezra, který charakterizoval pijut ve čtyřech bodech. Podle něj je pijut ovlivněn cizími jazyky plný gramatických chyb na rozdíl od modliteb je význam některých formulací a veršů v pijutim záhadný nebo nedávající smysl spíše homilií než poezií. Mezi pijutim, které vznikaly od 6. do 9. stol. v Erec Jisra'el a pozdější hebrejskou liturgickou poezií, jejíž centrum bylo především ve Španělsku, existují rozdíly ve významech slov, což způsobovalo mimo jiné i to, že španělští středověcí Židé někdy jen s obtížemi rozuměli starším izraelským pijutům. Mezi španělskými Židy se rozšířila praxe používat pro prózu a filosofii arabštinu, pro poezii (jak světskou, tak i liturgickou) pak hebrejštinu, která byla židovskými autory hodnocena jako krásnější, vznešenější a samozřejmě mnohem bohatší jazyk, než arabština. Řada filozofických děl židovských autorů (Sa'adja Gaon, Jehuda Halevi nebo Maimonides) byla již během středověku přeložena do hebrejštiny. Velkou část tohoto díla odvedla rodina Tibonidů. Jehuda ibn Tibon napsal, že ve svých překladech vycházel jak z hebrejštiny biblické, tak i z mišnické, podle toho, která se mu zdála v tu či onu chvíli vhodnější. Tato specifická forma hebrejštiny, která se začala nazývat podle svých autorů, přetrvala pět generací příslušníků rodiny ibn Tibonů, a během této doby byly přeloženy do hebrejštiny stovky arabských knih, ať už židovských nebo arabských autorů.", "question": "Jaké písmo se používá k zápisu hebrejštiny?", "answers": ["hebrejské"]}
{"title": "Formule 1", "context": "Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů. Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem. Postupem času si získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Malajsie a Turecko, novými kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Jižní Korea, Bulharsko, Rusko, Dubaj a Indie. Je zřejmé, že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velkých cen, se Formule 1 netěší takové popularitě jak tomu je v Evropě. Motorismus ve Spojených státech je rozdělen do tří sérií a je silně ovlivňován politickým a komerčním bojem. F1 je řízena \"Fédération Internationale de l'Automobile\" (Mezinárodní automobilovou federací - FIA), se sídlem v Paříži, na Place de la Concorde. Současným prezidentem je Jean Todt. Finanční a obchodní toky jsou řízeny Formula One Group, spadajíci až do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, která prodala počátkem roku 2006 část akcií CVC Capital Partners. Sport a televizní práva kontroluje Formula One Management a tu ovládá Bernie Ecclestone prostřednictvím společnosti Alpha Prema. Německý pilot Michael Schumacher je rekordmanem v počtu titulů mezi jezdci (7) a Ferrari získalo nejvíce poháru konstruktérů (16). Rakušan Jochen Rindt je jediným šampiónem, který získal titul in memoriam (v roce 1970). V roce 2010 se Sebastian Vettel stal nejmladším mistrem světa F1. Související informace naleznete také v článku Historie Formule 1. První automobilové závody byly pořádány ve Francii v 80. letech 19. století. Těch se zúčastňovaly automobily poháněné benzínem, parou i elektřinou. Na přelomu století se již začaly automobily v soutěžích rozdělovat do kategorií podle hmotnosti (což byla vlastně první technická omezení konstrukce) a soutěžily prakticky výhradně automobily se spalovacími motory. Přímým předchůdcem Velkých cen byly závody o Pohár Gordona Bennetta, které vypsal americký vydavatel novin a proběhly v letech 1900-1905. V roce 1906 uspořádal francouzský autoklub (Automobile Club de France) Grand Prix l'ACF (Velká cena francouzského autoklubu).", "question": "V kterém městě sídlí Mezinárodní automobilová federace?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Vodní nádrž Lipno", "context": "Lipno, Údolní nádrž Lipno, Lipno I či lipenská přehrada je vodní dílo vybudované na řece Vltavě v letech 1952-1959. S rozlohou 48,7 km2 jde o největší přehradní nádrž a vůbec o největší vodní plochu na území České republiky (díky čemuž bývá také občas označována za české či jihočeské moře). Délka vzdutí dosahuje 42 km. Nejširší je nádrž u Černé v Pošumaví, kde se rozlévá až na 5 km. Na pravobřežní straně zasahuje až k státním hranicím s Rakouskem. Sypaná hráz s těsnícím jádrem se nachází v obci Lipno nad Vltavou, a je vybavená ocelovými kesony a betonovými výpustěmi. Koruna hráze se nachází na kótě 729 m n. m. Výška hráze je 25 m. Délka hráze je 296 m. V nádrži se nachází vedle několika menších ostrůvků větší ostrov zvaný Tajvan. Lipno je významnou lokalitou pro rekreační pobyt u vody, vodní sporty a sportovní rybolov. Během Letní olympiády 2016 se v okolí nádrže nacházel rozsáhlý Olympijský park Rio-Lipno. Dále jde o zásobárnu vody a zdroj elektrické energie (součástí přehrady je též vodní elektrárna Lipno I).", "question": "Kolik kilometrů má vzdutí u největší vodní plochy na úžemí České republiky?", "answers": ["42"]}
{"title": "Winston Churchill", "context": "Sir Winston Leonard Spencer-Churchill (30. listopadu 1874 zámek Blenheim, Woodstock - 24. ledna 1965 Londýn) byl britský politik, premiér Spojeného království v letech 1940-1945 a 1951-1955. Také spisovatel (Nobelova cena za literaturu 1953), historik, žurnalista, voják a zákonodárce. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století. Churchillovo celé jméno znělo Winston Leonardo Spencer-Churchill, ale po vzoru svého otce lorda Randolph Churchilla ve veřejném životě užíval jen příjmení Churchill. Jeho knihy vycházejí pod jménem Winston S. Churchill nebo Winston Spencer Churchill, protože pod jménem Winston Churchill publikoval již jiný autor. Narodil se na zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec, lord Randolph Churchill, byl významným politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v osmdesátých letech 19. století. Jeho matka, lady Jeanette Churchill (rozená Jeanette Jerome), byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jerome. Žádný z rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože Winston Churchill jako dítě svou matku zbožňoval. Mladý Winston nastoupil v sedmi letech na elitní školu St. James. Tam však vykazoval velice špatné výsledky, dokonce byl považován za hloupého. Snad to bylo i psychickým zhroucením, že ho po čase sklátila velice silná horečka a zápal plic - nemoc, která ho poté provázela celý život. Zápas s nemocí ale nakonec vyhrál. Kvůli jeho zdravotnímu stavu mu lékař doporučil přestup do školy v Brightonu, která se nacházela u moře, a umožnila Winstonovi zotavit se z prodělané nemoci. Po ukončení studia v Brightonu složil přijímací zkoušky na školu v Harrow (tehdy ještě mimo Londýn). Jeho snem však bylo dostat se na vojenskou akademii. To se mu podařilo v roce 1893 a na třetí pokus se stal vojenským kadetem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Zde si vedl úspěšně. Po dvou letech skončil osmý v pořadí mezi zhruba sto chlapci ve svém ročníku. Jako mladý podporučík v roce 1895 odcestoval na Kubu, kde působil jako válečný dopisovatel a vojenský pozorovatel u štábu generála Valdeze.", "question": "Kdy zemřel Winston Churchill?", "answers": ["24. ledna 1965"]}
{"title": "Kilogram", "context": "Obsahy alkalických kovů nebo typických aniontů jako uhličitany se v minerálních vodách obvykle uvádějí v mg/l. Gram (značka g) je definován jako jedna tisícina kilogramu. Dnes se často využívá jako jednotka pro vážení přísad při vaření a nákupu potravin. Cena pro potraviny prodávané v menším množství než jeden kilogram bývá běžně uváděna jako cena za 100 g. Také údaje o obsahu a složení jednotlivých potravin bývají vztahovány k hmotnosti 100 g a tudíž odpovídají procentům hmotnosti. Gram je základní jednotkou hmotnosti ve starší soustavě CGS. Dekagram (oficiální značka v soustavě SI je dag, ale v běžném životě se častěji používá zastaralé označení dkg) je 10 gramů, tedy jedna setina kilogramu. Je to jednotka používaná převážně v maloobchodě s potravinami. Čech mluvící hovorovou češtinou kupující množství menší než jeden kilogram většinou definuje požadované množství v dekagramech (hovorově deka: Dejte mi 20 deka šunky, prosím.). Přestože jednotková cena se v maloobchodě zpravidla udává na 100 gramů nebo na kilogram, český zákazník kupuje na deka. Hovorově metrák, odpovídá 100 kg. Značí se q. Podrobnější informace naleznete v článku Metrický cent. Tuna (značka t, někdy Mg) je jednotka hmotnosti, která nepatří do soustavy SI, avšak může se používat spolu s jednotkami SI. Odpovídá 1000 kilogramům a znamená totéž co megagram. Vyšší řády hmotností se často vztahují k tuně (kilotuna, megatuna). Jednotka tuna se používá např. v dopravním značení pro vyjadřování povolené hmotnosti vozidla. Kilotuna (značka kt, dle SI gigagram, Gg) je tisíc tun, čili milion kilogramů. Megatuna (značka Mt, dle prakticky nepoužívané definice SI teragram, značka Tg) je milion tun, čili miliarda kilogramů. V ekvivalentech kilotun a megatun TNT se obvykle udává energie uvolněná výbuchem jaderné zbraně.", "question": "Jaká je značka kilogramu?", "answers": ["kg"]}
{"title": "Znojemský úděl", "context": "Znojemský úděl, zkráceně Znojemsko, je označení historického území na jižní Moravě, kde v 11.–12. století vládla knížata z jedné z větví rodu Přemyslovců. Na konci svého života určil kníže Břetislav I., že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové dostanou území na Moravě. Břetislavův nástupce Spytihněv II. se toto rozdělení pokusil zrušit, ale jednotliví Přemyslovci založili vlastní větve dynastie. Po definitivním rozdělení Moravy roku 1061 Vratislavem II. se vytvořily tři celky – brněnský úděl, znojemský úděl a olomoucký úděl, kde měli dědičně vládnout potomci bratrů Vratislava II. (Konráda I. Brněnského a Oty Olomouckého). Znojemsko zaujímalo prostor u hranic s Rakouskem a spolu s Brněnskem plnilo úlohu ochrany státu před napadením z jihu (Olomoucko chránilo české země z východu). Zřejmě po smrti Konráda Brněnského v roce 1092 došlo k rozdělení jeho údělu. Konrádův starší syn Oldřich získal Brněnsko, mladší Litold Znojemsko. Čeští panovníci do poměrů v údělech často zasahovali, zbavovali jejich vládce moci a dosazovali své chráněnce nebo vládli přímo oni sami z titulu českého knížete. Přesto se i mnozí moravští Přemyslovci prosadili. Ze znojemských Přemyslovců byl nejvýznamnější poslední z nich, moravský markrabě a poté český kníže Konrád II. (III.) Ota. Znojemská větev rodu vymřela právě Konrádem Otou v roce 1191, jelikož jeho manželství s Hellichou z Wittelsbachu zůstalo bezdětné. == Údělná knížata znojemská == Zdroj == Reference == == Související články ==", "question": "Který ze znojemských Přemyslovců byl nejvýznamnější?", "answers": ["kníže Konrád II. (III.) Ota"]}
{"title": "Jaroslav Heyrovský", "context": "Roku 1952 o Heyrovském a polarografii natočil Československý státní film krátký, ještě neozvučený film. V roce 1982 po něm byla pojmenována planetka 3069 Heyrovský, v roce 1985 pak kráter Heyrovsky na odvrácené straně Měsíce.Několik vysokých škol mu udělilo čestný doktorát (např. Univerzita Karlova, Varšavská univerzita, Technická univerzita Drážďany, Pařížská univerzita, Vídeňská univerzita, Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt a Université of Provence Aix-Marseille). Zahraniční akademie věd jej jmenovaly čestným členem (Americká akademie věd a umění, Německá přírodovědecká akademie Leopoldiny, Royal Society a německé, maďarské, polské, dánské, sovětské a indické akademie věd). Čestným členem se stal také v chemických společnostech v Československu, Polsku, Rakousku a Velké Británii. Byl též členem Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, Československé národní rady badatelské a akademikem ČSAV.Po jeho úmrtí v roce 1967 se v Československu začaly pořádat debaty o elektrochemii s názvem Heyrovský Discussions on Electrochemistry. Podle Heyrovského byla pojmenována čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o rozvoj chemických věd. === Nobelova cena === Na Nobelovu cenu byl nominován celkově osmnáctkrát. V oboru chemie čtrnáctkrát (1934, 1938, 1940, 1944, 1947, 1950, 1952–1959), ve fyzice jednou (1940) a na Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu třikrát (1948, 1949, 1953). Nobelovu cenu za chemii převzal 10. prosince 1959 za objev a rozpracování analytické polarografické metody. Na tu jej v roce 1958 navrhli předchozí laureáti Archer John Porter Martin, Chandrasekhara Venkata Raman a další významní vědci, nominovali jej také chemici ze slovenských vysokých škol. Při tradiční přednášce u příležitosti předání Nobelovy ceny hovořil o směrech polarografického výzkumu. == Výstava Příběh kapky == Putovní výstava Příběh kapky vznikla v roce 2009 jako připomínka 50. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Heyrovskému. Navštívit ji mohli lidé v Pardubicích (2x), Brně (2x), Praze (5x), Olomouci, Ostravě, Jihlavě, Ústí nad Labem, Děčíně, Teplicích, Žďáru n.Sázavou, Železném Brodu, Vítkově, Prostějově, Uherském Hradišti, Zlíně a Českém Krumlově. Výstavu do července 2016 zhlédlo 22 500 návštěvníků. .", "question": "V jakém roce dostal Nobelovu cenu Jaroslav Heyrovský?", "answers": ["1959"]}
{"title": "Česká vlajka", "context": "Česká vlajka je podle zákona o státních symbolech ČR (3/1993 Sb.) jedním ze státních symbolů České republiky. Způsob používání stanoví zákon o užívání státních symbolů (352/2001 Sb., původně 68/1990 Sb.) na domácí i mezinárodní scéně. V letech 1920 až 1992 byla stejná vlajka používána jako symbol československé státnosti včetně období nacistické okupace v letech 1938 až 1945, kdy byla používána exilovou reprezentací. Do uzákonění vlajky protektorátu Čechy a Morava byla používána okupačními a protektorátními orgány. Od 13. března 1990 do 31. prosince 1992 měla Česká republika dvojbarevnou bíločervenou vlajku, která však byla v praxi užívána jen velmi sporadicky. == Historie == === Bikolóra a trikolóra === Historickou vlajkou Čech byla bíločervená bikolóra, podobně jako u sousedního Polska. Tato bikolóra měla svou historickou tradici v královském (státním) vojenském praporu, využívající barvy (tzv. tinktury) erbu Českého království. Podle heraldických pravidel se na českém praporu objevovala na horní polovině bílá barva (symbolizující stříbrného českého lva) a na dolní polovině červená barva (symbolizující červené pole štítu). Proto se také tento český prapor nelišil od polského státního praporu (stříbrná orlice na červeném poli). Tato historická bikolóra v dobách národního obrození, kdy se začaly razit panslovanské myšlenky, začala pomalu ustupovat slovanské (fakticky ruské) trikolóře, která obsahuje (kromě červené a bílé) rovněž modrou barvu a vychází z nizozemské vlajky. Pro odlišení od ostatních trikolór, dělící své národní barvy ve vlajce do pruhů, bylo r. 1920 zákonem rozhodnuto, že pole přidané modré barvy bude mít tvar klínu, směřující do poloviny vlajky. Význam tohoto modrého klínu byl obvykle vykládán jako symbol Slovenska. === Československo === Po vyhlášení nezávislé a unitární Československé republiky roku 1918 vyvstal problém mít jako nezávislý stát vlajku, která by mohla stát reprezentovat ve světě. Zpočátku se používala dvojbarevná bíločervená vlajka. Speciálně určená komise dostala na popud univerzitního profesora G. Friedricha roku 1919 úkol vytvořit návrh vlajky. Bylo vytvořeno několik návrhů, ze kterých nejvíce kladných ohlasů sklidil návrh na horizontální bikolóru, která byla doplněna modrým klínem, který sahal do 1/3 vlajky. Autorem tohoto návrhu byl státní úředník Jaroslav Kursa. Po úpravách byl klín prodloužen a sahá do 1/2 vlajky. Podoba vlajky byla následně poslanci dne 30. března 1920 v 18:45 vyhlášena a uznána a stala se oficiální vlajkou Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992. V době svého vzniku byla jednou z prvních oficiálních vlajek používajících klín na světě.", "question": "Jakou vlajku měla Česká republika od 13. března 1990 do 31. prosince 1992?", "answers": ["dvojbarevnou bíločervenou vlajku"]}
{"title": "Let US Airways 1549", "context": "Let US Airways č. 1549 byl každodenní komerční let na trase LaGuardia Airport (New York) – Charlotte – Seattle, který 15. ledna 2009 asi šest minut po startu nouzově přistál na řece Hudson. == Průběh nehody == Airbus A320 se 150 pasažéry a 5 členy posádky se zvedl z dráhy 04 letiště La Guardia v 15:25:34. Minutu a půl po startu, v čase 15:27:11 se letoun dostal do hejna kanadských hus (Bernešek velkých) a v důsledku nasátí jejich těl značně poklesl oběma motorům tah. Otáčky N1 prvního motoru klesly z 82% na 36%, u druhého motoru až na 16%, naopak teplota výstupních plynů motorů se začala blížit k horní hraniční hodnotě. Kapitán Chesley Sullenberger zapnul pomocnou energetickou jednotku APU, převzal řízení letadla a požádal prvního důstojníka, aby našel v příručce (QRH – quick reference handbook) postup pro tento případ. Ten poněkud nešťastně uplatnil postup pro výpadek obou motorů a provedl jejich restart. Motor č. 2 se mu ale nepodařilo nahodit vůbec, zatímco motor č. 1 se sice rozběhl, ale otáčky již nedosáhly předchozích hodnot. Není ovšem jasné, jak dalece to ovlivnilo průběh dalších událostí.", "question": "V jakém roce let US Airways č. 1549 přistál na řece Hudson?", "answers": ["2009"]}
{"title": "Jídelní lístek", "context": "Jídelní lístek (Nápojový lístek) je přehled produktů, které nabízí jídelna, restaurace nebo bufet. Informuje hosty o nabídce a cenách. Obvykle obsahuje jídelní lístek seznam jídel, nápojů, nebo celých menu. Položky jídelního lístku mohou být rozděleny do skupin (např. bezmasé pokrmy, drůbež, nealkoholické nápoje apod.) Jídelní lístek je seznam nabízených pokrmů a příloh. Svojí formou i obsahem reprezentuje především kuchaře, ale i ostatní zaměstnance včetně podnikatele. Základním požadavkem na jídelní lístek je pestrý výběr pokrmů a příloh, dobrá přehlednost, čitelnost a vkusná úprava. Jídelní lístek usnadňuje nabídku, objednávání, bonování, expedici, zúčtování a slouží i jako kontrolní podklad. Obrázky, zvuky či videa k tématu Jídelní lístek ve Wikimedia Commons", "question": "Co informuje hosty jídelen , restaurací nebo bufetů o nabídce a cenách ?", "answers": ["Jídelní lístek"]}
{"title": "Počasí", "context": "Počasí je okamžitý stav v ovzduší na určitém místě. Je dáno stavem všech atmosférických jevů pozorovaných na určitém místě a v určitém krátkém časovém úseku nebo okamžiku. Tento stav se popisuje souborem hodnot meteorologických prvků, které byly naměřeny meteorologickými přístroji nebo zjištěny pozorovatelem (např. teplota vzduchu, stav oblačnosti, rychlost a směr větru, déšť, sněžení apod.) Změny počasí jsou způsobeny především zemskou rotací. Ohromné masy vzduchu a vody vlivem zemské rotace mají na severní polokouli tendenci pohybovat se ve směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli se tyto masy pohybují opačným směrem. Počasí je jedním jedinečným stavem atmosféry. Počasí je obvykle chápáno jako stav troposféry, protože ta je člověku nejblíže a bezprostředně ho obklopuje. Obecný typ počasí v oblasti se nazývá podnebí nebo klima. Počasí se může měnit velmi rychle, změna klimatu je obvykle velmi pozvolná. Kromě počasí se také používá, respektive používalo, termínu \"povětří\" či \"povětrnost\". Oba termíny jsou však zastaralé a mohou mít také jiný význam. Velká pozornost je věnována předpovědi počasí, protože počasí ovlivňuje všechny lidské činnosti. Počasím se zabývá meteorologie, respektive fyzika atmosféry. Nejchladnější teplota byla zaznamenána na výzkumné stanici Vostok v Antarktidě, kde 21. července 1983 naměřili -89,2 °C. Nejtepleji bylo v libyjské El 'Azizie, kde se 13. září 1922 teplota vyšplhala na 57,8 °C. Nejsušším místem na Zemi je Arica v Chile, kde téměř vůbec neprší. Žádné srážky nebyly zaznamenány téměř 14 let. Podnebí Klima Globální cirkulace atmosféry Atmosféra Atmosféra Obrázky, zvuky či videa k tématu počasí ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo počasí ve Wikislovníku www.chmu.cz – Český hydrometeorologický ústav www.yr.no www.meteocentrum.cz www.meteopress.cz", "question": "Kde byla zaznamenána nejchladnější teplota?", "answers": ["v Antarktidě"]}
{"title": "Fotografie", "context": "První filmy však byly poměrně drahé a zároveň jejich optická kvalita byla v porovnání se skleněnými deskami znatelně nižší. Až zhruba do roku 1910 ani nebyly plastické filmy dostupné ve velkých formátech, které preferovala většina profesionálů. Film tedy nenahradil skleněné desky ze dne na den. Díky lepší permanenci (schopnosti zachování rozměrů) skla se skleněné desky používaly k vědeckým účelů, například v astrofotografii, ještě v 90. letech 20. století a v úzce specializovaném oboru laserové holografie si zachovaly své místo ještě po roce 2010. V roce 1876 započali Ferdinand Hurter a Vero Charles Driffield průkopnickou práci v oblasti fotografických emulzí a jejich citlivosti vůči světlu. Práce Hurtera a Driffielda umožnila navržení prvního kvantitativního měření citlivosti filmu. V roce 1884 vyrobil George Eastman první fotografický film, čímž zbavil fotografy nutnosti nosit s sebou těžké skleněné fotografické desky a jedovaté chemikálie. Tento první film byl papírový a potažený citlivou vrstvou, která se při zpracování snímku oddělila od papíru a přenesla na suché želatinové desky. V roce 1888 uvedla Eastmanova firma Kodak první filmový fotoaparát a o rok později vznikl první plastový film, vyrobený z vysoce hořlavého nitrátu celulózy. Právě z důvodu hořlavosti byl v roce 1908 firmou Kodak představen acetátcelulózový film. Zpočátku našel jenom omezené využití jako náhrada nebezpečného nitrátového filmu, který byl oproti němu odolnější, o něco průsvitnější a levnější. V případě rentgenových filmů došlo k úplnému přechodu na acetátocelulózový film až v roce 1933, a i když byl acetátcelulózový film vždy používán pro 16mm a 8mm amatérské filmy, nitrátový film zůstal standardem pro 35mm film až do ukončení výroby v roce 1951. Asi nejznámějším zástupcem fotoaparátů používajících právě 35mm film se stala Leica, na trh poprvé uvedená roku 1925.", "question": "Kdo vyrobil první fotografický film?", "answers": ["George Eastman"]}
{"title": "Robert Plot", "context": "Robert Plot (13. prosince 1640 - 30. dubna 1696) byl anglický přírodovědec, profesor chemie a první ředitel Ashmoleova muzea. Zajímal se také o nově se rodící obory jako archeologie (zaměnil však římské památky za anglosaské) a budoucí paleontologie. Pátral po přírodních kuriozitách po celé zemi a v roce 1676/7 poprvé vyobrazil obří kost dinosaura rodu Megalosaurus, přestože ještě nepochopil, jakého tvora má před sebou. výběr The natural History of Oxford-shire. Being an essay towards the Natural History of England, Minet, Chichelet, 1972 <Repr. d. Ausg. Oxford, 1677> The natural history of Stafford-shire, Morton, Manchester, 1973, ISBN 0-901598-65-8 <Repr. d. Ausg. Oxford 1686> De Origine Fontium, Tentamen Philosophicum. In praelectione habita coram Societate Philosophica nuper Oxonii instituta ad Scientiam naturalem promovendam, Sheldon, Oxford, 1685", "question": "Kdo byl prvním ředitelem Ashmoleova muzea?", "answers": ["Robert Plot"]}
{"title": "Mstitel (film, 1959)", "context": "Mstitel je české filmové drama režiséra Karla Steklého z roku 1959. Námět: Karel Matěj Čapek-Chod román Kašpar Lén mstitel Scénář: Karel Steklý Hudba: Jan Seidel Zvuk: Ladislav Hausdorf, Václav Svoboda Kamera: Jan Stallich Střih: Jan Kohout, Jarmila Müllerová Režie: Karel Steklý Pomocná režie: Jaroslav Pour Mstitel (film, 1959) v Česko-Slovenské filmové databázi http://www.kinobox.cz/cfn/film/13005-mstitel", "question": "Ve kterém roce natočil Karel Steklý drama Mstitel?", "answers": ["1959"]}
{"title": "SK Slavia Praha", "context": "Noví vlastníci se vyrovnávali s firmou Enic a následně pak došlo k odprodeji akcií, které vlastnil do této doby Natland. Od srpna 2011 pak Aleš Řebíček vlastnil 98 % akcií. 4. září 2015 došlo ke změně vlastníka akcií fotbalového klubu. 59.97 % akcií od Aleše Řebíčka získala významná čínská energetická společnost CEFC China Energy Company Limited a 39,97 % akcií převzal tehdejší majitel letecké společnosti Travel Service Jiří Šimáně prostřednictvím své společnosti Fly Sport Investments. Zbývající akcie zůstaly v rukou minoritních podílníků. Příchodem nových majitelů a splacením dluhů skončilo insolvenční řízení s klubem. V listopadu 2016 odkoupila CEFC zbývající Šimáněho akcie, a navýšila svůj majetkový podíl na 99,96 %. Informace o změnách v kádru a mnohé další z právě probíhající sezony 2016/17 naleznete na stránce SK Slavia Praha 2016/17. Informace o Juniorském týmu klubu SK Slavia Praha naleznete na SK Slavia Praha - Juniorský tým Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly. , +/- - rozdíl skóre, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, světle fialové podbarvení - přesun do jiné soutěže Poznámky: 1945/46: Slavia (vítěz sk. B) ve finále ligového ročníku prohrála celkově 2:9 (1.z - 2:4, 2.z - 0:5) s pražskou Spartou (vítěz sk. A). Podrobnější informace naleznete v článku Výsledky Slavie Praha v evropských fotbalových pohárech. 1996/97 předkolo (Grasshopper Club Zürich) 2000/01 3. předkolo (FK Šachtar Doněck) 2001/0.", "question": "Jak se jmenuje fotbalový klub v Česku?", "answers": ["SK Slavia Praha"]}
{"title": "Zlato", "context": "Zlato (latinsky Aurum, chemická značka prvku Au) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů. Pozlacené průhledné plastické fólie mají vynikající odrazivost světelných a tepelných (infra-) paprsků. Zlatá fólie může chránit před únikem tělesného tepla (např. v porodnictví nebo v extrémních přírodních podmínkách). Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 - 5 ppb (μ/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná - uvádí se hodnota 0,011 μ Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.", "question": "Jaká je chemická značka zlata?", "answers": ["Au"]}
{"title": "Spánek", "context": "Délka spánku u člověka je individuální. Obecně se pro dospělé osoby uvádí 7–8 hodin, ale někteří jedinci mají potřebu spánku odlišnou (kolísá od 4 až po 12 hodin spánku za den[zdroj? ]). Lidé žijící tradičně a s minimálním vlivem civilizace spí průměrně 6,5 hodiny. Člověk spí efektivněji a tak méně než příbuzní živočichové. Z vnějšího pohledu je spánek stav charakterizovaný: stereotypní polohou těla, minimálním pohybem, zvýšením prahu pro reakci na smyslové podněty sníženou tělesnou teplotou a produkcí tepla (proto se lidé před spaním přikrývají), relativně snadnou reverzibilitou – možností probuzení (na rozdíl od kómatu nebo hibernace). Typická celková doba spánku za jeden den je u různých druhů živočichů velmi odlišná, od přibližně 2 hodin až po 20 hodin. U lidí je to okolo 8 hodin. Spánek u lidí a mnoha dalších savců je načasován především na dobu, kdy je tma, nicméně některé druhy savců spí ve dne za světla (např. hlodavci). Celková doba spánku se od narození rychle zkracuje od 17–18 hodin po porodu k 10–12 hodinám ve věku 4 let a dále pozvolněji k celkem stabilní době 7–8,5 hodiny ve věku 20 let. Krátké 3–4hodinové intervaly spánku novorozence se střídají s krátkými intervaly krmení a jsou postupně nahrazovány plynulejším spánkem. Spánkový režim u dětí je možné trénovat. Ve věku 4 let je již spánek spojen v jedné dlouhé noční periodě, ale stále s několika kratšími usnutími během dne.", "question": "Je typická celková doba spánku za jeden den u lidí 20 hodin ?", "answers": ["U lidí je to okolo 8 hodin."]}
{"title": "Andrzej Sapkowski", "context": "Andrzej Sapkowski (* 21. června 1948, Lodž) je polský spisovatel, který je považován za jednoho z nejlepších autorů slovanské fantasy. Je velice populární nejen v Polsku, ale také v České republice, Slovensku, Rusku, Německu, v Portugalsku, Francii, Švýcarsku a obrovskou popularitu si vydobyl ve Španělsku. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a osmidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie a princezně Ciri. Tato část jeho díla byla i zfilmována. Od filmu a seriálu se však sám Sapkowski důrazně distancoval.[zdroj? ] Andrzej Sapkowski se narodil v Lodži a jelikož má nadání na jazyky, tak po studiu vysoké školy pracoval v oblasti zahraničního obchodu. Svou první povídku publikoval v roce 1986 a již o dva roky později byl jedním z nejoblíbenějších spisovatelů fantasy v Polsku. Kromě knih píše i povídky, recenze, komentáře a fejetony, zejména pak do polských fantasy časopisů Fantastika a Magie a Meč (v orig. Fantastyka a Magia i miecz) Mezi jeho novější díla patří \"sága o Reinmarovi z Bělavy\", známější pod názvem Husitská trilogie, je to historická fantasy, která se odehrává v období husitských válek, především ve Slezsku a Čechách. Pro svůj košatý jazyk s množstvím latinských citátů a mistrovskou gradaci děje bývá přirovnávána ke Křižákům Henryka Sienkiewicze. Sapkowski zde projevuje skvělou znalost historických reálií (čerpal zejména z Polské kroniky Jana Dlugosze), v příběhu vystupuje mnoho historických osobností z tehdejšího Slezska, Uher a Polska. Podobně jako v jiných románech zde Sapkowski uplatňuje svou pověstnou ironii a skvělý smysl pro detail.", "question": "Ve kterém roce publikoval Andrzej Sapkowski svou první povídku?", "answers": ["1986"]}
{"title": "Tramvaj do stanice Touha", "context": "Tramvaj do stanice touha je divadelní hra z roku 1947 napsaná americkým dramatikem Tennessee Williamsem, za kterou dostal Pulitzerovu cenu za drama v roce 1948. Hra byla uvedena na Broadwayi dne 3. prosince 1947 a ukončena 17. prosince 1949 v Ethel Barrymore Theatre. Uvedení na Broadwayi režíroval Elia Kazan a hráli Marlon Brando, Jessica Tandyová, Kim Hunterová a Karl Malden. V roce 1951 byla natočena stejnojmenná filmová adaptace hry režírovaná Elia Kazanem, která získala řadu cen, včetně akademické ceny pro Vivien Leighovou za roli Blanche Duboisové. V roce 1995 byla uvedena jako stejnojmenná opera s hudbou André Previna v San Francisku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku A Streetcar Named Desire (play) na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Tramvaj do stanice Touha ve Wikimedia Commons Tramvaj do stanice Touha v archivu Národního divadla", "question": "Jakou cenu získala divadelní hra Tramvaj do stanice touha v roce 1948?", "answers": ["Pulitzerovu cenu za drama"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Někteří pozorovatelé prohlašovali, že jisté malé krátery se objevují a zase mizí, ve 20. století se však zjistilo, že jde o omyly, vzniklé pravděpodobně odlišnými světelnými podmínkami nebo nepřesnostmi ve starých nákresech. Na druhou stranu dnes víme, že občas dochází k jevu odplynování. Během nacistického období v Německu prosazovali nacističtí vůdci teorii Welteislehre, která prohlašovala, že Měsíc je tvořen pevným ledem. První člověkem vyrobený předmět, který dosáhl Měsíce, byla automatická sovětská sonda Luna 2, která na něj dopadla 4. září 1959 ve 21:02:24 Z. Odvrácená strana Měsíce byla zcela neznámá až do průletu sovětské sondy Luna 3 v roce 1959. Její rozsáhlé zmapování bylo provedeno v rámci amerického programu Lunar Orbiter v 60. letech 20. století. Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu. Prvním umělým satelitem Měsíce byla sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966). Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se 24. prosince 1968 stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce. Lidé poprvé přistáli na Měsíci 20. července 1969, čímž vyvrcholil studenou válkou inspirovaný vesmírný závod mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými. Prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11. Posledním člověkem, který stál na Měsíci, byl Eugene Cernan, který v rámci mise Apollo 17 kráčel po Měsíci v prosinci 1972. Související informace naleznete také v článku Seznam návštěvníků Měsíce. Měsíční vzorky přivezené na Zemi pocházejí z šesti misí s lidskou posádkou a ze tří misí Luna (číslo 16, 20 a 24). V únoru 2004 se americký prezident George W. Bush přihlásil k plánu na obnovení letů k Měsíci s posádkou do roku 2020. V září 2005 organizace NASA upřesnila tyto plány a oznámila jako cílové datum nového přistání lidí na Měsíci rok 2018. Tomu by měla předcházet sonda Lunar Reconnaissance Orbiter. Pro dopravu astronautů na Měsíc je vyvíjena kosmická loď Orion. Evropská kosmická agentura stejně jako Čínská lidová republika, Japonsko a Indie mají také plán na brzké vypuštění sond na průzkum Měsíce. Evropská sonda Smart 1 odstartovala 27. září 2003 a vstoupila na měsíční oběžnou dráhu 15. listopadu 2004. Sledovala měsíční povrch s cílem vytvářet jeho rentgenovou mapu. Sonda ukončila svou dráhu plánovaným dopadem na povrch Měsíce 3. září 2006 v 5:42:22 UTC. Pádem se vytvořil oblak hornin zasahující do výšky několika kilometrů, který pak vědci zkoumali spektroskopicky s cílem studovat složení povrchu Měsíce.", "question": "Jak se jmenuje jediná přirozená družice Země?", "answers": ["Měsíc"]}
{"title": "Pulitzerova cena", "context": "Pulitzerova cena je každoročně udělované prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění. Jejím zakladatelem je americký novinář maďarského původu Joseph Pulitzer (1847-1911). Cena je udělována již od roku 1917 a v současné době obsahuje 21 kategorií. Ve dvaceti kategoriích obdrží laureát odměnu 10 000 amerických dolarů. V kategorii veřejné služby obdrží zlatou medaili. Od počátku je tato cena udělována za žurnalistiku a literaturu, přičemž od roku 1943 se tato cena rozšířila i do oblasti hudební tvorby. Cenu uděluje Kolumbijská univerzita v New Yorku. Cena za beletrii je udělována americkým prozaikům (dramatu je vyhrazena vlastní kategorie) a oceněné dílo by se mělo převážně zabývat životem v USA. 1917 - cena nebyla udělena 1918 - Ernest Poole, His Family 1919 - Booth Tarkington, The Magnificent. Ambersons 1920 - cena nebyla udělena 1921 - Edith Wharton, The Age of Innocence (česky Věk nevinnosti, 1994) 1922 - Booth Tarkington, Alice Adams 1923 - Willa Cather, One of Ours 1924 - Margaret Wilson, The. Able McLaughlins 1925 - Edna Ferber, So Big (česky Jak veliký, 1945) 1926 - Sinclair Lewis, Arrowsmith (česky Arrowsmith, 1993) 1927 - Louis Bromfield, Early Autumn (česky Časný podzim. , 1995) 1928 - Thornton Wilder, The Bridge of San Luis Rey (česky Most Svatého Ludvíka krále, 1958) 1929 - Julia Peterkin, Scarlet Sister Mary 1930 - Oliver Lafarge, Laughing Boy 1931 - Margaret Ayer. , Years of Grace 1932 - Pearl S. Buck, The Good Earth (česky Dobrá země, 1993) 1933 - T. S. Stribling, The Store 1934 - Caroline Miller, Lamb in His Bosom 1935 - Josephine Winslow Johnson,. Now in November (česky Teď v listopadu, 1940) 1936 - Harold L. Davis, Honey in the Horn 1937 - Margaret Mitchell, Gone With the Wind (česky Jih proti Severu, 2000) 1938 - John Phillips.", "question": "Jak se jmenuje zakladatel Pulitzerovy ceny?", "answers": ["Joseph Pulitzer"]}
{"title": "Los Angeles", "context": ") Mimo Spojené státy se narodilo 1 512 720 lidí, 100 252 v Evropě, 376 767 v Asii, 64 730 v Africe, 94 104 v Oceánii, 996 996 v Latinské Americe (většinou lidé Hispánského původu) a 13 859 v Severní Americe. Za LA hrají dva baseballové týmy, které hrají hlavní ligu MLB, Národní ligu hrají Los Angeles Dodgers a Americkou ligu Los Angeles Angels of Anaheim. V ledním hokeji (NHL) město reprezentují Los Angeles Kings, a za blízký Anaheim hrají Anaheim Ducks. V basketbalové lize NBA hrají Los Angeles Lakers a Los Angeles Clippers. Fotbalový klub nese název Los Angeles Galaxy. Související informace naleznete také v článcích Metro v Los Angeles a Tramvajová doprava v Los Angeles. Přes 10 % obyvatel Los Angeles a jeho okolí využívá veřejnou dopravu k dojíždění do práce. Městskou dopravu obstarává LACMTA - Los Angeles County Metropolitian Transportation Authority. Zajišťuje autobusy, metro a rychlodrážní tramvaje. Červenou a Fialovou linku představuje metro vedoucí z centra do North Hollywood a na západ, zatímco po Zlaté, Zelené a Modré lince jezdí moderní rychlodrážní tramvaje. Nejvýznamnější je modrá linka, která začíná v centru L.A. a vede na jih přes Compton do centra Long Beach. Za normální pracovní den přepraví průměrně 70 tisíc lidí. Kromě normálních místních autobusů zde funguje také tzv. rapidní autobusová doprava. To je systém 3 speciálních autobusových linek, které cestují větší rychlostí na delší trasy. Mnoho kritiků však tvrdí, že i tak jsou pomalejší a mají menší kapacitu než tramvaje. Z tohoto důvodu se plánuje výstavba dalších tramvajových tratí, např. z centra L.A. až k Ocean Avenue v Santa Monice, prodloužení zlaté linky do East Los Angeles a spojení modré linky s nádražím Union Station. Kromě prodlužování tramvajových linek se také plánuje rozšíření fialové linky metra směrem na západ. Los Angeles International Airport (LAX) je jedno z nejvytíženějších letišť v USA. Dálnice vedoucí okolo a skrz město jsou osmiproudé a poskytují dokonalý a rychlý systém dopravy po celém okrese Los Angeles.", "question": "Které město je druhé největší v USA?", "answers": ["Los Angeles"]}
{"title": "Pythagoras", "context": "Pythagorovi se připisuje zavedení pojmu filosofie: když ho žáci nazývali sofos (\"mudrc\", \"moudrý\"), řekl jim, ať mu raději říkají \"milovník moudrosti\" (filosofos z filein - \"milovat\" a sofos - \"moudrý\") a jeho následovníci si tedy začali říkat filosofové. Připisuje se mu také výraz kosmos (od kosmeó, zdobit), protože prý ve Vesmíru obdivoval jeho úžasný řád. Tomu odpovídá i výklad u Diogéna Laertia, podle něhož Pythagoras odvozoval počátek Vesmíru od (\"mužského\") Jednoho a (\"ženské\") \"neohraničené dvojice\"; podobně jako v čínském učení o Jin a Jang je základem protiklad lichých a sudých čísel. Z toho se pak buduje neviditelná stavba světa, poměry, čísla a geometrické tvary. Nejdokonalejší geometrické obrazce jsou koule a kruh, potom čtverec jakožto symbol čtyř živlů. Mezi pythagorejské pojmy patří také \"čtveřina\" (tetraktys), totiž posloupnost čísel 1, 2, 3 a 4, jejichž součet je deset. Pythagoras nebo jeho škola objevili vztah mezi délkou struny a tóny stupnice: poloviční struna zní o oktávu výš, dvoutřetinová o kvintu atd. Na tom je založena diatonická stupnice, pythagorejské ladění a konečně i představa harmonie sfér: průměry planetárních sfér (koulí) jsou vůči sobě v tomto poměru a při svém pohybu vydávají pro člověka neslyšitelný harmonický zvuk. Mimořádný význam měla a má Pythagorova věta: součet obsahů čtverců nad oběma odvěsnami pravoúhlého trojúhelníka je roven obsahu čtverce nad přeponou.", "question": "Kdo byl přezdíván otcem čísel?", "answers": ["Pythagoras"]}
{"title": "Gallium", "context": "V mořské vodě je jeho koncentrace mimořádně nízká, pouze 0,03 mikrogramů gallia v jednom litru a ve vesmíru připadá na jeden atom gallia přibližně jedna miliarda atomů vodíku. V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs v rudách hliníku, zinku a olova. Ve větším množství než v jiných rudách se vyskytuje v bauxitu, Al2O3.2H2O a sfaleritu ZnS (okolo 0,002 %).[zdroj? ] Nejbohatší nerost na gallium je germanit ze Tsumebu v jihozápadní Africe, který obsahuje 0,6-0,7 % gallia. Po objevu gallia bylo vypracováno několik teorií, jak ho připravit. Podle první je pro laboratorní přípravu nejlepší srazit gallium jako hexakyanoželeznatan a silným žíháním převést ve směs oxidu železitého a oxidu gallitého. Tato směs se tavením s hydrogensíranem draselným převede v rozpustnou sloučeninu. Srážením roztoku v kyselině chlorovodíkové nadbytkem hydroxidu draselného, ve kterém je oxid gallitý rozpustný, se odstraní železo. Gallium se ze zásaditého roztoku vyloučí elektrolyticky. Druhá teorie doporučuje tavit hexakyanoželeznatan gallitý s hydroxidem draselným ve stříbrném kelímku a taveninu rozpustit ve vodě. Železo se vyloučí ve formě hydroxidu a z filtrátu se po okyselení kyselinou chlorovodíkovou srazí gallium amoniakem jako hydroxid. Hydroxid gallitý přechází žíháním v oxid gallitý. Ten se redukcí vodíkem převede v kov.", "question": "Jak se latinsky nazývá gallium?", "answers": ["Gallium"]}
{"title": "Zájmeno", "context": "zájmena neurčitá (též indefinitiva) - někdo, nějaký, některý, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva , bůhví- apod.) nebo přípony (-si, -koli, -koliv) a tázacího zájmena == Osobní zájmena == U osobních zájmen je zpravidla morfologicky odlišeno podmětové a předmětové užití a to dokonce i v jazycích, které nepoužívají skloňování - např. anglické I (já) - me (mě). U předmětového užití se navíc často rozlišuje důrazová a nedůrazová forma - srv. angl. me - myself, nebo české mu - jemu. Pomocí osobních zájmen lze někdy také vyjádřit úctu (honorifika, v češtině především protiklad vykání a tykání). == Ukazovací zájmena == Pomocí ukazovacích zájmen může mluvčí odkazovat jednak k jiným částem textu (reference vnitrotextová, endoforická) nebo k vnějšímu světu (reference mimotextová, exoforická, deixe). U deixe (ukazování) je zpravidla dále rozlišena deixe proximální a distanční (tento - tamten), v některých jazycích je navíc odlišeno více stupňů distanční deixe (např. ve španělštině; v češtině se tomu blíží protiklad tamten - tamhleten). == Reference ==", "question": "K čemu může mluvčí odkazovat pomocí ukazovacích zájmen?", "answers": ["odkazovat jednak k jiným částem textu (reference vnitrotextová, endoforická) nebo k vnějšímu světu"]}
{"title": "Platón", "context": "Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicílii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listu, jediném zachovaném autobiografickém textu. Ve věku 40 let (tedy snad roku 387 př. n. l.) se vrátil do Athén a v \"Akadémově háji\" založil slavnou Akademii, která trvala až do roku 529, kdy ji zrušil císař Justinián. Jedním z nejvýznamnějších žáků Akademie byl Aristotelés, po Platónově smrti však Akademii převzal jeho synovec Speusippos.", "question": "Proč Platón nebyl podle Faidóna u Sókratovy smrti, ač byl jeho žákem?", "answers": ["byl nemocen"]}
{"title": "Kiss", "context": "První album skupina začala nahrávat 10. října 1973 v Bell Sound Studios v New Yorku. První oficiální vystoupení skupiny bylo na Academy of Music (NY), kde předskakovali kapele Blue Öyster Cult. Na tomto koncertu se stalo, že při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Geneho Simmonse. Dne 5. února 1974 v kanadském Edmontonu na Northern Alberta Jubilee Auditorium skupina nastartovala své koncertní turné. Album s jednoduchým názvem Kiss bylo vydáno 18. února. Dne 19. února bylo v televizi ABC v programu Dicka Clarka In Concert odvysíláno první televizní vystoupení skupiny se skladbami Nothin' to Lose, Firehouse a Black Diamond. Dne 29. dubna skupina vystoupila v programu The Mike Douglas Show se skladbou Firehouse. Tomuto vystoupení předcházelo Douglasovo interview se Simmonsem, ve kterém se namaskovaný Gene vyjádřil, že je zosobněním zla, čímž zaujal, pobavil a zároveň uvolnil atmosféru ve zmateném hledišti. Nicméně i přes publicitu a koncertní turné se prodalo jen 75 000 nosičů prvního alba. Skupina Kiss spolu s vydavatelstvím Casablanca Records, které album produkovalo, rychle ztrácely své investice. Rozhodly se proto zkusit nahrát druhé album. Členové skupiny odletěli do Los Angeles do nahrávacího studia, aby se zde pokusili odčinit komerční neúspěch prvního alba. Album Hotter Than Hell vyšlo 22. října 1974. Dostalo se jen na stou příčku žebříčku a jen skladba Let Me Go, Rock 'n' Roll se hrála v hitparádách. Jakmile toto album vypadlo z žebříčku, skupina se rozhodla pro zrušení probíhajícího koncertního turné a načatého nahrávaní třetího alba. Vedení produkce tohoto alba vzal do svých rukou sám ředitel vydavatelství Casablanca Neil Bogart. Pokusil se o změnu zkresleného zvuku alba Hotter Than Hell na čistší, trochu víc popovější verzi nových skladeb. Nové album Dressed to Kill mělo mírně lepší komerční úspěch. Na tomto albu byla jedna z pozdějších klasických skladeb Kiss Rock and Roll All Nite. I když alba skupiny Kiss nedosahovala očekávaného prodeje, byla skupina oblíbená díky své originální show na živých vystoupeních. Děly se tam takové věci, jako bylo Geneho plivání krve (směs jogurtu a potravinářské barvy), plivání plamenů, Frehleyova kytara se během sóla vznítila (efekt světel a dýmovnic, skrytých v kytaře), během Crissova bubnovaní létaly jiskry a rytmus Stanleyovy kytary byl zvýrazněn pyrotechnikou.", "question": "Kolik zlatých alb doposud získali Kiss od RIAA?", "answers": ["22"]}
{"title": "Hana Hegerová", "context": "Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková (* 20. října 1931 Bratislava) je významná česká zpěvačka a herečka slovenského původu, nekorunovaná královna československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů, která nemá v zemích bývalého Československa žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích. Narodila se v rodině bankovního ředitele. V letech 1937–1942 navštěvovala baletní školu v Národním divadle v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Komárně se chtěla dostat na Vysokou školu ekonomickou. Když nemohla, pracovala v komárenských strojírnách a přednášela na tamní učňovské škole. Po absolvování odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři v letech 1951 až 1953 se stala roku 1953 členkou Divadla Petra Jilemnického v Žilině. V té době již měla dítě. V roce 1954 hrála titulní roli ve filmu Frona pod uměleckým jménem Hana Čelková. V roce 1957 působila v bratislavské Tatra revue, kde se poprvé představila jako zpěvačka. Od roku 1961 vystupovala v pražském divadle Rokoko. V letech 1962 až 1966 vystupovala v divadle Semafor, kde hrála v pásmu písniček Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, v Dobře placené procházce. S kolegy ze Semaforu hrála i ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (role Edity).", "question": "Kdy se narodila zpěvačka Hana Hegerová?", "answers": ["20. října 1931"]}
{"title": "Zabiják (kniha)", "context": "Zabiják (orig. L'Assommoir) je sedmý román Emila Zoly z cyklu Rougon-Macquartové, který vyšel v roce 1877. Většinou je považován za jedno ze Zolových nejlepších děl. Popisuje zhoubný vliv alkoholu na osudy chudých a duchovně prázdných lidí. V románu jsou detailní popisy alkoholismu, ten je tím zabijákem, co dal románu jméno. Román začal vycházet v roce 1876 na pokračování v pařížských novinách. Kvůli naturalistickým popisům ale začali čtenáři hromadně odhlašovat předplatné, a tak byl Zabiják stažen. Autor však našel jiného vydavatele a i přes hrozby dílo vyšlo. Knižní vydání bylo nakonec neúspěšné. Venkovanka Gervaisa přijede spolu se svým druhem Lantierem a jejich dvěma dětmi Štěpánem a Klaudiem do Paříže. Zpočátku si díky našetřeným penězům žijí \"na vysoké noze\", ale později postupně zastaví většinu svého majetku a přestěhují se do zapadlé části města. Lantier ji po čase opustil s milenkou, po čemž Gervaisa velmi smutnila i přesto, že ji mlátil a stále ji kvůli něčemu kritizoval. Gervaisa začne pracovat jako pradlena, stane se mezi lidmi oblíbenou a začne se o ni zajímat klempíř Coupeau. Ten ji přemluví ke svatbě, i když ta nejprve odmítala kvůli tehdejším zvyklostem. Protože Gervaisa i Coupeau jsou pracovití a dobře si vydělávají, stěhují se do lepšího bytu a šetří i na horší časy. Společně mají dceru Nanu, Klaudia pošlou do školy na jih Francie. Rodinná idyla se začne hroutit po tom, co jednoho odpoledne jde Gervaisa spolu s Nanou navštívit Coupeaua do práce. Nana na něj zavolá, její tatínek zakopne a spadne ze střechy. Coupeau nemůže asi půl roku pracovat a všechny našetřené peníze padnou na jeho uzdravení. Po vyléčení už se mu znovu do práce nechtělo, a tak na vydělávání zůstala Gervaisa sama. Protože Gervaisa dlouho toužila po vlastní prádelně, půjčili si od známých peníze a zařídila si vlastní krám. Zaměstnala pradleny a zpočátku se jí i dařilo úspěšně splácet dluhy, stala se mezi známými uznávanou. Coupeau ale začal chodit do hospody a holdovat alkoholu, pomocí něhož utišoval svědomí a vyplňoval pocit prázdnoty. Během oslavy Gervaisina svátku, na který pozvala mnoho známých, se náhle vrátil její bývalý druh Lantier, ze kterého se stal Coupeaův dobrý kamarád a podnájemník Coupeauových, nejdříve platil nájemné, ale pak se začal chovat, jako kdyby dům patřil jemu a začal rozkazovat.", "question": "Jaký rok vyšel román Zabiják od Emila Zoly?", "answers": ["1877"]}
{"title": "New York", "context": "Rekordní je v tomto ohledu směrovací adresa 10021 na Upper East Side, odkud získali při kampani v roce 2004 nejvíce peněz pro sebe oba prezidentští kandidáti, a to jak John Kerry, tak i George W. Bush. Pro New York je typická nerovnoměrnost v objemu daní zaplacených ať už na státní, nebo federální úrovni. Za každý dolar fedrálních daní obdrží New York služby v hodnotě jen 83 centů, takže ročně odevzdá na daních o 11,4 miliardy více než dostane zpět. Město také odesílá vládě státu New York o 11 miliard dolarů více, než obdrží zpět. Poblíž radnice se nacházejí United States District Court for the Southern District of New York, United States Court of Appeals for the Second Circuit a Jacob K. Javits Federal Building. Na Manhattanu sídlí New York Supreme Court, Appellate Division, First Department. V Brooklynu má sídlo United States District Court for the Eastern District of New York a New York Supreme Court, Appellate Division, Second Department. V každé městské části sídlí pobočka New York Supreme Court a ostatních soudů státu New York. V New Yorku se díky přítomnosti sídla OSN nachází také 122 diplomatických misí z celého světa. Systém veřejných škol v New Yorku, který spravuje New York City Department of Education, je největší ve Spojených státech. Přibližně 1,1 milion studentů navštěvuje více než 1200 škol prvního a druhého stupně. Ve městě funguje přibližně 900 dalších soukromých a církevních škol, přičemž některé z nich patří mezi nejprestižnější v celých Spojených státech. Ačkoliv se New York běžně neoznačuje jako univerzitní město, studuje zde přibližně 594 000 studentů vysokých škol, což je nejvíce ve Spojených státech. V roce 2005 měly tři pětiny obyvatel Manhattanu vysokoškolské vzdělání a jedna čtvrtina absolvovala navazující studium, díky čemuž patří Manhattan mezi oblasti s největším podílem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel ve Spojených státech. City University of New York je třetí největší veřejnou vysokou školou ve Spojených státech. Ve městě působí veřejná Fashion Institute of Technology, která je součást State University of New York. Mezi nejznámější soukromé vysoké školy patří Barnard College, Columbia University, Cooper Union, Fordham University, New York University, The New School a Yeshiva University. New York je centrem medicínského a biologického výzkumu.", "question": "Ve kterém městě vzniklo hnutí Harlem Renaissance?", "answers": ["v New Yorku"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede. Související informace naleznete také v článku Seznam fakult Masarykovy univerzity. Masarykova univerzita se v současnosti skládá z 9 fakult. Čtyři z nich byly založeny již při vzniku univerzity v roce 1919, jsou to Právnická fakulta (zkratkou PrF), Lékařská fakulta (LF), Přírodovědecká fakulta (PřF) a Filozofická fakulta (FF). Po druhé světové válce vznikla roku 1946 Pedagogická fakulta (PdF), jejíž založení bylo plánováno již při vzniku univerzity, ale zůstalo tehdy jen ve stádiu úvah. Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS).", "question": "Kdy byla založena Masarykova univerzita?", "answers": ["1919"]}
{"title": "Vlajka Turkmenistánu", "context": "Vlajka Turkmenistánu má zelený list, na něm se při stožáru nalézá kobercový motiv, vedle něho nahoře je bílý půlměsíc a pět hvězd.Vlajka má nejsložitější vzor ze všech vlajek na světě. Turkmenistán je významný výrobce koberců, proto se kobercový motiv dostal i na turkmenskou vlajku. Pět hvězd a pět vzorů kobercového svislého pruhu reprezentuje pět hlavních skupin obyvatel a pět provincií země – Achal, Bałkan, Lebap, Mary a Taszauz. Zelená je barvou islámu a půlměsíc je symbolem muslimské víry. Dnešní podoba vlajky byla přijata 24. ledna 2001. Do roku 1991 se užívala vlajka Turkmenské SSR. == Galerie == == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Turkménska na slovenské Wikipedii. === Související články === Státní znak Turkmenistánu Turkmenská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlajka Turkmenistánu ve Wikimedia Commons", "question": "Jaká barva je barvou islámu?", "answers": ["Zelená"]}
{"title": "Letní olympijské hry 2008", "context": "Hry XXIX. olympiády se konaly v čínském Pekingu od 8. srpna 2008 do 24. srpna 2008. Zástupci několika desítek zemí bojovali celkem o 302 sady medailí ve 28 sportech. Mezi nově zařazené disciplíny patřila například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón. Některé nevládní organizace protestovaly proti olympijským hrám kvůli porušování lidských práv v Číně. Hlavním stadiónem her je Pekingský národní stadion (北; Běijī guójiā tǐ; Pej-ťing kuo-ťia tchi-jü-čchang), běžně označovaný dle své podoby jako \"Ptačí hnízdo\" (鸟; Niǎ; Niao-čchao). Mottem pekingské olympiády je: \"Jeden svět, jeden sen\" (同,同; Tóng yī shì, tóng yī mè; Tchung i-ke š'-ťie, tchung i-ke meng-siang). Pekingské olympijské hry mají rekordní počet maskotů, pět postav nesoucích bohatou symboliku, jmenují se \"Šťastné děti\" (福; Fúwá): kapr Pej-pej (贝 Bè) - modrá, prosperita, vznešenost. a čistota, vodní sporty panda velká Ťing-Ťing (晶 Jī) - černá, radost, čest a naděje, silové a úpolové sporty olympijský oheň Chuan-chuan (欢 Huā) - červená, vášeň, nespoutanost,. míčové sporty tibetská antilopa Jing-jing (迎 Yíngyíng) - žlutá, zdraví, pohotovost a ohebnost, atletika vlaštovka Ni-ni (妮 Nī) - zelená, štěstí, nevinnost a živost, gymnastika Tyto figurky jsou implikovány stykem s mořem, lesem, ohněm, zemí a oblohou, což naráží na harmonii člověka s přírodou a odpovídá myšlence \"Zelené olympiády\". Kromě toho jsou do figurek Fuwa integrovány mnohé prvky čínské kultury. Zajímavé je rovněž to, že jména těchto pěti postaviček sestavená za sebou připomínají čínskou větu \"Peking tě vítá\" (北; Běijī huā nǐ). Pět olympijských postaviček v neposlední řadě barevně reprezentuje pět olympijských kruhů. Rozpočet olympiády byl 42 miliard amerických dolarů a výdaje na reklamu v Číně díky olympiádě stouply o 19 %. Známé značky si od olympiády slibovaly velké zisky. O tom, které město uspořádá olympijské hry v roce 2008 se rozhodlo 13. července 2001 na zasedání MOV v Moskvě. Spolu s Pekingem usilovaly o pořádání také Toronto, Paříž, Istanbul a Ósaka. Již v 1. kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů, ale protože nedosáhl absolutní většiny, hlasovalo se ještě jednou, tentokrát již bez vyřazené Ósaky. Ve 2. kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli. Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě, tak i v Číně. Peking tak na druhý pokus uspěl - při první kandidatuře roku 1993 dali delegáti přednost australskému Sydney. Vrcholní představitelé čínského státu rovněž dali slib, že se již nebudou opakovat potíže při stavbě olympijských sportovišť jako v Aténách a svůj slib dodrželi.", "question": "Do kdy se konaly Hry XXIX. olympiády?", "answers": ["24. srpna 2008"]}
{"title": "Romain Rolland", "context": "Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého . Sám o tom píše: \"Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.\" Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Román se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku a jde zřejmě o jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. Kromě toho v této době napsal ještě další dvě méně rozsáhlé práce - novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920). Od roku 1922 do roku 1933 Rolland pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše a stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi. Kromě prozaických prací je Rolland autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva. Romain Rolland zemřel roku 1944 v Burgundsku, ve městečku Vézelay poblíž svého rodiště. Byl vegetarián, blízce se přátelil s Gándhím, o kterém také napsal knihu. Velmi se zajímal o indickou filosofii, zejména o mystickou školu védánta. Jean-Christophe (1904-1912, Jan Kryštof), románový cyklus (tzv. román-řeka), koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou.", "question": "Životopis které významné osobnosti napsal Romain Rolland?", "answers": ["Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj"]}
{"title": "Malá mořská víla", "context": "Malá mořská víla je pohádkový příběh o mořské panně, která se zamilovala do lidského prince, pro nějž se rozhodla stát člověkem. Napsal jej dánský spisovatel Hans Christian Andersen v roce 1836. Malá mořská víla byla nejmladší dcerou mořského krále. Žila spolu s babičkou, otcem a pěti sestrami v korálovém zámku na mořském dně a byla ze všech sester nejkrásnější. Každá mořská víla se v den svých patnáctých narozenin mohla poprvé vynořit nad hladinu a spatřit svět lidí. Když konečně nadešel tento den i pro nejmladší mořskou princeznu, spatřila loď krásného prince, který se velmi podobal mramorové soše mladíka v její zahrádce, k níž chodila a kde také snila. S touhou v srdci pozorovala veselící se dvořany, oslavující princovy narozeniny. Vtom se strhla silná bouře a potopila loď i s princem. Malá princezna se zaradovala, hned si však uvědomila, že lidé se do jejich zámku dostávají pouze mrtví, proto se rozhodla prince zachránit a odnesla jej na břeh, kde se ho ujala jedna z dívek, které právě přicházely z chrámu stojícího poblíž.", "question": "Kdo napsal pohádkový příběh Malá mořská víla?", "answers": ["Hans Christian Andersen"]}
{"title": "Červený trpaslík", "context": "Červený trpaslík je malá a relativně chladná hvězda, na Hertzsprungově-Russellově diagramu se nachází na hlavní posloupnosti pozdního spektrálního typu K případně M. Tato definice pokrývá obrovské množství hvězd o průměru a hmotnosti menší než třetina sluneční (s dolní mezí 0,08 slunečních hmotností, za kterou jsou již hnědí trpaslíci). Jsou nejpočetnějším typem hvězd ve vesmíru – okolo 75 % všech hvězd v Galaxii jsou právě červení trpaslíci. Červení trpaslíci mají povrchovou teplotu menší než 3 500 K. Vyzařují jen málo světla, v některých případech dosahují jen 1/10 000 zářivého výkonu Slunce. Díky pomalému spalování vodíku mají enormně dlouhou odhadovanou životnost, pohybuje se od několika desítek miliard až po bilióny let. Červení trpaslíci nikdy nezažehnou jadernou fúzi hélia, takže se nemohou stát rudými obry; zvolna se smršťují a zahřívají, dokud nespotřebují všechen vodík. Od okamžiku velkého třesku neuplynulo dostatek času, aby jakýkoliv červený trpaslík stihl opustit hlavní posloupnost. Po opuštění hlavní posloupnosti se stane modrým trpaslíkem, který bude stále spalovat vodík. Až vyčerpá vodík, stane se bílým trpaslíkem. Mezi červené trpaslíky patří například i hvězda nejbližší Slunci, tedy Proxima Centauri, nacházející se ve vzdálenosti 4,2 světelného roku. Hypotetickým zástupcem této kategorie je pak také temná hvězda Nemesis, která podle některých astronomů obíhá kolem Slunce a může být příčinou pravidelných vymírání v dějinách života na Zemi. Žádná takto blízká hvězda (odhad 1,5 - 3 světelné roky) však dosud nebyla objevena a pravděpodobně ani neexistuje. Bílý trpaslík Hnědý trpaslík Černý trpaslík Modrý trpaslík Neutronová hvězda Černá díra Obrázky, zvuky či videa k tématu červený trpaslík ve Wikimedia Commons", "question": "Mohou se červení trpaslíci stát rudými obry?", "answers": ["Červení trpaslíci nikdy nezažehnou jadernou fúzi hélia, takže se nemohou stát rudými obry; zvolna se smršťují a zahřívají, dokud nespotřebují všechen vodík."]}
{"title": "Terry Pratchett", "context": "Sir Terence David John \"Terry\" Pratchett, OBE (28. dubna 1948 Beaconsfield, Buckinghamshire, Anglie - 12. března 2015 Broad Chalke, Wiltshire, Anglie) byl anglický spisovatel věnující se převážně žánru fantasy. Je známý především svou sérií knih Úžasná Zeměplocha. Do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek. Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham Davidovi a Eileen Pratchettovým. Své vzdělání připisuje High Wycombe Technical High School a Beaconsfieldské veřejné knihovně. Prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté, v roce 1963, znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber. Druhá uveřejněná práce se jmenovala Night Dweller (Noční tvor) a objevila se v 156. čísle časopisu New Worlds v listopadu 1965. Po odchodu ze školy v roce 1965 získal práci v místních novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších regionálních novinách v jihozápadní Anglii včetně Western Daily Press a Bath Chronicle. V tomto novinářském období byl vyslán udělat interview s Petrem Bander van Durenem, jedním z ředitelů malého vydavatelství, kde právě vycházela nová kniha.", "question": "Kdo překládá do češtiny knihy Terryho Pratchetta?", "answers": ["Jan Kantůrek"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí.", "question": "Jaký je v kilometrech měsíční rovníkový průměr?", "answers": ["3476"]}
{"title": "Uppsalská univerzita", "context": "Byla založena roku 1477, a je tedy nejstarší univerzitou v severských zemích. Sestává z devíti fakult. Je členem Skupiny Coimbra. Motto univerzity zní: Gratiae veritas naturae Obrázky, zvuky či videa k tématu Uppsalská univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Uppsalské univerzity", "question": "Z kolika fakult sestává Uppsalská univerzita?", "answers": ["z devíti"]}
{"title": "Farmakognozie", "context": "Farmakognozie (řec. \"farmakon\" = léčivo, \"gnosis\" = poznání) je farmaceutická disciplína, která se zabývá popisem léčiv přírodního původu (nejčastěji rostlinného), jejich získáváním, zpracováním, uchováváním a medicínským využitím. Přírodní suroviny se ve farmakognozii označují jako drogy. Dále popisuje chemické složení drog (fytochemie), tedy obsah účinných látek a biosyntézu. Zabývá se i účinky drog a jejich účinných látek na organismus. == Přírodní látky == Látky získávané ze surovin přírodního původu se rozdělují na primární a sekundární, podle svého zapojení do metabolismu. === Primární látky === Jedná se o látky zapojené do základního metabolismu živin a plnící základní stavební funkce: sacharidy; aminokyseliny a bílkoviny; oleje a tuky, mastné kyseliny. === Sekundární látky === Jedná se o produkty tzv. sekundárního metabolismu. Mají různou funkci, např. obrannou, často může jít i o odpadní produkty metabolismu. Mnohdy není jejich význam pro organismus, který tyto látky tvoří, objasněn. Mezi sekundární metabolity patří např.: glykosidy – látky vážící ve své molekule cukr; alkaloidy – látky obsahující dusík; silice – tzv. éterické oleje, složité směsi terpenických látek; flavonoidy; třísloviny. == Související články == Droga (léčivo) == Externí odkazy == Virtuální učebnice farmakognozie Mikroskopie drog", "question": "Jaké suroviny se ve farmakognozii označují jako drogy?", "answers": ["Přírodní"]}
{"title": "Fort Lauderdale", "context": "Ve městě a jeho okolí se nachází přes 4100 restaurací a 120 nočních klubů. Město bylo pojmenováno po sérii pevností postavených Spojenými státy během druhé seminolské války. Ty byly pojmenovány po majoru Williamu Lauderdalovi, který byl velitelem výsadku vojáků, kteří postavili první pevnost. Letní, tzv. \"mokré\" sezóny od května do října jsou horké, vlhké a deštivé s maximálními teplotami 30 - 32 °C a minimálními teplotami 22 - 24 °C. Tato sezóna přináší také časté odpolední či večerní bouře. Zimní, tzv. \"suché\" sezóny od listopadu do dubna jsou teplé a většinou bezdeštné, s průměrnými maximálními teplotami 24 - 28 °C a minimálními teplotami 15 - 19 °C. I tak se přes město během této sezóny přeženou časté studené fronty (16 - 21 °C maxima a 4 - 10 °C minima). Poslední sníh nad městem padal 19. ledna 1977. Ekonomika města je silně závislá na cestovním ruchu. Mezi lety 1940 - 1980 byla Fort Lauderdale oblíbenou vysokoškolskou destinací během jarním prázdnin. Nyní do města jezdí především zámožní turisté, studentský zájem se naopak stále více zmenšuje. Ve městě leží 23 veřejných škol. Dále jsou zde instituty a oddělení předních vysokých škol (např. Broward Community College, Florida Atlantic University, Florida International university, Kaplan University a další). Fortlauderdaleská mezinárodní výstava lodí je třetí největší na světě. Dopravu zde zajišťují městské autobusové linky a železnice (4 nádraží), plánuje se výstavba moderní tramvajové sítě v centru města. Mezinárodní letiště Fort Lauderdale - Hollywood je hlavní městské letiště a díky vytíženému provozu především nízkonákladových leteckých společností se pomalu stává největším letištěm v zemi. Městu dále slouží letiště miamské letiště a letiště Palm Beach. Port Everglades ve městě je třetí největší americký lodní přístav. Město je známo také jako kulturní, zpravodajské a sportovní centrum Floridy, mj. se zde nachází řada muzeí, kin, známý bleší trh; ve městě leží také Mezinárodní plavecká síň slávy a přiléhá k němu národní park Hugh Taylor Birch. Zajímavostí města je umělý útes Osborne Reef, zhotovený z pneumatik.", "question": "Ve kterém americkém státě se nachází město Fort Lauderdale?", "answers": ["Florida"]}
{"title": "Fotoelektrický jev", "context": "Fotoelektrický jev či fotoefekt je fyzikální jev, při němž jsou elektrony uvolňovány (vyzařovány, emitovány) z látky (nejčastěji z kovu) v důsledku absorpce elektromagnetického záření (např. rentgenové záření nebo viditelného světla) látkou. Emitované elektrony jsou pak označovány jako fotoelektrony a jejich uvolňování se označuje jako fotoelektrická emise (fotoemise). Pokud jev probíhá na povrchu látky, tzn. působením vnějšího elektromagnetického záření se elektrony uvolňují do okolí látky, hovoří se o vnějším fotoelektrickém jevu. Fotoelektrický jev však může probíhat i uvnitř látky, kdy uvolněné elektrony látku neopouští, ale zůstávají v ní jako vodivostní elektrony. V takovém případě se hovoří o vnitřním fotoelektrickém jevu. Pokud na látku dopadají elektrony, které způsobují vyzařování fotonů, mluví se o inverzním (obráceném) fotoelektrickém jevu. Studium fotoelektrického jevu mělo vliv na pochopení duality vln a částic. Bylo zjištěno, že při osvětlení některých látek (především kovy) se tyto látky nabijí. Např. zinek osvětlený ultrafialovým světlem se nabije kladně. Při ozáření vzorku spektrem elektromagnetického vlnění byly přitom pohlceny krátké vlnové délky a delší vlny ve spektru zůstaly. Pro krátké vlnové délky došlo k emisi vodivostních elektronů z kovu. Počet těchto elektronů rostl s intenzitou vlnění. Jev byl ale pozorován jen pro krátké vlnové délky, pro velké délky vln jev nenastal při libovolné intenzitě. Pro krátké vlnové délky se se zvýšením intenzity dopadajícího záření zvyšoval počet uvolněných elektronů, avšak intenzita neovlivnila energii těchto elektronů. Podle představ klasické fyziky by elektronům měla být předána kinetická energie dopadajícího elektromagnetického vlnění. Energie elektromagnetických vln souvisí s intenzitou záření, tzn. energie vyzařovaných elektronů by měla záviset na intenzitě dopadajícího záření. Experimenty však ukázaly, že kinetická energie vyzařovaných elektronů je závislá na frekvenci a nikoliv na intenzitě dopadajícího záření. Experimentálně bylo zjištěno, že pokud frekvence dopadajícího záření klesne pod tzv. mezní (prahový) kmitočet : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , fotoemise se neobjevuje. Mezní frekvence je charakteristickou vlastností každé látky. Pokud je frekvence : : : ν : : {\\displaystyle \\nu } dopadajícího záření vyšší než mezní frekvence : : : : ν : 0 : : : : {\\displaystyle \\nu _{0}} , mají fotoelektrony energii v rozmezí od nuly do určité maximální hodnoty : : : : E : max : : : : {\\displaystyle E_{\\text{max}}} .", "question": "Jak se označují emitované elektrony?", "answers": ["fotoelektrony"]}
{"title": "Cyrilice", "context": "Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor řecká alfabeta. V češtině se označení \"cyrilice\" často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. \"abeceda\", \"alfabeta\", \"alefbet\", \"abugida\" nebo \"bopomofo\". Cyrilice se používá pro zápis 6 slovanských jazyků (bulharština, makedonština, srbština, ukrajinština, běloruština a ruština), jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kazaština, kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1990 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština a uzbečtina. Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilici sloužilo za vzor řecké písmo. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se připisuje Metodějovu žáku Klimentovi, důkazy však chybí. V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále. Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708-1711, kdy byla některá písmena upravena a jiná méně používaná písmena vypuštěna. Toto písmo nazývané graždanka (\"občanské písmo\") odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v roce 1918, kdy byla čtyři[ujasnit] méně používaná písmena z azbuky vypuštěna.", "question": "Jaké alfabeta sloužilo za vzor cyrilici?", "answers": ["řecká"]}
{"title": "Želva žlutočelá", "context": "Patří mezi kriticky ohrožené druhy, kvůli malé oblasti jejího rozšíření. Je převážně masožravá, ale nepohrdne ani rostlinnou stravou. Živí se malými obratlovci a bezobratlými živočichy, ale i ovocem a zeleninou. Loví po setmění. Rostoucí mláďata potřebují dostatek všech esenciálních látek. Klade 1 až 3 vejce velká kolem 7mm. Zahrabává vejce do důlku v zemi, často do písku. Vejce snáší od začátku března do května. Inkubační doba trvá asi 90 dní od snůšky, poté se líhnou mláďata, která jsou masožravá. Při chovu v zajetí je k líhnutí vajíček třeba vhodný inkubátor a substrát pro inkubaci vajec. Snesená vajíčka se zahrabou v inkubátoru do substrátu ze 2/3. Obývá především Čínu v jižní provincii Kuang-si, severní Vietnam, Laos a ostrov Chaj-nan. Žije ve sladkých vodách, mělkých tůních, zatopených polích a loukách, potocích s břehy s hustým rostlinným porostem bohatým na vodní hmyz a drobné rybky, především ve vlhkých, listnatých a smíšených lesích v horských oblastech. Většinu času přebývá na souši. Severní a střední druhy želvy vietnamské se kříží v přírodě s želvou hranatou (Pyxidea mouhotii nebo Cuora mouhotii), vytváří se tak nový druh želv Cuora serrata. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indochinese box turtle na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Želva vietnamská ve Wikimedia Commons Taxon Cuora galbinifrons ve Wikidruzích", "question": "Se kterou želvou se v přírodě kříží želva vietnamská?", "answers": ["s želvou hranatou"]}
{"title": "Bohrův model atomu", "context": "== Motivace k modelu == V roce 1911 uveřejnil Ernest Rutherford tzv. Rutherfordův model atomu, jehož základní myšlenkou je, že atom se skládá z velmi hmotného jádra a lehkých elektronů v obalu atomu. Rutherfordův model atomu sice velmi dobře vysvětlil výsledky experimentů prováděných při ostřelování velmi tenkých fólií, nicméně nic neříkal o spektroskopických vlastnostech atomu. Záhy bylo také ukázáno, že atomy by podle Rutherfordova modelu byly velmi nestabilní, což je v příkrém rozporu s naší zkušeností. Bohr se tedy v roce 1913 pokusil nalézt model atomu vodíku, který by byl stabilní a vysvětloval spektrum vodíku. == Postuláty == Bohrův model atomu je postaven na těchto postulátech: Elektrony se pohybují po kružnicových trajektoriích (hladinách), na nichž nevyzařují žádné elektromagnetické záření. Při přechodu z jedné hladiny na druhou elektron vyzáří (pohltí) právě 1 foton. Jsou dovoleny ty trajektorie, jejichž moment hybnosti L je nħ, kde n = 1, 2, 3, ...; a ħ je redukovaná Planckova konstanta. == Důsledky Bohrova modelu == Veškeré stavy elektronu v Bohrově atomu vodíku lze popsat jediným kvantovým číslem n {\\displaystyle n} , které můžeme interpretovat jako číslo hladiny (počítáno vzestupně od 1).Poloměr kružnicové dráhy n-té hladiny, po které se elektron pohybuje, je r ( n ) = 4 π ε 0 ħ 2 m e 2 ⋅ n 2 , {\\displaystyle r(n)={\\frac {4\\pi \\varepsilon _{0}\\hbar ^{2}}{me^{2}}}\\cdot n^{2},} kde m {\\displaystyle m} je hmotnost elektronu, e {\\displaystyle e} je náboj elektronu, ε 0 {\\displaystyle \\varepsilon _{0}} je permitivita vakua, ħ {\\displaystyle \\hbar } je redukovaná Planckova konstanta. Hodnota r(1) = 5,29×10−11 m se nazývá Bohrův poloměr vodíkového atomu. Energie elektronu vázaného v atomu vodíku na n-té hladině je E ( n ) = − m e 4 2 ( 4 π ε 0 ) 2 ħ 2 ⋅ 1 n 2 {\\displaystyle E(n)=-{\\frac {me^{4}}{2(4\\pi \\varepsilon _{. 0})^{2}\\hbar ^{2}}}\\cdot {\\frac {1}{n^{2}}}.} Rychlost elektronu na n-té hladině jest v ( n ) = e 2 4 π ε 0 ħ ⋅ 1 n {\\displaystyle v(n)={\\frac {e^{2}}{4\\pi \\varepsilon _{0}\\hbar }}\\cdot {\\frac {1}{n}}.} == Experimentální ověření Bohrova modelu == Již v roce 1914 provedli James Franck a Gustav Ludwig Hertz tzv. Franck-Hertzův experiment, v němž nespektroskopicky prokázali existenci Bohrových energetických hladin. Fakt, že tento experiment byl vykonán a publikován již rok po uveřejnění Bohrova modelu, dopomohl k velmi rychlému přijetí tohoto modelu fyzikální obcí. == Omezení Bohrova modelu ==", "question": "Který model atomu je následníkem Rutherfordova modelu?", "answers": ["Bohrův"]}
{"title": "Rock", "context": "Tito hudebníci ovlivnili britské umělce, např. Fairport Convention. V roce 1969 tato kapela přestala hrát vlastní verze amerických písní a začala hrát tradiční anglický folk na elektrické nástroje. Tento elektrický folk začaly hrát např. kapely Pentangle a Steeleye Span, což přimělo irské a skotské hudební skupiny jako Horslips vytvořit na začátku 70. let keltský rock. Folk rock dosáhl vrcholu svého komerčního úspěchu v letech 1967-1968, poté se mnohé kapely posouvaly různými směry, např. Dylan a The Byrds začali vyvíjet country rock. Podrobnější informace naleznete v článku Psychedelický rock. Prvky psychedelické hudby se začaly objevovat ve folku. První kapelou, která o sobě říkala, že hraje psychedelický rock, byla koncem roku 1965 13th Floor Elevators z Texasu . Dali to jasně najevo albem, které vyšlo další rok - The Psychedelic Sounds of the 13th Floor Elevators. The Beatles v tomto období představili hlavní prvky psychedelického zvuku širšímu obecenstvu. Psychedelický rock se výrazně ujal v Kalifornii. Mezi její přední představitele tohoto žánru patří Grateful Dead, Country Joe and the Fish a Jefferson Airplane. The Byrds se od čistého folk rocku odtrhla v roce 1966 singlem \"Eight Miles High\". V Británii byli jednou z nejvlivnějších kapel tohoto žánru The Yardbirds. V roce 1966 se zformoval britský underground, do kterého patřily kapely jako Pink Floyd, Traffic a Soft Machine. V tomto roce také vydaly své debuty kapely Cream a The Jimi Hendrix Experience, jejíž dlouhé kytarové jamy se staly hlavním znakem psychedelické hudby.", "question": "Kdo patří mezi přední představitele psychedelického rocku?", "answers": ["Grateful Dead, Country Joe and the Fish a Jefferson Airplane"]}
{"title": "Louisville", "context": "Louisville je nejlidnatější město v americkém státě Kentucky a šestnácté nebo dvacáté sedmé nejlidnatější město ve Spojených státech (záleží na způsobu počítání obyvatel). Město leží na severu Kentucky na hranicích se státem Indiana. Louisville je sídlem Jefferson County. Jeho rozloha činí 1032 km2. V roce 2010 v Louisville žilo 741 096 obyvatel, včetně aglomerace 1,2 milionu. Město bylo založeno roku 1778. O městu se často říká, že je to nejsevernější jižní město a nejjižnější severní město. Je to dáno tím, že se tu mísí kultura jak amerického Jihu, tak Středozápadu. Louisville je také proslaveno závody koní, nachází se zde například závodiště Churchill Downs. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 597 337 obyvatel. 70,6% Bílí Američané 22,9% Afroameričané 0,3% Američtí Indiáni 2,2% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 1,8% Jiná rasa 2,3% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 4,5% populace. Šimon Agranat - předseda Nejvyššího soudu Státu Izrael Muhammad Ali - boxer Nicole Scherzingerová - zpěvačka Jennifer Lawrence - herečka Ťiou-ťiang, Čína La Plata, Argentina Mohuč, Německo Montpellier, Francie Perm, Rusko Quito, Ekvádor Tamale, Ghana", "question": "Kdy bylo založeno město Louisville?", "answers": ["1778"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá. K definici bloků se v Pythonu (na rozdíl od většiny jazyků) používá pouze odsazování. Význačnou vlastností jazyka Python je produktivnost z hlediska rychlosti psaní programů. Týká se to jak nejjednodušších programů, tak aplikací velmi rozsáhlých. U jednoduchých programů se tato vlastnost projevuje především stručností zápisu. U velkých aplikací je produktivnost podpořena rysy, které se používají při programování ve velkém, jako jsou například přirozená podpora jmenných prostorů, používání výjimek, standardně dodávané prostředky pro psaní testů (unit testing) a dalšími. S vysokou produktivností souvisí dostupnost a snadná použitelnost široké škály knihovních modulů, umožňujících snadné řešení úloh z řady oblastí. Python se snadno vkládá do jiných aplikací (embedding), kde pak slouží jako jejich skriptovací jazyk. Tím lze aplikacím psaným v kompilovaných programovacích jazycích dodávat chybějící pružnost.", "question": "Kdy navrhl Guido van Rossum Python?", "answers": ["v roce 1991"]}
{"title": "Velbloudovití", "context": "Velbloudovití jsou jedinou čeledí podřádu mozolnatci. Zahrnuje velbloudy, lamy a vikuně. Pro velbloudovité je typická jejich zvláštní chůze, tzv. mimochod, kdy se současně pohybuje přední i zadní končetina na jedné straně a tím je jejich chůze kymácivá. Podobě jako u mnohých jiných zvířat se názory na systém velbloudovitých liší, ale podle genetických průzkumů, by měl vypadat nejspíše takto: rod: velbloud (Camelus): velbloud jednohrbý (C. dromedarius) - také zvaný \". dromedár\" velbloud dvouhrbý (C. ferus, dříve C. bactrianus) - také zvaný \"drabař\" rod: lama (Lama) guanako (Lama guanicoe) lama krotká (Lama guanicoe f. glama. ) - zdomácnělá a následně opět zdivočelá forma guanaka rod: vikuna (Vicugna) vikuňa (Vicugna vicigna) alpaka (Vicugna pacos) - zdomácnělá forma vikuně, dříve Lama pacos Lamy (mezi které se někdy řadí i vikuně) se vyskytují v Jižní Americe. Velbloudy můžeme potkat na Blízkém východě a severní Africe, kde žijí velbloudi jednohrbí, a ve střední Asii, kde žijí i ještě divocí velbloudi dvouhrbí. Divoká forma velblouda jednohrbého již vymřela. Velbloudy jednohrbé lze najít i v Austrálii, kam byli uměle vysazeni. Pro velbloudovité jsou typické dlouhé, štíhlé nohy a krk a malá hlava. Hustý kožich je chrání před sluncem i zimou. Na rozdíl od většiny sudokopytníků, kteří mají na končetinách ještě i 2. a 5. prst v podobě paspárků, mají velbloudovití zachovaný jen 3. a 4. prst a ostatní prsty mají pouze v podobě drobných kůstek. Také se liší tím, že nejsou jako ostatní kopytníci prstochodci, ale našlapují na poslední tři články prstů kryté mozolem. To je chrání před rozpáleným povrchem, po kterém chodí, a také dovoluje chodit po písku. Velbloudovití mají třídílný žaludek. Dva předžaludky - bachor a čepec a vlastní žaludek - slez. Zvláštností jsou také speciálně upravené přední zuby a krátké slepé střevo. Zajímavou odlišností od ostatních savců jsou oválné červené krvinky, které jim tak umožňují lépe hospodařit s vodou. Velbloudi a lamy žijí většinou ve stádech vedených dominantním samcem. Někdy samci vytvářejí mládenecké skupiny nebo žijí samotářsky. Pro tato zvířata je charakteristické plivání jako jedna z obranných taktik. Využívají několik typů plivání, od výhrůžného plivání pouze slin až po vyprázdnění natráveného obsahu předžaludků. Vzhledem k oblastem jejich výskytu nejsou zástupci této čeledi nároční na potravu, často si vystačí pouze se suchou trávou. Velbloudi vydrží až 40 dní bez potravy a na rozdíl od lam také mnoho dní bez vody. Samice rodí přibližně jednou za rok jedno mládě.", "question": "Kde se vyskytují lamy?", "answers": ["v Jižní Americe"]}
{"title": "Irsko", "context": "Irsko (irsky Éire, anglicky Ireland, také irsky Poblacht na hÉireann a anglicky Republic of Ireland, Irská republika) je stát v severozápadní Evropě, zaujímající zhruba pět šestin povrchu stejnojmenného ostrova. Irsko sousedí na severu s částí Spojeného království – Severním Irskem. Jeho břehy omývá na západě Atlantský oceán, na východě Irské moře, na jihovýchodě Svatojiřský průliv a na jihu Keltské moře. Irsko je unitární parlamentní republika v čele s prezidentem. Hlavním městem je Dublin (irsky Baile Átha Cliath). Samostatné Irsko je výsledkem mnoholetého boje za nezávislost na Spojeném království Velké Británie a Irska. 29. prosince 1937 se Irská republika stala nástupcem Irského svobodného státu, jenž byl založen 6. prosince 1922. Ačkoliv se irský hrubý domácí produkt na hlavu ve světovém měřítku pohybuje mezi 12. až 17. místem, v závislosti na zdroji, bývalo Irsko jedním z nejchudších států západní Evropy a mělo vysokou míru emigrace. V 50. letech 20. století byla zavedena ekonomie protekcionismu a Irsko se v roce 1973 připojilo k Evropskému společenství (současné Evropské unii). V 80. letech 20. století vedla ekonomická krize Irsko k započetí velkých ekonomických reforem. Následná liberální ekonomická politika (mj. výrazné snížení daní ve srovnání s ostatními zeměmi EU) vedlo k celkové ekonomické prosperitě v letech 1995–2007. Období si díky tomu i vysloužilo přezdívku \"Celtic Tiger\" (česky \"keltský tygr\"). Avšak v návaznosti na celosvětovou finanční krizi bylo v roce 2008 toto období rychlého ekonomického růstu uťato. Irsku náleží jedenáctá příčka žebříčku indexu lidského rozvoje (2014). Stát se pyšní největší kvalitou života na světě – drží první místo v indexu kvality života z roku 2005 – a umístil se na šestém místě v světovém indexu míru (2012). Irsko je také velmi dobře hodnoceno za vzdělávací systém, politickou svobodu a lidská práva, svobodu tisku a ekonomickou svobodu. V roce 2012 se Irsko nacházelo na 170. (osmém místě odzadu) v indexu zhroucených států. Irsko je členem Evropské unie a OSN a zakládajícím členem OECD a Rady Evropy. Irská neutrální politika znamená, že není členem NATO, přestože se podílí na mírových operacích OSN. Ve čtvrtém článku Ústavy Irska je uveden irský název státu Éire a jeho anglická alternativa Ireland. Běžnou praxí je však omezení používání názvu Éire v jiných jazycích, než je irština.", "question": "Ve kterém roce se Irsko připojilo k Evropskému společenství?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Mor", "context": "V nejhorších měsících umíralo ve městě až 5000 lidí denně, město ztratilo asi 40 % obyvatel. Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel. Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů. Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt. Epidemie zvaná černá smrt vypukla nejdříve ve střední Asii, kde čas od času propukaly pandemie jak u místních kočovných, tak i u již delší dobu usazených civilizací. Důvod jejího rozšíření za hranice střední Asie není zcela jasný, zdá se, že souvisí s výboji Mongolů a pohyby jejich vojsk na velké vzdálenosti. První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330, jako první zasáhl provincii Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do jižních i severních provincií. Odtud se vojenskými přesuny a cestami kupců po karavanních stezkách šířil mor dále na západ. Ze západních asijských stepí se rozšířil jednak do Mezopotámie, Sýrie, arabského poloostrova a severní Afriky, jednak do Evropy. V roce 1347 byl mor poprvé zaznamenán v Konstantinopoli a Trapezuntu, tedy ve městech, která měla čilý obchodní styk s asijským východem. Toho roku mor zasáhl také vojsko krymských Tatarů podporovaných Benátčany, kteří obléhali janovský přístav Kaffa na krymském pobřeží. Obléhání Kaffy je považováno za první užití biologické zbraně, protože obléhající při dobývání města házeli mrtvoly svých nakažených spolubojovníků přes hradby dovnitř města. Janovská obchodní flotila s nakaženými přistála v říjnu téhož roku v sicilské Messině. Již během plavby zemřelo na nemoc množství námořníků, je pravděpodobné, že kromě toho lodě převážely i nakažené hlodavce, kteří se později stali hlavními přenašeči choroby. Stykem s janovskými námořníky (Messiňané údajně některé opuštěné lodi, jejichž posádky zemřely na mor, chodili bezostyšně rabovat) se mor dostal na Sicílii, do konce roku se mor dostal i do dalších oblastí směrem k Janovu, zejména na ostrovy západně od Itálie a na ligurské a provensálské pobřeží. V samotném Janově a taktéž v Benátkách se mor poprvé objevil na přelomu let 1347/1348. Z Itálie se šířil během roku 1348 a 1349 do jižní Francie a odtud na Pyrenejský poloostrov, na sever Francie a na Britské ostrovy, ale také na sever od Alp do jižního Německa a středního Podunají. Na Balkán se souběžně šířila nákaza z Řecka. Koncem roku 1349 již byla morem nakažena polovina Evropy.", "question": "Kde proběhla první historicky doložená epidemie dýmějového moru?", "answers": ["v Konstantinopoli"]}
{"title": "Tajvan (Lipno)", "context": "Tajvan je největší ostrov na vodní nádrži Lipno. Nachází se přibližně 3 km na jihovýchod od obce Horní Planá v místě dřívějšího ostrohu, kde se do Vltavy vlévala Ostřice. Nejvyšší bod ostrova dosahuje nadmořské výšky 737 m. Ostrov je porostlý smíšeným lesem s převahou bříz a borovic. Nachází se zde přírodní rezervace, a proto je sem zakázán vstup. Předmětem ochrany je výskyt vodního ptactva a vzácné vodní fauny. Podle jednoho výkladu ostrov získal název podle rybáře, který na něj jezdil chytat ryby. Jelikož měl šikmé oči, přezdívalo se mu Číňan, a proto pak lidé začali ostrovu říkat podle čínského ostrova Tchaj-wan. Podle jiného výkladu název vymysleli kartografové plánující Lipenskou přehradu, protože očekávaný bezejmenný ostrov na mapách tvarem nápadně připomínal tvar ostrova Tchaj-wan. Fotografie ostrova Fotografie ostrova", "question": "Jak se jmenuje největší ostrov na vodní nádrži Lipno?", "answers": ["Tajvan"]}
{"title": "Miroslav Chlajn", "context": "Miroslav Chlajn (1.březen 1904 Beroun – 18. února 1943 Osvětim) byl důstojník československé armády. Působil jako štábní kapitán v Českých Budějovicích. V roce 1939 pracoval pro zpravodajskou síť pro protektorátní vládu. Před tím, než jej zatklo gestapo, stačil ještě zničit dokumenty a při výslechu nic neprozradil. Byl deportován do Osvětimi, kde v roce 1943 zahynul. Má symbolický hrob na českobudějovickém hřbitově a je po něm pojmenovaná jedna ulice v Českých Budějovicích. == Odkazy == Hroby na hřbitově sv. Otýlie vojensko-historickým prizmatem [online]. [cit. 2018-10-19]. Dostupné online.", "question": "Kde zahynul Miroslav Chlajn ?", "answers": ["Osvětim"]}
{"title": "Karel čtvrtý", "context": "Karel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny.", "question": "Z jaké dynastie pocházel Karel IV.?", "answers": ["Lucemburků"]}
{"title": "Karl Ferdinand Braun", "context": "Karl Ferdinand Braun (6. června 1850, Fulda, Německo - 20. dubna 1918, New York, USA) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny. Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce 1872; Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburku (1895). Jeho výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909 přineslo Nobelovu cenu - druhou polovinu získal Guglielmo Marconi. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková: Nobelovy ceny za fyziku, Set out, Praha 1997, ISBN 80-902058-5-2 Rádio Guglielmo Marconi Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Ferdinand Braun ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy zemřel Karl Ferdinand Braun?", "answers": ["20. dubna 1918"]}
{"title": "Thomas Eakins", "context": "Kde se Muybridge opíral o systém řady fotoaparátů, které snímaly posloupnost jednotlivých fotografií, Eakins raději používal jednu kameru, která nasnímala řadu expozic na jeden negativ. Dobrým příkladem je jeho malovaný obraz Květnové ráno v parku, při kterém se významně spoléhal na pohybové studie, které zachycují skutečnou chůzi čtyř koní táhnoucích kočár patrona Fairmana Rogerse. Poté, co v roce 1880 Eakins získal kameru, namaloval několik obrazů jako např. Mending the Net (1881) a Arcadia (1883) u kterých je známo, že byly celé nebo alespoň část odvozeny z jeho fotografií. Některé postavy se zdají být podrobně a přesně přeneseny z fotografie pomocí některých zařízení jako například laterna magica, ty se pak Eakins snažil zakrýt olejovou barvou. Eakins své metody uplatňoval důkladně ve snaze o přesnost a realismus. Takzvané \"Série aktů\", na kterých začal pracovat v roce 1883, obsahovaly fotografie nahých studentů i profesionálních modelů, které byly zabírány z různých úhlů, aby se daly použít pro studium lidské anatomie, a byly často používány a vystavovány během studia ve škole. Později pořizoval buď v interiéru nebo venku portréty mužů, žen a dětí, včetně své manželky. Nejvíce provokativní, a jediné, které kombinovaly muže i ženy, byly fotografie nahého Eakinse a ženského modelu. Ačkoliv při fotografování byli přítomni svědci a pomocníci a pózy většinou čerpaly z tradice, už jenom pouhé množství fotografií a Eakinsovo zjevné zobrazení na nich ohrožovalo jeho postavení na Akademii. == Amelia Van Buren == Talent Amelie Van Burenové umožnil absolvovat lekce výtvarného umění přímo u Eakinse, včetně kontroverzních lekcí s nahými modely, mužskými i ženskými.V letech 1885-1886 se spiklo několik bývalých Eakinsových studentů (včetně Thomase Pollocka Anshutze a Colina Campbella Coopera), a Eakins byl vyhozen z Pennsylvánské akademie výtvarných umění. Tvrdili vyšetřovacímu výboru, že Eakins využíval studentky, včetně Van Burenové, jako nahé modely. Dalším velmi pobuřujícím obviněním bylo, že Van Burenová položila Eakinsovi otázku týkající se pánevních pohybů, přičemž Eakins reagoval tím, že si sundal své kalhoty a pohyby demonstroval. Později trval na tom, že tato epizoda měla zcela profesionální charakter.Po zotavení z neurastenie se Van Buren vrátila do Filadelfie, kde pokračovala ve studiu u Eakinse, i když už ne na Pennsylvánské akademii. Van Buren a Eakins zůstali v úzkém kontaktu ještě několik let poté.", "question": "Kdo byl označen jako ten, kdo \"přinesl fotoaparát do amerického výtvarného studia\"?", "answers": ["Eakins"]}
{"title": "Ogam", "context": "Ogam je irské hláskové písmo v podobě zářezů rytých do hran kamenných kvádrů nebo do dřeva. Používalo se pro zápis irštiny před příchodem křesťanství. Ogam se psal buď na vertikální nebo na horizontální linii (hranu). V případě vertikální se psalo zdola nahoru, v případě horizontální zleva doprava. Písmena jsou uspořádána do čtyř základních skupin po pěti znacích. Písmeno každé jednotlivé skupiny je tvořeno čarami od jedné do pěti, které jsou různě orientovány k pomyslné základní linii či hraně opracovaného kamene. Pro skupinu B se souhláskami B, L, V, S, N jsou to delší čáry vedené napravo (dolů). Skupina H obsahující souhlásky H, D, T, C, Q jsou to delší čáry vedené vlevo (nahoru). Skupina M zahrnující souhlásky M, G, Ng, Z, R se zapisují pomocí delších čar vedených zprava doleva přes osu, a to buď kolmo, nebo šikmo. Skupina A obsahuje samohlásky A, O, U, E, I jde o krátké čáry kolmo přes.", "question": "Kdy se ogam používal?", "answers": ["před příchodem křesťanství"]}
{"title": "Jazykový korpus", "context": "Některé korpusy jsou budovány jako vyvážené, což znamená, že by měly obsahovat vyvážený podíl textů tříděných podle žánrovosti, doby vzniku, případně dalších hledisek (mluvenost, psanost, regionálnost, užívanost apod.). Synchronní korpusy jsou budované jako reprezentativní a vyvážené otisky jazyka v určitém relativně krátkém časovém období, během něhož lze považovat jazyk za neměnný systém. Většinou se jedná o korpusy současného jazyka. Diachronní korpusy zachycují jazyk v různých vývojových fázích a obsahují tudíž texty z rozsáhlejších období. Podle dalšího kritéria rozlišujeme také korpusy jednojazyčné a vícejazyčné. Vícejazyčný korpus se také nazývá paralelní korpus a obsahuje stejné texty v různých jazycích zobrazené vedle sebe. Budováním korpusů českého jazyka se v České republice zabývá Ústav Českého národního korpusu (ÚČNK) při Filozofické fakultě UK, který založil lingvista František Čermák. Od ledna 2014 je možné vyhledávat v korpusech ÚČNK pomocí korpusového manažeru KonText. Z českých korpusů mezi ně patří jak synchronní korpusy psané češtiny, tak synchronní mluvené korpusy a diachronní korpusy: Korpusy řady SYN – všechny synchronní psané korpusy této řady jsou spojeny ve stejnojmenný korpus SYN. Dohromady obsahují přes dva tisíce testových slov (tokenů).", "question": "Kdo založil Ústav Českého národního korpusu?", "answers": ["František Čermák"]}
{"title": "Dopamin", "context": "Dopamin je chemická látka ze skupiny katecholaminů, která přirozeně vzniká v mozku obratlovců, ale i v nervové soustavě většiny bezobratlých živočichů. Dopamin funguje jako neuropřenašeč, který v jistých částech mozku umožňuje přenos impulsů. Poškození dopaminových drah je úzce spojeno se vznikem Parkinsonovy choroby, jiné poruchy dopaminového systému se dávají do souvislosti se vznikem schizofrenie či bipolární afektivní poruchy. Dopamin funguje také jako neurohormon, jako takový je vytvářen v hypotalamu a označuje se tam též jako prolaktin inhibující hormon (PIH), v malém množství ho tvoří také dřeň nadledvin. Funkci dopaminu v nervové soustavě odhalil v polovině 50. let 20. století švédský neurobiolog a biochemik Arvid Carlsson. V roce 2000 za tento objev dostal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Dopamin má v nervové soustavě poměrně rozmanité spektrum funkcí. V lidské centrální nervové soustavě se váže na pět základních typů tzv. dopaminových receptorů (D1, D2, D3, D4, D5). Zjednodušeně řečeno, dopamin je v určitých nervových drahách uvolňován nervovými buňkami na synapsích, kde se váže na příslušné receptory a umožňuje přenos nervových impulsů z jedné nervové buňky na druhou. Udává se nejméně šest nervových drah, v nichž dopamin hraje důležitou funkci (tzv. dopaminergní dráhy). Produkující buňka uvolňuje dopamin klasickým způsobem závislým na vápenatých iontech; dopamin se rozlije do synaptické štěrbiny a váže se na dopaminové receptory, následně je však velmi rychle vstřebáván zpět do produkující buňky. Uvolnění dopaminu může však způsobit také dávka amfetaminů. Pravděpodobně nejznámější funkce plní dopamin v tzv. mezolimbické dopaminové dráze vedoucí ze středního mozku přes nucleus accumbens až do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a \"odměn\". Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití jistých drog a to především stimulačních, např. kokainu. Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem. Důležitou dopaminergní drahou je spojení mezi substantia nigra a oblastí zvanou striatum. Substantia nigra je součástí bazálních ganglií a hraje roli v plánování a programování pohybu – v procesu, kdy se abstraktní myšlenka mění na vůlí řízenou akci. Oblast je bohatě propojena s dalšími pohybovými centry. Degenerace dopaminových center v oblasti substantia nigra může způsobit Parkinsonovu chorobu, která se projevuje právě poruchami pohybu.", "question": "Co umožňuje dopamin?", "answers": ["přenos impulsů"]}
{"title": "Lenka Dusilová", "context": "Lenka Dusilová (* 28. prosince 1975, Karlovy Vary, Československo) je česká zpěvačka. Lenka Dusilová začala s hudební kariérou už v 10 letech, kdy se představila na folkovém festivalu s básní Adolfa Heyduka, kterou sama zhudebnila. V roce 1988 nastoupila do legendárního pěveckého souboru Bambini di Praga. V letech 1991-95 byla frontmankou pražské rockové skupiny Sluníčko, se kterou vydala stejnojmenné album a v roce 1994 vyhrála hudební soutěž Marlboro Rock In. Kapela také zahájila hudební festival Open Air Gampell ve Švýcarsku. Akademie populární hudby v roce 1994 nominovala Lenku na cenu \"Objev roku\". V letech 1994-97 spolupracovala se skupinou Lucie, s jehož frontmanem (David Koller) po odchodu ze Sluníčka založila skupinu Pusa. Jejich skladba Muka byla nominována na cenu Anděl v roce 1996. V roce 2000 vyhrává cenu Anděl v kategorii \"Nejlepší zpěvačka\". Od roku 2000 byla čtenáři hudebního časopisu Report opakovaně volena jako nejlepší zpěvačka roku. Po vydání se na sólovou dráhu, Lenka Dusilová začala také spolupracovat s folk-rockovou skupinou Čechomor. Hostuje na jejím přelomovém albu Proměny, které produkoval skladatel Jazz Coleman a který o ní mluvil jako o \"velkém talentu\". Duet Dusilové a Franty Černého z Čechomoru na úvodní skladbě alba se v roce 2001 usadil v hitparádách na několik měsíců a byl zvolen \"Skladbou roku\" na udělování cen Anděl. Album Proměny se stalo platinové a získalo cenu Anděl za \"Album roku\". V současnosti hraje kromě sólových koncertů i se svojí doprovodnou kapelou Baromantika ve složení: Klávesové nástroje, vokály - Beata Hlavenková Klávesové nástroje, samply, kotle, vokály - Viliam Béreš elektrická a basová kytara - Patrick Karpentski bicí, samply - Martin Novák Album Mezi světy, vydané v r. 2005 u vydavatelství Universal Music (CZ), během pár týdnů od vydání získalo status zlaté desky. Mezi světy obdrželo v roce 2006 cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii \"Nejlepší rocková deska\" a Lenka získala cenu v kategorii \"Nejlepší zpěvačka\". Desku produkoval americký producent Ben Yonas z Coast Recorders v San Francisku a New Yorku společně s Dusilovou a kytaristou Martinem Ledvinou. Na desce hostovali renomovaní hudebníci ze San Franciska - Jon Evans (basová kytara) a Scott Amendola (bicí). V roce 2008 společně s Beatou Hlavenkovou a klarinetovým kvartetem Clarinet Factory zakládá novou formaci Eternal Seekers, s kterou ve stejný rok natočili a vydali eponymní album Eternal Seekers, za které Lenka získala v roce 2009 cenu Akademie populární hudby Anděl v kategorii \"Nejlepší zpěvačka\". Sluníčko Sluníčko (1994) Pusa Pusa (1996) Sólová alba Lenka Dusilová (2000) Spatřit světlo světa (2002) UnEarthEd (2004) Mezi světy (2005) Mezi světy (US verze.", "question": "Jak se jmenuje pěvecký soubor, do kterého v roce 1988 nastoupila Lenka Dusilová?", "answers": ["Bambini di Praga"]}
{"title": "Sova pálená", "context": "Sova pálená (Tyto alba) je středně velký druh sovy z čeledi sovovitých (Tytonidae), nápadný hlavně výrazným srdcovitým závojem kolem očí. Jedná se o nejrozšířenější druh sovy vůbec, obývající řadu biotopů na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. == Synonyma == Strix alba Scopoli, 1769 Lechusa stirtoni Miller, 1956 == Popis == Středně velká, štíhlá sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33–39 cm, rozpětí křídel 80–95 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 200–400 g. Svrchu je šedá a okrová, zespodu v závislosti na poddruhu buď čistě bílá nebo žlutooranžová (středoevropský poddruh T. a. guttata má spodinu žlutooranžovou). Výrazný obličejový závoj je světlý a má typicky srdcovitý tvar, oči jsou černé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samci bývají o něco světlejší. Létá houpavě, elegantně a zcela neslyšně, často s volně svěšenýma nohama. == Hlasový projev == Nejčastěji se ozývá drsným, těžko popsatelným křikem, samice a vzácně i samci mohou opakovaně vydávat také táhlý, vrnivý zvuk připomínající volání lelka lesního. Mláďata na hnízdě se ozývají hlasitým táhlým syčením. == Rozšíření a početnost == Sova pálená má kosmopolitní typ rozšíření. Žije na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a zcela chybí pouze v chladných oblastech, na Sahaře a v tropických deštných pralesích. Většina populace obývá teplejší oblasti, k severu nejvýše proniká v západní Evropě, a to přibližně k 60. rovnoběžce. Jde o stálý a přelétavý druh, který často podniká potulky a přesídlování v nejrůznějších směrech, občas i značně daleko od hnízdiště. Těžištěm výskytu v Evropě je Španělsko (50 400 – 90 500 párů) a Francie (20 000 – 60 000 párů). Již od 50. let 20. století její početnost prudce klesá; 20–50% pokles stavů byl zaznamenán ve 13 evropských zemích, více než 50% v 7 evropských zemích a na Maltě již vyhynula. === Výskyt v ČR === Na území ČR hnízdí pravidelně, ale vzácně, hlavně v nižších polohách do 400 m n. m. Její početnost se vzhledem k výrazným početním výkyvům zjišťuje jen obtížně, dlouhodobě však vykazuje klesající tendenci. Zatímco v letech 1973–1977 byla jako hnízdící druh zaznamenána v 58 % kvadrátů, v letech 1985–1989 jen v 50 % kvadrátů. V letech 1985–1989 byla celková početnost odhadnuta na 400–700 párů a v letech 2001–2003 na 130–500 párů. == Potrava == Potravu tvoří hlavně hlodavci, méně ptáci, obojživelníci a drobní savci.", "question": "Je sova pálená nejrozšířenější druh sovy vůbec?", "answers": ["Jedná se o nejrozšířenější druh sovy vůbec, obývající řadu biotopů na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy."]}
{"title": "Portugalsko", "context": "Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví. Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668. V roce 1755 postihlo Lisabon velmi silné zemětřesení. První ministr, markýz de Pombal, vedl obnovu města v imperiálním stylu a prosadil merkantilistické a různé osvícenské reformy. Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Ria de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. V letech 1828-1830 probíhaly tzv. liberální války mezi absolutisty a konstitucionalisty. V roce 1890 utrpělo spojenectví s Anglií poté, co se střetla s portugalskými koloniálními zájmy v Africe. Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání - v roce 1926 došlo k vojenskému puči. António de Oliveira Salazar, od roku 1928 ministr financí, se roku 1932 chopil moci a zavedl v zemi zmítané krizí diktaturu založenou na autoritářském konzervatismu, nacionalismu a imperialismu ve spojení s římskokatolickou církví; takzvaný Estado Novo, vyhlášený následujícího roku, trval 41 let. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální, roku 1949 se však stalo zakládajícím členem NATO. Portugalsku se nepodařilo udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy).", "question": "Kdy bylo Portugalsko vyhlášeno republikou?", "answers": ["5. října 1910"]}
{"title": "Vlajka Evropské unie", "context": "Vlajka Evropské unie je symbolem EU, zobrazuje kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí. Přestože je vlajka spojována s Evropskou unií, původně byla užívána Radou Evropy a měla reprezentovat celou Evropu, nikoliv konkrétní organizaci. == Historie == Když začátkem padesátých let Evropská komise hledala vhodný motiv pro budoucí vlajku EU, navrhl šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi přejmout vlajku, jím založené, Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na na finálním návrhu Arsè Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Haitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií. Podoba vlajky byla Radou Evropy přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Ovšem zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka, v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly je i ČR. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd. === Počet hvězd === Počet hvězd je ustálen na dvanácti a nesouvisí s počtem členů Evropské unie. V roce 1953 měla Rada Evropy 15 členů. Bylo navrženo, aby budoucí vlajka měla jednu hvězdu pro každého člena, přičemž by se počet při přijetí nových členů již neměnil. Proti tomu se postavilo Západní Německo, neboť jedním ze členů Rady bylo sporné území Sársko a vlastní hvězda by vyvolávala představu samostatnosti území.", "question": "Kým byla původně používána nynější vlajka Evropské unie?", "answers": ["Radou Evropy"]}
{"title": "Rumunsko", "context": "Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská pánev na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě. Na západě se také rozkládá pohoří Munț Apuseni. Mezi nejdůležitější sídla patří: Bukurešť Brašov Temešvár Kluž Constanț Craiova Jasy Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska. Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaț. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky. Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Klaus Iohannis. Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky. Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Rumunska. Území Rumunska se dělí na 41 administrativních jednotek (žup) a hlavní město Bukurešť. Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Rumunska. Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele druhý nejnižší, po Bulharsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceauș, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky. Významná je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značky Dacia, která je součástí francouzského koncernu Renault. Tomuto napomáhá rumunské hutnictví – nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou zcela využity. Dále je Rumunsko poměrně vhodné pro zemědělství – ve Vlašské nížině se pěstují plodiny jako pšenice, slunečnice, kukuřice, brambory, zelenina či ovoce. Z živočišné výroby je významný chov vepřů, ovcí či skotu, mimo jiné pro zemědělské účely pak chov koní.", "question": "Se kterým státem se soudí Rumunsko ohledně podoby státní vlajky?", "answers": ["Čadem"]}
{"title": "Reliéf (sochařství)", "context": "Reliéf (z ital. rilievo, vystouplý) je plastické výtvarné dílo, které vystupuje z plochy pozadí. Může být ornamentální nebo figurální a může sloužit k výzdobě staveb, pomníků, náhrobků, ale také uměleckých předmětů. == Popis == Reliéfy se dělají z kamene a štuku, z kovu, ze dřeva nebo slonoviny i z dalších materiálů. Podle toho, jak dalece je reliéf prostorový, se rozlišuje Bas-reliéf (nízký, plochý reliéf), kde se motiv od pozadí neodděluje. Nejběžnější druh reliéfu, hlavně na fasádách budov, na vnitřních stěnách a stropech, na náhrobních kamenech, ale také na plaketách, mincích a medailích. Haut-reliéf [ótreliéf] (vysoký reliéf), kde se například ruka nebo hlava postavy odděluje od pozadí, vystupuje do prostoru a je zpracována jako socha. Zahloubený reliéf, charakteristický pro staré egyptské sochařství: plastický motiv je zde ostře ohraničen zahloubením, takže nevystupuje nad rovinu pozadí. Kontra-reliéf či intaglie, kde je figura naopak vyhloubena v negativu. Vyskytuje se u broušeného skla a drahokamů (gemma). == Historie == Reliéf patří k nejstarším formám sochařství a vyskytuje se ve všech vyspělejších kulturách. Starověké reliéfy jsou obvykle kamenné, vzácněji kostěné, štukové nebo dřevěné. Jedním z vrcholů starověkého reliéfního sochařství patří egyptské reliéfy a reliéfní nápisy, které zdobí stěny chrámů a hrobek. Jsou většinou ploché (bas-reliéf) nebo zahloubené. Jinou povahu mají realističtější řecké reliéfy, ploché i vysoké. Nejznámější jsou Feidiovy římsy a metopy z Parthenonu v Athénách. Styl řeckého reliéfu pak pokračuje v římském umění, na náhrobcích, vítězných sloupech a bránách i v raně křesťanském umění. V byzantské oblasti se rozšířily drobné reliéfy ze slonoviny, velmi ceněné až do středověku. Do středověkého umění vstupuje kamenný reliéf v rané gotice, při výzdobě francouzských katedrál (Chartres, Amiens). Postavy a výjevy jsou více stylizované a přizpůsobují se tvarům staveb, portálů, náhrobků a medailonů. Velký rozkvět reliefního umění nastal v italské renesanci, kdy se i monumentální stavby zpravidla omítají. Vedle kamenných a mramorových se vyskytují také reliéfy štukové a keramické. V barokním umění se reliéf stává služebnou částí chrámové architektury a hojně se používá i v palácích a zámcích, jak na fasádách, tak vnitřních stěnách a stropech, klenutých i plochých. V období klasicismu se odděluje na jedné straně spíše strohý bas-reliéf od volně stojící sochy. V historizující městské zástavbě druhé poloviny 19. století se plastická výzdoba fasád stává masovou módou a prefabrikované sádrové a štukové odlitky se na fasády prostě přilepují. V secesním umění se vrací plochý figurální reliéf, často inspirovaný starověkými vzory a od 30. let 20. století se prosazuje funkcionalistická architektura hladkých geometrických tvarů bez plastické výzdoby.", "question": "Co je plastické výtvarné dílo, které vystupuje z plochy pozadí?", "answers": ["Reliéf"]}
{"title": "Brusel", "context": "Název Brusel se používá často také k označení celého Bruselského regionu, který se rozkládá na ploše 161 km2. Stejně jako všechny obce Bruselského regionu je i Brusel oficiálně dvojjazyčný - úředními jazyky jsou francouzština a nizozemština. Dvě hlavní instituce Evropské unie - Evropská komise a Rada Evropské unie - mají centrálu v Bruselu. Komise sídlí v budově Berlaymont a Rada EU v budově Justus Lipsius. Zasedají zde také výbory Evropského parlamentu (sídlo EP je však ve Štrasburku a sekretariát parlamentu sídlí v Lucemburku). Evropský parlament však má v Bruselu budovu odpovídající jeho aktivitám, ve které může (v případě potřeby či politického rozhodnutí) nezávisle zasedat. Sídlí zde rovněž Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Nachází se zde i sídlo Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Většina obyvatel je frankofonní (85-90%). Značnou část obyvatel města tvoří přistěhovalci (marockého, tureckého, balkánského, polského, afrického a jiného původu). Dle vyjádření Josepha De Kesela, belgického arcibiskupa, z dubna roku 2016 vyplývá, že praktikujících muslimů je ve městě již 19% oproti 12% praktikujících katolíků. Náměstí Grande-Place v Bruselu (nizozemsky Grote Markt) je historickým jádrem města. Mnozí (mj. Victor Hugo) jej považují za jedno z nejpůvabnějších náměstí na světě. Jeho dominantou je gotická radnice z 15. století s 96 m vysokou věží, na které je umístěna socha svatého Michaela, patrona Bruselu. Další významnou budovou je Maison du Roi / Broodhuis. Od roku 1998 náměstí figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO. 13. srpna 1695 byla většina domů, postavených ze dřeva, zničena střelbou z děl francouzského vojska pod vedením maršála François de Villeroy. Nepoškozena zůstala pouze věž radnice a několik kamenných zdí. V následujících letech byly cechovní domy na náměstí vybudovány znovu, tentokrát z kamene. Přestože průčelí každého domu je jiné, tvoří spolu architektonicky harmonický celek. Manneken Pis (soška čurajícího chlapečka) je symbolem Bruselu. Sochu vytvořil v 17. století sochař Jérôme Duquesnoy.", "question": "Jaké je hlavní město Belgie?", "answers": ["Brusel"]}
{"title": "Har Giborim", "context": "Har Giborim (hebrejsky: ה ג) je hora o nadmořské výšce cca 400 metrů v severním Izraeli, v pohoří Gilboa. Leží v severní části pohoří Gilboa, cca 13 kilometrů západně od města Bejt Še'an a 2 kilometry východně od obce Gan Ner. Má podobu výrazného návrší s převážně odlesněnou vrcholovou partií ale hustě zalesněnými východními svahy. Severně od vrcholku vede lokální silnice 667. Západním směrem terén klesá do zemědělsky využívaného Jizre'elského údolí, kam stéká vádí Nachal Gilboa. Na severozápadních svazích hory leží výšina Ma'ale Nurit, ze které vychází z severu vádí Nachal Nurit. Na východ odtud stojí sousední vrchol Giv'at Chochit, na severovýchodní straně je to vrch Har Ša'ul. Po jižních svazích hory vede izraelská bezpečnostní bariéra, která od počátku 21. století odděluje přilehlý Západní břeh Jordánu, kde leží palestinská vesnice Arabuna. Jejím směrem stéká vádí Nachal Chochit. == Odkazy == === Reference === === Související články === Bejtše'anské údolí", "question": "Ve kterém pohoří leží hora Har Giborim ?", "answers": ["Gilboa"]}
{"title": "Klášter augustiniánů (Vrchlabí)", "context": "Klášter augustiniánů ve Vrchlabí je kompex barokních budov, založený v roce 1705. Areál se nachází na adrese Husova 213 v blízkosti hřbitova ve Vrchlabí, a v současné době v něm sídlí vrchlabské Krkonošské muzeum. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Klášter ve Vrchlabí byl založen v roce 1705 hrabětem Maxmiliánem Františkem Felixem z Morzinu, a byli do něj povoláni řeholníci augustiniánského řádu, inaugurace augustiniánů do kláštera proběhla 28. srpna 1714 na svátek sv. Augustina. Stavba byla budována stavitelem Matyášem Auerem z Rakouska. V roce 1712 začala stavba konventního kostela, zasvěceného svatému Augustinovi. Od roku 1760 v areálu kláštera provozovali řeholníci lékárnu. V roce 1881 byla založena klášterní knihovna. V roce 1895 areál vyhořel, zcela obnoven byl až v roce 1904. Od roku 1941 mělo celé jedno patro pronajaté Krkonošské muzeum pro své sbírky a expozice - nelze vyloučit, že nastěhování muzea v době druhé světové války bylo součástí úředně posvěceného útisku řeholníků, jejichž páter Johann Fischer byl zatčen Gestapem, zbaven svěcení a poslán na frontu. Poté, co roku 1950 byli augustiniáni v rámci Akce K definitivně vyhnáni, připadly muzeu všechny budovy. Správa muzea provedla řadu necitlivých zásahů, které ustaly až převodem muzea pod Správu KRNAP v roce 1966. Muzeum však nebylo jediným uživatelem, například sklepních prostor využíval státní statek k uskladněné brambor, a to dokonce v přímém sousedství hrobek.", "question": "Řeholníci jakého řády byli povoláni do kláštera ve Vrchlabí v roce 1705?", "answers": ["augustiniánského"]}
{"title": "Guanin", "context": "Guanin je heterocyklická sloučenina, purinová dusíkatá báze. Nukleotidy obsahující guanin jsou součástí nukleových kyselin (DNA i RNA), guanin tvoří komplementární pár s cytosinem, se kterým se váže třemi vodíkovými můstky. U některých živočichů je guanin příčinou fyzikálního zbarvení, např. u obojživelníků. Jeho nukleotid, cyklický guanosinmonofosfát (cGMP) je součástí některých signálních kaskád v mezibuněčné komunikaci, guanosintrifosfát je alternativou ATP v některých biochemických pochodech. Guanin lze izolovat ze šupin některých ryb; v krystalické formě je pak využíván např. v kosmetickém průmyslu jako přídavná látka do šampónů, laků na nehty, očních stínů a dalších výrobků jimž dodává barevně měňavý lesk.", "question": "V jaké podobě se guanin využívá v kosmetickém průmyslu?", "answers": ["v krystalické"]}
{"title": "Zmije útočná", "context": "Žije ve všech oblastech kromě Sahary a tropických džunglí. Jde o poměrně agresivního tvora a připisuje se jí nejvíce útoků na lidi ze všech afrických hadů. Zmije útočná je zavalitý had s trojúhelníkovou hlavou. Dosahuje obvykle délky okolo 1 metru, přičemž nejdelší kusy měřily 1,9 metru. Váha může dosahovat i přes 6 kg. Jedinci žijící v oblasti Arabského poloostrova jsou celkově menší a jejich délka většinou nepřesahuje 80 cm. Samci jsou poněkud delší než samice a mají delší ocas. Zbarvení se liší podle místa výskytu, ale pohybuje se od černé po světle béžovou, žlutou či oranžovou. Spodní část těla je světlejší. Barvy vytvářejí na hřbetě poměrně výraznou kresbu. Existují dva poddruhy tohoto hada: Bitis arietans arietans (zmije útočná kapská) a Bitis arietans somalica (zmije útočná somálská). Zmije útočná je rozšířená na většině území Afriky a na jihu Arabského poloostrova. Nežije jen na Sahaře (výjimečný výskyt v jedné malé lokalitě v Nigeru zatím nebyl dostatečně vysvětlen), v oblasti tropických deštných lesů, při středomořském pobřeží Afriky a v části horských oblastí Etiopie. Je to zřejmě nejhojnější či alespoň jeden z nejhojnějších hadů Afriky. Zmije útočná se obvykle pohybuje pomalu. Jejím oblíbeným prostředím jsou travnaté oblasti sušších savan plné kamení s řídkým lesním porostem a množstvím křovin. Je-li to nutné dokáže dobře plavat a umí i šplhat po stromech a křovinách, nicméně zdaleka nejčastěji se pohybuje po pevné suché zemi. Vyžaduje-li to situace, dokáže se had plazit překvapivou rychlostí. Pokud je vyrušena a cítí se ohrožena, vydává zmije útočná výrazný syčivý zvuk, stočí se do obranného postavení ve tvaru písmene \"S\" a zároveň své tělo nafukuje.", "question": "jaký jedovatý had je v Africe nejrozšířenější?", "answers": ["Zmije útočná"]}
{"title": "Eiffelova věž", "context": "Eiffelova věž (francouzsky La Tour Eiffel /tuʀ ɛ/) je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli a označovali ji za trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví asi 7 milionů lidí (2014) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší[zdroj? ]. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží se nachází busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění jeho práce. Pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců.", "question": "Ve kterých letech byla postavena Eiffelova věž?", "answers": ["1887 až 1889"]}
{"title": "Korejština", "context": "Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika. V Jižní Koreji a v Severní Koreji se pro korejštinu používají různé názvy založené na různém pojmenování samotné Koreje v obou státech. V Severní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Čosŏ (조) nebo formálněji Čosŏ (조). V Jižní Koreji se jazyk nejčastěji nazývá Hangukmal (한), formálněji Hangugŏ (한) nebo Gugŏ (국, \"národní či domácí jazyk\"). Lidově se také používá označení Urimal (\"náš jazyk\"; 우 – jedno slovo v Jižní Koreji, 우 말 – dvě slova s mezerou v Severní Koreji). K zápisu korejštiny se původně používaly čínské znaky (hanča). Dnes se používá převážně korejská abeceda hangul a čínské znaky se někdy mohou používat jen k zápisu sinokorejských slov. V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let. Jádro slovní zásoby korejštiny je tvořeno původními korejskými slovy, ale kolem 50 % slovní zásoby (hlavně odborná terminologie) je tvořena sinokorejskými výrazy. V menší míře do korejštiny pronikly výrazy z mongolštiny, sanskrtu a západních jazyků jako je němčina a poslední dobou hlavně angličtina. Mezi korejštinou používanou v Jižní Koreji a v Severní Koreji existují určité rozdíly ve výslovnosti, hláskování, gramatice a slovní zásobě. GLOMB, VLADIMÍR; PUCEK, VLADIMÍR: Klasická korejština. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7308-461-5 Obrázky, zvuky či videa k tématu korejština ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo korejština ve Wikislovníku Korejsko-český slovník online (anglicky)(německy)(francouzsky)(španělsky)(rusky) Korean Broadcasting System – Kurzy základů korejštiny", "question": "Učí se děti v Severní koreji handžu?", "answers": ["V Jižní Koreji se děti učí asi 1 800 čínských znaků; v Severní Koreji bylo používání handži zrušeno už před desítkami let."]}
{"title": "Uzi Bar'am", "context": "Uzi Bar'am (hebrejsky: ע ב, narozen 6. dubna 1937) je bývalý izraelský politik, poslanec Knesetu a ministr izraelské vlády. V 90. letech zastával funkci ministra vnitra a ministra turismu. == Biografie == Uzi Baram se narodil v Jeruzalémě za dob britské mandátní Palestiny. Jeho otec Moše Bar'am byl poslancem Knesetu za strany Mapaj a Ma'arach a ministrem práce a ministrem sociálních věcí. Jeho matka Grazia se narodila v syrském Aleppu. Baram vyrostl v jeruzalémské čtvrti Nachlaot. Vystudoval bakalářský obor politologie a sociologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a během studií byl předsedou studentské unie. == Politická kariéra == Baram byl poprvé do Knesetu zvolen v parlamentních volbách v roce 1977 za stranu Ma'arach, ve stejný rok, kdy o poslanecký mandát přišel jeho otec. Znovu zvolen byl v následujících volbách v roce 1981, 1984, 1988 a 1992 (v roce 1992 se Ma'arach transformoval ve Stranu práce). Po posledních zmíněných volbách byl v červenci 1992 jmenován ministrem turismu ve vládě Jicchaka Rabina. V únoru 1995 byl jmenován ministrem vnitra a tuto funkci zastával až do června téhož roku, kdy jej ve funkci nahradil David Libaj. Když se po vraždě premiéra Rabina stal novým premiérem Šimon Peres, Bar'amovi byl i nadále ponechán post ministra turismu. Svůj poslanecký mandát si udržel i ve volbách v roce 1996. Ty však vyhrála strana Likud a Bar'am tak přišel o svou ministerskou funkci. Naposledy byl zvolen ve volbách v roce 1999 za levicovou alianci Jeden Izrael, avšak v únoru 2001 rezignoval a byl nahrazen Efi Ošajou. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uzi Baram na anglické Wikipedii. === Externí odkazy === (anglicky) Kneset – Uzi Bar'am", "question": "V jaké čtvti vyrostl Baram?", "answers": ["v jeruzalémské"]}
{"title": "Stuttgart", "context": "Moderní spolková země Bádensko-Württembersko byla vytvořena v roce 1952 sloučením americké a francouzské okupační zóny a Stuttgart se stal jejím hlavním městem. Populace města začala narůstat hned po válce díky příchodu vysídlených německých obyvatel z východní Evropy (převážně z Československa, Polska a Východního Pruska). Jako další přišli do místních továren v rámci tzv. Hospodářského zázraku dělníci z jižní Evropy (převážně z Itálie, Portugalska, Řecka, Turecka a Jugoslávie). Těmto ekonomickým migrantům se začalo říkat Gastarbeiteři a mnozí ve Stuttgartu již zůstali. V roce 1962 dosáhl počet obyvatel 640 tisíc. V 70. letech byl Stuttgart dějištěm jedné z nejkontroverznější události v celé historii Západního Německa. V místním věznici Stammheim byli umístěni členové komunistické teroristické organizace Frakce Rudé armády. Konal se zde soud s předními představiteli této organizace (Ulrike Meinhof, Andreas Baader, Gudrun Ensslin, a Jan-Carl Raspe). Rozsudku se ale nikdo z jmenovaných nedočkal. Všichni ve vězení v roce 1977 spáchali sebevraždu. Celá událost vešla do známosti jako Todesnacht von Stammheim (v překladu Noc smrti ve Stammheimu). V roce 1974 hostil Stuttgart Mistrovství světa ve fotbale, ve kterém domácí tým získal zlaté medaile. Sovětský vůdce Michail Gorbačov navštívil město v roce 1989 při své cestě Západním Německem. Sportovní události hýbaly s historií města i nadále. V roce 2003 se Stuttgart neúspěšně ucházel o pořádání LOH v roce 2012.", "question": "V jakém státě se nachází Stuttgart?", "answers": ["Německa"]}
{"title": "Jaroslav Foglar", "context": "Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl populární český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový vychovatel. Pod skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po většinu svého života chlapecký (původně klasický skautský, později jinak nazývaný) oddíl, Pražskou Dvojku. Část jeho díla (zejména příběhy Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky) přešla v Česku do obecného povědomí a některé jeho pojmy a fráze zlidověly. == Životopis == === Dětství === Narodil se na Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Rodina se však krátce poté přestěhovala do Předlic (Ústí nad Labem) a následně do Poděbrad. Když byly Foglarovi 4 roky, 17. července 1911 zemřel na srdeční nemoc jeho otec Jindřich (v Poděbradech, kam se celá rodina přestěhovala kvůli léčbě) ve věku 39 let. Od té doby žil Jaroslav Foglar pouze s matkou a starším bratrem Zdeňkem.V roce 1914 se ovdovělá paní Foglarová se svými dvěma syny přestěhovala zpět do Prahy, na Vinohrady do Korunní třídy. Někdy na přelomu let 1919/1920 na výzvu svého kamaráda poprvé navštívil skautský oddíl, protože se mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. Zjistili, že cesta zdarma není, přesto dostali pozvání do oddílu. Navštívili tedy ještě několik schůzek a výprav za město. Při jedné z dalších akcí, kdy v ulicích Prahy prodávali losy Skautské loterie, se nachladil, a matka mu proto další skautování zakázala.V roce 1923 byl společně se svým bratrem Zdeňkem přijat do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jaroslav tehdy sice nesplňoval věk pro oldskauty, byl však přijat do jisté míry z nouze, aby měl klub dostatečný počet členů pro schválení v rámci skautské organizace. Trampské toulání s oldskauty jej však nezaujalo. Jako téměř dospělý nakonec přijal v roce 1924 nabídku vstoupit do 34. pražského oddílu Ohnivci.", "question": "Jak se jmenoval chlapecký oddíl, který vedl Jaroslav Foglar?", "answers": ["Pražskou Dvojku"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Častým tématem bývá např. morální dilema (cit vs. zákon, etika vs. přežití, láska vs. odpovědnost, touha po poznání vs. bezpečnost, respekt k cizím kulturám vs. vlastní hodnoty) nebo jednání člověka v mezních situacích. Kromě toho jsou zastoupena i témata ve sci-fi klasická, jako např. varování před nevyzpytatelnými důsledky zneužití různých technologií, cestování v čase a změny historie, bioetika atd. Star Trek se však dotýká také psychologických témat (např. hledání vlastní identity - viz postava Sedmá. z Devíti), filosofických témat (např. epizoda Voyageru Přání zemřít má téma převzaté z Čapkovy hry Věc Makropulos) i náboženských témat (např. epizody Voyageru Směrnice Omega nebo Tělesná pouta) Související informace naleznete také v článcích Seznam ras ve Star Treku a Seznam planet ve Star Treku. Vesmír Star Treku obsahuje mnoho obydlených planet a různých ras (převážně humanoidních). Mezi nejdůležitější z hlediska série patří lidé a Vulkánci, spolu s dalšími rasami tvořící mírumilovnou Federaci, zrádní Romulané, bojovní Klingoni a civilizace kyborgů – Borgové. Související informace naleznete také v článku Seznam technologií ve Star Treku. Star Trek popisuje velké množství fiktivních technologií, přičemž v každém desetiletí vnitřní chronologie jsou vynalézány další. Nejčastějším mezihvězdným (FTL) pohonem je warp, mezi další používanou fiktivní techniku patří transportér. Lodě jsou vybaveny paprskovými zbraněmi (phasery a disruptory), torpédy (fotonovými, plazmovými a jinými) a štíty. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek (seriál). Původní seriál Star Trek, označovaný jako \"The Original Series\" (zkratkou TOS), začal v roce 1966 celou existenci fikčního světa. Zvláštností je, že první pilotní díl s názvem Klec z roku 1964 byl společností NBC zamítnut a své premiéry na televizních obrazovkách se dočkal až o 20 let později. Tento seriál má 3 sezóny s dohromady 80 dílů po 49 minutách. Hlavní postavou je kapitán James Tiberius Kirk, který velí posádce lodi USS Enterprise (NCC-1701) na pětileté misi. Úkolem této mise je prozkoumávat neznámý vesmír, navazovat kontakty s novými civilizacemi a hlásat poslání Spojené federace planet.", "question": "Jaké fiktivní technologie jsou ve Star Treku využívány ?", "answers": ["warp"]}
{"title": "Zemská kůra", "context": "Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složený z utuhlých hornin. Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země. Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry. Zemská kůra (tzv. SIAL) je tvořena žulovou (granitovou) a čedičovou (bazaltovou) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit). Názvy granitová a čedičová neznamenají petrografické složení, jde o subjektivní označení vrstvy názvem, který nejvíce odpovídá známým fyzikálním vlastnostem horniny skládajících tyto vrstvy. Složení pevninské kůry je značně pestřejší následkem složitějšího vývoje pevnin. Během vývoje Země se do kůry z pláště přesunuly lehce tavitelné a specificky lehčí složky, především sloučeniny křemíku, draslíku, hliníku, vápníku, sodíku a pod. Průměrná hustota kůry činí 2,85 g/cm3. Zemskou kůru tvoří různé horniny složené z nerostů. Kromě nich jsou v zemské kůře obsaženy i plyny a voda s různým množstvím rozpuštěných látek. V zemské kůře se nacházejí téměř všechny chemické prvky. kontinentální kůra - má 3 vrstvy a proměnlivou tloušťku, tvoří kontinenty, šelfy, kontinentální svahy oceánská kůra - dvouvrstvá, tenčí, tvořící dna oceánu, pánve, příkopy přechodná.", "question": "Jaké je označení pro svrchní vrstvy planety Země?", "answers": ["Zemská kůra"]}
{"title": "SpaceX", "context": "K polovině roku 2014 se podařilo firmě SpaceX snížit náklady na jeden start rakety Falcon 9 na nízkou oběžnou dráhu Země na přibližně 60 miliónů amerických dolarů. Na toto zlevňování postupně reaguje i konkurence. Například společnost Arianespace, světový leader v kosmické dopravě, v reakci na klesající náklady společnosti SpaceX byl nucen přistoupit na zlevnění startů svých raket na geostacionární dráhu.SpaceX se snaží v dlouhodobém plánu zkonstruovat raketu, která by se dala opakovaně použít. V lednu 2015 se odehrál test v rámci zásobovacího letu lodě Dragon k ISS, během kterého se společnost pokusila o přistání prvního stupně rakety Falcon 9 na plošinu umístěnou v Atlantském oceánu. Test skončil dílčím úspěchem, když se povedlo první stupeň navést na plošinu, nicméně během závěrečného manévru se raketa ve vyšší rychlosti než bylo plánováno zřítila na plošinu. Společnost předpokládá, že pokud se jí úspěšně podaří zvládnout měkké přistání rakety po použití zpět, cena startu se dále sníží na 5 až 7 miliónů dolarů. SpaceX plánuje svou první demonstrativní pilotovanou misi Crew Dragon 2 na ISS na červenec 2019 a první operační pilotovaný let na ISS v prosinci 2019. == Informace o firmě == Firma sídlí ve městě Hawthorne v americké Kalifornii. Na počátku roku 2011 zaměstnávala přes 1250 osob. V říjnu 2013 to bylo již 3800 zaměstnanců. 18. srpna 2006 společnost v rámci iniciativy COTS vyhrála kontrakt vyhlášený americkou kosmickou agenturou NASA.", "question": "Sídlí SpaceX ve městě Hawthorne ?", "answers": ["Firma sídlí ve městě Hawthorne v americké Kalifornii."]}
{"title": "Bitva u Kresčaku", "context": "Ačkoli tento šestitisícový sbor vedený kondotiéry Odonem Doriou a Carlem Grimaldim byl znám pod označením Janované, pocházeli jeho příslušníci z mnoha různých míst, nezřídka i mimo Itálii. Bitvy u Kresčaku se oproti jiným případům neúčastnili jako žoldnéři, ale jako pomocný kontingent tradičního spojence Francie. O událostech z 26. srpna 1346 hovoří celá řada historických pramenů, nicméně nejzevrubnější popis pochází z Kronik Francie, Flander, Anglie, Skotska a Španělska francouzsky píšícího henegavského kronikáře Jeana Froissarta, jenž své informace získával především od přímých pamětníků událostí. Časově bližší relaci však poskytuje letopis Vrayes Chroniques (Pravdivé kroniky) z pera vlámského kronikáře Jeana Le Bela, který ve svém díle zachytil éru panování krále Eduarda III. Z českých písemných pramenů o bitvě informuje Kronika pražského kostela od Beneš Krabice z Weitmile (kterého o událostech pravděpodobně informovali zpravodajové z blízkého okolí Karla IV.), Kronika Františka Pražského a Stručné sepsání kroniky římské a české z pera Jana Neplacha. Důkladným přípravám na bitvu se Angličané věnovali po celý pátek 25. srpna.", "question": "Kdy byla svedena bitva u Kresčaku?", "answers": ["26. srpna 1346"]}
{"title": "Freddie Mercury", "context": "Freddie Mercury, rodným jménem Farrokh Bulsara (5. září 1946, Stone Town, Zanzibar - 24. listopadu 1991, Londýn, Velká Británie) byl britský zpěvák, člen rockové skupiny Queen a skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších zpěváků v historii, proslulý byl i svým charizmatem a extravagantností při vystupování. Jeho smrt byla zapříčiněna AIDS. Narodil se jako Farrokh Bulsara ve Stone Town na východoafrickém ostrově Zanzibar. Jeho rodiče Bomi a Jer byli Pársové z indického státu Gudžarát; otec Bomi působil na Zanzibaru v britské koloniální správě jako soudní úředník. V pěti letech (rok 1951) začal navštěvovat zanzibarskou misijní školu. Roku 1955 byl poslán do Bombaje (Indie), kde žil v internátní škole St. Peter's v Panchgani. Opustil tak svého otce, mladší sestru Kashmiru a hlavně svou matku, se kterou měl velmi silný vztah. V St Peter's se mu dostalo klasické britské výchovy. Začal chodit na hodiny klavíru, které pozitivně ovlivnily jeho budoucí kariéru. Dokonce se svými kamarády založil svoji první hudební skupinu - The Hectics, kde hrál na klavír.", "question": "Jaké národnosti je zpěvák Freddie Mercury?", "answers": ["britský"]}
{"title": "Krajka", "context": "V roce 1860 se v českých zemích zabývalo (převážně domáckou) výrobou krajek asi 80 000 lidí. Od konce 19. století však odbyt krajkového zboží značně poklesl, tradice krajkářství se udržuje z větší části jen v amatérské výrobě a jako umělecké řemeslo. Ve 20. století zaznamenaly české oděvní výtvarnice se svými příspěvky k modernímu krajkářství řadu úspěchů na mezinárodních výstavách a soutěžích. Na úseku průmyslové výroby začala výroba krajek v roce 1834 v Letovicích na Moravě (na bobinetových strojích pašovaných z Anglie) jako první továrna tohoto druhu na evropském kontinentě. Na začátku 21. století existoval asi jediný český výrobce krajek v moravských Drnovicích. Za určující znaky krajky se pokládá druh ornamentu, hustota a struktura vzoru a (v menší míře) použitý materiál. Způsob vzorování je z velké části závislý na technice zhotovení. Během historického vývoje vznikla z několika základních směrů nespočetná řada variant jak ručně, tak i strojně zhotovených druhů. Z používaných materiálů převažuje u ručně zhotovených krajek bavlněná, lněná, případně pokovovaná příze nebo přírodní hedvábí, ve strojní výrobě jsou to hlavně polyesterové, polyakrylové a elastické filamenty v širokém rozsahu jemnosti cca 5-100 tex. Krajkovina se používala už od středověku a stále ještě používá na oděvní doplňky nebo celé části oděvů, později k bytovým účelům (ubrusy, záclony apod.) a na punčochové výrobky.", "question": "Ve kterém městě začala na Moravě průmyslová výroba krajek?", "answers": ["v Letovicích"]}
{"title": "Wellington", "context": "Sníh se ve městě a jeho okolí vyskytuje jen zřídka. Podnebí ve městě je velmi větrné, a to zejména z důvodu celoroční tlakové níže v celé oblasti kolem čtyřicátého stupně jižní šířky. Wellington je tak vystaven západnímu proudění přicházejícímu k městu z Tasmanova moře. Větrné podnebí Wellingtonu je využíváno pro výstavbu větrných elektráren. Na konci roku 2009 byl dokončen projekt West Wind, jehož cílem byla výstavba 62 větrných turbín s celkovou kapacitou 143 MW. Dalším podobným projektem je Mill Creek, jehož cílem je vybudovat dalších 31 větrných elektráren. Nový Zéland leží v tektonicky aktivní oblasti na rozhraní Pacifické a Australské litosférické desky. Je součástí pacifické oblasti Ohnivého kruhu, který se vyznačuje hojným výskytem sopek a zemětřesení. Nejinak je tomu i v oblasti města Wellington, jehož obchodním centrem prochází velký tektonický zlom. V jeho blízkosti se nachází několik dalších výraznějších zlomů, v celé oblasti Wellingtonu je pak několik stovek menších tektonických poruch. Z toho důvodu zaznamenávají obyvatelé Wellingtonu každoročně několik otřesů, které jsou nejpatrnější ve výškových budovách. Největší škody způsobila Wellingtonu série otřesů v roce 1848 a další velké zemětřesení v lednu 1855, kdy ve městě zrovna probíhaly oslavy 15. výročí jeho založení. Zemětřesení dosahovalo síly 8,2 stupně Richterovy stupnice a způsobilo vertikální pohyb zeminy až o 3 metry. Wellingtonský přístav zasáhla desetimetrová vlna tsunami přicházející z Cookova průlivu a proměnila ho v bahnitý močál. Byly zničeny kamenné budovy věznice a banky, otřesy neustála ani dvoupatrová budova vlády a vedlejší kanceláře městské rady.", "question": "Jak se jmenuje nejjižněji položené hlavní město světa ?", "answers": ["Wellington"]}
{"title": "Gadolinium", "context": "Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Gadolinité soli jsou obvykle bezbarvé nebo bílé. Gadolinium jako jediný lanthanoid a jediný kov mimo skupinu kovů triády železa vykazuje ferromagnetické vlastnosti a je proto silně přitahován magnety. Významnou vlastnosti gadolinia je nejvyšší účinný průřez pro záchyt tepelných neutronů ze všech známých prvků. Roku 1880 objevil švýcarský chemik Jean Charles Galissard de Marignac neznámé emisní linie ve spektru didymu a minerálu gadolinitu a přiřadil je doposud neznámému prvku z řady lanthanoidů. Čistý oxid gadolinitý izoloval francouzský chemik Paul Émile Lecoq de Boisbaudran roku 1886 z oxidu yttria. Jméno získalo gadolinium podle minerálu, který byl pojmenován po finském chemiku a geologovi Johanu Gadolinovi. Gadolinium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci 5,4-6,4 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom gadolinia na 100 miliard atomů vodíku. V přírodě se gadolinium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3F, tj. směsné fluorouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál gadolinit (Ce,La,Nd,Y)2FeBe2Si2O10. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy.", "question": "V jaké koncentraci je v zemské kůře obsaženo gadolinium?", "answers": ["5,4-6,4 mg/kg"]}
{"title": "Vorvaň obrovský", "context": "Tato relativně \"snadná\" evoluce je přivedla k nízké porodnosti, pomalému dozrávání a k dlouhověkosti. Samice jsou březí každých čtyři až šest let a březost trvá přinejmenším 12 měsíců, ale může se protáhnout až na 18 měsíců. Starost o mláďata zabírá dva až tři roky. U samců trvá puberta asi 10 let mezi 10. a 20. rokem věku. Samci rostou do 30. až 40. roku věku a když je jim 50, nabývají již plné velikosti. Vorvani se dožívají 80 let. Vorvani drží několik absolutních světových rekordů: Jsou to největší ozubení tvorové, jací kdy na Zemi žili. Vorvani jsou nejhlouběji se potápějící savci (byli nalezeni v hloubkách 2200 metrů zamotaní do telegrafních kabelů). Mají největší mozek mezi všemi žijícími tvory na této planetě, mozek vorvaního samce váží 7 kg, vyskytují se však jedinci s až devítikilogramovými mozky. Jejich kůže je nejtlustší. Na zádech a hlavě dosahuje tloušťka vorvaní kůže (nepočítaje podkožní tuk) asi 36 cm. Vorvaně poprvé kategorizoval v roce 1758 Linné, který zařadil do rodu Physeter celkem čtyři druhy. Odborníci brzy zjistili, že existuje jen jeden druh. Ve většině současných publikací je vorvaň zařazen jako jediný druh čeledi Physeteridae (a tedy jediný druh svého rodu). Nejbližšími příbuznými vorvaně jsou kogie tuponosá a kogie Owenova z čeledi Kogiidae. Mead a Brownell (1993), zařadili všechny tři druhy do čeledi Kogiidae a vorvaňovi přiřadili binomické jméno Physeter catodon. Následující text je výňatkem z Melvilleovy knihy Bílá velryba, v níž se široce rozebírá pojmenování a lidové tradice související s vorvaněm: Tato velryba, známá starým Angličanům pod neurčitým jménem velryba trumpa a physeter nebo velryba s kovadlinovou hlavou, je dnešní cachalot ve Francii, Pottfish v Německu a macrocephalus v učeném světě. [část textu vynechána] Teď se zabýváme hlavně jeho jménem.", "question": "Kdo poprvé v roce 1758 kategorizoval vorvaně?", "answers": ["Linné"]}
{"title": "Simone de Beauvoir", "context": "Její jméno je dodnes spojováno s přispěním k emancipačním snahám žen, feministickou teorií, svobodomyslným způsobem života a jejím dlouholetým vztahem s francouzským filozofem Jeanem-Paulem Sartrem. Simone de Beauvoir (celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir) se narodila v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl právník s uměleckými sklony, její matka byla katolicky založená. Po první světové válce životní úroveň rodiny poklesla, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní klášterní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy předpokládalo naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu (komunismus odmítala) a po zbytek života zastávala ateistické názory. Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě - Sorbonně. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný svazek - bez závazku věrnosti - až do Sartrovy smrti v roce 1980. V roce 1929 dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech 1931-1943 působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu a Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce 1942 se vzdala profesorského povolání a dále se věnovala jen spisovatelské činnosti. V 70. letech 20. století se připojila k hnutí za emancipaci žen.", "question": "Kdy Simone de Beauvoir dokončila studia na Sorbonně?", "answers": ["1929"]}
{"title": "Čeština", "context": "České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %. Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za dvě spisovné varianty jednoho jazyka. Podrobnější informace naleznete v článku Historický vývoj češtiny. Čeština se vyvinula na konci 1. tisíciletí ze západního nářečí praslovanštiny. V pračeském období si zachovávala některé praslovanské prvky, jako byly jery, nosovky (ę a ǫ), palatalizace či systém čtyř minulých časů (aorist, imperfektum, perfektum, plusquamperfektum). Tyto prvky nejpozději do konce 15. století postupně vymizely (v uvedeném pořadí). Písemné památky z nejstaršího období jsou jen sporadické. Číst a psát tehdy uměli většinou jen duchovní. Funkci spisovného jazyka plnila latina, případně staroslověnština. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: \"Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.\" Dále se dochovaly posměšné přípisky z chorální knihy svatojiřské (Svatojiřské přípisky) z konce 13. století. Věty byly psány tzv. primitivním pravopisem, který používal neupravenou latinku i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (jedno písmeno mohlo označovat více hlásek). Ve 14. století proniká čeština do literatury a úředního styku. Objevují se první česky psané knihy. Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 15. století. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická (1579).", "question": "Kolik má čeština pádů?", "answers": ["7"]}
{"title": "Dhaulágirí", "context": "Po několika přeletech museli piloti nouzově doplachtit na letiště v Pokhaře s nefunkčním motorem. Po zaslání nového motoru lety pokračovaly až do havárie při startu ze sedla Dambuš. Posádka vyvázla ve zdraví, vrak letadla zůstal v sedle několik dalších let. Expedice pokračovala ve výstupu hřebenem, dokud celkem osm jejích členů nevystoupilo na vrchol hory (viz výše).Trasa SV hřebenem se stala klasickou výstupovou cestou na Dhaulágirí. První sólovýstup zvládl Japonec Hinorobu Kamuro na podzim 1981, použil však k výstupu lana i tábory ukončené kanadské expedice. První ženou na Dhaulágirí se stala Belgičanka Lutgaarde Vivijs po výstupu klasickou cestou roku 1982. První zimní výstup na Dhaulágirí se podařil klasickou cestou Japoncům v prosinci 1982, použili však přitom připravenou trasu po podzimní japonské výpravě. Po nich vystoupili v lednu 1985 na vrchol Poláci Andrzej Czok a Jerzy Kukuczka. 1978 - JZ hřeben. Po prvním pokusu v roce 1975 se vrací druhá japonská expedice k obtížnému JZ hřebeni, po kterém stoupá na vrchol.Jejich výstup zopakovali Francouzi André Roche a Pierre Beghin alpským stylem roku 1984 (zároveň první výstup alpským stylem na vrchol Dhaulágirí). 1978 - JV hřeben. Touto trasou se poprvé pokusili o výstup Američané v roce 1969, ale téměř všichni členové výpravy zahynuli pod lavinou. Japonci úspěšně trasu dokončili, ale i oni přišli o čtyři horolezce. Později tento výstup nebyl opakován.1980 - V stěna. Mezinárodní čtveřice Ghillini, Kurtyka, McIntyre a Wilczynski zdolává alpským stylem V stěnu, výstup ukončují v místě spojení JV a SV hřebene v 8000m. Po sestupu a odpočinku zlézají Dhaulágirí během dvou dnů klasickou cestou alpským stylem. V stěna je na snímku v levé částiV roce 1985 přelezla V stěnu trojice Erhard Loretan, Jean Troillet a Pierre Alain Steiner ze Švýcarska. Postupovali alpským stylem v zimě (celkově třetí zimní výstup na Dhaulágirí, druhý a poslední výstup touto cestou, druhý zimní výstup alpským stylem na osmitisícovku). 1980 - Francouzi Pierre Beghin a Bernard Muller zlézají mimořádně obtížný JZ pilíř vlevo od japonské cesty JZ hřebenem. Výstup přerušili ve výšce 7250m, kde pilíř kulminuje a přechází do podvrcholové plošiny.V roce 1985 se pokusili o výstup členové československé výpravy Zoltán Demján, Peter Božík a Josef Rakoncaj alpským stylem. Po pěti dnech výstup přerušilo špatné počasí v 6800m.", "question": "Jaká hora je sedmá nejvyšší hora světa?", "answers": ["Dhaulágirí"]}
{"title": "Houby", "context": "] Konzerva vydrží dlouho a nezkazí se. Tento postup je aplikován v oblasti Asie. Mnohé druhy se rovněž využívají ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. U štětičkovce druhu Penicillium notatum byla objevena antibiotika. V potravinářství se vyrábí např. plísňové sýry (camembert, niva, hermelín, ...) Jiné druhy hub se využívají k očkování prken a tím se ochrání dřevo před cizími živočichy a houbami. Houby obsadí celý kus dřeva a nepustí jiného parazita na jejich místo, samy však dřevo nepoškodí a nezničí. Dokonce je dřevo díky tomu pevnější. Tento postup objevili vědci v USA na Floridě.[zdroj? ] U hub známe pohlavní i nepohlavní rozmnožování. V obou případech mohou hrát roli výtrusy čili spory. Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorbě pohlavních buněk. Nejjednodušším způsobem mohou dva jedinci vzniknout prostou fragmentací (rozpadem) vláknité stélky vedví. Co se týče jednobuněčných kvasinek, ty se mohou dělit v procesu pučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavních výtrusů, a to buď ve specializovaných sporangiích (takové sporangiospory vznikají např. u rodu Mucor), nebo přímo na houbových vláknech konidioforech (z nichž vznikající spory se označují jako konidie). Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splýváním buněčných jader a meiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořeny spory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jako plodnice. Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází: Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk (haploidní gamety - meiospory) Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub.", "question": "Co je hlavním úkolem plodnice u hub?", "answers": ["rozmnožování"]}
{"title": "Antukový dvorec", "context": "Antukový dvorec (antuka z franc. en tout cas = za všech okolností, do každého počasí) je jeden ze čtyř základních druhů povrchu tenisového a volejbalového dvorce. Antukové kurty jsou tvořeny z rozdrcené břidlice, štěrku nebo cihel. Antuka nesmí obsahovat přírodní písek, ale pouze ostrohranné částice včetně prachových, aby bylo možno jejím zhutněním vytvořit pevný neklouzavý povrch. Opotřebovaná antuka na povrchu, kde dochází k postupnému omílání hran zrn, se musí odstraňovat a nahrazovat čerstvou. == Antuka == Existují dva různé druhy antuky. Červená antuka je vyrobena z rozdrcených cihel a zejména střešních tašek, je pomalejší a méně tvrdá než zelená antuka, neboli Har-Tru, \"americká\" antuka, vyrobená z drceného metamorfovaného čediče. Vlastností antuky je také pórovitost, pružnost a propustnost vody. Jedná se o nejpomalejší povrch, na kterém je v tenisu preferována hra ze základní čáry. Významný tenisový turnaj French Open se hraje na antukových kurtech jako jediný z turnajů Grand Slamu. Na antuce se ale kromě tenisu také hraje volejbal a nohejbal. V roce 2012 byla na turnaji v Madridu viděna modrá antuka. == Tenisový kurt == Ačkoliv antukové kurty jsou levnější na výstavbu než ostatní typy tenisových kurtů, údržba těchto kurtů je naopak dražší. Antukové kurty musí být válcovány, aby se udržela rovnost povrchu. Obsah vody v antuce musí být vyvážen. Antukové kurty jsou více obvyklé v Evropě a v Jižní Americe než v USA. Kurty v USA se často nazývají \"antukové\", ale nejsou vytvořené ze stejného materiálu jako většina kurtů v Evropě a Jižní Americe. == Hráči == Nejúspěšnější hráčkou na antuce byla Justine Henin, čtyřnásobná vítězka dvouhry French Open. Současným nejlepším hráčem je Rafael Nadal, vítěz posledních čtyř ročníků French Open (2005-2008), v těchto letech zde neprohrál žádný zápas. Navíc mezi muži drží historický rekord v počtu vítězných zápasů na jediném povrchu v řadě, a to konkrétně na antuce - 81 vítězství v období od dubna 2005 do května 2007. Chris Evertová je držitelkou rekordu v počtu vítězných zápasů na jediném povrchu v řadě bez rozdílu pohlaví. Mezi srpnem 1973 a 12. květnem 1979 vyhrála 125 utkání na antuce v řadě.", "question": "Co se kromě tenisu hraje na antuce?", "answers": ["volejbal a nohejbal"]}
{"title": "Sicílie", "context": "Pestrá jídla jsou dochucené vlastní solí z Marsaly a využitím bylinek, které tvoří základ sicilské kuchyně. K sicilské kuchyni neodmyslitelně patří i mořské ryby a vynikající sladké zákusky. Palermo je město ležící na severozápadě ostrova, které založili Kartáginci. Architektonicky je velmi různorodé díky častým změnám na sicilském trůně. Za nejzajímavější památky můžeme jmenovat Normanský palác, Teatro Maximo nebo kostel San Cataldo. Taormina, někdy také nazývaná sicilské Monte Carlo, je jedním z nejoblíbenějších sicilských letovisek. Z Taorminy je jeden z nejkrásnějších výhledů na Etnu z celé Sicílie. K nejznámějším památkám patří řecký amfiteátr z 3. stol. př. n. l. či Palazzo Santo Stefano. Město Taormina bylo údajně založeno obyvateli řeckého ostrova Naxos. Selinunte, ležící na západě ostrova, je dnes opuštěné starořecké město. Nalezneme zde zbytky akropole a rozsáhlý chrámový komplex. Byl založen řeckými osadníky z města jménem Megara kolem roku 730 př. n. l. Agrigento leží nedaleko již zmiňovaného Selinunte. Původem řecké město bylo založeno koncem 6. století př. n. l. osadníky z řecké Gely. Nejznámější památkou je Chrám svornosti, který se nachází v takzvaném Údolí chrámů. Sicilská sopka Etna se vypíná do výše 3 323 m n. m. a je jednou z největších činných sopek na světě a tou nejvyšší evropskou. Od roku 2013 je oblast Etny zapsána na seznamu přírodních památek Světového dědictví UNESCO.", "question": "Jaký je největší ostrov ve Středozemním moři?", "answers": ["Sicílie"]}
{"title": "Paralympijské hry", "context": "Paralympijské hry (zkráceně také para(o)lympiáda) jsou vícesportovní událost určená pro sportovce s trvalým tělesným, mentálním a senzorickým zdravotním postižením. Zahrnuje to sportovce se zdravotním postižením pohybu, amputacemi, oslepnutím a mentální retardací. Paralympijské hry se konají jednou za čtyři roky vždy po olympijských hrách a řídí je Mezinárodní paralympijský výbor. Paralympijské hry jsou občas zaměňovány se Světovými hrami speciálních olympiád, které jsou však určeny pro lidi s duševním postižením. V České republice zastřešuje aktivity související s nominací na paralympiádu Český paralympijský výbor. Rekord v počtu získaných medailí z paralympiád drží Ragnhild Myklebustová z Norska, která na zimních paralympijských hrách 1988, 1992, 1994 a 2002 získala v severském lyžování dohromady 22 medailí, z nichž 17 bylo zlatých. Následující sporty jsou v současnosti na programu letních paralympijských her: Lukostřelba Atletika Boccia Cyklistika Paradrezura Fotbal (5-a-side) Fotbal (7-a-side) Goalball Judo Powerlifting Veslování Vodáctví Střelba Plavání Stolní tenis Volejbal (sezení) Basketbal (. vozíčkáři) Šerm (vozíčkáři) Ragby (vozíčkáři) zvedání činek Tenis (vozíčkáři) Následující sporty jsou v současnosti na programu zimních paralympijských her: Alpské lyžování Hokej (lední sáně) Severské lyžování Biatlon Běh na lyžích Curling (vozíčkáři)", "question": "Kolik získala Ragnhild Myklebustová zlatých medailí?", "answers": ["17"]}
{"title": "Krypton", "context": "Prvek, který objevil první, pojmenoval skrytý - krypton. Poznal jej podle dvou čar v zelené a dvou čar ve žluté části spektra. Krypton je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,0001 %. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Vzniká také jako jeden z produktů radioaktivního rozpadu uranu a lze jej nalézt v plynných produktech jaderných reaktorů. Další možností získání kryptonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu. Krypton má řadu izotopů, z nich 6 je stabilních a další z nich podléhají radioaktivní přeměně. Určení vzájemného poměru různých izotopů kryptonu může v určitých případech sloužit k datování stáří hornin nebo podzemních vod. Protože izotopy kryptonu vznikají i při výbuchu nukleárních bomb, výzkum zastoupení vybraných izotopů lze použít k posouzení velikosti depozice produktů jaderných zkoušek ve zkoumaných lokalitách. V letech 1960-1983 sloužila vlnová délka emisní linie kryptonu k definici délkové jednotky metr v soustavě SI. Krypton nachází uplatnění hlavně v osvětlovací technice, kde se ho využívá k plnění kryptonových žárovek a některých zářivek. Krypton se dá dále použít ve výbojkách, obloukových lampách a doutnavých trubicích. Světlo vzniklé výbojem v kryptonu má zelenavě až světle fialovou barvu, která se jeho ředěním v nádobě vytrácí a při velkém zředění začne vydávat bílé světlo. Krypton se také spolu s některými dalšími inertními plyny používá pro plnění izolačních dvojskel. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu krypton ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo krypton ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značká má krypton?", "answers": ["Kr"]}
{"title": "Columbia (Jižní Karolína)", "context": "Columbia je hlavní město a zároveň největší město amerického státu Jižní Karolína. Columbia je sídlem Richland County, ale malá část města spadá pod Lexington County. Jméno města je odvozeno od jména Kryštofa Kolumba. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 129 272 obyvatel. 51,7% Bílí Američané 42,2% Afroameričané 0,3% Američtí indiáni 2,2% Asijští Američané 0,1% Pacifičtí ostrované 1,5% Jiná rasa 2,0% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 4,3% populace. James Mark Baldwin (1861 - 1934), psycholog a filosof Stanley Donen (* 1924), režisér a choreograf Kristin Davisová (* 1965), herečka a producentka Čeljabinsk, Rusko Kaiserslautern, Německo Kluž, Rumunsko Plovdiv, Bulharsko V tomto článku byl použit překlad textu z článku Columbia, South Carolina na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Columbia ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Jižní Karolína?", "answers": ["Columbia"]}
{"title": "Chromozom", "context": "Chromozom (z řec. χ chroma – barva a σ soma – tělo) je specifická barvitelná buněčná struktura eukaryot přítomná v jádře. Skládá se z DNA a histonů. Účelem jeho existence je usnadnit rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk. Soubor všech chromozomů v jádře se nazývá karyotyp. Chromozomy jsou pozorovatelné světelným mikroskopem především při buněčném dělení. Chromozomy poprvé pozoroval a popsal v roce 1842 švýcarský biolog Karl Wilhelm von Nägeli. První detailní popis chování chromozomů při jaderném a buněčném dělení pochází od německého lékaře Walthera Flemminga (1882). Že chromozomy nesou genetickou informaci, dokázal svými pokusy souvisejícími s vazbou genů u octomilky americký genetik Thomas Morgan (1910). Chromozom sestává z histonových bílkovin, které tvoří jakousi kostru, na níž se namotává molekula DNA (1,6–8,2 cm), a zároveň se podílí na různých dalších úkolech (replikace DNA, ochrana DNA, regulace replikace atd.). Tento komplex DNA a bílkovin se nazývá chromatin. V oblastech chromozomu se strukturní funkcí se ještě může vyskytovat RNA. Struktura chromatinu má několik úrovní. Základní jednotkou je nukleozom, struktura tvořená histonovými molekulami omotanými vláknem DNA (asi 80 párů bází). Vyšší strukturou je solenoid, spiralizované uspořádání nukleozomů (1 závit tvoří asi 6 nukleozomů a nese 1 200 párů bází). Solenoidy se uspořádávají do smyček, z nichž každá obsahuje okolo 50 otoček solenoidu a nese stovky tisíc párů bází. 18 smyček pravidelně uspořádaných okolo základní proteinové matrice vytváří základní segment chromozomu. Morfologie (tvarové uspořádání) těla řádně spiralizovaného chromozomu je nejlépe pozorovatelná ve stadiu metafáze nebo rané anafáze, v jiných fázích jaderného dělení je již zkreslován despiralizací (jinak též dekondezací) chromozomu. Chromozom je tedy pentlicovitý útvar tvořený zpravidla dvěma podélně orientovanými chromatidami (výjimkou jsou tzv. polyténní chromozomy), které jsou propojeny centromerou v oblasti tzv. primární konstrikce. Primární konstrikce rozděluje chromatidy na dvě ramena.", "question": "Jak se označuje počet chromozomů v jedné buňce?", "answers": ["karyotyp"]}
{"title": "Lutecium", "context": "Soli Lu+3 vykazují vlastnosti podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnosti ve vodě se využívá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Lutecité soli jsou bezbarvé. Lutecium objevili teprve roku 1907 nezávisle na sobě francouzský chemik Georges Urbain a rakouský mineralog Carl Auer von Welsbach jako nečistotu v oxidu dalšího lanthanoidu - ytterbia. Název prvku, který dal prvku Georges Urbain je odvozen od latinského pojmenování Paříže - Lutetia. Carl Auer von Welsbach preferoval název cassiopium a oficiální pojmenování posledního z řady lanthanoidů bylo tak poměrně dlouho předmětem sporů a debat. Lutecium je poměrně dosti vzácný prvek, v zemské kůře se vyskytuje v koncentraci 0,5-0,75 mg/kg. O jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom lutecia na 1000 miliard atomů vodíku. V přírodě se lutecium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO. 3F - směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny - apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy.", "question": "V jaké koncentraci se lutecium vyskytuje v zemské kůře?", "answers": ["0,5-0,75 mg/kg"]}
{"title": "Pavel Vondruška", "context": "Pavel Vondruška (15. listopadu 1925 České Budějovice – 5. února 2011 Praha) byl český herec a dirigent, od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana. Objevil se též v několika desítkách filmů. Ovládal několik cizích jazyků (francouzštinu, italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu, němčinu, srbochorvatštinu, latinu a esperanto). Vystudoval konzervatoř (1945–1946) a následně pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební akademii AMU (1946 – 1950), kde ho vyučovali například Karel Ančerl či Václav Talich. Absolvoval v roce 1951 u Ferdinanda Pujmana . Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru. V letech 1951 až 1977 byl postupně dirigentem: symfonického orchestru AUSu Moravské filharmonie Olomouc opery Státního divadla Ostrava opery Hudebního divadla v Karlíně (v posledních letech souběžně i korepetitor v Národním divadle) Mezi lety 1977 a 2009 působil v pražském Národním divadle, kde dirigoval orchestr během představení činohry. V letech 1977 až 1998 byl i vedoucím tohoto divadelního orchestru. Je znám též jako autor a upravovatel scénické hudby k několika inscenacím (například k Paličově dceři Josefa Kajetána Tyla). Občas se na prknech Národního divadla objevil i jako herec v epizodních rolích. Své působení v Národním divadle ukončil k 31. červenci 2009. V letech 1969–2010 byl členem souboru divadla Járy Cimrmana. Z divadla nedobrovolně odešel kvůli zhoršující se paměti. Hostoval také v Divadle Na Jezerce. Dne 28. prosince 2010 se vážně zranil při pádu do orchestřiště Stavovského divadla při provádění turistů. Poté byl hospitalizován v Motolské nemocnici a udržován v umělém spánku. V sobotu 5. února 2011 večer v téže nemocnici zemřel.", "question": "Kde zemřel Pavel Vondruška?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Suomenlinna", "context": "Suomenlinna (dříve Sveaborg) je námořní obrannou pevností, rozkládající se na osmi dodnes obydlených ostrovech před vjezdem do přístavu finského hlavního města Helsinky a má současně i statut předměstí Helsinek. Pět ostrovů (Kustaanmiekka, Pikku Mustasaari, Iso Mustasaari, Länsi-Mustasaari a Susisaari) je spojeno několika mosty (další tři jsou Särkkä, Lonna a Pormestarinluodot). Plocha všech ostrovů činí 0,8 km2, žije zde kolem 850 obyvatel. Pevnost se začala budovat roku 1748 (Finsko bylo tehdy ještě součástí švédského království), když Petr Veliký založil Petrohrad a pevnost Kronštadt a začal si tím nárokovat vliv v Baltickém moři. Pro svůj význam byla pevnost často nazývána Gibraltarem severu. Při obsazení Finska ruskou armádou v roce 1808 připadla pevnost Rusku až po dohodnuté kapitulaci. Součástí Finska se stala až roku 1918, tedy rok po vyhlášení nezávislosti; byla totiž využívána bělogvardějci jako vězení. Ostrovy, které jsou velice snadno dosažitelné z Helsinek, jsou oblíbeným turistickým cílem; na ostrovech existuje několik muzeí (částečně ve volné přírodě), řada umělců zde provozuje svá studia. Své dnešní jméno Suomenlinna (česky: Finský hrad) dostala pevnost až po získání nezávislosti, setkat se však lze i s původním švédským názvem Sveaborg (česky: Švédský hrad). Roku 1991 byl komplex staveb zařazen na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Obrázky, zvuky či videa k tématu Suomenlinna ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální stránky (anglicky) Fortress of Suomenlinna - UNESCO World Heritage Centre (česky) Right Place Right Time, cestovatelský journal, článek o Suomenlinně", "question": "Na kolika ostrovech se rozkládá námořní pevnost Suomenlinna?", "answers": ["osmi"]}
{"title": "Swing (tanec)", "context": "Swing je rodinou tanců vyvinutých souběžně se swingovou hudbou ve 20., 30. a 40. letech 20. století, nejstarší formy jsou však starší. Nejznámější swingovým tancem je lindy hop, populární párový tanec vzešlý z Harlemu, který se tancuje dodnes. Většina swingových tanců má své kořeny v afroamerických komunitách, některé však vzešly z jiných kulturních tradic. == Formy swingu == Mimo Spojené státy se swing používá všeobecně pro všechny tance swingové éry: lindy hop, charleston, shag a balbou. Tato skupina je často ještě rozšířena o West Coast Swing, East Coast Swing, Hand Dancing, jive, rock and roll, moderní jive a další tance vyvinuté ve 40. letech a později. V Evropě se často díky tradici počítají mezi swingové tance i soutěžní boogie woogie a rock'n'roll. === Rané formy 30. a 40. let === Lindy hop Balboa Shag Collegiate Shag St. Louis Shag === Formy 40., 50. let a dále === Lindy Charleston Eastern Swing, variace foxtrotu. East Coast Swing West Coast Swing Western Swing Boogie-woogie Carolina Shag Imperial Swing Jive Skip jive moderní Jive - také znám pod názvem LeRoc a Ceroc Rock and Roll Hand dancing Push a Whip == Související články == Tanec Swing (hudba) == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Swing ve Wikimedia Commons", "question": "Co je nejznámějším swingovým tancem?", "answers": ["lindy hop"]}
{"title": "Berlín", "context": "I železniční spojení je uspokojivé (z/do Prahy denně šest rychlíků Eurocity v 2-hodinových intervalech). Největší berlínské nádraží je Berlin Hauptbahnhof (hlavní nádraží) otevřené v roce 2006 na místě bývalého Lehrter Bahnhof. Berlin Hauptbahnhof je považováno za největší nádraží Evropy. Další významná nádraží jsou Ostbahnhof, Spandau, Südkreuz a Gesundbrunnen. Berlín momentálně disponuje třemi letišti: Tempelhof, Tegel a Schönefeld. První z nich, ležící uvnitř města, Tempelhof, fungovalo do roku 2008, také Tegel má být v budoucnosti uzavřeno ve prospěch (dříve východoberlínského a po sjednocení méně využívaného) letiště Schönefeld, ležícího na jihovýchod od Berlína, které má být rozšířeno. Síť městské hromadné dopravy patří k nejhustším mezi evropskými městy; po sloučení obou částí města byla propojena a dále rozšířena. Jedná se o kombinaci metra, městské železnice, tramvajové a autobusové sítě. V posledních letech si získala velkou oblibu nejen mezi turisty i doprava něčím, co připomíná rikšu - jízdní kola, která pojmou mimo řidiče ještě dvě další osoby; jezdí zejména v centru (mimo zimních měsíců). Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly velké známosti a popularity i v zahraničí.", "question": "Jaké je hlavní město Spolkové republiky Německo?", "answers": ["Berlín"]}
{"title": "Ibérská smlouva", "context": "V době mezi první a druhou punskou válkou uzavřel kartáginský velitel Hasdrubal smlouvu s Římany, v níž se zavázal nerozšiřovat punskou říši v Ibérii na sever od řeky Ebro. Na základě toho se tato řeka stala hranicí kartáginské sféry vlivu na Pyrenejském poloostrově. == Předchozí vývoj == Po porážce v první punské válce ztratili Kartáginci území na Sicílii a Sardinii, jichž se zmocnili vítězní Římané. Punský velitel Hamilkar Barkas se v roce 237 př. n. l. vylodil na jihu Pyrenejského poloostrova a v údolí řeky Baetis (Guadalquivir) zahájil výboje vedoucí ke vzniku nové kartáginské zámořské domény. Po Hamilkarově smrti převzal velení punských sil v Ibérii jeho zeť Hasdrubal. Ten pokračoval v Hamilkarově díle a vojenskými a diplomatickými prostředky rozšířil a upevnil kartáginskou moc na poloostrově. Na jihovýchodním pobřeží založil město nazývané Římany Nové Kartágo (dnešní Cartagena).Galové obývající severní Itálii, území známé tehdy jako Předalpská Galie, začali v roce 226 př. n. l. vážně ohrožovat římskou republiku, neboť se připravovali k mohutnému vpádu na Apeninský poloostrov. V následujícím roce shromáždili Římané značné vojenské síly k odražení Galů, z nichž však nezanedbatelnou část odeslali do Tarenta a na Sicílii. Jednoho z konzulů vyslali s vojskem dokonce na Sardinii.", "question": "Jak se jmenoval kartáginský velitel, který uzavřel Ibérskou smouvu s Římany?", "answers": ["Hasdrubal"]}
{"title": "Bludný balvan (cena)", "context": "Předávání Bludných balvanů probíhá obvykle v posluchárně Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, dříve ceremoniály předávání ceny probíhaly jak na Přírodovědecké fakultě UK, tak v budově Akademie věd ČR v Praze 1. Samotné slavnostní předávání je pojato v recesistickém duchu. Členové komitétu bývají ověnčeni a jsou oblečeni v antických řízách, doprovází je tři Grácie. Každý z laureátů je předem informován o udělení ceny a je vyzván, aby se ceremoniálu zúčastnil, většinou se ale nedostaví. Po předání cen následuje recesistická scénka. Aleš Uhlíř kritizuje ve svém článku na serveru Britské listy zejména teatrálnost ceremonie předávání s tím, že není důstojné vědců z výzkumných ústavů, Akademie věd a vědeckých rad vysokých škol inscenovat již na pohled poněkud slabomyslné divadlo. Novinář a bývalý prezidentův mluvčí Petr Hájek, který dostal zlatý Bludný balvan za popírání evoluční teorie, označil celou soutěž za něco \"vysoce hloupého\". Biolog Jan Kolář tvrdí, že pro popularizaci vědy nemůže negativní kampaň fungovat ze tří důvodů. Nejdříve zmiňuje, že udílením cen Sisyfos poskytuje oceněným propagaci ve smyslu \"i negativní reklama je reklama\". Dále poukazuje na asymetrickou situaci v konfrontaci \"Sisyfos versus pseudověda\", kdy veřejnost podle Koláře nemívá ráda, když někdo kritizuje oponenty z pozice oficiální autority. Za třetí nedostatek považuje Kolář to, že Sisyfos nenabízí lákavější alternativu, než představují nevědecké myšlenkové směry. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam nositelů Bludného balvanu.", "question": "Patří mezi kritiky cen Bludný balvan i bývalý mluvčí prezidenta Klause Petr Hájek?", "answers": ["Novinář a bývalý prezidentův mluvčí Petr Hájek, který dostal zlatý Bludný balvan za popírání evoluční teorie, označil celou soutěž za něco \"vysoce hloupého\"."]}
{"title": "Deklarace nezávislosti Spojených států amerických", "context": "Deklarace nezávislosti je dokument, kterým Třináct kolonií deklarovalo svou nezávislost na Velké Británii a kterým ospravedlnilo své konání. Deklarace byla ratifikována Kontinentálním Kongresem 4. července 1776. Tento den je dnes ve Spojených státech amerických slaven jako Den Nezávislosti a od roku 1941 je státním svátkem. == Historie Deklarace nezávislosti == === Pozadí deklarace === V šedesátých a sedmdesátých letech 18. století se vztahy mezi třinácti severoamerickými koloniemi a Velkou Británií vyostřily. Boje, které propukly roku 1775 v Lexingtonu a Concordu jsou označovány jako začátek amerického boje za svobodu. Přestože z počátku panovaly jisté obavy z úplné nezávislosti, brožurka Common Sense (volně přeložitelné jako selský rozum) od Thomase Paina dokázala přesvědčit, že jen úplná nezávislost je jediná možná cesta, kterou se mají kolonie ubírat. Nezávislost byla přijata 2. července 1776 spolu s Leeovou rezolucí, kterou prezentoval na Kontinentálním kongresu Richard Hery Lee z Virgine 7. června roku 1776. Ve zkratce obsahovala toho: === Návrh a přijetí === 11. června 1776 byla vytvořena komise Kontinentálního kongresu, zvaná též Výbor pěti, skládající se z těchto členů: John Adams z Massachusetts, Benjamin Franklin z Pensylvánie, prezident (předseda) Kongresu Thomas Jefferson z Virginie, Robert R. Livingston z New Yorku a Roger Sherman z Connecticutu,Komise měla za úkol navrhnout vhodnou Deklaraci zastřešující zmíněnou rezoluci. Jefferson se postaral o převážnou většinu sepsání deklarace, s pomocí této komise. Jeho návrh byl přednesen na Kontinentálním kongresu 1. července 1776. Úplná deklarace byla přepsána na generálním zasedání za účelem přijetí Kontinentálním kongresem 4. července 1776 ve vládním domě v Pensylvanii. Tato kopie byla podepsána pouze prezidentem kongresu Johnem Hancockem a jeho sekretářem Charlesem Thomsonem. Slavnostní ceremonie se poté odehrála 2. srpna. === Distribuce === Po přijetí deklarace kongresem (4. července 1776) byla kopie odeslána o pár bloků dál do tiskárny Johna Dunlapa. Během noci bylo vytištěno přes 150 výtisků. Jeden z nich byl odeslán 6. července Georgi Washingtonovi, který deklaraci přečetl svým jednotkám v New Yorku 9. července. 25 stále existujících Dunlapových výtisků jsou nejstarší exempláře tohoto dokumentu. 18. ledna 1777 rozhodl Kontinentální kongres, že deklarace by měla být dále a šířeji distribuována. Druhý tisk zajistila Mary Kathrine Goddardová. První tisk obsahoval podpisy pouze Johna Hancocka a Charlese Thomsona. Druhý tisk už obsahoval všechny signatáře. První zprávy o deklaraci se dostaly do Londýna 10. srpna 1776. === Signatáři === 19. července 1776 Kongres nařídil ručně napsat prohlášení, které pak měli delegáti podepsat.", "question": "Kdy byla ratifikována Deklarace nezávislosti Spojených států amerických?", "answers": ["4. července 1776"]}
{"title": "Leden", "context": "Leden podle gregoriánského kalendáře první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led - měsíc ledu. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden v římském kalendáři až 11. měsíc v roce. Teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku z 1. března na 1. leden. Leden začíná vždy stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku. Tehdy připadá první lednový den na stejný den v týdnu jako první den dubna a července. Astrologicky je na začátku ledna Slunce ve znamení Kozoroha a na konci ve znamení Vodnáře. V astronomických termínech začíná v souhvězdí Střelce a končí v souhvězdí Kozoroha. Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu. Holomrazy - úrody vrazi. Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Když je leden bílý, je sedlákovi milý. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí. Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Leden jasný, roček krásný. Leden studený, duben zelený. Lednová zima i na peci je znát. Lednový déšť z pecnu odkrajuje. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu. Na Boží narození o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři dále (délka dne). Suchý leden, mokrý červen. Teplý leden, k nouzi krok jen jeden. V lednu málo vody - mnoho vína, mnoho vody - málo vína. V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda. Obrázky, zvuky či videa k tématu leden ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo leden ve Wikislovníku", "question": "Kolikátý měsíc je podle gregoriánského kalendáře leden?", "answers": ["první"]}
{"title": "Zoologie", "context": "Zoologie je přírodní věda spadající do okruhu biologických věd, zabývající se studiem organismů z říše živočichů (Animalia). Tradičně se zoologie zabývá také studiem prvoků (protozoologií), kteří v současnosti již ovšem nejsou považováni za živočichy. Název pochází z řečtiny: ζ (zoon) = zvíře, živočich, tvor; λ = slovo Zoologii lze dělit na všeobecnou zoologii, zabývající se obecnými jevy a zákonitostmi vlastními všem nebo mnoha skupinám živočichů, a systematickou zoologii, která studuje jednotlivé skupiny živočichů. Aplikovaná zoologie přenáší teoretické znalosti zoologie do praxe (např. lesnická zoologie). Za zakladatele zoologie je považován Aristoteles. Odborníci zabývající se zoologií se nazývají zoologové. Anatomie - věda o vnitřní stavbě těl živých organizmů Cytologie - zkoumá buňky, případně jednotlivé buněčné organely Embryologie - zkoumá vývoj zárodku (embrya) Etologie - zabývá se chováním živočichů Fyziologie - zkoumá životní procesy probíhající v těle živočichů Histologie - studuje tělesné tkáně Morfologie. - zabývá se vnější stavbou těl živočichů a jejich jednotlivých částí Organologie - zkoumá jednotlivé orgány Taxonomie (systematika) - zabývá se tříděním živých organizmů na základě jejich příbuznosti Parazitologie - věda o cizopasnících Pedozoologie - věda o půdních živočiších Tradiční zoologické obory vymezené zájmem o určitou taxonomickou skupinu, v některých případech již taxonomicky neplatnou (například prvoci nebo červi). Zoologie bezobratlých: Protozoologie - věda o prvocích Helmintologie - věda o červech, zejména parazitických Entomologie - věda o hmyzu Arachnologie - věda o pavoukovcích Akarologie - věda o roztočích Malakologie (malakozoologie) - věda o měkkýších Zoologie obratlovců: Ichtyologie - věda. o rybách Batrachologie - věda o obojživelnících Herpetologie - věda o plazech Ornitologie - věda o ptácích Mammaliologie - věda o savcích Primatologie - věda o primátech Ekologie živočichů - studuje vztah živočicha k prostředí Gradologie - zabývá se přemnožováním (gradacemi) škůdců (např. lesních nebo zemědělských) Paleozoologie - zaobírá se historickým vývojem živočichů na Zemi Veterinární lékařství - zabývá zdravotní problematikou, léčbou nemocemi i prevencí nemocí domácích i divoce žijících zvířat. Zoogeografie - zkoumá rozšíření živočichů Zootechnika - zabývá se chovem zvířat Kryptozoologie - pseudověda o zvířatech, o jejichž existenci nemáme nezvratný důkaz Seznam zoologů dle zkratek Živočichové Obrázky, zvuky či videa k tématu zoologie ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo zoologie ve Wikislovníku", "question": "Kdo je považován za zakladatele zoologie?", "answers": ["Aristoteles"]}
{"title": "Nadační fond proti korupci", "context": "Nadační fond pro boj proti korupci (NFPK, dle původní, zamítnuté žádosti o registraci Nadační fond proti korupci) je česká nestátní nadace, kterou 15. března 2011 zřídili Karel Janeček, Stanislav Bernard a Jan Kraus. Jeho cílem je podpora boje proti korupci v Česku. Jeho motto zní: \"Nebát se a nekrást, a ne nakrást si a nebát se.\" Cena za whistleblowing - Libor Michálek - bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí, (500 000 Kč), 23. března 2011 Cena za odvahu 2011 Ondřej Závodský - nevidomý právník Zařízení služeb ministerstva vnitra, (100 000 Kč), 23. března 2011 Renata Horáková - bývalá úřednice znojemské radnice, (300 000 Kč),. 9. prosince 2011 Cena za odvahu 2012 Jakub Klouzal - bývalý ředitel IT odboru ministerstva zahraničí , (100 000 Kč), 18. října 2012 Věra Ježková - zaměstnankyně Státního fondu životního prostředí České republiky - odboru kontroly , (200. 000 Kč), 8. listopadu 2012 Martin Konečný - bývalý primář psychiatrického oddělení Nemocnice v Ostrově, (300 000 Kč), 10. prosince 2012 Cena za odvahu 2013 Vladimír Sitta, ml. - společně se svým. otcem se odmítli podílet na tunelování Dopravního podniku hlavního města Prahy a přišli o svoji rodinnou firmu, 9. prosince 2013 Jiří Chytil - někdejší magistrátní úředník pomáhal vyšetřovatelům rozplétat nitky kolem politického pozadí problematické zakázky firmě Haguess, 9. prosince 2013 Cena za. odvahu 2014 Leo Steiner - bývalý ředitel Odboru řízení programu Úřadu Regionálního operačního programu Severozápad, jako člen Monitorovacího výboru vystoupil se zjištěním o rozkrádání eurodotací František Mráček - bývalý vedoucí Oddělení veřejné dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje, poukazoval mezi jinými na pochybnou investici do software Cena.", "question": "Kdo zřídil Nadační fond pro boj proti korupci?", "answers": ["Karel Janeček, Stanislav Bernard a Jan Kraus"]}
{"title": "Týden", "context": "Týdny se počítají průběžné stále dál bez ohledu na roky, nejsou s roky sladěné. Důsledkem toho je, že měsíce a roky nemají stále stejný počet týdnů a také začátek počítání týdnů v roce je trochu komplikovanější. V současné době se sjednotilo číslování týdnů tak, že první týden roku je ten, který obsahuje první čtvrtek v roce. To znamená, že část týdne (až 3 dny) přesahuje zpravidla do jiného roku, než podle kterého má číslo - buď konec posledního týdne starého roku je v novém, příštím roce nebo začátek prvního týdne je ve starém, předchozím, loňském. V průměru každý sedmý zlom roků je ovšem společný se zlomem týdnů: pondělí je 1. ledna. 1 týden = 7 dní 1 týden = 168 hodin = 10080 minut = 604800 sekund (s výjimkou přechodu na letní čas a zpět). 1 rok = 52 týdnů + 1 den (2 dny, je-li rok přestupný) 1 týden = 23 % průměrného měsíce V gregoriánském kalendáři má rok přesně 365,2425 dnů, a tím pádem přesně 52,1775 týdnů (na rozdíl od juliánského roku s 365,25 dny, který neobsahuje množství týdnů představované konečnou desetinnou hodnotou). Do 400 gregoriánských let se tak vejde 20871 týdnů, z čehož vyplývá že např. 10. dubna 1605 byla neděle podobně jako 10. dubna 2005. Týden není přímou součástí kalendáře a dny se počítají stále dál bez přerušení od dob starého judaismu, takže ve všech kulturách, které používají sedmidenní týden, je vždy stejný den v týdnu. Tak např. při gregoriánské reformě kalendáře byl čtvrtek 4. října 1582 následován pátkem 15. října 1582. Systém nedělních písmen byl používán ke stanovení dne týdne v gregoriánském nebo juliánském kalendáři. Týden o 7 dnech začal být užíván v Babylóně již 600 př. n. l., ve 4. století byl přijat římskou říší. I když v nynější moderní společnosti je běžný sedmidenní týden, antropologové si všimli, že v mnoha prehistorických společnostech lze nalézt týdny různé délky (většinou od tří do deseti dnů). Zpozorovali také, že název pro týden je v mnoha případech shodný s pojmenováním \"tržního dne\", takže koncept týdne zřejmě vychází ze zemědělských nebo předzemědělských společností, ve kterých lidé měli tržiště či tržní dny.", "question": "Kolik týdnů se vejde do 400 gregoriánských let?", "answers": ["20871"]}
{"title": "Kofein", "context": "Kvůli zvýšené srdeční aktivitě může kofein v krajním případě přivodit infarkt nebo problémy s ledvinami, protože se jedná o diuretikum. Některé studie uvádí, že kofein přechodně zvyšuje krevní tlak, dokud se na něj v organismu nevytvoří tolerance, potom se krevní tlak vrací k výchozím hodnotám. Bylo zjištěno, že tento jev ustupuje u zdravých lidí po třech dnech pravidelné konzumace kávy (3 šálky denně). U lidí s hypertenzí tlak nekolísá již po dvou dnech. Odborníci tvrdí, že při přiměřeném příjmu kofeinu (do pěti šálků kávy denně) se nezvyšuje riziko hypertenze. Jiné je to v případě, když je člověk ve stresu a pije kávu, aby se uklidnil. Kofein násobí negativní účinky stresu na oběhovou soustavu. Není dostatečně prokázáno, že kofein způsobuje výraznou srdeční arytmii, avšak může k ní za určitých okolností dojít. Kofein se také může z části podílet na zvýšení rizika vzniku osteoporózy. Kofein ovlivňuje metabolismus vápníku v těle – zvyšuje jeho vylučování, proto by každý, kdo pije alespoň dva šálky kávy denně, měl také vypít sklenici mléka nebo sníst jogurt pro doplnění vápníku. Ukázalo se, že kofein u buněk odpovědných za výstavbu kostí osteoblastech výrazně zvyšuje aktivitu receptoru pro glukokortikoidy a tím až několikanásobně zvyšuje jejich účinek. Zvýšená hladina glukokortikoidů (při stresu, některých poruchách hypofýzy a nadledvin nebo při jejich podávání při léčbě imunity) v kombinaci s kofeinem tedy kostem rozhodně nesvědčí. U žen byla zjištěna souvislost kofeinu s vyšším rizikem vzniku cystickou mastitidou či mastodynií. Některé studie se snaží prokázat i souvislost s rakovinou prsu.", "question": "Může mít kofein vliv na vznik osteoporózy?", "answers": ["Kofein se také může z části podílet na zvýšení rizika vzniku osteoporózy."]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "] Viděny byly dokonce i na Ostravsku, v září 2008 a říjnu 2015 v podhůří Jeseníků (Šternberk)[zdroj? ] a v říjnu 2011 v lokalitě Na Plachtě u Hradce Králové.. Mapování výskytu kudlanky nábožné v ČR probíhá na serveru Biolib. Kudlanka nábožná je zbarvena světle zeleně, na podzim hnědě. Díky tomuto zbarvení ji v přírodě může predátor i vášnivý entomolog snadno přehlédnout. Pronotum (první hrudní článek) je výrazně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (typické pro predátory). Na první pohled zaujme přední pár končetin, který je uzpůsoben k uchvacování kořisti - loupeživé končetiny. Fungují jako střenka zavíracího nože, kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus). Na stehně (femur) se nacházejí černé aposematické skvrny sloužící k zastrašení predátorů (připomínají oči). Přední pár křídel je kožovitý (jako u švábů), zadní je krytý pod nimi a je blanitý. U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi).", "question": "Jsou samci kudlanek větší než samičky?", "answers": ["U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi."]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "V roce 1985 využili sovětští konstruktéři možnosti zkombinovat misi k Venuši s průzkumem Halleyovy komety, která prolétala sluneční soustavou v témže roce. Výsledkem byly dvě sondy z programu Vega, které doletěly k Venuši 11. června a 15. června a po devítiměsíčním výzkumu planety se odpoutaly směrem ke kometě. Dne 4. května 1989 byla vyslána k Venuši americká sonda Magellan s cílem provést podrobné zmapování povrchu planety za pomoci radaru. Pořízené snímky ve vysokém rozlišení byly fotografovány během mise trvající čtyři a půl roku a úspěšnost mise zcela překonala očekávání, když se podařilo prozkoumat přes 98 % povrchu pomocí radaru a zmapovat 95 % gravitačního pole. Mise sondy byla ukončena v roce 1994. Sonda byla navedena do atmosféry Venuše s cílem získat poznatky o hustotě atmosféry. Venuše byla následně pozorována ještě sondami Galileo a Cassini během průletů, ale jednalo se o sekundární cíle vědeckých výzkumů na trase sond k dalším tělesům sluneční soustavy. V říjnu roku 2006 a červnu 2007 proletěla kolem americká sonda MESSENGER během korekce dráhy k Merkuru. V současnosti kolem Venuše obíhá evropská sonda Venus Express, která byla vypuštěna 9. listopadu 2005 a úspěšně navedena na polární orbitu 11. dubna 2006. Sonda byla navržena ke studiu atmosféry Venuše a mraků, ke zkoumání prostředí planetární fyziky plazmatu, povrchové charakteristiky a měření teplot. Mise byla navržena na 500 pozemských dnů, tedy na přibližně dva venušské roky. Prvním úspěchem Venus Express bylo objevení rozsáhlého atmosférického cirkumpolárního víru v oblasti jižního pólu. V prosinci 2015 vstoupila na oběžnou dráhu Venuše sonda Akacuki japonské kosmické agentury. Její přístroje jsou určené pro studium atmosféry. Evropská kosmická agentura připravuje misi BepiColombo k Merkuru, která by měla proletět v roce 2019 a 2020 dvakrát kolem Venuše a na dráze Merkuru by měla zaparkovat v roce 2024. Velikost podobná Zemi, existence atmosféry a vzdálenost od Slunce naznačující vysoké, ale životu stále přívětivé teploty vedly k častým spekulacím o existenci vyspělého života na planetě Venuši. Richard Proctor roku 1870 napsal: Je jasné, že kvůli kratší vzdálenosti Venuše od Slunce stačí málo, aby byly velké části jejího povrchu neobyvatelné bytostmi podobnými pozemským.", "question": "Kdy byla vypuštěna sonda Venus Express?", "answers": ["11. dubna 2006"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Mnohé patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu a samotné bakterie jsou předmětem bádání bakteriologie. Bakterie poprvé pozoroval roku 1676 nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek, a to mikroskopem vlastní výroby. Jméno bacterium zavedl až Christian Gottfried Ehrenberg v roce 1838. Pojem pochází z řeckého slova bacterion, které znamená malý klacek či tyčka (první pozorované bakterie byly tyčinky). V roce 1859 Louis Pasteur dokázal, že kvašení způsobují bakterie, a že tyto bakterie nevznikají spontánně z neživé hmoty. Pasteur také prosazoval názor, že mikroorganismy včetně bakterií způsobují nemoci. Robert Koch byl průkopníkem v oblasti lékařské mikrobiologie a studoval původce cholery, TBC a anthrax. Při výzkumu TBC s konečnou platností dokázal, že bakterie jsou původci této nemoci, za což dostal v roce 1905 Nobelovu cenu. Takzvané Kochovy postuláty jsou výčtem čtyř kritérií, která jsou nutná k tomu, aby byl daný patogen uznán za původce určité nemoci. V devatenáctém století již bylo známo, že jsou mnohé bakterie patogenní, ale nebyly známy účinné antibakteriální léky. V roce 1910 však Paul Ehrlich vyvinul první chemoterapeutikum proti bakterii Treponema pallidum (původce syfilis), a to díky záměně běžně používaných laboratorních barviv za sloučeninu, která selektivně zabíjela bakterie. Tradičně se však za první systémově použitelné antibiotikum uvádí penicilin, jehož účinků si všiml v roce 1928 Alexander Fleming.", "question": "Z jakého řeckého slova pochází pojem bacterium?", "answers": ["bacterion"]}
{"title": "Řím", "context": "Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Leží na řece Tibeře asi 27 km od pobřeží Středozemního moře. Žije zde přibližně 2,873 milionu obyvatel. Řím je největším italským a čtvrtým nejlidnatějším městem v EU, politickým, hospodářským a kulturním centrem mimořádně bohatým na umělecké a historické památky. Jeho rozsáhlé historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Vzhledem k založení před více než 2 700 lety (podle římské tradice roku 753 př. n. l.) patří k nejstarším městům v Evropě. Po staletí byl Řím hlavním městem Římské říše, největší evropské velmoci starověku, a kolem roku 100 počet jeho obyvatel přesáhl 1,6 milionu. Město se stalo centrem křesťanství a dodnes je poutním místem. Původně římský jazyk latina je základem mnoha evropských jazyků, římské právo vzorem pro mnoho právních a politických systémů a původně římské písmo se jako latinka stalo nejrozšířenějším písmem na světě. Ve městě sídlí čtyři státní, šestnáct soukromých a sedm papežských univerzit, italská Akademie věd, hlavní italská média a řada mezinárodních organizací. Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve. == Geografie == Město leží v krajině nazývané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrhénského moře. Historické město se rozkládalo na \"sedmi pahorcích\" na levém břehu řeky Tibery (Tevere): Kapitol, lat. Capitolium, it. Campidoglio, Aventin, lat. Aventinus, Palatin, lat. Palatinus, Caelius Kvirinál,lat. Quirinalis, dnes sídlo italského presidenta, Viminál, lat. Viminalis a Esquilin, lat. Esquilinus.Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery. Východně od města začínají Abruzzi, na severovýchodě Sabinské hory a na jihu Albánské hory. == Historie == S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku a dochované památky pokrývají víc než dvě tisíciletí.", "question": "Jaký je původní jazyk Římanů?", "answers": ["latina"]}
{"title": "Růžová", "context": "Růžová je přírodní barva, která vzniká smícháním červené a bílé barvy. Svůj název získala podle květin - růží. Nenajdeme ji ve spektru světelného paprsku, protože nemá připsanou vlnovou délku Významy Růžová barva je symbolem dívek, ženskosti, něžnosti a romantiky. Muž s náklonností k růžové barvě (např. nosící růžové oblečení) může být okolím považován za zženštilého. Během druhé světové války byli homosexuální vězni v koncentračních táborech označováni právě růžovými trojúhelníky - podobně jako tehdejší označení židů žlutou hvězdou. Zejména od té doby je růžová barva příznačně považována za znak zženštělosti. Růžové růže a srdce jsou symboly romantické lásky. Jemná pokožka a pleť novorozeňat je růžová. Růžová je také barva mírnosti, něhy a vyšších citů v lásce. Růžová může též symbolizovat rozpouštění protikladů bílé a červené v symbolice barev. Obrázky, zvuky či videa k tématu růžová ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo růžový ve Wikislovníku", "question": "Podle čeho získala růžová svůj název?", "answers": ["květin - růží"]}
{"title": "Lewis Carroll", "context": "Charles Lutwidge Dodgson (27. ledna 1832 v Daresbury, Cheshire - 14. ledna 1898 v Guildfordu, Surrey), známý pod pseudonymem Lewis Carroll, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec, anglikánský diakon a fotograf. Jeho nejznámější kniha je Alenčina dobrodružství v říši divů a její pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Pokračování Alenčiných příběhů Alenka za zrcadlem (Through the Looking-Glass and What Alice Found There) vychází roku 1871. Zde se např. nachází slavná báseň Žvahlav (Tlachapoud), která ukazuje jeho smysl pro hravost a fantazii. Jeho třetím nejproslulejším dílem ve světě po obou Alenkách je alegorická báseň The Hunting of the Snark (Lovení Snárka) (1876). Posledním Carrollovým románem byla kniha Sylvie and Bruno (1889). Pod svým jménem publikoval odborné texty z oblasti matematiky. Rodina Dodgsonů pocházela převážně ze severní Anglie a částečně z Irska. Předkové Charlese Dodgsona byli většinou lidé konzervativní a činní v anglikánské církvi nebo v armádě. Jeho pradědeček Charles Dodgson byl anglikánským biskupem. Dědeček, rovněž Charles, byl důstojníkem a zahynul v roce 1803, když jeho dva synové byli ještě malé děti. Starší z těchto synů - opět Charles - byl Carrollův otec. Navrátil se k druhé rodinné profesi a stal se duchovním. Navštěvoval střední školu Rugby School a potom kolej Christ Church na Oxfordské univerzitě. Měl talent pro matematiku a získal dva bakalářské tituly, což mohl být dobrý začátek vynikající akademické kariéry.", "question": "Pod jakým pseudonymem je znám spisovatel Charles Lutwidge Dodgson?", "answers": ["Lewis Carroll"]}
{"title": "Tučňák kroužkový", "context": "Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) je středně velký zástupce čeledi tučňákovitých. Délka jeho těla zpravidla nepřesahuje 70 cm. Hmotnost je závislá na ročním období – pokud nehladoví, dosahuje váhy až 6 kg. Samec má totožné zbarvení jako samice, ale bývá vyšší. Celkové zbarvení je jednoduché, uniformně černo-bílé, specifickým znakem je bílé lemování ve tvaru kroužku kolem obou očí. Živí se více jak z 90 % krilem, ale loví i ryby, vzácněji hlavonožce. Jeho tělo je uzpůsobeno k potápění a plavání pod vodou. Tvar těla, připomínající torpédo, doslova kopíruje vlnu – začíná užším zobákem a hlavou, pokračuje silnějším zaobleným tělem a končí zúženým koncem těla a úzkým jednoduše řešeným ocasem. Dokáže se dostat do hloubky až 200 metrů a plavat rychlostí 20 km/h. Stejně jako tučňák císařský je i tento druh známý až 100 kilometrů dlouhými cestami, které podniká v období rozmnožování, aby nalezl stabilní masivní ledovec, který letní teplotou neroztaje nebo jej nezničí bouře. Jiné kolonie naopak hnízdí na pevnině a mají moře podstatně blíže. Hnízdí během antarktického léta (říjen až únor) v několikatisícových až statisícových koloniích. Staví jednoduchá hnízda z oblázků. Samice snese obvykle dvě vejce, při sezení se střídá se samcem. Narozená mláďata vychovávají společně přibližně dva měsíce. Pár si je věrný po několik sezón. Tučňák kroužkový patří mezi nejběžnější zástupce své čeledi, jeho populace není prozatím významně ohrožena. Mezinárodní svaz ochrany přírody klasifikuje tento druh jakožto málo dotčený. V roce 2017 byl počet jedinců odhadován na 12 až 16 milionů. == Nomenklatura == Tučňáka kroužkového poprvé popsal mořeplavec a přírodovědec Jules Sébastien César Dumont d'Urville (známější spíše jako Jules Dumont d'Urville), když 21. ledna roku 1840 objevil spolu s posádkou lodi Adélinu zemi, již pojmenoval podle křestního jména své manželky. O rok později byl vědecky popsán dvojicí mořeplavců a přírodovědců, Jacquesem Bernardem Hombronem a Honoré Jacquinotem, a to podle oblasti, kde byl spatřen – tučňák Adéliin, zprvu jako Catarrhactes adeliae, později Pygoscelis adeliae. Do rodu Pygoscelis spadají další dva druhy tučňáků – tučňák uzdičkový (Pygoscelis antarctica) a tučňák oslí (Pygoscelis papua). Mitochondriální a jaderná DNA naznačují, že předci tohoto rodu se oddělili od ostatních tučňáků asi před 38 miliony let, dva miliony let po předcích rodu Aptenodytes, jež je bazální větví celého řádu. Tučňák kroužkový se jako samostatný druh oddělil od ostatních členů rodu zhruba před 19 miliony let.Jedinci tohoto rodu jsou známý tím, že v zobáku přenášejí oblázky (menší kameny) z okolních sousedních hnízd, a pokládají si je na své vlastní.", "question": "Jaké břicho má tučňák kroužkový?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Ačkoliv téměř nic nebylo z tohoto materiálu ve filmu použito, kompletní skladby se nakonec dočkaly vydání v roce 1995 pod názvem London '66-'67. Popularita skupiny rostla a proto čtyři členové společně se dvěma manažery, Peterem Jennerem a Andrewem Kingem, vytvořili v říjnu 1966 společnost Blackhill Enterprises. Na jaře 1967 ale podepsali nahrávací smlouvu s EMI. V březnu 1967 vydala skupina svůj první singl \"Arnold Layne\", v červnu téhož roku jej následoval singl \"See Emily Play\". \"Arnold Layne\" se dostal na 20. a \"See Emily Play\" dokonce na 6. místo britské hitparády, což zaručilo skupině její první televizní vystoupení v hudebním pořadu Top of the Pops v červenci 1967. Debutové album The Piper at the Gates of Dawn bylo vydáno v srpnu 1967 a mezi odbornou veřejností bylo přijato veskrze kladně. Tato deska je považována za jedno z nejlepších alb britského psychedelického rocku. Skladby na albu, z nichž drtivou většinu napsal Syd Barrett, obsahují poetické texty společně s rozmanitými hudebními motivy, od avantgardní volné formy v \"Interstellar Overdrive\" k hravým rytmům v písni \"The Scarecrow\", jež je inspirována venkovskou oblastí The Fens severně od Cambridge, odkud pochází Barrett a Waters (a rovněž i pozdější člen skupiny Gilmour).", "question": "S kým Pink Floyd podepsali 4. ledna 2011 pětiletou smlouvu?", "answers": ["s EMI"]}
{"title": "William Lawrence Bragg", "context": "Sir William Lawrence Bragg (31. března 1890, Adelaide, Austrálie - 1. července 1971, Ipswich, Suffolk County), syn Williama Henryho Bragga, byl britský fyzik, zakladatel rentgenové strukturní analýzy a rentgenové spektroskopie. Spolu s otcem v roce 1913 vyvinuli Braggovu metodu (metodu otočného krystalu) na určování krystalové struktury pomocí rentgenového záření a na měření vlnové délky. Metoda umožnila zjistit krystalovou strukturu mnohých anorganických látek, např. diamantu či kamenné soli. Lawrence Bragg nadto formuloval Braggovu rovnici (vyjadřující podmínku pro ohyb monochromatického rentgenového záření vlnové délky lambda na krystalech). Bragg takto umožnil zjištění atomové struktury nerostů, slitin a silikátů. Za tyto objevy dostal spolu s otcem roku 1915 Nobelovu cenu za fyziku. Napsal například Electricity, Atomic structure of minerals, X-rays and crystal structure (spolu s otcem) a The history of X-ray analysis. Obrázky, zvuky či videa k tématu William Lawrence Bragg ve Wikimedia Commons Osoba William Lawrence Bragg ve Wikicitátech www.aldebaran.cz nobelprize.org Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2", "question": "Kde zemřel Sir William Lawrence Bragg?", "answers": ["Ipswich"]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Pivovar Starobrno je brněnský pivovar na Starém Brně, jenž je součástí nizozemské pivovarské společnosti Heineken. Výstav Starobrna (společně se znojemskou filiálkou Hostan) je 914 000 hl ročně. Ve starobrněnském pivovaru se vaří pivo od roku 1325. Právo vařit pivo udělil Brnu král Václav I. roku 1243. Pivovar při klášteru cisterciaček na Starém Brně existuje od roku 1325. V průběhu staletí měnil majitele, název \"Starobrněnský pivovar\" se používá od druhé poloviny 19. století. Koncem 80. let 20. století byla postavena stáčírna láhví a nové provozy ve svahu Žlutého kopce nad pivovarem. Pivovar vyráběl kromě běžných druhů piv (obchodní jména Osma, Tradiční, Černé, Řezák, Medium, Ležák a Fríí) také speciální piva Baron Trenck (14°), Červený drak (15°) a Black drak (13°). Nyní /2016/ má Starobrno ve svém portfoliu tato piva: Starobrno Tradiční /4%, hořkost 22,5 EBU; barva 12 EBC/ - nepasterizované řízné pivo pro všední i sváteční dny, k nevšední zábavě s přáteli doma i ve Vaší hospůdce. Typické svojí barvou, jemně hořkou chutí a sladovou vůní /v roce 2014 dostalo čtyři medajle/ Starobrno Reserva 2016 /6,5%/ - speciální pivo šestnáctka je tzv. výběr ze sladů s obsahem alkoholu 6,5 procent a má letos krásnou jantarovou barvu. Pivo je už vařeno v létě 2016 a jak jinak než z jakostních moravských surovin. Slad je tentokrát z Litovle, Prostějova a Hodonic. Chmel je z Tršic. První pivo této řady bylo vydáno v roce 2013. Láhev má 0,75l. Jinak je pivo prodejné v sudu o obsahu 30l. Starobrno Medium /4,7%, hořkost 26 EBU; barva 13 EBC/ chlouba pivovaru který získal za toto dobré pivo šest medajlí. Tento světlý ležák je nepasterizovaný a vyznačuje se bohatou pěnou, neobyčejně lahodnou, plnou, jemně chmelovou chutí a dokonalým řízem. Starobrno Drak /5,2%, hořkost 29,5 EBU; barva 14 EBC/ originální nepasterizovaný extra chmelený světlý ležák. Je vařený tradičním způsobem na dva rmuty a po dozrávání ještě prochází speciálním studeným dochmelením.", "question": "Pod kterou pivovarskou společnost spadá Pivovar Starobrno?", "answers": ["Heineken"]}
{"title": "Metallica", "context": "Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesl Flea. Od roku 2012 skupina pracuje na novém albu. Fanoušci se konečně po osmi letech čekání dočkají nového alba s názvem Hardwired...to Self-Destruct (2016), které má datum vydání na 18. listopad.", "question": "Kolik singlů doposud Metallica vydala?", "answers": ["šestačtyřicet"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": ", ν a μ Jejich poloměry se pohybují od 38 000 km u prstence 1986U2R/ζ až k 98 000 km u prstence μ Prstence jsou extrémně tmavé a odrazivost částic, ze kterých se skládají, nepřesahuje 2 %. Pravděpodobně jsou tvořeny vodním ledem obohaceným neznámou tmavou organickou látkou. Prstence Uranu jsou většinou neprůhledné a široké pouze několik kilometrů a jejich jednotlivé části jsou tvořeny obvykle decimetrovými až metrovými balvany. Některé prstence jsou opticky tenčí: široké a slabé prstence 1986U2R/ζ, μ a ν jsou tvořeny malými prachovými částicemi. Oproti tomu úzký prstenec λ obsahuje i velká tělesa. Relativní nedostatek prachových částic v prstencích je způsoben aerodynamickým odporem částic vznikajících v koróně planety. Předpokládá se, že prstence Uranu jsou relativně mladé, jejich stáří nepřesahuje více než 600 milionů let. Prstence vznikly pravděpodobně kolizemi menších měsíců, které kdysi obíhaly kolem planety. Po srážce se měsíce pravděpodobně rozpadly na mnoho menších částic, které do dneška přežily jako úzké a opticky husté prstence. První prstence byly objeveny v podstatě náhodou při zákrytu hvězdy Uranem v březnu 1977 Jamesem L. Elliotem, Edwardem W. Dunhamem a Douglasem J. Minkem v Kuiperově letadlové observatoři (Kuiper Airborne Observatory). Objev byl potvrzen sondou Voyager 2 v roce 1986. Hubbleův vesmírný dalekohled zpozoroval v srpnu 2003 další slabé prachové prstence Uranu. V letech 2007-2008 následovaly další objevy pozemskými teleskopy i Hubbleovým dalekohledem. Podrobnější informace naleznete v článku Měsíce Uranu. Uran má 27 známých měsíců. Mezi pět hlavních patří Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon.", "question": "Který plynný obr je nejlehčí ze všech plynných obrů v sluneční soustavě?", "answers": ["Uran"]}
