| Znění tohoto textu vychází z díla Lakomec tak, jak bylo vydáno |
| vydavatelstvím J. Otty v roce 1899 (MOLIÈRE. Lakomec : veselohra o 5 |
| jednáních. Přel. Jaroslav Vrchlický. Praha : J. Otto, 1899. 158 s. |
| Světová knihovna. č. 111-112). |
| Autorem portrétu Moliera na obálce e-knihy je Pierre Mignard. |
|
|
| Text díla (Moliere: Lakomec), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, |
| není vázán autorskými právy. |
|
|
| Citační záznam této e-knihy: |
| MOLIERE. Lakomec [online]. Přel. Jaroslav Vrchlický. V MKP 1. vyd. |
| Praha : Městská knihovna v Praze, 2012 [aktuální datum citace eknihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z WWW: |
| <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/66/08/78/lakomec.pdf>. |
|
|
| Vydání (obálka, grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna |
| v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo |
| komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko. |
|
|
| Verze 1.0 z 1. 1. 2012. |
|
|
| OBSAH: |
|
|
| OSOBY:............................................................................................... 8 |
| Jednání první. ........................................................................................ 9 |
| Výstup 1. ............................................................................................ 9 |
| Výstup 2. .......................................................................................... 12 |
| Výstup 3. .......................................................................................... 14 |
| Výstup 4. .......................................................................................... 18 |
| Výstup 5. .......................................................................................... 18 |
| Výstup 6. .......................................................................................... 23 |
| Výstup 7. .......................................................................................... 25 |
| Výstup 8. .......................................................................................... 27 |
| Výstup 9. .......................................................................................... 28 |
| Výstup 10. ........................................................................................ 29 |
| Jednání druhé. ..................................................................................... 30 |
| Výstup 1. .......................................................................................... 30 |
| Výstup 2. .......................................................................................... 34 |
| Výstup 3. .......................................................................................... 35 |
| Výstup 4. .......................................................................................... 36 |
| Výstup 5. .......................................................................................... 36 |
| Výstup 6. .......................................................................................... 38 |
| Jednání třetí. ........................................................................................ 45 |
| Výstup 1. .......................................................................................... 45 |
| Výstup 2. .......................................................................................... 45 |
| Výstup 3. .......................................................................................... 46 |
| Výstup 4. .......................................................................................... 46 |
| Výstup 5. .......................................................................................... 47 |
| Výstup 6. .......................................................................................... 52 |
| Výstup 7. .......................................................................................... 53 |
| Výstup 8. .......................................................................................... 54 |
| Výstup 9. .......................................................................................... 55 |
| Výstup 10. ........................................................................................ 55 |
| Výstup 11. ........................................................................................ 56 |
| Výstup 12. ........................................................................................ 58 |
| Výstup 13. ........................................................................................ 60 |
|
|
| 4 |
|
|
| Výstup 14. ........................................................................................ 60 |
| Výstup 15. ........................................................................................ 61 |
| Jednání čtvrté. ..................................................................................... 62 |
| Výstup 1. .......................................................................................... 62 |
| Výstup 2. .......................................................................................... 65 |
| Výstup 3. .......................................................................................... 65 |
| Výstup 4. .......................................................................................... 68 |
| Výstup 5. .......................................................................................... 71 |
| Výstup 6. .......................................................................................... 73 |
| Výstup 7. .......................................................................................... 73 |
| Jednání páté. ........................................................................................ 74 |
| Výstup 1. .......................................................................................... 74 |
| Výstup 2. .......................................................................................... 75 |
| Výstup 3. .......................................................................................... 78 |
| Výstup 4. .......................................................................................... 83 |
| Výstup 5. .......................................................................................... 84 |
| Výstup 6. .......................................................................................... 88 |
|
|
| 5 |
|
|
| Jean Baptiste Poquelin (divadelním jménem Molière) narodil se |
| v lednu 1622 v Paříži, studoval v kolleji clermontské a u Gassendiho, |
| pak práva, načež vstoupil do společnosti kočujících herců. Brzy stal |
| se ředitelem společnosti a procestoval za 12 roků skoro celou |
| Francii, r. 1658 vrátil se do Paříže. Roku 1662 oženil se s Armandou |
| Béjartovou, která mu lehkomyslností a nevěrností svou život |
| ztrpčila. Herecká společnost jeho došla velké obliny u dvora i u |
| obecenstva, avšak literární působení Molièrovo osobně mu získalo |
| četných nepřátel v kruzích dvorních, literárních i církevních. Starosti |
| různého druhu a utrpení podrývaly život jeho podlehl konečně |
| prsní chorobě několik hodin po představení „Domnělého |
| nemocného“, při němž dostal náhle chrlení krve dne 17. února 1673. |
| Kněžstvo odepřelo mu církevní pohřeb. Teprve r. 1817 byly kosti |
| jeho na hřbitov Pere Lachaise přeneseny. Akademie postavila poprsí |
| jeho v své síni zasedací r. 1778, r. 1844 byl mu v ulici, kde zemřel |
| (Rue de Richelieu), pomník postaven. |
| Molière byl výborný herec komický, jehož síla byla hlavně |
| v nedostižné mimice. Jako člověk byl povahy vážné a spíš |
| melancholické. Jako spisovatel veseloher vynikl bohatstvím námětů, |
| hravostí obraznosti, hloubkou síly tvůrčí, zvláště v líčení povah, |
| svrchovaným rozmarem a vtipem v aranžování scenerie i u vedení |
| dialogu. Hluboká znalost člověka a tudíž velká životní moudrost, |
| objektivnost v posuzování lidských vad a křehkostí, šleh ironie a |
| satiry, za kterou se šklebí však ubohý, trpící člověk, povznášejí |
| některé jeho hry po bok největším dílům dramatickým vůbec hned |
| vedle Shakespeara. Společné měl s tímto zvlášť, že rád se opíral |
| v své tvorbě o kusy starší, o předlohy méně cenné svých současníků |
| nebo španělských, italských i antických předchůdců. Teprve |
| v zpracování a v detailech propukla pravá geniálnost jeho víc než ve |
| vymýšlení a tvoření plánů původních. Ve veselohrách a fraškách |
| svých bičoval všecky zvrácenosti doby, faleš, nepřirozenost, |
| pokrytectví, lakotu, lež, farizejství, směšné manýry žen i mužů |
| neúprosně. Jeho postavy žijí plným životem a jsou typy nejen doby |
| své, nýbrž celého člověčenstva. Umění scénické jest v jeho kusech |
|
|
| 6 |
|
|
| podivuhodné, řeč vždy jasná, přesná, přirozená, rozmanitá a bohatá, |
| vždy dle stavu hrajících osob rozlišená a pestrá. |
| Charakterní veselohra „Lakomec“ (L’Avare) byla sehrána poprvé |
| 9. září 1668, látka k ní jest vzata z Plautovy veselohry Aulularia, |
| ovšem jen ve hlavních obrysech, ale zcela s opačným zbarvením; |
| kdežto u Plauta jest celek rozmarnou fraškou, zvedá se „Lakomec“ |
| svým pochmurným zbarvením z rámce veselohry k úchvatné výši |
| tragické. Goethe hru neobyčejně cenil (viz rozmluvy jeho |
| s Eckermannem, únor 1825). Komposicí jsa slabší a dějem chudší než |
| jiné klassické veselohry Molièrovy, vyniká „Lakomec“ hlavně |
| mistrovskou kresbou Harpagona, titulní figury kusu, která jest vedle |
| životní své pravdivosti též parádním výkonem hereckým. V první |
| době dobyl „Lakomec“ doma úspěchu pouze čestného, teprve |
| v dobách pozdějších ožil výtečnými výkony různých herců, tak že je |
| dnes jednou z nejpopulárnějších her v repertoiru Molièrově. |
| U nás, jak známo, dobyl si výborný náš charakterní umělec a |
| komik Jindřich Mošna provedením „Lakomce“ v Praze i po venkově |
| skvělých laurův a hlavně jeho výkonu děkuje hra u nás svou stálou |
| přitažlivost vrstev nejširších. |
| Překlad tento napsán byl v letech osmdesátých; dnes byl znovu |
| prohlednut a opraven. |
| V Praze 20. dubna 1899. |
| Jar. Vrchlický. |
|
|
| 7 |
|
|
| OSOBY: |
| HARPAGON, otec Kleanta a Elisy, zamilovaný do Mariany. |
| KLEANT, jeho syn, milenec Mariany. |
| ELISA, jeho dcera, milenka Valerova. |
| VALER, syn Anselmův a milenec Elisy. |
| MARIANA, milenka Kleantova a milována Harpagonem. |
| ANSELM, otec Mariany a Valera. |
| FROSINA, pletichářka. |
| SIMON, lichvář. |
| JAKUB, kuchař a kočí Harpagonův. |
| LA FLÈCHE, sluha Kleantův. |
| PANÍ CLAUDE, služka Harpagonova. |
| BRINDAVOINE a LA MERLUCHE, sluhové Harpagona. |
| POLICEJNÍ KOMISAŘ a jeho PÍSAŘ. |
| Děj v Paříži v domě Harpagonově. |
|
|
| 8 |
|
|
| Jednání první. |
| Výstup 1. |
| Valer, Elisa. |
| VALER. Aj, spanilá Eliso, vy stáváte se zasmušilou teď, když jste |
| mne vlídně ujistila, že jste byla té dobroty, mne oblažiti svojí |
| důvěrou? Ach, vy vzdycháte, když já se raduji? Litujete již, |
| rcete mi, že jste mne učinila šťastným, či obáváte se toho |
| závazku, v které vás uvrhla moje láska? |
| ELISA. Ne, Valere, nikdy nemohu litovati toho, co jsem pro vás |
| učinila. Podléhám příliš sladké moci lásky a nemám ani síly, |
| přáti sobě něco jiného. Však, mám-li vám pravdu povědít, |
| úspěch plní mne nepokojem a já se obávám velice, že vás |
| miluju poněkud více než bych měla. |
| VALER. Co? Čeho se obávati můžete, Eliso, v své dobrotě ke mně? |
| ELISA. Ach! Tisíce věcí najednou: hněvu otcova, výčitek rodiny, |
| pomluv lidských, však nejvíce ze všeho, Valere, změny |
| vašeho srdce a oné zločinné chladnosti, kterou vaše pohlaví |
| splácí co nejčastěji příliš žhoucí důkazy nevinné lásky. |
| VALER. Ach! nekřivděte mi tak, posuzujíc mne tak jako ostatní |
| muže! Myslete si o mně, Eliso, to nejhorší, jen to ne, že bych |
| mohl nedostáti svým povinnostem vůči vám. Miluju vás |
| příliš, a moje láska bude trvati tak dlouho jako život můj. |
| ELISA. Ach! Valere, takto hovoří každý z vás! V slovech jest jeden |
| muž jako druhý! Teprve skutky jediné odhalí rozdíl, který |
| jest mezi vámi. |
| VALER. Poněvadž jediné skutky nás ukazují v pravé podstatě, |
| vyčkejte aspoň, až byste mohla dle nich mé srdce posuzovati |
|
|
| 9 |
|
|
| a nevyhledávejte na mně viny pouze v nespravedlivém |
| strachu ošklivé předtuchy. Nevražděte mne, prosím vás, |
| citelnými ranami urážlivého podezřívání, a dopřejte mi času, |
| bych celou řadou tisícerých zkoušek přesvědčil vás o |
| počestnosti své lásky. |
| ELISA. Ach! jak snadno dáváme se přesvědčit tím, koho milujeme! |
| Ano, Valere, vaše srdce je neschopno vůči mně podlosti. |
| Věřím pevně, že mne opravdovou láskou milujete, a že mi |
| zůstanete věrným; nechci již více pochybovati a musím |
| omeziti svůj zármutek jediné na pomluvu, která by mne |
| mohla stihnouti. |
| VALER. Ale proč jste tak nepokojna? |
| ELISA. Nebála bych se ničeho, kdyby každý pohlížel na vás těma |
| očima jako já; a já v osobě vaší nalézám dostatečné |
| odůvodnění všeho, co jsem pro vás učinila. Srdce mé k své |
| obraně má celou vaši zásluhu a opírá se o pomoc uznalosti, |
| již mi samo nebe k vám ukládá. Stále mám před zraky děsné |
| ono nebezpečí, které poprvé nás proti sobě postavilo; tu |
| překvapující šlechetnost, s kterou jste vlastní život nasadil, |
| abyste vyrval život můj zuřivosti vln; ty něžné péče vaše, |
| když jste mne z vody vytáhnul, a ty neustálé holdy |
| plamenné lásky, kterou neotřásly ani čas, ani steré překážky, |
| té lásky, k vůli které jste zanedbal rodiče i vlast, pro kterou |
| sem jste uprchnul, zde v můj prospěch svůj osud zaměnil, a |
| abyste mohl stále mne viděti, vstoupil do služby k mému |
| otci. To vše mne zajisté tak zázračně dojímá, že dle mého |
| zdání to ospravedlňuje závazky lásky, jež jsem vám mohla |
| učiniti, avšak to všecko nestačí ospravedlniti jednání mé vůči |
| jiným, a já pochybuju, že bych došla všade plného souhlasu. |
| VALER. Dle řeči vaší jedině láskou zásluhu nějakou mám v očích |
| vašich, a co se obav vašich týče, otec váš sám se již postará, |
| by vás před každým ospravedlnil, ba přílišná jeho lakota a |
|
|
| 10 |
|
|
| přísný způsob života, jejž s dítkami svými vede, jsou s to věci |
| mnohem podivnější ospravedlniti. Odpusťte, spanilá Eliso, |
| že takto před vámi mluvím. Víte sama, že v této kapitole lze |
| stěží říci něco dobrého. Leč konečně, podaří-li se mi, jak |
| doufám, nalézti své rodiče, nakloníme je lásce naší zajisté bez |
| obtíže. Čekám od nich netrpělivě zprávy, a budou-li váhati |
| příliš, půjdu sám je vyhledati. |
| ELISA. O Valere, prosím, nehýbejte se ani na krok odsud a hleďte |
| jen vmysliti se co možná v ducha mého otce. |
| VALER. Vždyť přece vidíte mé počínání, s jakou obratnou |
| povolností vetřel jsem se do jeho služby, v jakou škraboškou |
| sympatie a příbuznosti citů se halím, bych se jemu zalíbil, |
| jakou denně hraju úlohu, bych získal jeho lásku. A pokročil |
| jsem v tom znamenitě; shledal jsem, že nejlepší cestou |
| k získání lidí jest, přizpůsobiti se jejich náklonnostem, |
| souhlasiti s jejich zásadami, podkuřovati jejich slabostem a |
| tleskati všemu, co podniknou. Netřeba se při tom obávati, že |
