diff --git "a/lakomec.txt" "b/lakomec.txt"
new file mode 100644--- /dev/null
+++ "b/lakomec.txt"
@@ -0,0 +1,2614 @@
+Znění tohoto textu vychází z díla Lakomec tak, jak bylo vydáno
+vydavatelstvím J. Otty v roce 1899 (MOLIÈRE. Lakomec : veselohra o 5
+jednáních. Přel. Jaroslav Vrchlický. Praha : J. Otto, 1899. 158 s.
+Světová knihovna. č. 111-112).
+Autorem portrétu Moliera na obálce e-knihy je Pierre Mignard.
+
+Text díla (Moliere: Lakomec), publikovaného Městskou knihovnou v Praze,
+není vázán autorskými právy.
+
+Citační záznam této e-knihy:
+MOLIERE. Lakomec [online]. Přel. Jaroslav Vrchlický. V MKP 1. vyd.
+Praha : Městská knihovna v Praze, 2012 [aktuální datum citace eknihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z WWW:
+<http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/66/08/78/lakomec.pdf>.
+
+Vydání (obálka, grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna
+v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo
+komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
+
+Verze 1.0 z 1. 1. 2012.
+
+OBSAH:
+
+OSOBY:............................................................................................... 8
+Jednání první. ........................................................................................ 9
+Výstup 1. ............................................................................................ 9
+Výstup 2. .......................................................................................... 12
+Výstup 3. .......................................................................................... 14
+Výstup 4. .......................................................................................... 18
+Výstup 5. .......................................................................................... 18
+Výstup 6. .......................................................................................... 23
+Výstup 7. .......................................................................................... 25
+Výstup 8. .......................................................................................... 27
+Výstup 9. .......................................................................................... 28
+Výstup 10. ........................................................................................ 29
+Jednání druhé. ..................................................................................... 30
+Výstup 1. .......................................................................................... 30
+Výstup 2. .......................................................................................... 34
+Výstup 3. .......................................................................................... 35
+Výstup 4. .......................................................................................... 36
+Výstup 5. .......................................................................................... 36
+Výstup 6. .......................................................................................... 38
+Jednání třetí. ........................................................................................ 45
+Výstup 1. .......................................................................................... 45
+Výstup 2. .......................................................................................... 45
+Výstup 3. .......................................................................................... 46
+Výstup 4. .......................................................................................... 46
+Výstup 5. .......................................................................................... 47
+Výstup 6. .......................................................................................... 52
+Výstup 7. .......................................................................................... 53
+Výstup 8. .......................................................................................... 54
+Výstup 9. .......................................................................................... 55
+Výstup 10. ........................................................................................ 55
+Výstup 11. ........................................................................................ 56
+Výstup 12. ........................................................................................ 58
+Výstup 13. ........................................................................................ 60
+
+4
+
+Výstup 14. ........................................................................................ 60
+Výstup 15. ........................................................................................ 61
+Jednání čtvrté. ..................................................................................... 62
+Výstup 1. .......................................................................................... 62
+Výstup 2. .......................................................................................... 65
+Výstup 3. .......................................................................................... 65
+Výstup 4. .......................................................................................... 68
+Výstup 5. .......................................................................................... 71
+Výstup 6. .......................................................................................... 73
+Výstup 7. .......................................................................................... 73
+Jednání páté. ........................................................................................ 74
+Výstup 1. .......................................................................................... 74
+Výstup 2. .......................................................................................... 75
+Výstup 3. .......................................................................................... 78
+Výstup 4. .......................................................................................... 83
+Výstup 5. .......................................................................................... 84
+Výstup 6. .......................................................................................... 88
+
+5
+
+Jean Baptiste Poquelin (divadelním jménem Molière) narodil se
+v lednu 1622 v Paříži, studoval v kolleji clermontské a u Gassendiho,
+pak práva, načež vstoupil do společnosti kočujících herců. Brzy stal
+se ředitelem společnosti a procestoval za 12 roků skoro celou
+Francii, r. 1658 vrátil se do Paříže. Roku 1662 oženil se s Armandou
+Béjartovou, která mu lehkomyslností a nevěrností svou život
+ztrpčila. Herecká společnost jeho došla velké obliny u dvora i u
+obecenstva, avšak literární působení Molièrovo osobně mu získalo
+četných nepřátel v kruzích dvorních, literárních i církevních. Starosti
+různého druhu a utrpení podrývaly život jeho podlehl konečně
+prsní chorobě několik hodin po představení „Domnělého
+nemocného“, při němž dostal náhle chrlení krve dne 17. února 1673.
+Kněžstvo odepřelo mu církevní pohřeb. Teprve r. 1817 byly kosti
+jeho na hřbitov Pere Lachaise přeneseny. Akademie postavila poprsí
+jeho v své síni zasedací r. 1778, r. 1844 byl mu v ulici, kde zemřel
+(Rue de Richelieu), pomník postaven.
+Molière byl výborný herec komický, jehož síla byla hlavně
+v nedostižné mimice. Jako člověk byl povahy vážné a spíš
+melancholické. Jako spisovatel veseloher vynikl bohatstvím námětů,
+hravostí obraznosti, hloubkou síly tvůrčí, zvláště v líčení povah,
+svrchovaným rozmarem a vtipem v aranžování scenerie i u vedení
+dialogu. Hluboká znalost člověka a tudíž velká životní moudrost,
+objektivnost v posuzování lidských vad a křehkostí, šleh ironie a
+satiry, za kterou se šklebí však ubohý, trpící člověk, povznášejí
+některé jeho hry po bok největším dílům dramatickým vůbec hned
+vedle Shakespeara. Společné měl s tímto zvlášť, že rád se opíral
+v své tvorbě o kusy starší, o předlohy méně cenné svých současníků
+nebo španělských, italských i antických předchůdců. Teprve
+v zpracování a v detailech propukla pravá geniálnost jeho víc než ve
+vymýšlení a tvoření plánů původních. Ve veselohrách a fraškách
+svých bičoval všecky zvrácenosti doby, faleš, nepřirozenost,
+pokrytectví, lakotu, lež, farizejství, směšné manýry žen i mužů
+neúprosně. Jeho postavy žijí plným životem a jsou typy nejen doby
+své, nýbrž celého člověčenstva. Umění scénické jest v jeho kusech
+
+6
+
+podivuhodné, řeč vždy jasná, přesná, přirozená, rozmanitá a bohatá,
+vždy dle stavu hrajících osob rozlišená a pestrá.
+Charakterní veselohra „Lakomec“ (L’Avare) byla sehrána poprvé
+9. září 1668, látka k ní jest vzata z Plautovy veselohry Aulularia,
+ovšem jen ve hlavních obrysech, ale zcela s opačným zbarvením;
+kdežto u Plauta jest celek rozmarnou fraškou, zvedá se „Lakomec“
+svým pochmurným zbarvením z rámce veselohry k úchvatné výši
+tragické. Goethe hru neobyčejně cenil (viz rozmluvy jeho
+s Eckermannem, únor 1825). Komposicí jsa slabší a dějem chudší než
+jiné klassické veselohry Molièrovy, vyniká „Lakomec“ hlavně
+mistrovskou kresbou Harpagona, titulní figury kusu, která jest vedle
+životní své pravdivosti též parádním výkonem hereckým. V první
+době dobyl „Lakomec“ doma úspěchu pouze čestného, teprve
+v dobách pozdějších ožil výtečnými výkony různých herců, tak že je
+dnes jednou z nejpopulárnějších her v repertoiru Molièrově.
+U nás, jak známo, dobyl si výborný náš charakterní umělec a
+komik Jindřich Mošna provedením „Lakomce“ v Praze i po venkově
+skvělých laurův a hlavně jeho výkonu děkuje hra u nás svou stálou
+přitažlivost vrstev nejširších.
+Překlad tento napsán byl v letech osmdesátých; dnes byl znovu
+prohlednut a opraven.
+V Praze 20. dubna 1899.
+Jar. Vrchlický.
+
+7
+
+OSOBY:
+HARPAGON, otec Kleanta a Elisy, zamilovaný do Mariany.
+KLEANT, jeho syn, milenec Mariany.
+ELISA, jeho dcera, milenka Valerova.
+VALER, syn Anselmův a milenec Elisy.
+MARIANA, milenka Kleantova a milována Harpagonem.
+ANSELM, otec Mariany a Valera.
+FROSINA, pletichářka.
+SIMON, lichvář.
+JAKUB, kuchař a kočí Harpagonův.
+LA FLÈCHE, sluha Kleantův.
+PANÍ CLAUDE, služka Harpagonova.
+BRINDAVOINE a LA MERLUCHE, sluhové Harpagona.
+POLICEJNÍ KOMISAŘ a jeho PÍSAŘ.
+Děj v Paříži v domě Harpagonově.
+
+8
+
+Jednání první.
+Výstup 1.
+Valer, Elisa.
+VALER. Aj, spanilá Eliso, vy stáváte se zasmušilou teď, když jste
+mne vlídně ujistila, že jste byla té dobroty, mne oblažiti svojí
+důvěrou? Ach, vy vzdycháte, když já se raduji? Litujete již,
+rcete mi, že jste mne učinila šťastným, či obáváte se toho
+závazku, v které vás uvrhla moje láska?
+ELISA. Ne, Valere, nikdy nemohu litovati toho, co jsem pro vás
+učinila. Podléhám příliš sladké moci lásky a nemám ani síly,
+přáti sobě něco jiného. Však, mám-li vám pravdu povědít,
+úspěch plní mne nepokojem a já se obávám velice, že vás
+miluju poněkud více než bych měla.
+VALER. Co? Čeho se obávati můžete, Eliso, v své dobrotě ke mně?
+ELISA. Ach! Tisíce věcí najednou: hněvu otcova, výčitek rodiny,
+pomluv lidských, však nejvíce ze všeho, Valere, změny
+vašeho srdce a oné zločinné chladnosti, kterou vaše pohlaví
+splácí co nejčastěji příliš žhoucí důkazy nevinné lásky.
+VALER. Ach! nekřivděte mi tak, posuzujíc mne tak jako ostatní
+muže! Myslete si o mně, Eliso, to nejhorší, jen to ne, že bych
+mohl nedostáti svým povinnostem vůči vám. Miluju vás
+příliš, a moje láska bude trvati tak dlouho jako život můj.
+ELISA. Ach! Valere, takto hovoří každý z vás! V slovech jest jeden
+muž jako druhý! Teprve skutky jediné odhalí rozdíl, který
+jest mezi vámi.
+VALER. Poněvadž jediné skutky nás ukazují v pravé podstatě,
+vyčkejte aspoň, až byste mohla dle nich mé srdce posuzovati
+
+9
+
+a nevyhledávejte na mně viny pouze v nespravedlivém
+strachu ošklivé předtuchy. Nevražděte mne, prosím vás,
+citelnými ranami urážlivého podezřívání, a dopřejte mi času,
+bych celou řadou tisícerých zkoušek přesvědčil vás o
+počestnosti své lásky.
+ELISA. Ach! jak snadno dáváme se přesvědčit tím, koho milujeme!
+Ano, Valere, vaše srdce je neschopno vůči mně podlosti.
+Věřím pevně, že mne opravdovou láskou milujete, a že mi
+zůstanete věrným; nechci již více pochybovati a musím
+omeziti svůj zármutek jediné na pomluvu, která by mne
+mohla stihnouti.
+VALER. Ale proč jste tak nepokojna?
+ELISA. Nebála bych se ničeho, kdyby každý pohlížel na vás těma
+očima jako já; a já v osobě vaší nalézám dostatečné
+odůvodnění všeho, co jsem pro vás učinila. Srdce mé k své
+obraně má celou vaši zásluhu a opírá se o pomoc uznalosti,
+již mi samo nebe k vám ukládá. Stále mám před zraky děsné
+ono nebezpečí, které poprvé nás proti sobě postavilo; tu
+překvapující šlechetnost, s kterou jste vlastní život nasadil,
+abyste vyrval život můj zuřivosti vln; ty něžné péče vaše,
+když jste mne z vody vytáhnul, a ty neustálé holdy
+plamenné lásky, kterou neotřásly ani čas, ani steré překážky,
+té lásky, k vůli které jste zanedbal rodiče i vlast, pro kterou
+sem jste uprchnul, zde v můj prospěch svůj osud zaměnil, a
+abyste mohl stále mne viděti, vstoupil do služby k mému
+otci. To vše mne zajisté tak zázračně dojímá, že dle mého
+zdání to ospravedlňuje závazky lásky, jež jsem vám mohla
+učiniti, avšak to všecko nestačí ospravedlniti jednání mé vůči
+jiným, a já pochybuju, že bych došla všade plného souhlasu.
+VALER. Dle řeči vaší jedině láskou zásluhu nějakou mám v očích
+vašich, a co se obav vašich týče, otec váš sám se již postará,
+by vás před každým ospravedlnil, ba přílišná jeho lakota a
+
+10
+
+přísný způsob života, jejž s dítkami svými vede, jsou s to věci
+mnohem podivnější ospravedlniti. Odpusťte, spanilá Eliso,
+že takto před vámi mluvím. Víte sama, že v této kapitole lze
+stěží říci něco dobrého. Leč konečně, podaří-li se mi, jak
+doufám, nalézti své rodiče, nakloníme je lásce naší zajisté bez
+obtíže. Čekám od nich netrpělivě zprávy, a budou-li váhati
+příliš, půjdu sám je vyhledati.
+ELISA. O Valere, prosím, nehýbejte se ani na krok odsud a hleďte
+jen vmysliti se co možná v ducha mého otce.
+VALER. Vždyť přece vidíte mé počínání, s jakou obratnou
+povolností vetřel jsem se do jeho služby, v jakou škraboškou
+sympatie a příbuznosti citů se halím, bych se jemu zalíbil,
+jakou denně hraju úlohu, bych získal jeho lásku. A pokročil
+jsem v tom znamenitě; shledal jsem, že nejlepší cestou
+k získání lidí jest, přizpůsobiti se jejich náklonnostem,
+souhlasiti s jejich zásadami, podkuřovati jejich slabostem a
+tleskati všemu, co podniknou. Netřeba se při tom obávati, že
+byste šel příliš daleko; způsob, jak je naberete buď sebe
+patrnější, ti největší chytráci jdou nejvíce na lep
+pochlebenství, a není nic tak drzého a směšného, co by
+nespolkli, když je chvalozpěvy zasypáváme! Upřímnost
+ovšem trochu trpí tímto řemeslem, ale když potřebujeme lidi,
+třeba jim se přizpůsobiti, a jelikož jest pochlebenství jedinou
+cestou, kterou lze jich získati, není to chybou těch, kdož
+pochlebují, nýbrž těch, kteří chtějí, aby se pochlebovalo.
+ELISA. Však proč nehledíte též získati podporu mého bratra pro
+případ, kdyby služka chtěla vyzraditi naše tajemství?
+VALER. Těžko věru ušetřiti obou. Syn i otec jsou tak různé povahy,
+že těžko jest získati důvěru obou zároveň. Leč vy obraťte se
+na bratra a hleďte využitkovati náš v prospěch přátelský svůj
+poměr. Právě přichází. Odstoupím. Použijte této chvilky
+k rozmluvě s ním, ale nevyzraďte mu z naší záležitosti víc,
+
+11
+
+než co za dobré uznáte!
+ELISA. Nevím, budu-li míti síly, s tím se jemu svěřiti. (Valer odejde.)
+
+Výstup 2.
+Kleant, Elisa.
+KLEANT. Těší mne, že tě, sestro, o samotě nalézám, tuze rád bych
+s tebou mluvil, chci ti svěřiti tajemství.
+ELISA. Ráda tě vyslechnu, bratře. Co mi chceš povědít?
+KLEANT. Mnoho věcí v jediném slovu, sestro! Miluju!
+ELISA. Ty miluješ?
+KLEANT. Ano, já miluju. Leč, než v lásce své dále se odvážím, vím,
+že závisím od otce, a že jméno syna mne jeho vůli podřizuje,
+že nemáme zadávati slovo své bez souhlasu rodičů svých,
+které nebesa učinila pánem citů a touhy naší, jimiž jen dle
+návodu rodičů smíme disponovati; vím, že oni prosti každé
+pošetilé vášně, spíš míň se klamati mohou než my, a
+prohlédati mnohem lépe, co nám se hodí; že spíše věřiti
+máme světlu jich moudrosti než zaslepenosti vášně své, a že
+vír mladosti strhuje nás velmi často v nebezpečné propasti.
+Povídám ti to, sestro, všecko sám, bych ti uspořil práci,
+opakovati mi totéž, nebo láska má nechce ničeho
+poslouchati, a já prosím, bys mi nedělala výčitek.
+ELISA. Tys, bratře, dal již slovo té, kterou miluješ?
+KLEANT. Posud ne, ale jsem k tomu odhodlán a já tě zapřísahám
+ještě jednou, bys neuváděla důvodů, které by mne z úmyslu
+toho zrazovaly.
+ELISA. Což jsem takovým podivínem, bratře?
+KLEANT. To nikoli; ale ty posud nemiluješ; neznáš tedy sladké
+
+12
+
+násilí, jímž něžná láska srdce naše ovládá a já spoléhám na
+tvou moudrost!
+ELISA. Ach, bratře, nemluv o mé moudrosti, aspoň jednou v životě
+sklapne každému ta moudrost; a kdybych ti své srdce
+otevřela, byla bych snad v očích tvých méně moudrá než jsi
+sám.
+KLEANT. Ach, kéž by srdce tvé jako moje…
+ELISA. Ukonči dříve své vypravování a pověz, kdo jest ona, již
+miluješ?
+KLEANT. Mladá osoba, která teprv nedávno v tuto čtvrt se
+přistěhovala, a která zdá se stvořena, by láskou každého
+roznítila, kdo ji uzřel. Věř, sestro, že příroda nic milování
+hodnějšího nestvořila; a já byl unesen od chvíle, co jsem ji
+zočil. Jmenuje se Mariana a žije pod ochranou staré, skoro
+ustavičně postonávající matky, ku které tato milování hodná
+dívka chová city lásky, jakéž si představiti nedovedeš. Slouží
+jí, lituje a těší ji s něžností dojemnou. Vše co začne, provádí
+s ušlechtilostí nejroztomilejší, v jednání jejím kmitá tisíc
+vděků, kouzlaplná něha, vše podmaňující dobrota,
+úctyhodná počestnost. Ó sestro, rád bych, abys ji viděla.
+ELISA. Vidím ji dost zřetelně v slovech tvých, bratře; k pochopení
+její hodnoty pak mi stačí to, že ji miluješ.
+KLEANT. Tajně vyzvěděl jsem, že nevede se jim právě skvěle, a že
+při největší skromnosti stěží jsou s to, uhraditi nejnutnější
+potřeby životní. Představ si, sestro, tu radost obohatiti toho,
+koho milujeme, obratně odpomoci poněkud skromným
+potřebám počestné rodiny; a pochopíš, jak mne trápí, když
+lakotou svého otce nucen jsem, vzdáti se této radosti,
+odříkati se toho plesu, podati této krásce důkazů své lásky!
