ampapacek/corpus_data · Datasets at Hugging Face

text stringlengths 1 640
Ale také upřímně , trošku se návratu domů bojím .
Mám strach , že mě budou chtít všichni vidět a strávit se mnou nějakou tu chvíli a já tak nakonec nebudu mít čas na odpočinek v příjemném rodinném kruhu .
Doufám , že to všechno zvládnu a vyhovím všem svým blízkým lidem .
Domů , pokud všechno po cestě dobře dopadne , bych měla přijet 31 . prosince .
Budu tedy Silvestr a Nový Rok trávit doma !!!!
Oslava Nového Roku je u nás v Rusku jeden z největších svátků .
Jsem tedy moc ráda , že ho budu slavit se svoji rodinou a přáteli v zasněženém Krasnojarsku .
Ještě v lednu máme také Vánoce , ale my Vánoce neslavíme jako vy v České republice .
V den Vánoc , 7 . ledna , si uděláme jen slavnostní večeři v rodinném kruhu , nedáváme si dárečky , nezpíváme koledy ani nedodržujeme žádné vánoční tradice .
Kromě volného času a příjemných chvil s rodinou a přáteli mě také čekají školní povinnosti .
Musím nastudovat materiály pro napsání své školní závěrečné práce , musím se učit český jazyk a literaturu na zkoušky , psát diktáty , abych nezapomněla pravopis …
Myslím , že měsíc leden bude pro mě velmi pestrý a náročný , tak mi prosím držte pěsti , abych to všechno zvládla .
Jaký je můj největší úspěch v domácích pracích ?
Mně se líbí skoro všechny domácí práce ,
asi je to proto , že ještě nemám jich tak hodně .
Nemám ještě děti ani svou vlastnou rodinu .
Myslím , že největší úspěch v domácích pracích udělam každý rok před Silvestrem .
Konečně můj pokoj vypadá úžasně : všechno umyju , utru prach , dám všechny věci na spravné místo .
Má moc ráda pořádek .
Ale já jsem po tatínkovi .
Jsme takové poetičtí lidé a vždy uděláme kolem sebe komfortní nám chaos .
Maminka je z toho nervozní , ale už si asi zvykla .
No a my s tatínkem celý rok bydlíme ve svém chaosu , a pak uděláme radost mamince tím , že si uklidíme .
A ještě jednó zajímavost : nemám ráda pořádek , ale ráda uklízím …
Divné , že ?
Je to dobře mít životní cíl ?
Řikala jste „ žádné filosofie “ , ale bez ní to nejde .
Zkusím tedy moc nefilozofovat .
Podle mého náoru je to dobře mít cíl , ale ten cíl může být lehce změněn .
Protože může se změnít život , nebo jiště něco .
Ten cíl musí být flexibilním .
Jestli to tak nebude , člověk půjde špatnou cestou , ale bude si myslet , že je to ta správná ( která byla takovou dříve ) .
Svět se neustále mění , a my musíme být na pozoru .
Ůvaha
Proč mám ráda Českou republiku ?
Českou republiku mám ráda z mnoha důvodů a ve své ůvaze se pokusím odpovědět na otázku , kterou si položila .
První důvod je takový , že v České republice žiju 8 let , a to je poměrně dlouho na to , abych si řekla , že Česko mám ráda .
Velmi jsem si zvykla na české prostředi a na ty lidi okolo sebe .
Pokud bych mluvila o své rodné zemi , tak v Rusku jsem žila celých 17 let a nebyla jsem se vším spokojená .
Totéž můžou mluvit i moje rodiče , se kterými jsem se přestěhovala do Prahy .
Praha je krásné město a láká svými památkami turisty a lidi z okolních měst .
Je bohatá na kulturní zážitky , jako napřiklad divadla , výstavy , koncerty a vystoupení
Ve srovnání s mým rodným krajem nemohla jsem nikam zajít a pobavit se , protože moje město Južnouralsk není tak velké a rozsáhlé na kulturní život .
Nesmím také zapomenout na to , jak se mluví v České republice .
Čeština mně zaujala na první pohled a nezdála se mi těžká , na rozdíl od ostatních jazyků .
Líbí se mi také chování lidí a jejich přistup k ostatním .
Češi jsou národ klidný , spolehlivý , chytrý a nekonfliktní .
Jsou i další důvody , které se vztahují k mému tématu , ale ty hlavní , které jsem uvedla , me nejvíce zajímají .