{"title": "Tokio", "context": "Tokio není v Japonsku oficiálně město. Jde o jednu z několika prefektur (dále Saitama, Čiba, Kanagawa, okrajově i další, viz též článek prefektura Tokio), které tvoří souvislé osídlení v zahraničí označované jako Tokio, přesněji jako Velké Tokio. Na území prefektury Tokio se pouze nachází vládní budovy, císařský palác a hospodářské, kulturní a dopravní centrum oblasti megalopole označované v Japonsku jako Kantó, v zahraničí jako Tokio. Naopak 1/3 prefektury je pokryta horami a lesy. Samotné Tokio nemá jedno městské centrum, ale řadu menších či větších. Ta jsou rozmístěna po obvodě kruhové městské železnice v centru Tokia. Tento článek pojednává dále převážně o Tokiu v západním pojetí. Tokio se nachází na ostrově Honšú v regionu Kantó. Žije v něm více než 9 milionů obyvatel (s předměstími okolo 40 milionů), což je asi 10 % (resp. 25%) japonské populace, a je největším městem Japonska. Až do roku 1868 se město jmenovalo Edo. Tokio může mít dnes problémy kvůli tomu, že leží v seismicky aktivní oblasti. Tokio je se svými skoro 40 miliony obyvatel momentálně považováno za největší velkoměsto na světě. Tokio se dříve jmenovalo Edo. Postihlo ho mnoho katastrof: 1923 - Velké zemětřesení v Kantó při kterém zahynulo přes 142 000 obyvatel 9. března a 10. března 1945 - vybombardováno USA pomocí 333 B-29 a 1 665 tun napalmu, zahynulo přes 100 000 obyvatel. Byl to nejsmrtelnější letecký útok v historii. Zcela zničena byla oblast o rozloze přes 40 km2, tj. zhruba čtvrtina území města. Podobně dopadla další japonská města Kóbe, Ósaka, Jokohama... 20. března 1995 zaútočila na tokijské metro teroristická sekta Óm šinrikjó. Její vůdce Asahara Šókó byl odsouzen k smrti (poprava ještě nebyla vykonána) A další menší či větší otřesy a vlny tsunami každý rok. Město má bez aglomerace kolem 12 527 115 obyvatel, ale s aglomerací je největší město na světě (38 milionů obyvatel). K tokijské aglomeraci patří Kawasaki, Jokohama a mnoho dalších okolních měst. Podle prognóz se počet obyvatel Tokia nadále zvyšuje a zvyšovat se bude. Extrémní množství aut v Tokiu působí značné problémy. Toto město bývalo jedno z nejznečištěnějších na světě, ve městě jsou rozmístěny tabule s údaji o znečištění. Město bylo známo svým celoročním smogovým příkrovem, avšak v posledních letech se situace podstatně mění k lepšímu, za jasných dnů lze dokonce z některých míst spatřit horu Fudži.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Japonska?", "answers": ["Tokio"]}
{"title": "Petr Svoboda (fotbalista)", "context": "Petr Svoboda (* 16. srpna 1945 Prostějov) je bývalý český fotbalový útočník. Nastupoval také ve středu pole a později i jako obránce. Jeho bratrancem byl Karel Lichtnégl. Odchovanec klubu TJ OP Prostějov hrál v nejvyšší soutěži za Spartak ZJŠ Brno a TŽ Třinec. V lize nastoupil ke 131 utkáním a dal 15 gólů. Dále hrál i za LIAZ Jablonec.", "question": "Kdy se narodil Petr Svoboda, bývalý československý fotbalista?", "answers": ["16. srpna 1945"]}
{"title": "Hobitín", "context": "Hobitín je fiktivní městečko vystupující v románu Pán prstenů od spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hobitín se nachází v Kraji, a je jedním z nejhlavnějších a největších sídel této hobití zemičky. Přesně leží v Západní čtvrtce. V čele městečka stojí starosta, který je volen. == Obyvatelstvo == V Hobitíně žijí, jak název vypovídá, hobité ve svých norách zabudovaných ve svazích kopců. Většina jeho obyvatel se živí zemědělstvím a řemesly. Jsou zde provaznické, zahradnické i mlynářské rodiny. Co se týče pohostinství, jsou zde dvě hospody. U Zeleného draka a Na Povodí. Zdejší hobiti jsou, stejně jako většina hobitů z Kraje, nezávislí na okolním světě a snaží se nezaplétat do odvážných či nebezpečných dobrodružství. Jsou to zkrátka venkované. Nemají moc rádi své sousedy z Východnějších částí Kraje nebo Z Rádovska za Brandyvínou, protože jim připadají unáhlení a divní, když žijí tak blízko u hranic. == Význam == Mezi nejbohatší a nejvlivnější obyvatele patřila rodina Pytlíků, kteří zde mají vlastní velikou a honosnou noru. Pytlíci jsou zde bráni jako panstvo. Sídlo je významné proto, že z něho pochází několik hlavních postav z Pána prstenů a Hobita. Je to Frodo Pytlík a Bilbo Pytlík, spolu s Samvědem Křepelkou. == Skutečný Hobitín == Hobitín neexistuje pouze na papíře. Ve filmové trilogii Pán prstenů byly kulisy vyrobeny z méně odolných materiálů a musely být odstraněny. Pro novou trilogii Hobit byl Hobitín postaven znovu a po dokončení natáčení zde zůstal jako atrakce pro turisty. Oficiální název je Hobbiton Movie Set Tours. Hobitín inspiroval také řadu fanoušků. Například v České republice můžete navštívit Czech Hobbiton.", "question": "Kde leží Hobitín?", "answers": ["v Kraji"]}
{"title": "Tropický podnebný pás", "context": "Tropický podnebný pás neboli tropy či tropické šířky jsou oblasti s tropickým podnebím. Slovo tropy má původ v řeckém tropos = obrat, a tropy dle toho jsou obvykle vymezeny obratníky Raka (23°26' s. š.) a Kozoroha (23°26' j. š.). V tomto smyslu tvoří tropy jeden souvislý pás obepínající Zemi podél rovníku. Tropy jsou také označovány jako \"horký pás\", který leží mezi obratníky Raka a Kozoroha.Další definice o tropech říká, že leží mezi oblastmi se subtropickým podnebím a oblastmi s podnebím rovníkových monzunů, v některých oblastech jsou vymezeny na hranici s oblastmi s rovníkovým podnebím. Nově se tomuto pásu říká teplý pás a je k němu připojena půlka pásu subtropického. == Köppenova klasifikace podnebí == Tropy mají tropické podnebí – tak jsou vlastní tropy také definovány. Je tu velké teplo a střídá se tu hodně počasí. Někdy je tropický pás ztotožňován s rovníkovým deštným podnebím, což v Köppenově klasifikaci podnebí odpovídá pásům s označením A, Af – podnebí tropického deštného pralesa, Am – podnebí monzunové, Aw – podnebí savanové. Jsou to tedy nearidní (angl. arid – vyprahlý) oblasti a průměrné měsíční teploty přesahují 18 °C. == Alisova klasifikace podnebí == V Alisově klasifikaci podnebí, která se vztahuje k druhé definici, jsou hranice vymezeny klimatickými polohami tropické fronty a polární fronty. Pro severní i jižní polokouli platí, že tropická vzduchová hmota se na území zdržuje během celého roku. Dále může být tropické podnebí rozděleno na 4 typy: pevninské (kontinentální), mořské (maritimní), západních břehů pevnin (středomořské) a východních břehů pevnin (monzunové).Pro pevninský tropický typ podnebí je charakteristické suché a velmi teplé klima, s velkými denními výkyvy teploty vzduchu. V těchto oblastech leží pouště. == Jiná klasifikace == Z ryze astronomického hlediska je tropické pásmo oblastí, na kterou alespoň jednou za rok dopadají sluneční paprsky kolmo (tj. Slunce je v zenitu). Rozloha tropického pásma je tak dána sklonem rotační osy Země. Tato definice je dost obecná na to, aby se dala aplikovat i na jiné planety. == Oceán == Tropický pás oceánů je charakterizován stálou a vysokou teplotou svrchních vod, jejichž roční kolísání nepřevyšuje 2 °C. V mořích a oceánech je poměrně velká druhová biodiverzita, ale nízká početnost jedinců (abundance). == Biota == Podle první definice zahrnují tropy oblasti s tropickými deštnými lesy, savanami. Podle druhé definice patří do tropů především velké pouště jako je Sahara s typickou pouští vegetací a živočišstvem. Lidé zde chovají velbloudy a v oázách pěstují palmy, ovoce a zeleninu.", "question": "Který podnebný pás zahrnuje oblasti s tropickým podnebím?", "answers": ["tropický"]}
{"title": "Metallica", "context": "Úspěch Metallicy byl pak zvýrazněn tím, že British label Music for Nations vydal limitovanou edici singlu Creeping Death, kterého se prodalo 40 000 kusů. Dvě ze tří skladeb se objevily na znovuvydaném albu Kill 'Em All (vydaném v roce 1989 Elektrou, obsahující předělávky skladeb Am I Evil? od Diamond Head a Blitzkrieg od skupiny Blitzkrieg). Metallica poté vyjela na první velké evropské turné se skupinou Tank s průměrnou návštěvou 1300 lidí. Po návratu do USA skupina absolvovala turné se skupinami W.A.S.P. a Armored Saint. 17. srpna 1984 skupina hrála na festivalu Monsters of Rock v Donnington Parku vedle takových kapel jako Ratt a Bon Jovi před 70 000 lidmi. James Hettfield na koncertě přednesl slavnou řeč na téma \"Metallica a jiné kapely tohoto festivalu\". Malá ukázka: \"Jestli jste přišli, abyste viděli barevný hadry ze spandexu a make-up, nebo jiný sračky a čekáte na slova rock'n'roll, baby v každý písničce, tak my nejsme vaší kapelou\". Po vystoupení na festivalu se situace Metallicy v Anglii zlepšila a prodej desek se zdvojnásobil. 31. srpna skupina hrála před obecenstvem 60 tisíc posluchačů na festivalu Days on the Green v Oaklandu v Californii. Třetí album Metallicy, Master of Puppets, bylo nahráno ve studiu Sweet Silence a vydáno v březnu 1986. Na albu pracovali od léta 1985, natáčení trvalo od 2. září do 27. prosince, v lednu pak bylo album mixováno. Album dosáhlo 29. příčky v Billboardu 200 a strávilo tam 72 týdnů. Album Master of Puppets bylo první, které Metallice získalo zlaté album, a to 4. listopadu 1986 a poté roku 2003 bylo šestkrát označeno za platinové. Steve Huey z Allmusic označil album za \"největší úspěch skupiny\". Titulní skladba pojednává o kokainu, jenž byl v té době velmi oblíbený.", "question": "Jak se jmenovalo studio, ve kterém bylo nahráno třetí album Metallicy, Master of Puppets?", "answers": ["Sweet Silence"]}
{"title": "NTFS", "context": "NTFS (New Technology File System) je v informatice označení pro souborový systém, který vyvinula firma Microsoft pro svoje operační systémy řady Windows NT. Souborový systém NTFS byl navržen na konci 80. let 20. století jako rozšiřitelný souborový systém, který je možné přizpůsobit novým požadavkům. Microsoft při vývoji NTFS využil poznatky z vývoje HPFS, na kterém spolupracoval s firmou IBM. V polovině roku 1980 vytvořily firmy Microsoft a IBM společný projekt k vytvoření nové generace grafického operačního systému. Výsledkem projektu bylo OS/2. Firmy Microsoft a IBM ale měly rozdílný pohled na mnoho důležitých otázek a nakonec se rozešly. Systém OS/2 zůstal projektem firmy IBM a Microsoft pracoval na systému Windows NT. Souborový systém HPFS ze systému OS/2 obsahoval několik důležitých nových konceptů. Když Microsoft vytvořil svůj nový operační systém, převzal mnoho z těchto konceptů pro svůj souborový systém NTFS. Pravděpodobně v důsledku tohoto společného původu používá HPFS a NTFS stejné identifikačních kódy diskových oddílů (07). Použití stejného ID čísla oddílu bylo překvapivé, protože byly k dispozici desítky volných identifikačních kódů, a protože jinak mají všechny významné souborové systémy svůj vlastní kód. Například samotný souborový systém FAT má více než devět různých kódů (po jednom pro varianty FAT12, FAT16, FAT32 atd.). Algoritmy, identifikující souborový systém typu diskového oddílu 07, musí provést další testy, aby rozhodly, jaký souborový systém je na diskovém oddíly obsažen. Vývojáři NTFS: Tom Miller Gary Kimura Brian Andrew David Goebel V současné době existuje pět verzí NTFS, přičemž každá verze přinesla nějaké novinky: Poznámka: Pokud chcete používat NTFS v3.0 ve starším systému Windows NT 4.0, musí v něm být nainstalován Service Pack 4 (servisní balíček číslo 4), který obsahuje aktualizovanou verzi ovladače NTFS. Windows Vista přineslo spíše vylepšení jádra systému, než změny v NTFS, proto se verze NTFS nezměnila. NTFS byl navržen jako nativní souborový systém pro Windows NT a (zejména oproti zastaralému filesystému FAT) obsahoval spoustu novinek: žurnálování – všechny zápisy na disk se zároveň zaznamenávají do speciálního souboru, tzv. žurnálu. Pokud uprostřed zápisu systém havaruje, je následně možné podle záznamů všechny rozpracované operace dokončit nebo anulovat a tím systém souborů opět uvést do konzistentního stavu. access control list – podpora pro přidělování práv k souborům komprese na úrovni souborového systému šifrování (EFS - Encrypting File System) umožňuje chránit data uživatele na úrovni souborového systému a je transparentní. diskové kvóty umožňují nastavit maximálně využitelné místo na diskovém oddíle, pro konkrétního uživatele.", "question": "Která firma vyvinula souborový systém NTFS?", "answers": ["Microsoft"]}
{"title": "New York", "context": "Významná střediska jsou mj. Lincoln Center a Rockefeller Center, v jehož blízkosti se nachází populární Radio City Hall. Světoznámá jsou divadla na Broadwayi, kde se uvádějí činohry a muzikály. V současnosti je to 40 divadel. Město dotuje místní kulturu více financemi než je roční rozpočet National Endowment for the Arts. Bohatí průmyslníci 19. století vybudovali síť kulturních center jako jsou Metropolitan Opera, koncertní síň Carnegie Hall (vybudovaná roku 1891) a Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art), které jsou celosvětově proslavené. Neméně slavné instituce jsou Muzeum moderního umění (Museum of Modern Art, MoMA), založené v roce 1929, a Guggenheimovo muzeum (Guggenheim Museum). Významné je rovněž Brooklyn Museum se sbírkou více než půl milionu uměleckých předmětů. Mezi menšími muzejními institucemi vyniká mj. Frick Collection, založené ocelářským magnátem Frickem, ve kterém lze poznat vzácná malířská díla starých mistrů. Elektrifikace města umožnila produkci propracovaných divadelních představení. Od 80. let 19. století jsou divadla na Broadwayi a podél 42. ulice (42nd Street) výkladní skříní komediálního, dramatického a také muzikálového divadelního umění. Představení, například od Harrigana a Harta nebo od George M. Cohana, byla často ovlivněna místními imigranty a často odrážela témata jejich nadějí a ambicí. V současnosti tvoří muzikály velkou část newyorské divadelní produkce. Největších 40 divadel s více než 500 místy je souhrnně označováno jako Broadway (nebo také Broadway Theatres) podle nejdelší newyorské ulice, která prochází také touto divadelní čtvrtí.", "question": "V jakém století byl založen Coney Island?", "answers": ["19. století"]}
{"title": "Prvoci", "context": "Zkoumáním prvoků se zabývá protozoologie. Související informace naleznete také v článku Alternativní pojmenování prvoků. Pravděpodobně prvním člověkem, který pozoroval prvoky, byl s pomocí svých mikroskopů Holanďan Antoni van Leeuwenhoek. Popsal a zakreslil především nálevníky (Ciliophora) a nazýval je Animalcula (\"zvířátka\"). V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria. Související informace naleznete také v článku Klasifikace eukaryot. Klasifikace domény Eukaryota je z velké části i klasifikací prvoků. Podrobnější informace naleznete v článku Eukaryotická buňka. Většina prvoků je velmi malá, aby je bylo možné spatřit pouhým okem - nejčastěji dosahují rozměrů od 0,005 do 0,05 mm, i když jsou běžné i formy do velikosti 0,5 mm - ale jsou dobře pozorovatelní pomocí mikroskopu. Někteří prvoci jsou však viditelní i pouhým okem, jako např. měňavka bahenní, která dosahuje velikosti až 5 mm. Jejich buňka obsahuje mnohé organely, které zajišťují pohyb, získávání potravy, trávení, vylučování nestrávených zbytků a odpadu a rozmnožování a často nemají obdobu v buňkách jiných organismů (např. buněčná ústa, extruzomy, a podobně).", "question": "Jaký je český ekvivalent termínu Infusoria?", "answers": ["prvoci"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr.", "question": "Narodil se Wolfgang Amadeus Mozart v Salzburgu?", "answers": ["Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály."]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku 1876 navštívil Německo, roku 1877 Belgii, Francii a Anglii a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem jako jeden z členů fourierovské komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní Kalifornie. Dále navštívil Itálii, Řecko, Turecko a Španělsko a roku 1891 odjel na lovecké safari do východní Afriky. Roku 1884 se stal jako už velmi populární spisovatel hlavním redaktorem varšavského Słowa. V té době byl autorem mnoha črt, povídek a novel, v podstatě realistických obrazů ze života, ve kterých na jedné straně vykreslil obraz bídy a zaostalosti nižších společenských vrstev a na druhé straně problematické, vnitřními rozpory zmítané postavy inteligentů, snažících se o nápravu. Nesmírný zájem však Sienkiewicz vzbudil teprve svým prvním románem Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) z jeho veliké historické trilogie, kam patří ještě Potopa (1886, Potop) a Pan Wołodyjowski (1888).", "question": "Kde zemřel Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz?", "answers": ["Vevey"]}
{"title": "Server Message Block", "context": "Server Message Block (SMB), známý také jako Common Internet File System (CIFS), je síťový komunikační protokol aplikační vrstvy, který slouží ke sdílenému přístupu k souborům, tiskárnám, sériovým portům a další komunikaci mezi uzly na síti. Poskytuje také autentizovaný mechanismus pro meziprocesovou komunikaci. Je využíván hlavně na počítačích s operačními systémy rodiny Windows. Protokol SMB vyvinul Barry Feigenbaum ve firmě IBM s cílem změnit DOSové \"přerušení 33\" (21h) pro přístup k lokálním souborům na síťový systém souborů. Microsoft provedl významné změny a protokol včlenil do produktu LAN Manager, který vyvíjel spolu s firmou 3Com (kolem roku 1990). Microsoft protokol dále rozvíjel ve Windows for Workgroups (1992) i dalších verzích Microsoft Windows. Projekt Samba přinesl svobodnou implementaci SMB protokolu vyvinutou pomocí reverzního inženýrství. Ve Windows Vista (vydané v roce 2007) byla představena 2. verze protokolu (Server Message Block verze 2.0). Protokol je díky firmě Microsoft rozšířený v oblasti souborových serverů a klientů sítí LAN. Protokol SMB využívají souborové a tiskové servery síťových operačních systémů IBM (např. LAN Server, OS/2) a Microsoft (např. LAN Manager, Windows NT). Protokol pracuje na principu klient-server. Server umožňuje klientům sítě přistupovat k tzv. sdíleným prostředkům, např. sdíleným diskům, adresářům, tiskovým frontám nebo pojmenovaným kanálům.", "question": "Kdo vyvinul protokol SMB?", "answers": ["Barry Feigenbaum"]}
{"title": "MRNA", "context": "mRNA je jednovláknová nukleová kyselina (RNA), která vzniká během transkripce DNA a slouží jako předpis pro výrobu bílkoviny na základě genetické informace přepsané podle genetického kódu. Zkratka \"mRNA\" pochází z angličtiny, ve které se tato molekula označuje jako messenger RNA, což znamená \"poslíček\". Také je známa pod názvy informační nebo mediátorová RNA. Podrobnější informace naleznete v článku Transkripce_(DNA). mRNA vzniká v buněčném jádře při procesu zvaném transkripce. Tento proces je umožněn působením enzymu RNA polymerázy. Jedno z vláken DNA je použito jako templát pro syntézu vlákna RNA. Nukleotidy se přikládají podle párování s originálem. Transkripce se ovšem od replikace liší v několika ohledech. Bakteriální geny jsou tvořeny jediným nepřerušeným úsekem úseku DNA, který se beze změn zkopíruje a vytvoří molekulu mRNA Eukaryotní geny obsahují i nekódující sekvence (introny), které se přepisují do primárního transkriptu, z něhož se musí před transportem z jádra vystřihnout (splicing). Kromě otevřeného čtecího rámce, který kóduje protein, obsahuje typická mRNA oblasti chránící 5' a 3' konec (většinou 5' čepičku a 3' poly(A) konec) Poměrně velká část mRNA je ovšem tvořena 5' a 3' nepřekládanými oblastmi (UTR), které mají řadu regulačních funkcí.", "question": "Z jakého jazyka pochází zkratka mRNA?", "answers": ["z angličtiny"]}
{"title": "Opat", "context": "Opat je představený kláštera některých mužských řádů. Zpravidla stojí v čele opatství. Podobnou roli jako opat má u ženských řádů abatyše. Slovo opat je odvozeno z latinského abbas, a to z hebrejského abba, otec. V prvních křesťanských stoletích to bylo uctivé oslovení, později čestný titul a od 6. století podle řehole Bendikta z Nursie označení představeného mnišské komunity. Titul a funkci opata užívají benediktini a další mužské řády, které vznikly jejich reformami (cisterciáci, trapisté atd.) a také premonstráti. Představení klášterů později vzniklých řeholních řádů a kongregací užívají místo toho označení převor, kvardián, probošt nebo rektor. Opat je svrchovaný představený s rozhodovací i soudní pravomocí, teprve od Tridentského koncilu (1545-1563) podléhá dozoru místního biskupa. Jen v některých otázkách, například při prodeji nebo koupi majetku, se musí poradit se svou komunitou. Opatem může být zvolen pouze kněz, volí ho všichni členové komunity, a to na doživotí, opat ovšem může rezignovat. Volbu potvrzuje biskup, který nově zvolenému opatovi také předává insignie jeho úřadu: berlu, prsten a mitru. Opatská hodnost patří mezi preláty, opat však nemá biskupské svěcení, a tedy ani jeho pravomoci. Opatský znak je od pozdního středověku charakterizován černým širokým kloboukem, dvanácti černými uzlíky či třapci po stranách a svisle postavenou berlou za štítem. Na stuze pod štítem může být heslo. Opat primas je volený předseda shromáždění všech opatů benediktinského řádu. V řádech premonstrátů, cisterciáků a trapistů existuje pro obdobnou funkci označení generální opat. Ve středověku a v raném novověku se samostatnost kláštera zakládala na jeho nemovitém majetku, který opat spravoval a byl tudíž i světským pánem. Jako takový podléhal - podobně jako biskupové - svému lennímu pánovi, případně panovníkovi, který ho sám jmenoval. Proto se od raného středověku vyskytovali i laičtí opati, kteří někdy nebyli ani členy řádu a vykonávali pouze tuto světskou vládu. Za německé reformace si opati reformovaných klášterů ponechali svůj titul, časem se však označovali spíš jako preláti nebo probošti. Ve východních církvích odpovídá funkci opata igumen (hégúmenos) nebo archimandrita. Ve Francii se od 16. století opět oživil starý význam slova abbas a rozšířil se titul abbé jako zdvořilé oslovení (obvykle mladšího) kněze, který nemá žádnou zvláštní funkci. Benediktini Převor Řád (církev) Řády a řeholní kongregace Obrázky, zvuky či videa k tématu opat ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo opat ve Wikislovníku", "question": "Kdo bývá představeným klášterů mužských řádů?", "answers": ["Opat"]}
{"title": "Dejeanova fontána", "context": "Dejeanova fontána (francouzsky Fontaine Dejean) je fontána v Paříži. Kašna se nachází v 11. obvodu na náměstí Place Pasdeloup poblíž Cirque d'hiver. Fontána byla postavena v roce 1906. Jejím autorem je architekt Camille Formigé, sochařskou výzdobu provedl Charles-Louis Malric. Fontána byla součástí plánu na zřízení 12 kašen pro poskytování pitné vody pro obyvatele, který vymyslel architekt François Eugè Dejean (1821-1893), byla však realizována pouze tato kašna. Kašna má osmiboký podstavec, na kterém jsou v polovině umístěny dvě nádržky ve tvaru lastury, do kterých stéká malé množství vody z chrličů ve tvaru delfínů. Nad nimi je medailon a dedikační nápis dárci F. E. Dejeanovi. Na špici sedí pelikán. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fontaine Dejean na francouzské Wikipedii. (francouzsky) Popis fontány (francouzsky) Popis fontány", "question": "V jakém městě se nachází Dejeanova fontána?", "answers": ["v Paříži"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae.", "question": "Je Polsko součástí Evropské unie?", "answers": ["Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny."]}
{"title": "DiscoBalls", "context": "DiscoBalls je osmičlenná česká hudební skupina založená v roce 2006 v Praze. Patří mezi přední české skupiny hrající styl ska. Velmi oblíbení jsou i v zahraničí. Během svého působení odehráli přes 500 koncertů v Česku a sousedních zemích. V roce 2014 navštívili Moskvu a začali čile koncertovat v Německu. Absolvovali i čtrnáctidenní turné po Balkánském poloostrově či evropské turné s moskevskou kapelou M.A.D. Band. Zahráli si s kapelami Reel Big Fish, Ska-P, Bad Manners, Spitfire, The Valkyrians, Skarface, Spicy Roots, Neville Staple (The Specials), Random Hand nebo Big D and the Kids Table. První CD Disco Very Channel bylo nominováno na cenu Anděl za nejlepší album roku 2008 v žánru ska&reggae. V roce 2010 vydali své druhé CD Rise and Shine. V roce 2014 vydali své třetí albu s názvem Dance like nobody's watching, které se dočkalo i vinylové verze. Bylo označeno známým německým blogerem a hudebním kritikem Der Dude Goes Ska jako nejlepší ska album roku 2014. K albu byl vydán také první oficiální klip k písni \"Shake your ass\". 2008: Disco Very Channel 2010: Rise and Shine 2014: Dance like nobody's watching 2007: Live in Cross 2007.", "question": "Kdy byla založena hudební skupina DiscoBalls?", "answers": ["2006"]}
{"title": "Cha-cha", "context": "Cha-cha-cha (výslovnost: [ča-ča-ča]), zkráceně Cha-cha, česky čača nebo ča-ča, je velmi svižný latinskoamerický tanec pocházející z Kuby. Rytmus se vyvinul z kubánského tance Danzon synkopováním čtvrté doby. Cha-cha-cha je jedním z pěti latinskoamerických soutěžních tanců, mezi něž se zařadil jako poslední v pořadí, a ve zjednodušené formě se vyučuje také v tanečních kurzech. Základní pohyb i většina jednoduchých figur je stejná pro oba partnery (zrcadlově). Typická je pro tento tanec cha-cha-cha přeměna na synkopovanou dobu 4 (tedy v rytmizaci 4a1), při které zní výrazný zvuk kubánského hudebního nástroje giro. Cha-Cha se tancuje jak na původní latinskou hudbu nebo na latin rock či latin pop. Základní pohyb v jednom taktu se skládá z tří pomalých kroků a dvou rychlých. Slovo cha-cha vzniklo na Haiti podle zvuku zvonku, na který se hrávalo při tradičních tancích. Melodie cha-chi se vyvinula především z mamba. Na konci 40. let bylo mambo v USA velmi populární, ale náročné kvůli svojí rychlosti. Proto se začalo hrát pomaleji a vznikla cha-cha. V roce 1951 hudebník Enrique Jorrín, jehož orchestr hrál v havanské kavárně Prado di Neptune, představil tento zpomalený rytmus pod dnešním názvem na Kubě. V roce 1953 se jeho melodie La Engañ a Silver Star staly hity. Figury podle ČSTS: Základní pohyb (basic Movement) zavřený (Close) na místě (In Place) stranou (Side Basic) otevřený (Open Basic) Rytmický krok (Time Step) Otáčky. na místě (Spot Turns) Podtáčky pod rukou (Under Arm Turns) New York (New York) Ruka k ruce (Hand to Hand) Tři čači (Three Cha Cha Chas) Křížený základní krok (. Cross Basic) Vějíř (Fan) Alemana (Alemana) Hokejka (Hockey Stick) Káča vpravo (Natural Top) Otevření ven vpravo (Opening Out to Right) Švihy kyčlí (Hip Twists. ) zavřený (Close) otevřený (Open) pokročilý (Advanced) spirálový (Spiral) Kubánská přerušení (Cuban Breaks) Rameno k rameni (Shoulder to Shoulder) Turecký ručník (Turkish Towel. ) Metody změny chodidla (Methods od Changing Feet) Káča vlevo (reverse Turn) Spirála (Spiral) Laso (Rope Spinning) Miláček (Sweetheart) Následuj mě (Follow My Leader) Kadeř (Curl) Aida (Aida) Otevření ven z káči vlevo (Opening Out from Reverse Top) Guapacha", "question": "Jaké je mambo kvůli své rychlosti ?", "answers": ["náročné"]}
{"title": "Tořič včelonosný", "context": "Jiným českým pojmenováním je bezostrožka včelí (Sloboda 1852). == Popis == Tořič včelonosný je vzpřímená rostlina dosahující 20-45 cm. Hlízy jsou malé a mají kulovitý tvar. Listy mají kopinatý tvar a směrem nahoru se postupně zmenšují. Maximálně dosahují délky 6-13 cm. Květenství je vzpřímené a nese jen 3-8 květů, které jsou nápadné svým zbarvením. Vnější okvětní listy jsou podlouhlé a mají růžovou až bílou barvu. Vnitřní okvětní listy jsou kratší, pysk je dlouhý 1-1,2 cm a má okrouhle vejčitý tvar a má tmavohnědou barvu. Plodem jsou válcovitě zelené tobolky. Tořič včelonosný kvete v období mezi květnem a červencem. Zajímavé je, že je to rostlina samosprašná i přesto, že má květy uzpůsobené k opylování hmyzem. To naznačuje, že se samoopylení vyvinulo jako sekundární jev. == Stanoviště, rozšíření == Tořič včelonosný se vyskytuje na stanovištích od pahorkatin do podhůří a vyhledává slunné travnaté nebo křovinaté louky nebo světlé lesy. Roste na bazických a na živiny bohatých půdách. Nejvíce se tento druh tořiče vyskytuje ve Středomoří, nejseverněji se vyskytuje ve Velké Británii a v zemích Beneluxu. Východní hranice výskytu je mezi Kavkazem a Krymem. Do roku 1950 byl tento druh uváděn pouze ze Slovenska, ale v roce 1980 byl doložen i na území České republiky (roste jen na jižní či střední Moravě - v okolí Štramberka a Kurdějova a v Bílých Karpatech.V Čechách byl nalezen v Českém středohoří a nejnověji i v podhůří Krušných hor v Karlovarském kraji. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu tořič včelonosný ve Wikimedia Commons Taxon Ophrys apifera ve Wikidruzích (česky) Tořič včelonosný (Ophrys apifera), samoopylovač", "question": "Kde roste Tořič včelonosný?", "answers": ["Středomoří"]}
{"title": "Argentina", "context": "Následoval prudký rozvoj a na počátku 20. století byla Argentina sedmou nejbohatší zemí světa. Ve 30. letech však přišel hospodářský rozvrat následovaný politickým chaosem. Výsledkem bylo dlouhé období diktátorských režimů vojenského typu, nejznámějším a nejúspěšnějším z těchto diktátorů byl Juan Perón. Jeho ideologie tzv. perónismu se stala významným rysem argentinského politického systému a hlásí se k ní i řada demokratických politiků současnosti. Éra diktátorských vlád, doprovázená řadou násilností (tzv. špinavá válka), skončila roku 1983. Od té doby je Argentina demokracií. == Název == Jméno země je vlastně adjektivum odvozené od latinského slova argentum (\"stříbro\"). Má původ v událostech nezdařené výpravy (1515/16) portugalského mořeplavce ve španělských službách Juana Díaze de Solís, který na východním pobřeží Jižní Ameriky objevil ohromný estuár La Mar Dulce (\"Sladké moře\"), kde však byl po přistání s částí posádky zabit domorodci. Zbytek výpravy se rozhodl vrátit do Evropy, ale cestou jedna z lodí ztroskotala na pobřeží dnešní Brazílie. Vůdce skupinky ztroskotanců, Portugalec Alejo García se dokázal spřátelit s místními Indiány a o osm let později (1524) vedl evropsko-indiánskou výpravu za mýtickým \"Bílým králem\", který podle indiánských pověstí měl sídlit ve \"Stříbrných horách\" (španělsky Sierra de la Plata) a oplývat nesmírným množstvím drahých kovů. Garcíova výprava přešla kontinent směrem na západ, v horách narazila na Inckou říši, s jejímiž obránci se střetla a podařilo se jí naloupit stříbrné poklady; byť byl García na zpáteční cestě zabit, pověst i materiální důkazy se donesly k sluchu dalších evropských objevitelů. Tak se v letech 1526–1548 uskutečnilo několik výprav ve snaze najít ty legendární Stříbrné hory a protože všechny tyto výpravy měly počátek v oblasti La Mar Dulce, bylo tedy přejmenováno na Río de la Plata (\"Stříbrná řeka\") a kraj okolo něj na Stříbrnou zemi – ačkoliv vytoužená hora plná stříbra byla nakonec (1545) nalezena až v Potosí, na území dnešní Bolívie... Poprvé je jméno \"Stříbrná země\" doloženo v latinském tvaru v 50. letech 16. století jako Terra Argentea; od počátku 17. století se pak objevuje jeho španělský ekvivalent Tierra Argentina, v následujících staletích ovšem psaný s určitým členem jako La Argentina. Po vzniku samostatného státu se od roku 1831 toto adjektivum stalo součástí politického jména (Confederación Argentina, República Argentina), ale teprve v průběhu 1. poloviny 20. století se ustálila i současná krátká podoba jména geografického. == Původ vlajky == Vlajka je složena ze tří vodorovných pruhů.", "question": "Je Argentína demokracií ?", "answers": ["Od té doby je Argentina demokracií."]}
{"title": "Jupiter (planeta)", "context": "Hlavní prstenec je tvořen prachem ze satelitů Adrastea a Metis, který, místo aby spadl zpět na měsíce, je gravitačním působením Jupiteru zachycen a přitahován směrem k planetě. Další impakty pak doplňují nový materiál. Dva široké jemné prstence, které obklopují hlavní, pocházejí z měsíců Thebe a Amalthea. Existuje také velmi řídký a vzdálený vnější prstenec, který krouží kolem Jupiteru opačným směrem. Jeho původ je nejistý, snad je tvořen zachyceným meziplanetárním prachem.[zdroj? ] Jupiter je jediná planeta, jejíž těžiště se Sluncem leží mimo objem Slunce, i když jen o 7 % jeho poloměru. Průměrná vzdálenost mezi Jupiterem a Sluncem je 778 miliónů km (přibližně 5,2 AU) a kolem Slunce oběhne jednou za 11,86 let, což odpovídá 2/5 oběžné doby Saturnu, se kterým má dráhovou rezonanci v poměru 5:2. Sklon dráhy Jupiteru je 1,31° vzhledem k ekliptice. Jelikož Jupiter má oběžnou excentricitu rovnou 0,048, jeho vzdálenost od Slunce mezi perihéliem a aféliem se mění zhruba o 75 miliónů km. Sklon rotační osy Jupiteru dosahuje pouze 3,13°. V důsledku tak malého sklonu osy se na Jupiteru neprojevují sezónní variace počasí jako v případě Země či Marsu. Jupiter má nejrychlejší rotaci ze všech planet v celé sluneční soustavě, jednu otočku kolem své rotační osy uskuteční za méně než 10 hodin, což vytváří vyklenutí v oblasti rovníku, která je snadno viditelná ze Země i amatérskými dalekohledy. Takové rotaci odpovídá zdánlivá odstředivá síla a odstředivé zrychlení na rovníku okolo 1,67 m/s2, které snižuje čistou povrchovou gravitaci na rovníku 24,79 m/s2. Výsledné gravitační zrychlení v oblasti rovníku je tak pouze 23,12 m/s2. Planeta má tvar rotačního sferoidu, rovníkový průměr je o 9275 km delší než polární.", "question": "Kolik let trvá Jupiteru oběh kolem Slunce?", "answers": ["11,86 let"]}
{"title": "General Electric", "context": "General Electric Company (zkráceně GE) (NYSE: GE) je nadnárodní konglomerát se sídlem v americkém městě Fairfield ve státě Connecticut. Byla založena v roce 1892 Edisonem, Thomsonem, Houstonem a Coffinem, který se stal jejím prvním prezidentem. == Podnikání == GE vyniká zejména v oblasti dopravní technologie. Mezi další obory, na které se soustředí, patří: finančnictví, energetika, média a další.Před ekonomickou krizí se její tržby resp. čisté zisky vyšplhaly ke 180 resp. 22 mld USD. Za rok 2010 měla GE tržby o výši 150,211 mld a čistý zisk 12,163 mld USD. === Média === Nejznámější jsou jeho televizní společnosti NBC a Universal Pictures, dále vlastní společnosti jako Telemundo, Focus Features, 26 televizních stanic v USA, kabelovou televizní síť MSNBC, Bravo a Syfy (současně vlastní Sci-fi magazine). GE taktéž vlastní 80% podíl ve filmových studiích NBC Universal. Nebývale rozsáhlý vliv na nezanedbatelnou část (zejména amerických) médií má své kritiky – ti například podotýkají, že je jen těžko myslitelné, aby např. zpravodajství NBC přišlo se zprávou výrazně kritickou vůči GE nebo některému jeho produktu. == Divize GE == GE Commercial Finance GE Industrial GE Infrastructure GE Aviation GE Transportation Systems GE Energy GE Commercial Aviation Services GE Energy Financial Services GE Oil & Gas GE Water & Process Technologies GE Capital GE Healthcare NBC Universal == Odkazy == === Reference === === Související články === Jack Welch === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu General Electric ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Jaká je zkratka pro nadnárodní konglomerát se sídlem v americkém městě Fairfield ve státě Connecticut?", "answers": ["GE"]}
{"title": "Barva", "context": "Základní barvy se skládají z jednoho slova (tedy ne např. světle zelená), užívají se s vysokou frekvencí a o jejich užívání panuje mezi mluvčími jazyka shoda. Jazyky, které rozlišují mezi pouze dvěma barvami, vždy nejprve rozlišují mezi tmavou barvou a světlou barvou. Posléze se k nim vždy přidává červená - tím pádem tři nejzákladnější barvy jsou černá, bílá a červená. Následuje zelená nebo žlutá, pak druhá z dvojice těchto barev, a následně modrá. Všechny jazyky se šesti barvami obsahují černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou a modrou. Později se vyvinou i názvy pro ostatní barvy. Čeština má, podobně jako angličtina a němčina, jedenáct základních barev: černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou, modrou, hnědou, šedou, oranžovou, růžovou a fialovou. Ruština a italština mají dvanáct barev - rozlišují mezi světle modrou (rusky goluboj) a tmavě modrou (rusky sinij). Vyčlenění světle modré jakožto tyrkysové mezi základní barvy bylo nedávno potvrzeno i pro angličtinu, a to spolu s barvou lila (světle fialová) - podle studie z r. 2015 tak má současná angličtina 13 základních barev. Colorterapie, také jinak léčení pomocí barev, je technika, která se využívala již ve starém Egyptě. Barvy vyzařují různé elektromagnetické vlnění s rozdílným působením na lidskou mysl. Právě tohoto působení se využívá při colorterapii. U této terapie záleží na barvě pokoje, oblečení či ložního povlečení. Proto jsou například v nemocnicích převážně zelené, modré nebo žluté stěny, protože ty navozují u člověka pocity klidu a míru. Dále si můžeme dopřát colorterapii v relaxačních centrech jako jsou solné jeskyně, sauny, vířivky atd.[zdroj? ]", "question": "Jaké barvy jsou převažně stěny v nemocnicích?", "answers": ["zelené, modré nebo žluté stěny"]}
{"title": "Apollo 13", "context": "Lze se po ní dostat pouze na tzv. rovníkovou (ekvitoriální) oběžnou dráhu kolem Měsíce, která umožňuje přistání pouze v oblastech ležících kolem jeho rovníku - tedy nikoliv například v oblasti Fra Mauro, kam směřovalo Apollo 13. Dalším argumentem proti používání bezpečné translunární dráhy je skutečnost, že vhodné startovací okno, zohledňující zejména světelné podmínky v době startu, přistání na Měsíci a při návratu na Zemi, nenastává příliš často, což omezuje frekvenci startů kosmické lodi k Měsíci. Lety Apollo 12, Apollo 13 a Apollo 14, tzv. H mise (H od slova hybrid), proto sice zahájily let po bezpečné translunární dráze, ale po určité době ji opustily tak, aby mohly uskutečnit přistání ve své cílové oblasti. Lety Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17 jsou také označovány jako tzv. J mise. Tyto lety byly rovnou navedeny na translunární dráhu, která nebyla bezpečnou. Zatímco Apollo 15 se mohlo dostat na bezpečnou translunární dráhu za pomocí řídicích motorů RCS (Reactive Control System), Apollo 17 již letělo po dráze natolik odlišné od bezpečné translunární dráhy, že by mělo problémy se na ní v případě potíží dostat i s využitím motorů přistávacího stupně lunárního modulu. Apollo 13 bylo vyneseno na oběžnou dráhu kolem Země dne 11. dubna 1970 v 19:13 UT z kosmodromu na Mysu Canaveral. 30 hodin a 40 minut po startu posádka zažehla hlavní motor servisního modulu a přešla tak z bezpečné translunární dráhy na dráhu hybridní, jež umožňovala přistání v cílové oblasti Fra Mauro. V čase 55:52 po startu signalizovaly přístroje (telemetrickým přenosem dat) řídicímu středisku nízký tlak ve vodíkové nádrži. Nejednalo se o poruchu, ale o přirozený fyzikální jev stratifikace obsahu nádrže s kapalným vodíkem nebo kyslíkem. Proto bylo v nádržích zařízení na ohřívání a promíchávání obsahu. Středisko dalo pokyn zapnout ve všech nádržích ohřívače a promíchávací vrtule. \"Jack\" Swigert zapnul promíchávání (55:53:20 pro kyslíkovou nádrž č.2). Ihned byly naměřeny anomálie elektrických hodnot, které jsou zpětně považovány za příznak zkratů v nádrži. Dle zpětného vyhodnocení telemetrie byly senzory kyslíkové nádrže 2 ztraceny po nárůstu tlaku a teploty v čase 55:54:51, tedy minutu a půl po zapnutí promíchávání.", "question": "Na kterém mysu je kosmodrom, z kterého odstartovalo Apollo 13?", "answers": ["na Mysu Canaveral"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Teorie světelného kvanta byla předzvěstí vlnově-částicové duality, představy, že fyzikální systémy mohou vykazovat jak vlnové, tak částicové vlastnosti, která byla použita jako základní princip tvůrci kvantové mechaniky. Fotoelektrický jev mohl být úplně vysvětlený až po dozrání kvantové mechaniky. ==== Speciální teorie relativity ==== Einsteinův třetí článek se jmenoval \"O elektrodynamice pohybujících se těles\". Když Einstein pracoval na tomto článku, napsal Milevě o \"naší práci o relativitě pohybu\" a toto vedlo k úvahám, zda Mileva měla na této práci podíl. Tento článek představil speciální teorii relativity, teorii času, vzdáleností, hmoty a energie, která byla konzistentní s elektromagnetismem, ale vynechávala gravitaci. Speciální relativita složila skládanku, která se objevila po provedení Michelsonova-Morleyova experimentu, který ukázal, že světelné vlny se nemohou šířit prostředím, za jaké byl považován éter. Rychlost světla byla stále stejná, ne relativní vzhledem k pozorovateli. Toto bylo v newtonovské fyzice nemožné. Už v roce 1894 se George Fitzgerald domníval, že výsledky Michelsonova-Morleyova experimentu mohou být vysvětleny, pokud jsou pohybující se objekty zkráceny ve směru jejich pohybu. Některé z hlavních rovnic Einsteinova článku – Lorentzovy transformace – byly světu představeny už roku 1903 holandským fyzikem Hendrikem Lorentzem, který dal Fitzgeraldovým domněnkám matematickou formu.", "question": "Jak se jmenoval Einsteinův tretí článek?", "answers": ["O elektrodynamice pohybujících se těles"]}
{"title": "Josef Kemr", "context": "Josef Kemr (20. června 1922 Praha - 15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec. V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945-1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948-1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950-1965 v Městských divadlech pražských.. Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal cenu Thálie za celoživotní dílo. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.", "question": "Kde zemřel Josef Kemr?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Mona Lisa", "context": "V soudobých malbách bylo naopak vše stejně ostré. Navíc čím je na obraze pozadí vzdálenější, tím je rozostřenější a mdlejší. V pozadí je také možno vidět něco jako armagedon neboli konec světa. Vyskytuje se na něm několik mostů a větší vlny, poblíž je vidět několik sopek, za nimi jsou útesy. Do té doby zdaleka nejprokreslenější stínování a tónování, související s technikou sfumato. Vysoká anatomická věrnost (ruce). Do té doby neviděné detaily, např. v tkanině šatů.Další rysy díla: Krajina za Monou Lisou je fantaskní; horizonty z levé a pravé strany jsou na výrazně rozdílné úrovni a je fyzicky téměř nemožné, aby se za zády Mony Lisy mohly spojit. == Zajímavosti == V místě, kde deska (z topolového dřeva) praskla, má Mona Lisa nad hlavou zelený vertikální proužek. Podklad i barva se vydrolily; neexistuje technologie, která by původní barevný charakter díla nahradila v otázce pigmentů, ze kterých je barva, pojidla, či techniky. V roce 2006 se objevila další z teorií objasňující \"tajemný úsměv\" Mony Lisy: kanadští vědci došli k závěru, že úsměv patří ženě po porodu. Důvodem je nalezení stopy původní malby na obraze, kde má Mona Lisa přes tvář tenký šátek, který nosívaly florentské ženy před porodem a krátce po něm. Z obrazu údajně byla kdysi odříznuta dvojice sloupů terasy, které původně postavu rámovaly. == Kopie z Museo del Prado == V lednu 2012 Museo del Prado v Madridu oznámilo, že téměř dokončilo restauraci kopie malby od žáka Leonarda. Tato kopie je dlouho známa, ale po odstranění černého nánosu barvy z 18. století se ukázalo, že obraz není jen obyčejnou kopií.", "question": "Jaká je krajina za Monou Lisou?", "answers": ["fantaskní"]}
{"title": "Stehenní kost", "context": "Stehenní kost (latinsky: femur nebo os femoris) je nejdelší kost lidského těla, která však snese velké zatížení. I přes svou velikost je poměrně lehká. Jedná se o párovou kost. Tvoří v lidském organismu stehno. Nasedá v kyčelním kloubu tak, že kulovitý čep kosti stehenní zapadá do jamky kloubu kyčelního, jedná se o kloub kulový s omezením. Končí kolenním kloubem. Jako každá kost je tvořena pojivem - kostní tkání. Skládá se z kostních buněk, bílkovin, solí vápníku a fosforu. Ve střední části je vyplněna žlutou dření, ta je rezervou v situacích, kdy dojde k vyčerpání tělesného tuku. Při nedostatku červených krvinek se může žlutá kostní dřeň přeměnit na červenou, která posléze produkuje erytrocyty. Stavba kosti: trochanter minor trochanter major Obrázky, zvuky či videa k tématu Stehenní kost ve Wikimedia Commons Stehenní kost - popis", "question": "Která kost je nejdelší kost lidského těla?", "answers": ["Stehenní kost"]}
{"title": "Huygensův princip", "context": "Předpokládá, že v každém okamžiku lze každý bod na čele šířící se vlny chápat jako nový zdroj vlnění (sekundárních vln). Nový tvar čela vlny v čase o malý okamžik pozdějším lze pak určit jako vnější obálku vln, šířících se z těchto zdrojů. Huygensův princip není zcela správný, neboť podle něj by se například vlna procházející vzduchem či vodou ze všech bodů vracela zpět do zdroje, aniž by se odrazila od nějaké překážky. Huygensovy představy doplnil francouzský fyzik Augustin-Jean Fresnel. Upřesněný Huygensův-Fresnelův princip doplňuje původní představu o interferenci sekundárních vln a zavádí tzv. inklinační faktor : : : K ( θ ) = : : 1 2 : : ( 1 + cos : θ ) : : {\\displaystyle K(\\theta ). ={\\frac {1}{2}}(1+\\cos \\theta )} , kde : : : θ : : {\\displaystyle \\theta } je odchylka od původního směru šíření. Každý bod vlnoplochy, v němž existuje vazba, a do něhož v určitém okamžiku dospělo postupné vlnění izotropního prostředí můžeme pokládat za zdroj elementárního vlnění, které se z něho šíří v elementárních vlnoplochách. Celková vlnoplocha v dalším časovém okamžiku je vnější obálka všech elementárních vlnoploch a kolmice na ni jednoznačně určuje směr šíření. Díky Huygensovu principu můžeme zkonstruovat vlnoplochu v určitém okamžiku, je-li známá její poloha a tvar v některém předcházejícím okamžiku. Lze také podle něj odvodit princip odrazu a lomu vlnění. Vlnění Vlnoplocha Christian Huygens", "question": "Co je potřeba znát ke zkonstruování vlnoplochy?", "answers": ["poloha a tvar"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo president Osvoboditel (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl český státník, filozof a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu \"Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát\" a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program \"realismu\" se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 Masaryk vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku vydával od roku 1913 v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo \"Rusko a Evropa\", přeložené do několika jazyků. Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku 1914 cestoval na Západ a prostřednictvím R. W. Seton-Watsona a dalších seznamoval světové politiky s českými požadavky.", "question": "Kdy se narodil Tomáš Garrigue Masaryk?", "answers": ["7. března 1850"]}
{"title": "Intel", "context": "Společnost Intel Corporation je největším světovým výrobcem polovodičových obvodů a dalších zařízení. Hlavní sídlo firmy je v kalifornském městě Santa Clara v USA, v lokalitě nazývané Silicon Valley. Celé sídlo Intelu je složeno z komplexu několika budov, centrála je pak v budově pojmenované po zakladateli společnosti Robertu Noyceovi. V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů. Po celém světě pracuje pro společnost Intel přes 96 500 zaměstnanců. Jako jedna z největších světových společností s ročním obratem 37,6 miliard $ (2008) a hodnotou 127 miliard $ (k 8. červnu 2006) je společnost kótována na mnoha světových burzách (NASDAQ: INTC; SEHK: 4335) Intel je znám mezi běžnými lidmi především svými procesory. Ročně jich vyrobí přes 100 miliónů, což je zhruba 75 % celosvětové produkce x86 procesorů (r. 2000). Kromě procesorů pro osobní počítače vyrábí procesory pro PDA, čipsety, flash paměti, telekomunikační čipy i multimediální vybavení domácností (dětské elektronické mikroskopy a web kamery). Intel se koncem roku 2005 rozhodl změnit své 37 let staré logo i známý slogan. Slogan Intel inside tak nahradil claim Leap ahead (\"skok kupředu\"). Společnost byla založena Robertem Noycem, Gordonem Moorem (který se proslavil díky svému Moorově zákonu), Arthurem Rockem a Maxem Palevskym v roce 1968 pod původním názvem Integrated Electronics Corporation. Moore a Noyce přišli z Fairchild Semiconductor a stali se tím prvními zaměstnanci. Rock nebyl zaměstnanec ale investor. Celková počáteční investice činila 2,5 milionu dollarů směnitelných dluhopisů a 10 tisíc dollarů od Arthura Rocka. Pouze 2 roky poté dokončil Intel svou první nabídku akcií (IPO) a získal 6,8 milionu dolarů (23 dolarů za akcii). Třetí zaměstnanec Intelu Andy Grove byl chemický inženýr, který později ve velké části 80. a 90. let řídil společnost. Související informace naleznete také v článku Procesory Intel. V roce 2008 uvedl Intel dvě nové platformy. Procesory Core i7 založené na architektuře Nehalem do Patice 1366. Dále to byl Atom určený pro netbooky, který je v 441-ball μ pouzdře (letování přímo na PCB). Mezi třetím a čtvrtým kvartálem 2009 uvedl Intel na trh Core i5 a pro něj Patici 1156. V lednu roku 2011 intel zahájil prodej Core i5 a i7 2. generace s produktovým označením Sandy Bridge pro patici 1155 do vydaní Sandy Bridge-E jedná z nejvýkonnějších. Během listopadu 2011 byl uveden procesoru i7 Sandy Bridge-E nejvýkonnější procesory současnosti pro patici 2011.", "question": "nalezneme v sídle Intelu muzeum?", "answers": ["V sídle Intelu také naleznete muzeum mikroprocesorů."]}
{"title": "Guillaume Apollinaire", "context": "Dnešními literárními vědci jsou jeho básně označovány za kubofuturistické - spojují totiž prvky kubismu a futurismu: uvolnění struktury básně (nikoli však její úplné zrušení), odstranění interpunkce, dynamika, polytematičnost, spojování představ na základě asociací... Pásmo (1912). Rychlé přemisťování v čase a prostoru vystihuje dynamiku doby. Města splývají v jediné, verše jsou samostatné významové jednotky. Báseň má vypadat jako stránka novin, typické pro dílo jsou metafory. Toto dílo přeložil Karel Čapek (1919), ovlivnilo např.: J. Wolkera (Svatý kopeček), V. Nezvala (Edison), K. Biebla (Nový Ikaros)... Alkoholy (1913) - vyvrcholení jeho snahy o vytvoření nového básnického jazyka a vyjádření rytmu moderní doby. Kaligramy (1918) Bestiář aneb Orfeův průvod Život zasvětit lásce Je Básně pro Lou Něžný jako vzpomínka Nalezené básně 11 tisíc prutů aneb rychtářovy lásky Hrdinské činy mladého donchuana Prsy Tiréziovy (1918) - zde se poprvé objevuje název surrealismus, dílo mělo podtitul surrealistické drama. Spíše než o drama jde o libreto nebo scénář pro divadelní hru. Autor zde totiž pomíjí všechny stavební prvky tradičního dramatu (děj, charaktery, dramatický konflikt) - toto dílo se stalo programovým dílem divadelní avantgardy a předchůdcem absurdního dramatu. Děj se odehrává v Zanzibaru (Afrika), hrdinka je feministka Terezie, která odmítá úděl matky, proto odhodí prsa a stává se mužem Tiréziem. Opuštěný manžel zplodí během dne více než 40 000 dětí. Apollinaire velmi ovlivnil českou literaturu, jeho díla překládali mj. Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval, a další. Francouzská literatura Seznam francouzských spisovatelů Surrealismus Dadaismus Obrázky, zvuky či videa k tématu Guillaume Apollinaire ve Wikimedia Commons Autor Guillaume Apollinaire ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Guillaume Apollinaire Plné texty děl autora Guillaume Apollinaire na projektu Gutenberg Osoba Guillaume Apollinaire ve Wikicitátech (francouzsky) \"Osobní recitace básně Sous le Pont Mirabeu\" (.mp3)", "question": "Který český umělec překládal díla Apollinaira?", "answers": ["Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval"]}
{"title": "Obléhání Brna (1645)", "context": "Obléhání Brna (3. května – 23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce). Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně. Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny.", "question": "Kolik švédských vojáků obléhalo město Brno v roce 1645?", "answers": ["28 tisícům"]}
{"title": "Pivovar Starobrno", "context": "Typické svojí barvou, jemně hořkou chutí a sladovou vůní /v roce 2014 dostalo čtyři medajle/ Starobrno Reserva 2016 /6,5%/ - speciální pivo šestnáctka je tzv. výběr ze sladů s obsahem alkoholu 6,5 procent a má letos krásnou jantarovou barvu. Pivo je už vařeno v létě 2016 a jak jinak než z jakostních moravských surovin. Slad je tentokrát z Litovle, Prostějova a Hodonic. Chmel je z Tršic. První pivo této řady bylo vydáno v roce 2013. Láhev má 0,75l. Jinak je pivo prodejné v sudu o obsahu 30l. Starobrno Medium /4,7%, hořkost 26 EBU; barva 13 EBC/ chlouba pivovaru který získal za toto dobré pivo šest medajlí. Tento světlý ležák je nepasterizovaný a vyznačuje se bohatou pěnou, neobyčejně lahodnou, plnou, jemně chmelovou chutí a dokonalým řízem. Starobrno Drak /5,2%, hořkost 29,5 EBU; barva 14 EBC/ originální nepasterizovaný extra chmelený světlý ležák. Je vařený tradičním způsobem na dva rmuty a po dozrávání ještě prochází speciálním studeným dochmelením. I díky němu se může pochlubit vyváženou chmelovou vůní a chutí s příjemným hořkosladkým dozníváním, nabádajícím k dalšímu napiti. Pěna je sametová. Pivo dostalo 2. místo na Pivexu 2014. Starobrno Nefiltrovaný Ležák /5,0%, hořkost 31 EBU; barva 15,5 EBC/ tento ležák je to nejopečovávanější pivo ze starobrněnského pivovaru. Jde o nepasterizovaný, ale navíc i nefiltrovaný ležák, který má typické zlatavé zakalení způsobené pivovarskými kvasnicemi a obsahuje tak významné množství vitaminu B. Právě díky kvasnicím má nefiltrovaný ležák tak typickou plnou chuť s jemným nádechem připomínajícím chléb. Tento ležák nechávají dozrát a zakulatit v ležáckých sklepích přímo pod Žlutým kopcem a pak jej pro vás ručně stáčí do sudů. Věnují mu tak po celou domu maximální péči. I v jejich provozovnách, kde vám jej nabízí /prodává se pouze v sudech/, musí být dodržovány speciální podmínky pro uchování jeho čerstvosti. Ponořte se i vy do charakteristické vůně chmele a rozeznejte každý tón poctivé pivovarské práce a ingrediencí. Starobrno licenčně vyrábí slovenského Zlatého bažanta, dováží piva značky Heineken, Amstel, Murphy's a Edelweiss. Specialitou v nabídce firmy Starobrno je Zelené pivo (13°), které je každoročně nabízeno na Zelený čtvrtek o Velikonocích. Pivovar tvrdí, že surovina dodávající pivu svěže zelenou barvu je údajně bylinného původu a je tajemstvím starobrněnského sládka, Státní zemědělská a potravinářská inspekce ale nařídila pivovaru změnit prezentaci zeleného speciálu, protože na zelené barvě se podílel i likér obsahující umělé potravinářské barvivo E133. Portfolio pivních značek doplňují ještě vlastní sudové limonády ZULU kola a ZULU citron a pivní pálenka BierBrand. Obrázky, zvuky či videa k tématu Starobrno ve Wikimedia Commons Stránky pivovaru Starobrno", "question": "Které slovenské pivo licenčně vyrábí Pivovar Starobrno?", "answers": ["Zlatého bažanta"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy.", "question": "Kde leží Uherské Hradiště?", "answers": ["ve Zlínském kraji"]}
{"title": "Adolf Hitler", "context": "Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku, v níž bylo Německo zprvu úspěšné. Roku 1940 německá armáda zvítězila nad Francií, následujícího roku přepadla Sovětský svaz a postoupila hluboko do jeho území. Od roku 1943 však začala nabývat vrchu koalice Spojenců a Hitler svými nevhodnými zásahy do velení armády situaci ještě zhoršoval. Roku 1944 vyvázl z atentátu, který zosnovala skupina důstojníků v čele s plukovníkem Stauffenbergem, protože chtěla předejít drtivé porážce, k níž se pod Hitlerovým neschopným a fanatickým velením schylovalo. Na jaře 1945 Hitler uvízl v obleženém hlavním městě a 30. dubna spáchal ve svém bunkru sebevraždu spolu se svou družkou Evou Braunovou, kterou si těsně předtím vzal za manželku. Narodil se 20. dubna 1889 v městečku Braunau am Inn v Rakousku nedaleko bavorských hranic. Matka Adolfa Hitlera se jmenovala Klára Hitlerová, za svobodna Pölzlová. Jeho otec Alois Hitler, vlastním jménem Schicklgruber, se narodil jako nemanželské dítě Marie A. Schickelgruberové a Johanna G. Hiedlera. V roce 1876 si ale změnil své příjmení na Hitler, což byla zkomolenina jména Hiedler. Pracoval jako celní inspektor, Klára Pölzlová pracovala původně jako služka Aloisovy první ženy. Klára byla třetí ženou Aloise Hitlera a byla jeho vzdálenou sestřenicí. Proto si Hitlerovi rodiče museli vyžádat pro povolení k sňatku církevní dispens. Hitlerův pradědeček z matčiny strany se jmenoval Johann von Nepomuk Hüttler. Hitler se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. Všichni jeho sourozenci zemřeli ještě v dětském věku, až na nejmladší sestru Paulu (1896-1960), která Hitlera přežila o mnoho let. Rodina penzionovaného státního úředníka Aloise Hitlera se často stěhovala z místa na místo, než se usadila ve vesnici Leonding nedaleko Lince. Hitler v té době navštěvoval nejméně pět základních škol.", "question": "Jak se jmenoval otec Adolfa Hitlera?", "answers": ["Alois Hitler"]}
{"title": "Puma (značka)", "context": "Puma AG Rudolf Dassler Sport, zkráceně Puma, je německá společnost specializující se na výrobu sportovního oblečení, vybavení a obuvi. Byla založena Rudolfem Dasslerem roku 1924 a později registrována v roce 1948. Puma je známá jako výrobce fotbalové obuvi a ve své historii sponzorovala mnoho významných fotbalistů (Pelé, Eusébio, Johan Cruijff, Enzo Francescoli, Diego Maradona, Lothar Matthäus, Kenny Dalglish, Didier Deschamps či Gianluigi Buffon). Sponzoruje rovněž některé národní fotbalové týmy. Jako např.:Italskou fotbalovou reprezentaci nebo Českou fotbalovou reprezentaci. S tenisovými raketami hráli například Boris Becker nebo Tim Henman. Rudolf Dassler společně s bratrem Adolfem založili v roce 1924 firmu na výrobu sportovní obuvi Gebrüder Dassler Schuhfabrik, ale v roce 1948 se rozešli. Rudolf založil opět firmu vyrábějící sportovní obuv a pojmenoval ji podle prvních dvou písmen ze svého jména Ruda (RUdolf DAssler), následně však firmu přejmenoval na Puma Schuhfabrik Rudolf Dassler. Stejně postupoval i Adolf (Adi), který do názvu použil první tři písmena a založil firmu Adidas.", "question": "Ve kterém roce byla založena firma Puma?", "answers": ["1924"]}
{"title": "Mexiko", "context": "V současnosti je Mexiko zemí katolickou – převažují římští katolíci. Jsou zde i východní katolické církve: 1) arménští katolíci – Apoštolský exarchát pro Latin. Ameriku a Mexiko (mimo Argentinu), pouze 2 farnosti, počet stagnuje: 2015 – 12 000 věřících - stejně jako r. 2014, 2010, 2000, * 2) maronité: Eparchie Nuestra Señ (. Naší Paní, tj. Panny Marie) de los Martires de Libano (libanonských mučedníků), vznikla 1995, r. 2015 – 156 000 věřících – počet narůstá: 2014 – 154 400, 2010 – 150 800, 2000 – 150 000. M. je i Carlos Slim Helú (VIZ), * 3) řeckokatolíci-melchité: Eparchie Nuestra Señ (Naší Paní, tj. P. Marie) del Paraíso: 2015, 2014, 2010 – 4 700 věřících, 2000 – 2 500, 1990 – 2 000. Celkem asi 89 % obyv. Jsou zde i komunity jiných náboženství jako jsou protestanti – asi 6 %, židé. Většina domorodého obyvatelstva (ze 30 %) praktikuje kombinaci svého původního náboženství s katolicismem. Mexiko několikrát navštívil i zesnulý římský, tj.katolický papež Jan Pavel II. Mexiko se v minulosti již několikrát stalo hostitelskou zemí mezinárodních sportovních akcí. Konaly se zde letní olympijské hry 1968, mistrovství světa ve fotbale 1970 a mistrovství světa ve fotbale 1986. Zdejší Grand Prix Mexika byla po 16 let součástí mistrovství světa Formule 1. Od ročníku 2004 je zdejší Mexická rallye součástí Mistrovství světa v rallye. Mexičtí sportovci reprezentují svoji zemi nejen na Olympijských hrách, ale i na regionálních Středoamerický a karibských hrách či Panamerických hrách. Mexická fotbalová reprezentace se účastní (mimo jiné) Zlatého poháru CONCACAF. Školní vzdělání se uskutečňuje v základním, středním (nižším a vyšším) a vysokém stupni. Základní šestileté vzdělání je povinné a bezplatné. Nižší střední vzdělání představují tříleté školy 2. stupně. Po ukončení tohoto vzdělání je možno získat vyšší střední vzdělání na tříletých nebo čtyřletých školách. Nejvyšší formou vzdělání jsou vysoké školy univerzitního nebo technického směru. Mexiko patří k zemím s vysokou gramotností a vyspělým školským systémem.", "question": "Navštívil někdy Mexiko i papež Jan Pavel II.?", "answers": ["Mexiko několikrát navštívil i zesnulý římský, tj.katolický papež Jan Pavel II."]}
{"title": "Vodík", "context": "Ze sloučenin je nejvíce zastoupena voda, která jako moře a oceány pokrývá 2/3 zemského povrchu. Bylo vypočteno, že se vodík podílí na složení zemské kůry (včetně atmosféry a hydrosféry) 0,88 hmotnostními procenty a 15,5 atomárních procent. Další významný zdroj vodíku představují organické sloučeniny. Vodík patří společně s uhlíkem, kyslíkem a dusíkem mezi biogenní prvky, které tvoří základní stavební kameny všech živých organizmů. Díky tomu se vodík vyskytuje prakticky ve všech sloučeninách tvořících nejvýznamnější surovinu současné energetiky a organické chemie - ropu. Vodík je základním stavebním prvkem celého vesmíru, vyskytuje se jak ve všech svítících hvězdách, tak v mezigalaktickém prostoru. Podle současných měření se podílí ze 75 % na hmotě a dokonce z 90 % na počtu atomů přítomných ve vesmíru. Vodík se v přírodě tvoří při rozkladu organických látek některými bakteriemi. Genetické inženýrství usiluje o zdokonalení tohoto procesu do míry průmyslově využitelné k produkci vodíku pro vodíkové motory. Vodík se uvolňuje při koksování uhlí, takže ve svítiplynu a koksárenském plynu tvoří okolo 50 % obj. Toho se dříve využívalo při průmyslové výrobě vodíku tak, že se tyto plyny zkapalnily a vodík se oddestiloval. Vodík se ve velkém vyrábí termickým rozkladem methanu (zemního plynu) při 1000 °C. CH4 → C + 2 H2 Jedna z mála využívaných příprav vodíku je katalytické štěpení methanolu vodní parou při 250 °C. CH3OH + H2O → CO2 + 3 H2 Další málo využívaná příprava je katalytický rozklad amoniaku při teplotě okolo 1000 °C 2 NH3 → N2 + 3 H2 Rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselinách se využívá k přípravě vodíku v laboratoři. Nejčastěji se k tomu využívá reakce zinku s kyselinou chlorovodíkovou. Zn + 2 HCl → ZnCl2 + H2 Reakcí amfoterních kovů s roztoky hydroxidů vznikají rozpustné hydroxokomplexy a vodík, nejtypičtější je reakce hliníku s roztokem hydroxidu sodného. Popřípadě lze využít reakce křemíku s roztokem hydroxidu (například hydroxidu sodného nebo směsi hydroxidu sodného a hydroxidu vápenatého). 2 Al + 2 NaOH + 6 H2O → 2 Na[Al(OH)4] +. 3 H2 Si + 4 NaOH → Na4SiO4 + 2 H2 Si + Ca(OH)2 + 2 NaOH → Na2SiO3 + CaO + 2 H2 Vodík vzniká také jako odpadní produkt při výrobě hydroxidů. Například sodík reaguje s vodou za vzniku hydroxidu sodného a vodíku. 2 Na + 2 H2O → 2 NaOH + H2 Reakce hydridu vápenatého s vodou vzniká hydroxid vápenatý a vodík, ale reakce je pro praktické použití nevyužitelná, protože hydrid vápenatý je velmi drahý.", "question": "Který chemický prvek nese latinský název Hydrogenium?", "answers": ["Vodík"]}
{"title": "Hra na hrdiny", "context": "Hra na hrdiny, rolová hra, anglicky role-playing game zkracované na RPG je druh hry, ve které hráči zaujímají role fiktivních postav, za které podle daných pravidel v samotné hře jednají. Hra může mít podobu stolní hry, počítačové hry nebo kostýmové hry nazývané larp. Uvedená označení odkazují na to, že základem těchto her jsou výrazné herní postavy, někdy nazýváné charaktery (vlivem anglického charakter). V jádru jsou tyto hry formou interaktivní zábavy založené na výpravnosti příběhu, který lze ovlivnit a na kterém lze mít svou fiktivní rolí autentický podíl a také možnost odnést si reálný zážitek, plynoucí z procesu transformace vlastní libovůle do fiktivní postavy herního světa. Hráč takový svět svou fiktivní rolí tedy odvíjí a na základě sobě vlastní libovůle do jisté míry spoluvytváří. Svět sám a zákonitosti takového světa jsou obvykle definovány v pravidlech, která můžou být až velice komplikovaná a rozsáhlá a neustále dotvářená a rozšiřovaná. Nad světem RPG hry proto musí \"bdít\" inteligentní prvek (člověk, počítačový program), který nemůže být omezen ničím jiným než pravidly a který dohlíží nad pohybem postav a jejich činy a dále rozhoduje (na základě zákonitostí definovaného univerzálního zákona nějakého světa) o následcích konkrétních činů vykonaných hráči. Takový mocný činitel je tedy jakýsi pán světa (game master - pán hry, dungeon master - pán jeskyně), který právě pohyb a dynamiku prostředí neustále dovytváří, usměrňuje a kontroluje a rovněž přejímá zodpovědnost za postavy, které do světa sám vkládá, jako protivníky nebo přátele hrdinům ovládanými hráči.", "question": "Pod jakou zkratkou jsou známé Hry na hrdiny?", "answers": ["RPG"]}
{"title": "Polsko", "context": "Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (PR, pol. Rzeczpospolita Polska, RP), je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem na západě, s Českem a Slovenskem na jihu, Běloruskem a Ukrajinou na východě a s Litvou a Ruskem (Kaliningradská oblast) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží. Povrch je převážně rovinatý, hory tvoří většinu jižní hranice. Počátky polského státu a jeho christianizace sahají do 10. století; Polské království, které roku 1569 prohloubilo unii s Litvou, bylo jedním z mocných evropských států, avšak zaniklo v trojím dělení Polska (1772-1795). Roku 1918 bylo Polsko obnoveno jako republika. Po 2. světové válce, která zemi velmi těžce postihla, bylo Polsko do roku 1989 socialistickou republikou. Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov. Polsko je mj. členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny. Název Polsko se odvozuje od názvu kmene Polanů, který žil ve Velkopolsku (část Polska). Slovo Polané se dá přeložit jako obývající otevřené pole. Je možné připustit, že hlavní náplní toho kmene bylo zemědělství na rozdíl od jiných tehdejších kmenů, např. Vislanů či Mazovčanů obývajících lesnaté oblasti. V minulosti se používal i latinský název terra Poloniae - Polská zem nebo Regnum Poloniae. Název Polsko se začal používat pro celou zemi v 11. století. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska. Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. V roce 965 Mieszko I /Měško I/ vzal si za manželku českou princeznu Doubravu a v roce 966 za prostřednictví Čechů, Polsko přijalo křesťanství.", "question": "Má Polsko přístup k Baltskému moři?", "answers": ["Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři se 770 km pobřeží."]}
{"title": "Ronald Reagan", "context": "Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl 40. prezident Spojených států amerických (1981 - 1989) a 33. guvernér Kalifornie (1967 - 1975). Předtím, než vstoupil do politiky, pracoval jako herec a byl také předsedou hereckých odborů. Jeho prezidentství je často vnímáno jako počátek politické dominance Republikánské strany a amerického konzervatismu ve Spojených státech. Pro jeho prezidentství je charakteristická nová ekonomická politika, přezdívaná Reaganomika, a konfrontační zahraniční politika vůči Sovětskému svazu a komunistickému hnutí po celém světě. Reagan porazil v prezidentských volbách drtivým poměrem úřadujícího prezidenta Jimmyho Cartera. Reagan získal 489 hlasů volitelů, zatímco Carter jen 49. Reagan se stal také, ve věku 69 let, nejstarším prezidentem zvoleným do úřadu. Byl prvním republikánem, který od roku 1888 dokázal porazit úřadujícího demokratického prezidenta a prvním kandidátem, který dokázal od roku 1932 porazit úřadujícího prezidenta bez ohledu na stranické příslušnosti. V roce 1984 se v prezidentských volbách utkal s demokratickým kandidátem Walterem Mondalem, kterého porazil ve všech volebních obvodech kromě Minnesoty a D.C. a získal přes 60 procent všech hlasů. V roce 2004 zemřel ve svém domě v Bel-Air v Kalifornii ve věku 93 let na následky Alzheimerovy choroby, kterou trpěl několik let. Ronald Reagan se narodil 6. února 1911 ve městě Tampico v Illinois.", "question": "V jakých letech byl Ronald W. Reagan guvernérem Kalifornie?", "answers": ["1967 - 1975"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (divadelní hra)", "context": "Zajímavostí této divadelní hry je také to, že bývala pravidelně hrána na letní scéně pod širým nebem přímo na nádvoří hradu Karlštejna, kde často vystupovali herci z pražského Národního divadla. Hra byla poprvé provozována v Národním divadle 28. května 1884. Hra byla v roce 1956 natočena i v Československém rozhlase, později byla vydána i na gramofonových deskách. Režii rozhlasové hry provedl Jiří Horčička. Císaře a krále Karla IV. zde hrál Otomar Korbelář, Alžbětu jeho manželku Jiřina Petrovická. Novější verze, císaře a krále hrál Luděk Munzar, královnu a císařovnu Alžbětu pak Jana Drbohlavová. Podle námětu z této divadelní hry vznikl v roce 1973 stejnojmenný filmový muzikál režiséra Zdeňka Podskalského s písněmi Karla Svobody a Jiřího Štaidla.", "question": "Jaký režisér natočil český filmový muzikál Noc na Karlštejně ?", "answers": ["Zdeňka Podskalského"]}
{"title": "Tuky", "context": "Tuky jsou estery vyšších karboxylových (mastných) kyselin s trojsytným alkoholem glycerolem. Řadí se mezi jednoduché lipidy. Zpravidla jsou esterifikovány všechny tři hydroxyskupiny glycerolu, proto jde o triacylglyceroly. Triacylglyceroly mohou obsahovat tři shodné acylové zbytky, nebo dvě stejné a jednu odlišnou, nebo může být každá hydroxyskupina esterifikována rozdílnými kyselinami. S rostoucím počtem uvažovaných mastných kyselin roste i počet možných triacylglycerolů. Uvažujeme-li 50 možných mastných kyselin, počet tuků narůstá k několika desítkám tisíců. Ve skutečnosti jsou však přírodní tuky tvořeny hlavně třemi mastnými kyselinami, a to kyselinou olejovou, linolovou a palmitovou. Dalšími poměrně častými kyselinami jsou kyselina stearová, arachová, lignocerová, myristová a různé transmastné kyseliny. Vícenenasycené mastné kyseliny (angl. PUFA) jsou nejvíce obsaženy v tucích rostlinného původu a v rybím tuku. Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi efektivněji než MUFA, a tím snižovat riziko vzniku krevních sraženin. Mají významnou úlohu v prevenci srdečně-cévních onemocnění. Do této skupiny vícenenasycených mastných kyselin patří omega-6 a omega-3 nenasycené mastné kyseliny kyseliny, které jsou pro naše zdraví velmi důležité. Některé z těchto kyselin patří do skupiny esenciálních (nezbytných), tedy takových, které si náš organizmus nedokáže vytvořit sám a musíme je proto dodávat stravou (jedná se o kyselinu linolovou, patřící do skupiny omega-6 nenasycených mastných kyselin, a např. o kyselinu alfa-linolenovou, patřící do skupiny omega-3 nenasycených mastných kyselin). O linolové mastné kyselině je již řadu let známo, že pomáhá snižovat hladinu celkového i LDL cholesterolu. V popředí zájmu odborníků jsou zejména omega-3 nenasycené mastné kyseliny, u nichž byl prokázán příznivý vliv na náš srdečně-cévní systém tím, že pomáhají např. snižovat hladinu cholesterolu. Pozitivně působí také mechanizmy, které nejsou ještě zcela objasněny. Proto bychom měli dbát na to, abychom jich měli ve stravě dostatek. Tyto omega-3 nenasycené mastné kyseliny najdeme zejména v rybím tuku (má jiné složení než ostatní živočišné tuky a převažují v něm prospěšné nenasycené mastné kyseliny, z nich nejdůležitější kyselina eikosapentaenová – EPA a kyselina dokosahexaenová – DHA ), v rostlinných olejích, ořechách aj. Podrobnější informace naleznete v článku Transmastné kyseliny. Transizomery mastných kyselin, zkráceně transmastné kyseliny, neboli TFA (trans-fatty acids), se podílejí na zvýšení hladiny cholesterolu v krvi a mají negativní vliv na náš srdečně-cévní systém. Vznikaly při starších technologických postupech výroby tuků ztužováním.", "question": "Mezi jaké lipidy se řadí tuky?", "answers": ["jednoduché"]}
{"title": "Ghana", "context": "Ghana, oficiální název Republika Ghana, je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu. Hlavním městem je Accra. Ghana byla postupně kolonizována již od roku 1470, kdy se na pobřeží usídlili Portugalci a postavili zde první z mnoha pevností. Na konci 17. století vznikla v severní části mocná a bohatá Ašantská říše, která až na konci třetí ašantsko-britské války v roce 1901 podlehla britskému imperialismu. Do roku 1957 byla Ghana državou Velké Británie pod názvem Zlaté pobřeží. Stala se první kolonií v subsaharské Africe, která získala nezávislost (6. března 1957) a jejím prvním prezidentem se stal Kwame Nkrumah. Byl vůdčí osobností panafrikanismu a byl jedním ze zakladatelů mezivládní Organizace africké jednoty, kterou v roce 2002 vystřídala Africká unie. Nkrumah byl svržen v ozbrojeném státním převratu v roce 1966 poté, co do značné míry opustil cestu demokratického vládnutí. Vláda vzešlá z demokratických voleb v roce 1969 však nebyla schopná čelit narůstajícím hospodářským obtížím. Prezident Edward Akufo-Addo jakož i vláda Kofiho Busii byli svrhnuti nenásilným převratem v roce 1972. V následujících letech proběhlo několik pučů a v roce 1981 začala vláda diktátora Jerryho Rawlingse, který pozastavil platnost ústavy a zakázal politické strany. V důsledku hospodářského úpadku stovky tisíc obyvatel odešlo hledat obživu do sousedních států. Začátkem devadesátých let přistoupil Rawlings k liberalizaci poměrů a byla vyhlášena nová ústava. V roce 1992 byl pak Rawlings ve svobodných volbách zvolen prezidentem a byl zvolen i podruhé v roce 1996. Ústava nedovolovala třetí funkční období a proto Rawlingsova strana Národní demokratický kongres zvolila jako kandidáta dosavadního viceprezidenta Johna Atta Millse. Volby vyhrál jeho protikandidát John Kufuor z opoziční Nové vlastenecké strany. Ve volbách roku 2004 se opakovalo jeho volební vítězství. Z voleb v roce 2009 vyšel vítězně J.A. Mills. Od demokratizace v roce 1992 tak došlo dvakrát k předání moci mezi dvěma opozičními stranami, což svědčí o stabilitě demokracie v Ghaně.", "question": "Sousedí Ghana s Togem?", "answers": ["Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu."]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí.", "question": "Do jaké jazykové rodiny patří český jazyk?", "answers": ["indoevropských"]}
{"title": "Vedlejší účinky", "context": "Vedlejší účinky znamenají v lékařství efekty, ať už léčebné, či nežádoucí, které doprovázejí zamýšlené hlavní účinky léčby. Přestože tento termín slouží zejména k popisu nežádoucích účinků, lze ho též použít pro prospěšné, byť nezamýšlené následky použití léků. Občas se léky nebo léčebné procedury používají právě pro svoje vedlejší účinky. V těchto případech přestávají tyto účinky být vedlejšími a stávají se záměrnými. Například rentgenové záření se v minulosti i v současnosti používalo/používá jako zobrazovací technika při lékařských vyšetřeních, díky objevu jeho onkolytických schopností (destrukce nádorových buněk) se však začalo využívat i v radioterapii k odstranění (ablaci) zhoubných nádorů. == Frekvence vedlejších účinků == Pravděpodobnost, že se u pacienta dostaví vedlejší účinky, je charakterizována jako : Častá – může postihnout až 1 z 10 pacientů Méně častá – může postihnout až 1 ze 100 pacientů Vzácná – může postihnout až 1 z 1000 pacientů Velmi vzácná – může postihnout až 1 z 10 000 pacientů == Příklady nežádoucích vedlejších účinků == Třapatka (Echinacea) se někde užívala v lidovém lékařství, bylo však zjištěno přes 20 různých druhů reakcí, včetně astmatických záchvatů, potratů, kopřivky, otoků, bolestí svalů a zažívacích potíží. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Side effect na anglické Wikipedii. == Související stránky == Farmakogenetika", "question": "Jaké záření se používá při lékařských vyšetřeních?", "answers": ["rentgenové"]}
{"title": "Karlovarský kraj", "context": "Karlovarský kraj leží v severní části Západočeského kraje, na nejzazším západě Čech, a je tak zároveň i nejzápadnějším krajem České republiky. Kraj sousedí na severovýchodě s Ústeckým krajem, na jihovýchodě s Plzeňským krajem, na jihozápadě s německou spolkovou zemí Bavorsko a na severozápadě s německou spolkovou zemí Sasko. Karlovarský kraj jako vyšší územní samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000 na území severní části Západočeského kraje. Sídlem kraje jsou Karlovy Vary. Velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi malé kraje Česka. Jeho rozloha (3 314 km2) zabírá 4,25 % území Česka. Karlovarský kraj je rozlohou třetí nejmenší kraj hned po Praze a Libereckém kraji. Na počet obyvatel je Karlovarský kraj nejmenším krajem Česka. Kraj byl zřízen spolu s dalšími samosprávnými kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.) a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení \"kraje\". Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Toto krajské členění je obdobné krajům z let 1948-1960, zřízených zákonem č. 280/1948 Sb. Převedení části historického území obce Valeč, nyní ležícího ve vojenském újezdu Hradiště, z Karlovarského do Ústeckého kraje se setkalo v dubnu 2012 se zásadním nesouhlasem této obce.", "question": "Jaké sídlo má Karlovarský kraj?", "answers": ["Karlovy Vary"]}
{"title": "Staroměstský orloj", "context": "K 600 letům pražského staroměstského orloje byla 9. října 2010 provedena společností Tomato production v rámci projektu The Macula večerní videomappingová show osvětlující orloj. Motivy z orloje vyšly na československých poštovních známkách. Na třech známkách v edici \"Dětem\" z roku 1936 byl vyobrazen motiv Ledna z Mánesovy kalendářní desky. V roce 1978 vyšel aršík s motivy orloje u příležitosti světové výstavy známek. Astoláb je vyobrazen i na známce s nominální hodnotou 0,50 Kčs ze série věnované 125. výročí jednoty československých matematiků a fyziků. U příležitosti 600 let od první zmínky o orloji vyšla 16. června 2010 česká známka v nominální hodnotě 21 Kč. ČNB vydala 17. března 2010 pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje. Na téma orloje a mistra Hanuše je také český animovaný celovečerní film Kozí příběh - pověsti staré Prahy režiséra Jana Tománka z roku 2008. Model Staroměstské radnice s orlojem je umístěn jako jediná česká zajímavost v parku miniatur členských států EU Mini-Europe v Bruselu. V jihokorejském Soulu ve čtvrti Hongde od roku 2007 stojí, obklopena moderními domy a elektrickým vedením, replika části pražské staroměstské radnice, včetně věže a věrné a funkční repliky orloje (zmenšené 1:2). Uvnitř se nachází restaurace řetězce Castle Praha. Pražským orlojem je inspirovaný i orloj vybudovaný v letech 2006-2011 z distribuční trafostanice v Kryštofově Údolí. Její dominantou jsou také dvě okénka, ve kterých přes den pravidelně každou hodinu obíhá 12 vyřezávaných apoštolů, po stranách doplněné dalšími statickými i pohyblivými sochami a reliéfy. V roce 2011 bylo doplněno i zařízení zobrazující fáze měsíce a znamení zvěrokruhu.", "question": "Co je jako jediná česká zajímavost v parku miniatur Mini-Europe v Bruselu?", "answers": ["Model Staroměstské radnice s orlojem"]}
{"title": "Werner Heisenberg", "context": "Werner Karl Heisenberg (5. prosince 1901 Würzburg - 1. února 1976 Mnichov) byl německý fyzik, nositel Nobelovy ceny z roku 1932 za svou roli ve vytváření kvantové mechaniky. Roku 1923 získal na Univerzitě v Mnichově doktorát z teoretické fyziky. V roce 1925 navrhl nový výklad fyziky, který se zásadně lišil od Newtonova výkladu. V roce 1927 formuloval slavný princip neurčitosti. Heisenberg odmítl emigrovat před příchodem 2. světové války z rodného Německa. O jeho životě za časů nacistického Německa byla též sepsána divadelní hra. V roce 1927 formuloval slavný princip neurčitosti, který specifikuje jisté teoretické hranice naší schopnosti provádět vědecká měření. Podle principu neurčitosti nám ani sebelepší zdokonalení měřícího přístroje nedovolí získat přesné výsledky. K praktickému využití kvantové mechaniky patří elektronové mikroskopy, lasery, tranzistory, uplatnění nalezne i v jaderné a atomové energii, tvoří základ spektroskopie a hojně se uplatňuje i v astronomii a chemii. Rovněž se využívá v teoretickém zkoumání jako jsou vlastnosti kapalného hélia, vnitřní konstituce hvězd, feromagnetismus a radioaktivita. Podle Heisenbergova kvantově mechanického modelu nelze spočítat (se stejnou přesností) dráhu a rychlost elektronů - čili polohu a energii - Heisenbergův princip neurčitosti, který již podle nových poznatků v původní formulaci neplatí. 1970 - Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu 23. května 2000 byl jeho jménem pojmenován asteroid hlavního pásu (13149) Heisenberg Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Werner Heisenberg ve Wikimedia Commons Osoba Werner Karl Heisenberg ve Wikicitátech", "question": "Kdy zemřel Werner Karl Heisenberg?", "answers": ["1. února 1976"]}
{"title": "Pošta", "context": "Podrobnější informace naleznete v článcích Česká pošta a Dějiny poštovních známek a poštovnictví v Československu. Počátky výměny zpráv spadají už do starověkých zemí, např. Egypta, Persie a Indie. Slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Označoval domy postavené u silnice v Římské říši, vybavené pro službu organizací, které doručovaly zprávy, později i lidi a náklad. V českých zemích započal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Organizované dopravy zpráv na území České republiky jsou spojeny s volbou arciknížete Ferdinanda z Habsburské dynastie českým králem v roce 1526. V souvislosti s volbou Ferdinanda I. za českého krále vznikla vlastně v naší zemi regulérní pošta, a to dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt u nás nastalo za vlády Marie Terezie, kdy byl poštovní úřad převzat do státní správy. Ferdinand využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už dříve poštovní přepravu takřka monopolně organizovali po velké části Evropy. Jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň. Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor a dále do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Jindřichův Hradec a Slavonice dále směrem na Vídeň. Vrchním pražským poštmistrem se stal synovec zmíněného Antonia Taxise Ambrož a po něm Kryštof Taxis. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži. Poté se ve vedení české pošty vystřídalo několik jiných šlechticů. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. byly poštou přepravovány i osoby.", "question": "Kdy došlo k budování sítě poštovních stanic?", "answers": ["1527"]}
{"title": "RISC", "context": "RISC (anglicky Reduced Instruction Set Computing, výslovnost risk) označuje v informatice jednu z architektur mikroprocesorů. RISC označuje procesory s redukovanou instrukční sadou, jejichž návrh je zaměřen na jednoduchou, vysoce optimalizovanou sadu strojových instrukcí, která je v protikladu s množstvím specializovaných instrukcí ostatních architektur. Přesná definice označení RISC není jasná, avšak často se používá popisnější název architektura load-store, který lépe vyjadřuje fakt, že celkový počet instrukcí RISC procesoru může být paradoxně vyšší, než u jiných architektur.[zdroj? ] Mezi zástupce RISC procesorů patří ARM, MIPS, AMD Am29000, ARC, Atmel AVR, PA-RISC, POWER (včetně PowerPC), SuperH, SPARC, DEC Alpha. Protichůdnou architekturou jsou CISC procesory (anglicky Complex Instruction Set Computers, s komplexní instrukční sadou). Další alternativou jsou VLIW (Very Large Instruction Word) a EPIC (Explicitly parallel instruction computing) procesory. VLIW a EPIC procesory vznikly vývojem z RISC. VLIW se používají se například ve starších GPU firmy AMD. Architekturu EPIC používají například procesory Itanium a Itanium 2. procesor komunikuje s pamětí po sběrnici redukované jsou pouze typy strojových instrukcí (tj. \"práce uvnitř\", operace s pamětí a řídící instrukce) délka provádění jedné instrukce je vždy jeden cyklus. (tj. délka v bitech všech instrukcí je stejná) mikroinstrukce jsou hardwarově implementovány na procesoru, čímž je velmi výrazně zvýšena rychlost jejich provádění registry jsou pouze víceúčelové (nezáleží, který z nich instrukce využije, což zjednodušuje návrh překladačů). využívají řetězení instrukcí (pipelining) Během 70. let 20. století vědci (např. Seymour Cray) ukázali, že většina programů prováděných na tehdejších počítačích využívala pouze malou část (jen asi 30 %) ze všech dostupných strojových instrukcí procesoru.[zdroj? ] Bylo tomu tak proto, že tehdejší překladače nedokázaly efektivněji využít všech instrukcí. Také složitý přístup do paměti zpomaloval provádění operací. Započalo se proto s návrhem jednoduchých RISC procesorů s redukovanou instrukční sadou, které mohly s výhodou využívat mikroprocesorové ortogonality, kdy pro každou operaci existuje v procesoru jen jediná instrukce. Jedním z prvních RISCových strojů byl Superpočítač CDC 6600 navržený v roce 1964. Jeho CPU měla 74 operačních kódů (tj. různých instrukcí), v porovnání se 400 u 8086. Mezi současné zástupce plně ortogonálních procesorů patří procesory ARMv6. RISC procesory jsou jednoduché, a proto jsou jejich výrobní náklady nižší a mají nižší spotřebu, než procesory CISC. Ke konci 90. let 20. století, kdy se produkce procesorů CISC eskalovala k technickým limitům (zvyšování frekvence a zvětšování čipu versus konečná rychlost šíření elektromagnetického pole), byla navržena implementace mnoha komplexních (a méně využívaných) CISCových instrukcí pomocí interních jednoduchých mikroinstrukcí.", "question": "Jakou instrukční sadu využívají procesory RISC?", "answers": ["redukovanou"]}
{"title": "Jan Bosco", "context": "Svatý Jan Bosco, resp. Don Bosco (někdy česky psán jako Bosko), vlastním jménem Giovanni Melchiorre Bosco, (15./16. srpen 1815, Castelnuovo d'Asti, dnes Castelnuovo Don Bosco, Itálie - 31. leden 1888, Turín) byl italský katolický kněz, světec, vychovatel, zakladatel a první hlava Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Podle oficiálního záznamu v matrice se Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 v Becchi, jednom z kantonů Morialda, které bylo jednou z místních částí Castelnuova d'Asti (dnes Castelnuovo Don Bosco). On a jeho matka však vždy tvrdili, že se narodil 15. srpna - tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Boscův otec František a matka Markéta byli rolníci. Bosco měl ještě dva starší bratry - Antonína, kterého měl jeho otec z prvního manželství, a Josefa. Otec však v roce 1817 zemřel a Bosca tak vychovávala jen matka. Smrt otce byla pro rodinu velkou tragédií, neboť v tu dobu navíc sucho zničilo úrodu a byl velký problém se uživit. Když mu bylo devět let, chtěla ho matka poslat do školy, ale nejstarší bratr Antonín protestoval, protože ho bylo potřeba na poli. Nakonec Bosco školu navštěvoval v zimě a v létě chodil pracovat. V té době měl svůj první mystický zážitek - sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muž zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muže, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, že musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Aby zaujal chlapce z okolí, naučil se Bosco různá akrobatická čísla a pořádal pro chlapce představení. Než však představení začalo, vyzval je ke společné modlitbě a zpěvu písní. Poté zopakoval kázání, které slyšel na mši svaté, a které si díky své výborné paměti slovo od slova pamatoval. Bosco se jednou účastnil programu misionářů v Buttiglieře.", "question": "Jak se vlastním jménem jmenoval svatý Jan Bosco?", "answers": ["Giovanni Melchiorre Bosco"]}
{"title": "Surikata", "context": "Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky. Hmotnost 600 až 975 g Délka těla 25 až 35 cm Délka ocasu 17 až 25 cm Výška až 35 cm Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu. Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem. Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech. Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je.", "question": "Jsou surikaty imunní vůči jedu štírů?", "answers": ["Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin."]}
{"title": "Duben", "context": "Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Před přechodem do gregoriánského kalendáře to byl druhý měsíc v roce. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí označuje počastí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas. Duben, ještě tam budem. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Na mokrý duben - suchý červen. Obrázky, zvuky či videa k tématu duben ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo duben ve Wikislovníku", "question": "Od čeho pochází jméno duben?", "answers": ["slova dub"]}
{"title": "Galapágy", "context": "Galapágy (španělsky Islas Galápagos), oficiálně Galápagos archipiélago (tj. Galapážské souostroví) je název ekvádorského souostroví 18 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru. Jsou proslulé pouze na těchto ostrovech žijícími, zvláštními druhy zvířat, např. prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus). Galápago značí želvu - název znamená tedy něco jako \"želví ostrovy\", na některých ekvádorských mapách lze nalézt pojmenování Archipiélago de Colón. Galapágy objevil Tomáš z Berlanga 10. března 1535 při plavbě z Panamy do Peru. V té době nebyly ostrovy obydlené. Poprvé se souostroví objevilo v námořních mapách až roku 1570. V 17. a 18. století používaly ostrovy pouze piráti a různí cestovatelé k doplňování zásob vody. Až do roku 1832 nepatřily ostrovy nikomu, pak je anektoval Ekvádor. V roce 1835 na ostrovech přistál s výzkumnou lodí HMS Beagle britský přírodovědec Charles Darwin. Strávil zde 5 týdnů pozorováním živočichů. Mezi jeho životopisci panuje obecná shoda v tom, že právě na základě výsledků těchto pozorování začal Darwin formulovat své proslulé teorie, jejichž výsledkem bylo později vydání i práce O původu druhů. Ostrovy jsou pro svou jedinečnou faunu od roku 1934 jedním velkým národním parkem. V roce 1978 byly Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Podle studie z roku 1952, jejímž autorem byl Thor Heyerdahl a Arne Skjø se na více místech nacházely střepiny a jiné artefakty. Tyto nálezy naznačují, že souostroví nejspíš navštívili původní jihoameričtí obyvatelé před Španěly. Galapágy se nacházejí po obou stranách rovníku. Ten přetíná severní část největšího ostrova Isabela. Souostroví má rozlohu 7 844 km2 a tvoří jednu z ekvádorských provincií. Hlavní město je Puerto Baquerizo Moreno na ostrově San Cristóbal. Galapágy jsou velmi řídce osídleny, celkový počet obyvatel je asi 31 tisíc. Nejlidnatějším městem je Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz se zhruba 10 000 obyvateli.", "question": "Kdy objevil Tomáš z Berlanga Galapágy?", "answers": ["10. března 1535"]}
{"title": "Syrovice", "context": "Obec Syrovice se nachází v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, její katastrální území má rozlohu 826,81 ha. Žije zde téměř 1500 obyvatel. Obcí, která se rozkládá v Dyjsko-svrateckém úvalu, protéká potok Syrůvka, jenž zde také pramení a zásobuje vodou zdejší rybník, nacházející se na jižním okraji vesnice. Při jižním břehu rybníka se nachází budova bývalého vodního mlýna. Dominantou celé obce je zdejší farní kostel svatého Augustina, při němž se nachází také zdejší hřbitov. V obci sídlí místní sdružení Moravské hasičské jednoty, zemědělské družstvo, základní škola 1. stupně, mateřská škola a lihovar. V obci se každoročně koná pouťová slavnost v polovině měsíce července a Augustinské hody konané poslední víkend v srpnu. Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Stará hora, Nad Mlýnem). Jméno Syrovice získala tato vesnice od slova syrovo (chladno). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1294. Až do zrušení poddanství se Syrovice dělily na 3 díly s rozdílnou vrchností. K 1. červenci 1980 došlo k integraci obcí Bratčice, Ledce, Sobotovice a Syrovice pod společný Místní národní výbor v Syrovicích, aniž by formálně došlo ke sloučení obcí v jednu. V integrovaném Místním národním výboře měly Sobotovice 13 zástupců, Ledce 14, Bratčice 21, a Syrovice 24. Roku 1990 se pak všechny obce opětovně osamostatnily. pozdně barokní kostel svatého Augustina z roku 1775 boží muka u silnice do Bratčic krucifix u kostela Římskokatolická farnost Syrovice Obrázky, zvuky či videa k tématu Syrovice ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje potok, který protéká obcí Syrovice?", "answers": ["Syrůvka"]}
{"title": "Hideki Jukawa", "context": "Jukawa Hideki (japonsky 湯 秀, anglicky Yukawa Hideki, 23. ledna 1907 Tokio - 8. září 1981 Kjóto) byl fyzik, první japonský nositel Nobelovy ceny za fyziku (1949), kterou obdržel za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil. Je po něm pojmenován Jukawův potenciál silné interakce. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Hideki Jukawa ve Wikimedia Commons astro.cz Official Nobel site životopis - en Jeho předpověď mezonu - en", "question": "Kdy se narodil Jukawa Hideki?", "answers": ["23. ledna 1907"]}
{"title": "Lesk na rty", "context": "Lesk na rty je kosmetický doplněk, který se používá pro dosažení lesklého vzhledu rtů. Na rty se nanáší pomocí jemného štětečku, který se namáčí do směsi lesku v malé lahvičce či flakónku. Lesk může být buď zcela průsvitný, ale taktéž v různých odstínech či se třpytkami. Konzistence lesku je buď kapalná či snadno roztíratelná pevnější substance. Poprvé se lesk na rty objevil v roce 1930, kdy se dostal na trh. Za jeho objevitele je považován Max Factor, který chtěl vyrobit doplněk pro zlepšení lesku rtů. První komerčně prodáváný výrobek se jmenoval X-Rated od Max Factor a s jeho distribucí se započalo v roce 1932. Až do roku 2003 se prodával lesk na rty pouze v pevném, ale snadno roztíratelné formě.", "question": "Kdy se poprvé objevil na trhu lesk na rty?", "answers": ["1930"]}
{"title": "Zoologická zahrada Brno", "context": "Zoo Brno je zoologická zahrada v severozápadní části statutárního města Brna v městské části Brno-Bystrc na svazích Mniší hory. Byla otevřena 30. srpna 1953. Zaměřuje se především na kopytníky, ale chová i další atraktivní zvířata jako lední medvědy, tygry, opice apod. Provozuje ji příspěvková organizace Zoo Brno a stanice zájmových činností a jejím ředitelem je Martin Hovorka. Zoo Brno se nachází v blízkosti Brněnské přehrady na Mniší hoře na ploše 65 ha. Návštěvníci zde mohou vidět téměř 800 zvířat v 210 druzích. Mezi největší chovatelské úspěchy zoo patří první odchov mláděte medvěda ledního v Československu v roce 1976 nebo obdobně první odchov šimpanze v roce 1967. Modernizace zoo v 21. století započala výstavbou pavilonu Tygří skály pro tygry a levharty. Zatímco výběhy jsou koncipovány jako džungle, interiér pavilonu napodobuje skalní jeskyni. Zajímavá je snaha o spojení expozic s domorodými stavbami, například výběh vlků kanadských je doplněn srubem kanadských indiánů kmene Haida, výběh bizonů doplňuje několik týpí prérijních indiánů a výběh koní Převalského mongolská jurta. Dalším počinem v zoo bylo zatím otevření expozice Beringie roku 2010.", "question": "Kdy byla otevřena Zoo Brno?", "answers": ["30. srpna 1953"]}
{"title": "Pondělí", "context": "Z podobných důvodů je u liturgického kalendáře římskokatolické církve odkazováno na pondělí jako na \"Feria II\".[zdroj? ] Portugalský název pro pondělí tento název reflektuje, podobně jako pro ostatní dny s výjimkou soboty a neděle: Portugalský název pondělí je tak segunda-feira. Moderní kultura se obvykle dívá na pondělí jako na začátek pracovního týdne, kdy v typickém pondělí jdou dospělí lidé po víkendu opět do práce a děti do školy. Pondělí jsou také často považována za nešťastné[zdroj? ] nebo neoblíbené dny. V zemích Středního východu je začátkem pracovního týdne obvykle sobota (čtvrtek a pátek jsou dodržovány jako víkend). V Izraeli je prvním pracovním dnem týdne neděle. Pátek je zde z poloviny pracovní den a páteční noc a celá sobota náleží sabatu. V Thajsku je s pondělím spojena žlutá barva, jak je možno se přesvědčit u Thajského solárního kalendáře. U nás se používá výraz modré pondělí, který dříve označoval poslední masopustní pondělí. Kostely se zdobily modrým nebo fialovým suknem. Pan Pondělí je název knihy a jméno protagonisty, autorem je australský sci-fi autor Garth Nix. Obrázky, zvuky či videa k tématu pondělí ve Wikimedia Commons Černé pondělí Modré pondělí Čisté pondělí Rosen Montag Velikonoční pondělí Slovníkové heslo pondělí ve Wikislovníku", "question": "Jaká barva je spojena s pondělím v Thajsku?", "answers": ["žlutá"]}
{"title": "Platón", "context": "Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. Platón sám to ovšem v dialozích nikde výslovně neříká a podle dialogu \"Faidón\" nebyl při Sókratově smrti, protože byl nemocen. Poté, co byl jeho učitel roku 399 př. n. l. odsouzen a popraven, odešel snad Platón z Athén do Megary a cestoval do Itálie, na Sicílii, do Egypta a do Kyrény. O cestách na Sicílii a o svých zkušenostech s tamními vládci Diónem a Dionýsem píše v Sedmém listu, jediném zachovaném autobiografickém textu.", "question": "Kdo byl Aristotelův učitel ?", "answers": ["Platónově"]}
{"title": "Aleš Valenta", "context": "Aleš Valenta (* 6. února 1973, Šumperk) je český moderátor a bývalý akrobatický lyžař, olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích. Jako první člověk na světě skočil trojité salto s pěti vruty. Jeho manželkou je moderátorka a modelka Elen Černá. Startoval na ZOH 1998, 2002 a 2006. V Naganu 1998 skončil těsně pod stupni vítězů čtvrtý, v Salt Lake City 2002 olympijský závod vyhrál a v Turíně 2006 se umístil na 21. místě. V letech 1999-2006 se celkem dvanáctkrát umístil na stupních vítězů v závodech Světového poháru, z toho tři závody vyhrál. Začátkem května 2007 ze zdravotních důvodů ukončil kariéru. Uváděl předávání cen Sportovec roku 2008 (tuto anketu v roce 2002 sám vyhrál), měl svoji talk show Sportbar na rádiu Frekvence 1. Je moderátorem pořadů Auto Moto Revue a Lvíčata vysílaných v České televizi. Vystavěl a provozuje sportovní komplex Acrobat Park ve Štítech, centrum pro trénink a závody v akrobatickém lyžování, snowboardingu i další sportech. Zimní olympijské hry 1998 v Naganu, 4. místo Zimní olympijské hry 2002 v Salt Lake City, 1. místo Mistrovství světa 1999, 5. místo Mistrovství světa 2003, 7. místo Světový pohár 1998, 5. místo Světový pohár 2000, 7. místo Světový pohár 2002, 3. místo Světový pohár 2003, 6. místo Oficiální stránky (anglicky) Aleš Valenta, fis-ski.com (anglicky) Aleš Valenta, sports-reference.com Zlato za světový unikát, stream.cz", "question": "Kde se narodil Aleš Valenta?", "answers": ["Šumperk"]}
{"title": "Pavel Pelc", "context": "Pavel Pelc (* 29. července 1949) je český hudebník, baskytarista, zpěvák, skladatel a podnikatel. Hrál v brněnských rockových skupinách Speakers, Progres 2 a Futurum. == Biografie == Pavel Pelc začínal svoji hudební kariéru v roce 1965 ve vokální skupině Singings. Ve druhé polovině 60. let byl členem a lídrem kapely Speakers, se kterou vydal dva singly. Na počátku 70. let ale ze Speakers (pozdější název Junior) odešel a stal členem Skupiny Jana Sochora, která doprovázela folkového zpěváka Boba Frídla. Zde se setkal s kytaristou Pavlem Váněm, klávesistou Janem Sochorem a bubeníkem Zdeněk Kluka, kteří společně s Pelcem v roce 1977 natočili pod hlavičkou kapely Barnodaj album Mauglí. De facto tak byla obnovena skupina The Progress Organization, jedinou změnou byl Pavel Pelc, který nahradil na postu baskytaristy Emanuela Sideridise, jenž se v první polovině 70. let odstěhoval do Řecka.Již v době nahrávání Mauglího ale koncertovala skupina Progres 2 (zůstali Váně, Kluka a Pelc, novými hudebníky se stali klávesista Karel Horký a kytarista Miloš Morávek), která chystala rozsáhlé audiovizuální představení – rockovou operu Dialog s vesmírem (premiéra 1978). Pavel Pelc se společně se Zdeňkem Klukou stal jádrem skupiny, která v následujících letech poměrně často měnila obsazení. Následovala další alba a další koncertní tematické programy (Třetí kniha džunglí, Mozek a Změna! ), po vydání desky Změna! (1988) se ale skupina Progres 2 transformovala do formace s názvem Progres-Pokrok, ve které už Pavel Pelc nefiguroval. Ten se tentýž rok stal členem jiné brněnské skupiny, Futurum, kterou v první polovině 80. let založili bývalí členové Progres 2 Miloš Morávek a Roman Dragoun. Pelc zde vystřídal Lubomíra Eremiáše. Kapela chystala třetí album, brzy ale odešli lídr kapely Dragoun s bubeníkem Janem Seidlem a Futurum se v roce 1989 rozpadlo.", "question": "Ve kterých rockových skupinách hrál Pavel Pelc?", "answers": ["v brněnských"]}
{"title": "Malachit", "context": "Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou. Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný. Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např. chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká. Malachit byl používán jako minerální pigment v zelených barvách od starověku, velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi, jelikož obsahuje až 55 % až 57,4 % mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván jako skalní zeleň.Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu. == Vznik == Tvoří se v alternačních a oxidačních oblastech měďných ložisek, často se sekundárními minerály včetně azuritu, kde vzniká přímo z roztoků. Zjednoduššeně se dá říci, že malachit vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání mědi a z jistého pohledu tak vzniká i na měděných střechách při jejich zvětrávání. Často se tak vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech, ale může tvořit také krápníky. == Vlastnosti == Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5–4, krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý, hustota 3,9 g/cm3, štěpnost dokonalá podle {201} a dobrá podle {010}, lom – nepravidelný až lasturnatý. Optické vlastnosti: Barvu má velmi zelenou až tmavě zelenou, vryp světle zelený, lesk skelný, matný, v některých případech hedvábný. Chemické vlastnosti: Složení: Cu 57,48 %, C 5,43 %, H 0,91 %, O 36,18 %, šumí v HCl. == Výskyt == Česko Příbram Podkrkonoší – vyskytuje se v permských sedimentech, kde tvoří nesouvislé horizonty. Měděnec a vrch Mědník svět – Rusko (Ural), Demokratická republika Kongo, Namibie, Mexiko, Wales, ve Spojených státech obzvláště v Arizoně == Parageneze == V časté asociaci s azuritem, atacamitem, aurichalcitem, brochantitem, kalcitem, chalcedonem, chryzokolem, kupritem, limonitem, tenoritem a wadem == Využití == Malachit se již od starověku využívá na dekorativní účely a jako šperkařský kámen. Dříve se rozemletý malachit používal i jako líčidlo.Dříve byl malachit označován jako méně výrazná ruda mědi. Jako drahý kámen se zpracovává odedávna. Už ve starém Egyptě z něj vyřezávali kameje, amulety a jiné ozdobné předměty. Znali ho i staří Řekové a Římané. Drcený se používal jako barvivo v malířství, nebo jako líčidlo.", "question": "Jakou barvu má zpravidla malachit?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Pálava (odrůda révy vinné)", "context": "List je malý až středně velký, povrch čepele je neurčitě zvlněný, čepel je okrouhlá, tří- až pětilaločnatá se středně hlubokými horními bočními výkroji. Vrchní strana čepele listu je silně puchýřnatá, kožovitě vrásčitá, sytě zelené barvy, spodní strana listu je hustě ochlupená, řapík listu krátký až středně dlouhý, lehce narůžovělý, řapíkový výkroj je nejčastěji uzavřený bez průsvitu nebo s úzkým eliptickým průsvitem. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká (13–15 mm, 1,1 g), kulatá až mírně oválná, světle červenošedá bobule, její slupka je pevná, dužnina bez zbarvení, šťavnatá, aromatická, s plnou, muškátovou vůní a kořenitou chutí. Semeno je hruškovité, středně velké, zobáček je středně dlouhý. Hrozen je středně velký (100–150 mm, 169 g), kónický, středně hustý, na bázi někdy s 1–2 křidélky, se středně dlouhou stopkou. Pálava je pozdní moštová odrůda vinné révy (Vitis vinifera), která vznikla křížením odrůd Tramín červený a Müller Thurgau a byla vyšlechtěna Ing. Josefem Veverkou. Josef Veverka zahájil šlechtění v roce 1953 ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Velkých Pavlovicích, odkud však musel v roce 1959 z politických důvodů odejít. Ing. Veverka vybral semenáč č. 0104, který svými vlastnostmi vynikal nad ostatními.", "question": "Kdo vyšlechtil odrůdu révy vinné zvanou pálava?", "answers": ["Ing. Josefem Veverkou"]}
{"title": "Jaroslav Seifert", "context": "Jaroslav Seifert (23. září 1901 Žižkov - 10. ledna 1986 Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984). Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově (tehdy Riegrově) ulici na pražském Žižkově (dům čp. 816/104) a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl \"uvědomělým socialistou\", zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: \"Tyto protiklady mi také trochu zůstaly - v životě i v poezii.\" Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově, později jako privátní žák gymnázia na Vinohradech. Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 1929. Kromě toho začal pracovat jako redaktor nebo spoluredaktor různých uměleckých a literárních časopisů (Sršatec, Reflektor a mnoho dalších). 1923-1927 byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém, gottwaldovském vedení KSČ. Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a rovněž pracovně zakotvil v sociálnědemokratickém tisku. Za války působil v Národní práci (1939-1945) a po válce v odborářských novinách Práce.", "question": "Patřil Jaroslav Seifert mezi členy hnutí Devětsil?", "answers": ["Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu."]}
{"title": "Edikt milánský", "context": "Edikt milánský, resp. Milánské ujednání (\"Milánský reskript\") je konvenční označení dokumentu z roku 313, který vydal císař Konstantin I. a jeho spoluvladař Licinius. Správnější název, Milánské ujednání, resp. \"Milánský reskript\", je moderní označení pro dohodu mezi římskými císaři Konstantinem I., císařem Západu, a Luciniem, císařem Východu, z roku 313, která zajišťovala, že \"jak křesťané, tak i všichni ostatní obyvatelé mají právo svobodné volby, aby byli stoupenci jakéhokoli vyznání, které si sami zvolí\". Toto ujednání je běžně známé hlavně jako Toleranční edikt milánský (resp. edikt milánský apod.), což ovšem není správné označení. Výzkum (počínaje již od Otta Seecka) poukazuje na to, že značně rozšířené označení edikt je objektivně vzato nesprávné. Neexistoval žádný edikt, který by byl platný v celé říši, nýbrž pouze určitá ujednání týkající se politiky obou císařů, z toho důvodu se dnes místo toho užívá spíše výrazu \"ústava\", \"protokol\" nebo \"Milánské ujednání\" resp. \"dohoda\", či \"úmluva\". Milánské ujednání představovalo svobodu vyznání pro všechna náboženství, nikoli pouze zrovnoprávnění křesťanství s dosavadním římským náboženstvím, jak se často mylně tvrdí. Za oficiální státní náboženství Římské říše bylo křesťanství prohlášeno teprve v roce 380 za císaře Theodosia I. Křesťanství ovšem bylo v Milánském ujednání zvláště zvýrazněno a jednalo se o právní uznání křesťanských obcí, jímž bylo křesťanství uznáno a tolerováno v západní i východní části Římské říše na základě tolerančního ediktu vydaného již roku 311 Galeriem, mladším spoluvladařem císaře Diocletiana.", "question": "Ve kterém roce byl vydán Milánský edikt?", "answers": ["313"]}
{"title": "Projekt Manhattan", "context": "Ohnivá koule způsobená výbuchem dosáhla výšky 1,5 kilometru a kouř způsobený výbuchem vystoupal až do výše 12 kilometrů. Síla výbuchu byla ekvivalentní 20 000 tunám trinitrotoluenu. Bomba vyzkoušená v Alamogordu byla vyrobena stejnou technologií jako atomová bomba Fat Man, shozená 9. srpna 1945 na japonské město Nagasaki. Hlavní součástí obou těchto bomb byl izotop plutonia 239. Pro výrobu tohoto izotopu byl použit uran 238U, který je sice sám nevhodný jako štěpný izotop, ale při štěpení235U vznikají relativně pomalé neutrony, které 238U pohltí, a po několika dnech se 238U promění na plutonium 239. Tento postup výroby plutonia byl vyvinut Glennem Seaborgem. Podrobnější informace naleznete v článku Little Boy. Bomba Little Boy, shozená 6. srpna 1945 na Hirošimu byla vyrobena z uranu 235U. Jde o vzácný izotop uranu, který je oddělován od uranu 238U, nevhodného pro použití ve výbušných zařízeních. Metodu separace 235U byla vypracována Franzem Simonem a Nicholasem Kurtim. Jinou metodu vypracoval Ernest Lawrence. Obě metody byly použity v laboratořích v Oak Ridge. Uranová bomba nebyla předem otestována a byla přímo použita k bombardování města Hirošima. Při její výrobě bylo spotřebováno celé množství tehdy dostupného čistého 235 U, takže test by ani nemohl být uskutečněn. Podrobnější informace naleznete v článku Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki. Poznatky získané v projektu Manhattan posloužily k sestrojení pum Fat Man a Little Boy, jež byly 6. a 9. srpna 1945 použity k útoku na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Za účelem shození prvních jaderných pum vznikla vojenská skupina nazvaná 509. Smíšená skupina. Jejím velitelem byl plk. Paul W. Tibbets. Vytrénoval několik posádek letadel B-29. Posádky byly nejprve pod vysokou bezpečnostní ochranou na základně ve Wendoveru poblíž Los Alamos. Všechny dopisy podléhaly cenzuře, kdokoliv, kdo by něco prozradil o skupině či jejím poslání, by šel bez milosti před vojenský soud.[zdroj? ] Poté se posádky přesunuly na ostrov Tinian v Tichém oceánu, kde pobývaly na základně North Field, patrně největší americké letecké základně v Pacifiku.[zdroj? ] 6. srpna 1945 ve 2 hodiny a 45 minut opustil bombardér B-29 Enola Gay ostrov Tinian spolu s dalšími dvěma letouny (Great Artiste a No. 91). V 8 hodin 14 minut dosáhly letouny Hirošimy a o 2 minuty později Paul Tibbets se svou posádkou poprvé na světě svrhli atomovou pumu. Radista Nelson poslal následně telegram pro velení 509. skupiny a projektu Manhattan[zdroj? ]:", "question": "K sestrojení jakých pum posloužily poznatky získané v projektu Manhattan ?", "answers": ["Fat Man a Little Boy"]}
{"title": "Logický člen", "context": "Logický člen neboli hradlo je základní stavební prvek logických obvodů, který vyčísluje logickou funkci. Typicky má jeden či více vstupů a jediný výstup. Hodnota na výstupu logického členu je funkcí hodnot vstupních: : : : y = f ( : x : 1 : : , : x : 2 : : , . . . , : x : n : : ) : : : : {\\. displaystyle y=f(x_{1},x_{2},...,x_{n})\\,\\! } : Někdy se pojmy logický člen a hradlo rozlišují. Pojem hradlo pak označuje fyzickou součástku (např. integrovaný obvod). Zatímco pod pojmem logický člen je myšlen prvek realizující logickou funkci. Existují dva způsoby značení logických členů (oba definované ANSI/IEEE Std 91-1984 a jeho dodatkem ANSI/IEEE Std 91a-1991). Prvním jsou obdélníkové (čtvercové) značky (IEC, DIN). Druhým způsobem jsou značky složené z křivek (ANSI), které jsou rozšířeny v profesionálních systémech pro návrh logických obvodů. U obou způsobů značení existují v praxi drobné varianty. Negovaný výstup je často označen kolečkem. Pomocí logických členů AND, OR a NOT lze realizovat libovolný logický obvod a tedy i číslicový systém. Členy AND a OR jsou za pomoci členu NOT komplementární. To znamená, že je možné je vhodným způsobem vzájemně nahradit. Lze implementovat jakýkoliv číslicový systém pouze za pomoci logických členů NAND nebo NOR nebo AND a NOT a nebo OR a NOT (vždy stačí členy se dvěma vstupy), nikoli však například pomocí členu XOR. NAND a NOR se nazývají univerzální logické členy. Následuje seznam nejdůležitějších logických členů včetně rovnice v Booleově algebře. Nejjednodušším logickým členem je opakovač, který realizuje funkci identity. Může pracovat i jako buffer - zpožďovací člen s velmi krátkým zpožděním, typicky ns (nanosekundy), oddělovací člen s otevřeným kolektorem, výkonový budič (například sběrnice). Dalším nejjednodušším logickým členem je invertor. Realizuje funkci tzv. logické negace. Někdy se místo něj používá negovaného logického součtu s přivedením hodnoty pouze na jediný vstup (v tomto případě \"A\"). Vzhledem k tomu, že na zbylém a nebo zbylých vstupech bude logická 0, nebude mít tento vstup již na provedení operace vliv. Taktéž je možno použít negovaného logického součinu, kdy se všechny vstupy propojí paralelně (mezi sebou). Tento člen provádí funkci tzv. logického součinu (konjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. logického součtu (disjunkce). Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součinu (Shefferovu funkci) neboli součet negací. Je to nejběžněji používané hradlo . Propojením vstupů je schopno pracovat jako invertor. Lze pomocí něho realizovat většinu klopných obvodů. Tento člen provádí funkci tzv. negovaného logického součtu (Peirceovu funkci) neboli součin negací.", "question": "Kolik výstupů má typicky logický člen?", "answers": ["jeden"]}
{"title": "Tatranský národní park", "context": "Park byl zřízen 1. ledna 1949. Je nejstarším národním parkem na Slovensku. V roce 1987 byly ke stávajícímu parku přidruženy Západní Tatry. Roku 1993 se stal TANAP biosférickou rezervací UNESCO. V roce 2003 byly upraveny hranice území parku a ochranného pásma. Od roku 2004 je park součástí sítě evropsky významných lokalit Natura 2000. == Geografie == Národní park zahrnuje oba nejvyšší podcelky Tater, Západní i Východní Tatry. Západní Tatry se dělí na Osobitou, Roháče, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Liptovské Kopy a Červené vrchy, Východní Tatry se skládají z Vysokých Tater a Belianských Tater. Západní část Tatranského národního parku leží v Žilinském kraji a východní část v Prešovském kraji. V parku se nachází více než sto horských ples. Největší je Veľké Hincovo pleso, které zabírá 0,2 km2 a je současně i nejhlubší z tatranských ples – 58 m. Prostor u Štrbského plesa je hranicí mezi dvěma úmořími. Na východ teče řeka Poprad, která patří do úmoří Baltského moře.", "question": "Jak se zkráceně řekne Tatranskému národnímu parku?", "answers": ["TANAP"]}
{"title": "Biologická klasifikace", "context": "Biologická klasifikace je způsob, jakým biologové kategorizují existující a vymřelé druhy organismů. Takový způsob třídění organismů a jejich skupin do hierarchického klasifikačního systému se označuje jako taxonomické zařazení. Klasifikují se existující i vymřelé druhy organismů a jejich skupiny. Biologická klasifikace může být postavena na různých principech, proto je možné nalézt více biologických klasifikací a jim odpovídajících taxonomických zařazení. Biologickou klasifikací se zabývají systematická biologie, fylogenetika a kladistika. Moderní klasifikace má své kořeny v systému, který vytvořil švédský přírodovědec Carl Linné. Ten rozdělil tehdy známé druhy organismů do skupin podle fyzických charakteristik. S postupným prohlubováním znalostí o organismech a principech jejich vývoje, jako druhu či jedince, se rozvíjel také způsob taxonomického řazení. Moderní biologické klasifikační systémy procházejí neustálým vývojem. Od prosté morfologické podobnosti se na základě prohlubujících se znalostí postupně přechází ke klasifikaci přirozené, tedy podle skutečné fylogenetické příbuznosti. Princip třídění založený na morfometrických a numerických metodách a jeho výsledky jsou označovány jako fenetické klasifikace. Organismy a jejich skupiny jsou tříděny na základě fyzických vlastností a vzhledu. Do stejného taxonu se tedy mohou dostat i organismy a jejich skupiny, které nejsou ve skutečnosti příbuzné. Naopak kladistická klasifikace (fylogenetická klasifikace) je založena na principech odrážejících příbuznost organismů a jejich skupin. Existují také evoluční klasifikace, které jsou postaveny na základě výsledků fenetické a kladistické klasifikace.", "question": "Podle čeho Carl Linné rozdělil tehdy známé druhy organismů do skupin?", "answers": ["podle fyzických charakteristik"]}
{"title": "Jukio Mišima", "context": "Jukio Mišima (japonsky 三, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, japonsky 平, 14. ledna 1925 - 25. listopadu 1970) byl japonský spisovatel, na Západě se proslavil svou rituální sebevraždou seppuku. Narodil se v Tokiu, jeho otec Azuma Hiraoka byl vládní úředník. V dětství ho vychovávala babička Nacu, která měla uzurpátorské sklony a malému chlapci neustále zdůrazňovala jeho \"samurajský\" původ. Podle některých životopisců právě jeho babička ovlivnila jeho fascinaci smrtí, která se projevila v jeho dílech; svůj čas musel obvykle trávit v jejím pokoji a zřídka kdy mu dovolila hrát si venku (odůvodňovala to chlapcovo chatrným zdravím), hrát si směl pouze s pečlivě vybranými dívkami ze sousedství, a tak si v raném dětství osvojil ženskou řeč a dívčí chování. Ve dvanácti letech se vrátil do domácnosti svých rodičů, kde se ho snažil přísně vychovávat jeho otec, který mu naplánoval kariéru úspěšného právníka. Z tohoto důvodu zaujímal nepřátelský postoj k Mišimovým literárním pokusům, chlapec proto psal tajně s podporou své matky. Chlapec v šesti letech vstoupil na základní školu elitního vzdělávacího zařízení Gakušúin (\"Šlechtická škola\"), ve dvanácti letech postoupil v rámci Gakušúinu na nižší střední školu. Již v prvním ročníku uveřejňuje své první básně a krátce na to i první povídky ve školním časopise Hodžinkai zašši, jeho příspěvky ihned vyvolaly v Gakušúinu značnou pozornost. Mladého autora inspirovali např. Rainer Maria Rilke, Oscar Wilde a japonští klasici. Jeho první významná novela, vysoce metaforický příběh o sepětí mezi zemřelými předky a žijícími lidmi Hanazakari no mori (Rozkvetlý les) byla na doporučení jeho učitele literatury Fumia Šimizua publikována v roce 1942 v prestižním literárním magazínu Bungei-Bunka (Literární kultura) a v roce 1944 se stala titulním příběhem sbírky kratších próz publikovaných v knižní podobě. Na doporučení Šimizua, který se domníval, že vzhledem k chlapcovu mládí by bylo vhodné skrýt jeho totožnost, uveřejnil Rozkvetlý les pod pečlivě zvoleným literárním pseudonymem Jukio Mišima, který od této chvíle používal do konce života. V roce 1946 na doporučení spisovatele Jasunariho Kawabaty vychází v literárním časopise Ningen (Člověk) Mišimova povídka Cigareta (Tabako), kde popsal, jak sportovně založení spolužáci elitní školy pohrdají chlapcem s literárními zájmy, tento příběh v roce 1954 inspiroval i významnou povídku Ši wo kaku šónen (Chlapec, který píše verše). V roce 1945 byl těsně před koncem války povolán do vojenské služby, armádní lékař ale zaměnil jeho akutní respirační onemocnění doprovázené vysokými teplotami za tuberkulózu a označil jej za neschopného vojenské služby.", "question": "Čím se Mišima Jukio proslavil na Západě?", "answers": ["rituální sebevraždou seppuku"]}
{"title": "Epica (hudební skupina)", "context": "Epica je nizozemská symfonicmetalová hudební skupina, která dává důraz na operní prvky kombinované s typickým death metalovým chrapotem (growling). Zakládajícím členem je kytarista a zpěvák Mark Jansen, který kapelu založil v roce 2003 pod jménem po svém odchodu z After Forever. Na konci roku 2002 opustil Mark Jansen skupinu After Forever kvůli neshodám v tvorbě a začal hledat muzikanty k založení nového projektu, zpočátku pojmenovaného Sahara Dust. Na začátku roku 2003 počítala kapela s Helenou Michaelsenovou (z Trail of Tears) jako svou frontwomankou, ale ta byla po krátké době vystřídaná do té doby neznámou mezzo-sopranistkou Simonou Simonsovou, Jansenovou přítelkyní. Kapelu doplnili kytarista Ad Sluijter, bubeník Jeroen Simons, basista Yves Huts a klávesista Coen Janssen. Změnili si jméno na Epica, inspirováni albem Epica od americké formace Kamelot. Epica poté sestavila sbor - složený z šesti mužů a šesti žen - a smyčcový orchestr - troje housle, dvě violy, dvě violoncella a kontrabas - který měl hrát s nimi. Producentem jejich debutového alba The Phantom Agony byl Sascha Paeth (předtím byl producentem kapel jako Angra, Rhapsody of Fire, Kamelot) a bylo vydáno ke konci roku 2003. Jejich druhé album bylo nazváno Consign to Oblivion. V songu \"Trois Viegres\" můžeme slyšet hosta - Roye Khana (z kapely Kamelot).", "question": "Jak se měl jmenovat projekt, který chtěl založit Mark Jansen?", "answers": ["Sahara Dust"]}
{"title": "Utrpení knížete Sternenhocha", "context": "Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román českého spisovatele Ladislava Klímy, které bylo vydáno v roce 1928 měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za \"groteskní romaneto\". Děj díla se odehrává v Německém císařství přibližně v období vlády kancléře Bismarcka a je v něm jasně patrná filosofie Friedricha Nietzscheho a některých dalších soudobých filosofů. Hlavním hrdinou je zdegenerovaný a bohatý šlechtic Sternenhoch (označuje se za krásného, ale ve skutečnosti je malý, bezzubý, bezvlasý, šilhavý a bezmezně ošklivý, má však styky i s německým císařem), kterého na jakémsi plese zaujme mrtvolně bledá a rovněž ošklivá dívka Helga, kterou si přes obrovský odpor k ní (i varování budoucího tchána) bere za ženu. Helga však během těhotenství zkrásní, také její povaha se však výrazně mění. Stává se z ní nesnášenlivá zrůda, která svého manžela nenávidí. Po narození syna je kníže velice šťastný, ale Helga jej zavraždí (vinu svede na chůvu), protože k němu cítí stejný odpor jako ke Sternhochovi. Ten si začíná uvědomovat, že si nevzal Helgu, nýbrž Démonu. Helga dále zabíjí svého otce, který ji v mládí často bil a jí to v dospělosti téměř ani nepřišlo zvláštní (nechtěl aby byla tichá a nečinná).", "question": "Ve kterém roce byl vydán román Utrpení knížete Sternenhocha?", "answers": ["1928"]}
{"title": "Blansko", "context": "Blansko (německy Blanz) je město v Jihomoravském kraji. Leží v údolí řeky Svitavy, 19 km severně od Brna. Centrum má nadmořskou výšku 276 m, větší část města se rozkládá ve svahu nad levým břehem Svitavy. Blansko zaujímá rozlohu 18,29 km2 a žije zde téměř 21 tisíc obyvatel. První zmínka o zdejší osadě (dnešním Starém Blansku) na pravém břehu Svitavy se objevuje v Letopise tzv. Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136, kdy probíhal ostrý majetkový (ale v pozadí hlavně politický) spor o právo vystavět v Blansku kostel mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem. Blansko se s dalšími osadami stalo majetkem olomouckého biskupství a jeho držitelé dostávali toto zboží jako léno. Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století hrad Blansek, ležící východně od Blanska. Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na protější straně řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové Blansko stala jádrem pozdějšího města. V držení obou vesnic se vystřídala řada lenních majitelů, z nichž k nejznámějším patřil rod pánů z Kunštátu a Černohorských z Boskovic. Od roku 1526 měl blanenské panství rod pánů z Doubravky a Hradiště, za nichž byl zanedbaný statek zveleben a opraven a osady Staré a Nové Blansko sloučeny v jeden celek. Jan Skála z Doubravky odkoupil od Jaroslava Černohorského z Boskovic blanenský manský dvůr, který spojil s ostatním zbožím.", "question": "Jakou rozlohu má město Blansko?", "answers": ["18,29 km2"]}
{"title": "Odpoledne", "context": "Odpoledne je část dne, která leží mezi polednem a večerem. Některé slovníky definují odpoledne jako \"část dne od poledne do podvečera\" (večera, západu slunce). Nebo také od jedné hodiny do páté. Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství : Školní nakladatelství : SPN, 1935-1957. Trávníček, F.: Slovník jazyka českého. Praha : Slovanské nakladatelství, 1952. Havránek, B. a kol.: Slovník spisovného jazyka českého. Praha : Academia, 1989. Filipec, J. a kol.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia, 1994. Faunovo velmi pozdní odpoledne Obrázky, zvuky či videa k tématu Odpoledne ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo odpoledne ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá část dne mezi polednem a večerem?", "answers": ["Odpoledne"]}
{"title": "Burušaskí", "context": "Burušaskí neboli chadžuná je izolovaný jazyk, kterým mluví Hunzové (také zvaní Burúšové) v horských údolích pohoří Karákóram. Původ jazyka je dosud záhadou. Používání dvacítkové početní soustavy a ergativu má s burušaskí společné baskičtina, takže se uvažuje o společných kořenech, sahajících do doby před deseti tisíci lety. Existuje teorie o Dené-kavkazské jazykové rodině, kam patří kromě burušaskí a jazyka Basků také čínština, adygejština, ketština na Sibiři a severoamerické jazyky na-dené. Jiní vědci odvozují původ burušaskí od jazyka starověkých Frygů. Podstatná jména mají v burušaskí čtyři rody: mužský, ženský, střední pro zvířata a věci a čtvrtý rod je určen pro abstraktní pojmy. Od indoevropských jazyků se liší používáním přivlastňovacích předpon. Jazyk má 38 forem množného čísla. Každé ze tří údolí – Hunza, Nágar a Veršikvár (zvané také Jasin) – má vlastní dialekt. Burušaskí nemá vlastní písmo, k zápisu se obvykle používá urdská abeceda. Omniglot.com Ethnologue.com Píseň v burušaskí", "question": "Jak se nazývají lidé, kteří mluví jazykem burušaskí?", "answers": ["Hunzové"]}
{"title": "Violoncello", "context": "Stejně jako housle a viola je i violoncello, zejména luby a spodní deska vyrobeno z javorového dřeva. Místo javoru může být použita i třešeň, hrušeň, ořešák nebo i topol. Horní deska je vyráběna z tzv. rezonančního smrkového dřeva. Hmatník, struník a kolíčky bývají z ebenového dřeva, případně z jiného tvrdého dřeva (palisandru, zimostrázu nebo levnějšího začerněného javorového). Nejlevnější nástroje mívají obě desky vyrobené z laminátu, naopak některá moderní cella se vyrábí z plastu vyztuženého uhlíkovým vláknem. Violoncello má prakticky stejnou stavbu jako housle. V porovnání s houslemi je délka trupu violoncella přibližně dvojnásobná, výška lubů asi čtyřnásobná. Tím se relativně zesiluje první alikvótní tón, což má za následek pro cello typický vřelý tón. Podobně jako u houslí existují i menší formáty nástroje. Hudebníci menší postavy často používají sedmiosminové cello, které je o něco menší, a tím jim umožňuje pohodlnější hru při nízkých polohách. Pro výuku dětí se používají nástroje ještě menší, až do velikosti 1/16. Ladění je ale stejné. Violoncello je nejhlubší z rodiny houslových nástrojů. Tyto nástroje se vyvíjely paralelně s tzv. violovými nástroji (odvozené od violy da gamba). První moderní violoncello vyrobil v Cremoně v roce 1572 Andrea Amati. Další významní výrobci violoncell jsou Gasparo da Salo (1540-1609), Giovanni Paolo Maggini (1581-1632) a Antonio Stradivari (1644-1737). Na rozdíl od dnešních nástrojů neměla tehdejší violoncella bodec (přibližně do roku 1800) a musela se držet pevně mezi koleny. Také dolaďovače byly do upevnění strun ke struníku vřazeny až později. Dřevěná část barokních smyčců byla prohnutá ven, dnes je u všech nástrojů prohnutá dovnitř, což umožňuje větší napětí žíní a silnější zvuk. Violoncello vydává bohatý a vřelý zvuk, v některých polohách velmi podobný lidskému hlasu. Při hraní vysokých tónů barva tónu připomíná violu. Violoncello je také možno podladit a pozměnit tak rozsah nástroje, jak je tomu např. v Sonátě pro cello sólo Zoltána Kodálye, kde se struna C podladí o půltón níž (tedy na H). Violoncello se drží mezi koleny, o zem se opírá bodcem a horní část se drží vedle levého ucha, čili struna C je nejblíže hráči. V minulosti se považovalo za neslušné, aby hrály ženy na cello tímto způsobem, a proto měly nástroj opřený o zem vedle obou nohou. Herní techniky jsou v podstatě stejné jako u houslí nebo u violy. Pro levou ruku je základní první poloha, přičemž prsty jsou od sebe vzdáleny na půlton. Dále se používá půltá, 2., 3. a 4. poloha.", "question": "Kdo vyrobil první moderní violoncello?", "answers": ["Andrea Amati"]}
{"title": "Josef Škvorecký", "context": "Josef Škvorecký (27. září 1924 Náchod - 3. ledna 2012 Toronto) byl česko-kanadský spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům.[zdroj? ] Dětství prožil v Náchodě. Otec byl bankovní úředník, ale angažoval se i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 pracoval \"totálně nasazen\" jako pomocný dělník v náchodské továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu - obor angličtina a filosofie, absolvoval v roce 1949. Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 získal doktorát (prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku) a nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon). V letech 1953-1960 bydlel v ulici Na Březince 1159/13 na pražském Smíchově. V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957-1958 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. V roce 1958 se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou. Spisovatelem z povolání (československá specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku 1963. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Ještě v témže roce odjel do USA, tam nejprve přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt na Univerzitě v Berkeley (Kalifornie). Po zastavení příprav vydání knihy Tankový prapor v Československu se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v exilu a usadil se v Torontu, kde mu byla nabídnuta profesura. V letech 1969-1990 na tamější univerzitě vyučoval - vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a od roku 1970 kurzy tvůrčího psaní, na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity také vyučoval dějiny a teorii filmu.", "question": "Kde zemřel Josef Škvorecký?", "answers": ["Toronto"]}
{"title": "Rusko", "context": "V přepočtu HDP na obyvatele se nachází na 71 místě ve světě ze 187 sledovaných zemí Mezi státy světa má největší zásoby přírodních zdrojů – nerostných surovin, ropy, zemního plynu, dřeva, pitné vody – z energetického hlediska je Rusko soběstačným státem. Ruské hospodářství prodělalo v 90. letech 20. století vleklou krizi po níž následovalo období silného růstu mezi lety 2000 až 2007. Růst byl přerušen světovou finanční krizí v období 2008 až 2009 a pokračoval v menší míře od roku 2010 do roku 2014. Od konce roku 2014 zaznamenává ruská ekonomika pokles způsobený snížením cen surovin a ekonomickými sankcemi. Rusko se podílí asi na čtvrtině světového obchodu se zbraněmi, čímž se řadí na druhé místo na světě za USA. Velký vliv má v Rusku pravoslavné křesťanství, přestože zemi ovlivnilo období ateistického Sovětského svazu. Další jsou islám, judaismus a buddhismus. Některé oblasti ruské kultury, jako např. literatura 19. století, dosáhly světového úspěchu. Zároveň je současné Rusko mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých menšin. Rusové tvoří 80 % obyvatelstva. Nejpočetnější menšinou jsou Tataři, kteří stejně jako mnohé národy ruského Kavkazu vyznávají islám. Podrobnější informace naleznete v článku Rus (oblast). Jméno země v současné formě bylo na poč. 16. století do ruštiny převzato ze středověké řečtiny – byzantské prameny nazývaly zemi východních Slovanů Ρ, Rhóssía. Ovšem tento řecký výraz sám byl mladší variantou slova Ρ, Rhós neboli Rus (rusky Р, Rus'), označujícího od raného středověku prostor dnešní Ukrajiny, Běloruska a západní části evropského Ruska. Etymologie názvu Rus není zcela jistá, avšak nejběžněji se přijímá tzv. normanská teorie: termín pochází ze staré severštiny, znamená \"veslaři\" a byl odvozen od jména kraje Roden (později zvaného Roslagen), což bylo pobřeží Svealandu, středního Švédska. Z Rodenu se varjagové (švédští vikingové čili Normani) vydávali po mořích a řekách do východoevropských oblastí a Černomoří, Rus částečně kolonizovali a stali se od poloviny 9. století vládnoucí vrstvou, jež vytvořila stát (Kyjevská Rus, viz níže), aby posléze se Slovany splynula.", "question": "Jaké náboženství vyznávají Tataři?", "answers": ["islám"]}
{"title": "Ruka", "context": "Ruka (lat. manus) je od trupu nejdistálnější (nejvzdálenější) oddíl horní končetiny lidského těla, který umožňuje interakci jedince s okolím a manipulaci s předměty. Základním projevem ruky je schopnost úchopu umožněná díky palci protistojnému oproti ostatním prstům. Ruka se skládá ze zápěstí a pěti prstů. Mimo jiné umožňuje pohyby pronace a supinace (otočení dlaně (palmy) ventrálním (dopředu) a dorsálním (dozadu) směrem). V základním anatomickém postavení směřují dlaně ventrálně (dopředu). Většina lidí používá častěji pravou ruku a těmto lidem se říká praváci. Málo lidí používá častěji levou ruku a těmto lidem se říká leváci. Přednostní užívání levé nebo pravé ruky je jednou z dimenzí laterality. == Související články == Leváctví Šestiprstost == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu ruka ve Wikimedia Commons Téma Ruka ve Wikicitátech Slovníkové heslo ruka ve Wikislovníku", "question": "Kolik má člověk na ruce prstů?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Korelace", "context": "Korelace (z lat.) znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, je pravděpodobné, že na sobě závisejí, nelze z toho však ještě usoudit, že by jeden z nich musel být příčinou a druhý následkem. To samotná korelace nedovoluje rozhodnout, protože korelace neimplikuje kauzalitu. V určitějším slova smyslu se pojem korelace užívá ve statistice, kde znamená vzájemný lineární vztah mezi znaky či veličinami x a y. . Míru korelace pak vyjadřuje korelační koeficient, který může nabývat hodnot od - až po +1. Vztah mezi znaky či veličinami x a y může být kladný, pokud (přibližně) platí y = kx, nebo záporný (y = -kx). Hodnota korelačního koeficientu - značí zcela nepřímou závislost (antikorelaci), tedy čím více se zvětší hodnoty v první skupině znaků, tím více se zmenší hodnoty v druhé skupině znaků, např. vztah mezi uplynulým a zbývajícím časem. Hodnota korelačního koeficientu +1 značí zcela přímou závislost, např. vztah mezi rychlostí bicyklu a frekvencí otáček kola bicyklu. Pokud je korelační koeficient roven 0 (nekorelovanost), pak mezi znaky není žádná statisticky zjistitelná lineární závislost. Je dobré si uvědomit, že i při nulovém korelačním koeficientu na sobě veličiny mohou záviset, pouze tento vztah nelze vyjádřit lineární funkcí, a to ani přibližně. Pearsonův korelační koeficient je definován, pokud jsou druhé momenty náhodných veličin X a Y : : : E ( : X : 2 : : ) , E ( : Y : 2 : : ) : : {\\displaystyle E(X^{2}),E(Y^{2})} konečné.", "question": "Jakých hodnot může nabývat korelační koeficient?", "answers": ["od - až po +1"]}
{"title": "Adamov (okres Blansko)", "context": "Adamov (německy: Adamsthal) je město v okrese Blansko v Jihomoravském kraji, 12 km severně od Brna, na soutoku Svitavy a Křtinského potoka v lesnatém údolí. Nadmořská výška dna údolí je v těchto místech kolem 230 metrů, městská obytná zástavba se však nachází i ve výškách nad 300 metrů. Východně od města se rozkládá chráněná krajinná oblast Moravský kras. V roce 2016 zde žilo přes 4 500 obyvatel. Počátek osídlování Adamovska spadá do období mladého paleolitu (17-11 tisíc let př. n. l.), kdy na toto území přišli lovci mamutů. Ti se usídlovali v jeskyních, mezi něž patří například Býčí skála, která se nachází cca 5 km východně od Adamova v Křtinském údolí. Roku 1869 tu byl nalezen bronzový býček a o tři roky později pak při větších archeologických průzkumech vedených Jindřichem Wankelem soubor archeologických předmětů. Nálezy z Býčí skály jsou vystaveny v Přírodovědném muzeu ve Vídni. Historie Adamova byla od prvopočátku spojena se železářskou výrobou, jejíž kořeny zde sahají až do roku 1360. Tehdy tuto oblast vlastnil majitel hradu Ronova Čeněk Krušina z Lichtenburka, který však zemřel bezdětný, a panství poté připadlo moravskému markraběti Joštovi. Ten jako centrum panství zde postavil Nový hrad. Původní osada se jmenovala Hamry či Staré Hamry podle hamrů, jež zde stály. Po smrti markraběte Jošta přešlo zdejší území do vlastnictví českých králů, kteří ho pronajímali šlechtickým rodům, z nichž k nejvýznamnějším patřili Boskovicové a páni z Kunštátu. Když v roce 1597 zemřel poslední mužský potomek Černohorských z Boskovic Jan Šembera z Boskovic, panství vyženil s jeho dcerou Kateřinou Maxmilián z Lichtenštejna. Ten roku 1643 zemřel bezdětný a jeho majetek zdědil synovec Karel Eusebius z Lichtenštejna. Za Lichtenštejnů začalo docházet k postupnému rozvoji průmyslu. Patrně od roku 1732 nese osada jméno Adamov, a to podle Adama Josefa z Lichtenštejna, majitele zdejších železáren. Roku 1832 se pak Adamov stal samostatnou obcí. K jeho rozvoji a spolu s ním i rozkvětu místních průmyslových podniků došlo po roce 1849, kdy byla dobudována železniční trať Brno - Česká Třebová, dnešní[kdy? ] součást 1. železničního koridoru.", "question": "Ve kterém okrese leží město Adamov?", "answers": ["Blansko"]}
{"title": "Lech Wałęsa", "context": "Lech Wałęsa [vauensa] (* 29. září 1943 Popowo) je polský politik, zakladatel nezávislých odborů Solidarita a aktivista za lidská práva. V letech 1990-1995 byl prezidentem Polské republiky. Původním povoláním byl elektrikář v Gdaňských loděnicích, kde pracoval (s přestávkami) v letech 1967-1990 a kde stál v srpnu 1980 v čele stávky a procesu, ze kterého vznikla nezávislá odborová organizace Solidarita. Za svou činnost obdržel v roce 1983 Nobelovu cenu za mír. Narodil se do rodiny tesaře a ženy v domácnosti, kde se mu dostávalo křesťanské výchovy. Dodnes je silně věřící katolík, a prohlašuje, že mu víra pomohla překonat těžké chvíle života, zvláště obtížné období Solidarity. Do Gdaňských Leninových loděnic nastoupil na post elektrotechnika v roce 1970. O rok dříve se oženil s Danutou Gołoś, se kterou má osm dětí. Jeho syn Jaroslaw Wałęsa je v současnosti členem dolní komory polského parlamentu. Byl vůdčí osobností polských protestů proti komunistickému režimu v Gdaňských loděnicích, které způsobily, že byl roku 1976 vyhozen z práce (jednalo se o formu trestu).", "question": "Jaké bylo původní povolání Lecha Walesy?", "answers": ["elektrikář"]}
{"title": "Ben Nevis", "context": "Mezi turisty a horolezci je známý jako \"Ben\" a ročně přiláká asi 100 000 návštěvníků, z nichž asi tři čtvrtiny používají k výstupu zrekonstruovanou koňskou stezku z údolí Glen Nevis na jižní straně hory. Horolezce nejvíce láká 700 metrů vysoká stěna na severní straně, která patří mezi nejvyšší skalní stěny ve Spojeném království. Ben Nevis tvoří se svým severovýchodním sousedem Carn Mor Dearg propojený masiv. Obě hory patří mezi 8 nejvyšších britských hor přes 4 000 stop (1 219 m n. m.). Západní a jižní svahy se zvedají 1 200 m na asi 2 km od dna údolí Glen Nevis a představují nejdelší a nejprudší svahy v celé Británii. Naopak severní svah spadá o pouhých 600 m do Coire Leis. Vedle hlavního vrcholu s nadmořskou výškou 1 344 m má Ben Nevis ještě další dva vedlejší vrcholy, oba nazvané Carn Dearg (červený kopec). Vyšší z nich (1 221 m n. m.) leží na severozápadě a bývá při pohledu z Fort William často zaměňován za vlastní Ben Nevis. Druhý Carn Dearg (1 020 m n. m.) ční nad údolím Glen Nevis na severozápadní straně. Dále na západě leží nižší hora, Meall an t-Suidhe (711 m n. m.). V sedle mezi ní a Ben Nevis leží malé jezero Lochan an t-Suidhe. Oblíbená turistická trasa z údolí Glen Nevis vede po boku Meall an t-Suidhe a poté vystupuje na západní svahy Ben Nevis. Ben Nevis je převážně tvořen vyvřelou žulou z devonu (asi před 400 miliony let) s příměsemi krystalických břidlic. Nadmořská výška, poloha a reliéf způsobují časté špatné počasí, které může špatně vybavené turisty zaskočit. Podle pozorování observatoře na vrcholu z let 1883-1904, byla mlha přítomná asi 80% času v době od ledna do července, a 55% času mezi květnem a červnem. Průměrné zimní teploty byly kolem - °C, a průměrná roční teplota kolem -0,5 °C. V průměru je na vrcholu každoročně 261 bouřek a spadne zde asi 4350 mm srážek, což je velmi mnoho ve srovnání s 2050 mm v blízkém městě Fort William a 600 mm v Inverness a v Londýně.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Spojeného království?", "answers": ["Ben Nevis"]}
{"title": "Portland", "context": "Na východním břehu řeky se nachází především obytné čtvrti. Středem města je náměstí Pioneer Courthouse Square ve čtvrti Downtown. Je pojmenované podle budovy Pioneer Courthouse, kde je soudní dvůr. V dané oblasti města se nachází především divadla, muzea a obchodní domy. Jednou z hlavních ulic je Broadway, kde jsou v blízkém okolí obchodní dům Nike Town, divadlo Paramount nebo Portland Art Museum. Jihozápadně od náměstí leží podlouhlý park South Park Blocks. Za nejvýznamnější stavbu je považovaná 70 metrů vysoká Portland Building z roku 1982. Případně budova Wells Fargo Center, s výškou 166 m v době svého dokončení, roce 1972, nejvyšší budova ve státě Oregon. Čtyři bloky východně od budov, na nábřeží řeky Willamette, je Tom McCall Waterfront Park. Ve střední části parku je fontána Salmon Street Spring. Východním směrem přes řeku, v dálce (přibližně 75 km), je možné vidět zasněžený vrchol hory Mt. Hood (3 426 m) v pohoří Kaskády. Severně, respektive severozápadně od nábřeží, mezi mosty Burnside a Steel Bridge, leží jedno z prvotních míst osídlení (1843) Old Town, Staré Město. Poněvadž bylo místo často zaplavováno, centrum Portladnu se posunulo jižním směrem a historické budovy se přeměnily na sklady. V současné době jsou v Old Town především galerie, hospody, kavárny a butiky. Zajímavostí je bronzová kašna Skidmore Fountain z 19. st. na SW Ankeny St. V blízkosti je kolonáda, zrekonstruované divadlo a zeleninové trhy New Market Theatre. Severně od Burnside St., se nachází Čínská čtvrť. V současnosti jsou zde levnější etnické restaurace, bary a rockové a taneční kluby. Severně od Starého Města a Čínské čtvrtí leží Pearl District.", "question": "Jak se jmenuje americký stát, ve kterém se nachází město Portland?", "answers": ["Oregon"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "Patří k nim také část z 36 000 arménských katolíků a část z 6 200 rumunských řeckokatolíků z diecézí pro USA a Kanadu. Je tam též personální Ordinariát katedry sv. Petra pro římskokatolíky anglikánského ritu (bývalé episkopály z ECUSA-Episkopální církve v USA), který vznikl 1. ledna 2012, roku 2012 měl 2 550 věřících a 23 kněží ve 12 farnostech; počet věřících narůstá - 2013 již 4 550, 23 kněží ve 12 farnostech, 2014 - už 6 000 věřících a 40 kněží ve 25 farnostech. Ordinářem je Jeffrey Neil Steenson, do září 2007 jeden z biskupů ECUSA, oficiálně konvertoval (i s rodinou) 1. prosince 2007, ordinářem je od 1. ledna 2012, uveden do úřadu 12. února 2012. Jako nejpočetnější a nejvýznamnější skupina obyvatel (z náboženského hlediska) jsou bráni evangelikálové, těsně následovaní katolíky (obojí zhruba 25 %), přičemž pořadí se může v různých statistikách měnit. Vysoká koncentrace konzervativních protestantů v jihovýchodní části USA, kde představují dominantní kulturní a politickou sílu, dala této oblasti přezdívku \"biblický pás\" (Bible Belt).V roce 1830 vznikla Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (tj. mormoni), jejíž stoupenci v první polovině 19. století osídli území budoucího státu Utah, kde jsou i dnes většinovou církví. Nekřesťanská náboženství představují asi 3,5 % obyvatel USA, přičemž nejvýznamnější z nich jsou judaismus(židé), islám, buddhismus a hinduismus. Zejména počet vyznavačů islámu a buddhismu rychle roste. křesťané 76,7 % protestanti 52 %", "question": "Kolik procent obyvatel USA představují nekřesťanská náboženství?", "answers": ["3,5"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Nato Afrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a po dvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk. Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků. Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8. armádu do Egypta a v červenci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu. Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl. Boje pokračovaly po celý červenec, než byly obě strany příliš vyčerpány. Související informace naleznete také v článku Druhá bitva o Atlantik. Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v první světové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy ničením obchodních lodí. Za vlastní počátek bitvy o Atlantik lze považovat 14. říjen 1939, kdy jedna německá ponorka vnikla do zálivu Scapa Flow, hlavního opěrného bodu britské domácí floty (Home Fleet), přičemž potopila jednu ze zde zakotvených bitevních lodí. Přes tento úspěch se však do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantském oceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocených ponorek. Teprve po dobytí Francie, jež umožnilo zřízení ponorkových základen v přístavech v Brestu, Lorientu, Saint-Nazaire a La Rochelle, zajišťujících rychlejší dosažení operačních prostorů, došlo k zefektivnění německých ponorkových operací. Německé ponorky plně rozvinuly taktiku vlčích smeček, proti nimž byly spojenecké konvoje, slabě chráněné doprovodnými torpédoborci, bezmocné. V roce 1940 přišli Spojenci o 4,5 milionů tun lodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množství. Vítězství německých ponorek obratně využívala nacistická propaganda, jež mnohé z úspěšných kapitánů stylizovala do role národních hrdinů.", "question": "Ve kterém roce začala druhá světová válka?", "answers": ["1939"]}
{"title": "Mayská civilizace", "context": "Dále upevňuje komunitu jak mezi lidmi a bohy, tak mezi lidmi navzájem. Životní cyklus – rituály spojené s narozením, dospíváním, svatbou a smrtí. Zdraví – rituály soustředěné na léčení pomocí navrácení ztracené duše nebo části duše zpátky do těla. Počasí – rituály přivolání deště, uvěznění větru nebo zapečetění zimy. Zemědělství – rituály spojené s zasetím a sklizením kukuřice. Dalšími příležitostmi byli oslavy lovu, získání teritoria, události spojené s vládcem a uctívání předků. Jako zdroje sloužily 3 autentické knihy hieroglyfů: Drážďanský kodex, Madridský kodex a Pařížský kodex. Dále máme zdroje od samotných kolonizátorů, z nichž nejvýznamnější jsou Popol Vuh, Knihy Chilama Balama a Letopisy Cakchiquelů. Zbytek zdrojů tvoří vykopávky či antropologické studie. Všechny duchovní, ale i materiální úspěchy Mayů se zakládaly na originální a přitom jednoduché číselné soustavě. Její základ tvořilo dvacet číslic, včetně nuly (starověké kultury nulu většinou neznaly). Znalosti nuly a matematických operací s ní spojených se připisuje velká důležitost. Ukazují na neobvyklou intelektuální vyspělost národa. Praktičnost a využitelnost mayského způsobu zápisu čísel je porovnatelná s arabskou soustavou, která je dnes ve světe nejvíce rozšířená. Mayově však v tomto směru překonali sami sebe. Používali totiž i druhý, paralelní matematický aparát, založený na deseti základních číslicích. Pro praktické účely se však více využívala dvacítková soustava, na které se zakládal i mayský kalendář. Související informace naleznete také v článku Mayský kalendář.", "question": "Kolik číslic tvořilo číselnou soustavu, kterou používala Mayská civilizace?", "answers": ["dvacet"]}
{"title": "UEFA", "context": "V žebříčku FIFA z července 2011, který byl použit k nasazení do losovacích košů kvalifikace na MS ve fotbale 2014, bylo 12 z nejlepších 20 týmů tohoto žebříčku ze zóny UEFA. Reprezentační týmy ze zóny UEFA jsou na tom podobně i v ženském fotbale. Ze 16 účastnických míst na mistrovství světa ve fotbale žen 2011 bylo zóně UEFA alokováno 5 účastnických míst. Z nejlepších 10 týmů ženského žebříčku FIFA po MS žen 2011 byla pětice evropská. UEFA byla založena 15. června 1954 v Basileji. Došlo k tomu po jednání mezi zástupci francouzské, italské a belgické fotbalové federace. Sídlo organizace bylo do roku 1959 v Paříži a poté se přestěhovalo do Bernu. Ebbe Schwartz se stal prvním předsedou UEFA. Prvním generálním sekretářem byl Henri Delaunay. V roce 1995 se novým sídlem stal švýcarský Nyon. Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů. V ženském fotbale vyhrály národní týmy z UEFA mistrovství světa ve fotbale žen třikrát (Německo 2x, Norsko 1x). Poznámka: Dne 22. března 2011 byl Michel Platini zvolen do roku 2015. UEFA má celkem 55 členů (platné ke květnu 2016): V závorkách rok přijetí za člena UEFA. 1 Bývalý člen AFC (1954–1974) a přidružený člen OFC (1974-1994). ; vstoupil do UEFA v roce 19942 Bývalý člen AFC (1998–2002); vstoupil do UEFA v roce 20023 Přijato jako ČSR4 Přijato jako Jugoslávie5 Přijato jako SSSR Hlavní soutěží pro národní týmy je mistrovství Evropy ve fotbale, jehož první kvalifikační cyklus začal v roce 1958. První závěrečný turnaj se uskutečnil v roce 1960. UEFA má také na starost záležitostí týkající se evropské části kvalifikace na mistrovství světa ve fotbale. Avšak samotné MS pořádá FIFA, která také alokuje počet míst na MS pro jednotlivé konfederace a má právo mluvit do hracího systému a dalších záležitostí týkajících se této kvalifikace. Neméně důležité jsou mezinárodní soutěže pro mládežnické národní týmy jako ME do 21 let, ME do 19 let a ME do 17 let. Pro ženské týmy je pořádáno mistrovství Evropy ve fotbale žen, ME žen do 19 let a ME žen do 17 let.", "question": "Ve kterém městě byla založena UEFA?", "answers": ["Basileji"]}
{"title": "Divadlo Sklep", "context": "Divadlo Sklep je jedno z pražských divadel, které bylo založeno v roce 1971 Davidem Vávrou a Milanem Šteindlerem. V současné době sídlí v divadle Dobeška v Praze 4-Braníku. Divadlo se dosud vyznačuje osobitým zpracováním divadelních her. Název divadla Sklep pochází ze skutečného sklepního prostoru domku babičky Davida Vávry, který zde soubor založil (pod původním jménem Kobil klub) se svým čtrnáctiletým spolužákem Milanem Šteindlerem v roce 1971. Texty z této doby, rané básně a krátké scénky, byly o pár let později použity v jednotlivých představeních pořadu Besídka. V první polovině sedmdesátých let tyto texty představovali pouze svým kamarádům. Původně soukromá aktivita zakládající dvojice a několika dalších přátel začínala ve druhé polovině sedmdesátých let přerůstat ve veřejná vystoupení. Vůbec první se odehrálo v Branickém loutkovém divadle Zvoneček, kde působil otec člena souboru Tomáše Vorla, další v klubu ZV ROH Tesla Karlín, restauraci U Jaurisů v Michli, strahovském studentském klubu a mnohých dalších. Kolem roku 1978 se začíná utvářet jádro souboru - krom Vávry a Šteindlera ještě přibyl Jiří Burda, Tomáš Vorel, František Váša, Eva Holubová a Tomáš Hanák. Holubová se k souboru přidala po přijímacích zkouškách na DAMU, kdy jí Tomáš Hanák nabídl roli ve hře Podivuhodný cestopis, kterou za pomoci Vávry a Šteindlera předvedl poprvé přímo před profesory DAMU. Upoutali pozornost ohromným množstvím rekvizit, které si nesli s sebou, ovšem po \"krupobití\", při němž házeli kroupy i po porotě, byli od přijímacích zkoušek vyhozeni.[zdroj? ] Od roku 1980 vystupuje soubor v kulturním domě Dobeška, který se stal jeho domovskou scénou na další dlouhá léta. Krom toho soubor hostoval na různých významnějších pražských místech jako Malostranská beseda, Futurum nebo Branické divadlo pantomimy, ale také mimo Prahu - například v Písku, Plzni a Brně. Také se započala rozvíjet spolupráce Vávry a Vorla se spolkem Mimóza a recitačním spolkem Vpřed. V té době začíná spolupráce s dalšími pražskými divadly. Divadlo Sklep bylo hlavním tahounem skupiny Pražská pětka, dále tvořené divadly Mimóza, Vpřed, Kolotoč a Křeč, která představovala nejvýraznější generační hnutí 70. a 80. let a přinesla oživení tehdejší divadelní scény.", "question": "Ve kterém roce bylo založeno divadlo Sklep?", "answers": ["1971"]}
{"title": "Kostarika", "context": "Demokratická vláda je u moci již od roku 1902 a jediná občanská válka proběhla roku 1948. Trvala pouhé dva měsíce a jejím důsledkem bylo rozpuštění armády, následované změnou ústavy, která roku 1949 zakázala vytvořit státu armádu. Tato situace, kdy stát nemá stálou armádu, trvá dodnes. Páteří země jsou tři pohoří, která se táhnou souvisle od severozápadu k jihovýchodu celým územím státu; jsou to Cordillera de Guanacaste, Cordillera Central a Cordillera de Talamanca. Nejvyšší horou Kostariky je 3 820 metrů vysoká hora Chirripó v pohoří Cordillera de Talamanca. Pohoří tak oddělují od sebe dvě nížiny, které se nacházejí na severu a na západě. Ve střední části země je pánevní oblast zvaná Centrální údolí, kde žije většina obyvatelstva země. Větší část nížin v okolí oceánu je pokryta mokřinami a bažinami. Karibské pobřeží je poměrně málo členité, naopak pacifické pobřeží je tvořeno několika většími poloostrovy a zálivy - např. poloostrov Nicoya a stejnojmenný záliv Nicoya nebo poloostrov Osa. Území Kostariky je z 51% pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 37 % rozlohy státu. V roce 2010 existovalo 28 kostarických národních parků, které pokrývaly téměř 630000 ha, což představuje více jak 12 % rozlohy státu. Kostarika se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávu, což dodnes táhne kostarické hospodářství. Vhodnou situaci nastartovala osvícená vláda v 19. století, která nabídla bezplatně půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu na vývoz, což paradoxně ve 20. století přineslo zemi stabilitu. Není zde stejná situace jako v okolních zemích, kde většinu půdy vlastní pár nejbohatších statkářů. V 80. letech 20. století však byla země zasažena ekonomickou krizí spojenou s poklesem světových cen kávy a banánu, kterou následovala vysoká inflace, jež ještě více podlomila hospodářství země. Vláda vyhlásila úsporný program v roce 1989, který však nepřinesl plánované výsledky, ale i přes to se hospodářství dostalo roku 1996 do 6% růstu. Bohužel pro Kostariku neměl tento výsledek dlouhého trvání a následoval opětovný útlum, který byl podpořen vysokými veřejnými výdaji.", "question": "Kolik existovalo v roce 2010 národních parků ve státě Kostarika?", "answers": ["28"]}
{"title": "Gianluigi Buffon", "context": "Gianluigi Buffon (* 28. leden 1978, Carrara, Itálie) je italský fotbalový brankář a reprezentant, který působí v italském klubu Juventus Turín. Jeho jediným předchozím působištěm byl italský klub Parma FC. V dresu italského národního týmu odehrál nejvíce utkání ze všech fotbalistů (celkem 167 k lednu 2017). Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Na začátku roku 2010 jej IFFHS zvolila nejlepším brankářem v období let 1997 až 2009. V 17 letech začal hrát za seniorské mužstvo Parmy. V roce 2001 přestoupil do Juventusu Turín za více jak 50 milionů eur, čímž se stal a dodnes je nejdražším brankářem fotbalové historie. Klub neopustil ani po korupční aféře v roce 2006, kvůli které Juventus sestoupil do Serie B. S Juventusem získal celou řadu trofejí. Mezi jinými 7 ligových titulů, 2x titul pro vítěze italského poháru a 5x italský superpohár. V sezónách 2002/03 a 2014/15 dokonce postoupil do finále ligy mistrů UEFA, kde bohužel ani jednou trofej pro vítěze nejprestižnější evropské soutěže nezískal Nastupoval za italské mládežnické reprezentace od kategorie U16. V A-mužstvu Itálie debutoval 29. 10. 1997 v kvalifikačním utkání v Moskvě proti reprezentaci Ruska (remíza 1:1). Zúčastnil se MS 1998 ve Francii, MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji, EURA 2004 v Portugalsku, MS 2006 v Německu, EURA 2008 v Rakousku a Švýcarsku, MS 2010 v Jihoafrické republice, EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině, MS 2014 v Brazílii a EURA 2016 ve Francii. Na světovém šampionátu 2006 získal titul. Na mistrovství světa v Německu Gianluigi v dresu Itálie zářil. Za celý turnaj dostal v základní hrací době pouze 2 góly, z toho jeden z pokutového koupu a druhý jako vlastní gól od spoluhráče Cristiana Zaccarda. Přes týmy Česka, USA, Ghany v základní skupině a týmy Austrálie, Ukrajiny a Německa v play-off se dostali Italové do finále proti Francii, kde se po vyrovnaných dvou poločasech (1:1) muselo prodlužovat. V prodloužení byli Italové velmi unavení, čehož Francouzi často využívali. Gigi ovšem nádherným zákrokem proti hlavičce francouzské hvězdy Zinedine Zidana svůj tým podržel a poslal až do penaltového rozstřelu, který nakonec Italové ovládli, čímž získali počtvrté titul mistrů světa.", "question": "Kdy se narodil Gianluigi Buffon?", "answers": ["28. leden 1978"]}
{"title": "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky", "context": "Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let a není zbaven svéprávnosti. Právo být volen má každý občan starší 21 let s volebním právem. Podrobnosti stanovuje volební zákon. Ten nemá rigiditu ústavního zákona a je ho tedy možné měnit skoro jako běžný zákon. Jedinou odlišností v zákonodárném procesu je podmínka, že s ním musí souhlasit obě komory Parlamentu. V případě volebního zákona tak Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu. I přesto jsou změny volebního zákona časté. Volby se konají ve 14 vícemandátových obvodech, které kopírují krajskou strukturu. Počet mandátů v jednotlivých obvodech není předem znám, určuje se až po volbách za pomoci počtu odevzdaných hlasů v jednotlivých obvodech. K určení počtu mandátů je třeba nejprve zjistit celorepublikové mandátové číslo. To se vypočte jako podíl celkového počtu odevzdaných platných hlasů a celkového počtu mandátů (200). Číslo se zaokrouhluje na jednotky. Pro každý kraj se vypočítá \"teoretický\" počet mandátů a to tak, že se vezme celkový počet odevzdaných platných hlasů kraje a podělí se republikovým mandátovým číslem. Zaokrouhluje se dolů na jednotky. Pro každý kraj se zjistí zbytek po dělení počtu odevzdaných platných hlasů kraje republikovým mandátovým číslem. Zbylé mandáty, které je potřeba přidělit, se přidělí těm krajům, které vykazují největší tento zbytek. Tím končí určení počtu mandátů pro jednotlivé kraje. Po sečtení hlasů se vyřadí kandidující subjekty, jejichž celostátní podíl hlasů nepřekročil stanovenou uzavírací klauzuli (5 % pro samostatně kandidující strany, 10, 15, případně 20 % pro koalice dvou, tří, resp. více stran). Volební výsledky se dále vyhodnocují zvlášť po jednotlivých obvodech. Celkový počet rozdělovaných mandátů (200) se rozdělí v poměru podle počtu odevzdaných platných hlasů v těchto krajích (viz výše), načež se začnou hlasy v každém kraji zvlášť přepočítávat na mandáty. K tomu se používá d'Hondtova metoda: počet hlasů pro každou stranu v daném kraji (volebním obvodu) je postupně dělen přirozenými čísly 1, 2, 3, ..., přičemž všechny výsledné podíly všech stran jsou seřazeny podle velikosti do seznamu (a u každé položky je označeno, které straně podíl náleží).", "question": "Kolik poslanců má Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky?", "answers": ["200"]}
{"title": "Brusel", "context": "Brusel se jako metropole nachází přímo uprostřed Belgického království. Při jeho poloze vzkvétal rozvoj řemesel a v 11. století se ves rozrostla v opevněné města. 14. a 15. století představovala zlatý věk města, jako obchodního centra Evropy. Na konci 17. století byl Brusel bombardován Francouzi, což vedlo k velkému poškození města, následné obnově a rozsáhlé přestavbě. Zničena byla zhruba čtvrtina veškeré zástavby, včetně domů na náměstí Grande Place. V 19. století se Brusel jako metropole mladého belgického státu dynamicky rozvíjel. V závěru století se zde konaly časté výstavy, což městu přineslo velkou prestiž na mezinárodním poli. V té době došlo také k dramatickému rozvoji města, zakrytí řeky Senne a vybudování třídy Anspach, zavedení železnice aj. Během obou světových válek byl Brusel ušetřen válečného ničení. V 2. polovině 20. století však docházelo často k necitlivým zásahům do historické zástavby, známé pod pojmem bruselizace. Brusel je jednou z 19 obcí Bruselského regionu. Žije v něm přibližně 175 000 obyvatel a jeho rozloha činí 32,61 km2. Název Brusel se používá často také k označení celého Bruselského regionu, který se rozkládá na ploše 161 km2. Stejně jako všechny obce Bruselského regionu je i Brusel oficiálně dvojjazyčný - úředními jazyky jsou francouzština a nizozemština. Dvě hlavní instituce Evropské unie - Evropská komise a Rada Evropské unie - mají centrálu v Bruselu. Komise sídlí v budově Berlaymont a Rada EU v budově Justus Lipsius. Zasedají zde také výbory Evropského parlamentu (sídlo EP je však ve Štrasburku a sekretariát parlamentu sídlí v Lucemburku). Evropský parlament však má v Bruselu budovu odpovídající jeho aktivitám, ve které může (v případě potřeby či politického rozhodnutí) nezávisle zasedat. Sídlí zde rovněž Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Nachází se zde i sídlo Evropské služby pro vnější činnost (EEAS). Většina obyvatel je frankofonní (85-90%).", "question": "V jaké budově sídlí Evropská komise?", "answers": ["Berlaymont"]}
{"title": "Fotbal", "context": "První pravidla také například ani nestanovovala počet hráčů či tvar míče; na tom se měli soupeři dohodnout před každým zápasem. V Anglii se postupně vyvinulo několik soutěží, které přispívaly k šíření jednotných pravidel. První mezinárodní zápas proběhl mezi Anglií a Skotskem 30. listopadu 1872 a skončil bezbrankovou remízou. První mimoevropské mezinárodní fotbalové utkání se uskutečnilo 28. listopadu 1885 v Newarku mezi Spojenými státy a Kanadou, která zvítězila 0:1. Fotbal se postupně rozšířil i na kontinent, kde je nejstarším fotbalovým mužstvem patrně švýcarský Lausanne Football and Cricket Club založený v roce 1860. Díky anglickým dělníkům pracujícím na stavbě železnice se fotbal dostal až do Jižní Ameriky, přičemž ale tato teorie rozšíření fotbalu na jihoamerický kontinent nebyla nikdy přesvědčivě doložena. Dnes fotbal hrají profesionální fotbalisté po celém světě, mnoho dalších lidí se mu pak věnuje na amatérské či rekreační úrovni. Podle průzkumu, uspořádaného v roce 2001 mezinárodní fotbalovou federací FIFA, hraje pravidelně fotbal nejméně 240 miliónů lidí ve více než 200 zemích světa. Mezi příčinami jeho popularity jsou bezesporu jednoduchá pravidla a naprosto minimální náročnost na vybavení. Oficiální pravidla fotbalu (Laws of the Game) se používají ve všech soutěžních utkáních. Jsou rozdělena do sedmnácti částí: Fotbal se hraje na hrací ploše tvaru obdélníku.", "question": "Která kolektivní míčová hra je na světě nejpopulárnější?", "answers": ["Fotbal"]}
{"title": "Chryzopras", "context": "Chryzopras (též chrysopras, často chybně chryzopas) je zeleně zbarvená průsvitná odrůda minerálu chalcedonu. Ze všech odrůd chalcedonu je tento drahý kámen ceněn nejvíce. Název pochází z řečtiny (chrysos = zlatý) == Vznik == Podobně jako ostatní odrůdy chalcedonu vzniká i chryzopras poblíž zemského povrchu za relativně nízkých teplot (asi 120 °C). Typickou jablečně zelenou barvu (která kolísá od žlutozelené po trávově zelenou) způsobují vodnaté křemičitany (případně oxidy) niklu (např. kerolit, pimelit). Barva může na slunečním světle blednout. == Použití == Zeleně zbarvené kameny patřily k nejcennějším a nejoblíbenějším již ve starověku. Chryzopras byl používaný již Řeky a Římany. Výrazné obliby dosáhl obzvlášť ve 14. století, kdy jím nechal Karel IV. vyzdobit Svatováclavskou kapli na Hradčanech a také kaple na Karlštejně. Novější je výzdoba zámku Sanssouci v PostupimiPoužívá se ve šperkařství do prstenů, náušnic a broží, k výrobě menších dekroativních předmětů, těžítek. Obvykle se zpracovává tamblováním (lesklé valounky), zpracovává se na korálky, čočkovce a kameje. Jako kámen zvěrokruhu bývá doporučován pro osoby narozené ve znamení raka, štíra, střelce a kozoroha. Velmi pěkný šperkařský materiál pocházel z dolů polského Slezska a Československa, od roku 1965 je ale za kvalitnější považován kámen z Queenslandu, Kalifornie, Brazílie a Rakouska. == Lokality == === Česká republika === Chryzopras uvádí Oswald v okolí Křemže a Zlaté Koruny, kde se nachází v ornici v podobě modrozelených, žlutozelených a vzácněji jablečně zelených hlízovitých útvarech. Vznikly druhotně rozkladem hadců.", "question": "Jakou barvu má chryzopras?", "answers": ["zeleně"]}
{"title": "Olympias", "context": "Filip ale nabídl králi za manželku svou dceru Kleopatru. Olympiadin bratr si neteř ochotně vzal a od pomsty upustil, protože mu to zaručovalo přímé spojení s makedonským dvorem. Je možné, že Olympias byla zapletená do pozdější Filipovy vraždy, nechala totiž vrahovi postavit pomník a na její žádost byl meč, kterým byl král ubodán, zavěšen v Apollónově chrámu v Delfách. Také zabila Filipova a Kleopatřina syna Karana a dceru Europu. Následně pak donutila Eurydiké Kleopatru k sebevraždě. Po smrti Alexandra Velikého se vrátila do Épeiru. Byla plná nenávisti a mstila se. Jejím úhlavním nepřítelem se stal Kassandros, syn makedonského vojevůdce Antipatra a pozdější král Makedonie, který doprovázel Alexandra Velikého na jeho tažení proti Peršanům. Kassandros byl obviňován, že Alexandra otrávil. Olympias postupně vyvražďovala jeho spojence - za oběť jí padli mimo jiné Kassandrův bratr Níkánor a makedonský královský pár Eurydiké a Filip III. Arrhidaios. Když se Olympias vrátila z exilu v Épeiru, uchýlila se do města Pydna. Kassandros město oblehl a Olympias musela kapitulovat. Kassandros ji původně nechtěl zabít, nabídl jí, aby na lodi odplula ze země. To ale odmítla a byla tudíž bez slyšení odsouzena vojenským shromážděním k smrti. Poprava byla vykonána vrženým oštěpem. Obrázky, zvuky či videa k tématu Olympias ve Wikimedia Commons Olympias na serveru Livius (anglicky)", "question": "Jak se jmenuje matka Alexandra Velikého?", "answers": ["Olympias"]}
{"title": "Foster the People", "context": "Foster the People je americká, indie popová kapela pocházející z Los Angeles a fungující od roku 2009. Skupinu tvoří tři členové - frontman Mark Foster, dále Cubbie Fink a Marc Pontius. Ve zvuku kapely se prolíná několik žánrů, v jejich tvorbě se objevují jak prvky popu, tak indie, alternativního rocku a dalších žánrů. Mark Foster založil skupinu v roce 2009 po strávení několik let v Los Angeles jako muzikant a tvůrce reklamních jingelů. Po vydání pilotního singlu \"Pumped Up Kicks\" v roce 2010 kapela podepsala smlouvu s nahrávací společností Startime International a díky vystupování po menších klubech a festivalech Coachella a South By Southwest si postupně začala budovat fanouškovskou základnu. Po vydání debutového alba Torches v květnu 2011, se zmíněný singl \"Pumped Up Kicks\" stal celosvětovým hitem, jenž dosáhl třetího místa v americkém žebříčku Billboard Hot 100. Kapela získala rovněž dvě nominace na Grammy za Torches a \"Pumped Up Kicks\". V současné době je kapela na svém turné, kromě něj však již začaly práce na druhém studiovém albu, které by mělo vyjít začátkem roku 2013. Torches (2011) Supermodel (2014) Foster the People (EP) (2011) Broken Jaw/Ruby (2012) Pumped Up Kicks (2010) Helena Beat (2011) Call It What You Want (2011) Don't Stop (Color on the Walls) (2012) Houdini (2012)", "question": "Odkud pochází kapela Foster the People?", "answers": ["z Los Angeles"]}
{"title": "Norijuki Abe", "context": "Norijuki Abe (阿 記 Abe Noriyuki) se narodil 19. července 1961 v Kjótu. Živí se jako anime režisér, scenárista a zvukový režisér. Je známý díky spolupráci se Studiem Pierrot, ve kterém režíroval několik známých anime hitů typu Flame of Recca, Bleach, Yu Yu Hakusho. Noriyuki Abe dopomohl Yu Yu Hakushu vyhrát v roce 1993 a 1994 cenu Animage Anime Grand Prix. Bleach: The DiamondDust Rebellion : Režisér Bleach: Memories of Nobody: Režisér Bleach (TV) : Režisér, Storyboard, Technický ředitel Čiisana kjódžin Microman (TV) : Režisér [seriál] Detective School Q. : Režisér, Storyboard, Režisér [epizod] Flame of Recca (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Strašidelné historky (TV) : Režisér, Zvukový režisér Great Teacher Onizuka (TV. ) : Režisér, Storyboard Midori no makibao (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Ninku (TV) : Režisér, Storyboard Ninku the Movie : Režisér, Storyboard Norakuro-kun (TV). : Režisér [epizod] Ore wa čokkaku (TV) : Režisér [epizod] Saber Marionette J to X (TV) : Storyboard (ep 16) Seikai no Senki (seriál) : Storyboard Tokyo Mew Mew (TV) : Režisér Yu Yu Hakusho: Poltergeist Report : Supervize Yu Yu Hakusho: The Movie : Režisér Velká Zkouška (TV) : Režisér, Storyboard, režisér [animace]", "question": "Kde se narodil Norijuki Abe?", "answers": ["v Kjótu"]}
{"title": "Paříž", "context": "Vznikla z jedné ze čtyř hlavních šelfových pánví jurského moře. Při vzniku Alp byla pánev uzavřena, ale zůstala otevřena do Lamanšského průlivu a Atlantického oceánu, což předznamenalo budoucí povodí Loiry a Seiny. Na konci oligocénu již byla pánev kontinentální. Území je charakteristické vápencem a sádrovcem, méně se vyskytují písky a jíly (v 16. obvodu). Studium zdejších fosilních měkkýšů umožnilo Jeanu Baptistovi Lamarckovi formulovat jeho evoluční teorii. Pařížský reliéf se formoval erozí vrstev z druhohor a paleogénu. Nejsvrchnější vrstva z doby třetihor tvoří nánosy řeky Seiny. Nejvyšším pařížským kopcem je Montmartre (130 m) s dominantou Sacré-Cœ a dále Belleville (128,5 m), Ménilmontant (108 m), Buttes-Chaumont (103 m), Passy (71 m) a Chaillot (67 m) na pravém břehu. Na levém břehu se nacházejí Montparnasse (66 m), Butte aux Cailles (63 m) a Montagne Sainte-Geneviè (61 m). Paříž je obklopena třemi departementy. Tento tzv. malý prstenec (la petite couronne) tvoří Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne. Na tomto území se rozkládá 123 samostatných obcí.", "question": "Kolik m měří Montmartre ?", "answers": ["130"]}
{"title": "Šíleně smutná princezna", "context": "Šíleně smutná princezna je česká filmová pohádka žánru hudební komedie režiséra Bořivoje Zemana natočená v roce 1968 s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem v hlavní roli. Princ Václav (Václav Neckář) jede s otcem na zásnuby do sousedního \"veselého\" království, ale ženit se vůbec nechce. Jeho otec král (Jaroslav Marvan) jej totiž již v dětství přislíbil sezdat s princeznou Helenou (Helena Vondráčková) v rámci uzavřeného míru se sousedním královstvím. A tak princ Václav, pod záminkou, že si jde odskočit, uteče z královského kočáru a jede se na vypůjčené krávě podívat na princeznu na vlastní pěst. Tajně vnikne do princezniny zámecké zahrady (ve skutečnosti Bojnický zámek), vyleze na strom, aby lépe viděl do princezniných komnat, přitom spadne do rybníka a bezděčně se při tom seznámí (zcela inkognito) s princeznou Helenou. Poté jej chytí zámecké stráže a zavřou ho do vězení. Král (Jaroslav Marvan) kvůli sousednímu králi (Bohuš Záhorský) lže, vymlouvá se a stydí se za prince, který utekl. Říká, že je syn nemocen. Postupně se do svých lží zamotává. Princezna se ale do neznámého vězně zamiluje, netušíc přitom, že je to princ Václav, její budoucí snoubenec.", "question": "Jak se jmenuje režisér pohádky Šíleně smutná princezna?", "answers": ["Bořivoje Zemana"]}
{"title": "Marketa Lazarová (film)", "context": "Marketa Lazarová je český film natočený režisérem Františkem Vláčilem v roce 1967 podle stejnojmenné knihy Vladislava Vančury. Film vypráví o období středověku na statku loupeživého zemana. Život v té době byl krutý, lidé se museli hodně snažit, aby se uživili, případně ubránili vojsku českého krále. Vláčil a jeho scenárista Pavlíček připravovali zhruba tři roky. Režisér detailně rozkresloval scény a dopodrobna studoval středověkou dobu a její reálie, aby mohl nabídnout její co nejvěrnější průřez. Původně plánoval do filmu zahrnout i scény z královského dvora a jeho okolí, ty však nakonec nebyly realizovány - jak z finančních důvodů (Marketa Lazarová byla nejdražším československým filmem 60. let), tak i kvůli beztak značné časové délce filmu (která se blíží třem hodinám). Přesto dokázal Vláčil ve filmu brilantně prolnout lyrickou a epickou složku, nevinnost a lásku i vypočítavost a utrpení. Stejně tak postihl zemitost pohanství oproti odpoutanosti dematerializovaného křesťanství, podobně jako kontrast mezi vrchností a poddanými tehdejších časů. Roku 1998 byl film v anketě filmových kritiků a publicistů vyhlášen nejvýznamnějším filmem stoleté historie české kinematografie. Kritikou je vysoce hodnocen hned po několika stránkách: coby vrchol československého historického filmu, poetického filmu a samotného umění adaptace z literární předlohy. V roce 2009 vyšla v nakladatelství Casablanca kniha Markéta Lazarova. Studie a dokumenty, která obsahuje texty rozebírající Vláčilův film z mnoha oborů a úhlů pohledu. Kniha obsahuje i rozhovory s tvůrci filmu a reprodukce kostýmních návrhů Theodora Pištěka. Editorem publikace je Petr Gajdošík. Role potulného mnicha Bernarda byla původně svěřena slovenskému herci Gustávu Valachovi. Vedení Slovenského národního divadla ho pro natáčení ale neuvolnilo. V únoru 1965 byl osloven herec Vladimír Menšík, který úlohu přijal. Pro znovuuvedení do německých kin koncem roku 2016 byl film Marketa Lazarová zdigitalizován a upraven pro široká plátna. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung k tomu poznamenal, že film byl v Česku zvolen jako nejlepší český film všech dob. Autor článku dodal tuto úvahu: \"Pro národně nezaujatého pozorovatele se zde otevírají dveře ku dvojité cestě časem: do (ve filmu) představeného světa, ve kterém by Thomas Hobbes našel motiv a inspiraci, a do jedné z period ve 20. století, během níž studená válka systémů na chvíli poskytla mnoho možností. V roce 1968 (však) přišly tanky do Prahy.\" GAJDOŠÍK, P., (ed.) Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha : Casablanca, 2009. ISBN 978-80-87292-00-6. PAVLÍČEK, František. Marketa Lazarova. Filmový epos, který volně zpracoval podle motivů Obrazů z dějin národa českého V. Vančury a stejnojmenného románu Marketa Lazarová F. Pavlíček a F. Vláčil.", "question": "V jakém roce byl natočen film Markéta Lazarová?", "answers": ["1967"]}
{"title": "Dobrodružství pavoučka Štěstíka", "context": "Dobrodružství pavoučka Štěstíka je československý animovaný televizní seriál z roku 1983 poprvé vysílaný v rámci Večerníčku v roce 1985. Seriál byl natočen na základě scénáře Heleny Sýkorové a Garika Seka, který se současně ujal režie. Výtvarně zpracovala Marie Satrapová, ta i seriál namluvila. Kameramanem byl Miroslav Kuchař. Bylo natočeno 7 epizod, každá v délce 7 minut. == Seznam dílů == Jak se Štěstík vydal do světa Jak Štěstík choval motýlí miminka Jak Štěstík zachránil komáří parádnici Jak Štěstík potkal mravenčí loupežníky Jak Štěstík vzbudil stonožku Jak Štěstík vykouzlil sedm teček Jak Štěstík si chytil pavoučí vílu == Externí odkazy == Dobrodružství pavoučka Štěstíka v Česko-Slovenské filmové databázi Dobrodružství pavoučka Štěstíka ve Filmové databázi", "question": "Kdo namluvil seriál Dobrodružství pavoučka Štěstíka ?", "answers": ["Marie Satrapová"]}
{"title": "Čtečka elektronických knih", "context": "Čtečka elektronických knih (též čtečka e-knih, anglicky e-book reader nebo e-reader) je mobilní zařízení, určené převážně pro čtení elektronických knih (e-knih) nebo elektronických periodik. Čtečky elektronických knih vznikly jako alternativa ke klasickým tištěným knihám. Z toho důvodu mají displej založeny na bázi elektronického papíru, který má svým zobrazením co nejvíce připomínat právě tištěnou knihu. Na trhu se ovšem objevují i čtečky s konvenčním LCD displejem a přídatnými funkcemi, jako je multimediální přehrávač, webový prohlížeč a další. == Historie == V říjnu roku 1996 navrhl Pierre Schweitzer mobilní zařízení, které bylo určeno pro zobrazování textu, @folio project. Zařízení bylo koncipováno tak, že bude stahovat a zobrazovat libovolný text nebo ilustrace z webu nebo pevného disku, a to v libovolném formátu. Technologie @folio byla nová a jednoduchá. V červenci 2002 vznikl francouzský startup iCodex, který měl za úkol vyvíjet a propagovat @folio project. Ten ovšem zůstal ve stádiu prototypu, a to z důvodu nedostatku financí a kvůli jazykové bariéře – většina článků byla francouzsky.V roce 1998 se objevily první čtečky elektronických knih Rocket ebook a SoftBook.První čtečka, která se roku 2001 začala prodávat v Evropě, byla Cybook. Přístroj vyvinuta francouzská společnost Cytale. Roku 2006 Sony představila první z řady Sony Readerů. O rok později firma Amazon začala prodávat první verzi čtečky Kindle. Jako čtečka e-knih může sloužit jakékoliv elektronické zařízení umožňující na své obrazovce zobrazit text uložený ve speciálním souborovém formátu (např. EPUB, PDF, MOBI nebo AZW), nicméně zařízení specializované jen na čtení literatury může disponovat přednostmi jako zanedbatelný odběr energie, tím větší výdrž zdroje, lepší čitelnost (zvláště pod přímým sluncem i denním světlem), ergonomie pro pohodlnější čtení.[zdroj? ] Součástí čtečky e-knih je paměť pro data, která umožňuje uchovávat velké množství (až tisíce) e-knih. Čtečka může nabízet pomocné funkce jako např. vyhledávání v textu knihy, slovníkové definice výrazů, překlad vybraného textu, záložky nebo poznámky, ale také náročnější funkcionality jako je bezdrátové připojení, a umožnit tak přístup k internetovému obchodu, kde je možné e-knihy zakoupit přímo z čtečky. Displeje bývají řešeny i jako dotykové (což při umazání nevadí u LCD - špínu prosvítí, ale vadí čitelnosti u e-inkoustu[zdroj? ]) pro snazší ovládání a relativně větší plochu displeje[zdroj? ], z důvodu minimalizace počtu ovládacích tlačítek mimo displej.[zdroj? ] == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu čtečka elektronických knih ve Wikimedia Commons Postup pro vybírání čtečky elektronických knih", "question": "Jakým zařízením je čtečka elektronických knih?", "answers": ["mobilní"]}
{"title": "Owen Chamberlain", "context": "Owen Chamberlain (10. července 1920, San Francisco, Kalifornie, USA - 28. února 2006, Berkeley, Kalifornia) byl významný americký fyzik, který svým výzkumem srážek protonů a návrhy detektorů částic přispěl nemalou měrou k rozvoji experimentální částicové fyziky. Proslavil se zejména objevem antiprotonu, za což obdržel společně s Emiliem Segrè Nobelovu cenu za fyziku v roce 1959. Byl profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley v letech 1958-1989 a od roku 1989 emeritním profesorem. Byl členem Americké fyzikální společnosti (Fellow of the American Physical Society) a americké Národní akademie věd (National Academy of Sciences) a za svůj život získal řadu ocenění. Owen Chamberlain se narodil 10. července 1920 v San Franciscu. Jeho otec W. Edward Chamberlain byl radiolog se zájmem o fyziku a jeho matka se za svobodna jmenovala Genevieve Lucinda Owen. Studoval fyziku na Dartmouth College v Hanoveru (New Hampshire, USA), kde získal bakalářský titul (A.B.) v roce 1941. Poté přešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley, ale jeho studia byla přerušena zapojením se Spojených států amerických do 2. světové války. Začátkem roku 1942 se Chamberlain zapojil do tajného projektu Manhattan v Los Alamos (New Mexico, USA), jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu. Chamberlainovým úkolem byl výzkum jaderných srážek se středně energetickými neutrony a přirozeného štěpení těžkých prvků. Na tomto projektu pracoval společně s Emiliom Segrè jak v Los Alamos, tak v Berkeley. Po válce pokračoval v postgraduálním studiu na Chicagské univerzitě pod vedením slavného fyzika Enrica Fermiho. Fermi měl velký význam pro budoucí vědeckou dráhu Chamberlaina, neboť ho motivoval a podpořil, aby se namísto prestižní teoretické fyziky začal věnovat experimentální fyzikou. Ve své doktorské práci se zabýval difrakcí pomalých neutronů a titul Ph.D. obdržel oficiálně od Chicagské univerzity v roce 1949.", "question": "Kde zemřel Owen Chamberlain?", "answers": ["Berkeley"]}
{"title": "Uhlík", "context": "Těla všech organismů jsou složená právě především z organických látek, tedy látek obsahujících uhlík. Cukry, tuky, různé kyseliny včetně aminokyselin a nukleových kyselin, všechny myslitelné organické látky v tělech pozemských organismů obsahují uhlík. V lidském těle uhlík představuje 18,5 % hmotnosti, V sušině těla (bez vody) je to ještě mnohem více. V přírodě se uhlík vyskytuje ve formě izotopů 12C, 13C a 14C. Jejich vlastnosti včetně počtu protonů a neutronů v jejich jádře ukazuje tabulka. Kromě těchto přírodních izotopů existuje přes deset dalších uměle připravených izotopů. Z nich nejstabilnější je izotop 11C s poločasem rozpadu 20,3 minut. Tento přírodní radioaktivní izotop uhlíku vzniká ve vyšších vrstvách atmosféry. Primárním činitelem jsou zde částice kosmického záření tvořené převážně protony a jádry hélia (α). Ty ve vysokých vrstvách atmosféry bombardují zde přítomné atomy a molekuly (především kyslíku, dusíku a vzácných plynů), čímž vzniká sekundární kosmické záření: elementární částice neutrony, positrony, miony a piony. Tyto neutrony pronikají níže do atmosféry, kde převážně ve výškách 9 - 15 km reagují mj. s atomy dusíku 14 7 N, čímž vzniká izotop uhlíku 14C. Tuto reakci lze zapsat rovnicí : : : : : : : 7 : : 14 : :. N : + n → : : : : 6 : : 14 : : C : + p : : {\\displaystyle \\mathrm {~_{7}^{14}N} +n\\to \\mathrm {~_{6}^{14}C} +p} . Takto vzniklý uhlík zde reaguje s přítomným kyslíkem za vzniku oxidu uhličitého, který se v atmosféře promíchává a postupně se dostává až k zemskému povrchu. Uhlík 14C (ať v atomické formě nebo ve sloučeninách) se rozpadá beta rozpadem s poločasem 5 730 let na dusík, přičemž je produkován elektron a antineutrino: : : : : : : : 6 : : 14 : : C : → :.", "question": "Jakou chemickou značku má uhlík?", "answers": ["C"]}
{"title": "Pyšolec", "context": "Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Hrad Pyšolec byl vystavěn na počátku 14. století (či ve 13. století) v gotickém slohu, jak svědčí jeho dochovaná zřícenina. Všeobecně uváděný názor, že se tak stalo z důvodu nárůstu počtu členů rodu a vzniku nutnosti nových sídel, není opodstatněný. V první polovině 14. století není doložen výrazný nárůst členů rodu Pernštejnů. Navíc vzhledem k rozsahu jejich tehdejších držav je jen těžko možno předpokládat, že by si svá sídla vystavěli v těsné blízkosti, když jim náleželo území od Doubravníku až k nejvyšším vrcholům Žďárských vrchů. Ostatně Pernštejnové název hradu nikdy neužili ve svém predikátu, což přímý vztah jejich členů k lokalitě vylučuje. První písemná zmínka o Pyšolci pochází z roku 1350, kdy byl hrad Filipem mladším z Pernštejna prodán Ješkovi z Konice a Ješkovi z Kravař. Filip a Ješek z Konice spolu uzavřeli smlouvu, že v případě úmrtí jednoho z nich připadne část panství tomu druhému. Brzy po uzavření smlouvy však Ješek z Konice zemřel a hrad se vrátil pánům z Pernštejna. V roce 1358 byl hrad spolu s územím až k říčce Bystřičce vyměněn za zboží v Dunajovicích. Jeho novým majitelem se stal markrabě Jan Jindřich, který koupil i část panství, které patřilo Ješkovi z Boskovic. Tento zájem markraběte bývá interpretován jako snaha získat zpět původní markraběcí doménu, v průběhu předchozího století rozchvácenou okolní šlechtou. Po smrti Jana Jindřicha patřil hrad Joštovi, který jej roku 1358 dal jako léno Heraltovi z Kunštátu. Pernštejnové projevili na počátku 15. století snahu získat hrad zpět. Tehdy se stal hrad příčinou sporu mezi tehdejším majitelem Bludem z Kralic (hrad získal roku 1406 od Heralta mladšího z Kunštátu v zástavu) a Vilémem I. z Pernštejna, který se jej pokusil dobýt. Roku 1417 musel Boček z Kunštátu na základě exekuce přenechat Pyšolec Janovi mladší z Bítova.", "question": "Ze kterého roku pochází první písemná zmínka o Pyšolci?", "answers": ["1350"]}
{"title": "Kniha", "context": "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha (e-kniha) nebo e-book. Knihovní a informační věda definuje knihu jako monografii pro její rozlišení od periodických publikací jako jsou časopisy nebo noviny. Osoba se zaujetím pro knihy je označována jako bibliofil nebo knihomil. Člověk s chorobnou touhou psát knihy je označován jako grafoman, s nutkáním vydat vlastní knihu typoman. Ústní podání (řeč, tradice, doslech) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení písma v starověkých civilizacích byly informace zapisovány na hliněné destičky, ostraka, papyrus (Alexandrie, Byblos) nebo pergamenové svitky (Pergamon). V té době se objevují první knihovny (bibliotéky) pro jejich skladování (např. Alexandrijská knihovna). Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve 14. století v Evropě nahrazen lacinějším papírem původem z Číny. Před objevem knihtisku (v Číně) a zavedením tiskařského lisu byly všechny knihy psány ručně (rukopis). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném středověku si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke stolu proti odcizení. V polovině 15. století začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily. Nejstarší datovaný exemplář kopie pořízené blokovým tiskem uchovává Britská knihovna. Desku nalezl v roce 1907 archeolog Marc Aurel Stein v ohrazené jeskyni u Tun-chuangu v severozápadní Číně. Tiráž na konci obsahuje: Uctivě vyrobil pro obecnou volnou distribuci Wang Jie ve prospěch svých dvou rodičů třináctého dne čtvrtého měsíce devátého roku Xiantongu (tedy 11. května 868).", "question": "Jak je označován člověk s chorobnou touhou psát knihy?", "answers": ["grafoman"]}
{"title": "Helium", "context": "Helium, chemická značka He, (lat. Helium) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny a tvořící druhou nejvíce zastoupenou složku vesmírné hmoty. V přírodě se vyskytuje jako izotop 4He (se čtyřmi nukleony) a ve stopovém množství i izotop 3He (se třemi nukleony). Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, chemicky zcela inertní - helium vytváří sloučeniny pouze s fullereny a se rtutí (helidy). Ve vodě je velmi málo rozpustné 8,8 ml He v 1000 ml vody.[zdroj? ] Helium a i ostatní vzácné plyny mají malé elektrické průrazné napětí, snadno se ionizují a dobře vedou elektrický proud. Toho se využívá při výrobě výbojek. Helium září intenzivně žlutě. Helium je jediná látka, která při nízkých teplotách a normálním tlaku zůstává kapalná až k teplotě absolutní nuly. Pevné helium lze získat pouze za zvýšeného tlaku. Helium má také ze všech známých látek nejnižší bod varu. Kapalné helium je látka, která vyniká velkým množstvím zajímavých vlastností. Při teplotách pod 2,1768 K je supratekuté, to znamená, že dokáže bez tření protékat libovolnými předměty a téct bez tření po libovolných předmětech. Tepelná vodivost tekutého helia je tři milionkrát větší než u mědi při pokojové teplotě. Samotný objev helia byl učiněn zkoumáním spektra sluneční korony, kdy v roce 1868 při zatmění Slunce francouzský astronom Pierre Janssen objevil neznámé žluté spektrální linie, které byly přiřazeny doposud neznámému prvku, pojmenovaném po starořeckém bohu Slunce, Héliovi.", "question": "S čím vytváří helium chemickou sloučeninu?", "answers": ["s fullereny"]}
{"title": "Atmosféra Země", "context": "Zemská atmosféra je vrstva plynů obklopující planetu Zemi, udržovaná na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78 % dusíku a 21 % kyslíku, se stopovým množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční a kosmickou radiací a svou tepelnou setrvačností snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici - místo toho plynule řídne a přechází do vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země. Americká NASA stanovuje, že kdokoliv pohybující se ve větší výšce než přibližně 80 km (50 mil), je astronautem. Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. Od této hranice se místo termínu nadmořská výška již používá termín vzdálenost od Země. Atmosféra s dnešním složením vznikla jako výsledek dlouhého procesu, kdy byla soustavně přetvářena živými organismy. Původní složení atmosféry vzniklé po zformování planety bylo chemicky zcela rozdílné. Obsahovalo směs sopečných plynů, které se uvolnily z odplynění magmatu, které se rozprostíralo v ohromném magmatickém oceánu po většině povrchu planety. Společně s částicemi, které do atmosféry zanesly kolize s jinými tělesy bombardujícími povrch, byla tato atmosféra pro život v dnešní podobě toxická. S rozvojem života, rozšíření zelených řas v oceánech nastal proces změny složení atmosféry. Během fotosyntézy se začal jako odpadní plyn dostávat toxický a pro většinu tehdejších životních forem jedovatý kyslík. Ovšem vyšší vrstvy atmosféry již obsahovaly značné množství kyslíku. Po zoxidování hornin jeho procentuální zastoupení postupně narůstalo (vedlo ke kambrické explozi života) a nyní dosahuje hodnoty okolo 21 %.", "question": "Kolik % dusíku obsahuje zemská atmosféra?", "answers": ["78"]}
{"title": "Kontradikce", "context": "Kontradikce (z lat. contra-dicere, protiřečit) znamená spor nebo protimluv. V logice znamená dvojici takových výroků, že z pravdivosti jednoho plyne nepravdivost druhého a z nepravdivosti jednoho plyne pravdivost druhého. Kontradiktorní mohou být i dva atributy, pokud nemají žádný společný prvek a dohromady pokrývají všechny možné případy. Například výroky \"A je bílé\" a \"A není bílé\" jsou kontradiktorické, protože pokud platí jeden, nemůže platit druhý a naopak. Konjunkce takových výroků (\"A je bílé a není bílé\") je vždy nepravdivá, jejich disjunkce (\"A je bílé nebo není bílé\") je vždy pravdivá (tautologická). Contradictio in adiecto (lat.) znamená protimluv či spor ve spojení podstatného a přídavného jména, například spojení \"kulatý čtverec\". Výroky \"A je bílé\" a \"A je černé\" se sice vylučují, ale z toho, že A není bílé neplyne ještě, že by muselo být černé. Takové výroky nejsou kontradiktorické, nýbrž kontrární (opačné, protivy): nemohou být současně pravdivé, ale mohou být současně nepravdivé. Pokud si jednotlivé části textu navzájem protiřečí, označuje se takový text za nekoherentní. V běžné mluvě někdy mohou mít kontradikce významovou platnost, která vyplývá ze širšího kontextu: Ten muž není muž. Co je naše je i vaše.", "question": "Jak se nazývájí výroky, které nemohou být současně pravdivé, ale mohou být současně nepravdivé?", "answers": ["kontrární"]}
{"title": "Latinka", "context": "]. Ve středověku se latinka začala používat i pro jiné jazyky než latinu, tyto jazyky obsahovaly hlásky, které se v latině nevyskytují, a to dalo vzniknout dalším písmenům. Mnohé jazyky, místo aby pro své hlásky vytvářely zcela nová písmena (např. ß æ), modifikovaly stávající písmena pomocí diakritiky (např. á ě ü ő ň). V průběhu 20. století upadá znalost latiny, která je dávno mrtvým jazykem, a upevňuje se celosvětový význam angličtiny[zdroj? ]; tento trend se ještě posiluje s rozvojem výpočetní techniky koncem století. I v důsledku toho se za \"standardní latinku\" běžně[kým? ] považuje anglická abeceda, která má následující znaky: Vedle písmen se součástí písma (ne však abecedy) stala i tzv. interpunkční znaménka, která latinka sdílí s mnohými dalšími písmy. Patří sem zejména: . , ; : - ! \" ' ( ) ... pro oddělování vět a jejich částí + / < = > [ ] { } ~ % & ... nejen pro matematické výrazy # $ * @ \\ ^ _ ' | ... zvláštní znaky, které nabyly na významu kvůli počítačům Všechny jazyky, které dnes píší latinkou, používají také tzv. arabské číslice pro zápis čísel. Římané původně používali římské číslice, tvořené kombinacemi některých písmen latinky a dodnes používané v jazycích píšících latinkou ke zvláštním účelům. Arabské číslice jsou následující: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Římská čísla jsou tvořena pomocí těchto písmen latinky: I V X L C D M Podle mluvčích Latinku používá přes 2,5 miliardy lidí. Podle jazykových větví Latinku používá většina germánských a románských jazyků, také všechny keltské a baltské jazyky a více než polovina slovanských jazyků.", "question": "Pro co se používají arabské číslice ve všech jazycích, které píší latinkou?", "answers": ["zápis čísel"]}
{"title": "Erasmus Darwin", "context": "Lékařské vzdělání získal na univerzitě v Edinburghu. V roce 1756 se přestěhoval do Lichfieldu a započal tam lékařskou kariéru. Dařilo se mu natolik, že mu britský král Jiří III. nabídl místo královského lékaře; Darwin ale nabídku odmítl. Darwin se dvakrát oženil a měl 14 dětí. V roce 1757 si vzal Marry Howardovou (1740-1770). Měli spolu čtyři syny a dceru, z nichž dva (syn a dcera) zemřeli krátce po narození. Mezi nimi byl Robert Darwin, otec Charlese Darwina. Když v roce 1770 Marry Darwinová zemřela, najala si rodina na hlídání Roberta guvernantku Mary Parkerovou. S ní se Erasmus Darwin sblížil a měli spolu dvě dcery. V roce 1782 se Mary odstěhovala. Je možné, že Darwin měl v roce 1771 další dceru, tentokrát se vdanou Lucy Swiftovou. V roce 1775 poznal Elizabeth Poleovou, která ale byla vdaná. V roce 1780 její manžel zemřel a Darwin si ji vzal. Měli spolu tři dcery a čtyři syny, z nichž jeden zemřel krátce po narození. Mezi dcerami byla Frances Ann Violetta, matka Francise Galtona.", "question": "Jak se jmenuje otec Charlese Darwina?", "answers": ["Robert Darwin"]}
{"title": "Rostliny", "context": "Rostliny (Plantae, též nově Archaeplastida či Primoplantae) je říše eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření používá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. Při něm rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Podle používaných fotosyntetických barviv se rostliny dělí na dvě skupiny: Glaukofyty a ruduchy mají chlorofyl a fykobiliny stejně jako sinice, zeleným řasám a rostlinám fykobiliny chybějí. Glaukofyty jsou zvláštní tím, že u nich je endosymbióza se sinicí teprve v počátcích - nemají pravé plastidy, ale cyanely, které stojí někde na půl cesty mezi plastidem a cyanobakterií a mají zachovalou peptidoglykanovou buněčnou stěnu. Podrobnější informace naleznete v článku botanika. Lidé se zabývali rostlinami již od pradávna. Využití nacházely například různé léčivé byliny. Znalosti o rostlinách byly také zásadní například pro rozvoj zemědělství, který nastal přibližně před 12 tisíci lety. Zmínky o různých typech rostlin se objevují ve staroindických védách, rostlinami se zabývá i antické dílo Historia plantarum ze 4. století př.n. l., jehož autor Theofrastos je někdy považován za otce botaniky. Ve středověku se rozvíjela botanika v arabském světě: ke známějším patří například Al-Dinawari či Al-Nabati. S novověkem přichází do botaniky zcela nové pohledy a metody. Robert Hooke objevil rostlinné buňky v korku, o sto let později Carl von Linné rozdělil rostliny ve svém Systema naturae na 25 tříd. Podrobnější informace naleznete v článku rostlinná buňka. Buňky se řadí mezi poměrně typické eukaryotické buňky, ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. Typická je zejména přítomností plastidů, centrální vakuoly, celulózové buněčné stěny, obvykle i mezibuněčných spojů - plazmodezmat.", "question": "Kolik druhů rostlin se na Zemi přibližně vyskytuje?", "answers": ["350 000"]}
{"title": "Marianne", "context": "Marianne je alegorická postava, jeden ze symbolů Francouzské republiky. První zpodobení pocházejí z francouzské revoluce. Marianne ztělesňuje Francouzskou Republiku ve své ženské podobě, hlavu ozdobenou frygickou čapkou. Dává tak současně podobu i třem základním hodnotám republikánské Francie, které jsou vyjádřeny heslem Francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství (francouzsky Liberté, Égalité, Fraternité). Řadě slavných Francouzek byla prokázána čest a vysloveno uznání tím, že byly vybrány, aby propůjčily svou tvář k vytvoření nové podoby Marianne: 1968 : Brigitte Bardot 1978 : Mireille Mathieu 1985 : Catherine Deneuve 1989 : Inè de la Fressange 2000 : Laetitia Casta 2003 : Évelyne Thomas Samira Bellil Tvář Marianne je zobrazena na francouzských euromincích. Symboly Marianne vycházejí z antiky.", "question": "Tvář koho je vyobrazena na francouzských euromincích?", "answers": ["Marianne"]}
{"title": "Káva", "context": "Káva je (obvykle horký) nápoj z upražených a rozemletých semen plodů kávovníku. Označují se tak i samotná semena, případně semena rozemletá na prášek. Káva je charakteristická svou silnou vůní (aroma) a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Především se káva pije pro své povzbuzující účinky. Je také velmi oblíbeným nápojem při setkávání lidí a je často podávána po jídle (jako jakási \"tečka\" či pro lepší trávení). Káva se odborně připravuje jako směs z různých druhů kávovníku. Nejčastěji se setkáváme s druhem Coffea robusta a Coffea arabica (méně používané Coffea excelsa a Coffea liberica se na trhu vyskytují zřídka). Pro přípravu kávy v našich zeměpisných šířkách se používají jen dva základní typy: káva arabica a robusta. Arabika (cca 70 % světové produkce) je káva s menším obsahem kofeinu a širokým spektrem jemných chutí a vůní. Pěstuje se ve větších nadmořských výškách (900–2800 m n. m.), často na sopečné půdě, či jako lesní forma (např. etiopská káva Harar či Wild Forest). Zrna jsou větší než u robusty a během pražení i při samotné přípravě nápoje jsou zrnka arabiky velice citlivá na teplotu. Robusta je méně náročná odrůda kávovníku.", "question": "Jaký alkaloid obsahuje káva?", "answers": ["kofein"]}
{"title": "Volejte řediteli", "context": "Volejte řediteli byl televizní pořad na TV Nova, který běžel po celou dobu, kdy televizi vedl Vladimír Železný, který pořad zároveň uváděl. Dnes se pořad nazývá Volejte Novu. Původně šlo o originální formát pořadu, který nemá ani ve světě obdoby. Železný v pořadu informoval o novinkách z prostředí televize, ale velkou část pořadu též tvořily jeho vlastní názory na politiku a další věci, v pořadu také řešil své vlastní spory. Za Železného výroky v pořadu čelila televize nebo i samotný ředitel několika žalobám. Kvůli pořadu hrozila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jistou dobu také televizi odebráním licence. Řízení bylo ale později zastaveno. Formát pořadu vyvolával dojem, že Vladimír Železný odpovídá na otázky pokládané diváky v přímém přenosu. Ve skutečnosti to bylo pouze naaranžované divadlo a všechny otázky a odpovědi na ně byly předem připraveny. Po odchodu Vladimíra Železného z Novy byl pořad nahrazen již nekontroverzním Volejte Novu, které už je čistě pouze o věcech souvisejících s touto televizní stanicí. V roli moderátora se střídají různé osobnosti televize. Součástí pořadu jsou dotazy diváků, soutěž v odhadu počtu diváků kteří budou sledovat vybraný pořad TV Nova, a reportáže o filmech, seriálech a událostech TV Nova. Vladimír Železný pořad Volejte řediteli obnovil dne 30. listopadu 2013 pod názvem Volejte Železnému. Byl vysílán na TV Barrandov, kde Železný usedl do funkce generálního ředitele. V prvním odvysílaném díle, sám Železný řekl, že chtěl, aby se pořad znovu jmenoval Volejte řediteli, ale nedovolují tomu autorská práva TV Nova. Později dodal, že TV Barrandov si již požádala o odebrání autorských práv TV Nova, důvodem uvedl dlouhodobé neužívání značky a věří, že se časem pořad přejmenuje zpět na Volejte řediteli. V pořadu Železný řeší mnoho dalších věcí než otázky ohledně programu TV Barrandov, komentuje zde i aktuální situaci v politice či se vrací ke starým událostem, jako např. Česko a arbitráž s 10 miliardami korun. Dále také, že podporuje změnu názvu z České republiky na pouhé Česko, kritizuje sociální síť Facebook či zmiňuje, která strana získala jeho hlas ve volbách.", "question": "Kdo uváděl televizní pořad Volejte řediteli?", "answers": ["Vladimír Železný"]}
