Datasets:
ampapacek
/
corpus_data

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
1
text
stringlengths
1
640
Tak se skončil nejhorší den mého života .
Má rodina .
Rodinou je nejmenší a nejdůležitější buňka společnosti .
Pro každého člověka slovo „ rodina “ znamená něco svého , osobního .
Celkem to je život v společnosti , vzajemná pomoc , láska , péče o děti .
To je pro obecnou rodinu , tj rodinu , která má maminku , otce , a ještě několik dětí .
Ale existuje i jiné druhy rodin , například „ neúplná rodina “ .
To je taková rodina , která má jen jednoho z rodičů .
( nebo otce , nebo maminku )
To je spatně , ale v dnešním světě to je „ v řádu věcí . “
Ja mám obecnou rodinu : otce , maminku .
Bohužel , nemám bratra , nebo sestru .
I nechť má maminka bývá přísnou a skoro nevidím svého tatu , protože mnoho pracuje , samozřejmě , miluju svých rodičů .
Můj tata pracuje jako ředitel oddělení v podniku a malokdy vidím ho v domě .
Má maminka je v domacnosti a stara se o dům .
Každé léto jezdíme celou rodina k moři .
Samozřejmě , někdy se hádáme , ale to je normálně .
Líbí se mi má rodina .
Těším se na ni
Umím si představit , že bych zůstal se svým dítětem na rodičovské dovolené ?
V každé rodine po narozeninam dětí musí někdo z rodičů zůstat v domě a starat se o novorozených .
Obvykle tak dělá manželka , nebo někdo z prarodičů .
Ale v dnešním světě existují i takové případy , když se o dětí stará i manžel .
To je možne , když rodina je v rozvodě ( otec s dítětem ) , nebo když manželka rozhodla pracovat a nechci nebo nemůže vychovat dítě .
Kdybych zůstal se svým synem / dcerou na rodičovské dovolene , snažil bych se vychovat ho / ji co nejlepší .
Líbí se mi děti , proto chování není žádny problém pro mě .
Začnu z výživa .
Vařil bych pro ho a svou manželku chutná a zdravá jídla , aby můj syn ( víc chci syna , než dceru ) rostl silným a aktivním .
Chodil bych s ním na procházky , každý večer bych četl mu různé zajímavé knihy .
V budoucnosti bych prováděl své dítě do školy a po ní bych potkával .
Pomáhal bych mu s domácími úkoly .
Samozřejmě , každou dovolenou bychom jezdili celou rodinou na hory , k moří atd .
Takže hral bych se svým dítětem fotbal a chodil bych do bazénů .
Všechno výšenapsane platí i pro to , kdybych měl dceru ( samozřejmě , za vyjímkou fotbalu )
To bylo bych výborně , kdybych měl takový život , ale nicméně bych chtěl pracovat a dostával peníze pro svou rodinu .
Domnívám se , že stárat se o dětí bude má manželka .
Cestování je jedním z nejzajímavějších , i když dost nebezpečných aktivit dnešního světa .
Skoro každý člověk během svého života cestoval alespoň jeden krát .
Každý má své důvody pro cestování , proto takových důvodů je nekonečně mnoho .
Někdo cestuje , protože chce podívat se na různé památky nebo krasné místa , nekdo cestuje díky své práci , atd …
Existují i takové lidé , kteří hledají pro sebe nejlepší místo pro bydlení , a proto cestují .
Libí se mi cestovat , ale ja taký mám své podmínky .
Nechci cestovat ve velké tlupě lidí a taký s pruvodcem .
Obyčejně cestuju jeden nebo s 2-3 svými kamarády .
Proto vybíráme město , kde není tak mnoho turistů .
Myslím , že nejoblibenější turisty místa jsou velká , historická města , často hlavní města států ( Řím , Paříž , Praha ) , a taký města vedle hor nebo moře .
Mnozí lidé chtějí žít v zahraničí , a proto cestují aby našli své místo .
