Datasets:

nekam13
/

zbynka-dataset

@@ -1,9 +1,9 @@
-Hudl y natur (4. stol. př. n. l. - 658 n. l.)
 Kouzelnická historie v České republice se začíná psát už při prvním osídlení na území ČR, v období keltských druidů. Tito první čarodějové čarovali ale úplně jinak než ti dnešní. Pojem kouzelná hůlka pro ně byl zcela neznámý. Znali možná tak kouzelnou hůl. Druidové totiž využívali magické moci míst, bylin a určitých dní nebo konkrétních časů. Využívali tzv. přírodní magii, jinak taky přirozenou magii, nebo lidově huytur (z velšského (velština je z keltských jazyků) Hudl y Natur = přírodní magie). Ta se i dnes využívá, ale obvykle jen jako doplňující faktor hůlkové magie při velice mocných nebo složitých a důležitých obřadech (nebo také jaksi řekneme alchymisty). Hůlková magie ale na scénu přijde až mnohem později.
 Když do Čech přišli Slované s praotcem Čechem (existují spekulace s docela pádnými argumenty o tom, že Čech byl čaroděj) v čele, keltské komunity byly již dávno na ústupu před germánskými kmeny. Germánské kmeny praktikovaly runovou magii, které se říká magie obrazu a lidově Runeme (od germánského Runenmagie = runová magie). Germáni však po vyhnání Keltů Čechy opustili. Pro Slovany tu tedy vzniklo dostatek místa, kde se hned usídlili. Po vzoru Germánů používali magické ochranné symboly a bohy uctívali na podobných místech jako Keltové, také tu cítili magické energie. Od Keltů převzali i některé svátky, které si upravili dle svého.
 Slované tu žili v kmenech až do chvíle, kdy je začali ohrožovat Avaři. Tehdy se kupec Sámo rozhodl kmeny sjednotit a postavit se jim. Zvítězili a na počest vítězství Slované zvolili Sáma (mezi kouzelníky kolují fámy, že Sámo byl čaroděj a Slovany ovládl kletbou Imperius, čemuž by nasvědčoval i rozpad říše po jeho smrti, ale je to jen pověst, jelikož v té době kletbu Imperius nemohli znát a ani neměli hůlky) svým vůdcem. Čarodějové tehdy byli bylinkáři a obvykle důležitější osoby. Některé české kouzelnické rody (rod Čechů, rod Bylinů a rod Slámových) datují svůj původ právě do tohoto období, ale podle odborníků z ministerstva se tím jen chlubí a vzhledem k následujícím válkám a změnám je takové stáří rodu velice nepravděpodobné. Po Sámově smrti se však toto civilizované uskupení Slovanů rozpadlo.
-Hůlky (833 - 907)
 Slované se vrátili k životu po kmenech, ale už se úplně nerozdělili a hojněji spolupracovali. Dokonce rozšiřovali svá hradiště a byli v případě potřeby připraveni přijmout nového vůdce. Jsou záznamy, že některá hradiště a kmeny byly čistě kouzelnické (dokazatelně první čistě kouzelnické komunity v ČR) a vyvíjely magické zbraně a techniky.
 Do tohoto období se datují první experimenty s hůlkami a tedy k zjištění čarodějů, že mají svou vnitřní magii, kterou mohou využít a že je to výhodnější než huytur nebo runeme či jejich kombinace. Na hůlky se zatím používaly jen za speciálních rituálů opracované větve stromů z posvátných míst, zatím bez jader. To znamenalo, že hůlka opravdu jen umožňovala najít, probudit a cíleně použít vnitřní magii (vnitřní magii se lidově říká hůlkovidná, jelikož ji lze použít jen za pomoci hůlky; toto zjištění v kouzelnících provádějících tyto experimenty vyvolalo jistý pocit nadřazenosti nad hůlkoslepými, jak začali říkat nečarodějům). Zatím se pro každý účel musí vyrábět jiná hůlka, jelikož seslané kouzlo neurčuje zaklínadlo, ale dřevo, ze kterého je hůlka, za jakého rituálu byla vyrobena a jaké jsou na ní vyryté runy. To je ale poměrně nepraktické, takže jsou to zatím opravdu jen experimenty.
 Slovanská civilizace se ale vyvíjí dál a potřebuje jednotného vůdce, aby nějakým způsobem mohla fungovat. Proto vzniká Spojením moravských Slovanů vzniklo Moravské knížectví, později Velká Morava, do které patřily i Čechy. Velkou Moravu vedl Mojmír I. Mojmír čarodějem nebyl, to víme. To se ale čarodějům s nově nabytým pocitem nadřazenosti nelíbilo, takže jej svrhli a následně na jeho místo dosadili synovce z Franské říše, Rastislava, který byl kouzelníkem. Do kronik ale nechali zapsat, že Mojmíra sesadil přímo Ludvík II., vládce Franské říše (možná začátky paměťových kouzel?).
@@ -12,7 +12,7 @@ Křest chtěli přijmout i ostatní, ale Cyrilovu a Metodějovu latinskému káz
 Proto svolal kouzelníky, čímž vznikl první kouzelnický sněm. Sněm zahrnoval zástupce každé větší kouzelnické komunity (větší kouzelnickou komunitu považoval nad 10 kouzelníků). Následně svolal největší kouzelnické vědce a odborníky a přednesl jim požadavek, že hůlky již nemusí vyvíjet potají jako experimenty, ale že to dostanou jako oficiální projekt. To se ale dozvěděl Ludv��k II., kterému se nelíbilo, že ve vedlejší zemi budou vychovávat čaroděje, takže Rastislava sesadil. Na jeho místo nastoupil Hůlkoslepý Svatopluk I. Ten měl z magie strach, takže projekt výzkumu hůlek raději ukončil. Čarodějové v něm ale tajně pokračovali, protože když hůlku vyvrtali, aby byla dutá a dovnitř dali něco magického (nejčastěji 7 vlasů vodníka), tak hůlka celkem fungovala a při vyslovování některých slov v latině hůlky fungovaly multifunkčně. To byl jejich první úspěch od vynalezení hůlek, takže pokračovali dál ve vývoji a vymýšlení zaklínadel.
 Po Svatoplukově smrti měli už čarodějové slušnou zásobu zaklínadel a kleteb a hůlky se šířily. Zatím byly vyráběné podomácku, takže v různých podobách včetně prstenů, náramků a jiných šperků. Tak tedy. Po Svatoplukově smrti na trůn nastoupil jeho syn Mojmír II. Byl hůlkoslepý (tehdejší název pro nečaroděje, mudly). Toho ale Maďaři vyhodnotili jako slabého. A když se do jejich útoků přidaly i kouzelnické demonstrace, Velká Morava to neunesla a rozpadla se.
-Vidím město veliké (cca 600 - 907)
 Ještě za vlády Svatopluka I. se dělila Velká Morava na části. Jednou z nich byly Čechy, kde tou dobou vládli Přemyslovci. Než se k ní ale připojily, vládl tu Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše. O těch je známo, že byly čarodějky (tím se Přemyslovci počítají jako nejstarší doložený kouzelnický rod). Co je zajímavé, tak  nepoužívaly nejspíše hůlky, ale prsteny (jak jsme zmínili, tak ze začátku se namísto hůlek používali všemožné šperky). Kazi, Teta a Libuše jsou totiž vždy vyobrazovány s výrazným prstenem na ruce.
 Mudlové si sice myslí, že je to jen pověst, ale my, kouzelníci, máme historické prameny, které byly při vydání zákonů o utajení ukryty, jelikož v nich jsou podrobnosti o kouzlech. Pověst o nich a vzniku rodu Přemyslovců zná asi každý, takže ji tu nebudeme opakovat. Každopádně ale mezi čaroději je pověra, že tři kouzelné prsteny tří sester opravdu existují a mnoho sběratelů je touží mít ve své sbírce. Navíc se traduje, že kdyby byli tři sourozenci a každý měl jeden (jako tři sestry), budou spolu moci na dálku komunikovat a budou moci používat nějaká dnes neznámá kouzla. Každopádně když na trůn nastoupil Svatopluk a Čechy k Velké Moravě připojil, udělal z nástupce Libuše a Přemysla Oráče, Bořivoje I., zástupce za celé Čechy a tím sjednotil místní kmeny. Bořivoj byl taky čaroděj (v té době říkali hůlkovidec). Když na Velkou Moravu přišli Cyril a Metoděj, rozhodl se, že se nechá Metodějem pokřtít. Když se vrátil do Čech, založil dle Libušiny věštby Prahu.
