diff --git "a/robinson_crusoe.txt" "b/robinson_crusoe.txt"
new file mode 100644--- /dev/null
+++ "b/robinson_crusoe.txt"
@@ -0,0 +1,7865 @@
+Robinson Crusoe
+
+Život a podivuhodné příběhy
+námořníka z Yorku
+Daniel Defoe
+
+Přeložil Miloš Maixner
+
+Znění tohoto textu vychází z díla Život a podivuhodné příběhy
+Robinsona Crusoë… tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Rodina
+v Praze v roce 1932. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze
+byl text redakčně zpracován.
+
+Text díla (Daniel Defoe: Robinson Crusoe), publikovaného Městskou knihovnou v Praze,
+není vázán autorskými právy.
+
+Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská
+knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo
+komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
+
+Verze 1.0 z 6. 11. 2020.
+
+OBSAH
+I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
+II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  15
+III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  30
+IV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  43
+V. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  60
+VI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  75
+VII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  93
+VIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
+IX . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
+X. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
+XI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152
+XII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
+XIII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183
+XIV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198
+XV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
+XVI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219
+XVII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230
+XVIII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241
+XIX. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250
+XX. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262
+XXI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272
+XXII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286
+
+I
+Roku 1651 potuloval se po přístavních nábřežích anglického města
+Hullu devatenáctiletý mladík a pozoroval se zájmem čilý ruch přístavu a hlavně množství lodí, jejichž stožáry a ráhna zdála se tvořit
+celý fantastický les.
+Mořeplavectví bylo tehda v neobyčejném rozkvětu. Kdekdo
+hledal příležitost zbohatnout obchodem s dalekými končinami světa – a o dobrodružstvích a zázracích, které je při tom možno zažít,
+vypravovaly se opravdové pohádky. Dnes by opravdu i školák sotva
+uvěřil všem těm fantaziím, které se tehdy šířily nejen mezi prostými
+lidmi, ale i ve vzdělaných vrstvách, živeny obrazností námořníků,
+kteří jsou známi, že rozlišují ve vypravování právě tak málo mezi
+skutečností a výmyslem jako páni sváteční myslivci a staří vojáci. –
+Skutečného a spolehlivého bylo o cizích zemích tehdy málo známo,
+knihtisk nedodával dosud čtenářstvu příliš mnoho světského poučení, aby se, kdo toužil, mohl z knih snadno o čemkoliv poučit,
+a tak byli zvědaví i vědychtiví odkázáni opravdu jenom na to, co
+se doslechli v kruhu známých. Nedivno, že bylo mnoho zmatených
+fantazírujících hlav. A mladý Robinson Crusoe (čti Krusó) patřil
+mezi ně.
+Byl nejmladším synem zámožného obchodníka, jenž kdysi nashromáždil v Hullu značné jmění a vzdav se obchodu odešel do
+krásného Yorku, aby tam strávil zbytek života ve spokojenosti se
+svou rodinou. Leč s touto rodinou neměl starý pán právě přílišného štěstí. Nejstarší syn, hnán dobrodružnou touhou, kterou měli
+Crusoeové asi v krvi po předku, který se do Anglie přistěhoval
+z Brém, stal se vojínem a dosáhl statečností a bystrostí hodnosti
+plukovníka. Poslán se svým plukem na pevninu do Flander, padl
+v bitvě u Dünkirchen, v boji proti Španělům. Druhý syn vydal se
+–6–
+
+za obchodem na cesty a tou dobou meškal kdesi v cizině a nebylo
+o něm zpráv. Třetí pak, Robinson, působil otci ze všech nejvíce
+starosti. Ačkoliv mu otec denně připomínal smutný osud obou
+starších bratří, nemohl jej přimět k lásce ke klidnému obchodování
+na pevnině. Hoch toužil jenom ven – ven – do ciziny, kde je krásně – za moře, kde je jiný, lepší a nádhernější svět. – A otci se zdálo,
+že právě Robinson je k tomu ze všech nejméně schopen. Ačkoliv
+tělesně silný a znamenitě nadán, neměl ani pevnosti nejstaršího
+bratra, ani rozhodné odhodlanosti bratra druhého, a jeho tužba
+projevovala se spíše sněním a dumáním, nežli skutečným přičiněním. Leč čím více mu otec líčil výhody klidné, zlaté střední cesty,
+která v pohodlí doma sklízí ovoce námah a nebezpečí tisícerých
+bloudků, vydávajících životy a zdraví všanc neznámým možnostem,
+aby konečně bědně zmírali kdesi v nehostinné cizině, zatímco prozíravý obchodník v klidu získává vše, po čem oni se marně honí, tím
+více rozpaloval si mladý hoch mysl obrazy právě oněch nebezpečí,
+od nichž ho otec zrazoval a která se mu zdála tak lákavými… Prosil
+znovu a znovu, aby se mohl stát námořníkem anebo aby ho aspoň
+otec pustil s některým spolehlivým kapitánem na obchodní výpravu. – I domluvy, k nimž vedla předčasná smrt staršího syna, zůstaly
+na Robinsona bez valného účinku. Přestal sice odporovat a zdálo
+se, že se vpravil do své úlohy, ale pracoval bez nadšení a trávil čas
+v zamlklosti a v trpném odevzdání, jež jenom tu a tam vypukovalo
+ve vzdorná slova, která prozrazovala, že pod klidnou slupkou stále
+dříme týž neuhašený žár touhy a fantazie.
+Do Hullu přišel pouhou náhodou, aby obstaral nějakou záležitost
+svému otci. Bydlel totiž v Yorku, což je od Hullu sice jen padesát
+kilometrů daleko, ale v době dostavníků – a silničních lupičů! –
+znamenalo to přece skutečnou výpravu. A starý pan Crusoe necítil
+se k ní již schopným a povolil ochotně naléhání synkovu, jenž
+se radostně chopil příležitosti, aby uzřel aspoň kousek ze světa,
+o němž snil. Vyřídil otcovu záležitost a teď se věnoval sobě a své
+–7–
+
+zvědavosti. Pohled na veliké oceánské lodi a na spousty zboží z nich
+vykládaného jej zrovna omamoval. Všechny dosavadní myšlenky
+a sny, které v sobě dosud potlačoval, anebo kterým se oddával potají nad knihami svého studia, vířily mu hlavou. Rozpálen vzrušením
+hleděl na nový svět kolem sebe, hoře tužbou, aby se dostal do styku
+s někým, kdo o tom všem aspoň něco ví.
+Rána do ramene projela jím jako úder hromu. Obrátil se – a hleděl do úsměvné tváře kamaráda, s nímž v Yorku chodil do školy.
+
+–8–
+
+„Co tu děláš?“ – Robinson pověděl. – „A chtěl by ses podívat na
+loď?“ – To ovšem bylo, co si Robinson přál nejvíce. A lze si představit jeho radost, když ho přítel vzal pod paží a vedl ke krásné velké
+lodi, chystající se k odplutí. Byla to loď Bobova otce, a Bob měl po
+ní jet za otcem do Yarmouthu a potom do Londýna. Prováděl svého
+druha po lodi a Robinson byl jako u vyjevení. – „A víš co, pojeď se
+mnou!“ nabídl náhle Bob. – Robinsonovi se zatočila hlava. – „Já – já
+nemohu –“ koktal zarděle. – Kamarád se naň podíval s posměchem. – „Proč? Vždyť jsi vždy tolik toužil na moře?“ – „Ano – ale…“
+A Robinson počal vysvětlovat, že by sice rád, ale že doma o ničem
+nevědí. – „Ano – toť se ví – maminčin mazlíček!“ ušklíbl se Bob. –
+„To ne!“ ohradil se Robinson prudce. „Ale – ale – já nemám ani dost
+peněz, ani nic s sebou na cestu!“ – „Nu, nemáš‑li jiné starosti!“ zasmál se Bob. „Jen zůstaň – nebude tě to nic stát. Do Londýna pojedeš
+se mnou – a pomůžeš kapitánovi s knihami a vyděláš si ještě slušný
+peníz. A pak se můžeš druhou lodí vrátit.“
+Touha po dobrodružství a snad ještě více stud před kamarádem,
+aby nebyl považován za „maminčina synáčka“, přiměly bláhového
+hocha, že povolil, a zůstav na lodi, vydal se 1. září 1651 bez vědomí
+rodičů na svoji prvou cestu na moře.
+A všechny starosti jako by z něho spadly, když byla kotva vytažena
+a loď, hnána silnějším větrem, vyjela s nadmutými plachtami v neznámou dál. Zprvu ovšem to nebylo pravé moře, ale více než 50 kilometrů dlouhá a místy 4–5 kilometrů široká zátoka Humberská,
+tvořící ústí velikých řek, které se na jej��m konci stékaly – Ouse od
+severu a Trentu od jihu. Hull leží asi v její první třetině. Dívalo se to
+krásně na rychle míjející břehy a na hladce ubíhající vodu průplavem plynoucího toku, která se jen lodní přídí pěnila a za lodí tvořila
+dlouhý zčeřený pruh. Pak ale vyjeli ze zátoky a lodní plachty vzdul
+náhlý závan prudkého severovýchodního větru. Lodníci a Bob se
+tomu ovšem smáli, ale ubohý Robinson propadl náhle velmi prudce
+útokům mořské nemoci. Zmítání a houpání lodi hrozilo mu obrátit
+–9–
+
+vnitřnosti na ruby a ubohý hoch cítil, jako by se již již měl rozloučit
+se životem. A v této zbědované náladě probudily se výčitky svědomí
+a Robinson si trpce vyčítal svůj nepředložený a trestuhodný kousek, který rodičům provedl. A když se pak vítr stupňoval a měnil
+ve skutečnou bouři, sliboval si nebohý hoch, že bude‑li tentokráte
+zachráněn a zachován, vezme si to k srdci a nikdy už neučiní nic,
+k čemu od rodičů nedostane svolení, a vůbec se nesvěří nikdy už
+tomuto nespolehlivému živlu!
+Leč druhého dne odpoledne uklidnil se vítr a do rána se utišil docela. Hladká, jen mírně se dmoucí hladina uvítala jej zrána na palubě – a v sluneční záři zdálo se Robinsonovi, že nikdy nesnil o něčem
+tak krásném, jako je toto modrošedé moře a v dáli modravý opar
+břehů Anglie. A celá hrůza předešlého dne byla zapomenuta – a s ní
+i všechna pokání a všechny dobré úmysly, a Robinsonovi bylo tak
+krásně, jako nikdy předtím – a svět kynul mu zase úsměvně vstříc…
+A pak přisel Bob a smál se jeho včerejší hrůze a jeho domněnce,
+že šlo opravdu o skutečnou mořskou bouři.
+„Bouře? Tohle? To byla sotva tak trochu menší hrstka větru – ani
+ne plný pytel,“ smál se. „To vůbec nic není – to ještě není ani pravá
+zábava! Počkej, až půjde do živého – to teprve poznáš, jaká je to
+rozkoš, cítit pod sebou pevné plaňky dobré a statné lodi na širém
+moři. Jdi, hlupáčku – to je jen hračka – ale konečně, pro nováčka to
+byl opravdu dosti dobrý křest, a tys jej přestál statečně. A teď pojď,
+ať jej také po námořnicku statečně zapijeme!“
+Horký punč, jehož síle Robinson nebyl zvyklý, utopil brzy poslední návaly lítosti, a mladý nerozvážlivec se snažil jenom o to,
+aby nebyl považován za změkčilce a slabocha. A tak se přidržel
+receptu přítelova, a kdykoliv se dostavovaly jiné myšlenky, chopil
+se sklenky, aby je utopil.
+Tak obepluli zdáli rozlehlou zátoku Wash a plavili se pomalu
+k Yarmouthu, nejvýchodnějšímu přístavu Anglie. Ale vítr se obrátil,
+přicházeje teď od jihovýchodu, téměř přímo proti směru, kterým se
+– 10 –
+
+jim bylo brát. Byli nuceni zakotvit na rejdě1, kde se shromáždilo pomalu množství lodí, postižených stejnou nehodou. K cestě z Hullu
+do Yarmouthu, asi 200 kilometrů, potřebovali za nepříznivého
+větru plných šest dní. A teď byli nuceni ležet plných osm dní na
+kotvách, pro vítr, který se obrátil ještě nepříznivěji – od jihozápadu – a měnil se pomalu v opravdovou vichřici. Ale rejda měla dobré
+jméno, a tak neměl nikdo starostí a Bob s Robem trávili dlouhou
+chvíli hýřením. Leč osmého dne přestal i Bob žertovat o ubohém
+větérku. Vichřice se rozpoutala s opravdovou vzteklostí a ohromné
+vlny hnaly se z moře k rejdě, až se zdálo, že kotevní lana neodolají
+a že se loď rozbije o pobřeží. Všechny ruce na lodi byly svolány
+k práci a Robinsonovy práci nezvyklé dlaně byly za chvíli do krvava
+odřeny taháním a spouštěním provazů, jak pomáhal stahovat stěžně a spouštět ráhna k palubě, tak aby loď skýtala větru co nejméně
+opory.
+A pak poznal Robinson, že všechno dosavadní nebylo opravdu
+ničím proti peklu, které se rozpoutalo teď. Bledé tváře a napjaté
+pohledy námořníků svědčily, že ani oni nevidí v této bouři hříčku,
+a když zaslechl kapitána, jak řekl k Bobovi: „Buď nám Bůh milostiv.
+Pochybuji, že z toho vyvázneme!“ – věděl Robinson, že je opravdu
+zle.
+Příboj vln dorážel silně na palubu. Co nebylo dobře uvázáno, bylo
+odplaveno a kapitán poslal všechny volné lodníky do podpalubí.
+Leže ve visutém lodním lůžku, více zmlácen a polámán, nežli si kdy
+představoval, že je možno být, vzpomínal Robinson na domov, jejž
+tak lehkomyslně opustil, a na rodiče.
+Teď, když tu ležel na houpajícím se lůžku v nebezpečně ohrožené lodi, cítil ovšem zase jinak. Všechny výčitky svědomí vrátily se
+znovu se zvýšenou účinností. Konečně to již nemohl vydržet a vyšel
+na palubu.
+1
+
+Kotviště. Pozn. red.
+
+– 11 –
+
+Dvě lodi, které kotvily v sousedství, byly již nuceny podtít své
+stěžně a shodit je přes palubu. O třetí, které neviděl a po které se
+ptal, slyšel, že se potopila. Dvě jiné se utrhly z kotev a byly zahnány
+na širé moře – bez stěžňů a plachet.
+Avšak největší nebezpečí nastalo, když se o kus dále, hlouběji
+v rejdě, utrhlo několik uhelných lodí, které byly hnány větrem přímo k nim. Podařilo se jim v poslední chvíli uhnout – až poslední
+vrazila bokem do boku lodi Robinsonovy, a ač byly všechny ruce
+pohotově, aby srážku pomocí bidel a ráhen zmírnily, byl náraz přece
+jen prudký, a když byla cizí loď šťastně odražena, cítili všichni, že
+je loď porouchána a kapitán dal vypálit z děla na znamení nouze
+a prosby o pomoc.
+Všechny ruce na lodi pracovaly zoufale na záchraně, ale voda
+v podpalubí stoupala a bylo patrno, že loď brzy klesne pod vodu.
+Bouře se sice zatím nápadně utišila, ale loď nebyla již schopna dostat se do přístavu. Vypalovali proto ránu z děla za ranou. Konečně
+odvážili se námořníci lehké lodi, která kotvila nejblíže, spustit člun.
+S největším nebezpečím života podařilo se mužstvu přiblížit se ke
+klesající lodi, a co se zdálo holou nemožností, bylo těmito zmužilými lidmi přece provedeno: lodice dostala se tak blízko, že jim mohlo
+být hozeno lano, za něž se přitáhli k lodi. Za neustálého nebezpečí,
+že bude člun vlnami o bok lodi rozbit, dostali se všichni z lodi do
+člunu a odrazili. Ale bylo nemožno pokusit se o přistání k lodi, která
+člun vyslala, a proto zamířili přímo k nejbližšímu břehu. Neujeli
+však ještě ani polovinu vzdálenosti, když jeden z námořníků zvolal,
+že loď již klesá. Robinson se s hrůzou otočil a viděl, jak se loď naklonila přídí do vln a náhle klesla, vlastně sjela pod hladinu.
+Konečně, po nesmírné námaze a polomrtví únavou a vysílením,
+dostali se ke břehu, kde na ně čekal zástup ochotných pomocníků.
+Pobřeží zahýbalo k západu a lámalo aspoň poněkud zuřivost větrů,
+takže se opravdu podařilo šťastně přistát, aniž by se lodice roztříštila. V Yarmouthu, kam se dostali pěšky, byli přijati jako trosečníci
+– 12 –
+
+s velkou vlídností, úřad jim vykázal slušný byt a občanstvo opatřilo
+je zásobami i penězi, aby se mohli dostat buď zpět do Hullu, nebo
+do Londýna.
+Robinson byl teď ve velkých rozpacích. Zažité hrůzy ho pudily,
+aby hledal bezpečné útočiště domovského krbu. Ale nepravý stud
+a obava z výsměchu měly ho k tomu, aby návrat dle možnosti oddálil.
+Nerozhodně a sklíčeně potuloval se Yarmouthem, až nalezl třetího
+dne svého kamaráda, doufaje, že mu poradí. Leč tento hrdina, jenž
+se mu dosud posmíval a z jeho obav a strachů žerty si tropil, zdál se
+teď být zdrcenějším nežli Robinson sám. Vypadal neobyčejně vážně,
+ba i jeho hlas zdál se být Robinsonovi zcela jiným a neznámým. Sdělil
+Robinsonovi, že nalezl v Yarmouthu svého otce, jenž mu sem přijel
+vstříc, ale nabídku, že jej otci představí, vyslovil jen velmi váhavě,
+a Robinson pochopil, že se tento posměváček velmi svého otce bojí.
+Starý pán přijal Robinsona vlídně. Bob vyložil otci, že jeho přítel vykonal tuto cestu jenom na zkoušku, aby nabyl zkušeností před velkou
+cestou, na kterou se hodlá vydat. Starý pán obrátil se k Robinsonovi.
+„Mladý muži,“ řekl téměř slavnostně. „Vaše nehoda na první cestě je snad znamením, že nejste k mořeplavectví určen a že se máte
+vzdát všech podobných zámyslů. Vypravujte mi o sobě a o svých
+úmyslech.“
+Robinson tak učinil, přičiňuje se však všemožně, aby svůj ošklivý
+skutek ukázal v mírnějším světle. Ale nezdálo se, že by se mu podařilo starého muže přesvědčit. Poslouchal se zřejmou rozmrzelostí,
+a když Robinson skončil, vstal, popošel k oknu a zvolal s výbuchem
+náhlého hněvu:
+„Co jsem udělal, že tento nešťastník vstoupil na moji loď! Jistě
+se to celé neštěstí stalo jen kvůli němu. Člověče, jste učiněný Jonáš,
+a ať mne samého polkne velryba, nedám‑li si pozor, abyste kdy
+vkročil nohou na některou moji loď!“
+Ale po chvíli hubování a plísnění utišil se a bylo zřejmo, že jenom
+pomyšlení na utrpěnou ztrátu vnuklo mu příkrá slova k nešťast– 13 –
+
+nému mladíkovi. Domlouval mu však velmi vážně a opravdově,
+a pochopiv, že jeho syn nebyl na jeho ztřeštěném kousku bez viny,
+protože věděl, že Robinson odchází z domova bez rozloučení a bez
+vědomí rodičů, považoval za svoji povinnost napravit, co se stalo.
+„Spolehněte se, mladíku,“ končil svoje kázání, „že nevrátíte‑li se
+ihned rovnou domů, budete mít všude, kamkoliv se hnete, jen neštěstí a nehody, neboť není možno, aby se člověk, který je tak nesmyslně
+lehkomyslný, ztřeštěný a bezohledný, že dovede pro hloupý rozmar
+opustit a zarmoutit starostlivé rodiče, dočkal ve světě jakéhokoliv
+zdaru! Jděte a polepšete se – máte‑li k tomu trochu síly!“
+Robinson cítil veliké zahanbení, a kdyby ho byli dovedli rovnou
+na loď jedoucí do Hullu, byl by se asi rád, byť s obavami, vrátil do
+teplého domácího hnízda. Ale zahanbení, kterého se mu dostalo,
+měnilo se na ulici rychle v nerozumný hněv. „Jaké má právo spílat
+mi?“ řekl si pošetilý hoch. „Ať si mentoruje svého vlastního hlupáka
+Boba! Já mu ukážu, jsem‑li schopen postarat se o sebe, či ne!“
+A tak se za chvíli celá jeho lítost a zkroušenost změnily ve furiant­
+ské odhodlání. – Připojil se k jinému druhovi z lodi, který, maje
+v kraji známé, vydal se po pevnině do Londýna. Zakusil cestou sice
+několik velmi prudkých návalů nerozhodnosti a lítosti, ale zapudil
+a přemohl je vždy, namlouvaje si, že to jsou záchvaty zbabělosti.
+Bývá to u všech lehkomyslných a pošetilých, že nejlepší a pravá
+hnutí své bytosti považují za slabost, namlouvajíce si, že jsou hrdiny
+tam, kde vpravdě jednají jenom ze skutečné zbabělosti, nejsouce
+dosti statečnými, aby dovedli čelit pravdě. Jest jim vždy mnohem
+snadnější tropit znovu nejhloupější kousky, ano, i skutečné špatnosti, nežli se kdy přiznat, že pociťují lítost a že se stydí. Nevědí, že
+to je právě příznakem nejhorší mravní slabosti – a tuší‑li to, snaží
+se to tím více zakrýt umělým furiantstvím, stavíce se, jako by byli
+již zatvrdlými hříšníky, ač jsou jenom pošetilými, nezkušenými
+chlapci, vědomými, že jsou na špatné cestě a příliš slabými, aby
+dovedli obrátit.
+– 14 –
+
+II
+V Londýně měl Robinson zvláštní štěstí. Seznámil se s kapitánem
+lodi, která obchodovala se Západní Afrikou. Bodrý muž vrátil se
+nedávno z cesty s velmi šťastným výsledkem a chystal se nastoupit
+novou, od níž si sliboval výdělek ještě větší. V dobré náladě nabídl
+Robinsonovi, s nímž se v hostinci při sklence znamenitě pobavil,
+aby jel s ním. Nabídl mu volnou stravu – za kterou mu může pomoci
+vést obchodní knihy – a vyzval ho, aby za všechny peníze, které bude
+moci sehnat, nakoupil různých levných tretek, které lze černochům
+v Africe prodat s tisíceronásobným výdělkem. Robinson věděl, že má
+jeho matka v Londýně příbuzné a podařilo se mu je nalézt a přimět,
+aby mu na cestu přispěli menší částkou peněz. Celkem měl tolik,
+že mohl opatřit malou zásobu nejlevnějších předmětů, přičemž mu
+jeho nový přítel mohl velmi prospěšně poradit i pomoci.
+Cesta uplynula velmi šťastně. Kapitán ukázal se být opravdu
+velmi dobrým člověkem. Po celou cestu se neustále zabýval svým
+mladým chráněncem. Poučoval ho ve všem námořnictví a naučil ho
+základům námořního pozorování a počtářství, i řízení lodi. A tak se
+během této cesty stal z mladého dobrodruha obchodník i námořník. Chybělo mu jenom, že se mu nedostalo příležitosti, aby byl
+kdy opravdu pracoval jako námořník a začátečník. Měl sice celkový
+přehled, ale neměl zkušeností, kterých lze dosíci jenom vlastní námahou, zážitkem a prací.
+S pomocí kapitánovou vyzískal za své zboží pět liber a devět uncí
+zlatého prachu2, které v Londýně prodal za tři sta guineí3. Jediným
+2 1 libra: 453,59 g, 16 uncí po 28,349 g.
+3 1 guinea: dříve skoro půldruhé libry, od r. 1816 jenom 21 šilinků, o šilink
+více nežli anglická libra.
+
+– 15 –
+
+zlým následkem cesty, o němž Robinson věděl, bylo, že byl na této
+cestě trápen horečkami, vyvolanými tropickým vedrem guinejského
+pobřeží, kde většinu času strávili. Neboť mu již ani nenapadlo myslit
+na to, že ho tento nenadálý zdar jen tím více utvrdil v jeho domýšlivé
+pošetilosti. Chtělť se zprvu vrátit se svým ziskem – tři sta guineí
+znamenalo tehdy již opravdu slušný majetek – domů. Ale chvála
+a uznání, kterých se mu dostalo mezi novými známými v londýnském přístavu, vzbudily v něm touhu, aby návrat domů odložil až
+po příští cestě. Neboť když hned po prvé vyzískal tolik – jak veliké,
+skutečné bohatství přiveze domů po druhé, když má teď tolik do
+podniku? Pak bude všude, i doma, zcela jinak přijat a uvítán…
+Nežli se však loď vypravila na novou cestu, zemřel náhle dobrý
+kapitán a velení převzal dosavadní kormidelník. Na radu kapitánovy vdovy – výborné, poctivé a zkušené ženy, vzal s sebou Robinson
+jenom za 100 liber zboží, a ponechal zbytek svého majetku ve
+správě vdovy, která vedla v Londýně výnosný obchod. Ale ztrátou
+dobrého kapitána jako by byla loď ztratila i svoje štěstí. Když se
+ocitli v blízkosti Kanárských ostrovů, byli za jitřního úsvitu spatřeni marockým korzárem ze Saleh4. Loupežná loď rozepjala ihned
+všechny plachty a pustila se za kořistí. Ihned učiněno vše, co bylo
+možno, aby byla zvýšena rychlost lodi. Stěžně, ráhna i lanoví dostaly tolik plachet, kolik mohly unést. Ale ukázalo se brzy, že je
+loupežnická loď mnohem rychlejší a že není naděje na uniknutí.
+Nezbývalo nežli přichystat se k boji.
+Na lodi bylo dvanáct děl, marocký korzár jich měl osmnáct.
+O třetí hodině odpolední byl již na dobrý dostřel. Naštěstí prozradil
+útočník příliš brzy, z které strany se chce k lodi přiblížit, a kapitán
+dal dopravit všechna děla na tuto stranu. Podařilo se mu opravdu
+obrátit se včas k útočníku bokem a vypálit naň všechna děla v jediné
+salvě. Snad z neumělosti, snad z přílišné horlivosti nezpůsobili mu
+4
+
+Marocké město proslulé pirátstvím. Pozn. red.
+
+– 16 –
+
+však přílišné škody. Leč ani salva lupičova nepoškodila lodi valně
+a také z ručnic palba dvou set mužů, které měl lupič na palubě,
+neuškodila mužstvu, dobře se kryjícímu za lodním brlením5. Leč
+všechen jásot zmlkl, když korzár náhle zastavil, a s neobyčejnou
+obratností zajel kolem zádi na druhou stranu lodi. Nebylo času
+k přenosu děl, a za chvíli byla lupičská loď bok po boku nešťastné
+lodi. Téměř v jediném okamžiku bylo 60 Turků na palubě, a jejich
+sekery a krátké, těžké šavle řádily v lanoví a provazoví lodi, vydávajíce ji bezmocně do rukou nepřítele.
+Mužstvo lodi je sice uvítalo palbou z mušket a jinými zbraněmi,
+a také se jim po dvakráte podařilo vyčistit palubu od nepřátel. Leč,
+když tři lodníci padli a loď s přeřezanými lany byla nepříteli vydána
+na milost a nemilost, nezbývalo nežli se vzdát. Loď byla vyloupena
+a zajatci dopraveni do Saleh, přístavního města marockých „černochů“6.
+Robinson vzbudil svým zjevem a chováním pozornost pirátského kapitána, a ten vzal si jej ke své vlastní službě, jako sluhu ve
+svém domě na pevnině. Když byl korzár na moři na výpravě, konal
+Robinson služby v zahradě domu, a když byla loď v přístavu, bylo
+jeho povinností spát v kapitánově kajutě a hlídat ji. A tak, ačkoliv
+Robinson neustal pomýšlet na útěk, uplynuly plné dva roky, aniž se
+k tomu ukázala nejmenší příležitost, nebo i jenom naděje. Věc byla
+tím nesnadnější, že byl sám, bez krajanů, že neměl nikoho, s kým
+by se byl mohl poradit a smluvit.
+5 Zábradlí. Pozn. red.
+6 Tehdy se v Evropě mezi obyvateli Afriky mnoho nerozlišovalo. Byli to prostě „Mórové“. Tak i v Shakespearově „Othellu“ je tento Maurský Arab obvykle
+uváděn jako černoch, a slovo Maur – Mór, Mouřenín – německy Mohr – stalo se
+v ústech lidu souznačným s pojmem černocha. Avšak ani zde, jako v „Othellu“,
+nešlo o skutečné černochy, ale o Maury, Maročany původu arabského. Podobně
+donedávna byli všichni mohamedáni považováni za Turky, ač v Evropě byli téměř vesměs původu srbského, albánského nebo bulharsko‑makedonského.
+
+– 17 –
+
+Po dvou letech se stalo, že loupežný kapitán z nějakého důvodu –
+snad z únavy, snad že se necítil plně zdravým – zůstal po delší dobu
+doma. Vyjížděl si však několikráte v týdnu v malé lodici na rybolov,
+a jako veslaře bral s sebou vždy Robinsona a mladého maurského
+hocha. Robinson ukázal se být obratným rybářem a Maur brzy dovolil, aby vyjížděl na rybolov bez něho, jen v průvodu jednoho jeho
+chudého příbuzného a mladého hocha.
+Jednoho dne byl korzár na takovéto vyjížďce překvapen nenadálou mlhou, která úplně zahalila všechen rozhled. Nejen, že nebylo
+vidět zemi, asi hodinu cesty vzdálenou, ale mlha zhoustla tak, že
+bylo vidět sotva na konec lodi. Veslaři zmátli si brzy směr a nevědouce o tom, jezdili v nepravidelném kruhu. Tak strávili celý den
+a noc, a když se obzor s východem slunce vyjasnil, viděli, že jsou
+od země velmi daleko – sotva ještě na dohled. Vysíleni, vyhladovělí
+a zmoření žízní dostali se zpět, ale mohli děkovat jenom příznivému
+větru, který se včas obrátil, že nebyli zahnáni docela beznadějně
+na moře.
+Korzár byl od té doby opatrnější. K rybolovu vydával se pak
+jenom ve velkém člunu, vzatém z lodi, na níž byl Robinson zajat.
+Byla to znamenitá lodice, a korzár ji dal ke své potřebě ještě upravit. Jeho lodní tesař – rovněž anglický otrok – zřídil v lodici krytou
+kabinu a polokrytou palubu, takže byl za kajutou volný prostor pro
+kormidelníka a řidiče velké plachty a před kajutou místo k ovládání
+ostatních plachet a lanoví.
+Kabina byla úzká a malá, určená jenom pro kapitána a nanejvýše
+dva společníky. Byl v ní stolek a skříň k uložení potravin – chleba,
+rýže, kávy a podobného, čeho mohlo být zapotřebí při podobné
+nehodě, jakou zažil, a také hlavní lodnické nástroje a potřeby. V takto vypravené lodici vyjížděl si velitel nyní velmi často, a protože
+se Robinson za naší nehody velmi statečně držel, nenechal jej ani
+jednou doma. Lodice osvědčila se znamenitě a byla brzy známa jako
+nejlepší a nejrychlejší zábavní lodice v přístavu.
+– 18 –
+
+Jednoho dne pozval si pán na vyjížďku několik vznešených Maurů
+a nařídil již den předtím, aby byla lodice opatřena vším potřebným.
+Do lodice byla snesena zásoba dobrých jídel a tři brokovnice s potřebným střelivem, aby se mohli výletníci bavit střelbou ptáků. Leč
+ráno sdělil korzár Robinsonovi, že jeho přátelé toho dne nemohou
+a že je tudíž výlet odložen na druhý den. Aby tedy vyjel jako jindy
+sám s jeho příbuzným a s mladým Maurem nachytat dobrých ryb,
+protože jeho přátelé budou dnes u něho na večeři, aby mohli ráno
+co nejdříve vyjet.
+Tato příhoda uvedla Robinsona v horečné rozčilení. Viděl v ní
+vítanou příležitost k pokusu o útěk. S přemáháním odpověděl
+klidně a nenápadně, že se přičiní, aby hosty svého pána co nejlépe uspokojil. A jakmile byl samoten, přikročil k provedení svého
+nápadu. Nevěděl, kam jej cesta zavede, a tak první, co mu napadlo,
+bylo, aby svoje zásoby co nejvíce rozmnožil. A možno‑li i svoje
+zbraně.
+Řekl svým druhům, že nemohou brát ze zásob určených k pohoštění pána a jeho přátel – ale že proto není potřebí, aby trpěli
+hlady. Aby tedy přinesli, co budou moci opatřit, aby se mohli mít
+také dobře. Přinesli po chvíli veliký koš sucharů, trochu jiného pečiva a jídel a velkou láhev rumu, těšíce se, že si udělají dobrý den.
+Velké, baňaté, úzkohrdlé džbány, určené pro zásobu pitné vody, byly
+naplněny již včera čerstvou vodou.
+Robinson zatím využil volné chvíle, aby potají snesl do lodice, co
+nalezl vhodného a co mohl nenápadně odnést. Byly to mezi jiným
+dobrá sekera, pilka a kladivo. Uzřev veliký kus včelího vosku, aspoň
+25 kilogramů těžký, určený k dělání svíček, odnesl jej rovněž do
+lodice spolu s velkým klubkem nití na knoty. A také měděný kotlík
+a několik menších hrnků. Tu však přicházeli již oba jeho průvodci
+a Robinson je přijal, sedě lhostejně u kormidla.
+Vida dobrou náladu svých druhů, obrátil se Robinson k Maurovi.
+– 19 –
+
+„Muleji,“ řekl mu, „pán má v kajutě pušky. Nemohl bys sehnat
+také trochu prachu a kulí, abychom mohli zastřelit několik alek7?
+Víš, že je pán velmi rád jí.“ – Říkali tak velikým, kachnovitým mořským ptákům, které někdy potkávali na vlnách mimo přístav. „Je to
+všechno ve velké lodi.“
+Mulej v tom viděl dobrý nápad. A opravdu přivlekl za chvíli veliký kožený pytlík a v něm asi půldruhého kilogramu prachu a asi
+tři kilogramy broků a trochu koulí.
+„Vzal jsem toho hned víc, nebudu to aspoň musit tahat zítra,“
+poznamenal na vysvětlenou – k tajné radosti Robinsonově. Ten
+věděl, že je na lodi již dosti prachu, neboť jej tam dopravil včera
+již sám, za dozoru pánova. A rovněž dobrá zásoba vína a pálenky
+v několika lahvích, jež byly spolu s jinými zásobami k výletu uloženy v kapitánově kabině mimo to, co bylo v lodi vždy pohotově
+k obyčejným vyjížďkám.
+Tak zásobeni vydali se na cestu. Severovýchodní vítr působil
+Robinsonovi sice starosti, neboť mu nedovoloval vydat se k severu, kde by byl od stihatelů za těchto okolností rychle dohoněn. Ale
+pomyslil si, že všude bude lépe nežli v otroctví, a spoléhal, že to
+„nějak dopadne“. Této příležitosti nesměl zanedbat. A teď již zpět
+dobře nemohl. Kdyby kapitán přišel na to, jaké vykonal přípravy,
+pojal by podezření a jeho naděje byly by asi navždy zničeny.
+A tak vypluli z přístavu a lovili nějaký čas přímo před ním, ale bez
+výsledku. Robinson zaměstnal své druhy řízením lodi a obsluhoval
+sám udice – aby je mohl vyhazovat bez návnady. A tak řekl za chvíli:
+„Takhle to nepůjde – zde neberou! Jeďme trochu dál – takhle
+bychom se mohli vrátit s prázdnou!“
+Mulej byl k tomu velmi ochoten a přitáhl plachtu. Z místa u kormidla ovládal i hlavní plachtu, jejíž spodní ráhno vyčnívalo přes kajutu
+daleko dozadu, jsouc řízeno provazy vedenými přes kladky na zad7
+
+Severský mořský pták příbuzný rackovi. Pozn. red.
+
+– 20 –
+
+ním okraji kajuty. Vyjeli tak asi 10 kilometrů daleko od země. Tam
+Robinson požádal Muleje, aby upravil přední plachty tak, aby loď
+stála co možná na jednom místě, pod záminkou, že tomu lépe rozumí.
+Mulej předal kormidlo mladému Hurymu a šel na příď. Když pak stál
+vedle Robinsona, chopil ho Robinson znenadání zezadu a shodil ho
+do vody. Mulej se ovšem ihned zase vynořil, neboť plaval jako ryba,
+a zlobě se pro hloupý žert vyzýval Robinsona, aby mu pomohl zpět
+na loď. Ten však zatím vytáhl pušku, kterou měl ukrytu pod lávkou,
+a namířiv ji na Mulejovu hlavu, řekl s klidnou rozhodností:
+„Ne, Muleji, buď rád, že jsi ve vodě. Pluj teď pěkně zpátky domů,
+pro tebe to neznamená nic velkého a moře je klidné. A měj se dobře
+a tvůj pán také. Já jedu domů. Odvážíš‑li se přiblížit se, budu nucen tě zastřelit – a to bych nerad. Tak tedy už pluj a nezdržuj ani
+sebe, ani mne!“ – Mulej naň hleděl chvíli nechápavě, pak se prostě
+obrátil a plul ze vší síly ke břehu. – Robinson se obrátil k malému
+Maurovi. – „Hury,“ řekl mu, „neboj se ničeho. Já jsem teď pánem
+lodi a kapitánem. Budeš‑li mi věrný, udělám tě něčím velikým. Ale
+nebudeš‑li mi přísahat při vousu Mohamedově, že mi budeš věrný,
+budu nucen tě utopit.“ – Hoch se naň však šklebil docela upřímně
+a řekl, že ho to docela nic nemrzí a že s ním půjde rád, kam bude
+chtít. Měl totiž Robinsona opravdu rád a věděl, že mu neublíží.
+Pokud byli na dohled Maura, jenž plaval ke břehu, plul Robinson
+plnými plachtami ven na širé moře, trochu k severozápadu, aby
+vzbudil domněnku, že směřuje k Gibraltaru, což byla jediná rozumná cesta. Ale Robinson věděl, že budou‑li pronásledováni, budou hledáni tímto směrem. Proto, jakmile byl ubezpečen, že jsou
+Maurovi z dohledu, zaměřil přímo k jihu – neboť jistě jej nikdo
+nebude považovat za tak ztřeštěného, že by se vydal sám směrem
+k těmto nebezpečným končinám, kde na březích bydlely jenom
+divoké kmeny černochů a ještě divější zvířata.
+Když objel kus cesty, zamířil k jihovýchodu, aby se dostal zemi
+nadohled. Vítr vál velmi dobře a tomuto směru příznivě a loď plula
+– 21 –
+
+opravdu znamenitě. V noci se oba plavci střídali u kormidla a druhý
+den ke třetí hodině odpoledne byli již téměř sto padesát mil jižně od
+Saleh, daleko od končin, kam sahala přímá moc marockého sultána
+a kteréhokoliv jiného vládce. Přiblížili se k pobřeží, ale shledali je
+pusté a úplně liduprázdné. Lupičství otrokářských Maročanů zahnalo všechny černochy z těchto končin do bezpečnějších dálek. Leč
+Robinson bál se jak Maročanů, tak černochů a nemohl se odhodlat
+k přistání. A tak jel stále dál a dále, dokud byl příznivý vítr, totiž
+plných pět dní. Když se pak vítr obrátil k jihu, byl si Robinson jist, že
+už je mimo všechen dosah každé možné honby se strany korzárů ze
+Saleh, kteří, i kdyby byli jeli tímto směrem, jistě se již vzdali a vrátili.
+Přistál tedy u břehu a zakotvil proti ústí malé říčky. Neměl ovšem
+potuchy, v kterých místech a v které zeměpisné šířce se nalézá. Leč
+na břehu nebylo nikde živé duše. To však Robinsona nikterak ne­
+rmoutilo, neboť to jediné, po čem toužil, byla čerstvá voda.
+K říčce dostali se s večerem a usnesli se, že se vydají na zemi,
+jakmile se setmí. Leč jakmile slunce zašlo, ozval se od břehu strašlivý řev, bučení a vytí divokých zvířat v takové směsici zvuků, že
+ani Robinson, ani ubohý, strachem se chvějící Maur neměli odvahy
+přiblížit se břehu. A Robinson uznal, že nápad, jít na břeh večer,
+byl tím nejhorším, co mohli provést. Ve dne měli svůj zrak – v noci
+měli dravci nad nimi mnohem větší převahu. A pak nevěděli, zdali
+by mohli dobře s lodí ke břehu a plavat v těchto neznámých vodách
+za noci, znamenalo vydávat se do milosti žralokům.
+„Necháme toho, Hury,“ svoloval Robinson k prosbám Huryho.
+„Ale což, budou‑li tu zítra lidé, kteří to s námi nebudou myslit
+o mnoho lépe nežli tito lvi?“ – „Pak jim pošleme nějaké koule a ty
+je udělají běžet,“ smál se Hury. Za dobu více než dvouletého styku naučil se čilý Hury od Robinsona mnohem více anglicky nežli
+Robinson maursky.
+Posilnili se douškem rumu a upevnivše kotvu, ulehli ke spánku.
+Ale nespali. Bylo patrno, že je okolí plné zvěře, o níž nedovedli ni– 22 –
+
+jak říci, je‑li to neškodný dobytek, anebo smečka dravých šelem.
+Probděli noc a ráno se rozmýšleli, co dál. Na nebezpečný břeh se
+jim nechtělo – a jet dále nebylo rovněž radno, neboť měli již jen
+několik doušků vody. A nemohli vědět, kdy přijdou na novou říčku
+a zdali tam nebude ještě hůře a nebezpečněji.
+„Já půjdu,“ rozhodl se Hury. „Vezmu džbán a půjdu!“ – Na otázku,
+proč chce jít raději sám, nežli aby nechal jít Robinsona, odpověděl
+s veselou srdečností: „Když přijdou divoši, snědí mne a ty pryč.
+Kdybys šel ty, snědli by tebe a mne by pak chytili také!“ – „Nuže,
+Hury, půjdeme raději oba a ubráníme se!“ odpověděl Robinson.
+Posilnili se sucharem a douškem rumu a veslovali s člunem co nejblíže ke břehu. A uvázavše si na záda po džbánu, každý s puškou
+v ruce brodili se na pevninu.
+Robinson se neodvážil ztratit lodici z očí, aby nebyli zaskočeni
+od divochů. Ale Hury spěchal dále na břeh a zmizel v lese. Po chvíli
+slyšel Robinson výstřel a nevěděl, má‑li chvátat na pomoc, či prchnout. Nežli se však mohl rozmyslit, uzřel vracejícího se Huryho.
+Avšak nebyl pronásledován – nesl cosi v rukou. Bylo to zvíře, které
+zastřelil. Trochu se podobalo zajíci, ale bylo větší a mělo delší nohy.
+A rozhodně slibovalo dobrou hostinu. A Hury sděloval, že nalezl
+dobrou vodu a že není nikde ani stopy po divoších.
+Šli tedy spolu, naplnili své džbánky a vrátili se na loď. Ale nežli
+odjeli, zpozorovali, že jejich starost o vodu byla zbytečná. Jak moře
+s odlivem ustupovalo, viděli, že tok říčky tvoří dále do moře pokračující temnější pruh a velmi brzy byla v oněch místech úplně sladká
+a pitná voda. Byla to zkušenost, jež v budoucnosti mohla zmenšit
+jejich starosti. Naplnili si tedy vodou všechny baňky i všechny nádoby, jež na lodi měli, a nashromáždivše ještě hromadu suchého
+dříví, upekli si svého neznámého zajíce po divošském způsobu
+v rozpálené jámě, zabaleného do listí. Pak vzavše s sebou zásobu
+suchého dříví, vydali se na další cestu.
+– 23 –
+
+Robinson projel těmito končinami již na své předešlé cestě a věděl, že na Kanárské ostrovy nemůže být daleko. Ale neměl nástrojů
+ke změření zeměpisné šířky a také neznal přesně, kde ostrovy jsou.
+Proto byl nucen zanechat myšlenky na jejich hledání a jet dále
+nazdařbůh.
+Doufali, že se konečně dostanou do míst, kde obchodují Ang­
+ličané, a že tam potkají nějakou anglickou loď. Podle všeho byli
+v území ležícím mezi Marokem a zemí domorodých států. Tam
+tehdy bydlila jenom divá zvířata. Černoši odtud vesměs prchli ze
+strachu před Maury dále k jihu a Mauři byli soustředěni severněji,
+kde se země snáze obdělávala a byla jejich státu blíž. A toto prázdné
+území hemžilo se zvěří a spoustou dravců. Mauři sem někdy zajížděli jenom na lov, vysílajíce sem výpravy o dvou až třech tisících
+lidí. Leč sotvakdy pustili se tak daleko k jihu, honíce otroky spíše
+hlouběji ve vnitrozemí. Pobřeží, kolem něhož jeli ještě přes 100 mil
+k jihu, nejevilo nikde ani nejmenší stopy po lidském obydlí.
+Potřeba pitné vody nutila je opětovně k přistávání. Jednoho dne
+zakotvili pod vysokým pobřežím. Chystali se vystoupit na břeh,
+když se náhle nedaleko nich zdvihlo cosi nad skalním balvanem.
+„Pryč! Pryč odtud!“ vykřikl Hury, jenž měl bystřejší zrak. „Lev!“
+Byl to opravdu lev. Veliké, dospělé zvíře. Snad se tu vyhříval
+na sluníčku a vyrušen hlukem přistání, zdvihl se, aby pohlédl na
+vetřelce. Zdálo se, že mu ani nenapadá, aby se nějak plašil. Spíše
+zvědavě hleděl na loďku a na oba mladíky, jako by nevěděl, co si
+o nich myslit. Robinson odrazil loď od břehu a vskočil do ní. Několik
+rázů veslem dopravilo je z nebezpečné blízkosti. Ale lev byl dle všeho opravdu zvědavý. Viděli jej, jak zvolna sestupuje ze skály dolů,
+až těsně k vodě – byl odliv a moře ustupovalo od břehu – jak vylézá
+na vlhký balvan a hledí na loď, zívaje a ukazuje veliké, bílé tesáky.
+Robinson měl pušky vždy pohotově. Největší byla nabita dvěma kulemi, druhá rovněž, třetí pak pěti kulemi menšího kalibru.
+Vědomí, že mohou rychle odplout, dodalo mu odvahy k útoku.
+– 24 –
+
+Prvým výstřelem zasáhl lva do přední nohy. Zvíře vyskočilo, ale
+dopadnuvši na roztříštěnou nohu, upadlo a vztyčilo se, vyrážejíc
+strašlivý řev. Nežli bylo možno poznat, chce‑li prchnout nebo útočit,
+střelil Robinson po druhé. Tentokráte zasáhl hlavu a viděl s radostí,
+jak se obrovské zvíře svalilo, a škubajíc sebou, rychle dodělalo.
+Teď dostal i Hury odvahu. Přirazili ke břehu, nabili znovu ručnice, a zatím co Robinson stál na přídi připraven k výstřelu, vyskočil
+Hury s druhou puškou na břeh, přikročil až ke zvířeti a dorazil je
+ranou vypálenou přímo do ucha.
+Za daných okolností litoval Robinson, že na zvíře vyplýtval tři
+rány. Mohli je potřebovat k vážnějším účelům. Hury si chtěl mermomocí vzít lví kůži s sebou. A po úvaze, že by jí snad mohli u černochů dobýt vážnosti, pustili se oba do práce. Hury ukázal se při
+tom o mnoho obratnějším a dokázal mnohem více nežli Robinson,
+který se o něco podobného nikdy nepokoušel. Potřebovali však
+k tomu téměř celý den, nežli kůži stáhli a napjali na střechu kajuty,
+kde ji slunce rychle vysušilo. Robinson jí chtěl potom použít jako
+ložní pokrývky, ale shledal, že ztvrdla jako prkno, a nevěda, co s ní
+počít, neboť v kabině páchla, ponechal ji na střeše.
+Pluli opět plných dvanáct dní dále k jihovýchodu. Již dříve začali
+velmi šetřit se svými zásobami a teď šetřili ještě více. Odvažovali
+se na zemi, jenom když byli nuceni obnovit zásobu vody, a ne vždy
+měli štěstí ulovit i nějakou zvěřinu, neboť stříleli, jen když měli jistou ránu, a ulovené maso se v tropickém vedru velmi rychle kazilo,
+takže nebylo možno zásobit se jím. Lovili tedy neustále ryby, použí­
+vajíce masa za návnadu, a upravovali je na ohníčku rozdělaném
+v lodní přídi v měděném kotli.
+Robinson věděl, že všechny evropské lodi plující do Guineje
+nebo do Východní Indie staví u Zeleného mysu a lodi směřující do
+Brazílie že zastavují u Kapverdských ostrovů. A tak sázel celé svoje
+štěstí na tuto naději, že nalezne bělošskou obchodní loď.
+– 25 –
+
+Dvanáctého dne této nové plavby viděli, že je pobřeží obydleno. Spatřili na břehu lidi, a přiblíživše se, viděli, že to jsou nazí
+černoši. Ale nepokoušeli se připlout k loďce – jenom ji sledovali,
+jdouce kus cesty po břehu anebo za ní hleděli z vyšších skalisek.
+Robinson dostal chuť vstoupit s nimi v styk. Ale ustrašené dohady
+Huryho zradily ho od této nebezpečné myšlenky. Přece však, když
+z posunků černochů, kteří běželi zároveň s lodí po břehu, usoudil,
+že jsou přátelského smýšlení, přiblížil se ke břehu tak daleko, aby
+se mohl dorozumět voláním. Černoši byli vesměs neozbrojeni, až
+na jediného, jenž byl ozbrojen dlouhým kopím. Robinson věděl, že
+domorodci dovedou touto zbraní metat do velké dálky a že zasahují
+svůj cíl s neuvěřitelnou přesností. Proto se neodvažoval příliš blízko, ačkoliv odliv a tvar břehu by to byl v těchto místech dovolil, ale
+naznačoval posunky, že by chtěl něco k jídlu. Ukazovali, aby zastavil,
+že něco přinesou. Stáhl tedy hlavní plachtu a postavil ostatní proti
+větru tak, aby loď stanula, a čekal. Dva z černochů rozběhli se od
+břehu do lesa, jenž začínal kousek od přílivové hranice. Vrátili se za
+dosti značnou dobu, nesouce různé věci v jakémsi košíku, zavěšeném na tyči, kterou nesli mezi sebou. Robinson ovšem nevěděl, co
+to je, ale byl odhodlán to přijmout. Neodvážil se však vstoupit k nim
+na břeh a zdálo se, že ani oni nemají mnoho chuti ke vzájemnému
+přiblížení. Ale byli to jistě velmi hodní lidé a dovedli si pomoci.
+Donesli své dary na místo, kde bylo pro člun velmi snadné přistát,
+a položivše vše na zemi, vzdálili se notný kus cesty, aby ukázali, že
+nechtějí a nemohou cizincům ublížit. Přistáli tudíž, odnesli dary
+na loď, a teprve když opět odrazili, přišli černoši znovu co nejblíže
+k vodě. Nemohouce se jim ničím jiným odvděčit, snažili se dát jim
+najevo svoji vděčnost aspoň posunky. Náhoda však chtěla, aby se
+jim mohli odvděčit opravdověji. Jak tak pluli podél břehu, dostali
+se černoši, kteří je po břehu pronásledovali, ke skalisku, tvořícímu
+malý výběžek. A náhle hnali se všichni s křikem zpět. Se skály se
+ozvalo zuřivé zařvání a na vyčnívajícím balvanu objevili se dva
+– 26 –
+
+nádherní levharti. Černoši zmizeli jako kouzlem v křovinách, až na
+toho, jenž měl kopí. Ale levharti mu nevěnovali pozornosti. Jejich
+hněv byl probuzen lidmi na lodi. K Robinsonovu překvapení vrhla
+se veliká kočka do vody a plula s podivuhodnou rychlostí přímo
+k ní. Chopiv se pohotově pušky, vystřelil Robinson a zasáhl ji šťastně
+mezi oči. Vymrštila se prudkým vzmachem půlí těla z vody a klesla
+pak za křečovitých pohybů pod hladinu, barvíc vodu krví. Robinson
+s Hurym přiblížili se s lodí k ní a obratnému Hurymu se podařilo
+vhodit dodělávající šelmě na krk provaz dříve, nežli klesla pod
+vodu. Druhá šelma zatím zmizela za skalou v houštině.
+Rozhlíželi se po černoších, ale neviděli jich nikde. Teprve za chvíli uzřeli toho, jenž měl kopí, jak se opatrně a ustrašeně zdvihá se
+země. Buď upadl, anebo se uleknutím vrhl na zemi při Robinsonově
+výstřelu. Na Robinsonovy konejšivé posunky přiblížil se černoch
+statečně ke břehu, a když mu Robinson hodil konec provazu, chopil se ho a volal na své druhy. Lodice poodjela a z lesa vycházely
+pomalu postavy domorodců. Vidouce, že jim nikdo nehodlá škodit,
+přiběhli a spojenými silami vytáhli zabité zvíře na břeh. Byl to nádherný levhart, krásně skvrnitý a velmi veliký, a černoši nad ním
+zatančili radostný vítězný tanec. Dáno jim na srozuměnou, že kořist
+patří jim a oni dávali svou vděčnost najevo radostnými posunky.
+Pustili se ihned do stahování zvířete a pomocí ostrých kusů dřev
+stáhli je v neuvěřitelně krátké době s dokonalou zručností. A pak
+k Robinsonovu podivu přinesli kůži na břeh a položili ji tam, vzdalujíce se s projevy úcty a naznačujíce, že patří šťastnému střelci.
+A nežli mohl Robinson dar vzít, viděl, že se ostatní rozdělili. Jedni
+běželi do lesa a z druhých jedni uvazovali tělo levharta na tyč a druzí dávali plavcům znamení, aby počkali, že bude přineseno další
+jídlo. Robinson naznačil, že potřebují vodu, ukazuje jim prázdný
+džbánek. A brzy přicházela celá řada černochů, mužů i žen, s košíky
+a nádobami. Postavili vše opět na břeh a vzdálili se. Vystoupivše na
+břeh, nalezli plavci veliké nádoby z pálené hlíny plné čerstvé vody,
+– 27 –
+
+košíky se sušeným masem a jiné s ovocem, s obilím a s různými
+plodinami, kterých obdarovaní sice neznali, ale přece přijali. Vodu
+přelili pomocí džbánů do svých zásobních baněk a odjeli, potěšeni
+neméně nežli černoši.
+Měli teď znamenitou zásobu ovoce, obilí, různých jedlých kořenů
+a hlíz, mezi nimiž hlavně ohromné vřetenovité kořeny, vypadající
+jako obrovská, metrová petržel, ale škrobnaté a po upečení podobné chutí spíše bramborům, a masa, které bylo v menších kouscích
+natvrdo usušeno, či spíše vyuzeno na slunci a v kouři. To mohlo vystačit na několik neděl – kdyby byli měli větší nádoby na vodu, kterou byli nuceni obnovovat vždy po týdnu nebo čtrnácti dnech. Tak
+pluli opět asi jedenáct dní, aniž se přiblížili pobřeží, až přijeli k dosti
+vysokému, skalnatému ostrovu, který opatrně zdaleka objeli. A tu
+napadlo Robinsonovi, že by to mohl být Zelený mys. Vyrazil tedy
+ještě dále na moře směrem k západu a opravdu spatřil zanedlouho
+před sebou v dálce, ale zřetelně, zemi. Ale nebylo snadné pustit se
+přímo k ní. Docházela jim voda –hledali právě, kde by ji doplnili,
+když je skalisko přimělo k obeplutí – a vítr se počínal tišit. Kdyby
+ulehl, byli v nebezpečí, že se nedostanou včas ani k ostrovům, ani
+zpět k zemi. A co tak Robinson seděl, rozmýšleje se, pod střechou
+kabiny, rozlehlo se náhle volání.
+„Loď, pane, loď!“ křičel Hury. Ubohý hoch byl opravdu ulekán –
+myslil, že to jsou určitě jejich maročtí pronásledovatelé. To bylo
+ovšem nemožno, vždyť byli již dávno úplně mimo jejich dosah.
+Vyskočiv z kabiny, viděl Robinson loď jasně a dosti blízko. Že
+ji neviděli dříve, stalo se jen tím, že hleděli po celou dobu toliko
+jedním směrem – k ostrovům Zeleného mysu. Byla to zcela patrně
+loď portugalská. A Robinson usoudil s úlevou srdce, že to není loď
+otrokářská, neboť nesměřovala ke břehům guinejským, ale spíše ke
+Kapverdám. Rychle rozhodnut, zatočil Robinson lodici opět směrem k ostrovům, doufaje, že se jim podaří dorozumět se s cizí lodí.
+Ale loď jela velmi rychle, hnána patrně lepším větrem v horních
+– 28 –
+
+plachtách, nežli jaký mohl zachytit nízký stožár malé lodice. Dával
+tedy horlivě znamení, neustále sem a tam vytahuje a spouštěje kus
+vlající plachty na vrcholu stožáru. A konečně byli patrně zpozorováni, neboť loď začala křížit ráhna, zastavujíc tak svůj běh. Čekala
+patrně na volající. Ba po chvíli dokonce stahovala některé plachty.
+Tři hodiny potom byla lodice u korábu.
+Již zdaleka volány z lodi dotazy – portugalsky, pak španělsky
+a francouzsky. Když však Robinson odpověděl anglicky, že nerozumí,
+ozval se mu jeden z lodníků, dle řeči patrně Skot, a Robinson sdělil,
+že je Angličan uprchlý z maurského zajetí. Byl vyzván, aby vystoupil
+na palubu, a byl se vším svým majetkem velmi vlídně přijat.
+
+– 29 –
+
+III
+Radost Robinsonovu bylo by ovšem těžko vypisovat. Byli takto náhle
+vysvobozeni z beznadějného stavu. Nabídl okamžitě vše i s loďkou
+kapitánovi. Ale ten to velkodušně odmítl. Poctivý muž prohlásil,
+že zachránit ztroskotance je povinností každého námořníka, jenž
+nikdy neví, kdy se snad ocitne v podobném postavení a bude také
+potřebovat zachránce. Sliboval, že všechno Robinsonovo zboží
+i s loďkou uschová a jemu v Brazílii vrátí.
+„Je to celý váš majetek, pane, a co byste si bez něho v Brazílii
+počal?“ doložil. „Pomůže vám to zjednat si příležitost k návratu.“
+Ale při tom byl ochoten, že mu sám odkoupí některé věci, které
+se mu hodily. V první řadě člun. Byla to znamenitá lodice a budila
+patrný obdiv všech námořníků, kteří ji vytáhli na palubu. Robinson
+mu ji znovu nabízel odměnou, ale kapitán mu za ni vydal poukázku
+na osmdesát dukátů pro brazilskou banku a prohlásil, nabídne‑li za
+ni někdo více, že rozdíl rovněž zaplatí.
+Pak se obrátil k Hurymu, ptaje se Robinsona, co chce zaň. V rozpacích prohlásil Robinson, že hocha, jenž mu byl v takovýchto
+těžkých dobách věrným druhem a společníkem, nemůže zbavit
+svobody. Kapitán to uznal, ale mínil, že chlapce sotva může potkat
+lepší štěstí, nežli zůstane‑li u něho, který s ním bude zacházet vlídně
+a laskavě, kdežto v rukou Brazilců že by se stal obyčejným otrokem.
+Jestliže mu ho tedy přenechá, že zaň vyplatí šedesát dukátů a dá
+jemu i chlapci listinu se zárukou, že po deseti letech, stane‑li se
+křesťanem, bude propuštěn na svobodu.
+Hury viděl, že se mluví o něm, a rozuměl také všemu, co se mluvilo. Nečekal ovšem vůbec jiného osudu. Bylo pro jeho rozum a pro
+jeho navyklé myšlení docela přirozené, že kdo se dostane bezmocně
+a osaměle do rukou silnějšího, stává se jeho majetkem a otrokem,
+– 30 –
+
+a to tím samozřejměji, je‑li z jiného plemene. Když slyšel nabídku
+kapitánovu, šklebil se zcela radostně a svoloval ochotně ke všemu.
+Co by si byl měl počít se svobodou? Od malička sloužil a sloužit
+vyšším bylo jeho životním údělem. Nechápal vůbec Robinsonových
+rozpaků – jenom ho těšilo, že se jeho dosavadní pán – za jakého
+Robinsona měl – od něho nechce odloučit. Ale myšlenka, že cesta potrvá ještě velmi dlouho, zaplašila tento smutek, a tak když
+Robinson přijal nabízený peníz a slib, stal se Hury ochotným sluhou
+kapitánovým.
+Cesta trvala asi tři neděle a skončila šťastně v zátoce Všech svatých
+v San Salvadoru (v Bahii). Bludná pouť byla skončena a Robinson byl
+v nové, cizí zemi, opatřen velmi pěkným penízem. Dostal totiž svých
+osmdesát dukátů za člun a mimo to mu ještě na lodi dal kapitán
+dvacet dukátů za kůži levharta a čtyřicet za kůži lví. Smál se, když
+slyšel, že Robinson myslil, že pouhým usušením stane se ze surové
+kůže upotřebitelná kožišina, a vysvětlil mu stručně, jaké práce je
+zapotřebí, aby byla kůže očištěna od spodních tvrdých vrstev a proměněna ve vláčnou, nehnijící a nepáchnoucí kožišinu. – A koupil
+ochotně i vše ostatní, co chtěl Robinson prodat, poznamenávaje
+upřímně, že on sám najde lepší příležitost k dobrému prodeji těchto
+věcí na místech, kde jsou nejvzácnější, nežli Robinson, jenž by v San
+Salvadoru byl nucen prodat za to, co by mu bylo nabídnuto. Tak
+prodal Robinson i dvě pušky, zbytek vosku a ozdobný koš, v němž
+byly uloženy láhve s vínem korzárského kapitána.
+Na břehu doporučil kapitán Robinsona svému známému, majiteli „ingenia“, to jest cukrové plantáže. Tam strávil Robinson delší
+dobu a seznámil se se vším, co souvisí s výrobou třtinového cukru.
+Pohodlný život plantážníků se mu velmi zalíbil, rovněž jejich rychlé
+bohatnutí. Zjednal si tedy brazilské státní občanství, a koupiv tolik
+pozemků, kolik mohl dostat za svůj nynější kapitál, dal si z Londýna
+poslat všechno své tam uložené jmění a chystal se získat tak velikou
+plantáž, jak mu jen bude se vším jeho majetkem umožněno.
+– 31 –
+
+Byl to jeho přítel kapitán, který se uvolil obstarat jeho londýnské záležitosti. Zdržel se několik měsíců v Bahii, neboť jeho loď
+potřebovala důkladné opravy a pak vyčkával nejvhodnější doby
+k cestě do Evropy. Když nadešla, nabídl Robinsonovi své služby,
+ale radil mu, aby dbal nebezpečnosti námořní přepravy a dal si poslat jenom polovinu svého londýnského majetku. Dojde‑li šťastně,
+bude na čase objednat i ostatek. Ztratí‑li se cestou, zbude naděje
+na lepší osud druhé poloviny. A také radil, aby neobjednával peněz,
+ale zboží; v první řadě to, které sám bude potřebovat – nástroje
+a náčiní pro svoji plantáž a dům, a pak takové, které zde nejlépe
+a s největším ziskem prodá. Byla to ovšem velmi moudrá rada
+a Robinson jí rád uposlechl. Napsal tudíž potřebné listiny pro
+londýnskou paní, žádaje ji, aby vydala portugalskému kapitánu
+nebo jeho zplnomocněnci sto anglických liber ze jmění jí svěřeného, a zároveň jí ve zvláštním dopise vypsal všechny své dosavadní
+příhody a dobrodružství s prosbou, aby o nich podala zprávu i jeho
+rodičům. A rozloučiv se s poctivým kapitánem, pustil se s chutí do
+provádění svých plánů.
+Vhodnou půdu nalezl v sousedství nově zakládané plantáže lisabonského občana Wellse, jenž pocházel z anglických rodičů a jenž se
+Robinsonovi velmi zalíbil. Oba mladí lidé byli v podobném postavení. Měli do svého podniku příliš málo peněz a také málo zkušeností.
+Ale uzavřeli spolu přátelství, spojili své síly a dosáhli tak, že jim
+jejich peníze a námaha vynesly aspoň tolik, aby byli živi a mohli
+pracovat na založení svých domů a pozemků. Druhým rokem měli
+připraveny značné lány půdy pro cukrovou třtinu a vypěstili již
+také něco tabáku. Napracovali se ovšem důkladně, a Robinsonovy
+nesnáze byly tím větší, že to bylo poprvé, kdy byl doopravdy odkázán na práci vlastních rukou, neboť musil nejen kácet sám stromy
+a stavět si obydlí, ale i konat veškeré domácí a polní práce, což
+vše dosud nikdy nedělal. Ale okolnost, že si při těžkých pracích se
+sousedem navzájem pomáhali a že se Robinson od něho naučil,
+– 32 –
+
+čeho neuměl, usnadnila mu těžkou úlohu nesmírně. A tu vrátil se již
+Robinsonův kapitán a dal vědět o svém příjezdu a o šťastném přivezení Robinsonova majetku. Robinson odejel tedy do přístavního
+města, aby přijal své zboží. Kapitán pozdravil jej srdečně a vyprávěl,
+co a jak zařídil. Robinsonovy dopisy poslal z Lisabonu do Londýna
+prostřednictvím známého obchodníka zároveň s nařízením, co má
+být za těch 100 liber koupeno a do Lisabonu posláno. A zboží také
+šťastně a správně přišlo spolu s dopisem Robinsonovy příznivkyně,
+která kapitánu velmi srdečně děkovala za dobro Robinsonovi prokázané, ano, poslala mu na důkaz uznání i velmi pěkný dar. Dobrý
+muž však měl za to, že přijímat odměnu za dobrodiní zmenšuje
+zásluhu a nepřináší štěstí. A tak ocenil vdovin dar na pět anglických liber a vynaložil je na to, že pro Robinsona najal na šest let
+spolehlivého člověka, jenž touže do ciziny, uvolil se za tento obnos
+a za stravné po šest let věrně sloužit.
+Robinson přijal tuto zprávu s radostí. Vzpomínal v minulé době
+často s trpkostí na svého Huryho a litoval, že se odloučil od věrného
+chlapce, který by mu byl býval nejlepším společníkem a pomocníkem. Ale nemohl rušit svoje slovo kapitánovi, jenž si čilého chlapce
+rovněž oblíbil, a proto se o tom ani teď nezmínil, spokojuje se s tím,
+že viděl hocha v dobrém stavu a patrně úplně šťastného.
+Přivezené zboží obsahovalo všechno domácí a plantážní nářadí
+pro Robinsona a mimo to zásobu nástrojů, železného zboží a tkanin, které byly v Brazílii velmi žádané a za které Robinson velmi
+snadno stržil více nežli čtyřnásobnou částku, za niž byly v Anglii
+koupeny. A kapitán nepřijal za svoji námahu a starost více nežli
+trochu tabáku, který Robinson sám vypěstil.
+Teď na tom byl ovšem Robinson mnohem lépe nežli jeho soused.
+Ze stržených peněz koupil si černého otroka, najal ještě jednoho bílého sluhu a pustil se s nimi s novou chutí do práce. Plantáž dosáhla
+teď velmi rychle znamenitého rozmachu a úspěchu. V následujícím
+roce sklidil Robinson padesát balíků výborného tabáku – balík přes
+– 33 –
+
+padesát metrických centů8 – a uložil je v bezpečném skladišti až do
+návratu lisabonské lodi, neboť nechtěl obchodovat s nikým nežli se
+svým dobrodincem a přítelem.
+Nesnáze se pomalu odstranily a Robinsonův osud počal spět ke
+klidné zámožnosti. Ale s tímto stavem věcí dostavila se i myšlenka,
+že celé toto jeho počínání nemá vlastně mnoho smyslu. Život, který
+teď vedl, dokonce nebyl tím, kvůli čemu opustil otcovský dům.
+V klidné zámožnosti mohl trávit život i doma. Zde nebylo dobrodružství – a vše, co se mu doma protivilo, bylo zde ještě horší.
+Jednotvárnost společnosti – jednotvárnost denní práce – oč tížeji
+doléhaly naň v této samotě mezi cizinci, kteří sice byli tak odlišní
+ode všeho anglického, ale přitom také ode všeho, co si Robinson
+kdy představoval v touze po dobrodružstvích. Jediný soused – onen
+lisabonský Angličan Wells – byl jediným, s kým se mohl stýkat, a to
+teď, v návalu práce, čím dále tím řidčeji. A životní prostředky byly
+velmi primitivní a neuspokojivé. A tak počínal pomalu hledět na
+svůj osud s rozmrzelostí, ano, vzpomínal na svoji bludnou pouť
+kolem břehů Afriky jako na skutečnou blaženost proti nynější
+jednotvárné nudě. Neklidná mysl nedovedla uvyknout tomuto
+stále stejnému a předem určenému rozvrhu každodenní práce
+a vždy téhož zaměstnání. A tak využíval Robinson každé příležitosti k návštěvě města – což se ovšem mohlo dít jen velmi pořídku.
+Za čtyři léta pobytu v Brazílii naučil se ovšem slušně portugalské
+řeči a při svých návštěvách v San Salvadoru bavíval se s místními
+obchodníky a plantážníky do města přijíždějícími, vypravuje jim
+o svých příhodách. Ovšem, že se řeč dostala i na obchod s černochy
+a na to, jak snadno je v Africe za různé trety a brakové zboží –
+skleněné perly, hračky, nože, sekerky, nůžky – dostat nejen zlatý
+prach, slonovinu a guinejské plodiny, ale i černochy pro otrockou
+práci v Brazílii.
+
+8
+
+1 metrický cent = 100 kilogramů. Pozn. red.
+
+– 34 –
+
+Toto vypravování bylo přijímáno se skutečným napětím. Obchod
+s otroky byl tehdy v počátcích a byl provozován toliko se svolením králů španělského a portugalského a pod státním dozorem.
+Příjmy z něho plynuly do státních pokladen a černoši byli v osadách
+nejdražším a nejdrahocennějším zbožím. Proto se jim tehdy vedlo
+celkem dobře, neboť byli příliš cenní, než aby se s nimi mohlo lehkomyslně nakládat.
+Jednou, po takovéto zábavě za návštěvy v San Salvadoru, přišla
+ráno k Robinsonovi do jeho hostince skupina místních obchodníků
+a plantážníků, a přednesli Robinsonovi návrh, na němž se usnesli
+po jeho odchodu. Uvažovali důkladně o celé věci a shledali, že by
+bylo pro ně všechny velmi výhodné, kdyby použili Robinsonových
+zkušeností a znalostí a pokusili se získat trochu černých otroků na
+vlastní pěst, s obejitím královské pokladny. Dělníků byl naprostý
+nedostatek, a plantáže nebylo možno rozšiřovat pro nedostatek
+sil, neboť indiáni se k této práci naprosto nehodí. Vyžádali si tedy
+od Robinsona čestný slib naprostého mlčení a navrhovali mu, že
+vystrojí na svůj náklad dobrou loď a opatří ji vším vhodným k černošskému obchodu a vypraví ji do Afriky k nákupu otroků, které
+si pak mezi sebe rozdělí pro své plantáže. Uváže‑li se Robinson
+k řízení celé této věci, že jej učiní rovným podílníkem celého zisku
+a přidělí mu stejný počet černochů, aniž by do podniku vložil jediného haléře – jenom svoji zkušenost.
+To by snad byla velmi lákavá nabídka pro někoho, kdo byl živ
+den ze dne. Ale pro člověka, který, jako Robinson, byl majitelem
+znamenité a rychle vzkvétající plantáže, s možností rozšířit pozemky téměř do nekonečna a s bezpečnou nadějí, že s pomocí
+zbývajících peněz, které z Anglie očekával, rozmnoží své jmění
+jistě na tři až čtyři tisíce liber, pro každého takovéhoto člověka
+zdravých smyslů byl to nápad tak nesmyslný, jaký jen mohl komu
+při sklence napadnout. A každý jiný na místě Robinsonově byl by
+jej také rozhodně odmítl.
+– 35 –
+
+Ale Robinson měl dosud v hlavě všechen ten vzruch, jejž včera
+prožíval při líčení svých dobrodružství a všechno honosivé sebevědomí vypravěče, jemuž každý naslouchá s napětím, a tak žil při
+tomto sdělení mnohem více v ovzduší dobrodružného chvastounství nežli v ovzduší střízlivého obchodníka. Nerozvažuje dlouho,
+svolil k nabídce a slíbil rukou dáním, že výpravu podnikne. Věc byla
+na místě smluvena. Vše, co měl Robinson prozatím učinit, bylo, že
+udal seznam zboží, které navrhoval jako nejvhodnější, a že slíbil, že
+bude v ustanovený den hotov vydat se na cestu. Za to převzali jeho
+společníci na dobu jeho nepřítomnosti všechnu správu a péči o jeho
+plantáž. Smlouva byla podepsána a Robinson vracel se k domovu.
+Cestou se ovšem dostavilo vystřízlivění. Ale Robinson nebyl
+člověkem, který by byl ustoupil od něčeho, co slíbil vykonat, kdyby
+to byl mohl učinit. Nebylo to jen dané slovo, které ho poutalo, byla
+to v první řadě povaha člověka mravně příliš slabého, aby se zmužile přiznal k omylu a aby odvolal nesmyslné sliby vzniklé spíše
+z ne­uvažující chlubivosti nežli z vážného úmyslu.
+Rozmysliv vše zrale a opravdově, dospěl Robinson k názoru, že
+se pustil do nejnesmyslnějšího dobrodružství svého života. A to
+zrovna tak nesmyslně a zrovna nepříčetně, jako tehdy, když v Hullu
+docela znenadání přistoupil na ztřeštěnou nabídku Bobovu a ujel
+z domova, nevěda proč a kam. Slova Bobova otce zatanula mu na
+mysli. Takový ztřeštěnec jako on nemůže opravdu dobře skončit.
+Teď, když je na nejlepší cestě k bohatství a když měl jistotu, že
+v několika letech bude moci činit, cokoliv mu nálada a touha srdce
+vnuknou, pustí se do podniku, v němž kromě všech nebezpečí námořní cesty čeká ho ještě nebezpečí podloudného obchodu.
+Pod dojmem těchto úvah rozhodl se učinit aspoň vše možné, aby
+výsledky jeho námah nebyly ztraceny. Sepsal skutečnou poslední
+vůli, v níž odkázal pro případ své smrti všechen svůj majetek svému dobrodinci kapitánovi jako univerzálnímu dědici s podmínkou,
+že si ponechá jenom polovinu a druhou prodá a výnos odevzdá
+– 36 –
+
+Robinsonovým rodičům. Do Robinsonovy smrti anebo i návratu
+pak měl tím nad jeho jměním vrchní dozor a správu a dostávat za
+to polovinu čistého výnosu.
+Loď byla vypravena velmi brzy, zboží dodáno a Robinson chystal
+se na cestu, nedočkav se ani, jak doufal, návratu svého kapitána.
+V mrzuté náladě vstoupil na palubu a 1. září 1659, právě osm let
+po dni, kdy v Hullu nastoupil svoji první nešťastnou pouť, vyplul
+na novou svoji odyseu.
+Loď byla dobrá, stopadesátitunová oceánská loď portugalského
+typu, ne právě zvláště rychlá, ale schopná pojmout množství zboží
+v prostorném svém břichu, což bylo pro obchod s černochy nejdůležitější. Byla vyzbrojena šesti dobrými děly a posádku tvořilo
+čtrnáct mužů kromě kapitána, plavčíka a „superkarga“9 Robinsona.
+Náklad byl velmi lehký – korálky, perly, lastury, zrcátka, hračky, trety, ozdoby, nože, nůžky, sekerky a sekery, a podobné věci, jež jsou
+černochům vítány.
+Cesta vedla nejprve přímo k severu podél pobřeží, aby asi na
+jedenáctém stupni severní šířky odbočila k východu, k Africe. Byla
+to obvyklá cesta plachetních lodí v tomto ročním období, neboť
+slibovala nejhladší plavbu a nejvhodnější vítr. Jenomže snad byla
+nastoupena trochu dříve, nežli bylo pravidlem. Přes strašlivé vedro
+u brazilského pobřeží plynula docela hladce a za velmi dobrého
+počasí. Od mysu Sv. Rocha zamířili k severovýchodu, nechávajíce
+ostrov Fernando de Noronha východně a míříce rovnou k ostrovům
+Kapverdským. Po dvanáctidenní plavbě přepluli rovník a měli právě
+půl cesty za sebou, když byli náhle zachváceni strašlivou vichřicí.
+Zuřivý vítr vyvedl je úplně z jejich směru. Nezbylo jim nežli plout
+s větrem, aby nebyli rozdrceni jeho prudkostí. K tomu se vítr točil a měnil směr. Počal od jihovýchodu, přeskočil na severozápad
+9 Dozorce nad pořizováním zboží, jeho prodejem či výměnou v přístavech,
+v té době po kapitánovi druhá nejdůležitější osoba na obchodní lodi. Pozn. red.
+
+– 37 –
+
+a ustálil se pak na severovýchodu. Mraky znemožňovaly veškeré
+zeměměrné pozorování a nebylo možno určit ani přibližně, do
+kterých končin oceánu byli zahnáni.
+Za této dvanáctidenní bouře, kdy jim bylo každou hodinu zápasit
+o život, ztratili tři životy. Nejdříve zemřel jeden námořník horečkou.
+Pak byl jiný zároveň s plavčíkem smeten vlnami do moře, aniž bylo
+možno pomyslit na jeho záchranu. Loď byla úplně bezmocná a vše,
+co mohli činit, bylo, že čerpali vodu a snažili se udržet loď dobře
+před větrem.
+
+– 38 –
+
+Dvanáctého dne ztišila se bouře a mraky se počaly rozhánět.
+Kapitán mohl provést zase první měření a nalezl, že se nalézají pod
+jedenáctým stupněm severní šířky, ale dvaadvacet stupňů západně
+od mysu Sv. Augustina, někde poblíže pobřeží Guyany nebo nad
+severní Brazílií mezi ústím Amazonky a Orinoka.
+Kapitán pověděl o celé věci Robinsonovi, jenž jakožto zástupce majitelů lodi představoval pána rozhodujícího o jejím osudu.
+Robinson by se byl chtěl vrátit, protože byla loď zle zřízena a zásoby příliš ztenčeny. Ale kapitán nechtěl o tom slyšet. Nevěřil, že by
+tuto plavbu mohli vydržet. Prostudovali tudíž mapu a rozhodli, že
+bude nejlépe vyhledat nejbližší místo, kde by bylo lze loď opravit
+a znovu zásobit. Shledali, že to je ostrov Barbados v Karibských
+ostrovech. Zamířili tedy k němu, držíce loď tak, aby se vyhnuli
+protivnému proudu Golfskému, a doufali, že se asi za čtrnáct dní
+dostanou k tomuto novému cíli, kde naleznou vše, čeho měli zapotřebí. Rychlá plavba byla nemožná v těchto končinách, kde mořské
+proudy škodily směru a kde vítr zřídka vál příznivým směrem.
+Ale když se dostali na 12°18′ severní šířky, byli přepadeni novou
+bouří, která je chytila od východu a hnala s takovou silou, že by
+ani zdravá loď nemohla pomýšlet na odpor. Brzy byli mimo okruh
+civilizovaných přístavů a plni obav, že se loď roztříští v těchto neznámých vodách o některé skalisko nebo ostrovní mělčinu.
+A tu zaznělo jednoho rána volání: „Země!“
+Ale ani kapitán, ani Robinson nevyběhli ještě na palubu, když
+ucítili a uslyšeli pod sebou praskot a hřmot nárazu – loď najela
+plnou silou na písčinu, v níž uvázla. Vlny hnaly se přes pevně sedící
+loď a zaplavovaly ji tak, že nezbylo nežli hledat ochranu v kabinách
+a čekat, zdali loď vydrží, anebo bude rozbita.
+Kdo nezažil, nemůže si představit toto strašlivé postavení.
+Nevěděli, kde jsou, a nevěděli, nerozbije‑li se jim loď v nejbližší
+minutě nadobro. Vítr se sice již od několika hodin ponenáhlu mírnil, ale byl dosud dosti silný a vlnobití právě při břehu jistě dosti
+– 39 –
+
+vzteklé, aby loď v několika hodinách rozbilo na kusy, neobrátí‑li se
+směr větru.
+Ale mimo naději loď vydržela a vítr se tišil čím dále tím zřejměji.
+Leč kapitán se obával vln, které jakoby v takových chvílích poblíže břehu zuřily tím více. Rozhodl se pokusit se aspoň o záchranu
+holých životů.
+Hlavní člun lodi, visící na zádi, byl v bouři rozbit a ztracen. Druhý
+člun byl na palubě, ale za tohoto moře bylo spuštění velmi nejisté.
+Leč nebylo času k váhání. Loď se mohla co chvíli rozpadnout, a někteří námořníci tvrdili, že je již puklá a že se rozpadne co nejdříve.
