text stringlengths 98 32.7k |
|---|
<<<HUMAN>>>: Antonín Tenzer?
<<<ASSISTANT>>>: Antonín Tenzer (22. prosince 1908 Kašperské Hory – 12. října 2002 Valašské Meziříčí) byl český architekt, představitel vrcholného funkcionalismu. Byl členem a funkcionářem SVU Mánes.
Nejprve vystudoval dřevařskou školu pod vedením Josefa Místeckého. Architekturu studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole pod vedením Pavla Janáka. Zároveň pracoval v ateliéru Jaromíra Krejcara.
Projekt Nových Lidic
Sanatorium ve Vráži u Písku – 1934–35
Zdravotnické středisko v Praze-Vysočanech – 1952
Dětská nemocnice v Praze-Motole – 1959–1978
Terasové domy v Praze-Libni – 1975
Hotel Jalta v Praze (Václavské náměstí) – 1957
Sanatorium Běhounek v Jáchymově – 1975
Spořitelna ve Vsetíně
Vila v Praze-Strašnicích – 1978
Mgr. Klára Pučerová: Architekt Antonín Tenzer, disertační práce, 2015 (formát PDF)
Antonín Tenzer na arch-pavouk.cz
Antonín Tenzer na archiweb.cz |
<<<HUMAN>>>: ATC kód C05?
<<<ASSISTANT>>>: ATC kód C05 Vasoprotektiva je hlavní terapeutická skupina anatomické skupiny C. Kardiovaskulární systém.
C05AA09 Dexamethason
C05AD01 Lidokain
C05AD04 Cinchokain
C05AX03 Jiné přípravky, kombinace
C05BA01 Organo-heparinoidy
C05BA03 Heparin
C05BA53 Heparin, kombinace
C05BB02 Polidokanol
C05BX01 Dobesilát vápenatý
C05CA01 Rutosid
C05CA02 Monoxerutin
C05CA03 Diosmin
C05CA04 Troxerutin
C05CA05 Hidrosmin
C05CA51 Rutosid, kombinace
C05CA53 Diosmin, kombinace
C05CA54 Troxerutin, kombinace
C05CX Jiné kapiláry stabilizující látky
C05CX01 Tribenosid
Registrované léčivé přípravky na území České republiky.
Informační zdroj: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Vyhledávač léčivých přípravků na stránce SÚKL. |
<<<HUMAN>>>: Harry Arter?
<<<ASSISTANT>>>: Harry Nicholas Arter (* 28. prosince 1989 Londýn) je irský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního záložníka za anglický klub Nottingham Forest FC a za irský národní tým.
I přesto, že se narodil a vyrostl v Anglii, reprezentuje Irsko díky svým irským kořenům po prarodičích.
Svou kariéru začal v londýnském Charltonu, kde ovšem odehrál pouze jedno soutěžní utkání. V roce 2007 nastoupil jako střídající hráč v ligovém poháru proti Lutonu, jinak byl posílán na hostování do týmů nižších soutěží Staines Town a Welling United.
V roce 2009 Charlton opustil a odešel do Wokingu, kde začal pravidelně hrát a po sezóně o něj projevil zájem Bournemouth, hrající v té době třetí nejvyšší soutěž. Na podzim 2010 odehrál svůj prvním zápas za Bournemouth, ale byl střídán již v poločase a od té doby nebýval v nominacích k zápasům. Svůj první ligový gól tak vstřelil až během hostování v týmu Carlisle United proti Brightonu, když v nastaveném čase vyrovnal na 3:3. Domácí nicméně ještě jednou brankou strhli vítězství opět na svou stranu.
Od sezóny 2011/12 se postupně stal členem základní sestavy Bournemouthu a pomohl klubu k dvěma postupům o soutěž výš, včetně historického postupu do Premier League po sezóně 2014/15.
12. ledna 2016 v domácím utkání proti West Hamu vstřelil svou první branku v nejvyšší soutěží, když v 17. minutě otevřel skóre utkání, které však jeho tým nakonec prohrál 1:3.
Arter býval nominován do mládežnických reprezentačních výběrů Irska do 17 a 19 let.
V březnu 2015 ho reprezentační trenér Martin O´Neill nominoval ke kvalifikačnímu utkání na EURO 2016 proti Polsku. V utkání nenastoupil a tak si svůj debut v reprezentaci odbyl až v červnu 2015 v přátelském utkání proti Anglii.
Jeho švagrem je bývalý kapitán anglické reprezentace Scott Parker, který se oženil s Arterovou sestrou.V prosinci 2015, jen pár dní před domácím utkáním proti Manchesteru United zemřela Arterovi během porodu dcera. I přesto nastoupil o víkendu k zápasu a pomohl týmu k výhře 2:1.
Profil hráče na transfermarkt.com (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Nemcovce (okres Bardejov)?
<<<ASSISTANT>>>: Nemcovce jsou obec na Slovensku v okrese Bardejov v údolí řeky Topľa. Žije zde 261 obyvatel. Nachází se zde římskokatolický kostel Panny Marie Sedmibolestné postavený v letech 1969 až 1975.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1320.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nemcovce na slovenské Wikipedii.
Oficiální stránky |
<<<HUMAN>>>: Birger Holmqvist?
<<<ASSISTANT>>>: Birger Ivar „Bigge“ Holmqvist (28. prosince 1900, Stockholm – 9. dubna 1989, Bromma) byl švédský reprezentační hokejový obránce.
V roce 1924 a 1928 byl členem Švédské hokejové týmu, kde skončil na olympijských hrách prvně čtvrtý a pak dosáhl na první švédskou hokejovou medaili ze ZOH.
profil
Birger Holmqvist v databázi Olympedia (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Tunel Žilina?
<<<ASSISTANT>>>: Tunel Žilina je dálniční dvoutrubkový tunel s délkou 687 m. Nachází se na dálnici D1 v úseku Hričovské Podhradie - Lietavská Lúčka v okrese Žilina. Smlouva na výstavbu byla podepsána 9. prosince 2013. Samotná výstavba se oficiálně začala 20. února 2014 s termínem dokončení v lednu 2018, později prodloužený na říjen 2018.Slavnostní začátek ražení tunelu a osazení sošky sv. Barbory se uskutečnilo dne 5. listopadu 2014 u západního portálu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tunel Žilina na slovenské Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Vypravěč příběhů?
<<<ASSISTANT>>>: Vypravěč příběhů (v anglickém originále The Storyteller) je v pořadí čtrnáctá epizoda první sezóny seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine.
Julian Bashir a Miles O'Brien letí na záchrannou zdravotnickou misi na Bajor, jejíž povaha není známa. O'Brien se před odletem ptá komandéra Siska, že jestli má na misi dělat Bashirovi jen pilota, tak by mohl místo něj letět někdo jiný. Sisko námitku odmítne. Ukáže se, že O'Brien považuje Bashira za otravného.
Během cesty se Bashir snaží konverzovat, ale O'Brien odpovídá jen úsečně. V cíli letu nenajdou žádné stopy nemoci. Muž označovaný jako sirah umírá a předák vesnice věří, že s ním zemře celá vesnice. Sirah procitá a tvrdí, že Proroci seslali do vesnice O'Briena. Venku Bashir informuje předáka, že sirah umírá na sešlost věkem. Předák tvrdí, že jakýsi Dal'Rok zničí vesnici, když ho sirah nezastaví, ale nevysvětlí, co je onen Dal'Rok zač. Přes Bashirovy námitky vezme sirahův učedník Siraha v noci ven na vyvýšené místo do silného větru. Tam sirah mluví k celé vesnici o Dal'Rokovi, který se objevuje v podobě mraku na nebi. Vypráví, jak mohou společnými silami Dal'Roka zastavit a nakonec se objeví paprsek světla a Dal'Rok začne mizet. O'Brienův trikordér však po celou dobu nic nezaznamená.
Než ale stihne sirah příběh dovyprávět, omdlí. Vesničané panikaří, Dal'Rok se znovu sílí a zničí několik budov. Sirah poté šeptá O'Brienovi, co má říkat, aby Dal'Rok zmizel. Znovu se objeví světlo a Dal'Rok zmizí nadobro. Sirah umírá. Předák informuje vesničany, že jeho nástupcem je O'Brien. Vesničané s ním jednají jako s králem, což ho rozčiluje, ale Bashira fascinuje. O'Brien se snaží vysvětlit, že jde o omyl, ale to vesničané odmítají. S Bashirem se snaží najít vysvětlení, aby O'Brien mohl příště Dal'Roka zastavit. Sirahův učedník navštíví O'Briena, který se vyptává na siraha. Učedník se ho ale pokusí zabít s tím, že on je pravý nový sirah. Bashir ho ale zneškodní. Učedník tvrdí, že je volbou O'Briena sirah potrestal. Ukáže jim kámen, který je úlomkem jednoho z orbů Proroků. Dokáže pracovat s emocemi vesničanů tak, že z nich vytváří Dal'Roka, a pouze tím, že se vesničané sjednotí, ho mohou zastavit.
O'Brien nabídne učedníkovi, ať vypráví příběh on, ale předák vesnice to odmítne. O'Brien tedy nemá na výběr a pokouší se v noci vyprávět příběh. Nedaří se mu to, a tak se znovu objevuje Dal'Rok v plné síle. Bashir řekne učedníkovi, ať se ujme slova a tomu se podaří Dal'Roka zahnat. Poté ho vesničané přijmou jako nového siraha.
Obsah epizody vychází z povídky „The Man Who Would Be King“ Rudyarda Kiplinga a původně byla napsána pro seriál Star Trek: Nová generace.
(anglicky) The Storyteller na oficiální stránce StarTrek.com
(anglicky) The Storyteller na Memory Alpha
(anglicky) The Storyteller na TrekCore
The Storyteller na CZ Kontinuum |
<<<HUMAN>>>: Kostel Povýšení svatého Kříže (Sebnitz)?
<<<ASSISTANT>>>: Kostel Povýšení svatého Kříže (německy Kirche Kreuzerhöhung či Kreuzerhöhungskirche) je římskokatolický filiální kostel v saském velkém okresním městě Sebnitz. Novogotická sakrální stavba pochází z let 1890–1892. Plány zpracoval drážďanský architekt Christian Gottfried Schramm (1857–1922).
Město Sebnitz bylo od roku 1539, kdy se prosadila reformace, protestantské. V druhé polovině 19. století se začal zvyšovat počet katolíků a na svátek svatého Štěpána roku 1887 se po 348 letech v prozatímní kapli (dům na adrese Kapellenweg 16) konala první mše svatá. V následujícím roce byla založena samostatná římskokatolická farnost a začaly přípravy na stavbu vlastního svatostánku. Základní kámen byl položen 28. dubna 1890. Podle plánů Christiana Gottfrieda Schramma (1857–1922) z Drážďan kostel postavil Gustav Adolf Reinhardt ze Sebnitz. Stavba byla dokončena o dva roky později a 27. června 1892 ji vysvětil biskup a apoštolský prefekt Ludwig Wahl (1831–1905).Během druhé světové války v roce 1942 musela farnost odevzdat velký a střední zvon pro válečné účely. Roku 1944 se od sebnitzké farnosti oddělil Neustadt in Sachsen a tamní filiální kostel svaté Gertrudy se stal farním. Po skončení války se sebnitzká farní obec rozrostla kvůli příchodu vysídlenců ze Sudet, Slezska a Maďarska. V letech 1960 až 1964 prošel kostel rozsáhlými úpravami; odstraněny byly původní malby, vitráže, boční oltáře a další interiérové prvky. V letech 1974 až 1975 proběhla celková rekonstrukce věže, roku 1988 byla nově pokryta střecha. Zatím poslední rekonstrukce kostelní lodi byla provedena v letech 1990 až 1991. Roku 2007 se sloučila do té doby samostatná sebnitzká farnost s farností neustadtskou a z farního kostela Povýšení svatého Kříže se stal kostel filiální. V roce 2018 byl začleněn do římskokatolické farnosti Pirna.
Kostel Povýšení svatého Kříže je využíván k pravidelným nedělním bohoslužbám a je chráněn jako kulturní památka pod číslem 09276723.
Jednolodní neorientovaný kostel stojí na půdorysu latinského kříže. Vnější stěny jsou obloženy pískovcem. Z průčelí vybíhá věž vysoká 54 metrů, která vytváří rizalit doplněný portálem a bronzovou sochou Madony z roku 1960 od Georga Nawrotha. Malý zvon, který jako jediný přečkal válečné rekvizice, slouží k odbíjení hodinových intervalů. K původnímu mobiliáři patří kamenná křtitelnice stojící nedaleko vchodu. Dřevěné znázornění Kristova Ukřižování pochází z Mikulášovic (Ježíš na kříži) a z Budyšína (Panna Marie a Jan Evangelista). Nejsvětější Trojice byla původně vytesána pro hornolužický klášter Sankt Marienstern. Původní vybavení doplňují novodobé prvky. Moderní hlavní oltář zobrazuje Poslední večeři Páně, vitrážové okno za ním od Wolframa Hänsche pocházející z roku 1998 představuje Zmrtvýchvstání Krista. Křížovou cestu vytvořil roku 1965 Johannes Georgi. Varhany s třinácti rejstříky ve dvou manuálech a 560 píšťalami vyrobila roku 1892 budyšínská firma Hermann Eule.
Areál kostela doplňuje patrová budova fary a bývalá farní škola. Naproti kostelu stojí budova policejní stanice ve stylu art deco. Přibližně 300 metrů severozápadně se nachází železniční stanice Sebnitz. Evangelicko-luterský kostel svatého Petra a Pavla leží jihozápadním směrem ve vzdálenosti cca 500 metrů.
MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Buchdruckerei der Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. 397 s. (německy)
MÖSCHNER, Dietmar. Kirchen in der Sächsisch-Böhmischen Schweiz. Bad Schandau: Tourismusverband Sächsische Schweiz e. V., 2002. 88 s. ISBN 3-9806841-0-5. (německy)
Oficiální stránky farnosti Archivováno 17. 10. 2017 na Wayback Machine.
Denkmalpflege in Sachsen. Denkmalliste 09222997 (německy) |
<<<HUMAN>>>: Delta Perlové řeky?
<<<ASSISTANT>>>: Delta Perlové řeky (čínsky v českém přepisu Ču-ťiang san-ťiao-čou, pchin-jinem Zhūjiāng sānjiǎozhōu, znaky 珠江三角洲) je oblast říční delty u Jihočínského moře v provincii Kuang-tung v Čínské lidové republice. Je tvořena Perlovou řekou a dalšími řekami, především Si-ťiangem, Pej-ťiangem a Tung-ťiangem. Ze správního hlediska bývají za deltu Perlové řeky považována subprovinční města Kanton a Šen-čen, městské prefektury Ču-chaj, Tung-kuan, Čung-šan, Fo-šan, Chuej-čou, Ťiang-men, Čao-čching a zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky Hongkong a Macao. Jedná se tak o oblast se zhruba 120 milióny obyvatel.
Zdejší velké přístavy, šenčenský, kantonský a hongkongský, patří k největším kontejnerovým přístavům na světě.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pearl River Delta na anglické Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Loubí (architektura)?
<<<ASSISTANT>>>: Loubí je název pro prvek zahradní architektury používaný při sadovnické tvorbě. Loubí je konstrukce, obvykle nad cestou, popnutá nebo tvořená rostlinami, rostliny jsou vedeny ze stran a kryjí prostor loubí nahoře, tvoří strop. Mohou popínat i některé strany, ale nejméně jedna strana loubí je volná. Loubí přirozeně, i bez konstrukce může vytvářet klenba stromoví nebo vysokých keřů vysazených se záměrem vytvořit loubí, nebo i vysazených zcela nahodile, či nacházejících se v přírodě.
Loubí v italských zahradách tvořilo dlouhé kryté uličky, Keře či udržované stromy mohly být vedeny po kovové konstrukci nebo bez konstrukce, jako je tomu u loubí v Květné zahradě. To je v podstatě tvořeno vysokými živými ploty, jenž se nad cestou spojují.
Loubí bývá ztotožňováno také s trelážemi a pergolou, od které se poněkud liší, a také s lodžií, která je výhradně stavebním prvkem kde nejsou rostliny součástí konstrukce. Stavebním prvkem je rovněž podloubí.
Loubí je konstrukce umístěná u budovy nebo i zcela osamoceně nebo jako prvek umožňující průchod z jedné části prostoru do jiné, či dovolující nerušené a zcela soukromé jednání. Loubí je z některé strany, nebo více stran otevřeno do zahrady, stěna či stěny jsou volné a dá se loubím projít. Také se do loubí dá umístit zahradní nábytek a loubí tak funguje jako zahradní altán. |
<<<HUMAN>>>: Diamantová liga 2017?
<<<ASSISTANT>>>: Samsung Diamantová liga 2017 – osmá edice závodů Diamantové ligy. |
<<<HUMAN>>>: Astyanax?
<<<ASSISTANT>>>: Astyanax (řecky Ἀστυάναξ, latinsky Astyanax) je v řecké mytologii synem Hektora, hrdiny trojské války a vrchního velitele trojských vojsk.
Jeho matkou byla Andromaché, milující manželka a matka, věrná, spolehlivá, vznešená. Osud jim ale nepřál dlouhý a spokojený život.
V desátém roce trojské války byl Astyanax, kterému také říkali Skamandrios, jenom roztomilé nemluvně. Když Řekové dobyli a zpustošili Tróju, sešla se jejich válečná rada, aby rozhodla, jak naložit s členy královské rodiny. Odysseus doporučoval, aby potomci krále Priama byli do jednoho vyhubeni, ostatní však nechtěli nemluvně zabít. Věštec Kalchás však prohlásil, že pokud chlapec zůstane naživu, pomstí své rodiče i své město. To rozhodlo. Poté Odysseus shodil Astyanakta z hradeb. Jiné verze tento hrůzný čin připisují Neoptolemovi, který získal matku dítěte, Andromachu, jako válečnou kořist do otroctví.
Tak přišel o život poslední potomek zakladatele Tróje, Íla. Tím skončily velké naděje jeho otce Hektóra, který v něm viděl příštího velkého vládce nad celou zemí, uctívaného a milovaného svým lidem.
Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6 |
<<<HUMAN>>>: Marg Helgenberger?
<<<ASSISTANT>>>: Mary Margaret Helgenberger (* 16. listopadu 1958, Fremont, Nebraska, USA) je americká herečka nominovaná na Emmy a Zlatý glóbus. Je známá díky roli Catherine Willowsové v seriálu Kriminálka Las Vegas a KC Koloski v seriálu China Beach, za kterou obdržela cenu Emmy.
Je dcerou zdravotní sestry a kontrolora masa, má německé a irské předky a dostalo se jí katolické výchovy. Má starší sestru Ann a mladšího bratra Curta. Než šla na vysokou, chtěla být zdravotní sestrou po své matce, stala se ale moderátorkou počasí. Po škole dostala první profesionální roli v jedné dlouhotrvající soap opeře. Pak vystřídala několik menších rolí v různých seriálech. V roce 1988 přišla její velká role v seriálu China Beach, za kterou získala Emmy. Pak přišlo konečně několik rolí ve filmech (After Midnight, Always, A Guy Named Joe, Mizerové, Mutant,...). Během devadesátých let se objevila v mnoha televizních pořadech (např. Pohotovost). Další velkou rolí byla až Catherine Willowsová v seriálu Kriminálka Las Vegas, která jí přinesla dvě nominace na Emmy i na Zlatý glóbus. Hrála také v Oscarové Erin Brockovich, ve filmu V dobré společnosti.
V jejím domovském městě North Bend ve státě Nebraska pojmenovali ulici, kde bydlí Helgenberger Avenue.
Pravidelně se umisťuje v seznamech nejpřitažlivějších žen, kde je většinou jednou z nejstarších, které se umístily. V roce 2003 ji oslovil Playboy, aby se pro něj svlékla, ale odmítla.
Jejím manželem je herec Alan Rosenberg, se kterým má syna Hugha Howarda (* 21. říjen 1990).
Marg Helgenberger v Česko-Slovenské filmové databázi
Marg Helgenberger v Internet Movie Database (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Solná žláza?
<<<ASSISTANT>>>: Solná žláza je orgán určený k vyměšování přebytečné soli. Vyskytuje se u příčnoústých (žraloci, rejnoci), mořských ptáků a některých plazů. Zatímco u žraloků se nacházejí v konečníku, u ptáků a plazů jsou umístěny v oblasti očí, nozder či úst.
Solné žlázy udržují rovnovážný stav soli a umožňují mořským obratlovcům pití mořské vody bez nutnosti vylučovat přebytečnou sůl pomocí ledvin. Sůl je z krve do žlázy aktivně přesouvána pomocí sodno-draselné pumpy a následně žlázou vyloučena jako koncentrovaný roztok.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salt gland na anglické Wikipedii.
Osmoregulace
MALINA, Jiří. Pláču, pláču sůl. ABC. 1999-11-01, roč. 1999, čís. 22. Dostupné online. |
<<<HUMAN>>>: Mohelnice (nádraží)?
<<<ASSISTANT>>>: Mohelnice je železniční stanice ve stejnojmenném městě na adrese Nádražní 339/5 789 85 Mohelnice nedaleko říčky Mírovka. Nachází se severozápadně od Olomouce v Olomouckém kraji, v okrese Šumperk v nadmořské výšce 260 m, na železniční trati 270 Česká Třebová – Přerov, v km 53,066.
Nádraží vzniklo na nově budované trati společnosti Severní státní dráha z Olomouce do Prahy v letech 1843–1845. Slavnostní vlak tudy projel 20. srpna 1845 za osobního řízení inženýra Jana Pernera, který trať navrhl. Návrh původně empírové budovy je připisován, stejně jako skoro u všech stanic na této trase, architektu Antonu Jünglingovi.
Roku 1959 byla trať procházející stanicí elektrizována soustavou 3 kV stejnosměrného proudu.
Stanicí prochází III. železniční koridor. Po roce 2000 byla dokončena rekonstrukce stanice a úpravy parametrů nádraží na koridorovou stanici: nachází se zde kryté ostrovní nástupiště s podchodem, byl instalován elektronický informační systém pro cestující a výpravní budova prošla opravou. Vlaky mohou stanicí projíždět rychlostí až 160 km/h, stanice je vybavena elektronickým stavědlem ESA 11, které je dálkově řízeno z centrálního dispečerského pracoviště Přerov.
V úseku Olomouc – Česká Třebová byla železniční stanice Mohelnice zařazena do IV. třídy. Její vybavení se skládalo z čekárny, pokladny, dvou bytů a vodárny.
Výpravní budova byla navržena Antonem Jünglingem jako stavba se středním patrovým tříosým traktem na čtvercovém půdorysu, k němuž byla po stranách přistavěna krátká přízemní křídla. Střední část byla kryta stanovou střechou, křídla měla střechy valbové. Empírové fasády s do líce vsazenými okny byly členěny hladkými omítanými plochami s pásovou rustikou se širokými pásy. Úzké šambrány s jemnou profilací rámovaly obdélná okna. Později byla vnitřní dispozice upravena, kdy byly zvětšeny kanceláře a čekárna.Po převzetí dráhy soukromou Rakouskou společností státní dráhy (StEG) byla výpravna v roce 1875 přestavěna. Nově byla zařazena do třídy III.B. Architekt Carl Schumann vypracoval návrh budovy s dvouosými patrovými křídly přistavěných ke středovému trojosému rizalitu, stavba byla krytá sedlovou střechou. Členění bylo v podobě tenkých průběžných a parapetních říms. Ve štítech byla dvojice malých okének.V roce 1904 byla prodloužena křídla o jednoosé přízemní přístavky se sedlovou střechou a kruhovým okénkem ve štítu. Fasáda byla členěna strukturovanou omítkou a hladkými plastickými prvky.
GOŠ, Vladimír a kolektiv: Mohelnice včera a dnes – sborník o minulosti a současnosti Mohelnice, Komise pro oslavy 700. výročí povýšení Mohelnice na město, Mohelnice 1973.
Profil stanice na stránkách zelpage.cz
Zmínka o vzniku nádraží na webu města Mohelnice
Profil stanice na stránkách Českých drah |
<<<HUMAN>>>: Finsko na Zimních olympijských hrách 1924?
<<<ASSISTANT>>>: Finsko na Zimních olympijských hrách 1924 v Chamonix reprezentovalo 19 sportovců, z toho 18 mužů a 1 žena. Nejmladším účastníkem byl Ville Mattila (20 let, 327 dní), nejstarší pak Walter Jakobsson (41 let, 358 dní). Reprezentanti vybojovali 11 medailí, z toho 4 zlaté, 4 stříbrné a 3 bronzové.
(anglicky) Finsko ZOH 1924 |
<<<HUMAN>>>: Edoardo Mariani?
<<<ASSISTANT>>>: Edoardo Mariani (5. březen 1893, Milán, Italské království – 7. leden 1956, Pisa, Itálie) byl italský fotbalový útočník.
S fotbalem začínal v rodném městě v klubu AC Milán, kde zažil premiéru 10. ledna 1909. V následující sezoně již hrál za Janov. Zde vyhrál svůj první titul v sezoně 1914/15. Po válce se vrátil do Milána, kde zůstal dvě sezony. Poté opět přestoupil do Janova s jimiž slavil dva tituly (1922/23, 1923/24). V roce 1924 přestoupil do Lazia a kariéru ukončil v roce 1927 v klubu Savona.
Za reprezentaci odehrál 4 utkání. První utkání odehrál 17. března 1912 proti Francii (4:3). Byl na OH 1912.
3× vítěz italské ligy (1914/15, 1922/23, 1923/24)
1x na OH (1912)
Seznam italských fotbalových reprezentantů
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edoardo Mariani na italské Wikipedii.
Profil hráče na Transfermarktu
Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Vila Mandić (Sarajevo)?
<<<ASSISTANT>>>: Vila Mandić se nachází v metropoli Bosny a Hercegoviny, Sarajevu na ulici Petrakijina.
Vila byla dokončena v roce 1903 pro tehdejšího politika a advokáta Nikolu Mandiće. Navrhl ji český architekt Karel Pařík, který se na přelomu 19. a 20. století věnoval rozsáhlé modernizaci a evropeizaci tehdy orientálního Sarajeva. Velkolepá patrová vila má řadu historizujících prvků; nápadné průčelí se sloupy a tympanonem, monumentální vstup, okna se šambránami apod.
V roce 1945 byla v rámci vlny znárodnění po příchodu komunistů k moci znárodněna a dána do užívání Spojeným státům americkým jako konzulát. Ten zde zůstal ale pouze několik let a nakonec zde byly kanceláře městského výboru Svazu komunistů Sarajeva.
Od roku 1984 ve vile sídlilo muzeum věnované olympijským hrám, které se v bosenské metropoli konaly. Expozice byla provedena obdobným způsobem, jako tomu bylo v olympijském muzeu v Lausanne ve Švýcarsku. Mezi lety 1984 až 1992 ze bylo uskutečněno na 300 různých výstav věnovaných sportu.Během obléhání města při válce v první polovině 90. let 20. století byla budova poničena granátometnou palbou a těžce poškozena. Byla jednou z prvních ostřelovaných budov; zaměstnanci muzea proto již v dubnu roku 1992 vystěhovali velkou část exponátů do sklepů sportovní haly Zetra. V této hale se nachází olympijské muzeum od roku 2004.
Po skončení války byla vila jednou z mála historických budov, která neprošla rozsáhlou rekonstrukcí, jako v případě zbytku města. A to i přesto, že v roce 1998 byl realizován projekt obnovy, který byl oficiálně roku 2000 zahájen. V současné době je spolu s několika okolními vilami kulturní památkou. Obnova budovy byla realizována až v druhé polovině roku 2018 a očekává se, že bude dokončena v lednu 2019. Město Sarajevo věnovalo na obnovu muzea sumu 100 tisíc konvertibilních marek. |
<<<HUMAN>>>: Miloš Axman?
<<<ASSISTANT>>>: Miloš Axman (20. listopadu 1926 Litovel – 30. ledna 1990 Brno) byl český sochař, profesor, rektor AVU a politik Komunistické strany Československa.
Miloš Axman se narodil 20. listopadu v roce 1926 v Litovli. Pocházel z ekonomicky neutěšeného prostředí rodiny zkrachovalého knihtiskaře, na kterou drtivě dopadly důsledky Velké hospodářské krize.
