Datasets:
UniversalCEFR
/
merlin_cs

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
title
stringlengths
8
15
lang
stringclasses
1 value
source_name
stringclasses
1 value
format
stringclasses
1 value
category
stringclasses
1 value
cefr_level
stringclasses
6 values
license
stringclasses
1 value
text
stringlengths
204
2.46k
PHA1110004A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Dobrý den! Chtěla bych zarezervat pokoj na 2 osoby v hotelu. Kolik ten pokoj stojí? Je nějaká restaurace v hotelu nebo blízko neho? Můzeme snídat tam? Je nějaké parkovište vedle hotelu? Chtěli bysme přijet autem. Je blízko hotelu nějaká dobrá lyžařská škola?
PHA1110013.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
S myšlenkou, že šaty dělají člověka, souhlasím. Člověk, který není líný, má šikovné ruce a je chytrý může ve svém životě dosahnout všeho, co si přejí. Pokud jde o lidi, nekaždý z nás umí sebe prosadit v tomhle životě. Ale nesmíme opuštět ruce dolů, musíme se snažit a jít za svým cílem. Dobrém příkladem je pro nás jsme sami. Chytřé se lidé nerodí, ale se nimi stávají. Nemusí mít člověk vysokoškolské vzdělaní, nebo několik, stači když jednou někdy prosadí svou mýšlenku a ona bude o něčem, co ještě nikdo o tom ani neslyšel. A toho si člověka budou cenit. Takovým se způsobem člověk může posadit hodně vysoko. On se bude snažit dělat všechno, aby mohl být užitečný, aby všechny o něm mysleli, že je skvělý, a že svoji práci nedělá zbytečně a má rád to, co ho baví, to co jemu "sluší". Myslím si, že se každý z nás muže prosadit něcím tak, aby byl viděn a pochvalen, a uslyšet to, že z tebe "šaty udělali člověka".
PHA1110014.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Víc hlav víc ví. S tím výrazem souhlasím. To znamená, že v hledání řešení nějakého problému vždy musí zůčastnit několík lidi. A to můžeme vidět všude. Například, prezident se vždy porád s poslanci, než se schálí nějaký zákon. Každý ředitel firmy také uspořádá jednání s odborníky, když potřebuje rozhodnout důležitou věc. Podívejme se, a i v rodině se základní problémy řeší manželé společně. Já jsem zvykla když něco v životě mám výbrat, zeptám se u kamarádů, u matky, u manžela. Jejich názor může být odlišný od mého. Ale to nevadí, Takovým způsobem se na probém podívám jinýma očima. A potom udělám rozhodnutí podle svého názoru. Každý má svůj rozum, své životní zkušenosti, a proto je správné pochopit důvody ostatních lidi. Několikrát mi stávalo, že úplně jsem měnila po diskuze svůj názor. Potom jsem se dívila, jak jsem se natolik mylila, neviděla jsem také jednoduché věci. Samozřemě shromaždění jedinců se také muže mylit. Historie zná hodně příkladů, kdy jeden člověk byl pravý, a byl sám proti všem. Ale ve většině životných situací platí pravidlo: víc hlav víc ví.
PHA1110015.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
Jak se člověk obleká, rozhodně ukazuje hodně o tom člověku. Proto souhlasím s příslovím, "Šaty dělají člověka." Zaprvé, jak se člověk obleká, reflektuje co má za povahu. Například, když někdo nosí černou koženou bundu a má roztrhané džiny, můžeme přepokládat, že ten člověk je punkač :) Skrz oblečení se všem vyjadřuje co někdo preferuje za barvy anebo material, a obecně co někdo má za osobní modní styl. Zadruhé, typ oblečení může reprezentovat socialní pozice anebo zaměstnaní. Když policie chodí po městě na kontrolu, je všem jasné, kdo a co dělají za práci. Další přiklad se týká bezdomovců. Podle stereotypa těch lidé, poznavá se je podle špinavých oblečení. (Mimochodem nesouhlasím s tím medialním obrazem bezdomovců :)). Dále někdo, který má na sobě hodně zlatých šperků, třeba chce označit, že je bohatý. Zatřetí, oblečení je čast kultury. Znamý přiklad by byl tradiční oblečení, kteřími se oblekají Americké Indianove. Jako Američanka žijící v Praze, vidím rozdily mezi Čechy a Američany. Podle mě, Češi se oblekají formalnějí do práce než Američane. Když jsem byla v České Republice jako vyměnná studentka, vzpomínam si, jak hostitelské rodiče se mi donutili oblékat hezky na první den školy. Doufám, že jsem adekvatně vysvětlila, proč to přísloví podle mě davá smysl. Domnívám se, že oblečení má velký vliv na lidstvo.