+S ohromnou námahou podařilo se spustit člun na vodu. Všech
+jedenáct lidí skočilo do něho a odrazili od lodi. Byl to těžký úkol
+a Robinsonovi se zdálo, že je na tomto křehkém člunku smrt v rozlícených vlnách ještě jistější nežli na lodi. Ale člověku je v nebezpečí
+vždy lépe, dělá‑li něco pro svou záchranu, byť nesmyslného, nežli
+čeká‑li přihlížeje nečinně, jak jej živly pomalu ohrožují záhubou.
+Veslovali ze všech sil, ale v srdci cítili, že je to všechno nadarmo.
+Bylo jasno, že nebude‑li člun vlnami převržen, bude jimi dojista
+rozbit příbojem na skaliskách pobřeží. Přesto pracovali ze všech
+sil, ženouce se tak vlastním přičiněním zkáze vstříc.
+Neviděli ani, je‑li břeh skalistý anebo je‑li to písečná mělčina.
+Jedinou nadějí bylo, že se ocitnou v nějaké zátoce anebo v ústí řeky,
+anebo že se dostanou do závětří za nějakým skalním ostrohem10.
+Veslovali tak asi půlhodiny, když se přihnala nezvykle vysoká
+vlna. Její přiblížení naplnilo plavce takovým zděšením, že se dali
+do křiku a že ztratili vládu nad vesly. Bílý hřeben zasáhl loď a člun
+se převrhl a rozházel svůj obsah na všechny strany.
+Robinson byl velmi dobrým plavcem, ale v těchto vlnách byla
+lidská síla pramálo platná. Nežli mohl nabrat dech, cítil, jak ho vlna
+jakoby vírem pohlcuje, a byl s ohromnou rychlostí hnán ke břehu.
+
+10
+
+Příkrý skalní výběžek. Pozn. red.
+
+– 40 –
+
+V polovědomí byl vržen na břeh a zanechán ustupující vlnou na
+zemi.
+Měl ještě tolik duchapřítomnosti, že se mohl v poslední chvíli
+vzpřímit a pokusit, aby se opravdu dostal na břeh a aby se tam
+udržel, nežli vlna klesne a jej s sebou odnese zpět. Ale nová, ještě
+ohromnější vlna hnala se za předešlou a nezbylo nežli lapnout dech
+a držet se pokud možno na jejím povrchu. Byl však přesto zalit
+aspoň desíti metry vody a hnán se strašlivou rychlostí dále na břeh.
+Již téměř omámen cítil náhle, že je hlavou a rukou nad vodou. Nový
+doušek vzduchu vrátil mu naději, a po nové vlně ucítil pod nohama
+pevnou půdu. Zůstav na suchu, použil chvíle k zotavení a načerpání
+vzduchu. Pak již tu byla nová vlna a Robinson byl zalit znovu – ale
+udržel se již na ní. Ještě dvě vlny nesly ho tak na svých hřbetech po
+plochém břehu kupředu.
+
+– 41 –
+
+Konečně byl vržen na skálu. Náraz by jej byl málem připravil
+o život. Udeřil se s takovou silou do hrudi a do boku, že ztratil dech
+i vědomí. Naštěstí vzpamatoval se trochu, nežli ho zasáhla nová
+vlna. A hlavním štěstím bylo, že tato nejbližší vlna byla mnohem
+nižší předešlých a že mu poskytla možnost zotavit se tak dalece,
+že mohl vylézt na skalisko a uběhnout kus cesty, takže následující
+vlna, ačkoliv ho ještě zasáhla, nemohla ho přece odnést. Opět běžel
+kus cesty a tentokráte ocitl se opravdu z dosahu vln. Hnán úzkostí,
+vyšplhal na vyšší břeh a tam sebou vrhl do trávy, ztráceje smysly
+s vědomím, že je zachráněn.
+
+– 42 –
+
+IV
+Dlouho ležel omámen a neschopen myšlenky. Potom si uvědomil, že
+hledí k obloze a že se mu nad hlavou honí mraky. Je jistě nemožno
+líčit vzrušené nadšení člověka uniklého smrti po dlouhém zápasu.
+Kdo to zažil, pochopí, proč dříve, když byla nešťastníkovi pod šibenicí v posledním okamžení dána milost, zároveň poslali pro lékaře,
+aby mu pustil žilou a zachránil ho před mrtvicí.
+Se zdviženými pažemi, poddávaje se cele vířivé radosti ze svého zachránění, chodil Robinson sem a tam po břehu. A pak teprve
+vzpomněl na svoje soudruhy a vzpamatovav se trochu k střízlivé
+rozvaze, rozhlížel se po okolí. Neviděl nikde nikoho. Vlny dosud
+bily do břehu, ač zřetelně zmírněny, a jen v dáli stála loď, z níž unikl.
+Bylo ji v tříšti příboje sotva vidět.
+
+– 43 –
+
+„Můj Bože, jak je to možné, že jsem se tímto peklem dostal
+sem!“ zvolal v bezděkém údivu. Zmítající se voda, šplíchající
+s třeskem mezi balvany pobřeží, dlouhé, mohutné hřbety a bílé,
+zpěněné hřebeny vln, zmatená směs hluku, jejž působily, ženouce
+se po písku a kamení břehu – vše to činilo uniknutí skutečným
+zá­zrakem.
+„Ubozí hoši! Jsou asi všichni pryč!“ pomyslil si Robinson a cítil,
+že není schopen rozeznat, zdali má větší radost ze záchrany, nebo
+zda truchlí nad svými soudruhy.
+Hledě tak do dálky, uzřel nedaleko místa, kde se poprvé dostal
+z vody, plavat námořnický klobouk.
+Poprvé po několika letech pozdvihla se jeho mysl opět opravdově
+k Bohu a on děkoval s dmoucí se hrudí a z plna srdce Všemohoucímu
+za svoji záchranu.
+A pak se odhodlal a vzpružil k činnosti. Od vody byl sice zachráněn, ale nevěděl nikterak, jakému osudu byl vržen vstříc. Jediné,
+co věděl, bylo, že je kdesi daleko na západ od veškeré civilizace, ať
+už na pevnině nebo na ostrově, rozhodně někde, kam nechtěl, na
+půdě, o jejíž povaze neměl potuchy.
+Byl promočen a neměl nejmenšího, čím by se posilnil a občerstvil. A s tímto vědomím mu přišlo i pomyšlení, že nemá také žádné
+zbraně ani proti dravé zvěři, ani proti lidem, kteří, pokud o nich
+slyšel, jsou v těchto končinách stejně nebezpeční jako dravá šelma.
+V kapsách našel jen malý kapesní nůž, křesivo, dýmku a trochu
+tabáku ve váčku. Byl to měchuřinový váček a dobře zavázaný a tabák zůstal tedy nedotčen. To bylo však celé jeho jmění, a když si to
+uvědomil, byl zachvácen přímo zuřivým zoufalstvím.
+Leč vzpamatoval se brzy i z tohoto nesmyslného záchvatu a umínil si držet se ze všech sil rozumu. Noc se blížila a uvažoval, co teď.
+Jak se mu povede, jsou‑li tu podobná dravá zvířata, jako tomu bylo
+na pobřeží Afriky? Noční šelmy, dravci, lupiči.
+– 44 –
+
+Rozhlížeje se uzřel silnou, vysokou jedli – aspoň to bylo jedli podobno. A dostal nápad vyšplhat na ni a přenocovat v jejích větvích.
+To ho poněkud upokojilo.
+Přecházel pak chvíli sem a tam po břehu a hledal pitnou vodu.
+A také ji brzy nalezl. Byl to potok tekoucí z lesa do moře. Napil se,
+a aby zahnal hlad, učinil, jako činí námořníci: jal se žvýkat tabák.
+Pak si uřízl pevný, ne dlouhý kyj, aby měl nějakou zbraň, a vyšplhal
+na vyhlédnutý strom. Hledal vhodnou větev a zkoušel, jak se usadit,
+aby ve spánku nespadl. Konečně se připjal k větvi řemenem svých
+spodků a zmožen únavou těla i ducha upadl brzy v hluboký spánek.
+Probudil se až za bílého dne. Cítil se tak osvěženým a čilým, že
+v první chvíli ani nevzpomněl na svoje neštěstí a nemohl se vzpamatovat, kde je. Teprve když sebou pohnul, pocítil bolest v boku
+a uvědomil si svoji polohu. Nepohodlné uložení na větvi otlačilo
+mu tělo a cítil se tak polámán, že se jen s obtíží mohl jinak rozložit.
+Teprve po chvíli odvážil se protáhnout a tu, pohybuje se opatrně,
+shledal, že bolesti přestaly, ale že se ho zato zmocnila nová únava.
+Sedě tedy na své větvi, rozhlížel se po břehu.
+
+– 45 –
+
+S údivem spatřil, že loď byla za noci odnesena z místa, kde poprvé uvázla, a donesena jinam, nedaleko místa, na něž vlny i jej byly
+vynesly. Byla teď jen asi půldruhého kilometru od břehu a stála
+téměř úplně zpříma, sedíc na ploché mělčině.
+Tento pohled dal mu zapomenout na všechny útrapy. Chvatně
+sešplhal se stromu a běžel na břeh. Ale moře bylo v přílivu a tak se
+rozhodl počkat až na odliv.
+Chodě po břehu, nalezl tři klobouky a čepici. Truchlivé památky
+po jeho soudruzích. Ale ani živé duše, ani jediného těla. Zdálo se
+mu, že je to důkazem, že je jediným zachráněným, neboť každý
+zachráněný byl by se jistě držel někde zde, nedaleko lodi, kde mohl
+mít naději nalézt druhy v neštěstí.
+Jda kus cesty dále po břehu, spatřil v dáli za skaliskem převržený
+lodní člun. Ležel vysoko na břehu, patrně vyvržen největšími vlnami. Pustil se k němu v naději, že snad v něm najde něco ze zásob.
+Ale v cestě se mu ocitlo široké rameno mořského zálivu, a tak se
+obrátil, pomysliv si, že by v převráceném člunu stejně nic nenašel.
+Krátce před polednem bylo moře klidné a odliv tak pokročil, že
+mohl Robinson až asi na 400 metrů k lodi po suchu. Srdce se mu
+sevřelo, když viděl, že kdyby byli zůstali na lodi, byli by všichni
+zachráněni. Byli by teď všichni spolu zde a nemusilo deset dobrých
+lidí nalézt smrt ve vlnách a jedenáctý hledět snad ještě smutnějšímu osudu vstříc v pusté končině světa divochů. Oči se mu zalily
+slzami při této myšlence.
+Ale nebylo času k bolným úvahám, šlo o praktické jednání. Loď
+slibovala stát se záchranou osamělého ztroskotance. Když jí nemohl
+použít k odjezdu, mohl na ní nalézt vše, čeho potřeboval k zabezpečení života v okolnostech, v nichž byl.
+Robinson svlékl tedy všechno šatstvo až na krátké spodky a vstou­
+pil do vody. Kus cesty mohl jít, nežli byl nucen plavat. Ale u lodi ukázala se nová obtíž. Loď byla vlnami vynesena vysoko na mělčinu a byla
+teď většinou svého trupu nad vodou. Oblý lodní břich, jehož vodní
+– 46 –
+
+čára byla vysoko nad hladinou, zdvihal se šikmo ven Robinsonovi nad
+hlavou a jeho hladká plocha neskýtala nejmenšího hrbolku k zachycení. Jenom moucha mohla po něm vylézt vzhůru.
+Pustil se k lodní zádi, aby to zkusil tam, ale záď čněla ještě
+o mnoho převisleji nad jeho hlavou. A teprve když plul kolem lodi
+a dospěl po druhé straně až ke přídi, uzřel kus provazu, strhaného
+lanoví visícího z lodního boku do vody. A po něm vyšplhal s velkou
+nesnází na palubu.
+Loď byla proražena anebo aspoň měla veliké trhliny ve spodní
+části. Bylo v ní hodně vody, která však podle všeho stála dříve výše.
+Patrně stoupala a klesala s přílivem a odlivem. Loď ležela na boku
+dosti příkrého písečného nánosu, zádí vzhůru vysoko nad vodu.
+Příď byla skorem pod vodou. Paluba však byla úplně nad vodou
+a vše na ní bylo úplně v suchu.
+V dychtivém napětí probíhal Robinson lodí, hledaje, co je kde
+použitelného. S radostí uviděl, že zásoby potravin v pevné komoře
+za kuchyní byly úplně v pořádku, ušetřeny vody i nehody. Naplnil
+si kapsy lodními suchary a jedl, zatímco prohlížel ostatní místnosti.
+V kapitánově kabině nalezl několik lahví rumu a napil se pořádným
+douškem, což ho velmi povzbudilo a zlomilo jeho skleslou náladu.
+Jásal skorem, vida, jaké poklady proň loď v sobě kryje. Jenom člun
+chyběl k jejich převezení. Leč nenapadlo mu skládat ruce malátně
+v klín. Nahoře po stranách paluby bylo upevněno několik zásobních
+ráhen a trámů a také dva náhradní stěžně. Odvázal je, a čím mohl
+hnout, to svalil do vody, hodlaje si z toho vyrobit vor, přivazuje však
+vše lany tak, aby mu nic neuplavalo. Spustil si pak do vody provazový žebřík, sestoupil po něm a po značné námaze srovnal a svázal
+čtyři velká břevna tak dohromady, že tvořila rám voru, a umístil
+přes ně tři jiná menší. Vor jej teď již sice unesl, ale nejevil mnoho nosnosti. Vyšplhal se tudíž na loď a vyhledav v tesařově dílně
+vhodnou pilu, přeřízl dlouhý nástavní stěžeň na tři díly, a svaliv je
+s hroznou námahou z paluby, připevnil je po stranách a uprostřed
+– 47 –
+
+pod svým vorem. Když byl s tím hotov, byl sotva schopen pochopit,
+že mohl tato ohromná dřeva zmoci. Naděje a žádost zachránit, co
+se dá, dodaly mu neobyčejné síly.
+Pak sehnal kdejaký kus volného prkna nebo tyče a spustiv je
+do vody, vytahal je na vor a uvázal na něm. Provazů měl nadbytek. Stožáry byly plny přetrhaného provazoví, nehledě k zásobám
+nových, neporušených provazů a lan všech sil v lodním skladišti.
+Když se mu zdál vor dosti pevným a nosným, uvažoval, co odvézt
+nejdříve a jak to zabezpečit před vodou. Po delší úvaze nalezl pravý
+prostředek. Vybral obsah tří velkých, pevných beden, které sloužily
+námořníkům za truhlice pro osobní majetek, vytáhl je na palubu
+a spustil pomocí provazů opatrně na vor, uvázaný těsně pod lodním
+bokem. Připevnil je pevně k plaňkám voru a spustil do nich pomocí
+kusů plachet, do nichž zboží svazoval jako do šátku, vše, co určil
+k převozu: chléb (lodní suchary), rýži, tři veliké, holandské tvrdé
+sýry, pět šrůtek uzeného kozího masa, které bylo na lodi hlavní
+potravou, a zbytek evropského obilí, které vezli s sebou pro drůbež,
+zatím ovšem již vesměs pobitou. Byla to směs pšenice a ječmene
+a slibovala čerstvé pečivo. V kapitánově komoře bylo několik lahví
+likérů a asi šest galonů araku11.
+Pohlédnuv ku břehu, viděl, že moře již začíná pomalu stoupat.
+Odnášelo mu právě kabát a vestu, které zanechal nerozumně v dosahu vody. To ho přimělo, aby věnoval pozornost šatstvu. Leč vzal
+si jen to nejnutnější, protože myslil hlavně na řadu jiných věcí, bez
+nichž by si byl nevěděl pomoci. Vyhledal v tesařově komoře truhlici
+s nástroji, vytáhl ji pomocí provazu a spustil ji na vor celou, aniž
+z jejího obsahu vybíral. Ať to bylo cokoliv, vše v ní bylo proň pravým pokladem. Pak hledal zbraně a střelivo. V hlavní kabině byly
+dvě znamenité brokovnice a dvě vojenské pistole, spolu s několika
+11 Galon: 4,40 litru. Arak – pálenka, připravená z kvašené šťávy, čepované
+z květových lodyh kokosové palmy – palmového vína „Toddy“.
+
+– 48 –
+
+příručními růžky na prach a váčky s broky a kulemi. Mimo to dvě
+námořnické šavle. To vše nalezlo v bednách voru pečlivé uložení.
+Pak vylomil dveře zbrojírny a nalezl tři soudky prachu, z nichž však
+jeden byl ve vodě a nasákl jí zcela patrně. Vzal tedy jen oba suché.
+A věda, že musí nezbytně použít přílivu, nezdržoval se s dalším
+nákladem a připravil se k odplutí. Neměl kdy, aby pro svůj vor
+pořídil plachtu, neměl vesel ani kormidla. Ale nalezl mezi zásobou
+dříví několik rozbitých vesel, jež tam patrně tesař vhodil, když se
+za první bouře utržený zadní člun roztříštil o zadní stožár, a mimo
+to ještě dvě další pily, sekeru na štípání dříví a velké kladivo. To vše
+ještě vzal a odvázav vor, odrazil.
+Stoupající příliv a trocha větru hnaly vor směrem ke břehu. Ale
+jakési proudění vychylovalo vor od směru přímo ke břehu, ženouc
+ho stranou podél okraje, takže se zdálo, že se tu buď voda točí, anebo proudí do nějaké zátoky. Opravdu byl za chvíli zahnán stranou
+kolem skály, na níž se včera zachránil, a spatřil zátoku, do které jej
+teď proud hnal čím dále tím rychleji. Nemohl dělat nic jiného, nežli
+že se snažil udržet vor v nejpříznivějším a nejhladším proudění,
+dávaje pozor, aby zakročil, kdyby měl snad být uchvácen směrem
+opačným a stržen zpět na moře. Dvakráte byl v nebezpečí, že přijde o svůj drahocenný majetek, když najel koncem nemotorného
+voru na mělčinu. Nárazem přetrhl se provaz držící těžkou bednu
+s tesařským náčiním a Robinson přiskočil, aby ji zadržel a zachránil
+od spadnutí do hlubiny. Ale nemohl ji nijak upevnit, byl nucen stát
+u ní a držet ji. Naštěstí otočil se vor kolem uvízlého rohu a narovnal
+se. A jak voda stoupala, uvolnil se opět a plul dále. A tak, počínaje
+si co nejopatrněji, dostal se konečně na konec zátoky a viděl, že jej
+proud žene do kotliny, tvořící ústí jakési říčky, která se tu vlévala do
+moře a jejímž řečištěm teď moře stoupalo. Širokou zátokou stoupající příliv hnal se zde úzkým řečištěm s podivuhodnou rychlostí,
+ale také s prudkostí, která hrozila nehodou. Dychtivě a starostlivě
+ohlížel se Robinson po vhodném místě k přistání, neboť neměl chuť
+– 49 –
+
+dát se zanést příliš hluboko do vnitra ostrova. Doufal, že bude‑li
+na pobřeží, uvidí snad nějakou loď, která sem do těchto končin
+připluje – a kdyby nebyl po ruce, mohl by tuto spásnou možnost
+propást. A přenášet těžký náklad lesem zpět – to nebyla zrovna
+lákavá vyhlídka.
+Konečně zahlédl před sebou vymletou zátoku ve břehu říčky a zamířil vší silou do ní. Podařilo se mu to, nežli byl kolem ní přenesen.
+Ale jeho radost byla by málem skončila žalostí. Břeh tu byl totiž
+značně příkrý, ale pod ním byl na vodním okraji šikmý svah. Kdyby
+zde narazil, vyjede vor jedním koncem nahoru, jako prve na mělčině,
+druhý konec se ponoří do vody, a zboží z voru sjede do hlubiny,
+která bývá pravidelně v takovýchto vymletých záhybech. Šťastný
+nápad ho zachránil. Skočiv na přední konec voru, zarazil vší silou
+zlomený konec vesla do hlinitého břehu, aby zabránil voru jet výše,
+načež napětím nohou a paží stočil vor pomalu ke břehu a dotlačil
+ho až k ploché mělčině, která bude jistě ještě zatopena stoupnutím
+přílivu. A tam vor upevnil, vystoupiv na břeh a uvázav jej provazem
+ke stromu. Opravdu příliv stoupl dostatečně a nebylo těžko dostat
+vor celý na tuto mělčinu. Když se to stalo, uvázal jej Robinson pevněji
+a zabezpečil ještě veslem zaraženým do dna ze strany k řece. Pak
+zbývalo jen vyčkat, až voda s odlivem zase opadne.
+Bylo teď ještě nutno obhlédnout kraj a nalézt vhodné místo
+k uložení zboží. Ale obava, aby se voru něco nestalo, kdyby snad
+změnou proudu nastal nějaký vír nebo jiná nehoda, přiměla
+Robinsona, aby vytrval u svého zboží, dokud vor neseděl pevně
+a nehybně na mělčině. Vzal tedy své pušky, prohlédl je pečlivě, nabil
+a seděl, hlídaje a přemýšleje – a žvýkaje suchary z kapsy.
+Konečně voda opadla dostatečně a on vylezl na břeh, aby se
+rozhlédl. Ozbrojen jednou z pušek, jednou pistolí a jednou šavlí
+za pasem a růžkem na prach i kulemi vydal se na svou výzkumnou
+cestu. Ale shledal, že to není tak snadné, jak si představoval. Pokud
+seděl na voru pod břehem, představoval si, že vyhledá nějaký vršek
+– 50 –
+
+a rozhlédne se z něho, aby se nejdříve přesvědčil, zdali je na ostrově,
+anebo na pevnině. Ale všude bylo husté stromoví. Jak měl vidět, kde
+je zde jaký kopec či pahorek? Vzdal se tedy této myšlenky a chtěl
+se rozhlédnout jenom po nějakém vhodném místě pro svoje zboží.
+Jedno se zdálo být jisté: aspoň zde nablízku nebylo nikde lidí.
+Jinak by je byla ztroskotaná loď jistě již vylákala na břeh. Rovněž ani
+v noci neslyšel řevu zvířat a mohl soudit, že tu není dravců, jakých
+se obával. Věděl, že brazilský jaguár – onsa i puma – kuguár řvou
+v noci podobně jako africký levhart, a o jiném nebezpečném zvířeti
+v brazilských lesích neslyšel. Bude tomu sotva jinak i zde, neboť ať
+byl kdekoliv, k brazilskému okruhu toto území jistě patřilo. A tak
+necítil zrovna přílišných obav o svoji bezprostřední bezpečnost.
+Jediné pomyšlení na jedovaté hady nutilo k ostražitosti. Několik dosti velkých ptáků vyběhlo nebo vylétlo před jeho kroky a Robinson
+sestřelil při návratu jednoho zvlášť velikého z větve nad břehem
+potoka.
+Byla to asi první rána, která zde byla vystřelena od počátku světa. Ze všech stran vylétlo množství ptactva a křik a krákot rozléhaly
+se lesem. Zdvihnuv svoji kořist, viděl, že vypadá jako veliký jestřáb,
+ale že nemá dravcích pařátů. Ale bylo patrno, že promarnil ránu.
+Maso bylo tuhé a tvrdé a páchlo rybinou, a jistě neposkytne nijakou
+pochoutku.
+Rozvažuje, že pokud své okolí řádně neprozkoumá, nemůže si
+učinit o ničem platného úsudku, řekl si, že je prozatím místo jako
+místo, jen když je bezpečné před vodou. Vynesl tedy prostě svoje
+zboží na břeh, a naleznuv volnější místo mezi stromy, rozestavil své
+bedny, soudky i trámce a plaňky z voru tak, aby tvořily aspoň jakousi ochrannou ohradu. Nepomýšlel na to, vzít vor zítra k lodi. Bylo
+snadnější vystavět nový. Teď to už také podruhé dovede snadněji
+a praktičtěji. Vytahal tedy na břeh vše, co mohl ovládnout, a zřídil si
+tak dosti pěkný úkryt. Litoval jenom, že si nepřivezl nějakou plach­
+tu na ochranu, kdyby pršelo. Ale jeho zkušenost ho poučila, že deště
+– 51 –
+
+v tropech přicházejí téměř výhradně po polednách – ačkoli nejde
+o skutečnou mořskou bouři.
+Noc strávil zprvu neklidně a v obavách, potom ale usnul, přemožen únavou a zdravou povahou mládí. Bylo mu tehdy šestadvacet let.
+Probudil ho křik ptactva vítajícího nový den. Vstal, umyl se
+v říčce a pomýšlel na práci tohoto dne. Nejdříve vybral několik
+nejdůležitějších předmětů a ukryl je opodál v houští pod listím,
+aby je zachránil pro případ, že by byl za jeho nepřítomnosti tábor
+přepaden. Pak se vydal podél břehu na cestu k lodi, vzav s sebou
+jedno veslo. Nebyla to snadná cesta – břehy byly porostlé křovím
+a místy byl nucen jít vodou anebo si razit cestu pomocí malé sekery,
+kterou si vzal s sebou.
+Jakmile se příboj, který asi po desáté hodině vrcholil, dostatečně
+utišil, svlékl se, tentokráte mimo dosah přílivu, a ponechav si jen
+krátké spodky a košili k ochraně proti slunci, plul k lodi. A tentokráte se pustil ihned do budování voru. Počínal si promyšleněji a postavil vor mnohem méně těžkopádný, ovládatelnější, bezpečnější,
+byť méně nosný. Materiálu bylo dost, jakmile se odhodlal nešetřit
+lodního zařízení, stejně odsouzeného ke zkáze. Lodní příkrovy
+a dveře poskytly nadbytek prken k pokrytí základní kostry voru.
+Složil naň pak opět vybranou sbírku nejdůležitějších předmětů,
+hledě, aby měl aspoň trochu ode všeho užitečného. Kdyby přišla
+bouře, rozbije loď a mohlo by se stát, že maje na břehu nadbytek něčeho, přišel by o vše ostatní. V první řadě snesl na vor, co
+z nástrojů mohl potřebovat. Pytle s hřebíky, brus, několik menších
+brousků ručních, veliký nebozez12 a osm menších příručních seker
+loďařských, což vše zbylo včera ještě v tesařově komoře. Pak obsah
+zbrojnice: sedm mušket, ještě jedna brokovnice, dva soudky kulí do
+ručnic, menší soudek prachu, několik pytlů s broky trojího kalibru bylo uloženo na voru. Vedle toho tu byl tlustý válec olova. Ten
+12
+
+Vrták do dřeva. Pozn. red.
+
+– 52 –
+
+však byl tak těžký, že jím nemohl vůbec hnout. Potom shromáždil
+nalezený oděv a prádlo. Pak jedno svinuté lože z plachtoviny a několik pokrývek, jednu prostředně velkou lodní plachtu – brámovou
+plach­tu předního stěžně – a několik svitků středně silného a tenčího provazu.
+I tento náklad dopravil šťastně do svého přístavu. Prohlížeje
+kapitánovu kabinu vybral vše, co se mu zdálo upotřebitelným.
+Námořnické nástroje – kompasy, lodní hodiny, dva dalekohledy,
+sextant, knihy, zásoba papíru, velká láhev inkoustu, pěkné křesadlo
+s hubkou – zdály se vhodným majetkem pro člověka, jenž nevěděl,
+co jej čeká. Vzal vše s sebou zároveň s celou truhlicí kapitánova
+soukromého majetku. Majetek ostatních námořníků – kromě tří
+truhlic, jež zachránil prvého dne – byl mu nedostupný. Nalézal se
+v předních kotcích, a ty byly hluboko ve vodě, rovněž jako obchodní
+náklad lodi uložený v podpalubí. Obavy, že by tábor mohl zatím
+být vyloupen, ukázaly se planými. Nikde nebylo stopy po nějakém
+zloději. Jenom nějaké zvíře, podobné divoké kočce, sedělo na jedné
+z beden, a při přiblížení Robinsonově odběhlo kus cesty, načež zůstalo stát, hledíc naň zvědavě, ale při opětném jeho kroku zmizelo
+v houštině.
+Když vynesl zboží na břeh, pustil se nejdříve do stavby stanu.
+Prozatímního jenom, určeného jen aby byl střechou zboží, které
+by deštěm mohlo být poškozeno. Pomocí provazců uvázal přivezenou lodní plachtu k tyčím, jež získal z lodních tyčí, a vztyčil ji
+stanovitě nad svým tábořištěm. Po důkladném upevnění snesl
+pod ni vše choulostivější, ponechávaje uprostřed volné místo pro
+sebe. Všechny dřevěné předměty a trámce nakupil pak okolo tak,
+aby svoji nedostatečnou ohradu změnil v co možná nejlepší tvrz
+a byl ve spánku chráněn od náhlých útoků zvěře i lidí. Vchod, jejž
+v ohradě ponechal, uzavřel prkny, trámci a jednou bednou, prostřel
+si svoje plachtové lože a několik pokrývek na zemi, položil nabité
+pušky vedle sebe a pistole k hlavě, a ulehnuv opět jednou na řádné
+– 53 –
+
+lože, usnul brzy velmi pokojně. Únava a silný lesní i mořský vzduch
+kolem něho nedovolovaly probouzet se ani v nejistotě, ve které se
+dosud nalézal.
+Ačkoliv měl teď v moci dojista největší skladiště, jaké kdy shromáždil který ztroskotanec, nechtěl se tím přece spokojit. Zdálo
+se mu, že je skoro jeho povinností, aby odnesl z lodi vše, co bude
+moci. Zaměstnával se tím po všechny následující dny. Každého dne
+po utišení příboje plul k lodi a shromažďoval různé předměty. Čas
+od času pak vystavěl nový vor a odvezl něco do svého skladiště.
+Pomalu tak odvezl z lodi vše, i všechny provazy a veškerou plachtovinu, rozřezávaje veliké plachty na místě na široké pruhy, aby je
+ovládl, neboť pro ně neměl stejně v celosti použití. Jenom nejmenší
+ponechal v celosti, aby jich použil na další stan. A tak odvezl pomalu
+vše, co bylo jen trochu k potřebě.
+Pokusil se též vniknout hlouběji do lodi, aby zachránil něco
+z lodního nákladu. Ale bylo to nemožno. Ve vniklé vodě sjely bedny
+hluboko do přídě a byly vesměs pod vodou. Litoval hlavně nožů
+a sekerek, neboť ostatní věci měly proň v těchto okolnostech málo
+ceny. Zato nalezl v komoře, které dosud nevěnoval pozornosti, velikou káď se suchary, soudek rumu, několik baněk lihovin, velikou
+bednu cukru, soudek soli a sud s jemnou moukou. Vyprázdnil káď,
+zabalil chleby do plachtoviny a použil kádě za základ svého nového
+voru.
+Zkušenost s přehlédnutou komorou přiměla jej, aby při následující návštěvě znovu prohledal kabiny, které již vyprázdnil. A byl
+opravdu překvapen, co všechno přehlédl. V kapitánově kabině byla
+skřínka, v níž nalezl dvanáct příborů – nožů, vidliček a lžic – čtyři
+cínové talíře, několik břitev, brousek a řemen, velké a malé nůžky,
+kapesní nůž a vak, v němž bylo šestatřicet anglických liber v evropském i brazilském zlatě a asi tatáž částka ve stříbrných mincích.
+Při pohledu na tyto peníze nezdržel se trpkého úsměvu. – „Bídný
+mamone,“ řekl si, „k čemu jsi mi platný. Nestojíš ani za zdvihnutí.
+– 54 –
+
+Jediný nůž je cennější. Zůstaň si zde a utop se jako zvíře – nejsi
+k ničemu jinému!“ – Ale po lepší úvaze vzal peníze a přidal k věcem,
+které chtěl odvézt. Vždyť zde přece nechce zemřít, a dostane‑li se
+do styku s civilizovanými lidmi, budou mu peníze k dobrému.
+Vyšed na palubu, uzřel, že se nebe zatahuje mraky. Zároveň
+zdvihal se od země dosti ostrý vítr a vanul směrem k moři. Plout
+s vorem proti větru bylo nemožno. A chtěl‑li se vůbec dostat na
+břeh, musil tam být, pokud je moře nízké. Zabalil tedy břitvy, příbory, nůž a brousky, nůžky i peníze do kusu plachty, a přivázav si
+balík k pasu, vskočil do vody a plul chvatně ke břehu. Dostal se
+tam se značnou námahou, neboť protivný vítr a značná tíha kovu
+zdržovaly plavbu. Ale byl šťastně zpět ve svém stanu, nežli bouře
+opravdu vypukla. Zalila kraj důkladným lijákem a rozpoutala se
+později ve skutečnou vichřici. A když přišel Robinson ráno na břeh,
+byla loď pod vodou. Jenom pahýly skácených stožárů čněly nad
+vodu a na břehu povalovalo se trochu trosek. Vytáhl na souš, co
+se dalo – nebylo to mnoho užitečného. Ale i lodní dříví mohlo mu
+uspořit mnoho práce, neboť ho mohl dobře užít jako tesařského
+a truhlářského materiálu i jako paliva.
+Když byl takto jeho zájem o loď skončen a mysl volna, počal
+myslet na ostatní své záležitosti. První ovšem bylo, aby si zjednal
+jistotu, kde vlastně jest. A nebude‑li to možno, tedy aspoň aby zvěděl co nejvíce o svém okolí. Rozhlížeje se kolem, poznal, že nejlepší
+rozhled by mu mohl poskytnout ostroh, za nímž nalezl mořské
+rameno dělící ho od vyplaveného člunu. Ozbrojen ručnicí a oběma
+pistolemi, vydal se tam. Rozhled, jenž se mu odtamtud naskytl, odměnil námahu šplhání po houštím porostlém skalisku. Viděl, že se
+nad lesem, v němž se usídlil, asi o kilometr dále zdvihá dosti značný
+vrch, jen řídce porostlý, z něhož bude jistě hodně velký rozhled.
+Vydal se tam tudíž hned druhého dne. S velkou námahou, kterou
+způsobovala nutnost obcházet neprostupné houštiny a místa, kde
+skácené lesní velikány tarasily cestu. Bez své krátké šavle, které
+– 55 –
+
+používal místo lesního tesáku, nebyl by vůbec do lesa pronikl. A bez
+ustavičného dívání se na kompas nebyl by nalezl ani hledaného
+vrcholu, ani cesty zpět. A bylo již skoro poledne, když se konečně
+ocitl před posledním svahem výstupu, aby šplhal na příkrou skálu
+vrcholku. Byl to perný kus práce, ale Robinson mu byl povděčen,
+neboť chápal, že bez těchto holých skalisek nebyl by mu vršek nic
+platný. Byl by pokryt stromy, jako ostatní území, a pokus vyšplhat
+do vrcholků těchto lesních obrů změněných spletí lián ve skutečnou
+lesní džungli, byl by odstrašil i nejodvážnějšího zálesáka.
+Konečně ocitl se na skalním balvanu, tvořícím vrchol skály. Jenom
+několik keřů zápasilo tu ve škvírách kamene o život. Rozhlédl se
+dychtivě kolem dokola. Kolem dokola – moře! Nekonečné, nerušené
+moře. – Leč ne! Kus dále k západu, asi tři námořní míle13 odtud,
+byly dva maličké ostrůvky, spíše větší skaliska, vyčnívající nízko
+nad moře. – Sklonil pohled níže k ostrovu. Nic nežli nepravidelný obrazec nerušené zeleně, vroubené úzkým pásem odlivového
+břehu – a k východu pruh skalisek, omývaných mořským příbojem. – Dlouho stál, hledě v myšlenkách na kus země, jenž se mu
+měl stát domovem – na jak dlouho? Věděl jen, že se nalézá zcela
+jistě mimo okruh obvyklých plaveb evropských lodí… Marně se
+však ohlížel po stopách lidské přítomnosti. Zdálo se mu, že v této
+pustině divoké, bující přírody i nejdivější divoch by byl vítaným
+přítelem… S povzdechem odtrhl se konečně od nádherného, ale
+zoufale beznadějného divadla. Usedl na skálu a složil hlavu do dlaní. Vír myšlenek letěl mu hlavou. Loď – zahynulí přátelé – plantáž
+v Brazílii – Londýn – York a bílý domek, v němž před osmi lety
+opustil rodiče…
+Vytrhl se prudce z myšlení, neboť cítil, že je to více, nežli by
+dovedl snést. A neohlížeje se již, vydal se rázně na zpáteční cestu.
+
+13 Námořní míle: 1/60 rovníkového stupně – 1/60 y, 111,2979 km =
+1854,9650 m; anglická míle = 1609,3296 m.
+
+– 56 –
+
+Sestup ze skály byl ještě mnohem nesnadnější nežli výstup, ale
+konečně ocitl se přece dole. Čekal, že mu bude možno jít toutéž
+cestou, kterou šel sem, ale shledal, že mu jest razit si novou. Při
+slézání ze skal nemohl jít přesně po stopách svého výstupu a teď
+se nalézal v beznadějné spleti, kde by se byl marně pokoušel o nalezení míst, kudy sem přišel. Poradil se tudíž s kompasem a pustil
+se odhodlaně do pracného pochodu. A námaha cesty brzy zaplašila
+trudné myšlenky.
+Vyšel z lesa, jak čekal, notný kus od místa, kde se usídlil, ale přece
+v místech, která znal a odkud nalezl snadno cestu k domovu.
+Utrmácen hůře nežli všemi dosavadními pracemi, hodil sebou
+na své pokrývky, snaže se, aby nemyslil. Leč neklid a rozčilení mysli
+nedaly mu pokoje. – Pojedl tedy a napil se důkladně, a pocítil úlevu. – Přesto, když se ráno probudil, věděl, že včera prodělal nejhorší
+den svého života. – Samoten na neobydleném ostrově – odsouzen
+snad k doživotnímu vyhnanství. –
+Byl to věru krutý trest za nerozvážnou lehkomyslnost! – Skoro se
+mu zdálo, že by byl včera beze své smrtelné únavy nevydržel tohoto
+otřesu, a maně sáhl po láhvi rumu, aby zapudil hrnoucí se myšlenky.
+Leč vzpamatoval se. Tolik rozumu měl vždy při vší lehkomyslnosti,
+že se od dob své prvé cesty s Bobem nikdy nepoddal lákadlu nesmyslného hýření a nestřídmosti. I včera si dopřál jen takový doušek,
+aby vzpružil síly příliš pokleslé. Ne! To nebyla cesta k správnému
+rozluštění situace! Ta spočívala v rozvaze a v trpělivém přičinění.
+„Ano! Vydržím! Nepodlehnu a přičiním se! – Ať mně osud uchystal cokoliv, dokáži, že dovedu nést, co jsem sám zavinil!“ zvolal hlasitě, vzpřimuje se statečně. – Zvláštní zvuk byl mu odpovědí. Co to
+bylo? Neznělo to jako vzlykavé úpění? – Teď zas! – Ne! To byl pes!
+To bylo psí zavytí! Či snad nějaké divé zvíře? – Rychle, ale opatrně
+odkryl vchod své ohrady a vyhlédl ven. Neviděl ničeho. Vzrušen
+více, nežli shledával rozumným, váhal chvíli, nemoha se odhodlat
+vyjít ven. Pak se hnul, aby ustoupil zpět. – Opět ten zvuk. Tentokráte
+– 57 –
+
+zřetelné psí zavytí. – „Kdo tu? Je tu někdo?“ zavolal. „Pes! Hodný
+pes!“ – Nové zavytí bylo mu odpovědí. Ano, to kvílel pes! Snad jejich
+pes! Lodní pes, kapitánův pes, jenž byl s nimi na lodi i ve člunu
+a jenž zmizel zároveň se svým vlastníkem. – „Nero! Nerone! Jsi to
+ty?“ zavolal vzrušeně. – Štěkot, nesporně radostný štěkot zazněl
+z houští a na nové zavolání vyrazil na mýtinku před ohradou pes.
+Opravdu Nero! Kapitánův hnědošedý teriér!
+Přikrčený, že se skoro plazil, blížil se Robinsonovi. Byli na lodi
+dobrými přáteli, ale teď byl pes patrně zmítán mezi radostnou důvěrou a pocitem, jenž jej zdržoval. Konečně vběhl do ohrady a ulehl
+Robinsonovi u nohou, skuče a naříkaje žalostně.
+„Nerone, dobrý Nerone!“ volal Robinson radostně, hladě a laskaje psa. Bylo mu, jako by byl nalezl přítele. A podléhaje citům, usedl
+ke psu na zemi a mazlil se s ním, přemožen dojetím, které u něho
+propuklo ve společnosti tohoto zvířete. – „Pán! Kdepak je pán?“
+ptal se pak psa, když se spřátelili a i pes dal průchod své radosti.
+Žalostné zavytí bylo mu odpovědí, a pes vytrhnuv se, obrátil se
+ke vchodu. Chvatně oblékl Robinson opasek, zastrčil zaň pistole
+a nůž, uchopil pušku a chtěl ven. Ale pak vzpomněl, že je‑li kapitán
+nebo kdo jiný živ, bude mu jistě třeba pomoci. Vstrčil tedy do kapsy
+kabátu malou lahvici s rumem a kus sucharu a běžel za psem ven.
+Nero jej vedl přímo ven a pak po okraji lesa směrem k zátočině,
+za níž byl vyplavený člun. Rychle, jak stačil, následoval Robinson
+za ním. Úzkost a naděje hnaly jeho kroky. Konečně obešli dlouhé
+rameno moře a pes jej vedl ke člunu. – Ale nezastavil se tam, nýbrž
+běžel stále dále po břehu, po kraji moře, až stanul na kameni u samého okraje a dal se do žalostného vytí. – Robinson pochopil. Nero
+jej vedl na místo, kde sám vyplul na břeh a kde nejspíše, kus cesty
+od břehu, zahynul jeho pán. – Poklekl a pomodlil se rozechvěle za
+duši kapitánovu a ostatních a vrátil se ke člunu, přesvědčen, že není
+nikde na lidský dosah stopy po nešťastných soudruzích. Jinak by jej
+byl Nero jistě dovedl k nim.
+– 58 –
+
+Člun byl proražen na boku a ležel na straně. A ani v něm, ani
+v jeho okolí nebylo nejmenšího zbytku po jeho bývalém obsahu.
+Byla to velká lodice, a ležela mimo dosah všech normálních vln.
+Strašná bouře, jež ji rozbila, vynesla ji mnohem dále, nežli dosahovalo moře za obyčejných okolností. Byla příliš velká a těžká, nežli
+aby jí mohl i jen pohnout.
+Zamyšlen, ale klidný vrátil se Robinson se svým novým společníkem ke své ohradě. Vzdal se již dávno myšlenky, že by mohl některý
+z jeho druhů být na živu, a tak nepocítil žádného velkého zklamání.
+Zato však měl opravdovou radost z nalezení psa, jenž přišel právě
+ve chvíli největší sklíčenosti a zdrcení.
+Zdálo se mu, že chápe vše. Pes vyplaval, nalezl člun a zdržoval se
+u něho. Zůstával asi věrně u místa, kde zmizel jeho pán. Snad včera,
+když se Robinson rozhlížel z ostrohu, spatřil ho Nero, ale poplašen
+a ustrašen zažitými útrapami, netroufal si přihlásit se. Patrně jej
+však stopoval a ráno, slyše jeho hlas, neodolal, aby se neozval.
+Nevypadal nikterak příliš špatně. Patrně si dovedl nalézt dostatek potravy. Přece však, když mu Robinson nabídl kus kozího masa,
+snědl je s dychtivou chutí.
+A pak se posadil a hleděl rozumně na svého nového pána. Bylo
+to inteligentní zvíře a Robinson cítil opravdovou vděčnost za tuto
+nenadálou společnost. Mluvil s ním a zdálo se mu, že při tomto
+jednostranném hovoru plynou jeho myšlenky jasněji. Dojista byl
+zbaven onoho pocitu tupé tíhy, který ho tísnil dosud vždy, jakmile
+na chvíli ustal v horlivé zaměstnanosti.
+Cítil se také mnohem bezpečněji. Chytré zvíře by ho jistě varovalo včas před nebezpečím, k jehož odkrytí mělo mnohem více
+schopností nežli on.
+
+– 59 –
+
+V
+Několik následujících dní strávil obchůzkami po okolí, hledaje
+vhodnější místo pro své konečné usídlení. Neboť místo, kde zřídil
+svoje skladiště, se k trvalému usídlení rozhodně nehodilo. Bylo
+příliš blízko u říčky, do níž vtékal příliv, vlhké a dusné a jistě nezdravé. Voda nebyla valná ani v době největšího odlivu. Potřeboval
+rozhodně místo, kde by bylo co nejzdravěji, kde by byla dobrá pitná
+voda, ochrana před sluncem a před bouří, ale přece ne dusné parno
+pařivé houštiny, ochrana před útoky zvěře i lidí, a konečně blízký
+volný rozhled na moře, aby nezameškal příležitosti, kdyby se k ostrovu přiblížila nějaká loď.
+Nalezl opravdu takové místo kus cesty od své říčky směrem k zátoce, za níž byl člun. Nalezl je náhodou, zpozorovav pramen či potůček,
+jenž si z okraje lesa razil cestu přílivovým břehem k moři a sleduje
+jeho tok. Hned po prvých krocích za okrajovou houštinou přišel na
+volnější prostranství, za nímž se zdvihal příkrý, skalistý pahorek,
+jehož bok pnul se do výše příkře jako domovní zeď, tvoře s jednou
+téměř svislou stěnou šikmou pyramidu. A dole, po straně, byla ne sice
+jeskyně, ale přece jakási dutina, povstalá odloupnutím zevní vrstvy
+kamene, která skýtala alespoň částečně ochranu proti přímému dešti.
+Bylo to opravdu jakoby schválně stvořeno k jeho účelům. Na rovince
+vyčnívaly ze země polooblé, ploché skalní balvany a byla na ní jenom
+malá vrstva prsti, a tudíž skoro žádné stromoví a jenom trochu křoví,
+jež bylo možno poměrně snadno vysekat. Byla asi 50 kroků široká
+a asi sto kroků dlouhá. Táhla se ovšem dále, ale byla pak více zarostlá
+a méně zřetelná. Ležela na severozápadní straně skalní stěny a byla
+tudíž chráněna od slunce až do chvíle, kdy stálo na jihovýchodě, což
+mohlo nastat vždy jen velmi pozdě. A potůček či pramen, jenž jej sem
+přivedl, vytékal přímo u paty skály či vlastně z ní.
+– 60 –
+
+Robinson byl okamžitě rozhodnut, že svoje sídlo vystaví zde,
+a pustil se ihned do práce. – Nejdříve vysekal sekerou a šavlí všechen podrost a křoví u samé skály kolem dutiny a přistavil k ní
+veliký stan, k čemuž použil plachty z lodi přivezené. Její přivlečení
+sem z dosavadního skladiště bylo opravdu pracným úkolem, ale
+Robinson měl času dost a trpělivosti též, a tak konečně zmohl tuto
+úlohu, jež vyžadovala prosekání cesty několika houštinami.
+Potom se pustil do stavění ochranné palisády. Porazil množství
+menších stromů a oklestil mnoho keřů v okruhu mýtinky a získal
+tak dosti tyčí, kůlů a klád, jež přisekal a zarážel do země v půlkruhu
+o poloměru asi osmi metrů kolem dutiny. Některé byly dosti silné,
+aby vytvořily základ skutečné palisády, jiné stačily sotva na slabý
+plot. Vězely sice jen málo v zemi, ale propleteny větvemi a zpřetínanými liánami daly velmi slušnou prozatímní ohradu.
+Do této ohrady dopravil pod stan s nesmírnou námahou kus
+po kuse všechno zboží svého skladiště. Lehčí věci nosil na zádech
+ve vaku, jejž si zhotovil z kusu silné plachtoviny. Větší předměty
+přeplavil při klesajícím odlivu po potoce na malých vorech, které
+řídil z břehu pomocí provazů. Tak je dostal až na vhodné místo
+nedaleko pobřeží, odkud bylo k novému domu nejblíže. Odnášení
+odtud do ohrady bylo dílem ohromné trpělivosti a námahy. Byl
+nucen rozebírat kus po kuse a chodit vždy znovu a znovu. Nejhorší
+námahu způsobily sudy a bečky potravin. Byl nucen je vyprázdnit
+a obsah odnosit po částech, a byl opravdu rád, že neměl žádných
+opravdu velikých předmětů. Soudky s prachem a s lihovinami
+odvalil a odtáhl kus cesty po kusu a zapotil se při tom velmi důkladně. Odnesl však i menší dříví a prkna, i dveře kabin a podobné
+kusy. Velká břevna složil na břehu říčky, po níž je dovezl na místo,
+odkud je mohl nejsnadněji odvléct, kdyby je ve svém „hradu“ potřeboval.
+Aby si odpočal od této námahy, střídal ji s úpravou a se zpevňováním ohrady. Napadlo mu, že by ji znamenitě zpevnil kusy lodních
+– 61 –
+
+lan, kterých měl nadbytek a pro něž nevěděl jiného užití. Nařezal
+je tedy na kusy a propletl je jako košinu mezi kůly palisády. – Ale
+brzy poznal, že některé tuhé liány, jež proplétaly okolní lesy, hodí
+se k tomu ještě lépe, a nahradil lana těmito přirozenými provazy.
+Nežli však s touto prací pokročil, provedl zpevnění svého stanu.
+Těsně u skály zřídil střechu z dehtovaného plátna, určeného ke
+krytí lodních proluk. Přivlekl si k tomu nejvhodnější trámce a latě,
+ze kterých stavěl své vory, a užil jich také ke zrobení lepší kostry
+pro svůj stan. Aby docílil spolehlivé nepromokavosti i pro nejhorší
+deště, které tu upomínaly na potopu světa, pokryl jeho horní část
+rovněž dehtovaným plátnem a podepřel zespod pevnou konstrukcí
+z trámců a latí, svázaných co nejpevněji provazy a sbitých velkými
+lodními hřebíky. Místo postele zavěsil si na stanovou konstrukci
+kormidelníkovu závěsnou plachtu – námořnický „hamak“, v němž
+se mu spalo opravdu královsky.
+Po celou tuto dobu žil skoro jenom z lodních zásob, sucharů a kozího masa, pil k tomu vodu a tu a tam trochu lihoviny. Měl takovou
+povahu, že se do všeho, co dělal, vžil tak důkladně, že pokud práce
+trvala, nemyslil na nic jiného. V životě mívalo to proň dobré i nedobré následky. Umožňovalo mu to dosahovat znamenitých výsledků –
+ale tatáž vlastnost stávala se i jeho největší nepřítelkyní, neboť pod
+vlivem toho, že se vždycky cele vžil do právě panující nálady, provedl
+své nejztřeštěnější kousky, jichž by se byl nikdy nedopustil, kdyby
+byl v tu chvíli volně a nezaujatě přemýšlel. Teď byl ovšem tak dalece
+ve výhodě, že pro práci s novým obydlím zapomněl téměř úplně na
+veškeré ostatní starosti. Měl ovšem štěstí, že vpravdě nebylo zapotřebí opatrnosti, neboť kdyby bylo nablízku číhalo nebezpečí, byl by
+se ve své zabranosti stal snadnou obětí každého útoku – v době, kdy
+myslil hlavně na to, aby zabezpečil svoje obydlí a svůj majetek před
+nepřáteli. Nemyslil vůbec na to, že nejlepší ochranou není ochranná
+zeď, ale ostražitost strážcova.
+– 62 –
+
+Příroda sama vyrušila ho z této „bezstarostné starostlivosti“.
+Jednoho dne rozpoutala se blesková bouře. S prvním bleskem a zahřměním projela Robinsonovi hlavou myšlenka: „Oh, můj střelný
+prach!“ – Opravdu, úder hromu byl by zmařil všechnu práci – a učinil ji úplně zbytečnou.
+Pod vlivem této obavy pustil se Robinson ihned do horečné práce, aby předešel podobné katastrofě. Nemyslil při tom právě mnoho
+na to, že je jeho život ohrožen, ale spíše na to, že bez střelného
+prachu nemohl by ani lovit, ani se bránit nepřátelům.
+Shledal všechno možné, do čeho by mohl rozdělit svůj prach.
+Měl ho celkem sto třicet kilogramů, nepočítaje zvlhlý soudek, o nějž
+neměl obavy, maje za to, že by nehořel. Vyprázdnil všechny krabice
+a rozštípal několik na krátko přeřezaných špalků, aby zhotovil jakési bedničky, které zabaleny do dehtovaného plátna mohly sloužit
+k uschování prachu. Strhl k tomu cíli kus tohoto plátna ze střechy
+a rozdělil svoji zásobu skoro na sto malých balíčků, které, pečlivě
+zabalené, rozložil v dobrých úkrytech kolem skály. Trochu prachu
+uložil v láhvi od lihoviny, kterou vyprázdnil, sliv obsah do jiné poloprázdné, třeba že tím smíchal arak s rumem.
+Toto zabezpečení střeliva trvalo celý týden a uvedlo Robinsonovi
+na mysl jeho pušky a s tím i ostatní svět. Vycházel tedy přitom
+denně v průvodu Nerona ven, aby se rozhlédl po okolí a hledal,
+nalezne‑li něco jedlého. Ale zprvu nacházel jen ptactvo, jež připomínalo malé krocany nebo dlouhonohé slepice, a jistě patřilo
+ke kurovitým, a jež také poskytlo dobrou pečeni. Domníval se, že
+bude moci ušetřit prach, pošle‑li za nimi Nerona. Ale byli tak rychlí
+a dovedli tak obratně vnikat do houští a proplétat se jím, že se pes
+vracel s nepořízenou. Nepustili ho k sobě nikdy blíže a prchali hned,
+jakmile se k nim rozběhl nebo jak naň Robinson promluvil. Lovit
+je však nebylo těžké, neboť vyšel‑li na volnější místo, kde běhali,
+nevšímali si ho, pokud jich nepoplašil prudkým pohybem.
+– 63 –
+
+Tvořili znamenitou obměnu jídelního lístku a Robinson si umiňoval, že nalezne nějaký hospodárnější způsob, jak je lovit, neboť
+se nemohl zbavit myšlenky, že by měl svým prachem a olovem co
+nejvíce šetřit. Kdoví, jak dlouho.
+Když byl s uložením prachu hotov, vydal se se svým psem na
+první, opravdu větší výpravu. Ozbrojen tentokráte mimo obvyklé
+ruční zbraně dvěma puškami – jednou nabitou broky o něco většími
+zaječích, druhou nabitou dvěma kulemi na obranu proti nepříteli –
+pustil se opačným směrem, nežli chodil dosud, za říčku, na jejímž
+břehu byl jeho první tábor.
+
+– 64 –
+
+A brzy si velmi blahopřál k tomuto nápadu. Obešed lesní výběžek – šel podél břehu – spatřil skalisté údolí, a v něm na skále –
+několik koz! Skutečných, opravdových koz! Zůstal překvapením
+stát. Ihned mu však ukázaly, že to nejsou obyčejné chovné kozy,
+ale divoká, volná zvířata. Spatřily jej skoro současně, jako on je,
+zaznělo hlasné zamečení, a celý houfec zmizel bleskovou rychlostí,
+skákaje s kamzičí obratností a s hbitostí srnců ze skály na skálu, až
+se ztratil v houští! Nero se za nimi rozběhl nadarmo.
+To byl objev. – Jak se sem dostaly kozy? Za svého pobytu v Brazílii
+neslyšel, že by tu kde byly kozy domovem. Ale konec konců nebyl
+jistě ani tento ostrov tak docela daleko z cesty všem lodím. Španělé
+před časy projížděli v těchto končinách všemi směry, jak různí,
+„úředně oprávnění“ dobrodruzi, tak rozmanití méně úřední korzáři a lupiči. Vysazovat kozy a vepře na pusté ostrovy bylo jeden
+čas považováno za dobrou politiku pro možné budoucí osídlení
+ostrovů – snad se tak stalo i zde. Ať jakkoliv, kozy byly tu. Vypadaly
+docela jako mladé, štíhlé horské kozy, snad jen, jak se zdálo, o trochu vyšších nohách. Robinson věděl příliš málo o těchto končinách,
+aby mohl zodpovědět tuto záhadnou otázku. Z druhé strany byl
+podle jejich chování přesvědčen, že nejsou ochočeny, ale že jsou
+živy úplně jako volná zvěř.
+Pustil se opatrně za nimi. Aby je snadněji nalezl, vylezl na hřbet
+skalnatého ostrohu – a spatřil jich několik přímo pod sebou na
+úbočí. A tu zpozoroval zajímavou věc, kterou mu pozdější zkušenost jenom potvrdila. Když se k nim prve blížil, jsa níže nežli ony,
+zpozorovaly jej ihned a prchly při prvém pohnutí. Teď, když stál
+nad nimi, zůstaly klidné a nezdály se mít o něm tušení, ačkoliv je
+uzřel, když už chvíli stál na volném místě, maje pozornost upoutánu
+jiným směrem. A neprchly ani, když sňal pušku z ramene a zamířil.
+Teprve výstřel rozprášil je v zoufalém, bleskovém útěku – až na
+mladé zvíře, které vyskočivši, svalilo se z úbočí dolů do houští.
+– 65 –
+
+Nero vyrazil za ním, a když přišel Robinson dolů, nalezl zvíře již
+mrtvé. Bylo dobře střeleno. Naložil si je na ramena a vracel se s kořistí domů, odkládaje prozkoumání údolí a dalších končin na příští den.
+Stáhl zvíře a napjal jeho kůži na ohradu k sušení. Šlo mu to dobře, neboť se za svého pobytu v Brazílii na plantáži naučil lecčemu,
+o čem dříve neměl ponětí. Prvé dva roky, kdy byl nucen konat si
+všechny práce sám, byly mu teď velmi k dobrému.
+Rozčtvrtil zvíře a přemýšlel, co s masem. V horku dne nemohlo
+se dlouho udržet. Navlékl tedy hřbet na železný nabiják14, jenž mu
+již posloužil za rožeň při pečení jeho „krocanů“, aby jej upekl nad
+ohněm. Ostatní maso připravil k vyuzení. Nadělav do něho zářezů,
+vysypal je solí a potřel je solí i po vrchu, načež je složil do soudku
+po střelném prachu, z něhož vyrazil dno, a pokryv je listím, zatížil
+je kamením. Nedělal toho sice nikdy sám, ale viděl to dělat svého
+souseda Wellse a věděl, že před uzením je dlužno maso nasolit.
+Jenomže Wells přidával do soli střelného prachu, jenž prý dodává
+masu lepší příchuti. To bylo ovšem pro Robinsona nemyslitelným
+plýtváním. Sůl mohl si však vždycky nahradit.
+Opravdu? – projelo mu vtom hlavou. Neboť jednoho měl velmi
+citelný nedostatek – citelný teď, když na to poprvé řádně pomyslil.
+Nádobí! Lodní kuchyně byla u předního stožáru a když se dostal
+na loď, ležela spolu s ostatní přídí pod vodou. A tak měl na nádobách jenom to, co nalezl v komoře a v kapitánově a kormidelníkově
+kabině: tři džbánky, kávový kotlík, několik číšek, cínovou číši na
+pití, hrneček na kávu a k tomu láhve a kameninové džbánky s lihovinami. Neměl tedy opravdu, v čem by mohl vařit větší množství
+vody a větší předměty, neboť kotlík nestačil ani na necelé dva litry. –
+Ovšem neměl ani kávy. – Bude tedy s vyvářením soli zle, pokud se
+mu nepodaří vyrobit si potřebné nádobí. Neboť zdejší břeh, pokud
+ho poznal, i půda pod prstí byly všude složeny z písku a kamení na
+14
+
+Nástroj k nabíjení střelných zbraní. Pozn. red.
+
+– 66 –
+
+skalním podkladě a bylo tedy nemožno zřídit tam přirozený „solný
+sad“, jenž žádá nepromokavou půdu pro nádrže.
+Další pomyšlení ho však přesvědčilo, že nemůže být nemožno
+odpařit mořskou vodu i v dřevěných nádobách. Prozatím to však
+ponechal budoucnosti a spokojil se tím, že uložil svoji sůl na bezpečnější místo a umínil si co nejvíce s ní šetřit.
+Rovnaje odpoledne svoje zásoby, přišel na svoje knihy a papíry.
+A tu mu napadlo, že bude nutno, aby si vedl řádný deník, neboť
+jinak by ztratil časovou souvislost a neměl by potuchy, která roční
+doba právě běží.
+Usedl okamžitě a dal se do vzpomínání. Bylo to velmi nesnadné.
+Ztroskotali třicátého září. 1. října byl po prvé na lodi. Opakoval to,
+jak věděl určitě, až do 14. října, neboť to mohl snadno spočítat podle
+počtu jízd. 15. října rozbila bouře loď. 16. a 17. strávil v táboře za deště,
+rovnaje svoje zásoby. 18. vystoupil na ostroh a 19. podnikl výzkumnou
+výpravu na vrchol skály v lese. 20. nalezl Nerona. Pak 24. nalezl nynější sídliště. Jeden den vysekával místo pro stan. 26. stavěl palisádu
+a plot, což trvalo tři dny. Den stavěl stan. 30. října až 3. listopadu dřel
+se dopravou věcí na nové místo. 4. se pustil do dehtové střechy a pak
+pracoval čtyři dny na lepším postavení stanu. Bylo to tedy 10. listopadu, kdy ho blesk probudil z této klidné dřiny, a pak celý týden, jak si
+uvědomil, když byl hotov, robil schránky na svůj prach. Bylo tedy dnes
+14. listopadu.
+Vzal jednu z kapitánových nepopsaných knih, a přiříznuv si pero
+z krocaního brku – říkal svým divokým kurům krocani – nalil si
+do kapitánova kalamáře inkoustu, a usednuv na menší bedničku,
+zapsal si na jiné velké bedně všechny tyto údaje, ponechávaje
+u každého data dosti místa, aby mohl zápis doplnit podrobnějšími vzpomínkami, až bude čas. Umínil si nezanedbat nikdy tohoto
+zapisování, jež mohlo jistě velmi napomoci, aby udrželo jeho mysl
+v pořádku a v pravidelné činnosti. Neboť nejhorším pomyšlením,
+kterému se vyhýbal, byla obava, že přijde samotou o rozum.
+– 67 –
+
+Večer seděl u ohně, opékaje kozí hřbet a rozmlouvaje s Neronem.
+Moudré zvíře poslouchalo, jako by rozumělo a dávalo mu všemožně
+najevo svoji příchylnost.
+Vzpomněl, že podle jeho počtu byla 11. listopadu neděle, a umínil si napříště věnovat tento den četbě v těch několika knihách,
+které zachránil z kapitánovy kabiny – byly tu i dvě bible, kapitánova
+a kormidelníkova – zapisování týdenních pamětí, obšírnějšímu
+doplňování denních rubrik a jiným, čistě duševním zaměstnáním.
+15. listopadu zhotovil prostý kříž a opatřil nápisem: „Dne 30. září
+byl jsem zachráněn z bouře na tomto ostrově,“ a zarazil jej nad místem, kde vystoupil poprvé na břeh. Každý další den označil na kříži
+vyříznutým vrubem – pro neděle delším. Odpoledne pak vykonal
+novou procházku směrem ke „kozímu údolí“, ale nelovil.
+
+– 68 –
+
+Následující den pustil se do práce, kterou měl v hlavě již delší
+čas. Dal se do prohlubování výklenku v skalní dutině za stanem.
+Železným páčidlem a kladivem odlupoval kusy kamene, což se mu
+dařilo nad očekávání dobře, neboť kámen se tu odděloval takřka
+sám, což také bylo původem dosavadní dutiny. Vylámané kamení
+nosil ven a obložil jím z vnitřní strany ohradu, hodlaje tak kolem
+ní vystavěti jakýsi stupeň, jenž by ji zpevnil ještě více. Dříve však
+ji opřel několika břevny, která zarazil šikmo do země, aby opírala
+hlavní kůly ohrady.
+Střídavě s touto prací pokoušel se o zrobení některých chybících
+předmětů. V první řadě stolu, neboť stoly z lodi rozebral při výrobě
+vorů. Stál ho dva dny práce, a dopadl sice nevzhledně, ale prakticky.
+Byl zroben z přiřezaných planěk a z prken z lodi přivezených a sbit
+hřebíky.
+Nezanedbával teď již ani procházek, podnikaje každý den aspoň
+malou vycházku na břeh. Hned 18. listopadu byl překvapen a skoro
+se polekal, spatřiv náhle za ostrohem na skalisku u vody několik
+tuleňů. Nežli se vzpamatoval a poznal, jaká to jsou zvířata, vrhli se
+tuleni do vody a unikli z dosahu.
+Při zpevňování ohrady zdokonalil ji také jinak. Dosud do ní
+vcházel otvorem, jejž za sebou tarasil břevny. Teď vypletl ohradu
+v souvislosti od konce ke konci a přestupoval přes ni. Z vnitřní strany pomocí pevných schůdků, které udělal, zaraziv do země několik
+nižších a vyšších kůlů a položiv přes ně vodorovné trámce, vnější
+stranu pak slézal po malém žebříčku, zrobeném z latěk hřebíky
+sbitých, jejž za pobytu uvnitř vtahoval do ohrady a za pobytu venku
+ukrýval v houštině.
+Zkušenosti s několika důkladnými lijáky přiměly jej, aby prohloubil svoji umělou jeskyni více nežli na pouhý sklep. Složení
+kamene to umožňovalo, ač se skála zdála být dosti pevnou, aby
+se nebořila sama. Leč nedostatek veškeré zkušenosti v těchto věcech byl by jej málem stál život. Vylámal jednou větší kus ze zadní
+– 69 –
+
+stěny a vynášel svalené kamení ven, když se část stropu v pozadí
+zřítila. Bylo to několik důkladných kusů. Viděl, že unikl smrti jenom šťastnou náhodou, a rozmýšlel, co teď. Konečně vzpomněl,
+že se štoly v dolech podepírají trámy a provedl podobné opatření.
+Podložil vrchní kraj vchodu silným trámcem, podepřeným dvěma
+sloupy. Podobnou podpěru udělal pak o kousek uvnitř. Tak udělal tři za sebou, neboť se bál vstoupit dovnitř, aby nebyl zasypán,
+a odvážil se odstraňovat sesyp teprve, když nad sebou podepřel
+strop. Nespokojen s bezpečností těchto podpěr, rozmnožil je tak, že
+tvořily úplný strop. Tím byl sice pracně vylámaný prostor značně
+zmenšen, ale Robinson s ním byl spokojen. Na sklep pro nejnutnější
+zboží stačil a úmyslu udělat si ve skále celé obydlí se vzdal. Pojal jej
+z obavy před deštivým obdobím, jehož jarní část se valem blížila.
+Místo jeskyně zbuduje raději pevný domek. Přistavěl ho přímo ke
+skále, jako prodloužení své jeskyně, tak aby se mohl později, bude‑li
+doba příhodná, pohodlně vrátit k úmyslu vyhloubit si obydlí ve
+skále, což pokládal za nejbezpečnější.
+Nejdříve vylámal ve výši asi tří a půl metru do skalní stěny hlubokou rýhu, do níž zasadil postranní trámce střechy, která takto
+začínala již pod skalou. Učinil to proto, že ze stěny stékaly při dešti
+někdy proudy vody, jež teď stekly po střeše a nevnikaly dovnitř.
+Trámy, asi čtyři metry dlouhé, podepřel vpředu sloupky zvýši muže
+a spojil příčným trámem. Když vztyčil ještě po každé straně dva
+trámce, aby tvořily z jedné strany základ pro dveře, z druhé pro
+okno, byla kostra domku hotova. Střešní krov zhotovil z latí, větví
+a tyček, kterých nadbytek poskytlo okolní stromoví, a přes ně položil veliké, tuhé, jakoby kožené listí jakýchsi stromovitých rostlin.
+Vypadaly jako menší štíhlé stromky – či spíše tyčky, nesoucí po
+stranách veliké zelené štíty, jenomže kmen nebyl dřevitý, ale jen
+dužnatě tuhý. Tyto štítovité kožnaté listy hodily se znamenitě na
+krytí střechy i jako pokrývky na stolek a k podobným účelům. Na
+střechu je připevnil tím způsobem, že položiv je hustou vrstvou
+– 70 –
+
+k dolnímu okraji, přitiskl je u hořejších konců tenkou tyčkou, kterou
+na několika místech přivázal ke krovu provázky. Další vrstva, položená výše po způsobu krytiny, přikryla laťky, až získal střechu dosti
+pevnou, aby vydržela i útoky větrů. Zabezpečil se pak před nimi
+ještě tím, že přes ni pevně přivázal několik silných latí a zatěžkal ji
+plochými kameny, jak viděl na chýších brazilských.
+Stěny domku byly z latí a z trámců přibitých těsně vedle sebe.
+Dvě vrstvy, mezi nimiž byla vrstva listí upevněna podobně jako na
+střeše, poskytly stěnu, jež vzdorovala vlhku a postačila aspoň na
+nějaký čas všem účelům. Dveře měl z lodní kabiny – měl naštěstí
+dvoje celé, použiv jich na vor v celosti.
+Vzadu ve sklepení zrobil potom kolem dokola několik řad polic
+nad sebou, používaje k tomu prkének z lodi. Spotřeboval je k tomu
+málem všechna, ale přece si uchoval něco pěkného dříví k výrobě
+různých předmětů, kupř. stolice a podobných kusů nábytku.
+Tyto práce, přerušované jenom vycházkami na lov krocanů a obchůzkami po břehu, trvaly až přes polovinu prosince. A Robinson
+právě odnosil a uložil svoje zkáze podléhající zboží do nového sklepení a uspořádal trochu věci pod střechou, když se 24. prosince
+spustil prudký liják, jenž trval s neztenčenou prudkostí po celé dva
+dny a ustal teprve v noci na 27. prosinec. Strávil tento čas doma
+rovnáním svých věcí a zábavou s Neronem.
+Po dešti ochladila se půda znamenitě a ač se s příchodem slunce všechno zrovna pařilo, bylo přece velmi příjemně a Robinson,
+vzav své zbraně, vyšel s Neronem ven. Pustil se do „kozího údolí“.
+Podařilo se mu opět se přiblížit ke zvířatům a výstřelem srnčích
+broků padla jedna koza a druhá byla poraněna na noze. Upadla ze
+skály, ale zdvihla se a byla by uprchla po třech, nežli mohl střelit
+znovu. Ale Nero vrhl se za ní a chytil ji a na Robinsonovo volání ji
+zadržel, až jeho pán přišel a zvířete se zmocnil. Bylo to silné, mladé
+zvíře a stálo mnoho práce, nežli je mohl spoutat. A spoutat je musil
+důkladně, neboť sebou škubalo a trhalo, pokud se mohlo hnout.
+– 71 –
+
+Pověsil zabitou kozu na větev stromu, a naloživ si raněnou na
+záda, nesl ji do domu. Napadlo mu při této příhodě, že by mohl zvíře
+ochočit a chovat jako krotké zvíře domácí.
+Prohlídka raněné nohy ukázala přeraženou kost. Omyl ránu
+důkladně a spravil zlomeninu, jak mohl nejdokonaleji, svázav ji do
+plátna a pevných destiček. Pak spoutal zvíře tak, aby mohlo pohodlně ležet a nemohlo si nohu poškodit, a nechal je ležet stranou,
+kde by mělo klid a kde by je nikdo neplašil.
+Druhá koza přinesena a Robinson vzpomněl na první. Složiv zvíře v ohradě na zemi, šel se podívati, co se stalo s kůží a s masem, na
+které pro jiné práce úplně zapomněl. V soudku nalezl nechutnou,
+slizkou směsici vytouženého masa a solné vody, kterou byl nucen
+vyhodit, a z kůže nalezl jenom několik drobných kousíčků. Cosi
+ji sežralo – nemohl říci, zdali hmyz anebo něco většího. Bylo mu
+to výstrahou, aby pořádně dohlížel i na svoje potraviny a ostatní
+zásoby. Měl je sice ve třech důkladných truhlicích, ale před hmyzem
+nebyly ani tyto bedny bezpečnou ochranou. Uvažuje o věci, řekl si,
+že měl dosud opravdu štěstí, neboť netrpěl ani mravenci, ani jiným
+hmyzem v horkých krajinách tak obtížným. Ani komáři – moskytový mor – netrápili jej příliš, ani ne tolik, jak byl zvyklý z brazilské
+plantáže, a také se dosud nesetkal se žádným hadem. Zdálo se tedy,
+že se ocitl na nějakém výjimečně blaženém a požehnaném ostrově.
+Následující dny byly neobyčejně horké a Robinson byl nucen
+zůstat doma po celý den až téměř do večera. Ošetřoval pečlivě,
+ale prozřetelně svoji raněnou kozu, svlažuje jí ránu čerstvou vodou, a pokusil se přimět ji k jídlu. Ale nežrala, jenom vodu přijala
+s dychtivostí. Ostatní čas ležela nehybně s hlavou položenou na
+zemi a Robinson měl strach, že zajde. Ale druhého dne ji nalezl
+sedící, s hlavou zdviženou. Když se k ní přiblížil, plašila se mnohem
+méně, nežli očekával, a napila se bez otálení. Povolil jí trochu pouta,
+nechávaje jenom raněnou zadní nohu v nepohodlné, ale nezbytně
+nutné poloze přivázánu vzhůru k tělu. A třetího dne měl radost,
+– 72 –
+
+vida, že zvíře při jeho příchodu zůstalo klidně sedět a že přijalo
+od něho i větev se šťavnatým listím. Od té doby byli přáteli a zvíře dovolilo s poměrným klidem, aby mu nohu povolil a nechal ve
+volnější poloze. Trvalo však přes týden, nežli se odvážil dát noze
+aspoň tolik volnosti, aby jí mohlo zvíře pohybovat. Ale činila to
+sama opatrně a zdálo se, že chápe, že je Robinsonovo ošetřování
+k jejímu dobrému. Potom již nechal zvířeti volnost, ponechávaje na
+noze jen obvazek a dvě postranní, pevné dřevěné dlahy, aby se noha
+nějakým poplašeným pohybem znovu nezlomila. Zvíře také začalo
+pomalu po noze pokulhávat, a když za několik dní viděl, že na nohu
+již dostupuje s úplnou bezpečností, sňal jí obvazek nadobro. Noha
+byla zachráněna, rovná a pevná, a ač bylo zvíře zřejmě opatrné,
+šlapalo na ni přece docela dobře.
+Bylo dosud na provaze, ovázaném kolem rohů, ale neprchalo již,
+a tak je Robinson odvázal. Prchnout z ohrady nemohla a poranit se
+teď, kdy se přestala bát, rovněž ne. S Neronem se spřátelili velmi
+brzy, neboť Nero provázel svého pána krok za krokem. Bylo to
+ovšem dosud přátelství „na vzdálenost“ – koza uhýbala, odstupujíc
+stranou k ohradě, a pes poslušen pánova příkazu, zůstával stranou,
+jako by rozuměl, že je raněné potřebí šetrnosti.
+Nuceného zajetí v domku využitkoval Robinson tím, že se pustil
+do zhotovování pohodlné židle. Ačkoliv si ji představoval velmi
+jednoduše, dožil se přece se svou prací úplného zklamání. Neboť
+se pod ním při prvém sednutí zhroutila. Byl ve veškerých ručních
+pracích tak nezkušený, že neměl potuchy o konstrukčních zákonech. Teprve nová zkušenost a pokusy, ho poučily, že jediným pevným rámovým tvarem je trojúhelník. Čtyřhranný rámec nezachová
+tvaru, pokud není spjat buď pevnou úhlopříčnou, jež změní jeho
+konstrukci ve dva trojúhelníky, anebo dvěma úhlopříčně napjatými
+provazci či dráty. Poznav tuto zásadu, rozluštil svoji židli snadno.
+Nejdříve zpevnil svůj prvý výrobek, přibiv po stranách od spodku
+noh šikmo k sedadlu úhlopříčky. Potřeboval jich osm. Pak měl sice
+– 73 –
+
+pevnou, ale ne právě příliš vzhlednou stolici. Tato práce však mu
+vnukla myšlenku, jak by si mohl zhotovit ještě lepší a pevnější
+z tyček a prkének. Prozatím se však spokojil s nynějším výrobkem.
+Měl v hlavě vážnější plány, a zabýval se jimi, zpevňuje a zdokonaluje neustále svoji ohradu či hradbu. Dosud pomýšlel hlavně
+na bezpečnost proti možnému přepadnutí. Teď začal mysliti na
+budoucnost. Chycená koza vnukla mu myšlenku na chov domácích
+zvířat. Čekal jenom, až přejde nepříznivá doba, jež všechnu práci
+venku znemožňovala, buď pro déšť, nebo pro parné vedro.
+Zatím se ukázal zajímavý zjev. Kůly jeho palisády se skoro všechny ujaly! Totiž ty, které byly vyrobeny z kusů čerstvých, stromových
+kmenů. Začaly vyhánět listí. A Robinsona to přivedlo na novou myšlenku. Zutínal množství mladých stromků a výhonků a zarážel je
+těsně kolem ohrady do země a spletl a propletl je mezi sebou i s kůly
+a příčkami ohrady v jediný celek. Nejen, že tím změnil svoji hradbu
+v nerozbornou zeď, ale tato živá stěna, obrostlá listím a větvemi,
+činila zvenčí dojem přirozené houštiny, a až zhoustne a se rozbují,
+nebude možno, aby vzbudila pozornost ani nejpodezřívavějšího
+divocha. A to zdálo se mu být ještě lepší ochranou nežli pouhá sebevyšší a dokonalejší palisádová pevnost.
+
+– 74 –
+
+VI
+Když dokončoval tuto práci, dostal se Robinson jednoho dne až
+ke konci ohrady u skály. A byl náhle velmi překvapen, když zde
+místo obyčejného býlí nalezl – stébla a klasy ječmene! Skutečného,
+pravého anglického ječmene!
+Zaražen stál nad tímto zjevem jako nad skutečným zázrakem, až
+se mu ponenáhlu v hlavě rozsvítilo.
+Na lodi nalezl mimo jiné také pytlík se směsí pšenice a ječmene.
+Když jej později prohlížel, viděl, že je obilí úplně zkaženo a sežráno
+od myší, s jejichž trusem bylo smíšeno. Vysypal je tedy sem ke skále
+a zapomněl na ně. Patrně však v tom bylo několik celých a zdravých
+zrnek, která vzešla. – A teď stál před dozrávajícími klasy! –
+Pohled na toto obilí vzrušil jej více nežli cokoliv od nalezení Nero­
+na. Obilí! To znamenalo skutečné bohatství! To znamenalo příští
+žeň! – Chléb!
+Okamžitě pustil se do práce. Opatrně vytrhal všechny cizí rostliny ze svého nenadálého „políčka“. A pak kolem něho postavil
+důkladný plot, aby je ochránil před škůdníky. Nespokojen se svým
+dílem, proměnil plot v celou síť, převázav jej nahoře křížem krážem
+množstvím provázků. – A hlídal dozrávající klasy, až počátkem února sklidil první žeň – 526 ječmenných zrn!
+Když to provedl, vzpomněl, že má mezi zásobami i zbytek rýže,
+které se dosud nedotkl. Vysypal ji na prostřenou plachtu a prohlížel
+pečlivě. A vskutku nalezl mezi bílými zrny loupané rýže malou hrstku
+zrn, která – jak bývá při nepečlivé úpravě – ušla oloupání a uchovala se
+celá v původním obalu, jak z klasu vypadla. Vybral je pečlivě a protože
+věděl, že rýži sejí do mokra, ne‑li do vody, a že teprve po vyklíčení žádá
+horko, považoval právě mokrou dobu za vhodnou k zasetí. Pustil se do
+práce, aby pokud možno napodobil, co věděl o pěstění této plodiny.
+– 75 –
+
+Stranou od ohrady a kousek od potůčku vykopal, vyryl, vytrhal
+a vyhrabal na kousku půdy všechno rostlinstvo, jak mohl nejdůkladněji, a vytrhal i všechny kořínky. Vzniklý prostor vyplnil pak novou
+prstí, z níž vybral pečlivě vše živé. Pak zavedl k tomuto políčku
+stružku vody z potůčku a do této mokré půdy zasel svoji rýži, nechav ji předtím navlhnout. Nevěda, jak hluboko třeba sázet, učinil to
+pokusně nejrůznějším způsobem, sázeje každé zrnko zvlášť. Políčko
+rovněž ohradil a zabezpečil a od té doby se stal hlavně a především
+farmářem. Docházel denně ke svým dvěma „polím“ a pozoroval je,
+odstraňuje pečlivě každý cizí vpád, ať rostlinný, ať hmyzí. A jeho
+radost, když z mokré půdy začaly vyrážet rýžové rostlinky, neznala
+mezí. Nebylo jich mnoho – jenom osmadvacet sazeniček, ale byl tu
+základ, a ten bylo možno rozmnožit.
+Těmito pracemi, zdokonalováním obydlí, jež rozšířil, postaviv
+znovu svůj starý stan vedle dosavadního srubu, což pro pěkné dny
+skýtalo mnohem lepší a vzdušnější pobyt, úpravou půdy v ohradě
+a výrobou domácích potřeb strávil dobu až do poloviny dubna. V té
+době podnikal jen málo vycházek do nejbližšího okolí, neboť vlhko
+a mokro nelákaly do houštin.
+Velkou starost působilo mu svícení, neboť kromě několika
+svíček z kapitánovy kabiny nezachránil ani lodních svítilen, bouří
+rozbitých, ani lodního svítiva, a byl nucen trávit dobu po západu
+slunce v nečinnosti. Tropický den liší se po celý rok jen málo délkou.