V roce 1937 byl přijat na litovelské reálné gymnázium (dnes Gymnázium Jana Opletala), kde se seznámil se studentem posledního ročníku Janem Opletalem, jedním z vůdců budoucího studentského odboje, který zaplatil za svůj postoj životem. Axman se na škole za okupace v roce 1942 zúčastnil přípravy ostře protiokupační a antifašistické divadelní hry a byl „jen“ vyloučen ze školy.
Poté pracoval jako lesní dělník v Baťových závodech ve Zlíně. Kvůli uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 začal svoje výtvarné vzdělávání v baťově Škole umění ve Zlíně, kam docházel mezi lety 1943 a 1947. Tato soukromá škola neměla status vysoké školy, ale fakticky nabízela vysokoškolskou úroveň vzdělání, což dokládá, že sochařské ateliéry vedli profesoři Vincenc Makovský a Jan Kavan. Vedení školy se v pedagogických postupech inspirovalo progresivní školou Bauhaus.
V závěru války se Axman podílel na odbojové činnosti. Byl součástí buňky organizace Naše Pravda, která zajišťovala spojovací článek mezi partyzány moravsko-slovenského pomezí a dělnickými odbojovými skupinami ve Zlínských závodech. Za svoje protifašistické aktivity byl Axman za třetí republiky vyznamenán. Jeho odbojářský kolega, malíř Václav Chad, byl v únoru roku 1945 odhalen gestapem a popraven.
Po studiích působil jako Kavanův asistent ve Zlíně a od roku 1952 působil na katedře teorie architektury a výtvarné výchovy FA VUT v Brně. Nejprve jako Makovského asistent a v letech 1962–1980 jako vedoucí. Mezitím od roku 1973 začal vyučovat také sochařství na pražské AVU, kde se roku 1976 stal rektorem a tuto funkci vykonával až do roku 1985.
Angažoval se i politicky a společensky. Na jaře roku 1945 vstoupil, společně s většinou spolužáků a pedagogického sboru, manifestačně do KSČ a byl funkcionářem ve Svazu československých výtvarných umělců. Ve volbách roku 1971 byl zvolen za KSČ do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za volební obvod Jihomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách roku 1976 (obvod Brno-město-severozápad) a ve FS setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.
Většinu svého života tvořil realisticky pojednou figurou v pozdně modernistické zkratce, někdy kombinovanou s geometrickou abstrakcí jako dekorativní doprovod. V komornější plastice citoval předválečný surrealismus a prvorepublikovou avantgardu inspirovanou především tvorbou Ladislava Zívra nebo Vincence Makovského ze 30. let 20. století. Tématem jeho soch byl většinou člověk a práce a další sociální témata. Sociální rozměr akcentuje například jeho socha Dojička z roku 1952. Pro reálně socialistický režim vytvořil také řadu oslavných památníků. Jedná se o monumentální pomníky připomínající důležité události, zejména z českých dějin ale také pomníky komunistických vůdců (památník umučeným v Prlově z roku 1947, nebo z roku 1950 dva projekty pro památník osvobození v Praze 14. říjen 1918 a Dukelský bojovník, socha Klementa Gottwalda v Kroměříži z roku 1975), případně pomníky různým osobnostem (Mikoláš Aleš, Václav Chad, Alois Jirásek (spolu s Makovským), Michelangelo).
Je také autorem sochy Bratrství v boji, která stojí před památníkem 2. světové války v Hrabyni poblíž Opavy, nebo Pomníku babické tragédie v obci Babice (případ Babice v roce 1951), který byl odhalen 21. září 1975, do roku 1997 chráněný jako kulturní památka z politických důvodů a v obci zůstal i po roce 1990.Mediálně je nejznámější jeho sousoší s oficiálním kontroverzním názvem Komunisté nebo také Památník budování socialismu. Podle sochařova syna byl ateliérovým názvem Pracující. Toto sousoší navrhl Axman už v roce 1956. Formálně je velmi podobné slavnějšímu dílu Nový věk pro Expo 58 v Bruselu od Vincence Makovského, které je umístěné před Federálním shromážděním (v současnosti budovou Národního muzea) v Praze a před Brněnskými výstavištěm a je kulturní památkou. Makovský se totiž nechal ve svém díle inspirovat modelem svého studenta – Milošem Axmanem. Axmanova socha byla realizována až v roce 1973 v Brně na Moravském náměstí a v roce 1977 v Ostravě proti Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih. Brněnská realizace byla odstraněna vzápětí po revoluci v roce 1990. Od roku 2021 je v ohrožení plánovanou netransparentní privatizací veřejného prostranství i realizace v městském obvodu Ostrava-Jih. Svojí formálně kvalitní a řemeslně dokonalou tvorbou ve stylu pozdní, a od 80. let neaktuální moderny, byl Miloš Axman souputníkem ostravského sochaře Vladislava Gajdy.
Axmanovy hojné realizace ve veřejném prostoru se staly častou inspirací současných výtvarných umělců. Například grafik a pedagog z Fakulty výtvarných umění VUT Jan Šrámek vytvořil na motivy dnes už zaniklého sousoší Komunisté, která stála na Moravském náměstí v Brně, sérii grafik. Axmanova socha se stala v rámci festivalu Brno Art Open 2017, pořádaném Domem umění města Brna, tématem site specific monumentální instalace nazvané Zářič.
Galerie hlavního města Prahy
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, p. o.
Moravská galerie v Brně
Muzeum města Brna
Národní galerie v Praze
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
ČUBRDA, Zdeněk. Miloš Axman. Praha: Odeon, 1988. (Umělecké profily).
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 23.
ŠEBELA, Jan. Miloš Axman. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. (Současné profily).
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 34.
TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců : Dodatky.. 4. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1994. ISBN 80-900648-4-1. S. 20.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 151–152.
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Axman
Miloš Axman v Encyklopedii dějin města Brna
Miloš Axman v informačním systému abART
Miloš Axman v informačním systému Socharstvi.info
Miloš Axman v informačním systému Sochy a města
Miloš Axman v informačním systému Vetřelci a volavky
Miloš Axman jako poslanec na stránkách Poslanecké sněmovny PČR |
<<<HUMAN>>>: 972 (číslo)?
<<<ASSISTANT>>>: Devět set sedmdesát dva je přirozené číslo. Římskými číslicemi se zapisuje CMLXXII. Následuje po číslu devět set sedmdesát jedna a předchází číslu devět set sedmdesát tři.
972 je:
Abundantní číslo
Složené číslo
Nešťastné číslo
972
972 př. n. l. |
<<<HUMAN>>>: Oxid hafničitý?
<<<ASSISTANT>>>: Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO2) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO3, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu.
Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO2 oproti SiO2.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii.
VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. |
<<<HUMAN>>>: Seznam vlád Německa?
<<<ASSISTANT>>>: Toto je seznam vlád Německa od roku 1919:
po: Německé volby do národního shromáždění 1919:
vláda Philippa Scheidemanna (13. února – 20. června 1919): 14 členů: 7 SPD, 3 Z, 3 DDP, 1 bezpartijní
vláda Gustava Bauera (21. června 1919 – 27. března 1920): 13 členů: 7 SPD, 4 Z, 2 DDP
první vláda Hermanna Müllera (27. března – 21. června 1920): 14 členů: 6 SPD, 5 Z, 3 DDPpo: Německé volby do říšského sněmu 1920:
vláda Konstantina Fehrenbacha (25. června 1920 – 4. května 1921): 12 členů: 5 Z, 3 DVP, 2 DDP, 2 bezpartijní
první vláda Josepha Wirtha (10. května – 25. října 1921): 13 členů: 4 Z, 4 SPD, 3 DDP, 2 bezpartijní
druhá vláda Josepha Wirtha (26. října 1921 – 22. listopadu 1922): 11 členů: 4 Z, 4 SPD, 2 DDP, 1 bezpartijní (později BBB)
vláda Wilhelma Cuna (22. listopadu 1922 – 12. srpna 1923): 12 členů: 3 Z, 2 DDP, 2 DVP, 1 BVP, 4 bezpartijní
první vláda Gustava Stresemanna (13. srpna – 6. října 1923): 12 členů: 4 SPD, 3 Zentrum, 2 DVP, 1 DDP, 1 bezpartijní
druhá vláda Gustava Stresemanna (6. října – 30. listopadu 1923): 12 členů: 3 Z, 3 SPD, 2 DDP, 1 DVP, 3 bezpartijní
první vláda Wilhelma Marxe (30. listopadu 1923 – 26. května 1924): 12 členů: 3 Z, 3 DDP, 2 DVP, 1 BVP, 3 bezpartijnípo: Německé volby do říšského sněmu 1924 (květen):
druhá vláda Wilhelma Marxe (27. května 1924 – 15. ledna 1925). 10 členů: 3 Z, 2 DVP, 3 DDP, 2 bezpartijnípo: Německé volby do říšského sněmu 1924 (prosinec):
první vláda Hanse Luthera (16. ledna 1925 – 20. ledna 1926): 11 členů: 3 DNVP, 2 Z, 2 DVP, 1 DDP, 1 BVP, 2 bezpartijní
druhá vláda Hanse Luthera (20. ledna – 18. května 1926): 11 členů: 3 Z, 3 DDP, 3 DVP, 1 BVP, 1 bezpartijní
třetí vláda Wilhelma Marxe (18. května 1926 – 1. února 1927): 11 členů: 4 Z, 3 DDP, 3 DVP, 1 BVP
čtvrtá vláda Wilhelma Marxe (1. února 1927 – 28. června 1928): 11 členů: 4 DNVP, 3 Z, 2 DVP, 1 DDP, 1 BVP (později bezpartijní)po: Německé volby do říšského sněmu 1928:
druhá vláda Hermanna Müllera (28. června 1928 – 27. března 1930): 11 členů: 4 SPD, 2 DVP, 2 DDP, 1 Z, 1 BVP, 1 bezpartijní
první vláda Heinricha Brüninga (31. března 1930 – 9. října 1931): 12 členů: 4 Z, 2 DVP, 1 DDP, 1 BVP, 1 WP, 1 DNVP (později CNBL), 1 KVP, 1 bezpartijnípo: Německé volby do říšského sněmu 1930:
druhá vláda Heinricha Brüninga (10. října 1931 – 1. června 1932): 9 členů: 2 Z, 2 DDP, 1 BVP, 1 KVP, 1 CNBL, 2 bezpartijní
vláda Franze von Papena (1. června – 3. prosince 1932): 10 členů: 3 DNVP, 7 bezpartijnípo: Německé volby do říšského sněmu 1932 (červenec) a Německé volby do říšského sněmu 1932 (listopad):
vláda Kurta von Schleichera (3. prosince 1932 – 30. ledna 1933): 10 členů: 2 DNVP, 8 bezpartijní
vláda Adolfa Hitlera (od 30. ledna 1933): 11 členů: 3 NSDAP, 1 DNVP, 6 bezpartijní
vláda Adolfa Hitlera (30. ledna 1933 – 1945): 11 členů: 3 NSDAP, 1 DNVP, 6 bezpartijní
vláda Lutze Schwerina von Krosigka (1945)
po: Německé volby do spolkového sněmu 1949:
první vláda Konrada Adenauerapo: Německé volby do spolkového sněmu 1953:
druhá vláda Konrada Adenauerapo: Německé volby do spolkového sněmu 1957:
třetí vláda Konrada Adenauerapo: Německé volby do spolkového sněmu 1961:
čtvrtá vláda Konrada Adenauera
pátá vláda Konrada Adenauera
první vláda Ludwiga Erhardapo: Německé volby do spolkového sněmu 1965:
druhá vláda Ludwiga Erharda
vláda Kurta Georga Kiesingerapo: Německé volby do spolkového sněmu 1969:
první vláda Willyho Brandtapo: Německé volby do spolkového sněmu 1972:
druhá vláda Willyho Brandta
první vláda Helmuta Schmidtapo: Německé volby do spolkového sněmu 1976:
druhá vláda Helmuta Schmidtapo: Německé volby do spolkového sněmu 1980:
třetí vláda Helmuta Schmidta
první vláda Helmuta Kohlapo: Německé volby do spolkového sněmu 1983:
druhá vláda Helmuta Kohlapo: Německé volby do spolkového sněmu 1987:
třetí vláda Helmuta Kohla
třetí vláda Helmuta Kohlapo: Německé volby do spolkového sněmu 1990:
čtvrtá vláda Helmuta Kohlapo: Německé volby do spolkového sněmu 1994:
pátá vláda Helmuta Kohlapo: Německé volby do spolkového sněmu 1998:
první vláda Gerharda Schröderapo: Německé volby do spolkového sněmu 2002:
druhá vláda Gerharda Schröderapo: Německé volby do spolkového sněmu 2005:
první vláda Angely Merkelovépo: Německé volby do spolkového sněmu 2009:
druhá vláda Angely Merkelovépo: Německé volby do spolkového sněmu 2013:
třetí vláda Angely Merkelovépo: Německé volby do spolkového sněmu 2017:
čtvrtá vláda Angely Merkelovépo: Německé volby do spolkového sněmu 2021:
vláda Olafa Scholze |
<<<HUMAN>>>: Georges Lautner?
<<<ASSISTANT>>>: Georges Lautner (26. ledna 1926 Nice – 22. listopadu 2013 Paříž) byl francouzský režisér a scenárista. Byl synem herečky Renée Saint-Cyr. Hrál také v několika filmech vedlejší role.
Roku 1933 odjel do Paříže se svou matkou, která zde zahájila svou hereckou kariéru. Ve čtrnácti letech nastoupil na lyceum Jeanson de Sailly. Roku 1949 pracoval poprvé jako druhý asistent režie při natáčení filmu Le trésor de Cantenac. Asistentem režie zůstal až do roku 1958, kdy natočil svůj první film.
1960 – Marche ou crève
1960 – Arrêtez les tambours
1962 – En plein cirage
1962 – L'Œil du Monocle
1963 – Les Tontons flingueurs
1964 – Des pissenlits par la racine
1964 – Le Monocle rit jaune
1965 – Les Bons Vivants
1966 – Ne nous fâchons pas
1967 – La Grande sauterelle
1968 – Fleur d'oseille
1968 – Le Pacha
1970 – Michel Strogoff
1971 – Nenadálý Il était une fois un flic
1971 – Sur la route de Salina (Road to Salina)
1971 – Laisse aller, c'est une valse
1973 – Quelques messieurs trop tranquilles
1973 – La Valise
1975 – Pas de problème !
1978 – Ils sont fous ces sorciers
1981 – Le Professionnel
1984 – Joyeuses Pâques
1984 – Le Cowboy
1985 – La Cage aux folles 3 - 'Elles' se marient
1987 – La Vie dissolue de Gérard Floque
1988 – La Maison assassinée
1989 – L'Invité surprise
1990 – Présumé dangereux
1992 – Prêcheur en eau trouble (TV)
1992 – L'Inconnu dans la maison
1994 – L'Homme de mes rêves (TV)
1995 – Entre ces mains-là (TV)
2003 – La Trilogie des 'Monocle' (TV)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georges Lautner na francouzské Wikipedii.
(francouzsky) Osobní stránka G. Lautnera
Georges Lautner v Internet Movie Database (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Wimbledon 2019 – dvouhra juniorek?
<<<ASSISTANT>>>: Dvouhra juniorek ve Wimbledonu 2019 probíhala v první polovině července 2019. Do singlové soutěže londýnského tenisového grandslamu hraného na trávě v All England Clubu nastoupilo šedesát čtyři hráček. Z kvalifikace se probojovalo devět tenistek. Obhájkyní titulu byla 18letá Polka Iga Świąteková, která zvolila start v ženské dvouhře.
Premiérový grandslamový titul vybojovala 17letá nenasazená Ukrajinka Darija Snigurová, jež ve finále na dvorci č. 1 přehrála americkou turnajovou desítku Alexu Noelovou po dvousetovém průběhu 6–4 a 6–4. Stala se tak druhou ukrajinskou šampionkou wimbledonské juniorky, když navázala na triumf Kateryny Bondarenkové z roku 2004. Do juniorského žebříčku si Snigurová připsala 375 bodů, poražená finalistka pak 270 bodů.
1. sekce
2. sekce
3. sekce
4. sekce
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019 Wimbledon Championships – Girls' Singles na anglické Wikipedii.
Dvouhra juniorek ve Wimbledonu 2019 . Wimbledon. Dostupné online.
Juniorský Wimbledon 2019 . Mezinárodní tenisová federace . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-15. |
<<<HUMAN>>>: Circle in the Round?
<<<ASSISTANT>>>: Circle in the Round je kompilační album amerického jazzového trumpetisty Milese Davise. Alba pochází z různých období v rozmezí 27. října 1955 až 27. ledna 1970. Většina skladeb před vydáním tohoto alba v listopadu 1979 nevyšla.
Miles Davis – trubka, zvony
John Coltrane – tenorsaxofon (skladby 1, 2)
Cannonball Adderley – altsaxofon (skladba 2)
Hank Mobley – tenorsaxofon (skladba 3)
Wayne Shorter – tenorsaxofon (skladby 4-10)
Bennie Maupin – basklarinet (skladba 10)
Khalil Balakrishna – sitár (skladba 10)
Joe Beck – kytara (skladba 4)
George Benson – kytara (skladby 5,7,9)
John McLaughlin – kytara (skladba 10)
Red Garland – klavír (skladby 1-2)
Bill Evans – klavír (skladba 2)
Wynton Kelly – klavír (skladba 3)
Herbie Hancock – klavír (skladby 4-9), celesta (skladba 4)
Chick Corea – klavír (skladby 8,10)
Joe Zawinul – klavír (skladba 10)
Paul Chambers – kontrabas (skladby 1-3)
Ron Carter – kontrabas (skladby 4-7, 9)
Dave Holland – kontrabas (skladby 8, 10)
Philly Joe Jones – bicí (skladby 1, 3)
Jimmy Cobb – bicí (skladba 2)
Tony Williams – bicí (skladby 4-9)
Billy Cobham – bicí (skladba 10)
Jack DeJohnette – bicí (skladba 10)
Airto Moreira – perkuse (skladba 10) |
<<<HUMAN>>>: Ivana Maksimovićová?
<<<ASSISTANT>>>: Ivana Maksimovićová (srbsky Ивана Максимовић, Ivana Maksimović; * 2. května 1990 Bělehrad) je srbská sportovní střelkyně a olympionička, která závodí v disciplínách střelba na 50 metrů z libovolné malorážky 3×20 ran – polohový závod a střelba na 10 metrů ze vzduchové pistole.
Na londýnských Letních olympijských hrách 2012 získala stříbrnou medaili ve střelbě 50 metrů malorážkou na 3x20ran v polohovém závodu nástřelem 687,5 bodu. Dosáhla tak na jubilejní 100. srbskou medaili v celé historii olympijských her.Jejím otcem je bývalý jugoslávský sportovní střelec a olympijský vítěz z LOH 1988 v Soulu Goran Maksimović.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivana Maksimović na anglické Wikipedii.
(anglicky) Rozhovor s Ivanou Maksimovićovou: Serbian beauty has gold in her sights, 7/2012 na stránce wild-rooster.com
Ivana Maksimovićová v databázi Olympedia (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: National Advisory Committee for Aeronautics?
<<<ASSISTANT>>>: National Advisory Committee for Aeronautics (NACA) byl federální úřad Spojených států založený na podporu leteckého výzkumu. Úřad zanikl 1. října 1958 a jeho aktivity přebrala nová organizace NASA.
NACA byla založena prezidentem Wilsonem 3. března 1915 ve snaze zorganizovat americký letecký výzkum tak, aby existovala organizace takový výzkum zastřešující a snažící se o jeho směřování směrem k praktické využitelnosti.
Vynikající výsledky se dostavily již ve dvacátých letech, kdy agentura vyvinula speciální kryt pro hvězdicové motory, jenž zlepšil jejich chlazení a snížil odpor vzduchu až o šedesát procent. Testovací dvouplošník Curtis Hawk AT-5A dosáhl s tímto krytem o 30 kilometrů za hodinu vyšší rychlosti než bez něj. Agentura za tento počin získala první z několika Collierových cen.
Agentura se dále věnovala vývoji profilů křídel a zavedla jejich standardizované značení – některé profily se používají dodnes.
Velké úsilí věnovala agentura výzkumu letů ve vysokých rychlostech. John Stack vyvinul první nadzvukový aerodynamický tunel a o další z Collierových cen se podělil s pilotem amerického letectva Chuckem Yeagerem, jenž jako první člověk překonal rychlost zvuku.
NACA dále vyvíjela komponenty pro letecký průmysl – zmiňme například Roberta T. Jonese, jenž vyvinul první letecký odmrazovací systém, popřípadě vymyslel koncept delta křídla pro omezení šokových vln jdoucích přes křídlo při nadzvukovém letu.
Na ostrově Wallops nedaleko pobřeží Virginie spravovala NACA od roku 1945 Výzkumnou stanici bezpilotních prostředků. U stanice vznikl i malý kosmodrom Wallops Flight Center.
Problémy spojenými s přítomností člověka v kosmu a tím jak ho tam dostat se agentura začala zabývat v první polovině padesátých let minulého století, výsledkem těchto úvah byl počátek vývoje nejrychlejšího výzkumného raketoplánu North American X-15.
V roce 1958, kdy již měla NACA několik tisíc zaměstnanců, rozhodl prezident Eisenhower o zřízení nového úřadu – National Aeronautics and Space Administration a zániku NACA. Aktiva NACA byla převedena na NASA, která se od 1. října 1958 aktivně věnuje leteckému a kosmickému výzkumu.
U.S. Centennial of Flight Commission: The National Advisory Committee for Aeronautics (NACA)
mek.kosmo.cz |
<<<HUMAN>>>: Za peníze si Monty lásku nekoupí?
<<<ASSISTANT>>>: Za peníze si Monty lásku nekoupí (v anglickém originále Monty Can't Buy Me Love) je 21. díl 10. řady (celkem 224.) amerického animovaného seriálu Simpsonovi. Scénář napsal John Swartzwelder a díl režíroval Mark Ervin. V USA měl premiéru dne 2. května 1999 na stanici Fox Broadcasting Company a v Česku byl poprvé vysílán 20. března 2001 na České televizi.
Je běžně odpoledne a Marge chce, aby se s ní Homer, Bart, Líza a Maggie šli projít. Všichni souhlasí, když jim pohrozí, že jinak spolu budou muset mluvit. Rodina dorazí do obchodu Fortune Megastore, podniku bohatého Arthura Fortuna (po vzoru britského podnikatele Richarda Bransona). Fortune snadno okouzlí dav a rozdává zákazníkům dolarové bankovky. To uvede neoblíbeného pana Burnse do rozpaků, a tak požádá Homera, aby mu pomohl být všemi milován.
Jako první činnost nechá Burns Homera házet stříbrné dolary z vrcholu vysoké budovy, což mu místo popularity způsobí jen zranění a vyděsí davy lidí pod ním. Poté vypíše šek a řekne Homerovi, aby ho věnoval springfieldské nemocnici, ale nemocnice se mylně domnívá, že je dárcem Homer. Burns se objeví v rozhlasovém pořadu Jerry Rude and the Bathroom Bunch a Rude se mu vysmívá. Burns se cítí zklamaný a rozhodne se vydat do Skotska, aby s pomocí Homera, profesora Frinka a školníka Willieho chytil legendární lochnesskou příšeru. Po malém pokroku nechá Burns jezero vypustit, aby příšeru odhalil. Poté, co příšeru pokoří jednou rukou – ačkoli to není ukázáno, je zmíněno, že ho příšera spolkla –, ji Burns nechá poslat do Springfieldu, aby ji odhalil, kde se ukáže, že „Nessie“ je přátelská a okouzlí všechny diváky.
Během odhalování příšery je však Burns oslepen blesky fotoaparátů. Vrazí do fotoaparátu, který se rozbije a začne hořet, a tak dav zpanikaří a uteče. Po této katastrofě následně Homer Burnse povzbudí tím, že být milován znamená, že musí být na lidi každý den milý, ale být nenáviděn znamená, že nemusí dělat nic, s čímž Burns souhlasí. Nakonec Homer a Burns dají Nessie práci v Burnsově kasinu.
Scénář k dílu napsal John Swartzwelder a režíroval jej Mark Ervin. Původně byl vysílán 2. května 1999 na stanici Fox ve Spojených státech. Inspirací pro tuto epizodu byl pojem „thrillionaires“, což je termín, který autoři Simpsonových našli v jednom z čísel časopisu The Economist a který popisuje milionáře, již „dělají opravdu neuvěřitelné kousky“ a „podnikají úžasná dobrodružství“. U třetího dějství epizody měli scenáristé spoustu nápadů, co by měl Burns dělat, až chytí lochnesskou příšeru. Nakonec se štáb shodl pro verzi, jíž vymyslel scenárista George Meyer. Podle showrunnera Ala Jeana měla být barva lochnesské příšery původně zelená, ale když byla dokončena zámořská animace, měla lochnesská příšera „jakousi narůžovělou“ barvu. Protože by bylo příliš nákladné přebarvovat všechny celky, na kterých se příšera objevuje, rozhodl se štáb epizodu odvysílat tak, jak byla vytvořena, i když měla příšera špatnou barvu. Uvnitř Megastoru Fortune je možné vidět štáb Simpsonových, jehož autorem je Ian Maxtone-Graham.V epizodě vystupuje americký komik a skladatel Michael McKean jako Jerry Rude, parodie na rozhlasovou osobnost Howarda Sterna. Scully prohlásil, že McKean je „velmi vtipný“ a že jeho napodobení Sterna je „na míru přesné“. Štáb Simpsonových se Sterna původně zeptal, jestli chce v epizodě hostovat, ale ten odmítl. Herce a producenta Kevina Costnera ztvárnil stálý člen dabérského obsazení Hank Azaria, který v seriálu mimo jiné namluvil postavu Vočka Szyslaka. Azaria také daboval Arthura Fortuna, postavu založenou na britském obchodním magnátovi Richardu Bransonovi. V komentáři na DVD k epizodě Scully uvedl, že Branson by byl v epizodě „skvělým hostem“. V dílu se také objevuje otec správce Willieho, přestože Willie dříve uvedl, že byl zabit za krádež prasete.
Na začátku epizody Simpsonovi sledují televizní pořad s názvem Prodejte minulost, který je parodií na pořad PBS Antiques Roadshow. Arthur Fortune je parodií na Bransona a Fortune Megastore je odkazem na Bransonův mezinárodní řetězec obchodů s deskami Virgin Megastore. Na obálce časopisu Billionaire Beat, který Burns v epizodě čte, jsou vidět obchodní magnáti Bill Gates a Rupert Murdoch. V jedné scéně epizody Burns předpokládá, že Don McNeill a jeho Breakfast Club je v současnosti nejoblíbenějším rozhlasovým pořadem. Don McNeill's Breakfast Club byl skutečný rozhlasový pořad, jenž podle Scullyho Swartzwelder poslouchal. V dílu je také odkaz na Costnerův film Posel budoucnosti. Burnsovo odhalení lochnesské příšery je zmařeno, protože ho četné záblesky fotoaparátu oslepí, což způsobí, že převrhne několik světel a začne hořet. Jedná se o odkaz na film King Kong, ačkoli ve filmu záblesky rozzuří zajatou gorilu Konga, na rozdíl od jeho uchvatitele.