PHA1110016.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
B. Vic hlav víc ví Když jsem byla malá mojé babička se vždycký snažila čist mě pohádky: v polštině, v chorvatštině, v ruštině a v beloruštíně. A vždycký mě řekla: "Když chceš neco dokázat ve svěm životě - museš si účit." Minúla létá. Zapamátovála jsem ta slova. První můj krok - to je zakládní škola. Uspešně si udělala maturítní zkoušky a jsem šla dál na texnický koledž. V těmto koledže dostala si profes-ambiguous-, obor strojenství. Začala jsem pracóvat jako technologíckí master, nadal, po vzdělaní kurzu, pracovala jsem jako inženiřka, pokračovála ve svěm vzdelání, seznamila se s novymí zajímavymí lídmí. A bylo pro mě, nadál, zajimavé právo. Napsála jsem žadost do Výsokou školy, a udělála jsem přijimací zkoušky, a už studovála jsem na pravníckou fakultě. Vě nynišneji době prácuju jako právnik. A taký mám možnost kontáktovat s různymí lídmí s celého světa. Každe moje vzdělaní dalo přo mě velkou pomoc v měm životě. Zlepšuju jsem, pokračuju jsem ve nynišnej době rovně a spokojlivě, můzu kontáktovat s lídmí a poznávat jiní zemí. A to všechno moc krat děkuju BaBičke, ktěra od malá pro mě
PHA1110017.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA Co to znamená? Lide z různych čast země pouzíť oblečení, ale různe -ambiguous-. Často májí lide ruzne důvodů. Je to všechno? Myslím, že ne! Nejaké skupiny lide nepoužiji oblečení, a jsou take spokojení. To znamená že tento temat má dalsí vyznamen než co je ve slovo. Ve společnost jsou bohaté a chudé lide. Často co známe podle jejich oblečení (šaty), ale takove znalostí není absolut-unreadable-í. Člověk to ví a tak nejaké lide ktere jsou bohaty pouzívají jenom hrozný oblečení. Ve školy a na pracovní mistě existuj-ambiguous- nejaké kod který řiká jak studenti nebo zamestnanci musou oblekat. Podle oblecení lide můžou zádat lide v různych skupiny. Ve spost tymy májí specificke oblečení a casto vetsina tymů používají oblečení který myslí, že dá dalsí tym strach. Tak, dokonce myslím, že tento temat platí podle misto, čas, akce které probihá a specifické spolecnost. plati kde lide použivají oblečení. Není univerzalní.
PHA1110018.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
C1
CC BY-SA 4.0
Šaty dělají člověka (vyprávění) Oblíbenou činností mých kamarádek a samozřejmě mě samotné, je organizování "dámských schůzek" na libovolných, pro nás ženy velmi podnětných, místech. Myslí se tím galerie, muzea, hezké restaurace, výstavy, kavárny v nákupních střediscích. Po vzájemné výměně základních informací (co děti, manžel a pes) následuje nejoblíbenější část, a to nenápadné sledování okolí. Nejvíce nás zajímají lidi. Lidi a jejich oblečení. V závislosti na prostředí se domlouváme na pravidlech hodnocení jejich "vizáže" a hrajeme hru, kdo uhodne podle oděvu, co ten člověk dělá. Ta, která z nás vyhraje, má od nás ostatních hrazenou útratu. Napětí stoupá, tipujeme lidi a vybíráme "oběť." Po vyslovení našich tipů se pak zvedá nejodvážnější z nás a zjišťuje "jak se věci doopravdy mají." Jednou naše "hra" měla mimořádně zajímavý průběh. Naše schůzka se odehrávala v naši oblíbené kavárně v nejmenovaném nákupním centru. K vedlejšímu stolku si přisedl velice elegantní muž středního věku. Všem nám zajiskřilo v očích a začaly padat tipy. Od ředitele dobře fungujíci firmy, obchodního zástupce farmaceutického průmyslu až po prodejce životního pojištění. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že ani jeden náš tip nebyl správný. Že jste taky zvědaví? Odpověď byla jednoduchá. Byl to muž, který z úcty k vlastnímu okolí o sebe dbá, a ne proto, aby prezentoval svoje profesionální zaměření. "Dělají šaty člověka?", to určitě ano. Alespoň pro nás je to materiál ke hře, která nikdy nekončí a nás vždycky pobaví!
PHA1110019.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Není nic nového, že šaty dělají člověka. Známe pohadku s některým králem, který se svlekne a potom lide už nevěří v tom, že je král, protože chybí královský oblek. Oblek má ruzné funkci: Zachrána počasí je zakladní funkce. Ale stále má jinou funkci: ukázat, kdo jsem a to zaleži na to, jini lide myslí o tom. Dnes značky hrají důležity role v nasí společnosti. Často je to mozné poznat, co někdo dělat, jaké je jeji povolání nebo profese. Normální manažér nenosí oblek punku a naopak. Člověk chce, aby ostatni viděli a vědeli, s kým maji stysk. Proto je to také špatně říct, že existuje nekonformístný oblek. Kdybych mohl ríct, jaký je nejdůležitejši část obleku, řekl bych: boty . V nemčině máme sloveso "auf treten", to známená buď druh, jako chodím na země a také známená, jak výpadá nekoho. A od italů víme, že vybíráji pozorně svoje boty. Na konec mužeme říct, že král se zase obvleknul, aby mohl vypadat co chtěl být. A lide konečně mohli věřit v tom, že král je král a žebrák je žebrák.
PHA1110021.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Jak říká přísloví - šaty dělají clověka. Já s tím souhlasím, protože mám před sebou perfectní vzor a vídím jak je to duležité - umět se oblékat a mít svůj styl! Ten vzor, který mám já, je to v podstatě moje neumění vybrat šaty. Naprosto to neumím! Teď, když jsem dospělí a samostatný člověk, často přemýšlím - kde je chyba, proč se to stalo zrovně mně Vzpomínám, když mi bylo asi tak 10 - 12 let, a když už mojé kamarádky zajímaly se o šaty a make-up, moje maminka mi přísné říkla, jak je to vulgarné, estli žena barvit rty, nehty apod, a uz mini-sukne, to vůbec... Tak nechtela jsem být vulgarné a dostala jsem strach z hezkého oblečení. Také maminka mi žádné věci nekoupovala. V 14 letéch měla jsem jedíný džíny a i te byly o 2 velikostí víc. Nevím a do teď proc to dělala. Manžel zkousil to napravit, vodil mne po obchodech, snažil se mne naučit být ženské. Mám v šatniků pěkné věci, ale, bohužel necitím se v ních dobře. Dvě moje kamarádky se pokusily mně pomoc, ale marné! Zatím ja pracuju, potrebuju vypadat... Chci byt hezká a ženská, ale nevím jak na to. Je to můj sen - naučit se oblekat se a hlavně v tom všem si dobže citit. Byla jsem u psycholožky a ona mi poradila. Nebojte se, -unreadable-íte na sobě ty nejhezčí šaty. Tak asi jí poslechnu a uvídíme, možné, že opravdu to mi pomuže a "udělají ze mne ženy"?