Doufám , že v Česku už zůstanu nadlouho , protože tady mám svou rodinu a žije se nám velmi dobře .
Dva a půl roky bydlím v České republice , a můj vztah k ní byl různý za tuto dolu .
Měnil se od zamilování do obrovského přání jít domů .
Když jsem jenom přijela tady , byla jsem nadšená Českou republikou a českými lidmi , kulturou , životem .
Libí se mi rdvořilost , pořádek a klid tohoto státu .
Neříkám již o architektuře a vzhledu měst a městeček , která tady jsou nadherná .
A to mám ráda dodnes a asi nezmizí to do konce zivota .
Samozřejmě jsou tady i svoje nedostatky a odlišnosti , ale každá země má svoje krásu a ošklivost ,
Ale to asi malo souvisí s Českou republikou a čím dál , tím víc se citím tady jako domů .
Teď mám několik několik českých kamarádů , víc znám o tomto státě a přijímám věci , které dřív byly malo pochopitelné pro mě .
A nechce se mi louřit se s Českou republikou ještě hodně let , protože mám ráda tento stát za jeho krásu , lidi , kulturu a způsob života .
Moje město
Pocházím z města Irpiň .
To je malé město vedle Kyjiva na Ukrajině .
Ve měste jšou asi sto tisíc obyvatel .
Tam jsem se narodila , chodila jsem do školy , mám tam kamarádek a bydlí tam rodiče .
Irpiň má hlavní náměstí , kde se nachazí městský úrad , vedle je nádraží ,
to nádraží je i vlakové i autobusové .
Je ve městě hotel , který se nazývá Irpiň , kino také máme .
Máma ve městě několik stadionů , škol , hodně je kaváren a hospod , Klubů .
Naproti úřadu se nachazí městská knihovna .
Také tady můžeme najít daňovou akademii , ekonomický koledž , nakladatelstvo „ Perun “ .
Irpiň je zelené město , kolem hodně lesů , a proto je hodně táborů pro mladež .
Město má parky a pomníky .
Najdeme tady přírodovědecký muzeum a obchody , kde se mužeme koupit různá zboží .
Do střední školy jsem začala chodit v šest let .
Výuka se vždycky začinala 1 . září a trvala do 25 . května .
Každý rok 1 . září jsme šli do školy , kde jsme měli slavnostní zahájení výuky .
Všichni jsme se scházeli před školou na schůze , která se nazývá „ linejka “ ,
byli jsme svatečně oblečenía měli jsme květiny pro učitele .
Ředitelka vždycky měla nějakou řeč , potom holka z první třídy brala zvonek a s klukem ze starší třídy procházeli kolem a zvonili ,
to byl první zvonek a začátek výuky .
Pák jsme šli do svých tříd , kde nás vítala naše třídní učitelka .
První týden byl vždycky chaotickým .
Každý den se měnil rozvrh a všichni jsme chodili do knihovny , kde byly velké fronty , abychom půjčili knihy .
Školní rok se dělil na čtyři čtvrletí .
Na konci každé čtvrletí jsme psali různé kontrolní práce a diktáty .
Známky za tyto práce se psaly do vysvědčení , které jsme nesli domů ukázat rodičům .
A kde měli jsme prázdniny .
Měli jsme radost , když se kvůli počásí zimní prázdniny prodlužovaly , mohli jsme mít asi měsíc odpočinku .
Vyučování se začínalo v 8.30 ráno každy den kromě soboty a neděle , ale někdy jsme se byli nuceni učít i v sobotu .
Každodenní rozvrh zahrnoval šest nebo sedm předmětů .
Učili jsme se deset let nebo jedenáct tříd , čtvrtá třída prostě neexistovala .
Povinná školní docházka byla osmiletá ( od 1 . do 9 . třídy ) .
V deváté třídě jsme měli zkoušky .
Byly tři povinné předměty ( diktát z ukrajinského jazyka , písemná práce z matematiky , ústní dějiny Ukrajiny ) a jeden volitelný .
Já jsem si zvolila biologii .
Po zkouškách jsme dostali vysvědčení , a pák někdo šel pracovat , někdo do odborné školy šel nebo pokračoval studium ve skole .
Šla jsem do desáté a jedenácté třídy své školy .
Studovala jsem ve třídě s humanitným směrem .
Mnoho jsem měla předmětů z dějepisu , literatury a jazyka .
Když jsem chodila do 10 . třídy , změnil se systém hodnocení .