+ELISA. Ano, chápu, bratře můj, jaký jest asi tvůj zármutek.
+
+13
+
+KLEANT. Ó sestro, jest větší, než můžeš si představiti. Či lze něco
+ukrutnějšího viděti nad vypočítavou tu spořivost, nad tuto
+podivínskou vypráhlost, pod jejíž tíží hyneme? Ha, co nám je
+platno, že jsme zámožní, když domůžeme se teprve tenkráte
+jmění, až uplyne krásný věk mladosti a my ho nebudem
+moci užiti; a když teď na vlastní potřeby se musím
+zadlužovat na všech stranách, když nucen jsem s tebou
+hledati denně pomoc obchodníků, chci-li se jen trochu slušně
+ošatit? Odhodlal jsem se mluviti s tebou, bys mi pomohla
+vyzvěděti, co asi by otec smýšlel o poměru mém a bude-li se
+mi stavěti na odpor, jsem rozhodnut, odejít odsud s rozmilou
+dívkou tou a jinde s ní užívati štěstí, jež nám nebe udělí.
+Hledám a sháním všady k účelu tomu, kde bych si vydlužil
+peníze; a pakli tvůj poměr mému se podobá a pakli oběma
+otec v odpor se postaví, opustíme jej oba a osvobodíme se
+z jha tohoto tyranství, v němž nás mučí jeho nesnesitelná
+lakota.
+ELISA. Věru, jeho vinou jest, že denně víc a víc pociťujeme ztrátu
+matky a že…
+KLEANT. Slyším jeho hlas. Vzdalme se trochu, bychom ukončili svá
+vzájemná vyznání; pak spojíme síly své k útoku na jeho
+zatvrzelost. (Odejdou.)
+
+Výstup 3.
+Harpagon, La Flèche.
+HARPAGON. Kliď se hned a bez odmluvy! Táhni odsud,
+zapřísáhlý darebo a šibeničníku!
+LA FLÈCHE (stranou). Co jsem živ, neviděl jsem tak zlého člověka
+jako tento proklatý dědek, a já myslím, ten má jistě čerta
+v těle!
+
+14
+
+HARPAGON. Co to huhláš mezi zuby?
+LA FLÈCHE. Proč mne vyháníte?
+HARPAGON. A ty se ještě ptáš, lotře, po důvodech? Rychle, kliď
+se, než tě zabiju.
+LA FLÈCHE. Co jsem vám udělal?
+HARPAGON. Tys udělal, že chci, abysi se klidil!
+LA FLÈCHE. Můj pán, váš syn, nařídil mi, bych jej očekával.
+HARPAGON. Jdi jej očekávat na ulici a ne v mém domě, kde stále
+stojíš vztýčen jako na stráži vyzvídaje, co se kde šustne a
+využitkuješ všecko! Nechci míti stále kol sebe špehouna
+svého počínání a zrádce, jehož proklaté oči sledují každý
+krok můj, hltají vše, co je mým, a čenichají na všech stranách,
+kde co se dá ukradnout!
+LA FLÈCHE. Rád bych věděl, jak vás někdo může okrásti? Což jste
+k okradení, když vše uzavíráte, a jste na stráži ve dne v noci?
+HARPAGON. Zavírám, co za dobré uznávám a stojím na stráži, jak
+se mi zlíbí. Což není stále dost špiclů okolo, kteří na vše
+pozor dávají? (Stranou.) Chvěji se, jestli jen nevypátral mé
+peníze? (Nahlas.) Či nerozkřikoval jsi po městě, že ukrývám
+doma peníze?
+LA FLÈCHE. Vy máte schované peníze?
+HARPAGON. Ne, ničemo, to jsem neřek! (K sobě.) Já se vzteknu!
+(Nahlas.) Ptám se jen, jestli jsi v své zlomyslnosti podobné
+řeči neroztrušoval?
+LA FLÈCHE. Hm, co mi po tom, máte-li peníze, nebo ne, to je mi
+pořád pět!
+HARPAGON (zvedá ruku, by jej poličkoval). Ty ještě rozumuješ?
+Vytáhám ti za uši, a tím ukončím tvé rozumování. Kliď se
+
+15
+
+odsud, naposled!
+LA FLÈCHE. Nu dobrá, – já jdu!
+HARPAGON. Stůj! Neodnášíš mi ničeho?
+LA FLÈCHE. Co bych vám mohl odnésti?
+HARPAGON. Pojď blíž, ať se přesvědčím; ukaž mi ruce!
+LA FLÈCHE. Tak se podívejte!
+HARPAGON. A druhou ruku!
+LA FLÈCHE. Druhou?
+HARPAGON. Ovšem!
+LA FLÈCHE. Zde ji máte.
+HARPAGON (s pokynem na jeho kalhoty). Nu, a tam jsi ničeho
+nestrčil?
+LA FLÈCHE. Podívejte se sám!
+HARPAGON (omakávaje mu spodky). Takové široké kalhoty, jako ty
+máš, jsou pravé skrýše pro kradené věci. Každého pověsit,
+kdo má takové kalhoty.
+LA FLÈCHE (stranou). Takový chlap by již zasloužil, čeho se tak
+obává! Byla by to věru pravá rozkoš toho okrásti.
+HARPAGON. Co?
+LA FLÈCHE. Jak?
+HARPAGON. Co to mluvíš o kradení?
+LA FLÈCHE. Povídám, že mne všade prohlížíte, jako bych vás byl
+skutečně okradl.
+HARPAGON. To právě chci učiniti. (Hrabe se v jeho kapsách.)
+LA FLÈCHE (stranou). Mor na lakotu i lakomce!
+
+16
+
+HARPAGON. Jak, co to povídáš?
+LA FLÈCHE. Co povídám?
+HARPAGON. Ano, chci vědět, co povídáš o lakotě a lakomcích?
+LA FLÈCHE. Povídám: Mor na lakotu i lakomce!
+HARPAGON. O kom to mluvíš?
+LA FLÈCHE. O lakomcích.
+HARPAGON. A kdo jsou ti lakomci?
+LA FLÈCHE. Darebové a lotři!
+HARPAGON. Na koho tím narážíš?
+LA FLÈCHE. Čím si to lámete hlavu?
+HARPAGON. Lámu si hlavu tím, čím musím!
+LA FLÈCHE. Snad myslíte, že jsem mluvil o vás?
+HARPAGON. Myslím, co si myslím; ale chci, bys mi řek´, ku komu
+jsi mluvil, když jsi to řekl.
+LA FLÈCHE. Já mluvil – já mluvil ku své čepici!
+HARPAGON. A já bych mohl zas mluviti něco ku tvé hubě!
+LA FLÈCHE. Můžete mi zabránit, bych neklnul lakomcům?
+HARPAGON. To ne! ale zakážu ti žvaniti a býti drzým. Mlč!
+LA FLÈCHE. Já nikoho nejmenuji!
+HARPAGON. Já tě stluku, jestli cekneš.
+LA FLÈCHE. Ať se poškrábe, koho svrbí.
+HARPAGON. Budeš mlčet?
+LA FLÈCHE. Ano, – budu-li muset.
+HARPAGON. Ach ty!
+
+17
+
+LA FLÈCHE (ukazuje na kapsu své vesty). Hleďte – tu jest ještě jedna
+kapsa! – Jste spokojen?
+HARPAGON. Ano, jen mi to vrať a mnoho se nehrab v ní!
+LA FLÈCHE. Co vám mám vrátit?
+HARPAGON. Co’s mi vzal!
+LA FLÈCHE. Ale já vám pranic nevzal.
+HARPAGON. Opravdu?
+LA FLÈCHE. Opravdu!
+HARPAGON. Tedy jdi s Bohem ke všem čertům!
+LA FLÈCHE (k sobě). Nu, to jsem pěkně odbyt.
+HARPAGON. Nechť pálí tě to aspoň na svědomí. (La Flèche odejde.)
+
+Výstup 4.
+HARPAGON (sám). Je to věru ničema, který mi velice překáží! Ani
+cítit nemohu tohoto kulhavého psa. Ba, to není maličkostí,
+ukrývati v domě tolik peněz! Jak šťastný, kdo uloží dobře
+své jmění a jen tolik si ponechá, čeho právě třeba k dennímu
+vydání. Je to notný kus práce, najíti v celém domě úkryt
+bezpečný; – já se aspoň na kufry nespolehám, jsou mi vždy
+příliš podezřelé, než bych jim svěřil své peníze. Kufry jsou
+právě vnadidlo zlodějů, vždy to nejprvnější, nač se odvažují.
+
+Výstup 5.
+Harpagon, Elisa a Kleant (mluví spolu a zůstávají v pozadí jeviště).
+HARPAGON (stále myslí, že je sám). A přece nevím, udělal-li jsem
+dobře, když jsem zakopal ve své zahradě deset tisíc tolarů,
+jež mi včera byly vráceny. Deset tisíc tolarů v zlatě, toť již
+
+18
+
+sumička pořádná dost, aby… (Stranou zpozorovav Elisu a
+Kleanta, ulekne se.) Bože, já se prozradil! Horlivost mne příliš
+daleko zavedla, měl jsem za to, že mluvím nahlas sám
+k sobě. (K Elise a Kleantovi.) Co chcete?
+KLEANT. Nic, otče!
+HARPAGON. Jste již dlouho tady?
+ELISA. Právě přicházíme!
+HARPAGON. Vy jste slyšeli…
+KLEANT. Co, můj otče?
+HARPAGON. Zde!…
+ELISA. Co?
+HARPAGON. Co jsem právě mluvil.
+KLEANT. Ne!
+HARPAGON. To se ví!
+ELISA. Odpusťte…
+HARPAGON. Vidím, že jste zaslechli něco z mé řeči! Mluvil jsem
+sám k sobě, co to práce stojí, vydělati za dnešní doby trochu
+peněz, a povídal jsem, jak je přešťastný, kdo má doma deset
+tisíc tolarů!
+KLEANT. Váhali jsme vás
+nevyrušovali.
+
+osloviti
+
+z bázně, abychom vás
+
+HARPAGON. Chtěl jsem vám to jen proto říci, aby z toho nebylo
+nedorozumění a vy jste snad nemyslili, že já mám těch deset
+tisíc tolarů.
+KLEANT. My se nemícháme do vašich záležitostí.
+HARPAGON. Dejž Bůh, abych měl těch deset tisíc tolarů!
+
+19
+
+KLEANT. Nemyslil bych…
+HARPAGON. To by bylo něco pěkného pro mne…
+ELISA. To jsou věci…
+HARPAGON. Tuze bych je potřeboval.
+KLEANT. Myslím, že…
+HARPAGON. To bych si pomohl.
+ELISA. Vy jste…
+HARPAGON. A nestěžoval bych si, jak to činím, na zlé časy.
+ELISA. Můj Bože, nemáte věru, otče, příčiny, abyste si stěžoval, je
+známo, že jste dosti zámožným.
+HARPAGON. Jak, já že jsem dosti zámožným?! Kdo to řek´, je lhář.
+Není nic tak nepravdivého jako to! Darebáci roztrušují jen
+takové řeči.
+ELISA. Nedurděte se tak proto.
+HARPAGON. To je zvláštní, že vlastní děti mé jsou mými zrádci a
+stávají se mými nepřátely!
+KLEANT. Což je vaším nepřítelem, kdo praví, že jste zámožný?
+HARPAGON. Jakby ne! Takové řeči a pak tvé výdaje zaviní, že
+jedné krásné noci přijdou zloději, by mne podřezali
+v domněnce, že sedím zašit v samých dukátech.
+KLEANT. Jaké pak velké výdaje si dovoluju?
+HARPAGON. Jaké? Může býti něco skandálnějšího než ten
+nádherný povoz, který po městě provážíš? Huboval jsem
+včera tvou sestru, ale ty jsi ještě horší. To volá do nebe o
+pomstu. Vzít, co máš na sobě, od hlavy do paty – toť věru
+celá výbava, a jaká! Řek´ jsem ti to dvacetkrát, synu, všecky
+tvé způsoby se mi velice protiví. Hraješ si mermomocí na
+
+20
+
+šlechtice, a tu ovšem musíš mne svlékat, chceš-li se sám takto
+oblékat!
+KLEANT. Jakže? Já že vás svlíkám?
+HARPAGON. Což vím? Odkud jen bereš, čeho třeba k takovému
+způsobu živobytí?
+KLEANT. Já? otče? – Hraju, a jelikož mám ve hře štěstí, jsem živ
+z peněz, které vyhrávám!
+HARPAGON. To je chyba! Máš-li štěstí ve hře, máš si ho vážiti, a
+ukládati vyhrané peníze na dobré úroky pro strýčka
+příhodu. Tak ale rád bych věděl, o jiném již pomlčím, k čemu
+jsou ty pentličky, jimiž jsi prošpikován od hlavy až k patě, a
+jakby půl tuctu háčků nestačilo ku připevnění jedné
+nohavice. Ovšem je to velmi nutné, vyhazovat peníze za
+paruky, můžeme-li nositi vlastní svoje vlasy, které nic
+nestojí! Vsadit se chci, že pentle a paruky tvoje jsou nejméně
+za dvacet pistolí, a dvacet pistolí vynáší za rok osmnáct liber,
+šest sous a osm halířů, aniž bys je ukládal víc než na osm ze
+sta.
+KLEANT. Máte pravdu!
+HARPAGON. Nechme toho a mluvme o něčem jiném. (Pozoruje
+Kleanta, který dává Elise znamení.) Aj! (Tiše k sobě.) Zdá se mi,
+že si dávají znamení, jak by mně ukradli tobolku. (Nahlas.)
+Nač si dáváte to znamení? – Co?
+ELISA. Smlouváme se s bratrem o tom, kdo dříve s vámi má
+promluvit, nebo chceme oba vám něco povědít!
+HARPAGON. Já rovněž chci vám oběma něco povědít!
+KLEANT. Chceme, otče, mluviti s vámi o ženění.
+HARPAGON. Já rovněž o ženění s vámi chtěl mluviti.
+ELISA. Ach, můj otče!
+
+21
+
+HARPAGON. Nač ten výkřik? Děsí tě, dcero moje, slovo či věc
+sama?
+KLEANT. Ženění může nás oba postrašiti ve smyslu, jak vy je
+můžete pojímati. Bojíme se, že naše city nebudou v souhlasu
+s vaší volbou.
+HARPAGON. Jen trochu trpělivosti; nač se hned bouříte? Však já
+dobře vím, čeho vám oběma potřebí, a nemusíte si stěžovati
+ani jeden ani druhý na mé zámysly, a jelikož na jednom
+konci musím začít,... (Ke Kleantovi.) zdali pak jsi zpozoroval
+mladou osobu, zvanou Mariana – nebydlí právě daleko
+odsud?
+KLEANT (s radostí). Ano, můj otče!
+HARPAGON (k Elise). A ty?
+ELISA. Slyšela jsem mluvit o ní!
+HARPAGON. Nu, jak se ti, synu, líbí ta dívka?
+KLEANT. Je věru roztomilá.
+HARPAGON. Její obličej?
+KLEANT (s rostoucí radostí). Září cudností a duchem.
+HARPAGON. Její zjev o způsoby?
+KLEANT. Podivuhodné zajisté.
+HARPAGON. Nezdá se ti, že by takové děvče zasloužilo, aby se
+trochu na ni myslilo?
+KLEANT (s rostoucí radostí). Ano, otče!
+HARPAGON. Že by to byla žádoucí partie?
+KLEANT. Bez pochyby.
+HARPAGON. A že by byla vrcholem blaha svému choti?
+
+22
+
+KLEANT. Patrně!
+HARPAGON. A přece naskytuje se tu maličká překážka, bojím se,
+že by s ní nedostal její muž tolik jmění, co by mohl očekávati.
+KLEANT. Ach, otče, kdož se ptá po jmění, jedná-li se o sňatek
+s počestným děvčetem!
+HARPAGON. Odpusť, odpusť! Ale chtěl jsem říci, že nedostanemeli vše, jak sami si přejeme, můžeme si to přece na něčem
+jiném nahradit!
+KLEANT. To se rozumí.
+HARPAGON. To mne věru těší, že se mnou souhlasíš; počestné
+vzezření toho děvčete a jeho jemnost získaly mé srdce a jsem
+odhodlán ji vzíti za ženu, najdu-li tam jen trochu jmění.
+KLEANT (sklamán). Aj!?
+HARPAGON. Co?
+KLEANT. Vy jste odhodlán, pravíte…
+HARPAGON. Vzíti si Marianu!
+KLEANT. Kdo? Vy, otče!
+HARPAGON. Ano, já, já, já. – Co se divíš?
+KLEANT. Přichází náhle na mne taková mdloba, že se musím
+vzdáliti odsud.
+HARPAGON. To zase přejde. Jdi rychle vypit do kuchyně sklenici
+čisté vody. (Kleant odejde.)
+
+Výstup 6.
+Harpagon, Elisa.
+HARPAGON. Hleďme ta paňátka, nemá to síly víc než kuře! Na
+
+23
+
+tom jsem se dnes usnesl pro svou osobu; a co se tvého bratra
+týče, určil jsem mu jednu vdovu, o které dnes ráno jsem se
+dozvěděl, a tebe dám panu Anselmovi.
+ELISA. Panu Anselmovi?
+HARPAGON. Ano; je to člověk v zralém věku, moudrý a opatrný,
+víc mu není než padesát let, a každý mluví o jeho velkém
+jmění.
+ELISA (ukloní se mu). Nechci se vdávati, otče! S dovolením.
+HARPAGON (ji paroduje). A já zase, má dceruško, chci, abysi se
+vdala. S dovolením.
+ELISA (opětně se ukloní). Prosím vás za odpuštění, otče!
+HARPAGON (ji paroduje). Prosím tě za odpuštění, dcero!
+ELISA (opětně se ukloní). Jsem ponížená služebnice pana Anselma,
+(dělá opět úklonu) však s vaším dovolením jeho si nevezmu.
+HARPAGON. Jsem váš ponížený sluha; však (opět ji paroduje)
+s tvým dovolením vezmeš si ho ještě dnes večer.
+ELISA. Dnes večer?
+HARPAGON. Ano, dnes večer.
+ELISA (ještě se uklání). To se nestane, otče!
+HARPAGON (ji paroduje). To se stane, dcero!
+ELISA (jej paroduje). Však ne!
+HARPAGON (ji paroduje). Však ano!
+ELISA (jej paroduje). Pravím, že ne!
+HARPAGON (ji paroduje). Pravím, že ano!
+ELISA (jej paroduje). K tomu mne nedostanete!
+HARPAGON (ji paroduje). K tomu tě dostanu!
+
+24
+
+ELISA. Vezmu si spíše život, než takového manžela.