+Počíná náhlým rozedněním a končí stejně náhlým setměním. Není
+téměř svítání, není soumraku. Slunce se vyhoupne nad obzor po
+nádherné, ale nedlouhé předehře barev, a stejně rychle a nádherně
+zapadá, aby ustoupilo noční tmě. Noci byly ovšem zpravidla velmi
+jasné a nádherné, ale nemaje světla, byl odkázán na lože anebo
+na sezení při plápolu ohniště. Postavil si skutečné ohniště v rohu
+domku, nad nímž umístil z prken šikmý štít, aby se kouř nešířil do
+pokoje, ale šel rovně ven otvorem ve stropě. To stačilo sice k snivému dumání, ale k ničemu jinému. A nevařil‑li, nešlo mu o teplo –.
+– 76 –
+
+Zkoušel to loučemi, ale když spálil štěpiny, naštípané z lodního
+dříví, nenalezl v okolí domku vhodného dříví. Všechno bylo asi
+takové jako n��š topol nebo vrba nebo spíše ještě méně hořlavé a nehodilo se k tomuto účelu. Ptactvo, které ulovil, nebylo tak tučné, aby
+poskytlo trochu sádla, a z koz, které dosud zabil, měl jen pramálo
+tuku. Vysvítil jej, dav jej do misky udělané z obráceného víčka kávového kotlíku a vloživ do něho knot upletený z koudele vytřepené
+z konců lan. Svítil skoro stejně dobře jako svíčka. Jenomže ho bylo
+málo a zabíjet k vůli tomu více zvířat, zdálo se mu hříšným. Ulovil
+do dubna jen čtyři. Ale jednou sestřelil velikého vodního ptáka –
+šedého buřňáka a shledal, že ho pro kuchyni nelze upotřebit. Maso
+bylo tuhé a páchlo odporně rybinou. Ale bylo tučné, tak tučné jako
+napolo vykrmená husa – jenomže tuk prolínal všechny svaly. Vybral
+jej tedy pečlivě a rozřezav maso na kousky, vyškvařil je po kusech
+v jednom ze svých džbánků. Získal tím skoro půl litru olejovitého
+tuku, jenž poskytl znamenité svítivo. Od té doby střílel mořské
+ptactvo, jehož tu bylo více nežli nadbytek, jen pro tuk.
+Přišel na myšlenku, že by mohl masa použiti za návnadu k chytání ryb. Ale neměl vůbec udice. Věděl, že lze chytat ryby do vrší
+a košíkových lapaček, ale věděl o tom jen velmi málo z doslechu.
+Chtěl se však o to pokusit – času měl dosti a pokusy ho jistě lecčemus naučí.
+Leč všechny plány a pokusy byly by bývaly málem nadobro skončeny dnem 17. dubna.
+Byl právě zaměstnán u ohniště, když ho náhle vyděsil strašlivý
+hřmot. Ohlédnuv se, viděl, jak se mu boří střecha nad hlavou. Příčný
+trám ve vchodu ke sklepu se zlomil a shora sypalo se do domku
+kamení.
+Jediným skokem ocitl se venku a skočiv k ohradě, vyběhl po
+schůdkách, a nezdržuje se s žebříčkem, seskočil dolů a pádil odtud. Neboť první myšlenka, že jde o nové zřícení sklepního stropu,
+ustoupila horšímu zděšení, když viděl, že se sype skalní stěna.
+– 77 –
+
+Leč stanuv v bezpečí, poznal, že zažil skutečné zemětřesení.
+Neboť náhle se mu zakolísala půda pod nohama, div neupadl.
+Hrozný hřmot následoval po tomto druhém nárazu. Kus skály stranou vedle domku se utrhl a řítil se dolů. Robinson vyběhl z lesíka
+ven na mořský břeh. A tu viděl ještě horší spoustu. Vršek ostrohu,
+asi kilometr odtud, se utrhl a zřítil se do moře. Oblak prachu zahaloval kopec. A vtom již dostavil se třetí otřes. Zdálo se, že pod
+mořem jsou otřesy ještě prudší nežli na zemi. Vysoké vlny zuřily
+u břehu – nevalily se jako vlny příboje, ale zdvihaly se jako vzteklé
+výbuchy homolovitě do výše ne jinak, nežli jako by vodu tříštil pád
+obrovských balvanů, zdvihaly se z ní vysoké kužele, podobající se
+– 78 –
+
+náhle vyvstávajícím a opět skleslým jícnům sopečného kráteru.
+Zděšeně vběhl zpět do houští, boje se, že bude vodou smeten do
+moře.
+Leč třetí náraz byl již poslední. Ponenáhlu uklidnilo se vše, a teprve teď si všiml, jak příšerné ticho zavládlo v přírodě. Teprve první
+nesmělé zatipání ptáka v houštině jej upozornilo na toto hrozné
+mlčení. Pak ozval se druhý – a pak se pomalu rozhlaholilo vše, co
+bylo v lese živého.
+Pomalu a nesměle vracel se i Robinson ke svému obydlí. Kus
+skalní stěny se sesypal a asi třicet kroků vedle jeho domku čněla
+kupa balvanů. Stál na kraji houštiny, neodvažuje se do ohrady ze
+strachu před novým otřesem, jenž by ho mohl pohřbít pod skalou.
+Ale zdálo se, že je opravdu již po všem. Pohlédl k nebi – těžký mrak
+zahaloval oblohu a ve vzduchu bylo slyšet hukot náhle se blížícího
+orkánu. Prudký příval deště ho přiměl, že zapudil strach a hledal
+útočiště v domku. Žebřík byl uvnitř a Robinson se přesvědčil, jak
+těžké je slézt ohradu. Ale dostal se dovnitř a vběhl do domku. Viděl,
+že zkáza není tak veliká, jak se obával. Jenom kus plochého kamene,
+tvořící římsu nad vchodem do sklepení, se utrhl a sesunul dolů, drtě
+ovšem pod sebou trámy, jimiž byl podepřen. Naštěstí nestrhlo to
+s sebou trámce střechy, a tak zůstal jeho majetek ušetřen zátopy
+deštivým přívalem. Přece však přetrval déšť a bouři ne v domku,
+ale ve stanu, dále od stěny.
+Nero vyběhl v prvém poplachu za pánem, a teď štěkal venku
+před ohradou. Jsa již promočen na kůži, vydal se Robinson ven,
+aby věrnému zvířeti podal žebřík. Pes se již dávno naučil po něm
+vylézat a slézat.
+Prudký příval deště nutil k zakročení. Voda si nalezla podle skály
+cestu střechou k prahu sklepení. Pomocí volné tyče podepřel uvolněnou lať a pak vyhrabal stružku, aby zjednal vodě dobrý odchod.
+Otřesy se již neopakovaly. Bouře trvala přes dvě hodiny a přehnala se tak náhle, jako se strhla. Pochopil, že šlo o skutečnou pří– 79 –
+
+rodní katastrofu. – A po ní bylo náhle tak krásně, tak klidno a tak
+svěže v přírodě, jako by se vše po záchvatu hněvu chtělo usmívat.
+Vyšel ven, aby obhlédl následky. Viděl, že bylo štěstím, že svůj
+domek vystavěl zde a ne třicet kroků dále vlevo. Tam počínala zkáza – kus stráně, která tam nebyla již kolmá, ale jen šikmá, – sesypal
+se v šíři aspoň dvaceti kroků. Nad domkem utrhl se jen onen plochý
+kus stěny. Robinson vzpomínal, že o něm věděl a že to byl právě
+spodek tohoto kamene, jakoby velké plochy na stěně přilepené,
+který odrazil, zvyšuje vstup do sklepa a získávaje tak římsu pro
+svou střechu. Teď zřítilo se vše, co tam nechal, a skála vypadala
+hladká, bez převislých výstupků.
+Přesto byl Robinson důkladně poplašen. Je‑li ostrov vydán
+častěji takovýmto otřesům, byl by pobyt pod skalou nebezpečný.
+Pohlížeje však na čerstvou plochu zřícené části řekl si, že by byl
+po podobných úkazech jistě již nalezl stopy. Ale nikde, na žádné
+ze skal, které viděl, nebylo nic, co by se podobalo tomuto čerstvě
+obnaženému, jasně červenavému a žlutému kameni, který se na
+ostatní stěně jevil jako ohnivá skvrna na špinavě šedé zdi. Ne! Něco
+podobného nepřihodilo se tu již dávno a zemětřesení bylo zde jistě
+tak řídké jako jinde. Což ovšem nebylo zárukou, že by se nemohlo
+opakovat teď.
+Prozatím ovšem mohl jen co nejlépe spravit poškozenou střechu. Podepřel ji prozatímními trámci a přibil nad ni na skálu kus
+dehtované plachty, kterou odtud táhl přes střechu. Nechtěl, aby mu
+nejbližší liják opět vnikl do domu.
+Prohlídka ukázala, že nic nebylo poškozeno. Koza v chlívku
+unikla katastrofě, neboť balvan spadl skoro jenom do domku a na
+opačné straně, nežli byl chlív. Také ječné políčko zůstalo bez pohromy. Odklidil tedy jen nejhorší nepořádek a nechal hlavní část
+balvanu prozatím na místě, až se rozhodne, co počne dál.
+Dva dny setrval v nerozhodnosti, nevěda, má‑li se přestěhovat
+či ne. Bezpečným před zemětřesením zdálo se mu jedině ploché
+– 80 –
+
+vnitrozemí. Vzteklé řádění vln na břehu nahánělo mu skoro ještě
+větší hrůzu nežli řítící se skály. Ale zalesněný vnitřek ostrova – to
+znamenalo jednat proti všem úvahám, které ho vedly, když zvolil
+nynější místo. A proti náhodnému nebezpečí vzácné přírodní katastrofy byl uvnitř lesa v horším nebezpečí, byl by návštěvou nepřátel překvapen náhle, znenadání a bez výstrahy. Zde, na volném
+prostranství, poblíž břehu, bylo mnohem pravděpodobnější, že zví
+o nebezpečí dříve, nežli jím bude ohrožen. A když teď svítilo slunce
+a všude bylo vše v klidu a pokoji, vyprchal strach a Robinson se
+rozhodl zůstat na místě, které si oblíbil a které ho stálo již tolik
+práce a námahy.
+Spravil tedy domek důkladně a rozbiv spadlý kámen, vynesl jej
+ven. A zkušenost s přívalem jej přiměla, že vyhrabal kolem domku
+stružku, svážející se na jedné straně k lesu, kam ji vedl pod ohradou,
+na druhé k potůčku.
+Kopání stružky stálo mnoho práce, neboť neměl motyčky, ani
+rýče a vypomáhal si jednou ze sekerek a kusem dřeva. Přemýšleje
+o tom, že by i pro svoje pole potřeboval motyku a rýč, vzpomněl, že
+za svých vycházek viděl několik keřovitých stromů, jimž v Brazílii
+pro tvrdost a tuhost říkají železné stromy. Jsou opravdu tak tvrdé
+a hlavně tuhé, že z nich zhotovují i menší kotvy. Vydal se tedy k tomu
+místu a uťal silnou větev. Nechtěje kazit dobrou sekeru, po­užil
+k tomu obyčejné sekerky ke štípání dříví a zkazil ji při tom skoro
+úplně. Přece však vyrobil z větve trpělivým oštípáváním chybějící
+nástroje – rýč, lopatku, kopáč a motyku. Lopatku udělal, přisekav
+široký spodní kus na plocho a ponechav nahoře asi dvě pídě dlouhý
+tenčí pahýl, jímž lopatu přivázal k pevnému, tuhému toporu z mladého pružného stromku. Motyčku vyrobil z vidlicového konce. Silný
+konec hlavní větve přisekal v motyčku asi na tři prsty širokou a na
+píď dlouhou, vidlici pak upravil tak, že mohl mezi oba konce pevně
+vpravit násadu motyky, načež motyku a topor spojil v pevný celek
+co nejpevnějším provazem. Získal tak něco, co se velmi podobalo
+– 81 –
+
+nástrojům lidí z doby kosti a kamene. – Ale posloužilo to znamenitě
+jeho potřebám. Zpracoval pomocí kopáčku kousek půdy pro svůj
+ječmen co nejlépe a zasel 25. IV. prvou setbu ječmene, 400 zrn!
+Ztupené sekery a nože přiměly jej k přemýšlení, jak by si zřídil
+otáčivý brus. Znamenitý brus, jejž si přivezl z lodi, byl zřízen na otáčení rukou, k čemuž bylo potřeba pomocníka. Robinson sice viděl
+v Anglii pouličního brusiče a věděl, že si otáčel brus sám nohou,
+pomocí většího kola. Ale tehdy mu věnoval sotva více nežli zběžný
+pohled a neměl tedy o sestrojení tohoto stroje valné představy.
+Ale umiňoval si, že neustane, pokud na to nepřijde. Neboť brousit
+pouhým třením o plochý brus bylo velmi zdlouhavé.
+Leč nedostal se k tomu tak brzy, a to pro příhodu, která zabrala
+celou jeho pozornost a čas.
+Dne 1. května vyšel opět poprvé po zemětřesení na mořský břeh,
+a stanul údivem. Břeh byl pokryt různými předměty a o kousek dále
+čněl z vody – zmizelý lodní vrak. Byl kus cesty stranou od místa, kde
+byl dosud, a byl roztržen na dvě části. Příď, která byla od počátku
+téměř pod vodou a v době posledních Robinsonových návštěv téměř úplně zanesena pískem, čněla teď tři metry nad vodu. Záď
+byla rozbita a ležela o kousek dále na boku. A od vraku ke břehu
+táhl se písečný náplavek. Bylo patrno, že zemětřesení změnilo zde
+tvar pobřežního nánosu a že bouře při tom vyvrhla vrak z hlubiny
+na břeh.
+Moře právě počínalo klesat, a tak se Robinson zatím zabýval
+ohledáváním drobnějších vyvržených trosek. Byl tu nejprve malý
+sud. Byl to sud s prachem, ovšem úplně promočeným. Robinson
+jej odvalil zatím výše na břeh. – Ostatek byly úlomky stěžňů, kusy
+brlení, střecha kabiny a různé podobné trosky. Ale v přídi vraku
+i v podpalubí zádi bylo jistě ještě mnoho upotřebitelného, co tehdy
+nemohl odnést pro vodu.
+Když příliv opadl, bylo lze dojít k vraku téměř po suchu a při
+nejhlubším odlivu byl na suchu úplně. Ale do nitra nebylo možno
+– 82 –
+
+vstoupit – bylo úplně vyplněno pískem. Leč zkušenost naučila již
+Robinsona nezoufat nad ničím, čeho bylo lze dosíci trpělivostí.
+Obhlížeje trosky viděl, že je drží pohromadě jenom pevná kostra,
+která je poutá a svazuje. A porušením této kostry bylo by možno
+docílit rozpadnutí se celé lodi. Robinson neměl chuti nechat si ujíti
+cokoliv z lodi. Každé prkno bylo ziskem, neboť dělat si prkna vlastní silou z celých stromů znamenalo ohromnou práci pro jediného
+člověka, jenž mohl pracovat jenom malými ručními pilami. Měl sice
+značně velkou tesařskou pilu, ale ta vyžadovala dvou lidí. – Tohoto
+dne odvlekl tedy mimo dosah vln vše, co bylo volné. Z rozbitého
+brlení vytahal pomocí kleští a dláta množství velikých, silných hřebů a ze stěžňů získal několik silných obručí a různých pásů a spojí
+a několik háků, kruhů a závěsů.
+Druhého dne přinesl pilu a sekeru a páčidlo. Pustil se nejprve
+do zádi. Po bližším ohledání shledal, že hlavní podporou je silný
+příční trám pod zadní palubou. Páčidlem odtrhl část podlahy a pak
+přeřízl tento trám na dvou místech. Podařilo se mu odtrhnout tři
+pěkná smrková prkna a přišel na to, jak si počínat, aby toho docílil
+snadno a bez poškození prken.
+Spousty ryb, které pluly kolem lodi, jakmile voda stoupla, vzbudily v něm chuť na rybolov. Nemaje udice, nepokoušel se oň dosud. Zkusil to teď bez udice, uvázav kus tuhého sušeného masa na
+provázek. Jakmile ryba chňapla, vyškubl prudce provaz a opravdu
+se mu podařilo při třetím pokusu vyhodit asi půlkilovou rybu na
+loď. Pak se mu provázek přetrhl. Zdar ho však povzbudil k myšlení
+a k dalším pokusům.
+Rybu večer upekl – byla velmi chutná a zvýšila jeho touhu po
+rybolovu. Vyhledal několik různě silných hřebíků a roztepal hroty
+do plochy. Nasazením dláta a úderem kladiva vysekl do zploštělého
+konce zoubek a broušením docílil jakéhos takéhos udičního háčku.
+Vyrobil jich za večer několik a poslední se již zcela slušně zdařily.
+Roztepání zdařilo se bezpečněji, když zkusil kovat hřebík do ruda
+– 83 –
+
+rozpálený. Sekera do špalku zaražená sloužila mu za kovadlinku.
+A zase pocítil, jak těžké je být sám. Kdyby byl měl pomocníka, jenž
+by mohl držet hřebík pevně v kleštích, byl by mohl dlátem a kladivem osekat zploštělý konec mnohem rychleji a dokonaleji. Takto
+byla práce velmi nesnadná a opětovně se zkazila. Přece však, nežli
+ulehl, měl pět různě velkých udic, z nichž dvě se mu zdály dokonce
+velmi dobrými. Hrot byl ostrý a háček dobře zahnutý. A spoléhal
+na hltavost ryb, které vnadu lapaly jediným prudkým polknutím.
+Uvázal udice na nejlepší konopné šňůry, které měl, udělal si pak
+ještě rybářský hák z pevné tyčky, opatřené na konci dlouhým, pevným hřebíkem, a ulehl, těše se na zítřek.
+Druhý den vydal se k moři hned s rozedněním, opatřen svými
+udicemi. Ale shledal, že ryby ráno nebraly. Alespoň ne v místech,
+kde stál – u skály čnící nad mořskou zátokou. Nechal toho tedy
+prozatím a obrátil se k vraku. Voda stála ještě vysoko a tak chodil
+chvíli nečinně. Pak dostal nápad. Sestřelil velkého racka – nevycházel vůbec bez pušky – a stáhnuv jej částečně, rozdělal oheň a opekl
+nad ním kus masa, nabodnuv je na větvičku. A použil ho k návnadě, spoléhaje na jeho vůni. Když pak moře opadlo tak dalece, aby
+mohl dobře k vraku, zkoušel nejprve svoje štěstí. Zdálo se, jako by
+ryby cosi k vraku lákalo ��. Vyhodil udici na mořské straně a byla
+okamžitě spolknuta. Zatrhl – seděla. Ale stálo ho hezkou chvíli zápasu, nežli dostal rybu na dosah a mohl ji hákem vytáhnout. Byl to
+pěkný chlapík, připomínající lososa nebo velikého slanečka, vážící
+asi půltřetího kila. Robinsonova zkušenost jako „osobního rybáře“
+u marockého korzára se osvědčila. Viděl, že opatrným zacházením
+lze chytat i na měkkou udici, aniž by se natáhla, neboť při prudkém
+zatržení těžká ryba tvrdý hák urazí a měkký narovná a unikne.
+Jeho rybářská touha byla uspokojena. Pověsil rybu ve stínu lodi
+a šel za prací.
+Přeřízl ještě jeden trám a vyrazil několik železných spojů. Pra­
+coval k tomu, aby co nejvíce rozrušil soudržnost vraku. A když
+– 84 –
+
+druhého dne přišel, viděl, že se věc podařila. Troska se svou vlastní tíží, tíží vniklého písku a prací příboje rozpadla. Leželo tu teď
+několik kusů jako rozdrcená skořápka ořechu. A moře teď pomalu
+vyplachovalo písek z nitra ven.
+Napomohl tomu sekerou a pákou, vylomiv v době nejhlubšího
+odlivu dvě prkna co nejhlouběji dole a obrátil se k přídi. Pracuje
+pohodlně a bez přílišné námahy, potřeboval opět dva dny, nežli
+rozrušil hlavní spoje. Mezitím vybíral mezi troskami jednotlivé
+cennější součásti. Celkem kromě prken a trámců nenalezl v zádi
+mnoho, jenom trochu bronzového kování od dveří kajuty a množství různého železa. Nakupil ho pomalu na břehu na metrický cent.
+A přišel také na válec olova, jejž nalezl již minule. Ležel dole v písku
+a z části pod vodou.
+Mezi dnem opět trochu rybařil, a opět se zdarem. Opečený racek
+se zdál být znamenitým vnadidlem. Vhodil zbytek do vody, aby ryby
+nalákal, a ponechal si jen kus na zítřek.
+Druhý den přinesl si dvě sekery, chtěje olovo přeseknouti tím, že
+položí naň ostří sekery a čepelí druhé bude do ní bušit jako palicí.
+Ale poznal, že je to nemožné. Když vnikla sekera na palec hluboko,
+byl by ji mohl rozbít, ale ne dostat hlouběji. Zkusil to tedy jinak.
+Odsekával olovo od konce po kouscích, jako by osekával dřevo. To
+šlo lépe a odsekal tak brzy velmi značný kus.
+Den nato ležela i příď rozpadlá. Ale vítr vanul od země
+a Robinson viděl s žalostí, že několik větších předmětů – nemohl
+jich ovšem rozeznat – bylo zahnáno od lodi na moře. Vydal se tedy
+ihned k vraku, nečekaje na opadnutí vody, a zachránil z poloodkrytých trosek sud s brazilským vepřovým masem, silně uzeným
+a naloženým v soli, jež však teď bylo zkaženo mořskou vodou. Ale
+sud sám byl dobrý a vítaný. Lepší štěstí měl, když nalezl přístup ke
+kabině lodníků, v níž byly jejich truhlice a lože. Bylo tu však dosud
+příliš vysoko písku a nezbylo nežli čekat.
+– 85 –
+
+Pátraje dále, nalezl, že část, která se nejdříve rozpadla a z níž
+asi pocházely odplavené součásti, obsahovala kuchyni. To bylo neštěstí, neboť zde doufal nalézt nejcennější věci. Přece však nalezl
+v písku měděný cínovaný kotlík, měděnou mísu a trochu drobnějšího nářadí. Lodní kamínka a velký kotel byly patrně spláchnuty do
+moře a marně se po nich ohlížel. Rovněž pátral, prozatím marně, po
+ostatním nádobí k vaření. Zato našel jeden ze sudů, jež tvořily lodní
+zásobu pitné vody, a dvě menší kádě. Sud vězel dosud pevně – byl
+příliš veliký k odvalení. Snad jím hne, až se uvolní z písku. Kádě
+vyhrabal a odvalil na břeh.
+Jsa unaven, nechal práce a bavil se rybolovem. Chytil menší rybu
+a přeseknuv ji, použil jí za návnadu a chytil velkou rybu, která se
+mu však přese všechnu opatrnost utrhla, natáhnuvši hák. Po druhé
+měl lepší zdar a vylovil po čtvrthodinném zápase krásný kus, přes
+tři kila těžký. Byl to opět týž lososovitý druh, jenž se tu vyskytoval
+v takové hojnosti.
+Z lodi odstranil zatím co vůbec mohl ovládnout, a když odtahal
+z dosahu přílivu i všechno upotřebitelné dříví, pokud je mohl odvléct, zbylo v lodi, jen co bylo v hlubokém podpalubí a co zůstávalo
+nepřístupným pro písek a vodu. Hlavním ziskem byly námořnické
+truhlice se šatstvem a s potřebami – hlavně ho těšily čtyři páry
+dobrých plachtových střevíců – a dvě další měděné mísy. Mimo
+to odsekal pomalu již na metrický cent olova – jak mohl zvážit na
+přezmenových vahách15 vyhrabaných z kuchyně.
+Procházeje se toho dne po břehu, nalezl kus dále od lodi velikou
+želvu a podařilo se mu ji zaskočit a pomocí pažby ručnice převrátit
+včas, nežli se dostala k moři. Vážila při nejmenším 40 kilogramů
+a otázku, jak ji dostat domů, nebylo snadno lze rozluštit. Boje se,
+aby neunikla, obrátil ji zase na břicho a čekal u ní se sekerou v ruce.
+Trvalo však hodně dlouho, nežli se odhodlala vystrčit hlavu, načež
+15
+
+Závěsné váhy, které váží pouze jedním závažím, mincíř. Pozn. red.
+
+– 86 –
+
+ji zabil prudkou ranou sekery. Šel pak domů pro provaz a uvázav ho
+želvě za krk, vlekl ji, obrácenu na zádech, za sebou na provaze jako
+saně. Uvažoval při tom o výhodách různých dopravních prostředků
+a pohodlných cest, neboť se při tom velmi důkladně zapotil.
+Z jedné nohy ulovené želvy uvařil si toho večera nejznamenitější
+polévku. Maso zdálo se mu být tou nejlepší pochoutkou, kterou od
+let jedl.
+Když druhého dne želvu otevřel, nalezl v ní 62 vajec. Přemýšleje,
+jak uchovat maso, rozhodl se, že je po vyvrhnutí důkladně prosolí,
+vyloží listím, zabalí do plátna na ochranu od hmyzu a zavěsí ve
+vlastním krunýři na provazech od stropu ve sklepení. Teď, když
+nalezl kotlík a mísy, neměl již o sůl obav. – Želva měla alespoň 10 kilogramů masa – ostatní byly kosti a těžký štít. Něco z toho včas sní
+a ostatek vyudí a usuší.
+
+– 87 –
+
+Polední déšť zdál se Robinsonovi neobyčejně chladný a pociťoval jakési divné mrazení. Necítě do ničeho chuti, zůstal po celý
+den doma. V noci trpěl nespavostí a bolestí hlavy. Byla to horečka.
+V hlavě, horečkou omámené, honila se mu zmatenice nesouvislých
+obrazů, z nichž se vytrhoval trhnutím. Nebyl ani schopen, aby si
+uvědomil svoje zoufalé postavení. Pokoušel se vzpamatovat, ale byl
+znovu a znovu zalit zmatenými sny horečky. Pak si uvědomil, že se
+modlí, ale nemohl dobře pochopit proč. Bylo to, jako by někdo cizí
+mluvil a on poslouchal. Pak usnul, a když se opět probral, cítil se být
+trochu volnějším, a jakoby pod vlivem nějaké uložené povinnosti,
+vstal a přinesl si k loži vodu. A teprve když ucítil chladnou vodu na
+rukou, uvědomil si žízeň a napil se. Ulevilo mu to neobyčejně, ale
+pak ho zachvátila ospalost a ulehnuv, usnul tentokrát klidněji. Po
+tři dny potácel se takto mezi bezvědomím a polovědomím, a pak
+procitl s jasnější hlavou. A když si uvědomil svůj stav, zmocnil se ho
+hrozný strach z jeho osamělosti.
+
+– 88 –
+
+Nero k němu vyskočil a zdravil ho lichocením. Vzpamatovalo ho
+to a vstal, aby dal ubohému zvířeti najíst. Cítil takovou slabost, že
+sotva dosáhl k zásobě masa zavěšené od stropu sklepení. Pak opět
+ulehl. Bylo mu sice hrozně, ale neztrácel již vědomí. Necítil vůbec
+chuti k jídlu, jenom žízeň. Druhého dne se záchvat zimnice vrátil
+a zmítal jím po mnoho hodin mezi horkem a zimou. Pak dostavil se
+mírný pot, po němž usnul.
+Probudiv se pocítil úlevu a vstal. Polomechanicky pustil se do
+denního zaměstnání. Uvařil si trochu polévky z nasoleného želvího
+masa, ale nechutnala mu dnes příliš. Dostal chuť na něco osvěžujícího, ale neměl ničeho. Neznal také žádných léčivých bylin, jimiž by si
+mohl ulevit. Znenadání si vzpomněl na svoji kozu. Vyšel ven a nalezl
+ji u ohrady, kde ožírala listí z větviček vyrostlých z kůlů palisády.
+Nechybělo jí nic, trávy i vody měla v ohradě dosti a chlívek nebyl
+upraven k zavírání. Viděl, že se s Neronem zatím velmi dobře spřátelila, a díval se chvíli, jak si obě zvířata hrají v přátelském potýkání.
+Pak se cítil slabým a vrátil se do domku. Ale v obavě před návratem nemoci učinil ještě nutná opatření. Postavil si k loži dva
+džbánky s vodou a do jednoho přimísil silnou dávku rumu, a napiv
+se, ulehl. Spal dobře, ale k ránu ho trápily opět horečné sny.
+Druhého dne dostavil se nový a velmi prudký záchvat horečky,
+v níž sebou tak zmítal, že si rozlil svoji vodu. Uvědomil si to však teprve, když se opět vzpamatoval a když ho trápila žízeň. Pokoušel se
+vstát, ale byl příliš sláb. V nové hrůze ležel na loži a snažil se modlit.
+Ale dovedl říct jen „Pane, smiluj se!“, což opakoval mechanicky, až
+se náhle vzpamatoval a posadil. Vše se s ním točilo a hleděl chvíli
+tupě před sebe. Pak opět ulehl a ihned usnul.
+Vstal značně posílen a s myšlenkou, že se musí léčit. Napadlo mu,
+že Brazilci léčí téměř všechny nemoci tabákem. Šel ke své truhle
+a vyndal dva balíčky tabáku, jeden s hotovým a druhý jen s usušeným, a vida knihy, které byly v téže truhlici, vytáhl bibli a položil ji
+na stůl. Zkusil žvýkat surový tabák, ale cítil se po něm omámeným.
+– 89 –
+
+Naložil si kus do rumu a nechal ho močit. Pak rozdělal oheň a položiv něco surového tabáku na žhavé uhlí vdechoval dým. Nevěděl
+ovšem, bude‑li to vše mít nějaký účinek, ale bylo to to jediné, co znal
+a co mohl dělat. Usednuv na lože, zkoušel číst v bibli. Ale hlava byla
+příliš zmatena a nemohl se na ničem soustředit. Listoval tedy jen
+tu a tam, až jeho zrak spočinul na verši:
+„Volej ke mně v nouzi své a já tě ochráním a budeš mne velebit!“
+Tato slova hodila se tak dobře k jeho postavení, že ho dojala. Ale
+buď omámenost, anebo zvyk nemyslit nikdy nábožensky, nedovolily, aby byl tento dojem příliš hluboký. Listoval ještě chvíli a nechal
+toho.
+Zatím se setmělo. Rozsvítil svoji svítilničku – užíval teď větší
+misky – a urovnav si k loži, co mohl potřebovat, učinil skoro bez
+přemýšlení a spíše v bezděkém popudu, co neučinil za celý svůj
+život: poklekl a modlil se k Bohu, aby splnil svůj příslib a ochránil
+jej, když jej volá ve své nouzi.
+Pak vstal, napil se rumu s tabákem – ale mohl jej sotva spolknout. Jakmile se položil na lože, usnul tvrdě a hluboce a probudil
+se až ve tři hodiny odpoledne následujícího dne. Ačkoliv si tím
+nebyl jist, zdálo se mu, že spal déle – možná, že více nežli jeden
+den. Měl dojem, že prospal půl věčnosti. Ale hodiny ukazovaly tři
+a byl den. Tolik bylo jisto. A cítil se neobyčejně posíleným a svěžím,
+a nová chuť do života plnila jeho bytost. A vstav, mohl se mnohem
+lépe pohybovat a cítil hlad. – A po celý tento a následující den byl
+ušetřen horečky a od té doby zotavoval se rychle k plné čilosti.
+Svého patentního prostředku – tabáku s rumem – užil však ještě
+dvakrát.
+Vyšed, nalezl svůj ječmen úplně zralý a sklidil ho – asi 12 000 zrn.
+Vyloupal a uschoval je tak pečlivě, jako je spočítal.
+Třetího dne cítil se dosti svěžím, aby si mohl vyjít na procházku.
+Zastřelil dva mořské ptáky velikosti kachny a určil je pro svého psa.
+Sám spokojil se želvími vejci a trochou želví polévky, která mu však
+– 90 –
+
+i dnes málo chutnala. Maso nebylo sice zkaženo, ale nemělo té chuti,
+jako začerstva. – Snad také nebyl jeho žaludek dosud v pořádku.
+Toho dne vynechal svoje tabákové léčení, ale druhého dne mu
+nebylo dobře a měl slabý záchvat zimnice, a proto je večer opakoval všemi třemi způsoby: pitím, žvýkáním i vdechováním. Užíval
+k tomu zeleného, nepřipravovaného tabáku, jemuž připisoval tento
+účinek, a zdvojnásobil dávku. Následující den mu bylo opět velmi
+dobře a záchvat zimnice se již neopakoval. Od té doby zotavoval se
+již pravidelně, ačkoliv se ještě po několik dní cítil znaveným a šetřil
+se. Druhý den však sklidil rýži – získal na 7 000 zrn.
+Po dobu tohoto uzdravování vracely se jeho myšlenky znovu a znovu k slovům Písma a četl opětovně v bibli. Ustavičně se
+opakující sliby žalmů o vysvobození těch, kdo prosí, zmocnily se
+jeho obraznosti a plnily mu mysl rozporem. Neboť si přál věřit,
+a zároveň byl přesvědčen o nemožnosti svého osvobození. Konečně
+si řekl, že záchrana z nemoci je již dosti velkým osvobozením a že
+postačí již sama, aby mu srdce naplnila vděčností. A tato myšlenka
+dojala jej tak, že poklekl a znovu se pomodlil, aby poděkoval Bohu
+za svoje uzdravení. A opravdu byl více nežli napolo přesvědčen,
+že jeho první modlitba a velké uklidnění mysli, které mu přinesla,
+působily k jeho uzdravení více nežli ostatní jeho léčení. – Od té doby
+si umínil, že bude častěji čist v bibli a přemýšlet o ní. Doposud znal
+tuto knihu skoro jen podle jména.
+4. července cítil se dosti silným, aby se opět vydal k vraku. Nalezl
+z něho jenom trochu prken a břeven na okraji přílivového dosahu.
+Ale nechal je tam – po chvilce procházky cítil dosud přílišnou slabost a nechuť k pohybu. Snad to bylo po jeho tabáku. Věřil sice, že
+ho zbavil horečky, ale také, že jím byl na dlouho otráven. Pociťoval
+třesení a škubání nervů.
+A tak pojal úmysl neomezovat se tolik jako dosud na pouhou práci s tím, co má jako pozůstatek ze zemí civilizace, ale rozhlédnout
+se důkladněji po ostrově, aby zjistil, co může získat zde, kde mu
+– 91 –
+
+je usouzeno dále žít. Nedostatek všech osvěžujících prostředků za
+jeho nemoci ho upozornil, jak velikou pošetilostí bylo, že se dosud
+vůbec nepokusil poznat zdejší ovoce a plodiny. A ostatně jeho zásoby lodních potravin nebyly příliš veliké. Cukru a sucharů měl sice
+ještě dosti, ale ostatní bylo na sklonku, a čekat, až mu obilí vynese
+postačitelnou žeň, nemohl.
+
+– 92 –
+
+VII
+Počal s tím tedy ihned. Dobře ozbrojen a provázen Neronem zašel
+k říčce, do jejíž zátoky veplul se svými vory. Moře stálo nízko a v řečišti nalezl teď, v suchém období, jenom malý potok, po jehož okraji
+mohl za opadlého stavu moře dosti pohodlně kráčet. Místy bylo
+pramálo vody a téměř žádný proud. Když se dostal výš, přicházel
+po místech spletité houštiny na rozkošné paloučky a mýtiny, kde
+na vyšších místech poznal mezi spletí rostlinstva i vysoké, bující
+rostliny tabákové. Litoval své malé všímavosti, neboť se mu zdálo,
+že spatřoval mnohé rostliny, jež viděl v Brazílii, ale jimž tam nikdy
+nevěnoval pozornost. Snad mezi nimi bylo dosti užitečných nebo
+léčivých. A marně se rozhlížel po několika takových, které znal –
+kupř. kasavě a manioku16. Avšak spatřil místo pokryté cukrovou
+třtinou, ovšem divokou, ale jistě schopnou rychlého zlepšení pěstěním. Prozatím spokojil se touto procházkou, jež jej dosti unavila,
+a vrátil se, přemýšleje, jak by se mohl naučit znát užitečné rostliny.
+A doma mu napadlo, že by mu mohla pomoci jeho koza, předloží‑li
+jí listí na větvích. Aspoň to stálo za pokus. Dal se tedy druhého
+dne touž cestou, vzav s sebou kus plátna upravený jako poboční
+kabelu. Dostal se dále nežli včera a proraziv hustým lesíkem ocitl
+se na místě, kde bylo řídké stromoví, celé pokryté velikými listy
+plazivých rostlin, mezi nimiž visely zelené a žluté plody – jakési
+melouny. A prodíraje se spletí rostlinstva viděl stále nové a nové
+plody, jichž neznal. Některé upomínaly na citrony, jiné na hrušky,
+jablka, švestky, třešně, okurky anebo na vinné hrozny. A pak poznal veliké listy banánovníků, ověšených obrovskými trsy plodů.
+16 Hlízy cizokrajné rostliny manihotu poskytují škrob zvaný kasava nebo maniok, zde rozlišováno. Pozn. red.
+
+– 93 –
+
+Tvořily celý dosti rozlehlý hájek. Radostně prodral se k nim a těše
+se z chládku, jenž pod nimi vládl, usekl si trs s několika dozrálými
+plody, a pochutnal si poprvé od deseti měsíců na čerstvém ovoci.
+Usekl, co mohl pohodlně nést, a šel dále.
+Volnější pruh ohýbal se směrem, jenž jej musil dovést k moři,
+a tak sledoval jeho směr. Množství ptáků vylétalo při jeho přiblížení
+se, a viděl mezi nimi mnoho podobných těm, které znal z Brazílie,
+hlavně papoušků. Jejich křik a skřek provázely každý jeho krok.
+A náhle ho uvítal hvízdavý vřesk – houfec malých, ocasatých opic
+pokřikoval naň z větví stromů. Prodíral se houštinami, prohlížeje
+rostlinstvo a ovoce a odolával stěží chuti zkusit některé z nádherně vypadajícího, lákavého ovoce. Leč věděl, že je mnoho takového,
+které pod lákavým vzezřením kryje smrtelný jed.
+Tím zdržel se tak dlouho, až vida, že by se domů do večera nedostal, odhodlal se zůstat opět poprvé pod širým nebem. Tentokráte
+se cítil mnohem bezpečnějším. Společnost ostražitého psa byla jistě
+dobrou ochranou. Přece však strávil noc na větvi stromu, jenomže
+si tentokráte vybral větev sotva tři metry vysokou a usnul hlídán
+Neronem, jenž ležel pod ním. Ráno pak pokračoval na další pouti.
+A po chvíli obtížného prodírání spletitou houštinou dostal se na
+nové, volnější místo, jež se zdálo vést hodný kus žádoucím směrem.
+Opravdu přišel na pěkný pramen, prýštící z mírně se svažujícího
+břehu a plynoucí odtud k východu, k moři. Vypadalo to tu jako
+v zahradě – zanedbané a přebujnělé, ale přece ne zcela divoké. Byl
+to malý, přirozený ráj květů, listí a plodů. Robinsonovi se rozšířilo
+srdce při myšlence, že je pánem v tomto malém království krásy
+a bohatství.
+Bylo to mělké, neširoké údolí či spíše kotlinka, v níž rostlo jen
+roztroušené stromoví, jako by určené jen k tomu, aby neslo věnce
+popínavých květin a plodin. Okurkovité a melounovité plody, citrony, pomeranče, víno, jablka, hrušky, veliké švestky a třešně, veliké
+i malé, ořechy – vše kynulo ze všech stran – a bylo to, jako by se mu
+– 94 –
+
+příroda posmívala, volajíc naň za každým listem: „Hleď, co všechno
+krásného tady mám – a ty k tomu nemůžeš, protože nevíš, co to
+doopravdy je! Každý papoušek a každá koza je na tom lépe, neboť
+jsou chytřejší a vědí, co mohou jíst a co ne!“
+Pozoruje dlouho a zamyšleně všechnu tuto krásu, řekl si konečně: „Je pravda, že jsem nevědomější nežli tato boží zvěř, a proto
+snad bude nejlépe, dám‑li se jí vést a řídit!“ Věděl sice, že mnohá
+zvířata mohou neškodně jíst, co je pro člověka škodlivé, a naopak
+leccos člověku zdravého mnohé zvíře zabíjí – na příklad švestkové
+jádro veverku – ale řekl si, že co ptáci a zvířata ve větším množství
+pojídají, nemůže obsahovat aspoň žádného prudkého jedu a že
+s opatrností může takové plody vyzkoušet. Pozoruje tedy chování
+ptactva a opic, jichž tu bylo několik druhů, našel mnoho stromů,
+na nichž se různé druhy krmily, plašíce se navzájem a jedny druhé zahánějíce. Množství menších ptáků vylétlo z větví stromu, na
+němž viselo ovoce podobné velikým karmínově fialovým švestkám,
+když se mezi ně vrhlo s křikem hejno asi jako velká kočka velkých,
+hnědých opiček. Utrhl tedy několik těchto plodů, jimiž se tito ptáci
+i opice horlivě krmili, a zabaliv je do listí téhož stromu, uložil je ve
+své kabele. Podobně počínal si i s jinými plody, a tak, sleduje pozorně své okolí, měl brzy v kabele sbírku různého ovoce a ořechů,
+o nichž měl skoro s jistotou za to, že jsou jedlé a neškodné. Byly
+to druhy, na nichž nalezl nejvíce nejrozmanitějších ptáků a jež se
+stejnou chutí trhali i čtverno��ci. Zkusí ještě, bude‑li koza žrát listí
+a pak učiní opatrný pokus.
+Konečně si řekl, že je čas, aby se obrátil k domovu, a snažil se
+dostat se co nejrychleji kupředu. Sleduje tok svého pramene, dostal
+se k širšímu řečišti, v němž rovněž bylo jen málo vody, a jím mohl
+pak již rychle dále k místu, kde proudila již voda přílivu. A zde čekalo ho nové radostné překvapení – celý háj kokosových palem.
+Množství plodů zatěžovalo koruny, kývající se majestátně v mírném
+větru. Byly to stromy všeho věku – od mohutných starých palem po
+– 95 –
+
+mladé stromky ještě bez plodů. A dole bylo dosti nových výhonků.
+Uťal si jeden takový, věda, že skýtá dobrou zeleninu, a spěchal dále,
+slibuje si, že se zítra vyšplhá na některý nižší a hodně nakloněný
+strom, aby jej očesal.
+A při pomyšlení na všechno toto bohatství trpce si vyčítal, že dosud
+nedělal nic jiného, nežli že se staral o záchranu zbytků z lodi většinou
+pro něho naprosto bezcenných a že vůbec zbudoval svoje obydlí, aniž
+by se dříve řádně rozhlédl po okolí, a to patrně na místě nejhorším
+a nejnepříznivějším, neboť tam za celou dobu neviděl nežli plané
+stromoví a vedle nejedlých mořských ptáků – rybáků téměř jen svoje
+„krocany“ a sem tam nějakého papouška vysoko v korunách, kdežto
+zde všude bylo učiněné eldorádo ptactva i rostlinstva.
+Přílivem vysoko sahající a teprve málo opadávající mořská voda
+plnila koryto potoka tak, že nechávala jen úzký mokrý pruh mezi
+porostlým břehem a vodou, což ztěžovalo pochod. Ale po hodině
+další namáhavé chůze dostal se z lesa a mohl po okraji přílivového
+okruhu spěchat rychleji k domovu, kamž se dostal, překročiv říčku
+svého přistání, včas, aby byl doma před setměním.
+Okamžitě provedený pokus ukázal, že koza žrala téměř vše, co jí
+předložil, opovrhujíc jenom listím příliš kožnatým a tvrdým.
+Povečeřev tři želví vejce, zajedl tedy dvěma purpurovými švestkami, a ulehl, doufaje, že zkušenost potvrdí jeho pokus.
+A potvrdila. Byl ráno zdráv a měl zdravý hlad. – Z radosti nad
+tímto zdarem prvého pokusu snědl k snídani nádherně vypadající
+a lákavě vonící plod, podobný velké modravé hrušce nebo fíku, a pak
+si dopřál dvou trojhranných, měsícovitých ořechů. Chutnaly zcela
+podobně kokosu. A vydal se na cestu, opatřen dvěma kabelami. Šel
+tentokráte opačným směrem, toutéž cestou, kterou přišel, neboť
+teď, za nízké vody, byl to mnohem bližší a pohodlnější přístup k jeho
+„rajské zahradě“. Došel brzy ke kokosovému hájku, pomíjeje řadu
+kokosových palem, jež rostly roztroušeně po celém tomto pobřeží,
+pomíšeny s jinými vějířovitými palmami, jichž neznal.
+– 96 –
+
+Vybral si pěkný mladý strom, jehož koruna vznášela se asi osm
+metrů šikmo nad zemí a jenž nesl dva pěkné trsy ovoce. Odložil pušku a ostatní svůj náklad do ochrany keřů, a ponechav si jen pistoli
+a sekeru, počal šplhat na strom. Nezkoušel toho nikdy, ale viděl na
+své první africké cestě, jak to činí afričtí černoši, a pokoušel se je napodobit. Leč poznal, že je proň tento způsob naprosto nedostižným.
+Nedovedl naprosto jako černoch kráčet vzhůru po šikmém, drsném
+kmeni, sehnut tělem tak, až by se mohl rukama držet kmene. Vše,
+co dovedl, bylo šplhat do výše podobně jako venkovští hoši. Neměl
+však cviku ani v tomto umění, a když se ocitl výše, dostal strach
+z houpání tenkého kmene. Slezl tedy opět, šel ke svým věcem a odvázal silný provaz, na němž měl uvázány obě kabely, aby je mohl
+nést přes ramena. Přišed k palmě, přehodil provaz kolem ní a uvázal si jej ke svému silnému, pevnému opasku. Věděl, že domorodci
+šplhají na palmy i pomocí řemenného nebo provazového oka, ale
+nevěděl přesně jak. Ale provaz jej aspoň zachytí, kdyby spadl. Kmen
+palem vypadal tak trochu jako obrovský, kroužkovitý červ – kruhy,
+vzniklé z hrbolů bývalých korun, jež strom shodil postupem let,
+nedovolovaly, aby se provazové oko po kmeni smeklo hladce dolů.
+Takto zabezpečen šplhal znovu, nadzdvihuje provaz krok za krokem
+výše. Byl to pracný úkol pro necvičeného člověka, jenž sice dovedl
+po námořnicku šplhat na lana, ale ne na stromy. Strom, jenž rostl
+zprvu téměř kolmo a teprve potom se silně nahýbal, aby ke konci
+rostl opět téměř svisle, houpal se brzy velmi silně. Ale Robinson byl
+vzrušen tak silným pocitem radostné sebedůvěry a odvahy, že přemohl obavu před závratí a dostal se, ovšem po perné námaze, až ke
+koruně. Drže se jednou rukou a napolo zavěšen ve svém oku, vyndal
+z pasu sekeru a uťal oba trsy ořechů. Jeden byl šedohnědý a zralý,
+druhý ještě silně nazelenalý. A spokojen šplhal zpět. Bylo to však
+ještě o mnoho nesnadnější nežli výstup. Provazové oko překáželo
+velice, a teprve když byl již skoro dole, přišel na to, jak si počínat,
+aby ho správně užíval. Konečně byl dole, a odvázav provaz, spěchal
+– 97 –
+
+hledat ořechy. Dalo to dosti práce, nežli je našel v houští a spleti
+spodního rostlinstva, neboť je hledal na nepravém místě – přímo
+pod korunou stromu. Teprve když si uvědomil, že se mladá palma
+pod jeho tíží silně prohnula, nalezl je o něco dále mezi kapradím.
+V jednom bylo šest a v druhém osm ořechů – dohromady velmi
+slušný náklad. Donesl je k samému řečišti potoka, kde je mohl na
+zpáteční cestě nalézt, a hned sekerou rozťal jeden nezralý ořech.
+Ačkoliv si nepočínal právě obratně a hodně šťávy mladého ořechu
+mu vyteklo, zachytil přece dosti chladivé, sladce slaně kyselé šťávy,
+jež byla nesmírně občerstvujícím nápojem. S rozkoší ji vypil a pak
+si pečlivě očistil pecku zralého ořechu, a vyraziv jedno jeho oko
+a proraziv jádro, vypil i tento a pak jej rozťal a pojedl kus čerstvého,
+šťavnatého, mladého jádra s kusem sucharu. Zbytek vzal s sebou
+spolu s jedním nezralým ořechem, jejž sekerou zbavil téměř veškeré, dosud měkké slupky.
+Došed do svého ráje, pustil se do sbírání ovoce. Jednu ze svých
+kabel naplnil oněmi švestkami a hruškami, které již vyzkoušel –
+a druhou několika druhy jinými. A pak, spokojen a v znamenité
+náladě, usedl a pojídaje svůj ořech se sucharem a zapíjeje šťávou
+nezralého ořechu, hleděl na čilý ruch pestrého ptactva a opic ve
+větvích nad sebou. Nemohl nijak pochopit, jak je možno, že žil
+tak dlouho na tomto požehnaném ostrově, nemaje smyslu pro nic
+jiného nežli pro bezdůvodné obavy – jistě bezdůvodné, neboť za
+celou dosavadní dobu nenalezl nejmenší stopy ani po lidech, ani
+po nějakém škodlivém zvířeti – a pro nesmyslné hromadění trosek
+lodi, z níž s takovou námahou zachránil nejen potřebné předměty,
+což bylo jistě rozumné a nezbytné, ale i věci, které proň ani teď,
+ani při možném opuštění ostrova nemohly mít nejmenší ceny.
+Co bude dělat na příklad s těmi více nežli třemi metráky železa
+nepoužitelného stavu? Neboť i pro případ, že se naučí ukovat si
+některé nástroje, jež mu chyběly – motyku, kopáček, rýč – mohl
+k tomu použít jenom velmi nepatrné části kovu, jejž shromáždil. Ale
+– 98 –
+
+radost z pohledu, jejž měl před očima, zapudila brzy tyto ostatně
+ne právě spravedlivé myšlenky.
+Hemžení ptactva v korunách pestře kvetoucích stromů – jako by
+se to živé květy pohybovaly – jeho křik a honění poutalo zrak, a několik malých opiček, černých s bílými licousy, které na něho zvědavě
+pokukovaly z nevysoké větve blízkého stromu, vzbudilo touhu mít
+je doma. A tak pomalu dozrál plán udělat si tady alespoň cosi jako
+„letní byt“. Údolíčko bylo bezpečně chráněno od bouří a jistě bylo
+i jinak stejně bezpečné jako jeho dosavadní tvrz. A nebylo to tak
+daleko od břehu, aby nemohl popřípadě denně docházet k moři
+a krátkou obhlídkou zjistit, zdali podobná nehoda jako jeho nepřivedla na ostrov i jiné trosečníky.
+Výsledkem těchto úvah bylo, že si vyhledal rozkošné místo pod
+mohutným, zdravým, košatým stromem a zbudoval si tam menší
+domek – či větší besídku, ze stran dobře ukrytou a obklopenou plotem asi dva a ⅓ metru vysokým. Besídka byla velmi brzy hotova,
+neboť sestávala jenom z lehké kostry, kterou zpevnil propletenými,
+pružnými větvemi. Střechu pokryl ohromnými palmovými vějíři,
+jichž nevyčerpatelnou zásobu skýtaly nízké, košaté palmy v nejbližším okolí a které opět připevnil převázanými pruty a tyčkami.
+Ohrada rovněž nedala přespříliš práce, neboť použil za její základ
+živých stromů, vysekav ostatní podrost k získání volného místa – použil jej většinou k propletení své ohrady, kterou později ve
+volných chvílích zdokonaloval. Přenesl si sem některé nejnutnější
+potřeby – dobrou sekerku, džbánek, pokrývky i malé hodiny z kapitánovy kajuty, a ukryl si tu i malou část své zásoby střelného prachu
+a dvě muškety s příslušným střelivem a vše, co potřeboval k běžnému životu – i jednu z obou svých biblí. Lampičku udělal ze skořápky
+kokosového ořechu a přinesl si sem láhev se svým svíticím ptačím
+tukem či olejem. A strávil tu většinu dní až do konce prvního týdne
+srpnového a několikráte tu strávil i několik nocí po sobě.
+– 99 –
+
+V prvých dnech pokoušel se usušit si zde zásobu ovoce na deštivou dobu, o níž tušil, že co nejdříve nastane. Přinesl si k tomu
+cíli několik kusů plátna, které napjal na slunném místě, a rozestřel
+nasbírané ovoce na ně. Jiné druhy, k tomu vhodné, zavěsil na napjaté provazce. Ale tato námaha byla zničena – téměř vše uloupili
+mu za jedinou noc neznámí škůdci, nejspíše opice. Přenesl proto
+tento pokus do staré ohrady a přestěhoval zato svoji kozu na „letní
+byt“. – Pod utvořenou šikmou střechou z plachty napjaté přes provaz sušilo se na slunci a chráněno před deštěm ovoce velmi rychle.
+Ovšem že ne všechny druhy ukázaly se vhodnými – mnohé se velmi
+rychle kazily. Jiné však dopadly znamenitě. Zvláště ony švestky
+a hrušky, jež zkusil prvého dne, byly takto výborné a poskytly velmi dobře chutnající křížaly. Poznal rychle velmi mnoho chutného
+ovoce a do prvního srpnového týdne měl v ohradě krásnou zásobu
+nejen sušeného, ale i čerstvého ovoce, zvláště kokosových ořechů,
+zralých i polozralých, celé kupy jiných různých oříšků, krásné trsy
+banánů – poznal, že v sousedství údolí rostly dva druhy, jeden žlutý
+a druhý zarudlý, neobyčejně chutný a méně moučnatý. Citronovité
+a pomerančovité plody zkoušel uchovat čerstvé a zdálo se, že se to
+podaří. Rovněž i několik druhů dýňovitých a okurkovitých melounů, jež opice hojně vyhledávaly a které chutnaly skoro jako sladké
+evropské melouny, ač byly o mnoho menší. – A nasušil také značnou
+zásobu sena pro kozu.
+12. srpna pršelo velmi silně a Robinson, tuše deštivé období,
+přestěhoval se do své pevnosti. A dobře učinil. Pršelo silně i 13. a od
+čtrnáctého pršelo skoro nepřetržitě až do 18. Pak dostavovaly se
+lijáky ještě častěji, takže často nemohl po několik dní vůbec ven.
+Naštěstí měl zásobu všeho, co opravdu potřeboval, neboť si vyudil
+a usušil i zásobu masa, vydav se po dvakráte na lov koz a několikráte na rybolov.
+Zdokonalil velmi svoje uzení a sušení. Prováděl to tak, že ryby
+prostě vyvrhl a zavěsil na provaz na slunci. Když jich měl dosti,
+– 100 –
+
+udělal z několika tyčí kostru úzkého, vysokého stanu, zavěsil ryby –
+i jiné maso – na tyto tyče a obalil vše zevně plachtovinou, nechávaje
+nahoře malý otvor a dole volný prostor, v němž zapálil po několik
+dní vždy na nějakou chvíli malý, ale silně kouřící ohník. Když byl
+stan pln dýmu, přikryl horní otvor, nechal oheň vyhasnout a zakryl
+vše až k zemi. Prouzené ryby a maso potom vysušil na slunci co
+nejdokonaleji a uložil v bedničkách, které zhotovil z naštípaných
+prkének a vyložil listím.
+Maso kozí nejdříve nasolil a nechal několik hodin ležet v soli
+v bečce, zatížené kamením. Spotřeboval k tomu téměř všechnu sůl,
+ponechávaje si jí jenom tolik, aby bezpečně vydržel do příští suché
+sezóny, o které již věděl od loňska, že nastane v polovině října. Za
+tuto oběť získal zásobu znamenitých uzených, lososovitých a okounovitých ryb a uzeninu ze dvou koz. – Spolu s výtěžkem lovu, jejž
+mohl provozovat za sušších dnů, mohl mít nouzi jen o chléb, jenž
+mu již docházel i při největším šetření. Jedl jej teď jen po mase,
+spokojuje se s ořechy a sušeným ovocem. – A 28. srpna, vyšed na
+břeh, nalezl a chytil opět pěknou želvu. Nebyla tak velká jako první,
+ale zužitkoval ji tentokráte celou. Obětoval téměř všechnu zbylou
+sůl, uvažuje správně, že když má tolik slaného masa, nebude soli
+potřebovat, leda na čerstvě ulovené krocany, a že mu nic nezabrání,
+aby si i během deštivého období nevyvařil trochu soli, teď, když má
+pěkný kotlík a dvě veliké měděné mísy. – V želvě nalezl na třicet
+vajec, jež byla vítaným rozmnožením spižírny a vzbudila výčitky, že
+mu nenapadlo ohlédnout se pečlivěji po vejcích krocanů či jiného
+ptactva. – Potěšil se myšlenkou, že vše najednou nelze činit a že
+může být rád, že ve své nezkušenosti pomyslil na tolik.
+V dlouhé této době, jež proň znamenala téměř skutečné zajetí
+uvnitř domku a v nejbližším okolí ohrady, zabýval se výrobou věcí,
+na něž dosud ve svém skoro neustálém shonu neměl kdy. Obával
+se vydávat se na déšť, jejž v mokrém období těžce snášel, obávaje
+se návratu zimnice, které by již mohl podruhé podlehnout. Ale dík
+– 101 –
+
+opatrnosti a snad také dík hojnému požívání zdravého ovoce, jež
+tvořilo jeho hlavní potravu, zůstal úplně zdráv.
+V první řadě doplnil podrobně zápisy ve svém deníku. Do vzpomínek vloudilo se mu pomalu hojně úvah a mnohou stránku popsal
+rozjímáním o životě a o světě. Zpozoroval, že některé zvláště ponuré dny budily v něm sklon k těžkomyslnému dumání, a protože to
+v jeho samotě nikterak nepřispívalo ani k obšťastnění, ani k posile
+jeho mysli, rozhodl se čelit tomu tím, že psal vždy jenom v dobré
+náladě a že se ve chvílích skleslosti raději zabýval jen tím usilovněji
+prací ruční a tělesnou. Chápal, že jeho život, bude‑li nucen strávit
+zde mnoho let, závisí v prvé řadě od toho, aby si udržel klidnou
+a spokojenou mysl.
+Jedním z prvých pokusů bylo, že se pokusil o pekařství. Řekl
+si, že by se mu mouka z lodi zachráněná mohla jinak lehko zkazit.
+Těsto zadělané jen z mouky a vody a upečené mezi rozpálenými kameny vypadalo velmi vábně jako houska – ale ukázalo se naprosto
+nepoživatelným. Mohl stejně dobře hryzat do dřeva. Věděl, že těsto
+musí nakynout a že se k tomu užívá kvasnic nebo kvasu. Kvasnice
+neměl a o kvasu nevěděl, jak se dělá. Vzpomněl však, že se na chléb
+zadělává den předtím a že se to činí v díži, v níž zůstalo na stěnách
+a na dně hojně starého těsta. Viděl to jako hoch u pekaře, a když mu
+všetečně vytýkal, proč si řádně díži nevyčistí, odpověděl mu pekař
+s úsměvem, že to tak musí být, protože by těsto jinak nevykynulo.
+Zkusil to teď tedy podobně. Rozdělal těsto na prkénku, vyválel
+a vyhnětl je, rozestřel po prkénku a uložil v zásobárně. Druhého
+dne je navlhčil, seškrabal a přidav trochu mouky, smíchal ji s těmito zbytky v netvárnou, kašovitou smíšeninu v jednom ze džbánků
+a nechal stát do druhého dne v teple. Skutečně našel druhého dne,
+že těsto zkvasilo a bylo celé zpěněno. Šťasten, že mu vzpomínka
+z všetečného a zvědavého dětství pověděla více, nežli se naučil za
+celý svůj další „rozumný“ život, rozdělal nové těsto, přimísiv do
+něho část svého kvasu. Vypracoval je důkladně a rozděliv je na tři
+– 102 –
+
+díly vyválel tři housky, každou asi jako dvě pěsti. Z plochých úlomků
+kamene, vylámaného při hloubení svého sklepení, postavil si na
+krbu jakousi pečicí troubu ze tří stran i shora uzavřenou a rozpálil
+ji, rozdělav řádný oheň kolem ní i uvnitř. Když se mu zdálo, že je
+dosti rozpálená, vymetl uhlí a vložil tam na zkoušku malý kousek
+těsta. Ale zhnědlo za malý okamžik a spálilo se na uhel. Vyčkal
+tedy, až nový kousek zůstal hodnou chvíli nezměněn, načež vložil
+do trouby prvou housku a zakryl přední otvor malé pícky teplým
+kamenem. Aby pec nevystydla, nakupil kolem teplého uhlí a popela. Po chvílích nakukoval na svůj výrobek a měl radost, že mu
+pěkně hnědne. A když konečně uznal za dobré jej vyndat, musil jej
+od kamene urazit. Byl na povrchu upečen až přespříliš, ale uvnitř
+nedopečen. Přesto vypadal dosti slibně. Usoudil, že byla pícka ještě
+příliš žhavá, ale teď že by mohla být dobrá. Rychle vložil druhý
+bochánek, ale aby se mu opět nepřipekl, nasypal pod něj trochu
+mouky. Tentokráte se mu podařil mnohem lépe, vypadal velmi
+dokonale. Pícka, obložená uhlím, nevychladla příliš, a tak vložil
+ještě třetí housku, a aby nahradil ušlé teplo, nahrnul ze všech stran
+i svrchu popel z uhlí a rozdělal kolem nový oheň. I toto pečení se
+povedlo nad očekávání, třebaže trvalo déle.
+Prvou housku shledal při zkoušce jen o málo lepší nežli svůj ubohý kamínek z předešlého dne. Druhá byla zcela jedlá, ale tuhá jako
+nepodařený lodní suchar. Třetí však byla opravdu zdařilá, měkká
+a plná vzduchových bublinek, jak má řádná houska být. Viděl, že
+to bylo tím, že nejdéle kynula před pečením, a jásal, že porozuměl
+tajemství pečení. Houska byla opravdu výborná.
+Později se mu povedly i vdolky – placky, pečené na horkém kameni. Pekl je pak častěji, neboť stály méně práce a příprav. O lívance
+se nemohl pokusit, nemaje omastku. Pokusil se také o kovářství.
+Po prvé, když vyráběl nové udice, zkusil to s hřebíky nahřátými
+do ruda. Uvedlo to jeho myšlenky na nové nápady, na které dříve
+nepřišel, jsa příliš zaujat tím, co znal z civilizace, kupř. při motyčce.
+– 103 –
+
+Teď začal vymýšlet, ne jak by vyráběl evropské nástroje anebo jak
+by je napodobil z těch látek, které měl a které dovedl ovládnout,
+ale jak by je nahradil a čeho by mohl použít k dosažení téhož účelu.
+Prvním výsledkem tohoto myšlení bylo, že okoval svoji motyčku či
+kopáček, připevniv naň kus plochého železného pásu opatřeného
+několika děrami, jenž pocházel z kování jedněch lodních dveří.
+Uraziv a ulomiv jej asi v polovici, přiřezal svůj kopáček podle něho
+a vyvrtal, vypálil a vydlabal do něho na příslušných místech díry,
+načež nejprve přibil a přinýtoval železo hřebíky a pak zpevnil celek
+svázáním pomocí řemene z usušené kozí kůže, kterou namočil. Po
+uschnutí ztvrdla a stáhla nástroj dokonale.
+Z druhého konce kování udělal nový kopáček, vraziv topůrko do
+oka, jež tvořilo závěs dveří a bylo určeno k otáčení okolo železného
+kolíku. Po důkladném rozpálení podařilo se mu snadno stočit pás
+pomocí kleští a kolíku tak, že byl teď postaven plochou plátu napříč
+k toporu a tvořil velmi účelný kopáček. Byl to nepatrný výkon, snad
+směšný pro toho, kdo je zvyklý pomoci si sám. Ale pro Robinsona,
+jenž dříve nikdy nic řemeslného nedělal a k dílu kovopracovníka
+měl jenom velkou úctu naprostého laika, který o něm ví jenom
+pramálo z doslechu a z rytin v knihách, znamenalo to opravdový
+rozhodující křest praktického zasvěcení. Od té doby přistupoval
+ke svým úlohám se zcela jiným duchem a bez zaujatosti a dovedl
+nalézat způsoby, jak se naučit tomu, čeho neuměl, a vymýšlet, čeho
+neznal. Z pouhého opakovatele známých věcí stával se pomalu vynálezce, jenž sám vymýšlel. A mezi těmito dvěma stavy lidské mysli
+je nesmírný rozdíl, skutečná propast, kterou dovedou ocenit jenom
+ti, kdo ji překročili a kdo sami, jsouce vynalézaví a plni schopnosti
+mít důvtipné a praktické nápady, mají příležitost ke styku s lidmi,
+kteří nikdy sami na nic nepřijdou a jež nutno všemu pracně naučit
+pouhým napodobením.
+Pokoušel se potom i o vykování jakéhosi rýče, ale shledal, že na
+prostém ohništi, kde topil dřevěnými třískami a polínky, nemůže
+– 104 –
+
+své železo nijak správně rozhřívat, a odložil práci s úmyslem, že
+se k ní vrátí, až vymyslí, jak si udělat výheň a měch. Prozatím rýče
+příliš nepotřeboval, motyčka mu stačila. Nežli jeho pole vzroste tak,
+aby kopáč nestačil – kdoví, co si dovede vymyslit a udělat! Nového
+kopáčku použil hned, aby prohloubil stružku kolem domu v opravdový příkop, čímž pěkně vysušil podlahu.
+Jednoho dne vyšel hned po prudkém lijáku, jenž náhle přišel
+a náhle skončil, zanechávaje po sobě modré nebe. Cosi se kmitlo
+u země a Nero skočiv, chytl pestrého, modrožlutého papouška, jejž
+na pánovo volání přinesl živého. Robinson mu jej vzal, a ač se pták
+pokoušel jej kousnout, zanesl jej domů a uzavřel zatím do bedny.
+Byl to zřejmě zcela mladý pták a byl asi překvapen lijákem mimo
+úkryt – aspoň byl nadobro promočen a neschopný létat. Opravdu
+se sotva vůbec hýbal. Přemýšleje, jak by ptáka uchoval, vzpomněl
+na dosti tenký, ale pevný řetízek, jenž na lodi sloužíval k držení větracího příklopu v kapitánově kabině. Uvázal jej ptáku kolem nohy,
+a posadiv ptáka na příčný trámec pod střechou, uvázal jej k němu.
+Zavěsil mu pak na dosah různé ovoce, banány a různé ořechy a čekal, až pták zdomácní. Promočené zvíře choulilo se dlouho v koutku a zdálo se, že je nemocné. Několik dní sedělo téměř bez hnutí
+a Robinson se již bál, že mu zahyne, když jednoho dne, vrátiv se
+z vycházky nalezl Pola – jak ptáka pojmenoval – obírajícího banán.
+Pták pohlédl na vstupujícího, odhodil banán a šoural se stranou
+do svého kouta ke střeše. Asi nechtěl se svým věznitelem „mluvit“.
+A nedal se také rušit žádným přimlouváním a lákáním.
+Tento napjatý poměr potrval několik dní. Robinson vždy ráno
+na ptáka hovořil, volaje ho jménem, a dal mu nové ovoce do závěsu
+a naplnil vodou nádobku z kokosové skořápky přibitou k trámci.
+A pak nechal ptáka sobě samému. Papoušek sedal zprvu tiše, ale
+čím dále tím patrněji sledoval vše, co se kolem něho dálo, otáčeje
+se po Robinsonovi i po psu. Často si v koutku cosi pobroukával.
+Ale všechny snahy přimět jej k mluvení byly marné. A tu jednoho
+– 105 –
+
+odpoledne, když četl, pojídaje banán, byl náhle překvapen skřehotavým hlasem, jenž hlasně zavolal: „Polo! Jez, Polo! Na, Polo! Jez!“
+Papoušek poprvé promluvil a hlásil se o svůj díl, jejž mu Robinson
+zapomněl dát. Byla to prvá lidská slova, jež zde za rok uslyšel –
+kromě svých vlastních – a Robinson se jimi cítil podivně a prudce
+vzrušen. Rychle vyhověl volání povinnosti a od té doby byl přímý
+styk navázán. Pták odvrhl docela náhle svoji vzdorovitost a nepřístupnost a velmi rychle se zcela skamarádil a napodobil brzy různé
+krátké věty, jimiž Robinson své obírání se ptákem vždy stejně provázel. Naučil se také volat Robinsonovo jméno a často je opakoval
+až do omrzení, volaje svého pána ke hraní, když na to nebylo kdy.
+Vida jeho přítulnost, bral jej Robinson později z jeho trámce dolů
+a konečně mu prodloužil řetízek kusem provazu. Trvalo ovšem
+dlouho, nežli se odvážil pustit jej úplně volně po domku. S Neronem
+spřátelil se Polo velmi dokonale, rovněž i s kozou, která chodila do
+domku na návštěvu.
+Tak nadešel den 30. září, výroční den jeho příchodu na ostrov.
+Oslavil jej s myslí přeplněnou dojmy a myšlenkami. Aby neupadl
+v přílišné dumání, jemuž se vyhýbal a jež naň zvláště v době dešťového zajetí působilo velmi skličujícím dojmem, učinil z tohoto dne
+malou náboženskou slavnost. Uklidil již předešlý den celý domek co
+nejdokonaleji a strávil výročí půstem a čtením v bibli. Pak pročetl
+hlavní části svého deníku. Byl to první svátek, jejž slavil. A také si
+toho dne rozdělil zápisy čarami na označení týdnů, a rovněž na
+svém kříži na pobřeží označil rok delším vrubem a od té doby
+udržoval rozdělení doby na týdny, snaže se zachovávat neděli vždy
+nějakým odlišným způsobem na rozdíl od ostatních dnů.
+Zpozoroval, že mu dochází inkoust. A protože nesnesl přílišného rozředění, byl nucen jím co nejvíce šetřit, dokud zaň nenalezne
+nějakou vhodnou náhradu.
+– 106 –
+
+VIII
+Tak strávil dva měsíce mokrého období v pracích a v zábavě se svými
+soudruhy lépe a rychleji, nežli se nadál. V polovině října se počasí
+rychle lepšilo, a tak uznal dobu za vhodnou, aby zasel svoje obilí.
+S vědomím, že rýže nejen vydrží mokro, ale žádá si je, zryl nejdříve
+kus půdy u ohrady a zasel polovinu rýže ještě v době mokra, druhou
+za prvých pěkných dnů, zavodnil je však stružkami. Potom upravil
+kus políčka pro ječmen a zasel jej rovněž ve dvou lhůtách, jednu část
+během obratu počasí, 19. října, druhou o 14 dní později. Od rýže i od
+ječmene uchoval si částku pro případ nezdaru s prvou setbou, neboť
+neměl tušení, kdy vlastně je zde pravá doba k setí. Potom se vydal
+ke svému „letnímu sídlu“. Nalezl je důkladně změněné. Ohrada se
+nejen ujala, ale vyrostla v bujnou spleť větví a listí. Stromy a větve,
+jichž k tomu užil, měly asi povahu naší vrby. Bujely, jako by si chtěly
+svoje zmrzačení co nejdříve vynahradit. Tvořily opravdový háj svěže
+zeleného proutí. Také dvůr, prostora ohradou uzavřená, byla opět
+houštinou rostlinstva a Robinson potřeboval několik pracných dní,
+nežli ji opět vyklidil a upravil. Neobyčejně rychlý vzrůst stromů, jichž
+užil k letní ohradě, vnukl Robinsonovi myšlenku, aby jich použil i při
+svém hlavním obydlí. Nařezal několik otepí, mladé výhony i pruty
+větví – podobaly se celkem větvím a prutům topolu – a zarážel je
+v dvojitém kruhu asi dvanáct metrů vzdáleném od první ohrady,
+kde se vesměs ujaly a nejen skýtaly skvostný stín, ale během doby
+změnily se v pevnou ohradu, jež však ničím nepřipomínala lidskou
+přítomnost a sloužila domu k bezpečnému úkrytu. Zdokonaloval tuto
+ohradu opět ve volných chvílích novými a novými sazenicemi větších
+kůlů, jež vtloukl opět do země jako palisádu, a vytvořil během roku
+novou skutečnou hradbu, která bránila přístupu a jistě by byla odradila každého, kdo nebyl předem zpraven, že je zde ukryto obydlí, od
+– 107 –
+
+každého pokusu proniknout dále v místech této naprosto neproniknutelné houštiny. To se ovšem nestalo hned, prozatím byl to jenom
+řídký živý plot, jenž však rostl a houstl s neuvěřitelnou rychlostí.
+Stará ohrada činila však tou dobou již úplně dojem přirozené
+houštiny. Aby nabyl pohodlnějšího, ale přece bezpečného vchodu, použil místa, kde skalní stěna tvořila nevelký výstupek, asi šest metrů
+vysoký. Zhotovil si lehký žebřík, který, přistaven stranou k výstupku,
+umožnil vystoupit na jeho horní kraj – uzoučkou to římsu, jež sotva
+stačila k postavení. Ale měkkou děratou skálu, z níž stěna sestávala,
+bylo velmi snadno zpracovat tak, že získal nahoře cestu, po níž mohl
+podél stěny přejít za větvemi stromů své bývalé hradby na vnitřní
+stranu, kde opět po jiném žebříku sestoupil dolů. Když odklidil zevní
+žebřík a ukryl jej do houští, neprozrazovalo nic ani při pozorném
+ohledání, že by zde byl vchod k obydlí. Horní římsu bylo lze zdola
+sotva rozeznat, nelišila se nikterak od jiných přirozených skalních
+hrbolů, a když urazil a zarovnal několik nerovností a drobných
+výstupků, nebylo možno, aby se kdokoliv po skalní stěně vyšplhal
+nahoru bez pomoci žebříku. Ani náhodný nález žebříku nemohl nic
+prozradit. Ukrýval jej vždy kousek opodál a nálezce nemohl z ničeho
+uhodnout jeho účel. – Potom zrušil svůj dosavadní přechod a nechal
+místo, kde dosud ohradu přelézal, po zevní straně úplně zarůst.
+Ještě nežli tyto práce podnikl, pozoroval, že jeho krotká koza propadla neklidu a nepokoji, jenž ohlašuje touhu po přirozeném povolání zvířete, a viděl, že buď ji musí pustit, anebo učinit jiné opatření,
+nemá‑li mu milé zvíře snad zahynout. Konečně přišel na nápad, jak
+by jí snad mohl opatřit společníka. Uvázal jí na rohy pevný provaz
+a dovedl ji do údolí, kde ji ulovil a kde od té doby nebyl, neboť lovil
+svoji kořist na bližších místech. Množství koz prchalo před nimi, dokazujíc, že kozy nijak nezměnily svého bydliště. Vyhledal volné místo
+na úbočí údolí, uřízl mladý stromek rostoucí o samotě a k pahýlu
+uvázal kozin provaz, ponechávaje jí asi metr volnosti. V nejbližším
+okolí pak, v místech, kudy byl ke koze přístup a kde kozí stopy a trus
+– 108 –
+
+prozrazovaly, že tudy zvířata přecházejí, upravil na stromy a křoví
+přes cestu oka z pevných provazů. Protože to nikdy nedělal, stálo ho
+to mnoho práce a pokusů, nežli vymyslil, jak oka upravit, aby v nich
+zvíře, jež by tudy prošlo, pravděpodobně uvízlo. Leč konečně vymyslil cosi, co mohlo účinkovat, umístiv oka tak, že procházející zvíře
+prošlo hlavou pohodlně pod horním provazem, ale strhlo hrudí dolní
+část oka s sebou. Zakryv dolní část oka větvičkami, aby holý provaz
+nevzbudil podezření, odešel s Neronem a vystoupil na protější svah
+na místo, odkud mohl na zajatou kozu vidět, a uložil se tam v úkrytu
+na číhanou. Uvázané zvíře mečelo a naříkalo, nesnažíc se však příliš
+osvobodit, neboť bylo na uvázání zvyklé. Pásl ji tímto způsobem
+častěji v okolí ohrady. Ale teprve odpoledne, po odpoledním dešti,
+viděl houfec koz blížit se pomalu a zvědavě k místu, kde uvězněná
+družka naříkala. Vystoupily na volná místa na hřebenu úbočí a pak
+opět sestoupily dolů a zmizely mu v dolní houštině z očí. A pak se pohnula křoví nedaleko kozy a za chvilku statný kozlík vystupoval na
+stráň, provázen opodál několika kozami. Ale obešel místo, kde byla
+nastražena prvá past, a blížil se koze přímo do stráně, kde nebylo
+nic připraveno. Robinson již myslil, že plán na chycení ztroskotal.
+Ale když se kozlovy průvodkyně daly rovnou k nastraženému oku,
+doufal, že chytí aspoň jednu z nich. Skutečně se také jedna chytila,
+a když sebou chvíli marně cloumala, až upadla, mečíc a naříkajíc
+žalostně, vyskočil kozlík poplašeně a hnal se odtud – rovnou do
+jiného oka. Okamžitě rozběhl se Robinson s Neronem na místo
+lovu, aby předešel možnému uškrcení chycených zvířat. Chycený
+kozel postavil se statečně na odpor, ale brzy ho bezpečně spoutal
+pomocí provazů, jež mu přehodil přes rohy a uvázal dvěma směry,
+takže nemohl hlavou hnout. Potom teprve statečné zvíře s velkou
+námahou spoutal na nohou a položil bezmocně na zem. Ale zápas
+byl nesnadný, zvíře projevilo takovou sílu, že mohl Robinson jen
+s námahou udržet nohu, aby ji svázal a nezlomil. Koza dala mnohem
+méně práce, a tak měl dva nové zajatce.
+– 109 –
+
+Nemoha doufat, že by kozel šel dobrovolně s ním – a hnát jej
+a tahat násilím znamenalo neustálý zápas – naložil si jej Robinson
+na ramena a nastoupil v průvodu Nerona a krotké kozy cestu k letní
+ohradě, kam odtud bylo nejblíže. Odpočinuv si několikráte cestou
+pod tíhou zvířete vážícího dobrých třicet kilogramů, došel konečně utrmácen do ohrady, přenesl kozla dovnitř, uvázal jej k pahýlu
+u země a rozvázal mu pouta. Potom ponechal obě zvířata sobě
+samým a odešel pro druhého zajatce.
+Ke svému překvapení nalezl dva. Jiné zvíře zapletlo se do jiného
+oka a leželo uboze zkrouceno na druhé straně loviště. Vyprostil je
+a přemýšlel, co s nimi. Nemohl jich dnes již odnášet namáhavou
+– 110 –
+
+cestou. Uvázal je tedy za rohy k pahýlům uříznutých stromků tak,
+aby se nemohly zaplést, a opustil je, hodlaje se druhý den pro ně
+vrátit.
+Učinil tak a nalezl jedno zvíře mrtvé. Zuřivou námahou vyprostit
+se zlomilo si nejspíše vaz. – Odnesl tedy zbylou kozu do ohrady
+a nalezl kozlíka již uklidněného, ale rozhodně v nevlídné náladě.
+Pustil přinesenou kozu volně v ohradě a dal se do stavění větší
+ohrady pro chycená zvířata. Usmyslil si, že ji udělá raději větší, aby
+mohl své stádo rozmnožit. Nalezl snadno místo, kde stromy tvořily
+přirozený kruh. Bylo jich dosti všude, kde některý velikán s mohutnou hustou korunou ubíral svému okolí sluneční svit. Ovšem
+nebyla to volná prostranství, ale bylo možno vysekat měkký dužnatý podrost a uvolnit dosti místa k pohybu. Vybral si jedno vhodné
+místo, a vysekav sekerkou stromky zde rostoucí, použil jich, aby
+propletl jimi okolní stromy jakoby kůly, podobně jako to udělal již
+jednou u svého letního sídla. Vchod nechal volný a tarasil jej příčnými tyčkami. Po týdenní práci byla ohrada tak dalece hotova, aby
+stačila svému účelu. A tak přenesl kozla a obě kozy do ní. Ohrada
+byla nepravidelný kruh, jenom asi patnáct kroků v průměru a ne­
+skýtala zvířatům mnoho volnosti. Stačila však, aby v ní mohla být
+zvířata ochočena a zkrocena. A krotká koza přispěla k tomu velice,
+neboť přicházejíc ochotně k Robinsonovi a berouc od něho pamls­
+ky, jež jí přinášel, byla svým divokým druhům příkladem. Zvířata
+prchala sice vždy do opačného kouta, ale zvykala si vůčihledě. A již
+po několika dnech, ač se stále uhýbala, brala přece čerstvé listí,
+které jim podával. – Kozel zůstal však velmi dlouho vzpurným –
+ano, neochočil se nikdy doopravdy. Vzal sice podávaný pamlsek,
+ale stavěl se urputně k trkání, kdykoliv se Robinson pokoušel jej
+pohladit nebo chytit. A to i potom, když zkušeností poučen sledoval
+svého pána klidně, když jej převáděl na provaze na pastvu. Neboť
+Robinson soudil, že se místa, na nichž se kozy zdržovaly, vyznačují
+asi travou a rostlinami, které jim jsou zvláště vítány, a proto je vo– 111 –
+
+dil, když je na sebe navykl, častěji na pastvu, svázány mezi sebou
+za rohy a drže je na pevném provazu. Pokoušely se sice utéci, ale
+pomoc Neronova je držela na uzdě. A když vykonaly tuto procházku
+několikráte jednotlivě, jen ve společnosti krotké kozy, daly se vodit
+i v houfku s kozlem. V jednom koutku ohrady zřídil pro ně pěknou
+střechu k ochraně od deště i od slunce a zvířata pod ní strávila
+většinu denního času. Aby jim nemusil nosit vodu, zavedl jim do
+ohrady stružku z pramene výše nad ohradou.