 Po něm nastupuje Spytihněv, který Čechy odtrhl od Velké Moravy, čímž přispěl k jejímu rozpadu. To, že Spytihněv, jako všichni dosavadní Přemyslovci, byl čaroděj, asi už ani nemusíme dodávat. Hlavní je, že Čechy osamostatnil a v Praze si začal stavět Pražský hrad. Měl obrovské plány, proto na to svolal kouzelníky z celých Čech, kteří tou dobou už používali jen hůlky, které se osvědčily jako nejlepší (zatím nebyly tak dobré jako třeba ty britské, staletí nemohli dohnat za pár let). Měli ji už prakticky všichni. Pod jeho vedením se tedy čarodějové a čarodějky pustili do stavby hradu za pomoci kouzel. Šlo jim to rychle a brzy se v něm Spitihněv  se svou rodinou  usídlil. Díky magii byl na svou dobu neuvěřitelně zdobený a komfortní. Čarodějové do sklepení tajně ukryli schránku se vzkazem pro budoucnost, která v historii sehraje důležitou roli.
@@ -23,14 +23,14 @@ Když na to matka Václava přišla, dala Ludmilu zavraždit. Té se totiž nel
 Tady se mudlovská legenda od kouzelnické liší. Podle kouzelnické se Ludmila Václavovi zjevila ve snu a darovala mu náhrdelník ve tvaru kříže, který má v největším nebezpečí stisknout (jak se dozvíte později, šlo o nějakou rannou formu přenášedla). V mudlovské (hůlkoslepecké) se nic takového nestane. Václav tedy stavěl školy, kláštery, kostely, podporoval čaroděje a celkově svůj lid, jak jen to šlo. Dle hůlkoslepecké verze Boleslav Bratra zavraždí kvůli názorům a politice míru. Ale v té hůlkovidné to je kvůli tomu, že Boleslav bratrovi záviděl magickou moc, kterou jak už víme, sám neovládal.  To, jak Boleslav Václava pozval na hostinu probíhá v obou prakticky totožně. Rozdíl nastává před ranní mší.
 V hůlkoslepecké (mudlovské) legendě Václava zavraždí Boleslavem najatí vrazi. Ale v té kouzelnické se Václavovi povede uniknout. Na poslední chvilku stiskne náhrdelník od Ludmily a objeví se v chalupě v lese, kde se setká s babičkou, odkud dál tajně pomáhají lidu. Jsou ale teorie, že tato verze s přenášedlem a šťastným koncem není původní. Ta stojí na tom, že za ta staletí pověst vyprávěly kouzelnické matky svým dětem jako pohádku na dobrou noc a aby se dětem lépe usínalo, vymyslely si tento hezký konec. Jestli ale původní verze zněla jinak, nebo opravdu takto, se asi nikdy nedozvíme. Jisté ale je, že na základě této pověsti se dodnes mezi kouzelníky říká: „Unikl jako Václav smrti,“ což znamená něco jako mudlovské „unikl o vlásek“, tedy na poslední chvíli.
-Pod vládou vraha (935 - 1055)
 Po Václavově smrti každopádně celé Čechy připadly jeho bratrovi Boleslavovi. Ten, jak už víme, se zajímal o války  a strategie. V ohledu rozšiřování říše na tom byl tedy dobře. Během své vlády k přemyslovským Čechám připojil i Moravu a později i Slezsko a Krakovsko. Ale se Svatou říší, tehdejším Německem, jednal stejně jako Václav, politikou míru.
 Vybudoval v Čechách silnou společnost, a to bez pomoci čarodějů. Asi chtěl dokázat, že i když není hůlkovid jako jeho bratr, tak dokáže velké, ne-li větší věci. Bohužel taky přemyslovské panství nechal Svaté říši (Německu), které se museli podřídit. Naštěstí nám zůstala dosti velká autonomie. Kouzelníci za jeho vlády byli odstraněni z politického dění. Žili ale normálně dál a zatím to ignorovali. Co je ale potěšilo, bylo to, že začal razit mince. Dokud neexistovalo Ministerstvo nebo škola kouzel, nebyl pro čaroděje přechod do jiné země problém. To se ale brzy mělo změnit.
  Boleslavovi I. Ukrutnému nastoupil na přemyslovský trůn jeho syn. Taktéž Boleslav a taktéž hůlkoslepý. Václava si tedy Můžete si ho pamatovat jako posledního hůlkovidného Přemyslovce. Tento Boleslav II. byl podobný otci. Kouzelníci mu byli ukradení a pokračoval v rozšiřování země. K dobru mu bylo to, že pro Čechy zařídil vlastní biskupství. Tím si vysloužil přívlastek Pobožný. Jeho prvním biskupem byl Dětmar, druhým Vojtěch. Ten byl později svatořečen (tím proč se tu nebudeme zabývat, jelikož to nebyl hůlkovid; pokud vás to zajímá, přečtěte si knihu "Kouzelníci nekouzelníci, všichni svatí" od Radmily Oblačné), a tak Čechy získaly i s Václavem druhého patrona. Ale jeho vláda nepřinesla jen klady, ale i zápory. Boleslav II. z přemyslovského území ztratil Slezsko a Krakovsko ve prospěch Polska.
 Následně se panovníci střídali jako ponožky. Syn Boleslava II. se jmenoval Boleslav III. Ten byl ale slabým panovníkem, tak byl svržen Poláky. Následně jeho synové usilovali o trůn. Vše se ustálilo až s vnukem Boleslava III., který se jmenoval Břetislav. Než se ale dostaneme k němu, podíváme se na pár změn v kouzelnickém světě v tomto období. Jak víme, Germáni, a tedy i Němci, byli v magii napřed.
 I když jsme je slušně doháněli, měli náskok. Největší změna pro naše kouzelníky tedy přišla, když čeští čarodějové museli začít chodit na kouzelnickou školu ve Svaté říši. To byla povinnost, na které se shodl Svatoříšský „Kouzelnický kruh“, jak mu čeští kouzelníci říkali. V podstatě šlo o něco jako Hůlkový sněm u nás. To byla pro české kouzelníky významná událost. Díky tomu se úroveň kouzelnictví v Čechách prakticky srovnala s tím germánským. Navíc kouzelníci odtamtud převzali nové slovo – mudla. To nahradilo tehdejší slovo „hůlkoslepec“ a velmi rychle se ustálilo jako označení pro nečaroděje. Když začali čeští kouzelníci chodit do školy, došlo jim, že to byla věc, která jim už notně dlouho chyběla. A to proto, že s vývojem hůlek bylo třeba zaklínadel, mnoho zaklínadel. Málokdo je znal všechny a ještě méně z nich bylo ochotno je předat dalším generacím čarodějů. Proto mladí čarodějové hůlky používali, ale ne jako hlavní magický nástroj. Proto se rozvoj české kouzelnické komunity do této chvíle zastavil... Hned na dalším hůlkovém sněmu se shodli na tom, že postaví vlastní kouzelnickou školu. Jakmile to bude možné. Sepsali petici, kterou všichni členové sněmu včetně čarovládce podepsali a zakleli tak, že se vyjeví tomu, kdo jí bude hoden a bude schopen splnit jejich přání. Tím listina zmizela. Na několik desetiletí.
