ampapacek/corpus_data · Datasets at Hugging Face

text stringlengths 1 640
Tentokrát v kupé byly jenom stará žena z Německa a já .
Spali jsme hned .
Pamatuju si , že v noci ona vyšla z kupé , asi šla na záchod .
Další den ráno jsme vstali , a neměla peníze v peněžence .
Říkala , že když šla na záchod , nechala peněženku v kupé .
Šťastnou náhodou jsem měla všechno .
Slyšela jsem , že v kupé vedle nás spali manželé , a muž ztratil peněženku a žena mobil .
Ale tam byl šest lidé .
Do té doby jsem mnohokrát cestovala po Evropě hlavně sáma , a neměla jsem žádné nebezpečné zkušenosti .
Ale tentokrát jsem cítila nechráněná .
Mně se nic nestalo ale šok byl velký .
Pak přišel průvodčí a řekl , že často mají takové nehody ve nočním vlaku ve střední Evropě .
Vypravěl , že ve vlaku byli cigány , pozorovali kdo a kdy odešel z kupé , přišli a ukradli něco důlezitého a hned vystoupili .
Já jsem neviděla Romy ve vlaku .
Pro mě , co on říkal je stereotyp .
Když se něco nepřijemného stalo , lidé myslí , že cigány to udělali .
Bylo zajimavé pro svůj vyzkum ale zároveň bylo taky děsivé .
Jan Werich jel do Vídně .
Chtěl cestovat bez průvodce , nechtěl prohlízet městu jako typický turista .
Ve Vídni šli do restaurace a pili kávu .
Taky šli do cestovní kanceláři .
Byly nábidky historické , klasické , noční nebo denní prohlédky ve Vídně .
Koupili jízdenky na historickou Vídeň .
Byla průvodkyně a mluvila tři cizí jazyky : anglicky , francouzsky a italsky .
S ní jeli autobusem po městě .
Vypravěla nám památky a vždycky otočili hlavu ke směru památek , o kterých ona mluvila .
Dostal dárek a to byl papoušek .
Dál jméno jako Andrák .
Chtěl učit Andrákovi mluvit .
Začal se slovičky jako máma nebo táta , podobně jako když malé dětí učí .
Ale Andrák nemluvil nic .
Pak učil slovičko „ nazdár “ ale zase nic nemluvil .
Díval se na knihu pro pedagoga , jak učí špatné studenti .
Začal učit zkrátkou verzi „ zdár “ ale pořád nic .
Ve skutečnosti se Andrák učí protože ten pán s ním pořád mluví .
Asi Andrák plyně mluvil když je sám .
ale my ne nehodie oni SNIH
Viktor se začal hazil snih , a potom petr taky hazil snih ...
a Tomaš Alex Pavlina taky hazil snih a my řeka ne hraje a viktor řeka my hrajeme a pak hazil snih .
Vajíčko od Ludvíka Aškenáze
Povídka začíná všeobecném konstatováním faktu že život každého z nás je ovlivněn setkáním s jinými lidmi .
Náhodilé setkání s neznámým člověkem nám může změnit život .
A přátelé , kteří známe dlouho mohou náhle zmizet z našeho života
To , co nás setkává v průběhu života težko můžeme ovlivnit .
Život dále je plném hrdinů a statistů .
Toho , koho považujeme za hrdinu bývá statista a opačně .
Povídka se odehrává v Čechách před a po druhé světové válce .
Hlavní hrdina povídky je mladý student jménem Pokštefl .
Pro něho bylo zásadní to , že chtěl prožít nejintenzivnějším způsobem každou minutu svého života .
Jeho záliba byla , že často volal do telefonu neznámí lidé a dělal z nich legraci .
Jeden z nich byl pán jménem Kohoutek .
Student časem stárnul a dopěl do věku , kdy se mohl přihlásit na univerzitu .
Jenomže v té době prohlásili válku ze sousedního Německa .
je považován za jeden z nejsmutnějších dnů .
Němečtí vojáci zavřeli brány univerzity a zavraždili každého studenta , který se jim obránil
A velký počet studentů skončilo v koncentráku .
Jeden z nich byl hrdina této povídky .
Student Pokštefl nemohl zavolat nikomu celou dobu , kterou ztrávil v koncentráku .
Hned poté kdy byl opuštěn 11 . května , první věc , kterou udělal je , že zavolal pana Eduarda Kohoutka .
Ten měl velkou radost , slyšet hlas bývalého studenta .
Autor povídky hraje s významem slov jako například . Kohouteka a spepička , tím celou povídku dostává humorní tón .
Autor však neskrývá pocity absurdity a tragičnosti života během druhé světové válce .
Čestina a ja
Začala jsem se učit česky jen tak , bez myslení .
V začátku bylo to legraci , protože jsem byla jeden rok v Praze a už se pamatovala hodně slov .
Ale pak začalo to být trochu těšší .
Tak se jsem říkala , že musím jen vrátit do Prahy a budu se naučit .
Ale v Praze jsem viděla , že čestina je těšší ja horší že jsem se myslela !
začala jsem mít depresi … ale pomalu začala jsem mít nové naděje .
Teď si myslím , že možna čestina bude můj koníček a budu dobře mluvit když jsem v důchodu .
Čestina a ja
Začala jsem se učit česky jen tak , bez myslení .
V začátku bylo to legraci , protože jsem byla jeden rok v Praze a už se pamatovala hodně slov .
Ale pak začalo to být trochu těšší .
Tak se jsem říkala , že musím jen vrátit do Prahy a budu se naučit .
Ale v Praze jsem viděla , že čestina je těšší ja horší že jsem se myslela !
začala jsem mít depresi …
ale pomalu začala jsem mít nové naděje .
Teď si myslím , že možna čestina bude můj koníček a budu dobře mluvit když jsem v důchodu .
Co je neslušné v mé zemi
Myslím že naše zvyky jsou jako v cele Evropě .
Musime pozdravit když přijedeme do někde a taky když jedeme doma .
je velmi neslušné jestli stará žena cestuje tramvajem a nedáváme jí sedadlo .
Když večeříme s mojí rodinou , musím čekat na vsichni jídlem .
Po večeři musíme čekat , že všichni skončí jíst .
Jestli jedeme na návštěvu neseme dárku .
Napřiklad květinu pro ženy a alkoholický nápoj pro muži .
Pro děti mužeme nést čokoládu nebo hry .
Když přijedeme na návštěvu ze zvyku se ptáme , že mužeme jít dovnitř v botách .
Když si povídáme s někdo , ale nerozumíme co říkal , moje otázka není co , ale prosim ?
Jestli máme randi a jedeme do hospody ( ne do restaurace ) , muž jde dovnitř poprvé , protože se podivá to místo .
Musí vědět , že to místo je dobrý pro ženu .
je neslusné když používáme telefon v divadle , kině .
Musíme vypnout .
Na Univerztě pozdravíme učitelům .
Jestli máme zkoušku nosíme elegantní obleky .
V středních školách studenty nosí elegantní obleky taky , když je národní svátek .
Jestli jeden pár cestoval spolu ( napřiklad tramvajem nebo busem ) , muž vystoupí proprvé a pomáha ženě .
Neslusné když ne pomáhame starým lidem .
Musíme pomáháme lidem protože jednou my budeme potřebovat pomoc .