PHA1110022.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
Šaty dělají člověka V dnešní společnosti, mnohokrát označované jako konzumní, přísloví "šaty dělají člověka" platí snad mnohém více než v minulosti. Jesti je to dobré, nebo ne, to je otázné. Vše podle mého názoru závisí na tom, jaké to šaty jsou a jakého člověka nimi dotyčná osoba má zájem prezentovat. Myslím, že velice pozitivní jsou ty snahy, kde oblečení plní nároky na vysokou kvalitu jeho původu a převedení. Myslím tím mnohé firmy, které uprednostňují ekologické materiály a jich spracování na základe principu tzv fair-trade. V takovém případe, i já, jako zákazník, si ho velice ráda obleču (i třeba priplatím, protože mám garanci, že oblečení je zdravotně nezávadné, má vyšší životnost a je ušité třeba v Evropě a ne v Číně. Avšak, bohužel zdá se, že zákazníků který přistupují k oblečení odpovědne je méně a převažuje skupina, která šaty používa (nebo možná až zneužíva) na demonstraci svého sociálního statusu. Oblečení se tak stáva prostředkem kastace, vydělování se. A jeho pořizovaní je povýšeno na cíl. A jak můžeme být donno-denně svědci, tento cíl je znakem "smetánky". To je smutné, protože forma tak nahrazuje obsah Závěrem, i když se zdá, že mladá generace je inspirováná hlavně "prázdnymi vzori" pomalu se snad (a to i z důvodu ekonomické krize) přesadí zdravý a odpovědný životný styl. A ten, spolu s dalšíma názory, přispějí i k progresívnějšímu přístusu k šatúm, které budou zrkadlem obsahu inteligentního člověka.
PHA1111001A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Ahoj Evo! Jak se máš? Jsem dobře. Neviděla jsem ti už dlouho. Děkuji za přihlašku. Jistě přijdu. Promiň, ale nevím Kolik je ti let? Máme už pěkný dárek, určitě se tí líbí. Kde budete oslavovat? Nevím ještě kdy přijedu, protože mám hodně prace a skouzky na univerzitě. Příští tyden napíšu tí ještě jeden e-mail. O vikendu půjdu na nádraží pro jízdenky. Mnoho bude hostů? Bude sestra z Ameriky? Pojedeme na chatu nebo budeme na vsi u babičky?
PHA1111001B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Na obrázku vidím veselého tatínka malým ditem. Jsou v moři. V lětě jedou vždy odpočivat k moři nebo do zahranice. Tatínka rád odpočivá se svou rodinou a touží vždy na svůj vlastně dům vedle moři. Tatinka říká něco veselo malému hochu. Je to pěkný, letní sluněčný den. Dítě rád, že tatinka stojí vedle a hrá s ním. Je to dobrá rodina.
PHA1111002A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Milý Martine, dekují za e-mail a za pozvaní. Rada pujdu na oslavu tvých narozenin. Ale mamotazky. Napiš mi prosím, kde bude oslava a kdy oslava začíná. Kdo bude dalšmíhostmí? Teším se na odpověd S přitelskímpozdravem Eva.
PHA1111002B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Předo mnou leži fotografíe. Na fotografii jsou muž a chlap. Muž je otec toho chlapa. Oni jsou na moři. Oní tam odpočivam a divají se na hezkou přirodu. Oni jsou štastní a veselí. Muž mluví z chlapem. On řiká že všechne bude dobře. Svite slunečko. Chlap takegraí s mužem. Míslím že, to je leto.
PHA1111003A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Praha, 5.11.2011 Milá Evo, děkuji ti za pozvání, ráda přijdu. Kde a kdy se bude konat oslava? Přijde také na oslavu Marie? Ptám se, protože jí už jsem dlouho neviděla a doufám že také bude na tvých narozeninech. Chtěla bych zeptat kdo ještě přijde na oslavu? Nebo to bude překvapění? Srdečně, Kateřina
PHA1111003B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Na fotografii vidím muže a ditě. Myslím, že jsou tatínek a jeho dcera nebo syn. Jsou ve vodě. Myslím, že jsou na moře, přijeli tam odpočívat. Baví se a hrajou spolu. Na sobě mají jenom plavky. Také tatínek nosí tmavé BrylE a nějakou čepice. Cítí se skvěle, jsou opravdu šťastní. Nevím co říkají, ale je možné, že tatínek dělá legrace z jeho ditěte a naopák. Ročním období může být buďto leto, nebo začátek podzimu.
PHA1111004A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Milá kamarádko, chci tě poděkovat za pozvání. Ovšem budu na oslavě tvých narozenin. Ale ty ne napsala - gde bude oslava a v kolik hodin je začátek oslavy. Prosím, mi napíš. Ještě mužeš mí napsat - kdo budou další hosty. Ješte krát děkuji za oslavu, tvá kamarádka Eva.
PHA1111004B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
To je fotografie mého kamaráda Davida a jeho dcery Evy. David a Eva byli vloni v letě v Rusko na Černem moři David byl na dovolene. Vzdy chtěl navštěvovat svého kamaráda Martina z Ruska v Soči. Protože odpočival tam. David řekl mi, že maji rady Soči se Evou. Cítíli se velmi dobše, pořad se koupali, protože na fotografii jsou v koupalnem obleku.