+HARPAGON. Ty si nevezmeš život, ty si vezmeš pana Anselma;
+však hleďme, jaká to smělost! Viděl kdy někdo, aby takto
+mluvila dcera s otcem?
+ELISA. A viděl kdy někdo, aby otec takto vdával svou dceru?
+HARPAGON. To je partie, které se nedá praničeho vytýkati, a chci
+se vsadit, že každý mou volbu jen schválí.
+ELISA. A já se chci opět vsadit, že kdo jen má trochu rozumu, volbu
+tu neschválí.
+HARPAGON (uzří z dálky Valera). Hle, tam Valer, chceš, aby
+rozsoudil spor náš?
+ELISA. Budiž!
+HARPAGON. A podrobíš se jeho úsudku?
+ELISA. Ano, zachovám se dle jeho výpovědi!
+HARPAGON. Platí!
+
+Výstup 7.
+Valer, Harpagon, Elisa.
+HARPAGON. Pojď blíže, Valere! Vyvolili jsme tebe, abys nám
+pověděl, kdo má pravdu, zda já či moje dcera?
+VALER. Patrně vy, pane!
+HARPAGON. A víš, o čem mluvíme?
+VALER. Ne; vy však musíte míti pravdu, vy vtělený rozume!
+HARPAGON. Chci ji dnes večer provdati za muže stejně bohatého
+a rozumného a ta darebnice mi řekne do obličeje, že ho
+nechce! Co tomu říkáš?
+
+25
+
+VALER. Co tomu říkám?
+HARPAGON. Ano!
+VALER. He, he!
+HARPAGON. Co?
+VALER. Nu, povídám, že v zásadě s vámi souhlasím, neboť vy máte
+vždycky pravdu. Však ona také tak docela nemá křivdu, a…
+HARPAGON. Tak! Pan Anselm je pěkná partie, toť urozeny
+šlechtic, jemných mravů, usedlý, moudrý a dobře zařízený,
+jemuž nezbylo ani jediné dítě z prvního manželství. Lze najít
+lepšího?
+VALER. To je pravda. Mohla by vám však říci, že se trochu
+ukvapujete, a že aspoň třeba vyčkati, než jeho náklonnost
+by…
+HARPAGON. Toť příležitost, již třeba rychle vykořistit. Sňatek ten
+poskytuje výhodu, které jinde nenajdu – on si ji chce vzíti bez
+věna.
+VALER. Bez věna?
+HARPAGON. Ano.
+VALER. Ach, již mlčím! Vida, toť důvod, který úplně mne
+přesvědčuje, třeba uznati jeho váhu!
+HARPAGON. Značná to bude pro mne úspora.
+VALER. Zajisté a bez odporu! Ovšem může vám vaše dcera
+namítati, že manželství jest nejdůležitější věcí života, že se tu
+jedná o blaho neb o neštěstí celého života, a že svazek, který
+má trvati až do smrti, má se uzavírati s největší opatrností.
+HARPAGON. Bez věna!
+VALER. Máte pravdu; to všecko rozhoduje, to se rozumí samo
+sebou. Je dost lidí, kteří by vám mohli namluvit, že
+
+26
+
+náklonnost děvčete při takové příležitosti zasluhuje ohledu, a
+že velká nestejnost věku, povahy a pocitů bývá v manželství
+příčinou mnohých velmi mrzutých případů!
+HARPAGON. Bez věna!
+VALER. Věru, nelze tu ničeho namítati. To se rozumí! který ďábel
+by tu mohl si něco vymysliti proti tomu? Či snadje to, že
+množství otců, jimž na štěstí jejich dcer více záleží, než na
+penězích, které jim věnem dáti mají; již nechtějí obětovati své
+dcery svým zájmům a spíše se snaží uvésti v jich manželství
+něžnou shodu, která udržuje v něm stálý mír, počestnost,
+veselí, která…
+HARPAGON. Bez věna!
+VALER. Máte pravdu; to slovo zacpe ústa všemu a všem. Bez věna!
+Rád bych věděl, jak vzdorovati takovému důvodu?
+HARPAGON (stranou, směrem k zahradě). Ó běda, zdá se mi, že
+slyším štěkot psa. Dobývá se snad někdo na mé peníze? (K
+Valerovi.) Zůstaň zde, přijdu okamžitě. (Odejde.)
+
+Výstup 8.
+Elisa, Valer.
+ELISA. Jaké to žerty, Valere, že s ním takto mluvíte!
+VALER. K čemu jej roztrpčovat, takto lépe k cíli dojdeme.
+Odporovati okázale jeho smýšlení, tím bychom si všecko
+pokazili; jsouť povahy, které nestrpí odporu, vzdorné
+povahy, jež každá pravda plaší, které stále narážejí o přímou
+cestu rozumu, a které lze jen oklikami dovésti, kam
+směřujeme. Pozor, tvařte se zatím, jako byste souhlasila
+s ním, a dojdete lépe k cíli a…
+ELISA. Ale ten sňatek, Valere!
+
+27
+
+VALER. Však najdou se překážky a zrušíme jej!
+ELISA. Ale jaké, co jen nalézti, vždyť má býti uzavřen tento večeř!
+VALER. Třeba žádat za odročení jeho, předstírat nějakou nemoc.
+ELISA. Však poznají přetvářku, až zavolají lékaře.
+VALER. Vtipkujete? Což ti něco poznají? Jděte, prosím vás, můžete
+stonat, jak chcete, oni vždy najdou nějaký důvod, odkud
+vaše choroba pochází!
+
+Výstup 9.
+Harpagon, Elisa, Valer.
+HARPAGON (stranou, v pozadí divadla). Nebylo to nic, bohu díky!
+VALER (nevidí Harpagona). Konečně poslední naše útočiště jest útěk
+a jestli, krásná Eliso, vaše láska je tak pevná… (Spatří
+Harpagona.) Ano, dcera jest povinna otci svému poslušností!
+Nemá se právě ohlížeti po kráse svého manžela, a jakmile ten
+velký důvod bez věna se objeví, má býti ochotna vzíti si toho,
+koho jí otec nabízí!
+HARPAGON. Výborně. To bylo dobře řečeno!
+VALER. Odpusťte, pane, že jsem trochu rozhorlen, a osměluju se
+takto s ní mluviti.
+HARPAGON. Ó jsem tomu nadmíru rád, a přeju, si bys ovládal ji
+neomezeně. (K Elise, jež odchází.) Jen utíkej, přenechám jemu
+autoritu nad tebou, nebem mi svěřenou, a doufám, že se
+zachováš dle slov jeho!
+VALER (k Elise). Potom ještě odporujte mým důvodům. (Elisa
+odejde.)
+
+28
+
+Výstup 10.
+Harpagon, Valer.
+VALER. Pane, půjdu za ní, a budu pokračovati ve svých lekcích,
+které jsem jí právě udílel!
+HARPAGON. Ano; budu ti povděčným opravdu!
+VALER. Třeba ji držeti pevně na uzdě.
+HARPAGON. Máš pravdu – je toho velmi potřebí!
+VALER. Nestarejte se o to! Doufám, že dojdu cíle.
+HARPAGON. Dělej, jak myslíš. Musím nyní trochu do města,
+vrátím se však okamžitě.
+VALER (jakoby mluvil k Elise, odcházeje směrem kudy odešla). Ano,
+peníze jsou nejvzácnější věcí na tomto světě, a měla byste
+děkovati nebesům, že vám dopřála takového počestného
+otce. Ten ví, co to jest život! Obětuje-li se kdo a vezme-li si
+dívku bez věna, je pro celý život bez vyhlídky! To je hlavní, a
+bez věna se provdati, nahradí krásu, mladost, rod, čest,
+moudrost a rozšafnost! (Odejde.)
+HARPAGON. Ach, jaký to statečný hoch! Ten mluví jako orakul!
+Šťastný, kdo může míti v domě svém takového sluhu!
+(Odejde.)
+Opona.
+
+29
+
+Jednání druhé.
+Výstup 1.
+Kleant, La Flèche.
+KLEANT. Ach, ty lotře! Kde jsi se opět potuloval? Nerozkázal jsem
+ti…
+LA FLÈCHE. Ano, pane, vrátil jsem se, bych vás tu poslušně
+očekával; ale váš pan otec, ten nejnemilostivější člověk na
+světě, vyhnal mne, a div mne nezbil!
+KLEANT. Nu a jak naše záležitost pokročila? Čas kvapí víc než
+jindy. Od té doby, co jsem tě viděl, seznal jsem, že otec můj je
+mým sokem!
+LA FLÈCHE. Váš otec je zamilován?
+KLEANT. Ano, a já měl velký kříž, utajiti před ním své zděšení nad
+touto novinou.
+LA FLÈCHE. On a milovat! Kýho čerta počíná? Chce si dělati blázna
+z lidí? Byla kdy láska na světě pro lidi jeho druhu?
+KLEANT. Trestem za moje hříchy vlezla mu ještě teď láska do
+hlavy!
+LA FLÈCHE. Proč mu ale zatajujete svou lásku?
+KLEANT. Aby měl méně podezření, abych mohl v případě potřeby
+snadněji překazili jeho sňatek! Však jaké zprávy přinášíš?
+LA FLÈCHE. Ó pane, dlužníci jsou nešťastní lidé! A člověk musí se
+na to nejhorší připravit, padne-li, jako vy, do rukou lichvářů!
+KLEANT. Tedy se plán nezdařil?
+LA FLÈCHE. S dovolením. Náš mistr Simon, zprostředkovatel,
+
+30
+
+jemuž jsme byli doporučeni, muž plný čilosti a horlivosti,
+slíbil mi, že pro vás všecko udělá, jen proto již, že svou tváří
+získal jste úplně srdce jeho.
+KLEANT. Půjčí mi tedy patnáct tisíc franků, o které jsem žádal?
+LA FLÈCHE. Ano; přijmete-li několik nepatrných podmínek, které
+si již musíte dát líbit, záleží-li vám na uzavření tohoto
+obchodu.
+KLEANT. Mluvil jsi s člověkem, jenž půjčí tu sumu?
+LA FLÈCHE. Ah, to nejde jen tak! Ten se ještě více tají a skrývá než
+vy, za tím jest více tajemství než se domýšlíte! Nechce ani
+jméno své pověděti, v najatém pokoji se dnes sejdete, aby
+slyšel z vašich úst, jaké jsou poměry vaše a vaší rodiny, a
+nepochybuju, že pouhé jméno vašeho otce celou věc urychlí.
+KLEANT. A zvláště ta okolnost, že jmění po matce mé nikdo mi
+vzíti nemůže!
+LA FLÈCHE. Hleďte, několik článků, které sám diktoval našemu
+zprostředkovateli, který vám je dříve oznámiti má, než
+začnete s ním vyjednávat! „Předpokládaje, že věřitel úplně
+bezpečiti se může na dlužníka, že tento jest zletilý, a že
+pochází z rodiny, kde jmění jest hojné, solidní, jisté, beze
+všech zápletků a závazků, dále, že vydá se řádná a dobrá
+obligace před notářem, nejpočestnějším mužem, který se
+vůbec nalézti dá, a jehož si k tomu účelu sám věřitel vyvolí, a
+kterému na tom nejvíce záleží, aby li; tina ta zcela právnicky
+byla pořízena.“
+KLEANT. Proti tomu nelze ničeho namítati!
+LA FLÈCHE. „Věřitel nemůže, aniž by obtížil výčitkami svědomí
+svoje, jinak půjčiti než na pět a půl ze sta!“
+KLEANT. Pět a půl ze sta! Poctivý člověk! Nelze si ani na to
+stěžovati!
+
+31
+
+LA FLÈCHE. To je pravda! „Ale, poněvadž věřitel sám nemá
+okamžitě sumu, o kterou se jedná a již, chce-li zavděčiti se
+dlužníkovi, sám si jinde vypůjčiti musí za úrok dvaceti ze
+sta, vyžaduje se, aby první dlužník zaplatil tento úrok bez
+poškození sprostředkovatele této půjčky, který jen ze
+zvláštní ochoty k dlužníkovi k této půjčce svoluje!“
+KLEANT. U čerta! jaký to žid, jaký Arab je tento věřitel? Toť více
+než žádati dvacetpět ze sta!
+LA FLÈCHE. Máte pravdu! to je docela můj náhled! Rozmyslete si to
+tedy!
+KLEANT. Co mám rozmýšlet? Potřebuju peníze a musím proto se
+vším souhlasiti!
+LA FLÈCHE. To byla také moje řeč!
+KLEANT. Nejsi ještě u konce?
+LA FLÈCHE. Ještě jeden článeček! „Ze žádaných patnácti tisíc
+franků nemůže věřitel vyplatiti na hotovosti více než dvanáct
+tisíc liber, za zbývajících tisíc tolarů musí dlužník vzíti
+nábytek, maličkosti a šperky, jichž seznam se přikládá a které
+věřitel na své svědomí udal v cenách co nejnižších!“
+KLEANT. Co to má býti?
+LA FLÈCHE. Poslyšte, přečtu vám seznam: „Za prvé: postel na
+čtyrech nohách, se záclonami s uherským vyšíváním, na
+olivové půdě, k tomu šest židlí a příslušná přikrývka, vše
+v dobrém stavu, povlečené tafetem barvy hrající z červeně do
+modře! Nebesa z dobrého serge ďAumale růžové barvy
+s hedvábným třepením.“
+KLEANT. Co s tím si mám počít?
+LA FLÈCHE. Poslouchejte: „Koberec tkaný, představující milostné
+výjevy Gombauda a Macée. Pak velký stůl z ořechového
+
+32
+
+dřeva s dvanácti soustruhovanými nohami, vytahovací na
+obou koncích a s šesti trnoži!“
+KLEANT. Co jen s tím?
+LA FLÈCHE. Jen strpení! „Dále tři muškety vykládané perletí
+s příslušnými podstavci k střílení. Pak cihlová kamna
+s dvěma retortami a třemi recipienty, užitečné pro milovníky
+destillace.“
+KLEANT. Já se zblázním!
+LA FLÈCHE. Jen zvolna! „Dále loutna boloňská se všemi strunami,
+pouze několik jich schází. Pak hra v dámu a jedna šachovnice
+s hrou vlka a ovcí, kterou máme od Řeků, a jež se hodí velmi
+dobře k ukrácení času, není li právě co dělat. Pak kůže
+krokodila dlouhého tři a půl stopy, vycpaného senem,
+zvláštnost, která zvlášť dobře se vyjímá zavěšena ke stropu
+pokoje. Všecky tyto předměty v ceně mezi bratry aspoň čtyř
+tisíc pět set liber a snížené na tisíc tolarů ze zvláštní ochoty
+věřitele!“
+KLEANT. Ať se zalkne samou ochotou ten katan, ten zrádce! Slyšel
+kdo o takov�� lichvě? Nestačí mu ty strašlivé úroky, mám se
+zaručovali, že odkoupím za tři tisíce liber ty staré krámy,
+které nasbíral? Nedostanu ani dvě stě tolarů za to všecko, a
+přece musím se chtěj nechtěj rozhodnouti a vyhověti jeho
+vůli, vždyť on mne přinutí, přistoupiti na vše, musím přijati
+všecky podmínky, nebo ten lotr mně drží nůž na hrdle.
+LA FLÈCHE. Nemějte mi za zlé, pane, ale vidím, že valem řítíte se
+na cestu, na které se přivedl Panurg na mizinu, bera peníze
+napřed, kupuje draho, prodávaje lacino a utráceje napřed své
+příjmy, než jich nabyl!
+KLEANT. Ale, co mám jen dělat? Hle, kam zavádí mladé lidi
+prokletá lakota otců, a pak se divíte, že synové se smrti jejich
+dočkati nemohou.
+
+33
+
+LA FLÈCHE. Nahlédne každý, že špinavost otce vašeho pobouřila
+by nejklidnějšího člověka pod sluncem. Já, bohu díky,
+nemám právě choutky šibeničnické a dovedu si mezi
+soudruhy, kteří se všelijakými pletkami zabývají, již vždycky
+pomoci z bryndy a vyprostiti se ze všech galanterií, které
+dost málo oprátkou zavánějí; ale to vám povídám, jeho
+chování mne přivádí v pokušení okrásti jej, a ještě myslím, že
+bych si to za zásluhu počítali.
+KLEANT. Dej sem na chvíli ten seznam, prohlédnu jej ještě.
+
+Výstup 2.
+Mistr Simon, Harpagon, Kleant (později), La Flèche (v pozadí).
+SIMON. Ano, pane, je to mladík, jenž potřebuje peníze, je v úzkých
+a přijme všecky podmínky vaše!
+HARPAGON. Nu, a myslíte, mistře Simone, že tu ničeho v šanc
+nevydávám? A znáte jméno, jmění a rodinu toho mladíka, za
+kterého se přimlouváte?
+SIMON. Ne! Nemohu vás o tom všem tak důkladně poučiti;
+náhodou jsem se s ním seznámil, on sám vám všecko objasní!
+Jeho zástupce mne ujistil, že budete spokojen, až jej seznáte.
+Mohu vám jen to říci, že jeho rodina je velmi bohatá, že nemá
+více matku, a bude-li vám na tom záležeti, že se postará, aby
+i otec jeho se odstěhoval na onen svět dřív než osm měsíců
+uplyne.
+HARPAGON. To by bylo něco. Láska k bližnímu, mistře Simone,
+káže nám pomáhati lidem, kde jen můžeme.
+SIMON. To se rozumí.
+LA FLÈCHE (poznávaje Simona, tiše ke Kleantovi). Co to znamená?
+Náš mistr Simon v hovoru s vaším otcem?
+
+34
+
+KLEANT (tiše k La Flèche). Což ví, kdo já jsem? Tys mne přece
+neprozradil?
+SIMON (ku Kleantovi a La Flèche). A věru, jak pospícháte! Kdo vám
+řekl, že tady se sejdeme? (K Harpagonovi.) Já jim, pane,
+nevyzradil váš byt ani vaše jméno; však dle mého náhledu
+není to také právě žádné neštěstí, jsou to osoby diskrétní, a
+můžete se ihned s nimi na místě dohodnout.
+HARPAGON (překvapen). Cože?
+SIMON (ukazuje Kleanta). Zde ten pán to je, který si přeje vydlužiti
+si od vás oněch patnáct tisíc liber a o němž jsem mluvil.
+HARPAGON. Jak? Šibeničníku, k takovým hanebným prostředkům
+ty se utíkáš?
+KLEANT. Jakže, otče můj, vy se zabýváte tak podlým lichvařením?
+(Simon uteče a La Flèche se ukryje.)
+
+Výstup 3.
+Harpagon, Kleant.
+HARPAGON. Ty tedy chceš mne přivésti na mizinu tak hroznými
+půjčkami?
+KLEANT. A vy se chcete obohacovati tak zločinnou lichvou?
+HARPAGON. A ty se opovažuješ po tom objeviti se ještě přede
+mnou?
