ampapacek/corpus_data · Datasets at Hugging Face

text stringlengths 1 640
Pan farář řekl :
„ Vychovávate ho dobře .
A protože vedete chlapce k bohu , tak vás nikdy nezarmoutí . “
Lidské ruce – stáří a mládí .
Úvaha
Lidské ruce …
Co si pod těmi slovy můžeme představit ?
Jsou to ruce starého člověka nebo dítěte ?
Můžeme podle rukou více či méně poznat jakou práci vykonává člověk ?
Dá se podle rukou určit jaký vůbec ten člověk je ?
Lidské ruce v životě každého jedince hodně znamenají !
Jedny vaří , druhé operují , třetí zase vyrábí nábytek .
A jsou všechny velice důležité .
Co dokáže takové pohlázení !
Každému člověku je příjemné , když ho někdo pohládí .
Dítě se raduje z maminčina pohlázení a naopak .
Lidské ruce nejsou jen symbolem laskavosti , ale také vyjádřují jedincovo stáří či mládí .
Ruce staré ženy jsou sama vraska , ale to nijak neubírá na její kráse !
Právě naopak .
Co taková babička v životě prožila , co věcí prošlo její rukami a jak dokáží utěšit !
Určitě každý z nás může podtvrdit jaké chutné koláče peče jen babička !
Nikdo snad neumí tak krásně vyšívat , hačkovat či malovat kráslíce .
A umí snad někdo tak pohoupat dítě jako babiččiny staré ruce ?!
Já bych mohla pokračovat , ale to nelze vše vyjmenovat .
Avšak mohu říct , že za vším tím pěkným jsou také staré , ale zlaté ruce babičky .
Jeji ruce jsou symbolem stáří , životních zkušenostej a moudrosti .
Neznám člověka , jehož by nezaujaly ručičky malého děťatka !
Tak baculaté , něžné a nadherné !
Jsou to ručičky představující mládí , životní nezkušenost a najivitu .
Dotyk malého človička pro každého člověka znamená jako dotek malého anděla .
Malé nádherné prstíky držící chrastitka potěší každého z nás .
Podle rukou se dá více či méně poznat jakou práci vykonává dotýčný člověk .
Ruce právníka budou vypadat jinak než ruce prostého těžcepracujícího dělníka .
Také psychologové tvrdí , že se dá poznat charakter člověka podle stisku ruky .
Můžeme vidět , že ruce nejenom část lidského těla , ale je to hlavně symbol stáří , mládí , životních prožitků a vyjádření sama sebe .
Lidské ruce – stáří a mládí
Ruce jsou zrcadlem lidského nitra .
Každý člověk je má jiné .
Můžeme je popsat různými způsoby .
Teplé ruce mají přátelští a přející lidé .
Naopak studené symbolizují chladné srdce .
Zlaté ruce jsou pracovité a šikovné .
Hrubé ruce ukazují na prodělanou těžkou práci .
Ruce léčí .
Chirurg má jemné ruce , zachraňuje jimi lidské životy .
Masérka dotekem svých rukou zmírňuje bolest , pomáhá překonat nápětí .
Při setkání si podáváme ruce .
Je to znak přátelství a důvěry .
Sep̌até ruce jsou velkým básnickým symbolem .
Antonín Sova ve své sbírce „ Ruce “ věří v sjednocení lidstva a jako hlavní motto svého díla používá právě tento symbol .
Ruce dokáží vytěsat kámen , udělat miniaturní počítačový čip .
Ruce staré a mladé rozpoznáme lehce .
Mladé ruce jsou jemné .
Dítě pomocí rukou poznává svět .
Malého človíčka vedeme do života za ruku .
Staré ruce jsou hrubé .
Každá vráska nese v sobě celou historii .
V nich je vepsána získaná zkušenost .
Je zajímavé , že staří nemocní lidé , kteří mají demenci , hodně věcí zapomínají , jejich ruce nikoliv .
Při práci ruce samy vzpomínají , co a jak se má dělat .
Vedou nemocného člověka .
Lidské ruce jsou kompas .
V sobě mají zapsány osud .
Ale každý se rozhodne sám , jestli je bude používat jako nástroj níčivý či naopak tvořivý .
Příhoda s rozinkami a Štědrý den
Kája už pochopil , že škola není les .
Ve škole se mu nejvíce líbilo náboženství .
Pan farář moc pěkně vykládal o bohu , o raji a o stvoření světa .
A Kája nespustil oči z jeho rtů .
O bohu už slyšel mnoho , ale tak krásně mluvit nikdo nedovedl .
Kája se dozvěděl , že bůh každému člověku přiděluje anděla strázného , aby ho chránil od zlého .
Anděl se usmívá , když jsme hodní , a pláče , když jsme zlí .
Kája se hned přihlásil a řekl :
„ A proč mně teta říká , že rozhodně musím mít dva anděla , jinak bych si určitě zlomil vaz . “
Pan farář se malíčko usmal a odpověděl :
„ Asi moc zlobíš . “
Měl Káju hodně rád .
Jednou pana faráře odvolali k nemocnému .
Proto ředitel na vyučování poslal svou dceru , která loni ukončila učitelský ústav .
Kájovi se moc nelíbila .
„ Kdypak holka , má ostříhané vlasy a nosí sukni , “ – uhrnoval chlapec pusínku .
Moc se zlobil na pana faráře , že musel zrušil svoje zajímavé povídání .
K štěstí se vrátil a měl u sebe i velkou brášnu .
Hodinu ukončil v klerice .
Pro Káju pan farář byl tím nejvzněšenějším a nejkrásnějším člověkem , a byl s panem bohem .
A Kája ví , co to je .
Jednou Kája zle stonal a pan farář se za ním stavil .
Doma měli umytou podlahu a tatínek z lesa přinesl zelené smrčky , které dal do koutku světnice .
Na stůl dali bílý ubrus a na chodbě zapálili františka .
Pan farář přišel se svou velkou brášnou , dal ji na hřebík , a pak ji zavěsil na ruku .
Kája pana faráře poprosil , jestli by nemohl mu s tou brášnou pomoct .
Ten souhlasil .
Káje byl velmi šťastný , s brášnou se nadnášel par kroků před panem farářem .
U kostele se zastavil a pokřižoval se .
Ohnutým ukazovačkem zaklepal na dveře .
„ Proč klepáš , Kájo ? “ – zeptal se ho pan farář .
„ Myslel jsem , že tady bydlíte , “ – odpověděl mu chlapec .
„ Tady ne , jdi dál po chodníku k vrátům , “ – vysvětlil pan farář .
Tam Kája dostal od mamínky pana faráře jablíčka a buchtu , pan farář ho odměnil obrázkem anděla .
Kája rychle uháněl domů .