{"title": "Gustáv Husák", "context": "Gustáv Husák (původním křestním jménem Augustín, 10. ledna 1913 Dúbravka, dnes část Bratislavy - 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik, který v letech 1975-1989 zastával úřad prezidenta Československé republiky. Narodil se do rodiny Nikodéma Husáka (1881-1962) a jeho manželky Magdalény roz. Fratričové (1882-1914). Jeho původní křestní jméno bylo Augustín. Jeho otec pracoval jako dělník v kamenolomu a sezonní zemědělský dělník, avšak v první světové válce utrpěl těžší zranění a poté se živil jako rolník; krátce zastával i post starosty Dúbravky. Gustáv Husák svoji matku nepoznal, neboť zemřela na tuberkulózu, když mu byl jeden rok. Jeho otec se znovu oženil. Od roku 1929 pobýval Husák v bratislavských internátech. Během práce ve studentském hnutí poznal v roce 1935 svoji budoucí první manželku Magdu Lokvencovou. 1. září 1938 se s ní oženil. Měli spolu syny Vladimíra (* 23. října 1944 Moskva) a Jána (1946-2004). Jeho první manželství skončilo rozvodem v roce 1960. Magda Husáková Lokvencová zemřela v roce 1966. Po smrti své první ženy se Husák seznámil v roce 1966 s Vierou Millerovou, rozenou Čáslavskou, která byla o deset roků mladší než on. Viera Husáková zahynula 20. října 1977 při havárii vrtulníku na bratislavském letišti. V letech 1925-1933 studoval na Masarykově (dnešním Grösslingově) gymnáziu, kde patřil mezi premianty. Maturoval s vyznamenáním. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, měl vstoupit do Komunistické strany Československa. V roce 1937 absolvoval s vyznamenáním vysokoškolské studium. V roce 1938 byl promován a získal akademický titul JUDr. (doktor práv). Poté pracoval jako právnický koncipient v advokátní kanceláři Vladimíra Clementise. Později se uváděl i s titulem CSc. (kandidát věd). Vědecký titul kandidáta věd (CSc.) získal v Ústavu státu a práva československé Akademie věd v Bratislavě. Za druhé světové války byl Husák odpůrcem Tisova Slovenského státu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání.", "question": "Kdy zemřel Gustav Husák?", "answers": ["18. listopadu 1991"]}
{"title": "Český lev", "context": "Cenu filmových kritiků a teoretiků nahradily samostatné Ceny české filmové kritiky. Od roku 2015 se udělují ceny za televizní tvorbu, a to ve třech kategoriích. V prvním kole doporučí televizní provozovatelé do hlasování několik svých televizních počinů. V druhém kole o vítězích hlasují akademici ČFTA. Nominace a následně i ceny jsou udělovány v kategoriích nejlepší televizní film nebo minisérie, nejlepší dramatický televizní seriál a nejlepší dokumentární televizní film nebo seriál. Statutární ceny: nejlepší film nejlepší režie nejlepší scénář nejlepší kamera nejlepší hudba nejlepší střih nejlepší zvuk nejlepší výtvarný počin ženský herecký výkon v hlavní roli mužský herecký výkon v hlavní roli ženský herecký výkon ve vedlejší roli mužský herecký výkon ve vedlejší roli dlouholetý umělecký přínos českému filmu. cena filmových fanoušků – cena poprvé předána roku 2014 divácky nejúspěšnější film – kategorie zrušena roku 2014 nejlepší dokument (nemusí být udělena) Další ceny: nejlepší filmový plakát Cena Magnesie – nejlepší zahraniční film – kategorie zrušena roku 2014 Cena Magnesia za nejlepší studentský film. – uděluje se od roku 2010 Cena Sazky – nejlepší nerealizovaný scénář Cena filmových kritiků – kategorie zrušena roku 2014 Cena čtenářů časopisu Premiere Plyšový lev – nejhorší film – kategorie zrušena roku 2009, místo ní zřízena kategorie Nejlepší dokument Cena České filmové a televizní akademie za nejlepší audiovizuální počin roku (nemusí být udělena) Ve většině případů získává Českého lva za režii režisér vítězného filmu. Výjimku tvořily ročníky 2001 (vítězným filmem se stal Otesánek Jana Švankmajera, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Tmavomodrý svět) a 2007 (vítězným filmem se staly Tajnosti Alice Nellis, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Vratné lahve). Kategorie byla zřízena v roce 2009 pro tvorbu za rok 2008. Několik herců a hereček získalo Českého lva víckrát, ať už za herecký výkon v hlavní roli (HR) nebo ve vedlejší roli (VR). Plyšový lev byla anticena kritiků za nejhorší film roku, podobně jako např. Zlatá malina. Jediný režisér, který si cenu osobně převzal, byl Zdeněk Tyc za film Už. V dalším ročníku 1997 nebyla anticena udělena a od následujícího roku bylo její vyhlašování přesunuto z hlavního udílecího večera na večer nominační, posléze jen na tiskovou konferenci. Anticena byla zcela zrušena při revizi kategorií k Českému lvu 2008. 1993 – Kanárská spojka 1994 – Ještě větší blbec, než jsme doufali 1995 – Divoké pivo 1996 – UŽ 1997 – cena neudělena 1998 – Rychlé pohyby očí 1999 – Nebát se a nakrást 2000 – Začátek světa 2001 – Jak ukrást Dagmaru 2002 – Waterloo po česku 2003 – Kameňák 2004 – Kameňák 2 2005 – Kameňák 3 2006 – Po hlavě... do prdele 2007 – Poslední plavky Domovská stránka projektu Český lev", "question": "Jak se nazývala anticena filmových kritiků za nejhorší film roku, zrušená v roce 2008?", "answers": ["Plyšový lev"]}
{"title": "Rusko", "context": "Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad. V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Na severozápadě země leží jezero Ladožské, Oněžské, Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množství přehradních jezer, zejména na Volze, Angaře a dalších řekách. Související informace naleznete také v článku Podnebí Ruska. Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí. Pro počasí v severním a středním Rusku je charakteristické velké střídání teplot v průběhu roku. Jaro a podzim jsou o něco studenější než ve střední Evropě. Na druhé straně jsou zimy podstatně chladnější a to nejen na severu, ale také v centrálním Rusku. Na jihovýchodě, tedy v oblasti stepí jsou velmi nízké teploty v zimě a naopak velmi vysoké v létě, kdy také málo prší.", "question": "Které jezero je v Rusku největší?", "answers": ["Kaspické moře"]}
{"title": "Norsko", "context": "Rozloha 323 758 kilometrů čtverečních z něj činí 8. největší stát v Evropě. Hlavním městem je Oslo se zhruba 911 000 obyvateli (tzv. Velké Oslo – Stor Oslo). Norsko je unitární stát a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem na většině jihovýchodní hranice, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. S Ruskem vede spor o dělící linii teritoriálních vod v Barentsově moři. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetø v jižním Atlantiku. Země si činí nárok i na Ostrov Petra I. v jižním Pacifiku a teritorium Země královny Maud (Dronning Maud Land) v Antarktidě. Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné. Norsko je převážně hornatá země, nejvyšší hora Galdhø měří 2469 metrů. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Na mezinárodní silnici E16, spojující Oslo s Bergenem na západním pobřeží Norska, se nachází nejdelší silniční tunel na světě (Læ tunel, 24,5 km dlouhý). Norsko vytvořilo severský model sociálního státu. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu. Ropný průmysl představuje zhruba čtvrtinu hrubého domácího produktu (HDP). Norsko je patnáctým největším světovým producentem ropy na světě. Je největším těžařem ropy (v přepočtu na jednoho obyvatele) mimo Blízký východ. Norsko má 4. nejvyšší HDP na obyvatele na světě (v paritě kupní síly). Od roku 2009 se Norsko umisťuje na první příčce žebříčku Indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN. Norsko se umístilo na prvním místě i ve Zprávě o světovém štěstí OSN v roce 2017. Podle indexu demokracie vytvářeného časopisem The Economist má Norsko nejkvalitnější demokracii na světě. Má rovněž jednu z nejnižších úrovní kriminality na světě. == Etymologie == Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce \"cesta na sever\". V historickém záznamu řeči vikingského náčelníka Ottara k anglickému králi Alfrédovi zhruba v roce 880 je dnešní území Norska nazýváno Norð. Teprve ve 14. století se začaly používat formy jména země Noreg(h)e, Norig(h)e, Norg(h)e nebo Norie. Oficiální název Noreg v jazyce nynorsk byl přijat teprve po jazykové reformě z roku 1938, zatímco název Norge v jazykové verzi bokmå je používán zhruba již od roku 1450.", "question": "Byli Vikingové prvními obyvateli Norska?", "answers": ["Prvními obyvateli Norska byli Vikingové, kteří zde žili již od konce doby železné."]}
{"title": "Jižní pól", "context": "Jižní pól, též jižní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu směrem k rovníku jeví, jako by se otáčela ve směru hodinových ručiček. První výprava, která dosáhla jižního pólu 14. prosince 1911, byla Amundsenova expedice vedená norským polárníkem Roaldem Amundsenem. Ve stejnou dobu se pokoušela jižní pól dobýt také expedice Terra Nova vedená Angličanem Robertem Scottem. Jeho pětičlenná skupina dorazila na točnu o měsíc později a na strastiplné zpáteční cestě všichni její členové zahynuli. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott. Jižní pól se nachází ve výšce 2835 m nad mořem uprostřed v těchto místech rovného 2850 m silného ledového masivu, který se posouvá rychlostí 10 m za rok. Od postavení polární stanice jsou o jižním pólu známa některá klimatická data. Zaznamenané teploty se pohybují mezi -82,2 a -13,6° C s průměrnou hodnotou -49° C. Vítr zde fouká v průměru 5,5 m/s. Jižní magnetický pól Severní pól Severní magnetický pól Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní pól ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo jako první stanul na Jižním pólu?", "answers": ["Roaldem Amundsenem"]}
{"title": "Carl Gustav Jung", "context": "Carl Gustav Jung (26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko – 6. června 1961 Küsnacht, Švýcarsko) byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě.", "question": "Kdy zemřel psycholog C. G. Jung?", "answers": ["6. června 1961"]}
{"title": "Hvězda", "context": "Tomuto odpovídají i pozorování - pokud je někdy pozorována \"hvězda\" s větší hmotností, podrobnější rozbor ukázal, že jde minimálně o dvojhvězdu nebo hvězdokupu. Jiné odhady horního limitu hovoří o 130-170 hmotnostech Slunce. Ze zkoumání hvězdokupy Arches vyplývá, že 150násobek hmotnosti Slunce představuje v současné éře vesmíru horní hranici hmotnosti hvězd při jejich vzniku z mlhoviny. Někteří stelárníci však nevylučují ani hvězdu, která by mohla být 1000krát hmotnější než Slunce. Nejhmotnější hvězdy jsou nadobry spektrálních typů O2 a O3. Příkladem extrémně hmotné hvězdy je hvězda Eta Carinae. Eta Carinae váží 100-150krát více než Slunce a délka jejího života je jen několik milionů let. Hvězda R136a1 ve hvězdokupě RMC 136a (modrý veleobr a nejtěžší známá hvězda ve vesmíru) však váží podle měření 265krát více než Slunce. Hvězdy těžší než 150násobek hmotnosti Slunce vznikají podle studie kolizemi a splynutím těžkých hvězd v těsném systému dvou hvězd, z nichž každá měla méně než 150 hmotností Slunce. První hvězdy, které vznikly po Velkém třesku, však mohly mít podle výpočtů více než 300 hmotností Slunce. Průměrná hustota hmoty ve hvězdách se pohybuje od 1/10 000 000 (červení nadobři) až do 1 000 000 gramů (jedné tuny) na cm3 (bílý trpaslík). Objekty jako neutronové hvězdy a kvarkové hvězdy jsou ještě podstatně hmotnější. Jejich hustota hmoty dosahuje až 100 milionů tun na cm3. Teplota a hustota plynů směrem do nitra hvězdy rychle narůstá. Kromě Slunce jsou všechny hvězdy na obloze kvůli obrovským vzdálenostem viditelné jen jako mihotavé světelné body. Slunce je také hvězda, ale je dostatečně blízko na to, abychom ji viděli jako disk. Hvězdou s největší zdánlivou velikostí po Slunci je R Doradus s úhlovým průměrem pouhých 0,057 úhlové vteřiny. Disky většiny hvězd jsou velmi malé na to, aby se daly přímo pozorovat dnešními pozemskými teleskopy. Pro tvorbu obrázků se používají interferometry. Jinou technikou měření úhlové velikosti je tzv. zákryt, kdy lze úhlovou velikost vypočítat z přesných měření změny jasu hvězdy při zákrytu Měsícem či jiným tělesem. Rozsah velikostí hvězd je obrovský. Kolísá v rozhraní od velikosti 20-45 km u neutronových hvězd až do velikosti stonásobku průměru Slunce u nadobrů (například Betelgeuze v souhvězdí Orionu, jež má průměr 650krát větší než je průměr Slunce, tedy asi 900 000 000 km). Poloměry hvězd mohou být až 3000krát větší, než je poloměr Slunce. Obecně platí, že se vzrůstajícím průměrem hvězdy klesá její hustota.", "question": "Jak vidíme hvězdy ?", "answers": ["mihotavé světelné body"]}
{"title": "Petr z Ailly", "context": "Petr z Ailly či Pierre d'Ailly (latinsky Petrus Aliacensis nebo Petrus de Alliaco) (1351 - 9. srpna 1420) byl francouzský teolog, filosof, logik, astrolog a kardinál. Narodil se v Compiè, studoval v Paříži, v letech 1385 až 1395 byl kancléřem zdejší univerzity. Stal se biskupem v Cambrai a kardinálem. Účastnil se koncilů v Pise a Kostnici, kde se mimo jiné podílel na procesu s Janem Husem. Psal texty jak na církevní témata (papežské schizma, reforma církve), tak i práce filosofické (věnované např. logice), či z dalších disciplín (kosmologie, komputistika, astrologie apod.). Jeho kosmografická práce Imago Mundi sloužila Kolumbovi jako podklad při odhadech velikosti Země. Po Petrovi z Ailly je pojmenován měsíční kráter Aliacensis. V logice rozpracoval Ockhamovu teorii mentálního jazyka (spis Conceptus) a využil ji k řešení insolubilií, tj. autoreferenčních sémantických paradoxů (spis Insolubilia). Dále se proslavil útokem na modistickou sémantiku vedeným z pozic terministické logiky (spis Destructiones modorum significandi - možná je mu připisován mylně). Středověká logika Vilém Ockham Jan Hus Louis B. Pascoe, Church and Reform: bishops, theologians, and canon lawyers in the thought of Pierre d'Ailly (1351-1420). Leiden: Brill, 2005. Laura A. Smoller, History, Prophecy, and the Stars: The Christian Astrology of Pierre D'Ailly, 1350-1420.", "question": "Kde se narodil Petr z Ailly?", "answers": ["v Compiè"]}
{"title": "Rusko", "context": "Nejvyšší je Altaj s četnými ledovci na západě, který zasahuje na území čtyř států. Z Altaje vybíhá na východ horské pásmo Sajan a na mongolské hranici vrcholí Východní Sajan. Na severovýchod od něj jezero Bajkal s hloubkou 1637 m představuje největší zásobárnu sladké vody na světě a zároveň jedinečný ekosystém. Za Bajkalem se na rozsáhlém území střídají náhorní plošiny (Vitimská, Aldanská) s dlouhými horskými hřbety (Jablonový, Stanový) až k Ochotskému moři. Nejvýchodnější Čukotské pohoří prostupuje poloostrov Čukotku, kterou necelých 100 km široký Beringův průliv dělí od Aljašky. Podél Beringova moře se na jihovýchod táhne Korjacké pohoří, které na Kamčatském poloostrově přechází v pohoří oddělené sníženinou řeky Kamčatky od pásma vysokých a činných sopek lemujících tichomořské pobřeží. Ruskou federaci obklopují moře tří světových oceánů – Severního ledového, Tichého a Atlantického. Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad.", "question": "Která řeka je v Ruské federaci největši?", "answers": ["Jenisej"]}
{"title": "Mramorový oblouk (Londýn)", "context": "Mramorový oblouk (Marble Arch) je oblouk z kararskéko mramoru poblíž Speakers' Corner v Londýnském Hyde Parku v městském obvodu Westminster u západního konce Oxford Street. Autorem návrhu byl v roce 1828 John Nash. Inspiroval se triumfálním Konstantinovým obloukem v Římě. Původně byl vztyčen na ulici Mall jako brána do Buckinghamského paláce (Nash původní Buckingham House rozšířil na královský palác pro Jiřího IV.). Poté, co byl shledán příliš úzkým pro královský kočár, byl roku 1851 přemístěn na místo kde stojí dodnes. Uvnitř oblouku se nacházejí tři malé místnosti, které byly do roku 1950 používány jako policejní stanice. Některé sochy určené pro jeho výzdobu, především ty, které měly zdobit původní hlavní vstup, byly umístěny na průčelí Národní galerie. Oblouk stál poblíž tyburnského popraviště, místa veřejných poprav v období let 1388 až 1793. Průchod nebo průjezd obloukem je povolen pouze členům královské rodiny a příslušníkům královského jízdního dělostřelectva. Doprava – metro – Marble Arch. Obrázky, zvuky či videa k tématu Mramorový oblouk ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém londýnském parku se nachází tzv. Mramorový oblouk?", "answers": ["Hyde Parku"]}
{"title": "Ainština", "context": "Jiná slova mají vysokou intonaci na druhé slabice. Ainu je SOV jazyk (tj. slova ve větě mají pořadí: podmět, předmět, přísudek) s příklonkami. Podmět a předmět jsou obvykle označovány právě příklonkami. Podstatná jména sdružováním modifikují jedno druhé; klíčové je na konci. Slovesa, která jsou vnitřně buďto přechodná nebo nepřechodná, přijímají různé odvozovací přípony. Jedná se o polysyntetický jazyk. Oficiálně je jazyk ainu psán v modifikované verzi japonské slabikové abecedě katakana. Existuje zde také abeceda založená na latince. Ainu Times jsou publikovány v obou verzích. Část Unicode zvaná Katakana Phonetic Extensions (31F0-31FF) obsahuje znaky katakana určené především pro jazyk ainu. V ainu se často používá katakana pro koncové souhlásky, které se nevyskytují v japonštině. Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar. Ainu má bohatou ústní tradici v hrdinské epice zvané Yukar, ve které se uchovalo mnoho gramatických a lexikálních archaismů. I v České republice jsou známá některá slova tohoto jazyka díky japonské počítačové hře Final Fantasy X, ve která se někteří z hlavních hrdinů a předměty jmenují podle tohoto jazyka (například Yuna je jméno květiny a Wakka znamená \"voda\").", "question": "Používal původně jazyk ainu písmo?", "answers": ["Je třeba si však uvědomit, že původně jazyk Ainu nezná psanou formu a lid Ainu nepoužíval písmo, pouze ústní tradici, viz níže heslo Yukar."]}
{"title": "Halloween", "context": "Halloween (čti helouvín) je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích...) a \"koledují\" o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. Název vznikl zkrácením anglického \"All Hallows' Evening\", tedy \"Předvečer Všech svatých\". Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Opírají se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země. V době irského národního obrození se kolem roku 1830 rozšířil názor, že Halloween vznikl z předkřesťanských keltských tradic, např. svátku Samhain. Toto pojetí přijal i etnolog James Frazer, který Halloween v knize Zlatá ratolest popisuje jako pohanský svátek s tenkou křesťanskou slupkou. Podobné romantické teorie se dodnes často citují, jsou však považovány za překonané. Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová. V České republice nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají jack-o'-lantern, ale ani tyto domácnosti nejsou obvykle připravené na trick-or-treating, a do Halloweenu se tím pádem nezapojují. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Halloween na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Halloween ve Wikimedia Commons Téma Halloween ve Wikicitátech Slovníkové heslo Halloween ve Wikislovníku Halloween anebo Dušičky?", "question": "Kdy se slaví Halloween?", "answers": ["31. října"]}
{"title": "Programátorská chyba", "context": "Programátorská chyba je druh softwarové chyby, kterou udělal programátor při vytváření počítačového programu. Programátorskou chybu, která v software způsobí bezpečnostní problém, označujeme jako zranitelnost. Program využívající zranitelnost je exploit. Chyba může být syntaktická, sémantická a vznik neočekávané události. Taková chyba spočívá v narušení syntaxe gramatiky použitého programovacího jazyka. U kompilovaných programů ji překladač zahlásí přímo při překladu během syntaktické analýzy. Program se bez problému přeloží, ale nedělá co má. Například skončí v nekonečném cyklu, spadne (je násilně ukončen operačním systémem pro porušení přidělených práv) nebo vydá naprosto špatný výsledek (což je většinou ta nejhorší možná varianta). Ve složitějším programu (například operačním systému) se může stát, že program pozná, že se dostal do chybné situace, ale není schopen pokračovat ve funkci a proto se zastaví nebo ukončí, obvykle se specifickým chybovým hlášením. Při běhu programu nastane situace, se kterou programátor nepočítal a na kterou neumí program správně zareagovat. Může to být situace vnitřní (například se pokouší psát do souboru na disku, ale disk je plný) nebo neočekávaná hodnota vstupu. Velmi často způsobí chybu obyčejný překlep, například ve jméně proměnné, použití 1 místo 0 nebo < místo <=. Takové chyby se zvlášť špatně hledají. Dalším zdrojem chyb je chybné nebo nedostatečné použití synchronizačních primitiv při přístupu ke sdíleným zdrojům. Taková chyba může v programu vydržet velmi dlouho a projevit se teprve při specifickém pořadí naplánování vláken na procesoru nebo procesorech. Podmnožinou těchto chyb je deadlock. Existují dva základní typy programátorských chyb: opomenutí kontroly, logická chyba, překlep a použití nebezpečných funkcí. Tento typ chyby může být velmi nebezpečný ve chvíli, kdy náš program začne zpracovávat nedůvěryhodné vstupy. Pokud jsou vstupy důvěryhodné, data si připravujeme my sami.", "question": "Jak se jmenuje program, který využívá bezpečnostní problém způsobený programátorskou chybou?", "answers": ["exploit"]}
{"title": "Krysa dinagatská", "context": "Krysa dinagatská (Crateromys australis) z rodu Crateromys je jeden z největších myšovitých hlodavců. Patří do skupiny obláčkových krys, které žijí jen na Filipínách. Má hnědou barvu a bílý konec ocasu. I s ocasem měří 55 cm. Její jediný exemplář byl popsán v roce 1975 na severu ostrova Dinagat; od té doby po ní marně pátrala řada vědeckých expedic, a proto byla považována za vyhynulou. Teprve v lednu 2012 se tuto krysu podařilo vyfotografovat a natočit českým badatelům Václavu a Miladě Řehákovým. Obrázky, zvuky či videa k tématu Krysa dinagatská ve Wikimedia Commons ŘEHÁKOVÁ, Milada; ŘEHÁK, Václav. Velemyš dinagatská - znovuobjevení a nové české jméno domněle vyhynulého hlodavce. Živa. 2013, čís. 1, s. 35-37. Dostupné online. ISSN 0044-4812. BioLib.cz - Crateromys australis (krysa dinagatská) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.", "question": "Kde žije krysa dinagatská?", "answers": ["na Filipínách"]}
{"title": "Montpelier", "context": "Rozdíl mezi nejchladnějšími a nejteplejšími měsíci činí až k 30 °C. Srážky se pohybují mezi 60-80 mm, z čehož nejnižší jsou v únoru (kolem 50 mm) a nejvyšší v srpnu (kolem 100 mm). Spolu s městečkem Barre tvoří Montpelier mikrokonurbaci. V osmitisícovém hlavním městě žije 1940 rodin v 3739 domech nebo bytech. Od začátku minulého století se počet obyvatel přehoupl šest tisícovek, zajímavostí je, že v 50.-60. letech sahal až k číslu 8800, ale od 70. let je znát odsun obyvatel z hlavního města. Věkové složení obyvatelstva zahrnuje přibližně 21 % dětí a mladistvých do 18 let, 8,6 % dospělých do 24 let, 28 % do 44 let, 27 % do 65 let a 15 % seniorů, s průměrným věkem 40 let. Poměr mužů a žen je 84:100. Montpelier je z 96 % městem bělochů, asijskoamerická a afroamerická komunita tvoří každá necelé procentní zastoupení, ostatní etnika ještě méně. Medián příjmu domácností je 37 513 (nepatrně nad celoamerický průměr), medián příjmu rodin ale činí 51 818 dolarů za rok. Příjem na hlavu je 22 599 dolarů. 9,8 % populace žije na nebo pod úrovní chudoby. V okolí Montpelieru se těží a zpracovává žula. Až do roku 2006 v městě fungovala výrobna kolíčků na prádlo. Většina podniků v Montpelieru je vlastněna místními obyvateli. Město má jednu střední školu (Montpelier High School), z vysokých škol Vermont College of Fine Arts - uměleckou školu zaměřenou na tvůrčí psaní (se specializací na psaní pro děti). Nezávislé studování s akademickými kurzy a workshopy nabízí program(y) The Union Institue and University of Vermont Center Master of Education program. Protože Montpelier byl vybrán kvůli své centrální poloze v rámci státu Vermont, je s ostatními obcemi nejlépe dostupný. Nalézá se na dálnici Interstate 89 a lze se do něj dostat i z exitu 8 na U.S. Route 2 a Vermont Route 12. Autobusovou dopravu zajišťuje The Green Mountain Transit Authority (GMTA). Pro železniční dopravu je přístupný národní železniční systém pro cestující - Amtrak, který na severovýchodním pobřeží operuje mezi městy St. Albans a Washington, D. C. Letecky má Montpelier nejblíže přístupné letiště Edward F. Knapp State Airport, ale pouze pro soukromé lety. Pro komerční lety je nejbližší letiště Burlington International Airport, které je ovšem od města vzdáleno asi 56 km. Pro dopravu po vlastní ose je Montpelier dobrá volba jak pro pěší turisty tak pro cykloturistiku, neboť mu nechybí turistické a cyklostezky od vzdálenějšího okolí až po centrum.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Vermont?", "answers": ["Montpelier"]}
{"title": "Tramvajová doprava v Brně", "context": "Jedná se o nejstarší tramvajovou síť v Česku, neboť její historie sahá do roku 1869, a svým rozsahem po pražské také druhou největší v republice. Celková provozní délka tramvajových tratí, z nichž jedna vede i do sousedního města Modřice, dosahuje 70,2 km, rozchod kolejí činí 1435 mm, napájecí napětí 600 V. Do konce roku 2012 zde bylo v provozu třináct pravidelných denních linek (v roce 2011 s provozní délkou 137,7 km), od začátku roku 2013 byl počet těchto linek snížen na jedenáct. K 31. prosinci 2016 provozoval DPMB celkem 305 tramvají určených pro osobní dopravu. V roce 2014 vozy najely celkem 14,350 milionů vozokilometrů a přepravily 195,350 milionů cestujících. V brněnském hantecu se pro tramvaj používá známé slovo \"šalina\" z původního německého označení tramvajových linek \"Elektrische Linie\" (čti \"elektriŠE LÍNYe\"). Podrobnější informace naleznete v článku Koněspřežná tramvaj v Brně. Dne 17. srpna 1869 byla v Brně jako v pátém městě tehdejšího Rakousko-Uherska a prvním v českých zemích zprovozněna linka koněspřežné tramvaje. První trať vedla z dnešního Moravského náměstí k hostinci Semilasso, který se tehdy nacházel v samostatné obci Královo Pole, severně od centra města. Provozovatelem byla společnost Brünner Tramway Gesellschaft für Personen- und Frachtenverkehr (Brněnská tramvajová společnost pro osobní a nákladní dopravu). Po zahájení provozu bylo k dispozici 6 vozů, postupně společnost nakoupila celkem 53 osobních a 10 nákladních vozů. Kolejová síť byla postupně rozšiřována (tratě po dnešní Husově ulici na Šilingrovo náměstí, prodloužení z Moravského náměstí přes hlavní nádraží a Mendlovo náměstí do Pisárek, trať po ulici Cejl a nákladní odbočka na Rosické nádraží) a v roce 1870 dosáhla délky 14,15 km.", "question": "Jaké slovo se používá pro tramvaj v brněnském hantecu?", "answers": ["šalina"]}
{"title": "San Marino", "context": "San Marino (oficiálně: Republika San Marino, italsky zní plný název Serenissima Repubblica di San Marino - Nejvznešenější republika San Marino) je malý jihoevropský stát (podle počtu obyvatel 2. nejmenší evropský a 5. nejmenší na světě) ze všech stran obklopený Itálií. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Rozkládá se na 61 km 2 a žije zde přibližně 32 tisíc obyvatel. Hlavní město je San Marino a největší město je Dogana. Hospodářství země závisí zejména na průmyslu, službách a cestovním ruchu. San Marino je jeden z nejbohatších států na světě. Má vysoce stabilní ekonomiku, s jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Platidlem je euro. San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující republikou na světě. Bylo údajně založeno v roce 301 zkušeným budovatelem jménem Marinus (známým jako Svatý Marinus); oficiálně se jako den založení udává 3. září. Stalo se legální součástí Římské říše. Jeho psaná ústava byla přijata 8. října 1600 a jedná se o nejstarší stále platnou ústavu na světě. S malým národem navázala oficiální styky nejdříve Francie za vlády Napoleona roku 1797, další evropské národy se připojily v roce 1815 na Vídeňském kongresu. San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na Itálii, kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v 19. století. Giuseppe Garibaldi, který začal sjednocovat Itálii kolem roku 1860, musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, peníze a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně Garibaldi garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem. Velká generální rada (šedesátičlenná) je volena všelidovým hlasováním každých 5 let. Volí ze svého středu dva kapitány regenty. Volí také Radu dvanácti. Kapitáni-regenti (Capitani Reggenti) vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců - 1. dubna a 1. října. Společně řídí Velkou generální radu (Consiglio Grande e Generale), Státní kongres a Radu dvanácti (Consiglio dei XII). Mají vůči sobě právo veta. Státní kongres zastává výkonnou moc. Jde o vládu deseti ministrů - tří tajemníků a sedmi poslanců. Rada dvanácti zastává funkci nejvyššího soudu. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce).", "question": "Kolikátý nejmenší stát na světě je podle počtu obyvatel San Marino?", "answers": ["5."]}
{"title": "Atlas", "context": "Atlas.cz je český internetový portál. Patří do portfolia produktů společnosti Economia, jež vlastní i portál Centrum.cz. == Historie společnosti == Internetový portál Atlas.cz vznikl v roce 1997 jako demonstrace skriptovacího jazyka ASP. Později se spojil se společností Microsoft, který zapojil vyhledávač Atlas do sítě portálů MSN. Tato spolupráce trvala do roku 2001. V roce 2000 vstoupil investor II. EPIC Holding a začala expanze na Slovensko a Ukrajinu, kde byly založeny sesterské portály Atlas.sk a Atlasua.net. Od srpna 2003 nabízel Atlas.cz také připojení k internetu přes modem. V roce 2004 společnosti Microsoft a Atlas.cz začaly opět spolupracovat na portálu MSN. Ten však později v přestal být v ČR společností Microsoft podporován. V březnu 2006 se stal novým generálním ředitelem Atlasu David Duroň. S jeho nástupem byl odstartován rozsáhlý projekt s názvem \"Restart\", jehož cílem bylo stát se do roku 2008 dvojkou české portálové scény. Na základě oficiálních statistik zveřejněných dne 26. října 2006 dopoledne společností NetMonitor, se za září 2006 umístil Atlas.cz na druhém místě v nejvyšší návštěvnosti mezi internetovými portály v České republice.[zdroj? ] Důvodem tohoto umístění však bylo provozování webové aplikace Jizdnirady.cz [zdroj? ]. Atlas.cz navštívilo v září více než dva miliony dvě stě tisíc unikátních uživatelů. Za rok 2007 vykázal Atlas.cz ztrátu 344 tisíc korun při tržbách 187 milionů korun, kumulovaná ztráta společnosti přesáhla 100 milionů korun.26. února 2008 byla oznámena integrace Atlas.cz a Centrum.cz. 1. dubna 2008 spustila skupina vývojářů Atlas.cz stránky Odpojeni.cz a zveřejněnila protest proti průběhu integrace. Protest byl doplněn tabulkou nespokojených zaměstnanců, kteří podali nebo se chystali podat výpověď. 26. května 2008 se provozovatelem portálu Atlas.cz stává společnost Centrum Holdings (dříve NetCentrum), která provozovala také Centrum.cz, Aktualne.cz, Xchat.cz nebo Žena.cz a kterou plně vlastnil americký fond Warburg Pincus. Komunikace, komunity a obsah se stávají hlavními pilíři strategie firmy Centrum Holdings. 29. srpna 2008 vyšel na Lupě článek o tom, zda se nechystá konec portálu Atlas.cz. == ICQ v češtině == 26. září 2006 Atlas.cz spustil českou verzi klienta ICQ. Verze Atlas ICQ je v češtině, doplněná hrami a nabízí možnost posílání SMS zdarma do sítě O2, Vodafone a T-Mobile. Nevýhodou této verze ve srovnání s předchozími je pomalejší načítání a zobrazování rušivých reklam. == Reference == == Související články == Centrum.cz == Externí odkazy == Domovská stránka Atlas.cz", "question": "Kdy vznikl internetový portál Atlas.cz?", "answers": ["v roce 1997"]}
{"title": "Alfred Nobel", "context": "Měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také francouzsky, anglicky a německy. Měl veliké znalosti v oboru chemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil v Paříži a USA. Na univerzitě v Turíně pracoval v laboratoři známého chemika Théophila-Jules Pelouzea. Tam také potkal italského chemika Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu - nitroglycerin. Alfred se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace s nitroglycerinem. V rodinné továrně v Helenborgu došlo k několika explozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr Emil a několik dalších zaměstnanců. Tehdy se Nobel zapřisáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější. Výroba nitroglycerinu byla nebezpečná a ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren. Jeho snaha byla nakonec úspěšná. V roce 1867 si nechává patentovat dynamit. Smíšením kapalného nitroglycerinu s hlinkou vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou lze bezpečně manipulovat. Sestrojil také rozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi. Rozbuška byla odpalována pomocí zápalné šňůry. Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Nobel se věnoval rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek. Z dalších vynálezů lze jmenovat například trhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu a střelné bavlny, patentována 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam má dodnes bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. První verze se nazývala balistit, pozdější, používaná dodnes, kordit. Nobelův citát pojící se k dynamitu \"Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy.", "question": "Co vynalezl Alfred Nobel?", "answers": ["dynamitu"]}
{"title": "Uran (planeta)", "context": "Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran jsou znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři. Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy. Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků. Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo -224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem. Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení. Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník. Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu. Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry. Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h. Předpokládá se, že Uran vznikl stejným procesem jako Jupiter z protoplanetárního disku před 4,6 až 4,7 miliardami let. Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby: teorie akrece a teorie gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice a posléze balvany. Neustálé srážky těles vedly k jejich narůstání, až vznikla tělesa o velikosti několik tisíc kilometrů. Tato velká železokamenitá tělesa se stala zárodky terestrických planet. Předpokládá se, že podobná tělesa mohla vzniknout i ve vzdálenějších oblastech sluneční soustavy, kde vlivem velké gravitace začala strhávat do svého okolí plyn a prach, který se postupně začal nabalovat na pevné jádro, až planeta dorostla do dnešní velikosti.", "question": "Mají Uran a Neptun podobné chemické složení?", "answers": ["Chemickým složením se Uran podobá Neptunu."]}
{"title": "Tim Burton", "context": "Timothy William Burton (* 25. srpna 1958, Burbank, Kalifornie, USA) je americký filmový režisér, scenárista, básník, spisovatel a filmový výtvarník známý svým nekonvenčním stylem. Do širokého povědomí se dostal zejména po natočení kasovního trháku Batman v roce 1989, ke kterému později natočil i pokračování. Mezi jeho další úspěšné filmy patřil Střihoruký Edward, kde točil poprvé se svým oblíbeným hercem Johnny Deppem. Ten hrál i v dalších jeho úspěšných filmech jako Ed Wood, Ospalá díra, či Karlík a továrna na čokoládu. Depp taky namluvil hlavní postavu jeho animované Mrtvé nevěsty. Kromě Johnnyho Deppa patří k jeho častým spolupracovníkům i skladatel Danny Elfman. V roce 2006 vyšla v České republice také kniha Burtonových básní pod názvem Trudný konec Ústřičného chlapečka a jiné příběhy. Vyrůstal v Burbanku, městské části Los Angeles, kde se nacházejí ateliéry Disneyovy společnosti, Warner Bros. a Columbia. Studoval na California Institute of Arts a podařilo se mu získat místo v tamějším programu trikových filmů, což ho brzy přivedlo do Disneyova ateliéru, který nabíral nové pracovníky právě z tohoto ročníku studia. V roce 1979 tam pracoval jako Disneyův zaměstnanec, kreslíř na filmu Liška a pes (1981). Zde musel kreslit především scény s malým lišákem, který se od té doby stal jeho osobním předmětem nenávisti. Pocta Vincentu Priceovi Vincent (1982), černobílý kreslený a trikový loutkový film, přičemž vypravěčem mimo obraz byl tento elegantní hororový představitel, a kromě toho další na černobílý materiál natočený film Frankenweenie (1984) jsou jeho vlastní první filmy natočené pro studio Disney. Tyto filmy byly spíše obdivovány, než uznávány a bez okolků zmizely v archivu. Frankenweenie je příběh chlapce, který svého přejetého psa oživí ránou elektrického proudu. Laskavou parafrází na film Frankensteinova nevěsta (1935) produkoval Burton pro Disney dětský televizní kanál. Jako pedagogicky povážlivý, ale především ponurý byl považován tehdejšími odpovědnými činiteli tento půlhodinový film prominentně obsazený Danielem Sternem a Shelley Duvalovou. Pee-Weeho velké dobrodružství (1985), v Německu vydán pouze na videu, se v USA stal překvapivým hitem. Komerční úspěch následujících komedií Beetlejuice (1988) a především filmu Batman (1989) přispěl k tomu, že hollywoodská studia mu dala volný prostor, umožňující v následující letech realizaci filmů jako Střihoruký Edward (1990), Ed Wood (1994), Mars útočí!", "question": "Ve kterém filmu režiséra Tima Burtona se poprvé objevil Johnny Depp?", "answers": ["Střihoruký Edward"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny.", "question": "Čím je tvořen Parlament České republiky?", "answers": ["Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem"]}
{"title": "Visla", "context": "Visla (polsky Wisła, německy Weichsel, latinsky Vistula) je nejdůležitější a nejdelší řeka v Polsku. Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře. Protéká středem země od jihu k severu, přičemž zasahuje (nebo aspoň tvoří hranici) na území osmi vojvodství (Slezské, Malopolské, Svatokřížské, Podkarpatské, Lublinské, Mazovské, Kujavsko-pomořského vojvodství, Pomořského vojvodství). Je 1047 km dlouhá. Povodí má rozlohu 194 424 km2 (z toho přibližně 150 000 km2 v Polsku). Pramení v nadmořské výšce 1106 m, na západním svahu Beraní hory v těšínských Slezských Beskydech jako Bílá a Černá Viselka. Tok Visly se dělí na tři části. Horní tok začíná u pramenů a končí u města Sandoměř. Prvních 60 km v Beskydech má charakter horské bystřiny. Pod Krakovem se díky mnoha přítokům z Karpat stává vodnatější. Šířka koryta pod ústím Dunajce už dosahuje 200 m a pod ústím Sanu už 600 až 1000 m. V těch místech začíná střední tok, který vede až k soutoku s Narwí. Dolní tok pak níže až k ústí do Baltského moře. Na středním a dolním toku je Visla typická rovinná řeka, která teče v široké a místy terasovité dolině. Koryto je členité a místy se dělí na ramena a průtoky. Tvar koryta je nestálý a vyskytuje se v něm množství mělčin a prahů. Pod Toruní je koryto plně regulováno a výše jsou aspoň zpevněny břehy v místech, kde nejvíce hrozí podemílání. Ve vzdálenosti 50 km začíná delta. Nejvyšší bod povodí leží v nadmořské výšce 2663 m (Gerlachovský štít v Tatrách). Asymetrie povodí (pravobřežního ku levobřežnímu) činí 73:27 %. zleva - Kamienna, Przemsza, Nida, Pilica, Nidzica, Bzura, Brda, Wda, Wierzyca, zprava - Bělá, Soła, Skawa, Raba, Dunajec, Wisłoka, San, Kurówka, Wieprz, Narew s Bugem, Drwęca. Ve vzdálenosti asi 60 km od ústí tvoří širokou říční deltu (Žulawy) s několika rameny. Dvě hlavní jsou Leniwka (levé) a Nogat (pravé). Prochází do Gdaňského zálivu a Viselského zálivu. Část delty leží pod úrovní hladiny světového oceánu a je chráněna hrázemi. Do 14. století se ústí Visly dělilo na hlavní východní rameno, Vislu Elbląskou a menší západní rameno, Vislu Gdaňskou.", "question": "Je Visla přítokem Baltského moře?", "answers": ["Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře."]}
{"title": "Island", "context": "V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy. === 21. století === V roce 2008 postihla zemi vážná ekonomická krize, která vyústila v pád vlády (premiér Geir Haarde). Na pád vlády měly značný vliv i poměrně masivní demonstrace a protesty. 25. dubna 2009 se konaly předčasné volby, zvítězily levicové strany (premiérkou se stala Jóhanna Sigurð), některé velké banky byly znárodněny a byla vypracována nová ústava, na které se podílela i občanská shromáždění. 16. června 2009 podal Island přihlášku do Evropské unie, kterou následně 11. března 2015 stáhl a přístupové rozhovory byly zastaveny. == Politika == Islandský parlament Althing má 63 členů, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Hlavou státu je prezident, který je rovněž volen přímo občany a plní spíše reprezentativní funkci. Výkonná moc je soustředěna v rukou vlády v čele s premiérem. Vláda byla zatím vždy v historii republiky tvořena zástupci dvou či více politických stran, neboť žádná politická strana dosud nikdy v historii republiky nezískala více než polovinu hlasů. Prezidentem Islandu je Gudni Jóhannesson a předsedkyní vlády je Katrín Jakobsdóttir. === Seznam islandských prezidentů === Sveinn Björnsson (27. února 1881 - 25. ledna 1952) vládl od 17. června 1944 do 25. ledna 1952. Ásgeir Ásgeirsson (13. května 1894 - 15. září 1972) vládl od 1. srpna 1952 do 1. srpna 1968. Kristján Eldjárn (6. prosince 1916 - 14. září 1982) vládl od 1. srpna 1968 do 1. srpna 1980. Vigdís Finnbogadóttir (15. dubna 1930) vládla od 1. srpna 1980 do 1. srpna 1996. Ólafur Ragnar Grímsson (14. května 1943) vládl od 1. srpna 1996 do 1. srpna 2016 Gudni Jóhannesson (26. června 1968) vládne od 1. srpna 2016.", "question": "Kdo je prezidentem Islandu?", "answers": ["Gudni Jóhannesson"]}
{"title": "Graciosa (Azory)", "context": "Graciosa je nejsevernější ostrov v centrální skupině Azorských ostrovů v Atlantském oceánu. Graciose se přezdívá Bílý ostrov (Ilha Branca) podle pojmenování, kterého se tomuto ostrovu dostalo v knize portugalského spisovatele Raula Brandã \"As Ilhas Desconhecidas\" (\"Neznámé ostrovy\") z roku 1926. Z administrativního hlediska je Graciosa zámořským autonomním územím Portugalska (Regiã Autónoma dos Açores). Počet obyvatel ostrova v první dekádě 21. století poklesl ze 4 777 (2001) na 4 391 v roce 2011. Správním centrem ostrova je Santa Cruz da Graciosa. Ostrov Graciosa je od roku 2007 zapsán na seznamu biosférických rezervací UNESCO a je častým cílem vědeckých expedicí, které zde studují zejména problematiku biodiverzity. == Geografie == Graciosa spolu s dalšími ostrovy centrální části Azorského souostroví leží na západním okraji Euroasijské tektonické desky a je spolu s nimi součástí Středoatlantského hřbetu. Nejbližší pevninou je další azorský ostrov Săo Jorge, vzdálený 36,5 km směrem na jih. Vzdálenost Graciosy od Ponta da Serreta na ostrově Terceira, který leží jihovýchodním směrem, činí 56,8 km. === Geologie === Ostrov Graciosa je sopečného původu. Jedná se o stratovulkán, jehož poslední aktivita je datována kolem roku 1950 př. n. l. Hlavními horninami jsou čedič, dále trachyt a tefrit. V jihovýchodní části ostrova se nachází sopečná kaldera oválného tvaru o rozměrech zhruba 2 x 1,5 km. V této oblasti se vyskytuje několik jeskyní, a to jak při okraji, tak i uprostřed kaldery (např. Furna do Maria Encantada, Furna do Enxofre). === Klima === Graciosa má nejnižší průměrnou nadmořskou výšku v celém Azorském souostroví - většina jejího území nedosahuje 300 metrů. Tato skutečnost je příčinou nízkého množství srážek. Graciosa je proto nejsušším ostrovem Azor, což v obdobích extrémního sucha vedlo v minulosti až k ohrožení života na ostrově.", "question": "Jak se jmenuje nejsevernější ostrov v centrální skupině Azorských ostrovů?", "answers": ["Graciosa"]}
{"title": "Vietnam", "context": "Vietnam (vietnamsky Việ Nam), celým oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika (vietnamsky Cộ hò Xã hộ chủ nghĩ Việ Nam, česky též zkratka VSR), je stát v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie při pobřeží Jihočínského moře. Jeho sousedé jsou Kambodža, Čína, Laos. Počet obyvatel přesahuje 90 milionů. Hlavním městem je Hanoj. V zemi vládne komunistická strana, která však dovoluje soukromé podnikání. Oficiálním jazykem je vietnamština. Související informace naleznete také v článku Dějiny Vietnamu. Oblast známá jako Vietnam byla osidlována již od paleolitu (kultura Hò Bì, kultura Bắ Sơ) a některá archeologická naleziště v provincii Thanh Hoa mohou být údajně stará až několik tisíc let. Archeologové spojují začátky vietnamské civilizace s pozdním neolitem, ranou dobou bronzovou a s kulturou Phung-nguyen, která sídlila v oblasti provincie Vinh Phu současného Vietnamu někdy mezi lety 2000 a 1400 př. n. l. Někdy kolem roku 1200 př. n. l. pak došlo k vytvoření kultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům. Právě bronzové zbraně, nářadí a bubínky nám ukazují na vliv, který signalizuje původní zdroj technologie bronzových odlitků. Bylo také nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů v jižním Vietnamu. Známá je také jistá podobnost mezi místy v provincii Don Son a jižní Asii. Mezi podobné znaky můžeme zahrnout např. výskyt rakví ve tvaru lodě, podobné pohřební nádoby, dále také např. černání zubů nebo žvýkání arakových ořechů. Legendární dynastie Hồ Bà je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jako Văn Lang. V roce 257 př. n. l. Thụ Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạ Việ se svými kmeny Âu Việ, čímž vytvořil nový kmen Âu Lạ, a prohlásil sám sebe novým panovníkem jménem An Dư Vư.", "question": "Jaký je oficiální název Vietnamu?", "answers": ["Vietnamská socialistická republika"]}
{"title": "Skupenství", "context": "Poslední obsazené energetické hladině se říká Fermiho energie (EF). Atomy zchlazené na absolutní nulu se nazývají Fermionický kondenzát. Částice v tomto stavu ztratí veškerou energii. Látka v tomto skupenství přenáší energii téměř beze ztrát. Při vysokých hustotách látky jsou všechny energetické hladiny elektronů obsazeny až do určité maximální energie, které odpovídá určitá maximální hybnost; tomuto stavu se říká degenerace, jedná se o degenerovaný elektronový plyn. Každý další elektron musí zaujmou novou vyšší energetickou hladinu a mít tím i vyšší hybnost. Toto skupenství hmoty je pozorovatelné v bílých trpaslících. Degenerovaný neutronový plyn vzniká při obrovských hustotách, kdy jsou elektrony \"vmáčknuty\" gravitací do jádra, kde se společně s protony přemění na neutrony. Látky v tomto skupenství se vyskytuje na povrchu neutronových hvězd. Související informace naleznete také v článku Fázový přechod. Přechodu od pevné látky ke kapalině se říká tání. Opačný jev se nazývá tuhnutí. Aby těleso přešlo z pevné fáze do kapalné, musíme mu dodat skupenské teplo tání . Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v pevné látce drží. Není potřeba, aby pevné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do kapalné fáze. V případě ale, že teplota dosáhne bodu tání, přechod do kapalné fáze nastane spontánně v celém jeho objemu. Přechodu od kapaliny k plynu se říká vypařování. Opačný jev se nazývá zkapalnění. Aby těleso přešlo z kapalné fáze do plynné, musíme mu dodat skupenské teplo varu. Na mikroskopické úrovni se to rovná dodání energie částici, která bude větší než energie vazby, která částici v kapalině drží. Není potřeba, aby kapalné těleso mělo nějakou konkrétní teplotu, aby se některé částice z něj uvolňovaly do plynné fáze.", "question": "Jak se říká přechodu kapaliny k plynu?", "answers": ["vypařování"]}
{"title": "Rabín", "context": "Rabín (někdy také rabi, z hebr. ר rav, popř. ר rabi) je vysokou náboženskou autoritou v judaismu. Obecně tento pojem znamená \"učitel\", původní význam slova rav je \"mistr\", \"pán\". Českým zemským rabínem je v současnosti Karol Sidon. Titul rabi začal být používán zprvu jako titul pro učence, jejichž názory zmiňuje mišna (tzv. tana'im) a kteří obdrželi ordinaci od svých učitelů, v nepřerušené řadě na Mojžíše. Pokud je citován tana, který nebyl ordinován, je uváděno jméno jeho otce. Hlava sanhedrinu pak byla titulována raban (aramejsky: \"Náš učitel\"). Po dokončení mišny a přesunu náboženského střediska z Izraele do Babylóna se používání titulu proměnilo – titul rav se užíval pro babylonské učence a titul rabi pro palestinské. Dnes je termín rabín spojen s těmito dvěma významy: odborník na halachu, který je delegován k tomu, aby podle ní vydával rozhodnutí duchovní vůdce židovské obce, v tomto smyslu slouží rabín jako duchovní rádce a učitel. Někdy se používají i označení, která z kořene rav vycházejí (např. reb, rebi, rebe). Nicméně není nutné, aby člověk, který je označen jako \"reb\" či \"rebe\" byl rabín - často se jedná o čestné označení, jímž se dotyčnému prokazuje úcta a znamená totéž co \"učený, vzdělaný člověk\" (v záležitostech židovství a halachy).", "question": "Kdo je v současnosti českým zemským rabínem?", "answers": ["Karol Sidon"]}
{"title": "Prvočíslo", "context": "Prvočíslo je přirozené číslo větší než 1, které je dělitelné jen dvěma děliteli: jedničkou a samo sebou. Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele. Přirozená čísla větší než jedna, která nejsou prvočísly, se nazývají složená čísla. Prvním prvočíslem je číslo 2, které je jediným sudým prvočíslem. == Příklad == Číslo 13 má při dělení dvěma zbytek 1, při dělení 3 zbytek 1, při dělení pěti zbytek 3 atd. Říkáme, že je těmito čísly nedělitelné. Pouze při dělení 1 a 13 je zbytek 0 (dělitelné). Proto je 13 prvočíslo. Číslo 24 je dělitelné čísly 1, 2, 3, 4, 6, 8, 12, 24. Není proto prvočíslem, ale složeným číslem. == Prvočíselnost jedničky == Jak říká základní věta aritmetiky, každé přirozené číslo je možno rozložit na právě jeden prvočíselný součin (např. 12 = 2×2×3). Pokud by byla jednička zahrnuta do množiny prvočísel, bylo by takových rozkladů vždy nekonečně mnoho (12 = 2×2×3 = 1×2×2×3 = 1×1×2×2×3 = ...). Proto se jednička za prvočíslo nepovažuje, přestože podmínku dělitelnosti pouze sebou samým a jedničkou splňuje. V rámci obecnějších teorií jsou prvočísla takzvanými prvočiniteli, zatímco jednička patří mezi takzvané jednotky. == Vlastnosti == Pokud je p {\\displaystyle p} prvočíslo a p {\\displaystyle p} dělí součin čísel a {\\displaystyle a} a b {\\displaystyle b} , pak p {\\displaystyle p} dělí a {\\displaystyle a} nebo p {\\displaystyle p} dělí b {\\displaystyle b} Každé složené číslo lze jednoznačně vyjádřit jako součin prvočísel. Proces rozkladu čísla na jeho prvočíselné činitele (prvočinitele) se nazývá faktorizace. Např. 24 = 2 3 ⋅ 3 {\\displaystyle 24=2^{3}\\cdot 3} Okruh Z /", "question": "Je jednička prvočíslo?", "answers": ["Jednička není prvočíslo, neboť nemá dva dělitele."]}
{"title": "Polévka", "context": "Polévka (hovorově polívka) je tekuté až mírně husté a nejčastěji teplé jídlo. Připravuje se vařením různých přísad ve vodě, které předávají chuť, barvu i vůni, nebo v předem připraveném vývaru. Jako suroviny se obvykle používá zelenina, různé druhy masa, luštěniny ad. Polévky bývají buď čiré, mléčné, zahuštěné např. moukou, rozmixovanou zeleninou (krém) apod. nebo také s pevnými – zpravidla vařenými – potravinami, zavářkami, např. rýží, těstovinami apod. Dále se polévka většinou solí, dochucuje kořením a omašťuje různými druhy tuků, např. máslem, nebo zjemňuje smetanou. Polévka zpravidla předchází hlavní chod (u oběda), v bohatším menu se podává po studeném předkrmu, následovaná případně ještě teplým předkrmem (snackem). Také se může podávat jako samostatné, hlavní jídlo (např. k večeři), pak zpravidla s pečivem resp. chlebem. Polévka je připravována buď tradičním způsobem, kdy jsou ve vodě vyvařeny originální suroviny, nebo se připravuje z instantní směsi. Kvalitní polévka, v níž je vyvařeno maso, ryba či zelenina, se též nazývá vývar. Nevýhodou tradičního vaření polévky je delší příprava, výhodou je to, že suroviny bývají čerstvé a polévka většinou neobsahuje přídatné látky (pokud se nedochucuje masoxem či jinými dochucovacími a solícími přípravky s obsahem těchto látek).", "question": "Jaká je základní ingredience pro všechny druhy polévek ?", "answers": ["vodě"]}
{"title": "Thrash metal", "context": "Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain a Debustrol. I když se pro většinu fanoušků historie thrash metalu začíná psát až rokem 1981, skutečné počátky tohoto stylu se datují o mnoho dřív: první riff písně \"Symptom of the Universe\" (1975) legendárních Black Sabbath je pravděpodobně jeden z prvních thrashových riffů, i když jejich písně \"Into the Void\" a \"Children of the Grave\" (obě 1971) měly také velký význam pro rozvoj tohoto hudebního stylu. Jiní znalci poukazují na skladbu \"Stone Cold Crazy\" (1974) od anglických Queen, která byla na svou dobu neobyčejně tvrdá a rychlá a později ji do svého repertoáru zařadila nejúspěšnější a nejznámější dříve thrashová skupina Metallica. Podobná této byla i píseň \"Modern Times Rock And Roll\" z prvního alba Queen (1973). Nejrychlejší ukázky rané thrashové muziky měla na svém albu pravděpodobně německá progresivní parta Night Sun. Nebylo by na škodu vzpomenout také Iggyho Popa a jeho kapelu The Stooges, kteří svými skladbami \"I Got a Right\" a \"Gimme Some Skin\" hluboce ovlivnili Motörhead. Newyorská kapela Overkill (název si zvolili podle alba Motörhead Overkill, 1979) v roce 1981 napsala song \"Unleash the Beast Within\", který je považován za první skutečnou thrashovou skladbu. O něco později kapela Leather Charm, ve které působil James Hetfield, napsala skladbu \"Hit the Lights\". Když se kapela rozpadla, James ji zařadil do repertoáru své další skupiny Metallica. Skupina Metal Church v letech 1980-81 vyprodukovala několik protothrashmetalových skladeb, podobných pokusům rané Metallicy a Overkillu. První thrash-metalové demo nahráli pravděpodobně Metal Church pod názvem Red Skies koncem roku 1981. Toto instrumentální demo nezískalo většího ohlasu, na rozdíl od jejich dalšího dema z října 1982 Four Hymns. Metallica přišla na thrashovou scénu jako druhá (demo Power Metal v dubnu 1982, a potom No Life 'til Leather v červenci) a první se studiovým albem (Kill 'Em All, července 1983). V Evropě mezitím Artillery nahráli demo We Are the Dead, silně ovlivněné tvorbou Black Sabbath; nebylo proto tak rychlé jako americký thrash, i když mělo podobné riffy jako Metallica. Thrash metal se vynořil okolo roku 1984, když Anthrax přišli se svou hymnou \"Metal Thrashing Mad\", Overkill vydali své druhé demo Feel the Fire a Slayer nahráli směrodatné Haunting the Chapel.", "question": "Jak se nazývá skladba, kterou napsala kapela Leather Charm?", "answers": ["Hit the Lights"]}
{"title": "Make a Jazz Noise Here", "context": "Make a Jazz Noise Here je živé dvojalbum Franka Zappy, které bylo poprvé vydáno v červnu roku 1991. Album se skládá z většiny instrumentálních skladeb, které většinou napsal sám Zappa, jednu skladbu napsal Igor Fjodorovič Stravinskij a jednu Béla Bartók. Všechny skladby napsal Frank Zappa, pokud není uvedeno jinak. \"Stinkfoot\" – 7:39 \"When Yuppies Go to Hell\" – 13:28 \"Fire and Chains\" – 5:. 04 \"Let's Make the Water Turn Black\" – 1:36 \"Harry, You're a Beast\" – 0:47 \"The Orange County Lumber. Truck\" – 0:41 \"Oh No\" – 4:43 \"Theme from Lumpy Gravy\" – 1:11 \"Eat That Question\" – 1:54 \". Black Napkins\" – 6:56 \"Big Swifty\" – 11:12 \"King Kong\" – 13:04 \"Star Wars Won't Work\" – 3. :40 \"The Black Page (new age version)\" – 6:45 \"T'Mershi Duween\" – 1:42 \"Dupree's Paradise\". – 8:34 \"City of Tiny Lights\" – 8:01 \"Royal March from L'Histoire du Soldat\" (Igor Fjodorovič Stravinskij) – 0:59 \". Theme from the Bartok Piano Concerto #3\" (Béla Bartók) – 0:43 \"Sinister Footwear 2nd mvt.\" – 6:39 \"Stevie's Spanking. \" – 4:25 \"Alien Orifice\" – 4:15 \"Cruisin' for Burgers\" – 8:27 \"Advance Romance\" – 7:43 \"Strictly. Genteel\" – 6:36 Frank Zappa – kytara, zpěv, producent Paul Carman – alt saxofon Kurt McGettrick – bariton saxofon Scott Thunes – baskytara Albert Wing – tenor saxofon Ed Mann – perkuse Chad Wackerman – bicí Ike Willis – kytara, zpěv Walt Fowler – trubka Mike Keneally – syntezátor, zpěv, kytara Bruce Fowler – pozoun Robert Martin – klávesy, zpěv Informace", "question": "Ve kterém roce bylo vydáno dvojalbum Franka Zappy Make a Jazz Noise Here?", "answers": ["1991"]}
{"title": "Black Sabbath", "context": "Black Sabbath je jednou z dominantních a zakládajících kapel heavy metalu a mají v něm stále značný vliv. Podle stanice VH1 a programu 100 Greatest Artists of Hard Rock se umístili na druhém místě mezi nejvýznamnějšími představiteli heavy metalu, hned za skupinou Led Zeppelin. V letech 2006 - 2010 sestava ze začátku 80. let - Tony Iommi, Geezer Butler, Ronnie James Dio a Vinny Appice - vystupovala pod názvem Heaven and Hell (podle stejnojmenného alba z roku 1980). Black Sabbath měli vliv i na hudbu grungeových kapel jako například Nirvana (hudba Black Sabbath zásadně ovlivnila grunge) a Black Flag (album My War ovlivněné Black Sabbath mělo zásadní vliv na zvuk hardcore a grunge). Black Sabbath vznikli roku 1968 v Birminghamu pod jménem Polka Tulk Blues Band (později zkráceno na Polka Tulk), krátce nato jej změnili na Earth, hráli styly blues rock a hard rock. Black Sabbath měli jedinečný zvuk, který vyplýval z odlišných hudebních vzorů. Iommi byl značně ovlivněný Hankem Marvinem, který hrál na heavy-kytaru ve skupině The Shadows a také jazzovou kytaru; jeho idolem byl i Django Reinhardt. Bill Ward také ukázal slabost pro jazz, hlavně pro bubeníky Buddyho Riche a Gene Krupu. Geezer Butler jmenuje baskytaristu a zpěváka Jacka Bruceho z britské bluesové skupiny Cream jako člověka, který měl největší vliv při jeho hudebním formování: \"On byl první baskytarista, jakého jsem kdy viděl, který ohýbal struny a hrál na baskytaru jako na úplně nezávislém hudebním nástroji.\" Skupina spojovala hudební styly blues, jazz, rock a hrála coververze skladeb inerpretů, jako jsou Jimi Hendrix, Blue Cheer a již zmínění Cream.", "question": "Ve kterém městě vznikla skupina Black Sabbath?", "answers": ["v Birminghamu"]}
{"title": "Temže", "context": "Z pohledu hrabství pramení Temže v Gloucestershire, tradičně vytváří hranice jednotlivých hrabství - Gloucestershire a Wiltshire, Berkshire a Oxfordshire, Berkshire a Buckinghamshire, Berkshire a Surrey, Surrey a Middlesex a Essex a Kent. Povodí řeky je možno rozdělit na nepřílivové a přílivové. Nepřílivové povodí má rozlohu asi 9 948 km2 a v úseku od pramene do Teddingtonu obsahuje množství malých a 38 hlavních přítoků. Hlavní přítoky v této oblasti jsou Churn, Leach, Cole, Coln, Windrush, Evenlode, Cherwell, Ock, Thame, Pang, Kennet, Loddon, Colne, Wey, Mole Přílivové povodí začíná asi 90 km od moře, kde se na řece projevuje vliv přílivu ze Severního moře. To způsobuje, že voda v řece je brakická (částečně slaná). Hlavní přítoky v této oblasti jsou Brent, Wandle, Effra, Westbourne, Fleet, Ravensbourne, Lea, Darent, Ingrebourne. Plocha povodí Temže (pokud se započítá i povodí řeky Medway) dosahuje 12 935 km2. Řeku charakterizuje dešťový (pluviální) odtokový režim. Průměrný průtok dosahuje v Londýně až k 66 m3/s. To je méně než některé další britské řeky, například Severn a Tay. Nejvyšší vodnosti dosahuje v zimě. Led se na řece vyskytuje jen ve výjimečně tuhých zimách. Výška přílivu v Londýně dosahuje 6 až 6,5 m a přílivová vlna dosahuje až k Teddingtonu, kde je koryto přehrazeno. Na ochranu okolí řeky a estuáru od zatopení byly vybudovány ochranné hráze a ve městech nábřeží. Na Temži se každoročně konají dvě významné sportovní akce. První je závod osmiveslic mezi družstvy Oxfordské univerzity a Cambridgeské univerzity z Putney do Mortlake v západním Londýně. Dalším veslařským závodem je Henleyova královská regata. Soutěž probíhá několik dní v Henley-on-Thames a je spolu s Dostihy v Ascotu a tenisovým turnajem ve Wimbledonu velkou společenskou událostí. Vodní doprava je možná po celé délce toku. Menší čluny se dostanou až k Halfpenny Bridge u Lechlade (311 km od ústí).", "question": "Jaká řeka spojuje Londýn s mořem?", "answers": ["Temže"]}
{"title": "Limeta", "context": "Limeta (též limetka) je citrusový plod stromu Citrus limetta, řazený do kategorie kyseloplodých citrusů, podobně jako citron. Od citronu se odlišuje zelenou barvou, velikostí (je menší) a mírou kyselosti (nižší). Sklízí se nezralá, každopádně tento fakt jí neškodí na šťavnatosti. Barva je většinou zelená, je ale možné se setkat i se žluto-zelenou barvou. Vnitřek limetky se od citronu liší opět pouze barvou. Limeta roste v tropických oblastech, ale je možné si ji vypěstovat ve skleníku v takřka stejné kvalitě. Limety dělíme na dvě odrůdy: Limeta mexická – menší, krásně zelené zbarvení (jsou v České republice hojně k dostání). Limeta perská – větší, zelenožluté zbarvení (v České republice nejsou tak časté). Limety obsahují stejně jako citrony vitamíny B, C a minerální látky. Limety rostou v subtropickém páse. Limeta je hojně používaná do koktejlů (jako např. Cuba Libre nebo mojito) a na salátové zálivky. Jejich šťávou se dá marinovat maso, v tomto případě už není zapotřebí maso solit. V arabských zemích se nakládají limetky stejně jako ve střední Evropě okurky. Její kůra se používá stejně jako citronová (nastrouhaná) na sorbety a moučníky. Její chuť je mírně kyselá. Výtažky a kousky limetky jsou používány v kosmetice pro údajné příznivé působení na pleť. Obrázky, zvuky či videa k tématu limetka ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo limetka ve Wikislovníku", "question": "Jakou barvu má limeta?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Tokio", "context": "Páteř dopravního systému v metropoli tvoří velmi rozsáhlá síť železnic a metra, která je vhodně doplňována autobusy, a jednokolejkami. Rozsáhlá síť vlaků(povrchového metra) byla vybudována v rámci modernizací před Olympiádou v Tokiu jako náhrada tramvají. Tramvajová linka byla ponechána pouze jedna v úseku několika kilometrů jako zajímavost. V regionu Kantó se nachází dvě mezinárodní letiště. Přímo v Tokiu je letiště Haneda (羽 Haneda kúkó, 羽 Haneda kokusai kúkó, 東 Tókjó kokusai kúkó), které se specializuje hlavně na vnitrostátní lety a na chartery, ale využívají ho také čínské aerolinie. Pro mezinárodní dopravu slouží letiště Narita (成 - Narita kokusai kúkó), které se nachází asi 50 km na východ od centra Tokia v prefektuře Čiba. V těsné blízkosti Tokia jsou také významné přístavy (např. v Jokohamě), odkud plují lodě do USA přes Tichý oceán a také do dalších zahraničních i japonských přístavů. Tokijské metro je provozováno dvěma nezávislými institucemi: Odborem dopravy tokijské metropolitní vlády a společností Tokyo Metro. Je tvořeno dvanácti linkami, z nichž řada navazuje na povrchové tratě mnoha různých dopravců. Tato návaznost dala vzniknout tzv. \"through-service\", kdy příměstské povrchové vlaky v určené stanici sjedou pod zem a dál pokračují jako vlak metra. V Japonsku se jezdí vlevo, vlaky a metro také. Autobusovou dopravu zajišťuje odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a soukromí dopravci. Existuje množství městských, regionálních i dálkových spojů, jejichž výchozím bodem jsou zpravidla velké železniční terminály, jako je nádraží Šindžuku nebo tokijské centrální nádraží. Dopravu v Tokiu zajišťují z velké části také auta, která jezdí rovnými a kilometry dlouhými ulicemi. Aut je ale v Tokiu neúnosně mnoho, často více, než je kapacita silnic. Zácpy jsou na denním pořádku. Městská vláda se snaží situaci regulovat například tím, že nepovolí registraci nového automobilu, pokud majitel neprokáže, že má kde zaparkovat. Pod Tokijským zálivem se staví tunel, který má dopravu mírně zlepšit. Samozřejmě zde existuje také taxislužba, která je proti hromadné dopravě podstatně dražší a má stejné neduhy jako ostatní auta a autobusy - zpravidla neunikne zácpám.", "question": "Kde se jezdí vlevo?", "answers": ["V Japonsku"]}
{"title": "Tlusté střevo", "context": "Tlusté střevo (latinsky: intestinum crassum) je konečný úsek trávicí trubice, kde probíhá konečné zahušťování a vyměšování potravy z těla. V tlustém střevě se vstřebávají zbylé vitamíny a minerály a také voda. Nestravitelné zbytky jsou zahušťovány, vzniklé výkaly odchází konečníkem z těla ven. Na procesu tvorby stolice se významně podílí zde usídlené symbiotické bakterie – tzv. střevní mikroflóra. Tlusté střevo člověka je dlouhé 1,5 metru a má průměr 5–7 cm. Určit délku je však složité, protože délka je závislá na aktuálním tonu tračníků, který se mění v čase. Po smrti tonus klesá a tlusté střevo se tudíž prodlužuje. Na počátku tlustého střeva do něj ústí kyčelník tenkého střeva. Tenké střevo ale neústí přímo na začátek tlustého střeva, ale o několik centimetrů výše. Oddíl tlustého střeva níže od ostium oleocaecale (vyústění kyčelníku do slepého střeva) se označuje jako slepé střevo, z nějž vybíhá červovitý výběžek slepého střeva (apendix). Slouží jako imunitní orgán: obsahuje tak velké nakupení lymfatických uzlíků, že ho někteří autoři přezdívají tonsila abdominalis (břišní mandle). Přesto jeho přítomnost není u člověka zásadní: k chirurgickému odstranění (apendektomie) dochází relativně často při jeho zánětu (tzv. apendicitida) a jeho nepřítomnost nezanechává závažné důsledky. Slepé střevo je u člověka (a šelem) rudimentární orgán. U býložravců, zvláště pak u koně, se ale významně podílí na trávení celulózy. Tlusté střevo má kromě slepého střeva ještě další dvě části – tračník a konečník, které na sebe plynule přecházejí. V tračníku dochází ke vstřebávání vody a solí a k tvorbě stolice, v konečníku se vzniklé výkaly hromadí. Na konečník navazuje krátký řitní kanál, který ústí řitním otvorem na povrch těla. Sliznice tlustého střeva netvoří řasy ani klky, naopak obsahuje velké množství pohárkových buněk, které vylučují hlen. Do tlustého střeva se nevylučují žádné trávicí enzymy. Rozlišujeme následující oddíly tlustého střeva : slepé střevo (intestinum caecum) – nejširší část, uložena v pravé jámě kyčelní a ileocaekálním vyústěním na levém boku slepého střeva, červovitý výběžek (appendix vermiformis) – připojen na slepě zakončený dolní konec céka. tračník (colon) – hlavní část tlustého střeva, která obsahuje : tračník vzestupný (colon ascendens) – od slepého střeva po pravé straně vzhůru pod játra tračník příčný (colon transversum) – zprava nalevo pod játry a žaludkem ke. slezině tračník sestupný (colon descendens) – po levé straně dutiny břišní od sleziny do levé jámy kyčelní esovitá klička (colon sigmoideum) – od konce colon descendens do středu malé pánve konečník (rectum) - poslední úsek střeva v malé pánvi, navenek vyúsťuje řitním otvorem (anus) Stěna tlustého střeva je poměrně tenká, protože svalovina je redukovaná.", "question": "Jak dlouhé je lidské tlusté střevo?", "answers": ["1,5 metru"]}
{"title": "Deflace", "context": "Za velmi negativní zkušenost s deflací jsou považovány i tzv. dvě ztracené dekády v Japonsku. Na rozdíl od Velké hospodářské krize, která deflaci vyvolala jako důsledek, v meziválečném Československu byla už dříve záměrem měnové politiky. První ministr financí Alois Rašín úspěšně oddělil československou měnu, aby ji uchránil před poválečnou inflací, a stáhl značné množství oběživa. Jako žák A. Bráfa a přívrženec rakouské školy byl přesvědčen, že základem prosperity je pevná měna a zavedl důslednou deflační politiku. Trval na zlatém standardu a přes varování Karla Engliše se snažil zpevnit kurs koruny k zahraničním měnám právě deflací, a to s úspěchem. Mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina v ČSR snížila o 43 %, jenže export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. Deflační politiku sice parlament už roku 1925 odvolal, vedení Národní banky na ní však dále trvalo, i když za hospodářské krize cena zlata prudce vzrostla a s ní i kurz koruny. Mezi roky 1930 a 1933 se domácí cenová hladina sice snížila o dalších 19 %, export však klesl o 64 % a nezaměstnanost vzrostla ze 105 na 736 tisíc osob. Teprve roku 1934 mohl Engliš prosadit devalvaci koruny o 16 %, což však bylo málo. Na rozdíl od inflace k deflaci dochází v současnosti poměrně zřídka, protože se proti jejímu vzniku centrální banky obvykle snaží preventivně bojovat; většinou se vyskytla ve velmi vyspělých zemích a v některých případech pouze v krátkých časových obdobích. Krátkodobá deflace nemusí v ekonomice působit nepříznivě. Během deflace spotřebitelé za zboží a služby platí méně, avšak pro výrobce a prodejce se jedná o nevýhodnou pozici, protože podstatně méně inkasují za poskytované výrobky a služby. Zdraží se dovážené zboží, ale vyvážené výrobky lze nabízet za nižší ceny, což v otevřené ekonomice může způsobit oživení. Pokud deflace trvá příliš dlouho, může se rozvinout až v deflační spirálu či deflační past. Průběh je pak následující: pokles cen vede ke snížení tržeb a případně zisků podnikatelské sféry, která tak musí snižovat náklady. Ovšem snížení nákladů vede k růstu nezaměstnanosti (propouštění pracovníků) nebo ke snížení mzdy zaměstnanců. Oba tyto faktory – růst nezaměstnanosti i pokles mzdy pak sníží poptávku domácnosti po zboží a službách, což tlačí na trhu opět ke snižování cen atd. ve spirále ve stále rychlejším tempu. Deflační past v reálné ekonomice navyšuje nejistotu při ekonomickém rozhodování a přímo ovlivňuje alokaci dalšího kapitálu (zejména investice). Postupně dochází k narušení distribučních a logistických procesů, ekonomický potenciál je vyšší než využívaná část a řada výrobních kapacit se stává nadbytečnými.", "question": "Dochází k deflaci ve vyspělých zemích?", "answers": ["Na rozdíl od inflace k deflaci dochází v současnosti poměrně zřídka, protože se proti jejímu vzniku centrální banky obvykle snaží preventivně bojovat; většinou se vyskytla ve velmi vyspělých zemích a v některých případech pouze v krátkých časových obdobích."]}
{"title": "Afrika", "context": "Afrika (anglicky Africa, francouzsky Afrique, portugalsky África, arabsky أ, Afrī, amharsky አ, 'Äfə, svahilsky Afrika) je třetí největší kontinent po Asii a Americe s celkovou rozlohou přes 30500000 km2, což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi a včetně ostrovů pokrývá 6 % celkové rozlohy Země. Rozkládá se jižně i severně od rovníku převážně na východní polokouli. Z větší části je obklopena oceány, na východě Indickým oceánem a na západě Atlantským oceánem. Na severu se nachází Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy. V oblasti Suezské šíje je Afrika spojena s Euroasijskou deskou. Velkou část Afriky tvoří pouště (Sahara, Kalahari), polopouště a savany. V centrální části Afriky se pak nacházejí deštné pralesy. V 55 afrických státech žije celkem přes miliardu obyvatel (2009), což je 15 % celkové populace Země. Vzhledem ke složení obyvatelstva se Africe přezdívá \"černý kontinent\". Dle moderních poznatků je Afrika pravděpodobně kolébkou, odkud vzešel člověk a odkud se rozšířil do ostatních částí planety. Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra (\"země Aferů\").", "question": "Jaká je rozloha Afriky?", "answers": ["30500000 km2"]}
{"title": "Ježíš Kristus", "context": "Ježíš Kristus (mezi 7 a 1 př. n. l. – mezi 29 a 36 n. l.), známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, je ústřední postavou křesťanství. Ježíš veřejně působil jako pocestný kazatel v oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu. Hlásal brzký příchod Božího království a vyzýval k obrácení či pokání. Kolem roku 30 jej Římané v Jeruzalémě ukřižovali. Křesťané považují Ježíše za Židy očekávaného Mesiáše, Spasitele lidstva a Božího Syna, vyznavači islámu za jednoho z nejvýznamnějších proroků. Kritickým historickým bádáním došlo od 19. století k odlišení náboženské postavy Ježíše Krista a historické osoby Ježíše Nazaretského. Od nepřesně vypočítaného data Ježíšova narození se počítají léta našeho letopočtu. Podrobnější informace naleznete v článcích Ježíš (jméno) a Kristus. Jméno Ježíš je česká podoba řeckého Ί (Iésús), které vzniklo helenizací vlastního jména יְהֹשֻׁע (Jehošua), případně staženého tvaru יְשׁוּע (Ješua), což je židovská forma jeho jména, spolu s přívlastkem ha-Nocri tj. Nazaretský. První část jména (יָה) je zkrácenou formou Božího jména \"JHVH\", druhou část pak tvoří sloveso יָשַע (jáša') \"pomáhat\", \"zachraňovat\", \"spasit\". Celé jméno pak lze přeložit jako \"záchrana přichází od Boha\".", "question": "Podle čeho je odvozován dnes používáný křesťanský letopočet ?", "answers": ["Od nepřesně vypočítaného data Ježíšova narození"]}
{"title": "Stručná historie času", "context": "Stručná historie času (anglicky A Brief History of Time) je populárně vědecká kniha, jejímž autorem je britský kosmolog Stephen Hawking. Poprvé byla vydána roku 1988 a velmi rychle se stala bestsellerem. Do roku 2002 bylo prodáno 9 miliónů výtisků. V knize autor laickému čtenáři vysvětluje široké spektrum kosmologických témat včetně teorie velkého třesku, černých děr, světelných kuželů a teorie superstrun. Kromě pojednání o těchto tématech se autor snaží také vysvětlit část složité matematiky. Autor poznamenává, že jej vydavatel varoval, že po každé rovnici v knize by ve čtení pokračovala pouze polovina čtenářů, a proto obsahuje pouze jedinou rovnici: E=mc2. Stručná historie času, nakl. Mladá fronta, Praha 2003, ISBN 80-204-0169-5", "question": "Kolik výtisků knihy Stručná historie času bylo do roku 2002 vydáno?", "answers": ["9 miliónů"]}
{"title": "Merkur (planeta)", "context": "Před 4. stoletím př. n. l. pozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří však věřili, že se jedná o dvě samostatná tělesa, která pojmenovali Apollo pro hvězdu při východu Slunce a Hermés při západu. Současné pojmenování planety pochází z římské mytologie, kde Merkur bylo jméno pro posla bohů, který odpovídal jménem v původní řecké mytologii Hermovi. == Vznik == Merkur vznikl podobně jako ostatní planety solárního systému přibližně před 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu materiálem zbylým ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Jelikož má Merkur netypicky velké jádro vzhledem k plášti, je možné, že v době vzniku proběhla kolize s velkou planetisimálou, která část pláště odpařila. Současně je možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety. Po vzniku primární kůry se na povrchu stále nacházely rozsáhlé oblasti žhavé roztavené lávy, která nejspíše vyplnila některé starší oblasti. Po ztuhnutí lávy nastalo pro Merkur klidnější období, kdy už nedopadalo tolik těles na jeho povrch a mohly vzniknout mezikráterové planiny. Merkur i nadále postupně chladl a docházelo ke zmenšování jádra, což se na povrchu projevilo rozpraskáním kůry a vytvořením stovky kilometrů dlouhých zlomů.", "question": "Jak se jmenuje nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Merkur"]}
{"title": "Tis červený", "context": "Tis červený (výslovnost [ťis]; Taxus baccata), nebo tis obecný, je dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Je stínomilná, velmi pomalu rostoucí, vyskytuje se ve formě keře či relativně nízkého stromu. Jde o silně ohrožený třetihorní relikt, ve většině zemí náleží mezi přísně chráněné druhy. Má nádherné husté dřevo, jedno z nejtěžších českých domácích dřevin, s širokým červenohnědým jádrem a úzkou světlejší bělí. Náleží mezi nejcennější dřeva na severní polokouli, ve středověku sloužilo mimo jiné k výrobě slavných velšských luků. Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je celá rostlina prudce jedovatá. == Synonyma == Taxus communis Senilis, 1866 Taxus baccata subsp. communis (Senilis) A. & Gr., 1912 Taxus baccata subsp. eubaccata Pilger, 1916 Taxus lugubris Salisbury, 1796 (nom. illeg.) Taxus vulgaris Borckh., 1800 (nom. illeg.) == Vzhled == Tis může dorůst výšky až 20 metrů a šířky 17 m. V přírodě rostoucí jedinci pocházející ze semene mají vzrůst stromovitý, při vegetativním množení nabývá tis charakteru keře. Roste velmi pomalu – letokruhy jsou nahloučené a i velmi staré stromy si zachovávají neobvyklou štíhlost. Jde o velice dlouhověký strom, jsou známi jedinci staří přes tisíc let; určování věku tisů je ovšem složité vzhledem k srůstajícím kmenům a vyhníváním jejich vnitřku. Je hluboko kořenící dřevinou se srdčitým, všestranně rozvinutým kořenovým systémem, který tis dobře ukotvuje i na skalnatých a suťových stanovištích.Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–30 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší, matně žlutozelená. Na svislých výhonech obrůstají větvičku dokola, na bočních a vodorovných jsou dvouřadě uspořádané, na stromě vytrvávají 5–8 let. Stejně jako dřevo tisu postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědošedou a odlupuje se v plátech. Kulovité samčí šištice vyrůstají na spodu loňských větviček, samičí jsou značně redukované, obsahují pouze jedno vajíčko podepřené třemi páry křižmostojných listenů. O rozšiřování semen se starají ptáci a savci, kteří konzumují dužnaté míšky. Semeno před vyklíčením obvykle 2-4 roky přeléhá. Klíčí dvěma dělohami. === Záměny === Jediný druh, u kterého na území České republice připadá v úvahu záměna s tisem červeným, je v našich parcích často vysazovaný příbuzný tis prostřední (Taxus × media). Tis prostřední je křížencem tisu červeného s tisem japonským.", "question": "Je úplně celý tis červený jedovatý ?", "answers": ["Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je celá rostlina prudce jedovatá."]}
{"title": "Prázdná množina", "context": "Značí se obvykle symbolem přeškrtnuté nuly : : : ∅ : : {\\displaystyle \\emptyset } , někdy psané též jako : : : ∅ : : {\\displaystyle \\varnothing } , popř. ∅, anebo symbolem prázdných množinových závorek {}. Množina, která není prázdná, tzn. množina obsahující nějaké prvky, bývá označována jako neprázdná množina. V dnes nejčastěji používaném axiomatickém systému Zermelově-Fraenkelově teorii množin se existence prázdné množiny dokazuje ze schématu axiomů vydělení a axiomu existence (existuje alespoň jedna množina) formulí pro množinu : : : x : : {\\displaystyle x} definujme : : : ∅. := { y ∈ x ; : y ≠ y } : : {\\displaystyle \\emptyset :=\\{y\\in x;\\,y\\neq y\\}} . Z axiomu extenzionality pak plyne, že prázdná množina je jediná, t.j. libovolné dvě prázdné množiny jsou si rovny. Prázdná množina je podmnožinou libovolné množiny: ∀ A: ∅ ⊆ A Libovolná množina se sjednocením s prázdnou množinou nemění: ∀ A: ∅ ∪ A = A Průnik libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅. ∩ A = ∅ Kartézský součin libovolné množiny s prázdnou množinou je prázdná množina: ∀ A: ∅ × A = A × ∅ = ∅ Jedinou (a to nevlastní) podmnožinou prázdné množiny je právě prázdná množina; žádné vlastní podmnožiny prázdná.", "question": "Jak se označuje množina, která není prázdná?", "answers": ["neprázdná množina"]}
{"title": "Skleníkový efekt", "context": "ozón, 3–7 %Každému plynu nelze přiřadit přesné procento, protože absorpční a emisní pásy plynů se překrývají (proto jsou výše uvedeny rozsahy). Mraky také absorbují a vyzařují infračervené záření a tím ovlivňují radiační vlastnosti atmosféry. == Role ve změně klimatu == Zesílení skleníkového efektu prostřednictvím lidské činnosti je známo jako zvýšený (nebo antropogenní) skleníkový efekt. Tento nárůst radiačního působení z lidské činnosti je důsledkem zejména zvýšení úrovně oxidu uhličitého v atmosféře. Podle nejnovější hodnotící zprávy Mezivládního panelu o změně klimatu \"atmosférické koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného jsou za posledních 800 000 letech bezprecedentní. Jejich účinky společně s jinými antropogenními silami byly zjištěny v celém klimatickém systému a je velmi pravděpodobné, že byly dominantní příčinou pozorovaného oteplování od poloviny 20. století.\"CO2 vzniká spalováním fosilních paliv a dalšími činnostmi, jako je výroba cementu a odlesňování tropů. Měření CO2 na observatoři Mauna Loa na Havaji ukazuje, že koncentrace se od roku 1960 zvýšily z přibližně hodnoty 313 ppm na na přibližně 389 ppm v roce 2010. Dne 9. května 2013 dosáhly koncentrace milníku 400 ppm. Současné zjištěné množství CO2 překračuje maximální hodnoty geologických záznamů (~ 300 ppm) z údajů ledových vrtných jader (ledové vývrty). Účinek oxidu uhličitého vzniklého spalováním na globální klima, zvláštní případ skleníkového efektu, poprvé popsaný v roce 1896 Svantem Arrheniusem, se také nazývá Callendarův účinek. Údaje z ledových vrtných jader z uplynulých 800 000 let ukazují, že koncentrace oxidu uhličitého se pohybovala od hodnot od 180 ppm do před industriální úrovně 270 ppm. Paleoklimatologové považují změny v koncentraci oxidu uhličitého za zásadní faktor ovlivňující změny klimatu v tomto časovém měřítku.", "question": "Jak se nazývá efekt, při kterém se povrch planety ohřívá na teplotu vyšší, než by měla bez atmosféry?", "answers": ["skleníkový"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "V undergroundu se vytvořily nové, agresivnější styly: thrash metal přinesly do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatímco ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuly hranice tohoto žánru. Jon Parels, kritik The New York Times píše: \"v spletitém světe populární hudby je heavy metal hlavní odnoží hard rocku – méně synkopickou, méně bluesovou, více nakloněnou showmanství a hrubé síle.\" V žádné metalové kapele nesmí chybět kytarista, baskytarista, bubeník a zpěvák, který může být zároveň taky instrumentalista. Někdy se využívají i klávesové nástroje, Nejdůležitější je však zkreslený kytarový zvuk. Mezi prvními metalovými uskupeními byly oblíbené Hammondovy varhany a občas taky mellotron. Tyto nástroje v 80. letech nahradily syntezátory. V dnešní době se syntezátory používají v stylech jako progresivní metal, power metal a symfonický metal, ale uplatnění naleznou i v jiných metalových subžánrech. Některé nu metalové skupiny s oblibou používají prvky hip hopu: scratch a různé zvukové efekty. Zesilovači zvýrazněná akustická síla elektrické kytary měla v dějinách žánru podstatnou roli. U hry na kytaru se často užívá tzv. overdrive pedálu společně s využitím zkreslení samotného elektronkového zesilovače, čím se vytvoří hutný, mocný, \"těžký\" zvuk. Na počátku 70. let některé populární skupiny začaly hrávat s dvěma kytaristy.", "question": "Kdo všechno musí být v metalové kapele?", "answers": ["kytarista, baskytarista, bubeník a zpěvák"]}
{"title": "Kapské Město", "context": "Kapské Město (afrikánsky: Kaapstad /ˈ/, anglicky Cape Town [ˈ], xhosa iKapa) je druhé největší město Jihoafrické republiky, hlavní město provincie Západní Kapsko a zároveň legislativní hlavní město Jihoafrické republiky, sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce. Díky svým přírodním scenériím (mimo jiné Stolová hora nebo mys Dobré naděje) je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem.[zdroj? ] Kapské Město bylo první evropskou osadou na území dnešní Jihoafrické republiky, proto je jihoafričany často označováno jako \"Mother City\" - mateřské město. V oblasti Západní Kapsko žili lidé dlouho před příchodem Evropanů, nevytvořili si ale vlastní písmo, takže o prehistorii těchto míst je známo jen velmi málo. První písemnou zmínku učinil až portugalský objevitel Bartolomeo Diaz v roce 1486; po dvě následující století nebyla tato oblast Evropany trvale obývána. Kapské Město založil v roce 1652 Jan van Riebeeck jako zásobovací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky, Indie a Asie; toto místo bylo ideální pro založení přístavu, protože se nachází v zátoce chránící lodě před rozbouřeným mořem. Kvůli ochraně před domorodým obyvatelstvem postavili Holanďané pevnost Fort de Goede Hoop - dnešní Castle of Good Hope. Počet obyvatel ale rostl jen velmi pomalu a se vzrůstajícími požadavky na pracovní sílu začala holandská Východoindická společnost dovážet otroky z Madagaskaru, Indie, Malajsie a Indonésie. V této době žilo ve městě málo evropských žen, proto vznikala četná smíšená manželství mezi Evropany a domorodými Afričankami nebo Asiatkami, jejich potomci se dnes označují jako Cape Coloureds. Během následujících 150 let pod nizozemskou správou se z Kapského Města stal důležitý přístav poskytující odpočinek námořníkům plujícím dále do Asie. V průběhu americké války za nezávislost na konci 18. století stáli Nizozemci společně s Francouzi na straně Američanů, což mělo za následek vojenské střety mezi Británií a Nizozemím. Po bitvě u Muizenbergu v roce 1795 obsadili Britové dočasně Kapské Město, na základě mírové smlouvy v roce 1803 ale připadlo zpět Nizozemcům. Po další prohrané bitvě u Bloubergstrandu (asi 25 km severně od Kapského Města) v roce 1806 a poté, co se holandská Východoindická společnost dostala na pokraj bankrotu, připadlo Kapské Město i s celou kolonií od 13. srpna 1814 definitivně Britské koruně.", "question": "Jak se jmenuje druhé největší město Jihoafrické republiky?", "answers": ["Kapské Město"]}
{"title": "Rady ptáka Loskutáka", "context": "Moderátorem pořadu je od roku 2015 Petr Rychlý. Do té doby jej moderovali Dalibor Gondík, Adéla Gondíková, Ivan Vodochodský a Stanislav Berkovec. Pořad probírá témata o chovatelství, kutilství, stavbě, receptech a dalších tématech. Stavění velkého vlakového kolejiště Stavění skleníku Stavba a úpravy rodinného domu Úpravy a rekonstrukce bytu 1. 2001 - 2014 Dalibor Gondík, Adéla Gondíková, Ivan Vodochodský a Stanislav Berkovec. 2. 2015 - do současnosti Petr Rychlý", "question": "Od kterého roku je vysíláný televizní pořad Rady ptáka Loskutáka?", "answers": ["2001"]}
{"title": "Guido van Rossum", "context": "Pracoval na vývoji programovacího jazyka ABC, vycházejícího z jazyka Simula. O původu Pythonu napsal Van Rossum v roce 1996 toto: \"Před šesti lety, v prosinci 1989, jsem hledal zábavný programátorský projekt, který by mě zaměstnal přes týden v průběhu Vánoc. Má kancelář ... byla zavřená, ale měl jsem domácí počítač a nic jiného na práci. Rozhodl jsem se, že napíšu interpret pro nový skriptovací jazyk, o kterém jsem už dříve přemýšlel: následníka jazyka ABC, který by zaujal programátory v Unixu/C. Jako pracovní název jsem zvolil Python, neboť jsem byl v nevážné. náladě (a taky jsem velkým fanouškem Monty Pythonova Létajícího cirkusu).\" (Úvod knihy Programming Python, Mark Lutz, vydalo nakladatelství O'Reilly) V roce 1999 poslal Van Rossum agentuře DARPA finanční návrh. , nazvaný Computer Programming for Everybody (Počítačové programování pro každého), ve kterém hlouběji definoval vytyčené cíle Pythonu: snadný a intuitivní jazyk, který je zároveň dostatečně mocný, aby obstál mezi hlavními konkurenty otevřený kód, takže se může každý zapojit do jeho vývoje kód, který je srozumitelný jako běžná angličtina vhodný pro běžné každodenní úkoly, umožňující vývoj v krátkém čase Tyto ambice jsou prokazatelně naplněny. Python se stal populárním programovacím jazykem, částečně v prostředí Internetu. Mezi komunitou Pythonu je Van Rossum označován jako Benevolent Dictator for Life (BDFL, čili benevolentní doživotní diktátor) v tom smyslu, že pokračuje v dohledu nad procesem vývoje Pythonu a je-li třeba, dělá významná rozhodnutí. V roce 2002 obdržel na konferenci FOSDEM v Bruselu od FSF Free Software Award (Ocenění svobodného software) za rok 2001. Guido van Rossum je bratrem Justa Van Rossuma, známého návrháře písma, který také vytvořil design fontu, použitého v logu \"Python powered.\" Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido van Rossum ve Wikimedia Commons Domovská stránka Guido van Rossuma All Things Pythonic (Weblog) Computer Programming for Everybody Domovská stránka Pythonu", "question": "Jak je označován Van Rossum?", "answers": ["Benevolent Dictator for Life"]}
{"title": "Miloš Zeman", "context": "Podle německého deníku Der Tagesspiegel podněcuje Miloš Zeman strach pomocí konspiračních teorií, přičemž je konkrétně zmiňován Zemanův výrok, že za migrační krizí stojí Muslimské bratrstvo.Švédský ministr zahraničí Carl Bildt kritizoval slova českého prezidenta Miloše Zemana o krizi na Ukrajině. Zeman prohlásil, že chce vidět jasné důkazy o tom, že Rusko posílá na podporu separatistů na Ukrajině vojáky. Podle švédského ministra takové důkazy již existují.Zahraniční i domácí nevládní organizace zabývající se lidskými právy kritizují pozvání Miloše Zemana prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova na státní návštěvu do České republiky. Organizace upozorňují na porušování lidských práv režimem prezidenta Karimova, který v zemi vládne nepřetržitě 25 let.Na půdě Rady Evropy vzbudil velké vášně prezident Miloš Zeman prohlášením, že anexe Krymu je hotovou záležitostí. Vystoupení vyvolalo kritiku ukrajinských i českých politiků. Podle analytika výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka je ze Zemanových slov patrná jasná proruská orientace.Na adresu amerického velvyslance Schapira, prezident Miloš Zeman prohlásil: \"...který se, jako téměř jediný z velvyslanců, ani nezúčastnil státního svátku 28. října na Pražském hradě\". Tato slova nebyla pravdivá, oficiálně se proti nim ohradila americká ambasáda, která potvrdila, že velvyslanec Schapiro byl 28. října mezi hosty ve Vladislavském sále, to dokazují také fotografie v médiích.Řada zahraničních médií si všimla výroku prezidenta Miloše Zeman o \"likvidaci novinářů\", který pronesl během setkání s Vladimirem Putinem. == Dílo == ZEMAN, Miloš. Futurologický sborník.", "question": "Kdo se v roce 2013 stal prezidentem České Republiky?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "PuTTY", "context": "PuTTY je klient protokolů SSH, Telnet, rlogin a holého TCP. Dříve byl dostupný jen pro Windows v současnosti je dostupný i pro různé UNIXové platformy (tak i pro několik jiných platforem jako neoficiální port). Původně ho napsal a vyvíjel Simon Tatham. PuTTY je svobodný software, šířený pod licencí MIT. Verze 0.58 (z dubna 2005) obsahuje několik nových vlastností jako vylepšena podpora Unicode pro mezinárodní znaky a písma zprava doleva nebo oběma směry. Před 0.58 byly vyrobené tři verze (0.55-0.57) opravující významné bezpečnostní díry předcházejících verzí, některé umožňující kompromitaci klienta ještě před autentifikací serveru. Některé z vlastností PuTTY: ukládání informací o serverech a nastavení výběr protokolu SSH a šifrovacího klíče klienti příkazového řádku SCP a SFTP (nazývají se pscp a psftp) možnost forwardování portů s SSH, včetně vestavěného forwardování X11. Vyjádření autora v FAQ k významu názvu PuTTY: \"PuTTY\" je název populárního SSH a Telnet klienta. Libovolný jiný význam je na pozorovateli. Říká se, že \"PuTTY\" je antonymem \"getty\" nebo že je to věc, která dělá Windows užitečnými, nebo že je to plutoniový dálnopis. Není možné, abychom takováto vyjádření komentovali. Jednotlivé funkce programu zajišťuje několik programů: PuTTY - vlastní Telnet a SSH klient PSCP - SCP klient PSFTP - SFTP klient PuTTYtel - Telnet klient Plink - program zajišťující šifrované spojení Pageant - agent pro správu autentizačních klíčů PuTTYgen - program pro generování RSA a DSA klíčů Obrázky, zvuky či videa k tématu PuTTY ve Wikimedia Commons Domovská stránka projektu (anglicky)", "question": "Je PuTTY dostupný i pro UNIXové platformy?", "answers": ["Dříve byl dostupný jen pro Windows v současnosti je dostupný i pro různé UNIXové platformy (tak i pro několik jiných platforem jako neoficiální port)."]}
{"title": "Ununtrium", "context": "Ununtrium, chemická značka Uut, (lat. Ununtrium) je transuran připravený alfa rozpadem ununpentia. 1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubna a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě ununtria a ununpentia.", "question": "Kdy byla publikována zpráva o přípravě ununtria?", "answers": ["1. února 2004"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Sonda Cassini pokračuje z oběžné dráhy ve výzkumu Saturnu a jeho měsíců. Saturn patří mezi plynné obry, takže nemá pevný povrch jako terestrické planety. U těchto planet se předpokládá, že případný život by mohl teoreticky vznikat pouze v atmosféře v oblastech, kde se nacházejí kapičky vody a dostatek slunečního záření. Objevily se spekulace, ve kterých se tvrdilo, že by v takovém prostředí dokázaly žít i vícebuněčné organismy. Na Zemi se však zatím nenašly žádné organismy, které by byly schopny žít výhradně v mracích, dokonce ani na místech, kde jsou mraky přítomny téměř neustále. Analogicky můžeme předpokládat podobnou situaci pro všechny tělesa sluneční soustavy s atmosférou a tedy i pro Saturn. Naopak za možné kandidáty na mimozemský život v Saturnově rodině se považují měsíce Titan a Enceladus. Složení atmosféry Titanu připomíná složení atmosféry Země v raném stádiu vzniku. Uvažuje se též o možnosti výskytu jednobuněčných organismů, které by zde mohly přežívat. Po přistání sondy Huygens však Fransois Raulin, jeden z expertů projektu prohlásil, že život na Titanu je velmi nepravděpodobný z důvodu nepřítomnosti vody na povrchu měsíce. Měsíc Enceladus vědce překvapil přítomností vody v kapalném skupenství, kterou chrlí gejzíry na jeho povrchu.", "question": "Jak se jmenuje druhá největší planeta sluneční soustavy?", "answers": ["Saturn"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem. Původní budova nádraží byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876. Původní budova ani kolejiště kapacitně přestávaly rozvoji železnice stačit. Začátkem dvacátého století bylo proto nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu Josefa Fanty na základě architektonické soutěže. Pokladny byly umístěny v přízemí kopule ve střední části budovy, v místech dnešní kavárny. Kopuli zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města. Cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny v levém křídle budovy a dvě restaurace různých cenových hladin. Budova od počátku disponovala také kancelářemi a salonky pro významné hosty, na vlak v nich čekali například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier nebo Charlie Chaplin. Spolu se novou budovou byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Hala zastřešuje současná nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví, nástupiště 5 až 7 mají vlastní zastřešení, které tvarově odkazuje na konstrukci haly.", "question": "Kdo navrhl rekonstruovanou budovu hlavního nádraží v Praze ?", "answers": ["Josefa Fanty"]}
{"title": "Špinavá bomba", "context": "Špinavá bomba je označení pro zbraň, způsobující radioaktivní zamoření rozmetáním radioaktivních látek klasickou výbušninou. Skládá se z nálože klasické trhaviny a radioaktivního materiálu – například vyhořelého paliva z jaderné elektrárny nebo radioaktivního materiálu z průmyslových a medicínských zářičů. Špinavá bomba funguje tak, že výbuch klasické trhaviny rozpráší radioaktivní látky do širokého okolí. Prostor zamoření závisí zejména na množství materiálů, výšce nad zemí, kde dojde k odpálení, rychlosti větru a okolním terénu. Jedná se o zbraň, kterou lze sestrojit podstatně snáze, než klasickou jadernou zbraň. Pro jadernou zbraň je potřeba speciální radioaktivní materiál vysoké kvality. Také konstrukce klasické jaderné bomby je výrazně složitější a tedy i dražší. Panuje proto obava, že se špinavá bomba může stát zbraní teroristů. Vyrobit špinavou bombu se pokusily jak USA tak i Irák a v obou zemích experti došli k závěru, že rozsah rozšíření radiace je mizivý. Odpálení takovéto zbraně by mělo patrně jen velký psychologický efekt na obyvatelstvo. Z hlediska rentability následků může být proto pro teroristy lepší použít chemické nebo biologické zbraně. Špinavá bomba na military.cz", "question": "Z čeho se skládá špinavá bomba?", "answers": ["z nálože klasické trhaviny a radioaktivního materiálu"]}
{"title": "Makrobiotika", "context": "Podle Išizuky závisejí zdraví a dlouhověkost na rovnováze mezi sodíkem a draslíkem a kyselinami a zásadami. Jídlo je určujícím faktorem této rovnováhy. Vliv mají i další faktory, jako jsou přírodní podmínky a podnebí, fyzická aktivita nebo psychický stres. Išizukův následovník, filosof George Ohsawa (1893–1966) se narodil v chudé rodině samuraje a neměl prostředky na vyšší vzdělání. Kolem roku 1913 se setkal s Manabu Nišibatou (přímým žákem Išizuky) a studoval s ním v Tokiu. Později cestoval do Evropy, zejména do Paříže, kde začal šířit svou filosofii (tehdy prý přijal pseudonym \"Ohsawa\" podle francouzského \"oh, ça va\", což je obvyklá odpověď na otázku \"Jak se máš? \"). Po několika letech se vrátil do Japonska. Za druhé světové války byl za své pacifistické ideály vězněn a jen těsně unikl trestu smrti. Na šíření makrobiotiky na Západě se podíleli Ohsawovi žáci, k nimž patří například Mičio Kuši a Tomio Kikuči. Dle klubu Sisyfos je makrobiotická dieta \"jednostranná, nevyvážená a proto nevhodná a riziková. Makrobiotická výživa neobsahuje dostatek výživných látek a může dojít k těžké podvýživě\".. Zajištění dostatečného množství vápníku (1 až 1,5 g) z rostlinných zdrojů je problematické.zdroj? Rovněž vstřebávání železa je rostlinnou stravou tlumeno (vznik nerozpustných sloučenin) – přitom je v populaci ČR poměrně častý nedostatek železa.", "question": "Patří klub Sisyfos mezi kritiky makrobiotické stravy?", "answers": ["Dle klubu Sisyfos je makrobiotická dieta \"jednostranná, nevyvážená a proto nevhodná a riziková."]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Jelikož je Uran a Neptun podobného složení tvořeného částečně ledem, občas se vyčleňují ze skupiny plynných obrů do skupiny tzv. ledových obrů. I přes to, že Neptun je mnohem dále od Slunce než Uran, je teplota povrchu o něco málo vyšší a dosahuje - °C. Složení Neptunu je nejspíše velice podobné složení Uranu, a planeta je tedy složena převážně z ledu, kamení s obsahem okolo 15 % vodíku a menšího množství hélia. Předpokládá se, že oblast jádra zabírá přibližně dvě třetiny poloměru planety a že je složena z kamenného jádra ve středu, ledu a tekutého čpavku s metanem. Kamenné jádro je asi složeninou železa, niklu a silikátů. Hmotnost jádra se odhaduje na 1,2 hmotnosti Země, teploty a tlak se zde pohybují okolo 5130 K respektive 7 Mbar. Nad tímto velkým jádrem se nachází třetina planety v podobě pláště tvořená nejspíše směsicí horkých plynů vodíku, hélia, vody a metanu, který způsobuje i charakteristickou modrou barvu planety. Při odrazu světla od planety metan nejvíce rozptyluje modré paprsky a naopak absorbuje červenou část spektra. Předpokládá se, že plášť by mohl dosahovat desetinásobku až patnáctinásobku hmotnosti Země. Měření za pomoci mikrovlnného záření naznačují, že teplota na Neptunu (jako u ostatních planet) roste s hloubkou. Před měřením sondy Voyager 2 se předpokládalo, že teplota Neptunu bude přibližně - °C, ale sonda naměřila - °C. Tento rozdíl v naměřených hodnotách naznačuje, že Neptun má podobně jako Jupiter a Saturn vnitřní zdroj energie. V plášti, kde se nachází přehřátý plyn, je teplota v rozmezí 1730 až 4730 °C. Modely naznačují, že by se v hloubce okolo 7000 km mohly nacházet podmínky, které by umožňovaly vznik diamantů z metanu. Vzniklé diamanty by pak padaly k jádru planety. Atmosféra Neptunu má zelenomodrou barvu, zabírá nejspíše 5 až 10 % celkové hmotnosti planety a rozkládá se do hloubky 10 až 20 % planetárního poloměru. Je o mnoho bouřlivější, proměnlivější než atmosféra Uranu. V horních vrstvách je složena převážně z vodíku (80 %) a hélia (19 %). Mraky různé výšky jsou v ní unášeny rychlostí více než 1000 km/h (v okolí Velké tmavé skvrny až 2000 km/h - jde o nejvyšší zjištěnou rychlost ve sluneční soustavě). Většina větrů, které na planetě vanou, se pohybuje západním směrem souběžně s rovníkem, a tedy proti rotaci planety.", "question": "Jak se jmenuje nejvzdálenější planeta od Slunce?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Letní olympijské hry 1920", "context": "Stadion chránily před větrem nejen tribuny, ale i domy postavené okolo. Hry VII. olympiády před zraky 40 000 diváky a nastoupenými výpravami slavnostně otevřel král Albert I. Belgický. Po jeho projevu zahřměly salvy z děl a k obloze vylétlo 1 000 bílých holubic. Zavládla mírová atmosféra. == Zahajovací ceremoniál == Zahajovací ceremoniál začal 20. srpna 1920. Hlavní novinkou bylo vztyčení sněhobílé olympijské zástavy s pěti kruhy. Tyto vlajky vlály i ve městě. Několik účastníků, kteří si tyto vlajky přivlastnili zatkli zastupitelské úřady, které měly vlajky na starosti. Druhou novinkou bylo zavedení olympijské přísahy vyplývající především z případu Jima Thorpa. V Antverpách ji přednesl populární belgický šermíř Victor Boin. O slavnostní zahájení se postaral i skladatel Pierr Benoist. == Turnaj v ledním hokeji == Mělo zde reprízu krasobruslení, disciplína která se na olympijských hrách představila už v roce 1908. Po čtyřech dnech jí vystřídal lední hokej, tehdy častěji nazývaný jako kanadský hokej. Kanadu reprezentovalo družstvo Winnipeg Falcons, vítěz Allanova poháru. Toto mužstvo deklasovalo naše hokejisty hned v úvodním střetnutí 0:15.", "question": "Ve kterém městě se konaly letní olympijské hry 1920?", "answers": ["Antverpách"]}
{"title": "Franklin Delano Roosevelt", "context": "Tehdy však již jen minimálně vnímal své okolí, projevoval se u něj nápadný třes rukou a často byl duchem zcela nepřítomen. V tomto katastrofálním zdravotním stavu odcestoval na jaltskou konferenci. Na neblahém výsledku této konference se zcela jistě podepsal právě i jeho zdravotní stav a Roosevelt byl po návratu do USA napadán tiskem i veřejností za to, že západní mocnosti v jednáních tolik ustupovaly Sovětskému svazu. Krátce po svém posledním výročním projevu národu z 11. ledna 1944, který kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu - zotavoval se z rýmy - četl pro rádio, předložil návrh nazývaný jako Druhá listina práv (en:Second Bill of Rights). Tato listina je též známa pod názvem \"listina hospodářských práv\". Návrh nad stávající základní práva zaručoval právo každého Američana na: právo na zdravotní péči právo na vzdělání právo na práci s životaschopným platovým ohodnocením (jinými slovy právo na zaměstnání se mzdou dostačující na nákup adekvátních potravin, ošacení, důstojného bydlení a odpočinku. ), a to spolu se záchrannou sítí, která by poskytovala ochranu před ožebračením způsobeným stářím, nemocí, nehodou nebo nezaměstnaností, tedy: právo na domov, zdravotní péči, ekonomickou ochranu (penzi) během nemoci, úrazu, nezaměstnání a užívání starobního důchodu. Roosevelt netrval na zanesení těchto práv do Ústavy, ale na její postupné politické implementaci. Ke Druhé listině práv později, v roce 1979, referoval též český profesor Karel Vašák jako ke druhé ze tří generací lidských práv. Rooseveltův projev byl zaznamenán na film, ale mělo se za to, že se ztratil. Byl nalezen až v roce 2008 dokumentaristou Michaelem Moorem a použit v jeho filmu O kapitalismu s láskou. Zemřel nedlouho po návratu z jaltské konference 12. dubna 1945 na mozkovou mrtvici, když malířka kreslila jeho portrét. Zemřel ve vrcholném okamžiku války, kdy se zhroucení hitlerovského Německa očekávalo každou chvíli. Byl to jeden z významných amerických prezidentů a jeden z nejuznávanějších světových státníků.[zdroj? ]", "question": "Kdy zemřel Franklin Delano Roosevelt?", "answers": ["12. dubna 1945"]}
{"title": "Lithium", "context": "Těžší izotop 7Li má naopak účinný průřez záchytu neutronu malý a soli 7Li proto mohou sloužit jako inertní médium v jaderné technologii. 7LiOH slouží k alkalizaci chladící vody v některých typech jaderných reaktorů. Známé jsou např. taveninové palivové kompozice fluoridů uranu, plutonia či nejmoderněji thoria, ve kterých 7LiF účinně snižuje bod tání takové směsi, aniž by ze systému vychytával neutrony. Vzhledem k tomu, že rozdíl hmotností obou lithiových izotopů je procentně významný, obohacování lithia vcelku není obtížné. Používají se dvě hlavní metody: využití rozdílné afinity 6Li a 7Li ke rtuti, kdy se lithný amalgám v protiproudu k vodnému roztoku LiOH obohacuje lehčím izotopem a vodná fáze těžším díky relativně vysoké tenzi par lithia a nízkému bodu varu lze izotopy separovat i modifikovanou destilací, kdy těkající páry jsou obohaceny lehčím izotopem a v tavenině zůstává 7Li. Obě technologie mají pochopitelně původ v poválečném vojenském výzkumu s cílem připravit 6LiD pro zbraně a neutrony neabsorbující soli 7Li jsou vlastně odpadem. Lithium se výrazně liší svými vlastnostmi od vlastností ostatních alkalických kovů, ale v mnohém se podobá vlastnostem kovů alkalických zemin. Rychle reaguje s kyslíkem i vodou a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin, za vyšší teploty slučuje přímo s dusíkem na nitrid lithný Li3N. Ze skupiny alkalických kovů je lithium nejméně reaktivní, avšak jako jediný alkalický kov se slučuje za vyšší teploty přímo s uhlíkem na karbid Li2C2 a křemíkem na silicid Li6Si2. Elementární kovové lithium lze dlouhodobě uchovávat např. překryté vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta. Lithium se stejně jako i ostatní alkalické kovy vyskytuje pouze v oxidačním stavu Li+. Soli lithia barví plamen karmínově červeně. Bylo objeveno roku 1817 švédským chemikem Johannem Arfvedsonem v aluminosilikátových horninách petalitu. Brzy na to bylo lithium dokázáno a objeveno i ve spodumenu a lepidolitu. Podobnost lithia s dalšími již objevenými alkalickými kovy zpozoroval již Johann Arfvedson. Lithium dostalo název z řeckého lithos - kámen. Červené zbarvení plamene lithia pozoroval poprvé Leopold Gmelin roku 1818. Čisté lithium bylo poprvé připraveno Robertem Wilhelmem Bunsenem a Michaelem Matthiessenem v roce 1855 elektrolýzou roztaveného chloridu lithného. Ve vesmíru patří lithium přes svoji velmi nízkou atomovou hmotnost mezi poměrně vzácné prvky - na jeden jeho atom připadá přibližně 1 miliarda atomů vodíku. Při termonukleárních reakcích horkých hvězd vzniká totiž jen přechodně a brzy se zpětně štěpí na lehčí prvky.", "question": "Jak se latinsky nazývá lithium?", "answers": ["Lithium"]}
{"title": "Seznam", "context": "Seznam.cz je český internetový portál a vyhledávač. Byl založen roku 1996 Ivem Lukačovičem, a stal se jedním z prvních českých internetových katalogů a vyhledávačů v České republice. Vyhledávač a katalog firem postupně od roku 1998 doplňovaly další služby. K začátku roku 2013 firma provozovala více než 25 různých služeb a přidružených značek jako Email.cz, Firmy.cz, Mapy.cz, Sklik.cz, Sreality.cz, Sauto.cz, Stream.cz, Novinky.cz a další. Návštěvnost služeb Seznam.cz v českém internetu je přes 6,75 milionu unikátních návštěvníků měsíčně (stav z března roku 2014). Mezi nejnavštěvovanější služby patří podle údajů NetMonitoru Seznam.cz Homepage a Seznam.cz Email. Ivo Lukačovič založil Seznam.cz jako první katalogový server a vyhledávač na českém internetu v roce 1996. Do spuštění Seznam.cz Ivo údajně investoval 50 000 Kč, které měl našetřené. V roce 1998 přibyla freemailová služba Seznam.cz Email, provozovaná v doméně seznam.cz. Postupně přibyly další služby. V roce 2001 Seznam disponoval ještě zpravodajstvím, TV přehledem, předpovědí počasí, kulturními a finančními přehledy, mapou ČR a komunitní službou Lidé.cz. V roce 2000 investovala do rozvoje Seznamu švédská investiční společnost Spray Ventures. S tím se Seznam.cz v roce 2000 změnil na akciovou společnost Seznam.cz, a.s. Do tohoto okamžiku provozoval Lukačovič Seznam.cz jako živnostník. Spray získal vstupem do Seznam.cz zřejmě až 30% podíl firmy. Přesné informace nelze do dnešního data hodnověrně získat z veřejných zdrojů.[zdroj? ] Ivo Lukačovič i zástupci Seznamu na toto téma vždy odmítali podat přesnější informace. Jisté je pouze to, že Ivo Lukačovič měl 70 % akcií Seznamu a ostatní akcie na majitele držel někdo jiný. Spray vstupoval do Seznamu se záměrem provést IPO. Po splasknutí velké internetové bubliny však Spray snahu o IPO vzdal. Existují spekulace, že neprovedením IPO nedostál Spray svým závazkům ze vstupu do Seznam.cz. Tuto informaci Lukačovič, ani nikdo ze Seznamu nikdy neupřesnili.", "question": "Kdo založil Seznam.cz?", "answers": ["Ivem Lukačovičem"]}
{"title": "Tantal", "context": "Tantal (chemická značka Ta latinsky Tantalum) je vzácný, tvrdý, modro-šedý, lesklý, přechodný kov. Je vysoce korozivzdorný a používá se pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů, protože je zcela inertní vůči organickým tělesným tkáním. Tantal byl objeven roku 1802 švédským chemikem Andersem G. Ekebergem, čistý prvek byl izolován až v roce 1820 Jönsem Berzeliem. Jméno získal podle bájného krále Tantala z řecké mytologie a je vyjádřením jeho význačné vlastnosti - chemické netečnosti. Tantal patří mezi mimořádně obtížně tavitelné kovy, pouze wolfram a rhenium mají vyšší bod tavení. Chemicky je silně podobný prvku niobu a obvykle jej doprovází v minerálech a rudách. Tantal je šedý, kujný, velmi pevný kovový prvek, vysoce odolný proti kyselinám, je dobrým vodičem tepla a elektřiny. Při teplotách pod 150 °C je téměř chemicky inertní, nereaguje dokonce ani s lučavkou královskou. Za teplot pod 4,48 K se stává supravodičem I typu. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové (HF), kyselých roztocích obsahujících fluoridové ionty a kapalném oxidu sírovém (SO3). Poměrně snadno se tantal rozkládá alkalickým tavením. V chemických sloučeninách se vyskytuje v mocenství Ta+3 a Ta+5. Tantal je na Zemi velmi vzácný, jeho obsah v zemské kůře se odhaduje na 2 mg/kg. Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými metodami a uvádí se, že je nižší než 0,000 0025 mg/l. Ve vesmíru připadá jeden atom tantalu na 1 500 miliard atomů vodíku.", "question": "Kdy byl objeven tantal?", "answers": ["1802"]}
{"title": "Liverpool", "context": "Liverpool je město a metropolitní distrikt v regionu Severozápadní Anglie rozkládající se na východní části Merseyské zátoky. == Charakteristika města == Liverpool se rozkládá na pásmu pahorků vysokých maximálně 70 m. Centrum města se nachází asi 8 km ve vnitrozemí od Liverpoolského zálivu a Irského moře. Počet obyvatel Liverpoolu v roce 2002 dosahoval 441 477 a Merseyská konurbace měla v té době 1 362 026 obyvatel. Liverpool je známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou. Vznikla zde skupina Beatles a další. Na konci 19. století byl považován za druhý největší přístav impéria, protože přes jeho přístav procházelo nejvíce zboží ve srovnání s jinými britskými městy s výjimkou Londýna. Město bylo také významným průmyslovým centrem. Ve 20. století ale ztratilo velkou část pracovních míst a je tak jednou z nejchudších částí Velké Británie. == Historie == Přesto, že král Jan roku 1207 ustanovil Liverpool jako distrikt, ještě v polovině 16. století dosahoval počet obyvatel města jen asi 500. V 17. století se postupně rozvíjel obchod a počet obyvatel mírně stoupal. V době Anglické občanské války byl Liverpool místem mnoha bitev včetně 18 denního obléhání. Roku 1699 byla z Liverpoolu vypravena první otrokářská loď do Afriky. S tím, jak se rozvíjel obchod s Indií, rozrůstalo se i město. První mokrý dok ve Velké Británii byl postaven v Liverpoolu roku 1715. Na konci století kontroloval Liverpool 40% evropského a 80% britského obchodu s otroky. Na počátku 19. století probíhalo 40% světového obchodního obratu Liverpoolem a to se odrazilo i ve stavbě mnoha honosných staveb. Roku 1830 byla zprovozněna železniční trať Liverpool and Manchester Railway. Počet obyvatel prudce rostl, zvláště po roce 1840 přílivem imigrantů především z Irska. Okolo roku 1851 tvořili Irové asi 25% obyvatel města. Na počátku 20. století se projevila další přistěhovalecká vlna z Evropy. V průběhu druhé světové války byl Liverpool terčem osmi náletů, při nichž bylo usmrceno asi 2 500 lidí a byla zničena velká část obytných domů.", "question": "Je Liverpool známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou.?", "answers": ["Liverpool je známým kulturním centrem především ve spojení s populární hudbou."]}
{"title": "New York", "context": "V roce 2005 byl znovuzvolen, když dosáhl 59 % hlasů. V roce 2007 se stal nezávislým politikem. Je znám snahami získat kontrolu nad vzdělávacím systémem od státu, nebo agresivní veřejnou zdravotnickou politikou. Pro své druhé funkční období určil jako priority školskou reformu, snížení chudoby a přísnou regulaci držení zbraní. Spolu se starostou Bostonu Thomasem Meninem založil v roce 2006 organizaci Mayors Against Illegal Guns Coalition, jejímž cílem je \"zlepšit bezpečnostní situaci odstraněním nelegálně držených zbraní z ulic.\" Demokratická strana má v New Yorku velmi silnou členskou základnu, neboť má za sebou 66 % registrovaných voličů. Ve volbách v New York City nevyhrál republikánský kandidát na úrovni státu New York nebo v prezidentských volbách již od roku 1924. Tématy politických kampaní jsou zde především finančně dostupné bydlení, vzdělání, ekonomický rozvoj a podpora zaměstnanosti. New York je nejvýznamnějším zdrojem darů politickým stranám ve Spojených státech. Čtyři z pěti poštovních směrovacích adres (ZIP Code), jejichž obyvatelé darují nejvíce peněz, se nachází na Manhattanu. Rekordní je v tomto ohledu směrovací adresa 10021 na Upper East Side, odkud získali při kampani v roce 2004 nejvíce peněz pro sebe oba prezidentští kandidáti, a to jak John Kerry, tak i George W. Bush. Pro New York je typická nerovnoměrnost v objemu daní zaplacených ať už na státní, nebo federální úrovni. Za každý dolar fedrálních daní obdrží New York služby v hodnotě jen 83 centů, takže ročně odevzdá na daních o 11,4 miliardy více než dostane zpět. Město také odesílá vládě státu New York o 11 miliard dolarů více, než obdrží zpět.", "question": "Kolik částí tvoří New York?", "answers": ["pět"]}
{"title": "Kiss", "context": "Kiss je americká rocková skupina, která vznikla v New Yorku roku 1973. Skupina je známa bizarně líčenými tvářemi svých členů, kostýmy a vizuálním ztvárněním vystoupení. Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku. Jejich oblečení a make-up má charakter strašidelně laděných komiksových postav. Jejich atraktivní prezentace přitvrzené glam rockové hudby zapůsobila na široké masy publika natolik, že se stali jednou z celosvětově nejznámějších a komerčně nejúspěšnějších amerických rockových skupin hlavně v 70. a 80. letech. Kiss doposud získali od RIAA 22 zlatých alb a mají potvrzený prodej více než 100 milionů alb, z toho 19 milionů nahrávek v USA. Kiss má své kořeny ve skupině Wicked Lester. Tuto skupinu z New Yorku vedli Gene Simmons a Paul Stanley. Wicked Lester svou tvorbou ale nedosáhli výraznějšího úspěchu. Koncem roku 1972 mezi sebe Simmons se Stanleyem přijali veterána hudební klubové scény z New Yorku Petera Crisse a na jejich zkouškách začaly vznikat první písničky jako Strutter či Deuce. Oproti začátkům Wicked Lester v této době skupina začala muziku přitvrzovat a po vzoru kapely New York Dolls zkoušela experimentovat se svým vzhledem. Skupina začala používat make-up, vlasy měla upravené trvalou. V lednu 1973 se k trojici kapely připojil sólový kytarista, excentrik Paul \"Ace\" Frehley. V této době také Gene přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou kapelu KISS. Ace pak dostal nápad, že by písmena \"SS\" na konci názvu mohla být vytvořena ze dvou blesků: KI⚡ (německé edice alb skupiny však musely mít tento text upravený jako dvě obrácená \"ZZ\", protože blesky silně připomínaly nacistický znak SS).", "question": "Plivala rocková skupina Kiss na koncertech krev a oheň?", "answers": ["Na koncertech plivali oheň, krev, kouřilo se jim z kytar a používali pyrotechniku."]}
{"title": "DVD", "context": "DVD (anglicky Digital Versatile Disc nebo Digital Video Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa o rok později. Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina - DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější. Před dokončením specifikace DVD byl návrháři neoficiálně používán název Digital Video Disc (česky digitální videodisk). V roce 1995, když byla dokončována specifikace formátu, však bylo rozhodnuto, že z důvodu jeho daleko širších možností využití bude oficiálně znít Digital Versatile Disc (česky digitální víceúčelový disk). Hollywood při distribuci a propagaci svých filmů na DVD používá původní neoficiální název, který je tak rozšířenější. V dnešní době není DVD žádnou zkratkou, ale oficiálním názvem média. A to jak v angličtině, tak v češtině. Média DVD jsou plastové disky, navenek stejná jako média CD. Disky DVD mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silná.", "question": "Kdy bylo DVD uvedeno na trh v Japonsku?", "answers": ["1996"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756-1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870. Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup - papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 papežové sídlí převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu. Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Nezávislý městský stát vznikl roku 1929 na základě Lateránské smlouvy mezi Svatým stolcem a Itálií. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 \"patriarchální\") sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo. Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna.", "question": "Je Vatikán nejmenším státem na světě?", "answers": ["S rozlohou přibližně 44 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu."]}
{"title": "Vrchlabí", "context": "Povstání však ukončil oddíl 50 mušketýrů Mikuláše ze Schönfeldu. Představitelé povstání utekli buďto do Horní Branné, nebo jako vůdce Theodosius Freybrich do Slezska. Společně s nimi také opustilo město a Dolejší a Hořejší Vrchlabí dohromady 149 osob. Vítězství rekatolizace bylo zpečetěno. Železářská výroba byla za doby Pavla Morzina spíše prodělečná. Zato puškařství, které ve Vrchlabí bylo od dob Albrechtových, zažívalo svou nejlepší dobu. Od začátku 17. století zde máme dochované záznamy o 29 mistrech, kteří pocházeli z rodin Ludwigů a Erbenů. Tento nový pán také rozšířil plátenickou výrobu. Výrobky z Vrchlabí se vyvážely do Itálie, Španělska a také do Orientu. Dalším, v té době ve Vrchlabí novým odvětvím průmyslu bylo barchetnictví – vyrábění tkaniny ze lnu a bavlny. První zmínka o něm pochází z roku 1647. Tento obor začal zaujímat první místo mezi ekonomickými obory města, neboť hornictví se začalo dostávat do ústupu. V poslední části 17. století tvořily platby tkalců přes polovinu všech panských příjmů. Na začátku 18. století – roku 1712 bylo ve městě 55 tkalcovských mistrů a na celém panství jich bylo okolo dvou set.", "question": "Které české město se nazývá jako Vstupní brána Krkonoš?", "answers": ["Vrchlabí"]}
{"title": "Šmoulové", "context": "Vůdce vesnice je Taťka Šmoula, který ostatním šmoulům radí, pomáhá a udržuje ve vesnici pořádek a pokud na delší dobu odjede, tak samotní šmoulové nedovedou všechno správně zorganizovat a při jeho návratu bývá ve Šmoulici často obrovský zmatek. Protože ze šmoulů je možné udělat zlato, tak jsou často neúspěšně pronásledováni. Jejich největší nepřátelé jsou čaroděj Gargamel a jeho kocour Azrael, kteří po nich jdou a snaží se je neustále polapit. Šmoulí pravidlo, kterým by se všichni šmoulové měli řídit, je být šmoulózní (poctivý, dobrácký, s radostí pomáhat a k nikomu se nechovat špatně). Ve Šmoulici jsou si všichni přibližně rovni, ale někdo je oblíbenější víc a někdo míň, mezi nejméně oblíbené patří například Koumák kvůli svým nápadům a řečem, naopak nejoblíbenější je Taťka Šmoula. Typická šmoulí vlastnost je, že každému pomáhají, ať už je to kdokoliv. Ve vesnici se konájí divadla, koncerty, karnevaly atd. V Československu poprvé seriál Šmoulové vysílala Československá televize v letech 1988-1993 v pořadu Magion a ve Studiu Kamarád. Jednalo se o 52 dílů. Seriál okamžitě zaznamenal úspěch a začaly se prodávat různé reklamní předměty jako například trička, omalovánky a samolepky se šmoulí tematikou. Oblibu si získal i díky vynikajícímu dabingu v čele s Vlastimilem Brodským, Jitkou Molavcovou, Jiřím Císlerem, Pavlem Trávníčkem, Evou Klepáčovou, Danielou Bartákovou, Pavlem Zedníčkem, Josefem Dvořákem, Ondřejem Havelkou, Jiřím Pragerem, Václavem Postráneckým, Inkou Šecovou a dalšími. Objevily se i komiksové knihy (např. Šmoulí vynálezy a Černí šmoulové) nebo VHS (v letech 1988-1990 jich 5 vydal Supraphon, každá byla po 6 dílech, a v letech 1997-1999 jich 17 vydal i Davay, každá byla po 4 epizodách). V cukrárnách se dosud objevuje \"šmoulí zmrzlina\" bledě modré barvy a předem neodhadnutelné chuti, která se liší podle výrobce.[zdroj? ] V letech 1997-2000 byl seriál vysílán na stanici TV Nova s novými epizodami. Jednalo se o 112 dílů a mírně přeobsazený dabing. Od 18. února 2010 do roku 2014 se seriál Šmoulové vysílal na TV Barrandov, která odvysílala všechny poslední díly. Jednalo se o 266 dílů a úplně nový dabing. Odvysíláno tak bylo kompletních 429 dílů seriálu Šmoulové. Ze všech dílů seriálu jich bylo 34 předabováno TV Barrandov a jednalo se o díly, které v letech 1988-1993 vysílala Československá televize. Jako důvod TV Barrandov uvedla jinou stopáž a drahá autorská práva, i když odvysílala všech 18 posledních dílů z celkových 52 s původním dabingem Československé televize.", "question": "V kterém roce se poprvé vysílal seriál Šmoulové v Československu?", "answers": ["1988"]}
{"title": "Vosa útočná", "context": "Vosa útočná (Vespula germanica) je zástupce společenského blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Své žihadlo může použít opakovaně, neboť není opatřeno zpětnými háčky. Své hnízdo si buduje v zemi nebo též na půdách či trámech různých staveb. == Vzhled == Od podobných vos obecných je snadno odlišíme podle tří oddělených teček na čelním štítku. Oproti dalšímu častému druhu vos z čeledi sršňovitých, vosíkům francouzským, nemají žlutá, ale černá tykadla a černé baze končetin. == Rozšíření == Původní areál najdeme stejně jako u vosy obecné v Eurasii, vlivem člověka se ovšem dostala do končin nových. S vosou obecnou se setkala v Austrálii (je zde však úspěšnější), na Novém Zélandu (tady je naopak vosou obecnou vytlačována) a v Jižní Americe, samostatně pak kolonizovala Jihoafrickou republiku a Severní Ameriku. Ilustrační mapka rozšíření, zde i na anglické verzi, je chybná - v Jihoafrické republice vosy útočné nalazneme pouze v Západním Kapsku na jihozápadě země. Naopak areál v Severní Americe je podstatně větší. Na Novém Zélandu rovněž občas hnízda na podzim nezanikají a mohou tedy dorůst v dalších letech podstatně větší velikosti než v původním areálu - rekordmanem bylo hnízdo vysoké zhruba 4 m, které obsahovalo asi 4 miliony komůrek. == Odkazy == === Reference === === Literatura === ŽĎÁREK, Jan. Hmyzí rodiny a státy. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2013. 582 s. ISBN 978-80-200-2225-7. OCLC 857951938 LESTER, Phil. The Vulgar Wasp: The Story of a Ruthless Invader and Ingenious Predator. 1. vyd. [s.l.]: Victoria University Press, 2018. 200 s. ISBN 9781776561858. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu vosa útočná ve Wikimedia Commons", "question": "Zástupcem které čeledi je vosa útočná?", "answers": ["sršňovitých"]}
{"title": "Hamburk", "context": "Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván \"Tor zur Welt\", tj. \"Brána do světa\". Je v něm jedna z největších německých univerzit, významné průmyslové podniky (loděnice). Známý je kostel sv. Michaela, radnice a čtvrť červených luceren Sankt Pauli s proslavenou ulicí Reeperbahn, která nabízí všemožné druhy zábavy. Každoročně se zde koná známá pouť Hamburger Dom. V centru města, ve čtvrti Altstad, se nachází jezero, na kterém je provozováno jachtaření. Nejvyšší stavbou je Televizní věž Heinricha Hertze. Mezi další oblíbená místa patří také Dungeon - skladiště přestavěné na Dům hrůzy, Kontorhaus postaven r. 1922 ve tvaru lodě či jezero Alster - největší ze 3 jezer o rozloze více než 160 ha. Poblíž se nachází i ZOO, kde žije téměř 3000 druhů zvířat. Část hamburského přístavu Moldauhafen má Česká republika pronajatou do roku 2028. Pronájem části Hamburku od Německa je důsledek postavení Československa na straně vítězů 1. světové války. Z právního hlediska bylo Československo s Německem ve válečném stavu od 28.10.1918 (vznik Československa) až do jeho kapitulace 11.11.1918. V této době došlo i k bojům německé armády s československými legiemi na západní frontě ve Francii u Terronu a Vouziers. Německo v rámci mírové smlouvy z Versailles (podepsána dne 28. června 1919), kromě toho, že uznalo Československo v jeho historických hranicích, tj. včetně německých separatistických pohraničních útvarů Německé Čechy, Šumavská župa, Sudetsko a Německá jižní Morava a vnitřních enkláv Jihlava, Brno a Olomouc, odstoupilo Československu dne 10. ledna 1920 ze svého území Hlučínsko a pronajalo část svých přístavů Štětín a Hamburk v roce 1920 Československu na 99 let. V rámci téže smlouvy byly v Německu internacionalizovány vodní toky vedoucí k těmto přístavům. Německo nesmělo zasahovat do provozu plavidel a mohlo zasáhnout pouze v případě ohrožení svých práv. V rámci Versailleské smlouvy bylo navíc podepsáno, že každých 10 let komise složená ze zástupců Československa, Velké Británie a Německa budou prostory vhodné pro pronájem Československu vytyčovat a že Německo, již v den podpisu Versailleské smlouvy dopředu souhlasí se všemi rozhodnutími a závěry této komise. K realizaci Versailleské smlouvy došlo v Hamburku až v roce 1929, kdy město Hamburk pronajalo vhodné prostory Československu. Při rozdělení Československa dne 31. prosince 1992 připadla celá československá část Hamburku České republice. Česká část Hamburku se nachází ve středu města a přístavu.", "question": "Do jakého roku má Česká republika pronajatu část přístavu v Hamburku?", "answers": ["2028"]}
{"title": "Je třeba zabít Sekala", "context": "Je třeba zabít Sekala je koprodukční film Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek podle námětu a scénáře Jiřího Křižana získal 10 Českých lvů a reprezentoval českou kinematografii v klání o Oscara. Film vznikl v koprodukci s Polskem, Slovenskem a Francií. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici v roce 1943. Toto okupační drama je však zpracováno poměrně netradičně - autoři si vypůjčili vyjadřovací prostředky jak z antické tragédie, kterou vyjadřuje chór dvanácti vesnických starců, tak z westernu: nechybí tajemný cizinec ani závěrečný souboj muže proti muži. Důležitou složkou je téma viny zdánlivě bezúhonných lidí. V celém filmu se o německých okupantech pouze mluví. Film se natáčel v jihočeském Varvažově. Film začíná příchodem valašského kováře Jury Barana (Olaf Lubaszenko) do Lakotic, vesnice na Hané, kde se potřebuje ukrýt před gestapem (má doporučující dopis pro zdejšího starostu). Kvůli jeho evangelické víře ho místní hospodáři přijímají poměrně nepřátelsky. Baran záhy poznává poměry ve vesnici - hospodáři žijí ve strachu před udavačem Ivanem Sekalem (Bogusław Linda), který od okupantů získává grunty zatčených sousedů. Sedláci se rozhodnou využít Baranovy svízelné situace (starosta z dopisu ví, kde se skrývají jeho žena a dcera) a vydíráním ho přinutit k vraždě. Mezitím se ukáže, že Sekalova zrůdnost pramení z ponižování, jehož se mu v dětství dostalo pro nemanželský původ. V souboji na nože Baran Sekala skutečně zabije, sám je však těžce zraněn. Sedláci mu odmítnou poskytnout pomoc a nechávají ho zemřít. Film získal v roce 1998 ocenění Český lev v deseti kategoriích, čímž držel rekord až do roku 2014 (kdy film Hořící keř získal 11 cen). Cena byla udělena za Nejlepší film, režii (Vladimír Michálek), scénář (Jiří Křižan), mužský herecký výkon v hlavní roli (Olaf Lubaszenko), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Agnieszka Sitek.", "question": "Které státy se podílely na filmu Je třeba zabít Sekala?", "answers": ["Polskem, Slovenskem a Francií"]}
{"title": "Prvoci", "context": "Prvoci (Protozoa) je souhrnné označení pro jednobuněčné eukaryotní heterotrofní (či mixotrofní) organismy, které byly dříve řazeny do říše živočichové (Animalia) pro svou pohyblivost a neschopnost fotosyntézy. Tím se odlišují od ostatních protistů, jako jsou různé řasy (Algae) či houbám podobní protisté (hlenky, oomycety a podobně).Tvoří kolonie. Ze skutečnosti, že dříve tvořili podskupinu živočichů, vyplývá také latinský termín protozoa, čili \"prvotní živočichové\". Klasifikace prvoků však prošla v posledních letech značným vývojem a dnes se prvoci řadí do několika eukaryotních víceméně přirozených superskupin, především pak Amoebozoa (např. Archamoebae), Opisthokonta (zejména trubénky, Choanozoa), Chromalveolata (např. nálevníci, Ciliophora), Excavata (např. krásnoočka, Euglenozoa) a Rhizaria (např. dírkonošci, Foraminifera). Zkoumáním prvoků se zabývá protozoologie. Související informace naleznete také v článku Alternativní pojmenování prvoků. Pravděpodobně prvním člověkem, který pozoroval prvoky, byl s pomocí svých mikroskopů Holanďan Antoni van Leeuwenhoek. Popsal a zakreslil především nálevníky (Ciliophora) a nazýval je Animalcula (\"zvířátka\"). V 18. století pak byli nazýváni Animalcula Infusoria, čili \"zvířátka z nálevů\". Tyto a mnohé další klasifikace byly postaveny na víře, že prvoci jsou živočichové. Prvním, kdo vyčlenil jednobuněčné heterotrofy zvlášť, byl v roce 1848 Rudolf Leuckart. V průběhu druhé poloviny 19. století vznikaly další nové termíny, jako Protoctista a Protista, které zahrnují nejen prvoky, ale i mnohé jiné organismy. Český název prvoci použil v roce 1821 Jan Svatopluk Presl jako český ekvivalent k termínu Infusoria.", "question": "Kdo jako první pravděpodobně pozoroval prvoky?", "answers": ["Antoni van Leeuwenhoek"]}
{"title": "Apple", "context": "Apple Inc., dříve Apple Computer Inc., je americká firma se sídlem ve městě Cupertino v Kalifornii. Firma byla založena v roce 1976, specializuje na hardware a software. Jejich nejznámějšími produkty jsou: řada počítačů Mac, sada kapesních počítačů a MP3 přehrávačů iPod, chytrý telefon iPhone a tablet iPad, nebo také hodinky Apple Watch. V počítačích Apple je instalován standardně operační systém macOS a dotyková zařízení jsou poháněna operačním systémem iOS. Dalším známým softwarem je program pro přehrávání a uspořádávání hudební kolekce; iTunes. Mezi další aplikace od firmy Apple se řadí sada kancelářského balíku iWork a sada na vytváření hudby, fotek a videí iLife. Apple ale také vyvíjí a zavádí produkty v jiných oblastech. V poslední době je úspěšná řada multimediálních přehrávačů iPod,[kdy? ] který se stal s více než 100 miliony prodanými kusy nejprodávanějším MP3 přehrávačem na světě. V lednu 2007 Apple představil mobilní telefon iPhone a roku 2010 tablet iPad. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh.", "question": "Kdy byla založena firma Apple?", "answers": ["1976"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Rodiče z něj chtěli mít také učitele, on se však kvůli vadě řeči nakonec rozhodl pro studium práv. (Později přispěl k ustavení české právnické terminologii.) Aby mohl studovat na hradeckém gymnáziu, musel si sám obstarat výdělek – a to vyučováním hry na klavír. Na gymnázium nastoupil roku 1825. Když měl prázdniny, často rád podnikal výlety se svými přáteli, zejména do okolí rodného Miletína. Roku 1831 nastoupil Erben na filozofickou fakultu v Praze. Zde také započal studium práv (1833–1837), při tomto studiu se plně projevily jeho historické a přírodovědecké zájmy. V této době také Erben začal svými básněmi přispívat do českých časopisů. === Rodinný život ===", "question": "Jak se jmenovalo dvojče Karla Jaromíra Erbena?", "answers": ["Jan"]}
{"title": "Charleyova teta", "context": "Charleyova teta je divadelní komedie anglického autora Brandona Thomase z roku 1892. V češtině ji uvedlo poprvé Národní divadlo v Praze roku 1894. V České republice má tuto hru na repertoáru mnoho divadel, mezi nimi i Městské divadlo Brno. Mezi legendární české inscenace této hry patří, mimo jiné, také ta z Městských divadel pražských, kde v Divadle ABC hlavní roli po mnoho let ztvárňoval Lubomír Lipský. Děj hry se odehrává v 19. století. Dva studenti Oxfordské univerzity Charley a Jack chtějí požádat své dívky o ruku, ale doba si žádá doporučení solidní osoby. Do Anglie se má vrátit velmi bohatá Dona Lucie Dalvadores, Charleyova teta. Problém se zdá být vyřešen. Slečny jsou již netrpělivé a teta stále nikde, proto se studenti rozhodnou, že se za tetu převleče jejich spolužák Babberly. Z toho vyplývají velmi komické situace a samozřejmě se objeví i skutečná teta. Hru má od roku 2007 na repertoáru Městské divadlo Brno. Délka představení činí 2 h 55 minut, s jednou dvaceti minutovou přestávkou. 15.10.2009 proběhla premiéra hry na prknech pražského divadla na Jezerce v režii Jana Hrušínského. V roli sluhy Brasseta se spolu s Janem Hrušínským a Zdeňkem Hruškou alternoval nejslavnější český představitel titulní role, Lubomír Lipský. Hlavní postavu lorda Babberlyho ztvárnil Radek Holub a v současnosti se v hlavní roli objevuje Petr Vacek. I na dalších postavách se za sedm let prostřídalo několik herců. Jacka Chesneyho si zahrál například Roman Štabrňák, Charleyho pak Lukáš Langmajer.", "question": "Kterého roku poprvé v češtině uvedlo Národní divadlo v Praze divadelní hru Charleyova teta?", "answers": ["1894"]}
{"title": "Sully Prudhomme", "context": "René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž - 6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901. Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu \"...jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Pè. Stances et Poè (1865, Stance), Les épreuves (1866, Zkoušky osudu), Les solitudes (1869, Samoty). Les destins (1872, Osudy), La France (1874), Les vaines tendresses (1875, Marná laskání), Le Zénith (1876), La justice (1878. , Spravedlnost), Le prisme, poésies diverses (1886, Lom světla), Le bonheur (1888, Štěstí), Épaves (1908, Trosky), posmrtně. Que sais-je? (1896, Co vím? ), filozofické pojednání, Testament poétique (1901, Básnická závěť), eseje, La vraie religion selon Pascal (1905, Pravé náboženství podle Pascala), eseje, Journal intime: lettres-pensée (1922), deník. Jediný český výbor z básníkova díla vyšel roku 1937 v Nakladatelském družstvu Máje v Praze pod názvem Marná laskání v překladu Svatopluka Kadlece a s úvodem Václava Černého.", "question": "Kde zemřel René-François-Armand?", "answers": ["Châtenay-Malabry"]}
{"title": "Pompeje", "context": "Zemní práce ve staré části města a hloubkové vrty však zjevily vrstvy usazeného sedimentu, který naznačuje, že již před rokem 79 byla oblast zasažena přírodními katastrofami. Na vrstvě lávového podloží pod městem byly nalezeny tři vrstvy sedimentu. V těchto vrstvách vědci nalezli kosti zvířat, úlomky keramiky a otisky květin. Pomocí radiokarbonové metody datování vědci určili stáří první vrstvy do 8. století př. n. l., přibližně do doby založení města. Další dvě vrstvy jsou odděleny obdělanou půdou a kamennými silnicemi a jejich vznik se datuje do 4. století a 2. století př. n. l. Za vznikem těchto sedimentů se skrývají patrně rozsáhlé sesuvy půdy vlivem extrémních srážek. (Senatore, et al., 2004) Geologové se snažili pomocí magnetické charakteristiky kamenů z Pompejí určit teplotu pyroklastické vlny, která pohřbila město. Pokud roztavená láva tuhne, magnetické minerály v ni obsažené se orientují shodně s zemským magnetickým polem. Pokud je materiál zahřát nad určitou teplotu, známou jako Curieho teplota, magnetické pole může být změněno nebo úplně zrušeno. Analýza přibližně 200 vulkanických kamenů a nálezů (např. střešní tašky) ukázala, že u vrcholu sopky měl mrak teplotu kolem 850 °C a než dosáhl města, ochladl na 350 °C. Většina zkoumaných materiálů byla vystavena teplotě mezi 240 °C a 340 °C. Na některých místech byla teplota ještě nižší, kolem 180 °C. (Cioni, et al., 2004).", "question": "Co pohřbilo Pompeje ?", "answers": ["pyroklastické vlny"]}
{"title": "Thomas Jefferson", "context": "Thomas Jefferson (13. dubna 1743 v Shadwellu ve Virginii - 4. července 1826 v Charlottesville ve Virginii), byl třetí americký prezident (1801-1809) a hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti (1776). Během americké revoluce byl guvernérem Virginie (1779-1781) a později americkým velvyslancem ve Francii (1785-1789). Po návratu z Francie se stal prvním ministrem zahraničí ve vládě prezidenta George Washingtona (1790-1793). Jeho sympatie k Velké francouzské revoluci vedly k jeho konfliktu s Alexandrem Hamiltonem. V roce 1793 kvůli tomuto konfliktu rezignoval. Označoval se za materialistu. Jako deista zkoumal pravdivost Bible. Tíhnul k \"zdravému rozumu\" a přírodním zákonům. Stavil se do opozice vůči bankám a dluhům, které mj. brání koloniální nezávislosti na království. Bojoval za nezávislost a rovnost. Přestože mu sloužili otroci, bojoval například i proti mezinárodnímu obchodu s otroky. V roce 1788 postavil v USA v Richmondu budovu pro zákonodárné shromaždění, která je dnes stavební památkou. V roce 1825 rok před svou smrtí spoluzaložil Virginskou univerzitu, na jejím konci byla postavena cihlová rotunda. V roce 1796 kandidoval na funkci prezidenta USA, ale prohrál o tři hlasy s Johnem Adamsem. Druhým prezidentem se tak stal John Adams, on sám byl zvolen viceprezidentem, avšak nespolupracoval s Adamsem. Postavil se proti jeho zákonům omezujícím poskytnutí amerického státního občanství přistěhovalcům a zákonům omezujícím kritiku státních úředníků. Zemřel jen o několik hodin dříve než John Adams. Šlo o nadšence do šifrování a tajných kódů, kteroužto zálibu sdílel s Robertem Pattersonem. V jeho pozůstalosti se jako pozůstatek přátelského soutěžení mezi oběma muži nachází zašifrovaný dopis, který mu Patterson bez klíče poslal coby dárek k Vánocům v roce 1801. Není známo, že by jej on sám někdy rozluštil, s největší pravděpodobností nikoliv, a určitě považoval šifru za natolik důmyslnou, že zvažoval její použití ve státní správě. Šifra odolávala přes dvě stě let, než ji v roce 2009 s pomocí počítačů prolomil odborník na kryptologii a matematiku Lawren Smithline. K jeho zábavám patřilo také chovatelství, především drůbeže a ovcí. Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons Osoba Thomas Jefferson ve Wikicitátech Galerie Thomas Jefferson ve Wikimedia Commons", "question": "Kolikátým prezidentem Spojených států amerických byl Thomas Jefferson?", "answers": ["třetí"]}
{"title": "Hewlett-Packard", "context": "Klávesnice byla křížencem vědeckého kalkulátoru a přídavným zařízením. Nebyla zde abecední klávesnice. Společnost získala celosvětový respekt k řadě produktů. V roce 1972 představil světově první kapesní vědecký elektronický kalkulátor (HP-35), v roce 1974 první kapesní počítač (HP-65), v roce 1979 se rozšířil na alfanumerický, programovatelný (HP-41C) a první symbolický a grafický kalkulátor (HP-28c). Stejně jako jejich vědecké a obchodní kalkulačky, jejich osciloskopy, logické analyzátory, a jiné měřicí přístroje mají pověst odolnosti a využitelnost (tyto produkty jsou nyní součástí vedlejších produktové řady Agilent). 98x5, řada technických stolních počítačů začala v roce 1975 s 9815, a levnější série 80, opět technických počítačů, začala v roce 1979 s 85. Tyto stroje používaly programovací jazyk BASIC, který byl k dispozici ihned po jejich zapnutí a používal proprietární magnetické pásky pro uchovávání informací. HP počítače se později velmi podobaly svými schopnostmi počítačům IBM, i když omezeně dostupné technologie zvyšovaly jejich ceny. === 1980 === V roce 1984 HP zavedlo i inkoustové a laserové tiskárny. Spolu s řadou skenerů, byly z tiskáren později vyvinuty úspěšné multifunkční zařízení, nejvýznamnější jsou byly samostatné jednotky tiskárna / skener / kopírka / fax. Tiskové mechanismy HP LaserJet, nesmírně populární řady laserových tiskáren, téměř zcela závisí komponentách Canon(tiskové motory), které zase využívají technologií vyvinutých společností Xerox.", "question": "Jaká je skratka pro Hewlett-Packard?", "answers": ["HP"]}
{"title": "Obilniny", "context": "Obilniny jsou rostliny z čeledi lipnicovité, využívané, šlechtěné a pěstované především pro svá semena – zrna či obilky. Obilí, obiloviny, také cereálie slouží především k lidské výživě. Obilovina ve formě obilky představuje hlavní produkt obilnin Zrna se užívají buďto celá (rýže, žito, ječmen, oves), broušená, to jest částečně nebo úplně zbavena obalu zrna (kroupy, bílá rýže), anebo rozemletá (celozrnná mouka - rozemleté celé zrno, vločky (nejen ovesné), krupky, bílá mouka nebo krupice). Zrno obsahuje zejména škrob, minerály, vitamíny, oleje a vlákniny. Zrna se také zkrmují přímo. Celé rostliny se využívají jako zelená píce. Nadzemní část se silážuje (kukuřice setá), zpracovává jako sláma (pšenice, ječmen) nebo se z ní vyrábějí rohože, košíky, kartáče (čirok). Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60–70 %. Světová produkce obilnin (bez rýže) v sezóně 2009/2010 byla téměř 1 800 milionů tun, z toho bylo 34 % použito na výrobu jídla, 42 % na výrobu krmiva, 16 % na průmyslové využití (např. výroba biopaliv) a zbytek uskladněn. Výzkumem obilnin se zabývá Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž (dříve Výzkumný ústav obilnářský) v Kroměříži. Obilniny patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), označované také jako trávy, řádu lipnicokvěté (lipnicotvaré) (Poales). Jsou to jednoleté i víceleté byliny se svazčitým kořenovým systémem. Stonek nazývaný stéblo je složen z dlouhých dutých článků (internody) a kolének (nody), kde dochází k prodlužování, tedy růstu celé rostliny. Většina druhů vytváří několik odnoží. Pochva listů vyrůstající z kolének přechází v listovou čepel s rovnoběžnou žilnatinou. Na rozhraní pochvy a čepele vyrůstá jazýček a čepel je zakončena oušky. Tvar jazýčku a oušek může být rozlišovacím znakem některých obilnin (pšenice, ječmen, žito, oves). Obilniny rozdělujeme podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin: slzovka obecná (Coix lacryma-jobi) dochan (Pennisetum) kalužnice, korakán (Eleusine) milička, tef (Eragrostis) paspal (Paspalum). lesknice (chrastice - Phalaris) ježatka (Echinochloa) rosička (Digitaria) troskut (Cynodon) Pseudoobilniny (pseudoobiloviny) jsou rostliny z jiných čeledí než lipnicovité (Poaceae), které se ale přiřazují k této skupině díky stejnému hospodářskému využití a chemickému složení. Nejvýznamnějšími představiteli jsou: laskavec (Amaranthus – Amaranthaceae) merlík (Chenopodium – Amaranthaceae) pohanka (Fagopyrum – Polygonaceae) Obilniny jsou rostliny poměrně nenáročné, rostou v různých podmínkách a poskytují vysoké výnosy.", "question": "Do jaké čeledi patří obilniny?", "answers": ["lipnicovité"]}
{"title": "Ostralka štíhlá", "context": "Ostralka štíhlá (Anas acuta) je středně velká plovavá kachna z řádu vrubozobých. == Popis == Samec je výrazně zbarvený: hlava a část krku jsou hnědé, hruď a dolní část krku bílá (úzkým proužkem zasahuje bílé zbarvení dozadu na hlavu), boky a hřbet jsou šedavé, černá střední ocasní pera výrazně prodloužená. Samice je celkově hnědavá; od samice kachny divoké se liší jednobarevnou hlavou bez proužků a tmavošedým zobákem. V letu má černozelené, bíle lemované zrcátko. Hnízdí na jezerech v nížinách a stepích, také v tundře a horách. U nás protahuje na jaře i na podzim, vzácně přezimuje. V České republice hnízdila ostralka vždy jen ojediněle a nepravidelně, jedinou oblastí pravidelného hnízdění bylo dolní Podyjí, ovšem jen do výstavby Novomlýnských nádrží. Poslední hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1985 u Oder. Dnes lze Ostralku štíhlou vidět nanejvýš v zoologických zahradách, například v Zoo Hluboká nad Vltavou, Zoo Zlín, Zoo Tábor a v Zoo Praha. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu ostralka štíhlá ve Wikimedia Commons Galerie ostralka štíhlá ve Wikimedia Commons Taxon Anas acuta ve Wikidruzích", "question": "Jaké zbarvení má samice Ostralky štíhlé ?", "answers": ["celkově hnědavá"]}
{"title": "Želvy", "context": "Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.[zdroj? ] V prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní,[zdroj? ] avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili jako potravu. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Mezi největší želvy celé geologické historie patřil obří svrchnokřídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a několikatunovou hmotností.[zdroj? ] Tito obři žili v mořích. Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají do krunýře na levou nebo pravou stranu. Jazyk je tlustý a nevysunutelný. Komorové oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy. Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí. Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka.[zdroj?", "question": "Mají želvy vysunutelný jazyk?", "answers": ["Jazyk je tlustý a nevysunutelný."]}
{"title": "Libye", "context": "Libye je arabský stát v severní Africe u Středozemního moře. Jejími sousedy jsou Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko. Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi. V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO. Válka skončila vítězstvím povstalců. Město Leptis Magna patřilo k významným obchodním centrům Římského impéria. V 7. století oblast dnešní Libye dobyli Arabové a v roce 1551 Osmanští Turci. V letech 1911-1943 byla Libye italskou kolonií. Itálie tuto bývalou osmanskou provincii získala na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce, kdy byli Turci, tlačeni hrozícím konfliktem s balkánskými státy, donuceni podepsat s Itálií mírovou smlouvu. V rámci této smlouvy vyklidili Tripolsko a Kyrenaiku a předali ji pod správu Itálie. Kyrenaiku se však Italům nepodařilo zcela obsadit, a tak požívala značné autonomie v rámci italské koloniální říše (vlastní parlament). Až po další válce v letech 1922-1928 byla Kyrenaika zcela podrobena a roku 1929 spojena s Tripolskem a Fezzánem. Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců, zesílenému v průběhu první světové války, kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností. Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra. Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence, v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000. V roce 1938 se pobřežní části Kyrenaiky i Tripolska staly integrální součástí Itálie, zatímco ve vnitrozemí vznikla provincie Libyjská Sahara. Během druhé světové války bylo území Libye svědkem rozsáhlých válečných operací. Válčící strany (Němci, Italové a Britové) se střídali v kontrole nad touto oblastí. Ke konci roku 1942 se Britům podařilo definitivně vytlačit italsko-německé jednotky z Libye. Po zbytek války a po ní byly Tripolsko a Kyrenaika spravovány Velkou Británií. Po druhé světové válce bylo území bývalé Italské severní afriky rozděleno na historické regiony Tripolsko (pod vládou Britů), Kyrenaika (pod vládou Britů) a Fazzā (pod vládou Francouzů). Poté, co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům, rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye. Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951, kdy spojením Fezzánu, Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I. emíra Kyrenaiky a Tripolska. V roce 1963 byl za autoritativní vlády zrušeno federativní členění země. V roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího. Libye po roce 1969 postupně začala usilovat o pozici regionální mocnosti v Africe. Ze země byly vykázány americké a britské jednotky, znárodněny zahraniční ropné společnosti.", "question": "Sousedí Libye s Egyptem?", "answers": ["Jejími sousedy jsou Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko."]}
{"title": "Kormorán velký", "context": "V Africe zimuje na severním pobřeží a podél Nilu, hnízdí a celoročně se vyskytuje na severozápadním pobřeží, ve střední a východní Africe a v Jihoafrické republice. V Asii hnízdí od střední Asie na východ po východní Čínu, zimuje v jižní Číně a Indii, zimující ptáci jsou pozorováni i v jihovýchodní Asii. Hnízdí také ve většině Austrálie mimo centrální oblasti, zimuje také na Novém Zélandu. === Výskyt v Česku === V České republice se kormoráni pokoušeli neúspěšně zahnízdit již v minulosti, první stálá kolonie vznikla na jižní Moravě až v roce 1982. Od té doby počty hnízdících ptáků nejdříve prudce narůstaly, ale později zpět prudce poklesly, proto je ohroženým druhem. Kormoráni osídlili také další oblasti (jižní a severozápadní Čechy, Poodří). V letech 2001–2003 hnízdilo na našem území 200–232 párů, což je výrazné snížení proti 500–660 párům v letech 1985–1989; pokles byl jistě způsoben regulací početnosti. V roce 2010 u nás v šesti koloniích hnízdilo přibližně 350 párů kormoránů. Během zimního období[kdy? ] k nám pak zavítalo 10000–15000 ptáků ze severských zemí.[zdroj? ] === Potrava === V ČR mimo produkční rybníky (tj. na volných vodách) loví kormoráni především plotice, okouny, oukleje a jelce, kteří tvoří přes 75% jejich kořisti (početně). Na rybářských revírech jen za zimní období odloví až 80 kg ryb z každého hektaru vodní plochy (např. na Vltavě v Praze). Během zimy loví v průměru až 5krát těžší ryby (průměr 157 gramů) než v letním období (průměr 30 gramů). Obvyklou kořist představují ryby o velikosti 18,5 cm, 95 % ulovených ryb je do velikosti 30 cm. Ve velmi výjimečných případech uloví i rybu větší než 50 cm (štika, parma, úhoř). Denní spotřeba potravy průměrného ptáka je cca 400 gramů ryb. Nejnovější výzkumy ukazují, že kolonie zimujících kormoránů nemají zásadní vliv na výsledky a úspěšnost reintrodukčního programu Losos 2000, který probíhá v povodí řek Labe a Ohře. V ČR je potrava kormoránů sledována na nádržích Slapy a Želivka, na Vltavě, Berounce a na Labi. === Expanze kormorána velkého === Evropská populace poddruhu Ph. c. sinensis v polovině 20. století téměř vyhynula. Zavedení ochranářských opatření v různých evropských zemích v letech 1965 až 1981 vedlo k expanzívnímu růstu, místy až o 18% ročně.", "question": "Co tvoří potravu Kormorána vlekého?", "answers": ["plotice, okouny, oukleje a jelce"]}
{"title": "Johannes Diderik van der Waals", "context": "Johannes Diderik van der Waals (23. listopadu 1837, Leiden - 8. března 1923, Amsterdam) byl holandský fyzik. V roce 1910 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za práci na stavové rovnici plynů a tekutin. V letech 1862 - 1865 studoval univerzitu v Leidenu. Od 1864 učil fyziku a matematiku na střední škole v Deventeru a o dva roky později v Haagu. Doktorskou disertaci s názvem Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand obhájil v roce 1873. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi objemem, tlakem a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako van der Waalsovy síly. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla Siru Jamesi Dewarovi a Heike Kamerlinghovi Onnesovi údaje potřebné pro výrobu kapalného hélia. V roce 1893 publikoval hlavní myšlenky termodynamické teorie kapilarity, jejímž hlavním předpokladem byla existence pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou. V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.", "question": "Kde se narodil Johannes Diderik van der Waals?", "answers": ["Leiden"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako \"čirý psychický automatismus\", kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud. Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období: Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).", "question": "Na co navazovaly počátky surrealismu?", "answers": ["na dadaismus"]}
{"title": "Vltavská kaskáda", "context": "Vltavská kaskáda je soustava vodních děl na řece Vltavě. Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW. První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely. Ačkoliv účelem výstavby prvních děl Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, po druhé světové válce byla upřednostněna akumulační funkce a z ní vyplývající nadlepšení průtoků na Vltavě a na dolním Labi. Vltavské nádrže mají význam především energetický (výroba el.energie v hydroelektrárnách, zejména při špičkovém odběru) a ochranný před povodněmi, dále plavební, rekreační a vodárenský. Vedlejšími přínosy jsou ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastavit povodeň do velikosti dvacetileté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m3·s−1, překračující úroveň tisícileté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m3·s−1. Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu.", "question": "Kdy byly vybudovány první přehrady Vltavské kaskády?", "answers": ["30. letech 20. století"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "Kolik Českých lvů získal film Návrat idiota?", "answers": ["pěti"]}
{"title": "Poupata (film)", "context": "Poupata (2011) je český film, režijní debut Zdeňka Jiráského. Vypráví o Jardovi Hrdinovi, nádražním hradlaři závislém na hracích automatech, a jeho rodině. Film získal hlavní cenu Český lev 2011 pro nejlepší film roku a další tři ocenění za nejlepší režii, nejlepší kameru a nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro Vladimíra Javorského. Nominován byl také za scénář, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Malgorzatu Pikus, střih, zvuk, hudbu a výtvarné řešení. Po úspěchu na Českých lvech se film k 8. březnu 2012 vrací do distribuce. Scénář získal před realizací filmu Cenu nadace RWE a Studia Barrandov. Film získal dvě ceny na Cenách české filmové kritiky 2011 za nejlepší kameru a za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro Vladimíra Javorského. Kromě toho získal nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší původní hudba a nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Malgorzatu Pikus. Zdeněk Jiráský byl nominován na Cenu RWE pro objev roku. Na cenách Český lev 2011 získal ceny za nejlepší film, nejlepší režii, kameru a mužský herecký výkon v hlavní roli pro Vladimíra Javorského. Nominován byl v kategoriích scénář, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli pro Malgorzatu Pikus, střih, zvuk, hudba, výtvarné řešení, nominován byl také na cenu za nejlepší plakát. Na filmovém festivalu v Chicagu film získal cenu pro začínající tvůrce New Director Competition a cenu Stříbrný Hugo. Film získal i cenu z festivalu v jihokorejském Pusanu. Kamil Fila, Aktuálně.cz, 15. prosince 2011 [1] Mirka Spáčilová, iDNES.cz, 16. prosince 2011 [2] Marcel Kabát, Lidovky.. cz, 15. prosince 2011 [3] Hubert Poul, Moviezone.cz, 19. prosince 2011 [4] Jan Jaroš, Filmserver.cz, 14. prosince 2011. [5] Jan Gregor, Respekt.cz, 18. prosince 2011 [6] František Fuka, FFFilm, 28. listopadu 2011 [7] Poupata (film) na Kinoboxu.cz Poupata v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "O čem vypráví děj filmu Poupata?", "answers": ["o Jardovi Hrdinovi, nádražním hradlaři závislém na hracích automatech, a jeho rodině"]}
{"title": "Leopold Sviták", "context": "Po úmrtí Josefa Svitáka se manželé Svitákovi ujímají dědictví ve smyslu usnesení okresního soudu v Místku ze dne 18. října 1895. V roce 1895 nakupuje firma některé patenty firmy Benz a rozhoduje se stavět automobily. To byl počátek nové, usilovné práce a přemýšlení pro Leopolda Svitáka. Musel totiž vytvářet všechny potřebné součástky sám od základů, neboť v té době neexistovaly žádné továrny, jež by automobilové součástky vyráběly a dodávaly. Toto úsilí bylo korunováno úspěchem – v roce 1897 byl dohotoven první osobní automobil v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dostal název \"Praesident\". Ještě téhož roku byla s ním podniknuta první dálková jízda spolehlivosti na trase Kopřivnice – Vídeň (285 km). Jednalo se o sázku vídeňského sportovního klubu. Kromě \"Praesidenta\" se jízdy zúčastnily ještě další dva vozy; všechny vzbuzovaly po celé cestě nebývalou pozornost a údiv nad \"vozem, který jezdí bez koní\". Jeden exemplář \"Praesidenta\" je uložen ve sbírkách Národního technického muzea v Praze na Letné. V roce 1898 byl Leopold Sviták jmenován závodním (Betriebsleiter). Zároveň však v témže roce je v jeho pracovní knížce vyznačen výstup ze služeb firmy dnem 24. listopadu. Důvodem byla skutečnost, že se firma rozhodla vyslat svého závodního na delší studijní cestu do ciziny. Cílem bylo prostudování stavu výroby automobilů v Evropě. A tak Leopold Sviták cestuje do Paříže, Drážďan, Chemnitz, Berlína, Deutzu, Kolína nad Rýnem a Mannheimu. Výsledkem této cesty byla řada zlepšení konstrukčních i výrobních. Pan Emil Hanzelka v roce 1947 (byl tehdy památkovým referentem Klubu českých turistů a Okresní osvětové rady v Novém Jičíně) vzpomíná na Leopolda Svitáka, u něhož se vyučil, že všechny součástky navrhoval, skicoval, sám obráběl a montoval, sám vyráběl karburátory, chladiče, kuličková ložiska a ozubená kola. Každá součástka musela být vyzkoušena a často i mnohokrát vyměňována. Jedině řetězy, zapalovací magnety a pneumatiky se kupovaly. S dohotoveným vozem sám vyjížděl jako zkušební jezdec. Pravou rukou mu byl Jan Kuchař z Kopřivnice, jeho konstruktér a dílovedoucí. V březnu roku 1899 dává si Leopold Sviták vypracovat od stavitele Jana Smitala v Novém Jičíně plánek na přestavbu odstoupeného domku č. 86 na Hukvaldech.", "question": "Jak se nazýval první automobil sestrojený v Rakousko-Uhersku ?", "answers": ["Praesident"]}
{"title": "Obština Gorna Orjachovica", "context": "Obština Gorna Orjachovica (bulharsky О Г О) je bulharská jednotka územní samosprávy ve Velikotărnovské oblasti. Leží ve středním Bulharsku v Předbalkánu. Správním střediskem je město Gorna Orjachovica, kromě něj zahrnuje obština 1 město a 12 vesnic. Žije zde zhruba 45 tisíc stálých obyvatel. == Sídla == == Sousední obštiny == == Obyvatelstvo == V obštině žije 44 776 stálých obyvatel a včetně přechodně hlášených obyvatel 52 677. Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující: == Odkazy == === Poznámky === === Reference ===", "question": "Kde leží Obština Gorna Orjachovica ?", "answers": ["Bulharsku"]}
{"title": "Anders Celsius", "context": "Anders Celsius (27. listopadu 1701 – 25. dubna 1744 ) byl švédský astronom a fyzik. Jde o autora Celsiovy stupnice. V letech 1736 až 1737 se zúčastnil Laponské expedice vedené francouzským astronomem Maupertuisem do Tornia. Expedici navrhl on sám během svého studijního pobytu v Paříži na tamější Francouzské akademii věd jako paralelní expedici k expedici do Peru (na území dnešního Ekvádoru) a která postupnými měřeními délky jednoho stupně zeměpisné šířky dokázala Newtonovu hypotézu o zploštění Země na pólech. Svojí účastí na expedici se stal velmi známým a tak mu švédské úřady poskytly finance na otevření Celsiovy observatoře. Tato observatoř byla otevřena roku 1741 a on sám ji vybavil nejmodernějšími přístroji, které získal při svých cestách po cizině. Studoval i polární záře. Jako první si všiml souvislosti mezi polárními zářemi a poruchami magnetického pole Země. Jako první také změřil jasnost více než 300 hvězd s průměrnou chybou 0,4 mag. Stal se známým roku 1742, kdy navrhl Celsiovu stodílkovou teplotní stupnici. Jeho stupnice ale byla původně obrácená, bod varu vody měl 0 a bod tuhnutí +100 stupňů. Do nám známého tvaru ji obrátil až roku 1745 Carl von Linné, rok poté, co Celsius zemřel na tuberkulózu. Galerie Anders Celsius ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Anders Celsius ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké národnosti byl Anders Celsius?", "answers": ["švédský"]}
{"title": "Kulajda", "context": "Kulajda je typická bílá polévka, která se skládá z vody, smetany, koření, vajíčka, kopru a brambor. Typická je pro svoji vysokou hustotu, bílou barvu a charakteristickou chuť. Pro přípravu kulajdy neexistuje jednotný recept, který by byl univerzální. Vyskytuje se mnoho variant, které se odlišují kořením a dalšími přísadami přidávanými do polévky. Občas se kulajda pro svoji sytost podává jako samostatný hlavní chod místo předkrmu. Slovníkové heslo kulajda ve Wikislovníku Recept jihočeská kulajda", "question": "Co je to kulajda", "answers": ["polévka"]}
{"title": "Nivchština", "context": "Nivchština nebo též giljačtina (nivchsky: Н д; japonsky: ニ/ギ, nivufu-go/girijaku-go) je osamocený jazyk, jímž mluví zhruba 1000 lidí na ostrově Sachalin a v nížinách řeky Amur. Do roku 1953 byl psán latinkou, poté cyrilicí. Ze zhruba 4 500 Nivchů mluví tímto jazykem přibližně 20 %, ostatní přejali jako mateřský jazyk ruštinu. Tradičně bývá řazen mezi tzv. paleoasijské jazyky, což je skupina původních jazyků východní Sibiře bez prokázané genetické příbuznosti. Společný původ s dalšími jazyky nebyl přesvědčivě doložen a nivchštinu je tedy nutno považovat za izolovaný jazyk, ačkoliv příbuznost byla hledána například u ainštiny, japonštiny, altajských jazyků či ostatních paleoasijských jazyků. Lingvista Joseph Greenberg řadil nivchštinu mezi tzv. euroasijské jazyky, což je široce pojatá rodina zahrnující evropské a asijské jazyky od indoevropských po čukotsko-kamčatské.", "question": "Kolik lidí mluví nivchštinou?", "answers": ["zhruba 1000"]}
{"title": "Francie", "context": "Je šestý největší dovozce výrobků za USA, Německem, Čínou, Spojeným královstvím a Japonskem. Dále podle statistiky OECD byla v roce 2007 Francie na třetím místě v získávání přímých zahraničních investic. S téměř 158 miliardami USD zahraničních investic se Francie zařadila za USA (237,5 mld. USD investic) a Spojené království (185,9 mld. USD). Na druhou stranu francouzské společnosti investovaly ve stejném období 224,6 miliard USD v zahraničí, což zařazuje Francii na třetí místo žebříčku největších zahraničních investorů po USA (333,2 mld. USD) a Spojeném království (229,8 mld. USD). Francie je také druhou nejvíce produktivní zemí v OECD (nepočítaje Norsko, kde jsou hodnoty zvýšeny uměle tržbami z ropy, a Lucembursko, kde s velkými offshorovými investicemi bank). V roce 2003 byl průměrný hrubý domácí produkt na jednu hodinu práce 47,2 USD. Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj. vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus. Železniční síť Francie, která k roku 2008 spojuje 29 473 km, je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost RFF. Po Německu jde o druhou nejrozsáhlejší železniční síť v západní Evropě. Vlaky osobní dopravy provozuje společnost SNCF. Mezi vysokorychlostní vlakové spojení ve Francii patří Thalys, Eurostar a TGV, které za komerčního využití na vysokorychlostních tratích dosahují rychlosti 270 - 320 km / h. Eurostar, společně s Eurotunnel Shuttle, spojuje Francii se Spojeným královstvím přes Eurotunel. Francie má železniční spojení do všech sousedních států, kromě Andorry. Vnitrostátní spojení je také velmi dobře rozvinuté a nachází se zde také několik podzemních železnic a tramvají, které doplňují autobusovou dopravu. Ve Francii se nachází přibližně 893 300 kilometrů funkčních vozovek. Dálniční síť měří přibližně 12 000 kilometrů. Nejsou zde pravidelné registrační poplatky, či daně, ale za použití dálnic se vybírá mýtné, kromě blízkosti velkých obcí.", "question": "Do kterého sousedního státu nemá Francie železniční spojení?", "answers": ["Andorry"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "V roce 1988 byly vyslány dvě sovětské sondy Fobos 1 a 2, které měly studovat Mars a jeho dva měsíce. Bohužel se ale Fobos 1 odmlčel již po cestě k Marsu, zatímco Fobos 2 pořídil úspěšně fotografie Marsu i Phobosu, ale před vysláním dvou přistávacích modulů na povrch měsíce se porouchal. Po selhání sondy Mars Observer v roce 1992 se roku 1996 k Marsu dostala sonda Mars Global Surveyor, která úspěšně mapovala povrch planety až do roku 2006, kdy bylo po třetím prodloužení mise se sondou ztraceno spojení. Měsíc po vyslání sondy Surveyor byla vyslána další sonda Mars Pathfinder, která měla za úkol vysadit na povrchu malé pojízdné vozítko, jenž by zkoumalo okolí přistávacího modulu v oblasti Ares Vallis. Tato mise byla pro NASA obrovským úspěchem, jelikož přinesla velkou řadu snímků z povrchu, kterým se dostala obrovská publicita. V roce 2001 NASA vyslala úspěšně sondu Mars Odyssey, která je stále na orbitě planety. Pomocí gama spektrometru objevila známky vodíku ve svrchních metrech marsovského regolitu. Předpokládá se, že tento vodík je vázán ve vodním ledu, který se pod povrchem nachází. O dva roky později v roce 2003 se k planetě vydala evropská sonda Mars Express, která se skládala ze dvou částí, orbitálního modulu Mars Express a přistávacího s označením Beagle 2. Tato mise byla úspěšná jen částečně, jelikož přistávací modul z nezjištěných příčin selhal během přistávacího manévru a následně v únoru 2004 byl prohlášen za ztracený. Na začátku roku 2004 byl pomocí planetárního fourierovského spektrometru pracující s infračerveným světlem ohlášen nález metanu v atmosféře Marsu.", "question": "Která planeta je čtvrtou planetou sluneční soustavy?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "Norijuki Abe", "context": "Norijuki Abe (阿 記 Abe Noriyuki) se narodil 19. července 1961 v Kjótu. Živí se jako anime režisér, scenárista a zvukový režisér. Je známý díky spolupráci se Studiem Pierrot, ve kterém režíroval několik známých anime hitů typu Flame of Recca, Bleach, Yu Yu Hakusho. Noriyuki Abe dopomohl Yu Yu Hakushu vyhrát v roce 1993 a 1994 cenu Animage Anime Grand Prix. Bleach: The DiamondDust Rebellion : Režisér Bleach: Memories of Nobody: Režisér Bleach (TV) : Režisér, Storyboard, Technický ředitel Čiisana kjódžin Microman (TV) : Režisér [seriál] Detective School Q. : Režisér, Storyboard, Režisér [epizod] Flame of Recca (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Strašidelné historky (TV) : Režisér, Zvukový režisér Great Teacher Onizuka (TV. ) : Režisér, Storyboard Midori no makibao (TV) : Režisér, Režisér [epizod] Ninku (TV) : Režisér, Storyboard Ninku the Movie : Režisér, Storyboard Norakuro-kun (TV). : Režisér [epizod] Ore wa čokkaku (TV) : Režisér [epizod] Saber Marionette J to X (TV) : Storyboard (ep 16) Seikai no Senki (seriál) : Storyboard Tokyo Mew Mew (TV) : Režisér Yu Yu Hakusho: Poltergeist Report : Supervize Yu Yu Hakusho: The Movie : Režisér Velká Zkouška (TV) : Režisér, Storyboard, režisér [animace]", "question": "Čím se živí Norijuki Abe?", "answers": ["jako anime režisér, scenárista a zvukový režisér."]}
{"title": "Trojúhelník", "context": "Proti většímu úhlu leží větší strana. α + α' = β + β' = γ + γ' = 180° α + β = γ' α + γ = β' β + γ= α'. α + β + γ = 180° α' + β' + γ' = 360° : : : sin : α + sin : β + sin : γ = 4 cos : : : α 2 : : cos :. : : β 2 : : cos : : : γ 2 : : : : {\\displaystyle \\sin \\alpha +\\sin \\beta +\\sin \\gamma =4\\cos. {\\frac {\\alpha }{2}}\\cos {\\frac {\\beta }{2}}\\cos {\\frac {\\. gamma }{2}}} : : : : cos : α + cos : β + cos : γ = 1 + 4 sin : : : α 2 : : sin : : : β 2 : : sin : : : γ 2. : : : : {\\displaystyle \\cos \\alpha +\\cos \\beta +\\cos \\gamma =1+4\\sin {\\frac {\\.", "question": "Kolik je součet všech vnitřních úhlů v trojúhelníku ?", "answers": ["180°"]}
{"title": "Thor (film)", "context": ") jako Laufey Ray Stevenson (český dabing: Petr Gelnar) jako Volstagg Idris Elba (český dabing: Martin Zahálka) jako Heimdall Jaimie Alexanderová (český dabing: René Slováčková) jako Sif Tadanobu Asano (český. dabing: Matouš Ruml) jako Hogun Joshua Dallas (český dabing: Petr Lněnička) jako Fandral Rene Russoová (český dabing: Ilona Svobodová) jako Frigga Anthony Hopkins (český dabing: Jiří Plachý) jako Odin V dalších rolích se představili také Maximiliano Hernández (agent Jasper Sitwell), Joseph Gatt, Joshua Cox a Douglas Tait (všichni tři jako Mraziví obři). V cameo rolích se ve filmu objevili i Stan Lee, J. Michael Straczynski (oba jako řidiči pick-upů), Jeremy Renner (agent Clint Barton / Hawkeye) a Samuel L. Jackson (ředitel Nick Fury). Film o Thorovi byl plánován od roku 1997. Návrh scénáře napsal v roce 2006 Mark Protosevich a o rok později se režisérem připravovaného snímku stal Matthew Vaughn. Jeho smlouva však vypršela v květnu 2008 a studio začalo hledat nového režiséra. Tím se na podzim téhož roku stal Kenneth Branagh. V květnu 2009 byli do hlavních rolí obsazeni Chris Hemsworth a Tom Hiddleston, v červenci se k nim přidala Natalie Portmanová a v následujících měsících i další herci. Natáčení snímku s rozpočtem 150 milionů dolarů probíhalo od ledna do května 2010. Scénu po závěrečných titulcích režíroval Joss Whedon. Světová premiéra filmu Thor proběhla v Sydney 17. dubna 2011. Do kin byl uváděn od 21. dubna téhož roku, přičemž v ČR se v kinodistribuci objevil 28. dubna a v USA 6. května 2011. V Severní Americe utržil snímek 181 030 624 dolarů, v ostatních zemích dalších 268 295 994 dolarů. Celosvětové tržby tak dosáhly 449 326 618 dolarů, čímž se stal 15. nejvýdělečnějším filmem roku 2011. V České republice distribuovala film společnost Bontonfilm. Za první promítací víkend zhlédlo snímek 25 609 diváků, tržby činily kolem čtyř milionů korun. V českých kinech celkově utržil přibližně 735 600 dolarů. Server Kinobox.cz na základě vyhodnocení 35 recenzí z českých internetových stránek ohodnotil film Thor 74 %. Server Rotten Tomatoes udělil snímku známku 6,7/10 a to na základě 268 recenzí (z toho 206 jich bylo spokojených, tj. 77 %). Od serveru Metacritic získal film, podle 40 recenzí, celkem 57 ze 100 bodů. Snímek byl nominován na čtyři žánrové ceny Saturn (včetně kategorie Nejlepší fantasy film), z nichž proměnil cenu za nejlepší kostýmy. Díky komerčnímu úspěchu snímku byl v roce 2013 uveden do kin filmový sequel Thor: Temný svět, který je rovněž součástí série Marvel Cinematic Universe (MCU).", "question": "V kterém roce byl natočen americký akční film Thor?", "answers": ["2011"]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. V porovnání s ostatními má Mars - nejvzdálenější z terestrických planet - nejvyšší zastoupení lehkých prvků jako křemík, hliník či síra. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu a přibližně desetinovou hmotnost (1,448×108 km2 a 6,4185×1023 kg). Střední hustota planety je 3933 kg.m-3. Velikost Marsu, který je znatelně menší než Země, ačkoliv se vyvíjel v oblasti, kde bylo více místa, a mohl tak nasbírat více materiálu, je jedním z hlavních paradoxů ve vývoji sluneční soustavy, který není dobře vysvětlen. Podle jedné z teorií by to mohlo souviset s dávnou migrací Jupiteru sluneční soustavou, kdy tato obří planeta mohla krátce navštívit zónu terestrických planet a vymést odsud část materiálu. Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol. Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Marsu. Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z hornin ze skupiny čedičů. Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o křemičitanovou složku, podobající se až pozemským andezitům (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i sopečným sklem). Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železitým.", "question": "Jsou dny na Marsu podobně dlouhé jako na Zemi?", "answers": ["Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol."]}
{"title": "Skupenství", "context": "Skupenství neboli stav je konkrétní forma látky, charakterizovaná především uspořádáním částic v látce a projevující se typickými vlastnostmi. Pro označení skupenství se také používá pojem fáze, který je však obecnější než skupenství, neboť látka může za různých teplot a tlaků existovat v jednom skupenství, ale v různých fázích, lišících se např. krystalovou stavbou. Čistá látka může v rovnovážném stavu za dané teploty a tlaku existovat buď v jedné, ve dvou, nebo nejvýše ve třech fázích současně. To je graficky popisováno fázovým diagramem, někdy nazývaným též stavový diagram. Na osu x se obvykle vynáší teplota a na osu y tlak. Jednotlivé oblasti roviny grafu odpovídají existenci jediné fáze, hraniční křivky mezi oblastmi odpovídají koexistenci dvou fází a v bodech, v nichž se setkávají tři křivky (tzv. trojný bod), mohou existovat současně tři fáze. Nejčastěji rozlišujeme tři skupenství pevné, kapalné a plynné, která jsou běžná v našem okolí. Jako čtvrté skupenství bývá často označováno plazma. Skupenství látky úzce souvisí s vnitřní energií. Změny vnitřní energie mohou vést ke změně skupenství látky. Pevná látka se vyznačuje pevným, často pravidelným uspořádáním částic. Těleso z pevné látky drží svůj tvar, i když není uzavřeno do nějakého objemu. Síly mezi částicemi pevné látky jsou obvykle silnější než síly, které by způsobily jeho rozpad, nejčastěji se uvažuje gravitační síla s velikostí srovnatelnou s pozemskými podmínkami. V kapalině jsou částice látky stále drženy pohromadě slabými silami, ale již nejsou pevně uspořádány. Kapaliny nejdou stlačit.", "question": "Jaká jsou tři skupenství?", "answers": ["pevné, kapalné a plynné"]}
{"title": "Harry S", "context": "Harry S. Truman (8. května 1884 Lamar, Missouri - 26. prosince 1972 Kansas City, Missouri) byl 34. viceprezidentem a 33. prezidentem Spojených států amerických v letech 1945-1953. Do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po smrti Franklina D. Roosevelta. V době, kdy zastával prezidentský úřad, došlo k množství zásadních událostí. Těsně po jeho nástupu v srpnu 1945 dopadla na Hirošimu první atomová bomba, v letech 1945-1947 začala studená válka a byl to on, kdo Trumanovou doktrínou vytyčil základní postoj USA vůči rozpínání komunismu. USA se aktivně podílely na hospodářské obnově Evropy Marshallovým plánem a zároveň z Evropy stahovaly americké jednotky. V roce 1945 vznikla Organizace spojených národů, Spojené státy prošly v letech 1947-1955 obdobím panického strachu z komunismu, období tzv. red scare (rudá hrozba). Pocházel ze střední vrstvy a v mládí prošel na rozdíl od F. D. Roosevelta strázněmi běžného Američana. Po celou kariéru si uchoval lidovou image a přes počáteční nedůvěru v jeho schopnosti (tisk ho nazýval \"malým mužem z Missouri\") si dokázal získat respekt a pověst silného a rozhodného státníka.[zdroj? ] Byla pro něj ať již na postu soudce nebo prezidenta typická také velká píle a zodpovědnost, kterou vůči své práci pociťoval.[zdroj? ] Známý nápis, který stál na stole v jeho pracovně v doslovném překladu znamená \"Tady končí dolar\" a vztahuje se k tradičnímu americkému rčení \"pass the buck\" (předat dolar) ve smyslu převést na někoho dalšího zodpovědnost. Nápis tedy svým významem odkazuje na nejvyšší zodpovědnost, kterou má prezident ve svém úřadu a kterou si velmi silně uvědomoval. Neměl střední jméno, ale pouze střední iniciálu. V jižních státech toto byla běžná praxe. On sám se vyjádřil, že S. má být kompromisem mezi jmény jeho dědů: Andersonem Shippem Trumanem a Solomonem Youngem. Určitou dobu existovala kontroverze, zdali je vhodné užívat S s tečkou či bez tečky, kterou asi jako vtip začal on sám když v roce 1962 řekl jednomu reportérovi, že S je jméno a ne zkratka. Sám ovšem v podpisu používal variantu s tečkou a ta je dnes považována za závaznou.", "question": "V jakých letech byl prezidentem Spojených států amerických Harry S. Truman?", "answers": ["1945-1953"]}
{"title": "Atmosféra Země", "context": "Zemská atmosféra je vrstva plynů obklopující planetu Zemi, udržovaná na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78 % dusíku a 21 % kyslíku, se stopovým množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční a kosmickou radiací a svou tepelnou setrvačností snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici - místo toho plynule řídne a přechází do vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země. Americká NASA stanovuje, že kdokoliv pohybující se ve větší výšce než přibližně 80 km (50 mil), je astronautem. Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu. Od této hranice se místo termínu nadmořská výška již používá termín vzdálenost od Země. Atmosféra s dnešním složením vznikla jako výsledek dlouhého procesu, kdy byla soustavně přetvářena živými organismy. Původní složení atmosféry vzniklé po zformování planety bylo chemicky zcela rozdílné. Obsahovalo směs sopečných plynů, které se uvolnily z odplynění magmatu, které se rozprostíralo v ohromném magmatickém oceánu po většině povrchu planety. Společně s částicemi, které do atmosféry zanesly kolize s jinými tělesy bombardujícími povrch, byla tato atmosféra pro život v dnešní podobě toxická. S rozvojem života, rozšíření zelených řas v oceánech nastal proces změny složení atmosféry. Během fotosyntézy se začal jako odpadní plyn dostávat toxický a pro většinu tehdejších životních forem jedovatý kyslík. Ovšem vyšší vrstvy atmosféry již obsahovaly značné množství kyslíku. Po zoxidování hornin jeho procentuální zastoupení postupně narůstalo (vedlo ke kambrické explozi života) a nyní dosahuje hodnoty okolo 21 %. Teplota a složení zemské atmosféry se liší podle nadmořské výšky; konkrétní úměra mezi výškou a teplotou se však rovněž mění s výškou. Podle tohoto vztahu tedy dělíme zemskou atmosféru na tyto vrstvy (uváděné výšky jsou přibližné - závisí na dalších fyzikálních parametrech): Troposféra Název pochází z řeckého slova \"tropos\" - mísit. Troposféra sahá od povrchu země až do 7 km v polárních oblastech a 17 km okolo rovníku a je tedy nejnižší vrstvou atmosféry vůbec. Teplota troposféry klesá s nadmořskou výškou. Stratosféra Sahá od konce troposféry do výšky 50 km. Teplota zde vzrůstá s nadmořskou výškou. Mezosféra Sahá od konce stratosféry do 80 až 85 km; teplota s nadmořskou výškou klesá.", "question": "Kolik % kyslíku obsahuje zemská atmosféra?", "answers": ["21"]}
{"title": "Monty Pythonův létající cirkus", "context": "Monty Pythonův létající cirkus (anglicky Monty Python's Flying Circus) je televizní seriál skečů slavné britské parodistické a satirické skupiny Monty Python. Poprvé byl vysílán v roce 1969 na britské televizní stanici BBC. Celkem bylo natočeno 45 dílů, rozdělených do čtyř sérií (viz níže). Avšak díly nebyly natočeny v takovém pořadí, v jakém byly vysílány. V češtině vyšla v roce 1999 v nakladatelství Argo dvoudílná kniha Nic než slova, ve které jsou přepsány scénáře všech dílů seriálu, mimo animovaných sekvencí. Do češtiny přeložil \"dvorní překladatel\" Monty Pythonů Petr Palouš. Názvy epizod jsou převzaty z této knihy. Natáčena od 30. srpna 1969 do 4. ledna 1970. Vysílána od 5. října 1969 do 11. ledna 1970. Jedna - Kdeže Kanada? Dvě - Sex a násilí Tři - Jak poměrně zdaleka rozeznat různé druhy stromů Čtyři - Čas natáhnout sůvy Pět - Krize lidské identity v druhé polovině dvacátého století Šest - BBC se uchází o budapešťskou zinkovou kolčavu Sedm - S vámi chcíp pes Osm - Plnočelná nahota Devět - Mravenec, úvod Deset - Rolička ve skeči Jedenáct - Královská filharmonie na záchodě Dvanáct - Hradlo poblíž Hove Třináct - Přestávka Natáčena od 25. června 1970 do 16. října 1970.", "question": "Kdy byl poprvé vysílán Monty Pythonův létající cirkus?", "answers": ["1969"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se dokonce křížili s člověkem moudrým, konkrétně s Melanésany). Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. \"archaičtí Afričané\", geneticky identifikovaní v genomu Pygmejů, Hadzů a Sandawů. Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu). I některé nové fosilní nálezy (např. z lokality Dmanisi v Gruzii) se navíc zdají podporovat názor, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, protože linie tradičně pokládáné za odlišné druhy by na sebe mohly buď přímo navazovat, nebo jedinci různých tradičních druhů mohli spolužít ve stejných sídlištích a jednalo se jen o pouhé morfologické formy jednoho druhu.", "question": "Kdy vyhynul druh Homo floresiensis?", "answers": ["před 12 000 lety"]}
{"title": "E-mail", "context": "Bez osobních bezpečnostních opatření e-mail nezaručuje soukromí, protože e-mailové zprávy všeobecně nejsou šifrované; e-mailové zprávy musí projít cizími počítači v síti předtím, než dosáhnou cílový počítač, což znamená, že je relativně jednoduché je cestou zachytit a přečíst si cizí zprávu; většina poskytovatelů internetového připojení (Internet service provider) ukládá na své servery kopie vašich e-mailových zpráv předtím, než je doručí. Tyto zálohy můžou zůstat na serveru až několik měsíců, a to i v případě, že si je ve své schránce vymažete. Existují kryptografické (šifrovací) aplikace, které mohou tyto nedostatky řešit, jako např. virtuální privátní sítě, šifrování zpráv pomocí PGP nebo GNU Privacy Guard, šifrovaná komunikace s e-mailovým serverem pomocí Transport Layer Security a Secure Sockets Layer a šifrované autentifikační schéma jako Simple Authentication and Security Layer. Šifrovací aplikace bývají obvykle funkčně propojené s aplikacemi vytvářejícími elektronický podpis. Užitečnost a použitelnost elektronické pošty ohrožují dva fenomény: spam a e-mailoví červi. Velkým problémem se naopak stává nevyžádaná obtěžující pošta zvaná spam (týká se především různých služeb, inzerátů, formulářů, atd.), kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování e-mailové adresy na internetu. Když už vaši adresu zveřejnit chcete je dobré nahradit \"zavináč – @\" například – (at). Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně. Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné a zplanělé zprávy kolující po internetu. E-mailoví červi a viry používají elektronickou poštu k tomu, aby se mohli šířit do ostatních zranitelných počítačů. Přestože první e-mailový červ (Morris worm) infikoval UNIXové počítače, tento problém se v současnosti týká především Microsoft Windows.", "question": "Co umožňuje spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení?", "answers": ["Nízké náklady"]}
{"title": "Max Born", "context": "Max Born (11. prosince 1882, Breslau - 5. ledna 1970, Göttingen) byl německý matematik a fyzik židovského původu. Spolu s W. Bothem získali v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce. Byl také členem Královské společnosti v Londýně a dědečkem britské herečky a zpěvačky Olivie Newton-John. Je autorem výroku: \"Lidé, kteří tvrdí, že studiem věd se člověk stane ateistou, musí být dost hloupí.\"[zdroj? ]", "question": "Kdy se narodil Max Born?", "answers": ["11. prosince 1882"]}
{"title": "Spojené státy americké", "context": "== Obyvatelstvo == Spojené státy americké jsou třetí nejlidnatější zemí na světě. Dne 17. října 2006 překročily hranici 300 milionů obyvatel. Počet ilegálních imigrantů se odhaduje na 12 milionů. Populační růst je 0,97 %, což je celkem vysoké číslo např. v porovnání s Evropskou unií, kde je přírůstek pouze 0,16 %. Na to, že jsou USA zemí prvního světa, je zde relativně vysoká i dětská úmrtnost (6,14 ppm) i počet lidí pod hranicí chudoby (47 milionů, tj. 15,15 %) nebo ve vězení (2,245 milionu neboli 751 na 100 000 obyvatel; tj. asi 7,5× více než průměr EU). USA mají velmi rozmanitou populaci. V zemi je 31 etnických skupin s počtem obyvatel větším než jeden milion. To je způsobeno imigrací, která provázela Spojené státy po celou jejich historii – a provází je i nadále. Od 17. století se do Spojených států stěhovali hlavně Evropané, v posledních několika dekádách imigranty představují přistěhovalci z Latinské Ameriky, hlavně z Mexika, Kuby a Portorika, a z Asie. Každoročně se do USA přistěhuje okolo jednoho milionu legálních imigrantů. === Etnické složení === Podle odhadu z roku 2005 tvoří 74,7 % obyvatelstva běloši, 12,1 % černoši/Afroameričané, 4,3 % Asiaté, Indiáni a Eskymáci pak 0,8 % a jiné ras celkem 7,9 %. V těchto číslech je zahrnuto 14,5 % těch, kdo se považují za jednu z těchto etnických skupin a zároveň za Hispánce nebo Latinoameričany. Při sčítání obyvatelstva v USA je totiž otázka rasy jedna věc, zatímco otázka hispánského původu věc druhá. Nejrychleji rostoucí skupinou jsou obyvatelé hispánského původu. Zatímco v roce 1996 tvořili 10 % obyvatelstva, v roce 2000 to bylo 12,5 % a podle odhadu z roku 2005 14,5 %. Vysoký růst je daný jednak imigrací, jednak vysokou porodností. V Kalifornii, Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu se pravděpodobně brzy stanou většinou. Největší podíl Hispánců je v Novém Mexiku – 43,6 %. Mexičané obývají především jihozápad a západ USA, Portoričané severovýchod a Kubánci Floridu. Nehispánští běloši (většinou evropského původu) tvořili v roce 1960 85 % populace, nyní představují asi 65 % a podle prognóz klesne jejich podíl v roce 2042 pod 50 %; v roce 2050 mají tvořit 46,3 % populace. Nehispánští běloši tvořili v letech 2008–2009 51,4 % všech novorozenců. V roce 2012 jejich podíl poklesl pod 50 % a menšiny tak již tvoří většinu novorozenců.Muži tvoří 48,5 % populace, ženy 51,5 %.", "question": "Odkud přišlo původní americké obyvatelstvo?", "answers": ["z Asie"]}
{"title": "Jiří Matys", "context": "Jiří Matys (* 27. října 1927 Bakov, Československo) je skladatel a hudební pedagog. Pochází z hudební rodiny. Jeho otec byl varhaník a učitel hudby. Studoval hru na varhany na konzervatoři v Brně u profesora Františka Michálka a skladbu na JAMU. Po studiu v roce 1951 vykonal státní zkoušky ve hře na klavír. V letech 1957–1960 byl ředitelem Lidové školy umění v Brně-Královo Pole, poté odešel do Ostravy. Spolupracoval s Ostravským kvartetem a ostravskou konzervatoří. Od roku 1969 vyučoval na brněnské konzervatoři úvod do skladby, obligátní klavír a korepetoval na tanečním oddělení. V letech 1996 až 2004 byl profesorem Taneční konzervatoře Brno. V jeho díle převažují komorní skladby. Kromě tradičních skladeb (7 smyčcových kvartetů, dechová kvinteta, sonáty) psal hudbu i pro netradiční nástrojové kombinace. Zkomponoval řadu sborových skladeb, mezi nimiž vynikají zejména dětské sbory. Hodnotná jsou jeho instruktivní díla pro klavír, zobcovou flétnu, housle, akordeon a další nástroje. Zkomponoval rovněž kantátu na slova lidové poezie Ty velické zvony, pro soprán, smíšený sbor a varhany, op. 17 (1954). Z dalších skladeb: Orchestrální skladby Jitřní hudba pro smyčcový orchestr, dvě trubky a bicí, op. 33 (1961-62) Hudba pro smyčcové kvarteto a orchestr (1971) Symfonická předehra pro velký orchestr (1973-74) Hudba pro smyčce (1982) Naléhavost času. Symfonický obraz pro violu a orchestr s recitací XV. sonetu W. Shakespeara (1986-87) Melodramy Padlým v máji 1945, symfonický obraz pro velký orchestr a recitátora básně Jana Aldy, op. 7 (1949. ) Lyrické melodramy na slova Josefa Kainara pro recitátora a klavír, op. 22 (1957) Variace na smrt pro smyčcové kvarteto, lesní roh a mužskou a ženskou recitaci básně Milana Kundery, op. 27 (1959) Čtyřlístek pro Viléma Závadu, recitační cyklus s hudbou flétny (1979-80) Jarní bubnování.", "question": "Jak se jmenuje skladatel a hudební pedagog narozený 27. října 1927?", "answers": ["Jiří Matys"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Tento hrob by se měl nacházet v tzv. Vatikánské nekropoli pod kryptami chrámu svatého Petra, tedy v místech starověkého pohřebiště, které u Vatikánského pahorku vzniklo za časů císaře Caliguly. V 6. století byl zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů. Dnešní vatikánský stát nahradil Papežský stát (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1860 byla většina území papežského státu připojena k Italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela. Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 - tzv. Lateránské smlouvy.", "question": "Uvnítř jakého města se nachází Vatikán?", "answers": ["Řím"]}
{"title": "Třeboň", "context": "Třeboň (německy Wittingau, tj. \"Wittingův či Vítkův Luh\", latinsky Trebonis) je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, 22 km východně od Českých Budějovic, v Třeboňské pánvi na Zlaté stoce mezi rybníky Svět a Rožmberk. V roce 2014 zde žilo téměř 8,5 tisíce trvale hlášených obyvatel. Je lázeňským a rekreačním městem, městskou památkovou rezervací a střediskem CHKO Třeboňsko. Počátky města sahají až do poloviny 12. století, kdy v místě vznikl dvorec a poté osada. Farní kostel je v Třeboni (Witingenowe) připomínán kolem roku 1280 Název \"Třeboň\" pochází nejpravděpodobněji ze slova \"tříbit\" či \"třebit\", které znamená šlechtit, zlepšovat či zdokonalovat (viz význam slova \"vytříbený\"). Tříbila se zde půda po vykácených stromech. Téměř celé Třeboňsko bylo původně zalesněné a podmáčené (lužní lesy), od počátků osídlení se zde těžily a zpracovávaly stromy; krajina resp. půda se tříbila/třebila pro hospodářské využití. Obdobně získala jména obce Třebonín, Třebíč, Třebová, Třebichovice, Třebušín apod. (některé zdroje uvádějí význam slova třebit jako kácet či ničit les) 1341: Třeboň získala statut města a v letech 1376 a 1378 tzv. právo měst královských a výsadu na dovoz soli. Původně byla v držení Vítkovců (Vítek z Prčic), v roce 1366 přešla pod záštitu bratrů z Rožmberka a získává svůj český název. 1367: Čtyři rožmberští bratři zakládají v Třeboni Augustiniánský klášter, jako středisko vzdělanosti celé oblasti 1379: založen knížecí pivovar v Třeboni Ke konci 14. století bylo kolem města postaveno opevnění hradbami a příkopem, které se osvědčilo později, v husitských válkách, a proměnilo Třeboň v nedobytnou pevnost, schopnou odolat mnohým útokům. Štěpánek Netolický koncem 15. století zakládá první rybníky. Na jeho dílo v 16. století navazují rybníkáři Mikuláš Ruthard z Malešova a Jakub Krčín z Jelčan V 80. letech 16. století (za majitele Viléma z Rožmberka) měl na třeboňském zámku alchymistickou dílnu Edward Kelley. Po smrti svého bratra Viléma do Třeboně přenesl své sídlo rožmberský vladař Petr Vok z Rožmberka, který zde roku 1611 bez dědiců zemřel. Panství připadlo Švamberkům a po bitvě na Bílé hoře přímo císaři. Roku 1660 se dosud eggenberské panství Třeboň stalo majetkem knížecího rodu Schwarzenbergů, kteří je spravovali až do první pozemkové reformy z roku 1919 (zámek až do roku 1940 resp. 1948). Císař Josef II. zrušil klášter řádu augistiniánů - kanovníků (k roku 1785). Klášterní prostory připadly třeboňskému děkanátu. Roku 1779 zde byl zřízen katolický vikariát.", "question": "Ve kterém okrese leží město Třeboň?", "answers": ["Jindřichův Hradec"]}
{"title": "Ekvádor", "context": "Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená \"rovník\". Vlajka Ekvádoru se skládá ze tří vodorovných pruhů. Vrchní pruh se rozkládá na vrchní polovině vlajky a má barvu žlutou. O spodní polovinu vlajky se dělí barva modrá a červená . Žlutá a červená barva symbolizují vlajku Španělskou, protože Španělsko tuto oblast kolonizovalo. Modrá má symbolizovat oceán kterým je Ekvádor a Španělsko odděleno. Do modré části a kouskem do žluté části pak ještě zasahuje ekvádorský znak, na kterém je obrázek znázornující čistou krajinu Ekvádoru, kolem obrázku jsou větvičky a na obrázku sedí kondor. Ekvádorská vlajka je podobná vlajce kolumbijské a venezuelské. Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru. Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč vlády Velasca Ibarry a započala diktatura Guilermo Rodrígeze.", "question": "Jakým vlajkám je podobná ekvádorská vlajka?", "answers": ["kolumbijské a venezuelské"]}
{"title": "Astat", "context": "Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209Bi. V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější 210At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování. Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa. Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně. Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop a proto není kyselina astatovodíková známa. Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je 210At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má 213At (125 ns). Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii.", "question": "Proč bylo mnoho sloučenin astatu připraveno a studováno v mikroskopickém množství?", "answers": ["protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity"]}
{"title": "Heavy metal", "context": "Pojem heavy metal lze chápat v několika významech: v užším smyslu představuje tradiční heavy metal, který se od hard rocku odlišuje eliminováním bluesového vlivu; v širším smyslu představuje heavy metal (čili zkráceně metal) celý hudební žánr, včetně všech jeho odnoží; tento článek pojem heavy metal používá v tomto, širším smyslu Heavy metal není totéž jako hard rock. Heavy metal (zkráceně rovněž \"metal\") je druh hudby, který se jako vymezený hudební styl objevil na přelomu 60. let a 70. let ve Velké Británii a Spojených státech. Kořeny má v hardrockových skupinách, které kombinováním blues a rocku vytvořily nový hudební styl, charakteristický používáním elektrických kytar a bicích, a také hlasitým a zkresleným zvukem. Podle serveru All Music Guide \"Ze všech nespočetných forem rock and rollu je heavy metal nejextrémnější, ať už z hlediska hlasitosti, mužnosti nebo teatrálnosti. Existuje množství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o zkreslený zvuk kytar a kytarové motivy, zvané riffy. K tomu mírně kovově znějící baskytara a úderné tempo bicích.\" Průkopníci heavy metalu jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple si vybudovali rozsáhlou posluchačskou základnu, a to i navzdory nepřízni kritiky, jako se to už v historii žánru nezřídka stává. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit žánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely Nové vlny britského heavy metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, držíce se téhle cesty, vnesly do žánru rebelii punk rocku a zvýšily rychlost hry. V 80. létech se staly typickými představiteli heavymetalu Helloween, Accept a Manowar. Již od svých počátků měl heavy metal velkou základnou fanoušků, kteří jsou známí jako metalisti, metaláci či metláci. V polovině 80. let se dostaly do popředí kapely jako Mötley Crüe, které náležely do popem ovlivněného žánru nazývaného glam metal. V undergroundu se vytvořily nové, agresivnější styly: thrash metal přinesly do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatímco ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuly hranice tohoto žánru. Jon Parels, kritik The New York Times píše: \"v spletitém světe populární hudby je heavy metal hlavní odnoží hard rocku – méně synkopickou, méně bluesovou, více nakloněnou showmanství a hrubé síle.\" V žádné metalové kapele nesmí chybět kytarista, baskytarista, bubeník a zpěvák, který může být zároveň taky instrumentalista.", "question": "Kdy vznikl metal ?", "answers": ["na přelomu 60. let a 70. let"]}
{"title": "Tři oříšky pro Popelku", "context": "Tři oříšky pro Popelku (německy Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) je česko-německá filmová pohádka z roku 1973 režiséra Václava Vorlíčka. Scénář napsal podle předlohy Boženy Němcové František Pavlíček, v titulcích je však uvedena Bohumila Zelenková, která jej zaštítila, protože Pavlíčkovi komunisté zakázali činnost v kultuře. Hudbu složil Karel Svoboda, hlavní píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš zpívá Karel Gott a text napsal Jiří Štaidl. V hlavních rolích se představili Libuše Šafránková jako Popelka a jako princ Pavel Trávníček, kterého daboval Petr Svojtka. Natáčelo se na Klatovsku, v lesích kolem Javorné u Čachrova, u vodního hradu Švihov, v barrandovském studiu a ve východním Německu (ve Studiu Babelsberg a u zámku Moritzburg). Odehrává se podle klasického schématu pohádky o Popelce, která doma musí snášet ústrky macechy a nevlastní sestry, v kouzelných oříšcích dostane plesové šaty, ve kterých na plese okouzlí prince. Při útěku ztratí střevíček, který princ zkouší všem dívkám v okolí, ale jen Popelce padne jako ulitý. Nakonec Popelku ze statku odvede. Oproti ostatním filmovým zpracováním Popelky jsou v této verzi hlavní hrdinové obohaceni o nové vlastnosti: Popelka je v podání Libuše Šafránkové živější - ovládá jízdu na koni, střílí z kuše jako obratný lovec.", "question": "Z kterého roku je pohádka Tři oříšky pro Popelku?", "answers": ["1973"]}
{"title": "Gymnázium Jiřího Ortena", "context": "Gymnázium Jiřího Ortena je všeobecné gymnázium, sídlící ve středočeském městě Kutná Hora. Prvopočátky gymnaziálního vzdělávání lze v Kutné Hoře vysledovat až do 16. století a pozdější existence jezuitského gymnázia. Po jeho zrušení bylo nahrazenou c.k. hlavní školou, sídlící v historické budově Hrádku. Roku 1857 vznikla vyšší reálná škola šestitřídní - předchůdce dnešního gymnázia. Stávající umístění školy na Hrádku již nebylo vyhovující a pro potřeby školy byla postavena nová budova na Komenského náměstí. V tomto období, za působení ředitele Josefa Webera, byla do výuky zavedena čeština a nahradila doposud používanou němčinu. S dalším růstem školy městu stoupaly náklady a stávaly se neúnosnými. Proto v roce 1874 přešla škola ze správy města pod kontrolu státu a podléhala c.k. zemské školní radě a zemskému školnímu inspektorovi. S dalším rozšiřováním školy vznikly problémy s nedostatečnou kapacitou tříd. Proto se roku 1894 vedení školy obrátilo na kutnohorskou městskou radu s žádostí o rozšíření stávající, nebo výstavbu nové budovy školy. Městská rada v čele se starostou Janem Macháčkem se rozhodla pro stavbu nového sídla a v letech 1898-1900 byla podle plánů arch. Otakara Materny naproti chrámu sv. Barbory postavena nová budova gymnázia. Dne 19. září 1900 byla budova slavnostně vysvěcena. Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 464.993 Korun 63 haléřů.", "question": "Jaké je jméno města, kde je Gymnázium Jiřího Ortena?", "answers": ["Kutná Hora"]}
{"title": "Pyl", "context": "Pyl je soubor drobných samčích pohlavních buněk semenných rostlin. Samotná samčí buňka kvetoucích rostlin se nazývá pylové zrno (granum pollinis). Barva pylu bývá velmi často žlutá nebo nažloutlá. Pyly se zabývá vědní disciplína palynologie. Pyl tvořený pylovými zrny se vytváří v prašníku z parenchymatickými stěnami. Prašník, součást samčího orgánu tyčinky, je tvořen dvěma prašnými váčky (theca) obsahující každý po dvou prašných pouzdrech (loculamentum), ve kterých se pylová zrna z pylotvorného pletiva (archesporium) vyvíjejí. Se zraním pylových zrn se v prašných pouzdrech diferencuje výstelka (tapetum), která pylová zrna vyživuje; dále v nich vzniká vláknitá vrstva (endothecium) napomáhající otevření prašného pouzdra po dozrání pylu. Z prvotních sporogenních buněk vznikají mitotickým dělením diploidní mateřské buňky pylových zrn, z nichž redukčním dělením (meiózou) dále vznikají čtveřice (tetrády) haploidních pylových zrn. Pylová zrna jsou v tetrádách uspořádána různě, např. lineárně, příčné, tetraedricky, izobilaterálně. Spolu jsou spojena vlákny která jsou postupně enzymaticky rozrušena a tetrády se rozpadají, pylová zrna se osamostatňují. U některých rostlin ale tetrády zůstávají zachovány vřesy, sítiny, rosnatky, u jiných se spojují do dvojic nebo do početnějších útvarů. U čeledi vstavačovitých a klejichovitých zůstávají spolu slepena všechna pylová zrna prašného pouzdra v jednu hrudku, tzv. brylku (pollinarium), uchycující se lepivým štítkem na opylovači. Zraním se každé pylové zrno rozdělí na větší buňku vegetativní s laločným jádrem a menší generativní, která je do cytoplazmy vegetativní buňky zanořená. Pylové zrno se stává dvoubuněčné, obě buňky jsou diploidní. Postupně dochází k rozdělení generativní buňky na dvě buňky spermatické (gamety), to se většinou děje až v klíčící pylové láčce. U některých rostlin, např. brukvovitých, hvězdnicovitých a lipnicovitých dochází k dělení již v prašném pouzdru a tehdy je pylové zrno trojbuněčné. Pylová zrna jsou různě velká, od 5 μ u pomněnky po 250 μ u tykve. Velikost pylových zrn je často v korelaci se stupněm ploidie. V průběhu evoluce se pylová zrna, až na výjimky, postupně zmenšují. Tvary mívají nejčastěji kolovité nebo elipsovité, u vodních rostlin nitkovité. Pylové zrno je pro období přenosu z prašníku na bliznu opatřeno dvěma vrstvami, které mají zajistit jeho nepoškození: intina – vnitřní obal, poměrně tenký, pružný, málo odolný, složený z celulózy a pektinu, exina – vnější obal, tvrdý, obsahující kromě celulózy a pektinu i kutin, sporopoleniny a pevné uhlovodíky odolné vůči působení kyselin a zásad.", "question": "Jaká vědní disciplína se zabývá pyly?", "answers": ["palynologie"]}
