hclivess/cs_02_mast · Datasets at Hugging Face

audio audioduration (s) 3.03 13	transcription stringlengths 11 230
	Nikdo nás nepřepad, takže hádám, že královníni muži odvádějí při udržování pořádku dobrou práci.
	Muž s ptačím hrudníkem a jeho housatý kumpán si vyměnili pohledy, které působily poněkud spiklenecky.
	Tebe si ta karavana najala jako ochranku?
	Vůbec jsem nemusel tasit meč a nemůžu si na to stěžovat.
	To je vždycky dobrá rachota, když nemusíš pracovat, poznamenal vousáč.
	Na to si připiju, Murtak pozvedl korbel a přihnul si z něj.
	Pak se ohledl na rybáře v hrubých svetrech a vlněných čapkách, které si nechávali na hlavách dokonce i uvnitř.
	Slyšel jsem, že se v Isenstáru dá dobře rybařit.
	No co a slušně, odpověděl blízký rybář, aniž by zvedl oči od svého piva.
	Úhoři jsou celkem dobrý ryby, připustil rybář.
	Mur tak přitívl, jako kdyby se tím potvrzovalo, co už slyšel.
	Možná sám zkusím štěstí s udicí a háčkem, když už jsem tady.
	Znovu zvedl korbel, ale pak zavrtěl hlavu a zase ho postavil.
	A ten můj kolega mě určitě tahal za nos, ale on tvrdil, že je zdejší rybaření nebezpečný.
	Pry je to ta největší a nejpodlejší ryba v jezeře.
	Říkal jsem si, že si vymýšlí a že je to jenom snůžka žvástů.
	Jeden z nich udělal posunek na ochranu před úhranutím, naklonil se ke straně a odplivil si na zem.
	Slina byla tmavě zelená od žvance tabáku, který měl zasunutý pod tváří.
	Murtak povytáhl obočí.
	Možná, odpověděl blízký rybář mrzutě.
	To zní jako příběh, který stojí za vyprávění.
	Rybáři zasmušile zírali do krbu a ptačí hrudník s trpasličím plnovousem se samolibě uculovali nad všeobecným tichem.
	Porovaté, Meriku, už půjdu, Anra mě čeká.
	Hostinský se přinutil otevřít kalné oči, zamrkal, přikývl a odšoural se k soudku.
	Může počkat, než si vypiju ještě jedno, zahučel.
	Všichni seděli mlčky, zatímco jim Hostinský plnil korbele a roznášel je ke stolu.
	Když mu Murtag dal poslední měďáky, ptačí hrudník vděčně pozvedl svoje pití.
	Díky, cizinče, řekl jeden rybář.
	Je to od tebe moc laskavý.
	Považoval za rozumné uvádět v Gileadu jiné jméno než Tornak.
	Žvíkač tabáku se poškrábal na zarzavém strništi na bradě.
	Takže byl notlam, jo.
	No jestli vážně chceš znát pravdu v téhle věci, bylo by nejlepší, kdybys si zpromluvil se starým Hauginem, ale jak ho znám, už dávno spí.
	Přesně tak, přikývl Žvíkač.
	Po tak dlouhý dřině má chlap právo se vyspat.
	Murtak se znovu napil z větralého piva.
	A co by mi mohl říct o bahnotlamovi?
	Žvíkač si vyměnil významný pohled se svými společníky.
	No, je to taková zvláštní věc.
	Žoldáci teď soustředněně poslouchali a v matném svitu uhlíků se jim leskly oči.
	Chápej, horete, ta prokletá ryba je dlouhá jako naše plachetnice.
	Dobrejch deset kroků od špičky po vocas odhaduju a zhruba tři kroky napříč.
	To je velká ryba.
	I kdyby přeháněli, bahnotlam byl zjevně obrovský.
	Na bocích má spevněný šupiny jako rytířskou zbroj, na zádech vostny jako břitvy a kolem tlamy, velký fousy.
	Plave nad dnem jezera, reje v něm a na co přijde se žere.
	Kdykoliv k tomu dostane příležitost, ničí nám udice a prořezává sítě.
	Svým, ne Brnokovým, doplnil zízvený rybář.
	Murtak se zamračil ještě víc.
	Moment, teď mě balamutíte, ne?
	Murtak postřehli, jak ze zadní místnosti vklouzli do rezavé podkovy dva chlapci, ti dva bratři z ulice.
	Přesunuli se ke krbu, společně se posadili a sklonili k sobě hlavě ponoření do rozhovoru.
	Tady v krčmě Murtak postřehli jejich nepopiratelnou podobu s ptačím hrudníkem.
	Zauvažoval, jakou úmluvu asi bratři a otec mají s Hostinským.
