Split (1)

train · 19.1k rows

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.

law_id stringlengths 11 2.15k	law_text stringlengths 14 1.92M
Vyhláška Ústřední správy vodního hospodářství č. 96/1957 Ú. l.	Vyhláška Ústřední správy vodního hospodářství č. 96/1957 Ú. l. Vyhláška Ústřední správy vodního hospodářství o evidenci vodohospodářských děl a zařízení a vodohospodářských povolení a souhlasů, jakož i jejich změn. Vyhlášeno 14. 5. 1957, datum účinnosti 1. 6. 1957, částka 47/1957 * § 1. - Účel evidence. * § 2. - Rozsah evidence. * § 3. - Příslušnost. * § 4. - Technické uspořádání evidence. * § 5. - Zajištění evidence. * § 6. - Seznamy studní. * § 7. - Výpis z evidence. * Závěrečná ustanovení. * § 8. - (1) Odbory v českých krajích převezmou od okresních národních výborů vodní knihy vedené podle vládního nařízení č. 160/1925 Sb., kterým se upravuje zařízení a vedení vodních knih, se sbírkami listin, map a plánů a postarají se o jejich bezpečné uložení. * § 9. - Podrobný způsob vedení evidence stanoví Ústřední správa vodního hospodářství směrnicemi. * § 10. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1957. Aktuální znění od 1. 6. 1957 96. VYHLÁŠKA Ústřední správy vodního hospodářství ze dne 30. dubna 1957 o evidenci vodohospodářských děl a zařízení a vodohospodářských povolení a souhlasů, jakož i jejich změn. Ústřední správa vodního hospodářství stanoví podle § 31 odst. 2 zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství (dále jen „zákon”). § 1. Účel evidence. Účelem evidence vodohospodářských děl a zařízení a vodohospodářských povolení a souhlasů je získat a udržovat přehled o všech skutečnostech a právech, které jsou významné pro hospodaření s vodou, pro plánování ve vodním hospodářství a pro distribuci vody. § 2. Rozsah evidence. (1) Evidují se všechna platná povolení ke zvláštnímu užívání vody a vodohospodářská díla a zařízení, k jejichž zřízení je nutné povolení podle § 8 zákona, stavby a zařízení, s nimiž vodohospodářský orgán vyslovil souhlas podle § 10 zákona, anebo vydal výrok o jejich přípustnosti podle § 23 zákona. (2) Evidence se pořídí podle výsledků přezkušování vodních oprávnění a vodohospodářských děl a zařízení provedeného podle § 35 zákona a běžně se udržuje ve stavu odpovídajícím skutečnosti a ve shodě se státním vodohospodářským plánem, aby byla spolehlivým podkladem k bilanci vodního hospodářství. Do evidence musí být zachycena všechna nová vodohospodářská díla a zařízení, povolení a souhlasy a všechny jejich změny. Z evidence nutno vypustit všechna zaniklá vodní oprávnění a souhlasy, jakož i všechna s nimi spojená vodohospodářská díla a zařízení. Do evidence musí být pojata všechna rozhodnutí o uložených povinnostech za účelem zřízení a udržování neškodného stavu. § 3. Příslušnost. (1) Evidenci vodohospodářských děl a zařízení a vodohospodářských povolení a souhlasů vedou odbory vodního hospodářství rad krajských národních výborů, (dále jen „odbory”), v jejichž obvodě je vodohospodářské dílo nebo zařízení, pro něž bylo uděleno povolení nebo souhlas, po případě v jejichž obvodě bylo uděleno vodohospodářské povolení nebo souhlas. (2) Nalézá-li se vodohospodářské dílo nebo zařízení v několika krajích nebo vztahuje-li se vodohospodářské povolení nebo souhlas na území několika krajů, je místně příslušným odbor, který vydal rozhodnutí o povolení k užívání vody, ke zřízení vodohospodářských děl nebo zařízení nebo o souhlasech. Tento odbor zašle potřebné podklady odboru toho krajského národního výboru, v němž budou ovlivněny vodohospodářské poměry v důsledku povolení užívání vody, vyslovení souhlasu nebo povolení vodohospodářského díla a zařízení, aby na jejich podkladě provedl záznamy v zájmu úplné evidence vodohospodářských poměrů v jeho obvodu. § 4. Technické uspořádání evidence. Evidence vodohospodářských povolení a souhlasů a evidence vodohospodářských děl a zařízení obsahuje: a) evidenční kartotéku, která sestává z evidenčních listů s přehledným popisem povolení, souhlasů nebo projektů povolených vodohospodářských staveb a zařízení a záznamy o uvedení do provozu, jakož i jejich změn a zániků, b) sbírku listin, na které se odvolávají zápisy v evidenčních listech, c) seznam evidovaných vodohospodářských děl a zařízení a vodohospodářských povolení a souhlasů založených evidenčních listů kartotéky, d) mapy podávající místopisný přehled o evidenci. § 5. Zajištění evidence. (1) Odbory českých krajů z povodí Labe zasílají Vodohospodářskému rozvojovému a investičnímu středisku v Praze, odbory z povodí Moravy a Odry jeho pobočce v Brně a odbory ze Slovenska Vodohospodářskému rozvojovému a investičnímu středisku, pobočce v Bratislavě: a) opisy vyplněných evidenčních listů, b) opisy rozhodnutí potřebných k vedení evidence a jejích změn. (2) Odbory oznamují Vodohospodářskému rozvojovému a investičnímu středisku a jeho pobočkám také všechny změny udělených povolení, vyslovených souhlasů a jejich zániků k vyznačení změn ve vedení evidence. Vodohospodářské rozvojové a investiční středisko i jeho pobočky jsou povinny uložit došlá hlášení od odborů v takovém stavu a učinit všechna potřebná opatření, aby mohly odborům poskytnout bezpečné podklady pro pořízení nové evidence, budou-li prvopisy evidence (kromě projektové a rozpočtové dokumentace) zničeny nebo ztraceny. (3) Ředitelé Vodohospodářského rozvojového a investičního střediska a jeho poboček jsou povinni pečovat o to, aby byly náležitě zajištěny podklady došlé od odborů pro pořízení a vedení evidence. § 6. Seznamy studní. (1) Stavební úřady povolují podle § 9 vládního nařízení č. 70/1956 Sb., kterým se provádí zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, v dohodě s orgány hygienické a protiepidemické služby stavby studní na užívání pitné a užitkové vody s odběrem do 0,3 lit/vt s výjimkou studní artéských. O všech jimi povolených stavbách studní vedou stavební úřady seznamy studní; stejnopis základního seznamu obsahujícího studny povolené do 31. prosince 1956 předloží do 30. června 1957 místně příslušnému vodohospodářskému orgánu. Všechny změny a doplňky nastalé během roku zasílají vždy koncem běžného roku vodohospodářskému orgánu k evidenci. (2) Podrobnosti o vedení seznamů studní stanoví směrnice Ústřední správy vodního hospodářství o evidenci vodohospodářských děl a zařízení a vodohospodářských povolení a souhlasů. § 7. Výpis z evidence. Prokáže-li žadatel odůvodněný zájem na evidovaných vodohospodářských dílech a zařízeních, vodohospodářských povoleních a souhlasech, může mu odbor vydat na žádost výpis z evidence, pokud se evidence dotýká jeho zájmů; při tom musí být zajištěno zachování státního a hospodářského tajemství. Závěrečná ustanovení. § 8. (1) Odbory v českých krajích převezmou od okresních národních výborů vodní knihy vedené podle vládního nařízení č. 160/1925 Sb., kterým se upravuje zařízení a vedení vodních knih, se sbírkami listin, map a plánů a postarají se o jejich bezpečné uložení. (2) Okresní národní výbory jsou povinny předat vodní knihy spolu se vším zařízením, které sloužilo k uložení vodních knih s příslušenstvím a k jejich vedení (skříně, stoly, regály, atd.). § 9. Podrobný způsob vedení evidence stanoví Ústřední správa vodního hospodářství směrnicemi. § 10. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1957. Předseda: Ing. Dr. Štoll v. r.
Vyhláška Ministerstva financí č. 111/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva financí č. 111/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva financí o některých dalších opatřeních v oboru daně ze mzdy. Vyhlášeno 8. 6. 1957, datum účinnosti 1. 6. 1957, částka 56/1957 * § 1. - (1) Hudební činnost hudebníků z povolání, provozovaná v souborech lidových hudebníků, prohlašuje se pro účely daně ze mzdy za zaměstnání vykonávané v poměru podobném poměru pracovnímu. Vedoucí souborů lidových hudebníků jsou proto povinni srážet daň ze mzd * § 3. - Ustanovení této vyhlášky nabývají účinnosti dnem 1. června 1957; ustanovení § 1 odst. 2 až 7, pokud nejde o hudebníky z povolání, a § 2 odst. 1 této vyhlášky se použije i pro zdanění mezd a honorářů za výkony provedené po 31. prosinci 1956. Aktuální znění od 1. 2. 1958 (218/1957 Ú. l.) 111. VYHLÁŠKA ministerstva financí ze dne 31. května 1957 o některých dalších opatřeních v oboru daně ze mzdy.) Ministerstvo financí stanoví podle § 22 odst. 3 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy (dále jen „zákon”): § 1. (1) Hudební činnost hudebníků z povolání, provozovaná v souborech lidových hudebníků, prohlašuje se pro účely daně ze mzdy za zaměstnání vykonávané v poměru podobném poměru pracovnímu. Vedoucí souborů lidových hudebníků jsou proto povinni srážet daň ze mzdy i hudebníkům z povolání, a to podle dále uvedených zásad. (2) Vedoucí souborů lidových hudebníků srazí všem hudebníkům účinkujícím v jejich souboru daň ze mzdy z úhrnu honorářů vyplacených jim během měsíce podle měsíční daňové tabulky, budou-li honoráře vyúčtovávat měsíčně. Není-li tomu tak, srazí daň podle denní tabulky. Poskytování záloh během měsíce není na závadu srážce daně podle měsíční tabulky. Vedoucí souborů jsou povinni srážet daň ze všech příjmů za účinkování v souboru bez zřetele k tomu, kdo je objednatelem výkonu. (3) Stejným způsobem srazí daň ze mzdy i hudebníkům, kteří v souboru účinkují jen příležitostně (na př. za onemocnělého člena, v případě přechodného zesílení souboru). (4) Od honorářů vyplacených lidovým hudebníkům a hudebníkům z povolání se odečte paušál ve výši 30 % jako daněprostá náhrada výdajů na udržování nástrojů a pod. Daň se vypočte ze zbytku. (5) Důchodcům, kteří účinkují v souborech lidových hudebníků a nepobírají mzdu od jiného plátce, srazí se daň i z honorářů nepřesahujících 580 Kčs měsíčně podle daňové tabulky. Ustanovení zákona, že daň nesmí činit méně než 10 %, se na tyto případy nevztahuje. Nepřesahuje-li úhrn honorářů v měsíci vyplacených po odečtení 30 % paušálu částku 200 Kčs, nesrazí se z honorářů těchto důchodců žádná daň ze mzdy. (6) Vedoucí souborů nemusí vést o honorářích hudebníků mzdové listy, nýbrž stačí jednoduchá evidence o výši honorářů vyplacených jednotlivým hudebníkům v každém měsíci a o výši sražené daně. (7) Za sídlo souboru se pokládá sídlo zřizovatele, nikoliv bydliště vedoucího souboru. § 3. Ustanovení této vyhlášky nabývají účinnosti dnem 1. června 1957; ustanovení § 1 odst. 2 až 7, pokud nejde o hudebníky z povolání, a § 2 odst. 1 této vyhlášky se použije i pro zdanění mezd a honorářů za výkony provedené po 31. prosinci 1956. Za ministra: Válek v. r. ) Touto vyhláškou se doplňuje vyhláška ministerstva financí č. 244/1956 Ú. l., o některých opatřeních v oboru daně ze mzdy.
Vyhláška Ministra financi č. 112/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministra financi č. 112/1957 Ú. l. Vyhláška ministra financí o místním poplatku z bytu. Vyhlášeno 11. 6. 1957, datum účinnosti 1. 7. 1957, částka 57/1957 * Část první. - Poplatek z bytů s větší obytnou plochou. (§ 1. — § 8.) * Část druhá. - Poplatek z bytů užívaných k jiným účelům než k bydlení. (§ 9. — § 14.) * Část třetí. - Společná a závěrečná ustanovení. (§ 15. — § 26.) 1. 2. Aktuální znění od 1. 7. 1957 112. VYHLÁŠKA ministra financi ze dne 7. června 1957 o místním poplatku z bytu. Ministr financí stanoví podle § 2 odst. 1 zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, a k provedení §§ 69 a 70 zákona č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty: Část první. Poplatek z bytů s větší obytnou plochou. Předmět poplatku. § 1. (1) Poplatku z bytůbytů s větší obytnou plochou (dále jen „poplatek”) podléhají bytybyty, u nichž z úhrnu podlahové plochy obytných místností připadá na uživatele bytubytu (§ 22) a každého dalšího příslušníka jeho domácnosti více než 12 m2; bydlí-li v bytěbytě s jeho uživatelem aspoň jeden příslušník jeho rodiny, připočítá se na takovou rodinu k součtu této výměry podlahových ploch ještě 6 m2. (2) Bydlí-li v bytěbytě více rodin a je-li z každé této rodiny aspoň jeden její příslušník spoluuživatelem bytubytu (§ 22), posuzují se příslušníci domácnosti podle každého spoluuživatele. K součtu výměry podlahových ploch, připadající podle odstavce 1 na spoluuživatele bytubytu a příslušníky jejich domácností, se připočítá v takovém případě 6 m2 na rodinu každého spoluuživatele, s nímž v bytěbytě bydlí aspoň jeden příslušník jeho rodiny; přitom však lze tutéž osobu počítat za příslušníka jen jedné rodiny. § 2. (1) Z bytubytu, jejž tvoří toliko jediná obytná místnost a v němž bydlí pouze jeho uživatel bez příslušníků domácnosti, platí se poplatek tehdy, jestliže podlahová plocha této místnosti přesahuje 20 m2; je-li součástí tohoto bytubytu kromě uvedené obytné místnosti ještě přímo osvětlená a přímo větratelná neobytná kuchyně, poplatek se platí tehdy, jestliže úhrn podlahové plochy obytné místnosti a uvedené neobytné kuchyně přesahuje 20 m2. (2) Za neobytnou se považuje přímo osvětlená přímo větratelná kuchyně a) o podlahové ploše do 12 m2; b) o podlahové ploše větší než 12 m2, kterou nelze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět nebo která není vzhledem ke svému vnitřnímu uspořádání a vybavení určena k bydlení. § 3. (1) Při zjišťování úhrnu podlahové plochy obytných místností bytubytu (§ 1 odst. 1 a § 2) se nepřihlíží k obytným místnostem, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení (§ 9). (2) Ustanovení §§ 1 a 2 se nevztahují na bytybyty, jichž se zcela užívá k jiným účelům než k bydlení (§ 9). § 4. Základ pro vyměření poplatku. (1) Poplatek se platí z té části úhrnu podlahových ploch obytných místností (v případě § 2 zvýšeného o podlahovou plochu neobytné kuchyně), která převyšuje výměru připadající podle §§ 1 a 2 na uživatele bytubytu, na příslušníky jeho domácnosti a na jeho rodinu. (2) Jestliže zdravotní stav (vážná, choroba, na př. tuberkulosa a pod.) uživatele bytubytu nebo příslušníků jeho domácnosti podle posudku okresního hygienika nezbytně vyžaduje, aby tyto osoby bydlely v oddělené místnosti, platí se poplatek z poplatné plochy (odstavec 1) snížené o 8 m2 za každou osobu, jejíž zdravotní stav vyžaduje oddělené bydlení; s výměrou připadající podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1 činí tedy nepoplatná plocha u těchto osob celkem 20 m2, po případě 28 m2. Vydávání posudků upraví směrnicemi ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy financi a místního hospodářství. (3) Je-li součástí bytubytu III. třídy (§ 6) obytná místnost s podlahovou plochou větší než 25 m2, platí se poplatek z poplatné plochy snížené o tu část podlahové plochy každé takové místnosti, o kterou tato plocha přesahuje 25 m2. § 5. Kdo platí poplatek. (1) Poplatek platí uživatel bytubytu. Spoluuživatelé bytubytu jsou povinni platit poplatek rukou společnou a nerozdílnou. (2) Za poplatek ručí rukou společnou a nerozdílnou s uživatelem bytubytu příslušníci jeho domácnosti, vyjímajíc osoby, které pro něho za plat obstarávají domácí nebo jiné práce. § 6. Sazby poplatku. (1) Sazby poplatku jsou odstupňovány podle vybavení bytůbytů; se zřetelem k tomuto vybavení se bytybyty podléhající poplatku roztřídí způsobem uvedeným v příloze 1, která je součástí této vyhlášky. (2) Poplatek za každý i započatý 1 m2 základu pro vyměření (§ 4) činí měsíčně z prvních 10 m2 základu 3 Kčs u bytůbytů I. třídy, 2 Kčs u bytůbytů II. třídy a 1,50 Kčs u bytůbytů III. třídy; při základu vyšším než 10 m2 zvyšuje se poplatek do 30 m2 základu po 10 m2 a přes 30 m2 základu po 5 m2, a to u bytůbytů I. třídy o 2 Kčs, u bytůbytů II. třídy o 1 Kčs a u bytůbytů III. třídy o 0,50 Kčs za každý í započatý 1 m2. (3) Výpočet poplatku podle sazeb stanovených odstavci 2 je v příloze 2, která je součástí této vyhlášky. § 7. Osvobození. (1) Poplatek se neplatí: a) z bytubytu při zemědělském hospodářstvízemědělském hospodářství, je-li uživatelem bytubytu člen jednotného zemědělského družstva nebo jednotlivě hospodařící rolník; b) z bytubytu v rodinném domkurodinném domku, je-li uživatelem bytubytu vlastník tohoto domku nebo jeho ženaté (vdané) dítě anebo jeho rodiče; c) z bytubytu v pohraničním okresu, je-li uživatelem bytubytu přesídlenec, kterému byly přiznány výhody podle opatření v akci dosídlení pohraničí; d) z naturálního bytubytu domovníka, skládá-li se bytbyt jen ze dvou obytných místností; e) z bytubytu s vybavením bytubytu třídy III. písm. b), je-li příslušenství bytubytu (některá jeho část) společné pro dva nebo více bytůbytů, dále z bytubytu, u něhož chybí z vybavení bytubytu třídy III. písm. b) předsíň, kuchyně nebo záchod nebo u něhož je záchod mimo bytbyt, a konečně z jednotlivé obytné místnosti se záchodem společným pro dva nebo více bytůbytů nebo se záchodem mimo dům; f) z bytubytu, u něhož základ pro vyměření poplatku nepřesahuje 3 m2 u bytubytu I. třídy, 5 m2 u bytubytu II. třídy a 7 m2 u bytubytu III. třídy. (2) Za bytbyt při zemědělském hospodářstvízemědělském hospodářství podle odstavce 1 písm. a) se považuje bytbyt v budově, která tvoří jeden celek s hospodářskými budovami sloužícími také živočišné výrobě při zemědělském hospodářstvízemědělském hospodářství uživatele bytubytu. Zemědělským hospodářstvímZemědělským hospodářstvím se rozumí hospodářství, z něhož příjem podléhá zemědělské dani, i když se tato daň neplatí pro malou výši nebo nízký základ. § 8. Zmocnění výkonných orgánů místních národních výboru. (1) Se souhlasem rady národního výboru vyššího stupně může rada místního národního výboru: a) v nedosídlené obci v pohraničí stanovit, že se pro celý obvod obce nebo jen pro některou její část snižují sazby poplatku stanovené pro jednotlivé třídy poplatných bytůbytů nebo že se od vybírání poplatku v obci (její části) zcela upouští: b) pro celý obvod své působnosti nebo jen pro některou jeho část až o 50 % snížit sazby poplatku stanovené pro jednotlivé třídy poplatných bytůbytů, jsou-li vzhledem k místní bytové potřebě odůvodněny nižší než stanovené sazby; použije-li tohoto zmocnění, zvýší rada místního národního výboru přiměřeně výměry rozhodné pro osvobození bytůbytů od poplatku podle § 7 odst. 1 písm. f); c) pro celý obvod své působnosti nebo jen pro některou jeho část stanovit, že u bytubytu, jehož část uživatel dal nebo dá s přivolením výkonného orgánu místního národního výboru do podnájmu (do užívání obdobného podnájmu), se sníží poplatná plocha (§ 4 odst. 1) o podlahovou plochu místnosti dané do podnájmu (do užívání obdobného podnájmu). (2) Výkonný orgán místního národního výboru může v jednotlivém případě: a) vyměřit poplatek z poplatné plochy podle § 4 odst. 1 bez snížení podle odstavce 3 téhož paragrafu (místnosti s podlahovou plochou přes 25 m2, je-li to vzhledem k místní bytové potřebě v zájmu rovnoměrnějšího rozdělení bytového prostoru; b) v pochybnostech rozhodnout, do které třídy uvedené v příloze 1 má být bytbyt zařazen, po případě stanovit, do které třídy má být zařazen bytbyt, u něhož chybí některý druh příslušenství uvedeného v příloze 1, je-li bytbyt vybaven tak, že jej nelze považovat za tolik znehodnocený, aby spadal do nižší třídy bytůbytů nebo byl od poplatku osvobozen (na př. bytbyt, který sice nemá předsíň, ale je vybaven koupelnou); c) ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti poplatek snížit nebo prominout, zejména 1. s přihlédnutím k okolnostem, které bytbyt znehodnocují; 2. nelze-li bytbyt prokazatelně směnit a jeho uživatel by poplatek nemohl platit bez ohrožení potřebné výživy vlastní nebo výživy osob, kterým má podle zákona poskytovat úhradu na osobní potřeby; 3. dal-li nebo dá-li uživatel část bytubytu s přivolením výkonného orgánu místního národního výboru do podnájmu (do užívání obdobného podnájmu), pokud rada místního národního výboru nestanovila úlevu podle odstavce 1 písm. c). Část druhá. Poplatek z bytů užívaných k jiným účelům než k bydlení. § 9. Předmět poplatku. (1) Poplatku z bytůbytů užívaných k jiným účelům než k bydlení (dále jen „poplatek”) podléhá bytbyt nebo část bytubytu, jichž se za platnosti této vyhlášky užívá k jiným účelům než k bydlení, zejména jako kanceláří, lékařských ordinací, k provozním účelům a podobné. (2) Poplatku podle odstavce 1 nepodléhá bytbyt nebo část bytubytu, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení, jestliže byla změna užívání projednána stavebním úřadem jako změna stavebního projektu.) (3) Část bytubytu užívaná vědeckými a uměleckými pracovníky jako pracovna se nepovažuje za užívanou k jiným účelům než k bydlení. § 10. Základ pro vyměření poplatku. Poplatek se platí z úhrnu podlahové plochy všech místností bytubytu, jehož se zcela užívá k jiným účelům než k bydlení. Užívá-li se k jiným účelům než k bydlení jen části bytubytu, platí se poplatek z podlahové plochy místnosti (místností) užívané k jiným účelům než k bydlení. § 11. Kdo platí poplatek. Poplatek platí uživatel bytubytu. Spoluuživatelé bytubytu (jeho části) jsou povinni platit poplatek rukou společnou a nerozdílnou. Užívá-li se k jiným účelům něj k bydlení jen části bytubytu, která je dána do podnájmu, platí poplatek podnájemník. § 12. Sazby poplatku. (1) Z bytubytu (části bytubytu) s ústředním nebo dálkovým topením platí se poplatek a) ve výši dvojnásobku poplatku z bytůbytů s větší obytnou plochou, stanoveného v § 6 pro bytybyty I. třídy, užívá-li se bytubytu zcela k jiným účelům než k bydlení, b) ve výši poplatku z bytůbytů s větší obytnou plochou, stanoveného v § 6 pro bytybyty I. třídy, užívá-li se jen části bytubytu k jiným účelům než k bydlení. (2) Z bytubytu (části bytubytu) bez ústředního nebo dálkového topení platí se poplatek a) ve výši dvojnásobku poplatku z bytůbytů s větší obytnou plochou, stanoveného v § 6 pro bytybyty II. třídy, užívá-li se bytubytu zcela k jiným účelům než k bydlení; b) ve výši poplatku z bytůbytů s větší obytnou plochou stanoveného v § 6 pro bytybyty II. třídy, užívá-li se jen části bytubytu k jiným účelům než k bydlení. § 13. Osvobození. Poplatek neplatí domáčtí dělníci z částí svých bytůbytů, jichž užívají jako dílen. § 14. Zmocnění výkonných orgánů místních národních výborů. (1) Rada místního národního výboru může se souhlasem rady národního výboru vyššího stupně a) s přihlédnutím k místní bytové potřebě snížit pro celý obvod své působnosti až o 50 % sazby poplatku stanovené v § 12; b) osvobodit od poplatku bytybyty používané jako kanceláře, zdravotnická a sociální zařízení společenskými, rozpočtovými a hospodářskými organisacemi. (2) Výkonný orgán místního národního výboru může ke zmírnění nebo odstranění tvrdostí poplatek v jednotlivém případě snížit nebo prominout, zejména a) jestliže se k jiným účelům než k bydlení užívá jen části bytubytu a jestliže by bytbyt nepodléhal poplatku podle § 1 nebo § 2, i kdyby se odchylkou od § 3 odst. 1 přihlíželo k podlahové ploše místnosti užívané k jiným účelům než k bydlení; b) jestliže by poplatník užívající jen části bytubytu k jiným účelům než k bydlení nemohl poplatek platit bez ohrožení potřebné výživy vlastní nebo výživy osob, kterým má podle zákona poskytovat úhradu na osobní potřeby. Část třetí. Společná a závěrečná ustanovení. § 15. Doba rozhodná pro poplatkovou povinnost. Pro poplatkovou povinnost a výši poplatku je rozhodný stav k prvnímu dni měsíce. § 16. Splatnost poplatku. (1) Poplatek je splatný měsíčně pozadu, a to nejpozději pátého dne následujícího měsíce. (2) Ministerstvo financí může stanovit, že poplatky, které měsíčně nepřesahují určitou částku, jsou splatné najednou za celé čtvrtletí. § 17. Ohlašovací povinnost. (1) Poplatník (§§ 5 a 11) je povinen hlásit výkonnému orgánu místního národního výboru všechny skutečnosti rozhodné pro poplatkovou povinnost, a to přiznáním, které podá na předepsaném tiskopise; zánik poplatkové povinnosti vyklizením poplatného bytubytu je však povinen ohlásit jen písemně výkonnému orgánu místního národního výboru. Uživatelé bytůbytů, které jsou od poplatku osvobozeny podle §§ 7 a 13, jsou povinni podat přiznání, jen vyzve-li je k tomu výkonný orgán místního národního výboru. Přiznání (hlášení) je poplatník povinen předložit vlastníkovi domu, který svým podpisem potvrdí správnost údajů v přiznání (hlášení) uvedených. (2) Spoluuživatelé poplatného bytubytu podají společné přiznání (hlášení) podle odstavce 1 za celý bytbyt na jednom tiskopise. Jsou-li však části bytubytu přiděleny jako samostatné bytybyty různým uživatelům, po případě se společným užíváním příslušenství nebo některé jeho časti, je uživatel bytubytu, který podléhá poplatku, povinen podat samostatné přiznání. (3) Skutečnostmi rozhodnými pro poplatkovou povinnost jsou: a) skutečnosti zakládající poplatnost určitého bytubytu, dále b) skutečnosti zakládající změnu této povinnosti (změnu výše poplatku, na př. při změně počtu příslušníků domácností uživatele poplatného bytubytu) nebo c) zánik poplatkové povinnosti (na př. zvýšením počtu příslušníků domácnosti uživatele poplatného bytubytu nebo vyklizením poplatného bytubytu). (4) BytyByty podléhající poplatku ke dni 1. července 1957 jsou poplatníci povinni přiznat (odstavec 1) do 31. července 1957. Skutečnosti zakládající změnu poplatkové povinnosti těchto bytůbytů, pokud nastaly během července 1957, jsou poplatníci povinni přiznat (hlásit) do 8. srpna 1957. Jinak jsou poplatníci povinni podat přiznání (hlášení) do 8 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost zakládající poplatkovou povinnost, její změnu nebo zánik; změnu počtu příslušníků rodiny nastalou těhotenstvím je poplatník povinen přiznat do 8 dnů ode dne, kdy bylo těhotenství lékařsky prokázáno. (5) Vlastník domu, kterému poplatník nepředložil podle předcházejících odstavců ve stanovené lhůtě přiznání (hlášení) k potvrzení správnosti jeho údajů, je povinen ohlásit to výkonnému orgánu místního národního výboru do 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost zakládající ohlašovací povinnost poplatníka, po případě do 15 dnů ode dne, kdy vlastník o této skutečnosti zvěděl, jestliže mu v době jejího vzniku nemohla být známa. U bytůbytů, které mají poplatníci podle odstavce 4 přiznat do 31. července 1957, je vlastník domu povinen podat uvedené hlášení do 15. srpna 1957; skutečnosti, které vlastníkovi nemohly být do tohoto dne známy, je vlastník povinen hlásit do 15 dnů ode dne, kdy o nich zvěděl. V písemném hlášení o tom uvede vlastník domu kromě své adresy místo (ulici, čtvrť, obec, okres), kde dům leží, popisné číslo domu, číslo poplatníkova bytubytu a jméno a příjmení poplatníka. § 18. Výpočet a způsob placení poplatku. Poplatník je povinen poplatek sám vypočítat a ve stanovené lhůtě zaplatit na účet místního národního výboru. § 19. Vyměření poplatku. Nebyl-li poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši, vyměří jej výkonný orgán místního národního výboru platebním výměrem; přitom může vyměřit poplatek zvýšený až o 10 % částky včas nezaplacené. To platí také tehdy, ohlásí-li poplatník opožděně skutečnosti rozhodné pro poplatkovou povinnost. Vyměřením poplatku není dotčena jeho splatnost podle § 16. § 20. Příslušnost. (1) Poplatek spravují finanční odbory rad místních národních výborů, pokud jsou u národních výborů zřízeny; u ostatních místních národních výborů spravují poplatek jejich rady. (2) Výkonné orgány místních národních výborů spolupracují při správě a vybírání poplatku s vlastníky domů, uličními výbory, domovními komisemi (důvěrníky) a dobrovolnými aktivisty z řad občanstva. § 21. Určení poplatku. Výnosu poplatku se použije k financování oprav a údržby bytového majetku podle směrnic, které vydá ministerstvo místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí. § 22. Uživatel bytu. (1) Uživatelem bytubytu je osoba, která je oprávněna užívat bytubytu na základě smlouvy s vlastníkem domu (zejména nájemník) nebo z důvodu věcného práva (zejména vlastník domu, pokud bydlí ve vlastním domě). (2) Nájemní poměr může být založen též rozhodnutím výkonného orgánu místního národního výboru (u vojenských bytůbytů rozhodnutím náčelníka posádky) podle předpisů o hospodaření s byty. (3) Jestliže nájemní nebo jinou smlouvu o užívání bytubytu uzavřelo s vlastníkem domu několik osob, jsou tyto osoby spoluuživateli bytubytu. Totéž platí, byl-li nájemní poměr založen rozhodnutím výkonného orgánu místního národního výboru (u vojenských bytůbytů rozhodnutím náčelníka posádky), pro více osob. Spoluuživateli bytubytu jsou také spoluvlastníci domu, kteří bydlí v témže bytěbytě ve vlastním domě. § 23. Vlastník domu. (1) Kde se v této vyhlášce mluví o vlastníku domu, rozumí se jím u národního majetku organisace, která má dům ve správě, po případě v trvalém užívání. (2) Jinak se vlastníkem domu rozumí též poživatel domu a s výjimkou ustanovení § 7 odst. 1 písm. b), také národní správce. § 24. Platnost předpisů o hospodaření s byty. (1) Pokud tato vyhláška nestanoví jinak, platí pro výklad pojmů, jichž se v ní užívá, ustanovení zákona č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, a předpisů podle něho vydaných. Ustanovení těchto předpisů o zjištění podlahové plochy obytných místností se použije i při zjišťování podlahové plochy neobytných kuchyní a podlahové plochy bytůbytů nebo jejich částí, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení. (2) V řízení o místním poplatku z bytůbytů platí obdobně ustanovení § 48 vyhlášky č. 57/1957 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o hospodaření s byty, upravující místní ohledání. (3) Ustanovení této vyhlášky se nevztahuji na bytybyty, které jsou vyňaty z působnosti zákona č. 67/1956 Sb. (§§ 85 a 86). § 25. Platnost společných ustanovení o místních poplatcích. Společná ustanovení o místních poplatcích obsažená v §§ 84, 85, 87 až 91 vyhlášky ministra financí č. 234/1953 Ú. l., kterou se provádí zákon o místních poplatcích, platí i o místním poplatku z bytůbytů. § 26. Účinnost. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1957. Ministr: Ďuriš v. r. Příloha 1. Poplatek z bytů s větší obytnou plochou. Roztřídění bytů. I. třída bytůbytů. a) Stavebně uzavřený bytbyt s předsíní, kuchyní, špíži, koupelnou, splachovacím záchodem, ústředním nebo dálkovým topením; b) garsoniéra s koupelnou, vlastním splachovacím záchodem a s ústředním nebo dálkovým topením. II. třída bytůbytů. a) BytByt s vybavením bytubytu třídy I. písm. a), je-li jeho příslušenství (některá jeho část) společné pro dva nebo více bytůbytů; b) stavebně uzavřený bytbyt s vybavením bytubytu třídy I. písm. a), avšak bez ústředního nebo dálkového topení; c) garsoniéra s koupelnou a vlastním splachovacím záchodem, avšak bez ústředního nebo dálkového topení. III. třída bytůbytů. a) BytByt s předsíní, kuchyní, koupelnou, splachovacím záchodem, je-li příslušenství bytubytu (některá jeho část) společné pro dva nebo více bytůbytů; b) stavebně uzavřený bytbyt s předsíní, kuchyní. vlastním splachovacím nebo nesplachovacím záchodem v bytěbytě; c) garsoniéra s vlastním splachovacím nebo nesplachovacím záchodem, avšak bez koupelny a bez ústředního nebo dálkového topení. Poznámky: 1. BytByt s ústředním nebo dálkovým topením patří do I. nebo II. třídy bytůbytů, i když nemá některou část ostatního příslušenství uvedeného v roztřídění (na př. předsíň, kuchyň nebo spíž). 2. Pro zařazení bytůbytů do tříd je nerozhodné, zda příslušenství bytubytu (některá jeho část) bylo zřízeno na náklad vlastníka domu nebo nájemníka. Příloha 2. Výpočet poplatku z bytů s vetší obytnou plochou. Ze základu v m2\| Poplatek měsíčně, jde-li o byt třídy ---\|--- I.\| II.\| III. Kčs\| Kčs\| Kčs \| 3\| 2\| 1,50 1\| —\| —\| — 2\| —\| —\| — 3\| —\| —\| — 4\| 12,—\| —\| — 5\| 15,—\| —\| — 6\| 18,—\| 12,—\| — 7\| 21,—\| 14,—\| — 8\| 24,—\| 16,—\| 12,— 9\| 27,—\| 18,—\| 13,50 10\| 30,—\| 20,—\| 15,— \| 5\| 3\| 2 11\| 35,—\| 23,—\| 17,— 12\| 40,—\| 26,—\| 19,— 13\| 45,—\| 29,—\| 21,— 14\| 50,—\| 32,—\| 23,— 15\| 55,—\| 35,—\| 25,— 16\| 60,—\| 38,—\| 27,— 17\| 65,—\| 41,—\| 29,— 18\| 70,—\| 44,—\| 31,— 19\| 75,—\| 47,—\| 33,— 20\| 80,—\| 50,—\| 35,— \| 7\| 4\| 2,50 21\| 87,—\| 54,—\| 37,50 22\| 94,—\| 58,—\| 40,— 23\| 101,—\| 62,—\| 42,50 24\| 108,—\| 66,—\| 45,— 25\| 115,—\| 70,—\| 47,50 26\| 122,—\| 74,—\| 50,— 27\| 129,—\| 78,—\| 52,50 28\| 136,—\| 82,—\| 55,— 29\| 143,—\| 86,—\| 57,50 30\| 150,—\| 90,—\| 60,— \| 9\| 5\| 3 31\| 159,—\| 95,—\| 63,— 32\| 168,—\| 100,—\| 66,— 33\| 177,—\| 105,—\| 69,— 34\| 186,—\| 110,—\| 72,— 35\| 195,—\| 115,—\| 75,— \| 11\| 6\| 3,50 36\| 206,—\| 121,—\| 78,50 37\| 217,—\| 127,—\| 82,— 38\| 228,—\| 133,—\| 85,50 39\| 239,—\| 139,—\| 89,— 40\| 250,—\| 145,—\| 92,50 Je-li základ pro vyměření poplatku vyšší než 40 m2, připočte se k částce vypočtené za 40 m2 násobek výměry nad 40 m2 a sazby za každý i započatý 1 m2, která činí v rozhraní 41—45\| 13,—\| 7,—\| 4,— 46—50\| 15,—\| 8,—\| 4,50 51—56\| 17,—\| 9,—\| 5,— atd.\| atd.\| atd.\| atd. ) § 26 odst. 1 vládního nařízení č. 93/1950 Sb. a § 115 vyhlášky č. 709/1950 Ú. l. I.
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 131/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 131/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva školství a kultury o dobrovolných pracovnících státní ochrany přírody (konservátorech a zpravodajích). Vyhlášeno 20. 7. 1957, datum účinnosti 1. 8. 1957, částka 68/1957 * § 1. - (1) Dobrovolnými pracovníky státní ochrany přírody jsou konservátor státní ochrany přírody a zpravodaj státní ochrany přírody (dále jen „konservátor” a „zpravodaj”). * § 2. - (1) Konservátoři a zpravodajové pomáhají orgánům státní správy přírody (§ 13 zákona) a oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy (§ 15 zákona);) zpravodaj je také spolupracovníkem konservátora. § 3. - (1) Funkcí zpravodaje může být pověřen každý československý občan, který je zletilý, má zájem o ochranu přírody a bydlí v obvodu, ve kterém má tuto funkci vykonávat. * § 4. - (1) Konservátora i zpravodaje pověřuje odbor školství a kultury rady krajského národního výboru na návrh odboru školství a kultury rady příslušného okresního národního výboru; před pověřením konservátora může si vyžádat vyjádření oddělení státní ochrany př * § 5. - (1) Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru zprostí konservátora nebo zpravodaje jeho funkce, jestliže konservátor nebo zpravodaj * § 6. - Nemůže-li konservátor delší dobu vykonávat svou funkci nebo je-li toho nezbytně třeba, pověří odbor školství a kultury rady krajského národního výboru zatímním výkonem konservátorovy funkce některého ze zpravodajů v obvodu konservátorovy působnosti nebo ně * § 7. - (1) Funkce konservátora a zpravodaje je čestná. * § 8. - Konservátor a zpravodaj je povinen zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství, o němž se doví při výkonu své funkce. Tato povinnost trvá i po zproštění funkce. * § 9. - Konservátor má zejména tyto úkoly: * § 10. - Zpravodaj má zejména tyto úkoly: * § 11. - Konservátor má úřední pečeť a pomůcky potřebné pro výkon funkce. Po skončení funkce nebo při jejím přerušení (§ 6) je povinen pečeť, pomůcky i spisový materiál odevzdat svému nástupci nebo odboru školství a kultury rady krajského národního výboru, který ho * § 12. - Konservátor a zpravodaj spolupracuje při plnění svých úkolů se všemi orgány a organisacemi, jejichž působnost se dotýká otázek souvisících s ochranou přírody, zejména s výkonnými orgány národních výborů, s pracovníky museí, přírodovědeckých ústavů a škol, * § 13. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. srpna 1957. Aktuální znění od 1. 8. 1957 131. VYHLÁŠKA ministerstva školství a kultury ze dne 9. července 1957 o dobrovolných pracovnicích státní ochrany přírody (konservátorech a zpravodajích). Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 19 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody (dále jen „zákon”): § 1. (1) Dobrovolnými pracovníky státní ochrany přírody jsou konservátor státní ochrany přírody a zpravodaj státní ochrany přírody (dále jen „konservátor” a „zpravodaj”). (2) Odbory školství a kultury rad krajských národních výborů pověřují zpravidla pro každý okres dobrovolného pracovníka funkcí konservátora a pro menší obvod funkcí zpravodaje. Je-li to v zájmu státní ochrany přírody vhodné, může působit v jednom okrese i více konservátorů, po případě jeden konservátor ve více okresech. § 2. (1) Konservátoři a zpravodajové pomáhají orgánům státní správy přírody (§ 13 zákona) a oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy (§ 15 zákona);) zpravodaj je také spolupracovníkem konservátora. (2) Konservátoři a zpravodajové se při své práci řídí pokyny orgánů státní ochrany přírody a odbornými pokyny oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy. § 3. (1) Funkcí zpravodaje může být pověřen každý československý občan, který je zletilý, má zájem o ochranu přírody a bydlí v obvodu, ve kterém má tuto funkci vykonávat. (2) Funkcí konservátora může být pověřen každý, kdo může vykonávat funkci zpravodaje, trvale bydlí v obvodu, ve kterém má tuto funkci vykonávat a prokázal dostatečné vzdělání nebo dostatečnou praxi, zejména zpravodajskou, zaručující, že úkoly konservátora bude řádně plnit. § 4. (1) Konservátora i zpravodaje pověřuje odbor školství a kultury rady krajského národního výboru na návrh odboru školství a kultury rady příslušného okresního národního výboru; před pověřením konservátora může si vyžádat vyjádření oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy o odborné způsobilosti navrhovaného konservátora. (2) Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru může po vyjádření oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy pověřit jednoho z konservátorů, aby dbal na plynulý výkon funkce ostatních konservátorů a zpravodajů v kraji. § 5. (1) Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru zprostí konservátora nebo zpravodaje jeho funkce, jestliže konservátor nebo zpravodaj a) trvale přesídlil mimo obvod své působnosti, b) požádá o zproštění, c) nemůže vykonávat z nějakého jiného důvodu svou funkci, d) zanedbává své povinnosti nebo se hrubě proviní proti zájmům ochrany přírody, nebo vyjde dodatečně na jevo, že nemá pro řádné zastávání této funkce potřebnou způsobilost, (2) O zproštění funkce konservátora nebo zpravodaje rozhoduje odbor školství a kultury rady kraňského národního výboru; před zproštěním konservátora z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c) a d) může si vyžádat vyjádření oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy. § 6. Nemůže-li konservátor delší dobu vykonávat svou funkci nebo je-li toho nezbytně třeba, pověří odbor školství a kultury rady krajského národního výboru zatímním výkonem konservátorovy funkce některého ze zpravodajů v obvodu konservátorovy působnosti nebo některého z konservátorů téhož kraje. § 7. (1) Funkce konservátora a zpravodaje je čestná. (2) O náhradách cestovních a jiných výdajů konservátorů a zpravodajů platí obdobně předpisy platné pro státní zaměstnance. § 8. Konservátor a zpravodaj je povinen zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství, o němž se doví při výkonu své funkce. Tato povinnost trvá i po zproštění funkce. § 9. Konservátor má zejména tyto úkoly: a) seznámit se podrobně na území své působnosti s přírodou a jejím využitím, zejména s chráněnými částmi přírody a s podmínkami jejich ochrany; b) sledovat pravidelně dění v přírodě, všechny lidské zásahy do přírody a jejich vliv na ni a věnovat zvláštní pozornost těm jejím částem, které jsou nevhodnou činností, nedbalostí nebo následnými samovolnými změnami ohroženy; c) kontrolovat v chráněných částech přírody dodržování podmínek jejich ochrany; d) informovat se o připravovaných projektech, územních plánech a pod., které by mohly ohrozit chráněné části přírody nebo ochranná pásma, anebo mít přímo nebo nepřímo nepříznivý vliv na změnu v přírodních poměrech; e) účastnit se jednání, jež se svým dosahem týkají zájmu ochrany přírody (§ 17 odst. 1 zákona), nejsou-li při těchto jednáních přítomny orgány státní ochrany přírody a uplatňovat při nich požadavky státní ochrany přírody a to pokud jde o chráněné části přírody (§§ 4 až 7 zákona), v mezích vyhlášených podmínek jejich ochrany, v ostatních případech s výhradou dodatečného schválení příslušného orgánu státní ochrany přírody; závazky může přijímat jen na základě písemného zmocnění orgánů státní ochrany přírody; f) činit opatření potřebná k zajištění ochrany přírody (§ 17 odst. 2 zákona), zejména vyslovovat přiměřené příkazy a zákazy, hrozí-li bezprostřední nebezpečí, že budou porušeny podmínky stanovené k ochraně chráněných částí přírody; o učiněných opatřeních je povinen podat neprodleně zprávu odboru školství a kultury rady krajského národního výboru; g) podávat zprávy orgánům státní ochrany přírody o výsledcích jednání, jichž se zúčastnil v jejich zastoupení písm. e)], orgánům státní ochrany přírody nebo odděleni státní ochrany přírody Statni památkové správy, je-li k tomu vyzván nebo z vlastního podnětu v zásadních a naléhavých případech, zejména zjistí-li porušení nebo ohrožení chráněných částí přírody nebo podmínek jejich ochrany; h) instruovat zpravodaje, řídit a kontrolovat jejich činnost, úzce s nimi spolupracovat a k jejich zprávám [§ 10 písm. d)] připojovat svá dobrá zdání; i) provádět všestrannou propagaci ochrany přírody podle plánu schváleného odborem školství a kultury rady krajského národního výboru a po odborné stránce oddělením státní ochrany přírody Státní památkové správy; j) pořizovat o každém jednání a poznatku záznam a veškerý spisový materiál ukládat bezpečným a přehledným způsobem; k) vyžádat si v pochybnostech pokyn od příslušného orgánu státní ochrany přírody; v odborných věcech může si vyžádat dobré zdání přímo od oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy; l) učinit oznámení příslušnému odboru školství a kultury rady krajského národního výboru, nemůže-li delší dobu vykonávat svoji funkci. § 10. Zpravodaj má zejména tyto úkoly: a) seznámit se podrobně s přírodou ve svém obvodu; b) pomáhat konservátorovi při plnění úkolů uvedených v § 9 písm. b), c), d), f) a i), informovat jej o všech svých poznatcích a činit mu potřebné návrhy; c) zastupovat konservátora při jednáních uvedených v § 9 písm. e), pokud se jich konservátor nemůže zúčastnit sám; d) podávat prostřednictvím konservátora zprávy orgánům státní ochrany přírody o výsledcích jednání, jichž se zúčastnil v zastoupení konservátora [písm. c)]; orgánům státní ochrany přírody nebo oddělení státní ochrany přírody Státní památkové správy, je-li k tomu vyzván nebo z vlastního podnětu v zásadních a naléhavých případech, zejména zjistí-li porušení nebo ohrožení chráněných částí přírody nebo ochranných podmínek; e) pořizovat záznam o každém jednání a veškerý spisový materiál ukládat bezpečným a přehledným způsobem; f) vyžádat si v pochybnostech pokyny od konservátora, do jehož obvodu patří; g) oznámit konservátorovi svého obvodu a příslušnému odboru školství a kultury rady krajského národního výboru, nemůže-li delší dobu vykonávat svou funkci. § 11. Konservátor má úřední pečeť a pomůcky potřebné pro výkon funkce. Po skončení funkce nebo při jejím přerušení (§ 6) je povinen pečeť, pomůcky i spisový materiál odevzdat svému nástupci nebo odboru školství a kultury rady krajského národního výboru, který ho funkcí pověřil. Obdobnou povinnost má při skončení své funkce i zpravodaj. § 12. Konservátor a zpravodaj spolupracuje při plnění svých úkolů se všemi orgány a organisacemi, jejichž působnost se dotýká otázek souvisících s ochranou přírody, zejména s výkonnými orgány národních výborů, s pracovníky museí, přírodovědeckých ústavů a škol, s pracovníky archeologickými a pracovníky státní památkové péče, jakož i s dobrovolnými organisacemi; v rámci této spolupráce podává jim také potřebné informace o všech otázkách, které se týkají přírodních poměru a ochrany přírody. § 13. Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. srpna 1957. Ministr: Kahuda v. r. ) Poznámka: Podle vládního usnesení ze dne 22. února 1956 č. 462 plní toto oddělení úkoly Ústavu státní ochrany přírody do doby, než bude tento ústav zřízen.