V původním americkém vysílání 2. května 1999 získal díl podle agentury Nielsen Media Research rating 7,3, což znamená přibližně 7,26 milionu diváků. V týdnu od 26. dubna do 2. května 1999 se epizoda umístila na 43. místě ve sledovanosti. 7. srpna 2007 byl díl vydán jako součást DVD boxu The Simpsons – The Complete Tenth Season. Mike Scully, George Meyer, Ian Maxtone-Graham, Ron Hauge a Matt Selman se podíleli na audiokomentáři epizody na DVD.Po vydání na DVD se díl dočkal smíšených hodnocení od kritiků. Web Currentfilm.com udělil dílu pozitivní recenzi, podle níž se jedná o „jednu z nejlepších epizod zaměřených na pana Burnse vůbec“ a má „několik klasických Burnsových momentů, zejména když Monty popisuje, co přesně bylo potřeba, aby chytil stvůru“. Colin Jacobson z DVD Movie Guide uvedl, že epizoda sice „příliš nerozvíjí charakter postavy“, ale „zvládá přiměřený počet vtipů“. Dodal, že „zábavná postava Howarda Sterna v podání Michaela McKeana pomáhá udělat z této epizody příjemnou podívanou“. David Plath z DVD Town napsal, že díl má „několik vtipných momentů“. Warren Martyn a Adrian Wood, autoři knihy I Can't Believe It's a Bigger and Better Updated Unofficial Simpsons Guide, o epizodě napsali smíšené hodnocení: „Velmi vtipná, když je vtipná, velmi špatná, když není.“. Uvedli, že nejlepší částí dílu jsou „skotské věci“ a „myšlenka, že se Burns opět skutečně obává o svou veřejnou image, jako tomu bylo v Radosti ze sekty“. Jake McNeill z Digital Entertainment News ohodnotil díl negativně a napsal, že „příběh se příliš dlouho rozjíždí“.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monty Can't Buy Me Love na anglické Wikipedii.
Za peníze si Monty lásku nekoupí v Česko-Slovenské filmové databázi
Za peníze si Monty lásku nekoupí na SerialZone
Za peníze si Monty lásku nekoupí v Internet Movie Database (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Mistrovství Evropy v basketbalu hráčů do 18 let?
<<<ASSISTANT>>>: Mistrovství Evropy v basketbalu hráčů do 18 let je soutěž juniorských reprezentačních mužstev do 18 let členských zemí FIBA. Od roku 2005 se turnaj pořádá každý rok.
Srbsko je nástupcem Jugoslávie
Mistrovství světa v basketbalu hráčů do 21 let
Mistrovství světa v basketbalu hráčů do 19 let
Mistrovství světa v basketbalu žen do 19 let
Mistrovství světa v basketbalu hráček do 17 let
Mistrovství Evropy v basketbalu žen do 18 let
(en) Oficiální stránky FIBA
Slovníkové heslo basketbal ve Wikislovníku |
<<<HUMAN>>>: Tržní podíl?
<<<ASSISTANT>>>: Tržní podíl slouží k hodnocení konkurenční pozice podniku. Předpokladem je, že jakmile roste tržní podíl společnosti, tak zároveň roste také její zisk. Pokles nákladů je důsledek snadnějšího přístupu k levným zdrojům a také zvýšenou mírou hospodárnosti. Pokud má podnik vyšší tržní podíl, tak je pro něj snadnější nákup nebo výroba vlastních komponent. Tedy dosažení většího tržního podílu je důležitý pro získání silnější konkurenční pozice.
Růst tržního podílu vede k lepší výkonnosti podniku. Ten souvisí s dalším ukazatelem, jako je rentabilita investovaného kapitálu. Obecně také platí, že podniky s vyšším tržním podílem dosahují větší ziskovosti než ty s podílem menším, a také obvykle více diferencují své produkty. Tím ještě posilují svou konkurenční pozici a mohou si dovolit nastavit vyšší cenu než konkurence. Při zvyšování ziskovosti je důležitá kvalita výrobků nebo služeb, které společnost poskytuje. K udržení podílu na trhu je potřeba, aby podnik poskytoval kvalitní výrobky, které zákazník ocení a nespoléhat pouze na dobrou úroveň marketingu.
Celkový tržní podíl – podíl obratu firmy na celkovém tržním obratu.
Tržní podíl na obsluhovaném trhu – podíl obratu firmy na celkovém obratu na trhu, který firma obsluhuje (obsluhovaným trhem rozumíme všechny kupce, kteří jsou ochotni koupit výrobek, který společnost nabízí).
Relativní tržní podíl – vyjádření tržního podílu v porovnání s největším konkurentem.
S tržním podílem úzce souvisí tzv. BCG matice, kterou vytvořila Boston Consulting Group, protože chtěla pomoci při analýze své obchodní jednotky nebo výrobkové řady. Poprvé byla použita v roce 1968 a její principy fungují dodnes. Cílem bylo poskytnout manažerům vodítko, aby mohli lépe alokovat finanční prostředky na vývoj těch produktů, které jsou pro firmu přínosné a důležité. V praxi se matice spojuje také s životním cyklem výrobku.BCG matice představuje uspořádání strategických jednotek společnosti (SBU- strategic business unit) v kvadrantech, kde je na svislé ose zaznačen růst trhu (ukazatel atraktivity trhu), a na vodorovné ose relativní tržní podíl (ukazatel pozice firmy na trhu). Pomocí zaznačených hodnot můžeme odečíst čtyři typy SBU:
Hvězdy – Výrobky, služby či oblast podnikání, které se vyznačují vysokým tržním podílem na rychle se rozvíjejícím trhu. Jsou finančně náročné, jelikož vyžadují značné investice, aby se udržely na trhu, jelikož rychlý růst trhu přiláká konkurenci. Hvězdy představují nový výrobky na začátku svého životního cyklu, převážně doplněné nějakou inovací. Postupem času se jejich růst zpomalí a stanou se z nich dojné krávy.
Dojné krávy – Jedná se o zavedené a úspěšné SBU charakteristické vysokým podílem na pomalu rostoucím trhu, takže už nepotřebují takové investice jako hvězdy. Dojné krávy představují vrchol životního cyklu výrobku, a proto, aby se tam udržely co nejdéle, je dobré tento výrobek exportovat do zahraničí a prodloužit tak jeho funkci generátoru financí.
Prašiví psi – Malý tržní podíl a pomalu rostoucí trh představuje další skupinu SBU. Rodí se obvykle ze špatných manažerských rozhodnutí nebo z dojných krav, o které se firma nedostatečně starala. Představují výrobky na konci svého životního cyklu. Zdálo by se, že nejlepší by bylo se takových produktů zbavit, nicméně nic není tak jednoznačné. Pokud takové výrobky firmě sice nic nevydělávají, nejsou vyloženě ztrátové a firma s jejich pomocí propaguje své jméno nebo jiné výrobky, stojí za uvážení, zda si je ponechat. Jedná se například o zvýhodněné služby pro sociálně nebo zdravotně postižené občany. Druhým příkladem je získání referencí, které pomohou firmě v budoucnu.
Otazníky – Podnikatelské jednotky s nízkým podílem na rychle rostoucím trhu. Představují pro manažery zásadní otázku, do kterých otazníků se vyplatí investovat, aby si udržely svůj podíl a v budoucnu jej navýšily, proměnily se ve hvězdy a posléze dojné krávy.
Strategie zvýšení tržního podílu – firma zakládá nové SBU v perspektivních odvětvích. Tato strategie se doporučuje zejména pro otazníky, které mají předpoklady stát se hvězdou. Vyžaduje silnou finanční podporu ze strany firmy.
Strategie zachování stávajícího tržního podílu - tato strategie je uplatňována u dojných krav, kdy pro firmy je obvykle důležité udržet si toto postavení i do budoucna. Dále se tato strategie využívá u hvězd, které si chce firma udržet nebo zlepšit jejich pozici. V takovém případě firma předpokládá, že růst trhu se zpomaluje a z hvězd se stávají dojné krávy.
Strategie snížení tržního podílu s cílem získat okamžitě anebo ve velmi krátkém časovém horizontu zvýšené příjmy hotových peněz. Hlavní myšlenkou této strategie je získání hotových peněz, které pak firma investuje do hvězd, případně do nadějných otazníků. Tržní podíl je zde snižován na úkor dojných krav, otazníků i prašivých psů s nejasnou budoucností.
Strategie odchodu z trhu – jedná se o likvidaci podnikatelských jednotek (SBU), jejichž program může být ukončen nebo mohou být prodány a získané prostředky pak investovány jinde. U likvidovaných jednotek jde zejména o psy, případně také o příliš nákladné otazníky.
Vzhledem k tomu, že postavení jednotek v matici není neměnné, musí být firmy neustále připraveny na změny v postavení stávajících jednotek i na vstupy jednotek nových.
Matice produktů a expanze na nové trhy je manažerským nástrojem pro identifikaci příležitostí k růstu tržního podílu. Využívá se, pokud je nějaký produkt na konci svého životního cyklu a firma se musí rozhodnout, co s ním udělá. Umožňuje zvolit vhodnou tržně-produktovou strategii podniku a ohodnotit související rizika.
Zachycuje dvě dimenze: Vertikální osa trhů – stávající a nové trhy
Horizontální osa produktů – stávající a nové produkty Při kombinaci těchto proměnných dostaneme čtyři možné strategie: tržní penetraci, rozvoj produktu, rozvoj trhu a diverzifikaci.
Tržní penetrace – Jedná se o nejméně rizikovou strategii, při které se firma snaží ještě více proniknout se stávajícím produktem na již existujícím trhu. Firma chce zvýšit tržby pomocí zvýšených výdajů na podporu prodeje, reklamy apod. Může využít stávající zdroje, kapacity a postupy, ale pokud už se o to jednou snažila a neuspěla, je nutné zvolit jinou variantu.Rozvoj trhu – rizikovější než předchozí, hledání nových tržních segmentů a zákazníků, kterým firma nabízí své produkty. Firmy volí tuto možnost, pokud je pro ni složité přejít na nové produkty, stávající trhy a segmenty jsou vyčerpány nebo pokud existuje právní omezení na daném trhu.Rozvoj produktu – opět více rizikovější strategie než předchozí, ambiciózní strategie, kdy firma zůstává na stávajících trzích, ale investuje do vývoje a výzkumu produktu, na jehož konci představí inovovaný nebo zcela nový produkt. Nejvíce se využívá v automobilovém průmyslu pro nové modely aut. Pokud je firma úspěšná a silná v inovacích, může tato strategie přinést zvýšení tržního podílu. Diverzifikace – nejrizikovější strategie, při které firma nabízí nové produkty na nových trzích, o kterých má malé znalosti. Nemá žádné zkušenosti, proto je nutná velice dobrá analýza a příprava celého projektu. |
<<<HUMAN>>>: Eva Leinweberová?
<<<ASSISTANT>>>: Eva Leinweberová (* 27. února 1973 Olomouc) je česká herečka.
Vyrůstala v Prostějově. Vystudovala pražskou DAMU, ještě před studiem hrála v brněnském Divadle Husa na provázku. Po absolvování DAMU působila pět let v Divadle Nablízko. Dále účinkovala například v Divadle Minor, Divadle Aqualung, Klicperově divadle nebo Městských divadlech pražských.
Širšímu publiku se představila v roce 2006 v roli Jituš v komedii Jiřího Vejdělka, Účastníci zájezdu. Od té doby se začala objevovat v mnoha filmech i televizních seriálech, ztvárnila například Fabiánovou v Ženách v pokušení, Karolínu Sovovou v Doktoru Martinovi, Vlastu Snopovou v Hvězdách nad hlavou nebo Radku Južanovou v Osadě.
Eva Leinweberová v Česko-Slovenské filmové databázi
Eva Leinweberová v Internet Movie Database (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Seznam medailistů na halovém mistrovství Evropy v běhu na 3 000 m?
<<<ASSISTANT>>>: Běh na 3000 metrů je do programu halového mistrovství Evropy zařazen od prvních ročníků šampionátu. Startují v něm běžci a běžkyně, jejichž hlavními disciplínami v letní části sezóny jsou běh na 1500 a 5000 metrů. |
<<<HUMAN>>>: Limnocharitaceae?
<<<ASSISTANT>>>: Limnocharitaceae je bývalá čeleď jednoděložných rostlin z řádu žabníkotvaré (Alismatales). V novějších aktualizacích systému APG (APG III, APG IV) není čeleď uznávána a je včleněna do čeledi žabníkovité (Alismataceae). V některých starších taxonomických systémech byla řazena do řádu Hydrocharitales.
Jedná se o vodní byliny s mléčnicemi. Jsou volně plovoucí nebo koření ve dně. Listy jsou střídavé, listy plovoucí na hladině jsou řapíkaté, ponořené někdy nikoliv (u některých druhů je heterofylie-listy nad hladinou vypadají jinak než ponořené). Listové pochvy mají volné okraje. Čepele jsou celokrajné, čárkovité, kopinaté podlouhlé nebo obvejčité, žilnatina je souběžná nebo zpeřená. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Květy jsou jednotlivé nebo uspořádané do nepravých okolíků. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu, kališní lístky jsou 3, zelené a vytrvávající, korunní lístky jsou také 3, jsou opadavé, často bílé nebo žluté barvy. Tyčinky jsou 3, 6, někdy mnoho (7-100), někdy srostlé do svazků. Gyneceum se skládá ze 3-20 plodolistů v 1 přeslenu, apokarpní nebo na bázi trochu srostlé. Plodem jsou měchýřky uspořádané do souplodí.
Jsou to tropické (méně až subtropické) vodní rostliny, čeleď je rozšířena ve Střední a Jižní Americe, Africe, Asii a Austrálii. Jsou známy 3 rody a 7-12 druhů.
Butomopsis, Hydrocleys, Limnocharis |
<<<HUMAN>>>: G?
<<<ASSISTANT>>>: G je sedmé písmeno latinské abecedy. Vzniklo z písmene C (jímž se v klasické latině zapisovala hláska k, ale původně také g): přidáním dodatečné čárky vzniklo nové písmeno, kterým se zapisovala hláska g. V řečtině se na zápis této hlásky používalo písmeno gama řecké abecedy.
V biochemii
G je označení pro nukleosid guanosin a aminokyselinu glycin.
G je typ proteinů.
V elektrotechnice je G označení standardní velikosti baterie ve tvaru válce o průměru 32 mm a délce 105 mm.
Ve filmu je G název:
britského filmu z roku 1974,
amerického filmu z roku 2002.
G je mezinárodní poznávací značka Gabonu.
Ve fyzice
G je označení pro:
tíhovou sílu.
standardní hodnotu tíhového zrychlení na Zemi 1 G = 9,80665 m/s².
elektrickou vodivost
modul pružnosti ve smyku
g je označení pro tíhové zrychlení
V hudbě je g nota.
V chemii g označuje plyn (z angl. gas).
V radiokomunikaci je G jeden z prefixů volacích znaků pro Velkou Británii.
V sexuologii je Bod G místo ve vagíně, jehož dráždění údajně způsobuje orgasmus.
V soustavě cgs je G značka jednotky magnetické indukce gauss.
V soustavě SI
g je značka vedlejší jednotky hmotnosti gram.
G je značka předpony soustavy SI pro 109, giga.
V astronomii je G označení jedné ze spektrálních tříd hvězd.
Galerie G na Wikimedia Commons |
<<<HUMAN>>>: Rhodelphidia?
<<<ASSISTANT>>>: Rhodelphidia jsou nově objevenou (v r. 2019) nepočetnou skupinou vodních eukaryot, zahrnujících jediný popsaný rod Rhodelphis s pouhými dvěma známými druhy. Jsou však významní z fylogenetického hlediska, neboť se jedná o jednu z pěti základních linií rostlin ve smyslu Archaeplastida (vedle picozoí, ruduch, glaukofyt a zelených rostlin). Fylogenomické analýzy ukazují, že společně s ruduchami a Picozoa pravděpodobně tvoří přirozený klad, který byl nazván Rhodaria.
Ačkoli jsou Rhodelphidia sesterskou skupinou ruduch, mnohé jejich vlastnosti jsou takřka opačné: Jedná se o jednobuněčná, volně pohyblivá vodní eukaryota se dvěma bičíky, z nichž
zadní je „ochmýřený“ (po celé délce z jeho povrchu vybíhají v jedné řadě tenké mastigonemy). Bičíky jsou ukotvené v kolmo postavených bazálních tělíscích obdobných centriolám.Jaderný genom je oproti ruduchám mnohonásobně větší a bohatý na introny.Analýzou genomu a transkriptomu byla prokázána existence reliktního primárního plastidu (mikroskopem pozorován nebyl), který však již ztratil své geny i schopnost fotosyntézy, ale probíhá v něm pravděpodobně biosyntéza hemů, isoprenoidů cytosolu a mastných kyselin.Živí se jako predátoři bakterií a drobných eukaryot, které pohlcují fagocytózou.
Rhodelphidia jsou formálně zařazeni v systému eukaryot jako kmen. Je popsán jediný rod se dvěma druhy:Kmen: Rhodelphidia Tikhonenkov, Gawryluk, Mylnikov & Keeling, 2019
Rod: Rhodelphis Tikhonenkov, Gawryluk, Mylnikov & Keeling, 2019Druh: Rhodelphis limneticus Tikhonenkov, Gawryluk, Mylnikov & Keeling, 2019objeven v ukrajinském jezeře Trubin (v povodí řeky Desna)
Druh: Rhodelphis marinus Tikhonenkov, Gawryluk, Mylnikov & Keeling, 2019objeven v Jihočínském moři u pobřeží vietnamských ostrovů Con DaoFylogenetická analýza prokázala sesterské postavení kmene Rhodelphidia k ruduchám. Jejich společná linie se podle této analýzy odvětvuje bazálně vzhledem k ostatním rostlinám (glaukofyty
a zelené rostliny) a Archaeplastida v ní vycházejí jako přirozená, monofyletická skupina (k ní sesterská skupina jsou Cryptista).
(anglicky) Obrázek Rhodelphis Limneticus Archivováno 19. 7. 2020 na Wayback Machine. na webu EurekAlert! |
<<<HUMAN>>>: Seznam kulturních památek v Nalžovských Horách?
<<<ASSISTANT>>>: Tento seznam nemovitých kulturních památek ve městě Nalžovské Hory v okrese Klatovy vychází z Ústředního seznamu kulturních památek ČR, který na základě zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, vede Národní památkový ústav jako ústřední organizace státní památkové péče. Údaje jsou průběžně upřesňovány, přesto mohou obsahovat i řadu věcných a formálních chyb a nepřesností či být neaktuální.
Pokud byly některé části dotčeného území vyčleněny do samostatných seznamů, měly by být odkazy na tyto dílčí seznamy uvedeny v úvodu tohoto seznamu nebo v úvodu příslušné sekce seznamu.
Seznam kulturních památek v okrese Klatovy |
<<<HUMAN>>>: Penelope Wilsonová?
<<<ASSISTANT>>>: Penelope Wilsonová je britská egyptoložka. Vyučuje egyptologii na katedře archeologie na Durhamské univerzitě ve Velké Británii. Je členkou Centra pro studium starověkého Středomoří a Blízkého východu. Je také ředitelkou společného projektu Durhamské univerzity, Egypt Exploration Society a Nejvyšší rady pro památky Egypta.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Penelope Wilson na anglické Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Marie Bradíková?
<<<ASSISTANT>>>: Marie Bradíková provdaná Rašnerová (* 4. dubna 1954 Gottwaldov) je bývalá československa sportovní plavkyně, civilním povoláním dentistka.
Plavat se naučila relativně pozdě v 10 letech. Byla mimořádně sportovně nadaná a ve 12 letech se dostala do experimentální plavecké třídy 7.E 1. základní školy v Gottwaldově (dnes Zlín), která úzce spolupracovala s plaveckým oddílem TJ Gottwaldov. Připravovala se pod vedením Josefa Lišky a po jeho odchodu v roce 1969 s trenérem Petrem Přikrylem. Specializovala se na plaveckou techniku kraul.Pozornost na sebe upoutala začátkem letní sezony 1969, kdy na závodech v slovenských Bojnicích porazila olympioničku a rekordwoman Oľgu Kozičovou na její nejsilnější trati 200 m volným způsobem.V roce 1970 zazářila na srpnovém mistrovství republiky třemi individuálními tituly na 100 m a 200 m a 400 m a byla na základě divoké karty (těsně nesplnila limity) nominována na zářijové mistrovství Evropy v Barceloně. S trenérem Přikrylem dostala za úkol zaměřit se v závěrečné přípravě na sprint, aby pomohla polohové štafetě k nejlepšímu možnému výsledku. Oľga Kozičová totiž laborovala s vleklým onemocněním. V Barceloně startovala na všech kraulerských tratích 100 m, 200 m, 400 m a 800 m. Podařilo se ji vyladit formu a na 400 m volný způsob jí jen těsně osobním rekordem 4:48,3 unikla účast ve finále. Na 800 m volný způsob se jako první žena z Československa dostala pod 10 minut (9:59,1). S polohovou štafetou na 4×200 m byla diskvalifikována po chybné předávce.V roce 1971 její výkonnost stále stoupala. Na evropském poháru koncem srpna zlepšila časem 4:45,9 starý československý rekord Oľgy Kozičové na 400 m volný způsob o více než sekundu. Byla typem závodnice, která umí plavat své osobní rekordy na důležitých sportovních akcích. K evropské a světové špičce jí však stále několik sekund chybělo. V závěru letní sezóny 1971 si postěžovala: "Podívejte se na Nizozemsku Hansje Bunschotenovou. Loni jsem s ní plavala čtyřstovku v Nizozemsku, prakticky celou trať jsem se jí dívala do tváře. Porazila mě o kousek. Za rok si z ničeho nic vyletí o 15 vteřin, my to škudlíme po jedné, po dvou."V olympijské roce 1972 její výkonnost začala stagnovat a klesat. Na přelomu roku 1971/1972 prodělala těžkou virózu a v zimní sezóně nestačila na nový objev, pardubickou plavkyni Lenku Churáčkovou. Přes jaro se její výsledky nezlepšovaly a v letní sezóně nesplnila nominační kritéria pro start na olympijské hry v Mnichově.
Po maturitě v roce 1973 šla studovat zubní lékařství do Olomouce a skončila s vrcholovou plaveckou přípravou. |
<<<HUMAN>>>: Karel Bednář?
<<<ASSISTANT>>>: Karel Bednář (17. února 1910, Jaroměřice nad Rokytnou – 3. září 1970, Praha) byl český archivář, historik a geograf.
Karel Bednář se narodil v roce 1910 v Jaroměřicích nad Rokytnou, jeho otec zemřel v první světové válce, vyučil se jako modelář a nastoupil do ČKD v Praze-Vysočanech.Později začal pracoval v Archivu země české, během práce se vzdělával a v roce 1951 obhájil disertaci na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, věnoval se sídelnímu zeměpisu. V roce 1952 nastoupil do fotolaboratoře Historického ústavu ČSAV, v roce 1959 přešel do oddělení pro historickou geografii. V letech 1951–1959 působil také jako přednášející oborů archivnictví a využití fotografie v archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1967 se stal tajemníkem Komise pro historickou geografii a redaktorem sborníku Historická geografie. V roce 1966 obhájil titul kandidáta věd s prací k dějinám průmyslu.Působil také v odborovém hnutí nebo v Sokolu.
Karel Bednář v Biografickém slovníku českých zemí
Karel Bednář v Městské knihovně v Třebíči |
<<<HUMAN>>>: Opistotonus?
<<<ASSISTANT>>>: Opistotonus je specifická poloha, při které leží pacient na zádech, opírá se o hlavu a paty. Má tělo prohnuté do oblouku dopředu jako důsledek křečovitého spasmu zádového svalstva. Všechny svaly v těle postiženého jsou v těle staženy, horní končetiny jsou zkroucené. Tato poloha se nazývá poloha mostu.
Příčinou opistotonu je tetanus, eklampsie nebo také mozková obrna. Dále může opistotonus způsobovat hystérie, záchvat histriónské poruchy osobnosti, zánět meningů (meningitida), úraz hlavy a v neposlední řadě také decerebrační rigidita. |
<<<HUMAN>>>: Cyril Vrbík?
<<<ASSISTANT>>>: Cyril Vrbík (15. ledna 1927 Dřevohostice - 22. října 2002, Dub nad Moravou) byl římskokatolický farář v Dubu nad Moravou na Olomoucku. Ve věku 75 let byl zavražděn; jeho vrah Dušan Kazda byl později odsouzen k doživotnímu trestu.
Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a kroměřížském reálném gymnáziu. V roce 1947 začal studovat na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studium nedokončil, protože byla v roce 1950 fakulta uzavřena. Byl povolán k výkonu vojenské služby u PTP, kde sloužil v útvaru v Mimoni až do roku 1953. Poté pracoval jako zahradník a účetní. V roce 1968 mohl pokračovat ve studiu teologie v Litoměřicích. Dne 6. září 1969 přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Karla Skoupého. Místem jeho prvního kněžského působení (v letech 1969 až 1976) byl Místek, kde působil jako kaplan. Další čtyři roky byl kaplanem ve Vsetíně. V roku 1980 se stal farářem v Dubu nad Moravou, kde působil až do své smrti.
Kazda přijel do Dubu vozem taxi, který ukradl jeho majiteli. Vůz se mu zde porouchal. Z útoku na taxikáře měl poraněnou ruku, a vydal se proto k faře, aby si ji nechal ošetřit. Farář jej pustil dovnitř a zranění mu obvázal. Kazda na něj poté zaútočil a brutálním způsobem jej připravil o život. Téhož dne se přihlásil na policii a k vraždě i přepadení taxikáře se přiznal.Dne 19. srpna 2003 soud konstatoval, že Kazda, který byl už dříve trestán za násilnou trestnou činnost, trpí neléčitelnou poruchou osobnosti a zločin spáchal zvlášť zavrženíhodným způsobem. Odsoudil jej tak k doživotnímu trestu.
Nositel radosti a lásky. Věnováno památce patera Cyrila Vrbíka. Vyd. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004, 16 s. ISBN 80-7266-182-5
P. Cyril Vrbík |
<<<HUMAN>>>: Atletika na Letních olympijských hrách 1964 – 200 metrů ženy?
<<<ASSISTANT>>>: Běh na 200 metrů žen na Letních olympijských hrách 1964 se uskutečnil ve dnech 18. a 19. října na Olympijském stadionu v Tokiu.
výsledky na sports-reference.com |
<<<HUMAN>>>: Druhá vláda Viliama Širokého?
<<<ASSISTANT>>>: Druhá vláda Viliama Širokého existovala v období od 12. prosince 1954 do 11. července 1960. Většina členů vlády byli členové KSČ, bylo v ní však i pět zástupců jiných politických stran národní fronty a to: 2 zástupci strany lidové, 2 zástupci strany socialistické a jeden zástupce strany slovenské obrody.
Milan Churaň a kol.: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 1. díl (A–M), 2. díl (N-Ž), Libri, Praha 1998 (2. vydání), ISBN 80-85983-44-3 (1. díl), ISBN 80-85983-64-8 (2. díl), ISBN 80-85983-65-6 (soubor)
Vláda Viliama Širokého na webu vlády České republiky |
<<<HUMAN>>>: Popelov (Jestřebí)?
<<<ASSISTANT>>>: Popelov (něm. Popeln) je osada, součást obce Jestřebí v okrese Česká Lípa. Nachází se v katastrálním území Pavlovice u Jestřebí. Osadu tvoří dvě samostatné části, Dolní Popelov a Horní Popelov propojené nezpevněnou lesní cestou.
Dolní Popelov se rozkládá v údolí Švábského potoka, podél silnice III. třídy č. 2701 a částečně nad ní. Tato část čítá cca 10 adres a administrativně zahrnuje také několik domů vesnice Šváby. Jedná se o menší bývalé zemědělské usedlosti nyní sloužící k rekreaci, případně chaty z 20. století. S historicky nadřazenou vesnicí Pavlovice je Dolní Popelov propojen památkově chráněnou dlážděnou cestou, vedle které se nachází historická studánka. Několik stavení stojí pod 20-30 metrů vysokými pískovcovými skalními stěnami.
Okolí vísky tvoří převážně smíšené lesy, taktéž s pískovcovými útvary.
Horní Popelov se nachází stejně jako Pavlovice na náhorní plošině, na protější straně údolí Švábského potoka. Víska čítá 5 adres seskupených okolo okrouhlé návsi s původní nádrží na vodu a stejně jako Dolní Popelov je i tato část bez stálých obyvatel, kdy poslední opustil vísku na konci 60. let 20. století. Budovy byly nicméně zachovány a transformovány v rekreační objekty. Ve všech případech jde o poměrně rozlehlé bývalé zemědělské usedlosti, z nichž jedna je památkově chráněna, zahrnující vždy hlavní historický obytný dům, několik hospodářských stavení, některé i původní nádrže na vodu. Celý soubor všech pěti historických domů s navazujícími staveními je považován za zasluhující památkové ochrany, na rozdíl od větších Pavlovic však památkové řízení nebylo zahájeno.Na rozdíl od divokého okolí Dolního Popelova je Horní Popelov obklopen rozlehlými ovocnými sady, založenými v 60. a 70. letech 20. století JZD Pavlovice, původně pod vedením Josefa Smrkovského. |
<<<HUMAN>>>: Divišovice (Dešenice)?