| byste šel příliš daleko; způsob, jak je naberete buď sebe |
| patrnější, ti největší chytráci jdou nejvíce na lep |
| pochlebenství, a není nic tak drzého a směšného, co by |
| nespolkli, když je chvalozpěvy zasypáváme! Upřímnost |
| ovšem trochu trpí tímto řemeslem, ale když potřebujeme lidi, |
| třeba jim se přizpůsobiti, a jelikož jest pochlebenství jedinou |
| cestou, kterou lze jich získati, není to chybou těch, kdož |
| pochlebují, nýbrž těch, kteří chtějí, aby se pochlebovalo. |
| ELISA. Však proč nehledíte též získati podporu mého bratra pro |
| případ, kdyby služka chtěla vyzraditi naše tajemství? |
| VALER. Těžko věru ušetřiti obou. Syn i otec jsou tak různé povahy, |
| že těžko jest získati důvěru obou zároveň. Leč vy obraťte se |
| na bratra a hleďte využitkovati náš v prospěch přátelský svůj |
| poměr. Právě přichází. Odstoupím. Použijte této chvilky |
| k rozmluvě s ním, ale nevyzraďte mu z naší záležitosti víc, |
|
|
| 11 |
|
|
| než co za dobré uznáte! |
| ELISA. Nevím, budu-li míti síly, s tím se jemu svěřiti. (Valer odejde.) |
|
|
| Výstup 2. |
| Kleant, Elisa. |
| KLEANT. Těší mne, že tě, sestro, o samotě nalézám, tuze rád bych |
| s tebou mluvil, chci ti svěřiti tajemství. |
| ELISA. Ráda tě vyslechnu, bratře. Co mi chceš povědít? |
| KLEANT. Mnoho věcí v jediném slovu, sestro! Miluju! |
| ELISA. Ty miluješ? |
| KLEANT. Ano, já miluju. Leč, než v lásce své dále se odvážím, vím, |
| že závisím od otce, a že jméno syna mne jeho vůli podřizuje, |
| že nemáme zadávati slovo své bez souhlasu rodičů svých, |
| které nebesa učinila pánem citů a touhy naší, jimiž jen dle |
| návodu rodičů smíme disponovati; vím, že oni prosti každé |
| pošetilé vášně, spíš míň se klamati mohou než my, a |
| prohlédati mnohem lépe, co nám se hodí; že spíše věřiti |
| máme světlu jich moudrosti než zaslepenosti vášně své, a že |
| vír mladosti strhuje nás velmi často v nebezpečné propasti. |
| Povídám ti to, sestro, všecko sám, bych ti uspořil práci, |
| opakovati mi totéž, nebo láska má nechce ničeho |
| poslouchati, a já prosím, bys mi nedělala výčitek. |
| ELISA. Tys, bratře, dal již slovo té, kterou miluješ? |
| KLEANT. Posud ne, ale jsem k tomu odhodlán a já tě zapřísahám |
| ještě jednou, bys neuváděla důvodů, které by mne z úmyslu |
| toho zrazovaly. |
| ELISA. Což jsem takovým podivínem, bratře? |
| KLEANT. To nikoli; ale ty posud nemiluješ; neznáš tedy sladké |
|
|
| 12 |
|
|
| násilí, jímž něžná láska srdce naše ovládá a já spoléhám na |
| tvou moudrost! |
| ELISA. Ach, bratře, nemluv o mé moudrosti, aspoň jednou v životě |
| sklapne každému ta moudrost; a kdybych ti své srdce |
| otevřela, byla bych snad v očích tvých méně moudrá než jsi |
| sám. |
| KLEANT. Ach, kéž by srdce tvé jako moje… |
| ELISA. Ukonči dříve své vypravování a pověz, kdo jest ona, již |
| miluješ? |
| KLEANT. Mladá osoba, která teprv nedávno v tuto čtvrt se |
| přistěhovala, a která zdá se stvořena, by láskou každého |
| roznítila, kdo ji uzřel. Věř, sestro, že příroda nic milování |
| hodnějšího nestvořila; a já byl unesen od chvíle, co jsem ji |
| zočil. Jmenuje se Mariana a žije pod ochranou staré, skoro |
| ustavičně postonávající matky, ku které tato milování hodná |
| dívka chová city lásky, jakéž si představiti nedovedeš. Slouží |
| jí, lituje a těší ji s něžností dojemnou. Vše co začne, provádí |
| s ušlechtilostí nejroztomilejší, v jednání jejím kmitá tisíc |
| vděků, kouzlaplná něha, vše podmaňující dobrota, |
| úctyhodná počestnost. Ó sestro, rád bych, abys ji viděla. |
| ELISA. Vidím ji dost zřetelně v slovech tvých, bratře; k pochopení |
| její hodnoty pak mi stačí to, že ji miluješ. |
| KLEANT. Tajně vyzvěděl jsem, že nevede se jim právě skvěle, a že |
| při největší skromnosti stěží jsou s to, uhraditi nejnutnější |
| potřeby životní. Představ si, sestro, tu radost obohatiti toho, |
| koho milujeme, obratně odpomoci poněkud skromným |
| potřebám počestné rodiny; a pochopíš, jak mne trápí, když |
| lakotou svého otce nucen jsem, vzdáti se této radosti, |
| odříkati se toho plesu, podati této krásce důkazů své lásky! |
| ELISA. Ano, chápu, bratře můj, jaký jest asi tvůj zármutek. |
|
|
| 13 |
|
|
| KLEANT. Ó sestro, jest větší, než můžeš si představiti. Či lze něco |
| ukrutnějšího viděti nad vypočítavou tu spořivost, nad tuto |
| podivínskou vypráhlost, pod jejíž tíží hyneme? Ha, co nám je |
| platno, že jsme zámožní, když domůžeme se teprve tenkráte |
| jmění, až uplyne krásný věk mladosti a my ho nebudem |
| moci užiti; a když teď na vlastní potřeby se musím |
| zadlužovat na všech stranách, když nucen jsem s tebou |
| hledati denně pomoc obchodníků, chci-li se jen trochu slušně |
| ošatit? Odhodlal jsem se mluviti s tebou, bys mi pomohla |
| vyzvěděti, co asi by otec smýšlel o poměru mém a bude-li se |
| mi stavěti na odpor, jsem rozhodnut, odejít odsud s rozmilou |
| dívkou tou a jinde s ní užívati štěstí, jež nám nebe udělí. |
| Hledám a sháním všady k účelu tomu, kde bych si vydlužil |
| peníze; a pakli tvůj poměr mému se podobá a pakli oběma |
| otec v odpor se postaví, opustíme jej oba a osvobodíme se |
| z jha tohoto tyranství, v němž nás mučí jeho nesnesitelná |
| lakota. |
| ELISA. Věru, jeho vinou jest, že denně víc a víc pociťujeme ztrátu |
| matky a že… |
| KLEANT. Slyším jeho hlas. Vzdalme se trochu, bychom ukončili svá |
| vzájemná vyznání; pak spojíme síly své k útoku na jeho |
| zatvrzelost. (Odejdou.) |
|
|
| Výstup 3. |
| Harpagon, La Flèche. |
| HARPAGON. Kliď se hned a bez odmluvy! Táhni odsud, |
| zapřísáhlý darebo a šibeničníku! |
| LA FLÈCHE (stranou). Co jsem živ, neviděl jsem tak zlého člověka |
| jako tento proklatý dědek, a já myslím, ten má jistě čerta |
| v těle! |
|
|
| 14 |
|
|
| HARPAGON. Co to huhláš mezi zuby? |
| LA FLÈCHE. Proč mne vyháníte? |
| HARPAGON. A ty se ještě ptáš, lotře, po důvodech? Rychle, kliď |
| se, než tě zabiju. |
| LA FLÈCHE. Co jsem vám udělal? |
| HARPAGON. Tys udělal, že chci, abysi se klidil! |
| LA FLÈCHE. Můj pán, váš syn, nařídil mi, bych jej očekával. |
| HARPAGON. Jdi jej očekávat na ulici a ne v mém domě, kde stále |
| stojíš vztýčen jako na stráži vyzvídaje, co se kde šustne a |
| využitkuješ všecko! Nechci míti stále kol sebe špehouna |
| svého počínání a zrádce, jehož proklaté oči sledují každý |
| krok můj, hltají vše, co je mým, a čenichají na všech stranách, |
| kde co se dá ukradnout! |
| LA FLÈCHE. Rád bych věděl, jak vás někdo může okrásti? Což jste |
| k okradení, když vše uzavíráte, a jste na stráži ve dne v noci? |
| HARPAGON. Zavírám, co za dobré uznávám a stojím na stráži, jak |
| se mi zlíbí. Což není stále dost špiclů okolo, kteří na vše |
| pozor dávají? (Stranou.) Chvěji se, jestli jen nevypátral mé |
| peníze? (Nahlas.) Či nerozkřikoval jsi po městě, že ukrývám |
| doma peníze? |
| LA FLÈCHE. Vy máte schované peníze? |
| HARPAGON. Ne, ničemo, to jsem neřek! (K sobě.) Já se vzteknu! |
| (Nahlas.) Ptám se jen, jestli jsi v své zlomyslnosti podobné |
| řeči neroztrušoval? |
| LA FLÈCHE. Hm, co mi po tom, máte-li peníze, nebo ne, to je mi |
| pořád pět! |
| HARPAGON (zvedá ruku, by jej poličkoval). Ty ještě rozumuješ? |
| Vytáhám ti za uši, a tím ukončím tvé rozumování. Kliď se |
|
|
| 15 |
|
|
| odsud, naposled! |
| LA FLÈCHE. Nu dobrá, – já jdu! |
| HARPAGON. Stůj! Neodnášíš mi ničeho? |
| LA FLÈCHE. Co bych vám mohl odnésti? |
| HARPAGON. Pojď blíž, ať se přesvědčím; ukaž mi ruce! |
| LA FLÈCHE. Tak se podívejte! |
| HARPAGON. A druhou ruku! |
| LA FLÈCHE. Druhou? |
| HARPAGON. Ovšem! |
| LA FLÈCHE. Zde ji máte. |
| HARPAGON (s pokynem na jeho kalhoty). Nu, a tam jsi ničeho |
| nestrčil? |
| LA FLÈCHE. Podívejte se sám! |
| HARPAGON (omakávaje mu spodky). Takové široké kalhoty, jako ty |
| máš, jsou pravé skrýše pro kradené věci. Každého pověsit, |
| kdo má takové kalhoty. |
| LA FLÈCHE (stranou). Takový chlap by již zasloužil, čeho se tak |
| obává! Byla by to věru pravá rozkoš toho okrásti. |
| HARPAGON. Co? |
| LA FLÈCHE. Jak? |
| HARPAGON. Co to mluvíš o kradení? |
| LA FLÈCHE. Povídám, že mne všade prohlížíte, jako bych vás byl |
| skutečně okradl. |
| HARPAGON. To právě chci učiniti. (Hrabe se v jeho kapsách.) |
| LA FLÈCHE (stranou). Mor na lakotu i lakomce! |
|
|
| 16 |
|
|
| HARPAGON. Jak, co to povídáš? |
| LA FLÈCHE. Co povídám? |
| HARPAGON. Ano, chci vědět, co povídáš o lakotě a lakomcích? |
| LA FLÈCHE. Povídám: Mor na lakotu i lakomce! |
| HARPAGON. O kom to mluvíš? |
| LA FLÈCHE. O lakomcích. |
| HARPAGON. A kdo jsou ti lakomci? |
| LA FLÈCHE. Darebové a lotři! |
| HARPAGON. Na koho tím narážíš? |
| LA FLÈCHE. Čím si to lámete hlavu? |
| HARPAGON. Lámu si hlavu tím, čím musím! |
| LA FLÈCHE. Snad myslíte, že jsem mluvil o vás? |
| HARPAGON. Myslím, co si myslím; ale chci, bys mi řek´, ku komu |
| jsi mluvil, když jsi to řekl. |
| LA FLÈCHE. Já mluvil – já mluvil ku své čepici! |
| HARPAGON. A já bych mohl zas mluviti něco ku tvé hubě! |
| LA FLÈCHE. Můžete mi zabránit, bych neklnul lakomcům? |
| HARPAGON. To ne! ale zakážu ti žvaniti a býti drzým. Mlč! |
| LA FLÈCHE. Já nikoho nejmenuji! |
| HARPAGON. Já tě stluku, jestli cekneš. |
| LA FLÈCHE. Ať se poškrábe, koho svrbí. |
| HARPAGON. Budeš mlčet? |
| LA FLÈCHE. Ano, – budu-li muset. |
| HARPAGON. Ach ty! |
|
|
| 17 |
|
|
| LA FLÈCHE (ukazuje na kapsu své vesty). Hleďte – tu jest ještě jedna |
| kapsa! – Jste spokojen? |
| HARPAGON. Ano, jen mi to vrať a mnoho se nehrab v ní! |
| LA FLÈCHE. Co vám mám vrátit? |
| HARPAGON. Co’s mi vzal! |
| LA FLÈCHE. Ale já vám pranic nevzal. |
| HARPAGON. Opravdu? |
| LA FLÈCHE. Opravdu! |
| HARPAGON. Tedy jdi s Bohem ke všem čertům! |
| LA FLÈCHE (k sobě). Nu, to jsem pěkně odbyt. |
| HARPAGON. Nechť pálí tě to aspoň na svědomí. (La Flèche odejde.) |
|
|
| Výstup 4. |
| HARPAGON (sám). Je to věru ničema, který mi velice překáží! Ani |
| cítit nemohu tohoto kulhavého psa. Ba, to není maličkostí, |
| ukrývati v domě tolik peněz! Jak šťastný, kdo uloží dobře |
| své jmění a jen tolik si ponechá, čeho právě třeba k dennímu |
| vydání. Je to notný kus práce, najíti v celém domě úkryt |
| bezpečný; – já se aspoň na kufry nespolehám, jsou mi vždy |
| příliš podezřelé, než bych jim svěřil své peníze. Kufry jsou |
| právě vnadidlo zlodějů, vždy to nejprvnější, nač se odvažují. |
|
|
| Výstup 5. |
| Harpagon, Elisa a Kleant (mluví spolu a zůstávají v pozadí jeviště). |
| HARPAGON (stále myslí, že je sám). A přece nevím, udělal-li jsem |
| dobře, když jsem zakopal ve své zahradě deset tisíc tolarů, |
| jež mi včera byly vráceny. Deset tisíc tolarů v zlatě, toť již |
|
|
| 18 |
|
|
| sumička pořádná dost, aby… (Stranou zpozorovav Elisu a |
| Kleanta, ulekne se.) Bože, já se prozradil! Horlivost mne příliš |
| daleko zavedla, měl jsem za to, že mluvím nahlas sám |
| k sobě. (K Elise a Kleantovi.) Co chcete? |
| KLEANT. Nic, otče! |
| HARPAGON. Jste již dlouho tady? |
| ELISA. Právě přicházíme! |
| HARPAGON. Vy jste slyšeli… |
| KLEANT. Co, můj otče? |
| HARPAGON. Zde!… |
| ELISA. Co? |
| HARPAGON. Co jsem právě mluvil. |
| KLEANT. Ne! |
| HARPAGON. To se ví! |
| ELISA. Odpusťte… |
| HARPAGON. Vidím, že jste zaslechli něco z mé řeči! Mluvil jsem |
| sám k sobě, co to práce stojí, vydělati za dnešní doby trochu |
| peněz, a povídal jsem, jak je přešťastný, kdo má doma deset |
| tisíc tolarů! |
| KLEANT. Váhali jsme vás |
| nevyrušovali. |
|
|
| osloviti |
|
|
| z bázně, abychom vás |
|
|
| HARPAGON. Chtěl jsem vám to jen proto říci, aby z toho nebylo |
| nedorozumění a vy jste snad nemyslili, že já mám těch deset |
| tisíc tolarů. |
| KLEANT. My se nemícháme do vašich záležitostí. |
| HARPAGON. Dejž Bůh, abych měl těch deset tisíc tolarů! |
|
|
| 19 |
|
|
| KLEANT. Nemyslil bych… |
| HARPAGON. To by bylo něco pěkného pro mne… |
| ELISA. To jsou věci… |
| HARPAGON. Tuze bych je potřeboval. |
| KLEANT. Myslím, že… |
| HARPAGON. To bych si pomohl. |
| ELISA. Vy jste… |
| HARPAGON. A nestěžoval bych si, jak to činím, na zlé časy. |
| ELISA. Můj Bože, nemáte věru, otče, příčiny, abyste si stěžoval, je |
| známo, že jste dosti zámožným. |
| HARPAGON. Jak, já že jsem dosti zámožným?! Kdo to řek´, je lhář. |
| Není nic tak nepravdivého jako to! Darebáci roztrušují jen |
| takové řeči. |
| ELISA. Nedurděte se tak proto. |
| HARPAGON. To je zvláštní, že vlastní děti mé jsou mými zrádci a |
| stávají se mými nepřátely! |
| KLEANT. Což je vaším nepřítelem, kdo praví, že jste zámožný? |
| HARPAGON. Jakby ne! Takové řeči a pak tvé výdaje zaviní, že |
| jedné krásné noci přijdou zloději, by mne podřezali |
| v domněnce, že sedím zašit v samých dukátech. |
| KLEANT. Jaké pak velké výdaje si dovoluju? |
| HARPAGON. Jaké? Může býti něco skandálnějšího než ten |
| nádherný povoz, který po městě provážíš? Huboval jsem |
| včera tvou sestru, ale ty jsi ještě horší. To volá do nebe o |
| pomstu. Vzít, co máš na sobě, od hlavy do paty – toť věru |
| celá výbava, a jaká! Řek´ jsem ti to dvacetkrát, synu, všecky |
| tvé způsoby se mi velice protiví. Hraješ si mermomocí na |
|
|
| 20 |
|
|
| šlechtice, a tu ovšem musíš mne svlékat, chceš-li se sám takto |
| oblékat! |
| KLEANT. Jakže? Já že vás svlíkám? |
| HARPAGON. Což vím? Odkud jen bereš, čeho třeba k takovému |
| způsobu živobytí? |
| KLEANT. Já? otče? – Hraju, a jelikož mám ve hře štěstí, jsem živ |
| z peněz, které vyhrávám! |
| HARPAGON. To je chyba! Máš-li štěstí ve hře, máš si ho vážiti, a |
| ukládati vyhrané peníze na dobré úroky pro strýčka |
| příhodu. Tak ale rád bych věděl, o jiném již pomlčím, k čemu |
| jsou ty pentličky, jimiž jsi prošpikován od hlavy až k patě, a |
| jakby půl tuctu háčků nestačilo ku připevnění jedné |
| nohavice. Ovšem je to velmi nutné, vyhazovat peníze za |
| paruky, můžeme-li nositi vlastní svoje vlasy, které nic |
| nestojí! Vsadit se chci, že pentle a paruky tvoje jsou nejméně |
| za dvacet pistolí, a dvacet pistolí vynáší za rok osmnáct liber, |
| šest sous a osm halířů, aniž bys je ukládal víc než na osm ze |
| sta. |
| KLEANT. Máte pravdu! |
| HARPAGON. Nechme toho a mluvme o něčem jiném. (Pozoruje |
| Kleanta, který dává Elise znamení.) Aj! (Tiše k sobě.) Zdá se mi, |
| že si dávají znamení, jak by mně ukradli tobolku. (Nahlas.) |
| Nač si dáváte to znamení? – Co? |
| ELISA. Smlouváme se s bratrem o tom, kdo dříve s vámi má |
| promluvit, nebo chceme oba vám něco povědít! |
| HARPAGON. Já rovněž chci vám oběma něco povědít! |
| KLEANT. Chceme, otče, mluviti s vámi o ženění. |
| HARPAGON. Já rovněž o ženění s vámi chtěl mluviti. |
| ELISA. Ach, můj otče! |
|
|
| 21 |
|
|
| HARPAGON. Nač ten výkřik? Děsí tě, dcero moje, slovo či věc |
| sama? |
| KLEANT. Ženění může nás oba postrašiti ve smyslu, jak vy je |
| můžete pojímati. Bojíme se, že naše city nebudou v souhlasu |
| s vaší volbou. |
| HARPAGON. Jen trochu trpělivosti; nač se hned bouříte? Však já |
| dobře vím, čeho vám oběma potřebí, a nemusíte si stěžovati |
| ani jeden ani druhý na mé zámysly, a jelikož na jednom |
| konci musím začít,... (Ke Kleantovi.) zdali pak jsi zpozoroval |
| mladou osobu, zvanou Mariana – nebydlí právě daleko |
| odsud? |
| KLEANT (s radostí). Ano, můj otče! |
| HARPAGON (k Elise). A ty? |
| ELISA. Slyšela jsem mluvit o ní! |