PHA1111006A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Ahoj, Evo! Děkuji ti za pozvaní. Moc jsem ráda, že tě brzy uvidím! A kde budeš oslavovat svý narozeniny? A v kolik hodin musím přijit? Také moc se mi zajimavé, kdo ještě přijde na tvý narozeniny? Ještěkrat děkuji ti za pozvaní! Kateřina
PHA1111006B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Na fotografii jsou muž a malý chlapec. Myslím že to jsou tatinek a jeho syn. Jsou na moře. Možně, že odpočivaj tam. Chlapec vypadá moc spokojeně. Myslím, že se mů moc libi voda. Jeho otec také štjastén. Tatinek a chlapec maji na sobě oblečení pro moře. Samozřejmě, je leto: světí slůnce, voda je teplá, temperatura je 30 stupni. Celkem, počasí je pěkné, a lidi na fotografii jsou spokojený, a moc se jim libí ji odpočivaní.
PHA1111008A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
MíláEvo, jak se máš? Děkuji moc za pozvaní na oslavu tvých narozenin. Určitě prijdu. Chtěl bych tě zeptat kde bude oslava a ve kolik hodin začíná. Přijde taky tvoje kamarádka Kateřina? A kdo přijde kromě mě? Pozdrav rodinu a posílám Jůlince velkou pusu. Těším se moc. Uvidíme se přiští sobotu. David
PHA1111008B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Na fotografii je jeden muž s jedným dítěm. Jsou tatínek a syn. Jsou na moři v letě a počasí je krásné. Je teplo a jasno. Jsou tam na dovolenu a koupají se v moři. Oba mají plavky a tatínek má brýle. Tatinek je spokojen ale ditě má trochu strachu. Oni dívají se na maminku, která děla fotku. Dítě řika, že vodu je trochu studená a že se trochu bojí vody. Oni se baví a rád se koupají.
PHA1111009A.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Děkuje za E-mail, že jsi pozval k narozeniním. Tesi mě, a mám otazky: Kde bude místo oslavy? Myslím že bude u tobě, ale kde v Praze? Já ještě nejsem nebyl u tobě ... . A kdy začiná? V pátek večer asi 19 hodin? Kromě toho, kdo a jaké hosty bude při tom? Zdravím, Martin
ST071122B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Jmenuje se Jana Černá. Je doma. Je z českých Budějovicích. Je veselá a je jí 48 let. Vystudovala Anglištinu na vysokou školi a pracuje doma jako překladatelka. Je vdaná a má 2 děti. Teď právě myslí o nich, protože za měsíc přijdou za ní o vánocích. Má ráda anglické literatury. Ráda chodí do lesa na procházku. S psem, které se jmenuje Rex.
TI071122B.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
A2
CC BY-SA 4.0
Tato žena se jmenuje Eva Svobodová. Pracuje učitelkou a nachází se ve sborovně. Přijela z Ústí nad Labem, Je velmi komunikativní, chytrá a milá. Vystudovala UK a teď pracuje na vysoké škole. Je vdaná a má dvě děti na které právě myslí. Má ráda romány a detektivy. Ráda sportuje a často chodí na procházku se psem, který se jmenuje Rex.
VAR0209036.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Téma: Všude dobře, doma nejlépe. Pocházím z Vietnamu, ale žiji s rodiči v České republice. Beru ji jako druhý domov. Když na to myslím, jak se tady žije a ve Vietnamu. Je to velmi odlišné. U nás jsem mohl udělat cokoliv, například ,,Vyrazit ven někam na ulici" a a nemusím dávat pozor na nikoho, jestli mě sleduje nebo ne. V Česku ano, jelikož žiji tady jako v cizině. Tam se cítím jako doma. Mám spoustu kamarádů, se kterými jsem mohl pravidelně hrát fotbal. Nemusel jsem nosit s sebou žádný pas, jak jsem zvyklý v České republice. Mezi oběma zeměmi se líší hlavně kulturou a tradicí zejména kuchyní. Když jsem přiletěl do Česka, Dlouho jsem se učil vařit české jídlo, protože zde jsem nemohl jíst oblíbené jídlo vietnamskou polévku. Časem jsem ten strach překonal a zvykl jsem si na českou kuchyni. Nejtěžší byla pro mne čeština. Musel jsem se denně učit čtyřiset až sedmdesát slovních zásob. Nakonec jsem se ji naučil. Měl jsem z toho učení velkou radost. Teď se s Čechy dokážu domluvit i česky a nemám žádný problém s češtinou. Mám rád svůj domov, protože tam mám příbuzné a lidi, se kterými jsem dobře vycházel. Hlavně místo, kde jsem se narodil a vyrostl.
VAR0909003.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
"Všude dobře, doma nejlépe." Na světě jsou dvě skupiny lidí, - Ti kteří radi cestujou a ti kteři celý život traví v jedném městě i oni nemaji chutu nikam jezdit. Ja patřím k těm, kteři radi cestujou a ještě raději se po pobytu ze zahraničí vracejí domů. Cestuji hodně o prazdninách s rodinou, a taky sama - služebně. Rádá poznávám nových lidí, a cizinců, od kterých se můžu něco nového naučit a dozvědět. Cizi země mě fascinuji protože je tam občas uplně jínak niž v Polsku.Rádá se taky učím cizích jazyků, tak na výlet je to -unreadable- -unreadable- pro mě nějaké cvičení. V cízině člověk můże se chovat trochu jinak, změnit mentalitu dle přiležitost bydlet /na/ - v jiném, životnim prostředí y všechny možnosti příležitosti -unreadable- jsou pro mě zajímavé drahocenné. I když rádá cestuju, vždycky taky rádá se vrátím. Když jsem nuzno doma, usvědomuju si jak moc vlastní dům a rodinu miluju, a že bez ních nemužu existovat. Jsem taky přesvědčena že doma se citim nejlépe. Můj domov je to moje kralovství ve ktérem se citim šťastná, spokojená a vím, že všechno bude dobře. Lidé kterých potkávam na cestach o různé mé výlety nebo zájezdy mě ujištuji že doma je skvělé a vratit se tam stoji za to. Vím taky, že v životě je důležite nalezt take místo kde budeme se chtěli vždycky snazet. Davá nám to pocit bezpečnosti a klid.