<<<ASSISTANT>>>: Divišovice jsou malá vesnice, část městyse Dešenice v okrese Klatovy. Nachází se asi 4,5 km na východ od Dešenic. Je zde evidováno 26 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 32 obyvatel.Divišovice leží v katastrálním území Divišovice u Děpoltic o rozloze 4,01 km2.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1550.V letech 1850–1890 a od 1. července 1975 do 31. prosince 1975 byla vesnice součástí obce Děpoltice, v letech 1900–1975 samostatnou obcí a od 1. ledna 1976 se vesnice stala součástí městyse Dešenice.
Katastrální mapa katastru Divišovice u Děpoltic na webu ČÚZK |
<<<HUMAN>>>: Ekremokarp?
<<<ASSISTANT>>>: Ekremokarp (Eccremocarpus) je rod rostlin z čeledi trubačovité (Bignoniaceae). Zahrnuje 3 druhy lián s několikanásobně zpeřenými listy a nápadnými trubkovitými květy. Vyskytují se v jihoamerických Andách. Druh Eccremocarpus scaber je pěstován jako okrasná liána se zajímavými květy.
Ekremokarpy jsou polodřevnaté liány s úponky. Listy jsou vstřícné, 2x až 3x zpeřené. Na vrcholu listu je větvený úponek. Květy jsou uspořádané v chudokvětých hroznech. Kalich je zvonkovitý, pěticípý, často nápadný a červeně nebo oranžově zbarvený. Koruna je nápadná, trubkovitá, lehce prohnutá až džbánkovitá, zakončená drobnými laloky. Tyčinek je 4 nebo 5. Semeník obsahuje jedinou komůrku s mnoha vajíčky. Plodem je vejcovitá až elipsoidní tobolka (plod) s vytrvalým kalichem a mnoha semeny. Semena jsou téměř okrouhlá, plochá, s tenkým okrouhlým křídlem.
Rod ekremokarp zahrnuje 3 druhy. Je rozšířen v jihoamerických Andách. Druh Eccremocarpus viridis se vyskytuje v Kolumbii, Ekvádoru a Peru v nadmořských výškách nejčastěji od 2700 do 3600 metrů. Eccremocarpus scaber se vyskytuje v Chile a jižní Argentině, kde roste v rozpětí 1000 až 1800, řidčeji od 300 až do 3000 metrů nad mořem. Eccremocarpus huainaccapac je endemit Peru, rostoucí v nadm. výškách 3100 až 4100 metrů.
Trubkovité květy Eccremocarpus scaber jsou opylovány kolibříky, zejména kolibříkem velkým (Patagona gigas).
Rod Eccremocarpus je spolu s dalším malým andským rodem, Tourrettia, řazen do tribu Tourrettieae. Tonto tribus tvoří jednu z bazálních větví celé čeledi trubačovité.
V revizi rodu Eccremocarpus z roku 1997 byl počet druhů zredukován na 3. Do té doby rozlišované druhy E. lobbianus, E. longiflorus, E. viridis a E. vargasianus byly sloučeny do jednoho variabilního druhu, E. viridis.
Druh Eccremocarpus scaber je pěstován jako okrasná liána. Je to bujná rostlina, kvetoucí již v prvním roce po výsevu. V České republice se prodávají semena, druh je však vzácně k vidění i ve sbírkách botanických zahrad. Udávaná zóna odolnosti je 8-11, je tedy zimovzdorný do -12 °C. |
<<<HUMAN>>>: Oleszyce?
<<<ASSISTANT>>>: Oleszyce (ukrajinsky Олешичі) je město v polském Podkarpatském vojvodství v okrese Lubaczów (polsky Powiat lubaczowski). Město je sídlem stejnojmenné městsko-vesnické gminy a lokálním centrem obchodu a služeb.
Historie Oleszyce se datuje do počátku 15. století, kdy vesnice patřila do Ruského vojvodství Koruny polského království. První písemná zmínka pochází z roku 1431, kdy je obec zmiňována jako Heleschicze; její jméno, často psané i jako Olieschicze, Oleczyce a Olessicze, pravděpodobně pochází z mužského křestního jména Olech nebo Olesz. V roce 1458 byl majiteli vsi z rodu Ramsza postaven římskokatolický dřevěný kostel.
V roce 1570 získal Oleszyce vojvoda Ruského vojvodství Hieronim Sieniawski, který pro ně v roce 1576 získal městská práva podle Magdeburského práva. Město neslo jméno Hieronimow a rozkládalo se mezi už existující vsí a panským sídlem. Oleszyce se rozvíjely v centrum řemesel a obchodu, konaly se zde výroční trhy i jarmarky. Status města potvrdil král Štěpán Báthory ve Varšavě 26. února 1578. Jméno Hieronimow bylo užíváno zřídka a v polovině 17. století se úplně vytratilo a bylo nahrazeno starým názvem Oleszyce. V této době mělo město 107 domů a žilo zde více než 1000 obyvatel a byly zde dva kostely, římskokatolický a pravoslavný. Počátkem 18. století se Oleszyce staly hlavním centrem panství šlechtického rodu Sieniawski. V roce 1706 se zde konala tajná schůzka mezi korunním hetmanem Adamem Michalem Sienawskim a saským vyslancem Spiegelem.
V průběhu staletí byly Oleszyce napadeny a zničeny Krymskými Tatary (v letech 1498, 1624, 1672), Záporožskými kozáky (1610, 1629, 1648). Město v letech 1710 a 1726 vyhořelo, jeho obyvatelstvo zdecimovaly i epidemie v letech 1626 a 1641.
V roce 1731 se Oleszyce staly majetkem rodu Czartoryski. Po prvním dělení Polska se stalo město administrativně součástí rakouské Haliče (1772–1918), ale zůstalo v majetku rodů Dzialynski, Potocki, Potulicki a Sapieha. Po Listopadovém povstání v roce 1831 zde na panství své manželky Griseldy Zamoyski žil jeden z jeho vůdců Titus Działyński, otec Anny Działyńské. V roce 1884 byla do Oleszyc přivedena železnice. V roce 1901 město zničil velký požár, což v konečném důsledku zapříčinilo ztrátu městských práv v roce 1915.Za Druhé Polské republiky, patřily Oleszyce do Lvovského vojvodství. V roce 1938 zde žilo kolem 3500 lidí, z čehož bylo 920 Poláků, 860 Ukrajinců a až 1700 Židů. Ves obsadil Wehrmacht 12. září 1939. O několik dní později se v okolí obce strhly těžké boje mezi postupujícími Němci a ustupující polskou 21. divizí horské pěchoty (21 Dywizja Piechoty Górskiej), při nichž byl 16. září zabit brigádní generál Jozef Kustron.
Německá přítomnost v Oleszyci byla ale krátká, protože 20. září 1938 byla obec obsazena Rudá armáda. Oleszyce byly v souladu s paktem Ribbentrop–Molotov zabrány Sovětským svazem a německo-ruská hranice stanovená Německo-sovětskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie probíhala jen několik kilometrů severně od vsi. 22. června 1941 zde sovětská NKVD zavraždila mnoho svých vězňů, držených v místním zámečku.Po druhé světové válce byla ves a okolní oblast zasažena činností Ukrajinské povstalecké armády. Její příslušníci v noci z 5. na 6. září 1945 napadli Oleszyce i železniční stanici. Ukrajinští nacionalisté byli poraženi praporem Polské armády, ale předtím ještě stačili vypálit několik domů.
V letech 1975–1998 Oleszyce administrativně náležely do přemyšlského vojvodství. Status města znovu získaly v roce 1989.
K městsko-vesnické gmině (polsky gmina miejsko-wiejska) patří kromě města Oleszyce následující obce se starostenstvími:
Dalšími obcemi jsou Lubomierz a Sucha Wola.
Pozůstatky palácového komplexu rodu Sieniawski - zbytky parku, valů a základy paláce. Původně zde stál opevněný zámek Ramszów, zmiňovaný v dokumentech ze 16. století a přestavěný rodem Sieniawski v následujících dvou stoletích. Po roce 1741 zde stával palác rodu Czartoryski, zničený při požáru v první den německo-sovětské války v roce 1941.
Radnice s lichoběžníkovým půdorysem, nádvořím a dvěma branami z 2. poloviny 17. století, později rozšířená a přestavěná.
Novorománský farní kostel „Narození nejsvětější panny Marie“ ze 16. století, původně renesanční
Cihlový řeckokatolický kostel sv. Onufrije z roku 1809, od roku 1947 nevyužívaný.
V okolí města se nachází třináct pevnůstek tzv. Molotovovy linie.
Městem probíhá železniční trať Lubaczów – Jarosław se zastávkou Oleszyce a silnice č. 865 Narol – Jarosław.
Lvov, Ukrajina
Güssing, Rakousko
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Oleszyce na německé Wikipedii a Oleszyce na anglické Wikipedii.
Sovětské represe proti Polákům a polským občanům 1939–1946
(polsky) Oficiální stránky |
<<<HUMAN>>>: Poljarnyje Zori?
<<<ASSISTANT>>>: Poljarnyje Zori (rusky Полярные Зори, doslova polární svítání) je město v Murmanské oblasti v Ruské federaci. Při sčítání lidu v roce 2010 mělo přes patnáct tisíc obyvatel.
Město leží na poloostrově Kola na pravém břehu Nivy, přítoku Bílého moře, jižně od jezera Imandra, z kterého Niva vytéká, těsně za severním polárním kruhem. Od Murmanska, správního střediska oblasti, je vzdáleno přibližně 225 kilometrů.
Přes město prochází od roku 1917 Murmanská železniční magistrála z Petrohradu do Murmanska. Západně od města prochází dálnice R-21 z Petrohradu do Severomorska.
Poljarnyje Zori bylo založeno v roce 1968 v souvislosti s výstavbou Kolské jaderné elektrárny a to rovnou jako sídlo městského typu. Status města získalo v roce 1991. Město začalo být budováno v podobné době jako například atomová města Desnogorsk, Pripjať, Kurčatov a Volgodonsk a při jeho budování byly použity pro tato města typické panelové soustavy.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poljarnyje Sori na německé Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Leopold Balcar?
<<<ASSISTANT>>>: Leopold Balcar též Balzar (18. září 1821, Brno – 27. dubna 1845, Vídeň) byl česko-rakouský nevidomý hudebník, klavírní virtuos a hudební skladatel z Brna.
Narodil se v Brně v rodině řemeslníka. Již v 18 měsících začal ztrácet zrak z důvodu horečnatého onemocnění a přibližně ve třech letech věku se stal zcela nevidomým. O jeho dětství ani hudebním vzdělání není nic známo. V Brně v té době nebyl ústav pro nevidomé děti, starali se o něho do jedenácti let láskyplně rodiče.
Brněnský apelační rada Schäfer se v roce 1832 zasloužil o přijetí Leopolda Balcara do nově založeného Klarova ústavu slepců v Praze. Protože se u něho projevily mimořádný hudební talent i píli, byl po zkušebním roce přijat trvale. Mezi jeho učitele hudby patřli Josef Bezecný a Václava Ptáčka.
V téže době se však začaly u Balcara začaly projevovat zdravotní problémy z nedostatku stravy a pobytu na čerstvém vzduchu. Proto příležitostně jezdíval k rodičům do Brna, což mělo blahodárný vliv pro jeho zdraví. Navíc jeho hudební vystoupení byla dobrou propagací péče o nevidomé v Brně, což přispělo k otevření Beitlova ústavu pro nevidomé v Zábrdovicích v roce 1835.
Od svých šestnácti let již trvale žije Brně, kde pokračoval ve studiu u prof. G. Riegera a jeho spolužáky byli např. A. E. Kitl, P. Laurencin, či Pavel Křížkovský.
V roce 1839 Balcar odešel dále studovat do Vídně, kde se pomalu dostal do povědomí tamních posluchačů. Onemocněl však tuberkulózou, které nakonec ve Vídni v roce 1845 ve věku 24 let podlehl.
BLKÖ:Balzar, Leopold – Wikisource. de.wikisource.org . . Dostupné online. (německy)
Tyflopedický lexikon - BALCAR, Leopold (též Balzar). apogeum.info . . Dostupné online.
Moravia (Brünner Unterhaltungsblatt) 1841, s. 4, 12, 84–87, 95, 232; 1845, s. 207.
d’Elvert (Christian Ritter von), Geschichte der Musik in Mähren und Oesterreichisch-Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine böhmische und österreichische Musik-Geschichte (Brünn 1873, C. Winiker, gr. 8°.), v přílohách na s. 70.
Bohumír Popelář: Leopold Balcar, (časopis Otázky defektologie roč. III. str. 69) |
<<<HUMAN>>>: Křížová kytka?
<<<ASSISTANT>>>: Křížová kytka (též jednoduše kytka, kytice) je ozdobný prvek zdobící v gotické architektuře vrcholek fiály či vimperku. Je tvořená čtveřicí dekorativních lístků obklopujících objekt většinou ze všech čtyř stran. Pod křížovou kytkou se na těle fiály ve vertikálních řadách nacházejí tzv. kraby, nad ní pak čtveřice lístků zvaná poupě. |
<<<HUMAN>>>: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky?
<<<ASSISTANT>>>: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky (MPO) je ústřední orgán státní správy pro státní politiku v oblasti průmyslu, obchodu, surovin a ekonomických vztahů vůči zahraničí.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zřídil s účinností od 30. října 1992 zákon č. 474/1992 Sb. ze 23. září, novelizující kompetenční zákon zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, který (ve znění pozdějších předpisů) vymezuje základní působnost ministerstva. Oblasti působnosti MPO byly předtím rozděleny mezi rušené ministerstvo průmyslu a ministerstvo obchodu a cestovního ruchu (cestovní ruch převzalo zároveň vzniklé ministerstvo hospodářství České republiky); v dřívějších dobách existovaly rovněž (české i federální) ministerstvo obchodu, ministerstvo plánování a ministerstva jednotlivých průmyslových podoborů.
Nejméně od roku 2012 přetrvávají snahy o sloučení ministerstva dopravy s ministerstvem průmyslu a obchodu. S návrhem na sloučení přišla předsedkyně strany LIDEM a vicepremiérka Nečasovy vlády Karolína Peake v říjnu 2012 o odůvodněním, že činnost obou ministerstev jde ruku v ruce, přičemž úsporu odhadla na až sto milionů korun ročně, hlavně na podpůrných činnostech, jako je třeba účetnictví, personalistika, IT systémy. První náměstek ministra financí Ladislav Minčič (ODS) tehdy uvedl, že je to krok správným směrem, ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) označil plán za „v této chvíli za víceméně nerealizovatelný“ a odmítl stanout v čele sloučeného ministerstva, ministr dopravy Pavel Dobeš uvedl, že „práce na sloučení těchto dvou ministerstev by opravdu nebyla v rámci týdnů ani měsíců, ale poměrně dlouhého časového období.“ Ministr bez portfeje Petr Mlsna mimo jiné toto sloučení navrhl v lednu 2013 v rámci balíčku úsporných opatření a vláda Petra Nečase 16. ledna 2013 návrh schválila s tím, že sloučení má přinést úsporu 8,6 miliard Kč a má být proveden do konce volebního období. Podle dřívějších informací se sloučené ministerstvo mělo vrátit k názvu „ministerstvo hospodářství“ a vést jej měl dosavadní ministr průmyslu a obchodu. Pavel Švagr o týden později publikoval článek s historickým exkurzem a celoevropským porovnáním, se závěrem, že agendy obou ministerstev nemají mnoho průsečíků, jediným hlavním společným jmenovatelem je stavebnictví, respektive dopravní stavebnictví, kde však nelze čekat synergický efekt plynoucí ze sloučení obou resortů, a rozsah působnosti obou resortů je natolik široký, že požadavek na samostatné řízení je určitě namístě. Připomenul, že 18stránkový návrh 1. etapy úsporných opatření neobsahoval žádný konkrétní postup, harmonogram nebo vyčíslené očekávané úspory ani žádnou analýzu potenciálních duplicit či průsečíků agend.K záměru se vrátil premiér Andrej Babiš, když v lednu 2020 navrhl odvolání ministra dopravy Vladimíra Kremlíka kvůli předražené zakázce na elektronické dálniční známky a současně navrhl vedením resortu dopravy trvale pověřit vicepremiéra, ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, s čímž Miloš Zeman souhlasil. Mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro vyjádřil obavu, zda v takto krátkém čase bude vůbec možné v jedné osobě dva resorty uřídit. Z dlouhodobého hlediska podle něj myšlenka sloučení ministerstev není úplně nesmyslná, ale k tomu je potřeba realizovat mnoho legislativních i procesně organizačních kroků. Výkonný ředitel Svazu dopravy ČR Petr Kašík připomenul nestabilitu resortu dopravy a časté střídání ministrů s tím, že další změna v čele tohoto resortu by byla katastrofou, a řekl, že Havlíček bohužel nemůže mít žádný čas hájení. Pokud by snad ke sloučení mělo dojít, nemůže se podle něj jednat pouze o sloučení vrcholných funkcí, ale o koncepční změnu rozhodovacích procesů včetně revize odborných agend. Generální tajemník Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia Vojtěch Hromíř konstatoval, že by případné kroky k jejich slučování měly být dobře zváženy a případně zredukována současná agenda každého z nich. Programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák uvedl, že spojením dopravy a průmyslu může vzniknout zajímavý celek ministerstva infrastruktury. Den poté, co premiér Babiš hovořil o spojení ministerstev průmyslu a obchodu, dopravy a pro místní rozvoj nebo ministerstva práce a sociálních věcí s ministerstvem zdravotnictví, sice potvrdil, že dvě ministerstva povede až do konce volebního období jeden ministr, ale zároveň řekl: „Nikdo nejde ta ministerstva slučovat, ale to řízení bude takto, a myslím, že je to dobře.“ Proti slučování ministerstev se mezitím postavila jak koaliční ČSSD, tak KSČM, na jejíž podpoře vláda stojí, přičemž předseda KSČM Vojtěch Filip řekl, že pověření Havlíčka vedením i ministerstva dopravy považuje za dočasné.
Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro
státní průmyslovou politiku, obchodní politiku, zahraničně ekonomickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud
hutnictví, strojírenství, elektrotechniku a elektroniku, průmysl chemický a zpracování ropy, gumárenský a plastikářský, skla a keramiky, textilní a oděvní, kožedělný a polygrafický, papíru a celulózy a dřevozpracující
výrobu stavebních hmot, stavební výrobu, zdravotnickou výrobu, sběrné suroviny a kovový odpad
vnitřní obchod a ochranu zájmů spotřebitelů, zahraniční obchod a podporu exportu
věci malých a středních podniků, jakož i věci živností
technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
průmyslový výzkum, rozvoj techniky a technologií
věci komoditních burz s výjimkou věcí náležejících do působnosti Ministerstva zemědělství České republikyMinisterstvo
koordinuje zahraničně obchodní politiku České republiky ve vztahu k jednotlivým státům
zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných obchodních a ekonomických dohod včetně komoditních dohod
realizuje obchodní spolupráci s Evropskými společenstvími, Evropským sdružením volného obchodu a jinými mezinárodními organizacemi a integračními seskupeními
řídí a vykonává činnosti spojené s uplatňováním licenčního režimu v oblasti hospodářských styků se zahraničím
posuzuje dovoz dumpingových výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků
řídí puncovnictví a zkoušení drahých kovů
je nadřízené České energetické inspekci, České obchodní inspekci, Puncovnímu úřadu a Licenčnímu úřadu
je řídícím orgánem Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK) a dřívějších programů OP PI a OP PIK. Tyto programy zajišťují financování inovativních aktivit malých a středních podniků, také se zaměřuje na poskytování dotací pro podnikatele na úsporu energií prostřednictvím OZE
řídí státní politiku a vypracovává koncepci rozvoje metrologie
vydává předpisy
řídí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a Český metrologický institut
zabezpečuje účast ČR v mezinárodních metrologických orgánech a zajišťuje nebo pověřuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví nebo Český metrologický institut zabezpečováním úkolů plynoucích z tohoto členství.
rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Český klub skeptiků Sisyfos ministerstvu udělil v roce 2010 anticenu zlatý Bludný balvan za „podporu a financování ‚Zařízení pro usnadnění detekce osob za překážkou‘“.
Ministerstvo sídlí v reprezentativní budově na adrese Praha 1 – Staré Město, Na Františku 1039/32 (s vedlejšími adresami Řásnovka 1039/7, Revoluční 1039/27, Klášterská 1039/32) u Dvořákova nábřeží mezi Štefánikovým mostem a Anežským klášterem). Je jednou z trojice reprezentativních státních budov, které nechala československá vláda postavit na nově regulovaném nábřeží Vltavy; další jsou ministerstvo železnic (dnes dopravy) a ministerstvo zemědělství na Novém Městě poblíž Hlávkova mostu.
Pro výstavbu budovy paláce Ministerstva průmyslu, obchodu a živností a Patentního úřadu byly zvoleny tehdy velmi zanedbané pozemky v prostoru vyústění ulic Na Františku, Klášterské a Plžové, které odedávna sloužily průmyslu, obchodu a živnostem. Nedaleko sídlila Pražská obchodní komora. Výstavba byla zahájena v roce 1928. Celkový rozpočet činil 32,5 miliónu korun. Dokončení bylo původně plánováno na rok 1931, nakonec však kolaudace proběhla až v roce 1934.Architektem budovy byl Josef Fanta, jehož návrh byl vybrán ve veřejné soutěži, jíž se účastnilo 6 architektů. Jako dodavatel byla vybrána stavební firma Antonína Belady. Architektura je duchem obdobná stavbě prefekturálního paláce pro výstavy produktů, realizované v letech 1912–1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem (známé jako tzv. atomový dóm).
Třípatrová budova je postavena na půdorysu obdélníku o rozměrech 107 x 49 metrů. Má samonosné zdi a kamenné fasády ze žuly a pískovce. Nejde o typický obklad, kvádry žuly a pískovce jsou silné 25–35 centimetrů a na ně navazuje cihlová zeď. Žula pochází většinou z lokalit Dolní Město, Tanvald a Železná Ruda, zatímco pískovce převážně z lomu u Lázní Mšené.Hlavní, severní průčelí s hlavním vchodem směřuje k Vltavě. Na obou stranách je ukončené čtyřbokými věžemi, ve střední ose je členěno rizalitem, který zahrnuje prostor vysokého přízemí a dvě podlaží hlavních reprezentačních místností a vrcholí balustrovou atikou s nadživotními figurálními plastikami symbolizujícími Průmysl, Obchod, Řemesla a Plavbu, nad kterými se vypíná dekorativní prosklená kopule. Po stranách jsou mohutné, kulovitě ukončené pylony, nesoucí čtyři reliéfy státních znaků Československé republiky. Na západní straně budovy byl původně vchod do Patentního úřadu. Nad ním je v úrovni prvního patra balkón, jehož zábradlí je tvořeno pilířky, nesoucími čtyři sochy v nadživotní velikosti, symbolizující Matematiku, Fyziku, Chemii a Inženýrství. Z jižního průčelí jsou vchody do dvou uzavřených dvorů, zvýrazněné portály se sochami.Střední část východního průčelí nad sloupy zvýrazňují figurální alegorické plastiky Podnikavost, Vynalézavost, Vytrvalost a Pravdivost. Ležící sochy s dětmi po obou stranách průčelí představují Obchod a Průmysl. Na celé budově se nachází přes sto dvacet soch, doplněných množstvím sgrafit, ornamentů, kovových mříží a dalších ozdobných prvků. Celkem se na této výzdobě podílelo čtrnáct umělců, z nichž nejznámější jsou Josef A. Paukert a Čeněk Vosmík. Většina původních sádrových modelů soch v měřítku 1:3, určených ke schválení stavebním výborem, je dosud uchována na půdě budovy. V roce 1999 proběhla rozsáhlá oprava celé fasády objektu.Za hlavním vchodem a vstupním vestibulem stoupá oválná schodišťová dvorana po celé výšce budovy až do prosklené hladké kopule. Podlaha dvorany byla vyskládána z mramorových dlaždic, které byly později z velké části nahrazeny kamennými dlaždičkami. Z mramoru jsou rovněž obklady stěn, schodnice a sloupy pod dělicími oblouky. Prostor dvorany vymezují ochozy hlavního schodiště s klenutým stropem a tepaným zábradlím, ze kterého vybíhají chodby do křídel budovy. Ministerské schodiště ze žuly a mramoru je prosvětleno trojdílným oknem s barevnou vitráží do olova. Naproti schodišti jsou dveře do oválné zasedací síně se dvěma krby z krkonošského mramoru, mramorovým obložením stěn a štukovým stropem. Pracovna ministra a přilehlé prostory stejně jako reprezentační síň ministerstva se vyznačují masivním obložením z dubového dřeva s bohatou intarzií. Větší přijímací salonek kombinuje mramor ve vstupní části s intarzovaným obložením stěn v části určené pro jednání. Menší salonek má dřevěné obložení doplněné ozdobnými kovovými prvky. Oba přijímací salonky spojují vysoké prosklené dveře. Oba mají kazetové stropy s propracovaným ornamentem.Na rozdíl od většiny dalších prvorepublikových ministerstev není budova kulturní památka. Po druhé světové válce prošla budova čtyřmi rozsáhlými vnitřními stavebními úpravami, přesto si zachovala stylový charakter a mnohé původní prvky vnitřního vybavení. Při povodních v roce 2002 byl znemožněn přístup do budovy a evakuovaní zaměstnanci působili z jiných budov ministerstva v Praze. Zatopeny byly podzemní části budovy, sanační práce probíhaly po dobu dvou let.
Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva
Český metrologický institut
Česká obchodní inspekce
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Seznam ministrů průmyslu a obchodu České republiky
Oficiální stránky ministerstva
Rozcestník MPO |
<<<HUMAN>>>: Bolhradský rajón?
<<<ASSISTANT>>>: Bolhradský rajón (ukrajinsky Болградський район) je rajón v Oděské oblasti na Ukrajině. Hlavním městem je Bolhrad a rajón má přibližně 154 tisíc obyvatel.
Arcyz
Bolhrad
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Болградський район na ukrajinské Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Erich von Falkenhayn?
<<<ASSISTANT>>>: Erich Georg Anton Sebastian von Falkenhayn (11. září, 1861 hrad Białochowo u Grudziądze - 8. dubna 1922 zámek Lindstedt u Postupimi) byl německý, vysoce vyznamenaný generál a náčelník generálního štábu během první světové války. Mezi jeho vyznamenání patří např. pruský řád Pour le Mérite s dubovými ratolestmi nebo bavorský vojenský řád Maxe Josefa.
Erich von Falkenhayn se narodil 11. září roku 1861 na hradě Belchau v západním Prusku do aristokratické rodiny jako syn Fedora von Falkenhayna a jeho ženy Franzisky (rozené von Rosenberg). Jeho starší bratr Eugene byl rovněž armádní důstojník a během první světové války se propracoval až do generálské hodnosti a byl vyznamenán rovněž vysoce ceněným pruským řádem Pour le Mérite s dubovými ratolestmi.
Mladý Erich vstoupil do německé císařské armády k 17. dubnu roku 1880 v hodnosti poručík (Sekondeleutnant) a byl přiřazen k 91. oldenburskému pěšímu pluku (Oldenburgisches Infanterie-Regiment Nr. 91).
Na začátek roku 1916 naplánoval bitvu u Verdunu s cílem zničit francouzskou armádu. Po jejím neúspěchu byl nahrazen na pozici náčelníka generálního štábu hrdinou východní fronty generálem Hindenburgem. V lednu 1917 v čele deváté armády porazil za necelé čtyři měsíce Rumunsko a dobyl hlavní město Bukurešť. Méně úspěšně si vedl v Palestině, kde se turecké armádě pod jeho vedením nepodařilo zabránit britskému generálovi Allenbymu v dobytí Jeruzaléma. Po válce napsal svou autobiografii.
