Add files using upload-large-folder tool

.gitattributes

@@ -1690,3 +1690,17 @@ dev/OJ:C:2022:085/pdf/OJ:C:2022:085:FULL.ro.p-8.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lf
 dev/OJ:C:2022:085/pdf/OJ:C:2022:085:FULL.sk.p-8.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
 dev/OJ:C:2022:085/pdf/OJ:C:2022:085:FULL.sl.p-8.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
 dev/OJ:C:2022:085/pdf/OJ:C:2022:085:FULL.sv.p-8.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.bg.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.cs.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.da.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.de.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.el.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.en.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.es.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.et.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.fi.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.fr.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.hr.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.hu.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.it.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text
+dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.lt.p-42.pdf filter=lfs diff=lfs merge=lfs -text

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.bg.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:b45aecb90cb34068f7e0738efc7d1c3efb4421aa8beeeff3708d7b7dc52ce501
+size 433329

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.cs.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:5e59c8b18a24166f0e009cca5a232f38b0a88a01c444c611f838fcbc39c4abf8
+size 433087

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.da.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:1a34f9f495cabd8d1c61cd85bc8df6d4212308d33072a5d535c76589668ea1a4
+size 432459

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.de.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:231d41df986fbda08a26c766044bc11656d631167ae3413133b8fbca9eaec379
+size 433286

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.el.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:2380435bd2603eea21801cfcbbcceb370b3134e69fd53aa1c3dd7752a36e5c83
+size 433752

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.en.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:2ce25d42835d50f4ac5e55593e89aa5827515d03e5a82c8f45381f586c00c9bd
+size 432247

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.es.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:313446cfb6dab4ff4829a3e39b02732f4e6f331e0bb2c1ef7f7af2130757e5fa
+size 432951

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.et.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:d8d9207fdd5ab31791070681f2a08c914c70ca4ce37ad3fcd86dc9aa5eae7868
+size 432362

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.fi.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:52f94feba057682305b1e08aa0ee1350bb9eae2dbcf4b450d9a9e53c7d03ac9b
+size 432313

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.fr.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:659955bbbf8d87cfb17da76317e0c2c6a2eab29c2c50c75f861a4c3026a0e34d
+size 432895

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.hr.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:6448ee5999264a2619ec8c90b1a57fb4d777daf130012bf08b14d28b5dee45b6
+size 432739

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.hu.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:c82f522a49ae39239f30ae15d8e11f25c5f3b6b1d7acb647d8b6ca8bc864da90
+size 432956

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.it.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:0892fd38de31a5c4bdce0e9bfb803461e9845a6aa0a0937164880da533d1dc80
+size 432727

dev/OJ:C:2022:078/pdf/OJ:C:2022:078:FULL.lt.p-42.pdf

@@ -0,0 +1,3 @@
+version https://git-lfs.github.com/spec/v1
+oid sha256:217d1be3713962ed48a7f21e27237d71e44020ab7fa4ad41a138eedab7e5c7f1
+size 433059

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.bg.p-50.txt

@@ -0,0 +1,60 @@
+BG
+
+C 150/48
+
+Официален вестник на Европейския съюз
+
+5.4.2022 г.
+
+Пригодността на почвата за засаждане на лозя е допълнително повишена от благоприятните топографски условия в
+покрайнините на града. Лозите са засадени по южните и югозападните склонове на възвишенията и хълмовете,
+известни като „verő“ [слънчеви склонове]. Типичните метеорологични данни за лозаро-винарския регион, усреднени за
+47-годишен период, са следните: средна годишна температура: 10,65 °C, средно годишно количество на валежите:
+592,6 mm, среден брой часове слънчево греене годишно: 1 964 часа. В действащото понастоящем законодателство
+като райони, подходящи за засаждане на лози, са изброени такива, които са категоризирани в класове I и II в
+съответствие с лозарския кадастър. Това са съответно 18 431 ha райони от клас I и 3 914 ha райони от клас II,
+подходящи за засаждане на лози в лозаро-винарския регион Eger. Общата площ е: 22 345 ha.
+Ч овеш к и те ф ак т ор и
+Появата на лози в околностите на Eger и лозарството през Средновековието
+Фосил от лозов лист на възраст 30 милиона години, т.нар. „Vitis Hungarica“, е открит в склона на възвишението KisEged. Това обаче няма връзка с днешното лозарство. Въз основа на археологически данни Eger и неговите околности са
+били населени от X век нататък. От началото на XI век се счита, че той се е превърнал в голям град в Унгария. Според
+хартата от 1261 г. на крал Бела IV, първият крал на Унгария, свети Стефан предоставя десятъка от виното от долината
+на Eger на епархия Eger. При татарското нашествие от 1241 г. е била покосена голяма част от населението и
+недостигът на работна ръка принуждава крал Бела IV да доведе чужди заселници в страната. Счита се, че
+приблизително по това време в Eger са пристигнали първите валонци, за които се знае, че са живели на улицата,
+наречена Olasz utca; в Tállya също е имало валонски заселници, които са въвели френското лозарство и съхранението
+на вино в бъчви.
+Смята се, че първите изби са били построени от Църквата, а най-ранните от тях са били известни като dézsmapince [изба
+за десятъка от виното].
+Лозаро-винарството в Eger има вековна история. Фламандският печатар и гравьор Gaspar Bouttats изработва няколко
+медни гравюри, свързани с Унгария, включително изглед към Eger, или „Erlau“, в книгата „Description exacte des
+Royaumes de Hongrie“, публикувана в Антверпен през 1688 г. Известна е и по-ранна гравюра, озаглавена „Agria
+vulgo Erla“, публикувана от G. Hoefnagel през 1617 г., която изобразява как лозарският град Eger побеждава турците.
+И на двете гравюри са изобразени известният градски замък и лозя.
+Историческите извори сочат, че лозарството е претърпяло дълбоки промени през XVII век. Сортовете червено грозде
+започват да набират популярност спрямо доминиращите преди това бели сортове.
+Следва да се отбележи, че лозарите от района на Eger са разработили специално сечиво за обработване на твърдата
+почва в района, известно като „Егерска мотик��“. За да измерват количеството на своите вина, те използвали „Eger akó“
+[с вместимост около 200 l] — съд с вместимост, приблизително четири пъти по-голяма от обикновения съд „akó“.
+Относителната киселинност и свойствата на вината да се запазват за дълъг период налагат продължителното стареене в
+дървени бъчви. Производителите залагали вината си за отлежаване в бъчви в мазетата и избите, издълбани в риолитния
+туф под града, който осигурявал естествени избени условия (климат за отлежаване).
+К ла си фи ка ц ия н а п л ощ и т е с л о з я в м ина л от о
+Първата златна ера на винопроизводството в Eger е била през периода XV—XVI век, като то е възобновено през XVIII
+век. Историческите сведения от 1760 г. и 1789 г. предоставят данни за качеството на площите с лозя. През 1760 г.
+лозята са разделени на три класа въз основа на качеството на почвата, наклона на склоновете, слънцегреенето и др.
+Най-малко 50 % от лозята са били от първи клас.
+През 1789 г. лозята в Eger са разделени на шест класа (на национално равнище е имало осем класа, но в района на Eger
+е нямало лозя от последните два класа). Принципите, на които се основава класификацията, са били сходни на тези от
+1760 г., с тази разлика, че много отлични лозя, от които се произвежда грозде за вино от вида „aszú“, биват също
+класифицирани като първи клас.
+В Eger са въведени правила за лозаро-винарската общност още през XVIII век, прилагани от служителите на лозаровинарската общност, които са били под надзора на магистрата.
+
+8.2. Вина (2)
+1.
+
+Описание на определения район (продължение)
+
+О тг л ежд а н и с ор то в е ло з и и в и н а , пр оиз ве жда н и о т т я х
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.bg.p-68.txt

@@ -0,0 +1,62 @@
+C 150/66
+
+BG
+
+Официален вестник на Европейския съюз
+
+5.4.2022 г.
+
+Сицилия е един от най-старите лозарски региони в света, за което свидетелстват археологически находки и
+многобройните гръцки и латински литературни творби, в които се споменават известните сицилиански вина. За
+търговията със зехтин и вино от времето на финикийците (IX—IV в. пр. н. е.) свидетелства наличието на амфори,
+които са използвани от тях за транспортиране, както и на други керамични предмети. Великолепието на лозята може
+да се види по време на гръцкото установяване в района (VIII—III в. пр. н. е.), когато гърците внасят редица сортове
+грозде като Grecanico, който продължава да се отглежда и днес. Съществуват сведения за наличието на сицилианско
+вино и в Галия по време на римското владичество (III в. пр. н. е. — V в. от н. е.), и по-специално по времето на Юлий
+Цезар.
+По време на мюсюлманското владичество (827—1061 г.), въпреки забраната на Корана да се употребява алкохол, е
+отглеждано десертно грозде, като по това време в Пантелерия се появява сортът „Zebib“ (наричан днес „Zibibbo“ или
+„Moscato di Alessandria“), който дължи името си на африканския нос Зебиб срещу остров Пантелерия.
+Връзката с определения географския район на КНП „Sicilia“ се основава на специфичните особености на почвите,
+климата и ландшафта в района.
+Северната част е предимно планинска, докато централно-южната и югозападната са хълмисти. Югоизточната част на
+района се характеризира с високо плато, а източната част на Сицилия е от вулканичен тип. Равнинните райони са
+съсредоточени предимно по крайбрежието.
+Изложението и разположението на лозята са предимно хълмисти, в особено подходящи райони, добре проветриви и с
+голямо слънцегреене, което благоприятства оптималното разгръщане на вегетативно-продуктивните функции на
+растенията и позволява да се добие здраво и висококачествено грозде. Така средиземноморският климат, характерен с
+високо слънцегреене, с горещи и сухи лета, при все това с бризове, позволява много добро узряване на гроздето и
+благоприятства натрупването на захари и концентрирането на екстракти, а температурните колебания и богатите на
+минерали почви придават нотки на свежест и киселинност. Всички тези фактори водят до производството на вина,
+които в различните категории са винаги интензивни, но балансирани и хармонични.
+Използват се предимно традиционните начини на отглеждане, които са на по-малка ширина и варират според лозаровинарското зониране на острова — от традиционния метод „alberello“ [храстовидно отглеждане], все още използван в
+крайбрежните зони на провинция Трапани, до по-често срещаните, чрез постоянна или подновяема ниска решетка от
+въжета — или начини на отглеждане на голяма ширина в определени плодородни долини във вътрешността на
+острова.
+Обширната територия на ЗНП „Sicilia“ позволява да се произвеждат вина от местни или международни сортове, като
+така се предлага широка гама продукти в различните предвидени категории вино.
+Категория: Вино (1)
+Тази категория обхваща широка гама от видове вина:
+червени, розе и бели, включително стафидено, от късен гроздобер и резерва. Използваните сортове са или местни с
+много високо качество, като Inzolia, Catarratto и Grillo, като последният е резултат от кръстоска между Catarratto и
+Zibibbo, или чуждестранни сортове, като Chardonnay, Muller Thurgau и Sauvignon. Сицилия също така е регион за
+производство на червени вина, най-известните сред които са получени от местни сортове, по-специално Nero d’Avola
+с Frappato и Nerello Mascalese, и от чуждестранни сортове, като Cabernet Sauvignon, Merlot и Syrah. Безспорно
+основният участник в тази нова тенденция е сортът Nero d’Avola, който, включително в съчетание с други сортове,
+дава възможност да се характеризира и определи оригиналността на сицилианското вино не само от хроматична
+гледна точка, но също така поради това, че сортът придава на виното типичен характер, дължащ се на средиземно­
+морските аромати и вкусове.
+От аналитична и органолептична гледна точка всички тези видове вино се характеризират с балансирани физикохимични свойства, които допринасят за вкусовия баланс. Всички видове имат приятен, хармоничен, отличителен и
+елегантен аромат, понякога с плодови, флорални и растителни нотки, характерни за използваните за производството
+им сортове грозде.
+Белите вина се характеризират със сламеножълт с различна наситеност или тъмножълт цвят, докато червените са с
+повече или по-малко наситен рубиненочервен цвят, с възможни виолетови нюанси, който в процеса на отлежаване
+преминава към гранатов. Всички тези вина са балансирани, с добра структура и с подходящо алкохолно съдържание.
+Хилядолетната история на винопроизводството на тази територия, за която свидетелстват многобройни документи, е
+общо и основно доказателство за връзката и тясното взаимодействие, което съществува между човешкия фактор и
+качеството и специфичните характеристики на вината с КНП „Sicilia“. В този конкретен район хората са предавали
+през вековете традиционното култивиране на лозя и енологичните практики, които са се подобрявали и
+усъвършенствали в съвремието благодарение на безспорния напредък на науката и технологиите. Това позволява на
+вината със ЗНП „Sicilia“ да спечелят своето добро име.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.cs.p-50.txt