VAR0909004.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÉPE Mám ráda cestovaní, a cestuju hodně. Každouročně snažím se jet/letět někam dáleko, na 2 nebo 3 týdne (vloni byla jsem na Kubě, letos pojedu do Mexika), ale kromě toho dělam si takové malé výlety a navštěvuju evropské hlavní města. Když mám čas, cestuju také po Polsku - myslím že v Polsku máme hodně hezkých, zajímavých míst a -unreadable- nadhernou přirodu. Přestože hodně a ráda cestuju, travím také hodně času doma. Je to místo kde se cítím dobře, bezpěčně, kde je moje rodina a přátele. Během cestovaní poznavám nové místa a lidi, ale jsem tam vždicky cízinka. Doma jsem u sebe. Cestovaní dalo mi možnost podívat se na můj žívot z jíne strány - uvidět že to, co dělam je zajímavé, že kolem mně jsou lide jejímž na mně zaleží, a že doma jsem šťastná. Obvykle lide si myslí, že štěstí je někam daleko, a traví celý žívot na hledaní ho. Daleké země, jíné kultury, hezká příroda - všechno to na první pohled výpada jako to nejlepší, nejzajímavější, co může být. Když jsme ale dlouho sami, bez rodiny - i nejhezčí místo nedáva nam šťasti. Každy člověk potřebuje ,,své místo na zemí", kde se cíti dobře a u sebe. Neznamená to ale, že musi to být rodinný dům. Ne, ale musí to být místo, kde se cítí doma, a bude se rád vrácí. Cestovaní je velmi příjemné, ale doma odpočiváme, hledáme nápady na nové cesty a jsme opravdu sebou. Všude je dobře a zajímavě, ale doma ... nejlépe!
VAR0909005.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Krásně je cestovat. Očekavaní na vlak nebo na letadlo, a potom sama cesta je něco, na co vždycky čekám celý rok. O prazdnínách člověk muže koněčně cítít se volný. Nedosahné ho zaměstnavatel, nepřenesi hadajicí se soused. Člověk muže být sam se svemý myslenk a přirodou. Nové místa, noví lide a nové jazyky dávají nám možnost odpočinku, který je tak duležitý v součastné době, kdy všichní nemáme vůbec čas. Cestovaní to taky šance na to, abychom mohli se dozvědet jak dráhy je pro nás dom a lide, kteří jsou zakladou toho domů. V letě 2007 pojela jsem učit angličtinu v soukromé jazykové škole v Řecku. Řecko je krasná země. Je tam moc historických památek, cele prázdníny světi slunce, a jídlo je opravdu výborné. ,,stejně jako v něbe" - říkaly me kamarádký. Bydlela jsem, u řecké rodiny, která každy den dělala všechno abych mohla cítít se jak v Polsku. Všíchní byli moc hodní, ale nemohli rovnat se s mou rodinou. Řecká postel nebyla mou postelou. Stiskalo se mi pro rodinu, pro přatele. Chtěla jsem se už být doma. Po 3 měsicech jsem se vratila do Polska. První týden pršelo a ja jsem toho neměla ažaž. Byla jsem nejštaštnější na země. Byla jsem u sebe. Dnes už vím, že všude dobře, ale doma nejlépe.
VAR0909006.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
-unreadable- Škola - základ života. Mýslím, že je to právda, tím víc že v současnosti školy - nemůžeme říct, že umíme žít ve společnosti vzdělaných lidí. Škola je důležitá a díky ní můžeme se připravit na změny, které nás čekají v 21. století. Škola je také místo, kde poznáváme co je svět, stát, a ják žit s druhým člověkem, abychom neudělali ošklívé a tragické věci pro celé lidstvo. Podle mého názoru v budoucnosti budeme potřebovat vědy, ják změnit svět, ale také ják ochránit naše životní prostředí. Škola je proto nezbytečná! Samozřejme, že stále bude nutné, aby člověk poznával jazyki, které pomahají rozumět světu. Anglicky, německy, rusky, francouzský jazyki, které pomahají žit a mluvit, že jsme vzděláni lidé. Díky tomu, že známe cizí řeči,jsme lepší lidé. Kolikrat znáš jazyků, tolikrat jsi člověkem. Pokud chceme, aby svět stál se místem, bude všichni lidé můžou žít v klídu a v radosti, musíme připravit malé děti pro žádosti 21. stoleti. Proto je nezbytečné udělat všechny věci nutné pro ochranu lidstva v době změn. -unreadable- Nezbytečné jsou jazyky, vysokoškolské vzdělaní a prostředky na vyuku nových věcí, které (možná) pomůžou ve válce se slabinámi života - např. rakovinou, chudobou. -unreadable- Především člověk v 21. stoleti musí pamatovat na všechny věcí, které dělají tento svět takhle zajímavým a krásným, Musíme chránit tento svět, ale i pomoct lidstvu jít dál ke změnám, které násbry čekají. Škola je základem života a místem, kde rostou nové generace lidí.
