Upload source files, czech plain text

.gitattributes

@@ -53,3 +53,4 @@ saved_model/**/* filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
 *.jpg filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
 *.jpeg filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
 *.webp filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+CC100-CzechDataset_50.txt filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text

CC100-CzechDataset_50.txt

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:0b8d9e716c4d9d0849ad4ae93e861f4d9127a9a808abbb4ee84964e65ce95aab
+size 52025626

SOC.txt

@@ -0,0 +1,15 @@
+
+STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
+Prohlášení 
 
+
+Obsah
+Úvod 
+1 Úvod do statistiky
 
 Když chceme zjistit, jaký výsledek z testu by žák musel získat, aby byl v horních 10 procentech žáků (90. percentil), podíváme se do tabulky a zjistíme, že 90. percentil přibližně odpovídá hodnotě 1.3 skóre z. Tedy žák by musel dosáhnout výsledku o 1.3 směrodatné odchylky vyšší, než je průměrný výsledek.
 Tabulka 2 Interpretace hodnot Personova korelačního koeficientu
- Testovací kritérium je rozdělení, které je známé pro platnou H0
- Možné hodnoty testovacího kritéria jsou rozděleny na dvě části, obor přijetí a obor zamítnutí. Kritické hodnoty jsou na rozhraní těchto dvou oborů.
- Existuje mnoho statistických testů, mezi kterými se volí podle typu dat a hypotézy kterou testujeme
- Test o existenci korelace dvou náhodných veličin
- Výpočet kritické hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu, pro kterou můžeme na hladině významnosti α zamítnout tvrzení že mezi veličinami neexistuje žádná významná závislost
- Vyvrátíme či přijmeme nulovou hypotézu na základě vypočítané p-hodnoty z hladiny významnosti α
- p< kritická mez => Statisticky nevýznamný rozdíl – zamítnutí nulové hypotézy 
- p> kritická mez => Statisticky významný rozdíl – není možné nulovou hypotézu zamítnout
+
+
+
     Vytvoření objektivního testu z daného předmětu s určitým rozsahem a obtížností je velice náročné a jelikož v tomto oboru nemám velké zkušenosti, tak jsem jako zdroj využil již připravené testy od společnosti CERMAT. Jednalo se o testy z roku 2011, kdy byly vytvořeny jako jednotné písemné maturitní testy ze všech předmětů. Tyto testy byly látkou zaměřené na učivo celé střední školy a měly časový limit 90 minut. 
     Za pomoci předsedů předmětových komisí jednotlivých předmětů jsem z testu vybral otázky, které pokrývali pouze učivo probírané v prvním a druhém ročníku (kvintě a sextě). Dále jsem odebral některé opakující se nebo zavádějící otázky a některé otázky doplnil podle školního vzdělávacího plánu tak, aby na každou oblast učiva byla v testu alespoň jedna otázka.
     Test obsahoval všechny možné druhy otázek, většina byla uzavřených, tedy bylo na výběr z několika možností, dále test obsahoval otázky seřazovacího typu (například v dějepise seřazení událostí podle letopočtů) a otázky, kde studenti měli za úkol vybrat všechna tvrzení, která (ne)platí. 
     Jelikož se jednalo o test na učivo probírané v prvním a druhém ročníku střední školy, tak všechny třídy psaly test se stejným zadáním (septima i oktáva/ 3. i 4. ročník). Testy byly sestavovány tak, že se obtížnost otázek postupně zvyšovala, u první otázky byla úspěšnost přibližně 90 %, u posledních už pouze 30 %. Testy byly koncipovány tak, aby téměř nikdo nebyl schopný v časovém limitu zvládnout test na 100 %. Kdyby byl test moc jednoduchý, tak bychom nemohli rozlišit výsledky u studentů s plným počtem bodů. 
-0,44
-0,13
-0,27
-0,56
-0,19
-0,20
-0,11
-0,43
---------------
------------------------------------------------------------
---------------
------------------------------------------------------------
+
+Závěr
+Použité zdroje
+Seznam obrázků
+