{"title": "Německo", "context": "Monumentální architektura v době nacismu výrazně ovlivnila tvář německých měst. V době obnovy po druhé světové válce měl převahu pragmatismus, teprve později našla německá architektura nové formy projevu. V roce 1972 byl dokončen olympijský stadion v Mnichově, projekt, ve kterém německá architektura znovu našla svůj styl Jeho autorem byl Frei Paul Otto, nositel prestižní Pritzkerovy ceny. Druhým německým laureátem této \"Nobelovy ceny za architekturu\" je Gottfried Böhm, představitel brutalismu, autor řady unikátních staveb, jako je radnice v Bergisch Gladbachu nebo kostel ve Velbertu. === Kulturní a stavební památky === Na seznamu UNESCO je 40 německých příspěvků ke Světovému kulturnímu dědictví, které se nachází v 15 ze 16 německých spolkových zemí. První na seznamu byla katedrála Panny Marie v Cáchách v roce 1978, posledním přírůstkem z roku 2008 jsou Moderní berlínské stavby. Nejvyšší návštěvnost zahraničních a domácích turistů mají mnohé památky z období německé romantiky jako je zámek Neuschwanstein, dále město Heidelberg, vinařské středisko Rüdesheim, památník Walhalla v Bavorsku a také centra středověkých měst jako je Rothenburg ob der Tauber. Na oblibě získávají i nákladně zmodernizovaná městská centra z doby industrializace, například v hlavním městě Berlíně a mnoha velkoměstech Severního Porýní-Vestfálska. Následkem bombardování v období 2. světové války byla zcela nebo částečně ztracena původní centra mnoha německých velkoměst (Brémy, Frankfurt nad Mohanem, Mnichov, Norimberk, Drážďany a jiné) a středně velkých měst, byla a jsou však též s velkým nákladem obnovována a přestavována. V některých městech střední velikosti a mnoha malých městech se naproti tomu starobylá centra měst zachovala často nebo byla z větší části obnovena (Dinkelsbühl, Gosslar, Wetzlar a jiné). === Muzea === V Německu se nachází přes 6000 muzeí, ke kterým patří soukromé i veřejné sbírky, zámky a zahrady. K největším a nejvýznamnějším patří Německé muzeum v Mnichově, celosvětově největší přírodovědeckotechnické muzeum, Germanische Nationalmuseum v Norimberku se sbírkami z kultury a umění od rané historie do dnešní doby.", "question": "Kolik spolkových zemí má Německo?", "answers": ["16"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. Po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina. Staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje.", "question": "Jak se nazývá nejstarší slovanský spisovný jazyk?", "answers": ["Staroslověnština"]}
{"title": "Hans Bethe", "context": "O rok později byl podepsán pod takzvaným alfa-beta-gama modelem, předpovídajícím reliktní záření, autorů Ralpha Alphera, Betheho a Gamowa. Bethe se na práci ovšem nepodílel, byl jako autor dopsán proto, aby jména autorů tvořila zmíněná první tři písmena abecedy. Další z autorů Robert Herman byl kvůli nevyhovujícímu jménu vynechán zcela (podle Gamowa se měl nechat přejmenovat na Deltera, ale odmítl). Později se věnoval výzkumu v astrofyzice, zejména supernovám, neutronovým hvězdám a černým dírám. Studoval gravitačního kolaps hvězd. V roce 1985 napsal důležitý článek na téma chybějících solárních neutrin, kdy pomohl vymyslel mechanismus konverze z elektronového na mionové neutrino. Tento efekt, tedy oscilace neutrin byla skutečně pozorována těsně před jeho 95 narozeninami na Sudbury Neutrino Observatory. Roku 1996 pomohl Bethe Kip Thorneovi s výpočty ohledně nového vznikajícího projektu na interferometrickou detekci gravitačních vln LIGO. Výsledkem byla práce vydaná o dva roky později týkající se evoluce binárních systémů. Zemřel 6. března 2005 v Ithace na selhání srdce.", "question": "Kdy zemřel Hans Albrecht Bethe?", "answers": ["6. března 2005"]}
{"title": "Krevní tlak", "context": "Tlak se zvláště ve velkých cévách mění také v závislosti na čase – nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak). Související informace naleznete také v článku Měření krevního tlaku. Krevní tlak se zapisuje jako dvě čísla, oddělená lomítkem. První hodnota je systolický tlak, druhá diastolický. Je vyjadřován v torrech (milimetrech rtuťového sloupce). Běžné měření krevního tlaku se provádí za pomoci rtuťového tonometru a fonendoskopu. Manžeta manometru se upevní nejčastěji na paži nad loktem a naplní se vzduchem, jehož tlak ukazuje stupnice manometru. Tím dojde k zaškrcení pažní tepny. Vzduch z manžety se pomalu upouští a ve chvíli, kdy se tlak vzduchu vyrovná systolickému tlaku krve v pažní tepně, začne do končetiny opět proudit krev. Zvukové fenomény tvořené proudící krví je možné registrovat fonendoskopem přiloženým v loketní jamce nad průběhem pažní tepny. Jedná se o turbulentní (vířivé) proudění krve, tzv. Korotkovovy fenomény. Systolický tlak krve se odečte ve chvíli prvního zaslechnutého zvukového fenoménu (rytmické klapání frekvencí odpovídající srdeční akci) na stupnici manometru. Diastolický tlak krve se za dalšího snižování tlaku v manžetě odečítá ve chvíli vymizení zvukových fenomenů, kdy proudění krve přechází v laminární. Měření krevního tlaku je možné i invazivními metodami. Je přesnější, ale pacienta více zatěžuje nutností umístit čidlo přímo do krevního oběhu.", "question": "Čím se běžně měří krevní tlak?", "answers": ["tonometru a fonendoskopu"]}
{"title": "Hard rock", "context": "Například punk rock, který využívá rychlejší tempo a méně akordů (také silově deformovaných) a styl grunge kombinující punk rock s heavy metalem. Nejčastěji se používá pětistupňová notová škála typická pro blues. Na rozdíl od tradičního rokenrolu, který přebírá prvky z klasického blues, hard rock využívá prvky britského blues, které má rychlejší rytmus a ve kterém se využívá více moderních nástrojů jako jsou elektrické kytary (sólové a doprovodné) a baskytara, bicí a někdy i klávesové nástroje. Britské rockové skupiny jako například The Rolling Stones, The Beatles, The Yardbirds, The Who a The Kinks modifikovaly standardní rock'n'roll přidáváním tvrdšího zvuku, těžšími kytarovými riffy, dunivými bicími a hlasitým zpěvem. Tento zvuk se stal základem pro hardrockový styl. Rané skladby byly například Helter Skelter, I Want You (She's So heavy) a Hey bulldog od The Beatles, I Can See for Miles od The Who a \"You Really Got Me od The Kinks. V této době Jimi Hendrix produkoval novou formu blues ovlivněnou psychedelickým rockem, který byl kombinací jazzu, blues a rock'n'rollu. Byl jedním z prvních kytaristů, kteří experimentovali s novými kytarovými efekty jako byla modulace, zpětná vazba a deformace zvuku.", "question": "Je The Who americká rocková skupina?", "answers": ["Britské rockové skupiny jako například The Rolling Stones, The Beatles, The Yardbirds, The Who a The Kinks modifikovaly standardní rock'n'roll přidáváním tvrdšího zvuku, těžšími kytarovými riffy, dunivými bicími a hlasitým zpěvem."]}
{"title": "Kabát (hudební skupina)", "context": "Kabát je česká rocková skupina z Teplic existující od roku 1983 a na hudební scéně aktivně působící od roku 1989. Za svou více než 25letou kariéru skupina vydala 11 studiových alb, kterých se prodalo přes 1 000 000 kopií, reprezentovala Česko na soutěži Eurovision Song Contest ve Finsku v roce 2007, kde ovšem neuspěla, a v roce 2015 vyhrála desátého slavíka za 1. místo v anketě Český slavík. Návštěvnost jejich vystoupení se pohybuje okolo 20 000 lidí na jeden koncert. Největším úspěchem skupiny bylo výroční vystoupení na pražském Vypichu roku 2014, kam dorazilo přes 70 000 fanoušků. Kapela je veřejností považována za nejúspěšnější aktivně působící českou hudební skupinu. Od roku 1989 hraje bez personální změny a nikdy od té doby nepřerušila svoji činnost. Hudební skupinu Kabát založil v roce 1983 v Teplicích spolu s kamarády ze školy baskytarista Milan Špalek. K původně thrashmetalové skupině se připojil zpěvák Josef Vojtek, kytarista Tomáš Krulich a bubeník Radek Hurčík. V roce 1985 byli někteří členové skupiny odvedeni na tehdy povinnou vojenskou službu a Kabát přibližně na tři roky zastavil svoji činnost. Podle skupiny došlo ke zlomu v roce 1989, kdy vydali některé své písně na projektových albech Rockmapa a Ultrametal. Tehdy Kabáti vystupovali s kytaristy Jiřím Buškem a René Horňákem, kteří kapelu chvíli poté opustili a byli nahrazeni vracejícím se Tomášem Krulichem a novým kytaristou Otou Váňou. Ten samý rok obsadila skupina třetí místo v anketě Objev roku se skladbou \"Koleda, koleda\". V letech 1989 a 1990 natočila skupina své první demo s názvem Orgazmus, které ovšem nikdy oficiálně nevyšlo a šířilo se mezi posluchači na audiokazetách. V roce 1991 poté Kabáti uvedli na trh pod společností Monitor své debutové album, Má jí motorovou. Na vydání desky měl velkou zásluhu také Petr Janda, který kapele umožnil zveřejnění některých písniček na projektu Rockmapa. Zde si jich všimli právě lidé z vydavatelství Monitor a nabídli kapele Kabát spolupráci. Alba se celkově prodalo 69 000 kusů. Skupina díky tomuto úspěchu vyhrála ceny Anděl v kategorii Objev roku a zároveň obsadila 3. místo ve vídeňské soutěži talentů. S vydáním první desky se managementem skupiny stala společnost Sokol's Power Voice, se kterou Kabát spolupracoval až do roku 1999. V roce 1992 Kabáti vydali koncertní album Živě!", "question": "Kdy získala skupina Kabát svého desátého Českého slavíka?", "answers": ["2015"]}
{"title": "Petrolejové lampy (film)", "context": "Režisérovi dlouho trvalo, než mu vštípil svou představu o roli Pavla Maliny. Ivu Janžurovou znal Juraj Herz ze svého debutního dlouhometrážního filmu Znamení Raka (1966), kde hrála jednu z hlavních rolí, a pokládal ji v té době za nejlepší českou herečku. Plánoval ji dosadit i do svého zamýšleného filmu Morgiana (1972). Herz vypráví, že během natáčení nebyl na film kladen příliš velký tlak (finanční ani časový), takže si mohli dovolit čekat na ideální počasí. Bylo zapotřebí slunečného počasí, to však dlouho nepřicházelo a tak se počáteční scéna v parku točila po týdnech s umělým osvětlením, navíc v době, kdy ze stromů padalo listí. Karel Černoch hovoří o tom, že obdivoval tvorbu Juraje Herze, která byla ve své době velmi svérázná a ne vždy pozitivně vnímaná. Měl od něj slíbenou roli ve filmu, kde by hrál začínajícího zpěváka populární hudby, který se upíše ďáblu výměnou za svůj úspěch. Vzhledem k událostem po Pražském jaru 1968 a následné normalizaci z tohoto plánu sešlo. Karel Černoch pak dostal roli \"Synáčka\" v Petrolejových lampách, přestože nebyl příliš zkušený herec. To režisérovi Herzovi nijak napřekáželo. Karel Černoch se přiznává, že nezvládl závěrečné postsynchrony, takže ve filmu jej mluví Jaroslav Satoranský. Scenárista Václav Šašek mluví o tom, že jej velmi zaujal román Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a když bylo později schváleno jeho natáčení, opět si toto rozsáhlé literární dílo přečetl. Chvíli byl na pochybách, jestli se povede románovou předlohu převést do filmové podoby. Musel vypustit několik motivů z knihy a text pro filmové účely \"osekat až na dřeň\". Když psal scénář, nedovedl si představit, kdo bude hrát hlavní ženskou roli (Štěpu), která je v románu vyobrazena sice jako poněkud hřmotná a neohrabaná žena, zato se zlatou povahou. Režisér Juraj Herz román zřejmě nečetl a nebyl tak zatížen fixní představou specifické role, proto dosadil Ivu Janžurovou. Tuto volbu Václav Šašek oceňuje, souhlasí, že šlo o jedinečnou herečku. S obsazením role hejtmana Maliny Petrem Čepkem se Šašek s Jurajem Herzem shodl a domnívá se, že Čepek zde předvedl vrcholný výkon své herecké kariéry. Václav Šašek poznamenává, že ústřední dramaturg barrandovského studia Ludvík Toman nechal z filmu vystřihnout jednu scénu, která byla dle jeho názoru velmi pěkná. Konkrétně moment, kdy se Malina chce pokusit o sebevraždu skokem ze skály a nenajde k tomu odvahu. Nalezne ho Štěpa a na zádech ho odnáší dolů. Nevyzpytatelný Toman v této dojemné scéně nepochopitelně viděl sexuální akt a nařídil ji vystřihnout.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Petrolejové lampy?", "answers": ["Jaroslava Havlíčka"]}
{"title": "Boromir", "context": "Boromir (2978 Třetího věku – 26. února 3019 Třetího věku) je postava ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena, Středozemi. Objevuje se v trilogii Pán Prstenů jako jeden z devíti členů Společenstva Prstenu. Boromir je člověk, nejstarší syn Denethora II., posledního vládnoucího správce Gondoru, odkud také pochází. Ve filmovém zpracování trilogie Pán prstenů jej hraje herec Sean Bean. == Boromirův život == Boromir se narodil roku 2978 Třetího věku. Jeho otcem byl Denethor II., matkou Finduilas, dcera Adrahila z Dol Amrothu. Boromirův mladší bratr Faramir se narodil roku 2983. Následujícího roku se Denethor stal správcem trůnu Gondoru, tuto hodnost převzal po svém otci Ecthelionovi II. Roku 2988 zemřela Finduilas a Denethor se stal pochmurným, chladným a izoloval se od rodiny. V té době se sblížili Boromir s Faramirem a stali se opravdu velkými přáteli. Denethor vždycky upřednostňoval Boromira, pročež byl považován za odvážnějšího a nebojácnějšího než jeho mladší bratr. Mezi bratry však nepanovala žádná rivalita. Boromir vždycky Faramirovi pomáhal a podporoval ho. Boromir byl velkým válečníkem a brzy se stal v Gondoru slavným. V reakci na prorocký sen, který oba bratři měli, byl Boromir zvolen, aby se roku 3018 vydal do Roklinky. Cesta z Minas Tirith mu zabrala 110 dní, jel po jemu neznámých cestách, až konečně dorazil do Roklinky, o které málo Gondorských vůbec vědělo. Na brodu v Tharbadu Boromir ztratil koně, dál cestoval po Zelené cestě pěšky. Do Roklinky přijel před začátkem Elrondovy rady. Na radě sdělil ostatním novinky z Gondoru, hlavně o neustálém válčení s Mordorem. Také se snažil ostatní přesvědčit, aby směl vzít Jeden prsten do Gondoru a použít jej proti nepříteli. To ale nikdo nechtěl dovolit, jelikož Prsten nelze použít proti Sauronovi, protože jej ovládá svou vůlí. Následně se tedy alespoň přidal ke Společenstvu prstenu, jež mělo za úkol zničit Prsten v Hoře osudu. Ještě před odchodem Boromir zatroubil hlasitě na gondorský roh se slovy, že neodejde jako zloděj, který se plíží nocí. Elrond ho poté varoval, aby už takhle nikdy netroubil, dokud nedorazí k hranicím Gondoru. Společenstvo se vydalo na cestu.", "question": "Odkud pochází Boromir?", "answers": ["Gondoru"]}
{"title": "Mezinárodní den archivů", "context": "Mezinárodní den archivů (zkráceně MDA, anglicky: International Archives Day) je svátek slavený 9. června, při jehož příležitosti archivy připravují společenské a kulturní akce pro veřejnost. Posláním tohoto dne je: zvyšovat povědomí široké veřejnosti o důležitosti archiválií a archivů, neboť archivy svým posláním zajišťují právní jistotu společnosti trvale uloženou v dokumentech; zvyšovat povědomí u výhodách spisové služby nebo jiné institucionalizované správy dokumentů, neboť řádná péče o dokumenty může. přispívat ke kvalitnímu výkonu jakékoli organizace; zvyšovat povědomí veřejného i komerčního sektoru o potřebnosti trvalé ochrany archivů a o nezbytném zajištění jejich přístupnosti; zpřístupňovat široké veřejnosti výjimečné a historicky vzácné archiválie uchovávané v archivech; zlepšovat obraz archiválií a archivů v očích veřejnosti a dále archivy celosvětově zviditelňovat. Návrh na ustanovení Mezinárodního dne archivů se poprvé objevil na mezinárodním archivním kongresu ve Vídni v roce 2004, kde účastníci kongresu schválili žádost adresovanou Organizaci spojených národů na prohlášení tohoto dne. V listopadu 2007 na výročním zasedání Mezinárodní archivní rady (ICA) v bylo schváleno, že se Mezinárodní den archivů bude slavit 9. června. Stalo se tak u příležitosti 60. výročí vzniku Mezinárodní archivní rady, která byla 9. června 1948 v Paříži založena. Poprvé byl 9. červen jako Mezinárodní den archivů slaven v roce 2008. V České republice byl tento den poprvé připomínán již v roce 2008 na celokrajském setkání severomoravských archivářů, oslavován byl pak celostátně v roce 2009. Ačkoliv je příprava a propagace MDA v rukou České archivní společnosti, která stanovuje jednotné motto a logo, jeho konkrétní realizaci zajišťují jednotlivé archivy samy nebo ve vzájemné spolupráci.", "question": "Ve kterém roce byl poprvé schválen 9 . červen jako Mezinárodní den archivů ?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Antimon", "context": "Hlavními kovy dentálních slitin s obsahem antimonu jsou palladium a stříbro. Přídavek definovaného množství atomů antimonu do krystalu superčistého křemíku vznikne polovodič typu N, jedna z komponent pro výrobu základních součástí současné elektroniky - diod a tranzistorů. Optické disky (CD, DVD, Blu-ray) s možností vícenásobného zápisu používají pro záznam dat vrstvy nejčastěji na bázi slitin germanium-antimon-tellur nebo stříbro-indium-antimon-tellur. Záznam spočívá ve změně struktury materiálu z krystalické do amorfní formy, přičemž obě formy mají významně odlišné optické vlastnosti. Zahřeje-li se hmota laserem nad určitou teplotu (teplota krystalizace) a poté ochladí, získává krystalickou strukturu. Je-li však zahřáta nad teplotu tání a poté prudce ochlazena, přechází do amorfního (tedy neuspořádaného) stavu. S vodíkem vytváří antimon plynný antimonovodík neboli stiban SbH3. Je to zapáchající, bezbarvý a snadno zápalný plyn. Vzniká působením vodíku ve stavu zrodu na rozpustné sloučeniny antimonu. Hořením stibanu vzniká oxid antimonitý Sb2O3. Sulfidy antimonu jsou ve vodě nerozpustné sloučeniny. Sulfid antimonitý Sb2S3 je po vysrážení ze studeného roztoku oranžovočervený, po vysrážení z teplejších roztoků nebo při zahřívání oranžovočerveného sulfidu, přechází na šedočernou modifikaci. Sulfid antimonitý je jednou ze sloučenin používaných při výrobě zápalek a je základní rudou používanou k výrobě antimonu. Sulfid antimoničný Sb2S5 je oranžový prášek, který se používá k vulkanizaci kaučuku. Všechny halogenidy lze (až na chlorid antimoničitý SbCl4) připravit přímým sloučením prvků. Halogenidy antimonu snadno hydrolyzují i vzdušnou vlhkostí, nejstálejší z nich jsou fluoridy. Fluorid antimonitý SbF3 je bezbarvá krystalická látka, snadno se rozplývající na vzduchu. Tvoří podvojné soli s chloridy a sírany alkalických kovů. Fluorid antimoničný SbF5 je bezbarvá olejovitá kapalina. Snadno tvoří podvojné soli a adiční sloučeniny. Chlorid antimonitý SbCl3 je měkká, bezbarvá, na vzduchu dýmající látka. Používá se k moření kovů a v medicíně pro leptání. Snadno tvoří adiční sloučeniny a některé podvojné soli. Chlorid antimoničitý SbCl4 je tmavohnědá kapalina, kterou nelze připravit v čistém stavu, ale pouze v rovnováze s chloridem antimonitým a antimoničným. Chlorid antimoničitý tvoří komplexní soli. Chlorid antimoničný SbCl5 je nažloutlá olejovitá kapalina. Nalézá uplatnění především v organické syntéze jako chlorační činidlo. Bromid antimonitý SbBr3 je bezbarvá krystalická látka. Snadno tvoří podvojné sloučeniny. Bromid antimoničný SbBr5 neexistuje volný a je znám pouze v podobě svých podvojných sloučenin. Jodid antimonitý SbI3 je rubínově červená krystalická látka, tvořící snadno adiční sloučeniny s jodem. Jodid antimoničný SbI5 je temně hnědá látka.", "question": "Jakou chemickou značku má antimon?", "answers": ["Sb"]}
{"title": "Mezinárodní den studentstva", "context": "Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava. Byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. Stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí. Mezinárodní den studentstva je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ. Vše začalo násilným potlačením poklidné demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 v Praze, během níž byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček. Na potlačování demonstrace, jež se konala na Václavském náměstí, se kromě sil pořádkové policie podílely i jednotky SS. Následovaly další střety na dalších místech v Praze, při nichž Němci stříleli nejen pro výstrahu, ale i do demonstrantů. Při jedné z těchto potyček byl postřelen právě Jan Opletal, který 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev s ostatky převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami. Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů studentské organizace (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) a internace stovek studentů v koncentračních táborech. Ještě v noci ze 16. na 17. listopad došlo k rozsáhlému zatýkání českých studentů v Praze, v Brně a v Příbrami. Studenti zatčení gestapem a jednotkami SS v Praze byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde došlo i k popravě 9 představitelů studentských organizací.", "question": "Ve kterém roce byl vyhlášen Mezinárodní den studentstva?", "answers": ["1941"]}
{"title": "Daktyl", "context": "Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trochejemi, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr. Černý bor utíká s kopečka,široké jezero pod ním,nad vodou létají rybárky,podobny plachtám jsou lodním. Hradisko sivé a vysoké,na příkré vyhnáno skále -dnes tam jen Themis promlouváve jménu boha a krále. Petr Bezruč - Plumlov (Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.)", "question": "Jak se v metrice nazývá stopa, skládající se z jedné přízvučné a dvou nepřízvučných slabik v uvedeném pořadí?", "answers": ["Daktyl"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Působil v mnoha úřadech, byl poslancem, kancléřem, vizitátorem a kapitulním správcem. Spolupracoval s Bernardem Wapowským na mapě Království polského a Litvy. V roce 1533 byly jeho názory v rukopise jeho díla De Revolutionibus předneseny papeži Klemensovi VII. V roce 1537 byl králem potvrzen jako jeden ze čtyř kandidátů na biskupa warminského. V roce 1539 jej biskup Jan Dantyszek obvinil z konkubinátu[zdroj? ], nařídil mu propustit hospodyni a připravoval kanonický proces. K Mikuláši Koperníkovi v roce 1539 přijel Georg Joachim von Lauchen zvaný Rhaeticus, profesor matematiky ve Wittenbergu, aby se seznámil s jeho naukou. V témže roce vyjádřil své mínění o Mikuláši Koperníkovi Martin Luther: Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie! Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue kázal zastavit se Slunci, a ne Zemi! Norimberský teolog Andreas Osiander přemluvil Mikuláše Koperníka, aby v předmluvě ke svému dílu představil svůj model jako hypotézu, čímž by zjemnil příliš odvážné myšlenky. V Basileji vyšlo v roce 1541 tiskem druhé vydání Narratio prima, Koperník vykonal své poslední astronomické pozorování v životě (zatmění Slunce). Téhož roku jeho žák Georg Joachim zv. Reticus opouští Frombork s rukopisem De Revolutionibus, aby jej dal v Norimberku vytisknout.", "question": "Ve kterém roce k Mikuláši Koperníkovi přijel Georg Joachim von Lauchen?", "answers": ["1539"]}
{"title": "Rusko", "context": "Moře Severního ledového oceánu jsou poměrně mělká a po většinu roku je pokrývá souvislá vrstva ledu. Vlastnosti moří Tichého a Atlantského oceánu jsou zcela odlišné: vody těchto moří zamrzají jen na krátké období, případně vůbec a jsou velmi bohaté na ryby. Největší řekou Ruské federace je Jenisej, nejdelší Ob spolu s Irtyšem, které společně tvoří sedmou nejdelší řeku světa. Všechny tři náleží do úmoří Severního ledového oceánu, společně se Severní Dvinou, Pečorou, Lenou, Janou, Kolymou. Největším přítokem Tichého oceánu je Amur. K úmoří Atlantiku patří Don a Dněpr (na ruském území pouze horní tok); řeka Ural a hospodářsky nejvyužívanější Volha ústí do bezodtokého Kaspického moře. Mezi známé řeky patří také Moskva, protékající hlavním městem, a Něva, v jejímž ústí do finského zálivu byl vystavěn Petrohrad. V Rusku se nachází také mnoho jezer rozmanitého původu a velikostí. Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m). Na severozápadě země leží jezero Ladožské, Oněžské, Čudské a další. Během 20. století bylo zbudováno také množství přehradních jezer, zejména na Volze, Angaře a dalších řekách. Související informace naleznete také v článku Podnebí Ruska. Ruská federace je rozsáhlou zemí, a proto zde najdeme několik rozdílných klimatických oblastí.", "question": "Je Kaspické moře sladké?", "answers": ["Největší z nich je slané (brakické) Kaspické moře, ze sladkovodních je nejvýznamnější jezero Bajkal, zároveň nejhlubší jezero světa (1637 m)."]}
{"title": "Papež", "context": "Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči).", "question": "Jaké je jméno současného papeže ?", "answers": ["František"]}
{"title": "Mango", "context": "Mango je tropické ovoce, plod mangovníku. Mango patří do rodu Mangifera, který zahrnuje 69 botanických druhů a přes 1000 odrůd tohoto ovoce. Není znám jeho přesný původ, ale má se za to, že mango pochází z jižní a jihovýchodní Asie. V Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pákistánu a Bangladéši byly nalezeny fosilie staré 25 až 30 milionů let. Jeho název pochází z malajálamského manga, které si později portugalští obchodníci upravili na manga. Je výtečným zdrojem vitaminů A, C, beta karotenu, draslíku a vlákniny. Obsahuje málo tuku a sodíku. Plody jsou různé barvy, velikosti i tvaru. V Asii se využívá i zelených mang k různým kulinářským účelům. Je třeba jej nechat dozrát při pokojové teplotě, až bude měkké. Mimo přímé konzumace čerstvých, zralých plodů se hodí např. jako příloha k masům a omáčkám. pomáhá při zrakové únavě a šerosleposti[zdroj? ] přináší do kůže a vlasů barvu[zdroj? ] působí preventivně proti infekcím a nemocem z nachlazení[zdroj? ] uklidňuje nervy, dodává sílu ve stresových situacích[zdroj? ] Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v plodech manga. [zdroj? ] Obrázky, zvuky či videa k tématu mango ve Wikimedia Commons Galerie mango ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo mango ve Wikislovníku", "question": "Jak je nazývá plod mangovníku?", "answers": ["mango"]}
{"title": "Louis de Funè", "context": "Matka Leonor Soto y Réguéra (1878-1957) se narodila v městečku Ortigueira v Galicii. Louis měl sestru Marii (1909-1993), která se provdala za režiséra Françoise Gira. Bratr Charles (1908-1939) byl zastřelen v 2. světové válce. V dětství se věnoval kreslení a hře na klavír. Kromě francouzštiny dobře ovládal i španělštinu a angličtinu. Než se stal hercem, Louis neúspěšně vystřídal řadu zaměstnání: byl kožešník, dekoratér, aranžér, účetní, prodavač. Koncem třicátých let začal pracovat jako pianista v pařížské čtvrti Pigalle. Přitom absolvoval Simonovy herecké kurzy. V roce 1936 se oženil s Germaine Carroyer, s níž měl syna Daniela (*1937). V roce 1942 se rozvedli. O rok později se oženil s Jeanne Barthelémy de Maupassant (praneteří Guy de Maupassanta, s níž měl dva syny: Patricka (*1944) a Oliviera (*1949). Patrick je lékařem, Olivier se několik let věnoval herectví a hrál v několika filmech společně s otcem. Později pracoval jako pilot Concorde pro Air France. Louis de Funè se poprvé objevil v divadle ve hře Slaměný milenec, před kamerou v roce 1946 ve filmu Barbizonovo pokušení. Různými vedlejšími rolemi se \"prokousával\" celých 15 let, než začal být úspěšný. V divadle, které ho vyneslo na výsluní díky divadelní hře Oskar, hrál i řadu epizodních rolí, než získal svou první hlavní roli ve filmové komedii Četník ze Saint Tropez - získal si tak coby strážmistr Ludovic Cruchot celou Evropu. Pak už se mu nabídky jen hrnuly. Ve filmu Fantomas ztvárnil komisaře Juva, zahrál si zde spolu se Jeanem Maraisem. Poté se setkal s režisérem Gérardem Ourym a natočil za spolupráce herce André Bourvila komedii Smolař. Výsledkem 11 752 000 diváků se zapsal do francouzské filmové historie, stejně tak jako pozdější film Velký flám (natočený ve stejné spolupráci), kde výsledek byl 17 000 000 diváků za tři měsíce (ve francouzských kinech tento rekord překonal až Titanik). Zatímco ve Francii byl řadu let enormně úspěšný, v USA byl téměř neznámý s výjimkou komedie Dobrodružství rabína Jákoba z roku 1973.", "question": "Ve kterém roce se Louis de Funè poprvé objevil před kamerou?", "answers": ["1946"]}
{"title": "Adele", "context": "Adele Laurie Blue Adkins, MBE (* 5. května 1988 Londýn) je britská zpěvačka a skladatelka známá jen jako Adele. V roce 2008 převzala cenu BRIT Awards v kategorii Cena kritiků, která je udílená umělcům, kteří v té době ještě nevydali album. Debutová deska nazvaná 19 vyšla v lednu 2008 a dostala se na první místo prodejního žebříčku ve Velké Británii. Druhé album s názvem 21 se stalo nejprodávanějším albem tohoto století a prestižní hudební magazín Billboard ho označil za nejlepší album všech dob. Celosvětové vydání proběhlo 19. ledna 2011. Z desky vyšel také singl \"Rolling in the Deep\". V roce 2012 přednesla svojí píseň \"Skyfall\", za kterou obdržela Zlatý glóbus a Oscara. Alba její diskografie se na prvním místě nejprodávanějších desek udržely nejdéle v historii. Překonala tak Rolling Stones i Madonnu. Po tříleté odmlce se v roce 2015 vrátila s novým, již třetím studiovým albem 25, které ji ihned dostalo zpět na vrchol hudebního průmyslu. Píseň \"Hello\" okamžitě obsadila první místa hudebních žebříčků a na YouTube dosáhla za pouhé 3 měsíce 1 miliardu zhlédnutí. Videoklip ke skladbě také drží rekord v největším počtu zhlédnutí na YouTube v prvních 24 hodinách od zveřejnění – 27,7 milionů. Později přibyl i rekord za nejrychlejší dosažení 1 miliardy zhlédnutí, a to za 87 dní od zveřejnění. V říjnu 2007 vydala svůj první singl \"Hometown Glory\". Umístil se na 19. příčce britského žebříčku UK Singles Chart. Byl vedoucím singlem jejího debutového alba 19, které bylo pojmenované po věku Adele, když ho začala nahrávat. Album bylo vydáno 28. ledna 2008 u společnosti XL Recordings, kde získala smlouvu v červnu 2006. Vcelku nevýrazný první singl následovala píseň \"Chasing Pavements\", která se umístila na 2. místě ve Spojeném království a na 21. příčce v USA. Na domácí půdě uspěly i singly \"Cold Shoulder\" a \"Make You Feel My Love\". Album debutovalo na 1. příčce žebříčku UK Albums Chart. V USA původně na 54. příčce, ale po úspěchu alba 21 se vyšplhalo až na 4. příčku. Ve Spojeném království se ho prodalo 2 miliony kusů, stejný počet i v USA, celosvětově poté 10 milionů. Toto album ji vyneslo jednu cenu z BRIT Awards a dvě ceny Grammy. Své druhé studiové album začala nahrávat v květnu 2009, a proto zvolila název 21. Vydání alba předcházel singl \"Rolling in the Deep\", který obsadil 2. příčku v UK a 1. příčku v USA, Belgii, Kanadě, Německu, Itálii, Finsku nebo i v Jižní Koreji.", "question": "Jak zní celé jméno britské zpěvačky Adele?", "answers": ["Adele Laurie Blue Adkins"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější historické jádro v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně. Roku 1243 Brnu král Václav I. udělil městská privilegia. Hrad Špilberk patrně založil v 70. letech 13. století Přemysl Otakar II. Již před polovinou 13. století byla vystavěna kamenná hradba. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde i zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Obvod sevřený hradbami dosahoval necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Husitské války zasáhly Brno v letech 1428 a 1430. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. Husité město nedobyli, těžce však utrpělo Staré Brno a další blízké vsi a předměstí. JIž v 1.polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné. Proces přechodu ke zděné architektuře se v prostředí měšťanské zástavby výrazně urychlil od 2. poloviny 13. století, takže ve 14. a 15. století mělo Brno v zásadě zděný charakter. Ač cihly se používaly již ve 13. století, velký rozmach cihlových staveb lze zaznamenat v 15. století. V roce 1641 po dobytí Olomouce švédskými vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem Moravy mj. proto, že sem byly z Olomouce narychlo přemístěny zemské desky. Konec sporu obou měst učinil však až roku 1782 markrabě a císař Josef II., který přiznal nárok na označení hlavního města definitivně Brnu. V září 1643 a pak v roce 1645 bylo samotné Brno neúspěšně obléháno osmnáctitisícovým švédským vojskem generála Torstensona, který chtěl Brno použít jako základnu pro finální útok na Vídeň. Později se k Torstensonovu vojsku přidalo ještě desetitisícové vojsko sedmihradského knížete Jiřího II.", "question": "Kolik obyvatel mělo město Brno v době lucemburské?", "answers": ["kolem 8 000"]}
{"title": "Krevní destička", "context": "Krevní destička (též trombocyt) savců je bezjaderné tělísko se schopností přilnavosti (adhezivity) a shlukování se (agregaci), které se podílí na procesu zástavy krvácení a srážení krve. U ostatních obratlovců jde o jadernou buňku (koagulocyt). Krevní destička má oválný tvar, 2 – 4.0 μ v průměru (erytrocyt člověka - 7,5 μ), často má zoubkované okraje. Nemá jádro. Skládá se z okrajové hyalomery, která se barví světle modře a obsahuje tzv. marginální svazek mikrotubulů a aktinová mikrofilamenta, která udržují tvar trombocytu a umožňují mu tvořit výběžky a panožky. Ve středu krevní destičky je granulomera, shluk acidofilních (tzn. červeně se barvících) granul a ojedinělé mitochondrie. Krevní destičky ptáků a ryb jsou plnohodnotné buňky s velkým jádrem. Granulomera obsahuje granula trojího typu: alfa-granula - obsahují fibrinogen, trombokinázu, směs proteinů, růstový faktor s mitogenními účinky hlavně na fibroblasty, destičkový faktor 4 (antagonista heparinu), glie a hladké svalové buňky, β. , faktor V. aj. delta-granula (denzní) - obsahují serotonin, vápenaté ionty Ca2, pyrofosfát, ATP, ADP lambda-granula (lysosomy) - obsahují lysosomální enzymy Krevní destičky jsou stálou součástí krve v počtu 150–450 tisíc na mikrolitr. Při poklesu pod určitou úroveň začnou játra produkovat hormon thrombopoetin, který stimuluje tvorbu dalších destiček. Snížení počtu destiček se označuje jako trombocytopenie. Tento stav je příčinou vážných poruch srážlivosti krve. Krevní destičky nemají jádro a nemohou se samy množit. Vznikají v kostní dřeni fragmentací cytoplasmy obrovských buněk megakaryocytů, které vznikají z prekursorové buňky megakaryoblastu. Jejich životnost je 8-12 dní, poté jsou degradovány ve slezině. Při poranění cévy se obnaží kolagen, vláknitá bílkovina přítomná v mezibuněčné hmotě vaziva. Destičky se váží na kolagen a zároveň jsou aktivovány thrombinem, který vzniká při srážení krve, nebo ADP, který je uvolňován ostatními destičkami. Aktivované thrombocyty změní tvar a v přítomnosti fibrinogenu, který se na aktivované destičky váže, se shlukují a vytvářejí destičkovou zátku, bílý trombus. Destičky se rozpadají, uvolňují obsah svých granul. Tak dojde k rozeběhnutí kaskády reakcí koagulačních faktorů, na jejímž konci se z fibrinogenu stane nerozpustný fibrin, který vytvoří síť.", "question": "Kde vznikají krevní destičky člověka?", "answers": ["v kostní dřeni"]}
{"title": "Mexiko", "context": "Nejvyššími horami jsou: Pico de Orizaba (nebo též Citlaltépetl) (5636 m), Popocatépetl (5452 m), Iztaccíhuatl (5280 m) a Colima (4340 m). Tato část území bývá postihována zemětřeseními tektonického původu. I sopky se často projevují. Ještě jižněji leží pohoří Sierra Madre del Sur, které je ohraničeno na jihu Tichým oceánem, na východě Tehuantepeckou šíjí a na severu Neovulcanickým pohořím. Na východ od Tehuantepecké šíje se zvedá pohoří Sierra Madre de Chiapas, které přechází do Tabaské nížiny. Ta navazuje na rozsáhlou suchou a zkrasovělou vápencovou tabuli Yucatánského poloostrova. Na severozápadě tvoří část Mexika Kalifornský poloostrov dlouhý 1250 km a Kalifornský záliv. Největší horou poloostrova je El Picacho del Diablo – 3095 m n. m. 500 km od pobřeží na západ leží vulkanické ostrovy Revillagigedo. Mexiko má poměrně málo řek. Největší řekou je pohraniční Río Bravo del Norte (v USA zvaná Rio Grande), dlouhá 3023 km. Z přítoků, které přijímá, je významnější jen řeka Conchos. Několik větších řek je na atlantském pobřeží, které jsou bohatší na srážky. Nejdůležitější z nich je Panuco, která ústí do Mexického zálivu. Západní pobřeží má četné kratší řeky, které prudce spadají z pobřežních horských pásem, a mají proto značný energetický význam. Jsou to Yaqui, Fuerte, Río Grande de Santiago (800 km), která protéká největším mexickým jezerem Lago de Chapala (1 116 km2), a na severu řeka Balsas. Největšími řekami mexického jihu jsou Usumacinta (1000 km) a Grijalva (velké přehrady). Usumacinta tvoří část hranice s Guatemalou. Východní pobřeží Yucatánského poloostrova lemuje Mezoamerický korálový útes, druhý největší korálový útes na Zemi.", "question": "Má Mexiko hodně řek?", "answers": ["Mexiko má poměrně málo řek."]}
{"title": "Jmeniny", "context": "Tento zvyk žije v Evropě a Latinské Americe, zejména v katolických a pravoslavných zemích, občas může mít i větší význam než narozeniny, např. v některých regionech Polska. Vychází z katolické praxe uctívání svatých, kde každý světec (blahoslavený, ctihodný) je připomínán v jeden den v roce, v naprosté většině případů se jedná o den jeho smrti. Na druhé straně každý věřící dostává při křtu rodné jméno (odtud \"křestní jméno\"), které nejen označuje, jak se má \"jmenovat\", ale je současně i volbou jeho osobního patrona, průvodce a životního vzoru tohoto jména. Proto, když církev slaví památku daného svatého, slaví jej i ti, kdo nesou jeho jméno, neboť je to den jejich patrona. Bývá zvykem dávat při křtu i jmen víc. V některých katolických zemích se přibírá ještě další jméno i při biřmování, např. v Česku. V Itálii naopak tento zvyk neznají. Při oslavách je zvykem nositelům jména popřát a případně je i obdarovat. Vzhledem k množství světců je mnoho rodných jmen příslušných k více dnům a naopak, k jednotlivým dnům připadá řada svatých. Ve Švédsku publikuje oficiální seznam jmenin Královská švédská akademie věd. Český občanský kalendář původně sice vycházel z církevního kalendáře, ale v průběhu času doznal mnoha změn podle vůle vydavatele: některá jména byla vyškrtnuta, jiná dodána, další přesunuta, byly zrušeny duplicity, kdy v kalendáři bylo například původně několikrát uvedeno jméno Karel (podle různých světců toho jména). V českém kalendáři je u každého dne uvedeno většinou pouze jedno jméno, v polském zpravidla jména dvě.", "question": "Kdo ve Švédsku publikuje oficiální seznam jmenin?", "answers": ["Královská švédská akademie věd"]}
{"title": "Network File System", "context": "Network File System (NFS) je internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť. Protokol byl původně vyvinut společností Sun Microsystems v roce 1984, v současné době má jeho další vývoj na starosti organizace Internet Engineering Task Force (IETF). Funguje především nad transportním protokolem UDP, avšak od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi si můžete prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí Linuxu se jedná asi o nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Za kolegu NFS lze považovat protokol NIS (Network Information Service), který slouží k distribuci nejrůznějších konfiguračních dat v počítačové síti (např. uživatelé, doménová jména aj.). NFS server se nastavuje pomocí konfiguračního souboru /etc/exports, který na jednotlivých řádcích obsahuje definice sdílených adresářů. Jako první je název adresáře a pak seznam povolených klientů (zde jsou uvedeny názvy server, stanice a IP adresa) s přidanými volitelnými parametry: /usr 10.1.2.3(ro) stanice(ro) /. home 10.1.2.3(rw,no_root_squash) stanice(rw) ro (read-only) - pouze pro čtení rw (read-write) - povoleno čtení i zápis no_root_squash - nemapovat požadavky uživatele root na běžného uživatele (obvykle nobody) (server tak bere id uživatele od klienta, což může být bezpečnostní riziko) Klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejným způsobem, jako jsou připojovány jednotlivé systémy souborů. V současné době je obvykle nutné na klientovi spustit též démona portmap: mount -t nfs server:/home /home mount -t nfs server:/usr /mnt/usr-from-server Od této chvíle může klient s daty v adresáři /home a /mnt/usr-from-server pracovat stejně, jako kdyby byly umístěny na lokálním počítači. V dnešních moderních distribucích se téměř výhradně setkáme s nástupcem NFS verze 4, který se, ačkoli z uživatelského hlediska vypadá téměř totožně, přece jen od svého předchůdce hodně liší. Základní odlišnosti jsou: Pseudo file systém - NFSv4 vyžaduje exportovat nějaký adresář jako kořen. To se provádí dodatečným parametrem fsid=0 Stavový protokol - na rozdíl od svého předchůdce, který byl v jádru bezestavový (démony rpclockd a spol., mu sice dodávají stavovost, ale nejsou definovány v RFC a nejsou součástí protokolu NFS) je NFSv4 protokol stavový, což mu dodává, kromě nevýhody větší složitosti i pár výhod, jako například delegování čtení nebo zápisu na klienta, nebo například zamykání souborů. NFSv4 nepotřebuje portmapper. Přenos ACL - NFSv3 přenos přístupových práv neřeší. Naproti tomu jsou ACL nedílnou součástí protokolu NFSv4. Nutno ale říci, že protokol NFSv4 definuje vlastní formát ACL, který je odlišný (lepší) od formátu Posix ACL, který ale nebyl nikdy standardizován.", "question": "Pomocí jakého souboru se nastavuje NFS server?", "answers": ["/etc/exports"]}
{"title": "Helmut Dohnálek", "context": "Helmut Dohnálek (* 10. dubna 1966) je český politik, v letech 2007 až 2009 předseda SNK-ED, bývalý zastupitel Královéhradeckého kraje, bývalý starosta a zastupitel obce Orlické Záhoří, bývalý člen SNK-ED. == Život == Od roku 1992 soukromě podniká (např. jako jednatel a společník firmy KRONTOUR, s.r.o. či jednatel společnosti S.O.M. spol. s r.o.). V letech 1998 až 2001 působil ve funkci vedoucího Odboru regionálního rozvoje Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Od roku 2001 do roku 2004 pracoval jako sekretář Euroregionu Glacensis a ředitel regionální rozvojové agentury RDA (Regional Development Agency).Byl rovněž členem Komise pro reformu veřejné správy, která působila při Ministerstvu pro místní rozvoj ČR nebo členem Výboru regionální rady NUTS 2 Severovýchod. Helmut Dohnálek je ženatý a má jednoho syna. == Politické působení == Do politiky vstoupil krátce po roce 1989. Už v komunálních volbách v roce 1990 byl zvolen zastupitelem obce Orlické Záhoří a následně i starostou obce. Mandát zastupitele (a posléze i post starosty) obhájil jako člen ODS v komunálních volbách v roce 1994. V několika dalších komunálních volbách už nekandidoval. Až v komunálních volbách v roce 2010 vedl kandidátku \"SNK Evropští demokraté\" v Rychnově nad Kněžnou. Strana ale získala jen 2,60 % hlasů a do městského zastupitelstva se nedostala.Do vyšší politiky vstoupil, když v krajských volbách v roce 2004 úspěšně kandidoval jakožto člen SNK za \"SNK sdružení nezávislých\" do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje. Mandát zastupitele kraje obhájil i v krajských volbách v roce 2008 jakožto člen SNK-ED na kandidátce \"SNK Evropští demokraté\". Jak v roce 2004, tak v roce 2008 byl lídrem daných uskupení a kandidátem na hejtmana Královéhradeckého kraje. Vzhledem k volebním ziskům (v roce 2004 to bylo 6,09 % a v roce 2008 pak 6,02 %) se vždy stal náměstkem hejtmana. I v krajských volbách v roce 2012 kandidoval jako lídr subjektu \"SNK Evropští demokraté\", ale strana se se ziskem 2,23 % hlasů do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje vůbec nedostala.V květnu 2007 byl zvolen republikovým sněmem SNK-ED předsedou strany, když porazil tehdejšího senátora Josefa Novotného. Po krajských volbách v říjnu 2008, v nichž SNK-ED neuspěla (samostatně se dostala pouze do Zastupitelstva v Královéhradeckém kraji, v koalici uspěla v dalších dvou regionech), oznámil, že se chce na nejbližším sněmu strany vzdát své funkce.", "question": "Má Helmut Dohnálek syna?", "answers": ["Helmut Dohnálek je ženatý a má jednoho syna."]}
{"title": "Buckinghamský palác", "context": "Tato rekonstrukce vytvořila základ vzhledu, který má palác dodnes s výjimkou východního křídla směrem k Mall. Na tomto místě byl v té době postaven triumfální Mramorový oblouk. Náklady na stavbu tohoto oblouku činily 34 450 £ a byl používán jako královský vstup. Jiří IV. měl v úmyslu postavit na jeho vrcholu svoji bronzovou jezdeckou sochu ale protože zemřel před jejím dokončením rozhodl parlament o jejím umístění na Trafalgarské náměstí. Na výzdobu interiéru, jejímž autorem se stal Charles Long, bylo použito jasně zbarvené imitace kamene a růžových kaménků spolu s vlysovanými panely na stropech. Jiří IV. zemřel v roce 1820 a barvité a silně pozlacené státní i soukromé komnaty byly dokončeny až v době vlády Viléma IV. Po smrti Jiřího IV. se narůstající náklady na dostavbu paláce setkaly s výraznou kritikou britského parlamentu i tisku. Vilém IV. ukončil spolupráci s Johnem Nashem a pověřil dalšími pracemi Eduarda Blora, který více vyhovoval umírněnému vkusu nového krále. Tento méně idealistický architekt s větším smyslem pro finance ponechal to co již Nash dokončil ale další dostavbě dal více solidní a méně pitoreskní ráz. Ačkoli nový král a královna pořádali státní a královské akce v tomto paláci, nikdy zde nebydleli, preferujíce Clarence House, který si nechali postavit před nástupem na trůn. Celkové náklady na rekonstrukci Buckinghamského paláce činily 719 000 £. Zajímavostí je, že po požáru Westminsterského paláce roku 1834 nabídl Vilém IV. Buckinghamský palác jako nové sídlo parlamentu ale tato nabídka byla odmítnuta a Westminsterský palác byl rekonstruován. Buckinghamský palác se stal hlavním královským sídlem roku 1837 s nástupem královny Viktorie. Zatímco státní komnaty hýřily zlatem a barvami, služební místnosti neoplývaly přílišným luxusem. Uvádí se, že komíny kouřily tak, že ohně v krbech musely být uhašeny a v paláci bylo chladno. Ventilace byla tak chatrná, že interiér zapáchal. Také personál byl nedbalý a líný. Po svatbě Viktorie s princem Albertem v roce 1840 se její manžel soustředil na reorganizaci chodu paláce a odstranění jeho nedostatků. Stavební práce s tím související byly dokončeny na sklonku roku 1840. Rozsáhlé křídlo směrem na Mall bylo postaveno po sňatku Viktorie s princem Albertem. V roce 1847 manželé zjistili, že palác je příliš malý pro dvorní život a jejich rozrůstající se rodinu. Rozhodli se ke stavbě nového křídla podle návrhu Eduarda Blora. Tato část uzavřela vnitřní dvoranu domu. Součástí této dostavby je i balkón, z něhož zdravili členové královské rodiny veřejnost při význačných příležitostech.", "question": "Ve kterém roce se stal Buckinghamský palác hlavním královským sídlem?", "answers": ["1837"]}
{"title": "Muchomůrka červená", "context": "Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností. == Popis == Klobouk může mít průměr 8–20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami. Lupeny jsou bílé, husté, u třeně volné. Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustlý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný. Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý. === Možnost záměny === Možná je záměna s velmi podobnou muchomůrkou královskou, která je však také jedovatá. Méně pravděpodobná, ale také možná, je záměna s muchomůrkou císařskou, která je sice jedlá (dokonce výtečná), ale v České republice je vzácná a chráněná. == Výskyt == Celkově hojná, místy velmi hojná. Roste nejčastěji v jehličnatých, převážně smrkových lesích, ale i ve smíšených a listnatých lesích. == Obsahové látky, jedovatost == Kromě nepříliš významného obsahu muskarinu obsahuje muscimol, který způsobuje poruchy vědomí a vyvolává halucinace. Muchomůrka červená byla v historii používána k navození stavů opojení nebo halucinací. Bylo však prokázáno, že užívání muchomůrky červené narušuje zdraví a ve vzácných případech vede i ke smrti. == Užití == Právě muchomůrka červená dala celému rodu název, neboť byla lidovým prostředkem k zabíjení much (původně muchomorka – od \"mořit mouchy\"). Klobouk se vymáčel v oslazené vodě nebo oslazeném mléce, případně se namáčel v mléce či vodě a pak posypal cukrem. Mouchy sály z povrchu klobouku sladký roztok i s rozpuštěnými jedy a došlo k jejich omámení, případně úplnému usmrcení. == Odkazy == == Galerie == === Reference === === Literatura === KEIZER, Gerrit. Encyklopedie hub. Praha: Rebo Productios, 1998 Garnweidner, Edmund. Houby. Praha : Slovart, 1995. === Externí odkazy ===", "question": "Je muchomůrka červená jedovatá ?", "answers": ["Patří k nejznámějším jedovatým houbám, ačkoliv fatální otravy jsou vzácností."]}
{"title": "Coventry", "context": "Je známé svou moderní katedrálou postavenou po bombardování původní katedrály v době druhé světové války, příspěvkem místních společností automobilovému průmyslu Velké Británie a jako sídlo dvou univerzit - Coventry University a University of Warwick. Tradičně se předpokládalo, že Coventry bylo založeno roku 1043, v době kdy Leofric, král Mercie a jeho žena Godiva, nechali postavit benediktýnské opatství. Poslední výzkumy ale dokazují existenci tohoto opatství již v roce 1022, takže král Leofric a jeho žena již postavené opatství pouze rozšířili. V krátké době vznikl městský trh u brán opatství a osada se rozrostla. Ve 14. století se město stalo důležitým centrem obchodu s plátnem a ve středověku bylo jedním z největších a nejvýznamnějších měst Anglie. Status města obdrželo roku 1345 a později bylo samostatným hrabstvím. Na konci 19. století se Coventry stalo centrem výroby jízdních kol a to především díky společnosti Rover. Na počátku 20. století se z tohoto odvětví vyvinula výroba motorů a město se stalo hlavním střediskem motorového průmyslu. V době druhé světové války se Coventry stalo terčem masivních náletů, které zničily historické centrum města a původní katedrálu. Spolu s Londýnem a Plymouthem bylo Coventry nejvíce poškozenými anglickými městy v druhé světové válce. Město bylo napadeno především proto, že bylo centrem výroby munice a motorů. Po náletech byla velká část historických budov v takovém stavu, že jejich obnova nebyla možná. Spekulace, že se britský premiér Winston Churchill v listopadu 1940 rozhodl nevarovat obyvatele města před hrozícím náletem, aby Němci nepojali podezření, že Britové dokážou prolomit kódování zpráv pomocí přístroje Enigma se nezakládá na pravdě. Zajímavostí je, že Coventry a Lidice jsou od druhé světové války sesterskými městy. V poválečném období bylo město obnoveno podle takzvaného Gibsonova plánu. V centru města vzniklo obchodní centrum orientované jako pěší zóna (první svého druhu v tak velkém rozsahu v Evropě) a roku 1962 i nová katedrála Svatého Michala (s největší tapisérií na světě ).", "question": "Kolik univerzit se nachází ve městě Coventry ?", "answers": ["dvě"]}
{"title": "Surrealismus", "context": "Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad). Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby. Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako \"čirý psychický automatismus\", kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje. Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud. Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období: Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924). Politické období - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu.", "question": "Kdo jako první použil termín surrealismus?", "answers": ["Guillaume Apollinaire"]}
{"title": "První křížová výprava", "context": "Tato zpráva vyvolala v křižáckém táboře nadšení. Davy nezkušené chudiny vyrazily navzdory varování opatrnějších předáků k Nikáii. Tady je zastihli a rozprášili Turci. Poté vyplenili kibotos a pobili většinu jeho obyvatel, děti byly prodány do otroctví. Zbylé křesťany, kterým se podařilo zachránit si život, převezli Byzantinci ke Konstantinopoli a ubytovali je tu, ale zbraně jim raději předem odebrali. V té době zahájila v západní Evropě svoji kruciátu šlechta. == Tažení rytířů == === Papežovy agitace === Jakmile skončil clermontský koncil, vydal se Urban II. na cestu po Francii, která trvala bezmála celý rok. Během ní osobně vyzýval k účasti na tažení do Svaté země a rozesílal dopisy jednotlivým příslušníkům vysoké šlechty. První křížové výpravy se neúčastnil žádný evropský panovník: římsko-německý císař byl s papežem ve stavu nepřátelství, francouzský král Filip I. byl na clermontském koncilu za bigamii exkomunikován, anglický král Vilém Ryšavý se ke křesťanství příliš nehlásil, vládcové skandinávských zemí, které byly v nedávné době christianizovány, byli příliš daleko a španělští králové byli plně zaměstnáni vlastní reconquistou. V Toursu, kam byl sezván další koncil, vystoupil papež v březnu 1096 podobně jako v Clermontu pod širým nebem a promluvil ke shromážděnému davu. Postupně projevili zájem o výpravu významní šlechtici. Vedle předem informovaného a s plánem obeznámeného Raimonda z Toulouse se připojil bratr francouzského krále Filipa I. Hugo z Vermandois. Protože byl Urbanem II. francouzský král vyobcován z církve, byla účast Huga z Vermandois na výpravě důležitým krokem k urovnání vztahů mezi papežem a Francií. Mezi další zájemce o účast na výpravě byl nejstarší syn Viléma Dobyvatele normandský vévoda Robert, dobrý válečník bez státnických kvalit, a flanderský hrabě Robert II. ze severní Francie, jehož otec navázal nadstandardní diplomatické vztahy s Byzantskou říší. Na naléhání své panovačné ženy Adély, sestry Roberta Normandského, která si přála mít ze svého muže slavného válečníka, se váhavě přidal Štěpán, hrabě z Blois a Chartres. Vojsko z Lotrinska vedli bratři z rodu hrabat z Boulogne, dolnolotrinský vévoda Godefroy z Bouillonu, jediný významný vazal římsko-německého císaře, který se k výpravě přihlásil.", "question": "Na jakém koncilu byla vyhlášena první křížová výprava?", "answers": ["na clermontském"]}
{"title": "Bertha von Suttnerová", "context": "Krátký čas, který prožila v Paříži s Nobelem, položil základ k jejich celoživotnímu hlubokému přátelství a vzájemné úctě – a k dopisování po celou dobu. Nobel si dobře rozuměl i s Bertiným manželem a ještě se několikrát sešli. Dopis, který 7.ledna 1893 Bertě napsal, je zcela mimořádně důležitý: V něm Nobel Bertě naznačil, že hodlá založit fond, ze kterého se budou vyplácet ceny vědcům, lékařům a že také míní zřídit cenu pro toho, kdo se nějak zasloužil o světový mír a porozumění mezi národy.[zdroj? ] Po smrti Alfreda Nobela (10.12.1896) jeho závěť prohlašuje, že jeho majetek má být použit na \"ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu\". Velká míra vlivu na toto rozhodnutí se připisuje právě Bertě von Suttnerové – která byla pro Nobela inspirací zejména při myšlence udělovat cenu za mír. 10. prosince 1905 obdržela Berta von Suttner jako první žena na světě Nobelovu cenu za mír, kterou převzala 18. dubna 1906 v Kristianii (Oslo). Zde pronesla přednášku \"Vývoj mírového hnutí\". Čestného ocenění se jí také dostalo (posmrtně) při proslovu Stefana Zweiga na Mezinárodním ženském kongresu k porozumění národů v Bernu (1917). V roce 2006 vyšla kniha \"Život pro mír\" (originál Ein Leben für den Frieden), která na 577 stranách popisuje život Berty Suttnerové. Autorkou je Brigitte Hamann, do češtiny knihu přeložila Alena Bláhová. 8.června 2008 byla v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí slavnostně odhalena pamětní deska rodačce Bertě von Suttnerové-Kinské. Ve Vídni již řadu let existuje Společnost Berty Suttnerové, zabývající se odkazem jejích myšlenek. Ve skandinávských zemích se život a dílo Suttnerové stalo námětem pro stovky knih a rozhlasových pořadů. V listopadu 2005 se v budově Senátu ČR konala mezinárodní konference (při příležitosti stého výročí udělení Nobelovy ceny za mír) za účasti předních českých politiků a přítomnosti významných hostů, v čele se zástupci Mezinárodního mírového výboru v New Yorku, Mírového kongresu v Ženevě či Nobelova Institutu v Oslu. Mnoho měst v Rakousku a v Německu nese dodnes její jméno v názvech ulic či náměstí a Bertha von Suttner je zobrazena na rakouské minci v hodnotě 2 euro.", "question": "Z jaké oblasti byla první ženě udělena Nobelova cena?", "answers": ["za mír"]}
{"title": "Beowulf", "context": "Béowulf (staroanglicky Vlk včel - kenning pro medvěda) je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem. Se svými 3182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce. Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název. Od 19. století se celá báseň označuje jménem jejího hrdiny Béowulfa. Béowulf se dochoval v jediném rukopise, který je uložen v Britské knihovně (British Library). Tento kodex je podle knihovny sběratele sira Roberta Cottona, z níž původně pochází, označován jako Cotton Vitellius A.xv. V roce 1731 byl částečně poškozen při požáru v Burnham House. Islandský učenec Grímur Jónsson Thorkelin nechal roku 1787 v Britském muzeu pořídit jeho opis a sám zhotovil kolem roku 1789 další. Vzhledem ke špatnému stavu originálu mají tyto opisy pro moderní badatele velký význam. Zápis Béowulfa je součástí sbírky zvané Nowell Codex, která společně s kodexem Southwick tvoří svazek Cotton Vitellius. Nowell Codex obsahuje dále další staroanglické prozaické i básnické texty, mezi jinými dochovaný zlomek básně Judith.", "question": "Kde je uložen jediný rukopis eposu Béowulf?", "answers": ["Britské knihovně"]}
{"title": "Lana Del Rey", "context": "Mezi roky 2005 a 2006 nahrála Sirens pod jménem May Jailer, které bylo vydáno v květnu 2012. O pár let později podepsala smlouvu s 5 Point Records. V roce 2008 vydala svoje první EP Kill Kill se třemi písněmi a poté v lednu 2010 na iTunes plnohodnotné album jako Lana Del Ray a.k.a. Lizzy Grant. Její otec Robert jí pomohl s marketingem, ale album bylo po několika týdnech staženo z prodeje. Před tím, než na konci června 2011 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Stranger Records a v říjnu vydala debutový singl Video Games, nahrávala svoje písně na svůj YouTube. K písním si vytvářela svoje vlastní videa. Jak se později ukázalo, většina nahrávek byla demo verzí písní z alba Born to Die. Ve stejném měsíci s ní podepsalo smlouvu další vydavatelství, Interscope Records. Lana původně nechtěla působit jako sólová zpěvačka, především proto, aby nebyla kritizována sama za sebe, ale vydavatelství na tom trvalo. Video Games vyhrálo na podzim roku 2011 ocenění Q award za \"Next big thing\".", "question": "Kdy vydala Lana Del Rey první sólovou desku ?", "answers": ["v lednu 2010"]}
{"title": "Skaní", "context": "Skaní (anglicky plying, německy Zwirnen) je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady. Skát se mohou staplové příze ze stejného materiálu, jemnosti a barvy jak spolu navzájem, tak i s filamenty (přízí z nekonečného vlákna). Podle odhadů ze začátku 21. století se z celosvětové výroby staplových a filamentových přízí vice než pětina zpracovává skaním, tj. řádově 15 milionů tun ročně. == Zákrut == Pro charakter skané příze je důležitý směr a počet zákrutů jak u předkládaných tak i u výsledných nití. Směr zákrutu je viditelný při pohledu na svisle drženou nit (náčrt vlevo). Jestliže spirála zákrutu probíhá stejným směrem jako prostřední část písmene \"Z\", jedná se o přízi točenou k sobě doleva, vytvářející pravý závit. U pravého zákrutu k sobě (levého závitu od sebe) se spirála podobá písmenu \"S\". Když skací zákrut probíhá stejným směrem jako u obou předkládaných nití, vzniká velmi tvrdá příze (vhodná například na pneumatikové kordy). Naproti tomu příze s opačným točením při skaní je měkčí. Se stoupajícím počtem zákrutů se (až do určité hranice) zvyšuje pevnost příze. (U krepových přízí se tato mez překračuje, tím dostanou zvláštní charakter, kterým se vytváří ve tkanině zrnitý povrch). == Hladké skané příze == Účelem skaní je zde zvýšit pevnost a stejnoměrnost výsledné příze. Tyto vlastnosti jsou potřebné zejména u tkalcovských osnov, šicích nití a pneumatikových kordů (skaných z textilních materiálů i z ocelových drátů.) === Příprava === Staplové příze mají sklon ke smyčkování. Aby se tomu zamezilo, vkládají se potáče nebo nasoukané cívky na 15–30 minut do pařáku při teplotě 60–80 °C.Příze se potom kropí emulzí s obsahem mastné kyseliny (cca 0,5 % váhy cívek). Tím se sníží tření a oděr příze při dalším zpracování. Většina přízí prochází před skaním sdružovacím strojem, kde se společně navíjí 2–6 nití na jednu cívku. === Skací stroje === Pro velkovýrobu skaných přízí se nejčastěji používají dvouzákrutové stroje. Funkce: Předloha se navléká na duté vřeteno (1) v pevně stojícím hrnci (2). Příze prochází shora vřetenem a kolem vnější stěny hrnce k vodiči (3) nad středem vřetene k navíjecímu ústrojí (4). Při každé otáčce vřetene se vkládá do příze první zákrut mezi předlohou a špičkou vřetene a druhý mezi dolním otvorem ve vřetenu a vodičem.", "question": "Kdy se jedná o přízi točenou k sobě doleva?", "answers": ["Jestliže spirála zákrutu probíhá stejným směrem jako prostřední část písmene \"Z\""]}
{"title": "Mars (planeta)", "context": "Podle jedné z teorií by to mohlo souviset s dávnou migrací Jupiteru sluneční soustavou, kdy tato obří planeta mohla krátce navštívit zónu terestrických planet a vymést odsud část materiálu. Sluneční den je zde podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol. Podrobnější informace naleznete v článku Geologie Marsu. Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z hornin ze skupiny čedičů. Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o křemičitanovou složku, podobající se až pozemským andezitům (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i sopečným sklem). Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železitým. V okolí Marsu se v současnosti nevyskytuje globální magnetické pole, avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což svědčí pro hypotézu, že historické magnetické pole bylo globálního charakteru. Na povrchu se nevyskytuje voda v tekutém stavu, což může být jeden z důvodů, proč na Marsu není pozorována desková tektonika. V minulosti (zejména na počátku vývoje planety) však mohla být část kůry mobilní, a v takovém případě by pozorované paleomagnetické anomálie mohly souviset s tvorbou nové kůry, podobně jako je tomu u zemských středooceánských hřbetů. Vzhledem k faktu, že na Marsu nebyly prováděny podrobné geologické průzkumy, jsou současné poznatky o planetě a její vnitřní stavbě velmi slabé a založeny převážně na srovnáních se Zemí a teoretických modelech založených na nepřímých měřeních pořízených automatickými sondami. Pod kůrou se zřejmě nachází plášť primárně tvořený olivínem a spinelem. Odhaduje se, že planeta má žhavé, zčásti tekuté jádro, které má přibližně 1480 km (jiný zdroj uvádí 1300 až 1700 km) v průměru a je složené převážně ze železa s 15 - 17 váhových % příměsí síry, což je až dvakrát více než je obsah síry v jádru Země. Nicméně nepanuje obecná shoda mezi vědci, jestli je jádro částečně tekuté či pevné a obě dvě hypotézy jsou stále zvažovány. Jádro je obklopeno pláštěm, jehož aktivita spojená s tepelným vývojem dala vzniknout většině tektonických a vulkanických útvarů na planetě.", "question": "Která planeta je pojmenována po římském bohu války Martovi ?", "answers": ["Mars"]}
{"title": "21", "context": "21. století je český populárně-vědecký časopis, který vychází od roku 2003. Vychází v rámci vydavatelství RF-Hobby, jedná se o měsíčník. Kromě klasických čísel vycházejí každý rok i dvě speciální vydání s názvem 21. století Extra. Patří k nejčtenějším tuzemským periodikům svého druhu, jeho čtenost se dle Mediaprojektu v roce 2014 pohybovala kolem 266 000, prodaný náklad vycházel na cca 32 tisíc kusů. Jeho mutace vychází také v Polsku a v Maďarsku. Šéfredaktorem je od ledna 2011 PhDr. Pavel Šmejkal, Ph.D, redakci dále tvoří Mgr. Martin Janda, zástupce šéfredaktora, redaktoři ing. Václav Roman, bc. Mirka Filipová a bc. Pavel Škopek, Tomáš Petr, obrazový redaktor, a grafik Mgr. Vladimír Pfeifer. 21. století získalo v roce 2011 první místo v soutěžní přehlídce popularizace vědy SCIAP 2011 v kategorii periodikum. Ve stejné soutěžní přehlídce získal časopis třetí místo i v roce 2016.", "question": "Od kdy vychází časopis 21. století?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Lanthan", "context": "Lanthan (chemická značka La, latinsky Lanthanum) je stříbřitě lesklý, přechodný kovový prvek, 1. člen skupiny lanthanoidů a 3. člen skupiny kovů vzácných zemin. Hlavní uplatnění nalézá v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních slitin anebo jejich deoxidaci a jako složka některých speciálních skel. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Lanthan je stříbřitě bílý, měkký, velmi elektropozitivní přechodný kov. Je supravodičem 1. typu, a to za teplot pod 6,00 K. Chemicky je lanthan značně reaktivním prvkem, ve skupině lanthanoidů patří mezi nejreaktivnější. Již za normální teploty reaguje se vzdušným kyslíkem za vzniku velmi stabilního oxidu lanthanitého. S vodou reaguje lanthan zvolna za vzniku plynného vodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Za zvýšené teploty také přímo reaguje s běžnými nekovovými prvky jako jsou dusík, bor, fosfor, síra a halogeny. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství La3+. Svými chemickými vlastnostmi se značně podobá hliníku. Oba prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan, který se dokonce používá ke gravimetrickému stanovení lanthanu. Lanthan byl objeven v roce 1839 Carlem Mosanderem, v čisté podobě byl izolován až roku 1923. == Výskyt a výroba == Lanthan je v zemské kůře obsažen v koncentraci asi 18–30 mg/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace kolem 1,2×10-8 g/l. Ve vesmíru připadá jeden atom lanthanu na 100 miliard atomů vodíku. V přírodě se lanthan vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny.", "question": "Jakou barvu má lanthan?", "answers": ["bílý"]}
{"title": "Mitochondrie", "context": "Vnější membrána je značně pórovitá a skutečnou bariéru pro malé molekuly představuje spíše vnitřní membrána. Na vnitřní membráně a uvnitř ní se také odehrávají ty nejdůležitější metabolické pochody. Konkrétně v mitochondriích probíhá Krebsův cyklus, dýchací řetězec, ale také beta-oxidace mastných kyselin. Navíc se mitochondrie podílejí na dalších procesech, jako je buněčná diferenciace, buněčná smrt i kontrola buněčného cyklu a růstu. Na druhou stranu mohou mít poruchy jejich funkce za následek různá mitochondriální onemocnění, která obvykle souvisí s neschopností správně provádět metabolické mitochondriální pochody. Některé vlastnosti mitochondrií je činí unikátními z evolučního hlediska. V mnohých ohledech totiž připomínají bakterie; dnes je známo, že se ve skutečnosti opravdu před asi dvěma miliardami let vyvinuly z bakteriálních předků. Přesný scénář však není s určitostí znám. Uvnitř mitochondrie se nachází stále zachovalá mitochondriální DNA, která se v mnohém podobá té bakteriální. Spolu s plastidy, jež mají podobný původ, se řadí mezi semiautonomní buněčné organely. V některých případech dochází ke značné redukci mitochondrií, tak u některých jednobuněčných organismů vznikly hydrogenozomy a mitozomy. S rozvojem mikroskopie byly v buňkách identifikovány různé struktury, o nichž se až později zjistilo, že představují jediný typ organely, tedy mitochondrii.", "question": "Jaká DNA se nachází uvnitř mitochondrie?", "answers": ["mitochondriální"]}
{"title": "Červená", "context": "Červená je barva odpovídající nejnižším frekvencím, které oko dokáže vnímat. Červená barva patří mezi základní barvy barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce zhruba 700 nm. Světlo s ještě nižší frekvencí již lidský zrak nedokáže vnímat, jedná se o tzv. infračervené záření. Červená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je azurová. Lidská krev (a mnohých zvířat) má červenou barvu, což je způsobeno přítomností hemoglobinu. S tímto faktem zřejmě souvisí další symbolika: Červená barva symbolizuje hněv, např. ve rčení vidět rudě. Planeta Mars má načervenalou barvu (kvůli přítomnosti oxidů železa), pro kterou byl asociován s bohem války, Martem. V křesťanství je červená barva symbolem prolité krve mučedníků, proto se používá jako liturgická barva při jejich památkách. Historicky, zvláště v tradici antického Říma je červená či purpurová barva chápána jako barva královská či slavnostní. Odtud též liturgické užití červené barvy při velkých svátcích, které nejsou oslavami mučedníků (např. Květná neděle, Velký pátek, Seslání Ducha svatého). Červená barva je výrazná, chápe se jako varování či jiná důležitá zpráva. Červená barva na semaforu (i na jiných místech) znamená stůj. Červená barva pozičního světla na letadlech a lodích slouží k označení levé strany (port). Červená barva symbolizuje lásku či erotiku (červená knihovna, červené lucerny). Červená barva symbolizuje socialisty či (hlavně) komunisty. V čínské tradici je červená barvou štěstí. Červenou barvou je v účetnictví vyznačen dluh, ztráta (výraz v červených číslech znamená ve ztrátě). V barevném značení odporů znamená červená barva číslici 2 nebo toleranci ±2% Červená barva symbolizuje také ocenění nebo uznání: vysokoškolský diplom studentů, kteří prospěli s vyznamenáním, má červené desky (červený diplom). Červená barva je takzvanou barvou muže, protože znamená krev, popřípadě válku. Červená barva je dále považována za barvu revoluce a změn systému obecně. Červenou barvou jsou označeny vodovodní kohoutky, z nichž teče horká voda. Červená je také jedna ze čtyř základních barev na mariášových kartách a tarokových kartách, kde je znázorněna červenými srdíčky. Podobně je tomu ale i u hracích karet francouzského a španělského typu, kde se používají červená srdce a červená kára. Červená řeka Červené blato Červené jezero Obrázky, zvuky či videa k tématu červená ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo červený ve Wikislovníku", "question": "Jakou vlnovou délku má červená barva?", "answers": ["700 nm"]}
{"title": "Platón", "context": "Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé, a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce. Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón (široký, mohutný) mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela.", "question": "Co bylo předmětem úvah Platóna?", "answers": ["člověka a lidské společnosti"]}
{"title": "Mem (informace)", "context": "Mem (někdy se můžeme setkat i s verzí mém) je termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace. Tento termín poprvé použil v roce 1976 ve své knize Sobecký gen Richard Dawkins. Slovo mem je odvozeno z řeckého mimema – napodobovat. Evoluce nemusí být nutně postavena jen na replikaci DNA, ale jejím principem je šíření jakékoli informace, která podléhá změnám (mutacím) a selekčnímu tlaku[zdroj? ]. Memy se rozšiřují jak z generace na generaci, tak i komunikací s nepříbuzným okolím (tato teorie předávání memů v podstatě souhlasí s pojetím evoluce dle Jean-Baptiste Lamarcka - lamarckismem). Teorie o existenci memů, jakožto kulturních dědičných informací v lidských mozkových (podle některých teorií i rostlinných a zvířecích) buňkách je evoluční psychologii kritizována jako pseudověda. Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem \"Teorie memů\") memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají. Jiný výraz pro mem je kulturgen, jenž se ale příliš neujal. Některé memy jsou jednoduché, například básnička, recept či melodie, jiné (těm se pak říká memplex) jsou komplikovanější – třeba náboženská víra nebo politické přesvědčení. Memem je samozřejmě i samotná teorie memů. Memy se šíří bez ohledu na jejich účelnost pro člověka. Existují v nejrůznější škále od výhodných, naprosto neškodných, přes neutrální, až po škodlivé (přičemž hodnocení škodlivosti nebo užitečnosti určitých jevů je rovněž memem). Příkladem jsou memy typu kuřáctví, závislost na drogách, nápodoba destruktivního chování – násilí, sebevražda. Memetikové [zdroj? ] popisují dva způsoby šíření. Jednak vertikální (mezigenerační) přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - ... atd. Především se takto učíme základním vzorcům chování, získáváme též nové dovednosti (např. babička naučí svou vnučku plést). Při vertikálním přenosu se memy šíří s geny. Lze konstatovat, že to, co prospívá genům, současně prospívá i memům. Geny a memy tedy jistým způsobem \"spolupracují\". Horizontálním procesem je pak myšleno předávání memů mezi vrstevníky. Zatímco rodič se většinou snaží svého potomka naučit adaptivním formám a vzorcům chování, mezi příslušníky stejné generace, popřípadě od nerodičovských autorit, jsme schopni často pochytit memy i prokazatelně škodlivé (vykořisťování aj.). Podobně jako sobecké geny, mohou i memy vzájemně spolupracovat (například mem liberální demokracie s memem sekularismu)[zdroj? ], nebo spolu soupeřit.", "question": "Jakého původu je slovo mimema?", "answers": ["řeckého"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Sluneční soustava (podle Pravidel českého pravopisu psáno s malým s, tedy sluneční soustava, ovšem Česká astronomická společnost doporučuje psaní s velkým S, tedy Sluneční soustava) je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází planeta Země. Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet (především u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna) a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod. == Planety == Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Přesněji řečeno, obíhají kolem barycentra (těžiště) sluneční soustavy, které je v tělese Slunce nebo jeho blízkosti. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Dráhy nejsou dokonale eliptické, protože tělesa sluneční soustavy se vzájemně ovlivňují, navíc je potřeba počítat s relativistickými efekty, především blízko Slunce. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále součástí tzv. Místní skupiny galaxií, kam patří galaxie M 31 v Andromedě a přes 30 dalších menších vesmírných objektů. Místní skupina galaxií pak patří do Místní nadkupy galaxií (Supergalaxie). Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa. Soustava se rozkládá do vzdálenosti přibližně 2 světelných let, pásmo komet do vzdálenosti přibližně 1 000 astronomických jednotek AU, planetární soustava 50 AU. Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí 4,55–5 miliard let). Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna).", "question": "Po jakých drahách obíhají planety kolem Slunce?", "answers": ["eliptických"]}
{"title": "Elon Musk", "context": "Během interview na sympoziu MIT Musk popsal AI jako \"největší existenční hrozbu\" a dále \"čím dál víc si myslím, že by měla existovat nějaká regulační ochrana, možná na národní a mezinárodní úrovni, abychom si byli jisti, že neuděláme nějakou hloupost\". Musk popsal vytvoření umělé inteligence jako \"vyvolání démona\".Navzdory tomu Musk investoval do firmy vyvíjející AI DeepMind a Vicarious (další společnost pracující na zvýšení inteligence strojů) a v roce 2015 spoluzaložil výzkumnou organizaci OpenAI. Avšak Musk vysvětlil, že tyto investice \"nebyly provedeny z hlediska jejich návratnosti, ale kvůli dohledu na současný stav vývoje v oboru\". Elon Musk také říká: \"Ve filmech na toto téma, jako například Terminátor, se události vyvíjejí děsivě. A my bychom se měli postarat, aby byly dobré, ne špatné.\"7. května 2018 se Elon Musk objevil na americkém Met Gala po boku kanadské umělkyně Grimes. [1] Od té doby spolu chodí. Grimes je často k vidění na SpaceX konferencích. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elon Musk na anglické Wikipedii. === Literatura === VANCE, Ashlee. Elon Musk. Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti.", "question": "Jakou společnost založil Elon Musk?", "answers": ["SpaceX"]}
{"title": "Králík domácí", "context": "Zpravidla se chovají v klecích, která by měla mít minimální co největší rozměry (ideální jsou 100x60 a s plastovým úkrytem). V kleci by měla být podestýlka (např. kočkolit), neustále pak seno a voda. Je vhodné, aby měl i pravidelný výběh mimo klec. Králíci jsou nejčastěji chováni po jednotlivcích, kvůli vysoké teritorialitě, dva králíci v kleci se téměř jistě nesnesou. Králík je citlivý na hluk, jeho klec by proto měla být v tiché části bytu (ne u televize apod.) a také by neměl přicházet do styku s tabákovým kouřem. V domácnostech se často stává, že králík příliš ztuční (nevhodná strava). Základem krmné dávky by mělo být kvalitní seno granule pro králíky v dávce 2-3% hmotnosti dospělého zvířete (5-6% nebo neomezeně u mláděte). králičí mor myxomatóza syfilis králíků paréza trávicího ústrojí kojících ramlic. toxikóza březích ramlic kokcidióza Zajímavostí může být, že králík domácí se údajně dokáže pohybovat rychlostí 56 km/h. Jaroslav Konrád: Nemoci králíků se základy hygieny chovu, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1972 Jaroslav Fingerland: Domácí chov králíků, Brázda, Praha 1991, ISBN 80-209-0184-1 Plemena králíků Obrázky, zvuky či videa k tématu králík domácí ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou rychlost může údajně vyvinout králí domácí?", "answers": ["56 km/h"]}
{"title": "Vlas", "context": "Vlas a chlup jsou označení pro dva anatomicky téměř totožné útvary tvořené keratinem. Až na několik výjimek jsou přítomny (hlavně ve formě srsti) u všech savců a jejich nejdůležitější funkcí je termoregulace (ať už v teplém nebo chladném prostředí). Lidský vlas/chlup se skládá ze dvou základních částí: vlasový stvol (scapus pili), jenž vyčnívá nad pokožku, a kořen vlasu (radix pili), který se nachází pod její úrovní. Nejhlubší částí kořene je tzv. vlasová cibulka (bulbus), nad ní následuje zbytek kořene. Cibulka je obalena vlasovými pochvami (dvěma epitely a jednou vazivovou); dohromady se kořenu a kolem obalené pochvě říká vlasový folikul. Jeho součástí jsou i mazové a potní žlázy a cévní zásobení. Vlasový stvol se skládá ze tří vrstev: kutikuly, kortexu a meduly. Kutikula (šupinatá vrstva) tvoří přirozenou vrstvu, která chrání před vnějším prostředím. Při správné funkci mazové žlázy je tato vrstva konzervována vlasovým mazem (tukem) a vlas méně propouští škodliviny a vodné roztoky. Skládá se z 5-10 souběžně a stříškovitě uspořádaných odumřelých buněk (šupin), které k sobě přiléhají. Šupiny se překrývají asi do 1/7 délky a s osou vlasu tvoří úhel asi 18°. Jednotlivé vrstvy jsou pokryty jemnou membránou a vzájemně jsou spojeny proteinovým a lipidovým tmelem. Kortex (kůra/vláknitá vrstva) zabírá 75-80 % vlastní vlasové hmoty.", "question": "Co je nejdůležitější funkcí vlasů a chlupů?", "answers": ["termoregulace"]}
{"title": "Dynamit", "context": "Dynamit je výbušnina založená na explozivním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje absorbován na křemelině. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel v roce 1866, patent získal v roce 1867. Slovo pochází z původně Nobelem navrženého názvu Kieselgur-dynamite (Kieselgur je německy křemelina, dynamite řecky plná síly), byl také zpočátku dodáván jako Nobelův výbušný prach. Dynamit se obvykle skládá ze tří dílů nitroglycerínu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. Tato směs je tvarována obvykle do podoby tyček. Později byla ve směsi nahrazena křemelina (infusoriová hlinka) dusičnanem draselným (KNO3) a dusičnanem sodným (NaNO3) a pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Dynamit mrzne při 8 °C, a proto se obtížně používal v chladném počasí. Proto se používal zimní dynamit (tzv. IZ dynamit), který obsahoval nemrznoucí příměsi jako di-nitro-glycerin nebo trinitrotoluen. K výbuchu je potřeba rozbuška. Samotný dynamit je poměrně stálý na rozdíl od samotného nitroglycerínu, který vybuchuje již při malém nárazu. Po určité době se mohou na povrchu dynamitu objevit kapky nitroglycerínu. Proto je třeba se starším dynamitem zacházet extrémně opatrně - je podobně citlivý na sebemenší náraz jako samotný nitroglycerín. V českých zemích byla postavena první továrna na dynamit roku 1870 v Zámecké rokli poblíž Prahy. Slovníkové heslo dynamit ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu dynamit ve Wikimedia Commons", "question": "Kdo vynalezl dynamit?", "answers": ["Alfréd Nobel"]}
{"title": "Paříž", "context": "Průměrná obsazenost hotelů činila v roce 2005 71,3 %, což Paříž řadí na druhé místo v Evropě (za Barcelonu se 79 %) a výrazně převyšuje francouzský průměr 59 %. Míra obsazenosti se nemění v závislosti na městských obvodech, ale klesá s rozsahem úrovně: nejlevnější kategorie jsou nejrychleji zaplněny. Mezinárodní turistika směřuje hlavně do centra města. 67 % strávených nocí v Paříži připadá na cizince, zatímco 33 % tvoří tuzemští zákazníci. 65 % zahraničních návštěvníků dává přednost ubytování ve vnitřním městě, zatímco 41 % francouzských zákazníků se ubytuje na předměstí. Zahraniční klientela pochází hlavně z osmi zemí, které tvoří více než dvě třetiny celkového počtu turistů. Evropské země Velká Británie, Itálie, Španělsko, Německo, Nizozemsko a Belgie celkem tvoří 42 % zahraničních klientů, následují Spojené státy se 17,7 % a poté Japonsko s 6,5 % (2008). Dne 10. května 1940 začala Bitva o Francii, kterou napadlo nacistické Německo. I když má Paříž pověst drahého města, v hotelovém průmyslu zůstává konkurenceschopná v porovnání s ostatními světovými městy. Paříž je mírně nadprůměrná v cenách dvou a tříhvězdičkových hotelů, ale zůstává nejdražší v Evropě v oblasti luxusních hotelů. S turistickým ruchem souvisí i zdejší zvláštnost, tzv. pařížský syndrom, přechodná psychická porucha postihující zejména japonské návštěvníky. Paříž je jedním z center světové módy. V roce 1945 se zde nacházelo 106 francouzských podniků s označením haute couture. Dnes jich je mnohem méně, k nejstarším patří Givenchy, Dior, Jean-Louis Scherrer, Emanuel Ungaro, Chanel, Yves Saint-Laurent, později vzniklé Pierre Cardin a André Courrè nebo menší Dominique Sirop, Adeline André a Franck Sorbier.", "question": "Ve kterém roce začala Bitva o Francii?", "answers": ["1940"]}
{"title": "Kitchener", "context": "Kitchener je kanadské město v provincii Ontario. Bylo pojmenováno po britském vojenském veliteli Horatio Kitchenerovi. Je spojeno s městem Waterloo a oblasti se často říká Kitchener-Waterloo, někdy se k tomu ještě přidává město Cambridge, Kitchener, Waterloo a Cambridge se nazývá \"Tri-city\" neboli \"Trojměsto\". Město se od roku 1854 až do roku 1916 jmenovalo Berlin. Přejmenováno bylo po smrti maršála Kitchenera za první světové války. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Kitchener ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Po jakém velitelbi kanadské město Kitchener bylo pojmenováno?", "answers": ["britském vojenském"]}
{"title": "Hodiny", "context": "Měření přímým sledováním a indikací rovnoměrného pohybu: místní čas indikují sluneční hodiny a jejich předchůdce gnómon, jež ukazují okamžitou polohu Slunce vrženým stínem tyče Jiné konstrukce slouží k odměřování časových intervalů: Přesýpací hodiny a starší vodní hodiny (klepsydra),. kde se sleduje pokles hladiny kapaliny nebo písku v průhledné nádrži; svíčkové hodiny, kde se čas odečítá podle pravidelného odhořívání svíčky apod. I když údaj slunečních hodin se z definice nemůže od místního slunečního času nijak odchýlit, lze jej odečítat v nejlepším případě s přesností několika minut. To je hlavní důvod, proč moderní hodiny téměř bez výjimek užívají druhý postup. 2. Měření počítáním pravidelných pohybů, mechanických, elektrických nebo atomárních oscilací. Podle pohonu a konstrukce se dělí na: Mechanické hodiny, například: stacionární (nepřenosné) kyvadlové hodiny, resp. věžní hodiny; přenosné hodiny a Hodinky, obvykle řízené setrvačkou čili \"nepokojem\"; námořní a letecké chronometry; elektrické hodiny, poháněné elektrickým proudem; Elektronické hodiny a hodinky s elektronickým, obvykle křemenným krystalem; Atomové hodiny jako nejpřesnější normály času. Běžně sice hovoříme o \"přesnosti\" a \"nepřesnosti\" hodin, ve skutečnosti se však jedná o dvě různé veličiny: Chod, to jest odchylku od normálu; hodiny se předcházejí nebo zpožďují například o několik minut nebo sekund za den. Tato chyba je způsobena odchylkou skutečné frekvence oscilátoru (kyvadla, setrvačky) od té, kterou předpokládal konstruktér hodin. Variaci chodu, to jest nedostatek isochronie, nepravidelnost chodu a tím i této odchylky.", "question": "Jaký název se užívá pro velmi přesné hodiny?", "answers": ["chronometr"]}
{"title": "Látkové množství", "context": "Entity, jejichž počet látkové množství vyjadřuje, musí být specifikovány. V soustavě SI látkové množství číselně vyjadřuje poměr počtu entit k počtu částic v 12 g uhlíku 12 (asi 6,022141×1023, tzv. Avogadrova konstanta). == Značení a jednotky == Značka: n {\\displaystyle n\\,} Základní jednotka: molJeden mol je látkové množství soustavy, jejíž počet entit (elementárních jedinců) se rovná počtu atomů v 0,012 kg uhlíku 12 (12C).Další jednotky: kilomol, 1 kmol = 1 000 mol == Výpočet == Látkové množství je podle definice určeno vztahem n = N N A {\\displaystyle n={\\frac {N}{N_{A}}}} ,kde n {\\displaystyle n} je látkové množství, N {\\displaystyle N} je počet částic v látce a N A {\\displaystyle N_{A}} je Avogadrova konstanta. Lze též vyjádřit vzorcem n = m M {\\displaystyle n={\\frac {m}{M}}} ,kde m {\\displaystyle m} je hmotnost a M {\\displaystyle M} molární hmotnost. Tedy soustava, která obsahuje právě tolik částic (např. atomů, molekul, iontů), kolik je atomů nuklidu uhlíku 6 12 C {\\displaystyle {}_{6}^{12}{\\mbox{C}}} o celkové hmotnosti 12 g, má látkové množství 1 mol. == Související články == Fyzika Fyzika částic Molekulová fyzika Molární objem Molární hmotnost Látková koncentrace == Externí odkazy == Řešené příklady z látkového množství", "question": "Co je v chemii značkou látkového množství?", "answers": ["n"]}
{"title": "Čínština", "context": "K zápisu se na pevninské Číně užívá zjednodušených čínských znaků nebo čínské hláskové abecedy nazývané pchin-jin, na Tchaj-wanu se užívá tradičních (nezjednodušených) čínských znaků. Pro severní dialektickou skupinu se někdy nesprávně užívá anglismus mandarínština. Nejedná se tak o současnou standardní čínštinu. I v anglicky mluvících zemích se pomalu upouští od zavádějícího pojmu Mandarin Chinese, který je v akademických kruzích nahrazován pojmem Modern Standard Chinese. Čínština se z typologického pohledu definuje pomocí tří charakteristik: Analytický jazyk Čínština coby analytický jazyk využívá k vyjádření vztahů mezi slovy ve větě především dva prostředky: (1) slovosled a (2) gramatická slova. Jednotlivá slova nemění svůj tvar jako ve flektivních jazycích (např. v češtině). Slabičný jazyk V čínštině se kryje hranice morfému s hranicí slabiky. Pojmem morfém, čínsky 语 (yǔ), se zde označuje nejmenší jazyková jednotka, která spojuje rovinu významovou a rovinu výrazovou a je nedělitelná na další jednotky, které by měly význam a výslovnost. Až na pár výjimek si nelze představit hlásku, která by byla realizovatelná mimo slabiku. Tónový jazyk Každá slabika je realizována v určitém tónu (= hlasová melodie, doprovázející výslovnost celé slabiky). Tón nese význam a je neoddělitelnou součástí slabiky. Existuje více klasifikací čínštiny na základě jejích genealogických (příbuzenských) vztahů s jinými jazyky. Do současnosti velmi rozšířená i mezi čínskými badateli je tzv. francouzská klasifikace, jejímž autorem je Henri Maspero. Za základ své klasifikace si Maspero vzal vnější podobu sinických jazyků, tj. jazyků, které se po vnější stránce podobají čínštině. Nejprve všechny sinické jazyky rozdělil na monotónické (sem patří jazyky austronéské a jazyky mon-khmérské) a polytónické. Polytónické jazyky dále rozdělil podle slovosledu ve větě na SVO (subject-verb-object = podmět-sloveso-předmět, do této skupiny patří sino-thajské jazyky) a SOV (subject-object-verb = podmět-předmět-sloveso, do této skupiny patří tibetobarmské jazyky). Jazyky typu SVO nakonec ještě rozdělil podle pořadí přívlastku a slova určovaného na HA (head-attribute = slovo určované-přívlastek, patří sem jazyky thaj-annamské) a AH (attribute-head = přívlastek-slovo určované, patří sem čínština). Tato klasifikace je diskutabilní. Typologická kritéria se totiž mohou v průběhu historie měnit. Z monotónických jazyků se mohou stát polytónické: Předpokládá se, že v čínštině se tóny vyvinuly až později, z původních sufixů.", "question": "Jaká je základní fonologická jednotka čínštiny?", "answers": ["slabika"]}
{"title": "Sapfó", "context": "Sapfó, řecky v attickém dialektu Σ, v aiolském dialektu Ψ (mezi 630 př. n. l. a 612 př. n. l. - po roce 600 př. n. l.), byla starořecká básnířka z Mytilény na ostrově Lesbos, kulturním centru 7. století př. n. l., vedla zde dívčí internátní školu. Sapfó se údajně narodila v Eresu (Eressos) na ostrově Lesbos v Egejském moři a v Mytileně (Mytilini) na stejném ostrově nejenom prožila většinu života. Pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě. Provdala se za bohatého kupce z ostrova Andros - Kerkilase, s nímž měla dceru Kleis a po němž zdědila značné jmění. Boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí. S jejím životem je spojena řada legend. S jistotou lze tvrdit, že není pravdou, že z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi skočila z Leukadské skály do moře, ačkoli je toto místo dodnes cílem mnoha turistických výprav. Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz. Do obecného povědomí se Sapfó zapsala upřímnou a citovou náklonností ke členkám svého kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní. Jméno básnířčina rodiště (Lesbos) dodnes přežívá v označení ženské homosexuality - lesbická láska či lesbismus. Sapfó pravděpodobně nebyla vyhraněná lesba, což naznačuje její manželství. Doklady o kontaktu s opačným pohlavím lze najít i v literatuře, kde je jedna z Alkaiových básní věnována právě jí. Sapfó byla představitelka tzv. sólové lyriky. Z jejího díla se zachovaly pouze zlomky milostné a svatební písně (česky ve výboru Písně z Lesbu). Pohybovala se mezi politicky aktivními a vzdělanými lidmi. Pro toto období je charakteristická závislost na pravidlech ústní (orální) poezie, ze které autoři čerpali náměty, větnou skladbu i literární pravidla. Její vliv na další řeckou milostnou lyriku byl poměrně velký a prakticky po celé trvání starořecké poezie se k její tvorbě řada básníků vracela.", "question": "Z jakého města pocházela Sapfó?", "answers": ["Mytilény"]}
{"title": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí", "context": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí (The International Nuclear Event Scale – INES) je osmistupňová škála, zavedená v roce 1990 pro posuzování poruch a havárií jaderných zařízení. Zavedly ji Mezinárodní agentura pro atomovou energii (česká zkratka MAAE, anglická zkratka IAEA) a Agentura pro jadernou energii OECD (OECD/NEA). Stupně 7 až 4 se označují jako havárie, 3 až 1 jako nehody, 0 nemá bezpečnostní význam. Major accident, největší možná havárie Únik velkého množství radioaktivních materiálů z jaderného zařízení (například z aktivní zóny energetického reaktoru) do okolí, obsahující směs radioaktivních štěpných produktů s dlouhými i krátkými poločasy rozpadu (s aktivitou přesahující 104 TBq 131I nebo jiných. podobně biologicky významných radionuklidů) Možnost akutních zdravotních účinků; zpožděné zdravotní účinky v rozsáhlé oblasti s možností zasažení více než jedné země Dlouhodobé důsledky pro životní prostředí Příklad: 4. blok jaderné elektrárny Černobyl, Kyjevská oblast, Ukrajinská SSR,. SSSR (nyní Ukrajina), 26. dubna 1986 1., 2. a 3. blok jaderné elektrárny Fukušima I, Prefektura Fukušima, Japonsko, 12. dubna 2011 překlasifikováno ze stupně INES 5. Japonskou agenturou pro jadernou bezpečnost Serious accident Únik radioaktivních materiálů do okolí (s řádovou aktivitou 103 až 104 TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů) Plné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech Příklad: přepracovatelský závod. Majak (známý též jako Kyštym), Čeljabinská oblast, Ruská SFSR, SSSR (nyní Rusko), 29. září 1957 Accident with off-site risk Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou stovek až tisíců TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů ) Částečné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech (např. evakuace, ukrytí) Těžké poškození jaderného zařízení.", "question": "Kdy byla zavedena mezinárodní stupnice jaderných událostí?", "answers": ["v roce 1990"]}
{"title": "Španělsko", "context": "Španělsko, oficiálně Španělské království (španělsky a galicijsky Reino de Españ; katalánsky Regne d'Espanya; baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie. Španělsko je konstituční monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úředním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úřední jednotlivými autonomními společenstvími. == Dějiny == === Dávná historie === Na Pyrenejském poloostrově žili lidé již před pěti tisíci lety. V historické době jsou zde doloženy četné kmeny, zčásti keltského, zčásti iberského původu (z iberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky v nápisech). Ve třetím století př. n. l. sem expandovalo Kartágo, následované římskou říší. Od 2. století př. n. l. postupně ovládl celý poloostrov Řím a jeho představitelé zde zřídili několik provincií (Lusitania, Baetica, Hispania Tarraconensis). Spolu s tím nastoupila romanizace vycházející z nově zřizovaných či starších městských center, jako byly Toletum (Toledo), Hispalis (Sevilla), Tarraco (Tarragona) či Carthago Nova (Cartagena). Římané stavěli cesty, vodovody, přístavy a zcela změnili tvář celé oblasti – germánské kmeny, které sem začaly pronikat na sklonku antiky v 5. století, tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi.", "question": "Sousedí Španělsko s Portugalskem?", "answers": ["Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem."]}
{"title": "Emil Hácha", "context": "Emil Dominik Josef Hácha (12. července 1872 Trhové Sviny – 27. června 1945 Praha) byl český právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po rozbití zbytku Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava nacistickým Německem ke dni 15. března 1939 byl učiněn protektorátním státním prezidentem a zůstal jím až do zániku protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská. == Život == === Právník === Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy (1832–1884) a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové (1837–1914). Následně absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Roku 1902 se Hácha oženil s Marií Klausovou. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918. Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit. V roce 1920 obhájil svoji habilitační práci na Právnické fakultě UK, kde jako docent působil mezi lety 1924 a 1929. Po smrti Pantůčka byl v roce 1925 prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem jmenován druhým prezidentem NSS. Jako právník se stal ceněným pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva. V Československu byl člen legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Jako uznání Háchových hodnot lze považovat členství u haagského rozhodčího soudu. === Prezident === Velkou změnu pro Háchu přinesl rok 1938. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak svého okolí 30. listopadu 1938 přijal funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky. Důvody pro jeho volbu tkví v jeho dosavadní neutralitě a ve zkušenosti s vedením větší instituce (NSS). Představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku, tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti, proto v noci na 10. března Emil Hácha vyhlásil stanné právo a sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda.", "question": "Kde zemřel Emil Hácha?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Athény", "context": "Definitivní pořečtění přišlo v roce 1923, kdy se uskutečnila řecko-turecká výměna obyvatel, v rámci které do Řecka z Anatólie přišlo přibližně 2.000 000 etnických Řeků, z nichž se více než 400 000 usadilo v Athénách a blízkém okolí, kde založili města, která se později stala součástí Athén a dnes tvoří jejich městské části Nea Ionia, Nikea, Nea Smyrni, Nea Chalkidona, Nea Erythrea, Nea Filadelfia, Kalithea nebo Argyrupoli. V následujících obdobích se mnoho Řeků většinou ze středního Řecka a poloostrova Peloponés stěhovalo do Athén za lepším životem a z Athén se stalo milionové velkoměsto evropského významu. Po rozpadu SSSR se sem přistěhovalo i mnoho etnických Řeků z bývalých sovětských zemí. Mnoho imigrantů z Albánie a Polska. Mnoho Řeků dnes žije v Athénách pouze v zimě a na léto se vracejí do oblastí Řecka z kterých pocházejí. Architektura města Athény je stejně kosmopolitním jako Athény samotné. Je možné zde obdivovat zachovalé původní starořecké památky, památky na dobu římského impéria, byzantské svatyně a stejně tak zde můžete sledovat vývoj moderní řecké architektury. Mnoho důležitých budov postavených převážně na konci 19. století bylo navrženo jako kopie antických staveb. Náměstí a parky obohacují sochy řeckých bohů, filozofů, hrdinů bojů za samostatnost Řecka. Většina těchto soch je v antickém stylu. Typickou architekturou athénského 21. století je Olympijský stadión. Zajímavými jsou i jednoduché domky běžných obyvatel postavené v posledních desetiletích. V Athénách jezdí všechny druhy hromadné městské dopravy, tramvaje, trolejbusy, autobusy i metro. Athénské metro bylo dokončeno až v roce 2000, denně přepraví okolo půl milionu lidi. V oblasti je mezinárodní letiště (evropské letiště roku 2004), významný je také přístav Pireus, který zajišťuje spojení pevninského Řecka s jeho ostrovy i okolním světem, zároveň je také přístavem vojenského námořnictva. Hlavní město Řecka a světová metropole. Ve městě je nespočet antických památek a jedním z hlavních zdrojů příjmů města je cestovní ruch. Athény mají vlastní letiště, přístav a tři linky metra, které spojují rozsáhlé části města, zajišťují dopravu například i k přístavu Pireus. Celá aglomerace se skládá z 38 osad, kde dohromady žije 3,5 milionu obyvatel, z čehož pouhých 40 % tvoří Řekové. Je zde mnoho Albánců a Poláků, kteří sem přišli počátkem 90. let, po pádu železné opony.", "question": "V jakém roce bylo dokončeno Athénské metro?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Krmelec", "context": "Krmelec je jednoduchá dřevěná stavba umístěná nejčastěji v lese, která slouží pro přikrmování zvěře. Přikrmování se obvykle provádí v zimním období, kdy je nedostatek potravy a není k dispozici zelené píce. Do krmelce se zakládá seno pro přikrmování lesních savců z čeledě jelenovitých (jelen, daněk, srnec apod.). Kromě toho bývají krmelce ještě doplněny o korýtka, kam se vkládá tzv. liz, což jsou obvykle větší hroudy kamenné či hořečnaté soli, které zvířata v případě potřeby olizují a doplňují si tak chybějící tělesné soli. Obrázky, zvuky či videa k tématu Krmelec ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá jednoduchá dřevěná stavba umístěná nejčastěji v lese, která slouží pro přikrmování zvěře?", "answers": ["Krmelec"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Východní hranici má společnou s Nevadou a na jihovýchodě leží Arizona. Na jihu sousedí s Mexikem. Co do rozlohy se jedná o třetí největší stát USA. Kalifornie má úrodné Centrální údolí, kde se díky výraznému zavlažování daří zemědělství. V převážně hornaté východní části státu se rozkládá pohoří Sierra Nevada s nejvyšší horou souvislých Spojených států Mount Whitney (4421 m) a horké suché pouště. V pohoří Sierra Nevada se nachází Yosemitský národní park a hluboké sladkovodní jezero Tahoe. Na jihu leží velké slané jezero Salton Sea a Mohavská poušť. V severovýchodní části této pouště leží Údolí smrti, kde se nachází nejníže ležící bod (Badwater, 85 m pod úrovní hladiny oceánu) a zároveň nejteplejší místo v Severní Americe. Kalifornie je i známá výskytem častých a velice intenzivních zemětřesení, které souvisí se zlomem San Andreas, jenž probíhá po celé délce státu. Známé je zemětřesení, které v roce 1906 postihlo San Francisco. Většina velkých měst je soustředěna u pacifického pobřeží, kde panuje středomořské podnebí. průměrná nadmořská výška je 884 m, šířka státu je 403 km, délka státu je 1240 km. Los Angeles San Diego San José San Francisco Fresno Sacramento Long Beach Oakland Bakersfield Anaheim Kalifornie je stát s nejvyšším HDP v USA. Tvoří celých 14 % ekonomiky Unie. HDP Kalifornie činí 1,4 bilionu dolarů. Po Japonsku, Číně, Německu a Velké Británii to je největší HDP na světě.", "question": "V kterém pohoří se nachází Yosemitský národní park?", "answers": ["Sierra Nevada"]}
{"title": "Norsko", "context": "Z tabulky je patrné, že Norsko je srážkově bohaté. Četné a vodné řeky s velkým spádem jsou velkým norským bohatstvím. Říční síť je hustá, neboť se utvářela jen velice krátce. Spádové křivky řek jsou charakteristicky nevyrovnané. Hlavními řekami jsou: Glomma a Gudbrandsdalslå (Lå, Vorma), Dramselv, Numedalslå (Lå), Otra, Sira, Namsen, Vefsna, Altelv, Tana, Lundeelv, Songa, Kvenna. V Norsku jsou četná jezera a silně podmáčené oblasti. Norsko by mohlo být, podobně jako Finsko, nazýváno \"Zemí tisíců jezer\". K největším jezerům patří jezero Mjø, Rø, Femunden, Randsfjorden, Tyrifjorden, Snå, Tunnsjø, Limingen, Ø a Blå (všechna jezera přesahují 80 km2). Hornindalsvatnet je nejhlubší norské a evropské jezero, jeho hloubka dosahuje 514 metrů. Půdy jsou v nižších polohách podzolované, ve větších nadmořských výškách Skand jsou půdy slabě vyvinuté. V teplejších částech Norska jsou i luvisoly. Četné je i zastoupení histosolů. == Vláda a politika == Norsko je konstituční monarchií, jejíž oficiální hlavou je král. Současným panovníkem je od roku 1991 král Harald V. (narozen 21. února 1937), po jeho smrti na trůn nastoupí jeho syn Haakon Magnus (nar. 20. července 1973). Moc zákonodárná je v rukou parlamentu – Stortingu, který je volen na čtyři roky. Moc výkonná je v rukou norské vlády v čele s ministerským předsedou. Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, je vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce. Vládnoucí panovník je také Velmistrem Norského královského řádu svatého Olafa. Norský parlament sídlí v Oslu. Storting se dělí na Lagting (horní komora) a Odelsting (dolní komora). Počet křesel ve Stortingu se měnil: v roce 1882 měl 114 křesel, v roce 1903 117, v roce 1906 123, v roce 1918 126, v roce 1921 150, v roce 1973 155, v roce 1985 157, v roce 1989 165 a od roku 2005 má 169 křesel. === Politické strany === Norská strana práce – Det norske Arbeiderparti (DNA) též Arbeiderpartiet (AP)", "question": "Je král Norského království také Vrchním velitelem Norských ozbrojených sil?", "answers": ["Král je nejen hlavou Norského království, ale stojí také v čele Norské církve, je vrchním velitelem Norských ozbrojených sil a plní reprezentativní funkce."]}
{"title": "Tristan Tzara", "context": "Tristan Tzara [Cara], vlastním jménem Samuel Rosenstock (16. dubna 1896, Moineș, Bacău, Rumunsko - 25. prosince 1963, Paříž, Francie) byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu. Jedná se o jednoho ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Svůj umělecký pseudonym si zvolil v roce 1915. V roce 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Phillipe Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však začíná publikovat i v surrealistických časopisech. V letech 1925-1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, angažoval se proti fašismu a nacismu a ve prospěch republikánů ve španělské občanské válce. V pozdějších letech se věnoval i literární a výtvarné kritice. V březnu 1946 přednášel v Praze. Je znám také svou aférou s českou herečkou Natašou Gollovou. Položil základní kámen dadaistické literatury dílem La premiè aventure céleste de Monsieur Antipyrine (První nebeské dobrodružství pana Antipyrine, 1916). 1918 Vingt-cinq poè (Dvacet pět básní) 1920 Cinéma calendrier du cœ abstrait maisons (Kalendářní biograf abstraktního srdce.", "question": "Kdy Tristan Tzara zemřel?", "answers": ["25. prosince 1963"]}
{"title": "Dennis Gabor", "context": "Dennis Gabor (maďarsky Gábor Dénes, 5. června 1900, Budapešť - 8. února 1979, Londýn) byl maďarsko-britský fyzik. V roce 1948 objevil princip holografie. V roce 1971 získal Nobelovu cenu za fyziku. Narodil se 5. června 1900 v Budapešti (Maďarsko) židovské rodině jako nejstarší syn otce Bertalana Gábora, ředitele důlní společnosti a matky Adrienne. narozen mladší bratr Jiří. V 15 letech se u něj probudil zájem o fyziku, s mladším bratrem budovali domácí laboratoř, kde reprodukovali moderní objevy v oblasti Rentgenova záření a radioaktivity. Studoval na Technické univerzitě v Budapešti elektroinženýrství (neboť fyzika dosud nebyla tolik uznávaným oborem), později dokončil studia v Berlíně. 1924 získal diplom na Technische Hochschule Berlin. I když stále studoval na Technice, víc ho přitahovala Německá Univerzita, kde tou dobou přednášeli fyzici jako Albert Einstein, Max Planck, Walther Hermann Nernst a Max von Laue. Profesí zůstal elektroinženýrem, avšak v práci se zaměřoval se na aplikovanou fyziku. Doktorská práce na téma rychlého osciloskopu, v průběhu které vyrobil první železem stíněnou magnetickou elektronovou čočku. 1927 získal titul Dr-Ing. 1927 nastoupil k firmě Siemens & Halske AG, jedním z jeho prvních úspěšných vynálezů byla vysokotlaká křemenná rtuťová výbojka 1933, po nástupu Hitlera k moci, pro svůj židovský původ opustil Německo a po krátkém pobytu v Maďarsku o rok později uprchl do Anglie, podařilo se mu získat zaměstnání u British Thomson-Houston Co. v Rugby. BTH Research Laboratory 1936 oženil se s Marjorií Louisou (její otec: Joseph Kennard Butler, její matka: Louise Butler of Rugby).", "question": "Kde se narodil Dennis Gabor?", "answers": ["Budapešť"]}
{"title": "Modřín", "context": "Modřín (Larix) je rod rostlin z čeledi borovicovité. Jde o opadavé, 15-50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovnými kmeny a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi a měkkými tenkými jehlicemi, vyrůstajícími jednak jednotlivě po větvích, jednak po svazečcích z brachyblastů. Jehlice jsou ploché, na rubu či oboustranně kýlnaté a mají dva článkované pryskyřičné kanálky. Rod zahrnuje 10-14 druhů, které jsou rozšířeny převážně v mírném pásu severní polokoule. V České republice je původní modřín opadavý (Larix decidua), pěstuje se i modřín japonský (Larix kaempferi). Starší český název modřínu je břem nebo verpán. Rod Larix bývá někdy rozdělován na dvě podskupiny, a to buďto délky jehlic na Larix (krátké) a Multiserialis (dlouhé), nebo dle genetického (Gernandt & Liston 1999) a geografického rozčlenění na modříny Starého světa a Nového světa. Vzhledem k možnostem křížení a rozsáhlým kultivacím jsou hranice mezi druhy a poddruhy v rámci rodu někdy dosti nejasné. Modříny Starého světa modřín opadavý (Larix decidua) - hory střední Evropy modřín dahurský (Larix gmelinii, syn. L. dahurica) - pláně a rozdtroušené lesy východní Sibiře modřín himálajský (Larix griffithii, syn. L. griffithiana) - východní Himálaj Larix himalaica (modřín langtang) - střední Himálaj modřín japonský (Larix kaempferi, syn. L. leptolepis) - pohoří v Japonsku modřín tibetský (Larix kongboensis) - jihovýchodní Tibet modřín Mastersův (Larix mastersiana) - hory na západě Číny modřín Potainův Larix potaninii - jihozápadní Čína. modřín prince Rupprechta (Larix principis-rupprechtii) - severní Čína modřín sibiřský (Larix sibirica) - západní Sibiř modřín junnanský (Larix speciosa) - nejjihozápadnější Čína Modříny Nového světa modřín americký, resp. modřínovitý (Larix laricina, syn. Larix americana). Pláně a roztroušené lesy Severní Ameriky. Larix lyallii (modřín subalpinský? ) - severozápad USA a jihozápad Kanady, vysoko v horách modřín západní (Larix occidentalis) - severozápad USA a jihozápad Kanady, podhůří Květena ČR, díl 1, 2. vydání / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1997. - S. 308-309. - ISBN 80-200-0643-5 MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan.", "question": "Je modřín jehličnatý strom ?", "answers": ["Jde o opadavé, 15-50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovnými kmeny a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi a měkkými tenkými jehlicemi, vyrůstajícími jednak jednotlivě po větvích, jednak po svazečcích z brachyblastů."]}
{"title": "Gustav Ludwig Hertz", "context": "Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg - 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky. Mezi roky 1920-1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eidhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945-1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.", "question": "Kde se narodil Ludwig Hertz?", "answers": ["Hamburg"]}
{"title": "Network File System", "context": "Network File System (NFS) je internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť. Protokol byl původně vyvinut společností Sun Microsystems v roce 1984, v současné době má jeho další vývoj na starosti organizace Internet Engineering Task Force (IETF). Funguje především nad transportním protokolem UDP, avšak od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi si můžete prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí Linuxu se jedná asi o nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Za kolegu NFS lze považovat protokol NIS (Network Information Service), který slouží k distribuci nejrůznějších konfiguračních dat v počítačové síti (např. uživatelé, doménová jména aj.). NFS server se nastavuje pomocí konfiguračního souboru /etc/exports, který na jednotlivých řádcích obsahuje definice sdílených adresářů. Jako první je název adresáře a pak seznam povolených klientů (zde jsou uvedeny názvy server, stanice a IP adresa) s přidanými volitelnými parametry: /usr 10.1.2.3(ro) stanice(ro) /. home 10.1.2.3(rw,no_root_squash) stanice(rw) ro (read-only) - pouze pro čtení rw (read-write) - povoleno čtení i zápis no_root_squash - nemapovat požadavky uživatele root na běžného uživatele (obvykle nobody) (server tak bere id uživatele od klienta, což může být bezpečnostní riziko) Klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejným způsobem, jako jsou připojovány jednotlivé systémy souborů. V současné době je obvykle nutné na klientovi spustit též démona portmap: mount -t nfs server:/home /home mount -t nfs server:/usr /mnt/usr-from-server Od této chvíle může klient s daty v adresáři /home a /mnt/usr-from-server pracovat stejně, jako kdyby byly umístěny na lokálním počítači. V dnešních moderních distribucích se téměř výhradně setkáme s nástupcem NFS verze 4, který se, ačkoli z uživatelského hlediska vypadá téměř totožně, přece jen od svého předchůdce hodně liší. Základní odlišnosti jsou: Pseudo file systém - NFSv4 vyžaduje exportovat nějaký adresář jako kořen. To se provádí dodatečným parametrem fsid=0 Stavový protokol - na rozdíl od svého předchůdce, který byl v jádru bezestavový (démony rpclockd a spol., mu sice dodávají stavovost, ale nejsou definovány v RFC a nejsou součástí protokolu NFS) je NFSv4 protokol stavový, což mu dodává, kromě nevýhody větší složitosti i pár výhod, jako například delegování čtení nebo zápisu na klienta, nebo například zamykání souborů.", "question": "Kdo původně vyvinul protokol NFS?", "answers": ["Sun Microsystems"]}
{"title": "Oslo", "context": "Název města se v norštině čte ušlu nebo ošlo, v češtině je však přípustná a běžná výslovnost oslo. Název se někdy používá jako nesklonný, lze ho však skloňovat podle vzoru město. Přídavné jméno odvozené od názvu města, může být buď osloský, nebo také oselský. Oslo bylo založeno v roce 1048 králem Haraldem III. V roce 1299, za panování Hå V., se stalo hlavním městem a byl vybudován hrad Akershus. Za dánské nadvlády město tento status ztratilo. Ve 14. století se dostalo pod nadvládu Hanzovní ligy - obchodního svazu středověkých německých měst. V roce 1624 město vyhořelo. Bylo znovu vystavěno na druhé straně zálivu dánským králem Kristiánem IV., podle něhož dostalo na čas jméno Christiania. V roce 1811 byla založena univerzita v Oslu (Universitetet i Oslo). Roku 1814 se Oslo stalo opět hlavním městem a 17. května toho roku byla v parlamentu (Stortinget) slavnostně přijata první samostatná ústava. Tento den se stal nejvýznamnějším norským svátkem (Den ústavy). Název města byl změněn ještě dvakrát - v roce 1877 na Kristianii a pak roku 1925 opět na Oslo. V roce 1952 se zde uskutečnily Zimní olympijské hry. Zajímavá je historie vzniku městského znaku Osla (viz obrázek). Je na něm postava svatého Hallvarda, patrona města, sedícího na trůnu.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Norska?", "answers": ["Oslo"]}
{"title": "Kartágo", "context": "Zmínky o Kartágu napsané cizinci tak nevyhnutelně obsahují zaujaté soudy a hodnocení. Nedávné vykopávky starých Kartáginských míst přinesly na světlo mnohem více původních materiálů. Některé z těchto nálezů popírají nebo naopak potvrzují aspekty tradičních obrazů Kartága, ale spousta materiálu je stále ještě nejasná. Kartágo bylo založeno roku 814 př. n. l. fénickými osadníky z města Týros, kteří s sebou přinesli i městského boha Melqarta. Podle pověsti založila město královna Dídó (nebo Elissa příp. Elissar), která utekla z Tyru poté, co byl její manžel zavražděn během pokusu jejího mladšího bratra o posílení své vlastní moci. Několik mýtů o založení města se dochovalo skrze řeckou a římskou literaturu (viz např. Byrsu). V roce 509 př. n. l. byla mezi Kartágem a Římem podepsána smlouva udávající rozdělení vlivu a obchodních aktivit. Toto je první známý zdroj oznamující, že Kartágo získalo kontrolu nad Sicílií a Sardinií. Začátkem 5. století př. n. l. se Kartágo stalo komerčním centrem západního středomoří. Tuto pozici si udrželo, dokud nebylo svrženo Římem. Město dobylo většinu starých fénických kolonií, tj. Hadrumentum, Utica a Kerkouane, podrobilo si libyjské kmeny a převzalo kontrolu nad celým pobřežím severní Afriky od současného Maroka až k hranicím Egypta. Jeho vliv se také rozšiřoval ve Středozemním moři; převzalo kontrolu nad Sardinií, Maltou, Baleárskými ostrovy a západní polovinou Sicílie. Důležité kolonie byly také založeny na Pyrenejském poloostrově.", "question": "Jak se jmenovala královna, která založila Kartágo?", "answers": ["Elissar"]}
{"title": "Neon", "context": "Další možností získávání neonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí, při teplotách kapalného vzduchu. Elektrickým výbojem v prostředí neonu o tlaku několik torrů (okolo 1% atmosférického tlaku) vzniká intenzivní světelné záření oranžově-červené (šarlatové) barvy. Tohoto jevu se využívá pří výrobě výbojek tzv. neonek, které slouží jako osvětlovací tělesa nebo různé světelné indikátory. Spolu s heliem lze neon využít i v obloukových lampách a doutnavkách. Neonové svítící reklamy si získaly ve 30. letech 20. století takovou popularitu, že neon dal jméno všem svítícím trubicím, i když kromě červených jsou plněné jinými plyny, navíc u mnoha barev světlo nevydává samotný plyn, ale luminofor nanesený na vnitřní stěně trubice. Neonové trubice se používají v různých oblastech elektrotechniky (usměrňovače, pojistky, reduktory napětí...). Kapalný neon se využívá v kryogenní technice jako náhrada dražšího a obtížněji připravitelného kapalného helia. Neon slouží i jako náplň do některých typů laserů. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu neon ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo neon ve Wikislovníku (česky) Chemický vzdělávací portál (anglicky) It's Elemental - Neon USGS Periodic Table - Neon Atomic Spectrum of Neon", "question": "Jaká je chemická značku neonu?", "answers": ["Ne"]}
{"title": "Venezuela", "context": "Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely. V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar. Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace. V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh. Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely. Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy. Mezi oběma celky se prostírá Orinocká nížina s plošinou Llanos. Území Venezuely je z 52 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 23 % rozlohy státu.", "question": "Kterého roku se Venezuela stala součástí Velké Kolumbie?", "answers": ["1819"]}
{"title": "Christian Dior", "context": "Christian Dior (21. ledna 1905, Granville, Francie - 24. října 1957, Montecatini, Itálie) byl jedním z nejvlivnějších francouzských i světových módních návrhářů. Narodil se v Normandii, ve městě Granville, do rodiny obchodníka s hnojivy. Později studoval mezinárodní vztahy a diplomacii, ale po škole se začal živit jako galerista. Až v roce 1946 Christian Dior s pomocí textilního magnáta Marcela BOUSSAC založil v Paříži svůj módní dům. Za 12 let se mu podařilo rozšířit své podnikatelské aktivity do dalších 15 zemí a zaměstnat více než 2 000 lidí. Dior je především známý pro svůj \"New Look\", který uvedl v roce 1947. Ve svých módních kreacích zdůrazňoval ženskost. Jeho šaty měly úzká ramena, zúžený pas, zdůrazněná prsa a dlouhou, širokou sukni. New Look znamenal revoluci v dámském odívání a opět udělal z Paříže centrum světové módy. Značka Christian Dior se stala synonymem pro klasickou eleganci, nastiňující ženskost a krásu. V roce 1953 byl u Diora zaměstnaný mladý Francouz Yves Saint Laurent jako jeho asistent. Diorův život byl poznamenán hektickým životním stylem, neustálými hádkami a konflikty s jeho rodinou pro jeho homosexualitu. Špatné vztahy měl zejména se svým bratrem Raymondem, který ho již v dětství tyranizoval zavíráním do tmavého sklepa. Christian měl v oblibě svou neteř, Raymondovu dceru Françoise. Z té se však stala nadšená přívrženkyně nacismu a obviňovala Diorovy židovské manažery ze spiknutí proti jejímu strýci. Podle francouzského dědického práva měl po Diorově smrti (protože neměl děti ani žijící rodiče) jeho majetek dědit jeho bratr, ale po hádkách s Raymondem i Françoise se Dior rozhodl svou rodinu vydědit. Christian Dior zemřel na dovolené v Itálii, v dvaapadesáti letech na srdeční selhání. Po jeho smrti se Yves Saint Laurent stal uměleckým ředitelem jeho módního domu a zachránil ho před krachem. Jméno Christiana Diora nese i jedna z největších společností vyrábějících módní oblečení - Christian Dior S. A. Společnost vlastní divizi Christian Dior Couture, která vyrábí jedny z nejžádanějších produktů haute couture , ale i konfekci (prê), doplňky, kosmetiku a parfémy.", "question": "V jakém státě zemřel Christian Dior?", "answers": ["Itálie"]}
{"title": "Arsen", "context": "Existují ale minerální vody, které rozpouštějí sloučeniny arsenu z geologického podloží a obsah arsenu v nich dosahuje až stovek miligramů v litru. Zdrojem zvýšeného příjmu arsenu z potravy jsou obvykle mořské ryby z lokalit, kdy dochází ke zvýšené koncentraci tohoto prvku ve vodě. Příčinou bývá obvykle lidská aktivita (vypouštění závadných odpadních vod do moře), ale může to být i podmořská vulkanická činnost. Protilátka: dimerkaprol Asi 450 vesničanů v jihozápadní Číně se arzenem přiotrávilo poté, co látka unikla koncem září 2008 do řeky z úložiště odpadu státní továrny společnosti Liuzhou China Tin Group Co., která je třetím největším producentem cínu v Číně. Dle vyšetřování byl příčinou neštěstí silný dešť, po kterém přetekl obsah špatně zabezpečeného úložiště do místní řeky. Obyvatelé onemocněli poté, co pili vodu kontaminovanou arzenem. Většina postižených byla po krátké hospitalizaci propuštěna do domácí péče, ale několik desítek dětí a starších lidí bylo hospitalizováno déle. Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Galerie arsen ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu arsen ve Wikimedia Commons. Slovníkové heslo arsen ve Wikislovníku (česky) Zdeněk Pertold: Arzen v životním prostředí - Přírodní i jiné zdroje arzenu a zpù, jak jej zneškodnit, Vesmír, 77, 6/1998 (česky) arsen. Arnika.org (česky) Toxické vlastnosti a sloučeniny arsenu (česky) Látka: Arzen a sloučeniny (jako As) Integrovaný registr znečišťování (anglicky) WHO: Arsenic in drinking water (anglicky) International Agency for Research on Cancer: ARSENIC AND ARSENIC COMPOUNDS - Summaries & Evaluations", "question": "Jakou chemickou značku má arsen?", "answers": ["As"]}
{"title": "Philipp Lenard", "context": "Philipp Eduard Anton von Lenard, v maďarštině Lénárd Fülöp Eduárd Antal (7. června 1862 - 20. května 1947) byl německý fyzik. Za výzkum v oblasti katodových paprsků získal v roce 1905 Nobelovu cenu na fyziku. Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp Eduard Anton von Lenard ve Wikimedia Commons Osoba Philipp Lenard ve Wikicitátech (anglicky) Biografie na stránkách Nobelprize.org", "question": "Získal Philipp Eduard Anton von Lenard Nobelovu cenu?", "answers": ["Za výzkum v oblasti katodových paprsků získal v roce 1905 Nobelovu cenu na fyziku."]}
{"title": "Barbar Conan", "context": "Sagas of Conan (2004), kniha obsahuje sbírku povídek Conan the Swordsman a romány Conan the Liberator' a Conan and the Spider God. The Return of Conan (1957, Conanův návrat), román napsaný společně s Björnem Nybergem. Conan of the Isles (1968, Conan z ostrovů), román napsaný společně s Linem Carterem. Conan the Buccaneer (1971, Conan bukanýr), román napsaný společně s Linem Carterem. Conan the Liberator (1979, Conan osvoboditel), román napsaný společně s Linem Carterem. Conan and the Spider God (1980, Conan a Pavoučí bůh), samostatně napsaný román Conan the Barbarian (1982, Barbar Conan), společně s Linem Carterem, románový přepis filmu Barbar Conan. Conan, SFK Winston, Praha 1989, přeložil Jan Kantůrek, obsahuje autorovy nebo autorem dokončené povídky Legie mrtvých, Věc v kryptě, Síň mrtvých, Lidé z vrcholku, Město lebek, Kletba monolitu, Krví zbrocený bůh a Doupě ledového červa. Conan a Pavoučí bůh, Klub Julese Vernea, Praha 1992, přeložil Jan Kantůrek. Conan mstitel, Klub Julese Vernea, Praha 1993, přeložil Jan Kantůrek. Conan: Muž s mečem, Klub Julese Vernea, Praha 1994, přeložil Jan Kantůrek. obsahuje autorovy povídky Legie mrtvých, Lidé z vrcholku, Stíny v temnotách, Khoralská hvězda, Drahokam ve věži, Bohyně ze slonoviny a Krvavý měsíc. Conan: Vlci za hranicí, Klub Julese Vernea, Praha 1995, přeložil Jan Kantůrek, obsahuje autorovy povídky Město lebek, Tranicův poklad a Vlci za hranicí- Conan bukanýr, Mustang, Plzeň 1995, přeložil Stanislav Plášil. Conan z Aquilonie, , United Fans a Klub Julese Vernea, Praha 1996, přeložil Jan Kantůrek, obsahuje autorovy povídky Mlžná čarodějka. Černá sfinga z Nebthu, Rudý měsíc Zembabwei a Stíny v lebce- Conan osvoboditel, United Fans a Klub Julese Vernea, Praha 1996, přeložil Jan Kantůrek. Conan a kletba monolitu, United fans, Praha 2004, přeložil Jan Kantůrek, obsahuje autorovy povídky Věc v kryptě, Síň mrtvých, Kletba monolitu.", "question": "Kdo začal překládat knihy o Barbaru Conanovi do češtiny?", "answers": ["Jan Kantůrek"]}
{"title": "TV Nova", "context": "Železný kromě své úspěšnosti na poli sledovanosti a financí zažíval konflikty mezi vlastníkem licence CET 21 a společností CME Ronalda S. Laudera, která rozjezd televize financovala. V důsledku těchto sporů byla v mezinárodní arbitráži odsouzena Česká republika k zaplacení odškodného společnosti CME ve výši 10 mld. korun. V roce 2002 RRTV prodlužuje CET 21 licenci o dalších 12 let. Ve stejnou dobu do firem kolem Novy vstupuje investiční společnost PPF, která si společně s MEF Holding rozdělila vliv nad televizí. Dne 14. května 2003 byl Vladimír Železný odvolán z postu generálního ředitele. Po něm nastupuje do funkce Petr Dvořák z PPF. Následně na to kupuje po dohodě s CME společnost PPF její podíl v ČNTS a uklidňuje tím konflikty. PPF později vyplácí i MEF Holding a získává 85% vliv nad Novou. Zanedlouho PPF prodává svůj podíl opět společnosti CME, kde její celý podíl získala v roce 2004. CME zakoupila i zbývající podíly a stala se tak i vlastníkem CET 21. Generálním ředitele i nadále zůstal Petr Dvořák. Televize Nova se poprvé zapnula v pět hodin ráno dne 4. února 1994 pod vedením Vladimíra Železného. Oficiální start proběhl ovšem až v 7 hodin večer živým přenosem z Národního muzea v Praze, odkud bylo zahájeno vysílání v Měšťanské besedě. Přesně v půl osmé večer odstartovaly na obrazovkách televize Nova poprvé Televizní noviny. Po zprávách následovaly Sportovní noviny a Počasí. Prvním filmem, který TV Nova odvysílala byla Obecná škola od Jana a Zdeňka Svěrákových. Po českém filmu následoval hned i zahraniční film Krotitelé duchů. Pro dospělé pak Nova uvedla erotický magazín Penthouse. První vysílací den skončil upoutávkou na sobotní program v jednu hodinu ranní. Start Novy doprovázely na frekvenci F1 výpadky s Českou televizí. Vztah mezi Českou televizí a Novou nebyl zrovna nejlepší, jelikož se generální ředitel Novy Vladimír Železný ucházel dříve o post ředitele právě v České televizi. Nova představila ve svých začátcích pořady, které se uvádějí až do dnes, příkladem tomu jsou Televizní noviny, Sportovní noviny a Počasí, které se měnily pouze vizuálně, ale mají stále pevný slot, ve kterém se vysílají už od roku 1994. Dalšími pořady, které byly vysílány je například investigativní pořad Snídaně s Novou, Na vlastní oči, Sedmička, Občanské judo či pořad Volejte řediteli, který uváděl sám generální ředitel Novy a odpovídal zde divákům na jejich dotazy, co televize bude vysílat, co smí a nesmí.", "question": "Kdy začala vysílat TV Nova?", "answers": ["4. února 1994"]}
{"title": "Soumrak mrtvých", "context": "Soumrak mrtvých je britsko-francouzský filmový horor podobný americkému filmu Úsvit mrtvých. V hlavních rolích vystupují Simon Pegg, Nick Frost a Kate Ashfieldová. Soumrak mrtvých je na rozdíl od většiny hororů zábavný, místy i vtipný. Film byl magazínem Skylink označen za 8. nejlepší horor všech dob, magazín Time ho zařadil mezi svých Top25 hororů a George A. Romero dokonce Soumrak mrtvých označil za svůj nejoblíbenější zombie film. == Příběh == Shaun je hospodský povaleč, co se jen hádá a pije. Zajde to tak daleko, že ho nechá jeho přítelkyně Liz a on se rozhodne svůj život od základu změnit. Do toho se ale probudí mrtví a on musí prchnout se svým věrným kamarádem Edem, svou matkou, Liz a dalšími lidmi do Winchesterské hospody, kde se mohou zombiím ubránit. Jenže nastanou problémy s tím, že se v ně změní skoro všichni, co Shaun zná, dokonce i jeho matka. Ukryjí se v hospodě, odkud ale není úniku. Zombie se dostanou dovnitř a zabijí všechny kromě Eda, Shauna a Liz. Ed je smrtelně zraněn, ale bojuje až do smrti. Shaun s Liz utečou z hospody a tam je zachrání vojáci. Shaun a Liz se vezmou a Shaun s sebou domů vezme i Eda, ze kterého se stal zombík. Ostatní přeživší zombie jsou zajaty a využity na práci nebo jiné prospěšné činnosti. == Obsazení == == Použitá hudba == \"Figment\" \"The Blue Wrath\" - I Monster \"Mister Mental\" - Eighties Matchbox B-Line Disaster \"Meltdown\" - Ash \"Don't Stop Me Now\" - Queen \"White Lines (Don't Do It)\" - Grandmaster Flash, Melle Mel y The Furious Five \"Hip Hop, Be Bop (Don't Stop)\" - Man Parrish \"Zombie Creeping Flesh\" \"Goblin Zombi\" / \"Kernkraft 400 (Osymyso Mix)\" - Zombie Nation \"Fizzy Legs\" \"Soft\" - Lemon Jelly \"Death Bivouac\" \"The Gonk (Kid Koala Remix)\" - The Noveltones \"Envy the Dead\" \"Ghost Town\" - The Specials \"Blood in Three Flavours\" \"Panic\" - The Smiths \"Everybody's Happy Nowadays\" - Ash y Chris MartinNota 1 \"You're My Best Friend\" - Queen", "question": "Kdo označil Soumrak mrtvých za svůj nejoblíbenější zombie film?", "answers": ["George A. Romero"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Pozdější série, zvláště Voyager, pak pojednávají spíše o univerzálních lidských hodnotách, o mezinárodních i mezilidských vztazích, nebo obsahují různá morální či filosofická poselství. Častým tématem bývá např. morální dilema (cit vs. zákon, etika vs. přežití, láska vs. odpovědnost, touha po poznání vs. bezpečnost, respekt k cizím kulturám vs. vlastní hodnoty) nebo jednání člověka v mezních situacích. Kromě toho jsou zastoupena i témata ve sci-fi klasická, jako např. varování před nevyzpytatelnými důsledky zneužití různých technologií, cestování v čase a změny historie, bioetika atd. Star Trek se však dotýká také psychologických témat (např. hledání vlastní identity - viz postava Sedmá. z Devíti), filosofických témat (např. epizoda Voyageru Přání zemřít má téma převzaté z Čapkovy hry Věc Makropulos) i náboženských témat (např. epizody Voyageru Směrnice Omega nebo Tělesná pouta) Související informace naleznete také v článcích Seznam ras ve Star Treku a Seznam planet ve Star Treku. Vesmír Star Treku obsahuje mnoho obydlených planet a různých ras (převážně humanoidních). Mezi nejdůležitější z hlediska série patří lidé a Vulkánci, spolu s dalšími rasami tvořící mírumilovnou Federaci, zrádní Romulané, bojovní Klingoni a civilizace kyborgů – Borgové. Související informace naleznete také v článku Seznam technologií ve Star Treku. Star Trek popisuje velké množství fiktivních technologií, přičemž v každém desetiletí vnitřní chronologie jsou vynalézány další. Nejčastějším mezihvězdným (FTL) pohonem je warp, mezi další používanou fiktivní techniku patří transportér. Lodě jsou vybaveny paprskovými zbraněmi (phasery a disruptory), torpédy (fotonovými, plazmovými a jinými) a štíty. Podrobnější informace naleznete v článku Star Trek (seriál). Původní seriál Star Trek, označovaný jako \"The Original Series\" (zkratkou TOS), začal v roce 1966 celou existenci fikčního světa. Zvláštností je, že první pilotní díl s názvem Klec z roku 1964 byl společností NBC zamítnut a své premiéry na televizních obrazovkách se dočkal až o 20 let později. Tento seriál má 3 sezóny s dohromady 80 dílů po 49 minutách. Hlavní postavou je kapitán James Tiberius Kirk, který velí posádce lodi USS Enterprise (NCC-1701) na pětileté misi. Úkolem této mise je prozkoumávat neznámý vesmír, navazovat kontakty s novými civilizacemi a hlásat poslání Spojené federace planet. Tvůrce seriálu a Star Treku vůbec Gene Roddenberry chtěl vytvořit sci-fi seriál, který by ukazoval nejen na technologický pokrok lidstva daleké budoucnosti, ale také na odbourání projevů rasismu, diskriminace žen a dalších negativ. Seriál byl několikrát upravován a Roddenberry nakonec i sjednotil Zemi pod jednu samosprávu a lidstvo samotné tak představuje spíše národ v paletě různých mimozemských civilizací.", "question": "V jakém roce vznikl první seriál Star Treku?", "answers": ["1966"]}
{"title": "Sully Prudhomme", "context": "René-François-Armand (Sully) Prudhomme [syly prydomm] (16. března 1839, Paříž - 6. září 1907, Châtenay-Malabry) byl francouzský básník a esejista, nositel první Nobelovy ceny za literaturu z roku 1901. Sully Prudhomme se narodil v Paříži jako syn obchodníka. Když mu byly dva roky, zemřel mu otec. Původně studoval přírodní vědy (zejména matematiku), ale časem u něho převážil zájem o filozofii, klasickou filologii a poezii. Záliba ve filozofii se pak projevila ve většině jeho poetické tvorby. Stal se vůdčí osobností parnasistického hnutí, které se pokoušelo obnovit eleganci poezie v reakci na romantismus. Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Od roku 1881 by členem Francouzské akademie (Académie française). Roku 1901 mu byla jako prvnímu spisovateli vůbec udělena Nobelova cena za literaturu \"...jako uznání za vynikající básnickou tvorbu, která až do posledních let přináší svědectví o vznešeném idealismu, umělecké dokonalosti a o vzácném spojení kvalit srdce a intelektu\" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Sully Prudhomme zemřel roku 1907 v Châtenay-Malabry nedaleko Paříže. Byl pochován na pařížském hřbitově Pè. Stances et Poè (1865, Stance), Les épreuves (1866, Zkoušky osudu), Les solitudes (1869, Samoty). Les destins (1872, Osudy), La France (1874), Les vaines tendresses (1875, Marná laskání), Le Zénith (1876), La justice (1878.", "question": "Kdy se narodil René-François-Armand?", "answers": ["16. března 1839"]}
{"title": "Václav Havel", "context": "V této souvislosti mu kritici přisuzují autorství výrazu \"humanitární bombardování\", což vychází z vyjádření Richarda Falbra, který překroutil Havlova slova. Podporoval také operaci Trvalá svoboda, tedy intervenci USA a jejich spojenců v Afghánistánu od roku 2001. Vnitropoliticky se Václav Havel opíral o menší středové strany a často se projevovalo napětí mezi ním a ODS vedenou Václavem Klausem. V době vnitropolitické krize a rozštěpení ODS koncem roku 1997 Havel podpořil protiklausovské křídlo ODS, z něhož vzešla Unie svobody. Měl velký podíl na sestavení poloúřednické vlády Josefa Tošovského bez Klausovy účasti. Nesoulad mezi prezidentem a předsedou ODS byl pak zřetelný až do konce Havlových dvou funkčních období. Od poloviny 90. let česká veřejnost ostře sledovala i Havlův soukromý život: úmrtí manželky Olgy 27. ledna 1996; vážné nemoci, které prezidenta několikrát ohrožovaly na životě; nový sňatek s herečkou Dagmar Veškrnovou 4. ledna 1997; spory se švagrovou Dagmar o Palác Lucerna a Barrandovské terasy, restituované rodinné dědictví, jehož část Václav Havel prodal společnosti Chemapol Reality, jejímž předsedou představenstva byl Václav Junek. Václav Havel se s podporou obou svých manželek věnoval i charitativní činnosti. Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, do které vložil 50 milionů korun, působí především v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní. Nadace Forum 2000 pořádá od roku 1997 v Praze každoroční setkání významných osobností z celého světa. Po odchodu z úřadu se Václav Havel nadále vyjadřoval k politice a podporoval Stranu zelených. Pro tzv. zelenou politiku se vyslovoval už od 80. let 20. století, kdy podporoval německou stranu Die Grünen. Po dlouhé přestávce napsal další divadelní hru Odcházení (premiéra 2008), inspirovanou vlastními zkušenostmi z politiky. Po vzoru amerických prezidentů založil Knihovnu Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály vztahující se k Havlově tvorbě a politickému působení. Byl místopředsedou amerického neokonzervativního think tanku The Committee on the Present Danger. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ocenění Václava Havla. Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů. Dne 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit.", "question": "Kdo byl první prezident České republiky?", "answers": ["Václav Havel"]}
{"title": "Boston", "context": "Boston je hlavní město amerického státu Massachusetts, největší město Nové Anglie a významný přístav, ležící na východním pobřeží USA. S téměř 7,5 miliony obyvatel jde o pátou největší metropolitní oblast v USA. Jde o jedno z nejstarších a kulturně nejvýznamnějších měst Spojených států, středisko vysokoškolského vzdělávání, zdravotnictví a kulturního života. Koná se zde řada atraktivních sportovních utkání. Boston byl založen 17. září 1630 puritánskými kolonisty z Anglie. Odehrálo se zde několik významných událostí, jako třeba Bostonské pití čaje v roce 1773 a první bitvy americké revoluce. Boston byl přístavní a obchodní město, ale v průběhu 19. století se stal jedním z největších středisek průmyslu, zejména textilního, sklářského a kožedělného. Původně malá plocha poloostrova, kde stálo historické město, se do roku 1900 ztrojnásobila zavážením močálů a mělčin a město se rozšířilo na jih i na západ a téměř splynulo se sousedním Cambridge, sídlem Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT), a dalšími obcemi. Původně anglické obyvatelstvo města doplnili nejprve Irové a Italové, později imigranti z celého světa. Město se stalo velkým uzlem husté železniční sítě, vznikly zde první mrakodrapy a roku 1897 zde zahájilo provoz první metro v USA. Během 20. století se ale průmysl začal stěhovat za levnější pracovní silou a město se orientovalo na obchod, bankovnictví, školství, zdravotnictví a technologie. Spolu se službami a státní správou tvoří dnes přes 70% ekonomiky města. Významnou složku tvoří také turisté, které přitahují slavná divadla, muzea a galerie. Boston se stal dějištěm teroristického útoku během tradičního Bostonského maratonu 15. dubna 2013 během něhož tři lidé zemřeli a desítky dalších byly zraněny. Boston leží v ploché krajině při členitém ústí řeky Charles, která tvoří jeho severní hranici a odděluje Boston od Cambridge. Východní hranicí je Atlantický oceán, v němž je při ústí řeky řada ostrovů. Téměř polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy (106 km2). Na jednom z ostrovů je letiště Logan airport. Původní pahorky byly z velké části odbagrovány na zaplnění močálů a mělčin, na nichž vyrostla podstatná část dnešního města. Jen Beacon Hill, kde stojí i budova parlamentu (State house), zůstal jako částečná historická rezervace. Ač leží poměrně jižně (asi jako Řím) a na břehu Atlantiku, má Boston dosti drsné podnebí s množstvím sněhu v zimě a s horkými letními měsíci. Mořské pobřeží je většinou zastavěno přístavními a jinými budovami, pěkné pláže jsou na severu ve Wonderland a jižně směrem ke Cape Cod.", "question": "V jakém roce byl Boston založen?", "answers": ["1630"]}
{"title": "Genk", "context": "== Historie == === Počátky města a středověk === Genk vznikl pravděpodobně jako keltská vesnice a byl pokřesťanštěn v 10. století. V oblasti města byly nalezeny zbytky malého dřevěného kostela, pocházejícího z tohoto období. Genk byl poprvé zmíněn pod názvem Geneche v dokumentu z 13. prosince 1108, podle kterého měla být oblast přiznána opatství Rolduc. Politicky Genk patřil hrabství Loon, které bylo roku 1365 připojeno ke knížectví Lutych. === 20. století === Genk byl dlouho malou a bezvýznamnou vesnicí. Počet obyvatel se zvyšoval pomalu a roku 1900 činil 2537. V této klidné vesnici žili krajináři a spisovatelé, jako např. Neel Doff. Roku 1901 objevil geolog a mineralog André Dumont velké zásoby uhlí v nedaleké vesnici As a o několik let později byla ložiska uhlí nalezena i v Genku. Po první světové válce začal Genk přitahovat imigranty z Belgie i z ciziny a brzy se stal po Hasseltu druhým největším městem v provincii Limburk. Roku 1966 byl však zavřen uhelný důl Zwartberg a bylo třeba vybudovat nová průmyslová odvětví, zejména v blízkosti Albertova kanálu a silnic. V 80. letech byly zavřeny zbývající dva doly Winterslag a Waterschei. Genk je významným průmyslovým centrem provincie Limburk a nabízí přes 40 000 pracovních míst ve více než 300 podnicích. Pro hospodářství města byla důležitá zejména továrna společnosti Ford Motor Company, uzavřená v roce 2014. Továrna zaměstnávala až 10 000 lidí, přičemž ke konci své existence měl samotný závod 4300 zaměstnanců a dával práci dalším tisícům v přilehlých subdodavatelských závodech.", "question": "Která spisovatelka žila v měste Genk ?", "answers": ["Neel Doff"]}
{"title": "Zdislava z Lemberka", "context": "Sv. Zdislava z Lemberka (1220? , Křižanov - 1252 Lemberk) byla česká šlechtična a zakladatelka špitálu. V roce 1907 byla prohlášena za blahoslavenou a roku 1995 papežem Janem Pavlem II. za svatou. V roce 1995 požádal litoměřický biskup o změnu patrocinia diecéze a od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze. Od roku 2002 se stala patronkou Libereckého kraje. Její otec byl Přibyslav z Křižanova na Moravě a matka Sibyla, původem ze Sicílie, která přišla do Čech s Kunhutou Štaufskou, nevěstou krále Václava I. Zdislava měla několik sourozenců - dospělého věku se dožily sestry Alžběta (neboli Eliška), provdaná za Smila z Lichtemburka, a Eufémie, manželka Bočka z Obřan. O jejím mládí nevíme prakticky nic, je třeba zmínit velmi vřelý vztah jejích rodičů k duchovnu a katolické církvi vůbec, takže je teoreticky možná její výchova v některém z moravských klášterů, nebo alespoň jejich vliv na Zdislavinu výchovu. Její manžel Havel z Lemberka, za kterého se provdala okolo roku 1238, byl blízký důvěrník krále Václava I. Narodily se jim snad čtyři děti: spolehlivě doložení synové Havel, Jaroslav a Zdislav a snad i dcera Markéta, o níž se zmiňuje pouze Žďárská kronika. Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí, zde zároveň se špitálem, do kterého, navzdory svému vysokému postavení, osobně docházela a nemocných se ujímala. Zemřela předčasně v přibližně 33 letech, tradovanou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila. V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha.", "question": "Ve kterém roce byla svatá Zdislava prohlášena za svatou?", "answers": ["1995"]}
{"title": "Lord Mord", "context": "Lord Mord je román spisovatele Miloše Urbana, který v roce 2008 vydalo nakladatelství Argo. Román se odehrává v Praze na konci 19. století v době velké pražské asanace bývalého židovského gheta. Hrdinou je fiktivní hrabě Arco, mladý nemocný šlechtic, který se oddávavá neřestem a v důsledku užívání drog postupně ztrácí rozum, místy přestává rozeznávat své děsivé představy od skutečnosti a zamýšlí se na svým lehkomyslným životem. Do něj se prolíná etnické napětí mezi Čechy, Němci a Židy, praktiky c.k. policejní mašinérie a mocensko-ekonomické machinace spojené s rozsáhlým bouráním v centru Prahy. Několik obyvatel staré městské čtvrti \"v Židech\" je za podivných okolností zavražděno. Vraždy se odehrávají v blízkosti hrabě Arca a jsou připisovány starému židovskému strašidlu nazývanému \"Masíčko\" neboli \"Kleinfleich\". Nebo někomu, kdo se za něj vydává.", "question": "Kdy vydalo nakladatelství Argo román Lord Mord?", "answers": ["2008"]}
{"title": "Čeština", "context": "Český jazyk neboli čeština je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté polštině a lužické srbštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století. Dělí se na spisovnou češtinu, určenou pro oficiální styk (je kodifikována v mluvnicích a slovnících), a obecnou češtinu, která zahrnuje dialekty (nářečí) a sociolekty (slangy) včetně vulgarismů a argotu. Spisovná čeština má dvě podoby: čistě spisovnou a hovorovou. Hovorovou češtinu je třeba odlišovat od substandardní (nespisovné) češtiny obecné. Koexistence spisovné a obecné češtiny je některými autory označována jako diglosie. Česky mluví zhruba 10,6 mil. lidí, z toho přes 10,4 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština je flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska \"ř\" (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska). Čeština je úředním jazykem Česka a Evropské unie. V úředním styku lze češtinu používat také na Slovensku. Spisovný standard žádný zákon neupravuje, ale kodifikuje jej v praxi svými obecně uznávanými doporučujícími publikacemi Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky a jejich schválením pro výuku i Ministerstvo školství. Čeština je slovanský jazyk a patří tak do rodiny indoevropských jazyků. Spolu se slovenštinou tvoří česko-slovenskou větev západoslovanských jazyků, mezi které patří dále polština, kašubština a lužická srbština (horní a dolní). České jazykové území v rámci slovanských jazyků leží nejvíce na západě. Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Čeština je blízká a vzájemně srozumitelná se slovenštinou. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. V Česku a na Slovensku existuje pasivní česko-slovenský bilingvismus (mimo jiné i díky dřívější existenci společného státu, Československa), Češi obvykle bez větších problémů rozumějí slovenštině a naopak. Vzájemná srozumitelnost obou jazyků se odhaduje na 95 %. Jejich dialekty vytvářejí jazykové kontinuum, tj. přechod mezi nimi je plynulý. V meziválečném Československu (1918–1938) byly v duchu tehdejší politiky čeština a slovenština považovány za dvě spisovné varianty jednoho jazyka.", "question": "Kolik má čeština slovních druhů?", "answers": ["10"]}
{"title": "Neurotoxin", "context": "Neurotoxin je druh jedu, který negativně působí na nervový systém. Jedná se o často smrtelně nebezpečné jedy, které využívají některé organismy k obraně nebo útoku. Mezi bakteriemi má velice silný neurotoxin Clostridium botulinum, která může při nesprávné výrobě nebo přípravě osídlit konzervy nebo domácí zavařeniny a vytvářet v nich botulotoxin, který je i v malém množství smrtící (smrt způsobí rychle ochrnutím dýchacích svalů). Proti jedu botulotoxinu existuje serum antibotulinum. Mezi pavouky má neurotoxin např. Atrax robustus, který je vzdáleným příbuzným běžně chovaných sklípkanů. I u nich se však vyskytuje několik rodů disponujících neurotoxinem, i když slabším, ale nebezpečným. Jedná se např. o rod Poecilotheria, jehož jed způsobuje ochrnutí dlouhých svalů. Žádný z pravých sklípkanů smrt člověka nikdy nezpůsobil. Mnoho druhů štírů se také pyšní neurotoxickým jedem. Nejnebezpečnějším z nich jsou Androctonus australis a Leiurus quinquestriatus, jejichž silný jed může dokonce zabít člověka. Neurotoxiny využívá ve světě plazů například kobra královská. Mezi rybami jej využívá například čtverzubci, známí z japonské kuchyně jako fugu. U nich se jedná o neurotoxin tetrodotoxin a smrt nastává při paralýze dýchacích svalů. Mezi obojživelníky využívají smrtelný neurotoxin žáby pralesničky (Dendrobatidae). Je zajímavé, že tyto žáby se v zajetí stávají neškodnými, svůj jed totiž získávají z mravenců. - neonikotinoidy \"Opioidy indukovaná toxicita nastává v případě, že tyto látky při svém odbourávání v játrech uvolňují toxické metabolity. Neurotoxicita může být vyvolána oxidací dvojné vazby v chemické struktuře opioidu a na základě toho mohou vznikat volné radikály poškozující tkáň.\" Odmašťování kovů, čištění oděvů, součást ředidel [[1]] - etylbenzen - sirouhlík - thujon - methylrtuť - diethylrtuť - dimethylrtuť", "question": "Který druh jedu působí negativně na nervový systém?", "answers": ["Neurotoxin"]}
{"title": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí", "context": "Mezinárodní stupnice jaderných událostí (The International Nuclear Event Scale – INES) je osmistupňová škála, zavedená v roce 1990 pro posuzování poruch a havárií jaderných zařízení. Zavedly ji Mezinárodní agentura pro atomovou energii (česká zkratka MAAE, anglická zkratka IAEA) a Agentura pro jadernou energii OECD (OECD/NEA). Stupně 7 až 4 se označují jako havárie, 3 až 1 jako nehody, 0 nemá bezpečnostní význam. Major accident, největší možná havárie Únik velkého množství radioaktivních materiálů z jaderného zařízení (například z aktivní zóny energetického reaktoru) do okolí, obsahující směs radioaktivních štěpných produktů s dlouhými i krátkými poločasy rozpadu (s aktivitou přesahující 104 TBq 131I nebo jiných. podobně biologicky významných radionuklidů) Možnost akutních zdravotních účinků; zpožděné zdravotní účinky v rozsáhlé oblasti s možností zasažení více než jedné země Dlouhodobé důsledky pro životní prostředí Příklad: 4. blok jaderné elektrárny Černobyl, Kyjevská oblast, Ukrajinská SSR,. SSSR (nyní Ukrajina), 26. dubna 1986 1., 2. a 3. blok jaderné elektrárny Fukušima I, Prefektura Fukušima, Japonsko, 12. dubna 2011 překlasifikováno ze stupně INES 5. Japonskou agenturou pro jadernou bezpečnost Serious accident Únik radioaktivních materiálů do okolí (s řádovou aktivitou 103 až 104 TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů) Plné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech Příklad: přepracovatelský závod. Majak (známý též jako Kyštym), Čeljabinská oblast, Ruská SFSR, SSSR (nyní Rusko), 29. září 1957 Accident with off-site risk Únik radioaktivních materiálů do okolí (s aktivitou stovek až tisíců TBq 131I nebo jiných podobně biologicky významných radionuklidů ) Částečné uplatnění opatření pro snížení pravděpodobnosti zdravotních následků na obyvatelstvo zahrnutých v místních havarijních plánech (např. evakuace, ukrytí) Těžké poškození jaderného zařízení. Může to zahrnovat těžké poškození velké části aktivní zóny energetického reaktoru, velká havárie s kritičností, nebo velký požár či exploze uvolňující značné množství radioaktivity uvnitř zařízení Příklady: komplex Windscale Pile, Anglie, Spojené království, 10. října 1957.", "question": "Kolikastupňová škála je mezinárodní stupnice jaderných událostí?", "answers": ["osmistupňová"]}
{"title": "Hans Christian Andersen", "context": "Hans Christian Andersen (výslovnost: Háns Kristián Andrsen; 2. dubna 1805 Odense – 4. srpna 1875) byl dánský spisovatel, který proslul především jako jeden z největších světových pohádkářů. Mnohé z jeho 156 pohádek se staly již klasikou (Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařův slavík, Císařovy nové šaty, Statečný cínový vojáček, Křesadlo a Malá mořská víla). Psal ovšem i verše a romány, z nichž je dosud čtena autobiografie Pohádka mého života. Kromě světoznámých pohádek napsal také několik úspěšných románů, několik poměrně málo úspěšných básnických sbírek a divadelních her. Narodil se v Odense na ostrově Fynu v Dánsku 2. dubna 1805. Byl synem chorého 22letého ševce a jeho o několik let starší ženy. Pocházel z velmi chudých poměrů. Celá rodina žila a spala v jedné malé místnosti. Jeho matka byla pradlena, která ke sklonku života propadla alkoholu. Jeho nevlastní sestra byla prostitutka, dědeček z otcovy strany pomatenec a známá odenseská figurka, kmotr byl vrátný v městském chudobinci. Byl přecitlivělý, ctižádostivý a marnivý. Jeho původ pro něj znamenal neustálé traumatizující ohrožení – ten zároveň vysvětluje jeho až výstřední potřebu společenského a uměleckého uznání, přecitlivělost na kritiku i nezdolnou vytrvalost v cestě za úspěchem.", "question": "V jaké krajině se narodil Hans Christian Andersen?", "answers": ["dánský"]}
{"title": "Gabriel Lippmann", "context": "Gabriel Jonas Lippmann (16. srpna 1845, Bonnevoie, Lucembursko - 13. července 1921 na palubě parníku France, Atlantský oceán) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1908. Byl profesorem matematické fyziky a od roku 1886 experimentální fyziky na Sorbonně. V roce 1872 vynalezl kapilární elektrometr. V roce 1887 vynalezl metodu reprodukce barevné fotografie založené na interferenci. V roce 1908 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Navázal na výzkum Clauda Félixe de Saint-Victora, který se společně s Alexandrem Becquerelem pokoušel o první barevnou fotografii, ale nedokázali ji ještě trvale a spolehlivě ustálit. To se poprvé povedlo právě jemu v roce 1891. V jednom období byl také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.", "question": "Kde zemřel Gabriel Jonas Lippmann?", "answers": ["na palubě parníku France"]}
{"title": "Sókratés", "context": "Dialog má tři části: v první se Sókratés hájí nejen proti vzneseným obviněním Meléta, Anyta a Lykóna (které označuje za \"druhé žalobce\"), ale především proti žalobcům \"prvním\", tj. proti pomluvám, které o něm po Athénách kolují. Svou činnost v Athénách vysvětluje tím, že jej bůh pověřil, aby se věnoval filosofii, zkoumal sebe sama i druhé a pečoval tak o duši. Druhou část své řeči pronáší Sókratés v situaci, kdy byl soudem uznán vinným a má si podle tehdejšího athénského práva navrhnout trest jako alternativu k návrhu obžaloby, která žádá jeho smrt. Sókratés však považuje svou filosofickou činnost za prokazování největšího dobrodiní obci, proto si navrhuje jako jediný spravedlivý \"trest\" doživotní stravování na náklady obce v tzv. prytaneiu, což byla čest prokazovaná olympijským vítězům. Zároveň však souhlasí i s peněžitou pokutou. Třetí část dialogu je pak Sókratovou závěrečnou řečí poté, co se soud přikloní k návrhu obžaloby, tj. k trestu smrti (z 501 soudců pro něj hlasovalo 281). Platónův dialog Kritón zachycuje situaci, kdy do vězení za odsouzeným Sókratem přichází jeho starý přítel Kritón a nabízí mu, že mu pomůže uprchnout. Sókratés nabídku nepřijímá: útěk by byl nespravedlností, odmítnutím zákonnosti jako takové, zničením platnosti zákonů obce, která přesahuje individuální lidský život. Poslední den Sókratova života je líčen v dialogu Faidón. Sókratés se zde snaží zbavit své přátele strachu ze smrti a smutku nad tím, že ztratí svého učitele. Přesvědčuje je o tom, že muž, který je dobrý a celý život se věnuje filosofii, se nemusí smrti bát: jednak proto, že duše je nesmrtelná, jednak proto, že filosofie duši očišťuje od zla (tj. těla), dokonce i od zla největšího: od přesvědčení, že nejpravdivější a nejskutečnější je to, co tělu způsobuje nejsilnější slasti nebo bolesti. V závěru dialogu vypije Sókratés číši bolehlavu a umírá. \"Nevzniká z peněz ctnost, ale z ctnosti vznikají peníze i všechny ostatní pro lidi dobré věci, v soukromí i v obci. Jestliže hlásáním těchto zásad kazím mládež, byly by tyto zásady škodlivé. Tvrdí-li však někdo, že hlásám něco jiného, mluví nepravdu. A tak bych mohl jenom říci: Poslechněte, Athéňané, Anyta nebo neposlechněte a osvoboďte mne nebo neosvoboďte, vězte však, že nebudu jednat jinak, ani kdybych měl stokrát umřít! \" Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda tázání, která se nazývá sókratovská či maieutická. Jde o negativní metodu vylučování hypotéz, kdy lepší hypotézy jsou zastávány a horší vylučovány, pokud vedou ke sporu.", "question": "Kdo byl athénský filosof, učitel Platónův?", "answers": ["Sókratés"]}
{"title": "Nitroglycerin", "context": "Glyceroltrinitrát (nitroglycerin), přesněji (tri)nitrát glycerolu, je po chemické stránce trojnásobný ester alkoholu glycerolu s kyselinou dusičnou. Je to olejovitá bezbarvá až nažloutlá kapalina, která se velmi snadno explozivně rozkládá za uvolnění značného množství energie. Objevil ho italský chemik Ascanio Sobrero v roce 1847. Jako základní složka dynamitu představuje jednu z klíčových sloučenin ve výrobě trhavin v 19. a 20. století a i v současné době je častou surovinou pro výrobu různých plastických trhavin. Další využití nalezl nitroglycerin v medicíně jako prostředek pro roztažení věnčitých ( koronárních) tepen při záchvatech anginy pectoris a pro snižování krevního tlaku. Chemicky je nitroglycerin přesným názvem 1,2,3-tri-nitro-oxy-propan, správně též glyceroltrinitrát o sumárním vzorci C3H5N3O9, molární hmotnost je 227,087 g/mol. Vysoce čistý nitroglycerin je bezbarvá olejovitá kapalina, technický produkt je obvykle mírně nažloutlé barvy. Bod tání dosahuje hodnoty 13,2 °C, při teplotě 50 - 60 °C dochází za normálního tlaku k rozkladu této sloučeniny, při sníženém tlaku (cca 70 hPa) je bod varu uváděn přibližně kolem 180 °C. Hustota kapalného nitroglycerinu je přibližně 1,60 g/cm3, pevná látka má při teplotě 10 °C hustotu 1,735 g/cm3.", "question": "Kdy Ascanio Sobrero objevil trinitroglycerol?", "answers": ["1847"]}
{"title": "Petr Fiala (politik)", "context": "Petr Fiala (* 1. září 1964 Brno) je český politolog, univerzitní profesor a politik. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně PČR, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky ODS. Členem této strany se následně stal 7. listopadu 2013 a na 24. kongresu, který reflektoval drtivou volební porážku, byl 18. ledna 2014 zvolen čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany. Mezi 2. květnem 2012 až 10. červencem 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu. V akademickém prostředí byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1983-1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988-1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od dubna 1990 zástupcem šéfredaktora Revue Proglas. Dlouholetý předseda moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren). Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal Katedru politologie na Filozofické fakultě MU, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem v oboru politologie v České republice. Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika - Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005-2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity. Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004-2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více. než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (.", "question": "Od kdy je Petr Fiala ministrem školství?", "answers": ["2. květnem 2012"]}
{"title": "Frankfurt nad Mohanem", "context": "Frankfurt nad Mohanem (německy Frankfurt am Main, česky též Frankobrod) se nachází v jižní části německé spolkové země Hesensko, jehož je největším městem a zároveň pátým největším městem Německa. Leží na řece Mohanu. Frankfurt je multikulturním velkoměstem s nádechem Ameriky, jehož charakter je často srovnáván s New Yorkem, proto Frankfurt Němci rádi přezdívají na \"Big Ebble\" (New York je přezdíván \"Big Apple\"). Frankfurt je také přezdíván \"Bankfurt\", protože je finančním srdcem Evropy, v jehož centru sídlí bankovní instituce světového významu. Tato oblast Frankfurtu se nachází na jednom břehu řeky Mohanu a je podle něj označována \"Mainhattan\". Frankfurt nad Mohanem je důležitým veletržním městem a pro Evropu významným dopravním a internetovým uzlem. Frankfurt nad Mohanem, ležící na obou březích Mohanu, se rozkládá se na ploše 24 830,6 hektarů, ze severu na jih čítá délku 23,3 km, z východu na západ 23,4 km. Obvodová hranice města je dlouhá 113 km. Nejvyšším bodem Frankfurtu je Berger Warte (212 m n. m.), nejnižším je břeh Mohanu v oblasti Frankfurt/Sidlingen/Okriftel (88 m n. m.). Centrem města je Hauptwache, které je zároveň dopravním uzlem a nákupním centrem. Délka břehu řeky Mohan v rozmezí hranic Frankfurtu je 16 km. Frankfurt nad Mohanem byl poprvé zmíněn 22. února 794 v listině Karla Velikého pro Řezenský klášter Sv. Emmerama. V této listině bylo latinsky uvedeno: \"... Actum super fluvium Moine in loco nuncupante Franconofurd\" - \"vystavené na řece Mohan na místě, zvané Frankfurt.\" Nepřetržité osídlení této pahorkatiny je však dokázáno od mladší doby kamenné. Na tomto místě vznikl po římském vojenském táboře v Merovejovských časech franský královský dvůr.", "question": "Ve které spolkové zemi se nachází Frankfurt nad Mohanem?", "answers": ["Hesensko"]}
{"title": "Regiony Francie", "context": "Francouzská republika sestává od roku 2016 z 18 regionů. Ty se dále dělí do 101 departementů. Do reorganizace administrativně-správního dělení francouzské republiky, která vešla v platnost 1. ledna 2016, existovalo 27 regionů. V lednu 2016 došlo ve Francii ke změně správního dělení do regionů, kterých je v současnosti 18 (z toho v pevninské části Metropolitní Francie 12). Korsika (La Corse) má zvláštní statut (collectivité territoriale), od ostatních 17 regionů odlišný. Grand Est Akvitánie-Limousin-Poitou-Charentes Auvergne-Rhône-Alpes Burgundsko-Franche-Comté Bretaň Centre-Val de Loire Korsika Île-de-France Languedoc-Roussillon-Midi-Pyrénées Hauts-de-France Normandie Pays de la Loire Provence-Alpes-Côte d'Azur Guadeloupe Guyana Martinik Réunion Mayotte Do konce roku 2015 Francie sestávala z 27 regionů (22 v Metropolitní Francii a 5 v Zámořské Francii).", "question": "Do kolika departementů se dělí regiony Francouzské republiky?", "answers": ["101"]}
{"title": "William Bell (fotograf)", "context": "Nezaměňovat s článkem William Abraham Bell, který byl také fotografem. William Bell (1830 Liverpool, Spojené království – 28. ledna 1910 Filadelfie, Pensylvánie, USA) byl americký fotograf narozený v Anglii, aktivní převážně v pozdější polovině 19. století. Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro armádní muzeum medicíny, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Kromě toho fotografoval západní krajinu při své účasti na Wheelerově expedici v roce 1872. Později, ve svém zralém věku, psal odborné články o suchém želatinovém procesu do různých fotografických časopisů. == Životopis == Narodil se v roce 1830 v Liverpoolu, ale se svými rodiči během svého dětství emigroval do Spojených států. Poté co jeho rodiče zemřeli na epidemii cholery odešel ke kvakerské rodině do Abingtonu v Pensylvánii, ven z Philadelphie. V roce 1846, po vypuknutí Mexicko-americké války Bell odcestoval do Louisiany a vstoupil do amerického 6. pěšího pluku.Po skončení války v roce 1848 se Bell vrátil do Filadelfie a vstoupil do daguerreotypického studia svého švagra Johna Keenana. V roce 1852 otevřel vlastní fotografické studio na Chestnut Street a po celý zbytek svého života provozoval nebo společně vedl studio v centru Filadelfie. V roce 1862, hned po vypuknutí Americké občanské války, se Bell zapsal do Prvního pluku pensylvánských dobrovolníků a zúčastnil se bitvy u Antietamu a bitvy u Gettysburgu.Po válce Bell nastoupil jako šéf fotografického oddělení do armádního muzea medicíny (dnes Národní muzeum zdraví a lékařství) ve Washingtonu. Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací vojáků s různými nemocemi, poraněními a amputacemi, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury).", "question": "Je pravda, že William Bell zdokumentoval zraněné vojáky postihnuté první světovou válkou?", "answers": ["Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro armádní muzeum medicíny, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury)."]}
{"title": "Brno", "context": "Brno (německy Brünn, latinsky Bruna, maďarsky Berén, v jidiš ב Brin) je statutární město, počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v České republice, největší město na Moravě a bývalé hlavní město Moravy. Je sídlem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Město leží na soutoku řek Svratky a Svitavy, má přibližně 381 tisíc obyvatel a v jeho metropolitní oblasti žije asi 600 tisíc obyvatel. Brno je centrem soudní moci České republiky, stalo se totiž sídlem jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství. Kromě toho je celkově významným administrativním střediskem, protože zde sídlí státní orgány s celostátní kontrolní působností a další důležité instituce. Za zmínku stojí například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, veřejný ochránce práv nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Od roku 1777 je Brno také sídlem římskokatolické brněnské diecéze, biskupským chrámem je katedrála svatého Petra a Pavla na Petrově. Město je významným střediskem vysokého školství s 34 fakultami čtrnácti univerzit a dalších vysokých škol s více než 83 000 studenty. V Brně je zákonem zřízeno studio České televize a Českého rozhlasu. Na Brněnském výstavišti jsou tradičně konány velké mezinárodní výstavy a veletrhy. Rozsáhlý areál výstaviště započal svůj provoz již roku 1928 a dnes je považován také za jednu z kulturních památek města. Největší zde pořádanou událostí je Mezinárodní strojírenský veletrh. Brno proslulo i coby dějiště velkých motoristických závodů konaných na blízkém Masarykově okruhu, tato tradice sahá až do třicátých let 20. století. K nejprestižnějším závodům patří Grand Prix ČR, součást seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů. Brno také každoročně hostí mezinárodní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis, pořádanou od roku 1998. Návštěvnost této události se typicky pohybuje mezi jedním až dvěma sty tisíci návštěvníků po každý den jejího konání.K nejvýznamnějším dominantám města patří hrad a pevnost Špilberk na stejnojmenném kopci a katedrála svatého Petra a Pavla na vršku Petrov, utvářející charakteristické panorama města a často vyobrazovaná jako jeho symbol. Druhým dochovaným hradem na území Brna je Veveří, kdysi vybudovaný nad řekou Svratkou a dnes se tyčící nad Brněnskou přehradou. Další významnou památkou je funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána mezi Světové dědictví UNESCO. Historické městské jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. K turisticky atraktivním lokalitám patří také Chráněná krajinná oblast Moravský kras, jejíž nejjižnější část zasahuje na území města.", "question": "Jaké soudy sídlí v Brně?", "answers": ["Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Nejvyššího státního zastupitelství"]}
{"title": "Kopretina bílá", "context": "Chrysanthemum leucanthemum L., 1753 Leucanthemum praecox (Horvatić) Horvatić == Popis rostliny == Jedná se o vytrvalou bylinu, jejíž oddenek je válcovitý, poměrně krátký, silný a šikmo položený. Přímá, rýhovaná, slabě chlupatá až lysá lodyha je jednoduchá nebo větvená a nese vždy jediný úbor. Přízemní listy mohou být obvejčité nebo kopisťovité, vždy však zúžené v řapík. Listy na lodyze jsou řídké, střídavé a přisedlé, na okrajích pilovité. Úbor je velký, na spodní straně s polokruhovitým zeleným zákrovem složeným z listenů, které jsou černo-hnědě lemované. Okrajové jazykovité lístky bílé barvy jsou samčí, zpravidla o 1 až 2 cm delší než zákrov. Kvítky terčové jsou žluté a oboupohlavní. Srůstem dvou plodolistů vznikne semeník obsahující jedno vajíčko. Plody jsou nažky. Někdy mohou mít okrajové nažky i šikmý lem. K opylení dochází pomocí hmyzu, možné je však i samoopylení. == Rozšíření == Kopretina patří mezi typický luční druh byliny kvetoucí od června do října. Najdeme ji na lukách, svazích, pastvinách, okrajích cest, ve světlých lesích, od nížin až do 2000 metrů nad mořem. Roste v téměř celé Evropě, nevyskytuje se jen v nejsevernějších částech Skandinávského poloostrova a v Asii na východ od Uralu. Zavlečena byla na Azorské ostrovy, do Severní Ameriky i Jižní Ameriky (od jihu Brazílie až do Patagonie), Austrálie a na Nový Zéland. Dnes je ale z hospodářsky využívaných ploch vytlačována. Bylo vypěstováno i několik velkokvětých druhů určených především do zahrad jako okrasné květiny. Ty mohou mít úbor velký až 16 cm. == Magie a léčitelství == Kopretina bílá byla dříve používána k věštění a při rituálech. Sloužila také k výrobě sirupů, esencí a pastilek. == Odkazy == === Reference === === Literatura === RANDUŠKA, Dušan, ŠOMŠÁK, Ladislav, HÁBEROVÁ, Izabela. Barevný atlas rostlin. 3. vydání (Druhé české, opravené vydání).Vydavatělstvo Obzor, n.p.,Bratislava v koprodukci s nakladatelstvím Profil v Ostravě: 1986. s. 60-61. PILÁT, Albert, UŠÁK, Otto. Kapesní atlas rostlin. 4. vydání. Státní pedagogické nakladatelství, n.p. ,Praha: 1968. s 222-223. TŘÍSKA, Jan. Evropská flóra.1. české vydání.ARTIA, Praha: 1979. s 146.", "question": "Roste kopretina po celé Evropě?", "answers": ["Roste v téměř celé Evropě, nevyskytuje se jen v nejsevernějších částech Skandinávského poloostrova a v Asii na východ od Uralu."]}
{"title": "Livermorium", "context": "Livermorium, chemická značka Lv, pův. ununhexium, lat. Livermorium je transuran s protonovým číslem 116. V roce 2011 IUPAC předložila k veřejné diskusi své doporučení pojmenovat prvek livermorium na počest sídla ústavu Lawrence Livermore National Laboratory, kde v roce 1977 poprvé proběhl pokus o syntézu prvku. Návrh vychází z dohody objevitelů prvků 114 a 116 a jejich společného návrhu. Ruští objevitelé předtím navrhovali jméno moscovium na počest Moskevské oblasti, kde leží sídlo Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Nové jméno bylo oficiálně schváleno IUPAC 30. května 2012. V roce 1999 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory objev prvků livermoria a oganessonu, článek byl publikován v časopise Physical Review Letters. O rok později svůj objev stáhli zpět na základě faktu, že se přípravu nepovedlo provést v jiné laboratoři. V roce 2001 publikovali vědci ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně přípravu 292Lv ostřelováním atomů 248Cm atomy 48Ca, pozdější analýzou byl výsledný izotop změněn na 293Lv (namísto 4 neutronů byly v reakci emitovány pouze 3). : : : : : : : 20 : : 48 : : : C a : + : : : 96 : : 248 : : : C m : → : : : 116 : : 296 : : : : L v : : ∗ : :. → : : : 116 : : 293 : : : L v : + 3 : : : 0 : : 1 : : : n : : : {\\displaystyle \\,_{20}^{48}\\mathrm {Ca} +\\,_{96}^{. 248}\\mathrm {Cm} \\to \\,_{116}^{296}\\mathrm {Lv} ^{*. }\\to \\,_{116}^{293}\\mathrm {Lv} +3\\,_{0}^{1}\\mathrm {n} } : Jeho poločas rozpadu je 18 milisekund a rozpadá se na 288Fl. 11. května 2001 institut oznámil přípravu druhého atomu. Zjištěné vlastnosti potvrdily oblast zvýšené stability (tzv. ostrůvek stability). Doposud jsou známy následující izotopy livermoria: Chalkogeny Jaderná fyzika Obrázky, zvuky či videa k tématu livermorium ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo livermorium ve Wikislovníku Galerie livermorium ve Wikimedia Commons", "question": "Ve kterém roce poprvé proběhl pokus o syntézu livermoria?", "answers": ["1977"]}
{"title": "Latinka", "context": "Dodnes se z těchto zkratek několik zachovalo i v národních jazycích, např. & (et čili slučovací spojka \"a\"), v italštině se někdy v kurzívním psaní (i když velmi zřídka) používá vodorovná čárka nad písmenem jako náhrada za vypuštěné \"m\" nebo \"n\" apod. Původ z latinského ad má pravděpodobně i zavináč @[zdroj? ]. Ve středověku se latinka začala používat i pro jiné jazyky než latinu, tyto jazyky obsahovaly hlásky, které se v latině nevyskytují, a to dalo vzniknout dalším písmenům. Mnohé jazyky, místo aby pro své hlásky vytvářely zcela nová písmena (např. ß æ), modifikovaly stávající písmena pomocí diakritiky (např. á ě ü ő ň). V průběhu 20. století upadá znalost latiny, která je dávno mrtvým jazykem, a upevňuje se celosvětový význam angličtiny[zdroj? ]; tento trend se ještě posiluje s rozvojem výpočetní techniky koncem století. I v důsledku toho se za \"standardní latinku\" běžně[kým? ] považuje anglická abeceda, která má následující znaky: Vedle písmen se součástí písma (ne však abecedy) stala i tzv. interpunkční znaménka, která latinka sdílí s mnohými dalšími písmy. Patří sem zejména: . , ; : - ! \" ' ( ) ... pro oddělování vět a jejich částí + / < = > [ ] { } ~ % & ... nejen pro matematické výrazy # $ * @ \\ ^ _ ' | ... zvláštní znaky, které nabyly na významu kvůli počítačům Všechny jazyky, které dnes píší latinkou, používají také tzv. arabské číslice pro zápis čísel. Římané původně používali římské číslice, tvořené kombinacemi některých písmen latinky a dodnes používané v jazycích píšících latinkou ke zvláštním účelům. Arabské číslice jsou následující: 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Římská čísla jsou tvořena pomocí těchto písmen latinky: I V X L C D M Podle mluvčích Latinku používá přes 2,5 miliardy lidí. Podle jazykových větví Latinku používá většina germánských a románských jazyků, také všechny keltské a baltské jazyky a více než polovina slovanských jazyků. V 19. a 20. století se latinka stala prostředkem i pro zápis řady mimoevropských jazyků. Často jde o výsledek práce křesťanských misionářů, kteří překládali do domorodých jazyků Bibli nebo její části. Exonymum Indoevropské jazyky Jazykové skupiny Pravopis SAMPA Seznam jazyků (čeština) Výslovnost Abeceda Diakritické znaménko Písmena latinky Obrázky, zvuky či videa k tématu latinka ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké číslice používají všechny jazyky které píší latinkou?", "answers": ["arabské"]}
{"title": "Antonín Jan Jungmann", "context": "Antonín Jan Jungmann, zkráceně také Antonín Jungmann, (19. května 1775 Hudlice u Berouna - 10. dubna 1854 Praha) byl český lékař, překladatel z němčiny a v roce 1839 rektor Univerzity Karlovy. Antonín Jan Jungmann byl mladším bratrem českého obrozeneckého jazykovědce Josefa Jungmanna. Přispěl k vytvoření české odborné terminologie. Významný byl jeho přínos k rozšíření zájmu o sanskrt a k poznání Indie a její staré kultury. Poprvé u nás uveřejnil i ukázku originálních \"liter dévanágarických\", jakož i příklad čtení původního sanskrtského textu. (Významný překlad nejstarší části eposu Mahabharaty, romantický příběh O Nalovi a Damajantí v roce 1823) Orientu věnoval pozornost též ve své obsáhlé obecné studii o antropologii. K jeho studentům patřil František Jan Mošner, profesor olomouckých lékařských studií a významný inovátor na poli porodnictví. Úvod k babení, 1804 Umění babické, 1814 O sanskrtu, Krok (Praha), díl 1., 1821: 65-81", "question": "Byl Antonín Jan Jungmann bratrem Miloše Jungmanna?", "answers": ["Antonín Jan Jungmann byl mladším bratrem českého obrozeneckého jazykovědce Josefa Jungmanna."]}
{"title": "Kostkový cukr", "context": "Kostkový cukr je potravinářský cukr upravený do podoby kostky. Až do poloviny 19. století se cukr distribuoval převážně ve formě cukrových homolí. Za objevitele kostkového cukru je považován Jakub Kryštof Rad, jenž byl ředitelem dačické rafinérie a kostkový cukr si nechal patentovat v roce 1843. Radovy první kostky měly tvar kvádru blízkého krychli s rozměry hran 1,2 cm a 1,5 cm. Později se začaly u různých výrobců lišit a také tvar se měnil od krychle po různé geometrické tvary, např. ve tvaru znaků karetních barev bridže - kříže, káry, srdce a piky. Barevnost může být různá, ale nejčastěji se lze setkat s bílou barvou, jež je způsobena užitím rafinovaného cukru bez přídavku barviv. Kostka cukru byla zvolena vládou ČR jako symbol jejího předsednictví EU v některých propagačních materiálech (např. reklama v televizi s přehlídkou osobností). Obrázky, zvuky či videa k tématu kostkový cukr ve Wikimedia Commons Radio.cz - První kostka cukru na světě byla vyrobena v Dačicích Dačice - Kostka cukru Euroskop.cz Kostka cukru? Kampaň, kterou oceňují i v Bruselu Alexandr Vondra (Hospodářské noviny), 18. 9. 2008 Euroskop.cz - Evropě to osladíme? (Lidové noviny), 5.9.2008", "question": "Kdo vynalezl kostkový cukr?", "answers": ["Jakub Kryštof Rad"]}
{"title": "Hans Bethe", "context": "Hans Albrecht Bethe (2. července 1906, Štrasburk, Německo (dnešní Francie) - 6. března 2005, Ithaca (New York), USA) byl jedním z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních reakcí ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní. Bethe se narodil 2. července 1906 ve Štrasburku jako jediné dítě Albrechta a Anny Betheových. Jeho otec byl docentem fyziologie na Université de Strasbourg. Jeho matka byla protestantka, zatímco otec židovského vyznání. Bethe sám se nejdřív rovněž pokládal za žida, posléze ale přestal věřit a stal se ateistou. , V roce 1912 získal Betheho otec profesorské místo na Christian-Albrechts-Universität zu Kiel, znovu se rodina stěhovala o 3 roky později, když byl Albrecht jmenován profesorem na univerzitu Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu. Bethe zde navštěvoval gymnázium, jeho studium však bylo na několik let přerušeno, poté co se nakazil tuberkulozou. Školu dokončil v roce 1924. Poté šel na univerzitu do Frankfurtu studovat chemii, avšak již dva roky na to přešel na Mnichovskou univerzitu kde studoval fyziku pod vedením Arnolda Sommerfelda. Tématem jeho disertační prácee byla difrakce elektronů na krystalech. Po dokončení doktorátu začal Bethe pracovat jako asistent ve Frankfurtu, ale nebyl zde spokojen, proto v roce 1929 přijal místo na Technische Hochschule ve Stuttgartu. Začal zde řešit problém kolize částic s hmotou a přišel na rovnici dnes nazývanou Betheho formule, která tento problém zjednodušuje. Díky této práci se habilitoval. V roce 1930 odešel na doporučení Sommerfelda do Cavendishovy laboratoře na univerzitě v Cambridgi, kde pracoval pod vedením R. H. Fowlera. Přišel zde na relativistickou formulaci Betheho formule. Již v té době byl znám svým velkým smyslem pro humor. Vytvořil například fiktivní vědeckou práci, kde počítal hodnotu konstanty jemné struktury z teploty absolutní nuly v Celsiově stupnici. Jeho dalším pracovištěm se roku 1931 stal Řím, kde mu nabídl místo Enrico Fermi. Po odchodu z Itálie krátce pracoval v Mnichově jako docent. Vzhledem k tomu, že mluvil plynně anglicky, dohlížel na všechny anglicky mluvící postdoktorandy.", "question": "Kde zemřel Hans Albrecht Bethe?", "answers": ["Ithaca"]}
{"title": "Americká tragédie", "context": "Americká tragédie (anglicky An American Tragedy) je román amerického spisovatele Theodora Dreisera z roku 1925. Příběh vypráví o splnění tzv. amerického snu. Základní fakta románu odpovídají skutečnosti. == Děj == === Kapitola I === Kniha vypráví o mladíkovi Clydu Griffithsovi, jehož rodiče se živí jako pouliční kazatelé a on jim v jejich práci musí pomáhat. Je mu to velice nepříjemné, protože se kvůli práci často stěhují a nenavštěvuje kvůli ní školu. Připadá si tak odstrčený a ukřivděný oproti ostatním mladíkům jeho věku. Problémy v silně pobožné rodině Clyda se projeví, když jeho sestra Ester uteče z domu. Mladé dívce nevyhovovala striktní výchova rodičů, a tak utekla s mladíkem, který ji nasliboval skvělou budoucnost. Clyde získá práci za sodovým výčepem, ale chce lepší. Dostane místo poslíčka v hotelu Green-Davidson v Kansas city, kde se mu práce velmi zamlouvá. V práci musí nosit pěknou uniformu, dostává jídlo a dobré spropitné, které si z větší části může nechávat. Postupně se seznamuje s ostatními poslíčky, kteří na něj mají značný vliv. Berou ho do barů, na večeře i do hanbince. Nejvíce na Clyda zapůsobí Rotter, jehož rodina je velmi volnomyšlenkářská. Jde s ním na tancovačku, kde potká Hortensii Briggsovou. Zalíbí se mu a domluví si s ní schůzku. Horzensie je velmi upovídaná a sebestředná. Setkává se s více chlapci najednou a Clyda pouze využívá. V době, kdy je Clyde na vrcholu, má stále více peněz, více styků a vůbec se více vyzná ve světě, jednou zpozoruje svou matku, jak nenápadně vstoupí do jedné budovy. Clyde počká, až vyjde, a jde se tam podívat. Nalezne zde Estu, která se vrátila, protože jí přítel opustil a ona je nyní těhotná a bez peněz.", "question": "Kdo je autorem knihy Americká tragédie?", "answers": ["Theodora Dreisera"]}
{"title": "Evoluční biologie", "context": "Evoluční biologie je vědní obor zabývající se biologickou evolucí organismů a mechanismy, které se při ní uplatňují. Za jeho zakladatele je považován Charles Darwin, který jako první přednesl světu obecně přijatelnou verzi evoluční teorie. Vědci zaměření na tento obor se nazývají evoluční biologové či evolucionisté (kromě příznivců evolucionismu). == Popis == Evoluční biologie je interdisciplinární obor zasahující do mnoha terénních i laboratorních oborů. Evoluční biologie tak využívá jednotlivé vědy, které studují jednotlivé organizmy (např. mammalogie, ornitologie nebo herpetologie) jako speciální případy pro hledání odpovědí na obecnější otázky evoluce. Obdobně využívá evoluční biologie poznatků paleontologie a geologie o fosiliích, které umožňují hledat odpovědi na otázky po tempu a způsobu evoluce. Využívá se i poznatků teoretických oborů, jako např. populační genetika. Některé teorie lze experimentálně ověřovat např. na modelu Drosophila - tak je vlastně realizována i experimentální evoluční biologie. == Obor zájmu == Evoluční biologové se dělí především na mikroevolucionisty a makroevolucionisty. Evoluční biologie se ale nezabývá jen samotným vývojem - tedy adaptací. Předmětem evoluční biologie jsou i některá témata, která se netýkají přímo metod přizpůsobování organizmů. Mezi ně patří: evoluce adaptace na prostředí evoluce variací (speciace) evoluce specializací (mutace) evoluce komplexity (třídění z hlediska stability) sociální evoluce genetika a dědičnost == Významní evoluční biologové == Othenio Abel Francisco J. Ayala Deborah Charlesworth James F. Crow Charles Darwin Erasmus Darwin Richard Dawkins Daniel Dennett Theodosius Dobzhansky Franz Theodor Doflein Felix Anton Dohrn Paul W. Ewald Ronald Fisher Douglas Futuyma Carl Gegenbaur Stephen Jay Gould Ernst Haeckel J.B.S. Haldane W. D. Hamilton Willi Hennig Bert Hölldobler Steve Jones Olivia Judson Motoo Kimura Ulrich Kutschera Jean-Baptiste Lamarck Richard Lewontin Lynn Margulis Pierre Louis Maupertuis Ernst Mayr Johannes Meisenheimer Fritz Müller Tomoko Ohta Steven Pinker Bernhard Rensch Matt Ridley Beth Shapiro John Maynard Smith Sewall Wright Alfred Russel Wallace Wilhelm Weinberg August Weismann Wolfgang Wickler Allan Wilson Edward Osborne Wilson Walter Zimmermann == České osobnosti evoluční biologie ==", "question": "Kdo je považován za zakladatele evoluční biologie?", "answers": ["Charles Darwin"]}
{"title": "Noc", "context": "Noc je denní období, během nějž se Slunce nachází za horizontem. Opakem noci je den. Doba jejího trvání závisí na mnoha faktorech, jako jsou roční období, zeměpisná šířka, zeměpisná délka a časové pásmo. Během noci většina lidí a zvířat spí, protože nemohou provádět většinu aktivit konaných za denního světla. Nedostatek slunečního světla má navíc velký vliv na morfologii, fyziologii a chování téměř všech živých organismů. Naopak některá zvířata, například netopýři nebo cvrčci, jsou aktivní především v noci. V kultuře a mytologii je často spojována s nebezpečím a zlem. V lidovém folklóru téměř každé země se vyskytují příběhy a zkazky o nebezpečných bytostech, které jsou aktivní v noci. Jedná se o duchy, upíry či vlkodlaky. Tropická noc Bílá noc Obrázky, zvuky či videa k tématu noc ve Wikimedia Commons Téma noc ve Wikicitátech Slovníkové heslo noc ve Wikislovníku", "question": "Co je opakem dne?", "answers": ["noci"]}
{"title": "Poušť", "context": "Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne. Podobně jsou na tom rostliny – klasické pouštní rostliny zpravidla přes den (nebo alespoň na největší vedro) uzavírají průduchy a výměnu plynů si nechávají na večer a noc, aby omezily výpar vody. V poušti můžeme specifikovat dvě hlavní oblasti.", "question": "Jaký typ poušti je hamada?", "answers": ["kamenitá"]}
{"title": "Indy & Wich", "context": "Indy & Wich je pražská hip hopová skupina založená v roce 1998. Tvoří ji rapper Indy a DJ Wich, často také spolupracují s rapperem La4. Vedle PSH patří k základním kapelám, které na začátku nového tisíciletí formovaly podobu českého hip hopu. Podle některých zdrojů jsou považováni za nejlepší domácí hiphopové umělce. V roce 2002 úspěšně debutovali deskou My 3, která dodnes patří mezi nejlepší domácí hiphopové desky. Druhé album Hádej kdo... vydané opět na vlastním labelu Mad Drum Records bylo nominováno na cenu Anděl 2006 v kategorii Hip Hop. Časopis Filter vyhlásil Hádej kdo... deskou roku 2006. Kapela má za sebou stovky koncertů po celé ČR a Slovensku, několikrát hrála v Polsku, v prosinci 2005 také v Londýně. Svůj první koncert odehráli v prosinci 1998 ve strahovském klubu 007. O rok později přichází druhý rapper LA4, známá postava graffiti scény. Poprvé na sebe rappeři Indy a LA4 s DJ Wichem výrazně upozornili v roce 2001. S již tehdejší ikonou pražské scény Penery Strýčka Homeboye natočili první singl \"Hlasuju proti/Cesta štrýtu\", který se později objevil na úspěšné debutové desce PSH - Repertoár. Wich se také ujal produkce celé desky. I její velký úspěch mu vynesl cenu Akademie populární hudby Zlatý Anděl za mixtape roku 2001 v kategorii Dance a Hip hop. Později se ještě podílel na deskách Teritorium 1 a 2 rappera Oriona. Indy & Wich sami debutovali o rok později albem My 3, které vydali na vlastní značce Mad Drum Records. Následovalo velké turné v klubech po celé České republice a letních festivalech. Jako jedni z prvních českých rapperů pronikají i na sousední Slovensko. V roce 2003 vydali singl \"Ještě Pořád/Originál Pilsner\". To už byl rapper LA4 na sólové dráze a od té doby s Indy & Wich jezdí jen v roli hosta. Wich v roce 2004 vydal sólovku Time Is Now, za kterou byl nominován na cenu Akademie populární hudby Anděl.", "question": "V jakém roce byla založena skupina Indy & Wich?", "answers": ["1998"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "Tehdy byly poškozeny střechy, fasády i nedaleký kostelík Nanebevzetí Panny Marie na Předhradí. Průchod armád vedl také ke zničení či ztrátě velké části hradního mobiliáře. Již v letech 1947 a 1948 byly opraveny alespoň střechy a ztracený mobiliář doplněn ze sbírek státního zámku Konopiště a hradu Křivoklátu. Hrad byl poté nakrátko opět zpřístupněn, ale počátkem 50. let byl velmi necitlivě upraven pro potřeby Lesnického učiliště, které zde sídlilo přes 20 let. V letech 1953-1954 přesídlila do objektu Správa lesního hospodářství v Rosicích a její závodní škola práce. Pro jejich potřeby byly opět zcela necitlivě upraveny interiéry na obytné místnosti a učebny. V letech 1972-1999 byl objekt ve správě Vysokého učení technického v Brně, což však nevedlo k zlepšení jeho stavu. Po roce 1972 vznikl projekt přestavby hradu na mezinárodní studentské a kongresové centrum. Z přestavby byly nakonec realizovány pouze první etapy, při nichž byly položeny nový vodovod a kanalizace. Bylo také neodborně provedeno tzv. statické zajištění pomocí betonových injektáží a nástřiků, které vedly k těžkému poškození hradu. Tyto necitlivé úpravy přerušila až Sametová revoluce roku 1989. Poté byl hrad ale téměř ponechán svému osudu. Od roku 1999 je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně, který zde od té doby provádí postupnou rekonstrukci celého značně zdevastovaného areálu. Hrad byl po dlouhé době znovu trvale otevřen pro veřejnost v létě 2002. Kastelánem hradu je od roku 2001 Petr Fedor. Veveří na pozvání majitele barona Mořice Arnolda De Forest-Bischoffsheim třikrát navštívil tehdejší britský ministr obchodu Winston Churchill. On a jeho manželka Clementine zde strávili také část své svatební cesty po Evropě v roce 1908. Od první poloviny 18. století je tradována pověst, podle které je hrad Veveří jedním z několika míst, kde by se měl ukrývat poklad 12 stříbrných soch apoštolů, pocházející původně z kořisti přinesené do českých zemí knížetem Břetislavem I. z tažení do Polska (přenos ostatků sv. Vojtěcha) v roce 1039. Podle zmíněné legendy měly být sochy, údajně do té doby ukryté v klášteře Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, podvodně na tamní abatyši vylákány templářskými rytíři a převezeny na jejich hrad Veveří vzápětí po zavraždění posledního z přemyslovských králů Václava III. dne 4. srpna 1306 v Olomouci. Romantická legenda vznikla zjevně jako snaha ozvláštnit panství módní historkou o pokladu a jejím autorem byl nejspíše některý z tehdejších hradních úředníků.", "question": "Kdy po roce 1989 byl hrad Veveří otevřen pro veřejnost ?", "answers": ["v létě 2002"]}
{"title": "Leden", "context": "Leden podle gregoriánského kalendáře první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led - měsíc ledu. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden v římském kalendáři až 11. měsíc v roce. Teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku z 1. března na 1. leden. Leden začíná vždy stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku. Tehdy připadá první lednový den na stejný den v týdnu jako první den dubna a července. Astrologicky je na začátku ledna Slunce ve znamení Kozoroha a na konci ve znamení Vodnáře. V astronomických termínech začíná v souhvězdí Střelce a končí v souhvězdí Kozoroha. Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu. Holomrazy - úrody vrazi. Jak vysoko v lednu leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Když je leden bílý, je sedlákovi milý. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí. Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Leden jasný, roček krásný. Leden studený, duben zelený. Lednová zima i na peci je znát. Lednový déšť z pecnu odkrajuje. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu. Na Boží narození o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o tři dále (délka dne). Suchý leden, mokrý červen. Teplý leden, k nouzi krok jen jeden. V lednu málo vody - mnoho vína, mnoho vody - málo vína. V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda. Obrázky, zvuky či videa k tématu leden ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo leden ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má leden?", "answers": ["31"]}
{"title": "Vodík", "context": "Vodík je schopen tvořit zvláštní typ chemické vazby, nazývaný vodíková vazba nebo také vodíkový můstek, kde vázaný atom vodíku vykazuje afinitu i k dalším atomům, s nimiž není poután klasickou chemickou vazbou. Mimořádně silná je vodíková vazba s atomy kyslíku, což vysvětluje anomální fyzikální vlastnosti vody (vysoký bod varu a tání atd.). Zajímavou vlastností vodíku je jeho schopnost \"rozpouštět\" se v některých kovech, např. v palladiu nebo platině, které poté fungují jako katalyzátory chemických reakcí. Je to způsobeno tím, že má vodík velmi malé molekuly, které jsou schopny procházet různými materiály. Vodík objevil roku 1766 Angličan Henry Cavendish, když si všiml, že při rozpouštění neušlechtilých kovů v kyselině vzniká bezbarvý, hořlavý plyn. V roce 1781 poznal také jako první, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. Již Robert Boyle (viz také Boyleův-Marriotův zákon) pozoroval v roce 1671 reakci železa se zředěnými kyselinami (sírovou a chlorovodíkovou), která vedla k tvorbě plynného vodíku, ale nepoznal, že se takto uvolněný plyn liší od vzduchu. Teprve v roce 1766 si Henry Cavendish uvědomil, že tento plyn je chemické individuum a nazval jej \"hořlavým vzduchem\". Cavendish je takto považován za objevitele vodíku jako chemického prvku. Cavendish ovšem spekuloval, že tento hořlavý vzduch je vlastně hledaná hypotetická látka, flogiston a své flogistonové teorie se nikdy nevzdal.", "question": "Kdo objevil vodík?", "answers": ["Henry Cavendish"]}
{"title": "Špilberk", "context": "Hrad Špilberk (německy Spielberg, v hantecu Špilas) je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce. Kopec leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno. Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století moravským markrabětem (a později i českým králem) Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z předního královského hradu na Moravě, vystavěného v gotickém slohu se ve druhé polovině 17. století stala mohutná barokní pevnost, která byla několikrát bez úspěchu obléhána. Jeho nedílnou součástí se později stala obávaná věznice - kasematy. V roce 1962 byl hrad (spolu s parkem okolo) prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna. Hrad byl založen v polovině 13. století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města Brna. Jeho zřizovatel moravský markrabě a český král Přemysl Otakar II. jej koncipoval jako oporu panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu pocházejí z let 1277-1279. Název získal z původního pojmenování kopce. Ačkoli byl Špilberk původně koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, čeští panovníci jej navštěvovali spíše jen příležitostně, což platilo i o Karlu IV.; v roce 1337 na hradě pobývala Karlova první manželka moravská markraběnka (později královna) Blanka z Valois. Trvalým sídlem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády markraběte Jana Jindřicha, který vládl v letech 1350-1375. Jan Jindřich byl mladším bratrem císaře Karla IV. Druhým zároveň posledním vládcem, který na hradě sídlil byl Jošt Moravský, Jošt byl synem Jana Jindřicha a na Moravě vládl jako moravský markrabě v letech 1375-1411, roku 1410 byl Jošt zvolen římsko-německým králem a Špilberk se tak na krátkou dobu stal sídlem vládce celé Římsko-německé říše. Ovšem tři měsíce po svém zvolení nový král na hradě zemřel, dnes je tento mimořádně úspěšný středověký politik pochován v kryptě kostela svatého Tomáše na Moravském náměstí. Jošt vládl také v Braniborsku z titulu braniborského kurfiřta a v Lucemburském vévodství z titulu lucemburského vévody. Toto období autonomní vlády moravské linie Lucemburků, které trvalo šest desetiletí (1350-1411), tvoří nejvýznamnější kapitolu nejen v dějinách brněnského hradu. Jošt byl ale posledním z této linie moravských markrabat a hrad Špilberk tak natrvalo ztratil svoji funkci rezidenčního hradu.", "question": "Ve které městské části Brna stojí hrad Špilberk?", "answers": ["Brno-střed"]}
{"title": "Bakterie", "context": "Z toho vyplývající taxonomie byla založená na sekvenaci určitého úseku rRNA, a rozdělila prokaryotické organismy na dvě samostatné domény. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Celkově se odhaduje, že na Zemi žije asi 5×1030 (jedinců) bakterií. Celkový počet druhů se dá jen tušit, odhady sahají od 107 k 109 druhů. Bakterie je možné nalézt v půdě, vodě, ovzduší i jakožto symbionty uvnitř a na povrchu mnohobuněčných organismů. V jednom gramu půdy žije asi 40 miliónů bakterií, v jednom mililitru sladké vody je jich přibližně milion. Jsou však známy i druhy, které se specializují na prostředí, kde by ostatní organismy mohly přežívat jen stěží (vroucí voda v sopečných jezerech, nejvyšší vrstvy atmosféry a podobně). Některé druhy bakterií jsou dle výzkumů schopny přežít i ve vesmíru, tedy ve vakuu a o teplotě - °C. Bakterie však mají různé požadavky na prostředí v němž žijí, významným hlediskem je teplota, kyselost a množství kyslíku. Podle teplotního optima se bakterie dělí na psychrofilní (do 20 °C), mezofilní (20-40 °C), termofilní (40 °C a více) a případně též hypertermofilní s optimem kolem 80 °C. Na základě kyselosti rozlišujeme alkalofilní (v zásaditém prostředí), neutrofilní (v ± neutrálním prostředí s pH 6-8) či acidofilní (v kyselém prostředí). Dalším významným hlediskem je vztah ke kyslíku. Aerobní bakterie (př. Mycobacterium) vyžadují kyslík v atmosférické koncentraci, mikroaerofilní (Lactobacillus) v koncentraci velmi nízké (cca 2 %), většina bakterií však patří mezi fakultativně anaerobní, které rostou lépe v přítomnosti kyslíku, ale dokáží růst i bez něho. Na okraji tohoto spektra jsou striktně anaerobní druhy, které žijí jen v prostředí bez kyslíku (většina druhů rodu Clostridium). Z dalších limitujících činitelů je možno zmínit vlhkost (většina je vlhkomilných, suchomilné jsou nokardie či aktinomycety), hydrostatický tlak (z hlubokých moří známe i barofilní bakterie), osmotický tlak (především v závislosti na množství solí), a podobně. Navenek je nejnápadnějším rysem bakterií tvar bakteriálních buněk a jejich kolonií. U bakterií se rozlišují následující typy buněk dle tvaru: kulovitý (koky) - pokud vytvářejí kolonie, dělí se dále na diplokoky (kolonie tvořené dvěma buňkami), tetrakoky (čtyři buňky v kolonii), streptokoky. (řetízkovité kolonie), stafylokoky (hroznovité kolonie) a sarciny (balíčkovité kolonie) tyčinkovitý (tyčinky čili bacily) - tyto se mohou sdružovat v koloniích po dvou (diplobacily) či v řetízcích (.", "question": "Jsou některé druhy bakterií schopné přežít ve vesmíru?", "answers": ["Některé druhy bakterií jsou dle výzkumů schopny přežít i ve vesmíru, tedy ve vakuu a o teplotě - °C. Bakterie však mají různé požadavky na prostředí v němž žijí, významným hlediskem je teplota, kyselost a množství kyslíku."]}
{"title": "Korsika", "context": "Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů. První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše. Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovu. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť \"Janovana\" Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy. Ve válce nad Itálií získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Zde, v městě Ajaccio, se také narodil 15. srpna 1769 Napoleon Bonaparte. Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů. Konečnou podobu dalo této oblasti alpinské vrásnění. Na jihu kolem Bonifacia se vklínily neogenní vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají skalní štíty se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží fjordového typu.", "question": "Pod správu kterého státu patří ostrov Korsika?", "answers": ["Francie"]}
{"title": "Harry Potter", "context": "Harry Potter je název řady fantasy románů britské spisovatelky J. K. Rowlingové. Romány zachycují dobrodružství mladého čaroděje, Harryho Pottera, a jeho přátel, Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové, kteří všichni studují na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Hlavním tématem příběhu je Harryho souboj s černokněžníkem Tomem Rojvolem Raddlem (v originále Tom Marvolo Riddle), známým spíše jako Lord Voldemort, jehož cílem je dosažení vlastní nesmrtelnosti, dobytí čarodějnického světa, podmanění nekouzelníků (mudlů) a zničení všech, kdo mu stojí v cestě, zejména pak samotného Harryho Pottera. Romány jsou směsicí žánrů fantasy a tzv. vývojového románu s prvky mystery, thrilleru, dobrodružného románu a romantického románu. Přestože bývají řazeny mezi dětskou literaturu, zabývají se velmi vážnými tématy. Podle Rowlingové je dokonce jedním z hlavních témat smrt. Od publikace první knihy Harry Potter a kámen mudrců (v originále Harry Potter and the Philosopher's Stone) 30. června 1997, si romány získaly obrovskou popularitu po celém světě a dostalo se jim i velmi dobrého přijetí u kritiky. Přesto se objevovaly i kritické ohlasy, zejména kvůli temnému podtónu románů. Rowlingová těmito knihami dosáhla též velkého obchodního úspěchu. Do června 2011 se prodalo přibližně 450 miliónů výtisků, čímž se Harry Potter stal nejlépe prodávanou románovou sérií všech dob. Poslední čtyři romány také dosáhly rekordu, co se týče rychlosti jejich prodeje. Knihy o Harrym Potterovi byly přeloženy do 67 jazyků. Původními hlavními vydavateli knih byla nakladatelství Bloomsbury ve Velké Británii a Scholastic Press ve Spojených státech amerických. Od té doby knihy vydala celá řada dalších vydavatelství po celém světě. Všech sedm románů o Harrym Potterovi bylo společností Warner Bros. Pictures převedeno také na filmové plátno, přičemž poslední z nich byl pro tyto účely rozdělen na dvě části. Celá řada na sebe také navázala různé obchodní aktivity, takže např. britské noviny The Times ocenily roku 2008 značku Harry Potter na více než 15 miliard dolarů. Úvodní díly řady knih o Harrym Potterovi jsou určeny mladším dětem, autorčiným záměrem ale je, aby souběžně s hlavní postavou stárli i čtenáři. Sice se nakonec nepodařilo vydávat každý rok další knihu, nicméně platí, že pozdější díly jsou určeny mnohem staršímu obecenstvu. To se odráží i ve skutečnosti, že kromě \"dětských\" verzí knih jsou vydávány i edice pro dospělé čtenáře (lišící se hlavně obálkou). Nápad na příběh o kouzelnickém učni dostala Rowlingová během cesty vlakem z Manchesteru do Londýna. Jejím oblíbeným místem pro psaní se během tvorby prvního dílu stala jedna z edinburských kaváren.", "question": "V jakém roce byla publikována kniha Harry Potter a kámen mudrců?", "answers": ["1997"]}
{"title": "Jaroslav Hašek", "context": "Od září 1915 do léta 1916 byl v zajetí v táboře Totskoje a vstoupil do Československých legií. Poté byl odveden do čs. pluku, kde působil jako písař, emisař náborové komise a střelec, pak byl přeložen ke spojovacímu oddílu, kulometnému oddílu (kdy se zúčastnil bitvy u Zborova) a do kanceláře 1. pluku. Od listopadu 1917 do února 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Čs. voják, byl autorem řady protibolševických článků. Koncem února 1918 vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil. V březnu se Československé legie vydaly na cestu připojit se k Západní frontě přes Vladivostok, Hašek s tím nesouhlasil a přijel do Moskvy, kde začal spolupracovat s bolševiky. V dubnu přestoupil z čs. legií do Rudé armády a přijel do Samary, následující rok byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. V Rusku se v květnu 1920 v Krasnojarsku oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura (po návratu do Československa nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé mezinárodní smlouvy). V prosinci 1920 přijel do Československa, nejprve je umístěn v Pardubicích v karanténní stanici, 19. prosince se Šurou přijíždí do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Navštěvoval hostince v Praze i okolí, v nichž psal své povídky. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj. 25. srpna 1921 odjel s malířem J. Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době byl vážně nemocný a nebezpečně obézní, už nepsal, ale diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. 3. ledna 1923 zemřel ochrnutím srdce. Poslední fotografie pochází z prosince 1922. V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixován jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci.", "question": "Kde zemřel Jaroslav Hašek?", "answers": ["Lipnice nad Sázavou"]}