Pan farář řekl :

„ Vychovávate ho dobře .

A protože vedete chlapce k bohu , tak vás nikdy nezarmoutí . “

Lidské ruce – stáří a mládí .

Úvaha

Lidské ruce …

Co si pod těmi slovy můžeme představit ?

Jsou to ruce starého člověka nebo dítěte ?

Můžeme podle rukou více či méně poznat jakou práci vykonává člověk ?

Dá se podle rukou určit jaký vůbec ten člověk je ?

Lidské ruce v životě každého jedince hodně znamenají !

Jedny vaří , druhé operují , třetí zase vyrábí nábytek .

A jsou všechny velice důležité .

Co dokáže takové pohlázení !

Každému člověku je příjemné , když ho někdo pohládí .

Dítě se raduje z maminčina pohlázení a naopak .

Lidské ruce nejsou jen symbolem laskavosti , ale také vyjádřují jedincovo stáří či mládí .

Ruce staré ženy jsou sama vraska , ale to nijak neubírá na její kráse !

Právě naopak .

Co taková babička v životě prožila , co věcí prošlo její rukami a jak dokáží utěšit !

Určitě každý z nás může podtvrdit jaké chutné koláče peče jen babička !

Nikdo snad neumí tak krásně vyšívat , hačkovat či malovat kráslíce .

A umí snad někdo tak pohoupat dítě jako babiččiny staré ruce ?!

Já bych mohla pokračovat , ale to nelze vše vyjmenovat .

Avšak mohu říct , že za vším tím pěkným jsou také staré , ale zlaté ruce babičky .

Jeji ruce jsou symbolem stáří , životních zkušenostej a moudrosti .

Neznám člověka , jehož by nezaujaly ručičky malého děťatka !

Tak baculaté , něžné a nadherné !

Jsou to ručičky představující mládí , životní nezkušenost a najivitu .

Dotyk malého človička pro každého člověka znamená jako dotek malého anděla .

Malé nádherné prstíky držící chrastitka potěší každého z nás .

Podle rukou se dá více či méně poznat jakou práci vykonává dotýčný člověk .

Ruce právníka budou vypadat jinak než ruce prostého těžcepracujícího dělníka .

