title
stringlengths 8
15
| lang
stringclasses 1
value | source_name
stringclasses 1
value | format
stringclasses 1
value | category
stringclasses 1
value | cefr_level
stringclasses 6
values | license
stringclasses 1
value | text
stringlengths 204
2.46k
|
|---|---|---|---|---|---|---|---|
PHA0111015.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Bez práce nejsou koláče je jedným z mých nejoblíbenějších přísloví. Ve chvíli, když se začnu lenošit, vzpomínám si na tuto větu, kterou dost často říkavali mi i moje rodiče.
Nikdy jsem nepatřila k tomu druhu lidí, kteří si víc užívají než pracují. Ve škole jsem se dobře učila, zůstavala jsem často kvůli úkolům doma, a tak jsem po škole dostala svůj první "koláč" - dostala jsem se na univerzitu na výsněný obor překladatelství a mezikulturní komunikace. Už v druhém roce jsem začala pracovat jako překladatelka ve firmě svého stryce. Snažila jsem se vždy udělat svoji práci dobře, i když jsem ještě musela během studia dostavat samé jedničky. Na ten druhý "koláč" jsem dlouho nečekala - díky tomu, že jsem se dobře učila a proto dobře překladala, pozval mě náš anglický pártner na dvouměsiční pracovní pobyt do Anglie. Po ukončení pobytu jsem chtěla zůstat doma a pracovat jako učitelka a překladatelka. Avšak realita byla jiná - v Anglii jsem poznala svého českého manžela, a protože jsme si rozhodli být spolu, přestěhovala jsem se do České republiky. Díky své snaze jsem se seznamila se spoustou zajímavých lidí a videla jsem spoustu krásných míst a zemí.
Hodně známých a kamarádů mi závídejí a říkají, že jsem měla v životě kliku. Jenomže já vím, že zatímco oni se dívali na televizi nebo nědělali nic, já jsem lítala po měste a snažila jsem se všechno stihnout. Kdo ví, jaký bych měla osud, kdybych si pořád neopakovala - bez práce nejsou koláče?
|
PHA0111016.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Přísloví "Bez práce nejsou koláče" znamená to, že když opravdu cheš mít z něčeho dobré výsledky musíš se snažit, musíš pracovat, jínak žadného výsledku nedosáhneš. S tímhle příslovím naprosto souhlasím.
Dobrém příkladem daného přísloví můžou být někteří žáci ve škole. Pracovala jsem jako učitelka matematiky na základní škole, a myslím si, že matematika není jedním z nejlehčích předmětů ve škole. A proto jsem pořád svým žákům opakovala, že matematiku je třeba pořád procvičovat a některá matematická pravidla je třeba znat, aby potom mohli správně použit při řešení příkladů nebo slovních úloh. Bez ohledu na to, co jsem říkalá měla jsem ve třídě takové žáky, kteří se nechtěli učit, neměli nikdy udělané domácí úkoly, říkali, že jim stači to, co slyší v hodině a že, když bude závěrečný test tak ho zvadnou na dobrou známku. Ale bohužel dopadlo to vždy tak, že jejich testy měly špatné výsledky, a závěr, že když výsledky špatné tak nebyla žádná připrava a usilování o to, aby test byl dokonale napsan. Jen kvůli tomu, že se nechtěli učit a dělat to, co říkala já, že "Bez práce nejsou koláče", měli nakonec ty vysledky, co se daly očekavat.
Příslovím každý s nás musí pochopit, že když nebudeme pracovat nebudeme mít nic.
|
PHA0111018.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Vybral jsem téma: "V nouzí poznáš přítele" protože, ja jsem myslím, že to je uplně pravda. Navic myslím, že každyčlověk muže to konstatovat vicekrát během svuj život. Toje taky téma o ktérém režisery radí dělají filmy.
Osobně myslím, že to nezaleží, jestlí žijete v Evropě a nebo nikám jinám Vztahy mezí lidí je něco velmí komlíkovany -unreadable- vysvětlení a těžko rict jak, a proč dvě přítele, a nebo taxvany přítele, na jednou budu se chovat jinak než doposud. Fakt je, že opravdu realně přítele mám možna jenom jeden a nebo dva, což je hodně! Možna důvod je, že nejsme připravený žit s naších sousede ale jenom abychom mohlí se užit co nejvic bez ohledu na tom jestlí to je užiteční a nebo ne pro společnost.
V připadě, že něco nám trápí a cítime, že nedostávame co jsme zvýkly dostávat, prestáneme se zajimat o naše prostredí.
Na závěr, jediný rešení ktery vidím, je podporovat skoly a všcheno ktéry se týka o vzdělavaní aby, co maximalně, lidí mohlí mít pristup na věd, literatura atd...
Nouzovy situací jsou vždycky něco ktéry nemáme radí rešít a v tom připadě se chováme jinák než normalně ikdyž to se týka o naše prítele.
|
PHA0112002A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Dobrý den!
Jedeme s kamarádem na hory a libíl se nam váš hotel. Ale máme pro vás nekolik otazek. Tak chtěla bych zeptat, jestli máte volný pokoje? A také kolik pokoj stojí?
Jake máte jídlo?
Také je to pro nas důležíte, jestli máte parkoviště (protože jedem autem)? A také jestli máte při hotelu lyžarškou školu?
S pozdravem, Eva Nováková
|
PHA0112002B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Myslím, že na fotografii je rodína - manžel, manželka a dětí. Podle mého názoru jsou na nějakem hríště. Tam odpočivají - dětí hrají a rodíči se o nich stárají. Žena má na sobě modrou třičku a tmavé kalhoty. Můž má na sobě moudrý škarpetky, tmavou třičku a kalhoty. Dětí mají na sobě bílý třičky, bílý a moudrý kalhoty a ružové škarpetky.
Myslím, že cítí se dobře a vesele. Zdá se mi, že rodiči myslí na své dětí - jaký jsou krásný a milý. Mluví o teplém, dobrém počasí a také, kam pojedou na dovolenou. Podle mého názoru, je to léto nebo jaro.
|
PHA0112003A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ahoj Evo,
Tešim se na náše vílet. Jen mám par otazek: jsme jistý že pokojí jsou volný? a, kolik stojí jen pro nás dvá?
Así přinesu ňaky jidlo, mamká pro nám delala řísky. Auto nechame v parkoviště a hned dojdeme do lyžarskou skola, řikají, že sních je skvěla.
Posilam pozdrav a těšim se na viděnou J.
|
PHA0112003B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Martin a Eva se rozhodli strátit tenhle pěkné letný den v parku s dětma. Ale jen odpoledne, pak k obědu jdou za babičkou ktera bidlý bliš. Jště v šesta hodina mají jet k kamaradí na ohiňěk a proto děti zustanou u babičce
Hlasili v radio že nebude pržet, ale bilo trošku zatašeno, tak Eva si vzala jen sandalie a Martin rači si dal k sobě i ponočkach. Mála Kateřinka ne mohla vylist ven bez její oblivenejší ružový botičký.
Jsou šťastný a začinaji mit hlad, teď rozhodujou si vzit Kateřinčin kočarekou a Julinčin baťochu a jit k babičce.
|
PHA0112006A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Dobrý den,
potřebovala bych objednat jeden pokoj pro dva v termínu 26. února. Ráda bych pokoj se socialním zařízením, s televizí a možností připojit se k internetu.
Poslete mi prosím, informace o stravovaní a možnosti využití lyžařské školy ve vašim středisku.
Chtěla bych se zeptat, jestli máte v předem uvedeným termínu volný pokoj a kolik stojí.
Zajimalo by mě ještě jestli je možné parkovat vedle chaty.
Předem děkuji za informace.
S přáním hezkého dne,
Marie Eva Nováková
|
PHA0112006B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Na fotografii je moje rodina. Tuto fotku jsme si pořídili minulý týden na hřišti před naším domem. Cítili jsme se velice dobře a byli šťastný, protože počasí nám přálo. Byl krásný letní den. Všichni jsme byli oblečeni ve sportovním oděvu abychom si mohli hrát na hřišti. Děti se houpaly na houpačce a hrály si v písku. My s manželem jsme si povídali a plánovali dovolenou do země X. Moc jsme se těšili k moři a věděli jsme, že se tam dětem bude líbit.
Já jsem celou dobu myslela na tu dlouhou cestu, ale Martin mě utěšil, že vše bude v pořádku a nemám se dopředu stresovat.
|
PHA0112007A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Dobry den
Musim jet do Prahy. Budu tam od utery do sobotu a chtela bych se zeptat pokud máte volny pokoj a taky kolík ten pokoj stoj. Nevím jestly muzu snídat v hotelu. Taky chtěla jsem se zeptat pokud máte parkoviště protože přidu s autem. Potřebuju najit lyžařskou škola. muzete my taky napsat pokud má takovou školu blizko hotelu.
|
PHA0112007B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na fotografii je zena a taky její manžel. Ony se taky s svuje děty. Ony jsou venku v přirodu, vedle velkich parku. Jsou tam a hrajou s cerah. Zena má brile na hlavy, modry svetr a tmavy šortky. Muz má hnedy svetr a tmavy šortky. Jsou moc šťasny a spokojeny. Myslí o zivot svuje děty. Mluví o co budou dělat zitra a kdy pojedou na vylet. Počasy jsou dobrý, je léto a je moc horko.
|
PHA0112009A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Dobrý den.
Obratím se na Vás z prosbou o zaslaní informace o vašim hotelu. Chtelá bych vedet jestli máte volný dvoulůžkový pokoj v termínu 13.-15.01.2012 a jaká je jeho cena. Chtelá bych také vedet jestli můžu si u Vas objednat jídlo. Máte u hotelu parkoviště, na kterém můžu nechat auto? Chtelá bych ještě vedet jestli je nekde v okolí lyžařska škola.
Moc Vám děkuju za odpoved!
S pozdravem
Eva Nováková
|
PHA0112009B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Na fotografii je rodina. Jsou rodiče a děti. Je leto a je hezké počasi. Celá rodina je v parku, kde je misto pro dětí. Všíchni se spolu baví a cítí se dobře. Myslím, že mají hodně času na zabavu a také budou sportovat, protože mají sportovní oblečení a obuv. Rodiče se usmívají a už planujou co budou delat potom. Myslí na další čast dne a planujou kíno. Teď rodiče mluví o tom, že už je čas na oběd ale dětí nechtejí jít, chtejí ještě zustat v parku
|
PHA0112012A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Dobrý den Pana ředitele hotelu,
Já a moje kamarádka chceme jet na hory od prvního února do osmého února. Takže, máte volný dvoulůžkový pokoj a kolik budeme platit za to? Chtěli bychom taky, když ten pokoj má záchod a je se sprše a s internetem.
Máte taky ve svem hotelu nějaké restaurace anebo když je hodně restaurací blízko hotelu? Příjedeme autem, máte nějzké veřejné nebo soukromé parkoviště. Je ho nebezpečn? Moje kamarádka neumí lyžovat. Je možné se naučit lyžování na zač-unreadable-tku pobýtu? Znáte třeba nějaký odborník, že bude ji pomáhat? Předem, mockrát děkujeme.
|
PHA0112012B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na fotografii jsou čtyři osoby, dvě dospělé a dvě děti. Myslím, že to je celá rodina. Máme tam otce, matku a jejích dvě děti. Rodiče hrajou s dětmi na dětské zahradě. Děti jsou dvě "ženy". otec má na sobě shortky, hnědý svetr a letní obuv-ambiguous-, matka je taky oblečená s shortky, tričkem a letním obuvy. Má taky brýle na hlavě. Děti máji džiny a šaty.
Všichni se árí dobře. Vypadájí vesele a se smějí. Myslí na jejích lásku a rodinu. Možná myslí na třetí děti.
Mluví o dětech nebo o práci, o babičce atd.
Myslím, že to je na jaře nebo na začátku podzimu protože manžel má svetr a manžeka má kratké tričko s slunečými brýlemi. Počasí je zataženo ale neprší
|
PHA0209001.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ta žena na obrázku se jmenuje Kateřina Nováková, ona je v prace - v Knihovne, i pracuje jako knihovnice až 15 roky. Má ráda sve praci. Studovala, myslím že, na filozovské fakultě. Ona je z Prahy, má rodiny a 2 děti, pří tom seznamila se se svým manželem také b knihovne. Ona je romantická osoba, protože ráda čte romany. Jde ji dobře, nemá žádné problemy. Kazdý den rano chodí na prochazky se svem psem Savem a přemysli o tom, že má všechno v pořadku a nudi se ji to. Chtela bych něco změnit ve svemživote, ale nemůze, je jí to líto.
Doufám, že ona bude mít radost a najde své štěsťi u sobě, kde se narodila na Morave,kde bydli její dvě sestry a bratr.
|
PHA0209008.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Je ta žena jmenuje se Julie Černá. Teď ona v praci. Prijela do Prahy z Anglie, z Londynu. Je to krasná žena a je jí 40 let. Vystudovala se jako překladatelka ale pracuje jako knihovnice Národní Knihovně v Praze. Je vdaná a má dvě děti. Teď myslí na to, jak krasné vypada město za oknem. Ráda čist beletrie a často chodí na procházky městem. Má psa, který jmenuje se Bobik.
|
PHA0209013.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
To je moje pani učitelka. Jmenuje se Eva Svobodová. Bydli v Praze. Má velky byt na 6. patRe. Moc hezky, protože má kRasny vyhled na Prahu. Moje pani učitelka je hodna a moc sympatická. Jeji 45 let. Studovala vysokou školu, ted pracuje ve stRedni škole učitelkou. Je vdaná a taky má tři děti. Mysli, jaka bude situacija dal. Má Radá knihy - Romanyy a detektivky. Kdiz má čas, hodi na procházku do Divokou ŠaRke. Má maleho psa. Jeji pes se jmenuje Mark. To je velmy dobry pes.
|
PHA0209024.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Skola je zaklad života. Dava človeku ne jen znalosti a vzdelaní, a taki predpoklady k spravnemu kolektivemu chovaný. Ponevadž jeto místo gde jedinci umožnena vychóvav mezilidskich vstazich, což nelze podceńovat a ne měne duležita než znalosti. I gdyž bez znalostí v součastnem svéte nelze obyjit. Ja mam na mysli základní znalostí, jako čtení, psaní, a k tomu v poslední dobu nutne prepsat i zachazení z internetem. Součastný zdelovaci prostredki hodne pokročili do predu. Teď ve školach hodne se použivaji kino a internet. Ale i ten nejvzdelanejši človek bez spravnej vychovy muže být skaženej zlej, nesnesitelnej ve svem chovaní. Proto ne mužeme zapomínat na gumanitarný predměty: literatura, hudba, filosofie, psichologie.
Ponevadž cílem školy je vychova chitrych společenskich duševne krásnych jedincu. Ale škola, jeto neni jen zakladní škola, , střední, a vysoka. Každej človek musi mít svuj život.
Jak správne řečeno: ,, Století se žij, století se vzdelavej." A ja chci pridat k tomu ,, Stoveti se žij, stoleti se vzdelavej a mysli". Ponevadz jen gdyž mysli člověk, tehdy doopravdy žije!!!
|
PHA0209025.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
C1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života
Jsem učitelka, proto je mi toto téma moc blízké. O vzdělání a jeho významu se v současnosti hodně mluví. I dnes jsem právě zaznamenala PRI poslechu rádia povídání a anketu o významu vzdělání v době současné ekonomické krize. Většina lidí v anketě reagovala pozitivně, -unreadable- že vzdělání má význam. Jen těžko ale vysvětlovali přínos vzdělání pro jednotlivce, protože z finančního a společenského hlediska není dostatečně ohodnoceno.