{"title": "Sovětský svaz", "context": "Objevily se náboženské, národnostní i sociální nepokoje, které později přerostly do neřešitelných mezí. Gorbačov usiloval o zlepšení vztahů se Západem. V roce 1987 podpepsal s americkým prezidentem Reaganem Smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF), která významně přispěla k redukci světového jaderného arzenálu. V roce 1988 veřejně odmítl Brežněvovu doktrínu, čímž dal najevo, že Sovětský svaz nebude do dění ve státech východního bloku nijak zasahovat. SSSR se proto na začátku 90. let rozpadl. Nejprve v roce 1990 vyhlásily nezávislost pobaltské republiky; v referendu ve zbylých zemích se sice většina obyvatelstva vyslovila pro zachování SSSR, avšak vztahy mezi 12 republikami se nadále horšily. Oficiálně Sovětský svaz přestal existovat 26. prosince 1991; většina nástupnických států současně utvořila Společenství nezávislých států. Za nástupnické státy se obvykle považuje jen těchto 12 svazových republik. Pobaltské státy, tj. Litva, Lotyšsko a Estonsko, považují své nucené členství v SSSR za okupaci, a nejsou tudíž nástupnickými státy v plném slova smyslu. Podobně byla situace vnímána i v západních zemích.Rozpad SSSR měl globální geopolitický význam – doslova zatřásl s rovnováhou sil ve světě – z dvoupolárního světa rozděleného na ten východní a západní, zbyly jako poslední supervelmoc Spojené státy americké Konec studené války zastihl obě supervelmoci s obrovskou infrastrukturou a hlavně arzenálem zastarávající a nyní nevyužitelné vojenské techniky (včetně průmyslu přímo napojeného na zbrojení). Došlo k \"desovětizaci\" satelitních států a států pod vlivem Sovětského svazu – konec principu politického monopolu jedné vedoucí strany, zavedení demokratických principů, často včetně přepsání samotné ústavy, decentralizace plánování, liberalizace ekonomiky a mnoha ostatních agend spojených s fungováním státu, privatizace státního majetku, zavedení soukromého podnikání, příliv zahraničního kapitálu a spolu s ekonomickými a politickými změnami i k (většímu či menšímu) vyrovnání se se zločiny komunistického režimu.", "question": "Kdy zanikl Sovětský svaz?", "answers": ["26. prosince 1991"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl československý podnikatel, \"král obuvi\" – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína (1923–1932) a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků (Baťova soustava řízení), dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu.[zdroj? ] Rozsahem svých aktivit (35 oborů výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí) působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu (Baťova škola práce pro Mladé muže a Mladé ženy). Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství (zlínské pokusné školství). Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa. Velkou celoživotní oporou Tomáše Bati, jak v soukromém životě, tak i v podnikání, byla jeho žena Marie, vídeňská Češka z velmi[zdroj?", "question": "Jak se jmenoval bratr Tomáše Bati?", "answers": ["Antonínem ml."]}
{"title": "Espresso", "context": "Caffè espresso (italsky dosl. \"káva na vyžádání\") je kávový nápoj původem z Itálie. V českém prostředí je rovněž možné setkávat se zkomoleninami preso, či presso, nebo expreso, taková označení jsou ovšem nesprávná, respektive v italském prostředí neexistují. V Česku či na Slovensku se také používá pro tento nápoj termín piccolo z italského výrazu pro \"malý\" – ač je tento výraz považován některými experty za nesmyslný, ujal se a některé řetězce tento název používají ve své nabídce. O původ výrazu, resp. přesném význam slova \"espresso\", se vedou debaty. Ačkoli některé zdroje uvádějí prostě \"vytlačený\", (výraz \"espresso\" je svým původem příbuzné např. s výrazem \"express\" - expresní, rychlý, vyjádřit apod., s významem \"tady a teď\", \"rychle\"), což může rovněž souviset s rychlým způsobem přípravy kávy espresso. Konkrétně výraz espresso pochází z italštiny, kde je příčestím (z inf. esprimere - \"vyjádřit\", ale též \"vytlačit\" apod.), zde snad s významem \"vyjádřit\" (názor, přání, pocit). Italové ovšem o kávě obvykle hovoří pouze jako o \"caffè\" (káva), přičemž právě způsob \"espresso\" je nejběžněji konzumovanou formou. Původ se však vztahuje k dobám, kdy bylo espresso připraveno a podáváno na barech 'na přání' (all'espresso) zákazníka. Zřejmě tedy nemá název souvislost s tlakem, při kterém se tento druh kávy připravuje (ex- = vy-, presso = tlačit). Italské espresso je ze 7 g pomleté kávy, která je protlačena vodou o tlaku 8-10 barů a teplotě 88-90 °C. Vytéká cca 25 sekund a obsahuje 30 ml tekutiny. Na hladině je kréma (créma) barvy lískového oříšku silná cca 1–2 mm. Tmavší barva pěny znamená příliš vysoký tlak vzniklý při filtraci, daný např. velkým manuálním stlačením kávy ve filtru nebo velmi jemným namletím kávy. Výsledkem může být hořká nebo také \"přepálená\" chuť nápoje. Dodržení všech podmínek tlaků, teploty a času je důležité pro správnou extrakci. Často se chybuje v době přípravy a objemu nápoje. Správné espresso má pouze 25-30 ml tekutiny, což v hrníčku vypadá jako malé množství a často je snahou nechat kávu protékat déle, což ovšem může zapříčinit nesprávnou chuť kávy.", "question": "Z kolika gramů kávy se připravuje pravé italské espresso ?", "answers": ["7 g"]}
{"title": "Římský konzul", "context": "Konzul (zkráceně cos.; latinsky consul, pl. consules, což bylo odvozeno z consulere; česky radit se, rozvažovat) byl nejvyšší civilní a vojenský úředník (magistratus) ve starověkém Římě. Konzulát, jenž lze z hlediska důležitosti do určité míry přirovnat k současné funkci předsedy vlády, zastávali dva politici každoročně volení římským lidem. Po nastolení císařství však pozbyl své kompetence a autoritu, pročež se z něho stala pouze reprezentativní funkce, navozující klamný dojem pokračující existence někdejšího republikánského zřízení. Po legendárním svržení posledního etruského krále Tarquinia Superba a zániku římského království, byla všechna zákonná moc krále svěřena nově vytvořenému úřadu - konzulátu. Od tohoto okamžiku stáli v čele státu konzulové, kteří byli nejprve nazýváni praetoři (\"ti, kdož kráčí v čele\"), což poukazuje na jejich povinnost sloužit jako nejvyšší velitelé vojska. Označení konzulové se začalo používat zřejmě někdy v druhé polovině 5. století př. n. l. Římané věřili, že vznik konzulátu se datoval do doby založení republiky v roce 509 př. n. l., avšak posloupnost konzulů v 5. století př. n. l. vykazuje jisté mezery. Konzulům náležely široké pravomoci v časech míru (v záležitostech exekutivy, zákonodárství a soudnictví). Uchazeči o úřad museli splnit věkový limit pro volbu, jenž činil 41 let u patricijů a 42 let pro plebeje. Každoročně (princip annuity) byli voleni dva konzulové (princip kolegiality), kteří mohli uplatnit právo veta vůči jakémukoliv rozhodnutí svého kolegy. Toto oprávnění bylo ovšem využíváno jen velice zřídka.", "question": "Jak často byl volen římský konzul?", "answers": ["každoročně"]}
{"title": "Injekce (medicína)", "context": "Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním. Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze. Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578-1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli. Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv. Výhody použití: lze aplikovat v bezvědomí aplikací dosáhneme rychlého účinku (křeče, bolesti, šok, zástava srdce) nelze-li aplikovat léčivo z důvodu jeho biodegradace v trávicím traktu (insulin) stavy po operaci trávicího ústrojí Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na: čiré zakalené práškovité lyofilizované mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací suspenzní musejí mít odpovídající velikost částic. emulze forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání. Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci: sterilita injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů. apyrogenita injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů. Po aplikaci vyvolávají horečku. izotonické mají stejný osmotický tlak jako krev. Jako rozpouštědlo se pro výrobu injekcí používají voda a organická rozpouštědla: Voda Pro výrobu injekční roztoků se používá tzv. injekční voda (aqua pro injectione), což je redestilovaná nebo voda zbavená minerálů a posléze destilovaná. V současné době se vyrábí pomocí reverzní osmózy.", "question": "Ve kterém roce zavedl Limousin jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli?", "answers": ["1886"]}
{"title": "Patent", "context": "Patent je zákonná ochrana vynálezů zaručující vlastníkovi patentu výhradní právo k průmyslovému využití vynálezu. V České republice udělování patentů upravuje zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Podle něho se patenty udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Vynález se považuje za nový, jestliže není součástí stavu techniky. Stavem techniky je všechno, co bylo zveřejněno přede dnem přihlášení patentu, ať již v České republice nebo v zahraničí. Za vynálezy se naopak nepovažují zejména: objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů, pouhé uvedení informace. Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat (tj. výrobek vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit postup), dále poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám (např. licenční smlouvou) a má právo převést patent na jinou osobu. Proto, aby patent zůstal v platnosti, je nutno platit tzv. udržovací poplatky, a to v každém státu zvlášť. Maximální možná délka patentové ochrany je 20 let. V roce 500 př. n. l. byl v řeckém městě Sybaris (nacházejícím se na území dnešní jižní Itálie) podporován každý, kdo objevil zdokonalení ve vědě nebo technice. Byl zahrnut luxusem a podporován v dalším výzkumu po dobu jednoho roku. Florentinský architekt Filippo Brunelleschi dostal na tři roky patent na člun se zdvihacím zařízením, který převážel mramor podél řeky Arno v roce 1421. Patent v moderním slova smyslu však vznikl v roce 1474, kdy Benátská republika přijala dekret, podle kterého nové vynálezy, před tím než byly uvedené do praxe, musely být předány úřadu, aby získaly právo bránit ostatním v jejich používání a výrobě. Anglie v roce 1623 za krále Jakuba I. následovala se svým \"Statutem dominantního postavení\", který deklaroval, že patenty mohou být uděleny pouze pro projekty nových vynálezů. Během panování královny Anny (1702–1714) právníci anglického dvora zavedli požadavek, aby vždy musel být přiložen písemný popis vynálezu.", "question": "Podle jakého zákona se v ČR udělují patenty?", "answers": ["zákon č. 527/1990"]}
{"title": "Jan Palach", "context": "O sebeupálení se pokusili též dělník Miroslav Malinka (22. ledna 1969 v Brně) a šestnáctiletý učeň Jan Bereš (26. ledna 1969 v Chebu). V zahraničí se v návaznosti na Palachovu smrt 20. ledna 1969 v Budapešti v zahradě Národního muzea polil benzínem a zapálil Sándor Bauer, šestnáctiletý student průmyslovky; zemřel v nemocnici po třech dnech. V dubnu téhož roku se pokusil upálit lotyšský student Elijahu Rips, který čin zejména díky rychlé pomoci kolemjdoucích přežil. Vysoce postavený komunistický funkcionář Vilém Nový pronášel lživé teorie o Palachově smrti a motivaci jeho činu. Palach byl podle Nového vylosován jako první ze studentské skupiny \"Pětice smrti\". Nechtěl se zabít, nýbrž pouze polít chemikálií způsobující \"studený plamen\" (oheň, který nepálí), a tímto protestem destabilizovat situaci ve společnosti. Chemikálie mu však přimíchali ostatní členové skupiny do hořlaviny příliš malé množství, proto utrpěl smrtelné popáleniny. K této formě protestu měli studenty navést Luděk Pachman, Vladimír Škutina, Pavel Kohout, Emil Zátopek a Lubomír Holeček. Ti na Nového podali žalobu na ochranu osobnosti (Zátopek ji později stáhl). Další žalobu podala Palachova matka Libuše Palachová, zastupovaná advokátkou Dagmar Burešovou. Soudkyně Jarmila Ortová obě žaloby zamítla se zdůvodněním, že Nový měl nejen právo, ale dokonce povinnost kritizovat Palachův čin. V tzv. Palachově týdnu, od 15. ledna do 21. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu. Jednalo se o předstupeň Sametové revoluce. Veřejná bezpečnost a Lidové milice tyto protesty rozháněly obušky, slzným plynem a vodními děly. Několik představitelů nezávislých iniciativ, například Václav Havel, Stanislav Penc, Alexandr Vondra, Dana Němcová či Petr Placák, bylo kvůli účasti na demonstraci zatčeno a vzato do vazby. Také hřbitov ve Všetatech byl Veřejnou bezpečností zcela obležen, aby nebylo možné pokládat květiny a rozsvěcet svíce u Palachova hrobu. Od roku 1989 existuje ve Všetatech nezisková organizace Společnost Jana Palacha, která pořádá každoroční pietní akce. Vznikla obnovením stejnojmenné společnosti, spontánně založené hned po pohřbu (s cílem vybudovat Janu Palachovi pomník). Základní škola ve Všetatech, kterou Jan Palach navštěvoval, po něm byla pojmenována. Ve škole se rovněž nachází Palachova busta a pamětní expozice. Po Janu Palachovi je pojmenována také planetka (1834) Palach, kterou 22. srpna 1969 objevil astronom Luboš Kohoutek na hvězdárně Bergedorf.", "question": "Od kterého roku existuje Společnost Jana Palacha?", "answers": ["1989"]}
{"title": "Praha", "context": "Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast Prahy. Ta má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR. V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo – vedle Čechů Němci a Židé; ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj. V roce 1880 byla obcovacím jazykem 86,2 % obyvatel Prahy čeština a 13,7 % pak němčina. V roce 1920 se k česko-slovenské národnosti přihlásilo 94,2 % obyvatel Prahy, 4,6 % k německé a 0,9 % k židovské. Od poloviny 90. let v Praze opět stoupá počet cizinců. V roce 2001 žilo v Praze 61 477 cizinců, v roce 2012 pak již 162 715, když tvořili 13 % obyvatelstva. Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR. K 31. 12. 2012 v Praze žilo okolo 170 tisíc cizinců, z toho: 45 333 občanů Ukrajiny, 26 281 občanů Slovenska, 21 098 občanů Ruska, 11 277 občanů Vietnamu a z jiných zemí. Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000. Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí.", "question": "Kolik cizinců žilo v Praze roku 2001?", "answers": ["61 477"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "V roce 1948 Einstein pracoval v komisi, která založila židovskými občany podporovanou soukromou a na výzkum zaměřenou Brandeisovu univerzitu. 30. března 1953 vydal revidovanou sjednocenou teorii pole. == Soukromý život == Během studií ve Švýcarsku, v roce 1898, se Einstein setkal s Milevou Marićovou, srbskou studentkou a přítelkyní Nikoly Tesly, který měl pravděpodobně také Aspergerův syndrom jako Einstein. Během těchto let Einstein probíral své vědecké zájmy se skupinou blízkých přátel, včetně Milevy. Jako první dítě Einsteina a Milevy Marićové se narodila v lednu 1902 v Srbsku nemanželská dcera Lieserl.[zdroj? ] Osud Lieserl není přesně znám. Někteří autoři věří, že krátce po narození zemřela na záškrt, podle jiných byla dána k adopci. Einstein se s Milevou Marićovou oženil 6. ledna 1903. Jejich manželství bylo vzájemným osobním a intelektuálním partnerstvím, neboť Mileva byla matematičkou. Einstein popisoval Milevu zamilovaně jako \"bytost, která je mi rovná a která je tak silná a nezávislá, jako jsem já.\" Mileviným původním snem byla medicína, ovšem její láska k matematice a fyzice nakonec zvítězila, a tak se stala pátou ženou, která byla přijata ke studiu na curyšské polytechnice. Právě zde se seznámila se svým budoucím manželem. Někteří historici dodnes spekulují, jestli Mileva také významně nepřispěla k formulaci teorie relativity. Vědec Abraham Joffe, který s oběma manžely studoval, tvrdil, že na původním rukopisu s teorií relativity viděl podpis Einstein-Marity. Marity znamená Marićovou v maďarštině. Nicméně, jiní historici, např. Galina Weinsteinová, tvrdí, že šlo jen o nedorozumění a poukazuje na fakt, že dopisy Einsteina Milevě jsou plné fyzikálních nápadů, zatímco Mileviny dopisy manželovi podobné myšlenky postrádají. 14. května 1904 se narodil Einsteinům jejich první syn Hans Albert (1904–1973). Hans Albert se později stal univerzitním profesorem v Kalifornii a uznávaným vědcem v oboru hydrauliky a transportu sedimentů. Druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. S otcem se stýkal velmi zřídka. Studoval psychiatrii, ale ve dvaceti letech u něj propukla schizofrenie. Do roku 1948 se o něj starala matka, pak byl hospitalizován na psychiatrické klinice v Curychu, kde 25. října 1965 zemřel na infarkt. Dne 14. února 1919 se Einstein rozvedl s Milevou a 2. července téhož roku se oženil se svou sestřenicí Elsou Löwenthalovou, rozenou Einsteinovou (Löwenthalová bylo příjmení po jejím prvním manželovi Maxovi). Elsa byla Albertovou první sestřenicí z matčiny strany a druhou sestřenicí z otcovy strany. Byla o tři roky starší než Albert a pomohla mu se uzdravit po částečném nervovém kolapsu kombinovaném s žaludečními obtížemi.", "question": "Kdy se narodil Einsteinův první syn?", "answers": ["14. května 1904"]}
{"title": "Štěstí (film)", "context": "Štěstí je český hraný film režiséra Bohdana Slámy z roku 2005 s Tatianou Vilhelmovou a Pavlem Liškou v hlavní roli. Jde o psychologické drama, které se odehrává na Mostecku v úzkém okruhu několika spřátelených osob. Film získal dvě ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, Zlatou mušli za nejlepší cizojazyčný film a stříbrnou mušli za herecký výkon pro Annu Geislerovou. V roce 2006 byl vyslán za Česko jako kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, mezi pětici nominovaných se však nedostal. Kromě toho získal celkem sedm ocenění Český lev, mimo jiné také za režii, scénář a tři ceny za herecké výkony pro oba hlavní představitele. Štěstí na webu České televize Štěstí v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Štěstí v Internet Movie Database Štěstí na Kinoboxu.cz", "question": "Kdo režíroval film Štěstí?", "answers": ["Bohdana Slámy"]}
{"title": "Karel Hynek Mácha", "context": "Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Přiložený obrázek je nejrozšířenější podobizna básníka. Vznikla až nějaký čas po jeho smrti. Když tuto podobiznou ukázali jeho bývalé partnerce Eleonoře Šomkové, odpověděla, že takhle Mácha nevypadal. Narodil se jako Ignác Mácha v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi). Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769-1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781-1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812-1871). Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě U Hrbků (proti kostelu sv. Ignáce). Zde Mácha bydlel se svými rodiči do konce svých studií a odchodu do Litoměřic v září 1836; zde vznikla převážná část jeho literárního díla. Máchovy školní začátky byly spojeny s farní školou při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem. Následovala studia hlavní školy u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva.", "question": "Kdy zemřel Karel Hynek Mácha?", "answers": ["6. listopadu 1836"]}
{"title": "Kudlanka nábožná", "context": "U kudlanek létají hlavně samci - jsou menší - a i ti jen neradi. Samička dokáže přeletět jen pár metrů, oproti ní sameček až pár desítek metrů, což je dáno především velikostí a hmotností samičky. Kudlanky jsou dravci, kteří dobře využívají maskování. Většinou jsou velmi dobře maskované a dokáží dlouho číhat na svou kořist (hlavně drobný hmyz). Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežerou. U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy, v pokusech k tomuto jevu došlo zřídkakdy. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Vajíčka jsou ukryta v ootéce, tuhém obalu, který přezimuje. Kudlanka patří mezi Hemimetabola, tj. hmyz s proměnou nedokonalou, u kterého neexistuje stádium kukly (pupa) a larva (nymfa) je velice podobná dospělci (imagu), pouze nemá vyvinutá křídla a rozmnožovací orgány, které dospějí po posledním svlečení (ekdyzi). Kudlanka nábožná je výjimečná tím, že jako jediný druh kudlanek dokáže, aniž by hnula tělem, otočit hlavu o 360 stupňů. Samička se dožívá 7-8 měsíců života, sameček pouze 1-2. Kudlanka je také jedním z mála druhů hmyzu, který dokáže vnímat člověka. Křídla používají kudlanky hlavně v ohrožení života, když je pronásleduje predátor se kterým nechtějí bojovat (např. drobní hlodavci, kočky, člověk, atd.) nebo při tzv. dálkovém cestování za potravou. Samička má bříško složené ze šesti článků, sameček má článků osm. Kudlanka vypouští na tělo oběti sliny, které lokálně umrtví nervovou soustavu a zároveň kyselina v nich obsažená naleptá potravu do jakési kaše, kterou pak kudlanka konzumuje. Proto je běžné, že se oběť při požírání hýbe, ačkoliv jí již chybí i větší část těla. Samečků je v přírodě podstatně méně než samiček. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kudlanka nábožná ve Wikimedia Commons Galerie Kudlanka nábožná ve Wikimedia Commons", "question": "Co je jediným českým zástupcem řádu kudlanek?", "answers": ["Kudlanka nábožná"]}
{"title": "Matka Tereza", "context": "Svatá Matka Tereza (rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu [gondže bojadžiu]; 26. srpna 1910 - 5. září 1997) byla indická humanitární pracovnice a řeholnice albánského původu, po smrti uctívaná římskokatolickou církví. Byla zakladatelkou a první představenou řádu Misionářek lásky. Za své humanitární dílo získala řadu ocenění: vůbec první nositelka Templetonovy ceny (1973), Nobelovy ceny míru (1979), britský Řád Za zásluhy (1983) a nejvyššího indického civilního vyznamenání Bharat Ratna (1980). Blahoslavenou byla prohlášena roku 2003 a svatořečena byla 4. září 2016. Narodila se 26. srpna roku 1910 v albánské rodině jako nejmladší dcera úspěšného obchodníka a farmaceuta Nikolle Bojaxhiu a Drane Bojaxhiu (Barnaj rodné příjmení) ve městě Shkupi (dnešní Skopje). Rodiště tehdy náleželo Albánii v Osmanské říši. Pokřtěna byla jménem Agnese, ale doma jí říkali Gonxha (poupátko). Otec jí zemřel, když jí bylo osm let. Již ve svých dvanácti letech se rozhodla pro řeholní život. Balkánské války i první světová válka změnily politickou mapu světa a Skopje připadlo nově vzniklému Království SHS, od r. 1929 Království Jugoslávie (dnes v Makedonii). Tyto události rozptýlily rodinu Bojaxhiuových po světě. Agnese odešla do Irska a v roce 1928 vstoupila do kongregace Loretánských sester.", "question": "Kdy se narodila Matka Tereza?", "answers": ["26. srpna 1910"]}
{"title": "Pulsar", "context": "Existují náhlé skokové poruchy (anglicky glitch) v periodách rotace pulsarů. V červnu 2006 astronom John Middleditch a jeho tým zveřejnili první předpověď poruch s daty napozorovanými z Rossi X-ray Timing Explorer. Použili měření pulsaru PSR J0537-6910. Kromě toho existuje i kolísání (anglicky wobble). Ukazuje se ale, že vysvětlení těchto jevů si vzájemně odporují. == Druhy pulsarů == Astronomové dnes rozlišují tři druhy pulsarů a to podle energie, která pohání radiaci: Rotací poháněné pulsary, kde ztráta rotační energie hvězdy pohání radiaci. Pulsary poháněné přírůstkem hmoty (to platí pro většinu, ale ne všechny, rentgenové pulsary), kde gravitační energie z přirůstající hmoty je zdrojem energie (a produkuje rentgenové záření pozorovatelné ze Země). Magnetary, kde radiaci pohání rozklad extrémně silného magnetického pole.I když se ve všech třech případech jedná o neutronové hvězdy, jejich pozorovatelné chování a fyzikální základ se dost liší. Přesto mají určitá spojení. Například rentgenové pulsary jsou pravděpodobně staré rotační pulsary, které už ztratily většinu energie a jsou viditelné jen poté co jejich společník (dvojhvězda) naroste a začne předávat svou hmotu neutronové hvězdě. Proces narůstání může zase předat dostatek úhlové rychlosti neutronové hvězdě a ta ji začne \"recyklovat\" jako rotací poháněný milisekundový pulsar. == Využití == Studium pulsarů se uplatnilo ve fyzice a astronomii. Mezi hlavní výsledky se řadí potvrzení existence gravitační radiace tak jak ji předpověděla obecná teorie relativity a první objevení planetárního systému mimo naši soustavu. == Významné pulsary == První rádiový pulsar, CP1919 (teď známý jako CP1919+21) s pulsační periodou 1,337 sekundy a délkou pulsu 0,04 sekundy, byl objeven v roce 1967 První dvojitý pulsar, PSR 1913+16, potvrdil obecnou teorii relativity a dokázal existenci gravitačních vln.", "question": "Do jakého typu hvězd patří pulsary?", "answers": ["neutronové"]}
{"title": "Stoletá válka", "context": "Cambridge ; New York : Cambridge University Press, 1988. 207 s. ISBN 0521264995. (anglicky) FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha : Mladá fronta, 1977. 229 s. KOVAŘÍK, Jiří. Čas stoleté války : (1356-1450) : rytířské bitvy a osudy III. Praha : Mladá fronta, 2006. 346 s. ISBN 80-204-1499-1. KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev : (1208-1346) : rytířské bitvy a osudy II. Praha : Mladá fronta, 2006. 338 s. ISBN 80-204-1401-0. NICOLLE, David. Kreščak 1346. Triumf dlouhého luku. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1889-7. SEWARD, Desmond. The Hundred Years War:The English in France 1337-1453. New York : Penguin Books, 1999. 304 s. ISBN 0140283617. (anglicky) SUMPTION, Jonathan. The Hundred Years War I. Trial by Battle. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 1999. 672 s. ISBN 978-0-8122-1655-4. (anglicky) SUMPTION, Jonathan. The Hundred Years War II. Trial by Fire. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 2001. 696 s. ISBN 978-0-8122-1801-5. (anglicky) SUMPTION, Jonathan. The Hundred Years War III. Divided Houses. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 2011. 1024 s. ISBN 978-0-8122-2177-0. (anglicky) URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0.", "question": "Mezi jakými lety probíhala stoletá válka?", "answers": ["1337-1453"]}
{"title": "Nevada", "context": "Nevada (anglická výslovnost [nɪ] IPA nebo [nɪ] IPA, oficiálně State of Nevada) je stát nacházející se na jihozápadě Spojených států amerických, v oblasti horských států v západním regionu USA. Nevada hraničí na severu s Oregonem a Idahem, na východě s Utahem, na jihovýchodě s Arizonou a na jihozápadě a na západě s Kalifornií. Se svou rozlohou 286 380 km2 je Nevada sedmým největším státem USA, v počtu obyvatel (2,9 milionů) je 34. nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 10 obyvatel na km2 je na 42. místě. Hlavním městem je Carson City s 60 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Las Vegas s 610 tisíci obyvateli, dále Henderson (290 tisíc obyv.), Reno (240 tisíc obyv.), North Las Vegas (240 tisíc obyv.) a Sparks (90 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Boundary Peak s nadmořskou výškou 4007 m v pohoří White Mountains. Největšími toky řeky Colorado, jež tvoří část hranice s Arizonou, a Humboldt. Do oblasti dnešní Nevady se jako první Evropan dostal v 18. století španělský františkán Francisco Garcés. Region se stal součástí místokrálovství Nové Španělsko, od začátku 19. století v rámci Horní Kalifornie. Ta v roce 1821 připadla samostatnému Mexiku, od nějž v roce 1848, na základě výsledku mexicko-americké války, získaly oblast Spojené státy. Teprve v první polovině 19. století bylo území prozkoumáno. Od roku 1850 byl region součástí nově vzniklého utažského teritoria a vznikla zde první stálá sídla. Díky nárůstu počtu obyvatel bylo roku 1861 zřízeno vlastní nevadské teritorium, které své jméno získalo odvozením z původně španělského názvu pohoří Sierra Nevada (\"zasněžené hory\"). Nevada se 31. října 1864 stala 36. státem USA. Stát dostal název podle španělského slova \"nevada\", tj. \"zasněžená\", podle pohoří Sierra Nevada (\"zasněžené hory\"). Nevada byla součástí španělské provincie Horní Kalifornie a od roku 1821 nezávislého Mexika. Po mexicko-americké válce území roku 1848 anektovali Američané a téměř celé je začlenili do teritoria Utah, zatímco území jižně od 37° severní šířky začlenili do teritoria Nové Mexiko. V roce 1859 bylo v Nevadě objeveno velké ložisko zlata, což do země přilákalo mnoho zlatokopů toužících po rychlém zbohatnutí. Roku 1861 byla západní část teritoria oddělena jako samostatné teritorium Nevada, jehož východní hranice se 14. července 1862 posunula o 85 km na východ na úkor teritoria Utah. Roku 1864 se teritorium stalo samostatným státem v rámci federace, který však zatím neměl současné hranice a byl poněkud menší. 5. května 1866 se východní hranice Nevady posunula o dalších 85 km na východ na moderní souřadnice. 18. ledna 1867 se součástí Nevady stal cíp území jižně od 37° severní šířky, který byl dosud součástí teritoria Arizona, východní hranice se posunula ke 114° západní délky a území Nevady získalo současný rozsah i hranice.", "question": "Jaké je hlavní město státu Nevada?", "answers": ["Carson City"]}
{"title": "Sport utility vehicle", "context": "U SUV zcela nepřevládá ani ryze terénní ani ryze sportovní či užitná složka jejich použití – jsou navrženy tak, aby se mohly pohodlně pohybovat jak v městském prostředí tak mimo pozemní komunikace. Předchůdcem dnešních vozů SUV byl Land Rover Series 1. Za první SUV na světě je považován Chevrolet Suburban.[zdroj? ] == Výhody == Větší prostor (v porovnání s běžnými osobními automobily) znamená větší komfort a větší zavazadlový prostor. Většina SUV střední velikosti má tři řady sedadel, pojme tak šest (někdy i více) cestujících. SUV se může uplatnit jako tahač přívěsů a karavanů, některé SUV mohou utáhnout 3-4 tuny. Většina SUV má pohon všech kol (někdy označován jako 4WD nebo 4×4), tím se mohou těšit z výhod, které toto technické řešení poskytuje. Zpravidla větší a robustnější kola znamenají zvýšení výšky celého vozu a tím i úrovně, s níž řidič shlíží na vozovku – obecně má tak větší přehled. Návrh SUV je obecně robustnější, což většinou znamená větší bezpečí pro posádku vozidla. == Nevýhody == SUV mají téměř bez výjimky (neplatí u hybridních a ekologických verzí SUV) větší spotřebu než konvenční automobily. Zejména pro USA, kde jsou SUV posledních několik let [kdy?", "question": "Jak se označuje pohon všech kol?", "answers": ["4WD nebo 4×4"]}
{"title": "Fleshgod Apocalypse", "context": "Fleshgod Apocalypse je italská symphonic death metalová kapela. Založena v roce 2007, konkrétně v hlavním městě Římě. Kapela podepsala smlouvy s nahrávacími společnostmi Willowtip a Nuclear Blast. Vydala čtyři studiová alba, poslední vydala dne 5. února 2016, pod názvem King. == Biografie == Fleshgod Apocalypse vznikli v dubnu 2007 a vydala své první demo, \"Promo '07\". Fleshgod Apocalypse poté podepsali smlouvu s Neurotic Records. Začátkem roku 2008 skupina započala turné po Evropě, přičemž koncertovala s kapelami jako Behemoth, Origin, Dying Fetus, Hate Eternal, Suffocation, Napalm Death a mnoho dalších. V květnu 2008 skupina nahrála své první album Oracles. V prosinci toho roku se skupina rozhodla podepsat smlouvu s Willowtip Records. Album Oracles bylo následně vydáno v roce 2009. Krátce po vydání Oracles se Tommaso Riccardi ujal vokálů a rytmické kytary, kterou předtím obstarával Francesco Paoli. V roce 2010 bylo vydáno EP Mafia. Zahrnuje čtyři nové skladby a coververzi \"Blinded by Fear\" od skupiny At the Gates. Kapela zahájila další evropské turné se Suffocation krátce po skončení nahrávání Mafia. Při této cestě se uskutečnilo i turné po Rusku. Až do roku 2010 byl bubeník Fleshgod Apocalypse Francesco Paoli současně ve své bývalé skupině Hour of Penance. Tu následně opustil, aby se mohl plně věnovat Fleshgod Apocalypse. V říjnu 2010 kapela podepsala celosvětovou smlouvu s vydavatelstvím Extreme Management Group, Inc. a začala skládat druhé studiové album. V květnu 2011 skupina uzavřela celosvětovou smlouvu s Nuclear Blast Records a začala pracovat na druhém albu. V této době se ke kapele oficiálně na plný úvazek přidal nový člen, Francesco Ferrini, pianista a tvůrce symfonických částí na albech Oracles a Mafia.", "question": "Kdo je bubeníkem kapely Fleshgod Apocalypse ?", "answers": ["Francesco Paoli"]}
{"title": "Nefrit", "context": "Nefrit Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2 je drahokam, odrůda amfibolu, spolu s jadeitem označován názvem jade. (Jadeit je pyroxen.) Barva drahokamového nefritu je sytě špenátově zelená, minerál má tvrdost kolem 6-6,5 stupně Mohsovy stupnice podobně jako křemen, je však houževnatější díky mikrokrystalické struktuře. Po naleštění velmi estetický s dokonalým skelným leskem. Historické a stále využívané naleziště se nalézá například na Sibiři. Výrobky z ruského nefritu byly v Evropě pojmem ve třicátých letech 20. století. == Vlastnosti == Nefrit je drahokam, patří do skupiny amfibolů, má hustotu 2,9-3,03, index lomu 1,654-1,667, většinou má tmavězelenou barvu, vzácně se nachází bílý. Často se plete s jadeitem a i Číňané mají pro oba kameny stejné pojmenování. == Výskyt == Nachází se na Sibiři, v Barmě, Číně, v Polsku, v Švýcarsku, v Austrálii, na Novém Zélandu. Nejvíce se těží v Britské Kolumbii v Kanadě. == Léčivé účinky == Nefritu bývaly připisovány léčivé účinky. Už staří Číňané si z nefritu vyráběli číše, ze kterých pili, protože věřili v jeho očistnou sílu. Oblíbené byly i nejrůznější druhy šperků a amuletů, kterým se přikládaly léčivé účinky, např. detoxikace organizmu, léčení zánětů ledvin (řec. nephritis - odtud název drahokamu) i močových cest.", "question": "Jakou barvu má nefrit ?", "answers": ["sytě špenátově zelená"]}
{"title": "Dějiny Brna", "context": "Dějiny Brna začínají v raném středověku, přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1091. Trvalé lidské osídlení zde však existovalo již dlouhou dobu před tímto datem, přímým předchůdcem města je slovanské hradiště Staré Zámky. První doklady o přítomnosti člověka na území současného Brna pochází již z pravěku. Nejstarším dokladem lidského osídlení území Brna je rukou opracovaný kámen nalezený na Červeném kopci starý přibližně 700 000 let. V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský. Významným nalezištěm se stopami osídlení starší doby kamenné je Stránská skála, kde je ovšem i osídlení z období pozdějších (eneolit). Počínaje mladší dobou kamennou (neolit) byl prostor Brna osídlen nepřetržitě, přičemž v některých obdobích pravěku a celý středověk zde existovaly sídelní útvary centrálního významu. Další významná archeologická naleziště jsou např. Bystrc (sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou), Hradisko u Obřan (hradiště z období popelnicových polí), Staré Zámky u Líšně (hradiště z období eneolitu a doby hradištní),. Holásky (mohyly z doby halštatské, Brno-Maloměřice (sídliště z mladší doby kamenné, laténské pohřebiště), Řečkovice (osada z doby halštatské), Kotlářská ulice (hrob kovotepce z doby stěhování národů), bohaté na archeologické nálezy je ovšem celé území Brna, jelikož Brněnská kotlina byla velmi příhodná k osídlení (vlídné klima, úrodné půdy, komunikační uzel ap.). Během stavebních prací na univerzitním kampusu v městské části Bohunice byly v roce 2007 nalezeny pozůstatky pravděpodobně opevněné osady z mladší doby kamenné o stáří 6-8 tisíc let. Za odborného archeologického průzkumu byly nalezeny četné pozůstatky dobové keramiky, úlomky pazourků, kostí aj. Z těch se usuzuje, že se mohlo jednat o osadu kupců a lovců, kteří ovlivňovali dění v širokém okolí. Existují dohady, že osada mohla být obehnána i vodním příkopem, pro to však není dostatek důkazů. Na území tzv. historického jádra Brna bylo zaznamenáno osídlení eneolitické, ze starší až pozdní doby bronzové a halštatu. Pozornost si zaslouží zatím ojedinělé hroby rámcově z 9. století. Trvalé osídlení tohoto areálu počíná ve 12. století, a to v jižní části – zhruba mezi dnešním náměstím Svobody a ulicí Nádražní. V poslední době byly získány také doklady využívání jižních svahů při ulici Pekařské v tomto období. Bohaté pravěké osídlení počínaje eneolitem bylo zaznamenáno také v širším prostoru Dornychu.", "question": "Žil v oblasti Brna člověk kromaňonský?", "answers": ["V oblasti Brna žil také člověk kromaňonský."]}
{"title": "Mikve", "context": "Mikve (hebrejsky מ, doslova \"sebrání\" nebo \"shromáždění (vody)\"), je židovská rituální lázeň. Je tvořena nádrží s přírodní vodou a slouží k rituálnímu očištění osob nebo předmětů. Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a měla by být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. Ve starověkém Izraeli používali mikve kněží k rituální očistě před službou v Jeruzalémském chrámu. V současné době mikve slouží pro očistu ženy po menstruaci, po porodu či jiném krvavém výtoku. Ponoření do mikve je také nezbytnou součástí konverze k judaismu (musí je podstoupit konvertující muži i ženy). Ponořením v mikvi se dále rituálně očišťují některé druhy nádobí vyrobené nežidy před použitím v židovské kuchyni. Muži chodí do mikve zpravidla pouze před vysokými svátky (Roš ha-šana a Jom kipur) a poutními svátky za účelem duchovní přípravy a očisty. Před započetím Jom kipur je takovéto ponořování považováno za micvu a je doporučováno, aby se tak stalo ještě před minchou – samotné ponoření je vnímáno jako akt pokání a je zvykem, aby se muž v mikvi ponořil třikrát. Rozšířený je také zvyk chodit do mikve před začátkem šabatu. Chasidský zvyk je chodit se ponořit každé ráno před ranní modlitbou. K ženské sekci moderní mikve je často připojen kosmetický salón nebo kadeřnictví. V minulosti byly mikve umísťovány do sklepů domů sousedících s modlitebnami. Tyto kamenné nádrže byly napájeny podzemními prameny, protože musely mít přirozený přítok a odtok vody.", "question": "Kolik litrů vody by měla pojmout mikve?", "answers": ["762"]}
{"title": "Tomáš Garrigue Masaryk", "context": "K přesvědčení americké veřejnosti a státníků o československé věci pomohly i Masarykovy dobré styky s představiteli krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho předcházejících návštěv u rodiny jeho manželky Charlotty a z tehdejších veřejných vystoupení. Prezidentovi Wilsonovi jeho poradci doporučovali, aby k poradám o ruské otázce přizval Masaryka jako znalce ruské problematiky. Do Bílého domu dorazil Masaryk 19. června. Přesvědčoval Wilsona, že válku je možno vyhrát jedině tehdy, bude-li rozbito Rakousko-Uhersko, největší spojenec Německa. Žádal o americkou pomoc s dopravou Československých legií z Ruska do Evropy, vyslovil se ale proti zamýšlené západní intervenci v občanské válce v Rusku. 18. října 1918 Wilson veřejně změnil svoje dosavadní stanovisko a přispěl tak rozhodujícím způsobem k rozpadu Rakouska-Uherska. Podpořil tím i vznik samostatného Československa. Masarykova Washingtonská deklarace se tak stala v podstatě zakládající listinou nového demokratického československého státu, Republiky československé, ke dni 28. října 1918. Cesta po Evropě Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem.", "question": "Ve kterém roce se stal Tomáš Garrigue Masaryk přezidentem ?", "answers": ["1918"]}
{"title": "Atom", "context": "Teorii o nedělitelných atomech (přesněji částic, které atomy nazval Dalton) však v roce 1897 vyvrátil J. J. Thomson, který při studiu katodového záření objevil elektron – tedy první subatomární částici. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. Thomsonův model atomu (též pudinkový model), který předpokládal, že atom je tvořen rovnoměrně rozloženou kladně nabitou hmotou, ve které jsou (jako rozinky v pudinku) rozptýleny záporně nabité elektrony. Související informace naleznete také v článku Rutherfordův model atomu. Thomsonův model překonal na začátku 20. století Ernest Rutherford, který analýzou experimentů Geigera a Marsdena dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém prostoru ve středu atomu. To ho vedlo k Rutherfordově modelu, podle kterého se atom skládá z kladně nabitého hutného jádra, kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony obdobně jako planety obíhají Slunce (proto se tento model nazývá též planetární model atomu). Později také zjistil, že jádro atomu vodíku je nejjednodušším jádrem, které je tvořeno jedinou částicí, přičemž tato částice je obsažena také v jádrech ostatních atomů. Tato částice se nazývá proton. V roce 1932 pak James Chadwick objevil neutron, který se v jádře nachází spolu s protony. Planetární model však trpěl mnoha zásadními nedostatky: například podle všech známých zákonů by elektricky nabité těleso (elektron) obíhající po kruhové či eliptické dráze muselo vysílat elektromagnetické záření, čímž by ztrácelo energii a ve velmi krátkém čase by se všechny elektrony spirálovitě zřítily do atomových jader. Související informace naleznete také v článku Bohrův model atomu. Zásadní problémy Rutherfordova modelu překonala až nová kvantová teorie, podle které je elektromagnetické záření vysíláno i pohlcováno po nedělitelných množstvích, kvantech. V roce 1913 vytvořil Niels Bohr podle této teorie Bohrův model atomu. Podle tohoto modelu obíhají elektrony atomové jádro jen na některých dovolených kruhových drahách, přičemž nemohou vyzařovat a spirálovitě padat do jádra, protože mezilehlé dráhy nejsou možné a vyzařování energie není spojité, mohou pouze za určitých podmínek jednorázovými změnami \"přeskočit\" z jedné energetické hladiny do jiné.", "question": "Co obsahuje atomový obal?", "answers": ["elektrony"]}
{"title": "Krevní plazma", "context": "Krevní plazma je tekutá složka krve, její nejobjemnější část. Krevní plazma má jantarově nažloutlou barvu. V těle zdravého člověka je zhruba 3–3,5 litrů krevní plazmy, tj. přibližně 5 % tělesné hmotnosti. Plazma je tvořena z 90 % vodou, zbytek tvoří organické látky (7 % plazmatické bílkoviny, 2 % hormony, enzymy, vitamíny, minerálními látkami, glukóza, atd.) a anorganické soli (0,9 %, fyziologický roztok). Plazma slouží jako médium pro přenos cukrů, lipidů, hormonů, metabolických produktů, v omezené míře i kyslíku a oxidu uhličitého. (Schopnost plazmy přenášet kyslík je však mnohem nižší než u hemoglobinu obsaženého v červených krvinkách.) Krevní plazma je významným regulátorem acidobazické a osmotické rovnováhy. Plazma také obsahuje a přenáší látky podporující srážení krve a její obsah proteinů je důležitý pro zachování osmotického tlaku. Při poklesu obsahu bílkovin v plazmě (např. při těžké podvýživě) se z krevního řečiště do tkání dostává příliš mnoho tekutiny a důsledkem jsou otoky. Odběr krevní plazmy se nazývá plazmaferéza. Plazmatické proteiny Krevní sérum", "question": "Jakou barvu má krevní plazma?", "answers": ["jantarově nažloutlou"]}
{"title": "Sargasové moře", "context": "Sargasové moře je součástí Atlantského oceánu a leží v jeho severozápadní části poblíž Bermud. Je ohraničeno oceánskými proudy: ze západu Golfským proudem, ze severu Severoatlantický proud a z jihu Severním rovníkovým proudem. == Popis == Sargasové moře je velice slané a často je popisováno jako téměř bez života, drtivou většinu rostlinné biomasy zde představují řasy rodu Sargassum, které se zde nacházejí ve velkém množství a daly moři jméno. Tato oblast se také vyznačuje nedostatkem prvku fosforu. === Životní cyklus úhořů === Sargasové moře je důležité pro životní cyklus úhořů říčních a úhořů amerických, kteří se sem putují vytřít. == Geografická data == Rozloha: asi 4 000 000 km2 Hloubka: průměrná hloubka 5000 m, maximální 7 198 m Teplota vody na povrchu: převážně okolo 18–20 °C Salinita: 36,5–37 promile Klimatické podmínky: subtropické, ovlivněné teplým Golfským proudem Mořské proudy: Golfský proud, Severoatlantický proud, Severní rovníkový proud, Kanárský proud Zajímavosti: oblast tření úhořů, část bermudského trojúhelníku Významné přístavy: Hamilton Významné ostrovy: Bermudy == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Slovníkové heslo Sargasové moře ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Sargasové moře ve Wikimedia Commons", "question": "Kde každoročně probíhá tření úhořů říčních a úhořů amerických ?", "answers": ["Sargasové moře"]}
{"title": "Říjnová revoluce", "context": "Říjnová revoluce, známá též jako bolševická revoluce nebo (podle samotných komunistů) Velká říjnová socialistická revoluce, zkráceně VŘSR či Velký říjen, byla druhá fáze ruské revoluce roku 1917, následující po únorové revoluci. Svrhla středově liberální Prozatímní vládu, v níž byla zastoupena jen umírněná levice, zejména socialisté-revolucionáři (\"eseři\") a sociální demokraté (\"menševici\"), a vynesla k moci krajní levici vedenou bolševiky v čele s V. I. Leninem. Bolševici, v té době oficiálně nazývaní Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků), byli přímými předchůdci pozdější Komunistické strany Sovětského svazu. Brzy potlačili své dosavadní levicové spojence, vyhráli následující občanskou válku a založili Sovětský svaz, první stabilní komunistický režim světa, který se později stal supervelmocí. Datum 25. října 1917 odpovídá juliánskému kalendáři platnému v Rusku, později zrušenému novou bolševickou vládou. Pro zbytek světa začaly události 7. listopadu 1917 podle gregoriánského kalendáře. Prozatímní vláda trvala na pokračování velmi nepopulární účasti Ruska na první světové válce, což bránilo provádění hlubokých reforem požadovaných občany. To způsobilo, že bolševický program, vyjádřený hesly \"Mír, chléb a půda\" a \"Všechnu moc sovětům\" (tj. lidovým radám), na podzim roku 1917 rychle získával příznivce. Hospodářská krize, která se v létě prohloubila, hrozba nasazení na frontu pro vojáky hlavního města, rozčarování z nedostatečnosti vládních reforem a podpora Prozatímní vlády většinou ostatních stran zvýhodňovala bolševiky, kteří v hlavním městě Petrohradu rozpoutali intenzivní propagandistickou kampaň. Nižší třídy ve městě se odmítaly obětovat pokračováním ve válce a tolerováním koaliční vlády za účasti pravicové Konstitučně demokratické strany (\"kadetů\") po Kornilovově puči. Navzdory zjevné slabosti Prozatímní vlády se několik dní před plánovanou revolucí ukázalo, že obyvatelé odmítnou ozbrojené povstání samotných bolševiků proti Prozatímní vládě, jaké chtěl Lenin. Proto bylo rozhodnuto přijmout méně riskantní postup, který prosazoval hlavně Lev Trockij a který spočíval v převzetí moci během připravovaného Druhého sjezdu sovětů: Moc na sebe strhne Petrohradský sovět, nikoli strana, a jakýkoli odpor vlády bude pak vypadat jako kontrarevoluce. Vláda zatím poslala část vojenské posádky na blízkou frontu, a tím podnítila revoluci.Nový Petrohradský vojenský revoluční výbor, který hájil své kroky jako obranu proti kontrarevoluci a který v praxi řídili bolševici, rychle převzal kontrolu nad posádkovými jednotkami. Mezi vládou a Výborem došlo k několika nekrvavým střetům o ovládnutí strategických bodů hlavního města, které skončily vítězstvím Výboru a izolací vlády, jíž se stěží podařilo získat vojenskou pomoc.", "question": "Jaká je zkratka pro bolševickou revoluci, která začala v listopadu roku 1917?", "answers": ["VŘSR"]}
{"title": "Otesánek (film)", "context": "Film obdržel tři České lvy v kategoriích nejlepší film, výtvarné řešení a plakát. Příběh vypráví o bezdětných manželech, kteří si pořídí dřevěnou (otesanou) náhradu za dítě. Dřevěná imitace obživne a začne jíst. Postupně sní všechny potraviny, rodiče začnou vyvářet obrovské množství jídla, poté mu servírují i pošťáka a sousedy. Otesánka uklidí do sklepa, kde požírá další lidi. Nakonec se za Otesánkem do sklepa vydává babka s motykou. Ke svému filmu i k pohádce samé Švankmajer podal výklad, že Otesánek představuje \"určitou část, iracionální část našeho života, kterou jsme svými smysly vyvolali v život, ale zároveň organizací našeho života (civilizací) vypudili na okraj společnosti, a kterou se marně snažíme nějak racionálně zpacifikovat. A tak je Otesánek stále s námi a požírá nás. Možná je to trest za zpackanou civilizaci.\" II. kamera: Jan Růžička Hudba: Carl Maria von Weber ... předehra k opeře Čarostřelec Zvuk: Ivo Špalj Kostýmy: Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová Výtvarník: Jan Švankmajer. (rekvizit a dekorací), Eva Švankmajerová (kresleného filmu a kostýmů) Vedoucí produkce: Jaromír Kallista Zástupce ved. produkce: Věra Ferdová Produkce: Jaromír Kallista Koproducent: Keith Griffiths, Helena Uldrichová Asistent režie. : Martin Kublák Pomocná režie: Martin Kublák, Tijn Po Asistent kamery: Peter Nečas Zvláštní efekty (optické triky): Pavel Kryml, Ivan Haták Animace: Bedřich Glazer, Martin Kublák Odborný poradce: Vladimír. Kroupa, Petr Špaček, Dušan Kukal Počítačová animace: Martin Stejskal Výroba: Athanor, Barrandov Biografia, Channel Four Films, Ilumination Films, Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie Jaroslava Kretschmerová ... matka Alžbětky paní Štádlerová. Veronika Žilková ... Božena Horáková Jan Hartl ... Karel Horák Pavel Nový ... František Štádler Kristina Adamcová ... Alžbětka Dagmar Stříbrná ... paní správcová Zdeněk Kozák ... pan Žlábek Gustav Vondráček ... pošťák Mládek Arnošt Goldflam ... gynekolog Jitka Smutná ... sociální pracovnice Bulánková Jiří Lábus ... policista Radek Holub. ... mladý pošťák Jan Jiráň ... Karlův kolega Zdeněk Palusga ... uniformovaný policista František Polata ... tajný policista Václav Ježek ... tajný policista Marie Marešová ... role neurčena Anna Wetlinská ... role neurčena Vojtěch Bernatský ... role neurčena Tomáš Hanák ... role neurčena Jiří Macháček ... role neurčena Otesánek (film) na Kinoboxu.cz Otesánek (film) v Česko-Slovenské filmové databázi (anglicky) Otesánek (film) v Internet Movie Database", "question": "Kdo režíroval film Otesánek?", "answers": ["Jan Švankmajer"]}
{"title": "Zaz", "context": "Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy, (* 1. května 1980 Tours, Francie) je francouzská zpěvačka, zpívající převážně jazz a šansony. Hitem se stala například píseň \"Je veux\". V roce 1985, ve věku pěti let, vstoupila na konzervatoř v Tours. Se svou sestrou a bratrem tam studovala až do svých jedenácti let hudební teorii, hru na housle, piano, kytaru a sborový zpěv. V roce 1994, po rozvodu rodičů, odešli všichni tři sourozenci s matkou do Libourne. V roce 1995 Isabelle docházela na hodiny zpěvu. Potom rok studovala v CIAM (Centre d'information et d'activités musicales, Informační centrum hudebních aktivit) v Bordeaux, kromě toho chodila i na kurzy kung-fu. Roku 2000 získala regionální stipendium od Conseil régional, díky kterému mohla dále studovat na hudební škole CIAM. Pokud jde o hudbu, která ji ovlivnila, ZAZ často cituje Vivaldiho Čtvero ročních dob, jazzovou zpěvačku Ellu Fitzgerald, i francouzský šanson. Dále jsou jejími oblíbenými zpěváky a hudebníky Enrico Macias, Bobby McFerrin, Richard Bona, stejně jako africké, latinské a kubánské rytmy. Zaz debutovala jako zpěvačka v bluesové skupině Fifty Fingers. Vystupovala s různými hudebními seskupeními v Angoulê, především v jazzovém kvintetu. Je také jednou ze čtyř zpěvaček baskického šestnáctičlenného orchestru Izar Adatz (Padající hvězda) ve městě Tarnos. S tímto orchestrem jezdila dva roky na turné po jižní Francii, zejména v Midi-Pyrenées a Pays basque.", "question": "Kde se narodila francouzská zpěvačka ZAZ?", "answers": ["Tours, Francie"]}
{"title": "Klasika (cyklistika)", "context": "Název pochází od toho, že se jezdí každoročně ve zhruba stejné době a po zhruba stejné trati. Pětice nejznámějších klasik, tzv. Monumenty, má vesměs tradici delší než sto let. == Monumenty == Milán - San Remo – zvaná La Primavera (Jaro), od roku 1907 Kolem Flander – zvaná Vlaanderens mooiste (Flanderská nejjemnější), od roku 1913 Paříž - Roubaix – zvaná l'Enfer du Nord (Peklo Severu), od roku 1896 Lutych-Bastogne-Lutych – zvaná La Doyenne (Nejstarší), od roku 1892 Giro di Lombardia – zvaná La classica delle foglie morte (Závod padajícího listí), od roku 1905Další důležité klasiky jsou Amstel Gold Race, Valonský šíp (oba tvoří společně se závodem Lutych-Bastogne-Lutych trojici takzvaných Ardenských klasik), Grand Prix d'Ouverture La Marseillaise, Omloop Het Nieuwsblad, Paříž-Tours, Clásica de San Sebastián a Milán-Turín. Nejdelší klasikou byl závod Paříž-Bordeaux, dlouhý okolo 560 km, který se jezdil v letech 1891-1988. Klasiky jsou jezdecky velmi náročné, protože nedávají šanci k taktizování a šetření sil. Navíc se jezdí na starých cestách, mnohdy ještě s kostkovým povrchem, a většinou na začátku nebo na konci cyklistické sezóny, kdy bývá počasí proměnlivé a může závodníkům jízdu velmi znepříjemnit. V letech 1989 až 2004 byly klasiky součástí Světového poháru v cyklistice. == Externí odkazy == http://saltr.cz/2012/jarni-klasiky-jsou-tady/ http://sport.idnes.cz/kostky-bahno-bolest-jarni-klasiky-to-je-esence-cyklistiky-p3l-/cyklistika.aspx?c=A100420_213417_cyklistika_par", "question": "Proč jsou klasiky velmi náročné?", "answers": ["protože nedávají šanci k taktizování a šetření sil"]}
{"title": "Stonehenge", "context": "Roku 1910 Angličan Horatio Barber zkonstruoval letadlo a bylo velkým štěstím, když jeho zkušební pilot s tímto letadlem minul \"Stonehenge\" a havaroval nedaleko.[zdroj? ] Větší kameny jsou v současnosti zality do betonu. Při stavbě byly kameny vsazeny do jam a utěsněny kamennou drtí. Avšak po obou světových válkách kameny následkem otřesů začaly vypadávat. Proto byli tehdejší archeologové nuceni rizikové kameny zabetonovat. I přesto však jeden z kamenů v roce 1963 spadl při velké vichřici. Při vykopávkách z roku 1920 byla pod jedním z kamenů nalezena láhev portského vína. Na štítku láhve byl vyznačen i rok a toto víno pocházelo z roku 1810.[zdroj? ] Zátka však shnila a většina vína vytekla. 30. ledna 2007 archeologové objevili poblíž Stonehenge zbytek vesnice. Tento objev vyvolal spekulace o tom, že Stonehenge mohlo sloužit jako pohřebiště pro tuto vesnici. Vesnice se nacházela v Durrington Walls, ve vzdálenosti asi dvou mil od Stonehenge, a byla zde umístěna obdobná dřevěná kruhová stavba. V okolí byly také nalezeny nástroje a hroty šípů. Bylo vykopáno celkem osm domů, archeologové však věří, že jich celkem bylo alespoň 25.[zdroj?", "question": "Láhev jakého vína byla objevena při vykopávkách u Stonehenge v roce 1920?", "answers": ["portského"]}
{"title": "Romové", "context": "Romové (exoetnonymum Cikáni) jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie. Romské etnikum je nejpočetnější v Evropě a v Americe. V rámci Evropy se nachází zejména v jihovýchodní Evropě. Studiem Romů se zabývá romistika. Populace Romů v Evropě se odhaduje na 4 až 9 milionů, ale některé romské organizace odhadují až 14 milionů.Romové přišli do Evropy z blízkého východu ve 14. století. Buď se oddělili od etnika Domů, nebo s nimi alespoň sdílejí společnou historii; předkové Romů i Domů odešli ze severní Indie někdy mezi 6. a 11. stoletím.Romský jazyk, který je rozdělen na několik dialektů, měl v roce 2013 podle publikace Ethnologue kolem 3 milionů mluvčích. Mnoho Romů však za svůj mateřský jazyk považuje jazyk země ve které žijí, nebo mluví smíšeným jazykem, který je kombinací romštiny a jazyka dané země (těmto varietám se také říká pararomština). == Pojmenování == Existuje bezbřehý a nepřehledný počet názvů, kterými lze Romy označovat. Je poplatný systému kast a podkast, zděděnému z indické kultury, a územnímu pohybu Romů po Evropě, Asii, Austrálii a Americe. Dva základní typy názvů jsou endonyma a exonyma. === Endonyma === Základní a zastřešující endonymum je \"Rom\". Všechny evropské dialekty Romštiny obsahují slovo \"rom\" (pl. \"roma\", adj. \"romani\"), znamenající \"muž\" nebo \"manžel\" (\"romni\" znamená \"žena\" či \"manželka\"). Toto endonymum vzniklo modifikací indického kastovního označení \"dom\". V roce 1971 proběhl historicky první Mezinárodní romský sjezd (World Romani Congress), kde se Romové ze 14 zemí (včetně ČSSR) dohodli na používání slova Romové. Od té doby se datuje romský požadavek, aby byl tento název majoritou respektován.Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe \"Rom\", ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom-gádžo (nerom).Ke skupinám používající jiná endonyma patří: Sintové, žijící převážně v Německu. Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují \"romanes\" (\"mluvit romsky\").", "question": "Jak se nazývá věda zabývající se studiem Romů?", "answers": ["romistika"]}
{"title": "Apple", "context": "Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne v roce 1976 založili Apple v garáži rodičů Steva Jobse ve městě Cupertino poblíž San José (v oblasti později nazývané Silicon Valley). Pro získání počátečního kapitálu Jobs prodal svůj mikrobus Volkswagen a Wozniak svou programovatelnou kalkulačku. Tímto obdrželi 1 350 dolarů, za něž si pořídili čipy typu 6502 firmy MOS Technology po 20 dolarech za kus. Modelu Apple I bylo nejprve vyrobeno 100 kusů, a to ručně. Počítač Apple II, jehož prototyp byl představen v dubnu 1977 na prvním veletrhu West Coast Computer Fair, vzbudil pozornost jako jeden z prvních kroků k osobním počítačům. Tento model byl komerčně velmi úspěšný – prodalo se ho několik milionů a prodával se až do 80. let, pozdější varianty Apple II se na školách používaly až do počátku 90. let. Následující model Apple III poškodil Jobs svou tvrdohlavostí – nechtěl v něm mít ventilátor a zakázal měnit podobu a velikost skříně; počítač byl velmi poruchový. Další týmy ale pracovaly na modelu Apple Lisa, uvedeném na trh v lednu 1983. Šlo ve své době o špičkově vybavený počítač, ale kvůli vysoké ceně (9 995 USD) neúspěšný. Technologický i komerční průlom v oboru osobních počítačů (jak v hardware, tak v software) představoval Macintosh. První model pod tímto označením, které Apple pro své počítače používá (ve zkrácené formě) dodnes, byl uveden na trh v lednu 1984. Jobs byl z Apple vyhozen kvůli sporům v roce 1985. V 90. letech pak firmu postihl úpadek, dražší počítače Apple válcoval Microsoft se svým operačním systémem Windows fungujícím na platformě PC. V roce 1997 se Jobs do firmy vrátil a začal ji pomalu vracet ke ziskovosti. V roce 2001 byl uveden Mac OS X. V roce 2006 přešel Apple k čipům Intel u všech počítačů řady Mac.", "question": "Kvůli čemu byl počítač Apple Lisa neúspěšný?", "answers": ["kvůli vysoké ceně"]}
{"title": "Tomáš Baťa", "context": "Už dlouho předtím vznikaly dceřiné společnosti po celém světě, k tomu přibývaly továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Vytvořil celou řadu výchovných i vzdělávacích organizací (Baťova škola práce).Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov a Filmové ateliéry Zlín. == Stav podniku Tomáše Bati v roce 1932 == Tomáš Baťa zaměstnával 31 235 pracovníků (z toho 23 906 ve výrobě a 7 329 v prodejnách). Jeho továrny byly v Československu (Zlín, Otrokovice, Třebíč, Krasice, Bošany, Nové Zámky) i v cizině (Německo, Polsko, Jugoslávie, Švýcarsko, Francie, Britská Indie). Baťova obuv se prodávala v 2 500 prodejnách (z nich bylo 1 840 v Československu a 660 v cizině). Jeho zahraniční prodejny, továrny a sesterské společnosti působily v 54 zemích světa na čtyřech kontinentech: Evropa – 23 zemí: Jugoslávie, Nizozemsko, Dánsko, Polsko, Velká Británie, Německo, Francie, Rakousko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Finsko, Lucembursko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Malta, Kypr, Gibraltar, Kanárské ostrovy Asie – 10 zemí: Britská Indie, Holandská Indie, Malajsko a Singapur, Palestina, Sýrie, Irák, Aden, Siam, Čína, Francouzská Indočína Afrika – 17 zemí: Egypt, Súdán, Belgické Kongo, Jihoafrická Unie, Francouzské Somálsko, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Senegal, Zlatonosné pobřeží, Nigérie, Kamerun, Keňa, Tanganyika, Uganda, Habeš, Libye", "question": "Kde se narodil Tomáš Baťa?", "answers": ["Zlín"]}
{"title": "Lamanšský průliv", "context": "Lamanšský průliv neboli kanál La Manche (též Anglický kanál, dříve také Britský průplav) je část Atlantského oceánu, která odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii. Spojuje Keltské moře a Severní moře a je nejrušnější lodní dopravní cestou na světě. Průliv je dlouhý asi 350 km, šířka se pohybuje od 240 po 34 km v nejužším místě, takzvané Doverské úžině mezi městy Dover a Calais. Za jasného počasí tak je z mysu Gris-Nez na francouzské straně vidět křídové Bílé útesy doverské na pobřeží Anglie. V angličtině je průliv nazýván The Channel nebo The English Channel, La Manche je pak pojmenování francouzské. Z hlediska geologického vznikl Lamanšský průliv velice nedávno, zhruba před 10 000 lety, teprve po skončení poslední doby ledové, kdy tající ledovce zvýšily hladinu moří. Do té doby byla Velká Británie spojena s evropskou pevninou. Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie). Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut. V roce 1926 se Američanka Gertrude Ederleová vydala opačným směrem a po 14 hodinách a 39 minutách vystoupila z vody jako první žena. Nejrychleji přeplaval kanál australský plavec Trent Grimsey, v roce 2012 to zvládl za 6:55. Překonal tak čas 6:57 bulharského plavce Petara Stojčeva z roku 2007. Nejrychlejší ženou je naše Yvetta Hlaváčová, 7:25 v roce 2006. Nejčastěji překonala kanál britka Alison Streeter (43×). V historii vzniklo několik projektů spojení pro pozemní dopravní prostředky. Dlouhodobě tento účel plní trajekty, na konci 20. století byl ale vybudován podmořský Eurotunel, umožňující přímé vlakové spojení (včetně železniční přepravy automobilů). Lamanšský průliv byl v historii významnou strategickou přírodní překážkou, která ovlivnila boje mezi Anglií a evropskými zeměmi.", "question": "Která část Atlantského oceánu odděluje ostrov Velká Británie a severní Francii?", "answers": ["Lamanšský průliv"]}
{"title": "Jmenný rod", "context": "Naopak v některých severogermánských jazycích, např. ve švédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). V angličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla, který se ale objevuje i u některých věcí, např. nebeských těles. Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsou ugrofinské jazyky, jako je finština nebo maďarština. V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií a zahrnuje se do nich i kategorie životnosti. == Rod v češtině == Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětu shodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv. přechylování. == Přehled jazyků == === Jazyky bez mluvnických rodů === Afrikánština Angličtina (Angličtina má u zájmen ve třetí osobě jednotného čísla systém přirozených rodů (he, she, it), ale nemá mluvnické rody.) Arménština Barmština Baskičtina", "question": "Co slouží ke změně rodu?", "answers": ["přechylování"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Když se toto odvození přepíše, vznikne notoricky známá rovnice E = mc2, že energie hmoty je rovna její hmotnosti vynásobené čtvercem rychlosti světla. Einstein považoval tuto rovnici za vrcholně důležitou, protože ukazovala, že těžké částice mají kromě kinetické a potenciální energie ještě zbytkovou energii. Nicméně, většina vědců toto zjištění prostě odmítala jako kuriozitu až do 30. let. Vztah mezi hmotností a energií lze využít k objasnění, jak jaderné zbraně mohou produkovat tak ohromné množství energie. Měřením hmotnosti atomových jader a jejím vydělením atomovým číslem se dá snadno spočítat vazebná energie, která je uvězněná v různých atomových jádrech. Rozdíly nám umožňují vypočíst, kolik energie se uvolní při přeměně jednoho jádra v jiné. Například v případě rozštěpení jádra uranu je toto číslo ohromující. Podle Umberta Bartocciho, historika matematiky z Univerzity v Perugii, byla Einsteinova slavná rovnice poprvé publikována již dva roky před tím Olintem De Prettoem, průmyslníkem z italské Vicenzy. Toto tvrzení není obecně přijímáno jako pravdivé nebo důležité, De Pretto mohl rovnici publikovat již dřív, ale byl to až Einstein, kdo ji spojil s teorií relativity. == Zralá léta == V roce 1906 byl Einstein povýšen na revizora druhé třídy. V roce 1908 bylo Einsteinovi uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Einsteinův druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. === Pražský pobyt (1911–1912) === V roce 1911 se Einstein stal profesorem na pražské německé univerzitě – na tři semestry. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmannem. V Praze bydlel od 1.září 1911 se svou ženou Milevou v Třebízského ulici číslo 1215 (dnes Lesnická) . Einstein, a zejména jeho manželka Mileva, ale v Praze nebyli moc šťastní, rodina tu dlouho nepobyla. V srpnu 1912 se stěhují do Curychu (již potřetí). Einstein v době svého pražského pobytu navštěvoval salón v domě U jednorožce na Staroměstském náměstí. V roce 1912 začal Einstein mluvit o času jako o čtvrtém rozměru. === Berlínský pobyt === V roce 1914, těsně před vypuknutím 1. světové války se Einstein usadil v Berlíně, kde byl profesorem na místní univerzitě a stal se členem Pruské akademie věd. Jeho pacifismus a židovský původ byl trnem v oku německým nacionalistům, kteří mu navíc záviděli jeho slávu. Jeho osoba se tak poprvé stala terčem organizované kampaně, která měla zdiskreditovat jeho teorie. V letech 1917 až 1933 byl ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma (Wilhelma) v Berlíně a během této doby obdržel Nobelovu cenu a učinil objevy, které nejvíce otřásly světem.", "question": "Kdy se narodil Einsteinův druhý syn?", "answers": ["28. července 1910"]}
{"title": "James Joyce", "context": "James Augustine Aloysius Joyce (2. února 1882 Dublin – 13. ledna 1941 Curych) byl irský romanopisec a básník. Svým dílem náleží mezi významné autory 20. století, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové. V jeho díle se často objevuje motiv jeho rodného města, Dublinu, přestože většinu svého dospělého života prožil v zahraničí. Dalším silným motivem v jeho díle je římskokatolická církev, nejzřetelněji je jeho vztah k této instituci vidět v psychologii Štěpána Dedala, jedné z hlavních postav v Odysseovi. Narodil se a vyrůstal v katolické rodině v Dublinu. Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu. Sesbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil pouze za svou umírající matkou. Po její smrti znovu Irsko opustil a odešel do dobrovolného vyhnanství. Uchýlil se do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku a opět se živil jako učitel angličtiny. Později se do Irska ještě několikrát vrátil (např. v roce 1909, kdy se v Dublinu pokoušel provozovat kino), ale vždy je po čase opustil. Značnou část dospělého života tak strávil v zahraničí. Na kontinentu cestoval mezi Paříží a Curychem, kde také zemřel. V roce 1931 se oženil s Irkou Norou Barnacleovou, pocházející z Galwaye, která s ním v roce 1904, kdy pracovala jako pokojská v hotelu Finn, opustila Dublin. Mezi jeho přátele patřili mj. Carl Gustav Jung, se kterým se stýkal v Curychu a který léčil Joyceovu dceru Lucii, či německy píšící spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na jeho přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Zachránil mu tím život. Mezi lety 1917 a 1930 prodělal několik očních operací a na určitou dobu zcela oslepl (nezáměrná paralela s Homérem, který byl podle tradice rovněž slepý). Obdivoval se sv. Tomáši Akvinskému a astronomovi Giordanu Brunovi. Jeho literární tvorba vstoupila do dějin písemnictví 20. století svou modernistickou experimentální formou (zejména román Odysseus). Chamber music, 1907 (česky Komorní hudba, přebásnil Petr Mikeš, 2000). Básně. Dubliners, 1914 (česky Dubliňané, přel. Josef Hrůša 1933, Zdeněk Urbánek 1959, Aloys Skoumal, 1988 a 1990). Povídky. Exiles, 1915 (česky Vyhnanci, přel. Vladimír Vařecha, 1994). Drama. A portrait of the artist as a young man, 1916 (česky Portrét mladého umělce, přel. Staša Jílovská, 1930; Portrét umělce v jinošských letech, Aloys Skoumal, 1983 a 1997).", "question": "Kdy zemřel James Joyce?", "answers": ["13. ledna 1941"]}
{"title": "Filatorium", "context": "Filatorium je historické mechanické zařízeni ke skaní hedvábí.Filatorium je považováno za jeden z nejstarších textilních strojů a za jeden z prvních mechanizmů poháněných vodním kolem. Původ filatoria není známý. == Historie == V Evropě pochází nejstarší písemná zmínka o jeho existenci z jednoho slovníku v roce 1221, k praktickému použití většího počtu strojů (poháněných pravděpodobně žentourem) došlo v italském městě Lucca v roce 1272. V anglickém Derby byla v roce 1718 nebo 1719 uvedena do provozu skárna hedvábí, kompletně vybavená filatoriemi poháněnými vodním kolem. Provoz této továrny je považován za celosvětový začátek průmyslové výroby textilií. == Princip skaní na filatoriu == Na stroji se v dolní části odvíjejí z cívky 2–3 sdružené hedvábné niti, procházejí vodičem (křídlem) ve tvaru S a namotávají se na naviják umístěný nad vodičem. Protože se vodič otáčí rychleji než viják, procházející niti se vzájemně zakrucují. Na stroji se vyrábělo současně až 240 skaných nití s výkonem až padesátinásobným oproti ručnímu skaní. == Nejstarší popisy == V nejstarší podobě se stroj nezachoval. Známé jsou podrobné popisy a nákresy historických konstrukcí: nejstarší mechanismus s převody ozubeného kola poháněného mlýnským kolem se dochoval v kresbě Leonarda da Vinci. Přesné popisy v knize Victoria Zonzy z italské Padovy pocházejí z roku 1607.. Nejlepší výrobní popisy filatorií s rytinami přinesla první Francouzská encyklopedie z let 1771-1776, která věnovala celý jeden svazek hedvábnictví (Soierie). == Dochované příklady == Dochovala se dřevěná filatoria s železnými součástkami. Nejstarším příkladem je skárna v britském Derby, následují filatoria z první poloviny 19. století v muzeích hedvábnictví ve Francii (Lyon), v severoitalských muzeích v Abbadia Lariana (1818) nebo v Garlate u jezera Como (1841) a v jihoitalském San Leucio.", "question": "Původ čeho není známý?", "answers": ["filatoria"]}
{"title": "Karel IV", "context": "Karel IV. (14. května 1316, Praha - 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká.", "question": "Kdy zemřel Karel IV.?", "answers": ["29. listopadu 1378"]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Některé prvky tohoto systému mohly být inspirovány skutečnými astronomickými zvláštnostmi Venuše. Během 5 synodických oběhů kolem Slunce koná Venuše z geocentrického pohledu 5 retrográdních pohybů v různých částech zvěrokruhu, jejichž posloupnost tvoří vrcholy pěticípé hvězdy kreslené jedním tahem - pentagramu. V očích hermetiků symbolizuje pentagram postavený špicí vzhůru člověka (duchovno), postaven obráceně značí býčí hlavu (hmotné statky). Systém denních a nočních domů planet mohl být odvozen i od dvojjediné podstaty Venuše coby Jitřenky/Večernice. V indické astrologii, kde je planetárních vládců 9 (k tradičním sedmi je přidán vzestupný a sestupný měsíční uzel), vládne Venuše třem lunárním zvířetníkovým domům (nakšatrám) z celkového počtu 27. Jsou to Bharaní, Púrvaphálguní a Púrvášádha. Tradiční astrologie vycházející z babylónských kořenů zná Venuši s Lunou jako jediné dvě ženské planety, Venuše však oproti Luně zosobňuje spíše smyslovou, tělesnou a citovou stránku ženství, prvotní fázi ženského života, pannu nebo milenku, kterou naplnění jejího mateřského poslání teprve čeká. V souladu s tím je astrologický symbol Venuše ♀ chápán jako glyf zrcátka nebo náhrdelníku. Jeho hlubší symbolika tkví v nadřazení kruhu ducha nad křížem hmoty, neboť Venuše ovládá jak duchovní, tak materiální hodnoty. Venuše značí lásku, svůdnost, radost a potěšení, laskavost, společenskost, toleranci a schopnost kompromisů, špatně aspektovaná může vést k promiskuitě, lascivnosti, chlípnosti, bezstarostnosti a povrchnosti. Libuje si v kráse, umění, harmonii, a dobré chuti, ve své nižší podobě svádí k pohodlí, snadnému životu, řivosti. Lidé pod pozitivním vlivem Venuše by měli inklinovat k povoláním souvisejícím s krásou, módou, uměním nebo diplomacií. Při pohledu na Venuši nemohl člověk ze Země vidět nic jiného než hustá mračna, což podněcovalo představivost mnohých autorů a dávalo jim volnou ruku ve spekulacích o podmínkách panujících na povrchu planety. Dřívější pozorování planety naznačovala, že Venuše je velice podobná Zemi a že má atmosféru, což se projevilo v prvních námětech příběhů. U Venuše se sice předpokládalo klima teplejší než na Zemi, přesto ale panovala představa, že by ji mohli trvale obývat lidé. Vrchol zájmu o Venuši v žánru sci-fi nastal mezi 30. a 50. lety 20. století, kdy vědci byli schopni odhadnout některé vlastnosti Venuše, ale stále zde panovala značná nejistota, poskytující velký prostor pro fantazii.", "question": "Která planeta sluneční soustavy má jako jediná svůj název po ženě?", "answers": ["Venuše"]}
{"title": "Paříž", "context": "Paříž (francouzsky Paris) je hlavní a zároveň největší město Francie. Je současně i správním centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z departementů (fr.: département de Paris). Je přirozeným centrem Pařížské aglomerace, která je s 552,7 miliardami € HDP (2008) hospodářsky nejaktivnější oblastí ve Francii. V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností, stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací jako je UNESCO, OECD nebo ICC. Paříž je proto významným světovým kulturním, obchodním i politickým centrem. Počet obyvatel města činil v roce 2008 zhruba 2,2 miliónu, v celé aglomeraci pak asi 10,3 miliónů. Město je nositelem Řádu čestné legie, Válečného kříže 1914-1918 a Řádu osvobození. Slovo Paris je ve francouzštině mužského rodu a vyslovuje se [paʀ], v angličtině [ˈ]. Původní latinské jméno města bylo Lutetia [lutecia] nebo Lutetia Parisiorum (ve francouzštině Lutè [lytɛ], v češtině Lutécie), které později ustoupilo ve prospěch jména Paříž. Název je odvozen od galského kmene Parisiů, jehož jméno může pocházet z keltsko-galského slova parios, znamenajícího \"kotel\". Ovšem tato teze není zcela jistá. Jiní autoři se domnívají, že označení kmene Parisiů pochází z keltsko-galského slova parisio, znamenajícího \"pracující muži\" nebo \"řemeslníci\". Od počátku 20. století byla Paříž známá i pod slangovým jménem Paname [panam]. Toto lidové označení se objevuje především v písních, jak dokládá např. skladba Amoureux de Paname (Zamilovaný do Panamy, tj. Paříže) Renauda Séchana z roku 1975 \"Moi, j'suis amoureux de Paname, du béton. et du macadam...\" (\"Jsem zamilovaný do Paříže, betonové a makadamové...\") nebo píseň Loin de Paname (Daleko od Panamy, tj. Paříže) použitá ve filmu Paříž 36, která byla v roce 2010 nominována na filmovou cenu Oscar. Další autoři, obvykle Peršané, se domnívali, že Paříž je odvozena od slova Pars. Paříž byla osídlena kmenem Parsi z kraje Pars, která je dnes uváděna jako oblast v Íránu. Toto také může být důvod některých francouzských slov, která se vyslovují podobně jako slova v tamním jazyce. Obyvatelé Paříže jsou označování jako Pařížané, ve francouzštině jako Parisiens [paʀ̃] a v angličtině jako Parisians [pə] nebo [pə.ʒ̩z]. Slovo Parigot (znamenající \"Pařížan\" a vyslovující se [paʀ]) je někdy používáno ve francouzském slangu. Často je vnímáno jako hanlivé. Ovšem Parigot může někdy mít i kladný význam, jako například v písni Mimile (un gars d'Ménilmontant) od Maurice Chevaliera: \"C'est un gars d'Ménilmontant, un vrai p'tit Parigot...\" (\"Je to chlapík z Ménilmontant, opravdový malý Pařížan...\").", "question": "Najdeme v Paříži kanceláře Mezinárodní obchodní komory (ICC)?", "answers": ["V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností, stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací jako je UNESCO, OECD nebo ICC."]}
{"title": "Lisabon", "context": "Lisabon (portugalsky Lisboa /ližboa/) je hlavní a největší město Portugalska. Žije zde přibližně 507 tisíc obyvatel, aglomerace čítá více než 3 000 000 obyvatel. Jde o nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině a rozkládá se na relativně malé ploše 84,92 km2. Vzhledem k tomu, že současné hranice města jsou definovány v úzké návaznosti na jeho původní historické jádro, jsou všechna jeho předměstí jako Loures, Odivelas, Amadora a Oeiras formálně považována za samostatné obce v rámci jeho metropolitní oblasti. == Dějiny == Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př. n. l. fénické obchodní středisko. Fénický termín Allis Ubbo (čili \"bezpečný přístav\") je ostatně jedním z možných výkladů původu názvu Lisabon. Řekům bylo osídlení známo pod jménem Olissipo, které bylo převzato lidovou latinou ve formě Olissipona. Za punských válek stálo Olissipo na straně Římanů a stalo se za odměnu součástí Římské říše s rozsáhlými privilegii (pod názvem Felicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství na Pyrenejském poloostrově. Ve 4. a 5. století n.l. trpělo vpády Alanů a Vandalů a následně bylo začleněno do vizigótské říše. Někdy kolem roku 711 bylo město dobyto Maury (za nich se nazývalo al-ʾ, arabsky ا), kteří je ovládali až do r. 1147, kdy je v rámci reconquisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský král Afonso. Hlavním městem Portugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později – v roce 1255. Na přelomu 15. a 16. st., za vlády krále Manuela I., vzrostla důležitost města. V té době se Portugalsko stalo koloniální říší. Každý den připlouvalo do města několik lodí naplněných zbožím a Lisabon se brzy stal jedním z nejbohatších měst v Evropě.", "question": "Je Lisabon nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině?", "answers": ["Jde o nejzápadnější hlavní město na evropské pevnině a rozkládá se na relativně malé ploše 84,92 km2."]}
{"title": "Koroptev polní", "context": "Koroptev polní (Perdix perdix) je malý druh hrabavého ptáka z čeledi bažantovitých (Phasianidae). == Taxonomie == Rozlišuje se celkem 8 poddruhů: Koroptev polní holandská (P. p. sphagnetorum) – severovýchodní Nizozemí a severozápadní Německo Koroptev polní francouzská (P. p. armoricana) – Francie Koroptev polní pyrenejská (P. p. hispaniensis) – sever Pyrenejského poloostrova Koroptev polní italská (P. p. italica) – Apeninský poloostrov Koroptev polní ruská (P. p. lucida) – východní Evropa po Ural a severní Kavkaz Koroptev polní evropská (P. p. perdix) – zbytek areálu v Evropě včetně Velké Británie a Irska Koroptev polní západosibiřská (P. p. robusta) – Ural východně přes Kazachstán po severozápadní Sibiř a Kavkaz Koroptev polní maloasijská (P. p. canescens) – Turecko, Kavkaz, severozápadní Írán == Popis == Délka těla: 28–32 cm Rozpětí křídel: 45–48 cm Hmotnost: 350–450 g O něco větší než holub, zavalitá, s krátkým ocasem a nohama. Tváře a hrdlo jsou oranžovohnědé, hruď jemně vlnkovaně popelavě šedá, břicho bělavé s nápadnou podkovovitou černavě hnědavou skvrnou. Pohlaví jsou podobná, samec se liší sytějším zbarvením s výraznější kresbou a větší skvrnou na břiše. Mladý pták je celý žlutohnědý a šedohnědý bez skvrny na břiše. === Hlas === Při vzlétnutí vydává ostré \"prri prri prri\" nebo \"rik rik rik\". Obě pohlaví se často za soumraku a v noci ozývají také drsným, několikrát opakovaným \"kierrik\". == Rozšíření == Má evropsko-turkestánský typ rozšíření, s izolovanými populacemi na jihu Evropy a v Malé Asii. Úspěšně introdukována byla také do Severní Ameriky. Stálý pták. === Výskyt v ČR === V České republice hnízdí na většině území, nejpočetněji v nížinách a teplejších pahorkatinách, ale místy i vysoko v horách. V průběhu 20. století došlo na našem území k rapidnímu snížení početnosti. Zatímco ještě v roce 1935 se kmenové stavy v tehdejším Československu odhadovaly na 6 milionů kusů, roku 1965 byly jarní kmenové stavy odhadnuty na pouhých 772 824 kusů. Příčinami jsou zejména změny v zemědělském hospodaření, zahrnující scelování pozemků, mechanizaci a chemizaci (hlavně používání pesticidů). V posledních desetiletích se stavy opět pomalu navyšují; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadována na 9–18 tisíc párů, v období let 2001–03 na 11–22 tisíc párů. == Prostředí == Vyhledává otevřenou zemědělskou krajinu s remízky a jinými úkryty, hlavně na nebo v blízkosti obdělávaných polích.", "question": "Je Koroptev větší než holub?", "answers": ["O něco větší než holub, zavalitá, s krátkým ocasem a nohama."]}
{"title": "Charles Edouard Guillaume", "context": "Charles Edouard Guillaume (15. února 1861, Fleurier - 13. června 1938, Sè) byl francouzsko-švýcarský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1920), kterou obdržel za objev anomálií v niklové oceli (invar), což přispělo k rozvoji přesných měření. Vynalezl slitiny invar a elinvar. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Température de L'Espace\", La Nature, volume 24, 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Études thermométriques\". 1886. Guillaume, Charles-Edouard, \"Traité de thermométrie\". 1889. Guillaume, Charles-Edouard, \"Unités et Étalons\". 1894. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les rayons X\". 1896. Guillaume, Charles-Edouard, \"Recherches sur le nickel et ses alliages\". 1898. Guillaume, Charles-Edouard, \"La vie de la matiè\". 1899. Guillaume, Charles-Edouard, \"La Convention du Mè et le Bureau international des Poids et Mesures\". 1902. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les applications des aciers au nickel\". 1904. Guillaume, Charles-Edouard, \"Des états de la matiè\". 1907. Guillaume, Charles-Edouard, \"Les récents progrè du systè métrique\". 1907, 1913. Guillaume, Charles-Edouard, \"Initiation à la Mécanique\". V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Édouard Guillaume na anglické Wikipedii. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2 Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Edouard Guillaume ve Wikimedia Commons aldebaran.cz Official Nobel site Nobel Lectures, Physics 1901-1921, \" Charles-Edouard Guillaume - Biography\". Elsevier Publishing Company, Amsterdam.", "question": "Kde zemřel Charles Edouard Guillaume?", "answers": ["Sè"]}
{"title": "Adalbert Stifter", "context": "Adalbert Stifter (23. října 1805 Horní Planá - 28. ledna 1868 Linec) byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou vyhrocených vztahů mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. Díky jeho příkladným postojům ve vztazích mezi českým a německým obyvatelstvem zemí Koruny české, po něm bylo pojmenováno sdružení Adalberta Stiftera, které se zabývá podporou česko-německého porozumění. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny v Horní Plané nad Vltavou (Šumava), původně se jménem Albert. Poté, co otec zahynul při nehodě v roce 1817, vychovávala jej matka. Prací na hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček Franz Friepes (z matčiny strany) proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka vdala za pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal neštovice. Až do roku 1826 navštěvoval Stifter latinskou školu benediktinů v Kremsmünsteru. V tomto období, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se v něm rodí cit pro přírodu, literaturu i umění. V latinské škole byl nazýván \"Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis\" v překladu: \"Adalbert Stifter Čech Hornoplanský\". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračuje na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímá se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financuje jako soukromý učitel (má výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy si nenalezne stálé učitelské místo). Díky této práci také poznává svou první lásku, Fanny Greipelovou. Její rodiče však vztah ukončují na základě vrozené Stifterovy letargie a neschopnosti nalézt si pevné místo. V roce 1832 potkává Amalii Mohauptovou, dceru důstojníka z Kyjova na Moravě. V tomto roce také ukončuje studia ve Vídni. V letech 1833 až 1848 se živil částečně jako malíř, částečně jako spisovatel. Vznikly tehdy jeho první povídky. Po svatbě s Amalií (která byla modistkou) v roce 1837 zůstal pár dlouho bezdětný, což Stifter těžce nesl. Oba se ujali péče o Amaliinu neteř Julianu. S rodinou Stifter cestoval do své rodné vsi, také do Mnichova či Lince.", "question": "Kdy se narodil Adalbert Stifter ?", "answers": ["23. října 1805"]}
{"title": "Lawrencium", "context": "Lawrencium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Lawrencium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů. Lawrencium bylo poprvé připraveno 14. února roku 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč z izotopů kalifornia o hmotnosti 3 mg jádry boru 10B a 11B a bylo získáno lawrencium 257Lr s poločasem rozpadu 4,2 sekund. 252 98 Cf + 11 5 B → 258 103 Lr + 5 1 0 n Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjø Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest vynálezce cyklotronu Ernesta O. Lawrence. Je zajímavé, že zpočátku byl tomuto prvku přiřazen symbol Lw, ale v roce 1997 na zasedání IUPAC v Ženevě byla značka lawrencia změněna na Lr. Roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu oznámili pozorovaný vznik izotopu lawrencia 256Lr po reakci jader americia 243Am s atomovým jádrem kyslíku 18O.[zdroj? ] 243 95 Am + 18 8 O → 256 103 Lr + 5 1 0 n Dodnes je známo celkem 12 izotopů lawrencia, z nichž nejstabilnější je 262Lr s poločasem rozpadu 216 minut. N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois.", "question": "Kdy bylo poprvé připraveno lawrencium?", "answers": ["14. února roku 1961"]}
{"title": "Jeden svět", "context": "Jeden svět (anglicky One world) je mezinárodní festival dokumentárních filmů věnovaných problematice lidských práv. Festival je od svého vzniku v roce 1999 jednou z aktivit obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni. Patří k nejvýznamnějším festivalům tohoto druhu v Evropě a v roce 2007 získal čestné uznání (Honourable Mention for Peace Education) UNESCO za výchovu k lidským právům. Během festivalu je udělována mezinárodní lidskoprávní cena Homo Homini určená osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů. Festival se dělí na dvě části, veřejná část je každoroční přehlídkou dokumentárních filmů, Jeden svět na školách probíhá na základních (Jeden svět pro děti) a středních (Jeden svět pro studenty) školách po celý rok. Festival probíhá v Praze a dalších místech v ČR a v menším rozsahu i v dalších zemích. Vybrané filmy z minulých ročníku jsou zdarma dostupné k nekomerčnímu promítaní v rámci projektu \"PROMÍTEJ I TY\"! == Držitelé ceny Homo Homini == 2017: Pham Doan Trang (Vietnam) 2016: Výbor na obranu proti mučení 2015: jedenáct disidentů, bývalý vězňové takzvaného Černého jara (Kuba) 2014: Su'ád Nawfal (Sýrie) 2013: Sapijat Magomedovová (Dagestán) 2012: Intigam Alijev (Ázerbájdžán) 2011: Doctors Coordinate of Damascus (Sýrie) 2010: Ayimjan Askarov (Kyrgyzstán) 2009: Majid Tavakoli, Abdollah Momeni a íránské studentské hnutí v rozpětí dvou generací (Írán) 2008: Liou Siao-po (Čína) 2007: Su Su Nway, Phyu Phyu Thin, Nilar Thein (Barma) 2006: Světlana Gannuškinová (Rusko) 2005: Ales Bjaljacki a organizace Viasna (Bělorusko) 2004: Gheorghe Briceag (Moldavsko) 2003: Nataša Kandić, Centrum pro humanitární právo (Srbsko) 2002: Thich Huyen Quang, Thich Quang Do a Nguyen Van Ly (Vietnam) 2000: Zackie Achmat (JAR) 2001: Min Ko Nain (Barma) 1999: Oswaldo Payá Sardiňas (Kuba) 1998: Ibrahim Rugova (Kosovo) 1997: Szetó Wah (Čína) 1994: Sergej Kovaljov (Rusko) == Témata a termíny konání jednotlivých ročníků == == Odkazy == === Reference === === Prameny === cena homo homini [online]. Jeden svět 2005, rev. 2005 [cit. 2008-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-21. (česky) === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeden svět ve Wikimedia Commons", "question": "Jaké filmy jsou promítány na festivalu Jeden svět?", "answers": ["dokumentárních"]}
{"title": "Poušť", "context": "Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Kromě těchto tzv. horkých pouští existují také polární pouště v Grónsku či Antarktidě, tzn. v oblastech polárních tlakových výší. == Základní druhy pouští == Erg je písečná poušť pohyblivých dun. Na Sahaře je zastoupena poměrně málo, pokrývá pouze jednu pětinu rozlohy. Erg je skoro bez vegetace, výjimkou je jen pár tamaryšků. S ergy se setkáme na západní Sahaře (Erg Igidi, Erg Šeš, Erg Šigaga, Erg Šebbí, Velký západní a Velký východní erg), v Libyjské poušti a Nigeru (pouště Ténéré a Grand Erg de Bilma). Saharský písek je poměrně mladý, není mořského, nýbrž pevninského původu a představuje zvětralý kenozoický materiál. Reg nebo serír je šterkovitá (resp. oblázková) poušť a je to převažující typ na Sahaře. Hamada je kamenitá poušť s holými skalními výchozy a kameny. Příkladem může být Hamáda al-Hamrá v severozápadní Libyi nebo hamady na okraji pohoří Ahaggar, Tassili a Tibesti. Sebh je vzácný typ hlinité pouště. == Ekologie a klima == Obvyklá je řídká vegetace specifického typu (kaktusy a další sukulenty), byť se výjimečně mohou vyskytnout i rozsáhlejší porosty (např. \"lesy kaktusů\"). Klasičtější vegetace se vyskytuje pouze u zdrojů povrchové nebo podpovrchové vody (oázy a okolí řek). V některých typech pouští, kde příděl srážek padá naráz v úzkém časovém období, může existovat krátké vegetační období. Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště.", "question": "Vyskytují se pouště především v oblasti obratníků?", "answers": ["Pouště se vyskytují především v oblastech kolem obratníků."]}
{"title": "Londýn", "context": "Londýn (anglicky London s výslovností [ˈ] IPA) je hlavní město Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ležící na jihovýchodě země při ústí řeky Temže. Produkuje 20 % HDP Spojeného království a londýnská City je jedno z největších světových obchodních center. Londýn je společně s městy New York a Tokio jedním z nejdůležitějších měst na světě. Pojem Londýn se používá pro území vymezené jako jeden z anglických regionů - Velký Londýn. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Londýna. I když existují jisté známky roztroušených britských osad, první větší obec Londinium zde založili roku 43 Římané. Tato osada byla ale vypálena kolem roku 61 po útoku keltského vojska královny Boudiccy. Obnovená osada velmi dobře prosperovala a překonala svým významem Colchester. Ve 2. století, v době největší slávy, zde žilo asi 60 000 obyvatel. Do 7. století vybudovali Anglosasové novou osadu nazývanou Lundenwic asi 2 km proti proudu od původního římského města v místech současné Covent Garden. V ústí řeky Fleet zřejmě existoval rybářský a obchodní přístav. Roku 851 na město zaútočili Vikingové, kteří ho dobyli a vypálili. Král Alfréd Veliký později s Vikingy uzavřel mír a přestěhoval město pod ochranu původních římských hradeb. Za vlády dalších anglosaských králů město vzkvétalo jako středisko mezinárodního obchodu a důležité politické centrum. Přesto občasné útoky Vikingů pokračovaly a dosáhly svého vrcholu v roce 1013, kdy dánský král Knut město dobyl a donutil anglického krále Ethelreda II. k útěku.", "question": "U ústí jaké řeky leží Londýn?", "answers": ["Temže"]}
{"title": "Peří", "context": "Opeření dospělých ptáků je dvouvrstevné - na povrchu se nachází vrstva krycího peří, pod ní je pak hluboká péřová vrstva tvořená prachovitým, prachovým, štětečkovitým nebo vlasovým peřím, která má hlavně termoregulační funkci. Jednotlivé druhy peří se od sebe liší vzhledem, velikostí, stavbou i uspořádáním a jsou základními typy ptačího peří. Kromě těchto typů se u některých ptáků vyvinulo štětinovité peří, u tučnáků je krycí peří změněno do podoby tuhých šupin, u běžců zase došlo k redukci praporu obrysových per. Krycí peří (lat. pennae contourae generales) tvoří vnější vrstvu ptačího opeření. Pokrývá celý povrch těla a určuje jeho obrys, na určitých částech těla také došlo ke specializaci krycích per v souvislosti s létáním. Krycí peří je tvořeno obrysovými pery s pevnými prapory. Během postnatálního vývoje ptáků narůstá nejprve prachový šat mláďat – pápěří (neoptile). Narůstá zpravidla jen na určitých místech těla, zvaných pernice (pterylae), mezi nimiž jsou neopeřené nažiny (apteriae). V průběhu vývoje peří se zvyšuje metabolismus ptáků až o 30 %, což se projevuje jak zvýšenými nároky na výživu, tak i zvýšenou vnímavostí ke stresorům.", "question": "Jakou vrstvu ptačího opeření tvoří krycí peří?", "answers": ["vnější"]}
{"title": "Michal Malátný", "context": "Michal Malátný, vlastním jménem Michal Novotný, (* 30. června 1970 Jičín) je český zpěvák, frontman populární české skupiny Chinaski a příležitostný herec. Vystudoval činoherní herectví na DAMU. V roce 1994 nastoupil do angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. V roce 1996 si zahrál ve filmu Mňága - Happy end a v roce 2007 v komedii Chyťte doktora. Ve skupině Chinaski hraje na kytaru, zpívá a skládá texty. Od roku 2014 hostuje také v divadle Semafor ve hrách Osvobozené divadlo Semafor a Prsten pana Nibelunga. == Osobní život == Je ženatý. Má dcery Kateřinu (2009) a Frídu (2014). == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michal Malátný Michal Novotný v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Ve které kapele působí český zpěvák Michal Malátný?", "answers": ["Chinaski"]}
{"title": "Michael Palin", "context": "Michael Edward Palin (* 5. května 1943, Broomhill, Anglie) je britský komik, spisovatel a jeden z šesti členů komediální skupiny Monty Python. Studoval historii na univerzitě v Oxfordu, kde se seznámil s Terrym Jonesem, se kterým později společně psal skeče pro různé show na BBC. V roce 1966 si vzal svou současnou manželku Helenu Gibbinsovou, se kterou má tři děti. Od 80. let 20. století se začal věnovat natáčení cestovních dokumentů po celém světě. Mezi jeho nejúspěšnější patří například Od pólu k pólu nebo Kolem světa za 80 dní. Za jeho působení v televizi mu byl roku 2000 udělen Řád britského impéria. Od roku 2009 do 2012 byl prezidentem Royal Geographical Society. Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Palin ve Wikimedia Commons Michael Palin v Česko-Slovenské filmové databázi Palinův cestovatelský web", "question": "Co studoval Michael Edward Palin na univerzitě v Oxfordu?", "answers": ["historii"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně. Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury.", "question": "Ve kterém kraji se nachází město Uherské Hradiště?", "answers": ["Zlínském kraji"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydává Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních. Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze v Michalské ulici. Byl pohřben na Malostranském hřbitově na pražském Smíchově, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy. == Adresy pobytu, pamětní desky a pomníky == 1857–1867: Dům U Velkého střevíce (také dům U Velké boty), Vlašská 333/30, Praha - Malá Strana, 1867 (16. 1.) – 1870 (21. 11.): dům U Jelena (také U Pěti tykví), Michalská 440/11, Praha - Staré Město. Na fasádě je pamětní deska s textem: Zde žil a dne 21. listopadu 1870 zemřel KAREL JAR. ERBEN. == Dílo ==", "question": "Kde zemřel Karel Jaromír Erben?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "Finsko", "context": "Zamrzají i okolní moře. Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Díky tomu se zde dá zažít půlnoční slunce. Čím více na sever, tím je víc dnů, kdy je to možné. Na severním konci Finska v létě Slunce nezapadá po 73 dnů a v zimě nevyjde 51 dnů. V jižním Finsku pak v létě sice Slunce zapadá, ale nesetmí se. V době okolo letního slunovratu jsou noci takzvaně bílé. Okolo zimního slunovratu pak zde jsou nejkratší dny asi pět až šest hodin dlouhé. Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Finska. Finsko je parlamentní republika. Většina výkonné moci náleží vládě (Státní rada), kterou vede předseda vlády vybraný parlamentem. Státní rada je tvořená předsedou vlády, ministry jednotlivých ministerstev centrální vlády a také Kancléřem pro spravedlnost, který je nejvyšším ochráncem práv ve Finsku a dohlíží na zákonnost jednání veřejných činitelů a dodržování základních lidských práv. Podle finské Ústavy je nejvyšším zákonodárným sborem jednokomorový parlament (finsky Eduskunta). Ten může měnit Ústavu, odvolávat předsedu vlády a přehlasovat prezidentské veto. Jeho zákony nejsou předmětem soudního přezkumu[zdroj? ]. Navrhuje je Státní rada nebo některý z poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté období poměrným systémem. Volič může při volbách dávat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. Soudní systém je rozdělen mezi soudy s běžnou občanskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy řešící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí.", "question": "Je Finsko monarchie?", "answers": ["Finsko je parlamentní republika."]}
{"title": "Brom", "context": "Brom, chemická značka Br, lat. Bromum je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina. Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoinem Balardem. Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích. Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2-3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku. Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par. Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči. Ve sloučeninách se brom vyskytuje v mocenství Br -, Br +, Br 3+, Br5+ a Br7+. V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina bromovodíková HBr kyselina bromná HBrO odpovídá valenci Br+ v mocenství Br3+ je známa kyselina bromitá HBrO2 kyselina bromičná HBrO3 odpovídá valenci Br5+ Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform. Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A). Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9 Obrázky, zvuky či videa k tématu brom ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo brom ve Wikislovníku", "question": "Jakou chemickou značku má brom?", "answers": ["Br"]}
{"title": "Karel Jaromír Erben", "context": "Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice. == Život == === Dětství a studia === Karel Jaromír Erben se narodil v Miletíně 7. listopadu 1811. Původní příjmení jeho předků bylo však psáno Erban. Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však již 29. 12. 1811 zemřel. Ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl poruchou řeči. Základního vzdělání se mu dostalo v miletínské škole, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia.", "question": "Měl Karel Jaromír Erben dvojče?", "answers": ["Jeho rodičům – ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně – se narodila dvojčata Karel a Jan."]}
{"title": "Mateřídouška vejčitá", "context": "Kvete od července do října. == Výskyt == Roste téměř po celé Evropě až do poloviny evropské části Ruska. V České republice se vyskytuje mimo jižní Moravu. Preferuje nízké či pravidelně sekané louky, travnaté a kamenité svahy (například i hráze, železniční náspy apod.), paseky, okraje lesů, případně obrůstá hliněná mraveniště. Je tolerantní k půdnímu pH, vyžaduje ale substrát chudší na živiny. == Použití == Mateřídouškový čaj je účinný pří onemocněních horních cest dýchacích (kašel, chřipka, zánět průdušek), při poruchách zažívání spojených s plynatostí a kolikami (zvyšuje vylučování žaludečních šťáv). Rovněž navozuje klid, příjemný spánek, pomáhá při bolestech hlavy, závratích a nervových slabostech. Využívá se na výrobu čajů nebo jako koření. Dříve se prášek z usušených listů používal k odpuzování blech (odtud pochází název pulegioides - latinsky Pulex = blecha). == Účinné látky == Mateřídouška, jak je pro hluchavkovité typické, obsahuje množství silic (thymol, cymol, karvakrol, linalol, terpineol), kyselinu ursolovou, flavonoidy, flavony, karvanol, třísloviny a hořčiny. == Poddruhy == mateřídouška vejčitá / polejová pravá (Thymus pulegioides subsp. pulegioides) - běžný poddruh mateřídouška vejčitá / polejová kraňská (Thymus pulegioides subsp. carniolicus) - nemá lysé listy, v ČR jen v lomu u Hněvotína", "question": "Je možné mateřídoušku použít k výrobě čajů?", "answers": ["Využívá se na výrobu čajů nebo jako koření."]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír sjednaný roku 1742 Anglií. Dále uzavřel s Francií alianci a 19. září 1744 opět dobyl Prahu. Na sklonku roku 1744 navíc porodila sestra Marie Terezie – Marie Anna mrtvé dítě a sama dne 16. prosince 1744 zemřela. 31. ledna 1745 přivedla Marie Terezie na svět dalšího syna – Karla Josefa. I přes tuto radostnou událost vládla v Rakousku spíše špatná nálada, jelikož 4. června 1745 u Dobroměře a 30. září 1745 u Ždáru u Trutnova prohrálo Rakousko bitvy proti Fridrichu II. Rakousko společně s Anglií prohrálo ještě bitvu proti Francii dne 11. května 1745 u Fontenoy v Rakouském Nizozemí. Kvůli těmto prohraným bitvám a navíc kvůli strachu z útoku na Čechy Marie Terezie podepsala další mír (už třetí v řadě) s Fridrichem II. dne 25. prosince 1745 v Drážďanech, ve kterém se definitivně zřekla Slezska. Naopak, Fridrich II. přislíbil, že uzná Františka Štěpána za římskoněmeckého císaře.", "question": "Kdy Marie Terezie přivedla na svět syna Karla Josefa?", "answers": ["31. ledna 1745"]}
{"title": "Honduras", "context": "Honduras je stát v Střední Americe. Jeho sousedy jsou Guatemala na severozápadě, Salvador na jihozápadě a Nikaragua na jihu. Jihozápadní výběžek země je omýván vodami Pacifiku, z druhé strany má Honduras dlouhé pobřeží s Atlantickým oceánem. Administrativně se stát skládá z 18 departementů. V Hondurasu stále panuje neklidná politická situace. Pro průmysl je mimo jiné důležité zpracování mahagonového dřeva. Jméno Honduras, jež zemi dali Španělé, znamená ve španělštině hluboký záliv. Vychází z podoby zálivu u města Trujillo, které bylo prvním hlavním městem v Hondurasu. Je však možné, že název pochází z citátu Kryštofa Kolumba \"Gracias a Dios que hemos salido de estas honduras! \" (česky Díky bohu, že jsme unikli z těch zrádných hlubin! ), který Kolumbus pronesl poté, co přistál během tropické bouře na výběžku, jenž byl podle toho pak pojmenován Gracias a Dios. Aztékové jej ovšem nazývali v jazyce Nahuatl Zollan - Lugar de cordonices - Místo křepelek a v nahuatlu se tento název dodnes používá.[zdroj? ] Jméno pro křepelku - cordoniz - převzali Aztékové z jazyku Pipil, příbuznému Nahuatlu, kde má podobu sula (v Pipil) a zolli(v Nahuatlu).[zdroj? ] Jazykem Pipil se hovoří na území dnešního El Salvadoru, který s Hondurasem sousedí na jihozápadě. V západní části Hondurasu nedaleko hranice s Guatemalou se nacházelo v předkolumbovské době město Copán, které bylo jedním z center Mayské kultury.", "question": "Který stát je jihozápadním sousedem Hondurasu?", "answers": ["Salvador"]}
{"title": "Musala", "context": "Musala (bulharsky М) je s nadmořskou výškou 2925 m nejvyšší horou v Bulharsku a na celém Balkánu. Musala se nachází v pohoří Rila, v Rilském národním parku nedaleko hlavního města Sofie. Jméno hory vzešlo z \"Mus Allah\", \"Alláhova hora\" a pochází z období, kdy bylo Bulharsko součástí Osmanské říše. Staré bulharské jméno hory je Tangra. V letech 1949-1962 se jmenovala po sovětském vůdci Stalinovi. Musala je významná svojí bohatou florou, která zahrnuje například makedonskou borovici a bulharský smrk, a také faunou s velkým výskytem různých ptačích druhů. Musala má subarktické podnebí s dlouhými chladnými zimami a krátkými léty. Přes zimu teploty obvykle nepřekračují bod mrazu po několik měsíců. Přes léto se teploty zřídkakdy dostávají nad 14-15 °C. V období 1931-1970 byla absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota 18,7 °C a nejnižší -31,2 °C. Nejpohodlnější výstup na vrchol Musaly je z lyžařského střediska Borovec (Б), odkud je vrchol vzdálen přibližně 13 km. Asi 1 km jihozápadně od Borovce je vesnice Bistrica (Б), kde začíná červeně značená cesta. Ta po dalších 8 km nastoupá k chatě Musala (х М) ve výšce 2389 m n. m., kde je možné se občerstvit i přenocovat. Cesta dál stoupá k jezeru Ledenoto (Л е) (3 km od chaty Musala), u nějž ve výšce 2709 m n. m. stojí nejvyšší bulharský horský přístřešek zvaný Everest (х Л е), kde lze doplnit tekutiny, případně i přenocovat. Od něj už zbývá jen 1 km na vrchol ve výšce 2925 m n. m., kde se kromě vrcholové mohyly nachází i meteorologická a pozorovací stanice. Celý výstup trvá 6-7 hodin. Alternativou je přiblížení lanovkou z Borovce až na vrchol Jastrebec (Я) (2369 m n. m.) a odtud po hřebeni k chatě Musala a dál po zmíněné červeně značené cestě. Obrázky, zvuky či videa k tématu Musala ve Wikimedia Commons Výstup na Musalu na HoryInfo.cz Výstup na Musalu na CestouNecestou.com Výstup na Musalu na SummitPost.org (anglicky) Výstup na Musalu na Virtualmountains.co.uk (anglicky)", "question": "V jakém pohoří se nachází Musala?", "answers": ["Rila"]}
{"title": "Guambiano", "context": "Guambiano je jihoamerický domorodý jazyk barbakoské jazykové rodiny. Hovoří jím asi 23 500 domorodců v andské části Kolumbie. Tento jazyk se vyučuje na školách a jeho písmem je latinka.", "question": "Jaké písmo používá jazyk Guambiano?", "answers": ["latinka"]}
{"title": "Owen Chamberlain", "context": "Owen Chamberlain (10. července 1920, San Francisco, Kalifornie, USA - 28. února 2006, Berkeley, Kalifornia) byl významný americký fyzik, který svým výzkumem srážek protonů a návrhy detektorů částic přispěl nemalou měrou k rozvoji experimentální částicové fyziky. Proslavil se zejména objevem antiprotonu, za což obdržel společně s Emiliem Segrè Nobelovu cenu za fyziku v roce 1959. Byl profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley v letech 1958-1989 a od roku 1989 emeritním profesorem. Byl členem Americké fyzikální společnosti (Fellow of the American Physical Society) a americké Národní akademie věd (National Academy of Sciences) a za svůj život získal řadu ocenění. Owen Chamberlain se narodil 10. července 1920 v San Franciscu. Jeho otec W. Edward Chamberlain byl radiolog se zájmem o fyziku a jeho matka se za svobodna jmenovala Genevieve Lucinda Owen. Studoval fyziku na Dartmouth College v Hanoveru (New Hampshire, USA), kde získal bakalářský titul (A.B.) v roce 1941. Poté přešel na Kalifornskou univerzitu do Berkeley, ale jeho studia byla přerušena zapojením se Spojených států amerických do 2. světové války. Začátkem roku 1942 se Chamberlain zapojil do tajného projektu Manhattan v Los Alamos (New Mexico, USA), jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu. Chamberlainovým úkolem byl výzkum jaderných srážek se středně energetickými neutrony a přirozeného štěpení těžkých prvků. Na tomto projektu pracoval společně s Emiliom Segrè jak v Los Alamos, tak v Berkeley. Po válce pokračoval v postgraduálním studiu na Chicagské univerzitě pod vedením slavného fyzika Enrica Fermiho. Fermi měl velký význam pro budoucí vědeckou dráhu Chamberlaina, neboť ho motivoval a podpořil, aby se namísto prestižní teoretické fyziky začal věnovat experimentální fyzikou. Ve své doktorské práci se zabýval difrakcí pomalých neutronů a titul Ph.D. obdržel oficiálně od Chicagské univerzity v roce 1949. V roce 1948 přijal Chamberlain učitelské místo na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde byl později v roce 1958 jmenován profesorem fyziky.", "question": "Kdy zemřel Owen Chamberlain?", "answers": ["28. února 2006"]}
{"title": "Oxetan", "context": "Oxetan (systematický název 1,3-propylenoxid) je cyklická organická sloučenina, známý izomer propylenoxidu. Rozpouští se ve vodě, alkoholu, etherech a velice dobře v acetonu a jiných organických rozpouštědlech. Pokud je tato sloučenina zahřáta na teplotu rozkladu vydává štiplavý kouř a dráždivé páry. Při úniku se rychle rozkládá (fotochemické reakce a rychlý výpar). Testování na zvířatech prokázalo tuto sloučeninu jako vysoce karcinogenní, genotoxicita nebyla zatím prokázána. == Využití == Oxetan je využit při výrobě takzvaných světlo-emitujících diod (OLED). Využívá se také při polymeraci a má velký potenciál využití ve farmacii právě díky jeho fotochemické reaktivnosti. Je schopný tvořit jakousi kostru pro vznik různorodým komplexních molekul, které se dají využít jako léčiva, ochranné prostředky zemědělských plodin apod. Látky modifikované oxetanem se rychleji dostávají do buněk a mohou například tlumit genovou expresi (přepis a translaci genů do proteinů). Tím je možné regulovat takzvané protoonkogeny, způsobující rakovinu. Výzkum je zatím ale spíše v začátcích a ani toxicita této látky není zatím plně prozkoumána. == Reference == Oxetan na PubChem Oxetan na Hazardous Substances Data Bank Gómez-Bombarelli R, et all. Alkylating potential of oxetanes. Chem Res Toxicol, 2010, 19;23(7):1275-81. doi: 10.1021/tx100153w. Wuitschik G, et all. Oxetanes in drug discovery: structural and synthetic insights. J Med Chem. 2010 Apr 22;53(8):3227-46. doi: 10.1021/jm9018788. Wang M, et all. The oxetane ring in taxol. J Org Chem. 2000 Feb 25;65(4):1059-68. Pradeepkumar PI, et all. Synthesis, physicochemical and biochemical studies of 1',2'-oxetane constrained adenosine and guanosine modified oligonucleotides, and their comparison with those of the corresponding cytidine and thymidine analogues. J Am Chem Soc. 2004 Sep 22;126(37):11484-99.", "question": "Je pravda, že Oxetan není rozpustný ve vodě?", "answers": ["Rozpouští se ve vodě, alkoholu, etherech a velice dobře v acetonu a jiných organických rozpouštědlech."]}
{"title": "Moták pochop", "context": "Začátkem května snáší samice v dvoudenním intervalu 3–6 bělavých vajec, která zahřívá po dobu asi jednoho měsíce. Samec samici na hnízdě nestřídá, ale přináší jí potravu po celou dobu sezení na vejcích i po vylíhnutí mláďat – samice přinesenou kořist porcuje a mláďata krmí. Na hnízdě mláďata stráví asi šest týdnů, v nebezpečí se rozlézají po okolí. Do hnízda se na noc někdy vrací i po dosažení vzletnosti. Potravu tvoří především drobní hlodavci, ale i jiní savci, ryby a ptáci. Hlavním lovištěm jsou břehy rybníků, slepých a hustě zarostlých říčních ramen, rákosiny, louky a zamokřená místa v blízkosti vod. Nad takovou krajinou létá pochop nízkým, značně neurovnaným (jakoby potácivým) letem, který mu umožňuje vyhledávat potravu na zemi i ve vodě. Nikdy neloví ve vzduchu . Moták pochop je tažný druh, který na zimoviště v jižní Evropě a Africe odlétá v srpnu až říjnu a ze zimovišť přilétá během března a dubna. V ČR hnízdí odhadem max. 1700 párů, přičemž četnost výskytu motáka pochopa má mírně vzrůstající tendenci. Obrázky, zvuky či videa k tématu Moták pochop ve Wikimedia Commons Galerie Moták pochop ve Wikimedia Commons hlasová ukázka v projektu Českého rozhlasu \"Hlas na tento den\"", "question": "Kdy moták pochop odlétá na zimoviště?", "answers": ["v srpnu až říjnu"]}
{"title": "Genitální bradavice", "context": "Mohou být způsobeny HPV kmeny 6, 11, 30, 42, 43, 44, 45, 51, 52 a 54; a za 90 % případů genitálních bradavic jsou zodpovědné HPV typy 6 a 11. Jiné typy HPV způsobují karcinom děložního hrdla a většinu z análních karcinomů. Genitální HPV infekce mají ve Spojených státech odhadovanou prevalenci mezi 10 až 20 % a klinický projev u 1 % dospělé sexuálně aktivní populace. Přibližně 80 % nakažených je ve věku 17–33 let. Přestože léčba může bradavice odstranit, neodstraní HPV, takže po léčbě může dojít k opětovnému vzniku bradavic (v 50–73 % případů), či jejich spontánnímu vymizení. Genitální bradavice můžeme obvykle identifikovat podle jejich vzhledu. Pro jejich lepší zviditelnění lékaři při diagnostice používají roztok kyseliny octové. Důležité je jejich odlišení od zhoubného kožního bujení (rakoviny), proto při nejisté diagnóze má být vždy odebrán vzorek tkáně k mikroskopickému vyšetření. Totéž platí pro ženy s bradavicemi na děložním hrdle. Odebrané vzorky jsou následně odeslány na HPV DNA test, s jehož pomocí lze stanovit, zda se jedná o typ viru HPV, který je zodpovědný za vznik karcinomu děložního čípku. Léčba genitálních bradavic patří vždy do rukou lékaře. Rozhodně nepoužívejte k jejich léčbě volně dostupné přípravky, které si koupíte v lékárně. Vždy navštivte kožního lékaře, který vám předepíše vhodná léčiva a doporučí vhodný postup léčby. Mezi nejčastěji používané způsoby léčby genitálních bradavic patří přípravky Aldara (Imiquimod) a Condylox, Wartec či Warticon (Podophylox).", "question": "Podle čeho můžeme identifikovat genitální bradavice?", "answers": ["podle jejich vzhledu"]}
{"title": "Konopí", "context": "ĆSÚ udává osetou plochu v ČR technickým konopím na 427 ha v roce 2015. Nárůst oproti roku 2014 o 300 ha je velmi výrazný . Paragraf č. 285 trestního zákoníku od 1. 1. 2010 stanovil, zjednodušeně citováno, že ten kdo pro svou potřebu přechovává nebo pěstuje v malém množství konopí s obsahem THC nad 0,3% , dopouští se přestupku a může být potrestán pokutou až 15 000 Kč a ten kdo totéž činí s větším množstvím, dopouští se trestného činu. Nabízení nebo prodej je však vždy trestným činem. Konopí indické (Cannabis indica Lam.), je košatější než konopí seté a má širší listy. Má stejně jako konopí seté na listech a samičích květenství vrstvičku pryskyřice, která obsahuje kanabinoidy, pro které se především pěstuje. Konopí rumištní (Cannabis ruderalis Jan.), je plevelnou rostlinou zavlečenou k nám ze sibiřské oblasti. Dorůstá výšky do 1,5 m, stonek je tenký, větvený, slabě olistěný. Jedná se o planou formu konopí, u které obsah delta-9-THC není významný. V Evropě se s ním běžně setkáme v Rumunsku či Bulharsku kolem cest, ale nalézt jej můžeme i u nás - podél Dyje či na Pálavsku. Konopí bylo používáno v mnoha civilizacích, od Asie po Evropu (a později Severní Ameriku) již od neolitu.", "question": "Odkud k nám bylo zavlečeno konopí rumištní?", "answers": ["sibiřské oblasti"]}
{"title": "Barbie", "context": "Barbie je světově nejznámější a nejprodávanější panenka, poprvé představená na American International Toy Fair (největší veletrh hraček na Západě) 9. března 1959. Panenku vyrábí společnost Mattel, Inc. aj Barbie DVD Nejlépe prodávaná Barbie v historii firmy byla Totally Hair Barbie (známá mimo USA jako \"Ultra Hair Barbie\"), vytvořená v roce 1992. Většina panenek Barbie a jejich příslušenství je vyráběna v poměru přibližně 1 : 6. Vynálezkyní panenky Barbie byla paní Ruth Handlerová. Vytvořila jí pro svou dceru Barbarru, po které panenku také pojmenovala. Barbie si zahrála také ve filmech. Barbie má romantický vztah se svým přítelem Kenem (Ken Carson), který se po jejím boku poprvé objevil v roce 1961 v televizní reklamě. Skipper - patnáctiletá sestra Barbie Stacie - dvanáctiletá sestra Barbie Chelsea - třiletá sestra Barbie Todd - dvouletý bratranec Barbie Ken - přítel Barbie Sauhy - blízký kamarád tříleté Chelesy Scott - přítel Skipper Midge - nejlepší kamarádka Barbie Spoooty - nejlepší kamarádka Skipper Kessy - dítě Midge Olia -. sestra Midge Mahyts - kluk, který se zamiloval do Chelesy Barbara - sestřenice Midge Niky - nejlepší kamarádka Barbie Tereza- nejlepší kamarádka Barbie Summer - nejlepší kamrádka Barbie Rakel - slečna, jenž má zájem o Kena Ryan - bratr Rakel (chce Kenovi ukrást Barbie. ) Barbie Louskáček (2001) Barbie Růženka (2002) Barbie Labutí jezero (2003) Barbie princezna a švadlenka (2004) Barbie Fairytopia (2005) (první část pěti dílů Fairytopia) Barbie. kouzlo pegasů (2005) Barbie sestry jedou kempovat (2005) Barbie Hvězdy Hollywood (2005) Barbie Mermaidia ( mořská víla ) (2006) (druhý díl Fairytopia) Barbie deníček (2006) Barbie. 12 tančících princezen (2006) Barbie Kouzlo duhy (2007) (třetí díl Fairytopia) Barbie princezna z ostrova (2007) Barbie motýlí víla (2008) (čtvrtý díl Fairytopia) Barbie diamantový zámek.", "question": "Která společnost vyrábí panenku Barbie?", "answers": ["Mattel, Inc"]}
{"title": "Voltaire", "context": "ISBN 80-205-0009-X. Kromě vybraných hesel z Filozofického slovníku a ukázek z Pojednání o metafyzice a z Elementů Newtonovy filozofie, obsahuje výbor výňatky z Myšlenek o vládě a ze Závěrů z dějin, které seznamují s Voltairovými názory filozoficko-historickými, náboženskými a politickými. Ukázky jsou doplněny úvodní studií o Voltairově životě a o významu jeho díla. VOLTAIRE. Voltaire: myslitel a bojovník. 1. svazek. Filosofie [a] náboženství. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1957. 599 s. První svazek je uveden studií Ivana Svitáka \"Humanista Voltaire\" (str. 5-104) a dále obsahuje Voltairovy stěžejní filosofické práce: Filosofické (. neboli Anglické) listy, Pojednání o metafysice, Výklad knihy o základech fysiky, Báseň o pohromě lisabonské v r. 1755, Nevědomý filosof, Je třeba se rozhodnout, vybraná hesla z Filosofického slovníku a Dialogy mezi A, B a C. Voltaire v nich informuje o hospodářských a politických poměrech v soudobé Anglii, vyslovuje své názory na různé filosofické, náboženské a přírodovědecké problémy a seznamuje s předními představiteli filosofie a vědy 17. a 18. století. VOLTAIRE. Voltaire: myslitel a bojovník. 2. svazek. Církev, stát a právo. Vyd. 1.", "question": "Pod jakým jménem je znám francouzský filozof a spisovatel François Marie Arouet?", "answers": ["Voltaire"]}
{"title": "Spalovač mrtvol", "context": "Spalovač mrtvol je československý film režiséra Juraje Herze z roku 1968, natočený podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. Jedná se o hororovou černou komedii, která je svým vyzněním řazená k následovníků filmů německého expresionismu a k filmům české nové vlny. Film byl za Československo navržen na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film za rok 1969, do nominačního výběru se ale nedostal. Na katalánském mezinárodním festivalu byl za ztvárnění hlavní role oceněn Rudolf Hrušínský starší a za nejlepší kameru Stanislav Milota. Na serveru ČSFD je k únoru 2017 hodnocen jako šestý nejlepší československý film všech dob. Hlavní postava filmu Karel Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský st.) je zaměstnanec krematoria, který má svou práci opravdu rád, což se promítá i do vztahů k jeho blízkým. Příběh se odehrává za nastupující nacistické okupace, jejíž atmosféra je podobně neradostná. Film sleduje psychologickou proměnu hlavního hrdiny. Film byl točen na super 16mm film v poměru 1:1,66 černobíle. V Československu byl poprvé uveden do kin 14. března 1969, ale okamžitě po premiéře byl uložen do trezoru a znovu byl uveden až 1. srpna 1990. Příběh se odehrává na pozadí politických změn sklonku 30. let 20. století v Československu. Pro děj se též stala důležitou smrt dalajlámy Tubtäna Gjamccha v roce 1933. Vlastní děj se potom zaměřuje na psychologii spořádaného otce rodiny a vzorného zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla, který spolu s pádem zlaté éry první republiky mění svůj charakter až do patologické polohy. Na konci filmu, tedy po vytvoření protektorátu, se stává z Kopfrkingla vrah své milované rodiny, příslušník strany (NSDAP), od které je pověřen šéfováním nových plynových žárovišť. Deformace jeho psychiky je ještě umocněna návštěvami snového \"tibetského vyslance\", který ho nazývá novým dalajlámou a buddhou.", "question": "Kdy byl natočen film Spalovač mrtvol?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Svatopluk", "context": "Svatopluk je prastaré slovanské jméno, které se vykládá jako silný, silný v plucích, ve svém vojsku. V českém občanském kalendáři má svátek 23. února. Svante, Svantepolk – švédsky Svjatopolk – rusky, ukrajinsky, bělorusky Świetopelk – polsky Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999–2002) je –1,8%. Svatopluk I., kníže velkomoravský Svatopluk II., kníže nitranský Svatopluk Olomoucký, kníže český Svatopluk Beneš, český herec Svatopluk Čech, český spisovatel Svatopluk Doseděl, český spisovatel Svatopluk Havelka, český hudební skladatel Svatopluk Innemann, český. režisér Svatopluk Káš, český lékař, spisovatel a humorista Svatopluk Karásek, farář, písničkář a poslanec Svatopluk Matyáš, český herec Svatopluk Skládal, český herec Svatopluk Skopal, český herec Svjatopolk Vladimirovič, kijevský kníže Svante August Arrhenius.", "question": "Kterého dne se slaví podle českého kalendáře svátek mužského jména Svatopluk?", "answers": ["23. února"]}
{"title": "Želatovice", "context": "Želatovice jsou obec ležící v okrese Přerov. Jejich katastrální území má rozlohu 446 ha. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1282. V roce 2016 zde žilo 545 obyvatel. Socha sv. Jana Nepomuckého", "question": "Za jakého roku pochází první písemná zmínka o obci Želatovice?", "answers": ["1282"]}
{"title": "Petřínská rozhledna", "context": "Práce podle plánů inženýrů Františka Prášila a Julia Součka byly započaty 16. března a dokončeny 20. srpna roku 1891, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena. 5. 7. 1938 vypukl na vrcholu rozhledny požár, jehož příčinou byl zřejmě elektrický zkrat ve výtahové kabině. Evakuováno bylo sto návštěvníků rozhledny. Hašení požáru bylo vzhledem k výšce rozhledny komplikované, ale po půl hodině se hasičům podařilo požár dřevěné konstrukce pod oplechovanou střechou uhasit. Do poloviny srpna 1938 byla rozhledna opravena a zpřístupněna veřejnosti. Během své návštěvy okupované Prahy (15. až 16. března 1939) vyslovil Adolf Hitler přání, aby byla Petřínská rozhledna zbourána, jelikož údajně kazila výhled z Pražského hradu. Přání ale nebylo nikdy během okupace vyhověno. 1. května 1953 byl na rozhledně uveden do provozu televizní vysílač. Tehdy byl zrušen výtah, aby tubus vyplnily kabely a napáječe. Kabina v prvním patře také začala sloužit spojům, kterým byla celá věž předána. Místo královské koruny byla na vrchol umístěna televizní anténa a později anténní nástavec tubusu. V 60. letech 20. století byly na vrcholu rozhledny umístěny další vysílací antény pro televizní a rozhlasové vysílání.", "question": "V kterém městě se nachází petřínská rozhledna?", "answers": ["Prahy"]}
{"title": "Fudži", "context": "Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふ, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふ, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富 nebo 富, první znak z 富, Fudži a 岳, hora). Literatura uvádí, že část Fudži- je původem z jazyka autochtonních Ainů s významem bohyně ohně. == Náboženství == Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu – uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře. == Umění == Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře stylu ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí. Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá. Renomovaný japonský fotograf Kójó Okada (岡 紅, 1895 – 1972) fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době. == Zajímavosti == Mount Taranaki ležící na Novém Zélandu je z některých úhlů tak podobná hoře Fudži, že byla použita jako její zástupce v několika filmech, např. v Posledním samuraji. Velmi podobný hoře Fudži je také Volcán Osorno v jižním Chile. I sopka St. Helens v americké státě Washington byla díky své symetrii a vrcholku pokrytém sněhem a ledem někdy označována jako \"Fudžisan Ameriky\". Erupce z roku 1980 však výrazně změnila její podobu. == Odkazy == === Reference === === Související články === Erupce Hóei hory Fudži === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Fudži ve Wikimedia Commons (anglicky) Webové kamery na hoře Fudži (anglicky) Satelitní snímek na Google Maps (anglicky) Hora Fudži na Wikivoyage (anglicky) PDMZ.com's year-round pictures of Mt. Fuji (anglicky) Informace o výstupu na Fudži Galerie Fudži ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší hora Japonska?", "answers": ["Fudži"]}
{"title": "Borneo", "context": "Borneo (v Indonésii Kalimantan) je třetí největší ostrov světa s rozlohou 743 330 km2. Nachází se v jihovýchodní Asii mezi Indickým oceánem a Tichým oceánem. Na Borneu se rozkládal většinou deštný prales, jenž patří k nejstarším deštným lesům na světě a který je v současnosti velice ohrožen rychlou deforestací. Je to domov mnoha druhů živočichů i rostlin. Nejvyšší hora Bornea se jmenuje Gunung Kinabalu a dosahuje nadmořské výšky 4095 m n. m. Na Borneu je také největší jeskynní sál na světě (Sarawacká síň). Politicky je rozdělený na Indonésii, Malajsii (Sarawak, Sabah) a Brunej. Město Martapura je proslulé po celé jihovýchodní Asii svým trhem s diamanty, drahými kameny a zlatem. Ve vnitrozemí ostrova žijí domorodí Dajákové, kteří byli ještě na začátku 20.století obávanými lovci lebek. Na pobřeží žijí muslimští Malajci a také etničtí Číňané, kteří tvoří 29% populace Sarawaku a 18% obyvatel Západního Kalimantanu. V rámci vládního programu transmigrace se do indonéské části Bornea přistěhovalo mnoho migrantů z přelidněné Jávy, což vedlo ke konfliktům s Dajáky. Ostrov je pokrytý deštným pralesem, kde rostou endemické rostliny. Roste zde více než 15 000 druhů vyšších rostlin, z čeho je 3000 druhů stromů. Žije zde 221 suchozemských savců. Typickými představiteli místní fauny jsou slon indický bornejský (Elephas maximus borneensis), nosorožec sumaterský a orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), kahau nosatý (Nasalis larvatus), levhart Diardův / pardál ostrovní (Neofelis diardi), trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), několik vzácných ptačích druhů, dlouhoocasí makaci a také četné druhy motýlů. Název Borneo je portugalským zkomolením názvu Brum. Indonéský název zní Kalimantan. Zejména v Indonésii je ostrov označován výhradně tímto jménem. Někdy označuje pojem Kalimantan pouze část ostrova, která je pod správou Indonésie. Seznam největších ostrovů Palmový olej Obrázky, zvuky či videa k tématu Borneo ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo Borneo ve Wikislovníku", "question": "Kde se nachází největší jeskynní sál na světě?", "answers": ["Na Borneu"]}
{"title": "Albert Einstein", "context": "Vztah mezi hmotností a energií lze využít k objasnění, jak jaderné zbraně mohou produkovat tak ohromné množství energie. Měřením hmotnosti atomových jader a jejím vydělením atomovým číslem se dá snadno spočítat vazebná energie, která je uvězněná v různých atomových jádrech. Rozdíly nám umožňují vypočíst, kolik energie se uvolní při přeměně jednoho jádra v jiné. Například v případě rozštěpení jádra uranu je toto číslo ohromující. Podle Umberta Bartocciho, historika matematiky z Univerzity v Perugii, byla Einsteinova slavná rovnice poprvé publikována již dva roky před tím Olintem De Prettoem, průmyslníkem z italské Vicenzy. Toto tvrzení není obecně přijímáno jako pravdivé nebo důležité, De Pretto mohl rovnici publikovat již dřív, ale byl to až Einstein, kdo ji spojil s teorií relativity. == Zralá léta == V roce 1906 byl Einstein povýšen na revizora druhé třídy. V roce 1908 bylo Einsteinovi uděleno oprávnění učit v Bernu jako soukromý docent, který neměl nic společného s univerzitou. Einsteinův druhý syn Eduard se narodil 28. července 1910. === Pražský pobyt (1911–1912) === V roce 1911 se Einstein stal profesorem na pražské německé univerzitě – na tři semestry. V té době úzce spolupracoval s Marcelem Grossmannem. V Praze bydlel od 1.září 1911 se svou ženou Milevou v Třebízského ulici číslo 1215 (dnes Lesnická) . Einstein, a zejména jeho manželka Mileva, ale v Praze nebyli moc šťastní, rodina tu dlouho nepobyla. V srpnu 1912 se stěhují do Curychu (již potřetí). Einstein v době svého pražského pobytu navštěvoval salón v domě U jednorožce na Staroměstském náměstí.", "question": "V kterém roce se stal Einstein profesorem na Pražské univerzitě?", "answers": ["1911"]}
{"title": "Brno", "context": "=== Divadla === V Brně můžeme nalézt nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě, kterou je divadlo Reduta na náměstí zvaném Zelný trh. Divadelní tradice v Brně má mít kořeny až do 17. století, kdy se v tehdejší městské taverně, dnešní Redutě, odehrávaly občasné divadelní produkce pravděpodobně již v 60. letech 17. století, ovšem vlastní divadlo lóžového typu bylo v tomto komplexu vystavěno až roku 1733. První doložené profesionální a česky hrané představení se odehrálo roku 1767 opět v Redutě, šlo o představení Zamilovaný ponocný provedené bádenskou divadelní společností, tentýž rok zde koncertoval Wolfgang Amadeus Mozart se svojí sestrou Annou Marií. Mozartova rodina totiž tou dobou v Brně trávila Vánoce, tuto vzácnou návštěvu dodnes připomíná soška malého Mozarta před Redutou a jeho jméno nese i Mozartův sál v Redutě. Národní divadlo Brno je jedním z předních představitelů operní, činoherní a baletní scény města Brna, pod názvem Národní divadlo v Brně zahájilo svoji činnost roku 1884. Dnes do správy této instituce patří Mahenovo divadlo postavené roku 1882, Janáčkovo divadlo postavené roku 1965 a divadlo Reduta, která je onou nejstarší divadelní budovou střední Evropy. S Národním divadlem v Brně je spjata také osobnost světově uznávaného skladatele Leoše Janáčka. Zajímavostí je, že Mahenovo divadlo se stalo prvním plně elektricky osvětleným divadlem na evropském kontinentu, kvůli tomu musela být v blízkosti divadla dokonce postavena malá parní elektrárna a sám Thomas Alva Edison přijel roku 1911 do Brna zhlédnout svůj výtvor. Jedním z nejvýznamnějších. představitelů brněnského divadla je také Městské divadlo Brno, jehož historie sahá do roku 1945, a které zahrnuje scénu hudební a činoherní, oboje velmi úspěšné, vstupenky bývají brzy vyprodány a divadelní uskupení navíc v každém roce odehraje na 150 představení v zahraničí. Dále v Brně působí řada divadel jako jsou autorské scény Divadlo Bolka Polívky, loutkové divadlo Radost, Divadlo Vaňkovka pro děti, dále Divadlo Polárka, G Studio, Divadlo v 7 a půl (Kabinet múz), Divadlo na Orlí (hudebně-dramatická laboratoř JAMU) a další. Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo a Divadlo U stolu spolupracují v rámci Centra experimentálního divadla.", "question": "Které brněnské divadlo bylo jako první plně elektricky osvětleno?", "answers": ["Mahenovo divadlo"]}
{"title": "Granuloma inguinale", "context": "Granuloma inguinale, známá též jako donovanóza, granuloma venereum či inguinální granulom, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je bakterie Calymmatobacterium granulomatis. Tato nemoc, která byla poprvé popsána v roce 1882, postihuje kůži a podkoží genitálií a přilehlých oblastí. Jedná se o vzácnou pohlavní nemoc, která je v některých částech světa endemická, vyskytující se především v tropech a subtropech v oblastech Afriky, jihovýchodní Asie, Karibiku, Austrálie, Indie, Nové Guineje a dalších převážně rozvojových zemích (v jiných zemích je výskyt způsobem většinou díky migraci). Inkubační doba nemoci se pohybuje od 1 do 12 týdnů. Po uplynutí inkubační doby se začne tvořit vřed, častěji větší množství vředů. Ty se posléze spojují, praskají, krvácejí a značně destruují nejenom tkáň pohlavního ústrojí, ale i tkáň řitního otvoru a třísel. Ve stejnou dobu probíhá hojení prostřednictvím vazivových jizev. Neléčená nemoc může způsobit vážné následky. Terapie probíhá podáváním antibiotik či sulfonamidů, někdy je však nezbytný chirurgický zákrok.", "question": "Ve kterém roce byla poprvé popsána granuloma inguinale?", "answers": ["1882"]}
{"title": "Bratři v triku", "context": "Bratři v triku je filmové studio vyrábějící animované filmy už od roku 1945. Tehdy bylo jedním ze samostatných ateliérů, studií, tvůrců animace, které a kteří byli za totality bez výjimky dotlačeni pod centrální dozor státního podniku Krátký film. Slavné logo studia, tři uklánějící se chlapečky v pruhovaných tričkách, navrhl pozdější autor slavného Krtečka Zdeněk Miler. V tomto studiu vzniklo přes 1600 animovaných filmů, které získaly stovky mezinárodních ocenění včetně Oscara za krátkometrážní film Munro. Dnes má toto oddělení privatizovaného Krátkého filmu a.s. 35 zaměstnanců. Specializuje se na kreslené filmy a úzce spolupracuje s dalším oddělením Krátkého filmu, Studiem Jiřího Trnky – původně samostatným studiem Jiřího Trnky, postiženým stejným osudem jako ostatní – které vyrábí filmy loutkové. Krátký film Praha a.s.", "question": "Od kdy vyrábí studio Bratři v triku animovane filmy?", "answers": ["od roku 1945"]}
{"title": "RRNA", "context": "rRNA neboli ribozomální RNA je druh RNA, který se podílí spolu se specifickými bílkovinami na tvorbě ribozomu. Protože se rRNA nachází uvnitř ribozomu, je pravděpodobně zodpovědná za jeho funkci. rRNA je ribozym (vykazuje katalytickou aktivitu) a má se za to, že funguje jako peptidyltransferáza (hraje klíčovou roli ve vytváření peptidových vazeb při syntéze proteinů). Je nejhojnějším typem RNA (až 80 % hmotnosti všech RNA v buňce). U prokaryotických organismů jsou 3 různě velké rRNA (23S, 16S, 5S), u eukaryotických buněk až 4 druhy rRNA (28S, 18S, 5,8S, 5S). Je jednovláknová, ale určité části molekul mají strukturu dvojité šroubovice. Vzniká v jadérku. sekvenace rRNA umožňuje vědcům nahlédnout do příbuzenských vztahů mezi biologickými druhy, protože geny, které ji kódují, mají nízkou variabilitu. Geny pro rRNA jsou kódovány na tzv. NA. Preribozomální RNA (pre-rRNA) je velká molekula RNA sloužící jako primární transkript (prekurzor), jehož sestřihem vznikají tři důležité eukaryotické rRNA molekuly, 5.8S, 18S a 28S. Celková velikost pre-rRNA (v jednotkách sedimentační konstanty) činí 38S u octomilky, 40S u drápatky a 45S u lidských HeLa buněk. Transkripce genů pro pre-rRNA probíhá v jadérku. Posléze dochází k jejich maturaci na skutečnou ribozomální RNA. Bakterie také mají pre-rRNA, ale situace je mírně odlišná.", "question": "Jaká je velikost pre-rRNA u octomilky?", "answers": ["38S"]}
{"title": "Zuzana Navarová", "context": "Nerez antologie: Masopust, Na vařený nudli, Ke zdi (+ bonusy) (1995) Co se nevešlo (pozdní sběr) (2001) Nej nej nej (2001) Smutkům na kabát (2005) – výběr písní Zuzany Navarové včetně několika písní Nerezu Do posledního dechu (2006) – výběr písní Zdeňka Vřešťála včetně několika písní Nerezu ...a bastafidli! (2007) – znovu Masopust, Na vařený nudli a Ke zdi + bonusy, DVD a zpěvník Nerez v Betlémě / Koncert v Orlové (2012) – reedice alba Nerez v Betlémě + dosud nevydaný koncert z roku 1985 sólový projekt Caribe Caribe (1992) s kapelou Tres Tres (1995) s kapelou Koa Skleněná vrba (1999) Zelené album (2000) Barvy všecky (2001) Jako Šántidéví (2003) Koa (2006) – album obsahuje tři písně Zuzany Navarové další Vánoční písně a koledy (1992) Morytáty a balady (1993) – společně se Janem Nedvědem, Vítem Sázavským a Vlastimilem Peškou Sloni v porcelánu I. (1999) – sampler Nebe počká (2004) – Zuzana Navarová zpívá pět písní na albu Karla Plíhala s texty Josefa Kainara Smutkům na kabát (2005) – výběr, reedice na 2LP (2018) Dávný příběh (2011)Zuzanu Navarovou můžeme slyšet také na albu Radůzy Andělové z nebe (2001). Marie Rottrová na svém albu Podívej (2001) zpívá její dvě písně. == Scénická hudba == Komponovala hudbu k divadelním inscenacím Střemhlav (1986, Státní divadlo Brno, soubor HaDivadlo Brno), Anděl přichází do Babylónu (1989, Divadlo Vítězného února Hradec Králové), Sevillský svůdce a kamenný host (1991, Národní divadlo Praha), Vytetovaná růže (1998, Divadlo v Řeznické Praha), Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina (2000, Městské divadlo Karlovy Vary). Motivy z písní Zuzany Navarové jsou použity v iscenaci Rozmarné léto (2014, Horácké divadlo Jihlava). == Filmová hudba == Spolu s Vítem Sázavským složila hudbu k animovaným filmům režisérky Michaely Pavlátové Křížovka (1989) a Řeči, řeči, řeči (1991), který byl nominován na Oscara. Nazpívala také titulní píseň k filmu Čert ví proč z roku 2003. == Ocenění == 1982 hlavní cena folkového festivalu Porta skupině Nerez 1982 nejlepší vokální projev na pražské Vokalíze 1983 hlavní cena folkového festivalu Porta skupině Nerez 1983 hlavní cena na pražské Vokalíze skupině Nerez 1991 ocenění Českého hudebního fondu \"Nejlepší libretistka roku 1990\" 1991 nominace časopisem Melodie na ocenění \"Nejlepší zpěvačka roku 1990\" 1993 navržena hudební kritikou na cenu České Grammy v kategorii zpěvaček 1999 Žlutá ponorka – Zuzana Navarová, Iván Gutiérrez a Koa, album Skleněná vrba 2001 cena Anděl v kategorii folk udělená Akademií populární hudby", "question": "Kdo založil Nadaci Život umělce ?", "answers": ["Zuzana Navarová"]}
{"title": "Madeira (souostroví)", "context": "Na Madeiře žije 271400 obyvatel, hlavní město je Funchal. Jedinými obydlenými ostrovy jsou Madeira a Porto Santo. Madeira patří mezi celoročně vyhledávané turistické lokality. Světově proslulé jsou novoroční oslavy s velkolepým ohňostrojem, dojímavé scenérie, madeirské víno a nádherná flóra. Nachází se tu také sopka Pico Ruivo, vysoká 1862 m n. m. (nejvyšší hora souostroví). Souostroví Madeira bylo známo již starým Římanům, náhodou pak bylo znovuobjeveno a osídleno portugalskými námořníky roku 1418. Celé souostroví Madeira je sopečného původu, stejně jako celá oblast Makaronézie, jejíž je součástí. Z geografického hlediska je situováno na Africké desce. Jednotlivé ostrovy jsou vrcholy starých podmořských sopek. Moře mezi ostrovy madeirského souostroví má hloubku kolem 4000 metrů, již ve vzdálenosti 5 km od pobřeží dosahuje hloubka moře 3000 m [1]. Souostroví je omýváno Golfským proudem. Teplota vody kolem ostrova Madeira ani v zimě neklesá pod 18 °C, což je příčinou \"věčného jara\" na ostrově. Souostroví se běžně člení na 4 části: Madeira (740,7 km2) Porto Santo (42,5 km2) Ilhas Desertas (14,2 km2) Ilhas Selvagens (3,6 km2) Hlavním a největším ostrovem je Madeira, na níž žijí téměř všichni obyvatelé souostroví. Na druhém obydleném ostrově, Porto Santo, žije necelých 4500 obyvatel. Ostrovy Desertas jsou jakýmsi pokračováním východní části ostrova Madeira, od něhož je dělí 20 km vodní plochy. Touto úžinou proplouvají lodě do Evropy a také tudy pravidelně táhnou velryby, což bylo v dobách před vstupem Portugalska do Evropské unie základem zdejšího lovu a zpracování velryb. Bývalí velrybáři dnes pracují v Muzeu velrybářství v Caniçalu nebo v člunech provázejí turisty pozorující velryby. Souostroví je dobře pozorovatelné z celého jižního pobřeží Madeiry. Všechny ostrovy jsou přírodní rezervací, přísně hlídanou ochranáři. Žijí zde ptáci, ale nejvzácnějším chráněným živočichem je zde tuleň středomořský. Ostrovy Selvagens jsou rovněž přírodní rezervací. Leží v cestě lodím plujícím na Kanárské ostrovy a v minulosti byly častou příčinou neshod mezi Španělskem a Portugalskem. Seznam 11 samosprávných celků na Madeiře: Calheta Câmara de Lobos Funchal Machico Ponta do Sol Porto Moniz Porto Santo Ribeira Brava Santa Cruz Santana Sã Vicente", "question": "Jaké je hlavní město Madeiry?", "answers": ["Funchal"]}
{"title": "Otto Wichterle", "context": "Krátce po válce (už v červnu 1945) se Wichterle vrátil do Prahy, aby zjistil, jaký je stav na vysokých školách. Vybavení laboratoří sice nebylo zničeno, ale původní budova byla v hrozném stavu. Wichterle byl odhodlaný obnovit výuku na vysoké škole. Spolu s docentem Lukešem museli nejprve najít vhodnou budovu. V improvizovaných podmínkách v části Ústavu organické chemie v Horské ulici zřídili laboratoře posluchačů a už během prázdnin se tu začaly střídat turnusy studentů. Nebyly však k dispozici žádné návody ke cvičení, proto Wichterle trávil většinu svých večerů sepisováním návodů pro základní preparativní práce. Začala tak vznikat první skripta pro organickou i anorganickou chemii, která svým pojetím předbíhala dobu. Později sám napsal dokonce německou a ruskou verzi těchto učebnic. Učebnice průběžně vylepšoval až do roku 1958, kdy byl propuštěn z vysokých škol. Spolu s Lukešem se pokusil zcela od základů změnit výuku na vysokých školách. Na svých poválečných přednáškách zavedl průběžné testy a zkoušky se staly jen formalitou, která doplňovala celkové hodnocení. Tato metoda však neuspěla – kvůli konservatismu profesorů, ale také proto, že toto průběžné hodnocení se dalo jen špatně politicky ovlivnit a bez milosti ukázalo, že \"správná\" politická příslušnost neznamená dobré studijní výsledky - dokonce, že tomu je naopak. Souběžně s dosazováním členů komunistické strany do vedení školy přibývalo Wichterlovi konfliktů a nepřátel. Když byl novým rektorem jmenován Vladimír Maděra, začala politická čistka vedoucí i k propuštění Otty Wichterla dne 31. srpna 1958. I přes odvolání nepozbyla výpověď platnosti. Wichterle poté získal vědecký azyl na Československé akademii věd, kde vládlo přece jen politicky liberálnější prostředí než na vysokých školách. Dne 4. prosince téhož roku byl Wichterle jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek Československé akademie věd (ČSAV), z níž se vyvinul Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH) v Praze 6 na Petřinách. Wichterle se pak stal jeho ředitelem (až do tzv. normalizace) a strůjcem většiny jeho úspěchů. Profesor Wichterle vždy hájil nezbytnost širokého základního výzkumu a svobody vědeckého bádání. Vždy zdůrazňoval, že nové praktické výsledky se rodí zejména z rozvoje a mistrovského ovládnutí určité metodiky a teorie, zatímco od počátku násilně cílený či aplikovaný výzkum tyto výsledky nemívá. Tyto principy, které poznal již při svých začátcích v ústavu fy Baťa ve Zlíně, pak po r. 1948 odvážně hájil i při působení jako vysokoškolský profesor a po r. 1958 jako vědecký pracovník tehdejší ČSAV. Po listopadu 1989 prof. Wichterle jako nově zvolený prezident ČSAV varoval před nebezpečím tržního zneužívání vědy.", "question": "Kdo vynalezl gelové kontaktní čočky?", "answers": ["Otty Wichterla"]}
{"title": "Zuzana Roithová", "context": "V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004-2014 poslankyní Evropského parlamentu. V červnu 2013 byla také zvolena místopředsedkyní KDU-ČSL (tuto funkci již zastávala v letech 2001 až 2003), od roku 2016 je zastupitelkou Jihočeského kraje. V letech 1972-1978 studovala na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Atestaci II. stupně v oboru Radiodiagnostika absolvovala v roce 1985. V letech 1992-1997 získala na Sheffield Hallam University titul MBA. V letech 1978-1979 pracovala jako lékařka v nemocnici v Berouně, v letech 1980-1985 ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, od roku 1985 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zde byla od roku 1990 do roku 1998 její ředitelkou. Je vdaná za sochaře Jana Roitha, má syna Matyáše a dva vnuky. V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského. Následně byla zvolena na kandidátce čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V roce 1999 vstoupila do KDU-ČSL a v letech 2001-2003 byla její místopředsedkyní. V letech 2000-2002 působila jako předsedkyně Evropského hnutí ČR a v letech 2002-2005 jako čestná předsedkyně správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V roce 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL a v EP působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2009 svůj mandát obhájila na dalších 5 let. Znovu působila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.", "question": "Jak se jmenuje syn Zuzany Roithové?", "answers": ["Matyáše"]}
{"title": "Filipíny", "context": "Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí. Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Na Filipínách existují tři roční období: \"Tag-init\" či \"Tag-araw\" (teplé období nebo léto od března do května), \"Tag-ulan\" (období dešťů od června do listopadu) a \"Tag-lamig\" (chladné období od prosince do února). Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Jihozápadní monzun (od května do října) je známý jako \"Habagat\" a suché větry severovýchodního monzunu (od listopadu do dubna) jsou známé jako \"Amihan.\" Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen. Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu. Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím. V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C. Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm, zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm.", "question": "Kolik ročních období existuje na Filipínách?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Furiant", "context": "Poprvé o něm pojednává už roku 1789 Daniel Gottlieb Türk ve své Klavírní škole (Clavierschule oder Anweisung zum Clavierspielen für Lehrer und Lernende). Ve stylizované podobě byl často používaný českými skladateli, jako je Antonín Dvořák v cyklu skladeb Slovanské tance, op. 46 (1878) a ve své Symfonii č. 6 D dur (1880), či Bedřich Smetana v opeře Prodaná nevěsta (1866) nebo v cyklu České tance. V roce 1999 zkomponoval německý skladatel Enjott Schneider opus \"Furiant (pro malý orchestr)\". == Jiný význam == Výrazu furiant se používá pro označení člověka, dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo, mít ve všem pravdu (i kdyby ji neměl) (viz např. drama Naši furianti Ladislava Stroupežnického s podtitulem \"obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích\" z roku 1887); vejtaha, náfuka, haur. \"Furiant je osoba veselá, žertovná, společenská a štědrá. Furiant se rád předhání s ostatními, kdo získá více společenského obdivu.\" Daneš, F., Machač, J. .: Slovník spisovné češtiny, Academia: 1960.", "question": "Pro označení kterého člověka se používá výrazu furiant?", "answers": ["dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo, mít ve všem pravdu"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Po sametové revoluci došlo v reakci na změněné politicko-hospodářské poměry k založení Ekonomicko-správní fakulty (ESF, 1990). V roce 1994 se z Přírodovědecké fakulty vydělila Fakulta informatiky (FI), v roce 1998 oddělením od Filozofické fakulty vznikla Fakulta sociálních studií (FSS) a roku 2002 byla založena dosud nejmladší Fakulta sportovních studií (FSpS). Právnická fakulta v důsledku politických změn krátce po nástupu komunismu roku 1950 zanikla a obnovena byla až v roce 1969. Pedagogická fakulta byla roku 1953 vyčleněna jako samostatná Vyšší pedagogická škola v Brně a posléze od roku 1959 fungovala jako tzv. Pedagogický institut v Brně, než se v roce 1964 vrátila do svazku univerzity. V krátkém období let 1952–1960 existovala na Masarykově univerzitě ještě Farmaceutická fakulta (zkratka FaF), která navázala na studium farmacie realizované po druhé světové válce na Přírodovědecké fakultě. Když byla vládním nařízením zrušena, studium bylo převedeno do Bratislavy a Brno se obnovení vlastní farmaceutické fakulty dočkalo až v roce 1991, tehdy už však jako součásti samostatné Vysoké školy veterinární (dnes nesoucí název Veterinární a farmaceutická univerzita Brno). Rektorát Kariérní centrum Masarykovy univerzity Ústavy Ústav výpočetní techniky (ÚVT) Středoevropský technologický institut (CEITEC) Jiná pracoviště Archiv Masarykovy univerzity Centrum jazykového vzdělávání (CJV) Centrum zahraniční spolupráce (CZS) Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky. (Teiresiás) Centrum pro transfer technologií (CTT) Institut biostatistiky a analýz (IBA) Mendelovo muzeum Centrum vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích (CERIT) Centrální řídící struktura projektu CEITEC Univerzitní centrum Telč Účelová zařízení Správa kolejí a menz (SKM) Nakladatelství Masarykovy univerzity Správa Univerzitního kampusu Bohunice (UKB) Masarykova univerzita využívá množství budov v různých částech města Brna. Rektorát sídlí v Kounicově paláci na Žerotínově náměstí. Již od založení univerzity se uvažovalo o stavbě univerzitní čtvrti, původně na Kraví hoře a na souvisejících pozemcích mezi Žabovřeskami a Veveřím, projekt však od počátku provázely značné průtahy a nakonec se z něj na zamýšleném Akademickém náměstí podařilo realizovat jen budovu právnické fakulty.", "question": "Ve kterém městě sídlí Masarykova univerzita?", "answers": ["v Brně"]}
{"title": "Evoluce", "context": "Evoluce (přesněji biologická evoluce) je teorie popisující dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život. Podstatu těchto změn zkoumá vědní obor evoluční biologie. První ucelenou evoluční teorii vytvořil Jean Baptiste Lamarck (viz lamarckismus), ale dnešní vědci vycházejí z teorie, kterou později předložil Charles Darwin (viz darwinismus, neodarwinismus), který spojil myšlenku postupné evoluce druhu s přirozeným výběrem, jakožto příčinou a hybnou silou evoluce. Kromě evoluce biologické se uplatňuje i evoluce kulturní. Evolucí živočišných druhů je tak chápán postupný vývoj života od prvního výskytu na Zemi k mnoha různým formám života, které se nadále vyvíjejí způsoby, které paleontologie a moderní biologické a biochemické vědy popisují a nezávisle potvrzují s narůstající přesností. Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organismů včetně lidí tak dokladují jejich společný prvotní původ. Ukazuje se však, že společné sady genů (postupné náhodné mutace) jsou selektovány deterministicky vlivem prostředí a podobnost organismů tedy odráží podobnost prostředí, ve kterém se organismy vyvíjejí. Za důkaz evoluce může sloužit například rychlá adaptivní změna zbarvení drsnokřídlovce březového nebo třeba dobře zmapovaná evoluce koně, kdy jsou známy jednotlivé \"články\" evoluce včetně postupných změn anatomie. Samotné slovo evoluce pochází původně z latinského evolutio (rozvinutí v obou významech), do češtiny se pak dostalo skrze anglickou teorii evolution. Termín se často používá v přeneseném smyslu slova - např. evoluce trhu nebo evoluce technologií (v angličtině jde o stejný význam). Nicméně vzhledem k tomu, že jde většinou spíše o přizpůsobení (tedy chybí generace), jedná se v pravém slova smyslu o třídění z hlediska stability. Studiem mechanismů a zákonitostí evoluce se zabývá evoluční biologie, evolučními vztahy mezi jednotlivými organismy se zabývá fylogenetika.", "question": "Kdo vytvořil první ucelenou evoluční teorii ?", "answers": ["Jean Baptiste Lamarck"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna, německy Maria Theresia Walburga Amalia Christiana (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780), markraběnkou moravskou atd. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Za její vlády došlo k mnohým reformám státní správy, armády a školství. Bývá označována také jako \"císařovna Marie Terezie\", ale jako žena se nikdy nemohla stát vládnoucí císařovnou Svaté říše římské. Císařem byl 13. září 1745 zvolen její manžel František I. Štěpán Lotrinský, čímž se stala císařskou manželkou. Marie Terezie nezůstala jen dcerou císaře a císařovnou, ale stala se i matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Marie Terezie byla pokřtěna hned v prvním dnu svého života. Byla nejstarší dcerou císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). V roce 1730 zemřela i její nejmladší, teprve šestiletá, sestra Marie Amálie. V důsledku pragmatické sankce z roku 1713 byla Marie Terezie de facto předpokládanou dědičkou habsburských zemí (rakouského dědictví). Od mládí ji vychovávali jezuité. Kromě hlavního předmětu, kterým bylo náboženství, se učila dějinám, latině, francouzštině a němčině.", "question": "Kdo byl otec Marie Terezie ?", "answers": ["císaře Karla VI"]}
{"title": "Orestés", "context": "Orestés (řecky Ὀ, latinsky Orestes) je v řecké mytologii syn mykénského krále Agamemnona a jeho manželky Klytaimnéstry. Později se stal nástupcem na mykénském trůnu. Král Agamemnón po svém vítězném návratu z trojské války zahynul rukou vrahů najatých jeho bratrancem Aigisthem a zrádnou manželkou Klytaimnéstrou. Ti se stali posléze manželi a Aigisthos usedl na uprázdněný mykénský trůn. Usiloval také o odstranění zákonného dědice, mladého Oresta, ale to mu překazila Orestova sestra Élektra. Odvedla ho do bezpečí k fóckému králi Strofiovi, jehož manželkou byla Agamemnónova sestra Astyochea (zvaná též Anaxibie). Král se ho ujal a vychoval ho jako vlastního. Strofiův syn Pyladés a Orestés se stali doživotními věrnými přáteli. Poté Élektra věnovala sedm let přípravě návratu domů a pomstě za zákeřnou smrt otce. Orestés dospěl, vrátili se do Mykén. Dostal se nepoznán na hrad a nechal se ohlásit královně, že přináší zprávu o smrti jejího syna. Byl vyslechnut s uspokojením a poté nechala zavolat Aigistha. Orestés na nic nečekal, probodl ho hned ve dveřích a poté stejně naložil se svou matkou. Pocítil uspokojení nad potrestáním vrahů svého otce a stejně na jeho čin pohlížel i mykénský lid. Ne tak bohyně pomsty Erínye, ty ho neúprosně pronásledovaly svýma planoucíma očima a syčením a doháněly ho k šílenství. Slitoval se nad ním bůh Apollón, který mu ústy věštkyně Pýthie poradil, ať se odebere do daleké Tauridy, a tam se nechá očistit před posvátnou sochou bohyně Artemis.", "question": "Synem kterého mykénského krále je v řecké mytologii Orestés?", "answers": ["Agamemnona"]}
{"title": "Sála", "context": "Sála (německy Saale) je řeka v Německu, která protéká spolkovými zeměmi Bavorsko, Durynsko a Sasko-Anhaltsko. Hned po Vltavě je to druhý nejvýznamnější přítok Labe. Délka řeky je 433,9 km. Plocha jejího povodí měří 24 079,1 km2. Pramení ve Smrčinách u obce Zell im Fichtelgebirge v nadmořské výšce 728 m ve spolkové zemi Bavorsko. Dále protéká přes Durynskou rovinu v hluboké lesnaté dolině (Durynsko). Pod Naumburgem (Sasko-Anhaltsko) pokračuje nížinou, přičemž její povodí zahrnuje i část Saska a také malou část České republiky prostřednictvím řeky Weiße Elster, která pramení v Ašském výběžku. Do Labe ústí u města Barby v nadmořské výšce 49,5 m. Schwesnitz, zprava, ř. km ? Rokytnice (německy Südliche Regnitz), zprava, ř. km ? Schwarza, zleva, ř. km ? Ilm, zleva, ř. km 181,3 Unstrut, zleva, ř. km 161,8 Bílý Halštrov (německy Weiße Elster) pramenící u Aše, zprava, ř. km 102,7 Wipper, zleva, ř. km 37,7 Fuhne,. zprava, ř. km 33,7 Bode, zleva, ř. km 27,6 Průměrný průtok v ústí činí 117 m3/s, přičemž u Naumburgu je to 60 m3/s. Nejvyšších úrovní hladiny dosahuje v zimě a na jaře.", "question": "Jak dlouhá je řeka Sála?", "answers": ["433,9 km"]}
{"title": "Mezinárodní den památky obětí holocaustu", "context": "Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna. Byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005 na jeho 42. plenárním zasedání. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy, Austrálií, Kanadou a Ruskem. Podpořilo jej 91 členských zemí.", "question": "Kdy byl vyhlášen Mezinárodní den památky obětí holocaustu?", "answers": ["1. listopadu 2005"]}
{"title": "Herbert Hoover", "context": "Herbert Clark Hoover (10. srpna 1874 - 20. října 1964) byl americký politik a 31. prezident USA v letech 1929-1933. Syn kvakerů, přistěhovalců z Německa a Švýcarska. Jeho rodiče zemřeli, když byl Herbert ještě mladý. Otec Jesse v roce 1880 a matka Hulda Minthorn o tři roky později. Původní rodinné příjmení neznělo Hoover, nýbrž Huber. Jako ministr obchodu USA garantoval spolu s prezidentem Masarykem první mezinárodní světový kongres o vědeckém řízení, konaný v Pantheonu Národního muzea v Praze v červenci 1924 (1.PIMCO - First Prague International Management Congress). Byl prvním americkým prezidentem, který se narodil západně od řeky Mississippi. Za jeho vlády vypukla Velká hospodářská krize. Obrázky, zvuky či videa k tématu Herbert Hoover ve Wikimedia Commons Osoba Herbert Hoover ve Wikicitátech (německy) Claus Bernet: Herbert Hoover, in: BBKL, 30, 2009, 644-653: [1]", "question": "V jakých letech byl prezidentem USA Herbert Clark Hoover?", "answers": ["1929-1933"]}
{"title": "Vlak", "context": "Vlak je jedno nebo několik pevně spojených vozidel, která jsou určená pro pohyb po železniční trati nebo jiné pevné dráze. Někdy se však slovo používá i pro mimodrážní jízdní soupravy, které délkou nebo vzhledem kolejový vlak připomínají (silniční vlak, silniční vláček). Ve starší češtině slovo označovalo náčiní, na němž se něco vláčí, a to z původního dějového jména volkъ, označujího vlečení. Dnešní význam vznikl jako kalk německého slova der Zug (tah i vlak). Zpočátku bývaly vlaky v průmyslovém i veřejném provozu velmi krátké a tažené koňmi (koněspřežná dráha). Později nastoupila parní lokomotiva, která umožnila vléci více železničních vozů a těžší vlaky i vozy. V průběhu 20. století byly parní lokomotivy vytlačovány dieselovými a elektrickými lokomotivami. V osobní železniční dopravě se kromě tradičních vlaků vedených lokomotivou prosadily dieselové i elektrické motorové vozy a ucelené obousměrné vlakové jednotky. U tramvajových vlaků směřuje vývoj opačným směrem a původně převažující obousměrné motorové vozy byly postupně téměř vytlačeny jednosměrnými, přičemž elektrická trakce se stala standardem. Podle českých obecně závazných drážních předpisů je vlak skupina (souprava) spojených drážních vozidel (zpravidla kolejových), z nichž alespoň jedno je hnací respektive trakční, opatřená předepsanými návěstmi (např. začátek a konec vlaku) a vlakovým doprovodem (tzv. vlakové náležitosti) a jedoucí podle jízdního řádu nebo podle pokynů osoby odborně způsobilé k řízení drážní dopravy (například výpravčího nebo dispečera), nebo samostatné drážní vozidlo s vlastním pohonem (hnací nebo speciální). Tento pojem je v dopravním řádu drah (§ 1 písm. k) vyhl. 173/1995 Sb.) definován zejména pro kolejovou drážní dopravu (železnice včetně metra, tramvajová doprava), na trolejbusovou dopravu a lanové dráhy (pozemní, visuté kabinové) se však tato definice vztahuje teoreticky také. Termín se používá i například pro důlní a průmyslové dráhy, na které se Zákon o dráhách nevztahuje. Vlak se rozlišuje od skupiny vozidel spojených a přemisťovaných při posunu nebo samostatně spouštěných vozidel bez vlastního pohonu. Souprava automatického metra bez vlakového doprovodu, o jakých se uvažuje pro linku D pražského metra, by do současné definice vlaku rovněž nespadala. U jiných druhů dopravy se v obdobném významu používají termíny jízdní souprava nebo potahové vozidlo, v přeneseném významu se však někdy obdobné označení používá také (silniční vláček).", "question": "po čem se pohybuje vlak?", "answers": ["železniční trati"]}
{"title": "Albert Boehringer", "context": "Albert Boehringer (německy der Erste, česky \"první\"; 11. srpna 1861, Stuttgart – 11. března 1939, Nieder-Ingelheim) byl německý podnikatel v oborech chemie a farmacie. V roce 1885 založil v Ingelheimu chemickou továrnu, která byla základem celosvětového farmaceutického koncernu Boehringer Ingelheim, jenž je dodnes vlastněn členy jeho rodiny. == Původ == Albert Boehringer byl vnukem Christiana Boehringera. Christian Friedrich Boehringer založil v roce 1817 ve Stuttgartu rodinnou farmaceutickou společnost, která později přesídlila do Mannheimu. Její následnická firma Boehringer Mannheim byla v roce 1997 převzata skupinou Hoffmann-La Roche. == Boehringer Ingelheim == Původně malá ingelheimské továrna vyráběla vinný kámen a organické kyseliny: vinnou, mléčnou a citrónovou. Albert Boehringer ale v roce 1893 objevil, že kyselina mléčná se dá ve velkém měřítku vyrábět biotechnologicky, s pomocí bakterií. V roce 1905 se firma začala zabývat výrobou farmaceutických chemikálií. Společnost se dále trvale rozvíjela, v roce 1939, kdy Albert Boehringer zemřel, měla už 1500 zaměstnanců. == Ocenění == Albert Boehringer patřil k průkopníkům sociální péče o zaměstnance a odpovědnosti zaměstnavatelů v Německu (například podnikové zdravotní pojištění, 14 dní dovolené, příspěvek na dopravu, podnikové penzijní spoření).", "question": "Kdo objevil, že kyselina mléčná se dá vyrábět s pomocí bakterií?", "answers": ["Albert Boehringer"]}
{"title": "Přemysl Otakar I", "context": "První česká království. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 438 s. ISBN 978-80-7422-278-8. WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Brno: Matice moravská, 2007. 412 s. ISBN 978-80-86488-00-4. WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 79-91. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Přemysl Otakar I. ve Wikimedia Commons", "question": "Kterému českému králi se jako prvnímu podařilo zajistit tzv. dědičný královský titul?", "answers": ["Přemysl Otakar I."]}
{"title": "Uppsalská univerzita", "context": "Uppsalská univerzita, též Královská univerzita v Uppsale (švédsky Uppsala universitet, latinsky Universitas regia upsaliensis) je švédská státní univerzita v Uppsale. Byla založena roku 1477, a je tedy nejstarší univerzitou v severských zemích. Sestává z devíti fakult. Je členem Skupiny Coimbra. Motto univerzity zní: Gratiae veritas naturae Obrázky, zvuky či videa k tématu Uppsalská univerzita ve Wikimedia Commons Oficiální stránky Uppsalské univerzity", "question": "Kdy byla založena Uppsalská univerzita?", "answers": ["1477"]}
{"title": "Zvrat (chvat)", "context": "Zvrat (anglicky: Suplex) je zápasnický chvat (používaný v zápase nebo v jiných úpolových sportech a v MMA), při jehož provádění přehazuje zápasník soupeře přes svoji hruď nebo přes ramena a přitom se zvrací vzad, ať už mostem nebo jen záklonem. Podskupiny zvratů: • Zvraty přes hruď (mostem) • Zvraty stranou (zvraty záklonem) • Zvraty přes ramena (naložením na šíji) • Zadní zvraty (anglicky: German suplex) == Reference ==", "question": "Jak se nazývá zápasnícký chvat, při kterém přehazuje zápasník soupeře přes svoji hruď?", "answers": ["Zvrat"]}
{"title": "Starý zákon", "context": "Vzhledem k tomu, že tuto sbírku užívají jak židé, tak různé proudy křesťanství, nepanuje v mnoha otázkách shoda – ani v tak základních, jako je rozsah či název sbírky. == Otázka kánonu, označení a dělení == Rozsah biblického kánonu se mezi těmi, kdo Starý zákon užívají, liší. Židé uznávají 39 samostatných knih (resp. 24, jelikož nerozdělují některé knihy na více částí jako křesťané). Protestanti přejali židovský kánon, tak jak se ustálil okolo roku 100. Katolická církev uznává kánon rozšířený i o deuterokanonické knihy, neboť vychází z alexandrijské židovské tradice, a považuje tak za závazných celkem 46 spisů. Nejvíce knih má ve svém kánoně Etiopská ortodoxní církev – 54. Označení Starý zákon je křesťanské a \"starý\" zde stojí v protikladu či jako doplnění k Novému zákonu, druhé části křesťanské Bible. Toto pojmenování je do jisté míry problematické, jelikož svádí k tomu, aby toto označení bylo chápáno jako \"zastaralý zákon\". Již i křesťanští autoři navrhují používat buď židovské označení Tanach (akronym složený z Tóra, Nevi'im (proroci) a Ktuvim (spisy); toto označení však nepostihuje deuterokanonické knihy), anebo např. První zákon (a pro Nový zákon pak užívat Druhý zákon).Podle klasického židovského dělení má Starý zákon tři části: Tóra, Proroci a Spisy. Křesťané jej obvykle dělí na čtyři části: pět knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy. == Vznik a charakter == Starý zákon vznikal v průběhu přibližně 1000 let. Nejstarší texty pocházejí z předmonarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. n. l. Existují však i teorie opírající se o literární skladbu a historické skutečnosti první části knihy Genesis, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l.. , a tvrdící, že zápisy historie, jak bylo tehdy zvykem a považováno za důležité, pořizovali již praotcové (doba patriarchů bývá umísťována do období kolem r. 2000 př. n. l., někteří historici ji ale umisťují do doby 12.–13. stol. př. n. l., která je pravděpodobnější alespoň pro skupiny kolem Abraháma a Izáka) nejspíše na hliněné tabulky, které se předáváním dostaly až do rukou Mojžíšových.", "question": "Kolik knih starého zákona uznávají židé?", "answers": ["39"]}
{"title": "Hugo Haas", "context": "Hugo Haas (19. února 1901 Brno - 1. prosince 1968 Vídeň) byl československý režisér a herec. Narodil se v Brně v domě č. 11 v Biskupské ulici v Brně v rodině židovského majitele obchodu s obuví U Zajíce Lipmanna (Zikmunda) Haase a jeho manželky Elky (Olgy), rozené Epsteinové, která emigrovala z Oděsy. Strýc z matčiny strany byl hercem ve Vídni. Hugův o dva roky starší bratr Pavel Haas se stal hudebním skladatelem. Rodina se brzy přestěhovala do nově postaveného bytového domu na Biskupské 8, který byl v secesním slohu postaven v letech 1907-1909 architektem Maximem Johannem Monterem. Židovská rodina se proti tehdejším zvykům hlásila k českému prostředí. Spolu s bratrem studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování v roce 1920 mu ředitel brněnského Národního divadla Václav Štech nabídl místo a zde působil dva roky. Následovalo angažmá v Národním divadle Ostravě a v divadle v Olomouci (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do pražského Divadla komedie. Odtud jej angažoval Jaroslav Kvapil v roce 1924 do Divadla na Vinohradech. Zde působil až do roku 1929. V roce 1930 jej Karel Hugo Hilar přijal do souboru činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1939. V Národním divadle hrál např. v inscenacích Karla Hugo Hilara, J. Frejky a K. Dostala (Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Mezi nejvýznamnější role patřil doktor Galén v Bílé nemoci, kterou pro něj napsal přítel Karel Čapek. Jeho poslední rolí v Národním divadle byla v roce 1939 postava ředitele Busmana v Čapkově R.U.R. V němém filmu si poprvé zahrál roli notáře Voborského v adaptaci divadelní veselohry Františka Ferdinanda Šamberka Jedenácté přikázání v roce 1923. (O dvanáct let později si roli zahrál znovu v již zvukovém stejnojmenném filmu režírovaném Martinem Fričem.) S příchodem zvukového filmu mohl uplatnit svůj komediální talent hned v roce 1931 ve filmu Muži v offsidu, který natočil Svatopluk Innemann.", "question": "Kde zemřel Hugo Haas?", "answers": ["Vídeň"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie. Brzy se objevily i jeho první beletristické pokusy (např. povídka Na zmar z roku 1872), které brzy svým významem získaly převahu nad jeho novinářskou tvorbou Obzory si Sienkiewicz rozšiřoval také zahraničními cestami. Již roku 1876 navštívil Německo, roku 1877 Belgii, Francii a Anglii a v témže roce se vydal na dlouhou cestu do Spojených států, kde žil romantickým životem jako jeden z členů fourierovské komunity mladých lidí uprostřed přírody jižní Kalifornie.", "question": "Kdy se narodil Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz?", "answers": ["5. května 1846"]}
{"title": "Ermesinda Lucemburská", "context": "Ermesinda Lucemburská (fr. Ermesinde de Luxembourg, 1186 - 13. února 1247) byla od roku 1196 lucemburskou hraběnkou, pramáti lucemburského rodu. Byla jedinou dcerou Jindřicha Slepého, hraběte lucemburského a z Namuru, a jeho třetí manželky Anežky z Geldernu. Před jejím narozením byl dědicem lucemburského hraběte synovec Balduin V. Henegavský. Ve dvou letech ji otec zasnoubil s Jindřichem II. ze Champagne. Původní dědic Balduin se ovšem nevzdával myšlenky na dědictví a zakročit musel až císař. Balduin nakonec získal Namurské hrabství. Ermesinda pak byla ještě v dětském věku provdána za o mnoho staršího Theobalda I. z Baru (1158-1214), který se neúspěšně pokoušel získat Namur zpět. Z manželství se narodily čtyři děti. Theobald zemřel na křížové výpravě 13. února 1214 a osmadvacetiletá vdova se brzy provdala znovu, za hraběte Walrama III. Limburského. Druhému manželovi porodila dva syny a dceru a přežila ho o 21 let. Na Ermesindu se vzpomíná jako na dobrou panovnici a zakladatelku kláštera Clairefontaine, kde byla také uložena k poslednímu odpočinku.", "question": "Od kdy byla Ermesinda Lucemburská lucemburskou hraběnkou?", "answers": ["1196"]}
{"title": "John William Strutt, 3", "context": "Lord Rayleigh - John William Strutt, 3. baron Rayleigh (12. listopadu 1842 - 30. června 1919) byl anglický fyzik. Zjistil anomálii hustoty dusíku izolovaného z atmosféry, kterou publikoval na svých přednáškách. Tato anomálie zaujala Williama Ramsaye a spolu s Rayleighem objevil argon (Nobelova cena za fyziku 1904) a další vzácné plyny. Zabýval se také akustikou, optickým a elektromagnetickým rozptylem světla, je objevitelem jednoho z vyzařovacích zákonů. Ve své nobelovské přednášce Rayleigh řekl: \"Hustota plynů zaujala značnou část mé pozornosti již před 20 lety.... Zaměřil jsme svou pozornost na dusík, dělal jsem sérii experimentů... Vzduch bublal přes kapalný amoniak prošel trubkou obsahující měď rozžhavenou do rudého žáru. kde vzdušný kyslík je pohlcen vodíkem ze čpavku, přemíra čpavku se následně odstranila s kyselinou sírovou.... Udělal jsem takto sérii souhlasných pozorování.... Poté, nicméně,... Jsem ustoupil na více ortodoxní proceduru které se obešla bez průchodu vzduchu přímo přes červenou rozžhavenou měď. K mému překvapení se výsledky těch dvou metod se lišily o tisící část - rozdíl malý, ale nebyl způsoben experimentálními chybami. Co tvořilo rozdíl mezi dvěma druhy dusíku? .....nový plyn\" Většina historiků a přírodovědců oceňuje jeho vědeckou důkladnost a přesnost, která mu vynesla celou řadu ocenění. Roku 1873 se stává Strutt členem Královské společnosti, kde působil v letech 1885-1896 jako tajemník a v letech 1905-1908 jako prezident. V roce 1904 se stává laureátem Nobelovy ceny za fyziku, kterou získal za izolování inertního atmosférického argonu. Na zdi kaple svatého Ondřeje ve Westminsterském opatství byla 30. listopadu 1921 na jeho počest odhalena mramorová deska s tímto nápisem: An Unerring Leader in the Natural Knowledge (Neomylný vůdce v rozvoji přírodního poznání). V roce 1861 nastoupil mladý J. W. Strutt na univerzitu do Cambridge na Trinity College (roku 1865 zde získává cenu nejlepšího studenta v oboru matematiky, téhož roku získal i Smithovu cenu, další cambridgeské studentské ocenění). V té době se tu také začíná zajímat o projevy mediumity zvané dnes telekineze a jako matematik se nemohl později vyhnout ani otázkám spojeným se čtvrtou dimenzí. Jeho zájem o metapsychické jevy pak vzrostl poté, co se roku 1871 oženil s Evelyn Balfourovou, s jejímž bratrem Arthurem Jamesem Balfourem (1848-1930) se poznal na studiích. Zároveň ale Strutt díky svému sňatku přichází do kontaktu s další osobností, která měla na něho velký vliv, totiž se švagrem své ženy Henrym Sidgwickem (1838-1900), který byl zakládajícím členem a prvním prezidentem Společnosti pro psychický výzkum. V dubnu r. 1919 je pak coby dlouholetý člen této společnosti zvolen jejím prezidentem (ještě jako kancléř univerzity v Cambridge) i sám John William Strutt, 3. baron Rayleigh.", "question": "Kdy se narodil John William Strutt?", "answers": ["12. listopadu 1842"]}
{"title": "Facebook", "context": "Interakci s Facebookem na externích webech provede každý měsíc více než 100 miliónů uživatelů Facebooku.Externí společnosti, jako jsou například společnosti Adonomics, Kontagent a Mixpanel, poskytují metriky pro aplikace. Jako reakce na volání po Facebook aplikacích se vznikly blogy, například AppRate, Inside Facebook a Face Reviews. Dne 4. července 2007 společnost Altura Ventures oznámila vznik fondu \"Altura 1 Facebook Investment Fund\", čímž se stala světově první firmou s investičním kapitálem vloženým pouze do Facebooku. Dne 29. srpna 2007 Facebook změnil způsob měření oblíbenosti aplikací, aby obrátil pozornost k zajímavějším aplikacím, protože byl kritizován za to, že hodnocení aplikací jenom podle počtu lidí, kteří si je nainstalovali, zvýhodňuje vysoce virální, ale v podstatě neužitečné aplikace. Facebook Aplikace se staly terčem kritiky technického blogu Valleywag, který je označuje jako \"roh neužitečnosti\". Jiné hlasy volají po omezení externích aplikací, aby \"uživatelské prostředí\" na Facebooku nebylo degradováno. Primárním záměrem celé řady vývojářů Facebook aplikací bylo bezpochyby vytvoření virálních aplikací. Stanfordova univerzita dokonce v podzimním semestru 2007 nabídla kurz s názvem Computer Science (CS) 377W: Create Engaging Web Applications Using Metrics and Learning on Facebook (Počítačová věda (PV) 377 W: Vytváření zajímavých webových aplikací s využitím metrik a informací na Facebooku). Mnoho aplikací vytvořených studenty tohoto kurzu bylo velmi úspěšných a zařadilo se mezi nejlepší Facebook aplikace. Některé z aplikací získaly za jeden měsíc více než 3,5 miliónů uživatelů. === Otázky === V květnu 2010 Facebook začal testovat službu Otázky, která by se měla stát konkurentem služeb, jako je například Yahoo! Answers. Dne 24. března 2011 Facebook oznámil, že jeho nový produkt, Facebook Otázky, využívá kromě dlouhých odpovědí i krátké anketní otázky a že ho lze propojit přímo s relevantními položkami v adresáři \"fanouškovských stránek\" na Facebooku. === Facebook Paper === Ve stejném týdnu, kdy oslavoval desáté výročí vzniku, vydal Facebook aplikaci Paper pro iPhone. Aplikace má dvě hlavní funkce: za prvé, kanál vybraných příspěvků na Facebooku je grafičtější, protože aplikace využívá technologii, jako je například zobrazení fotek na celou obrazovku a záznam videa. Obsah je uspořádán pod hlavičkami, například \"Tvůrci\" a \"Planeta\"; za druhé, Paper umožňuje uživatelům zveřejňovat aktualizace stavu, fotky a příspěvky na Facebooku, jejichž design je odlišný a zaměřený více na prezentaci.", "question": "Ve kterém roce vznikl americký film The Social Network, který mapuje počátky Facebooku?", "answers": ["2010"]}
{"title": "Eugene Paul Wigner", "context": "Eugene Paul Wigner (původně maďarsky Wigner Pál Jenő) (17. listopadu 1902, Budapešť - 1. ledna 1995, Princeton, New Jersey) byl americký fyzik židovského původu, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Nobelovu cenu získal \"za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev základních principů symetrie a jejich aplikace v praxi.\" Ve světě fyziků byl někdy označovaný jako tichý génius a někteří z jeho současníků ho přirovnávali k Einsteinovi. Wigner byl jedním z těch fyziků, kteří v 20. létech minulého století přetvořili fyziku. První fyzici z této generace: Werner Heisenberg, Erwin Schrödinger a Paul Dirac vytvořili kvantovou mechaniku. Byl to úplně nový, oslnivý svět, který však otevřel mnoho nových základních otázek. Následovali je další, aby této otázky zodpovídali a aby nastolili otázky ještě složitější. Wigner patřil k druhé skupině těchto vědců. Zavedl pojem symetrií do kvantové mechaniky, v 30. létech rozšířil svůj výzkum na atomová jádra. V letech 1939 až 1945 tato generace pomohla přetvořit svět. Wigner patřil do skupiny známých maďarsko-židovských fyziků a matematiků z Budapešti. Patřili sem Paul Erdős, Edward Teller, John von Neumann, a Leó Szilárd. Jejich američtí kolegové je kvůli jejich jakoby \"nadpozemským\" schopnostem přezdívali \"The Martians\" (Marťani). Szilárd byl nejlepším přítelem Wignera v dospělosti. Neumann byl Wignerův spolužák a rádce, o kterém později Wigner napsal: \"byl to nejmoudřejší člověk, jakého jsem na Zemi poznal.\" E. P.Wigner byl však z nich jediný, kdo získal Nobelovu cenu. Wigner Jenő se narodil v Budapešti r. 1902 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Tehdy ještě nebyla známa teorie relativity a ani kvantová mechanika. I nejlepší vědci považovali fyziku za vědu, která je už takřka dokončená, v které je už objeveno všechno podstatné a v které je nutné dopracovat už jen pár drobností. Když měl jedenáct roků, dostal tuberkulózu a šest týdnů se léčil v sanatoriu. Jeho rodiče žili v harmonickém manželství. Jenő měl dvě sestry. Studoval na Fasori Evangélikus Gymnázium. Matematiku ho učil vědec a učitel Rátz László, který učil i Neumanna. Fyziku ho učil Sándor Mikola. Poté, co ukončil gymnázium, se zapsal na Polytechniku na studium chemie, ale od roku 1921 pokračoval v studiu už na Vysoké škole technické v Berlíně (v současnosti Technická univerzita Berlín). Každou středu odpoledne se zúčastňoval setkání Německé fyzikální společnosti (Deutschen Physikalischen Gesellschaft), na které nechyběli velký vědci jako Max Planck, Max von Laue, Rudolf Ladenburg, Werner Heisenberg, Walther Nernst, Wolfgang Pauli a v neposlední řadě i Albert Einstein.", "question": "Kde zemřel Eugene Paul Wigner?", "answers": ["New Jersey"]}
{"title": "Wolfgang Amadeus Mozart", "context": "Wolfgang Amadeus Mozart, jméno podle křestního záznamu Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg - 5. prosince 1791, Vídeň) byl klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos; geniální hudebník, který za svého života složil 626 děl světského i duchovního charakteru - opery, symfonie, koncerty, komorní hudbu, mše a chorály. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Poté, co opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již přes svou proslulost stálé placené místo pro zajištění existence své rodiny. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem. Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626). Narodil se 27. ledna 1756 v Salzburgu jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožili jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Maria Anna, přezdívaná Nannerl. Za předčasná úmrtí Wolfgangových sourozenců mohly především dětské nemoci a špatná hygiena. Rodiče mu dali následující křestní jména: Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Jméno Joannes Chrysostomus (= sv. Jan Zlatoústý), \"chrysos\" je řecky \"zlato\", \"stoma\" jsou ústa; jméno Wolfgangus (německy Wolfgang zdědil po dědovi z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl); jméno Theophilus (německy Gottlieb) dostal při křtu po kmotrovi, který se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr. Theophilius/Theofilus, také Gottlieb či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Není doloženo, že by Mozart sám kdy používal své nyní běžné druhé (v původním pořadí ovšem čtvrté) křestní jméno ve formě Amadeus. Původní jména Wolfgangus a Theophilus si sám upravil na Wolfgang Amadé a tak se i podepisoval.", "question": "Dokončil Mozart své poslední dílo Requiem?", "answers": ["Mezi jeho nejproslulejší díla se řadí opery Figarova svatba a Don Giovanni a jeho poslední monumentální, i když nedokončený opus, zádušní mše Requiem d moll (KV 626)."]}
{"title": "Čekání na Godota", "context": "Čekání na Godota (francouzsky En attendant Godot, anglicky Waiting for Godot) je dnes již klasické absurdní drama Samuela Becketta. Autor napsal hru ve francouzštině v období od října roku 1948 do ledna 1949. Knižně byla hra vydána roku 1952 a poprvé uvedena 5. ledna roku 1953 v Théâtre de Babylone v Paříži. Pro její první uvedení v angličtině roku 1955 v Londýně jí autor sám přeložil a opatřil podtitulem tragikomedie o dvou jednáních. Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství. Druhé dějství pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale ani se nehnou. Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání (jméno Godot připomíná anglický výraz pro Boha: \"God\") a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času. Nejde o hru o rozbíjení sdělné funkce jazyka, ale hru o čekání. Vladimír a Estragon jsou tuláci, kteří se snad už padesát let pohybují stále na týchž místech, ačkoliv přitom putují z místa na místo, tuláci redukovaní na nepatrné množství fyziologických potřeb a na dvě tři potřeby morální - nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas.", "question": "Kdo napsal Čekání na Godota?", "answers": ["Samuela Becketta"]}
{"title": "Panamský průplav", "context": "Panamský průplav (španělsky Canal de Panamá, anglicky Panama Canal) je námořní průplav ve Střední Americe. Vede skrz Panamskou šíji a spojuje Atlantský oceán a Tichý oceán (konkrétněji Karibské moře a Panamský záliv). Vstup z karibské strany se nachází u města Colón, tichomořský je u Ciudad de Panamá. Panamský průplav byl budován Francouzi v letech 1880 až 1889 a následně Američany v letech 1901 až 1914. Do konce roku 1995 byly samotný průplav a šestimílový pás území na obou jeho březích výsostným územím Spojených států amerických. Průplav je dlouhý 81,6 km a široký 150 až 305 m. Před rozšířením měl průplav tři zdymadla, z toho dvě na tichomořské straně v Miraflores (dva stupně) a v Pedro Miguel (jeden stupeň). Na atlantické straně je zdymadlo Gatun se třemi stupni. Voda je do zdymadel napouštěna z Gatunského jezera, přes které kanál také vede. Gatunské jezero leží na řece Chagres, výše proti proudu se nachází další přehradní jezero - Alajuela - ze kterého se odtok během roku reguluje tak, aby byl přítok do Gatunského jezera co nejvíce konstantní.", "question": "Jak se jmenuje průplav spojující Tichý a Atlantský oceán ve Střední Americe ?", "answers": ["Panamský průplav"]}
{"title": "Olmékové", "context": "Olmékové a jejich kultura se poprvé objevili v Mexiku okolo roku 1200 př. n. l. Jejich hlavní středisko se nacházelo v oblasti Veracruz na pobřeží Mexického zálivu. Počet obyvatel v této oblasti rostl mnohem rychleji než v okolních oblastech, možná i kvůli tomu, že zde byly vhodné podmínky pro zemědělství. Pojménování Olmékové (v jazyce nahuatl \"kaučukoví lidé\") není moc přesné, protože příslušníci etnika Olméků žili v oblasti pobřeží Mexického zálivu až v době Aztéků ve 13.-16. století. Jazyk tvůrců Olmécké kultury asi patřil k jazykové rodině mixe soque. Posvátné míčové hry hráli již mixe-zoqueové (to dokazuje hřiště v Paso de la Amada, 1600 př.n.l), Hrálo se s míčem z kaučuku, bohužel byl to právě tento míč, jehož vlastnost odrážet se tak překvapila Evropany, že se při těch několika málo příležitostech, kdy měli možnost sledovat hru, soustředili jen na něj a nikoliv na pravidla. Hřiště mělo v různých kulturách a průběhem času jiný tvar. Lišil se jak počet hráčů - Mayské nádoby často vyobrazují utkání mezi dvěma vládci nebo bohy až po velká družstva - tak i tvar hřiště. Hráči nesměli dopustit, aby jim míč spadl na zem. Aby to bylo ještě složitější, nesměli ho ve hře udržet pomocí rukou a nohou, směli k tomu používat pouze ramena, boky, kolena a lokty, které jim chránily kožené chrániče.", "question": "Kde se nacházelo hlavní středisko Olméků ?", "answers": ["v oblasti Veracruz na pobřeží Mexického zálivu"]}
{"title": "Star Trek", "context": "Zprvu byly i číslované, později místo čísel měly označení série, např. Star Trek Nová generace. Knih vyšlo více než 500 od mnoha autorů. Podrobnější informace naleznete v článku Hry Star Treku. S tematikou Star Treku vznikla poměrně rozsáhlá řada počítačových her, kterou lze rozdělit na hry oficiální (licencované) a hry od fanoušků Star Treku. V současnosti existuje před 50 oficiálních titulů. K populárním hrám na motivy Star Treku patří MMORPG Star Trek Online, vydaná v roce 2010. Posledním známým přírůstkem do série je hra ve virtuální realitě Star Trek: Bridge Crew z roku 2017. Oproti filmům a seriálům se oficiální počítačové hry z prostředí Star Treku ve svých kritikách těšily pouze průměrnému až negativnímu hodnocení. V roce 2003 navíc společnost Activision žalovala držitele práv Star Treku, firmu Viacom, která podle ní nedodržovala podmínky vzájemné smlouvy a malým rozvojem filmů a seriálů utlumovala i prodej her pod touto licencí, které tvořila právě Activision. Hry z prostředí Star Treku pokrývají řadu platforem pro které byly vyvíjeny od 8bitových Atari a Apple II, přes počítače Amiga, konzole Xbox, SONY PlayStation až po PC se systémem MS-DOS nebo Windows. Podrobnější informace naleznete v článku Enterprise (raketoplán). Enterprise (OV-101), vůbec první americký raketoplán postavený pro NASA se měl původně jmenovat Constitution, ale trekkies svou masovou dopisovou kampaní přiměli tvůrce pro změnu názvu podle fiktivní vesmírné lodi. Při slavnostním dokončení výroby raketoplánu byli přizváni také hlavní představitelé fiktivní posádky USS Enterprise NCC-1701 spolu s tvůrcem Gene Roddenberrym. Skutečnost však byla taková, že raketoplán byl určen pro testování a do vesmíru se nikdy nedostal. Dnes je k vidění v muzeu ve Washingtonu. Pro jeden ze svých mobilních telefonů - StarTAC - se firma Motorola nechala inspirovat komunikátorem, který byl k vidění v původním seriálu ze 60. let. Přitom v době, kdy byl přístroj pro seriál navržen, mobilní telefon vůbec neexistoval. Finská společnost Nokia si zase od Star Treku vypůjčila jméno a v roce 2009 uvedla na trh nový model mobilního telefonu pod názvem Nokia 5800 Star Trek V tomto případě jde ale především o marketing, protože mobilní telefon se vyznačuje stejnými parametry jako Nokia 5800 ExpressMusic, ale je vybaven tématy, spořičem obrazovky a aplikacemi ve stylu Star Treku. Nokia 5800 Star Trek byl uveden na trh u příležitosti vydání nejnovějšího filmu Star Trek (2009).", "question": "Jak se nazývají fanoušci Star Treku ?", "answers": ["trekkies"]}
{"title": "Dopravní značka", "context": "Již v antických Pompejích byly nalezeny patníky oddělující prostor náměstí od pásu pro jízdu, zvýšené chodníky a zvýšený přechod přes jízdní pás, připomínající nejmodernější provedení přechodu pro chodce. Římané kolem roku 120 př. n. l. začali kolem cest osazovat milníky se vzdáleností od Říma (odtud pochází úsloví \"Všechny cesty vedou do Říma\"). Milníky po rozpadu Římské říše zaváděl na přelomu 17. a 18. století panovník Polska a Saska August II. Silný. Kolem roku 1700 zaváděl verstníky (versta = jednotka délky) car Petr Veliký v Rusku. Kolem roku 1750 se v Německu na křižovatkách začaly objevovat dřevěné \"křížové značky\". Od roku 1789 je začali nahrazovat \"hodinovými kameny\" - na nich se vzdálenost udávala v hodinách. Nejstaršími příkazovými značkami na českém území jsou tzv. brzdové kameny. Signály pro řízení železniční a silniční dopravy v moderní době byly inspirovány námořními signály. Z roku 1868 je doloženo použití primitivního mechanického semaforu na jedné z londýnských křižovatek - semafor měl tvar kříže napodobujícího lidskou postavu s rozpaženýma rukama (\"stůj\") s možností svěsit obě paže (\"volno\"). V roce 1903 v Anglii The Motor Car Act (3 Edw. VII, c. 30), automobilový zákon, zavedl poprvé na světě dopravní značky podobné dnešním, již ve tvaru kruhů a trojúhelníků. První dopravní značky zavedly ve svých zemích už v prvním desetiletí 20. století národní automobilové kluby, například Touring Club Italiano nebo Kaiserlicher Automobil Club. V roce 1920 se konal silniční kongres v Holandsku, na němž se místní turistická organizace ANWB pochlubila, že již umístila 400 výstražných značek odpovídajících mezinárodně přijatým tvarům a barvám. Tato situace byla podobná dnešnímu značení turistických cest a cyklotras v Česku. Dopravní značení v Československu bylo zaváděno později – v roce 1935 prvních pět druhů výstražných značek a o tři roky později již celá škála značek pro různé účely. Již tehdy se počítalo i se značkami prosvětlovanými. Protože reflexní fólie tehdy ještě nebyly, připevňovaly se na některé značky malé kulaté odrazky – traťová návěstidla podobného provedení můžeme ještě dodnes najít na českých železnicích.", "question": "Jakými signály byly inspirovány signály pro řízení železniční a silniční dopravy v moderní době?", "answers": ["námořními"]}
{"title": "Slayer", "context": "Slayer je americká thrashmetalová hudební skupina působící od počátku 80. let. Byla založena Kerry Kingem, který na místo druhého kytaristy našel Jeffa Hannemana a posléze nalezl na post baskytaristy Toma Arayu, bubeníkem se stal Dave Lombardo. Kapela se během chvíle stala velmi populární v undergroundové scéně a spolu s kapelami jako Metallica, Anthrax a Megadeth založila thrashmetalovou scénu. Největším úspěchem bylo vydání alba Reign in Blood, kterým ovšem dosáhli podle kritiků určitého zenitu. Dokonce dokázali, že negativní reklama je nejlepší reklama. Úvodní písní \"Angel of Death\" (anděl smrti) rozpoutali spor o to, jestli nejsou náhodou \"nazi\" kapelou, protože song pojednává o praktikách Dr. Josefa Mengeleho. Navíc Jeff má doma sbírku fašistických vyznamenání a medailí z druhé světové války po svém otci. Ale přes všechny tyto překážky dosáhlo brzy album Reign in Blood 500 000 prodaných kopií, a tak se stalo první zlatou deskou kapely. Po roce 1986 kapelu na chvíli opustil Dave Lombardo. Na jeho místě bubnoval za něj Toni Scaglione z kapely Whiplash.", "question": "Komu se přezdívá otec dvoukopáků?", "answers": ["Dave Lombardo"]}
{"title": "Neil Young", "context": "Heart of Gold\", \"Harvest Moon\" a \"Old Man\") a elektrikou nabitého hard rocku (v písních jako \"Cinnamon Girl\", \"Rockin' in the Free World\" a \"Hey Hey, My My (Into the Black)\"). V pozdějších letech začal Young přebírat novější styly hudby jako industriál, alternative country a grunge, v němž prohloubil svůj vlastní styl hry, což mu přineslo titul \"Kmotr grunge\". Young režíroval (nebo spolurežíroval) několik filmů pod pseudonymem Bernard Shakey, včetně Journey Through the Past (1973), Rust Never Sleeps (1979), Human Highway (1982), a Greendale (2003).Ačkoliv Young často zpívá o amerických legendách a mýtech (Pocahontas, vesmírné stanice a osidlování amerického západu), zůstává kanadským občanem a nikdy nechtěl občanství měnit. == Biografie == === Mládí === Neil Young se narodil v Torontu (Ontario, Kanada) sportovnímu novináři a spisovateli Scottovi Youngovi a Edně Raglandové (známé jako Rassy), kteří se do Toronta přestěhovali z Manitoby. Neil strávil své mládí v malém městečku Omemee v Ontariu, 130 km severně od Toronta. Už jako dítěti byla Youngovi diagnostikována cukrovka a kvůli obrně, prodělané v šesti letech, měl oslabenou levou polovinu těla; dodnes na jednu nohu mírně kulhá. Když bylo Youngovi 12 let, jeho rodiče se rozvedli a on se se svou matkou vrátil do rodinného domu ve Winnipegu, Manitoba, kde začala jeho kariéra hudebníka. Když Neil Young přišel Z Ontaria do Winnipegu, věděl už co to znamená být vykořeněný, protože jejich rodina cestovala všude, kam je zavedla kariéra jejich otce novináře. Po rozpadu manželství rodičů se Neil usadil spolu s matkou v dělnické čtvrti Fort Rouge v Manitobě, kde jako stydlivý mladík se suchým humorem navštěvoval Earl Grey Junior High School. Tam také potkal Kena Kobluna, se kterým později působil v The Squires a kde pak založil i svou první skupinu Jades. Když navštěvoval Kelvin High School ve Winnipegu, hrál v několika instrumentálních rockových skupinách. Youngovou první stabilní skupinou byli Squires, kteří měli lokální hit nazvaný \"The Sultan.\" Young vypadl ze střední školy a hrál s nimi také ve Fort William v Ontariu, kde nahráli několik demosnímků produkovaných místním producentem (Ray Dee), kterému Young říkal \"the original Briggs\". Když byl v Thunder Bay, Young poprvé potkal Stephena Stillse. V roce 2006 ve filmu Heart of Gold Young vypravuje, jak trávil čas jako teenager ve Falcon Lake v Manitobě, kdy donekonečna vhazoval mince do jukeboxu, aby slyšel \"Four Strong Winds od Iana Tysona.\"", "question": "Kde strávil Neil Young mládí?", "answers": ["malém městečku Omemee v Ontariu"]}
{"title": "Přeclav z Pohořelé", "context": "Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. Pogorzela, něm. Pogarell) poblíž Břehu (pol. Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mimo jiné zakladatelem kláštera v Kamenci. Přeclavovým otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284-1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343-1383, též kanovník v Krakově) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v Hlohově), v biskupských službách jako rytíř sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383). Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až 14. dubna 1329 jako kanovník katedrální kapituly ve Vratislavi. Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na univerzitu v Bologni, kde se zdržoval i 5. května 1341, když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa Nankera zvolila novým biskupem. Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala interdiktu, musela se konat v Nise.", "question": "Kdy odešel Přeclav na studia na univerzitě v Bologni?", "answers": ["po 29. červenci 1336"]}
{"title": "Druhá světová válka", "context": "Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Příčiny války bývají hledány v důsledcích ideologií a politik, jako jsou nacionalismus a imperialismus, podle některých historiků v nespokojenosti s Versailleskou smlouvou, která měla prohloubit pocit ponížení v poražených státech, zvláště v Německu, a v dopadech velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tyto vlivy zásadním způsobem oslabily mnoho evropských států, čímž umožnily vzestup nacismu (pod vedením např. Adolfa Hitlera), fašismu (pod vedením např. Benita Mussoliniho) a komunismu (pod vedením např. Josifa Vissarionoviče Stalina) a dalších totalitních států mimo Evropu. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení se Sovětským svazem (SSSR), takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 (avšak datovaná o jeden den dříve, tedy 23. srpna 1939).", "question": "Kdy kapitulovalo Japonsko ve 2. světové válce?", "answers": ["2. září téhož roku"]}
{"title": "Kuvajt (město)", "context": "Město Kuvajt (též Kuwait City nebo Al-Kuwait; arabsky ا) je hlavní a největší město ve státě Kuvajt, ležícího na severozápadním pobřeží perského zálivu. Město má podle odhadu 534.964 obyvatel (odhad z roku 2014) uvnitř hranic města a 2,38 milionu v metropolitní oblasti. Ve městě se nachází kuvajtský parlament (Majlis al-Umma), většina vládních úřadů, sídlo většiny kuvajtských společností a bank a je také politickým, kulturním a ekonomickým centrum emirátu. Město Kuvajt bylo poprvé osídleno na počátku 18. století klanem Al-Sabah, později vládnoucí rod v Kuvajtu, větev kmene Al-Utū, jenž je spojená s rodem Al-Chálífa, která vládne v Bahrajnu). Město má své jméno odvozené z opuštěné pevnosti, která se zde nachází a jejíž název zní \"Kut\" (ك), což je arabský výraz pro pevnost u moře. Od roku 1760, kdy zde byl postaven první dům, se osada rychle rozrůstala a časem mělo město svou vlastní flotilu složenou z arabských plachetnic \"Dhow\" a mělo mnoho obchodních vztahů s Bagdádem a Damaškem. Město Kuvajt bylo na počátku 19. století úspěšný a prosperující přístav. Prosperita a konkurenceschopnost dala vzniknout mnoha sporům a válkám s okolím, kvůli kterým byl emirát nucen přistoupit na podmínky britů, aby jim zajistili námořní ochranu.", "question": "Ve kterém století bylo město Kuvajt poprvé osídleno?", "answers": ["18."]}
{"title": "Kosmologie", "context": "Kosmologie (z řeckého κ nauka o světě) je odvětvím, které se zabývá vesmírem jako celkem. Předmětem studia kosmologie je vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru. Věnuje se jí filozofie, teologie a fyzikální kosmologie. Fyzikální kosmologie využívá poznatků několika fyzikálních oborů. Nejčastěji je to obecná teorie relativity, astronomie, astrofyzika, částicová a atomová fyzika. První popisy představ o světě pocházejí z Číny z 3. tisíciletí př. n. l. (Kniha proměn), z Babylónu (Enúma eliš) a předjónského období (Hésiodova Theogonia). Je možné, že Babylónské mýty měly pak mj. vliv na další mytologické představy, mezi nimi též na biblickou představu obsaženou v knize Genesis. Rané kosmologie měly především mýtický charakter, ale už předsókratičtí filozofové začali vznik světa zkoumat kriticky (Thalés z Milétu, Anaximandros). Stejným směrem se ubírá i myšlení Démokritovo a Anaxagorovo. Důležitého posunu dějiny kosmologie nabraly s prvním doloženým systémem, který nestavěl Zemi do středu vesmíru a který jí dával kulový tvar – ten pochází od Filolaa, žáka Pýthagorova, z 5. nebo 4. století př. n. l. Kosmologie vytváří modely k vesmíru, jimiž se snaží popsat jevy, které pozorujeme nejen v okolí naší sluneční soustavy, ale také procesy, které vedly k utváření větších vesmírných útvarů (galaxie a jejich kupy apod.).", "question": "Čím se zabývá kosmologie?", "answers": ["vesmírem jako celkem"]}
{"title": "Tučňák žlutorohý", "context": "Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus), též zvaný makarony (či macaroni), je druh tučňáka, který ze všech 6 druhů rodu Eudyptes obývá nejjižnější, tedy nejstudenější končiny. Je blízce příbuzný tučňákovi královskému (hnízdícímu pouze na ostrově Macquarie), a tak řada odborníků považuje oba tučňáky za jeden druh, ačkoli se od sebe liší vzezřením. Na hlavě má výrazné zlatavě-žluté chocholky. Záda a tváře má černé, a přední část těla pak kontrastně bílou. Dospělý dosahuje průměrné hmotnosti 5 kg, a bývá 70 cm vysoký. Samec je samici vzhledově podobný, avšak bývá o něco vyšší a silnější, a také zobák má podstatně robustnější. Podobně jako všichni tučňáci není schopen letu, ale své vakovité tělo a tuhá zploštělá křídla velmi dobře využije pod vodou, a tak na moři stráví více jak polovinu svého života. Živí se potravou v moři, a jeho strava je složena z různých korýšů (především krilu), malých ryb a případně hlavonožců. Jako každý tučňák obměnuje jednou ročně své peří, a v takovém období je na 3–4 týdny odkázán pouze k pobytu na souši a hladovění. Žije v obrovských koloniích, kde spolu v těsném sousedství hnízdí až 100 000 jedinců. Mimo období hnízdění pak migruje i do tisíce kilometrů vzdálených oblastí. Tučňák žlutorohý je velmi hojný druh, jehož populace je odhadována na 12–18 milionů jedinců. Přesto je klasifikován jako zranitelný, jelikož je počátkem roku 1970 zaznamenáván pokles populace v některých lokalitách.", "question": "Jaká je barva tváří tučňáka žlutorohého?", "answers": ["černé"]}
{"title": "Magistr umění", "context": "Magistr zůstal pouze titulem farmaceutů (PhMr.).Titul magistra byl v Česku znovu zaveden roku 1990, aby tak české akademické tituly lépe odpovídaly titulům z anglosaského světa. Titul magistra umění byl pak zaveden až v roce 1998. Těm, kteří ještě před rokem 1990 absolvovali univerzitní studia bez získání akademického titulu, byl titul magistra umění (MgA.) přiznán zákonem. Magistr umění paušálně nahradil dříve používané tituly akademický malíř, akademický sochař, resp. akademický architekt. Podle vysokoškolského zákona, konkrétně dle § 99 odst. 3 téhož zákona se titulem magistra umění (MgA.) nahrazuje i titul magistra (Mgr.), který získali podle § 21 staršího vysokoškolského zákona, tedy zákona č. 172/1990 Sb., absolventi uměleckých vysokých škol (vysokoškolského studia). Osvědčení o nahrazení tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. Původně v Česku studium, které vedlo k získání magisterského gradu bylo oficiálně označovalo jako \"vysokoškolské studium\", bakalářský studijní program byl označován jako \"(obsahově) ucelená část vysokoškolského studia\". Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. \"postgraduální studium\" (doktor – Dr.). Na Slovensku se magisterský titul zvlášť pro oblast umění uděluje ve zkratce \"Mgr. art.\". Magistr umění je tak od roku 1998 do současnosti udělován na českých uměleckých vysokých školách (resp. na fakultách, ústavech a institutech, které mají akreditovaný některý z uměleckých oborů). Udělován je v současné době architektům, absolventům oboru architektura, na dvou uměleckých vysokých školách v ČR: Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Dále je udělován absolventům: Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, Akademie múzických umění v Praze, Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, Fakulty umění Ostravské univerzity, udělován je také absolventům Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně či absolventům některých oborů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Udělován je také některým absolventům na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě (v rámci Institutu tvůrčí fotografie a na oddělení audiovizuální tvorby) či například na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Rovněž je možné jej získat i soukromých vysokých školách, a to na například na: Literární akademii Josefa Škvoreckého, případně dalších. == Odkazy ==", "question": "Jaký titul se na Slovensku uděluje pro oblast umění?", "answers": ["Mgr. art."]}