| HARPAGON. Nu, jak se ti, synu, líbí ta dívka? |
| KLEANT. Je věru roztomilá. |
| HARPAGON. Její obličej? |
| KLEANT (s rostoucí radostí). Září cudností a duchem. |
| HARPAGON. Její zjev o způsoby? |
| KLEANT. Podivuhodné zajisté. |
| HARPAGON. Nezdá se ti, že by takové děvče zasloužilo, aby se |
| trochu na ni myslilo? |
| KLEANT (s rostoucí radostí). Ano, otče! |
| HARPAGON. Že by to byla žádoucí partie? |
| KLEANT. Bez pochyby. |
| HARPAGON. A že by byla vrcholem blaha svému choti? |
|
|
| 22 |
|
|
| KLEANT. Patrně! |
| HARPAGON. A přece naskytuje se tu maličká překážka, bojím se, |
| že by s ní nedostal její muž tolik jmění, co by mohl očekávati. |
| KLEANT. Ach, otče, kdož se ptá po jmění, jedná-li se o sňatek |
| s počestným děvčetem! |
| HARPAGON. Odpusť, odpusť! Ale chtěl jsem říci, že nedostanemeli vše, jak sami si přejeme, můžeme si to přece na něčem |
| jiném nahradit! |
| KLEANT. To se rozumí. |
| HARPAGON. To mne věru těší, že se mnou souhlasíš; počestné |
| vzezření toho děvčete a jeho jemnost získaly mé srdce a jsem |
| odhodlán ji vzíti za ženu, najdu-li tam jen trochu jmění. |
| KLEANT (sklamán). Aj!? |
| HARPAGON. Co? |
| KLEANT. Vy jste odhodlán, pravíte… |
| HARPAGON. Vzíti si Marianu! |
| KLEANT. Kdo? Vy, otče! |
| HARPAGON. Ano, já, já, já. – Co se divíš? |
| KLEANT. Přichází náhle na mne taková mdloba, že se musím |
| vzdáliti odsud. |
| HARPAGON. To zase přejde. Jdi rychle vypit do kuchyně sklenici |
| čisté vody. (Kleant odejde.) |
|
|
| Výstup 6. |
| Harpagon, Elisa. |
| HARPAGON. Hleďme ta paňátka, nemá to síly víc než kuře! Na |
|
|
| 23 |
|
|
| tom jsem se dnes usnesl pro svou osobu; a co se tvého bratra |
| týče, určil jsem mu jednu vdovu, o které dnes ráno jsem se |
| dozvěděl, a tebe dám panu Anselmovi. |
| ELISA. Panu Anselmovi? |
| HARPAGON. Ano; je to člověk v zralém věku, moudrý a opatrný, |
| víc mu není než padesát let, a každý mluví o jeho velkém |
| jmění. |
| ELISA (ukloní se mu). Nechci se vdávati, otče! S dovolením. |
| HARPAGON (ji paroduje). A já zase, má dceruško, chci, abysi se |
| vdala. S dovolením. |
| ELISA (opětně se ukloní). Prosím vás za odpuštění, otče! |
| HARPAGON (ji paroduje). Prosím tě za odpuštění, dcero! |
| ELISA (opětně se ukloní). Jsem ponížená služebnice pana Anselma, |
| (dělá opět úklonu) však s vaším dovolením jeho si nevezmu. |
| HARPAGON. Jsem váš ponížený sluha; však (opět ji paroduje) |
| s tvým dovolením vezmeš si ho ještě dnes večer. |
| ELISA. Dnes večer? |
| HARPAGON. Ano, dnes večer. |
| ELISA (ještě se uklání). To se nestane, otče! |
| HARPAGON (ji paroduje). To se stane, dcero! |
| ELISA (jej paroduje). Však ne! |
| HARPAGON (ji paroduje). Však ano! |
| ELISA (jej paroduje). Pravím, že ne! |
| HARPAGON (ji paroduje). Pravím, že ano! |
| ELISA (jej paroduje). K tomu mne nedostanete! |
| HARPAGON (ji paroduje). K tomu tě dostanu! |
|
|
| 24 |
|
|
| ELISA. Vezmu si spíše život, než takového manžela. |
| HARPAGON. Ty si nevezmeš život, ty si vezmeš pana Anselma; |
| však hleďme, jaká to smělost! Viděl kdy někdo, aby takto |
| mluvila dcera s otcem? |
| ELISA. A viděl kdy někdo, aby otec takto vdával svou dceru? |
| HARPAGON. To je partie, které se nedá praničeho vytýkati, a chci |
| se vsadit, že každý mou volbu jen schválí. |
| ELISA. A já se chci opět vsadit, že kdo jen má trochu rozumu, volbu |
| tu neschválí. |
| HARPAGON (uzří z dálky Valera). Hle, tam Valer, chceš, aby |
| rozsoudil spor náš? |
| ELISA. Budiž! |
| HARPAGON. A podrobíš se jeho úsudku? |
| ELISA. Ano, zachovám se dle jeho výpovědi! |
| HARPAGON. Platí! |
|
|
| Výstup 7. |
| Valer, Harpagon, Elisa. |
| HARPAGON. Pojď blíže, Valere! Vyvolili jsme tebe, abys nám |
| pověděl, kdo má pravdu, zda já či moje dcera? |
| VALER. Patrně vy, pane! |
| HARPAGON. A víš, o čem mluvíme? |
| VALER. Ne; vy však musíte míti pravdu, vy vtělený rozume! |
| HARPAGON. Chci ji dnes večer provdati za muže stejně bohatého |
| a rozumného a ta darebnice mi řekne do obličeje, že ho |
| nechce! Co tomu říkáš? |
|
|
| 25 |
|
|
| VALER. Co tomu říkám? |
| HARPAGON. Ano! |
| VALER. He, he! |
| HARPAGON. Co? |
| VALER. Nu, povídám, že v zásadě s vámi souhlasím, neboť vy máte |
| vždycky pravdu. Však ona také tak docela nemá křivdu, a… |
| HARPAGON. Tak! Pan Anselm je pěkná partie, toť urozeny |
| šlechtic, jemných mravů, usedlý, moudrý a dobře zařízený, |
| jemuž nezbylo ani jediné dítě z prvního manželství. Lze najít |
| lepšího? |
| VALER. To je pravda. Mohla by vám však říci, že se trochu |
| ukvapujete, a že aspoň třeba vyčkati, než jeho náklonnost |
| by… |
| HARPAGON. Toť příležitost, již třeba rychle vykořistit. Sňatek ten |
| poskytuje výhodu, které jinde nenajdu – on si ji chce vzíti bez |
| věna. |
| VALER. Bez věna? |
| HARPAGON. Ano. |
| VALER. Ach, již mlčím! Vida, toť důvod, který úplně mne |
| přesvědčuje, třeba uznati jeho váhu! |
| HARPAGON. Značná to bude pro mne úspora. |
| VALER. Zajisté a bez odporu! Ovšem může vám vaše dcera |
| namítati, že manželství jest nejdůležitější věcí života, že se tu |
| jedná o blaho neb o neštěstí celého života, a že svazek, který |
| má trvati až do smrti, má se uzavírati s největší opatrností. |
| HARPAGON. Bez věna! |
| VALER. Máte pravdu; to všecko rozhoduje, to se rozumí samo |
| sebou. Je dost lidí, kteří by vám mohli namluvit, že |
|
|
| 26 |
|
|
| náklonnost děvčete při takové příležitosti zasluhuje ohledu, a |
| že velká nestejnost věku, povahy a pocitů bývá v manželství |
| příčinou mnohých velmi mrzutých případů! |
| HARPAGON. Bez věna! |
| VALER. Věru, nelze tu ničeho namítati. To se rozumí! který ďábel |
| by tu mohl si něco vymysliti proti tomu? Či snadje to, že |
| množství otců, jimž na štěstí jejich dcer více záleží, než na |
| penězích, které jim věnem dáti mají; již nechtějí obětovati své |
| dcery svým zájmům a spíše se snaží uvésti v jich manželství |
| něžnou shodu, která udržuje v něm stálý mír, počestnost, |
| veselí, která… |
| HARPAGON. Bez věna! |
| VALER. Máte pravdu; to slovo zacpe ústa všemu a všem. Bez věna! |
| Rád bych věděl, jak vzdorovati takovému důvodu? |
| HARPAGON (stranou, směrem k zahradě). Ó běda, zdá se mi, že |
| slyším štěkot psa. Dobývá se snad někdo na mé peníze? (K |
| Valerovi.) Zůstaň zde, přijdu okamžitě. (Odejde.) |
|
|
| Výstup 8. |
| Elisa, Valer. |
| ELISA. Jaké to žerty, Valere, že s ním takto mluvíte! |
| VALER. K čemu jej roztrpčovat, takto lépe k cíli dojdeme. |
| Odporovati okázale jeho smýšlení, tím bychom si všecko |
| pokazili; jsouť povahy, které nestrpí odporu, vzdorné |
| povahy, jež každá pravda plaší, které stále narážejí o přímou |
| cestu rozumu, a které lze jen oklikami dovésti, kam |
| směřujeme. Pozor, tvařte se zatím, jako byste souhlasila |
| s ním, a dojdete lépe k cíli a… |
| ELISA. Ale ten sňatek, Valere! |
|
|
| 27 |
|
|
| VALER. Však najdou se překážky a zrušíme jej! |
| ELISA. Ale jaké, co jen nalézti, vždyť má býti uzavřen tento večeř! |
| VALER. Třeba žádat za odročení jeho, předstírat nějakou nemoc. |
| ELISA. Však poznají přetvářku, až zavolají lékaře. |
| VALER. Vtipkujete? Což ti něco poznají? Jděte, prosím vás, můžete |
| stonat, jak chcete, oni vždy najdou nějaký důvod, odkud |
| vaše choroba pochází! |
|
|
| Výstup 9. |
| Harpagon, Elisa, Valer. |
| HARPAGON (stranou, v pozadí divadla). Nebylo to nic, bohu díky! |
| VALER (nevidí Harpagona). Konečně poslední naše útočiště jest útěk |
| a jestli, krásná Eliso, vaše láska je tak pevná… (Spatří |
| Harpagona.) Ano, dcera jest povinna otci svému poslušností! |
| Nemá se právě ohlížeti po kráse svého manžela, a jakmile ten |
| velký důvod bez věna se objeví, má býti ochotna vzíti si toho, |
| koho jí otec nabízí! |
| HARPAGON. Výborně. To bylo dobře řečeno! |
| VALER. Odpusťte, pane, že jsem trochu rozhorlen, a osměluju se |
| takto s ní mluviti. |
| HARPAGON. Ó jsem tomu nadmíru rád, a přeju, si bys ovládal ji |
| neomezeně. (K Elise, jež odchází.) Jen utíkej, přenechám jemu |
| autoritu nad tebou, nebem mi svěřenou, a doufám, že se |
| zachováš dle slov jeho! |
| VALER (k Elise). Potom ještě odporujte mým důvodům. (Elisa |
| odejde.) |
|
|
| 28 |
|
|
| Výstup 10. |
| Harpagon, Valer. |
| VALER. Pane, půjdu za ní, a budu pokračovati ve svých lekcích, |
| které jsem jí právě udílel! |
| HARPAGON. Ano; budu ti povděčným opravdu! |
| VALER. Třeba ji držeti pevně na uzdě. |
| HARPAGON. Máš pravdu – je toho velmi potřebí! |
| VALER. Nestarejte se o to! Doufám, že dojdu cíle. |
| HARPAGON. Dělej, jak myslíš. Musím nyní trochu do města, |
| vrátím se však okamžitě. |
| VALER (jakoby mluvil k Elise, odcházeje směrem kudy odešla). Ano, |
| peníze jsou nejvzácnější věcí na tomto světě, a měla byste |
| děkovati nebesům, že vám dopřála takového počestného |
| otce. Ten ví, co to jest život! Obětuje-li se kdo a vezme-li si |
| dívku bez věna, je pro celý život bez vyhlídky! To je hlavní, a |
| bez věna se provdati, nahradí krásu, mladost, rod, čest, |
| moudrost a rozšafnost! (Odejde.) |
| HARPAGON. Ach, jaký to statečný hoch! Ten mluví jako orakul! |
| Šťastný, kdo může míti v domě svém takového sluhu! |
| (Odejde.) |
| Opona. |
|
|
| 29 |
|
|
| Jednání druhé. |
| Výstup 1. |
| Kleant, La Flèche. |
| KLEANT. Ach, ty lotře! Kde jsi se opět potuloval? Nerozkázal jsem |
| ti… |
| LA FLÈCHE. Ano, pane, vrátil jsem se, bych vás tu poslušně |
| očekával; ale váš pan otec, ten nejnemilostivější člověk na |
| světě, vyhnal mne, a div mne nezbil! |
| KLEANT. Nu a jak naše záležitost pokročila? Čas kvapí víc než |
| jindy. Od té doby, co jsem tě viděl, seznal jsem, že otec můj je |
| mým sokem! |
| LA FLÈCHE. Váš otec je zamilován? |
| KLEANT. Ano, a já měl velký kříž, utajiti před ním své zděšení nad |
| touto novinou. |
| LA FLÈCHE. On a milovat! Kýho čerta počíná? Chce si dělati blázna |
| z lidí? Byla kdy láska na světě pro lidi jeho druhu? |
| KLEANT. Trestem za moje hříchy vlezla mu ještě teď láska do |
| hlavy! |
| LA FLÈCHE. Proč mu ale zatajujete svou lásku? |
| KLEANT. Aby měl méně podezření, abych mohl v případě potřeby |
| snadněji překazili jeho sňatek! Však jaké zprávy přinášíš? |
| LA FLÈCHE. Ó pane, dlužníci jsou nešťastní lidé! A člověk musí se |
| na to nejhorší připravit, padne-li, jako vy, do rukou lichvářů! |
| KLEANT. Tedy se plán nezdařil? |
| LA FLÈCHE. S dovolením. Náš mistr Simon, zprostředkovatel, |
|
|
| 30 |
|
|
| jemuž jsme byli doporučeni, muž plný čilosti a horlivosti, |
| slíbil mi, že pro vás všecko udělá, jen proto již, že svou tváří |
| získal jste úplně srdce jeho. |
| KLEANT. Půjčí mi tedy patnáct tisíc franků, o které jsem žádal? |
| LA FLÈCHE. Ano; přijmete-li několik nepatrných podmínek, které |
| si již musíte dát líbit, záleží-li vám na uzavření tohoto |
| obchodu. |
| KLEANT. Mluvil jsi s člověkem, jenž půjčí tu sumu? |
| LA FLÈCHE. Ah, to nejde jen tak! Ten se ještě více tají a skrývá než |
| vy, za tím jest více tajemství než se domýšlíte! Nechce ani |
| jméno své pověděti, v najatém pokoji se dnes sejdete, aby |
| slyšel z vašich úst, jaké jsou poměry vaše a vaší rodiny, a |
| nepochybuju, že pouhé jméno vašeho otce celou věc urychlí. |
| KLEANT. A zvláště ta okolnost, že jmění po matce mé nikdo mi |
| vzíti nemůže! |
| LA FLÈCHE. Hleďte, několik článků, které sám diktoval našemu |
| zprostředkovateli, který vám je dříve oznámiti má, než |
| začnete s ním vyjednávat! „Předpokládaje, že věřitel úplně |
| bezpečiti se může na dlužníka, že tento jest zletilý, a že |
| pochází z rodiny, kde jmění jest hojné, solidní, jisté, beze |
| všech zápletků a závazků, dále, že vydá se řádná a dobrá |
| obligace před notářem, nejpočestnějším mužem, který se |
| vůbec nalézti dá, a jehož si k tomu účelu sám věřitel vyvolí, a |
| kterému na tom nejvíce záleží, aby li; tina ta zcela právnicky |
| byla pořízena.“ |
| KLEANT. Proti tomu nelze ničeho namítati! |
| LA FLÈCHE. „Věřitel nemůže, aniž by obtížil výčitkami svědomí |
| svoje, jinak půjčiti než na pět a půl ze sta!“ |
| KLEANT. Pět a půl ze sta! Poctivý člověk! Nelze si ani na to |
| stěžovati! |
|
|
| 31 |
|
|
| LA FLÈCHE. To je pravda! „Ale, poněvadž věřitel sám nemá |
| okamžitě sumu, o kterou se jedná a již, chce-li zavděčiti se |
| dlužníkovi, sám si jinde vypůjčiti musí za úrok dvaceti ze |
| sta, vyžaduje se, aby první dlužník zaplatil tento úrok bez |
| poškození sprostředkovatele této půjčky, který jen ze |
| zvláštní ochoty k dlužníkovi k této půjčce svoluje!“ |
| KLEANT. U čerta! jaký to žid, jaký Arab je tento věřitel? Toť více |
| než žádati dvacetpět ze sta! |
| LA FLÈCHE. Máte pravdu! to je docela můj náhled! Rozmyslete si to |
| tedy! |
| KLEANT. Co mám rozmýšlet? Potřebuju peníze a musím proto se |
| vším souhlasiti! |
| LA FLÈCHE. To byla také moje řeč! |
| KLEANT. Nejsi ještě u konce? |
| LA FLÈCHE. Ještě jeden článeček! „Ze žádaných patnácti tisíc |
| franků nemůže věřitel vyplatiti na hotovosti více než dvanáct |
| tisíc liber, za zbývajících tisíc tolarů musí dlužník vzíti |
| nábytek, maličkosti a šperky, jichž seznam se přikládá a které |
| věřitel na své svědomí udal v cenách co nejnižších!“ |
| KLEANT. Co to má býti? |
| LA FLÈCHE. Poslyšte, přečtu vám seznam: „Za prvé: postel na |
| čtyrech nohách, se záclonami s uherským vyšíváním, na |
| olivové půdě, k tomu šest židlí a příslušná přikrývka, vše |
| v dobrém stavu, povlečené tafetem barvy hrající z červeně do |
| modře! Nebesa z dobrého serge ďAumale růžové barvy |
| s hedvábným třepením.“ |
| KLEANT. Co s tím si mám počít? |
| LA FLÈCHE. Poslouchejte: „Koberec tkaný, představující milostné |
| výjevy Gombauda a Macée. Pak velký stůl z ořechového |
|
|
| 32 |
|
|
| dřeva s dvanácti soustruhovanými nohami, vytahovací na |
| obou koncích a s šesti trnoži!“ |
| KLEANT. Co jen s tím? |
| LA FLÈCHE. Jen strpení! „Dále tři muškety vykládané perletí |
| s příslušnými podstavci k střílení. Pak cihlová kamna |
| s dvěma retortami a třemi recipienty, užitečné pro milovníky |
| destillace.“ |
| KLEANT. Já se zblázním! |
| LA FLÈCHE. Jen zvolna! „Dále loutna boloňská se všemi strunami, |
| pouze několik jich schází. Pak hra v dámu a jedna šachovnice |
| s hrou vlka a ovcí, kterou máme od Řeků, a jež se hodí velmi |
| dobře k ukrácení času, není li právě co dělat. Pak kůže |
| krokodila dlouhého tři a půl stopy, vycpaného senem, |
| zvláštnost, která zvlášť dobře se vyjímá zavěšena ke stropu |
| pokoje. Všecky tyto předměty v ceně mezi bratry aspoň čtyř |
| tisíc pět set liber a snížené na tisíc tolarů ze zvláštní ochoty |
| věřitele!“ |
| KLEANT. Ať se zalkne samou ochotou ten katan, ten zrádce! Slyšel |
| kdo o takové lichvě? Nestačí mu ty strašlivé úroky, mám se |
| zaručovali, že odkoupím za tři tisíce liber ty staré krámy, |
| které nasbíral? Nedostanu ani dvě stě tolarů za to všecko, a |
| přece musím se chtěj nechtěj rozhodnouti a vyhověti jeho |
| vůli, vždyť on mne přinutí, přistoupiti na vše, musím přijati |
| všecky podmínky, nebo ten lotr mně drží nůž na hrdle. |
| LA FLÈCHE. Nemějte mi za zlé, pane, ale vidím, že valem řítíte se |
| na cestu, na které se přivedl Panurg na mizinu, bera peníze |
| napřed, kupuje draho, prodávaje lacino a utráceje napřed své |
| příjmy, než jich nabyl! |
| KLEANT. Ale, co mám jen dělat? Hle, kam zavádí mladé lidi |