Nechci se ale zabývat finančními výhodami -unreadable- vzdělání, vědomosti a rozvoj osobnosti PŘINÁŠEJÍ totiž mnohem víc, a to jak ČLOVEKU, který vzdělání nabyl, tak i celé společnosti.
Jen vzdělaný člověk totiž, podle mého názoru, může správně ocenit, ohodnotit a vážit si mnoha věcí, které život přináší. Vědomosti přinášejí jeho životu rozhled i hloubku. Jen ten, kdo něco ví, může si udělat správný úsudek - na různé situace, na názory, na dění kolem.
Navíc je takový člověk přínosem pro lidi ve svém okolí. Rozhovory s ním totiž povznášejí, obohacují, rozvíjejí. Rozhovory se skutečně vzdělaným člověkem jsou zajímavé, ne nudné, protože má přehled, nadhled nad věcí a dokáže si vážit druhého člověka i života obecně.
A co se týká významu a vlivu vzdělání na společnost a její rozvoj, to je snad jasné každému racionálně smýšlejícímu člověku. Bez rozvoje vědy a vzdělání nemůže nadřezovat žádná společnost v 21. století Mnoho technologií pokročilo natolik, že vyžadují vysoké nároky na intelektuální znalosti a dovednosti. (zv) za příklad může posloužit -unreadable- tak často diskutovaná počítačová gramotnost. Technologie a přístroje, které byly někdy jen snem, dnes jsou každodenní realitou, ale je potřeba umět s nimi zacházet. A na to je též potřebné vzdělání.
O vzdělání a jeho významu by bylo možno psát hodně dlouho a to nejen o významu pro člověka 21. století. V každém století totiž, podle mého názoru, vzděláním nabývá vnitřní hodnoty. Myslím vzděláním, které je nabyté i srdcem. Jen takové totiž přináší skutečný rozvoj osobnosti i společnosti.
|
PHA0209026.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe
Rád cestuju, protože chci poznát nové kultury. Svět je opravdu velký a nikdy nemůžeme vědět, co všechno v sobě skrývá.
Pocházím z Vietnamu, proto se zajímám o evropskou kulturu, která je úplná odlišná od naše kultury. Nejhezčí evropský stát je podle mě Francie, která má nejen bohaté tradice, ale i velmi krásnou přírodu. Mám rád Francii, protože miluju francouzký jazyk, který má zvláštní melodii. Nejvíce se mi líbí, když jsem bydlel v Paříži o Vánocích a měl se jsem možnost podívat na typický francouzský vánoční trh. Byly tam různé zboží, které nemůžeme najít nikde jinde, než ve Francii. Další evropské státy, které mám rád, jsou například Anglie, Německo či Švýcarsko.
Po každém cestování se těším na cestu domu. Už v autě se myslím nad tím, že až přijedeme, budu se mocit lehnout na svůj oblíbený postel. Sice v cizině jsou hezké a zajímavé věci, ale doma je vždy to nejlepší. Mám zde svoji rodinu, své kamarády a další věci, které jsou důležité pro mě. Ano, je to můj domov, kde mi vždy vítá rodná krajina, kde jsem strávil svoji dětství. Je to opravdu příjemný pocit, když po dlouho době v cizině zaslyším zase svůj mateřský jazyk a můžu jíst svoji oblíbené jídlo, které se pro mě maminka vařila.
Cestování je velmi důležité a užitečné pro člověka. Když hodně cestujeme, poznáváme další kultury a se setkáváme s novými lidmi. Proto není nikdy pozdě se začit cestovat. Ale domov je vždy to nejlepší místo pro každého z nás, protože domov má každý jenom (pouze) jeden.
|
PHA0209028.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života.
Podlě mého názorů, škola je nejduležitejši časti nšeho vzdělání. Čím dál jde progres, čim vic věcipotřebujeme umět a vědět, tím je vyše význam vzdělání.
Jsem učitelka základní školy, mám vysokoškolské pedagogické - psychologické vzdělání. čim děti psát, císt, počitat a ješte mnohym věci, ale už rok od roku vídím, že jenom tích základy nestači. Vídím, že potřebujou umět pracovat s počitačem už od prvních dný ve škole, že museji umět odprácovavat tu hromadu informace, která existuje v součastnem životě.
Školní vzdělavací program pro základní školy, který existuje teď v ČR nestači. Pět let děti mají malo hodin přes den, často nemají ani domací úkoly. Mají malo hodin matematiky, která rozvijuje -unreadable- abstraktní myšlení, schopnost myšlet logicky. Pak je další problem, že jesli ditě půjde do gymnazia po základní školě, bude problem zkoušek. To základní vzdělání na ty zkoušky uplně nestači. Žací máji mit připrávné kurzy, opakovat a připravovat se doma. Podlě mého názorů, tohle by mělo nějak se změnit. Určitě, že v 21. století, školní vzdělávací program má byt doplněn a rozšiřen podlě součastných potřeb našeho životá.
|
PHA0209031.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÉPE
Časté cestování má několik závažných výhod. Tu nejsamozřejmější, na kterou člověk okamžitě přijde, je možnosti poznání cizích kultur, zvyků a tradic; sebeobohacení o nové zážitky a zkušeností. Pro člověka, jenž se zajímá o umění rád shledává výstavy či muzea, je cestování nezbytné, protože mu i nejkvalitnější reprodukce v albech nezajistí tak hluboý styk s výtvarnými díly jako právě osobní návštěva. Nemluvě o tom, když má nekdo zájem o divadlo nebo hudbu. Stejně je to s lidmi, které zajímá spíš příroda a rádi se toulají po horách, stanují, cyklují atd. Zahraniční výlety jím umožní setkání s přírodními jevy, které doma nemají jako moře, práles, velkohory).
Podle mě však existuje jedna důležitá výhoda: cestování by mělo člověkoví umožnit relfexivní odstup či náhled vůči vlasní země a kultuře, a tím ho naučit toleranci pro lidskou jínákost a různorodost.
Tím myslím také distanci vůči vlastním zvykům a potřebám každodeního života. Pro cestovatele má totiž pojem „domov" jiný význam než pro člověka, který se nehýbá z místa a vlastní domácí prostředí chápe jako samozřejmost, což - podle mého názoru - může nést hrozbu považování svého modelu života za obecně platný, univerzální a ideální. Člověk zvyklý cestovat má to úplně jinak: nejen že dokáže ocenit určité výhody jež mu zajíšťuje vlastní domácnost (coby soukromí ticho, teplo a pohodlí, základní technické vybávení moderního bytu), ale - což je mnohem závažnější - se také stává vědom toho, že to není samozřejmost, která mu prostě přísluší, ale že existuje řada lidí, kteří tento životní základ nemají (co na jedné straně může být určene kulturou a tradicí či přírodním prostředím, na druhé straně zase finanční a sociální úrovní).
Zkrátka řešeno: „domov" je pro cestovatele něco mnohem komplikovanějšího než pro obyčejného člvoěka. Podle vlastní zkušenosti můžu říct, že mě cestování obohatilo opravdu hodně. Zaprvé jsem navštívila spoustu nádherných evropských měst, od Petrohradu k Bukareštu (zajímám se totiž spíš o městskou, kulturní turistiku) , viděla jsem hodně skvělých výstav a pořidíla jsem mnoho fotografií. Zadruhé jsem pochopila , co znamená se v zimní večer osprchovat horkou vodou nebo jak geniálním vynálezem je rychlevařící konvice.
Vážím si také zahraniční stipendia a dlouhodobé vědecké pobyty. Byla jsem dosud 3 semestry v ČR, což mi umožnilo nejen obohatit svou češtinu, ale také seznámit se se spoustou skvělých lidí z celého světa.
|
PHA0209034.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života
Neráda vzpomínám na mé školstvi. Vyrustala jsem v době, kdy nebyla demokracie. Necítím se přípravená pro život v 21. století. Ale přesto jsem se naučíla spouta věci v praxi. Každy člověk vý vyznám školy, ale od určitě době musí si zvýknout zvladat všechno sám. A ta samostatnost se dobývá predevším ve škole. Žací mají různé možnosti, víc svobody, víc technické vybavění. Globalizace víc a víc ovl-ambiguous-vnjuje život v 21. století, ekzistujou volny trhy, takže i konkurence stoupa, a všéchno možné. Myslým, že škola v dnešní době moc pomáhažakům, aby lepé zvládly podminký modernícho života.
Škola musí naučít děti na takové zakladní věc-ambiguous- jako jsou socializace, dialog, tolerantnost, samostátnost, cílevědomost, važít si svobodu těm ostatným, ale i bojovat o své pravo. Mám osmileteho syna, který chodí do české školy, je ve 2. třídě. Takže mohu sí troufnout tvrdít, že mám nejaké zkušenosti a zajem o vzdělání. Musím ríct, že podle mých nazorů, česká škola je zatím připravenejší než bulharská. Je ekonomický samostatnejší, má možnost používát státní a evropské granty, technicky je líp vybavená, učitele jsou motivovanejší. Jsem ráda, že muj syn má takovou možnost. Naučil se nezbytné věci, je samostatný, disciplinovaný, dodržuje slovo a pravidla, vi rozdil mezí dobré věcí a špatné rozhodování, muže nest odpovědnost pro své činy. Naučíl se hajít sve pravo a svobodu Takže, škola, musím na závěr r-ambiguous-ct, že učí v dnešní době na zakladní a mravní pravidla nejen pro život v 21. století. Škola je univerzalní učitel pro života, a to vím jak z vlastní zkušenosti tak vidím každý den v činy mého sýna.
|
PHA0209038.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Evropa zásadně podporuje vzdělání a především vyuku cizích jazyků, když se zamýšlím nad samotnym významem tohoto druhu vzdělání pro život člověka ve 21. století, pak si -unreadable- vspomenu na poslední výsledky eurovýzkumů, které ukazují, že nejlépe jsou vzdělani a jazykově vybaveni obyvatele malých evropskych států, tympádem vzniká otázka - jak jsou na tom Češi a vůbec Česka republika? Jak jsou na tom se vzděláním a jeho dostupnosti pro každého? Třebaže na Malte a v Lotyšsku, což jsou země velmi progresivní ve vzdělávací sféře, většina obyvatel mluví více než dvěma jazyky, možnost vzdělání má každý a stát to podpořujepodpořuje. Dokonce naši vychodní sousede, Slováci jsou na tom čím dál lépe, dokonce jak je známo, se chystají zvyšit počet škol zaměřených na informační technologie, studium jazyků. nybrž dokonce zvyšit počet jazykových škole, kdy děti budou mit možnost se seznamit s cizí -unreadable- řeči jíž v předškolním věku, dokonce jak jsem se dočetla, že nechali udělat specíalní studii o tom, od kdy se mají -unreadable- učit děti mluvit cizímí řečmi, aby pak obstály ve stale tezší konkurencí na pracovním trhu 21. století! Ale mám dojem (taktež i z vlastní praxe), že nejen dětí, ba dokonce i jejích učitele si s -unreadable- moderními technologiemi a s jinou, než mateřskou řečí, hodně často neví rady. Táto situace není odlišna ani v Česku ani v Polsku ani v jiných postsocialistických státech, které ještě dnes nesou břemeno omezení svobody slova, svobody vzdělání a vlastních rozhodnutí. Česká republika stojí někde uprostřed. Více než střední vzdelání uvádí pouze třetina obyvatel mladších než čtřycetpět let, takže je co dohánět, ale má otazka je jasná: Je třetí, druhá nebo až čtrtá třida ideálním startem příprav k celoživotnímu vzdělávaní? A tak všichni pomazaní, rozuměj ministři školství, pracuji na tom, aby se děti conejvíce naučili. Odpurci toho názoru myslí, že děti, stejně jako jejích rodiče jsou díky nadměrnému zatížení přílíš vystresovány. Musíme vybrat zlatý střed! Uspěšní -unreadable- a znamenití lide byli odjakživa velmi sečteli a vzdělaní .... a v dnešní době tomu není jinak.
|
PHA0209039.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života
Myslím si, že to je pravda, škola je základem života. Teď v našém století, je to opravdu důležité se učit ve škole, protože každá škola, od základní do střední dává člověku nějaké vzdělání. Například, když chcete studovat na univerzitě a po studování dostat dobrou praci, musíte nejdřívé ukončit školu, protože když toho neuděláté nebudete moc dobré dělat přijímací zkoušky na této univerzitě nebo vysoké škole.
Když řeknete, že čtení spousty knih bude dost, abyste nechodili do školy vůbec, na to odpovím, že se mýlíte, protože pomoci ji můžete se lépe naučit mít svou vlastní myšlenku a budete umět ji řeknout. Budete také učit dobre psát a hezké mluvit, a to je také důležité pro současný život. Co se týká čtení knih, tak si myslím, že radějí to dělat po školy nebo o víkend a bude na to také dost času. Myslím také, že když člověk se špatně učí ve škole nebo neučil se vůbec, to je velice špatné, osobně pro něho, a není to zajímavé se s ním týkat, protože nebudete vědět, co mu říct, a ten člověk, také nic zajímavého vám neřekne. To bude tak, protože má velice malý slovíčkový zápas.
A kromě toho všeho, všichni neudělané lidé mají velice málo přátel. Myslím si, že to je tak.
|
PHA0210001.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na obrázku vidím nějakou ženu, která sedí a divá v okno. Žena je Češka a jmenuje se Kateřina Svobodová. Je v mistnosti a odpočivá. Kateřina se narodila v Olomouce, ale teď bydlí v Praze. Kateřina je hezká a asi ji 35 let. Vystudovala sociologie a filosofie a teď pracuje na univerzitě Karlově. Je vdaná, má manžela Petra a dceru Annu 7. let. V tento moment Kateřina myslí co bude nakupovat k narozeninam sve kamaradky. Kateřina má ráda knihy a libi se ji detektivní povidky. Na procházku ráda chodí do parku. Nemá psa, ale má kočku Angelu.
|
PHA0210004.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ta žena možná pracuje v Knihovně jako Knihovnice nebo je studentka. Její jmena vůbec neznám. Mohla být z Asie nebo Evropy. Myslím, že má asi třicet let. Je mozna, že je vdaná mozna ma děti, ale kolik, nevím. Myslím že Ta žena má ráda různé typy knihy. Ta žena vůbec nechodí na procházku.
|
PHA0210007.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na obrázku vidím ženu, která sedí vedle okna a divá se na ulicu, kde je mnoha lidí. Myslím že ta žena je z ČR a bydli v Praze. Jmenuje se Kateřina Nováková. Její byt je v centru, a proto s praci muže chodit na oběd do domu. Pracuje jako učitelka ve střední škole. Je jí 45 let a má dceru a syna, kteří studujou ve středí odborne škole. Ta žena skončila Karlovu univerzitu. Doufam, že ta žena ráda čte historicke romany a knihy o uměni. ve škole učí historíe dějnych umění. Pracuje od ponděli do soboty a volny čas má jenom v neděli. Před třemy dny koupila psa. Její pes jmenuje Alex. Ráda chodí na procházky se psem a se svymi dětí, kteří take mají rády nového člena rodiny. Všechny oní bydlí v bytě 2 + kk (dva pokoje a jedna kuch-unreadable-ň a koupelnou)
|
PHA0210008.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Žena na obrázku se jmenuje Eva. Teď je v knihovne. Eva je z Ruska, z Moskvy X. Jeji je patdesat let, je dobra a hezká žena. Studovala na univeRzite ekonomiku, pracuje ve firmě. Hana je vdana, ma deti. Ma syna a dceru. Syn se jmenuje Martin, dcera se jmenuje Jana. Eva sRdi a mysli na počasi. ,,Proč je takove zima?" Eva ma rada čist ekonomika a romany. Eva rada chodi na pRochazku do parka nebo rada jet na vylet. Maji psa. Jmenuje se Rem. Myslim, že Rex je doma a čeka na Evu.
|
PHA0411008A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ahoj! Moc děkuji tobě, udělala jsi mě s tim radost že pozvala na sve narozeniny. Ale ty jsi zapoměla napsat kde a kdy se začina oslava. Prosím, napiš mi detajly. A ještě chci se zeptat, kdo ještě bude? Budu velice se těšit na tve narozeniny.S pozdravem, Kateřina
|
PHA0411008B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ja osobně myslim, že na fotografii jsou syn se svym tatinkem. Maji dovolenu a odpočívajou a hrajou se na moře. Je leto, horko, proto oni jsou jenom v plavkach, a tatínek ještě ma brýle proti slunce a čepice. Jsou v překrasnem naladu, a je vidět že dítě se uplně rozplýva od radosti být a hrat se se svym tatinkem.
|
PHA0411009A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ahoj Davide!