@@ -0,0 +1,60 @@
+CS
+
+C 150/48
+
+Úřední věstník Evropské unie
+
+5.4.2022
+
+Půda v této oblasti je obzvláště vhodná k pěstování vinné révy, a to díky příznivým topografickým podmínkám
+v okrajových částech města. Vinice byly vysazeny na jižních a jihozápadních svazích vrchů a vyvýšenin na tzv. „verő“
+(slunečních svazích). Průměrné meteorologické údaje naměřené v dané vinařské oblasti za posledních 47 let:
+průměrná roční teplota: 10,65 °C, průměrné roční srážky: 592,6 mm, průměrný roční počet hodin slunečního svitu:
+1 964 hodin. Podle platných právních předpisů jsou pro pěstování vinné révy vhodné ty oblasti, které jsou podle
+vinařského katastru zařazeny do třídy I a II. Ve vinařské oblasti Eger je tedy vhodné pro pěstování vinné révy 18 431
+hektarů v oblastech zařazených do třídy I a 3 914 hektarů v oblastech zařazených do třídy II. Celkově oblast zahrnuje
+22 345 hektarů.
+L ids k é f ak to r y
+Výskyt vinic v blízkosti města Eger a pěstování révy ve středověku
+Na svahu vrchu Kis Eged byla nalezena fosilie listu révy stará 30 milionů let, latinsky nazvaná „Vitis hungarica“.
+S dnešním pěstováním révy však nesouvisí. Podle archeologických údajů bylo město Eger a jeho okolí obydlené již
+v 10. století a do začátku 11. století se Eger stal v rámci území dnešního Maďarska významným městem. V listině
+krále Bély IV. z roku 1261 se uvádí, že první uherský král Svatý Štěpán daroval egerskému biskupství vinohradnický
+desátek. Při mongolském vpádu v roce 1241 byla velká část obyvatelstva vyhubena a nedostatek pracovní síly přinutil
+krále Bélu IV. povolat do země cizí osadníky. Předpokládá se, že přibližně v tomto období přišli do Egeru první Valoni
+a usadili se na ulici nazývané Olasz utca (Italská ulice). Další valonští přistěhovalci se usídlili v obci Tállya, kam přinesli
+umění francouzského vinařství a skladování vína v sudech.
+První sklepy pravděpodobně postavila církev; nejstarší z nich byly součástí vinných sklepů z desátku („dézsmapince“).
+Pěstování révy v Egeru má staletou pověst. Vlámský rytec Gaspar Bouttats vytvořil několik měděných rytin
+s maďarskou tematikou včetně rytiny znázorňující Eger (nebo „Erlau“), která vyšla v díle „Description exacte des
+Royaumes de Hongrie“ (Přesný popis království maďarského) v Antverpách v roce 1688. Je známá rovněž starší
+rytina Egeru (Agria vulgo Erla), znázorňující vinařské město, které se vzepřelo Turkům, kterou vytvořil G. Hoefnagel
+v roce 1617. Obě rytiny zobrazují oba zdroje hrdosti obyvatel Egeru na své město, tedy hrad nad městem a vinice
+v jeho okolí.
+Historické záznamy naznačují, že vinařství prošlo v 17. století významnými změnami: modré odrůdy révy začaly
+převládat nad do té doby dominantními bílými odrůdami.
+Stojí za zmínku, že egerští vinaři vyvinuli na obrábění tvrdé půdy v této oblasti zvláštní nástroj známý jako „egerská
+motyka“. Pro měření množství vína používali objemovou míru „egerský sud“, přibližně čtyřnásobek běžného sudu.
+Obsah kyselin a z toho plynoucí delší trvanlivost vína vyžadovala delší zrání v dřevěných sudech. Vinaři nechávali
+vína zrát v sudech ve sklepech a sklepních systémech vyhloubených do ryolitového tufu pod městem, které
+poskytovaly přirozené klimatické podmínky vhodné pro zrání vína.
+Z a řa ze ní d o v in ařs k ý ch ob la s tí v m inu l osti
+První zlatý věk egerského vinařství nastává v 15. až 16. století. Jeho renesance spadá do 18. století. Záznamy z let
+1760 a 1789 obsahují údaje o jakosti vinařských oblastí. V roce 1760 byly vinice rozděleny do tří tříd na základě
+kvality půdy, sklonu svahů, slunečního svitu atd. Téměř 50 % vinic patřilo do první třídy.
+V roce 1789 byly egerské vinice rozděleny do šesti kategorií (na vnitrostátní úrovni jich bylo stanoveno osm, ale
+v oblasti Eger nebyla žádná vinice zařazena do dvou nejnižších kategorií). Zásady klasifikace byly podobné jako
+v roce 1760 s tím rozdílem, že mnohé vynikající vinice, na kterých se pěstovaly hrozny pro výrobu vína typu „aszú“,
+byly rovněž zařazeny do první kategorie.
+Eger měl již v 18. století zavedena pravidla pro vinohradnictví, na jejichž dodržování dohlíželi předsedové vinařských
+spolků. Ti byli pod dohledem úředníků obce.
+
+8.2. Vína (2)
+
+1.
+
+Popis vymezené oblasti (pokračování)
+
+Pě s to v a né od rů d y v i n n é rév y a v í n a, která se z n ich vyr áb ěj í
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.cs.p-68.txt

@@ -0,0 +1,60 @@
+C 150/66
+
+CS
+
+Úřední věstník Evropské unie
+
+5.4.2022
+
+Sicílie je oblast s jednou z nejstarších vinařských tradic na světě, o čemž svědčí archeologické nálezy a četné řecké
+a latinské literární prameny odkazující na proslulá sicilská vína. Již z období Féničanů (9.–4. století př. n. l.) máme
+svědectví o obchodu s olejem a vínem v podobě amfor používaných pro jejich přepravu a dalších druhů keramiky.
+Velkou nádheru vinic bylo možné vidět v době řeckého osídlení oblasti (8.–3. století př. n. l.), kdy Řekové zavedli
+řadu moštových odrůd, jako je Grecanico, které se dnes stále pěstuje. O sicilském víně jsou doklady rovněž z období
+římské nadvlády (3. století př. n. l. – 5. století n. l.), zejména v době Caesarovy vlády nad Galií.
+Přestože korán pití alkoholu zakazoval, během muslimské nadvlády (827–1061) se pěstovaly stolní hrozny a na
+ostrov Pantelleria byla zavedena odrůda „Zebib“ (dnes Zibibbo nebo Moscato di Alessandria), která byla dovezena
+z afrického mysu Zebib ležícího naproti ostrovu Pantelleria.
+Souvislost mezi vymezenou zeměpisnou oblastí a kontrolovaným označením původu „Sicilia“ vychází ze
+specifických půdních, klimatických a krajinných vlastností této oblasti.
+Severní část je převážně hornatá a střední, jižní a jihozápadní části jsou kopcovité. Jihovýchodní část oblasti je
+typickou náhorní plošinou a východ Sicílie je vulkanického původu. Rovinaté oblasti jsou soustředěny převážně na
+pobřeží.
+Většina vinic se však nachází v kopcovitých oblastech, které jsou z hlediska expozice a umístění pro pěstování révy
+obzvláště vhodné, tj. jedná se o velmi slunné prostředí s dostatkem větru, které rostlinám poskytuje optimální
+podmínky pro růst, zajišťuje zdraví hroznů a umožňuje vyrábět vysoce kvalitní vína. Středomořské podnebí, které
+je slunečné, s horkými a suchými léty, ale zároveň větrné, tedy umožňuje hroznům velmi dobře dozrát a podporuje
+akumulaci cukrů a koncentraci extraktů, zatímco teplotní výkyvy a půda bohatá na minerály propůjčují tóny svěžesti
+a kyselosti. Všechny tyto okolnosti přispívají k výrobě vín, která mají v různých kategoriích vždy intenzivní
+charakter, ale přesto jsou vyvážená a harmonická.
+Způsoby vedení révy jsou převážně tradiční, nepříliš rozšířené a odlišné v různých vinařských oblastech ostrova, od
+tradičního vedení révy („alberello“) [keříkovité vedení], které se stále používá v pobřežních oblastech provincie
+Trapani, k rozšířenějšímu nízkému špalíru na trvalém nebo obnovitelném kordonu, či způsoby pěstování rozšířené
+v některých úrodných údolích uvnitř ostrova.
+Rozsáhlé území kontrolovaného označení původu „Sicilia“ umožňuje vyrábět vína jak z původních, tak nepůvodních
+či mezinárodních moštových odrůd, což umožňuje nabízet širokou škálu produktů v různých stanovených
+kategoriích vín.
+Kategorie: Víno (1)
+Tato kategorie zahrnuje širokou škálu druhů vín:
+a to červená, růžová a bílá vína, včetně druhů Passito, Vendemmia Tardiva a Riserva. K používaným odrůdám patří
+jak vysoce ceněné původní odrůdy, jako je Inzolia, Catarratto a Grillo, přičemž poslední uvedená je výsledkem
+křížení odrůd Catarratto a Zibibbo, tak nepůvodní odrůdy, jako jsou Chardonnay, Müller Thurgau a Sauvignon.
+Také pokud jde o produkci červených vín, patří sicilská vína k nejproslulejším vínům získávaným z původních
+moštových odrůd, zejména Nero d’Avola, společně s Frappato a Nerello Mascalese, a z nepůvodních odrůd Cabernet
+Sauvignon, Merlot a Syrah. První místo tohoto nového směrování nepochybně zaujímá odrůda Nero d’Avola, která
+i ve směsi s jinými odrůdami dokáže vystihnout a zvýraznit jedinečnost sicilského vína, a to nejen díky své barvě,
+ale také proto, že vínu dodává typický charakter tvořený vůněmi a chutěmi Středomoří.
+Pokud jde o analytické a organoleptické vlastnosti, všechny tyto druhy vína mají vyvážené chemické a fyzikální
+vlastnosti, které přispívají k jejich vyvážené chuti. Všechny druhy mají příjemnou, harmonickou, výraznou
+a elegantní vůni, někdy s ovocnými, květinovými a rostlinnými tóny charakteristickými pro moštové odrůdy
+používané k jejich výrobě.
+Barva bílých vín je slámově žlutá různé intenzity nebo tmavě žlutá, zatímco červená vína jsou rubínové barvy různé
+intenzity, s možným nádechem fialové, a při dozrávání mají tendenci získat granátový odstín. Jedná se o vyvážená
+vína s dobrou strukturou i obsahem alkoholu. Odvěká historie vinařství v této oblasti, o níž svědčí mnohé
+dokumenty, je hlavním obecným důkazem úzkého spojení a vzájemného působení mezi lidskými faktory, kvalitou
+a zvláštním charakterem vín s kontrolovaným označením původu „Sicilia“. V této konkrétní oblasti si lidé v průběhu
+staletí předávali tradiční postupy pěstování révy a enologické postupy, které se díky nespornému pokroku v oblasti
+vědy a techniky v moderní době zlepšily a zdokonalily. To umožnilo, aby vína s chráněným označením původu
+„Sicilia“ získala dobrou pověst.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.da.p-50.txt

