Dataset Viewer
Auto-converted to Parquet Duplicate
audio
audioduration (s)
3.03
13
transcription
stringlengths
11
230
Překlad Zdík dušek.
Pokrytou zelení a plnou zád.
Vyprahlé, holé pouště a další kraje.
A především draci zářiví a krásní ve své dávné slávě.
Během uplynulého století nad značnou částí lidmi obydlených oblastí tyransky vládl král Galbatorix a ohrožoval i ostatní rasy.
Podle jeho vůle byly draci zlomeni, jejich počty se snížily a zbylo jich jen pár.
Stateční lidé, kteří se stavěli Galbatorixovi na odpor, uprchli do odlehlých zemí, kde si začali říkat Vardenové.
Tam sídlili jen s pramalou nadějí na vítězství, dokud se pro člověka Eragona nevylíhla dračice Safira.
Společně a pod moudrým vedením urozené Nasuady povstali proti Galbatorixovi říši.
I v míru se však přemalují stíny.
Bránit v bouři vlastní ústředí, lpět na něm či standardu vzít, toť otázka jež trápí i tu nejprozíravější mysl.
Hájek osyk vyrůstá do stejné výšky a síly jako osamělý dub.
Čest žádá, povinnost naléhá a láska přemlouvá, však vlastní já nutí.
Dilemata čtrnáct až dvacet A ten rudý
Poté střídal běh s chůzí, dokud se nevrátil do rokle, kde na něj čekal Trn.
Vždycky rozdráždíš lidi jako mraveniště.
Netuším, přiznal a narvnal se.
Přešel k měchu na vodu, který nechal vyset z větve u svého lůžka, odzádkoval ho a zhluboka se napil.
Murtak si otřel ústa, hodil měch na přikrývku, natáhl si rukavice a opatrně vytáhl zářící šupinu z měšce.
Z horkého dechu draka se na šupině srážely kapky vody, které rozkládaly její vnitřní záři do důhových barev.
pak udeřil pahýlovitým ocasem do země a z koruny topolu se zhlasitým krákáním vznesla vrána.
Murtak si prohlédl svraštělou bílou jizvu v místě, kde glejdr ukousl poslední tři stopy trnova ocesu.
Stracenou tkání nebylo možné nahradit a tak král místo toho použil kouzla, aby protáhl kosti a svaly, jež Trnovi zůstali.
Trvalo týdny, než se Trn znovu naučil udržovat přiletu rovnováhu.
Zemřel tak, jak by měl zemřít každý drak, na obloze a v boji.
Ale už nemůže létat, nemůže se jíbat, může jen myslet.
Já bych se raději rozbil o svach hory, než abych žil jako teď on.
Měli štěstí, že Galbatorix nepřiměl Trna, aby vyvrhl svoje Eldunary.
Vzhledem ke svému mládí by skončil s vážnou nerovnováhou mezi velikostí mysli a rozměry těla.
Murtak zabalil šupinu do látky a opatrně ji uložil do sedlové brašny.
Zářily na něm hvězdy a nad obzorem byčníval hrod měsíčního srbku.
Byla dostatečná tma, aby je skryla před slídivými zraky, ale zároveň ne taková, aby neviděli na to, co potřebovali vykonat.
Už hodinu seděl v Trnově sedle a létal nad jezerem Isenstar.
Jezero bylo obrovské a oni netušili, kde by měli bahnotlama hledat.
V temné vodě navíc neviděli nic užitečného ani s pomocí měsíčního srbku a Trn si netroufal létat příliš nízko nad hladinou, aby si jich nevšimli noční rybáři.
Murtak se zkusil natáhnout do vody svou myslí, ale z výšky a při rychlosti, s níž se pohybovaly, bylo snadné přehlednout studené myšlenky ryby.
Ostatně ani nevěděl, jak by její vědomí mělo vypadat.
Tohle nezabere, řekl Murtak, komunikoval s trnem myslí, aby se nad měsíčním svitem zalitou hladinou nenesl zvuk jeho hlasu.
Mohli bychom nad Isenstárem patrolovat celé dny a nemít z toho nic jiného než mouchy mezi zuby a elfy za patami.
Je dobrá noc na lov, ale potřebovali bychom vědět, kde máme lovit.
Město ozařovalo roztroušené souvězdí luceren a pochodní a vytvářelo ve tně příjemně domácký dojem.
Pomyslel si, že kdyby byl rybář, ten pohled by ho opravdu uklidňoval.
Proč mám takový pocit v břiše, že tvůj nápad bude nebezpečný?
Chytrý plán selže častěji než plán jednoduchý.
Trn na Murtagu v Pokyn přistál za nízkým kopcem půl míle od severovýchodní strany Gileadu.
Kolem kopce se rozkládala hustá mozaika obdělávaných polí.
S větelem, pšenicí a nahusto vysetými řádky různé kořenové zeleniny.