Jsem rád, že dneska jsem dostal tvůj e-mail. Omlouvám se, že neodpověděl hned - měl jsem hodně práce. Nejdřív přeju Ti všechno nejlepší, hodně šťestí a zdraví. Dneska večer určitě budu. Pak ještě chtěl bych zeptat kde a kdy se dneska sejdeme? Jak obvykle v restauraci "U Fleku" v 19.00? Kdo bude ještě? Bude Anna?
Těším se na naši schůzku
|
PHA0411009B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na fotográfii jsou jeden můž a jeho dítě, hrajou v moři. Myslím, že rodina má dovolenou. Kazdy den plavají, opalovají se a hrajou na slnce. Mají na sobě jen plavky, protože je teplo. Je jim dobře, protože je leto, je dovolená. Matka nejspíš na pláži čte nějakou knihu. Otec je sportověc, učí dítě plavat. Má na sobě slunečné brily. Může být hned budou mluvit kam půjdou obědvat nebo kam půjdou na procházku dneska večer. A nebo už zítra musí jed domu?
|
PHA0411010A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Mily Evo,
Děkuju za pozvani na oslavu. Teším se na oslavu. Kde budeme oslavit tvůj narozenin? A kdy budeme začinat oslavu? Kdo pojedou na oslavu taký? Chicí dát tý darek, znám až nemaš rada čokoladu, maš rada bonbony?
Měj se hezký, Kateřina.
|
PHA0411010B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Fotografii má dva lidi, tatinek s ho synem.
Jsou v moří blizko ostrov.
Jedou na moře protože je v leté a mají dovolenu. V leté syn nemá škole a proto rodina má vic čas na dovoleno.
Tatinek a syn hraji v moří. Tatinek musi pomoct protože syn je malý.
Tatinek a syn mají oblečeny na vodu. Tatinek má slunečný brychle taky.
Cítí s veselí a spokojní s slunicim, vodou, a časem sobě.
Říkají o vodu a co budou dělat po moře.
|
PHA0411011A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ahoj Martine,
Jak se máš? Děkuju mockrát za pozvání! Samožrejmě přijedu! Kde bude mejdan? A v kolik hodin ho začne? Bude tam taky naše kamarádka Eva? Koho jsi ještě pozval?
Už se moc těším!
Měj se
David
|
PHA0411011B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na obrazku vidíte otce s jeho dcerou. Jsou v jižní Evropě moři, například ve Španělsku nebo na Korsice. Pojeli tam na prázdniny, protože v letě je tam horko a slunce svití celý den Takže divka má na sobě jenom pradlo Můž nosí kratké kalhoty a brýle. Obvykle odpočívají, jenom čas od času plavou nebo stojí na moři jako na fotografii. Celkem jsou moc spokojení a říkají: ,,Jak krasné život může být ..."
|
PHA0411012A.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ahoj Davide,
Jak se maš? Diky za posváni, Dlouho jsem o tobě neslyšel.
Teď jsem na dovolenou v Brazilii X ale příští týden budu v Praze. Kde bude oslavy? a kdy se sejdeme? Viš další hosty? Příští týden budu mít móc čás, potřebuješ nějaky pomoc?
Měj se hezky
čau
David
|
PHA0411012B.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na fotografii je syn s tatinkem, jsou v plaže na dovolenou protože tatínek miluje moře, a počasi je jasno a horko. Na sobě mají jen pla-unreadable-ky, hrají spolu a cítí se dobře. Tatinek jmenuje se Jan a syn se jmenuje Petř, Jan rika že moře je nebepeční a Petř musí mít pozor. Jan rád cestuje a příští rok chce cestovat do Brazilie protože tam je nejkrasnější pláže na Země.
|
PHA0411027.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Řiká, že "Bez práce nejsou koláče."Nemůžeme dostat věcí v životě, kteří máme radi bez praci. A bez práce, život není lepší. Bez prace, život je nudy a nemůžeme vylepšit svou situaci. Nekteří lidi nechtěji pracovat, a jenom chtějí byt na dovolenou. Ale podle mně, často sladký a zakladní věcí v životě mají lepší chuť, když pracujeme dobře pro ně. Oheň je lepší behem zimy. Dešť je lepší, když země je suchý. Ale pracujeme, protože potřebujeme zakladní věcí, abchom žili. Prace je jako životní pojištení. Bez prace, nemáme dost peněz, abych platil za najem, poplatky, jidlo a vyzdělaní pro své dětí. Ale když mám dobrou praci, mám dobrou šanci vylepšit život pro svou celou rodinu. To je možna, že vladá nam dává penize, ale nebude dost. Nakonec, prace je důližity pro život. Vadí mě, že lidi pracujou taky. Protože nebydlíme same -unreadable-a světě, a svět je komunita. Potřebujeme pracovat a spolupracovat, abchom vylepšili celý svět.
|
PHA0411028.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
"Bez pracenejsou kolače" je pravda. Musite pracovat abyste dostal nějakou cenu. To je dobra lekce pro všichni ale většinou pro děti. Děti se musi učit tu lekci brzo aby byli pracovitý. Ja mam tři děti. Každy tyden dostavají penize od nas. Ale, aby dostali penize musí pracovat doma. Na přiklad musí prat a uklizet trohu. Můj nejstarší uštřešil a ptom koupil nový i touch. To je dobry že už ví že když pracuje, dostane penize a ptom muze mít nějakou cenu jako i touch.
Bohužel někdy dospěli jsou líný a potom se zlobí že nemají moc penež a jine věci. Jsem učitelkou. Učila jsem ve středí skolě. Neprve jsem měla nejhořší studenti ve skolě. To nebylo lehké ale pracovala jsem moc s studenti. Studenti mi respektovali. Moje poslední školní rok, řediteka mi dala nejlepší studenty ze skoly. Ale když jsem byla učiteka, znala jsem učiteli a učtelky kteřy nebyli pracovitý. Oni pořad dostavali od Řediteky špatny studenty.
Tak, uřcite, "bez prace nejsou kolače." To je pravda v mem zivotě. To je škoda že ješte někdy lidi to neví nebo nemají o to zajem. Uz jsou s životem spokojeny. Nechtejí pracovat vic aby dosteli něco na vic.
|
PHA0411029.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
V současne době, když kžady den přinaši nejake přkvapení, a to nevždycky prijemné. Člověk musi mít vedle sebe lidi, které mohly by jeho podporovat v ruznych životních situacich. V mladi a staři. V nouzí nebo ...
Člověk sam musi urcit koho on Bude počitat za kamáráda, nebo za obyčejneho známeho.
Poznáš přítele jen v nouzi. Jen když přítel s tebou rozděli poslední kusek chleba, poskitne pomoc, nebo vrati k životu dobrímslovem.
U každeho člověka Behem života muže nastat obdobi v přátelske podpoře. Kdo vam podá pomocnou ruku. Kdo nabidne teplo svého domova a možné i duše a srdce? Jak Bude hodně opravdovych kamarádů?
Doufám, že já mám toho práveho kamárada, který mně Bude podporovát v nouzi. A taky myslim že já taky mám silu a svědomi, abych podpořit v spatné chvilě kamaradi který potřebuji pomoc. Bez viry nelze čestovat zivotní cestou.
|
PHA0411030.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všichni víme, že práce, tj. zaměstnání, je jedna z nejdůležitější věcí ve životě každého člověka. Bez práce nebude mít člověk peníze, a bez peněz nemůže nikdo žít. Problém je v tom, že někteří lidé chtěji, aby dostavali peníze bez žádné práce a hledají různé způsoby, jak to udělat. Ten problém není jenom ekonomický, ale také etický.
Každý člověk musí nějakým způsobem pomáhat všem ostatním lidem, tj. musí pracovat a dělat něco nutného pro všechny. Jestliže určitý člověk žije jenom pro sebe, musíme se zeptat, proč on existuje a žije ve společnosti.
Práce nemusí být fyzická. Spisovatel, například, také ma pozitivní vliv na společnost, přestože jeho práce je uplně intelektuální. Můžeme říct, že pokud zaměstnánci, zabývající se fyzickou prácí, vyrábějí fyzické produkty, jako například stroje, jídlo a palivo, spisovateli, skladateli atd. "vyrábějí" kulturu, která je stejně tak důležitá pro lidy, jak potraviny a energie.
Samozřejmě, existujou také práce, které jsou velmi důležité, přestože vůbec nic nevyrábějí: například učitelé a profesoři (protože bez kvalitných škol a univerzit společnost nemohla by existovat), lékaři, atd.
Na konce můžeme říct, že každý člověk musí dělat něco nutného pro svou společnost, ale bohužel mnoho lidí potřebujou nějakou motivaci, nějaké "koláče". Ty "koláče" jsou opravdu peníze, a podle mého názoru nesmí žádný člověk dostavat peníze bez důležité a nutné práce. Jenom tak může společnost progresovat. Bez práce nejsou, a nesmí být, koláče.
|
PHA0411031.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Jestli tohle přísloví je pravda nebo ne se zjístí, když člověka právě potká nepřijemná událost. Jak reagují kamárádi na Vaš smutek? Umí pří Vás stát nebo radši si Vás nějakou dobu nebudou všímat a ozvou se až po půl roce? Nedávno jsem prožila tragickou nehodu a měla jsem přiležítost sama zjístit, že ta lidská věta je bohužel skutečnost - Ano, v nouzi poznáš přítele.
Je samozřejmně těžké utěšovat kamaráda. Těžko se řiká, že "to bude dobré", když je člověk na dně. Navíc vývolává v nás neštěstí ostatních nepohodu. Člověk se cítí nepřijemně, protože je sám konfrontovan se svými úzkostmi - kdo se nebojí smrti, ztráty práce nebo nemoci?
Přesto opravdový přitel dokaže být v nejhorších situacích přitomen. Musí chvili přestat myslet na sebe, překonat svoje strachy a soustředit se na nešťastého přítele. Musí taky umět poznat, co potřebuje druhý a respektovat to - je to těžké hodinu sedět a nemluvit, ale nejlepší přítel se Vás musí snažit vyhovět a mlčí s Vámi, když potřebuje zrovna mlčet.
Na závěr je důležité říct, že nesťastný člověk se ale nesmí na nikoho zlobit, protože káždý dělá, co může a podle svých možností. Proto si myslím, že "v nouzi poznáš přítele" je pravda ale opak toho přísloví nemusí být pravda - že v nouzi poznáš i svoje nepřítele. Lidé, kteří Vás v nouzi zklámali se jenom nezvládli dívat na svoje strachy "do očí".
|
PHA0411032.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Celý život, od nárození do smrti, lide musí komunikovat s různými lidmi. Život každého člověka je těžčí, a proto každý chci se rozdělit své problémy s příbuznými nebo práteli. Myslím, že každý člověk má nejlepšího kamaráda, jaký bude pomáhat, když něco se stane špatně. Ale bohužel, může být jinak. Například, měla jsem nástupní situaci v minulém roce. Měla jsem kamarádku (jmenuje se Kateřina), komunikovala s ní dobře asi 10 roků. Pak zemřela má babička a měla jsem mocnou depresi. Moje hezká kamarádka se mnou přestala komunikovat. Také Kateřina vůbec neodpovědela, proč se tak stalo. Já také nevím. Ale už mám nejlepší přítelkyně Evu, se kterou se seznamila na univerzitě. To je dobrý a milý člověk, a líbí se mi to.
Vždy chci pomáhat lidem a mně taky, zvláště když někdo má nemoc. (Eva studuje na lékařšké fakultě). Doufám, že každý člověk bude sťastný jako já. mít dobrých přátel jako moje nejlepší kamarádka. Přátel, kteří vždy mohou zlepšit náladu a pomoct vyřešit všechny problémy. Ale je třeba pamatovat, že když máš kamaráda, musíš také mu pomáhat. Dokonce, vědci zjistili, že když máte přátele, budete žít víc.
|
PHA0411033.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Bez práce nejsou koláče.
Kdo muže představovat naš život bez peniz? Myslím že nikdo. Dnes musíme platít vic, aby mělí pro sebe dost. Ale jak dostat te penizí? Samozřejmňe musíme najít práce. Před tím musíme naučit se na vysoké škole.
Po všemu našemu životu naša rodina tvrdí, že musíme mít zaměstnaní, musíme vědet co chceme, najít nakonec hezke prace. Bohužel to nejde.
Když studujeme na vysoké škole, tak musíme jít pracovat jako břihada. Proč? Protože my potřebujeme skripty pro vyuku, připojení k Internetu (pro dostavaní informace a zasílani pošty e-mailem), kancelařskí spotřeby.
Když skončíme univerzitu a dostaníme bakalavra nebo magistra, tak mužeme pracovat na svem oboru. Proč nemužeme zustat domu a divat se na televize? Protože musíme něco jíst a pít, potřebujeme někde bydlet. Čím dřív začneme pracovat, tím dřív dostaneme peníze. Jak dostaneme dost penizí pro sebe, tak mužeme přemyslet o svou rodinu, o dítětí. Před tím, vždicky musíš přemyslet o svech penízí, protože jestlí budeš mít svou rodinu, tak musíš pracovat, stát nemuže davát peníze za níc.
V závěře chtela bych řict, že tento pohovorka (bez práce nejsou koláče) znaměna, že jak dostaneš prace, tak budeš mít peníze. A čím hodně penize budeš mít, tím dřív koupíš sebe všechno co potřebuješ.
|
PHA0411034.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
V nouzi poznáš přítele, to pravda. Protoze tén kamarad s kterým ty prošel všechní nouzi budet s tebou všechí tvý dni. A ty ho můžeš naževat přítelem. Z tákovým přítelem můžeš mlůvit na různí tematy a táně řekat mů nejaky soukromé vecí o kterich níkdo kromě jeho nemůsí vedet a slíšet. V měm živote je velmy doří přitel, jmenují ho Lukáš. My přítelý už hodne let. Seznamílis s nim gdíz bílí dětmí. Dnes časteje mluvime po telefonu protože on zijí v Rusku V mem rodnem měste. Dnes hodne lidí mýsly co oní mame hodne „pratelej" No to je nespravne. Přatelej z nich musí byt jenom 2-3. Ostatni kamaradý s vamy jnom radý chodít na pivo do zadnich barú a taky tradít vaší penízi. Tak techle kamarady vam není prateli protože jestlí z vamí neco stanét nebo vy utratite sve penize oní půjdu k druchemu člověkú, a budút ho nazev přátel. Te lidí s kterýmy přežíl nouzí a ktery zustalis s tebou gdiž tebe bylo nemočne to lidí budou tvimí přatelamí všechní tvy dní.
V závěře chce řeknut. lídí svích nejlepších přítele a budete sčastny.
|
PHA0411035.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Když se člověk narodi, nemusí ještě přemyšlet o tom jak bude žit dalé. Zatim se o něj starají rodiče. To je ta nejlepší vec v živote člověka. Ale život jde dál Práce je nejdůležitější otázka v životě lidí.