@@ -0,0 +1,58 @@
+DA
+
+C 150/48
+
+Den Europæiske Unions Tidende
+
+5.4.2022
+
+Jordbundens egnethed til plantning af vinmarker styrkes yderligere af de gunstige topografiske forhold i udkanten af
+byen Eger. Vinstokkene blev plantet på bjergenes og bakkernes syd- og sydvestvendte skråninger, de såkaldte »verő«
+(solskinsskråninger). De typiske meteorologiske data for vinområdet over et gennemsnit på 47 år er som følger: årlig
+gennemsnitstemperatur: 10,65 °C, gennemsnitlig årlig nedbør: 592,6 mm, gennemsnitligt årligt antal solskinstimer:
+1 964 timer. Den gældende lovgivning indeholder de områder, der er egnede til plantning af vinstokke som dem, der
+er klassificeret i klasse I og II i vinmatriklen. Derfor er der 18 431 hektar i klasse I-områder og 3 914 hektar i klasse
+II-områder, som er egnede til plantning af vinstokke i Eger-vindistriktet. Det samlede areal er: 22 345 ha.
+M e nne s kel i g e fa kt ore r
+Vinstokkenes opdukken i omegnen af Eger og vindyrkning i Middelalderen
+Et 30 mio. år gammelt forstenet vinblad, »Vitis Hungarica«, blev fundet på bjergsiden af Kis-Eged-bjerget. Det har
+imidlertid ingen forbindelse til vindyrkningen i dag. Baseret på arkæologiske data var Eger og omegn befolket fra det
+10. århundrede og frem. Tidligt i det 11. århundrede menes Eger at være blevet en vigtig by i Ungarn. Ifølge Kong
+Béla IV’s charter fra 1261 skænkede Ungarns første konge, Szent István, retten til at opkræve vintiende i Eger-dalen til
+stiftet i Eger. Tatarernes invasion i 1241 decimerede befolkningen, og manglen på arbejdskraft tvang Kong Béla IV til at
+invitere udlændinge til at bosætte sig i Ungarn. Det var omkring den tid, at de første vallonere menes at være
+ankommet til Eger. De var kendt for at bo i Olasz utca-gaden. Der var også vallonske bosættere i Tállya, som indførte
+fransk vindyrkning og lagring af vin i tønder.
+De første vinkældre menes at være blevet bygget af kirken, og de tidligste blev kaldt »dézsmapince« [vintiendekælder].
+Eger-vindyrkningens omdømme er århundreder gammelt. Den flamske trykker og gravør Gaspar Bouttats fremstillede
+adskillige kobberstik med motiver fra Ungarn, herunder en udsigt over Eger eller »Erlau« i »Description exacte des
+Royaumes de Hongrie« (nøjagtig beskrivelse af kongeriget Ungarn), udgivet i Antwerpen i 1688. Også et tidligere tryk
+af Eger (Agria vulgo Erla), »Vinbyen, der slog tyrkerne«, blev udgivet af G. Hoefnagel i 1617 og har overlevet frem til i
+dag . Begge stik gengiver byens berømte borg og vinmarker.
+Ifølge kilderne blev vindyrkningen gennemgribende forandret i de 17. århundrede. Røde druesorter begyndte at vinde
+terræn og fortrænge de tidligere fremherskende hvide druer.
+Det bemærkes, at vinavlere i Eger udviklede et særligt redskab kaldet »Eger-hakken« til dyrkning af den hårde jord i
+området. Som målestok for vinproduktionen brugte de »Eger akó« [ca. 200 liter], som var ca. fire gange den
+almindelige »akó«. De næsten syrlige vine med den gode lagringsevne var oplagte at lagre længe på træfade.
+Producenterne lagrede deres vine i tønder i kældre og underjordiske gange, som var udgravet i den rhyolitiske tuf
+under byen og havde et naturligt kældermiljø (modningsmiljø).
+K l as s i fik a t io n a f v i n om rå d er i for tid en
+Eger-vinfremstillingen havde sin første guldalder i det 15.-16.-århundrede og oplevede en renæssance i det 18.
+århundrede. Optegnelser fra 1760 og 1789 indeholder oplysninger om kvaliteten af vinområderne. I 1760 var
+vinmarkerne opdelt i tre klasser efter jordbundens kvalitet, skråningens hældning, solskinstimer osv. Næsten 50 % af
+vinmarkerne var førsteklasses.
+I 1789 blev Eger-vinmarkerne inddelt i seks klasser (på nationalt plan var der otte klasser, men Eger-området havde
+ingen marker i de to sidste klasser). Klassificeringen lignede den fra 1760 med den forskel, at mange fremragende
+vinmarker med avl af druer til »aszú«-vine blev klassificeret som førsteklasses.
+Eger havde så tidligt som det 18. århundrede indført vinkooperativregler, som blev håndhævet af kooperativets
+embedsmænd under tilsyn af den sagkyndige.
+
+8.2. Vine (2)
+
+1.
+
+Beskrivelse af det geografiske område (fortsat)
+
+V ins o r ter, d er a vle s, og v i n e f rem s til let h era f
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.da.p-68.txt

@@ -0,0 +1,62 @@
+C 150/66
+
+DA
+
+Den Europæiske Unions Tidende
+
+5.4.2022
+
+Sicilien er en region med en af verdens ældste vindyrkningstraditioner, hvilket er dokumenteret af arkæologiske fund
+og af de mange græske og latinske litterære kilder, der nævner de berømte sicilianske vine. Handlen med olie og vin,
+som går helt tilbage til fønikernes tid (9.-4. århundrede f.Kr.), er dokumenteret gennem fund af amforaer, der blev
+anvendt til transport, og andre typer keramik. Vindyrkningsarealernes store udbredelse kunne ses under den græske
+bosættelse i området (det 8.-3. århundrede f.Kr.), hvor grækerne indførte en række druesorter som f.eks. Grecanico,
+der stadig dyrkes i dag. Det er bekræftet, at der fandtes siciliansk vin i romertiden (3. århundrede f.Kr. - 5.
+århundrede e.Kr.), især på Cæsars tid i Gallien.
+Selv om det ifølge Koranen var forbudt at drikke alkohol, blev der dyrket spisedruer under de islamiske herskere
+(827-1061), og druesorten »Zebib« (i dag Zibibbo eller Moscato di Alessandria) blev indført på øen Pantelleria efter
+at være blevet transporteret fra Cap Zebib i Afrika, der ligger over for Pantelleria.
+Tilknytningen mellem det afgrænsede geografiske område og den kontrollerede oprindelsesbetegnelse »Sicilia« er
+baseret på områdets særlige jordbund, klima og landskab.
+Den nordlige del er bjergrig, og de centrale, sydlige og sydvestlige dele har bakkelandskaber. Den sydøstlige del af
+området er et typisk plateau, og det østlige Sicilien er vulkansk. De lavtliggende områder ligger primært langs kysten.
+De fleste vinmarker findes imidlertid i de bakkede områder, som med hensyn til eksponering og beliggenhed er
+særligt egnede til at dyrke vin, dvs. meget solrige landskaber med tilstrækkelig vind, som giver planterne optimale
+vækstbetingelser og sikrer, at druerne er sunde, så der kan fremstilles vine af høj kvalitet. Middelhavsklimaet, som er
+solrigt med varme, tørre somre og lidt blæsende vejr, gør det muligt at modne druerne virkelig godt og fremmer
+ophobningen af sukker og koncentrationen af ekstrakter, idet de varierende temperaturintervaller og jordbundens
+rige mineralkvalitet giver noter af friskhed og syrlighed. Alle disse faktorer bidrager til, at de vine, der fremstilles i de
+forskellige kategorier, altid er intense, men afbalancerede og harmoniske.
+Vækstmetoderne er primært traditionelle og ikke særligt ekspansive, og de varierer i de forskellige
+vindyrkningsområder på øen fra den traditionelle metode »alberello« [buskbeskæring], som stadig anvendes i
+kystområderne i provinsen Trapani, til den mere almindelige metode med lave espalierer, hvor der bruges
+permanente eller udskiftelige kordoner, eller ekspansive metoder, som anvendes i en række frugtbare dale midt på
+øen.
+Det store område for den kontrollerede oprindelsesbetegnelse »Sicilia« betyder, at der kan produceres vine af både
+hjemmehørende og ikkehjemmehørende eller internationale druesorter, således at der kan tilbydes en lang række
+produkter i de omfattede vinkategorier.
+Kategori: Vin (1)
+Denne kategori dækker en lang række vintyper:
+rødvine, rosévine og hvidvine, herunder Passito, Vendemmia Tardiva og Riserva. De anvendte druesorter omfatter
+både de prisbelønnede hjemmehørende sorter som f.eks. Inzolia, Catarratto og Grillo, hvor sidstnævnte er resultatet
+af en krydsning mellem sorterne Catarratto og Zibibbo, og ikkehjemmehørende sorter som f.eks. Chardonnay,
+Müller Thurgau og Sauvignon. Også i forbindelse med fremstilling af rødvine er vinproduktionen på Sicilien mest
+anerkendt for de vine, der produceres af hjemmehørende druesorter, navnlig Nero d’Avola, sammen med Frappato
+og Nerello Mascalese, og de ikkehjemmehørende sorter Cabernet Sauvignon, Merlot og Syrah. Den ubestridte
+protagonist i denne nye retning er Nero d’Avola, der — selv blandet med andre sorter — kan karakterisere og
+frembringe den sicilianske vins originalitet, ikke kun på grund af dens farve, men også fordi den giver vinen en
+typisk karakter, der stammer fra Middelhavets aromaer og smage.
+Med hensyn til analytiske og organoleptiske egenskaber har alle disse typer vine afbalancerede kemiske og fysiske
+egenskaber, der bidrager til deres afbalancerede smag. Alle typerne har behagelige, harmoniske, karakteristiske og
+elegante aromaer — til tider med frugt-, blomster- og grøntsagsagtige noter, der er typiske for de druesorter, der
+anvendes til at producere dem.
+Hvidvinenes farve er strågul af varierende intensitet eller dyb gul, mens rødvinene er rubinrøde af varierende
+intensitet eventuelt med toner af lilla hen imod granatrød med alderen. De er alle afbalancerede vine med en god
+struktur og et godt alkoholindhold. Vindyrkningens tusindårige historie i denne region, hvilket utallige dokumenter
+bekræfter, er grundlæggende bevis på den tætte forbindelse og interaktion mellem menneskelige faktorer og
+kvaliteten af og de særlige kendetegn ved vine med den kontrollerede oprindelsesbetegnelse »Sicilia«. Netop i dette
+område har befolkningen i århundreder overdraget de traditionelle vinavlsmetoder og ønologiske teknikker, som er
+blevet forbedret og forfinet i moderne tid takket være ubestridte videnskabelige og teknologiske fremskridt. Det har
+gjort det muligt for vine med »Sicilia« BOB at opbygge deres omdømme.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.de.p-50.txt