Sekondeleutnant - 17. duben, 1880
Premierleutnant - 21. září, 1889
Hauptmann - 25. březen, 1893
Major - 25. březen, 1899
Oberstleutnant - 15. září, 1905
Oberst - 18. květen, 1908
Generalmajor - 22. duben, 1912
Generalleutnant - 7. červenec, 1913
General der Infanterie - 20. leden, 1915
Generalfeldmarschall - 9. červenec, 1917 (Turecká armáda)
Pour le Mérite - 16. únor, 1915
Dubové ratolesti k Pour le Mérite - 3. červen, 1915
Komandér bavorského vojenského řádu Maxe Josefa
Královský pruský řád černé orlice - 12. květen, 1915
Velkokříž královského pruského řádu červené orlice II. třídy s meči
Velkokříž královského bavorského vojenského záslužného řádu s meči - 1915
Královský bavorský vojenský záslužný řád I. třídy s meči - 1914
Rytířský kříž vojenského řádu sv. Jindřicha
Pruský železný kříž I. třídy (První světová válka)
Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
Rakouská vojenská záslužná medaile v bronzu (První světová válka)
Turecký železný půlměsíc (První světová válka)
Čínská medaile v oceli
(německy) Deutsche-kriegsgeschichte.de
(anglicky) Životopis |
<<<HUMAN>>>: Sefer Jecira?
<<<ASSISTANT>>>: Sefer Jecira (hebrejsky סֵפֶר יְצִירָה, doslova „Kniha stvoření“ či „utváření“) je krátký pozdně starověký kabalistický spis pocházející z oblasti Blízkého východu.
Odhady na stáří Sefer Jeciry se podle různých vědců různí, pohybují se od 2. do 10. století. Podle židovské tradice je autorství sice připisováno Abrahámovi, skutečný autor či autoři jsou však neznámí. Spis je přesto jedním z nejstarších textů týkajících se židovské mystiky a prvním, který začíná operovat s pojmem sefirot.
I když samotný termín Sefer Jecira se objevuje již v Talmudu, přesto se má za nepravděpodobné, že by Talmud měl na mysli spis, který je v současnosti znám a vydáván pod tímto označením. Spíše se předpokládá, že spisek zmíněný v Talmudu byl až dodatečně ztotožněn s později vytvořeným textem. Nicméně podle řady učenců z gaonského období, mezi něž řadíme například Sa'adja Ga'ona, byl Abrahám nezpochybnitelným autorem spisku, podle Mošeho Cordovery byl Abrahám autorem a rabi Akiva finálním redaktorem díla.
Samotný text Sefer Jeciry existuje v mnoha verzích, které obsahují 1300 až 2500 hebrejských slov, přičemž podle některých badatelů mohl původní pramen obsahovat jen 240 slov. Sepsání první významné a delší verze je připisováno muži jménem Sa'adja ben Josef Alfajuma (892-942). Druhá významná avšak kratší verze vznikla krátce nato a bývá označována jako Nepravý text Sa'adjahův. Teprve v 16. století se objevují další dvě význačné varianty textu, nejprve tzv. Luriův text, který vydal Jicchak Luria (Ha-Ari), a poté tzv. Mantovský text, jenž byl vydán v Mantově Jakubem ben Neftali Gazolou. V 18. století vytvořil vlivnou verzi textu učenec Ga'on z Vilna, jenž je znám jako Gra-Ariho verze či Gra verze.
V roce 1991 byla v Česku vydána Sefer Jecira Pražská – jedná se o upravený text mantovské verze, tedy jakýsi pokus o očištění textu od toho, co jeho autor, Ladislav Moučka, považoval za dodatečné vsuvky či nepřesnosti v uspořádání textu, přičemž vycházel z předpokladu, že všechny verze textu jsou v podstatě pokusem své doby o písemné zachycení toho, co bylo do té doby předáváno pouze ústně.
KAPLAN, Aryeh. Sefer Jecira. Kniha stvoření v teorii a praxi. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 1998. ISBN 80-7207-101-7. S. 1-416.
Dílo Sefer Jecira ve Wikicitátech
Encyklopedické heslo Jesírá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích |
<<<HUMAN>>>: Madája?
<<<ASSISTANT>>>: Madája je město na jihozápadě Sýrie v provincii Ríf Dimašq, méně než 50 kilometrů od hlavního města Damašku. Nachází se v pohoří Kalamún v nadmořské výšce kolem 1 400 metrů. Podle sčítání v roce 2004 mělo město přes 9 tisíc obyvatel. Většina jeho obyvatel náleží k sunnitským muslimům.
Město ovládala protivládní skupina Ahrar aš-Šám, od roku 2015 obléhaná syrskou armádou a jejich spojenci z Hizballáhu. Obležení provázel hladomor vyvolaný omezením dodávek potravin do města. Ve zdravotnickém centru, v němž pracovali lékaři zdravotnické organizace Lékaři bez hranic, zemřelo od prosince 2015 hladem 23 pacientů. Z toho bylo šest dětí, kterým ještě nebyl rok. K 15. lednu 2016 zde více než 50 lidí zde zemřelo hladem či v důsledku nedostatku lékařské péče. Podle svědectví očitých svědků už nejméně osm lidí zemřelo při pokusu o pašování jídla do města. Madája byla jednou z 15 oblastí v Sýrii, které se nacházely v obležení. Obyvatelé kromě hladu trpěli také mrazem, ale pokud si chtěli nasbírat dřevo, hrozilo jim zastřelení, zranění či smrt způsobená minami. Počátkem ledna 2016 se syrská vláda rozhodla pustit do města humanitární pomoc.Dne 14. dubna 2017 bylo z Madáji a Zabadaní na základě dohody podporované Íránem a Katarem evakuováno do Idlibu 2350 lidí včetně 400 povstalců a kontrola nad městem předána syrské armádě. |
<<<HUMAN>>>: Hirschau?
<<<ASSISTANT>>>: Hirschau (česky Hiršava) je město v německém státě Bavorsko. Nachází se východně od města Sulzbach západně od české hranice.
Hirschau bylo založeno počátkem 13. století hrabaty z Hirschbergu. Poté přešlo do držení rodu Wittelsbachů, v jehož rukou s krátkým českým intermezzem, zůstalo až do konce bavorské monarchie. Dnes spadá do okresu Oberpfalz.
Ve městě byl 25. dubna 1415 zadržen Jeroným Pražský, odvezen do Kostnice a Kostnický koncil ho odsoudil ke smrti upálením jakožto heretika.
Poblíž města se vypíná Monte Kaolino, bývalý důl na kaolin, ze kterého je vybudovaný sportovní areál. Známý je především kvůli letnímu lyžování.
(německy) Monte Kaolino |
<<<HUMAN>>>: ŠKODA AUTO Volkswagen India Private Limited?
<<<ASSISTANT>>>: Škoda AUTO Volkswagen India Private Limited je indická společnost, dceřiná firma německého automobilového koncernu Volkswagen Group. Vznikla v roce 2019 sloučením tří společností ze skupiny Volkswagen, keré do té doby v Indii působily - ŠKODA AUTO India Private Limited (SAIPL), Volkswagen India Private Limited (VWIPL) a Volkswagen Group Sales India Private Limited (NSC). Zabývá se výrobou automibilů Volkswagen, Audi a Škoda přímo v Indii a jejich prodejem, stejně jako i prodejem vozů Porsche a Lamborghini.
Společnost disponuje dvěma výrobními závody. Továrna v Čakunu u města Puné má kapacitu 180 000 ročně, závod Aurangábád 60 000 kusů za rok.K únoru 2023 sestával výrobní program závodu Puné z modelů Škoda Kushaq, Škoda Slavia, Volkswagen Virtus a Volkswagen Taigun. Podíl součástí a kompenentů vyráběných přímo v Indii je 95%. Závod Aurangábád je zaměřen na kompletaci automibilů ze sestav dílů a skládacích sad dovážených z jiných závodů koncernu (tzv. CKD, SKD sety). |
<<<HUMAN>>>: ISO 14001?
<<<ASSISTANT>>>: Normy ISO 14001 tvoří systém environmentálního managementu (EMS), tedy managementu životního prostředí, který je určen výrobcům, dodavatelům a poskytovatelům služeb ve všech oborech podnikání. Environmentální management snižuje dopady činností organizace na životní prostředí, což má za následek zlepšení životního prostředí a zlepšení profilu společnosti.ISO 14001 určuje kritéria, nikoli požadavky na míru ovlivňování životního prostředí, spíše mapuje rámec, který může společnost nebo organizace dodržovat při zavádění účinného EMS. Normu může použít jakákoli organizace, která chce zlepšit využití svých zdrojů, snížit plýtvání a náklady. Postupem dle normy ISO 14001 dává vedení společnosti a zaměstnancům záruku, že je měřen a zlepšován dopad na životní prostředí. Norma ISO 14001, stejně jako ostatní normy ISO 14000, je dobrovolná.
Pokud se společnost rozhodne věnovat svou pozornost dopadům na životní prostředí, musí splnit několik podmínek:
Stanovení environmentální politiky.
Definovat činnosti firmy, které mají dopad na životní prostředí.
Sledovat platné a vznikající zákonné i jiné požadavky týkajících se životního prostředí a zakomponovat je do procesů firmy.
Stanovit dlouhodobé cíle environmentální politiky společnosti.
Vzdělávat zaměstnance v dané oblasti.
Sledovat a měřit dopady a přijímat preventivní opatření.
EMAS – Systém ekologického řízení a auditu
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ISO 14000 na anglické Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Didot?
<<<ASSISTANT>>>: Didot je příjmení rodiny francouzských typografů, vydavatelů, spisovatelů a učenců v 18. a 19. století. François-Ambroise Didot zavedl jednotku velikosti písma (typografický bod, 0,376 mm), Firmin Didot vytvořil typografické písmo, které se po něm nazývá, a Saint-Léger Didot jako jeden z prvních zavedl výrobu strojního („nekonečného“) papíru. Tiskárna Firmin-Didot stále pracuje v Mesnil-sur-l'Estrée blízko Dreux (departement Eure, asi 100 km západně od Paříže).
Narodil se v rodině obchodníka roku 1689 v Paříži, kde roku 1757 také zemřel. Roku 1713 si otevřel knihkupectví „U zlaté Bible“ na nábřeží Quai des Grands-Augustins. Jako mimořádně vzdělaný a čestný muž byl od roku 1735 syndikem společenství knihkupců, roku 1754 obdržel královské privilegium. Mezi knihami, které vydal, jsou také 20-svazkové „Dějiny z cest“ (Histoire générale des voyages), z nichž prvních 15 svazků se připisuje Abbé Prévostovi.
François-Ambroise Didot (1730–1804) zdědil otcův podnik, vynalezl nový typ rychlolisu, zdokonalil odlévání písma a byl první, kdo tiskl na jemný a hladký velínový papír. Na tento vynález anglického papírníka J. Baskervilla Didota patrně upozornil Benjamin Franklin, sám původně papírník, který navštěvoval Didotovu tiskárnu a dal k němu do učení svého syna. Sběratelé velmi cení Didotovy edice „D’Artois“ (Recueil des romans français, 64 svazků) nebo „du Dauphin“, sbírku francouzských klasiků ve 32 svazcích, vydaných na příkaz krále Ludvíka XVI. Kolem roku 1780 upravil systém měření typografických písem a zavedl typografický bod (pt) nebo také didot (dd) jako dvanáctinu francouzského palce, asi 0,375 mm.
Pierre-François Didot (1732–1795) založil papírnu v dnešním Corbeil-Essonnes u Paříže a zdokonalil lití písma. Z jeho publikací vyniklo „Následování Krista“a foliové „Obrazy z ottomanské říše“. Pierre Didot sám překládal z latiny a psal vlastní básně.
Pierre Didot (1760–1853) získal na výstavě roku 1798 zlatou medaili za své vydání Vergilia. Na příkaz vlády přestěhoval tiskárnu do Louvru. Slavná jsou jeho vydání Vergilia, Horatia, La Fontaina a Racina, které porota výstavy v roce 1806 prohlásila za „nejdokonalejší tisk všech dob“
Firmin Didot (1764–1836) se považuje za vynálezce stereotypografie, tisku z odlévaných desek, což usnadnilo skladování sazby a později i rotační tisk, jako první ryl rukopisná písma a v některých vydáních napodoboval středověké tisky. Spolu s G. Bodonim vytvořil moderní klasifikaci typografických písem. Jeho vlastní typy („didot“) charakterizuje kontrast silných svislých čar a vlasových vodorovných čar i patek. Písma Diodotova typu se dodnes používají. Vydával obrazové publikace z Pompejí nebo z Champollionovy zprávy z Egypta. Roku 1827 se firmy vzdal, byl poslancem sněmovny a psal divadelní hry i eseje. Na jeho památku si jeho synové změnili příjmení na Firmin-Didot.
Henri Didot (1765–1862) vynikl jako rytec miniaturních písem a vynalezl licí stroj na mnoho typů najednou. Byl také rytcem asignátů, papírových peněz, zavedených za francouzské revoluce.
Saint-Léger Didot (1767–1829) se věnoval výrobě papíru a zavedl do výroby vynález svého zaměstnance L.-N. Roberta, stroj na výrobu „nekonečného“ papíru v rolích.
Jules Didot (1794–1871) vynalezl iniciály s okrouhlými zakončeními a v roce 1825 založil královskou tiskárnu v Bruselu.
Ambroise-Firmin Didot (1790–1876) začal jako diplomat v Konstantinopoli, odkud procestoval Řecko a východní Středomoří a udělal řadu zajímavých archeologických objevů. Roku 1827 převzal otcovu firmu a vydával velké řady řeckých latinských a francouzských autorů (250 svazků). Jeho největším dílem je nové vydání řeckého slovníku Thesaurus graecae linguae H. Estienna – Stephana z 16. století.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Didot (family) na anglické Wikipedii.
Ottův slovník naučný, heslo Didot. Sv. 7, str. 486
Písmolijectví
Typografický bod
Typografie
(anglicky)
Botanické knihy z Didotovy tiskárny na Botanicus.org
Písmo Linotype Didot |
<<<HUMAN>>>: Przemęcki Park Krajobrazowy?
<<<ASSISTANT>>>: Chráněná krajinná oblast Przemęt (Przemęcki Park Krajobrazowy) je chráněná krajinná oblast v západním Polsku založena v roce 1991. Její rozloha činí 214,5 km².
Park je rozdělen mezi dvě vojvodství: Lubušské vojvodství a Velkopolské vojvodství. V Lubušském vojvodství zasahuje do okresu Wschowa (Gmina Wschowa). Ve Velkopolském vojvodství jsou to okresy Lešno (Gmina Wijewo, Gmina Włoszakowice) a Wolsztyn (Gmina Przemęt).
Chráněná krajinná oblast Przemęt zahrnuje čtyři přírodní rezervace.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Przemęt Landscape Park na anglické Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Václav Snítil?
<<<ASSISTANT>>>: Václav Snítil (1. března 1928 Hradec Králové – 19. července 2015 Praha) byl český houslista a hudební pedagog.
Studoval housle u profesora Jaroslava Kociana (1942–50) a skladbu u Vítězslava Nováka (1946–49). V roce 1953 absolvoval u profesora Jaroslava Pekelského na AMU.
Krátce působil jako koncertní mistr v Armádní opeře a v činoherním orchestru Národního divadla v Praze.
Jako sólista uvedl houslové koncerty Roberta Schumanna, K. A. Hartmanna (české premiéry) a další stěžejní díla houslové literatury. Pravidelně vystupoval na Pražském jaru. V jeho repertoáru je i řada děl soudobých skladatelů (I. Krejčího, V. Kalabise, L. Bárty, V. Sommera, J. Srnky), z nichž některá mu byla připsána. Českou soudobou hudbu propagoval na svých turné v zahraničí, například v Japonsku.
Věnoval se také komorní hře. Byl členem Vlachova kvarteta (1957–1970), působil ve Smetanově triu a v letech 1975–1988 byl uměleckým vedoucím a primáriem Českého noneta. Od konce padesátých let do roku 1969 byl houslistou souboru Ars rediviva. Jako komorní hráč i sólista uskutečnil řadu nahrávek, spolupracoval s rozhlasem a televizí.
Od roku 1964 byl profesorem pražské AMU. K jeho nejvýznamnějším žákům patřili např. Václav Hudeček, Jaroslav Svěcený a Pavel Šporcl.
Byl porotcem mezinárodních interpretačních soutěží a docentem mistrovských kurzů. Byl čestným předsedou poroty Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí.
Za vynikající výkony v oboru interpretace mu byl udělen titul Zasloužilý umělec (1978) a další vyznamenání.
Československý hudební slovník osob a institucí/II (Praha 1963)
Jan Kozák a kol.: Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory (SHV, Praha 1964)
Československý biografický slovník 20. století (Academia, Praha 1992)
Jos. Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. století/ II (Paseka, Praha 1999)
Osoba Václav Snítil ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Snítil |
<<<HUMAN>>>: Dominik Filip (kněz)?
<<<ASSISTANT>>>: Monsignor Dominik Filip (10. září 1826 – 6. srpna 1902 Merano) byl český římskokatolický kněz, prelát v Gorici, apoštolský protonotář, dom. prelát papeže Lva XIII, rytíř řádu Františka Josefa I.
Dominik Filip byl za kněze vysvěcen 25. července 1851 v Hradci Králové Od září 1851 byl kaplanem v Holohlavech, r. 1854 zámeckým kaplanem hraběte Harracha na Hrádku, r. 1856 vychovatelem princů Hohenlohe-Waldenburských ve Vlašských Benátkách, r. 1860 domácím kaplanem a učitelem náboženství u knížete Lobkovice v Dolních Beřkovicích a v září téhož roku místoředitelem, později ředitelem chlapeckého semináře Boromea v Hradci Králové.
Založil podpůrný spolek nemocných kněží a vzal si za úkol vytvořit v Gorici sanatorium pro nemocné kněze. Této instituci věnoval pozornost, čas a majetek. Spolek vystavěl sanatoria pro nemocné kněze - Rudolfinum v Gorici, též v Ika (u města Opatija, Chorvatsko) a Filipinum v Meránu (Itálie).
Byl také zakladatelem i ředitelem ústavu pro nemocné kněze v Meránu (tzv. Filipinum). Při hledání léčby své plicní nemoci si Filip všiml výrazného zlepšení svého zdraví, když pobýval ve městě Merano. Proto se rozhodl zřídit místo pro zotavení ostatních knězů. Proto bylo založeno Filipinum v roce 1886.Podpořil zhotovení nové křížové cesty pro poutní chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku v Luži jako strýc místního kaplana. Také díky němu se na tento účel vybralo při sbírce mezi věřícími 853 zl. a 55 kr.Bylo mu uděleno čestné měšťanství Smiřic.Zasloužil se o vybudování kostela Nejsvětější Trojice, fary a hřbitova v Jamném nad Orlicí. Novorenesanční kostel byl postavený roku 1882. Díky jeho dobročinnosti se mohly pořídit věžní hodiny a postranní oltáře. |
<<<HUMAN>>>: Tyson Ritter?
<<<ASSISTANT>>>: Tyson Jay Ritter (* 24. dubna 1984 Stillwater, Oklahoma) je americký zpěvák, baskytarista, klávesák a hudební skladatel skupiny The All-American Rejects. Kromě toho je herec a model. Jako herec se objevil v roli Dane v Amazon videu Betas a také několikrát na kanále NBC v seriálu Parenthood v roli rockové hvězdy Olivera Roma. Menší role hrál také ve filmech jako The House Bunny nebo Love and Mercy.
Narodil se a vyrůstal ve městě Stillwater v Oklahomě. Jeho matka Tracey Rains je zaměstnancem ve veřejné škole ve Stillwateru. Má staršího bratra Zacka, který je zubařem a mladší sestru Bailey. Vystudoval střední školu ve Stillwateru.
Své budoucí spoluhráče ve skupině The All-American Rejects poznal na středoškolské párty. Po odchodu Jesse Tabishe ze skupiny a příchodu nových členů Mikea Kennertyho a Chrise Gaylora se skupiny ujala nahrávací společnost Doghouse Records. Později přešli k DreamWorks Records a následně k Interscope Records. Skupina prodala přes 10 milionů alb a 4 miliony singlů.
Jako herec se objevil v televizních seriálech Dr. House nebo Parenthood. Další roli získal v dramatu Love and Mercy, kde hrál hlavní postavu Johna Cusaka. |
<<<HUMAN>>>: Riegrovo náměstí (Hradec Králové)?
<<<ASSISTANT>>>: Riegrovo náměstí je veřejné prostranství, nacházející se před budovou hlavního nádraží v Hradci Králové. Jeho prostřední část zabírají nástupiště městské trolejbusové a autobusové dopravy.
Naproti nádražní budově stojí hotel Černigov, po jeho levé straně leží sídlo společností Skupiny ČEZ pro oblast východních Čech. V roce 1998 byl na náměstí vystavěn památník obětem komunismu.
Náměstí prošlo, v souvislosti s výstavbou terminálu hromadné dopravy v roce 2008, rozsáhlou rekonstrukcí, která vyloučila osobní dopravu. V části před hotelem Černigov byla postavena trojúhelníková fontána. Asfaltový povrch nahradila žulová dlažba. Na místo byly vysázeny řady platanů. Autorem projektu rekonstrukce náměstí byl, stejně jako u terminálu hromadné dopravy, Atelier designu a architektury Patrika Kotase.V roce 2013 vyrostla v severovýchodní části, pár metrů od fontány, první cyklověž v Evropě. V souvislosti plánovanou demolicí hotelu Černigov však byla v roce 2019 demontována. |
<<<HUMAN>>>: Odlanier Mena?
<<<ASSISTANT>>>: Odlanier Rafael Mena Salinas (2. dubna 1926, Gorbea, Chile – 28. září 2013, Santiago de Chile, Chile) byl chilský generál a šéf tajné služby diktátora Augusto Pinocheta.
Byl odsouzen za zločiny proti lidskosti během Pinochetovy vlády, když byl v letech 1977 až 1980 šéfem tajné služby CNI. |
<<<HUMAN>>>: Chrysler?
<<<ASSISTANT>>>: FCA US LLC (Fiat Chrysler Automobiles) je americký výrobce automobilů.
Od roku 1998 do 2007 byla firma a její dceřiné společnosti součástí německé automobilky DaimlerChrysler (nyní Daimler AG). Pod DaimlerChrysler se společnost jmenovala „DaimlerChrysler Motors Company LLC“.14. května 2007 DaimlerChrysler AG oznámila prodej 80,1 % z Chrysler Group americké firmě Cerberus Capital Management, L.P., ačkoli si Daimler ponechal 19,9 %. Poté získala firma současné jméno. 6. srpna 2007, po oznámení prodeje, Chrysler LLC (nebo „The New Chrysler“) odhalil nové logo a spustil internetové stránky s rozdíly od staré pěticípé hvězdy.
Chrysler byl v roce 2009 nucen požádat o bankrotovou ochranu a zachránila ho vláda. Následně pětinový podíl a kontrolu nad podnikem získala automobilka Fiat, která svůj podíl postupně navyšovala až na 58,5 %. Zbytek společnosti převzal Fiat až 21. ledna 2014.
Na začátku bylo logo firmy Chrysler kulatý medailon s nápisem CHRYSLER napsanými na stuze velkými písmeny.
Radikální změna designu aut na „Forward Look“ znamenala i změnu loga. Forward Look logo se skládalo ze dvou překrývajících se bumerangů, z nich spodní je červený a horní modrý.
Forward Look končil, a tak prezident firmy Lynn Townsend hledal nové logo použitelné pro všechny divize. Chtěl něco co by každý okamžitě rozpoznal jako znak Chrysler a nijak nesouviselo s předchozím logem. Protože symbol neobsahoval žádný text, usnadnilo to firmě rozšířit se na mezinárodní trh.
Reklamy a jednatelé používali modrou Pentastar nebo bílou na modrém pozadí, zatímco Dodge používal červenou Pentastar nebo bílou na červeném pozadí.
Divizní loga jako Dodgovský Fratzog se postupně stahovaly do roku 1981, kdy všechny divize používaly pouze Pentastar.
První značka, která přestávala Pentastar postupně používat byla Dodge. Dodge začal používat logo beraní hlavy začátkem roku 1993 na autech Dodge Intrepid a Dodge Spirit. Chrysler začal používat medailon založený na původním logu. První auta byla roku 1995 Chrysler Cirrus a Chrysler Sebring. Toto logo se používalo do roku 1996.
17. května 2007 se rozhodlo pro oživení loga Pentastar v aktualizované formě (po oddělení od Daimler.)
Je adaptací původního medailonku, ke kterému se přidala dvě stříbrná křídla, a který nyní používá divize Chrysler. Po prodeji firmě Cerberus si znovu osvojili Pentastar jako společné logo, ale na autech samotných se používá okřídlený medailon.
Chrysler — Osobní vozy, minivan a SUV
Dodge — Osobní vozy, minivan, nákladní automobily a SUV
Jeep — SUV
ENVI - Elektrické vozy a technologie
Global Electric Motorcars (GEMCAR) — Vozy na baterie
Mopar
Chrysler Financial — Finanční služby pro zákazníky a obchodníky firmy Chrysler
Oficiální stránky
Oficiální stránka firmy FCA US LLC (anglicky)
Oficiální stránka značky Chrysler (anglicky)
Článek o Chrysleru na webu www.auto.cz (slovensky)
Článek o vývoji loga Chrysleru (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: ZXVGS?
<<<ASSISTANT>>>: ZXVGS je operační systém pro počítače Sinclair ZX Spectrum a kompatibilní. Autorem operačního systému je Jarek Adamski.
Nejedná se pouze o programové vybavení, ZXVGS přidává počítači svoji vlastní paměť, takže celá paměť ZX Spectra je plně k dispozici.
Pomocí Resident System Extensions (RSX), což jsou krátké programy uložené do paměti ZXVGS, je možné možnosti ZXVGS rozšířit. Takto je uskutečněna např. podpora .TAP a .Z80 souborů používaných v emulátorech ZX Spectra. Pomocí RSX je ale možné rozšířit nejenom podporu zpracování konkrétních typů souborů, je také možné rozšířit syntaxi Sinclair BASICu, emulovat různé diskové systémy, obsluhovat různé tiskárny, zpracovávat grafické soubory z jiných počítačových platforem a umožnit i jiné funkce.Veškeré služby operačního systému jsou volány pomocí instrukce RST #08 následované číslem požadované služby.ZXVGS také může využít rozšíření paměti PL3MEM, které kompatibilní se stránkováním ZX Spectra +3, pokud je toto k dispozici, a s rozšířením paměti ZX Spectra na 4 MiB. Je-li ZXVGS provozován na počítači Timex Sinclair 2068 nebo kompatibilních, umožňuje využít rozšíření paměti o 512 KiB.
Sofтинка - Описание операционной системы ZXVGS. (rusky) - popis ZXVGS
ZXVGS w skrócie (polsky) - úvod do ZXVGS
File types specified in ZXVGS |
<<<HUMAN>>>: Juan Carlos Zabala?
<<<ASSISTANT>>>: Juan Carlos Zabala (11. října 1911 Rosario – 24. ledna 1983 Buenos Aires) byl argentinský atlet, běžec na dlouhé tratě, olympijský vítěz v maratonu v roce 1932.
V mládí se nejdříve věnoval fotbalu a basketbalu, od šestnácti let atletice. Svůj první maraton absolvoval ve dvaceti letech v Košicích, kde zvítězil a vylepšil o osm minut traťový rekord.
O rok později, v roce 1932, startoval na olympiádě v Los Angeles. V maratonském závodě se neustále držel v čelní skupině, 4 kilometry před cílem se od ní odpoutal a zvítězil o 19 sekund.
Před olympiádou v Berlíně v roce 1936 vytvořil světový rekord v běhu na 20 kilometrů časem 1.04:00,2. Na olympijských hrách startoval nejdříve v běhu na 10 000 metrů, kde skončil šestý. Poté se postavil na start maratonu, závod však nedokončil.
Juan Carlos Zabala v databázi Olympedia (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: AlphaFold?
<<<ASSISTANT>>>: AlphaFold je umělá inteligence vyvinutá britskou společností DeepMind spadající pod Google, která se již v minulosti proslavila umělými inteligencemi schopnými hrát a zejména vyhrát ve složitých hrách jako je Go či StarCraft. Jde o software využívající několikavrstevnou umělou neuronovou síť, jež na základě hlubokého učení (podtyp strojového učení) dokáže z primární struktury proteinu určit jeho výslednou konformaci.