Ale také upřímně , trošku se návratu domů bojím .

Mám strach , že mě budou chtít všichni vidět a strávit se mnou nějakou tu chvíli a já tak nakonec nebudu mít čas na odpočinek v příjemném rodinném kruhu .

Doufám , že to všechno zvládnu a vyhovím všem svým blízkým lidem .

Domů , pokud všechno po cestě dobře dopadne , bych měla přijet 31 . prosince .

Budu tedy Silvestr a Nový Rok trávit doma !!!!

Oslava Nového Roku je u nás v Rusku jeden z největších svátků .

Jsem tedy moc ráda , že ho budu slavit se svoji rodinou a přáteli v zasněženém Krasnojarsku .

Ještě v lednu máme také Vánoce , ale my Vánoce neslavíme jako vy v České republice .

V den Vánoc , 7 . ledna , si uděláme jen slavnostní večeři v rodinném kruhu , nedáváme si dárečky , nezpíváme koledy ani nedodržujeme žádné vánoční tradice .

Kromě volného času a příjemných chvil s rodinou a přáteli mě také čekají školní povinnosti .

Musím nastudovat materiály pro napsání své školní závěrečné práce , musím se učit český jazyk a literaturu na zkoušky , psát diktáty , abych nezapomněla pravopis …

Myslím , že měsíc leden bude pro mě velmi pestrý a náročný , tak mi prosím držte pěsti , abych to všechno zvládla .

Jaký je můj největší úspěch v domácích pracích ?

Mně se líbí skoro všechny domácí práce ,

asi je to proto , že ještě nemám jich tak hodně .

Nemám ještě děti ani svou vlastnou rodinu .

Myslím , že největší úspěch v domácích pracích udělam každý rok před Silvestrem .

Konečně můj pokoj vypadá úžasně : všechno umyju , utru prach , dám všechny věci na spravné místo .

Má moc ráda pořádek .

Ale já jsem po tatínkovi .

Jsme takové poetičtí lidé a vždy uděláme kolem sebe komfortní nám chaos .

Maminka je z toho nervozní , ale už si asi zvykla .

No a my s tatínkem celý rok bydlíme ve svém chaosu , a pak uděláme radost mamince tím , že si uklidíme .

A ještě jednó zajímavost : nemám ráda pořádek , ale ráda uklízím …

Divné , že ?

Je to dobře mít životní cíl ?

Řikala jste „ žádné filosofie “ , ale bez ní to nejde .

Zkusím tedy moc nefilozofovat .

Podle mého náoru je to dobře mít cíl , ale ten cíl může být lehce změněn .

Protože může se změnít život , nebo jiště něco .

Ten cíl musí být flexibilním .

Jestli to tak nebude , člověk půjde špatnou cestou , ale bude si myslet , že je to ta správná ( která byla takovou dříve ) .

Svět se neustále mění , a my musíme být na pozoru .

Ůvaha

Proč mám ráda Českou republiku ?

Českou republiku mám ráda z mnoha důvodů a ve své ůvaze se pokusím odpovědět na otázku , kterou si položila .

První důvod je takový , že v České republice žiju 8 let , a to je poměrně dlouho na to , abych si řekla , že Česko mám ráda .

Velmi jsem si zvykla na české prostředi a na ty lidi okolo sebe .

Pokud bych mluvila o své rodné zemi , tak v Rusku jsem žila celých 17 let a nebyla jsem se vším spokojená .

Totéž můžou mluvit i moje rodiče , se kterými jsem se přestěhovala do Prahy .

Praha je krásné město a láká svými památkami turisty a lidi z okolních měst .

Je bohatá na kulturní zážitky , jako napřiklad divadla , výstavy , koncerty a vystoupení

Ve srovnání s mým rodným krajem nemohla jsem nikam zajít a pobavit se , protože moje město Južnouralsk není tak velké a rozsáhlé na kulturní život .

Nesmím také zapomenout na to , jak se mluví v České republice .

Čeština mně zaujala na první pohled a nezdála se mi těžká , na rozdíl od ostatních jazyků .

Líbí se mi také chování lidí a jejich přistup k ostatním .

Češi jsou národ klidný , spolehlivý , chytrý a nekonfliktní .

Jsou i další důvody , které se vztahují k mému tématu , ale ty hlavní , které jsem uvedla , me nejvíce zajímají .