SOC2.txt

@@ -0,0 +1,1172 @@
+STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
+Obor č. 10: Elektrotechnika, elektronika a telekomunikace
+Konstrukce zařízení pro měření fluorescence rostlin
+Martin Havelka
+Jihočeský kraj Suchdol nad Lužnicí 2022
+STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
+Obor č. 10: Elektrotechnika, elektronika a telekomunikace
+Konstrukce zařízení pro měření fluorescence rostlin
+Constuction of a plant fluorescence meter
+Autoři: Martin Havelka
+Škola: Gymnázium Třeboň, Na Sadech 308, 379 26 Třeboň
+Kraj: Jihočeský kraj
+Konzultant: Mgr. Jakub Nedbal, Ph. D, Ing. Vojtěch Ouška
+Suchdol nad Lužnicí 27.3.2022
+Prohlášení
+Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval samostatně a použil jsem pouze prameny a
+literaturu uvedené v seznamu bibliografických záznamů.
+Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné.
+Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb.,
+o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
+(autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů.
+V Suchdole nad Lužnicí dne 27.3.2022 ………………………………………………
+Martin Havelka
+Poděkování
+Rád bych alespoň tímto způsobem poděkoval oběma svým vedoucím práce Ing. Vojtěchovi
+Ouškovi a Mgr. Jakubovi Nedbalovi, Ph.D. za neskutečné množství času, které mi
+prostřednictvím této práce věnovali. Možná více než rad k ní si vážím všech znalostí a
+zkušeností sahajících daleko mimo dosah této práce, které mi tím předali. Jako poděkování snad
+můžu jen tuto zkušenost uplatnit a hlavně jednou předat dál.
+Anotace
+Cílem této práce je předvést novou metodu analýzy fotosyntézy pomocí fluorescenční odezvy
+molekul chlorofylu. Hlavním předmětem je návrh a výroba elektronického zařízení
+využívajícího tuto metodu. V poslední části je demonstrována funkce přístroje na měření
+pokojové rostliny.
+Klíčová slova
+Fluorometr, Fluorescence, PCB, Fotosyntéza
+Annotation
+The goal of this thesis is to demonstrate a new method for the analysis of photosynthesis using
+the fluorescence response of chlorophyll molecules. The main subject is the design and
+manufacture of an electronic device using this method. In the final part, the function of the
+device is demonstrated by measuring a houseplant.
+Keywords
+Fluorometer, Fluorescence, PCB, Photosnythesis
+5
+OBSAH
+Úvod ........................................................................................................................................... 7
+1 Metody měření fotosyntézy ................................................................................................ 8
+1.1 Stávající metoda PAM ................................................................................................. 8
+1.2 Nová metoda měření .................................................................................................... 9
+2 Návrh přístroje .................................................................................................................. 11
+2.1 Základní schéma ........................................................................................................ 11
+2.2 Řídící jednotky .......................................................................................................... 13
+2.3 Desky plošných spojů ................................................................................................ 13
+2.4 Řídící deska ............................................................................................................... 14
+2.4.1 Zapojení Raspberry Pi a Arduina ....................................................................... 14
+2.4.2 Zapojení třístavových budičů ............................................................................. 16
+2.4.3 Konektor detektoru světla .................................................................................. 18
+2.5 Deska aktinického světla ........................................................................................... 18
+2.5.1 DAC ................................................................................................................... 19
+2.5.2 Direct Digital Synthesis ...................................................................................... 20
+2.5.3 Summing preamplifier ........................................................................................ 21
+2.5.4 LED Driver ......................................................................................................... 22
+2.6 Deska měřících záblesků ........................................................................................... 22
+2.7 Deska detektoru světla ............................................................................................... 24
+2.8 Návrh podpůrné konstrukce ....................................................................................... 25
+2.8.1 Držák měřícího aparátu ...................................................................................... 25
+2.8.2 Obal zařízení ....................................................................................................... 27
+3 Vývoj software pro zařízení ............................................................................................. 28
+3.1 Software Arduina ....................................................................................................... 28
+3.1.1 Převod bitů portů na piny Arduina ..................................................................... 29
+3.1.2 setup() ................................................................................................................. 30
+3.1.3 receiveEvent() ..................................................................................................... 30
+3.1.4 loop() .................................................................................................................. 35
+3.2 Software Rasberry Pi ................................................................................................. 37
+3.2.1 Nastavení DA převodníků .................................................................................. 38
+3.2.2 Nastavení DDS ................................................................................................... 39
+3.2.3 Ovládání Arduina ............................................................................................... 39
+6
+3.2.4 Třída Harmonizer ............................................................................................... 40
+3.2.5 Soubor main.py ................................................................................................... 42
+4 Ukázka měření .................................................................................................................. 45
+5 Závěr ................................................................................................................................. 46
+6 Diskuze ............................................................................................................................. 47
+7 Použité zdroje ................................................................................................................... 48
+8 Seznam obrázků ............................................................................................................... 49
+Seznam Zkratek ........................................................................................................................ 50
+7
+ÚVOD
+S ohledem na růst populace a zvyšování poptávky je trendem moderního zemědělství vše co
+nejvíce zmenšit, zefektivnit a ideálně také srazit náklady na co nejnižší hodnoty. Není proto
+divu, že se výzkum fotosyntézy, jejíž správná funkce je pro růst těchto produktů klíčová, stává
+čím dál častěji předmětem větší pozornosti.
+Jednou z nejslibnějších metod výzkumu fotosyntézy je měření světelného jevu zvaného
+fluorescence. Ta v procesu fotosyntézy zjednodušeně figuruje jako energetický odpad, který
+rostlina vyzáří, když má přebytek světla. Vztah mezi intenzitou vyzářené fluorescence a
+přebytkem energie rostliny je ale silně nelineární a počátky pokusu o jeho popsání sahají až do
+třicátých let minulého století.
+V této práci navrhuji a vytvářím elektronický přístroj, který dokáže fluorescenci rostlin přesně
+změřit. Na rozdíl od ostatních fluorometrů využívá k měření novou metodu, navrženou mým
+konzultantem Jakubem Nedbalem, která oproti stávajícím metodám slibuje rychlejší měření,
+menší náklady na výrobu přístroje a hlavně sběr daleko rozmanitějších dat než dosud.
+V první kapitole vysvětluji principy dosavadních metod a na těchto základech pak předvádím
+metodu novou. Zbytek práce zabývající se konstrukcí samotného přístroje je rozdělený do dvou
+částí. První popisuje návrh hardware a celkovou funkci přístroje, druhá vývoj software pro řídící
+jednotky. V závěru práce předvádím demonstrační měření fluorescence pokojové rostliny.
+8
+1 METODY MĚŘENÍ FOTOSYNTÉZY
+Metody používající emisi fluorescence pro náhled do fotosyntézy typicky cílí na odhalení
+nových regulačních vazeb. Podobně jako savci používají negativní zpětnou vazbu při produkci
+hormonů i rostliny disponují mechanismy zodpovědnými za regulaci přijímané světelné energie
+a jejího využití. Při nedostatku vnějšího světelného záření zajišťují, aby rostlina využila
+maximum energie, naopak při přebytku energie chrání fotosyntetický aparát před poškozením.
+Tyto regulační mechanismy nejsou ovšem doposud dostatečně prozkoumané a jejich pochopení
+povede k výrazně efektivnějšímu využití fotosyntézy. Jelikož je energie vyzářená fluorescencí
+prakticky komplementární k energii použité na fotosyntézu, fluorescenční odezva představuje
+jeden z nejslibnějších náhledů do zmíněných regulačních mechanismů.
+1.1 Stávající metoda PAM
+Stěžejní veličinou v této oblasti výzkumu je tzv. kvantový výtěžek fluorescence. Jedná se o
+poměr intenzity fluorescence vyzářené rostlinou a vstřebaného světla, které ji způsobilo. O
+stavu fotosyntetického aparátu pak vypovídá vývoj této veličiny v čase (porovnaný s intenzitou
+osvícení v čase).
+Princip metody PAM spočívá v osvitu rostliny pomocí kontinuálního řetězce krátkých záblesků
+neměnné intenzity zvaných měřící záblesky. Hodnota fluorescence je poté měřena při každém
+záblesku a hned po něm. Obě naměřené hodnoty jsou sice ovlivněné vnějšími světelnými
+podmínkami, ale jejich rozdíl přesně určuje fluorescenční odezvu rostliny na záblesk. Jelikož
+tyto měřící záblesky v přístrojích probíhají až sto tisíckrát za vteřinu a mají stálou intenzitu,
+vytváří tím velice přesný obraz vývoje kvantového výtěžku v čase. [1]
+Obr. 1: Schéma měření metodou PAM.
+Pro navození optimálních podmínek musí být rostlina před samotným měřením tradičními
+měřiči PAM (fluorometry) ~0.5 h ve tmě. Fotosyntetickému aparátu tak dojde světelná energie
+a otevře se pro příjem co největšího počtu fotonů. Když pak přístroj začne měřit kvantový
+výtěžek a rostlinu přehltí tzv. aktinickým světlem, měření vývoje kvantového výtěžku
+9
+fluorescence může odhalit regulační vazby, které se s takovou situací vypořádávají. Křivku
+kvantového výtěžku typickou pro tento experiment popsali H. Kautsky a A. Hirsch již v roce
+1931 a podle svého objevitele byla nazvána Kautsky effect. [2]
+Obr. 2: Kautsky effect.
+Z křivky je patrné, jak fotosyntetický aparát v části A reaguje na náhlý vzrůst intenzity osvitu
+způsobený aktinickým světlem a měřícími pulzy. Po adaptaci na tmu jsou fotosystémy kvůli
+nedostatku světla plně otevřeny a připraveny přijímat fotony. Z toho důvodu se chvíli po
+začátku osvitu zahltí a fluorescence vzroste. Následný pokles v části B je připisován rozběhnutí
+regulačních mechanismů, jako je například přeměna energie do vibrací molekul viditelná jako
+vzrůst teploty nebo právě fotosyntéza. V grafu je kvantový výtěžek zapsán bez fyzikální
+jednotky. Je to proto, že se jedná o poměr intenzity fluorescence na jednotku intenzity světla,
+které ji vyvolalo a jednotky veličin se tak vykrátí.
+Od druhé poloviny dvacátého století bylo tomuto tématu věnováno mnoho prací a měření
+fluorescenční emise se stalo objektem intenzivního bádání. Vědecké publikace jako (A. Laisk
+a kol., 1989) nebo (W. Rovers a kol., 1994) zkoumají oscilace regulačních mechanismů,
+zatímco (A. Stirbet a kol., 2019) shrnuje dosavadní poznatky a postupy. Většina těchto prací
+přichází s novými matematickými modely, které si kladou za cíl co nejpřesněji popsat již
+zmíněné regulační vazby.
+1.2 Nová metoda měření
+Klíčovým rozdílem mezi měřením PAM a novou metodou popsanou v této práci je druh
+použitého aktinického světla. Zatímco na trhu dostupné fluorometry společností Walz, PSI nebo
+Hansatech používají při měření aktinické světlo stálé intenzity, konstruovaný přístroj umožňuje
+intenzitu harmonicky modulovat v čase. V praxi to znamená, že lze před měřením nastavit
+frekvenci intenzity aktinického světla ve škále od 1 Hz do 10 kHz. Konstruovaný přístroj navíc
+podporuje osazení až dvou světel a umožňuje jejich frekvenci a vzájemnou fázi nezávisle
+10
+ovládat. Jelikož mají obě aktinická světla rozdílnou vlnovou délku, umožňují samostatně cílit
+na fotosystémy I a II. Z důvodu náročnosti odladění obou aktinických světel obsahuje soutěžní
+verze přístroje pouze jediné cílící na fotosystém II, hlavní zdroj fluorescenční emise.
+Obr. 3: Ilustrace měření novou metodou.
+Myšlenka ovlivňovat fotosyntetický aparát harmonickým osvětlením má svůj původ již v roce
+2002 v práci (L. Nedbal a V. Březina, 2002). Autoři práce předvádí, že lze modulační frekvenci
+osvitu vyladit na frekvenci od dosud neznámých regulačních mechanismů po cirkadiánní
+rytmus a ve fluorescenční odezvě tak poznat vyšší rezonanční frekvence nad rámec známého
+Kautskyho efektu.[3] Frekvenční složku je možno z dat izolovat například Fourierovou
+transformací naměřených hodnot. Konstruované zařízení si klade za cíl umožnit daleko
+rozsáhlejší možnosti měření a tudíž i hlubší porozumění v této oblasti výzkumu.
+Další klíčový rozdíl je také v samotném měření hodnot. Zatímco tradiční přístroje měří hodnoty
+ve dvou okamžicích (v momentě záblesku a těsně po něm), konstruovaný přístroj zaznamenává
+fluorescenční emisi jen při záblesku. Kvantový výtěžek se tak nezískává digitálně rozdílem
+dvou hodnot, nýbrž analogově. Jelikož přístroj pracuje se vzorkovací frekvencí 70 kHz,
+analogovými obvody lze nižší frekvence aktinického světla, stejně tak jako stálé vnější
+osvětlení, vyfiltrovat. Výsledný signál tak obsahuje pouze frekvenci blízkou té měřící, což je
+právě fluorescenční odezva na měřící záblesky. V kapitole popisující návrh přístroje bude tato
+problematika blíže popsána. Byť některé z existujících přístrojů umožňují vytvářet aktinické
+světlo s harmonickou modulací, nejsou za tímto účelem postavené. Snaha měřit odezvu na
+harmonické světlo je limitována mnoha kompromisy těchto přístrojů. Zařízení popsané v této
+práci je nejen mnohem jednodušší díky tomu, že je postavené právě za účelem generování
+harmonicky modulovaného světla, ale zároveň nabízí zmíněnou vzorkovací frekvenci 70 kHz
+s vysokou přesností naměřených dat. Tuto vlastnost žádné z existujících zařízení neposkytuje.
+Nová metoda měření si klade za cíl přinést daleko větší možnosti ovlivňování a zkoumání
+fotosyntetizujících organismů a dát tak vzniku novým matematickým modelům popisujícím
+jejich funkci. Může pomoci k objevení dalších regulačních vazeb a oscilací, na které bychom
+s běžným aktinickým osvícením nikdy nemohli přijít.
+11
+2 NÁVRH PŘÍSTROJE
+2.1 Základní schéma
+Nedílnou součástí vlastností přístroje je, společně s ovládáním osvitu a akvizici dat, také jejich
+zpracovaní a zobrazení uživateli. Z tohoto důvodu jsem jako řídící jednotku zvolil Raspberry
+Pi A+. Na této desce je zpřístupněno webové uživatelské rozhraní, stejně tak jako řídící software
+celého měření. I když díky své rychlosti umožňuje ukládání i transformaci dat, pro jejich měření
+a přímé ovládání elektronických součástek se nehodí. Měření v reálném čase a synchronizaci
+komponent proto provádí Arduino UNO, které je Raspberry Pi ovládáno pomocí jednoduchého
+protokolu blíže popsaného v softwarové části.
+Samotný měřící aparát se skládá ze zdrojů a detektoru světla. Pro měřící záblesky i obě
+aktinická světla používám poměrně výkonné LED diody. Kvůli odstranění nechtěných
+vlnových délek jsou osazeny barevnými filtry a také čočkami pro lepší soustředění světla na
+vzorek. Detekci fluorescence zajišťuje fotodioda osazená další čočkou a také barevným filtrem
+propouštějícím pouze fluorescenční záření.
+Měřící aparát je před začátkem měření konfigurován Raspberry Pi, ale měření samotné provádí
+Arduino. Součástí zařízení jsou také dvě SRAM vyrovnávací paměti, ve kterých jsou po
+naměření data uložena před přenosem do Raspberry Pi.
+Obr. 4: Základní schéma přístroje.
+12
+Obr. 5: Ilustrace průběhu měření.
+13
+2.2 Řídící jednotky
+Použití Raspberry Pi jakožto řídící jednotky je pro tento projekt klíčové. Jedná se o
+jednodeskový počítač o velikosti platební karty.[4] Díky svému výkonu sahajícímu do řad
+starších stolních PC představuje ideální rozhraní mezi uživatelským prostředím a nízko
+úrovňovými součástkami jako jsou paměti nebo samotné Arduino. Kromě uživatelského
+rozhraní také před měřením zajišťuje nastavení součástek generujících aktinické a měřící světlo.
+Poté pošle Arduinu instrukci ke startu měření a čeká na pokyn k načtení dat z pamětí.
+Arduino v zařízení ovládá měřící aparát. Z kódu popsaného v kapitole o softwaru je patrné, že
+jeho základním stavem po spuštění je čekání na signál z Raspberry Pi. Po tom, co jej obdrží,
+spustí ve smyčce sekvenci pro ovládání pulzního a aktinického osvitu a zároveň aktivuje měření
+hodnot. Detaily tohoto ovládání blíže popisují následující kapitoly. Arduino zároveň při měření
+drží počet naměřených dat a porovnává jej s velikostí paměti SRAM. Ve chvíli, kdy se naplní
+kapacita první paměti, přesměruje Arduino tok dat do druhé paměti a zároveň instruuje RPi,
+aby přesunem dat uvolnila první paměť. Paměti se tak během měření střídají a vyváží čas
+potřebný pro čtení dat Raspberry Pi.
+2.3 Desky plošných spojů
+Kromě součástek popsaných ve schématu tvoří přístroj celkem čtyři PCB:
+• Řídící deska
+• Dvě desky aktinického světla (použita jen jedna)
+• Deska měřících záblesků
+• Deska detektoru světla
+Jsou zde kvůli propojení všech součástí, manipulaci s analogovým signálem z detektoru světla,
+úpravě vstupního napětí a přenosu digitálních signálů pro ovládání pamětí a dalších součástek.
+Jelikož jsem s analogovou elektronikou před projektem neměl žádnou zkušenost, obvody v rané
+fázi projektu navrhl vedoucí práce Jakub Nedbal a postupně je se mnou všechny před konstrukcí
+procházel. Řídící plošný spoj obsahující Raspberry Pi a Arduino jsem až po několika
+konzultacích navrhl sám. V následujících čtyřech kapitolách jsou všechny desky plošných
+spojů stručně popsány. Kromě výstřižků schémat jednotlivých součástek v textu jsou v příloze
+vloženy výstřižky schématu celé desky.
+Pro návrh desek jsme použili CAD software KiCad. Tento software obsahuje nástroje pro návrh
+schématického zapojení, stejně tak jako jejich rozmístění na desce. Po exportování jsme tištěné
+spoje objednali u Čínského výrobce Seeed a součástky u Britského Farnell. I když Seeed nabízí
+i osazení součástek za příplatek, tuto možnost jsme nevyužili kvůli nutnosti odladění
+jednotlivých částí obvodu před celkovým sestavením.
+14
+2.4 Řídící deska
+Řídící tištěný spoj obsahuje konektory pro zapojení Arduina, Raspberry Pi a zároveň jsou na
+něm také připájeny mezipaměti. Slouží tedy jako rozhraní mezi mikroprocesory a zbytkem
+přístroje. Součástí jsou také čtyři budiče, které umožňují přepínat přístup k mezipamětem.
+Pomocí dvou řídících pinů lze tedy vybrat, jestli k pamětem přistupuje Arduino, Raspberry Pi
+nebo obvod detektoru světla, stejně tak jako ke které ze dvou pamětí se zrovna připojí.
+2.4.1 Zapojení Raspberry Pi a Arduina
+Obr. 6: Schéma zapojení Raspberry Pi a Arduina.
+Na obrázku výše je výstřižek schématu Raspberry Pi a Arduina z KiCadu. Ve schématech
+složitějších obvodů se spoje kvůli přehlednosti znázorňují pouze stejnými názvy výstupů
+jednotlivých součástek. Čára nad některými ze spojů je informativní a indikuje, že je signál
+aktivní ve stavu LOW. Jako příklad může posloužit výběr zařízení SPI, který je v normálním
+stavu HIGH a při přenosu SPI LOW. Na první pohled je tedy viditelné, že jsou tyto dvě
+součástky spojeny výstupy SDA_RPI, SCL_RPI a několika napájecími. Tyto dva spoje jsou
+použity pro komunikaci pomocí I2C rozhraní. Dále jsou také vidět dva skoro stejně
+pojmenované spoje RESET_ARD a RESETC_ARD. Piny tedy nejsou přímo spojeny, ale oba
+vedou do jednoduchého obvodu, který umožňuje jejich interakci přes tranzistor. Tento pin
+umožňuje Raspberry Pi resetovat Arduino, například při novém měření.
+15
+Raspberry Pi
+Na levé straně desky vidíme celkem osm spojů s názvem končícím na DAC. Tyto spoje vedou
+34pinovým konektorem do ostatních desek a umožňují tak naprogramování DA převodníků,
+které jsou použity jak v obvodu aktinického tak pulzního světla. Programování probíhá pomocí
+SPI protokolu. Na obrázku níže je vidět zapojení těchto spojů do konektoru.
+Obr. 7: Schéma zapojení konektoru a převodníku napětí.
+Názvy spojů konektoru nekorespondují s těmi na Raspberry Pi, protože vedou nejdříve do
+převodníku napětí. Jeho výstup je pak přímo spojený s konektorem. Na převodníku jsou kromě
+spojů samotných zapojené i dva kondenzátory s kapacitou 100 nF pro obě napětí. U součástek,
+které nemají stálou spotřebu a pracují na určité frekvenci jsou tyto kondenzátory užitečné pro
+vyvážení spotřební zátěže. Když součástka nepoužívá žádnou energii ze zdroje, kondenzátory
+se nabijí a následně jsou při sepnutí obvodu schopny vyvážit pokles napětí způsobený
+impedancí spojů při vyšších frekvencích. Z pravé strany Raspberry Pi už kromě spojů s
+Arduinem zbývají jen čtyři výstupy, které jsou přes budiče připojeny k pamětem a slouží ke
+čtení naměřených dat přes SPI.
+Arduino
+Zapojení Arduina je oproti Raspberry Pi komplexnější o to, že v reálném čase ovládá zdroje i
+detektor světla. Na pravé straně se kromě spojů s Raspberry Pi nachází tři spoje. PD vede k
+operačním zesilovačům ve všech obvodech a umožňuje je uspat, čímž sníží jejich spotřebu. Pro
+funkčnost zařízení ale nemá význam. Zbylé dva výstupy vedou oba do obvodu aktinických
+světel. Hlavní součástkou tohoto obvodu je generátor signálu, který tvoří harmonické napětí
+pro samotná světla. Tento generátor obsahuje pro nastavení fáze a frekvence rovnou dva
+registry. Některá využití součástky můžou totiž vyžadovat tak rychlou změnu těchto parametrů,
+že si nemohou dovolit ani ztrátu času při přenosu hodnot pomocí SPI. Můžou si tak nepoužívaný
+registr nastavit předem a následně jej velmi rychle aktivovat pomocí jednoho ze vstupů přímo
+16
+na součástce. FPSELECT je napojen právě na tyto dva piny pro fázi a frekvenci. Poslední pravý
+pin RESET vede také do generátoru a slouží k resetování signálu. To umožňuje navzájem
+synchronizovat obě aktinická světla. Z levé strany Arduina se nachází kontrolní piny PULSE,
+CONV a MCLK. PULSE vede do obvodu měřícího světla a řídí, kdy se má zapnout a CONV
+je zase zapojen do AD převodníku na desce detektoru světla. Slouží jako signál pro převedení
+hodnoty. Poslední výstup MCLK slouží jako referenční harmonický signál zapojený do
+generátoru na desce aktinických světel. Všechny ostatní piny Arduina jsou připojeny k budičům
+a zajištují přepínání přístupu k pamětem.
+2.4.2 Zapojení třístavových budičů
+Obr. 8: Schéma zapojení třístavových budičů.
+Budiče mají vždy na levé straně vstup a na pravé odpovídající výstup. Dva přebývající spodní
+piny vlevo slouží k ovládání prvních a posledních čtyřech pinů. Už na prvním budiči je patrné,
+že jsou v první i druhé části totožné vstupy a výstupy se drobně liší. To umožňuje výběr paměti,
+do které má v tomto konkrétním případě přistupovat AD převodník z desky detektoru světla.
+17
+Ovládání všech budičů má na starost Arduino. Z toho důvodu jsou spoje RAMA_RPI,
+RAMB_RPI, RAMA_ADC, RAMB_ADC, RAMA_ARD a RAMB_ARD zapojeny do jeho
+pinů. Prakticky všechny výstupy budičů vedou do pamětí, které jsou na schématu níže.
