ampapacek/corpus_data · Datasets at Hugging Face

text stringlengths 1 640
Známe se od dětství .
Mám jí ráda , protože především je věrná , spolehlivá a odpovědná .
Vždycky drží slovo a děla , co říká .
Umí zachovávat tajemství
Nikdy mi nezradila .
Taky je starostlivá , umí podpořit ve chvíli rozhořčení a má dobrý smysl po humor , může říct něco přijimné , zábavné , co hned polepší náladu .
Přesně vím , že když něco potřebuju , můžu na ní klidně spoléhnout .
Vždy mi pomůže a dobře poradí . je obětavá , nikdy nic nechci za svou pomoc a nikdy nespřátelí s někým kvůli nějakým sobeckým zájemům .
Taky se jí vážím i za to , že vždy je upřímná a říká , co myslí .
Pro mě je to lepe než když ti člověk lihotí .
V práci Eva je velmi pilná , důkladná a ohleduplná .
Pracuje od rána do večera .
Ale ve volném čase je veselá , činná a přátelská .
Má hodně kamarádů .
Ráda se věnuje sportu , hodně cestuje a ráda tráví čas v kruhu přátel .
Má přítele , kterého někdy žárlí , protože myslí , že je velmi sympatický a holky ho mají rády .
Ale to nedělá jí horší .
Je to jenom vtipné a někdy s kamarády děláme s toho legraci .
Jsem šťastná , že mám takovou kamarádku .
Vpravdě řečeno , stýská se mi moc po ní .
Moje nejlepší kamarádka
Říká se , že přátelství mezi ženami neexistuje a taky , že ženy můžou kamarádit jenom proti jiným ženám .
V to vůbec nevěřím .
Mám hodnou kamarádku .
Jmenuje se Eva .
Známe se od dětství .
Mám jí ráda , protože především je věrná , spolehlivá a odpovědná .
Vždycky drží slovo a děla , co říká .
Umí zachovávat tajemství
Nikdy mi nezradila .
Taky je starostlivá , umí podpořit ve chvíli rozhořčení a má dobrý smysl po humor , může říct něco přijimné , zábavné , co hned polepší náladu .
Přesně vím , že když něco potřebuju , můžu na ní klidně spoléhnout .
Vždy mi pomůže a dobře poradí . je obětavá , nikdy nic nechci za svou pomoc a nikdy nespřátelí s někým kvůli nějakým sobeckým zájemům .
Taky se jí vážím i za to , že vždy je upřímná a říká , co myslí .
Pro mě je to lepe než když ti člověk lihotí .
V práci Eva je velmi pilná , důkladná a ohleduplná .
Pracuje od rána do večera .
Ale ve volném čase je veselá , činná a přátelská .
Má hodně kamarádů .
Ráda se věnuje sportu , hodně cestuje a ráda tráví čas v kruhu přátel .
Má přítele , kterého někdy žárlí , protože myslí , že je velmi sympatický a holky ho mají rády .
Ale to nedělá jí horší .
Je to jenom vtipné a někdy s kamarády děláme s toho legraci .
Jsem šťastná , že mám takovou kamarádku .
Vpravdě řečeno , stýská se mi moc po ní .
Proč mám ráda Českou republiku
Původem jsem z Moldávie .
Je to malá a chudá země mezi Ukrajinou a Rumunskem .
Do svých 11 let jsem žila v malém městečku jménem Soroca na břehu Dněstru .
Protože je v Moldávii velmi málo pracovních nabídek , rozhodli se rodiče odjet do České republiky a najít si práci .
Tenkrát se mě moc nikdo neptal , jestli chci odjet , ale já jsem i přesto chtěla .
Toužila jsem poznat nový život a velkoměsto .
Už samotný příjezd do Prahy byl okouzlující . Vysadili
nás uprostřed noci na Vysočanské vedle metra .
Čekali jsme na autobus a když přijel , nevěřila jsem svým očím jak byl krásný .
Byl to nový typ autobusů , které mi dnes připadají normální , ale tenkrát to bylo poprvé v životě , co jsem něco takového viděla .
Vystoupili jsme na Žižkově a pokračovali pěšky do kopce .
Pořád jsem se ptalá rodičů , kdy už tam budem cesta mi připadala nekonečná .
Po krátkém zabydlení a vybalení jsme vyrazili do Prahy .
Pražský hrad v nočním osvětlení mi připomínal strašidelný hrad a Karlův most se svými sochami jako vstup do pohádkového království .
Žiji tu již 11 let a Prahu považuji za svůj domov .
Vždy , když jsem v Moldávii , těším se zpátky .
Do Prahy jsem se zamilovala hned v prvním okamžiku a tato láska mi přetrvala i do dnešních dnů .
Úroveň života oproti Moldávii je nesrovnatelně lepší .
Jsou zde lepší pracovní nabídky , ale i možnost vzdělání .
V Moldávii je v dnešní době většina vysokých škol spoplatněná , a tak , kdo chce studovat , musí mít i peníze .
Tady se může člověk pílí a odhodláním vypracovat na vytoužené místo .
V Moldávii jsou k tomu zapotřebí spíše konekse než vědomōsti .
Teď mi připadá zvláštní spíše mentalita moldavských lidí než Čechů .
Mnohdy si tím v Moldávii způsobují i problémy .
Ráda bych si zachovala své kořeny ( a jsem na ně i hrdá ) , ale teď už se spíše cítím jako češka , než jako moldavanka .
To je také jeden z důvodu , proč jsem si stále nezažádala o české občanství .
Protože jsem momentálně v situaci , kdy mě jak češi tak i moldavani ( s výjimkou přátel ) vnímají jako cizince , velice by mě potěšilo , kdyby Moldavie vstoupila do Evropské unie .
Pak bych si mohla své občanství nechat po celý život .
Neuvědomují si , že jsem měla odůvodnit svou lásku k České republice , ale většinu svého života zde jsem strávila v Praze a zbylá česká města moc neznám .
Doufam však , že se mi v průběhu života podaří poznat lépe krásu České republiky jako celku .
Proč mám ráda Českou republiku
Původem jsem z Moldávie .
Je to malá a chudá země mezi Ukrajinou a Rumunskem .
Do svých 11 let jsem žila v malém městečku jménem Soroca na břehu Dněstru .
Protože je v Moldávii velmi málo pracovních nabídek , rozhodli se rodiče odjet do České republiky a najít si práci .
Tenkrát se mě moc nikdo neptal , jestli chci odjet , ale já jsem i přesto chtěla .
Toužila jsem poznat nový život a velkoměsto .
Už samotný příjezd do Prahy byl okouzlující .
Vysadili nás uprostřed noci na Vysočanské vedle metra .
Čekali jsme na autobus a když přijel , nevěřila jsem svým očím jak byl krásný .
Byl to nový typ autobusů , které mi dnes připadají normální , ale tenkrát to bylo poprvé v životě , co jsem něco takového viděla .
Vystoupili jsme na Žižkově a pokračovali pěšky do kopce .
Pořád jsem se ptalá rodičů , kdy už tam budem cesta mi připadala nekonečná .
Po krátkém zabydlení a vybalení jsme vyrazili do Prahy .
Pražský hrad v nočním osvětlení mi připomínal strašidelný hrad a Karlův most se svými sochami jako vstup do pohádkového království .
Žiji tu již 11 let a Prahu považuji za svůj domov .
Vždy , když jsem v Moldávii , těším se zpátky .
Do Prahy jsem se zamilovala hned v prvním okamžiku a tato láska mi přetrvala i do dnešních dnů .
Úroveň života oproti Moldávii je nesrovnatelně lepší .
Jsou zde lepší pracovní nabídky , ale i možnost vzdělání .
V Moldávii je v dnešní době většina vysokých škol spoplatněná , a tak , kdo chce studovat , musí mít i peníze .
Tady se může člověk pílí a odhodláním vypracovat na vytoužené místo .
V Moldávii jsou k tomu zapotřebí spíše konekse než vědomōsti .
Teď mi připadá zvláštní spíše mentalita moldavských lidí než Čechů .