Tentokrát v kupé byly jenom stará žena z Německa a já .

Spali jsme hned .

Pamatuju si , že v noci ona vyšla z kupé , asi šla na záchod .

Další den ráno jsme vstali , a neměla peníze v peněžence .

Říkala , že když šla na záchod , nechala peněženku v kupé .

Šťastnou náhodou jsem měla všechno .

Slyšela jsem , že v kupé vedle nás spali manželé , a muž ztratil peněženku a žena mobil .

Ale tam byl šest lidé .

Do té doby jsem mnohokrát cestovala po Evropě hlavně sáma , a neměla jsem žádné nebezpečné zkušenosti .

Ale tentokrát jsem cítila nechráněná .

Mně se nic nestalo ale šok byl velký .

Pak přišel průvodčí a řekl , že často mají takové nehody ve nočním vlaku ve střední Evropě .

Vypravěl , že ve vlaku byli cigány , pozorovali kdo a kdy odešel z kupé , přišli a ukradli něco důlezitého a hned vystoupili .

Já jsem neviděla Romy ve vlaku .

Pro mě , co on říkal je stereotyp .

Když se něco nepřijemného stalo , lidé myslí , že cigány to udělali .

Bylo zajimavé pro svůj vyzkum ale zároveň bylo taky děsivé .

Jan Werich jel do Vídně .

Chtěl cestovat bez průvodce , nechtěl prohlízet městu jako typický turista .

Ve Vídni šli do restaurace a pili kávu .

Taky šli do cestovní kanceláři .

Byly nábidky historické , klasické , noční nebo denní prohlédky ve Vídně .

Koupili jízdenky na historickou Vídeň .

Byla průvodkyně a mluvila tři cizí jazyky : anglicky , francouzsky a italsky .

S ní jeli autobusem po městě .

Vypravěla nám památky a vždycky otočili hlavu ke směru památek , o kterých ona mluvila .

Dostal dárek a to byl papoušek .

Dál jméno jako Andrák .

Chtěl učit Andrákovi mluvit .

Začal se slovičky jako máma nebo táta , podobně jako když malé dětí učí .

Ale Andrák nemluvil nic .

Pak učil slovičko „ nazdár “ ale zase nic nemluvil .

Díval se na knihu pro pedagoga , jak učí špatné studenti .

Začal učit zkrátkou verzi „ zdár “ ale pořád nic .