+Opravdu neočekávaný zdar prvého lapačského pokusu povzbudil ho k opakování. Chytil při tom ještě jednu kozu. Připisoval
+tento zdar tomu, že tato zvířata vůbec dosud nepoznala nástrah
+a nebyla zvyklá dávat pozor na cokoliv jiného nežli na přirozená
+nebezpečí. To ovšem bylo proň nedocenitelnou výhodou, neboť
+všechna zvířata jsou tak bystrá, ostražitě si velmi rychle zvyknou
+pozorovat vše cizí a neobvyklé, jakmile jednou pochopila, že jsou
+ohrožována.
+Přemýšlením zdokonalil svoje okařské umění tak, že mohl doufat, že jím časem nahradí potřebu lovit puškou. Neboť třebaže měl
+střelného prachu znamenitou zásobu, nevyčerpatelná nebyla, a on
+nevěděl, zdali jí nebude potřebovat k vážnějším účelům, k boji o život. A tak věnoval této věci mnohou chvíli večerních úvah a praktických pokusů, vymýšleje oka, nástrahy a pasti, až pomalu přišel na
+mnoho lapaček, jež mu opatřily mnoho mrtvé i živé kořisti. Líčil je
+na cestičky, které si zvěř a ptactvo v houštinách a v trávě vyšlapaly.
+Svých „krocanů“ nelovil již vůbec jinak nežli do ok, a chytil při tom
+i některá jiná zvířata, o nichž dosud neměl tušení, že na ostrově
+jsou. Což ovšem nebylo nic divného, neboť na ostrově vlastně vůbec nebylo volných prostranství, kromě břehu tvořeného okruhem
+přílivového dosahu, který byl pokryt pískem, balvany a škeblemi.
+Vše ostatní bylo zarostlé houštinou ponechávající jen tu a tam trochu volnější místa, krytá jenom vysokou travou a býlím. Toliko na
+některých místech pod nejvyššími a nejhustšími stromy byla někdy
+– 112 –
+
+opravdu volnější místa. Tam však nebylo milo pobývat. Bylo tam
+pod hustou klenbou listí téměř tma a dusno k zalknutí.
+Takto poznal ve své kořisti několik druhů větších i menších
+kurovců, vesměs znamenitý to příspěvek pro kuchyni, ale i dva
+druhy čtvernožců, z nichž jeden živě připomínal divokého králíka
+s velkýma sice, ale kulatýma ušima, a druhý větší nepodobal se
+ničemu, co by bylo lze popsat jinak nežli jako vepříka s malýma,
+myšíma ušima, na čtyřech dosti vysokých, stejných nohách jako pes,
+s hladkou, černohnědě a bíle pruhovanou srstí. Obojí druh skýtal
+znamenitou pečeni.
+Na svých vycházkách k říčkám zahlédl častěji nějaká větší zvířata, jež prchla příliš rychle, aby viděl více nežli šedý trup jakoby
+velkého vepře mizícího hbitě pod křovím. Dosud však nikdy se mu
+nepodařilo některé opravdu spatřit.
+Věnoval také mnoho péče rybolovu. Jsa dobře zásoben nejrozmanitější potravou, nelovil ovšem vlastně z potřeby, ale pro zajímavost zaměstnání. Nové udice, za dešťů zhotovené, osvědčily se plně
+a chytil mnoho rozmanitých ryb. Poznal, že na různých místech zdržovaly se různé druhy. Slyšel však kdysi, že jsou také ryby jedovaté,
+a proto odhazoval všechny, které se nepodobaly známým druhům.
+Bylo dost takových, které vypadaly úplně jako losos, pstruh, sleď,
+úhoř, okoun, štika, bělice nebo kapr. Domníval se, že drže se jich,
+nemůže chybit, a toto pravidlo se mu také osvědčilo.
+Vyvařil si také novou zásobu soli, používaje k tomu kotlíku a obou
+mis. Velký, asi dvanáctilitrový kotlík a mísy, jež pojmuly každá asi
+osm litrů, daly na jedno vyvaření asi osminu kilogramu soli, neboť
+získával raději méně, aby dostal sůl co nejčistší, prostou hořkých
+součástí. Vyvařil si však i trochu hořké soli, věda, že v tropech není
+nic zhoubnějšího nežli ucpaná střeva. Leč při na ovoce bohaté své
+stravě nepozoroval dosud nejmenších nesnází a loňská zimnice se
+letos vůbec nedostavila. – Na žhavém slunci mořského břehu šla
+práce velmi rychle, a tak, udělav si vhodné ohniště mezi kameny,
+– 113 –
+
+vyvařil v několika dnech dosti soli, aby byl zabezpečen na dlouhou
+dobu. Potom se zaměstnával touto prací jenom příležitostně za
+dlouhých večerů, kdy plápol ohně příjemně plašil tmu. Mimo to
+zřídil si i solivar sluneční po vzoru brazilských obyvatelů. Zavěsil
+kus dehtované plachty na čtyři kůly, naplnil ji mořskou vodou a nechal na slunci, chráně ji před deštěm jiným kusem plachty, kterou
+přes ni před deštěm přehodil a příčnou tyčí střechovitě nadzdvihl.
+Když bylo vykrystalizováno dosti soli, vypouštěl vodu obsahující
+ho��kou sůl a nechal zbylou sůl vysušit. Docílený výrobek byl výborný a téměř bez hořkosti. Toto zařízení pracovalo bez námahy
+a vyžadovalo pomoci jen v době, kdy hrozily odpolední lijáky. Neboť
+skutečně suchého období vůbec nebylo – bylo jen málo dní vůbec
+bez deště. Ale netrvaly nikdy dlouho, ustávaly náhle, jako náhle
+se spustily, a pak vše vždy velmi rychle vysušily horké sluneční
+paprsky. V době mokra byl naopak málokterý, pakli vůbec který den
+bez deště, a lijáky trvaly někdy mnoho hodin nepřetržitě. A někdy
+pršelo s přestávkami i několik dní.
+V tomto střídavém horku a vlhku rostlo všechno ovšem s přirozenou bujností. Zasetá rýže dařila se zvláště znamenitě a slibovala
+vydatnou žeň. S ječmenem měl menší zdar, neboť prvá setba trpěla
+při svém květu a zrání vlhkem a nedopadla daleko tak dobře jako
+obilí zaseté o 14 dní později.
+Horší nesnáz však mu působili lupiči – okřídlení i čtvernozí. Přišli
+asi na chuť nové plodině a ohrožovali ji zcela vážně. Čtvernožci
+hned za mlada. Na ochranu proti nim ohradil políčka hustou ohradou z propletené košiny. Byla to ovšem velká práce za slunečního
+úpalu a byl nucen se při ní chránit jakousi stanovou střechou, kterou věšel nad sebou na tyče. Ale byla nutná a vyplatila se. A jeho
+přítomnost zapuzovala zvěř. Když pak klasy zrály, našlo i ptactvo
+zálibu v mladém zrní a počalo políčka navštěvovat. Postřílel tedy
+hodně těchto zlodějů a pověsil je na výstrahu za nohy na provazech
+přes pole natažených. To účinkovalo podivuhodně a obilí dozrálo
+– 114 –
+
+pak téměř nerušeně. Na konec sklidil na tři litry rýže a asi osmnáct
+litrů ječmene. Uschoval je v pytlích z plachtoviny.
+Hned v listopadu dostala starší z obou nově chycených koz rodinu – tři roztomilá kůzlata. Vzal je i s matkou do ohrady letní „vily“,
+kde ostatně byly často všechny, až na kozla. – A o měsíc později
+následovala i jeho první koza se dvěma kůzlaty. Ošetřoval je teď
+pečlivě, a když kůzlata poodrostla a začala žrát, pokusil se o dojení
+koz. Nezkoušel toho nikdy a měl mnoho nesnází, nežli se mu to podařilo, neboť zvířata, ač jinak již velmi mírná a přítulná, byla při tomto
+pokusu velmi vzpurná. Ale konečně rozluštil tuto nesnáz a mohl se
+skoro po dvou letech opět jednou napít trochy teplého mléka. – Ale
+brzy si řekl, že je skoro zbytečné, aby týral zvíře a ubíral přirozenou
+potravu kůzlatům, dokud nebude moci získat tolik mléka, aby je zpracoval na sýr a máslo. Neboť kokosové ořechy rozdrceny a vylouženy
+vodou poskytovaly mu hojnost znamenitého a velmi živného mléka,
+jež mohlo závodit i s dobrou smetanou. A působilo tak osvěživě, jak
+kozí mléko v této horké, vlhké krajině nikdy působit nemohlo.
+Když byl hotov s výrobou soli, vyvařil a vypekl si také velikou
+zásobu ptačího tuku ke svícení a vedle něho i tuku rybího. Vyhodil
+zbytek loňských uzených ryb do malé zátoky mezi skalisky a zpozoroval, že přilákaly množství ryb. Učinil tam dobrý lov a od té
+doby vnadil na tomto místě všemi odpadky své kuchyně. Leč brzy
+se dostavovalo i příliš mnoho velkých, dravých ryb, jež mu ryby
+plašily a jež nemohl chytat. A tak se přestěhoval na mělčí místo,
+kde množství kamenů bylo příčinou, že se veliké ryby těmto pastím
+vyhýbaly. A tam chytil mimo mnoho pěkných ryb jedlých několik velkých dravců – žralokovitých i jiných, jichž neznal a jež vypadaly jako
+ploché desky, vroubené ploutvovými hřebeny, podobné platýzům,
+a jichž maso mu nechutnalo, Vypekl je tedy na tuk a činil to pak se
+všemi, jichž nechtěl jinak zužitkovat. Ryby byly velmi tučné a brzy
+měl jeden soudek od prachu opět úplně plný čirého rybího tuku.
+– 115 –
+
+Zkoušel také dobýt tuk z ořechů, ale nemaje potuchy, jak to
+navléci, nedocílil výsledku, a umínil si postarat se raději o máslo.
+Ale pro toto období se chtěl již spokojit s tím, co měl, a odložil tento
+podnik na dobu po jarních deštích.
+Nežli nastaly, provedl jiný úmysl, jímž se již déle zabýval a k němuž nepřišel pro jiné zaneprázdnění. Vydal se na výpravu na protější stranu ostrova, kam se dosud nedostal. Zrobil si tedy dvě kabely,
+opatřil se kusem dobře prouzeného masa, zásobou sušeného ovoce
+a několika suchary a ozbrojen ručnicí, sekerou, šavlí, pistolí a příslušným střelivem a menším z obou lodních dalekohledů, které
+zachránil z kapitánovy kabiny, vydal se s Neronem na cestu, když
+byl dříve dobře obstaral a opatřil svá zvířata. Polo poletoval již
+úplně volně a vracel se jenom dobrovolně k svému pánu, jejž si
+patrně velmi oblíbil.
+Pustil se nejdříve po břehu, ale přišel k hluboké zátočině, kde
+moře vnikalo několik kilometrů do vnitra ostrova, a rozhodl se,
+když dorazil k jejímu konci, jít týmž směrem rovně dále do ostrovního nitra, usuzuje, že bude v těchto místech jistě nejblíže napříč
+k protější straně ostrova, neboť zde byl ostrov jistě mořem napolo
+přeříznut. Pokud šel po břehu, šlo se mu velmi dobře, neboť mohl
+většinou využít plochého, oblázkovitého a neporostlého okraje, jejž
+voda omývala a jenž byl suchý až na chvíle nejvyššího přílivu. V tu
+dobu byl nejvyšší příliv po poledni, kdy pro slunce stejně nemohl
+dobře dále. Používal tedy k cestě doby dopolední a v době, kdy ho
+slunce a voda zahnaly dále od břehu, odpočíval nebo se zabýval
+prohlížením plodin, jež tu nalezl. Později odpoledne vydal se dále,
+až si před večerem vyhledal vhodné místo k přespání – vždy opět
+na větvi stromu, hlídán dole věrným Neronem. Cesta nebyla však
+příliš pohodlná ani na břehu a tak ušel denně sotva více nežli osm
+kilometrů, obyčejně ani ne tolik, neboť si zacházel. Když pak třetího
+dne zabočil od konce mořské zátoky do vnitra ostrova, zdržovaly ho
+houští a neprostupná místa tak, že se často jen stěží dostal vůbec
+– 116 –
+
+kupředu a že byl nucen opět a opět značně si zacházet, takže jen
+s velkou pozorností mohl pomocí kompasu udržet přibližný celkový směr. Dostal se však velmi brzy k dosti sráznému hřbetu, na
+nějž vystoupil. Byl porostlý vysokým stromovím, ale když po něm
+vystoupil, dostal se na volnější místa, kde před ním prchalo mnoho
+koz – více nežli jich kde dosud viděl. A také překvapil několik jiných
+zvířat, mohli to být velcí králíci nebo malí šedohnědí psi – byli však
+příliš rychlí, aby je viděl důkladně. Jednou přeběhlo kolem něho
+zvíře, jež stanuvši, ohlédlo se po něm – vypadalo úplně jako malý,
+spíše však šedý nežli žlutý skvrnitě pruhovaný jaguár, nebylo však
+větší nežli malý pudlík.
+Konečně se dostal na místo, kde skalní hřbet čněl výše nežli
+okolní stromy. Nebyl holý, ale vypadalo to, jako by zde byla řádila
+vichřice, která všechny stromy smetla na jednu stranu se stráně
+a jako by dešťový příval byl obnažil zbylou půdu až na holou skálu.
+Vyšplhal na vrchol a rozhlédl se. Opravdu odtud viděl moře nedaleko před sebou. A za ním, v šedomodré dálce, pruh země. Byl dlouhý
+a vlnitý – jako táhlý, nepravidelně zubatý pruh táhl se po obzoru,
+jistě aspoň pětačtyřicet mil daleko – sedmdesát kilometrů, ne‑li
+více, odtud k západojihozápadu. Viděl jej jen proto, že byl právě
+neobyčejně jasný den.
+Nevěděl, jaká je to země, ale soudil, že to je jihoamerická pevnina
+anebo nějaký veliký ostrov. Ani jeho dalekohled nemohl ho o tom
+poučit – ba viděl jím spíše ještě méně, neboť jím se celý obraz jevil
+spíše jenom jako slaboučký, lehce šedě nadechnutý stín na obzoru.
+Ale byla to země – mraky nemohly takto vypadat. A Robinson nikterak netoužil dostat se tam. Neboť ač nevěděl, v kterých končinách je,
+věděl, že je daleko mimo území osídlené Evropany. A divoši těchto
+končin za hranicí španělských ostrovů měli pověst divokých lidojedů, kteří opětovně pobili a snědli větší výpravy, které jim padly do
+rukou. – A z druhé strany, mýlil‑li se ve svém počtu a patřila‑li tato
+země k těm, které osídlili nebo navštěvují Španělé, jistě se dříve či
+– 117 –
+
+později ukáže nějaká loď; ne‑li u samotného ostrova, tedy aspoň
+na dohled.
+Jsa podivně povzneseně klidný a v duši spokojený ubíral se potom dále, směrem, kudy bylo nejblíže k moři, které zde tvořilo rovněž zátoku – mělčí než tu, podle níž přišel, ale do oblouku rozlitou.
+Byl nucen ze široka obejít místo pod svou rozhlednou, neboť
+tam bujela divoká, neprostupná houšť, pokácení lesní velikánové
+a nové, na jejich mrtvolách vyrostlé stromky, tvořící s jejich větvemi a kořeny nerozluštitelnou spleť. Rozhlédnuv se a určiv si směr,
+nalezl vskutku schůdný pruh a ocitl se brzy na místě, jež si zvolil
+k noclehu. Složil svůj náklad a usedl k odpočinku. Cosi se kmitlo –
+Nero, jenž seděl tiše u něho, vrhl se do řídkého křoví a za chvíli se
+vracel, nesa malé, asi jako divoký králík velké zvíře v rudohnědém
+kožichu, s dlouhou hlavou a dlouhým huňatým ocasem. Nebylo
+lehko rozeznat, k jakému druhu zvířat patří – připomínalo trochu
+dlouhohlavou kunu a mělo rozhodně dravčí zuby. Ještě rozhodněji
+však poskytlo znamenitou pečeni. Vzal staženou kůži druhého dne
+s sebou. – Odpoledne druhého dne ocitl se docela nenadále na konci
+lesa – na břehu. Přes všechny okliky nalezl tedy dobře svůj směr
+a dostal se vskutku k zátoce, kterou si vyhlédl z holého hřbetu.
+A stanul překvapen. Břeh se přímo hemžil želvami! Bylo jich zde
+jistě několik set!
+Byla to jistě nehoda, že se dostal při ztroskotání na stranu, kam
+nevycházely a kde za půldruhého roku nalezl jenom tři!
+Poznal, že je zde želví plemeniště, neboť jak šel po kraji pobřežního písku, jenž tu byl jemný a sahal daleko nad pravidelnou hranici
+přílivu, vyhrabal Nero na několika místech z písku hromádku želvích vajec. Byla však vesměs k nepotřebě, jsouce již blízka vylíhnutí.
+Ale vydá‑li se sem včas, snad brzy po konci deštivého období, bude
+jich tu moci nasbírat tisíce!
+A mezi želvami a na skalinách, jež tu čněly z písku na okraji vod,
+bylo tu nesčíslné množství vodního ptactva – racků, buřňáků a ji– 118 –
+
+ných, jichž neznal, malých i velmi velikých. Nero způsobil ohromný
+poplach a povyk, rozběhnuvše mezi ně a plaše je. Zdvihli se s křikem
+a kroužili, krákajíce a ječíce v celých hejnech, dokud Robinson psa,
+který měl z tohoto poplachu patrně rozpustilou radost, nezavolal.
+Bylo tu patrně také ptačí hnízdiště. Kdyby se byl dostal sem včas,
+mohl tu nashromáždit i spousty ptačích vajec. Ale jakoby naschvál
+zahnal jej osud právě na nejnepříznivější, nejpustší končinu ostrova, kde skoro nic nežilo a kde i stromoví bylo plané, bez ovoce.
+Přesto však, po chvilce uvážení, netoužil usadit se zde. Množství
+ptactva působilo zde opravdu téměř nesnesitelný křik a bylo by
+jistě velmi obtížné nalézt zde klidné místo ke spokojenému pobytu.
+A pak, měla‑li sem přistát civilizovaná loď, stane se tak jistě ze strany, v kterou ležely evropské osady, a to bylo k východu a k severu.
+Zde se nemohl nadít ničeho a při pomyšlení, že by sem mohli přijet
+divoši, otřásl se mimoděk.
+Nocleh si nalezl kousek od břehu, sestřeliv si dříve velkého ptáka,
+jenž velmi připomínal divokou husu. Ale ukázal se nepoživatelným
+pro silný rybí pach a pro tuhé, černé, houževnaté maso. Nero sežral
+kousek s chutí, ale Robinson ho nemohl pozřít. Spokojil se tedy se
+zbytkem včerejšího úlovku, kouskem sucharu a suchým ovocem.
+Ráno šel kus cesty podél břehu a dal se pak nazpět k domovu
+údolím říčky, o níž měl podle směru za to, že ho přivede nejlépe
+blízko k domovu. Prošel nádherným údolím, plným květů a plodů,
+spatřil mnoho rostlin, ovoce i zvířat, jakých ještě neviděl, a dostal
+se na krásný opravdový palouk skutečné trávy, kde se páslo několik
+zvířat, jež však při jeho vstupu utekla, zahnána psem, který vyběhl
+napřed. Utábořil se tam a povečeřel velikého kurovce, jejž ulovil.
+Sledoval potok ještě celý následující den, a pak se stala cesta
+neschůdnou a byl nucen odbočit stranou. Odtud neušel za den ani
+snad dva kilometry. Dostal se do houštin, z nichž nebylo možné se
+vyplést, a často nezbývalo nežli si razit cestu sekerou. Po třídenním
+lopocení měl opravdu strach, že v této bujné, kypící a hýřící přírodě
+– 119 –
+
+zahyne hladem a námahou. Toto byl skutečný, opravdový tropický
+prales! Chrám přírody původní a prvotní, dusící vše, co k ní nepatří,
+v bujném objetí. Spleť lián, stromů, křoví a trav tvořila skutečnou
+hradbu. A ubohý Nero zkusil zde ještě více nežli Robinson sám.
+A tak považoval za skutečné štěstí, když se čtvrtého dne dostal zpět
+na břeh, aby se mohl vrátit toutéž cestou, kterou sem přišel.
+Vrátil se domů po patnáctidenní nepřítomnosti, utrmácen a unaven, že se mohl sotva hýbat, a s šatem rozedraným na hadry, sám
+poškrábán a odřen bolestivě na nesčetných místech po celém těle.
+Byl tak znaven, že se domů sotva dovlekl, a jenom vědomí, že je
+jeho letní obydlí nedaleko, dodalo mu síly dokončit cestu a přelézt
+ohradu.
+Vrhl sebou na lože a umiňoval si v duchu svatosvatě, že se vícekráte nedopustí takové pošetilosti, aby se pustil do houštin ostrovního vnitra – a aby vůbec svůj domov opustil na tak dlouhou
+výpravu.
+Jeho kozy jej vítaly s patrnou radostí a byl hluboce dojat jejich
+příchylností. Papoušek však zmizel a nevrátil se ani na volání.
+Druhého dne spal skoro celý den, a pak, zotaviv se a občerstviv,
+šel ke svému hlavnímu obydlí. Nalezl tam všechno v pořádku, až
+na znovu zbujnělou půdu nádvoří. Pohled na místa, která mu byla
+skutečným domovem, vyloudil mu z očí dojaté slzy. Nemohl se
+ubránit dojetí. I Nero zdál se být rád, neboť pobíhal kolem a prolézal všechny kouty, štěkaje radostně. Po celý týden věnoval se
+Robinson jenom odpočinku, zaměstnávaje se jenom nejnutnějším.
+A zatím se dostavilo jarní deštivé období, a když se Robinson cítil
+opět svěžím, byl zajat dešti. Použil první pěkné chvíle, aby své kozy
+převedl z letního sídla do starého obydlí. Postavil jim v rychlosti
+v zevním pásu, mezi starou ohradou a novým plotem, u skalní stěny
+na opačném konci, nežli byl žebříkový výstupek, dobrý přístřešek
+a kozy tam přečkaly deštivou dobu ve zdraví a spokojenosti, nacházejíce dosti pastvy v prostoře mezi ploty. Zkusil pro ně dosti
+– 120 –
+
+obav, neboť svou nerozmyšlenou cestou zapomněl pořídit pro ně
+jakékoliv zásoby. Naštěstí se zdálo, že jim šlo listí, bující na obou
+ohradách a mezi nimi, docela dobře k duhu. I obě kůzlata prospívala
+znamenitě a rostly z nich pěkné kozičky. Třetí noc, kterou zde opět
+strávil – vlastně pozdě večer, ale když už ležel v lůžku po únavném
+dni, náhle se polekal. Slyšel volat svoje jméno. „Robe! Robinsone!
+Ubohý Robinsone!“ volal silný hlas. Když se probudil a nemohl se
+vzpamatovat, naslouchal v nočním tichu. „Robe! Robinsone!“ ozvalo
+se opět, tentokráte nad ním. „Kdes byl? Kdepak byl Polo? Půjdeš
+sem! Jdeš sem, ty darebo! Hodný Polo! Pojď, Robinsone!“ Ztracený
+Polo seděl nahoře na trámci a volal ze vší síly. Měl patrně zmoklé
+svobody dosti, a vzpomínaje na blahé doby, vyhledal staré obydlí
+a teď se hlásil všemi slovy, kterými jej volal jeho pán, když se pták
+nevracel večer včas domů.
+Zavolal na ptáka a Polo slétl k němu a od té doby se z domku
+nevzdálil po celou dobu dešťů.
+
+– 121 –
+
+IX
+Tentokráte trvala jarní dešťová doba mnohem kratčeji nežli loňská – snad následkem větrů, jež vály více od západu. Robinson
+strávil ji mnohými pracemi, na něž pomýšlel podle zkušenosti
+minulého období. Měl tentokráte mnohem méně sušeného ovoce –
+zaměstnání a zábava s kozami a jeho cesta daly mu zapomenout na
+toto opatření – ale měl přece dosti banánů zavěšených pod střechou
+a více nežli dosti kokosových ořechů. Umínil si ovšem, že se mu
+podobná neopatrnost vícekráte přihodit nesmí.
+První starostí, když se znovu usídlil ve své tvrzi, byla prohlídka
+zásob šatstva. Ty, jež měl na výpravě, zničil docela. Měl ovšem šaty,
+které nalezl v truhlicích námořníků – patery úplné šaty a čtyřiatřicet hrubých, vzorkovaných košil, mimo jeden pěkný a jeden všední
+oblek kapitánův. Ale hleděl na tyto věci s téměř žárlivým okem
+lakomce. Byl si usmyslil šetřit se vším a vystačit co možno tak, aby
+nemusil na nic ze svých zásob sáhnout. Vedla ho přitom jen napolo
+přiznávaná myšlenka, že je snad odsouzen, aby zde vydržel o samotě do smrti, a bál se, aby ke konci života, po letech dostatku, neměl
+ve stáří nedostatek věcí, bez nichž se teď, v mládí a v plné síle, může
+obejít. Otázka šatstva byla tu velmi důležitou, neboť nejen že pobyt
+na slunci byl bez šatu obtížný a že bylo mnohem snesitelnější chodit
+aspoň v lehkém oděvu, ale Robinsonovi se zdálo, že kdyby přestal
+zachovávat zvyky Evropana a sestoupil k obyčejům divochů, že by
+nezbytně a rychle klesl na jejich úroveň. A tato obava, která se ho
+zmocnila velmi brzy v prvých dobách jeho pobytu na ostrově, byla
+snad příčinou, že vydržel taková léta, udržuje se na výši kulturního
+člověka, ano, že nejen neklesl, ale naopak rostl v duševním vývoji
+a stal se člověkem mnohem hlubším, myslivějším a jemnějším, nežli
+byl, když na ostrov přišel. Byl to spíše zdravý pud nežli plně uvědo– 122 –
+
+mělé myšlení, který ho vedl správným směrem, neboť se oprav­du
+vyhýbal přílišnému přemýšlení o těchto otázkách, boje se zoufalství, jež hrozilo zmocnit se ho při pomyšlení na bezútěšnost jeho
+možné budoucnosti. – Pořádek v obydlí, pořádek a pečlivost v šatstvu, pořádek v životě, zachovávání nedělí věnovaných četbě bible
+a přemýšlení o světě a jeho záhadách přispěly k tomuto výsledku
+jistě právě tak, jako společnost jeho čtvernohých i okřídlených přátel. Neboť cítil správně, že má‑li člověk povinnosti, není opuštěn
+ani samoten.
+A veden touto myšlenkou, obětoval i trochu ze své úzkosti
+o bezpečnost a prorazil blíže kozího přístřešku otvor do vnitřní
+hradby, aby si udělal pohodlné spojení se svým stádem. Zahrazoval
+jej ovšem z počátku vždy pečlivě trámci a ukrýval v houští živých
+větví; ale ponenáhlu si zvykl a ztrácel své obavy. Rychle houstnoucí
+zevní ohrada a pak myšlenka, že za doby dešťů je každá návštěva
+zvenčí jistě nejméně pravděpodobná, uklidnily jej brzy úplně.
+Vyčistiv, vyvětrav a spořádav svoje zásoby šatů, pustil se Robinson
+do výroby obuvi. Měl sice ještě dvoje netknuté plachtovinové lodní
+střevíce – tvrdé a těžké námořnické boty, jichž měl tři páry, nebyly
+proň zde k ničemu – ale ty nemohly vydržet dlouho. Chodíval ovšem
+zpravidla bos při všech pracích domácích, ve „hradu“ i ve „vile“. Ale
+neodvažoval se bosky na cesty do lesa, kde bylo mnoho trní a kde
+se přece stále bál jedovatých hmyzů a hadů, ač dosud žádného neviděl. Prvý pár roztrhal za několik prvých měsíců po svém přistání
+a druhý rozbil dokonale za své poslední výpravy. Teď se pokoušel
+jednak oba roztrhané páry spravit, jednak si podle nich ud��lat
+nové. Přišil si nejdříve záplaty a pak podšil roztrhané provázkové
+podešve vrstvou hadříků z roztrhaných lodních plachet. Těch měl
+ovšem zásobu téměř nevyčerpatelnou.
+Ušil si i dvoje nové střevíce. Jedny lehké pro obyčejnou potřebu,
+prosté, jednoduché střevíce z plachty, podšité dvojitou vrstvou
+plachtoviny a svazované na nártu provázky. Druhé pevnější, z nej– 123 –
+
+silnější plachty, pod něž si upletl podešve z provázků získaných
+rozpletením lodního lana. Pletení dalo ovšem mnoho přemýšlení
+a mnoho práce, ale konečně se mu práce povedla, když si pro ni
+vymyslil svůj vlastní a jistě původní způsob. Udělal si ze dřeva malý
+rámec a přepjal jej sítí tenkých provázků. Na tento síťový podklad
+pletl pak podešev ze silných provazců tak, že nejprve táhl provázek podle obrysu podešve, připevnil jej pevně k síti, uvázav jej k ní
+pevně provázky, a pak obrys vyplnil tak, že vedl provaz ve spirále,
+až byla podešev vyplněna řídce vedenou provazovou spirálou.
+Druhý provázek vedl pak, proplétaje jej napříč, přes prvý od paty
+ke špičce. A potom propletl či prošil vše spoustou tenčích provázků,
+až dostal tuhou, téměř tvrdou podešev, na kterou přišil kus tlusté
+plachtoviny, z níž potom ušil svršek střevíce. Výsledek nevynikal
+právě elegancí, ale byl jistě docela uspokojivým výrobkem samo­
+uka, jemuž šlo v prvé řadě o upotřebitelnost. A sliboval si, že další
+páry budou ještě mnohem lepší a vzhlednější. Přišel během práce
+na mnohé nápady jak si počínat. Ani rozbitých spodků nezahodil,
+ale sešil a vyspravil je k potřebě. Místa, jež by byla dřela tělo, spravil kusy ustřiženými z nohavic a nohavice nastavil, prodlouživ je
+nejtenčí plachtovinou, kterou měl. Byly neforemné, ale byly dobré.
+A pak si upravil jiné, jedny obnošenější z nalezené zásoby, kterých
+však dosud sám nepoužil. Našil si na kolena a na zadnici pevné záplaty, jež je měly chránit od rozedrání, a podobně si upravil i jednu
+košili záplatami na loktech.
+Strávil tím při denním zaměstnání celý měsíc. Ušil si ještě praktickou poboční kabelu a potom se pustil do práce, kterou měl dávno
+na mysli a o které již mnoho přemýšlel. Do výroby otáčecího brusu.
+Otupil již několik seker nadobro, neboť je raději střídal, nežli by
+se s nimi brousil – měl jich slušný výběr a zásobu. Ale i broušení
+nožů a příruční sekerky, za niž si vybral tu nejmenší z celé zásoby,
+dalo na pevném brusu mnoho práce a nedopadlo valně. – Maje
+jen velmi nejasnou vzpomínku na potřebný mechanismus, jejž od
+– 124 –
+
+mládí neviděl, přemýšlel dlouho a často, nežli rozluštil, jak celou
+věc uspořádat, aby pracovala. Výroba sama nebyla ničím právě
+nesnadným. Vodní žlab pro brus a základní kostra podstavce byly
+velmi prostou věcí, rovněž osa brusu a její upevnění, a ani hnací
+kolo nebylo ničím velkým, když jednou přišel na myšlenku udělat
+je ze dvou vrstev zkřížených prken, jež vyřezal pilou a osekal sekerkou, sbil dohromady a pak přiřezal pečlivě do přesného kruhu.
+Nejpracnější bylo vyřezání žlábku pro hnací provazec. Díry pro
+osu kola i brusu vyvrtal snadno, maje veliký i malý nebozez. Ale
+musil dlouho zkoušet, nežli nalezl, kam připevnit hnací páku od
+šlapadla a šlapadlo samo, a nežli stanovil patřičné poměry délek,
+aby se brus otáčel přiměřenou rychlostí. Nakonec však bylo účelu
+dosaženo a Robinson měl nad plodem svého prvního inženýrského
+pokusu takovou radost a byl naň tak hrdý, jako kdy který vynálezce
+na světě. Neboť ačkoliv nevynalezl nic nového, musil nejen vynalézt
+celý přístroj znovu podle velmi povrchní a jen zevního celku se
+týkající vzpomínky, ale byl nucen vynalézt i celý postup výroby, aby
+práci ovládl pomocí nástrojů, jež měl. Nemaje ani řádného, pevného
+stolu, tím méně pracovní lavice, byl nucen si vypomáhat při obrábění dřeva nejrůznějším způsobem. Když však se brus točil a jiskry
+vesele lítaly od přidržené sekerky, cítil Robinson, že si nezbytně
+musí k práci zazpívat, jako kdysi v dětství slyšel pouličního brusiče. – Nero, vida pánovo veselí, provázel jej štěkotem a radostnou
+proháňkou. – A Robinson neustal, pokud nenabrousil všechny své
+nástroje. Naštěstí to dovedl dobře, měl příležitost naučit se tomu
+již na své plantáži. I brusy měl dobré, zachrániv všechny, jež měl
+lodní tesař ve své dílně.
+Nežli deštivá doba skončila, použil každé suché chvilky, aby si
+připravil pole pro novou rýžovou setbu. Bylo zapotřebí zpracovat
+již velmi pěkný kousek půdy. Ale předchozí zkušenost ukázala, že
+bylo důležitější, aby zničil hlavní plevel, nežli aby připravil půdu
+samu, jež byla nevyčerpána a plodná nad pomyšlení. Rozkopal ji
+– 125 –
+
+tedy, převraceje hroudy co možná spodkem navrch, a opakoval to
+ještě dvakráte, aby zničil, co zatím vyrostlo. A pak, nežli zasel semeno, nechal je máčet a zasel část do půdy zvlášť dobře připravené,
+hodlaje učinit nový pokus. Zdálo se mu nejasně, že v Brazílii rýži
+přesazovali. Výsledek převýšil očekávání. Neboť na velkém poli
+vyrostlo zároveň s rýží přece jen i mnoho plevele, který bylo jen
+s námahou možno vyplet a zničit. Na malém políčku udusila rýže
+plevel, a když ji pak rozsadil do půdy, opět nově a dokonale všeho
+plevele zbavené, a řidčeji od sebe do řádků, bujela tak, že se rozhodl
+vytrhat opatrně část po části i ostatní vzrostlou již rýži a přesadit
+ji znovu do půdy nově překopané. Zdržela se tím sice proti rýži,
+kterou nechal nedotknutou, ve vzrůstu o několik dní, ale dala nepoměrně bohatší výnos. Ječmen zasel teprve po skončení této práce
+obvyklým způsobem. Ale předsevzal si, že k příští setbě upraví
+půdu mnohem dříve a důkladněji. Zatím dočkal se nové rodiny od
+všech tří svých koz a když převedl své stádo do ohrady u letního
+sídla, čítalo již devět kusů. Teď se mohl nadít, že bude moci začít
+i opravdově mlékařit. I teď nadojil časem trochu mléka pro sebe.
+Námaha s obděláním obou polí byla tak značná, že mu skoro
+pokazila radost z naděje na sklizeň. Chtěl‑li zasít včas, byl nucen
+spěchat, a byl udřen až k úpadu. Leč doufal, že podruhé bude práce
+snazší, neboť hlavní nesnáz byla se získáváním nové půdy a zbavováním jí plevele, jenž byl opravdu nezmarný. Myslil, že ani řádný
+pluh by jej nemohl zdolat úplně, neboť životní síla rostlin v tomto
+vlhkém, tropickém podnebí byla neuvěřitelná. Některá místa mohl
+rozkopat snad denně, a přece vyrážely určité rostliny znovu a znovu z neúmorných kořínků. – Konečně se však pole přece zelenala
+správnými sazenicemi rýže a ječmene a on mohl pomýšlet na jiné
+práce.
+Ve vzpomínce na námahu a nebezpečí své předešlé velké výpravy vzpomněl si na lodní člun, na nějž zatím docela zapomněl.
+Prohlédl jej znovu a nalezl jej obrácený dnem a mnohem dále na
+– 126 –
+
+břehu, nežli byl při poslední návštěvě. Obhlédnuv situaci, uznal, že
+vlastními silami loď na vodu nedostane. A pak byla zanedbáním již
+příliš poškozena a rozpukána sluncem a nepohodou. Rozmýšleje
+teď klidněji o věci, uznal, že kdyby se byl věci ujal hned, mohl loďku
+jistě zachránit. Měl z lodi dosti kladek a provazů, aby mohl sestrojit
+mohutný kladkostroj, a tak by byl snad pomalu, ale dojista člun
+dostal až na místo, kde by mu byl příliv pomohl. Teď bylo pozdě
+honit bycha. Usmyslil si tedy lodici rozebrat a upotřebit, co se dá,
+k postavení nového, menšího člunu. Ale shledal, že dřevo bylo příliš
+zničeno a rozrušeno. Při pokusu odtrhnout plaňky od žeber drtilo
+se dříví, a ani když zkusil dříve vytahat hřebíky, nepodařilo se mu
+zachránit více nežli jen několik neporušených prken. Ostatní se přelámala nebo popukala. Žebra byla v pořádku a také lavičky a podlaha. Vytahal pečlivě všechny bronzové hřeby a spoje a ostatní kování
+a dopravil domů i všechno dříví. Prken – i těch, která už nebyla
+způsobilá ke stavbě nové lodice – mohl vždy dobře upotřebit, neboť
+myslil s hrůzou na nutnost, že by měl být nucen dělat si prkna sám
+z čerstvých stromů. Měl ovšem několik pil, ale samojediný byl by
+sotva mohl kmen rozřezat na prkna. A nedovedl si představit, že
+by se to mohlo podařit rozštípáním. A otesáváním kmene, až by
+pomalu zbylo prkno? Kolik by jich byl mohl vyrobit za rok? A tak
+mu mohla rozbitá lodice posloužit alespoň k výrobě různých polic,
+skříní, krabic, bedniček a jiných podobných potřebností a nábytku.
+Jeho naděje, že bude snad moci obeplout svůj ostrov po lodi,
+klesla tím ovšem velice. Nebude‑li s to, aby si zbudoval loď vlastní
+silou, bude se nucen vzdát možnosti, že by se mohl kdy vydat na
+vodu. Věděl, že domorodci američtí i afričtí podnikají daleké cesty
+v lodích vydlabaných ze stromových kmenů a slyšel dosti i o člunech
+udělaných z kůry nebo z kůží napjatých přes proutěnou kostru. Ale
+nevěřil mnoho tomuto druhému způsobu, ač by snad proň byl co do
+výroby proveditelnější a snadnější. Aspoň nemyslil, že by mohl takto postavit člun schopný vydržet cestu po moři. Bylo v okolních vo– 127 –
+
+dách mnoho velkých, dravých ryb – žraloků i jiných – jejichž ploutve
+za klidného moře objevovaly se často na hladině kolem ostrova.
+A Robinson měl ze žraloků velmi pochopitelný strach. Usmyslil si
+tedy pokusit se později o zhotovení pirogy z vydlabaného stromu.
+Dokáží‑li to černoši svými primitivními nástroji a ohněm, dokáže
+to i on, jenž má všechno potřebné náčiní.
+Prozatím toho nechal a zab��val se potřebnějšími věcmi. Náhodou
+nalezl zcela nedaleko svého hlavního obydlí, ale směrem, jímž se
+dosud nedal, neobyčejně pěkné místo pro kozí ohradu. Byla to skála
+zcela podobná té, u níž postavil svůj hrad. I zde byly potůček a volné prostranství. Založí‑li zde živý plot z mladých stromků, bude
+snadné získat v průběhu jednoho roku ohradu tak velikou, aby tam
+mohlo hezky žít velké hejno koz zcela svobodně a bez ošetřování.
+Tak by si zabezpečil dostatek chovné zvěře pro doby, kdyby se stal
+neschopným vycházet na lov. Umínil si věnovat tomu trochu práce
+ve volných chvílích a počal tím, že v mezerách mezi přirozenou
+ohradou stromů zasadil trochu stromků toho druhu, jenž se mu již
+dříve tak osvědčil svým rychlým vzrůstem a bujením. Až vzrostou,
+chtěl jejich ohebné kmeny a větve proplést tak, aby vytvořily košinu
+pro kozy neprostupnou.
+Houževnatá ohebnost těchto prutů upomněla ho, že bude potřebovat košíky k uschování svého obilí, neboť sklizeň již začínala růst
+do pěkných rozměrů. Pustil se tedy do košíkaření. Vídal to často
+v Brazílii a věděl dosti dobře, jak si počínat. Ohebného proutí byl
+nadbytek. Vedle toho, jehož užíval k plotům, skýtaly nejlepší materiál rozštípané řapíky palmových listů a pak krásná, tmavohnědě
+skvrnitá bambusovitá třtina, dosahující výše 8–10 metrů, jež tvořila místy celá neproniknutelná políčka jako vysoké rákosí. Stébla
+bylo lze rozštípat na drátovité pruhy každé síly, od šíře prstu do
+nejtenčích žíňovitých nití. Po překonání prvých nesnází poznal, že
+si z košíkářské práce zapamatoval více, nežli tušil, a když zhotovil
+prvý velký, kuželovitý košík, či spíše nůši, zalíbila se mu práce tak,
+– 128 –
+
+že si do hradu snesl dosti materiálu, aby se mohl v příštím mokrém
+období věnovat košíkářství a zhotovit si košíky různé velikosti, ale
+i z různých prutů, hrubých i jemných.
+U příležitosti řezání třtiny vzpomněl si na divokou cukrovou třti­
+nu, kterou nalezl při své první výpravě, a vydal se pro ni. Přinesl jí
+domů důkladnou otep, většinou i s kořeny, aby ji zarážel u potoka
+blíže svému obydlí. Měl ještě dostatek cukru z lodní zásoby, ale
+neuškodí, pomyslí‑li včas na budoucí náhradu. Maje však dosud
+dosti vzpomínek na práci s rýží a ječmenem, spokojil se tím, že
+přinesené sazenice prostě zarážel do vhodné vlhké půdy, kde jenom
+šavlí vysekal bující rostliny. Třtina se ujala a rostla tak bujně, že si
+sama svým vzrůstem zdusila všechno překážející býlí. A překvapila Robinsona rychlostí, s kterou se počala rozšiřovat po okolí.
+Napomohl jí, vysekav jí v okolí co největší volnost a rozsázev trochu sazenic řídce v co největším okruhu. Po následujícím mokrém
+a suchém období rozbujela se a rozšířila do okolí tak, že jí nemohl
+nikdy tolik zpracovat.
+Tou dobou chytil druhého papouška, krásného, velikého ptáka
+s červeným a modrým peřím a s velikými, bílými kruhy kolem očí;
+viděl, že se tento druh i v přírodě dobře snáší s druhem, k němuž
+patřil jeho Polo, a doufal, že i jej naučí dobře mluvit. Byl by rád
+chytil více různých ptáků, ale nemaje drátu, nemohl vyrobit klec,
+která by odolala strašlivým zobákům těchto louskačů kamenitých
+ořechů, a řetízek, jehož užíval, byl tak těžký, že i největším ptákům
+působil příliš mnoho obtíží. Umiňoval si však věnovat této otázce
+trochu myšlení, neboť toužil mít v dlouhých dnech mokrého zajetí
+co nejvíce společnosti. Pokusil se chytit i některou z četných čilých
+opic, jichž některé druhy byly tak dotěrné, že mu lezly po střeše.
+Ale neměl zdaru – zvířata byla příliš chytrá pro jeho nemotorné
+nástrahy.
+Těsně před počátkem deštivého období napadlo mu učinit nový
+pokus s pěstěním rýže. Měl jí teď tolik, že mohl několik hrstí ztra– 129 –
+
+tit. Zpracoval rýžové pole ještě před dešti a osil je zčásti hned po
+přečkání prvých lijáků. Druhou část půdy chtěl za pěkných chvil
+a dní opětovně překopat, aby ji zbavil co nejdůkladněji všeho býlí.
+Zkušenost se znamenitě osvědčila. Rýže vzešla velmi bohatě a vydařila se ještě lépe nežli předešle, takže sklizeň předčila výnosem
+i výnos ječmene, jehož zasel více.
+Za tohoto období provedl několik pokusů, ke kterým se dříve
+řádně nedostal. V první řadě s přípravou inkoustu, jehož nedostatek jej vážně trápil. Měl ho sotva tolik, aby mohl provádět nejnutnější zápisy, a to ještě zředěním tak zbledlého, že ho už více zředit
+nesměl. Zkoušel psát šťávou některých tmavých plodů, ale ač to
+bylo velmi dobře možno, bledlo písmo tak rychle, že neměl důvěry, že by vydrželo několik let, i když bude v knize zavřeno. Věděl,
+že se inkoust vyrábí z duběnek a ze železné skalice. Ale nevěděl
+nic bližšího – a neměl ani skalice, ani duběnek. Pokusil se svářet
+různé odvary tmavých bobulí, dřev i listí s kousky silně rzivého
+železa, a tmavou břečku, kterou tím získal, natíral na kousky dřev
+a vystavoval slunci. A opravdu nalezl několik odvarů, které vydržely působení palčivých paprsků slunce právě tak dobře, jako jeho
+inkoust, ano zčásti i ještě lépe. Hlavně směsice z odvaru velkých
+borůvkovitých bobulí, ze zelených slupek olivovitých palmových
+ořechů a z kousků železa poskytla inkoust, jenž měl jedinou vadu:
+velmi rychle plesnivěl a hnil, takže byl nucen jej často obnovovat.
+Ale přece jen to byl dobrý inkoust a Robinsonovi nezáleželo na žádné práci, šlo‑li o dosažení účelu. Když potom určil k vaření malého
+množství inkoustu malý mosazný koflík, zpozoroval, že je inkoust
+ještě lepší a trvalejší. Zkouška ukázala, že je také vzdornější na slunci. Od té doby jej vařil opět ve džbánku, ale přidal do něho několik
+kousků rzivých bronzových hřebíků, vytažených ze člunu. – Tento
+měďnatý inkoust plesnivěl mnohem méně a vydržel dlouho.
+Nedostatek nádob k vaření, jenž mu při těchto pokusech velmi vadil, přiměl ho k přemýšlení o tom, jak by si vyrobil hliněné
+– 130 –
+
+nádobí. Rozhodl se, že neustane, dokud nenalezne vhodnou hlínu,
+a litoval, že na to dosud nepomyslil.
+Pokusil se i o výrobu ovocného vína, ačkoliv měl znamenitou
+zásobu různých pálenek i likérů. Ale šetřil s nimi právě tak, jako
+s ostatními věcmi, uschovávaje na budoucí léta vše, co si dovedl
+teď udělat nebo nahradit sám. Výroba vína byla ovšem prasnadnou věcí – stačilo naložit plody do vody spolu s cukrem. Ale neměl
+nádob, a mohl použít jenom jedné kamenné láhve, asi pětilitrové.
+Naložil do ní plody, jež mu chutí nejvíce připomínaly zakyslou ostružinu, a nechal je kvasit. Dopadlo to dobře, vykvasil již ve dvou
+měsících lahodný, osvěživý nápoj.
+Jiný, a ve svém významu mnohem vážnější pokus byl, že vyzkoušel prakticky, čeho je doopravdy potřebí, aby získal ze své
+rýže poživatelnou rýži loupanou a z ječmene mouku, anebo aspoň
+kroupy. Věděl ovšem jak z Brazílie, tak i ze své prvé africké cesty,
+jak jednoduchých prostředků užívají domorodci k tomu, aby své
+obilí zbavili slupek a aby získali hrubou mouku. Leč třít je ručně
+kamenem na plochém kameni – to byla práce, ke které chtěl přikročit jen, nevymyslí‑li nic dokonalejšího. Prozatím však provedl
+s hrstkou rýže a s hrstkou ječmene aspoň základní pokusy, aby
+vyzkoušel, v čem celá práce vlastně spočívá. Užil k tomu plochého,
+celkem hladkého kusu kamene, jejž byl vylámal ze svého sklepa,
+a drtil obilí jednak kulatým balvanem z potoka, jednak dřevěným
+válečkem. Poznal, že k oloupání rýže stačí zrno silně třít či dřít a že
+by to šlo tedy asi nejlépe po způsobu, jak Afričanky upravují svou
+„durrhu“17 – v dřevěném hmoždíři tlukouce ji dlouhou, dřevěnou
+palicí. Ječmen však vyžadoval skutečného mletí. Pórovitý, zrnitý
+kámen, jehož k tomu užil, hodil se k tomu výborně. Dřel‑li na něm
+zrní s usilovným tlačením nebo velmi rychle, drtilo se na hrubé,
+moučnaté otruby a mouku. Tlačil‑li mírně, sdrcoval slupku zrna
+17
+
+Obilnina, druh čiroku, příbuzného prosu. Pozn. red.
+
+– 131 –
+
+a jeho konečky a vylupoval z nich zrno v podobě hrubých krup.
+Poznal, že pro trpělivého a pozorného člověka není to práce tak
+nesnadná, jak si představoval, a že by konec konců vyšel i s tímto
+prostým způsobem. Ale nabyl již tolik záliby ve vynalézání různých
+pomůcek, že nechtěl ustat, dokud nevymyslí nějaký skutečný mlýnek. Rovněž čištění rýže a krup i mouky bylo otázkou, jež vyžadovala přemýšlení. Foukáním odstranil z rýže sice všechny plevy, ale
+zároveň i všechnu mouku ze zrn, jež se rozbila a rozdrtila. Bylo
+zapotřebí tedy napřed síta. Ale toho neměl a prozatím je nemohl
+zhotovit, nemaje vhodné tkaniny. To byla tedy druhá úloha pro jeho
+vynalézavost. Podobně tomu bylo s ječmenem: bylo nutno napřed
+prosít mouku, a pak teprve mohl foukáním odstranit lehké zbytky
+zevní slupky od těžkého, zbylého zrna. A až bude mít obilí více,
+bude musit pomýšlet i na toto odfukování plev a slupek i smetí,
+neboť jelikož bylsám, nemohl si práci rozdělit jako černoši, aby
+jeden sypal zrní s výše a druhý do něho dul prudkým máváním
+vějíře. – Zde šlo tedy o třetí přístroj.
+A tak za těchto prací a za pilného pletení různých velkých i malých, hrubých i zdobnějších košů, košíků i košíčků, zábavy se zvířaty
+a za cvičení nového papouška, který však nebyl tak učenlivý jako
+první, a za ostatních domácích prací dospěl k druhému výroč�� svého
+pobytu na ostrově. Strávil je podobně jako prvé, počal se připravovat
+k novému, třetímu roku a k pěknému období. Byl dokonale zdráv
+a velmi dobré mysli. Zvykl si na samotu se svými zvířaty tak, že
+opravdu skoro ani nepomyslil, že je sám a že by mu něco scházelo.
+Příprava ječného pole stála ho opět mnoho práce, neboť obilí
+trpělo velmi plevelem, jejž bylo lze sotva zdolat. Umínil si, že již
+nebude odkládat pokusů s kovářstvím, neboť s pouhým nedokonalým kopáčkem a okovanou lopatou byla to práce zoufalá a bude
+zvětšením potřebné osevné plochy ještě horší. Ale konečně měl vše
+hotovo a setbu i první nejhorší pletí za sebou, a obilí rostlo opět
+utěšeně. Střídavá práce s ječmenem a s rýží zabrala mu čas až do
+– 132 –
+
+poloviny listopadu. Potom postřílel opět trochu škůdců a rozvěsil
+je nad poli a mohl se věnovat jiným věcem, docházeje k polím jen
+časem dohlédnout.
+První bylo, že se vydal vzhůru po potoku k místům, kde kdysi
+nalezl první „ovocný sad“ a kde podle nejasné vzpomínky viděl
+vysoké, hlinité břehy. Opravdu nalezl vysokou vrstvu hnědožluté
+hlíny, snadno přístupné od potoka. Hlína tvořila břeh vyšší čtyř
+metrů. Vysekal jí trochu sekerkou a přinesl domů v plachtě náklad
+asi třiceti kilogramů, aby mohl provádět svoje pokusy. Shledal, že
+to je mnohem těžší a složitější, nežli si myslil. Ačkoliv vzal hlínu
+hluboko, byla přece plna kořínků. Rozbil ji na drobno a rozdrtil
+na moučku a přebral pečlivě rukou. Pak ji navlhčil a udělal těsto,
+z něhož bylo možno velmi dobře modelovat. Vyrobil rukou několik
+malých misek, ale lámaly se mu a stálo mnoho pokusů, nežli nalezl
+pravý stupeň tuhosti. Ovšem neměl v této práci nejmenšího cviku
+a výrobky, vycházející z jeho rukou, byly by vzbudily posměch i venkovského dítěte, jež se mohlo proti němu zvát pravým mistrem při
+výrobě svých hrnečků a koláčků z bláta. Ale trpělivost a nouze jsou
+dobrými učiteli a naučily vbrzku i Robinsona potřebné zručnosti.
+Ale tím nebyla úloha rozluštěna. Vyrobené věci při sušení praskaly
+a pukaly, byť je sušil nejpečlivěji. A když jeden větší střípek zkusil
+vypálit v ohni, rozpadl se mu nadrobno. Po mnohém zklamání
+zkoušel jinou hlínu, vybíraje ji, kdekoliv nalezl obnažené hlinisko.
+Při tom podnikl několik vycházek na různá místa. Z výletu k mořské
+zátoce, podle níž podnikl loni výlet na druhý břeh ostrova, přinesl
+si vedle pěkné, bělavě žlutorůžové hlíny také několik tuctů vajec,
+která vybral v osadě mořského ptactva, jež tam hojně hnízdilo na
+nevysokém holém skalisku. Vybíraje po jednom z hnízd, kde bylo
+vajec posud málo, doufal, že nevzal žádných již nasezených. Poznal,
+že buřňáci a rackové i jiné mořské ptactvo, jehož maso nemohl
+jíst pro nepříjemný rybí pach, mají velmi chutná vejce, mnohem
+chutnější nežli vejce slepičí. Upekl si jich několik a ostatní uschoval
+– 133 –
+
+v uzavřeném košíku na stinném místě mezi banánovníky, kde bylo
+vždy o několik stupňů chladněji nežli kdekoliv jinde, snad následkem rychlého vypařování obrovského listoví.
+Přinesená hlína ukázala se znamenitou. Byla mastná a slabě promíšena jemňoučkým, lesklým pískem. Dala se velmi lehko formovat
+a při sušení nepukl ani jediný kus. Dychtivě čekal, až jeho pokusné
+nádobky dosti vyschnou, aby se pokusil o vypálení, které provedl
+toliko na otevřeném ohništi, obklopiv dřívím předměty na sebe a do
+sebe nastavěné. Když dříví dohořelo, nalezl, že je zboží vypáleno
+velmi nedokonale a nestejně. Dva větší hrnečky byly prasklé – snad
+proto, že měly velmi nepravidelně tlusté stěny. Některé předměty
+byly skvrnité – místy bledé, místy tmavěji červené.
+Ponechal je na ohništi, odhrabal popel a rozdělal nový oheň –
+tentokráte velikou hranici. Když ji udržoval podle svého názoru
+dosti dlouho, nechal ji volně dohořet a vychladnout a odešel zatím
+po jiné práci. Při rozebrání nalezl potom svoje zboží velmi pěkně
+vypálené, téměř stejnoměrně bledé pleťové barvy. Ale kus, který
+byl na kraji a který vyndal kusem dřeva ještě za horka, pukl mu
+náhle před očima. Pomyslil si, že to bylo příliš náhlým ochlazením,
+a chvatně nahrnul všechno zbylé uhlí a popel přes vypálené zboží,
+aby je ochránil před prudkým ochlazením. A prohlížel je až druhého
+dne.
+Bylo v pořádku, vypadajíc jako drsné, bledé květináče. Nalil do
+jednoho vody – nádoba zůstala pevná, ale voda prosakovala velmi
+rychle stěnami, až se nádobka zvenčí pokryla jakoby kapkami potu.
+Zkusil ji postavit na oheň, ale pronikající voda syčela a vypařovala
+se a byla dříve ve vzduchu, než se uvnitř doopravdy ohřála.
+Neměl však potuchy, z čeho se dělá sklovitá poleva. Po delším
+přemýšlení uznal, že nehodí‑li se jeho nádobí k vaření, bude přece
+dobrým k uschovávání tekutin, když je vysmolí. Poznal zatím již
+stromy, ronící smolnatou pryskyřici. Nasbíral jí tedy a vloživ ji do
+jednoho z nových hrnečků, roztopil ji a namočil do ní malý pohárek,
+– 134 –
+
+jejž potom nechal v horku ohně odkapat. Byl to dobrý picí pohárek. Bylo jistě výhodou mít aspoň takovéto nádobí a Robinson se
+ihned pustil do výroby skutečných, větších nádob, neboť co vyrobil
+zkusmo, byly spíše dětské hračky.
+Poznal ovšem opět nečekané obtíže. Bylo hračkou vytvářet malý
+pohárek, ale bylo ohromným úkolem vyrobit i jen litrový hrnek.
+Z volné ruky a beze zkušenosti – poznal opět, co poznával za kaž­
+dým krokem: že i nejnepatrnější lidská dovednost je uměním,
+k němuž lidstvo dospělo nesmírnou námahou tisícerých pokusů,
+rozmnožujíc zkušenosti a dědíc je z pokolení na pokolení. I při
+nejnepatrnějším výkonu je množství dovedností a zkušeností,
+na něž přicházíme jen tím, že je – někdy bezděky a neuvažujíce –
+přebíráme jedni od druhých. Heslo „Já sám!“ je pěkné heslo, jde‑li
+o mravní sílu. Ale je ubohým, nevědomým omylem, chceme‑li jím
+říci, že si stačíme sami a že se nepotřebujeme od nikoho poučovat.
+I ten nejsamostatnější vynálezce vděčí za vše, co umí a má, a vděčí
+nejen svému okolí, od něhož se učí přímo i nepřímo, ale i milionům
+svých předchůdců, kteří vypracovali a snesli zkušenosti, dovednosti
+a znalosti, na jejichž podkladě on dále pracuje. Robinson poznal na
+sobě samém, že „sám“ byl by člověk na úrovni nejubožejšího divocha nuceného sbírat a rukama rvát jedlé kořínky a plodiny – a učit
+se při tom od zvěře, která je zná „pudem“, to jest zděděnou a do
+pudu přešlou zkušeností milionů předchozích pokolení prarodičů. – Musil znovu vynalézt většinu svých vymožeností. Ale dokázal
+vše jen proto, že jednak již předem věděl, co chce, a potom, že vždy
+měl o věci již jakési, byť nejasné vědomosti a znalosti. – Často,
+přemýšleje a vymýšleje, nebyl s to rozluštit svoji úlohu; až když
+se již vzdával, nemoha kupředu, najednou přišel na nápad, jenž se
+vždy ukázal být náhle se vynořivší a zjasnivší vzpomínkou na něco,
+co kdysi věděl, ale nač zapomněl a co si nedovedl uvědomit, až se
+ta teď objevila pod tlakem soustředěné pozornosti, aby to mohl
+přizpůsobit okolnostem a prostředkům své potřeby.
+– 135 –
+
+I teď vzpomněl, že slyšel jednou cosi jako: „olověná poleva je
+nezdravá!“ Pletlo se mu cosi o tom, že kyselé pokrmy se v takových
+hrncích stávají jedovatými – ale je v nich možno vařit. Tedy olověná
+poleva! – Jak to? Zaťal zuby a umínil si, že bude zkoušet, až to rozluští. A přemýšlel dále – i za noci ve spánku. – Ale pak, když nápad
+nepřicházel, přenechal to budoucnosti. Snad mu to v hlavě uzraje…
+Zatím myslil na bližší úkoly.
+Vytvořil několik nádob, jež byly spíše mělkými kuthany18 než
+hrnky. Udělal si také několik dýmek – byl kdysi silným kuřákem, ale
+teď kouřil jen velmi málo, neboť jeho dřevěnka hrozila již propálením. Udělal si tudíž prostou „holandskou“ lulku19, jinou podobnou
+obyčejným „gypsovkám“ a jednu složitou, „porcelánku“ s hlavičkou
+a jímkou na močku20. Hrál si s tím v podvečer a v hlavě snoval plán,
+jak si udělat hrnčířský kruh.
+Konečně, když měl několik jakž takž možných nádob pohromadě, mu napadlo použít k výrobě formy. Vytvořil jednu nádobu tím,
+že hlínu zformoval podle skleněné láhve – hlína se lepila a namastil
+tedy láhev kozím lojem. Nebyla to snadná práce, jak zprvu myslil,
+ale podařilo se mu udělat hrnek, jenž sice nijak nepřipomínal svůj
+vzor, ale byl přece spíše hrnkem nežli kuthanem.
+A pak znovu pálil. Tentokráte vystavěl kolem na sebe nastavěného zboží vysokou hranici a udržoval ji hodně dlouho; a potom ještě
+zboží přikryl žhavým popelem a chladil opatrně a pomalu, chráně
+napjatou plachtou „pec“ i před větrem.
+Práce nedopadla nejlépe. Jeho hrnek se úplně rozpukal, i některé
+jiné větší misky. A zpozoroval, že se to stalo vesměs až při chlazení,
+neboť sestavená kupa stála pevně, a teprve když oheň již byl dávno
+vyhořelý, počala se hroutit. Mimo to bylo zboží nedopálené. Viděl,
+18
+19
+20
+
+Nízká nádoba na smažení nebo pečení, pánev. Pozn. red.
+Druh dýmky s krátkým troubelem. Pozn. red.
+Tekutina usazující se při kouření na dně dýmky. Pozn. red.
+
+– 136 –
+
+že bude nucen pomoci si jinak. Potřeboval pec. Nevěděl sice, jak
+hrnčířská pec vypadá, ale – je to pec, a první hrnčíři také zkoušeli.
+Snad pálili nejdříve v chlebové peci. Oč jde? O to, aby v ní bylo možno docílit stejnoměrně prudkého žáru, a pak o to, aby bylo možno
+udržet horko co nejdéle a aby vypálené zboží chladlo co nejdéle. –
+Nuže, žáru docílí komínem, tolik věděl, a pomalého chladnutí docílí
+tlustou vrstvou zdi a ucpáním otvorů.
+A pak přišel nápad takořka sám od sebe. Nepostaví svoji pec,
+vykope si ji! Aspoň hlavní části.
+Vyhlédl si k tomu vysoký, hlinitý břeh, jehož hlína se při hrnčířských pokusech neukázala valnou, a tam, uprostřed lesních velikánů, vykopal jakousi malou jeskyni, tak velikou, jak potřeboval,
+aby v ní mohl skrčen pracovat. Pod ní vykopal druhou, menší –
+topeniště spojené s hlavní pecí vzadu širokým otvorem. V tomto
+topeništi vyhrabal užší příkop k vyhrabávání popela. Naposledy
+vysekal od hlavní pece kolmo vzhůru po břehu úzkou, ale hlubokou
+rýhu – komín, jehož přední stěnu potom zakryl jako cihly velkými
+kusy drnovité hlíny. Do hlavní pece narovnal hranici suchého dříví, potom postavil i k hlavní peci přední stěnu rovněž z hliněných
+kvádrů a zapálil dole v topeništi malý oheň. Za chvíli valil se z komínu dým – a silný hukot ukazoval, že má pec znamenitý tah. Nechal
+oheň vyhasnout, rozkopal přední stěnu pece, vyhrabal zbylý popel
+a narovnal do pece svoje nedopálené nádobí, obkládaje je dřívím.
+Pec byla dosud velmi horká, ale Robinson byl zachvácen horlivostí
+a nedal se tím odstrašit. Postavil znovu přední stěnu, a zapáliv oheň
+ze spodu, ucpával pečlivě všechny otvory, jimiž neměl kouř unikat.
+Hustý dým valil se opět z komína, ale po chvíli přestal a jenom
+slabý kouř ukazoval, že oheň hoří uvnitř dokonale. Když se zdálo,
+že dříví v hlavní peci již vyhořelo, zapálil nový oheň dole v topeništi
+a nahlížeje malým otvorem, vlastně děrou v přední stěně proraženou, viděl, že opravdu vniká do pece dlouhý plamen ohně. Ostatně
+nepotřeboval otvoru, neboť když se pec oteplila a okolní hlína
+– 137 –
+
+neochlazovala, vycházel plamen chvílemi ještě i dvoumetrovým komínem. Robinson nestačil topit a vyhrabovat popel – činil to hákem
+uříznutým ze zelené větve – a při tom přišel na to, že bude nejlépe,
+upraví‑li pro příště pod topeništěm ještě řádný popelník tak, aby
+nemusil popel vyhrabovat, ale aby jej naopak mohl při přidávání
+nového paliva postrkovat stále více dozadu, kde by se pod otvorem,
+jímž šel plamen do pece, propadal jiným otvorem do popelníku.
+Bylo možno to provést, neboť pec naštěstí založil dosti vysoko.
+Konečně přerušil na chvíli topení a zahradil otvor topeniště, aby
+zabránil vnikání chladného vzduchu. Nahlížeje opět svým kukátkem, viděl, že zboží uvnitř žhne dosud temnorudě. Ucpal tedy díru,
+topeniště i komín drnem a ponechal pec svému osudu.
+
+– 138 –
+
+X
+Byly krásné dny a měl štěstí, že ani tohoto, ani následujícího dne
+nepršelo. Pec vychládala opravdu pomalu. Třetího dne dostavil se
+déšť, ale ukázalo se, že vůbec nepronikal do mastného jílu břehu
+a převislý povlak drnu nahoře chránil i přední stěnu od deště. Ještě
+třetího dne byla pec horká. Ačkoliv sám žhnul netrpělivostí hůře
+nežli jeho pec, zdržel Robinson přece svoji dychtivost a teprve čtvrtého dne přistoupil k otevření pece. Když však vylomil ze stěny
+první kus vypálené a spečené hlíny, viděl, že je uvnitř dosud velmi
+horká. Rychle ji tedy vrátil na své místo a přikročil k ponenáhlému
+ochlazování nitra pece tím, že prorazil malý otvor do hradby, jíž
+ucpal topeniště. Vnikající vzduch se ovšem oteplil, ale pomalu musil
+ochladit topeniště a pak i pec. Potom vylámal podobný otvor i do
+přední zdi, a konečně šestého dne po zapálení otevřel pec docela.
+Jeho nádobí bylo vypáleno dokonale. Ano, některé kusy, které
+stály vzadu u plameniště, byly přepáleny. Začínaly se patrně roztavovat a byly silně zborceny – jako by byly rozmokly vodou. Ale
+většina byla ve velmi dobrém stavu. Zvonila při poklepu. A při bližším ohledání viděl, že je nádobí místy pokryto sklovitou vrstvou.
+Vyjasnilo se mu. To bylo skutečné sklo. Písek v hlíně obsažený se
+roztavil, vytekl z části ven a spekl se ve sklo. Opravdu, přepálené nádobí „teklo“, a kdyby byl topil více, bylo by se snad roztavilo docela.
+Tento objev jej doopravdy vzrušil. Jak to, že na to nepomyslil hned?
+Poleva – sklovina – glazura – tedy sklo! Co je sklo? Stavená směs křemenného písku a sody. – Dychtivě nabral do jedné z misek vody. Miska
+byla sice ještě velmi teplá, ale nepukla. A nenasakovala vodou!
+Opravdu, jeho nádobí – to byla kamenina, skutečná kamenina,
+jež nepotřebovala polevy, leda k ozdobě. Potřebovala jenom řádné
+vypálení.
+– 139 –
+
+Robinson byl náhle divně dojat, pohlížeje na svůj zdar. A zároveň
+pocítil zvláštní, měkkou skromnost v srdci. Ne, nebyl tentokráte
+hrdý – cítil se měkce dojatým a srdce se mu dmulo proto, že si
+uvědomoval, tentokráte poprvé s živou a cítěnou opravdovostí, že
+to nebyl on sám, jenž dosáhl tohoto výsledku, že to s ním přišel sem
+na pustý ostrov v divoké Americe kus Anglie – kus oné civilizace
+a kultury a zkušenosti a vědění, od kterých se domníval být úplně
+odloučen, které však byly s ním a provázely jej při každém kroku,
+ať o tom věděl, či ne, umožňujíce mu, aby konal, čeho by byl nikdy
+nemohl dosíci, kdyby nebyl synem národa, jenž od věků vypracovával život na výši, na které byl dnes. Opravdu, dnes poprvé pocítil, jak
+těsně souvisí celou svou bytostí se společností, z níž vzešel a jejíž
+součástí je dosud, byť byl zevně odtržen a oderván od styku s ní.
+A toto velké pochopení, které mu vzešlo při pohledu na výkon,
+o jehož zdaru předem pochyboval, naplnilo jeho srdce náhlou
+zbožností – a Robinson učinil opět, čeho neučinil od chvíle, kdy
+mu hrozila smrt nemocí: poklekl a obnaživ hlavu, modlil sek Duchu,
+který proniká svět a všechno živoucí a který dochází pomalého uvědomení v člověku a v jeho snaze po pochopení a zdokonalení. Zdálo
+se mu, že poprvé opravdu chápe Boha a jeho přítomnost ve světě,
+přítomnost, která je tvůrčí myšlenkou, jíž trvá svět…
+Dojatý okamžik duševního rozsvícení pominul a Robinson vstal
+a hleděl opět klidně na okolní svět. Klidně a kriticky, ale s velkou
+spokojeností v srdci. Jako by se byl vrátil z nenadálé návštěvy
+v bájném, nepostižitelném chrámu tajemna, v němž nemohl a nebyl
+schopen setrvat, ale z něhož přece zbývaly v srdci úctyplně zbožná
+vzpomínka a v hlavě povznášející myšlenka.
+Dojem, jejž zažil při náhlém vzrušeném duševním vzplání před
+svou hrnčířskou pecí, zůstavil však větší účinek, nežli si Robinson
+v tu chvíli uvědomoval. Jako by byl přenesen na druhý břeh řeky, podle níž dosud bloudil, hleděl na svět a na život z jiného stanoviska.
+Staré strasti a starosti nabyly jiného vzezření a nehleděl, nedovedl
+– 140 –
+
+již hledět na sebe jako na zoufalého ztracence. Život zdál se mu
+zde být ještě cennějším, nežli by mohl být kdekoliv na světě. Neboť
+cítil, že by byl nikde a za žádných jiných okolností nedozrál k tak
+hlubokému a živému pochopení tajemství lidského života, jaké zahlédl v tomto okamžiku nadšeného vzrušení. Třebaže světlo velmi
+rychle zhaslo a zmizelo, výsledek byl v jeho mysli skryt a Robinson,
+dříve jen plný starostí a obav a snažící se nemyslit a zapomenout
+na to, čeho nemohl změnit, cítil se nyní pevným a pokojným a jeho
+mysl obracela se s jasným klidem a zájmem k otázkám, jimž se
+dříve vyhýbal. Začal pomalu a bezděky přemýšlet opravdu – stával
+se, aniž to věděl, filozofem, jemuž bylo hloubavé chápání štěstím,
+proti kterému vše ostatní klesalo v bezvýznamnost. Život stal se mu
+posvátným – a radostným v každém tvaru a za každých okolností,
+neboť skýtal pochopení a umožňoval účast na velkém božském
+vědomí.
+Sklonil se a téměř uctivě sebral nádobí, jež vypálil, a urovnal je
+pečlivě do plachty, aby je odnesl domů. A donesl je rovnou do svého
+hradu a tam je srovnal na nejvyšší přihrádku police, aby je uložil
+jako památku nejkrásnějšího dne, jejž kdy zažil.
+A vrátil se k dennímu zaměstnání prodchnut vědomím, že ať se
+s námi děje cokoliv a ať cokoliv činíme, jsme členy všeobsáhlého
+života, který žije v nás jako ve všem ostatním, a že pravé naše štěstí nespočívá v tom, co prožíváme, ale jak si dovedeme uvědomit,
+co vše opravdu prožíváme. Bohatost života nevězí v okolnostech
+a zážitcích, ale v hloubce a obsáhlosti našeho pochopení zážitků –
+v porozumění, v uvědomení života.
+Odnesl ostatní svoje věci od pece do „vily“ a pokračoval opět
+v pracích, jež si vytknul.
+Nejdříve nakopal a přinesl si zásobu hlíny, aby měl z čeho pracovat.
+Myšlenka na hrnčířský kruh byla provedena snadněji, nežli čekal. Zrobil si pevnou lavici ze silného prkna na čtyřech sloupcích
+– 141 –
+
+zaražených pevně do země. Blíže jednoho konce zarazil do země
+kůl, nechávaje jej čnít jen několik centimetrů nad zemí. Vyvrtal
+do něho shora díru a do lavice kolmo nad ní rovněž. Železný prut
+děrami prostrčený dal osu kruhu. Na ni nasadil dvě kola zhotovená
+podobně jako kolo brusu. Jedno nasadil dole u země a druhé nahoře
+na konec tyče. A sedě na lavici jako na koni, roztočil dolní kolo kopáním bosýma nohama. Ale zkouška ukázala, že tak, jak je, je přístroj
+příliš vratký. Sňal tedy obě kola, vytáhl osu a nahradil ji silným
+sloupkem uříznutým z mladého kmene, jejž shora i zdola provrtal
+tak hluboko, jak mu vrták stačil. Upevnění dolní železné osy bylo
+prostou věcí – stačilo zatlouci do otvoru kus železného prutu, jejž
+přesekl poté, co jej rozžhavil. Ale horní konec dal více práce. Neboť
+osa se v něm brzy začala točit. Roztepal tedy konec dlátovitě – ale
+sloupec se rozštípl. Okovat jej nedovedl. Ale vzpomněl, že má ve své
+zásobě lodní dříví i kusy lodních ráhen, jež jsou okovány. Vyhledal
+jedno z nejtenčích, okované na konci obroučkou, a uříznuv je na patřičnou délku, upravil svoji osu z něho. Dolní kolo bylo pak snadno
+na tento tlustý sloup nehybně upevněno a horní osa držela teď také
+nehybně. Ovšem byl nucen lavici odtrhnout, aby osu zasadil a lavici
+pak na ni děrou nasadil. Horní desku upravil pak stejně jako dolní.
+Přibil ji na krátký kus sloupu uříznutý z konce ráhna – vzal k tomu
+tlustší, neboť to bylo jen výhodné – a vyvrtav opět díru do sloupku,
+zatloukl do něho osu, nahoře rovněž na plocho roztepanou. Potom
+pracoval kruh bezvadně. Později ho ještě zdokonalil, zesíliv spodní
+desku tím, že na ni přibil ještě dvě vrstvy, dva tlusté prkenné kruhy, takže byla teď velmi těžká a jednou roztočena, nevyžadovala
+tak pozorného kopání. Točení bylo stejnoměrnější a pravidelnější
+a výroba šla správněji.
+Rozluštiv zhotovení hrnčířského kruhu, nerozluštil však ještě
+výrobu hrnců na kruhu. Přesvědčil se o tom ihned, jakmile to zkusil. Viděl sice za svého zajetí v Saleh při práci maurského hrnčíře,
+ale – jak byl tehdy nevšímavý a netečný! – Vypadalo to tehdy jako
+– 142 –
+
+hračka. Hrnčíř hodil na kruh kus hlíny, sáhl do něho rukou – hlína
+mu vyběhla mezi prsty do výše a hrnčíř ji formoval – nu, jako hlínu. Hrnek byl hotov v minutce – odřízl jej zkrouceným drátem od
+kruhu – postavil na prkno, posypané pískem – a bylo to!
+Ale teď, zde, to tak nebylo! Hlína nevybíhala – a když vzal řidší,
+vyběhla a rozstříkla se. Nežli vyzkoušel, jak hustá musí být hlína
+a jak rychle mu je točit kruhem – to obojí bylo ve vzájemné souvislosti a bylo zapotřebí to zkušeností ovládnout – nežli se naučil
+pomalu vytvářet cosi podobného tomu, co chtěl, musil zkoušet
+znovu a znovu s naprostým nezdarem. Přistoupil tedy k věci soustavně, nesnaže se hned vyrobit nádobu, ale konaje jenom začáteční
+pokusy pouhou rukou i pomocí kusů dřev, jimiž hlínu ořezával
+a ryl. Tak vyrobil první upotřebitelnou misku. Ale poznal, že ani
+odříznutí hotové misky od kruhu není tak snadnou hračkou. Teprve
+když nemaje drátu upletl si pevnou strunu z pevných, jako žíně
+silných a tuhých černých vláken, která tvořila obalové pochvy na
+spodku listů některých palem, a přibil ji jedním koncem ve výši
+kruhu na sloupek vedle kruhu do země zaražený, podařilo se mu
+řezání bezpečně. Ale ani pak nebylo vše hotovo – odříznutá miska
+se mu při zdvihání zlámala. A tak výkon za výkonem, každé sáhnutí
+vyžadovalo cviku a znalosti, jichž mohl nabýt toliko mnohonásobným zkoušením a opakováním.
+Konečně však zvítězil a první hrnek byl nejen vykroužen, ale
+i šťastně odříznut a přenesen na prkno k sušení. Bylo to opravdové
+vítězství po mnohadenních vytrvalých a znovu a znovu opakovaných pokusech. Nikdy se žádný dělník nedřel s tak neúmornou
+horlivostí, jako Robinson při této práci, při níž úplně zapomínal
+na jídlo i na horko, a po které se vrhal na lože polámán a utrmácen
+jako tehdy, když se lopotil se stavbou a dopravou vorů z lodi na
+ostrov. Ale výsledkem byla po třech nedělích řada hrnků a hrnečků,
+plochých i kulovitých misek a mis, džbánů, ano i několik džbánovitých váz, jež sice nemohly soutěžit s výrobky řeckého umění, ale
+– 143 –
+
+které, podaří‑li se je správně vypálit, dostojí přece svému účelu.
+A více od nich Robinson prozatím nežádal. –Prozatím. Neboť v něm
+pomalu vzrůstala houževnatá touha dělat svoji práci nejen postačitelně, ale dokonale a úhledně. Byl to skutečný umělecký duch, jenž
+se probouzel v neumělém hrnčířském samoukovi. A opravdu se již
+při těchto prvých výrobcích pokusil o některé ozdobné příkrasy.
+Kruhové linky a vlnovky vykroužené při otáčení na kruhu vnukly
+myšlenku, aby se pokusil i o další ozdobu. Ale byl příliš dychtivý
+ovládnout techniku základního řemesla, a tak kroužil a kroužil
+a formoval, dokud mu stačila přinesená hlína.
+Když spotřeboval poslední kousíček, bylo mu, jako by se byl
+probudil z horečného snu. Rozhlížel se kolem sebe, nemoha se
+opravdu dobře rozpomenout, co chtěl dělat jiného. Takovou soustředěnost myšlenek i tužeb jako u svého kruhu nezažil dosud ani
+zdaleka – zdálo se mu, že při všem, co konal dosud, nebyl přítomen
+ani desetinou své duše. Stíraje si pot z čela, hleděl na své výrobky –
+a byl spokojen, spokojen, jak může být jenom ten, kdo vlastní rukou,
+vlastní silou něco vytvořil.
+Zdálo se mu, že není vznešenějšího tvora na zemi nežli tvořící
+řemeslník.
+Vytrhl se z myšlení a usmál se, když viděl začátečnicky nedokonalé tvary svých výrobků. Ale co na tom. Byly to výrobky – byly to
+výtvory jeho ruky, jeho důvtipu, jeho snažení. Postavil je pečlivě
+pod stan, kde je sušil, chráněné před prudkým sluncem a před
+deštěm, a šel se podívat na svá zvířata.
+Vedlo se jim dobře, ale vítala ho radostně. Neviděl jich po celý
+měsíc.
+A Nerona musil dlouho volat – potuloval se kdesi po lesích, asi
+na lovu.
+Ječmen pomalu dozrával a rýže málem též. A bylo potřeba pustit se
+doopravdy do příprav pro mlynářské řemeslo.
+– 144 –
+
+Nejprve šlo o hmoždíř na rýži, jenž měl nahradit ruční mlýnek.
+Znal podobné z Afriky i z Brazílie – byly kamenné i dřevěné, vy­
+dlabané a vypálené z tvrdých špalků. Zkusil to stejně. Znal již tak
+trochu dříví rostoucí okolo v lese a věděl, které je tvrdé a které se dá
+štípat. Ale vzpomněl si, že všechno čerstvé dříví je zde tak šťavnaté,
+že by byl nucen dlouho čekat na vyschnutí. Z uťatých částí prýštila
+vždy dlouho míza. Vydal se tedy s pilou a sekerou ke břehu, kde
+dosud ležely části lodních stožárů skácených větrem a vyvržených
+vlnami vysoko na břeh. Přeřízl tlustý stožár v místech, kde byl asi
+něco přes půl metru v průměru, a odřízl z něho kus asi 70 centimetrů dlouhý. Byl ovšem jako všechny silné a dobré lodní stožáry
+ne z jednoho kmene, ale z několika trámů, zpracovaných přesně
+dohromady a spjatých silnými železnými obručemi. Ale když uřízl
+svůj špalek tak, aby byl nahoře i dole obepjat obručí, byl tak pevný,
+jako by vyrostl z jednoho kmene – a ještě pevnější. Déšť a slunce
+dřevo rozprýskaly a zvětraly, ale škoda byla jenom zcela povrchní,
+vnitřek byl pevný a dokonale zdravý.