Známe se od dětství .

Mám jí ráda , protože především je věrná , spolehlivá a odpovědná .

Vždycky drží slovo a děla , co říká .

Umí zachovávat tajemství

Nikdy mi nezradila .

Taky je starostlivá , umí podpořit ve chvíli rozhořčení a má dobrý smysl po humor , může říct něco přijimné , zábavné , co hned polepší náladu .

Přesně vím , že když něco potřebuju , můžu na ní klidně spoléhnout .

Vždy mi pomůže a dobře poradí . je obětavá , nikdy nic nechci za svou pomoc a nikdy nespřátelí s někým kvůli nějakým sobeckým zájemům .

Taky se jí vážím i za to , že vždy je upřímná a říká , co myslí .

Pro mě je to lepe než když ti člověk lihotí .

V práci Eva je velmi pilná , důkladná a ohleduplná .

Pracuje od rána do večera .

Ale ve volném čase je veselá , činná a přátelská .

Má hodně kamarádů .

Ráda se věnuje sportu , hodně cestuje a ráda tráví čas v kruhu přátel .

Má přítele , kterého někdy žárlí , protože myslí , že je velmi sympatický a holky ho mají rády .

Ale to nedělá jí horší .

Je to jenom vtipné a někdy s kamarády děláme s toho legraci .