Když se člověku nelíbí život ve svém statu , on se stárá o to , aby našel nové místo .
Cestování má velký vliv na život člověka .
Během cestování každý může podívat se na krasné místa , mluvit s cicími lidmi , dostávat nové city .
To je moc dobře .
Během cesty človek může onemocnět těžkou nemocí , může přijít o peníze a taky zemřet .
Čeština a já
Kdy jsem byla doma a ještě jsem nebyla tak dlouho v České republice , český jazyk pro mne byl divný .
Studovala jsem ho s učitelkou dva měsicy ve svém rodném městě městě .
Čeština je trochu podobná ukrajinskému jazyku , a proto jsem od začatku neměla rozdil mezi těmi dvěma jazyky .
Má učitelka stále říkala , že musím je rozdělovat , že to není stejné .
Ale tam to bylo pro mne moc těžko .
Teď , kdy jsem už pět měsiců v Praze , to je lehčí .
Už umím česky , samozřejmě ne tak dobře jak bych chtěla , nerozumím všemu , ale to je dílo času .
Všechno ještě přijde .
Nyní musím jenom studovat , a také by bylo moc pěkně , kdybych měla českou kamarádku , mluvila bych s ní pořad česky .
Umila bych ho lépe .
Studuju češtinu , protože se mi Česká republika líbí .
Ráda žiju tady .
chtěla bych studovat na univerzitě v Praze .
Kdy jsem sem poprvé jela , byla jsem v nevědomosti , nevěděla jak se mi tady bude .
Teď mám radost , všechno mi vyhovuje , a čeština není až taka těžká , když ji studuješ .
Ale , jedno , myslim že musím usilovat o své studium .
Někdy mě tady baví různé veci , ale ne čeština , a to je spatně .
Jsem tady , abych vyučit český jazyk a vstoupit do univerzity .
To je můj cíl !
Město , ve kterém bych chtěla žít
Dnes studuju v Praze , můj dům a má rodina jsou v Luckě na Ukrajně .
A proto ještě určitě nevím , kde chci bydlet .
Je mi to jedno .
Jak dále všechno bude jít , tak i bude .
Ale teď jisté vím , že chtěla bych mít dům na jihu Francii , třeba v Nici nebo v Cannech .
Azurové pobřeží Středozemního moře je moc krasné .
Tam je moc obdivuhodno .
A to mi tak zapadlo v oko , že nemůžu na to zapomenut .
Města na jihu Francii jsou lázně a tam všechno je pro to , aby si dobře odpočinuli .
Bylo by moc dobře , kdybych měla někde na břehu moře svůj dům i kdybych chtěla se vzdálit od toho , co už mi jde na nervy , mohla bych tam přijít .
Jezdila bych na kole ( teď tam hodně lidí jezdí na kole ) , plavala bych , opalovala bych se .
Taky za jednu hodinu jezdy je Monako .
Tam stejně je moc hezky jako i v Nici .
Nemůžu to dokonce popsat slovy .
Jedno , tam není tak ticho , jak to může vypadat .
Třeba Nice je pátým největším městem ve Francii .
Každý rok přivíta přes 4 miliony turistů z celého světa .
A myslím , že tam mi nebude nudně .
Ale ješte to je jenom sen , mysím se snažit udělat všechno , co je nutné , aby to stalo realným .
A když nebudu mít tak jak toho bych chtěla , jedno tam ještě pobudu .
Nejhorší den mého života
Nejhorší den mého života byl , kdy jsem přijela do Prahy na studium .
Před tím jsem už tady byla s mými rodičy .
A kdy jsem 7 . září přijela sem byla jen sama .
Jela jsem autobusem a to bylo moc těžko se loučit s mými rodičy a kamarády , které přišli mě provádět .
Hodně jsem plakala během cesty .
Přijela jsem v 6 hodin rána , ale známé mého tatínka , kterých jsem nikdy neviděla , museli pro mne přijet až v 8 .