@@ -0,0 +1,64 @@
+DE
+
+C 150/48
+
+Amtsblatt der Europäischen Union
+
+5.4.2022
+
+Die Eignung des Bodens für Rebpflanzungen wird durch die günstige Topografie der Gemarkung der Stadt weiter
+verstärkt. Die Trauben wurden auf den Süd- und Südwesthängen der Berge und Hügel, den sogenannten „verő“,
+angepflanzt. Der 47-Jahres-Durchschnitt der typischen meteorologischen Daten des Weinbaugebiets ergibt folgende
+Werte: mittlere Jahrestemperatur von 10,65 °C, durchschnittliche jährliche Niederschlagsmenge: 592,6 mm,
+Sonnenstunden im Jahresdurchschnitt: 1 964 Stunden. In den derzeit geltenden Rechtsvorschriften sind die für die
+Anpflanzung von Reben geeigneten Flächen in die Klassen I und II des Weinbaukatasters eingestuft. In der
+Weinregion Eger gibt es 18 431 ha zur Klasse I und 3 914 ha zur Klasse II gehörende für Rebpflanzungen geeignete
+Flächen. Insgesamt: 22 345 ha.
+M e nsc hl i ch e F ak to ren
+Das Erscheinen der Trauben im Gebiet von Eger und der Rebbau im Mittelalter
+Am Hang des Kis-Eged-Berges wurde ein 30 Millionen Jahre altes versteinertes Ur-Weinblatt - „Vitis Hungarica“ entdeckt, das jedoch in keinem Zusammenhang zum heutigen Weinbau steht. Aus archäologischen Befunden geht
+hervor, dass Eger und seine Umgebung ab dem 10. Jahrhundert bewohnt waren und am Anfang des 11. Jahrhunderts
+im damaligen Ungarn bereits eine Siedlung von ansehnlicher Größe darstellten. Laut einer Urkunde des Königs Béla IV.
+aus dem Jahre 1261 hat der erste ungarische König, Stephan I., der Heilige, den Weinzehnten des Tals von Eger dem
+Bistum Eger geschenkt. Durch den Mongolensturm im Jahre 1241 wurde die Bevölkerung stark dezimiert; der
+Arbeitskräftemangel veranlasste Béla IV., Siedler ins Land zu holen. Wahrscheinlich zu dieser Zeit kamen nach Eger
+die Wallonen, die Bewohner der „Olasz utca“, sowie die wallonischen Siedler des nahe Eger liegenden Dorfes Tállya,
+die hier die französische Methode der Reberziehung und der Lagerung des Weins in Fässern eingeführt haben.
+Die Errichtung der ersten Weinkeller ist wohl mit den kirchlichen Institutionen verknüpft, und in den ältesten Kellern
+dürfte der in Form von Wein erhobene „Zehnte“ gelagert worden sein. Die Weinerzeugung von Eger ist schon seit
+Jahrhunderten berühmt.
+Die Weinerzeugung von Eger ist schon seit Jahrhunderten berühmt. Zahlreiche Kupferstiche mit ungarischer Thematik
+sind von Gáspár Boutatts, Zeichner und Kupferstecher aus den Niederlanden, bekannt; in seiner 1688 in Antwerpen
+veröffentlichten „Description exacte des Royaumes de Hongrie“ ist u. a. eine Ansicht von „Erlau“ (Eger) zu finden. Aus
+noch früherer Zeit ist ein Kupferstich von Eger (Agria vulgo Erla), dieser die Türken bekämpfenden Weinstadt,
+überliefert, der 1617 von G. Hoefnagel veröffentlicht wurde. Auf beiden Kupferstichen brüstet sich die Stadt mit ihrer
+berühmten Burg und ihren Weinbergen.
+Die Quellen deuten darauf hin, dass der Weinbau im 17. Jahrhundert einen wesentlichen Wandel durchgemacht hat.
+Neben den bis dahin vorherrschenden weißen Trauben wurden verstärkt auch rote Trauben angebaut.
+Es sei darauf hingewiesen, dass die Winzer von Eger zur Bewirtschaftung der schweren gebundenen Böden einen
+spezifischen Hackentyp, die Erlauer Hacke („egri kapa“), verfertigt haben. Als Maßeinheit wurde das „egri akó“ (rund
+200 Liter) verwendet. Der gewünschte Säuregehalt und die angestrebte lange Haltbarkeit der Weine erforderten eine
+längere Reifung in Holzfässern. Die Winzer ließen ihre Weine in großen Fässern reifen, und zwar in den Kellern und
+Kellersystemen unter der Stadt, die im Rhyolith-Tuffgestein ausgebaut worden waren und den Weinen ein natürliches
+Kellerklima (Reifungsklima) boten.
+K l as s i fiz i e r un g d e r R eb f l äc h en i n d er Verga n gen he it
+Die erste Blütezeit der Reb- und Weinerzeugung von Eger fiel in das 15.-16. Jahrhundert und eine wahre Renaissance
+erlebte diese im 18. Jahrhundert. Aus den Jahren 1760 und 1789 sind Dokumente erhalten geblieben, die Angaben
+zur Qualität der einzelnen Rebflächen enthalten. Im Jahre 1760 wurden die Trauben drei Klassen zugeordnet, und
+zwar aufgrund der Bodenqualität, der Neigung der Fläche, der Anzahl der Sonnenstunden usw. Fast 50 % der Trauben
+waren Trauben erster Klasse.
+Im Jahr 1789 wurden die Trauben von Eger in sechs Klassen eingeteilt (landesweit gab es acht Klassen, die den letzten
+beiden Klassen zugeordneten Trauben kamen jedoch in der Gemarkung der Stadt nicht vor). Die Klassifizierungs­
+grundsätze waren ähnlich wie 1760, mit dem Unterschied, dass auch die zur Erzeugung von Aszú-Weinen (Weinen
+aus botrytisierten Trauben) geeigneten ausgezeichneten Trauben der ersten Klasse zugeordnet wurden.
+Eger verfügte schon seit dem 18. Jahrhundert über Weinbergregeln, für deren Einhaltung die Bergrichter sorgten, die
+im Übrigen der Aufsicht des Magistrats unterstanden.
+
+8.2. Wein (2)
+1.
+
+Beschreibung des abgegrenzten Gebiets (Fortsetzung)
+
+E rze ug te Re b so r ten u n d d ara u s e rze ugte Wein e
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.de.p-68.txt

@@ -0,0 +1,67 @@
+C 150/66
+
+DE
+
+Amtsblatt der Europäischen Union
+
+5.4.2022
+
+Sizilien gehört zu den Regionen mit einer der ältesten Weinbautraditionen der Welt. Davon zeugen archäologische
+Funde und zahlreiche literarische Quellen in griechischer und lateinischer Sprache, die auf die renommierten Weine
+aus Sizilien verweisen. Der Handel mit Öl und Wein ist bereits seit der Epoche der Phönizier (9. bis 4. Jh. v. Chr.)
+durch Funde von Amphoren für den Transport und anderer Arten von Keramiken belegt. Die große Pracht der
+Rebflächen zeigte sich während der Zeit der griechischen Siedlungen in dem Gebiet (8. bis 3. Jh. v. Chr.), da die
+Griechen zahlreiche Rebsorten wie die Sorte Grecanico einführten, die auch heute noch angebaut wird. Es ist belegt,
+dass während der römischen Herrschaft (zwischen dem 3. Jh. v. Chr. und dem 5. Jh. n. Chr.), vor allem zu Cäsars
+Zeiten in Gallien, sizilianischer Wein getrunken wurde.
+Zwar verbot der Koran den Genuss von alkoholischen Getränken, doch wurden unter muslimischer Herrschaft
+(827–1061) Tafeltrauben angebaut und die Rebsorte „Zebib“ (die heute als Zibibbo oder Moscato di Alessandria
+bekannt ist) gelangte vom afrikanischen Cap Zebib aus auf die Insel Pantelleria, die diesem gegenüber liegt.
+Der Zusammenhang mit dem abgegrenzten geografischen Gebiet der kontrollierten Ursprungsbezeichnung „Sicilia“
+ergibt sich aus den besonderen pedologischen, orografischen und klimatischen Gegebenheiten im Anbaugebiet.
+Der Norden ist vorwiegend bergig, während der südliche Mittelteil und der Südwesten Siziliens hügelig sind. Das
+Gebiet im Südosten ist eine typische Hochebene, wohingegen der Osten Siziliens vulkanisch geprägt ist. Die flachen
+Gebiete liegen zum Großteil in Küstennähe.
+Die Lage und Exposition der Rebflächen in vorwiegend hügeligen, sehr sonnenreichen Gebieten mit ausreichend
+Wind, die sich besonders gut für den Weinbau eignen, bieten den Pflanzen optimale Wachstumsbedingungen,
+sodass gesunde Trauben und Weine von sehr hoher Qualität erzeugt werden können. Das sonnige mediterrane
+Klima mit heißen und trockenen Sommermonaten, in denen jedoch ausreichende Winde wehen, sorgt für optimal
+gereifte Trauben und begünstigt die Zuckerakkumulation sowie eine Konzentration der Extrakte, während die mehr
+oder weniger starken Temperaturschwankungen und der reiche Gehalt an Mineralien im Boden den Trauben Noten
+von Frische und Säure verleihen. All diese Faktoren ermöglichen die Herstellung von Weinen, die sich in den
+verschiedenen Kategorien stets durch Intensität, aber auch durch Ausgewogenheit und Harmonie auszeichnen.
+Die Reben werden eher mit traditionellen und kaum mit horizontalen Erziehungsmethoden angebaut, wobei die
+Methoden in den unterschiedlichen Weinbauzonen der Insel variieren. Sie reichen von der in den Küstengebieten
+der Provinz Trapani noch immer angewandten traditionellen Erziehung am Bäumchen (Alberello) bis zur stärker
+verbreiteten Erziehung an einem niedrigen Spalier mit verbleibendem oder erneuerbarem Kordon; in einigen
+fruchtbaren Tälern im Hinterland der Insel kommen horizontale Erziehungsmethoden zur Anwendung.
+Das großflächige Gebiet der kontrollierten Ursprungsbezeichnung „Sicilia“ ermöglicht die Erzeugung von Weinen
+aus autochthonen Rebsorten wie auch aus nicht autochthonen bzw. aus internationalen Rebsorten, weshalb eine
+große Vielfalt an Weinerzeugnissen in den verschiedenen Weinkategorien angeboten werden kann.
+Kategorie: Wein (1)
+Zu dieser Kategorie gehört eine große Palette an Weintypen:
+Rotweine, Roséweine und Weißweine, auch als Passito, Vendemmia Tardiva und Riserva. Zur Erzeugung werden
+sowohl edle autochthone Rebsorten verwendet, wie z. B. Inzolia, Catarratto und Grillo (wobei die Grillo-Traube als
+Kreuzung zwischen Catarratto und Zibibbo entstand), wie auch nicht autochthone Rebsorten, wie Chardonnay,
+Müller-Thurgau und Sauvignon. In Sizilien werden auch besonders namhafte Rotweine erzeugt, die aus
+autochthonen Rebsorten, insbesondere Nero d’Avola mit Frappato und Nerello Mascalese, und aus den nicht
+autochthonen Rebsorten Cabernet Sauvignon, Merlot und Syrah bereitet werden. Im Mittelpunkt dieses neuen
+Trends steht unumstritten die Rebsorte Nero d’Avola, die auch im Verschnitt mit anderen Rebsorten nicht nur durch
+die Farbe die Originalität des sizilianischen Weins erkennen lässt und prägt, sondern dem Wein auch durch den
+Geruch und Geschmack eine typisch mediterrane Note verleiht.
+In analytischer und organoleptischer Hinsicht weisen all diese Weintypen ausgewogene chemische und physikalische
+Eigenschaften auf, die zu ihrem geschmacklichen Gleichgewicht beitragen. Die Weine aller Weintypen entfalten
+angenehme, harmonische, charakteristische und elegante Aromen mit möglichen fruchtigen, blumigen und
+pflanzlichen Noten, die typisch für die Rebsorten sind, aus denen der Wein bereitet wird.
+Die Weißweine haben eine mehr oder weniger strohgelbe bis kräftig gelbe Farbe, während die Rotweine eine mehr
+oder weniger intensiv rubinrote Farbe mit möglichen violettfarbenen Nuancen aufweisen, die mit zunehmenden
+Alter in Granatrot übergehen. Alle Weine sind ausgewogen und weisen eine gute Struktur und den optimalen
+Alkoholgehalt auf. Die durch zahlreiche Dokumente belegte tausendjährige Weinbaugeschichte dieses Gebiets zeugt
+allgemein und grundlegend von dem engen Zusammenhang und der Wechselwirkung zwischen den menschlichen
+Faktoren, der Qualität und den besonderen Merkmalen der Weine mit der kontrollierten Ursprungsbezeichnung
+„Sicilia“. In diesem besonderen Gebiet wurden die traditionellen Weinbautechniken und önologischen Verfahren
+über die Jahrhunderte weitergegeben und dank dem unumstrittenen wissenschaftlichen und technologischen
+Fortschritt in der Neuzeit weiter verbessert und verfeinert. All diesen Aspekten verdanken die Weine mit der g. U.
+„Sicilia“ ihren Ruf.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.el.p-50.txt