Firma s vývojem algoritmu schopného určit tvar proteinu pouze na základě sekvence zbytků aminokyselin započala v roce 2016. Software se učil určovat konformaci na více než 170 000 proteinových strukturách dostupných ve veřejných databázích. V roce 2018 se AlphaFold představil na 13. ročníku CASP (angl. Critical Assessment of protein Structure Prediction, kritické vyhodnocení předpovědi proteinových struktur), bienální konferenci a soutěži testující software určený k modelování terciární struktury proteinů. Již v tomto roce AlphaFold na plné čáře vyhrál a vzbudil údiv pořadatelů. Upravená a vylepšená verze dosáhla na CASP14 v roce 2020 u některých proteinů přesnosti srovnatelné s experimentálními metodami. Možnost podvádění je prakticky vyloučena, AlphaFold dokázal v krátkém čase určit i strukturu membránového proteinu, se kterým se vědci marně trápili 10 let. Až s počítačově vygenerovaným modelem se dokázali zorientovat ve svých datech.Kromě urychlení základního výzkumu proteinových struktur může umělá inteligence pomoci s predikováním vhodných cílů pro léčiva a odhalováním proteinů na povrchu různých patogenů (včetně původců COVID-19, leishmanióz, spavé nemoci, či malárie), hovoří se také o možném využití např. v kosmetickém průmyslu či tvorbě syntetických proteinů k likvidaci odpadů nebo zvyšování nutriční hodnoty zemědělských plodin. Současné nedostatky tohoto přístupu (viz níže) však znamenají, že v dohledné době rozhodně nedojde k opuštění tradičních experimentálních přístupů určování proteinové struktury – rentgenové krystalografie, nukleární magnetické rezonance či kryo-elektronové mikroskopie – je však téměř jisté, že použití umělé inteligence umožní rychlejší, levnější a snazší získávání strukturních dat.28. července 2022 bylo zveřejněno přes 200 milionů proteinových struktur vyřešených AlphaFoldem ze zhruba milionu druhů, ze kterých jsou dostupné sekvence proteinů. Toto množství struktur představuje většinu známých proteinů.
Proteiny jsou tvořeny lineárním „řetízkem“ kovalentně spojených aminokyselinových zbytků (tzv. primární struktura), který se za fyziologických podmínek ohýbá a stáčí do výsledného trojrozměrného tvaru proteinu (terciární struktura), jež definuje i jeho funkci. Protein se do tohoto tvaru (nativní konformace) dokáže za správných podmínek složit samovolně, řada proteinů se umí správně složit i poté, co byly denaturovány. Veškerá potřebná informace definující konformaci proteinu je tedy obsažena v sekvenci aminokyselin příslušného proteinu.V 60. letech začaly pokusy o určení výsledného tvaru proteinu na základě vzájemných interakcí jednotlivých aminokyselinových zbytků. Vzhledem k tomu, že průměrný protein obsahuje stovky aminokyselinových zbytků a tyto spolu mohou interagovat několika různými způsoby, je počet možných konformací jednoho proteinu astronomický. Z hlediska kvantové mechaniky by měla být nativní konformací (či konformacemi, v případě, že existuje více alternativ) ta, která představuje stav s nejnižší volnou energií. Potíž však je, že i s pomocí počítačů a postupů obcházejících přímou potřebu spočítat energii všech konformací jde stále o problém vyžadující extrémní výpočetní rychlost a kapacitu.Názorně toto demonstruje tzv. Levinthalův paradox postulující, že pokud by se protein skládal náhodně, tak by dosažení správné konformace trvalo déle než je doba existence známého vesmíru. Proteiny se však navzdory tomu dokáží složit v řádu sekund. Detailní matematické analýzy později ukázaly, že šlo o výrazné nadhodnocení plynoucí mj. z faktu, že k dosažení správné konformace nevede pouze jedna cesta, množství možných konformací však stále zůstává enormní.
AlphaFold se skládá z několika částí. První z nich je software generující terciární struktury krátkých fragmentů (32 aminokyselin, dle autorů programu optimální délka). Ty jsou dále předávány umělé neuronové síti schopné hlubokého učení. Poslední je algoritmus schopný sestavovat terciární strukturu celého proteinu z fragmentů generovaných první částí dle skóre produkovaného neuronovou sítí. Celý proces připomíná proces skládání puzzle – nejprve jsou dohromady složeny menší samostatné kusy, které jsou následně propojeny do celku. Neuronová síť navíc poskytuje informaci o míře jistoty svých odhadů v podobě rozptylu predikovaných vzdáleností.Použitá neuronová síť predikuje vzdáleností mezi beta uhlíky párů aminokyselinových zbytků v sekvenci na základě hlubokého učení na datech z databáze proteinových struktur PDB (Protein Data Bank). Učení je založeno na předpokladu koevoluce dvou aminokyselinových zbytků nacházejících se blízko sebe v trojrozměrné struktuře proteinu. Pokud dojde mutací ke změně jedné aminokyseliny, u druhé se po nějaké době pravděpodobně uchytí mutace kompenzující změnu (velikost, náboj atd.) první aminokyseliny. Koevoluční informace lze následně převést do binární kontaktní mapy rozlišující blízkost či vzdálenost jednotlivých párů aminokyselin, z nichž je následně možné odvodit celý tvar proteinu. Podobné páry pravděpodobně koevolučně svázaných aminokyselin jsou hledány analýzou příbuzných (homologických) proteinů. Nejde o úplně novou myšlenku, realizovat ji však šlo až díky pokročilým algoritmům a nárůstu množství sekvenčních dat. Vliv měl také vývoj lepších experimentálních metod a produkce kvalitnějších dat, která následně umožnila i zlepšení kvality predikcí.Hluboké učení (deep learning) je podmíněno existencí neuronových sítí složených z několika vrstev, kdy prostřední vrstvy dodávají strojovému učení onu potřebnou hloubku. Každá vrstva se skládá z několika uzlů („neuronů“), které z několika vážených inputů tvoří jeden output (obvykle sumací jednotlivých inputů), který je předán uzlům v následující vrstvě. Nelineární zpracování informací ve středních vrstvách umožňuje “oddělení zrna od plev” a vytřídění důležitých dat.
Řada popularizačních článků, jež vyšla vzápětí po oznámení úspěchu AlphaFoldu na CASP14, hlásala, že umělá inteligence definitivně vyřešila 50 let starý problém hledání pravidel, dle nichž se skládají proteiny. Toto tvrzení se objevilo například i na stránkách prestižního časopisu Science. Problém je, že AlphaFold tato pravidla neobjevil a spíše je obchází tím, že při modelování skládání vychází z naučených korelací. Sami autoři přiznávají, že závislost na koevolučních datech znamená, že pokud chybí dostatek homologických proteinů vhodných k učení, jsou predikce algoritmu velmi nekvalitní.Dalším problémem je i fakt, že dostupná data, na kterých je umělá inteligence trénovaná, jsou jen zlomkem všech existujících proteinů. Navíc jde o proteiny, které se povedlo vykrystalizovat a určit jejich strukturu, v databázích tedy převládají snadno určitelné proteiny a je možné, že řada jiných struktur nám zatím uniká. AlphaFold si zatím také neumí poradit s multimerními proteinovými komplexy a s modelováním interakcí různých struktur mezi sebou.Přesnost predikcí zatím také neodpovídá té, která by byla potřebná pro design léčiv přesně zapadajících do příslušných míst v proteinové struktuře. K tomu je potřeba rozlišení alespoň 0,3 Å (0,03 nm), nejpřesnější predikce AlphaFoldu z CASP14 dosáhla rozlišení 0,9 Å, řada proteinů byla určena s přesností 1,6 Å, medián všech odhadů AlphaFoldu byl 6,6 Å. Další nevýhodou AlphaFoldu je i jeho relativní pomalost (v řádu jednotek dnů až stovek hodin) v porovnání s podobnými, avšak méně přesnými programy.Kritiku sklidil DeepMind také za to, že ačkoliv k sestavení a učení AlphaFoldu použili open source software a veřejné databáze, tak program jako takový open source není. V systému GitHub je dostupná pouze okleštěná verze AlphaFoldu z CASP13. Nepřístupnost programu mimo jiné brání i rychlejšímu objevu možných problémů a vylepšení. Ostatní programy soupeřící na CASP14 také vykázaly oproti předchozímu ročníku výrazné zlepšení, dá se tedy předpokládat, že DeepMind s AlphaFoldem nebude mít na trhu monopol a vzájemná konkurence jednotlivých programů bude pohánět další pokrok v tomto odvětví. Výše popsaný stav se změnil 15. července 2021, kdy společně s článkem v Nature autoři zveřejnili open source software pro AlphaFold a také databázi struktur proteinů predikovaných AlphaFoldem a vytvořenou ve spolupráci s Evropským bioinformatickým institutem (EMBL-EBI). V červenci 2022 bylo v této veřejně přístupné databázi zveřejněno přes 200 milionů proteinových struktur — tedy struktur většiny známých proteinů. V listopadu 2022 byl zveřejněn algoritmus AlphaFill, který umožňuje do modelů predikovaných AlphaFoldem doplnit různé menší molekuly, které jsou pevně či přechodně vázány na proteiny (např. hem, ionty kovů či ATP). Sám AlphaFold není schopen umístění těchto molekul predikovat. |
<<<HUMAN>>>: Fotbalisté AC Milán v reprezentaci?
<<<ASSISTANT>>>: Spojení mezi AC Milán a italskou reprezentaci začalo již v roce 1910 prvním zápasem. První fotbalisté Rossoneri co nastoupili za reprezentaci byli Aldo Cevenini a Pietro Lana (Itálie) 15. května 1910 v Miláně proti Francii. Zápas skončil 6:2 a Lana byl autorem prvního gólu v historii Itálie a prvního hattricku .
Aktuální k datu 18. listopadu 2019.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Associazione Calcio Milan e Nazionali di calcio na italské Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Arantxa Sánchezová Vicariová?
<<<ASSISTANT>>>: Arantxa Sánchezová Vicariová (* 18. prosince 1971 Barcelona) je bývalá španělská profesionální hráčka tenisu, bývalá první hráčka světového žebříčku WTA. V průběhu své kariéry vyhrála čtyři grandslamové turnaje ve dvouhře, šest turnajů v ženské čtyřhře a dva ve smíšené čtyřhře.
Sánchezová začala hrát tenis ve čtyřech letech po vzoru svých starších bratrů Emilia a Javiera, kteří byli rovněž profesionálními tenisty. Poprvé se výrazně prosadila v roce 1989, když ve finále ženské dvouhry na French Open porazila světovou jedničku Steffi Grafovou a stala se nejmladší vítězkou tohoto turnaje v historii.
V roce 2007 byla Sánchezová uvedena do tenisové síně slávy jako vůbec první španělská tenistka.
Vicariová si rychle získala reputaci svou houževnatostí a vůlí se nevzdávat lehce. Americký sportovní komentátor Bud Collins jí pro její neúnavnost vytvořil přezdívku Barcelonský čmelák. Vyhrála šest deblových titulů na Grand Slamu, včetně toho na US Open 1993 (s Helenou Sukovou) a na Wimbledonu v roce 1995 (s Janou Novotnou). Také vyhrála čtyři Grand Slamy v mixu. V roce 1991 pomohla Španělské reprezentaci k zisku historicky prvního Fed Cupu a později ho získala ještě v letech 1993, 1994, 1995 a 1998. Vicariová drží rekord v počtu vyhraných utkání ve Fed Cupu (72).
Vicariová byla také součástí španělského týmu, který vyhrál Hopman Cup v roce 1990 a 2002. V průběhu své kariéry vyhrála 29 singlových a 69 deblových titulů. Hraní přerušila v listopadu 2002, ale vrátila se o dva roky později, aby si zahrála čtyřhru na několika turnajích a také na olympijských hrách 2004, kde se stala jedinou tenistkou, která se zúčastnila pěti olympijských her. Vicariová je nejúspěšnější olympioničkou Španělska v historii, když si z pěti účastí odvezla čtyři medaile, dvě stříbrné a dvě bronzové.
V roce 2005 ji TENNIS Magazine zařadil na 27. místo v žebříčku 40 nejlepších hráčů tenisové historie. Byla zařazena do tenisové síně slávy a stala se první španělskou ženou, která sem vstoupila (a třetí ve Španělsku celkem).
V roce 2009 byla přítomna na slavnostní ceremonii turnaje Mutua Madrileña Madrid Open a byl zde po ní na její počest pojmenován kurt číslo 2.
Byla dvakrát vdaná, první manželství se sportovním spisovatelem Juanem Vehilsem skončilo v roce 1991. Podruhé se vdala za podnikatele Juana Santacana v září 2008. Jejich první dítě, dcera, se narodila 27. února 2009 a pojmenovali ji po matce Arantxa.
Arantxa Sánchezová Vicariová v databázi Olympedia (anglicky)
Profil na stránkách WTA v en Archivováno 1. 10. 2007 na Wayback Machine. |
<<<HUMAN>>>: Ťiang Pin?
<<<ASSISTANT>>>: Ťiang Pin (čínsky pchin-jinem Jiāng Bīn, znaky 江彬, † 1521) byl čínský důstojník, oblíbenec Čeng-tea, císaře říše Ming. Od roku 1512 patřil k nejvlivnějším mužům mingské Číny. Roku 1521 po Čeng-teově smrti neuspěl ve snaze získat moc; nová vláda, v jejímž čele stál velký sekretář Jang Tching-che, ho popravila.
Ťiang Pin byl jezdecký důstojník z vojenské domácnosti připsané k posádce v Süan-fu. Schopný lučištník, roku 1511 vynikl v bojích s rebely v Nan č’-li, kde v jedné bitvě pokračoval v boji i po zasažení třemi šípy, jedním z nich do ucha. Roku 1512 skrze úplatek Čchiou Ningovi získal audienci u mingského císaře Čeng-tea. Čeng-te si oblíbil tohoto dvacetiletého silného, impozantního muže, schopného vojáka se zásobou vzrušujících příběhů z bojů. Čchien Ning však z původní podpory Ťiang Pina otočil, když pochopil, že ztrácí vliv.Ťiang Pin navrhl císaři zavést rotaci jednotek: protože posádka metropole neměla bojové zkušenosti, byla neschopná bojovat s rebely, navrhl proto povolat do Pekingu zkušené oddíly z pohraničí a vojáky z metropole poslat na hranice k získání zkušeností. Přes odpor velkého sekretáře Li Tung-janga císař reformu zavedl a vojáky podřídil Ťiang Pinovi.Začátkem roku 1516 se Čeng-te, otrávený proudem úřednické kritiky, začal přiklánět k myšlence odjezdu do Süan-fu. Ťiang Pin se tak snažil Čeng-tea vzdálit od Čchien Ninga; přesvědčoval císaře, že v Süan-fu jsou lepší hudebníci i ženy a že v pohraničí zažije skutečné šarvátky s Mongoly namísto simulovaných bitev v Pekingu. Do pohraničí císař odcestoval na podzim 1517 a zůstal v něm dva roky. Ťiang Pin byl jeho prvním pobočníkem, za účast v úspěšné bitvě s Mongoly v říjnu 1517 byl jmenován hrabětem. A sice hrabětem z Pching-lu (平虜伯, Pching-lu po).
V letech 1519–1521 doprovázel císaře na cestě na jih, do Nankingu. Několik měsíců po návratu do Pekingu císař zemřel, aniž by určil svého nástupce. Ťiang Pin se hodlal zmocnit císařského města a instalovat na trůn vzdáleného císařova příbuzného Ču Ťün-čanga, knížete z Taj sídlícího v Ta-tchungu. Jako první krok 15. dubna padělal dekret podřizující mu pohraniční vojska umístěná v Pekingu. S převzetím vlády neuspěl, protože u Čeng-teho, když 20. dubna zemřel, nebyl přítomen on, ale dva eunuchové, kteří zaznamenali císařova údajná poslední slova, podle nichž měla říši řídit jeho matka císařovna vdova Čang a velcí sekretáři. Velký sekretář Jang Tching-che na trůn navrhoval císařova nejbližšího bratrance Ču Chou-cchunga, třináctiletého syna nedávno (roku 1519) zemřelého Ču Jou-jüana, knížete ze Sing. Získal k tomu podporu paní Čang a vlády.Ťiang Pin však stále disponoval vojskem. Do Zakázaného města se vrátil 22. dubna, kdy ho Jang Tching-che seznámil s dekretem o návratu pohraničních oddílů z Pekingu na hranice, čímž ho zbavil hlavní opory. Ťiangovi spojenci ho přesvědčovali k akci, on však váhal, dokud nebyl 24. dubna zatčen. Souhlas s jeho zatčením získal Jang Tching-che od eunuchů-vedoucích Ředitelství obřadů (Wej Pina a Čang Žueje) výměnou za beztrestnost ostatních eunuchů – s Ťiang Pinem byli zatčeni pouze jeho spojenci mezi důstojníky. Jmění Ťiang Pina, 70 truhel zlata, 2200 truhlic stříbra a další cennosti, bylo zkonfiskováno a on sám popraven. |
<<<HUMAN>>>: Přebor Středočeského kraje 2015/2016?
<<<ASSISTANT>>>: Přebor Středočeského kraje hrálo v sezóně 2015/2016 16 klubů, vítězem se stalo mužstvo Sportovního sdružení Ostrá.
Kluby se střetly v soutěži celkem dvakrát, hrály tedy 30 kol.
Legenda: Z - zápasy, V - výhry, R - remízy, P - porážky, VG - vstřelené góly, OG - obdržené góly, B - body, červené podbarvení - sestup, zelené podbarvení - postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže
postupDo Divize postoupily čtyři kluby: Sportovní sdružení Ostrá (Divize C), Sokol Hostouň a Slovan Velvary (Divize B) a MFK Dobříš (Divize A).
sestupSokol Vraný a FK Kavalier Sázava sestoupily do I. A třídy Středočeského kraje.
Vysledky.lidovky.cz: Krajský přebor - Středočeský kraj 2015/2016 |
<<<HUMAN>>>: Fürstenfeld?
<<<ASSISTANT>>>: Fürstenfeld je město v okrese Hartberg-Fürstenfeld v rakouské v spolkové zemi Štýrsko. Žije zde přibližně 8 500 obyvatel.
Körmend, Maďarsko
Vișeu de Sus, Rumunsko
Zug, Švýcarsko
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fürstenfeld na slovenské Wikipedii.
Oficiální stránky města |
<<<HUMAN>>>: Hoříkovice (Lhenice)?
<<<ASSISTANT>>>: Hoříkovice jsou malá vesnice, část městyse Lhenice v okrese Prachatice. Nachází se asi 3,5 km na severozápad od Lhenic. Je zde evidováno 14 adres. V roce 2011 zde trvale žilo šestnáct obyvatel.Hoříkovice je také název katastrálního území o rozloze 1,66 km².
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1300.
Katastrální mapa katastru Hoříkovice na webu ČÚZK |
<<<HUMAN>>>: Houževnatec jedlý?
<<<ASSISTANT>>>: Houževnatec jedlý (Lentinula edodes) známý též jako šiitake je jedlá houba původem z východní Asie. Ve světě je značně oblíbená pro své využití v kuchyni, hlavně v čínské a v dalších orientálních kuchyních. Dnes je již s úspěchem pěstována i mimo východní Asii.
Název šiitake (椎茸) je přejatý z japonštiny, kde tento výraz znamená houba rostoucí na šii, kde šii je strom rodu Castanopsis – Castanopsis cuspidata z čeledi bukovitých. Číňané jí říkají voňavá houba (čínsky v českém přepisu siang-ku, pchin-jinem xiānggū, znaky zjednodušené 香菇, tradiční 香菇) nebo zimní houba (čínsky v českém přepisu tung-ku, pchin-jinem dōnggū, znaky zjednodušené 冬菇, tradiční 冬菇).
Šiitake se skládá z klobouku a třeně. Barva klobouku je světle hnědá až tmavě hnědá, většinou je zbarven nestejnoměrně a mívá bílé skvrny. Povrch klobouku je pokrytý šupinkami a může být nepravidelně rozpraskaný. Dorůstá do průměru 5–15 cm. Lupeny na spodní straně klobouku jsou u mladých hub krémové barvy, později jsou narůžovělé a mívají na sobě tmavší skvrnky. Třeň je kratší a vyskytují se na ní různé odstíny hnědé. Dužina houby je pevná a má bílou barvu.
Šiitake se přirozeně vyskytuje v teplém a vlhkém podnebí jihovýchodní Asie. Je to dřevokazná houba a roste po skupinách na rozkládajících se kmenech listnatých stromů, zejména šii, kaštanu, dubu, javoru, ambroně, buku, topolu, habru či moruše.
Poprvé bylo šiitake pěstováno v Číně před několika tisíci lety. Odtud se rozšířilo na Tchaj-wan a do Japonska. Japonci pěstovali houbu tak, že nařezané kmeny stromu šii položili vedle kmenů, na kterých již houba rostla, a spory se tak šířily do jejich nejbližšího okolí. Houby šiitake jsou stále pěstovány v podmínkách podobných jejich přirozenému prostředí. Buď na substrátu nebo na dřevěných kmenech.
Houževnatec jedlý patří mezi nejrozšířeněji pěstované houby, tvoří až 25 % celkové roční produkce hub na celém světě. Jen produkce Japonska a Hongkongu činí 100 000 tun ročně.
Šiitake má specifické, výrazné aroma a zvláštní, přirozeně nasládlou chuť. Zejména v kuchyni východní Asie se houby šiitake hojně využívají jak čerstvé, tak sušené. V Japonsku se často podávají v miso polévce a jako jedna z ingrediencí v různých vařených, smažených i dušených pokrmech. Rovněž v čínské kuchyni jsou častou přísadou zejména vegetariánských jídel.
Šiitake je přírodním zdrojem β-glukanů, díky čemuž má příznivé účinky na imunitní systém. Obsahuje taktéž eritadenin, který snižuje hladinu cholesterolu v krvi, a dále vitamíny B2, B6 a D, měď, selen, kyselinu pantothenovou, zinek a mangan.
Japonský lékař Kisaku Mori byl jedním z prvních vědců, kteří zkoumali obsah vitamínů a enzymů v šiitake a léčebné účinky této houby. Došel k závěrům, že houba šiitake je účinná při léčbě vysokého cholesterolu, překyselení, žaludečních vředů, žlučových kamenů, cukrovky či anémie. Od té doby proběhlo zejména v Japonsku více než 100 výzkumů zaměřených na šiitake a jeho účinky na zdraví, které potvrdily antivirové a antibiotické vlastnosti této houby, a také její schopnosti snižovat cholesterol.
Macutake (松茸, Tricholoma matsutake = syn. T. nauseosum)
Galerie houževnatec jedlý na Wikimedia Commons
Taxonomie podle 10. vydání Dictionary of the fungi
Lentinula edodes na straně Index Fungorum
Lentinan účinky – anglicky
http://houby.pidisoft.cz – popis a účinky |
<<<HUMAN>>>: TJ Slezan Frýdek-Místek?
<<<ASSISTANT>>>: TJ Slezan Frýdek-Místek byl slezský fotbalový klub z Frýdku-Místku, který zanikl v roce 1997 sloučením se svým městským rivalem TJ VP Frýdek-Místek. Svá utkání hrál na stadionu s atletickou dráhou TJ Slezan v ulici Na Příkopě. Nejvýše působil v druhé nejvyšší soutěži.
1928 – SK Ostravica Frýdek (Sportovní klub Ostravica Frýdek)
1945 – SK SICO Frýdek (Sportovní klub Silesian Cotton Mills Frýdek)
1946 – SK Slezské bavlnářské závody Frýdek (Sportovní klub Slezské bavlnářské závody Frýdek)
1953 – DSO Jiskra Frýdek (Dobrovolná sportovní organizace Jiskra Frýdek)
1960 – TJ Jiskra Frýdek (Tělovýchovná jednota Jiskra Frýdek)
1964 – TJ Slezan Frýdek-Místek (Tělovýchovná jednota Slezan Frýdek-Místek)
Karel Herot
Václav Pěcháček
Ladislav Zetocha
Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže
Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku, číslo 3/2002, str. 30, dostupné online Archivováno 25. 7. 2020 na Wayback Machine.
Miloslav Jenšík, Jiří Macků: Kronika českého fotbalu od roku 1945, Olympia 1998.
Luboš Jeřábek: Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů 1906-2006, Praha, Grada 2007.
Jindřich Horák, Lubomír Král: Encyklopedie našeho fotbalu (1896 – 1996/97), Libri 1997
MFK Frýdek-Místek
Karel Herot: havíř, který nikdy nefáral
Loga Slezanu FM
Fotbalnews.cz
Archivní fond Národního muzea |
<<<HUMAN>>>: Plato (kráter)?
<<<ASSISTANT>>>: Plato (někdy nazývaný Platón) je měsíční impaktní kráter s velmi tmavým dnem nacházející se na severovýchodním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů) a jižně od Mare Frigoris (Moře chladu). Má průměr 101 kilometrů a je hluboký 1 000 metrů. Kráter je velmi vhodným útvarem pro pozorování většími astronomickými dalekohledy, neboť se na jeho hladkém dně odehrávají zajímavá stínová představení. Vznikl před více než třemi miliardami let při srážce s kosmickým tělesem. O přibližně miliardu let později kráter vyplnila čedičová láva, díky níž se Plato dosti odlišuje od přibližně stejně velkého, ale výrazně mladšího kráteru Koperník. Proto zde není vidět jeho původní dno, nad nímž by se jinak tyčil středový vrchol do výšky cca 2 000 m. Západní okraj kráteru je poznamenán nápadným sesutým blokem o rozměrech téměř 10 x 10 km. U kráteru Plato byly zaznamenány tzv. měsíční přechodné jevy.
Charles Wood ve své knize The Modern Moon uvádí, že kráter Plato byl nejprve pojmenován Michaelem van Langrenem v roce 1645 jako Lacus Pancirolli, poté Johannem Heveliem v roce 1647 jako Lacus Niger Major (Velké černé jezero).V roce 1651 jej italský astronom Giovanni Battista Riccioli přejmenoval podle významného řeckého matematika a filozofa Platóna.
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Jeden kráter byl Mezinárodní astronomickou unií přejmenován. Je to Plato A (dnes kráter Bliss, průměr 23 km).
Kráter Plato je zmíněn ve vědeckofantastickém románu britského spisovatele Arthura C. Clarka Měsíční prach.
V povídce Arthura C. Clarka Vykročiv z kolébky, navěky obíhá... je v kráteru Plato základna, kde byly postaveny kosmické lodě Alfa, Beta a Gama.
Hal Clement umístil ve své vědeckofantastické povídce „Mít tak s sebou prachovku...“ do oblasti kráteru Plato stěžejní část příběhu o komplikacích s měsíčním prachem.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Plato (crater) na anglické Wikipedii.
Fotogalerie: Měsíc, mj. kráter Plato |
<<<HUMAN>>>: VoIP brána?
<<<ASSISTANT>>>: VoIP brána je síťové zařízení, tvořící spojovací prvek mezi částí, v níž je telefonní hovor přenášen pomocí VoIP a mezi částí využívající jinou metodu přenosu telefonního hovoru, např. digitální TDM či analogovou telefonii. Úkolem VoIP brány je zajistit převod (digitálně zakódované) hlasové informace a také signalizace mezi dvěma infrastrukturami, z nichž každá pracuje s jinými přenosovými protokoly a jinými standardy. Převod musí probíhat v reálném čase a pokud možno bez narušení množiny služeb využívaných na obou stranách.
Brána mívá obvykle dva různé typy rozhraní, někdy ve vícenásobně se opakujícím počtu. Příkladem může být brána se dvěma porty typu Ethernet na VoIP straně a čtyřmi porty typu ISDN BRI.
Brána může být provedena jako samostatné zařízení nebo jako součást jiného celku, např. směrovače (routeru), telefonní ústředny nebo serveru. Od brány se typicky vyžaduje přenos tzv. provolby. Tím se liší od tzv. VoIP adaptérů. |
<<<HUMAN>>>: Messier 78?
<<<ASSISTANT>>>: Messier 78 (také M78 nebo NGC 2068) je reflexní mlhovina v souhvězdí Orionu. Je to nejjasnější reflexní mlhovina na celé obloze.