{"title": "Čínská lidová republika", "context": "Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně s tím došlo k oteplování vztahů se Západem. V následujících letech proběhly mnohé reformy, díky nímž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu. Zřízeny byly například tzv. \"Zvláštní ekonomické zóny\", kde bylo umožněno podnikání západním investorům. Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte, která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy, včetně nepoměru mezi pohlavími, stárnutí populace a úbytku pracovní síly. Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského klidu v metropoli Pekingu, ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace. K demokratizaci a zavedení pluralitního systému nedošlo, komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách. 1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong, dříve pod správou Velké Británie, pod podmínkou \"jeden stát, dva systémy\"; 20. prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao, dříve pod správou Portugalska. Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo, hned za Spojené státy, a výrazně začala modernizovat všechny složky armády. Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa, která vládne od roku 2003, začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti. Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická společnost, který slibuje fúzi socialismu a demokracie, podporu střední třídy, vládu práva, a zároveň zahrnuje prvky nového konfuciánství. Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR, která začala otevřeně podporovat náboženství, a to zejména buddhismus a taoismus, které vidí jako tradiční součást čínské kultury. Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu, neboť v zemi neustále probíhají masové represe, cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích. Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný \"boj proti zlým kultům\", který Strana vyhlásila v roce 1999, zasažena jsou veškerá náboženství, která se nepodřizují Straně, tedy křesťané loajální papeži, buddhisté loajální dalajlámovi, Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně, zůstává také sporná otázka Tibetu.", "question": "Kdy byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong?", "answers": ["1. července 1997"]}
{"title": "Lednička", "context": "Lednička (též lednice, chladnička, mraznička, mrazák) je skříň obsahující chladicí stroj a sloužící k uchování potravin při nízké teplotě (v chladničce asi 4°C, v mrazicím boxu až − °C). == Principy chlazení == === Historie === V minulosti byla lednice skutečně chlazena ledem. Jednalo se o tepelně izolovanou dvouplášťovou skříň, do níž se vkládal přírodní led. Ten postupně tál a ochlazoval vnitřek ledničky na stálou teplotu 0 °C. Výraz \"lednice\" se v češtině používal jak pro toto chladicí zařízení, tak pro sklady přírodního ledu.Jednoduchá chladnička může pracovat i na principu odparu vody nebo jiné látky. Povrch chlazené nádoby je zvlhčen pracovní látkou a ta se na vzduchu odpařuje. Tím odnímá nádobě skupenské teplo a ta se ochlazuje. Na tomto principu lze obvykle dosáhnout jen malého snížení teploty. Dá se ale použít i v primitivních podmínkách. První lednice pro domácnosti byly dány do komerčního prodeje v roce 1911 v USA. === Současnost === Existují čtyři odlišné principy chlazení ledniček: kompresorové, absorpční, adsorpční a na bázi Peltierova článku. Chladnička bývá obvykle elektrická, ale existují i typy plynové, případně využívající jiných zdrojů energie. === Kompresorová lednička === Základem je okruh s chladivem (kapalina s teplotou varu, která se mění s tlakem v rozsahu několika desítek stupňů kolem 0 °C) a kompresor. Kompresor vtlačuje chladivo v plynném stavu do výměníku (kondenzátoru), který je tvořen dlouhou tlustostěnnou kovovou trubicí (černá mřížka na zadní straně ledničky). Ve výměníku se plyn ochladí a změní na kapalinu (kondenzace) . Přebytečné teplo odevzdává kapalina okolí. Pak se kapalina dostává do výparníku, který má ve svých stěnách trubici s větším průřezem než byl ve výměníku. V tomto prostoru se pro kapalinu prudce sníží tlak, tím i teplota varu, a kapalina se začne vypařovat. Potřebné skupenské teplo odebírá z vnitřku ledničky. Pak je plyn přiváděn zpět ke kompresoru a cyklus se opakuje. === Absorpční lednička === Absorpční lednička používá plynné nebo kapalné chladicí médium (např. bromid lithný, čpavek) z chladicího okruhu, které se v absorbéru rozpouští v chladné vodě a tím odnímá okolí teplo. Voda i s rozpuštěným plynem proudí do místa (\"vařiče\"), kde je zahřáta a tím plyn opět uvolněn.", "question": "Kdy se začaly prodávat lednice?", "answers": ["1911"]}
{"title": "Rotterdam", "context": "Turisticky atraktivní je vyhlídka na přístavní město z vyhlídkové věže Euromast, vysoké 185 metrů. Její výtah jezdí až na vrchol věže nebo do restaurace Panorama, nacházející se ve výšce 100 metrů. Populární je rovněž Erasmusbrug - moderní most spojující severní a jižní Rotterdam. Další atrakci představuje Museumpark - muzejní budovy volně navazující v pásu městské zeleně. Z nich nejvýznamnější a po amsterdamském Rijksmuseu druhé největší muzeum umění v Holandsku je Museum Boijmans van Beuningen, jehož sbírky ve třech patrech dvou budov na ploše 12 000 metrů čtverečních zahrnují deskové malířství a sochařství od rané italské gotiky (Fra Angelico, Lorenzo Monaco. ), přes pozdní gotiku (Van Eyckové, Hans Memling, Jan van Scorel), olejomalby vlámských mistrů renesance (Hieronymus Bosch, Pieter Breughel, německou renesanci (Hans Memling), nizozemské mistry. raného baroka (Rembrandt, Frans Hals, P. P. Rubens, Anton van Dyck, Jan Steen, Adriaen van Ostade), mistry italské (Tizian, Tintoretto) a španělské (Murillo, Goya. ), moderní malbu závěru 19. a počátku 20. století (Monet, Gauguin, Van Gogh), symbolismus (Odilon Redon), expresionismus, kubismus a jiné -ismy (mj. Picasso, Kandinsky) až po surrealisty (Giorgio de Chirico, René Magritte, Hans Arp, Salvator Dalí). Umělecká řemesla a design jsou zastoupena od 13. století po avantgardní směry 20. století zejména nábytkem, sklem, porcelánem, delftskou keramikou, stříbrnictvím a textiliemi. Kromě toho je na krátkodobých výstavách prezentováno současné umění. Moderní umění vystavuje Kunsthal Rotterdam, Witte de With, Tent,Chabot Museum a řada soukromých galerií. Bohatou sbírku fotografií má Nederlands fotomuseum. Architektuře v Nizozemí, zejména od secese po současnost, se věnuje Nederlands Architectuurinstituut (NAI). Město Rotterdam je spojeno s Prahou díky letecké společnosti Transavia. Ta nabízí letecké spojení již od dubna 2011 několikrát týdně. Erasmus Rotterdamský (1467 - 1536), filozof a humanista Willem de Kooning (1904 - 1997), abstraktní expresionistický malíř Edsger Dijkstra (1930 - 2002), informatik Rem Koolhaas (* 1944). , architekt, teoretik a urbanista Giovanni van Bronckhorst (* 1975), fotbalový reprezentant Raemon Sluiter (* 1978), tenista Robin van Persie (* 1983), fotbalista Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotterdam ve Wikimedia Commons Rotterdam, Holandská turistická informační kancelář", "question": "Co je druhé největší město Nizozemí?", "answers": ["Rotterdam"]}
{"title": "Sekt", "context": "Vrcholná fáze výroby představuje setřásání sedliny na zátku. V praxi to znamená, že lahve jsou obrácené zátkou dolů, nakloněné a každý den se přetřásají. Následně jsou hrdla lahví ochlazena, po otevření láhve vystřelí zmrzlé sedimenty ven a tím končí fáze odkalení. Obsah láhve se doplní buď suchým vínem – tak vznikají vyhlášená šampaňská vína v kategorii brut nature bez přidaného cukru, nebo se doplní expedičním likérem – směsí vína a cukru na škále extra brut až doux. Tím se reguluje sladkost výsledného vína. Lahve jsou uzavřeny korkovou zátkou a zabezpečeny drátěným košíčkem. U ostatních šumivých vín, byť vyrobených týmž postupem, je povoleno používat označení méthode traditionnelle (tj. označení šampaňského mohou mít jen vína vyrobená v Champagne). Druhou metodou je kvašení v tanku nazývané charmat, které je z hlediska výrobních nákladů značně levnější a umožňuje větší objem produkce. Charmat-Martinotti nebo také Charmatova metoda je jednou z nejrozšířenějších a vyrábí se s ní lehká, jemná šumivá vína. Je založena na principu druhotného kvašení v nerezových ocelových tancích, z nichž se kapalina stáčí do lahví pod tlakem. Výroba je poměrně rychlá a trvá \"jen\" několik týdnů. Používají se především odrůdy, které nejsou tak drahé jako Pinot noir nebo Chardonnay. Vyrábějí se v uzavřených nádobách do přetlaku 0,25 MPa. V Česku je nejznámější a nejprodávanější sekt vystupující pod značkou Bohemia Sekt, který se vyrábí ve Starém Plzenci nedaleko Plzně. Dále se v Česku výrobou sektu zabývá například vinařství Tanzberg.", "question": "Kterým nápojem je možné tlakem vytlačit uzávěr z lahve?", "answers": ["Sekt"]}
{"title": "Papež", "context": "Papež (z lat. papa a řec. π, papas, zdrobnělý výraz pro otce) je hlava katolické církve. Papež je suverénem Vatikánu a také zároveň nejvyšším představitelem hierarchie římskokatolické církve a biskupem města Říma. Tato diecéze se označuje také jako Svatý stolec (případně též Apoštolský stolec), který je též subjektem mezinárodního práva. Podle katolického učení je papež zástupcem (náměstkem) Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového papeže kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů. Současný papež František byl zvolen na konkláve 13. března 2013 poté, co k 28. únoru 2013 odstoupil jeho předchůdce Benedikt XVI. Následující tituly jsou všechny oficiálními papežovými tituly: římský biskup (episcopus Romanus); náměstek (zástupce) Kristův (vicarius Christi); nástupce apoštola Petra - podle teologie Římskokatolické církve označován za \"prvního z apoštolů. \"; italský primas (primas Itálie); arcibiskup a metropolita Římské provincie (archiepiscopus et metropolita provinciae Romanae); suverén státu Vatikán; nejvyšší pontifik (pontifex summus nebo někdy také původní římské pontifex maximus); služebník služebníků Božích (servus servorum Dei). Papež na listiny připojuje ke svému jménu pouze poslední ze zmiňovaných titulů, servus servorum Dei. Titul \"papež\" není oficiálním titulem a používá se na veřejnosti (v médiích a v běžné řeči). Oficiální oslovení: Vaše Svatosti; Svatý Otče. Dříve užívané tituly: patriarcha Západu (opuštěn v roce 2008); vikář Apoštolského stolce; vikář Petrův. hlava Svatého Stolce. Papežové si po svém zvolení vybírají papežské jméno a současně přestávají užívat své původní občanské jméno a příjmení. Původně římští biskupové působili pod svým původním jménem. Tradici papežského jména zavedl v roce 533 Mercurius, který se nechal se nazývat Janem II., protože byl pojmenován podle pohanského boha. Volbou jména papežové odkazují na příslušného světce - patrona, mnohdy vyjadřují i návaznost na předchozí papeže téhož jména. Dosud posledním papežem, který si jméno nezměnil, byl v roce 1555 Marcel II. Nejčastějšími papežskými jmény byli Jan, Benedikt a Řehoř. Ve druhém tisíciletí si žádný papež nezvolil dosud nepoužité jméno, průlomem se stal až papež František v roce 2013, před ním byl naposledy prvním svého jména Lando v roce 913, který si ovšem jméno nezvolil, ale ponechal si své rodné.", "question": "Kdy byl zvolen papež František papežem?", "answers": ["13. března 2013"]}
{"title": "Vzducholoď", "context": "Vzducholoď je letadlo lehčí než vzduch (aerostat), nebo také řiditelný balón. Vzducholoď mívá obvykle doutníkový tvar, a zpravidla bývá vybavena jedním či více motory. První teoretický návrh řiditelné vzducholodi pochází z roku 1783 (kdy vzlétl první balón bratří Montgolfierů), a vytvořil jej Jean-Baptiste-Marie Meusier. V té době byla její stavba nerealizovatelná pro neexistenci vhodného motoru. První skutečně fungující vzducholoď sestrojil až v roce 1852 Henri Giffard. Vybavil ji lehkým parním strojem vlastní konstrukce, ale byla řiditelná jen za úplného bezvětří. Dalším krokem vpřed byla vzducholoď La France. Byla poháněna elektromotorem, vzlétla roku 1884 a byla první, která se byla schopna vrátit i proti slabému větru. V roce 1897 vzlétla první vzducholoď, poháněná spalovacím motorem. Zášleh plamene z motoru ale způsobil její požár a smrt vynálezce i posádky. Ve stejném roce se vznesla i unikátní celokovová (hliníková) vzducholoď Davida Schwarze. Ta ale krátce po startu havarovala vinou nezkušeného pilota. Další historie je pak spojena především s hrabětem Ferdinandem von Zeppelinem. Inspiroval se úspěchy i nezdary svých předchůdců. Využil především Schwarzova nápadu využití hliníkové kostry. První úspěšný let jeho 127 metrů dlouhé ztužené vzducholodi LZ 1 proběhl 17. října 1900 nad Bodamským jezerem. Před první světovou válkou byly vzducholodi dále zdokonalovány. Od roku 1910 pak začaly sloužit i civilní letecké přepravě. Za první světové války vzducholodě široce používaly Francie, Itálie, Německo, Rusko, USA a Velká Británie.", "question": "Kdo sestrojil první skutečně fungující vzducholoď?", "answers": ["Henri Giffard"]}
{"title": "Limita", "context": "0}}f(z)=a} a u posloupností : : : : lim : n → ∞ : : : a : n : : = a : : {\\displaystyle \\lim _. {n\\to \\infty }a_{n}=a} případně : : : : a : n : : → a : : : {\\displaystyle a_{n}\\to a\\,} . Dle toho, zda se uvažuje o posloupnosti nebo o funkci, hovoříme o limitě posloupnosti nebo limitě funkce. Pojem limity lze definovat na reálných číslech, obecnější definice má smysl na libovolném metrickém prostoru a ještě obecnější definice na libovolném topologickém prostoru. Tam, kde má smysl více definic, jsou tyto definice ekvivalentní (například reálná čísla jsou metrickým i topologickým prostorem). Podrobnější informace naleznete v článku Limita posloupnosti. Posloupnost : : : : : ( : a : n : : ) : : n = 1 : : ∞ : : : : {\\displaystyle \\left(a_{n}\\right)_{n=1}^{\\infty }} má limitu A, pokud se jejími hodnotami můžeme k A libovolně přiblížit. Tedy pro každé kladné číslo : : : ε : : {\\displaystyle \\varepsilon } platí, že existuje nějaký člen posloupnosti, od kterého jsou už její hodnoty od A vzdáleny méně, než : : : ε : : {\\displaystyle \\varepsilon } . Zapsáno symbolicky: : : : ∀ ε > 0 : ∃ n ∈ : N : : ∀ k ≥ n : : | : a : k : : - A | : < ε : : {\\displaystyle \\forall \\varepsilon.", "question": "Lze pojem limity definovat na reálných číslech?", "answers": ["Pojem limity lze definovat na reálných číslech, obecnější definice má smysl na libovolném metrickém prostoru a ještě obecnější definice na libovolném topologickém prostoru."]}
{"title": "Nukleová báze", "context": "Nukleové báze jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin). Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace. Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Udává se často v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp), megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp). Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází. Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy: modifikace uridinu: ribothymidin dihydrouridin thiouridin pseudouridin methylkarbonyl[zdroj? ] modifikace cytidinu 5-methylcytidin 5-hydroxymethylcytidin 5-formylcytidin 5-karboxylcytidin 2-lysylcytidin modifikace adenosinu inosin N6-methyladenosin N6-isopentenyladenosin modifikace guanosinu N7-methylguanosin queosin wyosin Nejčastější modifikované purinové báze Nejčastější modifikované pyrimidinové báze Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze \"5SICS\" a \"NaM\" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, ale obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly. Podrobnější informace naleznete v článku Párování bází#Nepřirozené páry bází.", "question": "Na které heterocyklické sloučeniny se dělí purinová báze?", "answers": ["adenin, guanin"]}
{"title": "Basová kytara", "context": "Basová kytara (také baskytara nebo trochu nepřesně basa) je strunný hudební nástroj, který v moderní hudbě nahrazuje funkci kontrabasu. Úlohou basové kytary je tedy především hrát basovou linku. Spolu s bicími tak tvoří základ rytmu a podporuje harmonii. Baskytara se v některých žánrech prosadila i jako sólový nástroj (jazz, latin, funky aj.) Basová kytara se začala používat v druhé polovině 20. století. Svým tvarem na první pohled připomíná elektrickou kytaru. Má ale mohutnější a masivnější tělo, delší krk a větší mensuru a kvůli silnějším strunám je i ladicí mechanismus robustnější. Obvykle má čtyři struny (vyskytují se i baskytary, které mají pět nebo dokonce jako elektrická kytara šest strun). Struny jsou laděné o jednu oktávu níž, než je uvedeno v notovém zápisu. Basová kytara má obvykle, podobně jako elektrická kytara, pražce, ale existují i bezpražcové baskytary. Výjimečně se objevují i neelektrické akustické basové kytary. Ladění nástroje je podobné jako u kytary. Čtyřstrunná baskytara bývá laděná stejně jako kontrabas po kvartách E, A, D, G (stejně jako čtyři nejhlubší struny kytary, avšak o oktávu níže). Pokud má basová kytara více strun, přidává se obvykle hlubší H, nebo méně častěji i vysoké C. Někdy se u čtyřstrunné baskytary používá ladění H, E, A, D (čtyři hlubší struny od 5strunné baskytary). Základní částí basové kytary jsou tělo a krk. Na konci krku je hlava s ladicí mechanikou s velkými křídlovými kolíky. Hmatník vždy obsahuje alespoň jeden - nultý pražec. Ten vymezuje společně s kobylkou délku struny - menzuru. Na těle pod strunami je umístěn jeden nebo více snímačů. Na těle se nacházejí i ovladače a potenciometry. Basová kytara musí mít i výstup pro připojení kabelu (nejčastěji velký jack). Celý nástroj musí být dostatečně pevný a masivní, aby udržel tah strun, které jsou silnější než u elektrické kytary. Důležité je také správné vyvážení a uchycení popruhů, aby se nástroj dobře držel a pohodlně ovládal. Pražce rozdělují hmatník na jednotlivá pole, která ladí výsledný tón po půltónech. Používají se i baskytary, které žádné pražce nemají. První komerčně úspěšná baskytara Fender Precision Bass, která se stala předlohou mnoha dalších baskytar, má 20 pražců. Basy bývají také často osazeny 24 pražci (dvě oktávy), ale např. Zon Hyperbass, bezpražcová experimentální baskytara, má hmatník navržen pro 3 oktávy (odpovídá 36 pražcům).", "question": "Jaká je úloha basové kytary?", "answers": ["hrát basovou linku"]}
{"title": "Staroslověnština", "context": "Staroslověnským jazykem a písemnictvím se zabývá vědní obor nazývaný paleoslovenistika. Staroslověnštinu nelze zaměňovat s praslovanštinou (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné fáze existence praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny - jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků - se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi jihoslovanské. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek (9. století) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. Původní název byl starobulharština, což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu bulharštiny. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za staroslověnštinu, tedy původní variantu slovinštiny. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název církevní slovanština. Na území ČR je však více rozšířen název staroslověnština, byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z 9. a 10. století, někdy zúženě dokonce pouze k památkám z Velkomoravské říše. Termín církevní slovanština naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně existoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, existoval dále za zdmi klášterů jako jazyk bohoslužebný. Za \"hlavní\" název tohoto článku je zvolena staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky (9. století). Zasloužili se o to věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na Velkou Moravu. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš diferencované - pravděpodobně existoval pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. Po pádu Velkomoravské říše (10. století) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území latina. Staroslověnština se však udržela na Balkáně díky žákům Cyrila a Metoděje. Kliment Ochridský se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném Bulharsku, kde nahradila řečtinu. S pravoslavím se pak šířila do Srbska, Rumunska a Kyjevské Rusi. Kyjev se stal novým centrem církevněslovanského písemnictví, z něj se staroslověnština šířila dále po Kyjevské Rusi. Na zmíněných územích fungovala staroslověnština nejen jako jazyk liturgický, ale zpočátku do jisté míry i jako jazyk úřední (podobně jako latina v západní Evropě).", "question": "Ve kterém století vytlačila latina staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území?", "answers": ["10."]}
{"title": "SQ-Tracker", "context": "Vydavatelem programu byla společnost Proxima - Software v. o. s., program byl vydaný v roce 1993. Skládání hudby se provádí trackerovým způsobem, nikoliv zápisem not. Skladba je rozdělena na pozice, ke které jsou přiřazeny patterny, které na dané pozici mají být přehrávány. Program navazuje na podobný program Soundtracker polského původu, má ale rozšířené možnosti, např. umožňuje mít patterny různých délek, patterny je možné psát pro každý kanál nezávisle (pouze do jedné pozice je možné umístit pouze patterny stejné délky), pokud hudba dohraje do konce, nemusí být opakována od začátku, ale i od jiné pozice, každá pozice může být přehrávána jinou rychlostí. Stejný pattern může být přehráván současně ve dvou i ve třech kanálech. Součástí programu jsou SQ-Compiler, který umožňuje napsanou hudbu zkompilovat a používat ve vlastních programech a SQ-Linker, pomocí kterého je možné spojit více zkompilovaných skladeb do jednoho souboru. Na ZX Spectru 128K jsou SQ-Compiler a SQ-Linker použitelné jako funkce hudebního editoru, na ZX Spectru 48K je nutné je použít jako samostatné programy. Pomocí linkeru je možné do jednoho souboru spojit až 28 skladeb. V nabídce společnosti Proxima - Software, v. o. s. byl i nezávislý komplet SQ-Demo, který obsahoval demoverzi hudebního editoru SQ-Tracker, několik hudeb, hudebních samplů a zvukových ornamentů. Dále byl obsažen konvertor skladeb ze Soundtrackeru do SQ-Trackeru a dvě hudebně grafická dema: SQ-Demo a Duckmania.Program umožňuje hudbu ukládat nejen na kazetu, ale i na diskový systém. Protože diskové operace jsou vykonávané prostřednictvím Basicu, je možné diskové příkazy přizpůsobit pro libovolný diskový systém. Program je pojmenován po dvou českých hudebnících činných na ZX Spectru, kteří jej společně navrhli, známých pod jmény Scalex a Qjeta. == Reference == == Související články == Soundtracker Sample Tracker Wham! 128", "question": "Jaký typ editoru je SQ-Tracker?", "answers": ["hudební"]}
{"title": "Maria Göppert-Mayer", "context": "Maria Göppert-Mayer (28. června 1906, Katovice, Polsko, tehdy Německo - 20. února 1972, San Diego, Kalifornie, USA) byla americká fyzička německého původu. V roce 1963 obdržela jako druhá žena po Marii Curie Nobelovu cenu za fyziku za svůj výzkum atomového jádra. Při studiu atomového jádra objevila magická čísla a podala jejich vysvětlení pomocí slupkového modelu jádra. Narodila se v Katovicích, nyní patřících Polsku, jako jediné dítě svých rodičů. Když jí byly 4 roky, rodina se přestěhovala do Göttingenu, kde její otec získal profesorské místo na tamní prestižní univerzitě. Otec byl Marii podle vlastních slov vždy blízký, zejména proto, že byl vědec. V Göttingenu vychodila střední školu a nastoupila na soukromou vysokou školu vedenou sufražetkami, která měla za cíl připravit dívky ke studiu na skutečných univerzitách, zde úspěšně složila maturitu a následně udělal přijímací zkoušky na univerzitu v Göttingenu. Na univerzitu nastoupila v roce 1924, nejprve studovala matematiku, kterou ve 20. letech 20. století z důvodu nedostatku učitelů tohoto předmětu studovala řada dívek. Jednou z jejích profesorek byla i Emmy Noetherová. Později se ale začala zajímat o fyziku, z níž v roce 1930 získala doktorský titul, ve své disertační práci navrhla zásadní myšlenku možné absorpce dvou fotonů jádrem atomu. Ve 30. letech se zdálo nemožné tuto myšlenku ověřit, avšak pozdější vývoj laserů dovolil tuto hypotézu prokázat, když byla roku 1961 pozorována dvoufotonová excitace v krystalu europia. Za tento zásadní příspěvek po ní byla pojmenována jednotka průřezu dvoufotonové absorpce. Na počátku roku 1930 se vdala za chemika Josepha Mayera, jednoho z asistentů fyzika Jamese Francka. Krátce nato se přestěhovali do USA, kde Joseph získal místo profesora chemie na Univerzitě Johnse Hopkinse. Maria profesorské místo nezískala, byla ale přijata jako asistentka, měla tedy přístup k vědeckému vybavení a rovněž vyučovala několik kurzů.", "question": "Kde zemřel Maria Göppert-Mayer?", "answers": ["San Diego"]}
{"title": "Stockholm", "context": "Druhá část názvu (Holm) znamená ostrůvek a asi odkazuje na ostrůvek Helgeandsholmen v centru Stockholmu. O městu se říká, že jej založil jarl Birger, který chránil Švédsko před invazí cizích námořníků a zastavil drancování města Sigtuna. Jádro nynějšího Starého Města (Gamla Stan) bylo postaven na centrálním ostrově vedle Helgeandsholmen v polovině 13. století. Město původně vzniklo k obchodním účelům. Stockholm vyvinul silné ekonomické a kulturní vazby s městy Lübeck, Hamburk, Gdaňsk, Visby, Reval a Riga. V letech 1296 až 1478 byla městská rada Stockholmu tvořena z 24 členů, z nichž polovina byla vybrána německy mluvícími obyvateli města. Strategický a hospodářský význam udělal ze Stockholmu důležitý faktor ve vztazích mezi dánskými králi z Kalmarské unie a národním hnutím za nezávislost, které se odehrávalo v 15. století. Dánský král Christian II vstoupil do města v roce 1520. Toho roku, 8. listopadu, se strhl krvavý masakr opozice. To vedlo k dalšímu povstání, které nakonec vedlo k rozpadu Kalmarské unie. S nastoupením Gustava Vasa na královský trůn v roce 1523 a zřízení královské moci, počet obyvatel Stockholmu začal růst. V 17. století se Švédsko výrazně rozrostlo, jak hospodářsky tak politicky. což se odráželo i na vývoji Stockholmu. Mezi lety 1610-1680 počet obyvatel narostl tak, že byl 6x vyšší, než před rokem 1610. V roce 1634 se Stockholm oficiálně stal hlavním městem Švédské říše. Byla vytvořena pravidla obchodování, která udělovala Stockholmu určité pravomoci v mezinárodním obchodu. V roce 1710 zabil mor přes 20 000 (36 %) obyvatel Stockholmu. Po skončení velké severní války se populační růst zastavil a hospodářský růst zpomalil. Město bylo v šoku poté, co ztratil své místo jako kapitál velmoci. Nicméně Stockholm udržoval svoji roli jako politické centrum Švédska a pokračovalo ve vyvíjení se pod vládou Gustava III. Ve druhé polovině 19. století, Stockholm získal vedoucí ekonomickou roli ze Švédsku. Populace také během této doby dramaticky rostla, hlavně kvůli imigrantům. Na konci 19. století bylo méně než 40% obyvatel Stockholmu skutečně narozeno ve Stockholmu. V této době vzniklo i mnoho vědeckých ústavů, mezi nimi i Institut Karolinska Stockholm se stal moderní, technologicky vyspělé a etnicky různorodé město ve druhé polovině 20. století. Mnoho historických budov bylo strženo v modernistické éře, včetně podstatných částí historické čtvrti Klara, a nahradili je moderními prvky. Přesto se nemálo historických budov zachovali i ve Starém městě.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město Švédska?", "answers": ["Stockholm"]}
{"title": "Jan Žižka", "context": "Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem 1360 Trocnov – 11. října 1424 Přibyslav) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek z několika náhodou zachovalých listin. Proto se ani odborníci nemohou shodnout a v biografických pracích věnovaných táborskému hejtmanovi zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě roku 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, kterému patrně náležel post vojenského velitele. Na jedno oko již slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpodobností zcela oslepl (doloženo od obléhání hradu Rabí v červnu 1421). Ani toto postižení mu však nezabránilo v tom, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpravy a dál pokračoval v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem roku 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (takzvaný Nový nebo Menší Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi. Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory (září 1424).", "question": "Kdy zemřel Jan Žižka z Trocnova?", "answers": ["11. října 1424"]}
{"title": "Logický člen", "context": "} : Někdy se pojmy logický člen a hradlo rozlišují. Pojem hradlo pak označuje fyzickou součástku (např. integrovaný obvod). Zatímco pod pojmem logický člen je myšlen prvek realizující logickou funkci. Existují dva způsoby značení logických členů (oba definované ANSI/IEEE Std 91-1984 a jeho dodatkem ANSI/IEEE Std 91a-1991). Prvním jsou obdélníkové (čtvercové) značky (IEC, DIN). Druhým způsobem jsou značky složené z křivek (ANSI), které jsou rozšířeny v profesionálních systémech pro návrh logických obvodů. U obou způsobů značení existují v praxi drobné varianty. Negovaný výstup je často označen kolečkem. Pomocí logických členů AND, OR a NOT lze realizovat libovolný logický obvod a tedy i číslicový systém. Členy AND a OR jsou za pomoci členu NOT komplementární. To znamená, že je možné je vhodným způsobem vzájemně nahradit. Lze implementovat jakýkoliv číslicový systém pouze za pomoci logických členů NAND nebo NOR nebo AND a NOT a nebo OR a NOT (vždy stačí členy se dvěma vstupy), nikoli však například pomocí členu XOR. NAND a NOR se nazývají univerzální logické členy. Následuje seznam nejdůležitějších logických členů včetně rovnice v Booleově algebře. Nejjednodušším logickým členem je opakovač, který realizuje funkci identity. Může pracovat i jako buffer - zpožďovací člen s velmi krátkým zpožděním, typicky ns (nanosekundy), oddělovací člen s otevřeným kolektorem, výkonový budič (například sběrnice). Dalším nejjednodušším logickým členem je invertor. Realizuje funkci tzv. logické negace. Někdy se místo něj používá negovaného logického součtu s přivedením hodnoty pouze na jediný vstup (v tomto případě \"A\"). Vzhledem k tomu, že na zbylém a nebo zbylých vstupech bude logická 0, nebude mít tento vstup již na provedení operace vliv. Taktéž je možno použít negovaného logického součinu, kdy se všechny vstupy propojí paralelně (mezi sebou).", "question": "Za pomoci kterého členu jsou logické členy AND a OR komplementární?", "answers": ["NOT"]}
{"title": "Obloha", "context": "Obloha nebo také nebe (knižně nebo básnicky firmament (z lat. firmamentum vzpěra, sloup) nebo nebeská klenba) je ta část zemské atmosféry nebo vesmíru, která je viditelná z povrchu Země (nebo jiné planety). Někdy se říká, že ptáci a letadla létají na obloze. Přesnější definice je obtížná. Při denním světle je obloha světle modrá, což je důsledkem rozptylu slunečního světla v ní. Nad Zemí není žádný modrý objekt, který bychom viděli. Za slunečného počasí je díky Rayleighovu rozptylu tmavší v zenitu a světlejší na horizontu. Při východu a západu Slunce červená a oranžová. Naopak v noci je obloha černá a posetá hvězdami. Během dne, pokud není zataženo, je na obloze vidět Slunce. V noci je pak možno na obloze spatřit hvězdy, planety a Měsíc. (Měsíc lze vidět často i ve dne. Některé hvězdy a planety pak za výjimečných podmínek také.) Při svítání a soumraku bývá vidět planeta Venuše, která se označuje poprvé jako Jitřenka, podruhé jako Večernice; někdy jsou vidět ranní nebo večerní červánky (Zora nebo zastarale zoře je slovanské označení jak pro (zejména) Jitřenku, ranní červánky, úsvit, ale i pro večerní červánky a Večernici, bohyně Zora odpovídá římské Auroře. Na obloze je možno spatřit mnoho přírodních jevů jako oblaka, duhu, polární záři nebo blesk. V astronomii se jako obloha označuje nebeská sféra, což je zdánlivá plocha nad Zemí, kde se pohybují Slunce, hvězdy, planety a měsíce. Nebeská sféra je rozdělena na části nazývané souhvězdí. == Obloha v náboženstvích == Obloha hraje silnou roli v mnoha náboženstvích. Někdy je ztotožňována s nebem – místem posmrtného života, nebo je pokládána za místo, kde sídlí božstva.", "question": "Jaké barvy je obloha?", "answers": ["světle modrá"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (film, 1973)", "context": "Noc na Karlštejně je český filmový muzikál, který natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Film vyrobilo Filmové studio Barrandov. Do obsazení filmu zasáhla normalizace, nesměli se v něm již objevit Jan Werich (purkrabí) či Jiřina Jirásková (paní Ofka). Film byl posledním snímkem, ve kterém hrál Jaroslav Marvan. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. V rámci oslav 40 výročí natočení filmu se 22. srpna 2013 uskutečnil na nádvoří hradu Karlštejn koncert pod širým nebem, který připomněl písně z muzikálu v provedení nové generace umělců. V produkci Janise Sidovského zde vystoupili Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Zuzana Stivínová, Jan Budař a další umělci, kteří zpívali za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Záznam natočila Česká televize. Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat mužským záležitostem. Tento zákaz však naráz poruší mladá dívka Alena a královna Eliška Pomořanská. Zákaz pobytu žen je na konci filmu zrušen. Na hrad Karlštejn, vybudovaný císařem Karlem IV., nesmí vstoupit žádná žena, včetně jeho manželky, císařovny Alžběty. Tento příkaz měl posloužit k tomu, aby se císař mohl v klidu věnovat mužským záležitostem. Tento zákaz však byl jedné noci porušen hned dvakrát. Na hradě se ocitly dvě ženy – první byla Alena, neteř purkrabího (= správce hradu), která se se svým otcem, když byl opilý, vsadila o to, že si bude moci vzít za muže císařského šenka jménem Pešek, pokud stráví noc na Karlštejně a přitom ji nikdo nechytí.", "question": "Kdo je autorem předlohy k filmu Noc na Karlštejně?", "answers": ["Jaroslava Vrchlického"]}
{"title": "Běstvina", "context": "Obec Běstvina se nachází v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 498 obyvatel. Mezi přírodovědci je obec známa jako místo, kde se koná každoroční odborné soustředění nejúspěšnějších řešitelů krajských kol biologické a chemické olympiády. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1137. Zámek Běstvina Kaple svatého Jana Nepomuckého před zámkem Kostel svatého Jana Křtitele Památný platan CHKO Železné hory Běstvina Pařížov Rostejn Spačice Vestec Galerie Běstvina ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Běstvina ve Wikimedia Commons Ofliciální stránky Letního odborného soustředění biologů a chemiků Běstvina na stránkách mikroregionu Železné hory zámek Běstvina na Hrady.cz", "question": "V jakém okrese se nachází Běstvina?", "answers": ["Chrudim"]}
{"title": "New York", "context": "New York je také ohniskem mezinárodních vztahů a diplomacie, neboť se zde nachází sídlo Organizace spojených národů. New Yorku se díky celodennímu ruchu někdy přezdívá \"Město, které nikdy nespí\" (The City That Never Sleeps). Dalšími přezdívkami jsou \"Velké jablko\" (Big Apple) a \"Gotham\". Oblast byla v době objevu Evropany v roce 1524 obydlena asi 5000 indiány z kmene Lenape. Objevitelem oblasti byl Giovanni da Verrazzano, italský cestovatel ve službách francouzské koruny, který místo nazval Nové Angoulê (Nouvelle Angoulê). První evropskou osadu pod názvem Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam) založili Nizozemci na jižním cípu Manhattanu v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Vůdce nizozemských kolonií Peter Minuit koupil Manhattan od kmene Lenape v roce 1626 za 60 guldenů (dnes již vyvrácená legenda říká, že Manhattan byl koupen za skleněné korálky v hodnotě 24 dolarů). V roce 1664 dobyli město Angličané a přejmenovali je na New York na počest pozdějšího krále Jakuba II., tehdy vévody z Yorku a Albany. Na konci druhé anglo-nizozemské války získali Nizozemci kontrolu nad indonéským ostrovem Run, který byl v té době pro ně mnohem významnější, a Angličané si výměnou mohli ponechat kontrolu nad New Yorkem. Do roku 1700 klesla populace kmene Lenape na 200 osob. Význam New Yorku jako přístavu pod britskou vládou rostl. V roce 1754 byla chartou vydanou Jiřím II. založena na dolním Manhattanu Columbijská univerzita, v té době pod jménem Kings's College. Během Americké války za nezávislost se ve městě odehrála série bitev známých pod názvem Newyorská kampaň. V roce 1789 se v New Yorku sešel Kongres a první prezident George Washington byl inaugurován v budově Federal Hall na Wall Street. V roce 1790 předstihl New York Filadelfii jako největší město Spojených států. 19. století pro město znamenalo příliv imigrantů a stálý rozvoj. Vizionářský plán rozvoje z roku 1811 navrhoval rozšířit síť ulic po celém Manhattanu. V roce 1819 byl otevřen Erijský kanál, který propojil newyorský přístav se zemědělskými oblastmi na severu země. Místní politiku ovládla Tammany Hall, politické uskupení uvnitř Demokratické strany kontrolované irskými imigranty. Někteří členové obchodnické aristokracie prosazovali zřízení Centrálního parku, který nakonec vznikl v roce 1857.", "question": "Ve kterém roce byla založena Columbijská univerzita?", "answers": ["1754"]}
{"title": "Doing It Right", "context": "DIR, coby akronym anglického výrazu Doing It Right, tedy \"dělej to správně\" je filozofie a přístup k potápění, který si klade za cíl standardizovat výcvik a výstroj potápěčů a minimalizovat námahu a riziko. Díky této filosofii jsou výstroj a postupy DIR potápěčů bezpečnější při hloubkových ponorech, náročných vrakových a jeskynních ponorech. V drobné obměně se pak využívají i při sportovním potápění. Jakýmsi základním pravidlem DIR, je \"dělej věci pořádně, nebo je nedělej vůbec\". == Vznik == Ve snaze minimalizovat nehody ve floridských jeskyních dal počátkem 80. let 20. století Bill \"Hogarth\" Main dohromady koncept výstroje. S tím se pojily i techniky pohybu pod vodou a výcvik potápěčů. == Kritika == Filosofie DIR bývá často kritizována díky militantnímu přístupu některých jejích představitelů. DIR potápěči pak bývají přirovnávání k fašistům. Zásadním problémem není systém samotný, ale jeho nepochopení. Mnoho DIR potápěčů dělá věci a má sestavenou výstroj, neboť je to DIR, aniž by plně pochopili význam těch věcí a konfigurace", "question": "Kdo dal dohromady koncept výstroje?", "answers": ["Bill \"Hogarth\" Main"]}
{"title": "Věci veřejné", "context": "Věci veřejné (zkratka VV) byla česká politická strana, která v období 2010 až 2012 participovala na vládě Petra Nečase. Především před parlamentními volbami v roce 2010 se deklarovala jako strana přímé demokracie, vycházející ze spolupráce s registrovanými příznivci (tzv. \"véčkaři\") a prosazující referenda. Do Poslanecké sněmovny byla zvolena v květnu 2010 se ziskem 24 mandátů. Po vládní krizi a vnitrostranických sporech v roce 2012 založila část vedení, poslanců a členů novou stranu LIDEM – liberální demokraté. Strana Věci veřejné úzce spolupracovala s Vydavatelstvím Pražan, které vydává časopisy Pražan a Věci veřejné. V polovině července 2015 se politická strana Věci veřejné transformovala na spolek Věci veřejné, přičemž první předsedkyní spolku byla zvolena Olga Havlová. Věci veřejné vznikly v roce 2001, jako strana byly zaregistrovány 22. července 2002. V roce 2002 získaly VV jeden mandát v zastupitelstvu MČ Praha 1 a působily v opozici v MČ Praha 1. Svou práci zaměřily na pomoc občanům v každodenním řešení jejich problémů ve styku s radnicí – hluk, sociální a právní problémy, deregulace. Zároveň prostřednictvím svého zvoleného zastupitele předkládaly návrhy usnesení ke zlepšení fungování MČ Praha 1. Jejich aktivity inspirovaly občany z jiných míst, tak vznikly v roce 2005 a 2006 místní buňky Věcí veřejných v Praze 7, Černošicích (ta se v roce 2009 osamostatnila pod názvem Věci černošické) a Kostelci nad Orlicí. Článek z portálu Novinky.cz, který vyšel 15.2.2012 poukazuje na slábnoucí členskou základnu strany. V roce 2010 zaplatilo členský příspěvek cca 1 700 členů. Po volbách 2010 však prudce vzrostl zájem o členství a čekatelů o něj tak bylo přes 4 000. Nicméně po mnoha nezdarech, korupčních aférách a nepopulárních krocích vedení strany, začátkem roku 2012 zaplatilo členský příspěvek (a stalo se tak opětovně řádnými členy) jen něco přes 800 lidí. Dne 14. července 2015 se politická strana Věci veřejné transformovala na spolek Věci veřejné, přičemž první předsedkyní spolku byla zvolena Olga Havlová. Dne 25. ledna 2014 si strana zvolila vedení ve složení: Jiří Kohout – předseda Olga Havlová – 1. místopředsedkyně David Kádner – místopředseda Miroslav Malchar – místopředseda (rezignoval v roce 2014/2015) Simona Chytrová – místopředsedkyně (.", "question": "Kdy byla zaregistrovaná politická strana Věci veřejné?", "answers": ["22. července 2002"]}
{"title": "Vostok (polární stanice)", "context": "Vostok (rusky:С В) je ruská výzkumná stanice ve Východní Antarktidě, nedaleko jižního pólu nedostupnosti, což z ní činí nejizolovanější výzkumnou stanici na kontinentě. Její nadmořská výška je 3488 m. V roce 1983 zde naměřili absolutně nejnižší teplotu na Zemi, − °C. Poloha stanice poblíž jižního magnetického pólu z ní dělá ideální místo ke zkoumání zemské magnetosféry. Dále se zabývá studiem slunečního záření, geofyzikou, medicínou a klimatologii. Stanice byla dokončena v roce 1957 a nepřetržitě fungovala do roku 1994, kdy byla dočasně vyřazena z provozu. Dnes stanici využívají vědci z Ruska, Francie a USA. Je zásobována pomocí speciálních konvojů, které na stanici jednou ročně dovážejí potraviny, palivo a další materiál ze 1410 kilometrů vzdálené polární stanice Mirnyj. Pod stanicí leží v hloubce 4000 m jezero Vostok, největší známé subglaciální jezero na světě. Jeho rozloha je 14 000 km2. Zeměpisné rekordy světa Obrázky, zvuky či videa k tématu Vostok ve Wikimedia Commons", "question": "Kde je ruská výzkumná stanice Vostok?", "answers": ["ve Východní Antarktidě"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci). Odvrácená strana je občas nazývána také \"temnou stranou\". \"Temná\" v tomto případě znamená \"neznámá a skrytá\" a nikoliv \"postrádající světlo\"; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn (oblastí s nízkým albedem), tzv. moří. Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Každou hodinu se Měsíc posune vzhledem ke hvězdám o vzdálenost zhruba rovnou jeho úhlovému průměru, přibližně o 0,5°. Měsíc se liší od většiny satelitů jiných planet tím, že je jeho orbita blízká rovině ekliptiky a nikoliv rovině zemského rovníku. Některé způsoby nazírání na oběh jsou podrobněji probrány v následující tabulce, ale dva nejběžnější jsou: siderický měsíc, což je doba úplného oběhu vzhledem ke hvězdám, trvající asi 27,3 dnů a synodický měsíc, což je doba, kterou zabere dosažení téže fáze, dlouhá přibližně 29,5 dne. Rozdíl mezi nimi je způsoben tím, že v průběhu oběhu urazí Země i Měsíc určitou vzdálenost na orbitě kolem Slunce. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země.", "question": "Navštívilo už Měsíc více než 10 lidí?", "answers": ["Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí."]}
{"title": "Mensa ČR", "context": "Mensa České republiky je společenská organizace, česká pobočka organizace Mensa International; dobrovolné, nepolitické, nezávislé a neziskové sdružení. Mensa na území ČR byla založena Dr. Hanou Drábkovou (která učinila první pokusy o založení již v roce 1968) na jaře roku 1989, registrována pak byla v březnu 1991. Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace. Dle svých stanov Mensa přispívá k rozvíjení inteligence členů. Tento svůj účel Mensa ČR naplňuje tím, že se v současné době zaměřuje mj. na.: vyhledávání talentovaných dětí (soutěž Logická olympiáda, 49.000 registrovaných v roce 2014 ), provoz školy pro nadané děti (Mensa gymnázium,. dříve nazývané Osmileté gymnázium Buďánka), Mensa NTC Learning – projekt rozvoje rozumových schopností dětí v předškolním věku, zakládání herních klubů pro podporu aktivního trávení volného času (Kluby nadaných dětí), pořádání letních táborů pro nadané děti, příměstských táborů podpora a poradenství pro rodiče talentovaných dětí testování IQ v krajských i menších městech, podpora vzájemné komunikace a seberealizace členů. Vedení a fungování Mensy řídí Rada Mensy v čele s předsedou organizace. Rada Mensy je volena každé dva roky. Hlasování je tajné, hlasy mají rovnou váhu. Současným předsedou Mensy ČR je Martin Sedláček. Mensa České republiky organizuje vstupní testování IQ, vede agendu členů, vydává časopis Mensa, spravuje své internetové stránky a minimálně jednou ročně svolává valnou hromadu.", "question": "Kdo vede Mensu ?", "answers": ["Rada Mensy"]}
{"title": "Člověk", "context": "Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý. Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit. Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety, Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety, Homo floresiensis však až před 12 000 lety. V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let. Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka. Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí: †Homo naledi †Homo habilis (člověk zručný) †Homo rudolfensis (člověk východoafrický) †Homo ergaster (člověk dělný) †Homo erectus (člověk. vzpřímený) †Homo floresiensis (člověk floreský) †Homo antecessor (člověk předchůdce) †Homo heidelbergensis, někdy Homo erectus heidelbergensis (člověk heidelberský) †Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský). , někdy Homo sapiens neanderthalensis †Homo rhodesiensis (člověk rhodéský) †Homo georgicus (člověk gruzínský) Homo sapiens (člověk moudrý) Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus).", "question": "Jak je starý rod Homo sapiens?", "answers": ["asi 2,8 milionu let"]}
{"title": "Hugh Hopper", "context": "Hugh Hopper (29. dubna 1945 Canterbury, Anglie - 7. června 2009) byl britský baskytarista. Svou kariéru zahájil v roce 1963 jako člen skupiny The Daevid Allen Trio, ve které vedle něj působili ještě Robert Wyatt a Daevid Allen. V roce 1964, spolu s Wyattem, Kevinem Ayersem, Richardem Sinclairem a svým bratrem Brianem Hopperem založil skupinu The Wilde Flowers. V roce 1969 pak přešel k obnovené skupině Soft Machine, ve které působil do roku 1973. Později spolupracoval s dalšími skupinami, jako jsou Gilgamesh a Soft Heap. V roce 1969 se podílel na prvním sólovém albu Kevina Ayerse s názvem Joy of a Toy. O rok později hrál na prvním sólovém albu bývalého člena skupiny Pink Floyd Syda Barretta nazvaném The Madcap Laughs. Spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří například Lindsay Cooper, Chris Cutler nebo Pip Pyle. Rovněž vydal několik alb pod svým vlastním jménem. V červnu 2008 mu byla diagnostikována leukemie a o rok později zemřel ve věku čtyřiašedesáti let. Dva dny před svou smrtí se oženil se svou přítelkyní Christine.", "question": "Kdy zahájil britský baskytarista Hugh Hopper svou kariéru?", "answers": ["1963"]}
{"title": "Vlajka Těšínského knížectví", "context": "Vlajka Těšínského knížectví vznikla v roce 2016 díky iniciativě regionálních nadšenců historie ve spolupráci s významným polským heraldikem a vexilologem Alfredem Znamierowskim. Vlajka navazuje na znak a historické prapory Těšínského knížectví. Novodobá vlajka je úctou k historii a tradici Těšínského knížectví, a zároveň součásti odlišné identity obyvatel Těšínska vzhledem k Dolnímu a Hornímu Slezsku. == Historie == První zmínky o těšínské vlajce, respektive praporu, pochází z 14. století a jsou vázány na osobu knížete Přemysla I. Nošáka, který se od roku 1355 podílel na politickém chodu Českého království, a byl jedním z nejvýznamnějších politiků ve službách Karla IV. a Václava IV. Bohužel prapory z tohoto období se nedochovaly.Nejstarší zachovalý prapor Těšínského knížectví byl zhotoven na rozkaz těšínského knížete Adama Václava roku 1605, hned potom co byl jmenován velitelem slezského vojska. Dochovaný ve sbírkách Muzeum Śląska Cieszyńskiego (Muzea Těšínského Slezska). Prapor má rozměry 160x240 cm a byl vyhotoven z modrého saténu. V čelní části se nachází zlatá orlice Těšínského knížectví, zatím co volná část je zakončena dvěma ostrými jazyky. Knížecí prapory se zlatou korunovanou orlici v modrém poli se používaly až do smrti poslední Piastovny, Alžběty Lukrécie Těšínské. Od roku 1742 byla oficiální vlajkou Těšínska vlajka Rakouského Slezska, kterého součásti se stalo i Těšínsko. == Barvy vlajky == Barvy navazují přímo na dochované ikonografické prameny rodového erbu těšínských knížat a praporu Těšínského knížectví ze 17. století. Od konce 13. století znakem těšínských knížat byla zlatá orlice v modrém poli, otočená doleva.", "question": "Kdo se od roku 1355 podílel na politickém chodu českého království?", "answers": ["knížete Přemysla I. Nošáka"]}
{"title": "Dalečín (hrad)", "context": "Dalečín je zřícenina hradu stojící uprostřed obce Dalečín. Byl postaven na skalnatém výběžku chráněn ze tří stran řekou Svratkou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zřícenina hradu Dalečín, často mylně označovaného jako Tolenstein (tento název není historicky doložen, objevuje se až v místopisných pracích 19. století), stojí na kopci nad řekou Svratkou. První písemná zpráva je kladena do roku 1358. Společně s hradem Skály měl být rozbořen jako sídlo lupičů, poté jej páni z Pernštejna obnovili, jeho další osudy nejsou známy. Dobytí a zboření hradu v roce 1519 vojsky moravského hejtmana Artleba Vranovského z Boskovic se neopírá o žádný věrohodný pramen, jde spíše o nepřesný výklad barokních historiků, v jejichž pracích se tento údaj ponejprv objevuje. Roku 1588, kdy jej Jan z Pernštejna postoupil Pavlu Katharýnovi z Katharu, je uváděn jako pustý. V jeho sousedství tehdy vzniká nový dvůr s drobnou tvrzí, který zde obnovuje tradici šlechtického sídla. Dnes jsou zbytky hradu upraveny jako park. Zachovala se mohutná část zdiva se střílnami a okny obytných místností, vybavených ve výklencích sedátky. Na zdi lze rozeznat 3 podlaží. Podle stavebního slohu - tzv. lucemburská gotika - se zjistilo, že byl postaven kolem roku 1340. Dispozicí se řadí mezi tzv. plášťové hrady, které byly rozšířeny hlavně ve 14. století; celkem měl 4 patra. Obvodovou zeď prolamují v přízemí tři střílny, první patro mělo dvě místnosti (dle zachovaného torza) se třemi okny. Ve druhém patře se nacházejí 4 okna a pravděpodobně i pozůstatek prevetu, případně průchodu na vnější plášť hradby. Nad druhým patrem se zachovala část obranného patra. Přístup vedl pravděpodobně po parkánu se dvěma branami. Obrázky, zvuky či videa k tématu Dalečín ve Wikimedia Commons", "question": "Nad kterou řekou stojí zřícenina hradu Dalečín?", "answers": ["Svratkou"]}
{"title": "Jeruzalém", "context": "Jeruzalém (hebrejsky יְרּשָׁלַיִם, Jerušalajim, arabsky اُد, al-Kuds) je, co do rozlohy a počtu obyvatel, největší město Izraele, kde na území o rozloze 125,1 km2 žije celkem 865 700 obyvatel (údaje z konce roku 2015). Izrael a Palestina považují Jeruzalém za své hlavní město, většina států však jako hlavní město Izraele uznává Tel Aviv-Jaffa. Jeruzalém se nachází v Judských horách na hranici úmoří Středozemního a Mrtvého moře na okraji Judské pouště. Současný Jeruzalém se rozrůstá daleko za hranicemi Starého Města. Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je nejsvětějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejsvětější místo islámu. Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu al-Aksá. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt. Na počátku 21. století zůstává status Jeruzaléma jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelská anexe východního Jeruzaléma byla označena za okupaci a opakovaně kritizována Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu. V důsledku rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém. Nejstaršími dokumenty, zmiňujícími jméno Jeruzaléma, jsou egyptské klatebné nápisy (z 19. a 18. stol. př. n. l.), kterými byli proklínáni potenciální nepřátelé Egypta, kteří jej napadali často právě z oblasti Syropalestiny.", "question": "Je Jeruzalém jedno z nejstarších měst na světě?", "answers": ["Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě."]}
{"title": "Jaltská konference", "context": "Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Roosevelta, Churchilla a Stalina) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů. Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu. Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Zároveň se mocnosti zavázaly pomáhat národům osvobozeným od nacistů řešit demokraticky jejich politické a hospodářské problémy. Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo San Francisco a konference se měla konat v dubnu 1945. Již v Jaltě se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existenci Rady bezpečnosti. USA a Velká Británie se oproti původnímu Stalinovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky, shodly na podpoře samostatného hlasu Ukrajiny a Běloruska.", "question": "Jaký byl krycí název Jaltské konference?", "answers": ["Argonaut"]}
{"title": "George H", "context": "George Herbert Walker Bush (* 12. června 1924) je bývalý 41. prezident Spojených států v letech 1989-1993. Zastával řadu vysokých politických a diplomatických funkcí. Postupně působil jako kongresman za stát Texas (1967-1971), velvyslanec USA při OSN (1971-1973), předseda Národní rady Republikánů (1973-1974), vedoucí styčného. úřadu USA v Čínské lidové republice (1974-1975), ředitel CIA (1976-1977) a viceprezident USA ve vládě Ronalda Reagana (1981-1989). 12. července 1985 se stal dle XXV. dodatku na krátkou dobu po vyšetření prezidenta Reagana kolonoskopií úřadujícím prezidentem. Jeho syny jsou 43. prezident USA George W. Bush a bývalý guvernér Floridy Jeb Bush. Československo navštívil v roce 1990 a přijal čestné členství Masarykova demokratického hnutí. K 10. výročí \"sametové revoluce\" navštívil Českou republiku v listopadu 1999. Tehdy převzal též čestnou medaili T.G. Masaryka. Je nositelem Řádu Bílého lva (1999) a ocenění Ronald Reagan Freedom Award (2007). Je podle něj pojmenována letadlová loď USS George H. W. Bush (CVN-77) (ve službě od 2009). Podrobnější informace naleznete v článku Invaze Spojených států amerických do Panamy. Manuel Noriega byl administrativou spojených států podezříván ze špionáže pro Fidéla Castra, vydírání a pašování drog. V květnu 1989 se v Panamě konaly demokratické volby, které vyhrála opozice vedená Guillermo Endaraem, jejichž výsledky vláda vedená Noriegou zamítla. Noriega následně potlačil vojenský převrat a masové protesty. Nakonec Bush nařídil invazi do Panamy s cílem zatknout samozvaného diktátora. V lednu 1990 byl Noriega zatčen a v roce 1993 odsouzen ke 30 letům vězení. Podporu nové vládě pak Bush vyjádřil během oficiální návštěvy o dva roky později. Podrobnější informace naleznete v článku Rozpad Sovětského svazu. George Bush vstoupil do historie jako prezident, za jehož funkčního období skončila Studená válka a rozpadla se Železná opona. Dokončil to, co započal jeho předchůdce Ronald Reagan. Na schůzce s Gorbačovem, která se konala na Maltě (2.- 3.12. 1989), se dohodli na rozsáhlém odzbrojení a ukončení amerického embarga na SSSR a podepsali strategickou smlouvu START I. o omezení zbrojení.", "question": "V jakých letech byl George Herbert Walker Bush prezidentem Spojených států amerických?", "answers": ["1989-1993"]}
{"title": "Pink Floyd", "context": "Pink Floyd je anglická hudební skupina založená v roce 1964, která se dostala do povědomí díky svému psychedelickému rocku. Postupem času se kapela žánrově posunula k progresivnímu rocku a vlastně se tak stala jeho průkopníkem. Pink Floyd jsou známí díky svým filosofickým textům, klasickým rockovým melodiím, zvukovým experimentům, inovativním obalům alb a propracovaným vystoupením. Jedná se o jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejvýznamnějších skupin všech dob, která prodala více než 200 milionů alb po celém světě, z toho přibližně 74,5 milionů jen v USA. Pink Floyd ovlivnili progresivně rockové skupiny 70. let 20. století, jako jsou Genesis a Yes, či současné interprety, například Nine Inch Nails a Dream Theater. Pod vedením Syda Barretta dosáhli Pink Floyd ve druhé polovině 60. let 20. století úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel hrající psychedelický rock. Barrettovovo nevypočitatelné chování ale donutilo ostatní spoluhráče k tomu, aby jej doplňovali a později i úplně nahradili kytaristou a zpěvákem Davidem Gilmourem. Po Barretově odchodu se lídrem skupiny a hlavním skladatelem postupně stal zpěvák a baskytarista Roger Waters. Tato proměna vedla k vytvoření několika novátorských alb, která získala kapele celosvětový věhlas. Jedná se o koncepční alba The Dark Side of the Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977) a rockovou operu The Wall (1979). V roce 1985 ohlásil Waters rozpad skupiny, ale zbývající členové vedeni Gilmourem v koncertování a nahrávání desek pokračovali. Pink Floyd poté vydali další dvě studiové desky a dosáhli obrovského komerčního úspěchu. Aktivní činnost ukončili v roce 1995. Na charitativním koncertu Live 8 v Londýně se 2. července 2005 uskutečnilo jednorázové vystoupení Pink Floyd, poprvé po 24 letech i s Rogerem Watersem. Syd Barrett zemřel v roce 2006, klávesista Richard Wright o dva roky později. Po dvacetileté odmlce od desky The Division Bell (1994) vydali Pink Floyd v roce 2014 nové studiové album The Endless River. Pink Floyd vznikli z kapely, která se utvořila v roce 1963 a ve které se vystřídalo více hudebníků. Tato amatérská skupina postupně nesla několik názvů: Sigma 6, The Abdabs, The Screaming Abdabs a Spectrum Five. Pod novým názvem The Tea Set začali kytarista Roger Waters, bubeník Nick Mason a pianista Rick Wright v roce 1964 hrát s kytaristou Bobem Klosem (Waters zároveň přešel k baskytaře). Po krátkém pokusu se zpěvákem Chrisem Dennisem se ke skupině přidal kytarista a zpěvák Syd Barrett. Když The Tea Set zjistili, že kapela stejného názvu už existuje, Barrett navrhl používat název The Pink Floyd Sound (původně ale návrh zněl Pink Floyd Blues), podle svých koček, které se jmenovaly Pink a Floyd dle dvou amerických bluesových muzikantů, Pinka Andersona a Floyda Councila.", "question": "Pod vedením koho dosáhli Pink Floyd úspěchu jako jedna z nejpopulárnějších undergroundových kapel?", "answers": ["Syda Barretta"]}
{"title": "Řezník", "context": "Řezník je osoba zabývající se porážkou, bouráním a porcováním jatečných zvířat, dále pak zpracováním a úpravou jejich masa; prodejna, ve které řezník prodává maso a další zboží (zejména uzeniny), se nazývá řeznictví. Příbuznou profesí je uzenář. První zmínky o povolání a výrobě uzenin pochází od Galů. Obrázky, zvuky či videa k tématu řezník ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo řezník ve Wikislovníku Téma Řezník ve Wikicitátech Národní soustava povolání: Řezník a uzenář na nsp.cz", "question": "Jak se nazývá řezníkova prodejna?", "answers": ["řeznictví"]}
{"title": "Malá mořská víla", "context": "Malá mořská víla je pohádkový příběh o mořské panně, která se zamilovala do lidského prince, pro nějž se rozhodla stát člověkem. Napsal jej dánský spisovatel Hans Christian Andersen v roce 1836. Malá mořská víla byla nejmladší dcerou mořského krále. Žila spolu s babičkou, otcem a pěti sestrami v korálovém zámku na mořském dně a byla ze všech sester nejkrásnější. Každá mořská víla se v den svých patnáctých narozenin mohla poprvé vynořit nad hladinu a spatřit svět lidí. Když konečně nadešel tento den i pro nejmladší mořskou princeznu, spatřila loď krásného prince, který se velmi podobal mramorové soše mladíka v její zahrádce, k níž chodila a kde také snila. S touhou v srdci pozorovala veselící se dvořany, oslavující princovy narozeniny. Vtom se strhla silná bouře a potopila loď i s princem. Malá princezna se zaradovala, hned si však uvědomila, že lidé se do jejich zámku dostávají pouze mrtví, proto se rozhodla prince zachránit a odnesla jej na břeh, kde se ho ujala jedna z dívek, které právě přicházely z chrámu stojícího poblíž. Den co den pak tesknila po princi, dokud jí sestry nepomohly zjistit, kde stojí zámek jeho otce.", "question": "Kdy Hans Christian Andersen napsal příběh Malá mořská víla?", "answers": ["1836"]}
{"title": "Komando (film)", "context": "Komando je americký akční film. V hlavních rolích hrají Arnold Schwarzenegger, Rae Dawn Chong a Alyssa Milano. == Děj == Bývalý velitel elitní bojové jednotky plukovník John Matrix (Arnold Schwarzenegger) žije v izolaci od ostatních lidí, pouze se svoji dcerou Jenny (Alyssa Milano). Je však objeven ve svém horském domě a napaden žoldáky exdiktátora Ariuse, kterého Matrix svrhl z funkce. Ti následně zahájí útok na jeho dům a když si jde Matrix pro své zbraně na obranu, jeho milovanou dceru Jenny unesou a žádají o spolupráci na zavraždění prezidenta Velasqueze z jihoamerického státu Val Verde a svržení tamní demokratické vlády. Matrix však vyskočí z rolujícího letadla, které jej mělo dovézt do Val Verde. Před výskokem z letadla však ještě zabije černocha, který jej doprovázel na rozkaz únosců jeho dcery. Poté pronásleduje Sullyho, který ho doprovodil na letiště a pomocí něj chce zjistit místo, kde drží Jenny. Do cesty se mu však připlete mladá letuška (Rae Dawn Chong). Matrix hledá dceru společně s letuškou, musí ji ale najít do 11 hodin – než přistane letadlo, kterým měl letět. == Zajímavosti == Ve filmu byla použita replika \"Já se vrátím\" (anglicky \"I'll be back\"). jihoamerický stát Val Verde je fiktivní a objevil se v několika dalších filmech. == Externí odkazy == Komando v Internet Movie Database (anglicky) Komando v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Je Komando akčním filmem?", "answers": ["Komando je americký akční film."]}
{"title": "Albert Hofmann", "context": "Albert Hofmann (11. ledna 1906, Baden, Švýcarsko - 29. dubna 2008, Burg im Leimental, Švýcarsko) byl vědec známý jako \"otec LSD\". Vystudoval chemii na Universitě v Curychu. Zajímal se hlavně o chemii rostlin a zvířat a později prováděl výzkum chemické struktury běžné živočišné látky chitinu, za což dostal doktorát. Hofmann se připojil k farmaceutickochemickému oddělení laboratoří Sandoz (nyní Novartis) a studoval léčivou bylinu ladoňku a houbu paličkovici nachovou (námel) s cílem rafinovat a syntetizovat jejich aktivní složky k farmaceutickým účelům. Jeho bádání v oblasti kyseliny lysergové, centrální součásti námelových alkaloidů, nakonec vedla v roce 1938 k syntéze LSD-25. O pět let později, při opakování syntézy téměř zapomenuté látky 16. dubna 1943, Dr. Hofmann objevil psychedelické účinky LSD, když si nedopatřením potřísnil kůži na zápěstí roztokem LSD-25. Tři dny na to Hofmann záměrně požil 250 mikrogramů LSD, dávku, od které očekával podstatně nižší účinek, než jaký se potom dostavil (pověstný \"Cyklistický den\" - cesta na kole z laboratoře domů pod vlivem nechtěně několikanásobně předávkovaného LSD, za doprovodu své asistentky). Následovala série experimentů, ke kterým se připojili rovněž kolegové Dr. Hofmanna. Poprvé pak napsal o svých experimentech 22. dubna. Stal se ředitelem oddělení přírodních produktů v laboratořích firmy Sandoz a odjel studovat halucinogenní látky objevené v mexických houbách, jež se rovněž vyskytovaly i v jiných rostlinách užívaných domorodci. To vedlo k syntéze psilocybinu - aktivního činidla mnoha tzv. \"magických hub\". Hofmann se rovněž začal zajímat o semínka mexických rostlin druhu Rivea corymbosa, která domorodci nazývali Ololiuhqui. Byl překvapen tím, že našel aktivní sloučeninu ergin (amid kyseliny lysergové), úzce související s LSD.[zdroj? ] V roce 1962 odjel společně se ženou Anitou a Robertem Gordonem Wassonem do jižního Mexika hledat rostlinu \"Ska Maria Pastora\", později známou jako Salvia divinorum.", "question": "V jakém městě zemřel Albert Hofmann?", "answers": ["Burg im Leimental"]}
{"title": "Evropský parlament", "context": "Evropský parlament (EP) je jeden ze sedmi orgánů Evropské unie a spolu s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty. Reprezentuje občany Evropské unie. Poslanci parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Poslanci jsou v jednotlivých zemích EU voleni podle zásad poměrného zastoupení v tajné volbě všemi občany EU, jednotlivé volební systémy se však liší. V Belgii, Lucembursku, Řecku a na Maltě jsou volby pro občany povinné. Parlament má 751 poslanců, Česko zastupuje 21 poslanců. Počet poslanců z jednotlivých členských států určuje z podnětu parlamentu jednomyslným rozhodnutím Evropská rada (čl. 14 SEU). Volit mohou všichni občané Unie na území daného členského státu. Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání), ale parlament pracuje také v Bruselu (výbory, schůze politických skupin) a Lucemburku (sekretariát). Základní pravomoce Evropského parlamentu jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. Také politická role Parlamentu v EU postupně roste. == Legislativní pravomoc == Maastrichtská smlouva umožnila parlamentu se tzv. procedurou spolurozhodování podílet na legislativním procesu. Rada Evropské unie, ve které jsou zastoupeny státy, si však uchovala výrazně silnější pozici. Po Lisabonské smlouvě je postavení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie v legislativním procesu rovnocenné. Pro většinu evropské legislativy Lisabonská smlouva zavádí tzv. řádný legislativní proces dle čl. 294 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pro přijímání textů legislativního či jiného charakteru Evropský parlament užívá, stejně jako jeho národní protějšky, systém výborů a zpravodajů. Tento systém spočívá v tom, že o jednotlivé texty (buď návrhy Evropské komise či parlamentní rezoluce) se stará zpravodaj (vybraný poslanec v rámci příslušného výboru). Tento poslanec vypracovává, ve spolupráci se sekretariátem, pozici Evropského parlamentu k dané otázce (zprávu), například k návrhu Komise.", "question": "Kolik poslanců má Evropský parlament?", "answers": ["751"]}
{"title": "Hedvábná stezka", "context": "Mongolsko však postupně oslabovalo a roku 1368 získala znovu kontrolu nad cestou Čína. V té době však intenzita obchodů prudce klesla a nedosáhla už stavu z dob dynastie Tchang. S rozvojem zámořského putování hedvábné cesty ztrácely postupně na významu. V roce 1514 Portugalci založili první zámořský hedvábný spoj, který později převzali Španělé. === Nová hedvábná stezka === V září 2013 oznámil čínský prezident Si Ťin-pching záměr vybudování Nové hedvábné stezky. Od té doby jsou pro dopravu vhodného zboží v kontejnerech využívány již existující železniční trati, hlavně v Číně samotné, dále Transsibiřská magistrála a tratě přes evropské Rusko, Bělorusko, Ukrajinu a Polsko do Německa. Zde je Duisburg důležitým překladištěm u splavné řeky Rýn.Také Indie a Írán mají být na Novou hedvábnou stezku napojeny. Dne 15. února 2016 přijel první vlak z východní čínské provincie Če-ťiang do Teheránu. V lednu 2017 byl vypraven první vlak až do Londýna, který celou trasu s délkou 12 000 km ujel za plánovaných 18 dní. Zboží muselo být ovšem několikrát překládáno, neboť kvůli rozdílným rozchodům kolejí musí být na hranicích např. mezi Ukrajinou a Polskem měněny lokomotivy i vagóny.Existují také snahy o napojení Rakouska přes Slovensko na čínský projekt tím, že by byla vybudována nová asi 450 km dlouhá širokorozchodná trať z Košic (kam již taková trať vede z Užhorodu) přes Bratislavu do Vídně. O tento projekt mají Rakouské spolkové dráhy velký zájem, zatím mu však brání válka na východní Ukrajině. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silk Road na anglické Wikipedii. == Literatura == Vladimír Liščák: Čína – dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ. Set out, Praha, 2000. ISBN 80-86277-11-9 == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hedvábná stezka ve Wikimedia Commons Atlas hedvábné stezky (Washingtonská univerzita) Historie hedvábné stezky The Silk Road Project", "question": "Jak se nazývá starověká trasa vedoucí z východní Asie do Středomoří?", "answers": ["Hedvábná stezka"]}
{"title": "Ivan", "context": "Ivan je mužské křestní jméno hebrejského původu. Podle českého kalendáře má svátek 25. června. Ivan je ruskou variantou jména Jan. Jména Jan i Ivan pochází z hebrejského Jochánán (י), což znamená \"Hospodin je milostivý\". Toto jméno se v době raného křesťanství šířilo z latiny (jejíž abeceda byla ve středověku rozšířena o J) jako Joannés, odkud se v poněmčené podobě Johan dostalo k západním slovanům, kde vznikl Jan. K východním slovanům se však toto jméno propracovalo, s šířením pravoslaví, z řecké varianty Ioannés, z níž se stal Ivan. Ten k nám později dorazil z východu jako samostatné jméno. Ivánek, Váňa, Váňuška Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pmezi mužskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované tři roky 1999-2002) je -0,2%. Slovensky, rusky, chorvatsky, maďarsky, bulharsky, italsky, dánsky: Ivan Polsky, holandsky, německy: Iwan Španělsky: Iván Francouzsky: Ivain nebo Yve Srbsky: Jovan v českém kalendáři. : 25. červen v slovenském kalendáři: 8. červenec Ivan Veliký - od roku 1462 velikým knížetem moskevským Ivan IV. - ruský car, známý spíše pod přívlastkem \"Hrozný\" svatý Ivan - legendární český poustevník svatý Ivan Rilský. - bulharský poustevník Ivan Christoforovič Bagramjan - sovětský maršál Ivan Basso - italský cyklista Ivan Blatný - český básník Ivan Cankar - slovinský spisovatel, dramatik a básník Ivan Dejmal - český ekolog a politik Ivan Diviš - český básník a esejista Jovan Dučić - srbský básník Ivan Dylevský.", "question": "Kdy má podle českého kalendáře svátek Ivan?", "answers": ["25. června"]}
{"title": "Den svatého Valentýna", "context": "Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do \"urny lásky\" vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho \"miláčkem\" v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven. K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentynských přáníček - vyznání lásky (tzv. Valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí. Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.", "question": "Jak se jmenoval kněz díky kterému začal být Den svatého Valentýna známý?", "answers": ["Valentýnovi"]}
{"title": "Charlie Chaplin", "context": "Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin (16. dubna 1889 Londýn - 25. prosince 1977 Corsier-sur-Vevey, kanton Vaud, Švýcarsko) byl anglický herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Chaplinovi rodiče se živili jako pouliční hudebníci. Matka jeho otce - babička rozená Smith, byla poloviční cikánka po matce původem z Francie nebo Španělska. Již v roce 1952 nebylo možno nalézt doklad o Chaplinově narození, a jeho původ je obestřen rouškou tajemství. K herectví se dostal už jako osmiletý, když pracoval jako divadelní umělec. Začínal na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako burleskní komik s výrazným pantomimickým talentem. V letech 1906-1907 působil v Caseyho cirkuse a v letech 1907-1913 vystupoval v zájezdovém divadle divadelního podnikatele Freda Karna (největší úspěch slavil s představením Noc v londýnském music-hallu). V roce 1912 odjel do Spojených států amerických. V Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž společně podepsal produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, specializující se na natáčení grotesek. V roce 1914 vytvořil jednu z nejslavnějších filmových postav - komickou postavu tuláka Charlieho, která se stala celosvětově slavnou. Chaplin byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty. Po formální stránce diváky příliš neoslňoval filmovou montáží (scény natáčel většinou v polocelkových či celkových záběrech bez dynamických střihů). Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho \"neamerickou činnost\" nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených státu amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscara za celoživotní dílo.", "question": "Kdy se narodil Charlie Chaplin?", "answers": ["16. dubna 1889"]}
{"title": "Austrálie", "context": "Na severu sousedí s Indonésií, Východním Timorem a Papuou Novou Guineou, na severovýchodě se Šalamounovými ostrovy, Vanuatu a Novou Kaledonií a na jihovýchodě s Novým Zélandem. Hlavním městem je Canberra. V Austrálii žije přibližně 22 - 24 milionů obyvatel, převážně ve velkých pobřežních městech jako Sydney, Melbourne, Brisbane, Perth, Adelaide a Darwin. Australská pevnina je obydlena více než čtyřicet dva tisíc let domorodými obyvateli - Austrálci. Po ojedinělých návštěvách rybářů ze severu a evropských objevitelů a obchodníků v sedmnáctém století byla v roce 1770 východní polovina pevniny zabrána Velkou Británií, pobřeží osídleno transporty trestanců a 26. ledna 1788 vyhlášena jako kolonie Nový Jižní Wales. S nárůstem populace byly objevovány nové oblasti, a tak bylo během 19. století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií. 1. ledna 1901 se šest kolonií stalo federací, čímž byl vytvořen základ dnešního státu. Od té doby v Austrálii funguje stabilní liberálně demokratický politický systém podobný politickému systému Kanady a dalších zemí. Jméno \"Austrálie\" je odvozeno z latinského adjektiva australis (\"jižní\"). Pověst o \"neznámé jižní zemi\" (terra australis incognita) je datována až do římských časů a byla zcela běžná ve středověké geografii. Nebyla však vázána na jakékoliv znalosti umístění konkrétního kontinentu. První použití slova \"Australia\" se datuje do roku 1625 ve větě \"A note of Australia del Espiritu Santo, written by Master Hakluyt\" uveřejněné Samuelem Purchasem v Hakluytus Posthumus. Nizozemské přídavné jméno Australische bylo poprvé použito nizozemskými úřady v Jakartě roku 1638, jako odkaz na nově objevenou pevninu na jihu. Slovo \"Australia\" bylo dále použito v roce 1693 v překladu francouzského románu Gabriela de Foignyho Les Aventures de Jacques Sadeur dans la Découverte et le Voyage de la Terre Australe, poté jej použil Alexander Dalrymple v An Historical Collection of Voyages and Discoveries in the South Pacific Ocean (1771), aby jím odkazoval na celou jihopacifickou oblast. V roce 1793 uveřejnili George Shaw a Sir James Smith publikaci Zoology and Botany of New Holland, v níž psali o \"velkém ostrově nebo spíše kontinentu Austrálii, Australásii nebo Novém Holandsku\".", "question": "Kdy byl vytvořen Australský stát ?", "answers": ["1. ledna 1901"]}
{"title": "Hluboká (zámek)", "context": "Zámek Hluboká (německy Frauenberg) leží na návrší nad Vltavou ve městě Hluboká nad Vltavou asi 15 km severně od Českých Budějovic. Je veřejnosti přístupný a patří k turisticky nejatraktivnějším památkám v Česku. Zámek je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem. V bývalé zámecké jízdárně sídlí Alšova jihočeská galerie, která spravuje sbírku soch a obrazů holandských a vlámských malířů 17. a 18. století. Na místě raně gotické tvrze z druhé poloviny 13. století dnes stojí gotický zámek, jejž vybudoval koncem 15. století Vilém z Pernštejna. Majitelem hradu se později stal král Ferdinand I. Habsburský, který jej prodal roku 1562. Tak přešla Hluboká do majetku pánů z Jindřichova Hradce, kteří jej přestavili na renesanční zámek. O století později zakoupil panství Hluboké Jan Adolf I. z rodu Schwarzenberků, zakladatel jihočeské větve rodu, která zde sídlila po téměř tři století. Z iniciativy knížete Adama Františka byl zámek počátkem 18. století přestavěn v barokním slohu podle plánů stavitele Pavla Ignáce Bayera a jeho následovníka Antonína Erharda Martinelliho. Ve třicátých letech 19. století se rozhodl kníže Jan Adolf II. Hlubokou od základu strhnout a vybudovat nový zámek v romantickém stylu. Projekt vypracoval architekt Franz Beer, jenž také od roku 1840 po dvacet let sám vedl stavební práce. Nové budovy, které stojí dodnes, byly postaveny ve stylu tudorovské gotiky podle vzoru anglického královského zámku Windsor. Náročné exteriéry a interiéry byly dokončeny až v roce 1871 pod vedením Damasia Deworezkého. Zámek je obklopen anglickým parkem se sochařskou výzdobou. Stěny a stropy interiérů jsou bohatě zdobeny dřevořezbami a obloženy ušlechtilým dřevem. Nejcennější nábytek se nachází v Ranním salónu. Některé místnosti jsou zdobeny obrazy evropských mistrů 16. až 18. století, lustry, vitrážemi a keramikou z Delft – především ložnice a šatna kněžny Eleonory, tzv. Hamiltonův Kabinet a čítárna. Portréty na stěnách znázorňují nejvýznamnější členy rodu Schwarzenberků.", "question": "Kolik kilometrů se nachází zámek Hluboká od Českých Budějovic?", "answers": ["15"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Hormon štítné žlázy – tyroxin, ovlivňuje metabolismus, růst, pelichání i chování ptáků v souvislosti s tahem. Parathormon příštítných tělísek řídí hospodaření vápníkem a fosforem. V nadledvinách na rozdíl od savců nejsou korová a dřeňová vrstva morfologicky zřetelně odděleny; kůra produkuje kortikoidy a dřeň adrenalin. Produkce insulinu a glukagonu v ostrůvkovité endokrinní části pankreatu je shodná s poměry u savců i plazů. Gonády obou pohlaví produkují pohlavní hormony (androgeny i estrogeny); za normálních okolností však jedna z obou skupin převládá a určuje mj. i sekundární pohlavní znaky. Nervová soustava ptáků je na vyšším stupni vývoje než u plazů a proto jejich životní projevy jsou dokonalejší a jejich schopnost přizpůsobovat se podmínkám prostředí je větší. V centrální nervové soustavě (CNS) ptáků jsou vyvinuty zvláště ty části, které mají přímý vztah k ústrojím pohybu, zraku a sluchu. Neobyčejně bohatý instinktivní život ptáků podmínil rozvoj koncového mozku, který obsahuje již všechna vyšší ústředí kromě zrakového. To je lokalizováno v dobře vyvinutém středním mozku. Koncový mozek je nejmohutnější částí celého mozku, povrch hemisfér ale není gyrifikován jako u savců, ale získal na objemu zvětšením vnitřní hmoty bazálních ganglií a neopália. Také mozeček je značně rozvinut a jeho zvětšené laloky jsou zvrásněné jako u savců. Rozvinuty jsou i zrakové hrboly ve stropu středního mozku, kde zůstává zrakové ústředí. Čichové laloky jsou naopak silně redukovány. Mícha sahá od mozku až do posledního ocasního obratle. Při přechodu z krční do hrudní oblasti a v pánevní krajině je zduřelá v místě odstupu motorických nervů inervujících létací svaly a svaly běháku. Pro ptačí míchu je typické toto zesílení (hřbetní výduť) v bederní a křížové krajině, v důsledku velké koncentrace pojivových (neurogliových) buněk. Míšní nervy i vegetativní nervový systém jsou dobře vyvinuty, ale vymezení sympatických a parasympatických vláken je často problematické, protože útrobní nervy obsahují obojí vlákna. ČERNÝ, Hugo. Anatomie domácích ptáků. 1. vyd. Brno : Metoda, 2005. 447 s. ISBN 80-239-4966-7. ALTMAN, R.B. et al.. Avian Medicine and Surgery. 1. vyd.", "question": "Je nervová soustava ptáků na vyšším stupni vývoje než u plazů?", "answers": ["Nervová soustava ptáků je na vyšším stupni vývoje než u plazů a proto jejich životní projevy jsou dokonalejší a jejich schopnost přizpůsobovat se podmínkám prostředí je větší."]}
{"title": "Anna Geislerová", "context": "Anna Geislerová, někdy uváděna jako Aňa Geislerová (* 17. dubna 1976 Praha) je česká filmová herečka, držitelka pěti Českých lvů, sestra herečky Ester Geislerové a výtvarnice a zpěvačky Lenky Geislerové. Pochází z umělecké rodiny. Její matka Věra je akademická malířka a otec Petr Geisler byl lékař a japanolog (* 1949 - 3. ledna 2009 na těžkou cirhózu jater). Její babička z otcovy strany Růžena Lysenková byla herečka. Má sestry Ester, která je také herečkou, a Lelu. Je vdaná, má syna Bruna Fidelia (* 2004) a dceru Stellu Ginger, 29.6. 2013 se jí narodil syn Max. Její manžel Zdeněk Janáček, kterého si vzala v roce 2005, je režisérem. Jejím přítelem byl miliardář Martin Shenar. Mezi její největší přátele patří herečka Tatiana Vilhelmová, s níž se angažuje v charitativních projektech. V patnácti letech se vydala do Milána, kde se snažila stát modelkou, po několika měsících bloudění po městě se vrátila. Dva roky studovala Pražskou konzervatoř, ale nedokončila ji. European Shooting Star - 2004 Český lev nominace na \"nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli\" 1994 - Jízda \"nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli\" 1999 - Návrat idiota \"nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli\" 2004.", "question": "Kde se narodila česká filmová herečka Anna Geislerová?", "answers": ["Praha"]}
{"title": "BNP Paribas Open 2018", "context": "BNP Paribas Open 2018, známý také jako Indian Wells Masters 2018, byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v areálu Indian Wells Tennis Garden na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Plexipave. Konal se mezi 5. až 18. březnem 2018 v kalifornském Indian Wells jako 43. ročník mužského a 30. ročník ženského turnaje. Mužská polovina se po grandslamu řadila do druhé nejvyšší kategorie okruhu ATP World Tour Masters 1000 a její dotace činila 8 909 960 amerických dolarů. Ženská část disponovala rozpočtem 8 648 508 dolarů a stala se také součástí druhé nejvyšší úrovně okruhu WTA Premier Mandatory. Kalifornská událost v těchto kategoriích tradičně představovala úvodní turnaj sezóny. Nejvýše nasazenými v singlových soutěžích se stali světové jedničky Roger Federer ze Švýcarska a Simona Halepová z Rumunska. Jako poslední přímí účastnici do dvouhry nastoupili německý 94. hráč žebříčku Maximilian Marterer a mezi ženami chorvatská 81. žena klasifikace Petra Martićová. Po dlouhodobém výpadku na okruhu WTA Tour do turnaje zasáhnou bývalé světové jedničky Serena Williamsová a Viktoria Azarenková. Poprvé v historii turnaje nabídli organizátoři bonus 1 milionu dolarů tenistovi, který by v rámci jednoho ročníku vyhrál dvouhru i čtyřhru.První trofej ze série Masters získal 29letý Juan Martín del Potro, pro něhož to byla dvacátá druhá singlová trofej na okruhu ATP Tour. Ve finále přitom odvrátil tři mečboly Rogeru Federovi. Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala Japonka Naomi Ósakaová, která se ve 20 letech stala nejmladší šampionkou turnaje Premier Mandatory od výhry Caroline Wozniacké na China Open 2010. Mužského debla ovládl americký pár John Isner a Jack Sock, jehož členové si připsali druhou společnou trofej a každý z nich třetí ze série Masters. Vítězem ženské čtyřhry se stal tchajwansko-český pár Sie Su-wej a Barbora Strýcová, jehož členky odehrály první společný turnaj v kariéře. == Rozdělení bodů a finančních odměn == === Rozdělení bodů === === Finanční odměny === == Dvouhra mužů == === Nasazení === === Jiné formy účasti === Následující hráči obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže: Alex de Minaur Ernesto Escobedo Bradley Klahn Reilly Opelka Tennys SandgrenNásledující hráč nastoupil do hlavní soutěže pod žebříčkovou ochranou", "question": "Byl BNP Paribas Open 2018 společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour?", "answers": ["BNP Paribas Open 2018, známý také jako Indian Wells Masters 2018, byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v areálu Indian Wells Tennis Garden na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Plexipave."]}
{"title": "Indiana", "context": "Se svou rozlohou 94321 km2 je Indiana 38. největším státem USA, v počtu obyvatel (6,6 milionů) je šestnáctým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 70 obyvatel na km2 je rovněž na šestnáctém místě. Hlavním a největším městem je Indianapolis s 850 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou Fort Wayne (250 tisíc obyv.), Evansville (120 tisíc obyv.) a South Bend (100 tisíc obyv.). Indianě patří 72 km pobřeží Michiganského jezera. Nejvyšším bodem státu je vrchol Hoosier Hill s nadmořskou výškou 383 m ve středovýchodě státu. Největšími toky jsou řeky Ohio, tvořící hranici s Kentucky, Wabash, která vytváří část hranice s Illinois, a White. Na území dnešní Indiany dorazili první Evropané, francouzští průzkumníci, v 70. letech 17. století a nedlouho poté se oblast stala součástí Nové Francie. Britové se v regionu objevili ve 30. letech 18. století a mezi oběma skupinami kolonistů probíhaly boje. Celý region nakonec coby výsledek sedmileté války připadl v roce 1763 britské koruně, která oblast západně od Appalačského pohoří prohlásila za území indiánů (odtud název Indiana). V 70. a 80. letech 18. století se stal součástí nově vzniklých Spojených států, které jej v roce 1787 začlenily do právě zřízeného Severozápadního teritoria. Po vyčlenění Ohia vzniklo roku 1800 indianské teritorium, které bylo v následujících letech dále zmenšováno. Jeho zbytek se posléze stal státem USA. Indiana jako 19. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 11. prosince 1816. Ze severu ji ohraničují jezero a stát Michigan, z východu Ohio, z jihovýchodu a jihu Kentucky a ze západu Illinois. Hlavním a zároveň největším městem je Indianapolis.", "question": "Kdy bylo zřízeno teritorium Indiana?", "answers": ["1800"]}
{"title": "Paracetamol", "context": "Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater. Experimentální studie naznačují, že paracetamol tlumí nejen bolest, ale i emoce, a to negativní i pozitivní. Laicky řečeno lidé vnímají po podání paracetamolu radost, smutek i jiné emoce méně výrazně. Vědci se pokoušejí zjistit, jakým mechanismem ke změně emocí dochází. Způsobuje také snížení plodnosti. Prodává se jako nepotahované bílé tablety a ve formě čípků a suspenze. Na předpis je dostupný také jako infúze pod obchodním názvem Perfalgan. V Česku je lék schválen a běžně používán, zakoupit se dá i bez lékařského předpisu v lékárně pod obchodním názvem Paralen, výrobcem je společnost Zentiva. Dalšími léky obsahujícími paracetamol jsou např. Panadol, Febrisan a Medipyrin, Coldrex. Obvyklé dávkování je 500-1 000 mg paracetamolu v jedné dávce (tj. 1-2 tablety Paralenu), lze opakovat po 4-6 hod, maximálně však 4 g (8 tablet Paralenu) za den. Děti obvykle užívají 10-15 mg/kg své váhy, maximálně pak 50 mg/kg za den. V těhotenství smí být paracetamol užíván ve všech trimestrech. Některé studie ale naznačují, že používání paracetamolu, zvláště v druhém trimestru těhotenství (14. - 22. týden) zvyšuje riziko kryptorchismu u chlapců. Nemělo by se to nicméně týkat nárazového použití, například pro snížení horečky nebo proti migréně. Paracetamol nesmí být užíván spolu s jinými inhibitory COX-2, například nimesulidem (přípravky Aulin, Nimesil a další), a s jinými léky, o kterých je známo, že ovlivňují játra, nebo pokud je přítomno jiné vážné onemocnění jater nebo akutní zánět jater. Dále pak nesmí být užíván při hemolytické anémii (typ chudokrevnosti). Paracetamol je pro kočky vysoce toxický, protože jim chybí enzym glucuronyl transferáza, který je nezbytný pro odbourávání molekuly paracetamolu. Počáteční příznaky otravy jsou zvracení, slinění a odbarvení jazyka a dásní. Na rozdíl od předávkování u lidí, je zde poškození jater zřídka příčinou úmrtí. Místo toho dochází k produkci methemoglobinu, který v červených krvinkách inhibuje transport kyslíku krví, což může vést až k udušení.. Léčba se provádí N-acetylcysteinem nebo methylenovou modří (případně obojím současně) a po požití menší dávky paracetamolu bývá účinná.", "question": "Která společnost je výrobcem léku s názvem Paralen?", "answers": ["Zentiva"]}
{"title": "Evoluce", "context": "Aby se fosílie uchovala do dnešních časů, musela být ihned po smrti živočicha přikryta vrstvou popela a zalita magmatem, kompletně zmražena, nebo usazena ve hluboké vápničité propadlině. Jinak totiž byly zkameněliny rozloženy reducenty a vnitřními bakteriemi nebo znehodnoceny fyzikálními a chemickými procesy jako je rozpouštění, rozpad vazeb a mechanické narušování větrem, vlnami nebo ultrafialovým zářením. Fosílie bývají také často nacházeny v sopečných oblastech, protože ze zemského jádra se na povrch často vyplavují právě radioaktivní prvky potřebné k relativnímu datování. V programování a robotice se termín evoluce používá pro optimalizační metodu genetického programování (obecněji evolučního programování) připomínající biologickou evoluci: Vytvoří se heuristická funkce (tzv. fitness funkce), kterou se ohodnotí chování populace robotů (skutečných nebo častěji emulovaných software) a vytvoří se nová populace křížením a náhodnou modifikací těch (nej)úspěšnějších. V umělé evoluci závisí rychlost vývoje pouze na výkonu použitého výpočetního zařízení (může jít až o miliardy generací za sekundu), ale řídí se podobnými zákonitostmi jako biologická evoluce. Umělá inteligence využívá například strojové učení či genetické programování, což může někomu připomínat inteligentní plán, avšak jde o evoluci inteligence, která analogicky na počátku nebyla značná.", "question": "Používá se termín evoluce i v programování?", "answers": ["V programování a robotice se termín evoluce používá pro optimalizační metodu genetického programování (obecněji evolučního programování) připomínající biologickou evoluci: Vytvoří se heuristická funkce (tzv. fitness funkce), kterou se ohodnotí chování populace robotů (skutečných nebo častěji emulovaných software) a vytvoří se nová populace křížením a náhodnou modifikací těch (nej)úspěšnějších."]}
{"title": "Karlův most", "context": "Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. V Čechách to byla v pořadí čtvrtá kamenná mostní stavba, po mostu Juditině, píseckém a roudnickém. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách. Od konce 17. století bylo postupně na most umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen \"kamenný\" nebo \"pražský\" most. Název \"Karlův most\" se vžil až kolem roku 1870, prvním, kdo toto označení použil, byl pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl ve své monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke. Po mostě vede historická královská cesta. Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 metrů dlouhý a jeho šířka je 9,40 až 9,50 m; výška vozovky je 13 m nad normální hladinou. Je tvořen šestnácti oblouky. Ty mají rozpon mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m. Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Most je založen na mlýnských kamenech, které jsou možná podloženy rošty z dubových pilot. Most je doplněn třemi věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž. Na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž. Staroměstská věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193. Podrobnější informace naleznete v článku Sochy na Karlově mostě. Harmonické spojení monumentální středověké architektury s výzdobou třiceti převážně vrcholně barokních soch a sousoší vytváří působivý celek, který reprezentuje dvě slavná období českého umění. Na mostě, na místě dnešního Ukřižování, stával kříž již od dob Karla IV. V době kolem r. 1500 proti němu byla boží muka a na zhlaví pilíře na Kampě socha Bruncvíka označující oblast staroměstského práva. Hlavní sochařská výzdoba však byla původně soustředěna na věže, zejména staroměstskou. Socha Jana Nepomuckého v upomínku na jeho svržení z mostu z r. 1683, tedy z doby teprve se rodícího kultu světce, se stala vzorem pro většinu z bezpočtu jeho vyobrazení a také první ze slavné barokní sochařské výzdoby mostu. Poté přibyly další sochy a sousoší financované různými donátory, zejména v úzkém rozmezí let 1707 až 1714, kdy byla na most osazena většina soch a sousoší a zaplněny jimi zbývající volné pilíře.", "question": "Spojuje Karlův most Nové Město s Malou Stranou?", "answers": ["Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou."]}
{"title": "Uganda", "context": "Na jejím základě mělo království Buganda (současně jedna ze 4 tehdejších formálních oblastí - vedle Severní, Západní a Východní oblasti) rozsáhlou, a další 4 celky (království Ankole, království Buňoro-Kitara, království Toro a území Busoga) omezenou autonomii. Dále zde bylo 10 distriktů (Acholi, Bukedi, Bugisu, Karamoja, Kigezi, Lango, Madi, Sebei, Teso, Západní Nil) a teritorium Mbale, které autonomii neměly. Roku 1966 první ugandský předseda vlády Apollo Milton Obote provedl státní převrat, zrušil ústavu a prohlásil se prezidentem. Byl to první z řady převratů, které v zemi probíhaly až do poloviny 80. let. 24. května 1966 pak tato krize vyvrcholila krvavým útokem ugandské armády pod vedením generála Idiho Amina na palác bugandského krále, kterému se však podařilo uniknout do exilu ve Velké Británii, kde za podezřelých okolností po třech letech zemřel. K tomuto útoku dal pokyn sám Obote, který se snažil zbavit svých politických soupeřů, jímž byl i bugandský král. 8. září 1967 pak vstoupila v platnost nová ústava, která rušila království a Ugandu přeměnila v centralisticky řízený stát. Bývalá království byla (s výjimkou Bugandy, jejíž území i nadále tvořilo provincii Bugandu se čtyřmi distrikty) přeměněna v pouhé distrikty centralizované Ugandy. 25. ledna 1971 převzal Idi Amin moc a vládl následující desetiletí s pomocí armády. Za vlády Idiho Amina bylo zavražděno 300 000 Uganďanů, došlo k vyhnání podnikavé indické menšiny a rozvratu ekonomiky. Jeho vláda skončila 13. dubna 1979 po invazi tanzanských vojsk podporovaných ugandským exilem. Situace se mírně zlepšila po návratu Apolla Miltona Oboteho, který byl roku 1985 opětovně svržen. Současný prezident, Yoweri Museveni, je u moci od roku 1986 a patří k nové generaci afrických vůdců. Je však kritizován za návrh ústavní změny, která by mu umožnila ucházet se potřetí o prezidentský post. Za jeho vlády došlo roku 1993 k přijetí nové ústavy, která umožnila znovunastolení tradičních vůdců a obnovu království. Během roku 1993 pak došlo k obnově království Ankole, Buganda, Buňoro-Kitara, Busoga a Toro. Obnovená království však nyní mají už jen spíše obřadní funkci bez skutečné autonomie. 17. března 2008 pak ugandská vláda uznala existenci dalšího království - Rwenzururu, vyhlášeného na území, které do 60. let 20. století tvořilo západní části Tora. V zemi řada organizací požaduje přeměnu Ugandy ve federaci, kde by měla tato království i ostatní regiony (v podstatě historické distrikty z 60. let 20. století) postavení spolkových států se stejným stupněm rozsáhlé autonomie (což v letech 1962–1967 nefungovalo). V zemi probíhal od roku 1986 občanský konflikt vedený Boží armádou odporu.", "question": "Kdo je prezidentem Ugandy?", "answers": ["Yoweri Museveni"]}
{"title": "OneRepublic", "context": "OneRepublic je pop-rocková kapela z Colorada, která se proslavila díky spolupráci s producentem Timbalandem a jejich společné písni Apologize, které se prodalo přes 5 milionů kopií. Leaderem kapely je zpěvák, skladatel a producent Ryan Tedder. == Historie == Kapela byla založena roku 1996 Ryanem Tedderem a Zachem Filkinsem při jejich studiu na Colorado Springs Christian High School. Při jejich společné cestě domů se Tedder s Filkinsem bavili o svých oblíbených interpretech (Fiona Apple, Peter Gabriel a U2) a rozhodli se založit společně kapelu. Jejich první společný počin se jmenoval This Beautiful Mess. == Počátky kariéry (2002-2007) == V roce 2002 se sešli v Los Angeles a tak vznikla jejich druhá kapela Republic. Tedder, který byl již producentem a skladatelem přemluvil Filkinse, aby se přestěhoval. O devět měsíců později podepsali smlouvu s Columbia Records. Po několika změnách v sestavě se členové ustálili. Ryan Tedder zaujal místo zpěváka, Zach Filkins se stal kytaristou a doprovodným zpěvákem, Eddie Fischer bubeníkem, Brent Kutzle se postaral o violoncello a basu a Drew Brown o hlavní kytaru. Později jméno kapely bylo změněno na OneRepublic, protože podle nahrávací společnosti název Republic mohl působit kontroverzně. Dva a půl roku poté pracovali ve studiu na svém debutovém albu. Kapela se také začala prosazovat na MySpace. Debutová deska Dreaming Out Loud vyšla v listopadu 2007 a stala se velmi úspěšnou, stejně jako druhý singl Stop and Stare. == Hudební styl == Hudební styl OneRepublic je velice pestrý. Jejich skladby jsou směsicí rocku, popu, indie a hip-hopu. Kapela byla ovlivněna například U2 a The Beatles. Spolupracovali s nimi například Leona Lewis, B.o.B, Timbaland, Sara Bareilles, Maroon 5 a mnoho dalších. == Diskografie == === Alba === === 2007 - Dreaming Out Loud === Seznam písní: Say (All I Need), Mercy, Stop and Stare, Apologize, Goodbye, Apathy, All Fall Down, Tyrant, Prodigal, Won't Stop, All We Are, Someone to Save You, Come Home. Skladba Apologize, jejich první singl, zazněla v Cold Case, Gossip Girl, Smallville, Ghost Whisperer a The Hills. === 2009 - Waking Up === Seznam písní: Made for You, All the Right Moves, Secrets, Everybody Loves Me,", "question": "Kdo je leaderem kapely OneRepublic?", "answers": ["Ryan Tedder"]}
{"title": "Titanic", "context": "O provoz lodě a o pohodlí cestujících se staralo 885 až 899 členů posádky. Titanic však ztroskotal již během své první plavby. 14. dubna 1912 v 23:40 se parník srazil s ledovcem. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna v 02:20, klesl ke dnu. Zahynulo kolem 1 500 cestujících a členů posádky. Příčinou vysokého počtu obětí byl zejména nedostatek záchranných člunů a špatná organizace záchranných prací. Zkáze Titanicu se dostalo široké publicity pro velký počet obětí, mezi nimiž bylo mnoho bohatých a známých osobností, kvůli legendám, které vznikly kolem příčiny a průběhu potopení, a v neposlední řadě po objevení zachovalého vraku lodi v hlubinách Atlantiku. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky RMS Lusitania a RMS Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star.", "question": "Jak se jmenovaly tři lodě třídy Olympic společnosti White Star Line?", "answers": ["Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic)"]}
{"title": "Gabriel Lippmann", "context": "Gabriel Jonas Lippmann (16. srpna 1845, Bonnevoie, Lucembursko - 13. července 1921 na palubě parníku France, Atlantský oceán) byl francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za rok 1908. Byl profesorem matematické fyziky a od roku 1886 experimentální fyziky na Sorbonně. V roce 1872 vynalezl kapilární elektrometr. V roce 1887 vynalezl metodu reprodukce barevné fotografie založené na interferenci. V roce 1908 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Navázal na výzkum Clauda Félixe de Saint-Victora, který se společně s Alexandrem Becquerelem pokoušel o první barevnou fotografii, ale nedokázali ji ještě trvale a spolehlivě ustálit. To se poprvé povedlo právě jemu v roce 1891. V jednom období byl také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.", "question": "Kdy se narodil Gabriel Jonas Lippmann?", "answers": ["16. srpna 1845"]}
{"title": "Ukrajinská sovětská socialistická republika", "context": "V letech 1946–1947 postihl Ukrajinu hladomor, který ale nedosáhl takového rozsahu jako hladomor ve 30. letech. V letech 1948–1950 proběhla v západní části země kolektivizace. Až do padesátých let na západě země působily partyzánské oddíly Ukrajinské povstalecké armády bojující proti sovětské vládě. 19. února 1954 při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady – příklonu Ukrajiny k Ruské říši – byl z iniciativy N. S. Chruščova připojen k USSR Krym. Důvodem byly blízké ekonomické vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR. V padesátých letech bylo pokračováno v předválečné politice rusifikace, která se zmírnila během období tání v šedesátých letech. Trend se poté prudce změnil roku 1972, kdy byla uzavřena většina ukrajinských škol a zároveň bylo zatčeno několik desítek předních představitelů ukrajinské inteligence. V šedesátých a sedmdesátých letech pokračovala silná industrializace a urbanizace, především ve východní části země, byla vybudována kaskáda přehrad na Dněpru. 26. dubna 1986 došlo k havárii v Černobylské jaderné elektrárně V. I. Lenina. Tato katastrofa způsobila silné zamoření oblasti na ukrajinsko-běloruském pomezí. Oblast v okruhu 30 kilometrů byla vysídlena. == Disidentské hnutí == První disidentskou skupinou, která se výrazněji projevila byl Ukrajinský dělnický spolek, který požadoval vystoupení Ukrajiny ze SSSR. Roku 1961 byl zahájen ve Lvově proces se členy organizace. Soud vynesl tvrdé tresty, ačkoliv podle Ústavy SSSR měla každá svazová republika právo ze SSSR vystoupit. Roku 1976 vytvořila skupina intelektuálů Ukrajinský helsinský výbor, jež požadoval dodržování lidských práv, ke kterým se Sovětský svaz zavázal podepsáním Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Skupina byla KGB zlikvidována před Olympijskými hrami v Moskvě roku 1980. Rozsáhlejší neformální politické a kulturní organizace začaly vznikat v období perestojky na konci osmdesátých let, kdy bylo také rehabilitováno značné množství obětí stalinských čistek. == Zánik ==", "question": "Co se stalo 26. dubna 1986 v Černobylské jaderné elektrárně V. I. Lenina?", "answers": ["došlo k havárii"]}
{"title": "Šachy", "context": "Šachy nebo šach (z perského šáh, panovník) je desková hra pro dva hráče, v dnešní soutěžní podobě zároveň považovaná i za odvětví sportu. Moderní forma vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské šachové hry šatrandž, následníka staré indické hry čaturanga. Šachová hra je ale v Evropě známá už nejméně od 6. století. Šachy se hrají na šachovnici, čtvercové desce rozdělené na 8×8 polí střídavě černých a bílých. Každý hráč má na počátku hry celkem šestnáct kamenů šesti druhů: krále, dámu, po dvou věžích, střelcích a jezdcích a osm pěšců. Hráči, označovaní jako \"bílý\" a \"černý\" podle barvy kamenů, kterými hrají, střídavě provádějí tahy, tedy přesuny kamenů po šachovnici. Cílem hry je mat, takové napadení soupeřova krále, které nelze odvrátit. Šachy neobsahují prvek náhody, partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů. Během staletí vznikala rozsáhlá šachová teorie, která má dnes charakter vědy. Kompoziční šach rozvíjí umělecký aspekt šachů. Výuka a hraní šachů se doporučuje jako způsob, jak zlepšit kvalitu myšlení a rozvinout příznivé charakterové vlastnosti. Šachy jsou jednou z nejpopulárnějších her světa a hrají je miliony lidí. Šachové zápasy a turnaje se organizují od počátků této hry a šachový sportovní život se výrazně rozvíjí od poslední čtvrtiny 19. století. První oficiální mistr světa v šachu, Wilhelm Steinitz, svůj titul vybojoval v roce 1886. Jeho současným následovníkem (od roku 2013) je norský šachový velmistr Magnus Carlsen. Nejlepším českým šachistou je od roku 2003 David Navara, dalším je Viktor Láznička. Za nejlepší české šachistky se považují Kristýna Havlíková a sestry Karolína Olšarová a Tereza Rodshtein roz. Olšarová, neboť Kateřina Němcová již po emigraci hraje za USA. Ve druhé polovině 20. století začaly být v šachu používány počítače; v počátcích jejich vývoje se vytvoření šachového programu považovalo za dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení. Zpočátku nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a roku 1997 vyhrál speciální šachový počítač firmy IBM zápas proti mistru světa Garrimu Kasparovovi. Počítače v roli sekundantů a rozsáhlé databáze partií a pozic umožnily také zlepšení přípravy šachistů; značné popularitě se těší i hraní šachů po internetu. Související informace naleznete také v článku Pravidla šachů. Šachovou soupravu tvoří šachovnice a dvě sady kamenů – světlých (nazývaných \"bílé\") a tmavých (\"černé\"). Šachovnice je čtvercová deska o velikosti 8×8 polí, střídavě světlých a tmavých (šachovou terminologií \"bílých\" a \"černých\"), která během hry leží mezi hráči na stole tak, že každý má v rohu po své pravé ruce bílé pole.", "question": "Pro kolik hráču jsou šachy?", "answers": ["dva"]}
{"title": "Alois Rašín", "context": "Lékařský tým vedl prof. Julius Petřivalský, asistovali mu internista Ladislav Syllaba a chirurg Rudolf Jedlička. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný – kulka ho zasáhla do jedenáctého obratle, v němž uvízla. Poranění míchy způsobilo úplné ochrnutí dolních končetin a těžké poruchy střev a močového měchýře; po šesti týdnech utrpení došlo k infekci mozkomíšního moku, k bakteriální sněti a sepsi. Dne 18. února ráno Rašín zemřel. Pohřben je v Praze-Dejvicích na hřbitově Šárka u kostela sv. Matěje. Jednou z jeho posledních starostí bylo, zda atentát nesouvisí s jeho sporem s legionářskými představiteli, což by podle něj bylo tragickým nedorozuměním. V reakci na jeho smrt byl přijat zákon na ochranu republiky, který byl připraven již v předchozím roce. Pro svoji kontroverznost byl tento nepopulární zákon schválen až v reakci na atentát, který posloužil jako vhodná příležitost k jeho schválení. Alois Rašín byl po celý život orientován nacionalisticky, v mládí zastával radikální postoje, ale postupem života se stával konzervativcem. Jako ekonom byl pod vlivem svého učitele Albína Bráfa stoupencem rakouské ekonomické školy (Carl Menger, Eugen von Böhm-Bawerk a Friedrich von Wieser). Jako ministr financí prosazoval striktní rozpočtovou politiku a snažil se zejména posílit československou měnu, čímž ovšem prohloubil i dopad následující hospodářské krize na tuzemský průmysl a export. Už mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina snížila o 43 %, export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. V době první republiky se stavěl kriticky ke skupině politiků okolo Hradu, ale k pravděpodobnému vyostření konfliktu s nimi vzhledem k Rašínově náhlé smrti nedošlo. === Manželství === 12. září roku 1899 se oženil s Karlou Janskou, dívkou z pražské vlastenecké rodiny. Jedním z jejích bratří byl Jan Janský, pozdější objevitel krevních skupin. Manželka byla Rašínovi vždy velkou oporou. Ze šťastného manželství se narodily tři děti – synové Ladislav a Miroslav a dcera Ludmila. == Dílo == České státní právo (1891)", "question": "Kdo byl 5. ledna 1923 ráno střelen do zad?", "answers": ["Alois Rašín"]}
{"title": "Korjačtina", "context": "Podobně jako v dalších ergativních jazycích existují u sloves dva typy časování: podmětné a podmětně-předmětné, jehož tvary vykazují shodu s osobou a číslem podmětu i předmětu. Slovesa mají čas přítomno-minulý, předminulý, minulý II, budoucí I a budoucí II; způsob oznamovací, rozkazovací a subjunktiv. Větný slovosled je relativně volný. Korjačtina se rozpadá do řady dialektů, např. čavčuvenský, apukinský, itkanský, kamenský, parenský, karaginský nebo palanský; ne všechny jsou vzájemně srozumitelné. Za dialekt byla považována také aljutorština, dnes zpravidla chápaná jako samostatný jazyk, k němuž jsou v širším smyslu přiřazovány i některé dialekty původně chápané jako korjacké (palanský, karaginský). V rámci čukotsko-korjacké skupiny se vymezují tzv. j-dialekty (čavčuvenský a další), t-dialekty (aljutorské) a r-dialekty (čukotské), označované podle korespondujících hlásek v jednotlivých dialektech (srovnej např. korjacké jin'e-k, aljutorské tin'a-k a čukotské rin'e-k, vše s významem \"létat\"). První korjacká abeceda vycházející z latinky byla vytvořena pro čavčuvenský dialekt v roce 1931. O pět let později vznikla nová abeceda na bázi azbuky, která se používá dosud: Dnes se korjačtina vyučuje na prvním stupni základních škol, na pedagogické škole v městě Palaně, na Institutu národů Severu pedagogické univerzity A. I. Gercena v Petrohradu. V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany). Články v korjačtině občas vychází i v regionálním deníku Narodovlastije. Ve všech médiích se používá čavčuvenský dialekt, který nemusí být všem mluvčím korjačtiny bez problémů srozumitelný.", "question": "Existuje v korjackém jazyce pravidelné rádiové vysílání?", "answers": ["V korjackém jazyce existuje pravidelné rádiové a televizní vysílání (z Palany)."]}
{"title": "Velká pardubická", "context": "Velká pardubická je dostihový závod (steeplechase cross-country), konající se každou druhou říjnovou neděli na dostihovém závodišti v Pardubicích. Dříve se uvádělo, že jde o nejtěžší dostih v Evropě. V minulosti tomu tak bylo, jelikož závod Velké pardubické má dlouhou tradici. V České republice jde o nejdelší tradici sportu, když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická již za sebou měla padesát startů. Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě. Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země a např. ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856, kdy tehdejší Dostihový spolek pro pořádání dostihů v Čechách požádal obec Pardubice o postoupení pastvin i s lesíkem Cvrčkovem ke zřízení závodní dráhy. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha.", "question": "Kde se koná dostihový závod Velká pardubická?", "answers": ["na dostihovém závodišti v Pardubicích"]}
{"title": "Velká francouzská revoluce", "context": "Bylo výsledkem boje dvou mocichtivých politických frakcí[zdroj? ] - girondistů a jakobínů, kteří se navzájem označovali za nepřátele revoluce. Girondisté byli následně souzeni Revolučním tribunálem a odsouzeni k smrti na gilotině. Odhaduje se, že v tomto období přišlo o život 16 tisíc Francouzů, ovšem číslo se může vyšplhat až ke 40 tisícům, protože valná většina záznamů o procesech s nepřáteli revoluce se nedochovala.[zdroj? ] Dne 24. října 1793 schválil Konvent zavedení nového, revolučního kalendáře. Za začátek letopočtu bylo zvoleno datum 22. 9. 1792, tedy první den Francouzské republiky. Podle tohoto kalendáře se rok dělil na 12 měsíců (jejichž jména vymyslel Fabre d'Églantine), každý měsíc měl 30 dní a dělil se na tři 10denní týdny. Bylo také konečně zrušeno otroctví. Odpůrci režimu se dělili na radikály (hébertisty, takzvané \"zběsilé\") a umírněné (dantonisty). Umírnění, vedení Dantonem, chtěli smír s nepřáteli, především s Anglií, a zmírnění revolučních opatření. Radikálové prosazovali rozšíření revoluce do zahraničí a vytvoření světové revoluční republiky, chtěli také zestátnění veškeré půdy. Nový lidový režim všechny své odpůrce tvrdě stíhal a tisíce lidí skončily svůj život pod gilotinou. Na jaře 1794 byli popraveni jak vůdci hébertistů, tak i dantonistů. Zdálo se, že Výboru pro veřejné blaho již nikdo nestojí v cestě. V Konventu i v samotném Výboru však existovaly významné rozpory ve věcech jako náboženská politika, teror, způsob vedení války, otázky vlastnictví a fungování ekonomiky v krizové situaci. Někteří odpůrci Robespierra viděli s nelibostí Kult Nejvyšší bytosti, který Robespierre zavedl, a obvinili jeho tvůrce z toho, že se chce stát nejen diktátorem, ale dokonce i bohem. Dále rozpoutali dosud nejkrvavější vlnu teroru, přičemž neustále zdůrazňovali, že za popravami stojí \"krvežíznivý\" Robespierre, aby tak zdiskreditovali jeho pověst. Dne 9. Thermidoru (27. července 1794) byli \"neúplatný\" Robespierre a další přední představitelé režimu zatčeni a poté, co neuspělo povstání pařížské Komuny na jejich podporu, byli druhého dne popraveni. Thermidoriáni popravili desítky Robespierrových příznivců a amnestovali část proskribovaných. Do čela Francie se roku 1795 podle nové ústavy postavilo pětičlenné Direktorium, za jehož vlády nastal \"odliv revoluce\" a probíhal také tzv. bílý teror, jehož obětí byli především jakobínští aktivisté. Počátek vlády Direktoria se někdy chápe jako konec Velké francouzské revoluce, i když někteří historici poukazují na to, že v té době došlo také k upevnění některých revolučních výdobytků. V situaci všeobecné nestability se pak v roce 1799 při brumairovém převratu chopil moci bývalý dělostřelec Napoleon Bonaparte.", "question": "V kterém roce se uskutečnil tzv. Brumairový převrat ?", "answers": ["1799"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi cíle dále patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Dle smlouvy přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropské unie. Ve snaze o prevenci hrůz druhé světové války, ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO).", "question": "Kdy vznikla Evropská unie?", "answers": ["v roce 1993"]}
{"title": "Ariel (měsíc)", "context": "Ariel je jeden z největších měsíců planety Uran. Byl objeven Williamem Lassellem 24. října 1851. Podrobnější průzkum a snímky měsíce pořídila sonda Voyager 2 v lednu 1986, kdy proletěla 127 000 km od měsíce. Je jedním ze čtyř největších Uranových měsíců (společně s měsíci Oberon, Umbriel a Titania). Od planety je vzdálen 191 020 kilometrů. Jeho průměr je 1 155,4 km a hmotnost cca 1,35× : : : : 10 : 21 : : : : {\\displaystyle 10^{21}} kg, oběžná doba je 2,5204 dne. Podobně jako ostatní Uranovy měsíce nese Ariel své jméno podle jedné z postav díla Williama Shakespeara, konkrétně podle postavy ducha z dramatu Bouře. Ariel se skládá z 50 % z vodního ledu, z 30 % z hornin a 20 % připadá na metanový led. Na povrchu dominují pruhy, které vypadají jako čerstvá námraza. Tento měsíc má nejsvětlejší povrch ze všech zblízka fotografovaných měsíců planety Uran. Nevyskytují se tu krátery s průměrem větším než 50 km. Zdá se, že v minulosti probíhala na měsíci bouřlivá geologická aktivita, která zanechala stopy v podobě zlomových kaňonů, zaplavených v mnoha případech vodou z nitra měsíce. V místech, kde se kaňony přetínají, je možné pozorovat hladký povrch, pravděpodobně vyplněný ledem.", "question": "Kdy byl objeven měsíc Ariel?", "answers": ["24. října 1851"]}
{"title": "Slunečnice (album)", "context": "Slunečnice je šesté studiové album české hudební skupiny Lucie, vydané v roce 2000. Obsahuje celkem 11 písní, z větší části autorských (jen u tří písní jsou jako spoluautoři uvedeni externí spolupracovníci, viz níže). Na kompilační album The Best of Lucie (2009) byly z tého desky zařazeny písně Ona ví, Zakousnutej do tebe a Hvězda. Pojď se mnou do chrámu ticha (hudba: Robert Kodym, David Koller, text: Robert Kodym) Ona ví (hudba: David Koller, text: Robert Kodym) Zakousnutej do tebe (hudba. : P.B.Ch., text: Robert Kodym) Hvězda (hudba: Miloš Hájíček, David Koller, text: Miloš Hájíček) Veverka (hudba a text: Robert Kodym. ) Slunečnice (hudba: Michal Dvořák, David Koller, Pavel Karlík, text: David Koller) Karibi (hudba: Robert Kodym, text: Ivan Mládek) Mohu tě jenom milovat (hudba. a text: Robert Kodym) Noc (hudba: Michal Dvořák, text: Tomáš Belko) Vůně (hudba: P.B.Ch., text: Robert Kodym) Touha (. hudba a text: David Koller) Michal Dvořák Robert Kodym David Koller P.B.Ch. Tomáš Belko, Jaroslav Kurzweil, Jiří Hanzlík (dechy) Milan Cimfe (kytara, el. bicí) Miloš Hájíčekl. (klávesy, samply, aranžmá) Tomáš Hanákl (zpěv) Pavel Karlík (kytara) Vráťa Kocourekl (samply) Adam Koller (congo) Luboš Krtička (trubka) Libor Mikoška (. kytara) Ivan Mládek (zpěv, banjo) Jan P. Muchow (kytara, klávesy, aranžmá) Vláďa Pecha (programování) Petr (didgeridoo) Podle přehledu prodejnosti zveřejněného v deníku MF Dnes dne 6. listopadu 2004 na s. 2 se v roce vydání (tedy cca za pouhé dva měsíce) alba Slunečnice prodalo 62 000 kusů a stalo se druhou nejprodávanější českou deskou roku (první místo obsadil Těžkej Pokondr s albem Ježek v kleci, kterého se prodalo 69 000 kusů). Nové album skupina prezentovala publiku na turné Slunečnice Tour, v jehož rámci odehrála během května a června 2001 celkem 12 koncertů vesměs ve velkých arénách nebo pod širým nebem.", "question": "Ve kterém roce bylo vydané album Slunečnice skupiny Lucie?", "answers": ["2000"]}
{"title": "Luhačovice", "context": "Luhačovice jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od Zlína na říčce Šťávnice. Město má katastrální výměru 33 km2 (3 299 ha), 1 099 domů a na konci roku 2013 zde žilo 5 112 obyvatel. V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v Česku a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům. V Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka. První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Nejstarší písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412, na město byly povýšeny teprve 3. června 1936. Německy se nazývaly Bad Luhatschowitz.[kdy? ] Luhačovice se rozkládají v údolí říčky Šťávnice (zvaná též Luhačovický potok) jsou obklopeny strmými zalesněnými kopci. Jsou centrem specifické přechodné národopisné oblasti Luhačovské Zálesí ležící na pomezí Valašska a Slovácka. Ač město leží v nadmořské výšce 250 metrů a vrcholky okolních kopců dosahují nadmořské výšky maximálně 672 metrů (vrchol Komonec), je tu patrný podhorský charakter. Tři kilometry proti proudu říčky Šťávnice byla ve dvacátých letech 20. století postavena přehrada nazývaná Luhačovická nebo též Pozlovická. Její první úlohou bylo zadržovat pravidelné záplavy, které pustošily lázně. Časem však převzala i funkci rekreační a nyní slouží hlavně rybářům. Rybářský svaz zde pořádá jarní a podzimní rybářské závody, které jsou známé po celé České republice. Ve městě se nachází velké množství nejrůznějších kaváren, vináren, restaurací a cukrářství. Do Luhačovic se dnes nejezdí jen za léčením, ale zdejší podmínky uspokojí lidí turisticky, sportovně i společensky založené. Pro turistiku jsou v Luhačovicích vytvořeny speciální okruhy po okolí s přírodní scenérii. V okolí Luhačovic se nachází doklady o příchodu Slovanů na území Česka, zříceniny hradů nebo zámek Serényiů. Ve městě se nachází také sportovní hala, tenisové kurty nebo lázeňské divadlo. Město má ceněnou urbanistickou a architektonickou tvář podpořenou i předpovězenou úchvatným členitým terénem spojených údolí. Na architektonické podobě Luhačovic se podíleli vynikající architekti Dušan Jurkovič, Emil Králík, Oskar Poříska.", "question": "Kolik žilo v roce 2013 v Luhačovicích obyvatel?", "answers": ["5 112"]}
{"title": "Metallica", "context": "Skupina také dlouho spolupracovala s producentem Bobem Rockem, který produkoval všechna alba od roku 1990 do roku 2003 a pomáhal také jako dočasný baskytarista po odchodu Jasona Newsteda do příchodu Trujilla. Kapela si dokázala postupně získávat stále větší a větší množství fanoušků v undergroundu, a také přízeň kritiky. Někteří kritici považují album Master of Puppets z roku 1986 za jedno z nejvýznamnějších metalových alb. Skupina dosáhla výrazný komerční úspěch s pátým albem Metallica (známým také jako Black Album), vydaném roku 1991, které debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard 200. Tímto albem se kapela počala ubírat směrem ke střednímu proudu. Celosvětového ohlasu dosáhly singly \"Fade to Black\", \"Master of Puppets\", \"Welcome Home (Sanitarium)\", \"One\", \"Enter Sandman\", \"The Unforgiven\", \"Nothing Else Matters\", \"Fuel\" a \"Whiskey in the Jar\". V roce 2000 Metallica, spolu s několika dalšími umělci, zažalovala společnost Napster za sdílení materiálu chráněného autorskými právy bez souhlasu členů kapely. Spor se skončil dohodou a z Napsteru se stala placená služba. Album St. Anger, vydané v roce 2003, navzdory debutu na 1. místě žebříčku Billboard 200, zklamalo některé fanoušky, kterým chyběla kytarová sóla a vadily \"plechové\" bicí. Dokument s názvem Some Kind of Monster přiblížil fanouškům proces nahrávání alba. Metallica doposud vydala deset studiových alb, čtyři živá alba, šest EP, dvacet pět videoklipů a šestačtyřicet singlů. Skupina vyhrála devět cen Grammy a jako jediné kapele v historii se jí podařilo bodovat v albovém žebříčku Billboard 200 na prvním místě s pěti po sobě následujícími alby. Album Metallica (1991), s kterého se v USA prodalo více než 15 miliónů kopií (22 mil. celosvětově), je 25. nejprodávanějším albem v USA. V období, kdy vyšlo jejich poslední album Death Magnetic (2008) se celkový počet prodaných nahrávek odhadoval na více než 100 miliónů. K září 2008 byla Metallica pátým nejlépe se prodávajícím hudebním interpretem, od 25. května 1991, kdy začal informační systém SoundScan sledovat prodejnost nahrávek. Za sledované období prodala Metallica jenom v Spojených státech 50 111 000 alb. V roce 2009 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesl Flea. Od roku 2012 skupina pracuje na novém albu.", "question": "Kolik živých alb Metallica doposud vydala?", "answers": ["čtyři"]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Ptáci, patřící nepochybně ke pštrosům, jsou doloženi od miocénu. Jednalo se o obří ptáky s výškou okolo 4 metrů, kteří se rozšířili do Evropy a Afriky. Stalo se tak přibližně před 12 miliony lety a od té doby se jejich výška postupně snižovala, až se asi před 2 miliony let již podobali dnešním pštrosům. Nejstarším známým druhem je Struthio orlovi, nalezený v Moldavsku. V pliocénu žilo několik druhů tohoto rodu v Asii, například v Mongolsku a v Číně (Struthio chersonensis, Struthio mongolicus, Struthio wimani). Asijský pštros (Struthio asiaticus) žil v pleistocénu ve stepích centrální Asie. Ze zatím neznámých důvodů vymizeli postupně pštrosi z Asie a Evropy a rozšířili se pouze v Africe a na Blízkém východě. V pliocénu se také objevil dnes žijící pštros dvouprstý, jehož rozšíření za poslední doby ledové sahalo až do Španělska a Indie. S postupujícími klimatickými změnami, které proměnily zelenou Saharu v poušť zmizeli pštrosi z Blízkého východu i severní Afriky a většina jejich populace dnes žije v Africe na jih od rovníku. Pštrosi obvykle váží mezi 90 a 130 kg, i když byli zaznamenáni i samci o váze až 155 kg. Pera samců jsou černá s příměsí bílých per na křídlech a ocasu. Samice a mladí samci mají peří šedohnědé s pár bílými pery. Malá zakrnělá křídla samci při tokání vystavují na odiv před samicemi. Křídla také mohou používat jako slunečník pro svá mláďata. Pera jsou měkká a slouží jako izolace. Jsou zcela odlišná od tuhých per létavých ptáků, u pštrosích per jsou totiž paprsky vybíhající po stranách z osy pera zvané osten zcela volné, bez spojujících háčků. Proto pštrosí peří působí nadýchaným dojmem. Silné nohy pštrosů jsou bez peří. Ptáci stojí na dvou prstech, přičemž větší vnitřní prst se podobá kopytu. Tato adaptace jim umožňuje rychlý běh, při kterém mohou v případě ohrožení života vyvinout na krátkou vzdálenost rychlost až 70 km/h. Vnitřní prst zároveň může sloužit jako nebezpečná zbraň, protože pštros se proti nepřátelům brání také kopáním. Pštros je pták s nejdelším krkem. Při vydávání charakteristického přidušeného křiku se holý krk v horní části nafukuje. Oči pštrosů s jejich silnými černými řasami (ochrana proti prachu) jsou největší oči všech žijících suchozemských tvorů. K jejich ochraně před prachem a pískem slouží pštrosům také třetí víčko – mžurka, která se zavírá horizontálně od vnitřního očního koutku k vnějšímu.", "question": "Jaká je obvyklá váha pštrosa?", "answers": ["90 a 130 kg"]}
{"title": "Cizinec (román)", "context": "Cizinec (francouzsky L'Étranger) je román/novela francouzského spisovatele Alberta Camuse z roku 1942. Děj se odehrává v Alžíru ve třicátých letech. Dílo má dvě části. V první části líčí hlavní hrdina Meursault, jak se zúčastnil pohřbu své matky, ale bez jakýchkoli citů. Jistá lhostejnost až indolence charakterizuje i jeho další běžný život, kdy se seznámí se sousedem Raymondem, podezřelým z pasáctví, a pomůže mu se pomstít své arabské přítelkyni, která ho podvedla. Při nedělním výletu na pláž se spolu Raymondem a jeho přítelem dostanou do potyčky s bratrem sousedovy expřítelkyně a jeho arabským přítelem. Bratr jeho bývalé milenky ho zraní nožem a jsou nuceni ustoupit. Meursault se jde poté projít po pláži a narazí na slunícího se araba. Když ho arab zpozoruje, vytáhne pro jistotu nůž, ale Meursault ho bez přemýšlení zastřelí. Druhá část líčí soudní přelíčení, při němž se Meursault ani nehájí a nemůže ani poukázat na to, že by se před vraždou cítil skutečně ohrožen. Román končí Meursaultovými úvahami v cele, kde čeká na vykonání rozsudku. Podle úsudku J.-P. Sartra je \"Cizinec\" jedno z nejvýznamnějších děl raného existencialismu, Camus sám se však s existencialismem rozešel a svůj filosofický postoj charakterizoval spíš jako filosofii absurdity. Román byl přeložen do mnoha jazyků, několikrát zfilmován a inspiroval řadu dalších literárních děl. V roce 1967 natočil stejnojmenné italsko-francouzské drama italský režisér Luchino Visconti s Marcello Mastroiannim v hlavní roli. Do češtiny bylo toto dílo poprvé přeloženo roku 1947 (přeložil Svatopluk Kadlec), další překlad Miloslava Žiliny vyšel poprvé roku 1966 a pak znovu 1988 a 2005.", "question": "Kdo napsal román Cizinec?", "answers": ["Alberta Camuse"]}
{"title": "Utopie", "context": "Utopie (z řec. ο τ ú-topos, žádné místo, \"nikde\") je představa ideální lidské společnosti, obce nebo státu. Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. V širším významu označuje něco žádoucího, i když možná nedosažitelného. Odtud také utopický, idealizovaný a utopismus, idealizace nebo naivita v politickém nebo společenském kontextu. Paradoxní definici nabízí Patrik Ouředník: \"Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.\" Slovo Utopie je sice moderního původu, žánr je však daleko starší. Utopické prvky lze nalézt už v 8. století před n. l. v Izajášově proroctví nebo Homérově Oddyseji. První ucelenější utopie je Platónův pozdní spis \"Zákony\" (Nomoi, Leges) a do jisté míry i \"Ústava\" (Politeia, Republica). Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení. Budoucí obec musí mít správnou velikost a polohu, musí být více uzavřená, omezovat podnikání pro zisk a vláda nemůže být v rukou veřejnosti, nýbrž zvláštní kasty \"strážců\". Ti nesmějí mít majetek, musí žít společně a musí pro to být zvlášť vychováváni. Klíčové jsou přísné zákony a společná výchova všech dětí. Utopické prvky obsahuje biblická Apokalypsa, která ovšem popisuje očekávání budoucího \"Nového Jeruzaléma\". Prototypem křesťanských utopií je Augustinovo dílo \"Boží obec\" (kolem 420), základ politické teorie středověku. Moreova kniha \"O nejlepším stavu obce a o ostrově Utopie\" navazuje na Platónovu Ústavu a je inspirována zámořskými objevy – odehrává se na neznámém ostrově. More používá také název \"Eutopie\", který zní v angličtině stejně, ale znamená \"Dobré místo\". Jeho Utopie je tak zároveň popis ideální obce, jejíž přednosti (rovnost občanů, pacifismus, náboženská tolerance) zároveň kritizují současnou skutečnost.", "question": "Kdy vydal Thomas More knihu Utopie?", "answers": ["1516"]}
{"title": "Selen", "context": "Selen (chemická značka Se, latinsky Selenium) je polokov ze skupiny chalkogenů, významný svými fotoelektrickými vlastnostmi. Selen je poměrně vzácný prvek, byl objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem. Elementární selen se vyskytuje v několika krystalických formách, jejichž barva je buď šedá nebo tmavě červená. Je prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku. V přírodě se vyskytuje nejméně v šesti alotropických modifikacích, ve třech červených moniklinických (jednoklonných) formách, v krystalické šedé, hexagonální (šesterečné) formě pak jako černý sklovitý selen. Selen obvykle doprovází síru a tellur v jejich rudách. Je proto také obvykle získáván z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové nebo ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Relativní zastoupení selenu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je selen přítomen v koncentraci 0,005-0,09 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace na hranici měřitelnosti analytickými technikami, obvykle je uváděna hodnota 0,09 mikrogramů/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom selenu připadá půl miliardy atomů vodíku. Elementární selen je za normálních podmínek stálý, poměrně snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se selen vyskytuje v mocenství Se2-, Se2+, Se4+ a Se6+. Vyskytuje se jako minerál selen. Oxidy selenu vytváří reakcí s vodou příslušné kyseliny a existují i jejich soli s elektropozitivními prvky, nejstálejší z nich jsou selenany a seleničitany alkalických kovů. Technologický význam selenu spočívá v současné době ve výrobě fotočlánků. Jedná se o zařízení, která za využití fotoelektrického jevu po ozáření světlem přímo produkují elektrickou energii. Selenidy mědi, gallia a india jsou v tomto směru velmi perspektivními sloučeninami a dnes fungují fotoelektrické články na bázi selenu jako zdroje elektrické energie především v kosmickém výzkumu pro napájení přístrojů na oběžné dráze pomocí solárních panelů. Fotočlánky s obsahem selenu se však používají i pro měření intenzity dopadajícího světla jako expozimetry, například ve fotoaparátech a kamerách. Také většina kopírovacích a reprodukčních přístrojů je osazena selenovými fotočlánky. Selen se také dříve používal v laserových tiskárnách na výrobu světlocitlivého válce, který umožňuje samotný tisk. Z důvodu jeho vlivu na životní prostředí již cca od roku 1992 počala být pro světlocitlivý povrch používána organická fotocitlivá fólie. (OPC - Organic Photo Conductor) Při tisku se opotřebovává otěrem, obvykle se udává jeho životnost počtem výtisků. Přestože většina sloučenin selenu je značně toxická, je zvláště v posledních letech intenzivně zkoumán vliv nedostatku selenu v každodenním potravinovém příjmu.", "question": "Jakou chemickou značku má selen?", "answers": ["Se"]}
{"title": "Lidové noviny", "context": "Pavel Šafr, šéfredaktor 1997-2000, před Lidovými novinami vedl Český deník a Telegraf. Do Lidových novin nastoupil jako šéfredaktor v roce 1997. V roce 2000 přešel do funkce šéfredaktora deníku Mladá fronta DNES. Veselin Vačkov, šéfredaktor 2000-2009, spolupracoval s LN od roku 1994 jako zahraniční dopisovatel. Do redakce nastoupil v roce 1997. Postupně působil jako editor, vedoucí redaktor magazínu a zástupce šéfredaktora. Funkce šéfredaktora se ujal v roce 2000. Dalibor Balšínek, šéfredaktor 2009-2013, bývalý šéfredaktor časopisu Týden, po odchodu z Lidových novin v listopadu 2013 zakládá projekt Echo24 s podtitulem \"deník pro politiku a byznys\". István Léko, šéfredaktor od prosince 2013, bývalý šéfredaktor týdeníku Euro (1998-2010), zakladatel, provozovatel (2010-2013) a šéfredaktor informačního webu Česká pozice. Historicky první číslo vyšlo v Brně 16. prosince 1893. Noviny vznikly spojením olomouckého časopisu Pozor a brněnských Moravských listů, jejichž zakladatel Adolf Stránský sloučení inicioval. První redakce LN s šéfredaktorem Emilem Čermákem dosáhla nákladu asi 6000 výtisků. V roce 1898 se Adolf Stránský stal výhradním majitelem deníku. Aby snížil náklady, založil v roce 1903 Lidovou tiskárnu, o čtyři roky později opatřil v Brně novinám i tiskárně sídlo v jednom domě. Na významné modernizaci novin se podílel Arnošt Heinrich, kterého Stránský v roce 1904 přijal. Začal tím, že prosadil ranní vydání. Do roku 1905 LN vycházely až odpoledne a zpravodajství tak nebylo aktuální. Ranní vydání mělo místo úvodníku fotografii, nechyběla \"senzace\", soudní síň. Z raníku se stal od roku 1909 hlavní list. Heinrichovy představy upoutaly pozornost řady literátů, kteří začali do novin přispívat. Patřili mezi ně: Viktor Dyk, Karel Toman, Antonín Sova, S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, František Gellner, Rudolf Těsnohlídek a další. Důležitým krokem bylo vyslání Karla Z. Klímy jako parlamentního zpravodaje do Vídně v roce 1907.", "question": "Kde byly založeny Lidové noviny?", "answers": ["v Brně"]}
{"title": "TV Nova", "context": "Ve stejnou dobu do firem kolem Novy vstupuje investiční společnost PPF, která si společně s MEF Holding rozdělila vliv nad televizí. Dne 14. května 2003 byl Vladimír Železný odvolán z postu generálního ředitele. Po něm nastupuje do funkce Petr Dvořák z PPF. Následně na to kupuje po dohodě s CME společnost PPF její podíl v ČNTS a uklidňuje tím konflikty. PPF později vyplácí i MEF Holding a získává 85% vliv nad Novou. Zanedlouho PPF prodává svůj podíl opět společnosti CME, kde její celý podíl získala v roce 2004. CME zakoupila i zbývající podíly a stala se tak i vlastníkem CET 21. Generálním ředitele i nadále zůstal Petr Dvořák. Televize Nova se poprvé zapnula v pět hodin ráno dne 4. února 1994 pod vedením Vladimíra Železného. Oficiální start proběhl ovšem až v 7 hodin večer živým přenosem z Národního muzea v Praze, odkud bylo zahájeno vysílání v Měšťanské besedě. Přesně v půl osmé večer odstartovaly na obrazovkách televize Nova poprvé Televizní noviny. Po zprávách následovaly Sportovní noviny a Počasí. Prvním filmem, který TV Nova odvysílala byla Obecná škola od Jana a Zdeňka Svěrákových. Po českém filmu následoval hned i zahraniční film Krotitelé duchů. Pro dospělé pak Nova uvedla erotický magazín Penthouse. První vysílací den skončil upoutávkou na sobotní program v jednu hodinu ranní. Start Novy doprovázely na frekvenci F1 výpadky s Českou televizí. Vztah mezi Českou televizí a Novou nebyl zrovna nejlepší, jelikož se generální ředitel Novy Vladimír Železný ucházel dříve o post ředitele právě v České televizi. Nova představila ve svých začátcích pořady, které se uvádějí až do dnes, příkladem tomu jsou Televizní noviny, Sportovní noviny a Počasí, které se měnily pouze vizuálně, ale mají stále pevný slot, ve kterém se vysílají už od roku 1994.", "question": "Odkud začala vysílat TV Nova?", "answers": ["Praze"]}
{"title": "Císař", "context": "Císař je nejvyšší panovnická hodnost. Pochází z latinského titulu caesar, odvozeného od jména Gaia Julia Caesara. Jeho obdobou je hodnost car, jež byla používána v některých slovanských zemích (Rusko, Bulharsko či Srbsko). V Evropě popisuje panovníka nejvyššího řádu. Císaři přísluší oslovení císařské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu přísluší oslovení císařská Výsost. Pokud je císař zároveň králem, přísluší mu titul císařské a královské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu pak císařská a královská Výsost. Jediným v současné době panujícím císařem je japonský císař Akihito. Éra císařů je spojena s Římskou říší. Prvním císařem se stal Oktavián, který roku 27 př. n. l. přijal titul augustus (vznešený). Tituly augustus a caesar se souběžně používaly římskými císaři v období principátu, později za doby dominátu byl titul caesar vyhrazen mladšímu panovníkovi, spoluvládci augusta. Po pádu Západořímské říše roku 476 se titul císaře užíval výhradně jen v přeživší východní části Říše římské – Byzantské říši. V západní Evropě byl titul obnoven za vlády Karla Velikého, který byl 25. prosince 800 korunován papežem Lvem III. jakožto pokračovatel a znovuobnovitel Římské říše. Po rozpadu jeho říše se užívání titulu nakonec ustálilo ve Východofranské říši, kde v roce 962 vznikla Svatá říše římská. Samotný titul císaře byl doposud spojen s ideou obnovy či pokračování Říše římské, avšak v období vrcholného středověku se začal používat i mimo tento rámec jako zdůraznění moci a prestiže jednotlivých států a panovníků, a to především ve východoevropských státech. Tak byla zavedena hodnost císaře např. v Bulharsku (913), Srbsku (1345) či Rusku (1547). Caesar a Imperator – jedno z přízvisek vládců Římské říše (viz také Seznam římských císařů). Císař východořímské říše - používající řecký termín basileos, považoval se za císaře Římské říše, fakticky vládl Byzantské říši. Císař říše římské – tento titul historicky navazoval na zaniklé antické císařství a byl používán ve smyslu řídící římské impérium (Romanum gubernans imperium). I když se jednalo podle názvu o římské císařství, nebylo to císařství Římanů. Císař říše římské byl především ochráncem západoevropského křesťanstva a sídelního města papežů, Říma.", "question": "Kdo je jediným v současné době panujícím císařem?", "answers": ["japonský císař Akihito"]}
{"title": "Veveří (část Brna)", "context": "Většina území dnešní čtvrti Veveří bylo připojeno k Brnu 6. července 1850 jako součást tehdejších katastrálních území Křížová, Velká Nová Ulice, Švábka a Malá Nová Ulice; menší část území na severu byla získána od Žabovřesk až okolo roku 1870. Zástavba dnešní čtvrti vznikala postupně, a to hlavně během třetí třetiny 19. století, nicméně nejstarší zástavba ulic Lidické a Údolní vznikla již během středověku a zástavba nejjižnější části ulice Veveří v 17. a 18. století. Nejjižnější část moderního katastru Veveří v oblasti dnešní Údolní ulice původně tvořila severní část katastrálního území bývalé vesnice Švábka, několik bloků na obou stranách nejjižnější části dnešní Veveří ulice zase patřilo do katastrálního území Malá Nová Ulice, zbytek čtvrti byl hranicí probíhající Veveří ulicí rozdělen mezi katastrální území Křížová (jehož součástí se staly i původně žabovřeské pozemky, připojené okolo roku 1870) a Velká Nová Ulice. Na přelomu 30. a 40. let 20. století pak byla celá zástavba katastrálního území Malá Nová Ulice spolu s úzkým k němu severněji přiléhajícím pruhem zástavby, celým katastrálním územím Švábská (nepatrně přejmenované katastrální území Švábky), a částí katastrálního území Křížová vymezenou na severu dnešní ulicí Gorkého a na západě ulicí Úvoz, připojeno ke katastrálnímu území Špilberk. V roce 1949 začala v sousedství Masarykovy čtvrtě na nejvyšším bodě Kraví hory stavba dvou pozorovatelen, z nichž jednu dodnes využívá Hvězdárna a planetárium Brno, zatímco druhou univerzita, k nimž se záhy připojila i menší budova planetária (1959) a celá instituce dostala r. 1973 na počest 500. výročí narození Mikuláše Koperníka jméno Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. V polovině 80. let byl položen základní kámen k nové budově planetária (dokončeno 1991) s kupolí o průměru 17,5 m, kam se přestěhovalo těžiště konání nejen vzdělávacích, ale i rozličných kulturních a výstavních akcí. Na straně blíže k městu bylo r. 1975 dokončen svažitý Areál zdraví TJ Moravská Slávia (projekt M. Kramoliš) se saunou, bazénem a slunečními loukami s nezaměnitelnými výhledy na Brno.", "question": "Jak se oficiálně nazývá brněnské planetárium ?", "answers": ["planetárium Mikuláše Koperníka"]}
{"title": "Alky", "context": "Alky jsou ptáci z podčeledi alek (Alcinae), čeledi rackovití (Laridae), řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). (Na první pohled jsou pro své černobílé zbarvení, vzpřímený postoj a některé zvyky podobné tučňákům. Přesto však k tučňákům nemají blízký vztah.) Na rozdíl od tučňáků alky dovedou létat (s výjimkou vyhubené alky velké). Jsou dobří plavci a potápěči (můžou dosáhnout hloubky až 100 m), ale chodí nemotorně. Při letu musí velmi rychle mávat křídly, vzhledem k jejich nedostatečné délce. Ocas mají velmi krátký, nohy jsou posunuty dozadu, tři přední prsty jsou spojeny plovací blánou a čtvrtý je zakrnělý. K plavání používají křídla, nohama kormidlují. Před tlakem vody ve velkých hloubkách je trup chráněn dlouhou prsní kostí. Alky jsou vysoce specializované, žijí v chladných mořích severní polokoule a na pobřeží zamíří jen kvůli rozmnožování. Většina druhů se rozmnožuje na příkrých útesech, často společně s racky, buřňáky a tereji nebo mezi balvany. Snáší jediné vejce přímo na skalní římsy. Vejce jsou výrazně kuželovitá, což je chrání proti skutálení.", "question": "Jaký ocas mají alky?", "answers": ["velmi krátký"]}
{"title": "Speciální teorie relativity", "context": "Speciální teorie relativity (STR) je fyzikální teorie publikovaná r. 1905 Albertem Einsteinem. Nahrazuje Newtonovy představy o prostoru a čase a zahrnuje teorii elektromagnetického pole reprezentovanou Maxwellovými rovnicemi. Teorie se nazývá speciální, protože popisuje pouze zvláštní případ Einsteinova principu relativity, kdy vliv gravitace lze zanedbat. O deset let později Einstein publikoval obecnou teorii relativity, která zahrnuje i gravitaci. Princip relativity zavedl už Galileo. Překonal starý absolutní pohled Aristotela a zastával názor, že pohybuje-li se vztažná soustava vzhledem k jiné rovnoměrným přímočarým pohybem, je s ní rovnocenná (pohyb je vzájemný - relativní) a neexistuje tedy žádná absolutní vztažná soustava, kterou jedinou by měly být všechny věci poměřovány. Zavedl také sadu transformací nazývaných Galileovy transformace, které se používají dodnes, a stanovil 5 pohybových zákonů. Když Newton konstruoval svou mechaniku, převzal Galileiho princip relativity a zredukoval počet základních pohybových zákonů na 3. Ačkoliv se zdálo, že Newtonova klasická mechanika funguje pro všechny jevy včetně pevných těles, světlo bylo stále problematické. Newton věřil, že světlo má částicovou povahu, později však fyzikové zjistili, že model světla jako příčného vlnění vysvětluje jeho vlastnosti mnohem lépe. Mechanické vlnění se šíří v médiu, a totéž bylo předpokládáno pro světlo. Toto hypotetické médium bylo nazváno \"světlonosný ether\". Měl mít některé vzájemně neslučitelné vlastnosti, jako například být extrémně tuhý s ohledem na vysokou rychlost světla, na druhé straně téměř nehmotný, aby nezpomaloval Zemi při jejím pohybu vpřed. Představa etheru vzkřísila myšlenku absolutní vztažné soustavy, kterou by byla ta, co je vzhledem k etheru v klidu. Na počátku 19. století začaly být světlo, elektřina a magnetismus považovány za různé aspekty elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice ukazovaly, že elektromagnetické záření vysílané urychlovaným elektrickým nábojem se vždy šíří rychlostí světla.", "question": "V jakém roce byla publikována speciální teorie relativity?", "answers": ["1905"]}
{"title": "Polypeptid", "context": "Mezi polypeptidy tedy podle této definice patří i bílkoviny (proteiny), jejichž řetězec však bývá ještě mnohem delší; někdy se však termíny polypeptid a protein v podstatě zaměňují. Jindy se však polypeptid definuje například jako polymer aminokyselin o délce menší než 50 aminokyselin. Polypeptid vzniká v buňce procesem translace na ribozomu. Menší než polypeptidy jsou oligopeptidy.", "question": "Na čem vzniká v buňce polypeptid?", "answers": ["na ribozomu"]}
{"title": "Veveří (hrad)", "context": "Hrad Veveří leží na západě brněnské městské části Bystrc, zhruba 12 kilometrů severozápadně od centra Brna na skalnatém ostrohu nad Brněnskou přehradou, kterou napájí řeka Svratka. Jde o jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších hradních areálů nejen na Moravě, ale i v celé České republice. Stranou od hradu, při příjezdové cestě k západní vstupní bráně se nalézá kaple Matky Boží z konce 12. století. V minulosti byl hrad správním střediskem veverského panství (později veversko-říčanského panství) a taktéž patřil do katastrálního území obce Veverské Bítýšky. 1. ledna 1957 však byl na základě rozhodnutí krajského národního výboru připojen spolu s rozsáhlým územím v okolí Brněnské přehrady k Brnu a začleněn do městského obvodu Brno VII. Hrad s okolím zprvu tvořil samostatné katastrální území Veverská Bítýška I, které bylo po připojení Bystrce k Brnu v roce 1960 administrativně podřízeno bystrckému MNV. Při radikální katastrální reformě Brna provedené ve druhé polovině 60. let byl pak hrad s téměř celým katastrem Veverská Bítýška I přičleněn ke katastrálnímu území Bystrc. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. V současnosti je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Hrad Veveří byl podle pověsti založen kolem roku 1059 moravským údělným knížetem Konrádem I. Brněnským; první písemný doklad o Veveří je z roku 1213, kdy byl jeho správcem Štěpán, pravděpodobný předek pánů z Pernštejna. Původní pozdně románský a raně gotický hrad zabral úzkou část ostrohu. Přemysl Otakar II. zde s oblibou umisťoval své politické odpůrce, z nichž nejznámější byl komorník Beneš, bratr Miloty z Dědic.", "question": "V které městské brněnské části leží hrad Veveří?", "answers": ["Bystrc"]}
{"title": "Svatopluk Olomoucký", "context": "Křivoústý a Zbyhněv. Bořivoj získal 1000 hřiven od Křivoústého, aby nepodnikal další útoky. O tuto sumu se ale kníže s bratrancem nerozdělil, kvůli čemuž později Svatopluk vystupoval proti Bořivojovi II. O dva roky později, v roce 1105 uskutečnil po dohodě s Polskem a Uherskem vojenskou výpravu do Čech, která měla odstranit Bořivoje II. a umožnit Svatoplukovi stát se českým knížetem. Nepodařilo se mu ale proniknout do Prahy. V roce 1107 tedy poslal k nyní už nedůvěřivému Bořivoji II. svého vyslance, který tvrdil, že přeběhl od Svatopluka na stranu Bořivoje. Pomluvil u knížete jeho přední rádce a spojence, že se prý sami spolčují se Svatoplukem. Bořivoj rázem ztratil oporu své moci a byl nucen uprchnout do Německa. Svatopluk se stal českým knížetem. == Český kníže == Brzy nato byl Svatopluk zajat králem Svaté říše římské Jindřichem V. Jindřich Svatopluka propustil až za slib obrovského výkupného, které si Svatopluk obstaral mimo jiné i vyrabováním četných českých kostelů a klášterů. S Jindřichem V. se ale posléze usmířil a podnikl s ním tažení do Uherska. Morava byla mezitím přepadena Poláky a Svatopluk byl nucen se z Uher navrátit a nepřítele zahnat zpět. Krátce potom vpadli na Moravu Uhři, kníže jim vytáhl vstříc, ale v noci si o větévku vypíchl oko. Rozhodl se také vyřešit delší dobu trvající mocenskou rivalitu mezi Přemyslovci a rodem Vršovců. V roce 1108 nechal Vršovce i s jejich příbuznými povraždit a zmocnil se jejich držav. Posledním Svatoplukovým krokem bylo odvetné tažení do Polska roku 1109, opět spolu s Jindřichem V. Na cestě byl přepaden neznámým jezdcem a probodnut kopím. Vrah byl nejspíše mstitel Vršovců, jeden z těch, kteří vyvraždění přežili. Ostatky knížete byly pravděpodobně pohřbeny v kladrubském klášteře. == Potomci == S neznámou manželkou měl Svatopluk syna Václava Jindřicha (1107/8 - 1130), jemuž byl za kmotra Jindřich V. == Genealogie == == Reference == == Literatura == BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. NOVOTNÝ, Václav.", "question": "Kam podnikl Svatopluk své poslední tažení?", "answers": ["do Polska"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": ", Praha 1968 Volek, Jindřich: Meze odvahy. Politický profil J. F. Kennedyho, Praha 1965 Volek Jindřich: Kritické dny J. F. Kennedyho, Praha 1968 Whalen J. Richard: The Founding Father, New York 1964 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Galerie John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je John Fitzgerald Kennedy Osoba John Fitzgerald Kennedy ve Wikicitátech Kennedyho knihovna v Bostonu, MA Oficiální životopis na stránkách Bílého domu 50 let od atentátu na JFK – Velvyslanectví USA v Praze Nově nalezené pásky ukazují Kennedyho jako introverta, aktualne.cz, 14. říjen, 2008 Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech, aktualne.cz, Josef Tuček, 22. listopad 2007 Zapruderův 8 mm film. Nixův 8 mm film. JFK (1991), film Olivera Stonea Projev JFK v Berlíně Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho 22. listopad - den kdy zavraždili Kennedyho John Fitzgerald Kennedy - video z cyklu České televize Historický magazín Před 100 lety se narodil šarmantní muž: J. F. Kennedy", "question": "Kdo z amerických prezidentů se jako jediný hlásil ke katolické církvi?", "answers": ["John Fitzgerald Kennedy"]}
{"title": "Polární záře", "context": "U těchto slunečních skvrn pak vznikají protuberance, při kterých jsou do prostoru odhazovány megatuny alfa částic, protonů a elektronů. == Vliv magnetického pole Země na polární záři == Když se sluneční vítr setká s magnetickým polem Země, nastane zde interakce, jelikož složky slunečního větru mají své vlastní magnetické pole (protony a alfa částice jsou kladné, elektrony záporné). Většina je ho tedy odražena, ale část je zachycena a stáčí se v magnetickém poli po spirálách až k atmosféře. == Interakce slunečního větru s atmosférou == A nyní se dostáváme přímo k jevu, který nazýváme polární září. Když se totiž konečně hrstka protonů, elektronů a alfa částic dostane skrz magnetické pole až k zemské atmosféře, jejich rychlost, potažmo energie, je stále o několik řádů větší, než energie okolních molekul ze zemské atmosféry. Částice slunečního větru se začnou srážet s molekulami atmosféry a při tom z nich vyrážejí elektrony, na jejichž místo se okamžitě obsazují jiné (viz fyzika atomového obalu). Při tomto ději se emituje elektromagnetické záření, které je ve viditelném spektru. Pro kyslík to je 558 nm (zelená barva) a 630 nm (červená barva). Jedná se o doutnavý výboj ve tvaru proudových stěn. == Místa s vysokou pravděpodobností výskytu == Polární záře se objevují nejčastěji v okolí polárního kruhu. Reykjavik Borgarnes Sandarkrokur Akureyri Fairbanks Teritorium Yukon Ostrov Skye Laponsko Souostroví Špicberky Faerské ostrovy == Odkazy ==", "question": "Jaký je název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosférě?", "answers": ["Polární záře"]}
{"title": "Kyslík", "context": "Kyslík (chemická značka O, latinsky Oxygenium) je plynný chemický prvek, tvořící druhou hlavní složku zemské atmosféry. Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organismů na této planetě. Autorem jeho českého názvu je Jan Svatopluk Presl. Při dýchání vzduchu o obsahu kyslíku větším než 75 % však dochází k většinou nenávratnému poškození plic. Podrobnější informace naleznete v článku Alotropické modifikace kyslíku. Kyslík vytváří řadu alotropických modifikací: volné kyslíkové radikály dikyslík trikyslík (neboli ozon) tetrakyslík (neboli oxozon) pevný kyslík 15. století – Leonardo da Vinci sledoval vlastnosti vzduchu. Určil, že jedna z jeho složek podporuje hoření. 1608 – Cornelius Drebbel navrhl výrobu kyslíku zahřátím salnytru (ledku). 1772 – Carl Wilhelm Scheele objevil kyslík a pojmenoval ho \"ohnivý vzduch\". Objev byl však publikován až v roce 1777. 1774 – Joseph Priestley objevuje kyslík dva roky nezávisle po Scheeleovi. Publikuje však svůj objev jako první. 1779 – Antoine Lavoisier navrhuje název \"oxygen\" (kyselinu tvořící) pro \"dýchatelnou\" část vzduchu, která se účastní hoření. 1781 – Henry Cavendish zjišťuje, že voda. je sloučeninou kyslíku a vodíku. 1785 – van Marun popisuje pach kyslíku, mylně ho však přisuzuje unikátní formě kyslíku, ozonu O3 1833 – Paul Bert upozorňuje na výhodu dýchání čistého kyslíku v procesu dekomprese - základy kyslíkové rekompresní lečby 1840 – Christian Schönbein objevuje. ozón, díky charakteristickému zápachu při používání elektrických přístrojů ve špatně větrané laboratoři. 1858 – Werner von Siemens konstruuje první přístroj, který využívá tichého elektrického výboje k výrobě ozónu. 1861 – William Odling navrhuje vzorec O3 pro ozón po reakci ozónu s jodidem. draselným. 1868 – J. L. Soret potvrdil vzorec ozonu O3 difuzními studiemi. 1877 – Kyslík byl poprvé zkapalněn nezávisle L. Cailletetem a R. Picketem. 1882 – J. W. Strutt objevuje, že atomová hmotnost kyslíku není přesně 16,00, ale 15,872. Kyslík je velmi reaktivní permanentní plyn, nezbytný pro existenci života na naší planetě. Slučování kyslíku s ostatními prvky se nazývá hoření, pokud je látka zahřátá na zápalnou teplotu. Jde prakticky vždy o exotermní reakci, která vede k uvolnění značného množství tepelné energie. Produkty hoření se nazývají oxidy (dříve kysličníky). Na Zemi je kyslík velmi rozšířeným prvkem. V atmosféře tvoří plynný kyslík 21 objemových %. Voda oceánů, které pokrývají 2/3 zemského povrchu, je hmotnostně složena z 90 % kyslíku. V zemské kůře je kyslík majoritním prvkem, je přítomen téměř ve všech horninách.", "question": "Je přítomnost kyslíku nezbytná pro existenci většiny živých organizmů na této planetě?", "answers": ["Je biogenním prvkem a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci většiny živých organismů na této planetě."]}
{"title": "Titanic (film, 1997)", "context": "James Horner je autorem soundtracku Back to Titanic. Známá je např. skladba Céline Dion My Heart Will Go On. Nejlepší film - James Cameron, Jon Landau Nejlepší režie - James Cameron Nejlepší hudba - James Horner Nejlepší píseň - Hudba James Horner, text Will Jennings za píseň \"My Heart Will Go On\" Nejlepší kamera - Russell Carpenter Nejlepší výprava - Peter. Lamont, Michael Ford Nejlepší kostýmy - Deborah Lynn Scott Nejlepší vizuální efekty - Robert Legato, Mark A. Lasoff, Thomas L. Fisher, Michael Kanfer Nejlepší zvuk - Gary Rydstrom, Tom Johnson, Gary Summers, Mark Ulano nejlepší střih. zvuku - Tom Bellfort, Christopher Boyes Nejlepší střih - Conrad Buff IV, James Cameron, Richard A. Harris Nejlepší herečka v hlavní roli - Kate Winslet Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Gloria Stuart Nejlepší masky - Tina Earnshaw, Greg Cannom,. Simon Thompson Nejlepší film - James Cameron, Jon Landau Nejlepší režie - James Cameron Nejlepší hudba - James Horner Nejlepší píseň - Hudba James Horner, text Will Jennings za píseň \"My Heart Will Go On\" Nejlepší herečka v hlavní roli (.", "question": "Kdo natočil americký film Titanic?", "answers": ["James Cameron"]}
{"title": "Giovanni Boccaccio", "context": "Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva. Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře. Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu) a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století; vyškrtnut z Indexu byl v roce 1900. Slavný básník pracoval až do své smrti 21. prosince 1375 (62 let). Byl pochován v kostele 'Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo' v rodném Certaldu. Neapolská fáze La caccia di Diana (1334) - krátký epos o 18 zpěvech Il Filostrato (1335) - epos ve stancích Il Filocolo (1336-1339) - román v próze Teseida (1340-.", "question": "Kdo napsal cyklus Dekameron?", "answers": ["Boccacciovo"]}
{"title": "J", "context": "Jerome David Salinger (1. ledna 1919 New York – 27. ledna 2010 New Hampshire) byl americký spisovatel publikující pod jménem J. D. Salinger a známý svým románem Kdo chytá v žitě vydaným v roce 1951. Od roku 1965 nevydal žádné nové dílo a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor. Od roku 1963 žil v Cornishi v New Hampshiru. Vyrůstal na Manhattanu a již na střední škole začal psát krátké povídky. Před službou ve druhé světové válce několik povídek také vydal. V roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. V roce 1951 vyšel román Kdo chytá v žitě, který se stal ihned velmi úspěšným. Jeho popis dospívání a ztráty nevinnosti hlavní postavy Holdena Caulfielda měl velký vliv především na dospívající čtenáře. Tento román je stále velmi úspěšný a prodá se ho okolo 250 tisíc výtisků ročně. Úspěch románu Kdo chytá v žitě vedl k veřejnému zájmu o jeho osobu. Salinger se stal samotářským a již nepublikoval tak často. Po tomto románu následovala sbírka krátkých povídek Devět povídek (1953), román a krátký příběh Franny a Zooey (1961), a soubor dvou románů Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod (1963). Jeho posledním vydaným dílem byl román s názvem Hapworth 16, 1924, který se objevil v magazínu The New Yorker 19. června 1965. Salinger bojoval s nechtěnou pozorností, včetně právní bitvy s životopiscem Ianem Hamiltonem a uvedení jeho osoby v pamětech napsaných dvěma, jemu velice blízkými osobami: Joyce Maynardovou, jeho bývalou milenkou, a dcerou Margaret Salingerovou. V roce 1996 oznámil malý nakladatel, že se dohodl se Salingerem na knižním vydání románu Hapworth 16, 1924, ale kvůli následné publicitě bylo vydání knihy odloženo. == Život == Salinger se narodil na Manhattanu v New Yorku. Jeho otec Solomon byl Žid polského původu, který prodával košer sýry. Jeho matka Marie Jillich byla napůl Skotka a napůl Irka. Změnila si jméno na Miriam a přestoupila na židovství. O tom, že jeho matka nebyla Židovka, se J. D. dozvěděl až po své bar micva). Měl sestru Doris (1911–2001). Salinger navštěvoval veřejnou školu ve West Side na Manhattanu, devátý a desátý ročník strávil na soukromé škole McBurney. Účinkoval v několika divadelních hrách a i přesto, že jeho otec nesouhlasil s nápadem, aby se J. D. stal hercem, předvedl své nadání pro drama. Poté nastoupil na vojenskou akademii Valley Forge v Pensylvánii. Již na škole McBurney přispíval do školního časopisu a ve Valley forge začal psát povídky \"pod přikrývkou, v noci, za pomoci baterky\".", "question": "Kdo je autorem románu Kdo chytá v žitě?", "answers": ["Jerome David Salinger"]}
{"title": "Praha hlavní nádraží", "context": "Roku 1926 byla dokončena jednokolejná spojka Vítkov – Libeň horní nádraží; Vítkovská trať), která doplnila jednokolejnou spojku druhou stranou kopce, přes Hrabovku, z roku 1872. V letech 1940–1944 byl vybudován druhý vinohradský tunel. Veškerá doprava byla převedena do něj, aby mohla být provedena rekonstrukce prvního tunelu. Po jejím dokončení byly tratě do Vršovic a na Smíchov definitivně rozděleny. Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Praze. Dne 15. března 1967 začala stavba metra Hlavní nádraží (první a nejstarší stanice metra v Praze), podle prvních plánů ještě jako podpovrchové tramvaje. O vybudování metra namísto tramvaje vláda rozhodla až po zahájení stavby, v srpnu 1967, proto má stanice méně typická dvě boční nástupiště namísto jednoho středového. Dne 9. května 1974 byl zahájen provoz stanice metra Hlavní nádraží. V letech 1972–1979 vznikla na základě architektonické soutěže nová pozdemní odbavovací hala (slohově ji lze řadit k brutalismu), které ustoupila část dosavadních sadů. Autory nové budovy jsou Josef Danda, Jan Bočan, Julie Trnková a Alena a Jan Šrámkovi. Po střeše haly vede Severojižní magistrála, která tak odřízla historickou budovu od okolí. V letech 1983–1989 byl dobudován třetí vinohradský tunel na jižní straně nádraží. V roce 1985 byla na severním zhlaví provedena rekonstrukce výhybek a zabezpečovacího zařízení. Až do té doby zde fungovala mechanická návěstidla a výhybky byly přestavovány ručně.", "question": "Kdy vznikla nová odbavovací hala hlavního nádraží v Praze?", "answers": ["1972–1979"]}
{"title": "Belize", "context": "Belize je malý stát na východním pobřeží Střední Ameriky. Na severozápadě sousedí s Mexikem a na západě a na jihu s Guatemalou. Formální hlavou státu je královna Alžběta II., ale skutečnou moc má ve svých rukou parlament a vláda v čele s premiérem. == Historie == Ve 3. až 9. století bylo území součástí mayské říše a vzkvétala zde mayská kultura. O mezidobí až do roku 1520, kdy Španělé tuto oblast prohlásili za součást Guatemaly, není příliš mnoho informací. V 17. století se v zemi usadili britští dřevorubci, kteří zde začali těžit dřevo pro stavbu lodí Královského námořnictva, a území pak postupně ovládli Britové, kteří ho v roce 1862 přejmenovali na Britský Honduras s hlavním městem Belize City. V roce 1964 získala kolonie vnitřní autonomii, v roce 1973 byla přejmenována na Belize a konečně 21. září 1981 získala nezávislost. Avšak v zemi zůstaly britské ozbrojené síly, aby Belize chránily před útoky ze strany Guatemaly, která nový stát uznala až v roce 1991 a formálně považovala Belize za své území. Belize je dnes členským státem Commonwealthu. Britského panovníka v Belize zastupuje generální guvernér. Od získání nezávislosti zastávali tuto funkci pouze dva lidé. Od 21. září 1981 do 17. listopadu 1993 to byla Elmira Minita Gordonová, po ní nastoupil Sir Colville Norbert Young, který je současným generálním guvernérem. Belize je zapojeno do několika regionálních integračních organizací např. karibského CARICOMU a středoamerického SICA a je členským státem dalších mezistátních amerických organizací (např. Sdružení karibských států, Latinskoamerický hospodářský systém, Společenství latinskoamerických a karibských států, Petrocaribe). == Přírodní podmínky == Většinu území státu pokrývá pobřežní nížina, pouze na jihovýchodě se zvedají Maya Mountains, které přesahují 1000 m n. m. Východní pobřeží Honduraského zálivu je lemováno skupinou 130 písečných ostrůvků a korálových útesů, známých pod společným názvem Belizský bariérový útes (součást Mezoamerického korálového útesu, největšího korálového útesu na západní polokouli), která je zapsána do světového dědictví UNESCO v ohrožení. Největšími řekami jsou Belize a na hranicích s Mexikem Hondo. Klima je tropické pod vlivem severovýchodních pasátů s množstvím srážek (kolem 2500 mm). Sever země je sušší, zatímco na jihu srážkový úhrn dosahuje až 4000 mm. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 23 °C až 28 °C.", "question": "Jaký stát je Belize?", "answers": ["malý"]}
{"title": "Jaltská konference", "context": "Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Roosevelta, Churchilla a Stalina) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů. Další z řady setkání zástupců tří mocností se konalo v bývalém carském Livadijském paláci v Jaltě, nejznámějším letovisku Krymu. Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Zároveň se mocnosti zavázaly pomáhat národům osvobozeným od nacistů řešit demokraticky jejich politické a hospodářské problémy. Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo San Francisco a konference se měla konat v dubnu 1945. Již v Jaltě se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existenci Rady bezpečnosti. USA a Velká Británie se oproti původnímu Stalinovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky, shodly na podpoře samostatného hlasu Ukrajiny a Běloruska. Byla dohodnuta demilitarizace a odzbrojení Německa. Země měla být, na rozdíl od původního spojeneckého plánu, který počítal s rozdělením země na několik samostatných států, rozdělena do čtyř zón, které by byly spravovány Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií.", "question": "Kdy se konala Jaltská konference?", "answers": ["4. a 11. únorem 1945"]}
{"title": "Iowa", "context": "Iowa ( [ˈ.ə] IPA, oficiálně State of Iowa) je stát nacházející se v centrální části Spojených států amerických, v oblasti západních severních států ve středozápadním regionu USA. Iowa hraničí na severu s Minnesotou, na severovýchodě s Wisconsinem, na východě s Illinois, na jihu s Missouri, na západě s Nebraskou a na severozápadě s Jižní Dakotou. Se svou rozlohou 145 746 km2 je Iowa 26. největším státem USA, v počtu obyvatel (3,1 milionů) je 30. nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 21 obyvatel na km2 je na 36. místě. Hlavním a největším městem je Des Moines s 210 tisíci obyvateli. Dalšími největšími městy jsou Cedar Rapids (130 tisíc obyv.), Davenport (110 tisíc obyv.), Sioux City (80 tisíc obyv.), Iowa City (70 tisíc obyv.) a Waterloo (70 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Hawkeye Point s nadmořskou výškou 509 m na severozápadě státu. Největšími toky jsou řeky Mississippi, která tvoří hranici s Wisconsinem a Illinois, a Missouri, která vytváří hranici s Nebraskou. Do oblasti Iowy dorazili první evropští průzkumníci v roce 1673. Region, který získal své jméno podle místního indiánského kmene Ajovů, se následně stal součástí Louisiany v rámci Nové Francie. Díky výsledku sedmileté války získali toto území v roce 1762 Španělé (místokrálovství Nové Španělsko), zpět do francouzského držení se dostalo roku 1800. O tři roky později celou francouzskou Louisianu koupily Spojené státy. V roce 1805 se území Iowy stalo součástí nově zřízeného michiganského teritoria, od roku 1836 bylo součástí wisconsinského teritoria. Vlastní iowské teritorium bylo zřízeno roku 1838 a jeho jihovýchodní část byla v roce 1846 vyčleněna a stala se státem USA. Iowa jako 29. stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 28. prosince 1846. Jedná se o nížinatou zemi, kde se klade velký důraz na zemědělství. Na velmi úrodných půdách se pěstuje hlavně kukuřice a sója, případně se chová dobytek. V Iowě působí baseballový tým Iowa Cubs, nejznámějšími kluby amerického fotbalu jsou univerzitní kluby Iowa Hawkeys a Iowa State Cyclones.", "question": "Jak se jmenuje hlavní město státu Iowa ?", "answers": ["Des Moines"]}
{"title": "Eulerovo číslo", "context": ": : : + : : 1 : 3 ! : : : + : : 1 : 4 ! : : : + ⋯ : : {\\displaystyle e=\\sum _{n=0}^{\\infty }{1 \\over n! }={1 \\over 0! }+{1 \\over 1! }+{1 \\over 2! }+{1 \\over 3! }+{1 \\over 4! }+\\cdots } : Eulerovo číslo jako jediné číslo x > 0, pro které platí, že: : : : ln : : x : = : ∫ : 1 : : x : : : : : : d. : t : t : : = : 1 : : : {\\displaystyle \\ln {x}=\\int \\limits _{1}^{x}{\\frac {\\mathrm {d} t}{t}}={1}} : Eulerovo číslo je iracionální, tzn. jeho desetinný rozvoj je nekonečný a neperiodický. Dokonce je transcendentní, tzn. nelze ho vyjádřit jako kořen konečného mnohočlenu s celočíselnými koeficienty. 2,7182818284 5904523536 0287471352 6624977572 4709369995 9574966967 6277240766 3035354759 4571382178 5251664274 2746639193 2003059921 8174135966 2904357290 0334295260 5956307381 3232862794 3490763233 8298807531 9525101901 1573834187 9307021540 8914993488 4167509244 7614606680 8226480016 8477411853 7423454424 3710753907 7744992069. 5517027618 3860626133 1384583000 7520449338 2656029760 6737113200 7093287091 2744374704 7230696977 2093101416 9283681902 5515108657 4637721112 5238978442 5056953696 7707854499 6996794686 4454905987 9316368892 3009879312 7736178215 4249992295 7635148220 8269895193 6680331825 2886939849 6465105820 9392398294 8879332036 2509443117 3012381970 6841614039 7019837679 3206832823 7646480429 5311802328 7825098194 5581530175 6717361332 0698112509 9618188159 3041690351 5988885193 4580727386 6738589422 8792284998 9208680582 5749279610 4841984443 6346324496. 8487560233 6248270419 7862320900 2160990235 3043699418 4914631409 3431738143 6405462531 5209618369 0888707016 7683964243 7814059271 4563549061 3031072085 1038375051 0115747704 1718986106 8739696552 1267154688 9570350... Exponenciální funkce Logaritmus Číslo pí Obrázky, zvuky či videa k tématu Eulerovo číslo ve Wikimedia Commons (anglicky) A001113 v OEIS (anglicky) Eulerovo číslo v encyklopedii Mathworld (česky) Eulerovo číslo na milion desetinných míst", "question": "Je Eulerovo číslo transcendentní?", "answers": ["Dokonce je transcendentní, tzn. nelze ho vyjádřit jako kořen konečného mnohočlenu s celočíselnými koeficienty."]}
{"title": "Jára Cimrman", "context": "V červenci 2007 v anketě idnes.cz, v níž čtenáři navrhovali možné protikandidáty Václava Klause na funkci prezidenta České republiky, získal Jára Cimrman druhý nejvyšší počet nominačních hlasů, po Karlu Schwarzenbergovi. Z dalšího hlasování byl však redakcí vyloučen. Po Cimrmanovi byla pojmenována planetka Járacimrman, která byla ztracená a znovuobjevená podobně jako podle legendy dříve zapomenutý Jára Cimrman. Je po něm pojmenováno několik ulic: ulice Járy da Cimrmana v Olomouci, ulice Járy da Cimrmana v Roztokách, ulice Járy Cimrmana v Brně, ulička zvaná \"Chodníček Járy Cimrmana\" v Tišnově, Okružní třída Járy Cimrmana ve Staré Huti, ulice Járy Cimrmana v obci Kunice, ulice Járy Cimrmana v obci Homole, ulice Járy Cimrmana v Horšovském Týně a kuriózní nábřeží Járy Cimrmana v Lipníku nad Bečvou, které vůbec není u vody. Dne 17. června 2007 byla v Březové nad Svitavou za přítomnosti Zdeňka Svěráka, Jaroslava Weigela a Miloně Čepelky slavnostně otevřena Dobře ukrytá rozhledna Járy Cimrmana. V červnu 2010 došlo ke slavnostnímu odhalení sochy s názvem \"Jára Cimrman v mlze\" na balkóně kina Jas v Tanvaldu. Při této příležitosti bylo také kino přejmenováno na Kino Jas Járy Cimrmana.", "question": "Je v Brně ulice pojmenovaná podle Járy Cimrmana?", "answers": ["Je po něm pojmenováno několik ulic: ulice Járy da Cimrmana v Olomouci, ulice Járy da Cimrmana v Roztokách, ulice Járy Cimrmana v Brně, ulička zvaná \"Chodníček Járy Cimrmana\" v Tišnově, Okružní třída Járy Cimrmana ve Staré Huti, ulice Járy Cimrmana v obci Kunice, ulice Járy Cimrmana v obci Homole, ulice Járy Cimrmana v Horšovském Týně a kuriózní nábřeží Járy Cimrmana v Lipníku nad Bečvou, které vůbec není u vody."]}
{"title": "Vancouver", "context": "Architekti se v 50. a 60. letech rozhodli podpořit stavbu vyšších obytných domů ve West Endu a v Downtownu, výsledkem čehož vzniklo kompaktní jádro města, přizpůsobené veřejné dopravě, chodcům a cyklistům. Hustota zalidnění se v Downtownu podle sčítaní lidu v roce 2001 pohybuje okolo 121 obyvatel na hektar. Radnice pokračuje v politice zvyšování hustoty obyvatelstva s cílem zamezit nekontrolovanému rozšiřování města. Díky poloze města na pobřeží Tichého oceánu a tomu, že je posledním městem na trase Kanadské transkontinentální dálnice a železnice, patří Vancouver mezi největší průmyslová centra v zemi. Přístav Port of Vancouver (kód CXH), jeden z největších přístavů v Kanadě přepraví ročně do 90 zemí výrobky v hodnotě převyšující 43 miliard Kanadských dolarů (CAD). Přístav vytváří 4 miliardy dolarů pro kanadský hrubý domácí produkt a 8,9 miliard dolarů v exportu. Dále je Vancouver hlavním centrem kanadského dřevozpracujícího průmyslu a hornictví. Za poslední dekádu se Vancouver stal důležitým centrem softwarového, filmového a biotechnologického průmyslu. Město a jeho okolí patří k oblíbeným turistickým destinacím. Turisté často navštěvují Stanley Park, Park Královny Alžběty a další parky, hory, oceán, zahrady a hluboké lesy vyzdvihující se po úpatí hor. Značný počet parků, pláží, nábřeží a vrcholků hor spolu s jeho multikulturním a multietnickým charakterem vytvářejí jedinečný charakter města. Výletní lodě v přístavu přepraví přes milion pasažérů ročně. Ti cestují hlavně na sever na Aljašku, podél pobřeží Britské Kolumbie a na jih do USA, do státu Washington. Popularita města si vybírá svoji daň. Vancouver je drahé město s nejvyššími cenami bytů v Kanadě. Cena průměrného dvojpodlažního domu se pohybuje na úrovni 988 500 CAD, což je více než dvojnásobek v porovnání s cenou 489 889 CAD v Torontu a 411 456 CAD v Calgary, druhým a třetím nejdražším městem (v cenách nemovitostí) v Kanadě. Radnice přijala několik plánů na snížení cen nemovitostí, například podporu stavby družstevních bytů, kontrolu plánované výstavby a upřednostňování stavby výškových obytných budov. Velký a neklesající zájem o stavbu družstevních výškových budov v centru města začal koncem 90. let. Financovaný byl převážně velkým přílivem kapitálu emigrantů z Hong Kongu, kteří odešli před jeho připojením k Číně. Výškové obytné budovy z toho období dnes dominují centru města v oblastech Yaletown a Coal Harbour. Menší skupiny se nacházejí v okolí stanic nadzemního metra SkyTrain ve východní části města.", "question": "V jakém státě v USA existuje město Vancouver?", "answers": ["Washington"]}
{"title": "Oblek", "context": "Vycházkový oblek, také se mu říká neformální, odpolední či denní. Nosí se buď s kravatou či motýlkem nebo s rozepnutou košilí, přičemž kolem krku může být uvázán šátek či tzv. kravatová šála. Je nošen na neformální obchodní schůzky, vycházky, večírky zahradní party apod. Alternativou k vycházkovému obleku je blejzr, což je sako v námořnické modré barvě, obvykle s kovovými knoflíky, nejčastěji nošené s šedými kalhotami. Podle zapínání se obleky dělí na jednořadové a dvouřadové. Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá. Jednořadová saka se rozepínají v sedě a také v uvolněné společnosti. Saka jednořadových obleků mají tradičně tři knoflíky, v současnosti jsou moderní dva knoflíky (střih přejatý od sportovních sak) a občas se setkáme i s jedním nebo naopak čtyřmi knoflíky. Spodní knoflík saka se nezapíná. U saka se třemi knoflíky se zapínají první dva knoflíky od shora u klasických sak, u sak se zvlněnými klopami (tzv 3-roll-2) pouze prostřední. [1] Počet knoflíků na rukávu saka obleku bývá nejčastěji čtyři, méně často tři. U luxusnějších nebo ručně šitých obleků bývají i tyto knoflíky rozepínací.", "question": "Rozepínají se dvouřadová saka během nošení?", "answers": ["Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá."]}
{"title": "Borelovská množina", "context": "Borelovská množina v matematice je libovolná množina v topologickém prostoru, kterou lze získat z otevřených množin pomocí operací spočetného sjednocení, spočetného průniku a relativního doplňku (nebo ekvivalentně z uzavřených množin). Název mají po francouzském matematikovi Émile Borelovi. Pro libovolný topologický prostor X vytváří kolekce všech borelovských množin na X σ známou jako borelovská algebra nebo borelovská σ. Borelovská algebra na X je nejmenší σ, která obsahuje všechny otevřené množiny (nebo ekvivalentně všechny uzavřené množiny). Borelovské množiny jsou důležité v teorii míry, protože libovolná míra definovaná na otevřených množinách nějakého prostoru nebo na uzavřených množinách nějakého prostoru, musí být definovaná i na všech borelovských množinách tohoto prostoru. Jakákoli míra definovaná na borelovských množinách se nazývá borelovská míra. Borelovské množiny a s nimi související borelovská hierarchie také hraje stěžejní roli v deskriptivní teorii množin. V některých kontextech jsou borelovské množiny definovány jako množiny generované kompaktními množinami topologického prostoru, místo otevřenými množinami. Tyto dvě definice jsou ekvivalentní pro mnoho rozumných prostorů, včetně všech Hausdorffových σ prostorů, ale mohou se lišit v patologičtějších prostorech. == Generování borelovské algebry == Jestliže X je metrický prostor, můžeme borelovskou algebru v prvním smyslu generativně popsat takto: Pro kolekci T podmnožin X (to jest pro libovolnou podmnožinu potenční množiny X, P(X)), definujeme", "question": "Mají borelovské množiny název po Émile Borelovi?", "answers": ["Název mají po francouzském matematikovi Émile Borelovi."]}
{"title": "RMS Mauretania (1906)", "context": "RMS Mauretania byl zaoceánský parník postavený společností Cunard Line v roce 1906. Sloužil k přepravě cestujících na trase Liverpool - New York. Až do roku 1911, kdy konkurenční společnost White Star Line postavila loď Olympic, byla Mauretanie největší lodí světa. V září 1909 se jí podařilo získat Modrou stuhu za nejrychlejší plavbu do Ameriky. Tento rekord držela 20 let. Dne 3. dubna 1935 byla prodána k rozebrání. Ve vleku se vydala na poslední plavbu 1. července téhož roku. Sloužila tak několikanásobně déle než její sesterská loď Lusitania, která byla potopena během první světové války. Obrázky, zvuky či videa k tématu RMS Mauretania ve Wikimedia Commons", "question": "Kdy byl postaven parník Mauretania?", "answers": ["1906"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "== Puk == Puk (někdy též nazývaný touš či prostě kotouč) je drobný předmět tvaru velmi plochého válce, který se používá ke hře při ledním hokeji. Puk má zhruba průměr 76,2 milimetrů (3 palce anglické míry), výšku 25,4 mm (1 palec anglické míry) a hmotnost od 156 do 170 gramů, ovšem tyto parametry mohou být mírně pohyblivé a liší se třeba pro žákovské kategorie. == Hokejové ligy a turnaje == National Hockey League (NHL) je nejprestižnější hokejová liga na světě, které se účastní týmy z USA a Kanady. Kontinentální hokejová liga (KHL) je druhou nejlepší hokejovou ligou na světě, zúčastňují se jí týmy hlavně z Východní Evropy a Severní Asie. Lední hokej na olympijských hrách se hraje od roku 1920 Mistrovství světa v ledním hokeji se poprvé konalo v roce 1920 v rámci olympijských her Euro Hockey Tour je série hokejových turnajů, kterých se účastní reprezentační výběry Česka, Finska, Švédska a Ruska Czech Hockey Games je hokejový turnaj konající se v Česku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Karjala Cup je hokejový turnaj konající se ve Finsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Channel One Cup je hokejový turnaj konající se v Rusku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour Oddset Hockey Games (dříve LG Hockey Games) je hokejový turnaj konající se ve Švédsku. Od roku 1997 se koná pod Euro Hockey Tour", "question": "Jak se nazývá hokej hraný na lede?", "answers": ["Lední"]}
{"title": "Alžírsko", "context": "Alžírsko (arabsky ا; Alžírská demokratická a lidová republika) je stát na severu Afriky a na pobřeží Středozemního moře. S rozlohou 2 381 741 km2 je největší zemí v Africe a desátou největší na světě. V roce 2013 zde žilo okolo 37 900 000 obyvatel. Země je prezidentskou republikou s 48 provinciemi. Od roku 1999 je prezidentem Abdelazíz Buteflika. Hlavním a největším městem je Alžír. Související informace naleznete také v článku Dějiny Alžírska. V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Féničanů. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici. Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu tzv. barbarských korzárů. Odhaduje se, že v průběhu 16. až 19. století bylo severoafrickými piráty odvlečeno do otroctví až 1 milion Evropanů. V roce 1830 provedla Francie do země invazi a v roce 1847 se Alžírsko dostalo pod její nadvládu. Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, na rozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali až do roku 1947 mimo francouzské právo nemajíce občanství ani volební právo. Počátek 20. století přivedl první snahy o změnu poměru sil. Důležitými daty byl rok 1943, kdy byl vypracován \"Manifest alžírského lidu\" a rok 1946, kdy vzniklo Hnutí za vítězství demokratických svobod (MTLD). Po roce 1954 se část MTLD transformovala do FNO (Fronta národního osvobození). (AFRISOU, Bajer) V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta (NOF) guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země.", "question": "Kdo je od roku 1999 prezidentem Alžírska?", "answers": ["Abdelazíz Buteflika"]}
{"title": "William Shakespeare", "context": "Samuel Johnson ho ve svém Slovníku anglického jazyka, první seriózní práci svého druhu z roku 1755, citoval častěji než kteréhokoli jiného autora. Výrazy jako \"with bated breath\" (se zatajeným dechem) (Kupec benátský) a \"foregone conclusion\" (předem učiněný závěr) (Othello) si našly cestu do každodenní anglické řeči. Shakespeare nebyl sice během svého života uctíván, ale dostalo se mu řady uznání. V roce 1598 ho kněz a spisovatel Francis Meres vyčlenil ze skupiny anglických spisovatelů jako \"nejskvělejšího\" i v komediích a tragédiích. Autoři tzv. Parnaských her (Parnassus plays) uváděných v koleji St John College v Cambridge ho řadili k Chaucerovi, Gowerovi a Spenserovi. V Prvním foliu Ben Jonson nazval Shakespeara: \"Duchem věku, potlesku, potěšení, zázrakem naší scény\". V období návratu monarchie mezi lety 1660 a koncem 17. století byly v módě klasické myšlenky. V důsledku toho kritici té doby většinou hodnotí Shakespeara podle Johna Fletchera a Bena Jonsona. Například Thomas Rymer odsoudil Shakespeara pro míchání komického s tragickým. Nicméně básník a kritik John Dryden velmi Shakespeara cenil a řekl na adresu Jonsona, \"já ho obdivuji, ale mám rád Shakespeara\". Po několik desetiletí měl nadvládu Rymerův názor, ale během 18. století kritici začali reagovat na Shakespearovy vlastní výrazy a uznávali to, co nazvali jeho přirozenou genialitou. Řada vědeckých edicíjeho děl, zejména Samuela Johnsona z roku 1765 a Edmonda Malone z roku 1790, přispěla k nárůstu jeho pověsti. Do roku 1800 byl už pevně zakotven jako národní básník. V 18. a 19. století se jeho pověst začala šířit také do zahraničí. Mezi těmi, kdo za něj bojovali, byli spisovatelé Voltaire, Goethe, Stendhal a Victor Hugo. Během éry romantismu byl Shakespeare chválen básníkem a literárním filozofem Samuelem Taylorem Coleridgem. Kritik August Wilhelm Schlegel přeložil jeho hry v duchu německého romantismu. V 19. století kritický obdiv k Shakespearovu géniovi často hraničí s pochlebováním. \"Toto je král Shakespeare\", napsal esejista Thomas Carlyle v roce 1840, \"nejen že záři, ale korunuje svrchovanost nad námi všemi, protože je nejušlechtilejší, nejjemnější, přesto nejsilnější ze shromážděných; nezničitelný.\" Ve viktoriánském období se jeho hry uváděly jako opulentní podívané ve velkém měřítku.", "question": "V kolika letech se Shakespeare oženil?", "answers": ["18"]}
{"title": "Keňská vlajka", "context": "Vlajka Keni byla oficiálně přijata 12. prosince 1963. Skládá se ze tří barevných pásů, černého, červeného a zeleného. Mezi nimi jsou malé bílé proužky (lemy). Černá barva znamená svobodu milující africké obyvatelstvo, červená jeho krev a boj za svobodu, zelená hustou vegetaci a bílé proužky jsou symbolem míru a jednoty. Uprostřed vlajky je červeno-bílo-černý štít masajských válečníků a za ním dva bílé, zkřížené oštěpy symbolizující obranu výše uvedených symbolů. Poměr stran vlajky je 2:3. == Galerie == == Vlajky keňských prezidentů == Prezidentská vlajka v Keni není stálá, jako ve většině zemí, ale mění se s osobou prezidenta. Každý z dosavadních prezidentů měl svou vlastní odlišnou vlajku. Společným prvkem všech vlajek je ale masajský (červeno-bílo-černý) štít a dva (žluté) oštěpy. == Odkazy == === Reference === === Související články === Keňský znak Keňská hymna === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Keňská vlajka ve Wikimedia Commons", "question": "Jakou barvu mají pásy na Keňské vlajce?", "answers": ["černého, červeného a zeleného"]}
{"title": "Lední hokej", "context": "Lední hokej (zkráceně také jen hokej) je týmový sport hraný na ledě. Jde o jeden z nejrychlejších sportů na světě. Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 175 km/h. Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě (pravidla byla vytvořena v Montréalu v roce 1878), ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie. První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. března 1875 v Montreálu na Victoria Skating Rink. == Hra == Lední hokej se hraje na 3 třetiny po 20 minutách, celkem tedy 60 minut čistého času (tzn. čas se při přerušení zastavuje). Mezi třetinami jsou dvě přestávky, každá trvá 15 minut.Hraje se na hokejovém hřišti, kde nastoupí na lední plochu šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle a hokejky. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru. Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem neomezeně) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv během hry s jednou výjimkou. Mužstvo, které vyhodí puk na zakázané uvolnění neboli icing nesmí před opětovným zahájením hry vystřídat. Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je 40 sekund.[zdroj? ] Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obranné dvojice. To se však může v různých zemích lišit.[zdroj? ]Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají čtyři – dva hlavní a dva čároví. Hlavní rozhodčí mají na starost regulérnost hry – posuzují fauly a udělují tresty.Menší trest trvá 2 minuty, větší trest 5 minut a osobní trest 10 minut.", "question": "Ve které zemi vznikl hokej?", "answers": ["v Kanadě"]}
{"title": "Sting", "context": "Gordon Matthew Thomas Sumner, CBE (* 2. října 1951), známý spíš pod svým uměleckým jménem Sting, je anglický hudebník a občasný herec z Newcastle upon Tyne. Než se v roce 1985 vydal na sólovou dráhu, byl hlavním zpěvákem, skladatelem, a baskytaristou rockové skupiny sedmdesátých až osmdesátých let The Police. Hrál také postavu Feyda-Rauthy Harkonnena ve filmu Duna Davida Lynche. Pod názvem Broken music vydal Sting vlastní autobiografii (v českém překladu vyšla v r. 2004 v nakladatelství Albatros). The Dream of the Blue Turtles (1985) ...Nothing Like the Sun (1987) The Soul Cages (1991) Ten Summoner's Tales (1993) Mercury Falling (1996) Brand. New Day (1999) Sacred Love (2003) Songs from the Labyrinth (2006) If on a Winter's Night... (2009) Symphonicities (2010) The Last Ship (. 2013) 57th & 9th (2016) Bring on the Night (1986) Acoustic Live in Newcastle (1991) ...All This Time (2001) The Journey and the Labyrinth (. 2007) Live in Berlin (2010) Fields of Gold: The Best of Sting 1984–1994 (1994) The Very Best of Sting & The Police (1997) At the Movies (1999. ) Brand New Day: The Remixes (2000) Songs of Love (2003) 25 Years (2011) The Best of 25 Years (2011) Nada como el sol (1988) Demolition Man (. 1993) Five Live (1994) Live at TFI Friday EP (1996) Still Be Love in the World (2001) 1992 \"It's Probably Me\" (s Ericem Claptonem. ) #30 UK 1993 \"If I Ever Lose My Faith in You\" #14 UK, #17 US 1993 \"Seven Days\" #25 UK 1993 \"Fields of Gold\" #16. UK, #23 US Singl nezařazený na desku; soundtrack se stejným jménem 1993 \"Demolition Man\" #21 UK Soundtrack z filmu Tři mušketýři 1994 \"All for Love\" (s Bryanem Adamsem a Rodem Stewartem. ) #2 UK, #1 US Ten Summoner's Tales 1994 \"Nothing 'Bout Me\" #32 UK Fields of Gold: The Best of Sting 1984-1994 1994 \"When We Dance\" #9 UK, #38 US 1995 \"This Cowboy Song\" #15 UK Soundtrack z filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv 1996 \"Spirits in the Material World\" (Pato Banton feat.", "question": "Ve kterém městě se narodil anglický hudebník Sting?", "answers": ["Newcastle upon Tyne"]}
{"title": "Poločas přeměny", "context": "Často se používá i termín poločas rozpadu, ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření fotonu gama záření z excitovaného jádra). Pro konkrétní jádro nuklidu (určitého izotopu daného prvku) nelze v principu určit, kdy dojde k přeměně. Kvantová mechanika jako pravděpodobnostní teorie umožňuje stanovit pouze pravděpodobnost, že k přeměně dojde v daném časovém úseku, například v následujících 10 minutách. Tento pravděpodobnostní charakter prakticky znamená, že máme-li vzorek látky (obsahující jediný radioaktivní nuklid) běžné velikosti a tedy o velkém počtu atomů (srovnej Avogadrova konstanta), pak můžeme přesně vypočítat dobu, za jakou se přemění právě polovina přítomných jader. Stabilita izotopu se určuje právě na základě poločasu přeměny. Stabilní izotopy ho mají nekonečný, jádra se samovolně nepřeměňují. Za stabilnější je považován izotop s větším poločasem přeměny, protože jeho nuklidy v průměru déle vydrží být tím, čím jsou. V přírodní směsi daného chemického prvku jsou určitá procentuální zastoupení několika jeho izotopů. Například vodík v oceánské vodě obsahuje 99,9844 % protia (to jest atomy se samotným protonem v jádře) a 0,0156 % deuteria, takzvaného těžkého vodíku, který má v jádře navíc vázaný jeden neutron.", "question": "Co určuje stabilitu izotopu?", "answers": ["poločasu přeměny"]}
{"title": "Nightwish", "context": "Jako hlavní motiv posloužil slavný Darwinův citát z roku 1859 z velmi vlivné knihy – O původu druhů. Z ní pochází citace \"Nekonečné tvoří nejkrásnější\". Kde Darwin jasně a výstižně popsal vývoj z jedné buňky pro ostatní organismy. Podle Tuomase Holopainena byla rozhodující pro vývoj alba skladba \"Élan\", jinak též citát Walta Whitmana. Endless Forms Most Beautiful je první album, kde je bubeník Jukka Nevalainen zastoupen blízkým přítelem Kaiem Hahto. Tuomas Holopainen, textař většiny písní a skladatel hudby, tvrdí, že největší inspiraci ke psaní písní nachází ve filmové hudbě. Písně jako Beauty of the Beast (z alba Century Child) a Ghost Love Score (z alba Once) jsou toho příkladem. Holopainen také řekl, že filmová hudba je to, co poslouchá, když je doma. Má rád například hudbu k filmu Van Helsing, Krvavý Příliv a prakticky cokoliv, co napsal Hans Zimmer. Vliv na jeho tvorbu měli také např. experimentální The 3rd and the Mortal či gothic metaloví Tiamat. Na druhé straně byl také Nightwish inspirací pro jiné kapely. Simone Simons, hlavní zpěvačka Epicy, se nechala slyšet, že začala zpívat v důsledku Nightwish. Bývalá zpěvačka Visions of Atlantis, Nicole Bogner, uznala, že Nightwish pro ně byl velkou inspirací na první album.", "question": "Jak se nazývá album, které Nightwish vydali v roce 2002?", "answers": ["Century Child"]}
{"title": "Angličtina", "context": "Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává de facto standardem pro \"základní latinku\"[zdroj? ] - přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině. Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí: 1 Irské; oboje podoby rozšířené v Austrálii 2 Americké Angličtina používá historický pravopis, který odráží stav jazyka okolo roku 1400. Vzhledem k tomu, že téměř nereflektuje změny, ke kterým došlo ve vývoji v pozdější době, písemný projev se značně rozchází s výslovností. Pravopisná pravidla mají velké množství výjimek, lze jen zhruba odhadnout, jak se které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z francouzštiny. Výslovnost samohlásek závisí především na tom, zda se (v písmu) nacházejí v otevřených (např. hate [hɛ], nenávidět) nebo zavřených (např. hat [hæ], klobouk) slabikách. Podrobnější informace naleznete v článku Fonologie angličtiny. Vzhledem k rozsáhlému jazykovému území a velkému počtu mluvčích se výslovnost angličtiny regionálně značně liší. Existují dva všeobecně přijímané standardy anglické výslovnosti, a to britský, označovaný jako Received Pronunciation (RP), a americký, známý jako General American (GA). Přízvuk je v angličtině pohyblivý. Ve slovech germánského původu stojí zpravidla na první slabice (s výjimkou slov s nepřízvučnými předponami). V četných přejatých slovech se však může nacházet na kterékoliv slabice, mnohdy rozlišuje význam stejně psaných slov. Přízvuk výrazně ovlivňuje výslovnost samohlásek. Nepřízvučné samohlásky jsou redukovány (ɘ, ɪ). Související informace naleznete také v článku Anglická gramatika. Anglická mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální flexe dává současné angličtině převažující charakter analytického jazyka. Angličtina nerozlišuje rod (mužský, ženský a střední). Výjimkou jsou pouze osobní a přivlastňovací zájmena ve 3. osobě jednotného čísla (he - on; she - ona; it - ono; his - jeho; her - její; its - jeho), která se používají na základě přirozeného rodu. Toto nemá žádný vliv na mluvnické tvary slov. Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí: neurčitý: a, an [ɘ, ɘ] (původní význam \"jeden\"), který se používá pouze v jednotném čísle;. delší tvar an se používá před slovem začínajícím ve výslovnosti samohláskou, např. an orange, (nějaký) pomeranč; určitý: the (původní význam \"ten\") se používá v jednotném i množném čísle. Vyslovuje se [ð], před samohláskou [ð]. Skloňování podstatných jmen je značně zjednodušené.", "question": "Který jazyk je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě ?", "answers": ["Angličtina"]}
{"title": "Yperit", "context": "Má poměrně vysokou bojovou účinnost, zejména při použití ve formě aerosolu. Destilovaný sulfidický yperit je možné považovat za trvalou bojovou chemickou látku, protože na zamořeném terénu zůstává po dobu mnoha hodin až několika dnů (především v závislosti na okolní teplotě). Ačkoliv jeho bod tuhnutí je 14,40 °C, jsou známy různé \"bojové receptury yperitu\", jejich bod tuhnutí může být účelově snížen až na - 30 °C. Přidávání různých rozpouštědel však pochopitelně snižuje účinnost takto upraveného yperitu. Pro zimní podmínky byla také zavedena směs sulfidického yperitu a lewisitu. Ve vodě je málo rozpustný, dobře je rozpustný v organických rozpouštědlech. Yperit je považován za velmi stabilní látku, jeho odmořování probíhá pomalu a ne vždy dostatečně, i meziprodukty destrukčních razantních chemických reakcí jsou mnohdy toxické, některé mají také zpuchýřující účinky. Do organismu proniká všemi cestami vstupu – kůží, dýchacími orgány, očními spojivkami i zažívacím ústrojím. Střední smrtná koncentrace sulfidického yperitu činí inhalačně LCt50: 1,5 gmin-1m-3. První klinické příznaky otravy se projevují obvykle za 4-6 hodin po zasažení. Celková doba latence (skryté působení bojové chemické látky) značně závisí na obdržené dávce. Yperit vykazuje značný kumulativní účinek. Yperit má mnohostranný účinek na organismus.", "question": "Který vojenský plyn byl použit Němci v první světové válce?", "answers": ["Yperit"]}
{"title": "Saturn (planeta)", "context": "Během přistání sonda Cassini sloužila jako translační stanice pro signál vysílaný z přistávacího modulu na Zemi. Modul přistál na zmrzlém povrchu tvořeném směsí křemičitanových hornin a tuhého metanu. Nad očekávání dobře přežil přistávací manévr a na povrchu fungoval více než 4 hodiny. Spojení se sondou Cassini bylo ale ztraceno už po dvou hodinách, protože sonda zmizela za horizontem. Sonda Cassini pokračuje z oběžné dráhy ve výzkumu Saturnu a jeho měsíců. Saturn patří mezi plynné obry, takže nemá pevný povrch jako terestrické planety. U těchto planet se předpokládá, že případný život by mohl teoreticky vznikat pouze v atmosféře v oblastech, kde se nacházejí kapičky vody a dostatek slunečního záření. Objevily se spekulace, ve kterých se tvrdilo, že by v takovém prostředí dokázaly žít i vícebuněčné organismy. Na Zemi se však zatím nenašly žádné organismy, které by byly schopny žít výhradně v mracích, dokonce ani na místech, kde jsou mraky přítomny téměř neustále. Analogicky můžeme předpokládat podobnou situaci pro všechny tělesa sluneční soustavy s atmosférou a tedy i pro Saturn. Naopak za možné kandidáty na mimozemský život v Saturnově rodině se považují měsíce Titan a Enceladus.", "question": "Má Saturn pevný povrch ?", "answers": ["Saturn patří mezi plynné obry, takže nemá pevný povrch jako terestrické planety."]}
{"title": "Květen", "context": "Květen je pátý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění májek nebo pálení čarodějnic, je považován za měsíc lásky. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Měsíc květen začíná ve stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen. Mokrý máj - v stodole ráj Svatá Žofie políčka často zalije Na Urbana pěkný, teplý den - bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho - bude míti vína mnoho. Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Březen, za kamna vlezem, duben ještě tam budem, trnopuk s kamen fuk. Slovo květen pochází od slova kvést (rostliny kvetou), původně máj. Slovo květen se poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ataly z roku 1805 jako poetismus a překlad za fr. lune des fleurs[1], ale rychle se vžilo. Na Jungmanna zřejmě působilo polské slovo kwiecień (\"duben\"). měsíc lásky měsíc obětí komunismu měsíc požární ochrany Obrázky, zvuky či videa k tématu květen ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo květen ve Wikislovníku", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc květen?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Komunistická strana Československa", "context": "K základním programovým východiskům patřil třídní boj vedený dle sovětského vzoru, zahrnující i fyzickou likvidaci třídních a ideologických nepřátel. Podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 šlo o organizaci zločinnou a zavrženíhodnou. Jejím ideovým i právním nástupcem je v Česku Komunistická strana Čech a Moravy. Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. Vlastní sjezd probíhal 15. a 16. května, předcházela mu sobotní předporada výkonného výboru Československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) a volba předsednictva sjezdu. Toho se zúčastnilo 569 delegátů, kteří zastupovali zhruba 350 tisíc levicových sociálních demokratů. Nový výkonný výbor na své schůzi 16. 5. 1921 zvolil předsedou Václava Šturce, místopředsedou Bohumíra Šmerala a druhým místopředsedou Václava Bolena. Předsedou kontrolní komise byl zvolen František Hovorka, pokladníkem pak prozatímně Josef Skalák. KSČ vznikla přejmenováním odštěpené větší části Československé sociální demokracie (viz též Prosincová generální stávka 1920). Programem byla koaliční vláda socialistických stran s levicí agrárníků. V době svého vzniku byla v absolutních i relativních číslech jednou z největších komunistických stran na světě a muselo se s ní počítat i na domácí scéně, když v parlamentních volbách v roce 1925 skončila na druhém místě s 934 223 hlasy a 41 mandáty.", "question": "Kdy se konal ustavující sjezd KSč?", "answers": ["14. až 16. května 1921"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Anatomie ptáků je vědní obor zabývající se stavbou ptačího těla. Ptáci jsou specializovanou vývojovou větví plazů skupiny Archosauria, od kterých se odlišili schopností endotermní termoregulace (homoitermie) a vytvořením unikátního způsobu létání za pomoci zcela nové struktury – peří. Dalšími jejich progresivními znaky jsou přestavba přední končetiny v křídlo, změny v lopatkovém pásmu, zejména srůst klíční kosti v sáňky (furcula), zadní končetina s prodlouženým běhákem (tarsometatarsus), úplné rozdělení srdce na pravou stranu s redukovanou a levou stranu s oxidovanou krví, rozvoj pravé aorty a vymizení levé, a zvětšení koncového mozku rozvojem neostriata. Speciálními znaky jsou dále pneumatizace kostí, zvláštní úprava plic a rozvoj vzdušných vaků, zpevnění některých částí kostry (lebky, páteře, pánve) srůstem jednotlivých kostí, vznik zobákovitých čelistí s rohovitým pokryvem, zdokonalení ve stavbě oka a vnitřního ucha. Po plazích předcích zdědili suchou kůži, v níž se původní epidermální šupina přetvořila v pero a rozvinula se jen jediná, tzv. kostrční žláza. Plazího typu je i trojbazická a monokondylní lebka, původně diapsidní, modifikovaná ztrátou horního jařmového oblouku a splynutím spánkové jámy s orbitou. Zachován zůstal v zásadě i plazí způsob rozmnožování; žloutkem bohatá vejce však mají vždy pevnou vápenitou skořápku a je také rozvinuta komplikovaná péče o vejce a mláďata, označovaná jako hnízdění.", "question": "Jací obratlovci mají nejvýkonnější dýchací systém?", "answers": ["Ptáci"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Kalifornie (anglicky California [ˌ] IPA, oficiálně State of California) je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Kalifornie hraničí na severu s Oregonem, na východě s Nevadou, na jihovýchodě s Arizonou a na jihu s mexickým státem Baja California. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán. Se svou rozlohou 423 970 km2 je Kalifornie třetím největším státem USA, v počtu obyvatel (39,3 milionů) je nejlidnatějším státem Unie a s hodnotou hustoty zalidnění 93 obyvatel na km2 je na 11. místě. Hlavním městem je Sacramento se 490 tisíci obyvatel. Největšími městy jsou Los Angeles s 4,0 miliony obyvatel, dále San Diego (1,4 milionu obyv.), San José (1,0 milionu obyv.), San Francisco (860 tisíc obyv.) a Fresno (520 tisíc obyv.). Kalifornii patří 1352 km pobřeží Tichého oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Whitney s nadmořskou výškou 4421 m v pohoří Sierra Nevada, jenž je nejvyšší horou kontinentálních Spojených států. Pláň Badwater v Údolí smrti s nadmořskou výškou - m je naopak nejníže položeným místem USA. Největšími toky jsou řeky Colorado, jež tvoří hranici s Arizonou, a San Joaquin. Kalifornské pobřeží bylo Evropany poprvé prozkoumáno v roce 1542, pozemní španělské expedice posléze probíhaly během 16. a 17. století. Region byl pojmenován zřejmě podle mýtické země z tehdy populárního španělského románu. Název se původně vztahoval ke Kalifornskému poloostrovu, ale později se rozšířil i na severnější oblast. Území bylo součástí místokrálovství Nové Španělsko, na konci 18. století zde vznikaly první křesťanské misie. Moderní Kalifornie byla součástí Horní Kalifornie, která se v roce 1821 stala částí nezávislého Mexika a kterou na základě výsledku mexicko-americké války získaly v roce 1848 Spojené státy. Téhož roku zde vypukla zlatá horečka a díky nárůstu počtu obyvatel se Kalifornie 9. září 1850 stala 31. státem USA. Kalifornie patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším státům USA. Průmyslově je nejdůležitější oblastí Los Angeles s okolím a také Silicon Valley, centrum elektronického průmyslu. Losangeleská čtvrť Hollywood je centrem amerického filmového průmyslu. Podnebí je suché a horké, vyskytují se častá zemětřesení - nejsilnější byla v roce 1906 a 1989. Po vyhnání nepočetných indiánských kmenů se území Kalifornie stalo severní výspou španělské říše na severoamerickém kontinentu. Kalifornie spadala pod místokrálovství Nové Španělsko.", "question": "V jakém pohoří se nachází Yosemitský národní park?", "answers": ["Sierra Nevada"]}