+KLEANT. A vy se opovažujete po tom objeviti se ještě před lidmi?
+HARPAGON. A nestydíš se vrhati se střemhlav do takových
+prostopášností, jimž jdou v zápětí takové výlohy, a mrhati
+tak hanebně jmění s takým potem rodičů nastřádané?
+KLEANT. A vy se nerdíte, když znectíváte stav svůj takovými
+
+35
+
+obchody, obětovati čest a dobrou pověst nenasytné touze
+hromadění
+tolarů
+k tolarům
+a
+obohacovati
+se
+nejhanebnějšími úskoky a podskoky, jaké kdy vynašli
+nejpověstnější lichváři?
+HARPAGON. Kliď se mi s očí, ničemo! Kliď se mi s očí!
+KLEANT. Kdo jest trestuhodnější dle vašeho zdání, kdo si opatřuje
+peníze, jež potřebuje, poctivě, neb ten, kdo krade peníze,
+jichž ani nepotřebuje!
+HARPAGON. Táhni, povídám, a nedopaluj mne. (Kleant odejde.) Věc
+ta mne celkem nemrzí, jest mi ale pokynem, abych bděl víc
+než jindy nad každým jeho krokem!
+
+Výstup 4.
+Frosina, Harpagon.
+FROSINA. Pane…
+HARPAGON. Počkejte trochu, vrátím se okamžitě. (K sobě.) Musím
+přece dohlédnouti na své peníze. (Odejde.)
+
+Výstup 5.
+La Flèche, Frosina.
+LA FLÈCHE (nevidí Frosinu). Toť je věru veselá historie! Musí někde
+míti pořádný sklad, starého haraburdí, zde přece není ani
+zbla z toho, co v jeho seznamu uvedeno.
+FROSINA. Aj, tos ty, můj dobrý La Flèche? Jak sem přicházíš?
+LA FLÈCHE. Aj, hleďme, Frosina! Co ty tu chceš?
+FROSINA. Co? To co všady dělám; míchám se do všeho, posloužím
+každému, a těžím tak seč jsem ze svých malých schopností!
+
+36
+
+Chápeš, že na tomto světě jen z vlastní obratnosti žíti
+musíme a že lidem jako já nezbývá jiného než důchody, jichž
+nám dopřálo nebe, – pletichářství a obratnost!
+LA FLÈCHE. Máš nějaké jednání s domácím pánem?
+FROSINA. Ovšem! Obstarávám pro něho záležitost, začež
+očekávám pěknou odměnu.
+LA FLÈCHE. Od něho? Musíš být již hezky schytralá, chceš-li od
+toho něco dostati, já tě upozorňuju, že z toho jdou peníze
+ztuha.
+FROSINA. Však jsou službičky, které se již vyplácejí!
+LA FLÈCHE. Služebník, paničko! Však ty neznáš ještě Harpagona.
+Toť ze všech lidí ten nejméně lidský člověk, toť všech
+smrtelníků nejtvrdší a nejzarytější smrtelník. Není služby,
+která by dohnala jeho uznalost až k tomu, by kapsu otevřel.
+Chvály, úcty, dobrodiní hubou, přátelství – ó všecka čest, co
+se vám líbí, ale peníze – ó ne, tu žerty přestávají. Nic není
+suššího a vyprahlejšího než jeho milost a jeho vlídnost, a
+darovati něco, je mu nejprotivnější slovo na světě tak, že
+nikdy neřekne, dávám vám slyšení, nýbrž propůjčuji vám –
+slyšení.
+FROSINA. Božíčku! Já umím s lidmi zacházeti! Však já znám
+tajnosti získati jejich přízeň, zalichotit se jejich srdcím a najíti
+jejich nejcitlivější struny.
+LA FLÈCHE. Samé hlouposti! Jej neobměkčíš, když se jedná o
+peníze. V tom je Turek, a jeho pohanství je k zoufání, ani
+sebou nehne, byť člověk pojíti měl před ním! Jedním slovem
+jemu jdou peníze nad dobrou pověst, čest, ctnost a pohled na
+prosebníka způsobuje mu křeče. Toť jeho slabá stránka, to
+mu jde zrovna do srdce, to mu duši z těla sápe; a jestli…
+Však on se vrací – odstoupím!
+
+37
+
+Výstup 6.
+Harpagon, Frosina.
+HARPAGON (tiše). Vše je v pořádku. (Nahlas.) Nu, co nového,
+Frosino?
+FROSINA. Ach, ty můj božíčku, vy dobře vypadáte! Zrovna
+překypujete zdravím!
+HARPAGON. Kdo, já?
+FROSINA. Tak svěžího a čilého jsem vás nikdy neviděla.
+HARPAGON. Opravdu?
+FROSINA. Ovšem! Nikdy jste, co jste živ, tak mladě nevypadal!
+Znám lidi pětadvacetileté, kteří vypadají starší než vy!
+HARPAGON. A přece je mi již dobrých šedesát, Frosino!
+FROSINA. Nu, co je to šedesát? Toť květ života, vstupujete právě
+v nejkrásnější věk mužský.
+HARPAGON. Je pravda; ale o dvacet méně by mi bylo přece milejší.
+FROSINA. Jaký to žert! Vy toho ani zapotřebí nemáte! Máte tak
+zdravý kořen, že na stovku to snadno přivedete!
+HARPAGON. Myslíš?
+FROSINA. Jak by ne? Vše tomu nasvědčuje! Stůjte chvilku, hle tato
+rýha mezi očima ukazuje na dlouhé živobytí.
+HARPAGON. Ty se v tom vyznáš?
+FROSINA. To se rozumí. Ukažte mi ruku! Bože, jaká to čára životní!
+HARPAGON. Co?
+FROSINA. Což nevidíte, kam jde ta čára?
+HARPAGON. Nu, a co to znamená?
+
+38
+
+FROSINA. Na mou věru, řekla jsem sto let, vy to ale přivedete na
+sto dvacet!
+HARPAGON. A je to možná?
+FROSINA. Leda by vás někdo zabil, povídám, vy pochováte své
+děti i s dětmi jejich dětí!
+HARPAGON. Tím líp! A co dělá naše záležitost?
+FROSINA. A po tom se ptáte? Což jsem se chopila kdy něčeho, co
+bych nebyla provedla? Mám zvláště pro sňatky zázračné
+nadání. Není partie pod sluncem, které bych v krátkém čase
+nesvedla i kdybych si vzala do hlavy oženiti velikého vezíra
+s republikou benátskou! Tak těžká ovšem naše záležitost
+nebyla! Poněvač s nimi jsem ve spojení, mluvila jsem
+s oběma o vás a sdělila jsem matce váš úmysl s Marianou,
+který jste pojal od té doby, co jste ji viděl na ulici a u okna.
+HARPAGON. A její odpověď?
+FROSINA. Přijala návrh váš s radostí, a když jsem jí vyslovila vaše
+vroucí přání, by její dcera byla dnes večer při uzavření
+smlouvy svatební přítomna, svolila k tomu bez prodlení a
+svěřila mi ji!
+HARPAGON. Hleďte, Frosino, musím již pozvati k večeři pana
+Anselma, těšilo by mne, kdyby ona přišla zároveň!
+FROSINA. Máte pravdu! Ona oplatí po obědě návštěvu vaší dceři,
+pak půjde do trhu obstarati koupě a pak se vrátí k večeři!
+HARPAGON. Ovšem, mohou obě jeti v mém voze, půjčím jim ho!
+FROSINA. To je právě tak něco pro ni!
+HARPAGON. Jak pak, Frosino, mluvila jsi také s matkou o věně,
+jaké hodlá dáti své dceři? Řekla jsi jí, že již musí trochu
+ohledu vzíti, trochu se zapříti a obětovati při takové
+příležitosti? Bez věna přece nevěsty si nebéřem!
+
+39
+
+FROSINA. Pa! To je děvče, s kterým dostanete dvanáct tisíc liber
+renty.
+HARPAGON. Dvanáct tisíc liber renty.
+FROSINA. Ovšem! Zaprvé: děvče vyrostlo a jest vychováno u
+veliké spořivosti ve stravě. Živí se salátem, mlékem, sýrem a
+zemčaty, takže nemá potřebí žádných hostin, ni pamlsků, ni
+vybraných jídel a cukrovinek, jako jiná žena, a to zběžně
+počítáno dělá do roka nejméně tři tisíce franků! Dále děvče
+není fintivé, je prostá a jednoduchá, nemiluje skvostných
+šatů, ani vzácných šperků, ani drahocenný nábytek, čemu její
+družky nyní tak holdují, a to stojí aspoň do roka čtyři tisíce
+franků! Dále má hrozný odpor proti hře, věc v době naší u
+žen zcela neobyčejná! Znám jednu z naší čtvrti, která v trente
+et quarante prohrála letos dvacet tisíc franků. Však počítejme
+jen čtvrtinu toho. Pět tisíc franků ročně uspoří na hře, čtyři
+tisíce franků na šatech a klenotech, to je devět tisíc liber, tři
+tisíce franků na stravě, a máte plných dvanáct tisíc franků,
+jak jsem vám řekla!
+HARPAGON. To by ušlo, ale toto počítání není nic skutečného.
+FROSINA. Dovolte, to že není nic skutečného, když do manželství
+se přinese střídmost, zděděná láska k jednoduchosti v obleku
+a zásadní odpor ke hře?
+HARPAGON. Toť bys mne za blázna měla, kdyby její věno skládati
+se mělo z výloh, kterých nenadělá! Já přece nebudu nikdy
+kvitovati, co nedostanu. Chci přece něco na hotovosti!
+FROSINA. Můj Bože, dostanete toho dost na hotovosti, vypravovali
+o nějakém kraji, kde mají statek který dostanete.
+HARPAGON. Ten bych musil dříve vidět. Ale jedna věc, Frosino,
+ještě mne znepokojuje. Děvče jest mladé, jak víš, mladí lidé
+milují obyčejně zas jen mladé a vyhledávají jen souvěkou
+sobě společnost. Obávám se, že člověk mého stáří se jí
+
+40
+
+nebude líbil, což by snadno bylo příčinou všelijakých malých
+nepořádků v manželství, které by se mi právě nezamlouvaly.
+FROSINA. Ach, vy ji špatně znáte! Toť ještě jedna její zvláštnost, o
+které jsem se nezmínila. Ona má děsnou ošklivost před
+mladíky a miluje pouze starce.
+HARPAGON. Ona?
+FROSINA. Ano, ona. Ráda bych věru, abyste ji byl slyšel o tom
+hovořit. Ani vidět nechce mladého muže, ale vždycky
+okouzlena jest při pohledu na krásného kmeta s velebným
+vousem. Čím kdo starší, tím jí milejší, a já vás varuju, dělati
+se před ní mladším než vskutku jste. Chce za muže nejméně
+šedesátníka a nejsou tomu ještě čtyři měsíce, co odhodlána
+k sňatku náhle vzala slovo zpět, neb se dozvěděla, že její
+ženich jest padesát šest let stár a že může bez brejlí podepsati
+smlouvu svatební.
+HARPAGON. Pouze proto?
+FROSINA. Ano; pravila, že padesát šest jí nestačí, a nad to nemiluje
+nosy bez brejlí.
+HARPAGON. Vida, povídáš mi tu něco zcela z brusu nového.
+FROSINA. Uvidíte, je to skoro k neuvěření. Má v pokoji svém
+několik obrazů a rytin, však co myslíte, že představují?
+Adonise, Cephala, Apollina či Parise? Chyba lávky! jsou to
+krásné podobizny Saturna, krále Priama, kmeta Nestora a
+dobrého otce Anchisa na bedrách jeho syna.
+HARPAGON. To je podivuhodné. To bych si byl do smrti
+nepomyslil, a těší mně, že takto smýšlí. Opravdu já být
+ženou, nikdy bych nemiloval mladíky!
+FROSINA. To ráda věřím. Krásné to zboží tihle panáčkové! To jsou
+figurky z těsta. Do těch se zamilovat! To jsou holobrádci,
+ráda bych věděla, co má na nich, kdo by se do těch
+
+41
+
+zamiloval.
+HARPAGON. Já aspoň ani nechápu, že je mohou ženy tolik
+milovat.
+FROSINA. Hotoví jsou to blázni. Je v tom smyslu, zamilovat se do
+mládeže? Jsou to mužové, tito plavovlasí hoši, jak lze jen
+zavěsiti se na takové tvory?
+HARPAGON. Denně to říkám. Vypadají jako nedosezené kuře, mají
+tři vousky na bradě zčepejřené jak kočka, paruky z koudele,
+široké visící plundry a zkažené žaludky!
+FROSINA. Hezká to chátra vedle takového člověka jako jste vy! Toť
+přece muž, to se již pohledem oko nasytí! Tak má vypadat
+každý, a tak býti oblečen, kdo chce vzbuditi lásku!
+HARPAGON. Tedy se ti líbím?
+FROSINA. Jak pak ne? Jste okouzlující! Jen vás vymalovat! Otočte
+se, prosím, trochu. Výborně. A nyní jděte několik kroků! Toť
+nějaké tílko, jak vysoustruhované, jak volné, nenucené
+pohyby, jaká to chůze beze všech obtíží.
+HARPAGON. Chvála Bohu, jsem zdráv, jen kašel časem mne
+trápívá.
+FROSINA. To nevadí! Váš kašel vám dobře sluší, nebo vy kašlete
+opravdu půvabně.
+HARPAGON. Na slovíčko ještě. Mariana mne posud neviděla?
+Nevšimnula si mne posud, když jsem šel okolo?
+FROSINA. Posud ne; ale bavili jsme se velmi mnoho hovorem o
+vás! Vylíčila jsem jí vaši osobu jak na portrétu, vychválila
+vaše vlastnosti a uvedla výhody, jež jí vzejdou z takového
+manžela, jakým jste vy.
+HARPAGON (radostně). Výborně jsi to provedla! Děkuju ti!
+
+42
+
+FROSINA. Mám k vám, pane, prosbu! Vedu proces, který pro
+nedostatek peněz musím prohráti! (Harpagon se stává
+vážným.) Ale vy byste mi mohl snadno pomoci k výhře této
+pře, kdybyste jen trochu mi byl nakloněn. (Lichotivě.) Vy si
+ani nedovedete představit tu radost, až vás uvidí! (Harpagon
+se opět vyjasní.) Jak se jí budete líbit, jaký dojem učiní na ni
+vaše náprsenka dle staré mody. Zvlášť bude okouzlena
+vašimi spodky, které jsou přeskami k vaší vestě připevněny.
+To ji zblázní docela; nebo ženich s přeskami, toť právě něco
+dle jejího vkusu.
+HARPAGON. Nevíš ani, jak mne tvá řeč těší!
+FROSINA. Opravdu, pane; ta pře může míti pro mne smutné
+následky. (Harpagon se opět zamračí.) Jsem na mizině,
+prohraju-li, a jen maličkost by mi pomohla!… Chtěla bych,
+abyste byl viděl její radost, když jsem jí mluvila o vás.
+(Harpagon se opět vyjasní.) Radostí jí oči plály při popisu
+vašich výtečných vlastností, takže se ani dočkati nemůže, aby
+jen sňatek ten uzavřen byl co nejdříve.
+HARPAGON. Ty mi působíš, Frosino, velikou radost a jsem ti za to
+velkými díky povinován!
+FROSINA. Prosím vás, pane, o tu maličkost. (Harpagon se opět
+zasmuší.) To mi pomůže opět na nohy a budu vám na věky
+vděčnou!
+HARPAGON. S Bohem! Musím ještě dopsat některé listy!
+FROSINA. Ujišťuju vás, pane, že nikdy z větší tísně mi pomoci
+nemůžete.
+HARPAGON. Dám zapřáhnout, by vás do trhu odvezli!
+FROSINA. Neobtěžovala bych vás, kdyby nutnost mne nedoháněla!
+HARPAGON. Postarám se, by se v čas večeřelo, abyste se
+nerozstonala.
+
+43
+
+FROSINA. Nezamítejte, oč vás prosím. Ani si pomyslit nemůžete,
+jakou radost…
+HARPAGON. Kdosi mne volá. Musím jít. Až později. (Odejde.)
+FROSINA (sama). Nechť schvátí tebe zimnice, ty psovský lakomče!
+Jdi ke všem čertům! Odolal držgrešle všem mým útokům!
+Ale já se ještě nevzdám toho obchodu! Pro každý případ je tu
+ještě druhá strana, kde mám dobrý výdělek jistý! (Hrozíc
+zlostně za Harpagonem, odejde.)
+Opona.
+
+44
+
+Jednání třetí.
+Výstup 1.
+Harpagon, Kleant, Elisa, Valer, pí. Claude (v ruce koště), Mistr Jakub, La
+Merluche, Brindavoine.
+HARPAGON. Hej, sem všichni, chci vám uděliti rozkazy, aby
+budoucně každý věděl, co má na práci. Pojďte blíže, paní
+Claudová, s vámi začnem! Dobrá, že držíte v ruce svou
+zbraň. Všecko tedy oprášíte a vyčistíte, jenom příliš nábytek
+neotírejte, mohla byste jej poškodit! Osobo, jak to držíte ten
+smeták? Při stole dávejte pozor na láhve, a ztratí-li neb
+rozbije-li se nějaká, chytnu si vás, a strhnu vám to se mzdy.
+MISTR JAKUB (k sobě). Věru, chytrý to trest!
+HARPAGON (k paní Claude). Jděte!
+
+Výstup 2.
+Předešlí (mimo pí. Claude).
+HARPAGON. Ty, Brindavoine, a ty, La Merluche, budete
+vyplachovati sklenice a roznášeti je, ale pouze tenkrát, když
+hosté budou mít žízeň, a ne dle zvyku jistých nestydatých
+lokajů, kteří provokují zbytečně hosty, a takřka nutí je k pití,
+kdy tito ani na to nepomýšlejí. Čekejte, až vás několikrát
+upomenou, a nezapomeňte dolívati vodou, a to pořádně!
+MISTR JAKUB (k sobě). Ovšem, nesmíšené víno stoupá do hlavy.
+LA MERLUCHE. Svlíkneme své bluzy, pane?
+HARPAGON. Ovšem; ale teprve tenkrát, až uvidíte hosty přicházet!
+a dejte pak pozor na své šaty!
+
+45
+
+BRINDAVOINE. Přece víte, pane, že můj kabát má zrovna napřed
+velikou skvrnu olejovou?
+LA MERLUCHE. A já že mám své spodky zrovna vzadu děravé,
+tak, že s dovolením…
+HARPAGON (k La Merluche). Ticho! Postav se vždycky ke zdi a
+ukazuj lidem jen svůj předek! (K Brindavoine, kterému ukazuje,
+jak má svým kloboukem zakrýti skvrnu olejovou.) A ty, drž
+vždycky takto klobouk, až budeš obsluhovat, aby nebylo tu
+olejovou skvrnu vidět!
+(La Merluche a Brindavoine odejdou.)