-Zákony o tajemství
 Teď se vrátíme k Břetislavovi. Břetislav byl velmi schopný. Podporoval jak lid, tak rozšiřoval zemi. Navíc byl ochoten komunikovat s čarovládcem a přijímat pomoc kouzelníků a na oplátku jim pomáhat při řešení jejich problémů. Školu ale postavit odmítal, protože to dostal výslovně zakázáno ze Svaté Říše, aby čeští čarodějové museli chodit na jejich školy. Břetislav navíc získal zpět Moravu, ztracenou při hádkách a bojích o trůn, a dokonce i Krakov. Následně dobyl i Hnězdno, odkud do Čech přivezl ostatky svatého Vojtěcha. Vydal dokonce i nové zákony – Břetislavovy dekrety. Ty měly všeobecnou část, převážně zabývající se křesťanstvím, a tajnou kouzelnickou, hůlkovidnou. V té se objevovaly první náznaky zákonů o utajení (ale byly velmi volné, zakazovali jen například bez svolení přihlížejících provádět nebezpečná kouzla). Čarodějové mudlům otevřeně už nesměli vykládat o kouzlech. Břetislav chtěl kouzla zabalit do závoje tajemna, aby kdyby se stala nějaká katastrofa, tak to mohl svést na hůlkovidné. Navíc v tom zákoně ustanovuje oficiální termín pro hůlkovidné. Ten zněl Čarodějové (od čarovládce, který čárům a kouzlům vládne, čaroděj jakožto uživatel, hybatel, „dělatel“ kouzel). Mezi lidmi se však dále používalo označení hůlkovidci. Kouzelníkům to podával jinak. Těm tvrdil, že jsou jakožto Svatá Říše v kouzlech velmi pokročilí, tak nechtějí všechno vykřičet do světa, aby byli výjimeční. Dále se k němu kdovíjak (dodnes neobjasněno) doneslo, že kouzelníci kdysi sesadili Mojmíra I., nebo se prostě dovtípil, že kouzelníci budou chtít vládu kouzelníka, tak vydal nový zákon i o vládci. Aby se pojistil, že i kdyby zabili jej (jelikož nebyl čaroděj), Čechy zůstanou v rodině a nepřipadnou čaroději. Ten říkal, že vládne vždy nejstarší člen rodiny, což považoval za dost silnou pojistku, protože celý rod by těžko mohli vyvraždit. Navíc tím hodlal zabránit bratrským válkám o trůn, což ale, jak se později ukáže, úplně nefungovalo. Jeho syn, Spytihněv II. pokračoval v tom, co nastolil jeho otec. Kouzelníkům však už začalo svítat, jak to s tou "ochranou kouzelnických tajemství Svaté Říše" je a začali pomalu, ale jistě chystat spiknutí.Po Spytihněvovi II. nastoupil jeho bratr Vratislav II. Ten získal nedědičný královský titul od císaře Svaté říše. Jsou mezi kouzelnickými historiky teorie, že to byl jeden z prvních kroků jejich plánu na pomstu Přemyslovcům, zejména Břetislavovi, kterým chtěli pošťouchnout přemyslovskou rodinu k hádkám, sporům a rozdílným názorům. Tuto teorii nelze potvrdit ani vyvrátit. Vratislav II. se však zcela jistě stal prvním českým králem. Taky toho hned využil a Moravu povýšil na vlastní biskupství. On sám na čaroděje vlastně zapomněl, a tak nemohl očekávat, co přijde. Hůlkovidi přesněji Hůlkový sněm, se totiž pilně činili na vymýšlení pomsty. Dokonce přes to zapomněli i na plány vlastní kouzelnické školy. Bylo to ticho před bouří.
 Chvíle kouzelníků nastala, když po Vratislavovi měl na český trůn nastoupil někdo jiný. Čarodějové mezi dva kandidáty, Vladislava II. a Vladislava I., nastavili problémy a kladli jim klacky pod nohy. Proto se velmi dlouho dohadovali o Břetislavově zákonu o dědičnosti trůnu, čímž svou zemi rozhoupali jako na horské dráze. Hůlkový sněm byl s tímto úspěchem spokojen a usnul na vavřínech. Tím ale poskytl prostor něčemu, s čím se české dějiny kouzel ještě nesetkaly.
@@ -41,7 +41,6 @@ Přemysl Otakar II. to s kouzelníky tedy neměl úplně snadné. I přes drobn
 Otakar měl malého syna Václava III. Ten byl ale ještě malý. Proto Čechám střídavě  vládnou různí šlechtici a správcové. Když byl Václav III. dost starý, vrátil se a začal  vládnout. Ten šel čarodějům vstříc a podporoval je.Kouzelnické temné spolky odtáhly s Rudolfem, a tak v Čechách zůstala asi polovina tehdejších čarodějů, a byl klid. Václav III. měl tedy ideální podmínky. Díky těžbě stříbra bylo i dost peněz a byly všichni celkem spokojení. Čarovládce, kterým tou dobou byla Zbyňka Čechová. Byla to první hůlkovidka v této pozici. Doposud to byli jen hůlkovidci. Rod Čechů, ze kterého pocházela, svůj původ odvozuje od Praotce Čecha, ale toto tvrzení je nejspíše mylné. Zbyňka tedy ale každopádně svůj úkol plnila svědomitě. Kontakt s Václavem měla celkem přátelský, což byl jeden z důvodů jejího zvolení. Novinkou, kterou zavedla, byla cena Hůlkopána, kterou vždy obdržel jeden z členů Čarokruhu (kterého vyhodnotila jako nejpřínosnějšího) s platností po jeden rok, kdy Čarovládce udělil novou, se stal něčím jako čarovládcovým zástupcem. Zbyňku tedy zarmoutilo, když pouze o rok později se temné spolky z Rudolfova Rakouska s jeho svolením spikly a v Olomouci Václava III. zavraždily, čímž zakončily přemyslovskou vládu a jejich rod vymřel po meči. Z toho smutku se ale musela rychle vzpamatovat, jelikož o Čechy bez panovníka se začali okolní státy vysloveně rvát a do toho se chtěli zapojovat i kouzelníci, takže hůlkový sněm se scházel prakticky denně a snažil se situaci korigovat, což bylo obtížné. Navíc téhož roku někdo založil v Kouzelné sponě požár. Oprava se vzhledem k situaci neřešila a odložila se na později.
 Jako vhodný vládce se najde Jan Lucemburský, syn císaře Svaté říše. Ten se oženil s Eliškou Přemyslovnou, čímž získal nárok na trůn. Jan bohužel v Čechách moc času netrávil. Pořád jen někde válčil a vládu nad Čechami přenechal místní ��lechtě. Čarokruh vedla pořád Zbyňka. Tím, že se uklidnila politika, měli dost času na stavbu nového kouzelnického centra. Tentokrát zvolili jiné místo. Klášter ve Žďáru nad Sázavou, který byl právě dostavován.Toto místo se zdálo být dokonalé, ale jak se později ukáže, úplně tak skvělé nebude... Každopádně to přijde až později. Tou dobou nebylo pronásledování čarodějů prakticky praktikováno, takže odlehlé místo dál od mudlů bylo dokonalé. Tento projekt přezdívaný Koudů (od KOUzelnický DŮm) zahrnoval stavbu celého komplexu budov pod Konventským rybníkem. Tento komplex se skládal z obchodů i ubytování pro prodejce a s potenciálním prostorem pro rozšíření. Celé to  připomínalo spíše kouzelnickou vesničku o několika podlažích: na dně s výhledem po dně rybníku (hlavní část s krámy); podpovrchové s ubytováním pro prodejce a správce a úplně nejhlubší, kam se přesunul sraz Čarokruhu. Stavba byla započata ještě za života Jana Lucemburského, který o ní ale nevěděl. Celá stavba byla ale dokončena a uvedena do provozu až za Karla IV., kde se ke Koudů ještě vrátíme.  Jan Lucemburský k Čechám připojil nově Slezsko. Bohužel toho ale moc nestihl, jelikož brzy zemřel v bitvě.Po Janovi nastoupil jeho syn Karel IV.  