VAR0909007.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Opravdu ráda cestuji, zejmena do cizích zemi. Je to vždycky zajímavé divát se na architekturu, historické pamatky a život lidí kteří se tak liší od nás. Ráda to všechno fotím a taký ráda se setkavám s lidmí a poslouchám co můžou mi vypravět o tom místě. Cestovaní je obvykle zajímavé a intenzivné protože chci jak nejvíc uvidět a zkusít. Kvůli praci mohu cestovat jenom v letě a to nejvíc tři tydny, tak všechno musím podrobně planovát aby tu dovolenou využít nejlépe. A když už se dovolena končí a vratím se domů tak těším se na odpočinek, a že už nemusím tahát té těžke zavazadla a že pořad mám ramena na svých místech. Obvykle nesu víc než potřebuju, pak musím to všechno s sebou nosít. Když už jsem doma můj život tak nespícha a mám čas prohlížét fotky, které jsem udělala v zahraničí, oprávovát je a pak pozvát rodinů a přáteli na večirek a při večeří vypravět jím co se mi líbílo a co ne v teto zemi. Jestli někteří s ních už někdy byli tak můžeme přirovnát vzpomínky a zjistit jestli se tam mnoho mněnílo nebo ne. Vždycky když cestuju těším se na tu chvilu kdy budu doma a bude se dělít dojmy se svýmí blizkýmí. Můj byt je pro mne takový azyl, kde všechno je moje a mohu dělat co chci a kdy chci (samozřejmě tak, aby nerušít sousedů) proto tam se cítim nejlépe a dobře odpočivam. Obvykle když cestuji nemyslím moc na domov ale na cestě spatky už se těším na svou koupelnu, vanu plnou pěny a gauč na který lehnu a budu se divát na všechny té filmy a seriále které čekálý na mě několik týdnů. A konečně uvařím pro sebe jídlo které mám nejvíc ráda, a které je pouze doma.
VAR0909008.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Rada čestuju -symbol- hlavně do ČR -symbol- od dobý když začela jsem mluvít český je to uplně super. Mam v ČR kamarady ze kterema jezdim. Navštivila jsem nekolik krásnych míst, ale vždycký když jsem tam měsíc nebo dva stiska se mi za Varšavou, ktera kdy jsem tady nevypadá hezký. Nevim proč, ale kdy človek narodi se v jedne země nemuže uplně řict, že nema jí rád. Pro mně je to velká zajímavost -symbol- moje sestra bydlí ve Švicarsku a přijiždi do Polska jednou za rok. Po navštěve vždycký řiká -symbol- proč jsem tam jelá ale už za dva dný stiska se jí za polštinou, jídlem, rodinou ... Ja mam stejný názor na štastí. Nebydlim v nějaké cizí země. Když jednou jsem jela na dlouho dlouhý zájezd do Turecka byla jsem uplně štastna -symbol- nová mista, -unreadable- lide, jídlo, přiroda, TEPLO :) ale když už jsem tam byla třetí týden počitala jsem dný do doby až se vratím domů. Myslela jsem na rodinu, kamarady, na pohled z okna, na zacpánée autobusy uplně obvyklé věcí, na ktere kdysme doma vůbec nemyslimé. Ale bohužel každá taková malá věc, ktera udelála nam rádost po nejake době mizí a ukazuje se spatký po našem nasledujícím zajezdě nebo prazdninách Ja mam ten pocit opravdu ráda protože dáva to možnost podivat se na naše prostředí uplně jinák a kvůlí tomu nektere věcí mužeme změnit nebo všimnout, uvidět znova. -unreadable- Myslím nejenom na nová mista země, kam pojedu když budu mít čas ale myslím taký že to bude hezký se vrátit. Už se na to těšim. :)
VAR0909009.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
Vždycky když jsem délší dobu doma, třeba 3 týdny nebo měsíc, tak už se mi zase chce cestovat. Nejraději bych si v takových okamžicích koupil jakoukoliv jizdenku nebo letenku a jel bych kolem světa. Cestování je nejzajímavejší když máme hodně času a peněz a nemusíme nikam spěchat. Vlak přijiždí k nějaké malé stanici, řekněme v Nemecku, a my tam vystupujeme, aniž bychom věděli, jestli v této vesnici je vůbec hotel. Pak jdeme do místní hospody a tam se seznámujeme s lídmi. Nemluvíme německý? - nevadí. Určitě najde se tam někdo, kdo mluví anglický nebo dokonce český. Potom všechno je už velmí snadné. Lidé jsou přece v každé zemí přibližně stejní. Mají rádi pivo, mají rádi filmy, hudbu a literaturu. A hlavně - mají také rádi cestování. A tak sedíme v hospodě v německé vesnici, vyprávíme o našich cestách kolem světa, které bychom chtěli kdysi realizovat. Hraje nam k tomu nějaký ruský jazzman, který také rád cestuje . přijel např. z Volgogradu. A samozřejmě táto situace není maximum našich možnosti. Je to jen otázka peněz. Cesta kolem světa je mnohém dražsí, než krátký výlet do Německa. Ale možnosti tu jsou. Potkál jsem jednou muže, který na kole projel -unreadable- několik zemí v Azií a Africe. - Bylo to nebezpečné? - zeptal jsem se ho. - Vůbec ne - řekl Pokud se nebudeme příliš obávat, a budeme se slušně chovat k lidém, tak naše cesty budou příjemné. Přijde však takový okamžík, když budeme v tom vlaku, letadle, autě, v těch hotelích nebo mezi přislušníky jiné kultury, a najednou se rozhodneme, že chceme se vrátit do toho města, které je naše. k přátelům, k rodině A nezbyvá nam nic než jít do cestovní kanceláře nebo na nádraží v té cizí země, a koupit si jizdenku domů. Abychom zase, za měsíc nebo dva, měli ten zvláštní pocit, že zase chceme na cestu. Víme, co vlastně chceme? :)
VAR0909010.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
-unreadable- Škola - základ života. Škola je začatek života. Ve škole se začináme učit jak musíme chodit, jak musíme vysvětlit své názory. prvních přátel, první láskuu, první zklamání. máme ve škole. už Skončíla jsem uz davno školu. Ale jenom ted začala jsem rozumět co pro mně udelala škola. Tam se probihájí jak nejlepší, ale tak nejhruznejší dni. Tam byla moja první láska, tam jsem rozuměla, co vůbec známená milovat člověka. Ve škole všechny tě chovájí otevřeně, upřímně, -unreadable- poctívě snaží tě -unreadable- neubližet, Když studovala jsem ve škole všechno jsem viděla v růžových brylech Často byvájí tak že nejlepších přatel se setkáme ve škole. Te přatele opravdu byvájí vždycky vedle tě jak nejlepších dni také i nejhruznejších dni. . Škola se učit jak musíme žit, ve škole prozradí náše talanty, náše schopnosti. Tam se -unreadable- definitivně rozhodujeme , kim chcí byt, tam vybíráme naše profese. škola se nás učí jak musíme komunikovat s člověkem. Jestli člověk nechodil do školy, to on byl by uzavřeným, smutným. Neznál by co on muže udělat, jaké má schopností, nedokazal by komunikovat s člověkem. Jak neměl by přatel Ale potom pro toho člověka vůbec bylo by moc těžko žit. škola je ne-unreadable-. možno řict, že škola je první krok ke vzrostlý život.