+
+Výstup 3.
+Předešlí bez obou sluhů.
+HARPAGON (k Elise). Ty, mé dítě, budeš dávat dobrý pozor, aby
+nic na zmar nepřišlo, to sluší děvčatům! Zatím však se
+připrav, abys důstojně uvítala mou nevěstu, která tě navštíví
+a vezme s sebou na trh! Rozumíš?
+ELISA. Ano, otče! (Odejde.)
+HARPAGON. Ano, husičko!
+
+Výstup 4.
+Předešlí bez Elisy.
+HARPAGON (ke Kleantovi). A ty, můj mládenče, jemuž chci
+odpustit včerejší historku, měj se na pozoru, aby ti
+nenapadlo dělati na mou nevěstu kyselé obličeje.
+KLEANT. Já, otče, kyselé obličeje? Nevěděl bych proč?
+HARPAGON. Můj Bože! Známe přece chování dětí, jichž otcové
+
+46
+
+podruhé se žení, jak se dívají na své tak zvané macechy! Však
+chceš-li, abych zapomněl docela na poslední tvou ničemnost,
+radím ti, abys k té dámě se přívětivě choval a přivítal ji co
+nejzdvořileji!
+KLEANT. Upřímně řečeno, otče, nemohu se vám zaručiti, že mi to
+bude právě vhod, bude-li ona mou macechou. Lhal bych,
+kdybych to řekl! Však pokud se to týká jen uvítání a
+příjemného zevnějšku, slibuji vám, že v ohledu tom vás
+dokonale budu poslušen!
+HARPAGON. Aspoň se měj na pozoru!
+KLEANT. Uvidíte, že nebudete mít příčiny sobě stěžovat!
+HARPAGON. To bude rozumné od tebe.
+(Kleant odejde.)
+
+Výstup 5.
+Harpagon, Valer, Jakub.
+HARPAGON. Pojď sem pomoci mně, Valere. A ty, Jakube, se
+přibliž, nechal jsem tě až naposled!
+MISTR JAKUB. Chcete mluviti, pane, k svému kuchaři anebo
+k svému kočímu, představuju obé.
+HARPAGON. K oběma chci mluviti.
+MISTR JAKUB. Ale ku kterému dřív?
+HARPAGON. Ke kuchaři.
+MISTR JAKUB. Sečkejte chvíli. (Shodí svou kazajku kočího a jest
+v obleku kuchaře.) Prosím!
+HARPAGON. Co jsou to za hloupé okolky?
+MISTR JAKUB. Račte jen mluvit!
+
+47
+
+HARPAGON. Dávám dnes večeři, Jakube!
+MISTR JAKUB (stranou). Jaký to zázrak!
+HARPAGON. Řekni přec upřímně, vyznamenáš se?
+MISTR JAKUB. Ba, že vyznamenám, dáte-li mi hodně peněz!
+HARPAGON. U čerta! Pořád jen peníze! Nemají nic na jazyku než:
+Peníze! Peníze! a opět peníze! Mají jen to v ústech: peníze a
+stále peníze! Toť jejich pořekadlo, peníze.
+VALER. Neslyšel jsem nikdy nestydatější odpověď než tato. To jsou
+nějaké zázraky vystrojiti hody, je-li dost peněz! Toť nejlehčí
+věc pod sluncem, a není ani hlupáka, který by to nedoveď,
+ale to by bylo něco, vystrojiti hody s málo penězi!
+MISTR JAKUB. Tedy hody s málo penězi!
+VALER. Ovšem!
+MISTR JAKUB (k Valerovi). Na mou duši, pane správče, zavděčíte
+se mi, převezmete-li úřad kuchaře a ukážete nám toto
+tajemství. Jsteť beztoho již v domě pravé faktotum!
+HARPAGON. Mlčet!… Čeho bude tedy třeba?
+MISTR JAKUB. Tady máte pana správce, ten vám pořídí bohatý
+stůl za málo peněz!
+HARPAGON. A co, ty máš odpovídat!
+MISTR JAKUB. Kolik vás bude u stolu?
+HARPAGON. Osm nebo deset; však počítej pouze na osm, nebo jeli jídla pro osm dost, je také dosti pro deset!
+VALER. To se rozumí!
+MISTR JAKUB. Dobrá! Tedy čtyři velké mísy a pět talířů…
+Polívka… Entrées…
+HARPAGON. Čerta! Což chceš celé město vyčastovat?
+
+48
+
+MISTR JAKUB. Pečeně!
+HARPAGON (zacpe mu ústa). Lotře, chceš vyjíst všecko mé jmění?
+MISTR JAKUB. Zelenina!
+HARPAGON (týž posunek). Ještě nejsi hotov?
+VALER (k mistru Jakubovi). Což chcete, aby celý svět puk´! Či pozval
+s pán hosti, aby je usmrtil jídlem? Jděte se trochu učiti
+zdravotnictví, a zeptejte se lékařů, že nic není horšího než se
+přejísti.
+HARPAGON. On má pravdu!
+VALER. Pamatujte si, mistře Jakube, i vaši soudruzi, že jest pravým
+zabijákem taková hostina tolika masy překypující! Že chceteli býti upřímným přítelem hostí, třeba je dbáti střídmosti, a
+že dle pravidla starých filosofů máme jísti, abysme byli živi,
+a ne žíti, abychom jedli!
+HARPAGON. To je znamenitý výrok! Pojď, ať tebe za to obejmu!
+Věru, toť nejkrásnější výrok, jejž jsem kdy slyšel! Máme žíti,
+abysme jedli, a ne jisti, abysme žili!… Jak… tak to nebylo!
+Jak’s to jen řekl?
+VALER. Máme jísti, abysme žili, a ne žíti, abychom jedli.
+HARPAGON (k Jakubovi). No, slyšíš to? (K Valerovi.) Který velký
+mudrc to vyslovil?
+VALER. Nepřipadá mi právě jeho jméno.
+HARPAGON. Napiš mi ta slova, nezapomeň! Dám je vyryti
+v zlatých písmenách nad krbem své jídelny.
+VALER. Stane se! A co se hostiny týče, přenechte tu starost jen mně,
+zařídím vše, čeho třeba bude!
+HARPAGON. Učiň to tedy!
+MISTR JAKUB. Tím líp, budu bez práce!
+
+49
+
+HARPAGON (k Valerovi). Třeba vybrati jídla, která brzy zasytí, jichž
+se mnoho nesní; fisole hodně maštěné, k tomu paštiku hodně
+kaštany garnírovanou.
+VALER. Spolehněte jen na mne!
+HARPAGON. A nyní, Jakube, třeba uchystati můj kočár.
+MISTR JAKUB. To se týká kočího! Tedy počkejte! (Oblékne opět
+první svou kazajku.) Co je libo?
+HARPAGON. Že musíš uchystati můj kočár a míti koně pohotově,
+až bude třeba jeti na trh!
+MISTR JAKUB. Vaše koní, pane? Na mou duši, ti nepožehnou!
+Nemohu ani říci, že leží na slámě, té ubohá zvířata ani
+nemají, to bych lhal; ale vy je odsuzujete k tak tuhým
+postům, že jsou to pouhé představy a přeludy, pouhé stíny
+koní!
+HARPAGON. Stůňou snad? Vždyť ničeho nedělají.
+MISTR JAKUB. A myslíte, pane, že když nic nedělají, též jísti
+nemusejí? Svědčilo by chudákům víc, kdyby hodně
+pracovali, ale také hodně jedli! To mi srdce div neutrhne,
+viděti je takto vychudlé, nebo já mám cit pro koně, zdá se mi,
+že jsem to já, když vidím je trpěti. Utrhnu si každý den od
+úst, bych je nakrmil, a to svědčí o tvrdém srdci, pane, nemíti
+soucitu k svému bližnímu.
+HARPAGON. Však to je nestrhne dojeti na trh!
+MISTR JAKUB. Nemám odvahy je tam vésti, a dělal bych si z toho
+svědomí, poháněti je bičem; jak pak mají táhnouti vůz, když
+nemohou ani sebe utáhnout!
+VALER. Promluvím, pane, se sousedem Picardem, aby jel s nimi,
+Jakub musí beztoho nám pomáhati v kuchyni!
+MISTR JAKUB. Budiž! Jsem radši, když pojdou v cizích rukou než
+
+50
+
+v mých!
+VALER. Jakub hraje si na rozšafného!
+MISTR JAKUB. Pan správce hraje si na nezbytného!
+HARPAGON. Ticho!
+MISTR JAKUB. Pane, nemohu cítit pochlebníky! A tady jest jeden,
+ten ustavičný dozor na chléb, víno, dříví a svíčky cílí jen
+k tomu, aby se vám zalichotil, a vás si získal. To mne
+dopaluje a mrzí, mám-li denně poslouchati, co se o vás
+povídá, neboť ač jsem dopálen, mám pro vás srdce v těle,
+ujišťuji vás, že po všech mých koních jste mi ten nejmilejší
+člověk!
+HARPAGON. Mohl bys mi říci, Jakube, co se o mně povídá?
+MISTR JAKUB. Ano, pane, kdybych věděl, že vás to nerozhněvá.
+HARPAGON. Ne, nijak!
+MISTR JAKUB. Odpusťte, jsem však přesvědčen, že se rozzlobíte!
+HARPAGON. Naopak! To mi udělá radost a rád se dozvím, jaké o
+mně panuje mínění.
+MISTR JAKUB. Nu, dobrá, když tomu chcete, povím vám tedy
+upřímně, že se vám každý vysmívá, že nás s vámi každý
+špičkuje, a že je každý radostí bez sebe, může-li vás hodně
+zvochlovati a bez ustání povídat o vaší skouposti! Jeden
+vypravuje, že jste si dal natisknouti zvláštní kalendáře, kde
+jste zdvojnásobil suché dny a vigilie, aby bylo více postů a vy
+abyste na své čeledi ušetřil, druzí povídají, že začínáte hádky
+se sluhy před vánoci neb před jich odchodem z domu, abyste
+měl příčinu vyhnat je bez dárku; a dále povídají lidé, že jste
+jednou obeslal k soudu sousedovu kočku, že vám snědla
+zbytek skopové pečeně; povídají také, že vás viděli v noci,
+jak vlastním koňům ovsa ukrádáte, a že váš kočí, můj
+
+51
+
+předchůdce, vám po tmě dal několik notných ran holí, které
+jste si hezky dal líbit; povídají lidé a mám vám všecko říci?
+Člověk nemůže ani paty vytáhnouti, aby si vás ze všech stran
+lidé nedobírali; ba jinak vás nejmenují než lakomcem,
+držgrešlí, skrblíkem a starým lichvářem!
+HARPAGON (tluče jej). Ty hlupáku, šelmo, ničemo, nestydo!
+MISTR JAKUB. Co, neuhodl jsem to? Nechtěl jste mi uvěřit. Vždyť
+jsem vám řekl, že se dopálíte, až vám pravdu povím!
+HARPAGON. Já ti dám takto mluvit! (Odejde.)
+
+Výstup 6.
+Valer, Mistr Jakub.
+VALER (směje se). Jak vidět, mistře Jakube, vaše upřímnost se vám
+dobře vyplácí!
+MISTR JAKUB. U čerta, panáčku, který se tady roztahujete, do toho
+vám pranic není! Smějte se až po svém výprasku a nesmějte
+se mému.
+VALER. Ach, milý pane Jakube, nezlobte se, prosím vás!
+MISTR JAKUB (k sobě). Aha, obrací! Budu dělat hrdinu, a je-li tak
+hloupý a uvěří mi, pak mu trochu vymelu. (Nahlas.) Víte li
+co, vy smíšku, že já se nesměju, a že jestli mne dohřejete,
+zahraju vám, že se budete smáti, ale trochu jinak. (Strká jím až
+do pozadí jeviště a hrozí mu.)
+VALER. Jen mírněji!
+MISTR JAKUB. Jak? Mírněji! Nemám právě chuti k tomu!
+VALER. Milost!
+MISTR JAKUB. Vy jste nestyda!
+
+52
+
+VALER. Pane mistře Jakube!
+MISTR JAKUB. Co, Jakub sem, Jakub tam. Vezmu-li hůl, tak vás
+notně zvochluju!
+VALER (ostře). Cože? hůl? (Strká opět Jakubem jako on dříve jím zpět do
+popředí a hrozí mu.)
+MISTR JAKUB (ulekne se; bázlivě). Co? Já nic neřekl o holi!
+VALER. Víte-li, vy mluvko, že mám chuť zvochlovat vás?
+MISTR JAKUB. O tom nepochybuju!
+VALER. Že při všech vašich polévkách jste jen ničemný kuchtík?
+MISTR JAKUB. To vím, pane!
+VALER. A že mne ještě neznáte?
+MISTR JAKUB. Tak mi to odpusťte!
+VALER. Vy mne tedy zvochlujete?
+MISTR JAKUB (úlisně). Prosím, to jsem řekl jen žertem.
+VALER. Ale mně se takové žerty nelíbí. (Bije ho.) Pamatujte si, že jste
+špatný vtipkář. (Odejde.)
+MISTR JAKUB (sám). Mor do upřímnosti! To je špatné řemeslo!
+Ode dneška se jí vzdám a neřeknu již ani slova pravdy! Ještě
+můj pán, ten mi může již tak nějakou strčit – ale tento pan
+správce, však já se pomstím – půjde-li to!
+
+Výstup 7.
+Mariana, Frosina, Mistr Jakub.
+FROSINA. Mistře Jakube, jest váš pán doma?
+MISTR JAKUB. Je-li, vím to příliš dobře!
+
+53
+
+FROSINA. Řekněte mu, prosím vás, že jsme tady.
+MISTR JAKUB. Vida, vida, jsme přece k něčemu! (Odejde.)
+
+Výstup 8.
+Mariana, Frosina.
+MARIANA. Je mi divně kolem srdce, Frosino. Mám-li pravdu
+vyznati, obávám se této schůzky velice.
+FROSINA. Ale proč, odkud váš nepokoj?
+MARIANA. Ach, vy se ptáte? Což nedovedete si představit úzkost
+osoby, která má za chvilku se octnout na skřipci?
+FROSINA. Nahlížím, že Harpagon není tím skřipcem, na němž by
+se vám sladce umíralo, a poznávám na vašem obličeji, že
+onen mladý zlatohlávek, o kterém jste mluvila, zase vám
+v hlavě straší!
+MARIANA. Ano. Nemohu se tomu ubrániti, Frosino, uctivé
+návštěvy jeho v domě našem, přiznám se vám, učinily na
+mne dojem.
+FROSINA. Víte-li, kdo jest on?
+MARIANA. To nevím. Vím pouze, že jest milování hodný a že
+kdybych mohla svobodně voliti, vyvolila bych ihned jej, a že
+roste hrůza před ženichem, jenž na mne čeká.
+FROSINA. Můj ty Bože! Všickni zlatohlávkové jsou příjemní, a
+umějí se zalichotit, ale z většiny jsou hladoví jak myši; lépe
+uděláte, vezmete-li si člověka staršího, ale hodně bohatého.
+Uznávám že největší rozkoš se starcem vás právě neočekává,
+a že již třeba přemoci trochu svou nechuť k takovému choti,
+však to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si můžete
+vzíti mladého roztomilejšího, který to všecko napravil.
+
+54
+
+MARIANA. Můj Bože, je to, Frosino, divná věc, když musíme,
+abysme dospěli k štěstí, čekati na smrt jiného a přáti si jí;
+však ona smrt nezachová se dle našich plánů!
+FROSINA. Vy žertujete! Vy si jej jinak nevezmete než s podmínkou,
+že brzy ovdovíte, a to bude jedním z článků svatební
+smlouvy. Byl by to hodný nestyda, aby neumřel za tři
+městce. Hle, tu přichází sám!
+MARIANA. Ah, Frosino, jaký to zjev!
+
+Výstup 9.
+Harpagon, Mariana, Frosina.
+HARPAGON (k Marianě). Nepozastavujte se, má spanilá, nad tím,
+že se objevuju před vámi s brejlemi. Vím, že vaše vnady jsou
+dosti každému zřejmy a samy sebou dost viditelny a že není
+třeba brejlí na ně, ale konečně brejlemi díváme se na hvězdy,
+a já tvrdím, že vy jste hvězda, ta nejkrásnější hvězda v říši
+hvězd. (Stranou k Frosině.) Frosino, ona neodpovídá a není
+právě vidět, že by měla radost z mého příchodu.
+FROSINA. To je tím, že jest ještě všecka překvapena, a pak děvčata
+se teď stydí vyznávati veřejně, co mají v srdci.
+HARPAGON (k Frosině). Máš pravdu! (K Marianě.) Hle, moje drahá,
+má dcera jde vás přivítat!
+
+Výstup 10.
+Předešlí a Elisa.
+MARIANA. Měla jsem již dávno vykonati tuto návštěvu, slečno.
+ELISA. Naopak, slečno, vy jste mne předešla; bylo mou povinností
+vás navštíviti dříve.
+
+55
+
+HARPAGON. Vidíte, jak už je veliká, ale býlí rychle bují!.
+MARIANA (tiše k Frosině). Ach, jak je protivný!
+HARPAGON (tiše k Frosině). Co řekla?
+FROSINA. Že jste okouzlující.
+HARPAGON. Ach, vy mne zahrnujete laskavostí, má nejsladší.
+MARIANA (stranou). Jaké to zvíře!
+HARPAGON. Jsem velmi povděčen za vaše smýšlení!
+MARIANA (stranou). Již to déle nevydržím!
+
+Výstup 11.
+Předešlí. Kleant, Valer, Brindavoine.
+HARPAGON. Zde přichází též můj syn, by vám svou úctu projevil.
+MARIANA (překvapena, pak tiše k Frosině). Ach, Frosino, jaké to
+setkání; toť právě on, o kterém jsem s tebou mluvila.
+FROSINA (k Marianě). Znamenité dobrodružství!
+HARPAGON. Zdá se mi, že se divíte, že mám tak velké děti, však já
+se jich brzy zbavím jednoho i druhého.
+KLEANT (k Marianě). Abych vám pravdu řekl, slečno, to je
+dobrodružství, které jsem nečekal, a můj otec mne nemálo
+překvapil, když mi nedávno sdělil svůj úmysl.
+MARIANA. Totéž i já mohu říci! Je to setkání nepředvídané, jež
+mne stejně překvapilo jako vás!
+KLEANT. Je pravda, slečno, že otec můj nemohl lépe voliti, a že je
+mi zvláštní radostí, že mám čest vás tu přivítali, ale při všem
+nemohu se dobře shodnouti s myšlénkou, že byste se měla
+státi mou macechou. Titulovati vás takto je mi velmi obtížné,
+
+56
+
+a upřímně řečeno, ani vám nepřeju toho jména. Má řeč zdá se
+snad hrubá leckomu, ale jsem přesvědčen, že ji vyslyšíte a
+mne pochopíte. Nahlédnete, že sňatek ten mne naplňuje
+nechutí, víte, jelikož mne znáte, jak poškozuje mé zájmy, a
+konečně dovolíte, abych s dovolením svého otce řekl, že
+kdyby to na mně záleželo, sňatek ten by se vůbec ani
+neuzavřel!