| prokletá lakota otců, a pak se divíte, že synové se smrti jejich |
| dočkati nemohou. |
|
|
| 33 |
|
|
| LA FLÈCHE. Nahlédne každý, že špinavost otce vašeho pobouřila |
| by nejklidnějšího člověka pod sluncem. Já, bohu díky, |
| nemám právě choutky šibeničnické a dovedu si mezi |
| soudruhy, kteří se všelijakými pletkami zabývají, již vždycky |
| pomoci z bryndy a vyprostiti se ze všech galanterií, které |
| dost málo oprátkou zavánějí; ale to vám povídám, jeho |
| chování mne přivádí v pokušení okrásti jej, a ještě myslím, že |
| bych si to za zásluhu počítali. |
| KLEANT. Dej sem na chvíli ten seznam, prohlédnu jej ještě. |
|
|
| Výstup 2. |
| Mistr Simon, Harpagon, Kleant (později), La Flèche (v pozadí). |
| SIMON. Ano, pane, je to mladík, jenž potřebuje peníze, je v úzkých |
| a přijme všecky podmínky vaše! |
| HARPAGON. Nu, a myslíte, mistře Simone, že tu ničeho v šanc |
| nevydávám? A znáte jméno, jmění a rodinu toho mladíka, za |
| kterého se přimlouváte? |
| SIMON. Ne! Nemohu vás o tom všem tak důkladně poučiti; |
| náhodou jsem se s ním seznámil, on sám vám všecko objasní! |
| Jeho zástupce mne ujistil, že budete spokojen, až jej seznáte. |
| Mohu vám jen to říci, že jeho rodina je velmi bohatá, že nemá |
| více matku, a bude-li vám na tom záležeti, že se postará, aby |
| i otec jeho se odstěhoval na onen svět dřív než osm měsíců |
| uplyne. |
| HARPAGON. To by bylo něco. Láska k bližnímu, mistře Simone, |
| káže nám pomáhati lidem, kde jen můžeme. |
| SIMON. To se rozumí. |
| LA FLÈCHE (poznávaje Simona, tiše ke Kleantovi). Co to znamená? |
| Náš mistr Simon v hovoru s vaším otcem? |
|
|
| 34 |
|
|
| KLEANT (tiše k La Flèche). Což ví, kdo já jsem? Tys mne přece |
| neprozradil? |
| SIMON (ku Kleantovi a La Flèche). A věru, jak pospícháte! Kdo vám |
| řekl, že tady se sejdeme? (K Harpagonovi.) Já jim, pane, |
| nevyzradil váš byt ani vaše jméno; však dle mého náhledu |
| není to také právě žádné neštěstí, jsou to osoby diskrétní, a |
| můžete se ihned s nimi na místě dohodnout. |
| HARPAGON (překvapen). Cože? |
| SIMON (ukazuje Kleanta). Zde ten pán to je, který si přeje vydlužiti |
| si od vás oněch patnáct tisíc liber a o němž jsem mluvil. |
| HARPAGON. Jak? Šibeničníku, k takovým hanebným prostředkům |
| ty se utíkáš? |
| KLEANT. Jakže, otče můj, vy se zabýváte tak podlým lichvařením? |
| (Simon uteče a La Flèche se ukryje.) |
|
|
| Výstup 3. |
| Harpagon, Kleant. |
| HARPAGON. Ty tedy chceš mne přivésti na mizinu tak hroznými |
| půjčkami? |
| KLEANT. A vy se chcete obohacovati tak zločinnou lichvou? |
| HARPAGON. A ty se opovažuješ po tom objeviti se ještě přede |
| mnou? |
| KLEANT. A vy se opovažujete po tom objeviti se ještě před lidmi? |
| HARPAGON. A nestydíš se vrhati se střemhlav do takových |
| prostopášností, jimž jdou v zápětí takové výlohy, a mrhati |
| tak hanebně jmění s takým potem rodičů nastřádané? |
| KLEANT. A vy se nerdíte, když znectíváte stav svůj takovými |
|
|
| 35 |
|
|
| obchody, obětovati čest a dobrou pověst nenasytné touze |
| hromadění |
| tolarů |
| k tolarům |
| a |
| obohacovati |
| se |
| nejhanebnějšími úskoky a podskoky, jaké kdy vynašli |
| nejpověstnější lichváři? |
| HARPAGON. Kliď se mi s očí, ničemo! Kliď se mi s očí! |
| KLEANT. Kdo jest trestuhodnější dle vašeho zdání, kdo si opatřuje |
| peníze, jež potřebuje, poctivě, neb ten, kdo krade peníze, |
| jichž ani nepotřebuje! |
| HARPAGON. Táhni, povídám, a nedopaluj mne. (Kleant odejde.) Věc |
| ta mne celkem nemrzí, jest mi ale pokynem, abych bděl víc |
| než jindy nad každým jeho krokem! |
|
|
| Výstup 4. |
| Frosina, Harpagon. |
| FROSINA. Pane… |
| HARPAGON. Počkejte trochu, vrátím se okamžitě. (K sobě.) Musím |
| přece dohlédnouti na své peníze. (Odejde.) |
|
|
| Výstup 5. |
| La Flèche, Frosina. |
| LA FLÈCHE (nevidí Frosinu). Toť je věru veselá historie! Musí někde |
| míti pořádný sklad, starého haraburdí, zde přece není ani |
| zbla z toho, co v jeho seznamu uvedeno. |
| FROSINA. Aj, tos ty, můj dobrý La Flèche? Jak sem přicházíš? |
| LA FLÈCHE. Aj, hleďme, Frosina! Co ty tu chceš? |
| FROSINA. Co? To co všady dělám; míchám se do všeho, posloužím |
| každému, a těžím tak seč jsem ze svých malých schopností! |
|
|
| 36 |
|
|
| Chápeš, že na tomto světě jen z vlastní obratnosti žíti |
| musíme a že lidem jako já nezbývá jiného než důchody, jichž |
| nám dopřálo nebe, – pletichářství a obratnost! |
| LA FLÈCHE. Máš nějaké jednání s domácím pánem? |
| FROSINA. Ovšem! Obstarávám pro něho záležitost, začež |
| očekávám pěknou odměnu. |
| LA FLÈCHE. Od něho? Musíš být již hezky schytralá, chceš-li od |
| toho něco dostati, já tě upozorňuju, že z toho jdou peníze |
| ztuha. |
| FROSINA. Však jsou službičky, které se již vyplácejí! |
| LA FLÈCHE. Služebník, paničko! Však ty neznáš ještě Harpagona. |
| Toť ze všech lidí ten nejméně lidský člověk, toť všech |
| smrtelníků nejtvrdší a nejzarytější smrtelník. Není služby, |
| která by dohnala jeho uznalost až k tomu, by kapsu otevřel. |
| Chvály, úcty, dobrodiní hubou, přátelství – ó všecka čest, co |
| se vám líbí, ale peníze – ó ne, tu žerty přestávají. Nic není |
| suššího a vyprahlejšího než jeho milost a jeho vlídnost, a |
| darovati něco, je mu nejprotivnější slovo na světě tak, že |
| nikdy neřekne, dávám vám slyšení, nýbrž propůjčuji vám – |
| slyšení. |
| FROSINA. Božíčku! Já umím s lidmi zacházeti! Však já znám |
| tajnosti získati jejich přízeň, zalichotit se jejich srdcím a najíti |
| jejich nejcitlivější struny. |
| LA FLÈCHE. Samé hlouposti! Jej neobměkčíš, když se jedná o |
| peníze. V tom je Turek, a jeho pohanství je k zoufání, ani |
| sebou nehne, byť člověk pojíti měl před ním! Jedním slovem |
| jemu jdou peníze nad dobrou pověst, čest, ctnost a pohled na |
| prosebníka způsobuje mu křeče. Toť jeho slabá stránka, to |
| mu jde zrovna do srdce, to mu duši z těla sápe; a jestli… |
| Však on se vrací – odstoupím! |
|
|
| 37 |
|
|
| Výstup 6. |
| Harpagon, Frosina. |
| HARPAGON (tiše). Vše je v pořádku. (Nahlas.) Nu, co nového, |
| Frosino? |
| FROSINA. Ach, ty můj božíčku, vy dobře vypadáte! Zrovna |
| překypujete zdravím! |
| HARPAGON. Kdo, já? |
| FROSINA. Tak svěžího a čilého jsem vás nikdy neviděla. |
| HARPAGON. Opravdu? |
| FROSINA. Ovšem! Nikdy jste, co jste živ, tak mladě nevypadal! |
| Znám lidi pětadvacetileté, kteří vypadají starší než vy! |
| HARPAGON. A přece je mi již dobrých šedesát, Frosino! |
| FROSINA. Nu, co je to šedesát? Toť květ života, vstupujete právě |
| v nejkrásnější věk mužský. |
| HARPAGON. Je pravda; ale o dvacet méně by mi bylo přece milejší. |
| FROSINA. Jaký to žert! Vy toho ani zapotřebí nemáte! Máte tak |
| zdravý kořen, že na stovku to snadno přivedete! |
| HARPAGON. Myslíš? |
| FROSINA. Jak by ne? Vše tomu nasvědčuje! Stůjte chvilku, hle tato |
| rýha mezi očima ukazuje na dlouhé živobytí. |
| HARPAGON. Ty se v tom vyznáš? |
| FROSINA. To se rozumí. Ukažte mi ruku! Bože, jaká to čára životní! |
| HARPAGON. Co? |
| FROSINA. Což nevidíte, kam jde ta čára? |
| HARPAGON. Nu, a co to znamená? |
|
|
| 38 |
|
|
| FROSINA. Na mou věru, řekla jsem sto let, vy to ale přivedete na |
| sto dvacet! |
| HARPAGON. A je to možná? |
| FROSINA. Leda by vás někdo zabil, povídám, vy pochováte své |
| děti i s dětmi jejich dětí! |
| HARPAGON. Tím líp! A co dělá naše záležitost? |
| FROSINA. A po tom se ptáte? Což jsem se chopila kdy něčeho, co |
| bych nebyla provedla? Mám zvláště pro sňatky zázračné |
| nadání. Není partie pod sluncem, které bych v krátkém čase |
| nesvedla i kdybych si vzala do hlavy oženiti velikého vezíra |
| s republikou benátskou! Tak těžká ovšem naše záležitost |
| nebyla! Poněvač s nimi jsem ve spojení, mluvila jsem |
| s oběma o vás a sdělila jsem matce váš úmysl s Marianou, |
| který jste pojal od té doby, co jste ji viděl na ulici a u okna. |
| HARPAGON. A její odpověď? |
| FROSINA. Přijala návrh váš s radostí, a když jsem jí vyslovila vaše |
| vroucí přání, by její dcera byla dnes večer při uzavření |
| smlouvy svatební přítomna, svolila k tomu bez prodlení a |
| svěřila mi ji! |
| HARPAGON. Hleďte, Frosino, musím již pozvati k večeři pana |
| Anselma, těšilo by mne, kdyby ona přišla zároveň! |
| FROSINA. Máte pravdu! Ona oplatí po obědě návštěvu vaší dceři, |
| pak půjde do trhu obstarati koupě a pak se vrátí k večeři! |
| HARPAGON. Ovšem, mohou obě jeti v mém voze, půjčím jim ho! |
| FROSINA. To je právě tak něco pro ni! |
| HARPAGON. Jak pak, Frosino, mluvila jsi také s matkou o věně, |
| jaké hodlá dáti své dceři? Řekla jsi jí, že již musí trochu |
| ohledu vzíti, trochu se zapříti a obětovati při takové |
| příležitosti? Bez věna přece nevěsty si nebéřem! |
|
|
| 39 |
|
|
| FROSINA. Pa! To je děvče, s kterým dostanete dvanáct tisíc liber |
| renty. |
| HARPAGON. Dvanáct tisíc liber renty. |
| FROSINA. Ovšem! Zaprvé: děvče vyrostlo a jest vychováno u |
| veliké spořivosti ve stravě. Živí se salátem, mlékem, sýrem a |
| zemčaty, takže nemá potřebí žádných hostin, ni pamlsků, ni |
| vybraných jídel a cukrovinek, jako jiná žena, a to zběžně |
| počítáno dělá do roka nejméně tři tisíce franků! Dále děvče |
| není fintivé, je prostá a jednoduchá, nemiluje skvostných |
| šatů, ani vzácných šperků, ani drahocenný nábytek, čemu její |
| družky nyní tak holdují, a to stojí aspoň do roka čtyři tisíce |
| franků! Dále má hrozný odpor proti hře, věc v době naší u |
| žen zcela neobyčejná! Znám jednu z naší čtvrti, která v trente |
| et quarante prohrála letos dvacet tisíc franků. Však počítejme |
| jen čtvrtinu toho. Pět tisíc franků ročně uspoří na hře, čtyři |
| tisíce franků na šatech a klenotech, to je devět tisíc liber, tři |
| tisíce franků na stravě, a máte plných dvanáct tisíc franků, |
| jak jsem vám řekla! |
| HARPAGON. To by ušlo, ale toto počítání není nic skutečného. |
| FROSINA. Dovolte, to že není nic skutečného, když do manželství |
| se přinese střídmost, zděděná láska k jednoduchosti v obleku |
| a zásadní odpor ke hře? |
| HARPAGON. Toť bys mne za blázna měla, kdyby její věno skládati |
| se mělo z výloh, kterých nenadělá! Já přece nebudu nikdy |
| kvitovati, co nedostanu. Chci přece něco na hotovosti! |
| FROSINA. Můj Bože, dostanete toho dost na hotovosti, vypravovali |
| o nějakém kraji, kde mají statek který dostanete. |
| HARPAGON. Ten bych musil dříve vidět. Ale jedna věc, Frosino, |
| ještě mne znepokojuje. Děvče jest mladé, jak víš, mladí lidé |
| milují obyčejně zas jen mladé a vyhledávají jen souvěkou |
| sobě společnost. Obávám se, že člověk mého stáří se jí |
|
|
| 40 |
|
|
| nebude líbil, což by snadno bylo příčinou všelijakých malých |
| nepořádků v manželství, které by se mi právě nezamlouvaly. |
| FROSINA. Ach, vy ji špatně znáte! Toť ještě jedna její zvláštnost, o |
| které jsem se nezmínila. Ona má děsnou ošklivost před |
| mladíky a miluje pouze starce. |
| HARPAGON. Ona? |
| FROSINA. Ano, ona. Ráda bych věru, abyste ji byl slyšel o tom |
| hovořit. Ani vidět nechce mladého muže, ale vždycky |
| okouzlena jest při pohledu na krásného kmeta s velebným |
| vousem. Čím kdo starší, tím jí milejší, a já vás varuju, dělati |
| se před ní mladším než vskutku jste. Chce za muže nejméně |
| šedesátníka a nejsou tomu ještě čtyři měsíce, co odhodlána |
| k sňatku náhle vzala slovo zpět, neb se dozvěděla, že její |
| ženich jest padesát šest let stár a že může bez brejlí podepsati |
| smlouvu svatební. |
| HARPAGON. Pouze proto? |
| FROSINA. Ano; pravila, že padesát šest jí nestačí, a nad to nemiluje |
| nosy bez brejlí. |
| HARPAGON. Vida, povídáš mi tu něco zcela z brusu nového. |
| FROSINA. Uvidíte, je to skoro k neuvěření. Má v pokoji svém |
| několik obrazů a rytin, však co myslíte, že představují? |
| Adonise, Cephala, Apollina či Parise? Chyba lávky! jsou to |
| krásné podobizny Saturna, krále Priama, kmeta Nestora a |
| dobrého otce Anchisa na bedrách jeho syna. |
| HARPAGON. To je podivuhodné. To bych si byl do smrti |
| nepomyslil, a těší mně, že takto smýšlí. Opravdu já být |
| ženou, nikdy bych nemiloval mladíky! |
| FROSINA. To ráda věřím. Krásné to zboží tihle panáčkové! To jsou |
| figurky z těsta. Do těch se zamilovat! To jsou holobrádci, |
| ráda bych věděla, co má na nich, kdo by se do těch |
|
|
| 41 |
|
|
| zamiloval. |
| HARPAGON. Já aspoň ani nechápu, že je mohou ženy tolik |
| milovat. |
| FROSINA. Hotoví jsou to blázni. Je v tom smyslu, zamilovat se do |
| mládeže? Jsou to mužové, tito plavovlasí hoši, jak lze jen |
| zavěsiti se na takové tvory? |
| HARPAGON. Denně to říkám. Vypadají jako nedosezené kuře, mají |
| tři vousky na bradě zčepejřené jak kočka, paruky z koudele, |
| široké visící plundry a zkažené žaludky! |
| FROSINA. Hezká to chátra vedle takového člověka jako jste vy! Toť |
| přece muž, to se již pohledem oko nasytí! Tak má vypadat |
| každý, a tak býti oblečen, kdo chce vzbuditi lásku! |
| HARPAGON. Tedy se ti líbím? |
| FROSINA. Jak pak ne? Jste okouzlující! Jen vás vymalovat! Otočte |
| se, prosím, trochu. Výborně. A nyní jděte několik kroků! Toť |
| nějaké tílko, jak vysoustruhované, jak volné, nenucené |
| pohyby, jaká to chůze beze všech obtíží. |
| HARPAGON. Chvála Bohu, jsem zdráv, jen kašel časem mne |
| trápívá. |
| FROSINA. To nevadí! Váš kašel vám dobře sluší, nebo vy kašlete |
| opravdu půvabně. |
| HARPAGON. Na slovíčko ještě. Mariana mne posud neviděla? |
| Nevšimnula si mne posud, když jsem šel okolo? |
| FROSINA. Posud ne; ale bavili jsme se velmi mnoho hovorem o |
| vás! Vylíčila jsem jí vaši osobu jak na portrétu, vychválila |
| vaše vlastnosti a uvedla výhody, jež jí vzejdou z takového |
| manžela, jakým jste vy. |
| HARPAGON (radostně). Výborně jsi to provedla! Děkuju ti! |
|
|
| 42 |
|
|
| FROSINA. Mám k vám, pane, prosbu! Vedu proces, který pro |
| nedostatek peněz musím prohráti! (Harpagon se stává |
| vážným.) Ale vy byste mi mohl snadno pomoci k výhře této |
| pře, kdybyste jen trochu mi byl nakloněn. (Lichotivě.) Vy si |
| ani nedovedete představit tu radost, až vás uvidí! (Harpagon |
| se opět vyjasní.) Jak se jí budete líbit, jaký dojem učiní na ni |
| vaše náprsenka dle staré mody. Zvlášť bude okouzlena |
| vašimi spodky, které jsou přeskami k vaší vestě připevněny. |
| To ji zblázní docela; nebo ženich s přeskami, toť právě něco |
| dle jejího vkusu. |
| HARPAGON. Nevíš ani, jak mne tvá řeč těší! |
| FROSINA. Opravdu, pane; ta pře může míti pro mne smutné |
| následky. (Harpagon se opět zamračí.) Jsem na mizině, |
| prohraju-li, a jen maličkost by mi pomohla!… Chtěla bych, |
| abyste byl viděl její radost, když jsem jí mluvila o vás. |
| (Harpagon se opět vyjasní.) Radostí jí oči plály při popisu |
| vašich výtečných vlastností, takže se ani dočkati nemůže, aby |
| jen sňatek ten uzavřen byl co nejdříve. |
| HARPAGON. Ty mi působíš, Frosino, velikou radost a jsem ti za to |
| velkými díky povinován! |
| FROSINA. Prosím vás, pane, o tu maličkost. (Harpagon se opět |
| zasmuší.) To mi pomůže opět na nohy a budu vám na věky |
| vděčnou! |
| HARPAGON. S Bohem! Musím ještě dopsat některé listy! |
| FROSINA. Ujišťuju vás, pane, že nikdy z větší tísně mi pomoci |
| nemůžete. |
| HARPAGON. Dám zapřáhnout, by vás do trhu odvezli! |
| FROSINA. Neobtěžovala bych vás, kdyby nutnost mne nedoháněla! |