+Odvalil špalek pomocí sochoru na příhodné místo a postaviv jej,
+počal do něho vypalovat prohlubeninu, jako Brazilci vypalují z kmenů
+lodice. Narovnal doprostřed hromádku dříví a zapálil; když shořelo
+na uhel, odškrabal a odlabal zuhelnatělou vrstvu dlátem i sekerkou
+a zapálil nový oheň. Práce nebyla namáhavá, ale zdlouhavá, neboť
+bylo potřeba dávat pozor, aby oheň nestrávil i dříví, které mělo zůstat
+jako stěna hmoždíře. Myslil si, že snad měl přece jen zvolit čerstvý
+kmen, jenž by byl nehořel a jenom zvolna doutnal. A konečně, když
+vypálil a vytloukl dutinu asi na píď, nevěděl si vůbec rady. Dřevo
+chytalo a hořelo nahoře kolem dokola – nemohl tomu dobře zabránit ani zavlažováním vodou – a zato dole nechtělo nijak uhelnatět,
+neboť vytvořená vrstva uhlí jako by chránila další dřevo před žárem.
+A vybírat žhavé uhlí a popel z dutiny – to byla pěkná úloha. A povalit
+si k tomu pokaždé těžký špalek, to nebylo o mnoho lepší. Spokojil se
+tedy zatím s tím, čeho dosáhl, a šel zkoušet něco jiného.
+– 145 –
+
+Viděl Afričanky, které třely obilí v jakýchsi žlabech s obloukovitými prohlubeninami. Uřízl si nový špalek a vypaloval ho naležato.
+To se dařilo mnohem lépe, a velmi brzy a téměř bez námahy vypálil
+a vydlabal do špalku, jejž nahoře osekal na plocho, neširokou dutinu s obloukovitě prohloubeným dnem, jako by tam chtěl vložit
+brus. Udělal si k tomu jakési dláto, přivázav kus železného pásu na
+tyč, a dlabal zuhelnatělé dřevo jako rýčem, ostrouhávaje uhlí ještě
+během hoření. To byla snadná práce a byla za necelý den pohodlně
+hotova.
+V Africe „mlely“ obilí na takovémto „mlýnku“ vždy dvě ženy, drtíce
+je brusovitě zaobleným kusem špalku, jejž posouvaly ve žlabu sem
+a tam každá z jedné strany tyčemi. Robinson byl sám a byl nucen vynalézt jiný způsob. Upravil si kus tvrdého dřeva do správného tvaru,
+otesav je tak, aby tvořilo jakýsi více nežli poloviční brus, tlustou
+desku zakončenou obloukem o průměru asi o deset centimetrů
+menším, nežli byl kruhový oblouk žlabu. Na toto dřevo připevnil
+vodorovnou tyč a celek zatěžkal uvázaným kamenem, jehož tíže
+měla nahradit sílu strkajících žen. Celek tvořil kolébadlo, jímž mohl
+ve žlabu kolébat, a tak drtit zrní do žlabu nasypané. Prozatím tam
+nasypal trochu písku a vydřel jím všechno uhlí ze žlabu a uhladil jej
+do hladka. – A byl zvědav, jak se mu vynález osvědčí.
+Mohl to zkusit ihned. Obilí zatím dozrálo úplně. Sklízel je tak, že
+shrnul hrst stébel do pěsti a odsekával je kratší z obou šavlí, dobře
+nabroušenou. Byla to hrozná práce, teď, když bylo obilí mnoho,
+a umínil si, že si pořídí lepší žací nástroj. Kovářství se hlásilo samo
+a naléhavě a nemohl se mu již déle vyhýbat. – Tvrdá sláma rýže
+vzdorovala tomuto způsobu žatvy, a tak se nakonec do ní pustil tak,
+že odsekával stébla při zemi šavlí jako proutí.
+Ale vyžadovalo to hrozné námahy. Když se pokoušel usekávat
+klasy nahoře, kde byla sláma tenká, vyletovalo z nich zrní již poněkud přezrálé tak, že by byl mnoho nesklidil.
+– 146 –
+
+Leč nakonec skončil i tuto práci, a pak vymlátil část obilí, asi
+⅛ hektolitru, silnou holí na rozprostřeném kusu hrubé plachty, kterou na okrajích nadzdvihl kolíky, aby zachytil rozletující se zrno. Šlo
+to snadno – v horku vyschlo obilí velmi rychle a vypadávalo z klasů
+samo. Od hrubých plev a smetí je očistil velmi jednoduše. Zabalil
+vymlácené zrní do plachty jako do pytle a válel je v něm jako válec
+sem a tam, žmoulaje a kroutě jej co nejúčinněji. Tím odrtil všechny
+plevy, a když balík rozbalil, viděl, že je rýže vyloupána velmi dokonale. Odlučování plev od zrna byla práce mnohem snazší. Provedl ji,
+nabíraje zrní do mísovité ošatky a sypaje je levicí z výše na plachtu,
+při čemž vanoucí vítr odnášel prázdné plevy pryč. Náhodou byl vítr
+slabý – ale přišel na nápad, jak ho do budoucna využije důkladněji.
+Po několikerém přesypání nasypal vyfoukané zrno do svého
+mlýnku a vydrtil je ze slupek. Dařilo se to dobře a dosti rychle,
+když zmenšil váhu kamene a sypal hodně zrní najednou. Kolébací
+mlýnek se na rýži osvědčil. Vydrtil takto větší mýtník zrní a odhadl
+podle toho od oka, že sklidil celkem asi 65 litrů rýže. Rozhodl se, že
+zasije tolik, aby určitě sklidil něco ke třem hektolitrům. Uschoval
+vydrcenou a oloupanou rýži v košíku a zbylé obilí uložil zatím pod
+stanem, nežli je bude moci vymlátit.
+Pak se pustil do ječmene. Vymlátil a vydrtil ho část podobně
+jako rýži, a pak jej odrtil ve svém kolébacím mlýně. Shledal to proti
+rýži mnohem nesnadnějším, nežli nalezl správný tlak a správné
+množství zrní ve žlabu, ale pak získal čisté zrno, které mohl podobně odfoukat jako rýži. Leč co s ním počít? Tak, jak bylo, bylo ho
+sotva možno užít, a k opravdovému rozemletí bylo dosud daleko.
+Zvýšením váhy kolébadla mohl sice zrno rozdrtit, ale dostal jenom
+jakousi drť, v níž bylo velmi málo mouky, anebo při menším tlaku
+směsici mouky, otrub a drcených krupek. Ponechal to dalším pokusům a uložil i ječné klasy, jak mohl, v plachtovinových pytlích.
+Odhadoval sklizeň na čtyři a půl hektolitru.
+– 147 –
+
+Tím měl roční spotřebu ovšem více nežli dvojnásobně zabezpečenu. Potom se vrátil nejdříve ke svému hrnčířství. Nádobí bylo
+vysušeno, jen zvonilo. Narubal tedy dobrého paliva a dal se do
+nového vypalování. Měl tolik nádob, že se do pece dobře nevešly
+a byl nucen vložit menší nádobky do větších. Ale ukázalo se, že
+to je jenom zisk, neboť byly vypáleny spíše lépe, a právě ty, které
+byly v ochraně větších, nepukaly při užití na ohni. A Robinson se
+dožil velké radosti, že si mohl svou prvou zadělávanou rýži s kozím
+masem uvařit v hrnku své vlastní výroby. – Zdálo se mu, že nikdy
+neužil ničeho lepšího.
+Zbytek pěkného období strávil pracemi ovocnářskými, sklizní
+banánů a ořechů a uschováváním a sušením různého ovoce – a rybařením. A současně s rybami vyudil si i jednu ulovenou divokou
+kozu.
+Jeho stádo se zatím opět rozmnožilo, a to znamenitě. O osm
+kůzlat. Čítalo teď šestnáct kusů (neboť jednoho mladého kozlíka
+z předešlého vrhu zabil pro přílišné znepokojování ostatních).
+Nemohl se odhodlat utratit žádné z nich, a nevěděl opravdu, co počít. Prohlédl velkou ohradu, k níž založil počátek zasazením živého
+plotu. Vyvinul se dobře, ale k úplnému dohotovení nezbývalo již
+času. Pásl tedy své stádo ve volné prostoře, uvazuje stará zvířata
+ke kůlům v zemi, a pustil se narychlo do zesilování nové ohrady,
+proplétaje ji novými, dlouhými pruty a větvemi, aby se přes deště
+ujaly.
+Zabezpečiv takto budoucnost, vymlátil ještě za sucha tolik obilí,
+kolik mohl, a uschoval zrní v pytlích či spíše v balících stočených
+z lodní plachtoviny. S počátkem mokrého období uvedl svá zvířata
+opět do zevního dvora hradu, kde byla již předešle. Ale rozšířil jim
+přístřešek tak, že se tam vešla celá šestnáctičlenná kozí rodina.
+S krmivem neměl tentokráte mnoho starostí. Věděl od předešlého
+období, že kozy sotva stačily požrat bujné rostlinstvo dvora a obou
+ohrad. Teď, když jich je více, snad by jim tato živá píce nestačila,
+– 148 –
+
+ale spoléhal, že je bude přikrmovat trochu i ječným zrním, jehož
+měl nadbytek. A poznal, že se kozám při tom znamenitě dařilo.
+Chrupaly ječmen s takovou chutí, že začaly zelenou pící téměř
+pohrdat. Obával se však, že jim to nebude ku prospěchu, a dával
+jim ječmen, jenom když se pro trvalé mokro nemohly dosti pást na
+živé píci. Což ostatně se stávalo často, protože někdy ani v tomto
+teplém podnebí nemělo listí kdy uschnout. Vypomáhal si tudíž tím,
+že vycházel ven a nasekal šavlí otepi větví a větviček stromů, jichž
+listí kozy nejraději ožíraly, a nosil je domů, kde je rozprostíral pod
+stan k oschnutí, načež je kozám předkládal. A tak netrpěly nouzí
+a dařilo se jim výborně.
+I jeho stůl byl obstarán znamenitě. Vařil a pekl si všemožná jídla,
+na která dovedl vzpomenout. Rýže s masem, kroupová kaše, koláčky z rozsekaných kokosových a jiných ořechů s rýžovou drtí byly
+prvními výrobky, nežli rozluštil otázku mletí ječmene. Rozluštil
+ji, vysekav si z pórovitého kamene své skály podobný žlab, jako
+byl jeho dřevěný mlýn a podobné kolébadlo. Zkazil při tom sice
+téměř úplně jedno ze svých tesařských dlát, ale nepovažoval to za
+přílišnou oběť. Podařilo se mu na novém mlýnku poměrně snadno
+a rychle umlít dostatečné množství zrní na směs jemných otrub,
+drobné krupičnaté drti a jemné mouky. Nemaje prozatím síto,
+zkusil péci z ní chléb tak. Zadělal jej s kvasem a shledal docílený
+chléb velmi chutným. – I housky z tohoto hrubého šrotu chutnaly
+znamenitě.
+Pšeničné mouky měl již jenom asi 10 kilogramů a šetřil s ní co
+nejvíce. Věděl však, že ji dlouho neuchová, třebaže ji sušil co nejlépe a uschovával teď v několika ze svých nových džbánů. Ztrácela
+nápadně rychle svoji vůni a pečivo chutnalo již zatuchle.
+Vyrobil na svém mlýnu i kroupy, rozdrtiv či vlastně odrtiv zrno
+toliko částečně, a odděluje větší kusy od ostatní mouky tím, že je
+z ní vytřásl na šikmo položeném prkénku, načež drobnou drť domlel nadrobno.
+– 149 –
+
+Ale nespokojil se s tímto výsledkem a vyrobil si dobré síto, jak
+si to vymyslil již předtím. Ušil si z plachtoviny měkký rukáv, jejž
+u jednoho konce napjal a přišil na proutěný kruh. Přečnívající
+látkovou obrubu pak prošil černými palmovými žíněmi, nejdříve
+rovnoběžně jedním směrem a potom napříč směrem druhým. Byla
+to sice úmorná práce, ale Robinson byl již trpělivý. Zkušenost jej
+již poučila, že prováděje práci podle způsobu, jejž věděl, přišel
+nejsnadněji a nejrychleji na dobré nápady, jak ji provést praktičtěji
+a snadněji. A tak i při tomto vyšívání síta přišel na to, jak by si je
+mohl utkat. Myšlenka přišla náhle a pak již na ní snoval a snoval, až
+vymyslil malý ruční stávek, kde mohl pomocí tyčky každou druhou
+nit nadzdvihnout nad ostatní, a potom příční nit – outek – provléknout jediným protažením dlouhé jehlice. Když tyčku, na které
+byly uvázány nitě nadzdvihující nitě osnůvky, spustil níže, sklesly
+zdvižené nitě pod ostatní osnůvku, jsouce provlečeny vroubícím
+okrajem síta níže nežli druhá polovina osnůvky. A pak opět provlékl
+outek jedním tahem zpět. Dotkal svoje sítko tímto způsobem, a ač
+bylo velmi nedokonalé, přesel jím přece mouku tak dobře, že obdržel velmi jemnou a drobnou mouku s malým příměskem větších
+zrnek a jen nepatrnou přimíšeninou otrub.
+A potom již pekl lívance a vdolky a housky z ječné mouky. Lívance
+s povidly z různého ovoce, maštěné kozím máslem – toť byl požitek,
+jenž jistě odměnil námahu, kterou stál.
+Měl teď již dostatek másla i tvarohu, neboť mohl bez okrádání
+kůzlat nadojit denně dva i několik litrů mléka. A když kůzlata začala
+sama žrát, oddojoval pomalu stále více, tím spíše, že viděl, že i velká
+kůzlata z předešlého vrhu se ráda přiživovala s mladšími. Kozy si
+velmi dobře zvykly a snášely dojení již ochotně.
+Prozatím stloukal máslo v malém tak, že třásl džbánkem s kozí
+smetanou, uzavřev pevně otvor. V malém množství to úplně stačilo.
+A když mu napadlo, aby do dřevěného víka, jímž džbán uzavíral,
+zasadil tři pruty, sahající až ke dnu, tak, aby se smetana o ně třese– 150 –
+
+ním tříštila, zdálo se mu, že nemůže být lepší máselnice. – Tvaroh,
+jejž vylisoval ze sedlého mléka ve váčku z plachtoviny, zatíživ jej
+kamenem, byl stejně vítaným obohacením kuchyně. A Nero jej jedl
+stejně rád jako jeho pán – a jako oba papoušci. Ve zdejším podnebí
+tvaroh rychle sýrovatěl a tak měl Robinson i výborné kozí syrečky
+i měkký, uleželý kozí sýr.
+
+– 151 –
+
+XI
+Všechna spokojenost s dosaženým blahobytem nedovedla však
+zapudit Robinsonovu touhu po domově – či spíše po lidské společnosti. A tak se počal zabývat svým plánem na zbudování lodi.
+Nalezl brzy strom, jejž považoval za vhodný. A pustil se horlivě do
+porážení. Nabrousiv si nejvhodnější sekery, podtínal strom, jak
+viděl v Brazílii chodě okolo, aby vytvořil kolem stromu hluboký
+vrub asi ve výši svých kyčlí. Pak jej opřel ze všech stran tyčemi,
+vyjímaje tu, kam chtěl, aby padl. Byla to krušná práce, ale pomalu se
+naučil mávat sekerou správně a vést ránu s jistotou. A když jednoho
+rána po malé noční vichřici přišel ke stromu, shledal, ��e mu vítr
+práci zkrátil – jeho strom ležel sražen na zemi, čistě ulomen ve
+vrubu. Ale teprve teď viděl Robinson, že je jeho úloha těžší, nežli
+si představoval. Větve, ve které se strom asi ve výši osmi metrů
+rozděloval, byly mohutné a dlouhé a zadržely strom šikmo, takže
+na zemi ležely vlastně jeho polámané větve. Ale pustil se do práce
+a konečně po mnohém parném dni přeťal kmen pod větvemi a dostal jej tak šťastně na zem a mohl přikročit k opracování. Byl však
+nucen každý krok a každý kus práce rozmyslit a vlastně vymyslit
+znovu sám, neboť jako při všem poznával i zde, jak velmi málo byl
+za dřívějšího života všímavým k tomu, co viděl dělat kolem sebe.
+Domníval se, že ví velmi dobře, jak Brazilci dlabou své lodice. Teď
+poznal, že neví vlastně skoro nic. Nevěděl dobře ani, má‑li začít
+nejdříve s vnitřním žlabem, a až bude hotov, osekat zevní tvar, anebo naopak. Konečně rozhodl, že začne s vnitřkem, neboť kdyby se
+mu to nezdařilo, byla by práce s opracováním zmařena. Nasekal
+do kmene z vrchu řadu hlubokých příčných vrubů a odsekával
+a odštípával pak dřevo mezi vruby zbylé, aby dostal rovnou horní
+plochu. Na tu si načrtl uhlem obrys vnitřního žlabu loďky a počal
+– 152 –
+
+hloubit. Sekerou, dlátem, ohněm – neboť na velké ploše člunu to
+bylo snadné a oheň napomáhal výborně a ulehčoval práci znamenitě. Přesto nebyla nikterak snadnou a stála množství potu a mozolů.
+Konečně byl jakž takž hotov a osekal kmen i z vnější strany, pokud
+to při rovné poloze člunu mohl, a přistoupil k jeho obrácení dnem
+vzhůru. Připravil si tlusté válce napříč vedle člunu, aby na ně loďku
+převrhl. Ale běda! Ani s napětím všech sil nemohl jí hnout! Použil
+sochoru, lopotil se do úpadu – ale marně.
+Zpocen a skleslý usedl na pahýl větve a hleděl na své dílo. A zmocnila se ho hrozná malomyslnost. Ve svém nadšení myslil toliko na práci
+s vytesáním lodi a ani mu nenapadlo pomyslit na její váhu! A k tomu
+si vybral kmen, že by mu jej byl jistě záviděl král Šalamoun při stavbě
+svého chrámu. Téměř dva metry v průměru a přes osm metrů délky.
+Pokud jej pozoroval, jenom jak tu ležel na kraji lesa, zdál se mu člun
+malou loďkou – okolní velikáni klamali oko. Teď však nahlížel, jakého
+to robil obra. A zasmál se trpce, uváživ, že na takových lodích může
+plout i pětadvacet námořníků! Opravdu, nemohl pochopit, jak je to
+možné, že byl tak hrozně zaslepen. Nemohl‑li hnout ani poměrně
+lehkým, tenkostěnným lodním člunem, jak chtěl hnout tímto kolosem
+se stěnami tlustými na stopu?
+Napadlo mu, že by snad mohl vyhloubit průplav až ke člunu
+a podhrabat jej a tak dostat na vodu. Ale zavrhl tento nápad jako
+ještě horší nesmysl. Od moře sem bylo přes tři sta kroků – ale byla
+tu výšinka, břeh stoupal neustále, a vybudování takového průplavu
+bylo by vyžadovalo deseti let.
+Ale zkušenost zocelila již jeho mysl a ukula jeho povahu. Vy­
+střízlivěv teď ze svého zaslepení, nezoufal. Pocítil spíše skoro
+posměšnou útrpnost se svým zklamáním. Opravdu, byl velmi silně
+zaujat svou myšlenkou na opuštění ostrova, že mohl pracovat tak
+slepě. – Vzal své náčiní a šel domů.
+Ztratil ovšem téměř čtvrt roku – porážení, odřezání větví, hloubení a osekání stromu stálo mnoho práce, a on při tom vykonával
+– 153 –
+
+i ostatní každoroční práce. Ale byl rád, že provedl všechnu práci
+s člunem zatím jen zhruba. Uvědomoval si teď náhle, že si vlastně
+byl během práce nejasně vědom celé řady obtíží a nesnází a nejasností, ale že je všechny úporně zaplašoval namlouvaje si, že se to
+rozluští, jen když bude pracovat. Teď nabyl cennou zkušenost, že se
+nemá pouštět do ničeho bez důkladného uvážení podmínek, okolností i důsledků věci a bez předchozího pokusu v malém. – Nebyl
+zastrašen – ale udělá si napřed malý model a vyzkouší přesně velikost, váhu i tvar a nosnost nové loďky.
+Vzpomínaje usilovně, rozpomněl se, že viděl domorodce plavit
+se po řekách a podél mořského břehu na loďkách asi třímetrových,
+ale na větší cesty že měřila jejich piroga asi pět až šest metrů, při
+šířce nanejvýše něco přes tři čtvrti metru. Jen výjimečně viděl
+metrové kmeny. Rozhodl se tedy udělat si nejprve malý člunek,
+takový, aby na něm mohl plout kolem břehů ostrova. A nejdříve se
+pustil do modelu. Vybral dřevo stromu podobného topolu, o němž
+již věděl, že je za syrova měkké a řezné, ale že vyschlé velmi rychle
+ztvrdne, a že ho je dosti v síle až téměř metru poblíž říčky. Malý
+model, půlmetrový, byl brzy hotov a ukázal, že tak, jak si on věc
+představoval, je nemožná, neboť loďka se příliš snadno převrhala.
+Úvaha a druhý pokus ukázaly, že musí nechat velmi silné dno, ale
+tenk��, nahoru silně se ztenčující stěny, aby dostal potřebnou stabilnost v plavbě. Ač věděl, že jsou pirogy domorodců bez kýlu, prostě
+zaoblené a spíše dole zploštělé, pokoušel se přece o kýl, nechal však
+toho, shledav, že tím práci příliš ztěžuje a výsledek že je nevalný.
+Chtěje však rozhodně použít plachty, rozhodl se zkusit to s „káčou“,
+jak to vídal doma v Anglii u malých plochých loděk. A když svůj
+model opatřil po stranách dvěma prkénky přivěšenými z boku lodi
+svisle do vody, modelový člunek nejen že dobře rejdoval, ale měl
+i mnohem lepší stálost. A jeho nosnost zdála se také být slušnou.
+Nabytá zkušenost umožnila mu učinit si představu o tom, čeho
+může docílit a jaký by byl nejlepší tvar. Rozhodl se udělat pirogu
+– 154 –
+
+z kmene, jejž nalezl na volném úbočí svahu nad říčkou před jejím
+ústím do moře. Odtud nejsnáze mohl poraženou a přitesanou kládu
+svalit k říčce a pak po válcích nebo pomocí kladek do vody. Kmen
+byl o něco silnější nežli tři čtvrti metru, počítal ale, že po přitesání
+do správného tvaru bude jej moci ovládnout. Podařilo se mu skutečně porazit jej vhodným směrem, takže hned, ještě s větvemi, sjel
+kus cesty níže. A když byly větve odřezány a Robinson napomohl
+lodnickým kladkostrojem, jejž zřídil pomocí trojnože z ráhen a lodních kladek a jímž nadzdvihl konec zarytý do země, sjela mohutná
+kláda téměř až ke břehu a dala se novým použitím kladkostroje,
+tentokráte uvázaného ke stromu u břehu, svalit do vhodné polohy.
+To již samo znamenalo první vítězství a Robinson přikročil s chutí
+k dílu a nakonec také svou úlohu provedl.
+Zatím ovšem uplynulo mnoho času. Práce s obilím, se stádem,
+s obstaráváním denních potřeb a zásob na deštivá období, spravování škod na domcích a ohradách a podobné běžné potřeby vyžadovaly dosti času a Robinson, jenž již nedoufal ve snadné opuštění
+ostrova, pracoval pomalu a v přestávkách. Po roce však byla lodice
+hotova tak dalece, že uznal za nejlepší pokusit se o spuštění na vodu
+hned. A opravdu se mu to šťastně podařilo, byť ovšem s velkou
+námahou. Vhodně umístěné kladkostroje a podložené válce splnily po několika pokusech svoji úlohu, a tak se jednoho odpoledne
+kolébala lodice na vodách říčky a byla rychle dopravena dále na
+místo, odkud jí sice nemohl mořský příboj odnést, ale odkud mohla
+být snadno vypravena na moře. A pak šla práce rychleji, protože
+s přiblížením se cíle vzrostl opět Robinsonův zájem. Dokončil vyhloubení, až měla lodice uspokojivý ponor a stálost na vodě. A pak
+zkusil nejdříve účinek lopatkového vesla a pak i malého stožáru
+a plachty, které si zatím zhotovil ze zachráněných lodních zásob.
+Užil podobného plachtoví, jaké bylo na člunu, na němž kdysi uprchl
+z maurského otroctví a s nímž uměl dobře zacházet. Bylo ostatně
+nejjednodušší a nejsnadněji ovládatelné. Ale nemohl ovšem užít
+– 155 –
+
+ani tak vysokého stěžně, ani tak velké plachty, jako byla na vzorném anglickém člunu tehdejším. Byla to skutečně pouhá plachtička
+proti krásnému oplachtění maurského kapitána. Ale posloužila
+výborně a Robinson byl úplně spokojen. Vysadiv svoje kýlové
+prkno, mohl velmi uspokojivě plout i přes vítr, a když u samého
+břehu učinil schválně pokus, natočiv loď nesprávně větru napříč,
+vydržela a uhnula, aniž se překotila. A to plaval s pouhou lodí bez
+jiné přítěže, nežli kterou tvořilo zbylé tlusté dno. Rozhodl se zvýšit
+stálost polohy ještě tím, že do dna vydlabal uprostřed řadu otvorů
+či spíše jam, dávaje pozor, aby ponechal dosti silné dno, a vyplnil je
+olovem, jež do nich nalil, a kusy železa. Použil tohoto prostředku
+i k tomu, aby dal lodici lepší těžiště, tak, aby se dobře držela při
+větru a neotáčela se příliš snadno od větru.
+A pak zřídil na vhodných místech truhlice na potřebné nářadí,
+zbraně a zásoby, tak, aby je mohl uzavřít a nepřišel o ně v případě
+nehody převržením a aby nebyly poškozeny větrem a vlnami. Dole
+u dna vyřezal do boku rýhu, do níž by mohl uložit pušku s nejnutnějším střelivem. Rýhu rovněž opatřil krytem. Na zádi vztyčil si
+malý stan na čtyřech tyčích, aby ho chránil od slunečních paprsků,
+a konečně upravil kormidlo co nejvhodněji, tak aby mohl loď ovládat pokud možno z jednoho místa. Opatřil si také jakousi kotvu
+z kusů železa a pevného lana. A opatřil lodici zařízením pro dvě vesla, která měl z lodi. Nejprve podnikl několik menších výletů, neodvažoval se však nikdy příliš daleko, pokud svoji loď nevyzkoušel za
+všemožných okolností. Po některých zdokonaleních a po posunutí
+stožáru více kupředu byl jist, že je ve svém plavidle dokonale bezpečný, nebude‑li postižen opravdovou bouří, jaká ohrožuje i dobré
+čluny. Za velkou výhodu považoval, že je loď z velmi lehkého dřeva,
+takže by se nepotopila ani rozbitá, a že by se po odtětí stěžně sama
+ve vodě narovnala, kdyby se převrhla. Z tohoto důvodu – a k vůli
+žralokům, kterých tu byla hojnost, takže zřídkakdy za pěkného dne
+byl obzor bez jejich hřbetních ploutví, a kteří Robinsonovi naháněli
+– 156 –
+
+značný strach, umínil si, že nezůstane na lodi nikdy, aniž by měl za
+opaskem dobře upevněný svůj nejlepší nůž.
+A pak se rozhodl ke své dlouho chystané cestě kolem ostrova.
+Zásobil loď vším, co by mohl potřebovat. Soudek pitné vody pro
+všechny případy, dva tucty ječných sucharů, dobře ovázaný džbán
+pražené rýže, kterou si zvykl jíst a která mu znamenitě chutnala,
+malá láhev rumu a polovina uzené kozy tvořily hlavní proviant.
+Střelivo k lovu, nejnutnější nástroje pro případ, že by se loď poškodila, kus staré plachty, prkénka, hřebíky a pánvice se smolou
+stavenou dohromady s kozím tukem, pokrývky k úpravě lože a dva
+veliké lodnické svrchníky k přikrytí a pro déšť.
+A tak se 6. listopadu v šestém roce svého pobytu na ostrově vydal
+na cestu, aby obeplul svůj ostrov a poznal jej konečně dokonaleji
+ze všech stran.
+A cesta ukázala se být mnohem dobrodružnější, než očekával.
+Dopluv na východní stranu ostrova, nalezl dlouhou řadu skalisek,
+která se táhla na dvě námořní míle daleko do moře, částečně nad
+hladinou, částečně pod ní, a končila suchou písčitou mělčinou půl
+míle dlouhou, takže bylo nutno zajet velmi daleko, aby ji obeplul.
+Zprvu se mu nikterak nechtělo do tohoto podniku, protože nevěděl,
+jak daleko bude nucen zajet do moře ani zdali se bude moci snadno
+navrátit. Zajel tudíž ku břehu, přivázal pevně loď, vzal pušku a vystoupil na zem, aby se vyšplhal na předhoří, kterým břeh ostrova
+končil a jehož pokračování tvořila řada skalisek. Doufal, že bude
+odtamtud možno přehlédnout situaci a učinit si pojem o svých
+možnostech a případných nebezpečích.
+Z vrcholku pahorku spatřil silný, opravdu dravý proud, jenž
+proudil na jihu kolem ostrova od západu k východu a jenž se onomu
+ostrohu těsně přibližoval. Obhlédl si jej co nejlépe, neboť v něm viděl nebezpečí. Obával se, že kdyby se dostal do tohoto proudu, bude
+jím stržen daleko do moře a snad ani nebude moci jej obeplout
+a vrátit se. A nejspíše, kdyby se byl nerozhlédl, bylo by se to stalo
+– 157 –
+
+opravdu. Neboť spatřil ještě druhý, podobně dravý proud, asi míli
+na sever od ostrova, jenž přicházel rovněž od západu a patrně se
+s prvým, jižním, dále v moři spojoval, takže bylo pravděnepodobno,
+že by mezi nimi nalezl cestu anebo že by mohl plouti proti nim.
+A docela nablízku břehu tvořil se silný vír.
+Kotvil na tomto místě dva dny. Vítr vanul dosti ostře od východojihovýchodu, a protože to bylo přímo proti zmíněnému proudu,
+vyvolával silný příboj, jenž se tříštil o skaliska a o ostroh. Naštěstí
+kotvil člun za úskalím, kde byl od příboje kryt.
+Ráno třetího dne bylo moře klidné. Vítr se přes noc utišil, a tak se
+Robinson odvážil na moře. Ale mělo se mu dostat varovného trestu
+za jeho nepředloženost, s níž se pustil do nebezpečí, které bylo nad
+jeho síly a znalosti. Přijel sotva ke konci ostrova a nebyl ani na délku
+člunu od břehu, když se již ocitl v hluboké vodě a v dravém proudu, jakoby v mlýnské struze. Člun byl stržen s takovou prudkostí,
+že jej nemohl udržet ani na pokraji proudu, byl hnán dál a dál od
+víru, jenž mu zůstal po levici. Bylo bezvětří a s vesly bylo marno
+proti tomuto proudu zápolit. A Robinsona počínal jímat strach,
+že je ztracen. Neboť proudy, jež ostrov obtékaly, tvořily jistě jen
+rozdělená ramena téhož proudu, přicházejícího odkudsi z hlubin
+Karibského moře a rozděleného ostrovem, a jistě se několik mil
+za ostrovem opět spojovaly. Neviděl možnosti obeplout je, když se
+jednou dostane ven z tiché vody ostrova, a kynula mu vyhlídka, že
+zahyne na širém moři, a to ne vodou, ale hladem a dříve ještě žízní.
+Měl ovšem ke svým zásobám ještě i želvu, kterou nalezl na břehu,
+tak těžkou, že ji sotva uzdvihl, a pitnou vodu také doplnil. Ale což
+to bylo platné, bude‑li zahnán do širého oceánu, kde se dojista na
+tisíc mil nesetká s ostrovem, s pobřežím, s pevninou!
+Chmurné myšlenky a hrozná lítost zmocnily se jeho mysli. Byl
+nespokojen na svém ostrově – a teď mu Prozřetelnost ukázala, jak
+je lehko ocitnout se v postavení neskonale horším. Hleděl v zoufalé
+bezmoci zpět ke svému ostrovu a všechna jiná přání jeho srdce
+– 158 –
+
+zmizela před touhou, aby tam byl zase šťastně zpět. Zdvihl ruce
+a zvolal: „Ó, šťastná pustino – uvidím tě opět?“ A upadl ve výčitky
+za svoji nevděčnost k osudu, jenž s ním přece naložil tak vlídně ve
+chvíli, kdy tolik jiných bídně zahynulo. A on hlupák si naříká a trpce
+stěžuje na svoji opuštěnou samotu!
+Je nemožno popsat jeho zoufalství, když byl již dvě mořské míle
+od ostrova. Ztrácel již poslední naději, neboť proud hnal se stále
+stejně rychle vpřed. Pracoval vesly horečně, až se nemohl téměř ani
+hnout, jen aby dostal lodici k severnímu okraji proudu, kde byl vír.
+Konečně k polednímu, když mu slunce začalo svítit kolmo na hlavu,
+zdálo se mu, že pocítil lehounký závan větru, a sice od jihovýchodu,
+proudu vstříc. To mu nezměrně ulevilo, a když se po půl hodině
+opravdu zdvihl vítr, který se rychle stupňoval ve skutečnou malou
+bouři, myslil Robinson, že je zachráněn.
+Leč zatím byl již strašně daleko od ostrova. Kdyby ho překvapila mlha, jen malý obláček, byl by býval jistě neodvratně ztracen.
+Nevzal si totiž na loď kompas a nebyl by věděl, kterým směrem ostrov hledat, jakmile by jej ztratil z očí. Ale obzor zůstal čistý. Vztyčil
+rychle stěžeň a rozepjal plachtu a zamířil, jak mohl, k severu, aby se
+dostal z proudu ven. A sotva že uplul takto kousek cesty, zpozoroval
+podle jasné vody, že je nablízku změny v proudu. Neboť tam, kde
+se hnal prudký proud, byla voda kalná, a kde byla voda jasná, byla
+také klidnější. A pak uzřel asi na půl míle k východu prudký příboj,
+narážející na skaliska. Rozdělovaly proud, jehož jedna část odtékala
+k jihu a druhá, skalami odražena a tvoříc prudký a mohutný vír,
+proudila rychlým tokem zpět k severozápadu.
+Jenom ten, kdo ví, co to jest, když je někomu, kdo již stojí na
+žebříku šibenice, povolen odklad popravy, nebo ten, kdo ví, jak je
+v duši člověku, jenž je náhle vysvobozen z rukou lupičů usilujících
+mu o život, dovede si učinit pojem o radostném vzrušení, které
+prochvívalo Robinsona, když se mu podařilo dostat svůj člun do
+tohoto záchranného protiproudu. Zesilující vítr dul v plachtu a hnal
+– 159 –
+
+loď vesele přímo před sebou, s rychlostí zesílenou prudkým proudem moře. Vír zanesl loď asi o míli dále k severu, takže se ocitla na
+druhé straně skal a ostrova, a když se Robinson blížil ke břehu, byl
+to břeh severní.
+Asi po míli cesty vír a protiproud ustávaly, ale loď byla v klidné
+vodě nalézající se mezi oběma hlavními proudy. Zde, pod ochranou
+ostrova, bylo moře docela klidné, ale vítr vanul stále příznivě, přímo
+k ostrovu, a hnal loď bezpečně vpřed, byť již ne tak rychle, jako
+když spolupůsobil proud. Asi ke čtvrté hodině odpoledne, když byl
+již jen asi na míli od pobřeží, uzřel, že skalní ostroh, který jeho
+nehodu zavinil svým jižním výběžkem, o nějž se proud lámal, tvoří
+na severu ještě jeden vír, velmi silný. Neproudil žádoucím směrem,
+ale přímo k severu. Naštěstí vítr vytrval, ano stále se zesiloval, a tak
+byl Robinson s to, aby přeplul přes vír, aniž byl stržen do severního
+proudu a do nového nebezpečí. A o hodinu později byl u ostrova,
+kde mohl teď již klidně přistát.
+Dostav se šťastně na břeh, padl na kolena a děkoval Bohu za svoje zachránění. A vzdal se nadobro a neodvolatelně všech myšlenek
+na uniknutí ve svém člunku.
+Když se posílil potravinami, jež měl, zavezl lodici ku břehu do
+malé zátoky a přivázal ji bezpečně až na konci pod stínícími větvemi
+obrovitých stromů, kde ji snad odliv nechá na suchu, ale kde ji ani
+příliv, ani bouře nerozbijí. A ulehl ke spánku, neboť byl do krajnosti
+vysílen a vyčerpán.
+Probudiv se byl ve velkých rozpacích o tom, jak se dostane domů.
+Kterou cestou se dát? Prodělal příliš veliké nebezpečí a neměl nejmenší chuti vydat se mu tím, že by se pokusil vrátit touže cestou
+zpět. A neměl potuchy, jak to vypadá na druhé, západní straně ostrova, a neměl již chuti pokusit se o dobrodružné vyzkoušení. Tam
+přitékal mořský proud k ostrovu a tříštil se oň – možná, že jsou tam
+proudy ještě mocnější a nebezpečnější. Proto se rozhodl plout těsně
+podél severního břehu k západu jen tak daleko, až snad nalezne
+– 160 –
+
+vhodnou zátoku, kde bude moci lodici bezpečně a jistě uložit, neboť
+malá zátočinka, kde byl teď, nemohla loď ochránit při větší bouři od
+severu. Když pak uplul asi tři námořní míle, nalezl opravdu znamenitý přístav, chráněný skalami, kde do ostrova vbíhala zátoka zprvu
+na míli široká, ale úžící se stále, až končila ústím pěkného potoku.
+Tam tvořila malou, velmi pohodlně položenou zátočinku, v níž byla
+lodice bezpečna, jako by byla v uměle postaveném lodním doku.
+Upevnil ji dobře a spolehlivě a vystoupil na zem, aby se rozhlédl
+a určil cestu k domovu.
+Jda podél břehu dále, poznal, že přistál jen nepatrný kousek cesty od místa, ke kterému došel při svém prvém křižování ostrovem.
+Opravdu, jakmile obešel výběžek ohraničující zátoku k západu,
+poznal ptačí skály, které měl tak dobře v paměti. Vzal tedy ze svého
+člunu tolik zásob, kolik jich mohl pohodlně unést, co by se zkazilo,
+hodil rybám, opatřil věci, které chtěl v lodi nechat, co nejlépe proti
+vlhku, a vzav zbraně, nastoupil cestu k domovu. Ač namáhavá, zdála
+se mu přece rajskou procházkou proti útrapám „pohodlné“ jízdy
+po moři.
+A když pak se dostal šťastně k potůčku, který ho přivedl k jeho
+„letní vile“, byl tak rozradován jako chlapec, který se ze škol v cizině
+vrací domů na Vánoce. – Přešplhal plot ohrady, položil se do stínu
+a usnul únavou. A ráno se vrátil do hlavního domu.
+Teď měl na dlouhou dobu všeho mořeplavectví po krk. Nebezpečí,
+které zažil, plnilo mu několik dní hlavu tichou zamyšleností. Byl by
+býval ovšem velmi rád, kdyby byl měl svoji loďku blíže domova, ale
+nevěděl, jak ji sem dopravit. Nechtěl se odvážit cesty podél východní strany – při pouhém tomto pomyšlení otřásl se hrůzou. A neměl
+potuchy, jak to vypadá na druhé, západní straně ostrova. Leč úvaha
+mu říkala, že to může být ještě horší. A tak se utěšil nad dočasnou
+ztrátou pracně zhotovené lodi a vrátil se k ostatním pracím, které
+v poslední době velmi zanedbával, konaje jenom to nejnutnější.
+– 161 –
+
+Jeho stádo množilo se více nežli utěšeně. Bylo již v ohradě, kterou pro ně založil, a která byla obklíčena hradbou vzrostlou v neproniknutelné houští, v němž původní větvová a kolová košina byla
+téměř nerozeznatelná. Přístřešek, který jim zřídil v cípu ohrady, byl
+již příliš malý, aby pojal rozmnožené stádo, jehož členové si hledali
+útočiště před deštěm pod velikým listím stromů. – Polní a domácí
+práce zabíraly rovněž čas. A jeho šat chátral přes všechnu opatrnost
+a pečlivé správky.
+Měl velkou zásobu usušených kůží kozích i jiných zvířat, neboť
+během doby ulovil mnoho zvěře, o jejíž přítomnosti na ostrově
+neměl zprvu tušení. Naučil se plížit se lesem v průvodu věrného
+Nerona a poznávat stezky, jimiž se zvěř ubírá k pastvě a k vodě.
+Naučil se pořizovat pasti a lapky, a tak ulovil většinu své kořisti,
+aniž musil plýtvat drahocenným střelivem, které opatroval s všemožnou péčí, chovaje teď prach v celé řadě dobrých, džbánovitých
+lahví, chráněných proti vlhku řádným vysmolením. Napadlo mu
+použít hojné pryskyřice stromů k tomu, aby prostě hliněné nádoby,
+které nebyly zcela nepromokavé, učinil dokonale neprostupnými.
+K uchovávání různých věcí osvědčilo se to znamenitě, neboť vlhké
+podnebí a všude vnikající vláha žádaly dobrou ochranu pro vše, co
+nemělo podlehnout zkáze. Choval tedy v uzavřených nádobách i svoje nástroje a náčiní, ovazuje hrdla džbánů kozími a rybími měchýři.
+Během doby vyrobil si i některé nástroje. Neustálým zaměstnáváním
+se všemožnými pracemi denní potřeby nabyl veliké zručnosti i ve
+věcech, jimiž se dříve nikdy nezabýval, a jeho důmysl zbystřil se znamenitě. Naučil se i zacházet dosti dobře s kovy, hlavně se železem.
+Po prvním pokusu s vykováním udic ze hřebů a po zrobení lopaty
+a motyčky následovalo mnoho různých drobných pokusů, jak by
+mohl zužitkovat velikou zásobu železných řetězů, háků, pásů, hřebů,
+svorek, stěžejí, kladkových os, rumpálových součástí a ráhnového
+kování, a použít tyčí ze schůdkového zábradlí a podobných součástek odtrhaných z lodního vraku. Nalezl pro ně tisícerá uplatnění.
+– 162 –
+
+Shledal, že kus plechu, který kdysi tvořil kryt kapitánovy kabiny,
+je ocelový, a neustal, až přišel na to, jak si z něho vysekat a vykovat
+obstojný srp, jenž mu znamenitě ulehčil jeho práci se žatvou obilí
+i sena pro jeho kozy, kterým pro vlhké období zřídil v ohradě veliký
+přístřešek s mřížovým patrem, na němž pro ně shromažďoval seno.
+Plech poskytl materiál na několik srpů a Robinson stal se pomalu
+kovářem – velmi nevědomým sice, ale dosti obratným, byť dosud
+jenom při drobných pracích, k nimž mohl použít materiálu již předem předpracovaného a takového, jehož tvar již sám žádoucí použití
+usnadňoval. A hlavně k pracím, k nimž stačilo buď trpělivé tepání,
+nebo zahřátí a rozžhavení kovu na prostém ohništi v dřevěném uhlí.
+Byl nucen každou maličkost a každý nepatrný výkon sám znovu
+vymýšlet podle nepatrných vzpomínek na to, co vídal v mládí doma.
+Lítost nad jeho bývalou nevšímavostí vracela se vždy znovu
+a znovu při každém pokusu o nový výkon. Teď, osamocen a odkázán
+sám na sebe, chápal čím dále tím jasněji celou cenu a celý význam
+civilizace, která spíná lidstvo v mohutnou organizaci práce, jejíž
+výsledky sotva dovede opravdově ocenit, kdo žije uprostřed ní,
+denně zahrnován jejím dobrodiním, které považuje za samozřejmé.
+Robinson však naučil se chápat a cenit, jaké ohromné práce a jaké
+organizace lidské síly a celé společnosti je zapotřebí kupříkladu
+k tomu, aby si vesnický hoch mohl v obchodě koupit prostou, malou
+kudlu! Počínaje dolem na železo s jeho stroji vše znamená ohromný
+výkon důmyslu a námahy. Doly s havíři, strojovny, dodávající stroje,
+dílny na nástroje kutací – hutě, kovárny, továrny a dílny – organizace
+obchodu a dopravy – vše to viděl v duchu se spojovat, aby nakonec
+on, Robinson, vyhoštěnec na neznámém ostrově, mohl si ze své zásoby vybrat měděný hřebík, z něhož si vytepe prostou udici! A tak
+čím více přemýšlel a čím více se stával na svém ostrově zdánlivě
+samostatnějším, neodvislejším od civilizace, z níž byl vytržen, tím
+více chápal, zač vše jí je povinen jak materiálem a zbožím, které od
+ní zdědil, tak vědomostmi, které má.
+– 163 –
+
+Oceňoval denně víc a více, že vše, co si zdánlivě sám vymyslil, nač
+sám přišel a co vlastním důmyslem vyrobil, je vpravdě jenom uzpůsobenou a použitou rozpomínkou na vymoženosti civilizace, v níž
+vyrostl. Nevymýšlel a také vskutku dosud nevymyslil nic nového –
+toliko napodobil, co viděl jinde anebo aspoň o čem věděl, že se jinde
+dělá. Pochopoval, že ani jediný čin, jediný krok, jediný výkon jeho
+práce není cele jeho vlastním, že nepatří jen jemu, ale celé té lidské
+společnosti, z níž vyšel. – A snad ještě živěji cítil, že se všemi zděděnými a sem vědomě i bezděky přivezenými vědomostmi, znalostmi
+a dovednostmi, i se všemi více méně nejasnými vzpomínkami, které
+si přinesl, byl by býval ubohým, života neschopným odsouzencem,
+kdyby byl nezachránil nástroje a materiál ze ztroskotané lodi. Bez
+nože, sekery, kladiv, pil, kleští a ostatního bohatství byl by se ocitl
+v nezměrně horších poměrech nežli nejubožejší divoch, ano, nežli
+každé zvíře. Cítil, že bez zachráněných pomůcek byl by nejspíše
+odsouzen k zahynutí. A velebil svoji umíněnost, která ho v prvých
+dnech jeho pobytu na ostrově nutila zachránit i nejnepatrnější
+a zdánlivě nejbezcennější a nejnesmyslnější zlomek ze ztroskotané lodi. I ty roztrhané plachtové hadry a kousky zpřetrhaných
+lan ukázaly se být drahocenným materiálem, skýtajíce mu nití
+a provázky, jaké napodobit z ostrovního materiálu dovedl jenom
+částečně a velmi nedokonale teprve po letech samoty a zkoušení.
+A cítil, kdyby se mohl i jen na jediný měsíc vrátit zpět do Anglie
+na dovolenou ze svého vyhnanství, aby se potom zase vrátil, že
+by nespal a neodpočíval, pokud by se jak jen možno neobeznámil
+s pracemi prostých řemeslníků a dělníků, jichž si nevšímával a kolem nichž bezmyšlenkovitě přecházel a jejichž dílo se mu teď zdálo
+nejnutnější a nejdrahocennější složkou v životě lidské společnosti.
+Zatím neustával v pokusech, a maje nadbytek železa, na němž by
+se učil, mohl činit své pokusy bez obavy, že mnoho pokazí. Měl teď
+již docela vyhovující rýče a motyky i kopáčky pro práce v zahradě
+a řezačku na řezání cukrové třtiny. Vařil si již dávno také cukr ze
+– 164 –
+
+třtiny, kterou zasázel u své ohrady. Počínal si při tom co nejjednodušeji, spokojuje se s prostým rozdrcením třtiny a vymačkáním
+šťávy do kotle, šťávu pak v něm vařil, až zhoustla na hustý sirup, jejž
+nechával ztuhnout v miskách z vysušené hlíny, které vysmolil a vykládal velikými listy. Získával tak pěkné bochníčky hnědého cukru,
+jenž chutnal jako nejlepší kandys21 a byl snad tím zdravější, čím
+méně byl podroben různým pochodům odborné výroby a obchodu.
+Teď tedy obrátil pozornost znovu ke své zásobě kůží. Podobně
+jako kdysi při přípravě inkoustu, provedl mnoho drobných pokusů
+s úpravou kůží. Zkoušel znovu a znovu vše, nač vzpomněl a co mu
+napadlo. Nalezl několik druhů stromů, které poskytovaly dobrou
+tříslovinu, a zkusil ji na kouscích kůží, ale nedařily se mu, až ho náhoda poučila, že hlavní chyba byla v tom, že neměl potuchy o době,
+které je k loužení kůží zapotřebí. Zapomenuv kus kůže v tříselném
+louhu, nalezl jej po několika nedělích dokonale vytříslený. – Naučil
+se také zbavovat kůži chlupů a vydělávat ji naměkko loužením
+v psím trusu, jak se kdysi vydělávaly všechny jemné kůže na rukavičky a k podobné potřebě. Neronovi se tím dostalo nového ocenění.
+Z kusu železného pásu zhotovil si vhodnou škrabačku a vypracoval
+konečně po mnohých pokusech jednu kozí kůži tak, že dala velmi
+slušnou kůži, asi takovou jako na měkké holínky vysokých bot.
+Zkoušel i kůže jiných zvířat, menších, a získal velmi jemné kožky.
+Konal pokusy i s kůžemi ryb, ale hlavně s měchuřinami, kterých se
+naučil používat na různé nepromokavé váčky a kabelky – měl z nich
+také již nepromokavou čepici. To vše mu poskytovalo vhodný materiál na drobné potřeby, na řemeny a na boty, do jejichž šití se pustil,
+jsa již vyzbrojen velmi dobrou řemeslnou zručností, a to se zdarem,
+jenž by byl sice vzbudil u každého ševce i z pokraje civilizace křeče,
+jenž se však Robinsonovi zdál být znamenitým, neboť mu poskytl
+pár dobře podražených bot, které radostně obdivoval. Jenom že
+21
+
+Řepný cukr ve velkých krystalech. Pozn. red.
+
+– 165 –
+
+radost z výrobku netrvala dlouho. Brzy poznal, že se naprosto
+nehodí k nošení na ostrově – a co hlavního, že by byly nevhodné,
+i kdyby byly výrobkem nejlepšího obuvníka. Za léta svého pobytu
+na ostrově zvykl si Robinson na velmi dokonalou volnost a nesnesl
+už nic zbytečně tísnícího.
+Přes svoji samotu a přes znamenitou otužilost, které pobytem na
+vzduchu nabyl vůči slunci i vůči dešti, nedovedl se nikdy spřátelit
+s myšlenkou, aby chodil nahý. Poznal sice, že by to velmi dobře snesl,
+aspoň v ochraně stromoví a doma, a také se již nebál úžehu slunce,
+jemuž už uvykl a které snad ve vlhkém mořském vzduchu také
+nemělo tak zlého účinku, jak si představoval. Ale při vycházkách
+do lesa byl mu šat dosud nezbytným, protože ho chránil od oděrek
+a zranění větvemi, trním i ostrými travami, které jinak bolestně rozdíraly. Nenaučil se nikdy té obratnosti, která domorodcům umožňuje proplést se houštinou bez nejmenší oděrky. Snad k tomu neměl
+nadání – spíše však mu jeho způsob života k tomu neskýtal dosti
+příležitostí. Zdržoval se hlavně a skoro neustále téměř na těchže
+místech, zaměstnán svými pracemi a svými pokusy v rozmanitých
+řemeslech, a měl dosud opravdu pramálo času a hlavně pramálo
+zájmu pro vnitro lesní džungle, která ho obklopovala na všech
+stranách. Jeho dobrodružná povaha, která ho vyštvala z domova,
+klonila se vždy spíše k podnikání nežli ke zkoumání.
+Ale co ho hlavně nutilo, aby se oblékal, jak mohl nejpečlivěji,
+byla obava, že jinak brzy zdivočí a propadne úpadku. Tento strach,
+aby neklesl pod úroveň myslícího, vzdělaného člověka a aby nepropadl zdivočení, které by ho bylo jistě brzy uvedlo ve stav horší
+zvěři okolo něho, pronásledoval ho hlavně v prvních dobách jeho
+ostrovního vyhnanství.
+Tento strach to byl, jenž ho přinutil, že se držel úporně všeho,
+co ho pojilo s civilizsací a kulturou jeho vlasti. Přiměl ho také, že
+věnoval téměř každého dne nějakou chvíli čtení bible a úvahám o ní.
+Ač nebyl založen nábožensky, ani vlastně ne hloubavě, nořil se do
+– 166 –
+
+myšlenek tam obsažených a strávil mnohou hodinu v rozjímání nad
+významem míst, která mu byla nejasná a nedostupná.
+A tento strach nutil ho také, že se stával v mnohém směru čím
+dále tím pořádnějším. Nesnesl kolem sebe nepořádku, jenž ho z počátku nezbytně obklopoval. Jeho bedny, zásoby a náčiní byly vždy
+velmi pečlivě srovnány a spořádány a on sám se udržoval ve stavu
+co nejupravenějším. Neholil se již, maje obavu, že by své břitvy brzy
+zkazil. Měl dlouhé vlasy, které byly v jeho vlasti ovšem obvyklé a které pečlivě udržoval v patřičné délce a v upraveném učesání pomocí
+nůžek a hřebene, jejž si zhotovil, a nosil dlouhý vous se svislými
+kníry, které by snad byly na londýnské ulici vyvolaly sběh mládeže,
+které však nebyly ničím neobvyklým v zemích jiných. Vypadal tak
+trochu jako Krakonoš nebo uhlíř z lesů na německých obrazech. –
+A udržoval svůj šat v čistotě, a pokud mohl, při vzhlednosti. Což
+ovšem pomalu již počínalo být těžkou úlohou. Neboť právě z obavy
+před zpustnutím užíval co nejméně všeho, co musilo být užíváním
+rychle zničeno, používaje všemožných náhražek, jen aby si své zásoby udržel raději na doby, kdy snad nebude schopen je nahradit.
+A tak spravoval a látal vše, pokud záplata držela na záplatě. A při
+tom pomýšlel neustále na svépomocnou náhradu z vlastních rukou.
+Obuv byla rozluštěna. Po směšném a zbytečném pokusu s velkými botami vrátil se k prostým střevícům a zhotovoval si plachtové
+i kožené střevíce, podobné domácím bačkorám, s podešvemi buď
+pletenými z provázků, nebo, později, z vydělané kůže. Naučil se již
+zpracovávat kokosová a jiná vlákna na velmi pevné provazy a provázky a i nitě nahrazoval vláčnými, ale jako dráty pevnými vlákny
+z palmových obalů listových. Zhotovil si také kožené kamaše, které
+nosil do svých opánků při výletech do lesa a při lovu na ochranu
+proti trní a hadům i hmyzu. Klobouků a čepic měl dosti. Ušil si je
+z plachtoviny i z kůže a z měchuřiny. A také měl velmi příhodný
+pás, na němž mohl při svých vycházkách nosit všemožné potřeby –
+poch­vy se sekerou, nožem, pistolí a ostatní věci z výstroje i výzbroje.
+– 167 –
+
+Šat však zůstával stále nerozluštěnou otázkou, nechtěl‑li chodit
+brzy úplně rozedrán anebo sáhnout k druhé polovině svých pečlivě
+ošetřovaných zásob. Kůže, které zkoušel, ukázaly se velmi ubohou
+látkou pro horké podnebí ostrova a pro nedokonalé zpracování, jež
+jim dovedl dát. Přece však si ušil celý oděv z měkce vypracované
+koziny a z kůží svého ostrovního „zajíce“. Prvním výrobkem byla
+vesta, potom se mu podařily krátké kalhoty. Nejhorší práce byla
+s kazajkou, vlastně s rukávy. I když je střihl nejvolněji, tlačily ho
+v ramenech a působily v horku skutečnou trýzeň. Konečně však
+rozluštil i tuto nesnáz jakž takž ke své skromné spokojenosti a měl
+nyní celý vlastnoručně vyrobený oděv, jenž sice nehověl doopravdy jeho potřebě, ale jenž ho naplnil důvěrou, že ani v budoucnosti
+nebude nucen spoléhat jenom na lodní zásoby.
+Pokoušel se i v tkaní, ale zanechal toho, neboť si nedovedl opatřit
+příze a neměl nejmenší potuchy o příslušných pracích, a vlákna,
+která získal, hodila se jenom k pletení různých rohožovitých závěsů a pokrývek a k šití. Látky – plachtovinu – šil jehlami ze zásob,
+nalezených v bednách lodníků. Kůže šil pomocí tenkého šídla vyrobeného ze hřebíku.
+Na skutečně upotřebitelnou šatovou látku přišel, když mu napadlo vydělat jemnou a tenkou kůži velikého, dravého ptáka, jejž
+zastřelil. Získaná kůže byla tenká, měkká a vláčná a aspoň tak pevná
+jako dobrý širtink22. A zdálo se mu, že nemá ani vady, kterou měly
+jiné kůže a která činila nošení koženého oděvu velmi obtížným.
+Totiž neprostupnost pro vzduch. Vypracována co nejlépe a oškrabána pečlivě na spodní straně byla pórovitá, snad po stopách po
+peří. Slídil tedy po podobném ptactvu, které nemělo příliš tučné
+kůže, a nalezl brzy vhodné druhy mezi zemním i mořským ptactvem. Veliký druh buřňáků ukázal se jmenovitě vhodným, skýtaje
+velmi pevnou a vláčnou, pružnou kůži. Loužil ji v louhu z dřevěného
+22
+
+Bavlněná tkanina. Pozn. red.
+
+– 168 –
+
+popela a zbavoval ji tak tuku, ale přišel na to, že byla mnohem lepší,
+když ji po úplném vydělání napustil znovu olejem z palmových ořechů. Naučil se dobývat i tento olej vyvářením rozdrcených ořechů
+kokosových i jiných. A tak si ušil z těchto kůží velmi pohodlné košile
+a svoji koženou kazajku oblékal jenom na velké výpravy do lesa –
+spíše z jakési umíněnosti nežli ze skutečné potřeby.
+Podnikl několik výprav k severnímu břehu, aby navštívil svoji
+loďku, projel se na ní na kus cesty, a při návratu přinesl s sebou
+opětovně zásobu želvích a ptačích vajec a kusy želvího masa.
+Byl by si přál, aby mohl nalézt častěji nějakou želvu na svém
+břehu, neboť želví maso a želví polévka chutnaly mu dosud ze
+všeho nejlépe. Ale želvy navštěvovaly jeho břeh jen velmi zřídka,
+a tak se musil spokojit s tím, že si mimo maso vysekané z velkých
+želv, jehož však nemohl uschovávat velkou zásobu (uzením ztrácelo
+polovinu své chuti), přinesl několik malých živých želv, které mohl
+zabít kdykoliv později. Kdyby byl mohl použít svého člunu, byl by si
+přivezl několik velkých zvířat a uzavřel by je v ohradě na mořském
+břehu. A tato myšlenka přispívala, aby toužil mít svoji lodici u sebe.
+Ale čím dále tím více navykal si požívat hlavně rostlinnou potravu. Ječné a rýžové pokrmy, ořechy – hlavně kokosové, ale i jiná
+jádra – skýtaly výborný jídelní lístek rozmnožený výrobky mléčnými, jež se naučil čím dál tím lépe zpracovávat. Poznal také několik druhů znamenité zeleniny. Mladé výhonky bambusové třtiny
+skýtaly výborný pokrm. Nalezl bambus, jenž chutnal jako nejlepší
+kapusta. Ale mladé výhonky klíčících kokosových ořechů a větší, již
+nad zemí vyrostlé mladé palmy byly něčím opravdu znamenitým.
+Nalézal je časem pod palmami a přinášel domů. A tak zásoboval
+svůj stůl, co mohl nejrozmanitěji, neboť pozoroval, že tak nejlépe
+udrží svoje tělo ve zdraví a svého ducha při čilosti. Ovoce, jehož
+poznal a užíval teď už mnoho rozmanitých druhů, doplňovalo jeho
+jídelní lístek na skutečnou královskou tabuli. – A za každé sezóny
+shromažďoval mnoho sušených plodů a bobulí, z nichž některé
+– 169 –
+
+měly sušené jinou chuť a tvořily znamenitou pochoutku jako rozinky a sušené švestky.
+A když pak v době vlhka, jež proň byla dobou odpočinku, seděl
+za suchých chvil na prahu domku uprostřed svých věrných druhů
+s papouškem na rameni a pohlížel na dovádění koz a kůzlat – choval
+několik koz neustále v zevním okruhu svého domu – a na Nerona,
+jenž si s kůzlaty rád hrával a je proháněl, a naslouchal žvatlání svých
+žárlivých papoušků, byl Robinson teď opravdu dokonale spokojen.
+
+– 170 –
+
+XII
+Avšak osud chystal Robinsonovi příhodu, která měla celý jeho život
+velmi důkladně převrátit a postarat se, aby nepropadl duševnímu
+zpohodlnění.
+Jednoho dne, když se opět vypravil ke své lodici a ocitl se k poledni o něco dále na západ na pobřeží, zůstal náhle stát jako by
+zasažen bleskem.
+Před ním, v písku pobřeží, byla zřetelně otisknuta stopa bosé
+lidské nohy!
+Žádné strašidlo ani přízrak nemohly působit ohromivěji. Skoro
+se mu zastavilo srdce.
+Když se probral ze svého ustrnutí, ohlížel se chvatně a vyděšeně.
+Naslouchal se zatajeným dechem – ale nikde nebylo ani hlásku,
+ani podezřelého hnutí. Jat náhlým zděšením – neboť jeho rozčilení
+bylo daleko spíše hrozné nežli radostné – uprchl do lesa. Teprve po
+dlouhé chvíli dodal si odvahy a třímaje ručnici pevně v ruce vyšel
+opět z houští a vystoupil na malý holý vršek, aby se rozhlédl. Potom
+se vydal dále na západ po pobřeží, ale bezvýsledně. Nenašel již ani
+jediné lidské stopy.
+Vrátil se k jedinému otisku, který zde zbyl, a obešel ho několikráte stále ve větších a větších kruzích, ale rovněž bezvýsledně.
+Jen ten jediný otisk – jasný, zřetelný otisk bosé nohy. Pata, prsty,
+vše zřetelně vytištěno v písku, který byl asi ve chvíli, kdy naň bylo
+šlápnuto, vlhký, ale od té doby uschl, aby zachoval otisk. Znovu
+a znovu obhlížel okolí, ale nemohl si vysvětlit, jak se sem stopa
+dostala.
+Celá bouře zmatených myšlenek vířila mu hlavou. A čím méně se
+v tom dovedl vyznat, tím strašlivější ho zmáhalo rozčilení. Nakonec
+se zdvihl a běžel zpět ke svému hradu, kam došel zmámen a zmaten
+– 171 –
+
+tak, že skoro ani nevěděl, jak se tam dostal. Věděl jen, že cestou
+prošel celým peklem nejnesmyslnějších myšlenek a představ. Nikdy
+neprchali štvaný zajíc nebo liška v hroznějších úzkostech do svého
+brlohu.
+Té noci nespal. Ač byl teď vzdálen od místa leknutí, jeho obavy
+přece stále rostly. Obyčejně tomu bývá naopak – ale obyčejně je
+člověk v docela jiných okolnostech. Obyčejně nalézá místo, kde
+ví, že je opravdu daleko od ohrožující příčiny a blízek svým nebo
+jiné pomoci. Ale Robinson byl sám a neměl potuchy o tom, kdo že
+to vystoupil na jeho břeh. A tím méně o tom, kde příchozí nyní je
+nebo kam se uchýlil. A tedy také ne o tom, kdy a z které strany se
+s ním může setkat. Byl‑li posud na ostrově, mohl se objevit kdykoliv
+a odkudkoliv. Jak mohl vědět, že nečíhá už teď v samém sousedství
+jeho ohrady? Jakou měl možnost předpokládat, že jej spatří dříve,
+nežli bude sám spatřen?
+Jak se dostala lidská bytost na jeho břehy? Kde byla loď, která
+ji přinesla? Jak to, že zde zanechala tu jedinou stopu a jinak ani
+známky po své přítomnosti? Chvílemi mu napadalo, že to je snad
+jenom mámení ďábelské. Robinson žil v dobách, kdy myšlenka na
+ďábla nebyla lidem tak vzdálena jako dnes. A jenom pomyšlení, že
+má ďábel mnohem rozumnější a výnosnější věci na práci, nežli aby
+plašil ubohého osamělce na pustém ostrově, a že kdyby to chtěl činit, mohl by to činit tisícerým jiným, účinnějším způsobem, ukázalo
+mu směšnost tohoto nápadu a přivedlo jej zase k rozumu. Kdyby to
+bylo mámení satanovo, nenastražil by je na vzdáleném břehu, ale
+raději přímo zde, před ním.
+Ale to vše nepřispělo právě k jeho uklidnění. Nebyl‑li to ďábel,
+mohly to být bytosti ještě daleko nebezpečnější. Neboť Robinson
+nemyslil ani na chvíli, že by to mohla být stopa bílého námořníka.
+Každá loď, která by se k ostrovu přiblížila, byla by asi dala o své
+přítomnosti vědomost ranami z děla, aby přilákala jeho obyvatele.
+A o ztroskotance podobné jemu také nemohlo jít, protože již dlouho
+– 172 –
+
+nebyla žádná bouře. A tak to nejbližší vysvětlení, které se naskýtalo,
+bylo, že na ostrově přistáli divoši z protější pevniny. Snad byla jejich
+kanoe stržena protivným větrem nebo proudem, jenž za západního
+větru zvlášť silně proudil. Pak asi jistě opět odpluli, jakmile jim to
+počasí dovolilo.
+A tu pocítil nezměrnou vděčnost k osudu, že nebyl již několik
+dní na oné straně ostrova. A také že svůj člun ukryl tak dobře
+v úzké skrýši ve stínu stromoví vroubícího zátoku, že nemohl být
+snadno odkryt, což by bylo divochům prozradilo jeho přítomnost
+na ostrově a snad je povzbudilo, aby po něm pátrali. Ale pak mu
+napadlo, že snad byl jeho člun přece jen nějakou náhodou objeven
+a že teď divoši probíhají lesy ostrova, hledajíce člunaře. Anebo že
+se co nejdříve vrátí ve velkém počtu, aby podnikli co nejdokonalejší
+prohlídku. Tím spíše, že věci, které v zásobnicích člunu ukrýval,
+nezbytně jim pověděly, že jde o bělocha, jehož majetek jistě stojí za takovouto výpravu. Utěšoval se, že jej budou dojista hledat
+hlavně poblíže člunu a na severním břehu, ale to nevylučovalo, aby
+ostrovem neprošli napříč anebo jej neobepluli a nepřistáli někde
+zde. A i kdyby nenašli přímo jej samého, naleznou jistě jeho ohrady
+a stádo, vyplení a zničí je, zpustoší mu pole a on bude nucen bídně
+zahynout nedostatkem.
+Opravdu upadal z jedné hrozné obavy do druhé, až se tak zapletl
+do spekulací o tom, co vše by se mohlo hrozného stát, že se bál
+ohlédnout – a také neohlédnout. Začal si vyčítat, že si nenashromáždil větších zásob, tak aby vůbec nemusil vycházet z domu. Že nesil
+více obilí a nehromadil více ostatních zásob, nežli právě bezpečně
+stačilo pro příští období. Jako by měl zajištěno, že mu nebude žeň
+nějakou nehodou zničena, anebo že mu něco nezabrání, aby ji šťastně a včas sklidil.
+Jak podivné jsou změny lidského srdce! Tisíckráte představoval
+si Robinson, co by činil, kdyby se náhle setkal s lidskou bytostí – ať
+přátelskou či nepřátelskou. Představoval si, že tak či onak vždy by
+– 173 –
+
+pocítil hroznou radost. – A teď náhle prchal před jedinou stopou
+v písku a pouhé pomyšlení, že ten, kdo ji způsobil, bloudí někde
+nablízku, vyvolávalo mu na čele studený pot.
+Konečně se zapletl tak do různých nejnemožnějších obav a spekulací, že přímo z nich čerpal schopnost vrátit se k jasné úvaze
+a klidu. Když se po dlouhém, nečinném hloubání konečně odhodlal
+k jídlu a nasytil se a napil, a pak poprvé se zamyslil nad svými obavami, nemohl nevidět, že zaběhl do nesmyslných důsledků. A pak
+počal uvažovat kritičtěji. A jako v prvém úleku myslil na ďábla, tak
+počal teď myslit na Boha. Robinson, jenž za celý svůj život nebyl
+zbožným, naučil se za své samoty na ostrově nalézat mohutnou
+oporu a posilu v myšlence, že je vše na světě řízeno moudrou a dobrotivou vůlí, a že i zde, jako kdekoliv jinde, je v moci ruky, která živí
+a udržuje celý svět. A ač nenavykl valné a pravidelné pobožnosti,
+žil čím dále tím opravdověji v důvěře a v spoléhání na tuto boží vůli
+a prozřetelnost. Bál se sice nořit se příliš hluboko do náboženských
+hlubin, jako se vůbec obával pouštět se příliš hluboko do přemýšlení o osudu a o všem, co v jeho postavení bylo nad jeho síly a co by
+ho mohlo zavést buď do těžkomyslnosti, anebo k blouznivosti. Cítil
+pudově, že jasná mysl a setrvávání při tom, co jeho potřeby a jeho
+položení opravdu vyžadovaly, jsou proň nejzdravější. Odmítal
+úporně všechny pochmurné nebo mátožné spekulace a držel se
+houževnatě a soustavně vždy jen toho, co ho posilovalo, těšilo a povzbuzovalo a co ho mohlo uvést v náladu co nejlepší. Teď však po
+letech opět poprvé ocitl se v situaci, která ho úplně vyrušila z jeho
+spokojeného klidu a z jeho duševní rovnováhy.
+A v této úzkosti, když strávil několik dní bezradně uvnitř své
+pevné ohrady a přemýšlel, co dále, vzpomněl jednoho dne na loži
+náhle na slova Písma, které praví: „Vzývej mne v nouzi své a já tě
+ochráním a ty velebit budeš jméno moje!“
+A tu se jeho srdce náhle naplnilo velikým teplem. Celá stísněná
+a zubožená jeho bytost soustředila se náhle v hluboce procítěné
+– 174 –
+
+modlitbě, která již sama o sobě byla vykoupením z utrpení, ulevujíc
+mysli a uklidňujíc rozčilené nervy. – Skončiv modlitbu a setrvav
+chvíli v zamyšlení, sáhl po bibli a rozevřel ji namátkou. A první
+slova, na která jeho oko padlo, zněla: „Vyčkej Pána, buď kliden
+a důvěřiv, a vyčkej Pána svého!“
+Velký mír zavládl v jeho duši. Odložil knihu, naplněn vděčností
+a novou odvahou, a byl alespoň pro tuto chvíli zbaven úzkostí a obav.
+A pak se mu začala ponenáhlu vtírat myšlenka, že snad to vše ani
+není pravda, že tu nebylo žádné stopy a že se stal pouze obětí vlastní
+podrážděné obraznosti. Anebo to byla stopa jeho vlastní nohy, kterou tam otiskl při své předchozí návštěvě. Ačkoliv si nevzpomínal,
+že by byl tehdy chodil kolem bos, nemohl se teď také ubezpečit, že
+by toho byl nečinil. Ač to byl nepravděpodobný předpoklad, přispěl
+přece svou měrou k jeho uklidnění. A tak se odvážil čtvrtého dne
+ven z domu.
+První, co učinil, bylo, že se odebral ke svým kozám, které od jeho
+odchodu k severu byly zavřeny v zevní ohradě a které byly zvyklé,
+aby byly každého večera podojeny. Shledal, že si zvykly dát se zase
+sát od mláďat, od kterých je byl odstavil. Vykonal teď vše, co bylo
+vykonat, obhlédl pečlivě svoji ohradu uvnitř i zvenčí – s Neronem
+po boku, s puškou v ruce a se dvěma pistolemi za pasem – opravil,
+kde se mu zdálo, že by se někdo mohl dohadovat, že houština není
+přirozenou houštinou, ale umělou hradbou, a vydal se pak druhého
+dne ke své vile. Přítomnost Neronova byla mu velikou posilou v této
+tísni, a a�� byl pes již starý, spoléhal přece na jeho bystré smysly více
+nežli na svoji vlastní obezřetnost. Věrné zvíře by mu jistě ohlásilo
+cizí přítomnost, tím spíše, čím by byla i jemu neobvyklejší.
+Přesto šel opatrně, kryje se houštím a stromy a prohlížeje vždy
+pečlivě nejbližší místa, nežli je překročil. A nežli opustil ten který
+úkryt, vyzval vždy psa k hledání. A tak mu cesta k nepříliš vzdálené
+ohradě trvala tentokráte strašně dlouho. A při tom byl stále pohotově střelit na každý stín – anebo se obrátit na útěk.
+– 175 –
+
+Ale když vykonal tuto cestu v nejbližších dnech znovu a když
+se nesetkal s nejmenší známkou cizí přítomnosti, zvykl si pomalu
+a uklidnil se tak dalece, že se odvážil vyjít si na mořský břeh před
+svým hájkem. Ale ani tam nenalezl nejmenší stopy nějakého nebezpečí. A tak se pomalu vžil do myšlenky, že celá věc byla opravdu jen
+planým poplachem. Přesto však se necítil úplně bezpečným a táhlo
+ho to, aby se přesvědčil novou návštěvou osudného místa. Vydal se
+tedy, provázen Neronem a důkladně ozbrojen a užívaje všemožné
+opatrnosti, znovu k severnímu břehu. Ale tam se brzy chtěj nechtěj
+přesvědčil, že nikdy předtím nevkročil na tuto půdu. Zul si střevíc
+a porovnal svoji nohu s otiskem, který byl již sice značně opršelý, ale
+dosud přece zřetelně k rozeznání. A jeho noha byla o mnoho menší. A rozhodně nešlo o žádnou klouznutím rozšířenou stopu. Tvar
+šlépěje byl docela přesný – klidný otisk nohy, která šlápla a opět
+se zdvihla. A tak, zjistiv takto neoprávněnost svých domněnek
+a marnost všech vytáček, upadl znovu do rozrušení, že se rozechvěl
+jakoby v zimnici. Celá jeho dosavadní bezpečnost, všechna jistota,
+všechna bezstarostnost byly ty tam! Nikdy již nemohl jich znovu
+dosáhnout! – Ostrov nebyl bezpečný před cizími návštěvami.
+Došel ke svému přístavu, navštívil po užití všemožné obezřetnosti svůj člun, přesvědčil se, že zůstal neobjeven, a nastoupil zpáteční
+cestu v přesvědčení, že na ostrově přistála lodice s jedním nebo
+několika lidmi, anebo že je ostrov v neprozkoumané části vůbec
+obydlen a že může každé chvíle očekávat přepadení. A že nemá ani
+potuchy, jak by se proti tomu měl ochránit.
+Prvním nápadem, na který přišel, bylo, že by bylo nejlepší strhnout své ohrady a zahnat kozy do lesa, a to v obavě, že by nepřítel,
+pokud by nalezl takovouto bohatou kořist, pátral dále v naději, že
+najde další. Ale pak by mu nezbylo nežli vyplenit i svoje obilná pole
+a svoji vilu a stan, aby nebylo na ostrově nalezeno ani stopy po
+osídlení a aby nikdo nebyl uveden v pokušení pátrat po osadnících.
+A k tomu se přece jen nemohl odhodlat. Což to neznamenalo vzdát
+– 176 –
+
+a zbavit se všeho, co si pořídil po letech nejpracnějšího přičinění?
+Což to neznamenalo vydat se ze strachu před možnou bědou v bídu
+dobrovolnou a jistou?
+A tak zažil na sobě pravdu zkušenosti, že nejhorší bědou je strach
+z bědy. A nejtíživější bylo, že v této nouzi nedovedl plně spolehnout na útěchu, které se oddával po celá léta, na důvěru v pomoc
+a v ochranu Prozřetelnosti. Bylo mu jako Saulovi, jenž naříkal nejen,
+že naň přišli Filištínští, ale že ho i Bůh opustil. – Celou tuto noc zmítal se ve strachu snad horším nežli po svém prvním úleku. Teprve
+k ránu, znaven rozčilením, upadl v pevný spánek, v němž zvítězila
+pevnost jeho vrozené povahy a navyklá otužilost, a probudil se
+k mnohem lepšímu klidu, nežli poznal od svého osudného objevu.
+A uklidněná mysl počala konečně zase opravdu správně pracovat.
+Řekl si, co si mohl a měl říci již dávno. Tento roztomilý, plodný
+ostrov, který, jak věděl, není právě příliš daleko od pevniny, nemůže být tak naprosto opuštěn a přehlížen, jak dosud věřil. Podle
+dosavadních zkušeností chová asi sotva stálé obyvatele. Robinson
+vypálil již příliš mnoho ran z pušky v nejrůznějších částech ostrova, aby mohl věřit, že by zůstaly neslyšeny, kdyby tu někde byla
+nějaká osada anebo i jen samotářský obyvatel. A i takový divoch,
+který dosud nikdy ránu z pušky neslyšel, pátral by jistě po příčině
+neznámého, divného zvuku. Mnohem pravděpodobnější bylo, že
+se sem občas plavily čluny domorodců z protilehlého pobřeží, buď
+zahnány sem větry na svých pobřežních plavbách, anebo i úmyslně, snad na lov želv, jichž severozápadní břeh choval v některých
+ročních dobách takové množství.
+Ovšem že za všechna léta svého pobytu na ostrově – a toto byl už
+desátý rok – nepostřehl Robinson ani stínu známek po lidské přítomnosti. Z toho mohl jenom soudit, že divoši, jsou‑li sem zahnáni,
+vystoupí vždy asi na nejzápadnějším, nebo vůbec nejbližším cípku
+ostrova, a pobudou jen, pokud musí, nevzdalujíce se snad vůbec od
+svých člunů. A přicházejí‑li na lov želv, spokojí se jen chycením a na– 177 –
+
+ložením své kořisti, nemajíce jinak ani potřeby, ani touhy k prohlížení ostatní půdy. Podle toho záleželo by všechno nebezpečí v tom,
+že by mohl být jimi překvapen náhodou, kdyby jim sám vběhl do
+rukou v době jejich nuceného či dobrovolného pobytu na pobřeží
+ostrova. Anebo snad i v tom, že by byl některý člun někdy zahnán
+přímo někam poblíže jeho obvyklých míst pobytu.
+Tato úvaha přiměla ho k rozhodnutí, že zabezpečí svůj hrad tak,
+aby do něho mohl vklouznout co nejrychleji. Pustil se do práce
+a vylámal ze svého sklepa chodbu, až vyústila ven mimo ohradu
+v hustém křoví, a opatřil ji zvenčí pevnými dveřmi, a o kousek dále
+uvnitř druhými. Mohl je snadno zatarasit, ale mohl tudy vždy snadno nepozorovaně vklouznout anebo vyklouznout.
+Vnitřní ohradu zesílil pak tím, že ji propletl co nejhustěji, ale
+udělal do ní sedm otvorů, jež sice nedovolovaly vniknutí nepříteli,
+ale umožňovaly Robinsonovi, aby jich použil jako střílen. Měl mimo
+svoje ručnice sedm těžkých mušket z lodní výzbroje, jež byly určeny k obraně proti pirátům, a ty teď pečlivě nabil a vytvořil pro
+ně u svých střílen jakési úschovné budky, kde si umínil je pečlivě
+ošetřovat, aby byly stále pohotově, tak aby je při přepadení mohl
+ihned vypálit. Sliboval si od takovéto rychlé střelby, že nažene velmi
+důkladný strach i velmi početnému nepříteli. V každé budce choval
+proto malý džbánek s prachem a zásobu několika koulí.
+Nejlepší ochranu viděl však přece jen v nenalezitelnosti své
+ohrady. Nařezal nových odmladků a výhonků vrbovitého stromu,
+jehož k tomu užíval dosud, a posázel jimi všechna, i jen trochu
+přístupná místečka kolem své ohrady, a mezi nimi zasázel hojně
+popínavých lián a jiných plazivých a trnitých rostlin, takže mohl
+čekat, že nikomu nenapadne, aby zde v okolí hledal anebo i jen tušil
+lidské obydlí. A střežil se obcházet kolem domu, aby nezanechal
+stopy. Jediná stezka, které stále užíval, byla ovšem brzy důkladně
+vyšlapána a rozeznatelná přes bujný růst rostlin, které ji zarůstaly.
+Ale mohl spoléhat, že bude považována za stezku některého zvířete,
+– 178 –
+
+tím spíše, že končila u skalní stěny, docela nepodezřelé, a přístupné jenom po žebříku, jejž choval, když vyšel z domu, v bezpečném
+úkrytu kousek odtud, v úzké štěrbině mezi stromy, tak zakrytý,
+že kdo o něm nevěděl, jistě by ho nenalezl. Byl‑li doma, vytahoval
+žebřík na skalní výstupek a spouštěl jej pak dolů do zevní ohrady.
+Bylo téměř nemožno, aby kdo vnikl do ohrady, i kdyby ji nalezl.
+Tak vykonal vše, co si ke své ochraně mohl vymyslit, a cítil se
+pomalu znovu v poměrné bezpečnosti. Snad to byla pošetilost, ale
+osamělý ostrovan nalézal v těchto opevněních svého hradu útěchu
+a mohl klidně spát, aspoň když byl doma. Neboť na vycházkách
+zažíval stále ještě pocity lovné zvěře.
+Další opatření provedl pro své kozy a pro své obilí. Obojí rozdělil na několik míst tak, aby vypleněním jedné části nepřišel hned
+o všechno. Několik koz choval ovšem vždy v zevní ohradě svého
+hradu. Jiné v ohradě u své vily a ostatní stádo v hlavní ohradě v lese.