Ve skutečnosti se Andrák učí protože ten pán s ním pořád mluví .

Asi Andrák plyně mluvil když je sám .

ale my ne nehodie oni SNIH

Viktor se začal hazil snih , a potom petr taky hazil snih ...

a Tomaš Alex Pavlina taky hazil snih a my řeka ne hraje a viktor řeka my hrajeme a pak hazil snih .

Vajíčko od Ludvíka Aškenáze

Povídka začíná všeobecném konstatováním faktu že život každého z nás je ovlivněn setkáním s jinými lidmi .

Náhodilé setkání s neznámým člověkem nám může změnit život .

A přátelé , kteří známe dlouho mohou náhle zmizet z našeho života

To , co nás setkává v průběhu života težko můžeme ovlivnit .

Život dále je plném hrdinů a statistů .

Toho , koho považujeme za hrdinu bývá statista a opačně .

Povídka se odehrává v Čechách před a po druhé světové válce .

Hlavní hrdina povídky je mladý student jménem Pokštefl .

Pro něho bylo zásadní to , že chtěl prožít nejintenzivnějším způsobem každou minutu svého života .

Jeho záliba byla , že často volal do telefonu neznámí lidé a dělal z nich legraci .

Jeden z nich byl pán jménem Kohoutek .

Student časem stárnul a dopěl do věku , kdy se mohl přihlásit na univerzitu .

Jenomže v té době prohlásili válku ze sousedního Německa .

je považován za jeden z nejsmutnějších dnů .

Němečtí vojáci zavřeli brány univerzity a zavraždili každého studenta , který se jim obránil

A velký počet studentů skončilo v koncentráku .

Jeden z nich byl hrdina této povídky .

Student Pokštefl nemohl zavolat nikomu celou dobu , kterou ztrávil v koncentráku .

Hned poté kdy byl opuštěn 11 . května , první věc , kterou udělal je , že zavolal pana Eduarda Kohoutka .

Ten měl velkou radost , slyšet hlas bývalého studenta .

Autor povídky hraje s významem slov jako například . Kohouteka a spepička , tím celou povídku dostává humorní tón .

Autor však neskrývá pocity absurdity a tragičnosti života během druhé světové válce .

Čestina a ja

Začala jsem se učit česky jen tak , bez myslení .

V začátku bylo to legraci , protože jsem byla jeden rok v Praze a už se pamatovala hodně slov .

Ale pak začalo to být trochu těšší .

Tak se jsem říkala , že musím jen vrátit do Prahy a budu se naučit .

Ale v Praze jsem viděla , že čestina je těšší ja horší že jsem se myslela !

začala jsem mít depresi … ale pomalu začala jsem mít nové naděje .

Teď si myslím , že možna čestina bude můj koníček a budu dobře mluvit když jsem v důchodu .

Čestina a ja

Začala jsem se učit česky jen tak , bez myslení .

V začátku bylo to legraci , protože jsem byla jeden rok v Praze a už se pamatovala hodně slov .

Ale pak začalo to být trochu těšší .

Tak se jsem říkala , že musím jen vrátit do Prahy a budu se naučit .

Ale v Praze jsem viděla , že čestina je těšší ja horší že jsem se myslela !

začala jsem mít depresi …

ale pomalu začala jsem mít nové naděje .

Teď si myslím , že možna čestina bude můj koníček a budu dobře mluvit když jsem v důchodu .

Co je neslušné v mé zemi

Myslím že naše zvyky jsou jako v cele Evropě .

Musime pozdravit když přijedeme do někde a taky když jedeme doma .

je velmi neslušné jestli stará žena cestuje tramvajem a nedáváme jí sedadlo .

Když večeříme s mojí rodinou , musím čekat na vsichni jídlem .

Po večeři musíme čekat , že všichni skončí jíst .

Jestli jedeme na návštěvu neseme dárku .

Napřiklad květinu pro ženy a alkoholický nápoj pro muži .

Pro děti mužeme nést čokoládu nebo hry .

Když přijedeme na návštěvu ze zvyku se ptáme , že mužeme jít dovnitř v botách .

Když si povídáme s někdo , ale nerozumíme co říkal , moje otázka není co , ale prosim ?

Jestli máme randi a jedeme do hospody ( ne do restaurace ) , muž jde dovnitř poprvé , protože se podivá to místo .

Musí vědět , že to místo je dobrý pro ženu .

je neslusné když používáme telefon v divadle , kině .

Musíme vypnout .

Na Univerztě pozdravíme učitelům .

Jestli máme zkoušku nosíme elegantní obleky .

V středních školách studenty nosí elegantní obleky taky , když je národní svátek .

Jestli jeden pár cestoval spolu ( napřiklad tramvajem nebo busem ) , muž vystoupí proprvé a pomáha ženě .

Neslusné když ne pomáhame starým lidem .

Musíme pomáháme lidem protože jednou my budeme potřebovat pomoc .