Rodiče nám pořad řikají, že život je dřina. Když chceme něčeho dosáhnout musíme pracovat. A to už začina od malička. Každý den vstaváme, chodime do školky, pak do školy, musime se dostat na vysokou školu, abysme dostali dobré zaměstnaní. Vzdělaný člověk může sehnat kvalitnou práci, dobré placenou. Pracovat musime pořad abysme dosahli úrovně ve společnosti. Naš život je práce. A bez práce nedostaneme od života nic. Koláče to známena náš úspěch v živote. Co jsme si dosahli?
Zeptame se? Máme cíle a musime je dosahnout. Co můžeme chtit od sebe, když nic pro to neudělame. Nedostaneme žadné koláče. Své koláče každý dostane včas. Život je boj od rána do večera. Když udělám chybu tak nemusím ji opakovat, když spadnu tak musim vstát a říct: "Jdi dal...!" A tak to pracuje v životě, pořad dokola, každý den. když pořadně budeme pracovat tak dosahneme koláče.
|
PHA0411036.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Bez práce nejsou koláče.
Když chce člověk něco mít a dosáhnout nečeho významného musi na tom pracovat kazdý den. Podle mého názoru ve věte "Bez práce nejsou koláče" nejde jeno o finanční stranu života, to je všeobecně, mužeme zařadit do každé části našeho života. Mám s tím vlastní zkušenosti. Dva člověka, jeden umí kreslit a má, jak se říka, talent od Boha, ale svoje talentové nadání nechce podpořít pomoci praxe Druhy naopak žadný boží dárek nem-unreadable-, ale každy den od ran-unreadable- kreslí, maluje, jde ven a na ulice chledá zajimavé lidé se sloužitou strukturou obličeje. Věnuje kreslení hodně času, protože se chce neco dokazat sebe a ostatným. Oba dva studovali faultu architektury První být velmi chválen profesory a studenty. Druhy nic význanného na univerzitě neudelal, jen hodně pracoval. Ale teď je nejvýznámnější architektem ve stěte, který staví a projektuje budovy v Americe, Evropě atd. Jeho umělecké projekty jsou ve ruzných časopisech, a televize. A talentovány spolužak, ktery myslel, že vš všechno má neudelal ani diplomovou praci
Člověk nesmí myslet, že už všecho umí, Každy den potřebuje prácovat na sobě, číst knihy, mluvit s lidmi, učit se novému. A hlavně v-unreadable-žit tomu, že všechno co chce, o čem sní, dosáhne pomocí každodenní práce. Vždýť bez práce nejsou koláče.
|
PHA0411037.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Práce - to je zaležitostí, které musíme dělat každý den. Rad bych rict, že mohli bychom se obejit bez práce, ale neobejdéme se bez ní. Každý člověk v svem životu musi hodně pracovat, zřejmě ne od nevídím do nevídím ale dost. Více toho existujou práce který spojovaný s nasazením života.
Vydělavat penize ve skutečnosti je dost obtížně ale bez ně nemohli bychom představit svůj současný život.
Předpokladám, že bez práce vopravdu nejsou koláče. Jenom ona udělala nas lidmi Než někdo teď leží a odpočiva, tak nedostane žadný "kolač. Práce podporuje a aktualizuje nas. Snažít se pracovat znamená chtěť něco změnit, zlepšit. A žeby všechno šlo musíme trpělivými. Jak řikaji v veřejnosti "Trpělivost ruže přínaší".
Jakmile začnéme pracovat dostanéme nádhernou skušenost, která je velmi, velmi nutná. Tak budéme línými, pracovitými a svět nam dast všechno nejlepší.
|
PHA0411038.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všichni z nás vědí teorie Darwinu, která řiká, že práce převrátilo opice v člověka.
V nějakém významu s tím souhlasím, aniž bych nepodporoval této teorie. Předevšim s tím, že práce se pomáhá lidí udržet na úrovni jistého rozumného člověka "homo sapiens". Z jiného pohledu práce také nám přínáší peníze i jídlo, ktere všichni konzumenti ve světě potřebují jako vzduch a vodu. Když se zabyváš pravě tím, co miluješ, ziskáváš od práce spoustu pozitivních, kladných. emoci. Zejména v dnešní krizové době, kdy všechno je nejístě, a proto v okolí vladá chaos, práce může pomoct nám odvest pozornost od těch potíží, které nás obklopuje. Ano, samozřejmě, dobrá práce se musí střidat s dobrým odpočinkem. Pravě schopnost srdce fungovat samostatně a v průběhu celého života ovlivňuje i to, že jeho práce se vždy střidá s odpočinkem. Navíc, vědci uvědomují, že doba odpočinku srdce je o něco delší než doba práce
Na konec chcí řict, že pracovitý člověk vždy bude mít chleb, popř. maso, na stole, poctu ze strány lidí, obklopující jeho, a nejvyznamější, podle mého názora, bude mít pro co žít.
|
PHA0411039.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
V NOUZI POZNÁŠ PŘÍTELE
Vsichni znají přísloví „V nouzípoznáš přítele". Je to stará právda, kterou, myslím skoro každý „zažíl" na své kuži. Kdy všechno je v pořádku lidé mají kolem sebe „přátele", kteří velmí často řikají jak nás mají rádi. Bohužel slova nic nestojí i kdy doopravdy budeme v nouzi může se stát, že níkdo tam pro nás nebude, níkdo nezvedne telefon, níkdo neusliší klepání na dveře, . Je to velíce smutná věc, kdy člověk žíje v přesvědčení, že „prítel" tam pro něho je, a všechno dopadne jínak, a zůstava sam se svými problémy. V takové situaci je velmí těžké pořád věřit v přátelstvi a někdy í věřit lidem. Na štěstí (doufám!) je to výjimečna sitauce, a každy má někoho na kim se može spolechnout. Občas aní si to neuvědomuje Možná myslí, že nemá přátel, a když už v nouzi bude, někdo s kím vůbec nepočítal bude ochotný mu pomoct (a tak může začit krásné přátelství) Myslím, že pomoc lídem je to velmi důležitá věc, je nutné být otevřeným na problémy jiných iidí (občas je nutné dobře poslouchat, protože někteří lidé nerádí vůbec mluví o tím co jích trápi). A když už chceme být pro líde v prvním řade -unreadable- buď-unreadable-me pro naši přátele - tak aby nikdy nikdo neřekl, že „v nouzi bys měl poznát přítele, ale nikde tam nebyl...
|
PHA0411041.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Souhlasím. Nevím, čeho by člověk mohl dosahnout bez práce. Neberu ohled na lidé, kteři dostali dědíctví. Píši o obyčejných lidech jako já. Člověk začiná pracovat od narození. Ditě se snáží mluvit, chodit, držet v ruce příbor. A neni to jednoduché, nejde to samo! A čím dál, tím víc usilí měl by přiložit každý člověk, aby dosáhl svých cílů. Pracujeme celý život, abychom se dostali na vysokou školu, uspěšně ji absolvovali. Potom každý den chodime do zaměstnání. A bez dobrých výsledků nedostaneme odměny, nemůžeme postupovat po žebříčku nahoru, dostat zajímavou a dobře placenou práci. Bez práce se nedá se naúčit i cizímu jazyku. Hodně usilí ale stojí za to. Být spokojeným se svým dobrým výkonem v jakykoliv oblásti je moc důležité pro každého člověka. A vyznamenání, které dostaneme od profesíonálů, přispěje k tomu, aby vzrostlo sebehodnocení, což neni malo. Pracovat neustale - to je základ uspěchu a sťastného zivota. Pracuj hodně jdí správným směrem - tak dosahneš svých cílů.
|
PHA0411042.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Jedna z nejdůležitějších věci dneska pro mladé lide jsou přátele. Spousta věcem nás naučí rodiče: jak se máme ve společností chovát, jak máme reagovat v různých případech, co od lidí máme čekát. Ale jsou věci, kterým nás učí kamarádi a lidé, které poznáme náhodou. Vliv cizích lidí je obrovský, nejspíš protože společnost se už dávno zmněnila, lidem už nestačí být někím, musí být nejlepšími. Proto tlak, který cítime dnes my, je větší než ten u rodičů, kteří žili v jiné době. Proto dnes my děláme víc chyb a těžko nacházíme přatele.
S tím se setkávam každý den tady v cizině, například. Příjela jsem sem, chtěla jsem se seznámit s novými lidmi, spřátelit se, abych tady nebyla samá. Po sedmi měsících chápu, že jsem pořád samá. Kolem mě je hodně různých zajímavých lidí, ale o nikom nemůžu říct, že je můj opravdový kamarád, že mu můžu zavolát i v noci když se něco stane. Ve skatečné době, skoró káždý se stárá jenom o sebe a dělá to, co mu nejvíc vyhovuje. Opravdových, upřímných, ohleduplných kamarádů je strašně málo. Ale té několík lidí stojí za to abychom je hledali a snažili se o ně nepříjít. Je těžko té lidí najít; ale když je najdete, lehko je poznáte - budou s vámi v té nějtěžší chvíle kdy už všichni vás opustí.
Na konci bych jenom chtěla říct, že je těžko najít dobré přátele, ale taky je těžko být dobrým přítelem. Často děláme ostatným to z čeho se sami taký trápíme. Nejlehčí je ublížit blízcím. A kdyby se každý z nas na chvíli podíval do sebe, přemýšlel o tom jaký je a jak se k ostatným chová, všichni by byli o mnohem šťastněší a spokojenější se svým životém.
|
PHA0411043.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Vybral jsem témata "v nouzi poznaš přiele". Proč? Protože myslím, že je to pořad aktualní temata.
Všude a cely život mužete potkat lídí, ktéry mají, a nebo mělí, nějaky velky problemy. K rešení a jediný možnost to rešit byl, že existoval někomu, ktéry mohl pomahat a to diky tomu, že měli dobry přatele. Podle mě je to pravda, že mužete mit deset a nebo tricet ipratele ale to nezamená, že vsichni budou skopní vám pomahat v nouzi. Možna je to kvůli tomů, že on nemá tolik duveř na vás. Ale podle mě to je spiš, že nejsme pripravení a vychovaní aby jsme žílí spolu.
Pamatuju pribeh clověka ktéry byl velmí bohatý. Měl hodně přatele a za jednou ztratil práce a měl velký uraz v autě - Kdych žadal svého pr-unreadable-tel-ambiguous- aby mu pomahalí, nikdo kromě jeden nechtěl mu dát peníze.
Na zavěr myslím, že je treba vybirat spravně pritele a rozumět že, v současně době, nemužete očekavat, že kvůli tomu že chodíte na kafé a nebo do kina s vaší pratele, to znamena že ve nouzí, mužete počitat s tím že oníbudou pro vás k dispozicí.
|
PHA0411044.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Na začátku dějin museli lidé hodně pracovat, aby zachráněli a zlepšovali svůj život, aby se jejich rod rozšiřoval a příští generace se navazovala na úspechy svých předchůdců. Tehdější práce, i když byla asi jednodušší (například sbírání rostlin, chov drůbeže, lov či vaření), byla nutnou existenční podminkou. S rozvojem společnosti se lidský život postupně usnadňoval, ale co se stávalo s významem práce? Platí ještě v současnosti, že "bez práce nejsou koláče"?
Když se uvažujeme o ekonomicky nevýspělých oblastech nebo chudých domácnostech, tato otázka zní lehce odpověditelná. Čím víc člověk pracuje, tím víc vydělává. Čím větší mzdu dostává, tím více možností ziskává: může se nejen stravovat a mít střechu nad hlavou, ale i využívat vzdělání, cestování, osobního rozvoje... Nebo uvedeme jako příklad studenta nějaké libovolné vysoké školy. Zaleží jen na jeho schopnosti pracovat, ukončí-li studium a výjde-li z něho dobrý odborník.
Ale co se stává, když se jedná o možnost výběru? Existuje dokonce tak zvaná "zlatá mládež", pro -ambiguous- jsou všechny dveře otevřené díky rodičům. Všechno se nyní dá koupit. Ale já si myslím, že nebudou mít z toho žádnou rádost, protože práce přináší jak materiální, tak i duševní uspokojování. Pro mě osobně je ta druhá složka důležitější: člověk poznává své skryté schopnosti a je pýšný na výsledek.
Takže podle mého názoru, přísloví uvedené na začátku tohoto eseje je platné i dodnes.
|
PHA0411045.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Tvrzeni „v nouzi poznáš přítele" je stáre jak svět a slyšime je velmi často. Je to oblibene přislovi moje babičky. Podle mého názoru je také pravdive a překonala jsem se o tom několikrat za život. Vzhledem k tomu, že hned po maturitě jsem se odstěhovala do jiného města, mam velmi často problem s bydlenim. Sice už jsem si zvykla na časte stěhovaní a ma to také svoje kladné stranky, je to velmi otravujici. Občas se také stavalo, že musela jsem se odstěhovat ze dne na den a pravě v takové situaci jsem poznala opravdového přitele. Pamatuji si takovou udalost, ktera měla misto před rokem v mém pronajatem bytě. Ráno přišel majitel a oznamil mi, že celem baraku je havarie a měla bych se odstěhovat, protože elektřina nebude funkční nejbližši 3 měsice. Pravě v tom okamžiku mi pomohla Káťa, kamaradka ze školy, ktera mi nabidla, že mužu u ni zůstat až si něco najdu. Mužu řict, že svoji nabidkou mi doslova zachranila život.
Teď mam už kde bydlet a s Káťou jsme nejlepši kamaradky. Doufam, že jednou bud-ambiguous- moct ji za vše poděkovat.
|
PHA0411047.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Bez práce nejsou koláče... Co znamená pro mne ten výraz? Především, chtěla bych úplně souhlasít s tímto českém příslovím. Určitě, že pro kládný výsledek z něčeho máme hodně pracovat a snažit se dosáhnout tohoto všem sebou. Ale je to možné, že někdo řekne mi, že není to tak, že je to názor malého dítěte, které vůbec se nevýznává v životě. Jistě, že ten člověk začně mluvit o použivání kontaktů atd. Jak můžu na to odpovědět? Ano, máte pravdu, nevyloučuji to. Ale přestože jsem mladá holka, už mám nějakou zkušenost a můžu dokázat svůj názor příklady z historie. Ať prvním důkazem bude příklad z mého životu. Když v Rusku jsem studovala na gymnáziu, tak jsem řešila, že chci být v řadě nejlepších žáků. Protože mým cílem bylo získání výborných znalostí, které planovala jsem použivat v mém životě. Pak jsem to prostě udělala. A už na konci svého studia jsem dostala dárek - stříbrný médajl... Jiném příkladem je programátor Bill Gates. Na začatku on byl jen chudým studentem. Ale díky své obrovské práceschopnosti a nádání on dosáhl velkého úspěchu. Poprvé on neměl žádné užitečné kontakty. Použe díky sobě on je dnes jedním z nejbohatších lidí ve světě. Pro to on především pracoval!