+Teď nalezl ještě jiná podobná místa a obehnal je rovněž plotem
+z vrboví, zasazuje prostě pruty vedle sebe, a když po nejbližším
+dešťovém období vyhnaly výhonky, propletl je mezi sebou v košinu, která rychle houstla a znovu a znovu proplétána a zpevněna
+podle potřeby novými větvemi a pruty vytvořila brzy neprostupnou
+ohradu. Ostatně mohl již spoléhat, že jeho zvířata, zvyklá na uzavřenost a hlavně na pohodlný přístřešek, jenž je chránil od dešťů,
+nebudou se příliš pokoušet o uniknutí proražením ohrady, zprvu
+nedosti spolehlivé. Uvedl tedy do každé nové ohrady jednu kozí
+rodinu a navštěvoval je všechny po pořádku. Plán se osvědčil a za
+dvě léta měl Robinson po lese pět velmi živě obsazených ohrad.
+Těšil se z toho nesmírně a nepomyslil, že tím vlastně jenom zvětšuje
+nebezpečí, že bude objeven, neboť místo jediné ohrady mohl jich
+teď nepřítel nalézt pět.
+Prozatím mu ovšem všechna tato zvířata neskýtala mnoho skutečného užitku; ale Robinson se nemohl zbavit myšlenky na bezmocné stáří, kdy nebude mít sil, aby chodil na lov, anebo na dobu,
+– 179 –
+
+kdy mu střelivo dojde a on bude odkázán jenom na to, co bude mít
+v moci. Byla to ovšem trochu pošetilá obava, neboť jeho skutečné
+nezbytnosti mohly být dobře a spolehlivě obstarány několika zvířaty, která mohl chovat a choval nejen v zevní ohradě, ale i ve vnitřním
+dvorku svého domu, a na zásobní stádo myslit byl čas, až by se
+ukázala toho potřeba. Ale Robinson nebyl v náladě, aby si mohl
+ve všem počínat naprosto střízlivě, a myšlenka na jeho bohatství
+a zásobenost působily mu potěšení a skýtaly velikou posilu jeho
+mysli. Kdo nikdy nebyl sám, snad se tomu usměje – ale je lehko
+kritizovat z bezpečného zákoutí doma u kamen.
+Ano, Robinson se zabýval nějaký čas i myšlenkou na podzemní
+sklepení, kde by mohl chovat několik zvířat v naprostém bezpečí
+před plenícím nepřítelem. Ale zanechal toho a pustil se raději do
+jiného podniku, jenž mu napadl, když na vycházce k východnímu
+konci ostrova nalezl místo, které mu samo tuto myšlenku přivolalo.
+Nalezl tu náhodou velmi rozsáhlé ploché místo, téměř úplně volné,
+ale obklopené přirozenou houštinou stromů tak hustých, že tvořily
+již samy základ ohrady. A k tomu protékal rovinkou při jednom konci nevelký, zato ale čistý a stálý potůček. Robinson si umínil změnit
+toto místo také v ohradu, a to takovou, která sice vyhoví úplně svému účelu, ale tak, že žádný objevitel neuvidí, že to je umělá ohrada.
+Pustil se ihned do práce. Vrbovité stromy rostly i zde poblíž a brzy
+nasázel jich na okraji lesa tolik, že měl plot do měsíce téměř hotový.
+Dílo bylo velmi usnadňováno tím, že celé kusy obvodu byly zarostlé
+hustým rákosím, prorostlým hustě jakousi liánou s ostny a trny,
+o níž už věděl, že se jí kozy i jiná zvířata vyhýbají. Nasekal jí, co
+mohl, a zasázel na volných místech i tam, kde byl nucen přirozenou
+ohradu nahradit umělou. Vyznal se teď už znamenitě v stromech
+a keřích ostrova, a znal jich mnoho, kterých mohl s prospěchem
+použít k různým účelům. Zasázel tudíž na různých místech stromy
+palmy o ohromných listech, pod nimiž, jak věděl, kozy a ostatní
+zvěř nejraději hledají útulek v tropických lijácích, a pro dobu, nežli
+– 180 –
+
+se řádně vyvinou, upravil umělé přístřešky z listů vějířové palmy,
+snaže se počínat si tak, aby vypadaly co možno nenápadně. Do takto
+upravené, velmi rozsáhlé a na pohled naprosto nenápadné ohrady
+uvedl dva mladé kozlíky a deset koz a docházel sem stále zdokonalovat a prohlížet plot, až docílil ohrady naprosto bezpečné, ale tak
+založené, že nikdo nemohl s jistotou rozpoznat její umělost. Byla
+to toliko uměle zdokonalená, původní, přirozeně hrazená louka. –
+Ovšem neopominul zasadit na rovince i co nejvíce různých křovin,
+jejichž listy kozy rády žraly. – A pak přenechal stádo svému osudu,
+docházeje jen občas, aby se přesvědčilo jeho zdaru a množení.
+Jestliže se však Robinson dovedl zabezpečit co nejdokonaleji
+proti vpádu plenitelů, nedovedl se přece zbavit tísnivých obav
+z možnosti, že může sám upadnout do rukou divochů, o jejichž divoké krutosti a lidojedství slyšel v Brazílii příšerné zprávy. Pobili,
+koho mohli dostat do rukou, a odvážili se s výsledkem i na četně
+obsazené lodě, nebylo‑li mužstvo dosti opatrné při výstupu na
+zemi. Tato obava nutila ho sice, aby hledal u Boha častěji útočiště
+nežli dříve, leč nedálo se to již s tím vděčným a radostně bezpečným
+klidem jako dříve, a jaký podle vlastního Robinsonova mínění křesťanu správně náleží. Teď se modlil častěji, ale modlil se v strachu
+a v úzkosti duše a jeho modlitba nebyla již stálým díkučiněním, ale
+úpěnlivou prosbou o ochranu a záštitu před nebezpečím.
+Ze své zkušenosti mohl Robinson potvrdit, že pokoj a mír, vděčnost a spokojenost, láska a přátelství mnohem lépe k modlitbě
+nalaďují a ke skutečnému povznesení mysli k Bohu a k Věčnému
+Ideálu vedou nežli úzkost a strach. Nemohl pak již nikdy uvěřit,
+že by neštěstí a nemoc působily na ducha blahodárně, a tvrdil do
+smrti, že k poznání Boha nebyli lidé přivedeni bázní a strachem, ale
+vděčností a radostí duše.
+Za tohoto hledání vhodných míst pro svůj živý majetek dostal
+se Robinson jednou dále k západu a blíže k západnímu břehu nežli
+kdykoliv předtím. Vystoupil tam na vysokou skálu čnějící vzhůru
+– 181 –
+
+nad lesem a rozhlížel se po moři. A tu se mu zdálo, že vidí v dáli
+člun. Naneštěstí neměl s sebou žádného z obou svých dalekohledů,
+neboť při své vycházce nepomýšlel, že by se mohl ocitnout u břehu
+anebo na podobné skále. Domnělé plavidlo bylo tak daleko, že si
+nebyl docela jist, třebas že zíral, až mu oči přecházely. Když už si byl
+jist, že aspoň teď již ničeho nevidí, sestoupil ze skály, ale umínil
+si, že již nikdy nevyjde bez menšího dalekohledu, právě tak jako
+nevychází bez pušky, nože a kompasu. A prozatím byl rozhodnut,
+že na domnělý člun nebude už myslit.
+
+– 182 –
+
+XIII
+Ale osud rozhodl opět jinak.
+Robinson, vida pobřeží ostrova prázdné a volné a nikde na dohled
+nic podezřelého, sestoupil ze skály a dal se směrem k moři, k západnímu břehu, na který jeho noha dosud nikdy nevkročila. Užívaje
+veškeré možné opatrnosti a se zbraní k obraně připravenou obhlížel
+dlouho břeh z úkrytu okrajových křovin, nežli se odvážil na břeh.
+A pak se dal k jihovýchodnímu cípu ostrova. Obešel nízkou, písčitou
+výšinku – a stanul náhle strnulý zděšením a hrůzou. Písek břehu byl
+kolem dokola poset lebkami a kostmi – lebkami a kostmi lidí!
+
+– 183 –
+
+Hrůzou strnulý hleděl Robinson chvíli na nečekané divadlo. Pak,
+jist, že v tuto chvíli není nablízku nebezpečí – břeh byl velmi daleko
+od moře, plochý a volný a prost porostu a umožňoval oběma směry
+rozhled na mnoho set kroků – šel blíže k divadlu, které ho děsilo,
+a přece lákalo k prozkoumání.
+Ano, nemohlo být pochybnosti. Byly to lidské lebky, lidské hnáty
+a lidská žebra a kosti. A hnáty byly rozbity a rozštípány. A na jednom místě byly zbytky velikého ohniště – uhlí, kolem něhož byl
+vyhrabán kruhový příkop. Zde patrně pekli lidojedi svoji strašlivou
+krmi a tento kruhový příkop sloužil jako sedadlo k hrozné hostině
+a snad i k obřadům při ní.
+Dlouhou chvíli zíral na strašné divadlo, zapomínaje úplně na
+všechno nebezpečí. Kdyby byli divoši skryti v pobřežních houštinách, byli by měli dostatek času přiblížit se a skolit ho. Všechny
+obavy zmizely ve vzruchu a rozčilení nad lidskou zvrhlostí a surovostí a v hnusu nad tímto zneuctěním lidské přirozenosti.
+Slyšel sice dosti o těchto zvycích severobrazilských domorodců
+a obyvatel přilehlých ostrovů, kteří prý vesměs pojídají své zajatce, přemožené a chycené v bojích s okolními kmeny. Ale dosud
+nikdy neviděl nic podobného na vlastní oči, ba ani neměl přímých
+důkazů, že jsou tyto zprávy opravdu pravdivé. A jak teď zíral na
+hrůzné zbytky strašlivých hostin, vstaly mu vlasy na hlavě – a pak
+si jeho přirozenost pomohla, žaludek se mu zdvihl. Byl blízko
+mdlobám.
+Když se opět probral, pokusil se o prohlídku místa, ale nemohl
+toho už snést. Kvapně obrátil se nejbližší cestou odtud, vyšplhal se
+znovu na skálu a spěchal odtud ke svému obydlí.
+Ušed kus cesty, zastavil se a pokoušel se vzpamatovat. A v dojmu
+srdce zdvihl oči k nebi a děkoval vroucně Bohu, že mu dal zrodit se
+v zemi, kde není tvorů podobných těm, jejichž stopy právě uzřel.
+Bylo to povznášející vědět, že přes ubohost svého postavení je přece
+skutečným člověkem, znajícím své místo a své povinnosti k lidstvu
+– 184 –
+
+i k Bohu. Toto vědomí, které se mu rozlilo v duši, působilo jako
+hojivý lék proti hrůze, zděšení a hnusu, které mu ochromovaly duši.
+A ku podivu, vrátil se domů mnohem klidnější, nežli byl dosud,
+po ta dvě léta, jež uplynula od prvního nalezení divošské stopy.
+Nabyl teď přesvědčení, že divoši nepřicházejí na tento ostrov, aby
+zde lovili. Buď nic nepotřebovali, anebo zde nic neočekávali. Možná
+že dokonce ani nevstupovali do zalesněné části ostrova a spokojovali se tím, že na širokém, písčitém pobřežním pruhu prováděli své
+strašné obřady a konali svoje nelidské hostiny. Kdyby byl sám nepřišel do oněch míst, mohl tu ještě žít dalších patnáct či dvacet let,
+aniž by byl měl tušení o tom, čeho je západní břeh ostrova svědkem.
+A mohl na svém břehu žít v bezpečí, neprozradí‑li se sám. A toho
+se teď mohl lehko uchránit. Stačilo zůstávat tiše doma a vyčkat, až
+se tu snad vyskytnou lepší lidé nežli tito lidojedi.
+Robinsonův hnus a nechuť k strašlivým bytostem, které na západ od něho konaly své hostiny, byly tak veliké, že téměř po dva
+roky nevyšel mimo obvod svého užšího domova. Omezil se na svůj
+hrad, na svoji vilu a na ohrady v lese. Ty však navštěvoval, jenom
+aby občas dohlédl na své kozy. Vyhýbal se každému kroku k západu
+od těchto míst. Mezi nimi a pobřežím divochů táhl se ještě hřbet,
+kde ulovil svého prvého kozla, mělké údolí, pak nový hřbet a pak
+les rozkládající se až k písčitému břehu, což bylo několik mil cesty.
+Ale také se ani jednou nevydal k severnímu břehu ke své loďce.
+Zato pomýšlel na zbudování nového člunu. Nemohl ani pomyslit,
+aby se pokusil dostat svoji lodici zpět kolem nebezpečného východního ostrohu, a ještě méně, aby to učinil kolem břehu západního,
+kde se mohl lehce setkat s divochy a stát jejich kořistí.
+V průběhu doby rostly však opět jeho spolehnutí a jistota, že nebude nikdy odkryt. Jestliže divoši za tolik let nepodnikli ani jediné
+výpravy do vnitra ostrova anebo kolem břehu k jižním končinám,
+kde sídlil on, pak mohl spoléhat s jistotou, že se tak nestane ani
+v budoucnosti. Zcela patrně neměli divoši k podobným podnikům
+– 185 –
+
+žádné příčiny ani pohnutky, a západní cíp ostrova, považovaný za
+neobydlený, byl patrně navštěvován jenom právě proto, že se zdál
+být vhodným k vykonávání tajných obřadů bojovníků po vítězství
+nad kmenovými nepřáteli. – Ponenáhlu mizely Robinsonovy obavy
+a počínal opět žít jako předtím. Jenom s tím rozdílem, že byl teď
+mnohem opatrnější a že se měl na pozoru, aby ničím zbytečným neupoutal pozornost ke své přítomnosti. Obzvláště se vystříhal střelby a vůbec nestřílel poblíže západních končin ostrova. Omezoval
+se na lapání zvěře do lapaček, pastí a ok. Ovšem i to dálo se jen
+velmi zřídka, neboť jeho stůl byl dostatečně opatřen rostlinnými
+plodinami, kozím a kůzlečím masem a rybami, které lovil snadno
+a v libovolném množství, jak v zátočinách moře na východ od svého domova, tak v potocích svého okolí. Měl jich na výběr mnoho
+chutných druhů a věděl již, kde a jak které chytat. Občas nalézané
+želvy skýtaly změnu jak svým masem, tak svými vejci, a ptačích
+vajec mohl nalézt dosti, vydal‑li se k východním skaliskům, ležícím
+právě na opačném konci od přístaviště divochů.
+Přesto ovšem nehnul se bez pušky a dvou pistolí v opasku.
+Nosil rovněž krátkou lodnickou šavli, opatřiv se k tomu zvláštním
+řemenem přes rameno, takže by byl na svých vycházkách skýtal
+každému pozorovateli jistě hrozný pohled.
+A tak šly věci brzy opět svým pravidelným chodem a Robinson
+vrátil se opět ke svému pravidelnému zaměstnání. A brzy čerpal
+novou příčinu k spokojenosti právě z hrozné okolnosti, které se
+zprvu tak hrozně děsil. Což nebylo velikým štěstím, že ztroskotal,
+se zachránil a usídlil se právě v této končině ostrova, kde byl před
+občasnými návštěvami divochů tak jist? Kdyby byl podnikl nejdříve
+výpravu k severu a uzřel tamější nepopiratelné výhody – krásnější
+břeh, rozmanitější stromoví, množství želv pravidelně na břeh vystupujících k snášení vajec a rozsáhlé ptačí osady s vejci a masem –
+byl by se jistě usadil tam, a byl by již dávno upadl v nepřátelské ruce,
+prozrazen nejspíše svou neopatrnou střelbou. Ale nebezpečí, byť
+– 186 –
+
+nepatrné, ale přece jen skutečné, přece jen ochromilo Robinsonovu
+vynalézavost a podnikavost, které se začaly právě v posledních
+letech tak pěkně rozvíjet. Byl teď úplně spokojen s tím, co měl,
+a myslil jen, aby si to uchoval a uchránil. A vzdal se téměř úplně
+všeho vymýšlení nových vymožeností a vynálezů.
+Jeho celá vynalézavost obracela se od nějaké doby docela novým
+směrem. Jeho rozhořčení nad hrůzami, páchanými na jeho ostrově,
+vzbudilo v něm touhu, aby jim mohl učinit přítrž. Snil o tom, jak
+by mohl nelidské netvory při jejich krvavé hostině přepadnout
+a vyrvat oběti ze strašlivé smrti. Myšlenka, že by si tím snad mohl
+získat i společníka a druha, uvedla ho v nepřemožitelné rozechvění,
+které ho po mnoho dní zbavovalo klidu i spánku. Vedlo by příliš
+daleko vypisovat zde všecky ty možné i nemožné lsti a úskoky, které
+vymýšlel při snování svých plánů, jak by divochy zničil nebo aspoň
+jim nahnal takový strach, aby se sem již nikdy neodvážili. Ale co
+mohl doufat, že zmůže sám se všemi svými zbraněmi proti snad
+několika tuctům bojechtivých divochů s jejich jedovatými šípy, jimiž
+dovedou snad jistěji cílit nežli on svou puškou?
+Pomýšlel na to, že vykope pod jejich ohništěm jámu a založí
+ji střelným prachem tak, aby jej svým ohněm přivedli k výbuchu
+a sami se zničili v hromu a blesku podkopu. Leč nemohl obětovat
+tolik nenahraditelného prachu, a pak neměl v podobných věcech
+nejmenší zkušenosti a nedovedl si říci, jak svůj podkop založit tak,
+aby vůbec způsobil více, nežli že by vyhodil do povětří ohniště nad
+sebou, při čemž by okolo sedící nebo tančící divoši snad zůstali
+bez pohromy. Snad by nedocílil více, nežli že by jim oheň zasvištěl
+kolem uší – a ovšem nahnal notně strachu. Ale že by je to zahnalo trvale z ostrova, na to by mohl spolehnout jenom při skutečné
+pohromě, a to jenom jestliže posud neměli příležitosti poznat působení výbuchu prachu.
+Zanechal tedy tohoto nápadu a chtěl se raději položit na vhodném místě do zálohy se svými třemi puškami, nabitými dvojitou
+– 187 –
+
+dávkou olova, a vystřelit mezi divochy ve chvíli jejich největšího
+rozjaření. Mohl si v úkrytu křovin vybudovat střeleckou hradbu,
+z níž mohl pálit s bezpečností před jejich kopími a šípy. Mohl počítat, že vyčká‑li, až budou kolem ohniště pohromadě, bude moci
+vypálit z pušek u ruky připravených nanejmíň aspoň čtyři rány a že
+z houfu skolí jistě každou ranou dva nebo i tři – buď zabité, nebo
+raněné – kdyby se pak na ně vrhl se svými třemi pistolemi a šavlí,
+mohl počítat, že pobije všechny, i kdyby jich bylo dvacet.
+Zabýval se těmito černými myšlenkami a fantaziemi po několik
+neděl. Zaujaly jej tak, že o nich i snil. Věnoval několik dnů pečlivé
+obhlídce místa a hledání, kde by mohl podobnou zálohu zřídit. Od
+chvíle, kdy v něm vznikly tyto myšlenky na trestající pomstu, počala
+mizet jeho hrůza a hnus před strašlivým místem, takže byl s to, aby
+si vše co nejdůkladněji prohlédl. Z nálezů tam učiněných usoudil,
+že návštěvy nejsou právě příliš časté. Lebek a kostí bylo sice velké
+množství, ale byly velmi různě zvětralé a vůbec ukazovalo vše, že
+jsou tyto kanibalské hostiny celkem přece jen vzácnými událostmi.
+To však nikterak nezmenšilo jeho horlivosti. Nalezl místo, kde
+jejich čluny patrně pravidelně přistávaly a také místo, odkud je
+mohl pohodlně a bezpečně při tomto přistání pozorovat, aby potom
+včas a nepozorován vklouzl do sousední houštiny, kde nalezl ideální místo pro svoji vysněnou zálohu. Byl to obrovský dutý strom,
+v jehož dutině mohl nejen pohodlně stát, ale i volně se pohybovat.
+Bylo snadné vysekat do něho několik střílen, jimiž by mohl divochy pozorovat a pohodlně na ně mířit, až budou pěkně příhodně
+pohromadě.
+Ze svých zbraní vybral si dvě dobré muškety a nabil každou dvěma velkými a pěti malými kulemi velikosti pistolových kulí. A dvě
+ručnice nabil hrstí svých největších broků, všechny tři pistole pak
+každou čtyřmi kulemi. S touto výzbrojí mohl se připravit ve své
+stromové tvrzi na chystaný útok a být jist znamenitým vítězstvím
+i nad značným počtem divochů. Kdyby shledal, že se jich tam sjíž– 188 –
+
+dí příliš mnoho, mohl strom opatřit ještě větším počtem zbraní.
+A mohl do něho na odvrácené straně udělat bezpečné dveře…
+Když promyslil takto a připravil svůj plán do všech podrobností
+a když jej ve své fantazii bezpočtukráte provedl a probojoval, chodil téměř každodenně na vrchol pahorku, z něhož mohl pobřeží
+divochů obhlédnout a vidět, blíží‑li se nějaké čluny. Ale když chodil
+několik týdnů marně a když potom, zanechav těchto pravidelných
+vycházek, omezil se jen na občasnou výpravu a zjistil po několika
+měsících, že za celou tu dobu ničím nebylo hnuto, počala ho celá věc
+mrzet. Bylo to mrzuté, vracet se se zklamáním, a bylo také nesmírně
+obtížné, věnovat tomu tolik času. A nikdy neviděl nic – ani na břehu,
+ani v dálce, ačkoliv se namáhal co nejvíce obhlídkou moře pomocí
+svého lepšího dalekohledu.
+A tak pomalu povolila jeho trpělivost, ale i jeho horlivost a touha
+po provedení usmyslené pomsty. Pokud ji vymýšlel a pokud chodil denně na své strážní místo, hořel dychtivostí po činu a po boji.
+Teď, když věc ztrácela lákavost neustálým odkladem a nečinností,
+začal na ni pohlížet pomalu i z jiné stránky. Snad rozumnější, veden
+jasnější rozvahou, snad také jenom ze stránky pohodlnější, veden
+nepřiznaným omrzením. Jeho mysl počala se probouzeti ze svého
+zaujetí, v němž mu rozhořčení plnilo hlavu samými vidinami velkého zabíjení nahých divochů.
+Teď počal myslit i na divochy samotné. Dosud ho vášeň nutila
+vidět vše jen z vlastního stanoviska. Teď přemýšlel i o jejich povaze
+a výchově a myšlení. A napadlo mu brzy, že on, křesťan, má nejméně práva stavět se do pózy rozhořčeného trestatele, když sama
+Prozřetelnost připouští tento způsob života a mravů a když je nechává bez trestu. Napadlo mu sice též, že snad byl touto Prozřetelností
+poslán na tento pustý ostrov a veden k tomu, aby tam zesílil a se
+zocelil právě proto, že bylo v jejím plánu učinit z něho mstitele a karatele této neřesti a nápravce a snad osvětitele těchto divých, opuštěných končin. Ale zastyděl se vzápětí za tuto rouhavou myšlenku
+– 189 –
+
+a řekl si, že tímto způsobem by mohl kdokoliv a kdykoliv omlouvat
+každý zločin spáchaný z osobní chuti a vyvyšovat se na nástroj boží
+tam, kde byl vpravdě veden pouhou vlastní zvůlí. A že opravdu také
+bylo v minulosti i v přítomnosti dosti hříchů napácháno ve jménu
+Krista a jeho křesťanství. Že kdyby měl být opravdu nástrojem vyšší
+vůle, nesměl by jednat z vlastního rozhodnutí a z vlastní chladné
+úvahy a odhodlání, jež z věci činí jeho čistě osobní podnik. Kdyby
+byl vyhlédnut Prozřetelností k tomuto poslání, pak by k němu byl
+dohnán chtě nechtě, i proti své vůli, prostě nutkáním okolností,
+třebas tím, že by sám byl přepaden a že by mu Prozřetelnost dala
+vyhrát a zvítězit proti přesile. A tak si řekl, že ve svém domněle
+svatém rozhořčení byl vlastně bídným hříšníkem a ve své mravní
+povýšenosti pouhým rouhačem proti Tomu, jemuž se klaněl jako
+nejvyššímu rozhodčímu věcí lidských i světových, a jehož jménem
+jednat nemá nikdo na světě práva. „Nevezmeš jména mého nadarmo –“ zaznělo mu v uších, a Robinson byl hluboce dojat a zahanben
+svým poblouzněním a zároveň jím prochvívala velmi opravdově
+a vřele cítěná vděčnost, že mu Prozřetelnost dala probudit se z jeho
+krvavého omámení dříve, nežli se prohřešil i na jiných, stojících pod
+ochranou téže ruky, v jejímž jménu chtěli vraždit. Neboť, chtěl‑li
+v něčem vidět ruku Prozřetelnosti, zdaž ji neměl vidět právě v tom,
+že mu dala po letech nevědomosti přijít na to, co se na jeho ostrově
+děje, právě ve chvíli, kdy byl břeh prázdný, a v době, kdy po měsíce
+prázdným zůstal, a že v době, kdy planul bojovnou horečkou, držela
+divochy z jeho dosahu? Neznamenalo to – chtěl‑li se už dovolávat
+Prozřetelnosti – že mu dala pokyn, aby se měl na pozoru a vyhýbal
+se nebezpečí, ale aby se do věci jinak nemíchal? Ne, nemohl se považovat za nástroj boží pomsty.
+Tyto mravy jsou tu v platnosti snad od pravěků, snad jsou výsledkem okolností, o nichž nemá potuchy. Kdo ví, zdali ti, kdo se
+těmto bohopustým mravům oddávají, nejsou právě tím chráněni od
+horšího ještě osudu, nežli je osud zajatců, které bijí a pojídají? Snad
+– 190 –
+
+právě pověst o jejich krutosti a krvežíznivosti jediná je chrání, aby
+nebyli přepadeni a vyhlazeni z povrchu země od hord ještě horších
+a zvrhlejších sousedů?
+Ať je tomu jakkoliv, on, který jich nikdy neviděl a o jejich povaze,
+životě a poměrech neměl nejmenšího ponětí, neměl vůbec nějakého
+práva, stavět se jako jejich soudce, ba dokonce jako jejich kat! – Ba,
+hůře ještě! Neboť, co to bylo, co chtěl provést, aniž by byl soudil,
+aniž by byl dříve pečlivě zkoumal a vyšetřoval? Vražda! Sprostá,
+a k tomu zákeřná, sprostá, bezectná, zákeřná vražda ze zálohy!
+Jedno bylo jisto: dovolával se proti nim svého svědomí. Pak
+ale bylo na něm, aby se dovolával i svědomí jejich. A oni ve svém
+svědomí dokonce nepovažovali tyto skutky a mravy za něco nepěkného či za zločin. Naopak! To byl jejich mrav, jejich zákon, jejich
+ctnost. A jejich svědomí k tomu mlčelo – ano vybízelo – rozhodně
+nebyli zločinci, neboť nepáchali zlo proti svému lepšímu vědomí
+a svědomí. A nejednali ani proti božímu přikázání, neboť jim toto
+přikázání dosud nebylo dáno! Naopak vše – zvyky, zděděné mravy,
+výchova, vše jim kázalo jednat, jak jednali. Pro ně bylo právě tak
+málo hříchem zabít a sníst válečného zajatce jako pro nás porazit
+a sníst vola, právě k tomuto účelu chovaného a pěstěného.
+Ano, ani jako příslušník vyšší kultury neměl práva pohlížet příliš
+spatra na tyto divochy proto, že pobíjejí a jedí své válečné zajatce.
+Neboť, cožpak se jeho vlastní bílé plémě nedopouštělo horších
+věcí, protože proti lepšímu svědomí a proti výslovnému přikázání
+Boha, kterého vyznává? Jejich Bůh jim řekl: „Milujte i nepřátele své!“
+A v historii opakovalo se znovu a znovu, že křesťanští národové odsuzovali zajaté nepřátele k smrti a že pobíjeli bez milosti celé čety, které
+se již vzdaly, zbraně složily a o milost prosily. A to i mezi sebou, na
+evropských bojištích, nemluvě ani o hrůzách páchaných proti lidem
+jiné barvy. Co však měli naopak tito divoši říci o příslušnících jeho
+plemene a o hlasatelích křesťanství, kteří přišli a dobyli celého tohoto
+Nového světa zradou a úkladným vražděním těch, kteří jim z počátku
+– 191 –
+
+přicházeli vstříc s radostí, ochotou a pohostinstvím? Neprosluli právě příslušníci „nejkřesťanštějšího národa“, Španělé, touto hanebnou
+zrádností a nepředstavitelnou ukrutností, kterou učinili jméno bělochovo a křesťanovo hrůzou a postrachem celého tohoto dílu světa?
+On, Angličan, otřásal se často hrůzou a hanbou při zprávách o jednání
+španělských dobyvatelů v Novém světě… A přece, kdyby se tu potkal
+se Španělem, přijal by jej vlídně a hleděl by si získat i jeho přízně ke
+vzájemnému prokazování služeb, ochot a laskavostí.
+Ano, jemu nebylo vůbec a naprosto nic do toho, jsou‑li tito lidojedi suroví a nelidští. Na něm spočívalo, aby je poučil a povznesl,
+kdyby k tomu měl příležitost, ale vůbec ne, aby je trestal anebo se
+mísil do jejich věcí. Ovšem, měl právo obrany, obrany vlastní osoby
+a toho, co na tomto opuštěném a neosazeném ostrově zařídil. Ale
+jistě nic více. A konečně byl on na území jejich, a ne oni na jeho. –
+Což se chce postavit na stejný stupeň se Španěly, kteří v Americe povraždili miliony divochů pod záminkou, že to jsou modloslužebníci
+a barbaři, a že jsou jejich mravy z části surové a krvavé – na příklad,
+že svým modlám přinášejí lidské oběti – ačkoliv se vůči Španělům
+zachovali velmi šlechetně? A ačkoliv španělská inkvizice přinášela
+Bohu denně zápalné oběti upalovaných kacířů. – Dnes mluví nejen ostatní svět, ale i Španělé sami s hrůzou a s hnusem a hanbou
+o vyvraždění těchto pohostinných a z valné části velmi ušlechtilých
+a vysoce kulturních kmenů Střední a Jižní Ameriky a prohlašují to za
+nepřirozené, nelidské barbarství, za nezodpověditelný hřích proti
+Bohu a za nevyhladitelnou skvrnu v dějinách bílého lidstva. Dnes,
+v Robinsonově době, má již samo jméno tohoto národa u všech lidí
+křesťanského citu ošklivý, hrozný přízvuk a království španělské je
+význačné tím, že je osídleno lidmi, kteří nemají vůbec schopnosti
+soucitu, což je všude jinde příznačným rysem lidské ušlechtilosti.
+A Robinson, otřesen těmito úvahami a dojat do hloubi duše,
+poklekl a poděkovav Bohu za svoje zachránění z hříchu, který by
+byl jistě pro vždy hrozně tížil jeho duši a jeho svědomí, modlil se
+– 192 –
+
+vroucně, aby Bůh zachránil i jeho národ od toho, že by kdy i jeho
+příslušníci měli propadnout, ať z domýšlivosti, ať z hrabivosti, do
+chyb a nízkostí, jež naplnily svět hrůzou a krví.
+A teď, když dovedl opět klidně myslit a usuzovat, nahlížel, jak i ve
+svém vlastním prospěchu by si byl počínal nemoudře a nesmyslně.
+Viděl teď jasně, že by se tím určitě uvrhl do záhuby. Neboť co by
+pomohlo, kdyby pobil všechny, kteří by na jeho ostrově přistáli,
+i ty, kteří by přistáli příště a později, kdyby i jen jednou i jen jediný
+unikl? Nepřichvátali by pak jejich soudruzi po stech a snad po tisících, aby pomstili smrt svých bratří? Ano, i kdyby nikdo neunikl,
+což by nepřišli zbylí je hledat a vypátrat příčinu, proč se nevracejí?
+A chtěl snad sám jediný vést na léta válku proti celým sousedním
+národům? I kdyby mu jeho zbraně zabezpečovaly vítězství (a podle
+toho, co věděl o bojovné zdatnosti a o jejich neobyčejné zručnosti
+a výkonnosti v užívání jejich prostých zbraní, pochyboval o tomto
+vítězství, jakmile by byli divoši jednou na boj s ním připraveni),
+i kdyby vždy měl zvítězit, což to neznamenalo, že by od této chvíle
+musil být neustále na stráži na svém kopci, aby je uviděl včas blížit
+se, aby nebyl zaskočen znenadání, a že by vůbec nesměl dělat nic
+jiného nežli žít pro svůj boj? – Ne, byl to hrozný, neprominutelný
+nesmysl, který byl tak dlouho odhodlán provést.
+A Robinson, jenž byl šťasten, že byl uchráněn hříchu, poblouzení a zločinu, měl teď sám s sebou útrpnost i pro svoji ztřeštěnou
+a nerozmyslnou hloupost.
+Ale ovšem musil i nadále zůstat bdělým a ve střehu, aby se nevydal nebezpečí prozrazení.
+A tak po celý další rok nevystoupil ani jednou na svoji západní
+rozhlednu, ba nepřekročil ani jednou horský hřeben, který vnitro
+ostrova ohraničoval proti západu. „Dána jest hranice mezi nimi
+a mnou, a jako já nevniknu do území jejich, tak nechť ani oni se nepřiblíží hranicím mým,“ řekl si slavnostně a dodržoval tento příslib
+s naprostou důsledností.
+– 193 –
+
+To jediné, co učinil, bylo, že odvezl svůj člun ze severní strany
+ostrova a převezl ho na stranu severovýchodní. Tam jej ukryl v úzké
+zátoce, skryté mezi stromy, v končině, do jejíhož okolí jistě divoši
+nikdy nepřijdou, protože tam nebylo nic, co by je tam mohlo vábit.
+Nelákaly‑li je krásné lesy na západě a želvy na severu, tím méně
+budou něco hledat zde, kde jsou jen holé skály osídlené nesčíslným
+počtem ptactva, které však stejně hnízdí i na skalách na severu a patrně všude nápodobných místech na celém pobřeží.
+Tou dobou šel Robinson velmi klidným a jednotvárným životem.
+Nebyl nikdy přílišným lovcem a přes svoje zdánlivě dobrodružné
+mládí byl spíše klidné povahy. To byla tenkráte fantazie, která jej
+hnala z úzkého, těsného okruhu jeho pravidelného, vyměřeného,
+omezeného žití a z těsného duševního obzoru jeho rodiny ven do
+širého světa, mezi lidi, daleko, kde je vše jiné, větší, rozmanitější, čilejší a hezčí. – Teď, když byl zde, dalek všeho, s čím byl kdy ve styku,
+byl konec konců nejspokojenější doma. Opravdu necítil ani v prvých
+dobách svého zdejšího pobytu nijaké opravdové touhy po dobrodružství ve zdejších lesích, ba ani ne po skutečném prozkoumání
+ostrova. Výpravy, které podnikl, byly čistě užitkové a vedeny daleko
+více nutností a potřebou vyznat se, vědět, kde jest a co může čekat,
+ano hlavně skutečnými naléhavostmi okamžiku, nežli dobrodružnou a romantickou touhou po novém zážitku. A teď, když byly jeho
+potřeby tak dobře obstarány, jak mohly zde vůbec být, netísnilo ho
+nikterak omezení, které byl nucen svým pohybům ukládat. – Ano,
+Robinson stával se opravdu usedlým občanem, a řekl si to s úsměvem sám, když přemýšlel o svém počínání. Ctihodným, spokojeně
+usedlým občanem, jenž bez potřeby nevychází z domu a jenž vítá
+jako nesnáz, je‑li kdy nucen vydat se mimo hranice městečka, kde
+se usídlil…
+A s hrůzou si vzpomněl na svůj prvý úlek. Což kdyby byl místo
+na pouhou stopu v písku znenadání, nepřipraven, po letech samoty
+a nemyslivé, již zcela neopatrné bezpečnosti, náhle narazil na celou
+– 194 –
+
+tlupu ozbrojených lidojedů, sám ozbrojen toliko puškou na ptáky,
+nabitou lehkými broky, jak v onen čas chodil? Dojista ani jeho duševní stav nebyl by mu tehdy dovolil postavit se úspěšně na obranu.
+Jeho tehdejší ustrnutí – ano i ustrnutí, v němž se ocitl po druhé,
+kdy již připraven na tyto možnosti spatřil přeď sebou po prvé
+zřejmé a nepopiratelné důkazy divošských hostin, jeho nesmyslná
+zaujatost a všechny ty nerozumné kroky, které podnikal jak ke své
+obraně, tak později k útoku – to vše dokazovalo, jakým štěstím proň
+bylo, že se vše přihodilo tak, jak se to stalo. Při nenadálém setkání
+byl by býval neodvratně ztracen. Podle toho, co teď věděl o svém
+vlastním chování, a i když připustil, že by spatření skutečných živých divochů zcela jinak působilo a že by se včas obrátil a ihned
+prchal – a podle toho, co věděl o neobyčejné bystrosti a hbitosti divochů, jejichž příbuzné, byť již ochočené, poznal v Brazílii, nemohl
+ani na okamžik pochybovat o výsledku této honby. A to vzbudilo
+v jeho mysli velmi vážné rozjímání o něčem, o čem již dříve častěji
+přemýšlel, zvláště od té doby, co ve své samotě počal uznávat vliv
+vyššího řízení v osudech lidských.
+Jak často se člověk takřka nepochopitelně a divuplně zachrání
+z nebezpečí! Jsme‑li v nejistotách, v pochybnostech a váháme‑li
+mezi dvěma možnostmi, jak často není to vůbec náš vlastní vědomý
+úsudek, jenž určí naše rozhodnutí, ale cosi jiného. Buď neurčité
+tušení, nebo nejasné puzení, anebo i nějaká vůbec bezvýznamná
+a s věcí nesouvisící příhoda, maličkost nepatrná, která nás přiměje,
+abychom jednali tak a ne jinak! Ano, jak často nastoupíme jednu
+cestu, třebaže náklonnost, úvaha a tužba mysli nás celou silou svádějí, abychom se dali směrem opačným. Jak často učiníme, co jsme
+učinit nechtěli a jak ještě častěji zanecháme něčeho, co jsme hodlali,
+co jsme si slibovali, k čemu jsme se chystali a připravovali a co jsme
+považovali za jediné rozumné, a od čeho nás zdržel jen jakýsi polouvědomělý, často přemáhaný a zlehčovaný vnitřní tlak, pro nějž
+jsme se snad i sami sobě smáli, ale jenž konec konců přece zvítězil
+– 195 –
+
+a nás od našeho odhodlání zdržel. A jak často jsme v pozdějších
+dobách vděčni, že jsme tehdy přes svoje opačné mínění, které jsme
+si snad vytýkali i jako zbabělost, přece uposlechli tohoto tlaku, a ne
+své vědomé úvahy, a tak zůstali ochráněni následků, kterých jsme
+tehdy neviděli, ale které se nám později ukázaly zřejmými. A vše
+to nejen v ohledu mravním, ale i při skutečném jednání a v běžné
+praxi denního žití.
+Robinson byl na ostrově takovou řadu let, nežli přišel na západní
+břeh. Z počátku zdálo se to logickým. Bylo přirozeno, že se usadil
+tam, kde mohl lehce uložit zachráněné zboží – když už ho jednou
+náhoda vysadila na jižní břeh a spíše k východu. Tvar ostrova
+a dlouhé zátoky pří ústích potoků vedly ho k tomu, aby se při své
+obhlídce nejdříve vydal přímo na protější břeh napříč ostrovem.
+I to bylo více méně odůvodněno, že se svou lodicí plul nejdříve
+k východu, kterýmžto směrem ležely kraje jeho vlasti.
+Ale přese všechno vykrucování nebylo tak docela samozřejmé,
+že za celá ta léta ani jedenkráte nepřišel na západní stranu ostrova.
+Že ho to tam tak málo vábilo, a že kdykoliv měl úmysl podívat se
+tam, vždy od něho upustil – z mnoha různých příčin a že se spokojil
+tím, že celou tuto velikou část ostrova nechal úplně neprozkoumánu
+a mimo dosah svého působení. A přece věděl hned od prvopočátku
+svého pobytu na ostrově o dvou věcech, které by ho vlastně měly
+lákat k návštěvě těchto končin. Předně, že se v tomto směru kdesi
+v mlhavé dálce na obzoru rozkládají buď pevná země, nebo jiné
+ostrovy, z čehož přece vyplývalo, že je‑li ostrov z oněch končin kdy
+navštěvován, je to nezbytně na tomto západním břehu. A za druhé,
+že je v onu stranu ostrov širší ve směru od severu k jihu nežli jinde,
+takže vlastně větší a rozsáhlejší část vnitrozemí leží za čarou, přes
+kterou se za celou dobu svého pobytu na ostrově vůbec nevydával
+z důvodů, teď, když na to myslil, nepochopitelných.
+Co měl v tomto neuvědomělém stranění vidět teď jiného nežli
+puzení onoho skrytého, zdánlivě slepého vnitřního citu, který nás
+– 196 –
+
+často ovládá bez našeho vědomí, ano i proti němu, a který se tak
+často ukazuje být o mnoho prozřetelnějším, správnějším, a bezpečnějším vůdcem našich kroků nežli všechna naše vědomá rozvaha,
+učenost a dobr�� vůle dohromady? Anebo snad přímé řízení a vedení Prozřetelnosti? Robinson byl teď, když přestál svůj soudcovský
+záchvat, velmi skromný a nehodlal se vícekráte dát svést k domýš­
+livému spoléhání, že je pod nějakou přímou a bezprostřední dohlídkou samé ruky boží. Klonil se mnohem spíše k názoru, že je duši
+člověka dána schopnost, k vědomí nedospělá a jen ve zvláštních
+okolnostech se hlásící, aby sama zřela a tušila dále, nežli kam vidí
+a dosahuje náš uvědomělý rozum a naše uvážené rozhodování.
+Nalézal pro tento názor množství dokladů v drobných předtuchách
+a vnuknutích, které plní náš každodenní život, ano i v tom, jak nám
+napadají a přicházejí i naše domněle vědomě vymyšlené myšlenky
+a rozhodnutí. Obyčejně je nápad nebo rozhodnutí zde dříve a rozum k němu teprve dodatečně hledá odůvodnění. Vzpomínal na
+množství případů a příkladů ze svého vlastního života, které mu to
+činily dokonale zřejmým. A na jiné, které vedle toho zásahu vlastní
+duše naznačovaly, že do našeho života časem zasahuje ochranná
+ruka zvenčí – případy a vlivy, o jejichž původu by se byl nechtěl s nikým přít, ale které se rozhodně neodvážil klást domýšlivě na vrub
+přímo samé Prozřetelnosti, ale spíše je považoval za důkaz, a to za
+nezvratný důkaz tajemného duševního styku mezi námi, bydlícími
+v lidském těle a mezi příslušníky onoho, beztělesného světa.
+A tak, nechávaje hloubání o příčinách stranou, umiňoval si, že
+napříště bude věrně a pečlivě dbát podobných vnitřních puzení
+a nátlaků, kdekoliv se ocitne v rozporu vědomí, ve chvílích pochybností a rozpaků mezi dvěma cestami, a že uposlechne vnitřního
+hlasu vždy, kdykoliv se jasně přihlásí, i když k tomu nebude vidět
+zevního důvodu.
+– 197 –
+
+XIV
+Jeho duševní čilost a vynalézavost vrátily se tak opět na původní koleje. Pracoval se zájmem na svých domácích pracích, na zdokonalení
+svých vymožeností a na zlepšení svého stavu. A na mnohém z toho,
+nač dosud sice časem pomýšlel, ale k čemu se dosud nedostal.
+Tak se na příklad pustil do výroby cukrového a palmového vína,
+na jehož výrobu přišel pouhou náhodou, když mu cukrová šťáva,
+k vaření cukru připravená a v návalu jiných nutností zanedbaná,
+v otevřené nádobě počala bouřlivě kvasit. Neměl tušení, jak si
+počínat. Ale když ochutnal šťávu, aby zjistil, není‑li již zkažena
+a nemusí‑li ji vylít, zjistil její vinnou povahu a zřejmě alkoholický
+obsah, učinil pokus, nechal šťávu dokvasit. Získal tak znamenité
+a velmi silné víno, které mu ovšem velmi rychle zkysalo, jež však
+mohl vždy rychle a snadno nahradit novým, maje cukrové třtiny
+více nežli nadbytek. Naučil se také čerpat z kokosových palem palmovou šťávu naříznutím mladých palem před rozkvetením a teď jí
+použil, aby si dělal i palmové víno. A když potom vyzkoušel, jak si
+počínat, a kdy a jak vykvašené víno slít do džbánů – (lahví neměl)
+a ucpat je a uschovat před zkysáním, stal se z něho i vinárník. –
+Na štěstí byl Robinson od mládí velmi střízlivý a také věděl, že je
+v horkých krajích požitek alkoholu velmi nebezpečný, jmenovitě
+před západem slunce. A tak si dopřával jenom malé číšky po večeři, spokojuje se hlavně mlékem a ovocnými šťávami. Přece však
+byl svému objevu rád, neboť dosud měl jenom nepatrnou zásobu
+lihovin zachráněných z kapitánovy zásoby, které pečlivě uschovával
+pro potřebu churavosti a stáří. A proto tomu věnoval dlouhý čas
+celou pozornost a zkoušel mnohé, až se naučil vyrábět rozmanitá
+lehká ovocná vína tím, že v cukrové šťávě kvasil současně rozmanité, chutné a aromatické plody a koření ostrova, čímž získal velmi
+– 198 –
+
+bohatý vinný sklep, jehož dobrotu by mu byl mnohý evropský
+labužník důkladně záviděl.
+Potřeboval k tomu ovšem mnoho nových a různých nádob, jak
+pro kvašení, tak pro uschování. Ale teď již si je dovedl vyrobit.
+Jenom že shledal nutným opustit svoji původní hrnčířskou pec, protože se domníval, že je příliš blízko nebezpečnému území a že by ho
+mohl její kouř prozradit. Přenesl tyto práce na opačnou stranu, na
+východ od svého domu, kde podle panujícího mořského proudění
+bylo přistání domorodců pravděnepodobné. A vedle toho učinil
+ještě další opatření.
+Dosavadní způsob pálení vyvíjel vždy mnoho kouře. Proto se
+rozhodl vybudovat si podle nabytých zkušeností dokonalejší pec
+a užívat k topení místo dříví dřevěného uhlí. Viděl to dělat v Anglii
+a pokusil se o to, neboť se bál, aby ho neprozradil i sloup kouře
+z jeho krbu. Bylo ovšem opět potřebí mnohého zkoušení, nežli se
+naučil založit i jen trochu obstojný milíř. Dříví mu buď uhasínalo,
+nebo shořelo na troud a popel. Ale pak to šlo, a dostal tu trochu
+uhlí, kterou ke své denní potřebě potřeboval, velmi snadno. Pálil své
+uhlí na východním svahu hustě zalesněného kopce a pokud možno
+za mlhavého počasí, aby vzniklý kouř nevzbudil pozornost náhodných loděk, nežli se naučil pracovat tak, aby bylo kouře co nejméně
+nebo vlastně žádný. A pak teprve přikročil k založení většího milíře
+a k vypálení uhlí pro potřebu své peci.
+A toto uhlířství vyneslo mu objev, jejž právě v této době považoval za velmi cenný. Když jednoho dne rubal dříví pro svůj milíř,
+zpozoroval za houštinou u skály vrchu, v jehož ochraně pracoval,
+jakousi prohlubeň. Prodral se a prorubal si cestu k ní a nalezl jeskyni dosti vysokou a prostornou, aby v ní mohlo pohodlně vedle sebe
+ležet deset mužů. Ale vyběhl z ní rychleji, nežli vstoupil. Nahlížeje
+totiž hlouběji do temného prostoru, zpozoroval náhle dva jasné
+body, které naň zářily ze tmy – dvě svítící oči, jichž se tak ulekl,
+že vyskočil z jeskyně, jako by ho honil sám ďábel. Teprve po chvíli
+– 199 –
+
+vzpamatoval se ze svého úleku a řekl si, že to je k smíchu, leká‑li se
+podobných věcí ještě teď, když strávil tolik let o samotě uprostřed
+lesů. Každé zvíře mohlo způsobit tento zjev, aniž potřeboval hned
+zase volat ďábla. Stál sám proti jasnému vchodu jeskyně a bylo‑li
+v ní jaké zvíře, pak jistě hledělo na vetřelce a jeho oči odrážely jako
+zrcadla světlo vchodu, vnikající okolo něho. Nevrhlo‑li se naň, pak
+to jistě znamenalo, že bylo aspoň tak poplašeno jako on, anebo že
+patřilo k neškodným a plachým druhům. A ostatně po větších dravcích nenalezl dosud na ostrově ani stopy, ani neslyšel jejich řevu.
+A tak se vyplísnil za svoji zbabělost a nervozitu, a uchopiv nabitou pistoli do pravé a hořící suchou větev do levé ruky, vstoupil
+znovu do otvoru. Ale sotva vstoupil, ulekl se skoro zrovna tak jako
+prve. Z pozadí jeskyně ozval se totiž hlasitý sten, jako sténání bolestí
+týraného člověka. A pak následoval neurčitý, nesouvislý zvuk, jako
+by pokus o těžce koktaná, vyrážená slova, a opět hluboký, bolestný
+sten.
+Ustoupil o krok a byl tak zděšen, že mu vystoupil chladný pot.
+Řekl si později, když na příhodu vzpomínal, že kdyby měl v tu chvíli
+na hlavě klobouk, byl by mu jistě odletěl, jak mu vlasy na hlavě
+vstaly. Ale vzmužil se, říkaje si, že je lépe čelit nebezpečí přímo,
+a že snad jde o ubožáka, jenž se sem utekl. Napadlo mu, že snad
+nějaký uprchlík z rukou lidožroutů. A postoupil kupředu. A tu uzřel
+při světle vysoko nad hlavu zdvižené pochodně v koutě jeskyně
+velikánského šedohnědého starého kozla s velikými rohy, jenž tu
+ležel na zemi a již se ani nepokoušel vstát. Bylo na první pohled
+patrno, že tu dělal svůj testament.
+Staré zvíře zalezlo sem, cítíc svůj konec, a ač bylo Robinsonem
+jistě poděšeno, nemělo už síly vstát. Robinson je prohlédl, zdali nejde jen o zranění. Ale přesvědčiv se, že je kozel opravdu v posledním
+tažení, ustoupil, ponechávaje jej nerušeně jeho osudu.
+Rozhlédl se po jeskyni. Viděl, že není do hloubky tak velká, jak
+se mu zprvu zdálo, ale jenom asi čtyři metry hluboká a velmi ne– 200 –
+
+pravidelného tvaru. Na první pohled byla dílem pouhých sil přírody
+a nedotknutá rukou lidskou. Zato zpozoroval, že je vpravo v zadní
+stěně ještě jeden otvor. Nízký, skoro při zemi, takže by bylo nutno
+vniknout do něho po čtyřech. Maje jen svoji nepostačující pochodeň, nechtěl se odvážit podniku, při němž se mohl snadno zřítit
+do neznámých hlubin nebo být zasypán zřícením slabě držených
+kamenů. A tak rozhodl, že se sem nazítří vrátí s vhodnou svítilnou
+a s ostatními potřebami.
+Věnoval tento večer přípravě k prozkoumání jeskyně, aby byl
+připraven na všechny možnosti. Nejdůležitější bylo ovšem světlo.
+Měl sice přenosnou svítilnu, ale v jeskyni mohl potřebovat obou
+rukou, a proto si upravil novou tak, aby ji mohl zavěsit na kabát,
+anebo i při lezení po čtyřech na čepici, jak věděl, že činí horníci.
+Opatřil ji také stínítkem, aby mu neoslňovala oči a nevadila v rozhledu. Mimo to se opatřil zásobou třísek na jednom konci jemně
+rozštípaných, aby je mohl hořící hodit před sebe do otvoru a tak
+vyzkoušet jakost vzduchu v jeskyni, jenž mohl být nedýchatelný,
+a také se vždy přesvědčit, nalézá‑li se před ním pevná půda nebo
+snad skalní rozsedlina či propast. Vyhledal si ve své zásobě svitek
+pevného a přiměřeně silného provazu, aby ho použil k zabezpečení
+proti zřícení, kdyby se snad smekl do některé rozsedliny. A ovšem
+si připravil i křesadlo k rozžetí ohně. Užíval k tomu zámku ručnice, zařízené na křesací kámen. Odšrouboval jej od jedné z mušket
+a opatřil vhodnou rukojetí. A rozhodl se obléci si k prozkoumání
+jeskyně celý svůj kožený oblek, jenž mohl být nejlepší ochranou
+proti vlhku i proti ostrému kamení a možným odřeninám. Neměl
+potuchy, jak veliká snad jeskyně je – při neurčitém světle pochodně
+zdála se chodba ústit v nekonečno a hlas se z vnitřku ozýval jakoby
+z veliké dutiny. A byl odhodlán ji prozkoumat, neboť právě proň
+v jeho přece jen nebezpečném a ohroženém postavení na ostrově
+mohla znamenat neocenitelnou výhodu naprosté bezpečnosti.
+– 201 –
+
+Takto vystrojen a ozbrojen pistolí a nožem v opasku uvázal svůj
+provaz v zevní jeskyni kolem vyčnívajícího kamene, pevně s ostatní
+skalou srostlého – při té příležitostí viděl, že starý kozel již dodělal – a zapáliv svoji svítilnu, vhodil nejdříve do otvoru co nejdále
+několik svých zapálených třísek, a vida, že jsou před ním rovná
+půda a čistý vzduch, pustil se odhodlaně dovnitř.
+Nízká chodba byla asi deset kroků dlouhá. A pak uzřel, že mu
+strop chodby nad hlavou i stěny po stranách mizí v temnu. Ucouvl
+a opatrně hodil před sebe zapálenou třísku. Půda byla rovná.
+Byl ve velké jeskyni. A pohlédnuv vzhůru stanul v zaraženém
+údivu. Zmocnil se ho nepoznaný dosud dojem, s nímž nemohl porovnat nic, co ho až do dneška na ostrově potkalo.
+Strop jeskyně zdvihal se do výše aspoň sedmi metrů, a odrážel
+spolu se stěnami světlo svítilny v tisícerých záblescích. Co to bylo,
+co tak zářilo, zda zlato, či jiný kov, anebo krystaly drahého kamení,
+či jenom krystaly křemene anebo slídy, nemohl prozatím rozeznat.
+Ale prostor, v němž se ocitl, tvořil nejnádhernější a nejskvostnější
+jeskyni, o jaké kdy slyšel. Byla úplně neosvětlena, neboť chodba,
+kterou sem vešel, neležela přímo proti zevnějšímu vchodu a nebyla
+zcela rovná. Půda byla dokonale suchá a téměř zcela rovná a byla
+pokryta jakýmsi pískem, nebo spíše drobnými úlomky kamení.
+Nikde na stěnách nebylo stopy vlhka a nikde nebylo stopy nějakého hmyzu, nebo jiných zvířat. Obhlédl nejdříve pozorně podlahu
+a stěny při zemi – nikde nebylo nebezpečné trhliny. Jedinou vadou
+byl úzký vchod. Ale to mohlo být naopak výhodou, neboť Robinson
+potřeboval hlavně a předně bezpečnou skrýši.
+Nadšen nádherným pohledem a rozradován cenným nálezem
+rozhodl se, že sem bez prodlení přenese některé věci, na jejichž
+uchování mu nejvíce záleželo, a které ve svém lesním domě a v mělkém skalním přísklepku mohl jenom při největší pozornosti a péči
+až dosud uchovat beze zkázy od vlhka. Hlavně svoji zásobu střelného prachu a ty ručnice, zbraně a nástroje, kterých nepotřeboval
+– 202 –
+
+a nepoužíval denně. Dopravil sem tedy své nádoby s prachem, dvě
+ze svých tří ručnic, a tři muškety – i tu, z níž odšrouboval zámek.
+Pět jich ponechal doma, kde sloužily k obraně a mohly být vzaty
+s sebou ven.
+Při této příležitosti otevřel i soudek s prachem, který při zachránění ležel ve vodě. A tu se ukázalo k jeho velké radosti, že voda
+pronikla jenom asi do hloubky pěti centimetrů. Zevní vrstva se tím
+slila a spekla v pevnou hmotu, ale ostatní vnitřek byl úplně suchý
+a bez poruchy, jako zrno v ořechu. A to znamenalo, že získával asi
+třicet kilogramů střelného prachu, což bylo jistě velmi milým překvapením. A již myslil na to, že snad bude moci i zbylou ztuhlou
+vrstvu rozemlít a upravit znovu v upotřebitelný prach.
+Nechal si doma pro potřebu jen asi půldruhého kilogramu prachu
+a příslušné střelivo. Vše ostatní odnesl. I všechno zbylé olovo, lité
+i v kusech, a všechno ostatní, čeho doma nepotřeboval. Považoval
+jistě právem novou jeskyni za neskonale bezpečnější úkryt nežli
+svůj dům, byť sebe lépe chráněný. Neboť již to, že tam chodil, vcházel a odcházel, zanechávalo nutně stopy a mohlo vést k odhalení.
+Jestliže však svou novou zásobárnu nebude vůbec navštěvovat ani
+se zdržovat zbytečně poblíž, neuvede jí také v nebezpečí. V případě
+potřeby bude pak vždy moci skrytě vklouznout dovnitř a ukrýt se
+tam.
+„A tam mne pak může hledat třebas pět set divochů,“ řekl si.
+„I kdyby mne našli, neodváží se za mnou – a odváží‑li se, úzký vchod
+jeskyně bude hračkou obhájit –“
+Vzhledem k tomu, že jeskyně zůstala dosud až do jeho vstupu
+nedotknutou, nepovažoval prozatím za nutné starat se o její umělé
+zabezpečení. Ale ovšem se postaral, aby po jeho vstupu nezůstalo
+památky a aby vchod zvenčí zůstal co nejdokonaleji zakryt houštím
+křoví a popínavých rostlin.
+– 203 –
+
+XV
+Tak strávil na ostrově již dvaadvacet roků. Čas utekl mu mnohem
+rychleji nežli si lze představit. Jeho práce, podniky, dobrodružství
+a neustálá zaměstnání při vymýšlení a zdokonalování životních
+pomůcek zabraly mu tolik času, že neměl kdy oddávat se trudům
+a marným dumám. Měl také dosti společnosti – čím dále tím více.
+Polo, nejmilejší papoušek, naučil se velmi dokonale mluvit
+a Robinson byl dokonale jist, že pták nežvatlá, opakuje toliko nerozumně naučené zvuky, ale že jich užívá rozumně a účelně. Snad
+nechápal slov, ale věděl jistě, co znamená celé úsloví. A tak spolu
+vedli celé hovory. Robinson, částečně z potřeby srdce, částečně
+úmyslně, aby neodvykl řeči, hovoříval sám se sebou a svoje úvahy
+pronášel nejraději nahlas ke svým přátelům, jako by mluvil k účastnému posluchačstvu. A papoušek pochytil pomalu velmi mnoho i ze
+slov, která slyšel častěji, mimo ta, kterým ho Robinson úmyslně učil.
+Užíval jich pak ovšem nesmyslně. Ale slov, kterým se naučil z toho,
+co Robinson mluvil přímo k němu, užíval naprosto účelně a vhodně.
+Ovšem tak, že říkal Robinsonovi totéž, co říkal jindy Robinson jemu.
+Posílal jej spát, budil jej, vyzýval ke hře, žádal o mlsky, vadil se s ním
+a stěžoval si, když byl Robinson déle pryč. A také mu někdy zcela
+důkladně vyčinil.
+Jeho věrný Nero pošel po šestnácti letech ustavičné služby a byl
+pohřben s velkou lítostí a s mnohou trpkou slzou. Proň nebylo na
+ostrově náhrady, jako proň nebylo družky.
+Zato měl celou řadu ochočených papoušků několika druhů,
+z nichž někteří se ukázali velmi přítulnými a naučili se velmi dobře
+mluvit, jiní pak byli jenom občas hosty, často dosti dotěrnými. Ale
+několik z nich naučilo se velké žárlivosti vůči ostatním neoprávněným, a stali se skutečnými strážci jeho majetku proti vetřelým
+– 204 –
+
+škůdcům. Jejich mocný zobák a svárlivá povaha zaháněly nepovolaným chuť k prohlížení a trhání Robinsonových věcí.
+Stádo koz, chované v zevní ohradě domu, udržoval stále v nejlepším stavu, a jedna koza byla po mnoho let věrnou společnicí
+i v jeho domě. Již za Nerona. A stala se jí tím více po jeho smrti.
+Chodila za Robinsonem jako pes a nehnula se dobrovolně nikdy
+od jeho nohou. Dosáhla vysokého věku a bylo to opravdu rozumné
+a učenlivé zvíře, které si mnoho nezadalo s průměrným psem. –
+Vedle ní bylo vždy v domě několik mladých kůzlat, jejichž rozmarné kousky Robinsona obveselovaly. Zprvu to bývala kůzlata jeho
+domácí kozy, později přivedl jí mladou družku a bavil se s jejími
+rodinkami. Odrůstající kůzlata pak tvořila dorost stáda v zevním
+kruhu, které časem vyměňoval.
+Mimo to měl v ohradě několik jiných zvířat, jejichž jména neznal,
+a která tudíž pojmenoval podle vzdálené podoby se zvířaty své domoviny. Tak měl svého zajíce, milé to a krotké zvíře velikosti zajíce,
+jenomže kulatých uší a o kratších zadních bězích, a svého vepříka,
+jenž vypadal jako malé, štíhlejší prasátko na mrštných nohách,
+tmavošedé, s hnědým pruhem na zádech a řadami bělavých skvrn
+podél boků. Tato dvě zvířata byla stálými obyvateli domu. Jiná byla
+ochotně přibíhajícími hosty, ozývajícími se a přicházejícími si na
+zavolání pro pamlsek. Bylo to hlavně několik hlodavců, podobných
+černošedým veverkám, s malou štětičkou na konci ocásku.
+V stejném poměru bylo občas několik mořských ptáků, které
+Robinson vybíral z hnízd na pobřeží a choval ve svém domě, ostřihávaje jim, když dorůstali, křídla. Po čase pak je nechával vyrůst
+volně, načež zpravidla odlétali. Ale několik jich zachovalo si svoji
+příchylnost a přilétali časem do ohrady opravdu na návštěvu, aby
+po čase zmizeli navždy.
+A v křoví zevní ohrady, na vnitřní její straně, hnízdilo několik
+párů kurovitých ptáků, které zval krocany, ač byli značně menší,
+a které ulovil do svých lapaček a ochočil. Rozmnožili se znamenitě,
+– 205 –
+
+a jsouce dobře krmeni, zdomácněli na divoko, jak tomu Robinson
+říkal. Hnízdili v ohradě, přicházeli si pro zrní a byť se nedali rádi
+a snadno chytit, neprchali také zbytečně, ač probíhali ohradou ven,
+nalézajíce si přes její hustotu a stálé opravy časem přece vždy znovu a znovu cestičku k proklouznutí. Ostatně, ač těžcí a o hodně větší
+než naše slepice, létali dosti dobře a dovedli se vždy přenést i přes
+ohradu. Robinsonovi skýtali svoji společnost a svá vejce – a časem
+i chutné kuře. – I několik jiných ptáků hnízdilo dole pod stromy
+ohrady, přiživujíce se s ostatními, nečítaje množství drobných, kteří
+hnízdili a honili se ve větvích husté stromové hradby.
+A tak žil celkem spokojeně a zapomínal úplně na svoji opuštěnost. – A také na nebezpečí hrozící od divochů.
+
+Bylo to v měsíci prosinci třiadvacátého roku jeho pobytu na ostrově,
+v době, kdy zpravidla klidíval svoje obilí, a byl tudíž více venku zaměstnán nežli jindy. Když jednoho dne brzy ráno vyšel z domu, ještě
+nežli se docela rozednilo, a ocitl se náhodou, při nadcházce ke své
+roli, na pokraji lesa, uzřel ke svému velikému překvapení v dáli na
+západním břehu svého okrsku záři ohně! Oheň byl nad pochybnost
+rozdělán na nízkém ostrohu, který tam ukončoval břeh, jenž tvořil
+na jižní, „jeho“ straně ostrova, mělkou proláklinu – jakousi velmi
+plochou, táhlou a rozsáhlou mořskou zátoku. Bylo to na pobřežním
+konci svahu, na němž kdysi chytil svého prvního kozla.
+Překvapen, uleknut a poděšen, ucouvl rychle zpět do lesa a vrátil
+se do svého domu. Ale neměl zde pokoje. Trápila ho myšlenka, že
+divoši, když se jednou pustili do těchto končin, tak daleko od svého
+obvyklého rejdiště, přicházejí buď s nějakým neobvyklým úmyslem,
+anebo snad již dokonce vědí o jeho přítomnosti, kterou snad při
+předchozí návštěvě některý z nich vyšpehoval, a teď přicházejí pro
+něj ve větším počtu. Dojista proběhnou ostrovem a naleznou jeho
+ohrady. A jeho obilí. Jeho stáda. – A vědí‑li o něm, bude lépe, vyjde‑li
+ven, aby měl možnost přesvědčit se, a po případě včas prchnout do
+– 206 –
+
+své jeskyně, nežli aby byl zaskočen ve svém hradě a obléhán a snad
+konec konců přece chycen jako myš v pasti. Neboť při myšlence,
+že snad divoši ho již vystopovali a vědí o jeho domu, viděl náhle,
+že všechny pomůcky obrany, všechny jeho střílny, které ostatně
+dávno nebyly v užitečném stavu, mu nebudou nic platny. Vrhne‑li
+se sto odhodlaných, nad pomyšlení obratných a silných divochů
+s pohrdáním smrtí na jeho ohradu, dostanou se přes ni, byť by jich
+postřílel sebe více. A ostatně – jestliže ho vyšpehovali, rozmyslili
+si již také jistě svůj způsob útoku. Potřebují ho jen překvapit při
+práci v poli! – A okolnost, že neútočili za jeho nočního spánku, ale
+utábořili se opodál, dosti daleko, aby o nich nezvěděl, ale dosti
+blízko, aby neměli daleko k útoku, zdála se tomu jen nasvědčovat.
+
+– 207 –
+
+Vykonal tedy vše, aby jim ztížil vstup do domu, a rozhodl se
+čelit nebezpečí venku. Dosud byli tam v dáli, a snad se bude moci
+přiblížit, aby zvěděl, na čem je. K útěku do jeskyně bude vždy čas,
+neprozradí‑li se. A pak mu náhle napadlo, že snad nejde o divochy,
+že to snad jsou trosečníci jeho plemene, nebo že za noci dokonce
+přistála u pobřeží ostrova loď. – A v tom případě – Zmocnilo se ho
+ještě strašnější rozčilení. Ne, nemohl zůstat nečinně v domě. Za
+každou cenu musí vidět, oč jde.
+A pak mu náhle napadlo, že by snad mohl shora, ze skály nad
+svým domem, uzřít, co se na břehu děje. Vzal tedy žebřík, přistavil
+ho od svého vstupního výběžku vzhůru a vyšplhal k hornímu kraji
+skály, odkud se již mohl dostat dále. Doplaziv se na vrchol, ulehl
+na břicho a zaměřil svůj větší dalekohled k ohni. Za chvíli uzřel
+devět nahých divochů, rozložených okolo nevelkého ohníčku. Jistě
+jej nerozdělali pro zahřátí, neboť bylo velmi horko i v této ranní
+době. Spíše měl sloužit k úpravě jídla. Robinson se otřásl. – Přivezli
+si svou kořist mrtvou, nebo živou?
+Cizinci přijeli na dvou člunech, které teď ležely vytaženy na
+břehu. Byl právě odliv a Robinsonovi se zdálo, že divoši odpočívají,
+vyčkávajíce jenom přílivu, aby mohli opět odejet.
+Je těžko si představit zmatek a shon myšlenek, které se mu hnaly
+hlavou. Bylo velmi divné, že po tolika letech přistáli divoši na jeho
+straně ostrova, a to tak blízko u jeho domu. To znamenalo, že od
+teďka není vůbec ani doma bezpečným.
+Tak ležel a pozoroval divochy celé dvě hodiny. K jeho uklidnění
+seděli nebo leželi docela klidně na svých místech a nejevili nejmenší chuti vstát, ani zvědavosti nebo úmyslu prozkoumat svoje
+okolí. Nezdálo se také, že by na někoho čekali nebo vůbec něčemu
+věnovali pozornost. Chovali se úplně netečně a vypadali docela,
+jako by mrzutě nebo unaveně vyčkávali dobu odjezdu.
+Pak viděl, jak jeden z nich vstal. A ostatní za ním. Ukázal ke
+slunci. Bylo jasno, že udílí rozkazy. Sestoupili se okolo něho v kruh
+– 208 –
+
+a dali se do tance. Z počátku poskakovali mírně na místě, pak za
+sebou, obcházejíce pomalu v kruhu, potom rychleji a rychleji, až
+pak se náhle rozběhli k člunům, chopili se jich, dovlekli je na vodu
+a usedli do nich a bez průtahu odjeli, veslujíce usilovně krátkými,
+lopatkovitými vesly.
+Byli úplně nazí. Ale ačkoliv hleděl co nejbystřeji, nedovedl rozeznat, zdali to byli muži či ženy.
+Hleděl za nimi, čekaje, až budou bezpečně na cestě. A za chvíli byl
+rád, že tak učinil, neboť náhle uzřel, že o hodný kus dále k západu
+vyrazily od břehu tři další lodice, kterých pro vyšší břeh nemohl ze
+svého stanoviska dříve vidět, a ujížděly rychle za prvými.
+Čekal dlouho, až viděl divochy v dálce, a mohl soudit, že jsou to
+asi všichni, kteří byli na ostrově. Řekl si, že patrně provozují svoje
+lidojedecké orgie a obřady v noci, mezi západem a východem slunce. To také vysvětlovalo nejlépe, proč ho dosud nikdy neobtěžovali
+a patrně také nevyslídili. Zcela jistě spojovali se svou hostinou nějaký náboženský obřad, jak o tom svědčil i jejich slavnostní tanec na
+rozloučenou, a přijíždějí sem, na tento neobydlený ostrov, výhradně
+jenom za tímto účelem. Je‑li tomu tak, pak byl bezpečnější, nežli se
+domníval. A to i v tom případě, kdyby někdy přistáli docela blízko
+jeho sídla. Stačilo, aby odklidil vše, co na břehu svědčilo o jeho
+přítomnosti, a aby se mezi západem a východem slunce zdržoval
+v domě a zdržel se střelby. To ovšem činil vždy, i když ještě neměl
+tušení o jejich návštěvách na ostrově.
+Když viděl, že určitě odjíždějí z vod ostrova k pevnině a že
+nehodlají přistát snad na jiném místě, sestoupil ze skály, vzal
+na rameno mušketu a ručnici, zastrčil za pás dvě pistole, opásal
+se šavlí a chvátal na nízký pahorek, odkud oheň po prvé spatřil,
+a odtud se, kryje se lesem, plížil k místu jejich pobytu. Trvalo mu
+dvě hodiny, nežli tam dorazil, neboť jednak byl nucen zacházet
+si kolem ústí obou potoků, které tu na břehu ústily, jednak šel
+opatrně, dávaje pozor, aby neupadl do nenadálého nebezpečí.
+– 209 –
+
+Ale cesta uplynula klidně a na břehu nebylo známky cizí přítomnosti – až na –.
+To bylo pro Robinsona nejhorším okamžikem, když přišel na
+jeviště nočního kvasu a narazil na strašlivé zbytky hrůzných hodů.
+Hejno mořských ptáků označovalo místo. Zdvihli se při jeho přiblížení a ulétali s krákotem.
+Rozbité kosti, krev a jiné zbytky lidských těl, která tu divoši
+v noci patrně za tanců a křepčení rozřezali a snědli.
+Robinson byl tak pobouřen, že si znovu umiňoval, že první, kteří
+snad opět přistanou na jeho břehu, poblíž míst, která považoval
+za svoje, bez ohledu napadne a postřílí, byť by jich bylo sebe více.
+Ale návštěvy byly patrně jenom vzácnými událostmi. Uplynulo
+mnoho měsíců, nežli divoši přijeli znovu. Alespoň nespatřil v té
+době žádné známky po nich, ačkoliv navštívil i místo jejich obvyklého hodování. Obešel po částech celý břeh, mezi svým domovem
+a krajním bodem na severozápadu, kde jednou našel otisk nohy,
+a nenašel nových známek. Za deštivého počasí byla ovšem jejich návštěva pravděnepodobna, protože větry, deště a bouře jistě nebyly
+příznivy podnikům v otevřených loďkách, ani válečným a podobným výpravám vůbec. Přesto strávil tento čas ve větší nevolnosti
+a rozmrzelosti nežli dosud, vyjímaje ovšem prvé dny po tehdejších
+objevech. A často se budil, vzrušen ošklivými sny.
+Uplynulo patnáct měsíců od jitra, kdy po prvé spatřil divochy. Bylo
+to někdy uprostřed května, podle Robinsonova kalendáře šestnáctého. Po celý den zuřil prudký severovýchodní vichr, provázený
+bleskovou bouří, a následovala ošklivá noc. Robinson nespal, ale
+byl při své lampě pohřížen ve čtení bible. Náhle byl vyrušen zvukem, jenž mu připadal docela jako zvuk malého děla, vypáleného
+v dáli. – A za chvíli zazněla druhá rána.
+To bylo docela jiné překvapení nežli všechno dosavadní, a vzbudilo docela jiné city. Vyskočil, v zimničném rozechvění přistavil že– 210 –
+
+břík ke svému skalnímu výběžku, vystoupil nahoru, vytáhl žebřík,
+a postavil jej na výběžek a vyšplhal k vrcholu skály. Dospěl vrcholu
+právě v okamžiku, když se na východě zablesklo, a asi za půl minuty
+ozvala se třetí rána. Dělo bylo tedy vypáleno asi deset kilometrů
+odtud. Podle vzdálenosti a směru blesku tedy asi v místech, kde byl
+Robinson kdysi uchvácen mořským proudem. Patrně se tam ocitla
+loď v nesnázi a volala o pomoc.
+
+– 211 –
+
+Robinson měl dosti rozvahy, aby nepomýšlel na to, že by mohl
+ohroženým nějak účinně přispět. Spíše mohli oni osvobodit jej.
+Sestoupiv tudíž dolů, snesl tolik suchého dříví, kolik mohl v otýpce
+na zádech unést, vynesl je na skálu a zapálil je. Přes prudký vítr
+hořelo jasně a bylo dojista spatřeno mužstvem lodi. Neboť téměř
+ihned zablesklo se v dáli a Robinson slyšel výstřel a potom ještě několik dalších. Loď byla patrně ve skutečné nouzi, což bylo při útvaru
+pobřeží i moře v oněch končinách velmi samozřejmé. Robinson
+udržoval oheň po celou noc, až do rozednění. Když se pak rozednilo
+a obloha se vyjasnila, uzřel v moři, kus cesty východně od břehu,
+veliký předmět. Ale ani svým dalekohledem nemohl rozeznat, je‑li
+to plachta ve stínu anebo trup lodi, neboť to bylo daleko a vzduch
+nad vodou byl značně nejasný. Ale věc se nehýbala a tak usoudil, že
+to je zakotvená loď – aspoň si namlouval, že je loď pouze zakotvena.
+Sestoupil ze skály a dav si sotva pokdy, aby stáhl a uložil svůj žebřík,
+uchopil pušku a b��žel k východnímu břehu ostrova a na skálu, z níž
+kdysi obhlédal mořské proudy. Ke svému zármutku přesvědčil se
+však ihned, že jde opravdu o pouhý lodní vrak, ztroskotaný a úplně
+rozbitý na skalách, jež znal z vlastní trudné zkušenosti. Tehdy staly
+se jeho záchranou ze zoufalého postavení, neboť tím, že lámaly
+proud a dělily jej, působíce tak zpětné proudění, umožnily mu návrat k ostrovu. A tak, co jednomu prospěje, zničí často druhého…
+Patrně byli lidé na ztroskotané lodi neobeznalí s těmito končinami, a tak byli v noci uchváceni prudkým, od východu a východoseverovýchodu vanoucím větrem a vrženi na skály, které za těchto
+okolností asi ležely úplně pod vodou. Až do té doby neměli nejspíše
+tušení o blízkosti ostrova, neboť by byli jistě učinili vše, aby se udrželi od něho v dálce, protože v neznámém pomoří poblíže břehu
+musili se nutně obávat nárazu na skalisko nebo mělčinu.
+Rozhlížel se po ostrovním břehu, zdali by někde uviděl člun nebo
+stopy lidí. Ale nikde nebylo známky po trosečnících. A jejich výstřely
+o pomoc budily obavy, zvláště, když bylo jisto, že viděli Robinsonův
+– 212 –
+
+oheň. Snad vstoupili na toto znamení do člunů, ale bylo více nežli
+pravděpodobno, že ani nejlepší a nejobratněji řízená lodice nemohla
+v těchto končinách přistát za tak rozbouřeného moře, a to i kdyby
+v tu chvíli mořský proud šel mimo a nebránil v cestě. Neboť množství
+skalisek a mělčin celého tohoto řetězu, táhnoucího se nepravidelnou, klikatou řadou od ostrohu až asi na půl kilometru od skály, na
+které vrak ležel, aby tam náhle ukončily svoji zhoubnou přítomnost
+právě touto skalou, nedávalo naději, že by se jim mohl kdo vyhnout
+za nedostatečného světla noci, tím méně noci tak bouřlivé a tmavé,
+jako byla dnešní. A tak bylo velmi pravděpodobné, že by je nadarmo
+hledal na okolním pobřeží. Buďto byli vrženi na skály a smeteni do
+moře, anebo, což snad bylo pro ně šťastnější, byli proudem zahnáni
+do širého moře. Leč prudkost východní bouře mluvila proti tomuto
+výkladu a nutila k přijetí myšlenky, že asi zahynuli na skalách.
+Ve svém postavení nemohl Robinson učinit nic. Bylo marné naříkat a litovat. Ale byl jako zlomený zoufalým zklamáním.
+„Ach,“ zvolal, „proč se nemohlo zachránit alespoň několik lidí,
+aby u mne našli útočiště a já se s nimi mohl dělit o svoje bohatství – a o svoji samotu? Byli bychom dva nebo více – a bylo by nám
+krásně!“ – Za celou dobu svého pobytu na ostrově nepocítil tak
+palčivě a tak bolestně touhu po lidské společnosti jako v této chvíli,
+kdy hleděl bezmocně ze své skály na ubohé trosky rozbité lodi.
+Jsou city, které člověk dovede po léta potlačovat a v sobě nosit,
+aniž by skoro o nich vůbec věděl, ale které, nějakou událostí vybavovány, náhle se vzbouří a pak vyrazí s takovou živelnou silou, že
+zachvátí celou jeho bytost. A že nesplnění zdá se nesnesitelným
+a nové potlačení je nemožným, pokud se samy opět neutiší. „Ach,
+kdyby to byl jen aspoň jeden, jeden jediný,“ volal zoufale, v slzách
+a pláči. „Aspoň jeden!“ – Opakoval tato slova jistě tisíckrát znovu
+a znovu. A v zoufalství sevřel ruce, a zaťal prsty tak, že nebyl skoro
+s to, aby je opět rozevřel. A lítost sevřela mu čelisti, že si div nerozdrtil zuby, a že opravdu nemohl otevřít ústa.
+– 213 –
+
+Jeho tužba zůstala nesplněna. Na ostrov nedostal se ani jediný
+z trosečníků živ, a Robinson nezvěděl nikdy ani, zdali se kdo zachránil někam jinam. Naopak zažil bolest, že po několika dnech nalezl
+na břehu vyplavenou mrtvolu chlapce. Byl oblečen v námořnickou
+kazajku, krátké kalhoty a modrou košili. Ale nic nenaznačovalo,
+jaké by byl národnosti. Byl téměř černovlasý, ale jeho typ nepovídal
+Robinsonovi ničeho. V kapsách měl jen dva piastry, které platí na
+celém jihu, a dýmku, kterou si Robinson vzal a choval jako drahocenný odkaz.
+Povětří se brzy uklidnilo a zavládlo úplné bezvětří. Robinsona
+pojala chuť odvážit se ve svém člunu cesty k vraku. Jistě by tam
+nalezl leccos, čeho by mohl potřebovat. A snad byla možnost, že
+tam nalezne nějakou živou bytost –raněnou – v nouzi! Při tomto
+pomyšlení dále neváhal.
+Sestoupil ze své rozhledny a chvátal domů. Rychle sbalil do kabely něco sucharů, láhev rumu, košíček svých sušených rozinek a kus
+látky na případné obvazy, kus sýra, láhev mléka, láhev pitné vody
+a kompas, bez něhož se již nikdy na vodu neodvažoval, a chvátal
+s tím ke své loďce. Vylil zní napršenou vodu a odrazil od břehu.
+Vesloval nejprve podél břehu, až se dostal za ostroh, od kterého
+musil na volné moře.
+Vzpomínka na nebezpečí předešlé cesty ho jala s celou silou
+svého dojmu. Hleděl na prudký proud, který se v dálce hnal kolem ostrova, a srdce mu kleslo. Ne, za tohoto stavu moře, v tomto
+okamžiku bylo to nemožno. – Znamenalo to tolik, jako vědomou
+sebevraždu.