Nařízení vlády č. 47/1957 Sb.	Nařízení vlády č. 47/1957 Sb. Nařízení o doplnění soustavy zákonných peněz mincemi 1 Kčs Vyhlášeno 16. 8. 1957, datum účinnosti 16. 8. 1957, částka 24/1957 * § 1 - Soustava zákonných peněz se doplňuje mincemi 1 Kčs. * § 2 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr financí. Aktuální znění od 16. 8. 1957 47 Vládní nařízení ze dne 23. července 1957 o doplnění soustavy zákonných peněz mincemi 1 Kčs. Vláda republiky Československé nařizuje podle § 9 písm. b) zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě: § 1 Soustava zákonných peněz se doplňuje mincemi 1 Kčs. § 2 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr financí. Široký v. r. Ďuriš v. r.
Vyhláška č. 48/1957 Sb.	Vyhláška č. 48/1957 Sb. Vyhláška o vydání mincí 1 Kčs Vyhlášeno 16. 8. 1957, datum účinnosti 16. 8. 1957, částka 24/1957 * § 1 - Dnem 2. září 1957 se dávají do oběhu mince 1 Kčs (dále jen „mince“). * § 2 - (1) Mince se razí z hliníkového bronzu o složení 91 dílů mědi, 8 dílů hliníku a 1 dílu manganu. Z kilogramu mincovního kovu se razí 250 mincí. Průměr mince je 23 mm a její okraj je vroubkován. * § 3 - Na líci mince je státní znak republiky Československé, okolo něho nápis „REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ“ v jednom řádku s dvěma lipovými lístky, mezi nimiž je rok výroby. Na rubu je obraz ženy, která zasazuje pravou rukou do země lípu a v levé ruce drží sazenice * § 4 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Aktuální znění od 16. 8. 1957 48 Vyhláška ministra financí ze dne 23. července 1957 o vydání mincí 1 Kčs. Ministr financí vyhlašuje podle § 3 odst. 2 zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě: § 1 Dnem 2. září 1957 se dávají do oběhu mince 1 Kčs (dále jen „mince“). § 2 (1) Mince se razí z hliníkového bronzu o složení 91 dílů mědi, 8 dílů hliníku a 1 dílu manganu. Z kilogramu mincovního kovu se razí 250 mincí. Průměr mince je 23 mm a její okraj je vroubkován. (2) Ražba mincí budiž co nejpřesnější. Pokud toho nelze zcela docílit, je dovolena úchylka nahoru i dolů v hrubé váze 15/1000, v obsahu hliníku 1% a v obsahu manganu 0,2%. § 3 Na líci mince je státní znak republiky Československé, okolo něho nápis „REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ“ v jednom řádku s dvěma lipovými lístky, mezi nimiž je rok výroby. Na rubu je obraz ženy, která zasazuje pravou rukou do země lípu a v levé ruce drží sazenice lip a rýč opřený o zem. Nad zasazovanou lípou je označení hodnoty mince „1“. Pod obrazem je jméno autorky „M. Kučová“. § 4 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ďuriš v. r.
Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 151/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 151/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, kterou se vydávají podrobnější předpisy o těžbě rašelin. Vyhlášeno 22. 8. 1957, datum účinnosti 1. 8. 1957, částka 80/1957 * § 1. - Úvodní ustanovení. * Průzkum a výzkum rašelinišť. * § 2. - Orgány příslušné k provádění průzkumu a výzkumu. * § 3. - Plán průzkumu rašelinišť. * § 4. - Plán výzkumu rašelinišť. * § 5. - Účel průzkumu rašelinišť. * § 6. - Směrný plán využití rašelinišť. * Evidence rašelinišť. * § 7. - Orgán příslušný k vedení evidence. * § 8. - Zařazení rašelinišť do evidence. * § 9. - Poradní sbor. * Těžba rašelin. * § 10. - Organisace oprávněné k těžbě rašelin. Žádost o povolení k těžbě rašelin. * § 11. - Náležitosti projektu těžby rašelin a rekultivace rašelinišť. * § 12. - Náležitosti plánu těžby rašelin a rekultivace rašelinišť. * § 13. - Zamezení devastování rašeliniště. * § 14. - Vypracování projektu a plánu těžby. * § 15. - Přepracování projektu a plánu těžby. * § 16. - Těžba rašelin na rašeliništích nezařazených clo plánu průzkumu. * § 17. - Projednání projektu a plánu těžby. * § 18. - Povolení k těžbě rašelin. Uložení těžebních podmínek. * § 19. - Změna projektu a plánu těžby. * § 20. - Dohled. * Závěrečná ustanovení. * § 21. - Vstup na nemovitosti. * § 22. - Vynětí rašelinišť z platnosti vyhlášky. * § 23. - Směrnice. * § 24. - Výjimky. * § 25. - Účinnost. Aktuální znění od 1. 8. 1957 151. VYHLÁŠKA ministerstva zemědělství a lesního hospodářství ze dne 16. srpna 1957, kterou se vydávají podrobnější předpisy o těžbě rašelin. Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány podle § 8 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 61/1956 Sb., o těžbě rašelin (dále jen „zákonné opatření”): § 1. Úvodní ustanovení. (1) Rašeliny jsou organické hmoty, které vznikly nedokonalým rozkladem rašeliništních rostlin a obsahují více než 50 % spalitelných látek. (2) RašeliništěmRašeliništěm se pro účely zákonného opatření a této vyhlášky rozumí přirozené ložisko rašelin o mocnosti rašelinné vrstvy nejméně 50 cm v neodvodněném stavu, nepočítaje v to vrstvu živého rostlinného krytu. Průzkum a výzkum rašelinišť. § 2. Orgány příslušné k provádění průzkumu a výzkumu. (1) Vyhledávání pozemků s ložisky rašelin a průzkum a výzkum rašelinišťrašelinišť organisuje a provádí ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v součinnosti s Československou akademií zemědělských věd (po případě Slovenskou akademií věd); při plnění těchto úkolů se opírají o výsledky vědeckého bádání v oboru rašelin. (2) Průzkum a výzkum rašelinišťrašelinišť se provádí podle plánů, která sestavuje ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství ve spolupráci s Československou akademií zemědělských věd (po případě Slovenskou akademií věd), a to po projednání návrhů plánů v poradním sboru zřízeném při ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství (§ 3 zákonného opatření). § 3. Plán průzkumu rašelinišť. (1) Plán průzkumu rašelinišťrašelinišť stanoví zásady pro postup a způsob provádění průzkumu rašelinišťrašelinišť; sestavuje se na každý kalendářní rok. (2) Do plánu průzkumu rašelinišťrašelinišť se s přednostním pořadím zařadí zejména průzkum v zátopových územích, v povodí plánovaných údolních nádrží a v území, kde jsou ložiska nerostů. § 4. Plán výzkumu rašelinišť. Plán výzkumu rašelinišťrašelinišť vytyčuje směr a hlavní úkoly vědecko-výzkumné práce v oblasti rašelinišťrašelinišť a rašelin; sestavuje se na dobu pěti až deseti let. § 5. Účel průzkumu rašelinišť. Výsledky průzkumu rašelinišťrašelinišť slouží zejména: a) ke zjištění možností hospodářského využití rašelinišťrašelinišť, b) ke zhodnocení rašelinišťrašelinišť z hlediska potřeb vodního hospodářství a ochrany přírody, c) ke stanovení směrného plánu využití rašelinišťrašelinišť a k vypracování projektů a plánů těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť, d) jako podklad ke schvalování projektů a plánů těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť a povolování těžby rašelin, e) pro vedení evidence rašelinišťrašelinišť. § 6. Směrný plán využití rašelinišť. (1) Směrný plán využití rašelinišťrašelinišť (dále jen „směrný plán”) stanoví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na základě výsledků průzkumu rašelinišťrašelinišť a po jeho projednání v poradním sboru. (2) Směrný plán obsahuje zejména: a) údaje o rozsahu těžby rašelin podle krajů, b) způsob využití rašelinišťrašelinišť (na př. pro účely zemědělské a průmyslové), c) zásady pro vypracování projektů a plánů těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť. (3) Směrný plán je závazný pro správy zemědělství a lesního hospodářství rad krajských národních výborů, orgány (organisace) příslušné pro vypracování projektů a plánů těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť a pro organisace žádající o povolení k těžbě rašelin. (4) Směrný plán obdrží v jednom stejnopisu správa zemědělství a lesního hospodářství rady příslušného krajského národního výboru. Evidence rašelinišť. § 7. Orgán příslušný k vedení evidence. (1) Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vede jednotnou evidenci rašelinišťrašelinišť podle krajů. (2) Evidence rašelinišťrašelinišť, na nichž byl proveden průzkum, obsahuje také výsledky průzkumu a jeho zhodnocení. (3) Zúčastněné úřady a orgány, po případě osoby, které prokáží důvodný zájem, mohou nahlížet do evidence rašelinišťrašelinišť a pořizovat si z ní potřebné opisy nebo výpisy. § 8. Zařazení rašelinišť do evidence. Po skončení průzkumu rašelinišťrašelinišť v jednotlivém období, stanoveném časovým plánem, ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství oznámí správám zemědělství a lesního hospodářství rad příslušných krajských národních výborů, která rašeliništěrašeliniště v územním obvodu kraje byla pojata do evidence rašelinišťrašelinišť; v oznámení uvede též výsledky průzkumu rašelinišťrašelinišť. § 9. Poradní sbor. (1) Úkolem poradního sboru je projednávat otázky souvisící s plánovitým řízením těžby rašelin z hlediska potřeb národního hospodářství. Poradnímu sboru při plnění jeho úkolů přísluší zejména: a) vyjadřovat se k plánům průzkumu a výzkumu rašelinišťrašelinišť, b) spolupůsobit při stanovení směrného plánu, c) doporučovat nebo navrhovat vhodná řešení sporných otázek. (2) Členy poradního sboru jsou zástupci: a) ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, b) ministerstva místního hospodářství, c) ministerstva školství a kultury, d) ministerstva zdravotnictví, e) ministerstva dopravy, f) Vládního výboru pro zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství. g) Ústřední správy vodního hospodářství, h) Československé akademie zemědělských věd, ch) Ústředního ústavu geologického. (3) Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství a Ústřední správa vodního hospodářství mají v poradním sboru po dvou zástupcích, ostatní úřady (orgány) a organisace po jednom zástupci. Členy poradního sboru jmenuje příslušný ministr, po případě vedoucí úřadu (orgánu) nebo organisace. (4) Předsedu poradního sboru jmenuje ministr zemědělství a lesního hospodářství. (5) Předseda připravuje pořad jednání poradního sboru a řídí jeho jednání. Předsedu zastupuje člen poradního sboru jím určený. Poradní sbor je schopen se usnášet za přítomnosti alespoň dvou třetin členů; usnáší se většinou hlasů přítomných členů. Při rovnosti hlasů platí mínění, pro něž hlasuje předsedající. (6) Poradní sbor svolává předseda podle potřeby. Je povinen jej svolat, žádá-li o to alespoň polovina členů s uvedením předmětu jednání. (7) Členství v poradním sboru je funkcí čestnou. Členům poradního sboru přísluší náhrada hotových výdajů podle předpisů o náhradách cestovních a jiných výdajů. Těžba rašelin. § 10. Organisace oprávněné k těžbě rašelin. Žádost o povolení k těžbě rašelin. (1) Těžbu rašelin mohou provádět — pokud se nestanoví v § 22 jinak — jen organisace, kterým těžbu povolila správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru (dále jen „těžební podniky”). (2) Povolení k těžbě rašelin udělí správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru především organisacím státního socialistického sektoru (na př. podnikům místního průmyslu, státním statkům a krajským správám lesů) nebo jednotným zemědělským družstvům. Povolení se uděluje na žádost organisace. Žádost se podává prostřednictvím odboru zemědělství a lesního hospodářství rady okresního národního výboru, který ji předloží se svým vyjádřením správě zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru. (3) K žádosti o povolení k těžbě rašelin je nutno připojit: a) projekt těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť, jde-li o rašeliništěrašeliniště o celkové výměře přesahující 3 ha, b) plán těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť, jde-li o rašeliništěrašeliniště o celkové výměře nejvýše 3 ha, c) doklad o právním poměru těžebního podniku k rašeliništímrašeliništím (vlastnické právo, správa národního majetku, nájem, užívání podle předpisů o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby a pod.). § 11. Náležitosti projektu těžby rašelin a rekultivace rašelinišť. Projekt těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť obsahuje zejména: 1. seznam a výměry parcel s údaji, zda jde o souvislou plochu rašeliništěrašeliniště či o více oddělených částí; 2. způsob dosavadního využití rašeliništěrašeliniště; 3. popis terénních, geologických, půdních, geobotanických, hydrologických a klimatických poměrů rašeliništěrašeliniště; 4. řešení vodohospodářských poměrů rašeliništěrašeliniště a v potřebném rozsahu i jeho okolí, včetně návrhu odvodňovací sítě s potřebnými podélnými i příčnými profily a hydrotechnickými výpočty a po případě návrhu na zamezení škodlivých účinků odváděných vod; 5. údaje o složení rašelin; 6. popis způsobu těžby rašelin a použití mechanisačních prostředků; 7. označení směru a prostorového postupu těžby rašelin vzhledem k odtoku z rašelinišťrašelinišť; 8. údaje o mocnosti a složení organických vrstev, které budou těženy a ponechány nad minerálním podložím po vytěžení; 9. určení způsobu a místa ukládání vytěžených rašelin a neupotřebených hmot (včetně skrývky); 10. způsob a postup rekultivace (půdních úprav) vytěženého rašeliništěrašeliniště (na př. k účelům zemědělským, lesního nebo vodního hospodářství; 11. časový plán těžby rašelin; 12. přehlednou situační mapu rašeliništěrašeliniště v měřítku 1:25.000; 13. podrobnou situační mapu rašeliništěrašeliniště v měřítku 1:500 až 1:5000, v níž se vyznačí hranice a hloubka ložiska rašelin. § 12. Náležitosti plánu těžby rašelin a rekultivace rašelinišť. Plán těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť obsahuje zejména: 1. seznam a výměry parcel; 2. údaje o složení rašelin a způsobu jejich použití; 3. popis odvodňovacích prací s uvedením hloubky spodní vody, jakož i směru a hloubky, do níž se bude těžit; 4. údaje o obsahu rašelin, vypočteného z plochy a z hloubek dvou na sebe postavených profilů; 5. určení způsobu a místa ukládání vytěžených rašelin a neupotřebených hmot; 6. způsob a postup rekultivace (půdních úprav) vytěženého rašeliništěrašeliniště; 7. situační mapu rašeliništěrašeliniště v měřítku 1:500 až 1:5000. § 13. Zamezení devastování rašeliniště. (1) V projektu těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť a v plánu těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť (dále jen „projekt a plán těžby”) je nutno dbát toho, aby nedošlo k devastování rašeliništěrašeliniště a jeho okolí; způsob odvodnění je třeba řešit tak, aby po ukončení těžby rašelin byla hladina podzemní vody v hloubce potřebné pro rekultivaci. Počítá-li se v projektu a plánu těžby po ukočení těžby rašelin se zřízením vodní nádrže v rašeliništirašeliništi, je třeba rašeliny těžit podle možnosti až do minerálního podloží. (2) Projekt a plán těžby musí být vypracovány tak, aby těžební postup umožňoval nejhospodárnější a nejrychlejší rekultivaci. § 14. Vypracování projektu a plánu těžby. (1) Projekt a plán těžby vypracovává zpravidla Státní ústav pro projektování zemědělské výstavby (Agroprojekt). (2) Projektová organisace se při vypracování projektu a plánu těžby řídí směrným plánem. § 15. Přepracování projektu a plánu těžby. (1) V řízení o schválení projektu a plánu těžby přezkoumá správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru, zda byl proveden na rašeliništirašeliništi plánovaný průzkum a zda projekt a plán těžby jsou v souhlase se směrným plánem. (2) Nejsou-li projekt a plán těžby v souhlase se směrným plánem nebo nemají-li jiných předepsaných náležitostí, uloží správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru těžebnímu podniku, aby zařídil přepracování projektu a plánu těžby. Totéž učiní také tehdy, je-li třeba projekt a plán těžby přepracovat podle výsledků projednání projektu a plánu těžby se zúčastněnými orgány a organisacemi. § 16. Těžba rašelin na rašeliništích nezařazených clo plánu průzkumu. Těžba rašelin smí být zásadně povolena jen na rašeliništíchrašeliništích, jež byla zařazena do plánu průzkumu. Je-li ze zvlášť závažných důvodů třeba, aby byla povolena těžba na rašeliništirašeliništi, jehož průzkum nebyl zařazen do plánu, provede ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na žádost správy zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru bez průtahu průzkum na rašeliništirašeliništi mimo plán průzkumu; zároveň se s urychlením stanoví směrný plán. Naléhavost průzkumu rašeliništěrašeliniště a povolení k těžbě rašelin musí být v žádosti řádně odůvodněna. § 17. Projednání projektu a plánu těžby. Správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru je povinna projednat projekt a plán těžby se všemi orgány a organisacemi, jejichž zájmy jsou projektem a plánem těžby dotčeny. § 18. Povolení k těžbě rašelin. Uložení těžebních podmínek. (1) V rozhodnutí o schválení projektu a plánu těžby rozhodne zároveň správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru o povolení k těžbě rašelin. (2) Povolí-li správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru těžbu rašelin, může těžebnímu podniku uložit podmínky pro těžbu rašelin a rekultivaci rašelinišťrašelinišť (dále jen „těžební podmínky”). (3) Podmínkami uloženými těžebnímu podniku se zajišťuje účelné a hospodárné provádění těžby rašelin a rekultivace rašeliništěrašeliniště v souhlasu se směrným plánem a s přihlédnutím k obecným zájmům, zejména, jde-li o rašeliništěrašeliniště se zvláštními poměry těžby rašelin a rekultivace rašeliništěrašeliniště (na př. rašeliništěrašeliniště na lesních půdách). (4) Stejnopis rozhodnutí podle odstavce 1 zašle správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru bezodkladně též ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství. § 19. Změna projektu a plánu těžby. (1) Těžební podnik je povinen provádět těžbu rašelin a úpravu ploch k rekultivaci rašelinišťrašelinišť podle schváleného projektu a plánu těžby a těžebních podmínek. (2) Ke změně provádění těžby rašelin a úpravy ploch k rekultivaci rašelinišťrašelinišť je nutno, aby správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru schválila na žádost těžebního podniku změnu projektu a plánu těžby a vydala po provedeném řízení povolení k těžbě rašelin. (3) O změně projektu a plánu těžby, jejich schválení a o povolení k těžbě rašelin platí obdobně ustanovení §§ 10 až 15, 17 a 18. § 20. Dohled. (1) Správy zemědělství a lesního hospodářství rad krajských národních výborů ve spolupráci s odbory vodního hospodářství rad krajských národních výborů soustavně dohlížejí na těžební podniky, provádějí-li těžbu rašelin podle projektu a plánu těžby a těžebních podmínek. Nejsou-li projekt a plán těžby a těžební podmínky dodržovány, zejména dochází-li k devastaci rašelinišťrašelinišť, správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru upozorní těžební podnik na zjištěné závady a uloží těžebnímu podniku, aby ve lhůtě, kterou mu zároveň určí, učinil opatření ke zjednání nápravy. (2) Nezjedná-li těžební podnik nápravu v určené lhůtě a dochází-li k opětnému porušování projektu a plánu těžby nebo těžebních podmínek, může správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru nařídit těžebnímu podniku, aby zastavil těžbu rašelin, a uložit mu, aby provedl půdní úpravy nutné k rekultivaci (§ 7 odst. 3 zákonného opatření). (3) Jinak může správa zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru nařídit těžebnímu podniku, aby zastavil těžbu rašelin, vyžaduje-li to důležitý obecný zájem, i když bylo při těžbě rašelin postupováno podle projektu a plánu těžby a těžebních podmínek. Závěrečná ustanovení. § 21. Vstup na nemovitosti. K vykonávání průzkumu rašelinišťrašelinišť a dohledu na správné provádění těžby rašelin a rekultivace rašelinišťrašelinišť, jakož i k odebírání vzorků a provádění potřebných prací, mohou osoby pověřené plněním těchto úkolů vstupovat na nemovitosti, do objektů a zařízení, prokáží-li se potvrzením správy zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru nebo ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, po případě také povolením potřebným podle zvláštních předpisů. § 22. Vynětí rašelinišť z platnosti vyhlášky. Zákonné opatření a tato vyhláška se nevztahují na rašeliništěrašeliniště o celkové výměře nepřesahující 0,50 ha, jež je ve vlastnictví (v užívání) jednotného zemědělského družstva nebo jednotlivce. § 23. Směrnice. Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vydá v dohodě se zúčastněnými orgány směrnice pro vypracování projektu a plánu těžby. § 24. Výjimky. Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky. § 25. Účinnost. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1957. Ministr: Bakuľa v. r.
Vyhláška Ústřední správy geodesie a kartografie č. 156/1957 Ú. l.	Vyhláška Ústřední správy geodesie a kartografie č. 156/1957 Ú. l. Vyhláška Ústřední správy geodesie a kartografie o ohlašování geodetických a topografických prací, předkládání elaborátů těchto prací, vydávání a rozmnožování kartografických děl. Vyhlášeno 27. 8. 1957, datum účinnosti 27. 8. 1957, částka 82/1957 * Část první. - Všeobecná ustanovení. (§ 1. — § 4.) * Část druhá. - Ohlašování, provádění a dokumentace geodetických a topografických prací. (§ 5. — § 10.) * Část třetí. - Vydáváni a rozmnožováni kartografických děl. (§ 11. — § 16.) * Část čtvrtá. - Závěrečná ustanovení. (§ 17. — § 20.) Aktuální znění od 27. 8. 1957 156. VYHLÁŠKA Ústřední správy geodesie a kartografie ze dne 20. srpna 1957 o ohlašování geodetických a topografických prací, předkládání elaborátů těchto prací, vydávání a rozmnožování kartografických děl. Ústřední, správa geodesie a kartografie (dále jen „ÚSGK”) stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústředními úřady podle § 4 odst. 2 vládního nařízení č. 1/1954 Sb., o zřízení Ústřední správy geodesie a kartografie: Část první. Všeobecná ustanovení. § 1. Rozsah platnosti. Ustanovení této vyhlášky se vztahují na geodetické a topografické práce, na kartografické vyhotovování a rozmnožování výsledků těchto prací a na vydávání kartografických děl, prováděné orgány státní správy, podniky a jinými organisacemi socialistického sektoru (dále jen „orgány a organisace”). Druhy prací. § 2. Geodetické a topografické práce. Geodetickými a topografickými pracemi podle této vyhlášky jsou astronometricko-geodetické, gravimetrické, triangulační, nivelační, polygonometrické, mapovací, fotogrametrické, vytyčovací a jiné měřické práce včetně jejich geometrického (polohopisného) a výškopisného znázornění prováděné za účelem: a) určení bodů geodetických základů nebo podkladů polohopisných a výškopisných, b) mapování k získání polohopisných a výškopisných podkladů pro projektování, výstavbu a její dokumentaci, c) zakládání jednotné evidence půdy, jejího stálého udržování v souladu se skutečným stavem, provádění hospodářsko-technických a jiných úprav pozemků, pro evidenci a ochranu národního majetku, d) doplnění měřických podkladů výsledky geodetických a topografických prací uvedených v bodech a) a b) prováděných pro různé druhy průzkumu. § 3. Kartografické práce. Kartografickými pracemi podle této vyhlášky jsou všechny redakční, konstrukční, sestavitelské, kreslířské, reprodukční a rozmnožovací práce, prováděné za účelem vědecko-technického a výtvarně-technického znázornění zeměpisného prostředí, fysikálních, politických, ekonomických, historických a jiných jevů nebo poměrů na kartografických dílech. § 4. Kartografická díla. (1) Kartografickými díly podle této vyhlášky jsou: a) rozmnoženiny děl veřejného vyměřování a mapováni nebo jejich kartografické odvozeniny (zmenšeniny, zvětšeniny), b) mapy všeho druhu jak samostatné, tak i určené jako přílohy k textovým publikacím, dále atlasy, plastické mapy, globy, anaglyfické mapy, jakož i ostatní výsledky kartografických prací (tvorby) určené k rozšiřování pro veškerou civilní potřebucivilní potřebu ve státě. (2) Součástí kartografických děl jsou textové, statistické, grafické, obrazové a jiné vysvětlivky a doplňky, obsažené na mapách nebo v přílohách k nim. (3) Za kartografická díla se k účelům této vyhlášky nepovažují výsledky geodetických, topografických a reprodukčních prací vykonávaných orgány a organisacemi k pořízení nebo doplnění měřických podkladů pro územní plánování, hospodářsko-technické úpravy pozemků, hospodářské úpravy lesů, průzkumnou, projektovou a důlní dokumentaci a jinou úřední potřebu. Za kartografická díla se dále nepovažují jednoduché plány nebo mapové doplňky literárních děl vyznačené v textové části literárního díla, grafické přílohy, které svým provedením a obsahem nejsou úplnou samostatnou mapou a jen doplňují nebo vysvětlují text literárního díla, jakož i schematické plánky sloužící účelům turistiky. V pochybnosti o tom, zda jde o kartografické dílo, rozhodne ÚSGK v dohodě se zúčastněným ústředním úřadem. (4) Civilní potřebouCivilní potřebou podle této vyhlášky se rozumí učební potřeba škol a všeobecné rozšiřování pro potřebu politické, kulturní a tělesné výchovy pracujících. Část druhá. Ohlašování, provádění a dokumentace geodetických a topografických prací. § 5. Ohlašování geodetických a topografických prací. (1) Orgány a organisace jsou povinny ohlásit: a) geodetické a topografické práce konané na území větším než 5 ha v místní trati nebo na území větším než 50 ha v polní (lesní) trati, b) veškerá astronometricko-geodetická a gravimetrická měření na bodech všech řádů, práce triangulační, velmi přesné a přesné nivelace a určování zhušťovacích bodů. (2) Orgány a organisace jsou povinny ohlásit práce uvedené v odstavci 1 nejméně 14 dnů před jejich započetím oblastnímu ústavu geodesie a kartografie (dále jen „oblastní ústav”), v jehož obvodu působnosti jsou práce prováděny. V mimořádných případech postačí, stane-li se tak bezprostředně před jejich započetím. Zasahují-li prováděné práce do obvodu působnosti několika oblastních ústavů, provede se jejich ohlášení u toho oblastního ústavu, v jehož obvodu převažuje hospodářský význam prováděných prací. (3) Ohlášení nepodléhají speciálně-měřické práce pro rekonstrukci železnic a pro dokumentaci železničních zařízení, důlně měřické a kontrolně měřické práce sloužící bezprostředně báňskému provozu, měřické práce pro vyměřování zemních úprav a těžby užitkových surovin, pro hospodářsko-technické úpravy pozemků, pro vytyčování nebo přestavbu jednotlivých objektů menšího rozsahu, pro měření ssedání půdy nebo stability budov, práce pro vyhotovování geometrických (polohopisných) plánů a technicko-lesnické měřické práce sloužící hospodářské úpravě lesů (na př. časovému, druhovému a prostorovému plánování, obnově a pěstování lesů). (4) Podle údajů obsažených v ohlášení rozhodne oblastní ústav s přihlédnutím k ustanovení § 9 odst. 4 o tom, které práce budou zaregistrovány v technické dokumentaci oblastního ústavu a dohodne se s ohlašovatelem o místě trvalé úschovy, celého elaborátu, případně podle potřeby určí ty výsledné části elaborátu, které musí být oblastnímu ústavu v opise nebo otisku povinně předány. (5) ÚSGK může po dohodě se zúčastněným ústředním úřadem povolit výjimku z ustanovení tohoto paragrafu. § 6. Náležitosti ohlášení. (1) Orgány a organisace v ohlášení uvedou: a) druh a účel geodetických a topografických prací; provádí-li se několik druhů prací v témže obvodu, uvedou všechny jejich druhy, b) název okresu, obce a katastrálního území, v němž budou práce provádět, c) celkový rozsah prací v ha, v km2 nebo km a plánovaný termín zahájení a dokončení prací, d) název a adresu organisace (investora), pro níž se práce provádějí a zvláštní požadavky kladené na přesnost prací. (2) K ohlášení se připojí náčrt zaměřovaného území vyhotovený na výtisk státní mapy odvozené v měřítku 1 : 5000 nebo topografický náčrt vyhotovený ve vhodném měřítku s vyznačením prostoru měření. (3) Ohlášení prací se děje písemným podáním a lze je spojit se žádostí o sdělení geodetických údajů. § 7. Využití podkladů. (1) Orgány a organisace jsou povinny v zájmu hospodárnosti, účelnosti a jednotnosti prováděných prací využít všech dosud vyhotovených i dílčích výsledků geodetických, topografických a kartografickým prací. (2) ÚSGK a její orgány umožní těm, kdož prokáží věcný zájem, využití mapových operátů a upozorní je na možnost vyhotovení snímků nebo otisků map, výpisů a opisů z mapových operátů nebo prací vykonaných již jinými orgány; na písemnou žádost sdělí žadatelům geodetické údaje v potřebném rozsahu. Mapy vydávané pro úřední potřebu opatří si orgány a organisace v prodejnách map příslušných oblastních ústavů. (3) Nezahájí-li orgány a organisace ohlášené práce do 2 let po sdělení údajů, jsou povinny si ověřit u oblastního ústavu, u kterého své práce ohlásily, zda nenastaly změny v geodetických základech a podkladech. § 8. Provádění ohlášených prací. (1) Orgány a organisace jsou povinny provádět geodetické a topografické práce odborně, hospodárně a ve shodě s příslušnými předpisy a návody pro tyto práce vydanými ÚSGK. Pokud jde o práce, pro něž nebyly příslušné předpisy vydány, provádějí je orgány a organisace podle vlastních resortních směrnic vydaných v dohodě s ÚSGK. (2) Oblastní ústavy jsou po ohlášení prací povinny sdělit orgánům a organisacím technické připomínky nebo pokyny v případě, objevuje-li se duplicita nebo souběžnost prací, po případě se vyjádřit k technickému obsahu díla pokud jde o účelnost, hospodárnost a využití v ohlášení uvedených prací. § 9. Evidování výsledků, předkládání elaborátů a dokumentace. (1) Evidenci a dokumentací výsledků geodetických a topografických prací provádí ÚSGK svými oblastními ústavy, pokud není stanoveno jinak. (2) Orgány a organisace předají celé elaboráty nebo jejich výsledné části určené podle ustanovení § 5 odst. 4 a ověřené pro to kvalifikovanou osobou do jednoho měsíce po ukončení prací oblastnímu ústavu, u kterého byly práce ohlášeny. (3) Povinnost předat elaboráty geodetických a topografických prací se vztahuje i na práce vykonané na území menším, než je stanoveno v § 5 odst. 1, jsou-li tyto práce pokračováním nebo doplněním prací dříve provedených a dosáhne-li se tak výměry stanovené pro ohlášení. Jsou-li při provádění geodetických prací, které nepodléhají ohlášení, určeny polohové nebo výškové body trvale označené (stabilisované), předávají se údaje o těchto bodech vždy příslušnému oblastnímu ústavu k využití a dokumentaci ve lhůtě stanovené v odstavci 2. (4) O předložení geodetických, topografických, jakož i kartografických elaborátů se skutečnostmi státního nebo hospodářského tajemství a o dalším využití těchto elaborátů dohodne se ÚSGK s ústředním orgánem nadřízeným orgánu nebo organisaci tyto práce provádějící. (5) Elaboráty geodetických a topografických prací, které nebudou ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4 oblastním ústavům předány, zůstanou uloženy u provádějícího orgánu nebo organisace, případně u investora a nesmí být bez souhlasu ÚSGK skartovány. Je-li nutno údajů z těchto elaborátů použít pro celostátní mapová díla nebo má-li jejich obsah význam pro další práce jiných orgánů nebo organisaci, musí být elaboráty zapůjčeny k využití. Dojde-li v orgánech nebo organisacích k organisačním změnám, týkajícím se zejména archivu, v němž jsou výsledky geodetických a topografických prací uloženy, musí o tom orgán nebo organisace archiv přejímající do jednoho měsíce uvědomit ÚSGK. § 10. Ochrana označení bodů geodetických sítí. Orgány a organisace, které provádějí geodetické a topografické práce, jsou povinny ihned po zjištění oznamovat příslušnému oblastnímu ústavu ohrožení, poškození nebo zničení označení bodů československých jednotných geodetických sítí. Obnovení porušených stabilisací trigonometrických bodů všech řádů nebo jejich přemístění provádějí ve své působnosti jen ústavy ÚSGK. Orgány a organisace mohou provést jen opravu porušené povrchové slabilisace nebo signalisace podle směrnic ÚSGK. Část třetí. Vydáváni a rozmnožováni kartografických děl. § 11. Vydávání kartografických děl. (1) Vydávání kartografických děl určených pro civilní potřebucivilní potřebu ve státě, t. j. vyhotovování kartografických originálů těchto děl, jejich reprodukce a tisk za účelem rozšiřování, přísluší do působnosti ÚSGK. (2) V rámci vydavatelské činnosti podle odstavce 1 ÚSGK plánuje, řídí a kontroluje tvorbu a vydávání kartografických děl pro civilní potřebucivilní potřebu ve státě, vydává k tomu účelu potřebné předpisy a instrukce, sestavuje na základě vlastních úkolů a požadavků jednotlivých ústředních úřadů, orgánů a organisaci roční a výhledový ediční plán pro vydávání kartografických děl. (3) Ustanovením odstavce 1 zůstává nedotčeno právo k tvorbě a vydávání meteorologických, fenologických a klimatologických map, jakož i mapových příloh částí státního vodohospodářského plánu v oboru působnosti Ústřední správy vodního hospodářství, geologických map, vydávaných v oboru působnosti Ústředního ústavu geologického a právo Československé akademie věd, Československé akademie zemědělských věd a Slovenské akademie věd k tvorbě a vydávání kartografických děl náležející jim podle zvláštních předpisů. § 12. Rozmnožování kartografických děl. (1) Kartografická díla uvedená v § 4 odst. 1 písm. a) mohou vyhotovovat a rozmnožovat orgány a organisace pouze pro svoji úřední potřebu a jen na základě oprávnění vydaného jim na jejich žádost ÚSGK podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1948 Sb. ve znění zákona č. 250/1949 Sb. (2) V žádosti je nutno uvést: a) název orgánu nebo organisace a jeho sídlo, b) odůvodnění potřeby s udáním pro jaká kartografická díla má být oprávnění uděleno, c) jakým způsobem budou díla rozmnožována a kdo bude provádět reprodukci a tisk. § 13. Ohlašování kartografických děl. Orgány a organisace, které vyhotovují a rozmnožují kartografická díla uvedená v § 4 odst. 1 písm. a) této vyhlášky na základě oprávnění vydaného jim podle § 12 této vyhlášky, ohlásí z důvodů hospodárnosti, účelnosti a jednotnosti jejich tvorbu alespoň 14 dnů předem ÚSGK. V ohlášení uvedou: a) název díla, b) měřítko a rozsah zobrazovaného území, c) druh díla, jeho účel a rok vydání, d) výši tiskového nákladu, e) jméno orgánu nebo organisace, která dílo vyhotoví nebo rozmnoží. § 14 Schvalováni kartografických děl. Každé vydání kartografického díla určeného k všeobecnému rozšiřování, k jehož vydávání jsou orgány a organisace oprávněny podle zvláštních předpisu, musí schválit ÚSGK v dohodě s ministerstvem vnitra. Ke schválení zasílají orgány nebo organisace originály nebo redakční návrhy kartografických děl nebo jiné podobné elaboráty, podle nichž ÚSGK posoudí obsah a způsob jejich zpracování. § 15. Distribuce kartografických děl. Distribuci kartografických děl, která jsou vydávána ÚSGK pro potřebu orgánů a organisací zajišťují oblastní ústavy svými prodejnami map. Distribuci kartografických děl určených pro učební potřebu škol nebo k všeobecnému rozšiřování za účelem politické, kulturní a tělesné výchovy pracujících vydávaných ÚSGK provádí svými organisacemi ministerstvo školství a kultury v dohodě s ÚSGK. § 16. Dokumentace kartografických děl. Dokumentaci všech kartografických děl vydaných v českých krajích provádí Kartografický a reprodukční ústav v Praze, kartografických děl vydaných na Slovensku Kartografický a reprodukční ústav Modra—Harmónia. Všichni, kdož provádějí kartografickou činnost podle § 11 odst. 3 a § 12 jsou povinni dodat výše uvedeným ústavům bezplatně k dokumentaci po dvou výtiscích kartografických děl (nebyl-li tisk prováděn, pak po dvou vyhotoveních těchto děl), a to do jednoho měsíce po rozmnožení (ukončení práce). Část čtvrtá. Závěrečná ustanovení. § 17. Dodatečné ohlášení. Orgány a organisace, které po roce 1949 provedly geodetické nebo topografické práce podléhající ohlašovací povinnosti podle § 5 a do dne účinnosti této vyhlášky je neoznámily, předloží ÚSGK seznam těchto prací s údaji uvedenými v § 6 odst. 1 do 31. prosince 1957. Výjimky z tohoto ustanovení povoluje ÚSGK po projednání se zúčastněným ústředním úřadem. § 18. Dohled a kontrola. (1) Dohled nad geodetickými, topografickými a kartografickými pracemi prováděnými orgány a organisacemi vykonává ÚSGK svými kontrolními orgány. (2) Orgány a organisace jsou povinny poskytnout kontrolním orgánům účinnou podporu, předložit potřebné doklady a umožnit jim podle platných předpisů přistup na pracoviště kontrolovaného úseku činnosti a případné provedení kontrolních měření. (3) Vedoucí geodetických, topografických a kartografických prací v orgánech a organisacích se podle potřeby účastní kontrolních prací a je podporují. Orgány ÚSGK provádějí kontrolní měření namátkové podle svého uvážení, účelně a hospodárně a po předběžném oznámení. Náklady na tato kontrolní měření nese ÚSGK. (4) O provedené kontrole vyhotoví kontrolní orgán zápis, v němž zhodnotí vykonané práce, doporučí potřebná opatření, případně uvede zjištěné závady. Zápis spolupodepisuje vedoucí odpovědný za prováděné práce, jemuž bude předána jedna kopie zápisu. Nebudou-li zjištěné závady ve stanovené době odstraněny, uvědomí o tom ÚSGK nadřízený orgán kontrolované organisace. § 19. Omezení rozsahu platnosti. Tato vyhláška se nevztahuje na geodetické, topografické a kartografické práce, prováděné v oboru působnosti ministerstva národní obrany. Zvláštní dohoda mezi ministerstvem národní obrany a Ústřední správou geodesie a kartografie určuje obor geodetických a kartografických prací, které budou ministerstvem národní obrany předávány Ústřední správě geodesie a kartografie. § 20. Počátek účinnosti. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Předseda: Ing. Průša v. r.
Vyhláška Hlavního arbitra pro Slovensko č. 157/1957 Ú. l.	Vyhláška Hlavního arbitra pro Slovensko č. 157/1957 Ú. l. Vyhláška hlavního arbitra pro Slovensko o pověření rozhodováním některých sporů patřících před státní arbitráž pro Slovensko. Vyhlášeno 27. 8. 1957, datum účinnosti 11. 9. 1957, částka 82/1957 Aktuální znění od 11. 9. 1957 157. VYHLÁŠKA hlavního arbitra pro Slovensko ze dne 7. srpna 1957 o pověření rozhodováním některých sporů patřících před státní arbitráž pro Slovensko. (Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 157/1957 Ú. v.).
Vyhláška Ministra vnitra č. 158/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministra vnitra č. 158/1957 Ú. l. Vyhláška ministra vnitra, kterou se mění vyhláška č. 320/1951 Ú. l. I, o dobrovolných organisacích a shromážděních. Vyhlášeno 29. 8. 1957, datum účinnosti 1. 9. 1957, částka 83/1957 * Čl. I. - Vyhláška č. 320/1951 Ú. l. I se mění takto: * Čl. II. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1957. Aktuální znění od 1. 9. 1957 158. VYHLÁŠKA ministra vnitra ze dne 21. srpna 1957, kterou se mění vyhláška č. 320/1951 Ú. l. I, o dobrovolných organisacích a shromážděních. Ministr vnitra stanoví v. dohodě se zúčastněnými členy vlády podle § 8 zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organisacích a shromážděních: Čl. I. Vyhláška č. 320/1951 Ú. l. I se mění takto: 1. § 8 zní: „§ 8. Organisace mohou bez hlášení pořádat schůze v místnostech přístupné členům a zvaným hostům. Chce-li organisace pořádat v místnosti veřejnou schůzi, ohlásí to týden předem odboru pro vnitřní věci rady okresního národního výboru s udáním programu, místa a doby schůze. Odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru může organisaci udělit obecné povolení, aby až do dalšího opatření konala veřejné schůze bez ohlášení”. 2. § 11 zní: „§ 11. Odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru může vyjmout některá shromáždění z ohlašovací povinnosti; může však také pro některá shromáždění, která lze jinak konat bez ohlášení, uložit povinnost, aby byla ve stanovené lhůtě předem hlášena s udáním programu, místa a doby konání odboru pro vnitřní věci rady okresního národního výboru”. Čl. II. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1957. Ministr vnitra: Barák v. r.
Vyhláška Ministra vnitra č. 159/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministra vnitra č. 159/1957 Ú. l. Vyhláška ministra vnitra, kterou se mění vyhláška č. 159/1954 Ú. l., o čištění komínů. Vyhlášeno 29. 8. 1957, datum účinnosti 1. 9. 1957, částka 83/1957 * Čl. I. - Ustanovení § 17 vyhlášky č. 159/1954 Ú. l. se mění a zní: * Čl. II. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1957. Aktuální znění od 1. 9. 1957 159. VYHLÁŠKA ministra vnitra ze dne 21. srpna 1957, kterou se mění vyhláška č. 159/1954 Ú. l., o čištění komínů. Ministr vnitra stanoví podle § 3 odst. 2 zákona č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně, a podle § 2 odst. 1 vládního nařízení č. 95/1953 Sb., o organisaci státního požárního dozoru a požární ochrany: Čl. I. Ustanovení § 17 vyhlášky č. 159/1954 Ú. l. se mění a zní: „§ 17. Odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů mohou povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky, je-li požární bezpečnost objektu zajištěná jinak.” Čl. II. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1957. Ministr vnitra: Barák v. r.
Vyhláška Předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci č. 166/1957 Ú. l.	Vyhláška Předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci č. 166/1957 Ú. l. Vyhláška předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci o thematických úkolech. Vyhlášeno 4. 9. 1957, datum účinnosti 15. 8. 1957, částka 85/1957 * § 1. - Aby bylo dosaženo co největší hospodárnosti výroby, zlepšení jakosti výrobků a zvýšení bezpečnosti práce, zaměřují ústřední úřady a orgány, jakož i podniky a ostatní organisace (dále jen „podnik”), tvůrčí činnost pracujících na řešení naléhavých úkolů, kte * § 2. - (1) Účast vynálezců a zlepšovatelů na řešení úkolů uvedených v § 1 se zajišťuje sestavením a vyhlášením plánů thematických úkolů, které doplňují plány technického rozvoje a na ně navazují. * § 3. - (1) Za přípravu plánů thematických úkolů a jejich sestavení a vyhlášení jsou odpovědni vedoucí podniků. * § 4. - Je-li potřeba vyřešení úkolu zvlášť naléhavá, je podnik povinen za součinnosti orgánů Revolučního odborového hnutí vyhlásit thematický úkol i bez předchozího zařazení problému do plánu thematických úkolů. * § 5. - (1) Sestavení plánu thematických úkolů nebo vyhlášení thematického úkolu předchází rozbor plánu rozvoje národního hospodářství (plánů technického rozvoje nebo jejich částí), nedostatků vyskytujících se při jeho plnění, požadavků odběratelů a spotřebitelů, * § 6. - Na vyřešení každého thematického úkolu vypisují podniky zvláštní odměny, jejichž výši stanoví podle obtížnosti úkolu. Způsob stanovení odměn upraví ve směrnicích příslušné ústřední úřady a orgány. * § 7. - (1) Podniky učiní všechna opatření, aby s thematickými úkoly byl seznámen co největší okruh pracovníků, jichž se úkol týká, zejména při výrobě nebo provozu a pracovníci odběratelských nebo spotřebitelských podniků a spotřebitelé; podniky jsou také povinny * § 8. - (1) Pro vyřešení thematického úkolu se stanoví přiměřená lhůta. * § 9. - (1) Řešení thematického úkolu, na které byla udělena odměna, vyhlásí podnik vhodným způsobem, nebo je vystaví, zejména byly-li předloženy výkresy, modely, vzory nebo prototypy. * § 10. - (1) Všechna došlá řešení projedná podnik jako zlepšovací návrhy. * § 11. - (1) Řešení, která splňují podmínky pro okamžité zavedení, podnik neprodleně zavede. * § 12. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1957. Aktuální znění od 15. 8. 1957 166. VYHLÁŠKA předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci ze dne 30. srpna 1957 o thematických úkolech. Předseda Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci v dohodě s příslušnými ministry stanoví podle § 37 zákona č. 34/1957 Sb., o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích: § 1. Aby bylo dosaženo co největší hospodárnosti výroby, zlepšení jakosti výrobků a zvýšení bezpečnosti práce, zaměřují ústřední úřady a orgány, jakož i podniky a ostatní organisace (dále jen „podnik”), tvůrčí činnost pracujících na řešení naléhavých úkolů, které nebyly zařazeny do plánovaných úkolů útvarů pro technický rozvoj nebo které byly zařazeny do uvedených úkolů, avšak pro jejich lepší splnění je třeba využít vynalézavosti širšího okruhu vynálezců a zlepšovatelů. § 2. (1) Účast vynálezců a zlepšovatelů na řešení úkolů uvedených v § 1 se zajišťuje sestavením a vyhlášením plánů thematických úkolů, které doplňují plány technického rozvoje a na ně navazují. (2) Plán thematických úkolů celostátního významu sestavuje a vyhlašuje Státní úřad pro vynálezy a normalisaci ve spolupráci s ústředními úřady a orgány. (3) Plány ostatních thematických úkolů sestavují ústřední úřady a orgány a jim podřízené podniky. V případě plánů technicko-organisačních opatření mohou sestavit a vyhlásit plán thematických úkolů i nižší organisační útvary podniků (cechy, dílny a pod.). § 3. (1) Za přípravu plánů thematických úkolů a jejich sestavení a vyhlášení jsou odpovědni vedoucí podniků. (2) Úkoly zařazené do plánů technického rozvoje mohou být včleněny do plánů thematických úkolů jen se souhlasem nadřízeného podniku a jsou-li pro to závažné důvody. § 4. Je-li potřeba vyřešení úkolu zvlášť naléhavá, je podnik povinen za součinnosti orgánů Revolučního odborového hnutí vyhlásit thematický úkol i bez předchozího zařazení problému do plánu thematických úkolů. § 5. (1) Sestavení plánu thematických úkolů nebo vyhlášení thematického úkolu předchází rozbor plánu rozvoje národního hospodářství (plánů technického rozvoje nebo jejich částí), nedostatků vyskytujících se při jeho plnění, požadavků odběratelů a spotřebitelů, jakož i rozbor světového technického pokroku a pod. (2) Podnik podle potřeby uvede u každého thematického úkolu jeho účel, popíše vyčerpávajícím způsobem současný stav (dosavadní konstrukce, dosavadní výrobní způsoby, nedostatky, které jsou příčinou nedostatečné výrobnosti, vlastnosti užívaného materiálu a jeho nedostatky, složitost a těžkopádnost zařízení, nářadí a pod.) a stanoví technické požadavky pro vypracování řešení thematického úkolu. § 6. Na vyřešení každého thematického úkolu vypisují podniky zvláštní odměny, jejichž výši stanoví podle obtížnosti úkolu. Způsob stanovení odměn upraví ve směrnicích příslušné ústřední úřady a orgány. § 7. (1) Podniky učiní všechna opatření, aby s thematickými úkoly byl seznámen co největší okruh pracovníků, jichž se úkol týká, zejména při výrobě nebo provozu a pracovníci odběratelských nebo spotřebitelských podniků a spotřebitelé; podniky jsou také povinny zpřístupnit zájemcům veškerý dokumentační materiál souvisící s thematickým úkolem, pokud nejde o tajný materiál. (2) Thematické úkoly je třeba vyvěsit zejména na nástěnkách, thematických tabulích, v rudých koutcích, v odděleních a dilnách a projednat na výrobních poradách, po případě i vydat tiskem. § 8. (1) Pro vyřešení thematického úkolu se stanoví přiměřená lhůta. (2) Do jednoho měsíce po uplynutí stanovené lhůty projedná podnik došlá řešení a rozhodne o udělení vypsaných odměn s přihlédnutím, jak řešení se přibližuje splnění daného úkolu, a bez zřetele na pořadí, v němž řešení došla. (3) Prodloužení lhůty k rozhodnutí o udělení vypsaných odměn podrobně upraví pro obor své působnosti vedoucí ústředního úřadu nebo orgánu. § 9. (1) Řešení thematického úkolu, na které byla udělena odměna, vyhlásí podnik vhodným způsobem, nebo je vystaví, zejména byly-li předloženy výkresy, modely, vzory nebo prototypy. (2) Jeví-li se to účelné, může podnik vyhlásit, po případě vystavit řešení, na která nebyla udělena odměna. § 10. (1) Všechna došlá řešení projedná podnik jako zlepšovací návrhy. (2) Domnívá-li se podnik, že řešení thematického úkolu je vynálezem, doporučí přihlašovateli podat přihlášku vynálezu a poskytne mu k tomu přiměřenou pomoc. § 11. (1) Řešení, která splňují podmínky pro okamžité zavedení, podnik neprodleně zavede. (2) V případech, kdy zavede řešení do výroby vyžaduje jeho rozpracování nebo vyzkoušení nebo vyžaduje mimořádné prostředky, které není možno opatřit v současném plánovacím období, zařadí podnik řešení do příslušné části plánu technického rozvoje nebo plánu technicko-organisačních opatření na nejbližší plánovací období. § 12. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1957. Předseda: Dr. Čepička v. r.