Mur tak sklouzl na zem a chvíli se rozhlížel po okolí.
Na severu stál statek blíž, než by se mu líbilo.
Půjdeš muset být opatrný, můžou tam jít psi.
Já se umím schovat, řekl Trn mírně uraženě.
Farmáři vstávají častně a jestli tě uvidí, nespůsobí větší potíže, než jakýmu jsme čelili.
Murtak si sedl do dřepu, vyhrábl spod trávy trochu vlhké hlíny a rozmazal si ji po rukách a obličeji.
A jednou ho přepadl pocit, že tuhle situaci zná, jako kdyby ji už prožil.
A svým způsobem asi taky ano.
Než vstoupil do Gileadu, aby zachránil Aragona, udělal přesně to též.
Čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné.
A jak nám tahle znalost pomůže?
Možná se naučíme rozeznávat vzory a vyhneme se opakování stejných chyb, vstal.
a vyrazil rovnoměrným klusem opět směrem ke Gileadu.
Odtud stačilo vystoupat po zabáhněném břehu a proklouznout kolem hlídače, který se zabýval svou dýmku.
Isenstár bylo sladkovodní jezero a nepřítomnost soli zapřičinovala čistší, čerstvější vůni.
I pak ryb byl slabší, méně pronikavý.
Murtak se přikrčeně plížil kolem budov na břehu jezera, třídíren, skladišt a sušáren a hledal to, o čem věděl, že tu musí být.
Všechny hostince a krčmy na něž narazil však byly na noc zavřené a po udusané hlíně ulic se pohybovaly psy, nikoli v ochmelkové, očichávali se a poštěkávali na sebe.
Prosím, zácný pane, pronesli prosebně.
Murtak se zamračil a zůstával ve střehu.
Jsou to bratři, pomyslel si, a dělí je tak rok nebo dva.
Nic zvláštního, pane, jenom se snažíme sehnat něco k jídlu.
Ano, pane, jídlo pro naši chudou matku.
Bratři se na sebe znovu šibalsky podívali a oba jednohlasně zopakovali.
Nesete mi potíže, pomyslel si Murtak.
Mezi dvěma budovami kus odtud se objevil strážný.
Murtak se ohlédl na dva uličníky a vylovil dva měďáky.
Chlapci se pro ně natáhli, ale Murtak jim je zvedl nad hlavy.
Nejdřív mi řekněte, jestli jsou v tuhle hroznou hodinu otevřené ještě nějaké krčmy.
Murtak zavrtěl hlavou a pokračoval směrem, který mu ukázali.
Málem už ztratil důvěru v pokyny chlapců, když tu si na západním konci Gileadu konečně všiml omšelé staré krčmy se světly v oknech.
Stála v sousedství nízkých špinavých domů.
Čím víc se věci mění, Murtak se ze zvyku dotkl opasku, aby zkontroloval dýku.
Jednalo se o takový druh pochybného podniku, kde se cizinci často vzbudí následující den s boulí na hlavě a prázdným měšcem.
Nejednou slyšel o synech šlechticů, kteří se vydali popíjet do podobného doupěte a skončili oloupení, potlučení nebo ještě něco horšího.
Teď byl pochopitelně takovým druhem člověka, jehož se naopak musí bát ostatní.
Po posledních několika letech Murtagovi nevadilo budit strach, pokud tím udrží sebe a trna v bezpečí.
Na chvíli se zastavil, aby se sklidnil a vklouzl do potřebné role.
Podlahu tvořila zabahněná prkna a na polici za barovým pultem stálo jen několik lahví a sklenic.
A Murtak přesně věděl, jak hlasitě to musí být.
Když přecházel místnost, cítil na sobě jejich pohledy.
Barman se probudil, jenco Murtak položil na zízvený dřevěný pult měděné mince.
Jiný než levný nemáme, odpověděl barman a pomalu vstal.
Měl velké břicho, které mu napínalo zástěru jako buben.
Peníze zmizely v zavalitých rukách a hostinský vrátil Murtagovi půl měďák.
Pak zvedl korbel, který nevypadal o nic čistší než ostatní a naplnil ho břečkou ze soudku.
Rozhodl se, že na to nebude upozorněvat a odnesl si pití ke stolu u malého kamenného krbu.
Zbývala z něj jen vrstvička žhavých uhlíků.
Jakmile se posadil jeden z žoldnéřů, drobný muž s ptačím hrudníkem a nervózním tikem v levém oku, si odhašlal a zeptal se.
Dorazili jsme dvě hodiny před setměním, ale trvalo doteď, než jsme všechno vyložili z vozu.
Ozval se muž s plnovou sem v trpaslíčím stylu a si zvou, která mu protínala levé obočí.
Pivo chutnalo jako ředěný výluh z ječmen.
Murtak se zašklebil a postavil korbel na stůl.
End of preview. Expand in Data Studio
README.md exists but content is empty.
Downloads last month
573