ampapacek/corpus_data · Datasets at Hugging Face

text stringlengths 1 640
Ve čtvrtek jsem šel do pasového oddělení aby udělat nový pas .
To byla nejdůležitěší věc , kterou jsem musel udělat během prázdnin .
Když jsem ho dostal , trávil jsem svůj volný čas se svými kamarády , které čekali na mě asi tři měsíci .
Chodili jsme do kina , do restarace , hodně jsme se procházeli po městě .
Skoro celý den jsem vypravoval o Praze , o studiu ve Hloubětíně a ukazoval fotky , kterých mám víc něž pět set .
31 . prosince jsem šel do babičky a dědečka aby strávit Nový rok spolu .
Oni byli moc radé , že mě uvideli .
Babička připravila hodně chutných jídel .
Nepamatuju , co jsem dělal od 1 . 01 do 10 . 01 .
Ale pamatuju , že v neděli jsem musel letět do Prahy , protože se vyučování začinalo v pondělí .
Stýská se mi po domu , po rodině , ale líbí se mi v Praze .
Můj život bez rodičů je těžký !
Nejdřive chci vysvětlit , že velmi silně miluju svou rodinu .
Když jsem býl malý , můj otec učil mě , že rodina vždy musí být na prvním místě .
Já velmi miluju trávit čas se svou maminkou , otcem , bratrem a babičkami .
Když jsem žil v Rusku každý víkend jsme jezdíli do rodinného domů
Ten dům daleko od města , jenom padesát kilometrů na jih .
Ale tam je jak v pohádce , obzvlášt v zimě !
Zbožňují chodit se svým bratrem .
Je mu nyní devět let .
Míluju hledět jak on roste s každým dnem .
Otec a maminka vždy byli a budou příkladem pro mne .
Oni jsou jediné lidé , ktérým můžu všechno povědět .
Babičky je to pocit útulnosty a tepla .
Moc často jsem žil s nimi a oni vypovídali a vysvětlovali mi jak třeba žít , ale nejdůležitější vždy zůstávat člověkem .
Já mám velmi družnou rodinu .
My máme tradice : každý nový rok potkávat ( slavit ) spolu .
Dokonce když jsem byl v Ekaterinburgu , velmi málo jsem se setkal s kamarády .
Všechny čas jsem byl s rodiči .
Když jsem přijel sem , myslel , že tadý bude těžko žít , studovat , zabývat se záležitostmi a tak dále ...
Ne !!
Tězko jenom nevidět svou rodinu .
Moje rodina .
Má rodina neni velká .
Jsem jeden syn v rodině .
Ještě mám 2 nevlastné sestry .
Jedna má manžéla a dceru .
Její dcera je má něteř .
Studuje ve střední škole .
Druhá sestra bydlí v inem městě .
Me rodiči jsou uředniké .
Mají malý biznes .
Býdlíme ve svém domě .
Máme hezkých psa a kočku .
Tak jmenuje ho můj tatinek .
Pes se jmenuje „ Šarík “ .
Kočka se jmenuje „ Barsik “ .
Mame ještě velkou zahrádu .
Tam je malý proud – rybník .
S zlatymí rybami .
Můj otec je S . a proto býdlíme v domě i nebýdlíme v bytě .
Má maminka vaří moc dobře .
Chutné mi ji jidlo .
Mé dedečki nezíví . ale babičky bydlí ne v městě .
Miluju mou rodinu .
Co se mi líbí a nelíbí se v Praze
Líbí se mí v Praze to , že to je staré město a diki tomu tady je stabilizovaná kultura .
Lidi žijou spokojeno , běz strachu , nemají na někoho zlost totiž žijou tak , jak chtějí .
Taky v Praze se mi líbi staré město , staré ulice , staré budovy .
Moc dobře funguje dopravní podnik a dobře je zorganizována městká hromadný doprava .
Jestli mluvit opravdu , tak se mi nelíbí mladé lide .
Pro mě oni vypadájí agresivně , mají arogantní chování a proto straním se jích .
A taky nedbájí na sebe
Adam
Den na který nerad vzpomínám .
Bylo 28 . června .
V ten den mi rodiči položili mně do nemocnice na prověrku .
Nikdy jsem neležel v nemocnici a proto jsem byl ostražitý .
Musěl jsem ležet v jednolužkovém pokoji , ale dva dny jsem žil ve dvoulužkovém .
Ale to nebylo tak úžasné .
Nejhorší , co mohlo stát , stalo se večer .
Rodičí přijeli ke mne na navštěvu .
Seděli jsme v přízemí na gauči .
Tam je jako by recepcie
a vtom tatinkovi zavolol mobil .
Telefonovali z velvyslanectví ( legace / posové ) a řekli , že ja mám vizum .
Měli jsme velkou radost , jenom když můj tatinek zeptal jich , má-li Aňa vízum , odpovědeli , že ne .
Nemohli jsme v to uvěřit a proto to byl moc špatný den .
Tady v čechach je hodně mých krajanů .
S nimi studuju a živu .
Nemůžu přesně řict , že všichní jsou dobří nebo ne .
To samozřejmě záleží na člověka .
A proto někdo z mých krajanů se mi líbí a někdo ne .
Po půl roku života tady , vidím , jaké chování mají lidí z mého statu .
Napřiklad můžou mluvit nahlas v tramvaji nebo špinit venku , na zastavkach .
To mi velmi překvapuje tým , jak oni neberou uvahu , že jsou v cizině a tady je jiné lidi a jiné zvyky .
Tady jsem už někdy slyšel , že čechům se Kazaši nelibí .
Když jdu podle ulice tak vidím své krajany .
Mají jiné oblečení a něco takoveho , o čem nemůžu řikat , to je něco podvečlomeho .
Vždy rád pomahám lidem z meho statů .
Rád s nimi se setkám a mluvím a našém živote tady v cizině .
Co mi dál a co vzál pobýt v Praze
Bydlím v Praze skoro rok a to byl čas , který uplně změnil můj žívot .
Potkal jsem tady nové kamarády , nové lídi .
Velmi silně změnily můj žívot první měsic pobyta v Česku a tento poslední .
Když jsem přiletěl do Prahy , zůstal jsem sám , musěl vyřešit nějaké problemy a to změnilo můj pohled na svět .
A ten poslední měsic . znovů jsem zůstal sám , protože jsem se rozešel s přitelkyní .
To mi otevřelo oči , dozvěděl jsem , že můžu tak se plest v člověku .
Ted‘ o ničem nelituju a děkuju tomu , že všechno se stálo tak , jako je .
Podle mého názoru , tento rok je stejne v očekávání .