Karla, jak asi každý ví, vychovávali ve Francii, takže byl vzdělaný. Uměl jazyky, etiku, historii, politiku a další. O Karlovi, ostatně jako o většině významných osob, existují teorie, že byl čaroděj. Ale to je velmi nepravděpodobné. Když byl později zvolen českým králem, usídlil se v Praze. O zdejších čarodějích tou dobou nevěděl. O kouzlech jej naučili, vůbec je neznal. Po usídlení v Praze se tedy pustil do stavbaření. Když opravoval a modernizoval Pražský hrad, v jedné ze zdí objevili schránku. Tu, kterou tam čarodějové schovali za Spytihněva. Karla IV. zaujala a po jejím přečtení se rozhodl vyhledat čarovládce, což mu jeho dvůr rozmlouval, ale on se nedal. Čarovládce za ním ale jednoho dne přišel sám. Tou dobou jím byla Lucie. Byla to kouzlovidka, jelikož Zbyňka se osvědčila. Karel IV. s ní uzavřel smlouvu, že mu budou pomáhat, že je zaměstná. To se čarokruhu celkem hodilo, protože kouzelnická komunita v ČR byla velmi různorodá a komplikovaná a potřebovala sjednotit. Navíc s vzdělanosti ohledně kouzel na tom byla špatně. Když se tedy Karel IV. stal císařem Svaté říše, kouzelníkům povolil oficiální vyučování na Pražském hradě. Byl to pro něj velmi taktický tah. Kouzelníkům se tím zadlužil a zároveň je připravoval na své plány. Čarodějové mu tehdy ochotně pomáhali a čarokruh na smlouvu se školou, kterou sepsal a která se neobjevila, zapomněl. To, co jim nabízel, totiž nebyla pořádná škola. Tu Karel IV. ani nechtěl, aby se mu kouzelníci nevzbouřili. Kouzelníci mu pomáhali zejména se stavbami. Dokončili modernizaci Pražského hradu, dostavěli Karlův most, postavili Karlštejn a zahájili i stavbu katedrály sv. Víta. Během toho všeho navíc pokračovala stavba Koudů. Ten byl dodělán souběžně s Karlovým mostem a byl to vrcholný výplod tehdejších technologií - nadzemní patro na dně bylo celé ze skla. Ze souvislé skleněné desky. To bylo mezi mudly nemožné a mezi kouzelníky velmi náročné. Navíc celá skleněná "tuba" s točitými schody byla celá ze skla.Tato stavba nám dává jistá poselství. Věž s točitými schody byla hlavním vchodem, ale končila uprostřed rybníka bez lávky na břeh. Buďto v té době všichni čarodějové mohli létat bez koštěte, což je velice nepravděpodobné, nebo už prostě existovala létající koťata v nějaké pokročilejší formě. Také se dochovaly plány, ve kterých toto schodiště ústí do místnosti nazvané komnata zjevení. To by mohlo naznačovat, že přemisťování tehdy už bylo také běžně používáno, za předpokladu, že se mu tedy říkalo zjevování, nebo přejevování, což je klidně možné. Ostatně už v legendě o sv. Václavu jsou zmínky o přenášedle, v detailní verzi, kterou jsme vám nepsali, i o létajícím koštěti, které Ludmila skrývala a pořád na něj nadávala... Koudů nazvali krystal, což odkazovalo na to, že byl ze skla.  Do krystalu se rychle nastěhovala většina krámů z kouzelné spony. Teď zpět ke Karlovi IV. Od čarodějů si nechal vybudovat ještě jednu budovu – Karlovu univerzitu. Tehdy čarodějům došlo, že vzdělání, které jim Karel umožňuje, je velmi malé. Kdyby k tomuto zjištění nedošli, asi by Karel IV. byl mezi čaroději považován za jednoho z nejlepších vládců. Proto spodní patro krystalu, mimo sídlo čarokruhu, rozšířili o malou školu, kde vyučovali pokročilá kouzla, lektvary a kouzelnickou historii. Když Karel vydal Zlatou bulu, požádal Čarovládce, aby ji ochránil před zničením. Ten mu ale nevyhověl, protože se na něj zlobil, že jim neumožňuje plné kouzelnické vzděl��ní. Jen je využíval. Karel IV. bulu vydal ale i tak. Změnil tím postavení Čech ve Svaté říši k lepšímu a zároveň změnil i způsob volení císaře.
 Po Karlovi IV. nastoupil Václav IV., ten byl jeho syn, ale nepodobal se mu. Byl volnější a neautoritativní. Často měl spory se šlechtou. Co je pro nás ale zadobro, je to, že byl nakloněn čarodějům a kejklířům. Dokonce měl dvorního kouzelníka Žita. Žito se zabýval hlavně zábavnými kejklemi a většinou bez hůlky. Tu sice vlastnil, ale nepoužíval, už jen proto, že při používání nezpůsobila tak velkolepý dojem. Žito byl pro svou výhodnou pozici zvolen Hůlkopánem. Zvolil jej Čarovládce Otakar, který se díky tomu vůbec nemusel s Václavem setkávat. Václav navíc Žita celkem poslouchal. Žito Václava IV. nejednou tahal z malérů, do kterých jej ale občas i sám zatáhl. Třeba církvi se přestávalo líbit, že má na dvoře hůlkovida. Pak tu byl Jan Hus. Toho Václav IV. podporoval, dokud to šlo. Jeho upálení však nemohl zabránit. Jan Hus byl na 70 % hůlkovidem. Proto se za něj přikláněli i čarodějové
 (včetně Žita), ale zachránit ho se jim nepovedlo. Taky proto, protože se začalo šířit upalování čarodějnic. Místo, kde byl Krystal postaven, už přestávalo být vhodné... ale ochranná kouzla jej zatím držela bez problémů v bezpečí. Čarovládce Otakar naneštěstí brzy zemřel, a tak se musel zvolit nový. Tím se jednoznačně stal Žito. Mezi mudly (zejména kvůli začátku pronásledování čarodějnic) církev rozhlásila, že Žita unesl zlý duch (jak je v pověsti), ale on ve skutečnosti odešel do Krystalu a stal se Čarovládcem a učitelem dalších generací hůlkovidů, jak on sám byl zvyklý oficiálně mluvit s Václavem, čarodějů.  Václav IV. Oproti němu nebyl zdaleka tak úspěšný. Byl sesazen z pozice císaře Svaté Říše (Ruprecht III.). Taky byl obviňován z umučení svatého Jana Nepomuckého. Václav IV. zemřel v Praze na mrtvici.
 Následovaly husitské války a pronásledování čarodějnic. Obojí spolu celkem souvisí. Koudů bylo zatím pod Fideliovým zaklínadlem (u nás taková kouzla neznali, aby jej aplikovali, museli pozvat někoho z Velké Británie) v bezpečí. Začalo se v něm dokonce budovat třetí podzemní patro se sklepeními a zásobami pro případ potřeby ukrývat se v obležení. Pronásledování čarodějnic bylo šířeno s křesťanstvím, takže bylo úplně všude. Sice zatím ne příliš radikální, ale už to byla taková předzvěst. Husitské války to u nás naštěstí trochu oddálily, ale i tak se k nám dostalo. Husitské války začaly kvůli upálení Jana Husa. Jeho příznivci, husité, chtěli dál bojovat za jeho názory ohledně církve. Celé to začalo defenestrací, kdy vyházeli pražské konšely z oken. Vedoucím husitů se ale nestal Jan Želivský (prokazatelně mudla), ale Jan Žižka (též mudla, i když mezi kouzelníky jsou pochyby). Ten jako zázrakem vyhrával každou bitvu proti vojákům (křižákům) ze Svaté říše.Mezi Husity bylo totiž pravděpodobně mnoho čarodějů, kteří šli za stejným cílem a spolupracovali (jak mezi sebou, tak s Žižkou, který se stal jejich vůdcem). Jejich vyhlášené vozové hradby byly nejspíše chráněny mocnými kletbami a zaklínadly. Jejich píseň, které se vojáci v jedné z bitev údajně zalekli a utekli, byla zesilována kouzly. Ještě že tehdy neznali kletby, které se nepromíjejí. Husitští čarodějové, jak se tou dobou mezi mladými čaroději začalo říkat, protože to tak učil Žito v jejich škole v krystalu, zřejmě neuznávali Čarovný kruh. Uznávali jen Žižku. To byl jeden z důvodů, proč při drancování klášterů napadli i ten ve Žďáře. Tam kouzelničtí Husité zaútočili na krystal a celý jej zničili a kouzelníky vyhnali. Oni tehdy, Husitští čarodějové, byli toho názoru, že čarovný kruh může za současnou zmatenou situaci a že nezvládá. Tím čarokruh sesadili a rozpustili. Kouzelníci byli bez vlády. Problém nastal, když se Husité rozdělili. Na táborské a pražské. Radikální a umírněné.Každý měl jiné názory. Je jisté, že někteří z jejich vůdců byli kouzelníci. Ale ne všichni. Zdaleka ne všichni... Každopádně husitské "strany" se střetly u Lipan. Tím husitské války naštěstí skončily. Zvítězili Pražané, kteří se spojili s katolíky.
 Pak mohl na trůn nastoupit Zikmund IV., Václavův bratr. Ten ale brzy zemřel. Kouzelnická komunita byla po tomto období úplně na dně. Bez vlastní vlády, zázemí, obchodů... učitelů (včetně Žita), které zabili aebo vyhnali. Slovo čaroděj, které poprvé použil Břetislav o od té doby se používalo oficiálně, které Žito šířil, se zase postupně vytratilo. Ale hůlkovid se už neujalo. Tentokrát to bylo slovo kouzelník, které používali husité. Do toho všeho nebyl žádný panovník, ten se pořád měnil a měl starosti o sebe, natož o čaroděje. To ještě zhoršovali Habsburkové, kteří sem posílali čaroděje na zločinné výpravy. Habsburkové si s temnými spolky tehdy poradili celkem hbitě.Z těch pro ně nejlepších (dodání, aktivní a mocní) pasovali na "bezpečnostní jednotku". Do té chtěli i ostatní, záviděli si, takže se vraždili navzájem a ti, co přežili, Habsburky poslouchali, protože věřili, že vyberou i je. Každopádně "Habsburští" čarodějové určitě zabili Ladislava Pohrobka nějakým ohavným jedem. To nebyl určitě jediný zásah, který udělali.