@@ -0,0 +1,63 @@
+EL
+
+C 150/48
+
+Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης
+
+5.4.2022
+
+Η καταλληλότητα του εδάφους για τη φύτευση αμπελώνων ενισχύεται περαιτέρω από τις ευνοϊκές τοπογραφικές συνθήκες
+των παρυφών της πόλης. Οι άμπελοι φυτεύτηκαν στις νότιες και νοτιοδυτικές πλαγιές των λόφων και των υψωμάτων, στις
+λεγόμενες «verő» [ηλιόλουστες πλαγιές]. Τα τυπικά μετεωρολογικά δεδομένα για την αμπελουργική περιοχή με βάση έναν
+μέσο όρο 47 ετών έχουν ως εξής: μέση ετήσια θερμοκρασία: 10,65 C, μέση ετήσια βροχόπτωση: 592,6 mm, ετήσιος μέσος
+όρος ωρών ηλιοφάνειας: 1 964 ώρες. Στην ισχύουσα νομοθεσία αναφέρονται ως περιοχές κατάλληλες για φύτευση αμπέλων
+οι περιοχές που ταξινομούνται στις κατηγορίες Ι και ΙΙ σύμφωνα με το αμπελουργικό κτηματολόγιο. Κατά συνέπεια, υπάρχουν
+18 431 εκτάρια περιοχών κατηγορίας Ι και 3 914 εκτάρια περιοχών κατηγορίας ΙΙ τα οποία είναι κατάλληλα για φύτευση
+αμπέλων στην αμπελουργική περιοχή Eger. Η συνολική έκταση ανέρχεται σε: 22 345 εκτάρια.
+Αν θρώ π ι νο ι πα ράγο ν τ ες
+Η εμφάνιση αμπέλων στην περιοχή πλησίον του Eger και η αμπελοκαλλιέργεια στον Μεσαίωνα
+Ένα απολιθωμένο φύλλο αμπέλου 30 εκατομμυρίων ετών, το «Vitis Hungarica», βρέθηκε στην πλαγιά του λόφου Kis-Eged.
+Ωστόσο, δεν σχετίζεται με τη σημερινή αμπελουργία. Σύμφωνα με αρχαιολογικά δεδομένα, το Eger και τα περίχωρά του
+κατοικήθηκαν από τον 10ο αιώνα. Στις αρχές του 11ου αιώνα πιστεύεται ότι το Eger είχε εξελιχθεί σε σημαντική πόλη της
+Ουγγαρίας. Σύμφωνα με τον χάρτη του 1261 του Βασιλιά Μπέλα Δ, ο πρώτος βασιλιάς της Ουγγαρίας, ο Βασιλιάς Άγιος
+Στέφανος, παραχώρησε το ένα δέκατο της αμπελουργικής κοιλάδας του Eger στην Επισκοπή του Eger. Η εισβολή των
+Τατάρων το 1241 αποδεκάτισε τον πληθυσμό και οι ελλείψεις εργατικού δυναμικού υποχρέωσαν τον Βασιλιά Μπέλα Δ να
+φέρει ξένους εποίκους στη χώρα. Πιστεύεται ότι τότε περίπου ήταν που εγκαταστάθηκαν οι πρώτοι Βαλλόνοι στο Eger, οι
+οποίοι ήταν γνωστό ότι κατοικούσαν στον δρόμο με το όνομα Olasz utca· Βαλλόνοι έποικοι εγκαταστάθηκαν επίσης στο
+Tállya, οι οποίοι εισήγαγαν τη γαλλική αμπελουργία και την αποθήκευση του οίνου σε βαρέλια.
+Οι πρώτες οιναποθήκες πιστεύεται ότι οικοδομήθηκαν από την Εκκλησία και ήταν γνωστές ως «dézsmapince» [κελάρια της
+δεκάτης του οίνου].
+Το Eger φημίζεται για την αμπελουργία εδώ και αιώνες. Ο Φλαμανδός τυπογράφος και χαράκτης Gaspar Bouttats
+δημιούργησε διάφορα έργα χαρακτικής σε χαλκό σχετικά με την Ουγγαρία, συμπεριλαμβανομένης μιας εικόνας του Eger ή
+«Erlau», στο «Description exacte des Royaumes de Hongrie» («Ακριβής περιγραφή των βασιλείων της Ουγγαρίας»), που
+εκδόθηκε στην Αμβέρσα το 1688. Στα χέρια μας έχει φτάσει επίσης παλαιότερη απεικόνιση του Eger σε χαρακτικό (Agria
+vulgo Erla), η «πόλη των οίνων που νικά τους Τούρκους», που εκδόθηκε από τον G. Hoefnagel το 1617. Και τα δύο
+χαρακτικά απεικονίζουν το περίφημο κάστρο και τους αμπελώνες της πόλης.
+Από πηγές προκύπτει ότι η αμπελουργία υπέστη βαθιές αλλαγές τον 17ο αιώνα. Οι ποικιλίες κόκκινων σταφυλιών άρχισαν να
+κερδίζουν έδαφος έναντι των λευκών που κυριαρχούσαν πριν.
+Θα πρέπει να σημειωθεί ότι οι αμπελουργοί του Eger κατασκεύασαν ένα ειδικό εργαλείο, γνωστό ως «η τσάπα του Eger», για
+την καλλιέργεια του σκληρού εδάφους της περιοχής. Για τη μέτρηση των οίνων, χρησιμοποιούσαν τη μονάδα «akó του Eger»
+[περίπου 200 λίτρα], η οποία αντιστοιχούσε στο τετραπλάσιο περίπου του κανονικού «akó». Λόγω της μέτριας οξύτητας και
+της δυνατότητας μακράς διατήρησης των οίνων ήταν αναγκαία η παρατεταμένη παλαίωση σε ξύλινα βαρέλια. Οι παραγωγοί
+παλαίωναν τους οίνους τους σε βαρέλια σε οιναποθήκες και συστήματα κελαριών που είχαν διαμορφώσει στο ρυολιθικό
+τόφο κάτω από την πόλη, τα οποία παρείχαν φυσικό κλίμα οιναποθήκης (κλίμα ωρίμασης).
+Τα ξι νόμη σ η τ ω ν α μπ ε λ ο υρ γι κ ώ ν π ε ριο χ ών στο πα ρε λθ ό ν
+Η οινοποίηση Eger γνώρισε μια πρώτη χρυσή εποχή κατά από τον 15ο έως τον 16ο αιώνα, καθώς και πραγματική αναγέννηση
+κατά τον 18ο αιώνα. Κτηματολόγια που χρονολογούνται από το 1760 και το 1789 μας παρέχουν στοιχεία για την ποιότητα
+των αμπελουργικών περιοχών. Το 1760, οι αμπελώνες διαιρέθηκαν σε τρεις κατηγορίες με βάση την ποιότητα του εδάφους,
+την κλίση της πλαγιάς, την ηλιοφάνεια κ.λπ. Σχεδόν το 50 % των αμπελώνων ανήκαν στην πρώτη κατηγορία.
+Το 1789, οι αμπελώνες Eger διαιρέθηκαν σε έξι κατηγορίες (σε εθνικό επίπεδο υπήρχαν οκτώ κατηγορίες, αλλά η περιοχή του
+Eger δεν διέθετε αμπελώνες των δύο τελευταίων κατηγοριών). Οι αρχές κατάταξης ήταν παρόμοιες με εκείνες του 1760, με τη
+διαφορά ότι πολλοί εξαιρετικοί αμπελώνες στους οποίους παράγονταν σταφύλια για τον οίνο «aszú» κατατάχθηκαν επίσης ως
+αμπελώνες πρώτης κατηγορίας.
+Στο Eger είχαν θεσπιστεί κανόνες για την αμπελουργική κοινότητα ήδη από τον 18ο αιώνα· αρμόδιοι για την επιβολή τους
+ήταν οι υπάλληλοι της εν λόγω κοινότητας, εποπτευόμενοι από τον δικαστικό λειτουργό της κοινότητας.
+
+8.2. Οίνοι (2)
+1.
+
+Περιγραφή της οριοθετημένης περιοχής (συνέχεια)
+
+Κα λλ ι εργ ο ύμ ενε ς π ο ι κ ι λ ί ες α μ πέ λ ο υ κα ι ο ίν οι πο υ πα ρά γ ο ν τα ι α π ό α υτέ ς
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.el.p-68.txt