+Přirazil ke břehu, uvázal svoji loďku na vhodném místě a vyšplhal opět na svoji rozhlednu na ostrohu. Doraziv tam, viděl, že zatím
+již počal citelný příliv a že tedy teď už opravdu nemůže vyjet. Věděl,
+že za odlivu proudí hlavní proud těsně kolem jižního kraje ostrova
+a na severu druhý kolem severního břehu, a že příliv působí naopak
+oddálení těchto proudů, a že u ostrova proudí pak voda jmenovitě
+– 214 –
+
+na severní straně velmi prudce ze širého moře k ostrovu. Studoval
+teď moře co nejpečlivěji a došel k přesvědčení, že bude‑li se držet
+severního okraje mělčiny a skal, dostane se s odlivem dobře k lodi,
+a s přílivem zase dobře nazpět.
+Protože odliv nastával buďto příliš pozdě večer, anebo zase až
+ráno před východem slunce, rozhodl se přenocovat v člunu. Odebral
+se teď domů, opatřil dům, vzal ještě další zásoby, jmenovitě vody
+a jídla, neboť si nebyl přece jist zdarem podniku, a vrátil se, aby
+strávil noc v loďce. A s časným jitrem vyrazil na moře. Dal se nést
+východním proudem, jenž jej unášel velkou rychlostí, že byl nucen
+bdít, aby nebyl stržen příliš do středu proudu, odkud by se snad
+nedostal. Podařilo se mu to s trochou námahy. Udržel se bezpečně
+na kraji proudu a nebyl stržen, jak se mu předešle stalo v jižním
+proudu. A pak vyrazil z proudu a vesloval k vraku, a byl za půldruhé
+hodiny po vyplutí u něho.
+Naskytl se mu věru smutný pohled. Loď byla podle stavby španělská a seděla pevně vklíněna mezi dvěma skalisky. Paluba byla
+až do středu lodi vlnami rozbita a nad vlnami čněl jenom předek
+lodi. Náraz byl patrně tak prudký, že byly přední a hlavní stěžeň
+uraženy těsně u paluby. Ležatý příďový stožár byl dosud bez poruchy a celá příď vypadala, jako by byla vlnami neporušena. Při
+Robinsonově přiblížení objevil se na lodi malý pes. Dal se do štěkotu a vytí. Robinson naň zavolal, pes skočil do vody a plaval k loďce.
+Robinson jej vytáhl na lodici a poznal, že je polomrtev žízní. Napojil
+jej a nakrmil kusem sýra a chleba. Hltal tak, že by se byl snad upil
+k smrti, kdyby mu to byl Robinson dovolil. Pak vystoupil Robinson
+se psem na loď, uvázav lodici pevně a bezpečně k jejímu boku.
+První, co spatřil, byli dva utopenci, ležící v pevném objetí v nízkém krytu na přídi. Podle všeho přelily se vlny po nárazu přes
+loď s takovou silou, že toho lidé nevydrželi a utopili se pod jejich
+přívalem. Mimo psa nebylo na lodi nic živého. Všechen náklad byl
+vodou zničen, anebo úplně pod vodou. V zásobně leželo ve vodě
+– 215 –
+
+několik sudů – zda s vínem, či lihovinami, nebylo možno říci. Ale
+byly příliš veliké, aby je mohl zmoci. Nalezl několik beden, které asi
+patřily lodníkům. Vynesl na palubu a dopravil do své lodi dvě z nich,
+mimo asi čtvrthektolitrový soudek s lihovinou. V jedné kajutě, která
+byla přístupná, nalezl na stěně několik pěkných pušek a krabici asi
+se dvěma kilogramy prachu. Vybral si dvě nejlepší pušky – měl jich
+dosti – a prach. Mimo to si vzal sekerku na štípání dříví a kleště
+na dříví od ohniště, dva menší, mosazné kotlíky, měděný hrnek
+od čokolády a rošt k pečení masa. Protože nemohl prozatím více
+s bezpečností uvézt, nastoupil s tímto nákladem a se psem zpáteční
+cestu, jakmile přílivový proud převládl dostatečně nad proudem
+řítícím se k východu. Dostal se před západem slunce šťastně na
+ostrov, důkladně vyčerpán, a zavezl člun do své zátoky, aby tam
+opět přenocoval.
+
+– 216 –
+
+Probudiv a občerstviv se a nakrmiv i psa, pustil se do prohlídky
+své kořisti.
+V soudku nalezl rum, ale jiný, nežli vyrábějí v Brazílii, a velmi
+špatné jakosti. Zamrzelo ho, že jej vzal v prvním hnutí, a že nesáhl
+raději po něčem užitečnějším. Zato v bednách nalezl různé velmi
+vítané věci. V jedné byla elegantní skřínka s podivně utvářenými
+lahvicemi různé barvy, s hrdly polepenými stříbrnou fólií, asi půldruhého litru obsahu. Byly to znamenité likéry. Dále dvě nádoby
+se zavařeninou, tak dobře uzavřené, že jí mořská voda neuškodila.
+Lodník byl patrně velký mlsoun, neboť tu byly ještě dvě načaté
+nádoby, jejichž obsah byl ovšem nadobro zkažen. Čtyři výborné
+silné plátěné košile, jedny nové plátěné kalhoty, půl tuctu bílých
+kapesníků a několik pestrých šátků na krk svědčily, že bedna patřila
+švihákovi. Na dně byly tři velké váčky s penězi, celkem asi jedenáct
+set piastrů. V jednom bylo v kusu papíru šest velkých zlatých dukátů a osm slitků nezpracovaného zlata, z nichž každý vážil asi půl
+kilogramu. – Druhá bedna obsahovala toliko levné šatstvo a prádlo,
+zčásti velmi obnošené, ale jiné na štěstí zčásti zcela nové, a vedle
+toho tři malé krabičky s drobnými ptačími broky. Podle toho soudil,
+že bedna asi patřila pomocníku zbrojířovu, jenž měl k ruce mistrovy zbraně a rád lovil ptactvo.
+Celkem byl skutečný zisk celé výpravy velmi nepatrný, a jenom
+pes způsobil, že jí Robinson nelitoval. Co měl na příklad počít se
+zlatem? Byl by raději uvítal pár dobrých anglických bot. Stáhl boty
+oběma utopencům a dva páry nalezl na lodi. Byly sice velmi vítány,
+ale bylo na prvý pohled patrno, že jak tvarem, tak prací a kůží zůstávají proti anglickým výrobkům daleko pozadu.
+Byla velká škoda, že nemohl do ostatních částí lodi. Neboť podle všeho, co na ní viděl, jela asi z Jižní Ameriky kolem Brazílie do
+Havany, a snad dále do Španěl a jistě chovala velké bohatství, jako
+všechny španělské lodi té doby, plující z Jižní Ameriky domů. – A nehledě k tomu, byl by v hlavních kajutách a v kajutě kapitánově jistě
+– 217 –
+
+nalezl množství užitečných předmětů. A velkou nehodou bylo, že
+v přídi nebyla aspoň lodní dílna se svými nedocenitelnými nástroji.
+To, co na lodi ještě zbývalo, snad v lodnických bednách, ne­
+ospravedlňovalo rozhodně, aby se vydával v nové nebezpečí. Odno­
+sil tudíž nalezené zboží do své jeskynní skrýše, kde je pečlivě ukryl,
+dopravil svoji lodici do jejího bezpečného úkrytu, a vzav jednu
+z obou nových pušek – velmi krásně pracovanou a lehkou zbraň,
+jaké dosud neviděl, a patrně nového způsobu výroby – chvátal
+domů.
+A tak celá tato příhoda, která ho tolik vzrušila, byla by uplynula
+proň takořka bez významu – kdyby mu nebyla dala nového vítaného druha, jenž si naň brzy zvykl a jenž k němu velmi přilnul. Byl to
+malý pes, druhu podobného drsnosrstému teriérovi. Ale byl velmi
+bystrý. Dostal nové jméno Billy.
+
+– 218 –
+
+XVI
+Uplynulo opět několik měsíců klidného života, v němž není co
+zvláštního nebo nového povědět. Až jednoho rána.
+Robinson vystoupil opět jednou na svoji rozhlednu na skále
+nad svým domem, jak od příhody se ztroskotanou lodí činil častěji,
+napolo v naději, že uzří nějakou loď. A spatřil na jihozápadní straně
+ostrova sloup kouře. Daleko, o hodně dále, nežli divoši přistáli posledně, ale přece na jeho straně, kdesi za hřbetem, kde kdysi lovil
+kozla.
+Nejsa ze svého místa s to, aby viděl více nežli tento kouř, učinil
+Robinson rychlé rozhodnutí. Vzpomínaje všeho, co promyslil při
+předešlé příležitosti, rozhodl se, že se tentokráte ihned vydá ven,
+aby se podíval na divochy zblízka. Tím spíše, že tu byli tentokráte
+za dne, což se dosud podle jeho vědomosti nestalo.
+Sestoupil chvatně dolů a nabil svoje zbraně. Pak mu napadlo, že
+by mu jeho vlastnoručně vyrobený kožený oblek poskytl dobrou
+ochranu proti šípům a oblékl jej přes svůj obvyklý šat. Opásal se
+šavlí, nožem a dvěma pistolemi, vzal na ramena těžší z obou pušek
+získaných na vraku – neméně znamenitou jako lehká puška, ale
+vhodnější k boji – a svoji starou oblíbenou pušku, a chvátal co
+nejrychleji přímou a nejpohodlnější cestou ke hřbetu nad táborem
+lidojedů. Vystoupil nahoru a kráčeje opatrně, dostal se až na místo,
+odkud mohl zřetelně vidět.
+Na břehu leželo pět velikých lodic. Ale při nich nebylo nikoho.
+Když však postoupil o kousek více vlevo, aby viděl za skálu, která
+mu trochu zastírala rozhled, uzřel neméně nežli třicet divochů tančících ve velkém kruhu kolem ohně. Tančili, skákajíce v podivných
+zkrouceninách, a s barbarskými posunky, ale tiší a němí, jako sbor
+příšerných skřítků.
+– 219 –
+
+Náhle, asi na nějaký pokyn, vyrazili všichni společný výkřik, jehož
+ohlas se donesl až k Robinsonovi, a usedli rázem na zemi. Jen několik
+jich zůstalo stát, ale obrátili se a běželi ke člunům. A Robinson viděl
+svým dalekohledem, že odtamtud vyvlekli dva zajatce a vlekli je
+spoutané k ohni. Tam zajatce uvedli do kruhu, zbavili pout a po chvilce skolili ranou velikého kyje či dřevěného meče do hlavy jednoho
+z nich. Dva lidojedi vrhli se naň okamžitě, aby jej rozčtvrtili k hostině.
+Zatím stála druhá oběť nečinně a na pohled netečně se skloněnou hlavou stranou v kruhu divochů. Náhle se však zajatec vymrštil,
+učinil dva dlouhé skoky – skok stranou, proletěl mezi divochy, nežli
+se mu mohli postavit v cestu, a ubíhal rychlostí srnce k lesu – zrovna směrem k místu, kde nahoře na kopci Robinson číhal. Zprvu se
+Robinson ulekl, mysle, že se celá horda vrhne za ním. Ale zaradoval
+se, vida, že se z kruhu oddělili jenom tři. A jeho radost stoupla,
+když viděl, že zajatec je mnohem rychlejší nežli jeho stihatelé a že
+přeskakuje naskýtající se překážky s lehkostí, proti níž vypadaly
+pohyby jeho nepřátel velmi těžkopádně. Nejspíše byli notně unaveni cestou a dlouhým tancem, neboť od chvíle, kdy ustali v tanci,
+připadaly Robinsonovi jejich pohyby velmi unavené. Či snad byli
+také přejedeni, snad oběťmi již snědenými?
+Mezi divochy a Robinsonovým stanovištěm táhl se nejdříve nízký
+hřbítek a pak potok ústící v dlouhou mořskou zátočinu, a uprchlík
+odbočil a směřoval k ní. Byl patrně dobrým plavcem, a spoléhal,
+že tak unikne unaveným vrahům nejlépe. Vrhl se do vody a pluje
+rychlostí a rázy, jakým Robinson neviděl nic podobného, přeplul
+ji asi třiceti mávnutími rukou a běžel pak, dostav se na zemi, s neobyčejnou hbitostí dále.
+Zdálo se, že z pronásledovatelů jen dva umějí plavat. Třetí díval se
+chvilečku za svými druhy, pak se lhostejně obrátil a šel zpět k ohni.
+Robinson viděl, že uprchlík hodlá patrně oběhnout ostroh, na
+němž on sám číhal. Uchvácen nadějí, že jej vysvobodí, vyskočil
+a seběhl po opačném svahu ostrohu rychle dolů. Dostal se na břeh
+– 220 –
+
+právě, když uprchlík přeběhl kolem ostrohu a ocitl se tak mezi ním
+a jeho pronásledovateli. Zavolal hlasně na uprchlíka a ten rázem
+stanul, ale dostal z příšerné postavy vousáče, vystrojeného a vyzbrojeného podivným způsobem, právě takový strach, jako ze svých
+pronásledovatelů. Ubíhal ihned ještě kus cesty, nežli se zastavil
+znovu, a ohlédl se, aby viděl, co toto nenadálé zjevení znamená.
+Robinson skrčil se za keř a když se oba pronásledovatelé objevili
+kolem skály, vyrazil náhle a udeřil prvního kolbou pušky do hlavy.
+Bál se užít střelby, ačkoliv byli divoši daleko odtud, a to na druhé
+straně dosti vysokého hřbetu, a byli by výstřel sotva mohli slyšet.
+
+– 221 –
+
+Druhý divoch stanul, ale zdvihl oštěp a rozmachoval se k vrhu.
+A tak byl Robinson nucen k výstřelu a skolil jej rychle vypálenou
+ranou. A ohlédl se po uprchlíku. Stál tu, jakoby proměněn v sloup,
+a byl patrně ranou a bleskem ručnice tak uleknut, že se nehnul
+z místa. Robinson mu vlídně kynul, divoch však vypadal, jako by byl
+mnohem ochotnější utéci, nežli přijít blíže. Robinson postavil pušku
+kolbou na zemi a kynul mu znovu. Zachráněnec učinil krok kupředu, stanul, učinil opět několik kroku – a konečně přišel blíže a vrhl
+se na zemi na kolena a na tvář, rozpínaje ruce na zemi. Robinson šel
+k němu blíže, kyna mu neustále, a mluvě naň co nejpřívětivějším
+hlasem. Divoch vstal, přišel až k Robinsonovi, a vrhl se na zemi
+znovu. Když pak Robinson přistoupil až k němu, vzal divoch jeho
+nohu a položil si ji na šíji do týla, naznačuje tak patrně, že chce být
+otrokem svého zachranitele.
+Robinson jej zdvihl a snažil se všemožně, aby mu dodal mysli. Ale
+zachráněnec měl náhle patrně něco jiného v mysli. Vida jeho pohled
+a kočkovité napětí svalů, jako by se chystal ke skoku, Robinson se
+ohlédl. – Divoch, jejž prve srazil pažbou pušky, vzpamatoval se tak, že
+se pomalu zdvihal na paže. Zachráněný promluvil několik slov, ukazuje naň. Robinson se zachvěl a div mu nevyhrkly slzy pod náhlým
+dojmem. Nerozuměl sice, ale byla to prvá slova, která opět uslyšel po
+tak dlouhých letech samoty, že by byl jiný za tu dobu úplně ztratil řeč.
+A v srdci se mu náhle ozvala skoro něžná příchylnost k tomu statnému, silnému, mladému chlapíku s pěkným, melodickým hlasem. Ale
+nebyl čas na dlouhé okolky. Vida, že omráčený divoch vstává, zdvihl
+Robinson pušku. Ale pak mu napadlo, že by snad teď už mohli být
+ostatní divoši také poblíž a slyšet ránu. Vytáhl tudíž šavli – a pocítil
+na rameni jemný dotek. Jeho zachráněnec mu ukazoval, aby mu šavli
+půjčil. Podal mu ji, divoch ji vzal do ruky, pohlédl na ni, sáhl na ostří
+a zdvihl k Robinsonovi oči hořící radostí. A pak náhle skočil, několika skoky byl u vzpamatovavšího nepřítele a jediným obratným
+máchnutím srazil mu hlavu z ramen. Bylo to tím podivuhodnější,
+– 222 –
+
+že podle svého předchozího chování a zkoušení zbraně měl asi po
+prvé ocelovou zbraň v rukou. Později ovšem zvěděl Robinson, že
+dřevěné meče těchto divochů jsou zhotovovány z tak tvrdého dřeva
+a tak ostré, a vedeny paží tak obratnou, že utnou hlavu či úd právě
+tak dobře, jako ocelové. – A divoch se vracel k Robinsonovi a položil
+mu s podivnými posunky šavli i hlavu nepřítelovu k nohám.
+Robinson zdvihl šavli a chtěl divochu dát pokyn, aby odtud raději
+co nejrychleji odešli, nežli sem snad pronásledovatelé přijdou. Ale
+ten se zdvihl a šel teď k druhému padlému. Šel zprvu rychle, ale
+napjatě a jako pes, blížící se nepříteli. Ale pak se jeho kroky zvolňovaly a od těla pozdvižené ruce a napjaté prsty ukazovaly, že je pln
+údivu a strachu. A pak se pomalu sehnul nad zabitým a prohlížel
+ho. A znovu a znovu zdvihal hlavu, hledě na Robinsona podivně udiveným pohledem – v hrůze, nadšení a obdivu. Obracel padlého ze
+strany na stranu a prohlížel ránu, kulí způsobenou. Byla vypálena
+z nové, lehké ručnice a prošla asi srdcem. Ale rána krvácela velmi
+nepatrně – divoch se patrně zakrvácel dovnitř a byl úplně mrtev.
+Zachráněnec mu odebral plochý kyj či meč, jímž byl ozbrojen, a pak
+si vzal kopí druhého nepřítele a vrátil se k Robinsonovi. Vypadal teď
+náhle docela jinak. Vztyčen, s hlavou zdviženou, a s vypjatou, krásnou hrudí šel jako vítěz. – Na Robinsonův pokyn k odchodu zavrtěl
+hlavou a ukázal na mrtvé – pak dozadu, odkud sem přiběhli – a pak
+na písek na břehu zátočiny. Patrně je chtěl zahrabat, aby nebyli nalezeni. A učinil to s rychlostí, při níž Robinson zíral v údivu nad jeho
+obratností a silou, s níž vyhrabal svým mečem jámu, a s níž zdvihal
+a odnášel těžká těla. A nad chytrou dovedností, s níž zahladil všechny
+stopy tak, že po nich nezbylo památky, načež nadělal nové přímo
+k moři. – A pak, směje se, vrátil se k svému zachraniteli. Robinson
+vedl jej rychle odtud, houštinami, jimiž šel nahý a bosý divoch podle
+všeho pohodlněji nežli dobře obutý a silným, koženým oděvem chráněný Robinson, který si přece již myslil, že se za léta svého pobytu na
+ostrově stal velmi obratným zálesákem, ne‑li lesním mužem.
+– 223 –
+
+Nevedl však divocha do svého domu, ale velkou oklikou, daleko od
+všech svých ohrad a polí, přímo k severu a odtud pak ke své jeskyni.
+Šlo mu o to, aby neuvedli slídící snad nepřátele na stopu obydlí. V jeskyni dal svému chráněnci občerstvení ze zásob, jež tu choval – sušeného ovoce a sucharů. Vody se napili již cestou z potoka, a Robinson
+obdivoval znovu divochovu tělesnou zdatnost. Neboť podle toho, jak
+pil dlouho a vydatně, čině však z počátku malé doušky a dlouhé přestávky – bylo patrno, že byl skoro polomrtev žízní, nedostal patrně
+na celé cestě po moři a snad již předtím pít. A přece byl zdánlivě
+svěží a bystrý a předčil své pronásledovatele jako chrt řeznického
+psa. Teprve teď, když se posadil, viděl Robinson, jak děsně je unaven.
+Robinson mu pokynul, aby si lehl, ukazuje do kouta, kde měl prosté
+– 224 –
+
+lože, připravené k občasnému použití – otep slámy, pokryté plachtovinou a lodnickou pokrývkou. Divoch ulehl, jeho oči ještě zazářily na
+svého ochránce, a v nejbližším okamžení spal jako mrtvý.
+Robinson nabil opatrně znovu svoji vystřelenou ručnici a pak
+pozoroval svého nového druha.
+Byl to hezký, opravdu dokonale krásně stavěný mladý muž mohutné hrudi a skvělých ramen, ale štíhlý a skoro útlých údů. Podle
+Robinsonova odhadu asi několik let přes dvacet. A v jeho tváři
+nebylo zřít nic z toho, čemu se říká divoké rysy. Zvláště, když se
+smál, působila jeho tvář velmi příjemně, a jen jiskrnost zraků a živost výrazu ukazovala, že je to člověk, jehož životní, či lépe řečeno
+živočišná bezprostřednost a jarost nebyly spoutány a ochromeny
+neustálými ohledy a přikázáními. Když se choval klidně, byl jeho výraz vlídný, pozorný a spíše myslivý. Za ty tři hodiny, po které spolu
+šli lesem, hleděl naň Robinson, jak mohl, dopřávaje si pohledu na
+lidskou bytost, po níž jeho duše po tak dlouhou dobu prahla.
+Jeho pleť nebyla černá, ani hnědá, ani zase oné ošklivé, špinavě
+žluté barvy, kterou nalézáme v Brazílii a která je snad známkou
+velmi smíšené krve. Byla olivově hnědožlutá, velmi příjemného odstínu, jejž by snad bylo možno nejlépe naznačit srovnáním s tříslem
+vydělanou, přirozeně teple žlutohnědou usní. Obličej byl kulatý
+a plný, nos sice krátký, ale dobře stavěný, dokonce ne černošský,
+ústa pevná a pohyblivá, rty spíše úzké a zuby dokonalé, jako řezané
+ze slonoviny. Jeho vlasy byly uhlově černé a dlouhé, ale hladké, beze
+známky vlnitosti. Tvář hladká, beze stopy vousů. Robinson chápal,
+že tu po prvé vidí skutečného, volného indiána střední Ameriky,
+ne ty ubohé míšence kleslého plemene, které byl zvyklý vídat na
+plantážích Brazílie, ale čistokrevného, svobodného syna přirozeně
+ušlechtilého plemene na výši tělesné dokonalosti a v plné síle duše
+a kmenového charakteru. Vysoké čelo, inteligentní oči a jemné kotníky úměrných údů – toť byly známky, které v Evropě jsou čítány
+za známky starých, ušlechtilých rodů.
+– 225 –
+
+Konečně se Robinson nasytil pohledu a studia svého chráněnce
+a vyšel tiše z jeskyně a šel do nejbližší své ohrady, asi sto kroků
+odtud. K jeho velkému podivu objevil se asi po půl hodině jeho
+chráněnec u něho. Bylo divné, že se po své únavě a po svém zážitku
+probudil tak brzy – ale divnější bylo, že nalezl tak snadno cestu.
+Neboť Robinson pečoval vždy, aby v okolí jeskyně po něm nezůstalo
+stopy. Tehdy ovšem ještě neměl potuchy o tom, co to je divošské
+stopařství a netušil, že pro každého divocha byly jeho domněle neviditelné stopy všude tak zřetelny a čitelny, jako by byly pro něho
+samého, kdyby je byl kreslil vápnem. A že kdyby jej divoši opravdu
+kdy hledali nebo pronásledovali, měl tak málo naděje skrýt se před
+nimi jako červené klubko v nízké trávě.
+Divoch přišel k Robinsonovi právě, když dojil kozu. Spatřiv jej,
+rozběhl se k němu, vrhl se na zemi, opět vzal jeho nohu a položil si
+ji na šíji. A snažil se znameními poddanosti a pokory naznačit, že
+je a chce být do smrti jeho věrným sluhou.
+Robinson dal mu najevo, že je s ním spokojen, a zdvihl ho se
+země. Pak nalil nadojeného mléka do hrnku, napil se a podal jemu.
+Divoch se napil a dával najevo, jak velmi mu mléko chutná. Dostal
+kus sucharu a tak jedli oba noví druhové po prvé spolu.
+Tuto noc zůstal Robinson se svým chráněncem v jeskyni a časně
+ráno jej vyzval, aby se ozbrojil – nechal mu prozatím ovšem zbraně,
+které odňal padlým nepřátelům – a šel s ním, naznačiv mu, že se
+chce podívat po ostatních divoších. A divoch se okamžitě vzchopil.
+Když mu Robinson naznačil, aby dával pozor, že snad je jeho nepřátelé hledají, zatřásl opětovně hlavou a mával rukama, naznačuje, že
+jsou daleko pryč. Došli ke hřbetu, z něhož Robinson včera divochy
+pozoroval, ale ani po nich, ani po jejich loďkách nebylo nikde jiné
+stopy nežli hrozné zbytky příšerné hostiny. Divoch hleděl v údivu
+na Robinsona, když roztáhl svůj dlouhý dalekohled a díval se na
+včerejší dějiště. A když mu Robinson naznačil, aby se podíval také,
+učinil tak – a byl by úlekem přístroj upustil. Díval se na Robinsona
+– 226 –
+
+opravdu zděšeně a dal se teprve po chvíli přemluvit k novému
+pohlédnutí. Ačkoliv pak již nejevil prvé hrůzy, bylo patrno, že věří
+přece jen více svému prostému zraku. A opětovně ujišťoval znameními, že jsou jeho nepřátelé již pryč.
+Robinson mu dal nést jednu ze svých ručnic, kterou divoch přijal
+s posvátnou, uctivou hrůzou, a obrátil se, aby sešel dolů k ohništi.
+Teď však přejal jeho chráněnec energicky vedení, ukazuje horlivými
+posunky, kudy jít. Nechal jej tudíž jednat, a divoch skutečně nalezl
+rychle velmi dobrý sestup zdánlivě neproniknutelným porostem
+stráně, drže se patrně míst, která obhlédl shora ze skály.
+Na místě kvasu byla tentokráte opravdu hrůzná podívaná. Ležely
+tu zbytky tří obětí – tři lebky – a rozbité kosti…
+Divoch vysvětlil posunky, že sem byli přivezeni čtyři. Dva byli
+snědeni v noci, dva měli být zabiti potom – a jedním z nich byl on. –
+Byla podle všeho veliká bitva a bylo mnoho zajatců a Robinsonovi
+se zdálo, že se divoch snaží ukázat mu, že v bitvě byl jeho vlastní
+kmen vítězem a odvezl mnoho zajatých nepřátel, že však při tom
+přece jen on a jeho tři nešťastní soudruzi byli zajati a poraženými
+nepřáteli odvlečeni.
+Robinson mu pokynul, aby zahrabal zbylé ostatky obětí, ale di­
+voch mu nemohl dlouho rozumět. Až teprve, když Robinson vzal
+jeho meč a začal sám hrabati v písku a ukazoval, že chce dát hlavy
+a ostatní zbytky tam, pochopil a provedl práci sám. A potom vedl
+Robinsona k místu, kde včera zahrabal oba nepřátele, a naznačoval,
+že je vyhrabe a donese k ohništi, aby je spolu vítězoslavně snědli.
+Robinson dal mu najevo celé své rozhořčení a hrůzu nad tímto nápadem a naznačil mu, že ho zastřelí, pokusí‑li se to provést anebo se
+hrobu i jen dotkne. Divoch sice patrně nechápal proč, ale podrobil
+se vůli svého pána, byť v patrném údivu, a zaražen a zmaten šel za
+ním.
+Robinson jej zavedl do svého hradu a divoch hleděl v údivu na
+divné dílo, které tu uviděl. Když přelezli do vnitřního dvora a k domu,
+– 227 –
+
+byli uvítáni strašlivým štěkotem Billa, Robinsonova psa, jenž měl tisíc
+chutí vrhnout se na nového hosta. Ale když ho Robinson vyplísnil
+a poručil, aby byl hodný, dal si říci, a ulehnuv před cizince na břicho,
+zavrtěl ocasem, ano, dal mu i pacičku. To však byl Robinson nucen
+naučit dříve svého hosta, který pochopil oč jde teprve, když mu to
+Robinson několikráte ukázal.
+Pak dal Robinson svému chráněnci šaty. Plátěné kalhoty a košili, vzaté z truhlice námořníka, kterou odvezl z nedávného vraku.
+Ačkoliv si mladík počínal velmi směšně, a vypadal v nich velmi
+nemotorně, bylo přece patrno, že má velkou radost, že je teď vy­
+šňořen jako jeho pán. Ovšem, že Robinson již svlékl svůj nepohodlný a v horku nesnesitelný šat, jehož ochrany již nepotřeboval, a byl
+oblečen rovněž pouze v lehké, látkové šaty.
+Ukázal svému hosti zajímavosti svého domu a těšil se z obdivu
+a radosti, které to způsobilo. Divoch sledoval vše, co viděl, a co
+Robinson konal, s napjatou pozorností. Ale nejvíce ho zajímaly
+zbraně a ostré nástroje. Robinson dostal jednu chvíli opravdu
+strach, aby snad pokušení zmocnit se jich nepřemohlo jeho vděčnost. A tak, aby zvýšil dojem a úctu divochovu, vyvedl jej ven do
+vnější ohrady, vzav s sebou za pasem nejmenší ze svých pistolí,
+a uviděv jednoho z polodivokých krocanů, kteří tam pobíhali, namířil pečlivě – bylo to ovšem sotva na deset kroků – a zastřelil jej. Při
+nenadálém výbuchu, plameni a kouři vyrazivšími z malé pistole trhl
+sebou divoch úlekem ještě více nežli včera při nenadálém výstřelu
+z pušky. Robinson se k němu obrátil s úsměvem, kyna mu, aby ptáka
+zdvihl. Ale viděl, že se ubohý divoch chvěje na celém těle – ano, měl
+na čele kapky potu. Upokojil jej tedy, lituje skoro svého kousku. Ale
+když se divoch, jako by byl četl jeho myšlenky, vrhl na zemi a jal se
+jej znovu ujišťovat svou oddaností, řekl si Robinson, že je tak přece
+jenom lépe.
+Na noc mu postavil z několika tyčí a z malé plachty stan v zevní
+ohradě a dal mu tam donést otep slámy a pokrývku. A povečeřev
+– 228 –
+
+s ním upečeného krocana, chleba a kozího mléka, dal mu ještě jednu
+ze svých hliněných nádob na pitnou vodu a poslal jej spát.
+Do vnější ohrady ústily postranní dveře z chodby, která spojovala
+skalní, jeskyňovitou část Robinsonova domu s vnějškem. Zatarasil
+je teď pečlivě z vnitřku a stáhl také žebřík, aby jeho chráněnec nemohl k němu. Byl to přece jen divoch a lidojed a Robinson neměl
+a nesměl dosud mít plnou důvěru.
+
+– 229 –
+
+XVII
+Ale všechna tato opatření byla zbytečná a Robinson to pochopil
+velmi brzy a litoval jich. Nikdy snad neměl nikdo oddanějšího sluhy
+a věrnějšího přítele, nežli jakým se zachráněný indián ukázal vůči
+němu. Hned ráno druhého dne poznal Robinson svůj omyl z dětinsky příchylného chování svého chráněnce, jenž patrně uhodl jeho
+obavy a snažil se všemožně dát mu najevo svoji lásku a věrnost.
+Dojatý Robinson usmyslil si napravit svoji chybu, a aby ukázal svoji
+důvěru a vzájemnou příchylnost, vyhledal ve své zbrojírně dobrý
+nůž a sekerku a dal je svému chráněnci spolu se svým zásobním
+opaskem. Když obdarovaný pochopil, že mu zbraně dává a že jsou
+jeho, neměla jeho radost a vděčnost mezí. Robinson zavedl jej ke
+svému brusu a ukázal mu jeho užití, nabrousiv nůž před jeho zrakem
+co nejdokonaleji nejdříve na velkém brusu a pak na malém, ručním
+brousku, jímž mu dodal hladkého ostří. A byl sám nesmírně potěšen, vida, s jakou radostí se divoch pustil do broušení své sekery,
+nápodobě ostří, jak je viděl na příruční sekeře Robinsonově, kterou
+si vypůjčil. Počínal si při tom tak obratně, že Robinson nevycházel
+z údivu nad divochem, který projevoval při všem tolik inteligence,
+že by mu byl mohl každý londýnský měšťák závidět.
+A Robinson často potom hleděl na svého „divošského“ soudruha
+v zamyšlení, uvažuje, jak a proč to je, že tak veliký počet lidí, tak
+nadaných a v základu schopných, je vyloučen ze všeho požehnání
+civilizace, kultury a náboženství, ačkoliv by, soudě podle jeho zkušenosti, dovedli svých schopností právě tak užít jako my a ačkoliv
+by byli schopni užít náboženského osvícení mnohem lépe a opravdověji, nežli činí veliká většina Evropanů. A často se zastyděl jak nad
+sebou samým, tak nad celou civilizací, z níž vyšel, vida, s jak logickou a důkladnou důsledností se jeho divošský přítel přičiňuje, aby
+– 230 –
+
+z toho chabého zlomku poučení, jehož se mu od Robinsona dostalo,
+vyvodil co nejvyšší užitek. – Jak to, že Bůh nechává tolik duší v bludu a ve tmě, a že jenom zlomek lidstva, a mezi nimi tolik do­konce
+ne nejhodnějších, je účastno jeho poznání a dobrodiní vzdělanosti?
+A pak si řekl, že to je vlastně nejen domýšlivost, ale skutečné
+rouhání, jestliže lidé jeho plemene, ať jsou sami jacíkoliv, pohlížejí na ostatní plemena a na jejich způsob života tak spatra, povrhujíce jimi a majíce se za lepší a za šťastnější již prostě proto,
+že patří k okruhu určité kultury a víry. A pochopil, že nejen že je
+každý dobrý divoch daleko lepším a v očích svého Tvůrce milejším
+člověkem nežli zločinný a své povinnosti křesťanského vzdělance
+neplnící, ano, v prach a bláto je šlapající Evropan, ale že celé to
+měřítko, které Evropané šmahem na všechna ostatní plemena a na
+jejich kulturu přikládají, je vadné a domýšlivé. Neboť ten, kdo sám
+vyrostl v určitých vyhraněných poměrech nemá nijaké možnosti
+soudit i jen zdaleka správně o poměrech, o nichž má sotva zdání.
+Pokud jde o štěstí – Robinson si vzdychl, pomýšleje na všechnu tu
+bídu, soustředěnou v evropských městech. A pokud jde o mravnost – Robinson nevěděl a neslyšel nikdy, že by který divoch se
+prohřešoval proti přikázání, které duchem jeho kmene je dáno
+jemu; ale zato věděl až příliš dobře, jak mnoho je těch příslušníků
+jeho vlastní civilizace a jeho náboženství, kteří nejen že se proti
+přikázáním tohoto náboženství a této kultury denně prohřešují, ale
+spíše žijí v naprostém rozporu s ní a v hříchu proti svému vlastnímu
+svědomí a lepšímu mínění.
+Přesto ovšem považoval za svoji povinnost poučit svého chráněnce o všem, co by mu z něho mohlo učinit dobrého a vhodného
+druha. Jsa zde sám oddělen ode všeho, v čem vyrostl, proživ tolik
+let ve ztajené touze mít sobě rovného soudruha, pomýšlel v prvých
+dobách a od počátku jenom na to, aby si ze svého chráněnce vychoval a udělal druha podle svých vlastních představ. A teprve dlouho
+potom přišel vůbec na to, že by snad byl učinil lépe, kdyby byl své– 231 –
+
+ho druha ponechal, jakým byl, a snažil se spíše sám obohatit sebe
+o jeho vědomosti. Kdyby byli prostě žili spolu, pohlížejíce na sebe
+jako dva lidé, vyrostlí každý jinak, mohli se poznat navzájem, předat
+si vymoženosti svého rozdílného způsobu výchovy a obsáhnout navzájem své žití. Leč Robinson byl přes svoje zážitky přece jen příliš
+Evropanem vžilým do představy své samozřejmé povýšenosti, že
+mu všechny tyto myšlenky přišly teprve mnohem později. V prvých
+dobách nepomyslil na nic jiného, nežli aby svému „divochu“ a „pohanu“ dělal učitele a misionáře.
+Ano, byl tak hluboko ponořen ve své zaujatosti a v pocitu své
+povýšenosti, že mu ani na okamžik nenapadlo postavit se na chvíli
+na stanovisko svého druha. Dokonce ani, aby vyzvěděl jeho jméno,
+které tento dospělý muž přece jistě měl. Postavil se ihned a úplně
+na stanovisko „pána“ vůči otroku. Okolnost, že naprosto nerozuměl
+jeho řeči, přispěla k tomu, že naň hleděl spíše tak trochu jako na
+lepší druh němé tváře a že s ním také podle toho zacházel.
+Prvním činem, jímž zahájil tedy svůj vzájemný poměr, bylo, že dal
+sám svému sluhovi jméno. Nalezl jej v pátek a dal mu jméno Pátek,
+a poučil ho o tom posunky, jako mu stejně sdělil, že je jeho pánem. –
+Ale Pátek zdál se být zcela spokojen. Tolik nového, co u svého pána viděl, nahánělo mu ovšem znamenitou úctu. Počínaje
+Robinsonovým šatem, vše bylo divné a nové. Jeho zázračné zbraně,
+jeho divuplné nástroje, podivný způsob živobytí – vše bylo nové
+a uvádělo Pátka v udivený a uctivý obdiv. Nemohl mít vůči tomu
+všemu nikterak kritického stanoviska. Kdyby se byl Robinson dostal do Pátkovy otčiny, byl by snad, ano pravděpodobně, brzy velmi
+ostře zkritizován, a je pochybno, že by si byl přes svoje divuplné
+zbraně dovedl získat úctu divochů, kteří ve všem, co se jich týkalo
+a čemu oni rozuměli, a co si cenili, nad něj tak nesmírně vynikali.
+Přes svoje dobrodružné zážitky byl velmi nevědomý a teprve zde na
+ostrově získal si zkušeností a dlouhým přičiněním jako samouk svoji nynější zdatnost. Při svém příchodu sem byl hotovým ubožákem,
+– 232 –
+
+kterému jen to málo, co pochytil za krátkou dobu svého brazilského
+plantážnictví, bylo hned k praktickému užitku. Vše další byl nucen
+teprve pracně znovu vytvořit pomocí úporného vyhrabování polouvědomělých vzpomínek a kusých zbytků vědomostí, které byly
+užitečnými jen tím, že věděl, co by chtěl, a co by měl dělat, ale k výsledku vedly teprve, když se sterými neohrabanými pokusy naučil
+nalézat způsob, jak by to měl dělat.
+Ale zde, uprostřed svého malého království vybudovaného lety
+práce, připadal nevědomému a evropského života neznalému oby­
+vateli tropických lesů nezbytně jako nějaká bájná, vyšší bytost z neznámých sfér. Jako Robinson teprve později byl schopen uvědomit si
+Pátkovy přednosti a vůbec jeho lidskou dokonalost, která v mnohém
+ohledu – nejen tělesném, ale i mravním! – vysoko převyšovala jej samého tak sterým způsobem. Pátek teprve později mohl si uvědomit
+Robinsonovy nedokonalosti a nedostatky z jeho, Pátkova stanoviska.
+Teď žil v Robinsonově okruhu a vlivu a v jeho rámci, a v tom byl
+Robinson ovšem nedostižným vzorem, jsa v tomto duchu doma. – A to
+nutně působilo na naprostého nováčka evropské kultury. – A proto
+vrhal se s nadšením a horlivostí na vše toto nové a snažil se naučit
+se všemu, cokoliv zhlédl.
+A byl nejen velmi pozorným, ale i velmi učenlivým a bystrým
+žákem. A k tomu byl pln veselosti a čilé živosti, že Robinson opravdu ožíval a mládl jenom od pozorování této překypující životnosti
+a síly. A měl takovou radost, když se mu podařilo dorozumět se
+o něčem, že bylo radostí jej učit.
+Údiv a nepřemožitelná hrůza, kterou Pátkovi způsobovaly Robin­
+sonovy střelné zbraně, zdály se Robinsonovi v prvé chvíli nejlepším
+prostředkem k udržení jeho úcty. Ale vida jeho upřímnou oddanost,
+zastyděl se Robinson za svoje sobectví, a snažil se Pátkovi vysvětlit
+tajemství střelby. Ukázal mu její účinek v nejlepším světle, vzav ho
+s sebou ven a zastřeliv před ním na velkou vzdálenost nejprve kozu
+a pak velikého papouška, sedícího vysoko na stromě. Jeho nová
+– 233 –
+
+puška byla k tomu vhodným nástrojem, neboť to byla znamenitá,
+daleko a přesně střílející zbraň. Ale přes všechny posunky, jimiž se
+snažil vysvětlit Pátkovi, oč jde a že hodlá střelit zvěř a ne jeho, ulekl
+se Pátek opět, až mu ho bylo líto. Vzal tedy Robinson, když Pátek
+donesl zabitou kozu domů, růžek s prachem, ukázal Pátkovi drobná
+zrnka prachu, a nasypal jich malinkou hromádku na kámen. Pokynuv
+Pátkovi, aby zůstal stranou za ním, zapálil na ohništi třísku, a nataženou rukou zapálil prach. Vyfouklo to ostrým plamenem a kouř vyrazil
+vzhůru. Vysvětliv takto hořlavost prachu a naznačiv rukama výbušnou sílu, jež vyhazuje do výše, nasypal novou hromádku, položil na ni
+kousek dřeva a zapálil znovu. Dřevo bylo odhozeno kousek stranou.
+Ukázal rukama, že hořící prach vybuchuje prudce na všechny strany
+a pak ukázal na pušku a ukazoval posunky, že v úzké hlavni nemůže
+prach na všechny strany, ale jen na jednu a že žene před sebou kouli,
+jako prve hnal dřevo. Potom nabil před Pátkovýma očima, vyložil
+posunky, jak působí ucpání prachu zátkou – užíval k tomu listů banánu, usušených nad ohněm – a vložil kouli a ucpal menší zátkou.
+Pokusil se znovu vysvětlit zapálení prachu jiskrou křesadla na pánvičce, vniknutí ohně do hlavně, výbuch náboje a prudké vyražení
+koule – a napodobiv ústy původ hromové rány vzduchu, vyraženého
+z hlavně, zamířil a sestřelil papouška ze vzdálené větve.
+Pátek sice tak dalece pochopil celý pochod a projevil to dávaje
+najevo nesmírnou radost. Ale puška mu přece dlouho zůstala předmětem obdivu a úcty. Po několika dnech překvapil Robinsona tím,
+že mu přinesl ukázat dlouhou foukačku, kterou zhotovil, a která byla
+tím nejbližší pušce, co znal. Byla to lehká trubice, asi půldruha metru
+dlouhá, a několik šipek z dlouhého, hladkého, kulatého trnu, jako
+zvětšený trn naší trnky. Pátek vložil trn do trubice a přiloživ k ústům,
+foukl mocně – a trn zaryl se ku podivu hluboko do kůry stromu, na
+nějž mířil. A Pátek se smál, ukazuje na pušku a na růžek s prachem
+a na své plíce, jako by chtěl říci: „Já také fuk! – Oheň! Puff!“
+– 234 –
+
+Foukačka byla zhotovena s podivuhodnou dovedností. Snad
+pomocí Pátkova nového nože, jejž udržoval na ostrosti břitvy,
+přibrušuje jej každé volné chvíle hladkým kaménkem z potoka.
+Byla udělána ze tří prutů, vyštípnutých z řapíku kokosového listu
+a svázaných dohromady pevným ovinkem z lýka. A byla opracována
+tak dokonale, že byla úplně rovná a otvor byl naveskrz stejného
+průměru. Byla opatřena pěkným náhubkem, vyřezaným z tvrdého
+ořechu. Šipky pak, pečlivě uhlazené, měly na tlustším konci pěknou
+štětičku, a Pátek ukázal, že vznikla rozžvýkáním konce trnu a tím, že
+byl pak takto vzniklý kartáček smočen do pryskyřice a rozčepýřený
+– 235 –
+
+opatřen štětičkou z prachového peří, načež bylo vše stisknuto, uhlazeno a necháno uschnout. A celá tato umělecká práce, kterou Pátek
+provedl potají a po chvilkách, trvala obratnému divochu jistě velmi
+krátce, neboť ji přinesl čtvrtý den po Robinsonově výkladu střelby.
+Robinson ptal se ho posunky, umí‑li střílet z luku. Pátek horlivě
+přisvědčil a výsledek byl, že za nějaký den přinesl stejně krásně
+pracovaný luk a dva šípy. Ukázal je Robinsonovi a naznačoval, že
+nejsou dobré a že je udělal jen, aby je ukázal Robinsonovi. Ale
+Robinsonovi se zdály dokonalými a neudržel se obdivu, vida,
+s jakou jistotou Pátek s nimi zachází. Sestřelil svým šípem ptáka
+s toutéž jistotou, a na tutéž dálku, jako Robinson puškou. A když
+si po několika týdnech přinesl nový luk a šípy, jež sám prohlásil
+za dobré, viděl Robinson po několika ukázkách, že s jeho jistotou
+a hbitostí ve střelbě těžko by mohl konkurovat. Jeho puška měla
+celkem jenom dvě výhody: Mohl jí střílet pohodlně mezi větvemi
+stromů, které pro luk tvořily nemožnou překážku, vadíce jeho napětí, a rána velkou kulí nebo broky způsobená ochromila a srazila
+zvíře, i když nezasáhla nejživotnější část. Za to však střílel Pátek
+svým lukem tak jistě, že převážná většina jeho kořisti klesla rovněž
+na místě – zasažena do srdce, anebo aspoň prostřelena skrze plíce.
+A pak jej Robinson naučil zacházet s puškou a dal mu jednu. A tím
+si získal Pátka dokonale. Ačkoliv vyrozuměl, že je nutno prachem
+velmi šetřit, a že ho má Robinson málo, naučil se s neuvěřitelnou
+rychlostí, po několika jen ranách, střílet tak, že mu Robinson záviděl. Patrně mu jeho zručnost s foukačkou dala dokonalou školu.
+Robinson, vyhýbaje se tomu, aby závodil s tímto bystrým divochem, přenechal teď lov a obstarávání kuchyně cele Pátkovi,
+naznačiv mu, aby užíval ne pušky, ale luku. A kuchyně byla od té
+doby znamenitě obstarána. Pro Pátka neměl les tajemství a nesnází.
+Brzy lovil zvěř, jako by zde byl vyrostl a znal její nejtajnější skrýše
+a překvapil Robinsona velmi brzy mnohými druhy zvěře i ptactva,
+kterých dosud neviděl a z nichž některé daly znamenitou peče– 236 –
+
+ni. Hned prvou kořistí byl mu mladý tapír, jakého Robinson sice
+častěji zahlédl, ale dosud nikdy neulovil, a jenž výborně chutnal.
+Lovil je po celém ostrově, kdežto Robinsonovi bylo se omezit na
+náhodnou kořist nejbližšího okolí. A stejně obratně a dovedně lovil
+Pátek i ryby, které napichoval trojzubým oštěpem nebo také střílel
+šípem. Dovedl také plést znamenité vrše, dlouhé košíky s ústím,
+opatřeným dovnitř obrácenými, ústí zavírajícími pruty, které vniklé
+rybě nedovolovaly uniknout. Nastražoval je v proudu potoka přes
+noc a chytal do nich krásné lososovité ryby.
+Znal také dokonale zdejší ovoce, jedlé kořeny a hlízy, a obohatil
+spižírnu o veliké množství druhů, kterých Robinson neznal a kterých si v neznalosti nemohl troufat jíst.
+
+– 237 –
+
+Skoro největším ziskem v tomto směru bylo však, že uměl maso,
+ryby i plodiny upravovat na několik nových způsobů, což bylo znamenitou obměnou ve stravě, která dříve byla přes bohatost zásob
+pro svou úpravu přece jen trochu jednotvárná. Maso pečené po
+Pátkově způsobu na rožni, stranou od hromady žhavého uhlí, anebo
+ryba, ovázaná vonným listím a upečená v jámě, byly opravdovou
+pochoutkou. – Rovněž některé upečené plody a hlízy.
+Pátek jedl s chutí i jídla, připravená Robinsonem, ale měl odpor
+proti soli. Jedl i maso neslané, a solené mu nechutnalo, a dával
+najevo svůj odpor. A snad se naučil jíst solená jídla jenom z úcty
+ke svému pánu, a to ještě jen, bylo‑li soli málo. – Zato se naučil
+velmi dobře připravovat jídla z neznámé mu rýže a ječné mouky
+a drtil horlivě zrní v brusném mlýnku, kdykoliv šlo o získání nové
+mouky. Suchary i ostatní moučná jídla mu chutnala a jedl je velmi
+rád, jmenovitě s cukrem, jejž velmi miloval. Byl v mnohém ohledu
+jako mlsný chlapec.
+Zaveden k Robinsonovu poli pochopil jeho účel, když mu Robin­
+son ukázal, že tam roste zrní na mouku. A když nadešel čas, pustil
+se ochotně s Robinsonem do obdělání pole. Bylo teď zapotřebí pole
+zvětšit, když šlo o dva žaludky. Ač ne o mnoho, neboť jednak sil
+Robinson dosud o mnoho více, nežli spotřeboval, užívaje nadbytečného zrní ke krmení svých koz, drůbeže i jiných ptáků, jednak ale
+rozmnožil Pátek spižírnu o velmi chutné hlízy, které rostly hojně po
+ostrově na nižších místech, a které pečeny, skýtaly koláčky rovné
+pšeničným co do chuti.
+Pátek podle všeho neměl nijakého strachu, že by mohli jeho
+bývalí přemožitelé přijít a hledat jej. Když se Robinsonovi podařilo
+naznačit mu to, smál se a ukazoval, že by je pobil. A pak, patrně,
+aby svého pána upokojil, ukazoval, že nepřijdou a on že k nim na
+břeh také nepůjde.
+Naučil se velmi rychle mluvit tolik anglicky, že mohl vyjádřit
+nejběžnější věci a rozumět, co mu bylo řečeno. Jevil v tom velkou
+– 238 –
+
+učenlivost, ale i velikou horlivost, a od počátku, jakmile pochopil několik slov, žvatlal neustále, kývaje k tomu horlivě hlavou.
+A Robinson hovořil stejně radostně, jakmile si na to opět zvykl, což
+mu po letech samoty a jeho omezených samomluv z počátku dělalo
+vskutku znatelné obtíže. A čím blíže se poznávali, tím opravdověji
+k sobě lnuli. Naveskrz poctivá povaha Pátkova a jeho oddanost, ale
+i jeho jará, překypující životní síla a radost ze života získaly mu
+srdce Robinsonovo ve skutečné, srdečně přátelské lásce.
+Tázán na svůj lid, uvedl pro ně jméno „Karibi“. Z toho usoudil
+Robinson, že náleží ke Karibům, jejichž sídla byla na mapách naznačena od ústí Orinoka až do Guyany a k mysu Sv. Martina. A Pátek
+sdělil, že „daleko za západem měsíce“ bydlí bílí, vousatí mužové,
+kteří už pobili mnoho lidí. Mínil tím zajisté Španěly a jejich ukrutnosti.
+Tázán, zdali by bylo možno dostat se k těmto bílým lidem, řekl, že
+ano, „ve dvou lodicích“. Po dlouhém vyptávání zvěděl Robinson, že
+tím Pátek mínil dvakrát tak velkou pirogu, jako byla Robinsonova.
+A to vzbudilo v Robinsonovi velkou radost a pevnou naději, že se
+mu konečně podaří dostat se ze svého vyhnanství mezi bělochy
+a odtud do vlasti.
+Pátek se zdál být velmi hrdým na svůj původ a kmen. Tvrdil, že
+jeho lidé ve všech bitvách vítězí a že i v bitvě, kde on byl zajat, vyhráli
+a odvedli mnoho a mnoho a mnoho zajatců, kdežto z jeho strany
+byl zajat jenom on a tři jiní. Zajatci jsou vždycky snědeni. Někdy
+zde, někdy na jiných místech. Přiznal se také, že on sám již často
+byl účasten těchto hodů, které jsou vždy spojeny s náboženskými
+obřady a tanci, a jichž se smějí zúčastnit pouze dospělí mužové
+a plnocenní válečníci. A že byl již také dvakráte zde na ostrově, na
+severozápadní straně. A později, zaveden v ona místa, poznal je
+ihned, a ukázal, kde tehdy tábořili. Jednou prý tam byli ve velikém
+počtu, když zajali a zde snědli dvacet lidí.
+– 239 –
+
+Zůstávali vždy na břehu, neboť se během obřadů nesmí nikdo
+vzdálit. Oni jezdí vždy sem na západ. Tam dolů – k jihu – jezdí jejich
+nepřátelé, ale ti mají jen zřídka kdy co jíst, dodal s hrdostí.
+Sem jezdí, protože to je posvátný ostrov a patří několika kmenům jejich národa dohromady, ale ne k bydlení, jenom pro obřadné
+hostiny. Což vysvětlovalo poměrnou bezpečnost ostrova. Stane‑li
+se, že zajatec uprchne – to se nestalo, pokud Pátek pamatoval –
+nesmí být honěn dále, nežli doběhnou pronásledovatelé dřív, než ho
+ztratí z očí. Pak je volný – Velký Duch tomu nechce. – Kdyby ho byl
+nezachránil Robinson, byl by se Pátek pokusil udělat si sám kanoi
+a vrátit se domů. Ne, ke svým lidem by se nesměl hlásit, kdyby sem
+přišli, musil by se sám vrátit domů. – Byl mrtev, neboť se nechal
+zajmout, a musil sám oživnout. Chtěl by? Ne! Je rád zde. Má rád
+Robinsona.
+Na dotazy o jejich plavbách vykládal, že je plavba docela bezpečná
+a že se nikdy nepřihodí žádné neštěstí a nikdy nebyla žádná loďka
+ztracena. Bouře se nebojí – vědí, má‑li přijít. Plují s proudem – tam
+stranou je proud, který jde ráno tam a večer sem. Robinson myslil,
+že tím míní příliv a odliv, ale později zvěděl, že tu jde o mohutný,
+ale s přílivem měnivý proud orinocký. Neboť ostrov ležel v okruhu
+ústí Orinoka. Země, kterou viděl na severozápadě, byl veliký ostrov
+Trinidad, ležící severně od ústí Orinoka.
+
+– 240 –
+
+XVIII
+Robinson ovšem považoval za povinnost stát se misionářem a obrátit Pátka na křesťanství. Ale měl značné obtíže, aby mu učinil
+jasným, oč jde.
+Tázán, kdo jej stvořil, nerozuměl Pátek, a potom myslil, že je tázán
+na svého otce. Tázán, kdo udělal zemi a moře a vše ostatní, řekl, že
+„Benamuký“. A když se Robinson snažil opravit mu představu o Bohu,
+Stvořiteli nebe i země, který je věčný a pánem všeho světa, odpovídal
+Pátek, že to udělal Benamuký, který je starší nežli všechno a který
+vládne všemu živému. Tázán, proč se tedy k tomuto Benamuký nemodlí, řekl: „Všechny věci mu říkají ‚Ó!‘“– Poučován o nebi, prohlásil,
+že všichni lidé přijdou po smrti k Benamuký. Také ti, kdo byli snědeni.
+A ať se pokusil Robinson o jakékoliv náboženské poučení, Pátkovo
+neustálé, spokojeně opakované „Benamuký“ uvádělo jej v zoufalství.
+Nedocílil, aby „pohan“ pochopil, že je mezi Robinsonovým Bohem
+Otcem a jeho „Starým Benamukým“ vůbec nějaký rozdíl.
+Zdar počal mít teprve, když počal mluvit o Ježíši Kristu. To bylo
+Pátkovi novým. Učení o Synu Božím, jenž žil na zemi, samo jej nezarazilo. Myslil při tom opět na nějakou pohanskou báji. A když
+zvěděl, že jej lidé zabili, nemohl pochopit, jak to mohlo „Starého
+Benamuký“ těšit. Konečně však nalezl Robinson cestu k jeho pochopení, že je Robinsonovo učení něčím novým a lepším. A to, když
+mluvil o tom, že Bůh bydlí daleko, daleko za sluncem a hvězdami,
+a že slyší, když se k němu člověk doma tiše a skromně modlí.
+„To je tedy tvůj Bůh větší,“ řekl s přesvědčením. „Protože Bena­
+muký nebydlí tak daleko, je nám stále nablízku, ale přece nás nevidí
+a neslyší, nejdeme‑li za ním na vysoké hory!“
+A na dotaz, chodí‑li tam také, řekl, že ne, to že smějí jenom staří
+lidé, „Uvokaký“, jak je jmenoval. Robinson pochopil, že jde o jejich kně– 241 –
+
+ze. Chodí tam, modlí se a volají k Benamukýmu „Ó!“ a pak se vracejí
+a sdělují lidu, co Benamuký řekl. Z toho pochopil Robinson, že nejen
+v křesťanstvu, ale i mezi těmito nevědomými divochy je zaveden úřad
+kněžský, který ve jménu božského slova a sdělení řídí osudy svého lidu.
+Robinsonovo tvrzení, že všechno toto chození na hory a říkání
+„Ó!“ a sdělení o zjevené vůli Benamukýho je pouhým pustým podvodem, a že dostanou‑li snad opravdu odpověď, může pocházet
+jenom od zlého ducha, uvrhlo Pátka v hluboké zamyšlení a smutek.
+A pak se Robinson rozohnil a začal vykládat o všudypřítomnosti
+Boží a o ďáblu a jeho protivenství vůči Bohu, a že se dává vzývat
+místo Boha, s velkou lstí a chytrostí, a že své ctitele vrhá ve zkázu
+a ve hřích a učí je zlobě a konečně je zničí. A když to vše vypověděl,
+byl náhle zaražen Pátkovou otázkou, kdy Satan tedy zničí své zlé
+vousaté muže tam na západě…
+Ukázalo se, že Pátek vůbec nedovedl svého Benamuký odlišit od
+křesťanského Boha. A Robinsonovo tvrzení o podvodnosti pohanských kněží, které Pátka rmoutilo, skončilo naposledy, když Robinson
+vysvětlil zřízení křesťanské, otázkou Pátkovou, proč tedy křesťané své
+„Uvokaký“ nepobijí, když mohou se svým Benamukým mluvit sami?
+Pátek poslouchal s plným pochopením a souhlasem vše, cokoliv
+mu Robinson řekl o hříchu a o lítosti boží nad ním, a o odpuštění
+při lítosti. Ale o svůdnictví ďáblově nechtěl mnoho slyšet. Slyše,
+že je ďábel v lidském srdci a Bůh také, byl úplně zmaten a řekl, že
+člověk je zlý a Benamuký hodný. A po nové námaze ukázat ďábla ve
+světě, chtěl vědět, proč Bůh, když je mocnější, zlého ďábla nezabije
+a nechá ho, aby mučil lidi.
+Robinson nebyl bohoslovcem a byl na konec svým žákem tak
+zmaten, že nemohl z místa. Stavěl se, jako by Pátkovi nerozuměl,
+aby nabyl času. Když konečně řekl, že Bůh je sice všemocný, ale že
+ďábla nechává, jako nechává zlé lidi, aby se káli a litovali a napravili,
+mínil Pátek spokojeně: „A tak tedy ďábel není zlý, jenom hloupý
+a napraví se také jako my všichni.“
+– 242 –
+
+A Robinson si řekl, že přirozený rozum stačí sice, aby člověk pochopil jsoucnost boží, ale že je potřebí zvláštní milosti a zvláštního
+zjevení, aby byl pochopen Kristus. – Ďábla nechal od té doby stranou, obávaje se, že by Pátka tak zmátl, že by snad na konec myslil,
+že křesťané sice věří v jeho Benamukýho, ale uctívají svého ďábla,
+který je dělá skrze falešné Uvokaký tak zlými, jako jsou vousatí bílí
+muži na západě, jejichž strašlivá pověst pronikala všude.
+A aby se vyhnul ztroskotání a omylům, dal Pátkovi úkol na
+vzdáleném poli a doma se zatím vroucně modlil, aby ho Bůh osvítil
+a vnukl mu, jak by měl tohoto dobrého, ale nevědomého pohana
+poučit o potřebách jeho duše.
+A pak se pokusil znovu o útok na nepřipravenou a nechápavou
+mysl svého žáka. A přiznával si, že teprve pokusem o toto vysvětlování sám si pomalu ujasňoval mnohé, o čem dosud nikdy nepřemýšlel. Zkoušeje učinit srozumitelným a pochopitelným poznával,
+že vlastně nerozumí a nechápe sám. A začal sám znovu s celou
+horlivostí hledat a přemýšlet. A byl nebi vděčen, že byl nejen sám
+uveden na cestu za pravým poznáním, ale že mu je dáno, aby i tuto
+ubohou duši mohl přivést k poznání.
+Leč toto uspokojení bylo také hlavním a jediným uspokojením,
+kterého se mu při tom dostalo. Pátek sice poslouchal horlivě a činil
+čím dále tím méně námitek, přičinil se také ze všech sil, aby svého
+pána a učitele uspokojil, ale vpravdě byly jeho pokroky v pochopení vznešených pravd velmi pomalé. Robinson přišel na to, že bude
+nejlépe nechat ho, aby mu vzešlo světlo pomalu samo. Omezil tedy
+rozprávky a rozebírání a spokojil se tím, že mu přednášel a vykládal.
+A tím došel čím dále tím k hlubšímu poznání a k radosti ze své vlastní
+horlivosti. Věnoval této práci tři léta, a za tu dobu stal se z Pátka dobrý
+křesťan, lepší nežli Robinson sám, jak si přiznával, ač se přičiňoval,
+aby učení Písma dovedl brát tak vážně a řídit se jimi zevně i v srdci tak
+opravdově, jako činil Pátek s těmi naukami, které pochopil a ve svou
+mysl přijal. Ovšem, stávalo se však, že po dlouhém a pracném výkladu
+– 243 –
+
+Pátek jedinou otázkou zbořil celou práci, a nejen projevil, že výkladu
+vůbec nerozuměl, ale přinutil Robinsona, aby celou věc sám znovu
+uvážil a promyslil, a pak se znovu pokusil přesvědčit i svého žáka.
+A byl vděčen, že neví ničeho o umělých sporech ve víře a ve
+zřízení církví a může se tudíž s klidným svědomím zabývat jenom
+jasnými a prostými slovy evangelia.
+Ale i tak, přes svoji horlivost porozumět a uspokojit svého učitele,
+působil mu Pátek přece občas nové a nové nesnáze a starosti, jakmile
+se snažil vniknout do záhad, kterých Robinson dosud sám dostatečně
+nepromyslil. Konečně však šlo vše hladce a Pátek se zdál být obrácen
+a Robinson mohl být a byl spokojen se svým spasitelným dílem. –
+Mimo tato náboženská cvičení vypravoval Pátkovi i o všem možném jiném. A vypravoval mu o svém životě, cestách a dobrodružstvích. – Když Robinson vyprávěl o člunu a snažil se vysvětlit jeho
+stavbu na rozdíl od dlabaných lodic indiánů, řekl Pátek po dlouhém
+zamyšlení: „Já viděl takovou loď. Přišla k místu mého lidu.“ Ukázalo
+se, že byl na břehu Pátkovy vlasti vytažen z moře člun, o jakém
+Robinson mluvil. Robinson usoudil, že jde asi o lodici ze ztroskotaného korábu, která tam byla zahnána a vyplavena mořem. Pátek líčil
+všemožně podobu člunu, a náhle dodal jen tak mimochodem: „My
+jsme vytáhli bílé muže, aby se neutopili.“ – „Což byli v člunu lidé?“
+ptal se Robinson udiveně. – „Ano, bílí lidé! Člun plný bílých mužů!“ –
+A dotazován na jejich počet, vypočítal jich sedmnáct. A teprve na
+novou otázku sdělil opět jako něco samozřejmého: „Žijí u mých lidí.“
+Bylo to v prvých dobách, kdy měl Pátek ještě značné potíže
+s vyjadřováním, a tak byl dohovor dosti nesnadný. Po dlouhém,
+pracném dotazování usoudil Robinson, že jde asi nejspíše opravdu
+o ztroskotance z „jeho“ nedávného vraku, kteří snad byli proudem
+na jih od ostrova proudícím zahnáni od ostrova na širé moře, potom
+ale opačným proudem, o němž mluvil Pátek, zaneseni k pevnině.
+Potom se ale ukázalo, že Pátkovi ztroskotanci žijí u jeho lidu již asi
+čtyři léta. – Šlo tedy o jinou loď. Byli prý Pátkovými „ukrutnými lido– 244 –
+
+žrouty“ přátelsky přijati, opatřeni potravinami a necháni, aby si klidně žili po svém. Na dotaz, proč nebyli zabiti a snědeni, odvětil Pátek:
+„Nebyli zajati v boji – nebyli nepřátelé – jsou teď našimi bratry. My jíme
+lidi jen, když je chytíme v boji.“ – To bylo ovšem pro Robinsona novým
+zjevením divošské duše. Soudil, že trosečníci vstoupili s Pátkovým
+kmenem ve spojenecký svazek, ale podle všeho, co Pátek vyprávěl,
+stali se spíše příslušníky kmene a žili jako jeho členové mezi nimi.
+Jednoho dne, když se Robinson ocitl s Pátkem na své vysoké
+východní rozhledně, počal Pátek náhle tancovat a jásat radostí
+a ukazoval do dálky. Ukázalo se, že uzřel za tohoto zvláště jasného
+dne v dáli břehy své vlasti.
+Pátek zářil radostí a počínal si jako bez rozumu. A Robinson,
+hledě naň, nepochyboval ani okamžik, že kdyby se vrátil ke svému
+lidu, odhodil by velmi rychle nejen celé své nové křesťanské náboženství, ale i vše ostatní, čemu se od Robinsona naučil. Obával se
+dokonce, že by v tom případě zapomněl i na svou nynější oddanost
+a přivedl by sem svoje druhy, aby Robinsona snědli. Ale křivdil tím
+svému věrnému druhu velice, jak se později ukázalo.
+Byl po několik neděl pro tuto obavu k Pátkovi méně srdečný
+a pozoroval jej velmi bedlivě, aby vyzkoumal, jaké myšlenky mu
+vězí v hlavě. Ale nemohl nevidět, že byl Pátek i nadále vtělenou
+upřímností a srdečností. A tak mu jednoho dne položil otázku, zdali
+nemá chuť vrátit se ke svému lidu.
+„Ano! Byl bych velmi rád u svého lidu!“ odpověděl Pátek upřímně. – „Co bys tam dělal? Stal by ses opět pohanem a jedl bys opět
+lidi?“– Pátek hleděl chvíli před sebe, pak řekl rozhodně: „Ne! Řekl
+bych jim nechat toho, jíst kozy, sít obilí a jíst chléb. Žádné lidi.“ – „Ale
+pak by tě snad za to zabili?“ – „Ne. Proč? Učili by se a byli by hodní.
+Jsou hodní – ale jedli by chléb.“ – Připojil, že se už naučili mnoho od
+vousatých mužů, kteří žijí s nimi. Robinson řekl: „Já ti udělám loď!“
+Pátek se naň zahleděl a řekl, že půjde rád, půjde‑li Robinson s ním.
+A ujišťoval Robinsona, že by ho jeho lidé nejen nesnědli, ale měli rádi.
+– 245 –
+
+Když byl pak uveden k Robinsonově loďce, prohlásil ji za příliš malou k této cestě pro dva lidi. Veliká kanoe, kterou Robinson
+opustil, protože jí nemohl hnout, vzbudila jeho obdiv, ale řekl hned,
+že je příliš velká a že by k jejímu odvezení bylo zapotřebí mnoho
+lidí – ukazoval, mávnuv dvakráte všemi prsty. A pak byla loď za
+všechna ta léta úplně zanedbána, takže byla shnilá a zničena hmyzem a cizopasnými rostlinami a houbami.
+Robinson navrhoval opět, že postaví lodici dosti velikou, aby se
+Pátek mohl vrátit do vlasti. Ale o tom nechtěl Pátek slyšet. Buď
+budou oba tam, anebo oba zde. A přemlouval svého pána, aby jel
+s ním a bydlil u jeho lidí a učil je, jako učil jej.
+Ačkoliv byl již přesvědčen, zkoušel jej Robinson dále, domlouvaje
+mu, aby jen jel sám. Pátek chvíli hleděl zamyšleně k zemi. Pak vzal
+sekeru, kterou zpravidla nosil v opasku, a podával ji Robinsonovi.
+Na otázku, co s ní, odpověděl: „Zabij Pátka, ale neposílej ho pryč!“
+Tu již Robinson neodolal, objal věrného druha a ujistil jej, že je
+rád jeho přítomnosti a že ho nikdy od sebe neodešle, pokud sám
+u něho bude chtít zůstat. A sdělil mu, že má opravdu chuť uposlechnout a jet s ním.
+Pustili se také ihned do příprav. Robinson hledal strom dosti silný a dobře položený, ale poznal, že udělá lépe, přenechá‑li všechny
+starosti Pátkovi. Ten se lépe vyznal ve dříví a ve všem, co souvisí
+s výrobou dlabaných pirog. Nalezl velmi brzy strom, který prohlásil
+za dobrý. Robinson neznal jeho jména. Dřevo podobalo se barvou
+i vůní tzv. žlutému dřevu nebo dřevu nikaragujskému.
+Pátek chtěl pracovat svým způsobem, pomocí ohně, jehož prý
+užívají i při porážení velkých stromů. Ale dal si od Robinsona říci
+a pracoval sekerou, s kterou brzy zacházel velmi obratně. Loď hloubili každý z jedné strany a ukázalo se, že Pátek, jenž pracoval hlavně
+ohněm a sekery užíval jako pomocného nástroje, pracoval mnohem
+rychleji nežli Robinson, který spoléhal jenom na tesařskou sekeru.
+Robinsonova práce byla zdržována nutností dávat pilný pozor, aby
+– 246 –
+
+se mu dřevo nikde nerozštíplo z určené čáry ven a nezkazilo celou
+loď. Pátek však dovedl působení ohně podivuhodně řídit, a nechávaje oheň hořet neustále, přehraboval jej z místa na místo, při čemž
+ohořelá místa odškraboval a získaným tak uhlím a třískami oheň
+dále živil. Práce byla tím rychlejší, že při jeho vedení ohně dříví
+přímo pod žárem pukalo v drobné podélné i příčné trhlinky, čímž
+se stalo, že mohlo být hravě olupováno v drobounkých špalíčcích.
+Robinson pochopil, že divoši považují tento druh stromu patrně
+za nejlepší k svým pracím právě pro tuto vlastnost jeho dřeva, neboť pro práci sekerou byl druh jím vyhlédnutý rozhodně snadněji
+zpracovatelný. Ale byl nucen dát Pátkovi za pravdu, neboť tímto
+způsobem provedl Pátek s jeho pomocí během jediného měsíce
+práci, ke které on sám by byl potřeboval nejméně půl roku. A tak
+ponechal Pátkovi i rozhodnutí o celkovém tvaru člunu, neboť byl
+nucen si říci, že pro tento druh plavidel má tento divoch rozhodně
+více zkušenosti a znalosti nežli on, jenž svoji pirogu řídil podle toho,
+co věděl o lodicích evropských, zcela jinak stavěných.
+Když byl člun hotov, dopravili jej s Pátkem za dalších čtrnáct dní
+na vodu. Šlo to pomalu, ale šlo to. Lodice, ačkoliv více nežli dvakráte
+tak dlouhá jako jeho piroga, byla přece mnohem lehčí. Jednak bylo
+dřevo po vyschnutí velmi lehké, ač podivuhodně tuhé, jednak však
+měla loď velmi tenké stěny, v nichž byly nechány jen některé příčky
+a zesílená místa pro oporu veslařů.
+Když byla lodice na vodě, soudil Robinson, že by dobře uvezla
+i dvacet lidí v tišších vodách. A užasl, vida, s jakou lehkostí ji Pátek
+řídil a ovládal, přes její velikost. Zhotovil si k tomu sám veslo lopatkového tvaru s dvoumetrovým držadlem. A prohlásil, že mohou bez
+starosti jet, i když bude velmi velký vítr.
+Robinson se rozhodl opatřit loď stěžněm a plachtou. Protože však
+loď neměla tvaru k plachetnici určeného, rozhodl se místo jednoho
+vyššího stěžně postavit dva nižší, jak to podobně vídal na lodicích
+maurských v Africe. Jenomže maurské, tak zvané latinské plachty,
+– 247 –
+
+veliké to trojúhelníky, tvořené dvěma ráhny, na jednom konci spojenými, z nichž jedno, lehčí, leží vodorovně dole a druhé se od jeho
+konce zdvihá na stěžni šikmo vzhůru, nahradil plachtami lichoběžníkovými, nesenými nahoře kratším a dole dlouhým ráhnem. Uměl
+s nimi nejlépe zacházet. Stěžně a ráhna byla nalezena snadno mezi
+krásnými štíhlými stromy lesa. K plachtám nalezl Robinson dosud
+dobrou plachtovinu ve své zásobě, třebaže byla už tak stará. Ale jmenovitě od doby, co byla uložena v jeskyni, byla v dobrém uschování,
+ač mnoho kusů již přece podlehlo zkáze. Práce ovšem nebyla snadná,
+neboť byla konána šídly. Avšak Pátek ukroutil k tomu z palmových
+vláken téměř nepřetržitelné nitě, vlastně motouzy, jež byly na koncích tak tuhé, že je bylo možno dírkami prostrkovat jako dratve23.
+Práce se stěžni, plachtami, kormidlem a lodní výstrojí zabrala při
+ostatních pracích přes dva měsíce. A když pak loď zkoušeli, plula
+sice dobře před větrem, ale Robinson přidal ještě malou, trojhrannou
+plachtu před stěžni a vzadu za zadním stěžněm plachtu vidlicovou,
+načež piroga bočila velmi slušně i při větru a úhlem proti němu.
+Kormidlo bylo perným oříškem pro technickou neznalost Robin­
+sonovu. Ale po pokusu se ukázalo, že vhodně utvářené lopatkové
+veslo s mírně do S ohnutým držadlem, upevněné ve vidlici na lodní
+zádi, vyhoví úplně svému účelu. Pátek zhotovil dvě, jedno do zásoby,
+a rovněž čtyři dlouhá lopatková vesla k pohonu lodi.
+Pátek byl plachtami nadšen. Robinson mu ukázal jejich účinek
+hned zprvu na své malé lodici a učil jej s nimi zacházet, což důvtipný
+Pátek velmi rychle pochopil a ovládl. Možnost plout na lodi bez práce
+sem a tam plnila ho nadšením. A horlivým cvikem stal se z něho rychle velmi obratný námořník. Kompasu ovšem nemohl nikterak dobře
+pochopit. Pochopil sice jeho užívání, ale chtěl vědět, proč to tak je.
+A to mu Robinson nedovedl při nejlepší vůli vysvětlit ani přibližně.
+23 Velmi pevná ševcovská nit, umotaná z několika lněných nebo konopných
+vláken a promazaná ševcovskou smolou. Pozn. red.
+
+– 248 –
+
+Při v��ech těchto přípravách k odjezdu nijak domácnost nezanedbávali. Sklizeň obilí a ostatních plodin provedli dokonale a kozy
+obstarávali co nejpečlivěji. Za deštivého období hotovil Robinson
+s Pátkem plachty a ostatní příslušenství lodní výstroje. Loď byla
+ukryta co nejlépe v zátoce či v ústí říčky, kde kdysi přistál se svými
+vory, kde nemohla být ani přílivem ani odlivem poškozena, a byla
+přikryta plachtou, velikými listy a větvemi. – A pak čekali na konec
+listopadu, kdy chtěli vyrazit.
+Konečně byla vhodná doba k výpravě zde. Doba bouří i prudkých větrů minula a počasí se ustálilo, přípravy byly hotovy a oba
+mořeplavci chystali zásoby na cestu. A Pátek vyšel jednou ráno na
+břeh, aby se poohlédl po nějaké želvě, které se v tuto dobu nejspíše
+na jižním břehu ukazovaly. Ale náhle se vrátil, a rychlost, jíž přelezl
+ohradu, prozradila hned, že jde o něco zvláštního.
+
+– 249 –
+
+XIX
+„Pane, pane,“ volal Pátek, „jsou tu! Jsou tu! – Tam! Jedna – dvě, tři
+kanoe, jedna – dvě, tři!“ a ukazoval ven ke břehu. Divoši přistáli
+opět, a tentokráte velmi blízko obydlí.
+Okamžitě byly nabity zbraně k boji, ručnice nejhrubšími jeleními
+broky, muškety pěti velkými a dvěma malými kulemi, a tři pistole dvěma kulemi, a Robinson, vzav dalekohled, vyšplhal na svou
+rozhlednu nad domem. Opravdu ležely stranou na břehu prvního
+výběžku vpravo tři kanoe – a více než dvacet divochů se dvěma
+zajatci. Pátek prohlásil, že to nejsou jeho lidé, kteří nikdy nejezdí
+sem v tato místa, ale nepřátelé, ti, kteří sem přivezli jej.
+Rozhodnut k opuštění ostrova umínil si Robinson podniknout
+boj k zachránění nešťastných obětí. A Pátek na otázku, chce‑li vyjít
+z ohrady a přepadnout je, přisvědčil a byl okamžitě hotov k boji.
+Ozbrojili se každý mušketou a ručnicí na levém rameni a mušketou v rukou. Robinson šavlí a dvěma, Pátek jednou pistolí v opasku,
+Pátek zato sekerou a nožem. Robinson měl láhev rumu a malý roh
+střeliva, Pátek velký roh prachu a větší vak kulí. Rychle chvátali
+lesem, oklikou asi půldruhého kilometru, aby mohli zátoku obejít
+v úkrytu lesa a dostali se na dostřel k lidojedům, nežli budou zpozorováni.
+Nežli ušli kus cesty, ochladl Robinson ve svém zápalu a skoro se
+zastavil. Rozpomněl se náhle na všechny své námitky, na všechny
+úvahy, které přece již tolikráte promyslil, na všechny důvody, které
+ho naučily považovat takovéto samovolné, násilné vměšování do
+domácích záležitostí zdejších kmenů za svévolné vraždění, a celý
+podnik nikoli za konání lidské povinnosti, ale za skutečný zločin,
+vyplynulý z ošklivé krvežíznivosti a z násilnictví, byť by se kryl
+nejkrásnější rouškou hrdinství a povinnosti. Ne, on k tomu ne– 250 –
+
+měl práva! Pátek ano, Pátek byl přirozeným nepřítelem – a mstil
+jenom, co na něm samém spácháno… Ale měl pak on, Robinson,
+právo ozbrojovat Pátka svými dokonalými zbraněmi v boji proti
+sobě rovným, a propůjčovat mu nadvládu, které by se v přirozených
+svých poměrech nikdy nedomohl? Nebylo to vše spíše nehezkou
+oklikou k obejití svědomí? Jako když někdo sám nechce vraždit,
+ale dá sokovu nepříteli zbraně, aby jej přepadl on? A myje si pak
+ruce v nevinnosti, sváděje svoji uspokojenou krvežíznivost na hlavu
+svého nástroje?
+Zastavil Pátka a řekl mu krátce: „Pátku, jsi křesťan, viď? Milujte
+nepřátele své!“ – Pátek naň zíral v němém ustrnutí. Bylo jasno, že
+ihned pochopil celý dosah těchto slov. Pak řekl nejistě: „Ale ty, pane,
+sám jsi –“ – „Ano, já sám jsem tě vyzval. Ale dejme pozor, abychom
+na sebe neuvrhli hřích rovný hříchu těchto divochů. Nemáme práva
+je pobíjet, pokud neublížili nám anebo našim. Ale jestliže jsou zajatci z tvého kmene, pak máš právo na jejich záchranu a já ti pomohu!“
+Chvátali dále, až Pátek stanul, kyna rukou. Blížili se okraji lesa
+směrem k divochům. Robinson chtěl postupovat opatrně dále,
+ale Pátek jej zadržel, postavil svoje pušky ke stromu a vklouzl do
+houští s obratností hada. Plížil se tak neviditelně a neslyšně, že ani
+Robinson, jenž jej viděl odcházet, neměl potuchy, kde je. Neozvalo
+se ani prasknutí větvičky, nekmitl se ani stín, nehnul se ani lístek. –
+Za chvíli se Pátek vrátil. Sděloval vzrušeně, že jsou to jeho nepřátelé, že sedí okolo ohně, jednoho zajatce že již jedí, a druhý že
+leží svázán na zemi. A že to je jeden z těch bílých vousatých mužů,
+kteří žijí u jeho kmene. A že to tedy nepřátelé přepadli jeho osadu
+a unesli tyto zajatce sem.
+Tato zpráva Robinsona hrozně rozčilila. Pouhá slova „bílý vousatý
+muž“ vzrušila jej do hloubi duše. Okamžitě bylo po všem rozmýšlení.
+Pátkovi, jenž čekal na rozhodnutí svého pána, stačil pouhý pokyn. Chopil se svých zbraní a šel rychle napřed, veda Robinsona
+nejsnadnější cestou.
+– 251 –
+
+Došli na kraj lesa a Pátek vedl cestou až na místo, kde musili
+z lesa ven. Ale mezi nimi a divochy rostlo tu ještě malé houští s několika stromy, asi padesát metrů od lesního kraje na malé vyvýšenině půdy. Opatrně dostali se vysokým býlím za tuto skupinu houští
+a k němu, až mohli hledět listím.