+#Hudl y natur (4. stol. př. n. l. - 658 n. l.)
 Kouzelnická historie v České republice se začíná psát už při prvním osídlení na území ČR, v období keltských druidů. Tito první čarodějové čarovali ale úplně jinak než ti dnešní. Pojem kouzelná hůlka pro ně byl zcela neznámý. Znali možná tak kouzelnou hůl. Druidové totiž využívali magické moci míst, bylin a určitých dní nebo konkrétních časů. Využívali tzv. přírodní magii, jinak taky přirozenou magii, nebo lidově huytur (z velšského (velština je z keltských jazyků) Hudl y Natur = přírodní magie). Ta se i dnes využívá, ale obvykle jen jako doplňující faktor hůlkové magie při velice mocných nebo složitých a důležitých obřadech (nebo také jaksi řekneme alchymisty). Hůlková magie ale na scénu přijde až mnohem později.
 Když do Čech přišli Slované s praotcem Čechem (existují spekulace s docela pádnými argumenty o tom, že Čech byl čaroděj) v čele, keltské komunity byly již dávno na ústupu před germánskými kmeny. Germánské kmeny praktikovaly runovou magii, které se říká magie obrazu a lidově Runeme (od germánského Runenmagie = runová magie). Germáni však po vyhnání Keltů Čechy opustili. Pro Slovany tu tedy vzniklo dostatek místa, kde se hned usídlili. Po vzoru Germánů používali magické ochranné symboly a bohy uctívali na podobných místech jako Keltové, také tu cítili magické energie. Od Keltů převzali i některé svátky, které si upravili dle svého.
 Slované tu žili v kmenech až do chvíle, kdy je začali ohrožovat Avaři. Tehdy se kupec Sámo rozhodl kmeny sjednotit a postavit se jim. Zvítězili a na počest vítězství Slované zvolili Sáma (mezi kouzelníky kolují fámy, že Sámo byl čaroděj a Slovany ovládl kletbou Imperius, čemuž by nasvědčoval i rozpad říše po jeho smrti, ale je to jen pověst, jelikož v té době kletbu Imperius nemohli znát a ani neměli hůlky) svým vůdcem. Čarodějové tehdy byli bylinkáři a obvykle důležitější osoby. Některé české kouzelnické rody (rod Čechů, rod Bylinů a rod Slámových) datují svůj původ právě do tohoto období, ale podle odborníků z ministerstva se tím jen chlubí a vzhledem k následujícím válkám a změnám je takové stáří rodu velice nepravděpodobné. Po Sámově smrti se však toto civilizované uskupení Slovanů rozpadlo.
+#Hůlky (833 - 907)
 Slované se vrátili k životu po kmenech, ale už se úplně nerozdělili a hojněji spolupracovali. Dokonce rozšiřovali svá hradiště a byli v případě potřeby připraveni přijmout nového vůdce. Jsou záznamy, že některá hradiště a kmeny byly čistě kouzelnické (dokazatelně první čistě kouzelnické komunity v ČR) a vyvíjely magické zbraně a techniky.
 Do tohoto období se datují první experimenty s hůlkami a tedy k zjištění čarodějů, že mají svou vnitřní magii, kterou mohou využít a že je to výhodnější než huytur nebo runeme či jejich kombinace. Na hůlky se zatím používaly jen za speciálních rituálů opracované větve stromů z posvátných míst, zatím bez jader. To znamenalo, že hůlka opravdu jen umožňovala najít, probudit a cíleně použít vnitřní magii (vnitřní magii se lidově říká hůlkovidná, jelikož ji lze použít jen za pomoci hůlky; toto zjištění v kouzelnících provádějících tyto experimenty vyvolalo jistý pocit nadřazenosti nad hůlkoslepými, jak začali říkat nečarodějům). Zatím se pro každý účel musí vyrábět jiná hůlka, jelikož seslané kouzlo neurčuje zaklínadlo, ale dřevo, ze kterého je hůlka, za jakého rituálu byla vyrobena a jaké jsou na ní vyryté runy. To je ale poměrně nepraktické, takže jsou to zatím opravdu jen experimenty.
 Slovanská civilizace se ale vyvíjí dál a potřebuje jednotného vůdce, aby nějakým způsobem mohla fungovat. Proto vzniká Spojením moravských Slovanů vzniklo Moravské knížectví, později Velká Morava, do které patřily i Čechy. Velkou Moravu vedl Mojmír I. Mojmír čarodějem nebyl, to víme. To se ale čarodějům s nově nabytým pocitem nadřazenosti nelíbilo, takže jej svrhli a následně na jeho místo dosadili synovce z Franské říše, Rastislava, který byl kouzelníkem. Do kronik ale nechali zapsat, že Mojmíra sesadil přímo Ludvík II., vládce Franské říše (možná začátky paměťových kouzel?).
 Proto svolal kouzelníky, čímž vznikl první kouzelnický sněm. Sněm zahrnoval zástupce každé větší kouzelnické komunity (větší kouzelnickou komunitu považoval nad 10 kouzelníků). Následně svolal největší kouzelnické vědce a odborníky a přednesl jim požadavek, že hůlky již nemusí vyvíjet potají jako experimenty, ale že to dostanou jako oficiální projekt. To se ale dozvěděl Ludv��k II., kterému se nelíbilo, že ve vedlejší zemi budou vychovávat čaroděje, takže Rastislava sesadil. Na jeho místo nastoupil Hůlkoslepý Svatopluk I. Ten měl z magie strach, takže projekt výzkumu hůlek raději ukončil. Čarodějové v něm ale tajně pokračovali, protože když hůlku vyvrtali, aby byla dutá a dovnitř dali něco magického (nejčastěji 7 vlasů vodníka), tak hůlka celkem fungovala a při vyslovování některých slov v latině hůlky fungovaly multifunkčně. To byl jejich první úspěch od vynalezení hůlek, takže pokračovali dál ve vývoji a vymýšlení zaklínadel.
 Po Svatoplukově smrti měli už čarodějové slušnou zásobu zaklínadel a kleteb a hůlky se šířily. Zatím byly vyráběné podomácku, takže v různých podobách včetně prstenů, náramků a jiných šperků. Tak tedy. Po Svatoplukově smrti na trůn nastoupil jeho syn Mojmír II. Byl hůlkoslepý (tehdejší název pro nečaroděje, mudly). Toho ale Maďaři vyhodnotili jako slabého. A když se do jejich útoků přidaly i kouzelnické demonstrace, Velká Morava to neunesla a rozpadla se.
+#Vidím město veliké (cca 600 - 907)
 Ještě za vlády Svatopluka I. se dělila Velká Morava na části. Jednou z nich byly Čechy, kde tou dobou vládli Přemyslovci. Než se k ní ale připojily, vládl tu Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše. O těch je známo, že byly čarodějky (tím se Přemyslovci počítají jako nejstarší doložený kouzelnický rod). Co je zajímavé, tak  nepoužívaly nejspíše hůlky, ale prsteny (jak jsme zmínili, tak ze začátku se namísto hůlek používali všemožné šperky). Kazi, Teta a Libuše jsou totiž vždy vyobrazovány s výrazným prstenem na ruce.
 Mudlové si sice myslí, že je to jen pověst, ale my, kouzelníci, máme historické prameny, které byly při vydání zákonů o utajení ukryty, jelikož v nich jsou podrobnosti o kouzlech. Pověst o nich a vzniku rodu Přemyslovců zná asi každý, takže ji tu nebudeme opakovat. Každopádně ale mezi čaroději je pověra, že tři kouzelné prsteny tří sester opravdu existují a mnoho sběratelů je touží mít ve své sbírce. Navíc se traduje, že kdyby byli tři sourozenci a každý měl jeden (jako tři sestry), budou spolu moci na dálku komunikovat a budou moci používat nějaká dnes neznámá kouzla. Každopádně když na trůn nastoupil Svatopluk a Čechy k Velké Moravě připojil, udělal z nástupce Libuše a Přemysla Oráče, Bořivoje I., zástupce za celé Čechy a tím sjednotil místní kmeny. Bořivoj byl taky čaroděj (v té době říkali hůlkovidec). Když na Velkou Moravu přišli Cyril a Metoděj, rozhodl se, že se nechá Metodějem pokřtít. Když se vrátil do Čech, založil dle Libušiny věštby Prahu.