Co bych ještě mohla říct? Myslím si, že už všechno jsem napsala a zkusila vysvětlit...
|
PHA0411051.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Co je to práce? Podle různých kriterií můžeme najít několik definic tohohle slova. Pro některé lidi je to způsob života, způsob získavání peněz. Pro jiné práce je jako zajímavá cesta, ve které poznáváme mnoho nového a zvědavého. Pro ostatní práce je způsobem "najít sebe", najít svůj smysl života, najít odpověď na základní otázku: proč existuju, co musím dělat, jaký je účel mého života. Někteří se pomocí práce chtějí realizovat - tvořit, kreslit, diskutovat, a podle toho i hledají své zaměstnání. Podle posledního výzkumu bylo zjištěno, že většina lidí hledá své zaměstnání podle svých zájmů; to znamená, že otázka placení není na prvním místě moderního světa, ale určitě i ne na posledním! Lidé se bojí, že vůbec nenajdou práci... a když takhle, to co dále? Každý člověk od svého dětství rozumí tomu, že peníze jsou něčím vážným, důležitým, zatímco málo kdo může najít odpověd na otázku "co to jsou peníze" z vědeckého ekonomického hlediska. Našim dětem pořád říkáme, že se musí učit, jinak nebudou mít šanci na lepší práci, tj. na lepší život. Je to paradox, ale "peníze řídí život". My si nemůžeme uvědomit jakou vážnou roli hrají bankovky a mince: díky bankovkám a mincím existuje "ekonomický koloběh", který je pro nás tak nezbytný, jak i přírodní koloběh. Jeden znamý myslitel řekl, že "člověk je nejdokonalejším výrobkem" své doby, protože může pracovat, hledat, myslit, analyzovat (ta funkce, která nás liší od ostatních živočichů) a kontrolovat svůj život, své pŘaní. Jenom nemůže najít klíč ke štěstí. Ale je to snadno: jak by člověk neříkal, že "peníze nestojí za nic", důležitějiší je duše, ale nikdy člověk nedosáhne štěstí bez peněz, a peněz bez práce. Z tohohle sleduje že práce je základem naše existence. Bez práce by byl všude nepořádek (chaos)!
|
PHA0411053.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Už od doby, když lidé jsou malé, a nezabyvají se o tom složitém systému ve společnosti, a o tom, jak fungují -ambiguous-, ještě od té doby většina budoucích malířů, profesorů, atd, začiná rozumět mnohým moudrým věcím a pravidlům, o -unreadable- pravidla použivat.
Napřiklad, věta "Bez práce nejsou koláče". Ja myslím, že neexistuje takový jazyk, ve kterém by věta s podobným smyslem nevyskytovala. Podle mého názoru, je to nejdůležitější, a, možná, i hlavní pravda v životě. Jednoduchý příklad – první své kroky děláme, první slova řikáme – jenom díky tomu, že pořad se to snažíme udělat, taky pracujeme, cvičíme, bez toho by nam nic nevyšlo. I ve škole, i na univerzitě, až do konce svého života, vždycky víme: abychom mohli něco dostat, něčeho dosáhnout, musíme pracovat. Jak fyzicky, tak intelektuálně.
Ta práce v každém smyslu toho slova - fyzická a moralní není jenom podminkou našého vlastního úspěchu. Celý život, všechny procesy a jevy kolem nás, a dokonce i my v současné podobě – to všechno je výsledkem jenom práce: práce buňek, molekul, a takových malých organismů, kterých vůbec netušíme. Já myslím, že líde pochopili už dávno, (dosáhnouti) že práce není jenom prostředkém pro dosážeení cílů, a hraje větší rolu. A proto, aby mohli vysvětlit to pravidlo života dětem, vymysleli různé národy takové jednoduché věty.
|
PHA0411054.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Přece všechny ví že bez práce nejsou koláče. Bez práce nedostaneš penize. A penize v dnešnim světe jsou moc duležite. Jsou všude. Manželství se rozpadají, když dochazejí penize. Politika je cela v penizich. Zbrojení, valky, ničení přirody, to vše má jedíny důvod - penize. Člověk je schopen i zabit pro penize.
Když budeš prácovát, a dobře vydělovat, budeš moci poznat svět. Uvidět jak je krasna naše planéta. Ale najít dobrou praci, tohle je druhy krok. Prvním krokem je něco vystudová, dostat diplom a pak už najít praci která by byla zajimava, a měla by bobry plát. Protože v dnešním světe musime dávat hodně penez za byt, pojištění, potraviny u kterych ceny pořad stoupají nahoru, a dal a dal a dal.
Člověk přece musí cely život pracovat, ještě od detství. Na začatku školka, tam pracuješ nad sebou, jaky budeš. Potom škola, ti domaci ukoly, pak vysova škola, pak zaměstnaní. A v zamestnaní musíš vydělovat na sve staři a na sve děti. Ale musíš všechno rozetřidit aby mít čas na odpočinek, aby nestravit cely život v praci a potom si vzpomenout že jsi nic neviděl. Ve staři už neda cestovat tak jako v mladi.
Ja bych chtěla vystudovat Karlovu univerzitu, dostat diplom, a určitě budu nejákym tlumočníkem. A myslim si že na život s cestovaním, s krasnymi zažitky to stači.
Určitě budu mít své koláče.
|
PHA0411055.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Dnešní doba je hodně uspěchaná, proto lidi si těžko budují kvalitní přatelství. Přátelství se dá vytvořit ve škole, na spoločenských akcích, na pracovišti, se sousedmi. Myslím si, že v dnešní době lidi říkají často polopravdy, nebo úplné lži. Jsou víc uzavření. Otevřenost se ve mnoha případech nevyplácí často je zneužívaná. Tahle doba přinesla konzumní život. Lidi nepřemýšlejí nad morálním hodnotami. Lidi se uzavřeli na malý okruh lidí ve své rodině, kde mají zázemí a důvěru. Ve mnoha případech se mi stalo, že sem si myslela, že mám pravou kamarátku na, kterú se můžu opřít, například, když jsem byla v nemocnici a ona se celou dobu mého pobytu, který jsem byla hospitalizovaná na chirurgii ani jednou neozvala. Byla jsem z toho smutná a sklamaná. Potěšilo mně, když mně navštívili mojí nejbližší. O přátelství se dá říkat vždy jen tehdy, když obě strany dávají lásku, pozornost, porozumnění a úctu. Ne když jen jedna strana dáva a druhá bere. V pravém přátelství musí být radost pro osobu, který dáva z lásky pomocnou ruku osobě, která prožívá bídu, strach, nemoc nebo finnační krizi. Člověk by mal být víc vnímavý a pozorný vůči lidem kolem. Někdy stačí úsměv, skoro, nebo pohlazení aby člověk cítil lásku. Je to velké štěstí, když má člověk dar přátelství. Je velkým vzorem pro děti, mladé lidí a pro společnost. Někdy jsou takovýdle lidi společnosti k smíchu. Málo lidí věří v dobro a přátelství. Mám pocit, že prátelství se bere, už za něco nadpřirozenýho.
|
PHA0411056.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Přátelé je jedna z nejdůležitějších věcí v životě každého člověka. Mají stejnou důležitost jako rodina. Když máte štěsti, přátelé se radují s Vámi, když máte smůlu - podporují Vás.
Jsem si jistá, že skoro v každém jazyce existuje takové přísloví: v nouzi poznáš přítele. Já osobně naprosto souhlasím s tím. Nenahodou existuje přesně takové přísloví, ne naopak. Vždyť přísloví je lidová moudrost, výsledek zkušenosti. Je nepochybné, že jen komplikované životní události můžou ukázat jaký je člověk a děláte-li správně, když ho počítáte za svého přítele.
Co se týká mého vlastního života, tak bych chtěla uvést příklad. Když jsem studovala na univerzitě vážně jsem onemocněla. Lidé které jsem počítala za kamarády, začali se vzdalovat. To byl velký šok pro mě. Kromě toho jsem nemohla říct o nemoci rodičům, protože se mi nechtělo je zatěžovat. Potřebovala jsem podporu od kamarády, ale nedostala jsem ani dobré slovo. Vždyť když nemáš žádné problémy, jsi úspěšný člověk, lidé se s tebou budou stýkat. Ale co se stane, když budeš mít smůlu? To je otázka. Ale naštěstí jedna kamarádka přijela do města, ve kterém jsem studovala, uviděla mě a zůstala na celý měsíc. Pomáhala mi a kontrolovala můj životní stav. Řečeno bez zveličování jen díky ní dosud žiji. Přestože jsem zažila špatnou událost, jsem vděčná. že jsem měla takovou zkušenost. Protože tato situace pomohla pochopit, kdo je můj opravdový kamarád a odstranila nepotřebné lidi z mého života.
|
PHA0411057.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
C1
|
CC BY-SA 4.0
|
V dnešní době je opravdu těžké, najít skutečného přítele. Všichni jenom někam pospíchame, ženeme se do práce, domů a pak zase do práce a zase honem domů. Nebylo by někdy lepší chviličku zůstat stát a rozhlédnout se kolem sebe? Mění se vůbec lidi kolem nás? Máme přítele, na kterého se můžeme s každým problémem obrátit? A když potřebuje přítel s něčím pomoct, jsem mu k dispozici?
Už je to pár let naspět, co jsem si myslela, že mám hodně přátel kolem sebe. Vždy jsme společně chodili do kostela, zpívat, na procházky. Pravidelně jsme jezdili v létě k moři a v zimě na hory. Ale to všechno se jednou změnilo. Spadla jsem z kola a skončila v nemocnici. Z obrovské party přátel ani jeden nepřišel za mnou, ani do nemocnice, ani domů. Kdyby alespoň zvedli telefon... Asi tak po měsíci se u nás u dveří objevil můj spolužák ze školy. Myslela jsem si o něm, že je namyšlený, ale nebyla to pravda. Hezky jsme si popovídali a domluvili se, že k nám ještě někdy přijde. Moc jsem se těšila.
Někdy si člověk myslí, že když bude přátelům pomáhat, bude jim naslouchat, tak se mu to jednou vrátí, ale ne vždy je to pravda. Můj spolužák byl opravdu příkladem toho, že v nouzi poznáš přítele. Moc bych si přála, aby každý z nás poznal dobré přátele.
|
PHA0411058.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Síla přátelství je jednou z nejdůležitějších v životě člověka. Tak mnoho lidí každý den vidíš kolem sebe, jak poznat, kdo je dobrým kamarádem a kdo nestojí za důvěru. Od dětství mě učili, že bych měla pomáhat každému, kdo mou pomoc potřebuje, ale teď vidím, že ne každý v nouzi pomůže mne, možná, že jen ti lidé, kterých nazývám kamarádi.
Přijela jsem do Prahy začátkem září a byla jsem jistá, že budeme komunikovat s mými starými přátely skoro každý den. Tak mi oni řekli, slibili. Pak jsem si všímla, že se každý den mění na týden, měsíc... Mám tadý nový život, o kterém píšu v dopisech domů, o kterém ráda mluvím, ale s kým? Nyní se od velkého množství "kamarádů" oddělila malá čast těch lidí, kterých mám opravdu ráda. Co teď myslím o přátelství? Skutečný kamarád nebo kamarádka pomůžou vždycky a budou podporovat i když ty tuto podporu neprosíš. V tom je ta hlavní síla a ten fakt, že já mám přátele, mi pomáhá žít a být šťastná.
Nemusíme hledat v každém člověke kamárada a v životě situaci, která nám ukaže skutečnost vztahů mezi lidmi. Osud je takový, že se kamarádi nachazí sami a nesmíme si všímat těch, kdo neopravdal naše náděje Nedávno jsem dostala dopis od své nejlepší kamarádky. Píše, že ji chybím, a planuje přijet na návštěvu do Prahy. Tak se už těším!
|
PHA0411059.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
V nouzi poznáš přítele - toto přísloví každý člověk zná velmi dobře. Ale jak často lidé analyzují svých známých?
Každý psycholog vám dokaže vysvětlit, že člověk má několik skupin lidí, se kterými komunikuje různými způsoby a v různých situacích. Obvykle člověk dělí lidí na tří skupiny V nejbližší skupině jsou rodiče a dobří kamarádi, s kterými přátelství trvá už několik let. Ve střední skupině jsou přátelé a známi, s kterými člověk má něco společného (například studium, práce, koníčky) a s kterými člověk baví o některých vlastních problémech. Ke třetí skupině patří známí, s kterými člověk nechci bavit o svém životu. Často se tak stává, že člověk dovolí známým vstoupit do své nejbližší skupiny. Hned brzy začinají problémy, protože člověk věří tomu novému známému a mluví s ním o svém vlastním životu. Tuto novou informaci nový známý může použit ve svých cílech, které nejsou vždy dobré. A když člověk bude mít nějaký problém, ten nový známý mu vůbec nepomůze. A proto je velmi důležité hodnotit dobré přátelství. Vždycky se člověk musí stárat o své nejblížší kamarády, aby mu pomohli při neštěsti, protože jak se říká v Rusku, starý přítel je lepší, než dva noví.
Problém je v tom, aby poznat dobrého přítele do té doby, když se něco stáne.
|
PHA0411060.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Mýslím, že každý člověk to ví už ze školky. Během našeho života tato věc jenom se potvrzuje. Každý krát naše cíly se zvyšuje i každý krát musím udělat víc, abychom je dosahli.
Nemůžu s touto mýšlenkou nesouhlasit, protože všechi známi lidi, buď v literatuře, kině a hudbě, nebo v politice, vědě a architektuře dosahli velkého úspěchu díky své pracovitosti a trpělivosti. Je to : T. Masaryk, M. Forman, B. Smetana, Kundera, Menděleev, Puškin, Mozart, Bach, Picaso, Ejfel a můžu pokračovat dál a dál, protože ten seznám je nekonečný.
Vím, že nikdo nedá mně chleb nebo tričko zdárma, nikdo nevozme mě na univerzitu bez zkoušek a na práce bez dobrých výsledku. Tomu mě naučili moji milí rodiče, a proto už pochopila slovu "práce" už z dětstí. Mám svou velkou zkušenost. Studuju v České republice díky stipendiu, který jsem výhrala v Moldavské republice. Ale jen já vím, jak jsem ho dostala. Mnoho let jsem musela studovat a hodně pracovat nad svou seberealizací. Kdy mi bylo šest let chodila jsem do školy, do hudební školy a do choreografické školy. Začala jsem pracovat od dvanácti let a v šestnáct jsem byla manažerkou skupiny žen ve firmě firma X. Byla jsem prezidentkou lycea, ve kterém jsem studovala a vím, kolik musíš udělat a organizovat, aby se něco nového a zajímavého proběhlo.
"Bez práce nejsou koláče". je moto mého života. Mýslím, že stejné moto života můžou mít lidi, kteří rádi pracovat a rozumějí, že aby naši sny byly realizovány, musím hodně pracovat.
|
PHA0411061.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
V každé době bylo nutné pracovat. Ale vždycky existovali lidé, kteří se třeba nechtěli zučastnit žádné práci a stěžovali se na svůj chudý život. K tomu existuje uvedené přísloví, smyslem kterého je nutnost práci v případě, že člověk chce žít dobře.
Samozřejmě, že s těmto tvrzením nemůžu nesouhlasit. Podle mě, jednotlivý člověk vždycky má jenom to, co si zasloužil.
Například, jedna moje kamarádka je studentkou, ale už více než rok pracuje v jedné brigadě. Ona vždycky počítá peníze, které vydělává, a má všechno, co by potřebovala ke svému studentskému životu. Je úspěšná jenom díky tomu, že pořádně pracuje. Naopak, jeden můj známý pořád nechce ani pracovat, ani studovat, zajímá se jenom o bavení. V souvislosti s tím nemá peníze na klub, anebo na nějakou cestu a ptá se na ně rodičů. Někdy může i něco ukrást. Samozřejmě, že není šťastný, a je to tak kvůli tomu, že je příliš líný a nechce nijak pracovat.
Uvedené příklady podtvrzují pravdivost tohoto přísloví. Nejen dnes, ale vždycky bylo a bude nutné vědět cenu práci a majetku. Nic se nedostává zadarmo, a proto šťastný pouze ten, kdo zvítězil nad svou leností a ví, že "bez práce nejsou koláče."
|
PHA0411062.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
V nouzi poznáš přítele.