Vyhláška Předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci č. 167/1957 Ú. l.	Vyhláška Předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci č. 167/1957 Ú. l. Vyhláška předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci o přihlašování vynálezů do ciziny a o využití vynálezů v poměru k cizině. Vyhlášeno 4. 9. 1957, datum účinnosti 15. 8. 1957, částka 85/1957 * Část první. - Přihlašování vynálezů, učiněných v Československé republice, do ciziny. (§ 1. — § 8.) * Část druhá. - Využití vynálezů československých vynálezů v cizině. (§ 9. — § 11.) * Část třetí. - § 12. (§ 12. — § 12.) * Část čtvrtá. - Využití československé přihlášky vynálezu nebo československého patentu cizincem. (§ 13. — § 13.) * Část pátá. - Společná ustanovení. (§ 14. — § 15.) Aktuální znění od 15. 8. 1957 167. VYHLÁŠKA předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci ze dne 30. srpna 1957 o přihlašování vynálezů do ciziny a o využití vynálezů v poměru k cizině. Předseda Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci v dohodě s ministrem zahraničního obchodu stanoví podle § 25 odst. 3 zákona č. 34/1957 Sb., o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích: Část první. Přihlašování vynálezů, učiněných v Československé republice, do ciziny. § 1. (1) Českoslovenští občané, jakož i státní orgány a československé právnické osoby mohou podat přihlášku vynálezu do ciziny pouze se souhlasem Státního úřadu pro vynálezy, a normalisaci (dále jen „Úřad”) a prostřednictvím Československé obchodní komory v Praze. (2) Úřad dá souhlas k přihlášení vynálezu do ciziny na návrh původce (jeho dědice) nebo toho, komu přísluší právo vynálezu využívat, jde-li o vynález důležitý s hlediska československých zájmů, byl-li vynález přihlášen k patentování v Československu a nebyly-li Úřadem shledány závady, pokud jde o požadavek novosti vynálezu. § 2. Důležitost vynálezu s hlediska československých zájmů posuzují ústřední úřady nadřízené orgánům nebo podnikům, jejichž oboru práce nebo provozu se vynález týká, nebo organisace jimi pověřené, ve spolupráci s ministerstvem zahraničního obchodu a podniky zahraničního obchodu. § 3. Důležitost vynálezu s hlediska československých zájmů (dále jen „důležitost”) je dána zejména, je-li možno očekávat vývoz předmětů, vyrobených podle vynálezu, nebo je-li odůvodněn předpoklad, že může dojít, ke sjednání licenční smlouvy nebo smlouvy o prodeji vynálezu s cizincem nebo i z jiných závažných důvodů. § 4. (1) Ústřední úřady nadřízené orgánům nebo podnikům (dále jen „ústřední úřady”), jejichž oboru práce nebo provozu se vynález týká, nebo organisace jimi pověřené jsou povinny ve spolupráci s ministerstvem zahraničního obchodu a s podniky zahraničního obchodu zkoumat důležitost těch vynálezů, které jsou předměty přihlášek, podaných podle § 2 odst. 3 zákona, nebo které byly odevzdány státu, nebo vynálezů, jejichž přihlašovatel projevil vůli uzavřít smlouvu o využití vynálezu; dále jsou povinny pečovat o řádné a včasné přihlášení vynálezu do ciziny. (2) Rovněž dospěje-li Úřad k názoru, že by předmět přihlášky měl býti přihlášen do ciziny, upozorní na to neprodleně přihlašovatele a ve spolupráci s ním zašle příslušnému ústřednímu úřadu popis a výkresy vynálezu k provedení průzkumu důležitosti. (3) Ústřední úřady nebo jimi pověřené orgány a organisace provedou šetření o důležitosti neprodleně a podají Úřadu návrh na přihlášení vynálezu do ciziny s odůvodněním do 6 měsíců od podání přihlášky vynálezu. V návrhu na přihlášení do ciziny musí být uvedeny jednotlivé státy, do kterých se navrhuje vynález přihlásit, (4) O návrhu rozhodne Úřad po uvážení všech okolností. Úřad nemůže odepřít souhlas k přihlášení vynálezu v cizině, zjistí-li orgány a organisace uvedené v § 2, že jde o důležitý vynález a jsou-li splněny i. ostatní předepsané náležitosti. (5) Úřad rozhodne o souhlasu s přihlášením vynálezu nejdéle do 1 měsíce od dojití návrhu podle odstavce 3, a o svém rozhodnutí vyrozumí neprodleně orgán nebo organisace, které návrh podaly, ministerstvo zahraničního obchodu a Československou obchodní komoru. (6) Ústřední úřady a Československá obchodní komora dbají, aby nebylo ohroženo podání přihlášky vynálezu hospodářsky důležitého do ciziny, zejména aby vynález byl v cizině zpravidla přihlášen před uplynutím 12 měsíční prioritní lhůty stanovené Pařížskou unijní úmluvou. (7) Úřad provede řádný a včasný průzkum přihlášek vynálezů, které byly shledány hospodářsky důležité pro přihlášení v cizině. § 5. Původce (dědic), orgán nebo organisace, jimž byl dán souhlas k přihlášeni vynálezu v cizině, jsou povinni předat přihlášku k potřebným náležitostem bezodkladně Československé obchodní komoře. § 6. (1) Československá obchodní komora prozkoumá, zda předložená přihláška má potřebné náležitosti požadované právními předpisy státu, v němž má být podána. (2) Je-li nebezpečí, že uplyne lhůta k uplatnění práva přednosti, může Československá obchodní komora podat přihlášku i bez těchto náležitostí, je-li možno očekávat, že je bude možno doplnit během patentního řízení. Jinak vrátí přihlášku k doplnění, nejde-li o náležitosti, které je povinna opatřit Československá obchodní komora sama. (3) Československá obchodní komora vykonává za účasti přihlašovatele i další práce, spojené s řízením o přihlášce v cizině. (4) Je-li přihlašovatelem státní orgán nebo podnik socialistického sektoru, může Československá obchodní komora přenechat mu po podání přihlášky v cizině další sledování přihlášky vynálezu. V tomto případě je přihlašovatel povinen podat Československé obchodní komoře zprávu o průběhu i o konečném vyřízení přihlášky. § 7. (1) Československá obchodní komora vede evidenci vynálezů československých vynálezů přihlášených k patentování do ciziny. Evidenci vede tak, aby vyhovovala pro statistické údaje a pod. (2) Evidence obsahuje zejména: jméno a příjmení (název) přihlašovatele, bydliště nebo sídlo, jméno států, do kterých byl vynález přihlášen, zda a kdy byl tam udělen patent, jakož i zda byla uzavřena licenční smlouva nebo smlouva o prodeji patentu a pod. (3) Československá obchodní komora také dbá o udržování zahraničních patentů, upozorňuje majitele zahraničních patentů na končící lhůty a provádí na jejich náklady úhrady poplatků do ciziny. § 8. Odvolat přihlášku vynálezu v cizině nebo upustit od udržování patentu uděleného v cizině lze jen s předchozím souhlasem Úřadu; o udělení souhlasu rozhodne Úřad v dohodě s příslušným výrobním ministerstvem a ministerstvem zahraničního obchodu. Část druhá. Využití vynálezů československých vynálezů v cizině. § 9. Českoslovenští občané mohou uzavřít smlouvu o využití přihlášky vynálezu podané v cizině, nebo patentu uděleného v cizině, jen za souhlasu Úřadu a podle směrnic vydávaných ministerstvem zahraničního obchodu prostřednictvím Československé obchodní komory. § 10. (1) Československá obchodní komora dbá o to. aby získala zájemce k uzavření smlouvy. (2) Původci, jakož i orgány a organisace, jsou povinni upozorňovat Československou obchodní komoru na zájem cizinců o vynálezy československých vynálezců, přihlášené nebo patentované v cizině a vyjadřují se o účelnosti a výhodnosti uzavření smlouvy. (3) Jednání o využití vynálezů československých vynálezců v cizině vede Československá obchodní komora za spolupráce původce, orgánu nebo organisace, které uzavřely smlouvu s původcem, a podniků zahraničního obchodu. § 11. (1) Ústřední úřady předají do 6 měsíců ode dne vyhlášení této vyhlášky soupis zahraničních patentů a přihlášek vynálezů, které byly státem přijaty podle zákona č. 6/1952 Sb., o vynálezech a zlepšovacích námětech, nebo o nichž byla uzavřena s původcem smlouva podle § 3 zákona a jejichž předmět není využíván pro vývoz, příslušným podnikům zahraničního obchodu s výstižným popisem jejich technického a hospodářského významu. Podniky zahraničního obchodu prozkoumají možnost jejich využití v cizině uzavřením licenční smlouvy nebo smlouvy o jejich prodeji. (2) Ústřední úřady předají do 6 měsíců ode dne vyhlášení této vyhlášky příslušným podnikům zahraničního obchodu soupis zahraničních přihlášek a patentů využívaných na výrobcích určených pro vývoz. Ústřední úřady jsou dále povinny předávat příslušným podnikům zahraničního obchodu do jednoho měsíce po uplynutí kalendářního pololetí seznam přihlášek vynálezů, využívaných nebo které budou využívány na výrobcích určených pro vývoz a které byly přihlášeny v cizině v uplynulém pololetí. V soupisu a seznamech uvedou výstižný popis technického nebo hospodářského významu vynálezů. (3) Podniky zahraničního obchodu využívají zahraničních přihlášek a patentů ve svém vývozním oboru, sledují jejich využívání a podávají příslušným orgánům a organisacím zprávu o využívání zahraničních patentů i přihlášek vynálezů československých přihlašovatelů. Část třetí. § 12. Způsobem uvedeným v § 1 až 10 se postupuje při přihlašování užitných vzorů a při uzavírání smluv o využití předmětů užitných vzorů přihlášených v zemi, kde je jejich ochrana zavedena. Část čtvrtá. Využití československé přihlášky vynálezu nebo československého patentu cizincem. § 13. (1) Českoslovenští občané mohou udělit cizincům souhlas k využití československé přihlášky vynálezu nebo československého patentu jen se souhlasem Úřadu a podle směrnic vydávaných ministerstvem zahraničního obchodu prostřednictvím československé obchodní komory. (2) Úřad dá souhlas k uzavření smlouvy o využití, nejsou-li smlouvou ohroženy zájmy národního hospodářství a souhlasí-li s tím ústřední úřad, jehož oboru práce nebo provozu se vynález týká. Část pátá. Společná ustanovení. § 14. (1) Náklady na přihlášení vynálezu, na řízení o přihlášce, udělení patentu nebo jeho udržování v cizině hradí Československé obchodní komoře ten, komu přísluší právo nakládat vynálezem nebo ten, kdo se zavázal k náhradě těchto nákladů (3) Přihlašuje-li vynález v cizině původce (dědic) na výzvu úřadu, nebo udržuje-li patent v cizině z téhož důvodu, může mu Úřad poskytnout zálohu na tyto náklady. Záloha se vyúčtuje původci (jeho dědici) jedině tehdy, dojde-li k využití vynálezu v cizině. Požadovaná částka nesmí být však vyšší, než je úplata, kterou dostane původce (dědic) za využití vynálezu. § 15. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1957. Předseda: Dr. Čepička v. r.
Vyhláška Předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci č. 168/1957 Ú. l.	Vyhláška Předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci č. 168/1957 Ú. l. Vyhláška předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci o zastupování cizinců v řízení před Státním úřadem pro vynálezy a normalisaci. Vyhlášeno 4. 9. 1957, datum účinnosti 15. 8. 1957, částka 85/1957 * § 1. - Osoby, které nemají na území Československé republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení podle zákona č. 34/1957 Sb., a zákona č. 8/1952 Sb., jakož i podle předpisů, vydaných podle těchto zákonů, zastoupeny buď * § 2. - Vyhláška Státního úřadu plánovacího ze dne 2. června 1952 č. 140 Ú. l., o zastupování osob, které nemají na území Československé republiky bydliště nebo sídlo, v řízení o vynálezech, zlepšovacích námětech, ochranných známkách a chráněných vzorech, se zrušu * § 3. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1957. Aktuální znění od 15. 8. 1957 168. VYHLÁŠKA předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci ze dne 30. srpna 1957 o zastupování cizinců v řízení před Státním úřadem pro vynálezy a normalisaci. Předseda Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci v dohodě s ministrem spravedlnosti, zahraničního obchodu a financí stanoví podle § 21 zákona č. 34/1957 Sb., o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích a podle § 34 zákona č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech: § 1. Osoby, které nemají na území Československé republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení podle zákona č. 34/1957 Sb., a zákona č. 8/1952 Sb., jakož i podle předpisů, vydaných podle těchto zákonů, zastoupeny buď členem advokátní poradny č. 1, Praha 2, Národní tř. č. 32, nebo členem advokátní poradny č. 9, Praha 3, Bolzanova č. 1, anebo členem advokátní poradny č. 10, Praha 2, Žitná ul. č. 25. § 2. Vyhláška Státního úřadu plánovacího ze dne 2. června 1952 č. 140 Ú. l., o zastupování osob, které nemají na území Československé republiky bydliště nebo sídlo, v řízení o vynálezech, zlepšovacích námětech, ochranných známkách a chráněných vzorech, se zrušuje. § 3. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1957. Předseda: Dr. Čepička v. r.
Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 172/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 172/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství o hlášení změn ve stavu některých hospodářských zvířat. Vyhlášeno 20. 9. 1957, datum účinnosti 1. 10. 1957, částka 90/1957 * § 1. - Chovatelé skotu, prasat a ovcí jsou povinni hlásit každý případ přírůstku nebo úbytku ve stavu těchto zvířat (na př. narozením, uhynutím, poražením, prodejem, koupí, darováním, směnou, zděděním nebo přikázáním do užívání k zajištění zemědělské výroby) výko * § 2. - (1) Hlášení podle § 1 se podávají do tří dnů ode dne, kdy došlo ke změně ve stavu skotu, prasat nebo ovcí, a to písemně nebo ústně do protokolu. * § 3. - Hlášení podle této vyhlášky nenahrazuje * § 4. - Tato vyhláška se nevztahuje na zemědělské závody státního socialistického sektoru. * § 5. - (1) Zrušují se všechny předpisy, pokud odporují této vyhlášce.) § 6. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1957. Aktuální znění od 1. 10. 1957 172. VYHLÁŠKA ministerstva zemědělství a lesního hospodářství ze dne 13. září 1957 o hlášení změn ve stavu některých hospodářských zvířat. Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 1 zákona č. 80/1948 Sb., kterým se ministr zemědělství zmocňuje k opatřením v zemědělské výrobě: § 1. Chovatelé skotu, prasat a ovcí jsou povinni hlásit každý případ přírůstku nebo úbytku ve stavu těchto zvířat (na př. narozením, uhynutím, poražením, prodejem, koupí, darováním, směnou, zděděním nebo přikázáním do užívání k zajištění zemědělské výroby) výkonnému orgánu místního národního výboru, v jehož obvodu jest zemědělský závod, po případě bydliště chovatele. § 2. (1) Hlášení podle § 1 se podávají do tří dnů ode dne, kdy došlo ke změně ve stavu skotu, prasat nebo ovcí, a to písemně nebo ústně do protokolu. (2) Výkonný orgán místního národního výboru vydá chovateli o podaném hlášení potvrzení. § 3. Hlášení podle této vyhlášky nenahrazuje a) souhlas výkonného orgánu národního výboru, jehož je třeba podle příslušných předpisů ke zcizení nebo poražení hospodářských zvířat uvedených v § 1, b) hlášení uhynutí nebo poražení těchto zvířat, nařízené podle veterinárních předpisů. § 4. Tato vyhláška se nevztahuje na zemědělské závody státního socialistického sektoru. § 5. (1) Zrušují se všechny předpisy, pokud odporují této vyhlášce.) (2) Nedotčena zůstávají ustanovení vyhlášky ministerstva zemědělství č. 141/1951 Ú. l. I, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o zdokonalení živočišné výroby. § 6. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1957. Ministr: Bakuľa v. r. ) Zejména se zrušují § 4 odst. 3 vyhlášky č. 1005/1949 Ú. l. I a § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 126/1954 Ú. l.
Vyhláška Ministerstva energetiky č. 186/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva energetiky č. 186/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva energetiky o stavbě, opravách a umístění parních generátorů. Vyhlášeno 5. 10. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 96/1957 * § 1. - Předmět a účel. * Rozsah platnosti. * § 2. - (1) Předpisy platí pro všechny parní generátory s příslušenstvím, vyráběné a používané na území státu, v nichž se vyvíjí pára o přetlaku vyšším než 0,5 kg/cm2, s výjimkami uvedenými v § 3. * § 3. - Předpisy neplatí pro: * § 4. - Působnost, která podle této vyhlášky a Předpisů náleží Ústavu, vykonávají: * Přechodná ustanovení. * § 5. - (1) Parní generátory a kotelny, jejichž provoz byl přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky úředně povolen, se posuzují podle předpisů platných v době povolení * § 6. - (1) Trubek, které nejsou značeny podle čl. 1.0671 Předpisů, je dovoleno používat do vyčerpání jejich zásob, nejdéle však po dobu 12 měsíců ode dne platnosti normy ČSN 42 0013. * § 7. - Odpovědnost. * § 8. - Výjimky. * Závěrečná ustanovení. * § 9. - Ode dne počátku účinností této vyhlášky nelze postupovat, nestanoví-li tato vyhláška jinak, podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na stavbu, opravy a umístění parních generátorů. * § 10. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 186. VYHLÁŠKA ministerstva energetiky ze dne 25. září 1957 o stavbě, opravách a umístění parních generátorů. Ministerstvo energetiky stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací podle § 10 vládního nařízení č. 53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení: § 1. Předmět a účel. Aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví i života pracujících, jakož i národního majetku a jiných hospodářských hodnot již při stavbě i opravách a umístění parních generátorů (parních kotlů, přehříváků páry a ohříváků napájecí vody), vyhlašují se „Předpisy a technická pravidla pro stavbu, opravy a umístění parních generátorů” (dále jen „Předpisy”), vydané Ústavem technického dozoru (dále jen „Ústav“), a upravující požadavky na jejich materiál, konstrukci, výrobu, provedení, výstroj, příslušenství a opravy, jakož i jejich umístění, za všeobecně závazné.) Rozsah platnosti. § 2. (1) Předpisy platí pro všechny parní generátory s příslušenstvím, vyráběné a používané na území státu, v nichž se vyvíjí pára o přetlaku vyšším než 0,5 kg/cm2, s výjimkami uvedenými v § 3. (2) Pro parní generátory, v nichž se vyvíjí pára o přetlaku 0,5 kg/cm2 nebo nižším (parní generátory nízkotlaké), budou vydány zvláštní předpisy; do vydání těchto předpisů se používá při volbě konstrukce a materiálu parních generátorů nízkotlakých přiměřeně Předpisů; výrobce odpovídá za jejich účelnou a bezpečnou konstrukci a nezávadné provedení. Pro bezpečnostní výstroj parních generátorů nízkotlakých platí norma ČSN 06 0830 „Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a pro ohřívání užitkové vody”. (3) Parní generátory nebo jejich tlakové části dovezené ze zahraničí musejí vyhovovat Předpisům a musejí být dodány se všemi předepsanými doklady v originále a dvojím českém nebo slovenském, úředně ověřeném překladu. Provedení dodávky i doklady podle Předpisů musí zajistit provozovatel (objednavatel), který odpovídá za bezpečnost těchto parních generátorů, po případě jejich tlakových částí. (4) Při stavbě parních generátorů určených pro zahraničí platí Předpisy; výrobce se může od Předpisů odchýlit pouze na výslovné přání objednavatele. (5) Za závazné se vyhlašují také doplňky Předpisů, které Ústav vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány. § 3. Předpisy neplatí pro: a) parní generátory zahraničních lodí, motorových vozidel nebo jiných zařízení, která jsou na území státu přechodně, nejdéle však po dobu jednoho roku; za bezpečnost těchto parních generátorů odpovídá jejich provozovatel, b) parní kotlíky a kotličky (čl. 0.0121 Předpisů), jejichž vnitřní objem nepřevyšuje jeden litr, nejvyšší pracovní přetlak 8 atp, a u nichž zároveň součin z objemu v litrech a přetlaku v atp je nejvýše 4 (čtyři), jsou-li opatřeny aspoň pojistným ventilkem spolehlivě působícím a přiměřeně velkým; za jejich účelnou a bezpečnou konstrukci a nezávadné provedení odpovídá jejich výrobce, c) horkovodní kotle, pro něž budou vydány zvláštní předpisy; do jejich vydání se používá přiměřeně Předpisů. § 4. Působnost, která podle této vyhlášky a Předpisů náleží Ústavu, vykonávají: a) pokud jde o parní generátory používané vojenskou správou, ministerstvo národní obrany, po případě jím pověřené orgány; b) pokud jde o parní generátory používané drahami, na které vykonává dozor ministerstvo dopravy, toto ministerstvo, po případě jím pověřené orgány. Přechodná ustanovení. § 5. (1) Parní generátory a kotelny, jejichž provoz byl přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky úředně povolen, se posuzují podle předpisů platných v době povolení (2) Parní generátory, které v den počátku účinnosti této vyhlášky jsou rozpracovány, nemusejí vyhovovat Předpisům, vyhovují-li předpisům platným v době zahájení jejich stavby. Za rozpracované se považují parní generátory, jejichž pevnostní výpočty, konstrukční výkresy a ostatní předepsané podklady byly do uvedeného dne předloženy Ústavu ke schválení podle čl. 2.12 Předpisů. (3) Rozpracované, po případě již postavené parní generátory a kotelny musejí být, když je to bez velkých obtíží možné, upraveny nebo doplněny podle Předpisu. (4) Pokud by ponechání dosavadního stavu mohlo ohrozit bezpečnost lidského života a zdraví, národního majetku nebo jiných hospodářských hodnot, musejí být parní generátory a kotelny upraveny podle Předpisů v rozsahu a ve lhůtách stanovených příslušným dozorčím orgánem Ústavu, nejpozději však do konce roku 1960. § 6. (1) Trubek, které nejsou značeny podle čl. 1.0671 Předpisů, je dovoleno používat do vyčerpání jejich zásob, nejdéle však po dobu 12 měsíců ode dne platnosti normy ČSN 42 0013. (2) Povinnost výrobního nebo montážního závodu předkládat k ověření podle čl. 0.15 Předpisů návrh Zvláštních technických předpisů závodních (ZTPZ) a ke schválení podle čl. 0.17 Předpisů návrh Technických směrnic výrobce (TSV) počíná nejpozději za 12 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky. Pro zvláštní neobvyklé technologické způsoby výroby nebo zpracování materiálů a tlakových částí, po případě pro jejich zkoušení a přejímání musejí však být návrhy ZTPZ, po případě TSV, předloženy pokud možno zároveň s konstrukčními podklady. (3) Orgán pověřený ověřováním, po případě vypracováním Zvláštních technických předpisů závodních (čl. 0.022,0.14 a 0.15 Předpisů), určí ministerstvo těžkého strojírenství. (4) Působnost orgánu podle odstavce 3 se vztahuje i na výrobce parních generátorů, podřízené jiným ústředním úřadům a orgánům. (5) Osvědčení o schválení (přezkoušení) konstrukce (čl. 2.2 Předpisů), vydaná Ústavem přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky, pozbývají platnosti uplynutím 5 roků od jejich vydání. (6) Výrobní a montážní závody, které se již v den počátku účinnosti této vyhlášky zabývaly výrobou, montáží a opravou parních generátorů, jsou povinny prokázat nejpozději do 6 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky, že splňují podmínky předepsané v čl. 3.01, po případě v čl. 3.4014 Předpisů, a opatřit si oprávnění k výrobě, montáži a opravám parních generátorů podle čl. 3.011 Předpisů. (7) Klasifikační zkoušky elektrod a svařovacích drátů čl. 3.43121 Předpisů) určených pro svařování tlakových částí parních generátorů, provedené přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky, se považují za zkoušky provedené podle Předpisů. (8) Povinné úřední zkoušení manometrů podle čl. 4.161 a teploměrů podle čl. 4.49 Předpisů, bude požadováno ode dne, který Ústav oznámí v Úředním listě. (9) Pojistné ventily, jejichž konstrukce nebyla Ústavem schválena a které nebyly typisovány a zkoušeny podle čl. 4.39 Předpisů, smějí být montovány u nových parních generátorů pouze do vyčerpání zásob ventilů hotových nebo rozpracovaných ke dni počátku účinnosti této vyhlášky, nejdéle však do 12 měsíců po tomto dni. (10) Pro parní generátory, které v den počátku účinnosti této vyhlášky jsou v provozu, avšak nemají dosud vhodnou stanici pro úpravu napájecí vody podle čl. 4.81 Předpisů, určí Ústav přiměřenou lhůtu ke zřízení stanice nové nebo k rekonstrukci již postavené, avšak nevyhovující stanice. (11) Pro parní generátory, které jsou v den počátku účinnosti této vyhlášky v provozu, vypracuje provozovatel, pokud možno v dohodě s výrobcem stanice a parního generátoru, směrnice pro úpravu napájecí vody v instalovaných stanicích a pro odluhování a odkalování parních generátorů podle čl. 4.86 Předpisů. Tyto směrnice je provozovatel povinen předložit Ústavu ke schválení do 12 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky. § 7. Odpovědnost. Podniky (závody) zúčastněné při projektování, konstrukcí, výrobě a umístění parních generátorů, jakož i při jejich opravě odpovídají každý v rámci své činnosti za správnou jakost materiálu, bezpečnou a hospodárnou konstrukci, pečlivou a odbornou výrobu a montáž, jakož i za dodržení Předpisů. § 8. Výjimky. Ústav může na odůvodněnou žádost, doloženou podle potřeby vyjádřením odborného znalce, po případě oprávněného výzkumného nebo jiného vědeckého ústavu, povolit výjimky z Předpisů. Závěrečná ustanovení. § 9. Ode dne počátku účinností této vyhlášky nelze postupovat, nestanoví-li tato vyhláška jinak, podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na stavbu, opravy a umístění parních generátorů. § 10. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Ministr: Dr. Vlasák v. r. ) Předpisy je možno zakoupit u Ústavu technického dozoru, Praha 2-Nové Město, Ve smečkách 29.
Vyhláška Ministerstva energetiky č. 187/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva energetiky č. 187/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva energetiky o stavbě a opravách tlakových nádob stabilních. Vyhlášeno 5. 10. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 96/1957 * § 1. - Předmět a účel. * Rozsah platnosti. * § 2. - (1) Předpisy platí pro všechny tlakové nádoby stabilní s příslušenstvím, vyráběné a používané na území státu, pracující s parami, plyny nebo žíravými, jedovatými a výbušnými kapalinami o teplotě jakékoliv a přetlaku vyšším než 0,5 atp, jakož i pracující s * § 3. - (1) Předpisy neplatí pro: * § 4. - Působnost, která podle této vyhlášky a Předpisů náleží Ústavu, vykonávají: * Přechodná ustanovení. * § 5. - (1) Tlakové nádoby stabilní, jejichž provoz byl přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky úředně povolen, se posuzují podle předpisů platných v době povolení. * § 6. - (1) Trubek, které nejsou označeny podle čl. 1.3111 Předpisů, je dovoleno používat do vyčerpání jejich zásob, nejdéle však po dobu 12 měsíců ode dne platnosti normy ČSN 42 0013. * § 7. - Odpovědnost. * § 8. - Výjimky. * Závěrečná ustanovení. * § 9. - Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat, nestanoví-li tato vyhláška jinak, podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na stavbu a opravy tlakových nádob stabilních. * § 10. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 187. VYHLÁŠKA ministerstva energetiky ze dne 25. září 1957 o stavbě a opravách tlakových nádob stabilních. Ministerstvo energetiky stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací podle § 10 vládního nařízení č. 53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení: § 1. Předmět a účel. Aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví i života pracujících, jakož i národního majetku a jiných hospodářských hodnot již při stavbě i opravách tlakových nádob stabilních, vyhlašují se „Předpisy a technická pravidla pro stavbu a opravy tlakových nádob stabilních” (dále jen „Předpisy”), vydané Ústavem technického dozoru (dále jen „Ústav”), a upravující požadavky na jejich materiál, konstrukci, výstroj, výrobu, provedení a opravy, za všeobecně závazné:) Rozsah platnosti. § 2. (1) Předpisy platí pro všechny tlakové nádoby stabilní s příslušenstvím, vyráběné a používané na území státu, pracující s parami, plyny nebo žíravými, jedovatými a výbušnými kapalinami o teplotě jakékoliv a přetlaku vyšším než 0,5 atp, jakož i pracující s nežíravými, nejedovatými a nevýbušnými kapalinami o teplotě převyšující bod varu těchto kapalin při přetlaku 0,5 atp, s výjimkami uvedenými v § 3. (2) Pro tlakové nádoby stabilní s nejvyšším pracovním přetlakem 0,5 atp nebo nižším (tlakové nádoby nízkotlaké) budou vydány zvláštní předpisy; do vydání těchto předpisů se používá při volbě konstrukce a materiálu tlakových nádob nízkotlakých přiměřeně Předpisů. (3) Tlakové nádoby nízkotlaké se zajišťují proti překročení dovoleného pracovního přetlaku přetlakovým zařízením podle normy ČSN 06 0830 „Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a pro ohřívání užitkové vody” nebo spolehlivě působícím a přiměřeně velkým pojistným ventilem. Za účelnou a bezpečnou konstrukci a nezávadné provedení nízkotlakých nádob a jejich bezpečnostní výstroje odpovídá výrobce. (4) Tlakové nádoby stabilní nebo jejich tlakové části dovezené ze zahraničí musejí vyhovovat Předpisům a musejí být dodány se všemi předepsanými doklady v originále a dvojím českém nebo slovenském, úředně ověřeném překladu. Provedení dodávky i doklady podle Předpisů musí zajistit provozovatel (objednavatel), který odpovídá za bezpečnost těchto tlakových nádob, po případě jejich tlakových částí. (5) Při stavbě tlakových nádob stabilních určených pro zahraničí platí Předpisy; výrobce se může od Předpisů odchýlit pouze na výslovné přání objednavatele. (6) Za závazné se vyhlašují také doplňky Předpisů, které Ústav vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány. § 3. (1) Předpisy neplatí pro: a) přehříváky páry a ohříváky napájecí vody, pro než platí předpisy a technická pravidla podle vyhlášky ministerstva energetiky č. 186/1957 Ú. l., o stavbě, opravách a umístění parních generátorů, b) horkovodní kotle, pro něž budou vydány zvláštní předpisy, c) kovové tlakové nádoby k dopravě plynů, pro něž platí předpisy a technická pravidla podle vyhlášky ministerstva energetiky č. 188/1957 Ú. l., o kovových tlakových nádobách k dopravě plynů, d) tlakové nádoby stabilní zahraničních lodí, motorových vozidel nebo jiných zařízení, která jsou na území státu přechodně, nejdéle však po dobu jednoho roku; za bezpečnost těchto tlakových nádob odpovídá jejich provozovatel, e) tlakové nádoby stabilní, jejichž vnitřní objem nepřevyšuje 10 litrů, a u nichž součin z objemu v litrech a přetlaku v atp je nejvýše 100 (jedno sto), f) parní potrubí a potrubí pro kapaliny a plyny, g) topná tělesa pro parní a vodní vytápění, h) části strojů (válce pístových strojů, skříně parních turbín, větrníky pístových pump a pod.), jež nejsou samostatnými tlakovými nádobami, i) nekovové tlakové nádoby; podmínky používání těchto nádob stanoví Ústav individuálně s přihlédnutím k vlastnostem materiálu, z něhož jsou vyrobeny. (2) Zařízení uvedená v odstavci 1 písm. e) až h) musejí být konstruována pro nejvyšší dovolený pracovní přetlak a teplotu a tak zajištěna, aby nejvyšší dovolený pracovní přetlak a teplota nemohly být za provozu překročeny; za jejich účelnou a bezpečnou konstrukci i výstroj a nezávadné provedení odpovídá výrobce. § 4. Působnost, která podle této vyhlášky a Předpisů náleží Ústavu, vykonávají: a) pokud jde o tlakové nádoby stabilní používané vojenskou správou, ministerstvo národní obrany, po případě jím pověřené orgány; b) pokud jde o tlakové nádoby stabilní používané drahami, na které vykonává dozor ministerstvo dopravy, toto ministerstvo, po případě jím pověřené orgány; c) pokud jde o tlakové nádoby stabilní používané v podnicích podrobených hornímu zákonu (zákon č. 41/1957 Sb.), státní báňská správa. Přechodná ustanovení. § 5. (1) Tlakové nádoby stabilní, jejichž provoz byl přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky úředně povolen, se posuzují podle předpisů platných v době povolení. (2) Tlakové nádoby stabilní, které v den počátku účinnosti této vyhlášky jsou rozpracovány, nemusejí vyhovovat Předpisům, vyhovují-li předpisům platným v době zahájení jejich stavby. Za rozpracované se považují tlakové nádoby, jejichž pevnostní výpočty, konstrukční výkresy a ostatní předepsané podklady byly do uvedeného dne předloženy Ústavu ke schválení podle čl. 2.12 Předpisů. (3) Rozpracované, po případě již postavené tlakové nádoby stabilní musejí být, když je to bez velkých obtíží možné, upraveny nebo doplněny podle Předpisů. (4) Pokud by ponechání dosavadního stavu mohlo ohrozit bezpečnost lidského života a zdraví, národního majetku nebo jiných hospodářských hodnot, musejí být tlakové nádoby stabilní upraveny podle Předpisů v rozsahu a ve lhůtách stanovených příslušným dozorčím orgánem Ústavu, nejpozději však do konce roku 1960. § 6. (1) Trubek, které nejsou označeny podle čl. 1.3111 Předpisů, je dovoleno používat do vyčerpání jejich zásob, nejdéle však po dobu 12 měsíců ode dne platnosti normy ČSN 42 0013. (2) Povinnost výrobního nebo montážního závodu předkládat k ověření podle čl. 0.211 Předpisů návrh Zvláštních technických předpisů závodních (ZTPZ) a ke schválení podle čl. 0.213 Předpisů návrh Technických směrnic výrobce (TSV) počíná nejpozději za 12 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky. Pro zvláštní, neobvyklé technologické způsoby výroby nebo zpracováni materiálů a tlakových částí, po případě jejich zkoušení a přejímání, musejí však být návrhy ZTPZ, po případě TSV, předloženy pokud možno zároveň s konstrukčními podklady. (3) Orgán pověřený ověřováním, po případě vypracováním Zvláštních technických předpisů závodních (čl. 0.16, 0.210 a 0.211 Předpisů), určí ministerstvo těžkého strojírenství. (4) Působnost orgánu podle odstavce 3 se vztahuje i na výrobce tlakových nádob stabilních, podřízené jiným ústředním úřadům a orgánům. (5) Osvědčení o schválení (přezkoušení) konstrukce (čl. 2.2 Předpisů), vydaná Ústavem přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky, pozbývají platnosti uplynutím 5 roků od jejich vydání. (6) Výrobní a montážní závody, které se již v den počátku účinnosti této vyhlášky zabývaly výrobou, montáží a opravou tlakových nádob stabilních, jsou povinny prokázat, že splňují podmínky předepsané v čl. 3.01, po případě v čl. 3.4014 Předpisů, a opatřit si nejpozději do 6 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky oprávnění k výrobě, montáži a opravám tlakových nádob stabilních podle čl. 3.011 Předpisů. (7) Klasifikační zkoušky elektrod a svařovacích drátů (čl. 3.43121 Předpisů), určených pro svařování tlakových nádob stabilních, provedené přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky, se považují za zkoušky provedené podle Předpisů. (8) Povinné úřední zkoušení manometrů podle čl. 2.52 Předpisů, bude požadováno ode dne, který který Ústav oznámí v Úředním listě. § 7. Odpovědnost. Podniky (závody) zúčastněné při projektování, konstrukci a výrobě tlakových nádob stabilních, jakož i při jejich opravě, odpovídají každý v rámci své činnosti za správnou jakost materiálu, bezpečnou a hospodárnou konstrukci, pečlivou a odbornou výrobu i montáž, jakož i za dodržení Předpisů. § 8. Výjimky. Ústav může na odůvodněnou žádost, doloženou podle potřeby vyjádřením odborného znalce, po případě oprávněného výzkumného nebo jiného vědeckého ústavu, povolit výjimky z Předpisů. Závěrečná ustanovení. § 9. Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat, nestanoví-li tato vyhláška jinak, podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na stavbu a opravy tlakových nádob stabilních. § 10. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Ministr: Dr. Vlasák v. r. ) Předpisy je možno zakoupit u Ústavu technického dozoru, Praha 2 - Nové Město, Ve smečkách 29.
Vyhláška Ministerstva energetiky č. 188/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva energetiky č. 188/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva energetiky o kovových tlakových nádobách k dopravě plynů. Vyhlášeno 5. 10. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 96/1957 * § 1. - Předmět a účel. * Rozsah platnosti. * § 2. - (1) Předpisy platí pro všechny kovové tlakové nádoby k dopravě plynů (láhve, sudy, cisterny — dále jen „nádoby na plyny”), vyráběné a používané na území státu, s výjimkami uvedenými v § 3. * § 3. - Předpisy neplatí pro: * § 4. - Působnost, která podle této vyhlášky a Předpisů náleží Ústavu, vykonávají: * Přechodná ustanovení. * § 5. - (1) Nádoby na plyny, jejichž používání bylo přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky úředně povoleno, se posuzují podle předpisů platných v době povolení. * § 6. - (1) Povinnost výrobního nebo montážního závodu předkládat k ověření podle čl. 0.26 Předpisů návrh Zvláštních technických předpisů závodních (ZTPZ) a ke schválení podle čl. 0.28 Předpisů návrh Technických směrnic výrobce (TSV) počíná nejpozději za 12 měsíců * § 7. - Odpovědnost. * § 8. - Zkoušení nádob na plyny. * § 9. - Výjimky. * Závěrečná ustanovení. * § 10. - (1) Nádoby na plyny dovezené ze zahraničí a dodané po dni počátku účinnosti této vyhlášky, pokud podléhají dozoru Ústavu, je provozovatel povinen ohlásit Ústavu nejpozději do 30 dnů od jejich dovozu. * § 11. - Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat, nestanoví-li tato vyhláška jinak, podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na nádoby na plyny. * § 12. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 188. VYHLÁŠKA ministerstva energetiky ze dne 25. září 1957 o kovových tlakových nádobách k dopravě plynů. Ministerstvo energetiky stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací podle § 10 vládního nařízení č. 53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení: § 1. Předmět a účel. Aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví i života pracujících, jakož i národního majetku a jiných hospodářských hodnot při používání kovových tlakových nádob k dopravě stlačených, zkapalněných a pod tlakem rozpuštěných plynů (dále jen „plyny”), vyhlašují se „Předpisy a technická pravidla pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů” (dále jen „Předpisy”), vydané Ústavem technického dozoru (dále jen „Ústav”) a upravující požadavky na jejich konstrukci, materiál, výrobu, provedení, zkoušení, plnění, vyprazdňování, udržování, skladování a dopravu těchto nádob, jakož i manipulaci s nimi, za všeobecně závazné.) Rozsah platnosti. § 2. (1) Předpisy platí pro všechny kovové tlakové nádoby k dopravě plynů (láhve, sudy, cisterny — dále jen „nádoby na plyny”), vyráběné a používané na území státu, s výjimkami uvedenými v § 3. (2) Co se rozumí plyny podle této vyhlášky, je uvedeno v čl. 0.13 až 0.17 Předpisů. (3) Mají-li plyny vlastnosti výbušin, platí pro příslušné nádoby mimo Předpisy ještě zvláštní předpisy o výbušinách. O tom, který plyn se považuje za výbušinu, rozhoduje ministerstvo chemického průmyslu. (4) Pro přepravu nádob na plyny po železnici, lodích a jinými veřejnými dopravními prostředky platí zvláštní předpisy. (5) Nádoby na plyny dovezené ze zahraničí musejí vyhovovat Předpisům a musejí být dodány se všemi předepsanými doklady v originále a dvojím českém nebo slovenském, úředně ověřeném překladu. Provedení dodávky i doklady podle Předpisů musí zajistit provozovatel (objednavatel), který odpovídá za bezpečnost těchto nádob. (6) Pro nádoby na plyny určené pro zahraničí platí Předpisy; výrobce se může od Předpisů odchýlit pouze na výslovné přání objednavatele. (7) Za závazné se vyhlašují také doplňky Předpisů, které Ústav vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány. § 3. Předpisy neplatí pro: a) nádoby na plyny používané jako části strojů a pracující pod tlakem, na př. vstřikovací a spouštěcí láhve spalovacích motorů, láhve pracující jako odlučováky oleje, hydraulické akumulátory a pod.; pro tyto nádoby platí předpisy a technická pravidla podle vyhlášky ministerstva energetiky č. 187/1957 Ú. l., o stavbě a opravách tlakových nádob stabilních, b) nádoby na plyny s vnitřním objemem do 220 cm3, pokud přeprava a uskladnění naplněných nádob vyhovuje obecným bezpečnostně technickým požadavkům; výrobci těchto nádob však odpovídají za jejich bezpečnou konstrukci a nezávadné provedení, c) nádoby na plyny, které podléhají vzhledem k vlastnostem plynu zvláštním bezpečnostně provozním předpisům, d) nádoby na plyny zkapalněné, hluboko zchlazené, s kritickou teplotou pod minus 10 °C, na př. tekutý vzduch a pod., e) nádoby na plyny, které jsou na území státu pouze přechodně, nejdéle po dobu 1 roku. § 4. Působnost, která podle této vyhlášky a Předpisů náleží Ústavu, vykonávají: a) pokud jde o kovové tlakové nádoby k dopravě plynů používané vojenskou správou, ministerstvo národní obrany, po případě jím pověřené orgány, b) pokud jde o kovové tlakové nádoby k dopravě plynů používané drahami, na které vykonává dozor ministerstvo dopravy, toto ministerstvo, po případě jím pověřené orgány, c) pokud jde o kovové tlakové nádoby k dopravě plynů, používané v podnicích podrobených hornímu zákonu (zákon č. 41/1957 Sb.), státní báňská správa. Přechodná ustanovení. § 5. (1) Nádoby na plyny, jejichž používání bylo přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky úředně povoleno, se posuzují podle předpisů platných v době povolení. (2) Nádoby na plyny, které v den počátku účinnosti této vyhlášky jsou rozpracovány, nemusejí vyhovovat Předpisům, vyhovují-li předpisům platným v době zahájení jejich výroby. Za rozpracované se považují nádoby, jejichž pevnostní výpočty, konstrukční výkresy a ostatní předepsané podklady byly do uvedeného dne předloženy Ústavu ke schválení podle čl. 1.11 Předpisů. (3) Rozpracované, po případě již používané nádoby na plyny, musejí být, když je to bez velkých obtíží možné, upraveny nebo doplněny podle Předpisů. (4) Pokud by ponechání dosavadního stavu mohlo ohrozit bezpečnost lidského života a zdraví, národního majetku nebo jiných hospodářských hodnot, musejí být nádoby na plyny a skladiště pro ně upraveny podle Předpisů v rozsahu a ve lhůtách stanovených příslušným dozorčím orgánem Ústavu, nejpozději však do konce roku 1960. § 6. (1) Povinnost výrobního nebo montážního závodu předkládat k ověření podle čl. 0.26 Předpisů návrh Zvláštních technických předpisů závodních (ZTPZ) a ke schválení podle čl. 0.28 Předpisů návrh Technických směrnic výrobce (TSV) počíná nejpozději za 12 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky. Pro zvláštní, neobvyklé technologické způsoby výroby nebo zpracování materiálů a nádob, po případě jejich zkoušení a přejímání, musejí však být návrhy ZTPZ, po případě TSV, předloženy pokud možno zároveň s konstrukčními podklady. (2) Orgán pověřený ověřováním, po případě vypracováním Zvláštních technických předpisů závodních (čl. 0.18 a 0.26 Předpisů), určí ministerstvo těžkého strojírenství. (3) Působnost orgánu podle odstavce 2 se vztahuje i na výrobce nádob na plyny, podřízené jiným ústředním úřadům a orgánům. (4) Osvědčení o schválení (přezkoušení) konstrukce (čl. 1.2 Předpisů), vydaná Ústavem přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky, pozbývají platnosti uplynutím 5 roků od jejich vydání. (5) Výrobní a montážní závody, které se již v den počátku účinnosti této vyhlášky zabývaly výrobou, montáží a opravou nádob na plyny, jsou povinny prokázat, že splňují podmínky předepsané v čl. 4.11, po případě v čl. 4.32 Předpisů, a opatřit si nejpozději do 6 měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky oprávnění k výrobě a montáži, po případě opravám nádob na plyny podle čl. 4.12, po případě 6.51 Předpisů. (6) Plnírny, které se v den počátku účinnosti této vyhlášky zabývaly plněním nádob na plyny, jsou povinny prokázat, že splňují podmínky předepsané v čl. 6, 1 Předpisů, a opatřit si nejpozději do 6 měsíců ode dne počátku účinností této vyhlášky příslušné zvláštní oprávnění. § 7. Odpovědnost. (1) Podniky (závody) zúčastněné při projektování, konstrukci, výrobě a opravě nádob na plyny, jakož i při jejich plnění, vyprázdňování, uskladnění, manipulaci a dopravě odpovídají všeobecně každý v rámci své činnosti za dodržení Předpisů. (2) Podrobnosti jsou uvedeny v čl. 0.4 Předpisů. § 8. Zkoušení nádob na plyny. (1) Nádoby na plyny, pokud nejsou majetkem vojenské správy nebo drah, na které vykonává dozor ministerstvo dopravy, nebo podniků podrobených hornímu zákonu, zkoušejí úředně podle Předpisů zvlášť k tomu ustanovené dozorčí (zkušební) orgány Ústavu. (2) Nádoby na plyny, které jsou trvalou součástí cisternových vozů železničních, zkoušejí úředně zkušební orgány pověřené ministerstvem dopravy. (3) Ústav může úředním zkoušením lahví a sudů na plyny pověřit podle potřeby také jednotlivé osoby (znalce) s přiměřeným odborným vzděláním a delší odbornou praxí, i když nejsou zaměstnanci Ústavu. Tito znalci podléhají při plnění těchto úkolů stálému dozoru Ústavu; jejich pověření je odvolatelné. § 9. Výjimky. Ústav může na odůvodněnou žádost, doloženou podle potřeby vyjádřením odborníka, po případě oprávněného výzkumného nebo jiného vědeckého ústavu, povolit výjimky z Předpisů. Závěrečná ustanovení. § 10. (1) Nádoby na plyny dovezené ze zahraničí a dodané po dni počátku účinnosti této vyhlášky, pokud podléhají dozoru Ústavu, je provozovatel povinen ohlásit Ústavu nejpozději do 30 dnů od jejich dovozu. (2) Nádoby na plyny dovezené ze zahraničí, které nebyly ohlášeny Ústavu, je provozovatel povinen ohlásit Ústavu nejpozději do 30 dnů po uveřejnění této vyhlášky. (3) Hlášení se podává písemně se žádostí o povolení užívání se všemi doklady podle čl. 1.12, po případě 2.14 Předpisů. § 11. Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat, nestanoví-li tato vyhláška jinak, podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na nádoby na plyny. § 12. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Ministr: Dr. Vlasák v. r. ) Předpisy je možno zakoupit u Ústavu technického dozoru, Praha 2 - Nové Město, Ve smečkách 29.