+Obr. 9: Schéma zapojení pamětí.
+Stejně jako u předešlých budičů jsou na zdroji zapojené kondenzátory k vyvážení napětí. Hlavní
+čtyři vstupy SPI jsou napojené na budiče, jejichž prostřednictvím paměti komunikují s
+Raspberry Pi, Arduinem a AD převodníkem z detektoru světla.
+18
+2.4.3 Konektor detektoru světla
+Obr. 10: Schéma konektoru pro detektor světla.
+Poslední důležitou součástí řídící desky je konektor pro zapojení desky detektoru světla. Jsou
+zde zapojeny popsané piny Arduina PD a CONV a dva piny pro přenos pomocí SPI. Na desce
+jsou tyto konektory dva, což do budoucna umožňuje připojit další detektor. V takovém případě
+je paměť provozována v režimu SDI s dvoubitovou datovou sběrnicí. Na jeden hodinový cyklus
+se zapíšou najednou dva bity dat, každý z jiného AD převodníku. I v režimu zápisu SDI bude
+ale následný přenos dat z paměti do Raspberry Pi probíhat v režimu SPI s jedno-bitovou
+datovou sběrnicí. Druhý detektor světla by mohl být použit například pro měření průběhu
+aktinického světla. Nelze totiž dostat bezchybný harmonický signál, proto by podle tohoto
+měření mohly probíhat korekce.
+2.5 Deska aktinického světla
+Funkcí této desky je generace harmonického světla nastavené intenzity a frekvence. Její
+součástí je proto také konektor, do kterého je připojena LED dioda osvětlující měřený vzorek.
+Obvody na desce připravují harmonický signál a zesilují ho do správného rozsahu napětí pro
+diodu. V KiCadu jsou obvody této desky rozděleny do čtyř nákresů, které zvláště blíže popíšu.
+Tento tištěný spoj je ovládán řídící deskou pomocí 34pinového konektoru, který je již popsán
+v podkapitole Raspberry Pi a je zobrazen na Obr. 7. Na obrázku níže jsou zmíněné čtyři nákresy
+propojené s konektorem a výstupy pro LED diody.
+19
+Obr. 11: Schéma desky aktinického světla.
+První nákres DAC obsahuje DA převodník sloužící k regulování amplitudy výsledného signálu.
+Jeho výstup je zaveden do vstupu následujícího nákresu – Direct Digital Synthesis. Ten
+obsahuje klíčový integrovaný obvod generující harmonický signál. Nakonec je tento signál
+ještě veden dvěma bloky Summing Preamplifier a LED Driver, které ho zesilují a pak převádí
+na proud pro LED diodu.
+2.5.1 DAC
+Obr. 12: Schéma zapojení DA převodníku.
+Tento nákres obsahuje pouze samotný DA převodník a několik rezistorů a kondenzátorů
+sloužících pro vyhlazení šumu. Výstup DA převodníku má být v ideálním případě čistě
+stejnosměrný, tudíž kondenzátory neprojde. Pokud se ale do výstupu dostane šum, vybije se
+přes ně do země.
+20
+Z levé strany do DAC přichází pět vstupů. Tři z nich, SCK, SDI a ~CS, slouží pro řízení přes
+SPI. Vstup VREF používá obvod jako referenční napětí a ~LAT umožňuje přepsat hodnoty z
+registrů na výstup. Po přenosu SPI se totiž rovnou nezmění napětí na výstupu, ale hodnoty se
+jen zapíší do interních registrů obvodu. To pak umožňuje výstup rychle změnit na hodnotu
+uloženou v registrech pomocí pinu ~LAT. Proces změny hodnoty se tak zkrátí o čas potřebný
+k přenosu SPI.
+Integrovaný obvod DAC v sobě obsahuje dva DA převodníky, které lze pomocí SPI
+individuálně ovládat. Jeden je použit pro regulaci amplitudy harmonického signálu a druhý
+pro jeho offset, jeho hodnota je tedy k výslednému signálu přičítána.
+2.5.2 Direct Digital Synthesis
+Obr. 13: Schéma zapojení generátoru harmonického signálu.
+Stejně jako předchozí nákres, i tento obsahuje pouze jeden integrovaný obvod a několik
+součástek k jeho správnému chodu. Pro nastavení frekvence a fáze tento obvod také využívá
+SPI přes piny SCLK, SDATA a ~FSYNC, který je ekvivalentem ~CS u minulého obvodu. Dále
+jsou zde také piny FSELECT a PSELECT, oba připojené na jeden spoj FPSELECT. Mají stejný
+účel jako ~LAT u DA převodníku, jen navíc umožňují používat dva registry. Jsou ovládány
+stejným spojem, protože využití v zařízení nevyžaduje změnu fáze i frekvence ve stejnou chvíli.
+Vstup MCLK slouží jako referenční hodinový signál. DDS pomocí něj nahlíží do paměti s
+hodnotami funkce sinus podle zadané frekvence a vytváří tak harmonický signál. Pin SLEEP
+umožňuje integrovaný obvod uspat a snížit tak jeho spotřebu. RESET integrovaný obvod
+restartuje, což je užitečně pro synchronizaci fází v případě použití dvou aktinických světel. Jako
+poslední vstupní pin je na druhé straně obvodu ještě FS_ADJUST. Jedná se o výstup z
+předešlého DAC, regulující amplitudu harmonického signálu.
+21
+Na výstupu integrovaného obvodu jsou důležité dva piny, REFOUT a IOUTB. První slouží
+jako výstupní referenční napětí, které je zpátky zapojeno do obvodu DAC. Stejně tak jako DA
+převodník i DDS obsahuje dva generátory harmonického signálu s výstupy označenými jako
+IOUT a IOUTB. Jak je ale ve schématu vidět, toto zařízení používá jen jeden z nich, a to
+IOUTB.
+2.5.3 Summing preamplifier
+Obr. 14: Schéma zapojení zesilovače signálu.
+Po vytvoření harmonického signálu v DDS je třeba k němu přičíst offset nastavený v DA
+převodníku, což má na starost právě tato část desky. Obsahuje dva operační zesilovače, jeden
+jako filtr šumu vysokých frekvencí a druhý pro sčítání dvou napětí.
+22
+2.5.4 LED Driver
+Poslední nákres obsahuje dva identické obvody pro napájení LED diod. I když je v soutěžní
+verzi přístroje použita pouze jedna, toto zapojení umožňuje pro lepší osvětlení připojit až dvě
+diody. Obvody se dají rozdělit na dvě hlavní části. První je řada kondenzátorů a cívka, použité
+pro vyhlazení vstupního napětí z 5 V adaptéru. Přes tranzistor ovládaný operačním zesilovačem
+dodává LED diodě potřebný proud. Druhou částí je poměrně netradičně zapojený operační
+zesilovač, který v obvodu slouží jako zdroj proudu. Přes zátěžový rezistor je jeho výstup
+zapojen jako zpětná vazba, která reguluje výstupní napětí.
+Obr. 15: Schéma zapojení napájení LED diody.
+Spoje LEDA+ a LEDA- jsou už zapojeny do konektoru, kterým se připojuje LED dioda. Kromě
+samotného harmonického vstupu je do obou operačních zesilovačů také veden spoj PD. Ten
+slouží k jejich uspání, a kromě snížení spotřeby hlavně umožňuje aktinické světlo vypnout.
+Tento spoj je na řídící desce připojen k Arduinu.
+2.6 Deska měřících záblesků
+Tento tištěný spoj bude popsán poměrně krátce, protože je ve své podstatě pouze jednodušší
+verzí toho předchozího. Díky tomu, že je jeho funkcí jen generace světelných záblesků,
+neobsahuje generátor harmonického světla a obvody k němu potřebné. Stejně tak jako
+předchozí PCB obsahuje na obou stranách konektory umožňující desky připevnit na sebe. Na
+schématu níže jsou vidět dva nákresy do kterých je rozdělen.
+23
+Obr. 16: Schéma desky měřících záblesků.
+Z konektoru desky vedou do DAC opět spoje pro SPI komunikaci. Navíc je zde ale spoj
+PULSE, který vede z Arduina a umožňuje mu tak ovládat světelné záblesky. Nákres LED
+Driver je identický tomu v předchozí desce.
+Obr. 17: Schéma DA převodníku.
+Kromě typického zapojení DA převodníku z předchozí desky je zde navíc ještě multiplexer
+umožňující ovládání výstupu. V kapitole popisující vývoj software bude pak tento spoj využit
+k vytváření záblesků světla jeho krátkým přenesením do napětí 4.5 V.
+24
+2.7 Deska detektoru světla
+Jako jediný z tištěných spojů přístroje je tento téměř čistě analogový. Až do poslední části, kdy
+je AD převodníkem hodnota signálu převáděna do digitální podoby se jedná o manipulaci
+s diferenciálním napětím z fotodiody a jeho čištění od parazitických frekvencí. I když je i tato
+část elektroniky velmi zajímavá, kvůli nedostatku zkušeností bych se v této práci rád zabýval
+pouze digitální elektronikou a funkci této desky proto popsal jen na vyšší úrovni.
+Stejně jako ostatní desky je i tato rozdělena do několika nákresů oddělujících jednotlivé funkce:
+Všechny SPI spoje vedoucí z řídící desky jsou zapojeny do AD převodníku a přenáší tak
+naměřená data do pamětí. PD je opět rozveden do všech součástek disponujících možností
+uspání. Samotná fotodioda sloužící jako detektor fluorescenčního záření se nachází v nákresu
+Photodiode Preamplifier.
+Tam je operačním zesilovačem zapojeným jako zdroj napětí vytvářen diferenciální signál na
+fotodiodě, ovlivněný jejím osvitem. Při použití diferenciálního signálu jsou data přenášena
+dvěma spoji jako rozdíl jejich napětí, oproti klasickému rozdílu napětí mezi jedním vodičem a
+zemí. Tím je zajištěna větší ochrana před indukovaným elektromagnetickým šumem, protože
+jsou oba spoje ovlivněny stejně a rozdíl jejich napětí se tak nezmění.
+Hned po vytvoření diferenciálního signálu je z něj v dalším nákresu vyfiltrováno nízké napětí.
+Obvod je navržený tak, že jím projde pouze střídavé napětí s frekvencí v řádech 70 kHz a výše.
+To je velmi důležitá vlastnost, která umožňuje vyfiltrovat napětí indukované nejen aktinickým
+pozadím, které takových frekvencí nedosahuje, ale hlavně denního světla. Díky tomu je možné
+přístroj k měření použít prakticky v jakýchkoli podmínkách a vždy vyfiltrovat jen fluorescenční
+odezvu. Filtr nízkých frekvencí je realizován několika kondenzátory a rezistory tvořící
+rezonanční RC člen a dvěma operačními zesilovači, které signál zesílí.
+25
+Obr. 18: Schéma filtru nízkých napětí.
+Další nákres obsahuje jediný diferenciální operační zesilovač sloužící k dalšímu zesílení
+nosných signálů. I když je použitá fotodioda poměrně přesná, získané napětí je velmi malé a je
+třeba jej před převedením do digitální podoby mnohokrát zesílit s co nejmenší ztrátou přesnosti.
+Pak už následuje vstup do AD převodníku, který na výstupu odesílá data pomocí SPI. Použitý
+ADC převádí všechny hodnoty do 12bitového čísla, je třeba na to proto myslet při zpracování
+výsledků měření v Raspberry Pi.
+Poslední nákres, který jsem ještě nezmínil, obsahuje zdroje referenčního napětí pro všechny
+ostatní součástky. Protože jej používají operační zesilovače k manipulaci s diferenciálním
+signálem, je třeba aby byl co nejčistším a neovlivňoval tak datový výstup.
+2.8 Návrh podpůrné konstrukce
+2.8.1 Držák měřícího aparátu
+Pro návrh konstrukce bylo nejdříve potřeba vymodelovat důležité části měřícího aparátu. Model
+desky detektoru světla jsem exportoval z KiCadu. LED diody spolu s čočkami, chladiči a filtry
+jsem následně vymodeloval v online CAD nástroji OnShape, stejně tak jako konstrukci
+samotnou.
+Měřící aparát se skládá z desky detektoru a tří modulů zajišťujících osvit vzorku. Dva z nich
+slouží jako zdroje aktinického světla, ten poslední zajišťuje měřící záblesky. Světelné moduly
+jsou kolem měřící desky namířeny na vzorek pod úhlem 40°. Účelem podpůrné konstrukce je
+fixace této pozice a také co nejlepší světelná izolace pro zajištění přesných výsledků.
+26
+Obr. 19: Model měřícího aparátu v aplikaci OnShape.
+Nejdříve jsem obalil pomyslné paprsky světla z LED modulů dutým válcem, sahajícím až
+k měřenému vzorku. Následně vede podobná tuba emisní záření vzorku svisle až k desce
+detektoru. Z této konstrukce je také vedeno upevnění a podložka pro tištěný spoj. Měřený
+vzorek je držen na místě protilehlou plochou připevněnou na spodek modelu samozavíracím
+pantem.
+Obr. 20: Model podpůrné konstrukce
+Model jsem si nechal vytisknout metodou FDM z materiálu PLA. Jedná se o tradiční, často
+používanou kombinaci, při které se tiskový materiál ve formě filamentu před tiskem taví
+v tiskové hlavici. Software pro komunikaci s tiskárnou do modelu automaticky přidá podpůrné
+konstrukce pro tisk horizontálních ploch bez svislého podepření, proto jsem tento problém
+27
+například u držáku PCB nemusel řešit. Po vytisknutí jsem aparát sestavil a pomocí konektoru
+na tištěném spoji připojil ke zbytku zařízení.
+Obr. 21: Sestavený měřící aparát.
+2.8.2 Obal zařízení
+Na závěr jsem celé zařízení připevnil na desku vyříznutou z truhlářské překližky. Z horní strany
+jsem na ni závitovými tyčemi připevnil identickou desku, na kterou jsem přišrouboval měřící
+aparát vytvořený v předchozí části. Ze strany je na horní desce ještě připevněn LCD display
+umožňující zobrazení webového rozhraní přímo na zařízení.
+Obr. 22: Foto sestaveného přístroje.
+28
+3 VÝVOJ SOFTWARE PRO ZAŘÍZENÍ
+Veškerý software konstruovaného přístroje se týká pouze řídících jednotek Arduina a
+Raspberry Pi. Tato kapitola je proto rozdělena do dvou částí, ve kterých popisuji programování
+obou z nich.
+3.1 Software Arduina
+I když existují i jiné alternativy, pro účely tohoto přístroje nebyl důvod nevyužít oficiální
+vývojové prostředí Arduino IDE a jazyk Wiring. Ten je prakticky frameworkem C++, je tedy
+staticky typovaný a po kompilaci je nahrán do paměti Arduina přes programátor zabudovaný
+na desce. Životní cyklus programu Arduina je typicky postaven na dvou funkcích setup() a
+loop(). Jak název napovídá, první funkce je zavolaná jednou po spuštění Arduina a slouží proto
+k nastavení počátečního stavu zařízení. Funkce loop() je pak volaná pořád do kola až do jeho
+vypnutí.
+Arduino má ale společně s jazykem Wiring jedno specifikum. Díky mnoha vestavěným
+funkcím sice umožňuje jednoduché přepínání napětí na pinech a je tak ideální pro jednoduché
+projekty. Kromě toho ale také umožňuje Arduino ovládat na úrovni jednotlivých portů a za
+cenu menší přehlednosti kódu tak některé funkce zrychlit. Při popisu konkrétního kódu budu
+proto tuto nepřehlednost kompenzovat tabulkou, přiřazující každému bitu manipulovaného
+portu název pinu ze schématu, se kterým koresponduje.
+Stručný běh programu Arduina demonstruje následující schéma.
+Obr. 23: Schéma běhu programu Arduina.
+29
+3.1.1 Převod bitů portů na piny Arduina
+PORTD:
+Číslo bitu pin Arduina Název ve schématu
+0 D0 x
+1 D1 PULSE
+2 D2 SDO0_ARD
+3 D3 SDO1_ARD
+4 D4 CONV
+5 D5 SCLK_ARD
+6 D6 ~CS_ARD
+7 D7 ~RAMA_ARD
+PORTB:
+Číslo bitu pin Arduina Název ve schématu
+0 D8 ~RAMB_ARD
+1 D9 MCLK
+2 D10 ~RAMA_ADC
+3 D11 ~RAMB_ADC
+4 D12 ~RAMA_RPI
+5 D13 ~RAMB_RPI
+6 crystal x
+7 crystal x
+PORTC:
+Číslo bitu pin Arduina Název ve schématu
+0 A0 PD
+1 A1 FPSELECT
+2 A2 RESET
+3 A3 OVERFLOW
+4 A4 SDA_RPI
+5 A5 SCL_RPI
+6 reset RESET_ARD
+7 x x
+30
+3.1.2 setup()
+Funkce setup() obsahuje následující kód:
+Kromě volání další funkce setupPins() jsou také na začátku volány dvě metody knihovny Wire.
+Jedná se o nastavení I2C rozhraní, pomocí kterého Arduino komunikuje s Raspberry Pi. Metoda
+onReceive(receiveEvent) zajistí, že se (dále popsaná) funkce receiveEvent() zavolá pokaždé,
+kdy do Arduina přes I2C přijdou data.
+Volaná funkce setupPins() pomocí manipulace s porty nastavuje počáteční hodnoty pinů:
+Operátory |= a &= jsou postupně bitové OR a bitové AND. Jejich použitím lze v portu přepsat
+jen určité piny při zachování původních hodnot těch ostatních. Za zmínku také stojí nastavení
+módů pinů v registrech DDR*.
+3.1.3 receiveEvent()
+Funkce receiveEvent() implementuje reakci na přijatá data přes I2C rozhraní. Pro celý průběh
+měření je potřeba do Arduina přenést pouze dvě hodnoty. Tou první je nastavení frekvence pinu
+MCLK. Ten vede z Arduina do generátoru harmonického signálu na desce aktinického světla,
+jak bylo popsáno v návrhové části. Regulací jeho frekvence lze lineárně měnit frekvenci
+aktinického světla. V softwaru Raspberry Pi se tak podle požadované frekvence tato hodnota
+spočítá spolu s hodnotou frekvence zapsanou rovnou do DDS. Druhou přenášenou hodnotou je
+počet pamětí, které se mají naměřit, což zároveň slouží jako příkaz k začátku měření.
+Kód funkce:
+void setup() {
+// i2c setup
+Wire.begin(0x8);
+Wire.onReceive(receiveEvent);
+setupPins();
+}
+void setupPins() {
+// set default states for all pins
+PORTD = B01000010;
+PORTB = B00011101;
+PORTC |= B00000001;
+PORTC &= B11110001;
+// set pinModes for all pins
+DDRD = B11111110;
+DDRB = B00111111;
+DDRC |= B00001111;
+}
+31
+Argument funkce howMany indikuje počet příchozích bytů. Toto číslo ale není ve funkci
+využito a namísto něj je zde while loop který pomocí funkce available() kontroluje, jestli ještě
+nějaký byte zbývá. Ten se pak v každé této smyčce voláním read() přečte a podle jeho hodnoty
+se zavolá jedna za dvou funkcí. V obou případech se ještě po načtení znaku čeká na další
+příchozí byty, které se pak převedou na počet měřených pamětí nebo frekvenci MCLK.
+Funkce setMCLK() je definována následujícím způsobem:
+MCLK signál je generován pomocí tzv. timerů, které jsou svými ovládacími registry nastaveny
+na určitou frakci frekvence základních 16 MHz Arduina. TCCR1A a TCCR1B jsou registry pro
+nastavení prvního ze tří dostupných timerů Arduina. Nastavuje se jimi způsob generace signálu
+a pin, na který se výstup připojí. OCR1A je registr pro nastavení čísla, kterým se základní
+frekvence bude dělit a představuje tak způsob, jak frekvenci ovládat.
+void receiveEvent(int howMany) {
+while (Wire.available()) {
+char c = Wire.read();
+// set MCLK divider
+if (c == 'R' && Wire.available()) {
+String divider = "";
+// wait for the whole number
+while(Wire.available()) {
+divider += char(Wire.read());
+}
+setMCLK(divider.toInt());
+} else if (c == 'M' && Wire.available()) {
+String number = "";
+// wait for the whole number
+while(Wire.available()) {
+number += char(Wire.read());
+}
+// set the desired number of blocks
+blocks = number.toInt();
+startExperiment();
+}
+}
+}
+void setMCLK(int divider) {
+TCCR1A = bit (COM1A0);
+TCCR1B = bit (WGM12) | bit (CS10);
+OCR1A = divider;
+}
+32
+V případě přijmutí signálu startu měření se zavolá funkce startExperiment():
+První nastavení proměnné writeRAMA se týká přepínání dvou pamětí. Pak následuje nastavení
+pinu PD do 0, čímž se zapnou součástky na desce aktinického a pulzního světla. Kvůli
+předešlým měřením se resetují globální proměnné počítající naměřené paměti a hodnoty. Na
+závěr se ještě resetuje obvod generátoru harmonického světla a globální proměnná
+measurement je konečně nastavena na true, čímž v následujícím volání funkce loop() začne
+měření.
+Ještě před kódem funkce loop() ale stručně popíšu mechanismus přepínání zápisů a čtení z
+jednotlivých pamětí ve funkci setupMemory(). Tato funkce zajišťuje správné nastavení pamětí
+a třístavových budičů, které jsou zachyceny na následujících schématech:
+Obr. 24: Schéma třístavových budičů. (1/2)
+void startExperiment() {
+// select first memory
+writeRAMA = true;
+// run the memory setup script
+setupMemory();
+// PD 0 (LED driver enabled)
+PORTC &= B11111110;
+// reset to 0
+wordCounter = 0;
+memoryCounter = 0;
+// reset DDS
+PORTC |= B00000100;
+PORTC &= B11111011;
+measurement = true;
+}
+33
+Obr. 25: Schéma třístavových budičů. (2/2)
+Z první části schématu je patrné, že jsou oba budiče ovládány identickými spoji z Arduina, i
+když je pořadí písmen A a B na prvním budiči prohozené. Pokaždé, když totiž do jedné paměti
+přistupuje RPi, do té druhé má být zapojen hodinový SCLK signál i ~CS z Arduina. Na rozdíl
+od druhého budiče, ale obstarává pouze tyto dva piny SCLK_ARD a CS_ARD – ne všechny
+čtyři potřebné k SPI přenosu. Je to proto, že ne vždy, kdy Arduino do pamětí posílá SCLK, do
+nich také zapisuje/čte. AD převodník použitý v tomto přístroji není schopen sám generovat
+hodinový signál ani přepínat CS. Proto Arduino vždy na začátku převodu pošle do pamětí
+krátkou sekvenci bitů nastavující mód zápisu a adresu. Pak vymění výstup budiče přepínajícího
+datové spoje do ADC a jen ovládá CS a vytváří hodinový signál.
+Zbylé dva budiče na druhé části schématu tuto funkčnost přesně doplňují – umožňují přepínat
+mezi daty z ADC nebo Arduina. Na závěr se ještě hodí zmínit, že spoje SDO_ADC1 a
+SDO_ARD1 jsou tu kvůli možnosti připojení další desky detektoru světla, např. pro snímání a
+následnou korekci harmonického aktinického světla.
+Kód funkce setupMemory() je už jen praktickým provedením výše zmíněné funkce:
+void setupMemory() {
+if (writeRAMA) {
+PORTD = B00000010;
+PORTB = B00011101;
+PORTD = B00100010; // instruction bit 7
+PORTD = B00000010;
+PORTD = B00100010; // b6
+PORTD = B00000010;
+PORTD = B00100010; // b5
+PORTD = B00000010;
+PORTD = B00100010; // b4
+PORTD = B00000010;
+PORTD = B00100010; // b3
+PORTD = B00000010;
+34
+Funkce se hned na začátku větví podle aktuálně požadované paměti. Jako první jsou nastavené
+správné hodnoty budičů. Pak je opakovaným zápisem do portů vytvářen hodinový signál pro
+přenesení instrukce k zápisu do paměti. Na konci jsou přepnuty poslední dva budiče tak, aby
+přesměrovaly data z ADC do paměti.
+Za zmínku také stojí ručně vypsané přepínání hodnot portů namísto použití nějaké formy
+smyčky jako třeba for loop. I když by v tomto případě šlo takový for loop při kompilaci přeložit
+jako pouhý sled příkazů za sebou, jsou případy, kdy se kód uvnitř for smyčky dynamicky mění
+např. podle řídící proměnné. Kompiler který používá Arduino IDE by proto neuměl kód
+zjednodušit a přeložil by ho jako for smyčku. To by znamenalo, že by kromě kódu uvnitř
+smyčky přidal instrukce k obstarání for smyčky (zvyšování kontrolní proměnné, jump equal
+…) a kód by se tím výrazně zpomalil.
+Druhá větev programu má identickou strukturu:
+PORTD = B00100010; // b2
+PORTD = B00000110; // set SDO0_ARD to 1
+PORTD = B00100110; // b1
+PORTD = B00000010; // set SDO0_ARD to 0
+PORTD = B00100010; // b0
+PORTD = B00000010;
+PORTD = B00100010; // address bit 23
+PORTD = B00000010;
+PORTD = B00100010;
+PORTD = B00000010;
+.
+.
+.
+PORTD = B00000010; // address bit 0
+// set RAMA_ARD 1 and RAMA_ADC 0
+PORTD = B10000010;
+else {
+PORTD = B10000010;
+PORTB = B00011100;
+// zaslání instrukce do paměti
+.
+.
+.
+// set RAMB_ARD 1 and RAMB_ADC 0
+PORTB = B00100101;
+}
+35
+Rozdílem je samozřejmě nastavení budičů, které nyní připojí RPi do první paměti a Arduino
+s AD převodníkem do té druhé.
+3.1.4 loop()
+Funkce loop() implementuje měření jedné hodnoty a jejího převodu do paměti a svou rychlostí
+tak určuje jeho vzorkovací frekvenci.
+Kód pro měření vzorku je podmíněn globální proměnnou measurement, která vždy Arduino
+pozastaví do spuštění měření. V dalším příkazu je již zapnuto měřící světlo, následováno
+několika prázdnými instrukcemi, které mu zajistí dostatek času k rozsvícení.
+Stejným způsobem je také poslán příkaz ke konverzi analogové hodnoty. Po tomto příkazu
+ADC převedl hodnotu do digitální podoby a čeká na hodinový signál při kterém ji pomocí SPI
+odešle. Stejným způsobem jako při nastavení pamětí je proto vytvořen hodinový signál pro
+přenos všech 12 bitů naměřené hodnoty.
+void loop() {
+if (!measurement) {
+return;
+}
+// turn pulse light on (active low)
+PORTD &= B11111101;
+// nops to wait for the LED to turn on
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+// CONV to 1 to start AD conversion
+PORTD |= B00010000;
+// nops to wait for the conversion to finish
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+__asm__("nop\n\t");
+36
+S posledním hodinovým signálem je hodnota převedena do aktuálně používané paměti. Na
+samém konci je ještě třeba zkontrolovat, jestli již nebyla naplněna maximální kapacita paměti,
+či nebylo dosaženo potřebného počtu měření.
+První podmínkou je přetečení paměti. V případě, že je v ní ještě místo se proto jen zvýší
+hodnota proměnné wordCounter a zavolá se funkce nops(). Tato funkce obsahuje pouze několik
+prázdných instrukcí, které simulují časovou prodlevu v případě přeplnění paměti a jejího
+přepnutí. Perioda měření tak zůstává stejná nezávisle na větvení programu. Pokud je ovšem
+paměť plná, Arduino provede sled instrukcí k její výměně. Nejdříve její CS přepne do HIGH a
+resetuje čítač. Pak také navýší hodnotu celkových naměřených pamětí, která je níže
+kontrolována. Nakonec prohodí hodnotu proměnné writeRAMA, čímž se v budičích při
+následujícím volání funkce setupMemory() paměti prohodí. Zápis 1 a následně zase 0 do portu
+C uvědomí RPi o naplnění paměti, a to si ji následně v mezičase vyprázdní.
+Druhá podmínka kontroluje, jestli již nebyl naměřen požadovaný počet pamětí. Pokud ano,
+Arduino se přepne do základního stavu a ukončí měření. V opačném případě přenastaví paměti
+a měření pokračuje.
+// 12x sclk 1, sclk 0 to transfer the data from ADC to memory
+PORTD |= B00100000;
+PORTD &= B11011111;
+.
+.
+.
+PORTD |= B00100000;
+PORTD &= B11011111;
+if (wordCounter == memoryLength) {
+PORTD |= B01000000;
+wordCounter = 0;
+memoryCounter++;
+writeRAMA = !writeRAMA;
+PORTC |= B00001000;
+PORTC &= B11110111;
+// end of experiment
+if (memoryCounter == blocks) {
+setupPins();
+measurement = false;
+} else {
+setupMemory();
+}