Kdo to je ten "nejlepší kamarád"? Všichni známe, že člověk nemůže mít spoustu přátel. Obyčejně máme jednoho nejblížšího člověka, který je uz Vámi vyzkoušen. Ríká se v takovém případě: "Poznal jsem ho v nouzi". Myslím, že to vůbec neznamená, že prostě spolu něco studujete, někde pracujete nebo se občas bavíte. Jde o to, že Vám někdy ve skutečnosti vážně pomohl: půjčil peníze, abyste zaplatil nezbytné léčení, pomohl Vám, když jste nebyl zaměstnaný a neměl ani na kus chleba, atd. Určitě, Vy si teď nepamatujete žádného "diskotečního" přítele vedle sebe. Takoví přátelé se ihned ztratí, jakmile budete mít nějaké problémy, a naopak, objeví se, jakmile Vám všechno dobře dopadne. Dávejte pozor na vaše okolí a najděte si opravdu nejhodnějšího kamaráda!
|
PHA0509002.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ta žena je Kateřina Svobodová. Sidí v knihovňe. Kateřina je s Česká a bydlí v Praze. Je hezká, mladá a je jí 35 let. Vystudovala ekonomiku a pracuji v bance. Kouka venku a mysli o počasí. Kateřina radá čte detektivy.
Ma psa Honzika. Radá hodi s nim na prohazku do parku.
|
PHA0509007.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ta žena na obrázku se jmenuje Eva Svobodová. Je profesorka z Německa a učí něměčtínu na Karlové Univerzitě v Praze. je jí třicet - šest let. Vystudovala v Berlině, kde taky bydlela. Teď žije v České Republice se svém manželem, ale nemají děté. Dneska sedí už dvě hodiny v knihovně univerzity a myslí o své rodině v Německu. Ve volném času ráda čte romantické romány a jde na procházku po starém městě se svém psem. Pes jmenuje se Rex.
|
PHA0509013.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Ta žena je učitelka a se jmenuje Eva Svobodová. Teď je v bytu maminky. Ona je z Slovenska, z Bratislavy. Ona je 45 let a je chytrá a veselá. Vystudovala angličtinu a němčinu a teď pracuje jako učitela. Ma manžel a tří děti, jedneho kluga a dvě holky. Ten klug se jmenuje Martin a holky se jmenujou Eva a Julie. Myslí na Slovensko. Má ráda romantické knihy. chodí ráda na procházku do lesa. Nemá psa.
|
PHA0509015.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe.
Jsem Ukrajinka a v České republice budlím 6 let. Mám tady rodinu - manžela a dvé děti. Po škole jsem šla studovát do Ruska zdravotnickou školu. Byla to moje první zkušenost s cizím jazýkem, lidmí, okolím. Také jsem navštívila několikrát Polsko, Rumunsko, Německo, Slovensko. Bezesporu - cestování je zajímavá věc. Přesto vždy se ráda vrácim domů. Náš domov, rodinu, kamarádi vždy u nás vytváří jakesí pouto. Zdá se, že i ty stromy doma máme vyšší, třešně sladší, květiny voní více a hvězdy září více. Pobyt v cizíně nám dáva nové ználosti, informace, zkušenosti. Domu vždy najdeme duševní klid, zázemí, lásku mátky. Domu jezdim jednou za rok. Kromě toho, často pišu přibuzným dopisy, telefonuji. Svůj druhý domov jsem našla v České republice. Poznávam jinou kulturu, mentalitu, zvyky. Když mi je nejhůř, vzpomínám si na slov Jana Wericha: Když nejde o život - jde o hovno".
Co mi nejvíce chybí? Asi ta mateřčina. „Čistá, krásná, svatá řeč mateřská. Zahřevná jako samo slunce a jako jaro i léto plodná a živná. Melo by se jí vlastně řikát „druhá mátka". Když nás ta první opustí, sklacená nebo když opustime ji a vyjdeme do světa, ta druha jde s nami až do konce, a sprovází nás až k hrobu. Poukazuje nam na to, co sprosté a nehodné a připomíná nás k tomu, co jemného, mílého a šlechetného. Zahřívá naše srdce, řídí náš cit, vede náš rozum". Souhlasím se slovy Jana Nerudy. Zaroveň si myslím, že mám jedinečnou možnost mlůvit česky, číst dětem české pohádky a pilovIat, pilovIat, pilovat.
|
PHA0509017.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života?
Myslím, že vzdělání je pro každého z nás velmi důležité. Především to se týká vyuku cizích jazyku. Například můj tatínek ještě když jsem byl mládý, říkal, že, jestli znáš hodně jazyků, můžeš se domluvit o čemkoliv s kýmkoliv a kdykoliv. To je pravda. Když jsem poprvé příjel do Prahy, nemohl mluvit ani slovo česky. Ale měl jsem velké štěstí, že jsem mohl také mluvít anglicky.
Ale co třeba, když jsem se rozhodnu jet někam do Španělska nebo do Itálie? Tak jsem už rozhodl, že příští rok začnu studovat španělštinu.
Dnes, bohužel málokdo z mládých lidí může si uvědomit jakou velkou roli pro ně hraje vzdělání. Například, hodně z nich vůbec nezajímá, ani cizí jazyky ani technické vědy. Myslím si, že to je velká hloupost, protože člověk ma vždycky nějaké starostí a také se bývá, že má těch starostí tolík, že vůbec nemá čas ani na to, aby se mohl učit. Tohle už jsem také pochopil. A proto se snážím víc studovat teď. Bohudík mám takovou možnost. Moc jsem rad, že příjel do Prahy a teď studuju češtinu v takovém jazykovém středísku.
Mám tady už hodně kamarádů, ale nejen ruských, ale i českých. Spolu s nimi chodím na procházky, nebo do kina, mluvím na nejaké zajímavé téma.
|
PHA0509018.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
ŠKOLA - ZÁKLAD ŽIVOTA?
Zaujal mě otazník na konci věty. Žeby to někdo zpochybňoval? Mezi základní životné pilíře škola určitě patří. Je pro každého důležitá. Druhá strana je kvalita výučby a vzdělání, kvalita pedagogů, kvalita celého školskeho systému. Když se zamyslím, v mém životě byli asi dva pedagogové, který se mi dostali do paměti, a na které nikdy nezapomenu. Čož je málo!
Nedávno se mi dostali do rukou spisy J. A. Komenského, jeho výchovný odkaz, staré vydání. Žasla jsem nad jeho názory, jako by to psal pro dnešní dobu. Byl pokrokový, odvážný, srozumitelný, jasný a konkrétný. Souhlasím s jeho praktickými metodikami, se spojením, s přírodou a hlavně praktickým využitim vědomostí a dovedností. Dostala jsem chuť přestudovat „Velkou didaktiku" a další skvosty jeho práce. Snad to zvládnu.
A člověk se v podstatě vzdělává pořád. Když má zajímavou práci a správné lidi kolem sebe, tak to jde přirozeně. Určitě, že systém školy, který byl, když jsem chodila do školy již je pro dnešní 21. století zastaralý. Proto je velmi důležitá technická dovednost dnešních dětí a pedagogů. Jsem zastánce přirozenosti a praktičnosti ve výchově a vzdělávání. Když dítě skončí školu, aby vědělo řešit náročné životné problémy, vzájemné vztahy partnerské i kolegiální, aby se vědělo rozhodnout, někdy i nesprávně. Škola je důležitá i pro 21. století, jen je potřeba ji správně „uchopit" a natrafit na dobré pedagogy.
|
PHA0509019.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÉPE.
S myšlenkou všude doma, doma nejlépe jsem úplně ztotožnena. Myslím si, že každý člověk, (dítě, žena, muž) když mají tam odkud pochází rodinné zázemí, je jim tam dobře, tak se určite rádi vracejí domů.
Ráda bych Vám vypravila co se dělo, když jsme já, manžel a náš šestiletý syn, byli na dovolené v Chorvatsku. Z vlastní zkušeností vím, že na dovolenou k moři, se těší každý. Naplánovali jsme si dovlenou na dva týdny a šli jsme tam vlastním autem, protože jsme usůdili, že nechceme být na nikom závislý a program si tam uděláme sami. Když jsme dorazili, počasí bylo překrásné a vydřelo, i na cestu zpátky. Ubytovali jsme se v malém obytnem domů, kde jsme bydleli s paní, která nám to přenajala na 2 týdni. Když přijelo na začátku k placení, řekla jsem manželovi, ať zaplatí jenom jeden týden, protože ješte nevíme jaké budé počasí, atď....
Manžel souhlasil, a já když si na to teď spomínám, tak jme udělali dobře.
Začátek dovolenky probíhal úplne normálne. Prvý, co jsme udělali bylo, že jsme se šli vykoupat do moře. Syn ješte neuměl plavat a tak měl kolo. Moc se nám to líbilo. Každý den jsme měli stejný, manžel se opaloval, pak se hrál se synem ve vode, pak byla přecházka, pak najíst a na „barák." Bylo to ze začátku zábavný, ale po týdnu opalování a nic nerobění, jsme se všichni tři zhodli, že dovolené stačilo, a jedeme domů. Byli jsme krásně opálení, krásne odpočinutí, a taky už i znuděni. Bavili jsme se o tom, že jsme měli zvít na dovolenou někoho z rodiny, hlavně s dětma. Na dovolené jsme pořád chodili celá rodina, sestřy s manželmi a dětmi. Musím přiznat, že jsme se nenudili a syn měl o zábavu postarané. Možná jsem nenapsala ten nejvodnejší příběh, ale celá rodina jsme usůdili, že doma je nejlépe a tak jsme se vrátili domů. Neříkam, že to byla špatná dovolená , nebo zě si s manželem nemáme co říct, ale po dobu kdy pracujeme, se s rodinou nepotkáváme cašto, a proto jsme to řešili společnou dovolenou. Když se nás ptali, jaká byla dovolená tak jsme se pochválili, že byla hezká ale dlouha.
Nakonec jsme udělali dobře, že jsme šli domů a týden, který nám zůstal volnej, jsme se sešli s rodinou, s dětmi doma a bylo to moc hezké a příjemné.
To byl můj příběh z dovolené, na keré jsme zjistili že všude je dobře a v Chorvatsku taky, ale doma je nejlépe.
|
PHA0509020.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života
Nemůžu si představit bytí v 21. století bez vzdělávání. Je to stejné jako říct, že nepotřebujeme elektřinu. I kdybychom chtěli někam utéct a obránit se proti informacím, nebyli bychom schopni najít nějakou divokou jeskýně...
Nějaký spisovatel zmínil, že se člověk musí naučit, aby se stál člověkem. Poznátky jsou nejvyšší lidské hodnoty; je to právě to, co náš liší od ostátních zvířat. Od malinka se jedinec naučí číst, psát , naučí se sdělit své emoce, pocity, získat informace a uplatnit je ve zkúšenostím.
Škola je vlastně to místo, kde člověk začíná svou odyseu ve světě ználostí. Učí se tu první sociální styky, společenské normy, učí se dodržovat pravidla, kter-ambiguous- platí v daném sociokulturním prostředí. Setká se tady poprvé ve svém životě se sociálními zodpovědnostmi, dozví se o věcích jako jsou, například, sociální postoje, pozice, role. S určítou mírou licenci bych řekla, že škola dává nejen inteligenci v pojetí ználostí , ale také zkúšeností. Ona vlastně vytvoří identitu v člověka, pomůže mu si hledat svou cestu v životě. Je to mylně, když se říká, že ve škole si zvyšuješ jenom svůj IQ...
Současná škola se zaměřuje intenzivně na etické, zábludné otázky, jako jsou drogy, pohlavní problémy, hledání nových hodnot v aktuálním světe, který se stále změní. Škola je také první krok do života, do zaměstnání.
|
PHA0509021.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Ráda cestuju, ráda poznám nové zemy, nové lide, novou kulturu. A když cestuju, citím se dobře, i ve země, která není vůbec podobná moje země. Už jsem cestovala do Ghany (v Africe) a neměla jsem žádný problem. Lidi byli na mě moc hodný. Mně pomohli když jsem potrebovala pomoct.
Ale když se vratím domu, citim se lepší. Všechno a všichny znám nám. Vím jak mám mluvit a být. Mám tam kamarady a rodinu. A to je jasně že budou tam pořad pro mě.
Taky mám rada být doma, když můžu vymyslet na přiští cestu, nebo se podívat na fotky a se vzpomínat jak byla poslední cesta.
Ve cizí země, musím pořad dát pozor na jak mluvím, jak se obleknu, atd. To není velký problem, ale doma můžu mluvit a se obleknout jak obvikle. Ve cizí země musím taky dat pozor na co jím, abych nebyla nemocná. Doma, moje rodiče vaří co rada jím, protože mě nevidí hodně a chtějí abych měla radost.
Myslím že, kdybych zustala doma a necestovala, nebylo by tolik dobrý doma. Pamatuju si když jsem byla malá a musila jsem uklízet, umýt nadobi, atd. Teď moje rodiče jsou tolik sťastný mě vídět, že nepoprosí na níc.
|
PHA0509022.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života. V této frázi je podle mne krásně zachycena problematická protipólovost vzdělávaní v současné době (a snad v každé době). Pravdivost v obsahu, a obávám se, že i pravdivost ve formě, jelikož jde o formu fráze. Není nic lehčího, než postavit školu, tj. vzdělávání, na frázovitém memorování faktů. Proto se to tak často i dělá. Ale v čem se pak ukáže nedostatečnost, ba přímo nebezpečí takovéhoto přístupu, je eventuální pocit nesmyslnosti vzdělávání. Protože dnes je k memorování již tolik encykopedií, že tento pocit nesmyslnosti se stal skutečnou a nefalšovanou nesmyslností. Vůbec, zdá se mi, že nebezpečí tkví již v samotném označení: škola -symbol- vzdělávání. Jedině funkční mi totiž přijde pojem „samovzdělávání". Tohle je pro mne již spíše ten skutečný základ života, a školy toto samovzdělávání mají podporovat - to je podle mne funkce školy. Základy našich životů si musí každý z nás postavit sám, ale může si nechat pomoct. Takové školy, které chtějí pomáhat, a ne vyrábět otitulované pajáce, jenom takové školy si zaslouží toto označení. Samotné vzdělávání (= samovzdělávání) je už věcí studentů, a to stejně v 21. stolet jako v každém jiném.
Pozn.: Uznávám, že takhle nekompromisně to lze uplatnit jenom na nejvyšších stupních vzdělávání. Ale i ty nižší stupně by měly mít tento konečný cíl na zřeteli, brát jej v potaz a vysvětlit, že nějaké to memorování nutné přece jenom je - ale že to není memorávní pro memorování.
|
PHA0509024.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života?
vzdělaní dneska odehrava važnou rolí. Dobá, kdy člověk převažne pracovál fyzicky, uz davno se skončila i teď kazdy člověk už od dětství musí se zamýslet, co chce dělat v zívotě a jake vědy k tomu potřebuje. Jeho cestá se začina ve škole, kde se ucí cist a psát a taky jinym věcim. Škola má velky vliv na budoucnost človeka. Tám musi se naučít zakladům, a ůkol učitelu je probudit v ditěti chuť k nauce a taky pomoc mu najít své talenty a vyvijet je. Myslím, ze ve škole nemužeme nutít děti, aby svadli učebnice i školní program; musíme ukazát jím svět kolem jí a vzbudít dětskou zvědavost. Zbytek dítě uděla samo, učitel muze jenom zadávat směr a davat novou informace. Nasledujicim stupnem v nauce je vysoka škola snaží se připravit studenta k samostatné prací v vybraném oboru. Tu jsou dvě možností každa ma svoje plusy a minusy. Prvni je učít studenta převážně v ramcíh eho oboru. A druha - dát spoustu mozností pokračovat v nejakem směru ktery si student sam vybere z mnoha jinych. Ja myslím že druhí spusob je lepši protože pomáha najit talenty člověka i davá šance ji realizovát. Člověk ktery ma idea a taky ví jak je realizovat stáva se tvurcem ktery děla svět lepšim. Ku přikladu nepotebujeme 10 inžiněru, ktery jsou schopní postavít stejny most. Potřebujeme nove idea i novych lidí, ktery je přinesou. A ta neni mozne bez vzdelání v většině pripadů Ale vdělaní pro vzdělaní nema smysl. Když človek traví čas na vysoke škole jenom pro to aby pák napsal Phd, MudR. nebo Ing na dvěřích - to stejne nemá cenu. Protože stava se stejnum jako človek bez dyplomu. Jsou stejní tym spůsobem že vědí něco ale vicse ůcít nechce a jéh vyvoj se skoncil na maturitním plesu. Tak či jínak studovát musíme aby najít své misto v moderním životě ale, každy můsi se zamyslet co to pro něho znaména a jak to použije.
|
PHA0509025.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Vzdělání jako základní pilíř pro člověka bylo vždycky velmí důležité. Nejenom v současné době, ale i v minulosti. Rozdíl mezí minulostí a současností je v tom, že současná situace, co se manuální práce týče, hodně změnila kvůli počítačům a automatizí pracovních procesů se člověk musí stále učit nové věci. Kvůli tomu školy hrají velmi důležitou roli.