Vyhláška Ministerstva energetiky č. 189/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva energetiky č. 189/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva energetiky o ocelových nádobách na kapalný chlor. Vyhlášeno 5. 10. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 96/1957 * § 1. - Předmět a účel. * Rozsah platnosti. * § 2. - Předpisy platí pro všechny nádoby na chlor s příslušenstvím, t. j. stabilní uskladňovací nádoby, cisterny, sudy a láhve na kapalný chlor, vyráběné a používané na území státu. * § 3. - Pokud Předpisy neobsahují zvláštní úpravu, platí pro nádoby na chlor obdobně: * § 4. - Výjimky. * Závěrečná ustanovení. * § 5. - Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na nádoby na chlor.) § 6. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 189. VYHLÁŠKA ministerstva energetiky ze dne 25. září 1957 o ocelových nádobách na kapalný chlor. Ministerstvo energetiky stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací podle § 10 vládního nařízení č. 53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení: § 1. Předmět a účel. Aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví i života pracujících, jakož i národního majetku a jiných hospodářských hodnot při používání ocelových nádob na kapalný chlor (dále jen „nádoby na chlor”), vyhlašují se „Bezpečnostní předpisy a technická pravidla pro ocelové nádoby na kapalný chlor” (dále jen „Předpisy”), vydané Ústavem technického dozoru (dále jen „Ústav”), a upravující požadavky na jejich provedení, zkoušení, plnění, vyprazdňování, uskladnění a dopravu, jakož i manipulaci s nimi, za všeobecně závazné.) Rozsah platnosti. § 2. Předpisy platí pro všechny nádoby na chlor s příslušenstvím, t. j. stabilní uskladňovací nádoby, cisterny, sudy a láhve na kapalný chlor, vyráběné a používané na území státu. § 3. Pokud Předpisy neobsahují zvláštní úpravu, platí pro nádoby na chlor obdobně: a) pro stabilní uskladňovací nádoby ustanovení vyhlášky ministerstva energetiky č. 187/1957 Ú. l., o stavbě a opravách tlakových nádob stabilních, b) pro cisterny, sudy a láhve ustanovení vyhlášky ministerstva energetiky č. 188/1957 Ú. l., o kovových tlakových nádobách k dopravě plynů. § 4. Výjimky. Ústav může na odůvodněnou žádost, doloženou podle potřeby vyjádřením odborného znalce, po případě oprávněného výzkumného nebo jiného vědeckého ústavu, povolit výjimky z Předpisů. Závěrečná ustanovení. § 5. Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat podle předpisů uvedených v § 11 vládního nařízení č. 53/1952 Sb. nebo jiných předpisů, pokud se vztahují na nádoby na chlor.) § 6. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Ministr: Dr. Vlasák v. r. ) Předpisy je možno zakoupit u Ústavu technického dozoru, Praha 2 - Nové Město, Ve smečkách 29. ) Zároveň se ruší výnos býv. ministerstva obchodu č. j. 40473/30 ze dne 6. března 1931, o schvalování kotlů k ukládání kapalného chloru.
Vyhláška Ministra financí č. 190/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministra financí č. 190/1957 Ú. l. Vyhláška ministra financí o změně působnosti při stanovení sazby poplatku za odvoz popela a splašků. Vyhlášeno 8. 10. 1957, datum účinnosti 8. 10. 1957, částka 97/1957 * Čl. I. - Ustanovení § 66 odst. 1 vyhlášky č. 234/1953 Ú. l., kterou se provádí zákon o místních poplatcích, se mění a zní: * Čl. II. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Aktuální znění od 8. 10. 1957 190. VYHLÁŠKA ministra financí ze dne 28. září 1957 o změně působnosti při stanovení sazby poplatku za odvoz popela a splašků. Ministr financí stanoví podle § 2 odst. 1 zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích: Čl. I. Ustanovení § 66 odst. 1 vyhlášky č. 234/1953 Ú. l., kterou se provádí zákon o místních poplatcích, se mění a zní: „(1) Sazbu poplatku určuje s přihlédnutím k nákladům odvozu rada národního výboru bezprostředně nadřízeného národnímu výboru, který poplatek spravuje.” Čl. II. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Náměstek ministra: Řehák v. r.
Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 194/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 194/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství o změně a doplnění vyhlášky č. 170/1953 Ú. l., kterou se vydává rybářský řád. Vyhlášeno 12. 10. 1957, datum účinnosti 15. 10. 1957, částka 99/1957 * Čl. I. - Vyhláška č. 170/1953 Ú. l. se mění a doplňuje takto: * Čl. II. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. října 1957. Aktuální znění od 15. 10. 1957 194. VYHLÁŠKA ministerstva zemědělství a lesního hospodářství ze dne 8. října 1957 o změně a doplnění vyhlášky č. 170/1953 Ú. l., kterou se vydává rybářský řád. Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení Ústřední rady odborů podle § 16 zákona č. 62/1952 Sb., o rybářství: Čl. I. Vyhláška č. 170/1953 Ú. l. se mění a doplňuje takto: Za § 23 se vkládá § 23a, který zní: „§ 23a. Zvláštní ustanovení pro výkon rybářského práva cizozemců. (1) Pro cizozemce, kterým byly vydány průkazy, opravňující je k rybolovu (rybářský lístek a povolenka k rybolovu), prostřednictvím příslušné organisace cestovního ruchu) za úplatu v cizích devisách (včetně správního poplatku za rybářský lístek), platí přiměřeně ustanovení rybářského řádu s těmito odchylkami: 1. Nejvyšší denní úlovek raků není omezen (§ 10 odst. 2). 2. Při lovu ryb ve vodách mimopstruhových lze si ponechat v jednom dnu lovu 20 kg všech druhů ryb, při čemž v tomto úlovku smí být nejvýše 5 kaprů nebo 5 štik nebo 5 candátů, po případě souhrnem nejvýše 5 kusů těchto druhů ryb, anebo 5 kusů ryb lososovitých (§ 13 odst. 1). 3. Lov ryb přívlačnou udicí ve vodách mimopstruhových je dovolen od 16. června do 31. prosince (§ 14 odst. 3). 4. Držitelům povolenky k rybolovu ve vodách pstruhových s platností týdenní se povoluje nejvýše 6 docházek k vodě; držitelům povolenky k rybolovu ve vodách pstruhových s platností delší než jeden týden se povolují nejvýše 4 docházky k vodě týdně (§ 18 odst. 1). 5. Při lovu ryb ve vodách pstruhových lze si ponechat v jednom dnu lovu 10 kusů ryb lososovitých. Úlovek do 6 kusů těchto ryb je započten v úplatě za povolenku k rybolovu; za úlovek přesahující 6 kusů je nutno zaplatit zvlášť (§ 18 odst. 3). (2) Osoby, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, mohou vykonávat rybářské právo jen v rybářských revírech určených ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství.” Čl. II. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. října 1957. Ministr: Bakuľa v. r. ) Československá dopravní kancelář (Čedok).
Vyhláška Ministerstva místního hospodářství č. 197/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva místního hospodářství č. 197/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva místního hospodářství o úplatě za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody. Vyhlášeno 17. 10. 1957, datum účinnosti 1. 11. 1957, částka 101/1957 * Oddíl I. - Všeobecná ustanovení. (§ 1. — § 2.) * Oddíl II. - Výše úplaty. (§ 3. — § 8.) * Oddíl III. - Placení úplaty. (§ 9. — § 13.) * Oddíl IV. - Součinnost uživatelů bytů a provozních místností a jejich zastupováni. (§ 14. — § 14.) * Oddíl V. - Provoz ústředního topení. (§ 15. — § 16.) * Oddíl VI. - Ustanovení přechodná a závěrečná. (§ 17. — § 20.) Aktuální znění od 1. 11. 1957 197. VYHLÁŠKA ministerstva místního hospodářství ze dne 10. října 1957 o úplatě za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody. Ministerstvo místního hospodářství stanoví podle § 8 zákona č. 4/1949 Sb., o pracovním poměru domovnickém, a vyhlašuje podle § 25 vládního nařízení č. 28/1954 Sb., o působnosti v oboru plánování a tvorby cen: Oddíl I. Všeobecná ustanovení. § 1. Předmět úpravy. Tato vyhláška upravuje úplatu, kterou poskytují jednotliví uživatelé bytů nebo provozních místností vlastníku domu za ústřední (dálkové) vytápění a za dodávku teplé vody (dále jen „úplata”), a to v domech vybavených ústředním (dálkovým) topením nebo zařízením pro dodávku teplé vody, po případě obojím takovým zařízením. § 2. Úplata v některých zvláštních domech a místnostech. (1) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují 1. na domy určené pro přechodné ubytování a na svobodárny a internáty; 2. na byty pronajímané Správou služeb diplomatickému sboru; 3. na domy, byty nebo jiné místnosti, které určí buď podle druhů ministerstvo místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí, anebo jednotlivě odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru. (2) V případech uvedených v odstavci 1 č. 1 bude úplata upravena zvláštními předpisy. (3) V případech uvedených v odstavci 1 č. 2 a 3 se úplata stanoví dohodou mezi uživatelem bytu nebo provozní místnosti a vlastníkem domu; nedojde-li v případech uvedených v odstavci 1 č. 3 k dohodě stanoví úplatu odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru. Oddíl II. Výše úplaty. § 3. Úhrn úplat v celém domě. (1) Úhrn úplat v celém domě za jedno topné období, jímž se rozumí doba od 1. května do 30. dubna následujícího roku, se rovná výši nutných nákladů, které vlastník domu vynaložil na ústřední (dálkové) vytápění a dodávku teplé vody (odstavec 2). (2) Nutnými náklady se rozumějí: 1. cena spotřebovaného paliva (tuhého, tekutého nebo plynného) včetně částek vynaložených na dovoz a skládku (nikoli však částek vynaložených na převoz paliva z náhradních skladů) pokud jde o ústřední vytápění, a cena odebraného tepla po případě odebrané teplé vody pokud jde o dálkové vytápění; 2. cena odebrané elektrické energie pro motorický pohon zařízení na výrobu tepla a ohřívání vody nebo subcentrál dálkového topení a dálkové dodávky teplé vody (dále jen „topné zařízení”) a energie pro pohon výtahů na uhlí a popelnice a jiných podobných zařízení sloužících provozu kotelny; 3. mzda (odměna), stanovená podle mzdových předpisů za obsluhu topného zařízení (s výjimkou prémie za spalování méněhodnotného paliva), včetně pojistného (jeho přiměřené části) nemocenského pojištění zaměstnanců, a to bez ohledu na to, kdo tuto obsluhu obstarává. K nutným nákladům se dále připočítá též úplata (poplatek) za odvoz popela a odměna za kominické práce, pokud tyto vedlejší platy nejsou obsaženy v nájemném nebo nejsou účtovány uživatelům bytů a provozních místností zvlášť. Jestliže však byl palivový odpad zpeněžen, částka tím získaná se odečte. (3) Nelze-li ze samostatného počítače zjistit cenu odebrané elektrické energie pro motorický pohon a cenu plynu pro topné zařízení (odstavec 2) a nedojde-li o ní k dohodě mezi vlastníkem domu a uživatelem bytu nebo provozní místnosti, stanoví tuto cenu pro účel výpočtu nutných nákladů odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru. (4) Jiné částky než uvedené v odstavci 2 nelze do nutných nákladů zahrnout. Náklady na dodávku vody s výjimkou dálkové dodávky teplé vody se účtují uživatelům bytů nebo provozních místností vždy společně s náklady na dodávku vody pro jiné účely, a to podle zvláštních předpisů.) (5) Jestliže se tím odstraní nepřiměřené rozdíly ve výši úplaty připadající na jednotlivé uživatele bytů nebo provozních místností v různých domech téhož vlastníka a není-li nebezpečí, že to povede k nehospodárnosti, může odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru stanovit (zejména pro nová sídliště), že úhrn úplat v celém domě za jedno topné období se rovná průměru nutných nákladů z dvou nebo více domů téhož vlastníka. § 4. Výše úplaty připadající na jednotlivé uživatele. (1) V domech (bytech, provozních místnostech), vybavených zvláštním zařízením na měření množství dodaného tepla nebo teplé vody, vypočte se výše úplaty, připadající na jednotlivého uživatele bytu nebo provozní místnosti, podle množství skutečně dodaného tepla nebo teplé vody. Jinak se vypočte výše úplaty podle poměru skutečné nebo upravené (odstavec 2) podlahové plochy vytápěných místnostívytápěných místností (odstavec 3) tohoto uživatele k úhrnu skutečných (upravených) podlahových ploch všech vytápěných místnostívytápěných místností v domě. Dodává-li se v domě jen teplá voda, vypočte se výše úplaty, připadající na jednotlivého uživatele, podle poměru skutečné podlahové plochy bytu (provozní místnosti) tohoto uživatele k úhrnu podlahových ploch všech bytů (provozních místností) v domě. (2) U uživatelů provozních místností použije se pro výpočet úplaty připadající na tyto uživatele upravené podlahové plochy; upravenou podlahovou plochou se rozumí skutečná plocha násobená koeficientem, který stanoví pro jednotlivé druhy provozních místností ministerstvo místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí a ostatními zúčastněnými ústředními úřady. Vzejde-li pochybnost o tom, o jaký druh provozní místnosti v konkretním případě jde, rozhodne odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru. (3) Vytápěnou místnostíVytápěnou místností se rozumí místnost vybavená topnými tělesy, pokud odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru v konkretním případě za účelem uvarování se tvrdostí nestanoví, že místnost vybavená neobvykle malým topným tělesem se za vytápěnou místnostvytápěnou místnost nepovažuje. Vytápěnou místnostíVytápěnou místností není místnost vybavená jen rozvodovými stoupačkami ať ve zdi nebo na povrchu. (4) Do úhrnu podlahových ploch všech vytápěných místnostívytápěných místností v domě (odstavec 1) se započítávají též plochy vytápěných místnostívytápěných místností naturálního bytu domovníka i bytů a provozních místností, kterých užívá vlastník domu nebo jiná osoba zdarma, nikoli však plochy chodeb, prádelen, sušáren a jiných společných prostor a místností v domě. (5) U rozdělených bytů se společným příslušenstvím se pro výpočet výše úplaty rozdělí podlahová plocha společného vytápěného příslušenství na uživatele bytu rovným dílem. § 5. Výše úplaty v případech, kde nájemní poměr vznikl nebo zanikl během topného období. (1) Jestliže nájemní poměr vznikl nebo zanikl během topného období, vypočte se výše úplaty, připadající na jednotlivého nájemce, pouze za ty měsíce, za něž je povinen platit nájemné. V jednotlivých měsících se při tom počítají tyto procentní částky z celkové úplaty připadající na byt nebo provozní místnost za celé topné období: měsíc\| nutné náklady ---\|--- na vytápění a na dodávku teplé vody\| pouze na vytápění\| pouze na dodávku teplé vody květen\| 1,6 %\| —\| 8 % červen\| 1,6 %\| —\| 8 % červenec\| 1,6 %\| —\| 8 % srpen\| 1,6 %\| —\| 8 % září\| 1,6 %\| —\| 8 % říjen\| 8 %\| 8 %\| 8 % listopad\| 12 %\| 14 %\| 9 % prosinec\| 16,5 %\| 18 %\| 9 % leden\| 18 %\| 20 %\| 9 % únor\| 14,5 %\| 16 %\| 9 % březen\| 14 %\| 15 %\| 8 % duben\| 9 %\| 9 %\| 8 % (2) Jestliže nájemní poměr vznikl nebo zanikl během měsíce, podílejí se dosavadní a nový nájemce na úplatě připadající na tento měsíc v poměru, v jakém platí za tento měsíc nájemné. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně, užívá-li se bytu nebo provozní místnosti jinak než na základě nájemního poměru. § 6. Výše úplaty při dodávkách nad dodávkovou normu. (1) Budou-li dodávány uživateli bytu nebo provozní místnosti na jeho žádost teplo nebo teplá voda nad dodávkovou normu (§ 15), hradí další nutné náklady tím vzniklé v plném rozsahu uživatel, v jehož prospěch se dodávky nad normu uskutečnily. (2) Způsob stanovení dalších nutných nákladů musí být předem dohodnut se všemi ostatními uživateli bytů a provozních místností v domě; nedojde-li k dohodě, určí způsob stanovení dalších nutných nákladů odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru. § 7. Stanovení výše úplaty dohodou. Uživatelé bytů a provozních místností v jednom domě se mohou jednomyslně dohodnout na výpočtu úplaty, připadající na jednotlivého uživatele, způsobem odchylujícím se od ustanovení §§ 3 až 6; o takové dohodě musí být vlastník domu vyrozuměn vždy nejpozději 30. dubna a dohoda je účinná počínajíc příštím topným obdobím. Oznámí-li některý z uživatelů během topného období, že od dohody ustupuje, pozbývá dohoda účinnosti uplynutím běžného topného období. § 8. Prominutí a sleva úplaty. (1) Ustanovení občanského zákoníku stanoví, za jakých podmínek má být uživateli bytu nebo provozní místnosti poskytnuta sleva s úplaty, nebo kdy mu má být úplata prominuta. (2) Vlastník domu i uživatel bytu nebo provozní místnosti mohou — nedohodnou-li se o prominutí nebo o slevě — uplatnit nárok u soudu. Oddíl III. Placení úplaty. § 9. Základní ustanovení. Úplata se účtuje vždy odděleně od nájemného. § 10. Záloha na úplatu. (1) Uživatel bytu nebo provozní místnosti je povinen platit vlastníku domu měsíčně zálohu na úplatu. (2) Výše měsíční zálohy se stanoví jednou dvanáctinou úplaty vyúčtované za poslední jednoroční topné období včetně mzdy obsluhovatele topného zařízení. Účtovala-li se úplata dříve zvlášť za letní a zvlášť za zimní období, stanoví se výše měsíční zálohy jednou dvanáctinou ze součtu úplat vyúčtovaných za obě období. Není-li možné stanovit výši zálohy tímto způsobem, dohodne se na ní vlastník domu s uživatelem bytu nebo provozní místnosti a nedojde-li k dohodě, stanoví ji na žádost vlastníka domu odbor místního hospodářství rady okresního národního výboru. (3) Jestliže užívání bytu skončilo během topného období, může vlastník domu nebo uživatel bytu nebo provozní místnosti žádat, aby součet záloh splatných do dne, kdy užívání skončilo, byl upraven podle zásad uvedených v § 5. Obdobně může být žádáno o úpravu záloh v případě, že s užíváním bytu se započalo během topného období. § 11. Vyúčtování úplaty. (1) Vlastník domu je povinen vyúčtovat uživatelům bytů a provozních místností celkovou výši úplaty na ně připadající jednou ročně, a to nejpozději do tří měsíců po uplynutí topného období. Přitom musí zajistit, aby si uživatelé mohli vyúčtování předem prohlédnout, a to nejméně po dobu 5 dnů. Na požádání je vlastník domu povinen dovolit uživatelům též nahlédnout do všech dokladů týkajících se účtovaných nutných nákladů. (2) Vyúčtování musí obsahovat: a) specifikaci nutných nákladů podle jednotlivých druhů; b) výpočet úplaty připadající na uživatele podle stanovených nebo dohodnutých ukazatelů; c) výši zaplacených záloh a jejich součet; d) vyčíslení nedoplatku nebo přeplatku vyplývajícího z rozdílu mezi součtem zaplacených záloh a vyúčtovanou výší úplaty. (3) Nesouhlasí-li uživatel bytu nebo provozní místnosti s vyúčtováním a nedojde-li k dohodě, může strana, které z vyúčtování vznikl nárok na plnění (doplatek, přeplatek), uplatnit tento nárok u soudu. § 12. Splatnost. (1) Měsíční záloha na úplatu je splatná do pátého dne následujícího měsíce. (2) Nedoplatek nebo přeplatek plynoucí z vyúčtování podle § 11 jsou splatné do 15 dnů po té, kdy uživatel bytu nebo provozní místnosti obdržel vyúčtování. § 13. Penále a úrok z prodlení. (1) Nezaplatí-li uživatel bytu nebo provozní místnosti zálohu nebo nedoplatek plynoucí z vyúčtování podle § 11 včas, je povinen zaplatit vlastníku domu, pokud je jím organisace socialistického sektoru, penále. O vyúčtování a placení penále platí zvláštní předpisy;) ty také stanoví, kdy může být upuštěno od vyúčtování penále. (2) Nevyúčtuje-li vlastník domu výši úplaty ve lhůtě stanovené v § 11 odst. 1, přísluší uživatelům bytů a provozních místností ode dne následujícího po uplynutí této lhůty zákonné úroky z prodlení z případného přeplatku. Oddíl IV. Součinnost uživatelů bytů a provozních místností a jejich zastupováni. § 14. (1) Uživatelé bytů a provozních místností mají právo vyjadřovat se k podstatným otázkám provozu ústředního topení a kontrolovat hospodaření s palivy; je-li toho k uplatnění tohoto práva třeba, musí vlastník domu dovolit přístup do místností, kde je palivo uloženo. (2) Svá práva vykonávají uživatelé bytů a provozních místností zásadně prostřednictvím domovních komisí (domovních důvěrníků). Oddíl V. Provoz ústředního topení. § 15. Dodávkové normy. (1) S topením se musí započít ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí, jakmile průměrné venkovní teploty ve třech po sobě následujících dnech klesly pod + 12° C; skončí se ve druhém kalendářním čtvrtletí, jakmile průměrné venkovní teploty ve třech po sobě následujících dnech vystoupily na + 12° C. Průměr denní teploty činí jednu čtvrtinu součtu venkovních teplot měřených ve stínu v 7.00 hod., 14.00 hod. a 21.00 hod., při čemž teplota měřená v 21.00 hod. se počítá dvakrát. (2) Topit se má tak, aby v době od 8.00 hod. do 21.00 hod. byla ve vytápěných obytných místnostech udržována vnitřní průměrná teplota nejméně + 18° C. Průměrná teplota činí jednu čtvrtinu součtu vnitřních teplot měřených v 8.00 hod., 12.00 hod., 16.00 hod. a 21.00 hod. (3) Teplá voda se dodává zpravidla nejméně ve třech dnech v týdnu, a to každý den po dobu 12 až 14 hodin. Denní dobu dodávky teplé vody, jakož i dny v týdnu, ve kterých se má teplá voda dodávat, určí uživatelé bytů a provozních místností nadpoloviční většinou, při čemž aspoň 2 dny dodávky musí následovat po sobě. § 16. Odchylky od dodávkových norem. (1) Připouštějí-li to technické a zásobovací možnosti, mohou se uživatelé dvoutřetinovou většinou usnést, aby teplo nebo teplá voda byly dodávány nad dodávkové normy nebo aby teplá voda byla dodávána pod tyto normy; na dodávce tepla pod dodávkovou normu se však uživatelé mohou usnést toliko jednomyslně. (2) Vlastník domu může na žádost uživatele bytu nebo provozní místnosti, jehož zvláštní potřeba vyžaduje dodávku tepla nebo teplé vody nad dodávkovou normu, povolit vyšší dodávku pod podmínkou, že dodávka tepla a teplé vody pro ostatní uživatele tím nebude ohrožena. Vzniknou-li tím další nutné náklady, hradí se způsobem uvedeným v § 6. Oddíl VI. Ustanovení přechodná a závěrečná. § 17. Úprava nájemného. (1) V případech, kde až dosud byla úplata zahrnuta do nájemného, nájemné se přiměřeně sníží. Pro snížení nájemného platí tyto zásady; 1. jde-li o byty nebo provozní místnosti dokončené nejpozději 5. května 1945, sníží se nájemné a) o 15 %, je-li v domě dodáváno teplo; b) o 5 %, je-li v domě dodávána teplá voda; c) o 20 %, je-li v domě dodáváno teplo i teplá voda; 2. jde-li o byty nebo provozní místnosti dokončené po 5. květnu 1945, upraví se nájemné podle vyhlášky č. 411/1950 Ú. l. I, o úpravě nájemného z bytů a jiných místností dokončených po 5. květnu 1945. (2) Platila-li se úplata dosud paušálem vedle nájemného, připočte se v domech dokončených nejpozději 5. května 1945 paušál k nájemnému a dále se postupuje podle odstavce 1; v domech dokončených po 5. květnu 1945 se paušál nahradí úplatou podle této vyhlášky. § 18. Správci bytového majetku národního a jiní pronajimatelé. Co je v této vyhlášce stanoveno o vlastnících domů, platí také o organisacích, které mají domy ve správě, po případě o jiných pronajimatelích. § 19. Zrušovací ustanovení. Zrušují se předpisy, které jsou v rozporu s ustanoveními této vyhlášky; dále se zrušují ta ustanovení cenových předpisů, podle nichž je změna nájemného nebo vedlejších platů závislá na výnosnosti domu.) § 20. Účinnost. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1957. Ministr: Dr. Kyselý v. r. ) Vyhláška č. 58/1954 Ú. l., o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalisacemi, a směrnice č. 112/1955 Ú. l., k provedení vyhlášky ministra lesů a dřevařského průmyslu č. 58/1954 Ú. l., o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalisacemi. ) Vyhláška č. 113/1956 Ú. l., o vybírání nedoplatků nájemného. ) Zejména se zrušují obecné opatření nejvyššího úřadu cenového č. 98.626-VI/4-1949, výnos ministerstva místního hospodářství zn. 115-149.2-17/12-1953, pokud se jím upravovala výše úplat poskytovaných jednotlivými uživateli bytů nebo provozních místností vlastníku domu, a výnos nejvyššího úřadu cenového č. j. 68.149-IV/3-1943, pokud stanovil, že změna nájemného závisí na výnosnosti domu.
Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 202/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 202/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu o úpravě dodávek a odběru spotřebního zboží. Vyhlášeno 24. 10. 1957, datum účinnosti 1. 11. 1957, částka 103/1957 * § 1. - (1) Výrobní podniky socialistického sektoru a soukromí výrobci, velkoobchodní organisace a podniky zahraničního obchodu mohou dodávat spotřební zboží, které je určeno k dalšímu prodeji spotřebitelům, jen organisacím státního nebo družstevního obchodu. Výro * § 2. - Všechna povolení k odběru spotřebního zboží za účelem dalšího prodeje spotřebitelům, která byla vydána soukromým osobám, pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1957, jestliže v odůvodněných případech nebude platnost těchto povolení prodloužena; o prodloužen * § 3. - Podle směrnic ministerstva vnitřního obchodu vydaných v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústředními orgány stanoví správy obchodu rady krajských národních výborů v dohodě s krajským hygienikem podmínky pro prodej spotřebního zboží na zemědělských trzí * § 4. - Zrušují se * § 5. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1957. Aktuální znění od 1. 11. 1957 202. VYHLÁŠKA ministerstva vnitřního obchodu ze dne 17. října 1957 o úpravě dodávek a odběru spotřebního zboží. Ministerstvo vnitřního obchodu stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle §§ 1 a 2 zákona č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě: § 1. (1) Výrobní podniky socialistického sektoru a soukromí výrobci, velkoobchodní organisace a podniky zahraničního obchodu mohou dodávat spotřební zboží, které je určeno k dalšímu prodeji spotřebitelům, jen organisacím státního nebo družstevního obchodu. Výrobní podniky socialistického sektoru mohou dodávat spotřební zboží, které je určeno k dalšímu prodeji spotřebitelům, také svým odbytovým organisacím nebo vlastní maloobchodní síti. Se souhlasem správy obchodu rady krajského národního výboru mohou být některé druhy spotřebního zboží, určeného k dalšímu prodeji obyvatelstvu, dodávány i jiným organisacím socialistického sektoru. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na spotřební zboží prodávané přímému spotřebiteli, na zboží určené pro vývoz a pro prodej zboží v drobném za cizí měny, na knihy, časopisy, noviny, věčné prostředky požární ochrany, filmy, diafilmy, učební pomůcky a devocionálie. § 2. Všechna povolení k odběru spotřebního zboží za účelem dalšího prodeje spotřebitelům, která byla vydána soukromým osobám, pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1957, jestliže v odůvodněných případech nebude platnost těchto povolení prodloužena; o prodloužení platnosti povolení k odběru spotřebního zboží, o době prodloužení, o podmínkách a výši odběru rozhoduje správa obchodu rady krajského národního výboru. § 3. Podle směrnic ministerstva vnitřního obchodu vydaných v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústředními orgány stanoví správy obchodu rady krajských národních výborů v dohodě s krajským hygienikem podmínky pro prodej spotřebního zboží na zemědělských trzích a při jiných tržních příležitostech. § 4. Zrušují se vyhláška č. 70/1952 Ú. l., o úpravě dodávek a odběru některého průmyslového zboží, vyhláška č. 896/1949 Ú. l., o úpravě dodávek a odběru hodinářského a klenotnického zboží, ve znění vyhlášky č. 91/1951 Ú. l., vyhláška č. 231/1953 Ú. l., o organisaci zemědělských trhů a o podmínkách prodeje na těchto trzích (tržní řád). § 5. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1957. Ministr: Krajčír v. r.
Vyhláška Ministra zdravotnictví č. 207/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministra zdravotnictví č. 207/1957 Ú. l. Vyhláška ministra zdravotnictví o osvědčeních o původství na nové způsoby léčení nemocí a ochrany před nimi. Vyhlášeno 31. 10. 1957, datum účinnosti 1. 11. 1957, částka 106/1957 * § 1. - Základní ustanovení. * § 2. - Přihláška nové metody. * § 3. - Předběžné řízení o přihlášce. * § 4. - Rozhodnutí o přihlášce nové metody. * § 5. - Rejstřík nových metod. * § 6. - Osvědčení o původství. * § 7. - Zavedení a rozšíření nové metody. * § 8. - Odměna za novou metodu. * Společná a závěrečná ustanovení. * § 9. - Pro řízení o osvědčeních na nové metody platí, pokud není touto vyhláškou stanoveno jinak, ustanovení vládního nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správního řádu), a předpisů vydaných k jeho provedení. * § 10. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1957. Aktuální znění od 1. 11. 1957 207. VYHLÁŠKA ministra zdravotnictví ze dne 26. října 1957 o osvědčeních o původství na nové způsoby léčení nemocí a ochrany před nimi. Ministr zdravotnictví stanoví v dohodě s ministry školství a kultury a financí a s předsedou Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci podle § 1 odst. 4 zákona č. 34/1957 Sb., o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích: § 1. Základní ustanovení. (1) Na nové způsoby léčení nemocí a ochrany před nimi (dále jen „nové metody”), přihlášené podle této vyhlášky, uděluje ministerstvo zdravotnictví jejich původcům osvědčení, jestliže nové metody znamenají s vědeckého hlediska proti dosavadnímu stavu zdravotní péče pokrok projevující se novým nebo vyšším léčebným účinkem anebo účinkem umožňujícím nebo zvyšujícím ochranu před nemocemi. (2) Původci nové metody, na kterou bylo uděleno osvědčení, se vyplácí odměna. § 2. Přihláška nové metody. (1) Přihláška nové metody se podává ve dvojím vyhotovení. V přihlášce se uvede jméno a příjmení přihlašovatele, jeho bydliště, státní příslušnost, zaměstnání a pracoviště a stručný, avšak výstižný název nové metody. (2) Jedno vyhotovení přihlášky podá přihlašovatel ministerstvu zdravotnictví, které podanou přihlášku opatří přesným časovým datem podání a zapíše do zvláštního seznamu. K přihlášce připojí přihlašovatel popis nové metody a podle svých možností i vědecky provedený rozbor nové metody s podrobnou dokumentací o novosti a účinnosti nové metody. Od okamžiku podání přihlášky ministerstvu zdravotnictví má přihlašovatel nové metody právo přednosti před každým pozdějším přihlašovatelem stejné nové metody. (3) Druhé vyhotovení přihlášky podá přihlašovatel zdravotnickému odboru rady krajského národního výboru, v jehož obvodu má pracoviště, a není-li zaměstnán, v jehož obvodu má bydliště (dále jen „zdravotnický odbor”). K tomuto vyhotovení připojí přihlašovatel ve dvou opisech doklady uvedené v odstavci 2. § 3. Předběžné řízení o přihlášce. (1) Předběžné řízení o podané přihlášce provádí zdravotnický odbor. (2) Není-li přihláška jasná nebo úplná, vyzve zdravotnický odbor přihlašovatele, aby v určené lhůtě tyto nedostatky odstranil; zdravotnický odbor poskytne přihlašovateli potřebnou pomoc při odstraňování nedostatků. Nevyhoví-li přihlašovatel výzvě, zdravotnický odbor zastaví řízení o přihlášce a podá o tom zprávu ministerstvu zdravotnictví. Vyhoví-li přihlašovatel výzvě až po dané lhůtě, má právo přednosti ode dne, kdy zdravotnickému odboru došlo podání, kterým byly nedostatky přihlášky odstraněny. (3) Zdravotnický odbor posoudí podanou přihlášku s hlediska novosti a účinnosti přihlášené nové metody a po případě zajistí vyzkoušení této metody. Pro ten účel si zdravotnický odbor vyžádá podle potřeby pomoc krajského ústavu národního zdraví nebo příslušného krajského odborníka. (4) Jestliže zdravotnický odbor dospěje k závěru, že udělení osvědčení o původství je možné, předloží přihlášku se svým posudkem ministerstvu zdravotnictví. Dojde-li zdravotnický odbor k závěru, že osvědčení o původství nelze udělit, oznámí to přihlašovateli s uvedením důvodů a vyzve jej, aby se vyjádřil ve lhůtě 30 dnů. Nevyjádří-li se přihlašovatel v této lhůtě, zdravotnický odbor řízení zastaví a podá o tom zprávu ministerstvu zdravotnictví. Sdělí-li přihlašovatel v uvedené lhůtě, že trvá na projednání přihlášky, postoupí zdravotnický odbor spis se svým vyjádřením ministerstvu zdravotnictví k rozhodnutí o udělení osvědčení o původství. § 4. Rozhodnutí o přihlášce nové metody. (1) Ministerstvo zdravotnictví přezkoumá, zda přihláška nové metody vyhovuje předepsaným požadavkům, a provede potřebná šetření, aby zjistilo možnost udělení osvědčení a význam nové metody. Pro tento účel si ministerstvo zdravotnictví vyžádá podle potřeby pomoc své vědecké rady, příslušného hlavního odborníka, výzkumných ústavů nebo lékařských fakult a jiných vědeckých, výzkumných a kontrolních organisací; hodnocení, zda nová metoda má význam pro účely vysokoškolské výuky, provádí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství a kultury. (2) Nevyhovuje-li přihlášená nová metoda podmínkám stanoveným pro udělení osvědčení, ministerstvo zdravotnictví přihlášku zamítne. (3) Uzná-li ministerstvo zdravotnictví po provedeném šetření, že jde o novou metodu, upraví podle potřeby s přihlašovatelem definici nové metody, zapíše novou metodu do rejstříku a udělí přihlašovateli osvědčení. § 5. Rejstřík nových metod. (1) Ministerstvo zdravotnictví vede rejstřík nových metod, k němuž patří sbírka listin obsahující popisy nových metod a ostatní listiny, na jejichž základě se stal zápis; tyto listiny jsou nedílnou součástí rejstříku. (2) Do rejstříku se zapíše jméno, příjmení, zaměstnání, bydliště a státní příslušnost původce nové metody, název a priorita nové metody, značka spisu a číslo a datum vydání osvědčení. (3) Do rejstříku může každý nahlédnout. § 6. Osvědčení o původství. (1) V osvědčení o původství se uvede jeho číslo, jméno, příjmení, zaměstnání, bydliště a státní příslušnost původce, název, obsah a priorita nové metody a datum vydání osvědčení. (2) Zjistí-li ministerstvo zdravotnictví po vydání osvědčení, že podmínky předepsané pro udělení osvědčení nebyly splněny, může osvědčení zrušit; v takovém případě je přihlašovatel povinen osvědčení vrátit. § 7. Zavedení a rozšíření nové metody. Přijaté nové metody zavádí a rozšiřuje především ministerstvo zdravotnictví. Činí tak zejména prostřednictvím hlavních odborníků a stálých poradců, ve zdravotnickém tisku, přednáškami v Lékařské společnosti J. E. Purkyně a v doškolovacích kursech. § 8. Odměna za novou metodu. (1) Odměna za novou metodu se určí podle jejího společenského významu, zejména podle jejího významu pro rozvoj lékařské vědy nebo zdravotní péče. (2) Odměnu stanoví ministerstvo zdravotnictví volnou úvahou nejpozději do tří měsíců po vydání osvědčení původci. Má-li nová metoda význam též pro účely vysokoškolské výuky, stanoví ministerstvo zdravotnictví odměnu v dohodě s ministerstvem školství a kultury. (3) Odměnu vyplácí ministerstvo zdravotnictví. Má-li nová metoda význam též pro účely vysokoškolské výuky, zúčastní se na úhradě odměny poměrným dílem ministerstva zdravotnictví a školství a kultury. (4) Odměna může činit nejvýše 50.000 Kčs. Ve zvlášť odůvodněných případech může být stanovena vyšší odměna než 50.000 Kčs; tato vyšší odměna však musí být před její výplatou schválena vládou. (5) Spolupůvodcům se odměna rozdělí podle jejich dohody a není-li takové dohody, vyplatí se odměna každému spolupůvodci rovným dílem. Společná a závěrečná ustanovení. § 9. Pro řízení o osvědčeních na nové metody platí, pokud není touto vyhláškou stanoveno jinak, ustanovení vládního nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správního řádu), a předpisů vydaných k jeho provedení. § 10. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1957. Ministr: Dr. Plojhar v. r.
Nařízení Ministra financí č. 52/1957 Sb.	Nařízení Ministra financí č. 52/1957 Sb. Nařízení o další změně nařízení o správních poplatcích Vyhlášeno 31. 10. 1957, datum účinnosti 1. 10. 1957, částka 27/1957 * Čl. I - Nařízení ministra financí č. 60/1955 Sb., o správních poplatcích, ve znění nařízení č. 71/1956 Sb. (dále jen „nařízení“) se mění takto: * Čl. II * ODDÍL G - Silniční provoz a doprava * ODDÍL N - Finanční správa * 1\\. Poplatky podle pol. 2, 5, 6, 9, 10 a 12 jsou splatné bez vyměření při předložení podání, jímž má být řízení zahájeno. Platí se kolkovými známkami, které se nalepí na podání nebo na písemnou výzvu k zaplacení poplatku (§ 7 odst. 1 zákona); platí-li se vš * 2\\. Kromě případu uvedeného v poznámce 2 k oddílu B nelze poplatky podle tohoto sazebníku ani snížit ani prominout. K jejich zaplacení nelze povolit splátky. * 3\\. Poplatky podle tohoto sazebníku nelze vrátit, vyjímajíc případy uvedené v oddílu B a případy, v nichž poplatník zaplatil na poplatek více, než byl povinen (§ 11 odst. 1 č. 4 nařízení). * Oddíl A - Společný pro řízení o vynálezech, ochranných známkách a chráněných vzorech * Oddíl B - Vynálezy * Oddíl C - Ochranné známky * Oddíl D - Chráněné vzory Aktuální znění od 1. 10. 1957 52 Nařízení ministra financí ze dne 9. října 1957 o další změně nařízení o správních poplatcích. Ministr financí nařizuje v dohodě se zúčastněnými členy vlády podle § 17 odst. 1 zákona č. 105/1951 Sb., o správních poplatcích (dále jen „zákon“): Čl. I Nařízení ministra financí č. 60/1955 Sb., o správních poplatcích, ve znění nařízení č. 71/1956 Sb. (dále jen „nařízení“) se mění takto: 1. V sazebníku I se mění ustanovení položky 79 písm. b) a položky 116. Nové znění těchto ustanovení je v příloze, která je součástí tohoto nařízení. 2. Sazebník III se mění podle přílohy, která je součástí tohoto nařízení. Čl. II Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. října 1957, vyjímajíc ustanovení čl. I č. 2, které nabývá účinnosti dnem 15. srpna 1957. Široký v. r. Ďuriš v. r. Sazebník I správních poplatků vybíraných výkonnými orgány národních výborů a jinými orgány státní správy, s výjimkou orgánů vybírajících poplatky podle sazebníků II až VI ODDÍL G Silniční provoz a doprava Pol.\| Předmět poplatku\| Poplatek, jde-li o ---\|---\|--- automobil nebo traktor Kčs\| motocykl nebo přívěs Kčs 79\| b)\| v jiných než pod písm. a) uvedených případech \| 300\| 100 \| \| jde-li o motorové kolo o obsahu do 50 ccm \| -\| 10 \| \| \| \| ODDÍL N Finanční správa Pol.\| Předmět poplatku\| Poplatek Kčs ---\|---\|--- 116\| Povolení věcné loterie, z herní jistiny\| 10 %, nejméně však 40 Kčs \| \| Sazebník III správních poplatků vybíraných v řízení o vynálezech, ochranných známkách a chráněných vzorech Poznámky k celému sazebníku: 1. Poplatky podle pol. 2, 5, 6, 9, 10 a 12 jsou splatné bez vyměření při předložení podání, jímž má být řízení zahájeno. Platí se kolkovými známkami, které se nalepí na podání nebo na písemnou výzvu k zaplacení poplatku (§ 7 odst. 1 zákona); platí-li se však na písemnou výzvu poplatek převyšující 100,- Kčs, platí se na účet Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci (dále jen „Úřad“). 2. Kromě případu uvedeného v poznámce 2 k oddílu B nelze poplatky podle tohoto sazebníku ani snížit ani prominout. K jejich zaplacení nelze povolit splátky. 3. Poplatky podle tohoto sazebníku nelze vrátit, vyjímajíc případy uvedené v oddílu B a případy, v nichž poplatník zaplatil na poplatek více, než byl povinen (§ 11 odst. 1 č. 4 nařízení). Oddíl A Společný pro řízení o vynálezech, ochranných známkách a chráněných vzorech Pol.\| Předmět poplatku\| Poplatek Kčs ---\|---\|--- 1\| Ověření neúředního opisu vyžádané účastníkem řízení, za každou i jen započatou stránku listiny, jejíž opis se ověřuje, a to\| a) ověřuje-li se opis cizojazyčné listiny \| 4 b) jinak \| 2 \| Oddíl B Vynálezy Poznámky k celému oddílu: 1. Pro poplatky podle tohoto oddílu je nerozhodné, jde-li o patent samostatný nebo závislý. 2. Poplatníci, u nichž jsou podle rozhodnutí Úřadu splněny podmínky pro prominutí poplatku podle § 10 odst. 3 zákona a § 10 nařízení, jsou od poplatků podle tohoto oddílu osvobozeni. Osvobození zanikne, uzavře-li majitel patentu smlouvu o využití vynálezu; v tom případě je poplatník povinen platit poplatky splatné po uzavření této smlouvy. 3. Od poplatku podle tohoto oddílu jsou osvobozeny: a) úkony týkající se patentů, které jsou zcela nebo zčásti v majetku státu nebo k nimž stát nebo podnik státního socialistického sektoru nabyl podle dosavadních předpisů výlučné právo vynálezu používat a jím volně nakládat; b) úkony týkající se vynálezů, jejichž předmětu je podle zákona nebo proto, že vynález byl odevzdán státu, oprávněn využívat stát. Toto osvobození se vztahuje na poplatky splatné po dni, kdy byl vynález odevzdán státu; c) úkony, o které požádá majitel patentu na vyzvání Úřadu. (III - vynálezy ochranné známky a chráněné vzory) Pol.\| Předmět poplatku\| Poplatek Kčs ---\|---\|--- 2\| Řízení o přihlášce vynálezu\| 50 Poznámka: Od poplatku je osvobozeno řízení o přihlášce vynálezu, který byl učiněn za okolností uvedených v § 2 odst. 3 zákona č. 34/1957 Sb., o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích, a řízení o přihlášce vynálezu, který byl současně s přihláškou odevzdán státu.\| 3\| Udělený patent na vynález, roční poplatek podle doby platnosti patentu, a to:\| za 1. rok \| 50 za 2. rok \| 50 za 3. rok \| 75 za 4. rok \| 100 za 5. rok \| 125 za 6. rok\| 150 za 7. rok \| 200 za 8. rok \| 250 za 9. rok \| 300 za 10. rok \| 350 za 11. rok \| 400 za 12. rok \| 450 za 13. rok \| 500 za 14. rok \| 550 za 15. rok \| 600 Poznámky: 1\\. Roční poplatky platí majitel patentu; může je platit i původce, který požádal, aby byl na něho přepsán patent udělený neprávem jiné osobě. 2\\. Roční poplatky jsou splatné bez vyměření každý rok předem, a to vždy patnáctého dne v měsíci, nejblíže následujícího po dni, jímž počíná platnost patentu. Počíná-li platnost -patentu patnáctého dne v měsíci, je poplatek splatný patnáctého dne následujícího měsíce. Roční poplatky mohou být zaplaceny také za několik nebo za všech 15 let najednou předem. 3\\. Nejsou-li roční poplatky (po případě i s přirážkou podle poznámky 4) zaplaceny do 6 měsíců ode dne splatnosti, patent zanikne dnem splatnosti poplatku (§ 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 34/1957 Sb.). Nezaplacení ročních poplatků za dobu od počátku platnosti patentu do konce poplatkového roku, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí o udělení patentu, má tento účinek jen tehdy, nejsou-li uvedené poplatky zaplaceny nejpozději do patnáctého dne v měsíci, nejblíže následujícího po dni, jímž uplyne lhůta 6 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o udělení patentu. 4\\. Zaplatí-li se roční poplatek (jeho část) po dni splatnosti (poznámka 2), musí být zároveň s ním zaplacena přirážka ve výši poplatku (nezaplacené části poplatku). Tato přirážka se však neplatí u poplatků za dobu od počátku platnosti patentu do konce poplatkového roku, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí o udělení patentu, a za poplatkový rok po tomto poplatkovém roce bezprostředně následující, jestliže byly všechny tyto poplatky zaplaceny ve lhůtě stanovené ve druhé větě poznámky 3. 5\\. Roční poplatky se platí na účet Úřadu. 6\\. Zaplacené roční poplatky za udělený patent, který zanikl tím, že se ho jeho majitel vzdal, nebo který byl zrušen, vrátí se na žádost, pokud v době, kdy patent zanikl nebo byl zrušen, nebyly ještě splatné.\| 4\| Tisk patentního spisu\| 50 Poznámky: 1\\. Poplatek platí majitel patentu, může jej platit i původce, který požádal, aby byl na něho přepsán patent udělený neprávem jiné osobě. 2\\. Poplatek je splatný ve lhůtě stanovené písemnou výzvou Úřadu k zaplacení poplatku.\| 5\| Řízení o žádosti za zápis smlouvy o využití vynálezu nebo za zápis převodu práva udělit souhlas k využití vynálezu do patentního rejstříku\| 50 6\| Řízení o žádosti o určení, zda se porušuje nebo neporušuje patent uvedený v žádosti\| 200 7\| Vydání osvědčení o právu přednosti\| 30 8\| Vydání stejnopisu (duplikátu, triplikátu atd.) úředního vyhotovení (patentní listiny, osvědčení a pod.) dále vydání úředního opisu nebo výpisu (prostého i ověřeného) z úředních záznamů, rejstříků, listin a spisů na žádost, za každou i jen započatou stránku\| 6 \| \| (III - vynálezy, ochranné známky a chráněné vzory) Oddíl C Ochranné známky Pol.\| Předmět poplatku\| Poplatek Kčs ---\|---\|--- 9\| Řízení\| a) o přihlášce ochranné známky i s jejím případným zápisem do rejstříku ochranných známek\| 100 b) o žádosti za obnovu zápisu ochranné známky i s případným zápisem \| 200 c) o žádosti za zápis převodu ochranné známky nebo o souhlas k převodu ochranné známky i s případným zápisem\| 20 d) o návrhu na výmaz ochranné známky nebo o návrhu zjišťovacím\| 40 Poznámka k písm. b): Je-li žádost za obnovu podána po uplynutí ochranné doby, zvyšuje se celý poplatek o 20 Kčs.\| 10\| Řízení o žádosti za mezinárodní zápis jedné ochranné známky\| 20 \| \| a za každou další do téže žádosti pojatou známku 10.- Kčs. 11\| Vydání stejnopisu (duplikátu, triplikátu atd.) osvědčení o zápisu ochranné známky, výpisu nebo potvrzení z rejstříku ochranných známek\| 20 Oddíl D Chráněné vzory Pol.\| Předmět poplatku\| Poplatek Kčs ---\|---\|--- 12\| Řízení\| a) o přihlášce chráněného vzoru k zápisu do rejstříku chráněných vzorů i s případným zápisem \| 40 b) o žádosti za zápis převodu chráněného vzoru\| 20 c) o žádosti za zápis práva k používání chráněného vzoru (licence)\| 20 d) o návrhu na výmaz chráněného vzoru nebo o návrhu zjišťovacím\| 40 13\| Vydání stejnopisu (duplikátu, triplikátu atd.) osvědčení o zápisu chráněného vzoru, výpisu nebo potvrzení z rejstříku chráněných vzorů\| 20
Vládní vyhláška č. 211/1957 Ú. l.	Vládní vyhláška č. 211/1957 Ú. l. Vládní vyhláška o provádění drobných oprav v bytech. Vyhlášeno 13. 11. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 110/1957 * § 1. - (1) Pronajimatel je povinen odevzdat pronajatý byt nájemci ve stavu způsobilém k smluvenému nebo obvyklému užívání a v tomto stavu jej svým nákladem udržovat.) § 2. - (1) Drobnými opravami spojenými s užíváním býtu jsou méně nákladné opravy částí bytu, jeho součástí a příslušenství, jakož i výměny drobných součástek jednotlivých předmětů zařízení nebo vybavení bytu, které jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. Za týchž p * § 3. - Obyčejnými náklady spojenými s užíváním bytu jsou náklady na práce, které se při delším užívání bytu obvykle nebo občas provádějí jako např. malování bytu včetně opravy omítek, odhmyzování bytu, napouštění xylolitové podlahy, drátkování a pastování parket, * § 4. - (1) Nájemce není povinen nést drobné opravy, vznikla-li jejich potřeba před převzetím bytu nájemcem. Rovněž není povinen nést drobné opravy a obyčejné náklady, jestliže vznikly jako součást nebo důsledek oprav, které je povinen hradit pronajimatel. * § 5. - Předpisy o odpovědnosti za škodu nejdou touto vyhláškou dotčeny. * § 6. - (1) Vyhláška, platí pro všechny nájmy bytů a místností určených k trvalému bydlení, pokud mezi pronajimatelem a nájemcem nedošlo ’k odchylné úpravě. * § 7. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. vyhlášky č. 211/1957 Ú. l. Aktuální znění od 1. 1. 1958 211. VLÁDNÍ VYHLÁŠKA ze dne 4. listopadu 1957 o provádění drobných oprav v bytech. Vláda republiky Československé stanoví podle § 13 odst. 2 č. 2 zákona č. 106/1953 Sb., o bytové výstavbě, udržování a správě bytového majetku a jejich financování: § 1. (1) Pronajimatel je povinen odevzdat pronajatý byt nájemci ve stavu způsobilém k smluvenému nebo obvyklému užívání a v tomto stavu jej svým nákladem udržovat.) (2) Nájemce nese drobné opravy a obyčejné náklady spojené s užíváním bytu (§ 388 občanského zákoníku). § 2. (1) Drobnými opravami spojenými s užíváním býtu jsou méně nákladné opravy částí bytu, jeho součástí a příslušenství, jakož i výměny drobných součástek jednotlivých předmětů zařízení nebo vybavení bytu, které jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. Za týchž podmínek jsou drobnými opravami i jiné opravy v příloze neuvedené, jestliže náklad na jednu opravu zjištěný podle platných cenových předpisů nepřevýší částku 40 Kčs. (2) Provádí-li se při opravě téhož předmětu více souvisících opravářských výkonů, je rozhodující součet nákladů všech souvisících prací. § 3. Obyčejnými náklady spojenými s užíváním bytu jsou náklady na práce, které se při delším užívání bytu obvykle nebo občas provádějí jako např. malování bytu včetně opravy omítek, odhmyzování bytu, napouštění xylolitové podlahy, drátkování a pastování parket, tapetování a udržování tapet, udržování dřevěného obložení stěn. § 4. (1) Nájemce není povinen nést drobné opravy, vznikla-li jejich potřeba před převzetím bytu nájemcem. Rovněž není povinen nést drobné opravy a obyčejné náklady, jestliže vznikly jako součást nebo důsledek oprav, které je povinen hradit pronajimatel. (2) Nájemci bytu se společným příslušenstvím (na příklad koupelna, předsíň, kloset) nesou drobné opravy a obyčejné náklady spojené s užíváním společného příslušenství poměrně podle počtu bydlících osob, které tohoto společného příslušenství užívají, jestliže se nedohodnou na jiném způsobu hrazení drobných oprav a obyčejných nákladů. § 5. Předpisy o odpovědnosti za škodu nejdou touto vyhláškou dotčeny. § 6. (1) Vyhláška, platí pro všechny nájmy bytů a místností určených k trvalému bydlení, pokud mezi pronajimatelem a nájemcem nedošlo ’k odchylné úpravě. (2) Vyhláška se nevztahuje na byty a místnosti užívané představiteli, členy a zaměstnanci zastupitelských úřadů, mezinárodních organisací a institucí uvedené v § 85 č. 1 a 2 zákona č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty. § 7. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. První náměstek předsedy vlády: Dolanský v. r. Příloha vyhlášky č. 211/1957 Ú. l. Zdravotní zařízení: upevnění uvolněného umyvadla, klosetové mísy, mušle, dřezu, výlevky, vany, vyléváku, bidetu, klosetové nádrže, zrcadla, galerky, držáku, schránek, plivátka, konsol, věšáků, oprava, výměna výtokového ventilu — kohoutku, oprava syfonu a lapače tuku, oprava odpadního a přepadního ventilu, oprava baterie, oprava sprchy pevné nebo hadicové, výměna těsnění, výměna řetízku a zátek ke všem předmětům, oprava, výměna věšáku, vanových držáků, oprava, výměna dvířek u obezděné vany, oprava, výměna podpěr, růžic, táhel, oprava, výměna popelníku, schránky na toaletní papír, čištění zanesených odpadních rour z bytu jen do kanalisační stoupačky, oprava, výměna násosky splachovače, plovákové koule s pákou, padákového drátu a páky, sedacího prkénka s poklopem, průchodního ventilu před klosetovou nádrží, klosetové manžety, zabroušení padákového sedla, výměna těsnění případně kuželky pro ventily, oprava tlakového splachovače s výměnou jednotlivých drobných součástí, oprava, výměna ochranných rámů u dřezů a výlevek. Elektrické zařízení: oprava, výměna vypínačů všeho druhu, pojistek a jističů všeho druhu, zásuvek, tlačítek, objímek, zvonkového a signalisačního zařízení včetně tlačítka u vchodu, transformátoru, zvonku i místní baterie, pokud patří k bytu, oprava osvětlovacích těles, případně výměna jejich jednotlivých součástí. Kamna kuchyňská, pokojová a koupelnová (na pevná paliva): provádění ochranných nátěrů, výměna roštu, oprava, výměna táhla k roštu, příp. roštového lože, vymazání topeniště kamnářskou hlínou nebo šamotem, oprava šamotování, úprava, vymazání a vyhlazení topeniště, výměna a doplňování šroubků, nýtů a pod. na kostře kamen a příslušenství, výměna plátů, upevňování a oprava ochranných rámů, oprava, výměna dvířek, oprava, výměna popelníku, výměna kouřových rour a kolen, oprava, výměna regulátoru tahu, vymazání spár, náhrada kruhových plotýnek u pokojových kamen, výměna slídy, oprava pečících trub a plechů u kuchyňských kamen, oprava ohřívačů vody (kamnovců). Sporáky a vařiče plynové a elektrické, plynové radiátory a přenosná plynová kamínka: oprava hořáků, oprava, výměna uzavíracích kohoutů plynu, výměna a doplňování šroubků, nýtů a ostatních drobných součástí, oprava, výměna vypinačů elektrického proudu, oprava plotýnek a pečící trouby, výměna přívodního kabelu nebo hadice, výměna plechu, pekáče a roštu do pečící trouby, pročištění plynovodních přívodek od plynoměru ke spotřebičům. Ohřívače vody, plynové, průtokové a elektrické zásobníky: oprava, výměna membrány, ventilů a páky, tlakového pera, regulačního zařízení hořáku, rour a kolen na odvod spálených plynů, čištění, provádění ochranných nátěrů, oprava topné patrony, oprava thermostatu. Etážové topení: oprava, výměna napouštěcího a výpustného ventilu, přetěsnění jednotlivých přírub, oprava, výměna odvzdušňovacího ventilku, provádění ochranných nátěrů, oprava dvířek, výměna roštu, výměna kouřových rour, utmelení kotle kolem dvířek a pláště, vyčištění kotle od sazí a popele, seřízení ventilu nebo kohoutu u topných těles. Chladící zařízení: výměna náplně chladící směsi nebo oleje, mazání a čištění motoru a kompresoru, výměna těsnění, výměna rozběhového kondensátoru, výměna hnacího řemene, seřízení thermostatu, oprava, výměna přívodového kabelu. Kování a zámky: oprava, výměna kliky, olivy, štítku, tlačítka, prismatického skla, poštovní schránky, nárazníků, mezidveřních spojů, zachycovačů rolet, západek, závěsů, kolejniček, kladek, ventilací, řetízků, táhel, zámku, vložek do zámku, klíčů. Okna a dvéře: tmelení oken, menší oprava, výměna dělících příčlí a lišt zasklených dveří, zasklívání jednotlivých oken, menší oprava, výměna části obložení okenních parapetů. Podlahy: oprava uvolněných dlaždic do 1,5 m2, upevnění, výměna prahu, upevnění, náhrada podlahových lišt. Rolety a žaluzie: oprava, výměna navíjecího mechanismu, vyspravení plátna, výměna šňůry, oprava dřevěné svinovací rolety (žaluzie), oprava vyklápěcího zařízení žaluzie, spojení lišt, výměna plíšku, oprava zámku u nůžkových mříží nebo železných rolet, výměna per u železných rolet. Telefony domácí: oprava, výměna telefonní šňůry, vložky mikrotelefonní a sluchátkové, seřízení domácího telefonu. ) V zájmu zvýšené ochrany bytového majetku se sepisuje při převzetí bytu nájemcem „protokol o převzetí bytu” podle vzoru PE 762 (částka 39 Ú. l. z roku 1955).
