id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-048046 | Kdys v noci letní po milenky boku
jsem kráčel, celé nebe v hvězdách plálo;
nám v objetí se v jedné chvíli zdálo,
že každá hvězda podobna je oku.
Jde za námi, nás v každém stíhá kroku,
za chvilku blaha, jichž je v žití málo,
chce raniti nás za to, co nám přálo,
hvězd tichou výtkou srdcí ve hluboku.
A od té doby, kam jen... | Oči nebes. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-012048 | Ať Samohrdku k vůli věnu,
An nouzy může výhost dát,
Kdo chce sy volí za svou ženu:
Na lícých jmění je jí znát;
Ta v srdcy nepůsobí změny,
A nemá s zlatem žádné ceny.
Též Slávky, jejíž příbuzenství
A slovútný y vzáctný rod
Pomohliby mně k důstojenství,
K hodnostem přelezt mnohý schod;
Nežádám: jest syc děvče hbité,
Však... | Volení. | Šebestián Hněvkovský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-031256 | Ty stěny smutné a uposlouchané!
A ty lavice smutné a uposlouchané...!
Stesk věcí otřelých na všem tu visí.
A prázdnota, prázdnota nade vším vane.
A ty odbarvené řeči a výkřiky čísi!
Jak teplá voda v mysl to lenivě kane.
A kolem ta zbahnělá, neplodná půda.
Ubohý, nuda tě přepadla z toho všeho, strašlivá nuda!
Ó, řekni m... | XV Ty stěny smutné a uposlouchané! | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-027600 | On narodil se, Emanem byl křtěn,
rost’, jako dítě jednou někam spad’
a zblb’ a jako hoch pak každý den
hnal stádo na koberec vesských lad.
Tam prý se díval na oblaka rád,
snil – jednou – nefasti den pro něj ten –
pruskému vojsku v hrubé ruce pad’,
německy neznal – a byl zastřelen...
Co vymyslí se těchhle historií,
jenž... | Sonet – plagiat. | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-070543 | Jed nevraždí tak rychle člověka
jak lásku pohled nebo slova hrot,
ať s úmyslem neb namátkou jsi bod'.
Jak v ruce trn když vězet zůstane,
tak slova přízvuk zlý když vnikne v sluch,
ať bráníš se, přec raněn je tvůj duch.
Ač bráníš se, vzpomínkou zažehnáváš,
jež chvíle radostná kdys' dala ti,
to bodnutí přec lásku utratí. | Jed nevraždí tak rychle člověka | Marie Calma | 3 | madrigal |
cvf-047361 | Se slunce paprsk plesný
spí v tobě, démante, v něm žárem hoří
pravěků dávných jásající vesny. | IV. Démant. | Jaroslav Vrchlický | 2 | ritornel |
cvf-063875 | Pan v lesích divoce houká,
v houští houká divoce,
houká v houští...
Jsem satyr bujný mladými roky
a rád mám nymfí bělostné boky
a rohy tvrdé mám na své soky.
Nymf zpěvem hemží se louka,
ňadra plaví v potoce,
vlasy spouští...
Jen jedna stojí ve stínu skály
a pláče nyvé, bolestné škály,
a mladý satyr růži rve: má-li...
P... | JARNÍ FRAGMENT. | Svato Zelenka | 3 | madrigal |
cvf-041777 | Právě božským nazývá se Plato,
Řecka prorok, pěstoun, bohosnubce,
Sámť on sráží všechny víry tupce,
Sám o Christu svědčí vrchovato.
Spisy jeho samé ryzé zlato,
Demantové ve stříbrné slupce
V sadech jeho na zlaté tkví stupce;
Vděky do nich z hesperidek vňato.
Všechna krásy, pravdy, dobra věna
Od milostek jemu udělena,
A... | Právě božským nazývá se Plato, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-010309 | Hřbet hor je vyjasněn, důl mhou se skrývá;
kraj vůkol s důlu nelze uvidět...
Čím hrobu blíž, tím více svět se skrývá. | 48. Hřbet hor je vyjasněn, důl mhou se skrývá; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-067117 | Macešky slov, pomněnky slov,
ta rudá záře – to hoří krov.