+} else {
+wordCounter++;
+nops();
+}
+}
+37
+3.2 Software Rasberry Pi
+Na rozdíl od Arduina přináší Raspberry Pi daleko větší výběr programovacích jazyků, prostředí
+a technologií. Díky operačnímu systému Raspbian, který přímo vychází z Linuxového Debianu,
+na něm lze spustit prakticky cokoli. Při výběru programovacího jazyka jsem proto kromě
+obstojné podpory a komunity hledal platformu, která nejlépe implementuje manipulaci s piny
+RPi, kterou budu v projektu hojně využívat. Po zkoušce implementace jednoduchého příkladu
+jsem se mezi finální dvojicí Pythonem a nižším C rozhodl pro Python a jeho knihovny GPIO a
+SpiDev.
+Kód RPi už je oproti tomu v Arduinu strukturovaný do objektů a několika souborů. Je ale
+podstatně delší, proto zde popíšu pouze jeho důležité části a především jeho životní cyklus jako
+celek. Všechny soubory jsou pak k dohledání na online repositáři. Software Raspberry Pi také
+obsahuje grafické uživatelské rozhraní, které je ale pouze jednoduchým spouštěčem hlavního
+skriptu main.py, proto ho na samotném konci pouze krátce zmíním.
+Objektová struktura softwaru je znázorněna na jednoduchém schématu:
+Obr. 26: Objektové schéma softwaru RPi.
+Ovládání DA převodníků a generátoru harmonického signálu je implementováno ve třídách
+Dac a Dds ve svých samostatných souborech. Tři pomocné soubory zajišťují nastavení
+základních hodnot pinů Raspberry Pi, I2C komunikaci a reset Arduina krátkým pulsem jeho
+reset pinu. Všechny tyto třídy a funkce pak sjednocuje hlavní třída Harmonizer, která obsahuje
+metody pro nastavení frekvence a spuštění měření. Na vrcholu stojí soubor main.py, který
+objekt harmonizer vytvoří a nastaví mu požadované hodnoty. Tento soubor lze volat z terminálu
+nebo pomocí grafického rozhraní.
+38
+3.2.1 Nastavení DA převodníků
+Stejně tak jako paměti nebo DDS i DA převodníky používají pro komunikaci protokol SPI. Kód
+pro jejich nastavení jsem implementoval ve třídě Dac, která obsahuje metody k jejich zapnutí a
+zápisu do registrů. Konstruktor třídy nastaví potřebná čísla pinů Raspberry Pi, čímž lze kód
+použít pro libovolné zapojení DA převodníků:
+Za popsání také stojí funkce writeWord(), která implementuje odeslání tří bytů do DAC. Právě
+tři byty posílá z toho důvodu, že je to daná délka potřebná k odeslání jednoho příkazu, který je
+v datasheetu definovaný následujícím způsobem:
+Obr. 27: Stuktura jednoho 24bitového příkazu. Dostupné z:
+https://www.mouser.co.uk/datasheet/2/268/MCP48CXBXX-Data-Sheet-DS20006160A-1774111.pdf
+Při používání následující metody je tedy rozložení bitů potřeba brát v potaz.
+Nejdříve je nastaven CS pin do nuly, čímž se DAC připraví na přenos. Poté je pomocí dvou
+smyček iterováno všech 24 bitů a postupně jsou zapsány změnou datového pinu MOSI a
+střídáním hodnoty hodinového pinu SCLK. Na konci je zase CS nastaven do HIGH a
+komunikace je tak ukončena.
+Metody writeFirstRegister() nebo writeSecondRegister() už jen používají tuto metodu
+k odeslání požadované hodnoty. Poslední zajímavostí je zapínání DA převodníku, které tuto
+metodu také používá. DAC může být totiž ve stavu, kdy má kvůli nižší spotřebě energie některé
+def __init__(self, csPin, latPin, mosi, sclk):
+self.cs = csPin
+self.lat = latPin
+self.mosi = mosi
+self.sclk = sclk
+def writeWord(self, value):
+GPIO.output(self.cs, GPIO.LOW)
+for n in range(3):
+for i in range(8):
+GPIO.output(self.mosi, (value[n]>>(7-i))&1)
+GPIO.output(self.sclk, GPIO.HIGH)
+GPIO.output(self.sclk, GPIO.LOW)
+GPIO.output(self.cs, GPIO.HIGH)
+39
+obvody odpojené a jeho funkce je tak pozastavena. Ve funkci powerUp() je proto DAC zapnut
+zápisem do registru, který tento stav ovládá.
+3.2.2 Nastavení DDS
+I když je svou interní strukturou DDS složitější než DAC, jejich ovládání je téměř identické.
+Třída Dds proto stejným způsobem implementuje metodu writeWord(), která ale posílá pouze
+dva byty, tj. 16 bitů. Metody writeFirstPhase() a writeSecondPhase() ji opět jen volají se
+správným parametrem pro nastavení registrů s fázemi.
+Poslední čtyři bity slouží jako instrukce k zápisu do správných registrů a oproti funkci
+writeFirstPhase() se tak v jednom bitu liší. K těmto bitům se ale už jen přidá hodnota samotná
+a všech 16 bitů se odešle do DDS. Zajímavější jsou metody zapisující frekvenci -
+writeFirstFrequency(), nebo téměř identická writeSecondFrequency().
+Oproti fázím jsou frekvence uloženy jako 28bitová čísla. Proto je třeba je před odesláním
+rozdělit na dvě poloviny označené v kódu jako f_msb a f_lsb (z anglického least/most
+significant bit). Poté už jsou k nim přidány bity značící instrukci a následně jsou zvlášť za
+použití funkce writeWord() odeslány.
+Tato třída také stejně jako Dac obsahuje kód pro spuštění a nastavení integrovaného obvodu.
+Protože se ale pouze jedná o jednu instrukci, odeslání 16 bitů, není třeba se jí více zabývat.
+3.2.3 Ovládání Arduina
+Raspberry Pi s Arduinem komunikuje pomocí rozhraní I2C, přes které mu posílá instrukci
+k měření. Jednoduchou funkci sloužící k odeslání libovolné (binární) hodnoty jsem
+implementoval v souboru i2c.py.
+def writeFirstPhase(self, value):
+phase = 0b11 << 14 | 0 << 13 | value
+self.writeWord(phase)
+def writeFirstFrequency(self, value):
+f_msb = value >> 14
+f_lsb = value & 0b11111111111111
+freq_reg = 1 << 14
+freq_lsb = freq_reg | f_lsb
+freq_msb = freq_reg | f_msb
+self.writeWord(freq_lsb)
+self.writeWord(freq_msb)
+40
+K samotnému přenosu jsem použil knihovnu smbus2, která po vytvoření objektu
+reprezentujícím I2C bus umožňuje odeslat data pomocí metody write_i2c_block_data().
+Jedinou další zajímavostí je snad jen importování souboru constants.py, ve kterém je uložena
+I2C adresa Arduina. Stejným způsobem jsou také v souboru pins.py uloženy čísla pinů
+Raspberry Pi, aby se z kódu pro větší přehlednost daly referencovat svými názvy a také
+jednoduše změnit. Seznam pinů importuje i následující soubor resetArd.py:
+Ten jen na 10 μs zvedne RESET pin Arduina do HIGH a tím ho resetuje.
+3.2.4 Třída Harmonizer
+Kód z předešlých kapitol už by prakticky skoro stačil k nastavení a spuštění většiny zařízení.
+Je třeba jej ale seskupit do jednoho objektu, který objektový návrh logicky dokončí a bude
+zastupovat samotné zařízení. Tuto funkci plní právě třída Harmonizer, kterou již instancuje
+soubor main.py, který je spouštěn uživatelem.
+Jako první se v konstruktoru pomocí importované funkce init() nastaví základní hodnoty pinů
+Raspberry Pi. Jedná se pouze o použití knihovny GPIO a přepnutí všech pinů do stavu, který
+odpovídá vypnutému zařízení – všechny CS piny jsou HIGH a ostatní piny aktivní v HIGH jsou
+LOW. Další je na řadě instancování popsaných tříd Dac a Dds.
+from smbus2 import SMBus
+import sys
+sys.path.append('../constants')
+import constants
+def sendToArduino(value):
+bus = SMBus(1)
+b = bytearray()
+b.extend(map(ord, value))
+bus.write_i2c_block_data(constants.arduinoSlaveAdress, 0, b)
+bus.close()
+import RPi.GPIO as GPIO
+from time import sleep
+sys.path.append('../constants')
+import pins
+def reset():
+GPIO.setup(pins.arduinoReset, GPIO.OUT)
+GPIO.output(pins.arduinoReset, GPIO.HIGH)
+sleep(1e-5)
+GPIO.output(pins.arduinoReset, GPIO.LOW)
+41
+Čísla pinů v parametrech konstruktorů Dac a Dds jsou opět importovány ze seznamu pinů. Také
+jsou hned v konstruktoru zapnuty všechny DA převodníky, protože budou zanedlouho poté
+použity.
+Kromě reference na všechny DA převodníky a DDS obsahuje tato třída ale také několik
+pomocných metod. Jednou z nich je metoda setMclkDivider(), která do Arduina pomocí funkce
+ze souboru i2c.py pošle instrukci k nastavení děliče (a tím rychlosti) MCLK signálu. Celá
+zpráva se skládá pouze z jednoho písmena signalizujícího instrukci a následné hodnoty MCLK
+děliče.
+S tím souvisí i následující funkce frequencyToValues(). Ta vstupní frekvenci převede na dvojici
+hodnot – hodnotu registru DDS a dělič MCLK v Arduinu, které jsou následně nastaveny a tím
+také dosažena požadovaná frekvence aktinického světla, která je udána následujícím vzorcem:
+𝑓 = !!!"×!#$%&
+$'( (1)
+Jelikož 28bitová frekvence nastavovaná v DDS samotná pokrývá většinu frekvencí, které by
+uživatel chtěl generovat, dělič MLCK je skoro vždy nastaven na 0 (tj. frekvence 8 MHz). Jen
+pro hodnoty menší než stanovená hodnota 0.3 Hz je změněn na 1, čímž redukuje frekvenci
+MCLK na 4 MHz a umožní tak nastavení nižších frekvencí. Funkce pak hodnotu pro DDS
+zaokrouhlí na celé číslo a následně obě hodnoty vrátí.
+def __init__(self):
+# init pins
+initPins.init()
+# set up DAC
+self.firstActinicDac = dac.Dac(pins.actinic0DacCS, pins.latDac,
+pins.ddsMOSI, pins.ddsSCLK)
+self.secondActinicDac = dac.Dac(pins.actinic1DacCS, pins.latDac,
+pins.ddsMOSI, pins.ddsSCLK)
+self.pulseDac = dac.Dac(pins.pulserDacCS, pins.latDac, pins.ddsMOSI,
+pins.ddsSCLK)
+# power up DAC
+self.firstActinicDac.powerUp()
+self.secondActinicDac.powerUp()
+self.pulseDac.powerUp()
+# set up DDS
+self.firstDDS = dds.Dds(pins.FSYNCA, pins.ddsMOSI, pins.ddsSCLK)
+self.secondDDS = dds.Dds(pins.FSYNCB, pins.ddsMOSI, pins.ddsSCLK)
+def setMclkDivider(self, value):
+i2c.sendToArduino("R" + str(value))
+42
+Poslední důležitou metodou třídy je arduinoStartSignal(), která jednoduše pošle instrukci
+začínající písmenem M a tím spustí měření požadovaného počtu pamětí.
+3.2.5 Soubor main.py
+Skript main.py je spouštěn s následujícími parametry:
+Uživatel mu tedy předá potřebné parametry a skript pak běží podle následujícího scénáře:
+Obr. 28: Schéma běhu skriptu main.py.
+Kontrola argumentů je pouze řadou podmínek, které v případě vykročení z nastaveného limitu
+program ukončí a vypíšou chybu. Zajímavější je ale druhý krok, ve kterém je registrován
+def frequencyToValues(self, frequency):
+dds = 0
+mclk = 0
+if (frequency > .3):
+dds = (frequency * 2**28)/8e6
+mclk = 0
+else:
+dds = (frequency * 2**28)/4e6
+mclk = 1
+return [mclk, round(dds)]
+def arduinoStartSignal(self, blocks):
+i2c.sendToArduino("M" + str(blocks))
+sudo python3 main.py [actinicAmplitude] [pulseAmplitude] [actinicPhase]
+[mesurementLength] [actinicFrequency]
+43
+interrupt handler, což je stejně jako u Arduina funkce, která reaguje na příchozí signál. Nejdříve
+jsou nastaveny parametry knihovny SpiDev, která bude použita pro čtení paměti.
+Poté je funkcí add_event_detect() zaregistrována funkce readBlock() tak, aby se spustila na
+každé vzestupné hraně pinu overflow. Tato funkce pak v případě naplnění paměti čte data a
+ukládá je do RAM. Hned poté jsou už použity metody z objektů Dac a Dds k nastavení
+parametrů měření:
+Data ze spouštěcích argumentů byly pro přehlednost uloženy do proměnných podle jejich
+názvů. Nakonec se do Arduina odešle měřící signál jednoduchým:
+Potom už je na řadě Arduino, které provádí měření a hlídá zaplnění paměti. V případě jejího
+přetečení odešle interrupt signál a v Raspberry Pi se spustí zaregistrovaná funkce readBlock().
+Do té doby Raspberry Pi čeká a dokola kontroluje, jestli již měření neskončilo:
+# setup spi interface
+spi = spidev.SpiDev()
+spi.open(0,1)
+spi.max_speed_hz = 3000000
+# setup CS pin
+GPIO.setmode(GPIO.BOARD)
+GPIO.setup(pins.memoryCS, GPIO.OUT)
+GPIO.output(pins.memoryCS, GPIO.HIGH)
+# setup hardware interrupt
+GPIO.setup(pins.overflow, GPIO.IN, pull_up_down=GPIO.PUD_DOWN)
+GPIO.add_event_detect(pins.overflow, GPIO.RISING, callback=readBlock,
+bouncetime=10)
+h = harmonizer.Harmonizer()
+# set dac and dds values
+h.firstActinicDac.writeFirstRegister(0)
+h.firstActinicDac.writeSecondRegister(actinicAmplitude)
+frequencyValues = h.frequencyToValues(actinicFrequency)
+h.setMclkDivider(frequencyValues[0])
+h.secondDDS.writeFirstFrequency(frequencyValues[1])
+h.secondDDS.writeFirstPhase(actinicPhase)
+h.pulseDac.writeFirstRegister(pulseAmplitude)
+# start the measurement
+h.arduinoStartSignal(measurementLength)
+# wait for the measurement to finish
+while(measurement<measurementLength):
+pass
+44
+Funkce readBlock() musí nejprve do paměti odeslat instrukci signalizující čtení, proto hned na
+začátku funkce stáhne CS pin do LOW.
+Na rozdíl od implementace SPI protokolu ve třídách Dds a Dac jsem zde použil knihovnu
+SpiDev, jelikož celý proces usnadní. Po přenesení instrukce a adresy začátku čtení je do paměti
+metodou xfer3() odesláno 90 000 bytů. Ta totiž byty zapisuje, ale zároveň za každý odeslaný
+byte jeden přečte a uloží ho do pole, které následně vrátí. Po skončení přenosu jsou tedy data
+uložena v proměnné data a CS je zase vráceno do HIGH. Následně jsou data přidána do
+globálního pole obsahujícího celé dosavadní měření a také je navýšena globální proměnná
+umožňující detekci konce měření.
+Celý proces zakončí funkce saveBitString(), která načtená data uloží do textového souboru
+obsahujícího řetězec bitů načtených hodnot.
+Funkce hodnoty postupně převede do binární hodnoty, formátuje je do tvaru bytu a následně
+uloží do souboru s názvem z parametru funkce. Odsud jsou již zpracovány do jednoduchého
+grafu v uživatelském rozhraní, nebo je lze analyzovat v softwaru jako například Matlab, který
+pro větší možnosti zobrazování dat používám v kapitole Měření.
+def readBlock(channel):
+GPIO.output(pins.memoryCS, GPIO.LOW)
+readInstruction = 0b00000011
+spi.writebytes([readInstruction, 0b00000000, 0b00000000, 0b00000000])
+data = spi.xfer3([0b00000000]*90000)
+GPIO.output(pins.memoryCS, GPIO.HIGH)
+values.extend(data)
+print(len(data))
+global measurement
+measurement += 1
+def saveBitString(data, fileName):
+bits = []
+for i in range(len(data)):
+bit = bin(data[i])[2:].zfill(8)
+bits.extend(bit)
+bitString = "".join(bits)
+with open(fileName, "w") as text_file:
+text_file.write(bitString)
+return
+45
+4 UKÁZKA MĚŘENÍ
+Po sestavení zařízení je konečně na čase provést kontrolní měření pro ověření jeho funkčnosti.
+Měření ale poslouží pouze jako ukázka výstupních dat. Předmětem práce není vyvozování
+skutečností souvisejících s fotosyntézou a bude proto ponecháno budoucím vědeckým pracím
+zabývající se touto problematikou. Toto téma bude také blíže rozvedeno v diskuzi.
+K zobrazení výsledků do této práce nepoužívám grafické rozhraní zařízení, ale zkušební verzi
+programu MATLAB. Pro generování ilustračních výstřižků se hodí více díky lepším
+možnostem přibližování a manipulace s daty. Jakožto nejvíce vypovídající jev jsem pro ukázku
+zvolil Kautsky efekt, který nastane při osvícení rostliny po její adaptaci na tmu. Reakce rostliny
+na harmonický osvit není dosud přesně popsána, proto je dobře známý Kautsky efekt ideální
+pro zkoušku měřícího aparátu zařízení a také zpracování dat.
+List pokojové rostliny Kulkas zamiolistý jsem nejdříve na 20 minut připevnil do vypnutého
+přístroje. Pak jsem odstartoval měření s frekvencí aktinického osvitu nastavenou na 0 Hz, což
+zapříčinilo stálý osvit jako u měření klasickou metodou PAM. Aktinické světlo jsem ale připojil
+až v průběhu měření, aby byla v datech jasně vidět celá reakce listu na saturační záření. Data
+jsem následně v MATLABu rozdělil do vektoru po 12 bitech, každých 5 hodnot zprůměroval
+pro odstranění šumu, a nakonec zobrazil v grafu:
+Obr. 29: Graf hodnot v software MATLAB.
+Na obrázku je jasně vidět náhlý vzrůst fluorescenční emise při zapnutí aktinického světla.
+V další části je stejně jako v první kapitole zřetelný pomalý pokles značící rozběhnutí procesu
+fotosyntézy a následné ustálení emise na stabilní hodnotu.
+46
+5 ZÁVĚR
+Cílem této práce bylo sestrojit funkční fluorometr splňující několik požadavků týkajících se
+ceny, použitelnosti a jednoduchosti. Tohoto cíle se mi podařilo dosáhnout během necelého
+roku, který probíhal následujícím způsobem.
+Nejdříve jsem většinu času trávil dohledáváním informací a hovory s Jakubem Nedbalem, který
+mě do problematiky během prvního měsíce „zasvětil“. I když jsme hned stavěli na prvotním
+návrhu zařízení, KiCad schémata a první zkoušky softwarových knihoven přišly až druhým
+měsícem. Následující půlrok jsme pak stále distančně pracovali na návrhu tištěných spojů a
+následně i kreslili 3D model podpůrné konstrukce. Největší skok nastal při mém pobytu u
+Jakuba v Londýně, kde jsme během jednoho lednového týdne přístroj z objednaných součástek
+složili a opravili při tom mnoho návrhových a softwarových chyb. I když nechybělo mnoho
+času, přístroj jsem si nakonec funkční neodvezl, a tak jsem ihned po příjezdu co nejlevněji
+koupil starý analogový osciloskop Hameg HM 512, bez kterého bych analogovou elektroniku
+přístroje odladit nedokázal.
+Vybaven osciloskopem jsem se tedy konečně pustil do řešení několika posledních problémů,
+které stály v cestě úspěšnému změření Kautskyho efektu. Nakonec jsem ještě celé zařízení
+obalil dvěma překližkovými deskami, displejem a pustil se do focení a dodělání této práce.
+Práce na tomto projektu mi umožnila ideální propojení mých spíše softwarově zaměřených
+znalostí s elektronikou, problematikou, která mě vždy předtím přitahovala.
+I přes všechny nástrahy elektroniky spojené s návrhem a realizací elektrického zařízení se mi
+nakonec podařilo pomocí přístroje změřit známý fluorescenční efekt a dokázat tak jeho
+funkčnost. Ten navíc splňuje původní požadavky na jednoduchost a se vzorkovací frekvencí 70
+kHz je schopen velmi přesné akvizice dat.
+47
+6 DISKUZE
+Velkou nezodpovězenou otázkou práce zůstává budoucnost tohoto projektu a využití zařízení
+v praxi, o kterém bych v této kapitole rád pohovořil. I když je nyní zařízení plně funkční a
+splňuje stanovené požadavky, od jeho využití ke zlepšení pěstování rostlin jej dělí ještě kus
+cesty.
+První fází dalšího postupu určitě bude komunikace s vědci, kteří by o využití přístroje mohli
+mít zájem. Je potřeba provést několik měření v laboratorních podmínkách, ze kterých půjde
+v případě úspěchu začít vyvozovat teorie funkce nových mechanismů regulace
+fotosyntetického aparátu. Klíčový je vývoj matematických modelů, které by nalezené chování
+dokázali s dostatečnou přesností popsat.
+S nimi už by poté bylo možné přístrojem měřit rostliny a záměrně je podle naměřených dat
+ovlivňovat. Nalezení dosud neznámé rezonanční frekvence regulačního mechanismu může
+například umožnit rostlinu harmonicky osvětlovat tak, že se významně zvýší efektivita jejího
+využití záření.
+Pokud by na toto téma vznikla vědecká práce, která by jej dobře popsala, další fází by pak
+mohla být výroba zařízení ve větším množství a jeho použití v praxi. Poučeni z prvního
+prototypu bychom několik věcí v návrhu zařízení upravili. Kromě opravy několika omylů
+v zapojení by hlavní úpravou byla výměna všech třístavových budičů za FPGA. To by nejen
+ušetřilo místo a zmenšilo tak řídící desku, ale hlavně zařízení zjednodušilo a pravděpodobně i
+redukovalo jeho cenu. Další fází by pak bylo nahrazení samotného Arduina programovatelným
+hradlovým polem. Pokud by se ukázalo, že by se to z hlediska dostupnosti a ceny nevyplatilo,
+Arduino by se alespoň nahradilo samotným čipem Atmel ATMega 328P integrovaným na řídící
+desce.
+Poslední částí by pak byl lepší obal zařízení a sepsání manuálu přesně popisujícího jeho funkci
+a ovládání. Pak by se už zařízení dalo využít v praxi a zlepšit tak dosavadní screening a analýzu
+rostlin.
+48
+7 POUŽITÉ ZDROJE
+[1] Pulse-Amplitude-Modulation (PAM). Wageningen [online]. [cit. 2022-01-12].
+Dostupné z: https://www.wur.nl/en/show/PulseAmplitudeModulation.htm
+[2] Kautsky Effect. Fluoromatics Software [online]. [cit. 2022-01-12].
+Dostupné z: https://www.fluoromatics.com/kautsky_effect.php
+[3] Complex Metabolic Oscillations in Plants Forced by Harmonic Irradiance [online].
+Photosynthesis Research Center, Laboratory of Applied Photobiology and Bio-Imaging,
+Institute of Landscape Ecology CAS and Institute of Physical Biology, University of S.
+Bohemia, Zámek 136, CZ-37333 Nové Hrady, Czech Republic, 2002 [cit. 2022-01-13].
+Dostupné z: https://www.cell.com/action/showPdf?pii=S0006-3495%2802%2973978-
+7
+[4] Raspberry Pi. Wikipedia [online]. San Francisco (CA), [cit. 2022-01-13]. Dostupné z:
+https://en.wikipedia.org/wiki/Raspberry_Pi
+49
+8 SEZNAM OBRÁZKŮ
+Obr. 1: Schéma měření metodou PAM. ..................................................................................... 8
+Obr. 2: Kautsky effect. ............................................................................................................... 9
+Obr. 3: Ilustrace měření novou metodou. ................................................................................. 10
+Obr. 4: Základní schéma přístroje. ........................................................................................... 11
+Obr. 5: Ilustrace průběhu měření. ............................................................................................. 12
+Obr. 6: Schéma zapojení Raspberry Pi a Arduina. ................................................................... 14
+Obr. 7: Schéma zapojení konektoru a převodníku napětí. ....................................................... 15
+Obr. 8: Schéma zapojení třístavových budičů. ......................................................................... 16
+Obr. 9: Schéma zapojení pamětí. .............................................................................................. 17
+Obr. 10: Schéma konektoru pro detektor světla. ...................................................................... 18
+Obr. 11: Schéma desky aktinického světla. .............................................................................. 19
+Obr. 12: Schéma zapojení DA převodníku. ............................................................................. 19
+Obr. 13: Schéma zapojení generátoru harmonického signálu. ................................................. 20
+Obr. 14: Schéma zapojení zesilovače signálu. ......................................................................... 21
+Obr. 15: Schéma zapojení napájení LED diody. ...................................................................... 22
+Obr. 16: Schéma desky měřících záblesků. .............................................................................. 23
+Obr. 17: Schéma DA převodníku. ............................................................................................ 23
+Obr. 18: Schéma filtru nízkých napětí. ..................................................................................... 25
+Obr. 19: Model měřícího aparátu v aplikaci OnShape. ............................................................ 26
+Obr. 20: Model podpůrné konstrukce ....................................................................................... 26
+Obr. 21: Sestavený měřící aparát. ............................................................................................ 27
+Obr. 22: Foto sestaveného přístroje. ......................................................................................... 27
+Obr. 23: Schéma běhu programu Arduina. ............................................................................... 28
+Obr. 24: Schéma třístavových budičů. (1/2) ............................................................................. 32
+Obr. 25: Schéma třístavových budičů. (2/2) ............................................................................. 33
+Obr. 26: Objektové schéma softwaru RPi. ............................................................................... 37
+Obr. 27: Stuktura jednoho 24bitového příkazu. ....................................................................... 38
+Obr. 28: Schéma běhu skriptu main.py. ................................................................................... 42
+Obr. 29: Graf hodnot v software MATLAB. ............................................................................ 45
+50
+SEZNAM ZKRATEK
+PCB Printed Circuit Board, Deska plošného spoje, druh realizace obvodu pomocí
+strojově zavedených miniaturních spojů na nevodivém podkladu.
+DAC Digital-to-analog converter, integrovaná součástka převádějící digitální signál
+do analogového.
+ADC Analog-to-digital converter, integrovaná součástka s opačnou funkcí k DAC,
+s určitou přesností převede data do digitální podoby a předá je pomocí SPI.
+RPi Raspberry Pi, Jednodeskový počítač použitý jako jedna z řídících jednotek
+přístroje.
+SPI Serial Peripheral Interface, často používané rozhraní pro komunikaci mezi
+integrovanými obvody.
+FPGA Field-programmable gate array - Programovatelné hradlové pole