Zákon č. 57/1957 Sb.	Zákon č. 57/1957 Sb. Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany Vyhlášeno 16. 11. 1957, datum účinnosti 16. 11. 1957, částka 29/1957 * § 1 - Tímto zákonem se provádí Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií o vypořádání otevřených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb. v příloze sbírky zákonů (dále jen „Dohoda“ * § 2 - (1) Nároky československého státu a československých právnických i fysických osob vůči jugoslávskému státu a jugoslávským právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, zanikají dnem 11. února 1956. * § 3 - (1) Nároky jugoslávského státu a jugoslávských právnických a fysických osob vůči československému státu a československým právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, přecházejí dnem 11. února 1956 na československý stát. * § 4 - Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob jugoslávské cenné papíry uvedené v článku 3 Dohody. * § 5 - Ministerstvo financí a ostatní zúčastněná ministerstva učiní v oboru své působnosti další potřebná opatření k provedení Dohody. * § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády. Aktuální znění od 16. 11. 1957 57 Zákon ze dne 31. října 1957 o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: § 1 Tímto zákonem se provádí Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií o vypořádání otevřených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb. v příloze sbírky zákonů (dále jen „Dohoda“). § 2 (1) Nároky československého státu a československých právnických i fysických osob vůči jugoslávskému státu a jugoslávským právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, zanikají dnem 11. února 1956. (2) Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) stát poskytne náhradu. Ministerstvo financí stanoví podrobnosti, zejména v jaké výši a za jakých podmínek se náhrada poskytne, jakož i o zániku nároku na náhradu. (3) Rozhodovat ve věcech, na které se vztahuje ustanovení odstavce 2, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád). § 3 (1) Nároky jugoslávského státu a jugoslávských právnických a fysických osob vůči československému státu a československým právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, přecházejí dnem 11. února 1956 na československý stát. (2) Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni je plnit československému státu. Vláda může stanovit, které závazky ze závažných důvodů nemají být vymáhány. (3) Rozhodovat ve věcech občanskoprávních, na které se vztahují ustanovení odstavců 1 a 2, přísluší výlučně československým soudům, v ostatních věcech orgánům státní správy. Vznikne-li pochybnost o tom, který z orgánů státní správy je příslušný, rozhodne o příslušnosti ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. § 4 Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob jugoslávské cenné papíry uvedené v článku 3 Dohody. § 5 Ministerstvo financí a ostatní zúčastněná ministerstva učiní v oboru své působnosti další potřebná opatření k provedení Dohody. § 6 Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády. Široký v. r., též na místě presidenta republiky podle § 72 odst. 2 ústavy Fierlinger v. r. Dolanský v. r. Kopecký v. r. Ing. Jankovcová v. r. Poláček v. r. Barák v. r. Ing. Šimůnek v. r. Dr. Kyselý v. r. Plojhar v. r. Dr. Šlechta v. r. Bakuľa v. r. David v. r. Ďuriš v. r. Krajčír v. r. Krosnář v. r. Machačová v. r. Dr. Nejedlý v. r. Tesla v. r. Uher v. r. Beran v. r. Jonáš v. r. Reitmajer v. r. Dr. Škoda v. r. Ing. Černý v. r. Dvořák v. r. Dr. Kahuda v. r. generál plukovník Lomský v. r. Dr. Neuman v. r. Ouzký v. r. Pospíšil v. r. Ing. Púčik v. r. Dr. Vlasák v. r. Zatloukal v. r.
Vyhláška Vládního výboru pro geologii č. 216/1957 Ú. l.	Vyhláška Vládního výboru pro geologii č. 216/1957 Ú. l. Vyhláška vládního výboru pro geologii o osvědčeních a odměnách za objevení ložisek vyhrazených nerostů. Vyhlášeno 20. 11. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 113/1957 * § 1. - Kdo objevil ložisko vyhrazeného nerostu) mimo rámec státem organisovaného vyhledávání, je povinen neprodleně podat oznámení o objevu ložiska u Geologického fondu v Ústředním ústavu geologickém.) § 2. - V oznámení je třeba uvést místo, dobu a způsob objevu a podle možnosti i okolnosti důležité pro poznání geologické posice ložiska a pro zjištění jeho rozsahu, pravděpodobných zásob a možností dobývání. Mimo to je třeba k oznámení připojit * § 3. - Osvědčení o objevení ložiska objeviteli vydá a odměnu za objev mu stanoví vládní výbor pro geologii po odborném posouzení objevu, po případě po provedení odborného průzkumu ložiska (po schválení výpočtu zásob ložiska komisí pro klasifikaci zásob ložisek ne * § 4. - (1) Výše odměny se řídí výší vynaložených nákladů a rozsahem práce, jichž bylo zapotřebí k objevení ložiska, a vědeckým, technickým nebo hospodářským významem objevu; přitom se přihlíží zejména i k rozsahu ložiska, k jeho pravděpodobným zásobám, ke geologi * § 5. - Objevitel nemůže požadovat vedle odměny ještě zvláštní náhradu nákladů vynaložených na objevení ložiska. * § 6. - Jestliže vládní výbor pro geologii zjistí, že nejde o objev, protože ložisko je již známě, zejména bylo-li dříve v historických dobách již otevřeno nebo jde-li o opuštěný odval, a oznámení neobsahuje nové poznatky prokazující možnost průmyslového dobývání * § 7. - Bude-li již při předběžném šetření zjištěno, že objev ložiska má značný vědecký, technický nebo hospodářský význam, lze ještě předtím, než bude prokázán rozsah ložiska, jeho pravděpodobné zásoby a geologické a báňské možnosti využití, poskytnout zálohu na * § 8. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 216. VYHLÁŠKA vládního výboru pro geologii ze dne 5. listopadu 1957 o osvědčeních a odměnách za objevení ložisek vyhrazených nerostů. Vládní výbor pro geologii stanoví v dohodě s ministerstvem financí podle § 57 odst. 3 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona): § 1. Kdo objevil ložisko vyhrazeného nerostu) mimo rámec státem organisovaného vyhledávání, je povinen neprodleně podat oznámení o objevu ložiska u Geologického fondu v Ústředním ústavu geologickém.) § 2. V oznámení je třeba uvést místo, dobu a způsob objevu a podle možnosti i okolnosti důležité pro poznání geologické posice ložiska a pro zjištění jeho rozsahu, pravděpodobných zásob a možností dobývání. Mimo to je třeba k oznámení připojit a) vzorky nerostů z ložiska a podle možnosti i výsledky zkoušek na nich provedených, b) situační náčrt místa objevu ložiska s vyznačením míst odběru vzorků, c) vyčíslení nákladů, které objevitel vynaložil na objevení ložiska, po případě též na zjištění skutečností rozhodných pro posouzení vědeckého, technického nebo hospodářského významu ložiska (zkoušky vzorků a pod.). § 3. Osvědčení o objevení ložiska objeviteli vydá a odměnu za objev mu stanoví vládní výbor pro geologii po odborném posouzení objevu, po případě po provedení odborného průzkumu ložiska (po schválení výpočtu zásob ložiska komisí pro klasifikaci zásob ložisek nerostných surovin). § 4. (1) Výše odměny se řídí výší vynaložených nákladů a rozsahem práce, jichž bylo zapotřebí k objevení ložiska, a vědeckým, technickým nebo hospodářským významem objevu; přitom se přihlíží zejména i k rozsahu ložiska, k jeho pravděpodobným zásobám, ke geologické a báňské možnosti využití, k čistotě nerostu v ložisku, k nákladům, které objevitel účelně vynaložil na zjištění těchto skutečností rozhodných pro posouzení významu objevu, jakož i k nákladům, které byly objevením ložiska ušetřeny na organisovaném vyhledávání a průzkumu. (2) Odměna může činit nejvýše 20.000.— Kčs. Vyšší odměnu může vládní výbor pro geologii stanovit jen ve výjimečných případech a se souhlasem ministerstva financí. (3) Odměnu vyplatí vládní výbor pro geologii nejpozději do jednoho měsíce od jejího stanovení. § 5. Objevitel nemůže požadovat vedle odměny ještě zvláštní náhradu nákladů vynaložených na objevení ložiska. § 6. Jestliže vládní výbor pro geologii zjistí, že nejde o objev, protože ložisko je již známě, zejména bylo-li dříve v historických dobách již otevřeno nebo jde-li o opuštěný odval, a oznámení neobsahuje nové poznatky prokazující možnost průmyslového dobývání nerostů z takového ložiska, vyrozumí oznamovatele, že pro vydání osvědčení o objevení ložiska a pro přiznání odměny za objev nejsou splněny podmínky. § 7. Bude-li již při předběžném šetření zjištěno, že objev ložiska má značný vědecký, technický nebo hospodářský význam, lze ještě předtím, než bude prokázán rozsah ložiska, jeho pravděpodobné zásoby a geologické a báňské možnosti využití, poskytnout zálohu na odměnu do výše 3.000.— Kčs. § 8. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Náměstek předsedy: Dr. Čepek v. r. ) Viz § 3 horního zákona. **) Praha 1-Staré Město, Hradební ul. 9.
Vyhláška Ministerstva financí č. 218/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva financí č. 218/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva financí o povolování slev podle § 9 zákona o daní ze mzdy a uznávání osob za vyživované poplatníkem. Vyhlášeno 29. 11. 1957, datum účinnosti 1. 12. 1957, částka 116/1957 * § 1. - (1) Za invalidy nebo za jiné osoby tělesně nebo duševně vadné ve smyslu § 9 zákona lze uznat pouze osoby, které * § 2. - (1) Všechna potvrzení finančních odborů rad okresních národních výborů o slevách podle § 9 odst. 1 zákona vydaná do 30. listopadu 1957 pozbývají platnosti počínajíc výplatou mzdy za leden 1958. * § 3. - Odstavce 38 až 40 vyhlášky ministerstva financí č. 369/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, vyhláška ministerstva financí č. 36/1955 Ú. l., o přezkoušení některých slev podle § 9 zákona o dani ze mzdy, a § 2 vyhlášky ministerstva financí č. * § 4. - Počínajíc výplatou mzdy za leden 1958 se neuznávají za vyživované poplatníkem osoby, které s ním trvale nežijí ve společné domácnosti, i když je poplatník podporuje. Podmínka společné domácnosti se však nevyžaduje u nezaopatřených dětí a u rozvedené manžel * § 5. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1957. Aktuální znění od 1. 12. 1957 218. VYHLÁŠKA ministerstva financí ze dne 26. listopadu 1957 o povolování slev podle § 9 zákona o dani ze mzdy a uznávání osob za vyživované poplatníkem. Ministerstvo financí stanoví podle § 22 odst. 3 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy (dále jen „zákon“): § 1. (1) Za invalidy nebo za jiné osoby tělesně nebo duševně vadné ve smyslu § 9 zákona lze uznat pouze osoby, které a) pobírají invalidní nebo částečný invalidní důchod podle předpisů o sociálním zabezpečení nebo podle předpisů o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil; b) pobírají úrazový důchod podle dřívějších předpisů nebo zaopatřovací požitky invalidů podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 30 %, pokud tento důchod nebo zaopatřovací požitky nebyly sloučeny s jiným důchodem; c) pobírají místo invalidního nebo částečného invalidního důchodu starobní důchod (důchod za výsluhu let, výsluhový důchod) z důvodu, že při souběhu nároků na oba druhy důchodů byl starobní důchod (důchod za výsluhu let, výsluhový důchod) vyšší; d) pobírají vdovský důchod z důvodu invalidity; e) se staly invalidními nebo částečně invalidními ve smyslu předpisů uvedených pod písmenou a) již před vstupem do zaměstnání nebo před dovršením potřebné doby zaměstnání pro nárok na důchod, takže jen z tohoto důvodu nepobírají invalidní důchod nebo částečný invalidní důchod; f) jsou poplatníkem vyživovány a jejichž zdravotní stav odpovídá podmínkám pro přiznání invalidního nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů uvedených pod písemnou a). (2) Finanční odbory rad okresních národních výborů povolí slevu spočívající v připočtení jedné vyživované osoby navíc, pobírá-li poplatník (osoba jím vyživovaná) částečný invalidní důchod nebo má být podle posudku předsedy posudkové komise sociálního zabezpečení posuzován tak, jako by pobíral částečný invalidní důchod; slevu spočívající v připočtení dvou vyživovaných osob navíc povolí v případech, pobírá-li poplatník (osoba jím vyživovaná) invalidní důchod nebo má-li být podle posudku předsedy zmíněné komise posuzován tak, jako by pobíral invalidní důchod. U úrazových důchodů a zaopatřovacích požitků invalidů podle zákona č. 164/1946 Sb. je pro povolení slevy rozhodným procento poškození uvedené ve výměru o přiznání úrazového důchodu nebo zaopatřovacích požitků. (3) Finanční odbor rady okresního národního výboru vydá potvrzení o slevě v případech uvedených: a) v odstavci 1 písm. a) a b) na základě výměru o přiznání invalidního důchodu, částečného invalidního důchodu, úrazového důchodu nebo zaopatřovacích požitků invalidů a potvrzení poštovního úřadu o výplatě důchodu; b) v odstavci 1 písm. c) až f) na základě posudku předsedy posudkové komise sociálního zabezpečení, zřízené při výkonných orgánech okresních národních výborů, a ohledně osob vyživovaných poplatníkem, které pobírají invalidní nebo částečný invalidní důchod, na základě výměru o přiznání tohoto důchodu a potvrzení poštovního úřadu o jeho výplatě. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. c) a d) jsou povinny předložit též doklad o tom, že jsou splněny podmínky tam stanovené. (4) Nárok na slevu stačí prokázat způsobem uvedeným v předchozím odstavci jednou provždy, nebyla-li v potvrzení jeho platnost výslovně omezena. Poplatník je však povinen neprodleně oznámit změny, které by měly vliv na výši slevy. (5) Předseda posudkové komise sociálního zabezpečení bude při podáváni těchto posudků postupovat podle zásad platných pro posuzování invalidity a částečné invalidity pro účely důchodového zabezpečení,) a v posudku uvede, zda nutno poplatníka (osobu jím vyživovanou) podle jeho zdravotního stavu posuzovat tak, jako by pobíral částečný invalidní důchod, nebo tak, jako by pobíral invalidní důchod. § 2. (1) Všechna potvrzení finančních odborů rad okresních národních výborů o slevách podle § 9 odst. 1 zákona vydaná do 30. listopadu 1957 pozbývají platnosti počínajíc výplatou mzdy za leden 1958. (2) Poplatníci, kteří hodlají nárok na slevu dále uplatňovat, jsou povinni vyžádat si nové potvrzení finančního odboru rady okresního národního výboru a odevzdat je plátci. K předloženým potvrzením bude přihlédnuto až počínajíc mzdovým obdobím, následujícím po období, v němž budou plátci předložena. Pro rok 1958 budou však potvrzení pokládána za předložená v prosinci 1957, budou-li plátci předložena do 31. března 1958. V tom případě provede plátce snížení daně dodatečně. (3) Plátci smějí počínajíc výplatou mzdy za leden 1958 přihlížet ke slevě podle § 9 odst. 1 zákona jen na základě potvrzení finančních odborů rad okresních národních výborů, vydaných po 30. listopadu 1957 a jen, předloží-li jim poplatník každoročně během prosince (pro rok 1958 do 31. března 1958) písemné prohlášení o tom, že buď nepobírá mzdu od jiného plátce nebo že součet hrubých mezd, které od všech plátců pobírá, nepřesahuje měsíčně 2.400 Kčs a že změny, které by měly vliv na povolení slevy, plátci neprodleně oznámí. Do zmíněného součtu se nezapočítávají důchody. § 3. Odstavce 38 až 40 vyhlášky ministerstva financí č. 369/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, vyhláška ministerstva financí č. 36/1955 Ú. l., o přezkoušení některých slev podle § 9 zákona o dani ze mzdy, a § 2 vyhlášky ministerstva financí č. 111/1957 Ú. l., o některých dalších opatřeních v oboru daně ze mzdy, pozbývají platnosti počínajíc výplatou mzdy za leden 1958. § 4. Počínajíc výplatou mzdy za leden 1958 se neuznávají za vyživované poplatníkem osoby, které s ním trvale nežijí ve společné domácnosti, i když je poplatník podporuje. Podmínka společné domácnosti se však nevyžaduje u nezaopatřených dětí a u rozvedené manželky (rozvedeného manžela), na kterou platí poplatník výživné.) § 5. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1957. Ministr: Ďuriš v. r. ) Vyhláška státního úřadu důchodového zabezpečení č. 250/1956 Ú. l. a směrnice státního úřadu sociálního zabezpečení č. 73/1957 Ú. l. **) Viz vyhlášku ministerstva financí č. 338/1953 Ú. l.
Vyhláška Ústřední správy vodního hospodářství č. 222/1957 Ú. l.	Vyhláška Ústřední správy vodního hospodářství č. 222/1957 Ú. l. Vyhláška Ústřední správy vodního hospodářství o těžbě říčního materiálu z vodních toků. Vyhlášeno 6. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 119/1957 * § 1. - Organisace oprávněné k těžbě říčního materiálu. * § 2. - Podmínky pro přípustnost těžby. * § 3. - Zájmy vodního hospodářství, kterých je nutné dbát při těžbě. * § 4. - Ochrana cizích oprávnění a těžba v hraničních tocích. * § 5. - Úplata za vymezení těžby a její kontrolu. * Ustanovení společná. * § 6. - Pro těžbu říčního materiálu, který obsahuje vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství, platí také příslušná ustanovení horního zákona a jeho prováděcích předpisů. * § 7. - Zrušují se dosud platná ustanovení vyhlášek č. 1156/1947 Ú. l. I, o cenách písku, který si odběratelé sami kopou a o výlomném (pařezném, „pachtovném“), z pískovišť, a č. 336/1942 Ú. n., o určení břežného za říční štěrk a písek. * § 8. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 222. VYHLÁŠKA Ústřední správy vodního hospodářství ze dne 25. listopadu 1957 o těžbě říčního materiálu z vodních toků. Ústřední správa vodního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady stanoví podle § 11 odst. 2 a § 38 odst. 3 zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, a vyhlašuje podle § 25 vládního nařízení č. 28/1954 Sb., o působnosti v oboru plánování a tvorby cen: § 1. Organisace oprávněné k těžbě říčního materiálu. (1) Těžit písek, štěrk, bahno, s výjimkou léčivého bahna, valouny a podobně (dále jen „říční materiál“) z koryt vodních toků včetně odstavených ramen (§ 13 odst. 1 a 4 vládního nařízení č. 70/1956 Sb., kterým se provádí zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství) jsou oprávněny hospodářskovýrobní organisace Ústřední správy vodního hospodářství „Krajské správy vodních toků a meliorací“, „Labskovltavská vodohospodářská správa“, „Podunajské vodohospodářská správa“ a organisace lesnickotechnických meliorací. Tyto organisace jsou oprávněny těžit říční materiál v těch úsecích vodních toků, které mají ve své správě nebo péči. (2) Dále jsou k těžbě říčního materiálu oprávněny organisace socialistického sektoru, které provádějí těžbu jako své výrobní úkoly, po případě i jednotná zemědělská družstva, která přijala vzorové stanovy, pokud provádějí těžbu pro sebe nebo jiná jednotná zemědělská družstva. (3) Jiné organisace socialistického sektoru, jakož i ostatní organisace, po případě i jednotlivci, mohou těžit říční materiál jen pro vlastní potřebu. (4) Organisace a jednotlivci uvedení v odstavcích 2 a 3 mohou těžit říční materiál jen se svolením organisací spravujícich vodní tok nebo o něj pečujících (odstavec 1). (5) Při těžbě říčního materiálu je třeba dbát, aby nebyly ohrožovány zájmy vodního hospodářství v úsecích vodních toků, kde se provádí těžba, a v úsecích, na které by mohla mít těžba říčního materiálu vliv (§ 3). § 2. Podmínky pro přípustnost těžby. (1) Organisace, která rozhoduje o přípustností těžby říčního materiálu (§ 1 odst. 4), stanoví organisacím nebo jednotlivcům podrobné podmínky těžby říčního materiálu směřující k tomu, aby nebyly těžbou ohrožovány zájmy vodního hospodářství a jiné obecné zájmy. Tak určí zejména: a) místo, v němž je dovoleno těžbu provádět, jakož i dobu, na kterou se těžba dovoluje; b) způsob, kterým má být těžba prováděna, zda strojním zařízením nebo ručně; c) hloubku a šířku (kóty území), do kterých je možno těžit říční materiál (tyto údaje mohou být blíže vymezeny podle potřeby v situačním plánu a v příčných profilech vodního toku); d) objekty a zařízení, na které musí těžitel brát zřetel, a vyvarovat se jejich poškození; e) povinnost těžitele postarat se o dostatečně velký prostor k ukládání vytěženého materiálu na místech, která nepoškozují zájmy vodního hospodářství a jiné obecné zájmy, jakož i o přístup k těžebnímu místu, a předložit o tom průkaz organisaci, která rozhoduje o přípustnosti těžby; f) povinnost těžitele upravit říční koryto a břehy, pokud by je těžbou proti podmínkám těžby poškodil, a nahradit škody způsobené těžbou v korytech, na březích a v zátopových územích. K žádosti o rozhodnutí o přípustnosti těžby podle § 1 odstavec 4 připojí žadatel podklady vyplývající z bodů c) a e). (2) Organisace rozhodující o přípustnosti těžby je oprávněna kontrolovat dodržování podmínek těžby a množství vytěženého říčního materiálu. K umožnění této kontroly je povinen těžitel na vyzvání organisace, která rozhoduje o přípustnosti těžby, osadit jednoduchý (pomocný) vodočet navázaný na pevný bod, dále poskytnout kontrolním orgánům potřebné vybavení (loďku, měřicí zařízení a podobně) a potřebný pomocný personál. Těžitel je povinen oznámit organisaci rozhodující o přípustnosti těžby zahájení a skončení těžby. (3) Poruší-li těžitel opětovně zájmy vodního hospodářství (§ 3) nebo stanovené podmínky pro provádění těžby [§ 2 odst. 1, písm. a), c), d)], je organisace rozhodující o přípustnosti těžby oprávněna po předchozím upozornění na následky porušení těžbu zastavit, aniž by měl těžitel proti ní nárok na náhradu škody, která mu vznikne zastavením těžby. (4) Nedojde-li v jednotlivém případě k dohodě mezi žadatelem a organisací rozhodující o přípustnosti těžby o podrobnějších podmínkách těžby, rozhodne orgán přímo nadřízený organisaci rozhodující o přípustnosti těžby. § 3. Zájmy vodního hospodářství, kterých je nutné dbát při těžbě. (1) Těžitel musí pečovat při těžbě říčního materiálu zejména o to, aby: a) nebyly těžbou poškozeny břehy a jejich úpravy, koryta vodních toků, objekty vybudované v korytech a na březích vodních toků, jakož i stavby vybudované k ochraně vodních toků; b) nebyly ve vodních tocích způsobovány prohlubně přesahující stanovenou hloubku nebo nánosy sypáním vytěženého materiálu do vodních toků a aby vytěžený materiál nebyl ukládán bez výslovného svolení organisace spravující vodní tok nebo o něj pečující na březích nebo v zátopovém území; c) nebyla poškozována plavební dráha, rušena, ztěžována nebo znemožňována plavba; d) nebyl narušován výkon oprávnění uživatelů vody nebo jiných oprávněných; e) nebyl ztěžován odtok velkých vod nebo odchod ledů. (2) Podrobnosti k bodům c), d) a e) budou stanoveny v rozhodnutí o přípustnosti těžby. § 4. Ochrana cizích oprávnění a těžba v hraničních tocích. (1) Organisace rozhodující o přípustnosti těžby prošetří před vydáním rozhodnutí, zda nebudou těžbou dotčeny zájmy nebo oprávnění jiných osob, a vezme zřetel na jejich ochranu. (2) Rozhodnutí o přípustnosti těžby říčního materiálu v hraničních tocích může být vydáno jen se souhlasem orgánů ministerstva vnitra. § 5. Úplata za vymezení těžby a její kontrolu. Na úhradu výdajů spojených s vymezením rozsahu těžby říčního materiálu a s její kontrolou je těžitel povinen zaplatit organisaci rozhodující o přípustnosti těžby za 1 m3 vytěženého materiálu 0.20 Kčs, nejméně však 10,— Kčs. Ustanovení společná. § 6. Pro těžbu říčního materiálu, který obsahuje vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství, platí také příslušná ustanovení horního zákona a jeho prováděcích předpisů. § 7. Zrušují se dosud platná ustanovení vyhlášek č. 1156/1947 Ú. l. I, o cenách písku, který si odběratelé sami kopou a o výlomném (pařezném, „pachtovném“), z pískovišť, a č. 336/1942 Ú. n., o určení břežného za říční štěrk a písek. § 8. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Předseda Ústřední správy vodního hospodářství: Štoll v. r.
Vyhláška Ministerstev potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu č. 241/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstev potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu č. 241/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstev potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu o provádění výměny mouky zemědělců za chléb. Vyhlášeno 28. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 129/1957 * § 1. - Vyměňovat žitnou mouku za chléb mohou jen zemědělské závody a osoby, které si mohou dávat zrniny, ke zpracování ve mzdě na výrobky (dále jen „zemědělci“)) § 2. - (1) Mouku, získanou zpracováním žita ve mzdě (dále jen „mouku zemědělců“) lze vyměňovat za chléb jen prostřednictvím mlýna oprávněného semílat obílí ve mzdě) (dále jen „zemědělského mlýna“), a to ihned při dodávce žita k semletí. § 3. - (1) Tiskopisy poukázek na chléb, vydané podle vzoru schváleného ministerstvem potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků, dodají mlýnské národní podniky všem zemědělským mlýnům svého obvodu. Tyto tiskopisy jsou přísně zúčtovatelné a musí být op * § 4. - Mlýnské národní podniky dodávají mouku zemědělců pekárnám ve vlastních obalech franko sklad odběratele. Jakost této mouky nesmí být horší než jakost mouky obchodní a může dosahovat nejvýše 17 % vlhkosti. K dodávkám není nutno přikládat certifikáty (osvědče * § 5. - (1) O přijatých a vydaných poukázkách na chléb a zásobách mouky ponechané na výměnu jsou zemědělské mlýny povinny vést evidenci a kdykoliv ji na požádání předložit ke kontrole jak orgánům mlýnského národního podniku, který poukázky vydal, tak i orgánům fin * § 6. - (1) Poukázky na chléb, vydané zemědělcům složkami státního nebo družstevního maloobchodu na základě potvrzení vystavených zemědělskými mlýny o mouce ponechané zemědělcem ve mlýně na výměnu před účinností této vyhlášky, platí do 30. listopadu 1958. Poukázky * § 7. - Bližší předpisy k provedení této vyhlášky vydají ve vzájemné dohodě pro své podřízené složky příslušná ministerstva a ústřední svaz spotřebních družstev. Pro všechny zemědělské mlýny vydá tyto předpisy ministerstvo potravinářského průmyslu a výkupu zeměděl * § 8. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 21. 5. 1958 (70/1958 Ú. l.) 241. VYHLÁŠKA ministerstev potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu ze dne 27. prosince 1957, o provádění výměny mouky zemědělců za chléb. Ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a vnitřního obchodu stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány podle § 1 a 2 dekretu presidenta republiky č. 109/1945 Sb., o řízení výroby, a §§ 1 a 2 zákona č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě. § 1. Vyměňovat žitnou mouku za chléb mohou jen zemědělské závody a osoby, které si mohou dávat zrniny, ke zpracování ve mzdě na výrobky (dále jen „zemědělci“)) § 2. (1) Mouku, získanou zpracováním žita ve mzdě (dále jen „mouku zemědělců“) lze vyměňovat za chléb jen prostřednictvím mlýna oprávněného semílat obílí ve mzdě) (dále jen „zemědělského mlýna“), a to ihned při dodávce žita k semletí. (2) Za mouku převzatou na výměnu za chléb, vydá zemědělský mlýn zemědělcům poukázky na chléb, opravňující zemědělce, jemuž byly vydány, k bezplatnému odběru chleba v kterékoliv prodejně státního nebo družstevního maloobchodu v obvodu krajského národního výboru, v němž má zemědělec bydliště. (3) každý 1 kg žitné mouky, dodaný zemědělcem na výměnu, vydá mlýn zemědělci poukázky na odběr 1,079 kg chleba. § 3. (1) Tiskopisy poukázek na chléb, vydané podle vzoru schváleného ministerstvem potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků, dodají mlýnské národní podniky všem zemědělským mlýnům svého obvodu. Tyto tiskopisy jsou přísně zúčtovatelné a musí být opatřeny razítkem zemědělského mlýna. (2) Mlýnské národní podniky jsou oprávněny ve výjimečných případech stanovit, že vydané poukázky na odběr chleba pozbývají k určitému dni platnosti, a určit lhůtu a způsob, jak lze tyto poukázky vyměnit za nové; tohoto oprávnění lze použit pouze se souhlasem finančního odboru a správy zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru. Poukázky včas nevyměněné pozbývají platnosti bez nároku na náhradu. § 4. Mlýnské národní podniky dodávají mouku zemědělců pekárnám ve vlastních obalech franko sklad odběratele. Jakost této mouky nesmí být horší než jakost mouky obchodní a může dosahovat nejvýše 17 % vlhkosti. K dodávkám není nutno přikládat certifikáty (osvědčení o jakosti) a pytle opatřovat návěskami. § 5. (1) O přijatých a vydaných poukázkách na chléb a zásobách mouky ponechané na výměnu jsou zemědělské mlýny povinny vést evidenci a kdykoliv ji na požádání předložit ke kontrole jak orgánům mlýnského národního podniku, který poukázky vydal, tak i orgánům finančních odborů rad okresních národních výborů. (2) Za účelem kontroly a zúčtování jsou veškeré zemědělské mlýny povinny zasílat mlýnským národním podnikům kopie dodacích listů na mouku zemědělců dodanou pekárnám a výpis o pohybu poukázek a zásob mouky ponechané na výměnu, a to ve lhůtách stanovených tímto národním podnikem. § 6. (1) Poukázky na chléb, vydané zemědělcům složkami státního nebo družstevního maloobchodu na základě potvrzení vystavených zemědělskými mlýny o mouce ponechané zemědělcem ve mlýně na výměnu před účinností této vyhlášky, platí do 30. listopadu 1958. Poukázky, na které nebude chléb zemědělci vybrán nejpozději do této lhůty, pozbývají platnosti. (2) Mouku, kterou ponechali zemědělci na výměnu v zemědělských mlýnech před účinností této vyhlášky, odeberou pekárny ze zemědělských mlýnů ve vlastních obalech a na vlastní náklad. § 7. Bližší předpisy k provedení této vyhlášky vydají ve vzájemné dohodě pro své podřízené složky příslušná ministerstva a ústřední svaz spotřebních družstev. Pro všechny zemědělské mlýny vydá tyto předpisy ministerstvo potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků. § 8. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Ministr potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků: Uher v. r. Ministr vnitřního obchodu: Krajčír v. r. *) Viz vyhlášku ministerstva výkupu č. 103/1955 Ú. l., o zpracování zrnin ve mzdě a o vybírání měřič nebo.