VAR0910004.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
Víc hlav víc ví - je to pravidlo, které platí vždy. Každy mělby to vědět aspoň proto, aby se nam všem žílo lepé. Ze svých zkušeností vím, že kdykoliv člověk má nějaký problém, je dobře se s někým poradít. A jde tady o řešení jak pracovních tak í soukromých problemů. Když nas něco trapí mělibychom se o tom pobavít s přatelem nebo s rodinou. Možna i nedodržíme hotový recept jak problém vyřešit, ale určitě uslyšíme: "Neboj, to není tak hrozné, spolu to zvladneme. Nějak to bude, uvidiš, že za půl roku budeme se s toho smát." A pří tom od každého uslyšíme spousta různych možností na vyběr. Stejně to vypada kdy například dostaneme v praci úkol, kterého nejsme schopní sami udělat. I v tom připadě je nejlepší obratít se na své kolegy. Myslím si, že jístě Vám pomužou. Dáte hlavy dohromady a určitě něco společně vymyslite. Víc lidi víc nápadů a v skutečnosti víc možností pro řešení problemů. Částo v praci společně řešíme problemy a proto vím, že víc hlav víc ví a souhlasím s tím stoprocentně.
VAR0910005.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Šaty dělaji člověka , tak je doopravdy? nebo ne? V dnešni době mamy hodně velký výběr oblečeni. Den -unreadable- dnem je nějaka nóva móda, ani z časem člověk nevi co mu na sebe oblíct. Občas někteřý se boí oblic to, co im sluši neb to, co je nove, protože si mysli, že někdo bude se na něco špatně dívat; nebo bude to bylbě komentovat. Tak si vždycky nakonec rozhodne oblict staré oblečeni, které se -unreadable- né už zvikl. A ma 100% jístotu, že mu sluši, a cíti se v tom docela dobře. Myslim si, že šaty dělají člověka. proč? protože, když jdeme na nějakou skoušku, nebo snažime se o novou prací, a člověk si oblekne bílou košili do toho černe kalhoty, tak jíny se divaji na něho jinak. Už mu jeden bod výž. Než jak by měl příjt v šipavých šatech. Nezapomeňte taky na barvu, to je taky duležita. Samozřejmně si neoblikneme pižamu, a a vydeme někam ven. Všechno děla člověka, také make-up, učes, oblečeni a ho-unreadable-. Myslím si, že všichni samozřejmě vic ženske oblíkaji se pádesatkrát před zrcadlem, aby im to slušelo. Vždycky člověk musi výpadad pěkne, a slušně, protože všichni se líp citime v tomto oblečeni.
VAR0910006.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Šaty dělají člověka Staré přisloví řeče, že šaty dělají člověka. V dnešní době každý chce byt modní, a mít co nejvíc známkového oblečení. Proto někteří řikají, že tohle rčení je pravdivé. Podle mému názoru není tohle tak jednoduché. Myslím si, že dílem toto přisloví může byt aktualní, ale dílem ne. Když myslime o krátkodobé perspektivě, tedy první ví-ambiguous- bude nejduležitější pro ostatné, a budeme moct souhlasit s polským přislovím: ,,jako té vídí, takhle té popsují". Však když je analizována délší perspektiva, je třeba řici, že šaty nedělají člověka, a jsou jenom výsledkem, efektem jeho pozice. Kromě těchto kategorií je i třeti, Lide, kteři pracují v armadě, v policie nebo jako hasíčí jsou vždycký oblečení v uniformy. V teto skupině mundur je symbolem zaměstnaní na konkretní pozici, a plní jínou funkci než zvyšovanípozice ve společenství. Jakékoliv bude naše minění, je jíste, že nášé oblečení ma - nebo může mít - základní vliv na náš život, a náši pozici. Neznámena to, že se musíme oblekat jenom ve známkové oblečení, však musíme byt vždycký elegantní, a čistí, a citit se v našém oblečení komfortní a zdravě. Když budou splněny teto podmínky, naš život jísté bude lepší.