+Nesměli ztratit ani chvilečku. Divoši byli patrně hotovi se svou
+první obětí. Seděli klidně v kruhu okolo ohně a jeden cosi ukazoval.
+A dva z divochů se právě zdvihli a šli k místu, kde ležel svázaný
+běloch.
+„Učiň jako já!“ šeptl Robinson Pátkovi, a položil opatrně jednu
+mušketu a ručnici na zemi. „Nejdříve mušketu, pak ručnici, potom
+s mušketou ven na ně! Ty z levé, já z pravé strany!“
+– 252 –
+
+Zaměřili a vystřelili. Robinsonův výstřel srazil tři divochy, z nichž
+jeden byl patrně na místě zabit, dva se hýbali. Pátek střelil lépe –
+zabil dva a ranil tři.
+Kdo vždycky stál jen za puškou, nemá potuchy, jak zařve zbraň,
+vypálená proti nám; a zde šlo o veliké muškety s dvoucentimetrovou hlavní a s ohromnou dávkou prachu! Po náhlých hromových
+ranách, zazněvších tak blízko, a po zkáze, kterou mezi nimi olověný
+příval způsobil, vyskočili divoši v smrtelném úleku a stáli strnule,
+hledajíce příčinu tohoto hrozného úkazu. Ani jeden nesáhl ve svém
+úděsu po zbrani.
+Ale tu již uchopili útočníci ručnice a nová salva srazila své oběti. Teď padli jen dva divoši, ale celé množství jich bylo poraněno
+mrakem rozlétlých velkých broků, někteří velmi těžce. Se strašlivým jekem hrůzy a zděšení vyskočili na útěk, a tři z nich klesli po
+několika skocích.
+„Teď na ně!“ vykřikl Robinson, a vyskočil s druhou mušketou
+v ruce. Jakmile je mohli divoši viděti, zařval Robinson z celé síly
+a Pátkův bojovný ryk přidal se s celou silou divošského hrdla. A oba
+běželi úprkem k zajatci.
+Oba kati strnuli při prvém výstřelu právě jako ostatní. A teď
+běželi k člunům. Tři jiní běželi těsně za nimi. „Do nich!“ ukázal
+Robinson Pátkovi, kvapě sám k zajatci. Pátek vystřelil na vzdálenost
+čtyřiceti metrů a zdálo se, že jich zabil všech pět, neboť se svalili
+všichni. Ale dva ihned zase vyskočili a běželi k člunu a jeden se
+potácel těžce za nimi.
+Robinson vytáhl nůž a přeřezal zajatcova pouta, tázaje se portugalsky, kým jest. Odpověděl latinsky: „Christianus, Hispanus.“
+„Křesťan, Španěl.“ Robinson mu podal láhev s rumem, a kus chleba.
+Nebožák byl tak vysílen a utýrán nelidským spoutáním, že se mohl
+sotva hnout. Robinson mu dal jednu ze svých pistolí k obraně, kdyby byl ještě napaden, a obrátil se k bojišti.
+– 253 –
+
+Leč boj byl již vlastně rozhodnut. Zděšeni nenadálým útokem
+divoši většinou prchli, aniž měli kdy chopit se těch několika zbraní, které měli poblíž, a vrhli se ke svým člunům, aby je odtáhli na
+moře. To však teď nebylo tak snadnou věcí. Těžké lodice, ležící
+nyní, za počínajícího přílivu, vysoko na břehu, vyžadovaly mnohých
+rukou ve spořádané spolupráci, a rozčilení divoši nebyli jí dobře
+schopni. A Pátek dovedl znamenitě využít každé výhody. Přiběhl
+k Robinsonovi, a požádav o jeho mušketu, zaměřil znovu na divochy, kteří zaměstnáni loďkami, tvořili hustý houfec. Rána z muškety
+způsobila mezi nimi hroznou porážku, a i Pátkova pistole vyžádala
+– 254 –
+
+si po oběti pro každou z obou koulí. Robinson chtěl na Pátka zavolat,
+aby již nestřílel, neboť bylo nutno zachovat si zbylé rány pro případ,
+že se divoši vzpamatují k útoku, ale bylo pozdě – a vtom se za ním
+ozvala rána. To Španěl, který se účinkem rumu rychle vzpamatoval,
+zasáhl do boje. Stál již a obrátil se k Robinsonovi.
+„Seňore – vuestra espada!“24 řekl, ukazuje na Robinsonovu šavli.
+Bezděky mu ji Robinson podal i se svou druhou pistolí. A Španěl,
+jehož se náhle zmocnila zuřivost, vrhl se na své vrahy. S vítězným
+rykem připojil se Pátek k útoku a divoši u nejbližší lodice byli vesměs pobiti, ačkoliv se již pokoušeli o odpor, zmocnivše se vesel
+a kopí zbylých ve člunu.
+Robinson, jenž zatím chvatně nabíjel odložené muškety, viděl, že
+by se věc mohla obrátit ve zlé, neboť beze střelných zbraní mohli by
+být přemoženi, kdyby se hlouček zbylých, snad vesměs raněných divochů zmohl na útok. Zavolal proto rozhodným hlasem, odvolávaje
+oba zuřivce zpět. Ale snad neslyšeli nebo nechtěli a vrhli se k druhé
+loďce. Rozhodl se tedy pomoci jim a běžel za nimi. A viděl, kterak
+se obrovský divoch postavil Španělovi, ozbrojen svým mohutným,
+dřevěným mečem. Španěl se držel znamenitě přes svoji slabost.
+Několik rozmachů šavlí a mečem – a pak náhle chopil divoch
+Španěla a svalili se v křížku. Leč nežli mohl Robinson přispět, vytáhl
+Španěl pistoli a zastřelil svého soka. Z ostatních byli dva skoleni již
+Pátkem a Španělem a zbylí ubíhali, pronásledováni Pátkem, jenž
+teď pouhou sekerou bojoval jako šílený. Divoši byli snad vesměs
+poraněni. – Španěl vzal jednu z nabitých pušek, vystřelil a poranil
+dva smrtelně nebo alespoň těžce. A ty Pátek srazil, nežli se mohli
+vzpamatovat. – Na bojišti nebylo již nikoho schopného boje kromě
+vítězů. – Ale třem divochům se zatím podařilo odrazit s nejvzdálenější a nejmenší lodicí a teď veslovali odtud. A jeden z raněných se
+náhle zdvihl, vrhl se do moře a ploval k nim. Byl jimi opravdu přijat
+24
+
+Pane – váš meč! Pozn. red.
+
+– 255 –
+
+a zachráněn. Ale Pátek uchopil jednu z nabitých zbraní a střelil za
+nimi. Náhodou však to byla brokovnice, a ač jistě střelil dobře, nebyl
+nikdo v loďce úplně sražen. Ani o nové ráně z muškety nebylo lze
+říci, zdali koho zabila nebo šlo‑li jen o zranění.
+Pátek měl chuť pustit se za nimi s loďkou. A v pomyšlení, že
+by mohli donést zprávu svým krajanům a vrátit se se sty jiných,
+Robinson k tomu svolil. Druhá lodice byla divochy vytažena již také
+na vodu a jenom Španělův výstřel a Pátkovo zuřivé útočení zabránilo, že s ní divoši rovněž neujeli. Robinson nařídil Pátkovi, aby
+přinesl ostatní zbraně, které Španěl chvatně nabíjel, a sám vskočil
+do lodice, aby se podíval, jak je s vesly.
+
+– 256 –
+
+Ale ke svému překvapení nalezl ve člunu svázaného nahého člověka. Byl to indián a byl svázán tak, že mu byly natažené nohy zdviženy vzhůru a svázány provazem otočeným kolem šíje. Nešťastník
+byl ovinut provazem tak, že tělo, paže a nohy tvořily těsný balík.
+Robinson mu přeřezal pouta, ale ubožák byl strašlivým spoutáním
+tak zničen, že se nemohl ani hnout. Robinson zavolal na Pátka, aby
+přinesl láhev s rumem. Pátek přiběhl a podal láhev, kterou Robinson
+přitiskl zajatci ke rtům. Napil se dlouhým douškem, a otřásl se, jak
+mu silný nápoj projel nitrem. A hnul se, hledě po svých zachráncích.
+Náhle Pátek vykřikl a vrhl se k nešťastnému. Jásaje a volaje
+a pláče, objímal jej a líbal a hýčkal, a konečně ze sebe vypravil, že
+to je jeho otec. A pak si počínal jako šílený. Vyskočil z loďky, tančil
+a běhal kolem, a pak vskočil do lodi a objímal otce znovu a zase
+vyskočil a tančil a křičel a jásal.
+
+– 257 –
+
+Dojatý a rozechvělý Robinson ošetřil zatím ztýraného ubožáka.
+Dal mu znovu napít rumu a třel mu jím ztuhlé údy.
+Tato událost zdržela ovšem pronásledování, a když se konečně
+rozhlédli po uprchlé loďce, mínili, že ji uvidí v dáli na obzoru. Ale byla
+sotva kilometr daleko a patrně unášena proudem. Zranění divoši
+nebyli schopni zmoci proud v těžké lodici. A když k nim Robinson
+zaměřil dalekohled, viděl, že na lodi nikdo nevesluje. – Snad četné
+rány, v boji utržené, dokončily dílo. Bylo to jistě štěstí, a Robinson
+byl velmi spokojen, když Pátek později prohlásil, že podle směru,
+jímž loď jede, nevrátí se nikdy domů, neboť by musila jet opačně,
+protože vlast jeho nepřátel je odtud k západu, a divoši by byli musili
+přeplout hned u ostrova opačný proud, aby byli doneseni domů.
+Bylo patrno, že jsou buď mrtvi, nebo tak těžce raněni, že jsou neschopni veslovat.
+Pátek ošetřoval svého otce s dojemnou péčí a Robinson obrátil
+se k Španělovi, jenž po svém rozčilení klesl ve mdloby. Vzkřísiv ho
+a vzpamatovav, snažil se i jej posílit rumem. A náhle viděl, jak Pátek
+vyskočil a ubíhal k lesu. Byl to nejrychlejší běžec, jejž Robinson kdy
+viděl, a teď běžel jako šílený a ani se neobrátil na volání. Vrátil se za
+necelé půl hodiny, nesa velkou láhev a kabelu. Byla to voda a sušené
+ovoce. Všichni se napili, neboť byli žíznivi, ale oba zachránění žízní
+téměř umírali. Voda jim udělala mnohem lépe nežli rum, a zvláště
+Pátkův otec po ní doopravdy ožil a byl náhle ku podivu čilý, ač zřejmě k smrti unaven. Pátkův závodní běh byl docela na místě, neboť
+voda v potoce do zátoky ústícím byla dosud úplně slaná. Rovněž
+sušené ovoce a chléb přispěly vyhladovělým k zotavení. Španěl, jenž
+se v boji tak statečně choval, byl teď únavou téměř nehybný a ležel
+po prvním posílení se zavřenýma očima. Robinson mu tedy rovněž
+třel oteklé a pouty zraněné údy rumem a omyl ho opětovně vodou.
+Pak vzal Pátek Španěla do náručí, jako by to bylo dítě, a nesl jej
+k loďce. Silný chlapík šel s ním docela snadno. Posadil jej ke svému
+otci a zavolav na Robinsona, že se vrátí, chopil se vesla, a vesloval
+– 258 –
+
+odtud s takovou rychlostí, že byl za chvíli v zátoce, kde loďku zavezl
+do bezpečného úkrytu. Pak přiběhl jako jelen zpět, uchopil zbraně,
+a složil je do druhé loďky, vhodil tam i rozházená vesla, a vyzval
+Robinsona ke vstupu. Příliv zatím tak stoupl, že bylo snadné s lodicí
+odrazit. Pátek dopravil Robinsona do zátoky a převezl jej přes ni
+a pak pomáhal novým soudruhům z loďky.
+Leč ti byli teď neschopni chůze. Udělali tedy Robinson s Pátkem
+z uťatých stromků a větví nosítka, použivše ke svázání řemenů
+pušek, a donesli své chráněnce jednoho po druhém k domu. Tam
+byla horší obtíž. Nebylo možno je přenést přes plot a zničit jej
+Robinson také nechtěl. Postavili jim tedy z plachet a tyček pěkný
+stan na kraji mýtinky, snesli tam slámu a pokrývky a vše, co mohlo
+posloužit k pohodlí, a uložili je tam. A když je prozatímně občerstvili tím, co domácnost skýtala, hlavně suchary a vínem, pustili se
+do přípravy řádného jídla. Pátek doběhl do nejbližší ohrady a přinesl mladou, polodorostlou kozu, kterou ihned upravil k pečení.
+Robinson nadojil mléka, kterého ihned podal svým hostům, osladiv
+je třtinovým cukrem; chutnalo jim jako nápoj z nebes. V kotli vařilo
+se nadrobno rozkrájené kozí a krocaní maso s rýží a s ječnými kroupami, a v druhém hrnku rovněž maso s bambusovou a kokosovou
+kapustou. A na peci pekly se kokosové a rýžové koláčky.
+Truhlice do stanu dopravená a umístěná mezi oběma loži sloužila
+za stůl a Pátek i Robinson posluhovali svým hostům, hledíce více na
+ně, nežli aby sami jedli. Neboť bylo radostí dívat se na nové druhy,
+kteří jedli s chutí lidí zachráněných v poslední chvíli neočekávaně
+od jisté, hrozné smrti a k tomu vyhladovělých dlouhým postem
+a útrapami zajetí. A silné, chutné jídlo bylo by chutnalo i zmlsanému
+a učinilo pro jejich úplné zotavení pravý zázrak.
+Když potom oba zachráněnci usnuli, a Robinson odpočíval, odešel neúnavný Pátek, aby přinesl zbraně zanechané v lodici a sesbíral
+nářadí a zbraně divochů zůstavené na bojišti.
+– 259 –
+
+Té noci spal Robinson v domě a Pátek ve stanu u svého otce.
+Důkladná snídaně posílila hosty a Pátek šel, aby zahrabal mrtvé
+a zbytky jejich hostiny. Učinil to a zničil všechny stopy tak dokonale,
+že potom poznal Robinson toto místo jen podle výběžku a podle
+houštinky, z níž provedl s Pátkem útok.
+Pátkův otec i Španěl vyslovili názor, že se divoši nevrátí, i kdyby
+se dostali domů. Hrozné přepadení za hromu a blesku způsobilo
+mínění, že je ostrov osazen zlými duchy. Vyplývalo to z jejich zděšeného volání, když prchali po prvém ustrnutí. Španěl prohlásil,
+že jsou to jinak velmi stateční a bojovní lidé, a že jenom pověrčivý
+strach a hrůza pekelného hluku a ohně ochromila jejich srdce.
+Hovor šel obstojně, neboť Španěl mluvil již dobře řečí domorodců, mezi nimiž žil, a Pátek dělal tlumočníka mezi Robinsonem
+a oběma muži. Pátkův otec ujišťoval, že bude Robinson od jeho
+kmene dobře přijat. To potvrdil i Španěl, ale dodal, že věc je přece
+ne zcela jasná vzhledem k docela jiným okolnostem, za jakých by
+přišel Robinson, a za jakých přišli oni. Loď Španělova měla cestou
+neštěstí. Jela z La Platy do Havany s nákladem kožišin a stříbra.
+Cestou vzali na palubu pět Portugalců z rozbité lodi. Pak přišla
+bouře a jejich vlastní loď byla tak rychle rozbita, že se několik lodníků utopilo, a ostatní byli nuceni vrhnout se do člunů s takovou
+rychlostí, že mohli vzít sotva nejnutnější, nežli se jim loď potopí
+pod nohama. Ze dvou člunů převrhl se pak jeden, a to právě ten, kde
+bylo složeno, co se podařilo zachránit, neboť jej přetížili. Zbylý člun,
+v němž se nalézali Portugalci, tři španělští cestující, jeden lodní
+důstojník a čtyři lodníci, zachránil sice ještě pět z tonoucích, ale
+byli téměř bez zásob a neměli ani nejnutnějšího. Nežli se dostali ke
+břehu, byli téměř mrtvi žízní a hladem, a úplně bezmocní a jeden
+lodník zemřel. V lodi nebylo jediného cenného majetku mimo několik nožů za pásy lodníků a drobnosti v kapsách a několik zbraní,
+které však byly úplně nepotřebné, protože jim prach zkazila voda,
+a tak se nehodily k ničemu, nežli že použili zámků na křesadla a zís– 260 –
+
+kali jimi dobrou vůli u divochů. A tak beze zbraní a bez nástrojů žili
+mezi divochy sice celkem volně, ale záviseli úplně od nich. Během
+času vydali se dva v kanoi na cestu, aby se pokusili zjednat spojení
+se zeměmi bělochů, ale podle došlé zprávy byli cestou zabiti od
+jiných kmenů. – Indiáni, kteří je zachránili, jednali s nimi velmi
+vlídně, dali jim chýše a nástroje a zbraně, jaké sami měli. A ti z nich,
+kteří se oženili s ženami domorodců, byli považováni za rovnocenné členy kmene. Šest lodníků to také učinilo, ostatní však nikoli,
+a bylo s nimi zacházeno jako s hosty. Byli to mimo lodníky vesměs
+vzdělaní lidé, kteří byli hrdí – ale tím bezmocnější, neboť nezvyklí
+sami pracovat, až na lodního důstojníka, jenž rovněž zůstal hostem.
+Byli tedy odkázáni na milost divochů a živi dosti bídně. A k tomu je
+divoši přes velkou pohostinnost přece vlastně střehli jmenovitě od
+nešťastného útěku obou lodníků a nepustili je, aby se vydali od nich
+v jejich pirogách. Po souši pak nebylo na odchod pomyšlení, neboť
+zázemí je tam samá nesmírná bažina, plná velmi divokých kmenů,
+skutečných to lesních divochů, kdežto kmen, u něhož žili, možno
+uznat za poměrně velmi vzdělaný a dobrý. A Španěl přiznal, že jen
+ti z nich, kteří vstoupili do kmene, žijí opravdu spokojeně, účastníce se života domorodců, kdežto ostatní účastní se sice také prací
+a hlavně rybolovu, ale jinak tráví život v netečnosti, v nekonečných
+debatách a neplodných poradách, které však končí vždy novou
+rozmrzelostí a zoufalstvím. – To ovšem neznělo slibně. A Španěl
+měl svoje obavy, zdali by Robinsonovy zbraně a ostatní majetek
+nevzbudily hrabivost kmene, který holé, bezmocné ubožáky vlídně
+přijal. Jak Pátek, tak Pátkův otec tomu sice horlivě odporovali, ale –
+Robinson i Španěl věděli něco o povaze lidí aspoň svého plemene
+v podobných okolnostech a neměli plnou důvěru v jejich ujišťování.
+
+– 261 –
+
+XX
+Po dlouhém přemýšlení ptal se Robinson, jak by Španělé přijali jeho
+pomoc k útěku. Netajil se, že má vůči nim aspoň stejné obavy, jako
+k indiánům.
+„Neboť,“ řekl, „vděčnost není ctností, která by byla lidem zpravidla dána. Obyčejně jednají lidé ne podle obdržených dobrodiní, ale
+podle dalšího prospěchu. Mohlo by se mi stát, že když je osvobodím,
+stanu se sám jejich zajatcem a budu dovezen do Nového Španělska
+a vydán do rukou kněží španělské inkvizice. A to bych se raději
+vydal divochům ke snědení. Neboť Angličan vůbec nenajde milosti
+u Španěla a protestant ne u kněze inkvizice, a já jsem obojí. Z druhé
+strany však, kdyby nebylo této obavy, jsem jist, že bychom všichni
+spojeni a s mými nástroji, se zbytky součástí zachráněnými v mých
+skladech, a s jejich lodnickými vědomostmi mohli postavit loď dosti
+velikou a schopnou dovézt nás na jih do Brazílie. Kdyby mne však,
+až je ozbrojím, chtěli nutit, abych s nimi šel na španělské pobřeží
+k jejich lidem, bylo by to pro mne přílišným nebezpečím, i kdyby oni
+sami se chtěli tam za mne postavit. Slyšel jsem příliš mnoho o jednání vašich úřadů a hlavně vaší inkvizice v podobných případech.“
+Španěl odpověděl velmi vřele, že je postavení jeho krajanů tak
+zlé, že by jistě se zhrozili myšlenky na nevděčnost. A že může vždy
+spoléhat na pět Portugalců mezi nimi a na něj samého, který se
+mu zavazuje všemi nejsvětějšími přísahami a svým slovem jako
+vzdělaný muž, že bude stát za každým Robinsonovým přáním
+celou svou silou i krví a životem. Navrhl, aby jej Robinson vyslal
+s Pátkovým otcem v jedné divošské lodici, aby věc projednali. Že
+vyloží věc a zaváže své krajany největšími přísahami, že budou
+od počátku až do chvíle, kdy je Robinson ze závazku propustí po
+přistání v kraji, jejž sám určí, na slovo poslušni jeho rozkazů, nejen
+– 262 –
+
+jako vůdce, ale jako velitele, a že učiní vše, aby prospěli jemu i za
+cenu vlastní nesnáze. A že o tom přiveze písemné potvrzení. A že
+plnou zprávu o Robinsonově bohatství na nástrojích a zbraních
+podá jenom Brazilcům a vzdělaným Španělům, před těmi však,
+kteří se podivošili, věc utají, aby nebylo obav z možné zrady, třebaže
+sám takových obav nemá, protože i oni se dosud chovají naprosto
+čestně, a i kdyby snad nechtěli se vrátit mezi krajany, budou velmi
+vděčni, jestliže jim Robinson na ostrově zanechá, co při odjezdu
+bude moci postrádat, a co pro ně znamená nedocenitelné bohatství
+a pomůcku pro další život.
+Pustili se tedy do příprav k této výpravě. Ale pak učinil Španěl
+nový návrh, který Robinsona úplně přesvědčil o jeho naprosté
+počestnosti.
+Zhlédnuv Robinsonovy prostředky a zdroje obživy, řekl jednoho
+dne:
+„Pane, plán, na němž jsme se usnesli, je dobrý. Ale upozorňuji, že
+nežli bude moci naše budoucí loď odejeti, uplyne mnoho času. Vaše
+zásoby jsou velmi hojné pro vás a Pátka, a vystačí při šetrnosti i pro
+nás čtyři, neboť je tu lov. Ale kdyby přijelo všech čtrnáct bělochů,
+kteří dosud na pevnině žijí, zmizí vaše zásoby velmi rychle. A jistě
+nezbude dosti, aby mohla být budoucí loď dostatečně zásobena na
+dlouhou cestu, kterou mohou větry velmi protáhnout.“
+„Radím tedy, abychom nejdříve obdělali tak velké pole, jaké
+budeme moci osít vším obilím, které můžete postrádat. Pak, po
+šťastné žni, můžeme zavolat ostatní. Pamatujte na Izraelské, kteří
+také jásali nad vysvobozením z Egypta, ale jakmile v poušti chléb
+došel, bouřili se i proti Bohu a zlořečili Mojžíšovi, že je odvedl od
+hrnců egyptských. Lidská povaha je divná a já mohu sice ručit
+za sebe a i za některé své krajany, ale ovšem ne docela dokonale
+za všechny!“
+Toto bylo tak rozumné a svědčilo tolik o dobré vůli, že Robinson
+ihned uposlechl a odložil výpravu alespoň o půl roku.
+– 263 –
+
+Pustili se tedy nejdříve do výroby potřebných zemědělských nástrojů. Železná zásoba prohledána a použito kusů, které se hodily
+nejlépe, aby byly přetvořeny v hrubé motyky a rýče. Za měsíc bylo
+pole obděláno a vybujelé býlí znovu zničeno, a když nadešla vhodná
+doba, zaset ječmen i rýže. Zaseli asi deset hektolitrů ječmene a skoro stejné množství rýže, totiž vše, co mohli, aby jim zbylo tolik, aby
+při spořivosti mohli vyjít do žní, a ještě jakási zásoba jako záruka
+pro případ nepředvídaného zničení žně. Robinson předpokládal,
+že nově obdělaná a nedostatečně vypletá půda nevydá snad tak
+bohatou žeň, na jakou zatím zvykl. Stal se zatím velmi dokonalým
+rolníkem a dovedl původnímu, znamenitému skotskému ječmeni
+zachovat až dosud slušnou výnosnost i jakost. Jeho pole nebyla sice
+teď již tak žárlivě střežena jako kdysi jeho první drobná políčka, ale
+při výborné, nevyčerpatelně bohaté půdě ostrova a při střídání polí
+míval přece průměrně asi patnácteronásobný výnos ječmene a ne
+o mnoho menší výnos rýže, ano, v dobrých letech i značně větší.
+Jakmile byla pole oseta, přikročili k rozmnožení ostatních zdrojů
+výživy. Oba indiáni převzali péči o kozy. Vyzbrojeni oky a kličkami
+z Robinsonovy zásoby provazů vyhledávali nejobvyklejší pastviště
+divokých koz, které, po tolik let opět neloveny, dávno zapomněly
+na krátký čas, kdy je honíval Robinson, a stávaly se velmi snadno
+kořistí obratných indiánů. A to jak tím, že byly vehnány do ok vhodně nastražených, tak tím, že byly chytány do obratně vržených ok.
+K tomuto lovu vybírali si lovci nejraději kozy s mladými kůzlaty,
+které nikdy neprchaly bez péče o své mladé, a tak nejen že skýtaly mnohem menší nesnáze, ale při chycení dodaly i kůzlata, jež
+zůstávala u chycené matky a byla snadno pochytána. Robinsonovi
+unikaly kozy snadno, ale hbitý Pátek dovedl je chytit někdy i holýma rukama. – Dalších kůzlat nabyli při odstřelu dospělých koz pro
+získání uzeného masa. A tak dodali oba indiáni ohradám ve velmi
+krátkém čase přes dvacet dospělých koz, mezi nimi řadu březích,
+tři kozlíky a na čtyřicet kůzlat různého věku.
+– 264 –
+
+Robinson zabýval se zatím se Španělem sbíráním a sušením
+ovoce a jedlých hlíz. Rovněž vyvařili zásobu cukru a soli. A pak vystavili v koutě skal mimo dosah moře ohradu z velikých kamenů,
+dosti hladkých, aby jich želvy nemohli přelézt, a indiáni se vypravili
+pro tato zvířata ve větší z obou ukořistěných loděk. Robinsonova
+výstraha před nebezpečnými proudy vyvolala úsměv – silní indiáni
+ovládali své plavidlo příliš bezpečně a opravdu přivezli druhý den
+před večerem náklad šesti velikých, a několika menších želv, které
+přenesli do skalní ohrady ve stínu stromů, aby tam byly chovány
+pro potřebu.
+Kokosové ořechy, nasbírané rovněž od Indiánů, doplnily zásobu
+a nakonec pustili se všichni do rybolovu a do uzení ryb.
+Konečně dostavily se podzim a žeň, která byla, jak Robinson
+očekával, slabší, ale přece vynesla na dvanáct hektolitrů ječmene
+a o málo méně rýže. To byla ovšem zásoba nejen dokonale postačitelná i kdyby přišlo všech čtrnáct Španělů, ale i na zásobení lodi
+k cestě na druhý konec Ameriky. Obilí uloženo v klasech do košů,
+které všichni brzy upletli, při čemž ukázal Španěl velikou dovednost. Byl to vůbec bystrý, obratný a inteligentní muž.
+A pak dal Robinson Španělovi a Pátkovu otci svolení k odjezdu,
+pokud potrvá pěkné počasí. Španěl měl rozkaz nepřivézt nikoho,
+kdo v přítomnosti obou jednatelů slavnostně neodpřisáhne, že
+neučiní nic proti vůli a přání toho, kdo k nim posly vyslal, a že
+naopak učiní vše, co je v jeho silách, aby mu přispěli, že jej budou
+chránit proti všem útokům a že se ve všem bezpodmínečně podrobí
+jeho rozkazům. A to měli podepsat na listinu, kterou jim k tomu
+cíli Robinson poslal, když ji byl Španěl napsal na papír z poslední
+zásoby. Jenomže zapomněl poslat i inkoust a pero.
+S těmito příkazy vypravili se oba poslové ve větší z ukořistěných lodic do Pátkovy otčiny. Dostali každý pušku a střelivo na osm
+ran k obraně pro případ přepadení, sekeru a nůž, a celý náklad
+sušeného ovoce, sucharů, uzeného masa a celou živou želvu, s čímž
+– 265 –
+
+mohli i se čtrnácti bělochy pohodlně vystačit i na cestu zpět. K tomu
+přidána sekera a nůž jako dar pro náčelníka kmene. Obavu, aby indiáni nebyli svedeni k přepadení ostrova, vyvrátil Pátek i jeho otec
+poukazem na jeho posvátnost, ale radili rovněž, aby s nimi raději
+vůbec nemluvili o zbraních a nástrojích, jež lze na ostrově ukořistit,
+neboť podobné zprávy šíří se s neuvěřitelnou rychlostí a bylo by
+možné, že by byl ostrov přepaden některým jiným kmenem.
+Smluveno ještě, že při návratu vztyčí v přední lodici na dlouhé
+tyči vlajky – jeden bílý a jeden červený šátek – aby Robinson nebyl
+zbytečně znepokojen blížícími se čluny. A oba poslové odrazili za
+úplňku, v říjnu.
+Vyslanci byli týden pryč, když jednoho dne opět přiběhl Pátek
+a volal: „Jedou! Jedou!“
+Robinson vyskočil, a aniž by si vzal proti svému zvyku jakou
+zbraň, přelezl v chvatu ohradu a vyběhl lesíkem na mořský břeh.
+Asi půl námořní míle od břehu uzřel dlouhý člun opatřený latinskou plachtou, plující rychle s větrem k ostrovu. Ale všiml si ihned,
+že nepřijíždí od nejbližší pevniny, nýbrž od jihovýchodu. Zavolal
+tudíž na Pátka, aby se držel v úkrytu, že to asi nejsou očekávaní.
+Vrátil se do domu, vzal dalekohled a vyšplhal se pomocí žebříku na
+vrchol skály. A tu spatřil, nežli užil dalekohledu, velký koráb ležící
+na kotvě asi na dvě míle k jihovýchodu od ostrova. Byla to zcela
+patrně anglická loď a dlouhý člun činil také anglický dojem.
+Vzrušení, které se Robinsona zmocnilo, bylo ovšem ohromné.
+Ale jakási podivná předtucha ho držela, aby se ihned neprojevil
+mužstvu člunu. Bylo to sice zcela rozumné, protože chtěli patrně
+stejně u ostrova přistát a tak bylo dosti času, ale to nebylo příčinou
+Robinsonovy zdrženlivosti. Spíše snad pomyšlení, že je přítomnost
+anglické lodi v těchto vodách opravdu divná, když nikde poblíž
+nevedla cesta do žádné anglické osady a tyto vody mimo divošská
+území byly obklopeny jenom državami španělskými. A v poslední
+době vůbec nebylo bouří, které by loď byly mohly sem zahnat. A tak
+– 266 –
+
+bylo možné, že je tato anglicky postavená loď v cizích rukou, snad
+dokonce v rukou mořských loupežníků anebo Španělů, což mohlo
+být stejně zlé. – Ale vše toto uvědomil si Robinson teprve za chvíli –
+první výstrahu dalo mu jakési nejasné, tísnivé tušení.
+Člun mířil teď trochu podél břehu, jako by hledal vhodné přístaviště. Ale plul příliš daleko od břehu, nežli aby byli mohli uzřít úzkou
+zátoku, v níž kdysi Robinson přistál se svými vory, a pluli dále k větší
+zátoce, asi půl míle dále k západu. Jinak by byli přistáli takřka přede
+dveřmi jeho domu. A sotva přistáli, bylo potvrzeno Robinsonovo
+tušení, že jde o Angličany. Jenom dva vypadali jako Holanďané. Z jedenácti mužů člunu byli tři neozbrojeni a spoutáni. Když první čtyři
+vyskočili na břeh, byli tři zajatci vyvedeni z člunu. Jeden z nich vášnivě gestikuloval, jako by prosil, druzí dva zdáli se být méně rozčilení.
+
+– 267 –
+
+Nebylo možno říci, oč tu jde. Pátek volal vzhůru: „Vidíš, pane,
+Angličani jedí zajaté jako my!“ – „Ne, Pátku. Snad je chtějí zabít,
+dojista však ne snísti!“
+S hrůzou a se chvěním hleděl Robinson na výjev. Nevypadalo to
+jako poprava z trestu, neboť s odsouzenými se jednává přísně, ale
+přesně. A zde teď jeden z mužstva strkal jedním ze zajatců a vytrhnuv veliký nůž, hrozil jím zuřivě druhým dvěma.
+Pokud mohl Robinson vidět, neměl nikdo z mužů střelné zbraně.
+Po chvíli nechali ostatní vězně stát a rozptýlili se po břehu, jako
+by jej obhlíželi, až na dva, kteří zůstali poblíž člunu. Zajatí seděli
+sklíčeně na nízkém svahu, hledíce před sebe k zemi. Prostřední
+z nich měl kapitánský oděv.
+Již když přistáli, přestoupil příliv nejvyšší míru, a člun vytažený
+trochu na břeh ležel teď již docela na suchu. Oba hlídači zaměstnávali se pilně pitím z láhve, kterou si podávali, a když věnovali
+opět pozornost člunu, vězel již pevně. Jeden z nich volal na nejbližší
+druhy, a když přišli, snažili se dostat člun zpět na vodu; ale marně.
+Byl příliš těžký. A jemný, vodou prosáklý písek břehu držel jej jako
+v kleštích.
+Jako praví námořníci – nejbezstarostnější a nejlehkomyslnější to
+druh lidí na světě – zanechali brzy své námahy a potloukali se opět
+po břehu. Bylo teď jasno, že nejméně na deset hodin je mužstvo
+nuceno zůstat na břehu. Do té doby však bude již úplná tma a jistě
+rozdělají oheň a bude je možno bezpečněji pozorovat.
+Robinson sestoupil ze skály a provedl s Pátkem ihned přípravy
+k boji. A to co nejpečlivěji a nejvydatněji, neboť šlo o nebezpečnějšího nepřítele. Pušky nabity a vše, co mohlo přítomnost lidského
+obydlí prozradit, pečlivě odstraněno. Lodice v zátoce byly na štěstí
+vždy vysoko v potoku a dokonale ukryty pod stromy. A pak se
+Robinson vyšplhal opět na skálu, kde se ukryl pod keřem.
+Ke druhé hodině, když bylo vedro největší, loudali se námořníci
+do lesa, asi aby ulehli do stínu. Tři zajatci seděli teď ve stínu stromu,
+– 268 –
+
+sotva čtvrt míle od Robinsona. Obhlédnuv okolí a uváživ co nejpečlivěji všechny okolnosti, usoudil Robinson, že tam jsou úplně mimo
+obzor ostatních. A na tom založil svůj plán.
+Ozbrojiv se dvěma ručnicemi a Pátka třemi, mimo ostatní ruční
+zbraně, připlížil se s ním tak blízko k zajatcům, teď ostatně volným,
+jak mohl, aniž by se vystavil nebezpečí, že bude uzřen někým jiným.
+A pak, ukryt v křoví, zavolal tak tiše, jak stačilo, aby byl slyšen:
+„Pozor! Zde jsou lidé! Nedejte znát, že jsme zde! – Kdo jste?“ Trhli
+sebou a ohlíželi se opatrně. Robinson se jim opatrně ukázal, ale měl
+dojem, že se spíše ulekli, nežli zaradovali. Řekl tedy znovu anglicky:
+„Nebojte se, pánové! Snad máte nablízku přítele ku pomoci! Kdo
+jste?“ A ukryl se opatrně opět. A aby je úplně upokojil, dodal: „Viděl
+jsem vás přistát a viděl jsem, že jste prosili o milost. Mám za to, že
+nejste zločinci, neboť vaši věznitelé s vámi jednali surově a jeden
+vás ohrožoval nožem. Kdo jste?“
+„Já jsem kapitánem lodi tam venku, moje mužstvo se proti mně
+vzbouřilo a jen námahou některých rozumnějších upustilo od vraždy,“ odpověděl kapitán. „Rozhodli, že mne a tyto dva věrné, z nichž
+jeden byl kormidelníkem a druhý cestujícím, vysadí na tento pustý
+ostrov. Víme, že je neobydlen a obávali jsme se zde smrti. Můžete
+nám pomoci?“ – „Kde jsou vaši nepřátelé?“ – „Tam dále za námi v lesíku – ale dejte pozor, je jich osm, a zabijí vás, uvidí‑li anebo uslyší‑li
+vás.“ – „Mají střelné zbraně?“ – „Dvě v rukou a třetí zůstala u strážce
+v člunu,“ odpověděl kapitán. – „Nuže dobře,“ řekl Robinson. „My
+jsme dva a máme s sebou pět ručnic. A pistole. Vaši chlapíci patrně
+spí anebo usnou a my máme ve zbraních převahu. Chcete je pobít
+anebo stačí je zajmout?“
+Kapitán odpověděl, že jsou mezi nimi dva divocí a suroví lotři,
+jimž by bylo nebezpečno ukázat slitování. Ale budou‑li odstraněni
+nebo přemoženi tito dva, že se ostatní vrátí k povinnosti. Zřetelně
+ony dva popsat nemohl. Robinson pak vyzval cizince, aby se nenápadně ztratili v lese, udal jim směr, kterým mají jít, a zmizel
+– 269 –
+
+sám s Pátkem v houští. Za chvíli setkal se s cizinci v ochraně lesa.
+Robinson se ptal: „Kapitáne, vydám‑li se k vůli vám v nebezpečí
+života, podrobíte se dvěma mým podmínkám!“
+Kapitán jej ujistil, že jak on sám, tak jeho loď, dostane‑li ji kdy
+opět do moci, je úplně k jeho službám. A ne‑li, že zůstane jeho oddaným dlužníkem a spojencem.
+„Dobře,“ řekl Robinson. „První podmínka: Pokud budete na ostrově, neosobíte si žádné autority, a zbraně, které vám půjčím, odvedete
+kdykoliv na mé vyzvání. Neužijete jich proti mně, ani mým lidem,
+a podrobíte se ve všem mým rozkazům –“
+„To jest samozřejmá a nutná podmínka! Přijímám na čestné
+slovo!“ zvolal kapitán horlivě.
+„Za druhé: Zmocníte‑li se opět své lodi, poskytnete mně a mým
+druhům volnou přepravu do Anglie!“
+„Ovšem! A s velikou radostí!“ řekl kapitán vřele, a ujistil Robin­
+sona nejen věrným splněním podmínek, ale i doživotní vděčností
+a oddaností. A všichni tři cizinci podali mu ruku na potvrzení.
+„Nuže dobře! Zde máte tři silně nabité muškety s příslušným
+prachem a olovem. A teď povězte, co hodláte podniknout – naše
+pomoc je vám zajištěna.“ Ale kapitán odvětil, že ponechává veškeré
+rozhodování v jeho rukou.
+Robinson soudil, že jediným možným způsobem je útok, pokud
+vzbouřenci spí. „Nemůžeme mnoho rozmýšlet. Vystřelit – a zůstane‑li kdo a vzdá se, můžeme mu dát milost. Vyjednávání je nebezpečné.“
+Kapitán však projevil velikou dávku krásné lidskosti. Pokud jen
+možno, chtěl se vyhnout krveprolití. Jenom je naprosto nezbytno
+zamezit, aby se ti dva vůdčí lotři vrátili na loď. Mají na mužstvo
+podivuhodný vliv a vzbouřili by je znovu. Ale nakonec nevěděl ani
+kapitán dobré rady. Vzali tedy nabízené pušky a kapitán mimo to
+pistoli za pás. A Robinson je vyzval, aby jednali podle svého, že
+zůstane s Pátkem v záloze, kdyby se jednání mělo špatně vyplatit.
+– 270 –
+
+A všichni šli tiše blíže k lotrům. Když se dostali ke kraji lesa, uzřeli
+pět lodníků rozložených opodál ve stínu velikého stromu. Robinson
+s Pátkem se zatím ukryli a ostatní tři vystoupili a šli vpřed a zavolali tiše. Okamžitě se dva z lodníků zdvihli – oba byli neozbrojeni.
+„Dojde‑li k střelbě, palte na oba lotry,“ vyzýval kapitán své druhy.
+Jeden z probuzených zavolal na ostatní a celá tlupa se zdvihala,
+a dva z nich se okamžitě uchopili pušek. Ale vtom již třeskly dvě
+rány z pušek kapitánových průvodců a oba ozbrojení lotři klesli,
+jeden mrtev a druhý poraněn. Byli to oba vůdcové. Tu se Robinson
+s Pátkem ukázali se zbraněmi v rukou a tři lodníci klesli na kolena,
+zdvihajíce ruce a prosíce o milost. Raněný lotr se však zdvihal a sahal znovu po pušce, volaje ostatní k boji. Ale kapitán, který dosud
+nevystřelil, přiskočil a srazil jej pažbou znovu k zemi, kde zůstal
+bez hnutí ležet. Ze tří zbylých byl jeden poraněn. Na kapitánovo
+vyzvání přísahali všichni tři lítost, věrnost a pomoc k znovudobytí
+lodi. Dali se však svázat na rukou i nohou, což Pátek provedl se
+svou obvyklou a důkladnou dovedností a rychlostí. A pak běžel za
+kormidelníkem, aby s ním ochránil člun a odstranili kormidlo, vesla
+a plachtu do bezpečí.
+Zatím objevili se na dějišti ostatní tři lodníci, kteří nebyli pod
+stromem, ale vyšli si s jedním ozbrojeným druhem na lov. Teď přiběhli, poplašeni výstřely. Když však viděli kapitána a zajatce ozbrojené a mimo ně dva rovněž ozbrojené lidi, nahlédli, že je po vzpouře.
+Jejich jediná lehká puška nemohla být dostatečným povzbuzením
+k boji. – Byli svázáni. – Vítězství bylo dokonalé.
+Pátek odešel připravit občerstvení pro znavené osvobozené
+a Robinson s kapitánem vyměnili si zatím stručné zprávy o svých
+osudech. Pak zavedl Robinson své hosty do domu, a sice úmyslně
+cestou, kudy sám odešel, totiž přes kopec.
+
+– 271 –
+
+XXI
+Hosté byli vším, co viděli, v nejvyšší míře udiveni. Zvláště však
+důmyslným způsobem, jímž si Robinson udělal z lesíku pevnost
+téměř nedobytnou pro jiné zbraně mimo snad těžké dělo. Více
+nežli dvacetileté tropické stromy byly teď již mohutnými kmeny,
+mezi nimiž trčelo mnoho slabších, úplně udušených stromků; zbylé
+stromy byly větvemi a na okrajích i různými popínavými rostlinami
+tak propleteny, že tvořily na pohled přirozenou houšť, ale vpravdě
+byly tak neprostupnou zdí, že bylo možno dostat se na druhou stranu jenom cestou Robinsonem zřízenou. A šťavnaté kmeny nebylo
+možno ani zapálit, takže byla tvrz bezpečná před útokem ohněm.
+Kapitán sdělil, že šestnáct lodníků zbylých na lodi, skuteční to
+vzbouřenci i jimi svedení lidé, s novým kapitánem, budou se bránit
+tím zuřivěji, čím lépe vědí, že jakožto vzbouřenci propadli životem
+zákonu, a jsou tudíž v zoufalém postavení, protože při návratu do
+Anglie budou posláni buď na galeje, anebo do kolonií. Proto soudil,
+že by byl útok na ně při skrovném počtu útočných sil šílenstvím.
+Po delší poradě usneseno zabezpečit člun na břehu tak, aby nemohl být odvezen. Vytáhli jej mimo dosah přílivu a provrtali tak,
+aby sice nebyl hned k potřebě, ale aby jej svými nástroji mohli snadno spravit. A ještě když se tím zaměstnávali, zazněla z lodi dělová
+rána. A pak dávala loď různé signály, aby zavolala loudavé mužstvo
+z ostrova zpět na palubu. Ale ani opětovná střelba nevyloudila
+z ostrova nejmenší známky života. Neboť lodníky zatím odváděli
+do bezpečného úkrytu a vězení. Dva nejhorší, k nimž neměl kapitán vůbec důvěry, že by v příhodné chvíli nespáchali novou zradu,
+odvedl Pátek a cestující rychle do jeskyně, kde nemohli být slyšeni
+ani nalezeni, a i kdyby se jim podařilo nějak se osvobodit, mohli
+sotva nalézt brzy cestu k pobřeží hustým lesem v okolí jeskyně,
+– 272 –
+
+ostatně teď již dávno opatřené bezpečnými dveřmi. Slíbili jim, že
+budou‑li tiší, dostane se jim po několika dnech svobody. Při nejmenším pokusu o útěk že propadnou smrti. Dali jim najíst a napít
+a rozžali jim v jeskyni svítilnu, ale nechali je ve spolehlivých poutech. Prohlašovali však svoji vděčnost za dobré zacházení a slíbili
+poslušnost. Pátek jim ovšem naznačil, že bude přede dveřmi stát
+s nabitou puškou na stráži.
+Z ostatních dva nechali v poutech a Robinson s kormidelníkem
+je zavedli do jedné z ohrad. Kapitán zatím vyjednával s oběma
+zbylými. Vylíčil jim jejich postavení a když jim dal čestné slovo,
+že jim při dobrém chování úplně promine jejich provinění a ani
+jich nepotrestá, ani nevydá úřadům, slíbili mu slavnostně věrnost.
+Opakovali to pak i Robinsonovi a přísahali bojovat za znovudobytí
+lodi pod jeho a kapitánovým velením. Zbavili je tedy pout, nakrmili
+a napojili a Pátek šel pro zbraně pro ně. Dostali však zatím každý
+toliko nabitou pušku bez jiného střeliva.
+Zatím viděli dalekohledem, že loď po marných pokusech o dorozumění se s lodníky na ostrově vysazuje druhý člun. Když se
+přiblížil, rozeznali v něm z úkrytu deset lidí a pak i jejich tváře.
+Kapitán sdělil, že jsou mezi nimi tři velmi hodní a správní lidé, kteří
+jistě jenom hrozbou a strachem jsou donuceni jít s ostatními. Ale
+vrchní člunař, jenž velí člunu, a i všichni ostatní mimo ty tři že jsou
+nejhorší z celé posádky a odhodlaní, zoufalí chlapi.
+„Že jsou na loďce tři dobří lidé, má pro nás své výhody i nevýhody,“ mínil Robinson. „Kdyby to byli samí lotři, byli bychom s nimi
+krátce hotovi. Hromadný výstřel z úkrytu, až budou vystupovat na
+břeh, nenechal by při silně nabitých mušketách mnoho bojeschopných a bojechtivých lidí v člunu. Zato však je možné, že ti tři se
+stanou našimi spojenci.“
+Člun byl vlnami a proudem zahnán trochu na východ. Musil
+plout kus podél pobřeží, aby se dostal k místu, kde ležel prvý člun.
+Nevidouce nikde živé duše vyskočili příchozí na zemi a vytáhli člun
+– 273 –
+
+velmi vysoko za sebou, mimo zřetelnou hranici přílivového příboje.
+To bylo ovšem lepší, nežli aby byli zakotvili kus od břehu a vyslali
+jen zvědy. Za chvíli bylo je vidět shluklé kolem prvého člunu a zmatené pohledem na jeho stav. Byli poplašeni. A po chvíli rozčilených
+debat vyrazili hromové Haló!, aby přivolali své zmizelé soudruhy.
+A pak oznamovali svoji přítomnost střelbou z pistolí. Ovšem marně.
+V jeskyni jich neslyšeli, v ohradě odpovědět nemohli, a dva meškající u Robinsona nesměli. A snad opravdu nechtěli.
+Bylo brzy patrno, že jsou lodníci nevysvětlitelným zmizením
+svých soudruhů a vypleněným člunem nejen polekáni, ale i velmi
+důkladně postrašeni. Neboť po nové, vzrušené poradě dali se hromadně a kvapně na pochod ke svému člunu, odtáhli jej do vody
+a vstoupili do něho, patrně aby se vrátili na loď, nechávajíce své
+druhy na holičkách.
+Kapitán se toho velmi ulekl, neboť to znamenalo jistou ztrátu
+jeho lodi, která jistě ihned odpluje. Ale za chvilku mělo být ještě
+hůře. Člun odvesloval malý kus cesty od břehu, do bezpečné vzdálenosti, kde stanul. A po dlouhé a vzrušené poradě chopili se veslaři
+opět vesel a pluli ke břehu zpět, hlídajíce úzkostně okolí s puškami
+v rukou. Jakmile přirazili, vyskočilo sedm mužů na břeh a tři ve
+člunu zbylí veslovali kus cesty ven na moře.
+To bylo to nejhorší, co se mohlo přihodit. Neboť teď by nepomohlo ani zajetí nebo zabití těch sedmi na ostrově. Ti tři ve člunu
+by se vrátili na loď a situace by byla ztracena.
+Sedmičlenná tlupa držela se v pořádku pohromadě a vydala se
+směrem k vrcholu nejbližšího pahorku. Byla to Robinsonova rozhledna nad domem. – Viděli je jasně, sami dobře ukryti v houští.
+Pro přílišnou vzdálenost nebylo možno na ně střelit, ale přece byli
+dosud příliš blízko, aby mohli číhající neviděni odejít ze svého místa, které, jak teď chápali, nebylo dobře zvoleno. Na kapitánův dotaz
+ujistil Robinson, že z vrcholku rozhledny není vidět dům pod skalou,
+leda by někdo úmyslně sestoupil po příkré skále přímo nad domem.
+– 274 –
+
+A dolů že se tudy lze dostat jenom pomocí žebříku, jenž je teď bezpečně ukryt. Lodníci budou nuceni vystoupit nahoru z druhé strany.
+Konečně bylo jasno, že lodníci dorazili na kopec, neboť je slyšeli,
+jak volají a křičí a opět střílejí. Číhající zaujali tudíž nové, vhodnější
+postavení. Po nějakém čase vrátili se lodníci zpět na břeh a usedli
+nedaleko poškozeného člunu pod strom. Podle jejich chování nebylo naděje, že by usnuli, neboť byli velmi pozorně na stráži a spíše
+na číhané, nemohouce si dosud udělat pojmu o tom, co se tu stalo.
+A tak ležely obě strany dlouhou dobu v nečinnosti a čekání a marných poradách, nevědouce, co dále.
+Konečně přišel Robinson na nápad, jenž byl ihned přijat a proveden. Sedm číhajících obešlo les, překročili zátoku po loďce divochům
+uzmuté a pod stromy ukryté, načež se tři ukryli s loďkou pod stromy
+a Pátek s kormidelníkem dali se lesem k místu, kde kdysi Pátek byl
+osvobozen. Tam začali ze všech sil volat. Okamžitě vyskočili vzbouřenci a odpovídali z plna hrdla. Pátek a jeho druh zavolali znovu a lodníci
+rozběhli se ve sražené tlupě podél břehu směrem k volajícím hlasům.
+Ale dostali se k zátočině, kde teď stála velmi vysoko voda přílivu, až
+daleko vzhůru po potoce. A tu se stalo, co Robinson předvídal. Volali
+na svůj člun, aby přijel a převezl je. To se stalo, člun přistál na druhé
+straně a byl přivázán ke stromu, dva muži zůstali v něm a ostatních
+osm spěchalo k volajícím. Okamžitě opustil Robinson se svými druhy
+svůj úkryt a přiblíživše se k oběma hlídačům, překvapili je znenadání
+a mnohem méně připravené, nežli doufali. Jeden ležel na břehu, druhý
+byl v člunu. Podle všeho nehlídal žádný z nich, a Robinson viděl, jak
+nezbytné je pro lidi tohoto neschopně lehkomyslného druhu, aby měli
+řízného vůdce a byli pod železnou kázní. Kapitán vyskočil, několika
+skoky byl u polospícího muže na břehu a srazil jej pa��bou, nežli se
+vzpamatoval. Když se muž v člunu vztyčil a uzřel pět na sebe namířených mušket, vzdal se okamžitě. A kapitán obrátil se k ostatním
+a prohlásil, že to jeden ze tří, které považuje za hodné. – A opravdu
+ukázal se tento muž v dalším průběhu věcí úplně spolehlivým.
+– 275 –
+
+Zatím zaváděli Pátek a jeho druh lodníky stále hlouběji do lesa,
+aby se pak sami oklikou vrátili ke svým přátelům, kteří zatím odvezli člun a umístili jej v bezpečném úkrytu na jiném místě, a sami
+se položili do velmi příhodné zálohy, kde neměli co na práci, jen
+čekání. Zatím se řádně občerstvovali a odpočívali.
+Zatím bylo jasno, že si oba lodníci z první tlupy, kteří přešli ke
+kapitánovi, rozmyslili svoje postavení a že jsou při svém kapitánu opravdu celou myslí. Účastnili se pilně porad dobrými návrhy
+a chtěli patrně horlivostí napravit své provinění. Robinson jim tudíž
+přidělil střelivo a nový člen tlupy dostal pušku svého méně šťastného druha, který byl pevně spoután.
+Konečně bylo slyšet vracející se vzbouřence, kteří patrně šli teď
+rozptýleni, neboť přední volali na opozdilé, a ti odpovídali klením
+a nářkem na svoji únavu. A pak se objevili v šeru měsíčního svitu
+na břehu. Jejich zděšení, když nenalezli ani člunu ani svých stráží,
+bylo nevylíčitelné. Ale snad byla jejich únava ještě větší. Bylo to pochopitelné, neboť chodit za tmy po lese, kde i za dne jen velmi znalý
+nalezl slušný průchod, bylo trochu velkou zkouškou, a Robinson se
+jen divil, že se vůbec dovedli tak brzy vrátit.
+V nočním tichu bylo je slyšet naříkat na tento prokletý a patrně
+zakletý a začarovaný ostrov, kde si s nimi pohrává buď sám ďábel,
+anebo stejně proklatí a stejně neviditelní domorodci. A pak spustili
+opět zuřivý křik a volání, až je to na konec omrzelo a patrně se
+uložili k trpce zaslouženému odpočinku.
+Když se rozednilo, bylo je vidět pobíhat po břehu. Byli poplašeni,
+nedovedli již jednat opatrně a s rozmyslem. Kapitánovi druzi, teď
+opět k povinnosti navrácení, hořeli touhou vrhnout se na ně hned, ale
+ani kapitán ani Robinson neměli chuti k zbytečnému krveprolévání,
+ani k tomu, aby vystavovali vlastní životy zbytečnému nebezpečí.
+Kapitán budil Robinsonův opravdový obdiv. Jak tvrdě a neohroženě
+dovedl udeřit, když bylo potřebí, tak dobrosrdečným se jevil, kdekoliv se to mohlo stát. A tak vymyslili Robinson s kapitánem nový plán.
+– 276 –
+
+Kapitán s Pátkem obešli opět opatrně les a připlížili se, lezouce
+po čtyřech, na místo předem vyhlédnuté, kde byli vzbouřencům
+značně blízko. Tam měli čekat na vhodnou chvíli, aby se vmísili
+do událostí a tak vzbudili domněnku, že je tu proti vzbouřencům
+velmi značná síla. – Ale věc se vyvinula jinak, nežli byla chystána. – Kapitán s Pátkem došli sotva na své místo, když uzřeli blížit se
+k sobě vrchního člunaře, vůdce vzpoury a nejstatečnějšího ze všech,
+spolu se dvěma jinými lodníky. Vida jej, označil ho kapitán Pátkovi,
+o němž již věděl, že je znamenitým střelcem, a sám si vybral jednoho z druhých. Náhle padly dvě rány a člunař a lodník klesli, člunař
+na místě mrtev a lodník zraněn tak těžce kulí, prolétnuvší mu tělem,
+že zemřel za několik hodin. Třetí se obrátil a prchl nezraněn.
+– 277 –
+
+A hned po výstřelu, nežli se lodníci vzpamatovali a pokud byla
+jejich pozornost obrácena směrem padlých ran, vyrazil Robinson
+s ostatními pěti u něho dlícími vpřed a položili se rozptýleně blíže
+k přepadeným. Na Robinsonovu výzvu volal teď bývalý strážce
+člunu své bývalé druhy jménem, vyzývaje je jednoho po druhém
+ku vzdání.
+Šlo to velmi rychle. Začal nejbližším. „Tome Smithi!“ zavolal
+strážce. „Jsi to ty, Robe?“ odpověděl překvapený. „Ano, jsem! Pro
+všechny svaté, odložte ihned zbraně a vzdejte se! Jsme ztraceni – já
+jsem byl zajat – kdo se nevzdá je synem smrti. Na každého z vás míří
+teď asi osm pušek! Je to marné – já za vás prosil, a zvláště za tebe
+a Dicka Fergusona, a velitel je hotov dát vám milost!“ – „Komu se
+máme vzdát?“ ptal se Smith.
+„Je to náš kapitán s velitelem ostrova a s celou škadronou25
+ozbrojenců a s četou, která vás vodila po ostrově. Will Fry je těžce
+raněn a nevzdáte‑li se hned, postřílejí vás jako prve zastřelili člunaře a Billa!“ – Znamenitý hoch lhal, ačkoliv mluvil přesně pravdu. –
+„Dostaneme‑li milost, pak se tedy vzdáme!“ řekl Smith, jenž po
+prvých slovech ulehl, aby se kryl. – „Já se optám,“ odvětil Rob. A tu
+zavolal kapitán. – „Tome Smithi, poznáte můj hlas. Jestliže ihned
+složíte zbraně a vzdáte se, dostanete všichni milost, až na Willa
+Atkinse!“ – „Pro lásku boží, kapitáne!“ vykřikl zděšený Atkins, „dejte
+mi také milost! Copak jsem udělal zrovna já? Ostatní jednali jako já!“
+To však nebyla pravda. Při vypuknutí vzpoury vložil tento muž
+první na kapitána ruku a pak spoutanému nejen nadával, ale
+i barbarsky s ním zacházel. Kromě člunaře a toho, jenž kapitána
+ještě na ostrově nožem ohrožoval a teď byl mrtev, byl z nejhorších.
+Kapitánova odpověď zněla, že rozhodnutí teď už nezávisí od něho,
+ale od guvernéra ostrova, který má o všem velmi podrobnou zprávu
+25 Jednotka jezdectva asi o sto koních, tady míněno zřejmě jako velký vojenský oddíl obecně. Pozn. red.
+
+– 278 –
+
+z výslechu, jemuž byli podrobeni ti, kdo zbyli na živu z prvého člunu. Že dal ihned popravit Phila Stevense, jejž sám viděl kapitánovi
+hrozit nožem. – Ale vzdají‑li se všichni ihned na milost a Atkins sám
+na milost i nemilost, že se kapitán sám přimluví. Ne‑li, že si může
+raději sám hned hlavu prorazit kulí.
+Zatím vyzval Robinson svého souseda, aby na povel schválnými
+pohyby prozradil svoji přítomnost a aby k témuž vyzval nejbližšího
+souseda. Jeho pokyn byl pochopen, a když Robinson zvolal ostrým
+povelem: „Pozor! K líci zbraň!“, hýbaly se na celé dlouhé čáře větve,
+pohybovány vztyčenými hlavněmi pušek – velká škadrona ostrovního guvernéra chystala se k palbě.
+Zbraně byly složeny okamžitě a muži stáli se zdviženýma rukama, prosíce o milost. Na ostrý povel Robinsonův ustoupili o několik
+kroků, postavili se do řady a obrátili se čelem vzad, držíce ruce
+vzhůru. Další rozkaz vyzval „strážmistra Pátka,“ aby zbraně sebral
+a připravil vše ke svázání a k odvedení zajatých.
+A pak vystoupila celá guvernérova škadrona mimo guvernéra
+a kormidelníka, s puškami v rukou, aby provedla zatčení. Robinson
+sám zůstal s kormidelníkem prozatím ukryt z důvodů politiky. Bylo
+potřebí zajatým imponovat. – Zajatci byli svázáni a zůstaveni pod
+dozorem strážmistra Pátka a kapitána, jeho četa dostala rozkaz
+k návratu ke škadroně a šla s neviditelnou škadronou odtud, odnášejíc ukořistěné zbraně.
+Bylo nutno spravit proražený člun, aby bylo možno provést
+pokus o znovudobytí lodi. Kapitán zatím vyjednával se zajatými
+vzbouřenci. Všichni byli plni lítosti a strachu a vyčítali jeden druhému svoje neštěstí a prosili zoufale o milost. Kapitán prohlásil opět,
+že nejsou jeho zajatci, ale guvernérovými, neboť boží milostí byl
+ostrov zatím osazen a má anglického guvernéra, jenž chtěl nejprve
+všechny vzbouřence oběsit, ale na kapitánovo naléhání dal milost
+těm, kteří se káli a přísahali kapitánovi věrnost a pomoc. Ale nemaje
+důvěry k takovým provinilcům, ponechal kapitánovi odpovědnost
+– 279 –
+
+za sliby, které mu učinil jménem těch lodníků, jež kapitán považoval za schopné nápravy. Ostatní chce guvernér poslat v poutech do
+Anglie, až na Atkinse, jejž chce dát pověsit vedle Willa Frye. Nato
+prosili všichni, slibujíce, že se napraví a jsou již dosti potrestáni.
+Tato fantazie vykonala svůj úkol. Atkins prosil zoufale, svíjeje
+se jako červ a ostatní slibovali vše možné, jen aby nebyli posíláni
+do Anglie.
+Robinson, jenž ze svého úkrytu vše slyšel, poslal teď kormidelníka, aby zavolal kapitána, že s ním chce guvernér mluvit. To se stalo
+a kapitán vstal a volal na kormidelníka:
+„Řekni Jeho Excellenci, že jsem ihned k službám!“ A pohleděv
+ještě chvilku na prosící a na zoufalého Atkinse, odešel ke kormidelníkovi, u něhož nalezl i Robinsona.
+Konána velká porada a usneseno podniknout pokus o dobytí lodi.
+Nejdříve byli zajatci rozděleni. Atkinse a jiné dva hlavní vzbouřence
+dopravil Pátek a kormidelník v poutech do zevní síně jeskyně, v níž
+leželi již předešlí vězňové. Zde to opravdu vypadalo jako příšerné
+vězení. Ostatní dovedli do Robinsonovy „vily“, kde byli v poutech
+a za pevnou ohradou v bezpečí.
+Ráno s nimi jednal kapitán znovu. Guvernér nechce o úplné
+milosti ani slyšet, ale kapitán, jemuž je některých líto, protože ví,
+že byli svedeni, naléhal tak dlouho, až se guvernér vážně rozzlobil a přenechal kapitánovi všechnu další odpovědnost, odepírá
+mu ale sám všechnu další pomoc. Kapitán jim činí tento návrh:
+Odpřisáhnou mu novou věrnost a slíbí, že mu pomohou dobýt
+znovu loď. Že se pokusí přemluvit v tom případě guvernéra, aby
+jim k tomu poskytl potřebné zbraně. Jestliže se ukáží muži slova
+a dostanou loď neporušenu do kapitánových rukou, že dostanou od
+něho úplnou milost, zapomenutí minulosti a možnost bezpečného
+návratu do vlasti. Ne‑li, že bude loď z děl pevnosti rozstřílena.
+Všichni přísahali věrnost do poslední kapky krve až do smrti
+a na věky věkův.
+– 280 –
+
+Když podal kapitán guvernérovi zprávu, vrátil se s tímto rozhodnutím: Guvernér svolil, aby bylo vybráno pět nejspolehlivějších
+k ��časti na podniku s lodí. Ostatní, jichž není potřebí, zůstanou
+spolu s těmi, kdo jsou vězni v guvernérově tvrzi, jako rukojmí za
+dobré chování svých druhů. Zpronevěří‑li se vybraní svému slibu,
+budou rukojmí pověšeni na břehu v dohledu lodi. – Kapitán přenechal volbu vězňům. A jak čekal, dopadlo to tak, že zvoleni nejlepší.
+Důkaz to, že lotr nemá ani důvěru sobě rovných.
+A pak hrál Robinson úlohu dozorce, pověřeného péčí o vězněné
+v ohradě vily. A dozorce dovedl mluvit s velkým respektem o guvernérovi o tvrzi a o posádce.
+Provrtaný člun spraven a osazen čtyřmi muži a cestujícím jako
+velitelem. Kapitán s kormidelníkem a pěti muži osadili druhý.
+O půlnoci byli na doslech u lodi, která se občas marně pokoušela
+výstřely a vlajkovými signály dovolat se zpráv z ostrova. Podle
+kapitánova návodu volal Rob, jenž jel v menším člunu, že jedou,
+ale že stálo mnoho práce a času, nežli našli své soudruhy, kteří se
+pustili do lesa na lov a zabloudili v roklích a skalách. Podobným
+žvástem upoutal pozornost mužů na lodi k jedné straně lodi, až
+mohl kapitán přirazit k lodnímu boku a vyskočit na palubu. Druhý
+kormidelník a lodní tesař sraženi okamžitě pažbami. Třetí lodník
+byl spoután, a když byli zbylí tři lodníci, ležící na ložích v lodní přídi,
+zavoláni na palubu, byli zajati rovněž. A nový kapitán, který se ve
+své kajutě chopil zbraně a střelil vpadlého kormidelníka do ramene,
+byl jím zastřelen.
+Loď byla v rukou kapitánových a nově získané mužstvo ukázalo
+se věrným. Měli teď mnohem větší radost z vítězství nad vzpourou
+nežli před několika dny z vítězství vzpoury.
+Sedm ran z děla oznámilo kapitánovo vítězství Robinsonovi.
+Bylo to ve dvě hodiny ráno. Teprve teď uložil se znavený Robinson
+na břehu, kde čekal netrpělivě na výsledek boje, ke spánku po dlouhém bdění a rozčilení těchto dnů.
+– 281 –
+
+Ráno ho probudil výstřel z pušky a volající kapitánův hlas. Vyběhl
+chvatně na pahrbek a také zavolal. Kapitán běžel k němu.
+„Pane guvernére – hle, tamto je vaše loď – neboť jest teď právě tak vaše, jako moje, se vším, co je na ní!“ volal kapitán, tiskna
+Robinsona v náručí.
+Loď kotvila teď na půl míle od břehu, proti ústí malé zátoky
+a potoka, kde Robinson kdysi přistál.
+Bylo by marno líčit Robinsonovo dojetí, když viděl svoje konečné
+osvobození takřka přede dveřmi svého domu – Vzrušením blízek
+mdlobě byl nucen držet se kapitána, aby neupadl. Teprve když jej
+kapitán posadil na zemi a občerstvil douškem z lahvice, kterou vzal
+z kapsy, vzpamatoval se ubohý vyhnanec; ale trvalo dlouho, nežli
+byl schopen promluvit.
+
+– 282 –
+
+Kapitán dal vylodit a přivézt na břeh celý náklad zásob jako dar
+pro guvernéra ostrova. Různé věci, kterých Robinson dávno neviděl.
+Mezi tím i úplný oblek a prádlo se vším příslušenstvím elegantního
+gentlemana. Možno si představit, s jakou radostí se Robinson po
+letech opět řádně oblékl.
+Pak konána porada, co se zajatými na ostrově i na lodi. O dvou
+prohlásil kapitán i jeho druzi, že to jsou lotři, jimž se nesmí uvěřit
+za žádnou cenu. Rozhodnuto, že je Robinson přinutí, aby zůstali na
+ostrově a rádi se přičinili o nápravu.
+Pátka a oba rukojmí z vily, teď již také osvobozené, poslali pro
+pět vězňů do jeskyně. Přivedli je na místo, kde na ně guvernér ostrova čekal, sedě na skládací židli, rovněž to kapitánově daru.
+Robinson, teď v plné skvělosti nového oděvu, prohlásil jim krátce, že ví o jejich ničemnosti vše. Že jsou vzbouřenci a že se chtěli stát
+mořskými lupiči. Ale že Prozřetelnost zhatila jejich plány. Loď je na
+guvernérův rozkaz znovu dobyta a leží na kotvách v rukou pravého kapitána, s falešným kapitánem pověšeným na konci ráhna. Co
+mohou namítat proti oběšení, jehož zaslouží? – Jeden odpověděl, že
+nic, mimo to, že jim byla při zajetí slíbena milost a že teď o ni prosí.
+„Jakou milost vám mám dát?“ opáčil guvernér. „Kapitán vás odvézt nemůže, leda jako vězně v řetězech, a v Anglii budete potrestáni šibenicí i kdyby on nechtěl. Já sám používám příležitosti a odejdu
+se svými lidmi do Anglie, neboť ostrov je přiřknut do španělské
+oblasti. Nevím věru jiného, nežli že byste zůstali zde a žili zde, jak
+dovedete, dokud vás nějaká loď neosvobodí.“
+Návrh byl přijat s vděčností. Kapitán se stavěl, jako by měl námitky a chtěl vězně odvézt. Guvernér se ohradil, že neodvolá svého
+slova a kapitán se rozmrzele podvolil. Když odešel, obrátil se guvernér k vězňům a promluvil jim do duše. – A když je měl, kde je chtěl
+mít, pověděl jim, jak on sám na ostrov přišel a zde žil. A o patnácti
+Španělech, kteří sem mají přijít. Vězňové dojati slíbili vše, co se od
+nich žádalo, a Robinson jim slíbil střelné zbraně a nástroje k obhá– 283 –
+
+jení živobytí, jestliže mu budou přísahat věrné přátelství s těmi ze
+Španělů, kteří tu snad budou chtít zůstat. Když to učinili, dal jim
+každému po mušketě a přidal dvě ručnice, svoje zásoby a soudek
+s prachem, dar to od kapitána. Na střelném prachu tu bylo ještě
+půldruhého soudku.
+Nazítří odešel Robinson na loď, jež měla ráno odjet. Ale v noci
+připluli k lodi dva ze zanechaných a prosili pro Boha, aby je vzali
+s sebou, i kdyby měli být v Anglii oběšeni, neboť zde je ostatní tři
+jistě zavraždí. Když slíbili polepšení a přijali trest výprasku, dostali
+milost. Stali se z nich opravdu dobří občané.
+Kapitán poslal zanechaným jejich truhlice a věci a trochu různých semen. A slíbil, že jim podle možnosti pošle loď, která by je
+odvezla – aby se tedy chovali slušně.
+Z ostrova odvážel si Robinson svého psa, papouška, jednu z koz
+a svůj kožený oděv s chlupatou čepicí z kozí kůže. Dále všechny
+peníze, jež nalezl na obou lodích a sbírku nejlepších zbraní a nástrojů, kterých užíval nejraději. A ty zbraně a nástroje, které chtěl
+dát přímo do rukou Španělů, nechtěje, aby při přistání byli vydáni
+úplně na milost ozbrojených lotrů – lodníků.
+19. prosince 1684 opustil ostrov, kde žil osmadvacet let, dva
+měsíce a devatenáct dní.
+Bylo to ve výroční den jeho útěku z maurského zajetí v Saleh.
+Na Robinsonovu žádost udělala loď nevelkou okliku, aby zastavila u břehů Pátkovy otčiny pro Španěly, kterým tak ušetřena práce
+jak s budováním lodic k převozu na ostrov, s nimiž již začali, tak
+s budováním velké lodi k návratu do vlasti. Ale neodejeli všichni.
+Šest, kteří splynuli se svými hostiteli, prohlásilo, že budou mnohem
+raději žít na Robinsonově ostrově se svými ženami a dětmi nežli
+doma, kde na ně, úplně chudé, čeká horší bída. A dva jiní a jeden
+Portugalec se rozhodli učinit týž pokus s nimi. Lákala je rovněž
+mnohem více vyhlídka stát se osadníky na bohatém ostrově nežli
+vyhlídka na chudobu ztroskotalých námořníků. Odevzdali jim tudíž
+– 284 –
+
+zbraně a nástroje pro ně určené, což kapitán doplnil dalšími zbraněmi a dvěma soudky prachu, tak aby každý z nich byl ozbrojen.
+A obdarovali je i všemi postradatelnými nástroji, jmenovitě i dvěma
+dobrými pilami, lodními noži a trochou nádobí pro kuchyni. A pak,
+když se Pátek rozloučil se svým otcem a slíbil, že se zase vrátí, odejela loď do Anglie.
+
+– 285 –
+
+XXII
+Cesta uplynula šťastně a 11. června 1685 vstoupil Robinson jako
+padesátiletý muž na půdu své vlasti. Ovšem, jako téměř úplný cizinec.
+Jeho otec i matka byli již dávno mrtvi, z celé rodiny žily jen jeho
+dvě sestry a dvě děti po starším bratru. Protože ho pokládali za
+mrtvého, rozdělili se o jeho dědický podíl a on neměl chuti jim jej
+teď brát. A tak byl téměř bez prostředků, neboť peníze z ostrova
+přivezené nestačily k založení existence.
+Tu ale poznal, že je na světě dosud vděčnost. Kapitán, jemuž zachránil loď, a jenž byl spolumajitelem své lodi, svolal svoje obchodní
+společníky, a ti, poděkovavše Robinsonovi co nejlépe, darovali mu dvě
+stě liber šterlinků. Robinson odejel s těmito penězi do Lisabonu, aby
+pátral, co se stalo s jeho brazilským majetkem a s jeho společníkem.
+Starý jeho přítel kapitán žil dosud, jako starý vysloužilec, jenž se vzdal
+moře a odevzdal loď svému synu. Od něho zvěděl Robinson, že je jeho
+brazilský společník dosud živ a majetek že je jistě v pořádku. Neboť při
+zprávě o ztracení lodi a Robinsonově pravděpodobné smrti odevzdali
+jeho důvěrníci zprávu státnímu prokurátorovi. Kdyby se Robinson nevrátil, připadla by pozůstalost třetinou králi a dvěma třetinami klášteru
+Sv. Augustina pro misie mezi indiány. Přihlásí‑li se však Robinson nebo
+jeho pravoplatný zplnomocněnec, bude mu celý majetek vrácen až na
+to, co snad již bylo použito a vydáno. Nemovitý majetek že je ve správě
+společníkově, který musí ročně dávat velmi přesné vyúčtování, takže
+žádná strana nemůže nic zpronevěřit, což však je náhodou při charakteru zúčastněných předem vyloučeno. Robinsonova poslední vůle,
+sdělaná před výpravou do Afriky, nevešla dosud v platnost, protože
+nebyla jeho smrt dosud ani prokázána, ani úmrtí úředně prohlášeno.
+Ale Robinsonovi zplnomocněnci vyplatili univerzálnímu dědici,
+starému kapitánovi, výnos z prvých osmi let, což tehdy přijal. A je
+– 286 –
+
+tudíž Robinsonovi dlužen čtyři sta sedmdesát portugalských dukátů ve zlatě. A chtěl mu hned sto šedesát dukátů vracet. Leč Robinson
+viděl, že to pro starého muže znamená v této době těžkou ránu. Ve
+vzpomínce na všechna dobrodiní, kterých se mu kdysi od kapitána
+dostalo, odmítl Robinson dluh přijmout a přijal jenom sto dukátů.
+Dal mu potvrzení na celý dluh a slíbil, že mu i to sto vrátí, jestliže se
+mu dostane jeho majetek opět zpět. – Staří přátelé se objali a plakali
+oba dojetím nad svou vzájemnou šlechetností a poctivostí.
+S kapitánovou pomocí upravil Robinson svoje brazilské záležitosti
+písemně. A po sedmi měsících dostalo se mu vyúčtování dosavadního
+výtěžku z jeho majetku, z rukou a s dokumenty od obchodníků, pro
+něž tehdy měl jet do Afriky, od jeho společníka, od priora kláštera a od
+královského prokurátora. Současně doručeny mu čtyři tisíce čtyři sta
+jedenáct portugalských dukátů. Prior psal, že má u kláštera ještě osm
+set sedmdesát dva dukáty k dobru. Společník pak, když vyjádřil svou
+radost nad Robinsonovým zachráněním, podával zprávu o stavu plantáží, o zlepšeních a zveličeních, která provedl, a zval svého druha naléhavě k návštěvě. A posílal mu své přátelské dary: sedm jaguářích kůží,
+pět beden brazilských lahůdek a zvláštností a sto kusů neražených
+zlatých plechů, tvaru a váhy portugalských dukátů. Spolu jako podíl
+z posledního roku dvanáct set beden cukru a za zbytek částku ve zlatě.
+Tak měl Robinson náhle více nežli pět tisíc liber šterlinků ve
+zlatě a krásné pozemky v Brazílii, které mu s jistotou a bez práce
+vynášely nadále přes tisíc liber šterlinků ročně.
+Prvním jeho činem bylo, že starému kapitánovi vrátil jeho sto
+dukátů a učinil ho plnomocným příjemcem a kontrolorem svého
+ročního příjmu, za což mu přikázal sto dukátů ročně doživotního
+příjmu, a po jeho smrti jeho synovi rovněž doživotně padesát dukátů.
+Své bývalé londýnské hospodyni poslal sto liber šterlinků a slib,
+že ji i dále každoročně bude podporovat. Rovněž poslal oběma svým
+sestrám po stu liber. – Převorovi brazilského kláštera poděkoval a ponechal dlužný obnos zčásti pro klášter, zčásti pro chudé. – Kupcům
+– 287 –
+
+a prokurátorovi poděkoval a společníkovi poslal krásné dary na
+látkách, hedvábí a suknu pro něj a pro jeho paní i dvě dcery.
+Spořádav své věci, vrátil se Robinson do Anglie, kde žil delší
+čas v domácnosti své staré přítelkyně. Pak dostal od lisabonského
+kapitána zprávu o nabídce synů jeho bývalých obchodních spojenců
+na koupi jeho podílu na plantáži. A zároveň obnos třiatřicet tisíc
+piastrů jako svůj další výnos. Robinson nabídku přijal a dostal dvaatřicet tisíc osm set španělských dukátů, při čemž zadržen obnos
+potřebný, aby sloužil jako nadační kapitál k vyplácení renty určené
+pro starého kapitána a jeho syna.
+Robinson ujal se obou synů po svém bratru. Starší měl malé
+jmění, které Robinson svým odkazem rozmnožil. Mladšího vychoval na námořního kapitána a daroval mu později krásnou loď
+s celou výstrojí. – A později svedl tento statečný mladý muž starého
+Robinsona k novým dobrodružným cestám, neboť po letech počala
+se Robinsonova neklidná krev znovu hýbati.
+Předtím se však Robinson v Anglii oženil a byl velmi spokojen.
+Měl dva syny a dceru. Když mu však později manželka zemřela,
+svolil k nabídce svého synovce kapitána a jel s ním do Východní
+Indie jako soukromý obchodník. Jeli kolem mysu Hornova a cestou
+se stavili na Robinsonově ostrově.
+Zprávy nezněly zcela uspokojivě. Zanechaní zločinci ukázali se
+úplně hodnými kapitánova příkrého posouzení. Když přijeli španělští
+osadníci se svými indiánskými ženami a příslušníky, přijali je lodníci
+velmi zpupně a jenom jejich převaha uchránila Španěly a jejich lidi
+před násilím. Přijeli na štěstí v četném doprovodu svých domorodých
+přátel. Později došlo k narovnání, které však bylo porušeno, až konečně se Španělé zdvihli a své tyrany přemohli. Zachovali se k nim však
+velmi šlechetně a na konec spolu vycházeli docela dobře. Přenechali
+jim bývalé Robinsonovo sídliště a sami se usídlili na východě a na
+severu ostrova. Měli mnohé boje s lidojedy kmene, Pátkovu kmeni
+nepřátelského, neboť jejich vlastní přijatý kmen zanechal svých kr– 288 –
+
+vavých návštěv na ostrově a žil se svými bílými bratry v přátelství.
+Konečně však měl ostrov ode všech vpádů pokoj. Osadníci žili velmi
+spokojeně a uvítali Robinsona velmi srdečně a slavnostně.
+Robinson jim rozdělil velký náklad nejrozmanitějších nástrojů,
+zbraní a potřeb, sestavený podle toho, co věděl, že by jemu samému
+bylo bývalo nejvítanějším a nejužitečnějším. Přivedl s sebou zároveň
+dva dobré řemeslníky odhodlané strávit na ostrově několik let pod
+ochranou Robinsonovou a pod zárukou přiměřeného zisku. Jeden
+byl velmi zručný kovář a druhý tesař, a oba svého druhu všeumělci.
+Robinson rozdělil ostrov mezi osadníky, vyhradiv si vrchn�� majetkové právo.
+Později poslal jim z Brazílie menší, tam zakoupenou trojstěžňovou loď s pěti dobrými kravami – tři byly březí – a býkem, a houfec
+ovcí a prasat k chovu. Spolu s hejnem drůbeže.
+Osada žila spokojeně, prodělala hrozný útok tří set Karibů, ale
+s náhodnou pomocí vypuklé bouře odrazila útok a zničila je tak, že
+od té doby měla pokoj.
+A Robinson vedl dlouho velmi spokojený, ale až do stáří pohnutý život.
+
+– 289 –
+
+Daniel Defoe
+Robinson Crusoe
+
+Život a podivuhodné příběhy námořníka z Yorku
+Překlad Miloš Maixner
+Ilustrace Vojtěch Preissig
+Ilustrace na obálce Vojtěch Preissig
+Redakce Markéta Teuchnerová
+Vydala Městská knihovna v Praze
+Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1
+V MKP 1. elektronické vydání
+Verze 1.0 z 6. 11. 2020
+
+ISBN 978‑80‑274‑0512‑1 (epub)
+ISBN 978‑80‑274‑0513‑8 (pdf)
+ISBN 978‑80‑274‑0514‑5 (prc)
+
+
\ No newline at end of file