Vyhláška Státního výboru pro výstavbu č. 243/1957 Ú. l.	Vyhláška Státního výboru pro výstavbu č. 243/1957 Ú. l. Vyhláška Státního výboru pro výstavbu, kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání). Vyhlášeno 28. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 130/1957 * ČÁST PRVNÍ. - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ. * ČÁST DRUHÁ. - ODEVZDÁNÍ A PŘEVZETÍ DOKONČENÝCH STAVEB NEBO JEJÍCH UCELENÝCH ČÁSTÍ. * ČÁST TŘETÍ. - K § 13 odst. 1 nařízení. * ČÁST ČVRTÁ. - UVEDENÍ DO TRVALÉHO PROVOZU (UŽÍVÁNÍ). * ČÁST PÁTÁ. - ODDÍL PRVNÍ. * ČÁST ŠESTÁ. - Přechodná a závěrečná ustanovení. Aktuální znění od 1. 8. 1959 (144/1959 Ú. l.) 243. VYHLÁŠKA Státního výboru pro výstavbu ze dne 30. října 1957, kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání) Státní výbor pro výstavbu stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány podle § 2 odst. 3 vládního nařízení č. 1/1956 Sb., o zřízení Státního výboru pro výstavbu, Ústřední správy pro bytovou a občanskou výstavbu a Oblastní správy pro bytovou a občanskou výstavbu na Slovensku, k provedení vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání) — (dále jen „nařízení“). ČÁST PRVNÍ. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ. Rozsah platnosti. 1. Tato vyhláška upravuje: I. postup při odevzdávání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí mezi investorem a dodavatelemdodavatelem, pří zkušebním provozu a při povolování trvalého provozu (užívání) staveb nebo jejich provozně ucelených částí, a to u staveb dokončených po 31. srpnu 1956, v tomto rozsahu: a) ustanovení části druhé, o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí a ustanovení části třetí, o zkušebním provozu se vztahují: aa) na stavby zařazené do státního plánu investiční výstavby a prováděné dodavatelským způsobem; ab) na generální opravy zadávané organisacemi státního socialistického sektoru, jestliže je k těmto generálním opravám třeba stavebních nebo montážních prací prováděných dodavatelským způsobem; ac) přiměřeně na stavby prováděné organisacemi státního socialistického sektoru jako investory ve vlastní režii a na stavby prováděné jimi z prostředků podnikových fondů pracujících, ředitelského fondu, z podílu nadplánových zisků, z úvěrů na racionalisační opatření nebo z jiných podobných prostředků, pokud v části páté není stanoveno něco jiného; ad) přiměřeně na generální opravy prováděné organisacemi státního socialistického sektoru ve vlastní režii a na generální opravy staveb prováděných jimi z prostředků podnikových fondů pracujících, ředitelského fondu, z podílu nadplánových zisků, z úvěrů na racionalisační opatření nebo z jiných podobných prostředků, jestliže je k těmto generálním opravám třeba stavebních nebo montážních prací a pokud v části páté není stanoveno něco jiného; ae) přiměřeně na stavby nezahrnuté do státního plánu investiční výstavby, jejichž investory jsou organisace socialistického sektoru s výjimkou jednotných zemědělských družstev dále na stavební a montážní práce při generálních opravách a na další práce a výkony, týkající se investiční výstavby (na př. geologicko-průzkumné práce), prováděné těmito organisacemi;) b) ustanovení části čtvrté o uvedení dokončených staveb nebo jejich provozně ucelených částí do trvalého provozu (užívání) se vztahují na veškeré stavby; II. postup při zjednodušeném řízení pro povolení trvalého provozu (užívání) staveb nebo jejich provozně ucelených částí, a to u staveb dokončených mezi 1. lednem 1947 a 31. srpnem 1956, v rozsahu stanoveném v části páté oddíl třetí. ČÁST DRUHÁ. ODEVZDÁNÍ A PŘEVZETÍ DOKONČENÝCH STAVEB NEBO JEJÍCH UCELENÝCH ČÁSTÍ. ODDÍL PRVNÍ. K § 3 odst. 1 nařízení. 2. Jiným dodavatelemdodavatelem stavebních nebo montážních prací ve smyslu § 3 odst. 1 nařízení se rozumí jediný dodavateldodavatel stavebních prací anebo dodavatel montážních pracídodavatel montážních prací (§ 4 odst. 1 zákonného opatření č. 6/1957 Sb., o hospodářských stavebních smlouvách). K § 3 odst. 2 nařízení. Všeobecná ustanovení. 3. Odevzdávají a přejímají se stavební nebo montážní práce na stavbě, souboru objektů nebo jednotlivém objektu v rozsahu předepsaném schválenou projektovou a rozpočtovou dokumentací a hospodářskou smlouvou uzavřenou na jejím podkladě. 4. Je-li to technicky možné a hospodářsky nutné, může projektová a rozpočtová dokumentace a hospodářská smlouva uzavřená na jejím podkladě výjimečně stanovit u staveb, s výjimkou staveb bytových a občanských, že stavební a montážní práce budou odevzdány a převzaty v rozsahu zahrnujícím alespoň jednu provozně ucelenou část objektu nebe souboru objektů, schopnou samostatného uvedení do trvalého provozu (užívání) — (bod 44). Stavební práce souvisící s touto provozně ucelenou částí objektu nebo souboru objektů se provedou, odevzdají a převezmou v rozsahu nezbytném pro její trvalý provoz (užívání). Zbývající stavební práce souvisící s touto provozně ucelenou částí objektu nebo souboru objektů, musí být dokončeny nejpozději při dokončení zbývající části objektu (souboru objektů) a s ní odevzdány a převzaty. 5. Pořadí, rozsah a sestava, v nichž mají být jednotlivé ucelené časti staveb samostatně odevzdány a převzaty, stanovené v projektové a rozpočtové dokumentaci a v hospodářské smlouvě uzavřené na jejím podkladě, mohou být změněny u staveb, s výjimkou staveb bytových a občanských, jestliže se o tom investor a dodavateldodavatel dohodnou. Taková dohoda může být uzavřena jen tehdy, je-li změna pořadí, rozsahu a sestavy nutná ze závažných technických nebo hospodářských důvodů a neohrozí-li konečné termíny stanovené pro uvedení plánovaných kapacit do provozu a pro uvedení celé stavby do trvalého provozu (užívání); provede se dodatkem k hospodářské smlouvě. 6. Jestliže u staveb prováděných podle dokumentace odevzdané dodavatelidodavateli před účinností této vyhlášky, s výjimkou staveb bytových a občanských, je technicky možné a hospodářsky nutné odevzdat a převzít stavební a montážní práce v rozsahu zahrnujícím alespoň jednu provozně ucelenou část objektu (souboru objektů), schopnou samostatného uvedení do trvalého provozu (užívání) a dokumentace, popřípadě hospodářská smlouva uzavřená na jejím podkladě nevymezuje rozsah stavebních a montážních prací nutných k odevzdání a převzetí takové provozně ucelené části objektu (souboru objektů), určí smluvní strany po dohodě s generálním projektantem nutný rozsah stavebních a montážních prací v dodatku k této smlouvě. Ustanovení bodu 4 odstavce druhého platí v tomto případě obdobně. ODDÍL DRUHÝ. K § 3 odst. 3 nařízení. Individuální vyzkoušení. 7. Individuální vyzkoušení se provádí v průběhu stavebních a montážních prací postupně tak, jak se dokončuje montáž jednotlivých částí zařízení a stavební práce s ní souvisící. 8. Účelem individuálního vyzkoušení je ověřit jakost montážních prací a stavebních prací s nimi souvisících tak, aby byly ucelené části stavby řádně připraveny k odevzdání a převzetí. Individuální vyzkoušení je zpravidla zkoušení krátkodobé. Hmoty při ním používané a nutné k dosažení potřebného zatížení slouží jedině k splnění účelu individuálního vyzkoušení a nikoliv ke zjištění trvalé provozní schopnosti zmontovaného zařízení. 9. Ve zvláštních případech, odůvodněných povahou zařízení a hledisky technickými, se může individuální vyzkoušení provést podle dohody všech zúčastněných stran zároveň s komplexním vyzkoušením. Náklady přesahující výši nákladů individuálního vyzkoušení hradí v těchto případech investor. 10. K nákladům na individuální vyzkoušení náleží též náklady na opatření zatížení, které je povinen obstarat dodavatel montážních pracídodavatel montážních prací. Je-li to hospodárné, je povinen připravit zatížení investor nebo generální dodavateldodavatel v dohodě s dodavatelem montážních pracídodavatelem montážních prací a na jeho náklad. Dohoda musí být uzavřena na podnět dodavatele montážních pracídodavatele montážních prací včas tak, aby byl zajištěn hladký průběh individuálního vyzkoušení. 11. Dodavatelem montážních pracíDodavatelem montážních prací se rozumí organisace, která provedla montáž jednotlivých částí technologického, energetického, dopravního a jiného zařízení. 12. Organisace, která provedla montážní práce (bod 11), je povinna přizvat k individuálnímu vyzkoušení příslušné části zmontovaného zařízení nejméně 10 dní předem generálního dodavateledodavatele a kromě toho též investora, jestliže se na tom dohodla s generálním dodavatelemdodavatelem. Není-li generálního dodavateledodavatele, pozve investora, popřípadě i dodavateledodavatele stavebních prací. 13. Investor je povinen podle povahy individuálního vyzkoušení: a) opatřit povolení příslušných orgánů ke zkouškám, popřípadě pozvat zástupce těchto orgánů, pokud je jejich účast při zkouškách předepsána zvláštními předpisy (orgány odborného technického dozoru, požární ochrany apod.); b) přizvat podle potřeby dodavateledodavatele zařízení a opatřit od něho dokumentaci potřebnou pro vyzkoušení zařízení; c) dát k disposici dodavateli montážních pracídodavateli montážních prací (popřípadě dodavatelidodavateli stavebních prací) na jeho náklad, požádá-li o to v přiměřené lhůtě, nutný počet pomocných pracovníků a pracovníků s kvalifikací potřebnou pro vyzkoušení prací a zařízení, pokud je sám má a je hospodárnější, aby takové pracovníky poskytl investor a pokud je může postrádat; d) poskytnout dodavateli montážních pracídodavateli montážních prací, popřípadě dodavatelidodavateli stavebních prací na jeho náklad energii, zatížení a nezbytné provozní hmoty, když je má k disposici nebo když je jejich výrobcem nebo je může hospodárněji opatřit. 14. Náklady na takové nezbytné provozní hmoty, jako je první olejová náplň strojů, transformátorů, chladicí medium chladicích strojů, pracovní medium hydraulických lisů apod., nepatří do ceny montážních prací; tyto provozní hmoty je povinen obstarat investor. 15. Dodavatel montážních pracíDodavatel montážních prací, popřípadě dodavateldodavatel stavebních prací je povinen pro provedení individuálního vyzkoušení připravit potřebnou dokumentaci, podle které byla provedena montáž zařízení a s ním souvisící část stavby. 16. Při individuálním vyzkoušení se jednotlivé části zmontovaného technologického, energetického, dopravního a jiného zařízení (dále jen „zmontované zařízení“) a části stavby s nimi souvisící, popřípadě jednotlivé samostatné části stavby podrobují zejména těmto zkouškám: a) části stavby souvisící se zmontovaným zařízením a jednotlivé samostatné části stavby se ověřují s hlediska jakosti provedených stavebních prací (propustnost hráze, zatěžkávací zkoušky jednotlivých konstrukcí, ztráta tlaku v potrubí apod.) a s hlediska souvislosti stavby se zařízením (pevnost, stabilita, chvění, hluk, tepelná odolnost apod.); b) zmontované zařízení se zkouší při chodu na prázdno. Je-li to nutné k zjištění jakosti montáže provádí se zkouška se zatížením předpokládaným projektem. Zkouška se zatížením navazuje na zkoušku na prázdno bezprostředně, jestliže to stav provedených prací připouští. 17. Individuální vyzkoušení se provede podle příslušných předpisů nebo technických norem, popřípadě podle smluvních podmínek. Zkouší se zejména: a) všechny mechanismy při chodu a provádí se běžná kontrola kluzných dosedacích a třecích ploch, přesnosti, pravidelnosti chodu, směr točení u zmontovaných strojů apod.; b) zmontované zařízení, která nepodléhají odbornému technickému dozoru a která pracují pod tlakem nebo při vakuu, se zkoušejí na těsnost při pracovních tlacích a pracovních podmínkách; c) u elektrotechnického zařízení, zda odpovídá stupni výbušnosti prostředí, popřípadě jeho vlhkosti a provádí se zkouška na provozní napětí, pokud to stav provedených prací připouští; d) správnost seřízení, funkce všech ovládacích, zajišťovacích, blokovacích, signalisačních, měřicích, regulačních a jiných okruhů a přezkušuje se správnost jejich označení podle montážních schemat; e) zda je uzemnění provedeno podle příslušných předpisů a proměřují se zemní odpory; f) úplnost zmontovaného zařízení s hlediska bezpečnostních a hygienických předpisů; g) dodržení předepsaných průchodů, vůlí a vzdáleností zejména u dopravních zařízení, elektrických vedení apod.; h) dosažení krajních provozních poloh, nastavení a funkce koncových vypínačů; i) provádí se zaběhávání zařízení. 18. Jestliže dodavateldodavatel zařízení při individuálním vyzkoušení zmontovaného zařízení provádí současně zkoušku na plné hodnoty výkonů, které nemohl dříve vyzkoušet anebo je dříve nevyzkoušel, hradí náklady přesahující účel individuálního vyzkoušení dodavateldodavatel zařízení. 19. Odběratel montážních prací pořídí zápis o individuálním vyzkoušení, obsahující data o průběhu a výsledku tohoto vyzkoušení; zápis (popřípadě s dodatkem podle bodu 20) je jedním z dokladů pro odevzdání a převzetí. V zápisu se uvedou nedodělky a vady zjištěné při individuálním vyzkoušení a stanoví se, kdo a na čí náklad tyto nedodělky a vady odstraní, jakých prací je k tomu třeba, jakož i podmínky, postup a lhůty provedení těchto prací. V zápisu se rovněž uvede, zda zmontované zařízení vyhovuje příslušným bezpečnostním předpisům, popřípadě kterým bezpečnostním předpisům a z jakých důvodů nevyhovuje. Zápis podepíší zástupci všech orgánů a organisací zúčastnění na individuálním vyzkoušení. 20. Jakmile byly vady a nedodělky odstraněny, přezkouší odběratel a dodavatelédodavatelé na jejich odstranění, zúčastnění, s jakým výsledkem se tak stalo a pořídí o tom dodatek k zápisu uvedenému v bodě 19. 21. DodavatelDodavatel zajistí, aby všechny doklady o individuálním vyzkoušení byly včas připraveny pro řízení o odevzdání a převzetí dokončené stavby nebo její ucelené částí. ODDÍL TŘETÍ. Přejímací řízení. K § 5 odst. 3 nařízení. Účastníci přejímacího řízení. 22. Okruh účastníku, které musí investor přizvat k přejímacímu řízení, se řídí povahou odevzdávané a přejímané stavby nebo její ucelené části, zásadou komplexnosti a nejvyšší účelnosti a hospodárnosti. Kromě generálního projektanta a dodavateledodavatele hlavních zařízení a kromě orgánů, jejichž účast je předepsána platnými předpisy nebo jinak nutná k řádnému provedení přejímacího řízení, přizve investor k němu též provozovatele, pokud jím nebude sám. Orgány státní správy (orgány odborného technického dozoru, hygienické a protiepidemické služby, vodohospodářské, dopravní, požární ochrany aj.) a orgány inspekce práce, jejichž povolení nebo znalecký posudek je předepsán zvláštními předpisy a které tato povolení nebo posudky investorovi daly již před odevzdáním a převzetím, není nutno k tomuto řízení pozvat, pokud si to nevyhradily. Za investora jedná při přejímacím řízení pracovník pověřený vedením přejímacího řízení, v rozsahu daného zmocnění. Rozsah tohoto zmocnění musí umožňovat účelné provedení přejímacího řízení, kterého se zúčastní také technický dozorce investorův. K § 5 odst. 4 nařízení. Doklady pro přejímací řízení. 23. Investor připraví veškeré doklady tak, aby jejich porovnáním s doklady dodavateledodavatele bylo zajištěno komplexní, kvalitní a rychlé provedení přejímacího řízení. Připraví zejména: a) stručné vyhodnocení průběhu stavebních a montážních prací po stránce hospodářské i technické; b) zprávu svého technického dozorce obsahující údaje o tom, jak odpovídá provedení stavebních a montážních prací dokumentaci, smluvním podmínkám a platným předpisům s hlediska věcného, časového a s hlediska jakosti, s uvedením jakostních nebo jiných nedostatků zařízení a stavebních nebo montážních prací a s návrhem na jejich odstranění, popřípadě na výši přiměřené cenové srážky; c) požadavky, podle nichž mají být vyhodnoceny; zkoušky, které byly anebo budou provedeny; d) zprávu vlastní účtárny o stavu zúčtování; e) zprávu obsahující stanovisko autorského dozoru, kterou podle potřeby vyžádá od generálního projektanta. 24. Generálním plánem podle § 5 odst. 4 písm. b) nařízení se rozumí zastavovací plán, popřípadě situační plán, podle předpisů o projektové a rozpočtové dokumentaci staveb.) 25. Jsou-li některé části dokladů, které je povinen připravit dodavateldodavatel, rozsáhlé nebo složité, vypracuje k nim souhrnné přehledy anebo vyhodnocení; to platí zejména o dokladech uvedených v § 5 odst. 4 písm. f) a g) nařízení. 26. Investor zkontroluje s dodavatelemdodavatelem ještě před zahájením přejímacího řízení výsledky individuálního vyzkoušení. K § 5 odst. 5 nařízení. Den dokončení stavby. 27. Dnem dokončení stavby nebo její ucelené částiDnem dokončení stavby nebo její ucelené části se rozumí den skutečného dokončení stavebních a montážních prací včetně komplexního vyzkoušení, podle souhlasného zápisu smluvních stran ve stavebním (montážním) deníku; v případě neoprávněného odmítnutí souhlasného zápisu některou ze smluvních stran, je dnem dokončení stavby původní den skutečného dokončení těchto prací. K § 6 nařízení. Komplexní vyzkoušení. 28. Provádí-li se komplexní vyzkoušení zařízení, které je možno převzít od dodavatelůdodavatelů zařízení až po provedení montáže, spojí se komplexní vyzkoušení s přejímkou zařízení. 29. Při zahájení komplexního vyzkoušení musí být skončeny přípravy pro zkušební provoz, jestliže má navazovat bezprostředně na komplexní vyzkoušení a doba komplexního vyzkoušení je pro přípravy krátká. 30. V hospodářské smlouvě musí být vždy stanoveno, po jakou dobu a při jakém zatížení musí být zařízení v chodu, není-li to stanoveno technickými normami nebo technickými přejímacími podmínkami. Komplexní vyzkoušení je skončeno, bylo-li zařízení v chodu po dobu a při zatížení takto stanoveném. Nemůže-li být bez zavinění dodavateledodavatele docíleno zatížení o hodnotě nebo po dobu smluvenou, dohodne investor s dodavatelemdodavatelem odchylné podmínky k provedení komplexního vyzkoušení, pokud to připouštějí technické normy nebo technické přejímací podmínky a v zápisu o odevzdání a převzetí je odůvodní; tento zápis je dodatkem příslušné hospodářské smlouvy. K § 8 odst. 1 nařízení. Podmínky převzetí. 31. Pokud se v § 8 odst. 1 nařízení mluví o technickém projektu a prováděcích výkresech, jest tím rozumět u staveb, pro něž byla dokumentace vypracována podle zákonného opatření č. 44/1956 Sb., o dokumentaci investiční výstavby, dokumentaci sloužící k provádění stavby. K § 8 odst. 3 až 5 nařízení. Vady a nedodělky. 32. Drobným nedodělkem nebo vadouDrobným nedodělkem nebo vadou se rozumějí pouze takové nedodané či neprovedené práce nebo práce provedené vadně, jimiž není ohrožena bezpečnost, spolehlivost a hospodárnost provozu (užívání) stavby nebo její provozně ucelené části, které nebrání jejímu řádnému provozu (užívání) předpokládanému projektem a které lze odstranit s úměrnými náklady. Při posuzování otázky, zda jde o drobný nedodělek nebo vadudrobný nedodělek nebo vadu, je nutno přihlédnout k rozsahu drobných nedodělků a vad v poměru k rozsahu přejímané ucelené části stavby, k potížím, které při jejích odstranění za trvalého provozu (užívání) stavby vzniknou a ke zvýšení nákladů na jejich odstranění za takových okolností. 33. Nedodělky anebo vady (jakostní nebo jiná nedostatky), které sice nebrání řádnému provozu nebo užívání předpokládanému projektem, které však nelze odstranit bez neúměrných nákladů, nejsou drobnými nedodělky nebo vadamidrobnými nedodělky nebo vadami. 34. Dojde-li mezi stranami k neshodě, zda v konkretním případě jde o drobný nedodělek nebo vadudrobný nedodělek nebo vadu, postupují podle § 8 odst. 5 nařízení. 35. Drobné nedodělky a vady je dodavateldodavatel povinen odstranit na svůj náklad a ve lhůtě stanovené dohodou v zápise o odevzdání a převzetí. 36. Brání-li nedodělek nebo vada řádnému provozu (užívání) předpokládanému projektem, je investor povinen požadovat jejich odstranění a dodavateldodavatel je povinen odstranit je na svůj náklad ve lhůtě stanovené v zápise o odevzdání a převzetí. Při stanovení lhůty strany vycházejí z toho, že takovéto nedodělky nebo vady musí být odstraněny přednostně. 37. Nebrání-li vada nebo nedodělek řádnému provozu (užívání) předpokládanému projektem a nelze-li je odstranit bez neúměrných nákladů, není investor povinen trvat na jejich odstranění. Trvá-li na tom investor, je dodavateldodavatel povinen odstranit takové vady a nedodělky na svůj náklad ve lhůtě stanovené v zápise o odevzdání a převzetí. Netrvá-li investor na odstranění takových vad a nedodělků musí požadovat přiměřenou srážku z ceny, jejíž výše musí být uvedena v zápise o odevzdání a převzetí. Nedojde-li k dohodě o odstranění vad a nedodělků nebo o výši srážky z ceny, musí zápis o odevzdání a převzetí obsahovat prohlášení o stanovisku investora i dodavateledodavatele; investor je v tomto případě povinen podat žádost o arbitrážní rozhodnutí nejpozději do 60 dnů od podepsání zápisu, jinak jeho nárok zaniká. K § 9 odst. 2 nařízení. Dodatečné práce a dodávky. 38. Při sjednávání obsahu hospodářských smluv o dodatečných pracích a dodávkách musí strany sjednat lhůty a ostatní podmínky tak, aby práce anebo dodávky byly dokončeny pokud možno před uvedením stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání) a aby se toto uvedení do trvalého provozu zbytečně neoddálilo. Pokud provedení dodatečných prací anebo uskutečnění dodávek vyžaduje vypracování projektové a rozpočtové dokumentace, provede ji generální projektant přednostně. K § 10 odst. 1 nařízení. Zápis o odevzdání a převzetí. 39. Zápis o odevzdání a převzetí pořídí investor, a to i tehdy, odmítne-li práce převzít [písm. g)]. Po odstranění závad, pro něž investor odmítl práce převzít, opakuje se řízení jen v takovém rozsahu, jaký je nutný, aby strany zjistily, zda závady byly odstraněny. O tomto řízení pořídí investor dodatek k zápisu. Obsah zápisu) o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených částí je třeba přizpůsobit povaze a rozsahu stavby; zápis obsahuje zejména tyto údaje: a) označení předmětu přejímacího řízení; b) den zahájení a ukončení přejímacího řízení; c) zjištění, zda provedené práce odpovídají schválené dokumentaci, smluvním podmínkám, technickým normám a platným právním předpisům (bezpečnost práce, požární ochrana, hygienická a protiepidemická ochrana apod.); d) průběh a výsledky provedených zkoušek; e) soupis zjištěných vad a nedodělků, opatření a lhůty k jejich odstranění; f) zhodnocení jakosti provedených prací, popřípadě též dohody o srážkách z ceny za zjištěné jakostní nebo jiné nedostatky nebo prohlášení o stanovisku investora i dodavateledodavatele k výši požadované srážky; g) prohlášení investora, že odevzdané práce přejímá nebo odmítá převzít s uvedením důvodů odmítnutí; h) jména a pracovní adresy osob zmocněných k odevzdání a převzetí; i) soupis odchylek od výměr, kubatur a jiných technických jednotek, v nichž jsou vyjadřeny rozhodující položky projektové a rozpočtové dokumentace; j) soupis všech při odevzdání a převzetí trvajících nároků a závazků na věcné nebo finanční plnění, bez rozdílu, zda již byly uplatněny či nikoliv a s uvedením, které z nich jsou sporné a které nesporné; k) záznam o nutných dodatečných pracích a dodávkách a o opatřeních k jejich zajištění; l) opatření k zajištění zkušebního provozu, zejména bude-li probíhat odchylně od trvalého provozu a údaje o tom, zda a jak se zkušebního provozu zúčastní dodavatelédodavatelé a stanovení data zahájení a ukončení zkušebního provozu; m) stanoviska zástupců orgánů nadřízených investorovi nebo dodavatelidodavateli, jsou-li přítomni řízení; n) soupis příloh připojených k zápisu (protokolů o zkouškách, písemných povolení a posudků orgánů státní správy vydaných do ukončení přejímacího řízení apod.); o) podpisy investora a dodavateledodavatele, jakož i ostatních účastníků řízení. Investor je povinen zaslat jeden opis zápisu bez příloh do 15 dnů od podepsání bance financující stavbu. U staveb v oboru působnosti ministerstva národní obrany a u ostatních staveb, u nichž údaje obsažené v zápise jsou důležité s hlediska obrany státu a s hlediska bezpečnosti, zašle investor financující bance místo zápisu jen oznámení o převzetí stavby nebo její ucelené části. ČÁST TŘETÍ. K § 13 odst. 1 nařízení. Zkušební provoz. 40. Zkušební provoz se provádí na stavbě nebo provozně ucelené části stavby a jeho výsledky musí zajistit plynulý trvalý provoz. Při zkušebním provozu prověřuje investor technické údaje zařízení (výkon, účinnost, spotřebu paliv apod.). 41. Investor a dodavateldodavatel jsou povinni učinit opatření, aby před ukončením zkušebního provozu byly skončeny dodatečné práce a dodávky (bod 38) a odstraněny vady zjištěné při zkušebním provozu. Nemohou-li být tato opatření ze závažných důvodu provedena, musí být tato okolnost řádně odůvodněna v denních záznamech o zkušebním provozu. Vady a nedodělky zjištěné při zkušebním provozu a během jeho provádění neodstraněné, které by bránily plynulému, bezpečnému a hospodárnému provozu, musí být odstraněny, před zahájením řízení o uvedení do trvalého provozu (užívání). K § 13 odst. 2 nařízení. 42. Strany jsou povinny ve smlouvě přesně sjednat dobu, podmínky a způsob zkušebního provozu, jakož i povinnosti stran v souvislosti s tím. Bylo-li trvání zkušebního provozu sjednáno ve smlouvě na základě rozhodnutí orgánu nadřízeného investorovi, může být prodlouženo jen v odůvodněném případě a se souhlasem tohoto orgánu v dodatku ke smlouvě. K § 14 odst. 5 a 6 nařízení. 43. V denních záznamech o zkušebním provozu uvede investor (provozovatel) zejména taková zjištění skutečností zkušebního provozu, která se při řízení podle části čtvrté nařízení nemohou opakovat nebo jejichž opakování by bylo nehospodárné (základové výpusti přehrad, maximální výkony a zatížení apod.), Po skončení zkušebního provozu provede investor (provozovatel) jeho vyhodnocení, které slouží za podklad pro povolovací řízení a které uvede v denním záznamu. V záznamu uvede rovněž přesné datum (a je-li to potřebné pro určení nákladů zkušebního provozu i hodinu) skutečného zahájení a skončení zkušebního provozu. ČÁST ČVRTÁ. UVEDENÍ DO TRVALÉHO PROVOZU (UŽÍVÁNÍ). ODDÍL PRVNÍ. Společná ustanovení. 44. Dokončené stavby nebo jejich provozně ucelené části mohou být uvedeny do trvalého provozu (užívání) teprve po jejich odevzdání a převzetí podle ustanovení části druhé nařízení, s výjimkou jednotných zemědělských družstev (bod 1.-I písm. ae), popřípadě po provedení zkušebního provozu podle části třetí nařízení, jestliže bylo zjištěno, že jsou splněny též všechny ostatní podmínky nutné k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání) a jestliže příslušné orgány (bod 46) daly k tomu povolení. Provozně ucelenou částí stavby mohou být soubor objektů, jednotlivý objekt a kromě bytové a občanské výstavby též část objektu nebo souboru objektů (body 4 a 6), které jsou schopny samostatného trvalého provozu (užívání). 46. Orgány oprávněnými vydávat povolení k uvedení dokončených staveb nebo jejich provozně ucelených částí do trvalého provozu (užívání) — (dále jen „povolení“) jsou: a) vláda; b) jednotliví ministři (vedoucí ústředních úřadů) — (dále jen „ministři“), do jejichž působností investice patří nebo orgány jimi zmocněné; c) odbory pro výstavbu rad okresních národních výborů, jakož i výkonné orgány místních národních výborů, pokud jsou stavebními úřady (dále jen „stavební úřady“). Tyto orgány vydávají povolení na základě zjištění a posudku jimi pověřených odborných komisí nebo jiných orgánů o způsobilosti stavby nebo její provozně ucelené části k uvedení do trvalého provozu (užívání). ODDÍL DRUHÝ. Povolení vlády. 47. Vláda vydává povolení u staveb nebo jejich provozně ucelených částí uvedených v seznamu, který podle návrhu ústředních investorů předkládaných Státnímu výboru pro výstavbu každoročně sestavuje Státní výbor pro výstavbu v dohodě se Státním úřadem plánovacím a jejž vláda schvaluje. Povolení vydává na základě zjištění a posudku odborných komisí nebo jiných orgánů, které jmenuje na návrh Státního výboru pro výstavbu. K § 17 nařízení. 48. Zároveň s oznámením a návrhem podle § 17 nařízení předloží ministerstvo nadřízené investorovi Státnímu výboru pro výstavbu potřebnou dokumentací, kterou investor v této době má. Zbývající část dokumentace může ministerstvo předložit postupně. její poslední část však nejpozději pět dní přede dnem. který navrhlo jako den zahájení povolovacího řízení. K § 18 nařízení. 49. K dokumentaci, kterou je povinen investor připravit, náleží podle povahy stavby též a) vymezení rozsahu provozně ucelené části stavby, pro kterou žádá investor (provozovatel) povolení k trvalému provozu (užívání); b) seznam důležitých odchylek a změn oproti schválenému projektu s odůvodněním; c) dokumentace o dodatečných pracích a dodávkách (§ 9 odst. 2 nařízení). 50. Porovnání základních ukazatelů projektu a rozpočtu s ukazateli podle skutečného stavu [§ 18 písm. i) nařízení] provede investor ve skladbě nomenklatur údajů a ukazatelů určených podle příslušných předpisů) tak, aby sloužilo posuzovacímu orgánu pro vyhodnocení stavby (bod 55). 51. Při vyhodnocení staveb se zjišťují zejména: a) skutečné pořizovací náklady a investiční náklady podle schváleného rozpočtu, popřípadě jeho schválených změn; b) skutečný přírůstek základních fondů; c) skutečný přírůstek kapacit; d) skutečná doba trvání stavby, která se srovná s dobou předpokládanou projektem, popřípadě s dobou stanovenou příslušnými předpisy. 52. Odborná komise při porovnání základních ukazatelů projektu a rozpočtu s údaji podle skutečného stavu vyčísluje: a) ukazatele investičních nákladů na účelovou jednotku stavby podle skutečnosti a podle projektu a rozpočtu; b) ukazatele podílu investičních nákladů podle druhu nákladů (stavební práce, stroje a zařízení, montážní práce a ostatní) a podle účelu (příprava pozemků pro stavbu, náklady na hlavní výrobní objekty, objekty energetického hospodářství atd.) v procentech z celkových investičních nákladů podle skutečnosti a podle schváleného projektu. Při porovnání uvedených ukazatelů je třeba brát v úvahu zjištěné odchylky od projektové a rozpočtové dokumentace [§ 5 odst. 4 písm. c) nařízení] a jsou-li většího rozsahu, je nutno provést i vyčíslení investičních údajů a ukazatelů, zejména ploch a obestavěných prostorů, podle jejich použití a provést srovnání s předpoklady schváleného projektu. Rozdíly mezi skutečností a předpoklady projektu a rozpočtu musí být odůvodněny. 53. Předseda odborné komise je oprávněn, je-li toho k posouzení stavby třeba, vyžádat si kromě dokumentace, kterou je povinen připravit investor, další potřebnou dokumentaci též od poddodavatelů, dodavatelůdodavatelů zařízení a dodavatelů hmot. K § 21 odst. 1 nařízení. 54. Odborná komise posuzuje způsobilost stavby nebo její provozně ucelené části při uvedení do trvalého provozu (užívání) též s hlediska obecných hospodářských potřeb a zájmů. K § 22 odst. 1 nařízení. 55. Odborná komise ověří správnost investorem provedeného porovnání základních ukazatelů projektu a rozpočtu s ukazateli podle skutečného stavu a porovnání upravené podle výsledků ověření připojí jako přílohu k zápisu o povolovacím řízení. Po jednom dalším vyhotovení přílohy obdrží Státní výbor pro výstavbu a ústřední místo určené pro vyhodnocování ukazatelů v příslušném oboru výstavby.) 56. Odborná komise ve svých celkových závěrech a návrzích podle okolností doporučí též jí navrhovaná zlepšení. Předběžné povolení. 57. Jestliže jsou splněny všechny nutné podmínky k uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání) a jestliže odborná komise doporučila vydat povolení, je předseda komise oprávněn vydat předběžné povolení. Vydání předběžného povolení se provede v zápise o povolovacím řízení, v němž se určí též datum počátku jeho platnosti. Odmítne-li komise vydat předběžné povolení, urči zároveň přiměřenou lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků, pro něž nelze povolení vydat. ODDÍL TŘETÍ. Povolení ministerstev nebo jimi pověřených orgánů. K § 25 nařízení. Orgány oprávněné vydat povolení. 58. U všech staveb nebo jejich provozně ucelených částí, které se provádějí v oboru působnosti jednotlivých ministrů, vydávají povolení, pokud vydání tohoto povolení není vyhrazeno vládě nebo stavebním úřadům: a) jednotliví ministři pro stavby, které sami jmenovitě určí; b) orgány, které jednotliví ministři ve svém oboru působnosti zmocní vydáváním povolení, a to buď pro jednotlivé jmenovitě určené stavby nebo pro stavby určené podle druhu. 59. Útvar nebo pracovník útvaru, který byl zúčastněn při vypracování projektové přípravy nebo při provádění stavby, pro níž má být vydáno povolení, nemůže být orgánem zmocněným vydat povolení pro tuto stavbu, s výjimkou uvedenou v bodě 108. Odborné komise nebo jiné posuzovací orgány. 60. Členy odborných komisí, včetně jejich předsedů jmenují ministři, popřípadě vedoucí jimi zmocněných orgánů [bod 58 písm. b)] z pracovníků organisací jim podřízených. Jestliže členem odborné komise zřízené při orgánu uvedeném v bod 58 písm. b) má být pracovník jiné organisace, jmenuje jej vedoucí této organisace na návrh orgánu zmocněného vydat povolení. 61. Odborné komise se ustanovují: a) jako stálé pro stavby nebo jejich provozně ucelené části určené podle druhů staveb nebo b) pro jednotlivé stavby nebo jejich provozně ucelené části. 62. Členy odborných komisí mohou být jmenováni toliko zkušení a podle druhu, rozsahu a důležitosti stavby odborně kvalifikovaní pracovníci. Odborné komise musí být složeny tak, aby většinu jejich členů včetně předsedy netvořili pracovníci, kteří se zúčastnili vypracování projektové dokumentace nebo osoby, které se zúčastnily provádění a odevzdání a převzetí stavby nebo její provozně ucelené části. 63. Odborné komise se zřizují zpravidla jen u staveb technicky složitých, vývojových nebo takových, u nichž je nutno posuzovat zároveň více speciálních otázek (např. otázky požární bezpečnosti, hygienické a protiepidemické ochrany, CO, vodohospodářské, dopravní, ochrany památek a přírody) nebo jsou-li pro jejich ustavení jiné závažné důvody. V ostatních případech se ustavují jiné posuzovací orgány, kterými může být útvar organisace nebo jednotlivý zkušený a odborně způsobilý pracovník. 64. Pracovník, který byl zúčastněn při vypracování projektové přípravy, při provádění nebo při odevzdání a převzetí stavby nebo její provozně ucelené části, nemůže být posuzovacím orgánem pro tuto stavbu s výjimkou ustanovení bodu 108. Příprava povolovacího řízení. 65. Návrh na zahájení řízení o uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání) — (dále jen „povolovací řízení“) podává investor. Investor oznámí orgánu oprávněnému vydat povolení nejméně 30 dní předem, že stavba nebo její provozně ucelená část bude k určitému termínu připravena k provedení povolovacího řízení, navrhne mu den jeho zahájení, jakož i orgány a organisace, které mají být k tomuto řízení přizvány. Zároveň s oznámením předloží všechnu dokumentaci potřebnou podle povahy stavby (bod 66), kterou v této době má. Zbývající část dokumentace může investor předložit postupně, její poslední část však nejpozději pět dní přede dnem navrženým pro zahájení povolovacího řízení. 66. Investor je povinen podle povahy stavby předložit zejména tuto dokumentaci: a) popis rozsahu provozně ucelených částí stavby, pro které žádá investor (provozovatel) povolení trvalého provozu (užívání); b) přehlednou zprávu o průběhu výstavby se seznamem předkládané dokumentace; c) veškerou dokumentaci převzatou od dodavateledodavatele (§ 5 odst. 4 nařízení); d) doklady o schválení projektové a rozpočtové dokumentace (schvalovací protokol) a povolení potřebná k zahájení stavby; e) seznam důležitých odchylek a změn oproti schválenému projektu s odůvodněním; f) dokumentaci o dodatečných pracích a dodávkách (§ 9 odst. 2 nařízení); g) doklady o komplexním vyzkoušení zmontovaného zařízení; h) zápisy o odevzdání a převzetí jednotlivých objektů a celé stavby nebo jejich částí od dodavatelůdodavatelů (§ 10 nařízení); i) doklady o převzetí strojního zařízení; j) povolení a podmínky odborných dozorčích orgánů (§ 27 odst. 1 nařízení); k) záznamy o zkušebním provozu; l) porovnání základních ukazatelů projektu a rozpočtu s ukazateli podle skutečného stavu, které provede investor obdobně podle ustanovení bodů 50 a 51; m) nezbytnou provozní dokumentaci (návody k obsluze, strojní karty apod.) a doklady o organisačním zajištění trvalého provozu. Zahájení povolovacího řízení. 67. Jakmile investor oznámí orgánu oprávněnému vydat povolení, že stavba nebo její provozně ucelená část bude připravena k uvedení do trvalého provozu (užívání), určí tento orgán — pokud se tak již nestalo — odbornou komisi (posuzovací orgán) k provedení povolovacího řízení a stanoví den zahájení a lhůtu provedení tohoto řízení; současně jí odevzdá dokumentaci předloženou investorem. Lhůta pro provedení povolovacího řízení nemá být delší než 21 dnů; orgán oprávněný vydat povolení může však tuto lhůtu v odůvodněných případech prodloužit. Orgány a organisace zúčastněné při povolovacím řízení. 68. Předseda odborné komise (posuzovací orgán) přizve k řízení investora, provozovatele, stavební úřad nebo jiný orgán, který povolil přípustnost stavby, generálního projektanta, dodavateledodavatele stavebních prací a podle povahy stavby i dodavatele montážních pracídodavatele montážních prací a dodavateledodavatele hlavních zařízení. Kromě toho musí být přizvány k jednání o jednotlivých otázkách odborné dozorčí orgány podle zvláštních předpisů (orgány odborného technického dozoru, hygienické a protiepidemické služby, vodohospodářské, dopravní, požární ochrany, CO, ochrany památek a přírody, inspekce práce, vojenské apod.), nebyl-li již dříve opatřen jejich písemný souhlas. Tyto orgány při jednání ověřují, zda byly u stavby nebo její provozně ucelené části, která je předmětem řízení, splněny podmínky zajišťující obecné zájmy, uplatněné jimi při vyjádření k projektu anebo v průběhu přípravy a provádění stavby. K jednání musí být přizván také zástupce místního národního výboru, není-li jeho výkonný orgán stavebním úřadem. Posuzování způsobilosti stavby. 69. Odborná komise je způsobilá k jednání za přítomnosti alespoň dvou třetin členů, mezi nimiž musí být v každém případě odborníci příslušní pro posouzení projednávaných otázek. 70. Odborná komise (posuzovací orgán) zkoumá způsobilost stavby nebo její provozně ucelené části k uvedení do trvalého provozu (užívání) na podkladě předložené dokumentace (bod 66), výsledků provedených zkoušek a zkušebního provozu, prohlídky na místě, na podkladě zjištění, že provedené práce a dodávky zařízení byly investorem řádně převzaty od dodavatelůdodavatelů a u výrobních objektů též na základě zjištění, že na instalovaném zařízení lze dosáhnout výkonů a vyrábět veškeré výrobky podle předpokladů projektu. Odborná komise (posuzovací orgán) prozkoumá stavbu též s hlediska obecných hospodářských potřeb a zájmů. Při posuzování se také zjišťuje, zda stavba nebo její provozně ucelená část vyhovuje podmínkám stanoveným odbornými dozorčími orgány, zajišťujícími obecné zájmy (bod 68). Odborná komise (posuzovací orgán) má právo uložit investorovi provedení zkoušek zařízení nebo jednotlivých částí stavby, považuje-li to za nutné pro posouzení způsobilosti stavby nebo její provozně ucelené části k uvedení do trvalého provozu (užívání). Předseda odborné komise (posuzovací orgán) může přizvat ke konsultaci experty, je-li toho třeba k objasnění speciálních otázek; je oprávněn vyžádat si kromě dokumentace, kterou je povinen připravit investor, další potřebnou dokumentaci též od poddodavatelů, dodavatelůdodavatelů zařízení a dodavatelů hmot. 71. Zjistí-li odborná komise (posuzovací orgán) u stavby nebo její provozně ucelené části nedostatky a má-li za to, že je přesto možné stavbu nebo její provozně ucelenou část uvést do trvalého provozu (užívání), stanoví opatření a lhůty, ve kterých je investor povinen zabezpečit odstranění těchto nedostatků. Je-li k odstranění nedostatků třeba opatření, jejichž provedení nemůže podle platných předpisů zabezpečit investor, předloží posuzovací orgán návrh těchto opatření orgánu nadřízenému investorovi, který zařídí další postup k odstranění nedostatků a orgánu oprávněnému vydat povolení. Dospěje-li odborná komise (posuzovací orgán) k závěru, že zjištěné nedostatky brání uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání), navrhne, aby povolení nebylo vydáno a doporučí potřebná opatření. Zápis o povolovacím řízení. 72. Odborná komise (posuzovací orgán) pořídí o povolovacím řízení zápis, jehož obsah je určen ustanovením § 22 nařízení. 73. Odborná komise (posuzovací orgán) ověří správnost porovnání základních ukazatelů projektu a rozpočtu, provedeného investorem podle bodu 66 písm. l) a uvede v příloze zápisu též výsledek tohoto ověření. Jedno vyhotovení přílohy obdrží ústřední místo určené pro vyhodnocování ukazatelů v příslušném oboru výstavby.) V celkových závěrech a návrzích mají být také uvedena zlepšená opatření, která doporučuje odborná komise (posuzovací orgán). Při různosti názorů mezi jednotlivými členy komise stanoví znění zápisu předseda komise; v tomto případě se k zápisu připojí jako přílohy písemná prohlášení těch členů komise, popřípadě dodavateledodavatele nebo investora (provozovatele), kteří se stanoveným zněním zápisu nesouhlasí. To platí obdobně, nesouhlasí-li se zněním zápisu některý z orgánů přizvaných podle bodu 68. V takovém případě předseda odborné komise (posuzovací orgán) připojí k písemným prohlášením své vyjádření. 74. Jsou-li dány podmínky a předpoklady pro uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání) a souhlasí-li s tím odborné dozorčí orgány, je předseda odborné komise (posuzovací orgán) oprávněn vydat předběžné povolení, které se uvede v zápise o povolovacím řízení; v něm se určí též datum počátku platnosti předběžného povolení. Projednání návrhu na povolení a námitek. 75. Předseda odborné komise (posuzovací orgán) předloží zápis o povolovacím řízení do pěti dnů po jeho podepsání orgánu oprávněnému vydat povolení a opis zašle investorovi (provozovateli) a jeho nadřízenému orgánu, není-li totožný s orgánem oprávněným vydat povolení. 76. Má-li orgán nadřízený investorovi (provozovateli) námitky proti obsahu zápisu, zašle je nejpozději do deseti dnů ode dne, kdy mu byl zápis doručen, orgánu oprávněnému vydat povolení a zároveň předsedovi odborné komise (posuzovacímu orgánu). Předseda odborné komise (posuzovací orgán) je povinen vyjádřit se k námitkám a své vyjádření zaslat orgánu oprávněnému vydat povolení do pěti dnů ode dne, kdy je dostal. Rozhodnutí o povolení. 77. Orgán oprávněný vydat povolení přezkouší zápis a návrhy odborné komise (posuzovacího orgánu), jakož i námitky orgánu nadřízeného investorovi (provozovateli), pokud byly podány, s přihlédnutím k vyjádření předsedy komise (posuzovacího orgánu). Do třiceti dnů ode dne doručení zápisu o povolovacím řízení rozhodne, od kdy a za jakých podmínek povoluje uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání). Zároveň stanoví opatření a lhůty pro odstranění zjištěných nedostatků. Je-li orgán nadřízený investorovi (provozovateli) nadřízen současně též orgánu oprávněnému vydat povolení, musí s ním projednat jeho případné námitky k zápisu ještě před vydáním povolení. Rozhodnutí o povolení se vydává provozovateli; jestliže se jím ukládá odstranění zjištěných nedostatků, zašle jej orgán oprávněný vydat povolení též investorovi. Opis rozhodnutí se zašle orgánu nadřízenému provozovateli a orgánu, který vydal rozhodnutí o umístění a přípustnosti stavby. Orgán oprávněný vydat povolení sdělí obsah svého rozhodnutí též předsedovi odborné komise (posuzovacímu orgánu). 78. Jestliže stavba nebo její provozně ucelená část není způsobilá k uvedení do trvalého provozu (užívání), orgán oprávněný vydat povolení určí, jaká opatření musí investor učinit k odstranění závad, pro něž nelze vydat povolení. Po odstranění těchto závad se provede povolovací řízení jen v nezbytně nutném rozsahu. Pro toto řízení platí přiměřeně ustanovení bodů 65 až 77. 79. Rozhodnutí podle bodu 78 se vydává investorovi a provozovateli a v opise jejich nadřízeným orgánům. Orgán oprávněný vydat povolení sdělí obsah svého rozhodnutí též předsedovi odborné komise (posuzovacímu orgánu). Náklady povolovacího řízení. 80. Osobní náklady členů odborných komisí (posuzovacích orgánů) a jiných účastníků řízení hradí organisace, u nichž jsou zaměstnáni. Ostatní náklady spojené s řízením hradí investor.) ODDÍL ČTVRTÝ. Povolení stavebních úřadů. K § 26 nařízení. Základní ustanovení. 81. Stavební úřady vydávají povolení k uvedení staveb nebo jejich provozně ucelených částí do trvalého provozu (užívání): a) u obytných staveb a objektů s výjimkou staveb a objektů budovaných jako součást výrobních, dopravních nebo jiných závodů na pozemcích vymezených pro tyto závody (obytný dům pro vrátného, bezpečnostní službu, náčelníka stanice, hradlaře apod.) s výjimkou obytných objektů budovaných na území vyhrazeném pro ozbrojené sily a s výjimkou samostatných obytných objektů budovaných u zařízení orgánů ozbrojených sil; b) u krajsky plánovaných staveb včetně obytných staveb a objektů (u staveb občanských, kulturních, sociálních, zdravotních, obchodních, místního průmyslu, komunálního hospodářství apod.); c) u staveb masových (dobrovolných) organisací, družstev a soukromých stavebníků bez ohledu na druh a místo stavby; d) u veškerých rekonstrukcí, přístaveb, nástaveb a stavebních změn prováděných na stavbách uvedených pod písmeny a), b), c), pokud je lze provádět na podkladě rozhodnutí o přípustnosti stavby nebo na podkladě jiného podobného povolení; e) u staveb uvedených pod písmeny a) až d), u nichž má být změněna povaha jejich trvalého provozu (užívání) oproti původnímu povolení; ustanovení bodu 45 platí obdobně. 82. Pozemkem vymezeným pro závod [bod 81 písm. a)] se rozumí pozemek určený zastavovacím plánem pro provozní účely závodu. 83. Návrh na zahájení povolovacího řízení podává investor. Povolení vydává stavební úřad provozovateli, který je účastníkem řízení. 84. K posouzení způsobilosti stavby nebo její provozně ucelené části k uvedení do trvalého provozu (užívání) může stavební úřad zřídit odbornou komisi. Tato komise se zřizuje zpravidla jen pro posouzení staveb technicky složitých nebo vývojových anebo takových, u nichž je nutno posuzovat zároveň více speciálních otázek (např. otázku požární bezpečnosti, hygienické a protiepidemické ochrany, ochrany památek a přírody) nebo jsou-li pro její zřízení jiné závažné důvody. V ostatních případech posoudí stavební úřad způsobilost stavby nebo její provozně ucelené části sám; stavební úřad si však může vyžádat spolupráci jiných výkonných orgánů téhož národního výboru nebo výkonných orgánů nadřízeného národního výboru. 85. Členy odborných komisí mohou být jen zkušení a podle druhu, rozsahu a důležitosti stavby, odborně kvalifikovaní pracovníci stavebního úřadu nebo jiného výkonného orgánu téhož národního výboru anebo národního výboru nadřízeného, jakož i pracovníci organisací, které jsou podřízeny národnímu výboru, jehož výkonný orgán rozhoduje o povolení trvalého provozu (užívání) stavby nebo její provozně ucelené části. Členy odborné komise jmenuje vedoucí stavebního úřadu; ke jmenování člena odborné komise, který není pracovníkem stavebního úřadu, je však třeba souhlasu vedoucího příslušného odboru (organisace). Předsedou odborné komise je vedoucí stavebního úřadu nebo jím jmenovaný pracovník stavebního úřadu. Při jmenování odborné komise musí vedoucí stavebního úřadu dbát na to, aby její složení odpovídalo povaze, rozsahu a důležitosti stavby a aby počet členů komise byl co nejmenší. Příprava povolovacího řízení. 86. Investor ohlásí stavebnímu úřadu písemně nejméně 15 dní před dokončením stavby nebo její provozně ucelené části, kdy bude stavba nebo její provozně ucelená část připravena k uvedení do trvalého provozu (užívání) a zároveň předloží stavebnímu úřadu: a) doklady o schválení projektové a rozpočtové dokumentace, popřípadě o schválení jejích dodatků a změn; b) povolení a podmínky jiných orgánů státní správy (orgánu odborného technického dozoru, hygienické a protiepidemické služby, vodohospodářského, dopravního, požární ochrany, CO, ochrany památek apod.) a orgánů inspekce práce, předepsané zvláštními předpisy podle druhu stavby; c) údaje o rozpočtových a skutečných pořizovacích nákladech stavby; d) jestliže došlo ke stavebním změnám, výkresovou dokumentaci se zakreslenými změnami v měřítku dokumentace, podle které bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby. Jestliže povolení ke stavbě vydal jiný orgán než stavební úřad, je tento orgán povinen zúčastnit se řízení a zapůjčit stavebnímu úřadu dokumentaci, podle níž bylo vydáno povolení k stavbě. Investor (provozovatel) je povinen předložit stavebnímu úřadu i další podklady nezbytně nutné pro posouzení stavby. Zahájení povolovacího řízení. 87. Stavební úřad je povinen zahájit, povolovací řízení nejpozději do sedmi dnů ode dne, kdy stavba nebo její provozně ucelená část bude podle hlášení investora připravena k uvedení do trvalého provozu (užívání). Řízení má být zpravidla ukončeno do patnácti dnů od jeho zahájení. Orgány a organisace zúčastněné pří povolovacím řízení. 88. Stavební úřad přizve k jednání investora (generálního investora), provozovatele, generálního projektanta a podle povahy a druhu stavby též dodavateledodavatele stavebních prací, popřípadě dodavatele montážních pracídodavatele montážních prací a dodavateledodavatele hlavního zařízení, jakož i orgán, podle jehož povolení byla stavba provedena, není-li tímto orgánem stavební úřad. Kromě toho přizve stavební úřad k projednání speciálních otázek odborné dozorčí orgány, pokud je to stanoveno zvláštními předpisy (orgány odborného technického dozoru, hygienické a protiepidemické služby, vodohospodářské, dopravní, požární ochrany, CO, ochrany památek a přírody apod. a orgány inspekce práce), nebyl-li již dříve opatřen jejich písemný souhlas. Tyto orgány při jednání ověřují, zda byly u odevzdané a převzaté stavby nebo její provozně ucelené části, která je předmětem řízení, splněny podmínky zajišťující obecné zájmy, uplatněné jimi při vyjádření k projektu anebo v průběhu přípravy a provádění stavby. K jednání musí být přizván také zástupce místního národního výboru, nervu-li jeho výkonný orgán stavebním úřadem. Posuzování způsobilosti stavby. 89. Stavební úřad posuzuje stavbu s hlediska obecných hospodářských potřeb a zájmů. Podkladem pro posouzení způsobilosti stavby nebo její provozně ucelené části k uvedení do trvalého provozu (užívání) je projektová dokumentace, výsledky provedených zkoušek, popřípadě zkušebního provozu a prohlídka na místě. U výrobních objektů, jde-li o stavby organisací řízených národními výbory, posuzuje stavební úřad způsobilost též na základě zjištění, že na instalovaném zařízení lze dosáhnout výkonů a vyrábět veškeré výrobky podle předpokladů projektu. Stavební úřad zjišťuje také, zda stavba nebo její provozně ucelená část vyhovuje podmínkám stanoveným odbornými dozorčími orgány (bod 88). Považuje-li to za nutné pro posouzení způsobilosti stavby, může stavební úřad uložit investorovi provedení zkoušek zařízení nebo jednotlivých částí stavby. Stavební úřad může přizvat ke konsultaci experty, je-li toho třeba k objasnění speciálních otázek a je oprávněn vyžádat si kromě dokumentace, kterou je povinen připravit investor, další dokumentaci, a to též od poddodavatelů, dodavatelůdodavatelů zařízení a dodavatelů hmot. 90. Do trvalého provozu (užívání) nesmějí být uváděny stavby nebo jejich provozně ucelené části, které nezajišťují plynulý, bezpečný a hospodárný provoz (užívání). 91. Zjistí-li stavební úřad u stavby nebo její provozně ucelené části nedostatky a má-li za to, že je přesto možné stavbu nebo její provozně ucelenou část uvést do trvalého provozu (užívání), stanoví opatření a lhůty, ve kterých je investor povinen zabezpečit odstranění těchto nedostatků. Je-li u staveb organisací řízených národními výbory třeba k odstranění nedostatků opatření, jejichž provedení nemůže podle platných předpisů zajistit investor, předloží stavební úřad návrh těchto opatření orgánu nadřízenému investorovi, který zajistí odstranění těchto nedostatků. Zápis o povolovacím řízení. 92. Stavební úřad pořídí o povolovacím řízení zápis, který obsahuje zejména: a) stručný popis a hlavní údaje o stavbě nebo její provozně ucelené části, která má být uvedena do trvalého provozu (užívání); b) porovnání stavby se schválenou projektovou a rozpočtovou dokumentací s hlediska hotovosti a úplnosti a soupis zjištěných odchylek a nedodělků; c) posouzení jakosti provedených prací a dodávek zařízení vzhledem ke schválenému projektu a soupis zjištěných vad; d) posouzení, zda stavba a její jednotlivé části odpovídají platným předpisům (bezpečnostním, hygienickým, protipožárním aj.); e) celkové závěry o způsobilosti stavby k uvedení do trvalého provozu (užívání); f) podpisy členů odborné komise, popřípadě pracovníků, kteří řízení provedli, investora (provozovatele) a ostatních účastníků řízení. 