Ve čtvrtek jsem šel do pasového oddělení aby udělat nový pas .

To byla nejdůležitěší věc , kterou jsem musel udělat během prázdnin .

Když jsem ho dostal , trávil jsem svůj volný čas se svými kamarády , které čekali na mě asi tři měsíci .

Chodili jsme do kina , do restarace , hodně jsme se procházeli po městě .

Skoro celý den jsem vypravoval o Praze , o studiu ve Hloubětíně a ukazoval fotky , kterých mám víc něž pět set .

31 . prosince jsem šel do babičky a dědečka aby strávit Nový rok spolu .

Oni byli moc radé , že mě uvideli .

Babička připravila hodně chutných jídel .

Nepamatuju , co jsem dělal od 1 . 01 do 10 . 01 .

Ale pamatuju , že v neděli jsem musel letět do Prahy , protože se vyučování začinalo v pondělí .

Stýská se mi po domu , po rodině , ale líbí se mi v Praze .

Můj život bez rodičů je těžký !

Nejdřive chci vysvětlit , že velmi silně miluju svou rodinu .

Když jsem býl malý , můj otec učil mě , že rodina vždy musí být na prvním místě .

Já velmi miluju trávit čas se svou maminkou , otcem , bratrem a babičkami .

Když jsem žil v Rusku každý víkend jsme jezdíli do rodinného domů

Ten dům daleko od města , jenom padesát kilometrů na jih .

Ale tam je jak v pohádce , obzvlášt v zimě !

Zbožňují chodit se svým bratrem .

Je mu nyní devět let .

Míluju hledět jak on roste s každým dnem .

Otec a maminka vždy byli a budou příkladem pro mne .

Oni jsou jediné lidé , ktérým můžu všechno povědět .

Babičky je to pocit útulnosty a tepla .

Moc často jsem žil s nimi a oni vypovídali a vysvětlovali mi jak třeba žít , ale nejdůležitější vždy zůstávat člověkem .

Já mám velmi družnou rodinu .

My máme tradice : každý nový rok potkávat ( slavit ) spolu .

Dokonce když jsem byl v Ekaterinburgu , velmi málo jsem se setkal s kamarády .