+HARPAGON. Nestydaté to pozdravení! Pěkné to pro ni vyznání!
+MARIANA. A já, mám-li vám odpovědíti, musím říci totéž. Jestli
+vás naplňuje nechutí viděti ve mně svou macechu, mne
+netěší, že máte vy býti mým nevlastním synem! Nemyslete
+si, že já jsem vinna tím vším, co vás znepokojuje. Nerada
+bych vás hněvala, a budu-li nucena, dávám vám slovo své, že
+nikdy nesvolím k sňatku, který by vás zarmucoval.
+HARPAGON. Má pravdu. Na hrubý suk hrubý klín. Prosím za
+odpuštění, nejspanilejší, můj syn je neomalený, nezná ještě
+následky řeči své a mluví bez rozvahy.
+MARIANA. Ujišťuji vás, že jeho slova mne ani dost málo neurazila;
+naopak mne těší, že jsem poznala jeho pravé smýšlení. Mám
+ráda takové upřímné vyznání a kdyby byl jinak mluvil,
+vážila bych si ho mnohem méně!
+HARPAGON. Jste příliš dobrotivá, že takto jej omlouváte. Časem
+on již zmoudří, a uvidíte, jak změní své smýšlení!
+KLEANT. Nikoli, otče, já se docela nehodlám změniti. A prosím
+úpěnlivě slečnu, by mi věřila.
+HARPAGON. Hleďte, jaký to blázen! Čím dál tím horší jest!
+KLEANT. Mám snad mluviti jinak, než mi srdce káže?
+HARPAGON. Ještě toho není dost? Nezačal bys mluviti jiným
+tónem?
+
+57
+
+KLEANT. Dobrá! Chcete-li, abych tedy jinak mluvil, dovolte, slečno,
+abych se postavil na místo svého otce, a vyslovil, že jsem nic
+krásnějšího nad vás v světě neviděl; že považuju za největší
+štěstí vám se zalíbiti, a že jméno vašeho chotě jest pro mne
+slávou a štěstím, které cením nad osudy největších vladařů
+této země! – Ano, slečno, zváti vás svou, bylo by v očích
+mých největší štěstí, k němuž směřuje moje ctižádost! Vše
+jsem hotov podniknouti pro tak vzácnou kořist a překážky
+nejmocnější…
+HARPAGON. Jen pomalu, pomalu, synu!
+KLEANT. Toť zdvořilost, již slečně za vás prokazuju.
+HARPAGON. Mám také jazyk a nepotřebuju takového tlumočníka,
+jakým jsi ty! Hej – nějaké židle sem! (Brindavoine vejde.)
+FROSINA. Bude nejlíp, půjdeme-li ihned na trh, abysme se brzy
+navrátili a měli dost času k zábavě.
+HARPAGON (k Brindavoinovi). Dej tedy zapřáhnout! (Brindavoine
+odejde.)
+
+Výstup 12.
+Harpagon, Mariana, Elisa, Kleant, Valer, Frosina.
+HARPAGON (k Marianě). Prosím, abyste prominula, nejspanilejší,
+že jsem zapomněl pozvati vás před odjezdem na malé
+občerstvení!
+KLEANT. Pomýšlel jsem na to, otče, a dal jsem přinésti vaším
+jménem několik mis čínských oranžů, citronů a
+zadělávaného ovoce!
+HARPAGON (tiše k Valerovi). Valere!
+VALER (tiše k Harpagonovi). On se zbláznil!
+
+58
+
+KLEANT. Zdá se vám snad, otče, že toho bude málo? Slečna již
+odpustí.
+MARIANA. Ale to bylo zbytečné!
+KLEANT. Viděla jste kdy, slečno, krásnější diamant, než jaký má
+můj otec na prstě?
+MARIANA. Opravdu, září neobyčejně.
+KLEANT (stáhne otci prsten a dá jej Marii). Podívejte se naň z blízka!
+KLEANT (postaví se před Marii, která chce prsten vrátit). Ne, slečno,
+jest nyní v rukou příliš krásných, toť dar mého otce!
+HARPAGON. Dar?
+KLEANT. Není-li pravda, otče, že si přejete, by jej slečna přijala
+z lásky k vám?
+HARPAGON (tiše ke Kleantovi). Co to tropíš?
+KLEANT (k Marianě). Dává mi znamení, byste jej přijala.
+MARIANA. Ne, nechci!
+KLEANT. Žertujete? On přece nepomýšlí na to, bráti jej zpět!
+HARPAGON (k sobě). Já se vzteknu!
+MARIANA. To by bylo…
+KLEANT (stále brání, aby diamant nemohla vrátit). Ne, pravím vám, že
+by to bylo urážkou!
+MARIANA. Ale prosím!
+KLEANT. Ani slova…
+HARPAGON (k sobě). Mor do něho!
+KLEANT. Hleďte, váš odpor jej dráždil.
+HARPAGON (tiše ke Kleantovi). Darebo!
+
+59
+
+KLEANT (k Marianě). Vidíte, jak si zoufá!
+HARPAGON (stranou hroze Kleantovi). Zrádče!
+KLEANT. To není otče mou vinou! Dělám, co mohu, aby slečna
+prsten si podržela; ona však si umínila a nechce!
+HARPAGON (s týmž posunkem). Katane!
+KLEANT. K vůli vám, slečno, otec mne hubuje.
+HARPAGON (táž hra). Šibeničníku!
+KLEANT. On se rozstůně, slečno! Smilujte se a neodpírejte déle!
+FROSINA (k Marianě). Jaké okolky! Vezměte prsten, když pán tomu
+chce!
+MARIANA (k Harpagonovi). Jen abych vás nerozhněvala, vezmu jej,
+příležitě vám jej opět vrátím!
+
+Výstup 13.
+Brindavoine, předešlí.
+BRINDAVOINE. Kdosi přišel, a chce mluvit, pane, s vámi!
+HARPAGON. Řekni mu, že jsem zaměstnán, aby přišel podruhé!
+BRINDAVOINE. Povídá, že vám přináší peníze!
+HARPAGON (k Marianě). Prosím za odpuštění, vrátím se okamžitě.
+
+Výstup 14.
+La Merluche, předešlí.
+LA MERLUCHE (běží, vrazí do Harpagona). Pane…
+HARPAGON. Ach, již je po mně!
+KLEANT. Co jest vám, otče, snad jste si neublížil?
+
+60
+
+HARPAGON. Ten lotr jistě byl podplacen mými dlužníky, aby mi
+zlomil vaz!
+VALER (k Harpagonovi). Nějaká hloupost!…
+LA MERLUCHE (k Harpagonovi). Odpusťte, pane, myslil jsem, že
+dobře udělám, když si pospíším.
+HARPAGON. Co tady chceš, holomku?
+LA MERLUCHE. Chci vám říci, že žádný kůň nemá podkov!
+HARPAGON. Odveďte je ke kováři!
+KLEANT. Než budou okováni, provedu, otče, slečnu naším bytem,
+pak ji odvedu do zahrady, kam dám přinésti občerstvení!
+(Všichni odejdou do pozadí.)
+
+Výstup 15.
+Harpagon, Valer.
+HARPAGON. Dávej, Valere, dobrý pozor na všecko a hledí co
+možná nejvíc ušetřit, bysme to mohli vrátiti kupci!
+VALER. Ovšem!
+HARPAGON (sám.) Ó nezdárné dítě, chceš mne přivésti na mizinu?
+(Odejde s Valerem.)
+Opona.
+
+61
+
+Jednání čtvrté.
+Výstup 1.
+Kleant, Mariana, Elisa, Frosina.
+KLEANT. Vstupte sem, zde to bude lepší. Zde nás nikdo neslyší.
+Nyní můžeme mluviti dle libosti.
+ELISA. Ano, slečno, můj bratr svěřil se mi s láskou, kterou k vám
+chová! – Znám zármutek i nepříjemnosti, které působí takové
+případy, a ujišťuji vás, že beru největší podíl na vašem
+osudu.
+MARIANA. Je to sladkou útěchou, že vy berete účast v zájmech
+mých! A já vás zapřísahám, slečno, byste mi zachovala pro
+vždy své šlechetné přátelství, které jediné může polehčiti
+ukrutnost osudu.
+FROSINA. Na mou čest, vy jste všickni politování hodni, a hlavně
+proto, že jste se mi nesvěřili s celou svou záležitostí! Byla
+bych vám ušetřila tento nepokoj a nebylo by to dospělo tak
+daleko!
+KLEANT. Co počít? Můj nešťastný osud chce tomu tak! Však jaké
+jsou vaše úmysly, sličná Mariano?
+MARIANA. Což! Jest to v moci mé míti nějaký úmysl? Mohu se
+v stavu svém odvážiti na víc než na pouhá přání?
+KLEANT. Jsem tedy v srdci vašem odkázán na pouhá přání? Váš
+soucit k činům se neodhodlá? Vaše dobrota není s to, by
+pomohla? Vaše láska zůstane bez skutků?
+MARIANA. Což mohu vám odpovědíti? Postavte se na mé místo, a
+vizte sám, co mohu činiti. Nařizujte, raďte sám, obracím se
+
+62
+
+k vám a mám vás za příliš moudrého, než abyste chtěl žádati
+ode mne víc, než by mohla dovoliti moje čest a slušnost!
+KLEANT. Ach, co se stane ze mne, když i vy mne odkazujete jen
+k tomu, co dovoluje ošklivý cit falešné cti a pedantické
+slušnosti!
+MARIANA. Co ale mám dělat? Kdybych i chtěla protiviti se spoustě
+předsudků, jež ohrožují naše pohlaví, jsou tu přece ohledy,
+jež vyžaduje úcta k mé matce. Vychovala mne s něžností
+neobyčejnou a já se nemohu odhodlati k tomu, působiti jí
+bolest! Dělejte, seč můžete u ní pro mne, hleďte, byste získal
+její přízeň. Jednejte, jak chcete, mluvte co chcete, dávám vám
+k tomu plnou moc, a přijde-li jen na to, abych já se pro vás
+vyslovila, učiním to sama, a vyznám se jí ze všeho, co pro vás
+cítím!
+KLEANT. Frosino, má dobrá Frosino, chcete nám býti nápomocna?
+FROSINA. Na mou věru, tu netřeba se tázat! S největší radostí!
+Znáte mne, jsem takto dosti lidumilna. Nemám srdce ze
+železa a ráda pomohu svými službičkami tam, kde lidé se vší
+počestností spolu vycházejí. Co lze tady podniknout?
+KLEANT. Prosím vás, přemýšlejte trochu!
+MARIANA. Ukažte nám nějakou cestu!
+ELISA. Vymysli si něco, čím bys pokazila, co jsi posud zapředla.
+FROSINA. To je dost těžké! (K Marii.) Co se vaší matky týče, ta si dá
+říci! Je dosti rozumná a snad ji pohneme k tomu, že věno,
+které chtěla dáti otci, přenese na syna. (Ke Kleantovi.) Ale
+nejhorší oříšek je ten… že váš otec je otcem vaším!
+KLEANT. To se rozumí!
+FROSINA. Rozzlobí se, až dostane košem! Nezapomene to tak hned
+a nesvolí k vašemu sňatku. Nejlépe by bylo, zatočiti celou
+
+63
+
+věcí tak, aby koš přišel od něho, abyste se mu nějak
+znechutila.
+KLEANT. … Máte pravdu!
+FROSINA (přemýšlí). Ovšem, že mám pravdu, vím to! – Toho by
+bylo třeba, ale čert najdi prostředky, jak. Počkejte…
+kdybychom měli po ruce ne právě mladou paní, trochu
+obratnou jako já, která by dovedla zahráti si na šlechtičnu,
+nějaké ty šaty bysme již v chvatu sehnali, a která by přišla
+pod jménem markýzky neb hraběnky z Dolní Bretaně, to
+bych již chytře dovedla navlíknout, aby váš otec myslil, že je
+to bohatá partie, která mimo své domy má jmění sto tisíc
+tolarů ve stříbře, že je po uši do něho zamilována a že by
+chtěla státi se jeho ženou a dáti mu své celé jmění upsati! –
+Nepochybuju, že by neodolal těmto návrhům. Neboť celkem,
+on vás sice miluje, ale peníze miluje ještě víc, a jak by jednou,
+tímto vnadidlem oslněn, svolil a vás se odříkal, bylo by nám
+již jedno, jak by řádil, když by se dozvěděl, jak je to vlastně
+s tou naší markýzou!
+KLEANT. To jest velmi dobře vymyšleno!
+FROSINA. Nechte mne! Já to provedu! Připadá mi právě na mysl
+jedna moje přítelkyně, která je pro to jak stvořena!
+KLEANT. Buďte ujištěna, Frosino, mu uznalostí, provedete-li to.
+Však my, krásná Mariano, hleďme získati vaši matku, na tom
+záleží víc, než přerušiti tento sňatek! Zapřísahám vás,
+napněte všecky síly, dělejte vše, co vám možné jest.
+Využitkujte něžný poměr, který panuje mezi vámi, úplně.
+Užijte bez námitky výmluvných důvodů a veškerých vnad
+tak všemohoucích, jež vložilo nebe v oči a na rty vaše;
+nezapomeňte, prosím, ani jediné z oněch slov sladkých
+prošení a lichocení, kterým, jak jsem přesvědčen, nelze
+ničeho odepříti!
+
+64
+
+MARIANA. Učiním seč jsem, a nezapomenu na nic!
+
+Výstup 2.
+Předešlí a Harpagon.
+HARPAGON (k sobě). Ach, můj syn líbá ruku své příští maceše, a
+ona se tomu nebrání? Co as vězí za tím?
+ELISA. Hle, tu otec!
+HARPAGON. Vůz je přichystán, můžete odjeti, kdy vám libo!
+KLEANT. Když, otče, vy doma zůstanete, vyprovodím já naše
+hosty!
+HARPAGON. Ne, jen zůstaň! Ony mohou jít samy a já mám tebe
+právě zapotřebí! (Dámy odejdou.)
+
+Výstup 3.
+Harpagon, Kleant.
+HARPAGON. Nu, nechme macechu stranou, co soudíš o této
+dámě?
+KLEANT. Co o ní soudím?
+HARPAGON. Ano, co soudíš o její tailli, její kráse a jejím duchu?
+KLEANT. Nu… tak… tak!…
+HARPAGON. A dál?
+KLEANT. Abych vám upřímně řekl, neshledal jsem při ní to, co
+jsem očekával! – Její chování se – toť zjevná koketa, její vzrůst
+je nehezký, krása její dost prostřední a duch její co
+nejtriviálnější! – Nemyslete si, otče, snad, že vám ji chci
+znechutit; nebo mně jest macecha jedna jako druhá, milovati
+
+65
+
+nemohu žádnou!
+HARPAGON. Ale přece jsi pravil jí před chvílí…
+KLEANT. Řekl jsem jí vaším jménem několik zdvořilostí, ale jen
+proto, abych se vám zalíbil.
+HARPAGON. Ty bys tedy nemohl se do ní zamilovati?
+KLEANT. Já? Docela ne!
+HARPAGON. To mne mrzí! Nebo kazí mi to plán, jenž právě v mé
+hlavě vznikal! Při pohledu na ni přemítal jsem o svém stáří a
+napadlo mně, že by mne mohli lidé pomlouvat, že se žením
+s tak mladou osobou. To mne přimělo k tomu, že jsem chtěl
+vzdáti se svého úmyslu; jelikož ale jsem již čestným slovem
+poután, byl bych ji odstoupil tobě, kdybys nebyl vůči ní
+takovou nechuť projevil!
+KLEANT. Mně?
+HARPAGON. Tobě!
+KLEANT. Za ženu?
+HARPAGON. Za ženu!
+KLEANT. Slyšte! Ona sice není zcela dle mého vkusu; ale abych
+vám radost udělal, otče, rozhodnu se a vezmu si ji… chceteli!
+HARPAGON. Já však jsem rozumnější, než si myslíš. Nechci tě
+nijak nutit!
+KLEANT. Odpusťte… učinil bych si to násilí k vůli vám!
+HARPAGON. Ne, ne, sňatek nemůže být šťastným, kde není
+příchylnosti!
+KLEANT. Ta se, otče, snad později dostaví, vždyť se říká, že láska je
+často ovocem manželství.
+
+66
+
+HARPAGON. Ne. Se stanoviska muže nelze se na něco podobného
+odvážiti; následky bývají pak ošklivé, a nechci je bráti na
+svou zodpovědnost! Kdybys byl cítil k ní nějakou
+náklonnost, řekl bych, budiž, a byl bych tě s ní místo sebe
+zasnoubil, jelikož ale tomu tak není, zůstanu věren prvnímu
+svému úmyslu a vezmu si ji sám!
+KLEANT. Dobrá, otče! Jeli tomu tak, třeba, bych vám odnalil srdce
+své a vyzradil vám naše tajemství! Pravdou je, že ji miluju od
+onoho dne, co jsem ji viděl na procházce, že bylo ihned mým
+úmyslem žádati o její ruku, a že mne od toho nezadrželo nic
+jiného, než vyjádření vaše a bázeň před hněvem vaším!
+HARPAGON. Navštívil jsi ji?
+KLEANT. Ovšem, otče.
+HARPAGON. Mnohokrát?
+KLEANT. Jak jen jsem mohl v čase tak krátkém.
+HARPAGON. Přijala tě vlídně?
+KLEANT. Velmi vlídně, avšak nevěděla, kdo jsem, a to ji tak
+překvapilo.
+HARPAGON. Vyslovil jsi se a sdělil s ní úmysl ji vzíti za manželku?
+KLEANT. Ovšem, i její matce jsem to poněkud napověděl.
+HARPAGON. Přijala tvé nabídnutí?
+KLEANT. Ano, velmi zdvořile.
+HARPAGON. A dcera miluje tě rovněž?
+KLEANT. Mohu-li důvěřovat zevnějšku, mám za to, otče, že je mi
+nakloněna!
+HARPAGON (tiše k sobě). Jsem tomu velmi rád, že jsem se to
+dověděl, toť právě, co potřebuju. (Nahlas.) Nuž, synáčku, víšli co nyní? Nyní třeba – libo-li ti – starati se, jak bys vzdal se
+
+67
+
+této lásky, abys zanechal všech dalších kroků u osoby, již
+zvolil jsem pro sebe, abys vzal sobě co nejdřív tu, kterou jsem
+tobě určil.
+KLEANT. Tak vy tedy, otče, se mnou zahráváte! Nu dobrá! Když to
+došlo tak daleko, oznamuji vám, že se nevzdám lásky
+k Marianně, že užiju všech prostředků, abych ji získal, že
+máte-li třeba i souhlas její matky, já najdu, bohdá, jiné
+spojence, kteří budou pro mne bojovati!