pangram.txt

@@ -0,0 +1,14 @@
+Pangramy pro speciální česká písmena
+Pangram pro úplnou sadu znaků české abecedy:
+Nechť již hříšné saxofony ďáblů rozezvučí síň úděsnými tóny waltzu, tanga a quickstepu.
+Variantou je pangram, ve kterém se bere ohled pouze na to, aby byla zastoupena všechna písmena s diakritikou. V češtině se nejčastěji k takovému účelu (např. pro testování podpory znaků národních abeced u počítačů) používá věta:
+Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy.
+nebo její nepatrně kratší verze:
+Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ó.
+K podobným účelům mohou sloužit též například věty:
+Zvlášť zákeřný učeň s ďolíčky běží podél zóny úlů.
+Vyciď křišťálový nůž, ó učiň úděsné líbivým!
+Loď čeří kýlem tůň obzvlášť v Grónské úžině.
+Ó, náhlý déšť již zvířil prach a čilá laň teď běží s houfcem gazel k úkrytům. (chybí znaky Q, W, X)
+Ó, náhlý déšť již zvířil prach a čilá laň teď běží s houfcem gazel Ualdewara k exkluzívním úkrytům. (chybí znak Q)
+Z nich ovšem pouze předposlední[zdroj?] sdílí s výše uvedenou větou příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy vlastnost, že každé písmeno s diakritikou se vyskytuje právě jednou. Nahradíme-li například příliš za příšerně, písmeno Ě se vyskytne dvakrát (již je obsaženo v úpěl), což může být pro některé účely nevhodné.

pangramy.txt

@@ -0,0 +1,16 @@
+Pangram (z řeckého pan gramma, „každé písmeno“) je věta či úsek textu obsahující všechna písmena abecedy. Jedná se zpravidla o slovní hříčku, cílem je zpravidla vytvořit co nejkratší, popř. vtipný či jinak zajímavý text s touto vlastností.
+Prakticky se pangram využívá např. jako způsob náhledu na písmo, resp. na test počítačových tiskáren, psacích strojů apod.
+Pangram pro úplnou sadu znaků české abecedy:
+Nechť již hříšné saxofony ďáblů rozezvučí síň úděsnými tóny waltzu, tanga a quickstepu.
+Variantou je pangram, ve kterém se bere ohled pouze na to, aby byla zastoupena všechna písmena s diakritikou. V češtině se nejčastěji k takovému účelu (např. pro testování podpory znaků národních abeced u počítačů) používá věta:
+Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy.
+nebo její nepatrně kratší verze:
+Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ó.
+K podobným účelům mohou sloužit též například věty:
+Zvlášť zákeřný učeň s ďolíčky běží podél zóny úlů.
+Vyciď křišťálový nůž, ó učiň úděsné líbivým!
+Loď čeří kýlem tůň obzvlášť v Grónské úžině.
+Ó, náhlý déšť již zvířil prach a čilá laň teď běží s houfcem gazel k úkrytům. (chybí znaky Q, W, X)
+Ó, náhlý déšť již zvířil prach a čilá laň teď běží s houfcem gazel Ualdewara k exkluzívním úkrytům. (chybí znak Q)
+Z nich ovšem pouze předposlední[zdroj?] sdílí s výše uvedenou větou příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy vlastnost, že každé písmeno s diakritikou se vyskytuje právě jednou. Nahradíme-li například příliš za příšerně, písmeno Ě se vyskytne dvakrát (již je obsaženo v úpěl), což může být pro některé účely nevhodné.
+