93. U účelových staveb organisací podřízených národním výborům obsahuje zápis kromě toho: a) porovnání zjištěné technické výkonnosti stavby s předpoklady projektu a posouzení, zda stavba splňuje podmínky pro dosažení projektované a plánované kapacity; b) posouzení připravenosti stavby k trvalému provozu, zejména pokud jde o zajištění nezbytných kvalifikovaných pracovníků, pomocných zařízení, dopravy, kooperačních vztahů, surovin, energie, vody, pomocných hmot apod.; c) zhodnocení celkového průběhu stavby, zejména též s hlediska plánovaných lhůt a s hlediska zjištěných chyb a nedostatků, které se při výstavbě vyskytly; d) porovnání základních ukazatelů a parametrů projektu s výsledky, jichž bylo skutečně dosaženo a technicko-hospodářské zhodnocení investice a projektu vzhledem k těmto výsledkům. Má-li některý z odborných dozorčích orgánů (bod 88) námitky proti uvedení stavby do trvalého provozu (užívání), uvede se to v zápise. V celkových závěrech o způsobilosti stavby [bod 92 písm. e)] doporučí stavební úřad investorovi (provozovateli) opatření, která uzná za vhodná pro zlepšení stavby. Stavební úřad zašle zpravidla investorovi (provozovateli) opis zápisu. Předběžné povolení. 94. Jestliže jsou splněny všechny nutné podmínky k uvedení stavby nebo její provozně ucelené částí do trvalého provozu (užívání), může pracovník stavebního úřadu, pověřený provedením řízení na místě stavby, vydat předběžné povolení k trvalému provozu (užívání), a to v zápise o povolovacím řízení; v něm se určí též datum počátku platnosti tohoto povolení. Podmínky předběžného povolení, zejména opatření a lhůty k odstranění zjištěných nedostatků, popřípadě odmítnutí předběžného povolení, musí být uvedeny v zápise o povolovacím řízení. Rozhodnutí o povolení. 95. Stavební úřad na podkladě zápisu a po vyřízení námitek odborných dozorčích orgánů (bod 93) vydá do patnácti dnů ode dne podepsání zápisu o povolovacím řízení rozhodnutí o uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání). Zároveň stanoví opatření a lhůty k odstranění zjištěných nedostatků. Rozhodnutí o povolení se vydává provozovateli; jestliže je rozhodnutí záporné nebo ukládá-li se jim odstranění zjištěných nedostatků, zašle stavební úřad toto rozhodnutí též investorovi (není-li totožný s provozovatelem). Náklady povolovacího řízení. 96. Osobní náklady členů odborných komisí nebo jiných posuzovacích orgánů a jiných účastníků řízení hradí organisace, u nichž jsou zaměstnáni. Ostatní náklady spojené s řízením hradí investor.) ODDÍL PÁTÝ. Uvedení staveb soukromých stavebníků do trvalého provozu (užívání). K § 26 nařízení. 97. Na stavby soukromých stavebníků (dále jen „stavebník“) vydává povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání) stavební úřad. Povolení je třeba pouze na ty stavby, které lze provádět jen na podkladě rozhodnutí stavebního úřadu o přípustnosti stavby nebo na podkladě povolení jiného orgánu (např. vodohospodářského). 98. Stavebník oznámí stavebnímu úřadu písemně nejpozději patnáct dní před dokončením stavby, kdy bude stavba připravena k uvedení do trvalého provozu (užívání) a požádá o vydání povolení. K oznámení připojí potvrzený stavební projekt, popřípadě s projednanými změnami. Došlo-li ke stavebním změnám oproti projektu a když tyto změny nemusely být předem projednány, předloží dvojmo také výkres skutečného provedení v měřítku stavebního projektu. 99. Stavební úřad určí den zahájení povolovacího řízení tak, aby bylo zahájeno do sedmi dnů ode dne, kdy bude stavba připravena k uvedení do trvalého provozu (užívání). 100. Stavební úřad provede řízení za účasti stavebníka; k řízení přizve podle potřeby též odborné dozorčí orgány. Při tomto řízení stavební úřad posoudí, zda byla stavba provedena řádně a odborně podle potvrzeného projektu, popřípadě podle podmínek rozhodnutí o přípustnosti stavby nebo jiného povolení k provedení stavby; posoudí též nedostatky a vady stavby, a to i s ohledem na stanoviska odborných dozorčích orgánů. O výsledku řízení pořídí zápis, který podepíší všechny osoby zúčastněné na řízení. 101. Jestliže jsou splněny všechny nutné podmínky k uvedení stavby do trvalého provozu (užívání), může pracovník stavebního úřadu, pověřený provedením řízení na místě stavby, vydat předběžné povolení k trvalému provozu (užívání); v něm se určí též datum počátku jeho platnosti. Vydání předběžného povolení a jeho podmínky musí být uvedeny v zápise o povolovacím řízení. 102. Bylo-li v řízení zjištěno, že byly provedeny podstatné změny oproti potvrzenému projektu, které nebyly doloženy výkresem skutečného provedení, nebo že stavba nebo její část nebyla provedena řádně a odborně a že ji nelze užívat bez závad, uloží stavební úřad stavebníkovi podle okolností buď opatření k odstranění závad anebo dodatečné projednání změny stavebního projektu. 103. Zjistil-li stavební úřad, že byly splněny všechny podmínky nutné pro uvedení stavby do trvalého provozu (užívání), vydá rozhodnutí o povolení nejpozději do patnácti dnů ode dne podepsání zápisu. Zjistil-li stavební úřad menší nedostatky, které nebrání vydání povolení, uvede je v rozhodnutí o povolení a stanoví lhůtu, v níž je stavebník povinen ohlásit stavebnímu úřadu, že nedostatky byly odstraněny. V rozhodnutí o povolení uvede stavební úřad také všechny nepodstatné změny provedené na stavbě oproti stavebnímu projektu. ČÁST PÁTÁ. ODDÍL PRVNÍ. Zvláštní ustanovení pro stavby a generální opravy prováděné ve vlastní režii. K § 2 odst. 3 nařízení. Odevzdání a převzetí. 104. U staveb, které provádějí ve vlastní režii organisace socialistického sektoru, s výjimkou zemědělských družstev, určí vedoucí organisace za účelem odevzdání a převzetí složku (nebo jednotlivého pracovníka), která převezme provedené stavební a montážní práce od složky, která tyto práce provedla. Tyto složky, při individuálním vyzkoušení a při odevzdání a převzetí včetně komplexního vyzkoušení dokončených staveb nebo jejich ucelených části, plní funkce dodavateledodavatele a investora. Při tom postupují přiměřené podle části druhé nařízení a vyhlášky. Rozpory vzniklé mezi těmito složkami řeší vedoucí organisace. 105. U staveb uvedených v bodě 104, jejichž pořizovací cena není vyšší než 100.000 Kčs a pro které povolení k uvedení do trvalého provozu (užívání) nepřísluší vydat stavebnímu úřadu (bod 81 a následující), není investor povinen provádět řízení podle části druhé nařízení a vyhlášky. V takových případech se provede pouze řízení o uvedení do trvalého provozu (užívání), při němž orgán oprávněný vydat povolení rozhodne o všech sporných otázkách s výjimkou těch, které spadají do oboru působnosti odborných dozorčích orgánů. 106. Ustanovení bodu 104 platí obdobně i pro generální opravy prováděné ve vlastní režii organisacemi socialistického sektoru s výjimkou jednotných zemědělských družstev, pokud je k nim třeba stavebních anebo montážních prací. Zkušební provoz. 107. Pro provádění zkušebního provozu, pokud je předepsán u staveb a generálních oprav uvedených v bodech 104 až 106, platí přiměřeně ustanovení části třetí nařízení a vyhlášky. ODDÍL DRUHÝ. Malé a technicky jednoduché stavby. 108. U malých anebo technicky jednoduchých staveb (vodovodní a energetické přípojky a přívody apod.), které jsou prováděny dodavatelským způsobem a na něž se nevztahuje působnost stavebního úřadu (bod 81), provádí řízení o uvedení do trvalého provozu (užívání) investor. Odevzdání a převzetí, jakož i komplexní vyzkoušení a popřípadě zkušební provoz se u těchto staveb slučuje pokud možno s řízením povolovacím, při čemž se postupuje přiměřeně podle části druhé, popřípadě třetí a podle části čtvrté nařízení a vyhlášky. O provedeném řízení vyhotoví investor jednoduchý zápis. Povolení k trvalému provozu (užívání) vydá u malých anebo technicky jednoduchých staveb vedoucí investorské organisace doložkou v zápisu uvedeném v předchozím odstavci a stanoví datum počátku jeho platnosti. ODDÍL TŘETÍ. Zjednodušené řízení při povolování trvalého provozu (užívání) staveb. K § 30 odst. 2 nařízení. 109. Zjednodušené řízení vztahuje se na stavby nebo jejich provozně ucelené části, na nichž byly dokončeny všechny práce a dodávky a které byly ve skutečnosti v trvalém provozu (užívání) a) mezi 1. lednem a 31. srpnem 1956: u bytové a občanské výstavby a u výstavby zemědělské s výjimkou staveb, u nichž výše pořizovací ceny nepřesahuje 100.000 Kčs a s výjimkou staveb jednotných zemědělských družstev [bod 119 písm. a) a b)]; b) mezi 1. lednem 1955 a 31. srpnem 1956: u ostatních staveb s výjimkou staveb zemědělských, které byly ve skutečnosti v trvalém provozu před 1. lednem 1956, staveb jednotných zemědělských družstev, které byly ve skutečnosti v trvalém provozu před 1. zářím 1956 a staveb uvedených v bodě 119 písm. a), když u těchto staveb nebylo provedeno řízení a nebylo vydáno povolení pro uvedení do trvalého provozu (užívání) podle předpisů platných do 31. srpna 1956. 110. Pro stavby nebo jejich ucelené části, u nichž dosud nezanikl nárok na odevzdání a převzetí a které podle hospodářské stavební smlouvy měly být odevzdány a převzaty před 1. zářím 1956, platí, že byly odevzdány a převzaty, jestliže u nich byly provedeny všechny práce a dodávky v rozsahu, na který byla uzavřena hospodářská stavební smlouva. 111. U staveb nebo jejich provozně ucelených částí uvedených v bodě 109, uskutečňuje se pouze řízení pro uvedení do trvalého provozu (užívání), obdobné řízení podle části čtvrté nařízení a této vyhlášky, a to zjednodušeně. 112. O provedení zjednodušeného, řízení požádají provozovatelé staveb uvedených v bodě 109 a provádějí je odborné komise (posuzovací orgány) pověřené k tomu podle ustanovení bodů 61 až 64, popřípadě stavební úřady (body 84 a 85). 113. Na stavby, na něž se zjednodušené řízení vztahuje, vydávají povalení k trvalému provozu (užívání): a) stavební úřady u staveb podle bodu 81, b) jednotliví ministři, do jejichž působnosti stavba patří anebo orgány jimi zmocněné, u ostatních staveb. 114. Předseda odborné komise (posuzovací orgán) pověřený provedením řízení rozhodne podle podmínek Ha dané stavbě o rozsahu přimíšeného použití ustanovení čtvrté části nařízení a této vyhlášky, pokud rozsah použitá nestanoví orgán, který jej jmenoval; u staveb uvedených v bodě 81 určí tento rozsah stavební úřad. V každém případě musí být při řízení zjištěno alespoň: a) úplnost povolení anebo posudků odborných dozorcích orgánů předepsaných zvláštníma předpisy (§ 27 odst. 1 nařízení); b) celkový investiční náklad stavby; c) dosažená a dosažitelná kapacita ve srovnání s projektem; d) hospodářská efektivnost stavby srovnáním skutečně dosahovaných výsledků s ukazateli projektu; e) zajištění trvalého provozu pracovními silami žádoucí kvalifikace, dodávkami materiálu, energie, vody, dopravou, kooperacemi apod.; f) vady a nedodělky a stanoveny podmínky pro jejich odstranění. O řízení se pořídí zápis obsahující výsledky zjištěných skutečností, návrhy a podmínky pro vydání povolení, popřípadě důvody pro jeho odmítnutí a opatření k odstranění nedostatků, pro něž nelze povolení vydat. Předběžné povolení se u těchto staveb nevydává. 115. Osobní náklady členů odborných komisí a jiných účastníků zjednodušeného řízení hradí organisace, u nichž jsou zaměstnáni, ostatní náklady spojené s řízením hradí provozovatel z provozních prostředků. 116. U staveb nebo jejich provozně ucelených částí, na které se vztahuje zjednodušené řízení, musí být řízení provedeno a povolení k trvalému provozu (užívání) vydáno nejpozději do 31. prosince 1958. Povolení trvalého provozu (užívání) bez povolovacího řízení. 117. Provozovatelé staveb uvedených v bodě 119 jsou povinni opatřit si do 30. června 1958 povolení anebo odborné posudky příslušných odborných dozorčích orgánů (orgánů odborného technického dozoru, hygienické a protiepidemické služby, požárního dozoru, vodohospodářských, dopravních a jiných), jakož i orgánů inspekce práce, pokud jsou k uvedení stavby nebo její provozně ucelené části do trvalého provozu (užívání) předepsány. Ministři nadřízení provozovatelům a u staveb jednotných zemědělských družstev okresní národní výběry mohou na jejích požádání v závažných případech povolit prodloužení lhůty (30. června 1958). 118. Odborné dozorčí orgány vydají povelení anebo souhlasné odborné posudky podle zvláštních předpisů, po odstranění jimi vytknutých nedostatků závažného charakteru. Trvalý provoz (užívání) považuje se u staveb uvedených v bodě 119 za povolený od nejpozdějšího data povolení anebo souhlasného posudku příslušných odborných dozorcích organu, popřípadě orgánů inspekce práce. 119. Provozovatelé nežádají o vydání povolení k trvalému provozu (užívaní) u těchto staveb, když jsou na nich provedeny všechny práce a dodávky: a) u staveb, u nichž výše pořizovací ceny nepřesahuje 100.000 Kčs, které byly ve skutečnosti v trvalém provozu (užívání) mezi 1. lednem 1947 a 1. zářím 1956; b) u staveb jednotných zemědělských družstev, které byly ve skutečnosti v trvalém provozu (užívání) mezi 1. lednem 1947 a 1. zářím 1956; c) u staveb bytových a občanských a u staveb zemědělských s výjimkou staveb jednotných zemědělských družstev, které byly ve skutečnosti v trvalém provozu (užívání) mezi 1. lednem 1947 a 1. lednem 1956; d) u ostatních staveb, které byly ve skutečnosti v trvalém provozu mezi 1. lednem 1947 a 1. lednem 1955 s výjimkou staveb zemědělských (i staveb jednotných zemědělských družstev); e) u staveb dopravních, u nichž bylo před 1. zářím 1956 při uvedení do trvalého provozu (užívání) postupováno podle příslušných předpisů,) kromě staveb, které mají charakter staveb průmyslových anebo staveb bytových [na něž se vztahují ustanovení písmen c) a d)]. U těchto staveb považuje se trvalý provoz (užívání) za povolený, je-li splněna podmínka uvedená v bodě 118. 120. Ministři nadřízení provozovatelům mohou uložit provedení zjednodušeného řízení též u staveb jimi určených, které jinak patří mezi stavby uvedené v bodě 119 písm. a), c), d). ČÁST ŠESTÁ. Přechodná a závěrečná ustanovení. Slučování řízení. 121. Individuální vyzkoušení, odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich ucelených části včetně komplexního vyzkoušení a popřípadě zkušební provoz se slučují navzájem nebo i s povolovacím řízením, je-li to hospodárné a připouští-li to druh a povaha stavby. Není-li nutné, aby řízení souvisící s povoleními nebo posudky příslušných odborných dozorčích orgánů (§ 27 odst. 1 nařízení) bylo prováděno v průběhu stavby, je třeba slučovat toto řízení pokud možno s komplexním vyzkoušením a neprovádí-li se zkušební provoz, s povolovacím řízením. 122. Opatření učiněná v době od 1. září 1956 do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, pokud jsou s ní v souladu, považují se za učiněná podle ní. Účinnost. 123. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Ministr-předseda Státního výboru pro výstavbu: Šlechta v. r. ) § 2 odst. 2 a § 17 zákonného opatření č. 6/1957 Sb., o hospodářských stavebních smlouvách. ) Např. příloha I. oddíl 2 písm. B a oddíl 3 písm. B vyhlášky Státního výboru pro výstavbu č. 42/1957 Ú. l., o dokumentaci průmyslových, bytových a občanských staveb. ) Vzor zápisu PE-002a, částka 92 Úředního listu z roku 1956. ) Např. bod 115 vyhlášky Státního výboru pro výstavbu č. 42/1957 Ú. l. ) Např. bod 116 vyhlášky Státního výboru pro výstavbu č. 42/1957 Ú. l. ) Např. bod 116 vyhlášky Státního výboru pro výstavbu č. 42/1957 Ú. l. ) Financování nákladů na řízení o uvedení dokončených staveb nebo jejich provozně ucelených částí do trvalého provozu (užívání) je upraveno výnosem ministerstva financí č. j. 111/72500/56 ze dne 19. července 1956, uveřejněným ve Věstníku ministerstva financí ročník I č. 3 z 30. července 1956. ) Financování nákladů na řízení o uvedení dokončených staveb nebo jejich provozně ucelených částí do trvalého provozu (užívání) je upraveno výnosem ministerstva financí č. j. 111/72500 ze dne 19. července 1956, uveřejněným ve Věstníku ministerstva financí ročník I č. 3 z 30. července 1956. ) Zákon o drahách č. 97/1950 Sb. apod.
Vyhláška Ministerstva dopravy č. 255/1957 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva dopravy č. 255/1957 Ú. l. Vyhláška ministerstva dopravy, kterou se mění vyhláška č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech nákladní automobilové dopravy. Vyhlášeno 30. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 134/1957 * Čl. I. - Vyhláška č. 190/1953 Ú. l. se mění a doplňuje takto: * Čl. II. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 255. VYHLÁŠKA ministerstva dopravy ze dne 23. prosince 1957, kterou se mění vyhláška č. 190/1953 Ú. l., o povinném vedení záznamů o výkonech nákladní automobilové dopravy. Ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 8 odst. 1 zákona č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě: Čl. I. Vyhláška č. 190/1953 Ú. l. se mění a doplňuje takto: 1. Ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 190/1953 Ú. l. se mění a zní: „(2) Výjimky z ustanovení této vyhlášky může povolit ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jde-li o výjimky pro jednotlivá vozidla, správa dopravy rady krajského národního výboru.” Čl. II. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. První náměstek ministra: Kalina v. r.
Vyhláška Předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú. l.	Vyhláška Předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú. l. Vyhláška předsedy ústředního báňského úřadu, kterou se vyhlašuje statut státní báňské správy. Vyhlášeno 31. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 136/1957 * § 1. - Organisace státní báňské správy. * § 2. - Působnost státní báňské správy. * § 3. - Působnost ústředního báňského úřadu. * § 4. - Vedení ústředního báňského úřadu. * § 5. - Kolegium. * § 6. - Působnost a vedení obvodních báňských úřadů a poboček. * § 7. - Práva a povinnosti báňských inspektorů a součinnost podniků. * § 8. - Technicko-vědecké poradní sbory. * § 9. - Řízení. * § 10. - (1) Zrušuje se statut státní báňské správy, schválený usnesením vlády republiky Československé ze dne 1. listopadu 1954 č. 2197. Aktuální znění od 1. 1. 1958 259. VYHLÁŠKA předsedy ústředního báňského úřadu ze dne 28. prosince 1957, kterou se vyhlašuje statut státní báňské správy. Na základě vládního usnesení ze dne 22. prosince 1957 č. 1268 vyhlašuji statut státní báňské správy, vydaný vládou republiky Československé podle § 6 vládního nařízení č. 20/1954 Sb., o organisaci státní báňské správy: § 1. Organisace státní báňské správy. Státní báňskou správu vykonávají: a) ústřední báňský úřad v Praze, b) obvodní báňské úřady v Praze, Kladně, Kutné Hoře, Plzni, Karlových Varech, Teplicích, Brně, Ostravě, Bratislavě, Banské Bystrici, Košicích, Spišské Nové Vsi a c) pobočky obvodních báňských úřadů. § 2. Působnost státní báňské správy. (1) Úkolem státní báňské správy je: a) vykonávat vrchní dozor na dodržování zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona), a předpisů podle něj vydaných (dále jen „horní předpisy”) v podnicích podléhajících hornímu zákonu (dále jen „podniky“), b) v součinnosti s orgány inspekce práce vykonávat v podnicích odborný technický dozor nad bezpečností při práci, c) vykonávat v podnicích odborný technický dozor nad bezpečností a hospodárností technických zařízení podléhajících vládnímu nařízení č.53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení, s výjimkou parních generátorů na povrchu a d) plnit ostatní úkoly uložené zvláštními předpisy. (2) Státní báňská správa plní své úkoly zejména tím, že: 1. soustavnými prohlídkami provozních zařízení podniků kontroluje, zda podniky řádně plní povinnosti uložené horními předpisy, zejména pokud jde o bezpečnost provozu, bezpečnost při práci, o racionální dobývání a pokud jde o zabezpečení zvláštních chráněných zájmů (ochrana přírodních léčivých zdrojů, zdrojů veřejného zásobování vodou apod.) a zvlášť chráněných objektů: za porušení horních předpisů ukládá vedoucím pracovníkům pokuty až do výše Kčs 3000. pokud nemá za to, že má být uložen trest vyšší nebo jiného druhu nebo pokud nejde o trestný čin; v takových případech postoupí věc ke stihání pro přestupek, po případě pro trestný čin; 2. dohlíží na bezpečnost provozu podniků, zejména na dodržování zásad báňské techniky, na udržováni podzemních a povrchových děl a zařízení v bezpečném stavu, na provádění opatření k zábraně provozním poruchám, úrazům a živelním událostem (požáru, výbuchu, zavalení, průvalu tekoucího písku, bahnin, vody nebo plynů apod.), a na stav a pohotovost záchranných sborů a stanic; 3. dodržování horních předpisů zajišťuje vhodnými, opatřeními; zjistí-li závady, které zřejmě a bezprostředně ohrožují obecný zájem, zejména bezpečnost života nebo zdraví lidí a nelze-li takové závady ihned odstranit, zastaví v potřebném rozsahu provoz podniku až do odstranění závady; 4. o zjištěných závadách a o nařízených opatřeních vyrozumí vždy též orgán nadřízený podniku a podle povahy věci též jiné zúčastněné orgány; 5. hrozí-li provozu podniku nebo obecnému zájmu, zejména životu nebo zdraví lidi závažné nebezpečí nebo dojde-li k závažné nehodě nebo k závažnému úrazu, zjišťuje na místě stav, příčiny a jejich následky a dozírá na preventivní nebo záchrannou akci prováděnou podnikem; 6. schvaluje plány otvírky, přípravy a dobývání a jejich změny; před zastavením provozu v hlavních důlních dílech nebo v lomu schvaluje plány jejich zajištění nebo likvidace a dozírá na provádění prací podle schválených plánů; 7. dozírá na to, aby všechna výhradní ložiska v dobývacím prostoru byla dobývána racionálně, co nejúplněji a technicky správným postupem tak, aby další dobývání ložiska ani sousedních ložisek nebylo znemožněno nebo ztíženo a aby vytěžené nerosty byly při další úpravě, prováděné v souvislosti. s dobýváním v těžebním podniku řádně využity; 8. je-li s hlediska racionálního využití ložiska nebo bezpečnosti provozu nezbytně nutné, aby část výhradního ložiska v dobývacím prostory jednoho těžebního podniku vydobyl jiný těžební podnik s ním bezprostředně sousedící, nebo je-li třeba, aby si těžební podnik zřídil pomocné důlní dílo v dobývacím prostoru jiného těžebního podniku, nařídí takové opatření v dohodě s příslušnými ústředními hospodářskými orgány; totéž učiní, je-li nezbytné nutné spoluužívání důlních děl a zařízení; 9. dozírá na to, zda se zachovávají předpisy o vedení důlních map a důlní měřické a geologické dokumentace; 10. dozírá, aby těžební podnik učinil všechna hospodářsky odůvodněná opatření k tomu, aby bylo zabráněno zbytečným škodám na pozemcích a usnadněny půdní úpravy za účelem jejich rekultivace, a aby zajistil provedení terénních úprav půdy narušené jeho činností, včetně jejího prvého osázení tak, aby tato půda byla způsobilá k dalšímu obdělávání; 11. spolurozhoduje s výkonným orgánem národního výborů o ochranných opatřeních, která mají být v souvislosti s dobýváním provedena na povrchových objektech, na vodohospodářských dílech a zařízeních, po případě na vodních tocích; jde-li o objekty sloužící provozu dráhy, spolurozhoduje o těchto opatřeních s dopravním správním úřadem, a jde-li o objekty sloužící provozu spojů s krajskou správou spojů; 12. účastní se projednávání plánovací a projektové přípravy investiční výstavby podniků podle zvláštních předpisů; 13. spolurozhoduje o stanovení dobývacího prostoru, jeho změně nebo zrušení, vede knihy dobývacích prostorů, z nich poskytuje informace a vyhotovuje výpisy; 14. jestliže provozem těžebního podniku by byl ohrožen provoz v dobývacím prostoru jiného těžebního podniku, stanoví v součinnosti se zúčastněnými ústředními orgány nezbytná opatření, zejména pořadí a způsob vydobytí dotčených ložisek; 15. spolurozhoduje o povolování změn na pozemcích v dobývacím prostoru a v jeho okolí (§ 28 odst. 1 horního zákona); 16. spolurozhoduje v pochybných případech, zda jde o podnik podrobený hornímu zákonu; 17. podává v případech stanovených zvláštními předpisy odborné posudky ústředním úřadům, prokurátorům, soudům, národním výborům a jejich výkonným orgánům a jiným státním orgánům; 18. dbá, aby se v podnicích prohlubovala a zlepšovala péče o bezpečnost při práci v souladu s hospodářským plánem a nejnovějšími poznatky vědy a techniky; proto s vedoucím a jinými orgány podniku i se všemi politickými a odborářskými činiteli v podniku a v jeho nadřazených orgánech usiluje o včasné předcházení úrazům, o odstraňování jejich příčin a o bezpečnější způsoby práce; 19. kontroluje, zda technická zařízení, jejich provoz a údržba vyhovují předpisům a technickým normám, po případě uznaným pravidlům techniky a pokroku vědy a zda pracovníci pověření obsluhou a dozorem nad technickými zařízeními mají potřebné odborné znalosti zejména po stránce bezpečnostní; 20. spolupracuje s orgány státní zdravotní správy v technických otázkách hygieny práce a ochrany proti nemocem z povolání; 21. dozírá na řádné provádění registrace pracovních úrazů a zhodnocuje příčiny úrazovosti pro úrazovou zábranu; 22. je oprávněna přezkušovat a potvrzovat technické pracovníky podniků ve smyslu bezpečnostních předpisů; 23. působí při školení technických pracovníků a dorostu, zejména spolupracuje na učebních osnovách a prohlíží a schvaluje podzemní pracoviště dorostu; 24. je oprávněna dávat podněty pro činnost výzkumných ústavů a účastnit se jejich zpracování; 25. povoluje a schvaluje v dohodě s orgány ministerstva vnitra skladiště výbušin; 26. stanoví jakých druhů výbušnin a typů přístrojů a pomůcek se smí používat pro trhací práce; 27. povoluje trhací práce velkého rozsahu; 28. schvaluje typy svítidel a ochranných přístrojů a pomůcek; 29. připravuje a v dohodě s příslušnými orgány vydává podrobnější předpisy o bezpečnosti provozu podniků a o bezpečnosti a hygieně při práci (bezpečnostní předpisy). § 3. Působnost ústředního báňského úřadu. Ústřední báňský úřad jako ústřední orgán státní báňské správy: 1. řídí a kontroluje činnost podřízených obvodních báňských úřadu a poboček a rozhoduje o odvoláních proti jejich rozhodnutím; 2. koná podle potřeby v rámci své řídící a kontrolní činnosti prohlídky podniků, maje při tom oprávnění a povinnosti uvedené v § 2 odst. 2 č. 1 až 4; 3. plní úkoly uvedené v § 2 odst. 2 č. 8, 13, 14, 16, 24, 26, 28, 29 a ostatní úkoly, které mu jsou vyhrazeny horními nebo jinými předpisy. V bezpečnostních předpisech (§ 2 odst. 2 č. 29) může ústřední báňský úřad ponechat obvodním báňským úřadům nebo jejich pobočkám, aby v součinnosti s orgány uvedenými v § 57 odst. 2 horního zákona stanovily bližší úpravu pro jednotlivé podniky nebo pro celý obvod své působnosti; 4. činí opatřeni všeobecné povahy pro větší území než obvod jednoho obvodního báňského úřadu nebo pobočky, 5. zhodnocuje příčiny úrazovosti v podnicích a spolupracuje s orgány státní zdravotní správy v technických otázkách hygieny práce a ochrany proti nemocem z povolání v celostátním měřítku; 6. spolupůsobí při rozhodování o ochraně drah, na které se vztahuje zákon č. 97/1950 Sb., o drahách, proti účinkům provozu podniků; 7. povoluje a schvaluje v dohodě s orgány ministerstva vnitra podzemní skladiště výbušin pro větší množství trhavin než 5000 kg a rozbušek, po případě elektrických ostrých palníků více než 20.000 kusů; 8. přezkušuje a potvrzuje podnikové bezpečnostní techniky podle zvláštních předpisů; 9. spolupracuje na učebních osnovách pro školení technických pracovníků a dorostu; 10. pečuje o přenášení, všeobecné rozšíření a využití osvědčených zkušeností a poznatků z oboru své působnosti; 11. jako osobní úřad provádí výběr, rozmisťování a školení pracovníků státní báňské správy; 12. vypracovává návrhy hospodářských plánů a rozpočtu za státní báňskou správu a zajišťuje jejich plnění, pečuje o materiálně technické zásobováni a financováni obvodních báňských úřadů a poboček; 13. sestavuje souhrnné zprávy a účetní a statistické výkazy za státní báňskou správu. § 4. Vedení ústředního báňského úřadu. (1) V čele ústředního báňského úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy vlády. Za řízení státní báňské správy odpovídá předseda ústředního báňského úřadu vládě. (2) Do působnosti předsedy ústředního báňského úřadu patří zejména; a) řídit veškerou činnost ústředního báňského úřadu a jemu podřízených obvodních báňských úřadů a poboček a podávat zprávy vládě a Národnímu shromáždění, b) vydávat v rámci své pravomoci a k provedení zákonů, jakož i vládních nařízení a jiných opatření vlády podrobnější směrnice a kontrolovat jejich plnění, c) měnit sídla a obvody obvodních báňských úřadů, zřizovat pobočky obvodních báňských úřadů a vymezovat jejich působnost, d) jmenovat a odvolávat ústřední a obvodní báňské inspektory a ostatní pracovníky státní báňské správy a pověřovat je služebními funkcemi. (3) V závažných případech dotýkajících se působnosti odborových svazů rozhoduje předseda ústředního báňského úřadu po projednání s příslušnými orgány odborových svazů. (4) Pracovní úseky ústředního báňského úřadu řídí ustanovení vedoucí, kteří za splnění uložených úkolů odpovídají předsedovi. § 5. Kolegium. (1) V ústředním báňském úřadě je jako poradní orgán předsedy zřízeno kolegium; předsedou kolegia je předseda ústředního báňského úřadu a členy jsou pracovníci ústředního báňského úřadu a vedoucí některých obvodních báňských úřadů jmenovaní předsedou. Na zasedání kolegia je zván také zástupce jednotné odborové organisace při projednávání otázek ochrany a bezpečnosti práce; k jednání mohou být přizváni také zástupci ústředních orgánů. (2) Kolegium na svých zasedáních projednává zásadní otázky státní báňské správy, zejména úkoly uložené vládou, osnovy právních předpisů, vládních usnesení, důležitých směrnic a opatření, zprávy vedoucích pracovníků ústředního báňského úřadu a obvodních báňských úřadů, sestavování plánu úkolů a jeho plnění, výběr, rozmisťování a výchovu kádrů a provádí soustavnou prověrku plnění zákonů, nařízení a usnesení vlády, jakož i vydaných příkazů a směrnic. (3) Usnesení kolegia nabývá platnosti schválením předsedy a jsou prováděna jako jeho rozhodnutí. (4) Podrobnosti upravuje jednací řád kolegia, který vydá předseda ústředního báňského úřadu. § 6. Působnost a vedení obvodních báňských úřadů a poboček. (1) Obvodní báňské úřady a pobočky plní ty úkoly státní báňské správy, které nejsou vyhrazeny ústřednímu báňskému úřadu a další úkoly, kterými je ústřední báňský úřad pověří. (2) Působnost obvodních báňských úřadů a poboček se místně vztahuje na stanovený obvod. V zájmu zjednodušení a zhospodárnění může ústřední báňský úřad přenést výkon pravomoci obvodního báňského úřadu nebo pobočky vůči některým podnikům jeho obvodu na jiný obvodní báňský úřad nebo pobočku nebo jej sám převzít. (3) Obvodní báňské úřady a pobočky spolupracuji při plnění svých úkolů dotýkajících se působnosti odborových svazů s příslušnými jejich orgány. (4) V čele obvodního báňského úřadu je předseda (v čele pobočky vedoucí), kterému ustanovení podřízení pracovníci odpovídají za splnění uložených úkolů. (5) Předseda obvodního báňského úřadu a vedoucí pobočky odpovídají předsedovi ústředního báňského úřadu. § 7. Práva a povinnosti báňských inspektorů a součinnost podniků. (1) Úkoly uvedené v § 2, pokud jsou obstarávány při výkonu dozoru v podnicích, vykonávají obvodní báňské úřady a pobočky obvodními báňskými inspektory a ústřední báňský úřad ústředními báňskými inspektory. Báňští inspektoři se prokazují zvláštním průkazem, který jim vydal ústřední báňský úřad. (2) Při provádění úkolů uvedených v § 2 jsou báňští inspektoři oprávnění a povinni podle pokynů svého nadřízeného. a) navštěvovat v každou dobu denní a noční všechna odvětví, části a oddělení podniků, provádět jejich prohlídky, požadovat předložení plánů, map, jiné dokumentace, zpráv a vysvětlení, přesvědčovat se u technických zaměstnanců podniku o znalosti platných horních předpisů a podle potřeby zhotovovat fotografické snímky a pořizovat kopie provozních map a profilů nutných pro šetření, b) dávat závazné příkazy, aby závady shledané v provádění provozních a důlně měřických prací byly v určité lhůtě odstraněny a aby při zřejmém a bezprostředním nebezpečí byly práce nebo zařízení v potřebném rozsahu okamžitě zastaveny a pracující vyvedeni do bezpečí, c) zkoumat okolnosti a příčiny závažných provozních poruch, úrazů a živelních událostí, jakož i ukládat pracovníkům podniku za porušení předpisů o bezpečnosti při práci v blokovém řízení pokuty až do výše 100,— Kčs. (3) Pracovníci podniků jsou povinni umožnit báňským inspektorům provádění šetření a poskytnout jim kdykoli nezbytnou součinnost; vůči báňským inspektorům nemohou se o věcech spadajících do působnosti státní báňské správy dovolávat povinnosti mlčenlivosti, uložené v zájmu zachování státního, hospodářského a služebního tajemství. (4) Vedení podniku a osoby dotčené opatřením ústředního báňského inspektora mohou podat ve lhůtě 15 dnů námitky se žádostí o jeho přezkoumání ústředním báňským úřadem. Námitky mají odkladný účinek, leda že by jej ústřední báňský inspektor vyloučil z důvodu obecného zájmu, zejména při ohrožení života nebo zdraví lidí. Námitky nelze podat proti uložení pokuty v blokovém řízení. § 8. Technicko-vědecké poradní sbory. (1) U každého báňského úřadu je zřízen technicko-vědecký poradní sbor pro řešení zásadních technických a vědeckých otázek z oboru působnosti úřadu. Jednání poradního sboru řídí předseda báňského úřadu. (2) Technicko-vědecký poradní sbor u ústředního báňského úřadu se skládá ze zástupců vyslaných zúčastněnými ústředními úřady (orgány) a odborovými svazy a z vynikajících odborných a hospodářských pracovníků, které jmenuje a odvolává předseda ústředního báňského úřadu. (3) Do technicko-vědeckého poradního sboru obvodního báňského úřadu mohou být přizváni podle povahy věci zástupci příslušného krajského národního výboru a jeho výkonných orgánů a krajského výboru zúčastněného odborového svazu; členy jsou vynikající techničtí a hospodářští pracovníci, které jmenuje a odvolává předseda obvodního báňského úřadu. (4) Členství v technicko-vědeckém poradním sboru je čestná funkce. Členové tohoto sboru jsou povinni zachovávat mlčenlivost o vědech, o kterých se dověděli při projednávání v poradním sboru. (5) Podrobnosti o technicko-vědeckých poradních sborech stanoví předseda ústředního báňského úřadu. § 9. Řízení. (1) Pokud tento statut nebo jiné předpisy nestanoví jinak, postupují báňské úřady v řízení podle ustanovení správního řádu a při ukládání pokut přiměřeně podle ustanovení trestního zákona správního a trestního řádu správního. (2) Pravomocná rozhodnutí báňských úřadů jsou vykonatelná správní nebo soudní exekucí. § 10. (1) Zrušuje se statut státní báňské správy, schválený usnesením vlády republiky Československé ze dne 1. listopadu 1954 č. 2197. (2) Tento statut nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Předseda: Ing. Hummel v. r.
Vyhláška Ústředního báňského úřadu č. 260/1957 Ú. l.	Vyhláška Ústředního báňského úřadu č. 260/1957 Ú. l. Vyhláška ústředního báňského úřadu, kterou se vydávají podrobnější předpisy o dobývacích prostorech, o způsobu jejich stanovení a o jejich evidenci. Vyhlášeno 31. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 136/1957 * § 1. - Pro dobývání výhradního ložiska (§ 5 odst. 1 horního zákona — dále jen „ložisko”) stanoví se těžebnímu podniku dobývací prostor. * § 2. - (1) Dobývací prostor stanoví k návrhu organisace, která připravuje investiční úkol, ústřední hospodářský orgán, po případě orgán jím pověřený (dále jen „hospodářský orgán”) v dohodě s ústředním báňským úřadem: jde-li o stanovení dalšího dobývacího prostoru * § 3. - (1) Dobývací prostor označí se názvem katastrálního území, v jehož obvodu leží buď celý nebo jeho větší část nebo hlavní úvodní dílo. * § 4. - (1) Hranice dobývacího prostoru na povrchu se stanoví uzavřeným mnohoúhelníkem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi udanými v platném souřadnicovém systému. Jeho prostorové hranice pod povrchem se zpravidla stanoví svislými rovinami, kt * § 5. - (1) Návrh na stanovení dobývacího prostoru musí obsahovat: * § 6. - (1) Návrh na stanovení dobývacího prostoru (§ 5 odst. 1) musí být předložen písemně ve dvojím vyhotovení příslušnému hospodářskému orgánu. Doklady k návrhu uvedené v § 5 odst. 2 č. 1 předloží se v pěti vyhotoveních, doklady uvedené pod č. 2 a 3 ve dvou vyh * § 7. - (1) O stanovení dobývacího prostoru rozhodne hospodářský orgán v dohodě s ústředním báňským úřadem a orgány uvedenými v § 5 odst. 4, po případě s ústředním hospodářským orgánem uvedeným v § 2 odst. 3. * § 8. - (1) Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru doručí příslušný hospodářský orgán navrhovateli, odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru, jakož i orgánům uvedeným v § 2 odst. 3 a v § 5 odst. 4. * § 9. - Při změně hranic dobývacího prostoru nebo při jeho rozdělení platí obdobně předpisy o stanovení dobývacích prostorů (§§ 2 až 8). * § 10. - (1) Hospodářský orgán v dohodě s ústředním báňským úřadem zruší dobývací prostor, bude-li dobývání ložiska trvale zastaveno ať již pro jeho vyčerpání nebo pro jiné důvody a byla-li provedena opatření, která byla stanovena ve schváleném plánu zajištění a li * § 11. - Dobývací prostory a jejich změny a zrušení evidují se v knihách dobývacích prostorů. Evidence zahrnuje všechny dobývací prostory stanovené na území republiky Československé. * § 12. - Knihy dobývacích prostorů vede ústřední báňský úřad. * § 13. - Knihy dobývacích prostorů sestávají z: * § 14. - (1) Evidenční kniha se člení na tyto díly: * § 15. - Do evidenční knihy se zapisují tyto údaje: * § 16. - V rejstříku katastrálních území se zapisují tyto údaje: * § 17. - Ve sbírce listin se ukládají: * § 18. - (1) Pořadové svazky dílů evidenční knihy se označují římskými číslicemi. Každý svazek musí mít pevnou vazbu. Stránky musí být průběžně číslovány a počet stran každého svazku se uvádí na první straně. * § 19. - Těžební podnik (závod) je povinen sdělit ústřednímu báňskému úřadu a v opise svému ústřednímu hospodářskému orgánu všechny změny údajů týkající se jeho označení, změny názvů katastrálních území, obcí, okresů a krajů, jakož i předložit dohody uvedené v § 15 * § 20. - Třetí osoby mohou do evidence nahlédnout, po případě mohou jim být z této evidence poskytnuty potřebné informace nebo výpisy, jen pokud osvědčí, že toho potřebují k výkonu svých povinností nebo k ochraně svých práv; přitom musí být zajištěno zachování stát * § 21. - (1) Organisace státního socialistického sektoru a lidová výrobní družstva dobývající ložiska, která dnem počátku účinnosti horního zákona se stala výhradními ložisky, musí podat návrh na stanovení dobývacího prostoru pro dobývání příslušných nerostů do 31. * § 22. - S přihlédnutím k zvláštním poměrům těžebních podniků může ústřední báňský úřad v dohodě s příslušným ústředním hospodářským orgánem pro určité kategorie těchto podniků nebo pro jednotlivé podniky povolit výjimky nebo odchylky z ustanovení § 5, § 6 odst. 1 * § 23. - Pokud nemá tato vyhláška zvláštní ustanovení o řízení, platí o řízení o věcech v ní upravených ustanovení správního řádu. * § 24. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 260. VYHLÁŠKA ústředního báňského úřadu ze dne 30. prosince 1957, kterou se vydávají podrobnější předpisy o dobývacích prostorech, o způsobu jejich stanovení a o jejich evidenci. Ústřední báňský úřad v dohodě se zúčastněnými ústředními hospodářskými orgány stanoví podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona): I. Stanovení dobývacích prostorů. § 1. Pro dobývání výhradního ložiska (§ 5 odst. 1 horního zákona — dále jen „ložisko”) stanoví se těžebnímu podniku dobývací prostor. § 2. (1) Dobývací prostor stanoví k návrhu organisace, která připravuje investiční úkol, ústřední hospodářský orgán, po případě orgán jím pověřený (dále jen „hospodářský orgán”) v dohodě s ústředním báňským úřadem: jde-li o stanovení dalšího dobývacího prostoru těžebnímu podniku již vybudovanému, podává návrh tento podnik, ústředním hospodářským orgánem se rozumí ústřední úřad nebo jiný ústřední orgán, do jehož působnosti spadá dobývání nerostu z příslušného ložiska a jemuž je anebo bude těžební podnik podřízen. (2) Dobývací prostor může hospodářský orgán v dohodě s ústředním báňským úřadem kdykoliv změnit, přispěje-li taková změna k zhospodárnění těžby nebo k racionálnějšímu využití ložiska. (3) V dobývacím prostoru může být stanoven další zvláštní dobývací prostor pro dobýváni jiného nerostu nebo skupiny nerostů jen v dohodě s ústředním hospodářským orgánem, do jehož oboru působnosti spadá těžba nerostů, pro kterou již byl stanoven dobývací prostor; jinak platí ustanovení předcházejících odstavců. § 3. (1) Dobývací prostor označí se názvem katastrálního území, v jehož obvodu leží buď celý nebo jeho větší část nebo hlavní úvodní dílo. (2) Další dobývací prostory v témže katastrálním území se označí názvem katastrálního území a římskými číslicemi. § 4. (1) Hranice dobývacího prostoru na povrchu se stanoví uzavřeným mnohoúhelníkem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi udanými v platném souřadnicovém systému. Jeho prostorové hranice pod povrchem se zpravidla stanoví svislými rovinami, které procházejí povrchovými hranicemi. (2) Výjimečně mohou být stanoveny prostorové hranice dobývacího prostoru pod povrchem přirozenými hranicemi tvořenými plochou tektonických poruch ložiska; v tom případě se stanoví vrcholy hranic dobývacího prostoru na jednotlivých patrech. U dobývacích prostorů stanovených podle přirozených hranic tvořených plochami tektonických poruch ložiska se plošný rozsah stanoví podle největší plochy a tato plocha se promítne na povrch. (3) Plošný rozsah dobývacího prostoru se vypočítá ze souřadnic vrcholů obvodového mnohoúhelníka. § 5. (1) Návrh na stanovení dobývacího prostoru musí obsahovat: 1. název a sídlo těžebního podniku po případě jeho závodu, kterému má být stanoven dobývací prostor, 2. název dobývacího prostoru, jeho plošný rozsah a souřadnice vrcholů obvodového mnohoúhelníka, 3. název katastrálních území, obcí, okresů a krajů, ve kterých se má rozkládat, 4. označení ložiska po případě skupiny ložisek a nerostů, pro které se má dobývací prostor stanovit, 5. výsledek průzkumu ložiska, rozsah, uložení, tvar, mocnost, tektonika ložiska, údaje o množství zásob a plánované kapacitě těžebního podniku (závodu); údaje o výsledku průzkumu mohou být nahrazeny opisem výměru komise pro klasifikaci zásob ložisek nerostných surovin, pokud se vztahuje na dobývací prostor, 6. zamýšlený způsob vydobytí ložiska s ohledem na zabránění zbytečným školám na povrchu, 7. název těžebních podniků (závodů) dobývajících v témže nebo v sousedním ložisku, pokud by jejich provoz mohl být ohrožen provozem v navrhovaném prostoru. (2) K návrhu na stanovení dobývacího prostoru je třeba připojit tyto doklady: 1. pro dobývací prostory o ploše přes 50 ha mapu povrchové situace v měřítku 1 : 5000 nebo 1 : 10.000, pro dobývací prostory do 50 ha mapu povrchové situace v měřítku katastrálních map, v obou případech s vyznačením hranic navrhovaného dobývacího prostoru, souřadnic vrcholů jeho povrchového obrazce, jakož i hranic dobývacích prostorů sousedních; jsou-li hranice dobývacího prostoru tvořeny plochou tektonické poruchy ložiska, vyznačí se hranice na mapě jednotlivých pater graficky s uvedením souřadnic a nadmořských výšek vrcholů, 2. příslušné geodetické výpočty souřadnic vrcholů a výpočet plochy dobývacího prostoru. 3. geologickou mapu ložiska s příčnými a podélnými profily, u živic strukturní mapu. 4. rozhodnutí, že těžebnímu podniku bylo uloženo ložisko dobývat (§ 13 odst. 2 horního zákona), nebo, je-li navrhovatel lidové výrobní družstvo, podnik družstevní organisace nebo jednotné zemědělské družstvo, doklad o přenechání využití ložiska (§ 16 odst. 2 horního zákona), 5. u ložisek nevyhrazených nerostů vždy rozhodnutí příslušného ústředního hospodářského orgánu, že se prozkoumané ložisko hodí k průmyslovému dobývání. (3) Podklady uvedené v odstavci 2 č. 1 a 2 musí být vyhotoveny důlním měřičem anebo měřičem, který byl pro tyto práce pověřen Ústřední správou geodesie a kartografie v dohodě s ústředním báňským úřadem. Originál mapy povrchové situace musí být vyhotoven na průsvitném plátně. (4) Má-li se stanovit dobývací prostor v území důležitém pro obranu státu, je třeba k návrhu připojit předběžný souhlas příslušného orgánu ministerstva národní obrany případně ministerstva vnitra. V územích, kde dobývání nerostu nebo s ním spojené činnosti jsou vázány podle zvláštních předpisů nebo podle státních dohod na souhlas orgánů, jimž náleží ochrana příslušných chráněných zájmů (např. ochrana dráhy, ochrana přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, ochrana přírody, ochrana vodohospodářských zájmů, ochrana kulturních památek apod.), je třeba předložit souhlas těchto orgánů. § 6. (1) Návrh na stanovení dobývacího prostoru (§ 5 odst. 1) musí být předložen písemně ve dvojím vyhotovení příslušnému hospodářskému orgánu. Doklady k návrhu uvedené v § 5 odst. 2 č. 1 předloží se v pěti vyhotoveních, doklady uvedené pod č. 2 a 3 ve dvou vyhotoveních, doklady uvedené v č. 4 a 5 v originále a v opise. Hospodářský orgán předložený úplný návrh projedná do 30 dnů ode dne podání. (2) Hospodářský orgán přizve k jednání o návrhu ústřední báňský úřad, odbor pro výstavbu a správu zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru a všechny zúčastněné orgány uvedené v § 2 odst. 3 a v § 5 odst. 4. § 7. (1) O stanovení dobývacího prostoru rozhodne hospodářský orgán v dohodě s ústředním báňským úřadem a orgány uvedenými v § 5 odst. 4, po případě s ústředním hospodářským orgánem uvedeným v § 2 odst. 3. (2) Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru musí obsahovat zejména: 1. název dobývacího prostoru, plošný rozsah, jeho hranice a souřadnice vrcholů mnohoúhelníka, 2. označení ložiska nebo skupiny ložisek nebo nerostů, pro které byl dobývací prostor stanoven, 3. potřebná omezení dobývání nebo zvláštní technické podmínky pro jeho provádění v místech uvedených v § 5 odst. 4. § 8. (1) Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru doručí příslušný hospodářský orgán navrhovateli, odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru, jakož i orgánům uvedeným v § 2 odst. 3 a v § 5 odst. 4. (2) K rozhodnutí určenému navrhovateli a odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru se připojí mapa povrchové situace s vepsanými souřadnicemi vrcholů dobývacího prostoru (§ 5 odst. 2 č. 1). Originál návrhu a dokladů k němu spolu s dvojím vyhotovením rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru zašle hospodářský orgán ústřednímu báňskému úřadu k evidenci dobývacích prostorů, opisy návrhu a dokladů se uloží u ústředního hospodářského orgánu. Opis rozhodnutí s mapou povrchové situace zašle ústřední báňský úřad příslušnému obvodnímu báňskému úřadu nebo pobočce. § 9. Při změně hranic dobývacího prostoru nebo při jeho rozdělení platí obdobně předpisy o stanovení dobývacích prostorů (§§ 2 až 8). § 10. (1) Hospodářský orgán v dohodě s ústředním báňským úřadem zruší dobývací prostor, bude-li dobývání ložiska trvale zastaveno ať již pro jeho vyčerpání nebo pro jiné důvody a byla-li provedena opatření, která byla stanovena ve schváleném plánu zajištění a likvidace hlavních důlních děl nebo lomu.) (2) Hospodářský orgán projedná zrušení dobývacího prostoru s ústředním báňským úřadem, s odborem pro výstavbu rady krajského národního výboru a se všemi zúčastněnými spolurozhodujícími orgány uvedenými v § 2 odst. 3 a v § 5 odst. 4. (3) Rozhodnuti o zrušení dobývacího prostoru musí obsahovat zejména: 1. název dobývacího prostoru, plošný rozsah, jeho hranice a souřadnice vrcholů mnohoúhelníka, 2. označení ložiska nebo skupiny ložisek a nerostů, pro které byl dobývací prostor stanoven. (4) Hospodářský orgán doručí písemné rozhodnutí všem zúčastněným orgánům uvedeným v § 2 odst. 3 a v § 5 odst. 4, jakož i odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru a těžebnímu podniku. (5) Na základě tohoto rozhodnutí vyjme ústřední báňský úřad dobývací prostor z evidence a uvědomí o tom příslušný obvodní báňský úřad nebo pobočku. II. Evidence dobývacích prostorů. § 11. Dobývací prostory a jejich změny a zrušení evidují se v knihách dobývacích prostorů. Evidence zahrnuje všechny dobývací prostory stanovené na území republiky Československé. § 12. Knihy dobývacích prostorů vede ústřední báňský úřad. § 13. Knihy dobývacích prostorů sestávají z: 1. evidenční knihy, 2. rejstříku katastrálních území a obcí, v nichž leží dobývací prostory, 3. sbírky listin. § 14. (1) Evidenční kniha se člení na tyto díly: 1. radioaktivní nerosty, 2. kamenné uhlí, 3. hnědé uhlí a lignit, 4. živice a methan, 5. nerosty uvedené v § 3 odst. 1 č. 3 a 4 horního zákona, 6. nerosty uvedené v § 3 odst. 1 č. 5 až 13 horního zákona, po případě další nerosty, které budou prohlášeny za vyhrazené, 7. ložiska nevyhrazených nerostů hodící se k průmyslovému dobývání. (2) Dobývací prostor stanovený pro několik nerostů dobývaných z jednoho ložiska se eviduje v tom dílu evidenční knihy, který je stanoven pro hlavní těžený nerost, při čemž v dílech evidenční knihy pro další nerosty se učiní poukaz na evidenci hlavního těženého nerostu. § 15. Do evidenční knihy se zapisují tyto údaje: 1. název a sídlo těžebního podniku, případně jeho závodu, kterému se stanoví dobývací prostor, 2. název dobývacího prostoru a jeho plošný rozsah, 3. názvy katastrálních území, obcí, okresů a krajů, ve kterých leží dobývací prostor nebo jeho větší část nebo hlavní úvodní dílo, 4. označení ložiska, po případě skupiny ložisek a nerostů, pro které byl dobývací prostor stanoven, 5. označení rozhodnutí o stanovení, změně nebo zrušení dobývacího prostoru, 6. odkaz na díl, svazek a stránku evidenční knihy, kde je zapsán dobývací prostor pro jiné ložisko nebo nerosty v případě, když se oba dobývací prostory krytí nebo i jen zčásti překrývají, 7. označení dohody nebo rozhodnutí o právu jiného těžebního podniku nebo jiné organisace vydobýt část ložiska nebo zřídit pomocné důlní dílo nebo spoluužívat důlních děl a zařízení, 8. omezení dobývání nebo zvláštní technické podmínky pro jeho provádění (§ 7 odst. 2 č. 3), 9. označení pořadače sbírky listin. § 16. V rejstříku katastrálních území se zapisují tyto údaje: 1. katastrální území, obec, okres a kraj, ve kterém leží stanovený dobývací prostor nebo jeho větší část nebo hlavní úvodní dílo, 2. odkaz na díl, svazek a stránku evidenční knihy, kde je zapsán dobývací prostor, ležící v uvedeném katastrálním území. § 17. Ve sbírce listin se ukládají: 1. originál mapy povrchové situace podle § 5 odst. 2 č. 1 a ostatní doklady, podle kterých byl stanoven, změněn nebo zrušen dobývací prostor, 2. všechny jiné písemnosti, které byly podkladem pro zápis do evidenční knihy, 3. písemnosti týkající se výpisů z evidenční knihy. § 18. (1) Pořadové svazky dílů evidenční knihy se označují římskými číslicemi. Každý svazek musí mít pevnou vazbu. Stránky musí být průběžně číslovány a počet stran každého svazku se uvádí na první straně. (2) Pro sbírku listin každého dobývacího prostoru se zakládá zvláštní pořadač. § 19. Těžební podnik (závod) je povinen sdělit ústřednímu báňskému úřadu a v opise svému ústřednímu hospodářskému orgánu všechny změny údajů týkající se jeho označení, změny názvů katastrálních území, obcí, okresů a krajů, jakož i předložit dohody uvedené v § 15 č. 7 a to do 15 dnů ode dne změny, po případě ode dne uzavření dohody. § 20. Třetí osoby mohou do evidence nahlédnout, po případě mohou jim být z této evidence poskytnuty potřebné informace nebo výpisy, jen pokud osvědčí, že toho potřebují k výkonu svých povinností nebo k ochraně svých práv; přitom musí být zajištěno zachování státního a hospodářského tajemství. III. Přechodná a závěrečná ustanovení. § 21. (1) Organisace státního socialistického sektoru a lidová výrobní družstva dobývající ložiska, která dnem počátku účinnosti horního zákona se stala výhradními ložisky, musí podat návrh na stanovení dobývacího prostoru pro dobývání příslušných nerostů do 31. prosince 1958. Návrh musí obsahovat údaje uvedené v § 5 odst. 1 č. 1 až 4 a č. 7 a musí být opatřen doklady uvedenými v § 5 odst. 2 č. 1 až 3. Jinak platí ustanovení § 5 odst. 3 a 4 a § 6 až § 8 obdobně. (2) Pro dosavadní dolové nebo povrchové míry a přebytky, které spolu souvisí a patří témuž těžebnímu podniku nebo závodu, vytvoří se jeden dobývací prostor, jehož hranice se vymezí vnějšími hranicemi dosavadních propůjček. Tento dobývací prostor přihlásí se u příslušného ústředního hospodářského orgánu do 30. června 1958. Přihláška musí obsahovat údaje uvedené v § 5 odst. 1 č. 1 až 4 a č. 7 a být opatřena doklady uvedenými v § 5 odst. 2 č. 1 až 3. Jinak platí ustanovení § 5 odst. 3, § 6 odst. 1, § 7 odst. 2 a § 8 obdobně. (3) Dosavadní revírní štoly, které se posuzují jako společně užívaná důlní díla, oznámí těžební podniky spolu s přihláškou dobývacího prostoru. § 22. S přihlédnutím k zvláštním poměrům těžebních podniků může ústřední báňský úřad v dohodě s příslušným ústředním hospodářským orgánem pro určité kategorie těchto podniků nebo pro jednotlivé podniky povolit výjimky nebo odchylky z ustanovení § 5, § 6 odst. 1 a § 21. § 23. Pokud nemá tato vyhláška zvláštní ustanovení o řízení, platí o řízení o věcech v ní upravených ustanovení správního řádu. § 24. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Předseda: Ing. Hummel v. r. ) Vyhláška ústředního báňského úřadu č. 261/1957 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o vypracování a schvalování plánu otvírky, přípravy a dobývání, jakož i plánů zajištění a likvidace hlavních důlních děl a lomu.