Všechny čas jsem byl s rodiči .

Když jsem přijel sem , myslel , že tadý bude těžko žít , studovat , zabývat se záležitostmi a tak dále ...

Ne !!

Tězko jenom nevidět svou rodinu .

Moje rodina .

Má rodina neni velká .

Jsem jeden syn v rodině .

Ještě mám 2 nevlastné sestry .

Jedna má manžéla a dceru .

Její dcera je má něteř .

Studuje ve střední škole .

Druhá sestra bydlí v inem městě .

Me rodiči jsou uředniké .

Mají malý biznes .

Býdlíme ve svém domě .

Máme hezkých psa a kočku .

Tak jmenuje ho můj tatinek .

Pes se jmenuje „ Šarík “ .

Kočka se jmenuje „ Barsik “ .

Mame ještě velkou zahrádu .

Tam je malý proud – rybník .

S zlatymí rybami .

Můj otec je S . a proto býdlíme v domě i nebýdlíme v bytě .

Má maminka vaří moc dobře .

Chutné mi ji jidlo .

Mé dedečki nezíví . ale babičky bydlí ne v městě .

Miluju mou rodinu .

Co se mi líbí a nelíbí se v Praze

Líbí se mí v Praze to , že to je staré město a diki tomu tady je stabilizovaná kultura .

Lidi žijou spokojeno , běz strachu , nemají na někoho zlost totiž žijou tak , jak chtějí .

Taky v Praze se mi líbi staré město , staré ulice , staré budovy .

Moc dobře funguje dopravní podnik a dobře je zorganizována městká hromadný doprava .

Jestli mluvit opravdu , tak se mi nelíbí mladé lide .

Pro mě oni vypadájí agresivně , mají arogantní chování a proto straním se jích .

A taky nedbájí na sebe

Adam

Den na který nerad vzpomínám .

Bylo 28 . června .

V ten den mi rodiči položili mně do nemocnice na prověrku .

Nikdy jsem neležel v nemocnici a proto jsem byl ostražitý .

Musěl jsem ležet v jednolužkovém pokoji , ale dva dny jsem žil ve dvoulužkovém .

Ale to nebylo tak úžasné .

Nejhorší , co mohlo stát , stalo se večer .

Rodičí přijeli ke mne na navštěvu .

Seděli jsme v přízemí na gauči .

Tam je jako by recepcie

a vtom tatinkovi zavolol mobil .

Telefonovali z velvyslanectví ( legace / posové ) a řekli , že ja mám vizum .

Měli jsme velkou radost , jenom když můj tatinek zeptal jich , má-li Aňa vízum , odpovědeli , že ne .

Nemohli jsme v to uvěřit a proto to byl moc špatný den .

Tady v čechach je hodně mých krajanů .

S nimi studuju a živu .

Nemůžu přesně řict , že všichní jsou dobří nebo ne .

To samozřejmě záleží na člověka .

A proto někdo z mých krajanů se mi líbí a někdo ne .

Po půl roku života tady , vidím , jaké chování mají lidí z mého statu .

Napřiklad můžou mluvit nahlas v tramvaji nebo špinit venku , na zastavkach .

To mi velmi překvapuje tým , jak oni neberou uvahu , že jsou v cizině a tady je jiné lidi a jiné zvyky .

Tady jsem už někdy slyšel , že čechům se Kazaši nelibí .

Když jdu podle ulice tak vidím své krajany .

Mají jiné oblečení a něco takoveho , o čem nemůžu řikat , to je něco podvečlomeho .

Vždy rád pomahám lidem z meho statů .

Rád s nimi se setkám a mluvím a našém živote tady v cizině .

Co mi dál a co vzál pobýt v Praze

Bydlím v Praze skoro rok a to byl čas , který uplně změnil můj žívot .

Potkal jsem tady nové kamarády , nové lídi .

Velmi silně změnily můj žívot první měsic pobyta v Česku a tento poslední .

Když jsem přiletěl do Prahy , zůstal jsem sám , musěl vyřešit nějaké problemy a to změnilo můj pohled na svět .

A ten poslední měsic . znovů jsem zůstal sám , protože jsem se rozešel s přitelkyní .

To mi otevřelo oči , dozvěděl jsem , že můžu tak se plest v člověku .

Ted‘ o ničem nelituju a děkuju tomu , že všechno se stálo tak , jako je .

Podle mého názoru , tento rok je stejne v očekávání .