| HARPAGON. Postarám se, by se v čas večeřelo, abyste se |
| nerozstonala. |
|
|
| 43 |
|
|
| FROSINA. Nezamítejte, oč vás prosím. Ani si pomyslit nemůžete, |
| jakou radost… |
| HARPAGON. Kdosi mne volá. Musím jít. Až později. (Odejde.) |
| FROSINA (sama). Nechť schvátí tebe zimnice, ty psovský lakomče! |
| Jdi ke všem čertům! Odolal držgrešle všem mým útokům! |
| Ale já se ještě nevzdám toho obchodu! Pro každý případ je tu |
| ještě druhá strana, kde mám dobrý výdělek jistý! (Hrozíc |
| zlostně za Harpagonem, odejde.) |
| Opona. |
|
|
| 44 |
|
|
| Jednání třetí. |
| Výstup 1. |
| Harpagon, Kleant, Elisa, Valer, pí. Claude (v ruce koště), Mistr Jakub, La |
| Merluche, Brindavoine. |
| HARPAGON. Hej, sem všichni, chci vám uděliti rozkazy, aby |
| budoucně každý věděl, co má na práci. Pojďte blíže, paní |
| Claudová, s vámi začnem! Dobrá, že držíte v ruce svou |
| zbraň. Všecko tedy oprášíte a vyčistíte, jenom příliš nábytek |
| neotírejte, mohla byste jej poškodit! Osobo, jak to držíte ten |
| smeták? Při stole dávejte pozor na láhve, a ztratí-li neb |
| rozbije-li se nějaká, chytnu si vás, a strhnu vám to se mzdy. |
| MISTR JAKUB (k sobě). Věru, chytrý to trest! |
| HARPAGON (k paní Claude). Jděte! |
|
|
| Výstup 2. |
| Předešlí (mimo pí. Claude). |
| HARPAGON. Ty, Brindavoine, a ty, La Merluche, budete |
| vyplachovati sklenice a roznášeti je, ale pouze tenkrát, když |
| hosté budou mít žízeň, a ne dle zvyku jistých nestydatých |
| lokajů, kteří provokují zbytečně hosty, a takřka nutí je k pití, |
| kdy tito ani na to nepomýšlejí. Čekejte, až vás několikrát |
| upomenou, a nezapomeňte dolívati vodou, a to pořádně! |
| MISTR JAKUB (k sobě). Ovšem, nesmíšené víno stoupá do hlavy. |
| LA MERLUCHE. Svlíkneme své bluzy, pane? |
| HARPAGON. Ovšem; ale teprve tenkrát, až uvidíte hosty přicházet! |
| a dejte pak pozor na své šaty! |
|
|
| 45 |
|
|
| BRINDAVOINE. Přece víte, pane, že můj kabát má zrovna napřed |
| velikou skvrnu olejovou? |
| LA MERLUCHE. A já že mám své spodky zrovna vzadu děravé, |
| tak, že s dovolením… |
| HARPAGON (k La Merluche). Ticho! Postav se vždycky ke zdi a |
| ukazuj lidem jen svůj předek! (K Brindavoine, kterému ukazuje, |
| jak má svým kloboukem zakrýti skvrnu olejovou.) A ty, drž |
| vždycky takto klobouk, až budeš obsluhovat, aby nebylo tu |
| olejovou skvrnu vidět! |
| (La Merluche a Brindavoine odejdou.) |
|
|
| Výstup 3. |
| Předešlí bez obou sluhů. |
| HARPAGON (k Elise). Ty, mé dítě, budeš dávat dobrý pozor, aby |
| nic na zmar nepřišlo, to sluší děvčatům! Zatím však se |
| připrav, abys důstojně uvítala mou nevěstu, která tě navštíví |
| a vezme s sebou na trh! Rozumíš? |
| ELISA. Ano, otče! (Odejde.) |
| HARPAGON. Ano, husičko! |
|
|
| Výstup 4. |
| Předešlí bez Elisy. |
| HARPAGON (ke Kleantovi). A ty, můj mládenče, jemuž chci |
| odpustit včerejší historku, měj se na pozoru, aby ti |
| nenapadlo dělati na mou nevěstu kyselé obličeje. |
| KLEANT. Já, otče, kyselé obličeje? Nevěděl bych proč? |
| HARPAGON. Můj Bože! Známe přece chování dětí, jichž otcové |
|
|
| 46 |
|
|
| podruhé se žení, jak se dívají na své tak zvané macechy! Však |
| chceš-li, abych zapomněl docela na poslední tvou ničemnost, |
| radím ti, abys k té dámě se přívětivě choval a přivítal ji co |
| nejzdvořileji! |
| KLEANT. Upřímně řečeno, otče, nemohu se vám zaručiti, že mi to |
| bude právě vhod, bude-li ona mou macechou. Lhal bych, |
| kdybych to řekl! Však pokud se to týká jen uvítání a |
| příjemného zevnějšku, slibuji vám, že v ohledu tom vás |
| dokonale budu poslušen! |
| HARPAGON. Aspoň se měj na pozoru! |
| KLEANT. Uvidíte, že nebudete mít příčiny sobě stěžovat! |
| HARPAGON. To bude rozumné od tebe. |
| (Kleant odejde.) |
|
|
| Výstup 5. |
| Harpagon, Valer, Jakub. |
| HARPAGON. Pojď sem pomoci mně, Valere. A ty, Jakube, se |
| přibliž, nechal jsem tě až naposled! |
| MISTR JAKUB. Chcete mluviti, pane, k svému kuchaři anebo |
| k svému kočímu, představuju obé. |
| HARPAGON. K oběma chci mluviti. |
| MISTR JAKUB. Ale ku kterému dřív? |
| HARPAGON. Ke kuchaři. |
| MISTR JAKUB. Sečkejte chvíli. (Shodí svou kazajku kočího a jest |
| v obleku kuchaře.) Prosím! |
| HARPAGON. Co jsou to za hloupé okolky? |
| MISTR JAKUB. Račte jen mluvit! |
|
|
| 47 |
|
|
| HARPAGON. Dávám dnes večeři, Jakube! |
| MISTR JAKUB (stranou). Jaký to zázrak! |
| HARPAGON. Řekni přec upřímně, vyznamenáš se? |
| MISTR JAKUB. Ba, že vyznamenám, dáte-li mi hodně peněz! |
| HARPAGON. U čerta! Pořád jen peníze! Nemají nic na jazyku než: |
| Peníze! Peníze! a opět peníze! Mají jen to v ústech: peníze a |
| stále peníze! Toť jejich pořekadlo, peníze. |
| VALER. Neslyšel jsem nikdy nestydatější odpověď než tato. To jsou |
| nějaké zázraky vystrojiti hody, je-li dost peněz! Toť nejlehčí |
| věc pod sluncem, a není ani hlupáka, který by to nedoveď, |
| ale to by bylo něco, vystrojiti hody s málo penězi! |
| MISTR JAKUB. Tedy hody s málo penězi! |
| VALER. Ovšem! |
| MISTR JAKUB (k Valerovi). Na mou duši, pane správče, zavděčíte |
| se mi, převezmete-li úřad kuchaře a ukážete nám toto |
| tajemství. Jsteť beztoho již v domě pravé faktotum! |
| HARPAGON. Mlčet!… Čeho bude tedy třeba? |
| MISTR JAKUB. Tady máte pana správce, ten vám pořídí bohatý |
| stůl za málo peněz! |
| HARPAGON. A co, ty máš odpovídat! |
| MISTR JAKUB. Kolik vás bude u stolu? |
| HARPAGON. Osm nebo deset; však počítej pouze na osm, nebo jeli jídla pro osm dost, je také dosti pro deset! |
| VALER. To se rozumí! |
| MISTR JAKUB. Dobrá! Tedy čtyři velké mísy a pět talířů… |
| Polívka… Entrées… |
| HARPAGON. Čerta! Což chceš celé město vyčastovat? |
|
|
| 48 |
|
|
| MISTR JAKUB. Pečeně! |
| HARPAGON (zacpe mu ústa). Lotře, chceš vyjíst všecko mé jmění? |
| MISTR JAKUB. Zelenina! |
| HARPAGON (týž posunek). Ještě nejsi hotov? |
| VALER (k mistru Jakubovi). Což chcete, aby celý svět puk´! Či pozval |
| s pán hosti, aby je usmrtil jídlem? Jděte se trochu učiti |
| zdravotnictví, a zeptejte se lékařů, že nic není horšího než se |
| přejísti. |
| HARPAGON. On má pravdu! |
| VALER. Pamatujte si, mistře Jakube, i vaši soudruzi, že jest pravým |
| zabijákem taková hostina tolika masy překypující! Že chceteli býti upřímným přítelem hostí, třeba je dbáti střídmosti, a |
| že dle pravidla starých filosofů máme jísti, abysme byli živi, |
| a ne žíti, abychom jedli! |
| HARPAGON. To je znamenitý výrok! Pojď, ať tebe za to obejmu! |
| Věru, toť nejkrásnější výrok, jejž jsem kdy slyšel! Máme žíti, |
| abysme jedli, a ne jisti, abysme žili!… Jak… tak to nebylo! |
| Jak’s to jen řekl? |
| VALER. Máme jísti, abysme žili, a ne žíti, abychom jedli. |
| HARPAGON (k Jakubovi). No, slyšíš to? (K Valerovi.) Který velký |
| mudrc to vyslovil? |
| VALER. Nepřipadá mi právě jeho jméno. |
| HARPAGON. Napiš mi ta slova, nezapomeň! Dám je vyryti |
| v zlatých písmenách nad krbem své jídelny. |
| VALER. Stane se! A co se hostiny týče, přenechte tu starost jen mně, |
| zařídím vše, čeho třeba bude! |
| HARPAGON. Učiň to tedy! |
| MISTR JAKUB. Tím líp, budu bez práce! |
|
|
| 49 |
|
|
| HARPAGON (k Valerovi). Třeba vybrati jídla, která brzy zasytí, jichž |
| se mnoho nesní; fisole hodně maštěné, k tomu paštiku hodně |
| kaštany garnírovanou. |
| VALER. Spolehněte jen na mne! |
| HARPAGON. A nyní, Jakube, třeba uchystati můj kočár. |
| MISTR JAKUB. To se týká kočího! Tedy počkejte! (Oblékne opět |
| první svou kazajku.) Co je libo? |
| HARPAGON. Že musíš uchystati můj kočár a míti koně pohotově, |
| až bude třeba jeti na trh! |
| MISTR JAKUB. Vaše koní, pane? Na mou duši, ti nepožehnou! |
| Nemohu ani říci, že leží na slámě, té ubohá zvířata ani |
| nemají, to bych lhal; ale vy je odsuzujete k tak tuhým |
| postům, že jsou to pouhé představy a přeludy, pouhé stíny |
| koní! |
| HARPAGON. Stůňou snad? Vždyť ničeho nedělají. |
| MISTR JAKUB. A myslíte, pane, že když nic nedělají, též jísti |
| nemusejí? Svědčilo by chudákům víc, kdyby hodně |
| pracovali, ale také hodně jedli! To mi srdce div neutrhne, |
| viděti je takto vychudlé, nebo já mám cit pro koně, zdá se mi, |
| že jsem to já, když vidím je trpěti. Utrhnu si každý den od |
| úst, bych je nakrmil, a to svědčí o tvrdém srdci, pane, nemíti |
| soucitu k svému bližnímu. |
| HARPAGON. Však to je nestrhne dojeti na trh! |
| MISTR JAKUB. Nemám odvahy je tam vésti, a dělal bych si z toho |
| svědomí, poháněti je bičem; jak pak mají táhnouti vůz, když |
| nemohou ani sebe utáhnout! |
| VALER. Promluvím, pane, se sousedem Picardem, aby jel s nimi, |
| Jakub musí beztoho nám pomáhati v kuchyni! |
| MISTR JAKUB. Budiž! Jsem radši, když pojdou v cizích rukou než |
|
|
| 50 |
|
|
| v mých! |
| VALER. Jakub hraje si na rozšafného! |
| MISTR JAKUB. Pan správce hraje si na nezbytného! |
| HARPAGON. Ticho! |
| MISTR JAKUB. Pane, nemohu cítit pochlebníky! A tady jest jeden, |
| ten ustavičný dozor na chléb, víno, dříví a svíčky cílí jen |
| k tomu, aby se vám zalichotil, a vás si získal. To mne |
| dopaluje a mrzí, mám-li denně poslouchati, co se o vás |
| povídá, neboť ač jsem dopálen, mám pro vás srdce v těle, |
| ujišťuji vás, že po všech mých koních jste mi ten nejmilejší |
| člověk! |
| HARPAGON. Mohl bys mi říci, Jakube, co se o mně povídá? |
| MISTR JAKUB. Ano, pane, kdybych věděl, že vás to nerozhněvá. |
| HARPAGON. Ne, nijak! |
| MISTR JAKUB. Odpusťte, jsem však přesvědčen, že se rozzlobíte! |
| HARPAGON. Naopak! To mi udělá radost a rád se dozvím, jaké o |
| mně panuje mínění. |
| MISTR JAKUB. Nu, dobrá, když tomu chcete, povím vám tedy |
| upřímně, že se vám každý vysmívá, že nás s vámi každý |
| špičkuje, a že je každý radostí bez sebe, může-li vás hodně |
| zvochlovati a bez ustání povídat o vaší skouposti! Jeden |
| vypravuje, že jste si dal natisknouti zvláštní kalendáře, kde |
| jste zdvojnásobil suché dny a vigilie, aby bylo více postů a vy |
| abyste na své čeledi ušetřil, druzí povídají, že začínáte hádky |
| se sluhy před vánoci neb před jich odchodem z domu, abyste |
| měl příčinu vyhnat je bez dárku; a dále povídají lidé, že jste |
| jednou obeslal k soudu sousedovu kočku, že vám snědla |
| zbytek skopové pečeně; povídají také, že vás viděli v noci, |
| jak vlastním koňům ovsa ukrádáte, a že váš kočí, můj |
|
|
| 51 |
|
|
| předchůdce, vám po tmě dal několik notných ran holí, které |
| jste si hezky dal líbit; povídají lidé a mám vám všecko říci? |
| Člověk nemůže ani paty vytáhnouti, aby si vás ze všech stran |
| lidé nedobírali; ba jinak vás nejmenují než lakomcem, |
| držgrešlí, skrblíkem a starým lichvářem! |
| HARPAGON (tluče jej). Ty hlupáku, šelmo, ničemo, nestydo! |
| MISTR JAKUB. Co, neuhodl jsem to? Nechtěl jste mi uvěřit. Vždyť |
| jsem vám řekl, že se dopálíte, až vám pravdu povím! |
| HARPAGON. Já ti dám takto mluvit! (Odejde.) |
|
|
| Výstup 6. |
| Valer, Mistr Jakub. |
| VALER (směje se). Jak vidět, mistře Jakube, vaše upřímnost se vám |
| dobře vyplácí! |
| MISTR JAKUB. U čerta, panáčku, který se tady roztahujete, do toho |
| vám pranic není! Smějte se až po svém výprasku a nesmějte |
| se mému. |
| VALER. Ach, milý pane Jakube, nezlobte se, prosím vás! |
| MISTR JAKUB (k sobě). Aha, obrací! Budu dělat hrdinu, a je-li tak |
| hloupý a uvěří mi, pak mu trochu vymelu. (Nahlas.) Víte li |
| co, vy smíšku, že já se nesměju, a že jestli mne dohřejete, |
| zahraju vám, že se budete smáti, ale trochu jinak. (Strká jím až |
| do pozadí jeviště a hrozí mu.) |
| VALER. Jen mírněji! |
| MISTR JAKUB. Jak? Mírněji! Nemám právě chuti k tomu! |
| VALER. Milost! |
| MISTR JAKUB. Vy jste nestyda! |
|
|
| 52 |
|
|
| VALER. Pane mistře Jakube! |
| MISTR JAKUB. Co, Jakub sem, Jakub tam. Vezmu-li hůl, tak vás |
| notně zvochluju! |
| VALER (ostře). Cože? hůl? (Strká opět Jakubem jako on dříve jím zpět do |
| popředí a hrozí mu.) |
| MISTR JAKUB (ulekne se; bázlivě). Co? Já nic neřekl o holi! |
| VALER. Víte-li, vy mluvko, že mám chuť zvochlovat vás? |
| MISTR JAKUB. O tom nepochybuju! |
| VALER. Že při všech vašich polévkách jste jen ničemný kuchtík? |
| MISTR JAKUB. To vím, pane! |
| VALER. A že mne ještě neznáte? |
| MISTR JAKUB. Tak mi to odpusťte! |
| VALER. Vy mne tedy zvochlujete? |
| MISTR JAKUB (úlisně). Prosím, to jsem řekl jen žertem. |
| VALER. Ale mně se takové žerty nelíbí. (Bije ho.) Pamatujte si, že jste |
| špatný vtipkář. (Odejde.) |
| MISTR JAKUB (sám). Mor do upřímnosti! To je špatné řemeslo! |
| Ode dneška se jí vzdám a neřeknu již ani slova pravdy! Ještě |
| můj pán, ten mi může již tak nějakou strčit – ale tento pan |
| správce, však já se pomstím – půjde-li to! |
|
|
| Výstup 7. |
| Mariana, Frosina, Mistr Jakub. |
| FROSINA. Mistře Jakube, jest váš pán doma? |
| MISTR JAKUB. Je-li, vím to příliš dobře! |
|
|
| 53 |
|
|
| FROSINA. Řekněte mu, prosím vás, že jsme tady. |
| MISTR JAKUB. Vida, vida, jsme přece k něčemu! (Odejde.) |
|
|
| Výstup 8. |
| Mariana, Frosina. |
| MARIANA. Je mi divně kolem srdce, Frosino. Mám-li pravdu |
| vyznati, obávám se této schůzky velice. |
| FROSINA. Ale proč, odkud váš nepokoj? |
| MARIANA. Ach, vy se ptáte? Což nedovedete si představit úzkost |
| osoby, která má za chvilku se octnout na skřipci? |
| FROSINA. Nahlížím, že Harpagon není tím skřipcem, na němž by |
| se vám sladce umíralo, a poznávám na vašem obličeji, že |
| onen mladý zlatohlávek, o kterém jste mluvila, zase vám |
| v hlavě straší! |
| MARIANA. Ano. Nemohu se tomu ubrániti, Frosino, uctivé |
| návštěvy jeho v domě našem, přiznám se vám, učinily na |
| mne dojem. |
| FROSINA. Víte-li, kdo jest on? |
| MARIANA. To nevím. Vím pouze, že jest milování hodný a že |
| kdybych mohla svobodně voliti, vyvolila bych ihned jej, a že |
| roste hrůza před ženichem, jenž na mne čeká. |
| FROSINA. Můj ty Bože! Všickni zlatohlávkové jsou příjemní, a |
| umějí se zalichotit, ale z většiny jsou hladoví jak myši; lépe |
| uděláte, vezmete-li si člověka staršího, ale hodně bohatého. |
| Uznávám že největší rozkoš se starcem vás právě neočekává, |
| a že již třeba přemoci trochu svou nechuť k takovému choti, |
| však to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si můžete |
| vzíti mladého roztomilejšího, který to všecko napravil. |
|
|
| 54 |
|
|
| MARIANA. Můj Bože, je to, Frosino, divná věc, když musíme, |
| abysme dospěli k štěstí, čekati na smrt jiného a přáti si jí; |
| však ona smrt nezachová se dle našich plánů! |
| FROSINA. Vy žertujete! Vy si jej jinak nevezmete než s podmínkou, |
| že brzy ovdovíte, a to bude jedním z článků svatební |
| smlouvy. Byl by to hodný nestyda, aby neumřel za tři |
| městce. Hle, tu přichází sám! |
| MARIANA. Ah, Frosino, jaký to zjev! |
|
|
| Výstup 9. |
| Harpagon, Mariana, Frosina. |
| HARPAGON (k Marianě). Nepozastavujte se, má spanilá, nad tím, |
| že se objevuju před vámi s brejlemi. Vím, že vaše vnady jsou |
| dosti každému zřejmy a samy sebou dost viditelny a že není |
| třeba brejlí na ně, ale konečně brejlemi díváme se na hvězdy, |
| a já tvrdím, že vy jste hvězda, ta nejkrásnější hvězda v říši |
| hvězd. (Stranou k Frosině.) Frosino, ona neodpovídá a není |
| právě vidět, že by měla radost z mého příchodu. |
| FROSINA. To je tím, že jest ještě všecka překvapena, a pak děvčata |
| se teď stydí vyznávati veřejně, co mají v srdci. |