@@ -0,0 +1,67 @@
+C 150/66
+
+EL
+
+Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης
+
+5.4.2022
+
+Η Σικελία είναι μια περιοχή με μία από τις παλαιότερες αμπελοοινικές παραδόσεις στον κόσμο, όπως αποδεικνύουν τα
+αρχαιολογικά ευρήματα και οι πολυάριθμες ελληνικές και λατινικές λογοτεχνικές πηγές που αναφέρονται στους
+φημισμένους οίνους της Σικελίας. Το εμπόριο ελαίου και οίνου που χρονολογείται ήδη από την εποχή των Φοινίκων (9ος4ος αιώνας π.Χ.) αποδεικνύεται από την παρουσία αμφορέων που χρησιμοποιούνταν για σκοπούς μεταφοράς, καθώς και
+άλλων τύπων κεραμικών. Οι αμπελώνες απέκτησαν μεγάλη αίγλη κατά τη διάρκεια του ελληνικού αποικισμού (8ος-3ος
+αιώνας π.Χ.), με την εισαγωγή πολλών ποικιλιών σταφυλιών, συμπεριλαμβανομένης της Grecanico, η οποία εξακολουθεί να
+καλλιεργείται μέχρι σήμερα. Η ύπαρξη του σικελικού οίνου επιβεβαιώνεται στη Ρωμαϊκή εποχή (3ος αιώνας π.Χ.-5ος αιώνας
+μ.Χ.), ιδιαίτερα από την εποχή του Καίσαρα στη Γαλατία.
+Παρότι η κατανάλωση αλκοόλ απαγορεύεται από το Κοράνι, τα επιτραπέζια σταφύλια καλλιεργήθηκαν κατά τη διάρκεια της
+μουσουλμανικής κυριαρχίας (827-1061), οπότε εισήχθη στη νήσο Παντελερία η ποικιλία σταφυλιών «Zebib» (σήμερα
+Zibibbo ή Moscato di Alessandria), η οποία ήρθε από το ακρωτήριο Zebib της Αφρικής που βρίσκεται απέναντι από την
+Παντελερία.
+Ο δεσμός μεταξύ της οριοθετημένης γεωγραφικής περιοχής και της ΕΟΠ «Sicilia» βασίζεται στα συγκεκριμένα
+χαρακτηριστικά του εδάφους, του κλίματος και του τοπίου της περιοχής.
+Το βόρειο τμήμα είναι κατά κύριο λόγο ορεινό, ενώ το κεντρικό, το νότιο και το νοτιοδυτικό μέρος είναι λοφώδη. Το
+νοτιοανατολικό τμήμα της περιοχής είναι ένα χαρακτηριστικό οροπέδιο και η ανατολική Σικελία είναι ηφαιστειογενής. Οι
+πεδινές περιοχές συγκεντρώνονται κυρίως κατά μήκος των ακτών.
+Ωστόσο, οι περισσότεροι αμπελώνες βρίσκονται σε λοφώδεις περιοχές οι οποίες, από άποψη έκθεσης και τοποθεσίας, είναι
+κατάλληλες για αμπελοκαλλιέργειες, δηλαδή περιβάλλοντα με πλούσια ηλιοφάνεια και αρκετό αέρα, τα οποία παρέχουν
+για τα φυτά τις βέλτιστες συνθήκες καλλιέργειας, διασφαλίζοντας την υγεία των σταφυλιών και την παραγωγή οίνων
+υψηλής ποιότητας. Ως εκ τούτου, το μεσογειακό κλίμα, το οποίο χαρακτηρίζεται από έντονη ηλιοφάνεια, με θερμά, ξηρά
+καλοκαίρια, αλλά και με ανέμους, επιτρέπει την καλή ωρίμαση των σταφυλιών και ευνοεί τη συσσώρευση σακχάρων και τη
+συμπύκνωση των εκχυλισμάτων, ενώ οι ποικίλες διακυμάνσεις της θερμοκρασίας και ο πλούσιος ορυκτώδης χαρακτήρας
+των εδαφών προσδίδουν φρεσκάδα και οξύτητα. Όλοι αυτοί οι παράγοντες οδηγούν στην παραγωγή οίνων οι οποίοι, στις
+διάφορες κατηγορίες, είναι πάντοτε έντονοι, αλλά παράλληλα ισορροπημένοι και αρμονικοί.
+Οι μέθοδοι μόρφωσης της αμπέλου είναι κυρίως οι παραδοσιακές, οι οποίες δεν είναι ιδιαίτερα εκτεταμένες και ποικίλλουν
+ανάλογα με τις διάφορες περιοχές αμπελοκαλλιέργειας του νησιού, από την παραδοσιακή μέθοδο «alberello» [μόρφωση σε
+θάμνους] η οποία χρησιμοποιείται ακόμη στις παράκτιες περιοχές της επαρχίας Trapani, έως την πιο συνήθη μέθοδο σε
+χαμηλή σπαλιέρα με τη χρήση μόνιμου ή ανανεώσιμου γραμμικού κλαδέματος —ή επεκτατικές μεθόδους σε αρκετές
+εύφορες κοιλάδες του εσωτερικού.
+Η μεγάλη έκταση παραγωγής της ΕΟΠ «Sicilia» επιτρέπει στους οίνους να παράγονται τόσο από αυτόχθονες και μη
+αυτόχθονες διεθνείς ποικιλίες σταφυλιών, κάτι που σημαίνει ότι μπορεί να προσφέρεται ευρύ φάσμα προϊόντων στις
+διάφορες κατηγορίες οίνων που καλύπτονται.
+Κατηγορία: Οίνος (1)
+Η κατηγορία αυτή καλύπτει ένα ευρύ φάσμα τύπων οίνων, όπως:
+ερυθροί, ερυθρωποί και λευκοί, συμπεριλαμβανομένων των οίνων «Passito», «Vendemmia Tardiva» και «Riserva». Οι
+ποικιλίες σταφυλιών που χρησιμοποιούνται περιλαμβάνουν τις εξαιρετικά δημοφιλείς αυτόχθονες ποικιλίες, όπως η
+Inzolia, η Catarratto και η Grillo, εκ των οποίων η τελευταία είναι αποτέλεσμα συνδυασμού των ποικιλιών Catarratto και
+Zibibbo, και μη αυτόχθονες ποικιλίες, όπως οι Chardonnay, Müller Thurgau και Sauvignon. Όσον αφορά επίσης την
+παραγωγή ερυθρών οίνων, η παραγωγή οίνου στη Σικελία είναι μία από τις πιο φημισμένες, με οίνους που προέρχονται από
+αυτόχθονες ποικιλίες σταφυλιών, ιδίως το Nero d’Avola, μαζί με τα Frappato και Nerello Mascalese, και από τις μη
+αυτόχθονες ποικιλίες Cabernet Sauvignon, Merlot και Syrah. Η αναμφισβήτητα κορυφαία ποικιλία αυτής της νέας
+κατεύθυνσης είναι η Nero d’Avola, η οποία, ακόμα και αναμεμειγμένη με άλλες ποικιλίες, μπορεί να χαρακτηρίσει και να
+αναδείξει την πρωτοτυπία του σικελικού οίνου, όχι μόνο λόγω του χρώματος, αλλά και επειδή δίνει στον οίνο τον τυπικό
+χαρακτήρα που προέρχεται από τα αρώματα και τις γεύσεις της Μεσογείου.
+Όσον αφορά τα αναλυτικά και οργανοληπτικά χαρακτηριστικά, όλοι αυτοί οι τύποι οίνου έχουν ισορροπημένες χημικές και
+φυσικές ιδιότητες που συμβάλλουν στην ισορροπημένη γεύση τους. Όλοι οι τύποι έχουν ευχάριστο, αρμονικό,
+χαρακτηριστικό και κομψό άρωμα, ενίοτε με φρουτώδεις, ανθικές και φυτικές νότες, οι οποίες χαρακτηρίζουν τις ποικιλίες
+σταφυλιών που χρησιμοποιούνται για την παραγωγή τους.
+Το χρώμα των λευκών οίνων είναι αχυροκίτρινο ποικίλης έντασης ή βαθύ κίτρινο, ενώ οι ερυθροί οίνοι έχουν ρουμπινί
+χρώμα ποικίλης έντασης, ενίοτε με νότες πορφυρού που με την παλαίωση τείνει προς το κόκκινο του γρανάτη. Είναι όλοι
+ισορροπημένοι οίνοι, με καλή δομή και περιεκτικότητα σε αλκοόλ. Η μακραίωνη ιστορία της αμπελοκαλλιέργειας στην
+περιοχή, η οποία επιβεβαιώνεται από πολλά έγγραφα, αποτελεί γενική και βασική απόδειξη της στενής σχέσης και
+αλληλεπίδρασης μεταξύ ανθρώπινων παραγόντων και της ποιότητας και των ιδιαίτερων χαρακτηριστικών των οίνων ΕΟΠ
+«Sicilia». Στη συγκεκριμένη περιοχή, οι άνθρωποι έχουν μεταλαμπαδεύσει από γενιά σε γενιά ανά τους αιώνες τις
+παραδοσιακές τεχνικές αμπελοκαλλιέργειας και τις οινολογικές τεχνικές, οι οποίες βελτιώθηκαν και τελειοποιήθηκαν στη
+σύγχρονη εποχή χάρη στην αδιαμφισβήτητη πρόοδο της επιστήμης και της τεχνολογίας. Αυτό επέτρεψε στους οίνους ΠΟΠ
+«Sicilia» να αποκτήσουν τη φήμη τους.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.en.p-50.txt

@@ -0,0 +1,59 @@
+EN
+
+C 150/48
+
+Official Journal of the European Union
+
+5.4.2022
+
+The suitability of the soil to the plantation of vineyards is enhanced further by the favourable topographic conditions
+of the edge of the city. The vines were planted on the southern and south-western slopes of the hills and elevations, on
+what are known as ‘verő’ [sun-lit slopes]. The typical meteorological data for the wine region over a 47-year average are
+as follows: mean annual temperature: 10,65 °C, mean annual precipitation: 592,6 mm, annual average hours of
+sunshine: 1 964 hours. The legislation currently in force lists the areas suitable for the planting of vines as those
+classified in classes I and II according to the vineyard cadastre. Accordingly there are 18 431 ha of class I areas and
+3 914 ha of class II areas suitable for the planting of vines in the Eger wine region. The total area is: 22 345 hectares.
+Hum a n fa c t o rs
+The appearance of vines in the vicinity of Eger and vine growing in the Middle Ages
+A 30 million-year-old fossilised vine leaf, the ‘Vitis Hungarica’, has been found on the side of Kis-Eged Hill. It is,
+however, unrelated to present-day viticulture. Based on archaeological data, Eger and its vicinity were populated from
+the 10th century onwards. By the early 11th century it is believed to have become a major town in Hungary.
+According to the 1261 charter of King Béla IV, Hungary’s first king, Saint Stephen, granted the wine tithe of Eger
+valley to the Bishopric of Eger. The Tatar invasion in 1241 decimated the population, and labour shortages forced
+King Béla IV to bring foreign settlers to the country. It was around this time that the first Walloons are thought to
+have arrived in Eger, who were known to live in the street named Olasz utca; there were also Walloon settlers in
+Tállya, who introduced French viticulture and the storage of wine in barrels.
+The first cellars are believed to have been built by the Church, and the earliest ones were known as ‘dézsmapince’ [wine
+tithe cellar].
+Wine-growing in Eger has a centuries-old reputation. Flemish printmaker and engraver Gaspar Bouttats produced
+several copper engravings related to Hungary, including a view of Eger, or ‘Erlau’, in ‘Description exacte des Royaumes
+de Hongrie’, published in Antwerp in 1688. An earlier engraving of Eger (Agria vulgo Erla), the ‘Turk-beating city of
+wines’, has also come down to us, published by G. Hoefnagel in 1617. Both engravings depict the city’s famous castle
+and vineyards.
+Sources suggest that viticulture underwent profound changes in the 17th century. Red grape varieties started gaining
+ground over previously dominant whites.
+It should be noted that Eger viticulturists developed a special tool known as the ‘Eger hoe’ for cultivating the hard soil
+in the area. To measure out their wines, they used the ‘Eger akó’ [approx. 200 litres], which was approximately four
+times the regular ‘akó’. The quasi-acidity and long-lasting preservation qualities of the wines called for prolonged
+ageing in wooden barrels. Producers would age their wines in barrels in the cellars and cellar systems carved out of
+the rhyolite tuff under the city, which provided a natural cellar climate (maturation climate).
+Cl a s si fic at i on of v i ne a re as i n th e p ast
+Eger wine-making had its first golden age in the 15th-16th century and enjoyed a renaissance in the 18th century.
+Records dating from 1760 and 1789 provide us with data on the quality of the vine areas. In 1760, vineyards were
+divided into three classes on the basis of soil quality, slope gradient, sunshine, etc. Almost 50 % of vineyards were
+first class.
+In 1789, Eger vineyards were divided into six classes (nationally there were eight classes, but the Eger area did not have
+any vineyards in the last two classes). The principles underlying the classification were similar to those in 1760, with
+the difference that many excellent vineyards producing grapes for ‘aszú’ wine were also classified as first class.
+Eger had wine community rules in place as early as the 18th century, enforced by the wine community officers, who
+were overseen by the magistrate.
+
+8.2. Wines (2)
+
+1.
+
+Description of the demarcated area (continued)
+
+V ine v a r i e ti es g r ow n an d w i n es prod u ce d f rom them
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.en.p-68.txt

@@ -0,0 +1,59 @@
+C 150/66
+
+EN
+
+Official Journal of the European Union
+
+5.4.2022
+
+Sicily is a region with one of the oldest winegrowing traditions in the world, as evidenced by archaeological finds and
+by the many Greek and Latin literary sources that refer to the renowned Sicilian wines. Trade in oil and wine dating
+as far back as the time of the Phoenicians (9th - 4th century BC) is proven by the presence of amphorae used for
+transport and other types of ceramics. The great splendour of the vineyards could be seen during the time of Greek
+settlement in the area (8th - 3rd century BC), with the Greeks introducing a number of grape varieties such as
+Grecanico, which is still grown today. The existence of Sicilian wine is confirmed in Roman times (3rd century BC 5th century AD), particularly at the time of Caesar in Gaul.
+Although drinking alcohol was prohibited by the Koran, table grapes were grown during Muslim rule (827-1061)
+and the ‘Zebib’ grape variety (now Zibibbo or Moscato di Alessandria) was introduced on the island of Pantelleria,
+having been brought over from Africa’s Cape Zebib, which faces Pantelleria.
+The link between the demarcated geographical area and the ‘Sicilia’ DOC is based on the specific soil, climate and
+landscape features in the area.
+The northern part is predominantly mountainous and the central, southern and south-western parts are hilly. The
+south-eastern part of the area is a typical plateau and eastern Sicily is volcanic. The lowland areas are mainly
+concentrated along the coast.
+However, most vineyards are found in hilly areas that, in terms of exposure and location, are particularly suitable for
+growing vines, i.e. very sunny environments with sufficient wind, which provide the plants with optimal growing
+conditions, ensuring the health of the grapes and allowing high-quality wines to be produced. Thus, the
+Mediterranean climate, which is sunny, with hot, dry summers, yet breezy, allows the grapes to ripen very well and
+favours the accumulation of sugars and concentration of extracts, while the varying temperature ranges and the rich
+mineral quality of the soils lend notes of freshness and acidity. All these factors lead to the production of wines
+which, in the various categories, are always intense but balanced and harmonious.
+The vine training methods are mainly the traditional ones, which are not very expansive and which vary in the
+different winegrowing areas of the island - from the traditional ‘alberello’ [bush-trained] method still in use in the
+coastal areas of the province of Trapani, to the more common low espalier method using permanent or renewable
+cordons - or expansive methods in a number of fertile valleys of the interior.
+The large territory of the ‘Sicilia’ DOC allows wines to be produced from both native and non-native or international
+grape varieties, meaning that a wide range of products can be offered in the different categories of wine covered.
+Category: Wine (1)
+This category covers a wide range of wine types:
+Reds, rosés and whites, including Passito, Vendemmia Tardiva and Riserva wines. The grape varieties used include
+both highly prized native varieties, such as Inzolia, Catarratto and Grillo, this latter being the result of a cross
+between the Catarratto and Zibibbo varieties, and non-native varieties, such as Chardonnay, Müller Thurgau and
+Sauvignon. In the production of red wines too, wine production in Sicily is one of the most renowned with wines
+obtained from native grape varieties, in particular Nero d’Avola, together with Frappato and Nerello Mascalese, and
+the non-native varieties Cabernet Sauvignon, Merlot and Syrah. The undisputed protagonist of this new direction is
+Nero d’Avola, which, even in a blend with other varieties, is able to characterise and bring out the originality of
+Sicilian wine, not only because of its colour, but also because it gives the wine a typical character deriving from the
+aromas and tastes of the Mediterranean.
+In terms of analytical and organoleptic characteristics, all these types of wine have balanced chemical and physical
+properties that contribute to their balanced taste. All of the types have pleasant, harmonious, distinctive and elegant
+aromas, sometimes with fruity, floral and vegetal notes, typical of the grape varieties used to produce them.
+The colour of the white wines is straw yellow of varying intensity or deep yellow, while the red wines are ruby red of
+varying intensity, with possible hints of purple and tending to garnet with age. They are all balanced wines, with
+good structure and alcohol content. The age-old history of winegrowing in this region, to which numerous
+documents attest, is general and basic proof of the close connection and interaction between human factors and the
+quality and special characteristics of ‘Sicilia’ DOC wines. In this particular area, people have passed down, over the
+centuries, the traditional vine cultivation and oenological techniques, which have been improved upon and refined
+in modern times thanks to undisputed advances in science and technology. This has allowed the ‘Sicilia’ PDO wines
+to earn their reputation.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.es.p-50.txt