	Prozatím to odsunul stranou a řekl, no, jestli je to opravdu, tak proč už bahnotlama někdo nechytil nebo nezabil?
	Žvíkač se předklonil a opřel se lokty o stůl.
	Na to ti odpoví pokračování příběhu, tak pozorně poslouchej a nepochybuji ani o jednom slově.
	Sark a Nolf už jsou pod zemí, ale dokud žili, vyprávěli to samý.
	Přesunul si žvanec tabáku pod druhou tvář a polkl doušek piva.
	Hubený muž s vyzáblým obličejem, který dosud mlčel.
	Odsekl žvíkač s viditelnou rozmrzelostí.
	Zakroužil rameny a na chvíli se odmlčel.
	Takže kucí rybařili a chytili pár vztruhů a pár jeseterů a položili je na břeh.
	Jenže místo, aby je přetáhli přes hlavu a zabili je, rozhodli se, že budou sedět a sledovat, jak dlouho potrvá, než se přestanou mrskat a která ryba vydrží nejdýl.
	No nebylo to správný, ale no to víte, jaký někdy bývají kuci.
	Tómur tak věděl a zadíval se do hlubin svého piva.
	Takže tam tak seděli a dívali se, jak ryby lapaj po vzduchu, když tu kolem šel nějakej chlap.
	Bez koně, bez dobytčete, jen tak šel z divočiny.
	Měl červený vlasy, ne zrzavý jako moje fousy, ale vyloženě červený jako broušenej hrubín a zuby ostrý a špičatý jako kočka.
	Murtagovi se zježili chloupky v zátilku.
	co ten duchem posedlý mák dělal před tolika lety v Gileadu.
	Nepochybně plnil nějaký ohavný krvavý úkol pro Galmatorixe, nebo to Murtak aspoň předpokládal.
	Galmatorix existenci stína před dvorem tajil a Murtak se o Durzovi dozvěděl až na cestách s Eragonem.
	Při zpětném pohledu Murtag žasl nad vlastní nevědomostí, i nad pošetilostí své přílišné sebedůvěry.
	Skutečně věřil, že dokáže Durzu v gileádu porazit.
	Bez magie a bez zvýšené síly a rychlosti, jež si později osvojil, co by dračí jezdec.
	Durza by mě zabil, než by si uvědomil, kdo jsem.
	Aspoň se mi ho podařilo zasáhnout čípem mezi oči.
	Ačkoliv ani to k zabití stína nestačilo.
	K tomu bylo třeba proklád jeho srdce čepelí, jak později dokázal Eragon u Trondheimu.
	Podle Haugina se ten chlap usmál, posadil se k ním s rukou na jílci meče a poprosil je, ať čekaj a dívaj se, protože on je taky zvědavý, jak to dopadne.
	Jenže to nebyla pořádná prozba, jestli chápete, jak to myslím, spíš rozkaz.
	Takže seděli, čekali a všechny ryby lapali po vzduchu a plácali se, dokud nepošli.
	Hráli hru s barevními oblásky.
	Ten chlap tu rybu zved a něco nad ní prones, ale nebyly to slova, který dávají smysl v normálním jazyce.
	Starej Haugin přísahá na horobě svý mamky, přísahá, že je cejtil v kostech.
	A z Hark i Nolf vždycky říkali to samý.
	Zizvený rybář dloubil žvíkače do ramene.
	Žvíkač se na něj vteřinu kabonil.
	Jo, a ta zatracená ryba je moc mazaná na to, aby jsme ji chytili do sítí.
	Lord Ured před válkou vypsal na bahnutlama v Bodměnu dva celý zlatáky a náš současnej pán, Lord Relgin, ji zvýšil na čtyři.
	A k tomu budeš moct vstoupit do hlídky, kdybys chtěl.
	Bahnotlam je prokletí našeho jezera a trest za špatný zacházení s rybama.
	Murtak v duchu proklal karabel za to, že mu nezdělila celou pravdu.
	Chytit a zabít bahnotlama bude mnohem náročnější, než si původně myslel.
	A fritva, ta čarodějnice, kousek o tu nám moc nepomůže.
	Když potřebuješ zbavit bradavic nebo ošetřit řet, dá tě dokupy, ale očarovaná ryba, která se tě snaží zamordovat, ani náhodou na tu by spotřeboval elfa.
	A ty mají všichni plný ruce práce jinde, doplnil žvíkač smutně.
	Murtak mu s předstíranou bezstarostností mávl na rozloučenou.
	Přiznávám, že zní nepravděpodobně, ale na cestě už jsem slyšel i divnější historky.