 Po něm nastupuje Spytihněv, který Čechy odtrhl od Velké Moravy, čímž přispěl k jejímu rozpadu. To, že Spytihněv, jako všichni dosavadní Přemyslovci, byl čaroděj, asi už ani nemusíme dodávat. Hlavní je, že Čechy osamostatnil a v Praze si začal stavět Pražský hrad. Měl obrovské plány, proto na to svolal kouzelníky z celých Čech, kteří tou dobou už používali jen hůlky, které se osvědčily jako nejlepší (zatím nebyly tak dobré jako třeba ty britské, staletí nemohli dohnat za pár let). Měli ji už prakticky všichni. Pod jeho vedením se tedy čarodějové a čarodějky pustili do stavby hradu za pomoci kouzel. Šlo jim to rychle a brzy se v něm Spitihněv  se svou rodinou  usídlil. Díky magii byl na svou dobu neuvěřitelně zdobený a komfortní. Čarodějové do sklepení tajně ukryli schránku se vzkazem pro budoucnost, která v historii sehraje důležitou roli.
 Tady se mudlovská legenda od kouzelnické liší. Podle kouzelnické se Ludmila Václavovi zjevila ve snu a darovala mu náhrdelník ve tvaru kříže, který má v největším nebezpečí stisknout (jak se dozvíte později, šlo o nějakou rannou formu přenášedla). V mudlovské (hůlkoslepecké) se nic takového nestane. Václav tedy stavěl školy, kláštery, kostely, podporoval čaroděje a celkově svůj lid, jak jen to šlo. Dle hůlkoslepecké verze Boleslav Bratra zavraždí kvůli názorům a politice míru. Ale v té hůlkovidné to je kvůli tomu, že Boleslav bratrovi záviděl magickou moc, kterou jak už víme, sám neovládal.  To, jak Boleslav Václava pozval na hostinu probíhá v obou prakticky totožně. Rozdíl nastává před ranní mší.
 V hůlkoslepecké (mudlovské) legendě Václava zavraždí Boleslavem najatí vrazi. Ale v té kouzelnické se Václavovi povede uniknout. Na poslední chvilku stiskne náhrdelník od Ludmily a objeví se v chalupě v lese, kde se setká s babičkou, odkud dál tajně pomáhají lidu. Jsou ale teorie, že tato verze s přenášedlem a šťastným koncem není původní. Ta stojí na tom, že za ta staletí pověst vyprávěly kouzelnické matky svým dětem jako pohádku na dobrou noc a aby se dětem lépe usínalo, vymyslely si tento hezký konec. Jestli ale původní verze zněla jinak, nebo opravdu takto, se asi nikdy nedozvíme. Jisté ale je, že na základě této pověsti se dodnes mezi kouzelníky říká: „Unikl jako Václav smrti,“ což znamená něco jako mudlovské „unikl o vlásek“, tedy na poslední chvíli.
+#Pod vládou vraha (935 - 1055)
 Po Václavově smrti každopádně celé Čechy připadly jeho bratrovi Boleslavovi. Ten, jak už víme, se zajímal o války  a strategie. V ohledu rozšiřování říše na tom byl tedy dobře. Během své vlády k přemyslovským Čechám připojil i Moravu a později i Slezsko a Krakovsko. Ale se Svatou říší, tehdejším Německem, jednal stejně jako Václav, politikou míru.
 Vybudoval v Čechách silnou společnost, a to bez pomoci čarodějů. Asi chtěl dokázat, že i když není hůlkovid jako jeho bratr, tak dokáže velké, ne-li větší věci. Bohužel taky přemyslovské panství nechal Svaté říši (Německu), které se museli podřídit. Naštěstí nám zůstala dosti velká autonomie. Kouzelníci za jeho vlády byli odstraněni z politického dění. Žili ale normálně dál a zatím to ignorovali. Co je ale potěšilo, bylo to, že začal razit mince. Dokud neexistovalo Ministerstvo nebo škola kouzel, nebyl pro čaroděje přechod do jiné země problém. To se ale brzy mělo změnit.
  Boleslavovi I. Ukrutnému nastoupil na přemyslovský trůn jeho syn. Taktéž Boleslav a taktéž hůlkoslepý. Václava si tedy Můžete si ho pamatovat jako posledního hůlkovidného Přemyslovce. Tento Boleslav II. byl podobný otci. Kouzelníci mu byli ukradení a pokračoval v rozšiřování země. K dobru mu bylo to, že pro Čechy zařídil vlastní biskupství. Tím si vysloužil přívlastek Pobožný. Jeho prvním biskupem byl Dětmar, druhým Vojtěch. Ten byl později svatořečen (tím proč se tu nebudeme zabývat, jelikož to nebyl hůlkovid; pokud vás to zajímá, přečtěte si knihu "Kouzelníci nekouzelníci, všichni svatí" od Radmily Oblačné), a tak Čechy získaly i s Václavem druhého patrona. Ale jeho vláda nepřinesla jen klady, ale i zápory. Boleslav II. z přemyslovského území ztratil Slezsko a Krakovsko ve prospěch Polska.
 Následně se panovníci střídali jako ponožky. Syn Boleslava II. se jmenoval Boleslav III. Ten byl ale slabým panovníkem, tak byl svržen Poláky. Následně jeho synové usilovali o trůn. Vše se ustálilo až s vnukem Boleslava III., který se jmenoval Břetislav. Než se ale dostaneme k němu, podíváme se na pár změn v kouzelnickém světě v tomto období. Jak víme, Germáni, a tedy i Němci, byli v magii napřed.
 I když jsme je slušně doháněli, měli náskok. Největší změna pro naše kouzelníky tedy přišla, když čeští čarodějové museli začít chodit na kouzelnickou školu ve Svaté říši. To byla povinnost, na které se shodl Svatoříšský „Kouzelnický kruh“, jak mu čeští kouzelníci říkali. V podstatě šlo o něco jako Hůlkový sněm u nás. To byla pro české kouzelníky významná událost. Díky tomu se úroveň kouzelnictví v Čechách prakticky srovnala s tím germánským. Navíc kouzelníci odtamtud převzali nové slovo – mudla. To nahradilo tehdejší slovo „hůlkoslepec“ a velmi rychle se ustálilo jako označení pro nečaroděje. Když začali čeští kouzelníci chodit do školy, došlo jim, že to byla věc, která jim už notně dlouho chyběla. A to proto, že s vývojem hůlek bylo třeba zaklínadel, mnoho zaklínadel. Málokdo je znal všechny a ještě méně z nich bylo ochotno je předat dalším generacím čarodějů. Proto mladí čarodějové hůlky používali, ale ne jako hlavní magický nástroj. Proto se rozvoj české kouzelnické komunity do této chvíle zastavil... Hned na dalším hůlkovém sněmu se shodli na tom, že postaví vlastní kouzelnickou školu. Jakmile to bude možné. Sepsali petici, kterou všichni členové sněmu včetně čarovládce podepsali a zakleli tak, že se vyjeví tomu, kdo jí bude hoden a bude schopen splnit jejich přání. Tím listina zmizela. Na několik desetiletí.