+HARPAGON. Jak, ty Šibeničníku, ty máš tu smělost mně choditi do
+zelí?
+KLEANT. Naopak! Vy mně tak činíte, já byl první.
+HARPAGON. Nejsem tvůj otec a nezasluhuju tvé úcty?
+KLEANT. V těchto záležitostech nejsou děti povinny poslouchati
+rodičů a jim ustupovati, tak daleko úcta nesahá; láska nezná
+nikoho.
+HARPAGON. Však já tě holí naučím znáti otce svého!
+KLEANT. Vaše hrozby nespomohou.
+HARPAGON. Ty se odříkáš Mariany?
+KLEANT. Ani mne nenapadne!
+HARPAGON. Dejte mi sem nějakou hůl!
+
+Výstup 4.
+Předešlí a Jakub.
+MISTR JAKUB. He, he, he, pane, co se děje? Co zamýšlíte?
+KLEANT. To je k smíchu!
+MISTR JAKUB (ke Kleantovi). Jen zvolna, panáčku!
+
+68
+
+HARPAGON. Tak nestydatě se mnou hovořit!
+MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Milost, pane, milost!
+KLEANT. Já neupustím!
+MISTR JAKUB (ku Kleantovi). Jak, vy nepovolíte svému otci?
+HARPAGON. Nech mne!
+MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Ale vždyť je to váš syn. – Ještě
+kdybych to byl já!
+HARPAGON. Rozsuď zde sám, mistře Jakube, a řekneš, že mám
+pravdu.
+MISTR JAKUB. Souhlasím! (Ke Kleantovi.) Vzdalte se na chvíli!
+HARPAGON. Miluju děvče, které chci sobě vzít, a ten šibeničník je
+tak drzý a miluje ji současně se mnou a chce si ji vzíti proti
+mým rozkazům!
+MISTR JAKUB. V tom chybuje.
+HARPAGON. Není to něco neslýchaného, syn chce závoditi
+s otcem! Neměl by z úcty již vzdáti se každého zasahování
+v moje city?
+MISTR JAKUB. Máte pravdu. Dovolte, já mu domluvím, a to hned.
+(Blíží se Kleantovi.)
+KLEANT (k Jakubovi, který se k němu přiblížil). Budiž, máš-li býti
+soudcem mezi námi, přijímám to; mně je Petr jako Pavel, rád
+ti přenechám, mistře Jakube, náš spor k rozhodnutí.
+MISTR JAKUB. Tím velikou čest mi prokazujete.
+KLEANT. Jsem zamilován do dívky, která mne rovněž miluje a
+přijímá něžně mé vyznání lásky. Tu napadlo mému otci
+kaziti tento krásný poměr, žádá ji sám o ruku.
+MISTR JAKUB. V tom patrně chybuje!
+
+69
+
+KLEANT. Nestydí se v stáří svém mysliti ještě na ženění! Sluší mu
+to býti ještě zamilovaným! Neměl by toto zaměstnání
+přenechati mladým lidem?
+MISTR JAKUB. Máte úplně pravdu. On jen žertuje. Dovolte, řeknu
+mu své mínění. (K Harpagonovi). Nu dobrá! Váš syn není tak
+umíněný, jak povídáte, a dá si již říci! Praví, že ví, jak úctou
+je vám povinen, že jen v prvním okamžiku se dal hněvem
+unésti a že se milerád podrobí vaší vůli, jen abyste s ním lépe
+zacházel, než posud, a dal mu za ženu jen trochu slušnou
+osobu, s níž by mohl býti spokojen!
+HARPAGON. Tak! Řekni mu, Jakube, že, co se toho týče, může jen
+nejlepší ode mne očekávati, a že mimo Mariany mu dávám
+úplnou volnost vyvoliti si kohokoliv dle libosti.
+MISTR JAKUB. Však já to spravím! (Ku Kleantovi.) Vždyť váš otec
+není tak nerozumný, jak se domýšlíte, pravil mi, že jen vaše
+řádění jej tak rozhněvalo, že chce jednat zcela dle vaší vůle, a
+že svolí ke všemu, co si přejete, jen když s ním budete něžně
+zacházeti a prokazovati mu budete úctu a oddanost, jíž syn
+otci povinnován jest.
+KLEANT. Ach Jakube, můžeš ho ujistit, že jestli mně Marianu dá,
+budu tím nejoddanějším synem pod sluncem, že vždy ve
+všem dle jeho vůle se budu říditi!
+MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Ujednáno; je srozuměn s vašimi
+návrhy!
+HARPAGON. Pak se daří všecko výborně!
+MISTR JAKUB (ke Kleantovi). Ujednáno; je spokojen vašimi sliby.
+KLEANT. Buď Bůh pochválen!
+MISTR JAKUB. Pánové, račte se nyní jen smluvit, souhlasíte ve
+všem; hádaliť jste se dříve jen z nedorozumění.
+
+70
+
+KLEANT. Můj dobrý Jakube, budu ti vděčen po celý život!
+MISTR JAKUB. Nemáte zač, pane!
+HARPAGON (k Jakubovi). Udělal jsi mi radost, Jakube, a to
+zasluhuje odměny! (Hledá v kapsách, Jakub nastavuje ruku,
+Harpagon vytáhne však pouze svůj šátek a dí:) Avšak buď
+ujištěn, že to nezapomenu!
+MISTR JAKUB (posměšně). Ruku líbám! (Odejde.)
+
+Výstup 5.
+Harpagon, Kleant.
+KLEANT. Otče, prosím vás za odpuštění, dal jsem se příliš unésti!
+HARPAGON. To nevadí!
+KLEANT. Ujišťuji vás, že je mi to velice líto!
+HARPAGON. A mne to nesmírně těší, že jsi zmoudřel!
+KLEANT. Jak jste dobrý, že tak brzy zapomínáte mé provinění.
+HARPAGON. Snadno zapomínáme provinění dětí svých, setrvají-li
+na cestě povinnosti!
+KLEANT. Jak, vy nevzpomínáte ani v nejmenším mých pošetilostí?
+HARPAGON. Donutil’s mne k tomu oddaností a úctou, k nimž jsi
+se navrátil!
+KLEANT. Ujišťuju vás, otče, že až do své smrti zachovám v srdci
+svém upomínku na dobrotu Vaši!
+HARPAGON. A já ti slibuju, že vše na světě ode mne dostaneš!
+KLEANT. Ach, otče, já již více nežádám, mně stačí, když jste mi dal
+Marianu.
+HARPAGON (trhne sebou). Jakže?
+
+71
+
+KLEANT. Pravím, otče, že jsem s vámi spokojen, a že vidím vrchol
+vaší dobroty v tom, že mi dáváte Marianu!
+HARPAGON (trhne sebou). Kdo pak řekl, že ti dávám Marianu?
+KLEANT. Vy, otče!
+HARPAGON. Já?
+KLEANT. Ovšem!
+HARPAGON. Naopak, tys slíbil, že se jí odříkáš!
+KLEANT. Já že se odříkám?
+HARPAGON. Ano!
+KLEANT. Ani mne nenapadá.
+HARPAGON. Což jsi neslíbil, že se jí odříkáš?
+KLEANT. Naopak, chci ji víc než jindy.
+HARPAGON. Jakže, synu, ty opět začínáš?
+KLEANT. Nic mne nezviklá v mém úmyslu!
+HARPAGON. To se podíváme, ničemo!
+KLEANT. Dělejte, co se vám líbí!
+HARPAGON. Zakazuju ti přijít mi na oči.
+KLEANT. To se rozumí!
+HARPAGON. Já tě opustím!
+KLEANT. Opusťte!
+HARPAGON. Já se tě odříkám!
+KLEANT. Třebas!
+HARPAGON. Já tě vydědím!
+KLEANT. Vše, cokoli chcete!
+
+72
+
+HARPAGON. Já tě prokleju! (Odejde.)
+KLEANT. Nechte si své dary!
+
+Výstup 6.
+Kleant, La Flèche.
+LA FLÈCHE (vyjde ze zahrady s kasou). Ach, pane, že vás nalézám,
+pojďte rychle za mnou!
+KLEANT. Co se stalo?
+LA FLÈCHE. Sledujte mne, pravím vám, jsme dobře na tom!
+KLEANT. Co?
+LA FLÈCHE. Zde, co právě potřebujeme.
+KLEANT. Co?
+LA FLÈCHE. Číhal jsem na to celičký den!
+KLEANT. Co jí to?
+LA FLÈCHE. Poklad vašeho otce, chytil jsem ho!
+KLEANT. Jak’s to vyvedl?
+LA FLÈCHE. Vše se dozvíte. Nyní na útěk! Slyším, jak křičí. (Oba
+odejdou.)
+
+Výstup 7.
+HARPAGON (křičí ze zahrady a přiběhne bez klobouku). Zloději!
+Zloději! Vrahové! Pomoc! – Vražda! Spravedlivé nebe! Jsem
+ztracen! Zničen, zavražděn, podřezali mně chřtán! – Ukradli
+mi peníze. Kdo to může být? Co se s ním stalo? Kde je? Kde
+se skrývá? Co dělat, bych jej nalezl? – Kam běžet? – Kam
+neběžet? – Není tady? Není tam?… Kdo je tu? – Stůj! (Sám
+
+73
+
+sebe chytá za ruce.) Darebo, vrať mi mé peníze!… Ah, toť jsem
+já sám! Můj duch je pomaten – nevím ani kdo jsem, kde jsem
+a co dělám! – Mé drahé, ubohé peníze! Můj příteli, ukradli mi
+tebe. Já ztratil tebou svou podporu, útěchu, radost, vše je
+skončeno pro mne, jsem zbytečný na světě! – Bez tebe žíti mi
+nelze Dokonáno! – Nemohu dál, umírám, jsem mrtev, jsem
+pochován! – Což mne nikdo nevzbudí navrácením m��ch
+drahých peněz, nebo zprávou kde jsou? – Ach, co pravíte?
+Nikoho tu!… Ať to byl, kdo byl, musil si dobře vyčíhat
+hodinu a vyhlíď si okamžik právě, kdy jsem mluvil se svým
+ničemným synem! Půjdu na úřad a dám prohledat celý dům,
+sluhy, služky, dceru, syna i sebe! – Co tu lidí! Každý mne
+naplňuje podezřením a každý se mi zdá býti zlodějem! – Ha,
+o kom to mluvím? O tom, kdo mne okrad? Jaký to hluk
+nahoře? – Je tam zloděj? Smilování, dejte mi, probůh, nějaké
+zprávy o tom zloději! – Není ukryt mezi vámi? Dívají se na
+mne a všickni se smějí! – Jistě mají také podílu na té krádeži.
+Rychle pro komisary, střelce, profosy, soudce, lid, šibenici a
+katany! – Dám pověsiti celý svět, a nenajdu-li své peníze,
+oběsím potom sama sebe!
+Opona.
+
+Jednání páté.
+Výstup 1.
+Harpagon, policejní komisař.
+KOMISAŘ. Jen mne nechte, bohu díky, znám svůj úřad. Není to
+dnes poprvé, co se zabývám pátráním po zloději; ba, chtěl
+bych míti tolik pytlů franků, co jsem již dal lidí pověsit!
+HARPAGON. Všecky úřady musí ujati se mé záležitosti, a nepřijdu-
+
+74
+
+li k svým penězům, poženu soudy před soud.
+KOMISAŘ. Třeba zavésti všemožné pátrání. Pravíte, že bylo v oné
+kase…
+HARPAGON. Plných deset tisíc tolarů.
+KOMISAŘ. Deset tisíc tolarů!
+HARPAGON. Deset tisíc tolarů!
+KOMISAŘ. Krádež to věru značná!
+HARPAGON. Není ani trestu pro nezměrnost tohoto zločinu.
+Zůstane-li bez trestu, nejsou víc jisty ani nejsvětější věci
+člověka.
+KOMISAŘ. Jaké mince byly ty peníze?
+HARPAGON. Pravé luisdory a těžké pistoly.
+KOMISAŘ. Koho máte v podezření?
+HARPAGON. Každého! Chci, abyste zatknul celé město i všecka
+předměstí!
+KOMISAŘ. Jen nikoho nepoplašte! Dříve musíme nabýti nějakých
+důkazů, a proto se chovati opatrně, později můžeme
+vystoupiti s veškerou přísností, by možno bylo opatřiti vám
+vaše peníze!
+
+Výstup 2.
+Předešlí, mistr Jakub.
+MISTR JAKUB (v pozadí divadla, obrácen do scény, kterou přichází).
+Jsem tu zas! Uškrťte mi jej na místě, upečte mu nohy na
+rožni, uvařte mi ho ve vařící vodě, pověste mi ho ke stropu!
+HARPAGON. Koho? Zloděje?
+
+75
+
+MISTR JAKUB. Mluvím o seleti, které mi posílá váš správce, a jež
+chci pořádně ustrojiti!
+HARPAGON. O to nejde! Tento pán se tě bude na jiné věci
+vyptávat!
+KOMISAŘ (k mistru Jakubovi). Nelekejte se, nehodlám vám ublížit! –
+Vše se odbude hladce!
+MISTR JAKUB. Bude pán zde večeřet?
+KOMISAŘ. Nesmíte, přítelíčku, ničeho před pánem svým zatajiti!
+MISTR JAKUB. Na mou duši, ukážu vám, co dovedu, uvidíte!
+HARPAGON. O to nejde!
+MISTR JAKUB. Nevařím-li tak dobře, jak bych sám chtěl, je vinou
+vašeho pana správce, který mi ustříhal křídla nůžkami své
+spořivosti!
+HARPAGON (zhurta, popadne jej za hrdlo). Zrádče, jde tu o něco
+jiného, než o jídlo, chci, abys mi dal zprávy o ukradených
+penězích!
+MISTR JAKUB (udiven). Vám vzal někdo peníze?
+HARPAGON. Ovšem, ničemo; a já tě dám pověsit, jestli mi je
+nevrátíš!
+KOMISAŘ (k Harpagonovi). Pro Boha vás prosím, tak jej nemučte!
+Vidím na jeho tváři, že je poctivec, a že vám poví vše, co
+chcete, i bez žalářování! – Ano, příteli, povíte-li nám vše,
+nestape se vám ničeho, ano dostane se vám od vašeho pána
+pořádné odměny. Dnes mu byly ukradeny peníze, vy jístě o
+tom něco víte!
+MISTR JAKUB (k sobě). Hle, tu příležitost, jak bych se pomstil
+našemu správci! Od té doby, co on sem vstoupil, rozhoduje
+tu o všem a má u mne beztoho za poslední výprask, pořádný
+
+76
+
+vroubek!
+HARPAGON. Co to hučíš?
+KOMISAŘ (k Harpagonovi). Nechte jej, připravuje se, jakby vám
+všecko vypověděl, a řekl jsem vám, že se mi zdá být
+poctivcem!
+MISTR JAKUB. Chcete-li pane, pravdu, myslím, že váš drahý pan
+intendant to udělal!
+HARPAGON. Valer?
+MISTR JAKUB. Ano!
+HARPAGON. On, jenž jest věrnost sama?
+MISTR JAKUB. Právě on! Myslím, že on vás okradl!
+HARPAGON. Z čeho to soudíš?
+MISTR JAKUB. Z čeho?
+HARPAGON. Ovšem!
+MISTR JAKUB. Soudím, protože tak soudím!
+KOMISAŘ. Třeba udati důvodů, proč máte jej v podezření?
+HARPAGON. Viděl jsi snad, že by obcházel kol místa, kde byly
+peníze ukryty?
+MISTR JAKUB. Ba že, – ale, kde byly vaše peníze?
+HARPAGON. V zahradě.
+MISTR JAKUB. Ano, právě v zahradě obcházel. A v čem ty peníze
+byly?
+HARPAGON. V kase!
+MISTR JAKUB. Ano, to se shoduje, viděl jsem u něho kasu!
+HARPAGON. A ta kasa, jak vypadala? Uvidím hned, je-li to moje.
+
+77
+
+MISTR JAKUB. Jak vypadala?
+HARPAGON. Ano.
+MISTR JAKUB. Vypadala, vypadala jako kasa!
+KOMISAŘ. To se rozumí, ale popište ji trochu!
+MISTR JAKUB. Byla to velká kasa.
+HARPAGON. Mně ukradena byla malá!
+MISTR JAKUB. He, ano ta byla také malá, jak se to vezme, já ji
+nazývám velikou, dle obsahu jejího!
+KOMISAŘ. Jaké barvy byla?
+MISTR JAKUB. Barvy?
+HARPAGON. Ovšem!
+MISTR JAKUB. Barvy – nu, jaké pak barvy, pomozte mi trochu!
+HARPAGON. Eh –!
+MISTR JAKUB. Byla snad červená?
+HARPAGON. I ne, šedivá!
+MISTR JAKUB. Ano, šedivočervená, to právě chtěl jsem říci!
+HARPAGON. Není pochybnosti, toť ona! Pište, pane, zaveďte s ním
+protokol! Bože, komu teď věřit? Nač nyní přísahat, po
+takových zkušenostech, myslím, že bych byl s to ukrásti
+sama sebe!
+MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Aj, tu, pane, přichází. Neříkejte mu
+aspoň, že já jsem ho prozradil!
+
+Výstup 3.
+Předešlí a Valer.
+
+78
+
+HARPAGON (k Valerovi). Pojď blíže a vyznej se z nejčernějšího
+skutku, z nejděsnějšího útoku, který kdy byl spáchán!
+VALER. Co chcete, pane?
+HARPAGON. Jak ty, zrádče, nerdíš se nad svým zločinem?
+VALER. O jakém zločinu mluvíte?
+HARPAGON. O jakém zločinu, a ty se ptáš, bídníku! Jakobys
+nevěděl, co chci říci! Nadarmo se snažíš jej utajiti, záležitost
+je objevena, právě jsem se všecko dozvěděl! Jak můžeš
+zneužívati takto mé dobroty. Tys vstoupil do mého domu,
+abys mne zradil, a vyvedl takové lotrovství!
+VALER. Pane, když již všecko víte, nechci se vytáčeti a zapírati.
+MISTR JAKUB (k sobě). Což bych to byl náhodou uhodl?
+VALER. Chtěl jsem s vámi časem o tom promluviti, a vyčkati
+k tomu příhodný okamžik, leč když to již víte, zapřísahám
+vás, že jsem vás nechtěl rozhněvat, a prosím, byste vyslyšel
+mé důvody!
+HARPAGON. A jaké můžeš uvésti důvody, nestoudný zloději?
+VALER. Toho jména jsem, pane, nezasloužil. Urazil jsem vás, to je
+pravda, avšak i při všem lze chybu moji prominouti!
+HARPAGON. Jak? Prominouti? Takovou zálohu, takový vražedný
+útok?