| HARPAGON (k Frosině). Máš pravdu! (K Marianě.) Hle, moje drahá, |
| má dcera jde vás přivítat! |
|
|
| Výstup 10. |
| Předešlí a Elisa. |
| MARIANA. Měla jsem již dávno vykonati tuto návštěvu, slečno. |
| ELISA. Naopak, slečno, vy jste mne předešla; bylo mou povinností |
| vás navštíviti dříve. |
|
|
| 55 |
|
|
| HARPAGON. Vidíte, jak už je veliká, ale býlí rychle bují!. |
| MARIANA (tiše k Frosině). Ach, jak je protivný! |
| HARPAGON (tiše k Frosině). Co řekla? |
| FROSINA. Že jste okouzlující. |
| HARPAGON. Ach, vy mne zahrnujete laskavostí, má nejsladší. |
| MARIANA (stranou). Jaké to zvíře! |
| HARPAGON. Jsem velmi povděčen za vaše smýšlení! |
| MARIANA (stranou). Již to déle nevydržím! |
|
|
| Výstup 11. |
| Předešlí. Kleant, Valer, Brindavoine. |
| HARPAGON. Zde přichází též můj syn, by vám svou úctu projevil. |
| MARIANA (překvapena, pak tiše k Frosině). Ach, Frosino, jaké to |
| setkání; toť právě on, o kterém jsem s tebou mluvila. |
| FROSINA (k Marianě). Znamenité dobrodružství! |
| HARPAGON. Zdá se mi, že se divíte, že mám tak velké děti, však já |
| se jich brzy zbavím jednoho i druhého. |
| KLEANT (k Marianě). Abych vám pravdu řekl, slečno, to je |
| dobrodružství, které jsem nečekal, a můj otec mne nemálo |
| překvapil, když mi nedávno sdělil svůj úmysl. |
| MARIANA. Totéž i já mohu říci! Je to setkání nepředvídané, jež |
| mne stejně překvapilo jako vás! |
| KLEANT. Je pravda, slečno, že otec můj nemohl lépe voliti, a že je |
| mi zvláštní radostí, že mám čest vás tu přivítali, ale při všem |
| nemohu se dobře shodnouti s myšlénkou, že byste se měla |
| státi mou macechou. Titulovati vás takto je mi velmi obtížné, |
|
|
| 56 |
|
|
| a upřímně řečeno, ani vám nepřeju toho jména. Má řeč zdá se |
| snad hrubá leckomu, ale jsem přesvědčen, že ji vyslyšíte a |
| mne pochopíte. Nahlédnete, že sňatek ten mne naplňuje |
| nechutí, víte, jelikož mne znáte, jak poškozuje mé zájmy, a |
| konečně dovolíte, abych s dovolením svého otce řekl, že |
| kdyby to na mně záleželo, sňatek ten by se vůbec ani |
| neuzavřel! |
| HARPAGON. Nestydaté to pozdravení! Pěkné to pro ni vyznání! |
| MARIANA. A já, mám-li vám odpovědíti, musím říci totéž. Jestli |
| vás naplňuje nechutí viděti ve mně svou macechu, mne |
| netěší, že máte vy býti mým nevlastním synem! Nemyslete |
| si, že já jsem vinna tím vším, co vás znepokojuje. Nerada |
| bych vás hněvala, a budu-li nucena, dávám vám slovo své, že |
| nikdy nesvolím k sňatku, který by vás zarmucoval. |
| HARPAGON. Má pravdu. Na hrubý suk hrubý klín. Prosím za |
| odpuštění, nejspanilejší, můj syn je neomalený, nezná ještě |
| následky řeči své a mluví bez rozvahy. |
| MARIANA. Ujišťuji vás, že jeho slova mne ani dost málo neurazila; |
| naopak mne těší, že jsem poznala jeho pravé smýšlení. Mám |
| ráda takové upřímné vyznání a kdyby byl jinak mluvil, |
| vážila bych si ho mnohem méně! |
| HARPAGON. Jste příliš dobrotivá, že takto jej omlouváte. Časem |
| on již zmoudří, a uvidíte, jak změní své smýšlení! |
| KLEANT. Nikoli, otče, já se docela nehodlám změniti. A prosím |
| úpěnlivě slečnu, by mi věřila. |
| HARPAGON. Hleďte, jaký to blázen! Čím dál tím horší jest! |
| KLEANT. Mám snad mluviti jinak, než mi srdce káže? |
| HARPAGON. Ještě toho není dost? Nezačal bys mluviti jiným |
| tónem? |
|
|
| 57 |
|
|
| KLEANT. Dobrá! Chcete-li, abych tedy jinak mluvil, dovolte, slečno, |
| abych se postavil na místo svého otce, a vyslovil, že jsem nic |
| krásnějšího nad vás v světě neviděl; že považuju za největší |
| štěstí vám se zalíbiti, a že jméno vašeho chotě jest pro mne |
| slávou a štěstím, které cením nad osudy největších vladařů |
| této země! – Ano, slečno, zváti vás svou, bylo by v očích |
| mých největší štěstí, k němuž směřuje moje ctižádost! Vše |
| jsem hotov podniknouti pro tak vzácnou kořist a překážky |
| nejmocnější… |
| HARPAGON. Jen pomalu, pomalu, synu! |
| KLEANT. Toť zdvořilost, již slečně za vás prokazuju. |
| HARPAGON. Mám také jazyk a nepotřebuju takového tlumočníka, |
| jakým jsi ty! Hej – nějaké židle sem! (Brindavoine vejde.) |
| FROSINA. Bude nejlíp, půjdeme-li ihned na trh, abysme se brzy |
| navrátili a měli dost času k zábavě. |
| HARPAGON (k Brindavoinovi). Dej tedy zapřáhnout! (Brindavoine |
| odejde.) |
|
|
| Výstup 12. |
| Harpagon, Mariana, Elisa, Kleant, Valer, Frosina. |
| HARPAGON (k Marianě). Prosím, abyste prominula, nejspanilejší, |
| že jsem zapomněl pozvati vás před odjezdem na malé |
| občerstvení! |
| KLEANT. Pomýšlel jsem na to, otče, a dal jsem přinésti vaším |
| jménem několik mis čínských oranžů, citronů a |
| zadělávaného ovoce! |
| HARPAGON (tiše k Valerovi). Valere! |
| VALER (tiše k Harpagonovi). On se zbláznil! |
|
|
| 58 |
|
|
| KLEANT. Zdá se vám snad, otče, že toho bude málo? Slečna již |
| odpustí. |
| MARIANA. Ale to bylo zbytečné! |
| KLEANT. Viděla jste kdy, slečno, krásnější diamant, než jaký má |
| můj otec na prstě? |
| MARIANA. Opravdu, září neobyčejně. |
| KLEANT (stáhne otci prsten a dá jej Marii). Podívejte se naň z blízka! |
| KLEANT (postaví se před Marii, která chce prsten vrátit). Ne, slečno, |
| jest nyní v rukou příliš krásných, toť dar mého otce! |
| HARPAGON. Dar? |
| KLEANT. Není-li pravda, otče, že si přejete, by jej slečna přijala |
| z lásky k vám? |
| HARPAGON (tiše ke Kleantovi). Co to tropíš? |
| KLEANT (k Marianě). Dává mi znamení, byste jej přijala. |
| MARIANA. Ne, nechci! |
| KLEANT. Žertujete? On přece nepomýšlí na to, bráti jej zpět! |
| HARPAGON (k sobě). Já se vzteknu! |
| MARIANA. To by bylo… |
| KLEANT (stále brání, aby diamant nemohla vrátit). Ne, pravím vám, že |
| by to bylo urážkou! |
| MARIANA. Ale prosím! |
| KLEANT. Ani slova… |
| HARPAGON (k sobě). Mor do něho! |
| KLEANT. Hleďte, váš odpor jej dráždil. |
| HARPAGON (tiše ke Kleantovi). Darebo! |
|
|
| 59 |
|
|
| KLEANT (k Marianě). Vidíte, jak si zoufá! |
| HARPAGON (stranou hroze Kleantovi). Zrádče! |
| KLEANT. To není otče mou vinou! Dělám, co mohu, aby slečna |
| prsten si podržela; ona však si umínila a nechce! |
| HARPAGON (s týmž posunkem). Katane! |
| KLEANT. K vůli vám, slečno, otec mne hubuje. |
| HARPAGON (táž hra). Šibeničníku! |
| KLEANT. On se rozstůně, slečno! Smilujte se a neodpírejte déle! |
| FROSINA (k Marianě). Jaké okolky! Vezměte prsten, když pán tomu |
| chce! |
| MARIANA (k Harpagonovi). Jen abych vás nerozhněvala, vezmu jej, |
| příležitě vám jej opět vrátím! |
|
|
| Výstup 13. |
| Brindavoine, předešlí. |
| BRINDAVOINE. Kdosi přišel, a chce mluvit, pane, s vámi! |
| HARPAGON. Řekni mu, že jsem zaměstnán, aby přišel podruhé! |
| BRINDAVOINE. Povídá, že vám přináší peníze! |
| HARPAGON (k Marianě). Prosím za odpuštění, vrátím se okamžitě. |
|
|
| Výstup 14. |
| La Merluche, předešlí. |
| LA MERLUCHE (běží, vrazí do Harpagona). Pane… |
| HARPAGON. Ach, již je po mně! |
| KLEANT. Co jest vám, otče, snad jste si neublížil? |
|
|
| 60 |
|
|
| HARPAGON. Ten lotr jistě byl podplacen mými dlužníky, aby mi |
| zlomil vaz! |
| VALER (k Harpagonovi). Nějaká hloupost!… |
| LA MERLUCHE (k Harpagonovi). Odpusťte, pane, myslil jsem, že |
| dobře udělám, když si pospíším. |
| HARPAGON. Co tady chceš, holomku? |
| LA MERLUCHE. Chci vám říci, že žádný kůň nemá podkov! |
| HARPAGON. Odveďte je ke kováři! |
| KLEANT. Než budou okováni, provedu, otče, slečnu naším bytem, |
| pak ji odvedu do zahrady, kam dám přinésti občerstvení! |
| (Všichni odejdou do pozadí.) |
|
|
| Výstup 15. |
| Harpagon, Valer. |
| HARPAGON. Dávej, Valere, dobrý pozor na všecko a hledí co |
| možná nejvíc ušetřit, bysme to mohli vrátiti kupci! |
| VALER. Ovšem! |
| HARPAGON (sám.) Ó nezdárné dítě, chceš mne přivésti na mizinu? |
| (Odejde s Valerem.) |
| Opona. |
|
|
| 61 |
|
|
| Jednání čtvrté. |
| Výstup 1. |
| Kleant, Mariana, Elisa, Frosina. |
| KLEANT. Vstupte sem, zde to bude lepší. Zde nás nikdo neslyší. |
| Nyní můžeme mluviti dle libosti. |
| ELISA. Ano, slečno, můj bratr svěřil se mi s láskou, kterou k vám |
| chová! – Znám zármutek i nepříjemnosti, které působí takové |
| případy, a ujišťuji vás, že beru největší podíl na vašem |
| osudu. |
| MARIANA. Je to sladkou útěchou, že vy berete účast v zájmech |
| mých! A já vás zapřísahám, slečno, byste mi zachovala pro |
| vždy své šlechetné přátelství, které jediné může polehčiti |
| ukrutnost osudu. |
| FROSINA. Na mou čest, vy jste všickni politování hodni, a hlavně |
| proto, že jste se mi nesvěřili s celou svou záležitostí! Byla |
| bych vám ušetřila tento nepokoj a nebylo by to dospělo tak |
| daleko! |
| KLEANT. Co počít? Můj nešťastný osud chce tomu tak! Však jaké |
| jsou vaše úmysly, sličná Mariano? |
| MARIANA. Což! Jest to v moci mé míti nějaký úmysl? Mohu se |
| v stavu svém odvážiti na víc než na pouhá přání? |
| KLEANT. Jsem tedy v srdci vašem odkázán na pouhá přání? Váš |
| soucit k činům se neodhodlá? Vaše dobrota není s to, by |
| pomohla? Vaše láska zůstane bez skutků? |
| MARIANA. Což mohu vám odpovědíti? Postavte se na mé místo, a |
| vizte sám, co mohu činiti. Nařizujte, raďte sám, obracím se |
|
|
| 62 |
|
|
| k vám a mám vás za příliš moudrého, než abyste chtěl žádati |
| ode mne víc, než by mohla dovoliti moje čest a slušnost! |
| KLEANT. Ach, co se stane ze mne, když i vy mne odkazujete jen |
| k tomu, co dovoluje ošklivý cit falešné cti a pedantické |
| slušnosti! |
| MARIANA. Co ale mám dělat? Kdybych i chtěla protiviti se spoustě |
| předsudků, jež ohrožují naše pohlaví, jsou tu přece ohledy, |
| jež vyžaduje úcta k mé matce. Vychovala mne s něžností |
| neobyčejnou a já se nemohu odhodlati k tomu, působiti jí |
| bolest! Dělejte, seč můžete u ní pro mne, hleďte, byste získal |
| její přízeň. Jednejte, jak chcete, mluvte co chcete, dávám vám |
| k tomu plnou moc, a přijde-li jen na to, abych já se pro vás |
| vyslovila, učiním to sama, a vyznám se jí ze všeho, co pro vás |
| cítím! |
| KLEANT. Frosino, má dobrá Frosino, chcete nám býti nápomocna? |
| FROSINA. Na mou věru, tu netřeba se tázat! S největší radostí! |
| Znáte mne, jsem takto dosti lidumilna. Nemám srdce ze |
| železa a ráda pomohu svými službičkami tam, kde lidé se vší |
| počestností spolu vycházejí. Co lze tady podniknout? |
| KLEANT. Prosím vás, přemýšlejte trochu! |
| MARIANA. Ukažte nám nějakou cestu! |
| ELISA. Vymysli si něco, čím bys pokazila, co jsi posud zapředla. |
| FROSINA. To je dost těžké! (K Marii.) Co se vaší matky týče, ta si dá |
| říci! Je dosti rozumná a snad ji pohneme k tomu, že věno, |
| které chtěla dáti otci, přenese na syna. (Ke Kleantovi.) Ale |
| nejhorší oříšek je ten… že váš otec je otcem vaším! |
| KLEANT. To se rozumí! |
| FROSINA. Rozzlobí se, až dostane košem! Nezapomene to tak hned |
| a nesvolí k vašemu sňatku. Nejlépe by bylo, zatočiti celou |
|
|
| 63 |
|
|
| věcí tak, aby koš přišel od něho, abyste se mu nějak |
| znechutila. |
| KLEANT. … Máte pravdu! |
| FROSINA (přemýšlí). Ovšem, že mám pravdu, vím to! – Toho by |
| bylo třeba, ale čert najdi prostředky, jak. Počkejte… |
| kdybychom měli po ruce ne právě mladou paní, trochu |
| obratnou jako já, která by dovedla zahráti si na šlechtičnu, |
| nějaké ty šaty bysme již v chvatu sehnali, a která by přišla |
| pod jménem markýzky neb hraběnky z Dolní Bretaně, to |
| bych již chytře dovedla navlíknout, aby váš otec myslil, že je |
| to bohatá partie, která mimo své domy má jmění sto tisíc |
| tolarů ve stříbře, že je po uši do něho zamilována a že by |
| chtěla státi se jeho ženou a dáti mu své celé jmění upsati! – |
| Nepochybuju, že by neodolal těmto návrhům. Neboť celkem, |
| on vás sice miluje, ale peníze miluje ještě víc, a jak by jednou, |
| tímto vnadidlem oslněn, svolil a vás se odříkal, bylo by nám |
| již jedno, jak by řádil, když by se dozvěděl, jak je to vlastně |
| s tou naší markýzou! |
| KLEANT. To jest velmi dobře vymyšleno! |
| FROSINA. Nechte mne! Já to provedu! Připadá mi právě na mysl |
| jedna moje přítelkyně, která je pro to jak stvořena! |
| KLEANT. Buďte ujištěna, Frosino, mu uznalostí, provedete-li to. |
| Však my, krásná Mariano, hleďme získati vaši matku, na tom |
| záleží víc, než přerušiti tento sňatek! Zapřísahám vás, |
| napněte všecky síly, dělejte vše, co vám možné jest. |
| Využitkujte něžný poměr, který panuje mezi vámi, úplně. |
| Užijte bez námitky výmluvných důvodů a veškerých vnad |
| tak všemohoucích, jež vložilo nebe v oči a na rty vaše; |
| nezapomeňte, prosím, ani jediné z oněch slov sladkých |
| prošení a lichocení, kterým, jak jsem přesvědčen, nelze |
| ničeho odepříti! |
|
|
| 64 |
|
|
| MARIANA. Učiním seč jsem, a nezapomenu na nic! |
|
|
| Výstup 2. |
| Předešlí a Harpagon. |
| HARPAGON (k sobě). Ach, můj syn líbá ruku své příští maceše, a |
| ona se tomu nebrání? Co as vězí za tím? |
| ELISA. Hle, tu otec! |
| HARPAGON. Vůz je přichystán, můžete odjeti, kdy vám libo! |
| KLEANT. Když, otče, vy doma zůstanete, vyprovodím já naše |
| hosty! |
| HARPAGON. Ne, jen zůstaň! Ony mohou jít samy a já mám tebe |
| právě zapotřebí! (Dámy odejdou.) |
|
|
| Výstup 3. |
| Harpagon, Kleant. |
| HARPAGON. Nu, nechme macechu stranou, co soudíš o této |
| dámě? |
| KLEANT. Co o ní soudím? |
| HARPAGON. Ano, co soudíš o její tailli, její kráse a jejím duchu? |
| KLEANT. Nu… tak… tak!… |
| HARPAGON. A dál? |
| KLEANT. Abych vám upřímně řekl, neshledal jsem při ní to, co |
| jsem očekával! – Její chování se – toť zjevná koketa, její vzrůst |
| je nehezký, krása její dost prostřední a duch její co |
| nejtriviálnější! – Nemyslete si, otče, snad, že vám ji chci |
| znechutit; nebo mně jest macecha jedna jako druhá, milovati |
|
|
| 65 |
|
|
| nemohu žádnou! |
| HARPAGON. Ale přece jsi pravil jí před chvílí… |
| KLEANT. Řekl jsem jí vaším jménem několik zdvořilostí, ale jen |
| proto, abych se vám zalíbil. |
| HARPAGON. Ty bys tedy nemohl se do ní zamilovati? |
| KLEANT. Já? Docela ne! |
| HARPAGON. To mne mrzí! Nebo kazí mi to plán, jenž právě v mé |
| hlavě vznikal! Při pohledu na ni přemítal jsem o svém stáří a |
| napadlo mně, že by mne mohli lidé pomlouvat, že se žením |
| s tak mladou osobou. To mne přimělo k tomu, že jsem chtěl |
| vzdáti se svého úmyslu; jelikož ale jsem již čestným slovem |
| poután, byl bych ji odstoupil tobě, kdybys nebyl vůči ní |
| takovou nechuť projevil! |
| KLEANT. Mně? |
| HARPAGON. Tobě! |
| KLEANT. Za ženu? |
| HARPAGON. Za ženu! |
| KLEANT. Slyšte! Ona sice není zcela dle mého vkusu; ale abych |
| vám radost udělal, otče, rozhodnu se a vezmu si ji… chceteli! |
| HARPAGON. Já však jsem rozumnější, než si myslíš. Nechci tě |
| nijak nutit! |
| KLEANT. Odpusťte… učinil bych si to násilí k vůli vám! |
| HARPAGON. Ne, ne, sňatek nemůže být šťastným, kde není |
| příchylnosti! |
| KLEANT. Ta se, otče, snad později dostaví, vždyť se říká, že láska je |
| často ovocem manželství. |
|
|
| 66 |
|
|
| HARPAGON. Ne. Se stanoviska muže nelze se na něco podobného |
| odvážiti; následky bývají pak ošklivé, a nechci je bráti na |
| svou zodpovědnost! Kdybys byl cítil k ní nějakou |
| náklonnost, řekl bych, budiž, a byl bych tě s ní místo sebe |
| zasnoubil, jelikož ale tomu tak není, zůstanu věren prvnímu |
| svému úmyslu a vezmu si ji sám! |
| KLEANT. Dobrá, otče! Jeli tomu tak, třeba, bych vám odnalil srdce |
| své a vyzradil vám naše tajemství! Pravdou je, že ji miluju od |