{"title": "Těžká voda", "context": "Z toho vyplývá, že i agresivní rakovinná onemocnění by jí měla být zpomalována. Vedlejší účinky takové terapie by byly však jen těžko vyváženy. Těžká voda má o 10,6 % větší hustotu než obyčejná voda. Těžká voda se v přírodě běžně vyskytuje, avšak je poměrně značně zředěna. Při izolaci se využívá faktu, že vazba D-O je silnější, nežli H-O. To se projevuje tím, že při elektrolýze běžné směsi těžké a lehké vody dochází nejprve k rozpadu H2O. Vzniká tak stále koncentrovanější roztok D2O a DHO (polotěžké vody). Nakonec se odebere zbylé malé množství elektrolytu a ten se obdobnou metodou ještě přečišťuje. Těžká voda se využívá jako moderátor v jaderných reaktorech (viz těžkovodní reaktor, např. typ Candu), kde při stejně silném moderačním účinku pohltí méně neutronů než obyčejná voda. Proto je možné upustit od, u lehkovodních reaktorů nutného, obohacování uranu. V NMR spektroskopii se těžká voda využívá pro stabilizaci magnetického pole a jako rozpouštědlo pro měření protonových NMR spekter. Dále těžká voda slouží k syntéze ostatních sloučenin obsahujících deuterium. V letech 1942-1944 byl norský Rjukan místem velmi ostrých střetů. Právě tam se nacházela vodní elektrárna Vemork, v níž, jako jediné v Evropě, se od roku 1934, v továrně Norsk Hydro, těžká voda ve velkém vyráběla, což bylo možné jen díky obrovskému přebytku energie poskytovaném vodní elektrárnou. Koncem třicátých let odhalili němečtí vědci pod vedením Wernera Heisenberga princip nukleární řetězové reakce. To po vypuknutí druhé světové války vyvolalo mezi nimi a spojenci \"závod\" o převzetí kontroly nad továrnou Norsk Hydro, neboť Němci plánovali těžkou vodu využít ve svých pokusných reaktorech jako moderátor.", "question": "Vyskytuje se běžně v přírodě těžká voda ?", "answers": ["Těžká voda se v přírodě běžně vyskytuje, avšak je poměrně značně zředěna."]}
{"title": "Edsger Dijkstra", "context": "Edsger Wybe Dijkstra [ˈ ˈ] IPA (11. května 1930 Rotterdam - 6. srpna 2002 Nuenen) byl nizozemský informatik. V roce 1972 obdržel Turingovu cenu za své příspěvky rozvoji programovacích jazyků. Edsger Wybe Dijkstra se narodil v Rotterdamu, Nizozemsko roku 1930. Oba jeho rodiče byli velmi vzdělaní lidé. Jeho otec pracoval jako chemik a matka byla matematička. V roce 1942 nastoupil Dijsktra jako dvanáctiletý chlapec na Gymnasium Erasminium. Byla to střední škola pro neobyčejně nadané studenty, v níž se mu dostalo vzdělání v mnoha různých předmětech zahrnujícich latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu, angličtinu, biologii, matematiku a chemii. Roku 1945 se Dijsktra rozhodoval o dalším studiu, které se mělo s největší pravděpodobností týkat práva, aby pak mohl pracovat jako představitel Spojených národů v Nizozemí. Protože při studiu na gymnáziu vynikal v chemii, matematice a fyzice, rozhodl se studovat obecnou fyziku na Leidenské univerzitě. V létě 1951 docházel do letní školy na univerzitě v Cambridge, kde se účastnil předmětu programování. O rok později začal na poloviční úvazek pracovat v Mathematical Centre v Amsterdam a právě tato práce zvýšila jeho zájem v programování.", "question": "Kdy obdržel Edsger Wybe Dijkstra Turingovu cenu?", "answers": ["1972"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Zkratka \"Muni\" či \"MUNI\" (používaná jakožto internetová doména) se užívá především v méně formálních kontextech a na rozdíl od \"MU\" se nevyskytuje ve statutu univerzity. Založena byla v roce 1919 jako druhá česká univerzita a počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Má devět fakult a provozuje mimo jiné své Mendelovo muzeum, univerzitní kino Scala, univerzitní centrum v Telči a polární stanici na Antarktidě. Masarykova univerzita se dlouhodobě umísťuje v žebříčku nejlepších světových univerzit QS TopUniversities. Počtem studentů v akreditovaných studijních programech je druhou největší vysokou školu v České republice. Od roku 2011 je jejím rektorem Mikuláš Bek. O vznik Masarykovy univerzity se zasloužil zejména Tomáš Garrigue Masaryk, profesor Univerzity Karlovy a pozdější první prezident Československa. V rámci své vědecké a politické činnosti věnoval pozornost rozvoji československých vysokých škol a již od osmdesátých let 19. století zdůrazňoval potřebu široké konkurence ve vědecké práci.", "question": "Kolik fakult má Masarykova univerzita?", "answers": ["devět"]}
{"title": "Egypt", "context": "Egypt, oficiálně Egyptská arabská republika (EAR) (ve staré češtině Ejipt) je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře. Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 94 milionů obyvatel (k roku 2016) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda v zemi. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty. Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou. I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazýván \"Palác Ptahovy Ka\" což se v egyptštině řekne \"hat ka ptah\". Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohl vyslovovat přibližně \"hykupta\". V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem. Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓ (Aigyptos). Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané, převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo Æ (Égyptus), což byl později (když se Egypt stal součástí Impéria) i oficiální název provincie.", "question": "Jaká moře Egypt omývají?", "answers": ["Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře"]}
{"title": "Sestřičky", "context": "Film popisuje těžký život zdravotních sester na venkově, které musejí objíždět nemocné a dostanou se tak do mnoha zásadních životních situací svých pacientů. Starší sestra (Jiřina Jirásková) bere věci s nadhledem a předává své bohaté zkušenosti mladší (Alena Mihulová). Námět: Adolf Branald Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa Hudba: Luboš Fišer Kamera: Jan Čuřík Režie: Karel Kachyňa Hrají: Jiřina Jirásková, Alena Mihulová, František Husák, Oldřich Vízner, Ondřej Vetchý, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Jiří Žák Další údaje: barevný, 85 min, hořká komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983 Sestřičky v Česko-Slovenské filmové databázi Sestřičky na Kinoboxu.cz", "question": "Hrála ve filmu Sestřičky Jiřina Jirásková ?", "answers": ["Námět: Adolf Branald Scénář: Vladimír Bor, Karel Kachyňa Hudba: Luboš Fišer Kamera: Jan Čuřík Režie: Karel Kachyňa Hrají: Jiřina Jirásková, Alena Mihulová, František Husák, Oldřich Vízner, Ondřej Vetchý, Jiří Růžička, Otto Lackovič, Jiří Žák Další údaje: barevný, 85 min, hořká komedie Výroba: ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983 Sestřičky v Česko-Slovenské filmové databázi Sestřičky na Kinoboxu.cz"]}
{"title": "Evropská unie", "context": "Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2016 bylo rozhodnuto o odchodu Spojeného království z Evropské unie. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů. Podle čl. 3 Smlouvy o EU je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie zejména poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení.", "question": "Kdy se Chorvatsko stane členem EU?", "answers": ["1. července 2013"]}
{"title": "Masarykova univerzita", "context": "Další neblahé zásahy následovaly ze strany komunistické moci po únoru 1948. Nejrozsáhlejší čistky proběhly na právnické fakultě, kterou muselo opustit 46 % studentů; v roce 1950 byla zrušena úplně. V letech 1960–1990 nesla univerzita z politických důvodů jméno Universita Jana Evangelisty Purkyně. Roku 1946 byla zřízena pedagogická fakulta, která však mezi lety 1953 a 1964 stála mimo svazek univerzity. Obnovení svobodných poměrů po listopadu 1989 umožnilo univerzitě další rozvoj i návrat k původnímu názvu \"Masarykova univerzita\". Byly založeny čtyři nové fakulty (ekonomicko-správní, informatiky, sociálních studií, sportovních studií) a byl vystavěn univerzitní kampus. V letech 1998–2005 byla univerzita podle přílohy zákona o vysokých školách z 1998 vedena jako Masarykova univerzita v Brně. V roce 2006 se sídelní město, mylně uváděné v názvu, opět vypustilo. Až do září 2016 tak Masarykova univerzita byla podle této přílohy zákona ze všech veřejných a státních vysokých škol jedinou, která u svého názvu neuváděla své sídlo. Univerzita od 1. března 1999 používá pro administrativu studia svůj vlastní informační systém. Za jeho vývoj a inovace obdržela v roce 2005 evropskou cenu EUNIS Elite Award. Mezinárodní spolupráce je realizována mimo jiné v rámci Compostela Group of Universities a Utrecht Network. Od roku 2005 vydává univerzita vlastní zpravodajský měsíčník Muni, jenž se v roce 2012 stal Firemním médiem roku v kategorii tiskovina veřejné a státní správy v soutěži pořádané Komorou PR. Podpisem memoranda o spolupráci se spolkem Wikimedia Česká republika se Masarykova univerzita od roku 2015 zavázala k účasti na rozvoji internetové encyklopedie Wikipedie. Pravidelně se každý rok v hale Rondo koná hokejový souboj s výběrem Vysokého učení technického, Masarykova univerzita celou sérii vede.", "question": "Jaký název nesla Masarykova univerzita v letech 1998 - 2005 ?", "answers": ["Masarykova univerzita v Brně"]}
{"title": "Biedermeier", "context": "Biedermeier je umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí. Časově bývá tradičně ohraničován Vídeňským kongresem (1815) a revolucí roku 1848. Samotné pojmenování biedermeier použil poprvé až v roce 1848 Joseph Victor von Scheffel v mnichovském časopise Fliegende Blätter a vznikl spojením příjmení Biedermann a Bummelmeyer. Biedermeier je měšťanská obdoba empíru (odtud název měšťanský empír), šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. V reakci na romantismus, který se zdál svým duchovním vzletem přinášet jen krvavé revoluce a války, zdůrazňoval biedermeier klid, umírněnost, měšťanské ctnosti a drobnou práci. V první polovině 19. století byla již buržoazie natolik majetná, aby si mohla pořizovat výrobky, které jí pro svou náročnost byly dříve finančně nedostupné (např. čalouněný nábytek, porcelán atd. – díky zavádění tovární výroby se náklady na jejich zhotovení snížily). Protože však příjmy měšťanů nedosahovaly takových výší, aby si mohli dovolit stavět městské domy či paláce, zůstal biedermeier především stylem užitého umění. Již ve své době byl biedermeier napadán a odsuzován jako idyla hřbitova. Rozvíjel se v době tzv. metternichovského absolutismu, kdy byla většina občanských aktivit potlačena či kontrolována a biedermeier znamenal rovněž únik z veřejného života ke klidu u domácího krbu. Biedermeier se projevil i v umění (velmi se inspiroval právě módním romantismem), zejména v malířství (zobrazovány byly měšťanské pokoje, dvorky a zátiší; oblíbený byl rovněž portrét). Z umělců jsou s biedermeierem spojování např. básníci Annette von Droste-Hülshoff či Eduard Mörike nebo hudební skladatel Franz Schubert. K biedermeierovým dramatikům bývají řazeni Franz Grillparzer a Johann Nepomuk Nestroy. Českým příkladem biedermeieru může být např. literární dílo Magdaleny Dobromily Rettigové, především její kuchařky, či portrétní tvorba Antonína Machka.", "question": "Jak se jmenuje umělecký styl první poloviny 19. století, který nalezneme zejména v německy mluvících zemích?", "answers": ["Biedermeier"]}
{"title": "Dwight D", "context": "Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. == Původ a mládí == Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pennsylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pennsylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy (Vojenskou akademii Spojených států) v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, kde se badatelé Bible mohli scházet. Vznikl tak dlouhodobý ideový spor mezi matkou a synem (jakož i mnoho dalších), kdy jeho matka výrazně nesouhlasila s jeho vojenskou kariérou. Přesto spolu nadále udržovali velmi blízký vztah. == Vzdělání == Společně se svými šesti bratry navštěvoval Abilenejskou střední školu. V roce 1909 absolvoval a přijal práci nočního předáka v mlékárně, aby pomohl svému bratru Edgarovi zaplatit vysokoškolské vzdělání. Po této pracovní pauze absolvoval testy na Námořní akademii, kterými prošel, ale protože byl starý na to, aby jej přijali, musel být doporučen kansaským senátorem Josephem L. Bristowem.", "question": "Kdy se narodil Dwight David Eisenhower?", "answers": ["14. října 1890"]}
{"title": "Neptun (planeta)", "context": "Během průletu kolem Neptunu sonda objevila Velkou tmavou skvrnu, již však Hubbleův vesmírný dalekohled později nenalezl, což vedlo k názoru, že skvrna již zmizela a že se podobně jako u Jupiteru jednalo o atmosférickou poruchu. Původně se předpokládalo, že se jedná o obrovské mračno. Později se usoudilo, že se jednalo o mezeru v oblačnosti Neptunu, která umožňovala spatřit nižší vrstvy atmosféry planety. V oblasti pólu sonda pozorovala polární záři. Během průletu kolem planety sonda odeslala k Zemi okolo 10 000 fotografií. Sonda pomohla změřit velikost planety, rychlost rotace atmosféry a objevila magnetické pole planety. Současně potvrdila existenci Neptunových prstenců a objevila šest nových měsíců. Do roku 2009 nebyla oficiálně schválena žádná další mise k Neptunu či některému z měsíců planety. Existuje řada studií a inženýrských návrhů, jak by sonda měla vypadat, ale žádný z nich ještě nebyl schválen či definitivně odsouhlasen. Koncepty předpokládají například atmosférickou sondu pro studium atmosféry planety, která oproti Jupiteru a Saturnu bude zřejmě bližší původní mlhovině, ze které vznikla sluneční soustava. Některé odhady z roku 2004 hovoří o startu sondy mezi roky 2016 až 2018 s příletem k planetě v roce 2035. Pro úspěšné vyslání sondy je potřeba taktéž vyvinout jiný druh napájení sondy, než se zpravidla používá. Pro přílišnou vzdálenost od Slunce nebude možné u Neptunu používat fotovoltaické panely, ale energii bude potřeba získávat radioaktivním rozpadem prvků v radioizotopovém generátoru. Novější plány počítají s vysláním sondy mezi lety 2015 až 2020, kdy bude možné využít gravitační prak Jupiteru a Saturnu pro urychlení letu a příletu sondy k planetě ke konci 20. let 21. století. V současnosti nejsou známé podrobnější informace o takové sondě, o jejím vybavení a ani vzhledu. K roku 2009 se vědecká komunita soustředila na sestavení úkolů, které by sonda měla vykonat, aby přinesla nové poznatky o planetě či o jejím měsíci Tritonovi. Neptun není možné spatřit pouhým okem. Pro pozorování stačí obyčejný triedr, ale pokud pozorovatel chce vidět více než malou tečku, je potřeba použít větší dalekohled.", "question": "Jak se jmenuje osmá nejvzdálenější planeta od Slunce?", "answers": ["Neptun"]}
{"title": "Silvestr", "context": "Silvestr (v některých jazycích a dříve také v češtině Sylvestr) je mužské křestní jméno latinského původu (latinsky silva - les, silvestris - lesní, tedy \"muž z lesa\"). Podle českého a slovenského kalendáře má svátek 31. prosince (protože 31. prosince 335 zemřel papež Silvestr I.), tedy na konci roku, proto na tento den připadají silvestrovské oslavy. Ženským protějškem je Silvie. Následující tabulka uvádí četnost základní varianty jména Silvestr v ČR a pořadí mezi mužskými jmény ve srovnání roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení jména mezi žijícími muži v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku mužů v ČR za sledované roky 1999-2009) je - %, což svědčí o značném poklesu obliby tohoto jména. Poznámka: Do statistiky nebyly započítány další, řídce se vyskytující varianty (6× Sylvester, 4× Silvestru) a nemohou být započítány ani dvojjmenné entity, které lze používat od r. 2000 a které jsou v žebříčku uváděny samostatně (z nich nejčastější 4× Tomáš Silvestr, 2× Milič Silvestr). Silvestr Hetzer - opat cisterciáckého kláštera v Plasích Silvestr I. - papež katolické církve Silvestr II. - papež katolické církve Silvestr III. - papež katolické církve Silvestr Braito - dominikánský teolog Silvester Ács - slovenský a československý politik KSS z regionu Šaľa, poslanec FS. za normalizace Silvestr Bláha - český voják a odbojář Sylvester Stallone - herec Sylvestr Krnka - puškař a vynálezce James Joseph Sylvester - anglický matematik Jakub Sylvestr - slovenský fotbalista Sylvester (kráter) - kráter v blízkosti severního pólu Měsíce Catena Sylvester - měsíční údolí Slovníkové heslo Silvestr ve Wikislovníku", "question": "Kdy je Silvestr?", "answers": ["31. prosince"]}
{"title": "Růže", "context": "Růže (Rosa) je rod keřovitých rostlin s více než 100 druhy, které se v přírodě vyskytují na severní polokouli, především v oblasti mírného pásu. Jsou to většinou keře, popínavé rostliny, někdy též rostliny plazivé. Dosahují délky 2-5 metrů, zřídka až 20 metrů. Růže se velmi často a ve velkém počtu pěstují, zejména jako okrasné rostliny. Plodem růže je souplodí nažek uzavřené v šípku. V heraldice je růže častým motivem, kreslí se zpravidla s pěti okvětními lístky. Podle odlišného přístupu jednotlivých botaniků k vymezení je popsáno 100 až 300 samostatných druhů. Určování některých druhů růží je obtížné vzhledem k značné morfologické mnohotvárnosti a vyžaduje porovnání mimo květů, listů, ostnů a šípků také i kališních lístků po odkvětu či sterilních letorostů u příbuzných druhů. Často jsou některé druhy vedeny v nižší taxonomické jednotce; tedy jako poddruhy, nebo se za samostatné druhy považují i mezidruhoví kříženci. Nejstarší doklady o existenci růží jsou z období před 40 miliony let. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké keře, někdy jsou prutnatě převislé, poléhavé nebo se opírají o okolní dřeviny, a tím nabývají charakter lian. Zvláštní zařízení, jako např. úponky, sloužící k popínání ovšem růže nemají a nemají ani ovíjivé lodyhy. Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky. Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Ostny, které se dají vylomit (výraz trn není morfologicky správný), se podle druhů liší tvarem, velikostí i hustotou umístění na větvích.", "question": "Co je plodem růží?", "answers": ["souplodí nažek uzavřené v šípku"]}
{"title": "Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí", "context": "Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbulská úmluva) je mezinárodní smlouva Rady Evropy posuzující především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Úmluva se zaměřuje na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí. Úmluva také nově definuje některé trestné činy (například: mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat a vynucenou sterilizaci) a požaduje po státech, aby je zavedly do svého trestního řádu. Dne 14. března 2012 jako první ratifikovalo úmluvu Turecko, ke kterému se k březnu 2017 připojilo dalších 21 států. V platnost vstoupila 1. srpna 2014. == Historie úmluvy == Počátkem devadesátých let se Rada Evropy začala zasazovat o ochranu žen před genderově motivovaným násilím. Její Výbor ministrů vydal několik doporučení, což dalo vzniknout v období 2006–2008 celoevropské kampani za boj proti násilí na ženách včetně domácího násilí. Zásadně odmítavý postoj k tomuto násilí vyjádřil i Evropský parlament přijetím řady rezolucí a doporučení vyzývající ke schválení právně závazných norem v oblasti prevence, ochrany a stíhání nejzávažnějších a nejrozšířenějších forem genderově podmíněného násilí. Národní zprávy, studie a průzkumy následně poukázaly na závažnost tohoto problému v Evropě. Kampaň v první řadě odhalila značně rozdílné reakce jednotlivých států na násilí na ženách a domácí násilí. Objevila se evidentní potřeba harmonizace právních norem s cílem zajistit, aby oběti mohly požívat stejné úrovně ochrany napříč celou Evropou. Politická vůle jednat vzrostla. Ministři členských států Rady Evropy začali diskutovat o nutnosti posílení ochrany obětí domácího násilí, zejména pak násilí partnerského.Vědoma si své role, rozhodla se tedy Rada Evropy vytvořit jednotné standardy pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. V prosinci roku 2008 Výbor ministrů zřídil expertní skupinu pověřenou přípravou návrhu úmluvy v této oblasti.", "question": "Kdy vstoupila v platnost Istanbulská úmluva?", "answers": ["1. srpna 2014"]}
{"title": "Kerrith Brown", "context": "Kerrith Brown, (* 11. července 1962 v Wolverhamptonu, Spojené království) je bývalý britský zápasník – judista tmavé pleti a anglické národnosti, bronzový olympijský medailista z roku 1984. == Sportovní kariéra == S judem začínal ve 12 letech v rodném Wolverhamptonu pod vedením Maca Abbotse a Dave Brookse. Je vyučeným kadeřníkem. Specializoval se na techniky submisson. Jeho osobní technikou bylo sankaku-jime, případně sankaku-gatame. Britové ho viděli jako nástupce Neila Adamse. Adams se však několik let do důchodu nechystal a tak musel hubnout do lehké váhové kategorie. V roce 1984 se účastnil olympijských her v Los Angeles a po dobrém taktickém výkonu získal bronzovou olympijskou medaili. V roce 1988 startoval na olympijských hrách v Soulu a opět jeho ambice na výhru skončili v semifinále. V boji o třetí místo porazil účadujícího mistra světa Američana Swaina a obhájil bronzovou olympijskou medaili. Tu však musel pár dní na to vrátit kvůli pozitivnímu dopingovému testu. Při předturnajou shazování si totiž pomohl nedovoleným přípravkem. Po dvouletém trestu se vrátil v polostřední váze, ale v britské olympijské kvalifikaci prohrál s Ryanem Birchem a přišel o účast na olympijských hrách v Barceloně. Po skončení sportovní kariéry se věnoval trenérské práci a později i funkcionářské. V roce 2015 se stal prezidentnem amatérské federace Mixed martial arts (IMMAF). == Výsledky == == Reference == == Externí odkazy == Výsledky a novinky Kerritha Browna na Judoinside.com", "question": "Získal někdy Kerrith Brown bronzovou medaili ?", "answers": ["V roce 1984 se účastnil olympijských her v Los Angeles a po dobrém taktickém výkonu získal bronzovou olympijskou medaili."]}
{"title": "Chicago", "context": "V oblasti probíhá velká slavnost na Den Sv. Patrika. V jihozápadní části se nachází letiště Midway International Airport. Této oblasti se velmi dařilo kolem roku 1990. V oblasti se nachází tři velké parky: Douglas Park, Garfield Park a Humboldt Park. Západ Chicaga je zároveň domovem velké části hispánského obyvatelstva ve městě. V regionu West Side se nachází i čtvrť založená českými imigranty - Pilsen (v překladu Plzeň). Související informace naleznete také v článku Metro v Chicagu. Chicago je důležitým dopravním uzlem ve Spojených státech. Je to jediné město v Severní Americe, kterým prochází všech šest železničních drah I. třídy. Z nádraží Chicago Union Station vyjíždí dálkové spoje do New Yorku, Seattlu, New Orleansu, Los Angeles a do Washingtonu D.C.. Zároveň kratší spoje po celém Illinois a směrem k městu Milwaukee ve Wisconsinu. Železniční dopravu většinou obstarává společnost Amtrak. Podzemní nádraží Millennium Station v centru má na starost hlavně příměstské spoje, např. South Shore Line, což je železnice vedoucí ze South Bendu v Indianě, přes Michigan City a Gary až do Chicaga. Příměstské vlaky obstarávají hlavně společnosti Metra a NICTD (South Shore Line). Co se týče silniční dopravy, Chicagem vede spousta několikaproudových silnic a bulvárů, díky jejich šířce vznikají v centru města dopravní zácpy jen málokdy.", "question": "Kolik železničních drah I. třídy prochází Chicagem?", "answers": ["šest"]}
{"title": "YouTube", "context": "YouTube je největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 byl zakoupen společností Google za 1,65 miliardy dolarů (tehdy asi 37 miliard Kč). Google nyní provozuje tuto stránku jako dceřinou společnost, uživatelské účty mezi těmito společnostmi jsou propojené. YouTube povoluje svým uživatelům nahrát videa, zhlédnout je, hodnotit, sdílet a komentovat. Na YouTube jsou dostupné videoklipy, TV klipy, hudební videa, trailery k filmům a další jako například video-blogy, krátká originální videa, nebo vzdělávací videa. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. Byla tak spustěná 25. služba Google v pořadí. Google kromě českého překladu serveru přinesl také spolupráci s místními partnery. Česko se stalo 22. zemí světa a desátou v Evropě, kde byl YouTube lokalizován. V roce 2010 server získal v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii publikační platformy. V říjnu 2015 byla spuštěna placená verze YouTube nazvaná YouTube Red, umožnující vypnout reklamy u videí a zhlédnout obsah navíc. První video bylo na YouTube publikováno 23. dubna 2005, jednalo se o \"Me at the zoo\" (Já v zoo), kde autor komentoval expozici slonů v zoologické zahradě v americkém San Diegu. Nahrávka měla necelých 20 sekund a natočil ji a na server nahrál Jawed Karim, jeden ze zakladatelů serveru. Původně byl server zaměřen na sdílení domácích videí, postupně ale přibyly hudební videoklipy, videohry nebo filmy. Některé z obsažených videí se staly fenomény v rámci světového nebo národních internetů s velkým počtem zhlédnutí. Od doby založení se zlepšovaly a dále zlepšují možnosti záznamových zařízení a přenosové kapacity a rychlosti sítí a s nimi roste také podporovaná kvalita videí na serveru. Průběžně se měnil a přizpůsoboval i layout a celková nabídka se stále vyvíjí a doplňuje o podporu nových technologií s vyššími technickými nároky. Podrobnější informace naleznete v článku Youtuber. V souvislosti s roustoucí popularitou YouTube se vynořuje i fenomén tak zvaných YouTuberů (YouTubers). Jedná se o (nejen) mladé tvůrce obsahu (videí), kteří kolem sebe budují komunitu svých fanoušků.", "question": "Jak se jmenuje největší internetový server pro sdílení videosouborů?", "answers": ["YouTube"]}
{"title": "Žárovka", "context": "U přežhavených žárovek (projekční typy, halogeny apod.) najdeme ve spektru i ultrafialové záření, avšak baňka žárovky z obyčejného skla je pro ultrafialové záření prakticky nepropustná. Z optického hlediska se vlákno žárovky nechová jako absolutně černý zářič, ale jako by bylo o několik set kelvinů teplejší (wolfram je selektivní zářič). Obyčejná žárovka se dosud často používá v domácnostech a je také základem většiny přenosných svítidel.[zdroj? ] V automobilových světlometech nebo v domácnostech, když má být světlo soustředěno do jednoho místa, se často využívají halogenové žárovky. Mezi hlavní výhody žárovky, jako světelného zdroje, patří vysoce automatizovaná výroba, vynikající podání barev (Ra = 100), možnost přímého napájení z elektrické sítě, absence zdraví škodlivých látek. Mezi nevýhody patří především nízká účinnost a měrný výkon (kolem 10 - 15 lm/W), a velká závislost parametrů (včetně životnosti) na napájecím napětí. Technologicky výrobu žárovky zdokonalil a patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 - první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Na trh byly uvedeny žárovky v provedení s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881. Svítily asi 600 hodin a byly drahé - 1 dolar a 15 centů. Edison ale není původním vynálezcem žárovky. Jeho předchůdcem byl Heinrich Göbel. První pokusy se žárovkou (principiálně vznik světla žhavením materiálů průchodem elektrického proudu) lze datovat k roku 1802 (Humphry Davy). Jako datum jejího vynalezení je často uváděn rok 1854 a jméno Göbel (Goebel), ale výrobou žárovky Edison v soudní síni dokázal, že prvenství ve využití patří jemu. Ze žárovky se později vyvinula elektronka, která byla základem elektronických přístrojů až do vynálezu tranzistoru. Efekt vyzařování elektronů z rozžhaveného vlákna objevil kolem roku 1890 T. A. Edison a tento efekt je po něm pojmenován.", "question": "Kdo vynalezl žárovku ?", "answers": ["Thomas Alva Edison"]}
{"title": "Spisovná čeština", "context": "volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy obecné češtiny, nejvýrazněji středočeskou a méně již moravskou a slezskou formou, určená pro běžný neoficiální mluvený styk (např. připouští tvary píšu, děkujou, můžou). Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, která určují psanou i mluvenou podobu jazyka. Tato pravidla především určují: spisovnou slovní zásobu, správnou výslovnost, správné tvoření slov, ohýbání slov, např. koncovkami, přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích. Dodržování těchto pravidel je v určité komunikaci závazné - je vyžadováno ve školství, ve státní správě, vnitřními pravidly firem apod. Spisovná čeština je kodifikována v publikacích vydávaných Ústavem pro jazyk český AV ČR, zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého. (1. vydání v 60. letech, 2. vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Slovníku spisovné češtiny (asi 50 000 hesel), Akademickém slovníku cizích slov (asi 100 000 významů) aj. Největší existující český výkladový slovník, Příruční slovník jazyka českého, vydávaný v letech 1935-1957 (asi 250 000 hesel v 9 svazcích), je již vnímán jako poněkud zastarávající. Periodikem, kde probíhají seriózní diskuse o jazyce a jeho spisovné podobě, je Naše řeč, jeden z časopisů vydávaných ÚJČ.", "question": "Jaký ústav vydává publikace kodifikující spisovnou češtinu?", "answers": ["Ústavem pro jazyk český AV ČR"]}
{"title": "Heliocentrismus", "context": "Pro lepší pochopení těchto pohybů bylo potřeba zavádět komplikované popisy, nejznámějším z nich je Ptolemaiovský systém formulovaný ve 2. století. Neintuitivní myšlenka heliocentrismu, kde je to Země, nikoliv nebesa, co se skutečně pohybuje, byla navržena dokonce již v 4. století př. n. l.. V kapitole 13 druhé knihy svého spisu O nebesích napsal Aristotelés \"Jak tvrdí pythagorejci, v centru je oheň a země je jen jedna z hvězd, vytvářející noc a den krouživým pohybem kolem centra.\" Důvody tohoto umístění byly spíše filosofické než vědecké – pro pythagorejskou filosofii založenou na základních živlech byl oheň živlem ušlechtilejším než země, a proto by mělo být Slunce (reprezentující oheň) ve středu. Aristotelés odmítl tento argument a hlásal geocentrismus. Později heliocentrismus opět navrhl Aristarchos ze Samu (kolem roku 270 př. n. l.). V době, ve které psal, byla již velikost Země poměrně přesně spočítána, a on sám změřil velikost a vzdálenost Měsíce a Slunce; jeho odhady nebyly podle současných standardů moc přesné, ale šlo o seriózní začátek. Jak mnozí předpokládají, usoudil na základě čísel, které měl k dispozici, že pohyb Země kolem obrovského Slunce dává větší smysl, než kdyby to bylo obráceně. V jeho vlastní době však někteří lidé soudili, že tato myšlenka je protináboženská. Aristarchově heliocentrickému modelu oponoval Archimédés, který ve svém díle O počtu písečných zrn prohlašoval, že svět (vesmír) je velký, ale konečný a na základě množiny prvotních předpokladů spočítal horní mez poloměru vesmíru na 10 000 000 000 stadií. Na základě tohoto čísla pro velikost vesmíru vyvozoval, že zde musí být maximální vzdálenost, v jaké mohou být hvězdy od centra. V heliocentrickém systému se Země ocitá v průběhu roku v místech vzdálených od sebe dvojnásobek vzdálenosti Země-Slunce, a vzhledem ke vzdálenosti hvězd by zde měla být viditelná paralaxa umožňující rozlišit bližší a vzdálenější hvězdy.", "question": "Co tvrdí V astronomii heliocentrismus že je sluneční soustavy?", "answers": ["Slunce"]}
{"title": "Souhláska", "context": "To znamená, že při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek, čímž vznikají překážky a turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu.(a, e, i, o, u) ==== Pulmonické souhlásky ==== Pulmonické hlásky vznikají prouděním vzduchu, který je uváděn do pohybu pomocí plic. Skupiny pulmonických souhlásek jsou následující: ===== Konstriktivy ===== Konstriktivy – úžinové souhlásky – se tvoří těsným přiblížením dvou artikulátorů, čímž vzniká úžina (konstrikce) a silný šum. Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. Proto se v této skupině rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky (frikativy). ===== Okluzivy ===== Okluzivy – závěrové souhlásky – vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). ===== Semiokluzivy ===== Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky – vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [ts]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [t] a [s]).", "question": "Jak se jinak nazývají úžinové souhlásky?", "answers": ["Konstriktivy"]}
{"title": "Holmium", "context": "Holmium (chemická značka Ho, latinsky Holmium) je měkký stříbřitě bílý, přechodný kovový prvek, 11. člen skupiny lanthanoidů. Nachází využití při výrobě silných permanentních magnetů, speciálních slitin pro jadernou energetiku a laserů. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Holmium je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov. Chemicky je holmium méně reaktivní než předchozí prvky ze skupiny lanthanoidů. Na suchém vzduchu je prakticky stálé, ve vlhkém prostředí se pomalu pokrývá vrstvičkou oxidu. Snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách za vývoje vodíku. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ho3+. Soli Ho3+ vykazují vlastnosti podobné sloučeninám ostatních lanthanoidů a hliníku. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Holmité soli mají obvykle žlutou nebo narůžovělou barvu. Holmium objevili roku 1878 současně Marc Delafontaine, Jacques Louis Soret a Per Teodor Cleve jako nečistotu ve zkoumaném oxidu erbitém. Jméno získal prvek po starém latinském názvu města Stockholmu. == Výskyt a výroba == Holmium je v zemské kůře obsaženo v koncentraci přibližně 1,2 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom holmia na 500 miliard atomů vodíku. V přírodě se holmium vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů, dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO. 3F– směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin a např. minerál euxenit (Y,Ca,Ce,U,Th)(Nb,Ta,Ti)2O6. Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – apatity z poloostrova Kola v Rusku. Při průmyslové výrobě prvků vzácných zemin se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou extrakcí, za použití ionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Příprava čistého kovu se obvykle provádí redukcí oxidu holmitého Ho2O3 elementárním vápníkem. Ho2O3 + 3 Ca → 2 Ho + 3 CaO == Použití a sloučeniny ==", "question": "Jaká je barva holmia?", "answers": ["stříbřitě bílý"]}
{"title": "Springfield (Illinois)", "context": "V roce 2013 zde žilo 117 006 obyvatel. Dříve se město jmenovalo po americkém viceprezidentovi Johnu C. Calhonouvi - Calhoun. Mezi významné obyvatele patřil v minulosti americký prezident Abraham Lincoln. Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 116 250 obyvatel. 75,8% Bílí Američané 18,5% Afroameričané 0,2% Američtí indiáni 2,2% Asijští Američané 0,0% Pacifičtí ostrované 0,7% Jiná rasa 2,6% Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 2,0% populace. Villach, (Rakousko) Killarney (Irsko) San Pedro, (Mexiko) Ashikaga, (Japonsko) V tomto článku byl použit překlad textu z článku Springfield, Illinois na anglické Wikipedii. Obrázky, zvuky či videa k tématu Springfield ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje hlavní město amerického státu Illinois?", "answers": ["Springfield"]}
{"title": "Potměšilý host", "context": "Potměšilý host je osmé studiové album Hany Hegerové nahrané v Mozarteum + Hrnčíře. Album vyšlo roku 1987. Je složené z 12 písní s hudbou Petra Hapky s texty Michala Horáčka. == Seznam skladeb == Stín stíhá stín 04:10 Jinde 04:02 Levandulová (duet s Petrem Hapkou) 03:51 Gabriel 04:09 Všechno nejlepší 03:19 Vůně 02:42 Denim blue 04:02 Žít a nechat žít 04:26 Vana plná fialek 03:30 Kolotoč 03:24 Táta měl rád Máju Westovou 03:25 Potměšilý host 04:59 == Reedice == Album vyšlo v reedici v letech 1995 a 2006 u Supraphonu. == Externí odkazy == (česky) Supraphon", "question": "Kdo je autorem textů alba Potměšilý host?", "answers": ["Michala Horáčka"]}
{"title": "Praha", "context": "Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran, hnutí a iniciativ a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR. Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má skoro 1,3 milionu obyvatel, v pražské metropolitní oblasti o rozloze 4 983 km2 žijí 2 miliony obyvatel. Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní, přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy. Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé Evropské unie (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %). V Praze sídlí celkem 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu). Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě, je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa. V roce 2012 navštívilo Prahu 6547700 turistů, je to tedy páté nejnavštěvovanější město Evropy, po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu. Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština), kde se zachovala dřívější výslovnost s g; viz také rámeček \"v jiných jazycích\".", "question": "Kolik má Praha obyvatel?", "answers": ["1,3 milionu"]}
{"title": "Česko", "context": "Největším přírodním jezerem Česka je Černé jezero na Šumavě. Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf. Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů – ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec. V dlouhodobém průměru je dělí 20 °C. Tropických dnů je zaznamenáváno průměrně 12 ročně, tropické noci jsou velmi vzácné. Arktické dny bývají 1–2 ročně. Nejteplejšími místy jsou oblasti Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu a pak velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba. Nejstudenějším místem je vrchol Sněžky. Největrnějším místem České republiky je vrchol Milešovky. Zároveň jde o místo s největším počtem bouří v roce. === Fauna a flora === Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném prolínání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Pro Českou republiku jsou typické smíšené dubové, jedlové a smrkové lesy. V druhové skladbě ovšem převládají jehličnany (asi ze dvou třetin) oproti listnáčům, byť přirozený původní poměr byl obrácený.", "question": "Co má největší vliv na podnebí v České republice?", "answers": ["nadmořská výška a reliéf"]}
{"title": "Zinek", "context": "Zinek (chemická značka Zn, latinsky Zincum) je měkký lehce tavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu. == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == Zinek je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém vzduchu ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální teploty je křehký, v rozmezí teplot 100–150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. Tepelná vodivost zinku je 61–64 % a elektrická vodivost 27 % vodivosti stříbra. Při teplotách pod 0,875 K je supravodivý. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se nejčastěji vyskytuje v oxidačním čísle II, ale známe i sloučeniny, kde je zinek v oxidačním čísle I. Ty obsahují ionty Zn 2+2 a je nutno je stabilizovat stericky objemnými ligandy.V silných minerálních kyselinách se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného vodíku. Na vzduchu je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou oxidu, která jej účinně chrání proti korozi vzdušným kyslíkem i vlhkostí (vodou) – tzv. pasivace. Zinek se ale také rozpouští v roztocích hydroxidů, vodném amoniaku a za tepla také v chloridu amonném, což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu. Zinek na vzduchu při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý oxid zinečnatý. Za červeného žáru se zinek oxiduje také vodní parou a oxidem uhličitým, který se redukuje na oxid uhelnatý.", "question": "Jakou barvu má zinek?", "answers": ["modrobílý"]}
{"title": "HTTPS", "context": "Prvním krokem pro nasazení HTTPS je získání certifikátu od některé z certifikačních autorit nebo vygenerování self-signed certifikátu. Poté následuje konfigurace web serveru, kde je důležitý zejména výběr šifrovacích sad. S konfigurací může pomoci online nástroj Mozilla SSL Configuration Generator. Bezpečnost webového serveru je vhodné otestovat. K tomuto účelu mohou být použity například online nástroje Qualys SSL Labs, CryptCheck nebo Observatory by Mozilla. Po nasazení HTTPS je nutné pravidelně obnovovat certifikát, jehož platnost typicky může být od 1 do 3 let. V případě certifikační autority Let's Encrypt je platnost certifikátu pouze 90 dní, ale celý proces může být zautomatizován. === Pokročilé možnosti zabezpečení === Zabezpečení HTTPS je možné zvýšit některými technikami jakými jsou například HSTS, HPKP, CAA a TLSA záznamy v DNS (je vhodné mít DNSSEC). == Rozšíření HTTPS == V červnu 2018 podporovalo HTTPS protokol jako výchozí 35,3 % webů ze seznamu Alexa top 1,000,000. Dle údajů Firefox Telemetry bylo na konci června 2018 načteno prostřednictvím protokolu HTTPS 69% webových stránek. Od ledna 2017 začal prohlížeč Chrome označovat webové stránky, které přijímají od uživatele citlivé informace bez použití HTTPS protokolu. Od této změny se očekává výrazný nárůst použití HTTPS. == Reference == == Související články == Server Name Indication == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu HTTPS ve Wikimedia Commons http://wp.netscape.com/eng/ssl3/draft302.txt – Netscape's SSL 3.0 Specification (anglicky) HTTPS Everywhere vytvořeno Electronic Frontier Foundation – rozšíření pro Mozillu Firefox umožňující permanentní využívání protokolu HTTPS při vstupu na určité stránky https://web.archive.org/web/20090314040822/http://www.apache-ssl.org/ – Apache-SSL homepage (anglicky) http://httpd.apache.org/docs/2.2/ssl/ – Apache 2.2 mod_ssl documentation (anglicky) RFC 2818 – HTTP Over TLS (anglicky) http://www.g-loaded.eu/2007/08/10/ssl-enabled-name-based-apache-virtual-hosts-with-mod_gnutls/ – SNI s mod_gnutls (anglicky) http://www.lupa.cz/clanky/https-bezpecnost-jen-pro-vyvolene/ – český článek o protokolu HTTPS Radek Krejčí, Pavel Čeleda,(Ne)bezpečné HTTPS − část I, Článek v recenzovaném časopise. DSM − Data security management (3/2010) Jaroslav Hlavinka – Co si pohlídat při přechodu na HTTPS? – Článek o přechodu na HTTPS od SEO konzultanta z Seznam.cz Chrome 68 jde cestou bezpečnosti – Článek o Chrome 68, který začal zvýrazňovat nezabezpečené stránky.", "question": "Jak se jmenuje zabezpečený síťový protokol?", "answers": ["HTTPS"]}
{"title": "Andrej Babiš", "context": "Prošel funkcemi samostatného referenta, vedoucího referátu a už na začátku 80. let dosáhl na funkci zástupce ředitele této obchodní skupiny. V kariérním růstu Babišovi pomáhala jeho píle, ale také politická angažovanost. V podniku vedl základní organizaci SSM a už v roce 1980 vstoupil do KSČ. V této době Babiš začal spolupracovat s Antonem Rakickým, který se stal na dlouhou dobu jeho ochráncem (Rakický byl šéfem 32. obchodní skupiny, po roce 1989 se stal ředitelem celého Petrimexu, stál u vzniku Agrofertu). Také se stal kádrovou rezervou na vycestování do zahraničí, přičemž díky jeho znalosti francouzštiny připadaly v úvahu severoafrické země obchodující s fosfáty. === Zahraničním delegátem v Maroku === Vycestovat pracovně do zahraničí byl podle Babišova pozdějšího podání jeho dávný sen už během studia na vysoké škole.Na podzim 1985 byl Babiš vyslán do marockého hlavního města Rabatu, aby se stal československým obchodním delegátem. V této pozici zastupoval více než desítku podniků zahraničního obchodu. Zpravidla nakupoval marocké fosfáty a sjednával kontrakty na prodej československého zboží. Podle pozdějšího popisu jednoho z jeho tehdejších kolegů se Babiš v Maroku \"choval mimořádně profesionálně a nekomunisticky, jako západní diplomat, mluvil perfektně francouzsky, dobře se oblékal\". Získané zkušenosti z obchodních jednání západního stylu byly pro jeho budoucnost velmi důležitou devizou.Babiš měl v Maroku výrazně vyšší příjem než v Československu, navíc v cizí měně. Jako delegát měl i diplomatický pas. Žil ve čtvrti s ostrahou a život v subtropech (slunné počasí, blízkost moře) se mu velmi líbil. Vybudoval si rozvinutou síť obchodních známostí, mimo jiné díky sportovním úspěchům své dcery, která několikrát vyhrála mistrovství země[jakou? ] v tenisu do dvanácti let. Domů do Československa se prý Babiš nechtěl vrátit ani rok po sametové revoluci, navíc v Maroku dostal atraktivní nabídku vést obchody firmy, která vlastnila doly rasolu (severoafrického léčebného jílu) a vyráběla nepropustné obaly. Nicméně jeho ochránce Anton Rakický se po revoluci stal ředitelem Petrimexu. Obrátil se tehdy na Andreje Babiše a nabídl mu funkci ředitele 32. skupiny, kterou sám kdysi vedl. Babiš nakonec souhlasil a tak se v roce 1991 on a jeho rodina přestěhovali zpátky do Bratislavy. === Soukromý život === Od 70. let byla Babišovou manželkou spolužačka z gymnázia a později lékařka Beata (Beatrice) roz. Adamovičová, mají spolu dceru Adrianu a syna Andreje. Manžel dcery Adriany Martin Bobek pracuje ve společnostech Agrofertu. Syn Andrej pracoval jako dopravní pilot. Dcera Adriana působila ve statutárních orgánech Babišovy Imoby i společnosti Farma Čapí hnízdo.", "question": "Jaké národnosti je Andrej Babiš?", "answers": ["slovenského"]}
{"title": "Svátek práce", "context": "Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce.", "question": "Kdy se slaví Svátek práce?", "answers": ["1. května"]}
{"title": "Olymp", "context": "Olymp (řecky Ό) je pohoří nacházející se v Řecku. Nejvyšší hora pohoří je Mytikas (2917 m). Tyčí se nad Soluňským zálivem mezi údolími řek Pinios a Aliakmon. Severní a západní hranici pohoří vymezuje tok řeky Mavroneri, která tak odděluje Olymp od masivu Pieria. Na jihu tvoří hranici pohoří údolí řeky Pleria, dělící nižší část pohoří - Kato Olympos - od skupiny Ossa. Soluňský záliv ohraničuje Olymp od východu. Složení horstva je tvořeno několika plášti. V jádru se nacházejí krystalické horniny (žula, břidlice), jež jsou ve vnějších vrstvách obaleny vápencovými usazeninami. Na pohoří je dodnes patrno původní zalednění, ač se nachází na jihu Evropy. Výrazné jsou zejména stopy ve formě silného zvětrávání hornin a svahů, nápadné věže a skalní útvary. Geograficky je masiv řazen do Thrácko-makedonské soustavy. Pohoří je tvořeno jediným, vějířovitě tvarovaným hřebenem skládajícím se ze sedmi vrcholů. Tento hřeben výrazně převyšuje blízké údolí Kania, kterému tvoří dominantu. Hlavní hřeben je tvořen sedmi nejvyššími vrcholy. Dalších 46 vrcholů v pohoří Olymp převyšuje hranici 2000 metrů a 47 má výšku mezi 1000-2000 metry. Mytikas (2917 m) Stefani (2911 m) Skolios (2903 m) Skala (2866 m) Agios Antonis (2815 m) - na vrcholu je meteorologická stanice a horská služba Profitis Ilias (2803. m) - na vrcholu je malá kaple Toumba (2785 m) Okolí hory bylo již v roce 1938 prohlášeno za národní park z důvodu bohaté fauny (vlk, dravci) a flory, v níž jsou zastoupeny i endemické druhy (borovice černá, druhy alpínek aj.). Pro většinu Řeků má Olympos až posvátný význam. Olymp je také známý z řecké mytologie jako sídlo řeckých bohů: Dia, Afrodíté, Héra, Athény, Herma a dalších. Když zuřila válka mezi bohy a Titány, bohové se usadili na hoře Olymp a Titáni na hoře Othrys.", "question": "Je Olymp hora, nebo pohoří?", "answers": ["pohoří"]}
{"title": "Český lev", "context": "Výjimku tvořily ročníky 2001 (vítězným filmem se stal Otesánek Jana Švankmajera, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Tmavomodrý svět) a 2007 (vítězným filmem se staly Tajnosti Alice Nellis, ale cenu za nejlepší režii obdržel Jan Svěrák za Vratné lahve). Kategorie byla zřízena v roce 2009 pro tvorbu za rok 2008. Několik herců a hereček získalo Českého lva víckrát, ať už za herecký výkon v hlavní roli (HR) nebo ve vedlejší roli (VR). Plyšový lev byla anticena kritiků za nejhorší film roku, podobně jako např. Zlatá malina. Jediný režisér, který si cenu osobně převzal, byl Zdeněk Tyc za film Už. V dalším ročníku 1997 nebyla anticena udělena a od následujícího roku bylo její vyhlašování přesunuto z hlavního udílecího večera na večer nominační, posléze jen na tiskovou konferenci. Anticena byla zcela zrušena při revizi kategorií k Českému lvu 2008. 1993 – Kanárská spojka 1994 – Ještě větší blbec, než jsme doufali 1995 – Divoké pivo 1996 – UŽ 1997 – cena neudělena 1998 – Rychlé pohyby očí 1999 – Nebát se a nakrást 2000 – Začátek světa 2001 – Jak ukrást Dagmaru 2002 – Waterloo po česku 2003 – Kameňák 2004 – Kameňák 2 2005 – Kameňák 3 2006 – Po hlavě... do prdele 2007 – Poslední plavky Domovská stránka projektu Český lev", "question": "Od kterého roku se uděluje cena Český lev?", "answers": ["1993"]}
{"title": "Labrador", "context": "Labrador (anglicky Labrador Peninsula, francouzsky Péninsule du Labrador) je poloostrov na severovýchodě Kanady o rozloze 1 400 000 km2. Je obklopen Hudsonovým zálivem ze západu, Hudsonovým průlivem ze severu, Labradorským mořem z východu a zálivem sv. Vavřince z jihovýchodu. Název poloostrova je odvozen od jména portugalského mořeplavce Joã Fernandese Lavradora, který počátkem 16. století poloostrov Labrador objevil. == Obyvatelstvo == V severovýchodní části poloostrova se nachází stejnojmenná oblast, která je pevninskou částí provincie Newfoundland a Labrador. Zbytek poloostrova náleží k provincii Québec. Celkem zde žije 150 000 obyvatel. Původními obyvateli poloostrova jsou indiáni z kmenů Montagnis, Naskapi a Krí, na severu též Inuité. == Geologie == Labrador je částí kanadského štítu, je tvořen rulami a granity. Od mořské hladiny z Hudsonova zálivu se ve východním směru zvedá až do nadmořské výšky 1652 m. == Externí odkazy == Slovníkové heslo Labrador ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu Labrador ve Wikimedia Commons", "question": "Čím je obklopen Labrador ze západu?", "answers": ["Hudsonovým zálivem"]}
{"title": "Mount Cook", "context": "Je to vrchol v Jižních Alpách, pohoří táhnoucím se podél západního pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu. Je populární turistickou i horolezeckou destinací. Lemují ji Tasmanův a Hookerův ledovec. == Umístění == Nachází se v Národním parku Aoraki/Mount Cook. Národní park byl oficiálně vyhlášen v roce 1953 a společně s Národním parkem Westland a několika dalšími chráněnými oblastmi je od roku 1990 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO (pod společným označením Te Wahipounamu – South West New Zealand). Park obsahuje více než 140 vrcholů, tyčících se výš nežli 2 000 metrů, a 72 pojmenovaných ledovců, pokrývajících 40 % ze 700 kilometrů čtverečních národního parku. Každoročně zde přes léto trénuje rakouská lyžařská reprezentace. Vesnice Mount Cook Village (také známá jako The Hermitage, česky Poustevna) funguje jako turistické centrum a základní kemp. Leží 4 km od úpatí Tasmánského ledovce, 12 km jižně od vrcholu Aoraki. == Jméno == Aoraki znamená \"napichovač mraků\" v Kai Tahu dialektu maorštiny. Anglické jméno oslavuje kapitána James Cooka, který první objevil a obeplul ostrovy Nového Zélandu v roce 1770. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Mount Cook ve Wikimedia Commons", "question": "Kde se nachází Mount Cook?", "answers": ["Nového Zélandu"]}
{"title": "Etymologie", "context": "Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společným předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které vedou mj. k původu indoevropské jazykové rodiny. - Ačkoliv etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, u kterých je jen málo nebo žádná dokumentace, jako uralská nebo austronéská. - Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika; původ vlastních jmen. Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace. Slovo etymologie pochází z řeckého ἐ (etymologia), které je složeno ze slov ἔ (etymon), což znamená \"pravdivý smysl\", \"kořen slova\" a -λ (-logia), \"nauka\". Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadovali původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti. Např. peklo jako \"místo, kde se peče\", i když slovo pochází ze staršího výrazu pro smůlu či dehet; trpaslík od slovesa trpět, i když pochází ze staroslověnského \"trь\" - tj. ten, kdo měří tři pěsti. V některých případech mluvčí této domněnce podobu slova přizpůsobili. \"veždajší\" od vždy k \"vezdejší\" od zde, \"protěžovat\" domněle od těžký, místo správného \"protežovat\" - od protekce.", "question": "Jak se nazývá etymologická příbuznost slov?", "answers": ["filiace"]}
{"title": "Arménie", "context": "Po 1. světové válce krátce existovala (1918–1920) První arménská republika. Roku 1920 byla vyhlášena širší Zakavkaská sovětská federativní socialistická republika zahrnující více zakavkazských států, která se v roce 1922 stala zakládající republikou Sovětského svazu. Od roku 1936 existovala Arménská sovětská socialistická republika, oddělená od ostatních zakavkazských zemí do samostatné sovětské socialistické republiky v rámci SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu vznikl současný stát. Hlavním městem Arménie je Jerevan, jehož populace 1 075 800 obyvatel (k 2017) tvoří třetinu z celkového počtu obyvatel Arménie (3 018 854 během sčítání lidu roku 2011). Jerevan je jedním z nejstarších měst na světě s nepřetržitým lidským osídlením, vznikl již roku 782 př. n. l. Arménská národní identita je velmi úzce spojená s Arménskou apoštolskou církví, nejstarší křesťanskou národní církví na světě. Arméni též používají jako jediní na světě unikátní abecedu, kterou v roce 405 vymyslel Mesrop Maštoc. Arménie je členem Euroasijského ekonomického svazu. == Název a jeho původ == Název Arménie se používá v různých variantách v prakticky všech jazycích světa kromě samotné arménštiny. Pochází ze staroperského názvu \"Armanestán\" a \"Arman\" podle pohraniční provincie státu Urartu na historickém arménském území, které bylo v polovině 1. tisíciletí př. n. l. osídleno mimo jiné Aramejci. Sami Arméni se označují jménem \"Hajer\" (arménsky Հ) a svou vlast \"Hajastan\" (Հ). Přípona –stan znamená \"země\", takže Hajastan je země Hajů (čili Arménů). Nehledě na staré pohádkové legendy není dosud objasněno, jak toto vlastní pojmenování arménského národa vzniklo. == Dějiny == === Starověk ===", "question": "Je Arménie členem Euroasijského ekonomického svazu?", "answers": ["Arménie je členem Euroasijského ekonomického svazu."]}
{"title": "Čeština", "context": "A díky povinné školní docházce a vysoké gramotnosti obyvatelstva přestal být spisovný jazyk záležitostí úzké vrstvy inteligence. Z různých pokusů o kodifikaci byla nakonec všeobecně přijímána gramatika Josefa Dobrovského, která poprvé vyšla roku 1809. K obnově české slovní zásoby přispělo zejména vydání pětidílného Slovníku česko-německého (1830–1835) Josefa Jungmanna. Rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba se snaží přiblížit živému jazyku. Byly odstraněny některé pozůstatky zastaralého pravopisu Bible kralické (např. slovo její bylo do té doby psáno jako gegj). Spisovná čeština v té době získala víceméně dnešní podobu. Slovní zásoba je převážně slovanského původu. Čeština a příbuzná slovenština uchovávají až 98 % praslovanské slovní zásoby, nejvíce ve srovnání s ostatními slovanskými jazyky. Jako u většiny evropských jazyků byla řada slov z oblasti kultury a vědy převzata z řečtiny (demokracie, parabola, typ) a latiny (škola, kříž, doktor, herbář, tabule, kapsa, skříň). Vzhledem k těsným historickým kontaktům byla řada slov také přejata z němčiny (knedlík, šunka, taška, brýle, rytíř), případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků. Z němčiny pochází řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu (hoblík, klempíř, ponk, šichta), mnoho slov proniklo do nespisovných vrstev jazyka (majznout, lajsnout/lajznout si, luftovat). V období národního obrození byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků – polštiny (báje, věda, půvab, otvor), ruštiny (vzduch, příroda, chrabrý) aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem (kalky). Mnohé tyto pojmy se ujaly a jsou běžně používány. Ruština pak obohacovala češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů (sovět, kulak, chozrasčot, polárník, rozvědka, celiny). Z italštiny pochází řada pojmů z oblasti hudby (duet, soprán, forte, piano) a bankovnictví (konto), z francouzštiny slova týkající se módy (baret, blůza, manžeta). Angličtina původně byla zdrojem sportovních výrazů (fotbal, hokej, tenis), v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti výpočetní techniky (software, hardware) a mnoha dalších oblastí života. Čeština přejímá slova i z exotických jazyků, často prostřednictvím jiných jazyků. Z arabštiny pochází např. alkohol, káva, trafika, z turečtiny jogurt, klobouk, čapka, tasemnice, z japonštiny čaj, z hindštiny džungle či jóga. Pravopis přejatých slov závisí na míře zdomácnění: zdomácnělá slova mají zpravidla standardní pravopis přizpůsobený českému, např. telefon, televize, rádio, muzeum, kriket, akvárium (ale lze psát i televise, radio, museum. ); novější a méně používaná slova obvykle zachovávají původní pravopis, např. hardware, image, zvláštní skupinu představují citátová slova – výrazy, které si zachovávají původní pravopis a většinou i výslovnost a zpravidla nepřijímají české koncovky, jako je např. lat..", "question": "Kolik procent praslovanské slovní zásoby uchovává čeština?", "answers": ["98 %"]}
{"title": "Ajmarština", "context": "Ajmarština, aymarština, ajmara nebo aymara (španělsky aimara, aimará, aymara či aymará, vlastní název aymar aru) je indiánský jazyk z And. Mluví se jím v západní Bolívii, jižním Peru a severním Chile, další mluvčí žijí v Limě, Santiagu de Chile a mezi bolivijskými imigranty v Buenos Aires a na dalších místech Argentiny. V Bolívii a Peru je jedním z úředních jazyků. Z hlediska počtu mluvčích je v současnosti třetím nejrozšířenějším domorodým jazykem Ameriky, po kečuánštině a guaraníjštině. Ajmarština je rodným jazykem asi 2,2 milionu lidí. Uvádí se, že název jazyka má původ ve slovním spojení jaya mara aru – starodávný jazyk (doslova daleký/daleko rok jazyk), ale dnes se odborníci přiklánějí spíše k názoru, že je odvozen od jména etnické skupiny Aymaraes, která v minulosti obývala oblast na jihu nynějšího peruánského regionu Apurímac. Jeho význam je však nejasný. Na základě glotochronologické metody se předpokládá, že k rozpadu původního jazyka na centrální větev, jaqaru a kawki došlo kolem roku 500 n.l. K rozrůznění dialektů v bolivijském Altiplanu došlo odhadem kolem roku 1500. Na rozdíl od kečujštiny jsou ale ajmarské dialekty navzájem srozumitelné. Původně se ajmarsky hovořilo na území kolem dnešního města Lima. Postupně se jazyk šířil na jih, přičemž největšího rozsahu dosáhl přibližně kolem roku 1300. Postupně byl na severu a v části departamentu Oruro nahrazen kečujštinou. V Bolívii tento proces asimilace na kečujštinu trvá dodnes. Ajmarské dialekty se liší zejména na fonologické úrovni, často například alternují fonémy /t/ a /th/, /j/ a /x/, /t/ a /th/ (a jiné s aspirací) apod. Poměrně často také docházi k přesmyčce, jako u chawlla a challwa \"ryba\". Některé dialekty také velmi zřídka užívají sufixů pro vyjádření aktuálního větného členění. Na úrovni morfologie a syntaxe jsou rozdíly menší (s výjimkou dialektů silně ovlivněných kečujštinou), např. munktti \"nechci\" (La Paz, Bolívie) vs. muntsa (Colchane, Chile), manq'asktawa \"(právě) jíš\" (La Paz) vs. manq'jtawa (Colchane).", "question": "Kde je ajmarština jedním z úředních jazyků?", "answers": ["V Bolívii a Peru"]}
{"title": "Borrelióza ptáků", "context": "Borrelióza je členovci přenosné akutní septikemické onemocnění ptáků vyvolávaná spirochetou Borrelia anserina, které může u drůbeže v endemicky postižených oblastech způsobovat velké ekonomické ztráty. Zdravotní význam B. anserina není znám; je ale antigenně úzce příbuzná s B. burgdorferi, původcem lymské borreliózy. Ptáci mohou být experimentálně infikováni a vylučovat tuto spirochetu, nelze je proto vyloučit jako možný zdroj infekce B. burgdorferi pro člověka. Ptačí borrelióza byla poprvé popsána na Kavkaze v roce 1891 Sacharovem jako vážné septikemické onemocnění husí. V roce 1903 byla nemoc zjištěna u drůbeže v Brazílii a byla prokázána primární úloha členovců v jejím přenosu. Postupně byla borrelióza identifikována v mnoha zemích světa, zejména v tropických a subtropických oblastech. Také v Evropě byly zaznamenány ojedinělé případy, včetně naší republiky. Borrelióza se vyskytuje zejména v oblastech s častým výskytem klíšťáků z rodu Argas. Spirochety jsou jednobuněčné, jemné spirální gramnegativní bakterie, dosahující délky až 500 μ. Množí se příčným dělením a běžnými barvícími technikami se nebarví; výjimkou je stříbření. Spirochety jsou zařazovány do rodů Spirochaeta, Treponema, Borrelia, Brachyspira a Leptospira. U ptáků jsou původci borreliózy a střevních onemocnění. Původcem onemocnění je Borrelia anserina (syn. Spirochaeta anserina, S. gallinarum, S. anatis a Treponema anserinum), aktivně se pohybující spirální bakterie s 5-8 závity, měřící kolem 6-30 x 0,3 μ. Prochází filtry o velikosti pórů 450 nm. Borrelie mají 15-22 osových fibril. V nativním preparátech z krve nebo tkání se mohou pozorovat v zástinu nebo po obarvení Giemsou. Borrelie rostou za mikroaerofilních podmínek při teplotě 30-37 °C. Produkují kyselinu z glukózy. Kultivace na umělých kultivačních půdách je obtížná.", "question": "Ve kterém roce byla poprvé popsána ptačí borrelióza?", "answers": ["1891"]}
{"title": "Souhláska", "context": "Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. Proto se v této skupině rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky (frikativy). ===== Okluzivy ===== Okluzivy – závěrové souhlásky – vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy). ===== Semiokluzivy ===== Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky – vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [ts]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [t] a [s]). Podle sluchového dojmu se též nazývají poloražené souhlásky (afrikáty). ===== Nazály ===== Nazály, nosovky, vznikají vytvořením okluze (závěru) v dutině ústní a uvolněním cesty vzduchu nosní dutinou poklesem měkkého patra. Vyznačují se šumem i tónem (sonoritou), který je formován rezonancí v ústní dutině (závislé na postavení artikulátorů a místě vytvoření okluze). Obvykle se jedná o souhlásky znělé. Na konci artikulace dochází k uvolnění okluze v ústní dutině, proto se též někdy přiřazují mezi okluzivy. ===== Aproximanty ===== Aproximanty vznikají přiblížením (aproximací) artikulátorů, které není tak těsné jako u konstriktiv, ale těsnější než u samohlásek. Nemají výrazný šum ani tón. Aproximanty jsou nejvíce otevřené souhlásky, a tvoří tedy jakýsi plynulý přechod k samohláskám. ===== Vibranty ===== Vibranty, kmitavé souhlásky, vznikají aerodynamicky podmíněným, opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním). ===== Verberanty =====", "question": "Jak se jinak nazývají polozávěrové souhlásky?", "answers": ["Semiokluzivy"]}
{"title": "Jazyk (lingvistika)", "context": "též třídí slova do gramatických kategorií (jednotka morfém) lexikální – slovní zásoba jazyků (jednotka lex) syntaktická – popisuje pravidla utváření frází nebo vět Nejpragmatičtější z definic vážící se k jazyku je patrně ta směřující k sociální (společenské) funkci. Ta vidí jazyk jako komunikační systém, který umožňuje lidem vyměňovat verbální nebo znakové výpovědi. Jako prostředek k vyjádření se a ovlivňovat tak své okolí nebo jednoduše k zábavě. Funkční teorie gramatiky vysvětlují gramatické struktury jejich komunikativní funkčností a chápou gramatickou strukturu jazyka jako výsledek adaptivního procesu, kterému byla gramatika \"ušita na míru\", aby sloužila komunikativním potřebám jeho uživatelům. Tento náhled úzce souvisí s kognitivním a interakčním rámcem, se kterým je často spojována sociolingvistika a lingvistická antropologie. Funkční teorie tíhnou k postupu studovat jazyk jako dynamický fenomén, jako struktury podléhající neustálému procesu změn tak, jak je používán svými uživateli. Tento pohled zdůrazňuje důležitost lingvistické typologie klasifikace jazyků podle jejich vnitřní struktury; umožňuje vidět proces gramatikalizace v kontextu daného systému a ze zjištěných údajů zobecňovat na celek. S oblastí filosofie jazyka, kde je akcentován pragmatický pohled, je často spojována pozdní práce Wittgensteinova a další filosofové jazyka jako P. Grice, J. Searl a W. O. Quine. Lidský jazyk vznikl před řádově sto tisíci lety.", "question": "Jak se nazývá věděcký obor zabývající se zkoumáním jazyka?", "answers": ["lingvistika"]}
{"title": "Pavel Horňák", "context": "Když mu byl rok, přestěhoval se s rodiči do Prahy. Ke zpěvu byl veden již od útlého dětství. V 80. letech 20. století se Pavel Horňák proslavil s Františkem Janečkem se skupinou Kroky. Dále vystupoval např. s Michalem Davidem, Markétou Muchovou, Josefem Melenem, Arnoštem Pátkem či Milanem Dykem. V roce 1991 zakončil studium právnické fakulty a získal titul magistra, později získal i titul doktora práv. Od roku 1997 pracoval jako odborný konzultant v Kanceláři Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Roku 2005 se stal soudcem, zaměřeným na civilní agendu. Soudil u Obvodního soudu pro Prahu 2, později byl přeložen k Městskému soudu v Praze. V lednu 2019 se stal soudcem Nejvyššího soudu České republiky. Pavel Horňák se v září 1991 oženil a s manželkou Renatou (* 1966) má dceru Pavlínu (* 1992) a syna Jana (* 1998). == Diskografie == === Alba === 1986 – Dva roky prázdnin 1987 – Dívčí království 1989 – S tebou i bez tebe === Účast na albech Kroků Františka Janečka === 1985 – To se oslaví 1986 – Je to senzace 1988 – Po cestách růžových 1989 – Piknik === Singly === Není-li uvedena druhá píseň, nebyl jejím interpretem Pavel Horňák. 1984 – \"Škola v přírodě\" / \"Kdo ví\" 1984 – \"To se oslaví\" (s Michalem Davidem a Markétou Muchovou) 1984 – \"Já to zkrátka spískal\" / \"To si piš\" 1985 – \"Sluníčko\" 1985 – \"Tričko\" / \"Dva roky prázdnin\" 1985 – \"Jsme sehraní\" (duet s Michalem Davidem) / Kotě 1986 – \"Zítra zavolej\" / \"Maturitní ples\" 1988 – \"S tebou i bez tebe\" 1989 – \"Terč lásky\" 1989 – \"Nebudem jinačí\" / \"Tvůj den\" 1989 – \"Stárneme\" / \"Podnájem\" === Účast na jiných projektech === 1992 – Želvy Ninja 1993 – Písničky pro Barbie == Reference == == Externí odkazy == Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Horňák", "question": "Kdo se v roce 2019 stal soudcem Nejvyššího soudu České republiky ?", "answers": ["Pavel Horňák"]}
{"title": "Letopisy Narnie", "context": "Letopisy Narnie (anglicky The Chronicles of Narnia) je sedmidílný cyklus fantasy knih pro děti britského autora Clive Staples Lewise. Pojednávají o dobrodružství několika dětí, které se dostávají do fantastické země Narnie, kde žijí mluvící zvířata, kde existuje magie (která však má jiný význam než v klasickém pojetí - není autonomní silou, ale Stvořitelem daným řádem, podle něhož funguje Narnijský svět) a dobro se musí postavit zlu, v čemž děti sehrají klíčovou úlohu. Knihy jsou alegorií základních konceptů křesťanství. Lev, čarodějnice a skříň (1950) Hlavními hrdiny jsou děti Petr, Zuzana, Edmund a Lucie evakuované za druhé světové války z Londýna na venkov shodou náhod do domu profesora Diviše, kde objeví starou skříň a projdou jí do Narnie. Tam s pomocí lva Aslana (z turečtiny, aslan = lev), ztělesňujícího svrchované dobro, vymaní zemi z krutovlády Bílé čarodějnice, která na Narnii uvrhla dlouhou zimu. Po její porážce se stávají králi a královnami a započínají \"zlatý věk\" Narnie. Princ Kaspian (1951) – Petr, Zuzana, Edmund a Lucie se vrací po roce do Narnie, kde mezitím uběhlo asi 800 let. Narnii ovládli Talmarýni, národ lidí, kteří původně žili na pirátském ostrově ve světě lidí a původní obyvatele donutili ke skrytému životu v lesích. Děti jsou opět povolány do Narnie, kde se setkávají s princem Kaspianem, právoplatným králem Narnie, jehož trůn však neprávem uchvátil jeho strýc Miraz. Díky Aslanově pomoci dosadí Kaspiana na trůn a obnoví práva všech Narnianů. Plavba Jitřního poutníka (1952) – Edmund a Lucie se naposledy vracejí do Narnie, s nimi i jejich zpočátku zkažený bratranec Eustác, který se napraví. Pomáhají Kaspianovi při hledání sedmi ztracených narnijských pánů, přátel jeho otce, které je zavede až na samotný konec světa. Stříbrná židle (1953) – Eustác a jeho spolužačka Julie jsou přivoláni do Narnie, aby našli ztraceného prince Riliana, Kaspiánova syna, kterého unesla zlá Zelená čarodějnice. Čeká je dlouhá a nebezpečná cesta nejen po Narnii. Kůň a jeho chlapec (1954) Je příběh chlapce Šasty a mluvícího koně Brí, který se odehrává ve zlatém věku Narnie. Brí a Šasta utíkají z kruté jižní země Kalormenu do Narnie a jejich cesta se promění v závod o záchranu Narnie a sousední země Archelandu před nenadálým kalorménským útokem. Čarodějův synovec (1955) Hlavními hrdiny jsou Digory a Polly, kteří se pomocí magických prstenů strýce dostávají do několika jiných světů.", "question": "Kolik dílů má cyklus Letopisy Narnie napsaný C. S. Lewisem?", "answers": ["sedmidílný"]}
{"title": "Kardinál", "context": "Pojem kardinál (cardo – stěžej, na níž se otáčejí dveře, narážka na volební právo kardinálů) původně znamenal hlavního faráře v Římě, pak se tak označovali kněží 25 římských titulů a dnes označuje příslušníka sboru (kolegia) kardinálů (lat. sacrum collegium) – nejvyšších hodnostářů katolické církve jmenovaných (kreovaných) papežem. == Úkoly kardinálů == Kardinálové se podílejí na řízení katolické církve, tvoří poradní sbor papeže a pokud jsou mladší 80 let (limit stanovil papež Pavel VI.), jsou povinni se účastnit konkláve, které papeže volí. Hlava katolické církve je kardinály volena od roku 1059 (přičemž do roku 1179 se volby účastnili i další biskupové). Podle rozhodnutí Jana XXIII. z roku 1962 kardinál, který dosud nebyl biskupem, obdrží po svém jmenování biskupské svěcení. Existují ale případy, kdy nově jmenování kardinálové požádali o dispens od této povinnosti a bylo jim vyhověno. Příkladem může být nyní již zemřelý kardinál Špidlík. Po konzistoři v listopadu 2010 byli bez biskupského svěcení tito kardinálové: Domenico kardinál Bartolucci Roberto kardinál Tucci SJ Albert kardinál Vanhoye SJ == Znaky kardinálské hodnosti == Znakem kardinála je jasně červená barva – nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je celý jasně červený, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho znaku je červený kardinálský klobouk s 2x15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Při svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten. Diplomatický protokol přisuzuje kardinálovi pocty náležející zástupci vladaře a následníkovi trůnu. == Hierarchie kardinálů == Kardinál-jáhen – kardinál mající titul jedné ze 14 římských chudinských kurií. Nejstarší z nich je kardinál-protojáhen. Je jím od roku 2014 kardinál Renato Raffaele Martino. Jeho úkolem je po skončení konkláve oznámit shromážděnému lidu z lodžie Baziliky sv.Petra jméno nově zvoleného papeže. Také je mu vyhrazeno právo vložit na ramena nově zvolenému papeži při inaugurační mši pallium. A v zastoupení papeže předávat pallium nově jmenovaným arcibiskupům - metropolitům. Kardinál-kněz – kardinál s titulem vztahujícím se k některé z římských bazilik. Nejstarší z nich je kardinál-protopresbyter (první kněz). Je jím od roku 2016 kardinál Michael Michai Kitbunchu. Jeho úkolem je přednést modlitbu za papeže poté, co kardinál-protodiakon mu vložil pallium na ramena.", "question": "Jaká barva je typickým znakem kardinálů?", "answers": ["červená"]}
{"title": "Praha", "context": "Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a pomník maršála Václava Radeckého (socha byla umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a pomník nahrazen – později rovněž odstraněným – pomníkem Ernesta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále, Habsburka Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila. Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Královské Vinohrady, Nusle nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila první světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta. V září 1929 (za prezidenta T. G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače, jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu) byla dokončena dostavba katedrály a slavnostně otevřena u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy a předáci studentů popraveni. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. \"méněcenných ras\", tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích. Režim dále zesílil represe po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942, po kterém byly vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, při kterém zahynulo kolem 7 400 lidí z řad spojenců a civilistů a na 1 000 vojáků nacistické armády.", "question": "Kdy se Praha stala hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava?", "answers": ["15. března 1939"]}
{"title": "Plíce", "context": "V pohrudniční dutině je také podtlak, který zabraňuje kolapsu měkkých plic a umožňuje jejich naplnění vzduchem při nádechu. Při proděravění pohrudnice se tlaky v pleurální dutině vyrovnají a plíce zkolabuje. Tento stav se nazývá pneumothorax. Mezi plícemi je pleurou obalený prostor, nazývané středohrudí, ve kterém je uloženo srdce a ve kterém procházejí důležité cévy, nervy a jícen. Každá plíce má zhruba trojúhelníkovitý tvar, levá plíce je menší než pravá. Plicní základna (basis) se dotýká hlavního dýchacího svalu savců, bránice. Plicní hrot (apex) směřuje směrem k hlavě. V plicní brance (hilus) do plíce vstupuje průduška (bronchus), plicní žíly a plicní tepna, mízní žíly a nervy. Na vnitřní ploše plic jsou otisky orgánů středohrudí, hlavně srdce. Plíce jsou rozčleněné na laloky, u člověka má pravá plíce laloky tři, menší levá má dva. Třetí lalok pravé plíce, lalok přídatný (lobus accessorius) se vsouvá do prostoru mezi velkými žílami a srdcem, u člověka má jazýčkovitý tvar, proto se mu také říká lingula, jazýček. V průměrných plicích se udrží okolo 3 litrů vzduchu. Každý lalok je dále rozdělen vazivovými přepážkami, které vycházejí z poplicnice, na bronchopulmonální segmenty.", "question": "Je pravá plíce menší než levá?", "answers": ["Každá plíce má zhruba trojúhelníkovitý tvar, levá plíce je menší než pravá."]}
{"title": "Johann Sebastian Bach", "context": "Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a poslední opus Umění fugy. Od 20. do 22. března 2019 spustil Google Doodle hru, která měla připomínat Johanna Sebastiana Bacha a na kterou bylo možno se dostat přímo z vyhledávače. Jednalo se historicky o první hru od Google Doodle, která byla naprogramována s umělou inteligencí. Spočívala v tom, že uživatel zadal na notovou osnovu několik not (minimálně čtyři) a systém automaticky vygeneroval čtyři tónové linky tak, aby výsledná hudba zněla v Bachově stylu. Systém se učil generovat skladby díky znalosti 306 Bachových kompozic. == Život == === Dětství a mládí === Narodil se v duryňském Eisenachu v Sasko-eisenašském vévodství ve středovýchodním Německu, jako čtvrtý syn dvorního městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha. Hudební tradice rodu byla dlouhodobá, jeho předkové byli hudebníky téměř po dvě století. Johann Sebastian projevoval výrazné hudební nadání již od útlých let. Jeho rodiče zemřeli velmi brzy (matka v roce 1694, otec 1695) a jeho oporou se stal starší bratr Johann Christoph Bach, který jej zasvětil do základů varhanní a klavírní hry i do hudební teorie. Základy ostatního vzdělání získal Johann Sebastian na protestantské škole v Eisenachu, odkud však velmi brzy odešel za svým starším bratrem Johannem Christophem do Ohrdrufu. Bratr, který tam působil jako varhaník, mu předal další hudební zkušenosti, ale vzhledem ke špatné finanční situaci své rodiny byl Johann Sebastian nucen ve svých 15 letech odejít do Lüneburgu, kde se stal sborovým sopranistou. Celkem zde strávil dva roky, dokončil humanisticko-teologické středoškolské vzdělání a rozšířil si své hudební znalosti. === Arnstadt === Nejpozději od března 1703 Bach pracoval jako houslista soukromé kapely výmarského spoluregenta Johanna Ernsta von Sachsen-Weimar. 9. srpna téhož roku pak byl přijat na místo varhaníka Nového kostela (Neue Kirche, nyní Bachkirche) v Arnstadtu a dostal k dispozici nový dvojmanuálový nástroj, sestrojený významným stavitelem varhan Johannem Friedrichem Wenderem. V říjnu 1705 dostal Bach třítýdenní dovolenou, aby navštívil jednoho z nejvýznamnějších skladatelů a varhaníků té doby Dietricha Buxtehudeho. Bach si pobyt u Buxtehuda bez dovolení prodloužil na tři měsíce, za což byl po návratu do Arnstadtu napomínán tamní konzistoří pro \"nedbalost ve službě\".", "question": "Kolikátým synem v pořadí byl Johann Sebastian Bach?", "answers": ["čtvrtý"]}
{"title": "Transsexualita", "context": "Obecně je tento přístup považován za překonaný, avšak přesto se jím jako jednou z alternativ zabývají i někteří odborníci. === Genderový nomádismus === Některé přístupy, vycházející zejména z myšlenkového zázemí feminismu, vidí problém především ve stereotypních rolích a očekáváních spojených s pohlavími. Tento přístup bojuje proti přísné dichotomii pohlaví a hájí široký prostor pro nejrůznější role a stavy na pomezí mezi mužem a ženou. == Přeměna == Současný dominantní přístup lékařských institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu a chirurgické zásahy, jejich cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které to umožňují, zpravidla stanoví i pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví. V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy Odbornou komisí pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR. Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka. Automaticky však zaniká manželství nebo registrované partnerství. Weiss uvádí, že \"Klient se rozhoduje v zásadě mezi třemi variantami – adaptací na biologické pohlaví, adaptací na psychické pohlaví a procesem přeměny pohlaví. V současné době není dost dobře možné určit, jaký typ rozhodnutí mezi lidmi s transsexualitou převažuje. Informace, které máme, pocházejí především od klientů našich ordinací. Jistě existuje skupina lidí, kteří se na lékaře ... nikdy neobrátí a adaptují se bez asistence pomáhajících profesí.\" Přeměna z muže na ženu či naopak probíhá v několika fázích. Operativní změně pohlaví předchází tzv. RLE (\"real life experience\"; člověk činí novou zkušenost) a RLT (\"real life test\"; člověk testuje správnost svého rozhodnutí), tzn. že po dobu nejméně jednoho roku vystupuje za všech okolností v souladu se svou psychickou identitou, a podávání hormonálních přípravků (u MtF antiandrogenů a estrogenů, u FtM testosteronů), přičemž pořadí těchto dvou fází záleží na konkrétních případech. FtM v době příchodu k sexuologovi již většinou vystupují v mužské roli na rozdíl od MtF, v jejichž případě se často přistupuje nejprve k hormonální terapii, která umožní snadnější přechod k RLT. Třetím krokem je operativní změna pohlaví. U anatomických mužů spočívá chirurgická změna v ženu v odstranění penisu a vytvoření vagíny.", "question": "Má změna pohlaví vliv na osobní poměry člověka?", "answers": ["Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka."]}
{"title": "Řád Kanady", "context": "Řád Kanady (anglicky: Order of Canada) je nejvyšší civilní vyznamenání Kanady a je udílen těm, co dostáli mottu: Desiderantes meliorem patriam (v překladu: \"[ti,] co se zasloužili o lepší zemi\"). Vytvořen v roce 1967 ke stému výročí Kanady jako britského dominia, Řád měl ocenit ty Kanaďany, kteří se zasloužili o rozvoj vlasti, a cizince, kteří přispěli k rozvoji světa. Nejvyšší představitelkou Řádu Kanady je královna Alžběta II., kterou formálně zastupuje Generální guvernér Kanady, jenž je rovněž kancléřem Řádu. Od jeho vzniku byl Řád Kanady udělen 5 268 lidem. V Řádu Kanady existují tři stupně, které mohou být uděleny: Rytíř (nejvyšší), Důstojník a Člen. Každý z těchto stupňů má svoji zkratku, kterou může vyznamenaný používat za jménem. Povýšení do jiného stupně je možné, ale zpravidla se tak neděje dříve než po 5 letech od jmenování do prvního stupně. Úřadující politici a soudci jsou z řádu vyloučeni Má podobu bílé sněženky s javorovým listem, který je u nejvyššího stupně červený, u druhého stupně zlatý a u třetího stříbrný. == Rytíř == Rytíř Řádu Kanady (Companion of the Order of Canada) – C.C. prokázal největší zásluhy o Kanadu a humanitu na národní nebo mezinárodní scéně. Ročně je vyznamenáno maximálně 15 lidí a je zde i limit 165 žijících členů Řádu Kanady tohoto stupně. Generálnímu guvernéru Kanady je tento stupeň propůjčen automaticky při nástupu do funkce a generální guvernér má právo udělit tento stupeň i své manželce/lovi. == Důstojník == Důstojník Řádu Kanady (Officer of the Order of Canada) – O.C. prokázal mimořádné zásluhy o Kanadu nebo Kanaďany. Tento stupeň je ročně udělen až 64 lidem. K 29. září 2005 byl tento stupeň udělen 1 006 žijícím lidem a není zde žádný početní limit žijících členů. == Člen == Člen Řádu Kanady (Member of the Order of Canada) – C.M. prokázal mimořádný přínos Kanadě nebo Kanaďanům na lokální, regionální úrovni. Tento stupeň může být udělen až 136 lidem ročně. Není zde žádný limit počtu žijících členů.", "question": "Kolik stupňů existuje v Řádu Kanady?", "answers": ["tři"]}
{"title": "Sklo", "context": "=== Barvení skla === Kovy a oxidy kovů se přidávají do skloviny během výroby pro změnu barvy skla. Mangan může být přidán v malých množstvích na odstranění zeleného odstínu od železa, nebo ve vyšších koncentracích na dodání ametystové barvy. Jak mangan, tak selen může být použit v malých koncentracích na dekolorizaci skla nebo ve vyšších koncentracích na dodání červené barvy. Malé koncentrace kobaltu (0,025–0,1 %) dávají modré sklo. Oxid cínu s oxidy antimonu a arzénu produkuje neprůhledné bílé sklo, poprvé použité v Benátkách k výrobě imitace porcelánu. Použití dvou až tří procent oxidů mědi produkuje tyrkysovou barvu. Čistá kovová měď dává velmi tmavé červené, neprůhledné sklo, které je někdy užívané jako náhrada za zlaté rubínové sklo. Nikl, podle koncentrace, produkuje modré, fialové nebo i černé sklo. Přidáním titanu vzniká žluto-hnědé sklo. Zlato ve velmi malých koncentracích (kolem 0,001 %) tvoří silně rubínově zbarvené sklo, kdežto nižší koncentrace produkují méně intenzivní červenou, často marketingově označovanou jako \"brusinka\". Uran (0,1–2 %) může být přidán na dodání fluorescentní žluté nebo zelené barvy. Uranové sklo typicky není dost radioaktivní, aby bylo nebezpečné, jeho prášek, např. při leštění, pokud je inhalován (vdechnut), může být karcinogenní. Stříbrné sloučeniny (zejména dusičnan stříbrný) mohou produkovat rozsah barev od oranžově červené po žlutou. Metoda zahřátí a zchlazení může významně ovlivnit barvy produkované těmito sloučeninami. === Výroba === Roztavená sklovina se tvaruje: Foukáním, kdy sklář nabere sklovinu na sklářskou píšťalu a vyfukuje ji do dřevěné nebo kovové otvírací formy. Jeden z nejstarších způsobů tvarování dutého skla sloužil dříve i k výrobě okenních tabulek: vyfouknutá bublina se nůžkami rozstřihla a vyrovnala na kovové desce. V moderní době se foukání často dělá strojem (láhve, baňky) nebo nahrazuje lisováním (sklenice, nádobky). Lisováním, kdy se odměřené množství skloviny naleje do formy a dotváří pohyblivým trnem. Formy jsou obvykle dělené a při lisování se mažou olejem.", "question": "Jak zbarvené sklo vzniká přidáním titanu?", "answers": ["žluto-hnědé"]}
{"title": "Stařec a moře", "context": "Stařec a moře je novela amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, kterou napsal na Kubě roku 1951 a publikoval roku 1952. Vypráví příběh o kubánském rybáři Santiagovi, který se vydává na moře rybařit, aby tak prolomil své osmdesátičtyřdenní smolné období, kdy nechytil žádnou rybu. Při prvním vydání v září 1952 se během dvou dnů prodalo 5,2 milionů výtisků. Hemingway žil mnoho let na Kubě. Sám řekl, že postava Santiaga nezobrazuje žádného skutečného člověka. Životopisci však přesto za předobraz Santiaga považují kubánského rybáře a přítele Hemingwaye Gregoria Fuentese z malého přístavu Cojímar, 20 km východně od Havany. Ten se narodil 18. července 1897 na Lanzarote a jako šestiletý se přestěhoval na Kubu. Byl kapitánem Hemingwayovy jachty Pilar. Zemřel 13. ledna 2002 v Cojímaru. V roce 1954 za novelu dostal Ernest Hemingway Nobelovu cenu za literaturu. Je posledním dílem, které napsal. V roce 2008 ji nakladatelství Tympanum vydalo jako audioknihu načtenou Ladislavem Mrkvičkou. == Děj == Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců (84 dní) provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti. Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne. Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí. Zkušený rybář hned pozná, že jde o obrovskou rybu, kterou nejde zabít jednoduše – naváže tedy na udici záložní kotouče šňůry a čeká, až se ryba, která usilovně táhne loďku směrem od pobřeží, unaví, aby ji mohl harpunovat. Protože nemůže přivázat šňůru k loďce, aby se nepřetrhla, začíná být Santiago, který šňůru drží svýma zjizvenýma rukama, po pár hodinách unavený a vysílený.", "question": "Kde byl napsán Stařec a moře?", "answers": ["na Kubě"]}
{"title": "Starověký Řím", "context": "Bratři později krále Amulia porazili a založili si vlastní město, jehož vládcem se nakonec stal Romulus. Remus, který se začal Romulovi posmívat a přeskočil brázdu označující budoucí hradby města, byl nato Romulem zabit. Po Romulovi vládli městu další tři mýtičtí králové. Numa Pompilius zavedl římské náboženské obřady a zvyky. Za Tulla Hostilia si Řím v roce 659 př. n. l. upevnil své postavení zničením Alby. Ancus Marcius založil přístav v Ostii. Král (rex) měl pravděpodobně nejvyšší moc správní, vojenskou i náboženskou. Současně stál v čele rodových vůdců – senátorů (stařešinů), kteří vykonávali poradní funkci. Obyvatelstvo bylo rozděleno na tři tribue (kmeny), které se dělily na kurie a rody, podle nichž se scházelo lidové shromáždění (comitia curiata). Na konci 7. století př. n. l. napadli Řím Etruskové, kterým se město zdálo příliš mocné. Za vlády etruských králů Řím přesto rychle vyrostl v největší město Apeninského poloostrova a domohl se velkého hospodářského významu, neboť kontroloval důležité obchodní trasy: Via Latina a Via Salaria. Prvním etruským králem se v roce 616 př. n. l. stal Tarquinius Priscus. Král Servius Tullius prý nechal postavit městské hradby a provedl také setninovou reformu vojska a lidového shromáždění. Poslední římský resp. etruský král, Tarquinius Superbus (\"Zpupný\"), byl z města vyhnán aristokraty pod vedením Lucia Junia Bruta, protože, jak tvrdí prameny, jeho syn měl znásilnit a donutit k sebevraždě ctnostnou římskou matrónu Lukrécii. Tarquinius se nevzdal a požádal o pomoc jiného etruského krále, Porsennu, který se podle názoru některých historiků zmocnil Říma kolem roku 507 př. n. l.. Jiní historici se ovšem domnívají, že Porsenna Řím nedobyl. Podle legendy zachránil Řím před jeho útokem jediný muž – Horatius Cocles.", "question": "Kdo napadl Řím na konci 7. století př.n. l.?", "answers": ["Etruskové"]}
{"title": "Plíce", "context": "V průměrných plicích se udrží okolo 3 litrů vzduchu. Každý lalok je dále rozdělen vazivovými přepážkami, které vycházejí z poplicnice, na bronchopulmonální segmenty. Každý segment má vlastní přívod vzduchu i krvení. Segmenty jsou dále rozděleny na lalůčky, aciny, které mají pyramidový tvar. Základna acinu je na povrchu plíce, hrot směřuje k plicní brance. Vnitřek plic se skládá z rozvětvujících se průdušek, tedy dolních cest dýchacích, a dýchacího oddílu, části, kde dochází k výměně plynů. Průduška, která vstupuje do plic plicní brankou, se 25krát větví (u člověka). Tvoří tak průduškový strom (arbor bronchalis) Hlavní průduška (bronchus principalis) → lalokové průdušky (bronchi lobares) → segmentální průdušky (bronchi segmentales) → subsegmentální průdušky → terminální průdušky V průběhu větvení se mění stavba stěny průdušek, hlavní průduška má podobnou stavbu stěny jako průdušnice, je tvořena chrupavkou, s každým dalším větvením chrupavky ubývá a relativně přibývá hladké svaloviny. Sliznice je pokrytá řasinkovým epitelem, řasinky kmitají směrem ven a pomáhají odstraňovat nečistoty. V průběhu větvení časem zmizí i hladká svalovina, stěna je tvořena jen tenkou sliznicí, s epitelem s řasinkovými buňkami, malým množstvím pohárkových buněk a buňkami Clarovými, které produkují surfaktant, látku, která snižuje povrchové napětí a brání tak kolapsu průdušky. Jedna terminální průduška ventiluje jeden plicní lalůček. V něm se větví na průdušinky (bronchioli), které už patří k dýchacímu oddílu plic. Průdušinky se několikrát rozvětví, až na respirační průdušinky (bronchioli respiratorii).", "question": "Kudy vstupuje průduška do plic ?", "answers": ["plicní brankou"]}
{"title": "Zeus", "context": "Z Mykén se toto pojetí dostalo zpět do Řecka pravděpodobně až někdy ve 13. století př. n. l. U Dia poté nastal relativně nezvyklý přechod, kdy jako bůh počasí přijal funkci boha hor. Tento krok je nezvyklý a u Dia je i problematické ho časově zařadit. V této podobě vydržel až do příchodu dórských kmenů (po roce 1100 př. n. l.). Po celou dobu si však podržel i funkci ochránce řeckých králů (resp. lokálních vládců). Po roce 1000 př. n. l. se situace v Řecku ustálila a začala vznikat centra. S těmi samozřejmě vznikla potřeba hlavního boha. Je ale zvláštní, že se prosadil právě Zeus, neboť v tomto období se začala projevovat zaostalost řeckých horských oblastí. Dalším nečekaným faktorem je rychlost, s jakou se Zeus jako hlavní bůh prosadil - např. v roce 776 př. n. l. se na jeho počest konaly první Olympijské hry. Z toho lze vyvodit, že je pravděpodobné, že v dórském pojetí měl tento bůh nějakou významnou roli a představa toho, že by tento bůh byl ochránce panovníka, pro ně nebyla nepřijatelná. Vzhledem k tomu, že moc jednotlivých lokálních vládců stoupala, musela stoupat i moc jejich ochránce. (Srovnatelný vývoj boha-ochránce panovníka lze pozorovat u mnoha společenství, např. v egyptském náboženství.) Dalším nezanedbatelným faktorem bylo i to, že Dórové přišli do klimaticky příznivé oblasti a jelikož byl původním řeckým kmenům zatlačeným do hor znám i jako bůh hor, byl všemi ochotně přijat za nejvyššího boha. Jako nejvyšší bůh měl Zeus příliš lidské vlastnosti, což odpovídá jeho rychlému vzniku, neboť se ještě mýty a báje nestačily posunout z vypravování bardů do fáze odlidštění bohů. (Tento sklon se nejvýrazněji projevila u stoiků, ale tento pohled byl spojen s potřebou vytvořit boha, který by lidi morálně převyšoval.) Tyto tendence sílily s rozvojem vzdělanosti v Řecku; protože na lidskou morálku se kladly stále větší nároky, a tak bylo potřeba zmoralizovat i bohy. Z původní funkce vyplývalo, že Zeus byl vládce počasí, a jako takový ovládal i blesky, které používal jako zbraň. Dále z titulu této funkce shromažďoval mraky, zařizoval déšť, sníh, duhu a ostatní počasí - např. \"probouzel vítr\". Především z Íliady lze usoudit, že nebyl všemocný ani vševědoucí.", "question": "Co používal Zeus jako svou zbraň?", "answers": ["blesky"]}
{"title": "Milan Rastislav Štefánik", "context": "Generál PhDr. Milan Rastislav Štefánik (souhlásky \"t\" a \"n\" vyslovovány měkce, 21. července 1880 Košariská – 4. května 1919 Ivanka pri Dunaji) byl slovenský politik, generál francouzské armády a také astronom. V letech 1914–1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii. Byl členem Národní rady v Paříži a v letech 1918-1919 československým ministrem vojenství. Je spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké nehodě při návratu do vlasti. Milán Rastislav Štefánik se narodil v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku jako šesté z dvanácti dětí v rodině evangelického faráře Pavla Štefánika. Devět dětí se rodičům podařilo vychovat do dospělosti. Třebaže byl synem faráře, vyrůstal v chudém prostředí a jeho život se téměř nelišil od života rolnických dětí ze sousedství. Co mu však od dětství nechybělo, byly slovenské knihy a časopisy, jimiž se Pavol Štefánik jako vzdělaný národovec snažil vychovávat svoje potomky. První tři třídy obecné školy vychodil v rodné vsi, kdy mu byl učitelem slovenský vlastenec, absolvent slovenského evangelického gymnázia v Revúci, Martin Kostelný. Podle svědectví učitele byl Milan Rastislav nejlepším žákem na košarišské škole. Otec Pavol se snažil poskytnout synovi co nejlepší vzdělání – aby mohl Milan Rastislav studovat na střední škole, musel se důkladně naučit maďarsky. Proto už v devíti letech odešel z domu do Šamorína, aby se připravil na střední školu. Středoškolské studium započal na evangelickém lyceu v Bratislavě, tehdejším Prešpurku, kde už studovali jeho dva bratři – Igor a Pavol. V oné době bylo lyceum maďarizované a ze slovenských vlasteneckých profesorů na něm učil jen Ján Kvačala. Z vyučujících si Štefánik oblíbil profesora matematiky Ferdinanda Hirschmanna a třídního profesora Samuela Markusovszkého.", "question": "Kde se narodil Milán Rastislav Štefánik ?", "answers": ["v Košariskách u Myjavy na západním Slovensku"]}
{"title": "RNA", "context": "Protože je v tomto případě do RISC vneseno jedno z vláken dsRNA, druhé z vláken je tedy plně komplementární a cizorodá dsRNA je proto komplexem RISC rozštěpena. miRNA je naopak kódována buňkou, ať už samostatnými geny pro miRNA, oblastmi uvnitř intronů genů kódujících protein nebo geny pro jinou nekódující RNA. miRNA reguluje genovou expresi tak, že zabraňuje translaci těch mRNA, se kterými nedokonale páruje (příklad viz obrázek). Tento mechanismus se nazývá RNA silencing. Podle bioinformatických analýz se zdá, že až 60 % lidských genů může být regulováno pomocí miRNA a probíhá intenzivní výzkum propojení miRNA a různých nemocí, například rakoviny.Kromě zmíněných dvou hlavních skupin se rozlišují i další typy RNA řídících RNA interferenci, jako jsou piRNA hrající roli v obraně proti retrotranspozonům a siRNA pocházející z repetitivních sekvencí (rasiRNA). Pro výzkumné nebo léčebné účely se používá umělá shRNA (small hairpin RNA), což jsou krátké molekuly RNA tvořící vlásenku, která je rozeznána a dále zpracována aparátem RNA interference stejně jako prekurzory siRNA nebo miRNA. I když je RNA interference známá pouze z eukaryot, řada bakterií a archeí má pro obranu proti bakteriofágům a dalším parazitickým DNA elementům vyvinut funkční analog RNA interference zvaný CRISPR systém.Regulace genové exprese pomocí RNA ale probíhá na mnoha úrovních, například ovlivňováním uspořádání genomu v jádře. Typickým příkladem je dlouhá nekódující RNA nazvaná XIST, která u samic savců inaktivuje jeden z dvou chromozomů X tím, že jej obalí a zabrání aktivaci genů, které tento chromozom nese. === Katalytická funkce === Katalytickou funkci mají v živých organismech především proteinové enzymy, roste ale množství známých molekul RNA, které mají také katalytickou aktivitu, jedná se o tzv. ribozymy. Nejvýznamnějším zástupcem ribozymů je ribozom katalyzující peptidyltransferázovou reakci při vzniku proteinů. Nejčastější reakcí, kterou ribozymy katalyzují, je ovšem štěpení cukr-fosfátové kostry ve vlastní molekule, tyto ribozymy ale de facto nejsou katalyzátory, protože se v průběhu reakce spotřebují. Zajímavým příkladem ribozymů jsou uměle připravené peptidyltransferázy schopné katalyzovat tvorbu vazby mezi aminokyselinami a umělé ribozymy schopné replikovat jiné molekuly RNA, což slouží jako podpora hypotézy RNA světa, podle které byla pro živé organismy první nositelka genetické informace právě RNA.", "question": "Jaká zkratka se používá na označení Ribonukleové kyseliny?", "answers": ["RNA"]}
{"title": "Raetie", "context": "Raetie, případně latinsky Raetia, bylo území a později provincie římské říše, jež sahalo zhruba od Bodamského jezera (Lacus Brigantinus) směrem na východ k řece Inn (Aenus). Severní hranici provincie tvořila řeka Dunaj (Danuvius), za níž se rozkládalo neklidné území \"svobodné Germánie\". Penninské Alpy na západě a na jihu oddělovaly Raetii od Horní Germánie a Itálie, zatímco na východě se nacházelo Noricum. V současnosti toto území zaujímá střední a východní Švýcarsko, jižní Bavorsko, jihovýchod Bádenska-Württemberska, Lichtenštejnsko, Vorarlbersko a většinu Tyrolska (včetně jeho italské části). Raety jako nejmocnější alpský kmen poprvé připomínal Polybios, ovšem až do zániku republiky se zmínky o nich vyskytovaly v dílech římských historiků jen velmi sporadicky. O historii Raetů toho tudíž není mnoho známo. Livius byl přesvědčen o jejich etruském původu. Tuto domněnku s ním sdíleli také historikové Niebuhr a Mommsen. Podle tradičního výkladu zaznamenaného Justinem a Pliniem starším představovali Raetové část Etrusků, která sídlila nejprve v údolí řeky Pádu, odkud byla ale vypuzena Kelty na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Označení Raetové prý přijali podle svého náčelníka, jménem Raetus. Bližší realitě však zřejmě bude hypotéza, podle níž byl název tohoto kmene odvozen z keltského výrazu rait (\"horská země\"). Bez ohledu na to, zda přijmeme teorii o etruském původu Raetů, skutečností zůstává, že v době, kdy Římané navázali první kontakty s obyvateli Raetie, byla tato země plně v moci keltských kmenů. Předchozí populace zcela splynula s Kelty, takže Raety lze v pozdějších dobách označit za ryze keltský národ, třebaže mezi nimi žily také některé cizí kmeny (například Lepontiové). Raetové si udržovali nezávislost až do roku 15 př. n. l., kdy byli poraženi římským vojskem, které proniklo na sever skrze Brennerský průsmyk. Velitelem Římanů byl Augustův nevlastní syn Drusus. V témže roce si Drusův bratr a pozdější římský císař Tiberius podrobil údolí horního Rýna a oblast Bodamského jezera, kolem nějž se rozkládala sídla Vindeliků. Tento kmen přemohli Římané v bitvě na jezeře, během níž se zmocnili dnešního ostrova Reichenau. Ten pak vítězům posloužil jako základna k dalším výbojům do okolních krajů. V následujících letech bylo celé území mezi řekami Dunajem a Innem začleněno do nově vzniklé římské provincie, která byla zpočátku spravovaná vojenským prefektem a později prokurátorem z řad jezdeckého stavu.", "question": "Co oddělovalo Raetii na západě a na jihu od Horní Germánie a Itálie?", "answers": ["Penninské Alpy"]}
{"title": "Osová souměrnost", "context": "Osová souměrnost je typ geometrického zobrazení. Osová souměrnost zachovává vzdálenosti (i úhly), jedná se tedy o druh shodnosti. Osová souměrnost v rovině nebo prostoru s přímkou o jako osou (souměrnosti) je takové zobrazení, které zobrazuje prvky osy o na sebe samé a bod : : : A : : {\\displaystyle A} ležící mimo osu o s průmětem. : : : S : : {\\displaystyle S} do osy o na bod : : : : A : ' : : : : {\\displaystyle A^{\\prime }} , který se nachází na. polopřímce opačné k : : : S A : : {\\displaystyle SA} ve stejné vzdálenosti od : : : S : : {\\displaystyle S} jako bod : : : A : : {\\displaystyle A. } (tj. platí pro něj : : : : | : S A : | : = : | : S : A : ' : : : | : : : {\\displaystyle |SA|=|SA^{\\prime }|} ). Útvar (ať již na přímce, v rovině nebo v prostoru) označujeme za osově souměrný, pokud je v nějaké osové souměrnosti obrazem sebe sama.", "question": "Je osová souměrnost druhem shodnosti?", "answers": ["Osová souměrnost zachovává vzdálenosti (i úhly), jedná se tedy o druh shodnosti."]}
{"title": "Istanbul", "context": "Istanbul neboli Konstantinopol (turecky İ; z řec. ε τ π eis tén polin (v 15. století vyslovováno is tin polin) \"do Města\") je největší turecké město, důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu. Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Do historie se zapsal pod různými jmény: Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad. Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje úžina Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše. Bospor je strategická mořská úžina, dopravně velmi využívaná. Její název znamená \"Ten s úzkým hrdlem\". Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé moře s Marmarským. Podle pověsti přepluli Bospor jako první Argonauti hledající zlaté rouno. Přibližně 20 kilometrů jižně od Istanbulu se nachází Severoanatolský zlom, litosférické rozhraní s častým výskytem různě silných a ničivých zemětřesení. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Istanbulu. Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion, jejíž další rozvoj byl ovlivněn Konstantinem I. Velikým, který město přetvořil v metropoli celé východořímské říše. Nejdříve bylo pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a přejmenoval ho po sobě, jako Konstantinopol neboli Konstantinopolis. Město se stalo i centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Vzniklo spoustu významných církevních staveb, z nichž nejznámější je Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky 4. křížové výpravy. Istanbul byl za časů byzantské říše jako Konstantinopolis hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii, a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Mezi obyčejnými Turky se rozšířil dnešní název města - Istanbul. Do roku 1930 se však město oficiálně nazývalo Kostantiniyye a zahraniční státy stále město nazývali jako Konstantinopol. Teprve až v roce 1930 bylo město oficiálně přejmenováno na Istanbul a bylo rozhodnuto, že dopisy adresované do Konstantinopole budou skartovány.", "question": "Čím je proslulý Istanbul?", "answers": ["město, které se rozkládá na dvou kontinentech"]}
{"title": "John Fitzgerald Kennedy", "context": "John F. Kennedy in the White House, Boston 1965 Sidney, Hugh: John F. Kennedy, President, Boston 1965 Sorensen, Theodore: The Kennedy Legacy. A Peaceful Revolution for the Seventies, Toronto 1969 Summers, Anthony: Conspiracy who killed President Kennedy, Boston 1983 Taterová, Milada, Novák, Jiří: Kdo střílí na presidenty? , Praha 1968 Volek, Jindřich: Meze odvahy. Politický profil J. F. Kennedyho, Praha 1965 Volek Jindřich: Kritické dny J. F. Kennedyho, Praha 1968 Whalen J. Richard: The Founding Father, New York 1964 === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Galerie John Fitzgerald Kennedy ve Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je John Fitzgerald Kennedy Osoba John Fitzgerald Kennedy ve Wikicitátech Kennedyho knihovna v Bostonu, MA Oficiální životopis na stránkách Bílého domu 50 let od atentátu na JFK – Velvyslanectví USA v Praze Nově nalezené pásky ukazují Kennedyho jako introverta, aktualne.cz, 14. říjen, 2008 Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech, aktualne.cz, Josef Tuček, 22. listopad 2007 Zapruderův 8 mm film. Nixův 8 mm film. JFK (1991), film Olivera Stonea Projev JFK v Berlíně Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho 22. listopad - den kdy zavraždili Kennedyho John Fitzgerald Kennedy - video z cyklu České televize Historický magazín Před 100 lety se narodil šarmantní muž: J. F. Kennedy", "question": "Kdo byl jediným katolíckym prezidentem v USA?", "answers": ["John Fitzgerald Kennedy"]}
{"title": "Galaxie", "context": "Galaxie je gravitačně vázaný systém hvězd, hvězdných zbytků, mezihvězdné hmoty, kosmického prachu a temné hmoty. Slovo galaxie bylo odvozeno z řeckého názvu naší vlastní galaxie Mléčné dráhy Κ γ (Κ galaktikos). Hvězdy se téměř vždy nacházejí ve skupinách nazývaných galaxie, společně s plyny, mezihvězdným prachem a temnou hmotou. Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu. Existují důkazy, že se ve středu některých nebo dokonce i většiny galaxií nacházejí černé díry. Galaxie vznikají z protogalaxií. Různé typy galaxií se vyskytují podobně napříč historií vesmíru. V pozorovatelné části vesmíru se podle odhadů z roku 2016 nachází minimálně dva biliony galaxií. Hubbleova klasifikace galaxií podle tvaru rozlišuje pět základních typů galaxií: Od eliptických přes čočkové až po spirální a spirální s příčkou a dále nepravidelné. Většina těchto typů se dále dělí na podtypy. Nový typ galaxie – ultrakompaktní trpasličí galaxie – byla objevena v roce 2003 Dr. Michaelem Drinkwaterem z University of Queensland.[zdroj? ] Ve spirálních galaxiích mají ramena přibližně tvar logaritmické spirály a teoreticky se dá dokázat, že tento vzor vznikl rozrušením jednotné rotující hvězdné hmoty. Stejně jako hvězdy i spirální ramena rotují kolem společného středu, avšak dochází k tomu konstantní úhlovou rychlostí. To znamená, že hvězdy vstupují a vystupují do/ze spirálních ramen. Předpokládá se, že spirální ramena jsou oblastmi s vysokou hustotou anebo vlnami hustoty. Když se hvězda pohybuje směrem do ramena, zpomalí se a tím ještě zvětší svou hustotu; je to podobné jako \"vlna\" zpomalujících se aut na přeplněné dálnici.", "question": "Může galaxie existovat bez působení gravitačních sil?", "answers": ["Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu."]}
{"title": "Venuše (planeta)", "context": "Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů naznačující, že celý povrch je relativně mladý, o stáří přibližně půl miliardy let. Venuše vznikla podobně jako ostatní planety sluneční soustavy přibližně před 4,6 či 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, jenž obíhal kolem rodící se centrální hvězdy. Srážkami prachových částic se začala formovat malá tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Vznikly tak první planetesimály, které se vzájemně srážely a formovaly větší tělesa. Na konci tohoto procesu v soustavě vznikly čtyři terestrické protoplanety. Po zformování protoplanety docházelo k masivnímu bombardování povrchu zbylým materiálem ze vzniku soustavy, což mělo za následek jeho neustálé přetváření a přetavování. Je dokonce možné, že celý povrch byl roztaven do podoby tzv. magmatického oceánu, jehož tepelná energie společně s teplem uvolněným diferenciací pláště a jádra je dodnes kumulována v nitru planety a umožňuje existenci vulkanismu a tektonických procesů. Venuše je jedna ze čtyř terestrických planet, takže má podobně jako Země pevný kamenitý povrch. Vzhledem k velikosti a hmotnosti je Venuše velice podobná Zemi a často je popisována jako její \"sestra\" či \"sesterská planeta\". Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %. Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné. Na povrchu panují extrémní podmínky způsobené silným skleníkovým efektem. Atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Bez možnosti změřit šíření seismických vln skrz jednotlivé vrstvy planety a znalosti momentu setrvačnosti je jen velmi málo způsobů, jak zjistit více informací o vnitřní stavbě a složení planety. Nicméně podobnost rozměru a hmotnosti Venuše se Zemí naznačuje, že tyto dvě planety si budou podobné i ve vnitřní stavbě. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Jelikož je menší než Země, dá se odvozovat, že menší bude i její vnitřní tlak. Oproti Zemi se na Venuši také nepodařilo objevit důkazy deskové tektoniky, Venuše tak spolu s Marsem a Merkurem má nejspíše litosféru tvořenou jednou kompaktní litosférickou deskou. Jako vysvětlení se nabízí varianta, že Venuše má příliš silnou litosféru, která zabraňuje průniku chocholů na povrch a nastartování deskové tektoniky. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Složení ani teplota těchto částí planety nejsou podrobně prozkoumány a známy.", "question": "Jsou podmínky na povrchu Venuše podobné pozemským?", "answers": ["Nicméně podmínky na povrchu Venuše jsou od pozemských zcela odlišné."]}
{"title": "Pštros dvouprstý", "context": "Rozsah jeho výskytu je od Etiopie po Keňu. S.c. molypdophanes se nachází v Somálsku, Etiopii a severní Keni, je známý také jako somálský pštros. V době páření samcům změní krk a stehna svou barvu na modrou. Jeho rozšíření se překrývá v severovýchodní Keni s rozšířením S.c. masaicus. Některé přírodovědecké autority považují somálského pštrosa za samostatný druh. S.c. syriacus ze Středního východu byl znám také jako arabský pštros nebo Středovýchodní pštros. Tento poddruh byl ještě na počátku 20. století hojný na Arabském poloostrově, v Sýrii a Iráku, zhruba od roku 1966 je považován za vyhynulého. Traduje se, že jejich zvykem je při ohrožení strčit hlavu do písku, ovšem není tomu tak. Pštros je typicky společenský pták, žijící v kočujících skupinách o velikosti 5–50 jedinců. Ve skupinách vládne přísná hierarchie – dominantní samci a samice řídí přesuny skupiny, prachové koupele, tok atd. Na cestách za potravou a vodou jsou pštrosi za den schopni urazit 10–40 km. Putování přerušují pouze v místech s dostatkem potravy. Kvůli ochraně před dravci se pštrosi přidružují k některým býložravcům, jako jsou např. zebry, gazely a antilopy. Udržují s nimi vztahy založené na vzájemné pomoci při hlídání okolí před možným nebezpečím. Pštrosy předurčuje jejich výška a vynikající zrak a sluch do role hlídek, kterým zároveň také neunikne žádná změna v chování býložravců, pokud spatří nebezpečí dříve než oni. Jejich potravou jsou převážně rostliny, jichž musí zkonzumovat velké množství, vzhledem k jejich nízké energetické hodnotě. Pštrosi konzumují nejen listy rostlin, ale také jejich zrna, poupata, pupeny, květy, plody a také kořeny. Jako každý pták, který se živí rostlinnou potravou, i pštros si usnadňuje její rozmělnění v žaludku, který má tři laloky, pomocí polykání kamínků. Denně takto spolyká několik hrstí oblázků a písku. Protože pštros je všežravec, zpestřuje si rostlinnou stravu hmyzem (nejčastěji termity a sarančemi), nepohrdne však ani malými savci (hlodavci), plazy a ptáčaty. Pštros nevydrží dlouho bez vody, zvláště pro mladé jedince je voda nutnou podmínkou k přežití. Pokud nemůže vodu najít, musí se spokojit s tučnými a šťavnatými rostlinami (halofyty) a plody. Pokud je to však jenom trochu možné, vypije pštros denně velké množství vody.", "question": "Jakou vzdálenost můžou denně pštrosi urazit za potravou a vodou?", "answers": ["10–40 km"]}
{"title": "Křesťanství", "context": "Jeho vzkříšení se dodnes slaví jako Velikonoce, vůbec nejvýznamnější svátek křesťanů, ještě významnější než Vánoce. O další šíření evangelia se museli postarat jeho žáci, a to nejen přímí, ale také ti, kteří Ježíše osobně nikdy nepoznali. Skutky apoštolů líčí, jak se to stalo, a kladou důraz mimo jiné i na zrušení jazykových bariér (Sk 2, 5 (Kral, ČEP) aj.) Křesťanství se odlišilo i tím, že přijímalo konvertity, kteří předtím nebyli židy, a výslovně tak překročilo okruh určitého národa. Prohlášení křesťanství za \"víru pro všechny\" a zrušení všech ostatních omezení mu umožnilo stát se světovým náboženstvím. Tak mohlo vzniknout jedinečné mezinárodní a mezikulturní propojení, se závažnými důsledky pro celé lidstvo. Podrobnější informace naleznete v článku Rané křesťanství. V prostředí velké světové říše se křesťané museli vymezovat vůči řecké kultuře, jiným myšlenkovým a náboženským proudům a obhájit se proti útokům zvenčí. Zároveň museli překonat zklamání z toho, že svět se po Ježíšově smrti nezměnil, a opustit tedy představu provizoria před koncem. Proti občasným pronásledováním je hájili apologeti (řecky apologia obhajoba) a postupem času křesťanství proniklo i do středních vrstev společnosti. Gaius Galerius, jenž byl dříve odpůrcem křesťanů a spolupracoval na jejich pronásledování, svým ediktem 30. dubna 311 objasnil motivy pronásledování křesťanů, přiznal neúspěšnost pronásledování a nařídil veřejnoprávní uznání křesťanského kultu - přislíbil křesťanům v rámci platného práva veškerou ochranu, která jim jako členům povoleného kultu (religio licita) příslušela. Podmínkou bylo, že křesťané nebudou podnikat nic proti veřejnému pořádku a zahrnou do svých modliteb panovníka a říši. Roku 313 následoval edikt milánský císaře Konstantina, který zařadil křesťanství (ve sféře Konstantinova vlivu) mezi dovolená náboženství. Konstantin zasahuje i do doktrinálních otázek a roku 325 svolává do Nikaie první ekumenický koncil (tzv. První nikajský koncil).", "question": "Povolil vyznávání křesťanství v Římské říši císař Nero ?", "answers": ["Gaius Galerius, jenž byl dříve odpůrcem křesťanů a spolupracoval na jejich pronásledování, svým ediktem 30. dubna 311 objasnil motivy pronásledování křesťanů, přiznal neúspěšnost pronásledování a nařídil veřejnoprávní uznání křesťanského kultu - přislíbil křesťanům v rámci platného práva veškerou ochranu, která jim jako členům povoleného kultu (religio licita) příslušela."]}
{"title": "Jabloň", "context": "Jabloň (Malus) je rod opadavých listnatých stromů z čeledi růžovitých, patří mezi jádroviny. Jabloně široce pěstované pro plody jsou označovány jako taxonomický druh jabloň domácí, na křížení současných odrůd se ovšem podílelo více druhů rodu jabloň. Jabloň je cizosprašný strom. Je převážně diploidní, triploidní. Jabloně patří mezi dlouhověké stromy. Běžně se dožívají 60-80 let i nad 100 let a dorůstají výšky až 15 metrů v závislosti na druhu, odrůdě a podmínkách. V ovocnářské praxi se uplatnily pupenové mutace (trvalá změna genotypu) na určité části stromu, které nazýváme spur-typy. Přirozeně se vyskytuje v mírném pásu severní polokoule a velmi často se pěstují některé odrůdy. Květy jabloně jsou narůžovělé, pětičetné, s kalichem a korunou, oboupohlavné. Květní lístky srůstají v pohárek, ze kterého se vyvíjí dužina plodu. Plodem je jablko – malvice s asi 5–12 semeny v jádřinci, jde o plod dužnatý, dozrávající v přírodních podmínkách v období srpna–září. Rod Malus zahrnuje přibližně 35 druhů a z nich jsou nejvýznamnější: Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň lesní. Jabloň lesní (Malus sylvestris) se nachází v Evropě až po Ural. V 21. století je kriticky ohrožena. Nebývá vyšší než 10 metrů. Hustě rozvětvená koruna začíná již nízko nad zemí. Mladé větvičky bývají kůlovitě zakončené. Borka šedohnědá šupinatá. Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň domácí. Jabloň domácí (Malus × domestica) je více druhový kříženec, který dal vzniknout naším kulturním odrůdám. Je to kříženec Malus pumila. Šlechtitelskou činností byla po celém světě vypěstována pestrá škála odrůd, známé jsou např. Jonathan, Ontario, Golden Delicious, Spartan. Jabloň je v České republice nejpěstovanější ovocnou dřevinou. Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň nízká. Jabloň nízká (Malus pumila) má původ v Zakavkazsku. Je to velmi významný druh pro šlechtění podnoží a vznikly 2 typy podnoží: janče-> Malus pumila var. paradisica., jančata mají křehký kořen. duzén-> Malus pumila var. milis Podrobnější informace naleznete v článku Jabloň Sieversova. Jabloň sieversova (Malus sieversii) pochází z Asie a slouží k šlechtění. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 5-12 m, vzhledem velmi podobný kulturním jabloním. Jeho plod je největším ze všech druhů rodu Malus, až 7 cm v průměru, takže se velikostí vyrovná mnoha soudobým odrůdám jablek.Tento druh nedávno pěstovala americká služba pro zemědělský výzkum (United States Agricultural Research Service), v naději, že naleznou genetické informace, které by měly cenu pro šlechtění moderních jabloní. Některé, ale ne všechny, z výsledných stromů vykazují mimořádnou odolnost proti chorobám.", "question": "Kolikačetné jsou květy jabloně?", "answers": ["pětičetné"]}
{"title": "Gobi", "context": "Pouhá tři procenta území tvoří typické písečné duny, v Mongolsku nazývané els. Značnou část povrchu tvoří holá skála. V pustině se lze setkat i s jezery, mnohdy slanými. Jde o jednu z nejchladnějších pouští, kde se teploty mohou pohybovat mezi -40 °C v zimě až po 40 °C v létě. Průměrné srážky nepřesáhnou 76 mm vody za rok, což řadí poušť mezi jednu z nejsušších oblastí světa; to se projevuje na její obydlenosti, která patří mezi nejnižší na světě. I přes tyto extrémní parametry však nemůžeme na poušť Gobi pohlížet jako na nekonečné oblasti písečných dun (písečné oblasti zabírají maximálně 3% z celkové rozlohy) - setkáváme i s bohatou biodiverzitou, protože se rozprostírá na obrovském území, kde nechybí hory, lesy či stepi. Historie vzniku pouště sahá hluboko do minulosti naší planety. Před 300 milióny let v karbonu byla Gobi mořským dnem, ale potom nastala horotvorná činnost, která měla za následek vyvrásnění pohoří Altaj či Ťan-šan. V další geologické etapě druhohorách se Gobi stala úrodnou oblastí, kterou v hojných počtech obývali také neptačí dinosauři, po kterých je nyní na poušti možno nalézt mnoho fosilních kosterních pozůstatků. Proslulé paleontologické expedice do této oblasti byly zahájeny Američany ve 20. letech minulého století. Koncem období křídy (asi před 65 miliony let) ale začalo docházet k dramatickým klimatickým změnám, které měly za následek změnu srážkového režimu - výrazné omezení srážek, což se projevilo na druhotném vyschnutí řečišť a změně biotopu z bujné vegetace na trávu a keře. Fauna a flora je i v pouštní oblasti bohatá.", "question": "Jak se jmenuje jedna z nejstarších a největších pouští světa?", "answers": ["Gobi"]}
{"title": "Láska", "context": "Tento hormon působí přímo na vegetativní nervovou soustavu, při jeho zvýšené hladině jsou tedy znatelné fyziologické příznaky jako např. zrychlený srdeční tep nebo zvýšení krevní tlak. Kromě jeho přirozené výroby může být také ve velkém množství uvolňován drogami (hlavně amfetaminy), kvůli čemuž se pocit zamilovanosti často přirovnává k drogovému opojení. noradrenalin, hormon umožňující tělu překonávat krátkodobou zátěž a zvýšenou aktivitu serotonin, hormon podílející se na vzniku nálad. Jeho zvýšená hladina vyvolává šťastné pocity, zatímco při jeho nedostatku se projevuje podrážděnost a deprese. Zároveň ale také ovlivňuje příjem potravy a cyklus spánku a bdění, jeho zvýšená či naopak snížená hladina proto může způsobovat poruchy spánku a příjmu potravy. Oddanost [ang. attachment] (věrnost) je na rozdíl od předchozích dvou fází dlouhodobá. Z evolučního hlediska je tato fáze důležitá pro výchovu potomků. V této fázi je obvyklá zvýšená hladina oxytocinu (tzv. hormonu lásky) a antidiuretického hormonu, které se v předchozích fázích příliš neprojevují. Italský badatel E. Emanuele se svými spolupracovníky se zabýval zvýšenou hladinou tzv. nervového růstového faktoru (NGF) v prvních několika měsících vztahu. Zjistili, že zhruba po jednom roce se hladina tohoto hormonu vrací do normálu. == Kulturní a náboženské rozdíly == === Starověké Řecko === Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filozofů používala toto obecné rozdělení lásky: Erós (žádostivost) – láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví Storgé (starostlivost) – něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno hlavně pro mateřskou lásku Mániá (mánie, posedlost) – láska šílená, žárlivá, vlastnická, se závislostí na partnerovi Agapé (laskavost, oddanost) – pečující vztah, sladění vzájemných potřeb, v novodobém kontextu \"pravá láska\" Fíliá (filie, náklonnost) – láska přátelskáPlatón ve svém díle Symposion definoval lásku jako sílu duše, snažící se o filozofické poznání. Dále také rozděloval mezilidskou lásku na lásku \"nebeskou\", kde se kladl důraz na krásu charakteru a inteligenci partnera (nikoliv na fyzickou krásu), a na lásku \"nízkou\", kde šlo pouze o tělesné uspokojení. Nebeská láska přitom mohla podle Platóna existovat pouze mezi muži. === Starověký Řím (latinsky mluvící svět) === Latina má pro lásku dvě slova: amor (láska milenecká, toužící, včetně sexuální) a caritas (láska mateřská, pečující). Základní sloveso pro lásku je amā, které bylo používáno jak pro mezilidskou, tak pro neosobní lásku. Z něj odvozené podstatné jméno je amor, které se v množném čísle používalo pro označení sexuálních styků. Odvozené názvy pro partnery jsou amans (milenec) a amica (milenka). Slovo amica se v té době používalo i pro označení prostitutky.", "question": "Jaká je zkratka nervového růstového faktoru?", "answers": ["NGF"]}
{"title": "Cep", "context": "Cep je zemědělské nářadí, používané od starověku až do novověku k mlácení obilí za účelem oddělení zrna od plev. Skládá se z dlouhé násady, na které je na závěsu umístěno asi 40 cm dlouhé břevno (tedy pohyblivá hlava cepu). Okovaný cep sloužil také jako zbraň v dobách husitských i jiných selských válek. == Technologie sklizně obilí == Období sklizně obilí se nazývá žně. Žňová technologie sklizně byla zhruba následující: Obilí bylo nejprve pokoseno srpem, kosou či mechanickou sekačkou (ta bývala obvykle tažena koňmi nebo kravkou) Pokosené obilí bylo na poli svázáno do snopů (t.j., svazků rostlinných stébel), ze snopů byly na poli postaveny tzv. panáky, kde se obilí přímo na poli několik dnů dosoušelo Panáky byl rozebrány a snopy byly vidlemi naloženy na vůz (žebřiňák) a odvezeny ke stodole Sklizené obilí (klasy svázané do snopů) bylo uskladněno ve stodole. Několik snopů bylo položeno na mlat, kde do něj několik lidí v zadaném rytmu (k dodržení rytmu byly deklamovány říkačky – podle počtu mlatců: čtyřcepní, pěticepní, šesticepní atd.) lehce bušilo cepy – krouživým pohybem hlavy cepu. Nárazy hlavy cepu na obilní klasy došlo k oddělení zrní a plev, které propadly vymlácenou slámou na mlat. Sláma byla uskladněna pro použití jako stelivo a směs plev a zrní byla pak oddělována přehazováním v proudu vzduchu, dopravní prostředek k pneumatické dopravě sena a slámy se nazývá zemědělský fukar.Cep přestal být používán s nástupem mnohem efektivnějších strojních mechanických mlátiček a později obilních kombajnů. == Bojové použití cepu == V dobách husitských válek byly okované cepy používány jako jedna z efektivních zbraní husitskými vojsky. Rolníci, kteří tvořili hlavní součást vojska, s ním uměli dobře zacházet a zbraň jako taková umožňovala bojovat mimo dosah mečů útočníků. Cepy spolu s kosami a vidlemi tvořily improvizovanou výzbroj sedláků i v dobách selských bouří. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Cep ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo cep ve Wikislovníku", "question": "Jak se nazývá zemědělské nářadí pro mlacení obilí?", "answers": ["Cep"]}
{"title": "Mikrofon", "context": "Tak tomu však není a nejen proto, že by takový mikrofon byl mj. současně i barometrem. Dosažení vyrovnané charakteristiky alespoň ve slyšitelné oblasti vyžaduje nákladná opatření, např. velmi malé rozměry mikrofonu. Z nedostatku se však časem stala ctnost a frekvenční nevyrovnanosti jednotlivých výrobků začaly být využívány tak, aby pomohly vyzdvihnout či potlačit některé charakteristické zvukové odstíny snímaných objektů. Např. všechny mikrofony kromě kulových pracují jako převodníky gradientu tlaku, s přibližováním ke zdroji signálu zesilují hluboké kmitočty – tzv. proximity efekt. Toho využívají někteří zpěváci k dosažení teplé barvy hlasu v některých pasážích zpěvu přibližováním a oddalováním mikrofonu. Pro speciálnější účely se vyrábějí mikrofony s potlačenou částí kmitočtové charakteristiky (např. pro reportážní snímání řeči nebo pro komunikační zařízení v hlučném prostředí), v některých případech jsou vybaveny i přepínatelnými korekcemi přímo ve vlastním tělese mikrofonu, nebo mají zdůrazněnu určitou část spektra, a jsou určeny třeba ke snímání určitých hudebních nástrojů. == Typy a modely mikrofonů == === Mikrofon určený na stojan === Držák nemá obecně žargónovité označení. Obvykle stačí pouze říct jeho název, aby si odborník vybavil, o jaký přístroj se jedná. Například evropští státníci minulí i současní nejčastěji využívají Sennheiser MD441. Gustáv Husák jich na sjezdech KSČ míval na stojáncích současně osm (bez ohledu na to, že byly vyráběny v NSR) a posměšně se jim říkalo \"dýchací přístroj\"; dnes jsou u řečnických pultů Parlamentu ČR pouze dva. Jde o dynamický mikrofon s ledvinovou charakteristikou a se zdvihem vysokých frekvencí, což zlepšuje srozumitelnost. Spíše nečekaně jej použila i skupina Sugababes ve videoklipu Round Round. Německý Neumann U47 s tlustým válcovitým tělem a rakouský AKG C12 jsou příklady mikrofonů, pokládaných za vrchol pro studiový záznam hlasu. Technickým vrcholem jsou však mikrofony s vyrovnanou frekvenční charakteristikou v celém slyšitelném pásmu od dánské firmy na laboratorní přístroje Brüel & Kjæ, které začaly být prodávány zvukařům divizí této firmy DPA.", "question": "Jak se nazývá zařízení pro přeměnu akustického signálu na elektrický?", "answers": ["Mikrofon"]}
{"title": "Bratislava", "context": "Další zachovaná pojmenování jsou Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Preßburg, čínsky 布 ; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok. Slangově je označována jako Blava. Celé město se rozkládá v severozápadní části Podunajské nížiny, v předhůří Malých Karpat, nedaleko od soutoku Moravy s Dunajem. Právě Malé Karpaty představují část jen málo dotčené přírody, do metropole zasahující jako klín. Dnes jsou upravené jako velký lesopark. Kolem Dunaje se nachází také velké množství slepých ramen s lužními lesy a nivami, některé z nich byly rekultivovány a přebudovány jako parky. 46,8 km2 z rozlohy města (110 m2 na osobu) tvoří právě příroda. Rovinatý charakter krajiny umožnil rozšíření Bratislavy ze středověkého města na moderní metropoli, rozkládající se na obou stranách veletoku Dunaje, se současnou rozlohou 367 km2. Omezení růstu jsou a byla tedy spíše politického charakteru (státní hranice) - západním směrem se rozkládá od roku 1918 Rakousko a jižním pak Maďarsko. Bratislava je tak jediné hlavní město na světě, které hraničí se dvěma státy zároveň. Poloha Bratislavy v severozápadní části Podunajské nížiny z ní činí jedno z měst s nejteplejším podnebím v celém Slovensku. Okolí města je zemědělsky intenzivně využíváno a patří k nejúrodnějším částem země. Průměrná roční teplota je zde okolo 9,9 °C, v červenci dosahuje 21 °C, v lednu pak - °C. Sluneční svit zde činí průměrně 2447 hodin ročně, úhrn srážek pak 401 mm za rok. Okolí Bratislavy bylo osídleno již v dobách neolitu, souvislé osídlení je však datováno až z období let 400 př. n. l. až 50 př. n. l., tehdy tu žili Keltové a měli zde dokonce oppidum (opevněné sídliště) s vlastní mincovnou. Ty nahradili později Germáni; středem řeky poté procházela hranice jejich říše. Po zániku Říma následovalo stěhování národů a do dnešní Bratislavy přišli Slované a také Avaři.", "question": "Jak se jmenuje Prešpurk od roku 1919?", "answers": ["Bratislava"]}
{"title": "Noční let", "context": "Noční let (francouzsky Vol de nuit) je druhý román francouzského spisovatele a pilota Antoineho de Saint-Exupéryho. Poprvé byl vydán v roce 1931 a byl věnován Didieru Dauratovi. Právě toto dílo se stalo mezinárodním bestsellerem a zajistilo Exupérymu dobré jméno. == Obsah díla == Celý příběh se odehrává za jediné noci. Na začátku knihy autor popisuje noční let pilota Fabiena z jihu Patagonie do Buenos Aires a jeho pocity při něm. Zastihne ho cyklónová bouře, která ho obklíčí ze všech stran. Ačkoliv je Fabien jeden z nejlepších pilotů, neví kde se nachází, a proto vystřelí svoji jedinou světlici. Díky tomu zjistí, že letí nad mořem a nemá tedy možnost kde přistát. Rozhodne se vzlétnout do světla mraků a hvězd, aby se uklidnil, i když ví, že to bude znamenat jeho konec. Mezi tím vším autor popisuje také situaci dole na zemi, život ředitele letectva Riviéra, který vždy nese velkou odpovědnost za životy letců i celou rozváženou poštu. Proto je často na ostatní přísný, vždy dodržuje předpisy, bez ohledu zda byly porušeny vinou pilota nebo ne, ale v nitru duše je to úplně jiný člověk. Inspektor Robineau se chce spřátelit s jedním z pilotů - Pellerinem, ale Riviére nabádá Robineaua, aby si mezi podřízenými nedělal přátele a přikáže udělit Pellerinovi pokutu. Na letišti pak čeká Fabienova žena. Riviére ví, že v tomto počasí nemá pilot šanci a určitě se už nevrátí. Fabien zůstává nezvěstný, téhož dne vylétá další letadlo na svůj noční let s poštou do Evropy.", "question": "Kdo napsal Noční let?", "answers": ["Antoineho de Saint-Exupéryho"]}
{"title": "Galileo Galilei", "context": "Galileo Galilei (15. února 1564, Pisa – 8. ledna 1642, Arcetri) byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka. Často je uváděn jako \"otec moderní astronomie\", \"otec moderní fyziky\" a dokonce \"otec vědy\". Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda. Galileova kariéra se kryla s tvůrčím obdobím Johannese Keplera. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad počátečního konfliktu náboženství a svobodné mysli, zvláště vědou v západní společnosti.[zdroj? ] Navštěvoval Univerzitu v Pise, byl však z finančních důvodů nuceně \"vyloučen.\" Nicméně v roce 1589 mu byla nabídnuta pozice na fakultě, kde vyučoval matematiku. Nedlouho poté se přestěhoval na Univerzitu v Padově, na jejíž fakultě sloužil podle potřeby jako učitel geometrie, mechaniky a astronomie až do roku 1610. V této době učinil mnoho významných objevů. Mezi postavami vědecké revoluce zaujímá Galileo vysoké postavení především pro své průkopnické užívání kvantitativních experimentů, jejichž výsledky matematicky analyzoval. Tyto metody neměly v té době v evropském myšlení velkou tradici; asi největší experimentátor předcházející Galileovi, William Gilbert, kvantitativní postupy nepoužíval. (Galileův otec Vincenzo Galilei však prováděl experimenty, ve kterých objevil asi nejstarší známý nelineární fyzikální vztah – mezi napětím, frekvencí a délkou natažené struny).", "question": "Ve kterém italském regionu žil Galileo Galilei?", "answers": ["toskánský"]}
{"title": "Juraj Jánošík", "context": "Podle podhalských pověstí působil legendární zbojník i v Polsku, kde jeho popularitu značně zvýšil televizní seriál a později film Janosik, které v 70. letech 20. století natočil režisér Jerzy Passendorfer. == Umělecké zpracování == === Literatura === 1912 Emil Horský. Zbojství Jura Janošíka. Soudní výslech a odsouzení 1713. Český lid. XXI, 1912 1911 Janošík a zbojníci. S vyobrazenim, \"Česky lid\" XX, 1911 1956 Miloš Malý, Jánošík, Státní nakladatelství národní knihy 1981 Václav Cibula – Jánošík (1.vydání v nakladatelství Albatros v Praze 1981,náklad 35 000 výtisků) 1989 Neznámy Jánošík (Jozef Kočiš) – historická, Martin: Osveta 2009 Arnošt Caha – Jánošík, Legenda o zbojnickém hrdinovi MAHEN, Jiří. Jánošík : tragedie o pěti dějstvích. Královské Vinohrady: Plaček, 1910. Dostupné online. Knižní vydání Mahenovy tragédie o Jánošíkovi, jejíž děj se odehrává na Slovensku v letech 1711–1713.. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. - kapitola O Janošíkovi, s. 329-341. KENDROVÁ, Katarína: Jánošíkovský motív v drevorezbe. In: MÚZA 1/2014. Dostupné na: http://www.floowie.com/sk/citaj/muza/#/strana/22/zvacsenie/100/ ZACHAROVÁ, Katarína: Odkliaty Jánošík. In: MÚZA 2013. Dostupné na: http://www.floowie.com/sk/citaj/muza-2013/#/strana/2/zvacsenie/100/ === Opera === 1954 Juro Jánošík – opera Jána Cikkera === Film === 1921 Jánošík – první slovenský dlouhometrážní film, americké financování; režie: Jaroslav Jerry Siakeľ, Jánošík: Theodor Pištěk 1935 Jánošík – český a slovenský film; režie: Martin Frič, Jánošík: Paľo Bielik 1954 Janosik – první polský animovaný film; režie: Włodzimierz Haupt a Halina Bieliński 1963 Jánošík I–II – dvoudílný slovenský film; režie: Paľo Bielik, Jánošík: František Kuchta 1974 Janosik – polský film; režie: Jerzy Passendorfer, Jánošík: Marek Perepeczko 1974 Janosik – polský 13dílný TV seriál; režie: Jerzy Passendorfer, Jánošík: Marek Perepeczko 1976 Zbojník Jurko – slovenský animovaný film; režie: Viktor Kubal 1987 Juro Jánošík – slovenský TV film – inscenace Cikkerovy stejnojmenné opery; režie: Jozef Zachar 1991 Zbojník Jurošík – slovenský 28–dílný animovaný TV seriál; režie: Jaroslav Beran 2009 Jánošík – Pravdivá historie – Slovensko-polsko-český film; režie: Agnieszka Holland a Kasia Adamik, Jánošík: Václav Jiráček === Numismatický námět === V roce 1947 byla vydána v Československu dvoukoruna s portrétem Jánošíka. == Odkazy == === Reference === === Související články === Ondráš Tomáš Uhorčík === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Jánošík ve Wikimedia Commons Dílo Staré pověsti české/O Janošíkovi ve Wikizdrojích Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juraj Jánošík Stránky Povážského musea věnované Janošíkovi Jaká je pravda o Jánošíkovi a Ilčíkovi ? Web o filmech o Jánošíkovi", "question": "Kdo se narodil v kysucké vsi Terchová?", "answers": ["Juraj Jánošík"]}
{"title": "Vatikán", "context": "Většina z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní a navíc hranice Vatikánu na náměstí sv. Petra jsou blízko a nestřežené, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct. Pro případ, že jsou zločinci přistiženi, má Vatikán svého generálního prokurátora (aktuálně Nicola Picardi) a soudce (Gianluigi Marrone). Většinu jejich práce představují kauzy kapesních krádeží, ale výjimečně se objeví i jiné případy. U těch často může být problém v tom, že Vatikán nemá komplexní zákony, kauzy jsou pak řešeny často za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení, které vatikánský trestní zákon obsahuje. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřeší. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud \"ohrožuje zdraví, morálku a víru\". Související informace naleznete také v článku Ekonomika Vatikánu. Ekonomika Vatikánu má unikátní nekomerční ráz. Oficiální měnou je od roku 1999 euro, které nahradilo vatikánskou liru.", "question": "Který stát se nachází uvnitř města Řím?", "answers": ["Vatikán"]}
{"title": "LA4", "context": "LA4 (vlastním jménem Martin Lasky, * 1980) je český rapper a writer. LA4 je bývalý člen kapely Indy & Wich, se kterou i v dnešních dobách často spolupracuje. V roce 2007 mu vyšlo jeho první sólové album Panoptikum a získal za něj hudební cenu Anděla v kategorii Album roku Hip Hop & R'n'B. V roce 2010 vydal album Gyzmo. Je členem pražského labelu Bigg Boss. Panorama (DJ Wich/2014/Golden Touch) Nadzemí (James Cole, DJ Mike trafik/2012/Big Boss) Gyzmo (2010/Big Boss) Panoptikum (. 2007/Big Boss) El A Pro/Na světlo denní (singl/2004/Maddrum) My 3 (Indy & Wich/2002/Maddrum) 20ERS (2008) Česká RAPublika (2008) Indy & Wich - Kids On The Click Tour 2007 (2007) http://www.myspace.com/lafor", "question": "Jak se jmenuje LA4 vlastním jménem?", "answers": ["Martin Lasky"]}
{"title": "Organizace pro výživu a zemědělství", "context": "Cílem této organizace je zajištění dostatku potravin a pitné vody pro obyvatelstvo rozvojových zemí. Zaměřuje se na pomoc těmto zemím zejména po technické, technologické, finanční a vzdělávací stránce. Snaží se dosáhnout jejich soběstačnosti ve výživě a omezit tak problémy s nedostatkem potravin a zlepšit životní podmínky venkovského obyvatelstva, závislého na zemědělství. V souvislosti s tím jsou její snahy směřovány jednak na zvyšování produktivity zemědělství v rozvojových zemích, čímž má být zajištěna produkce dostatečného množství potravy, a jednak na zajištění přístupu k nezávadným zdrojům pitné vody. V souvislosti s trvalou udržitelností hospodaření v krajině se snaží zavádět metody, které zabraňují erozi a omezit další zábory zejména lesní půdy, ke kterým běžně dochází z důvodů používání způsobů hospodaření, které vyčerpávají půdu. == Česká republika ve FAO == Bývalé Československo je jedním ze zakládajících členů této organizace. Proto též byla snaha umístění centrály FAO v Praze, nakonec však došlo k umístění v italském Římě. Československo se pak stává členem této organizace při jejím založení v roce 1945. O 3 roky později však vystoupilo díky neúměrným členským poplatkům, které dosahovaly až 1 milión amerických dolarů za rok.", "question": "Pod jakou zkratkou bývá označována organizace OSN pro Výživu a zemědělství?", "answers": ["FAO"]}
{"title": "Gangrenózní dermatitida drůbeže", "context": "Gangrenózní dermatitida (GD) drůbeže je sporadicky se vyskytující onemocnění kura domácího a krůt, charakterizované nekrózou kůže, podkoží a svalstva. Etiologickým agens bývají bakterie Clostridium septicum, C. perfringens typu A a Staphylococcus aureus, a to buď jednotlivě nebo v kombinaci. Smíšené infekce obecně probíhají v klinicky těžší formě. Méně často jsou jako příčina gangrenózní dermatitidy popisovány C. sordellii, C. novyi a C. sporogenes. V mnoha případech je gangrenózní dermatitida následkem předchozí infekce imunosupresivními agens, jako jsou viry infekční burzitidy a infekční anémie a ptačí adenoviry. Rozsáhlá nekróza svalů a podkožní tkáně byla poprvé popsána v roce 1930 po intramuskulární aplikaci C. perfringens izolovaného ze srdce a jater dvou nemocných kuřat. V následujících letech byly klostridiové dermatitidy popsány u kuřat uhynulých po odběru krve na testaci pulorové nákazy, u krůt uhynulých v důsledku traumatizace a ranné infekce nebo z podkožního edému u kura domácího. Od roku 1963 pak přibývají další zprávy o výskytu gangrenózní dermatitidy (často pod odlišnými názvy) z různých částí světa včetně Argentiny, Evropy, Indie, Nového Zélandu a USA. Označení \"gangrenózní dermatitida\" pravděpodobně poprvé použili Frazier et al. Původcem GD jsou klostridie (Clostridium perfringens typ A, C. septicum aj.), často v kombinaci se stafylokoky a E. coli. Druhová diferenciace klostridií se provádí morfologicky, kultivačně, biochemicky, sérologicky a v pokusech na zvířatech. C. septicum je pohyblivé, spory jsou oválné a lokalizované subterminálně. Fermentuje glukózu, maltózu, laktózu a salicin, nikoliv ale sacharózu a manitol. Na žloutkovém agaru netvoří lecitinázu ani lipázu. Intramuskulární aplikace C. septicum izolovaného z kuřat způsobuje změny kolem místa vpichu a úhyn krůt během 24 hodin po infekci. Terénní výskyty gangrenózní dermatitidy (ganrenózní zánět kůže) byly pozorovány u kura domácího a krůťat ve věku od 17 dní do 20 týdnů a u chovných krůt. Nejčastěji ale bývají postižena výkrmová kuřata od 4. do 8. týdne věku. Nelze také vyloučit určitou genetickou predispozici pozorovanou u potomstva určitých rodičovských hejn.", "question": "Vyskytovala se gangrenózni dermatitida pouze v Evropě?", "answers": ["Od roku 1963 pak přibývají další zprávy o výskytu gangrenózní dermatitidy (často pod odlišnými názvy) z různých částí světa včetně Argentiny, Evropy, Indie, Nového Zélandu a USA."]}
{"title": "Severní pól", "context": "Severní pól, též severní točna na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu dolů jeví, jako by se otáčela proti směru hodinových ručiček. Severní pól se nachází přibližně uprostřed Severního ledového oceánu v oblasti trvale pokryté vrstvou mořského ledu. Geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky a není totožný se severním pólem magnetickým. První výprava na dobytí a prozkoumání severního pólu podniknuta roku 1871 byla vedena Charlesem Francisem Hallem pod patronací Američanů. Výprava nesla označení Polaris expedition (Polární expedice) a skončila katastrofou. Další expedice byla vedena Fridtjofem Nansenem a pokusila se k pólu dostat driftem na k tomu zkonstruované lodi Fram. Nansen se společníkem na saních v dubnu 1895 dosáhl 86° 14' severní šířky. K severnímu pólu se na saních po ledu vypravili Frederick Cook (1908) a Robert Peary (1909). Renomované instituce Cookovy doklady dosažení pólu neshledaly za průkazné a tak byl pokládán za prvního pokořitele severního pólu Peary. Výzkumy v 80. a 90. letech 20. století ovšem i jeho úspěch zpochybnily. Další cesty do oblasti severního pólu jsou spojeny s rozvojem letectví. V roce 1926 uskutečnil přelet přes pól v letounu Fokker F.VII Američan Richard Byrd, jeho dosažení pólu je však také zpochybňováno. První prokazatelné dosažení severního pólu tak je až přelet vzducholodi Norge o tři dny později, dne 12. května 1926. Expedici vedl norský polárník Roald Amundsen, italský konstruktér vzducholodí Umberto Nobile a americký průzkumník a sponzor výpravy Lincoln Ellsworth. Přes pól přelétla roku 1928 i vzducholoď Italia, na jejíž palubě byl český vědec František Běhounek. Kvůli silnému větru se však nepodařilo zamýšlené vysazení pasažérů na led za účelem provedení vědeckých měření. V roce 1958 pod ledem severního pólu proplula první jaderná ponorka USS Nautilus amerického námořnictva a v roce 1977 k němu doplul sovětský ledoborec Arktika. Severní pól je výrazně teplejší než jižní pól, protože se nachází na úrovni hladiny moře uprostřed severního oceánu (velké množství vody vytváří velkou tepelnou setrvačnost), než v případě, že by se povrch nacházel ve velké nadmořské výšce na kontinentu. Zimní (lednové) teploty na severním pólu se pohybují v rozmezí od asi -43 °C (-45 °F) do -26 °C (-15 °F), v průměru -34 °C (-30 °F). Letní teploty (v červnu, červenci a srpnu), se pohybují kolem bodu mrazu (0 °C, 32 °F) . Mocnost (tloušťka) ledu na severním pólu se pohybuje kolem dvou až tří metrů tloušťky , a je značně proměnlivá vlivem posuvu ledových ker, jejich zdvihu a poklesu, případně rozlomení a odkrytí vodní hladiny .", "question": "Jak se nazývala první výprava na Severní pól ?", "answers": ["Polární expedice"]}
{"title": "Akrylová barva", "context": "Akrylová barva je poměrně nový druh barvy používané v umělecké malbě teprve od druhé poloviny minulého století. Má mnoho výhod. Jde o disperzní barvu na bázi polyakrylové pryskyřice. V čerstvém stavu je ředitelná vodou, v zaschnutém stavu je naopak voděodolná. Přesto se však doporučuje zaschnutý akryl nalakovat pro větší odolnost. Vhodná je pro malbu na papír, karton, dřevo nebo plátno. Trvanlivost: podle prostředí, cca 30–50 let. Velké uplatnění má ve stavebnictví na úpravu a ochranu omítek, betonu nebo sádrokartonu. Akrylové barvy lze tónovat různými barvivy. Akrylové barvy na rozdíl od olejových barev mnohem rychleji usychají. Místo zdraví škodlivého terpentýnu stačí pro naředění pouze voda. == Složení == Klasické malířské akrylové barvy jsou založeny na bázi polyakrylátů a polymetakrylátů. S nimi se smíchá pigment. Za čerstva je barva ředitelná vodou, zaschnutá je již voděodolná. == Pigmenty == Rozsah výběru pigmentů není tak široký jako u klasických malířských technik, jako například olejových a akvarelových barev. Výrobci se spíše snaží o výrobu nových, dosud neužívaných pigmentů. Avšak s pokrokem ve vědě získávají nové barvy vyšší světlostálost. == Užití akrylových barev == Rychlost schnutí může být výhodou i nevýhodou. Samozřejmě s přihlédnutím k potřebám umělce a k stylu jeho práce. Již zaschnutá vrstva akrylu je voděodolná, vrstvení malby a opravy tedy nebývají problematické. Akrylové barvy jsou velice všestranné, můžeme je nanášet nejen v tenkých lazurách, ale i v pastózních nátěrech s texturními efekty. == Akrylová média == Akrylová média můžeme použít pro zlepšení vlastností akrylových barev a pro tvorbu nejrůznějších efektů. === Lesklé médium === po zaschnutí vysoká pružnost nevýhodou je zachycování nečistot na povrchu filmu kvůli možné lepkavosti === Matové médium === hustší než lesklé médium kvůli obsahu matových činidel === Gelové médium === zprůhledňuje vrstvy malby bez ničení textury === Retardér === zpomaluje schnutí barvy k dostání ve formě gelu nebo tekutiny užíváme jej pouze v přiměřeném množství == Podklady pro akrylovou malbu == Vhodná je většina povrchů pod podmínkou, že jsou čisté, dostatečně drsné a nemastné. Vhodné je podklad nejprve natřít šepsem. Příklady vhodných podkladů: plátno dřevo papír (nejlépe s vyšší gramáží), karton sololit", "question": "Jaký typ barvy je poměrně nový druh?", "answers": ["Akrylová"]}
{"title": "Uherské Hradiště", "context": "Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Žije zde přes 25 tisíc obyvatel, spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s 38 tisíci obyvateli. Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, kvalitním vínem, bohatě zdobenými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu. Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178-180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. Údaje jsou souhrnné za všechny městské čtvrtě (centrum, Jarošov, Mařatice, Míkovice, Rybárny, Sady a Vésky). V letech 1971-1990 byla součástí Uherského Hradiště navíc také dnešní města Kunovice a Staré Město, jejichž osamostatnění bylo příčinou desetitisícového propadu v počtu obyvatel začátkem 90. let 20. století. Takto vymezená aglomerace čítala v roce 2011 celkem 38 007 obyvatel. Související informace naleznete také v článku Veligrad. Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov-Morava-Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum na rozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně. Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury. Pravděpodobně vzhledem k výhodám říčního terénu (umístění na ostrově) nebyly donedávna nalezeny stopy žádného specifického mohutného opevnění, které by potvrzovalo teorii, že se jednalo o centrum velkomoravské říše Veligrad.", "question": "Na břehu jaké řeky je Uherské Hradiště", "answers": ["Moravy"]}
{"title": "Forrest Gump (film)", "context": "Forrest Gump je americký film režiséra Roberta Zemeckise natočený v roce 1994 na motivy stejnojmenné knihy Winstona Grooma z roku 1985. Film dosáhl velkého úspěchu u diváků a vydělal celosvětově přes 667 milionů dolarů. Byl nominován na 13 Oscarů, z nichž 6 cen získal, včetně ceny nejlepší film, nejlepší režisér (Robert Zemeckis) a nejlepší herec (Tom Hanks). Film vypráví příběh jednoduchého muže, Forresta Gumpa, který se i přesto, že má pouze IQ 75, setká s mnoha historickými osobnostmi, včetně 3 amerických prezidentů a je přítomen u mnoha historických událostí, jako vloupání do hotelu Watergate. Film se podstatně liší od knihy na jejíž motivy byl natočen.", "question": "Kolik Oscarů získal film Forrest Gump?", "answers": ["6"]}
{"title": "Crookesův mlýnek", "context": "Crookesův mlýnek je jednoduchý fyzikální přístroj, demonstrující působení energie elektromagnetického záření. Skládá se ze skleněné baňky, z níž je částečně vyčerpán plyn. Uvnitř je na jehlovém ložisku umístěn mlýnek se čtyřmi listy. Listy jsou z jedné strany černé (pohlcuje záření) a z druhé strany bílé (odráží záření). Dopadající záření způsobí, že se tmavé strany listů začnou pohybovat směrem od zdroje záření. Pro funkci mlýnku se uvádějí dvě vysvětlení závislá na stupni vakua v baňce: černá plocha se více zahřeje a protože teplý vzduch za listem má vyšší kinetickou energii, začne se \"mlýnek\" otáčet proti směru dopadajících fotonů - tento jev nastane při tlaku kolem 1 Pa a je způsoben přeneseným teplem nikoliv částicovým charakterem fotonů. Při tlaku řádově 10−4 Pa se mlýnek zastaví. lesklá plocha odráží fotony, foton při dopadu předá kinetickou energii, tmavá plocha je pohlcuje - tato hypotéza je ale mylná, jelikož kinetická síla dopadajících fotonů je příliš malá pro buzení takového makroskopického pohybu. Pro důkaz částicového charakteru světla (fotonu) je nutno použít Nicholsův radiometr. Přístroj vynalezl v roce 1873 chemik William Crookes jako vedlejší produkt svého výzkumu. Snažil se jím změřit působení světla, které ovlivňovalo jeho přesná kvantitativní chemická měření. Toto zařízení je také někdy využíváno v experimentální parapsychologii v pokusech snažících se prokázat existenci telekineze. Testované osoby se mají pokusit pouhou silou vůle roztočit mlýnek opačným směrem než kterým ho otáčí světlo - tento jev je ale způsoben přenosem tepla z ruky testované osoby. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Crookesův mlýnek ve Wikimedia Commons Jak funguje světelný mlýnek? Heslo Radiometr v Ottově slovníku naučném", "question": "Působení jakého záření demonstruje Crookesův mlýnek?", "answers": ["elektromagnetického"]}
{"title": "Noc na Karlštejně (film, 1973)", "context": "Noc na Karlštejně je český filmový muzikál, který natočil režisér Zdeněk Podskalský v roce 1973 na námět stejnojmenné divadelní hry Jaroslava Vrchlického. Film vyrobilo Filmové studio Barrandov. Do obsazení filmu zasáhla normalizace, nesměli se v něm již objevit Jan Werich (purkrabí) či Jiřina Jirásková (paní Ofka). Film byl posledním snímkem, ve kterém hrál Jaroslav Marvan. Z filmu pocházejí některé velmi známé písně skladatele Karla Svobody a textaře Jiřího Štaidla v podání Waldemara Matušky a Heleny Vondráčkové. V rámci oslav 40 výročí natočení filmu se 22. srpna 2013 uskutečnil na nádvoří hradu Karlštejn koncert pod širým nebem, který připomněl písně z muzikálu v provedení nové generace umělců. V produkci Janise Sidovského zde vystoupili Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Zuzana Stivínová, Jan Budař a další umělci, kteří zpívali za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Záznam natočila Česká televize. Karel IV. vybudoval hrad Karlštejn s tím, že se na něm nebudou vyskytovat žádné ženy a on se tam bude moci v klidu věnovat mužským záležitostem.", "question": "Kdo režíroval film Noc na Karlštejně?", "answers": ["Zdeněk Podskalský"]}
{"title": "IOS (Apple)", "context": "iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc. Původně byl určen pouze pro mobilní telefony iPhone, později se však začal používat i na dalších mobilních zařízeních této firmy, jako jsou iPod Touch, iPad a nejnověji Apple TV. Pojmenování iOS se používá až od čtvrté verze tohoto systému. Do té doby byl oficiálně nazýván iPhone OS. Nový název iOS je v souladu s politikou pojmenovávání produktů (iPod, iPhone, iPad, ...). Ihned po zveřejnění nového názvu iOS byla na Apple podána žaloba od společnosti Cisco Systems, která název IOS používá pro označení softwaru na svých routerech. Aby zabránila žalobě, licencovala si společnost Apple použití tohoto názvu pro svá zařízení. Legenda: Legenda: První verze dotykového operačního systému společnosti Apple. Při jeho počátečním vydání nebylo stanoveno žádné oficiální jméno. 6. března 2008 s vydáním iPhone software development kit (iPhone SDK), Apple oficiálně systém pojmenoval jako iPhone OS (Systém byl přejmenován na \"iOS\" 7. června 2010). 2.0, druhá hlavní verze iOS, vyšla 11. července 2008 s vydáním iPhonu 3G. Zařízení běžící na 1.x lze upgradovat na tuto verzi. Tato verze systému přináší App Store, takže aplikace třetích stran jsou k dispozici pro iPhone a iPod Touch. 3.0, třetí verze operačního systému iOS vyšla 17. června 2009. Tato verze přidává funkce jako je kopírování a vkládání a MMS. Všechny nové vlastnosti nejsou dostupné pro iPhone první generace. Zařízení běžící na 2.x lze upgradovat na tuto verzi. iOS 4 byl zpřístupněn veřejnosti pro iPhone a iPod Touch 21. června 2010 a je to první verze přejmenována jednoduše na \"iOS\". Toto je první verze iOS, která ukončuje podporu některým zařízením. Dále je to také první verze, za kterou uživatelé iPodů Touch nemusí platit. iPhone 3G a iPod Touch (2. generace) mají omezené funkce, včetně nedostatečné možnosti multitaskingu a možnosti nastavit tapetu na domovské obrazovce, zatímco u. iPhone 4, iPhone 3GS, iPod Touch (3. a 4. generace) jsou všechny funkce aktivovány. iPhone a iPod Touch (1. generace) nepodporují iOS 4.0 a vyšší. iOS 4.2.1, vydaný 22. listopadu 2010, přidává podporu iPadu. Je to také poslední verze podporovaná iPhonem 3G a iPodem Touch (2. generace). iOS 5 byl představen veřejnosti 6. června 2011 a finálně vyšel pro iPhone 3GS, iPhone 4 (GSM a CDMA).", "question": "Je iOS operační systém?", "answers": ["iOS je mobilní operační systém vytvořený společností Apple Inc."]}
{"title": "Bismut", "context": "Bismut (vizmut), chemická značka Bi, lat. Bismuthum patří mezi těžké kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a keramických materiálů. Je těžký kovový prvek bílé barvy se slabým růžovým leskem, křehký a hrubě krystalický, známý již od starověku. V plynném stavu tvoří bismut molekuly Bi2. Na rozdíl od většiny ostatních těžkých kovů nejsou jeho sloučeniny toxické, vyskytuje se v nich v mocenství Bi+3 a méně často jako Bi+5. Bismut se nerozpouští v neoxidujících kyselinách, protože je to ušlechtilý prvek. Snadno se však rozpouští především v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO3, H2O2, ...). Bismut je na vzduchu za laboratorní teploty stálý, v červeném žáru shoří namodralým plamenem na oxid bismutitý Bi2O3, za žáru se bismut slučuje s většinou prvků. Bismut tvoří s většinou kovů slitiny, které mají nízké teploty tání. Elementární bismut má největší diamagnetickou konstantu ze všech známých kovových prvků, značně vysoký elektrický odpor a vykazuje nejvyšší hodnotu Hallovy konstanty ze všech kovů. Společně se rtutí má nejnižší tepelnou vodivost ze známých kovových prvků. Po dlouhou dobu byl bismut 209Bi pokládán za stabilní, neměnný izotop, přestože to odporovalo teoretickým výpočtům stability atomových jader. Teprve v roce 2003 byl francouzskými atomovými fyziky ve Výzkumném institutu astrofyziky v Orsay podán důkaz, že bismut podléhá radioaktivní přeměně. Bismut je tedy nestabilním prvkem, který podléhá alfa rozpadu s poločasem přibližně 2×1019 let, což z něj činí jeden z nejpomaleji se přeměňujících přirozených radioizotopů. O bismutu jako o kovu podobném cínu se poprvé zmiňuje Baselius Valentinus v 15. století.", "question": "Jaká je barva bismutu?", "answers": ["bílé"]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Později se jejich cesty kvůli neshodám o vedení a budoucnosti školy rozešly. Co se týče dědiců, není žádný znám, ale předpokládá se, že to jsou Harry Potter a Neville Longbottom. Oba se totiž narodili 31. července o půlnoci, kdy je znamení lva nejsilnější. Nejmagičtější v tomto období je půlnoc. Památkou na Godrika Nebelvíra je meč posetý rubíny (Nebelvírův meč), který vyrobili skřeti, a který se zjeví a podaří vytáhnout z pochvy klobouku jen tomu, kdo patří do Nebelvíru a jen tehdy, potřebuje-li ho a prokázal-li hrdinství a odvahu. Díky tomu, že ho vyrobili skřeti, je unikátní zejména tím, že odolává všemu, co by mu mohlo ublížit nebo ho poškodit a nasává do sebe vše, co ho posilňuje. Je uložen v ředitelově pracovně a je to jediný předmět po zakladatelích Bradavic, ze kterého se nestal viteál. Na koleji studovali mimo jiné Neville Longbottom, Weasleyovi, Harry Potter Hermiona Grangerová nebo Albus Brumbál. === Zmijozel === Zmijozel (v originále Slytherin) byl založen Salazarem Zmijozelem. Salazar chtěl, aby se žáci vybírali jen z čistokrevných kouzelnických rodin, což vedlo k rozkolu mezi ním a ostatními třemi zakladateli. Nakonec Bradavice opustil, zanechal však po sobě památku v podobě Tajemné komnaty, kterou střežil Bazilišek a kterou směl v budoucnu otevřít jen jeho dědic. Autorka J. K. Rowlingová se pro jeho jméno pravděpodobně inspirovala portugalským diktátorem z let 1932 – 1968, Antóniu de Oliveira Salazarovi. Kolejními barvami Zmijozelu jsou zelená a stříbrná. Erbovním zvířetem je had. Kolejním duchem je Krvavý baron, který se stal duchem proto, aby mohl navždy být s milovanou Helenou Ravenclaw (Šedá dáma), kterou i zabil. Ředitelem zmijozelské koleje byl v letech 1981–1997 Severus Snape, po něm převzal ředitelské místo Horácio Křiklan, který byl ředitelem koleje již jednou, než odešel v roce 1981 na odpočinek. Zmijozel je často popisován jako \"kolej zlých čarodějů\", ve skutečnosti ne všichni ze Zmijozelu jsou zlí – vlastnostmi, které je spojují, jsou ctižádost a \"nebýt dobrý, když z toho neplyne zisk\". Všichni žáci Zmijozelu by měli být alespoň z jedné strany potomky čistokrevných kouzelnických rodin, avšak toto pravidlo není často dodržováno.", "question": "Jaké kolejní barvi má Zmijozel?", "answers": ["zelená a stříbrná"]}
{"title": "Pixel", "context": "Pixel (zkrácení anglických slov picture element, obrazový prvek; zkráceně px, někdy též pel) je nejmenší (bezrozměrná) jednotka digitální rastrové (bitmapové) grafiky. Představuje jeden svítící bod na monitoru, resp. jeden bod obrázku, charakterizovaný jasem a barvou, např. ve formátu RGB či CMYK. == Popis == Body na obrazovce tvoří čtvercovou síť a každý pixel je možné jednoznačně identifikovat podle jeho souřadnic. U barevných obrazovek se každý pixel skládá ze tří svítících obrazců odpovídajících základním barvám - červené, modré a zelené. Vzhledem k omezenému množství pixelů a omezené frekvenci vykreslování obrazu dochází při zobrazování na monitoru k celé řadě nežádoucích efektů. Mezi ně patří např. aliasing, moaré, neostrosti, mozaikové zkreslení, ztráta informací při zmenšování, zvětšování nebo otáčení obrazu apod. Velikost pixelu záleží na typu monitoru. U obvyklých analogových typů lze velikost pixelu měnit změnou rozlišení. LCD obrazovky naproti tomu mají počet fyzických pixelů (tzv. nativní rozlišení) zpravidla pevně vázaný na používané rozlišení (např. 1024×768 - standard XGA) a zobrazování jiného rozlišení u takového monitoru vede k určité deformaci obrazu, neboť \"počítačové pixely\" jsou přepočítávány a nerovnoměrně přerozdělovány na jiný počet \"fyzických pixelů\". V běžných režimech má obrazovka rozlišení od zhruba 640×480 po 1600×1200, někdy i více. U patnáctipalcového monitoru při rozlišení 1024×768 představuje velikost jednoho pixelu sotva 0,3 mm. Maximální možné rozlišení monitoru se uvádí v jednotkách \"bod na palec\" (zkratka DPI z anglického dots per inch). == Megapixel == 1 megapixel je přibližně 1 milión (220 = 1048576) pixelů. Zkráceně se značí Mpx, někdy nesprávně jen MP. Znamená nejen počet pixelů v obrázku, ale také (maximální) rozlišení digitálního fotoaparátu, počet citlivých buněk na obrazovém senzoru nebo počet obrazových buněk na digitálním displeji. Například fotoaparát s čipem 2048×1536 odpovídá přesně \"3 megapixelům\" (2048 × 1536 / 220 = 3). == Rozlišení displeje == Rozlišení (angl. resolution) monitoru nebo displeje je počet pixelů (nebo maximální rozlišení obrazu), které může být zobrazeno na obrazovce. Často se udává jako počet sloupců (horizontálně, \"X\"), které se uvádí vždy jako první, a počet řádků (vertikálně, \"Y\"). Momentálně (2018) jsou nejpoužívanější rozlišení: 1024×768 (XGA/XVGA, eXtended), 1280×800 (WXGA, Wide XGA, hlavně u notebooků), 1366x768 (hlavně u notebooků) 1600×1200 (UXGA, Ultra-eXtended) 1920x1080 FHD, Full HD nebo 1080p 2560x1440 QHD, QuadHD nebo WQHD", "question": "Jakou zkratkou se označuje digitální jednotka pixel?", "answers": ["px"]}
{"title": "Lucembursko", "context": "Z živočichů zde žijí jeleni, srnci, kanci, lišky, kuny, bažanti, různí draví ptáci, čápi a většina zvěře je chráněna. Východní část Oeslingu, kde se nachází turisticky atraktivní Malé lucemburské Švýcarsko, je součástí přírodního parku zasahujícího i do Německa. Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Esch-sur-Alzette, Echternach, Diekirch, Differdange, Dudelange a Sanem. Zajímavý je i Vianden s rozsáhlým románsko-gotickým hradem a domem spisovatele Viktora Huga. Podnebí země ovlivňuje Atlantský oceán, ale i kontinentální klima. Lucembursko patří do západoevropského kontinentálního klimatického regionu a tudíž zde nejsou žádné extrémní teploty. Průměrná lednová teplota přibližně 0 °C, v červenci se pohybuje okolo 17 stupňů. Úhrn ročních srážek činí 700 - 1000 mm, i když někde dosahuje až k 1200 mm. Klima Oeslingu je vlhčí a chladnější než klima Gutlandu. Nejtepleji je v údolí řeky Mosely, kde se pěstuje vinná réva. Lucemburk 103 641 obyvatel Esch-sur-Alzette 31 898 obyvatel Differdange 22 769 obyvatel Dudelange 19 292 obyvatel Pétange 16 762 obyvatel Sanem 14 832 obyvatel Hesperange 14 027 obyvatel Související informace naleznete také v článcích Politický systém Lucemburska a Politické strany v Lucembursku. Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda; země je jediným velkovévodstvím na světě. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštět parlament, podle výsledků voleb jmenovat vládu a doživotní členy Státní rady, schvalovat zákony a také má právo veta. Zákonodárným orgánem Lucemburska je jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na pět let. Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena z ministerského předsedy a dvanácti ministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nejvyšší soudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr. Občané starší osmnácti let mají povinnost účastnit se voleb vlády. Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Lucemburska. Země je rozdělena do 12 kantonů, které jsou dále rozděleny do celkem 105 komunit. Kanton Capellen - 10 obcí Kanton Clerf - 5 obcí Kanton Diekirch - 10 obcí Kanton Echternach - 8 obcí Kanton Esch an der Alzette - 14 obcí Kanton Grevenmacher - 8 obcí Kanton Lucemburk - 11 obcí Kanton Mersch - 11 obcí Kanton Redingen - 10 obcí Kanton Remich - 8 obcí Kanton Vianden - 3 obce Kanton Wiltz - 7 obcí Související informace naleznete také v článku Ekonomika Lucemburska.", "question": "Jakým politickým uskupením je Lucembursko?", "answers": ["konstituční monarchií"]}
{"title": "Zelená", "context": "Zelená barva patří mezi základní barvy při aditivním míchání (viz RGB), jejím doplňkem je fialová. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem zelené barvy červená.) Některé kultury (převážně v minulosti) nerozlišují mezi zelenou a modrou barvou. Mají na to jen jedno slovo, které se nově v angličtině nazývá grue. Zelená barva je symbolem přírody, neboť většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno přítomností chlorofylu. Ten silně absorbuje elektromagnetické záření v oblastech odpovídajících modré a červené barvě, což způsobuje, že odražené světlo se jeví zelené. Pro spojitost s přírodou symbolizuje zelená barva ekologická a environmentalistická hnutí, např. Greenpeace (zelený mír), jako Zelení se označují různé strany s ekologickým programem, nebo přímo členové Strany zelených. Ideologii těchto stran se říká zelená politika. V politice označení jako zelený postoj znamená široké spektrum ideologických zásad - mj. zohledňování ekologických nebo trvale udržitelných principů, pozitivní vztah k menšinám (náboženským, národnostním, sexuálním...) a respekt k odlišnostem, maximální zapojení občanů do procesů zasahujících jejich život a decentralizace moci (účastnická demokracie), nenásilí a pacifismus, přirozená skromnost jako základ udržitelného rozvoje.", "question": "Jakou barvu má linka A pražského metra?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Sněžka", "context": "V roce 1900 byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice. Stavba vysoká 18 metrů byla po 2. světové válce jedinou fungující meteorologickou stanicí ve střední Evropě. Stržena byla v osmdesátých letech 20. století. Na české straně Sněžky stála ještě nedávno zchátralá budova České boudy z roku 1868. Na jejím místě byla v letech 2005-2006 postavena nová Česká poštovna. Mezi lety 1899 a 2009 stála opodál budova původní poštovny, jež byla v červnu 2009 rozebrána a převezena na Javorovou skálu, kde byla posléze znovu sestavena. Jednalo se o nejvyšší místo v ČR, kde bylo možno získat poštovní razítko. Další stavbou je horní stanice sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou. Lanovka má dva úseky a do provozu byla uvedena v roce 1949. Podrobnější informace naleznete v článku Lanová dráha Pec pod Sněžkou - Sněžka. Lanová dráha na vrchol Sněžky funguje již od roku 1949. Původní lanovka měla podobu dvojsedačky, kde cestující seděli bokem ke svahu. Vyrobena byla švýcarskou firmou Von Roll. Cesta na vrchol trvala 20 minut. Od 21.12.2013 je v provozu nová kabinková dráha, která nahradila původní lanovou dráhu sedačkovou. Z Pece pod Sněžkou nyní kabinka pro čtyři osoby vyveze na vrchol až 250 návštěvníků za hodinu. Celá trasa sestává ze dvou lanovek, které mají mezistanici na Růžové Hoře. Kromě přepravy turistů slouží také k zásobování turistických chat na Růžové hoře a na Sněžce. Z polské strany vede sedačková lanovka z Karpacze na předvrchol Kopa, odkud je nutné pěšky dojít na Obří sedlo a vystoupat na Sněžku. Na Sněžku vede sedm základních pěších výstupů. Z Velké Úpy stoupá žlutá turistická značka po bývalé nosičské trase, kudy se na Sněžku nosily zásoby a stavební materiál.", "question": "Jaká je nejvyšší hora Česka?", "answers": ["Sněžka"]}
{"title": "Ústa a ústní dutina", "context": "Zároveň v nich dochází k promíšení potravy se slinami a trávicími enzymy v nich obsažených. Zvířecí ústní dutina je nazývána tlama nebo huba. Ústa (os) zahrnují ústní dutinu a struktury v ní umístěné - jazyk, zuby a další orgány které do dutiny ústí, tedy slinné žlázy. Dutina ústní (cavum oris) se otevírá ústní štěrbinou, která je ohraničena pysky (rty). Laterálně ohraničena tvářemi, proti dutině nosní je vymezena tvrdým a měkkým patrem. Vzadu přechází do hltanu. Sliznice tváří je u člověka hladká, ale u přežvýkavců tvoří kuželovité mechanické papily. Uprostřed na sliznici tvrdého patra je patrový šev a série nízkých valů (rugae), které brání vypadávání sousta z ústní dutiny. U některých živočichů na patře za řezáky ústí řezákový průchod, spojený s Jacobsonovým orgánem. Na boční stěně jsou krční mandle. Potrava požívaná člověkem se pomocí žvýkání a kousání mísí se slinami, které obsahují enzym ptyalin (amyláza). Tento rozkládá škroby na dextriny, za určitých podmínek až na maltosu. Jazyk - největší orgán v dutině ústní. Je velice pohyblivý a spolupracuje při polykání potravy a tvorbě řeči. Zejména na něm jsou soustředěny chuťové receptory. Chrup - skládá se z 32 zubů stálého chrupu a 20 zuby u dočasného chrupu. Zuby dočasného chrupu se prořezávají od 6 do 24 měsíce a setrvávají do 6 roku - je to však individuální. Jejich sklovina je nejtvrdší strukturou lidského těla. Chrup slouží k porcování a rozmělňování potravy a mluvení. Korunka je vyčnívající část zubu, která se zužuje do krčku, který je v dásni a dále do kořene, který je v zubním lůžku. Na hrotu kořene je zub zakončen otvorem, z kterého vedou cévy a nervy. Základní součástí zubu je zubovina, která je na korunce potažena sklovinou a na kořeni potažena tmelem a ozubicí. Druhy zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Vyústění slinných žláz - exokrinní žlázy, jejichž výměšky obsahují trávicí enzymy. Ústní ústrojí Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústa a ústní dutina ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo ústa ve Wikislovníku", "question": "Jaká dutina tvoří počátek trávicí soustavy většiny živočichů?", "answers": ["ústní"]}
{"title": "Nicolás Maduro", "context": "Nicolás Maduro Moros (* 23. listopadu 1962 Caracas) je venezuelský politik, který se 8. března 2013, po smrti prezidenta Cháveze stal prozatímním prezidentem země, a posléze řádně zvoleným prezidentem. Původně pracoval jako řidič autobusu, poté se stal odborovým předákem. V politice je od roku 1999 – nejdříve jako poslanec, pak předseda parlamentu, ministr zahraničních věcí a nakonec jako viceprezident. Někdejší viceprezident složil přísahu na mimořádném zasedání Národního shromáždění v Caracasu; opozice však schůzi bojkotovala. Prezidentem se stal na základě faktu, že zesnulý Hugo Chávez nepřísahal k 4. prezidentskému období, a proto z právního hlediska byla doba jeho smrti považována stále za 3. prezidentské období. V případě, že prezident zemře, nebo odstoupí během posledních 2 let svého mandátu, pozici prezidenta přejímá viceprezident a to do svolání legitimních voleb. Po složení prezidentské přísahy oznámil, že požádal o okamžité vyhlášení prezidentských voleb. Ty se podle ústavy mají uskutečnit do 30 dnů po prezidentově smrti. Maduro kandidoval v následných prezidentských volbách, konaných 14. dubna 2013. Socialisté chtěli využít odkazu masově oblíbeného Cháveze, který Madura v posledním veřejném vystoupení označil za svého nástupce. Na jeho stranu se navíc po Chávezově smrti postavila armáda, které ústava zakazuje hrát jakoukoli roli v politice. Maduro nakonec vyhrál velice těsně, získal 50,66 %. Jeho protivník Henrique Capriles výsledky prohlásil za zfalšované. Od března 2017 čelí Maduro masovým demonstracím, stále však má podporu armády. Protesty si již vyžádaly několik mrtvých a desítky zraněných. Podnětem pro tuto vlnu demonstrací byl kromě hyperinflace, nedostatku potravin a vysoké zločinnosti pokus nejvyššího soudu (nakloněného Madurovi) převzít pravomoci parlamentu. Opozice pak Madura označila za diktátora. Během 48 hodin soud pod tlakem od svého rozhodnutí ustoupil. V červenci 2013 si Maduro po dvacetiletém vztahu vzal generální prokurátorku Cilii Floresovou, která byla v dobách prezidentství Huga Cháveze dlouhou dobu ministryní zahraničí. Stala se také první ženou v zemi, která zastávala funkci předsedkyně venezuelského Národního shromáždění. V této funkci v srpnu 2006 nahradila právě Madura poté, co byl jmenován ministrem zahraničí. Z předchozího manželství má Floresová tři děti, Maduro jedno. Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolás Maduro Moros ve Wikimedia Commons Zpráva Venezuela má nového prezidenta ve Wikizprávách", "question": "Který politik zvítězil v prezidentských volbách 2013 ve Venezuele?", "answers": ["Nicolás Maduro Moros"]}
{"title": "Jamajka", "context": "Poté, co Port Royal zničilo v roce 1692 zemětřesení, založili Britové Kingston. Ten se stal nejdůležitějším obchodním centrem. V roce 1907 opět zničilo zemětřesení a následný požár mnoho městských budov. Mezi moderními budovami se přesto dochovalo několik architektonických památek, například na východním okraji leží pevnost ze 17. století obehnaná příkopem. Hlavním a největším městem je Kingston na severovýchodě ostrova (17°59'N 76°48'W). Na Jamajce žije okolo 2700000 obyvatel. Hustota zalidnění je 249 obyvatel na km čtvereční. Obyvatelé Jamajky jsou převážně černoši a mulati. Na Jamajce existují také malé menšiny Indů, Číňanů, Libanonců a bělochů. V roce 2001 více než 60 % obyvatel nemělo doma ani kohoutek s pitnou vodou, 23,7 % se muselo dělit o záchod s ostatními rodinami. V roce 2007 byla nezaměstnanost na Jamajce na 35 %, v některých městských částech dokonce na 57 %. Zvláštní komunitu ve vnitrozemí tvoří Maroonové - potomci uprchlých otroků, kteří si v hornatém vnitrozemí ostrova udrželi až do 19. století faktickou nezávislost. Maroonové udrželi svou svrchovanou vládu a tradice včetně jazyka, hudby, tance, řemesel, náboženských rituálů a znalostí léčivých rostlin. Britové, kteří je nemohli porazit, s Maroony podepsali roku 1739 mírovou smlouvu, která uznala nezávislost Maroonů, ale zároveň zakazovala další přijímání uprchlých otroků do maroonských komunit a byla dohodnuta povinnost Maroonů vracet otroky jejich britským pánům.", "question": "Žije na Jamajce více než 5 milionů obyvatel?", "answers": ["Na Jamajce žije okolo 2700000 obyvatel."]}
{"title": "Šanghaj", "context": "Šanghaj (上 Šang-chaj, pinyin: shà hǎ) je s více než 20 miliony obyvatel nejlidnatější město Číny a významné hospodářské centrum této země. Rozkládá se při ústí řeky Jang-c'-ťiang do Východočínského moře a od roku 2004 vystřídalo s ročním obratem nákladu 380 milionů tun Rotterdam na pozici největšího kontejnerového přístavu světa. Šanghaj náleží mezi čtveřici měst se zvláštním statutem, která jsou v rámci ČLR postavena na roveň provinciím. Název města je tvořen znaky \"nahoře/vzhůru\" a \"moře\" a lze jej vykládat jako \"nad mořem\" nebo \"směřující k moři\", nicméně jeho původ a přesný výklad je nejasný. V čínštině se pro Šanghaj užívá též zkratek Chu (TZ: 滬, ZZ: 沪, Hù) a Šen (申, Shē). Šanghaj se rozkládá jižně od ústí Jang-c'-ťiang do moře, podél řeky Chuang-pchu, která má v těchto místech šířku kolem 400 m. Terén v centru města je velmi plochý, průměrná nadmořská výška činí 4 m. Velkým problémem je dopravní hluk a silné znečištění vzduchu i vodních toků - Šanghaj je na 4. místě mezi městy s nejznečištěnějším ovzduším na světě. Městskou květinou je magnólie (Magnolia denudata). Klima je subtropické se zimními teplotami v rozmezí -1° až 8°, v létě pak teploty dosahují 28° až 35° a vlhkost vzduchu nepříjemně stoupá přes 80%. Průměrná roční teplota činí 15,3 °C; roční úhrn srážek 1 135 mm, z čehož největší část spadne od května do září. Za rok se v průměru vyskytne 110 dnů s deštěm. Nejvhodnější období k návštěvě nastává na sklonku jara a počátkem podzimu. První zmínka o místě - tehdy zvaném Chua-tching (華) - pochází z období dynastie Sung (960), záhy se zde rozvinul přístav, který si roku 1074 vysloužil zřízení vlastního berního úřadu. Roku 1553 bylo město opatřeno hradbami na ochranu proti pirátům. I když počet obyvatel časem vzrostl ke 200 000 a kromě obchodu se ve městě rozvíjela textilní výroba, zůstávala Šanghaj přístavem pouze oblastního významu. Situace se změnila v 19. století, kdy strategická poloha při ústí největší čínské řeky učinila ze Šanghaje jedno z hlavních středisek obchodu se Západem.", "question": "Na kolikátem místě mezi městy s nejznečištěnějším ovzduším na světě je Šanghaj?", "answers": ["4"]}
{"title": "AZ Tower", "context": "Železobetonová konstrukce věže s charakteristicky prolomenou fasádou, obsahující kancelářské prostory a apartmány, měla původně dosahovat výšky 85 m. Po změně projektu byla realizována do výšky 109,5 m, díky ocelové konstrukci dosáhla výšky 111 m. Anténa na vrcholu dosahuje do výšky 116 m.Objekt byl projektován se zřetelem na ohleduplnost k životnímu prostředí (využití geotermálního tepla a akumulace hlubokými pilotami apod.). V železobetonové věži se nachází kanceláře a v posledních sedmi podlažích apartmány. Včetně třípodlažní podnože je zde celkově 17 000 metrů čtverečních obchodních, kancelářských a rezidenčních ploch.Podle záměru stavba budovy měla být dokončena 25 měsíců od zahájení, tedy v květnu 2013. Již 27. března 2013 bylo oznámeno dokončení samotné stavby, s předpokladem pokračování dokončovacích prací v interiéru, v dubnu a květnu následovala kolaudace, po ní, 21. května, den otevřených dveří. AZ Tower byl slavnostně otevřen 26. června 2013. Svou výškou překonal do té doby nejvyšší budovu Brna, Spilberk Tower B. == Hodnocení == V dubnu 2014 byl mrakodrap jmenován jednou ze Staveb roku 2013 Jihomoravského kraje v kategorii nejlepší stavba občanské vybavenosti.V červnu 2014 se umístil na 9. místě v mezinárodní soutěži Emporis Skyscraper Award pro rok 2013. Soutěž vyhlašovaná od roku 2000 hamburskou společností Emporis hodnotí funkčnost a vzhled objektů vyšších než sto metrů. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Související články === Seznam nejvyšších budov v Brně Seznam nejvyšších budov v Česku === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu AZ Tower ve Wikimedia Commons Oficiální stránky", "question": "Jak se jmenuje nejvyšší budova Česka?", "answers": ["AZ Tower"]}
{"title": "Kurzor", "context": "Kurzor (karet) je ukazatel na počítačovém monitoru. Ukazuje místo, na kterém bude počítač reagovat na vypsání znaku nebo stisk tlačítka počítačové myši, touchpadu apod. Přesněji, kurzor označuje ukazatel počítačové myši (touchpadu, apod.), zatímco karet je ukazatel klávesnice. Většinou se ale oba pojmy chybně slučují do slova kurzor (místo karetu se někdy používá též textový kurzor). == Karet (při editaci textu) == Podoba karetu může vyjadřovat, jestli je textový editor ve vkládacím nebo přepisovacím režimu. Ve vkládacím režimu je nový znak vložen na pozici karetu. V přepisovacím režimu vložený znak přepíše znak na pozici karetu nebo následující znak (je-li karet mezi znaky). Grafické uživatelské rozhraní používá v textových editorech typicky svislou čárku mezi znaky, která může trvale svítit nebo blikat (viz první obr. vpravo). Textové uživatelské rozhraní neumožňovalo zobrazit další znak mezi dvěma sousedními znaky, a proto se používal na příkazovém řádku znak podtržítka (viz druhý obr. vpravo). === Obousměrný text === Karet ve tvaru svislé čárky může vyjadřovat směr vkládání textu v prostředí, kde je možný tok textu směrem vpravo i směrem vlevo. V takovém případě je svislá čárka doplněna uprostřed malou šipkou v aktuálním směru vkládání textu. == Kurzor počítačové myši == Kurzor počítačové myši vyjadřuje její pozici a podle toho, nad kterým místem se nachází, se mění akce po kliknutí na tlačítko myši. Aktivní bod (anglicky hotspot) je bod na kurzoru myši, který se použije při kliknutí na tlačítko myši. Aktivní bod je obvykle vrchol šipky, ale může to být obecně jakékoliv místo kurzoru (např. u přesýpacích hodin je to jejich zúžený střed). Grafické uživatelské rozhraní používá typicky ukazatel myši ve tvaru šipky. Kurzor myši se může v závislosti na akci, která proběhne po kliknutí, měnit:", "question": "Jak se nazývá ukazatel klávesnice?", "answers": ["karet"]}
{"title": "Československé perutě v RAF", "context": "Činnost příslušníků československého letectva v jednotkách britské Royal Air Force během druhé světové války hrála důležitou roli v boji proti německému nacismu; o to smutnější je osud a pronásledování těchto vojáků v komunistickém Československu, kterým se doma dostalo uznání až po roce 1989. Celkem československými perutěmi RAF prošlo 2500 mužů. == Odchod do odboje == Odchod do zahraničního odboje nebyl jednoduchý. Mnozí letci byli iritováni počátečním sklonem části velení, pozitivně reagovat na nabídku maršála Hermanna Göringa k převzetí asi 1 500 pilotů a jiných specialistů do německého letectva po zřízení protektorátu (podle některých pramenů mělo dokonce dojít k prvním převodům strojů a posádek do Německa). Druhým důvodem bylo provedení útěku. Mnoho letců odešlo nejprve do Polska, ovšem polské úřady nejevily ochotu případ řešit (většina vojáků byla pak převedena do Francie, kde vstoupili do cizinecké legie, aby mohli být přijati do francouzské armády). Počátkem srpna 1939 si i polská vláda uvědomovala nebezpečí, které jí hrozilo od nacistického Německa, proto byla část pilotů, která dosud neodešla do Francie, přijata do polského letectva. Avšak jejich bojové vystoupení bylo velmi krátké, rychlá porážka Polska znamenala brzké ukončení jejich činnosti. Někteří piloti ustoupili se svými polskými kolegy do Rumunska, odtud se dostali na Střední východ a dále do Francie, jiní se dostali do Sovětského svazu, kde byli nejdříve internováni, ovšem po intervenci československých orgánů v zahraničí byli přesunováni k jednotkám ve Francii, později ve Velké Británii. Po obsazení Polska zůstala jedinou cestou pro české emigranty na západ trasa z Protektorátu přes Slovensko a Maďarsko, kde však při jejich dopadení hrozilo vydání Němcům. Do bezpečí se čeští letci i vojáci dostali až při překročení hranic tehdejší Jugoslávie, kde působil československý konzul, který zajišťoval jejich převoz do Bejrútu a Libanonu, odkud pokračovali směrem do Francie a posléze do Velké Británie. == Francie 1939 - 1940 ==", "question": "Kolik mužů prošlo československými perutěmi RAF?", "answers": ["2500"]}
{"title": "Organizace spojených národů", "context": "Organizace spojených národů (anglicky United Nations), zkráceně OSN (UN), je mezinárodní organizace, jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa – k březnu 2016 má 193 členských států. Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny OSN. OSN byla založena 24. října 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR a významné podpory Rockefellerova fondu. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně. Cílem OSN je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné. Dalšími hlavními orgány OSN jsou Ekonomická a sociální rada OSN - ECOSOC, Poručenská rada OSN, Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník OSN. V roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru. Již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988). Podrobnější informace naleznete v článku Rada bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Egypt (2017. ), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016).", "question": "Kdy byla založena OSN?", "answers": ["24. října 1945"]}
{"title": "Čingischán", "context": ", Chubilaj, Budžek), Velký chán 1259-1294 a zakladatel dynastie Jüan v Číně, Möngke, Velkým chánem 1251-1259, a Hulagu, zakladatel říše ílchánů v Persii Díky moderním metodám genetického výzkumu bylo objeveno, že v současnosti žije asi 16 milionů nositelů jeho genů, tedy jeho přímých potomků. V rámci objektivity je nutné dodat, že původcem genetického znaku, tzv. hvězdicové aeoly může být i jeho otec, popř. děd, což by bylo možné definitivně rozhodnout po získání genetického materiálu, který by prokazatelně pocházel z jeho ostatků. Vzhledem k jeho životopisu je však rozšíření znaku Temüdžinem téměř jisté (měl asi 600 oficiálních konkubín). Jeho hrob však dosud nalezen nebyl. Tajná kronika Mongolů (někdy uváděna jako Tajná historie Mongolů či Tajná zpráva Mongolů) - historie Čingischánovy rodiny a jeho života. Byla dokončena v červenci roku 1228 a je nejcennějším autentickým spisem o Čingischánovi a jeho době. U nás vydaná u vydavatelství SNK Praha v roce 1955, přeložená dr. Pavlem Pouchou. Čingischán (Genghis Khan), USA 1966, Režie: Henry Levin; Hrají: Omar Sharif (Temüdžin), Françoise Dorléac (Bortei), Stephen Boyd, James Mason Mongol (М), Kazachstán 2007, Režie: Sergei Bodrov; Hrají: Tadanobu Asano (Temüdžin), Amadu Mamadakov, Honglei Sun, Ying Bai Mongolská říše Kublaj Batú Tamerlán Chán Kagan Černá smrt", "question": "Jak se původně jmenoval Čingischán?", "answers": ["Temüdžin"]}
{"title": "Kočka domácí", "context": "Dlouhosrsté kočky línají po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti. Na zbarvení srsti se podílí devět lokusů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu; B, který ovlivňuje plné černé zbarvení; C, který řídí plné zbarvení či odznaky; D, který řídí případné ředění. barvy; I, inhibitor zbarvení chlupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky. Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek pigmentu. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro habešské kočky, mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením ocicatů a egyptských mau. Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční duhovce, vzniká siamské a barmské zbarvení. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči barmských koček jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný tonkinské zbarvení. Související informace naleznete také v článku Anatomie kočky domácí. Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon. Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi.", "question": "Kolik svalů má dospělá kočka?", "answers": ["512"]}
{"title": "Nikolaj Vasiljevič Gogol", "context": "Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Н В Г, ukrajinsky М В Г, Mykola Vasyľjovyč Hohoĺ (20. březnajul./ 1. dubna 1809greg., Soročynci, dnes Velyki Soročynci, Poltavská. oblast – 21. únorajul./ 4. března 1852greg., Moskva) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnázia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel.", "question": "Ve kterém městě se narodil ruský spisovatel N. V. Gogol?", "answers": ["Velyki Soročynci"]}
{"title": "Barva diamantů", "context": "Barva diamantů je v přírodě velmi různá. V případě, že diamant vznikl za dokonalých podmínek, je bezbarvý. Bezbarvost u diamantů je vysoce ceněna, na rozdíl od ostatních drahokamů, kde je naopak nežádoucí. V přírodě se můžeme setkat s celou škálou barev. Od bezbarvých diamantů, přes lehce zažloutlé, až k oranžovým, růžovým, fialovým, modrým nebo i extrémně vzácným červeným kamenům. == Vznik zabarvení == Barva diamantu je závislá na jeho složení. Chemicky naprosto čistý diamant je bezbarvý. Další barvy diamantu jsou závislé na stopovém množství ostatních prvků, které diamant obsahuje. Např. ve šperkařství často používané, lehce nažloutlé diamanty Kapské série, obsahují příměsi dusíku. Na barvu diamantu má také vliv deformace krystalové mřížky (abstrakce, jež popisuje polohu částic v krystalu). == Určování barvy == Barva diamantu se posuzuje dle barevné stupnice GIA (Gemological Institute of America), která diamanty dělí dle barev za pomocí písmen abecedy od D po Z. Písmeno D označuje naprosto bezbarvé diamanty (prvotřídně bílé+).", "question": "Jaký je diamant v případě, že vznikl za dokonalých podmínek?", "answers": ["bezbarvý"]}
{"title": "Měsíc", "context": "Nemá jiné formální jméno než \"měsíc\" (odborně Měsíc), i když je občas básnicky nazýván Luna (slovanský a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se podle jména starořecké bohyně Měsíce Seléné používá k odkazu na Měsíc též kmene selene nebo seleno (selenocentrický, Selenité, atd.). Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3476 km. Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí. Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce (\"přivrácená strana\") je stále obrácená k Zemi. Druhou, \"odvrácenou stranu\", z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých částí poblíž okraje disku, které mohou být příležitostně spatřeny díky libraci. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii, až došlo k rezonanci oběhu a rotace (vázané rotaci).", "question": "Kdo byli první lidé na Měsíci?", "answers": ["Neil Armstrong a Edwin Aldrin"]}
{"title": "Kalifornie", "context": "Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 37 253 956 obyvatel, v roce 2014 to již bylo přibližně 38 340 000 obyvatel. Je to také nejvíc urbanizovaný stát USA, ve městech v roce 2010 žilo 95 % obyvatel Kalifornie. Hustota zalidnění je 95 obyvatel na čtvereční kilometr. Nejpočetnější skupinou obyvatel jsou Hispánci, následovaní bělochy, Asiaty a černochy. Kalifornie prošla v průběhu posledních padesáti let významnou demografickou proměnou. Zatímco v roce 1960 tvořili asi 90 % obyvatel nehispánští běloši, dnes je to pouhých 38,8 % (k roku 2014) a kvůli nízké porodnosti jen 26 % všech novorozenců (k roku 2008). V roce 2014 se stali nejpočetnější skupinou obyvatel Hispánci. Hlavním důvodem je jednak jejich vysoká porodnost, jednak imigrace z Mexika a latinské Ameriky. Nejrozšířenější náboženství je římskokatolické. Velkým problémem Kalifornie je kriminalita. Mnoho přistěhovalců z chudého amerického jihu, či ilegálních imigrantů, se velice obtížně začleňuje do majoritní společnosti. To vede k nárůstu kriminality a spotřeby drog. V Los Angeles je mnoho čtvrtí (ghett) proslulých zločinem, prodejem drog a prostitucí. Významná sídla: hlavní město: Sacramento (502 743 (2007) obyvatel), největší město: Los Angeles (3 694 820 obyvatel), další významná města: San Diego (1 223. 400), San José (925 000), San Francisco (776 773), Fresno (427 652), Oakland (399 484), Santa Ana (. 337 977). 57,6 % Bílí Američané (nehispánští běloši 40,1 % + běloši hispánského původu 17,4 %) 6,2 % Afroameričané 1,0 % Američtí indiáni 13,0 % Asijští Američané 0,4 % Pacifičtí ostrované 17,0 % Jiná rasa 4,9 % Dvě nebo více ras Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 37,6 % populace. Mottem státu je \"Eureka\", květinou sluncovka kalifornská, stromem sekvoj vždyzelená, ptákem křepel kalifornský a písní I Love You, California.", "question": "Jaké je hlavní město třetího největšího státu USA?", "answers": ["Sacramento"]}
{"title": "The New York Times", "context": "Předseda společnosti je Arthur Ochs Sulzberger Jr., jehož rodina má list pod kontrolou od roku 1896. Motto, které je vytištěno v levém horním rohu na přední straně: \"All the News That's Fit to Print\". Noviny jsou organizovány do sekcí: News (novinky), Opinions (názory), Business (podnikání), Arts (umění), Science (věda), Sports (sport), Style (styl), and Features (reportáže). Times zůstal s osmisloupcovým formátem několik let poté, co většina novin přešla na šest sloupců a byly to jedny z posledních novin, které přijaly barevné fotografie. Webová stránka New York Times byla v prosinci 2008 nejpopulárnějšími americkými on-line novinami, za uvedený měsíc měla více než 18 milionů návštěvníků. == Historie == New York Times byl založen 18. září 1851 kanadským novinářem a politikem Henrym Jarvis Raymondem, druhým předsedou republikánského národního výboru a bývalým bankéřem Georgem Jonesem jako New-York Daily Times. Byly prodávány za cenu jednoho centu za kopii, zahajovací vydání se pokusilo řešit různé spekulace o jeho záměrech a postojích, které předcházely jeho vydání. List změnil svůj název na The New York Times v roce 1857. Noviny byly původně vydávány každý den až na neděli, ale 21. dubna 1861 vzhledem k poptávce po denním zpravodajství z občanské války, Times, spolu s dalšími významnými deníky začal vydávat nedělní vydání.", "question": "Kdo založil New York Times?", "answers": ["Henrym Jarvis Raymondem"]}
{"title": "Křest", "context": "Z toho vyplývá, že člověk, který chce podstoupit křest vydává svůj život do služby Ježíši Kristu. Současně 16. verš sděluje, že kdo věří v Krista již nehřeší (nebude dále hřešit). === Symbolika křtu === Symbolika křtu v křesťanství odkazuje na víru, že křest není pouze symbolickým ponořením do Kristovy smrti a vzkříšení, ale skutečnou nadpřirozenou proměnou, která má svou paralelu v příběhu Noema či Mojžíše a projití Izraelitů Rudým mořem. Křest je proto podle této víry nejen očištěním, ale také smrtí a vzkříšením spolu s Kristem. Ve většině církví získává při křtu neofyta (tedy pokřtěný člověk) nové jméno, které symbolizuje nový život ve víře. === Svátost === Křest je tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi. V některých církvích probíhá křest krátce po narození, v jiných až ve věku, kdy se očekává schopnost rozpoznat význam křtu. Jindy jsou možné obě možnosti a záleží na rozhodnutí rodičů. === Křty za mrtvé === Některé současné církve a křesťanské skupiny a společenství na pomezí křesťanství v minulosti praktikovaly nebo dnes praktikují křty za mrtvé. Většina křesťanských společenství však praktikuje pouze křty pro živé. === Vzájemné uznávání křtů === Z právního hlediska je křest vstupem do určité církve. Podle toho, v jaké církvi a ritu člověk křest podstoupí, k té církvi a ritu náleží a platí pro něj zákoník té dané církve. Pro velký význam křtu je mezi církvemi, které jsou členy ekumenické rady církví, ustálená praxe, že si křest navzájem uznávají, pokud byl vykonán ve víře v Trojjediného Boha. Vychází to i z všeobecného přesvědčení, že křest může být svou povahou udělen/přijat jen jednou, neboť jeho platnost je trvalá a nelze ji nikdy zrušit.", "question": "Mají všechny církve shodný počet svátostí?", "answers": ["Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi."]}
{"title": "Zemětřesení", "context": "Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí – např. z neustálých pohybů zemských desek – podél zlomů. Větší zemětřesení se proto obvykle vyskytují v těch oblastech světa, kterými významné zlomy procházejí (západní pobřeží Ameriky, východní Asie a ostrovy mezi ní a Austrálií, Kavkaz, Turecko a Írán, Středomoří atd.) Studiu zemětřesení se věnuje geofyzika konkrétně její součást seismologie. Místo vzniku zemětřesení se nazývá ohnisko neboli hypocentrum, jeho kolmý průmět na zemském povrchu se nazývá epicentrum. K vyjádření síly otřesů se používají dvě rozdílné veličiny, magnitudo a makroseismická intenzita. Magnitudo se určuje z maximální výchylky seismometru, zatímco makroseismická intenzita se určuje ze statistického vyhodnocení účinků zemětřesení na osoby, budovy a krajinu. Každé zemětřesení je charakterizováno jednou hodnotou magnituda, ale více hodnotami makroseismické intenzity v závislosti na poloze vůči hypocentru. Například zemětřesení v rakouském Ebreichsdorfu 11. července 2000 mělo magnitudo 4,8 a makroseismickou intenzitu v epicentru VI stupňů EMS-98, v Brně bylo pocítěno jako IV. stupeň EMS-98. Zemětřesení způsobuje pohyb litosférických desek. Slabá zemětřesení, která člověk buď vůbec nepocítí, nebo která se projeví na nestabilních předmětech v domácnosti (skleničky na policích, lustr, hodiny na stole), jsou velmi častá i v seismicky klidnějších oblastech – např. seismické roje v západních Čechách mohou vést až k lehkému popraskání zdí, na Ostravsku dochází často k slabým otřesům v souvislosti s důlní činností. Zemětřesení mohou způsobovat i vodní nádrže a přehrady. Velká a nízkofrekvenční zemětřesení (LFE) mohou spouštět slapové síly. Silnější zemětřesení jsou pak vázána většinou na aktivní tektonické oblasti a jejich výskyt je méně častý, avšak celosvětově nejde o výjimečný úkaz. Jednou za několik let však dojde k silnému zemětřesení v nejchudších státech světa, které může připravit o život stovky či tisíce lidí a způsobí mnohamiliardové škody na majetku. Podmořská zemětřesení pak mohou vyvolat také velmi ničivé vlny tsunami.", "question": "Jak se nazývá místo vzniku zemětřesení?", "answers": ["ohnisko neboli hypocentrum"]}
{"title": "Zoologická zahrada", "context": "Mezi hlavní cíle moderních zoologických zahrad patří chov a rozmnožování ohrožených druhů živočíchů a programy na jejich zpětné vysazování do přírody. Významným propagátorem této úlohy zoo byl Gerald Durrell, v Česku Josef Vágner, Zdeněk Veselovský. Mezi hlavní úspěchy zoologických azhrad patří záchrana druhů živočichů, vyhubených v přírodě, jeź se podAřilo zachránit jen díky chovu v zajeí. Patří k nim např. kůň Převalského, zubr, jelen milu, přímorožec arabský a šavlorohý, z ptáků berneška havajská, bažant mandžuský, ibis skalní nebo hrdilčka sokorská. Samozřejmostí je vedení plemenných knih ohrožených druhů. Zahrady ovšem nadále slouží i ke vzdělávacím, výzkumným, rekreačním a estetickým účelům. Jednou z nejznámějších českých zoo je Zoologická zahrada Praha. Chová přes 600 druhů zvířat, z nichž typický je kůň Převalského, kterého má zahrada i ve znaku a jehož celosvětovou plemennou knihu vede. Dalšími atraktivními zvířaty jsou sloni, tygři, lachtani, tučňáci a gorily, v poslední době i varani komodští nebo gaviálové. Na věhlasu pražské zoo mají zásluhy především tři ředitelé: Jiří Janda - její zakladatel a první ředitel, který se 30 let snažil o založení zoo v Praze Zdeněk Veselovský - dlouholetý ředitel, který se i přes těžké podmínky v dobách socialismu zasloužil zejména o její ohlas v odborném světě Petr Fejk - zasadil se o výraznou modernizací zoologické zahrady a její zatraktivnění pro návštěvníky (nové typy výběhů, zlepšený vzhled pavilónů) Související informace naleznete také v článku Seznam zoologických zahrad v Česku. Nejstarší zoologická zahrada na českém území je zoo Liberec, která byla založena v roce 1919.", "question": "Kdo byl v 70. letech 20. století ředitelem ZOO Dvůr králové?", "answers": ["Josef Vágner"]}
{"title": "Katarální horečka ovcí", "context": "Katarální horečka ovcí (anglicky Blue tongue disease) je nekontagiózní virové onemocnění ovcí a dalších domácích a divoce žijících přežvýkavců. Onemocnění je způsobeno virem Bluetongue virus z čeledi Reoviridae a je přenášeno krevsajícím hmyzem, konkrétně tiplíky (Culicoides). Nákaza se projevuje horečkou, záněty a otoky hlavy, víček, uší a všech sliznic. Zejména na sliznici dutiny ústní se objevují krváceniny a vředy. Člověk není k tomuto onemocnění vnímavý. Katarální horečka ovcí byla poprvé popsána koncem 18. století v Jižní Africe po importu jemnovlnných plemen ovcí z Evropy. Onemocnění bylo nazýváno mj. \"pseudo-slintavka a kulhavka\", \"bolavá tlama\" apod. Anglický název \"bluetongue\" je odvozen od cyanózy jazyka, ke které dochází u vážněji postižených ovcí. V roce 1924 se katarální horečka poprvé objevila mimo africký kontinent, a sice na Kypru, v roce 1944 byl výskyt potvrzen v Izraeli, v Severní Americe ve státě Kalifornie byl virus izolován v roce 1952, v roce 1959 se nemoc objevila v Pákistánu, v roce 1964 v Indii, v roce 1977 v Austrálii, v roce 1978 byl virus zjištěn v Brazílii. V roce 1979 byla poprvé diagnostikována v Číně. Až do nedávné doby byla katarální horečka ovcí, i přes svoje celosvětové rozšíření, omezená výskytem vektora na zeměpisné šířky přibližně od 40° s.š. do 35° j.š. a v Evropě se vyskytovala jen sporadicky. V roce 1998 se začala tradiční hranice výskytu posouvat severněji a bluetongue se pravidelně objevovala ve Středozemí. V roce 2006 se nemoc zcela nečekaně objevila v Nizozemsku, Belgii, Německu, Francii a Lucembursku, záhy se rozšířila do Velké Británie, Dánska, Švýcarska, České republiky, Rakouska, Maďarska, Norska a Švédska. Epizoocie probíhající v těchto zemích byla nebývalého rozsahu a způsobila velké ztráty v populacích ovcí, ale také skotu, u kterého katarální horečka ovcí dosud probíhala většinou inaparentně. Původcem katarální horečky ovcí je bluetongue virus (BTV) - RNA virus z rodu Orbivirus, čeledi Reoviridae. Je to neobalený virus o velikosti cca 90 nm, jehož genom tvoří 10 segmentů dvojvláknité RNA. Virová partikule je tvořena sedmi strukturálními proteiny (VP1 - VP7) a v infikované buňce jsou syntetizovány čtyři nestrukturální proteiny (NS1 - NS3, NS3A). V roce 2008 bylo uznáváno celkem 24 sérotypů BTV, ale stejného roku se ve Švýcarsku objevil nový, bluetongue viru podobný virus, tzv. Toggenburg orbivirus, který představuje možný 25. sérotyp BTV. a v roce 2010 byl popsán 26. sérotyp v Kuvajtu.", "question": "Čím je způsobena katarální horečka ovcí?", "answers": ["virem Bluetongue virus z čeledi Reoviridae"]}
{"title": "Bible", "context": "Nejstarší překlady byly pořízeny již ve starověku, od období humanismu se studují původní biblické jazyky a klade se důraz na přesnost a věrnost biblických překladů. Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3. století před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad bible, tzv. Septuaginta (lat. sedmdesát podle legendárního počtu 72 překladatelů). Nejdůležitějším latinským překladem byla tzv. Vulgata, jejímž autorem byl svatý Jeroným na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu. Ke známým překladům z původních jazyků patří díla protestanských teologů z období reformace, německý překlad Martina Luthera, francouzský překlad Jana Kalvína (Ženevská bible), česká Bible kralická, italský překlad Giovanniho Diodati či anglická (anglikánská) Bible krále Jakuba. Katolická církev zůstala věrná revidovanému textu Vulgaty. V dnešní době se vydávání bible ve velkém měřítku věnují Mezinárodní biblická společnost (IBS) a Wycliffovi překladatelé bible (WBT). Jen tyto dvě organizace vydávají bibli nebo její část ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Potřeba nových překladů vyplývá ze skutečnosti, že každý jazyk podléhá změnám. Překlady se také liší podle svého zaměření, některé se například snaží text co nejvíce přiblížit dnešnímu čtenáři, jiné přihlížejí k tradičním překladům nebo se snaží o překlad odpovídající co nejvěrněji struktuře původních jazyků. Podrobnější informace naleznete v článku České překlady bible. Významným počinem byl překlad části Písma (evangelií) do staroslověnského jazyka sv. Konstantinem a Metodějem během jejich velkomoravské mise (počátek 862), ke kterému se zachovala předmluva (Proglas). Z tohoto překladu vychází česká překladatelská tradice. Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady z Vulgaty – např. Bible leskovecko-drážďanská (1360) či Bible olomoucká a Bible třeboňská. Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická (\"Šestidílka\", 1579–1594, poslední revize z roku 1613), první český překlad z původních jazyků.", "question": "Jak se souhrnně nazývá soubor knih, které křesťané považují za posvátné?", "answers": ["Bible"]}