Nikdo nás nepřepad, takže hádám, že královníni muži odvádějí při udržování pořádku dobrou práci.

Muž s ptačím hrudníkem a jeho housatý kumpán si vyměnili pohledy, které působily poněkud spiklenecky.

Tebe si ta karavana najala jako ochranku?

Vůbec jsem nemusel tasit meč a nemůžu si na to stěžovat.

To je vždycky dobrá rachota, když nemusíš pracovat, poznamenal vousáč.

Na to si připiju, Murtak pozvedl korbel a přihnul si z něj.

Pak se ohledl na rybáře v hrubých svetrech a vlněných čapkách, které si nechávali na hlavách dokonce i uvnitř.

Slyšel jsem, že se v Isenstáru dá dobře rybařit.

No co a slušně, odpověděl blízký rybář, aniž by zvedl oči od svého piva.

Úhoři jsou celkem dobrý ryby, připustil rybář.

Mur tak přitívl, jako kdyby se tím potvrzovalo, co už slyšel.

Možná sám zkusím štěstí s udicí a háčkem, když už jsem tady.

Znovu zvedl korbel, ale pak zavrtěl hlavu a zase ho postavil.

A ten můj kolega mě určitě tahal za nos, ale on tvrdil, že je zdejší rybaření nebezpečný.

Pry je to ta největší a nejpodlejší ryba v jezeře.

Říkal jsem si, že si vymýšlí a že je to jenom snůžka žvástů.

Jeden z nich udělal posunek na ochranu před úhranutím, naklonil se ke straně a odplivil si na zem.

Slina byla tmavě zelená od žvance tabáku, který měl zasunutý pod tváří.

Murtak povytáhl obočí.

Možná, odpověděl blízký rybář mrzutě.

To zní jako příběh, který stojí za vyprávění.

Rybáři zasmušile zírali do krbu a ptačí hrudník s trpasličím plnovousem se samolibě uculovali nad všeobecným tichem.

Porovaté, Meriku, už půjdu, Anra mě čeká.

Hostinský se přinutil otevřít kalné oči, zamrkal, přikývl a odšoural se k soudku.

Může počkat, než si vypiju ještě jedno, zahučel.

Všichni seděli mlčky, zatímco jim Hostinský plnil korbele a roznášel je ke stolu.

Když mu Murtag dal poslední měďáky, ptačí hrudník vděčně pozvedl svoje pití.

Díky, cizinče, řekl jeden rybář.

Je to od tebe moc laskavý.

Považoval za rozumné uvádět v Gileadu jiné jméno než Tornak.

Žvíkač tabáku se poškrábal na zarzavém strništi na bradě.

Takže byl notlam, jo.

No jestli vážně chceš znát pravdu v téhle věci, bylo by nejlepší, kdybys si zpromluvil se starým Hauginem, ale jak ho znám, už dávno spí.

Přesně tak, přikývl Žvíkač.

Po tak dlouhý dřině má chlap právo se vyspat.

Murtak se znovu napil z větralého piva.

A co by mi mohl říct o bahnotlamovi?

Žvíkač si vyměnil významný pohled se svými společníky.

No, je to taková zvláštní věc.

Žoldáci teď soustředněně poslouchali a v matném svitu uhlíků se jim leskly oči.

Chápej, horete, ta prokletá ryba je dlouhá jako naše plachetnice.

Dobrejch deset kroků od špičky po vocas odhaduju a zhruba tři kroky napříč.

To je velká ryba.

I kdyby přeháněli, bahnotlam byl zjevně obrovský.

Na bocích má spevněný šupiny jako rytířskou zbroj, na zádech vostny jako břitvy a kolem tlamy, velký fousy.

Plave nad dnem jezera, reje v něm a na co přijde se žere.

Kdykoliv k tomu dostane příležitost, ničí nám udice a prořezává sítě.

Svým, ne Brnokovým, doplnil zízvený rybář.

Murtak se zamračil ještě víc.

Moment, teď mě balamutíte, ne?

Murtak postřehli, jak ze zadní místnosti vklouzli do rezavé podkovy dva chlapci, ti dva bratři z ulice.

Přesunuli se ke krbu, společně se posadili a sklonili k sobě hlavě ponoření do rozhovoru.

Tady v krčmě Murtak postřehli jejich nepopiratelnou podobu s ptačím hrudníkem.