| onoho dne, co jsem ji viděl na procházce, že bylo ihned mým |
| úmyslem žádati o její ruku, a že mne od toho nezadrželo nic |
| jiného, než vyjádření vaše a bázeň před hněvem vaším! |
| HARPAGON. Navštívil jsi ji? |
| KLEANT. Ovšem, otče. |
| HARPAGON. Mnohokrát? |
| KLEANT. Jak jen jsem mohl v čase tak krátkém. |
| HARPAGON. Přijala tě vlídně? |
| KLEANT. Velmi vlídně, avšak nevěděla, kdo jsem, a to ji tak |
| překvapilo. |
| HARPAGON. Vyslovil jsi se a sdělil s ní úmysl ji vzíti za manželku? |
| KLEANT. Ovšem, i její matce jsem to poněkud napověděl. |
| HARPAGON. Přijala tvé nabídnutí? |
| KLEANT. Ano, velmi zdvořile. |
| HARPAGON. A dcera miluje tě rovněž? |
| KLEANT. Mohu-li důvěřovat zevnějšku, mám za to, otče, že je mi |
| nakloněna! |
| HARPAGON (tiše k sobě). Jsem tomu velmi rád, že jsem se to |
| dověděl, toť právě, co potřebuju. (Nahlas.) Nuž, synáčku, víšli co nyní? Nyní třeba – libo-li ti – starati se, jak bys vzdal se |
|
|
| 67 |
|
|
| této lásky, abys zanechal všech dalších kroků u osoby, již |
| zvolil jsem pro sebe, abys vzal sobě co nejdřív tu, kterou jsem |
| tobě určil. |
| KLEANT. Tak vy tedy, otče, se mnou zahráváte! Nu dobrá! Když to |
| došlo tak daleko, oznamuji vám, že se nevzdám lásky |
| k Marianně, že užiju všech prostředků, abych ji získal, že |
| máte-li třeba i souhlas její matky, já najdu, bohdá, jiné |
| spojence, kteří budou pro mne bojovati! |
| HARPAGON. Jak, ty Šibeničníku, ty máš tu smělost mně choditi do |
| zelí? |
| KLEANT. Naopak! Vy mně tak činíte, já byl první. |
| HARPAGON. Nejsem tvůj otec a nezasluhuju tvé úcty? |
| KLEANT. V těchto záležitostech nejsou děti povinny poslouchati |
| rodičů a jim ustupovati, tak daleko úcta nesahá; láska nezná |
| nikoho. |
| HARPAGON. Však já tě holí naučím znáti otce svého! |
| KLEANT. Vaše hrozby nespomohou. |
| HARPAGON. Ty se odříkáš Mariany? |
| KLEANT. Ani mne nenapadne! |
| HARPAGON. Dejte mi sem nějakou hůl! |
|
|
| Výstup 4. |
| Předešlí a Jakub. |
| MISTR JAKUB. He, he, he, pane, co se děje? Co zamýšlíte? |
| KLEANT. To je k smíchu! |
| MISTR JAKUB (ke Kleantovi). Jen zvolna, panáčku! |
|
|
| 68 |
|
|
| HARPAGON. Tak nestydatě se mnou hovořit! |
| MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Milost, pane, milost! |
| KLEANT. Já neupustím! |
| MISTR JAKUB (ku Kleantovi). Jak, vy nepovolíte svému otci? |
| HARPAGON. Nech mne! |
| MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Ale vždyť je to váš syn. – Ještě |
| kdybych to byl já! |
| HARPAGON. Rozsuď zde sám, mistře Jakube, a řekneš, že mám |
| pravdu. |
| MISTR JAKUB. Souhlasím! (Ke Kleantovi.) Vzdalte se na chvíli! |
| HARPAGON. Miluju děvče, které chci sobě vzít, a ten šibeničník je |
| tak drzý a miluje ji současně se mnou a chce si ji vzíti proti |
| mým rozkazům! |
| MISTR JAKUB. V tom chybuje. |
| HARPAGON. Není to něco neslýchaného, syn chce závoditi |
| s otcem! Neměl by z úcty již vzdáti se každého zasahování |
| v moje city? |
| MISTR JAKUB. Máte pravdu. Dovolte, já mu domluvím, a to hned. |
| (Blíží se Kleantovi.) |
| KLEANT (k Jakubovi, který se k němu přiblížil). Budiž, máš-li býti |
| soudcem mezi námi, přijímám to; mně je Petr jako Pavel, rád |
| ti přenechám, mistře Jakube, náš spor k rozhodnutí. |
| MISTR JAKUB. Tím velikou čest mi prokazujete. |
| KLEANT. Jsem zamilován do dívky, která mne rovněž miluje a |
| přijímá něžně mé vyznání lásky. Tu napadlo mému otci |
| kaziti tento krásný poměr, žádá ji sám o ruku. |
| MISTR JAKUB. V tom patrně chybuje! |
|
|
| 69 |
|
|
| KLEANT. Nestydí se v stáří svém mysliti ještě na ženění! Sluší mu |
| to býti ještě zamilovaným! Neměl by toto zaměstnání |
| přenechati mladým lidem? |
| MISTR JAKUB. Máte úplně pravdu. On jen žertuje. Dovolte, řeknu |
| mu své mínění. (K Harpagonovi). Nu dobrá! Váš syn není tak |
| umíněný, jak povídáte, a dá si již říci! Praví, že ví, jak úctou |
| je vám povinen, že jen v prvním okamžiku se dal hněvem |
| unésti a že se milerád podrobí vaší vůli, jen abyste s ním lépe |
| zacházel, než posud, a dal mu za ženu jen trochu slušnou |
| osobu, s níž by mohl býti spokojen! |
| HARPAGON. Tak! Řekni mu, Jakube, že, co se toho týče, může jen |
| nejlepší ode mne očekávati, a že mimo Mariany mu dávám |
| úplnou volnost vyvoliti si kohokoliv dle libosti. |
| MISTR JAKUB. Však já to spravím! (Ku Kleantovi.) Vždyť váš otec |
| není tak nerozumný, jak se domýšlíte, pravil mi, že jen vaše |
| řádění jej tak rozhněvalo, že chce jednat zcela dle vaší vůle, a |
| že svolí ke všemu, co si přejete, jen když s ním budete něžně |
| zacházeti a prokazovati mu budete úctu a oddanost, jíž syn |
| otci povinnován jest. |
| KLEANT. Ach Jakube, můžeš ho ujistit, že jestli mně Marianu dá, |
| budu tím nejoddanějším synem pod sluncem, že vždy ve |
| všem dle jeho vůle se budu říditi! |
| MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Ujednáno; je srozuměn s vašimi |
| návrhy! |
| HARPAGON. Pak se daří všecko výborně! |
| MISTR JAKUB (ke Kleantovi). Ujednáno; je spokojen vašimi sliby. |
| KLEANT. Buď Bůh pochválen! |
| MISTR JAKUB. Pánové, račte se nyní jen smluvit, souhlasíte ve |
| všem; hádaliť jste se dříve jen z nedorozumění. |
|
|
| 70 |
|
|
| KLEANT. Můj dobrý Jakube, budu ti vděčen po celý život! |
| MISTR JAKUB. Nemáte zač, pane! |
| HARPAGON (k Jakubovi). Udělal jsi mi radost, Jakube, a to |
| zasluhuje odměny! (Hledá v kapsách, Jakub nastavuje ruku, |
| Harpagon vytáhne však pouze svůj šátek a dí:) Avšak buď |
| ujištěn, že to nezapomenu! |
| MISTR JAKUB (posměšně). Ruku líbám! (Odejde.) |
|
|
| Výstup 5. |
| Harpagon, Kleant. |
| KLEANT. Otče, prosím vás za odpuštění, dal jsem se příliš unésti! |
| HARPAGON. To nevadí! |
| KLEANT. Ujišťuji vás, že je mi to velice líto! |
| HARPAGON. A mne to nesmírně těší, že jsi zmoudřel! |
| KLEANT. Jak jste dobrý, že tak brzy zapomínáte mé provinění. |
| HARPAGON. Snadno zapomínáme provinění dětí svých, setrvají-li |
| na cestě povinnosti! |
| KLEANT. Jak, vy nevzpomínáte ani v nejmenším mých pošetilostí? |
| HARPAGON. Donutil’s mne k tomu oddaností a úctou, k nimž jsi |
| se navrátil! |
| KLEANT. Ujišťuju vás, otče, že až do své smrti zachovám v srdci |
| svém upomínku na dobrotu Vaši! |
| HARPAGON. A já ti slibuju, že vše na světě ode mne dostaneš! |
| KLEANT. Ach, otče, já již více nežádám, mně stačí, když jste mi dal |
| Marianu. |
| HARPAGON (trhne sebou). Jakže? |
|
|
| 71 |
|
|
| KLEANT. Pravím, otče, že jsem s vámi spokojen, a že vidím vrchol |
| vaší dobroty v tom, že mi dáváte Marianu! |
| HARPAGON (trhne sebou). Kdo pak řekl, že ti dávám Marianu? |
| KLEANT. Vy, otče! |
| HARPAGON. Já? |
| KLEANT. Ovšem! |
| HARPAGON. Naopak, tys slíbil, že se jí odříkáš! |
| KLEANT. Já že se odříkám? |
| HARPAGON. Ano! |
| KLEANT. Ani mne nenapadá. |
| HARPAGON. Což jsi neslíbil, že se jí odříkáš? |
| KLEANT. Naopak, chci ji víc než jindy. |
| HARPAGON. Jakže, synu, ty opět začínáš? |
| KLEANT. Nic mne nezviklá v mém úmyslu! |
| HARPAGON. To se podíváme, ničemo! |
| KLEANT. Dělejte, co se vám líbí! |
| HARPAGON. Zakazuju ti přijít mi na oči. |
| KLEANT. To se rozumí! |
| HARPAGON. Já tě opustím! |
| KLEANT. Opusťte! |
| HARPAGON. Já se tě odříkám! |
| KLEANT. Třebas! |
| HARPAGON. Já tě vydědím! |
| KLEANT. Vše, cokoli chcete! |
|
|
| 72 |
|
|
| HARPAGON. Já tě prokleju! (Odejde.) |
| KLEANT. Nechte si své dary! |
|
|
| Výstup 6. |
| Kleant, La Flèche. |
| LA FLÈCHE (vyjde ze zahrady s kasou). Ach, pane, že vás nalézám, |
| pojďte rychle za mnou! |
| KLEANT. Co se stalo? |
| LA FLÈCHE. Sledujte mne, pravím vám, jsme dobře na tom! |
| KLEANT. Co? |
| LA FLÈCHE. Zde, co právě potřebujeme. |
| KLEANT. Co? |
| LA FLÈCHE. Číhal jsem na to celičký den! |
| KLEANT. Co jí to? |
| LA FLÈCHE. Poklad vašeho otce, chytil jsem ho! |
| KLEANT. Jak’s to vyvedl? |
| LA FLÈCHE. Vše se dozvíte. Nyní na útěk! Slyším, jak křičí. (Oba |
| odejdou.) |
|
|
| Výstup 7. |
| HARPAGON (křičí ze zahrady a přiběhne bez klobouku). Zloději! |
| Zloději! Vrahové! Pomoc! – Vražda! Spravedlivé nebe! Jsem |
| ztracen! Zničen, zavražděn, podřezali mně chřtán! – Ukradli |
| mi peníze. Kdo to může být? Co se s ním stalo? Kde je? Kde |
| se skrývá? Co dělat, bych jej nalezl? – Kam běžet? – Kam |
| neběžet? – Není tady? Není tam?… Kdo je tu? – Stůj! (Sám |
|
|
| 73 |
|
|
| sebe chytá za ruce.) Darebo, vrať mi mé peníze!… Ah, toť jsem |
| já sám! Můj duch je pomaten – nevím ani kdo jsem, kde jsem |
| a co dělám! – Mé drahé, ubohé peníze! Můj příteli, ukradli mi |
| tebe. Já ztratil tebou svou podporu, útěchu, radost, vše je |
| skončeno pro mne, jsem zbytečný na světě! – Bez tebe žíti mi |
| nelze Dokonáno! – Nemohu dál, umírám, jsem mrtev, jsem |
| pochován! – Což mne nikdo nevzbudí navrácením mých |
| drahých peněz, nebo zprávou kde jsou? – Ach, co pravíte? |
| Nikoho tu!… Ať to byl, kdo byl, musil si dobře vyčíhat |
| hodinu a vyhlíď si okamžik právě, kdy jsem mluvil se svým |
| ničemným synem! Půjdu na úřad a dám prohledat celý dům, |
| sluhy, služky, dceru, syna i sebe! – Co tu lidí! Každý mne |
| naplňuje podezřením a každý se mi zdá býti zlodějem! – Ha, |
| o kom to mluvím? O tom, kdo mne okrad? Jaký to hluk |
| nahoře? – Je tam zloděj? Smilování, dejte mi, probůh, nějaké |
| zprávy o tom zloději! – Není ukryt mezi vámi? Dívají se na |
| mne a všickni se smějí! – Jistě mají také podílu na té krádeži. |
| Rychle pro komisary, střelce, profosy, soudce, lid, šibenici a |
| katany! – Dám pověsiti celý svět, a nenajdu-li své peníze, |
| oběsím potom sama sebe! |
| Opona. |
|
|
| Jednání páté. |
| Výstup 1. |
| Harpagon, policejní komisař. |
| KOMISAŘ. Jen mne nechte, bohu díky, znám svůj úřad. Není to |
| dnes poprvé, co se zabývám pátráním po zloději; ba, chtěl |
| bych míti tolik pytlů franků, co jsem již dal lidí pověsit! |
| HARPAGON. Všecky úřady musí ujati se mé záležitosti, a nepřijdu- |
|
|
| 74 |
|
|
| li k svým penězům, poženu soudy před soud. |
| KOMISAŘ. Třeba zavésti všemožné pátrání. Pravíte, že bylo v oné |
| kase… |
| HARPAGON. Plných deset tisíc tolarů. |
| KOMISAŘ. Deset tisíc tolarů! |
| HARPAGON. Deset tisíc tolarů! |
| KOMISAŘ. Krádež to věru značná! |
| HARPAGON. Není ani trestu pro nezměrnost tohoto zločinu. |
| Zůstane-li bez trestu, nejsou víc jisty ani nejsvětější věci |
| člověka. |
| KOMISAŘ. Jaké mince byly ty peníze? |
| HARPAGON. Pravé luisdory a těžké pistoly. |
| KOMISAŘ. Koho máte v podezření? |
| HARPAGON. Každého! Chci, abyste zatknul celé město i všecka |
| předměstí! |
| KOMISAŘ. Jen nikoho nepoplašte! Dříve musíme nabýti nějakých |
| důkazů, a proto se chovati opatrně, později můžeme |
| vystoupiti s veškerou přísností, by možno bylo opatřiti vám |
| vaše peníze! |
|
|
| Výstup 2. |
| Předešlí, mistr Jakub. |
| MISTR JAKUB (v pozadí divadla, obrácen do scény, kterou přichází). |
| Jsem tu zas! Uškrťte mi jej na místě, upečte mu nohy na |
| rožni, uvařte mi ho ve vařící vodě, pověste mi ho ke stropu! |
| HARPAGON. Koho? Zloděje? |
|
|
| 75 |
|
|
| MISTR JAKUB. Mluvím o seleti, které mi posílá váš správce, a jež |
| chci pořádně ustrojiti! |
| HARPAGON. O to nejde! Tento pán se tě bude na jiné věci |
| vyptávat! |
| KOMISAŘ (k mistru Jakubovi). Nelekejte se, nehodlám vám ublížit! – |
| Vše se odbude hladce! |
| MISTR JAKUB. Bude pán zde večeřet? |
| KOMISAŘ. Nesmíte, přítelíčku, ničeho před pánem svým zatajiti! |
| MISTR JAKUB. Na mou duši, ukážu vám, co dovedu, uvidíte! |
| HARPAGON. O to nejde! |
| MISTR JAKUB. Nevařím-li tak dobře, jak bych sám chtěl, je vinou |
| vašeho pana správce, který mi ustříhal křídla nůžkami své |
| spořivosti! |
| HARPAGON (zhurta, popadne jej za hrdlo). Zrádče, jde tu o něco |
| jiného, než o jídlo, chci, abys mi dal zprávy o ukradených |
| penězích! |
| MISTR JAKUB (udiven). Vám vzal někdo peníze? |
| HARPAGON. Ovšem, ničemo; a já tě dám pověsit, jestli mi je |
| nevrátíš! |
| KOMISAŘ (k Harpagonovi). Pro Boha vás prosím, tak jej nemučte! |
| Vidím na jeho tváři, že je poctivec, a že vám poví vše, co |
| chcete, i bez žalářování! – Ano, příteli, povíte-li nám vše, |
| nestape se vám ničeho, ano dostane se vám od vašeho pána |
| pořádné odměny. Dnes mu byly ukradeny peníze, vy jístě o |
| tom něco víte! |
| MISTR JAKUB (k sobě). Hle, tu příležitost, jak bych se pomstil |
| našemu správci! Od té doby, co on sem vstoupil, rozhoduje |
| tu o všem a má u mne beztoho za poslední výprask, pořádný |
|
|
| 76 |
|
|
| vroubek! |
| HARPAGON. Co to hučíš? |
| KOMISAŘ (k Harpagonovi). Nechte jej, připravuje se, jakby vám |
| všecko vypověděl, a řekl jsem vám, že se mi zdá být |
| poctivcem! |
| MISTR JAKUB. Chcete-li pane, pravdu, myslím, že váš drahý pan |
| intendant to udělal! |
| HARPAGON. Valer? |
| MISTR JAKUB. Ano! |
| HARPAGON. On, jenž jest věrnost sama? |
| MISTR JAKUB. Právě on! Myslím, že on vás okradl! |
| HARPAGON. Z čeho to soudíš? |
| MISTR JAKUB. Z čeho? |
| HARPAGON. Ovšem! |
| MISTR JAKUB. Soudím, protože tak soudím! |
| KOMISAŘ. Třeba udati důvodů, proč máte jej v podezření? |
| HARPAGON. Viděl jsi snad, že by obcházel kol místa, kde byly |
| peníze ukryty? |
| MISTR JAKUB. Ba že, – ale, kde byly vaše peníze? |
| HARPAGON. V zahradě. |
| MISTR JAKUB. Ano, právě v zahradě obcházel. A v čem ty peníze |
| byly? |
| HARPAGON. V kase! |
| MISTR JAKUB. Ano, to se shoduje, viděl jsem u něho kasu! |
| HARPAGON. A ta kasa, jak vypadala? Uvidím hned, je-li to moje. |
|
|
| 77 |
|
|
| MISTR JAKUB. Jak vypadala? |
| HARPAGON. Ano. |
| MISTR JAKUB. Vypadala, vypadala jako kasa! |
| KOMISAŘ. To se rozumí, ale popište ji trochu! |
| MISTR JAKUB. Byla to velká kasa. |
| HARPAGON. Mně ukradena byla malá! |
| MISTR JAKUB. He, ano ta byla také malá, jak se to vezme, já ji |
| nazývám velikou, dle obsahu jejího! |
| KOMISAŘ. Jaké barvy byla? |
| MISTR JAKUB. Barvy? |
| HARPAGON. Ovšem! |
| MISTR JAKUB. Barvy – nu, jaké pak barvy, pomozte mi trochu! |
| HARPAGON. Eh –! |
| MISTR JAKUB. Byla snad červená? |
| HARPAGON. I ne, šedivá! |
| MISTR JAKUB. Ano, šedivočervená, to právě chtěl jsem říci! |
| HARPAGON. Není pochybnosti, toť ona! Pište, pane, zaveďte s ním |
| protokol! Bože, komu teď věřit? Nač nyní přísahat, po |
| takových zkušenostech, myslím, že bych byl s to ukrásti |
| sama sebe! |
| MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Aj, tu, pane, přichází. Neříkejte mu |
| aspoň, že já jsem ho prozradil! |
|
|
| Výstup 3. |
| Předešlí a Valer. |
|
|
| 78 |
|
|
| HARPAGON (k Valerovi). Pojď blíže a vyznej se z nejčernějšího |
| skutku, z nejděsnějšího útoku, který kdy byl spáchán! |
| VALER. Co chcete, pane? |
| HARPAGON. Jak ty, zrádče, nerdíš se nad svým zločinem? |
| VALER. O jakém zločinu mluvíte? |
| HARPAGON. O jakém zločinu, a ty se ptáš, bídníku! Jakobys |
| nevěděl, co chci říci! Nadarmo se snažíš jej utajiti, záležitost |
| je objevena, právě jsem se všecko dozvěděl! Jak můžeš |
| zneužívati takto mé dobroty. Tys vstoupil do mého domu, |
| abys mne zradil, a vyvedl takové lotrovství! |
| VALER. Pane, když již všecko víte, nechci se vytáčeti a zapírati. |
| MISTR JAKUB (k sobě). Což bych to byl náhodou uhodl? |
| VALER. Chtěl jsem s vámi časem o tom promluviti, a vyčkati |
| k tomu příhodný okamžik, leč když to již víte, zapřísahám |
| vás, že jsem vás nechtěl rozhněvat, a prosím, byste vyslyšel |