+VALER. Jen se pro bůh nerozčilujte tak příliš! Až mne vyslechnete,
+seznáte, že to zlo není tak veliké, jak je děláte sám!
+HARPAGON. Zlo není tak veliké. Jak, jde tu o můj život, o mou
+krev, ty šibeničníku!
+VALER. Vaše krev, pane, nepadla do tak zlých rukou! Já jí
+neublížím, a vše, co se stalo, dá se napravit!
+HARPAGON. Toť také doufám, vrátíš, co’s mi ukradl!
+
+79
+
+VALER. Vaší cti, pane, dostane se úplného zadostučinění!
+HARPAGON. Nejde tu o čest! Leč pověz mi, co tě dohnalo
+k takovému zločinu?
+VALER. Ach, vy se ptáte?
+HARPAGON. Ano, já se ptám.
+VALER. Bůh, jenž všecko omlouvá – láska.
+HARPAGON. Láska?
+VALER. Ano!
+HARPAGON. Pěkná to láska, velmi pěkná, na mou čest, láska
+k mým zlaťákům!
+VALER. Ne, pane, vaše bohatství mne nelákalo, ani mne neoslnilo a
+já vzdávám se všeho nároku na vaše statky, necháte-li mi ten
+jediný, který mám.
+HARPAGON. Kýho čerta! To ti nenechám! Hleďte na tu
+nestydatost, chce podržeti si, co mi ukradl!
+VALER. Vy to jmenujete krádeží?
+HARPAGON. Jmenuji-li to krádeží? Takový poklad!
+VALER. Je to poklad, máte pravdu, a ten nejvzácnější bez odporu,
+který máte, však tím jej neztratíte, bude-li mým. Prosím vás
+na kolenou o ten poklad čaruplný, který byste mi měl dáti
+sám dobrovolně!
+HARPAGON. Všecko marné! A co to vlastně chceš?
+VALER. My si vzájemnou věrnost přísahali a slíbili si, že se
+neopustíme nikdy!
+HARPAGON. Přísaha znamenitá, slib věru roztomilý!
+VALER. Ano! my jsme se navzájem zavázali patřiti sobě pro vždy!
+
+80
+
+HARPAGON. Však já vám to překazím.
+VALER. Jedině smrt nás může rozloučiti!
+HARPAGON. Toť jsi po čertech do mých peněz zamilován!
+VALER. Ubezpečuji vás, pane, že sobectví mne nedohnalo k činu
+tomu! Srdce mé nehnaly tyto důvody! Motiv ušlechtilý mne
+přiměl k tomuto rozhodnutí!
+HARPAGON. Ne konci řekneš ještě, že jsi chtěl mé peníze
+z křesťanské lásky! Však já se již o to postarám, aby
+spravedlnost mi zjednala právo, nestydatý taškáři!
+VALER. Dělejte, co se vám zlíbí, já jsem připraven snášeti všecka
+utrpení, však, prosím vás, byste věřil, že je-li něco
+trestuhodného na tom, abyste obžaloval jedině mne a nikoli
+svou dceru, která jest bez viny!
+HARPAGON. To si myslím! To by ještě scházelo, aby tak moje
+dcera měla podílu v tom zločinu. Však, chci zpět své jmění.
+Avšak vyznej se, kam’s ji unesl?
+VALER. Já ji neunesl, jest posud doma!
+HARPAGON (k sobě). Ó má drahá kasičko! (Nahlas.) Není posud
+z mého domu?
+VALER. Ne, pane.
+HARPAGON. He, řekni mi, tys se jí nedotknul?
+VALER. Já se jí dotknout? Ach, křivdíte jí tak, jako křivdíte mně; jeť
+to láska čistá, kterou k ní plám!
+HARPAGON (stranou). Plá láskou k mé kase.
+VALER. Umřel bych raději, než bych se k ní přiblížil s myšlénkou
+urážlivou, jeť ona příliš moudrá i cudná k tomu!
+HARPAGON (stranou). Má kasa příliš cudná?
+
+81
+
+VALER. Všecky mé touhy omezily se na tom, vídati ji denně, a nic
+všedního neprofanovalo vášeň, kterou mi vdechly její krásné
+oči.
+HARPAGON (stranou). Krásné oči mé kasy – mluví o ní, jako o své
+milence!
+VALER. Paní Claude zná celou tu událost a dá vám svědectví.
+HARPAGON. Jak, má služka jest spoluvinnicí?
+VALER. Ovšem, pane! Byla svědkem našeho slibu, a když seznala
+mé poctivé smýšlení, pomohla mi, přemluviti vaši dceru, aby
+mi slíbila věrnost!
+HARPAGON (stranou). Aj, kterak fantasiruje ze strachu před
+soudem. (Nahlas.) Co tu tlacháš o mé dceři?
+VALER. Pravím, pane, že jsem si vzal nesmírnou práci, nežli její
+stud naklonil se mé lásce!
+HARPAGON (v úžasu). Čí stud?
+VALER. Vaší dcery! Teprve včera rozhodla se uzavříti se mnou
+sňatek a podepsati smlouvu svatební!
+HARPAGON (překvapen). Má dcera podepsala s tebou smlouvu
+svatební?
+VALER. Ano, pane; právě jako já s ní to učinil.
+HARPAGON. Ó Bože! Druhé neštěstí!
+MISTR JAKUB (ke komisaři). Pište, pane, pište!
+HARPAGON. Rána na ránu! Jedno zoufalství větší druhého! (Ke
+komisaři.) Hej, pane, jednejte, jak úřad vám káže, a zaveďte
+s ním protokol jako se zlodějem a svůdníkem!
+MISTR JAKUB. Jako se zlodějem a svůdníkem!
+VALER. Ta jména mi nepřísluší, až vyjde na jevo, kdo já jsem.
+
+82
+
+Výstup 4.
+Harpagon, Elisa, Mariana, Valer, Frosina, mistr Jakub a komisař.
+HARPAGON. Ach, zlořečená dcero, nehodné dítě takového otce
+jako já! Tak ty provádíš naučení moje! Ty se zamiluješ do
+bídného zloděje, a ty se mu zadáš bez mého svolení! Však vy
+se oba zmýlíte! (K Elise.) Zavru tě! (K Valerovi.) A ty,
+nestydatý lotře, budeš viset na potupné šibenici! Tak
+potrestám (k Elise) tvoje chování a (k Valerovi) tvoji drzost!
+VALER. Na štěstí nebude vaše vášeň soudcem, a já budu dříve
+vyslyšen než odsouzen.
+HARPAGON. Já jsem se přeřekl, když jsem jmenoval šibenici;
+budeš čtvrcen, za živa do kola vpleten!
+ELISA (na kolenou k Harpagonovi). Ach, otče, smilujte se, a dejte se
+obměkčiti, prosím vás, a nepřepínejte až v násilí svou moc
+otcovskou! Nedejte se unést prvními záchvaty své vášně, a
+rozvažte si všecko, co hodláte podniknouti! Vemte si práci a
+všimněte si bedlivěji toho, na nějž si stěžujete. Je docela jiný
+než vám se zdá a nebudete se diviti, že jsem se oddala lásce
+jeho, až se dozvíte, že byste byi mne dávno ztratil bez něho!
+Ano, otče můj, on mne s nasazením života zachránil před
+utopením, že jemu děkujete život dcery své…
+HARPAGON. To všecko nic neznamená! Měl tě nechat utopit se,
+než udělati to, co udělal!
+ELISA. Otče, zapřisáhám vás pro lásku otcovskou!
+HARPAGON. Ne, nechci ničeho slyšet! Buď zjednán průchod
+spravedlnosti!
+MISTR JAKUB (stranou). Ty mi zaplatíš ten výprask!
+FROSINA (stranou). Toť podivná motanice!
+
+83
+
+Výstup 5.
+Anselm, Harpagon, Elisa, Mariana, Frosina, Valer, Komisar, Mistr Jabub.
+ANSELM. Co pak se stalo panu Harpagonovi, jak je pobouřen?
+HARPAGON. Ach, pane Anselme, zde vidíte nejnešťastnějšího
+člověka pod sluncem. Na smlouvu, již chcete uzavříti, nelze
+v tomto zmatku ani pomysliti. Vraždí mne v mém jmění,
+v mé cti, a tu je ten zrádce, ten ničema, ten zločinec, který
+porušil nejsvětější práva, který se vetřel ke mně pod pláštěm
+sluhy, by mi ukradl mé peníze, aby mi svedl mou dceru!
+VALER. Kdož myslí na vaše peníze, o nichž stále mluvíte?
+HARPAGON. Slíbili si navzájem manželství. Ta urážka týká se vás,
+pane Anselme, a na vás jest, abyste se opřel proti ní a nasadil
+všecky páky spravedlnosti a pomstil se za jeho drzost!
+ANSELM. Nebylo nikdy mým úmyslem zasnoubiti se násilím a
+vyhledáván nároku na srdce, které se již zadalo; však pro
+zájmy vaše chci zakročiti jak pro vlastní!
+HARPAGON. Zde pan komisař, řádný úředník, který neopomene
+ničeho, jak mne ujistil, co jeho úřad vyžaduje. (Komisarovi
+ukazuje Valera) Doberte si ho pořádně. Vezměte jej do kleští,
+jak se sluší, a prozkoumejte záležitost do poslední nitky!
+VALER. Nevím věru, jaký zločin můžete uvaliti na mne, když
+miluju vaši dceru, a jak mne můžete odsuzovati pro naše
+zasnoubení! Až se dozvíte, kdo já jsem…
+HARPAGON. Lary, fary! Svět je dnes přeplněný takovými
+švindléři, kteří těží z toho, že jich nikdo nezná, kteří vydávají
+se nestydatě za kteréhokoliv z prvních šlechtických rodin!
+VALER. Vězte, že mám srdce příliš dobré, než abych se chlubil
+cizím peřím. Pane, celá Neapol může dosvědčiti můj původ!
+
+84
+
+ANSELM. Jen se mějte na pozoru! Odvažujete se na víc než se
+domníváte a mluvíte před člověkem, který zná celou Neapol,
+který velmi lehce prohlédne až ke dnu celou vaši historku!
+VALER (hrdě si klobouk narazí). Nebojím se pranic, a znáte-li Neapol,
+víte kdo byl don ThomasďAlburci!
+ANSELM. Ovšem, že vím, a málo lidí znalo jej jako já!
+HARPAGON. Já se starám čerta o Petra jako o Pavla. (V tom vidí dvě
+rozsvícené svíčky a rychle jednu zhasí.)
+ANSELM. Nechte jej prosím, mluviti, uvidíme, co řekne!
+VALER. Řeknu jen, že byl mým otcem!
+ANSELM. On?
+VALER. Ano!
+ANSELM. Jděte, vy žertujete. Vymyslete si něco chytřejšího a
+nemyslete, že se touto přetvářkou zachráníte.
+VALER. Mluvím jen čirou pravdu! Není pražádná lež a přetvářka,
+uvádím jen to, co mohu dokázati!
+ANSELM. Jakže? Vy se osmělujete vydávati za syna dona Thomasa
+ďAlburci?
+VALER. Ovšem, že se osměluju, a jsem odhodlán hájiti tuto pravdu
+proti každému!
+ANSELM. Vaše smělost je neslýchaná! Vězte tedy a zastyďte se, že
+je tomu již šestnáct roků nejméně, co tento člověk, o němž
+mluvíte, zahynul s dětmi i ženou na moři, chtěje se zachrániti
+před krutým pronásledováním, poněvadž se súčastnil
+neapolského povstání, následkem kteréhož se množství
+urozených rodin z vlasti své vystěhovalo.
+MARIANA (jeví pohnutí).
+VALER. Ano, ale vězte opět k svému zahanbení, že sedmiletý jeho
+
+85
+
+syn a jeden sluha zachráněni byli španělskou lodí a tento
+zachráněný syn s vámi mluví! Vězte, že kapitán oné lodi
+dojat mým osudem, si mne zamiloval, že mne vychoval jako
+vlastního syna, že jsem vojínem od prvního mládí svého, a že
+jsem se teprve nedávno dověděl, že otec můj není mrtev, jak
+jsem se domníval, že na cestě, když jsem jej hledal, náhoda
+nebem určená dopřála mi shledati se s rozkošnou Elisou, že
+stal jsem se otrokem její krásy, že síla mojí lásky a přísnost
+jejího otce přinutily mne k rozhodnutí, že jsem vstoupil do
+služby jejího otce, a vyslal jiného, by pátral po stopě mých
+rodičů.
+MARIANA (jeví pohnutí).
+ANSELM. Leč jaké důkazy mimo slova vaše mohou nás přesvědčiti,
+že to vše není pouhou bajkou, na nějaké pravdě
+zbudovanou?
+VALER. Španělský kapitán, rubínové pečetítko, vlastnictví to mého
+otce, achátový náramek, který mi dala moje matka, a starý
+Pietro, který se mnou vyváznul z bouře mořské.
+MARIANA (s radostným pohnutím). Ach, vaše slova mohu potvrditi
+– ze všeho vidím, že vy jste mým bratrem!
+VALER. A vy mou sestrou?
+MARIANA. Ano! Mé srdce chvěje se pohnutím od té chvíle, co
+mluvíte. A jak se zaraduje naše matka, která mi tisíckráte
+vypravovala o neštěstí naší rodiny. Nebesa zachránila nás
+v oné truchlé události, však zachovala nám život pouze za
+cenu naší svobody, nebo mořští loupežníci zajali nás, mne a
+matku mou na troskách naší lodi! Po deseti letech otroctví
+vrátil nám šťastný osud svobodu, a vrátili jsme se do
+Neapole, kde zatím prodán byl veškerý náš majetek, ale
+nějakých zpráv o otci jsme nedostaly! Odcestovaly jsme do
+Janova, kde shledala naše matka trosky nepatrného dědictví,
+
+86
+
+a odtud prchajíce před nespravedlností příbuzných přišly
+jsme sem, kde takřka bídou hyneme!
+ANSELM. Ó Bože, jaké jsou cesty moci tvé! Jak ukazuješ, že divy
+dělati jedině tobě přísluší! Obejměte mne mé dítky a spojte
+všichni radost svou s radostí otce vašeho.
+VALER (s úžasem). Vy jste otcem naším?
+MARIANA. Vás tedy moje matka tolik oplakávala?
+ANSELM. Ano, dcero, ano, synu můj! Já jsem don Thomas
+ďAlburci, jejž nebe provedlo vlnami moře se všemi penězi,
+které měl při sobě, a který po šestnáct let vás všecky za mrtvé
+považoval, který po dlouhých cestách hodlal v novém sňatku
+s osobou jemnou a rozumnou nalézti náhradu a útěchu nové
+rodiny. Nejsa jist životem v Neapoli, sebral jsem se, a
+prodav, co se dalo, přestěhoval jsem se sem, kde pod jménem
+Anselm chtěl jsem zbaviti se nepříjemností a neshod, které
+mi mé vlastní jméno v tak hojné míře přinášelo!
+HARPAGON (k Anselmovi). To jest váš syn?
+ANSELM. Ano!
+HARPAGON. Chytnu tedy vás, byste mi zaplatil těch deset tisíc
+tolarů, které mi ukradl.
+ANSELM. On že vás okradl?
+HARPAGON. Ano, on!
+VALER. Kdo vám to řekl?
+HARPAGON. Jakub!
+VALER (k Jakubovi). Ty že’s to řekl?
+MISTR JAKUB. Vždyť přece vidíte, že nic neříkám!
+HARPAGON. Ba že, zde pan komisar zavedl s ním protokol.
+
+87
+
+VALER. Myslíte, že jsem schopen takové podlosti?
+HARPAGON. Schopen nebo neschopen, chci své peníze!
+
+Výstup 6.
+Harpagon, Anselm, Elisa, Mariana, Kleant, Valer, Frosina, Komisař, Mistr
+Jakub, La Flèche.
+KLEANT. Netrapte se déle, otče můj, a neobviňujte nikoho! Mám
+zprávy, co se týče vaší záležitosti, ba mohu vám říci, že vaše
+peníze budou vám vráceny, dovolíte-li, aby Mariana byla
+mou!
+HARPAGON. Kde jsou?
+KLEANT. O to se nestarejte, jsou na místě, za které ručím, a vše
+závisí ode mne! Jest na vás rozhodnouti, třeba jen voliti: buď
+mi dejte Marianu, buď oželte svou kasu.
+HARPAGON. Neschází tam ničeho?
+KLEANT. Ani zbla, vyslovte se, souhlasíte-li se sňatkem, k němuž
+dává její matka své svolení, která jí dává úplnou volnost
+vybrati si mezi námi oběma!
+MARIANA (ku Kleantovi). Vy však nevíte, že teď nestačí již toto
+svolení, že nebe (ukazuje Valera) dalo mi bratra, a s tím i otce
+(ukazuje Anselma), jichž svolení si též třeba vyž��dati.
+ANSELM. Nebe nevrátilo mne vám, drahé dítě, bych odporoval
+přání vašemu. Pane Harpagone, vy uznáte zajisté, že volba
+mladého děvčete padne dříve na syna, než na otce, svolte
+tedy bez dalšího mluvení, jako já svoluji k tomuto dvojímu
+sňatku.
+HARPAGON. Než přijmu radu vaši, musím dříve spatřiti svoji
+kasu.
+
+88
+
+KLEANT. Uzříte ji celou a neporušenou!
+HARPAGON. Nemám peněz, bych dal věno svým dětem!
+ANSELM. Také dobře! Mám sám dosti pro oba, to vás nemusí
+znepokojovat.
+HARPAGON. Vy se tedy zavazujete, že uhradíte útraty obou těchto
+sňatků?
+ANSELM. Ano; jste pak spokojen?
+HARPAGON. Ano, ale s tou výjimkou, že mi dáte ku svatbě ušiti
+nový oblek!
+ANSELM. Budiž! Užívejme tedy veselí, které nám šťastný tento den
+připravil.
+KOMISAŘ. Zvolna, pánové, kdo mi zaplatí mé namáhání, mé
+protokoly?
+HARPAGON. Co je nám do vašich protokolů?
+KOMISAŘ. Přece jsem je nezaváděl pro nic za nic!
+HARPAGON (ukazuje na Jakuba). Pověste tady toho, chcete-li míti
+zaplaceno!
+MISTR JAKUB. Běda! Co počít? Za pravdu jsem bit, a za lež mám
+být oběšen!
+ANSELM (k Harpagonovi). Pro tentokrát mu tento žert odpusťte,
+pane Harpagone.
+HARPAGON. Vy tedy zaplatíte komisarovi?
+ANSELM. Budiž i to, a nyní spěšme oznámiti radostnou tuto
+událost vaší matce!
+HARPAGON. A já, rychle k své kasičce!
+Opona.
+
+89
+
+Moliere
+Lakomec
+Vydala Městská knihovna v Praze
+Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1
+V MKP 1. vydání
+Verze 1.0 z 1. 1. 2012
+
+
\ No newline at end of file