povidani_o_pejskovi_a_kocicce.txt

@@ -0,0 +1,1345 @@
+Půjčujeme:
+
+knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo /
+hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy
+
+Zpřístupňujeme:
+
+wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie /
+e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu
+
+Pořádáme:
+
+setkání s autory / přednášky / koncerty /
+filmová představení / výstavy /
+aktivity pro děti a jejich rodiče / čtení
+
+www.mlp.cz
+
+knihovna@mlp.cz
+www.facebook.com/knihovna
+www.e-knihovna.cz
+
+Povídání o pejskovi a kočičce,
+jak spolu hospodařili
+a ještě o všelijakých jiných věcech
+Josef Čapek
+
+Znění tohoto textu vychází z díla Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech tak, jak bylo vydáno
+nakladatelstvím Triáda v roce 2012. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován.
+
+Text díla (Josef Čapek: Povídání o pejskovi a kočičce), publikovaného
+Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.
+
+Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je
+Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autoraNevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
+
+Verze 1.0 z 19. 1. 2018.
+
+OBSAH
+Předmluva ................................................................................................................... 7
+O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu ........................................................ 8
+Jak si pejsek roztrhl kaťata ................................................................................ 14
+Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen ............................................................ 21
+Jak to bylo na Vánoce ........................................................................................... 26
+O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka ............ 32
+O pyšné noční košilce ........................................................................................... 40
+O klucích z Domažlic ............................................................................................. 46
+Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort............................................... 53
+Jak našli panenku, která tence plakala .......................................................... 60
+Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo......................................................... 67
+Ediční poznámka.................................................................................................... 74
+Život a doba spisovatele Josefa Čapka v datech ........................................ 75
+První vydání knih Josefa Čapka........................................................................ 77
+
+Předmluva
+Na soudobé karikatuře O. Mrkvičky, publikované v roce 1937 u příležitosti 50. narozenin Josefa Čapka, je oslavenec obdařen dvěma tvářemi
+a dvěma páry rukou, ve kterých drží na straně jedné paletu a štětec
+a horlivě maluje, na straně druhé pero a papír a soustředěně píše.
+Kresba vystihuje píli a nasazení, s jakými Josef Čapek tvořil. Na poli
+výtvarném po sobě zanechal množství maleb, kreseb, ilustrací, knižních obálek a grafik, jevištní výtvarné návrhy atd. Neúnavná byla i jeho
+činnost ve světě psaného slova – publicistika pro Lidové noviny, práce
+z teorie výtvarného umění a v neposlední řadě dílo literární, které nyní
+čtenářům předkládáme.
+Připojujeme tak Josefovo dílo k dílu Karlovu, které bylo vybráno ke
+zpracování do elektronické podoby již v roce 2009 v samých začátcích
+digitalizace v Městské knihovně v Praze. Tehdy za projekt „Karel Čapek
+on-line“ získala MKP ocenění v soutěži Knihovna roku v kategorii „významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“. Druhé vydání díla Karla Čapka s novým redakčním
+zpracováním nám umožňuje oba bratry představit společně, tak jak
+tvořili a v soukromém i veřejném životě k sobě patřili.
+Přejeme vám hezké čtení.
+Redakce MKP
+
+7
+
+O pejskovi a kočičce,
+jak si myli podlahu
+To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli
+u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak,
+jak to dělají velcí lidé. Ale oni to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty, jako má člověk, jenom takové malé polštářky a na nich drápky. A tak nemohli dělat
+všechno tak, jak to dělají lidé, a do školy nechodili, protože škola není
+pro zvířátka, ba ne, to ne! Co myslíte? Ta je jen pro děti!
+A tak to u nich v tom jejich bytě vypadalo všelijak. Něco udělali dobře a něco zas ne, a tak tam mívali někdy také trochu nepořádek. A tak
+jednoho dne viděli, že mají ve svém domečku tuze špinavou podlahu.
+
+8
+
+„Poslouchej, pejsku,“ povídá kočička, „máme tu nějak špinavou podlahu.“ – „Taky se mně zdá, že už je nějak moc špinavá,“ povídá pejsek,
+„jenom se koukni, jak mám od té špinavé podlahy umazané tlapky.“ –
+„Tuze špinavé je máš,“ povídala kočička, „fuj, to je hanba! Musíme tu
+podlahu umýt. To přece lidé nemají takovou špinavou podlahu. Ti ji
+někdy myjí.“
+„Dobrá,“ řekl na to pejsek, „ale jak to uděláme?“ – „To je přece lehké,“ řekla kočička. „Ty jdi pro vodu a já obstarám to ostatní.“ Pejsek šel
+s hrncem pro vodu a kočička vytáhla ze svého kufříku kus mýdla a položila to mýdlo na stůl. Pak si šla pro něco do komory; měla tam asi
+schovaný kousek uzené myši. Zatím přišel pejsek s vodou a vidí něco
+ležet na stole. Rozbalí to a bylo to nějaké růžové. „Aha, to bude něco
+dobrého,“ povídá si pejsek, a jak měl na to chuť, tak si celý ten kus strčil
+do huby a začal kousat.
+
+9
+
+Ale chutnalo to nějak nedobře. Zatím přišla kočička a slyší, že pejsek
+nějak divně prská. Podívá se na něj a vidí, že pejsek má plnou hubu
+pěny a z očí mu tekly slzy. „I propána!“ křičela kočička, „co se to, pejsku,
+s tebou děje? Vždyť ty jsi nějaký nemocný?! Vždyť ti kape z huby pěna!
+Co to s tebou je?“ – „Ale,“ povídá pejsek, „našel jsem tu něco na stole
+a myslil jsem, že je to nějaký sýr nebo nějaké cukroví, tak jsem to sněd.
+Ale ono to strašně štípe a dělá se mně z toho v hubě pěna.“
+„Ty jsi ale hloupý,“ zlobila se kočička, „vždyť to bylo mýdlo! A mýdlo
+je přece k mytí, a ne k jídlu.“ – „Aha,“ řekl pejsek, „proto to tak štípalo.
+Au, au, to to štípe, to to štípe!“ – „Napij se hodně vody,“ poradila mu
+kočička, „potom to přestane štípat.“ Pejsek se napil, až všechnu vodu
+vypil. I štípat to přestalo, ale pěny bylo moc. Tak si šel utřít čumák
+o trávu a pak musel jít znova pro vodu, protože všechnu vypil a už žádnou neměli. Kočička měla jednu korunu a šla koupit nové mýdlo.
+„Tohle už nesním,“ řekl pejsek, když kočička přinesla to nové mýdlo,
+„ale jakpak to uděláme, když tu nemáme žádný kartáč!“ – „Na to jsem už
+myslila,“ povídá kočička, „však ty máš na sobě takové hrubé a ježaté
+chlupy, jako jsou na kartáči, a tak můžeme tu podlahu vydrhnout tebou.“
+„Dobrá,“ řekl pejsek a kočička vzala mýdlo a hrnec s vodou, klekla
+na zem, vzala pejska jako kartáč a vydrhla pejskem celou podlahu. Podlaha byla celá mokrá a moc čistá také nebyla. „Měli bychom ji ještě něčím suchým vytřít,“ povídá kočička. „Tak víš co,“ řekl pejsek, „já už jsem
+docela mokrý, ale ty jsi suchá a máš takové pěkné měkké chloupky na
+sobě, to je jako ten nejlepší ručník! Teď zas vezmu já tebe a vysuším
+tebou podlahu.“ Vzal kočičku a vytřel celou podlahu kočičkou. Podlaha
+byla teď umytá a suchá, ale zato pejsek a kočička byli mokří a strašně
+špinaví od toho, jak jeden druhým tu podlahu myli, jako kdyby pejsek
+byl kartáč a kočička utěrka.
+„No, to vypadáme,“ řekli si oba, když se na sebe podívali; „podlahu
+teď máme čistou, ale zato my jsme teď špinaví! Takhle přece nemůžeme být, to by se nám každý smál! Musíme se vyprat!“
+
+10
+
+„Vypereme se, jako se pere prádlo,“ řekl pejsek. „Ty, kočičko, vypereš
+mne, a až budu vypraný, tak zas já vyperu tebe.“ – „Dobrá,“ řekla kočička.
+Nanosili si do necek vody a vzali si na to valchu. Pejsek vlezl do vany
+a kočička ho vyprala. Drhla ho na té valše tak silně, že ji pejsek prosil, ať
+tolik netlačí, že by se mu mohly do sebe zamotat nohy. Když byl pejsek
+umytý, vlezla zas do necek kočička a pejsek ji vypral a tlačil tak silně, že ho
+prosila, aby ji na té valše tolik nedřel, že jí vydře do kožichu díru. Potom
+jeden druhého vyždímali. „A teď se usušíme,“ řekla kočička. Uchystali si
+šňůry na prádlo. „Nejdřív pověsíš na šňůru ty mne, a až budu viset, tak
+slezu a pověsím zas tebe,“ řekla kočička pejskovi. Pejsek vzal kočičku
+a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky,
+protože se na té šňůře mohli udržet drápky. Když kočička už visela, slezla
+zase ze šňůry dolů a pověsila pejska.
+
+11
+
+Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo. „Svítí na nás
+sluníčko,“ povídá pejsek, „to brzo uschnem.“ Jen to řekl a začalo pršet.
+„Prší!“ křičeli pejsek a kočička, „zmokne nám prádlo! Musíme je sundat!“
+Honem skočili oba z té šňůry dolů a běželi domů schovat se pod střechu.
+„Prší ještě?“ povídala kočička. „Už přestalo,“ řekl pejsek a opravdu, už
+zase svítilo sluníčko. „Tak si zas pověsíme prádlo,“ povídala kočička.
+Tak šli a pověsili se zase na šňůru; nejdřív pověsil pejsek kočičku,
+a když visela, tak zase slezla a pověsila pejska. Tak tam oba na té šňůře
+viseli, jako visí prádlo, a libovali si, že zase svítí sluníčko a že jim pěkně
+uschne prádlo! A zase začalo pršet. „Prší, zmokne nám prádlo!“ volali
+pejsek s kočičkou a běželi se schovat. Pak zase svítilo sluníčko, tak se
+zas na tu šňůru pověsili, pak zase pršelo, tak utekli, a pak zas bylo slu-
+
+12
+
+níčko, tak se zas pověsili a tak to šlo až do večera. A to už byli oba docela suší. „Prádlo máme suché,“ řekli si, „tak je dáme do koše.“ Tak si vlezli do koše, ale pak už se jim chtělo spát, tak tam usnuli a oba se v tom
+koši krásně vyspali až do rána.
+
+13
+
+Jak si pejsek roztrhl kaťata
+Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle
+vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci
+sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla
+jednou velikonoční neděle, a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdeme třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak
+jinam bychom šli, když je tak hezky?“
+„I třebas do lesa,“ řekla kočička. „Jenom škoda, že nemám žádný slunečník, když sluníčko tak krásně svítí. Dělala bych s ním v lese parádu.
+To jistě ještě nikdo neviděl kočičku s parapletem.“
+„Ale však ono ti to neuškodí, když tě sluníčko trochu opálí,“ povídal
+pejsek; „jsi beztak po té dlouhé zimě nějak bledá. A teď už se dlouho
+neolizuj a pojď!“
+„No, no, vždyť se přece musím drobátko upravit, když jdu v neděli
+ven,“ řekla na to kočka. „Člověk musí přece na sebe trochu hledět. Podívej se jen na sebe, jak to vypadáš: máš jedno ucho nahoru a druhé
+nakřivo. Uši se mají nosit stejně.“
+Pejsek si narovnal uši a šli. Cestou si vykládali, co budou v lese dělat.
+Že si tam budou hrát na schovávanou a na Jeníčka a na Mařenku
+a chvíli taky na honěnou. A pak že si lehnou na záda do trávy a budou
+se dívat nahoru na modré nebe.
+Co tak šli, koukal se na ně z křoví zajíc. „Hehe,“ začal se posmívat,
+„ten pejsek má jedno ucho nahoru a druhé nakřivo! Takhle,“ a udělal
+to po pejskovi. Bylo to pravda. Pejsek si nedal na uši pozor a měl každé jinak. „Koukej, on se ti posmívá!“ řekla kočička. Pejsek se na zajíce
+rozzlobil a rozběhl se za ním do křoví. Ale zajíc utekl a byl už dávno
+pryč.
+„Ono v tom křoví bylo moc trní,“ řekl pejsek, „ale kdybych byl chtěl,
+byl bych ho dohonil.“
+
+14
+
+„Škoda šatů do takového trní,“ řekla kočička a šli do lesa dál. Když
+tak šli, potkali je o kousek dál Milan a Milena Tarantovi z Nuslí, Mimi
+a Helenka Neumannovy, Věrka Langrová a Alenka Čapková, Otík Štorchů a Boženka Samešová a obě Mazánkovic děti taky a Zorka Kubíková
+a ještě jiné děti, které si tu šly na výlet. Děti se podivily, jak pěkně si tu
+jdou spolu pejsek s kočičkou, a ještě se za nimi ohlédly, ale pak se začaly smát. „Jéjej,“ volaly, „koukejte, holky, koukejte, kluci, ten pejsek má
+roztrhané kalhoty! Kouká mu z nich košile!“
+„Prý mám roztrhané kalhoty,“ povídá pejsek. „Podívej se, kočičko, že
+ne.“ Kočička prohlížela pejska ze všech stran. „Ba ano, pejsku, už to tak
+je. Katě jsou vzadu roztržené až hanba.“
+
+15
+
+„To bude od toho, jak jsem vlítnul za tím zajícem do trní,“ bědoval
+pejsek. „To je ostuda, takhle roztrhané katě, zrovna na velikonoční neděli. Kdybychom to aspoň mohli spravit. Nemáš s sebou nit?“
+„To nemám,“ povídala kočička, „ale snad něco cestou najdeme, nějaký kousek provázku nebo něco takového.“
+„Hele,“ rozhlížel se pejsek, „tamhle myslím něco je!“ Koukají a byla
+to dlouhá dešťovka. Ležela tam rovně natažená a myslila si, že ji nikdo
+nevidí. „Vždyť je to rovné,“ šťouchla do dešťovky kočka, „to je tužka.“
+Dešťovka se lekla a zamotala se do kolečka. „Ba ne,“ křičel pejsek, „to
+není žádná tužka, vidíš, je to provázek! Vezmi ho a zašij mně ty katě!“
+Kočička vzala dešťovku a zašila pejskovi dešťovkou katě. „Tak, teď
+už se mně nikdo nebude smát,“ liboval si pejsek a šli zase dál a povídali
+si o Sněhurce a Sedmi havranech.
+
+16
+
+Jak tak šli, dešťovka se ze svého leknutí vzpamatovala. „Já přece nejsem žádný provázek, já jsem dešťovka,“ pomyslila si a začala se potichu z těch katí pomalu soukat ven. Šlo to těžko, protože kočička prošila
+dešťovkou díru křížem krážem, ale konečně se jí to přece podařilo
+a vyvlíkla se polehounku až do půl ven. „Tak prosím, že jsem dešťovka,“
+řekla, „to teprve bude vidět, až vylezu celá ven.“
+Šla kolem slepice a vidí, že pejskovi vylézá z katí dešťovka. „Počkejte
+trochu,“ řekla pejskovi, „tadyhle,“ a vyzobla a vytáhla dešťovku a spolkla
+ji, „tadyhle byla de��ťovka a ta vám myslím vyžrala do kalhot díru. Ani
+bych nevěřila, že dešťovky žerou také kalhoty. To by ani žádný neřek, co
+je dnes na světě špatnosti. – Však jsem ji za to potrestala: snědla jsem ji
+a už je po ní.“
+
+17
+
+Kočička se dívá a vidí, že pejsek má katě zase celé rozpárané. „Vždyť
+to byl provázek na zašití kalhot,“ řekla slepici, „a vy jste nám ho, kmotra, snědla. Čím pak teďka zašijeme pejskovi kalhoty?“
+„Ba ne,“ povídá slepice, „namouduši, byla to dešťovka a žádný provázek; to byste koukala, jak se kroutila! Dešťovky, to já znám, a zrovna
+jsem měla na dešťovku chuť. A jestli chcete ty kalhoty zašít – však taková díra v katích dělá opravdu ostudu, zvlášť dneska, na velikonoční
+neděli – já sice žádnou jehlu a nit nemám, ale když půjdete ještě o kousek dál, tak tam bydlí švadlena a ta vám to snad zašije.“
+Tak teda šli pejsek s kočičkou k švadleně. „Hm, panečku, to je pořádná díra,“ povídá švadlena, „ale dnes je velikonoční neděle a to já
+nešiju. Ledaže byste mně za to udělali také nějakou práci: to byste mně
+museli vychytat v komoře všechny myši. Ale to vám povídám, ne abyste
+mně tam pak vypili mléko a snědli mazanec a telecí s nádivkou!“
+
+18
+
+Pejsek s kočičkou slíbili, že myši vychytají a že v komoře nic nesmlsají. Švadlena je zavedla do komory. Myši se lekly pejska a kočičky a zalezly
+do svých děr. „Však já je dostanu ven,“ šeptala kočička. „Postav se, pejsku, doprostřed komory a dělej tam ‚Tancuj, tancuj, vykrúcaj‘ a já pak
+obstarám to ostatní.“
+Pejsek se postavil doprostřed komory a čile se tam do kolečka vykrúcal. „Jéjej!“ začala volat kočička, „to je k smíchu, to je k smíchu, tady
+je pejsek v roztrhaných kaťatech a on se ještě k tomu vykrúcá!“ Myši
+byly zvědavé a chtěly se také zasmát. Tak vylezly ze svých děr, chechtaly se pejskovým katím a kočička je vychytala, že tam ani jedna myš nezbyla.
+
+19
+
+„Dobře jste to udělali,“ pochválila je švadlena a zašila pejskovi díru
+v kalhotech. „A protože jste mně v komoře nic nesmlsali, tak vám dám
+něco s sebou.“ Dala jim každému hrneček mléka a kus mazance a pejsek s kočičkou šli spokojeně domů.
+
+20
+
+Jak pejsek s kočičkou
+slavili 28. říjen
+Kočička a pejsek seděli spolu ve svém domečku a povídali si. „Poslouchej, kočičko,“ řekl pejsek, „už bude brzo 28. října, a my nemáme žádný
+prapor. A letos prý to bude nějaké obzvlášť slavné. Byla by to ostuda,
+kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“ „Copak o to,“ povídá
+kočička, „prapory, to se mně líbí.“ „No ba,“ řekl pejsek, „ono to krásně
+vypadá, když se prapory ve větru třepetají; když se tak člověk koukne
+na ně odzdola, vypadá to, jako kdyby jich bylo plné nebe.“ „A copak
+teprve shora, to bys, panečku, koukal,“ vykládala mu kočička; „není nad
+to, projít se takhle po střeše, když jsou prapory. Je to procházka zdravá
+a zábavná. Ze střechy to vypadá, jako kdyby byla zas praporů plná země.“ „To každý nemůže, procházet se tak po střeše jako ty,“ odpověděl
+kočičce pejsek; „já, například, bych se bál vlézt na střechu, protože bych
+spad a mohl bych ses při tom zabít. – Ale nějaký prapor musíme mít,
+málo platné, když bude ten slavný 28. říjen.“
+
+21
+
+„A poslouchej, pejsku,“ řekla kočička, „a co to vlastně je, ten 28. říjen?“
+„Jejej,“ smál se kočicce pejsek, „ty ani nevíš, jaký je to slavný den?
+Vždyť ty nic nevíš, vždyť ty jsi jako ty malé děti! Ty také se budou ptát,
+až uhlídají ty prapory a tu všechnu slávu, proč to vlastně je.“
+„No jo,“ řekla kočička, „ale těm to řekne jejich tatínek anebo maminka, až se jich zeptají. Ale kdopak to má říci mně?“
+„Víš,“ povídá pejsek, „já to taky dost dobře nevím. Zeptáme se na to
+těch dětí, až se to dozvědí, a ty děti nám to pak povědí. Já jenom vím, že
+dříve bylo na světě hůř než teď, že byla veliká vojna a hlad a lidé byli
+smutní a nešťastní, protože měli špatného císaře pána, a že teď je to na
+světě tisíckrát lepší, protože není vojna a lidé mají dobrého pana prezidenta, a ten se jmenuje Masaryk. A to bylo před mnoha lety právě
+28. října, když už to lidé nemohli s tou vojnou a s tím císařem vydržet
+a udělali tomu konec: vojnu zastavili a špatného císaře ze země zahnali
+a od té doby je líp. A tak na památku toho vyvěšují lidé vždycky
+28. října hodně praporů a jsou veselí.“
+
+22
+
+„Mně se to líbí, když jsou lidé šťastní a veselí,“ řekla kočička; „když
+vidím spokojené a veselé lidi, tu mám chuť sama od sebe dovádět.“
+„To se mně taky moc líbí,“ řekl pejsek, „to se hned na lidech cítí,
+když jsou v dobře náladě; od těch mrzutých jít raději na sto kroků dál.
+Když je člověk veselý a spokojený, pak je hodný i k těm ostatním lidem
+a ke zvířátkům taky.“
+„No, když tedy budou lidé 28. října veselí a hodní, to musíme taky
+vyvěsit prapor,“ prohlásila kočička. „To musíme oslavit. To dáme třeba
+prapory i dva, ba tři a třeba ještě víc. Ale,“ zamyslila se kočička, „kdepak ale nějaký prapor vezmeme, když žádný nemáme?“
+„O tom už jsem přemýšlel,“ řekl pejsek, „počkej, já ti něco povím:
+tamhle v ulici je kupec a ten každému, kdo u něj něco koupí, když je to
+nějaká maminka nebo nějaký tatínek a má s sebou svého chlapečka anebo
+holčičku, přidá pro to děcko praporeček. A tak jsem si to vymyslil takhle:
+já tě zavinu do peřinky, jako kdybys byla malé miminko, vezmu tě na ruku
+a půjdu tam něco koupit. Však máme nějaké ušetřené peníze. A ten kupec
+nám přidá praporeček a budeme mít prapor – a prosím – zadarmo!“
+
+23
+
+„A to ano, to ano,“ radovala se kočka, „to bude hezké, aspoň se jednou ponesu!“
+A tak to teda udělali. Pejsek zavinul kočičku do peřinky a udělal z ní
+miminko a šel kupovat ke kupci. Koupil tam záclony, a když nakoupil
+a zaplatil, přidal mu kupec pro to miminko praporeček. Kočka dělala
+miminko, držela praporek v tlapičce, mávala si s ním a říkala „ňoňoňoňoňo“ a pejsek ji donesl domů.
+Doma kočičku vybalil z peřinky a kočička se chlubila: „Vidíš, jaký
+jsem dostala krásný praporeček! A docela zadarmo!“
+„To já bych taky dovedl,“ řekl pejsek. „Já chci taky dostat praporeček! Teď zas ty mě zabal do peřinky a udělej ze mě miminko a jdi se
+mnou ke kupci něco koupit. A já taky dostanu praporeček.“
+
+24
+
+Tak to tedy udělali. Kočička zabalila pejska do peřinky a pejsek dělal
+miminko. Kočička s ním šla ke kupci, koupila tam koberec a pejsek dostal od kupce do pracičky praporeček, udělal taky „ňoňoňoňoňo“
+a vesele si s ním mával, když šli domů. „Heč,“ povídal, „já jsem taky dostal pěkný praporeček a zadarmo.“
+„Když je to zadarmo,“ povídala kočka, „to si takhle lacino můžeme
+pořídit praporečků víc. Ať jich máme hodně moc, ať jich máme nejvíc!
+Teď zas já budu dělat miminko a ty mne poneseš, až něco koupíš, dostanu praporeček. A pak zas budeš ty miminko a půjdu kupovat já,
+a tak to budeme dělat pořád, až budeme mít moc praporečků. Však
+máme na kupování ještě peněz dost.“
+Tak to tedy celý den dělali; jednou byla kočka miminko, pak byl zas
+pejsek miminko a pořád chodili kupovat, co jim peníze stačily, až měli
+dost praporečků, ba dostali i nějaké balonky, a tak to dělali, až už všecky peníze utratili a žádné už neměli.
+„To jsme to lacino pořídili,“ libovali si potom a šli věšet prapory
+a balonky. Kočička věšela prapory na střeše, pejsek z oken, protože se
+na střechu bál. Měli těch praporů a balonků moc, měli jich po celém
+domě, a kdo šel na 28. října kolem, každému se to tuze líbilo. „To vypadá nějak mile a vesele,“ povídal každý, kdo šel kolem, „ti si to nějak
+pěkně na toho 28. října vyzdobili.“ „A proč bychom to neslavili,“ pravil
+pejsek s kočičkou, „když jsou dnes lidé spokojení a veselí.“ Pak šli kolem vojáci a zrovna začali pěkně hrát. „Nazdar 28. říjnu, sláva!“ volali
+pejsek s kočičkou a všechny děti se k nim připojily a vesele volaly: „Sláva! Nazdar! Nazdar!“
+
+25
+
+Jak to bylo na Vánoce
+„Heč,“ povídala kočička pejskovi, „já něco vím.“ – „A copak?“ divil se pejsek. „Heč,“ povídá kočička, „já vím, že pan Čapek má napsat na Vánoce
+nějaké povídání pro ty malé děti, zase něco o nás, o kočičce a pejskovi.“ –
+„Hehe,“ těšil se pejsek, „ale jen aby to tam o mne pěkně napsal!“ – „Ba
+ne,“ řekla kočička, „on nemůže na nic připadnout, sedí u toho stolu, pořád přemýšlí, a pořád neví, co by napsal. Sedí a sedí, a pořád nic.“ – „To je
+chyba,“ prohlásil pejsek, „pak ho třeba nic správného nenapadne
+a napíše o nás nějaké hlouposti.“ – „No, právě,“ povídala kočička, „taky
+mám z toho trochu strach. Měli bychom mu něco poradit. Mně ani není
+tak o toho pana Čapka, ale o ty děti, co jim to budou číst.“
+„To je pravda,“ řekl pejsek, „jakpak by ty dětičky k tomu přišly, aby
+měly o Vánocích o nás nějaké špatné povídání? Pojď a poradíme tomu
+panu Čapkovi něco!“ – „Tak půjdeme,“ rozhodla kočička, „ale zadarmo
+to neuděláme, jsou Vánoce a my tady nemáme ani kousek vánočky;
+musí nám za tu radu něco dát.“
+
+26
+
+Tak se pejsek s kočičkou sebrali a šli dát radu panu Čapkovi, který
+nevěděl, co o nich na ty Vánoce dětem napsat. „Já už vím,“ povídá pejsek cestou, „já už vím, co mu poradím! Řeknu mu, aby napsal povídání
+o tom, že ty jsi zakletá princezna a já že jsem zakletý princ.“ – „Jakýpak
+zakletý princ,“ smála se mu kočička, „když máš blechy! To princové
+nemají, kdopak ti tohle bude věřit, princové nemají blechy, ty mají jen
+psi.“ – „Však ty taky nejsi žádná zakletá princezna,“ řekl pejsek, „však
+jsem zrovna tuhle viděl, že jsi se drbala.“ – „Proč bych se nedrbala,“
+řekla kočka, „když mě to štípalo! Ale kdybych chtěla, mohla bych třeba
+panu Čapkovi říci, že já jsem zakletá princezna a ty blechy že jsou zakleté komorné.“ – „A já bych mohl říci,“ chlubil se pejsek, „že ty moje
+blechy, to že jsou zakletí rytíři a že jich mám celé vojsko.“ – „Nu, víš,
+pejsku, tohle nebudeme povídat,“ usoudila kočka, „ten pan Čapek by
+nám to ještě možná uvěřil, ale ty děti by to jistě nevěřily a řekly by, že
+to špatně napsal. Poradíme mu raději něco šikovnějšího, co by nám
+bylo dobré, když si s námi dětičky chtějí hrát. To víš, někdy to bývá
+trápení, jak nás ty dětičky tahají. Tak ať něco o tom pan Čapek dětem
+napíše a my z toho budeme mít užitek.“ – „Ba, to je pravda,“ řekl pejsek,
+„od některých dětí jsem zkusil moc, až jsem raději utek.“
+Tak si pejsek s kočičkou povídali, až došli k panu Čapkovi.
+Pan Čapek seděl za stolem, pero držel v ruce, nemohl na nic připadnout a nevěděl, co psát. „Propánajána,“ povídá si, „copak já mám na
+Vánoce napsat těm dětem o pejskovi a kočičce, když mě nic nenapadá?
+Kdyby mně tak někdo přišel poradit!“
+Vtom něco zaťukalo na dveře, vstoupili pejsek s kočičkou a řekli:
+„Pane Čapek, my vám jdeme poradit.“ – „Děkuji vám,“ zvolal pan Čapek
+radostně, „vy jste mne vysvobodili! V zemi, která se jmenuje Redakce,
+panuje zlý obr jménem Klíma, jenž sídlí za devaterými dveřmi v jeskyni, která se zove Šéfárna. Ten mně uložil přetěžkou práci, abych
+rychle napsal vánoční povídání pro děti, ale já pořád nevím co, a nic mě
+nemůže napadnout. Tak si tu lámu hlavu a přemýšlím již sedm dní
+a sedm nocí, a pořád mně nemůže nic napadnout a pořád nevím, co
+bych těm dětem o pejskovi a kočičce napsal. ‚Nenapíšeš-li,‘ rozkázal
+
+27
+
+mně strašným hlasem obr Klíma, ‚proměním tě v tvarohový sloup a budeš tak u psacího stolu přemýšlet až do konce světa a budeme tě těm
+dětem ukazovat pro hanbu za vstupné padesáti haléřů.‘ Tak tu tedy,
+milý pejsku a kočičko, sedím a nevím co, až vy jste přišli mně poradit.
+Vysvobodili jste mne od toho strašlivého osudu, že bych se měl stát
+sochou z tvarohu, i dám vám za to, čeho si jen budete přát.“
+„Uděláme vám to, pane Čapek, lacino,“ povídá na to kočka, „třebaže
+teď na Vánoce všechno přidražilo. Tak já vám radím, abyste napsal, že
+kočka má ocas.“ – „To vím,“ podivil se pan Čapek, „ale co s tím?“ –
+„Ó panečku, s tím je mnoho,“ řekla kočka, „kočičí ocas je pro kočku ta
+největší ozdoba. Jak by to na světě vypadalo, kdyby kočka měla ocas
+kravský nebo koňský a kůň nebo kráva měli ocas kočičí? Ale ono je to
+na světě kupodivu všechno tak správně zařízeno, že kočka má ocas
+kočičí a žádný jiný, a proto si ho váží a je na něj hrdá. Když si kočka
+sedne nebo lehne, založí si jej pěkně kolem sebe, když kočka kráčí, nese
+jej tak vznešeně za sebou, že se každý ohlíží, jak jí to krásně sluší.
+A když se kočka zlobí, tak tím svým ocasem tak přísně mává, že se každý lekne. Na to všechno, pane, má kočka svůj ocas.“
+
+28
+
+„To taky vím,“ povídá pan Čapek, „však vám, kočkám, také nikdo ten
+váš ocas nebere. Aspoň jsem nic takového v novinách nečetl, a čtu je
+přece denně.“ – „Jakpak nebere?“ řekla kočka, „malé děti nás za něj
+berou! Tuhle si chtěla jedna holčička se mnou hrát a chytla mne za