VAR0910007.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Jsem člověk, který dlouhou dobu svého života nevěnoval jakoukoliv pozornost svému oblečení. Když někdo měl nějake namítky k mému oblečení tak vzápéti jsem odpovídál: ,, To ne šaty dělají člověka, to člověk děla šaty". A tím jsem končil každý další rozhovor. Dneska už o tom vím, že jsem žil ve špatné představě. Asi se mne zeptáte, co spůsobilo takovou změnu mého názoru. Tak dovolte mne to vysvětlit. V roce 2002 jsem se seznámil s Davidem. Tehdy on bydlel na Slovensku v Košicích, studioval na zdejší technické univerzitě. Seznamili jsme se přes internet a přes internet jsme byli v kontaktu. Spojilo nás společné hobby, koníček - zámilováni ve literecké tvorbě Ladislava Fukse. Je to můj nejoblibenější spisovatel, kterého knihy, také jako např. ,,Spalovač mrtvol" prostě zbožňují. Diskutovali jsme s Davidem dlouhé hodiny o interpretacích fuksových knih, o přeslávi fuksové tvorby. David udělal na mne obrovský dojem, jeho ználost literatury, dějín České a Slovenské Republiki, světové polityky byla prostě impozantní. Po pěti letech jsme se konečne potkáli. A bylo to sklamání pro mně. Uviděl jsem hnusného, špatně oblečeného tloustého člověka. Moje dřivější představa o Davidovi zmízela. Sice byl to vzdělaný člověk, nádprůměrně inteligentní, ale jeho vnejší výhled byl strašny. Štitil jsem se jít s nim do hospody. A tehdy v Davidovi jsem uviděl samého sebe - jak v zrcadle. A jsem rozhodl, že já nemůžu byt už taky. A od té doby už nejsem , Takže lidská inteligence, pováha to je jedne věc. Ale jeho vnější, estetycké působění je také moc důležité. Většína lídí hodnotí svět vzrákem a nesmíme na to zapomenout. Vždyt nejdůležitejší je první dojem, a tenhle dojem ziskáváme vzrákem.
VAR0910009.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
Velá prísloví nese obrovský kus pravdy - avšak neměli bychom věřit všem. Přísloví ,,šaty dělají člověka" je podle mého nazoru víc lží jako pravda. V naše společností eqzistují úrčité normy hovní a jedna z takových norem řiká, že bychom měly dávat na sebe konkretní druh šatů vkonkretní životní situace. Tak máme společenská oblečení, sportovní oblečení, prazdninové oblečení. To, jaké oblečení si oblečeme udělo z nas jistý druh člověka: pracovníka, sportovec aj dokonce lufťaka. Jenom jestli to je vše? Jesti ty šaty opravdu udělaly nas člověkem? Myslím si, že ne. To, jestli jsme opravdivý pracovník - člověk, který děla důsledné svou prácí - zaleží jenom na nás. Přesně řečeno - na našem vnitřním pocitů a rozhodnutí. Neveřím tomu, že pouhým obleknutím uniformy někdo se dokáže v jedném okamžíku stát profesorem nebo policistou. V uniformě se može jenom tvařit jako policista nebo profesor. To, jakým člověkem jsme zavisí jenom na nás. Na druhé straně samozřejmě můžeme použivt oblečení abychom davali najevo jaky je náš postoj k životu, jaký je náš řebřiček hodnot, co máme radí a co ne, s cím souhlasíme a co nás zlobí. Mužeme to dělat na příklad pomocí triček na kterých jsou nalepená hesla nebo vzkazy. Šaty nám taký pomahají udržet sebevedomí- citíme se líp a smělej když máme na sebe něco v cím se citíme dobře a co nám sluší. Rozhodně neměli bychom brát přisloví ,,šaty dělají člověka" až doslová važně. Šaty mužou pomoct urobit člověka, ale stát se ním mužeme jenom vlastním rozhodnutím a prácí.
VAR0910010.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B2
CC BY-SA 4.0
Šaty dělaji člověka, je to pravda, anebo ne? Je to jako v písničce od Voskovce a Wericha, že ,,je to pravda odvěka"? Na jedne straně si myslím, že ano. Přece už v době, kdy se človek ještě podobal opici to první odění z něj udelalo človeka. Pak podle oblečení se stalo možne rozlišit chudého od bohatého, pána od otroka. Ješte pozdějí se objevíly uniformy. Specialní uniformy pro vojáky, pro kuchaře, pro Katy, pro jeptišky, pro břeholníky, pro studenty, pro panovníky atd. Ješte před několika lety bylo možno říct podle spůsobu oblékání kdo je kdo, čím se zabývá, jake má společenské postavení. Také barvy oblečení říkaly o svých majítelech. Látky, ze kterých se oblečení vyrábělo mohly být drahé,
VAR0910011.txt
cs
merlin-cs
paragraph-level
learner
B1
CC BY-SA 4.0
Každý člověk nosi nějaké oblečení, aby mu nebylo zíma. Dnes plni oblečeni téký jine funkce - ukazuji zaměstnaní, koničky nebo charakter člověka atd. Lide řikaji: ,,Šaty dělají člověka" a ja jsem stejného názoru. Od toho jak výpadáme zaleži, co si o nás mohou mýslet jini lidé. Elegantní oblečení je velmi důležité pro ženy. Každá holka radá jede do obhodního centra, a tady si skouši halenky, boty, džíny nebo něco jiného. Travime v obchodech dlouhe hodiny, a časté nakupovaní leze do peněz. Ale všechno na světě ma svou cenu! Když si koupim něco hezkého, a všichni mi řikaji, jak mi to sluší, mám celý den dobrou naládu. Kvalitné oblečení je důležíte táky v práci - mluvime o tom ,,dress code". Když pracujete s zakázniky a musite se s nimi občas setkat, nesmite vypadát neelegantní. Nemamé na to žadný vliv. Musíme vždycký vypádat skvěle, mít hezké oblečení, když to znamená, že jsme štasťníštastní a uspěšní. Když si koupíme něco hezkého na sebe, citime se lépe, jsme komunikativní a diky tomu mužeme víc udělat. Když někdo mluvi, že šaty nedělají člověka je pro mě hipokryta nebo idealista. To neni zločin travit penize na oblečení. Opravdu, lidé dělají horší věci.