Objevil ji Pierre Méchain v roce 1780. Její hvězdná velikost je 8,3 a od Země je vzdálená 1 600 světelných let.
M78 se dá velmi snadno najít, protože leží 3° východně a 0,5° severně od hvězdy nazývané Mintaka (δ Ori), která je součástí Orionova pásu. Mlhovina je v dosahu triedru 10x50, ale je k tomu zapotřebí průzračná obloha, což platí i pro pozorování dalekohledem o průměru 60 až 80 mm. Velmi zřetelně je viditelná dalekohledem o průměru 140 mm, ve kterém vypadá jako našedlá nebo namodralá široká skvrna, která obklopuje dvojici hvězd. V dalekohledu o průměru 300 mm se severní hrana mlhoviny jeví velmi ostrá, což je způsobeno přítomností tmavého pruhu.Mlhovina je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli. Na severní polokouli je to objekt letní oblohy, zatímco na jižní polokouli je to výrazný objekt zimní oblohy. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu do dubna.
12′ severně od M78 leží další reflexní mlhovina NGC 2071, která je spolu s M78 součástí větší soustavy mlhovin. 2° východně od M78 leží velmi stará otevřená hvězdokupa NGC 2112, která má magnitudu 9 a rozměr 11′. 2,5° jihozápadně od M78 se nachází hvězda Alnitak (ζ Ori), těsně u níž směrem na východ leží mlhovina Plamínek.
Mlhovinu M78 objevil Pierre Méchain v roce 1780 a ve stejném roce ji zařadil Charles Messier do svého katalogu, ve kterém ji popsal jako malou skupinku hvězd obklopenou výraznou mlhovinou. Admirál Smyth v jejím středu viděl dvojhvězdu a mlhovinu popsal jako zvláštní množství látky a vlasatou mlhovinu. Že jde o reflexní mlhovinu zjistil pomocí zkoumání jejího spektra Vesto Slipher v roce 1919 na Lowellově observatoři.
M78 je nejjasnější reflexní mlhovinou na celé obloze, takže je nejjasnější i v rámci skupiny reflexních mlhovin zahrnující také NGC 2064, NGC 2067 a NGC 2071. Všechny patří do Orionova komplexu, který je od Země vzdálený okolo 1 600 světelných let. M78 je viditelná díky tomu, že odráží světlo dvou hvězd 10. magnitudy, které se označují HD 38563A a HD 38563B. Skutečný rozměr mlhoviny je asi 4 světelné roky.
V mlhovině se nachází také 45 proměnných hvězd typu T Tauri a 17 Herbigových-Harových (HH) objektů. Jihovýchodně nedaleko od M78 v oblasti velmi zastíněné soustavou temných mlhovin LDN 1630 se nachází tři navzájem spojené HH objekty označované jako HH 24, HH 25 a HH 26. Tento oblačný útvar má složitou stavbu kvůli bouřlivým hvězdotvorným jevům, které v něm probíhají.
Jako důsledek těchto jevů je tato oblast bohatá na mladé hvězdné objekty, mezi kterými bylo nalezeno několik velmi mladých protohvězd třídy 0,
protohvězda třídy I označená jako HH26IR, která vydává silné infračervené záření,
a další čtyři infračervené zdroje, které mají svítivost v rozsahu 15 až 25
L
⨀
{displaystyle L_{bigodot }}
, jsou známy již od 70. let 20. století
a opakovaně je pozorovala družice IRAS. Z plynných chomáčů dvou protohvězd třídy 0 vychází velmi husté výtrysky hmoty, podíl jejichž osy leží pásy molekulárního vodíku. Jádra těchto chomáčů jsou taktéž velmi hustá.Hvězda V1647 Orionis, která je mladou eruptivní proměnnou hvězdou na severozápadním okraji mlhoviny, v lednu 2004 náhle zvýšila svou jasnost a ozářila oblast plynů v mlhovině, která byla podle svého objevitele nazvána McNeilovou mlhovinou. Toto náhlé zvýšení jasnosti se stalo důležitým podkladem pro výzkum vývoje mladých hvězd před hlavní posloupností a bylo usilovně zkoumáno až do října 2005, kdy jas hvězdy opět náhle poklesl.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M78 (astronomia) na italské Wikipedii.
O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas . 2005 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
TIRION, RAPPAPORT, LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8.
TIRION, SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
SIMBAD Astronomical Database: Results for M 78 . . Dostupné online. (anglicky)
SEDS Messier Objects Database: Messier 78 . . Dostupné online. (anglicky)
POWELL, Richard. Atlas of the Universe: M42 - The Orion Nebula . . Dostupné online. (anglicky)
KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Orion . . Dostupné online.
NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M78 a reflekční prachová mračna . astro.cz, 2014-03-26 . Dostupné online. |
<<<HUMAN>>>: Proměny Jakuba Vinanta?
<<<ASSISTANT>>>: Novela „Proměny Jakuba Vinanta“ (podtitul „Příběh o převtělování duší“ byl doplněn editorem) je jednou z pětice knih, které Eduard Petiška napsal na začátku své literární cesty
a které tehdy nemohly vyjít. Vycházejí postupně až nyní, první autorovy v mládí napsané prózy se dostávají tak ke čtenářům jako poslední.
Prvním z těchto děl z autorova archivu, které po letech vyšlo, bylo vydáno až roku 1999 nakladatelstvím Votobia, jako připomínka spisovatelových nedožitých pětasedmdesátých narozenin, pod titulem „Cesta do země Lidivoni“. Tato novela pojednávající formou imaginárního cestopisu z 18. století o současnosti, je velkým podobenstvím o člověku žijícím
v despocii. Léta byla od doby svého vzniku – v padesátých letech – skrývána. V roce 1968 byla odevzdána do nakladatelství Mladá fronta, přijata k vydání a ilustrována, po příchodu
sovětských vojsk nakonec však nevyšla. Druhý svazek z oné pětice, „Příběhy na které svítilo slunce“ (jehož titul použil autor později pro své zpracování mezopotámských, egyptských a izraelských příběhů), byl vydán roku 1999 nakladatelstvím Odeon. Je sbírkou kratších próz, vznikajících ve čtyřicátých letech. Měl vyjít po válce v Lukasíkově nakladatelství, ilustrován tehdy debutujícím Stanislavem Kolíbalem, po únoru 1945 byla jeho sazba rozmetána, text se uchoval v autorem zpracované korektuře. Třetí a čtvrtý svazek prvních próz, novely „Kamej“ a „Atlantik“, vydalo nakladatelství Baset roku 2002. Novelou „Proměny Jakuba Vinanta“ přichází tedy na knižní trh poslední z oné pětice dosud nevydaných textů. Rukopis nalezený v autorově archivu vznikl na počátku padesátých let a nebyl při svém vzniku – v době, kdy autor nemohl publikovat – samozřejmě určen k vydání. Zachycuje nejenom dobovou situaci padesátých let – i dnes je zajímavý svým přesahem. Vypráví o situaci člověka v životě naplněném neupřímností a iluzemi, pod historickými reáliemi je možné i dnes číst jeho archetypický přesah.
„Pentalogie o lidském svědomí“ jakou autorovy knihy z počátků jeho tvorby představují, se tedy právě vydávaným svazkem »Proměny Jakuba Vinanta« uzavírá. Podává nejenom svědectví o jedné minulé epoše poznamenávající osudy lidí v Čechách, je i sondou do nepomíjejících archetypů naděje a beznaděje, zbabělosti a odvahy, upřímnosti a přetvářky.
První z této pětice knih vyšla jako připomínka autorových nedožitých pětasedmdesátin, pátá vychází jako připomínka jeho nedožitých osmdesátin.
Eduard Petiška, který se v dlouhé řadě svých knih později zabýval jak osudy současných lidí, tak i pověstmi, bájemi a příběhy starých dob (ať už mezopotámskými, egyptskými,
řeckými, izraelskými, arabskými nebo českými), vytvářel i v těchto svých raných prózách nadčasové studie o jistotách i proměnách lidského citu a rozumu, o jejich paradoxech. Česká literatura XX. století mívala své paradoxní osudy, patří mezi ně i to, že spisovatelova první díla mohou oslovit své čtenáře až jako poslední, která jsou vydávána…
Kniha je k dispozici online na |
<<<HUMAN>>>: Kapitola?
<<<ASSISTANT>>>: Kapitola (z lat. capitulum, hlavička) je větší oddíl rozsáhlého písemného díla (knihy, zákona a pod.), který se může dále dělit na podkapitoly, odstavce, paragrafy a podobně. Podle ČSN je to „číslovaná a/nebo názvem označená část psaného dokumentu, která obvykle tvoří samostatný celek, ale ve vztahu k částem které jí předcházejí anebo po ní následují.“
U rozsáhlejších právních textů se místo označení kapitola užívá český ekvivalent „hlava“. Na kapitoly se člení také státní rozpočet.
Kapitola je typograficky výrazně oddělena a obvykle začíná na nové stránce. Dělení na kapitoly se užívá u krásné literatury (beletrie), kde se kapitoly někdy číslují a obvykle mají své názvy. U krásné literatury má členění na kapitoly také stylistický význam. V odborné literatuře se kapitoly zpravidla číslují, aby se v knize lépe hledalo a dalo se na její části odkazovat a někdy se také opatřují názvy. Seznam kapitol tvoří obsah knihy a umísťuje se buď na začátek nebo na konec knihy.
Ve starověku, dokud se psalo na svitky s poměrně omezeným rozsahem, se rozsáhlé spisy členily na jednotlivé knihy, tj. svitky. Když v pozdním starověku převládla vázaná kniha (kodex), části spisů se dále označovaly jako „knihy“. Označení kapitola se objevilo ve vrcholném středověku a ve 13. století rozdělil kardinál Stephen Langton, arcibiskup canterburský i jednotlivé biblické knihy na kapitoly; jeho rozdělení se užívá dodnes. Pomocí kapitol se na jednotlivé části knihy odkazovalo, neboť odkaz na stránku by u rukopisu neměl smysl. Odkazování na stránku se zavedlo teprve u tištěných knih, kde jsou všechny exempláře určitého vydání stránkovány stejně.
J. Hlavenka a kol., Nový výkladový slovník výpočetní techniky. Praha: Computer press 1995, heslo Kapitola. ISBN 80-85896-13-3.
Ottův slovník naučný, heslo Kapitola. Sv. 13, str. 964
Kniha
Literatura
Stylistika
Typografie
Téma Kapitola ve Wikicitátech
Slovníkové heslo kapitola ve Wikislovníku
Kapitola v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Databáze KTD NK ČR, heslo „kapitola“ |
<<<HUMAN>>>: Šuli Mu'alem?
<<<ASSISTANT>>>: Šuli Mu'alem - Rafa'eli (hebrejsky שולי מועלם-רפאלי, narozena 1965) je izraelská politička a poslankyně Knesetu za stranu Židovský domov.
Narodila se v Haifě jako osmá z devíti dětí, do marocké rodiny, která imigrovala dva měsíce předtím. V armádě sloužila jako učitelka. Poté získala titul bakaláře na škole pro sestry při nemocnici Ša'arej Cedek a magisterský titul na Technionu. Pracovala jako sestra i ve vyšších pozicích v nemocnici Soroka v Beerševě. Přednáší na Ben-Gurionově univerzitě.
14. listopadu 2012 byla zvolena v primárních volbách Židovského domova na 12. místo kandidátky a ve volbách v lednu 2013 byla zvolena do Knesetu. Ve volbách roku 2015 neuspěla, ale 9. října 2015 nastoupila do parlamentu jako náhradnice poté, co rezignoval na poslanecký mandát ministr Naftali Bennett.Její první manžel Moše, se kterým měla dvě dcery, zahynul v roce 1997 při nehodě vrtulníků u mošavu Še'ar Jašuv. Poté se vdala za dr. Eliho Rafa'eliho, otce tří dětí, s nímž má další dvě děti. Žije v Neve Dani'el v oblasti Guš Ecijon.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku שולי מועלם na hebrejské Wikipedii.
(anglicky) Kneset – Šuli Mu'alem |
<<<HUMAN>>>: Česko Slovensko má talent (6. řada)?
<<<ASSISTANT>>>: Šestá řada Česko Slovensko má talent odstartovala 4. září roku 2016 na TV JOJ. Televize Prima tuto řadu odvysílala až v repríze. V porotě zasedli Jaro Slávik, Jakub Prachař, Diana Mórová a Lucie Bílá, která se nemohla zúčastnit na 1. semifinále kvůli zdravotním problémům, a proto ji nahradil speciální porotce Michal Hudák, moderátory byli Milan Zimnýkoval a Marcel Forgáč. Řada měla celkem 16 dílů. Do semifinále postoupilo 8 soutěžících. Do finále pomocí zlatého buzzeru postoupili Sima Gážiková (zpěv), Katy a Paul (akrobacie), Adem (tanec), ACT 4 Slovakia (synchronizovaná cyklistika) a Tumar (taneční skupina). Vítězem se stala skupina ACT 4 Slovakia.
Součástí této řady byl opět také zlatý bzučák, neboli zlatý buzzer. Pomocí Zlatého bzučáku mohou porotci a moderátoři poslat soutěžícího z castingu rovnou do finále. Každý porotce může dát Zlatý bzučák pouze jednomu soutěžícímu. Moderátoři mají jeden společný. |
<<<HUMAN>>>: Cleveland (Georgie)?
<<<ASSISTANT>>>: Cleveland je město v White County, v Georgii, ve Spojených státech amerických. V roce 2011 žilo ve městě 3415 obyvatel.
Podle sčítání lidí v roce 2000 žilo ve městě 1907 obyvatel, 729 domácností a 468 rodin. V roce 2011 žilo ve městě 1514 mužů (44,3%), a 1901 žen (55,7%). Průměrný věk obyvatele je 31 let. |
<<<HUMAN>>>: MTV Classic (Itálie)?
<<<ASSISTANT>>>: MTV Classic je italský televizní kanál, který hraje písničky ze 70., 80. a 90. let 20. století. Tento kanál má být náhradou za bývalý italský hudební kanál Videomusic.
Původní název kanálu (MTV Gold) byl na začátku roku 2011 změněn na MTV Classic, aby odpovídal mezinárodnímu označení kanálů MTV.
Tento kanál je dostupný v satelitní platformě SKY Italia (na kanále 704) a v italských IPTV TVdiFASTWEB, Alice Home TV a Infostrada TV.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku MTV Gold na anglické Wikipedii.
mtvgold.it |
<<<HUMAN>>>: Jevhen Chačeridi?
<<<ASSISTANT>>>: Jevhen Hryhorovyč Chačeridi (ukrajinsky Євген Григорович Хачері́ді, * 28. červenec 1987, Melitopol) je ukrajinský fotbalový obránce a reprezentant, hráč klubu FK Dynamo Kyjev.
Má pověst důrazného, téměř dva metry vysokého středního obránce, který má kvůli vznětlivé povaze časté konflikty s rozhodčími. Po otci pochází z etnika Pontských Řeků.
Vystudoval pedagogickou fakultu, s fotbalem začínal v klubu Olkom v rodném Melitopolu. Později hostoval v druholigovém FK Volyň Luck a roku 2008 přestoupil do Dynama Kyjev, s nímž se stal mistrem Ukrajiny v letech 2009 a 2015.
V A-mužstvu ukrajinské reprezentace debutoval 10. 10. 2009 v kvalifikačním utkání v Dněpropetrovsku proti reprezentaci Anglie (výhra 1:0).
Zúčastnil se domácího EURA 2012, které Ukrajina pořádala společně s Polskem. Zde odehrál všechny tři zápasy v základní skupině.
Trenér Mychajlo Fomenko jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii.
Profil hráče, ua-football.com
Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu Archivováno 3. 8. 2018 na Wayback Machine., eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Beztřídní společnost?
<<<ASSISTANT>>>: Jako beztřídní společnost se označuje v komunistické terminologii společnost, která dokázala odstranit své rozdělení na jednotlivé třídy, tedy takové skupiny obyvatelstva, mající protikladné zájmy a uplatňující je pomocí své ekonomické síly.
Beztřídní společnost se používá proto jako synonymum pro společnost, ve které by došlo k vybudování takového systému, kde jsou si všichni lidé rovni a neodlišuje se jejich možnost seberealizace podle přístupu ke kapitálu, protože jsou výrobní prostředky vlastněny společně.
V dějinách lidstva žádná beztřídní společnost nikdy úspěšně – na delší dobu – vybudována nebyla, ačkoliv v průběhu věků proběhlo nemalé množství pokusů; od utopistických představ renesančních umělců až po moderní budování uzavřených společenství v odlehlých oblastech světa.
Budování beztřídní společnosti bylo proklamovaným hlavním cílem komunistických režimů, které byly zformovány během 20. století, žádný z nich však nedokázal takovou společnost zbudovat. Marxistická teorie, která počítala s „odumřením“ státu po vítězství vlády jedné komunistické strany se nenaplnila. V 50. letech 20. století na tuto skutečnost poukázal vysoce postavený jugoslávský komunistický politik a člen politbyra, Milovan Đilas, když zveřejnil ve stranických novinách text, ve kterém tvrdil, že „namísto vybudování beztřídní společnosti byla vybudována naopak třída komunistů“.Budování beztřídní společnosti jako oficiální cíl proklamovaný komunistickými stranami zemí od východní Evropy až po Asii bylo považováno západoevropskými zeměmi za pouhou záminku a nástroj propagandy, směřující ať už vůči západní veřejnosti, tak i veřejnosti komunistických zemí.
„Beztřídní společnost“ je klíčový pojem marxistické teorie, která ho definuje jako konečný ideální stav společenské organizace, jenž nastane dosažením skutečného komunismu. Dle Marxe je beztřídní společnost společností bez existence tříd s protichůdnými zájmy, jako jsou například vlastníci půdy a bezzemci, svobodní a otroci, bohatí a chudí, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, kapitalisté a dělníci.Karl Marx jakožto zastánce komunismu a beztřídní společnosti, je znám především svými myšlenkami o rovnostářské společnosti osvobozené od všech typů vykořisťování. Podle marxistické teorie se sociální třídy objevily s rozvojem zemědělství a produkcí nadbytečných produktů, což mělo za následek dominanci jedné skupiny nad zbytkem společnosti. Marx, který si všímal žalostné situace dělníků v počátečních fázích průmyslové revoluce, velice toužil po beztřídní společnosti. Zastával teorii, že ve společnosti, kde každý dělník vlastní výrobní prostředky, stát již nebude nutný a postupně zanikne. Věřil, že právě třídní boj pomůže vzniku rovné beztřídní společnosti, neboť napětí a konflikt mezi společenskými třídami je nevyhnutelný, vzhledem k bohatství kapitalistů a útisku proletariátu, který na rozdíl od kapitalistů nic nevlastní. Tento útisk proletariátu podpoří třídní uvědomění, načež vzrůstající solidarita mezi pracujícími a oslabení buržoazie umožní proletariátu převzít moc nad výrobními prostředky a nastolit beztřídní společnost. Nastolením takové společnosti se třídní boj vyřeší a výrobní prostředky budou ve společném vlastnictví.Marx prosazuje ideu, že beztřídní společnost zajišťuje nerušený rozvoj společnosti a poskytuje všem jedincům materiální a kulturní výhody na základě jejich rostoucích potřeb. Předměty pro osobní potřebu by měly být k dispozici každému členovi společnosti a měly by být v jeho plném vlastnictví. Každý tělesně zdatný člověk se bude podílet na společenské práci a tím zajistí stálý růst hmotného a duchovního bohatství celé společnosti. Beztřídní společnost je prakticky společností bez státní příslušnosti, což ovšem neznamená chaos či anarchickou společnost. Podle Marxe by naopak odstranění rozdílu mezi třídami přispělo k větší homogenitě společnosti, ve které by všichni lidé měli rovné postavení a stejný vztah k výrobním prostředkům. Tento typ společnosti by poskytoval příležitosti, díky nimž by lidé měli pocit, že celá společnost stojí za všemi jejími členy, neboť by tu platil princip „Jeden za všechny a všichni za jednoho“.
Pojem sociální třída se vztahuje ke skupině lidí ve společnosti, kteří sdílejí stejný socioekonomický status, tedy stejné postavení, hodnost nebo stejný typ životního stylu, díky čemuž se vzájemně považují za sobě rovné. Všechny sociální třídy mají vlastní soubor hodnot, norem chování a přesvědčení, které je rozlišují od ostatních tříd. Hlavní faktory rozdílů mezi třídami jsou vlastnictví majetku a povolání, nicméně důležitou roli hrají taktéž vzdělání, dědičná prestiž, sebeidentifikace či uznání ostatními jedinci.
Významným sociologem a teoretikem sociální stratifikace, jenž se zabýval sociálními třídami, byl Max Weber. Ve svém díle Hospodářství a společnost definuje sociální třídu jako ekonomické postavení daného člověka ve společnosti. Vlastnictví majetku označuje za hlavní kritérium pro odlišení tříd. Uvádí čtyři hlavní třídní seskupení, a to dělnickou třídu jako celek, maloburžoazii, nemajetnou inteligenci a odborníky, a v neposlední řadě privilegované osoby v důsledku majetku a vzdělání. Vlastníci majetku jsou zvýhodněnou skupinou díky přístupu ke zdrojům tvorby bohatství, vlastnictví a kontroly trhu. Naopak třída bez majetku je definována druhy služeb nabízených jednotlivými pracovníky na trhu práce, kteří jsou klasifikováni buď jako kvalifikovaní, polokvalifikovaní nebo nekvalifikovaní a kteří dostávají různé mzdy. Ty pak mají za následek rozdílné kvality životní úrovně. Na rozdíl od Marxe Weber nezastával názor, že třídní zájmy nutně vedou k uniformitě ve společenském jednání a že společenská akce je výsledkem třídního zájmu. Rovněž zpochybňuje materiální základ společenského jednání a možnost vzniku proletářské revoluční akce jako výsledek strukturálního rozporu.
Demokracie jako sociální systém je fenoménem moderní doby, který se znatelně odlišuje od primitivních nebo starověkých společenských systémů. Tento moderní sociální systém, jenž je důsledkem vzestupu kapitalismu, se s rozvojem vědeckých technologií posouvá směrem k beztřídní společnosti. Někteří sociální teoretici dokonce tvrdí, že moderní demokratická společnost je již beztřídní společností, jelikož sociální a ekonomická mobilita vymazala dominanci jen jediné skupiny lidí. To znamená, že tam, kde postavení nejsou určována, se jich dosahuje spíše prostřednictvím schopností a lidských možností. |
<<<HUMAN>>>: Zvlášť strašidelní Simpsonovi?
<<<ASSISTANT>>>: Zvlášť strašidelní Simpsonovi (v anglickém originále Treehouse of Horror) jsou 3. díl 2. řady (celkem 16.) amerického animovaného seriálu Simpsonovi. Scénář napsal John Swartzwelder (1. část), Jay Kogen a Wallace Wolodarsky (2. část), Sam Simon a Edgar Allan Poe (3. část) a díl režíroval Wes Archer (1. část), Rich Moore (2. část), David Silverman (3. část). V USA měl premiéru dne 25. října 1990 na stanici Fox Broadcasting Company a v Česku byl poprvé vysílán 30. dubna 1993 na České televizi. Díl je rozdělen na tři části: „Dům zlých snů“, „Hladoví budiž prokleti“ a „Havran“. Jedná se o vůbec první speciální čarodějnický díl.
Na začátku Marge upozorňuje, že děti by se u tohoto dílu mohly bát.
Děti jsou v domku na stromě a vyprávějí si strašidelné příběhy. Homer jejich vyprávění poslouchá.
Simpsonovi podezřele levně koupí dům a stěhují se do něj. Už od začátku se tam dějí divné věci. Létají knihy nebo z nábytku teče krev. Marge se tam nastěhovat nechce, ale Homer ji přesvědčí, aby zůstali. Když spí, dům všechny navádí, aby zabili svou rodinu. Marge uvidí všechny s nožem a zastaví to. Hlas se je pořád snaží vystrašit, aby opustili dům, ale Simpsonovi v něm chtějí zůstat. Dům si to chce rozmyslet a pošle je ven. Když jsou všichni venku, rozhodne se radši sám zničit, než aby v něm žili.
Simpsonovi grilují na zahradě, když v tom je unesou Kang a Kodos v létajícím talíři. Starají se o ně znamenitě. Vaří jim velké množství jídla. Líza je nedůvěřivá a vidí v tom nějakou past. V kuchyni najde knihu, na které je napsané Jak uvařit lidi. Líza mimozemšťany obviní, že je chtějí sníst. Jak se ale ukáže, na knize je ve skutečnosti napsáno Jak uvařit PRO lidi. Kang a Kodos jsou zklamáni, protože chtěli, aby se Simpsonovým u nich líbilo, a se slzami v očích je vrátí zpět na zem.
Tato část je přepis slavné básně Edgara Allana Poea Havran (v překladu Jaroslava Vrchlického). Líza jej čte z knihy.
Homer (představující básníka) sedí v křesle a spí u rozečtené knihy, když najednou někdo zaklepe na dveře. Dovnitř však nikdo nevejde. Homer se začíná bát, ale nedá mu to a jde otevřít dveře. Tam však nikdo není. Vrací se zpět do křesla, když v tom slyší ještě silnější zaklepání. Otevře okno, do světnice vletí havran, usadí se na soše a opakuje Nikdy víc. Homer se jej snaží vyhnat, ale nedaří se mu to. Rezignuje a bezmocně se na havrana dívá.
Po tomto příběhu si děti říkají, že historky nebyly příliš strašidelné, ale Homer, který je poslouchal, se hrozně bojí, a nemůže pak ani usnout, protože se bojí havrana.