+@Zákony o tajemství
 Teď se vrátíme k Břetislavovi. Břetislav byl velmi schopný. Podporoval jak lid, tak rozšiřoval zemi. Navíc byl ochoten komunikovat s čarovládcem a přijímat pomoc kouzelníků a na oplátku jim pomáhat při řešení jejich problémů. Školu ale postavit odmítal, protože to dostal výslovně zakázáno ze Svaté Říše, aby čeští čarodějové museli chodit na jejich školy. Břetislav navíc získal zpět Moravu, ztracenou při hádkách a bojích o trůn, a dokonce i Krakov. Následně dobyl i Hnězdno, odkud do Čech přivezl ostatky svatého Vojtěcha. Vydal dokonce i nové zákony – Břetislavovy dekrety. Ty měly všeobecnou část, převážně zabývající se křesťanstvím, a tajnou kouzelnickou, hůlkovidnou. V té se objevovaly první náznaky zákonů o utajení (ale byly velmi volné, zakazovali jen například bez svolení přihlížejících provádět nebezpečná kouzla). Čarodějové mudlům otevřeně už nesměli vykládat o kouzlech. Břetislav chtěl kouzla zabalit do závoje tajemna, aby kdyby se stala nějaká katastrofa, tak to mohl svést na hůlkovidné. Navíc v tom zákoně ustanovuje oficiální termín pro hůlkovidné. Ten zněl Čarodějové (od čarovládce, který čárům a kouzlům vládne, čaroděj jakožto uživatel, hybatel, „dělatel“ kouzel). Mezi lidmi se však dále používalo označení hůlkovidci. Kouzelníkům to podával jinak. Těm tvrdil, že jsou jakožto Svatá Říše v kouzlech velmi pokročilí, tak nechtějí všechno vykřičet do světa, aby byli výjimeční. Dále se k němu kdovíjak (dodnes neobjasněno) doneslo, že kouzelníci kdysi sesadili Mojmíra I., nebo se prostě dovtípil, že kouzelníci budou chtít vládu kouzelníka, tak vydal nový zákon i o vládci. Aby se pojistil, že i kdyby zabili jej (jelikož nebyl čaroděj), Čechy zůstanou v rodině a nepřipadnou čaroději. Ten říkal, že vládne vždy nejstarší člen rodiny, což považoval za dost silnou pojistku, protože celý rod by těžko mohli vyvraždit. Navíc tím hodlal zabránit bratrským válkám o trůn, což ale, jak se později ukáže, úplně nefungovalo. Jeho syn, Spytihněv II. pokračoval v tom, co nastolil jeho otec. Kouzelníkům však už začalo svítat, jak to s tou "ochranou kouzelnických tajemství Svaté Říše" je a začali pomalu, ale jistě chystat spiknutí.Po Spytihněvovi II. nastoupil jeho bratr Vratislav II. Ten získal nedědičný královský titul od císaře Svaté říše. Jsou mezi kouzelnickými historiky teorie, že to byl jeden z prvních kroků jejich plánu na pomstu Přemyslovcům, zejména Břetislavovi, kterým chtěli pošťouchnout přemyslovskou rodinu k hádkám, sporům a rozdílným názorům. Tuto teorii nelze potvrdit ani vyvrátit. Vratislav II. se však zcela jistě stal prvním českým králem. Taky toho hned využil a Moravu povýšil na vlastní biskupství. On sám na čaroděje vlastně zapomněl, a tak nemohl očekávat, co přijde. Hůlkovidi přesněji Hůlkový sněm, se totiž pilně činili na vymýšlení pomsty. Dokonce přes to zapomněli i na plány vlastní kouzelnické školy. Bylo to ticho před bouří.
 Chvíle kouzelníků nastala, když po Vratislavovi měl na český trůn nastoupil někdo jiný. Čarodějové mezi dva kandidáty, Vladislava II. a Vladislava I., nastavili problémy a kladli jim klacky pod nohy. Proto se velmi dlouho dohadovali o Břetislavově zákonu o dědičnosti trůnu, čímž svou zemi rozhoupali jako na horské dráze. Hůlkový sněm byl s tímto úspěchem spokojen a usnul na vavřínech. Tím ale poskytl prostor něčemu, s čím se české dějiny kouzel ještě nesetkaly.
 Otakar měl malého syna Václava III. Ten byl ale ještě malý. Proto Čechám střídavě  vládnou různí šlechtici a správcové. Když byl Václav III. dost starý, vrátil se a začal  vládnout. Ten šel čarodějům vstříc a podporoval je.Kouzelnické temné spolky odtáhly s Rudolfem, a tak v Čechách zůstala asi polovina tehdejších čarodějů, a byl klid. Václav III. měl tedy ideální podmínky. Díky těžbě stříbra bylo i dost peněz a byly všichni celkem spokojení. Čarovládce, kterým tou dobou byla Zbyňka Čechová. Byla to první hůlkovidka v této pozici. Doposud to byli jen hůlkovidci. Rod Čechů, ze kterého pocházela, svůj původ odvozuje od Praotce Čecha, ale toto tvrzení je nejspíše mylné. Zbyňka tedy ale každopádně svůj úkol plnila svědomitě. Kontakt s Václavem měla celkem přátelský, což byl jeden z důvodů jejího zvolení. Novinkou, kterou zavedla, byla cena Hůlkopána, kterou vždy obdržel jeden z členů Čarokruhu (kterého vyhodnotila jako nejpřínosnějšího) s platností po jeden rok, kdy Čarovládce udělil novou, se stal něčím jako čarovládcovým zástupcem. Zbyňku tedy zarmoutilo, když pouze o rok později se temné spolky z Rudolfova Rakouska s jeho svolením spikly a v Olomouci Václava III. zavraždily, čímž zakončily přemyslovskou vládu a jejich rod vymřel po meči. Z toho smutku se ale musela rychle vzpamatovat, jelikož o Čechy bez panovníka se začali okolní státy vysloveně rvát a do toho se chtěli zapojovat i kouzelníci, takže hůlkový sněm se scházel prakticky denně a snažil se situaci korigovat, což bylo obtížné. Navíc téhož roku někdo založil v Kouzelné sponě požár. Oprava se vzhledem k situaci neřešila a odložila se na později.
 Jako vhodný vládce se najde Jan Lucemburský, syn císaře Svaté říše. Ten se oženil s Eliškou Přemyslovnou, čímž získal nárok na trůn. Jan bohužel v Čechách moc času netrávil. Pořád jen někde válčil a vládu nad Čechami přenechal místní ��lechtě. Čarokruh vedla pořád Zbyňka. Tím, že se uklidnila politika, měli dost času na stavbu nového kouzelnického centra. Tentokrát zvolili jiné místo. Klášter ve Žďáru nad Sázavou, který byl právě dostavován.Toto místo se zdálo být dokonalé, ale jak se později ukáže, úplně tak skvělé nebude... Každopádně to přijde až později. Tou dobou nebylo pronásledování čarodějů prakticky praktikováno, takže odlehlé místo dál od mudlů bylo dokonalé. Tento projekt přezdívaný Koudů (od KOUzelnický DŮm) zahrnoval stavbu celého komplexu budov pod Konventským rybníkem. Tento komplex se skládal z obchodů i ubytování pro prodejce a s potenciálním prostorem pro rozšíření. Celé to  připomínalo spíše kouzelnickou vesničku o několika podlažích: na dně s výhledem po dně rybníku (hlavní část s krámy); podpovrchové s ubytováním pro prodejce a správce a úplně nejhlubší, kam se přesunul sraz Čarokruhu. Stavba byla započata ještě za života Jana Lucemburského, který o ní ale nevěděl. Celá stavba byla ale dokončena a uvedena do provozu až za Karla IV., kde se ke Koudů ještě vrátíme.  Jan Lucemburský k Čechám připojil nově Slezsko. Bohužel toho ale moc nestihl, jelikož brzy zemřel v bitvě.Po Janovi nastoupil jeho syn Karel IV.  Karla, jak asi každý ví, vychovávali ve Francii, takže byl vzdělaný. Uměl jazyky, etiku, historii, politiku a další. O Karlovi, ostatně jako o většině významných osob, existují teorie, že byl čaroděj. Ale to je velmi nepravděpodobné. Když byl později zvolen českým králem, usídlil se v Praze. O zdejších čarodějích tou dobou nevěděl. O kouzlech jej naučili, vůbec je neznal. Po usídlení v Praze se tedy pustil do stavbaření. Když opravoval a modernizoval Pražský hrad, v jedné ze zdí objevili schránku. Tu, kterou tam čarodějové schovali za Spytihněva. Karla IV. zaujala a po jejím přečtení se rozhodl vyhledat čarovládce, což mu jeho dvůr rozmlouval, ale on se nedal. Čarovládce za ním ale jednoho dne přišel sám. Tou dobou jím byla Lucie. Byla to kouzlovidka, jelikož Zbyňka se osvědčila. Karel IV. s ní uzavřel smlouvu, že mu budou pomáhat, že je zaměstná. To se čarokruhu celkem hodilo, protože kouzelnická komunita v ČR byla velmi různorodá a komplikovaná a potřebovala sjednotit. Navíc s vzdělanosti ohledně kouzel na tom byla špatně. Když se tedy Karel IV. stal císařem Svaté říše, kouzelníkům povolil oficiální vyučování na Pražském hradě. Byl to pro něj velmi taktický tah. Kouzelníkům se tím zadlužil a zároveň je připravoval na své plány. Čarodějové mu tehdy ochotně pomáhali a čarokruh na smlouvu se školou, kterou sepsal a která se neobjevila, zapomněl. To, co jim nabízel, totiž nebyla pořádná škola. Tu Karel IV. ani nechtěl, aby se mu kouzelníci nevzbouřili. Kouzelníci mu pomáhali zejména se stavbami. Dokončili modernizaci Pražského hradu, dostavěli Karlův most, postavili Karlštejn a zahájili i stavbu katedrály sv. Víta. Během toho všeho navíc pokračovala stavba Koudů. Ten byl dodělán souběžně s Karlovým mostem a byl to vrcholný výplod tehdejších technologií - nadzemní patro na dně bylo celé ze skla. Ze souvislé skleněné desky. To bylo mezi mudly nemožné a mezi kouzelníky velmi náročné. Navíc celá skleněná "tuba" s točitými schody byla celá ze skla.Tato stavba nám dává jistá poselství. Věž s točitými schody byla hlavním vchodem, ale končila uprostřed rybníka bez lávky na břeh. Buďto v té době všichni čarodějové mohli létat bez koštěte, což je velice nepravděpodobné, nebo už prostě existovala létající koťata v nějaké pokročilejší formě. Také se dochovaly plány, ve kterých toto schodiště ústí do místnosti nazvané komnata zjevení. To by mohlo naznačovat, že přemisťování tehdy už bylo také běžně používáno, za předpokladu, že se mu tedy říkalo zjevování, nebo přejevování, což je klidně možné. Ostatně už v legendě o sv. Václavu jsou zmínky o přenášedle, v detailní verzi, kterou jsme vám nepsali, i o létajícím koštěti, které Ludmila skrývala a pořád na něj nadávala... Koudů nazvali krystal, což odkazovalo na to, že byl ze skla.  Do krystalu se rychle nastěhovala většina krámů z kouzelné spony. Teď zpět ke Karlovi IV. Od čarodějů si nechal vybudovat ještě jednu budovu – Karlovu univerzitu. Tehdy čarodějům došlo, že vzdělání, které jim Karel umožňuje, je velmi malé. Kdyby k tomuto zjištění nedošli, asi by Karel IV. byl mezi čaroději považován za jednoho z nejlepších vládců. Proto spodní patro krystalu, mimo sídlo čarokruhu, rozšířili o malou školu, kde vyučovali pokročilá kouzla, lektvary a kouzelnickou historii. Když Karel vydal Zlatou bulu, požádal Čarovládce, aby ji ochránil před zničením. Ten mu ale nevyhověl, protože se na něj zlobil, že jim neumožňuje plné kouzelnické vzděl��ní. Jen je využíval. Karel IV. bulu vydal ale i tak. Změnil tím postavení Čech ve Svaté říši k lepšímu a zároveň změnil i způsob volení císaře.