| mé důvody! |
| HARPAGON. A jaké můžeš uvésti důvody, nestoudný zloději? |
| VALER. Toho jména jsem, pane, nezasloužil. Urazil jsem vás, to je |
| pravda, avšak i při všem lze chybu moji prominouti! |
| HARPAGON. Jak? Prominouti? Takovou zálohu, takový vražedný |
| útok? |
| VALER. Jen se pro bůh nerozčilujte tak příliš! Až mne vyslechnete, |
| seznáte, že to zlo není tak veliké, jak je děláte sám! |
| HARPAGON. Zlo není tak veliké. Jak, jde tu o můj život, o mou |
| krev, ty šibeničníku! |
| VALER. Vaše krev, pane, nepadla do tak zlých rukou! Já jí |
| neublížím, a vše, co se stalo, dá se napravit! |
| HARPAGON. Toť také doufám, vrátíš, co’s mi ukradl! |
|
|
| 79 |
|
|
| VALER. Vaší cti, pane, dostane se úplného zadostučinění! |
| HARPAGON. Nejde tu o čest! Leč pověz mi, co tě dohnalo |
| k takovému zločinu? |
| VALER. Ach, vy se ptáte? |
| HARPAGON. Ano, já se ptám. |
| VALER. Bůh, jenž všecko omlouvá – láska. |
| HARPAGON. Láska? |
| VALER. Ano! |
| HARPAGON. Pěkná to láska, velmi pěkná, na mou čest, láska |
| k mým zlaťákům! |
| VALER. Ne, pane, vaše bohatství mne nelákalo, ani mne neoslnilo a |
| já vzdávám se všeho nároku na vaše statky, necháte-li mi ten |
| jediný, který mám. |
| HARPAGON. Kýho čerta! To ti nenechám! Hleďte na tu |
| nestydatost, chce podržeti si, co mi ukradl! |
| VALER. Vy to jmenujete krádeží? |
| HARPAGON. Jmenuji-li to krádeží? Takový poklad! |
| VALER. Je to poklad, máte pravdu, a ten nejvzácnější bez odporu, |
| který máte, však tím jej neztratíte, bude-li mým. Prosím vás |
| na kolenou o ten poklad čaruplný, který byste mi měl dáti |
| sám dobrovolně! |
| HARPAGON. Všecko marné! A co to vlastně chceš? |
| VALER. My si vzájemnou věrnost přísahali a slíbili si, že se |
| neopustíme nikdy! |
| HARPAGON. Přísaha znamenitá, slib věru roztomilý! |
| VALER. Ano! my jsme se navzájem zavázali patřiti sobě pro vždy! |
|
|
| 80 |
|
|
| HARPAGON. Však já vám to překazím. |
| VALER. Jedině smrt nás může rozloučiti! |
| HARPAGON. Toť jsi po čertech do mých peněz zamilován! |
| VALER. Ubezpečuji vás, pane, že sobectví mne nedohnalo k činu |
| tomu! Srdce mé nehnaly tyto důvody! Motiv ušlechtilý mne |
| přiměl k tomuto rozhodnutí! |
| HARPAGON. Ne konci řekneš ještě, že jsi chtěl mé peníze |
| z křesťanské lásky! Však já se již o to postarám, aby |
| spravedlnost mi zjednala právo, nestydatý taškáři! |
| VALER. Dělejte, co se vám zlíbí, já jsem připraven snášeti všecka |
| utrpení, však, prosím vás, byste věřil, že je-li něco |
| trestuhodného na tom, abyste obžaloval jedině mne a nikoli |
| svou dceru, která jest bez viny! |
| HARPAGON. To si myslím! To by ještě scházelo, aby tak moje |
| dcera měla podílu v tom zločinu. Však, chci zpět své jmění. |
| Avšak vyznej se, kam’s ji unesl? |
| VALER. Já ji neunesl, jest posud doma! |
| HARPAGON (k sobě). Ó má drahá kasičko! (Nahlas.) Není posud |
| z mého domu? |
| VALER. Ne, pane. |
| HARPAGON. He, řekni mi, tys se jí nedotknul? |
| VALER. Já se jí dotknout? Ach, křivdíte jí tak, jako křivdíte mně; jeť |
| to láska čistá, kterou k ní plám! |
| HARPAGON (stranou). Plá láskou k mé kase. |
| VALER. Umřel bych raději, než bych se k ní přiblížil s myšlénkou |
| urážlivou, jeť ona příliš moudrá i cudná k tomu! |
| HARPAGON (stranou). Má kasa příliš cudná? |
|
|
| 81 |
|
|
| VALER. Všecky mé touhy omezily se na tom, vídati ji denně, a nic |
| všedního neprofanovalo vášeň, kterou mi vdechly její krásné |
| oči. |
| HARPAGON (stranou). Krásné oči mé kasy – mluví o ní, jako o své |
| milence! |
| VALER. Paní Claude zná celou tu událost a dá vám svědectví. |
| HARPAGON. Jak, má služka jest spoluvinnicí? |
| VALER. Ovšem, pane! Byla svědkem našeho slibu, a když seznala |
| mé poctivé smýšlení, pomohla mi, přemluviti vaši dceru, aby |
| mi slíbila věrnost! |
| HARPAGON (stranou). Aj, kterak fantasiruje ze strachu před |
| soudem. (Nahlas.) Co tu tlacháš o mé dceři? |
| VALER. Pravím, pane, že jsem si vzal nesmírnou práci, nežli její |
| stud naklonil se mé lásce! |
| HARPAGON (v úžasu). Čí stud? |
| VALER. Vaší dcery! Teprve včera rozhodla se uzavříti se mnou |
| sňatek a podepsati smlouvu svatební! |
| HARPAGON (překvapen). Má dcera podepsala s tebou smlouvu |
| svatební? |
| VALER. Ano, pane; právě jako já s ní to učinil. |
| HARPAGON. Ó Bože! Druhé neštěstí! |
| MISTR JAKUB (ke komisaři). Pište, pane, pište! |
| HARPAGON. Rána na ránu! Jedno zoufalství větší druhého! (Ke |
| komisaři.) Hej, pane, jednejte, jak úřad vám káže, a zaveďte |
| s ním protokol jako se zlodějem a svůdníkem! |
| MISTR JAKUB. Jako se zlodějem a svůdníkem! |
| VALER. Ta jména mi nepřísluší, až vyjde na jevo, kdo já jsem. |
|
|
| 82 |
|
|
| Výstup 4. |
| Harpagon, Elisa, Mariana, Valer, Frosina, mistr Jakub a komisař. |
| HARPAGON. Ach, zlořečená dcero, nehodné dítě takového otce |
| jako já! Tak ty provádíš naučení moje! Ty se zamiluješ do |
| bídného zloděje, a ty se mu zadáš bez mého svolení! Však vy |
| se oba zmýlíte! (K Elise.) Zavru tě! (K Valerovi.) A ty, |
| nestydatý lotře, budeš viset na potupné šibenici! Tak |
| potrestám (k Elise) tvoje chování a (k Valerovi) tvoji drzost! |
| VALER. Na štěstí nebude vaše vášeň soudcem, a já budu dříve |
| vyslyšen než odsouzen. |
| HARPAGON. Já jsem se přeřekl, když jsem jmenoval šibenici; |
| budeš čtvrcen, za živa do kola vpleten! |
| ELISA (na kolenou k Harpagonovi). Ach, otče, smilujte se, a dejte se |
| obměkčiti, prosím vás, a nepřepínejte až v násilí svou moc |
| otcovskou! Nedejte se unést prvními záchvaty své vášně, a |
| rozvažte si všecko, co hodláte podniknouti! Vemte si práci a |
| všimněte si bedlivěji toho, na nějž si stěžujete. Je docela jiný |
| než vám se zdá a nebudete se diviti, že jsem se oddala lásce |
| jeho, až se dozvíte, že byste byi mne dávno ztratil bez něho! |
| Ano, otče můj, on mne s nasazením života zachránil před |
| utopením, že jemu děkujete život dcery své… |
| HARPAGON. To všecko nic neznamená! Měl tě nechat utopit se, |
| než udělati to, co udělal! |
| ELISA. Otče, zapřisáhám vás pro lásku otcovskou! |
| HARPAGON. Ne, nechci ničeho slyšet! Buď zjednán průchod |
| spravedlnosti! |
| MISTR JAKUB (stranou). Ty mi zaplatíš ten výprask! |
| FROSINA (stranou). Toť podivná motanice! |
|
|
| 83 |
|
|
| Výstup 5. |
| Anselm, Harpagon, Elisa, Mariana, Frosina, Valer, Komisar, Mistr Jabub. |
| ANSELM. Co pak se stalo panu Harpagonovi, jak je pobouřen? |
| HARPAGON. Ach, pane Anselme, zde vidíte nejnešťastnějšího |
| člověka pod sluncem. Na smlouvu, již chcete uzavříti, nelze |
| v tomto zmatku ani pomysliti. Vraždí mne v mém jmění, |
| v mé cti, a tu je ten zrádce, ten ničema, ten zločinec, který |
| porušil nejsvětější práva, který se vetřel ke mně pod pláštěm |
| sluhy, by mi ukradl mé peníze, aby mi svedl mou dceru! |
| VALER. Kdož myslí na vaše peníze, o nichž stále mluvíte? |
| HARPAGON. Slíbili si navzájem manželství. Ta urážka týká se vás, |
| pane Anselme, a na vás jest, abyste se opřel proti ní a nasadil |
| všecky páky spravedlnosti a pomstil se za jeho drzost! |
| ANSELM. Nebylo nikdy mým úmyslem zasnoubiti se násilím a |
| vyhledáván nároku na srdce, které se již zadalo; však pro |
| zájmy vaše chci zakročiti jak pro vlastní! |
| HARPAGON. Zde pan komisař, řádný úředník, který neopomene |
| ničeho, jak mne ujistil, co jeho úřad vyžaduje. (Komisarovi |
| ukazuje Valera) Doberte si ho pořádně. Vezměte jej do kleští, |
| jak se sluší, a prozkoumejte záležitost do poslední nitky! |
| VALER. Nevím věru, jaký zločin můžete uvaliti na mne, když |
| miluju vaši dceru, a jak mne můžete odsuzovati pro naše |
| zasnoubení! Až se dozvíte, kdo já jsem… |
| HARPAGON. Lary, fary! Svět je dnes přeplněný takovými |
| švindléři, kteří těží z toho, že jich nikdo nezná, kteří vydávají |
| se nestydatě za kteréhokoliv z prvních šlechtických rodin! |
| VALER. Vězte, že mám srdce příliš dobré, než abych se chlubil |
| cizím peřím. Pane, celá Neapol může dosvědčiti můj původ! |
|
|
| 84 |
|
|
| ANSELM. Jen se mějte na pozoru! Odvažujete se na víc než se |
| domníváte a mluvíte před člověkem, který zná celou Neapol, |
| který velmi lehce prohlédne až ke dnu celou vaši historku! |
| VALER (hrdě si klobouk narazí). Nebojím se pranic, a znáte-li Neapol, |
| víte kdo byl don ThomasďAlburci! |
| ANSELM. Ovšem, že vím, a málo lidí znalo jej jako já! |
| HARPAGON. Já se starám čerta o Petra jako o Pavla. (V tom vidí dvě |
| rozsvícené svíčky a rychle jednu zhasí.) |
| ANSELM. Nechte jej prosím, mluviti, uvidíme, co řekne! |
| VALER. Řeknu jen, že byl mým otcem! |
| ANSELM. On? |
| VALER. Ano! |
| ANSELM. Jděte, vy žertujete. Vymyslete si něco chytřejšího a |
| nemyslete, že se touto přetvářkou zachráníte. |
| VALER. Mluvím jen čirou pravdu! Není pražádná lež a přetvářka, |
| uvádím jen to, co mohu dokázati! |
| ANSELM. Jakže? Vy se osmělujete vydávati za syna dona Thomasa |
| ďAlburci? |
| VALER. Ovšem, že se osměluju, a jsem odhodlán hájiti tuto pravdu |
| proti každému! |
| ANSELM. Vaše smělost je neslýchaná! Vězte tedy a zastyďte se, že |
| je tomu již šestnáct roků nejméně, co tento člověk, o němž |
| mluvíte, zahynul s dětmi i ženou na moři, chtěje se zachrániti |
| před krutým pronásledováním, poněvadž se súčastnil |
| neapolského povstání, následkem kteréhož se množství |
| urozených rodin z vlasti své vystěhovalo. |
| MARIANA (jeví pohnutí). |
| VALER. Ano, ale vězte opět k svému zahanbení, že sedmiletý jeho |
|
|
| 85 |
|
|
| syn a jeden sluha zachráněni byli španělskou lodí a tento |
| zachráněný syn s vámi mluví! Vězte, že kapitán oné lodi |
| dojat mým osudem, si mne zamiloval, že mne vychoval jako |
| vlastního syna, že jsem vojínem od prvního mládí svého, a že |
| jsem se teprve nedávno dověděl, že otec můj není mrtev, jak |
| jsem se domníval, že na cestě, když jsem jej hledal, náhoda |
| nebem určená dopřála mi shledati se s rozkošnou Elisou, že |
| stal jsem se otrokem její krásy, že síla mojí lásky a přísnost |
| jejího otce přinutily mne k rozhodnutí, že jsem vstoupil do |
| služby jejího otce, a vyslal jiného, by pátral po stopě mých |
| rodičů. |
| MARIANA (jeví pohnutí). |
| ANSELM. Leč jaké důkazy mimo slova vaše mohou nás přesvědčiti, |
| že to vše není pouhou bajkou, na nějaké pravdě |
| zbudovanou? |
| VALER. Španělský kapitán, rubínové pečetítko, vlastnictví to mého |
| otce, achátový náramek, který mi dala moje matka, a starý |
| Pietro, který se mnou vyváznul z bouře mořské. |
| MARIANA (s radostným pohnutím). Ach, vaše slova mohu potvrditi |
| – ze všeho vidím, že vy jste mým bratrem! |
| VALER. A vy mou sestrou? |
| MARIANA. Ano! Mé srdce chvěje se pohnutím od té chvíle, co |
| mluvíte. A jak se zaraduje naše matka, která mi tisíckráte |
| vypravovala o neštěstí naší rodiny. Nebesa zachránila nás |
| v oné truchlé události, však zachovala nám život pouze za |
| cenu naší svobody, nebo mořští loupežníci zajali nás, mne a |
| matku mou na troskách naší lodi! Po deseti letech otroctví |
| vrátil nám šťastný osud svobodu, a vrátili jsme se do |
| Neapole, kde zatím prodán byl veškerý náš majetek, ale |
| nějakých zpráv o otci jsme nedostaly! Odcestovaly jsme do |
| Janova, kde shledala naše matka trosky nepatrného dědictví, |
|
|
| 86 |
|
|
| a odtud prchajíce před nespravedlností příbuzných přišly |
| jsme sem, kde takřka bídou hyneme! |
| ANSELM. Ó Bože, jaké jsou cesty moci tvé! Jak ukazuješ, že divy |
| dělati jedině tobě přísluší! Obejměte mne mé dítky a spojte |
| všichni radost svou s radostí otce vašeho. |
| VALER (s úžasem). Vy jste otcem naším? |
| MARIANA. Vás tedy moje matka tolik oplakávala? |
| ANSELM. Ano, dcero, ano, synu můj! Já jsem don Thomas |
| ďAlburci, jejž nebe provedlo vlnami moře se všemi penězi, |
| které měl při sobě, a který po šestnáct let vás všecky za mrtvé |
| považoval, který po dlouhých cestách hodlal v novém sňatku |
| s osobou jemnou a rozumnou nalézti náhradu a útěchu nové |
| rodiny. Nejsa jist životem v Neapoli, sebral jsem se, a |
| prodav, co se dalo, přestěhoval jsem se sem, kde pod jménem |
| Anselm chtěl jsem zbaviti se nepříjemností a neshod, které |
| mi mé vlastní jméno v tak hojné míře přinášelo! |
| HARPAGON (k Anselmovi). To jest váš syn? |
| ANSELM. Ano! |
| HARPAGON. Chytnu tedy vás, byste mi zaplatil těch deset tisíc |
| tolarů, které mi ukradl. |
| ANSELM. On že vás okradl? |
| HARPAGON. Ano, on! |
| VALER. Kdo vám to řekl? |
| HARPAGON. Jakub! |
| VALER (k Jakubovi). Ty že’s to řekl? |
| MISTR JAKUB. Vždyť přece vidíte, že nic neříkám! |
| HARPAGON. Ba že, zde pan komisar zavedl s ním protokol. |
|
|
| 87 |
|
|
| VALER. Myslíte, že jsem schopen takové podlosti? |
| HARPAGON. Schopen nebo neschopen, chci své peníze! |
|
|
| Výstup 6. |
| Harpagon, Anselm, Elisa, Mariana, Kleant, Valer, Frosina, Komisař, Mistr |
| Jakub, La Flèche. |
| KLEANT. Netrapte se déle, otče můj, a neobviňujte nikoho! Mám |
| zprávy, co se týče vaší záležitosti, ba mohu vám říci, že vaše |
| peníze budou vám vráceny, dovolíte-li, aby Mariana byla |
| mou! |
| HARPAGON. Kde jsou? |
| KLEANT. O to se nestarejte, jsou na místě, za které ručím, a vše |
| závisí ode mne! Jest na vás rozhodnouti, třeba jen voliti: buď |
| mi dejte Marianu, buď oželte svou kasu. |
| HARPAGON. Neschází tam ničeho? |
| KLEANT. Ani zbla, vyslovte se, souhlasíte-li se sňatkem, k němuž |
| dává její matka své svolení, která jí dává úplnou volnost |
| vybrati si mezi námi oběma! |
| MARIANA (ku Kleantovi). Vy však nevíte, že teď nestačí již toto |
| svolení, že nebe (ukazuje Valera) dalo mi bratra, a s tím i otce |
| (ukazuje Anselma), jichž svolení si též třeba vyžádati. |
| ANSELM. Nebe nevrátilo mne vám, drahé dítě, bych odporoval |
| přání vašemu. Pane Harpagone, vy uznáte zajisté, že volba |
| mladého děvčete padne dříve na syna, než na otce, svolte |
| tedy bez dalšího mluvení, jako já svoluji k tomuto dvojímu |
| sňatku. |
| HARPAGON. Než přijmu radu vaši, musím dříve spatřiti svoji |
| kasu. |
|
|
| 88 |
|
|
| KLEANT. Uzříte ji celou a neporušenou! |
| HARPAGON. Nemám peněz, bych dal věno svým dětem! |
| ANSELM. Také dobře! Mám sám dosti pro oba, to vás nemusí |
| znepokojovat. |
| HARPAGON. Vy se tedy zavazujete, že uhradíte útraty obou těchto |
| sňatků? |
| ANSELM. Ano; jste pak spokojen? |
| HARPAGON. Ano, ale s tou výjimkou, že mi dáte ku svatbě ušiti |
| nový oblek! |
| ANSELM. Budiž! Užívejme tedy veselí, které nám šťastný tento den |
| připravil. |
| KOMISAŘ. Zvolna, pánové, kdo mi zaplatí mé namáhání, mé |
| protokoly? |
| HARPAGON. Co je nám do vašich protokolů? |
| KOMISAŘ. Přece jsem je nezaváděl pro nic za nic! |
| HARPAGON (ukazuje na Jakuba). Pověste tady toho, chcete-li míti |
| zaplaceno! |
| MISTR JAKUB. Běda! Co počít? Za pravdu jsem bit, a za lež mám |
| být oběšen! |
| ANSELM (k Harpagonovi). Pro tentokrát mu tento žert odpusťte, |
| pane Harpagone. |
| HARPAGON. Vy tedy zaplatíte komisarovi? |
| ANSELM. Budiž i to, a nyní spěšme oznámiti radostnou tuto |
| událost vaší matce! |
| HARPAGON. A já, rychle k své kasičce! |
| Opona. |
|
|
| 89 |
|
|
| Moliere |
| Lakomec |
| Vydala Městská knihovna v Praze |
| Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1 |
| V MKP 1. vydání |
| Verze 1.0 z 1. 1. 2012 |
|
|
| |