Na druhé straně myslím, že toto teoretické vzdělání nestačí. V němčině máme jeden výraz: „Škola života". To znamená, že praktická část života je tak důležitá jak ta teoretická část života.
Chtěl bych Vám dát jeden příklad: Ve škole se učí cizí jazyky, ale problém je v tom, že toto vyučování je spíš teoretické. Po několika letech této vyučování člověk myslí, že může mluvit cizím jazykem s lidmi v cizíně. Velmi často se ten jazyk na místě v cizíně odlišuje od jazyka, která byla naučená ve škole. To může být velký šok a frustrující zkušenost. Tato žkušenost je část praktického života a podle mého názoru člověk není na to připravený. Takový je život.
Teoretické vzděláni a praktická zkušenost mají stejnou důležitost. Doufám, že se v budoucnosti obě věci naučí.
|
PHA0509026.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Myslím, že v poslední půlky století jse změnila význam škol pro člověka. Záleží při tom ale hodně na tom, v jakém oboru člověk později ch-unreadable-e pracovat. Mohu to zdůraznit mím osobním příkladem: Mám vlastní firmu, se kterou dělám videoklipy a filmovou reklamu pro různé zájemce. Je to moje jediná práce, a můj jediný příjem, a dobře se s toho uživím. Při mí práce se mne ale jestě nikdo nezeptal , kde - nebo lépé na jaké škole - jsem se to naučil, nebo jestli mám maturitu. Bývají samozřejmě filmové školi, ale není naprosto nutné tam studovat, aby člověk měl v tý branži pozdeji ůspěch.
Na druhé straně bývají profese, na které je třeba mít dobré známky, jako když se chce ku příkladu studovat medicína. Z toho hlediska by se dalo říct, že škola je jakoby základ života, protože umožňuje přihlásit se ke studiu.
Kromě toho, že škola vyučuje předměty jako matematiku nebo chemii, však také vyučuje věci lidské, věci "pro život", jako na příklad správné chovaní, étiku, morální představy a hodnoty. Toto vyúčení je podle mého názoru velmy důležité, a tato orientace pomáhá později v životu jak tím, kteří hodlají studovat tak i ostatním.
Z tohoto hlediska tedy souhlasím s tím, že školy i v 21. stolet jsou základem života.
|
PHA0509027.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola základ života
Ve začatků sveho života člověk začne učit.
Vzdělání je pro každeho nutné, alé kvalitne vychovavat ditěparalelně s školou není jednoduche.
MOc informaci pro člověka v 21. století je nebezpečne, a dobře vychovana osoba bez kvalitnyho religickog vztaha je taky nebezpečna.
Vzdělání trva dlouho, a někteřy lidí studuju možná dvacet i víc roků.
Teď vidím kolík znamená cizi jazyk, dobra vychova, a vzdělání. Bohatstvo které mamé v sobě nám nemůže níkdo ukrast, a můžeme ho dávat že níc ze utratime. Člověk se uči cely život a nejvíc od děti ktere jsou největší specyaliste. Proč myslím že vychova je draha (lepše nema žadnú cenu), protože peníze můžeme dostat jakkoliv, a zustat primitivny, kde se hodnost krerá na dává jistotu, a ne vidí se zustavá v námi.
Kolik lidi chce bít hlavně místo světa a to s penízma. Mám rád každeho který chce se učít, a kdy člověk skončí, a ne učí se, moc ne prosperuje.
U u že mám Šancu studovat a vychovat se kvalitně, mezi lidma které mám rad.
Čeština, angličtina jsou jazyky které musi dokonalit, hodně, protože ne vím kolík umím český, ale vím kolík se musím učit. Mám štesti žít v Čechach, a mít hodnocenu češtinu každý den zdarma, protože matka moje manželke je češčinarka, tak že me opravuje i manželka ve každe věte.
Chtěl bych studovat FAMU odděleni - kameramán, a potom možna mít soukromě školu která vychovuje mlade umělce. Ve středne škole a také na univerzite existujé multimedia a-pod.
Všechno co mám v hlaví chci demonstrovát v fotografii, a každá vystava je taky vychova ducha.
Řiká se že je život škola tak že v každa situace můžeme něco naučit.
Otazka je jaký je naš vztah kvůli lidma, chcemé nebo nechcemé poslouchat.
Kde bych měl hodně peněz investoval bych v vzdělání lidi který nemají tu šancu studovát nebo ich nigdo ne může pochopit, myslím, že bych dál každemu že může zkusít, a uvidět jestli to pro jeho nebo není.
Dnes mame hodně pracovitich lidi který mají vysokoů školu, ale přepracovanich.
Není jednoduche studovat a pochopit smysl sveho noveho povolání
|
PHA0509028.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe!
Já jsem taková holka, která má ráda zvyky. A když se něco stane, aby ty zvyky byly zrušené, tak se mi necítím úplně v pohodě. Přesto mám ráda cestovat. Nevadí mi jet někam pryč dva týdny, a pak se vrátit. Budu ráda, až odjedu, a pak budu ještě šťastnější, až se vrátím domů.
Ještě jsem ve svém životě tolik necestovala, ale ta největší výzva prožíju teď. Bydlela jsem v Čechách už osm měsíce, abych studovala češtinu. chci se stát překladatelkou doma v Norsku. Tam tolik lidí neznají Českou Republiku, a myslí, že čeština zní podobně jako ruštinu. to je pro mě už trochu legrační. Ale život v Čechách není pořád tak dobrý. Zejména když se touží po domově.
Ve začátku to bylo docela dobrý, ale když vidím, že ostatní studentky odjíždí domů, tak dostanu chuť odjet taky.
Tohle určitě souvisí s tím, že se mi stýská po rodině a přátelích. Protože až přijedu domů, tak to taky bude trochu smutné.
Strávila jsem osm měsíce v Čechách a na to se nikdy nezapomenu.
Myslím, že ten stesk má každý, který buď často cestuje nebo je v zahraničí delší dobu.
Byla jsem dvakrát v Řecku a jednou ve Španělsku, ale nikdy nebyl ten pocit tak silný jako teď, když studuju v jiné zemi.
Koneckonců májí většina lidí rádi svůj život doma, ale cestujou, aby dozvěděli a viděli něco nového, a pak se učí lépe oceňovat svůj život a svoje země.
|
PHA0509030.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života.
V dnešní době je velmi důležité mít dobré a kvalitní vzdělání. Proto se člověk musí učit pořád. Práce, volnost, zdraví, peníze - všechno zaleží na dobrém vzdělání. Ale nejenom výsokáškola může dat člověku všechno, co potrebuje. Základní škola davá začátek pro budoucnost. Na základní škole se malí žaci učí jak se chovát, jak psát a číst, jakým způsobem komunikovat s ostatnými lídmi, aby neměli žádné problemy ani s vychovately, ani s jinými žaky.
Ve škole děti pořád pracují a proto se musí naučit, jak planovat svůj den a rozhovor. Je to velmi důležitó zkušenost, která pomůže jim v budoucnosti. Dnešní století je století informacii, a proto je nutno umít prácovat s ní. Člověk musí často udělat mnoho věci ihned. -unreadable- I když se ve škole člověk tomu naučí, bude mu mnoha lehší pracovat dale.
Kvalita života také zaležína účení. Každý zaměstnavatel by rád měl chytrého a vzdělaného zaměstnance. Čím lépe pracuje zaměstnanec, tím lépe se cítí společnost na trhu, a to znamená, že se mzda toho zaměstnance bude pořád zvýšávat.
Umení člověka prácovat a kvalítní vysledek zkoušek ve školách, bude sloužit prvním krokem do vysokoškolské vzdělaní.
Většína poldaní je spojena s lídmi -symbol- doktoři, pravnici atd. - všichni jsou odpovědný za něco, co je pro v každého člověka važně. , Buď to zdraví, nebo peníze. To znamená, že škola vždicky pomahá vybrat dobré povolaní a být užitečným pro svůj život a život jiných lide.
Určitě tak vždicky povídám svém ditem, kteří dnes chodí do školy, proto že vím, že čím dříve začnou rozumět tomu, tím lépe bude jich život.
|
PHA0509031.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Miluju cestovaní. Jsem člověk spontánní, aktivní a velice ráda poznavam nové věci, kultury, myšlenky, zvyky, umění a spoustu další věci ve světě.
Jeden z pozitivní strana žít v Praze je ten možnost cestovat. Díky jeho přístupnost do Evropy je jednoduché být kdekoliv v Evropě dost snadné. S letadlem můzem jít do Lisabonu necelých dva hodiny nebo do Košiče za hodinu. Je to poměrně dost pohodlný a už nebereme s ústupem, že jdeme do cizině.
Na vánočních prázdninách s rodinou moji nejlepší kamarádkou rozhodli jsme jít do Berlíně. na pár dní . Kamarádka nechtěla jít jenom s rodinou tak vzala si sebou mne, aby mohla pohybovat sama.
Bylo to můj patý pobyt v Berlíně a druhý mé kamaradky. Po památkách jsme měly prohlíduté, tak jsme spíš chtěly méně nároční a vice relaxačni a kulturní dní v Berlíně.
Šly jsme nakupovat, pak na vystavě Paula Kleeho, také na kafé v centra. Prostě věci co bychom dělali také v Praze na běžný víkend.
Po naše dámské jizdě v Berlíne bez důvodně byla jsem nemocná na tři dní. Nemohla jsem nic dělat a ležela jsem na posteli celé dni. Sice fyzické namáhavé věci jsem se nekonala, však psychické asi moje tělo ví, že nebyla jsem doma. Ikdyž cestuju relaxačně nebo s větším pohybem, ráda se vracim zpátky domu, místo, kde se cítím nejlépe
|
PHA0509032.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
1) Škola - základ života.
Když jsem zamyslím nad významem vzdělání, pro život člověka v současné dobé, tak můžu říct, že hraje nejvyznamnější rolí v živote káždého.
Za prve všichni jsme chceme mít dobrou a zajimavou práci, vydělavat slušné penize, žit ve vlastním bytě nebo domě, jezdit na vlastním aute a odpočivat aspoň jednou za rok u moře. Bohužel ne všichni lidě to mužou zdědit. A proto hodně z náš snaži se vystudovat Vysokou školu a najít své zaměstnání. Ale bohužel nevždycky jeto jednoduché: dostat se na školu a uspěšně jí absolvovát. Taky k tomu potřebujeme abych nás podporovalí v tom rodiče nebo další příbuzné. Není jednoduche pro studenta platit za byt a studovát. Na brigadech se moc nevydeláš a proto potřebuješ mít podporu ze strany rodičů.
Je složitě v tomto připadě cizincům, ktere opuští své hnizdo, podporu rodiny a jedou za znalostmi a životnimi zkošenostmi do světa. Mužou tím spolehnout jenom na sebe a porádit při studiu taky můsí ze sebou.
Ale přesto, že na začatku cesty je vždycky složitě, člověk se snaží a bojuje za to, abych to vzdělání přece dostal. Má k tomu touhu a vélkou potřebu, zlepšovat své znalostí a dovědností a předavat jích dál.
Za sebe můžu říct, že jsme se učíme cely život, a nejde jen o vzdělaní ktere dostavame ve škole, ale i celkove; jak dostavame životní zkošenost ze samotného života. Učime se komunikovat z lidmi, učime se byt slušnymi a zodpovědnymí za to co děláme, učime se být vstřicnymí k ostatním lidem.
Učime se mít rádi sovu Země abych jsme bylí užitečni.
|
PHA0509033.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
A2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe
Dům je to místo velmí důležite v životě každeho človeka. Místo kde žije, občas pracuje, odpočiva, a take to misto kde nejradiěji vráce. Ja taky mám moc rada můj dům. Často cestuju, v zahraničí travim moc času - cesty davaji mí nove zkušenosti, poznavam lidí, divám se na zajímavé viecí, ale ho dům mam rada předevšim. Můj koníček to hudba, a koncerty. Jezdím mnoho, a často po Evropě. divam se na zajimave koncerty, pracuju, ale kdy se vratim doma jsem štastna. Mysim, že každy človek nejlepe odpočiva v domu. Dům to nejen misto života, to take (předevšim?) lide. - rodina. Dům to pro mně maminka, tatínek, a take zviřátka. Maminka, a její kuchyne, tatinek, a jeho smysl pro humor to všechno dáva spolu nejlepši vzpominky a take počit, že to je moje místo.
Kdy cestuju, a mnoho dní travím v hotelech, jím na čerpacích stanicech často myslím o domů, ale take vím, že nechtěla bych změnit sveho živote. Myslim, že človek ktery často cestuje lepe ví co to je dům, a jak on je důležity v životě.
Mnoho mladycn lidi mysli, že dům to jen misto k spaní, ale to neni pravda. Dům to podle meho názoru nejduležitejší místo na zemí.
|
PHA0509034.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe
Už žiju skoro deset let v České republice. Mám tady rodinu a práce a cítím se tady jako doma. Takový pocit jsem měla u minulého návratu domů do Japonska. Po dlouhém letu jsem uviděla Tokijské město z okna autobusu. Dostala jsem dojem, jak vypadá město smutně. Vypadalo tak šedé a nevýrazné. A budovy stály tak bezpravidelně, vysoký, nízký, bez rozdílu stylu všechno dohromadí. Na to jsem už nezvyklá. Cítila jsem se skoro nesympatii. Když jsem vystoupila autobus, přišla mi ještě horší věc. U stanice Sinjyuku, kde je uprostřed Tokia, bylo tolik lidí, že neměla jsem odvahu jít dopředu mezi lidi. Jak jdou rychlou chůzi, že jsem nemohla chodit rovně a hodně překázila. O tom jsem vyprávěla kamarádce, která mě ubytovala. Tak ona mi řekla, že musím chodit s nimi ve stejném tempu nebo nikam prostě nemůžu dojít. Ale prý si na to člověk zvykne. Tokijský hektický pobyt jsem nějak absolvovala a pak jsem poletěla do mého rodinného městečka. Tam byla opačný problém. U rodičů bylo tolik klidu, že jsem se na konci pobytu malinko nudila. Mrzí m takhle píšu vůči rodičům, ale když nemám práci tam, jako jsem doma host. Skoro nic jsem neudělala než číst noviny a koukat na televizi. Až jsem se vrátila do Česka jsem uvědomila, že tady je můj domov. Občas práce a rodina mi zlobí, ale mám svoje místo a pocit , že tady mě někdo potřebuje. Ráda cestuju, ale taky se ráda vratím vždy z cesty zahraničí.
|
PHA0509035.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života?
Nejen škola ali i jakekoliv vzdělání má teď obrovský význam pro každého človeka.