Vyhláška Ústřednho báňského úřadu č. 263/1957 Ú. l.	Vyhláška Ústřednho báňského úřadu č. 263/1957 Ú. l. Vyhláška ústředního báňského úřadu, kterou se upravují některé předpisy státní báňské správy. Vyhlášeno 31. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 136/1957 * Čl. 1. - Počínajíc dnem 1. ledna 1958 platí pro podniky podléhající vrchnímu dozoru státní báňské správy s výhradou uvedenou v čl. 2 tyto předpisy) o bezpečnosti provozu a bezpečnosti při práci a o vedení a doplňování důlních map: Čl. 2. - (1) Pro podniky, které dne 31. prosince 1957 nepodléhaly vrchnímu dozoru státní báňské správy, platí z předpisů uvedených v čl. 1 jen předpisy označené č. 3, 5 a 7. * Čl. 3. - (1) Předpisy uvedené v čl. 1 č. 1 až 7 a 9 platí na celém území státu. * Čl. 4. - Pokud v čl. 1 není stanoveno jinak, rozumějí se v předpisech tam uvedených slovy * Čl. 5. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 263. VYHLÁŠKA ústřednho báňského úřadu ze dne 20. prosince 1957, kterou se upravují některé předpisy státní báňské správy. Ústřední báňský úřad stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními hospodářskými orgány, Ústřední správou geodesie a kartografie, vládním výborem pro geologii a ministerstvem zdravotnictví a v součinnosti s ústředními výbory příslušných odborových svazů podle § 57 odst. 1 pís. c) a d) a odst. 2 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona): Čl. 1. Počínajíc dnem 1. ledna 1958 platí pro podniky podléhající vrchnímu dozoru státní báňské správy s výhradou uvedenou v čl. 2 tyto předpisy) o bezpečnosti provozu a bezpečnosti při práci a o vedení a doplňování důlních map: 1. nařízení č. 522/1943 Ú. l., o jízdě na laně v hornických závodech, s těmito změnami: a) v § 7 písm. a) se slova „smí se” nahrazují slovy „se nesmí” a škrtají se slova „jen s povolením revírního báňského úřadu”, b) v § 54 písm. a) se slova „Povolí-li revírní báňský úřad jízdu” nahrazují slovy „Při jízdě” a c) v § 55 se škrtají slova „které bylo již schváleno” a slova „ke schválení (Příloha, vzor 1)”; 2. vyhláška č. 168/1947 Ú. l. I, o organisaci záchranné služby v hornických závodech; 3. vyhláška č. 420/1947 Ú. l. I, o báňskopolicejních předpisech o dopravě, chůzi a jízdě lidí v hornických závodech, s těmito změnami: a) v § 246 odst. 2 se slova „úřední povolení” nahrazují slovy „povolení nadřízeného hospodářského orgánu” a slovo „úředně” slovem „jím”, b) v § 246 odst. 3 se slova „úředního povolení“ nahrazují slovy „povolení nadřízeného hospodářského orgánu”, c) § 247 se mění obdobně jako § 246 a škrtají se v něm slova „revírní báňský úřad” apod., d) v § 249 odst. 1 se slova „revírního báňského úřadu” nahrazují slovy „nadřízeného hospodářského orgánu” a e) v § 301 se slova „revírní báňský úřad” nahrazují slovy „nadřízený hospodářský orgán”; 4. nařízení č. 720/1947 Ú. l. I, pro provoz hnědouhelných briketáren a závodů k výrobě hnědouhelného prachu; 5. vyhláška č. 2391/1948 Ú. l. I, o strojních zařízeních a o zařízeních na povrchu v hornických závodech, s těmito změnami: a) zrušují se §§ 2 až 16, 97 odst. 3 a 129 až 218, b) v § 21 odst. 5 se škrtají slova „písm. a) a b)” a slova „zkušební komisař parních kotlů. Zkoušky podle písm. c), d) a e) může prováděti i”; 6. vyhláška č. 61/1951 Ú. l. I, kterou se vydávají bezpečnostní předpisy pro koksovny s tou změnou, že v § 15 slova „§ 223 obecného zákona horního“ se nahrazují slovy „§ 44 odst. 2 horního zákona č. 41/1957 Sb.”; 7. vyhláška č. 241/1953 Ú. l., o provozně bezpečnostní službě v závodech podléhajících dozoru veřejné báňské správy, s těmito změnami; a) v § 9 odst. 1 písm. f) se škrtá slovo „báňských”, b) v § 10 slova „ředitele podniku” se nahrazuji slovem „vedoucího”, c) v § 12 odst. 2 slova „Ministr paliv může na návrh báňského úřadu II. stupně” se nahrazují slovy „Ústřední báňský úřad může v dohodě s příslušným ústředním hospodářským orgánem”; 8. vyhláška č. 2870/1932 Ú. l. a vyhláška č. 322/1949 Ú. l. I ve znění vyhlášky č. 787/1949 Ú. l. I, o důlních mapách, s těmito změnami: a) v § 12 odst. 1 se škrtá druhá až poslední věta, b) v § 19 odst. 1 se škrtá první věta a v odstavci 2 rovněž první věta, c) zrušuje se § 20; 9. vyhláška č. 1029/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají značky důlních map. Čl. 2. (1) Pro podniky, které dne 31. prosince 1957 nepodléhaly vrchnímu dozoru státní báňské správy, platí z předpisů uvedených v čl. 1 jen předpisy označené č. 3, 5 a 7. (2) Pro uhelné doly neplatí předpisy uvedené v čl. 1 č. 1 až 3 a 5. Čl. 3. (1) Předpisy uvedené v čl. 1 č. 1 až 7 a 9 platí na celém území státu. (2) Z předpisů uvedených v čl. 1 č. 8 platí vyhláška č. 2870/1932 Ú. l. v obvodech obvodních báňských úřadů v Praze, Kladně, Plzni, Karlových Varech, Teplicích a Kutné Hoře a vyhlášky č. 322/1949 Ú. l. I a č. 787/1949 Ú. l. I v obvodech ostatních obvodních báňských úřadů. Čl. 4. Pokud v čl. 1 není stanoveno jinak, rozumějí se v předpisech tam uvedených slovy 1. „veřejná báňská správa” slova „státní báňská správa”, 2. „báňské hejtmanství” nebo „báňský úřad II. stupně” slova „ústřední báňský úřad”, 3. „revirní báňský úřad” nebo „báňský úřad I. stupně” slova „obvodní báňský úřad”, 4. „ministerstvo” slova „ústřední hospodářský orgán”, 5. „báňský podnik” nebo „podnikatel hor” nebo „podnikatel” slova „podnik podléhající hornímu zákonu”, 6. „báňský závod” slova „závod podléhající hornímu zákonu”, 7. „správa závodu” nebo „závodní správa” slova „vedení závodu”, 8. „závodní dolu” nebo „závodní” slova „vedoucí závodu”, 9. „důlní pole” nebo „propůjčené dolové míry a přebytky” slova „dobývací prostor”, 10. „stavební řád” slova „předpisy platné pro pozemní stavby”. Čl. 5. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Předseda: Ing. Hummel v. r. ) Předpisy neuveřejněné v Úředním listě se upravují výnosem ústředního báňského úřadu ze dne 20. prosince 1957, č. j. 8077/1957.
Vyhláška Ústředního báňského úřadu č. 264/1957 Ú. l.	Vyhláška Ústředního báňského úřadu č. 264/1957 Ú. l. Vyhláška ústředního báňského úřadu, kterou se upravuje oznamování vyhledávacích a průzkumných prací státní báňské správě. Vyhlášeno 31. 12. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1958, částka 136/1957 * § 1. - Organisace státního socialistického sektoru, které vyhledávají a prozkoumávají ložiska nerostů (§ 6 horního zákona), jsou povinny nejméně 8 dní předem oznámit obvodnímu báňskému úřadu (příslušnému podle místa prováděných prací) zahájení, přerušení, po příp * § 2. - (1) Vrtané a kopané sondy, rýhy, šachtice, štoly a jiná důlní díla dočasného významu, hnaná za účelem vyhledávání a průzkumu ložisek (nikoliv jako otvírkové dílo pro celé ložisko) nebo za účelem zjišťování mocnosti a jiných vlastností ložisek, jakož i průz * § 3. - Vrtné práce s projektovanou hloubkou přes 500 m se oznamují jednotlivě na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze č. 2. K oznámení se připojí mapa se situací projektovaného vrtu. * § 4. - (1) Je-li nutno dodatečně provést změny oproti oznámeným údajům, je třeba o nich neprodleně zpravit příslušný obvodní báňský úřad. * § 5. - Oznamovací povinnosti státní báňské správě podle této vyhlášky nepodléhají * § 6. - Vyhledávací a průzkumné práce, na které se vztahuje oznamovací povinnost podle této vyhlášky a které byly započaty přede dnem její účinnosti a nebyly v této době skončeny, musí být oznámeny obvodnímu báňskému úřadu nejpozději do 31. března 1958, pokud jíž * § 7. - (1) Dosavadní úprava hlášení kutacích, zemních, vrtních prací a hlubinných vrteb) je zrušena. § 8. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Aktuální znění od 1. 1. 1958 264. VYHLÁŠKA ústředního báňského úřadu ze dne 30. prosince 1957, kterou se upravuje oznamování vyhledávacích a průzkumných prací státní báňské správě. Ústřední báňský úřad stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními hospodářskými orgány a v součinnosti s ústředními výbory příslušných odborových svazů podle § 11 odst. 4 a § 57 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona): § 1. Organisace státního socialistického sektoru, které vyhledávají a prozkoumávají ložiska nerostů (§ 6 horního zákona), jsou povinny nejméně 8 dní předem oznámit obvodnímu báňskému úřadu (příslušnému podle místa prováděných prací) zahájení, přerušení, po případě skončení všech vyhledávacích a průzkumných prací. § 2. (1) Vrtané a kopané sondy, rýhy, šachtice, štoly a jiná důlní díla dočasného významu, hnaná za účelem vyhledávání a průzkumu ložisek (nikoliv jako otvírkové dílo pro celé ložisko) nebo za účelem zjišťování mocnosti a jiných vlastností ložisek, jakož i průzkumné práce v opuštěných důlních dílech a vrtné práce s projektovanou hloubkou do 500 m se oznamují hromadně předložením příslušného výpisu z plánu geologicko průzkumných prací. (2) V plánu musí být uvedeno katastrální území, na němž budou práce prováděny s případným místním označením, datum zahájení provozu, údaje o tom, na kolik směn se pracuje, datum pravděpodobného ukončení prací, jakož i jméno a adresa odpovědného vedoucího; u průzkumných prací v opuštěných důlních dílech se uvede dřívější označení těchto důlních děl, pokud je známo. Vrty je nutno označit čísly, kterých se používá v mapách a hlášeních. (3) V případě, že není vypracován plán uvedený v odstavci 1, ohlašují se uvedené práce hromadně podle katastrálních území s udáním okresu na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze č. 1. K oznámení se připojí mapa se situací projektovaných vrtů. § 3. Vrtné práce s projektovanou hloubkou přes 500 m se oznamují jednotlivě na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze č. 2. K oznámení se připojí mapa se situací projektovaného vrtu. § 4. (1) Je-li nutno dodatečně provést změny oproti oznámeným údajům, je třeba o nich neprodleně zpravit příslušný obvodní báňský úřad. (2) Při přerušení vyhledávacích a průzkumných prací, které je delší než 30 dnů, a před opětným zahájením nebo před skončením takových prací oznamuje se obvodnímu báňskému úřadu datum přerušení, skončení nebo opětného zahájení, jakož i datum předpokládané úplné likvidace vyhledávacích nebo průzkumných prací. U vrtných prací se uvede dosažená hloubka. § 5. Oznamovací povinnosti státní báňské správě podle této vyhlášky nepodléhají a) zemní a vrtné práce, které jsou prováděny za jiným účelem než pro vyhledávání a průzkum ložisek nerostů, jako např. geologické mapování, zemní a vrtné práce, prováděné za účelem zjištění únosnosti základové půdy, zjištění vodního režimu, hledání vody, vyhledávání přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přirozeně se vyskytujících minerálních vod stolních a podobně, b) hloubení vrtů z důlních děl (podzemní vrty). § 6. Vyhledávací a průzkumné práce, na které se vztahuje oznamovací povinnost podle této vyhlášky a které byly započaty přede dnem její účinnosti a nebyly v této době skončeny, musí být oznámeny obvodnímu báňskému úřadu nejpozději do 31. března 1958, pokud jíž nebyly oznámeny podle dosud platných předpisů. § 7. (1) Dosavadní úprava hlášení kutacích, zemních, vrtních prací a hlubinných vrteb) je zrušena. (2) Touto vyhláškou není dotčena oznamovací povinnost organisací provádějících vyhledávání a průzkum ložisek výkonnému orgánu místního národního výboru. § 8. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1958. Předseda: Ing. Hummel v. r. 728kB 905kB ) Výnos ústředního báňského úřadu ze dne 30. prosince 1956, čj. 8800-350/1956.
Zákon č. 76/1957 Sb.	Zákon č. 76/1957 Sb. Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům Vyhlášeno 31. 12. 1957, datum účinnosti 1. 3. 1958, částka 35/1957 * Čl. I - Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se mění a doplňuje takto: * Čl. II Aktuální znění od 1. 3. 1958 76 Zákon ze dne 19. prosince 1957, kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům. Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně: Čl. I Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se mění a doplňuje takto: 1. Část první zní: „ČÁST PRVNÍ Hlášení obyvatelstva § 1 Hlášení pobytu (1) Podle tohoto zákona je každý povinen hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) počátek, změnu a ukončení pobytu v obci s vedlejšími ohlašovacími údaji, a to způsobem, s doklady a ve lhůtách stanovených prováděcími předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení na ohlašovacích tiskopisech. (2) Každý je povinen učinit všechna hlášení úplně a pravdivě. § 2 Pobyt Pobytem se podle tohoto zákona rozumí jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobyt přechodný (dočasný pobyt mimo místo stálého bydliště). § 3 Ohlašovna (1) Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru. (2) Vyžaduje-li to zájem řádné evidence obyvatelstva, mohou prováděcí předpisy určit za ohlašovnu jiný orgán. (3) V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou příslušný orgán veřejné bezpečnosti. § 4 Ubytovatelé (1) Ubytovatelem je: a) vlastník budovy nebo pozemku, pokud jde o jeho nájemníky nebo jiné osoby, které ve své budově nebo na svém pozemku ubytoval; b) nájemník nebo uživatel bytu nebo jiné místnosti, pokud jde o jeho podnájemníky nebo jiné osoby, které ve svém bytě (své místnosti) ubytoval; c) provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz podniku, ústavu nebo zařízení poskytujícího za plat či bezplatně ubytování, pokud jde o osoby, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval. (2) Prováděcí předpisy stanoví, které jiné osoby se považují za ubytovatele a kdo plní povinnosti ubytovatele, který v domě nebydlí. § 5 Povinnosti ubytovatelů (1) Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytu. Neohlásí-li osoba hlášením povinná svůj pobyt ve stanovené lhůtě, je ubytovatel povinen oznámit to neprodleně ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti. (2) Provozovatel ubytovacího zařízení je dále povinen: a) vést domovní knihu a zapisovat do ní neprodleně při ubytování ubytované osoby, když řádně prokázaly svou totožnost; b) na požádání předkládat domovní knihu nebo výpisy z ní kontrolním orgánům; c) neprodleně oznámit příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti osobu, která neprokázala svou totožnost. § 6 Výjimky a úlevy (1) Ustanovení části první se nevztahují na osoby, ubytované podle předpisů o ubytování vojska. (2) Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené. (3) Pokud jde o hlášení obyvatelstva v pohraničním území, může ministerstvo vnitra stanovit zvláštní úpravu. § 7 Zvláštní hlášení (1) Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbylo takto stanoveným dnem platnosti, jakoby jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je třeba učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných. (2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.“ 2. V § 21 na konci se škrtá část věty za středníkem. 3. § 22 zní: „Prováděcí předpisy. Ministerstvo vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě předpisy k provedení tohoto zákona.“ Čl. II Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1958; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády. Novotný v. r. Fierlinger v. r. Široký v. r. Barák v. r.
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 5/1958 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva vnitra č. 5/1958 Ú. l. Vyhláška ministerstva vnitra, kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech. Vyhlášeno 22. 1. 1958, datum účinnosti 1. 3. 1958, částka 4/1958 * § 1. - Vydávání občanských průkazů. * Doklady potřebné k vydání občanského průkazu. * § 2. - (1) K vydání občanského průkazů je občan povinen oddělení VB předložit: * § 3. - (1) Žádá-li o vydání nového občanského průkazu občan, který má občanský průkaz vydaný po 1. lednu 1955, předloží pouze tento dosavadní občanský průkaz a dvě fotografie. Jestliže důvodem k vydání občanského průkazu je změna jména nebo příjmení, předloží též * § 4. - (1) Doklady musí být předloženy v řádném stavu, v prvopise nebo ověřeném opise. K cizojazyčným dokladům mohou oddělení VB od občana vyžádat jejich překlad. * Zápisy v občanském průkazu. * § 5. - (1) Do občanského průkazu zapisuje při jeho vydání oddělení VB údaje o podstatných skutečnostech, jichž je třeba ke zjištění totožnosti občana, o státním občanství a o pobytu a jiné významné právní a evidenční skutečnosti. * § 6. - Občan je povinen dbát, aby základní údaje zapsané v občanském průkazu o jménu a příjmení, o stavu a o pobytu, jakož i údaje o zaměstnání, stále odpovídaly skutečnosti; za tím účelem je povinen: * § 7. - Vedlejší údaje se zapisují do občanského průkazu po jeho vydání pouze na žádost občana; po předložení příslušného dokladu zapisuje * § 8. - (1) Občan nesmí provádět žádné zápisy, změny nebo opravy v občanském průkazu. * § 9. - Povinnosti zaměstnavatele. * Závěrečná ustanovení. * § 10. - (1) Občanský průkaz nesmí být přenášen do ciziny s výjimkou případů, kde je součástí cestovního dokladu. * § 11. - Zrušuje se vyhláška ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech. * § 12. - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1958. Aktuální znění od 1. 3. 1958 5. VYHLÁŠKA ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1958, kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech. Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 2 a § 13 zákona č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech: § 1. Vydávání občanských průkazů. (1) Občanský průkaz je povinen mít každý občan Československé republiky (dále jen „občan“), který dosáhl věku 15 let a má pobyt na území Československé republiky. (2) Občanský průkaz vydává okresní oddělení ministerstva vnitra — oddělení veřejné bezpečnosti, po případě městská správa, městský odbor nebo městské oddělení veřejné bezpečnosti (dále jen „oddělení VB“), v jehož obvodu je občan hlášen k trvalému pobytu. Občanský průkaz se vydává za úhradu pořizovacích výloh.) (3) Občanský průkaz se nevydává: a) vojákům z povolání, kteří svou totožnost prokazují vojenskými průkazy; b) občanům trvale se zdržujícím v cizině, kteří svou totožnost prokazují cestovními doklady; c) občanům zcela zbaveným svéprávnosti. Doklady potřebné k vydání občanského průkazu. § 2. (1) K vydání občanského průkazů je občan povinen oddělení VB předložit: a) rodný (křestní) list. b) doklad o rodinném stavu (oddací list, úmrtní list manžela, pravomocný rozsudek o rozvodu manželství), c) dosavadní občanský průkaz nebo doklad jej nahrazující, d) dvě neretušované fotografie o rozměrech 5,5 cmX6,5 cm, s dolním bílým okrajem širokým 1,5 cm. (2) Muži starší 19 let jsou povinni předložit k nahlédnutí též vojenskou knížku, průkaz brance nebo průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě. (5) Od občana, o jehož státním občanství jsou pochybnosti, může být vyžádán doklad o československém státním občanství. (4) Občan, který žádá, aby mu v občanském průkazu byly zapsány údaje o jeho odborném vzdělání nebo údaje o dětech (osvojencích) mladších 15 let, je povinen předložit o tom příslušný doklad (vysvědčení, rodné listy dětí). § 3. (1) Žádá-li o vydání nového občanského průkazu občan, který má občanský průkaz vydaný po 1. lednu 1955, předloží pouze tento dosavadní občanský průkaz a dvě fotografie. Jestliže důvodem k vydání občanského průkazu je změna jména nebo příjmení, předloží též doklad o této změně. (2) Vzniknou-li v případech uvedených v odstavci 1 pochybnosti o některé skutečnosti potřebné k vydání občanského průkazu, může být od občana vyžádán příslušný doklad (§ 2). § 4. (1) Doklady musí být předloženy v řádném stavu, v prvopise nebo ověřeném opise. K cizojazyčným dokladům mohou oddělení VB od občana vyžádat jejich překlad. (2) Doklady může předložit jeden z členů rodiny i za ostatní členy rodiny. Občanský průkaz musí občan převzít osobně. Zápisy v občanském průkazu. § 5. (1) Do občanského průkazu zapisuje při jeho vydání oddělení VB údaje o podstatných skutečnostech, jichž je třeba ke zjištění totožnosti občana, o státním občanství a o pobytu a jiné významné právní a evidenční skutečnosti. (2) Po převzetí občanského průkazu je občan povinen bez průtahu předložit občanský průkaz: a) zaměstnavateli (§ 9) k zápisu údajů o pracovním (učebním) poměru, pokud je občan v pracovním (učebním) poměru; b) výkonnému orgánu okresního národního výboru k zápisů rodného čísla, pokud ve výjimečných případech tento zápis nemohl být proveden již při vydání občanského průkazu. § 6. Občan je povinen dbát, aby základní údaje zapsané v občanském průkazu o jménu a příjmení, o stavu a o pobytu, jakož i údaje o zaměstnání, stále odpovídaly skutečnosti; za tím účelem je povinen: a) při změně příjmení nebo jména požádat oddělení VB o vydání nového občanského průkazu; b) při změně stavu (uzavření manželství, rozvodu manželství, ovdovění), pokud nedošlo ke změně příjmení nebo jména, předložit občanský průkaz s příslušným dokladem výkonnému orgánu místního národního výboru k zápisu nastalé změny; c) při hlášení pobytu předložit občanský průkaz ohlašovně k zápisu údajů o pobyta; d) při vzniku a ukončení pracovního (učebního) poměru předložit občanský průkaz zaměstnavateli k zápisu údajů o pracovním (učebním) poměru (§ 9). § 7. Vedlejší údaje se zapisují do občanského průkazu po jeho vydání pouze na žádost občana; po předložení příslušného dokladu zapisuje a) výkonný orgán místního národního výboru — údaje o narození, osvojení nebo úmrtí dětí mladších 15 let, b) oddělení VB — údaje o sociálním postavení a vzdělání. § 8. (1) Občan nesmí provádět žádné zápisy, změny nebo opravy v občanském průkazu. (2) Jestliže v občanském průkazu nelze zapsat údaje o nastalé změně, protože je zápisy zcela zaplněn, je občan povinen požádat oddělení VB o vydání nového občanského průkazu. § 9. Povinnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel (vedení podniků, úřadů, orgánů státní správy, organisací atd.) je povinen: a) přezkoumat podle občanského průkazu totožnost občana, který u něho vstupuje do pracovního (učebního) poměru, b) neprodleně zapisovat do občanského průkazu občana počátek a ukončení jeho pracovního (učebního) poměru, c) neprodleně oznámit oddělení VB každého, kdo při uzavírání pracovního poměru nemůže nebo odmítá prokázat svoji totožnost občanským průkazem nebo se prokazuje občanským průkazem, který ztratil průkazní moc (§ 6 zákona o občanských průkazech). Závěrečná ustanovení. § 10. (1) Občanský průkaz nesmí být přenášen do ciziny s výjimkou případů, kde je součástí cestovního dokladu. (2) Občanský průkaz zemřelého je povinen odevzdat oddělení VB nebo matričnímu orgánu místního národního výboru ten, kdo o zemřelého naposledy pečoval nebo obstarával jeho pohřeb. (3) Občanský průkaz občana, který byl zcela zbaven svéprávnosti, je povinen odevzdat oddělení VB ten, kdo o takového občana pečuje. (4) Občané, kteří nastoupili vojenskou činnou službu, jsou povinni odevzdat občanský průkaz příslušnému vojenskému orgánu; po dobu této služby prokazují svou totožnost stanovenými vojenskými doklady. § 11. Zrušuje se vyhláška ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech. § 12. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1958. Ministr: Barák v. r. ) Pořizovací výlohy činí 4 Kčs.
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 6/1958 Ú. l.	Vyhláška Ministerstva vnitra č. 6/1958 Ú. l. Vyhláška ministerstva vnitra, kterou se vydávají podrobnější předpisy o hlášení pobytu občanů Československé republiky. Vyhlášeno 22. 1. 1958, datum účinnosti 1. 3. 1958, částka 4/1958 * § 1. - Povinnost hlášeni pobytu. * § 2. - Pobyt. * § 3. - Ohlašovna. * § 4. - Osoby hlášením povinné. * § 5. - Ubytovatelé. * § 6. - Povinnosti ubytovatelů. * § 7. - Hlášení trvalého pobytu. * § 8. - Hlášení přechodného pobytu. * § 9. - Hlášení pobytu v ubytovacích zařízeních. * § 10. - Hlášení pobytu v hraničním pásmu. * § 11. - Hlášení pobytu vojáky v činné službě. * § 12. - Ohlašovací tiskopisy. * § 13. - Zrušovací ustanovení * § 14. - Účinnost. Aktuální znění od 1. 3. 1958 6. VYHLÁŠKA ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1958, kterou se vydávají podrobnější předpisy o hlášení pobytu občanů Československé republiky. Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 22 zákona č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, ve znění zákona č. 76/1957 Sb.: § 1. Povinnost hlášeni pobytu. (1) Každý občan Československé republiky, zdržující se na území Československé republiky (dále jen „občan“), je povinen podle ustanovení této vyhlášky hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) svůj pobytpobyt spolu s vedlejšími údaji, jež jsou předepsány na ohlašovacích tiskopisech. (2) Každý občan je proto, pokud dále není stanoveno jinak, povinen: a) vyplnit úplně a pravdivě ohlašovací tiskopisy a předložit je současně s občanským průkazem ve stanovené lhůtě ohlašovně, b) předložit občanský průkaz, v němž ohlašovna provedla zápis o učiněném hlášení pobytupobytu, k nahlédnutí svému ubytovateli. (3) Povinnost hlášení pobytupobytu se nevztahuje na občany zcela zbavené svéprávnosti. § 2. Pobyt. PobytemPobytem podle ustanovení této vyhlášky se rozumí jak pobytpobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobytpobyt přechodný (dočasný pobytpobyt mimo místo stálého bydliště). § 3. Ohlašovna. (1) Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru. (2) V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou městské oddělení (městská správa) veřejné bezpečnosti. § 4. Osoby hlášením povinné. (1) Každý občan starší 15 let je povinen hlásit svůj pobytpobyt na ohlašovacích tiskopisech samostatně. Tato povinnost se vztahuje též na společně ubytované manžele a na děti starší 15 let, které bydlí s rodiči ve společné domácnosti. (2) Každý občan starší 15 let je povinen hlásit svůj pobytpobyt osobně; pouze za členy rodiny, žijící ve společné domácnosti, může hlásit jejich pobytpobyt jeden ze členů této rodiny, který je však povinen předložit ohlašovně současně jejich občanské průkazy. (3) Děti mladší 15 let je povinna hlásit k trvalému pobytutrvalému pobytu jejich matka, po případě otec, bydlí-li dítě pouze s ním; trvalý pobyttrvalý pobyt těchto dětí se zapisuje jako vedlejší údaj do ohlašovacího tiskopisu toho z rodičů, který je hlášením povinen. Trvalý pobytTrvalý pobyt dětí mladších 15 let, které nebydlí u žádného z rodičů, je povinen hlásit ten, kdo o ně pečuje; tyto děti musí být hlášeny k trvalému pobytutrvalému pobytu na ohlašovacích tiskopisech samostatně. Přechodný pobytPřechodný pobyt dětí mladších 15 let se nehlásí (4) Povinnost hlásit pobytpobyt občanů, kteří pro svůj nepříznivý duševní nebo tělesný stav nemohou tuto povinnost splnit, má ten, kdo o tyto občany pečuje. § 5. Ubytovatelé. (1) Ubytovatelem je: a) vlastník budovy nebo pozemku, pokud jde o jeho nájemníky nebo jiné osoby, které ve své budově nebo na svém pozemku ubytoval; b) nájemník nebo uživatel bytu nebo jiné místnosti, pokud jde o jeho podnájemníky nebo jiné osoby, které ve svém bytě (své místnosti) ubytoval; c) provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz podniku, ústavu nebo zařízení poskytujícího za plat či bezplatně ubytování, pokud jde o osoby, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval. (2) Jsou-li budova nebo pozemek pronajaty nebo je-li k nim zřízeno právo požívání nebo užívání k vlastní potřebě, anebo jsou-li v národní správě, považuje se za ubytovatele nájemce, poživatel, uživatel nebo národní správce. (5) V domech, spravovaných právnickou osobou, odpovídá za splnění povinnosti, uložených ubytovateli, domovník. Není-li v domě domovníka, je právnická osoba povinna ustanovit za svého zástupce k plnění těchto povinností jinou způsobilou osobu starší 18 let. Toto ustanovení platí obdobně také v ostatních případech, kdy ubytovatel v domě nebydlí. § 6. Povinnosti ubytovatelů. (1) Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytupobytu. Je proto povinen: a) přesvědčit se, zda ubytovaný má v občanském průkazu zápis ohlašovny o učiněném hlášení pobytupobytu nebo zda má potvrzení ohlašovny o hlášení pobytupobytu podle § 11; b) neprodleně oznámit ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti, jestliže ubytovaný neprokáže, že splnil povinnost hlášení pobytupobytu. (2) Provozovatel ubytovacího zařízení má vedle povinností uvedených v odstavci 1 tyto další povinnosti: a) přezkoumat totožnost občana, který žádá o ubytování, podle jeho občanského (vojenského) průkazu; b) oznámit neprodleně orgánům veřejné bezpečnosti každého, kdo žádá o ubytování a nemůže nebo odmítá prokázat svou totožnost, nebo v občanském průkazu nemá zápis ohlašovny o přihlášení k trvalému pobytutrvalému pobytu; c) vést domovní knihu a zapisovat do ni všechny ubytované osoby starší 15 let neprodleně při jejich ubytování, i když jde o ubytování na jednu noc; d) provádět zápisy do domovní knihy přesně podle zápisů v občanských průkazech ubytovaných občanů. e) předkládat domovní knihu nebo výpisy z ní kdykoliv na požádání orgánům veřejné bezpečnosti a příslušným kontrolním orgánům; f) uschovávat domovní knihu, která byla zápisy zcela zaplněna, v neporušeném stavu po dobu stanovenou orgány veřejné bezpečnosti. § 7. Hlášení trvalého pobytu. (1) Trvalým pobytemTrvalým pobytem podle ustanovení této vyhlášky se rozumí stálé bydliště občana, zpravidla místo kde má rodinu, rodiče, byt, zaměstnání nebo majetek. (2) K trvalému pobytutrvalému pobytu musí být hlášen každý občan, a to v téže době pouze v jednom místě (u jedné ohlašovny). (3) Počátek trvalého pobytutrvalého pobytu je občan povinen hlásit ohlašovně nejpozději do 3 dnů po ubytování; ukončení trvalého pobytutrvalého pobytu je povinen hlásit ohlašovně během 3 dnů před ukončením pobytupobytu. (4) Při změně trvalého pobytutrvalého pobytu nemůže být občan hlášen k trvalému pobytutrvalému pobytu u jiné ohlašovny, neprokáže-li, že se odhlásil u ohlašovny v místě předchozího trvalého pobytutrvalého pobytu. Při změně trvalého pobytutrvalého pobytu v obvodu téže ohlašovny je občan povinen hlásit ukončení předchozího trvalého pobytutrvalého pobytu i počátek nového trvalého pobytutrvalého pobytu ohlašovně současně a to do 3 dnů po ubytování. (5) Počátek trvalého pobytutrvalého pobytu hlásí občané na ohlašovacích tiskopisech „Přihlašovací lístek pro trvalý pobyttrvalý pobyt“; ukončení trvalého pobytutrvalého pobytu hlásí na tiskopisech „Odhlašovací lístek“. (6) Počátek a ukončení trvalého pobytutrvalého pobytu zapisuje ohlašovna do občanského průkazu. § 8. Hlášení přechodného pobytu. (1) Přechodným pobytemPřechodným pobytem podle ustanovení této vyhlášky se rozumí dočasný pobytpobyt občana mimo místo stálého bydliště, zpravidla místo, kde se občan dočasně zdržuje z pracovních, studijních, zdravotních, rekreačních a podobných důvodů. (2) Občan je povinen hlásit ohlašovně nejpozději do 3 dnů po ubytování počátek a předpokládanou dobu přechodného pobytupřechodného pobytu, který potrvá déle než 30 dnů. Přechodný pobytPřechodný pobyt, který potrvá kratší dobu než 30 dnů, se ohlašovně nehlásí. (3) Počátek a předpokládanou dobu přechodného pobytupřechodného pobytu, který potrvá déle než 30 dnů, občané hlásí ohlašovně na tiskopisech „Přihlašovací lístek pro přechodný pobytpřechodný pobyt“. Počátek a předpokládanou dobu přechodného pobytupřechodného pobytu zapisuje ohlašovna do občanského průkazu. (1) Ukončení přechodného pobytupřechodného pobytu se ohlašovně nehlásí ani do občanského průkazu nezapisuje. Občan je však povinen znovu Ohlašovně hlásit přechodný pobytpřechodný pobyt na tiskopise „Přihlašovací lístek pro přechodný pobytpřechodný pobyt“, jestliže v místě přechodného pobytupřechodného pobytu se hodlá zdržovat po uplynutí doby zapsané v občanském průkazu. (5) Povinnost hlásit přechodný pobytpřechodný pobyt, i když potrvá déle než 30 dnů, se nevztahuje na: a) příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů hromadně ubytované podle příslušných služebních předpisů (kasárenské ubytování); b) občany, přijaté do ošetřování ve zdravotnických zařízeních; c) zaměstnance dopravy a spojů, ubytované ze služebních důvodů ve služebních ubytovacích zařízeních: d) chovance umístěné ve výchovnách dorostu. § 9. Hlášení pobytu v ubytovacích zařízeních. (1) Občané ubytovaní v ubytovacích zařízeních (v hotelích, ubytovnách, internátech a pod.) jsou povinni hlásit příslušné ohlašovně trvalý pobyttrvalý pobyt i přechodný pobytpřechodný pobyt, který potrvá déle než 30 dnů, ve lhůtách stanovených touto vyhláškou stejným způsobem jako ostatní občané. Kromě toho jsou povinní při ubytování v ubytovacího zařízení neprodleně předložit provozovateli ubytovacího zařízení k nahlédnutí svůj občanský (vojenský) průkaz. (2) V každém ubytovacím zařízení je vedena domovní kniha (§ 6 odst. 2), do které provozovatel ubytovacího zařízení zapisuje údaje o pobytupobytu všech ubytovaných osob, i když jde o ubytování na jednu noc. § 10. Hlášení pobytu v hraničním pásmu. (1) Vlastníci domů v hraničním pásmu nebo jejich zástupci mají kromě povinnosti ubytovatele (§ 6 odst. 1) povinnost vést pro svůj dům domovní knihu a zapisovat do ní údaje o pobytupobytu všech ubytovaných osob neprodleně pří jejich ubytování, i když jde o ubytování na jednu noc. (2) Každý občan, který se hodlá trvale zdržovat v hraničním pásmu, je povinen do 48 hodin po příchodu do hraničního pásma: a) požádat příslušné odděleni veřejné bezpečností o udělení povolenky k trvalému pobytutrvalému pobytu v hraničním pásmu a předložit mu současně platnou propustku do hraničního pásma a občanský průkaz, b) po udělení povolenky přihlásit se k trvalému po bytu u příslušné ohlašovny a předložit jí současně občanský průkaz a domovní knihu domu, v němž se ubytoval. (3) Ukončení trvalého pobytutrvalého pobytu v hraničním pásmu je občan povinen hlásit příslušné ohlašovně během 48 hodin před ukončením pobytupobytu; při tom je povinen předložit ohlašovně současně občanský průkaz a domovní knihu domu, v němž je ubytován. (4) Každý občan, který se hodlá přechodně zdržovat v hraničním pásmu po dobu delší než 48 hodin, je povinen neprodleně po ubytování přihlásit se k přechodnému pobytupřechodnému pobytu u příslušné ohlašovny a předložit jí současně propustku do hraničního pásma, občanský průkaz a domovní knihu domu, v němž se ubytoval. Přechodný pobytPřechodný pobyt kratší než 48 hodin se zapisuje pouze do domovní knihy. (3) K přechodnému pobytupřechodnému pobytu v hraničním pásmu může být občan přihlášen pouze na dobu platnosti propustky do hraničního pásma. Ukončení přechodného pobytupřechodného pobytu v hraničním pásmu se ohlašovně nehlásí a zápis o tom se v občanském průkazu a v domovní knize neprovádí. § 11. Hlášení pobytu vojáky v činné službě. Vojáci v činné službě jsou povinni hlásit pobytpobyt ohlašovnám ve stanovených lhůtách stejným způsobem jako ostatní občané, s těmito odchylkami: a) při hlášení pobytupobytu jsou povinni předložit ohlašovnám k nahlédnutí — za účelem kontroly totožnosti — vojenské průkazy. Ohlašovny ve vojenských průkazech žádné zápisy neprovádějí a o učiněném hlášení pobytupobytu vydají vojákům potvrzení; b) ohlašovny přihlásí vojáky v činné službě k trvalému pobytutrvalému pobytu a vydají jim o tom potvrzení jen tehdy, prokáží-li se tito vojáci potvrzením příslušné ohlašovny o odhlášení se z místa předchozího trvalého pobytutrvalého pobytu; k přechodnému pobytupřechodnému pobytu je ohlašovna přihlásí jen tehdy, prokáží-li se potvrzením ohlašovny, že jsou hlášeni k trvalému pobytutrvalému pobytu. § 12. Ohlašovací tiskopisy. Vzory ohlašovacích tiskopisů a domovních knih stanoví ministerstvo vnitra. Ohlašovací tiskopisy skladují a občanům vydávají za náhradu ohlašovny. § 13. Zrušovací ustanovení Zrušují se vyhlášky: 1. č. 335/1952 Ú. l., o hlášení občanů, 2. č. 323/1953 Ú. l., o úpravě hromadného hlášení pobytu některých osob. § 14. Účinnost. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1958. Ministr: Barák v. r.