Doufám , že v Česku už zůstanu nadlouho , protože tady mám svou rodinu a žije se nám velmi dobře .

Dva a půl roky bydlím v České republice , a můj vztah k ní byl různý za tuto dolu .

Měnil se od zamilování do obrovského přání jít domů .

Když jsem jenom přijela tady , byla jsem nadšená Českou republikou a českými lidmi , kulturou , životem .

Libí se mi rdvořilost , pořádek a klid tohoto státu .

Neříkám již o architektuře a vzhledu měst a městeček , která tady jsou nadherná .

A to mám ráda dodnes a asi nezmizí to do konce zivota .

Samozřejmě jsou tady i svoje nedostatky a odlišnosti , ale každá země má svoje krásu a ošklivost ,

Ale to asi malo souvisí s Českou republikou a čím dál , tím víc se citím tady jako domů .

Teď mám několik několik českých kamarádů , víc znám o tomto státě a přijímám věci , které dřív byly malo pochopitelné pro mě .

A nechce se mi louřit se s Českou republikou ještě hodně let , protože mám ráda tento stát za jeho krásu , lidi , kulturu a způsob života .

Moje město

Pocházím z města Irpiň .

To je malé město vedle Kyjiva na Ukrajině .

Ve měste jšou asi sto tisíc obyvatel .

Tam jsem se narodila , chodila jsem do školy , mám tam kamarádek a bydlí tam rodiče .

Irpiň má hlavní náměstí , kde se nachazí městský úrad , vedle je nádraží ,

to nádraží je i vlakové i autobusové .

Je ve městě hotel , který se nazývá Irpiň , kino také máme .

Máma ve městě několik stadionů , škol , hodně je kaváren a hospod , Klubů .

Naproti úřadu se nachazí městská knihovna .

Také tady můžeme najít daňovou akademii , ekonomický koledž , nakladatelstvo „ Perun “ .

Irpiň je zelené město , kolem hodně lesů , a proto je hodně táborů pro mladež .

Město má parky a pomníky .

Najdeme tady přírodovědecký muzeum a obchody , kde se mužeme koupit různá zboží .

Do střední školy jsem začala chodit v šest let .

Výuka se vždycky začinala 1 . září a trvala do 25 . května .

Každý rok 1 . září jsme šli do školy , kde jsme měli slavnostní zahájení výuky .

Všichni jsme se scházeli před školou na schůze , která se nazývá „ linejka “ ,

byli jsme svatečně oblečenía měli jsme květiny pro učitele .

Ředitelka vždycky měla nějakou řeč , potom holka z první třídy brala zvonek a s klukem ze starší třídy procházeli kolem a zvonili ,

to byl první zvonek a začátek výuky .

Pák jsme šli do svých tříd , kde nás vítala naše třídní učitelka .

První týden byl vždycky chaotickým .

Každý den se měnil rozvrh a všichni jsme chodili do knihovny , kde byly velké fronty , abychom půjčili knihy .

Školní rok se dělil na čtyři čtvrletí .

Na konci každé čtvrletí jsme psali různé kontrolní práce a diktáty .

Známky za tyto práce se psaly do vysvědčení , které jsme nesli domů ukázat rodičům .

A kde měli jsme prázdniny .

Měli jsme radost , když se kvůli počásí zimní prázdniny prodlužovaly , mohli jsme mít asi měsíc odpočinku .

Vyučování se začínalo v 8.30 ráno každy den kromě soboty a neděle , ale někdy jsme se byli nuceni učít i v sobotu .

Každodenní rozvrh zahrnoval šest nebo sedm předmětů .

Učili jsme se deset let nebo jedenáct tříd , čtvrtá třída prostě neexistovala .

Povinná školní docházka byla osmiletá ( od 1 . do 9 . třídy ) .

V deváté třídě jsme měli zkoušky .

Byly tři povinné předměty ( diktát z ukrajinského jazyka , písemná práce z matematiky , ústní dějiny Ukrajiny ) a jeden volitelný .

Já jsem si zvolila biologii .

Po zkouškách jsme dostali vysvědčení , a pák někdo šel pracovat , někdo do odborné školy šel nebo pokračoval studium ve skole .

Šla jsem do desáté a jedenácté třídy své školy .

Studovala jsem ve třídě s humanitným směrem .

Mnoho jsem měla předmětů z dějepisu , literatury a jazyka .

Když jsem chodila do 10 . třídy , změnil se systém hodnocení .