{"title": "Finská vlajka", "context": "Vlajka Finska, zvaná také Siniristilippu (vlajka s modrým křížem), má podobu bílého obdélníkového listu s modrým skandinávským křížem. Vzhledem vychází z dánské vlajky a pochází ze začátku 20. století. Modrá barva symbolizuje finská jezera, bílá barva sníh.Státní vlajka má navíc ve středu kříže umístěn státní znak. Námořní vlajka má vzhled odvozený od státní vlajky, obdélníkový list je však zakončen třemi plameny, od té je odvozena prezidentská vlajka, která navíc obsahuje v kantonu kříž Svobody. Námořní vlajka má poměr stran 11:19. Původní tvar znaku na těchto služebních vlajkách byl francouzský, ale v roce 1978 byl změněn na čtvercový a současně s tím byl zvolen tmavší odstín modré.Pro modrou barvu je nyní předepsán odstín Pantone 294c, což přibližně odpovídá CMYK 100,56,0,18.5 či RGB #003882, pro červenou 186c a pro žlutou 123c.Úpravy paragrafů o hanobení vlajky platí od 1. září 1995. == Historie == Od 12. století začalo postupně Švédsko připojovat dnešní finské území. Roku 1284 bylo celé toto území připojeno jako vévodství a roku 1577 bylo vyhlášeno velkovévodstvím. První vlajky vyvěšované na finském území byly tedy modro-žluté vlajky Švédského království.Po finské válce (nazývané též rusko-švédská) v letech 1808–1809 bylo Finsko postoupeno Ruskému impériu a 29. března 1809 bylo švédské Finské velkovévodství přeměněno na ruské autonomní (s vlastním parlamentem) Finské velkoknížectví. Vlajka se změnila na vlajku ruskou.Ruská carská vláda byla přinucena po sílícím tlaku na samostatnost v druhé polovině 19. století rozšířit v mnoha směrech autonomii.", "question": "Jakými barvami je tvořená Finská vlajka?", "answers": ["bílého obdélníkového listu s modrým skandinávským křížem"]}
{"title": "Městečko South Park", "context": "(í) Herbert Garrison Korektní ředitel a ostatní korektní Chefovi rodiče ze Skotska Paní Diane Choksondiková Ředitelka Victoria Paní Veronica Crabtreeová Pan Mackey Token Black (dříve Token Williams) Wendy Testaburgerová Bebe Stevensová Philip \"Pip\" Pirrup Clyde Donovan (. dříve Clyde Goodman) Craig Tucker Jimmy Vulmer (dříve Jimmy Swanson) Dog Poo Goth Kids Pan Hankey, vánoční hovínko Pan Otrok Jimbo Kern a Ned Gerblansky Policista Barbrady Starostka McDanielsová Dr. Alphonse Mephisto a Kevin Ručníček Otec Maxi Tuong Lu. Kim (majitel čínské restaurace City Wok) Ježíš Satan Saddám Husajn Scott Tenorman Pan Klobouk (maňásek Pana Garrisona) Pan Větvička (náhradník Pana Klobouka) Bůh Terrance a Phillip obrko*ot Scott Dougie (\"Generál Zmatek\") Kyle Schwartz (Kyleův bratranec) Šesťáci Mojžíš Smrt Mr. Kitty/Číča (Cartmanova kočka) Fluffy (Cartmanovo prase) Sparky (Stanův teplý pes) Gobbles/Bubla (Timmyho ochočený krocan) ... a další Podrobnější informace naleznete v článku Seznam dílů seriálu Městečko South Park. Na motivy seriálu byl v roce 1999 natočen film South Park: Bigger, Longer & Uncut (přesný překlad znamená \"South Park: Větší, Delší & Nesestříhaný\", v České republice uveden pod názvem South Park: Peklo na Zemi). Na začátku roku 2007 vyšla v nakladatelství Blackwell kniha South Park a filosofie. Nejznámější tváře současné světové filosofie zde poukazují na fakt, že tento kontroverzní seriál není pouze směs fekálního humoru s rasovým podtextem, ale že se jeho prostřednictvím autorská dvojka Trey Parker a Matt Stone tvrdě otírají o problémy světové politiky, filosofie, etiky a. navíc se u toho dobře pobavíte. 1999 South Park: Chef's Luv Shack - hra pro Nintendo 64, Dreamcast, PlayStation, Microsoft Windows/PC/ 1999 South Park Rally - hra pro PlayStation.", "question": "V jakém roce vyšla kniha South Park a filosofie?", "answers": ["2007"]}
{"title": "Zuzana Roithová", "context": "V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004-2014 poslankyní Evropského parlamentu. V červnu 2013 byla také zvolena místopředsedkyní KDU-ČSL (tuto funkci již zastávala v letech 2001 až 2003), od roku 2016 je zastupitelkou Jihočeského kraje. V letech 1972-1978 studovala na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Atestaci II. stupně v oboru Radiodiagnostika absolvovala v roce 1985. V letech 1992-1997 získala na Sheffield Hallam University titul MBA. V letech 1978-1979 pracovala jako lékařka v nemocnici v Berouně, v letech 1980-1985 ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, od roku 1985 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zde byla od roku 1990 do roku 1998 její ředitelkou. Je vdaná za sochaře Jana Roitha, má syna Matyáše a dva vnuky. V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského. Následně byla zvolena na kandidátce čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V roce 1999 vstoupila do KDU-ČSL a v letech 2001-2003 byla její místopředsedkyní. V letech 2000-2002 působila jako předsedkyně Evropského hnutí ČR a v letech 2002-2005 jako čestná předsedkyně správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.", "question": "Jak se jmenuje manžel Zuzany Roithové?", "answers": ["Jana Roitha"]}
{"title": "Fotografie", "context": "Otvor ve stěně umožňuje jeskyni fungovat na stejném principu, na jakém funguje právě camera obscura, a procházející světlo vytvoří na straně protilehlé otvoru převrácený obraz. Počátky fotografie byly věnované hlavně vymýšlení způsobů, jak tento obraz zachytit a uchovat. První známý pokus o zachycení obrazu v cameře obscuře pomocí světlocitlivého materiálu provedl britský vynálezce Thomas Wedgwood okolo roku 1800. Pokoušel se o to prostřednictvím papíru či kůže naimpregnovaných dusičnanem stříbrným. I když se mu povedlo zachytit siluety objektů umístěných na přímém slunci, a dokonce zvládl zachytit i obrysy maleb na skle nasvíceném sluncem, bylo roku 1802 ohlášeno, že \"obrazy vytvořené prostřednictvím camery obscury jsou příliš slabé na to, aby měly za přiměřenou dobu vliv na dusičnany stříbra\". Obrazy siluet časem zcela ztmavly. První známá fotografie byla vytvořena roku 1822 francouzským vynálezcem Nicéphorem Niépcem, při pokusech o vyhotovení tisku však byla zničena. Niépce byl znovu úspěšný v roce 1825, když vytvořil heliografickou kopii rytiny chlapce vedoucího koně, která byla objevena roku 2002 a je v současnosti považována za nejstarší dochovaný snímek. Přesto je však známější jeho fotografie Pohled z okna v Le Gras, která vznikla roku 1826. Jedná se o nejstarší dochovaný snímek venkovní krajiny vytvořený fotoaparátem a Niépce k jeho vytvoření použil cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem, přičemž čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal být slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, přičemž vycházel z poznatků Johanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavne, pokud je osvětlena. Niépce a umělec Louis Daguerre společně zdokonalili existující proces na bázi stříbra. V roce 1833 Niépce zemřel a nechal své poznámky Daguerrovi. Ten, přestože neměl příliš zkušeností s vědou, učinil dva klíčové objevy. Zjistil, že pokud stříbro nejprve vystaví jódovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá viditelný a nestálý obraz. Ten pak lze ustálit ponořením desky do solné lázně. Na rozdíl od mnohahodinových expozic stačily při tomto novém postupu minuty. Díky tomu se Daguerre stal prvním fotografem, u něhož lze doložit, že pořídil snímek člověka.", "question": "Kdy zhotovil Nicéphore Niépce první chemickou fotografii ?", "answers": ["roku 1822"]}
{"title": "Radvanovice", "context": "Radvanovice (něm. Schillerberg) jsou zaniklá šumavská vesnice severozápadně od obce Stožec, v blízkosti vsi České Žleby v okrese Prachatice. Vesnice existovala od roku 1752 do roku 1956, kdy se završilo vysidlování započaté po druhé světové válce. V současnosti je v místech, kde vesnice stávala, umístěn kamenný památník s daty vzniku a zánku vsi, a patrné jsou rozvaliny původních stavení. Jméno obce se dodnes kromě vlastního katastrálního území zachovalo v názvu pahorku na východ od původní vesnice (Radvanovský vrch, 1012 m); její jméno má také památný strom, 30 m vysoká Radvanovická lípa rostoucí v blízkosti výše zmíněného památníku. Z hstorických záznamů je známo, že ještě v roce 1931 ve vsi žilo 191 obyvatel v jednatřiceti staveních. == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Radvanovice ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik měří Radvanovická lípa?", "answers": ["30 m"]}
{"title": "Rys ostrovid", "context": "Rys ostrovid (Lynx lynx, dříve Felis lynx) je středně velká kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii. Patří do čtyřdruhového rodu rys. Je největší kočkovitou šelmou Evropy a náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí. Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Na mnoha oblastech svého původního areálu byl vyhuben, někde pak došlo k úspěšné reintrodukci, což je i případ Česka, kde nyní žije několik malých nepočetných populací náležících ke karpatské populaci, kterou někteří zoologové považují za samostatný poddruh Lynx lynx carpathica. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, s délkou těla až 120 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 70 cm a hmotností až 35 kg (pouze samci, samice jsou menší). Charakteristickým znakem všech rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci (tzv. chvostky) a černý konec ocasu, mnoho jedinců má lícní chlupy prodloužené a utvářející licousy. Zbarvení je velmi variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst, aby byl co nejlépe maskován v zasněžené krajině. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je podstatně delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé. Karyotyp somatických buněk sestává z 38 chromozomů se 72 rameny. Délka života rysa ostrovida je 16 - 18 let ve volné přírodě a až 24 let v zajetí. Původní areál druhu zahrnoval lesy mírného pásu v celé Eurasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. V současné době relativně souvislá část areálu tohoto druhu zasahuje ze severní části Ruska až Fennoskandinávie a do Polska. Další rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a ve Španělsku. Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací.", "question": "Jaké jsou charakteristické znaky všech rysů ostrovidů?", "answers": ["trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci"]}
{"title": "Leopold I", "context": "Marie Magdalena (26. 3. 1689 Vídeň - 1. 5. 1743 Vídeň), arcivévodkyně 16. Marie Markéta (1690–1691), arcivévodkyně == Vývod z předků == == Odkazy == === Reference === === Literatura === ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618-1683. Praha: Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5. ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. KUBEŠ, Jiří. Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku. České Budějovice: Veduta, 2009. 328 s. ISBN 978-80-86829-43-2. MIKULEC, Jiří. Leopold I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 409-419. MIKULEC, Jiří. Leopold I. Život a vláda barokního Habsburka. Praha: Paseka, 1997. 245 s. ISBN 80-7185-141-8. MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. VONDRA, Roman. Leopold I.: (1640-1705). Historický obzor. 2010, roč. 21, čís. 5/6, s. 138-141. ISSN 1210-6097. WINKELBAUER, Thomas. Österreichische Geschichte 1522 - 1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 1.. Wien: Ueberreuter, 2003. 621 s. ISBN 3-8000-3528-6. (německy) WINKELBAUER, Thomas. Österreichische Geschichte 1522 - 1699 : Ständefreiheit und Fürstenmacht ; Länder und Untertanen des Hauses Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Teil 2.. Wien: Ueberreuter, 2003. 567 s. ISBN 3-8000-3987-7. (německy) === Související články === Seznam představitelů českého státu Seznam panovníků Svaté říše římské === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold I. ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenoval čtvrtý syn císaře Ferdinanda III.?", "answers": ["Leopold I."]}
{"title": "Pán prstenů", "context": "Pán prstenů (v anglickém originále The Lord of the Rings) je epický román žánru hrdinská fantasy od Johna Ronalda Reuela Tolkiena, napsaný s přestávkami v letech 1937-1949. Patří mezi nejznámější fantasy příběhy, někdy bývá označován za zakládající dílo žánru. Jedná se o třetí nejprodávanější román vůbec - prodalo se přes 150 milionů výtisků. V roce 1957 získal cenu International Fantasy Award. Dílo je někdy označováno za trilogii, Tolkien je ale koncipoval jako celek složený ze šesti knih a původně si přál, aby vyšly v jednom svazku. Rozdělení do tří svazků včetně jejich pojmenování (Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále) prosadil vydavatel z obchodních důvodů. Tolkien napsal své smyšlené příběhy včetně Pána prstenů jako mytologii pro Anglii, která na tomto poli značně zaostávala za severogermánskými bratranci. Také potřeboval světy a legendy pro své umělé jazyky, neboť podle jeho slov \"jazyk není živý, pokud nemá svoji historii, příběhy, které za ním stojí.\" Příběh popisuje světový konflikt dobra se zlem. Úkolem dobra v tomto příběhu je zničit Jeden prsten, který ve spojení se svým pánem Sauronem představuje děsivou ničivou sílu ohrožující celou Středozem.", "question": "Kolik výtisků knihy Pán prstenů se prodalo?", "answers": ["přes 150 milionů"]}
{"title": "Vltava", "context": "Ten pramení v Pláňském polesí ve výšce 1 158 m n. m. Protéká Horní Vltavicí a poté v Lenoře (756 m n. m.) získává vody Řasnice, zvané také Travnatá Vltava. Za Lenorou má řeka jen nepatrný spád a vytváří v ploché krajině rozsáhlé mokřady s mnoha meandry, souhrnně zvané Vltavský luh. Zde uprostřed 1. zóny NP Šumava Mrtvý luh se v nadmořské výšce 731 m u osady Chlum stékají Teplá a Studená Vltava. Ta pramení na druhé straně hranic v Bavorsku západně od obce Haidmühle pod německým názvem Altwasser nebo Kalte Moldau. Od soutoku obou hlavních pramenných toků Teplé a Studené Vltavy pak řeka po zbytek své cesty má jméno Vltava. U Nové Pece se Vltava rozlévá do širokého a dlouhého přehradního jezera, které vzniklo přehrazením jejího toku u obce Lipno nad Vltavou. Za Lipnem protéká řeka romantickým skalnatým údolím pod Čertovou stěnou (tento její úsek se nazývá Čertovy proudy) a směřuje k vyrovnávací nádrži Lipno II, těsně před Vyšším Brodem. V úseku mezi přehradní hrází Lipno a Vyšším Brodem je koryto řeky téměř bez vody (přehrada je povinna udržovat minimální průtok 2 krychlové metry vody za sekundu), protože většina vod z Lipenského jezera je odváděna kanálem od podzemní elektrárny do vyrovnávací nádrže Lipno II. Pouze výjimečně se průtok zvyšuje - buďto za přebytku vody v nádrži, nebo u příležitosti vodáckých závodů, neboť úsek Čertových proudů je považován za jednu z nejtěžších vodáckých a slalomových tras na světě. Takové akce ovšem vyžadují průtok 20 - 30 m3 vody za sekundu. Související informace naleznete také v článku Vltava, vodácký úsek Vyšší Brod - Boršov nad Vltavou. Za Vyšším Brodem protéká Vltava otevřenější krajinou a stáčí svůj tok k severu. Četnými zákruty protéká turisticky atraktivní oblastí s řadou kulturně historických památek, které jsou obvykle v těsné blízkosti řeky. Její tok směřuje k hradu Rožmberk, protéká městečkem Větřní a skalnatým údolím vstupuje do Českého Krumlova. Tok Vltavy směřuje odtud dále na sever, protéká kolem kláštera Zlatá Koruna, míjí bývalé keltské oppidum Třísov a obtéká skalnatý ostroh se zříceninou hradu Dívčí kámen. Pak již pokračuje rovinatou Českobudějovickou pánví k Českým Budějovicím (řkm 239,6). Zde přibírá vody řeky Malše. Za městem pokračuje tok Vltavy kolem obce Hluboká nad Vltavou a směřuje k Hněvkovické přehradě.", "question": "Jaká je nejdelší řeka České republiky?", "answers": ["Vltava"]}
{"title": "Oblek", "context": "Pánský oblek se skládá ze saka a kalhot ze stejného materiálu. Třídílný oblek navíc z vesty. Společenský oblek bývá většinou z jemné česané vlny; také se používá hedvábí, mohér či kašmír, obvykle jako příměs vlněné látky. Kvalitní vlněný materiál bývá označen slovem Super a číslem (např. Super 120'S). Čím vyšší je toto číslo, tím jemnější a kvalitnější látka. Levné obleky se vyrábějí z umělých vláken nebo směsi vlny a umělého vlákna, nejčastěji polyesteru. Vycházkové obleky bývají obvykle v chladných měsících z hrubší vlny (např. flanel nebo tvíd) nebo z bavlněného manšestru, v teplých měsících pak z lehčí bavlny nebo lnu. K obleku se nosí košile s vyztuženým ohrnutým límcem a dlouhým rukávem, přičemž manžeta rukávu košile by měla o kousek (cca 1-2 cm) přesahovat rukáv saka. Nosí-li muž košile s manžetovými knoflíčky, měla by délka rukávu saka umožnit, aby knoflíčky byly viditelné. Jako obuv se k obleku nosí kožené šněrovací boty, často doplňuje oblek vesta, kravata nebo motýlek, kabát a klobouk. Pověstný je také Karel Gott který na každý koncert či jiné setkaní se společností si bral jiné sako, nikdy toto pravidlo neporušil.[zdroj? ] == Druhy obleků == Společenský oblek, také nazýván formální, může mít různé barvy, tradičně šedou a tmavě modrou pro nošení ve městě a hnědou nebo olivovou na venkov. V současnosti je populární i černá barva, dříve vyhrazená pouze pro smokingy a fraky. Tmavý oblek se hodí na večerní nošení a ve dne pro formálnější nebo slavnostnější příležitosti, např. do divadla, na koncerty, večeře, promoce nebo plesy. Světlý oblek pro běžné nošení do kanceláře nebo na obchodní schůzky. Společenský oblek se až na výjimky nosí s kravatou, méně často s motýlkem. Zvýšit slavnostnost obleku je možné pomocí tradičních doplňků jako je vesta (obvykle ze stejného materiálu jako sako a kalhoty, ale může být i z odlišného) nebo kapesníček do kapsičky u saka. U společenského obleku v zemitých tónech volíme hnědé boty. K šedému a modrému obleku je možné nosit jak černé (anglický styl) tak hnědé boty (italský styl). Boty by ovšem neměly být světlejší než kalhoty. Barva ponožek by měla odpovídat barvě kalhot. Na večerní příležitosti se hodí výhradně tmavý oblek a černé polobotky. Vycházkový oblek, také se mu říká neformální, odpolední či denní. Nosí se buď s kravatou či motýlkem nebo s rozepnutou košilí, přičemž kolem krku může být uvázán šátek či tzv. kravatová šála.", "question": "Jaké barvy může mít společenský oblek?", "answers": ["různé"]}
{"title": "Mikuláš Koperník", "context": "Mikuláš Koperník (polsky Mikołaj Kopernik) (19. února 1473, Toruň - 24. května 1543, Frombork) byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci (Koperník) a na Marsu (Koperník). a také v roce 2009 objevený prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Narodil se v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode. Po smrti otce se jej ujal strýc (matčin bratr) Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 se přenesl do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium.", "question": "Ve kterém městě se narodil polský astronom Mikuláš Koperník?", "answers": ["Toruň"]}
{"title": "Prosinec", "context": "Prosinec je podle gregoriánského kalendáře dvanáctý a poslední měsíc v roce. Má 31 dní. Prosinec začíná stejným dnem v týdnu jako září. 21. prosince nebo 22. prosince je zimní slunovrat. Slunce stojí nad obratníkem Kozoroha. V tento den je na severní polokouli nejkratší den v roce. Noc je nejdelší. V římském kalendáři byl prosinec desátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích december, podle decem = deset). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince advent. Pokud je 29., 30. nebo 31. prosince pondělí, budou připočítány tyto dny k prvnímu týdnu příštího roku. V takovém případě končí poslední týden v roce společně s poslední nedělí v prosinci. Takový rok má vždy 52 kalendářních týdnů. Název pravděpodobně pochází od slova \"prosiněti\" (problesknout), což značí, že se jedná o měsíc, kdy slunce už jen občas prosvitne (probleskne) mezi mraky. Může ale být odvozen též od slova siný (modravý, šedivý), či od slova prase, jelikož tento měsíc je obvyklým časem zabijaček. Další možností původu je odvození od slova \"prosit\" v souvislosti s vánočním koledováním. Vánoce Silvestr Obrázky, zvuky či videa k tématu prosinec ve Wikimedia Commons", "question": "Kolik dní má kalendářní měsíc prosinec?", "answers": ["31 dní"]}
{"title": "Polystyren", "context": "Vynalezli veliký vyhřívaný průduch, který odděloval výsledný polystyren teplým vzduchem a krájel ho na malé kousky. Od roku 1941 je vyráběna polystyrenová pěna vytlačováním. Před rokem 1949 chemik a inženýr Fritz Stastný (1908–1985) začal vyrábět polystyrenové kuličky suspenzní polymerací styrenu s využitím nadouvadla typu alifatických uhlovodíků, jako je pentan. Perličky jsou surovinou, která po předpěnění, zrání a lisování vytváří pěnové PS výrobky. Stastny a BASF požádali o udělení patentu a ten byl udělen v roce 1949. Jak vzniká pěnový polystyren, mohli na vlastní oči vidět návštěvníci Kunstoff Messe 1952 v Dusseldorfu. Produkt, který vznikal byl pojmenován styropor. Pěnový polystyren obsahuje 98% vzduchu a 2% polymeru. == Vlastnosti == Polystyren je poměrně tvrdý, ale křehký plast, který dobře odolává kyselinám a zásadám. Při stárnutí křehne a vytvářejí se v něm trhliny. Neodolává organickým rozpouštědlům, zejména benzénu, aldehydům a ketonům. Je citlivý vůči UV záření a málo odolný vůči teplotě (jen asi do 80 stupňů Celsia). Šuta uvádí, že se z něj uvolňuje nezreagovaný monomer styren, který je toxický a karcinogenní. Toto tvrzení není správné, neboť teplota varu styrenu je 145 °C a nemůže se tedy uvolňovat při 80 °C. Množství nezreagovaného styrenu se pohybuje v ppm jednotkách. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny klasifikuje styren do skupiny 2B - podezřelý karcinogen pro člověka. Evropská chemická agentura (ECHA) nezařadila styren mezi látky vzbuzující značné obavy (příloha XIV - REACH), tedy pro přednostní autorizaci. Evropští výrobci polystyrenu deklarují své produkty jako vyhovující pro styk s potravinami, s pitnou vodou a pro dětské hračky.", "question": "Co vzniká jako produkt polymerace styrenu?", "answers": ["Polystyren"]}
{"title": "Televize Seznam", "context": "Nabízí ale i pořady vlastní tvorby vysílané původně na Seznam Zprávy nebo na internetové televizi Stream.cz. == Program == Televize Seznam je především zpravodajskou stanicí nabízející zprávy z domova i zahraničí jak ve vysílání tak na webu Seznam Zprávy. Její štáby natáčely v USA, Jižní Koreji, Srbsku, Rusku, Německu, Velké Británii, na Ukrajině nebo v Iráku. Dále nabízí publicistické pořady, ve kterých představuje silné osobnosti společenského a kulturního života z Česka i Slovenska a vlastní zábavnou tvorbu. Jeden z nejznámějších zábavných formátů je satirický souhrn Šťastné pondělí Jindřicha Šídla. 2. června 2018 televize vysílala finále Česká Miss 2018. Stanice nabízí i seriály, např. politicko-satirický seriál Kancelář Blaník nebo průvodce Prahou Honest Guide Janka Rubeše a Honzy Mikulky vysílaný na internetové televizi Stream. V srpnu televize představila nové vysílací schéma pro podzim 2018. Vysílání doplní nový formát ze světa byznysu Studio Byznys, sportovní show trojice moderátorů Luďka Mádla, Jiřího Hoška a Jindřicha Šídla.", "question": "Jaký souhrn je jeden z nejznámějších zábavných formátů?", "answers": ["satirický"]}
{"title": "Nil", "context": "Nil (arabsky ا [an-níl], anglicky Nile, staroegyptsky iteru) je druhá nejdelší řeka na světě, protéká východní Afrikou z jihu na sever v délce 6 671 km. Povodí řeky má rozlohu asi 915 000 km2. Nil a především jeho pravidelné záplavové cykly přinášející úrodné nánosy daly vzniknout staroegyptské civilizaci. Starověcí Egypťané, byť byli existenčně na Nilu závislí, neměli pro Nil žádný specifický název a říkali mu iteru což v překladu znamená řeka. Neexistuje shoda v tom, zda absolutní světové prvenství patří Nilu, nebo jihoamerické Amazonce. Důvody jsou dva: jednak řeky zvláště v nížinách přesouvají své koryto a tedy mění délku, jednak jsou různé názory, odkud by se délka měla počítat. Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé \"Černé Africe\". Objevení přišlo až s rozvojem průzkumných objevů v této oblasti. Za zdroj Nilu bývá často označováno jezero Ukerewe, ale to samo má řadu přítoků nezanedbatelné délky. Nejzazším zdrojem Nilu je burundská řeka Ruvyironza, větev řeky Kagera, která po 690 km dospěje do jezera Ukerewe. Pramení na Východoafrické vysočině východně od jezer Kivu a Tanganika. Výše uvedená délka Nilu 6 695 km zahrnuje i Kageru a Ruvyironzu. Pod jezerem Ukerewe (známým též jako Viktoriino jezero) nese Nil jméno Viktoriin Nil než dospěje do Albertova jezera. Od něj dál se nazývá Albertův Nil, v Súdánu pak Bahhr al-Jabal (Horský Nil resp. Horský veletok). Po soutoku s Bahhr al Ghazal se mu říká Bahhr al-Abyad (Bílý Nil, podle barvy, kterou mu dávají jílovité splaveniny). Zprava přijímá řeky Aswa a Sobat. U Chartúmu se stéká s Modrým Nilem (Bahr al Azraq), vytékajícím z jezera Tana v Etiopii a dále již řeka nese jméno Nil. Veletok poté ještě přijímá zprava Atbaru a protéká až k hranicím Egypta, kde se jeho vody spoutává Asuánská přehrada. Mezi Chartúmem a přehradou na vzdálenosti 1850 km činí spád 290 m. Pod ústím Atbary protéká Nubijskou pouští. Protíná řetěz nízkých hor a vytváří velkou smyčku. Na několika oddělených úsecích doliny vystupují na povrch krystalické horniny, na nichž řeka překonává šest známých nilských kataraktů. Od Asuánu do Káhiry protéká bez přítoků horním a dolním Egyptem jehož starověké civilizaci dal vzniknout. Na vzdálenosti 900 km má řeka malý spád a šířka doliny dosahuje 20 až 25 km. Mohutnou deltou končí řeka svou pouť ve Středozemním moři. Delta Nilu má rozlohu 22 000 až 24 000 km2 a začíná 20 km od Káhiry. V deltě se nachází mnoho ramen a jezer, která se rozprostírají podél moře od Alexandrie k Port Saidu ve vzdálenosti 260 km.", "question": "Které jazero bývá označováno jako zdoj řeky Nil?", "answers": ["Ukerewe"]}
{"title": "Česko", "context": "Z přeměněných rula, svor a fylit. Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. V nížinách se nachází úrodné černozemě. Z hlediska členění krajiny jsou na území ČR zastoupeny čtyři biogeografické podprovincie: Celé území Čech zaujímá hercynská podprovincie, na Moravě a ve Slezsku pak lze identifikovat polonskou podprovincii, západokarpatskou podprovincii a severopanonskou podprovincii. V podobné typologii ekoregionů, již užívá Světový fond na ochranu přírody, tvoří území Čech převážně středoevropský smíšený les a na Moravě a ve Slezsku se nacházejí malé enklávy panonského smíšeného lesa, západoevropského listnatého lesa a karpatského jehličnatého lesa. === Hydrologie a podnebí === Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km). Dlouhý tok mají na území ČR též Ohře (246 km), Sázava (225 km), Jihlava (180 km), Svratka (168 km), Jizera (167 km), Lužnice (157 km), Berounka (139 km) a Otava (111 km). Největším přírodním jezerem Česka je Černé jezero na Šumavě. Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf. Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů – ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor.Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 °C až 9 °C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec.", "question": "Jaké podnebí je v České republice?", "answers": ["mírné"]}
{"title": "Fjodor Michajlovič Dostojevskij", "context": "Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností.[zdroj? ] Odmítal se sžít se soudobým Ruskem.[zdroj? ] Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy.[zdroj? ] Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal.[zdroj? ] Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem. Chudí lidé (1846) – román v dopisech. Touto prvotinou navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem už zde soustřeďoval především do nitra postav. Snažil se vyložit jejich vnitřní svět, a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetu s krutým okolím. Bílé noci (1848) – lyrická povídka, vymyká se jeho další tvorbě. O dívce, která každý večer čeká na svého milého u břehu řeky. Nesmělý mladík jí začne dělat společnost a po čase se do ní zamiluje, ale dívka chce, aby zůstali přáteli. Přesto jí vyzná lásku, dívka se rozhoduje, zda přijmout jeho lásku, ale právě tehdy se vrátí její milý a ona jde bez váhání za ním. Dvojník (1849) – novela, první z hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka. Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen (1849) – Dostojevskij poprvé v ruské literatuře vylíčil osud bezprávného \"mladého\" člověka jako sociální tragédii a objevil v něm hlubokou lidskost. Na tragiku vlastního života reagoval Dostojevskij i svým černým humorem. Z nejlepších jeho prací tohoto gogolovského období jsou satirické novely: Nětočka Nězvanovová / Strýčkův sen a Ves Štěpančikovo – charakterová studie ruského Tartuffa. Uražení a ponížení (1861) – román se sentimentální tematikou.", "question": "Kdy zemřel Fjodor Michajlovič Dostojevskij ?", "answers": ["v roce 1881"]}
{"title": "Tridentský koncil", "context": "Tridentský koncil (latinsky Tridentinum) byl 19. ekumenický koncil uznaný katolickou církví. Svolal jej papež Pavel III. roku 1545 a zasedal v italském Tridentu (italsky Trento, latinsky Tridentum). Účastnilo se jej asi 255 biskupů, kteří reagovali na vznik protestantství a položili základ katolické reformace. Koncil schválil 16 dogmatických dekretů, které se věnují mnoha aspektům křesťanské víry. Koncil zasedal v období 13. prosincem 1545 a 4. prosincem 1563. Předsedali mu postupně tří papežové - Pavel III., Julius III. a Pius IV. Jeho průběh se členil do tří období (1545-1549, 1551-1552 a 1562-1563) a 25 zasedání. Koncil odmítl reformaci a proti ní vymezil katolickou nauku o spáse a ospravedlnění, svátostech a biblickém kánonu. Zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe; tím byla fixována podoba tzv. tridentské mše, výhradní formy římského ritu až do vydání misálu Pavla VI. v roce 1970. Cíle koncilu byly dva: Reagovat na vznik protestantství a definovat nauku katolické církve v diskutovaných otázkách. Císař Karel V. se zasazoval, aby protestanti měli na koncilu svůj hlas, přestože byl sám katolíkem. Oproti papeži se také snažil o znovusjednocení víry v německých zemích, protože to nejlépe odpovídalo jeho potřebám centralizace moci.", "question": "Kde zasedal tridentský koncil?", "answers": ["Trento"]}
{"title": "Virová hepatitida", "context": "] Proti hepatitidě B lze očkovat, od roku 2000 se proti ní v České republice očkují děti plošně. Hepatitida B se vyskytuje také u kachen a hus. Tato infekce probíhá většinou subklinicky, přenos je zpravidla vertikální a způsobuje virémii bez tvorby cirkulujících protilátek. Předpokládá se, že infekce jsou v komerčních chovech vodní drůbeže značně rozšířené. Veterinární, zdravotní ani hospodářských význam infekce hepadnaviry u kachen není zatím znám. Hepatitida C je přenosná především krví. V literatuře jsou jako alternativní formy přenosu popsány pohlavní styk a přenos z matky na plod. Často se však ve skutečnosti jedná zase o přenos krví, neboť k přenosu dochází pouze v případech, kdy během sexu resp. porodu dochází ke krvavým poraněním na obou stranách a krev obou lidí se mísí. K epidemickému rozšíření hepatitidy C došlo v Egyptě, kde se nakazilo obrovské množství lidí (až 20 % populace) při plošném očkování lidí proti schistosomóze nesterilními jehlami.[zdroj? ] Hepatitida C se v 70 – 85 % případů stává chronickou. Virus patří do skupiny RNA virů Flaviviridae a obecně se označuje jako virus hepatitidy C (HCV). Hepatitidou C trpí asi 170 miliónů lidí po celém světě.[zdroj? ] Jedná se o nebezpečnou chorobu, která má však ve velké většině případů velmi pomalou progresi. Než se zánět jater rozvine do podoby, která by člověka ohrožovala na životě, mohou uplynout i desítky let.", "question": "Jak se přenáší hepatitida C?", "answers": ["především krví"]}
{"title": "Velký a Malý Tisý", "context": "Velký a Malý Tisý je národní přírodní rezervace ev. č. 498 poblíž města Lomnice nad Lužnicí v okrese Jindřichův Hradec ležící na území CHKO Třeboňsko. Řadí se mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Česku a je významná rozsáhlým litorálním porostem na březích rybníků. Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další. Důvodem ochrany je jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací v Česku. Význam má i z pohledu entomologického. Součástí rezervace je 11 větších rybníků, mimo jiné i dvojice rybníků Velký a Malý Tisý, které daly lokalitě název. Pro rybníky v rezervaci je charakteristické, že mají velmi členité pobřeží tvořené zarostlými břehy, zátokami, poloostrovy a ostrůvky. Na břehy volně navazují podmáčené louky, lesy, vřesoviště a pole. Vlivem rozmanitosti různých stanovišť se zde nachází bohatá řada druhů z flory i fauny, které zde sídlí. Hlavně ptactvo využívá lokalitu jako důležitou migrační zastávku či shromaždiště před pravidelnými tahy. I přes to, že je lokalita po desetiletí chráněna, došlo nevhodnými hospodářskými zásahy v podobě nadměrného chovu ryb od 50. let 20. století k postupné degradaci a ústupu litorálních porostů. Od 90. let 20. století se ochranáři snaží snižováním počtu nasazovaných ryb a změnou jejich druhové skladby společně s vodohospodářskými zásahy do výšky vodní hladiny rybníku Velký Tisý podpořit rozvoj rákosových porostů. Výsledky těchto opatření ukázaly, že na obnovu porostů by i za vhodných podmínek byla potřeba doba dosahující až desítek let. Oblast národní rezervace Velký a Malý Tisý se nachází na západním okraji CHKO Třeboňsko mezi městy Lomnice nad Lužnicí na severu a Třeboní na jihu. Jedná se o rybniční soustavu 11 rybníků (jiný zdroj však uvádí 14 rybníků). Největší z nich je rybník Velký Tisý. Národní přírodní rezervace leží v nadmořské výšce mezi 425 až 430 m n. m. Severní hranice je tvořena polemi a loukami. Severozápadní hranici tvoří silnice procházející přes hráz rybníku Koclířov (leží mimo území rezervace). Na západě, jihozápadě a jihu kopíruje z větší části tok umělého vodního kanálu Zlaté stoky. Východní část hranice pak tvoří železniční trať Lomnice nad Lužnicí – Třeboň (tzv. Koridor D 12), respektive část silnice I/24.", "question": "Je národní přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý evidována v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace?", "answers": ["Oblast spravuje AOPK ČR Správa CHKO Třeboňsko a je evidována i v rámci světové organizace UNESCO jako biosférická rezervace, Natura 2000 a další."]}
{"title": "Káva", "context": "Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Cejlon, kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky. Pravlastí kávovníku je africký kontinent, konkrétně Etiopie. Zde existuje oblast Kaffa kde káva dodnes roste i divoce. Odtud se káva dostala do Arábie, která je považována za kolébku kávy - nápoje. V současné době se ovšem kávovníky pěstují po celém světě. Všude v oblastech, kde je pro jejich růst příznivé podnebí a další ekologické a ekonomické podmínky. Kávovníky v průběhu svého růstu potřebují dostatek vláhy i slunce, proto se jim nejlépe daří ve vlhkém tropickém pásmu. Každému druhu kávovníku ale vyhovuje trochu odlišné podnebí. Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci. Z jednoho keře lze získat až 2,5 kg zelené kávy a z té 0,5 kg pražené kávy. Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy. Kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější chuti a s nižším obsahem kofeinu. Mezi nejvýznamnější druh kávovníku patří Arabský kávovník. Roste ve vysokých nadmořských výškách. Kávovníky rostoucí v těchto výškách jsou méně odolné proti škůdcům a chorobám, jsou také velmi choulostivé na mrazíky.", "question": "Má oblast vliv na chuť kávy?", "answers": ["Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy."]}
{"title": "UEFA", "context": "Navíc Izrael a Kypr leží pouze v Asii, ale s Evropou je pojí historické, kulturní a politické důvody (Izrael a Kazachstán jsou navíc bývalými členy AFC). Někteří členové nejsou suverénními státy - například Faerské ostrovy, Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Monako je tak jediným evropským členem OSN, který není členem UEFA (nebo Mezinárodní federace fotbalových asociací – FIFA). UEFA je největší ze šesti kontinentálních konfederací pod FIFA. Je to nejsilnější konfederace z hlediska bohatství a vlivu na klubové úrovni. Většina z nejlepších hráčů světa hraje v Anglii, Španělsku, Německu, Itálii a Francii. Mnoho z nejlepších reprezentačních týmů světa je ze zóny UEFA. Ze 32 účastnických míst na mistrovství světa ve fotbale 2010 bylo pro týmy ze zóny UEFA alokováno 13 míst. V žebříčku FIFA z července 2011, který byl použit k nasazení do losovacích košů kvalifikace na MS ve fotbale 2014, bylo 12 z nejlepších 20 týmů tohoto žebříčku ze zóny UEFA. Reprezentační týmy ze zóny UEFA jsou na tom podobně i v ženském fotbale. Ze 16 účastnických míst na mistrovství světa ve fotbale žen 2011 bylo zóně UEFA alokováno 5 účastnických míst. Z nejlepších 10 týmů ženského žebříčku FIFA po MS žen 2011 byla pětice evropská. UEFA byla založena 15. června 1954 v Basileji. Došlo k tomu po jednání mezi zástupci francouzské, italské a belgické fotbalové federace. Sídlo organizace bylo do roku 1959 v Paříži a poté se přestěhovalo do Bernu. Ebbe Schwartz se stal prvním předsedou UEFA. Prvním generálním sekretářem byl Henri Delaunay. V roce 1995 se novým sídlem stal švýcarský Nyon. Původně měla UEFA 25 členských národních asociací. V současností je členů 55. Členové UEFA vyhráli jedenáctkrát mistrovství světa ve fotbale (Itálie 4x, Německo 4x, Anglie, Francie a Španělsko jednou). Kluby ze zóny UEFA vyhrály 21x Interkontinentální pohár a devětkrát mistrovství světa ve fotbale klubů.", "question": "Kterého dne byla založena UEFA?", "answers": ["15. června 1954"]}
{"title": "Akcie", "context": "Akcie zaknihované (zápis v evidenci) === Dělení z hlediska formy === Akcie na jméno je vydávána na jméno určité osoby (právnické nebo fyzické). Je posuzována jako cenný papír na řad: v listinné podobě se převádí rubopisem (tzv. indosamentem) a jejím fyzickým předáním (tzv. tradicí). V zaknihované podobě se převádí smlouvou a registrací podle § 21 zák. o cen. pap. Výhodou je lepší ochrana proti odcizení, nevýhodou obtížnější prodejnost, což se projeví na ceně. Převoditelnost akcií na jméno lze stanovami omezit (nikoli vyloučit) a vázat tento převod na souhlas některého z orgánů společnosti. Akcie na majitele je posuzována jako cenný papír na doručitele. Držitel je pro společnost anonymní. V zaknihované podobě se také převádějí smlouvou a registrací podle § 21 zák. o cen. pap. V listinné podobě stačí nicméně jen fyzické předání (tzv. tradicí) (není třeba indosament). Výhodou je snadná obchodovatelnost na sekundárních trzích. Akcie na majitele jsou vždy volně převoditelné.Občas se objevují i názory, zda by za další formu neměly být považovány i zaknihované akcie (viz podoba akcií) - byly by tak nejen zvláštní podobou akcií, ale i samostatnou formou. === Násobkové (hromadné) akcie === U listinných akcií se připouští vydání tzv. hromadných listin. Tedy násobkových akcií představující vždy určitý počet jednotlivých akcií vydaných na jednu listinu. Obvykle se vydávají násobky po 10, 50, 100 a více kusech, podobně jako u násobků bankovek. Řada akciových společností však v domnění úspor vydává násobky na přesný počet akcií připadající jednomu akcionáři (např. 3.531 ks). Hromadné listiny se pak musí při převodech a jejich dělení dále dělit a vzniká nepraktická řada nerovnoměrných násobků.", "question": "Co je akcie?", "answers": ["cenný papír"]}
{"title": "Sluneční soustava", "context": "Planety jsou v pořadí od Slunce Merkur (☿), Venuše (♀), Země (♁), Mars (♂), Jupiter (), Saturn (♄), Uran (♅/) a Neptun (♆). Prvních pět planet bylo rozlišeno už ve starověku. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres (do 1850) a Pluto (do 2006). Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty, a tak jsou od roku 2006 označovány jako trpasličí planety. K nim se přidal v roce 2005 objekt s provizorním názvem 2003 UB313, od roku 2006 nazývaný Eris, který je pouze nepatrně menší, ale hmotnější než Pluto. Čas od času se objevují úvahy o existenci dalších planet, jako např. v roce 2016 byla předpovězena Devátá planeta. Důležitými složkami sluneční soustavy jsou také planetky tzv. hlavního pásu na drahách mezi Marsem a Jupiterem. V hlavním pásu planetek se také nachází trpasličí planeta Ceres. Překvapivě mnoho poměrně velkých těles je především v posledním desetiletí nacházeno v oblasti tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu (Quaoar, Orcus aj.), případně i dále (Sedna). Úplný okraj naší soustavy pak tvoří obrovská zásobárna kometárních jader – tzv. Oortův oblak.", "question": "Která je nejhmotnější trpasličí planeta ?", "answers": ["Eris"]}
{"title": "Nový Jičín", "context": "Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím ve městě se postupně stala výroba klobouků, v Novém Jičíně založil Johan Hückel v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil v roce 1870 stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2 500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy následné společnosti Autopal. V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu nacismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování Dr. Ernsta Schollicha. V roce 1921 měl Nový Jičín 13 226 obyvatel a z toho 3 917 Čechů a v roce 1930 měl 13 997 obyvatel a z toho 4 236 Čechů. Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Po roce 1938 poklesl podíl obyvatel české národnosti na 2 000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátili menšinoví čeští obyvatelé, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně a východních státu Evropy. Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města změnil v majoritní většinu českého obyvatelstva, dosídlením obyvatel z Maďarska, Slovenska, Hané, jižní Moravy. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, v nichž vyrostla dvě nová sídliště.", "question": "Kolik obyvatel měl Nový Jičín v roce 1930?", "answers": ["13 997"]}
{"title": "Vikingové", "context": "Vikingové (vikings-muži Fjordů, přídavné jméno vikinský spíše než vikingský) byli skandinávští mořeplavci, kteří se v 8. – 11. století vydávali na \"viking\" – loupeživé výpravy do jižní a západní Evropy. Pro konsolidující se evropské státy tehdy představovali hrozivé nebezpečí. Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů. V Evropě byli nazýváni Normany (Francie), Dány (Anglie), Ascomany (Německo) nebo Varjagy (Rus, Byzanc). Vikingský vůdce Erik Rudý se kolem roku 980 vydal do Ameriky, kde zřejmě jako jeden z prvních Vikingů doplul do Grónska a založil zde první osady. Erikův syn Leif též doplul na východní pobřeží dnešní Kanady. Zažité stereotypní představy o vikinzích jako urostlých polonahých válečnících s dlouhými vousy a rohatými přilbami, oděných jen v nezpracovaných zvířecích kůžích, jsou na hony vzdáleny skutečnosti. Jedná se o mylný obraz z éry romantismu období 19. století, šířený zpočátku zejména německými romantiky. Patrně k tomu došlo na základě mylné záměny se vzhledem válečníků z doby bronzové, jmenovitě keltskými Galy, jistou roli v tom ale mohlo sehrát i mylné pochopení germánských uměleckých předmětů, zobrazující neurčité rohaté postavy, válečníky nebo berserky, vzácně i kněze. Fakticky nikdy nebyly nalezeny rohaté ani okřídlené přilby z doby vikingů. Podstatně staršího data jsou přilby s dlouhými rohy vyhotovené z bronzu, pocházející z doby bronzové. Mýty o vikinských rohatých helmách (více zde). == Životní podmínky == Obyvatelstvo Skandinávie se živilo převážně zemědělstvím a rybolovem. Jejich obživu tvořily různé druhy masa, ale pojídali také stravu rostlinného původu. Zemědělství se věnovali pouze v některých oblastech, kde k tomu byly přírodní podmínky (švédské Skå a Gotland Jekaterinsburg, norský Viken, Jutský poloostrov). Přes zimu si pak vyráběli nástroje, se kterými pak muži vyráželi za obchodem. Ženy, děti, starci a otroci zůstávali doma a starali se o hospodářství.[zdroj? ] Zajímavé je, že ženy Vikingů neměly ve společnosti zrovna nízké postavení. Mnohdy se totiž samy musely o všechno postarat. Někdy byly i válečnice. == Expanze na jih == Ze Skandinávie (Norsko, Švédsko) se vypravili zhruba v 8. století, plenili pobřeží Británie (kláštery Iona a Lindisfarne) a také pobřeží Francie (zejména při ústí řeky Seiny), a to až do 11. století.", "question": "Kdo byli vikingové?", "answers": ["skandinávští mořeplavci"]}
{"title": "Jahoda", "context": "V současnosti jsou pěstovány různé odrůdy jahodníku. Obvykle se jedná o křížence více druhů. Nejčastěji jsou pěstovány odrůdy křížence jahodník velkoplodý (Fragaria × ananassa). Tyto jahody jsou obvykle rostliny větší vzrůstem, mají větší plody než plané druhy jahod. Plody často obsahují více vody. Podle doby sklizně jsou někdy prodejci rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na: jednouplodicí odrůdy které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka \"stáleplodicí\" - mezi odrůdy \"stáleplodících\" jahodníků zařazujeme odrůdy, které v podmínkách ČR plodí dvakrát ročně. Mimo tyto období je u těchto odrůd plodnost spíše žádná. \"měsíční\" jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejde o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně, až dvakrát ročně menší plody nebo velmi malé plody v nevelkém množství. Jde o velmi dekorativní ovoce (a rostliny). \"Day neutral\" - jahodníky plodící celý rok. Tyto jahodníky ovšem dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta. Jahody se sklízejí ručním sběrem, kdy jsou trhány z jahodníku. Hlavní období sklizně je nejčastěji v červnu a červenci. Sklízené jahody mají svěže červenou barvu, která naznačuje, že jsou již dozrálé. Nezralé plody jsou zelené, či nažloutlé a přezrále pak tmavě rudé a na dotek již měkké. Doporučuje se sklízet jahody dopoledne, jelikož jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, což udržuje jejich stav déle čerstvý. Natrhané jahody by se měly umístit do ledničky, či chladné místnosti, aby déle vydržely. Většina jahod je dnes pěstována na obrovských jahodových plantážích, které jsou rozesety po celém světě. Mezi největší pěstitele se řadí USA, Španělsko, Francie, Itálie, Japonsko, Polsko, Rusko, či severské státy. Roční produkce přesahuje 2 milióny tun a jedná se o výraznou vývozní komoditu. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v zahradních jahodách. Jahody jsou často uváděny jako příčina alergických reakcí. Ve většině případů se však nejedná o alergickou, ale tzv. pseudoalergickou reakci. Tato se vyznačuje podobnými příznaky, nejčastěji kopřivka, které jsou však vyvolávány jiným mechanismem.", "question": "Jakou barvu mají sklízené jahody?", "answers": ["svěže červenou"]}
{"title": "Kurt Cobain", "context": "Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) byl americký zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel grungeové skupiny Nirvana. Hudební magazín Rolling Stone jej v osobním žebříčku hudebního redaktora Davida Frickeho označil v roce 2003 za 12. nejlepšího kytaristu všech dob a v roce 2011 se v obecném žebříčku času umístil na 73. příčce. Kurt Cobain se narodil 20. února 1967 v malém americkém městečku Aberdeen ležícím 140 km jihozápadně od Seattlu. Jeho matka Wendy pracovala jako servírka, otec Donald byl automechanik. Z počátku bydleli v Hoquiamu, ale když bylo Kurtovi 6 měsíců, přestěhovali se do Aberdeenu, kde později vznikla jeho skupina Nirvana. Kurtův otec si tam našel práci v místní drtičce odpadu, zatímco matka se starala o domácnost. Kurt byl už od dětství hodně hubený kvůli léku Ritalin, jejž bral proti hyperaktivitě. Kurt také trpěl BAP. V Kurtových devíti letech se Cobainovi rozvedli, poněvadž jeho otec byl často mimo domov kvůli své profesi trenéra a rozhodčího v amatérském baseballu. Kurta to velmi poznamenalo, míval deprese a uzavřel se do sebe. Následkem toho začal kouřit marihuanu a začal rodiče, zejména otce, nenávidět. Oba rodiče uzavřeli nová manželství a Kurtovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním od matky k otci, jeden čas bydlel dokonce u prarodičů.", "question": "V jakém roce byl vyhlášen 12.nejlepším kytaristou všech dob?", "answers": ["2003"]}
{"title": "Letiště London Gatwick", "context": "Letiště Gatwick (anglicky Gatwick Airport) je druhé nejrušnější letiště Velké Británie podle počtu odbavených cestujících za rok. Nachází se v hrabství West Sussex, přibližně 40 km jižně od Londýna a stejně daleko od Brightonu. == Historie == Název Gatwick pochází z roku 1241, bylo to jméno panství v místě současného letiště. V roce 1890 zde byla vybudována dostihová dráha, na které se po několik let v průběhu první světové války konaly dostihové závody Aintree Grand National. V roce 1930 sem byl přesunut Surrey Aero Club a piloti používali dostihovou dráhu pro vzlety a přistání letadel. V roce 1933 závodiště koupil zahraniční investor a přestavěl ho na letiště. Ministr dopravy povolil komerční lety z Gatwicku následující rok a od roku 1936 odsud odlétalo i několik pravidelných linek do Evropy. Byla vybudována kruhová odbavovací hala, nazývaná The Beehive (včelín), a podzemní vlakové nádraží, takže cestující mohli cestovat z nádraží Victoria až k letadlům bez přestupu. Po druhé světové válce byl Gatwick rekonstruován jako náhradní letiště za Heathrow. Z důvodu této rekonstrukce, která si vyžádala náklady ve výši 7,8 miliónů liber, byl Gatwick v období let 1956 až 1958 uzavřen. Rekonstruovaný Gatwick byl prvním letištěm s přímým železničním spojením na světě a s uzavřeným přístupem k letadlům; přístupové zastřešené nástupní koridory spojují odbavovací halu s nástupními můstky. == Současnost == Gatwick je nejrušnějším letištěm s jednou přistávací drahou na světě. Ročně odbaví více než 45 miliónů pasažérů cestujících do asi 200 míst. Charterové lety, které většinou nemohou využívat Heathrow, využívají místo toho Gatwick. Většina spojů do a z USA využívá Gatwick, protože Heathrow nepovoluje transatlantické spojení. Gatwick je také záložním letištěm společností British Airways a Virgin Atlantic Airways. Obecně platí, že parkoviště pro automobily jsou, hlavně v létě, přeplněná. Důvodem je omezení stavebních prací dané územním plánem a velký počet letadel využívajících Gatwick. == Budoucnost == Po poslední velké rekonstrukci v roce 1979 bylo s místními úřady dohodnuto, že do roku 2019 se letiště nebude rozšiřovat. S ohledem na zvýšení hlučnosti, znečištění a nutnosti demolice některých okolních vesnic vláda rozhodla, že místo vybudování plánované druhé přistávací dráhy bude podporovat rozšíření Heathrow a Stanstedu.", "question": "Z jakého roku pochází název Gatwick?", "answers": ["1241"]}
{"title": "Čeština", "context": "na předložce: 'les × 'do lesa); specificky český foném /ř/, který je dle svého hláskového okolí vyslovován buď zněle (dři), nebo nezněle (tři). Podrobnější informace naleznete v článku Česká gramatika. Čeština je flektivní jazyk (tj. ohebný), který vyjadřuje větnou syntax (skladbu) pomocí flexe (skloňování a časování). Jako taková se vyznačuje bohatstvím slovních tvarů ohebných slov. Slovní druhy Čeština rozlišuje tradičně 10 slovních druhů, které se dělí na ohebné a neohebné: ohebné skloňují se – podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky; časují se – slovesa; neohebné – příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce. Jmenný rod Čeština rozlišuje 3 jmenné rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Mužský rod se dále člení na životný a neživotný. Číslo Rozlišuje se dvojí mluvnické číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál). Kromě toho se při skloňování vyskytují pozůstatky dvojného čísla (duálu). Skloňování Podrobnější informace naleznete v článku České skloňování. Čeština má 7 pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), které se uplatňují při skloňování podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek. Základním tvarem (lemmatem) jmen je zpravidla nominativ singuláru (1. pád jednotného čísla). Časování Podrobnější informace naleznete v článku Česká slovesa. Česká slovesa vyjadřují 3 časy: minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum).", "question": "Jaké jsou tři jmenné rody, které rozlišuje čeština?", "answers": ["mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum)"]}
{"title": "Kantáta", "context": "Kantáta (lat., it. cantare = zpívat) je rozsáhlejší vokálně instrumentální dílo, zpravidla pro sóla, sbor a orchestr. Obsazením, strukturou a absencí scénické akce se kantáta blíží oratoriu, od něhož se liší menším rozměrem a menší dramatičností. V kantátě se mohou střídat recitativy, árie, ariosa, sborové věty, chorály a hudební předehry a mezihry v libovolném počtu i pořadí. Svého největšího rozšíření dosáhla tato hudební forma v první polovině 18. století. Existují jak světské, tak duchovní kantáty. == Historie == Původně znamenala kantáta každou zpívanou skladbu (cantare = latinsky zpívat) na rozdíl od instrumentální sonáty (sonare = latinsky hrát). Vlastní kantáta se vyvinula v 1. polovině 17. století v Itálii, zprvu v sólové vokální podobě. Od poloviny 17. do poloviny 18. století se kantáty v Itálii skládaly ze dvou nebo několika árií da capo se vstupními recitativy, doprovod byl psán formou bassa continua. Tyto kantáty se přiblížily operní scéně. Italské kantáty byly převážně světské (cantata da camera). Duchovní kantáta (cantata da chiesa) se zformovala v Německu a zprvu byla identická s duchovním koncertem. Důležitou úlohu při utváření duchovní kantáty měly sborníky kantátových textů, sestavené na začátku 18. století německým básníkem a teologem E. Neumeisterem. K tomuto typu kantáty se přiklonil zvláště J. S. Bach, jehož zásluhou zaujala duchovní kantáta významné místo mezi tehdejšími hudebními žánry. Ve 2. polovině 18. století se rozvíjela německá světské kantáta, zejména sólová. Kantátové sborové žánry se významně uplatnily za francouzské revoluce konce 18. století. Od období hudebního romantismu a zejména ve 20. století vznikají jednotlivá individualizovaná kantátová díla, v nichž má zpravidla závažnou úlohu sbor (díla S. S. Prokofjeva, I.F.Stravinského, C. Orffa, Z. Kodálye, v české hudbě B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, V. Nováka, L. Vycpálka, V. Dobiáše, J. Seidla).", "question": "Existují světské kantáty?", "answers": ["Existují jak světské, tak duchovní kantáty."]}
{"title": "Sršeň", "context": "Sršeň (Vespa) je rod blanokřídlého hmyzu, který zahrnuje největší sociální vosy. Některé sršně mohou být až 45 mm dlouhé. V Česku žije jediný druh – sršeň obecná (Vespa crabro). Spisovně česky je ten i ta sršeň (Příruční slovník jazyka českého a Internetová jazyková příručka ÚJČ uvádějí ženský rod jako méně častý, v zoologii je ale preferovaný), lidově i (ten) sršán, sršáň. Není vhodné oba možné rody v jednom článku kombinovat. Většina sršní žije v jižní a jihovýchodní Asii. V subtropech žije V. orientalis, jejíž areál leží kromě jižní a střední Asie i na Arabském poloostrově, v severní Africe a také ve Středomoří. V mírném pásmu žije V. simillima, která se vyskytuje i v Japonsku a na Sibiři, a již zmíněná evropská sršeň obecná, která byla introdukována do Severní Ameriky. Sršně jsou dravci, živí se především jinými bezobratlými nebo sbírají sladké ovocné šťávy nebo med z vyloupených včelích hnízd. Jedna sršeň dokáže denně ulovit až pět kusů much či jiného hmyzu. Navzdory rozšířené představě o smrtelně nebezpečném tvorovi je sršeň obecná mírumilovná a prakticky neškodná. Většina obav pramení z velikosti sršně a jejího hlasitého bzučení. Varovné bzučení používá např. pokud se člověk přiblíží na méně než asi 50 cm. Sršeň také reaguje podrážděně při prudkých otřesech v okolí svého hnízda, manipulaci u výletového otvoru či přehrazení příletové dráhy. Sršně žijí v hnízdě, kterého základy sama vybuduje královna-zakladatelka. Ta kusadly nastrouhá kousky dřeva, smíchá je se slinami a ze vzniklé papírové hmoty buduje odshora dolů hnízdo. První potomky vychovává sama do doby, než se vylíhnou dělnice, které převezmou veškerou péči. Těch bývá několik set, shánět potravu však vylétá jen asi 50–80 z nich. V září pak z hnízda vylétají oplodněné samičky, které na jaře založí nová hnízda.", "question": "Jaký druh sršně žije v Česku?", "answers": ["sršeň obecná"]}
{"title": "Pivo", "context": "Každoročně každý Čech vypije dle statistik přibližně okolo 160 litrů piva. V roce 2005 bylo dosaženo lokálního maxima, kdy připadala na každého obyvatele 163,5 litru piva, o rok později následoval propad na 159,1 litru. Odhaduje se, že 15-20 % se na domácí spotřebě piva podílejí zahraniční turisté. Česko si tak udržuje přední pozici i nadále, na druhém místě ve spotřebě piva se nově nacházejí Irové se 130 litry, kteří tak na třetí místo odsunuli Němce, kteří v roce 2007 vypili 111,7 litru piva. Německý trh se v současnosti ale nachází v útlumu a množství vypitého piva zde postupně klesá. Česko je 16. největším producentem piva na světě (k roku 2007) s ročním výstavem okolo 19,897 milionu hektolitrů piva a devátým největším celosvětovým vývozcem piva s neustávajícím růstem. Nejvíce vyrábí Plzeňský Prazdroj (Gambrinus, Radegast), který ovládá SABMiller, pak Staropramen (Molson Coors), dále Heineken a pak teprve české pivovary. Vliv piva na pokožku Jeden pivovar doporučuje pivo na léčení kožních problémů (pití i kouple). To je nezodpovědné. Alkoholické nápoje působí a zhoršují řadu kožních nemocí včetně lupénky a melanomu (Rota a spol., 2014). Pití piva při opalování je nebezpečné, protože při něm nastává posílen dvou rizikových faktorů (UV záření plus alkohol). Odkaz: Nešpor K. Alkohol a kožní nemoci.Česká a slovenská psychiatrie 2006; 102(7):389.", "question": "Které pivo je na světě nejprodávanějším?", "answers": ["Heineken"]}
{"title": "Chlor", "context": "Chlor, chemická značka Cl, latinsky chlorum (starořecky χ, chlóros - \"zelený\") je toxický, světle zelený plyn, druhý člen řady halogenů. Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy. Na Zemi je chlor přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero a další). Z minerálů je nejznámější chlorid sodný (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v Polsku a USA a geologicky vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer. Viz také minerál halit. V zemské kůře je chlor 20. nejrozšířenějším prvkem a je přítomen v koncentraci 200-1900 ppm (mg/kg). V mořské vodě tvoří chloridové ionty nejvíce zastoupený anion, jejich koncentrace se pohybuje kolem 19 g/l. Přesto je na Zemi zhruba 10krát méně chloru, než by odpovídalo jiný planetám, což mohlo napomoci rozšíření života. Zastoupení ve vesmíru odpovídá vyššímu atomovému číslu chloru. Předpokládá se, že na 1 atom chloru připadá přes 17 milionů atomů vodíku. Chlor je mikrobiogenním prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj draslíku, spolu s vápníkem stabilizuje komplex rozkládající vodu v primární fázi fotosyntézy a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání průduchů. Ve sloučeninách se chlor vyskytuje v mocenství Cl-I, ClI, ClIII, ClIV, ClV a ClVII. V každém mocenství, ve kterém se chlor vyskytuje, vytváří i příslušnou kyselinu. jedinou bezkyslíkatou kyselinou je kyselina chlorovodíková (HCl) s chlorem záporně jednomocným Cl-I kyselina chlorná HClO odpovídá valenci ClI a patří mezi velmi slabé kyseliny. v mocenství ClIII je známa kyselina chloritá HClO2 v mocenství ClIV je znám oxid chloričitý ClO2 používaný k průmyslovému čištění vody a také ve zdraví škodlivém přípravku MMS (který je označován i jako CDS) kyselina chlorečná HClO3 odpovídá valenci ClV velmi silná kyselina chloristá HClO4 přísluší sedmimocnému chloru ClVII Všechny uvedené kyseliny vytvářejí soli s elektropozitivními prvky a především v případě kyseliny chlorné, chlorité a chlorečné mají tyto soli mnohem větší praktický význam než příslušné kyseliny.", "question": "Kým byl objeven chlor?", "answers": ["Carlem Wilhelmem Scheelem"]}
{"title": "Housle", "context": "Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d1, a1, e2. Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla. Jsou nejmenší z rodiny houslových nástrojů, mezi které se řadí ještě viola a violoncello. Příbuzný smyčcový nástroj – kontrabas, však svou stavbou patří do violové rodiny (stejně jako např. renesanční a barokní nástroj viola da gamba). Hlavní část houslí tvoří ozvučná skříň, na kterou je připevněn krk zakončený šnekem a nesoucí černý hmatník. Struny jsou ve spodní části houslí upevněny pomocí struníku, vedeny přes kobylku, nad hmatníkem a upevněny v količníku, kde se napínají kolíčky. Ozvučnou skříň neboli ozvučnici tvoří dvě mírně prohnuté desky, u krajů spojené s luby. V horní desce jsou vyřezané dva otvory ve tvaru písmene f (tzv. efa), které umožňují lepší výstup zvuku z vnitřku houslí a ovlivňují tvar ohybu víka. Horní deska se nejčastěji vyrábí ze smrkového dřeva s hustými letokruhy, spodní deska a luby bývají javorové. Okraje desek jsou lemovány ozdobným vykládáním (tzv. výložkami), které kromě estetické funkce částečně chrání dřevěné desky před naštípnutím. U laciných modelů jsou výložky jen naznačené barvou. Ze spodní strany víka, pod strunou G, je většinou (ale na rozdíl od violy ne vždy) připevněna dřevěná lišta jmenující se basový trámec, která pomáhá přenášet nízké frekvence na svrchní desku. Duše naopak přenáší vysoké frekvence ze svrchní desky na spodní. Je vložena mezi obě desky v místě pod strunou E. I nepatrná odchylka v jejím umístění má za následek výraznou změnu barvy a intenzity tónu houslí.", "question": "Co tvoří hlavní část houslí?", "answers": ["ozvučná skříň"]}
{"title": "Smrt", "context": "Příkladem je teorie, že se v průběhu života nahromaďují mutace v buňkách, nebo teorie, že se množením buněk v těle postupně opotřebují telomery na konci chromozomů. Z biologického hlediska je hlavní funkcí smrti odstranění opotřebovaných organismů a uvolnění životního prostoru nastupující generaci. Smrt má výrazný sociální význam v lidské společnosti, např. v rodině vede smrt jednoho z členů k novému uspořádání její struktury a funkcí jejích členů - např. nejstarší syn částečně nahradí zemřelého otce apod. Chorobný strach ze smrti se nazývá thanatofobie, strach z mrtvol je nekrofobie. Smrt jako významná událost bývá různými způsoby oznamována příbuzným, známým i lidem z širokého okolí. Dnes je smrt nejčastěji oznámena vyvěšením a rozesláním tzv. parte, oznámení o úmrtí, která pořizuje rodina zemřelého. V minulosti se po smrti člověka nechalo vyzvánět zvonem - umíráčkem. Podle délky a frekvence zvonění se přitom dalo určit, jak významná osoba zemřela, například při úmrtí panovníka se zpravidla vyzvánělo všemi kostelními zvony zároveň. K úkolům zvoníka také patřilo napsat jméno zemřelé osoby křídou na tabulku, vyvěšenou na kostelní věži - jednalo se tedy vlastně o předchůdce dnešních parte. Kromě vyzvánění všemi zvony se smrt významné osoby ohlašuje i jinými způsoby, například vyvěšením černé vlajky nebo stažením vlajky na půl žerdi. Ke vzpomínce na mrtvé se někdy drží tzv. minuta ticha.", "question": "Jak se nazývá strach z mrtvol?", "answers": ["nekrofobie"]}
{"title": "Andorra", "context": "Ačkoliv Andorra není oficiálně členem Evropské unie, je součástí celní unie EU. Pro obchod s průmyslovými výrobky je považována za člena EU, pro obchod se zemědělskými výrobky pak za nečlena. V zemědělství je zaměstnáno jen 1 % obyvatel a hlavním odvětvím je chov ovcí. Hlavním zdrojem příjmů je cestovní ruch. Ročně navštíví Andorru až 15 milionů turistů, kteří si přijíždějí zalyžovat a především za nákupy. Obyvatelé Španělska a Francie využívají možnosti nákupu zboží bez daní. Andorra patří k tzv. daňovým rájům. Neplatí se tu žádné přímé daně a pouze 4% daň z přidané hodnoty (nově od 1. ledna 2006). HDP na obyvatele dosahuje přibližně 42 500 USD (2007). Dříve se v Andoře platilo jak španělskými pesetami, tak francouzskými franky. Od roku 2002 se zde platí eury. Andorra od roku 2014 razí vlastní euromince. == Obyvatelstvo == Počet obyvatel se odhaduje na 77 281 (k 2016), přičemž ještě v roce 1900 Andorru obývalo pouze 5000 lidí. 33 % obyvatel jsou Andořané, kteří jsou etnickým původem Katalánci. Dále jsou v zemi Španělé 43%, Portugalci 11% a Francouzi 7,5% Jediným úředním jazykem je katalánština, nicméně španělština a francouzština jsou také běžně užívány. Lze se také setkat s používáním angličtiny a portugalštiny. Andorrská vláda nicméně silně prosazuje používání katalánštiny. Financuje komisi pro katalánskou toponymii (la Comissió de Toponímia d'Andorra) a poskytuje bezplatné kurzy katalánštiny přistěhovalcům.", "question": "Jakou měnou se platí v Andoře ?", "answers": ["eury"]}
{"title": "Církevní slovanština", "context": "Církevní slovanština je liturgický a literární jazyk používaný slovanskými pravoslavnými a řeckokatolickými církvemi; zapisuje se cyrilicí. Nejedná se o jednotný jazyk; objevuje se v několika podobách, tzv. redakcích. Vyvinul se ze staroslověnštiny (staré církevní slovanštiny) úpravou pravopisu, výslovnosti a náhradou části lexika. Během existence tzv. Trnovské školy byly do jazyka prosazovány četné reformy, na základě kterých se potom znovu přeložily početné náboženské knihy, aby se tak zabránilo nepřesným výkladům náboženských knih a skutečností, což bylo základem pro šíření různých forem hereze. Původně jednotný jazyk se rozrůznil vznikem různých redakcí, vzhledem k tomu, že byl používán v různých navzájem oddělených centrech. Tyto rozdíly zajistily hlavně to, aby byl jazyk dobře srozumitelný pro mluvčí daného konkrétního slovanského jazyka, kterým se na daném území mluvilo, jednotlivé redakce církevní slovanštiny jsou si vzájemně srozumitelné.[zdroj? ] Po dobytí Bulharska Osmanskou říší odešli tamní vzdělanci do Valašska a Ruska, kde se snažili pokračovat ve svojí práci. V této době tak lze vysledovat významný vliv bulharské redakce v pravoslavném prostoru. Je však přirozené, že jazyk, upravovaný lidmi, kteří dobře ovládali bulharštinu, nezůstane ve východoslovanském prostředí beze změn. Jako jeden z nejstarších jazyků, používaných v prostředí Ukrajiny, prošla celou řadou drobných úprav. Tak například v Rusku se objevily tendence používat v jazyce některé koncovky ruských pádů (např. instrumentál), ruské časování (hlavně ve třetí osobě zakončení na tь), odstraněny byly nosovky a další. V církevní slovanštině se lze setkat s původní slovanskou hláskou jať (zapisovanou ѣ), která se v různých slovanských jazycích nakonec zrealizovala různými způsoby. Až do novověku, kdy vznikly spisovné formy národních jazyků, představovala církevní slovanština nejdůležitější literární, popř. úřední jazyk, hlavně v zemích východních Slovanů; zejména ruština má z církevní slovanštiny množství výpůjček. Kromě církevní slovanštiny byl v Rusku užíván rovněž jazyk lidový; mezi oběma vznikala celá řada přechodných forem.", "question": "Který typ písma se používá pro církevní staroslovanštinu?", "answers": ["cyrilicí"]}
{"title": "Zoologická zahrada Brno", "context": "Zoo Brno je zoologická zahrada v severozápadní části statutárního města Brna v městské části Brno-Bystrc na svazích Mniší hory. Byla otevřena 30. srpna 1953. Zaměřuje se především na kopytníky, ale chová i další atraktivní zvířata jako lední medvědy, tygry, opice apod. Provozuje ji příspěvková organizace Zoo Brno a stanice zájmových činností a jejím ředitelem je Martin Hovorka. Zoo Brno se nachází v blízkosti Brněnské přehrady na Mniší hoře na ploše 65 ha. Návštěvníci zde mohou vidět téměř 800 zvířat v 210 druzích. Mezi největší chovatelské úspěchy zoo patří první odchov mláděte medvěda ledního v Československu v roce 1976 nebo obdobně první odchov šimpanze v roce 1967. Modernizace zoo v 21. století započala výstavbou pavilonu Tygří skály pro tygry a levharty. Zatímco výběhy jsou koncipovány jako džungle, interiér pavilonu napodobuje skalní jeskyni. Zajímavá je snaha o spojení expozic s domorodými stavbami, například výběh vlků kanadských je doplněn srubem kanadských indiánů kmene Haida, výběh bizonů doplňuje několik týpí prérijních indiánů a výběh koní Převalského mongolská jurta. Dalším počinem v zoo bylo zatím otevření expozice Beringie roku 2010. Jedná se o komplex výběhů medvědů kamčatských, rosomáků a sibiřských ptáků, doplněný rekonstrukcí ruské vesničky. V roce 2014 byla otevřena africká vesnice s expozicí žiraf, lemurů a plameňáků. V současné době se zoo specializuje na chov zvířat z oblasti Evropy, severní Asie a Severní Ameriky. Pod brněnskou zoo donedávna spadala i stálá akvarijní výstava umístěná v centru Brna na Radnické ulici, která byla otevřena v roce 1969. I přes omezené prostory v historickém domě nabízela téměř 100 akvárií, v nichž bylo chováno kolem tisíce ryb v přibližně 120 druzích. Součástí výstavy byla i mořská akvária. Kromě ryb zde byli chováni také někteří bezobratlí živočichové (krabi, krevety, koráli aj.), obojživelníci a plazi (zejména želvy). K 31. červenci 2011 však byla tato výstava, pro nevyhovující technický stav výstavních prostor a také z ekonomických důvodů uzavřena a zrušena. Většina živočichů byla umístěna v chovatelském zázemí brněnské zoologické zahrady, jen malá část z nich je v zoo k vidění pro návštěvníky v pavilonu Tropické království.", "question": "Ve které městské části se nachází Zoo Brno?", "answers": ["Brno-Bystrc"]}
{"title": "Železnice", "context": "I v jiných jazycích slovo původně označovalo dráhy a teprve později dopravní prostředek: (německy Eisenbahn) (železná cesta), (francouzsky chemin de fer), (nizozemsky spoorweg), (španělsky. ferrocarril), (rusky ж д [železnaja daróga]), (železná cesta), (anglicky railway) (kolejová dráha), (maďarsky vasút) (železná cesta), (italsky ferrovia) (železná cesta), (švédsky Järnväg) (železná cesta), (turecky demiryolu) (železná cesta). Vyjeté koleje, které vedly povozy po cestách, existovaly odedávna. Ostatně normální rozchod železničních kolejí vychází ze standardizovaného rozchodu kol anglických dostavníků. V dolech doložitelně přinejmenším od roku 1530 existovaly kolejové důlní vozíky či káry. V anglickém hornictví se vyvinul do konce 18. století systém, ve kterém se vozidla pohybovala na kolech s okolky na (z počátku ocelových) kolejnicích. Vedení po kolejích bylo u koňských drah Wagonway přelomu 18. a 19. století zajištěno hranou na vnější straně kolejnic. Geometrický princip Wagonway byl později překonán, u autobusových drah byl ale později dále rozvíjen. Požadavek hladké dopravní cesty a hmotnost strojního pohonu vedly zprvu k ocelí pobitým fošnám, později k montáži ocelových kolejnic na kamenných blocích, které byly později z důvodu dodržení rozchodu kolejí montovány na příčně položených dřevěných železničních pražcích. Dnešní železniční vozidla jezdí většinou koly z oceli na ocelových kolejnicích, a na jízdní dráze jsou drženy díky speciálnímu profilu kol a okolku. Počátkem strojního pohonu v kolejové dopravě byl rok 1804, když Richard Trevithick uvedl do provozu první parní lokomotivu. Lokomotiva tehdy měla ještě kola bez okolků. První veřejná železnice zahájila provoz v roce 1825 z Stocktonu do Darlingtonu v Anglii a mimo zboží také poprvé v historii přepravovala i osoby. Kola železničních vozů již měla stejné okolky, jako mají dnešní vozy, a měla dnešní normální rozchod 1435 mm. Železnice v 19. století během několika desetiletí vytvořila hustou dopravní síť, která významně zkrátila dobu cestování v Evropě a v Severní Americe. Působila jako katalyzátor průmyslové revoluce, vytvořila potřebu vzniku těžkého průmyslu a díky svému rozvoji vytvořila předpoklad velké poptávky po železe, oceli a strojích. Modernizovala se technologie stavby mostů a tunelů, aby bylo možno stavět železniční tratě. Moderní akciová společnost je reakcí na potřebu kapitálu pro železniční projekty, které již nemohl žádný soukromý investor sám financovat. Ve válkách v 19. století se ukázala obrovská strategická výhoda dobře vybudované železniční sítě. Především v prusko-francouzské válce byla velkou výhodou doprava vojenských oddílů, jejich zásobování po železnici a tím získání rozhodujícího vlivu ve válce. Proto vlády evropských zemí s velkou pozorností a rychlostí podporovaly a řídily výstavbu národních železničních sítí.", "question": "Ve kterém roce uvedl Richard Trevithick do provozu první parní lokomotivu?", "answers": ["1804"]}
{"title": "Muammar Kaddáfí", "context": "Muammar Kaddáfí či al-Kaddáfi /arabsky audio/ (7. června 1942 Syrta - 20. října 2011 Syrta) byl voják s hodností plukovníka, který byl od roku 1969 jako \"Vůdce Velké revoluce z 1. září a Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje\" vládcem Libye a do roku 2011 byl také jeden z nejdéle vládnoucích vůdců na světě. Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod jeho kontrolou zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen. Narodil se jako syn kočovného beduínského zemědělce v poušti nedaleko přístavního města Syrta v roce 1942. Základní vzdělání získal v Misurátě. V období studií byl zastáncem ideologie egyptského státníka Gamála Abdula Násira a stal se zapřisáhlým odpůrcem monarchie. V roce 1961 byl vyhozen z internátní školy ve městě Sabhá za nepovolené organizování studentů a účast na demonstracích proti vystoupení Sýrie ze svazku Sjednocené arabské republiky. V témže roce zahájil studium na Libyjské vojenské akademii v Benghází. V roce 1965 byl poslán na několik měsíců do Královské vojenské akademie v Sandhurstu. Domů se vrátil v roce 1966 jako důstojník s hodností kapitána spojovacího vojska. Od ledna roku 1969 začal plánovat společně se skupinou důstojníků převrat. Jeho cílem bylo zrušení monarchie a nastolení vojenské vlády.", "question": "Kdy zemřel Muammar Kaddáfí?", "answers": ["20. října 2011"]}
{"title": "Anto Babić", "context": "Anto Babić (3. ledna 1899 Grahovik, okres Travnik, Bosna a Hercegovina – 12. ledna 1974 Sarajevo, Federativní lidová republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský historik a pedagog chorvatského původu. == Život == Základní školu navštěvoval v obci Dolac u Travniku, gymnázium pak v Travniku a Sarajevu (zde roku 1919 odmaturoval). Na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu absolvoval historii a geografii (1923), poté se zaměstnal jako profesor v gymnáziu v Sušaku v nynějším Chorvatsku. Mezi lety 1925 a 1943 působil jako profesor na gymnáziu v Sarajevu. Za druhé světové války se připojil ke komunistickým partyzánům. Na prvním zasedání Zemského antifašistického výboru národního osvobození Bosny a Hercegoviny byl jmenován jako zástupce Chorvatů do Předsednictva tohoto orgánu. Působil též jako delegát na druhém zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie. V letech 1945–1946 vykonával úřad tajemníka (ministra) školství Bosny a Hercegoviny, místopředseda Prezídia Lidového shromáždění Lidové republiky Bosny a Hercegoviny (1946) a poslanec Rady národů Prozatímní sněmovny a posléze Ústavodárného shromáždění Demokratické federativní Jugoslávie. Po válce získal místo profesora ve Vyšší pedagogické škole v Sarajevu (1946–1948), poté zastával funkci předsedy výboru pro vysoké školy a věděcké instituce. Roku 1950 byl zvolen za řádného profesora a prvního děkana právě zřízené Filozofické fakulty Univerzity v Sarajevu. Byl zakladatelem Katedry historie, na níž do roku 1970 přednášel o dějinách středověku. Babić byl prvním předsedou Historické společnosti Bosny a Hercegoviny (1947–1954). Od roku 1952 byl členem právě zřízené Učené společnosti, která roku 1966 přerostla v Akademii věd a umění Bosny a Hercegoviny. Od roku 1965 byl dopisujícím členem Srbské akademie věd a umění a od roku 1972 dopisujícím členem Makedonské akademie věd a umění. Byl také členem redakční rady a spolupracovníkem monumentálního díla Enciklopedija Jugoslavije. Odborně se zbýval převážně studiem středověkých dějin Bosny a Hercegoviny. Vedle toho založil a vedl Ročenku Historické společnosti Bosny a Hercegoviny (1949–1957, Godišnjak Društva istoričara Bosne i Hercegovine), kde hojně publikoval odborné stati.", "question": "Kde působil Anto Babić jako profesor mezi lety 1925 a 1943?", "answers": ["Sarajevu"]}
{"title": "Synonymum", "context": "Synonyma též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení. Pokud k jednomu jevu existuje více synonymních výrazů, vytvářejí tzv. synonymickou řadu. Za jádro takové řady se považuje nejvíce stylisticky i emocionálně neutrální výraz. Synonyma se zpravidla rozdělují na: úplná, neúplná. Úplná (čistá, absolutní) synonyma jsou ta, která mají zcela totožný význam a lze je volně zaměnit ve všech kontextech, kromě ustálených obratů (přísloví, pořekadel apod.). Takových synonym je ovšem velice málo. Příklady: hezký – pěkný, chlapec – hoch. I synonyma, která se jeví jako absolutní, mají tendenci se v běžném úzu spojovat s různými slovy, čímž dochází k postupnému oddalování jejich významů – např. slova statečný a odvážný lze považovat za absolutní, ale výraz statečný se spojuje spíše s osobami (statečný rytíř, voják), odvážný spíše s abstraktními výrazy (odvážný kousek, plán, projekt). Zvláštní kategorií jsou synonyma, která se liší pouze stylovou platností (táta – tatínek) a dvojice českého pojmu s přejatým, tzv. jazykové ekvivalenty (přeprava – transport). Daleko běžnější jsou synonyma neúplná (částečná), jejichž významy jsou navzájem blízké, ale nikoli totožné. Částečná synonyma se liší kontextovým a stylovým užitím, obsahem i rozsahem významu (červený – rudý), intenzitou (práce – dřina), dobovým užitím (krmě – jídlo), frekvencí užití (málokdy – zřídkavě). Za synonyma se považují i slova odvozená nebo slovotvorné varianty (dítě – děcko, jevit – projevit). Synonymy jsou také výrazy nářeční, argotické, slangové, které doplňují neutrální výraz (chlapec – ogar). Naproti tomu varianty tvaroslovné a hláskové se za synonyma nepovažují (brambor – brambora, vzlítnout – vzlétnout). Některá sousloví, zejména pořekadla a ustálené obraty, mají někdy svůj slovní synonymní protějšek (zůstat na ocet – neprovdat se); některé ustálené obraty mají dokonce synonymní protějšek sama o sobě (vzít nohy na ramena – prásknout do bot).", "question": "Jak se rozdělují synonyma ?", "answers": ["úplná, neúplná"]}
{"title": "Smrkovník plazivý", "context": "K sobě skloněné korunní lístky jsou úzce kopinaté, špičaté, bílé a dlouhé okolo 4 mm. Dvoudílný pysk bez ostruhy mívá asi 3 mm, jeho zadní část je bradavičnatá a polokulovitě vydutá a přední trojhranná je plochá. Stopkatý, válcovitý semeník je vřetenovitě stočený. Protandrické květy rozkvétají od začátku července do konce srpna a jsou opylovány hmyzem, hlavně čmeláky. Opylovačům poskytují nektar. Plod je vejčitá tobolka až 12 mm dlouhá s mnoha malými a lehkými semeny. Ta si podržují klíčivost jen po krátkou dobu, lépe klíčí na světle. == Rozmnožování == Tato orchidej se rozmnožuje jak oddenky, tak i semeny rozptýlenými větrem. V prvém případě, který je mnohem častější, se jedná o rozmnožování vegetativní, kdy skupina rostlin vyskytujících se v bezprostřední blízkosti vyrůstá z nehluboko rozprostřeného oddenku původní rostliny, proto se často vyskytují ve skupinách. Semena jsou velmi lehká a slabý vítr je odnáší na velké vzdálenosti, ale jen velmi těžko najdou vhodná prostředí k zakořenění. Obdobně jako ostatní terestrické orchideje potřebuje i tato při klíčení mykorhizního symbionta. V tomto případě to je nejčastěji houba kořenomorka Rhizoctonia goodyerae-repentis, která se propojí myceliem s bezlistým zárodkem orchideje a vyživuje jej. Pokud semeno úspěšně vyklíčí trvá nejméně pět let, než vytvoří listovou růžici a další tři roky než vyroste květná lodyha. == Ohrožení == Smrkovník plazivý na mnoha původních lokalitách vyhynul; stalo se to pravděpodobně z důvodu nešetrného lesního hospodaření. Pro plytce kořenící oddenek je velmi škodlivé kácení stromů za pomoci těžké mechanizace a hlavně skrývka vrchní lesní půdy, stejně tak jako odstranění stromů zajišťující stín a bránící před větrem. Protože se vyskytuje jen na několika roztroušených lokalitách, počty kvetoucích jedinců stále klesají a navíc se nedá očekávat brzký zvrat, byl v \"Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění. vyhl. č. 175/2006 Sb.\", stejně jako v \"Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání\", zařazen mezi nejpřísněji chráněné rostliny (§1) a (C1), mezi druhy kriticky ohrožené. == Galerie == == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu smrkovník plazivý ve Wikimedia Commons Taxon Goodyera repens ve Wikidruzích Botanický ústav AV ČR – rozšíření smrkovníku plazivého v ČR", "question": "Proč Smrkovník plazivý na mnoha místech vyhynul?", "answers": ["pravděpodobně z důvodu nešetrného lesního hospodaření"]}
{"title": "Chrup", "context": "Počet zubů každého typu se zapisuje jako zubní vzorec: Lidský zubní vzorec je: 2.1.2.3 2.1.2.3 Což znamená, že člověk má v jedné polovině horní čelisti dva řezáky, jeden špičák, dva třenové zuby a tři stoličky, stejně tak v čelisti dolní. Pro zjištění celkového počtu zubů je nutno vynásobit jejich součet dvěma, protože vzorec obsahuje pouze poloviční počet zubů v horní i dolní čelisti. Maximální zubní vzorec heterodontních savců je: 5.1.4.4 4.1.4.4 kterému se nejvíc blíží vačice, která má 3/3 třenové zuby. Podrobnější informace naleznete v článku Dočasný chrup. U mnoha savců má mládě sadu zubů, která vypadne a je nahrazena dospělými zuby. Nazývá se dočasné zuby, dětské zuby nebo mléčné zuby. Živočichové mající 2 sady zubů, kde jedna následuje druhou, se nazývají difyodonti, mají difyodontní dentici. Zubní vzorec pro mléčné zuby se liší chyběním třenových zubů. Zubní vzorec mléčného chrupu lidí je: 2.1.0.2 2.1.0.2 Začínají se prořezávat mezi 5. a 6. měsícem. První se prořezává dolní řezák. U zdravého dítěte mají být všechny mléčné zuby prořezány do dvou let života.[zdroj? ] V anatomii jsou jednotlivé lidské zuby popisovány jako: I1: Dens incisivus medialis (první řezák) I2: Dens incisivus lateralis (druhý řezák) C: Dens caninus (špičák).", "question": "Mají všichni savci jen jednu sadu zubů ?", "answers": ["U mnoha savců má mládě sadu zubů, která vypadne a je nahrazena dospělými zuby."]}
{"title": "Přílivová vlna", "context": "Přílivová vlna je název pro situaci, kdy stoupající příliv vytvoří vlnu, jež stoupá vzhůru zálivem nebo řekou. Vyskytuje se zejména v oblastech s vysokým dmutím (typicky nad šest metrů), kde se navíc záliv či řeka směrem od moře zužuje a stává mělčím. Nejvyšší přílivové vlny na světě jsou v Čínské lidové republice u města Chang-čou, kde se řeka Čchien-tchang vlévá do zátoky Chang-čou. Přílivová vlna zde bývá až devět metrů vysoká a má rychlost až 40 kilometrů v hodině. Jinou známou přílivovou vlnou je pororoca na Amazonce v Jižní Americe. Ta sice bývá menší a pohybuje se rychlostí do 25 kilometrů v hodině, ale je rozeznatelná až 800 kilometrů od ústí do moře. == Odkazy == === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu přílivová vlna ve Wikimedia Commons", "question": "Pro kterou situaci je název přílivová vlna?", "answers": ["stoupající příliv vytvoří vlnu, jež stoupá vzhůru zálivem nebo řekou"]}
{"title": "Helena Vondráčková", "context": "Helena Vondráčková (* 24. června 1947 Praha) je jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček a herečka, sestra herce a zpěváka Jiřího Vondráčka a teta zpěvačky a herečky Lucie Vondráčkové. Helena Vondráčková se narodila 24. června 1947 v Praze Blaženě a Jiřímu Vondráčkovým. Dětství prožila ve východočeských Slatiňanech s bratrem Jiřím a sestrou Zdenou, která pochází z předchozího manželství maminky Blaženy Osudový zlom pro Helenu Vondráčkovou nastal 27. dubna 1964, kdy v paláci Lucerna vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty s písněmi George Gershwina Summertime a The Man I Love. O rok později se díky hitům Červená řeka a Pátá stala Zlatou slavicí a nastoupila do angažmá v divadle Rokoko. Zde se seznámila s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, s nimiž v roce 1968 vytvořila popové trio Golden Kids. V témže roce se poprvé objevila ve filmu, hrála hlavní roli v pohádce Šíleně smutná princezna, kde ztvárnila postavu princezny Helenky. Začátek 70. let byl poznamenán nuceným rozpadem Golden Kids. Tehdejší režim zakázal činnost Martě Kubišové a zbývající dva členové souboru se vydali na sólové dráhy. V té době se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. Točila alba pro zahraniční společnosti (Japonsko, Západní Německo) a pravidelně vystupovala na světových festivalech a pódiích (Kanada, Brazílie, Kuba, Turecko). Největší úspěch měla s písní Malovaný džbánku, se kterou získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V tom samém roce se objevila v hlavní roli dalšího celovečerního filmu - komedii Jen ho nechte, ať se bojí. V roce 1977 se její podpis objevil na seznamu signatářů Anticharty, který zveřejnilo Rudé právo. Sama zpěvačka však tvrdí, že Antichartu nepodepsala. V 80. letech se více soustřeďovala na domácí publikum. Natáčela pravidelně dlouhohrající desky a podnikala koncertní šňůry. Několik let spolupracovala s Orchestrem Gustava Broma a Jiřím Kornem, později měla vlastní program Velká neónová láska s doprovodnou skupinou Bacily. Moderovala televizní pořad Sejdeme se na výsluní. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. V roce 1983 se provdala za německého hudebníka Helmuta Sickela, který pro ni zkomponoval řadu písní, včetně hitů Čas je proti nám a Sprint. Do roku 1985 se pravidelně objevovala na druhém nebo třetím místě v anketě Zlatý slavík.", "question": "Kdo je Helena Vondráčková", "answers": ["zpěvaček a herečka"]}
{"title": "Fonograf", "context": "Fonograf je první přístroj na nahrávání a reprodukci hlasu. Jeho vynálezcem byl roku 1877 Thomas Alva Edison, který si jej 19. února 1878 nechal patentovat a prvním záznamem byla dětská říkanka Mary had a little lamb. V roce 1888 berlínský herec Emile Berliner nezávisle na něm vyvinul gramofon, který jej následně nahradil. Šlo o následovníka automatofonů. Záznam na fonografu byl uchováván na válečku - tím se lišil od pozdějšího gramofonu, kde médiem byla plochá deska. Edison byl při vynálezu fonografu pravděpodobně inspirován přístrojem zvaným phonautograph, jehož vynálezcem byl Léon Scott a patentoval jej 25. března 1857. Patrná je podoba názvu i některé konstrukční rysy přístroje. Phonautograph zakresloval akustické kmity na skleněný váleček pokrytý sazemi. Bylo tak možno studovat zvukové kmity, přístroj však neumožňoval zaznamenaný zvuk přehrát. Prakticky současně s Edisonem navrhl Charles Cros jiný způsob, jak svůj phonautograph upravit tak, aby umožnil i přehrávání a svůj přístroj nazval paleophone. Cros však nedovedl svůj přístroj do funkční podoby. V Čechách došlo poprvé k nahrávání hlasů známých herců a pěvců z divadel na fonografické válečky v ateliéru fotografa Jana Tomáše. Váleček byl zhotoven z kovu a byla do něj vysoustružena spirálová drážka, která vedla jehlu. Edison přes tento váleček u svého původního přístroje nalepil staniol (u pozdějších fonografů se namísto staniolu používala vrstva vosku). Záznam se prováděl přes kovový trychtýř, který zesiloval zvuk a dno měl přelepené membránou (původně z rybího plynového měchýře). Na konci membrány byla přilepená jehla. Při záznamu se akustické kmity membrány přenášely na jehlu a ta protlačovala staniol. Při snímání se naopak kmity jehly přenášely na membránu a ta kmitáním vytvářela zvuk. Výhodou válečku je, že stejné úhlové rychlosti otáčení odpovídá i stejná rychlost pohybu celého povrchu válce (to u desky neplatí). Zatímco u fonografu se drážka neodchyluje do stran a záznam se provádí změnou její hloubky, drážka na gramofonové desce má naopak konstantní hloubku a záznam se provádí vychýlením drážky do stran. Největší výhodou gramofonu bylo, že tento stranový záznam se již v době vzniku gramofonu dařilo kopírovat pomocí pákového mechanismu. To umožnilo snadno vyrábět kopie gramofonových desek z jednou provedené nahrávky a prodávat desky se záznamem ve větších sériích a levněji, než fonografické válečky.", "question": "Kdy byl vynalezen fonograf?", "answers": ["1877"]}
{"title": "A (linka metra v Praze)", "context": "Stanice je laděná do oranžové barvy s opálově zelenou uprostřed. === Stanice Nádraží Veleslavín === Stanice se nachází v prostoru mezi stávající tratí SŽDC obvod žst. Veleslavín a východní částí ulice K Červenému vrchu, se středem přibližně pod ulicí Evropskou. Je mělce ražená, asi 20,5 m pod zemí, s jedním podpovrchovým vestibulem situovaným mezi železniční trať a křižovatku ulic Evropská – Kladenská. Poloha stanice, vestibulu a jednotlivých výstupů jsou takové, aby umožňovaly v etapě přímé vazby na dočasný autobusový terminál a zároveň bez nutnosti přestavby v předstihu reagovaly na předpokládanou modernizaci stávající tratě Českých drah (zastávka v zahloubené poloze). Rovněž budoucí urbanizace prostoru mezi železniční tratí a Evropskou ulicí je z takto umístěné stanice dobře možná. Uvedeným předpokladům odpovídá navržený princip uspořádání podchodu a vestibulu ve dvou výškových úrovních. Autobusový terminál má umožnit ukončení části městských, příměstských a regionálních autobusových linek namísto Dejvické (Vítězného náměstí). Projekt stanice vznikl v kancelářích Metroprojektu, autorkou je architektka Hana Vermachová. Stanice je laděná do třešnové barvy s opálově zelenou uprostřed. === Stanice Bořislavka === Stanice byla zbudována pod ulicí Evropskou, v prostoru mezi křižovatkami ulic Evropská–Arabská a Evropská–Horoměřická. Stanice je ražená, jednolodní se dvěma vestibuly jeden povrchový a druhý hloubený přímo pod povrchem, zajímavé je že z jedné strany nenajdete eskalátor, ale pouze výtahy. Hloubka středu stanice činí 26,7 metrů. Vestibul přístupný z východního čela stanice je situován do křižovatky s Horoměřickou ulicí, s vazbou na uvažovaný malý terminál městských a příměstských linek autobusové dopravy, směřujících sem zejména z oblasti Nebušic, Jenerálky a Horoměřic. Dále vestibul navazuje na chodbový podchod pod Evropskou ulicí, který má být realizován v rámci výstavby obchodně administrativního centra v jihovýchodním kvadrantu křižovatky. Vestibul vytváří také možnost přímého přestupu na stávající tramvajovou trať na Evropské ulici. Stanice je laděná do třešnové barvy s opálově zelenou uprostřed. === Stanice Dejvická (dříve Leninova) ===", "question": "Jakou barvou je na mapách značena Linka A pražského metra?", "answers": ["zelenou"]}
{"title": "Evropský parlament", "context": "Evropský parlament (EP) je jeden ze sedmi orgánů Evropské unie a spolu s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty. Reprezentuje občany Evropské unie. Poslanci parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Poslanci jsou v jednotlivých zemích EU voleni podle zásad poměrného zastoupení v tajné volbě všemi občany EU, jednotlivé volební systémy se však liší. V Belgii, Lucembursku, Řecku a na Maltě jsou volby pro občany povinné. Parlament má 751 poslanců, Česko zastupuje 21 poslanců. Počet poslanců z jednotlivých členských států určuje z podnětu parlamentu jednomyslným rozhodnutím Evropská rada (čl. 14 SEU). Volit mohou všichni občané Unie na území daného členského státu. Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání), ale parlament pracuje také v Bruselu (výbory, schůze politických skupin) a Lucemburku (sekretariát). Základní pravomoce Evropského parlamentu jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. Také politická role Parlamentu v EU postupně roste. == Legislativní pravomoc == Maastrichtská smlouva umožnila parlamentu se tzv. procedurou spolurozhodování podílet na legislativním procesu. Rada Evropské unie, ve které jsou zastoupeny státy, si však uchovala výrazně silnější pozici. Po Lisabonské smlouvě je postavení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie v legislativním procesu rovnocenné. Pro většinu evropské legislativy Lisabonská smlouva zavádí tzv. řádný legislativní proces dle čl. 294 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pro přijímání textů legislativního či jiného charakteru Evropský parlament užívá, stejně jako jeho národní protějšky, systém výborů a zpravodajů. Tento systém spočívá v tom, že o jednotlivé texty (buď návrhy Evropské komise či parlamentní rezoluce) se stará zpravodaj (vybraný poslanec v rámci příslušného výboru). Tento poslanec vypracovává, ve spolupráci se sekretariátem, pozici Evropského parlamentu k dané otázce (zprávu), například k návrhu Komise. Zpravodaj pak přijímá a zapracovává pozměňovací návrhy ostatních poslanců. Ostatní frakce pak ještě jmenují každá svého \"stínového zpravodaje\", který komunikuje se zpravodajem, formuluje mu pozici své politické skupiny a vypracovává pro svou skupinu návod, jak o jednotlivých pozměňovacích návrzích a o textu samotném mají jeho kolegové a kolegyně z klubu hlasovat. Jakmile je text v nějaké podobě schválen ve výboru, jde na plénum. == Rozpočtová pravomoc == Parlament rozhoduje o rozpočtu Evropské unie společně s Radou Evropské unie. Rozpočet nevstoupí v platnost, dokud ho nepodepíše předseda Evropského parlamentu. Parlament má poslední slovo v mnoha rozpočtových položkách, ale zemědělské výdaje může pouze doplnit; poslední slovo u této položky má Rada.", "question": "Kolik poslanců zastupuje Česko v Evropským parlamente?", "answers": ["21"]}
{"title": "Parlament České republiky", "context": "Parlament České republiky je dvoukomorový zákonodárný sbor České republiky. Je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanecká sněmovna vznikla s osamostatněním České republiky k 1. lednu 1993 přejmenováním České národní rady. Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci volených na čtyři roky poměrným systémem. Senát byl poprvé naplněn až volbami na podzim roku 1996. Čítá 81 senátorů volených na šest let většinovým systémem, každé dva roky se obmění třetina senátorů. Sídlo Parlamentu České republiky na Malé Straně v Praze je určeno samostatným zákonem, který je zároveň prohlašuje za národní kulturní památku. Na českém území v minulosti měly působnost různé druhy sněmů, tedy český, moravský a slezský zemský sněm, rakouský Říšský sněm a různé československé parlamenty (národní shromáždění). Česká republika, která vznikla 1. ledna 1969 původně pod názvem Česká socialistická republika v rámci federalizace Československa, získala svůj první sněm, Českou národní radu, přičemž zároveň měla své poměrné zastoupení i ve Sněmovně národů Federálního shromáždění. Parlament České republiky vznikl na základě přechodného ustanovení čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky 1/1993 Sb. dnem účinnosti ústavy, tedy k 1. lednu 1993, z České národní rady, která se stala Poslaneckou sněmovnou pro volební období do 6. června 1996. Čl. 106 odst. 2 ústavy stanovil, že do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon, přičemž do nabytí účinnosti takového zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. Prozatímní Senát však nikdy zřízen nebyl a poslanecká sněmovna vykonávala funkce senátu až do podzimu roku 1996, kdy byl volbami naplněn řádný senát. Při prvních volbách do senátu bylo voleno všech 81 senátorů najednou, avšak pouze třetina z nich na plné šestileté funkční období, zbylé dvě třetiny měly volební období zkrácené na třetinu nebo na dvě třetiny. Strukturu a pravomoci parlamentu, způsob jeho rozhodování a způsob voleb jeho členů a podmínkách jejich mandátu stanoví ústava České republiky č. 1/1993 Sb., přijatá Českou národní radou, zejména v hlavě druhé, tj. v článcích 15 až 53. Některé podrobnosti stanoví zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky.", "question": "Kolik senátorů pojímá Senát?", "answers": ["81"]}
{"title": "Hieronymus Bosch", "context": "Zádušní mše se uskutečnila v kostele svatého Jana v 's-Hertogenboschi 9. srpna toho roku. Bosch se svým dílem řadí k rané tvorbě nizozemské renesance a jako takový je ovlivněn tvorbou iluminace. Někdy je řazen k pokračovatelům doznívající gotiky, respektive středověké knižní malby – jak patrno z detailů maleb, jež někdy miniatury připomínají. Dílo se vyznačuje narativností a moralizujícími tématy, které zobrazují zápas dobra se zlem. K tomuto účelu Bosch vyobrazuje s velkou fantazií zvířata, části lidských těl, stroje a démony. Jeho díla jsou komplexně pojatá, originální, vyznačují se vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav a ikonografie. Bosch vytvořil několik triptychů. Mezi jeho nejznámější díla patří například Zahrada pozemských rozkoší, tato malba zobrazuje ráj s Adamem a Evou a mnoho podivuhodnými zvířaty v levé části, pozemské rozkoše s řadou nahých postav, s ovocem a děsivými ptáky ve střední části a fantazijním zobrazením hudebního pekla trestajícího hříchy na pravém panelu triptychu. Při zavření postranních panelů může pozorovatel vidět Boha tvořícího zemi. Po malířově smrti se stal jeho obdivovatelem Filip II. Španělský, který získal řadu děl, která jsou dnes k vidění v Pradu. Mezi nimi nechybí ani Zahrada pozemských rozkoší. V předchozích stoletích se často věřilo, že Boschova díla byla inspirována středověkou herezí a tajemnými okultními praktikami. Jiní soudí, že jeho práce byla vytvořena jenom jako provokace a zábava, podobně jako groteska v italské renesanci. V prvních známých záznamech Boschových děl z roku 1560, Felipe de Guevara napsal, že Bosch byl pokládán skoro za \"vynálezce nestvůr a přízraků\".", "question": "Jaké je nejznámější Boschovo dílo?", "answers": ["Zahrada pozemských rozkoší"]}
{"title": "Henryk Sienkiewicz", "context": "Henryk Adam Aleksander Pius Sienkiewicz [ˈ ˈ alɛ ˈ ɕ] IPA (5. května 1846, Wola Okrzejska - 15. listopadu 1916, Vevey, Švýcarsko), byl polský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal rovněž pod pseudonymem Litwos. Sienkiewicz se narodil roku 1846 ve vesnici Wola Okrzejska v Łukówském kraji. Pocházel ze středního šlechtického stavu. Jeho rodiče byli Józef Sienkiewicz (1813-1896) a Stefania roz Cieciszowska Sienkiewicz (1820-1873). Józef Sienkiewicz byl zámožným statkářem. Sienkiewicz proto prožil své dětství mezi vesnickým lidem, což se projevilo nejen v námětech jeho povídek, ale i celým založením jeho povahy a sociálních názorů. Roku 1863 byl Sienkiewiczův otec donucen svůj statek prodat a odstěhovat se s celou rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz vystudoval na univerzitě dějiny, které mu poskytly nejvíc námětů pro jeho rozsáhlé dílo, prodchnuté autorovým hlubokým pochopením pro neustálé, často krvavé úsilí vlastního národa o znovunabytí svobody a sociální spravedlnosti. Doba jeho studií byla v Polsku obdobím nástupu kritické generace pozitivistů, kteří tehdy formovali svůj program. Sienkiewicz, který již od mládí velmi četl, se úspěšně včlenil do pozitivistické publicistiky a začal psát divadelní recenze i literárně historické studie.", "question": "Čím byl Józef Sienkiewicz?", "answers": ["zámožným statkářem"]}
{"title": "Vodní nádrž Orlík", "context": "Vodní nádrž Orlík je součást Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954-1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera. Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než projekt byl oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961 , 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady: Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m3. Zásobní objem je 374,5 mil. m3, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m3. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m3 s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m3. Podrobnější informace naleznete v článku Vodní elektrárna Orlík. Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze. Do provozu byla uvedena v letech 1960-61 a celkový instalovaný výkon činí 364 MW. Plného výkonu je elektrárna schopna dosáhnout za 2 minuty a plní důležitou roli při stabilizaci elektrické sítě. Popularitu Orlické přehrady zvýšily tzv. Orlické vraždy. Skupina pěti sériových vrahů v letech 1991-1993 za účelem peněžního zisku zavraždila pět lidí, vesměs podnikatelů, a těla obětí většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh a shodili je do Orlické přehrady. Autorem tohoto nápadu byl Vladimír Kuna. Prozkoumávání dna bylo zahájeno 10. července 1995. Zpočátku vyšetřování byla vytvořena krycí historka o čištění dna přehrady.", "question": "Jaká je největší hloubka Orlické přehrady?", "answers": ["74 m"]}
{"title": "Karamazovi", "context": "Karamazovi je film režiséra Petra Zelenky natočený v česko-polské koprodukci v roce 2008. Jádro filmu tvoří představení Dejvického divadla Bratři Karamazovi (román F. M. Dostojevského v dramatizaci Evalda Schorma), které je zasazeno do netradičního prostředí polských oceláren, navíc se souběžně odehrává další dějová linie týkající se herců a přihlížejících dělníků. Natáčení probíhalo v areálu železáren v Hrádku u Rokycan. Na 43. MFF Karlovy Vary snímek získal cenu poroty FIPRESCI. Film byl nominován do soutěže Evropské filmové ceny 2008. Z celkem osmi nominací získal dva České lvy za nejlepší film a režii. Už předtím na nominačním večeru získal cenu filmových kritiků za nejlepší hraný film a též ocenění za nejlepší filmový plakát. Karamazovi na Kinoboxu.cz Karamazovi v Česko-Slovenské filmové databázi", "question": "Kdo režíroval film Karamazovi?", "answers": ["Petra Zelenky"]}
{"title": "Anatomie ptáků", "context": "Anatomie ptáků je vědní obor zabývající se stavbou ptačího těla. Ptáci jsou specializovanou vývojovou větví plazů skupiny Archosauria, od kterých se odlišili schopností endotermní termoregulace (homoitermie) a vytvořením unikátního způsobu létání za pomoci zcela nové struktury – peří. Dalšími jejich progresivními znaky jsou přestavba přední končetiny v křídlo, změny v lopatkovém pásmu, zejména srůst klíční kosti v sáňky (furcula), zadní končetina s prodlouženým běhákem (tarsometatarsus), úplné rozdělení srdce na pravou stranu s redukovanou a levou stranu s oxidovanou krví, rozvoj pravé aorty a vymizení levé, a zvětšení koncového mozku rozvojem neostriata. Speciálními znaky jsou dále pneumatizace kostí, zvláštní úprava plic a rozvoj vzdušných vaků, zpevnění některých částí kostry (lebky, páteře, pánve) srůstem jednotlivých kostí, vznik zobákovitých čelistí s rohovitým pokryvem, zdokonalení ve stavbě oka a vnitřního ucha. Po plazích předcích zdědili suchou kůži, v níž se původní epidermální šupina přetvořila v pero a rozvinula se jen jediná, tzv. kostrční žláza. Plazího typu je i trojbazická a monokondylní lebka, původně diapsidní, modifikovaná ztrátou horního jařmového oblouku a splynutím spánkové jámy s orbitou. Zachován zůstal v zásadě i plazí způsob rozmnožování; žloutkem bohatá vejce však mají vždy pevnou vápenitou skořápku a je také rozvinuta komplikovaná péče o vejce a mláďata, označovaná jako hnízdění. Mnoho dalších znaků ptáků tvoří anatomické a funkční adaptace související se schopností letu. Všechny tyto pokročilé adaptace s vysokým stupněm instinktivního jednání učinily z ptáků vývojově velmi úspěšnou skupinu, která osídlila celý svět s výjimkou mořských hlubin a rozrůznila se ve velké množství specializovaných skupin a druhů. Podrobnější informace naleznete v článku Embryonální vývoj ptáků. Podrobnější informace naleznete v článku Kůže ptáků. Kůže (cutis) společně se sliznicemi trávicího, dýchacího, močového a pohlavního traktu představují nejen primární mechanické bariéry, kterými se ptáci chrání proti vstupu patogenů do organismu, ale také se podílejí na imunitních reakcích.", "question": "V co se přeměnila hrudní končetina ptáků?", "answers": ["v křídlo"]}
{"title": "Velká Javořina", "context": "Velká Javořina (místně Velká Javorina, slovensky Veľká Javorina) je hora v Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí. Se svými 970 m n. m. je nejvyšší horou tohoto pohoří a nejvyšším bodem okresu Uherské Hradiště. Vrcholem hory prochází hranice České republiky se Slovenskem, nachází se zde také televizní a rádiový vysílač. Vrcholová část Javorina je součástí Národní přírodní rezervace Javorina, která zahrnuje pralesovitý porost na vápnitém flyši severního svahu a společenstvo horské louky na vrcholu a severním svahu Velké Javořiny. Od roku 2008 je současně na ploše 165 hektarů vyloučen jakýkoli zásah do lesního porostu - na Javořině byl vyhlášen prales. Vysílač Velká Javořina má asi 135 metrů. Nachází se zde velké množství anténních systémů. Dříve procházela hranice jím, ale od 25. července 1997 leží jeho pozemky čistě na slovenské straně. 3-4 km od vrcholu se nachází vrch Jelenec dříve využívaný jako vojenský prostor. Na tomto vrchu zbyla po armádě chátrající 48 metrů vysoká telekomunikační věž (6 stupňů po 8 metrech, šestiboká, volně přístupná).[zdroj? ] Od roku 1990 se každoročně na Velké Javořině konají letní Slavnosti bratrství Čechů a Slováků (dříve Moravanů a Slováků), které navazují na tradici podobných akcí z doby první republiky, která má své kořeny už v druhé polovině 19. století, kdy tudy ještě procházela hranice dvou částí Rakouska-Uherska. O podporu československé vzájemnosti usiloval i kněz Antonín Šuránek, který chtěl na vrcholu Javořiny krátce po druhé světové válce zbudovat kapli Panny Marie, Matky jednoty. V roce 1947 se v rámci shromáždění konala na Javořině mše svatá a později byla pod vrcholem zbudována boží muka na památku Marie Málkové z Nivnice, kterou při návratu z tohoto shromáždění zabil blesk. Více se ovšem se pro odpor nastupujícího komunistického režimu již vybudovat nestihlo. Velká Javořina je významným turistickým cílem. Odlesněný hřeben umožňuje vynikající rozhled. Směrem na V je dobře viditelný blízký Povážský Inovec a hroty Strážovských vrchů včetně nejvyššího Strážova (1214 m), za nimi lze rozeznat pohoří Žiar a Vtáčnik, vrcholy Rakytova a Ploské na Velké Fatře, západní část hřebene Nízkých Tater a pásmo Malé Fatry od výrazné siluety Kľaku (1352 m) až po vlevo vystrčený masiv Velkého Rozsutce.", "question": "Jak vysoká je velká Javořina?", "answers": ["970 m"]}
{"title": "AIDS", "context": "K přenosu tak dochází v 15 – 30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat. Inkubační doba nemoci je 2-6 týdnů (nejčastěji 2-4), po které se objevují nespecifické příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let. Související informace naleznete také v článku Testy HIV. Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi. Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze. Obvyklá doba do nástupu protilátek je 4–6 týdnů, dříve, již po dvou týdnech po infekci, lze přítomnost HIV verifikovat průkazem antigenu p24 a přibližně po týdnu po akvírování infekce je pozitivní reakce PCR. Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh.", "question": "Co je původcem nemoce AIDS?", "answers": ["virem HIV"]}
{"title": "Divadlo", "context": "Divadlo je výkonné čili múzické umění, při němž herci (případně zpěváci a tanečníci) na jevišti předvádějí divadelní hru. Diváci při tom obvykle sedí v hledišti kryté nebo otevřené divadelní budovy. Divadlem se zabývá divadelní věda čili teatrologie. Divadlo vzniká tak, že kolektiv tvůrců (dramaturgové, herci, režiséři, choreografové, scenáristé, inspicient, korepetitor, scénograf atd.) a technických spolupracovníků (technici, zvukaři, osvětlovači) tvoří. společně divadelní inscenaci, která je předvedena buďto jednorázově nebo ve vícero reprízách divákům. volba dramatického textu (scénáře, dramatu, komedie, tragédie) zkoušky, na kterých je dramatický text převáděn do jevištní podoby hry herců,. scénografií, hudbou a tancem pod vedením režiséra (u hudebně-dramatických žánrů také v úzké spolupráci s dirigentem divadelního orchestru) Jedná se o kolektivní umění (na rozdíl od literatury apod.), tedy o společné dílo několika tvůrců (dramatik, režisér, herec, scénograf, případně i hudební skladatel atd.), které také publikum v hledišti vnímá kolektivně. Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo. Divadlo však též ovlivňuje společnost. Zatímco u výtvarných umění a literatury divák a čtenář vnímá definitivně ukončené umělecké dílo, v divadle se zúčastňuje jako aktivní složka při jeho dotváření. Obdobně je tomu i u jiných interaktivně vytvářených děl, kde divák dotváří výsledné dílo svou vlastní účastí (např. zvukové objekty, speciální umělecké instalace, digitální interaktivní díla apod.) Tématem klasického divadla (na rozdíl od jiných typů umění) musí být vždy nějaká lidská nebo společenská událost, divadlo se musí zabývat člověkem, neboť hlavním nositelem divadelního výrazu je vždy člověk-herec. To však nemusí platit pro experimentální divadlo. Divadlo je umění opticko-akustické a časově-prostorové. Ostatní druhy umění vnímáme buď zrakem (literatura, klasické výtvarné umění), nebo jen sluchem (hudba, zpěv), kdežto divadlo všemi lidskými smysly současně. Obdobně je tomu v některých proudech současného výtvarného umění, jako je procesuální umění, akční umění, performance, kinetické umění, multimediální umění, interaktivní umění apod. Do divadelní struktury vstupují i jiné druhy umění jako její složky. Některé jsou i mimo divadlo samostatnými uměními (malířství, hudba, architektura, zpěv, tanec), jiné existují v divadle (herectví, režie, scenáristika) a v divadlu příbuzných oborech jako je film, rozhlas nebo televize.", "question": "Jaký je jiný název pro divadelní vědu?", "answers": ["teatrologie"]}
{"title": "League of Legends", "context": "=== Progaming ve světě === Profesionální hráči jsou ve většině případů schopni se poměrně pohodlně uživit skrze aktivity spojené s hraním League of Legends. Ti nejlepší hráči jsou placeni organizacemi, které pak reprezentují. Mezi jejich další příjmy pak patří především výhry z turnajů a výnos ze streamování. Mezi nejznámější hráče na světě patří například Andy \"Reginald\" Dinh, zakladatel jedné z nejúspěšnějších progamingových organizací zabývajících se LoL – TSM (Team Solo Mid), později se pak přidali i hráči z Asie jako například Liu \"Westdoor\" Shu-Wei (ahq e-Sports Club) a Lee \"Faker\" Sang-hyeok (SK Telecom T1). Rozkvět progamingové LoL scény je možný také díky skvělé podpoře organizátorů turnajů. LoL nechybělo na žádné velké akci v posledních letech a z výsluní díky obrovské podpoře fanoušků vytlačilo i hlavní hvězdu elektronických sportů – Starcraft II. To je nejpatrněji vidět v Jižní Koreji, kde se v současnosti stalo League of Legends nejhranější hrou a získalo vlastní turnaj na korejské televizi OGN. Popularita progamingu umožnila založení regionálních lig: NA LCS, EU LCS, LCK (Korea), LPL (Čína) a LMS (Taiwan), ve kterých se nejlepší týmy pravidelně střetávají jako v tradičních sportech.", "question": "Jaká je zkratka názvu hry League of Legends?", "answers": ["LoL"]}
{"title": "Vlk obecný", "context": "Vlci v zásadě splňují Bergmannovo pravidlo, čili vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu. Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši. Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist. Vlk obecný dokáže ve stisku vyvinout sílu na špičák v průměru 740 N (74 kg/cm2) a na trhácích 1200-1400 N (120-140 kg/cm2), tzv. trhákový komplex. Pro srovnání pitbulové, nebo vlčáci kolem 1300 N (130 kg/cm2). Rekordmany jsou mezi psi mastifové s průměrnými 1700 N (170 kg/cm2). === Vlčí srst === Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní. Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě – jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody. Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší. Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí. U vlka eurasijského, poddruhu vlka obecného, převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé.", "question": "Z čeho se skládá vrchní vrstva srsti Vlka obecného?", "answers": ["hustými chlupy"]}
{"title": "Francie", "context": "Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy – Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly, Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími. Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), Římanů a Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační, což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. Ještě v první polovině 20. století byla každodenním jazykem většiny venkovského obyvatelstva v jižní třetině Francie románská okcitánština, která má blízko ke katalánštině. \"Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu\", byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Francie. Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě, kde hraniční na severovýchodě s Belgií (délka hranic 620 km) a Lucemburskem (73 km), na východě s Německem (450 km. ) a Švýcarskem (572 km), na jihovýchodě s Itálií (515 km) a na jihu se Španělskem (649 km), Andorrou (56,6 km) a Monakem (4,5 km). Francouzská republika je tvořena i tzv. zámořskou Francií, která sestává z území v Severní a Jižní Americe (kde má Francouzská Guyana 673 km dlouhou hranici s Brazílií a 520 km se Surinamem), v Indickém a Tichém oceánu, Karibiku (ostrov Svatý Martin je rozdělen na francouzskou a nizozemskou část hranicí o délce 10,2 km) a Antarktidě. (suverenita deklarovaná v Antarktidě nebyla uznána většinou jiných zemí – viz Antarktický smluvní systém). Evropská část Francie zaujímá plochu 543 965 km2. Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc (4 810 m). Další hornaté kraje země zahrnují Pyreneje, Centrální masív, Jura, Vogézy, Armorský masív a Ardeny. Největšími francouzskými řekami jsou Loira, Rhône (pramenící ve Švýcarsku), Garonna (ve Španělsku), Seina a část toku Rýnu. Loira je zároveň také nejdelší francouzskou řekou.", "question": "Jaký je oficiální název Francie?", "answers": ["Francouzská republika"]}
{"title": "Brno", "context": "Švédům se však město nikdy dobýt nepodařilo. V 18. století bylo Brno obléháno roku 1742 pruskými vojsky pod vedením Fridricha II. Velikého, ovšem rovněž neúspěšně. V prosinci 1805 proběhla východně od Brna bitva u Slavkova, známá též jako \"bitva tří císařů\". Město samo se do bitvy nezapojilo, francouzská armáda jej však bez boje dočasně obsadila a císař Napoleon I. zde několikrát přenocoval. Několik měsíců bylo Brno francouzskou armádou obsazeno též v roce 1809 a Napoleon ve městě opět několik dní pobyl. Na konci dubna 1945 bylo Brno osvobozeno Rudou armádou pod velením maršála Rodiona Malinovského v rámci bratislavsko-brněnské operace. === Brno hlavním městem Moravy === Před několika staletími bylo Brno po dlouhou dobu ve sporu s Olomoucí o postavení hlavního města Moravy. Tento spor zřejmě zapříčinil kníže Břetislav I., který v roce 1055 rozdělil Moravu na dvě navzájem nezávislá území, olomoucký a brněnský úděl, později vznikl i samostatný znojemský úděl. To vedlo k decentralizaci moci a vzniku tří, později znovu dvou, center na Moravě. Znovusjednocení Moravy započalo roku 1182 z vůle římskoněmeckého císaře Fridricha I. Barbarossy vznikem Markrabství moravského. V roce 1348 za vlády markraběte a krále Karla byl zřízen moravský zemský soud a moravské zemské desky, oboje zároveň v Brně a v Olomouci, ale pozice hlavního města Moravy byla stále nejasná, přestože oficiálně byla vždy první uváděna Olomouc. Byla totiž větší a ekonomicky silnější, byla sídlem biskupa, později univerzity, měla výhodnější polohu blíže centru země (Moravy), Brno bylo naproti tomu sídlem markraběte (moravského vládce) a později hrála roli i blízkost rakouské metropole Vídně. Moravský zemský sněm, jenž byl od 14. století zákonodárnou institucí v markrabství, zasedal střídavě v obou městech (krátkou dobu i ve Znojmě), stejně tak zemský soud zasedal střídavě a zemské desky byly také vedeny v obou městech. Olomouc však měla po dlouhou dobu výhodnější postavení než Brno a to až do třicetileté války, kdy byl v Brně roku 1636 zřízen královský tribunál, instituce natolik významná, že se Brno stalo de facto jediným hlavním městem Moravy, ale ne nadlouho. Nejvýznamnějším milníkem sporu se stal až přelom let 1641–1642. V roce 1641 markrabě a císař Ferdinand III. nařídil, aby byl zemský sněm i soud spolu s královským tribunálem a zemskými deskami trvale přemístěn z Olomouce do Brna, čímž bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu v obou městech. Roku 1642 se Olomouc vzdala švédskému vojsku a tím těžce upadl její politický význam na Moravě ve prospěch Brna, tehdy byly do Brna také přemístěny celé zemské desky, a Brno se poté definitivně stalo jediným politickým centrem země.", "question": "Kdy bylo osvobozeno Brno Rudou armádou?", "answers": ["Na konci dubna 1945"]}
{"title": "Vznik Československa", "context": "Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení samostatného československého státu. Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému. == Souvislosti == Důsledkem vyhlášení první světové války 28. července 1914 byly odsunuty národnostní otázky v Rakousko-Uhersku do pozadí. Odsunutí národnostní otázky vedlo[zdroj? ] některé[kdo? ] české politiky k upřednostnění požadavku samostatnosti před federálním uspořádáním monarchie. Po počátečních represích zůstávali čeští politici doma pasivní a snažili se nevytvářet záminky k postupům proti nim. Dne 14. listopadu 1915 v Paříži formulovali své úsilí o vznik samostatného československého státu v Prohlášení Českého komitétu zahraničního zástupci zahraniční akce (poslanci říšské rady T.G.Masaryk a Josef Dürich, dále za spolky v Rusku Bohumil Čermák, za Národní sdružení v Chicagu. Dr. Ludvík Fischer, Karel Pergler a Emanuel Voska, za Výbor české kolonie a českých dobrovolníků v Paříži František Kupka, za Československý socialistický spolek Rovnost v Paříži Antonín Veselý, za České konání v Anglii Jan Sýkora a František Kopecký a za redakci Čechoslováka v Petrohradě Bohdan Pavlů). Prohlášení se stalo záklaním kamenem československé akce za prosazení vzniku a uznání samostatného Československa.[zdroj? ] Naproti tomu český exil v čele s bývalým říšským poslancem Tomášem Garriguem Masarykem, francouzským generálem Milanem Rastislavem Štefánikem a diplomatem Edvardem Benešem prosazoval během války u mocností Dohody vznik samostatného státu Čechů a Slováků (Masarykovo a Štefánikovo prohlášení, že Češi jsou Slováci a Slováci Češi, jsme jedno) a územní spojení bývalých Zemí koruny české a Horních Uher.", "question": "Kdy bylo vyhlášeno Československo?", "answers": ["28. října 1918"]}
{"title": "Anakonda velká", "context": "Anakonda velká (Eunectes murinus) je velký had z čeledi hroznýšovitých. Žije v tropických a subtropických oblastech Jižní Ameriky. Je přizpůsobena dlouhodobému pobytu ve vodním prostředí. Dosahuje nejčastěji délky 2,5 až 5 metrů, obzvláště velcí jedinci měří 5 až 6 metrů, přičemž se předpokládá, že ve výjimečných případech a za vhodných podmínek může dorůst až k 7 metrům. Zprávy o devítimetrových, desetimetrových či dokonce ještě delších jedincích nejsou považovány za věrohodné. Jelikož je robustně stavěná, jedná se o nejtěžšího hada světa, dosahuje hmotnosti i více než 100 kg. Ačkoliv je anakonda velmi populární jak mezi herpetology tak i laiky, o jejím životě se ví relativně málo informací. Živí se rozličnými živočichy až do velikosti kajmana či dospělé kapybary, které zabíjí udušením ve smyčkách svého těla. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) anakondu velkou nevyhodnocuje. == Etymologie == Jméno \"anakonda\" je odvozené od řeckého slova ε, což znamená \"dobrý plavec\". == Popis == Anakondy patří mezi nejdelší hady světa. Běžně dorůstají okolo 3-4 metrů, výjimkou nejsou jedinci přibližně 5 metrů dlouzí, ovšem ve výjimečných případech mohou dorůst až do délky okolo 7 metrů, podobně jako několik druhů krajt. Rekordní jedinci měřící nad 8 m nejsou považováni za věrohodně potvrzené. Anakondy jsou nejtěžšími hady na světě. Jejich průměrná hmotnost se pohybuje okolo 30 až 70 kg, ale hmotnost velkých jedinců může dosahovat hodnot okolo 100 kg a předpokládá se, že výjimečně snad i téměř 200 kg (hmotnost se udává po odečtení váhy obsahu žaludku). Samice bývají zpravidla mnohem větší než samci, zvláště hmotnostně. Má olivově nebo žlutohnědě zbarvené tělo s okrouhlými tmavými až černými skvrnami. Od očí se až ke koutkům tlamy táhnou nažloutlé, bílošedé nebo načervenalé, černě olemované proužky. Její mláďata jsou zbarvena velice pestře. == Výskyt == Oba nejznámější druhy anakond (velká a žlutá) jsou snad nejvíce ze všech hroznýšovitých spjaty s vodou. Jejich oči, vystouplé a položené navrch hlavy, jsou toho důkazem. Anakondy se téměř nikdy nevzdalují daleko od vody. Nejčastěji dávají přednost stojaté nebo líně tekoucí vodě, velmi hojné jsou v záplavových oblastech.", "question": "Z jaké čeledi je anakonda velká?", "answers": ["hroznýšovitých"]}
{"title": "Koliha velká", "context": "Koliha velká (Numenius arquata) je velký druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae). == Popis == Největší druh bahňáka v rámci celého areálu rozšíření (délka těla 48–57 cm, rozpětí křídel 89–106 cm), s dlouhými končetinami a dlouhým, dolů zahnutým zobákem (u samic delším než u samců). Opeření je na většině těla šedohnědě skvrnité nebo pruhované, na kostřeci a spodních ocasních krovkách bílé, na vrchní straně křídla černé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají pouze podélné a jemnější skvrnění na bocích. == Rozšíření == Hnízdí v Evropě a v Asii. Převážně tažná, zimuje v severozápadní Evropě, Středomoří, Africe, na Středním východě, jižní a jihovýchodní Asii, Japonsku a na Sundách. Podle některých tvrzení výjimečně zaletuje i do Nového Skotska a na Mariany.Hnízdí hlavně na mokrých loukách a pastvinách nebo v bažinatých tajgách. Za tahu převážně v bahnitých mělkých vodách a v pobřežních oblastech.V České republice hnízdí jen v jihozápadních Čechách a na jižní Moravě do 500 m n. m. v počtu 5–15 párů. Její početnost silně klesá, důvodem je likvidace hnízdišť. Pravidelně přes naše území také protahuje a zřídka jednotlivě zde i zimuje. Je zvláště chráněná jako kriticky ohrožený druh. == Ekologie == Živí se hlavně hmyzem a kroužkovci, ale požírá i korýše, měkkýše, pavouky, malé ryby, obojživelníky, bobule a semena. Hnízdo je na zemi, skryté v trávě. V jedné snůšce bývají 4 (3–5) 67,9 × 47,4 mm velká vejce. == Galerie == == Reference == == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu koliha velká ve Wikimedia Commons Galerie koliha velká ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo koliha velká ve Wikislovníku Taxon Numenius arquata ve Wikidruzích (česky) BioLib.cz – Numenius arquata (koliha velká) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. (anglicky) Eurasian Curlew videos on the Internet Bird Collection", "question": "Co mají mladé kolihy velké na bocích?", "answers": ["jemnější skvrnění"]}
{"title": "SpaceX", "context": "Space Exploration Technologies Corporation, více známá jako SpaceX, je americkou technologickou společností působící v aerokosmickém průmyslu, kterou v roce 2002 založil Elon Musk z peněz, které vydělal na prodeji svého podílu v systému PayPal. Společnost vyvinula raketové nosiče Falcon 1, Falcon 9 , těžkou nosnou raketu Falcon Heavy a kosmickou loď Dragon a začala s komerčním vypouštěním telekomunikačních družic. Dále vyvíjí druhou generaci lodi Dragon, Dragon 2, která bude mít jak nákladní, tak i pilotovanou verzi a supertěžký raketový systém BFR. Dle vyjádření Elona Muska má být cílem společnosti významně snížit náklady na cestu do vesmíru a tím umožnit lidstvu kolonizaci Marsu. Během své existence dosáhla firma SpaceX řady úspěchů. Jako první soukromé společnosti na světě se jí 28. září 2008 povedlo dosáhnout orbitální dráhy Země za použití motorů na kapalné palivo, dále jako první soukromé společnosti se jí povedlo 9. prosince 2010 vyslat na orbitu stroj a pak s ním přistát ve vodách Tichého oceánu. 25. května 2012 jako první soukromá firma úspěšně vyslala kosmickou loď k Mezinárodní vesmírné stanici a 3. prosince 2013 se zapsala do historie, když jako první soukromá firma dosáhla geosynchronní dráhy v rámci startu mise SES-8. 22. prosince 2015 společnost získala další důležité prvenství - podařilo se jí přistát s prvním stupněm rakety Falcon 9 FT a konečně 31. 3 2017 došlo při misi SES-10 k prvnímu znovupoužití již letěného stupně (z CRS-8).", "question": "Kterou vesmírnou společnost založil Elon Musk?", "answers": ["SpaceX"]}
{"title": "Kos černý", "context": "Kos černý (Turdus merula) je pták žijící v celé Evropě a v jižní Asii, který byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland. Díky své přizpůsobivosti se adaptoval na život v blízkosti člověka a úspěšně žije a hnízdí i v těsném sousedství lidských sídel. Samci jsou nepřehlédnutelní svým charakteristickým černým peřím a žlutým až oranžovým zobákem, upozorňují na sebe také melodickým zpěvem. == Popis == Délka těla: 23–29 cm Hmotnost těla: 75–135 g Rozpětí křídel: 34–39 cmKos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy jsou téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Mladí, roční samci nemají ještě vybarvený zobák, který zůstává černavý. Někdy se objevují i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus).", "question": "Jakou barvu má peří samců kosa?", "answers": ["černým"]}
{"title": "Penzijní připojištění", "context": "Penzijní připojištění nebo také důchodové připojištění (neplést s důchodovým pojištěním neboli penzijním pojištěním, či s důchodovým spořením neboli penzijním spořením) je jeden z možných způsobů spoření – zajištění na penzi a je součástí třetího pilíře důchodového systému. == Penzijní připojištění se státním příspěvkem == Penzijní připojištění (nebo spíše spoření) vzniklo v roce 1994 vydáním zákona č. 42/1994 Sb., jako státem regulovaný spořicí produkt dlouhodobého a relativně bezpečného ukládání a zhodnocování peněžních prostředků. Novou smlouvu penzijního připojištění bylo možné uzavřít nejpozději 30. 11. 2012. Penzijní připojištění si mohla zřídit kterákoli osoba starší 18 let, která byla občanem ČR či jiné země EU s trvalým pobytem v Česku nebo se účastnila veřejného zdravotního nebo důchodového pojištění v rámci České republiky. Od 1. 1. 2013 toto spoření bylo nahrazeno novým doplňkovým penzijním spořením. Původní spoření však existuje stále, pouze se úspory klientů účetně vyčlenily z penzijního fondu do Transformovaného fondu, který od 1. 1. 2013 spravuje penzijní společnost. Spoření i výplata dávek se i nadále řídí původními podmínkami a zejména platným penzijním plánem. === Výše spoření === Zakládá se na pravidelných měsíčních příspěvcích, které lze na účet transformovaného fondu poukazovat i za delší časová období (čtvrtletí, pololetí, rok) nebo nepravidelně jednorázově. V průběhu penzijního připojištění lze měnit výši měsíčního příspěvku nebo spoření přerušit. K naspořeným příspěvkům klienta jsou připisovány státní příspěvky a jednorázově ročně podíly na zisku Transformovaného fondu (výnosy). Na penzijní připojištění může přispívat také zaměstnavatel. Možnost přechodu k jiné penzijní společnosti se zachováním dosavadních podmínek byla možné jen do 29. února 2012.", "question": "Je Penzijní připojištění jeden z možných způsobů spoření?", "answers": ["Penzijní připojištění nebo také důchodové připojištění (neplést s důchodovým pojištěním neboli penzijním pojištěním, či s důchodovým spořením neboli penzijním spořením) je jeden z možných způsobů spoření – zajištění na penzi a je součástí třetího pilíře důchodového systému."]}
{"title": "Botulismus ptáků", "context": "Botulismus je alimentární intoxikace vznikající po pozření neurotoxinů produkovaných bakterií Clostridium botulinum. U komerčně chované drůbeže se vyskytuje vzácně. K ojedinělým, ekonomicky významným výskytům botulismu dochází při hromadném postižení velkochovů kachen, případně bažantů. Častější jsou výskyty u migrujících, divoce žijících vodních ptáků. První výskyty botulismu u kuřat popsali Dickson (1917) a u kachen Kalmbach (1930). Bengston (1923) popsal botulismus u kuřat po pozření larev mouchy bzučivky zlaté (Lucilia caesar) a navíc provedl první průkaz toxinu u těchto bezobratlých. K toxémii u ptáků dochází po pozření neurotoxinu obsaženého v kadáverech, larvách much či brouků, vodních korýšů nebo i v bahně na okraji rybníků a jezer. Toxin se může vyskytovat i ve hnijících rostlinách během horkého léta. Pravděpodobně většina ptáků je vnímavá k toxinům C. botulinum typu C. U volně žijících vodních ptáků dochází k enzootickým intoxikacím zejména po obdobích sucha nebo po povodních. Mrchožraví ptáci jsou považování za rezistentní k neurotoxinům C. botulinum, i když mechanismus není ještě znám, a také u dravců se předpokládá snížená vnímavost. Podle Jensena a Priceho (1987) však i tito ptáci mohou být postiženi botulismem typu C. Výskyt botulismu je celosvětový. Zoohygienické podmínky v intenzivních chovech drůbeže preventivně zabraňují vzniku botulismu; přesto bylo popsáno několik případů těžkého onemocnění u výkrmových kuřat (Page a Fletcher, 1975; Dohm, 1987; Smart et al., 1987).", "question": "Ve kterém roce byl popsán první výskyt botulismu u kuřat?", "answers": ["1917"]}
{"title": "Python", "context": "Python je vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk, který v roce 1991 navrhl Guido van Rossum. Nabízí dynamickou kontrolu datových typů a podporuje různá programovací paradigmata, včetně objektově orientovaného, imperativního, procedurálního nebo funkcionálního. Python je vyvíjen jako open source projekt, který zdarma nabízí instalační balíky pro většinu běžných platforem (Unix, Windows, Mac OS); ve většině distribucí systému Linux je Python součástí základní instalace. Mimo jiné je v něm implementován aplikační server Zope, instalátor a většina konfiguračních nástrojů Linuxové distribuce firmy Red Hat. Python je dynamický interpretovaný jazyk. Někdy bývá zařazován mezi takzvané skriptovací jazyky. Jeho možnosti jsou ale větší. Python byl navržen tak, aby umožňoval tvorbu rozsáhlých, plnohodnotných aplikací (včetně grafického uživatelského rozhraní – viz například wxPython, který využívá wxWidgets, nebo PySide a PyQT pro Qt, a nebo PyGTK pro GTK+). Python je hybridní jazyk (nebo také víceparadigmatický), to znamená, že umožňuje při psaní programů používat nejen objektově orientované paradigma, ale i procedurální a v omezené míře i funkcionální, podle toho, komu co vyhovuje nebo se pro danou úlohu hodí nejlépe. Python má díky tomu vynikající vyjadřovací schopnosti. Kód programu je ve srovnání s jinými jazyky krátký a dobře čitelný. K význačným vlastnostem jazyka Python patří jeho jednoduchost z hlediska učení. Bývá dokonce považován za jeden z nejvhodnějších programovacích jazyků pro začátečníky.[zdroj? ] Tato skutečnost je dána tím, že jedním z jeho silných inspiračních zdrojů byl programovací jazyk ABC, který byl jako jazyk pro výuku a pro použití začátečníky přímo vytvořen. Python ale současně bourá zažitou[zdroj? ] představu, že jazyk vhodný pro výuku není vhodný pro praxi a naopak. Podstatnou měrou k tomu přispívá čistota a jednoduchost syntaxe, na kterou se při vývoji jazyka hodně dbá.", "question": "Co je Python?", "answers": ["vysokoúrovňový skriptovací programovací jazyk"]}
{"title": "Pyramida", "context": "V Núbii byly stavěny zhruba do roku 300, vzniklo asi 220 takových staveb. Tyto pyramidy nejsou hroby, ale pouze pomníkem mrtvého krále. Podrobnější informace naleznete v článku mezoamerické pyramidy. Pyramidy v Mezoamerice patří k nejvýznačnějším pozůstatkům starověkých mezoamerických civilizací, především Toltéků, Mayů a Aztéků. Jsou sestaveny z kamenných kvádrů mnohem menších než egyptské pyramidy, takže je poměrně snadno uneslo několik málo lidí. Kvádry byly spojovány pomocí cementové malty. Stavitelé neznali železné nástroje ani kolo. Podrobnější informace naleznete v článku čínské pyramidy. První čínský císař Čchin Š'-chuang-ti si nechal vybudovat pyramidální hrobku severovýchodně od centra města Si-an, tehdejšího hlavního města říše. Tvarem připomíná egyptské pyramidy, je postavena především z navezené a upěchované zeminy. Pod pyramidou by se měl nacházet pohřební sál, ale dosud nedošlo k jeho archeologickému průzkumu. Několik desítek podobných pyramid (často s komolým zakončením), jakožto hrobek císařské dynastie Západní Chan a vysokých státních funkcionářů, pak bylo vybudováno severozápadně od města, kde tvoří symbolickou ochrannou linii oproti mongolským nájezdníkům. V průběhu existence římské říše bylo také postaveno několik pyramid, z nichž nejznámější je dosud existující Cestiova pyramida v Římě.", "question": "Kdo byl první čínský císař?", "answers": ["Čchin Š'-chuang-ti"]}
{"title": "Slovensko", "context": "Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 byla na základě ústavního zákona o československé federaci ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i svrchovanosti. Ústavním zákonem Slovenské národní rady ze dne 1. března 1990 \"O názvu, státním znaku, státní vlajce, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky\" se název změnil na současný název Slovenská republika. V témž období byl změněn i název České republiky a federace. K 1. lednu 1993 pak Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla a stávající Slovenská i Česká republika se staly samostatnými státy. Slovensko se 29. března 2004 stalo členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie. Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Slovenska. Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Celkový rozsah jeho území čítá 49 036 km2. Sousedí na severu s Polskem, na východě s Ukrajinou, na jihu s Maďarskem, na jihozápadě s Rakouskem a na západě s Českem. Severním a středním oblastem Slovenska dominují na především rozsáhlé horské masivy, které jsou součástí Západních Karpat. Ty se dělí na tři části – Vnější, Střední a Vnitřní. Vnější Západní Karpaty se nacházejí na severu a zahrnují Malé Karpaty, Javorníky a Beskydy. Střední Západní Karpaty se skládají z Vysokých a Nízkých Tater. Vnitřní Karpaty postupují dále na jih do Maďarska. Jejich součástí je především Slovenské rudohoří.", "question": "Je Slovensko vnitrozemský stát?", "answers": ["Slovensko je vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě."]}
{"title": "Gautama Buddha", "context": "Královští věštci vyložili sen jako znamení, že královna porodí výjimečného člověka. Podle klasických textů se Gautama narodil, když byla těhotná Mája na cestě z Kapilavastu do svého otcovského domu: během odpočinku v háji u Lumbiní, vesnice v dnešním Nepálu, došlo k porodu, při kterém se zpříma stojící a jásavě zpívající matka držela větve. Gautama dostal jméno Siddhártha. Sedm dní po porodu Mája zemřela a její sestra Mahápradžápatí Gautamí, jejíž syn byl jen o pár dní mladší než Gautama, nahradila dítěti matku. Gautama prožil dětství a mládí v dobovém luxusu: Žil jsem zhýčkaně, velmi zhýčkaně, nanejvýš zhýčkaně. U domu mého otce mi nechali zřídit lotosové rybníky: na jednom místě kvetly modré, na jednom bílé, na jiném červené lotosové květy; a to vše jen pro mě. Nepoužíval jsem jiné masti než z Benaresu. Z Benaresu pocházel šátek, pokrývající mou hlavu, má kazajka, mé spodní prádlo, můj přehoz. Ve dne v noci nade mnou drželi bílý deštník, aby mě neobtěžoval chlad, horko, prach, stébla trávy nebo rosa. V šestnácti letech oženili Gautamu s šákijskou dívkou Jašódharou. Později bude učit: Neznám žádné tělo, žádný hlas, žádnou vůni, žádnou chuť, žádný dotek, které poutají mysl muže tak jako tělo, hlas, vůně, chuť a dotek ženy. Neznám žádné tělo, žádný hlas, žádnou vůni, žádnou chuť, žádný dotek, které poutají mysl ženy tak jako tělo, hlas, vůně, chuť a dotek muže. Gautama se ve svém mládí neoddával jen požitkům. Brzy se musel zabývat právem a správou. To, že se později prokázal jako zkušený organizátor a zákonodárce své obce stejně jako šikovný taktik v rozšiřování své nauky ukazuje, jak se v mládí podílel na povinnostech příbuzných. V době mládí byl Gautama zcela zaujat pomíjivostí všech věcí. Uvádí: Když jsem ještě žil v domě, přijímal jsem, co vstupovalo do vědomí pěti smysly: zrak těšily viditelné postavy, ucho tóny, čich vůně, chuť šťávy, tělo doteky, jak to je vítané, milé, příjemné a žádoucí (...) Po čtyři měsíce období dešťů mě obklopovaly hudebnice a já jsem neopouštěl palác.", "question": "S kým oženili Gautamu?", "answers": ["Jašódharou"]}
{"title": "Slanina", "context": "Slanina nebo také špek je označení pro solené či uzené vepřové sádlo. Vyrábí se převážně z vepřového bůčku, kýty nebo hřbetu. Samotná slanina se vyrábí naložením do soli na několik týdnů a případně pozdějším vyuzením. Výraz se také používá jako zkrácený název pro anglickou slaninu, která kromě sádla obsahuje i maso. == Použití == Slanina se používá v syrovém stavu ve studené kuchyni, typicky na oblohu chlebíčků nebo do housky (bagety), dále tepelně zpracovává jako součást hlavního jídla, např. na špikování masa či obal masné rolády samostatný doplněk pokrmu.Opečená slanina je jednou z typických součástí anglické snídaně. == Příklady použití == vajíčka se slaninou špikování masa, např. králík špikovaný slaninou == Související články == Pancetta == Externí odkazy == Slovníkové heslo slanina ve Wikislovníku Obrázky, zvuky či videa k tématu slanina ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se nazývá solené či uzené vepřové sádlo?", "answers": ["Slanina"]}
{"title": "Čtverec", "context": "V geometrii je čtverec pravidelný čtyřúhelník. Je to tedy rovinný útvar ohraničený čtyřmi shodnými úsečkami, jehož všechny vnitřní úhly jsou shodné. Přeneseně má čtverec v algebře význam druhé mocniny, protože obsah čtverce je roven druhé mocnině délky jeho strany, například čtverec vzdálenosti chápeme jako druhá mocnina vzdálenosti. == Vlastnosti == Čtverec je rovnoběžník, lze ho považovat za zvláštní případ obdélníku nebo kosočtverce. Protilehlé strany jsou rovnoběžné. Všechny strany jsou shodné. Všechny vnitřní úhly jsou pravé. Úhlopříčky čtverce jsou shodné a navzájem kolmé, půlí jeho úhly i sebe navzájem. Čtverci lze jakožto pravidelnému mnohoúhelníku opsat i vepsat kružnici, je to zároveň tětivový čtyřúhelník i tečnový čtyřúhelník. Je to tedy dvojstředový čtyřúhelník a středy kružnice opsané i vepsané splývají. Čtverec má ze všech obdélníků s daným obvodem největší obsah a ze všech obdélníků s daným obsahem nejmenší obvod. Euklidovskou rovinu lze definovat jako dvojrozměrný prostor, v němž existuje čtverec. == Vzorce == Pomocí délky strany čtverce a {\\displaystyle a} lze vyjádřit obvod O = 4 a {\\displaystyle \\ O=4a} obsah S = a 2 {\\displaystyle \\ S=a^{2}} délka úhlopříčky u = a 2 {\\displaystyle u=a{\\sqrt {2}}} poloměr kružnice opsané r 1 = u 2 {\\displaystyle r_{1}={\\frac {u}{2}}} poloměr kružnice vepsané r 2 = a 2 {\\displaystyle r_{2}={\\frac {a}{2}}}", "question": "Jak se nazývá pravidelný čtyřúhelník?", "answers": ["čtverec"]}
{"title": "Transsexualita", "context": "== Přístupy k řešení == === Reparativní terapie === Některé psychiatrické a psychologické přístupy se pokoušejí přizpůsobovat psychiku transsexuála jeho anatomickému pohlaví a vést jej k tomu, aby se se svým anatomickým pohlavím smířil a přizpůsobil mu svou životní roli. Obecně je tento přístup považován za překonaný, avšak přesto se jím jako jednou z alternativ zabývají i někteří odborníci. === Genderový nomádismus === Některé přístupy, vycházející zejména z myšlenkového zázemí feminismu, vidí problém především ve stereotypních rolích a očekáváních spojených s pohlavími. Tento přístup bojuje proti přísné dichotomii pohlaví a hájí široký prostor pro nejrůznější role a stavy na pomezí mezi mužem a ženou. == Přeměna == Současný dominantní přístup lékařských institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu a chirurgické zásahy, jejich cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které to umožňují, zpravidla stanoví i pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví. V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy Odbornou komisí pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR. Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka. Automaticky však zaniká manželství nebo registrované partnerství. Weiss uvádí, že \"Klient se rozhoduje v zásadě mezi třemi variantami – adaptací na biologické pohlaví, adaptací na psychické pohlaví a procesem přeměny pohlaví. V současné době není dost dobře možné určit, jaký typ rozhodnutí mezi lidmi s transsexualitou převažuje. Informace, které máme, pocházejí především od klientů našich ordinací. Jistě existuje skupina lidí, kteří se na lékaře ... nikdy neobrátí a adaptují se bez asistence pomáhajících profesí.\" Přeměna z muže na ženu či naopak probíhá v několika fázích. Operativní změně pohlaví předchází tzv. RLE (\"real life experience\"; člověk činí novou zkušenost) a RLT (\"real life test\"; člověk testuje správnost svého rozhodnutí), tzn. že po dobu nejméně jednoho roku vystupuje za všech okolností v souladu se svou psychickou identitou, a podávání hormonálních přípravků (u MtF antiandrogenů a estrogenů, u FtM testosteronů), přičemž pořadí těchto dvou fází záleží na konkrétních případech.", "question": "Je v České republice přípustná změna pohlaví?", "answers": ["V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy Odbornou komisí pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR."]}
{"title": "Replikace DNA", "context": "Replikace DNA je proces tvorby kopií molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA), čímž se genetická informace přenáší z jedné molekuly DNA (templát, matrice) do jiné molekuly stejného typu (tzv. replika). Celý proces je semikonzervativní, tzn. každá nově vzniklá molekula DNA má jeden řetězec z původní molekuly a jeden nový, syntetizovaný. Při replikaci dochází pomocí složité enzymatické mašinérie k řazení deoxyribonukleotidů (nukleových bází, základních stavebních částic DNA) jeden za druhým, a to podle vzorové původní molekuly DNA. Výsledkem tohoto řazení nukleotidů je nakonec kompletní DNA daného organizmu, v podstatě identická kopie původní DNA. Do tajů tohoto procesu začali vědci blíže pronikat až v 60. a 70. letech minulého století a dodnes byly odhaleny do poměrně velkých podrobností molekulární pochody, jež se při replikaci odehrávají. Je například známo, že u bakterií probíhá replikace poněkud odlišně, než u eukaryotických organizmů, jako je například člověk, rostliny či houby. Praktický význam mají výzkumné metody odvozené od procesu replikace, jako je PCR a sekvenování. Arthur Kornberg objevil v roce 1957 při studiu bakterie Escherichia coli první DNA polymerázu, jež nese jméno DNA polymeráza I. Ačkoliv je dnes známo, že hlavní roli má v replikaci spíše DNA polymeráza III, i tak je tento objev důležitým milníkem. V roce 1958 bylo zjištěno, že replikace probíhá tzv. semikonzervativně (více viz Meselsonův-Stahlův experiment). V šedesátých letech byl učiněn další krok kupředu, když bylo zjištěno, že každé z vláken původní DNA je replikováno mírně odlišným způsobem, u jednoho z nich dochází vlivem diskontinuální syntézy ke vzniku Okazakiho fragmentů. Načasování DNA replikace je diametrálně odlišné při srovnávání tohoto jevu u prokaryot a eukaryot. U bakterií a archeí (souhrnně prokaryota) nedochází k replikaci ve speciální fázi buněčného cyklu a nemusí vůbec souviset s buněčným dělením. Zato u eukaryot se obvykle replikace odehrává pouze v tzv. S fázi (\"S\" podle slova \"syntéza\") buněčného cyklu. Mimo S fázi se syntéza DNA omezuje na drobné opravné mechanismy. Ve vzácných výjimkách (především tzv. endoreduplikace) však může i u eukaryot docházet k replikaci DNA bez ohledu na buněčný cyklus.", "question": "Kdo objevil první DNA polymerázu?", "answers": ["Arthur Kornberg"]}
{"title": "Eric Clapton", "context": ") On Tour with Eric Clapton (živá nahrávka 1970) Layla and Other Assorted Love Songs (1970) In Concert (živá nahrávka 1973) The Layla Sessions: 20th Anniversary Edition (1990) Live at. the Fillmore (živá nahrávka 1994) Eric Clapton (1970) 461 Ocean Boulevard (1974) There's One in Every Crowd (1975) No Reason to Cry (1976) Slowhand (. 1977) Backless (1978) Another Ticket(1981) Money and Cigarettes (1983) Behind the Sun (1985) August (1986) Journeyman (1989) From the Cradle (1994) Pilgrim (1998) Reptile (2001) Me and Mr. Johnson (2004) Sessions for Robert J (CD + DVD 2004) Back Home (2005) The Road To Escondido - with J.J. Cale (2006) Clapton (2010) Eric Clapton's. Rainbow Concert (1973) E.C. Was Here (1975) Just One Night (1980) 24 Nights (1991) Unplugged (1992) The Blues Concert (1994) Crossroads 2: Live in. the Seventies (1996) One More Car, One More Rider (2002) After Midnight (2006) The History of Eric Clapton (1972) Eric Clapton at His Best (1972) Clapton (. 1973) Time Pieces: Best Of Eric Clapton (1982) Backtrackin' (1982) Too Much Monkey Business (1984) The Cream of Eric Clapton (1987) Crossroads (1988) Story.", "question": "Jak zní v angličtině přezdívka kytaristy Erica Claptona?", "answers": ["Slowhand"]}
{"title": "Davis Cup", "context": "Davis Cup (česky Davisův pohár) je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). Prvního ročníku se v roce 1900 zúčastnily Spojené státy a Velká Británie. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy, které vyhrály 32 ročníků a 29krát odešly jako poražený finalista. Od února do listopadu 2017 probíhá 106. ročník, jehož se účastní přes sto třicet družstev. Obhájcem titulu je Argentina, která v předchozím záhřebském finále porazila Chorvatsko 3:2 na zápasy a stala se prvním jihoamerickým šampionem v historii soutěže. Ženskou obdobou je týmová soutěž Fed Cup, která vznikla v roce 1963 při příležitosti 50. jubilea založení Mezinárodní tenisové federace. Třetí a méně prestižní je turnaj smíšených celků Hopmanův pohár. Pouze Spojené státy, Austrálie a Česká republika vyhrály Fed Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu. Související informace naleznete také v článku Historie Davis Cupu. Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako \"salátová mísa\" a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie.", "question": "Která organizace pořádá Davis Cup?", "answers": ["Mezinárodní tenisovou federací (ITF"]}
{"title": "Marie Terezie", "context": "Obě armády se střetly 10. dubna 1741 u Małujowic (Mollwitz) a rakouská vojska byla poražena. Hlavním důvodem neúspěchu bylo osamocení Rakouska v boji, nezanedbatelnou roli hrála i skutečnost, že Karel VI. zanechal své dceři armádu v nepříliš dobrém stavu. V této době byla spojencem Rakouska pouze Anglie, která jej podporovala penězi, ovšem Rakousko daleko více potřebovalo posily vojenské. Dne 13. března 1741 Marie Terezie porodila syna Josefa. Neúspěch u Małujowic se stal pobídkou pro ostatní nepřátelské státy – Francii, Španělsko, Bavorsko a Sasko, které se spojily s Pruskem. Jejich hlavním cílem bylo učinit z Rakouska slabý stát a získat na jeho úkor co nejvíce území. V červnu 1741 odcestovala Marie Terezie do Prešpurku, aby zjistila postoj Uher k pragmatické sankci (která zajišťovala dědičné právo pro ženské následovníky trůnu v Habsburské monarchie pod vládou Habsburků včetně Uher) a také, zda podpoří Rakousko. Uherští se vyjádřili ve prospěch listiny, potvrdili svůj podpis a rozhodli se podpořit Rakousko i vojensky. Cenou ovšem byla větší samostatnost pro Uhry. Panovnice před říšským sněmem Maďarům potvrdila předešlá privilegia, osvobodila šlechtu od daní a rovněž potvrdila, co již slíbil Karel VI., že pokud zemřou potomci Karla VI., Josefa I. a Leopolda I., tak si Uhry budou moci zvolit vlastního krále. Pravděpodobnost, že by vymřeli tito následovníci byla malá, jelikož Marie Terezie v té době měla už budoucího dědice trůnu Josefa II. a další tři dcery. Marie Terezie se poté stala královnou uherskou, korunována byla 25. června roku 1741. Tím si v Uhrách získala mnoho příznivců. Na podzim 1742 získala první část slíbené uherské vojenské podpory a její armáda se zvětšila na přibližně 30 000 mužů ve zbrani. Uhry tímto poprvé ve své existenci povolaly své vojáky k obraně celé Rakouské říše, nikoli jen uherské části, jak tomu bylo dosud. Podruhé před říšský sněm předstoupila Marie Terezie v září 1741 (legenda praví, že se tak stalo 11. září), kdy to s Rakouskem vypadalo špatně; dle legendy předstoupila před sněm v černých šatech držíc na rukou půlročního Josefa II. a se slzami v očích sdělovala, že je všemi opuštěná a že nyní má již pouze Uhry.", "question": "Kdy odcestovala Marie Terezie do Prešpurku?", "answers": ["V červnu 1741"]}
{"title": "Nile Rodgers", "context": "Nile Rodgers (* 19. září 1952 New York) je americký kytarista, zpěvák, hudební producent a skladatel. Od roku 1976 působí ve skupině Chic. Podílel se na několika albech zpěváka Davida Bowieho, jako Let's Dance (1983) a Black Tie White Noise (1993). Spolupracoval také s Peterem Gabrielem, Jeffem Beckem nebo Madonnou. Složil hudbu k filmům Pozemšťanky jsou lehce k mání (1988), Cesta do Ameriky (1988) a dalším. V roce 2013 spolupracoval s francouzským duem Daft Punk na jejich albu Random Access Memories. == Odkazy == === Reference === === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu Nile Rodgers ve Wikimedia Commons (anglicky) Oficiální web (anglicky) Nile Rodgers na Allmusic Nile Rodgers v Internet Movie Database (anglicky)", "question": "Spolupracoval v roce 2014 Nile Rodgers s francouzskou skupinou Daft Punk?", "answers": ["V roce 2013 spolupracoval s francouzským duem Daft Punk na jejich albu Random Access Memories."]}
{"title": "Krevní skupina", "context": "Přesný důvod, proč lidský organismus vytváří protilátky k antigenu, se kterým se nikdy nesetkal, není vědecky popsán. Vědci předpokládají, že určité bakteriální antigeny jsou stejné u glykoproteinů A i B a protilátky vytvořené proti těmto bakteriím reagují s krví cizího typu. Antigeny AB0 se nevyskytují pouze na červených krvinkách, ale také v jiných tkáních (játra, ledviny, plíce). Mimo jiné také ovlivňují krvácení a srážení krve. Krevní skupiny se dědí po obou rodičích. Typ krve je určen jediným genem se třemi alelami: i, IA a IB. Gen kóduje enzym glykosyltransferázu, který mění sacharidy antigenů na povrchu červených krvinek. Gen se nachází na dlouhém rameni devátého chromozomu (9q34). Alela IA odpovídá typu A, IB odpovídá typu B a i odpovídá typu 0. IA a IB jsou dominantní nad i, takže lidé s alelami ii mají typ 0, lidé s lelami IAIA nebo IAi mají typ A a lidé s alelami IBIB nebo IBi mají typ B. Lidé s alelami IAIB mají oba fenotypy, protože A a B jsou kodominantní. Proto je pro rodiče s krevním typem AB prakticky nemožné mít dítě s typem 0 (i když to není přímý důkaz toho, že dítě není jeho). Evoluční biologové přijímají teorii, že alela IA se vyvinula první. Následovala alela i, k čemuž stačilo odstranění jediného nukleotidu, což zbývající nukleotidy posunulo. Jako poslední se objevila alela IB. Této chronologii také odpovídá zastoupení krevních typů ve světě. Je také konzistentní s obecně přijímanými přesuny populace a převládajícími krevními typy v různých částech světa. Například typ B je velmi častý v asijských populacích, ale ne příliš častý v evropských. Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlu Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0). Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Ovšem roku 1921 americká lékařská komise dala přednost Janskému, který sice krevní skupiny objevil později, ale na rozdíl od Landsteinera všechny 4. Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Decastello a A. Sturli krevní skupinu AB jako \"výjimku z Ladsteinerova pravidla\". Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV. Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský. Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označování krevních typů A, B, AB a 0 (podle označení Landsteinerova).", "question": "Kdo objevil krevní skupiny?", "answers": ["Karlu Landsteinerovi"]}
{"title": "Quicksort", "context": "Hledání mediánu (a obecně k-tého prvku) v posloupnosti běží v lineárním čase vzhledem k počtu prvků, tím dostaneme složitost O(N log N) quicksortu v nejhorším případě. Nicméně tato implementace není příliš rychlá z důvodu vysokých konstant schovaných v O notaci. Proto existuje velké množství alternativních způsobů, které se snaží efektivně vybrat pivot co nejbližší mediánu. Zde je seznam některých metod: První prvek - popřípadě kterákoli jiná fixní pozice. (Fixní volba prvního prvku je velmi nevýhodná na částečně seřazených množinách.) Náhodný prvek - často používaná metoda. Průměr přes každá data je O(N log N), přičemž zde se průměr bere přes všechny možné volby pivotů (rozděleno rovnoměrně). Nejhorší případ zůstává O(N2), protože pro každá data může náhoda nebo Velmi Inteligentní Protivník vybírat soustavně nevhodného pivota, např. druhé největší číslo. V praxi většinou není dostupný generátor skutečně náhodných čísel, proto se používá pseudonáhodný výběr. Metoda mediánu tří - případně pěti či jiného počtu prvků. Pomocí pseudonáhodného algoritmu (také se používají fixní pozice, typicky první, prostřední a poslední) se vybere několik prvků z množiny, ze kterých se vybere medián, a ten je použit jako pivot. Pokud by bylo zaručeno, že pivota volíme vždy z 98 % prvků uprostřed a ne z 1 % na některé straně, algoritmus by stále měl nejhorší asymptotickou složitost O(N log N), byť s poněkud větší konstantou v O-notaci. Praktické zkušenosti a testy ukazují, že na pseudonáhodných nebo reálných datech je Quicksort nejrychlejší ze všech obecných řadicích algoritmů (tedy i rychlejší než Heapsort a Mergesort, které jsou formálně rychlejší). Rychlost Quicksortu však není zaručena pro všechny vstupy. Maximální časová náročnost O(N2) Quicksort diskvalifikují pro kritické aplikace. Tento algoritmus vyžaduje více než jiné pečlivou implementaci.", "question": "Má Quicksort zaručenou rychlost?", "answers": ["Rychlost Quicksortu však není zaručena pro všechny vstupy."]}
{"title": "Rust (programovací jazyk)", "context": "Rust je víceúčelový, multiparadigmatický, kompilovaný programovací jazyk, vyvinutý organizací Mozilla Research. Je navržen jako \"bezpečný, paralelní, praktický programovací jazyk\", podporující čistě funkcionální, imperativně-procedurální, strukturované a objektově orientované programovací styly. Tento programovací jazyk pochází z osobního projektu zaměstnance Mozilly jménem Graydon Hoare. Mozilla začala sponzorovat tento projekt v roce 2009 a zveřejnila ho v roce 2010. Ten samý rok se práce posunuly z počátečního překladače (naprogramovaného v OCaml) do sebe-hostujícího překladače napsaného v Rustu. Tento, známý jako rustc, úspěšně přeložil sám sebe v roce 2011. rustc používá LLVM jako svůj back-end.Prvně číslovaná pre-alpha release překladače Rust přišla v lednu 2012. Rust 1.0, první stabilní verze, byla vydána 15. května 2015.Třebaže je vývoj sponzorován Mozillou, jde o OpenSource projekt. Design tohoto jazyka byl vyladěn zkušenostmi z programování jádra webového prohlížeče Servo a kompilátoru jazyka Rust. Velké množství současných příspěvků pochází od členů komunity. == Design == Cílem Rustu je být dobrým jazykem pro vytváření vysoce paralelních a vysoce bezpečných systémů. Toto byl základ pro soubor vlastností s důrazem na bezpečnost, kontrolu rozvržení paměti, a paralelizmu. Výkon Rustu je srovnatelný s výkonem C++.Syntaxe Rustu je podobná syntaxi C a C++, s bloky kódu ohraničenými složenými závorkami, a řídící klíčová slova programu jako if, else, while, a for. Ne všechna klíčová slova jazyků C a C++ jsou přítomna, zatímco některá další (jako například match pro vícenásobné skoky, podobné switch v jiných jazycích) byla zaměněna nebo přidána. Přes syntaktickou podobnost je Rust sémanticky velmi odlišný od C a C++. Tento systém je navržen jako paměťově bezpečný, nepovolující ukazatele NULL a znemožňující neplatné ukazatele. Datové hodnoty mohou být inicializovány pouze několika pevnými způsoby, avšak všechny tyto způsoby vyžadují inicializovaný vstup. Životní cyklus ukazatelů a jejich neměnnost umožňuje kompilátoru předejít mnohým typům chyb, které jsou možné v C++, a to i při použití jeho inteligentního ukazatele.", "question": "Která společnost vyvinula programovací jazyk Rust?", "answers": ["Mozilla Research"]}
{"title": "Erich Priebke", "context": "Erich Priebke (29. července 1913, Hennigsdorf, Německé císařství – 11. října 2013, Řím, Itálie) byl německý válečný zločinec. Za svou vinu při usmrcení více než tří set civilistů v březnu 1944 byl až v roce 1998 odsouzen na doživotí. Ze zdravotních důvodů si však mohl trest odpykávat v domácím vězení v Římě. Dopadení tohoto bývalého velitele nacistických oddílů SS trvalo téměř 50 let – po válce se mu totiž podařilo zmizet v Argentině, kde se později stal hoteliérem.Dne 29. července 2013 oslavil 100. narozeniny. Před jeho domem v ten den demonstrovaly desítky demonstrantů, kterým vadilo jednak to, že se za své činy nikdy veřejně neomluvil, jednak mírnost jeho vězení – po Římě se totiž mohl pohybovat zcela volně; při nákupech, procházkách či v restauracích byl pouze doprovázen ochrankou. == Masakr v Ardeatinských jeskyních == Šlo o jednoho z hlavních aktérů brutálního masakru civilistů v Ardeatinských jeskyních u Říma 24. března 1944. Nacisté, mezi nimi též Karl Hass, zde v reakci na partyzánský útok proti jednotce SS zavraždili 335 civilních rukojmí, z toho 75 Židů. Při útoku totiž zahynulo 33 německých vojáků a podplukovník SS Herbert Kappler rozhodl, že za každého mrtvého Němce zemře deset Italů. On sám přiznal, že onoho osudného dne dva muže zastřelil a poté v seznamu \"odškrtával\" další Italy. Při procesu se však cítil nevinen a obhajoval se tím, že pouze plnil své povinnosti. === Filmové zpracování === O masakru v Ardeatinských jeskyních vznikly dva filmy: Masakr v Římě, 1973 Šarlatový a černý, 1983 == Život v Argentině == Po válce se mu podařilo uprchnout z britského zajateckého tábora a s pomocí rakouského biskupa Aloise Hudala se dostal do Argentiny.", "question": "Kdy zemřel Erich Priebke?", "answers": ["11. října 2013"]}
{"title": "Časové pásmo", "context": "Časové pásmo je ta část Země, která používá stejný standardní čas. Původně používali lidé sluneční čas, který má ovšem tu nevýhodu, že se liší od místa k místu. S rozvojem dopravy a komunikace byla tato nevýhoda stále výraznější, takže se postupem času přešlo na pásmový čas, kdy celá oblast Země, zhruba 15 ° kolem daného poledníku, používá stejný čas, který je určen svým posunem od UTC, koordinovaného světového času (většinou je posun určen celistvým počtem hodin, jsou však i výjimky). Základním časovým pásmem je pásmo, ve kterém platí UTC a které se rozkládá kolem nultého poledníku, který prochází Královskou observatoří v Greenwichi (Londýn, Anglie). Z toho důvodu se pásmovému času odpovídajícímu UTC někdy říká Greenwichský čas (GMT, Greenwich Mean Time). Ostatní časová pásma jsou popsána rozdílem počtu hodin, o které se v nich platný čas liší od UTC. Např. středoevropský čas (SEČ) je označen jako UTC+1, neboť je vzhledem k UTC posunut o hodinu napřed (tzn. ve chvíli, kdy je 12.00 UTC, je ve střední Evropě 13.00). Na západní polokouli je čas oproti UTC posunut zpět (např. v New Yorku, USA platí časové pásmo UTC-5), na východní polokouli platí čas, který je před UTC (např. v Tokiu, Japonsko je časové pásmo UTC+9). Ideální časová pásma by se navzájem lišila o celý počet hodin, takže by Zemi rozdělila na přesné pruhy široké 15 °. To by však znamenalo, že státy, které procházejí hranicí takových teoretických pásem, by musely používat dvě časová pásma, jakkoli by byla jejich rozloha malá. Z praktických důvodů se proto stanovily takové tvary časových pásem, které se přizpůsobují hranicím států či jiných územních celků.", "question": "Kolem kterého poledníku se rozkládá základní časové pásmo?", "answers": ["nultého"]}
{"title": "Čeština", "context": "Funkci spisovného jazyka plnila latina, případně staroslověnština. První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: \"Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.\" Dále se dochovaly posměšné přípisky z chorální knihy svatojiřské (Svatojiřské přípisky) z konce 13. století. Věty byly psány tzv. primitivním pravopisem, který používal neupravenou latinku i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (jedno písmeno mohlo označovat více hlásek). Ve 14. století proniká čeština do literatury a úředního styku. Objevují se první česky psané knihy. Karel IV. nechává vyhotovit první překlad Bible do češtiny. Používá se spřežkový pravopis. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje návrh na reformu pravopisu, který zaváděl do češtiny používání diakritických znamének. Propagátorem tohoto návrhu byl Jan Hus, není však jasné, zda byl také jeho autorem. Velký rozvoj zažila česky psaná literatura zejména po vynálezu knihtisku v 15. století. Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468. Jako vzor spisovného jazyka byla po dlouhou dobu používána tzv. Bible kralická (1579). Po porážce stavovského povstání v roce 1620 došlo k postupnému úpadku česky psané literatury, který byl zapříčiněn zejména nucenou emigrací české nekatolické inteligence (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský aj.). Přesto však i v této době vycházela česká literatura, která ovšem podléhala přísné cenzuře. Obnovené zřízení zemské (1627, 1628) zavedlo jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčinu, která byla zrovnoprávněna s češtinou (fakticky však díky politickému tlaku získala němčina během následujících staletí navrch). Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburského soustátí se objevuje v 18. století (Marie Terezie, Josef II.). Byla vedena hlavně praktickými (spíše než národnostními) důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo bylo početné a po ztrátě většiny území poněmčeného Slezska mělo ve zbytku České koruny nad německy mluvícími procentuálně navrch. Zrušení nevolnictví umožnilo pak na konci 18. století vznik hnutí označovaného jako národní obrození. Díky snahám národních buditelů byla v průběhu 19. století opět vyzdvižena úroveň česky psané literatury.", "question": "Je Kronika trojánská nejstarší českou tištěnou knihou?", "answers": ["Nejstarší tištěná kniha psaná v českém jazyce je Kronika trojánská, která byla vytištěna v Plzni nejspíše roku 1468."]}
{"title": "Škola čar a kouzel v Bradavicích", "context": "Později byl ale diadém zničen zložárem a s ním zanikla i další část Voldemortovy duše. Havraspárská společenská místnost se nachází v západní věži hradu. Vchodem jsou dveře bez kliky s klepadlem v podobě havrana. Po klepnutí vydá klepadlo otázku, na kterou je nutné odpovědět. Pokud se otázka zodpoví tak, aby se klepadlu zdála moudrá, dveře se otevřou, pokud ne, musí dotyčný počkat na někoho, kdo na otázku uspokojivě odpoví. Otázky se mění. Společenská místnost Havraspáru je větší a vzdušnější než nebelvírská. Rowena z Havraspáru byla dle Moudrého klobouku \"zrozená v lůně hor\", což by snad mohlo odpovídat Skotsku. Nejlepší přítelkyně Helgy z Mrzimoru byla obdařena mimořádnou inteligencí a neuvěřitelnou kreativitou, mimo jiné vymyslela pohyblivé bradavické schodiště. Rowena měla minimálně jedno dítě, a to dceru Helenu z Havraspáru. Šedou dámu můžete spatřit v 7 díle v druhé části - Relikvie smrti. === Mrzimor === Mrzimor (v originále Hufflepuff) byl založen Helgou z Mrzimoru. Kolejními barvami jsou žlutá a černá. Žlutá znázorňuje pšenici a černá půdu. Erbovním zvířetem je jezevec. Mrzimorským elementem je země. Mrzimorští jsou loajální, praví, féroví a pracovití. Kolejním duchem je Tlustý mnich. Ředitelkou koleje je profesorka Pomona Prýtová, která je zároveň profesorkou bylinkářství. Mrzimor se jmenuje podle své zakladatelky Helgy z Mrzimoru, která bývala jednou z největších čarodějek. Co se týče dědiců, není znám žádný, který by žil v době, kdy se odehrává příběh. V šesté knize je ovšem zmíněna Hepziba Smithová, coby dědička, kterou zabil lord Voldemort neboli Tom Raddle, aby se zmocnil poháru, který patřil Helze z Mrzimoru, a udělal z něj viteál. Harry nikdy ve společenské místnosti Mrzimoru nebyl. Ví se o ní, že se nachází v přízemí hradu v blízkosti kuchyně. Vstup do společenské místnosti je ukryt v hromadě velkých sudů v koutě po pravé straně kuchyňské chodby. Pro vstup je třeba poklepat na hlaveň druhého ze spodu, uprostřed druhé řady, v rytmu \"Helga Hufflepuff\" a víko se otevře. Mrzimor je jediný dům v Bradavicích, který má odpuzující zařízení pro případné vetřelce. Pokud je špatné víko poklepáno, nebo pokud je rytmus špatný, je nelegální účastník polit octem. Uvnitř je zdobena rostlinami, které sem dává profesorka Prýtová. O Mrzimoru Draco Malfoy v prvním díle říká, že doufá, že se tam nedostane.", "question": "Jaké jsou kolejní barvy Mrzimoru?", "answers": ["žlutá a černá"]}
{"title": "Návrat idiota", "context": "Návrat idiota je česká romantická komedie režiséra Saši Gedeona z roku 1999 inspirovaná hlavní postavou knížete Lva Nikolajeviče Myškina románu Idiot od ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, která se vyznačuje úpřimnou nezkaženou duší. Film byl oceněn pěti Českými lvy v kategoriích nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba, celkově byl nominován v 11 kategoriích. Získal řadu dalších ocenění včetně Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, Kristiána, Ceny českých filmových kritiků, Trilobita, hlavní cenu na Mezinárodním filmových festivalech Sao Paulo, v Soluni nebo Prix Europa Berlín. Snímek byl také za Českou republiku nominován na Oscara. (česky) Návrat idiota v Česko-Slovenské filmové databázi (česky) Návrat idiota na Kinoboxu.cz (česky) Návrat idiota ve Filmové databázi (anglicky) Návrat idiota v Internet Movie Database", "question": "V kterých kategoriích získal film Návrat idiota Českého lva?", "answers": ["nejlepší film, režie, herečka ve vedlejší roli a hudba"]}
{"title": "Všichni dobří rodáci", "context": "Natáčení lokace byla přesunuta jednak kvůli vzdálenosti Kelče od Prahy, jednak pro odpor kelčských k natáčení filmu, který by komplikoval obsazení. Obyvatelé Bystrého měli potřebný moravský akcent a s natáčením souhlasili. Reálnou předlohou pro postavu Františka byl sedlák z Kelče František Slimáček, s nímž se R. Brzobohatý před natáčením důkladně seznámil. Lampa: Není mi nic, enem jsem se posrál. Cena za nejlepší režii; MFF v Cannes 1969 Čestná cena (XXII. mezinárodní týden Verona /Itálie/) 1991 3. místo v anketě filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století 1998 Trilobit 1968 za režii Vojtěchu Jasnému 1968 Trilobit 1968 za herecký výkon Vladimíru Menšíkovi Cena české filmové kritiky za rok 1968 1969 Malé zlaté slunce Vladimíru Menšíkovi (VII. FFM Trutnov) 1969 Výroční cena Karel 69 časopisu Kino za nejlepší herecký výkon Vladimíru Menšíkovi (XX. FFP) 1969 Znovu se do českých kin Všichni dobří rodáci vrátili až v lednu roku 1990 (viz Filmový přehled, 1990,č.6, s.46) V roce 2013 byl film opět uveden v českých kinech, vidělo jej 3 150 diváků.", "question": "Kdy byl natočen film Všichni dobří rodáci?", "answers": ["1968"]}
{"title": "Twist", "context": "Melodie je jednoduchá, zpěvák zpívá hlavní linku a v akordových intervalech ho doprovázejí vokalisté. Někdy se i v názvu písniček objevuje twist. Twist and shout od Beatles nebo The twist z repertoáru Chubbyho Checkera. Hudba twistu je velmi podobná rock'n'rollu. Rychlá, spojená s bicím, elektrickou kytarou, ze začátku klavírem nebo basou. Basa twistu dodává rytmus, posunuje ho dopředu a přímo vybízí k tanci, a tak vzniká typický taneční styl, tzv. kroucení se. Tanečníci přenášejí váhu ze strany na stranu, kroutí přitom pánví a ještě jakoby sestupují do dřepu. Mohou i vyskočit a zatleskat na závěr. I ve skladbách je slyšet potlesk mladých a nespoutaných hudebníků, plných nadšení. Např. v písni Do you love me, která byla slyšet i v prvním dílu Hříšného tance, od skupiny The Contours. Twist si své místo mezi tanci určitě zaslouží, je živý, originální a svérázný. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Twist ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo twist ve Wikislovníku", "question": "Jaký je twist ?", "answers": ["živý, originální a svérázný"]}
{"title": "Anatomie", "context": "Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, kterými tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí. Z určitého hlediska je anatomie příbuzná s embryologií a komparativní anatomií, která má blízko k evoluční biologii a fylogenezi. Anatomie lidského těla je jednou ze základních medicínských věd. Na rozdíl od většiny ostatních vědních oborů se v anatomii důsledně rozlišuje terminologie (odborné názvosloví v širším smyslu) a v jejím rámci nomenklatura, přičemž neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce je závazná od roku 1895. Anatomii rozdělujeme na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývána topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje. Mikroskopická anatomie studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.", "question": "Od kterého roku je závazná neměnná anatomická nomenklatura v latinském jazyce?", "answers": ["1895"]}
{"title": "Severoatlantická aliance", "context": "Severoatlantická aliance (anglicky North Atlantic Treaty Organization – NATO, francouzsky Organisation du Traité de l'Atlantique Nord – OTAN; doslova Organizace Severoatlantické smlouvy) je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu v Belgii. Reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující v roce 1954 vstup NSR do NATO bylo v roce 1955 založení tzv. východního bloku nazývaného Varšavská smlouva. Ta byla po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR v roce 1991 rozpuštěna. Na svém počátku byla Severoatlantická aliance jen o trochu více než politické sdružení. Korejská válka ale podnítila členské státy k vytvoření vojenské struktury pod dohledem dvou amerických velitelů. Slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO \"udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi.\" V roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO kvůli snaze o udržení si vojenské nezávislosti na Spojených státech. Kvůli tomu se sídlo přesunulo z Paříže do Bruselu. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Aliance angažovala ve válce v Jugoslávii. První vojenské operace NATO v historii proběhly mezi lety 1992 a 1995 při válce v Bosně a Hercegovině a později v roce 1999 v Jugoslávii.", "question": "Kde sídlí Severoatlantická aliance?", "answers": ["Bruselu v Belgii"]}
{"title": "Kaple svatého Jana Nepomuckého (Běstvina)", "context": "Kaple svatého Jana Nepomuckého je barokní šestiboká kaple na křižovatce silnic v zámku v obci Běstvina. Kaple byla postavena po roce 1720 na půdorysu šestiboké hvězdy. V minulosti byla mylně připsána známému baroknímu staviteli Janu Blažeji Santinimu. Skutečným tvůrcem kaple je zřejmě Santiniho epigon Jan J. Vogler. Kaple je zaklenutá, s malou centrální věžičkou. Uvnitř kaple se nalézala na šestibokém podstavci dřevěná barokní socha Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od sochaře Ignáce Rohrbacha z kol. 1726 (dříve připisovaná Řehoři Thénymu). Po dlouholetém vystavení povětrnostním podmínkám byla socha z kaple deponována a následně restaurována. V současnosti je dlouhodobě zapůjčena do expozice Muzea Barokních soch v Chrudimi. Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaple svatého Jana Nepomuckého ve Wikimedia Commons Kaple Běstvina (stránky obce)", "question": "Jakému známému baroknímu staviteli byla v minulosti připisována stavba kaple sv. Jana Nepomuckého v Běstvině?", "answers": ["Janu Blažeji Santinimu"]}
{"title": "Supernova", "context": "Činnost supernov významně ovlivnila složení sluneční soustavy a umožnila tak nakonec chemii života na Zemi, jak ho známe. Výbuch supernovy je provázen obrovskými teplotami a za jistých podmínek mohou fúzní reakce během vrcholné fáze vyprodukovat některé z nejtěžších prvků, jako je kalifornium. \"Nova\" znamená latinsky \"nový,\" což se vztahuje k tomu, že se objevuje jako velmi jasná nová hvězda na nebeské sféře; prefix \"super\" ji odlišuje od obyčejné novy, kterou je také míněna hvězda, která zvýšila svou jasnost, ale na menším prostoru a odlišným mechanismem. Přesto je však zavádějící považovat supernovu za novou hvězdu, protože ve skutečnosti jde o zánik hvězdy (nebo přinejmenším její radikální transformaci v něco odlišného). Když se astronomové snažili porozumět explozím supernov, klasifikovali je podle čar různých chemických prvků objevujících se v jejich spektru. Dobrý popis těchto tříd poskytuje anglická publikace \"Optická spektra supernov\" od Filipenka (Annual Review of Astronomy and Astrophysics, Volume 35, 1997, pp. 309-355) Základním prvkem rozdělení je přítomnost nebo nepřítomnost čáry vodíku. Pokud spektrum supernovy obsahuje čáru vodíku, je klasifikována jako typ II, jinak jde o typ I. Kromě těchto skupin existují podrobnější dělení podle přítomnosti jiných čar nebo tvaru světelné křivky. Typ I Žádné Balmerovy čáry vodíku Typ Ia Čára Si II na 615,0 nm Typ Ib Čára He I na 587,6 nm Typ Ic Slabé nebo žádné čáry hélia Typ II Má Balmerovy čáry vodíku Typ II-P Plochá světelná křivka Typ II-L Lineární pokles světelné křivky (závislost magnitudy na čase) Supernovy typu Ia postrádají hélium a obsahují ve svém spektru absorpční čáru křemíku poblíž světelného vrcholu. Podle nejvíce akceptované teorie je tento typ supernov výsledkem procesu, při němž uhlíko-kyslíkový bílý trpaslík shromažďuje hmotu z blízkého hvězdného průvodce, obvykle rudého obra, až nakonec dosáhne Chandrasekharovy meze. Nárůst tlaku zvýší teplotu v okolí centra a začne perioda konvekce dlouhá asi 100 let. V jistém bodě této fáze slabého vření se zažehne deflagrační plamen živený termojadernou fúzí.", "question": "Co postrádají supernovy typu Ia?", "answers": ["hélium"]}
{"title": "Špagety", "context": "Špagety (italsky spaghetti, výslovnost [spaˈ]) jsou italské těstoviny tenkého a podlouhlého tvaru, typicky zhruba 2 mm tlusté a 30 cm dlouhé v syrovém stavu. Špagety jsou italské národní jídlo. Jsou běžně k dostání v prodejnách potravin, kde se prodávají v baleních o váze přibližně 500 g. Připravují se vařením v osolené vodě, doba varu se pohybuje od 5 až 10 minut v závislosti na druhu. Špaget se též někdy využívá k jiným účelům, například se pořádají soutěže ve stavění mostů ze špaget (nevařených). Špagety je možno vytvořit i doma a to smícháním jednoho žloutku s cca 90 g hrubé mouky a špetkou soli, vyválet na sílu 1–2 mm a nechat uschnout, poté nakrájet nožem nebo strojkem. Stejným způsobem je možné udělat i lasagne. Známé boloňské špagety v Bologni a v Itálii neexistují a boloňská omáčka se tam tradičně používá pouze k přípravě lasagní. K přípravě špaget tuto omáčku využila až komerční světová kuchyně, která ji převzala. Originální italské špagety se jí na způsob alla carbonara (s vajíčky a slaninou) nebo s rajčatovou omáčkou, nebo aglio, olio e peperoncino (s česnekem, olivovým olejem a pálivou paprikou). Makaróny Obrázky, zvuky či videa k tématu špagety ve Wikimedia Commons Slovníkové heslo špageta ve Wikislovníku", "question": "Je možné špagety vytvořit doma?", "answers": ["Špagety je možno vytvořit i doma a to smícháním jednoho žloutku s cca 90 g hrubé mouky a špetkou soli, vyválet na sílu 1–2 mm a nechat uschnout, poté nakrájet nožem nebo strojkem."]}
{"title": "Želva bahenní", "context": "Želva bahenní (Emys orbicularis) je jediná želva volně se vyskytující (přirozeně) ve střední Evropě a tedy i v ČR. Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu. Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami. Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetanky lékařské. Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek. Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer. Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let.", "question": "Kolik centimetrů měří samec želvy bahenní?", "answers": ["okolo 15 cm"]}
{"title": "Zlato", "context": "Zlato (latinsky Aurum, chemická značka prvku Au) je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako platidlo. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice, kde je ceněn jeho nízký přechodový odpor a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí. Vznik zlata je spojen v menší míře s explozí supernov a ve větší pak s kolizí neutronových hvězd. Tyto kosmické procesy poskytují dostatečné množství energie k tomu, aby se protony a neutrony mohly sloučit do podoby těžkého atomu zlata. Zlato je chemicky velmi odolný kov. Z běžných anorganických kyselin reaguje pouze s lučavkou královskou (HNO3]-:HCl), jíž se rozpouští za vzniku tetrachlorozlatitého aniontu [Au(Cl)4]-. V alkalickém prostředí se zlato rozpouští v přítomnosti kyanidových iontů (za přítomnosti kyslíku), přičemž vzniká komplexní kyanozlatnan [Au(CN)2]-. Speciální případ představuje rozpouštění zlata v elementární rtuti. Již středověcí alchymisté věděli, že při kontaktu zlata se rtutí velmi snadno vzniká zvláštní roztok zlata ve rtuti, amalgám. Amalgám přitom zůstává kapalný i při poměrně vysokých obsazích zlata. Zahřátím amalgámu na teplotu nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. V roce 1997 objevili japonští chemici směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato.[zdroj? ] Jde o směs jodu, tetraetylamoniumjodidu a acetonitrilu, která při teplotě varu (82 °C) tvoří nasycený roztok. Snížením teploty roztoku pod 20 °C se z roztoku vysráží čistý kov. Zlato je také rozpustné ve vodném roztoku jodidu draselného a jodu. Pomocí tohoto roztoku lze snadno rozpouštět především tenké vrstvy zlata. Zlato je mimořádně trvanlivé a odolné vůči povětrnostním i chemickým vlivům. Pevnost a tvrdost zlata je možné zvýšit přidáním jiných kovů. Pozlacené průhledné plastické fólie mají vynikající odrazivost světelných a tepelných (infra-) paprsků. Zlatá fólie může chránit před únikem tělesného tepla (např. v porodnictví nebo v extrémních přírodních podmínkách). Zlato je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 - 5 ppb (μ/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná - uvádí se hodnota 0,011 μ Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku.", "question": "Jaká je barva zlata?", "answers": ["žluté"]}
{"title": "Soutěska", "context": "Soutěska je geomorfologický tvar obvykle vytvořený erozí nebo tektonickou činností. Do češtiny tento termín zavedl Pavel Josef Šafařík a nahradil tak starší Jungmannův termín těsnina. Příbuzným pojmem soutěsky je kaňon. Srázné úzké údolí se nazývá rokle, roklina či strž. == Typologie == Vymezení pojmů soutěska a kaňon z geomorfologického hlediska není jednotné a liší se podle jednotlivých autorů, jazyků a zemí. Demek (1983), vymezuje pojem soutěska na základě vztahu mezi lineární erozí vodního toku (hloubkové erozi) a vývojem svahů (boční erozi) jako říční údolí, u něhož výrazně převažuje hloubková eroze nad boční. Velmi hluboké soutěsky pak nazývá kaňony.Jiní geologové, jako Vitásek (1958) a Klimaszewski (1978) definují kaňon jako říční údolí specifického tvaru příčného profilu, odlišného od soutěsky, případně erozního zářezu (Klimaszewski). == Vznik == Soutěsky nejčastěji vznikají hloubkovou erozí prouděním vody, případně pohybem ledovce, která do zemského reliéfu vymývá rýhy ve tvaru písmene V, případně U. Tyto rýhy vznikají i několik tisíc let a samozřejmě tento čas závisí i na typu podloží (např. pískovec). V druhém případě tektonická činnost vytváří rýhu zdvihem okolního zemského reliéfu. == Kaňon == Nejznámějším kaňonem světa je Grand Canyon v USA. Jako kaňon bývají v místní terminologii označována též údolí, která z geologického hlediska kaňonem nejsou, jako například Bryce Canyon v Utahu. Mnohá údolí, která z geologického hlediska kaňonem jsou, naopak v místních názvech jako kaňon označována nejsou. Kaňony se vyskytují také v krasových oblastech, kde je jejich vznik spojen s chemickými vlastnostmi vody a krasověním. Kaňon je také důležitý pro paleontology, jelikož jim dává možnost nahlédnout do historie planety a zkoumat fosílie v chronologickém pořadí. == Turismus == Soutěsky jsou atraktivními turistickými cíli. Zvláště v suchých oblastech s převážně nízkým stavem vody se však mohou stát nebezpečnými v období přívalových dešťů, kdy se koryto náhle zaplaví a příkré stěny poskytují špatnou únikovou cestu.", "question": "Jaké udolí se nazývá roklí?", "answers": ["Srázné úzké údolí"]}
{"title": "Megadeth", "context": "Megadeth je americká heavy metalová skupina, již založil roku 1983 kytarista a zpěvák Dave Mustaine a basový kytarista Dave Ellefson. Mustaine chtěl vytvořit rychlejší a lepší kapelu než Metallica, ze které byl vyhozen kvůli závažnému alkoholismu. V dokumentu Get Trashed James Hetfield však jako skutečný důvod uvádí vzájemnou nevraživost mezi Cliffem Burtonem a Davem Mustainem.[zdroj? ] Od vzniku kapely vyšlo patnáct studiových alb. Megadeth jsou označování za pionýry thrashmetalového hnutí, společně se zbytkem \"velké thrashové čtyřky\" - skupinami Metallica, Slayer a Anthrax. Megadeth je známý díky textům zabývajícím se politikou, válkou, závislostí, vztahy a náboženstvím. Sestava Megadeth se mnohokrát měnila, jediný Mustaine je členem kapely po celou její historii. Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992). Kapela v roce 2002 ukončila činnost kvůli zranění ruky, které utrpěl Dave Mustaine. Po dvou letech úspěšné terapie Mustaine kapelu znovu oživil. Ještě téhož roku (2004) vyšlo The System Has Failed, v roce 2007 United Abominations. Roku 2009, už s novým kytaristou Chrisem Broderickem, vydala skupina album Endgame, o dva roky později Thirteen a za další dva roky pak Super Collider. Technickým vrcholem a zároveň všeobecně nejuzávanějším albem kapely je Rust in Peace z roku 1990.[zdroj? ] Poprvé se na něm objevil Mustaine bez drogové závislosti a talentovaný kytarový virtuos Marty Friedman, s nímž vytvořil Mustaine slavnou kytarovou dvojici. Friedman vydržel v kapele až do roku 2001. Roku 2014 ze skupiny odešli dva ze čtyř tehdejších členů, bubeník Shawn Drover a kytarista Chris Broderick. Megadeth mění sestavy poměrně často. Související informace naleznete také v článku Seznam členů Megadeth. Dave Mustaine - hlavní zpěv, kytara (1983–2002, 2004–současnost) Dave Ellefson - baskytara, doprovodné vokály (1983–2002, 2010–současnost) Kiko Loureiro - kytara, doprovodné vokály (2015-současnost) Dirk Verbeuren - bicí, perkuse (2016-současnost) Související informace naleznete také v článku Diskografie Megadeth.", "question": "Bylo album Countdown to Extinction od Megadeth nominováno na Grammy?", "answers": ["Po nalezení stabilního obsazení v roce 1989 Megadeth nahráli zlatá a platinová alba, například Rust in Peace (1990) či na Grammy nominované multi-platinové Countdown to Extinction (1992)."]}
{"title": "Česko", "context": "Ústavní soud o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti, poskytuje ochranu základním (ústavním) právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení. Není ale součástí systému obecných soudů, vrcholnými orgány jsou zde Nejvyšší soud, působící v civilní i trestní justici, a Nejvyšší správní soud s agendou správního soudnictví. === Vláda a státní správa === Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně. Tradičním sídlem premiéra je Kramářova vila. Premiéry samostatné ČR byli: Václav Klaus (1993–1997), Josef Tošovský (1997–1998), Miloš Zeman (1998–2002), Vladimír Špidla (2002. –2004), Stanislav Gross (2004–2005), Jiří Paroubek (2005–2006), Mirek Topolánek (2006–2009), Jan Fischer (. 2009–2010), Petr Nečas (2010–2013), Jiří Rusnok (2013–2014), Bohuslav Sobotka (2014–2017) a Andrej Babiš (. od 2017).Součástí všech vlád ČR bylo ministerstvo financí, zahraničních věcí, vnitra, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, dopravy, kultury, průmyslu, spravedlnosti, školství, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí. V letech 1993–1996 existovalo ministerstvo národního majetku a privatizace, v letech 2003–2007 ministerstvo informatiky. Ministerstvo vnitra řídí mj. Policii ČR a Hasičský záchranný sbor, ministerstvo dopravy Ředitelství silnic a dálnic a Státní fond dopravní infrastruktury, ministerstvo kultury Národní památkový ústav, ministerstvo financí Celní správu České republiky, ministerstvo obrany Armádu ČR a Vojenské zpravodajství, ministerstvo. práce Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce, ministerstvo průmyslu Českou obchodní inspekci, ministerstvo spravedlnosti Vězeňskou službu České republiky (soudní moc je proti tomu nezávislá), ministerstvo školství Českou školní inspekci, ministerstvo zahraničí zastupitelské úřady ČR v zahraničí a. Česká centra, ministerstvo zemědělství Státní veterinární správu, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní pozemkový úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální a Státní zemědělský intervenční fond, ministerstvo životního prostředí Agenturu ochrany přírody a krajiny, Českou inspekci životního prostředí a Český hydrometeorologický ústav, ministerstvo pro místní rozvoj Státní fond rozvoje bydlení.", "question": "Kdo je prezidentem Česka?", "answers": ["Miloš Zeman"]}
{"title": "Kiss", "context": "Koncerty vydělaly 43,6 mil dolarů, průměrná účast na jeden koncert byla 13 737 lidí. Poprvé od roku 1977 vydala skupina v září 1998 společné album Psycho Circus. Hráčsky se Frehley a Criss na nahrávaní tohoto alba podíleli minimálně. Sólové kytary nahrával Bruce Kullick a budoucí člen skupiny Tommy Thayer. Většinu bicích sekcí nahrál studiový hudebník Kevin Valentine. I přes tyto rozpory dosáhlo album v žebříčích třetí a tím i nejvyšší pozici v historii alb skupiny Kiss. Titulní skladba alba získala cenu Grammy za nejlepší hardrockovou skladbu. Turné Psycho Circus Tour začalo na Dodger Stadium v Los Angeles v noci na svátek Halloween roku 1998. Koncert byl vysílán přes FM rádia v celých USA. Od 11. srpna 1999 má skupina Kiss svou hvězdu na Hollywood Walk of Fame v kategorii hudebního průmyslu. 13. srpna byla premiéra filmu s tématem skupiny Kiss, který měl název Detroit Rock City o čtyřech teenagerech z roku 1978, kteří jsou schopní udělat cokoliv, aby se dostali na koncert skupiny Kiss v Detroitu. Následující měsíc skupina spolupracovala se zápasníkem World Championship Wrestling, který byl známý jako The Kiss Demon. Tvář měl namaskovanou jako Gene Simmons. Na jeho uvedení během WCW Thursday Night Thunder skupina naživo zahrála skladbu God of Thunder. Tato zápasnická postava neměla dlouhou životnost. Všechny vazby byly ukončeny, když WCW už v září toho roku rozvázalo pracovní poměr se šéfem Ericem Bishofem. Dne 10. února 2000 Kiss oznámili Turné na rozloučenou. Na australské a japonské části turné nahradil Petera Crisse (v jeho masce catmana) předešlý bubeník Eric Singer, kvůli neshodám ohledně financí. Když se skupina rozhodla neukončit kariéru a pokračovat dál, na místo bubeníka se vrátil Peter Criss, ale v té době opustil Kiss Ace a na jeho místo nastoupil Tommy Thayer, který už několik let s Kiss pracoval. V této sestavě skupina zrealizovala svůj dlouhodobý plán, 28. února 2003 nahráli koncertní album s melbournským symfonickým orchestrem a vydali ho 22. července 2003 pod jménem Kiss Symphony: Alive IV. Poté skupinu znovu opustil Peter Criss a na jeho místo opět nastoupil Eric Singer. V této sestavě, která vydržela dodnes, objeli Kiss v roce 2004 planetu s Rock the nation world tour. Na tomto turné skupina natočila koncerty ve Washingtonu a Virginia Beach a vydali je na DVD Rock the Nation Live! V roce 2008 Kiss uspořádali po Evropě turné Alive 35 na oslavu výročí třiceti pěti let od svého založení.", "question": "Jak se jmenuje film o čtyřech teenagerech s tématem skupiny Kiss?", "answers": ["Detroit Rock City"]}
{"title": "Helena Vondráčková", "context": "Helena Vondráčková (* 24. června 1947 Praha) je jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček a herečka, sestra herce a zpěváka Jiřího Vondráčka a teta zpěvačky a herečky Lucie Vondráčkové. Helena Vondráčková se narodila 24. června 1947 v Praze Blaženě a Jiřímu Vondráčkovým. Dětství prožila ve východočeských Slatiňanech s bratrem Jiřím a sestrou Zdenou, která pochází z předchozího manželství maminky Blaženy Osudový zlom pro Helenu Vondráčkovou nastal 27. dubna 1964, kdy v paláci Lucerna vyhrála pěveckou soutěž Hledáme nové talenty s písněmi George Gershwina Summertime a The Man I Love. O rok později se díky hitům Červená řeka a Pátá stala Zlatou slavicí a nastoupila do angažmá v divadle Rokoko. Zde se seznámila s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, s nimiž v roce 1968 vytvořila popové trio Golden Kids. V témže roce se poprvé objevila ve filmu, hrála hlavní roli v pohádce Šíleně smutná princezna, kde ztvárnila postavu princezny Helenky. Začátek 70. let byl poznamenán nuceným rozpadem Golden Kids. Tehdejší režim zakázal činnost Martě Kubišové a zbývající dva členové souboru se vydali na sólové dráhy. V té době se stala nejexportovanější českou zpěvačkou. Točila alba pro zahraniční společnosti (Japonsko, Západní Německo) a pravidelně vystupovala na světových festivalech a pódiích (Kanada, Brazílie, Kuba, Turecko). Největší úspěch měla s písní Malovaný džbánku, se kterou získala v roce 1977 Grand Prix v polských Sopotech. V tom samém roce se objevila v hlavní roli dalšího celovečerního filmu - komedii Jen ho nechte, ať se bojí. V roce 1977 se její podpis objevil na seznamu signatářů Anticharty, který zveřejnilo Rudé právo. Sama zpěvačka však tvrdí, že Antichartu nepodepsala. V 80. letech se více soustřeďovala na domácí publikum. Natáčela pravidelně dlouhohrající desky a podnikala koncertní šňůry. Několik let spolupracovala s Orchestrem Gustava Broma a Jiřím Kornem, později měla vlastní program Velká neónová láska s doprovodnou skupinou Bacily. Moderovala televizní pořad Sejdeme se na výsluní. V roce 1982 převzala titul zasloužilá umělkyně. V roce 1983 se provdala za německého hudebníka Helmuta Sickela, který pro ni zkomponoval řadu písní, včetně hitů Čas je proti nám a Sprint.", "question": "Kdo je bratr Heleny Vondráčkové?", "answers": ["Jiřího Vondráčka"]}
{"title": "Advanced Encryption Standard", "context": "Advanced Encryption Standard (AES, česky standard pokročilého šifrování) je standardizovaný algoritmus používaný k šifrování dat v informatice. Jedná se o symetrickou blokovou šifru šifrující i dešifrující stejným klíčem data rozdělená do bloků pevně dané délky. Norma nahradila dříve užívanou šifru DES. Je používána například pro bezdrátové Wi-Fi sítě v rámci zabezpečení WPA2 dle standardu IEEE 802.11i. Původní název šifry AES je Rijndael (vyslov [rejndál]). Její název vznikl přesmyčkou jmen jejích dvou autorů Joana Daemena a Vincenta Rijmena z belgické Lovaně, kteří tuto šifru přihlásili do veřejné soutěže NIST o federální šifrovací algoritmus AES vyhlášené 2. ledna 1997. Americký úřad pro standardizaci (NIST) schválil 26. listopadu 2001 šifru AES jako nejvhodnější návrh z patnácti předložených po pěti letech schvalovací procedury. AES je první šifra dostupná široké veřejnosti, která byla zároveň uznaná Národní bezpečností agenturou NSA ke šifrovaní nejtajnějších dokumentů. Dne 26. května 2002 začala být ke svému účelu používána jako federální standard USA. AES šifra je rychlá v softwaru i hardwaru a na rozdíl od svého předchůdce DES nepoužívá Feistelovu síť. Zatímco AES má pevně danou velikost bloku na 128 bitů a velikost klíče na 128, 192 nebo 256 bitů, u původní Rijndael šifry je velikost bloku a velikost klíče určena jakýmkoliv násobkem 32 bitů s minimální velikostí 128 bitů. Velikost bloku je maximálně 256 bitů, kdežto velikost klíče žádné teoretické maximum nemá.", "question": "Kterou šifru nahrazuje Advanced Encryption Standard (AES)?", "answers": ["DES"]}
{"title": "Angína", "context": "Angína čili tonzilitida je zánět krčních mandlí. Jedná se o onemocnění bakteriálního, virového, nebo výjimečně mykotického původu. Šíří se formou kapénkové infekce. Angína je běžné onemocnění a v případě bakteriálního původu je dobře léčitelná antibiotiky. Její inkubační doba je 1-3 dny. Angína znamená v překladu svíravá bolest (z latinského slova angere = svírat). Bakteriální - nejčastěji Streptococcus pyogenes - v případě produkce Virová - vyskytuje se vzácněji adenoviry, např.: Herpes simplex virus Mezi příznaky patří bolesti v krku a s tím související obtížné polykání, chrapot, kašel, otok mandlí, bolest hlavy, bolest v uších, zimnice a horečka, dávení a zvracení, ucpání nosu, nosní výtok a zvětšené mízní uzliny. Když se angína zkomplikuje, může vzácně způsobit i absces a dušení, případně až bakteriální postižení ledvin, srdce a kloubů. Může probíhat také nejprve zvýšením teploty, zvětšené uzliny v oblasti krku, bolest šíje a následně hlavy a nepříjemného pocitu mrazení při otáčení hlavy. Po odeznění příznaků přichází po pár dnech kromě zvětšených uzlin bolest v krku při polykání a téměř nemožnost polknout tuhou stravu. Objevuje se hnis na mandlích. K léčbě se používají antibiotika a analgetika. Pokud dojde ke vzniku abscesu, je nutná chirurgická drenáž. Pokud lékař předepíše antibiotika, doporučuje se jíst jogurt a užívat přípravky pro obnovení střevní mikroflóry (lactobacilus) (ne však současně s antibiotiky, nýbrž po jejich dobrání). Nedoporučuje se kouřit, současně by se měli nemocní vyhýbat i pasivnímu kouření. Tabákový kouř dráždí krční sliznici. Pokud se angína často opakuje, doporučuje se u některých případů po konzultaci s lékařem chirurgické odstranění krčních mandlí.", "question": "Jak se šíří angína?", "answers": ["kapénkové infekce"]}
{"title": "Mariánský příkop", "context": "Marianský příkop je asi 2550 km dlouhé a průměrně 69 km široké podmořské údolí tektonického původu, které se nachází východně od souostroví Mariany, poblíž ostrova Guam. Jeho součástí je i vůči hladině moře nejhlubší místo zemského povrchu, hloubka podle posledního měření činí 10 994 m (dříve uváděno 10 911 m až 11 034 m) pod hladinou severního Tichého oceánu. Jedná se o nejhlubší známý podmořský příkop. Nejblíže ke středu Země je ale Polární hlubokomořská planina v Severním ledovém oceánu. Příkop vzniká na rozhraní dvou subdukujících desek a to přesněji na subdukci Pacifické desky, které se podsouvá pod desku Filipínskou. Maximální hloubka příkopu byla změřena na 10 994 metrů (odpovídá 35 798 stop) pod hladinou moře, což je více, než má Mount Everest nad mořskou hladinou. Příkop byl prvně prozkoumán plavidlem britského námořnictva Challenger II v roce 1951. Průzkumná loď dala i jméno nejhlubší části příkopu tzv. Challenger Deep. Pomocí echo odrazů od mořského dna byla určena hloubka na 10 900 metrů na místě . Hloubka byla určena pomocí výpočtu, jak rychle se odraz vrátil od mořského dna, jelikož je známa rychlost šíření vlny ve vodním prostředí. V oficiálním hlášení se ale z důvodu chyby uvedla hodnota 10 863 metrů. Chybu mělo za následek ruční spouštění a zastavení stopek pro měření doby odrazu.", "question": "Kolik m činí hloubka nejhlubšího místa zemského povrchu podle posledního měření?", "answers": ["10 994"]}
{"title": "Hamsa", "context": "Hamsa (arabsky خ chamsa, hebrejsky חַמְסָה) nebo též \"Fátimina ruka\" (či \"Ruka Fátimy\") nebo \"Ruka Marie\", je symbol a amulet ve tvaru lidské ruky oblíbený zejména v oblasti Středního východu a severní Afriky, kde bývá běžně využíván jako šperk či jako ozdoba na zeď. Zobrazuje dlaň pravé ruky, což bylo v mnoha společnostech během historie považováno za znamení ochrany. Hamsa má tedy ochraňovat především před uhrančivým pohledem. Proto bývá tento amulet v některých případech ozdoben okem. == Etymologie == V arabštině označuje výraz \"hamsa\" nejen číslici 5, ale také pět prstů na ruce. == Historie == Počátky používání amuletu spadají až do časů starověké Mezopotámie (dnešní Irák). Dlaň pravé ruky jako všeobecný ochranný znak nacházíme mezi mezopotámskými artefakty, na amuletech sumerské bohyně plodnosti, lásky, pohlavního života a války Ištar/Inanny. K dalším symbolům božské ochrany, jejichž základem je ruka, patří Venušina či Afroditina ruka nebo Mariina ruka. Jejich úkolem bylo chránit ženy před uhranutím, podporovat plodnost a laktaci, napomáhat zdravému těhotenství a posilovat slabé. Podobné je i Buddhovo symbolické gesto ochrany a učení mudra. == Reference == V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamsa na anglické Wikipedii. == Externí odkazy == Obrázky, zvuky či videa k tématu Hamsa ve Wikimedia Commons", "question": "Jak se jmenuje symbol a amulet ve tvaru lidské ruky oblíbený zejména v oblasti Středního východu a severní Afriky?", "answers": ["Hamsa"]}
{"title": "Diecéze digneská", "context": "Diocè de Digne, Riez et Sisteron) je francouzská římskokatolická diecéze, založená ve 4. století. Leží na území departementu Alpes-de-Haute-Provence, jehož území přesně kopíruje. Sídlo biskupství a katedrála Saint-Jérôme de Digne se nachází ve městě Digne-les-Bains. Diecéze je součástí marseillské církevní provincie. Od 7. listopadu 2014 je diecézním biskupem Mons. Jean-Philippe Nault. == Historie == Biskupství bylo v Digne založeno v průběhu 4. století. Patrony diecéze jsou svatí Domnin a Vincent z Digne, biskupové z Digne. V důsledku konkordátu z roku 1801 bylo k 29. listopadu 1801 zrušeno velké množství francouzských diecézí, včetně diecézí aptské, gapské, glandè, riezské, senezské, sisteronské a arcidiecéze embrunské, jejichž území bylo zcela, nebo zčásti včleněno do gigneské diecéze. K 15. únoru 1916 byl změněn název diecéze na dignesko-riezsko-sisteronská). Od 8. prosince 2002 je digneská diecéze sufragánem marseillské arcidiecéze; do té doby byla sufragánní diecézí arcidiecéze aixské. == Odkazy == === Reference === V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diocè de Digne, Riez et Sisteron na francouzské Wikipedii. === Související články === Římskokatolická církev ve Francii === Externí odkazy === Obrázky, zvuky či videa k tématu diecéze digneská ve Wikimedia Commons Diecéze Digne na Catholic hiearchy (anglicky)", "question": "Proč bylo zrušeno velké množství francouzských diecézí?", "answers": ["V důsledku konkordátu z roku 1801"]}
{"title": "André Gide", "context": "Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide). Roku 1947 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie). Zemřel počátkem roku 1951 v Paříži. Byl pochován na hřbitově 'Cimetiè paroissiale de l 'eglise Saint Gabriel' v Cuverville v departementu Seine-Maritime. V roce 1952 zařadila katolická církev spisy A. Gida na Index zakázaných knih. Les Cahiers d'André Walter (1891, Sešity Andrého Waltera), románový deník vydaný anonymně, Le Traité du Narcisse (1891, Narkissos), esej o podstatě symbolu, Les Poésies d. 'André Walter (1892, Básně Andrého Waltera), sbírka básní vydaná anonymně, Le Traité du Narcisse (1892, Narkissos), esej, Le Voyage d'Urien (1893, Cesta urianova), fiktivní cestopis, Paludes (1895), povídka, satirický obraz pařížského literárního \"bahnění\", nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu. Les nourritures terrestres (1897, Pozemské živiny), lyrická próza, proklamace autorova nového pohledu na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osbnosti jedince, který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti druhých lidí.", "question": "Kde zemřel Andé Gide?", "answers": ["Paříž"]}