+ocas, jako kdyby to bylo držadlo od lívanečníku. Neptejte se, jak jsem se
+o ten ocas bála a jak to bolelo! Tak vám mě za něj táhla, že jsem namouduši myslila, že mně jej utrhne. Já vám nejdřív plakala, pak jsem
+vrčela, nato skuhrala a nakonec syčela, a když už jsem si nevěděla rady,
+tak jsem ji ťapičkou sekla. Jenom trochu, ale to svět neviděl, co ta holka
+nadělala křiku! Tak byste měl, pane Čapek, do těch vánočních novin
+napsat, aby děti netahaly nás kočky za ocas, nebo si nikdy s nimi nebudeme hrát.“
+
+29
+
+„Máme to my zvířátka vůbec někdy s dětmi trápení,“ připojil se pejsek. „Nás, pejsky, zas tahají za uši, a to vám bolí, že se to ani vypovědět
+nedá. Pes má uši na hlídání, pořád jen poslouchá, kde se co šustne, aby
+to tak nebyl zloděj nebo loupežník; pes má, panečku, ouška nějak citlivá! A teď si představte, že přijde takový kluk, sám má uši třebas nemyté, a teď vás tahá za ouška a cásá za ně, jako kdyby to byl nějaký hadr.
+A ještě vám přitom třeba šlápne na nohu, až to kvikne. To pak, pane, jak
+jsem dobrák od kosti (já nejraději takhle ty měkčí, z drůbeže nebo telecí), to pak přestávají všechny špásy a usápnu se na kluka a zařvu na
+něj: ‚Jedeš, ztrať se, ztrať, nebo bych tě raf!‘ – nu a pak kluk utíká
+a brečí, že byl pes na něho zlý. Tak to taky byste měl, pane Čapek, do
+těch vánočních novin napsat, aby děti netahaly psy za ouška a nešlapaly jim na tlapičky.“
+
+30
+
+„A to tam zároveň napište, aby taky kočkám nešlapaly na tlapičky
+a netahaly je za ouška,“ připojila se kočka, „nás to taky bolí, zrovna tak
+jako psy.“ – „A pejsky ať taky netahají za ocas, to my také nemáme rádi,“
+řekl pes. „Tak teď to všechno napište a dejte nám něco za dobrou radu.“
+Tak tedy pan Čapek dal kočičce za dobrou radu kus vánočky a – protože jsou Vánoce – k tomu měchýř z ryby. Psovi – ten fíky, datle ani
+pomeranče nejí – dal pořádný konec salámu, tři syrečky a několik kostek cukru. „Tak vidějí, vašnosti, dali jsme jim tu radu lacino,“ řekli pes
+s kočičkou, „zrovna jsme si něco takového na zub přáli. Tak jim děkujeme, má úcta a veselé Vánoce! A ať je to v těch novinách napsáno
+všechno tak, jak jsme to řekli!“
+Odešli spokojeně domů a pan Čapek sedl ke stolu a všechno to teď
+začal psát, jak to bylo, až to všechno napsal, jak mu to kočička a pejsek
+řekli.
+Napsal on to tak dobře, jak mu to kočička a pejsek řekli? Jestli on to
+nenapsal jinak, než to bylo? My to dobře víme, jak mu to ten pejsek
+s kočičkou všechno řekli! povídají děti. Jestli to akorát tak nenapsal, ať
+je z něho sloup z tvarohu a my se na něj budeme chodit dívat za padesát haléřů. – Nu tak, děti, když víte, jak to bylo, a pan Čapek to teď
+zrovna dopsal, tak si to musíte přečíst znovu, abyste se přesvědčili,
+napsal-li to zrovna tak, jak to víte, jak to bylo s panem Čapkem, pejskem a kočičkou.
+
+31
+
+O pejskovi a kočičce,
+jak psali psaní děvčatům do Nymburka
+Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své
+postýlce a povídali si o zimě. „Nějak se mně ani nechce z té teplé postele
+ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu,
+ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy
+stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe –“
+„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám
+nožičky tak pěkně zahřáté, horké, divže se mně z nich nekouří. Ono je
+v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“
+
+32
+
+„Víš co,“ řekl pejsek, „zůstaneme celý den v posteli a budeme si hrát
+v posteli.“
+„To nejde,“ povídala kočka. „Nejsme přece nemocní, abychom byli
+celý den v posteli! A krom toho jsme dostali psaníčko od nymburských
+děvčat a už jsme jim dávno měli odepsat. Ještě o nás řeknou, že jsme
+špatně vychovaní a že nevíme, co se sluší a patří. Alou! pěkně vstávat
+a napíšeme jim to psaní; beztak nemáme dnes co jiného na práci.“
+„Tak dobře,“ řekl pejsek. „Ať to děti vidí, že jsme dobře vychovaní.
+Napíšeme jim krásné psaní. Ale psát to budeš ty, to víš, já mám na to
+trochu těžkou ruku. Ale zato já ti budu zas říkat, co tam máš napsat.“
+„To se rozumí, že to budu psát já,“ chlubila se kočka. „Když děti něco
+píšou a nejde jim to psaní pěkně, tak se jim vždycky říká: Lépe by to kočka naškrábala. Z toho je vidět, že kočky umějí lépe psát než mnohé děti.“
+„A jejej, to jsem si ani nemyslil, že jsi tak šikovná!“ divil se pejsek.
+„Ale ta nymburská děvčata to pěkně napsala, já myslím, že to bylo napsáno skoro tak pěkně jako od koček, samá jednička, zvlášť ta jedna,
+teď už ani nevím, jak se jmenuje, ta to napsala tak krásně, jako když
+tiskne.“
+„Já to taky tak napíšu, jako když tiskne,“ řekla skromně kočka. „Já totiž umím psát jen veliké písmo tiskací, to psané já nedovedu, to víš, do
+školy jsem nechodila, tak kdepak jsem se to měla naučit? – Ale copak
+o napsání? – napsáno to bude pěkně, to já to naškrábu tak krásně jako
+ta nejlepší kočka, jaká kdy na světě škrábala. Ale jen jestli v tom psaní
+nenapíšeme nějaké chyby.“
+„To už nám děti musejí odpustit,“ povídal pejsek.
+„Však ony zase, když chtějí mňoukat nebo hafat, tak to také docela
+dobře nedovedou a nadělají v tom plno chyb.“
+„To je pravda,“ řekla kočička. „Když děti zkoušejí mňoukat, tak to
+nikdy nedělají docela dobře. Mňoukat se musí, panečku, krásně, jemně,
+tak tuze tence, a to se musí, milý brachu, tuze dobře vědět, kam se má
+v tom mňoukání dát měkké i a kam tvrdé y. Jinak se to všechno poplete
+a nikdo by tomu mňoukání pořádně nerozuměl, co se tím vlastně chce
+říct.“
+
+33
+
+„To máš zrovna tak jako s hafáním,“ povídá na to pejsek. „Když děti
+chtějí udělat haf!, to ti přitom nadělají nějakých chyb! Správně hafnout,
+to není, holenku, jen tak. To ti to musí nejdřív v prsou zarachotit a pak
+to musí z tebe vyštěknout rychle a statečně, jako když vystřelí, musíš
+při tom krásně hodit hlavou a škubnout hřbetem a zadníma nohama.“
+„To při mňoukání se zas musejí krásně vykulit oči, hlavička dát drobet na stranu, trošičku při tom povstat a jemně se protáhnout. To by se
+děti tomu tuze dlouho musely ve škole učit, než by se to správně naučily, a vidíš, my kočky to umíme hned samy od sebe, už od narození. Ať to
+s nimi ve škole paní učitelka zkusí a budou vidět, jak je to těžké. Zkus
+to, oč, že to nedovedeš!“
+„Co bych nedovedl?“ kasal se pejsek. „Koukej: Rrrrrr! Hňauf! Hňaf!
+Hňaf! Hňaf!“
+„I kdežpak! to není žádné mňoukání,“ smála se kočka.
+„Tak ty zkus hafnout!“ řekl pes.
+„Mňááááuf, mňáaauf, ňauňauňáuf!“ udělala kočka.
+„Ó je, copak myslíš, vždyť ty mňoukáš, to vůbec není žádné pořádné
+hafání!“ smál se kočce pes.
+„Inu, každý, co umí,“ řekla kočka. „Tak teď se raději dáme do toho
+psaní, a když tam budou chyby, tak je to jen od toho, že jsme se správnému psaní ve škole neučili. Však si to ty děti mohou opravit; mohou si
+to naše psaní na tabuli napsat správně a bude to.“
+„Tak piš,“ řekl pejsek, „já ti budu předříkávat, co.“
+Kočička sedla a psala, co jí pejsek předříkával, a napsala děvčatům
+z Nymburka toto psaní:
+Čtěné šlečni
+v Nimbuce
+Dě kujeme vam zavaše psa ní a o znám u jemevám
+žesepří do bremz dravý vína trefujeme. Totéš jdou
+fámeiu vas
+fuctě
+k očička a pejsek
+
+34
+
+35
+
+„Já nevím,“ povídala kočička, když se pejsek podepsal, „myslím, že
+ses podepsal špatně. Psát se přece musí jemnou řečí, a tak se mně zdá,
+jako se nemá psát černej nebo zelenej, štěkavej, že se asi v jemné řeči
+nemá také psát pejsek.“
+„To je možné,“ uznal pejsek, „tak já to škrtnu a napíšu to správněji.
+Jenomže teď nevím, mám-li to napsat s měkkým i, nebo s tvrdým y.“
+„Já píšu všechno ponejvíce s měkkým,“ řekla kočka, „ono se mně
+měkké i zdá jemnější.“
+„Když myslíš, napíšu tedy měkké i,“ řekl pejsek a podepsal se písek,
+„a teď to psaní doneseme na poštu.“
+„Musíme se ale pořádně ustrojit,“ povídala kočička, „venku je náramná zima.“
+
+36
+
+Co se strojili, brali si na sebe svetry, zimní kabáty, vlňáky, kamaše
+a sněhovky, začal pejsek počichávat a povídá kočičce: „Tak tu krásně
+voní syreček, jak ho máme tamhle na polici schovaný, já bych ti měl na
+něj takovou ukrutnou chuť!“
+„Jen ho nech!“ řekla kočička; „vrátíme se z pošty jistě hladoví, a když
+bys ho slupnul teď, neměli bychom pak nic.“
+„Ale když on tak voní a já mám na něj takovou ukrutánskou chuť!“
+„Nic!“ rozkázala kočka, „až se vrátíme z pošty.“ Pejsek se ještě jednou
+zamilovaně ohlédl po syrečku, zavřeli za sebou dveře a šli na poštu.
+Tehdy se zrovna náramně chumelilo, jak už to tak letos v té velké zimě bylo. Sněhu habaděj pro lyžaře i pro sáňkaře, i těch klouzaček bylo
+letos dost. Tak se sypal, jako když se pytel s moukou roztrhne. Pejskovi
+a kočičce se to docela líbilo a spokojeně ťapali s tím psaním na poštu.
+Donesli psaní na poštu, kočička dala pejskovi olíznout známku, přilepili ji
+a připlácli pacičkami a dali do schránky. „Je prý teď tolik sněhu, takové
+závěje všude, že ani vlaky nemohou pořádně jezdit,“ řekla kočička, „ale
+doufám, že do velikonoc budou nymburská děvčata to psaníčko mít.“
+Tak se zas vydali na cestu domů. Chumelilo se, jako kdyby peří
+z tisíce peřin sypal. „To se krásně chumelí,“ liboval si pejsek, „ani cestu
+už není vidět pod sněhem.“ Šli, šli, pořád se chumelilo, až jim to zachumelilo celý jejich domeček. Ani komín vidět nebylo.
+Došli a hledali domeček. Domeček nikde. Všude jen sníh, tlusto sněhu, sníh a samý sníh.
+„Jemine, kdepak je náš domeček!“ lekla se kočička. „Vždyť my ho teď
+nenajdem!“
+Opravdu, domeček nebyl nikde k nalezení. Všude jen sníh a sníh, tak
+vysoký, že pod ním žádný domeček vidět nebylo. „Domeček je pryč,“
+naříkala kočička, „kam my teď půjdem, co si počneme, když nemáme
+náš domeček?“
+Pejsek kouká, kouká na všechny strany, nikde nic, všude jen samý
+sníh. „Už je to tak,“ bědoval, „domeček máme zachumelený a nikdo teď
+nepozná, kde je! Kam my se teď uchýlíme, kam my půjdeme spat, vždyť
+my venku zmrznem.“
+
+37
+
+„Abychom šli do Nymburka, že by se nás nymburská děvčata ujala,
+že by se o nás nymburské školačky postaraly a daly nám nějaký nocleh? Co si počneme, domeček pryč a do Nymburka je tak daleko! Ach,
+ach, když já ten náš domeček nikde nevidím!“
+„Počkej,“ řekl pejsek, „já ho také nikde v tom sněhu nevidím, ale tak
+se mně zdá, že něco cítím. Jako kdybych trošičku cítil vonět ten syreček,
+co jsem měl na něj takovou velikou chuť.“
+„To bude ono!“ radovala se kočička, „jen čichej, čichej, kde bude syreček, tam bude domeček!“ Pejsek čichal a čichal, šel pořád za tou vůní
+a tam, kde ucítil tu vůni nejsilněji, začal ve vysokém sněhu hrabat, až se
+dohrabal střechy. „Sláva!“ zvolal, „už jsme doma! Kde je domeček, tam je
+také syreček,“ a už se hnal do dveří, dovnitř a po syrečku. „Vidíš, měla
+
+38
+
+jsem pravdu, když jsem říkala, abys nechal ten syreček, že se nám hodí,
+až se vrátíme z pošty domů. Vidíš, teď nám ten syreček zachránil život.“
+Pěkně se spolu rozdělili, pejsek měl větší kousek, kočička menší.
+Psaní bylo napsáno a na poště odevzdáno, z města vedla špatná cesta,
+sníh s nimi neměl cit, zasypal jim celý byt, našli však svůj domeček,
+v tom domečku syreček, syreček snědli, vesele si při tom vedli, hráli si
+na honěnou a na schovávanou, a na vojáky taky a volali: „Ratata, ratata,
+ať žijou nymburská děvčata!“
+
+39
+
+O pyšné noční košilce
+Považte, děti, co se pejskovi jednou stalo!
+Hopsal, skákal, hrál si s kočičkou na louce, váleli sudy, dělali kotrmelce a všelijaké jiné komedie a přitom si někde vrazil do pacičky ostrý
+střep. Byl to malý střep, ale hodně to bolelo a nemohl na tu nožičku
+dobře došlápnout.
+„Je to ale nerozum a neopatrnost,“ hubovala kočička, „nechat takhle
+někde válet střepy. To by lidé neměli nikdy dělat! Střepy se mají vždycky pěkně uklidit. Pak na to někdo šlápne, třeba některé zvířátko, nebo
+třeba i děti, když jsou bosy, a rozříznou si nožičku a pak to bolí a teče
+jim z toho krev. Pojď, pejsku, můj chudáčku, moje nynyny, ty můj pišulko a pišulánku, můj pišiši a pišišišínku, ty můj broučku zlatý, pojď,
+ty moje ubohá pišišindo, já tě vezmu domů a zavážu ti tlapičku, aby tě
+ta bolístka tak nebolela!“
+Doma kočička pejskovi tlapičku pofoukala a vymyla a zavázala, aby
+ho ta bolístka tak nebolela. „Já se bojím, aby se mně z toho neudělal
+vřes,“ povídal pejsek, když mu to kočička zavazovala.
+„Co aby se ti z toho neudělalo?“ divila se kočka.
+„No, vřes aby se mně z toho neudělal. To se přece někdy z takových
+bolístek udělá velká bolenice, napuchne to, až je z toho velká boule,
+kolem je to červené a uvnitř bílé a tomu se říká vřes. A ten pak moc
+bolí.“ – „Aha, ty myslíš vřed!“ pochopila kočička.
+„Ale ne! Vřes myslím. Přece vřed roste u lesa a dává se do vázy!“ řekl
+pejsek.
+„Ale kdepak!“ řekla kočička, „to si to pleteš. Přece vřes se dává do
+vázy, a ne vřed. Hihihi, kdopak by si dával do vázy vřed! To se přece
+nedělá, to ne, to ne!“
+„Ty si to pleteš!“ hádal se pejsek. „Z bolístky se někdy udělá vřes
+a u lesa roste vřed. Tak je to!“
+
+40
+
+„Tak si tomu tedy říkej, jak chceš, ale já se ti musím smát, až to povím
+dětem, tak se ti budou smát taky,“ řekla kočička a položila pejska na polštář.
+Pejsek seděl na polštáři s tlapičkou zavázanou a čekal, až se mu na
+ní udělá ten vřes.
+Čekal dlouho, vrtěl sebou všelijak, ale běhat nemohl, a tak mu byla
+dlouhá chvíle. „Co mám dělat, co mám dělat!“ naříkal, „já mám dlouhou
+chvíli. Prosím tě, kočičko, povídej mně něco.“
+„A co bych ti povídala?“ řekla kočička.
+„Povídej mně nějakou pohádku!“ řekl pejsek.
+„A jakou?“ ptala se kočička.
+„Nějakou hezkou,“ žádal pejsek. „Povídej, povídej!“
+„Chtěl bys o noční košilce?“ ptala se kočička.
+
+41
+
+„Tak, o noční košilce, ale musí to s ní nakonec dobře dopadnout,“
+poručil si pejsek.
+„Tak tedy o noční košilce,“ řekla kočička a začala vypravovat:
+„Tak byla jednou jedna noční košilka a ta byla chudá. A protože byla
+chudá, tak na sobě neměla žádné červené, ani modré, ani žluté, zelené
+nebo fialové proužečky, ani žádné vyšívání s kuličkami, čtverečky,
+hvězdičkami, kytičkami, ani lístky. Byla jenom bílá, ale přitom byla moc
+hodná. A tak šla jednou na procházku a potkala jinou noční košilku.
+‚Jéjej, to je krásná košilka!‘ vykřikla ta chudá noční košilka. Ona ta
+druhá noční košilka byla bohatá a byla krásně barevná a měla na sobě
+vyšívané čtverečky, proužečky a všelijaká kolečka a všecko možné, jak
+moc byla zdobená.
+‚Ach košilko, ty jsi tak krásná, ty se mně tak tuze líbíš,‘ řekla ta
+chudá noční košilka té bohaté noční košilce, ‚pojď si se mnou hrát!‘
+
+42
+
+Ale ta bohatá noční košilka byla pyšná.
+‚Nepůjdu!‘ řekla, ‚ty na sobě nemáš žádné proužečky, ani žádná kolečka a nic, s tebou já si nebudu hrát!‘ To řekla a šla pyšně dál.“
+„To nebyla hodná noční košilka,“ řekl pejsek, „když si s tou chudou
+košilkou nechtěla hrát.“
+„Baže nebyla,“ řekla kočička. „Však taky, jak si potom hrála sama,
+tak na sebe nedala dobře pozor a hrála si v blátě a moc se umazala.“
+„To měla z toho, že byla pyšná!“ řekl pejsek, „a teď zas povídej dál!“
+„No tak teda,“ povídala kočička dál, „tu chudou noční košilku to trápilo a byla z toho smutná. Šla domů, sedla si na postýlku a byla pořád
+ještě z toho smutná, jak si ta pyšná noční košilka s ní nechtěla hrát. A tu
+k ní přišel takový andělíček a povídá jí: ‚Proč jsi tak smutná, košilko?‘
+
+43
+
+‚Já jsem smutná,‘ řekla chudá noční košilka, ‚protože jsem potkala
+krásnou noční košilku, ta byla vyšívaná a měla na sobě všelijaká kolečka, jahůdky, čtverečky a proužečky a ta se mně tak tuze líbila a já jsem
+si s ní chtěla hrát, ale ona nechtěla, protože jsem chudá a nemám na
+sobě žádné takové vyšívání, jako měla ona.‘
+‚Nic si z toho nedělej,‘ řekl andělíček. ‚Jen se pěkně svlékni a jdi hajat. Však ono se to do rána už třebas nějak spraví.‘
+Tak se tedy ta chudá noční košilka svlékla a šla pěkně hajat.
+A když spala, zavolal ten andělíček ještě jiné andělíčky a ti tu košilku
+krásně vyšili a udělali na ní proužečky a červené tečky a čtverečky a ještě
+takové všelijaké věci, jak to má kdo rád, a ještě ji pěkně vyžehlili a pak
+zas odletěli. A když se ráno ta noční košilka probudila a oblékla se, tu se
+ani nemohla poznat. Šla na procházku a teď potkala tu pyšnou noční
+košilku, která si s ní včera nechtěla hrát. A ta pyšná noční košilka byla
+dosti umazaná, to jsme už povídali, a nemohla tu košilku ani poznat. ‚To
+je krásná noční košilka,‘ řekla si, ‚kdyby si tak chtěla se mnou hrát!‘“
+
+44
+
+„Ať si s ní ta chudá košilka hraje!“ řekl pejsek kočičce. „Ať si s ní hraje a není taky pyšná, když tamta byla pyšná a nechtěla si s ní hrát!“
+„To také že nebyla pyšná, ta chudá noční košilka,“ řekla kočička,
+„třebaže teď byla čistá a měla na sobě tečky a čtverečky a proužečky.
+Ona řekla té pyšné: ‚Jen si pojď se mnou, ty košilko, hrát!‘“
+„To je dobře, to se mně líbí,“ řekl pejsek, „že se nestala pyšnou. A na
+co si všechno hrály?“
+„No na všecko si hrály,“ povídala kočička. „Hrály si s panenkami i na
+prodávanou, na školu i na honěnou i na schovávanou, dělaly si věnečky
+a zahrádku, hrály si na vaření a na návštěvu a na všecko možné, až si
+dost vyhrály, a pak šly spolu do jedné postýlky spát. A ta pyšná noční
+košilka už nebyla pyšná, ona si řekla, že už nikdy pyšná nebude, a potom si
+ty dvě noční košilky spolu hrály každý den a nikdy se ani spolu nehádaly,
+ani žádná z nich nechtěla jedna druhé poroučet.“
+„Tak to bylo dobře,“ řekl pejsek. „A mne už tlapička nebolí. Já jsem
+na tu bolístku při tom povídání docela zapomněl.“
+
+45
+
+O klucích z Domažlic
+Pejsek s kočičkou seděli na pohovce a vymýšleli si, co by měli dělat, aby
+se pobavili a dobře se měli. Někdo zaklepal, oni řekli „dále“ a vešel pan
+Čapek.
+„I heleďme,“ řekl pejsek, „vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani
+nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem
+si tlapičku.“
+„I vím,“ řekl pan Čapek, „vždyť jsem to přece všecko napsal.“
+„A to povídání o noční košilce taky?“ ptal se pejsek. „A jaké to máte
+v ruce psaní?“
+„Však právě proto jsem přišel,“ povídá pan Čapek. „To psaní je
+z města Domažlic od kluků z II. třídy. Podívejte se, co mně tady napsali!“
+V tom psaní bylo napsáno tohle:
+„Milý pane Čapku!
+Nám se tuze líbila v dětském koutku pohádka o psíčkovi a kočičce. Prosíme Vás, pane spisovateli, napište nám zase brzy něco
+o kočičce a psíčkovi nebo něco o klucích, jako jsme my.
+Pozdravují Vás kluci z II. A z Domažlic.“
+„No, to nás těší, že se dětem líbíme,“ řekl pejsek; „my pejskové a kočičky jsme rádi, když se nám děti smějí a když nás přitom netrápějí
+a nedráždějí. Víte co, pane Čapek, napište něco o těch klucích z Domažlic!“ „Také si myslím, že byste měl o těch domažlických klucích
+něco napsat, když to tak chtějí,“ řekla kočička.
+„Ale jemine!“ zvolal pan Čapek, „jakpak mohu o těch domažlických
+klucích něco napsat, když je neznám a když jsem je jakživ neviděl?“
+„I co,“ řekl pejsek, „kluci jako kluci, oni jsou všude stejní.“
+
+46
+
+„To jistěže jsou,“ řekla kočička. „To máte zrovna tak jako s koťaty
+nebo se štěňaty: jedno je bělejší, druhé mourovatější, třetí černé, čtvrté
+třeba rezavé nebo strakaté, ale rozpustilé jsou všechny stejně.“
+„To je pravda,“ zaradoval se pan Čapek. „Tak já tedy napíšu, že domažličtí kluci jsou jeden bělejší, druhý mourovatější, některý že je černý a jiný třeba zrzavý, že mají na packách drápky a že jsou všichni stejně rozpustilí.“
+„To zase ne,“ řekla kočička. „Drápky na packách, to mají domažlická
+koťata a štěňata, ale domažličtí kluci jistě žádné takové drápky na packách nemají.“
+„A víte co, chaso?“ povídal pejsek a seskočil z pohovky, „já vám něco
+povím: pojďte se do těch Domažlic podívat, jací jsou tam kluci! Noha
+mě už nebolí, tak co bych nešel!“
+
+47
+
+„To se ví,“, řekla kočička, „já půjdu také.“
+„Ale já nemohu,“ povídal pan Čapek, „já nemám čas.“
+„A proč nemáte čas?“ ptali se pejsek s kočičkou.
+„No, já přece musím psát tuhle povídku o domažlických klucích,“
+řekl pan Čapek; „tak jakpak mohu jít?“ „Aha, to je pravda,“ řekli pejsek
+a kočička. „Tak tedy půjdeme do Domažlic sami a všechno vám pak
+o těch domažlických klucích povíme, abyste to o nich mohl napsat.“
+Tak se pejsek s kočičkou sebrali, a že tedy půjdou do těch Domažlic.
+Bylo hezky, sluníčko krásně svítilo, a tak si všude venku hrály děti, kluci a holčičky, a pejsek s kočičkou se dívali, jak si děti pěkně hrají. „Počkej chvilinku,“ řekl pejsek kočičce, „tady se kluci právě odpočítávají na
+honěnou, to si musím poslechnout.“
+Kluci tam stáli dokolečka a jeden, co byl uprostřed nich, ten odpočítával a říkal při tom tuto říkanku:
+Entle pentle šuparýna
+obrštejna rozmarýna
+viky liky pumprliky
+alec palec kotrmelec ven.
+Ta říkanka se pejskovi tak líbila, že nechal kočičku a sám odběhl za
+kluky, aby si s nimi zahrál na honěnou. Hrát si na honěnou, to on uměl
+náramně dobře, v tom ho, panečku, žádný tak hned nepředčil! Kdepak
+by kluci na něj stačili. To pejsek jen mrskl nožičkama, zametl sebou
+jako vítr a už byl bůhvíkde, že ho žádný kluk nedohonil! Moc pěkně se
+jim to hrálo na honěnou, však taky při tom samou zábavou všichni ti
+kluci i s pejskem dohromady dělali takový rámus, tak křičeli, halekali,
+pištěli a kničeli a chechtali se, až z toho celému světu v uších zaléhalo.
+Kočička se chvíli dívala, jak si pejsek s kluky hraje na honěnou,
+a dostala také chuť si zahrát. Však tam také byla kupa holčiček a ty se
+zrovna postavily dokolečka, že se budou odpočítávat na schovávanou.
+Jedna z nich odpočítávala a říkala při tom tuto říkanku:
+
+48
+
+Anděle panděle pikum her
+osmetarče osmeher
+šecha plecha olevajner
+činky linky ven.
+Tahle říkanka se kočičce ještě více líbila než ta první, kterou říkali
+kluci, když se odpočítávali na honěnou. A na schovávanou, to si kočička
+ze všeho nejraději hrála; nikdo to tak dobře neuměl, jako ona to dovedla, schovat se tak šikovně, aby ji nikdo nenašel.
+„A co bych si nehrála,“ řekla si kočička, „když si pejsek taky hraje!
+Holky, nechte mne také hrát si na schovávanou!“ zavolala na holčičky
+a holčičky ji vzaly mezi sebe a kočička si s nimi hrála na schovávanou.
+Ó jéj, holky, ta vám to uměla! Jak ona se vám dovedla schovat! Skrčila se
+někde, že z ní ani ocásek nebylo vidět, všude vlezla, všude se provlekla,
+a ještě se vám, darebnice, po těch holčičkách šelmovsky koukala, jak ji
+nadarmo hledají. Kdepak s kočkou by se mohl někdo v schovávání měřit!
+
+49
+
+Tak si s těmi holčičkami hrála a měly z toho takovou zábavu a legraci, že nadělaly při tom tolik pokřiku, smíchu, výskání, kvikotu
+a všelijakého rámusu, že až v nebi museli okna zavírat, aby ti nejmenší
+andělíčkové mohli spát.
+Tak si hrál pejsek s kluky a kočička s děvčaty, že je ani nenapadlo,
+jak čas utíká a že je pozdě. Sluníčko již zapadlo a maminky už na děti
+volaly, hajdy domů k večeři a do postele.
+Teď teprve si pejsek s kočičkou vzpomněli, že měli jít do Domažlic
+a že už je pozdě.
+„To jsme se nějak zdrželi s tím hraním,“ řekla kočička; „ach jémine,
+to jsme se ti při té schovávané nasmály! Až mne břicho od smíchu bolí
+a od křiku jsem celá ochraptělá.“
+„To já také,“ řekl pejsek; „to si ani nemůžeš představit, jakou jsme
+měli při té honěné legraci! Ale teď už je pozdě, to už do Domažlic nemůžeme.“
+
+50
+
+„Jakpak bychom mohli!“ řekla kočička, „vždyť už bude hnedle tma
+a do Domažlic je daleko. Pojď domů, však jsme beztak nikam nedošli;
+jen jsme udělali pár kroků a už jsme se zastavili u těch dětí a začali
+jsme si s nimi hrát. Já ti, když vidím někde hrát si na schovávanou, tak
+kdyby bylo co bylo, musím si hrát taky.“
+„To já zas na honěnou,“ řekl pejsek. „Ale co řekneme panu Čapkovi?“
+„Víš co,“ řekla kočička, „uděláme si z něho legraci a řekneme mu, že
+jsme byli v Domažlicích.“
+„Tak dobře,“ řekl pejsek. Obrátili se a za chvilinku byli doma.
+„Tak co,“ uvítal je pan Čapek. „Jakpak bylo v Domažlicích?“
+„I krásně,“ povídala kočička. „Ale bylo to daleko. Ještě jsme z toho
+celí udýchaní.“
+„Koukám, že jste nějak udýchaní, to jste nějak museli běžet! No,
+a jací jsou domažličtí kluci?“ řekl pan Čapek.
+„Domažličtí kluci?“ řekl pejsek, „domažličtí kluci, to jsou vám kluci,
+to se ani vypovědět nedá.“
+„Copak?“ podivil se pan Čapek; „to oni ti domažličtí kluci jsou jinačí
+než jiní kluci?“
+„No jejej, a jak!“ řekla kočička. „To jsou takoví kluci, já vám, jak jsem
+je viděla, tak jsem se tak podivila, že jsem zůstala stát jako zkoprnělá!“
+„Já jsem, pane Čapek, také celý zkoprněl,“ řekl pejsek. „Ale, ale, i podívejme,“ podivil se pan Čapek; „a co je na nich tak divného?“
+„My vám to budeme povídat a vy to hned musíte psát,“ řekla kočička.
+„Dobře,“ řekl pan Čapek a počal psát; „tak povídejte.“
+„Jen pište,“ řekla kočička, „tak oni ti domažličtí kluci vám mají hlavičku kulatou –“
+„– no, a nahoře vlasy porostlou,“ řekl pejsek.
+„A na hlavě mají nos mezi očima,“ povídala kočička. „A pod tím nosem mají pusu a považte – ta je díravá!“ vykládal zas pejsek.
+„A tělíčko mají podlouhlé a na jednom konci mají hlavu a na druhém
+nohy,“ řekla kočička.
+„A co byste tomu řekl: ty nohy jim jdou až po zem!“ povídal zas pejsek.
+
+51
+
+„A oni vám, když ti kluci jdou, tak pořád při tom nechávají jednu nohu pozadu,“ řekla zas kočička.
+„I vy darebáci,“ rozkřikl se pan Čapek. „Tak jsem to tady napsal, jak
+jste mně to říkali, a teď se na to podívejte: vždyť to jsou zrovna takoví
+kluci jako všichni jiní! No, vy jste pěkní lumpáci: tak jste mne podvedli!“
+„I nepodvedli,“ smála se kočička; „vždyť je to jistě pravda, že to jsou
+docela takoví kluci jako jiní.“
+„A když ti domažličtí kluci jsou docela takoví jako všichni ostatní
+kluci, to si jistě také hrají s domažlickými pejsky na honěnou a s kočičkami na schovávanou,“ řekl pejsek.
+„To jistě,“ řekla kočička. „A mají také míče, koloběžky, vlaky, stavebnice, auta, panáčky, barvičky, draky a všechno možné a hrají si a povykují, halekají a pištějí při tom jako všichni kluci i holčičky po celém širém světě.“
+
+52
+
+Jak si pejsek s kočičkou
+dělali k svátku dort
+Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny. Děti to věděly a chtěly
+pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapit. Přemýšlely,
+co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly:
+„Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
+Jak řekly, tak udělaly. Vzaly si na to formičku a uplácaly pejskovi
+a kočičce z písku krásný dort; navrch daly pět pěkně bílých kamínků, to