 Po Karlovi IV. nastoupil Václav IV., ten byl jeho syn, ale nepodobal se mu. Byl volnější a neautoritativní. Často měl spory se šlechtou. Co je pro nás ale zadobro, je to, že byl nakloněn čarodějům a kejklířům. Dokonce měl dvorního kouzelníka Žita. Žito se zabýval hlavně zábavnými kejklemi a většinou bez hůlky. Tu sice vlastnil, ale nepoužíval, už jen proto, že při používání nezpůsobila tak velkolepý dojem. Žito byl pro svou výhodnou pozici zvolen Hůlkopánem. Zvolil jej Čarovládce Otakar, který se díky tomu vůbec nemusel s Václavem setkávat. Václav navíc Žita celkem poslouchal. Žito Václava IV. nejednou tahal z malérů, do kterých jej ale občas i sám zatáhl. Třeba církvi se přestávalo líbit, že má na dvoře hůlkovida. Pak tu byl Jan Hus. Toho Václav IV. podporoval, dokud to šlo. Jeho upálení však nemohl zabránit. Jan Hus byl na 70 % hůlkovidem. Proto se za něj přikláněli i čarodějové
 (včetně Žita), ale zachránit ho se jim nepovedlo. Taky proto, protože se začalo šířit upalování čarodějnic. Místo, kde byl Krystal postaven, už přestávalo být vhodné... ale ochranná kouzla jej zatím držela bez problémů v bezpečí. Čarovládce Otakar naneštěstí brzy zemřel, a tak se musel zvolit nový. Tím se jednoznačně stal Žito. Mezi mudly (zejména kvůli začátku pronásledování čarodějnic) církev rozhlásila, že Žita unesl zlý duch (jak je v pověsti), ale on ve skutečnosti odešel do Krystalu a stal se Čarovládcem a učitelem dalších generací hůlkovidů, jak on sám byl zvyklý oficiálně mluvit s Václavem, čarodějů.  Václav IV. Oproti němu nebyl zdaleka tak úspěšný. Byl sesazen z pozice císaře Svaté Říše (Ruprecht III.). Taky byl obviňován z umučení svatého Jana Nepomuckého. Václav IV. zemřel v Praze na mrtvici.
 Následovaly husitské války a pronásledování čarodějnic. Obojí spolu celkem souvisí. Koudů bylo zatím pod Fideliovým zaklínadlem (u nás taková kouzla neznali, aby jej aplikovali, museli pozvat někoho z Velké Británie) v bezpečí. Začalo se v něm dokonce budovat třetí podzemní patro se sklepeními a zásobami pro případ potřeby ukrývat se v obležení. Pronásledování čarodějnic bylo šířeno s křesťanstvím, takže bylo úplně všude. Sice zatím ne příliš radikální, ale už to byla taková předzvěst. Husitské války to u nás naštěstí trochu oddálily, ale i tak se k nám dostalo. Husitské války začaly kvůli upálení Jana Husa. Jeho příznivci, husité, chtěli dál bojovat za jeho názory ohledně církve. Celé to začalo defenestrací, kdy vyházeli pražské konšely z oken. Vedoucím husitů se ale nestal Jan Želivský (prokazatelně mudla), ale Jan Žižka (též mudla, i když mezi kouzelníky jsou pochyby). Ten jako zázrakem vyhrával každou bitvu proti vojákům (křižákům) ze Svaté říše.Mezi Husity bylo totiž pravděpodobně mnoho čarodějů, kteří šli za stejným cílem a spolupracovali (jak mezi sebou, tak s Žižkou, který se stal jejich vůdcem). Jejich vyhlášené vozové hradby byly nejspíše chráněny mocnými kletbami a zaklínadly. Jejich píseň, které se vojáci v jedné z bitev údajně zalekli a utekli, byla zesilována kouzly. Ještě že tehdy neznali kletby, které se nepromíjejí. Husitští čarodějové, jak se tou dobou mezi mladými čaroději začalo říkat, protože to tak učil Žito v jejich škole v krystalu, zřejmě neuznávali Čarovný kruh. Uznávali jen Žižku. To byl jeden z důvodů, proč při drancování klášterů napadli i ten ve Žďáře. Tam kouzelničtí Husité zaútočili na krystal a celý jej zničili a kouzelníky vyhnali. Oni tehdy, Husitští čarodějové, byli toho názoru, že čarovný kruh může za současnou zmatenou situaci a že nezvládá. Tím čarokruh sesadili a rozpustili. Kouzelníci byli bez vlády. Problém nastal, když se Husité rozdělili. Na táborské a pražské. Radikální a umírněné.Každý měl jiné názory. Je jisté, že někteří z jejich vůdců byli kouzelníci. Ale ne všichni. Zdaleka ne všichni... Každopádně husitské "strany" se střetly u Lipan. Tím husitské války naštěstí skončily. Zvítězili Pražané, kteří se spojili s katolíky.
 Pak mohl na trůn nastoupit Zikmund IV., Václavův bratr. Ten ale brzy zemřel. Kouzelnická komunita byla po tomto období úplně na dně. Bez vlastní vlády, zázemí, obchodů... učitelů (včetně Žita), které zabili aebo vyhnali. Slovo čaroděj, které poprvé použil Břetislav o od té doby se používalo oficiálně, které Žito šířil, se zase postupně vytratilo. Ale hůlkovid se už neujalo. Tentokrát to bylo slovo kouzelník, které používali husité. Do toho všeho nebyl žádný panovník, ten se pořád měnil a měl starosti o sebe, natož o čaroděje. To ještě zhoršovali Habsburkové, kteří sem posílali čaroděje na zločinné výpravy. Habsburkové si s temnými spolky tehdy poradili celkem hbitě.Z těch pro ně nejlepších (dodání, aktivní a mocní) pasovali na "bezpečnostní jednotku". Do té chtěli i ostatní, záviděli si, takže se vraždili navzájem a ti, co přežili, Habsburky poslouchali, protože věřili, že vyberou i je. Každopádně "Habsburští" čarodějové určitě zabili Ladislava Pohrobka nějakým ohavným jedem. To nebyl určitě jediný zásah, který udělali.