Zauvažoval, jakou úmluvu asi bratři a otec mají s Hostinským.

Prozatím to odsunul stranou a řekl, no, jestli je to opravdu, tak proč už bahnotlama někdo nechytil nebo nezabil?

Žvíkač se předklonil a opřel se lokty o stůl.

Na to ti odpoví pokračování příběhu, tak pozorně poslouchej a nepochybuji ani o jednom slově.

Sark a Nolf už jsou pod zemí, ale dokud žili, vyprávěli to samý.

Přesunul si žvanec tabáku pod druhou tvář a polkl doušek piva.

Hubený muž s vyzáblým obličejem, který dosud mlčel.

Odsekl žvíkač s viditelnou rozmrzelostí.

Zakroužil rameny a na chvíli se odmlčel.

Takže kucí rybařili a chytili pár vztruhů a pár jeseterů a položili je na břeh.

Jenže místo, aby je přetáhli přes hlavu a zabili je, rozhodli se, že budou sedět a sledovat, jak dlouho potrvá, než se přestanou mrskat a která ryba vydrží nejdýl.

No nebylo to správný, ale no to víte, jaký někdy bývají kuci.

Tómur tak věděl a zadíval se do hlubin svého piva.

Takže tam tak seděli a dívali se, jak ryby lapaj po vzduchu, když tu kolem šel nějakej chlap.

Bez koně, bez dobytčete, jen tak šel z divočiny.

Měl červený vlasy, ne zrzavý jako moje fousy, ale vyloženě červený jako broušenej hrubín a zuby ostrý a špičatý jako kočka.

Murtagovi se zježili chloupky v zátilku.

co ten duchem posedlý mák dělal před tolika lety v Gileadu.

Nepochybně plnil nějaký ohavný krvavý úkol pro Galmatorixe, nebo to Murtak aspoň předpokládal.

Galmatorix existenci stína před dvorem tajil a Murtak se o Durzovi dozvěděl až na cestách s Eragonem.

Při zpětném pohledu Murtag žasl nad vlastní nevědomostí, i nad pošetilostí své přílišné sebedůvěry.

Skutečně věřil, že dokáže Durzu v gileádu porazit.

Bez magie a bez zvýšené síly a rychlosti, jež si později osvojil, co by dračí jezdec.

Durza by mě zabil, než by si uvědomil, kdo jsem.

Aspoň se mi ho podařilo zasáhnout čípem mezi oči.

Ačkoliv ani to k zabití stína nestačilo.

K tomu bylo třeba proklád jeho srdce čepelí, jak později dokázal Eragon u Trondheimu.

Podle Haugina se ten chlap usmál, posadil se k ním s rukou na jílci meče a poprosil je, ať čekaj a dívaj se, protože on je taky zvědavý, jak to dopadne.

Jenže to nebyla pořádná prozba, jestli chápete, jak to myslím, spíš rozkaz.

Takže seděli, čekali a všechny ryby lapali po vzduchu a plácali se, dokud nepošli.

Hráli hru s barevními oblásky.

Ten chlap tu rybu zved a něco nad ní prones, ale nebyly to slova, který dávají smysl v normálním jazyce.

Starej Haugin přísahá na horobě svý mamky, přísahá, že je cejtil v kostech.

A z Hark i Nolf vždycky říkali to samý.

Zizvený rybář dloubil žvíkače do ramene.

Žvíkač se na něj vteřinu kabonil.

Jo, a ta zatracená ryba je moc mazaná na to, aby jsme ji chytili do sítí.

Lord Ured před válkou vypsal na bahnutlama v Bodměnu dva celý zlatáky a náš současnej pán, Lord Relgin, ji zvýšil na čtyři.

A k tomu budeš moct vstoupit do hlídky, kdybys chtěl.

Bahnotlam je prokletí našeho jezera a trest za špatný zacházení s rybama.

Murtak v duchu proklal karabel za to, že mu nezdělila celou pravdu.

Chytit a zabít bahnotlama bude mnohem náročnější, než si původně myslel.

A fritva, ta čarodějnice, kousek o tu nám moc nepomůže.

Když potřebuješ zbavit bradavic nebo ošetřit řet, dá tě dokupy, ale očarovaná ryba, která se tě snaží zamordovat, ani náhodou na tu by spotřeboval elfa.

A ty mají všichni plný ruce práce jinde, doplnil žvíkač smutně.

Murtak mu s předstíranou bezstarostností mávl na rozloučenou.

Přiznávám, že zní nepravděpodobně, ale na cestě už jsem slyšel i divnější historky.