@@ -0,0 +1,61 @@
+ES
+
+C 150/48
+
+Diario Oficial de la Unión Europea
+
+5.4.2022
+
+La idoneidad del suelo para la plantación de viñedos se ve reforzada por la favorable topografía de los límites de la
+ciudad. Las viñas se han plantado en las laderas sur y suroeste de las montañas y colinas, conocidas como «verő»
+(laderas soleadas). La media de los datos meteorológicos de la región vinícola a lo largo de 47 años es la siguiente:
+temperatura media anual: 10,65 °C; precipitación media anual: 592,6 mm; media anual de horas de sol: 1 964 horas.
+Conforme a la legislación actualmente en vigor, las zonas adecuadas para plantar vides son las clasificadas en las clases
+I y II en el catastro de viñedos. Según este, hay 18 431 ha de la clase I y 3 914 ha de la clase II aptas para la plantación
+de viñedos en la región vinícola de Eger. La superficie total es de 22 345 hectáreas.
+Fa c to res hu m a no s
+Aparición de viñedos en las inmediaciones de Eger y cultivo de la viña en la Edad Media.
+En la zona de la colina de Kis-Eged se ha encontrado un fósil de una hoja de parra de 30 millones de años, la «Vitis
+Hungarica», si bien el hallazgo no está relacionado con la viticultura contemporánea. Según los datos arqueológicos,
+Eger y sus alrededores se poblaron a partir del siglo X. Se piensa que pudo convertirse en una ciudad importante de
+Hungría a principios del siglo XI. Según la carta fechada en 1261 del rey Béla IV, el primer rey de Hungría, San
+Esteban, concedió el diezmo del vino del valle de Eger al Obispado de Eger. En 1241, la invasión de los tártaros
+diezmó a la población, y la escasez de mano de obra forzó al rey Béla IV a llevar al país colonos extranjeros. Se piensa
+que fue sobre esa época cuando llegaron a Eger los primeros valones, que se instalaron en la calle denominada Olasz
+utca. También se asentaron en Tállya, introduciendo el método viticultor francés y el almacenamiento del vino en
+barricas.
+La creación de las primeras bodegas puede haber estado vinculada a las instituciones eclesiásticas, y las primeras
+fueron conocidas como dézsmapince (bodegas del diezmo del vino).
+La reputación de la producción vinícola de Eger viene de muy lejos. Gaspar Bouttats, diseñador y grabador flamenco,
+realizó varios grabados en cobre relacionados con Hungría, entre ellos una vista de Eger, o «Erlau», en la obra
+«Description exacte des Royaumes de Hongrie», publicada en Amberes en 1688. También ha llegado hasta nosotros
+un grabado anterior de Eger (Agria vulgo Erla), «La ciudad de los vinos que venció al Turco», publicado por G.
+Hoefnagel en 1617. Ambos grabados muestran los famosos castillo y viñedos de la ciudad.
+Algunas fuentes señalan que la viticultura sufrió grandes cambios en el siglo XVII. Las variedades de uva tinta fueron
+poco a poco ganando terreno a la uva blanca que había predominado hasta entonces.
+Cabe señalar que los viticultores de Eger desarrollaron una herramienta especial, conocida como la «azada de Eger»,
+para el cultivo de los duros suelos de la zona. Para medir el volumen de sus vinos se utilizaba el «Eger akó» (unos
+200 litros), que equivalía aproximadamente al cuádruple del «akó» normal. Las cualidades de semiacidez y larga
+conservación de los vinos requerían el envejecimiento en barricas de madera durante un largo periodo. Los
+productores envejecían sus vinos en barricas en las bodegas y sistemas de bodegas excavadas en la toba de riolita en
+el subsuelo de la ciudad, que ofrecían un clima de bodega natural (clima de maduración).
+Cl a s ifi c a c ión d e l as zon as d e v i ñ ed os e n el pa sa do
+La primera edad de oro de la producción vinícola de Eger se dio en los siglos XV y XVI, alcanzando su plenitud en el
+siglo XVIII. Existen registros de 1760 y 1789 que revelan datos sobre la calidad de las zonas de viñedos. En 1760,
+había tres categorías de viñedos, clasificadas según la calidad del suelo, su pendiente, la luz solar, etc. Casi el 50 % de
+los viñedos pertenecían a la primera clase.
+En 1789, los viñedos de Eger se clasificaron en seis clases (a nivel nacional había ocho clases, pero la zona de Eger no
+tenía viñedos de las dos últimas). Los principios de clasificación eran similares a los de 1760, con la diferencia de que
+muchos viñedos de excelente calidad que producían uvas para el vino «aszú» se clasificaron también en la primera
+clase.
+Eger tenía normas comunitarias sobre el vino desde el siglo XVIII, dándoles fuerza ejecutiva los oficiales comunitarios,
+que eran supervisados por el presidente.
+
+8.2. Vinos (2)
+1.
+
+Descripción de la zona delimitada (continuación)
+
+Var i ed a des d e v i d c u l ti v a d a s y v i n os pr odu ci dos a pa r ti r de el l as
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.es.p-68.txt

@@ -0,0 +1,63 @@
+C 150/66
+
+ES
+
+Diario Oficial de la Unión Europea
+
+5.4.2022
+
+Sicilia es una de las regiones vitícolas más antiguas del mundo, tal como atestiguan los hallazgos arqueológicos y las
+numerosas fuentes literarias griegas y latinas que hacen referencia a los renombrados vinos sicilianos. El comercio de
+aceite y de vino desde la época de los fenicios (siglos IX-IV a. C.) está atestiguado por la presencia de ánforas utilizadas
+para el transporte y otros tipos de cerámica. El gran esplendor de los viñedos pudo comprobarse durante el
+asentamiento griego en la zona (siglos VIII-III a. C.), cuando los griegos introdujeron una serie de variedades de uva
+tales como grecanico, que todavía se cultiva hoy en día. Durante el dominio de los romanos (siglo III a. C - siglo
+V d. C.), está confirmada la presencia de vino siciliano en la Galia, en particular en la era de los césares.
+Durante el dominio musulmán (827-1061), aunque el Corán prohibiese el consumo de bebidas alcohólicas, se
+cultivaban uvas de mesa y se introdujo en Pantelleria la variedad zebib (en la actualidad, zibibbo o moscato di
+Alessandria) traída del cabo Zebib en África, justo enfrente de la isla de Pantelleria.
+El vínculo entre la zona geográfica delimitada y la DOC «Sicilia» está acreditado por las características edafológicas,
+orográficas y climáticas específicas de la zona.
+En Sicilia, la zona septentrional es esencialmente montañosa y las zonas centro-meridional y sudoccidental, de
+colinas; la sudoriental es típica de meseta y la oriental, volcánica. Las zonas llanas se concentran mayoritariamente
+en la costa.
+Sin embargo, la exposición y la ubicación de los viñedos se concentra principalmente en las colinas, en zonas
+especialmente adaptadas, es decir, en ambientes suficientemente aireados y muy soleados, que favorecen un
+desarrollo óptimo de las funciones vegetativas y productivas de la planta y permiten obtener vinos de uvas sanas y
+de elevada calidad. El clima mediterráneo, soleado, con veranos cálidos y secos pero aireados, permite una
+maduración óptima de las uvas y favorece la acumulación de azúcares y la concentración de extractos, mientras que
+las variaciones térmicas más o menos acentuadas y la rica calidad mineral de los suelos aportan notas de frescura y
+acidez. Todos estos factores permiten producir vinos que, en las distintas categorías, son siempre intensos, pero
+equilibrados y armoniosos.
+Predominan los sistemas de conducción de viñas tradicionales, poco anchos, y que varían en las distintas zonas
+vitícolas de la isla, desde el tradicional sistema en vaso aún en uso en las zonas costeras de la provincia de Trapani,
+hasta el de espaldera baja con cordón permanente o renovable, más extendido, o sistemas de conducción anchos en
+algunos valles fértiles del interior.
+El amplio territorio de la DOC «Sicilia» permite producir vinos a partir de variedades de uvas tanto autóctonas como
+alóctonas o internacionales y, por tanto, ofrecer una amplia gama de productos en las distintas categorías de vinos
+previstas.
+Categoría: 1) Vino
+Esta categoría abarca una amplia gama de tipos de vinos:
+tintos, rosados y blancos, incluidos pasificados, de vendimia tardía y reserva. Las variedades de uva utilizadas son
+autóctonas de elevado valor, como inzolia, catarratto y grillo, esta última procedente de un cruce entre catarratto y
+zibibbo, o variedades alóctonas, como chardonnay, müller thurgau y sauvignon. Sicilia también cuenta con una de las
+producciones de vinos tintos de mayor renombre, obtenidos a partir de variedades de uva autóctonas, en particular
+nero d’avola con frappato y nerello mascalese, y las variedades alóctonas cabernet sauvignon, merlot y syrah. La
+protagonista indiscutible de esta nueva etapa es la variedad nero d’avola, que, incluso combinada con otras
+variedades, puede caracterizar y definir la originalidad del vino siciliano, no solo por el aspecto cromático, sino
+también porque confiere al vino un carácter típico atribuible a los olores y sabores mediterráneos.
+Todos estos tipos de vinos presentan, desde el punto de vista analítico y organoléptico, características químico-físicas
+equilibradas que contribuyen a su equilibrio gustativo; en todos los tipos encontramos aromas agradables,
+armoniosos, característicos y elegantes, a veces con notas afrutadas, florales y vegetales típicas de las variedades de
+uva utilizadas en su producción.
+Los vinos blancos presentan un color amarillo pajizo más o menos intenso o amarillo subido, mientras que los tintos
+presentan un color rojo rubí más o menos intenso, con posibles matices violáceos, que tienden al granate con el
+envejecimiento. Todos estos vinos son equilibrados, de buena estructura y graduación alcohólica. La milenaria
+historia vitivinícola de este territorio, atestiguada por numerosos documentos, es la prueba general y fundamental
+de la estrecha conexión e interacción existente entre los factores humanos y la calidad y las características peculiares
+de los vinos de la DOC «Sicilia». En esta zona concreta, la población ha transmitido, a lo largo de los siglos, las
+técnicas enológicas y de cultivo de la vid tradicionales, que han mejorado y perfeccionado en tiempos modernos
+gracias a los indiscutibles avances científicos y tecnológicos. Esto ha permitido que los vinos de la DOP «Sicilia»
+hayan logrado su prestigio.
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.et.p-50.txt