Na rozdíl od typické epizody Simpsonových jsou Zvlášť strašidelní Simpsonovi rozděleni do tří částí a jde o první Speciální čarodějnický díl s halloweenskou tematikou. Je považován za nekanonický a odehrává se mimo běžnou kontinuitu seriálu. Od té doby se Speciální čarodějnický díl vysílá každou řadu kolem halloweenu. Součástí atraktivity seriálu pro autory je, že mohou porušit pravidla a zahrnout do něj násilí, které by se do běžné epizody nedostalo. Epizoda byla inspirována hororovými komiksy EC Comics, například Tales from the Crypt. V prvním díle je parodováno několik filmů o strašidelných domech, včetně Zániku domu Usherů, Zámku hrůzy, Amityville a Osvícení. Strašidelný dům postavený na pohřebišti je inspirován filmem Poltergeist z roku 1982. Dům byl také navržen tak, aby vypadal jako dům Addamsovy rodiny. Kuchařka ve druhé části je odkazem na epizodu The Twilight Zone z roku 1962 To Serve Man. Třetí část je předobrazem románu Edgara Allana Poea Havran.V roce 2011 se k této epizodě vyjádřil Al Jean: „Nápad parodovat EC Comics byl opravdu originální a pro kreslený seriál v televizi docela šokující. (Výkonný producent) Jim Brooks řekl: ‚Raději bychom měli mít na začátku tohoto halloweenského pořadu distancování se,‘ takže Marge vyšla ven a varovala lidi, že uvidí něco strašidelného. A vtipné je, že podle našich halloweenských standardů a standardů síťové animace je to teď velmi krotké.“. Podle M. Keitha Bookera, autora knihy Drawn to Television, varování jen zvýšilo atraktivitu epizody pro děti. Celá pasáž byla parodií na úvod filmu Frankenstein z roku 1931. Podobná „varování“ byla sice použita na začátku druhého a třetího Speciálního čarodějnického dílu, ta se však rychle stala přítěží a pro čtvrtou epizodu už žádné varování nebylo. Místo toho v ní Marge požádala Barta, aby během svého úvodu, vzdávajícího hold filmu Night Gallery, varoval lidi, jak děsivý je tento seriál. Tato tradice byla obnovena pro Pátý speciální čarodějnický díl; poté od nich bylo trvale upuštěno a scenáristé se je již nepokoušeli obnovit. V úvodní části dílu a čtyřech následujících epizodách kamera projíždí hřbitovem, kde jsou vidět náhrobky s humornými epitafy. Tyto vzkazy obsahují jména zrušených pořadů z předchozí televizní řady a osobností, jako jsou Walt Disney a Jim Morrison. Naposledy byly použity v Pátém speciálním čarodějnickém dílu, kde byl na znamení této skutečnosti umístěn osamělý náhrobek s nápisem „Zábavné náhrobky“. Gagy s náhrobky byly pro scenáristy v první epizodě snadné, ale stejně jako Margina varování se časem staly obtížnějšími, takže od nich bylo upuštěno. Z celé řady byli Zvlášť strašidelní Simpsonovi jediným dílem, ve kterém se jako kulisa objevil domek na stromě, a byla v nich poprvé použita alternativní verze znělky, která se vysílá při závěrečných titulcích. Původně měl být použit theremin (raný elektronický hudební nástroj), ale nepodařilo se najít takový, který by dokázal vytvořit všechny potřebné tóny.Alf Clausen, který složil většinu hudby k Simpsonovým, začal svou práci na seriálu právě touto epizodou. První část, Dům zlých snů, napsal John Swartzwelder a režíroval Wes Archer. Hlas domu propůjčil dabér Harry Shearer. Druhou pasáž, Hladoví budiž prokleti, napsali Jay Kogen a Wallace Wolodarsky a režíroval Rich Moore. Sam Simon napsal třetí část, Havrana, a David Silverman jej režíroval. Pasáž byla založena na povídkové básni Edgara Allana Poea Havran z roku 1845. Během produkce byl tvůrce Simpsonových Matt Groening z Havrana nervózní, protože neobsahoval mnoho gagů, a měl pocit, že to bude „nejhorší, nejnápaditější věc, jakou kdy (v seriálu) udělali“. V epizodě hostoval americký herec James Earl Jones jako stěhovák, jeden z mimozemšťanů a vypravěč Havrana. Jones nemohl pracovat se zbytkem dabérů, a tak své repliky nahrával ve Village Recorder v západním Los Angeles; v blízkosti mikrofonu žvýkal sušenku, aby pro mimozemšťany předvedl slintavé zvuky.V této epizodě se v seriálu poprvé objevili sourozenci Kang a Kodos. V každém Speciálním čarodějnickém dílu od tohoto musí být Kang a Kodos jako postavy, uvádí neoficiální pravidlo Simpsonových. Navzdory tomuto pravidlu scenáristé říkají, že se na duo často zapomene a pak se přidá na poslední chvíli, což vede ke krátkým vystoupením. S nápadem na Kanga a Kodos přišli Kogen a Wolodarsky. Ve scénáři byli Kang a Kodos zobrazeni jako „chobotnice ve vesmírné helmě se stopou slizu“. Konečný návrh vycházel z obálky čísla EC Comics. Ačkoli byli původně navrženi tak, aby neustále slintali, Groening navrhl, aby neslintali pořád, což by usnadnilo proces animace. Animátorům však tato práce nevadila, což vedlo k tomu, že slintání ve scénáři zůstalo. Jména Kang a Kodos jsou odvozena od dvou postav ze Star Treku. Kang byl klingonský kapitán, kterého ztvárnil herec Michael Ansara v epizodě Den míru, zatímco Kodos Kat byl lidský padouch z epizody Jeho Veličenstvo vrah. Kanga namluvil Harry Shearer a Kodos Dan Castellaneta.
V původním vysílání se díl umístil v týdnu od 22. do 28. října 1990 na 25. místě ve sledovanosti s ratingem 15,7, což odpovídá přibližně 14,6 milionu domácností. V tom týdnu se jednalo o nejsledovanější pořad na stanici Fox, který předstihl pořad Ženatý se závazky.Po odvysílání epizoda získala od televizních kritiků převážně pozitivní hodnocení. V roce 1998 ji časopis TV Guide zařadil na seznam 12 nejlepších epizod Simpsonových a deník The Guardian ji označil za jednu z pěti nejlepších epizod v historii Simpsonových. Autoři knihy I Can't Believe It's a Bigger and Better Updated Unofficial Simpsons Guide, Warren Martyn a Adrian Wood, uvedli, že první dvě částí fungují lépe než třetí, „ale je to úžasný díl, který nastavil vysoký standard pro budoucí halloweenské speciály“. V roce 2008 vybral Canwest News Service tento díl jako jednu z pěti nejstrašidelnějších epizod z televizní minulosti. Jako nezapomenutelnou hlášku z epizody vyzdvihli Marge, která říká: „Tahle rodina měla své neshody a hádali jsme se, ale nikdy předtím jsme se neprali na nože, a já za to viním tenhle dům.“. Dvě části epizody kritici vyzdvihli jako ukázkové části Speciálních čarodějnických dílů. Havran byl v roce 2005 vybrán Ryanem J. Budkem z TV Squad jako druhá nejlepší část Speciálních čarodějnických dílů. Budke část popsal jako „jeden z nejrafinovanějších popových odkazů na Simpsonovy vůbec“ a zná „lidi, kteří považují tuto část za bod, kdy si uvědomili, že Simpsonovi mohou být vysoce zábavní a zároveň vysoce inteligentní“. Hladoví budiž prokleti byli v roce 2008 Ericem Goldmanem, Danem Iversonem a Brianem Zoromskim z IGN vybráni jako pátá nejlepší pasáž Speciálních čarodějnických dílů. Jako nejvtipnější moment pasáže recenzenti IGN vyzdvihli část „Jak uvařit pro čtyřicet lidí“.Kritici také chválili vztah epizody k různým televizním pořadům a k Poeovu Havranovi. Michael Stailey z DVD Verdict popsal tři části dílu jako „brilantně zpracované příběhy zachycující nejlepší prvky The Twilight Zone, The Outer Limits a Příběhů Alfreda Hitchcocka a vnášející je do vesmíru Simpsonových“. Recenzent DVD Doug Pratt označil Havrana za „dokonalou adaptaci“. Kurt M. Koenigsberger ve své knize Leaving Springfield uvedl, že Simpsonovi, ačkoli „nejsou striktně literární formou (…), jsou rozhodně nejliterárnější ze všech situačních komedií“. Koenigsberger uvádí jako jeden z příkladů Havrana, aby podpořil tvrzení, že „Simpsonovi jsou ponořeni do amerického literárního kontextu, do něhož Arnold Bennett na svém turné v roce 1911 tak výrazně zasáhl“.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treehouse of Horror (The Simpsons episode) na anglické Wikipedii.
Zvlášť strašidelní Simpsonovi v Česko-Slovenské filmové databázi
Zvlášť strašidelní Simpsonovi na SerialZone
Zvlášť strašidelní Simpsonovi v Internet Movie Database (anglicky) |
<<<HUMAN>>>: Slepičák?
<<<ASSISTANT>>>: Slepičák je zástupce plemene holuba domácího, které je charakteristické zvětšením hrudi ptáka až do té míry, že se tvarem těla podobá slepici. Plemenná skupina slepičáků je nepočetná, avšak vyhraněná a jednotlivá plemena jsou si značně podobná.
Jsou podobní užitkovým plemenům a stejně jako oni mají kořeny v čistě užitkového zaměření chovu. V anglicky mluvících zemích je skupina slepičáků označovaná jako utility pigeons, tedy užitkoví holubi. V češtině se však užitkovými holuby obvykle myslí plemenná skupina, která je v zahraničí pojmenovaná holubi tvaru či holubi formy.
Slepičáci jsou charakterističtí utvářením těla. Jejich trup je vodorovně nesený a hrudní partie jsou obzvláště vyvinuté. Ocas je relativně krátký a mírně až kolmo vztyčený. Původní užitkoví slepičáci měli kratší a silný krk, mírně protáhlý trup, kratší a jen lehce vztyčený ocas a středně vysoké nohy. Následně u některých plemen převážil exteriérový směr šlechtění, došlo ke zkrácení trupu a prodloužení krku i nohou a mezi současné slepičáky patří holubi s nejdokonalejšími a nejzvláštnějšími tělesnými tvary vůbec. V seznamu plemen EE je plemenné skupině slepičáků vyhrazena číselná řada 0200.
Florentýnský slepičák, též florentský slepičák, florentský holub nebo florentýn, je nejstarším plemenem slepičáků. Je to velký a těžký holub s širokou a vypjatou hrudí, krátkými zády a výrazně zvednutým ocasem. Krk je silný a dlouhý, kratší však než u maltézského holuba. Nohy jsou dlouhé a silné. Florentýn se chová v pštrosí kresbě, základní barva opeření je bílá, barevná je hlava s obojkem, štíty křídel a ocas. Kvůli své velikosti florentský slepičák špatně létá. V seznamu plemen EE má číslo 0201.
Vídeňský slepičák, též vídeňský slepičák straka nebo prostě slepičák, je velký, impozantně působící holub. Má dlouhý, štíhlý a vzpřímeně nesený krk a orlí hlavu: Zobák je klopený, silný a dlouhý. Linie hlavy a zobáku by neměla být ničím rušena. Hřbet je široký a krátký, křídla mírně odstávají od těla a zdůrazňují tak šířku hrudi ptáka. Ocas je nesen níže než u florentýna, nejvíce pod úhlem 35°. Nohy jsou velmi dlouhé, silné a rovné. Celková výška ptáka je asi 45 cm. Zvláštností vídeňského slepičáka je jeho kresba: celá hlava a náprsenka sahající až k hrudní kosti je barevná, stejně tak štíty křídel a ocas včetně podocasního klínu. Od kořene zobáku se po celém temeni až do záhlaví táhne 3–5 cm široká bílá pěšinka. Mezi barevnou náprsenkou a barevným ohbím křídel je asi 1 cm široká bílá mezera, bílé jsou také ruční letky. V seznamu plemen EE má číslo 0202.
Maltézský slepičák, též maltézský holub nebo maltézan, je staré, původně užitkové plemeno, které je v současné době exteriérově nejdokonalejším a nejextrémněji prošlechtěným plemenem slepičáků. Společně s vídeňským slepičákem je ze všech slepičáků nejvyšší. Vyznačuje se velmi dlouhým vzpřímeným krkem, co nejkratším vodorovně neseným trupem a krátkým ocasem, který s tělem svírá úhel 90°. Nohy jsou velmi dlouhé a štíhlé. Nejlepší holubi jsou až 40 cm vysocí. Maltézský slepičák je špatný letec, kterého lze chovat jen v nízce položených holubnících, nejvhodnější je zahradní voliéra. V seznamu plemen EE má číslo 0203.
King je moderní plemeno vyšlechtěné ve Spojených státech. Cílem bylo získat velká jatečná holoubata v intenzivním chovu. Je to nejtěžší plemeno holubů, běžně dosahuje hmotnosti kolem jednoho kilogramu, velcí ptáci dorůstají do hmotnosti 1 100–1 400 g, mladá zvířata mají 870–1 080 g. Postupem času došlo k rozdělení na dva užitkové směry: užitkový king je spíše menší, stále velkého tělesného rámce, je velmi plodný, což je kromě hmotnosti další podmínka užitkovosti holuba, a nejčastěji je bílý. U výstavního kinga je cílem co největší hmotnosti i na úkor plodnosti. Je to mohutný holub s krátkým, širokým a hlubokým tělem, jehož spodní část je formovaná do charakteristické kolíbky. Je špatným letcem vhodným pro voliérový chov. V seznamu plemen EE má číslo 0204.
Modena, též anglický modena je středně velké plemeno zaoblených tvarů. Jeho tělo je krátké a široké, křídla kratší a ocas téměř kolmo nesený. Krk a nohy jsou ve srovnání s jinými plemeny slepičáků spíše kratší. Je to živý a plodný holub, vhodný pro volný i voliérový chov. V seznamu plemen EE má číslo 0205.
Modenka, též modenský slepičák, podle německého vzorníku německý modeňák je nejmenší plemeno slepičáků. I mezi ostatními plemeny holubů patří k těm menším, nedosahuje větší hmotnosti než 400 g. Modenka má zaoblené tělo s širokou a klenutou hrudí, záda jsou široká, krátká a mírně prohnutá a ocas je nesen pod úhlem 45°. Krk je středně dlouhý a nohy rovné a vyšší. Modenky se chovají ve značném množství barevných a kresebných rázů. V seznamu plemen EE má číslo 0206.
Italská modenka triganino je předkem modeny i modenky, mimo Itálii je však chována jen minimálně. Pochází z okolí města Modena, kde se chovala už ve 14. století. Je to holub hravý letem, který byl používán též jako holub poštovní na krátké vzdálenosti. Je to malý holoubek živého temperamentu a vyvážených tělesných tvarů, tělo je zaoblené s širokohu hrudí, záda jsou spíše kratší a ocas mírně nahoru nesený. Nohy jsou vysoké a štíhlé. Italská modenka triganino dobře a rychle létá a ve vzduchu dokáže rychle měnit směr. V současnosti je to ohrožené plemeno. V seznamu plemen EE má číslo 0207.
PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
holub domácí
plemena holubů
seznam plemen holubů
Klub chovatelů slepičáků Archivováno 9. 7. 2012 na Wayback Machine. |
<<<HUMAN>>>: Mistrovství světa v cyklokrosu 2009?
<<<ASSISTANT>>>: Mistrovství světa v cyklokrosu 2009 bylo 60. cyklokrosovým šampionátem v pořadí, konalo se ve dnech od 31. ledna do 1. února 2009 ve městě Hoogerheide v Nizozemsku.
Oficiální stránky |
<<<HUMAN>>>: Girolamo Segato?
<<<ASSISTANT>>>: Girolamo Segato (13. června 1792 – 3. února 1836) byl italský malíř, zeměpisec a egyptolog.
Narodil se v roce 1792 v klášteře ve Vedaně a dostal se do Egypta téměř náhodou, tak jako mnoho cestovatelů v té době.
Při hledání práce odjel Segato do Benátek, kde byl představen Annibale de Rossettimu, jenž mu nabídl místo u velké obchodní firmy, kterou vedla terstská rodina De Rossetti v Káhiře. Segato tedy odjel do Egypta, kde zůstal pět let, až do roku 1823. Oproti ostatním se příliš nevěnoval hledáním památek, ale věnoval se kreslení map a topografických nákresů na příkaz syna Muhammada Alího, Chedive Izmaila. Poté se zaměřil na monumenty, které postavili faraonové nedaleko města, nejčastěji v oblasti Sakkáry a Abúsíru.
V roce 1820 se účastnil velkého vojenského tažení, který vedl třetí syn Muhammada Alího, Izmail Paša. Odjel z Káhiry 6. května do Asuánu a následně se vrátil 29. listopadu zpět. Po jeho výpravě nashromáždil ohromné množství map a výkresů.
Segato podnikl další výzkumnou cestu, když doprovázel výpravu pruského barona Minutoliho do Libyjské pouště na západ od Nilu. Dospěl až do oázy Síva, kde byla nalezena sluneční studánka, za doby Alexandra Velikého.
Po návratu z této cesty se vrátil do Káhiry a věnoval se zkoumání archeologického pásma v Sakkáře a zejména stupňovité pyramidy, do které později našel jako první v moderní době vchod. Pořídil si první vědeckou dokumentaci této památky.
Zemřel roku 1836 a byl pohřben v katedrále Svatého kříže ve Florencii. |
<<<HUMAN>>>: Přílepov?
<<<ASSISTANT>>>: Přílepov je místní část obce Kostelec nad Vltavou. Nachází se nad soutokem Jickovického a Mlázovského potoka. Vesnice má 50 domů. V roce 2011 zde trvale žilo 57 obyvatel. Na návsi je kaplička Panny Marie. Obcí protéká Přílepovský potok.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1488. Ves byla ve středověku v majetku Břevnovského kláštera, později byla prodána a přešla ke královskému hradu Orlík pod patronátní právo krále Václava II. V roce 1436 byl Přílepov zastaven králem Zikmundem Janu a Václavu Zmrzlíkovým ze Svojšína. V 17. století přešla obec do panství rodu Schwarzenbergů. Poštou, farou, četnictvem a školou náležel Přílepov ke Kostelci nad Vltavou. V nedalekém Kovářově byl lékař. V roce 1940 zde žilo 203 obyvatel v 33 domech.
V roce 1907 byl ve vesnici založen sbor dobrovolných hasičů.
Kaple u rybníka ve vesnici je zasvěcená Panně Marii a je z 20. století. |
<<<HUMAN>>>: Hugh Masekela?
<<<ASSISTANT>>>: Hugh Masekela (4. dubna 1939 Witbank, Jihoafrická republika – 23. ledna 2018 Johannesburg) byl jihoafrický trumpetista a hudební skladatel. V dětství hrál na klavír a k trubce přešel ve čtrnácti letech. V roce 1959 se stal členem skupiny The Jazz Epistles, kterou vedl klavírista Abdullah Ibrahim.
Mimo jazzových hudebníků spolupracoval například i s rockovými hudebníky (The Byrds, Paul Simon). Se skupinou Byrd vystoupil například na festivalu Fantasy Fair and Magic Mountain Music Festival v červnu 1967.
V roce 2012 vystoupil na festivalu Colours of Ostrava. 5. listopadu 2014 vystupuje na Strunách podzimu v Rudolfinu.
Osoba Hugh Masekela ve Wikicitátech
Oficiální wen Archivováno 23. 8. 2013 na Wayback Machine. |
<<<HUMAN>>>: 2. slovenská fotbalová liga 2013/2014?
<<<ASSISTANT>>>: V soubojích 21. ročníku 2. slovenské fotbalové ligy 2013/14 se utkalo 12 týmů dvoukolovým systémem podzim - jaro.
Nováčky soutěže se staly 1. FC Tatran Prešov (sestup z Corgoň ligy) a dva vítězové regionálních skupin 3. ligy - FC Spartak Trnava „B“ a FK Pohronie.
Vítězem a zároveň i jediným postupujícím se stal tým FO ŽP ŠPORT Podbrezová. Z důvodu rozšíření druhé nejvyšší soutěže hrál poslední celek tabulky s desátým celkem východní skupiny třetí ligy baráž o 2. ligu. V ní Liptovský Mikuláš zvítězil až po penaltách a uchoval si tím druholigovou příslušnost i do dalšího ročníku.
Poznámky:
Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2. slovenská futbalová liga 2013/2014 na slovenské Wikipedii.
Tabulky a výsledky II. ligy mužů v sezóně 2013/2014 Archivováno 9. 6. 2015 na Wayback Machine., liga.cz (česky) |
<<<HUMAN>>>: Marie Eleonora z Kounic-Rietbergu?
<<<ASSISTANT>>>: Marie Eleonora z Kounic-Rietbergu (německy Maria Eleonora, Gräfin von Kaunitz-Rietberg; 18. dubna 1723 Vídeň – 7. května 1776 Červený Kameň / Vöröskő) byla šlechtična z českého hraběcího rodu Kouniců z Rietbergu.
Narodila se ve Vídni jako dcera Maxmiliána Oldřicha z Kounic-Rietbergu (1679 Vídeň – 1746 Brno) a jeho manželky Marie Ernestiny Františky Východofríské, hraběnky z Rietbergu (1689–1758 Brno).
Marie Eleonora měla dva bratry, politika Václava Antonína, Karla Josefa a sestru Marii Johanu Františku.
Provdala se 24. listopadu 1742 v Brně za Rudolfa Josefa Pálffyho z Erdődu (1719–1768), s nímž měla s níž měl deset dětí: sedm dcer a tři syny, mezi nimi Rudolfa Karla (1750–1802).
Maria Eleonora, Gräfin von Kaunitz-Rietberg. geni_family_tree . . Dostupné online.
Rodokmen Kaunitzů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Rodokmen Pálffyů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) |
<<<HUMAN>>>: Fraser (řeka)?
<<<ASSISTANT>>>: Fraser (anglicky Fraser River) je řeka na jihozápadě Kanady. Se svými 1368 km je nejdelší řekou provincie Britská Kolumbie. Odvodňuje plochu o rozloze 220 000 km².
Pramení v blízkosti Simon Peaku (3313 m) ve Skalnatých horách, zhruba na Na horním toku směřuje k severozápadu, po překročení 54° severní šířky se stáčí k jihu, dostává se do Interior Plateau. U města Prince George přibírá zprava vody Nechako River, dále pokračuje k jihu, míjí Quesnel, Williams Lake a Lillooet. U Lyttonu přibírá zleva vody Thompson River. U Hope se stáčí postupně k západu a dostává se ze sevření Coast Mountains, ve kterých Fraser vytvořil hluboký kaňon – Fraser Canyon, který je přibližně 100 kilometrů dlouhý. Za Hope je údolí Fraseru širší, řeka ve Fraser Valley míjí Chilliwack, Abbotsford a Mission. Po 100 kilometrech vytváří deltu, jejíž ramena odvádějí vodu do průlivu Strait of Georgia Tichého oceánu v Richmondu na jižním okraji Vancouveru. Oblast jižně od Vancouveru, včetně měst Richmond a Delta, leží na plochém záplavovém území.
McGregor River, Nechako River, Quesnel River, West Road River, Chilcotin River, Bridge River, Thompson River, Nahatlatch River, Anderson River, Coquihalla River, Sumallo River, Harrison River, Chilliwack River, Stave River, Pitt River
Zdrojem vody jsou převážně dešťové a sněhové srážky. Průměrný průtok vody činí 3550 m³/s. Nejvyšších vodních stavů dosahuje od května do září. Zamrzá v listopadu až v prosinci a rozmrzá v březnu až v dubnu. Ústím řeky ročně proteče 112 km³ vody a řeka do vod oceánu přinese 20 Mt sedimentů.
Nákladní vodní doprava je možná pouze v délce 40 km od moře. Zámořské nákladní lodě využívají jižní rameno (South Arm), zatímco dřevařské vory používají severní rameno (North Arm). Prostřední rameno delty není splavné a je vyhrazeno pro leteckou dopravu pontonových letadel. Na začátku delty leží město New Westminster. Vzhledem k vysoké roční sedimentaci, řeka má na východ od Douglasova ostrova (Douglas Island) zaručenou hloubku méně než 6 metrů a má mnoho neustále se měnících nánosů. Vzhledem k tomu je považována za nesplavnou pro komerční dopravu.
Řeka má nesmírnou hodnotu pro hospodářství Britské Kolumbie tím, že je jedním z nejdůležitějších toků na světě pro lososy. Některé chovy lososů plavou více než 800 km proti proudu do přítoků, kde se vytřou.
Horní úsek řeky byl prvně prozkoumán sirem Alexanderem Mackenziem v roce 1793, a zcela prozkoumán Simonem Fraserem v roce 1807, který potvrdil, že řeka není propojena s řekou Columbia.
V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Фрейзер“. |
<<<HUMAN>>>: Nakadžima Sakae?
<<<ASSISTANT>>>: Nakadžima Sakae (japonsky: 栄, Prosperita) byl japonský letecký motor vyráběný během druhé světové války firmou Nakadžima. Byl to dvouhvězdicový, 14válcový, vzduchem chlazený hvězdicový motor. Sakae bylo označení používané japonským císařským námořnictvem. Japonská císařská armáda nazývala první sérii Ha-25 (ハ25) a pozdější verze Ha-105 a Ha-115. Námořnictvo verze odlišovalo jako Sakae 10, 20 a 30.
Celkem bylo vyrobeno 21 166 kusů firmou Nakadžima a 9 067 kusů jinými firmami.
NK1C Sakae 12 : 940 k (701 kW)
NK1F Sakae 21 : 1 130 k (843 kW)
NK1F Sakae 31 : 1 130 k (843 kW)
Kawasaki Ki-45 (prototyp)
Kawasaki Ki-48
Kawasaki Ki-56
Micubiši A6M
Mitcubiši C5M2
Nakadžima B5N2
Nakadžima J1N
Nakadžima Ki-43
Nakadžima Ki-115
Tačikawa Ki-77
Typ: 14válcový, vzduchem chlazený, dvouhvězdicový motor
Vrtání: 130 mm
Zdvih: 150 mm
Objem válců: 27,9 l
Délka: 1 425 mm
Průměr: 1 115 mm
Chladicí soustava: chlazení vzduchem
Výkon: 843 kW (1 130 k) ve výšce
Měrný výkon: 30,2 kW/l
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima Sakae na anglické Wikipedii. |
<<<HUMAN>>>: Ignaz Clar?
<<<ASSISTANT>>>: Ignaz Clar (23. září 1829 Hřensko – 17. ledna 1905 Hřensko) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti, na konci 19. století poslanec Českého zemského sněmu.
Profesí byl podnikatelem, měl obchod s dřívím v domovském Hřensku. Patřila mu firma Ignaz Clar & Söhne.Na konci 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Děčín, Benešov, Česká Kamenice). Uvádí se jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, později Německá pokroková strana). Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi sněmu v březnu 1892. V roce 1893 se již uvádí, že v jeho obvodu do zemského sněmu nastoupil Stefan Richter.Hřensko mu udělilo čestné občanství. Zemřel po delší nemoci v lednu 1905 v Hřensku, kde se také konal jeho pohřeb.
Nekrolog v deníku Bohemia |
<<<HUMAN>>>: Shrek?
<<<ASSISTANT>>>: Shrek je počítačově animovaný film z roku 2001 na motivy pohádkové knihy Shrek!, kterou v roce 1990 napsal William Steig. Film vznikl ve studiu DreamWorks Animation SKG pod vedením režisérů Andrewa Adamsona a Vicky Jenson. Jako vůbec první film získal Oscara v kategorii nejlepší celovečerní animovaný film. Postavám propůjčily svůj hlas známé filmové hvězdy jako Mike Myers, Eddie Murphy, Cameron Diaz, a John Lithgow. V roce 2008 ho Americký filmový institut zařadil mezi 10 nejlepších animovaných filmů na světě. Na film navazují další filmy Shrek 2, Shrek Třetí a Shrek: Zvonec a konec. V roce 2017 bylo oznámeno že společnost DreamWorks pracuje na dalším díle této filmové série, a to na filmu Shrek 5.
Zlobr Shrek, který pokojně žije v bažině, je vyrušen, když k němu přijde spousta pohádkových postav, které do bažiny vyhnal zlý Lord Farquaad. Společně s Oslíkem, kterého poznal v lese, se Shrek vydá do Farquaadova paláce Duloc. Objeví se tam zrovna ve chvíli, kdy probíhá rytířský turnaj o to, kdo osvobodí princeznu Fionu a přivede ji, aby si ji mohl Farquaad vzít. Shrek zastraší všechny rytíře a dohodne se s Farquaadem, že mu dovede Fionu a on na oplátku vyžene pohádkové bytosti z jeho bažiny.
Shrek s Oslíkem se tedy vydají ke hradu, kde je Fiona uvězněna. Oslík zvládne souboj s drakem. Poté, co zjistí, že to je dračice, která se do něj zamilovala, začne si s ní povídat. Když Shrek najde Fionu, Fiona je vyděšená, že její zachránce je zlobr. Když hrad opouštějí, Shrek zachrání Oslíka od dračice, která ho nyní nechce pustit. Dračice se rozčílí, vyžene Shreka, Oslíka a Fionu, ale nepronásleduje je, protože ji Shrek přivázal řetězy. Během cesty zpět k Farquaadovi zjistí Shrek a Fiona, že toho mají mnoho společného, a zamilují se do sebe. V noci se ale Fiona schovává, protože se proměňuje ve zlobřici než bude políbena pravou láskou. Jedné noci Fionu najde Oslík a Shrek jejich rozhovor slyšel a myslí si, že mluvili o něm. Oslík ale musel slíbit, že to neřekne Shrekovi. Fiona říká, že to vyřeší sama. Druhý den ale přijede Lord Farquaad a odveze si ji. Shrek se vrátí do své bažiny, která je konečně prázdná, ale zjistí, že Fionu postrádá.
Oslík Shrekovi řekne, že Fiona se brzy provdá, což ho přiměje k tomu, aby se vydal do Dulacu. K tomu jim pomůže dračice, která pronásledovala Oslíka. Svatbu přeruší před tím, než Farquaad políbí Fionu, ale také krátce před západem slunce, takže všichni pak vidí Fionu ve zlobří podobě. Farquaada změna rozčílí a přikáže zabít Shreka i Fionu, ale dračice všechny zažene a sežere Lorda Farquaada. Shrek a Fiona se políbí, ale Fioně zůstane zlobří podoba, podoba, kterou neočekávala, ale která se Shrekovi líbí. Vezmou se a vydají se na svatební cestu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shrek na anglické Wikipedii.
Shrek v Česko-Slovenské filmové databázi
Český fanweb Archivováno 8. 9. 2010 na Wayback Machine. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.