Také psychologové tvrdí , že se dá poznat charakter člověka podle stisku ruky .

Můžeme vidět , že ruce nejenom část lidského těla , ale je to hlavně symbol stáří , mládí , životních prožitků a vyjádření sama sebe .

Lidské ruce – stáří a mládí

Ruce jsou zrcadlem lidského nitra .

Každý člověk je má jiné .

Můžeme je popsat různými způsoby .

Teplé ruce mají přátelští a přející lidé .

Naopak studené symbolizují chladné srdce .

Zlaté ruce jsou pracovité a šikovné .

Hrubé ruce ukazují na prodělanou těžkou práci .

Ruce léčí .

Chirurg má jemné ruce , zachraňuje jimi lidské životy .

Masérka dotekem svých rukou zmírňuje bolest , pomáhá překonat nápětí .

Při setkání si podáváme ruce .

Je to znak přátelství a důvěry .

Sep̌até ruce jsou velkým básnickým symbolem .

Antonín Sova ve své sbírce „ Ruce “ věří v sjednocení lidstva a jako hlavní motto svého díla používá právě tento symbol .

Ruce dokáží vytěsat kámen , udělat miniaturní počítačový čip .

Ruce staré a mladé rozpoznáme lehce .

Mladé ruce jsou jemné .

Dítě pomocí rukou poznává svět .

Malého človíčka vedeme do života za ruku .

Staré ruce jsou hrubé .

Každá vráska nese v sobě celou historii .

V nich je vepsána získaná zkušenost .

Je zajímavé , že staří nemocní lidé , kteří mají demenci , hodně věcí zapomínají , jejich ruce nikoliv .

Při práci ruce samy vzpomínají , co a jak se má dělat .

Vedou nemocného člověka .

Lidské ruce jsou kompas .

V sobě mají zapsány osud .

Ale každý se rozhodne sám , jestli je bude používat jako nástroj níčivý či naopak tvořivý .

Příhoda s rozinkami a Štědrý den

Kája už pochopil , že škola není les .

Ve škole se mu nejvíce líbilo náboženství .

Pan farář moc pěkně vykládal o bohu , o raji a o stvoření světa .

A Kája nespustil oči z jeho rtů .

O bohu už slyšel mnoho , ale tak krásně mluvit nikdo nedovedl .

Kája se dozvěděl , že bůh každému člověku přiděluje anděla strázného , aby ho chránil od zlého .

Anděl se usmívá , když jsme hodní , a pláče , když jsme zlí .

Kája se hned přihlásil a řekl :

„ A proč mně teta říká , že rozhodně musím mít dva anděla , jinak bych si určitě zlomil vaz . “

Pan farář se malíčko usmal a odpověděl :

„ Asi moc zlobíš . “

Měl Káju hodně rád .

Jednou pana faráře odvolali k nemocnému .

Proto ředitel na vyučování poslal svou dceru , která loni ukončila učitelský ústav .

Kájovi se moc nelíbila .

„ Kdypak holka , má ostříhané vlasy a nosí sukni , “ – uhrnoval chlapec pusínku .

Moc se zlobil na pana faráře , že musel zrušil svoje zajímavé povídání .

K štěstí se vrátil a měl u sebe i velkou brášnu .

Hodinu ukončil v klerice .

Pro Káju pan farář byl tím nejvzněšenějším a nejkrásnějším člověkem , a byl s panem bohem .

A Kája ví , co to je .

Jednou Kája zle stonal a pan farář se za ním stavil .

Doma měli umytou podlahu a tatínek z lesa přinesl zelené smrčky , které dal do koutku světnice .

Na stůl dali bílý ubrus a na chodbě zapálili františka .

Pan farář přišel se svou velkou brášnou , dal ji na hřebík , a pak ji zavěsil na ruku .

Kája pana faráře poprosil , jestli by nemohl mu s tou brášnou pomoct .

Ten souhlasil .

Káje byl velmi šťastný , s brášnou se nadnášel par kroků před panem farářem .

U kostele se zastavil a pokřižoval se .

Ohnutým ukazovačkem zaklepal na dveře .

„ Proč klepáš , Kájo ? “ – zeptal se ho pan farář .

„ Myslel jsem , že tady bydlíte , “ – odpověděl mu chlapec .

„ Tady ne , jdi dál po chodníku k vrátům , “ – vysvětlil pan farář .

Tam Kája dostal od mamínky pana faráře jablíčka a buchtu , pan farář ho odměnil obrázkem anděla .

Kája rychle uháněl domů .