@@ -0,0 +1,59 @@
+ET
+
+C 150/48
+
+Euroopa Liidu Teataja
+
+5.4.2022
+
+Pinnase sobivust viinamarjaistanduste rajamiseks parandavad veelgi linna serva soodsad topograafilised tingimused.
+Viinapuud istutati küngaste ja kõrgustike lõuna- ja edelapoolsetele nõlvadele ehk verő’dele [päikesepaistelised nõlvad].
+Veinipiirkonna tüüpilised meteoroloogilised andmed 47 aasta keskmise kohta on järgmised: aasta keskmine
+temperatuur: 10,65 °C, keskmine sademete hulk aastas: 592,6 mm; aasta keskmine päikesevalgus: 1 964 tundi.
+Hetkel kehtivates õigusaktides loetletakse viinapuude istutamiseks sobivad piirkonnad viinamarjaistanduste katastris I
+ja II klassi liigitatud piirkondadena. Egeri veinipiirkonnas on viinapuude istutamiseks sobivaid I klassi piirkondi
+18 431 hektarit ja II klassi piirkondi 3 914 hektarit. Kogupindala on 22 345 hektarit.
+I nim te gu ri d
+Viinapuude esinemine Egeri läheduses ja viinamarjakasvatus keskajal.
+Väikese Egedi künka küljelt leiti 30 miljonit aastat vana fossiilne viinapuu (Vitis Hungarica) leht. See ei ole siiski
+tänapäevase viinamarjakasvatusega seotud. Arheoloogiliste andmete põhjal on Eger ja selle lähiümbrus olnud
+asustatud alates 10. sajandist. 11. sajandi alguseks oli sellest teadaolevalt saanud Ungari tähtsaim linn. Vastavalt
+kuningas Béla IV 1261. aasta hartale andis Ungari esimene kuningas Püha István Egeri oru veinikümnise Egeri
+piiskopkonnale. Tatarlaste sissetung 1241. aastal hävitas suure osa elanikkonnast ning tööjõupuudus sundis kuningas
+Béla IV tooma riiki välisasunikke. Arvatavasti umbes sel ajal saabusid Egerisse esimesed valloonid, kes elasid
+teadaolevalt tänaval nimega Olasz utca; ka Tállyas oli valloonlastest asunikke, kes tutvustasid Prantsuse viinamarja­
+kasvatust ja veini ladustamist vaatides.
+Teadaolevalt ehitas esimesed keldrid kirik ning kõige esimesi tunti nimetuse „dézsmapince“ [veinikümnise kelder] all.
+Egeri viinamarjakasvatusel on sajanditevanune maine. Flaami graafik ja graveerija Gaspar Bouttats valmistas mitu
+Ungariga seotud vasegravüüri, sealhulgas Egeri ehk Erlau vaate 1688. aastal Antwerpenis avaldatud väljaandes
+„Description exacte des Royames de Hongrie“. Meile on teada ka varasem Egeri gravüür „Türklaste veinilinn“ (Agria
+vulgo Erla), mille avaldas G. Hoefnagel 1617. aastal. Mõlemal gravüüril on kujutatud linna kuulsat lossi ja
+viinamarjaistandusi.
+Allikad viitavad sellele, et viinamarjakasvatus tegi läbi põhjaliku muutuse 17. sajandil. Lisaks varem domineerinud
+valgetele sortidele hakkasid menu saavutama ka punased viinamarjasordid.
+Tuleks märkida, et Egeri viinamajakasvatajad töötasid piirkonna kõva pinnase harimiseks välja spetsiaalse tööriista ehk
+Egeri kõpla. Oma veinikoguste mõõtmiseks kasutasid nad mõõtühikut „Eger akó“ (umbes 200 liitrit), mis on ligikaudu
+neljakordne tavaline „akó“. Veinide näiline happesus ja pikk säilivus vajasid pikemat laagerdumist puidust vaatides.
+Tootjad laagerdasid oma veine vaatides keldrites ja keldrisüsteemides, mis olid uuristatud rüoliidi tuffi linna alla ning
+kus oli looduslik keldrikliima (küpsemiskliima).
+V iina p uu p i ir kon d ad e li i g i t a m i n e m ineviku s
+Esimene Egeri veinivalmistuse kuldajastu oli 15.–16. sajandil ning uuestisünd 18. sajandil. 1760. ja 1789. aasta
+dokumentidest selguvad veinipiirkondade kvaliteediandmed. 1760. aastal olid viinamarjaistandused jagatud kolme
+klassi pinnase kvaliteedi, nõlva kalde, päikesevalguse jms põhjal. Peaaegu 50 % viinamarjaistandustest kuulusid
+esimesse klassi.
+1789. aastal liigitati Egeri viinamäed kuude klassi (riigis oli kokku kaheksa klassi, kuid Egeri piirkonnas puudusid kahe
+viimase klassi viinamarjaistandused.) Liigitamise põhimõtted olid samad nagu 1760. aastal ning erinevus seisnes vaid
+selles, et paljud suurepärased viinamarjaistandused, kus kasvatatakse viinamarju aszú-veini valmistamiseks, liigitati
+samuti esimese klassi.
+Egeris kehtisid juba 18. sajandil veiniühenduse eeskirjad, mille jõustasid veiniühenduse ametnikud, kelle üle teostas
+järelevalvet magistraat.
+
+8.2. Vein (2)
+
+1.
+
+Määratletud piirkonna kirjeldus (jätk)
+
+K a s va t a tu d v ii n am a r j aso r d i d j a n e is t val mi sta tud vei n id
+
+

dev/OJ:C:2022:150/raw/OJ:C:2022:150:FULL.et.p-68.txt

@@ -0,0 +1,58 @@
+C 150/66
+
+ET
+
+Euroopa Liidu Teataja
+
+5.4.2022
+
+Sitsiilia on üks maailma vanimaid viinamarjakasvatuspiirkondi, nagu näitavad arheoloogilised leiud ning paljud
+kreeka ja ladina kirjandusteosed, milles on nimetatud tuntud Sitsiilia veine. Juba foiniiklaste ajal (9.–4. sajand eKr)
+toimunud õli- ja veinikaubanduse tõendusmaterjaliks on transpordiks kasutatud amforad ja muud keraamilised
+esemed. Viinamarjaistanduste hiilgeaeg oli Kreeka kolonisatsiooni ajal (8.–3. sajand eKr), mil kreeklased tõid sisse
+mitu viinamarjasorti, näiteks „Grecanico“, mida kasvatatakse tänapäevani. Sitsiilia veini olemasolu kohta on olemas
+kinnitused Rooma ajast (3. sajand eKr kuni 5. sajand pKr), eriti kui Julius Caesari valitses Galliat.
+Kuigi alkoholi joomine on koraani kohaselt keelatud, kasvatati moslemite ülemvõimu ajal (827.–1061. aastal)
+lauaviinamarju ja just sel ajal toodi Pantelleria saarele selle vastas Aafrikas asuvalt Zebibi neemelt viinamarjasort
+„Zebib“ (tänapäeval „Zibibbo“ või „Moscato di Alessandria“).
+Kontrollitud päritolunimetuse „Sicilia“ seos määratletud geograafilise piirkonnaga põhineb sellele piirkonnale
+iseloomulikel mullastiku-, ilmastiku- ja maastikutingimustel.
+Piirkonna põhjaosa on peamiselt mägine ning kesk-, lõuna- ja edelaosa on künklikud. Piirkonna kaguosa on tüüpiline
+lavamaa, kuid Sitsiilia idaosa on vulkaaniline. Madalikud on koondunud peamiselt rannikule.
+Enamik viinamarjaistandusi paikneb siiski künklikel aladel, mis on ilmastiku ja asukoha poolest viinamarjade
+kasvatamiseks iseäranis sobilikud – seal on väga päikeseline keskkond, kus on piisavalt tuult, mis pakub taimedele
+optimaalseid kasvutingimusi, tagades viinamarjade tervise ja võimaldades toota kvaliteetseid veine. Seega võimaldab
+Vahemere päikeseline kliima, mida iseloomustavad kuumad ja kuivad, kuid tuulised suved, viinamarjadel väga hästi
+küpseda ning soodustab suhkrute akumuleerumist ja suhkruvaba ekstrakti kontsentreerumist, samal ajal kui
+temperatuurikõikumised ja mulla mineraalainerikkus lisavad värskeid ja happelisi varjundeid. Kõigi nende tegurite
+toimel toodetakse eri kategooriate veine, mis on alati intensiivsed, kuid tasakaalustatud ja harmoonilised.
+Võrakujunduseks kasutatakse peamiselt traditsioonilisi meetodeid, mis ei ole väga ekspansiivsed ja on saare eri
+viinamarjakasvatuspiirkondades erinevad – alates traditsioonilisest alberello-meetodist (põõsakujulised puud) Trapani
+provintsi rannikualadel kuni levinuma spaleermeetodini, mille korral kasutatakse püsivaid või uuendatavaid
+nöörpuid –, või ekspansiivseid meetodeid mitmes sisemaa viljakas orus.
+Kontrollitud päritolunimetuse „Sicilia“ suur territoorium võimaldab toota veine nii kohalikest kui ka sissetoodud või
+rahvusvahelistest viinamarjasortidest ja pakkuda seega laia valikut tooteid erinevates hõlmatud veinikategooriates.
+Kategooria: vein (1)
+See kategooria hõlmab mitmesuguseid veinitüüpe:
+punased, roosad ja valged, sealhulgas Passito, Vendemmia Tardiva ja Riserva veinid. Viinamarjasortidest kasutatakse
+nii kõrgelt hinnatud kohalikke sorte, nagu „Inzolia“, „Catarratto“ ja „Grillo“, millest viimane on sortide „Catarratto“
+ja „Zibibbo“ ristand, kui ka sissetoodud sorte, nagu „Chardonnay“, „Müller Thurgau“ ja „Sauvignon“. Ka punaste
+veinide tootmisel on Sitsiilia üks tuntumaid veinitootmispiirkondi oma veinidega, mis on valmistatud kohalikest
+viinamarjasortidest, nagu eelkõige „Nero d’Avola“ ning „Frappato“ ja „Nerello Mascalese“, ning sissetoodud sortidest,
+nagu „Cabernet Sauvignon“, „Merlot“ ja „Syrah“. Selle uue suuna vaieldamatu põhisort on „Nero d’Avola“, mis
+võimaldab isegi segudes muude sortidega iseloomustada ja esile tuua Sitsiilia veini omapära mitte üksnes värvuse
+poolest, vaid ka seetõttu, et see annab veinile selle tüüpilise iseloomu, mis tuleneb Vahemere lõhnadest ja maitsetest.
+Analüütilise ja organoleptiliste omaduste poolest on kõikidel neil veinitüüpidel tasakaalustatud keemilised ja
+füüsikalised omadused, mis aitavad kaasa nende tasakaalustatud maitsele. Kõikidel tüüpidel on meeldiv,
+harmooniline, iseloomulik ja elegantne lõhnabukett, mõnikord nende valmistamiseks kasutatud viinamarjasortidele
+tüüpilise puuviljade, lillede ja taimede varjundiga.
+Valgetel veinidel on eri tugevusega õlgkollane või tumekollane värvus, samal ajal kui punased veinid on eri
+tugevusega rubiinpunased, esineda võivad ka purpursemad varjundid, ja veini laagerdudes kaldub värvus
+granaatpunase poole. Kõik need veinid on tasakaalustatud, hea struktuuriga ja sobiva alkoholisisaldusega. Selle
+maakonna põline veinikasvatusajalugu, millest annavad tunnistust arvukad dokumendid, on üldine ja põhiline
+tõend inimtegevuse ning kontrollitud päritolunimetusega veinide „Sicilia“ kvaliteedi ja eriomaduste tiheda seose ja
+vastastikuse mõju kohta. Selles konkreetses piirkonnas on inimesed sajandite vältel edasi andnud traditsioonilisi
+viinamarjakasvatus- ja veinivalmistusviise, mida on tänapäeval parandatud ja täiustatud tänu teaduse ja tehnoloogia
+vaieldamatule arengule. See on võimaldanud kaitstud päritolunimetusega veinidel „Sicilia“ oma maine omandada.
+
+