Červený ďábel – červený lov.
Stříbrné šňůry pláče vdov.
Chodíme denně na hřbitov.
Ten šedý popel – to shořel krov.
Mučenky slov, kopřivy slov.
Červený ďábel – červený lov.
Ze msty se kuje nejtvrdší kov. | SHOŘELÝ KROV | Růžena Schwarzová | 3 | madrigal |
cvf-047365 | Jsi oheň, krev a hrana!
Ó vždycky vidím ňadra matky vlasti
tak zářná a tak děsně k smrti zdraná. | VIII. Granát. | Jaroslav Vrchlický | 2 | ritornel |
cvf-007960 | Jakýsi mudřec vzal si ženku, co paleček malou.
Byl tázán, co s tím skrovničkým ženidlem chce;
velký že jest, tato spřež divná že je. Na to se ozval:
„Kdo má věc mít zlou, nejmenší vybere si.“ | Ženění. | František Vladislav Hek | 8 | elegické distichon |
cvf-004812 | Jsme vyhnanci! – mně v slzách srdce praví
a duch se v teskných dumách zvolna ztrácí
a snové moji, černokřídlí ptáci,
juž táhnou kol mé unavené hlavy.
Zpět myslím na čas zašlý, eden smavý,
kdy člověk spokojen žil v tiché práci,
jež blažit zná jen – nikdy neztrmácí
a nevynutí ze skrání pot žhavý.
A spřádám dál tu smutnou... | Exules filii Hevae. | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-050364 | Vadnoucí poupě, tvou to není vinou,
že o samotě rosteš na hrobě,
pel, rosa, záře v srdci mém ti kynou,
můj pustý život dost má na tobě;
mé písni schází mnoho k diademu –
pojď, růže má, já do svých snů tě vemu!
Což na tom, že lesk tvojí krásy bledne!
Znám kletbu žití – nač se vymlouvat?
Když v pokušení ret se k nebi zve... | DO ALBUM. | Jaroslav Vrchlický | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-045572 | Co květnicí teď každá mez,
co netřesk nosí skalný les,
na ňadrech ženy modrý bez;
co kaštan bílý, červený
rozsvítil svoje plameny,
včel bzučným rojem prochvěný;
v zeleni jemné mladých bříz,
kde prší diamanty hmyz,
kout západu plá nad tyrkyz:
Vychází básník v les i pláň
a nechá padat na svou skráň
květ hlohu, jímž se sm... | Z jara. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-064650 | Kde jsi? Má duše Tebe hledá,
když bloudí sadem z večera,
ó, jitřenko Ty moje bledá,
mně svítíš do snů za šera!
Kde jsi? Mé oko výš se zvedá,
kde zhasla nebes nádhera,
ta žhavá touha spát mi nedá,
stesk velký jako příšera.
A těžký smutek srdce svírá,
a na duši se věsí mrak –
jak tajemná je dálka širá...
Hvězd bílých nez... | IX Kde jsi? Má duše Tebe hledá, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-019539 | Chvála Bohu! že už vymizeli
Onni přenešťastní časové,
V kterých někdy naši předkové
Náboženstvím národ zabíjeli;
Třeštěnců už sváry oněměli,
I hry svatáčků a bludové,
Na půdě své vlasti Čechové
Osemdesát bojů vyterpěli;
Mezizdi, co loučily nás, hynou,
Tak že z rozličných si ovčinců
Ruky slavské přívětivě kynou;
Kýž jen... | 244. Chvála Bohu! že už vymizeli | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-008425 | Nechte si všecko vaše přátelství
a všecku lásku, mému srdci danou,
pět čtvrtin všeho bylo soběctví,
a slovo upřímnosti bylo hanou.
Cit váš byl affektační lovectví,
a v posměch tomu, který plakal stranou.
A když jste s jiným na přátelství hráli,
tu s přímostí jste jeho pohrdali.
Nechte si všecken soucit lásky své,
já na... | Některým přátelům. | Adolf Heyduk | 5 | stance |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.