+byly jako mandle, a dort byl jako opravdivý.
+Donesly ho kočičce a pejskovi. „Tumáte, přinesly jsme vám k svátku
+a k narozeninám dort. Je moc dobrý; můžete si ho celý sníst.“
+
+53
+
+Pejsek s kočičkou si dort vzali, dělali nad ním „Ňamňamňam, je dobrý,
+ten se vám povedl,“ a dělali, jako by ho jedli. „Děkujeme vám,“ řekli dětem,
+„takovýhle dort jsme jakživi nejedli.“ Děti z toho měly radost a šly domů.
+„Škoda že pejskové a kočičky písek nejedí,“ řekl pejsek kočičce, když
+děti odešly, „takový krásný dort, to bych si na něm nějak pochutnal!'
+Jestlipak víš, že jsem nad ním dostal náramnou chuť na nějaký opravdický dort. Ale musel by být opravdický, povídám!“
+„Také jsem dostala chuť na opravdický dort,“ řekla kočička. „Víš co,
+však když mám zítra narozeniny a ty svátek, měli bychom si nějaký
+dort udělat! Jenomže nevím, jak se takový dort dělá.“
+
+54
+
+„To nic není,“ řekl pejsek, „to je lehké, to já vím, jak se takový pravý
+dort dělá! To se do takového dortu dá všecko, co je k jídlu nejlepší,
+všecko, co nejraději jíš, a pak je ten dort nejlepší. Když tam dáš takových nejlepších jídel pět, tak je pětkrát dobrý, když jich tam dáš deset,
+tak je potom desetkrát dobrý. Ale my si jich tam dáme sto a budeme
+mít stokrát dobrý dort!“
+„To je pravda,“ řekla kočička, „uděláme si takový nejlepší dort.“
+Pejsek a kočička si vzali zástěry a pustili se do vaření.
+
+55
+
+Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to dohromady. „Dort musí
+být sladký,“ řekla kočička a nasypala do toho cukr. „A trochu slaný taky,“ řekl pejsek a dal tam sůl. „A teď tam dáme máslo a zavařeninu,“
+řekla kočička. „Zavařeninu, tu ne, tu já nerad,“ povídal pejsek, „dáme
+tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád.“ Tak tam dali několik
+syrečků. „Mně se zdá, že je málo mastný,“ řekla kočička, „musíme tam
+dát několik špekových kůží.“ – „A oříšky, abychom nezapomněli,“ řekl
+pejsek a nasypal tam kornout oříšků. „Oříšky jsou dobré,“ schválila to
+kočička, „ale měla by tam jistě také přijít okurka,“ a dala tam okurku.
+„A kosti,“ volal pejsek, „musíme tam přece dát nějaké kosti!“ Tak do
+toho dortu dali hodně kostí. „A přece nějakou myš, myši já tak tuze
+ráda!“ vzpomněla si kočička a dala do dortu čtyři myši. „Tak, a teď několik buřtů hodně pepřovatých, to je něco pro mne,“ řekl pejsek a dal
+tam několik buřtů. „A to hlavní!“ povídala kočička, „přece šlehanou
+smetanu tam musíme dát!“ Dali tam plný hrnec smetany. „A trochu
+cibule,“ řekl pejsek a dal tam cibuli. „A čokoládu,“ řekla kočička a přidala do toho čokoládu. „A omáčku!“ napadlo pejskovi, i dali tam omáčku.
+Tak do toho svého dortu dávali a míchali všechno možné, dali tam
+i česnek a pepř a namíchali tam sádlo i bonbóny, škvarky a skořici,
+krupičnou kaši a tvaroh, perník a ocet, kakao a zelí, jednu hlavu z husy
+a hrozinky, inu všechno možné do toho dortu dali, jen chleba tam nedali, protože pejskové a kočičky chleba zrovna tuze moc rádi nejedí.
+Když to všechno smíchali a rozmíchali, byl z toho dort tak veliký jako kolo u vozu. „Panečku, to bude veliký dort, to se nějak najíme!“ chválili si to, „a teď to dáme péci.“
+Dali dort péci a těšili se na to, až bude upečený. Kouřilo se z toho,
+bublalo to, prskalo a syčelo, škvířilo se to, syčelo to a šla z toho pára,
+smažilo se to a připalovalo, kypělo to a přetékalo a čmoudilo to, jako
+kdyby se staré hadry pálily.
+Když se jim dort zdál dost upečený, dali ho před dveře, aby vychladl.
+„Víš co,“ řekla kočička pejskovi, „a když byly ty děti tak hodné, že nám
+přinesly ten svůj dort, tak my je zas pozveme na ten náš dort.“
+
+56
+
+„Tak pojď,“ řekl pejsek, „půjdeme ty děti pozvat.“ Vzali se za ručičky
+a šli ty děti pozvat. Děti byly v zahrádce před domem a hrály si tam
+s kuličkami. Pejsek s kočičkou je pozvali na dort a chvíli si s nimi pohráli s kuličkami a potom ještě s míčem a trochu s kostkami.
+Ale zatím šel kolem toho dortu jeden zlý pes, a jak ten dort vychládal, zavonělo mu to do nosu všelijak. „Ha ha haf,“ pomyslil si ten zlý
+pes, „tady mně to nějak voní, to bude asi něco na můj zub!“
+Čichal, čichal, čichal, až se toho pejskova a kočiččina dortu dočichal.
+„Ha ha!“ řekl, když se toho dortu dočichal, „tady to je, to si dám!“
+A tak se ten zlý pes pustil do toho dortu. Hltal a hltal, až mu v očích
+slzy stály, jak byl ten dort uvnitř ještě horký, hltal, až se při tom několikrát zakuckal, hltal a hltal, až ho celý dohltal. Pak na to vypil ještě celou
+konev vody a odvalil se pryč.
+
+57
+
+Když si pejsek a kočička s dětmi dost pohráli, vzpomněli si na ten
+dort. Tak se vzali všichni za ruce a šli se podívat, jestli už ten dort dost
+vychladl. „Panečku, to si, děti, pochutnáte,“ řekli pejsek s kočičkou, „to
+ani nevíte, co jsme tam všeho dobrého dali!“
+Došli: dívají se a – co to? – dort je pryč! „Jemine,“ řekli pejsek s kočičkou, „dort je pryč, někdo nám jej vzal!“ Dívají se a dívají, a vida! tamhle
+pod keřem leží veliký zlý pes a tuze heká. Moc se tím dortem přejedl
+a teď je mu špatně. Ukrutně ho bolí v břiše. „To to bolí, to to bolí!“ naříkal
+ten zlý pes, „to jsem si dal, co ono to bylo v tom dortu všechno namícháno, že z toho mám takové ukrutánské bolení!“
+„Heč, to máš z toho,“ řekl pejsek, „měls toho nechat, když dort nebyl
+tvůj!“
+
+58
+
+„Víš, pejsku, já si z toho nic nedělám, že nám ten zlý pes snědl ten
+dort,“ řekla kočička, „třeba by nám po tom našem dortu také bylo špatně
+a svátek a narozeniny bychom měli zkažené.“
+„To je pravda,“ řekl pejsek, „jen ať naříká a heká, ten zlý pes, patří mu
+to, ale já mám hlad, tuze bych jedl, ať je to, co je! Ale my doma docela nic
+k jídlu nemáme, všechno jsme dali do toho dortu. A já na svůj svátek
+bych přece jen nechtěl mít hlad.“
+„Nic si z toho nedělejte, pejsku a kočičko,“ řekly děti, „pojďte k nám
+a my vám dáme od našeho oběda.“
+Tak šel pejsek s kočičkou k dětem k obědu. „Pojďte, děti, jíst!“ volala
+na ně už maminka, a děti řekly: „Maminko, tady ten pejsek má svátek
+a kočička narozeniny, musíme jim také něco k obědu dát.“ Tak dali kočičce a pejskovi od oběda; dali jim polívečku a bylo také masíčko
+a bramborové knedlíčky. A ještě kousek koláče od včerejška někde pro
+ně maminka vyšťárala.
+Kočičce a pejskovi to tuze chutnalo. Poděkovali dětem za oběd a šli
+spokojeně domů. „To jsme se na náš svátek a na naše narozeniny poměli!“ libovali si. „Takový dobrý oběd! A ani trošičku nás po něm bříško
+nebolí.“
+Došli domů a ten veliký zlý pes tam ještě v houští hekal a naříkal.
+Oni šli po tom dobrém obědě spát a libovali si, jak se jim ten svátek
+a narozeniny přece jen nakonec vydařily.
+A ten zlý pes po tom jejich dortu hekal a naříkal v tom houští ještě
+celých čtrnáct dní.
+
+59
+
+Jak našli panenku,
+která tence plakala
+Jednou celý den pršelo, všude bylo mokro a studeno a pejsek s kočičkou nemohli ven a neměli co dělat. A tak si povídali.
+„Víš, kočičko,“ řekl pejsek, „my bychom také měli mít nějaké hračky,
+jako mají děti. Když takhle prší, měli bychom si aspoň s čím hrát.“
+„Cožpak já, já ani těch hraček moc nepotřebuji,“ řekla kočička. „Mně
+stačí klubíčko nití, ba někdy i jen kousek papírku, když si chci hrát. Ale
+znám děti, které mají hraček, že ani nevědí, co s nimi, a ani si už pak
+s nimi nehrají a nechávají je po všech koutech válet.“
+„Ba,“ bručel pejsek, „a to není od těch dětí hezké. Vždyť je to škoda.
+Ani pak nedávají na ty hračky pozor, mají je špinavé, rozbité a roztrhané až hanba povídat.“
+„To jsou nepořádné děti,“ řekla kočička. „Co já ti už viděla zkažených
+hraček! Takovým dětem, které si svých hraček nedovedou vážit, by se
+ani žádné neměly dávat. To kdyby pejskové a kočičky měli hračky, jistě
+že by s nimi zacházeli lépe než takové nepořádné děti.“
+„To jistě,“ řekl pejsek. „A špatně by se svými hračkami zacházeli jen
+nepořádní pejskové a nepořádné kočičky. Také se někdy najdou nepořádní pejskové a kočičky, ale těch je málo a od dětí je to horší, protože
+děti by měly mít lepší rozum než malé kočičky a pejskové.“
+A tak si pejsek s kočičkou povídali o nepořádných dětech, až z toho
+usnuli a spali až do rána.
+Když se probudili, svítilo už krásně sluníčko a ani trochu už nepršelo.
+„Je pěkně,“ řekli pejsek s kočičkou, „to půjdem ven.“ A jak tak chodili
+venku, tak slyšeli, jak někde něco tence pláče.
+„Co to pláče, tak tenounce, není to nějaký ptáček?“ řekl pejsek.
+
+60
+
+„To nebude ptáček, ptáčkové ani nepláčou tak jemně,“ povídala kočička, „to snad pláče nějaký brouček, že se mu něco stalo.“
+„Nebo to snad pláče nějaký motýl,“ řekl pejsek.
+„Anebo třeba nějaká zlomená květinka,“ řekla kočička.
+I hledali a hledali a koukali se dokola, odkud to tak tence pláče.
+A teď viděli, co to plakalo tak jemně a tenounce. Docela v koutě ve vysoké trávě – a ta tráva byla po dešti ještě mokrá – ležela pod kopřivami
+malá panenka. Nějaké dítě tam tu malou panenku ztratilo nebo pohodilo a panenka tam ležela už několik dní, napršelo tam na ni, až měla šatečky celé mokré, hlavičku měla trochu natlučenou a měla hlad a trochu kašel a bála se tam tak sama.
+
+61
+
+„Proč tak pláčeš, malá panenko?“ ptali se jí pejsek s kočičkou.
+A panenka řekla: „Já pláču, protože mně je líto, že mne moje holčička
+tady tak pohodila, ztratila a zapomněla a že mám hlad a že se mně tu
+stýská tak samotné.“
+„Chudáčku, nám je tě také moc líto,“ řekl pejsek. „Ta holčička, to nebyla tvoje hodná maminka, když tě tu tak mohla pohodit a nechat. To
+se takovým malým děťátkům, takovým panenkám, jako jsi ty, nemá
+dělat, protože jsou malinké a nemohou si pomoci.“ A kočička řekla: „Víš
+co, nám je tě tak líto, my se tě ujmeme a vezmeme tě k nám, když ta
+tvoje holčička tě nechtěla.“
+Pejsek a kočička vzali pohozenou panenku a opatrně si ji nesli
+s sebou domů. Panenka už neplakala a byla ráda, že už se nemusí bát
+tak sama v mokré trávě a v kopřivách.
+„Tak,“ radovali se pejsek s kočičkou, „teď máme naši panenku, tu
+jsme si našli, to bude teď naše děťátko!“
+Kočička svlékla panenku z mokrých šatečků, vyprala je, jak byly zamazané od hlíny, a dala je na sluníčko usušit, aby zas byly čisté a suché.
+Pejsek uložil panenku do postýlky, aby se zahřála, a přinesl jí rohlíček
+a hrneček mléka. Panenka se najedla a pak v postýlce pěkně usnula.
+Pejsek s kočičkou chodili po špičkách kolem, aby panenku neprobudili, a těšili se z toho, že teď mají svoje děťátko. A kočička řekla pejskovi: „Něco ti, pejsku, povím: teď, když máme tohle naše děťátko, tak se
+o ně musíme starat.“
+„To budeme,“ řekl pejsek, „a budeme se o ni o mnoho lépe starat než
+ta její nehodná maminka, než ta nepořádná holčička, co tu panenku tak
+pohodila! Ta panenka se bude divit a bude se jí to líbit, jak se bude
+u nás mít dobře. My, panečku, ji nikde takhle nepohodíme!“
+„A budeme ji držet pěkně čisťounkou,“ řekla kočička. „To víš, my kočičky se pořád myjeme a češeme, to já si už u ní vezmu na starost. Ale
+oho, pejsku, na něco jsme zapomněli! Vždyť my pro ni nemáme žádné
+hračky a ona si přece bude chtít s něčím hrát. A kde my pro ni nějaké
+hračky vezmeme, když žádné nemáme?“ „Hm, to nemáme,“ řekl pejsek,
+„s hračkami to bude u nás těžká věc.“
+
+62
+
+„To bude,“ řekla kočička; „musíme o tom přemýšlet.“ Tak o tom pejsek
+s kočičkou přemýšleli, jak by přišli k nějakým hračkám pro tu panenku.
+Žádné neměli, udělat hračky, to přece neuměli, to ani děti nedovedou, tak
+jak by to měli umět pejskové a kočičky, a ukrást potají nějaké hračky dětem, když si děti hrají, to ne, to by náš pejsek a kočička nikdy neudělali!
+Pejsek přemýšlel a přemýšlel, až to vymyslil. „Už to mám!“ křičel radostně, „už jsem na to přišel!“
+„Nekřič tak,“ šeptala kočička, „vždyť nám probudíš tu naši panenku,
+to naše děťátko.“
+„Tak koukej, kočičko, já ti to povím,“ šeptal pejsek kočičce. „Přece
+zrovna včera jsme mluvili o tom, co děti mívají hraček, a nedovedou si
+jich vážit, a co jich poházejí a poztrácejí. A zrovna dneska jsme našli tu
+pohozenou chudinku, malou panenku. A tak já budu hledat, jestli ještě
+
+63
+
+nenajdu někde nějakou hračku, kterou děti také ztratily nebo pohodily,
+a tu dáme té naší panence!“
+„Tak je to dobře,“ zaradovala se kočička, „tak jdi a koukej a hledej
+a snad někde najdeš nějakou pohozenou hračku, kterou bychom dali té
+naší panence.“ Pejsek šel, koukal, do všech koutů vlezl, všecko prošťáral, a to si, děti, ani nedovedete představit, co on tam všechno našel! To
+vy, děti, ani nevíte, jakých hraček jste už zkazily, poztrácely a pohodily!
+Vy na to hned zapomenete, ale pejsek je všechny našel. Tady v trávě
+našel míček, jinde našel ztracené formičky a bábovečky na písek a našel korálky, barevné kostečky a nějaké nádobíčko, které děti poztrácely, našel pohozená kamínka a židličku do kuchyňky, našel plno obrázků
+a jednu píšťalku také našel a také lžíci a lopatku na písek a našel poztrácené dřevěné domečky a stromečky a nějaká dřevěná zvířátka taky
+našel a našel toho tolik, že to ani unést nemohl.
+
+64
+
+„Jemine,“ tak se divil a radoval, „to bude mít ta naše panenka hraček!“
+Donesl to všechno domů a kočička byla překvapená, co toho je. „Bože, co
+ty děti toho tak rozházejí a poztrácejí!“ spráskla pacičkama a řekla: „To já
+se také ještě půjdu podívat. To víš, pejsku, já umím proslídit a prosmejčit
+všecko, kam ani ty nevlezeš. A jistě toho také dost najdu.“
+Kočička šla, hledala, všechny koutečky prolezla a prosmejčila. A jéjej, děti, co ona toho ještě našla! Co vy těch hraček pohodíte, zapomenete a poztrácíte! Někde v plotě našla kbelíček a jinde pomačkanou kropicí konévku, v kopřivách našla pohozené kostečky ze stavebnice,
+v trávníčku našla střevíčky a punčošky ztracené z všelijakých panenek
+a našla také jednu knížku s pohádkou a obrázky a kapesníček a barevné hadříčky našla a nitě a jinde zas našla vyšíváníčko a taky našla jehlu
+kulatou, nepíchavou, a našla jednu panenečku docela malinkou panence na hraní a míček s peříčky a barevné papírky a házecí kroužek a ještě k tomu nějaké nádobíčko, no, našla vám toho pohozeného a poztráceného, že to ani pobrat nemohla!
+
+65
+
+Donesla to všechno domů a bylo toho tolik, že si z toho mohla
+s pejskem udělat krám na prodávání hraček. A to všechno postavili
+kolem postýlky té pohozené panence. Panenka se probudila a měla
+velikou radost, když kolem sebe viděla tolik hraček, a moc se jí to
+u pejska a kočičky líbilo. Hrála si a hrála, hrála si s kočičkou a pejskem
+se všemi těmi hračkami a bylo jich tolik, že si ani dost se všemi vyhrát
+nemohla. Pejsek a kočička jí dali jméno Járinka a měli ji moc rádi a ona
+měla zas moc ráda je; tak se tam u nich dobře měla, že na svou dřívější
+maminku, na tu nepořádnou holčičku, která ji do kopřiv hodila, ani už
+nikdy nevzpomněla. A na všechny ty hračky, které jí pejsek s kočičkou
+našli, dávala pěkně pozor, žádnou z nich nezkazila, žádnou nikde nezapomněla, neztratila ani nepohodila.
+A tak to tedy bylo, že ubohá pohozená panenka měla ze všech dětí
+a panenek na světě nejvíc hraček.
+
+66
+
+Jak hráli divadlo
+a na Mikuláše co bylo
+Pejsek s kočičkou si chtěli venku zahrát s dětmi, ale žádné děti venku
+nebyly.
+„Co to?“ podivil se pejsek, „že nejsou venku žádné děti. Kdepak je
+Pavlíček a Věra, Jenda a Slávek, Pepík a Helenka, kdepak je Zorka a Jarda
+a Mirko a kdepak je Otík a Alenka a Boženka a ty všechny ostatní?“
+„Kde by byly?“ řekla kočička. „Cožpak to nevíš? Je přece škola, jsou
+ve škole, ty menší jsou ve školce a ty větší už v I. a II. třídě.“
+„Aha,“ povídal pejsek, „já jsem zapomněl, že dnes není neděle.“
+
+67
+
+„Ale Jenda a Věra ve škole nejsou,“ řekla kočička. „Oni mají kašel
+a rýmu a musejí být doma.“
+„Jenda a Věra?“ podivil se pejsek. „To jsou hodné děti, ty mám zrovna rád. Víš co, kočičko, půjdeme k nim na návštěvu a nějak je potěšíme,
+když nemohou jít ven.“
+„Dobře,“ řekla kočička. „A vezmeme s sebou naši panenku Járinku,
+co jsme ji našli a co jsme se jí ujali, aby nás tam bylo víc.“
+Tak vzali panenku Járinku za ručičky a šli na návštěvu k Věře
+a Jendovi. Jenda a Věra měli kašel a rýmu, a tak nesměli ven, byli doma
+a měli zavázané krčky a měli dlouhou chvíli.
+„Já ti něco povím,“ řekl cestou pejsek kočičce, „na co si budeme
+s těmi dětmi hrát. Zahrajeme jim nějaké divadlo.“
+Přišli k dětem; Věra a Jenda seděli v postýlce a hádali se, že si už na
+všechno hráli, a na co by si ještě měli hrát.
+„Nazdar, děti!“ řekli pejsek a kočička. „My vám jdeme hrát divadlo.“
+Věra a Jenda z toho měli radost, usadili se pěkně v postýlce a čekali,
+až pejsek s kočičkou začnou hrát.
+„Až začneme, tak uděláme cilililink,“ řekl pejsek s kočičkou a radili
+se, jaké divadlo budou hrát
+A kočička řekla: „Já budu královna a ty, pejsku, budeš král a panenka
+Járinka – to bude potom princezna, naše dceruška.“
+Tak si uvázali na krk zástěry, aby měli královské pláště s vlečkou,
+a navěsili si na sebe pentličky a nádherně se v tom procházeli. Pak si
+sedli na židličky a že budou jako pít kafíčko. Ale pejsek vzdychl a řekl:
+„Já, královno, dnes nebudu pít žádné kafíčko, protože jsem smutný.“
+„A proč jsi smutný, králi?“ ptala se ho kočička.
+„Jsem králem zlaté země a stříbrné země a diamantové země za desíti horami, za desíti řekami a za mořem modrým, žlutým i zeleným, ale
+nemáme žádnou dceru, žádnou královskou princeznu, a králové mají
+mít dcery princezny, a proto jsem smutný.“
+„Já ti, králi, něco poradím,“ řekla kočička. „Já vím o jedné královské
+dceři. Je to v bílé zemi, daleko, až za černou zemí, tak já tam pojedu
+automobilem a tu dceru tam pro nás koupím.“
+
+68
+
+A teď kočička vzala škatuli, to byl jako kufříček, a dělala, jako že jede
+automobilem a že odjela. Pejsek zůstal královsky sedět a pil jako to
+kafíčko a pořád říkal, že se na tu princeznu, na tu dcerušku, moc těší.
+Kočička dala do škatule panenku, udělala: „Tutututú!“ a přijela. „Tady jsem, pejsku, přivezla tu dcerušku, tu princeznu, sto korun jsem za
+ni musela dát.“
+„Já nejsem pejsek, já jsem král,“ řekl pejsek, „vždyť to přece víš, a ty
+jsi královna.“ Pak vzal panenku do náručí a choval ji a radoval se velmi,
+že teď už mají dcerušku, královskou princeznu. „Musíme ji dobře vychovat,“ řekl, „to víš, královno, taková královská princezna musí být
+dobře vychovaná. Dáme ji naučit všemu, i hrát na piano a vařit.“
+„Cilililink,“ udělala kočička a řekla dětem: „To je teď zatím konec divadla, ale pak zas zazvoníme a budeme hrát dál.“
+
+69
+
+Pejsek s kočičkou si vlezli do kouta a radili se, jak to divadlo budou
+zas hrát dál.
+Sundali si královské pláště, kočička si uvázala na hlavu šátek a pejsek vzal přes sebe kus starého hadru. Pak udělali „Cilililink!“ a zas bylo
+divadlo.
+„Teď už nejsem král a kočička královna,“ ohlásil pejsek dětem, „my
+jsme teď zchudli.“
+„Tak už nejsi král a já královna,“ začala povídat kočička. „Teď jsme
+zchudli a ty jsi chudý chalupník a já chudá chalupnice. Co budu vařit,
+milý muži, když ani chleba nemáme? A co budeme dělat s naší dcerou,
+když ji nemůžeme uživit?“
+
+70
+
+„Víš co,“ řekl pejsek, „to ji musíme zavést někam do lesa, snad se jí
+někdo ujme.“
+Vzali panenku a vedli ji jako někam do lesa a přitom dělali, že pláčou. „My ji přece nezavedeme do lesa, třeba by ji tam sežral vlk,“ řekl
+pejsek. „Jestli potkáme nějaké hodné lidi, tak jim ji prodáme, třeba by
+mohli nějakou dcerušku potřebovat.“
+Vedli panenku k postýlce, co byly děti. „Teď vy taky musíte hrát
+s námi divadlo,“ řekla kočička Jendovi a Věře. „Vy teď potřebujete nějakou dcerušku a vy ji od nás koupíte.“
+„Tady jsou nějací lidé,“ zvolal pejsek, když došli s panenkou
+k postýlce a Věře a Jendovi. „Hej, pane, hej, paní, nepotřebovali byste
+dcerušku?“
+„I třeba bychom potřebovali,“ řekla Věra, „právě nějakou hledáme.“
+„A co umí ta dcera?“ ptal se Jenda.
+„No, umí všecko,“ řekl pejsek. „Umí vařit a poklízet a prát prádlo
+a kotrmelce umí dělat taky.“
+„Takovou bychom mohli potřebovat,“ povídaly děti. „A co umí ještě?“ vyptávala se Věra.
+„Moc věcí,“ odpověděla kočička. „Ona umí spát a papat, hopsat, sedět
+a ležet a taky i po zdi umí lézt, když se jí pomáhá.“
+„A když při tom spadne, tak ani nepláče,“ řekl pejsek. „Takovou právě hledáme,“ prohlásily děti. „A co stojí?“ „Nic,“ řekl pejsek. „Dáme vám
+ji zadarmo, když ji budete mít rádi.“
+Děti měly panáčka v červených a modrých šatech, ten, řekly, bude
+princ, daly mu tu panenku za ženu a udělaly svatbu. Na svatbu si pejsek
+s kočičkou zas oblékli zástěry, to byly královské pláště, a byli zas král
+a královna.
+Tak si pejsek s kočičkou zahráli s dětmi na divadlo a za týden už byly děti docela zdravé a směly ven. To bylo zrovna svatého Mikuláše.
+A Jenda řekl Věře: „Poslouchej, Věrko, musíme se tomu pejskovi
+a kočičce nějak odvděčit, že nám přišli zahrát divadlo, když jsme byli
+nemocni. Víš co, já se ustrojím za Mikuláše a ty za anděla a půjdeme tak
+k pejskovi a kočičce a něco jim přineseme.“
+
+71
+
+A tak si vzali Jenda s Věrou na sebe bílé zástěry a sukně a Jenda si
+udělal z vaty bílé vousy, aby byl Mikuláš, a z papíru vysokou čepici a šli.
+Čerta s sebou neměli, že by se ho pejsek s kočičkou příliš lekli.
+Děti zaklepaly a vešly k pejskovi a kočičce a těšily se, jak se budou
+pejsek s kočičkou divit, že k nim jde anděl a Mikuláš. Ale zatím se obě
+děti překvapily a udivily ještě víc. Nebyl tam žádný pejsek s kočičkou,
+ale byl tam už také jeden anděl a Mikuláš. Děti se moc lekly a řekly si:
+„Jéjej, tady je anděl a Mikuláš a my jsme také anděl a Mikuláš, a kde je
+pejsek a kočička?“
+Kdepak by si děti pomyslily, že pejska a kočičku také napadlo ustrojit se za anděla a Mikuláše! Pejsek s kočičkou si to vymyslili, že půjdou
+překvapit děti. Zrovna se ustrojili za anděla a Mikuláše, už chtěli jít,
+a teď k nim přišel také anděl a Mikuláš.
+
+72
+
+A teď všichni dohromady se nemohli poznat a nevěděli, co dělat. Děti chtěly utéci, jak se lekly, a pejsek s kočičkou honem chtěli vlézt pod
+postel. Ale teď viděl pejsek, jak tomu Mikulášovi čouhají z bílé sukně
+nohy v bačkorách zrovna takových, jaké nosí Jenda, a anděl že má Věrčiny střevíce. A Jenda zas viděl, co to? že tamten Mikuláš má chlupaté
+pejskovy tlapky a že ten druhý anděl má tlapičky jako kočka. „Ale vždyť
+je to pejsek a kočička,“ vykřikl, „my jsme Jenda a Věra!“
+A teď když se poznali, že to nejsou žádní opravdoví Mikulášové, ale
+Jenda a pejsek, a žádní opravdoví andělé, ale Věrka a kočička, tak se
+tomu museli smát, až jim samým smíchem vousy spadly. A pak si rozdali dárky. Pejsek pro Jendu fíky a kočička dala Věrce datle. Jenda dal
+pejskovi malého pejska na hraní a Věrka dala kočičce malinkou kočičku, a tak byli všichni spokojeni, jak jim to všem na toho Mikuláše tak
+dobře dopadlo.
+
+73
+
+Ediční poznámka
+Při zpracování textu jsme se řídili aktuálním zněním pravidel českého
+pravopisu, upravili jsme interpunkci a opravili tiskové chyby. Respektovali jsme však stylové, morfologické a lexikální zvláštnosti původního Čapkova textu.
+Redakce MKP
+
+74
+
+Život a doba spisovatele
+Josefa Čapka v datech
+1887
+Narozen 28. března v Hronově. Otec MUDr. Antonín Čapek (1855–1929),
+matka Božena, rozená Novotná (1866–1924). Sourozenci: Helena
+(1886–1961), provdaná Koželuhová, ovdověla, od roku 1930 provdaná
+Palivcová; Karel (1890–1938), ženatý od roku 1935 s Olgou Scheinpflugovou.
+1892–1903
+Do roku 1900 navštěvuje obecnou a měšťanskou školu v Úpici. V roce
+1903 absolvuje německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve
+Vrchlabí a následně pracuje rok jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera.
+1904
+Natrvalo se stěhuje do Prahy, kde studuje na Uměleckoprůmyslové
+škole.
+1910
+Seznamuje se se svou budoucí ženou Jarmilou Pospíšilovou a na podzim
+odjíždí do Paříže. Zde navštěvuje Colarossiho akademii. Společně s Karlem Čapkem v Paříži rozepsali první verzi dramatu Loupežník.
+1911
+Vrací se s bratrem ze společných cest po Evropě a po rozbrojích ve spolku Mánes se stává jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců.
+Později rediguje jejich Umělecký měsíčník a o rok později i měsíčník
+Mánes.
+
+75
+
+1917–1921
+Pracuje jako redaktor v Národních listech a do roku 1939 i Lidových
+novinách.
+1918
+Patří k zakládajícím členům výtvarně umělecké skupiny Tvrdošíjní.
+1919
+3. května se po devítileté známosti žení s Jarmilou Pospíšilovou.
+1939
+1. září je zatčen a uvězněn gestapem, 9. září je převezen do koncentračního tábora Dachau a 26. září do Buchenwaldu. Zde od roku 1941
+pracuje v malířské a písmomalířské dílně.
+1942
+26. června je přemístěn do koncentračního tábora v Sachsenhausenu,
+kde opět pracuje v malířské dílně. Tajně překládá anglickou, španělskou a norskou poezii. V prosinci píše svou první rozsáhlou báseň Za
+bratrem Karlem.
+1945
+25. února je převezen do tábora v Bergen-Belsenu. Zde umírá na skvrnitý tyfus. Přesné datum smrti ani skutečné místo posledního odpočinku Josefa Čapka neznáme, jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.
+Vzhledem k tomu, že se tělesné ostatky Josefa Čapka nikdy nenašly, probíhalo řízení o prohlášení za mrtvého, na jehož konci bylo roku 1948
+stanoveno úřední datum úmrtí na 30. dubna 1947.
+
+76
+
+První vydání knih Josefa Čapka
+1911
+– Lásky hra osudná (společně s Karlem Čapkem)
+1916
+– Zářivé hlubiny a jiné prózy (společně s Karlem Čapkem)
+1917
+– Lelio
+1918
+– Krakonošova zahrada (společně s Karlem Čapkem)
+1920
+– Nejskromnější umění
+1922
+– Ze života hmyzu (společně s Karlem Čapkem)
+1923
+– Pro delfína
+1923
+– Země mnoha jmen
+1927
+– Adam Stvořitel (společně s Karlem Čapkem)
+1929
+– Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech
+1930
+– Stín kapradiny
+
+77
+
+1932
+– Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové
+1935
+– Jak se dívat na moderní obrazy
+1936
+– Kulhavý poutník
+1938
+– Umění přírodních národů
+1946
+– Básně z koncentračního tábora (vydáno posmrtně)
+1947
+– Psáno do mraků (vydáno posmrtně)
+1954
+– Povídejme si, děti (vydáno posmrtně)
+
+78
+
+Josef Čapek
+Povídání o pejskovi a kočičce,
+jak spolu hospodařili
+a ještě o všelijakých jiných věcech
+Edice Bratři Čapkové
+Obálka Alena Kubíková
+Redakce Jaroslava Bednářová
+Vydala Městská knihovna v Praze
+Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1
+V MKP 1. vydání
+Verze 1.0 z 19. 1. 2018
+ISBN 978-80-7587-558-7 (epub)
+ISBN 978-80-7587-559-4 (pdf)
+ISBN 978-80-7587-560-0 (prc)
+ISBN 978-80-7587-561-7 (html)
+
+