Někdo muže řict: "A proč potřebuju se učit ve škole když nemám o to zájem, když nechci byt vzděláným a pracovat v kancelaři?"
No samozřejmě nemuže kazdý byt vědcem, ekonomem nebo právnikem, ale i dělník i farmář potřebují byt vzdelánými nejen proto aby dobře psali zkoušky ale pro každodenní život. Mužeme se podivat na historii. Když neměli lidé veřejné školy mysleli že slunce je bůh, dřevo také. Mysleli že jestli ě človek nemocný, to není možne nic udělat jenom modlit se. Domnivali si že jestli jsi narodil v hudé rodině tak musíš žít jako prase. Ženy neměli stejne práva jako muži atd. A proč?
Protože nikdo neuměl a nechtěl myslet. A hloupým človekem je snatně vládnout. Mužeš mu řict jako psu ,,sedět!" a on bude sedět.
Teď všechno jinak. Lidi mají práva, vědí že mužou udělat to a to, ale nechtejí vědet o svých povinnostech.
Proto potřebujeme školy, aby lidé od mala vědeli co mužou, co musí. Jak bude lepe nejen pro sebe a i pro ostatni a t.d. Vzdelaný človek muže mýslet muže pochopit, že delá něco špatně nebo že někdo chce pokusit na jeho práva. A proto ve škole se nemá učit jen matematice a angličtině ale i životu.
V současné době má každý stát veřejné skoly, ale ještě musíme udělat hodně, aby každý porozuměl že to je nezbytne.
|
PHA0509036.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
1. Škola - základ života?
Podle mého názoru vzdělání zůstane jako vždy nejduležitější věci v 21. století. Od maličkosti svého dítě rodiče začinají myslet co bude dělat a kám pujde se učit jejích diťete. Podle toho, jaké vzdělání člověk má se skládá jeho profesionální kariera.
Ználost cizího jazyka je taky jednou z hlavních věci ve vzdělání. Cizí jazyk dáva člověku hodně benefit. Muže si najít lepší práci. Mezinárodní společnosti, jako je napřiklad CoCa-Cola, mají ve svéch požadávkách znalost aspoň dva jazyky na pozice managera.
Taky Vám pomuže cizí jazyk, kdyš se nacházíte v zahraniči. Mužete se zeptát na ulici nebo objednat si jídlo v restauraci.
Podle mého názoru, nejduležitější část ve vzdělání je univerzita. V univerzitě člověk poznává nejen základní věci, ale taky mnohem víc v tom oboru, který on si vybral. Během těch pěti let co se nachází v univerzitě má čas a možnost nejen číst knihy, ale taky dostává tak duležitou pro budoucního odborníka - praxe.
V součastnou dobu, když všichni zemi se sbližují, a Evropská Unie je jedním celým, vzdělání bude duležite v 21 století ještě víc než někdy před tim. Člověk má více možnosti studovat, pracovat, poznávát svět kolem sebe ještě snadnější než před tim.
|
PHA0509037.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe
Jsem Běloruska, narodila jsem se v Bělorusku a mám ráda Bělorusko. Vystudovala jsem lingvistickou univerzitu v Minsku, která dála mi možnost hodně cestovat. Jako studentka jsem studovala a bydlela v Německu. Potom jsem pracovala v Německu, Rakousku, Rusku a jiných zemích. Všude se mi velice libílo, ale vždycky jsem se vracela domu. V Bělorusko mám rodiče a bratra. Měla jsem výborné rodiče, a proto se mi vždy chtělo zpátky k rodičům.
Měla jsem možnost se vdát do Německa, dokonce dvakrát. Ale myšlenka, že nebudu moct částo navštěvovat domov, rodiče nedovolila mi to udělat.
Takže jsem se vdálá za Rusa. Manžel také absolvoval lingvistickou univerzitu, a proto jsme měli možnost hodně cestovat spolu. Viděli jsme hodně států.
Teď jsme několik let v ČR. Máte krásnou krajínu, krásné zámky, krásné hlavní město. Zdravíte jeden druhého častěji než v Bělorusku nebo Rusku. ČR se nachází v centru Evropy. A proto máte možnost se učit různé jazyky přímo tady. Protože máte v ČR hodně cizinců. Váš stát na rozdíl od našého je demokratický. Takže máte na rozdíl od nás hodně výhod.
Máme syna, který se učí v obyčejné české škole. On se cití jako Čech a chce zůstat tady v České republice. Ani nechce odjet spolu se mnou a tatínkem do Švýcarska, kde teď pracuje manžel. On se cití tady jako doma. Na rozdíl od nás. Vím, že budeme v životě cestovat ještě hodně. Ale já na rozdíl od syna budu vždy chtít odjet zpátky do Běloruska. Doufám, že se vlada někdy změní, a moje přání se uskuteční. Mám ráda svůj příliš klidný národ.
|
PHA0509038.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe
Každý člověk rád cestuje. Někteři máji rádi země, kde je teplo, je moře. Jiné jezdí na hory. Takové lidi máji rádi extremalni sporty.
Cestujeme, abych se seznamily s jinimý země, s jeji kultuřou a historickymí památkamí. Většinou lídi rádi cestujou autem, protože je možné vídět města, přes kteramý jezdíme. Když se lidi vraceji domu, vždický máji velmi radost, že jsou doma. Dům to není jen byt, ve kterém bydlíme. Dům je místo, kde je tvá rodina, kde jsou všichny veci, ktery jsou vazný pro tebe. A nakonec dům pro človeka je jeji země kde se narodíl a přežil celý život. V mém připadě je to trochu jiný. Přijel do Prahy v 17 let. Přijel jsem s rodinou, protože jsem nemohl rozloučit s nimi. slyšel jsem, že v Praze je dobře studování, než u nás. Libilo se mi v Čechach. začal jsem studovat češtinu. I když jsem uměl trochu ceský, seznamil se s několika lídmi. Ted už mám mnoho kamarádů. Kromě češtiny umím ruštinu, arménštinu a trochu angličtinu. Učím se fyziku, chemii a biologii, protože chcí studovat na Karlově univerzitě, na lekařské fakultě.
Ačkoliv odjel ze své zemí, ale to ne známena, že jsem zapoměl na něj.
Ano, v Čechach dobře, ale pro mě doma nejlépe.
|
PHA0509039.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Svět kolem nás je ohromný a hrozně zajímavý. A proto hodně cestujeme, rádi poznaváme nové země, zvyky, kultury. Nejsem výjimkou i já.
Vzdycky jsem chtěl poznávat něco nového, líbí se mi cestovat a setkávat se s novými kulturami a lidmi. Poslední rok žiju vůbec mimo svou vlast.
Za tento rok jsem dostal mnoho nových zkušeností, seznamil se s mnoha zajimavými lidmi a je to výborně. Ale zároveň s tím jsem porozuměl tomu, co je pro člověka domov.
Nebydlím ve špatných podminkách, můžu si dovolit dobré jídlo a různé zábavy v zahraničí. Ale nic se nemůžue porovnat s tím, když se ciítím doma. Nemyslím tím celou svou zemi, například. Stejně bych se necítil dobře v různých jejich částích.
Ale domovem myslím především svůj domov, svou rodinu, těch nejblížších, koho mám. Jenom tam a s nimi se můžu cítit nejpohodlněji, jenom spolu s těmito lidmi můzu byt spokojeny se svým životem. Domov je to místo, kam člověk jde, když je mu nejlépe i nejhůř, kde se člověk cítí v nebezpečí.
Ve světě je hodně zajímavých míst, které můžeme obdivovat, kde se můžeme dobře bavit, kde rádi bydlíme, studujeme, pracujeme. Ale domov u člověka je jeden. A ten je šťastný, kdo se může vrátit někam a říct:: „Jsem doma!".
|
PHA0509040.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života
Jestli škola je zaklad života? - Určitě ano. Znalostí, ktere dostaváme v dětském věku jsou s námi po celý život, použivame je každý den a už nemůžeme se bez ních obejít. Nejenom matematika, jazyk a fizika, ale i ti nejnutnější zaklady společenského chovaní - všychno to dava nám škola. Dnešní život - je vysokotechnonogicky vyvijen každy den přinaší neco nového, co třeba, před desetí lety nedokazaly představit, dnes je samozřejmostí. Bez samovyuky, vzdělaní člověk strácí spoustů mozností a využíti.
Vspomínám jak ve škole učily informatiku a jaký to byl nezajimavý předmět pro mě. Ten krát nikdy by nedokazal představit že dneska budu nakupovat (už vic jako polovina) přes internetové obchody. Ten krát se to by zdálo dost fantastický příbeh, a učitel je úrčitě veděcký fantázér. Ale přišel čas i musel vspomínát co to je matnice (NE FILM) a kolik bitů má Bajt, čím se líší operační pameť od základní.
Na zaklade školního vzdělavaní probíha celý náš život a občás si vspomenem na knížku Ze školních let, či příbehy kteři nas sleduji po celý život.
Treba autory knih, ktere četly v detství ale nebyly pro nas v té době dost srozumitelně dnes si přečteme po jinemu a zaspominame na ,,zlate" dětstvi.
|
PHA0509041.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlepé
Je pro mě velmi důležité cestovat. Umožnuje potkat nové lidí, vědět, jak žijou, naučit se aspoň základy nových jazyků a vpodstátě být otevřené k jinému člověku. Ale možná nejlepší v cestování je, že se můžeme tím uvědomit co máme vzacného doma.
Naštěstí jsem měla ve svém životě příležitostí cestovat i bydlet dlouhodobě v zahraničí a vždy během těch pobytů jsem se dozvěděla, že některé věci mám rádší doma.
Například běhěm svého vysokoškolského studia jsem byla měsiců v Dánsku. Ta malá země je pěkná ale není tam ani kopec! Moje původné město, Lyon, ve Francii, se nachází blízko Alp. Proto mě Dánsko připadalo někdy trochu nudné. Tam chybí hory!
Pro každého Francouze v zahraničí je určitě složité jíst. Francouz si myslí, že má nejlepší kuchýni ve světě. Není to tak jisté. Ale aspoň je Francouz zvyklý mít velkou výběr jídel, hlavně diky tomu, že francouzkou kuchýni ovlivňuje mnoho různých světových oblastů (jako napřiklad Afrika). V zahraničí jsem si uvědomila, že naše kuchyně je velmi bohatá.
I když jsem stravila měsic dovoleny v ostrově Tahiti, který mnoho vidí jako ráj, uvědomila jsem se, že bych nechtěla žit celý rok v země, kde není nikdy zíma. Libí se mí, že se mění sézony a že každá sézona má svoji kouzelnost. Asi bych se v Tahiti nudila.
Kdybych zůstala ve Francii, možná bych se nikdy nevšimla, že máme pěkné hory, mnoho dobrých jídel, a zábavné sézony.
Doma je doma. I když se citím dobře v České republice, nemohla bych nikdy řict, že je to tady lepší než u mně doma, ve Francii.
|
PHA0509042.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života
V středověku nekaždý mohl si dovolit studovat a ziskat vzdělání. Teď ale, v době informační revoluce, se situace změnila. Přístup ke studiu je mnohem snadnější, ale lidé už nemají takový velký zájem mu se věnovat.
Italo Dřevo kdysi řekl, že nedostatek vzdělání může být i pramenem sily a klidu. Nesouhlasím s tím. Myslím si, že škola je důležitá část našiho života. Ve škole neziskáme jen základní znalosti o světě, ve kterém žijeme; ale také si nacházíme přátele. Dostaváme zkušenosti jako začinající členové společnosti. Učíme se být chytřejšími, tolerantnějšími a respektovat lidi kolem sebe. Rozhodně intelektualní rozvoj je také významný.
V mém případě, studium opravdu za to stál. Otevřel mi cestu k sebepoznání a k poznání světa. Měla jsem příležitost se dozvědět o kulturách různých národů a seznámit se s zajímavými lidmi, kteří mi inspirovali. Vím, že díky studiu můžu změnit svůj život a udělat něco pro ostatní. Doufám, že mi nadšení vydrží.
Žijeme ve světě, který nás pořád překvapuje. Musíme ho poznat a cenit. V 21. století člověk žije útulně, díky práci vědců z minulosti. Proto musí studovat a udělat svět lepší pro následující generace. Je to náš společný dlůh.
|
PHA0509043.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B2
|
CC BY-SA 4.0
|
Všude dobře, doma nejlépe
To je úplně správné přísloví. Několikrát ve svém životě každý z nás byl v zahraničí. Někdo žije v cizině i teď. Ale si myslím, že každý si pamatuje dům, kde on byl se svou rodinou, ulice, ve které se setkal se svou láskou, město, ve kterém se narodil, stát, část kterého je.
Několik studentů studuje se mnou v Praze. Nemůžu říct, že Praha se mi nelíbí a že nechci tady být. Ne, není to právda. Praha je krasné historické město. Ale není to můj dům. Všechno je tady v pořádku, ale když jsem na letišti v Moskvě, tak to mi líp, než když jsem tady. Přesně vím, že každý člověk, který studuje v cizině, někdy tak říká. Proč?! Protože doma je rodina, příbuzné, kamarádi, kamarádky, známé. Protože vy všechno víte a všichni vědí vás. Říká se, že dům může vylečit člověka, když je nemocný. A to také je. Někdy po dlouhému zajímavému odpočínku říkají, že teď chtějí jet domu a „odpočinout od odpočínku". Protože všude dobře, doma nelépe!
Nedávno jsem četla knihu, hlavní hrdinka které odjela ze svého domu a už něchtěla se nikdy tam vrátit. Což, to také je možné, můžu pochopit, co citila ta hrdinka, který byla moc bohatá, ale za chvílku už nic neměla. Zeptáte se proč? To je historie, díky které víme, jak žili lidi v době revolucie. Rozumím, proc hlavní hrdinka odjela ze svého státu, vážím se ji, protože vždy pamatovala o svém statu, o svém městě narození. Chtěla bych říct všem lidem na světě, aby se vždy pamatovali o svém domu, častěji navštivili svou rodinu a svých příbuzných, protože všechno na světě záleží na domov a na rodinu. To je nejdražší, co máme. Prosím Vás, nikdy nezapomenejte, že všude dobře, doma nejlépe.
|
PHA0509044.txt
|
cs
|
merlin-cs
|
paragraph-level
|
learner
|
B1
|
CC BY-SA 4.0
|
Škola - základ života?
Co potřebuji človek v 21. století? Dnes žijeme v 3. ekonomii. Tenta ekonomie má víc firmy které pracují v servisu než firmy které pracují v prumyslů. Pracovní věcí májí o pravdu rychlý vyvoj a zamestnaní musí dělát svůj vyvoj zatimco. To je důvod proč je duležité učit se celý život. Napřiklad komunikace v kancelaři se děla s mailem a bez počitači nemůžete prácovat. Firmy hledají zamestnaní s velkým kvalifikacém: cízimzé jazyky, universitové diplomy, atd. Tenta situace má vyhody a nevyhody. Vyhody jsou, že učit se je možnost lepšit se, že bude být lehšší hledat prácí a na konec certifikaty a kvalifikaci ne se vrátí, -unreadable- máte ji čelý život. Ale podle mého názoru existují taky nevyhody. První je těžký znát co učit se, nabidka je nekonečná. Studium a kurzy jsou drahé, potřebujete penize abyste investovali v vaši budoucnost. Vysvětluji, že certifikaty a diplomy nejsou garantie na vyšší plať, bohužel neexistuje automatizace mezi kvalifikovaný vyvoj a finanční vyvoj. To je důvod, proč škola je jeden krok na dlouhu cestu v životě, ale v 21. století každý potřebuje víc. Co se bude vidět taky v aktualní finanční krisis. Firmy končí drahu průmyslovu produkci v Evropské unii a odjdou do Asií. Ale velké kvalifikovaních zamestnaních mist stojí tady.
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.