Jsem šťastná , že mám takovou kamarádku .

Vpravdě řečeno , stýská se mi moc po ní .

Moje nejlepší kamarádka

Říká se , že přátelství mezi ženami neexistuje a taky , že ženy můžou kamarádit jenom proti jiným ženám .

V to vůbec nevěřím .

Mám hodnou kamarádku .

Jmenuje se Eva .

Známe se od dětství .

Mám jí ráda , protože především je věrná , spolehlivá a odpovědná .

Vždycky drží slovo a děla , co říká .

Umí zachovávat tajemství

Nikdy mi nezradila .

Taky je starostlivá , umí podpořit ve chvíli rozhořčení a má dobrý smysl po humor , může říct něco přijimné , zábavné , co hned polepší náladu .

Přesně vím , že když něco potřebuju , můžu na ní klidně spoléhnout .

Vždy mi pomůže a dobře poradí . je obětavá , nikdy nic nechci za svou pomoc a nikdy nespřátelí s někým kvůli nějakým sobeckým zájemům .

Taky se jí vážím i za to , že vždy je upřímná a říká , co myslí .

Pro mě je to lepe než když ti člověk lihotí .

V práci Eva je velmi pilná , důkladná a ohleduplná .

Pracuje od rána do večera .

Ale ve volném čase je veselá , činná a přátelská .

Má hodně kamarádů .

Ráda se věnuje sportu , hodně cestuje a ráda tráví čas v kruhu přátel .

Má přítele , kterého někdy žárlí , protože myslí , že je velmi sympatický a holky ho mají rády .

Ale to nedělá jí horší .

Je to jenom vtipné a někdy s kamarády děláme s toho legraci .

Jsem šťastná , že mám takovou kamarádku .

Vpravdě řečeno , stýská se mi moc po ní .

Proč mám ráda Českou republiku

Původem jsem z Moldávie .

Je to malá a chudá země mezi Ukrajinou a Rumunskem .

Do svých 11 let jsem žila v malém městečku jménem Soroca na břehu Dněstru .

Protože je v Moldávii velmi málo pracovních nabídek , rozhodli se rodiče odjet do České republiky a najít si práci .

Tenkrát se mě moc nikdo neptal , jestli chci odjet , ale já jsem i přesto chtěla .

Toužila jsem poznat nový život a velkoměsto .

Už samotný příjezd do Prahy byl okouzlující . Vysadili

nás uprostřed noci na Vysočanské vedle metra .

Čekali jsme na autobus a když přijel , nevěřila jsem svým očím jak byl krásný .

Byl to nový typ autobusů , které mi dnes připadají normální , ale tenkrát to bylo poprvé v životě , co jsem něco takového viděla .

Vystoupili jsme na Žižkově a pokračovali pěšky do kopce .

Pořád jsem se ptalá rodičů , kdy už tam budem cesta mi připadala nekonečná .

Po krátkém zabydlení a vybalení jsme vyrazili do Prahy .

Pražský hrad v nočním osvětlení mi připomínal strašidelný hrad a Karlův most se svými sochami jako vstup do pohádkového království .

Žiji tu již 11 let a Prahu považuji za svůj domov .

Vždy , když jsem v Moldávii , těším se zpátky .

Do Prahy jsem se zamilovala hned v prvním okamžiku a tato láska mi přetrvala i do dnešních dnů .

Úroveň života oproti Moldávii je nesrovnatelně lepší .

Jsou zde lepší pracovní nabídky , ale i možnost vzdělání .

V Moldávii je v dnešní době většina vysokých škol spoplatněná , a tak , kdo chce studovat , musí mít i peníze .

Tady se může člověk pílí a odhodláním vypracovat na vytoužené místo .

V Moldávii jsou k tomu zapotřebí spíše konekse než vědomōsti .

Teď mi připadá zvláštní spíše mentalita moldavských lidí než Čechů .

Mnohdy si tím v Moldávii způsobují i problémy .

Ráda bych si zachovala své kořeny ( a jsem na ně i hrdá ) , ale teď už se spíše cítím jako češka , než jako moldavanka .

To je také jeden z důvodu , proč jsem si stále nezažádala o české občanství .

Protože jsem momentálně v situaci , kdy mě jak češi tak i moldavani ( s výjimkou přátel ) vnímají jako cizince , velice by mě potěšilo , kdyby Moldavie vstoupila do Evropské unie .

Pak bych si mohla své občanství nechat po celý život .

Neuvědomují si , že jsem měla odůvodnit svou lásku k České republice , ale většinu svého života zde jsem strávila v Praze a zbylá česká města moc neznám .

Doufam však , že se mi v průběhu života podaří poznat lépe krásu České republiky jako celku .