law_id stringlengths 11 2.15k | law_text stringlengths 14 1.92M |
|---|---|
Nařízení vlády č. 20/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 20/1959 Sb.
Nařízení, kterým se mění a doplňuje vládní nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících
Vyhlášeno 28. 3. 1959, datum účinnosti 1. 4. 1959, částka 9/1959
* Čl. I - § 13 odst. 1 vládního nařízení č. 56/1956 Sb. zní:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 4. 1959
20
Vládní nařízení
ze dne 26. března 1959,
kterým se mění a doplňuje vládní nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících
Vláda Republiky československé nařizuje podle § 90 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení:
Čl. I
§ 13 odst. 1 vládního nařízení č. 56/1956 Sb. zní:
„(1)
Výchovné náleží na každé dítě (§ 24 zákona) poživatele starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu, které by mělo při úmrtí družstevníka nárok na sirotčí důchod. Výchovné nenáleží na dítě, které požívá sirotčí důchod nebo na něž přísluší přídavek na děti (výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil). Výchovné rovněž nenáleží na dítě, na něž nepřísluší přídavek na děti jen proto, že zaměstnanec nesplnil stanovené podmínky.“
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959; provede je předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Široký v. r. |
Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 68/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 68/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu o zásobování spotřebitelů pevnými palivy
Vyhlášeno 31. 3. 1959, datum účinnosti 7. 3. 1959, částka 27/1959
* § 1 - Rozsah platnosti
* § 2 - Okruh zásobovaných spotřebitelů
* § 3 - Roční dodávky pevných paliv
* § 4 - Pravomoc národních výborů
* § 5 - Spotřebitelské dávky
* § 6 - Vlastní spotřeba palivového dříví
* § 7 - Hospodárné používání paliv
* § 8 - Závěrečná ustanovení
* § 9 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 7. března 1959.
Aktuální znění od 7. 3. 1959
68
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitřního obchodu
ze dne 7. března 1959
o zásobování spotřebitelů pevnými palivy
Ministerstvo vnitřního obchodu stanoví podle § 1 zákona č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě:
§ 1
Rozsah platnosti
Tato vyhláška se vztahuje na všechny dodávky černouhelného koksu a palivového dříví, uskutečňované podniky obchodu palivem (dále jen „Uhelné sklady”), na schválené osazenecké dodávky a na dodávky palivového dříví uskutečňované organizacemi ministerstva zemědělství a lesního hospodářství v rámci stanoveného maloobchodního obratu.
§ 2
Okruh zásobovaných spotřebitelů
(1)
Nárok na dodávky palivového dříví mají tržní i mimotržní spotřebitelé zásobovaní prostřednictvím Uhelných skladů.
(2)
Nárok na dodávky černouhelného koksu mají tržní i mimotržní spotřebitelé, kteří používají technicky ověřených a schválených spotřebičů, zejména spotřebičů ústředního a etážového topení na černouhelný koks.
Jejich zásobování je určováno podle důležitosti v tomto pořadí:
a)
lůžková a ambulantní zdravotnická zařízení, lékárny, jesle a mateřské školy, domovy důchodců, zastupitelské úřady, letiště, telekomunikační zařízení, obytné domy s ústředním topením;
b)
všechny školy, družiny, internátní školy mládeže do 18 let, závody veřejného stravování, ubytovací podniky, výrobny potravinářského a zemědělského zboží, parní orba a výmlat;
c)
objekty určené pro rekreaci dětí a pracujících, objekty a zařízení ministerstev národní obrany a vnitra, prodejny a provozovny socialistického sektoru;
d)
divadla, kina, ostatní veřejná kulturní a osvětová zařízení, objekty nápravných zařízení, objekty veřejné dopravy osob, tělovýchovná zařízení, závodní školy práce.
§ 3
Roční dodávky pevných paliv
(1)
Ministerstvo vnitřního obchodu stanoví pro jednotlivé krajské národní výbory roční dodávky černouhelného koksu a palivového dříví; krajské národní výbory stanoví roční dodávky pro jednotlivé okresní národní výbory.
(2)
Roční dodávky může změnit ministerstvo vnitřního obchodu pro jednotlivé kraje a krajské národní výbory v mezích svých krajských ročních dodávek pro jednotlivé okresy.
§ 4
Pravomoc národních výborů
(1)
Okresní národní výbory stanoví na podkladě rozčlenění spotřeby tržním a mimotržním spotřebitelům dávky černouhelného koksu a palivového dříví a vyhlásí je obvyklým způsobem.
(2)
Okresní národní výbory mohou určit spotřebitelské dávky palivového dříví a černouhelného koksu pro jednotlivé obce s přihlédnutím k jejich hospodářskému významu podle § 2.
(3)
Krajské a okresní národní výbory dohlížejí ve svých obvodech na hospodaření a zásobování spotřebitelů pevnými palivy.
§ 5
Spotřebitelské dávky
(1)
Spotřebitelé odebírají černouhelný koks a palivové dříví v rámci dávek stanovených okresními národními výbory. Evidenci listin zákazníků sestavuji a vedou Uhelné sklady.
(2)
Noví spotřebitelé, kteří mají ústřední (etážové) topení a noví spotřebitelé, kteří používají černouhelného koksu a palivového dříví pro provozní účely, projednají své spotřebitelské dávky u podnikového ředitelství Uhelných skladů.
(3)
Průmysloví spotřebitelé, kteří odebírají od Uhelných skladů pouze palivové dříví, uplatní své roční požadavky jednorázově u podnikového ředitelství Uhelných skladů.
(4)
Zaměstnanci ČSD, kteří odebírají zaměstnanecké uhlí ze zásob ČSD a ČSD jim nedodávají palivové dříví, požádají nejbližší sklad (objednávkovou kancelář) Uhelných skladů o zapsání do listiny zákazníků. Uhelné sklady zaznamenají spotřebitelskou dávku palivového dříví stanovenou okresním národním výborem.
(5)
Všechny změny v potřebě koksu a dřeva, které ovlivňují spotřebitelské dávky, jsou spotřebitelé povinni oznámit do 15 dnů místně příslušnému skladu (objednávkové kanceláři) Uhelných skladů.
(6)
Spotřebitelské dávky se stanoví na roční období; nevybraná množství propadají dnem 31. prosince běžného roku.
§ 6
Vlastní spotřeba palivového dříví
Organizace ministerstva zemědělství a lesního hospodářství mohou si ponechat palivové dříví k poskytnutí odměn za
a)
sběr dřeva a dobývání pařezů,
b)
práci v lese přiznávané jako naturální prémie,
c)
získávání dřeva při samovýrobě,
v množství stanoveném ministerstvy zemědělství a lesního hospodářství a spotřebního průmyslu.*)
§ 7
Hospodárné používání paliv
(1)
Spotřebitelé používají dodaných paliv co nejúsporněji. Uživatelé ústředních a etážových topení za tím účelem využívají všech známých technických zlepšení ve svých otopných zařízeních.
(2)
Pověření pracovníci Uhelných skladů jsou oprávněni ověřovat instalovaná ústřední a etážová topení z hlediska maximální možnosti použití náhradních nebo méněhodnotných paliv.
§ 8
Závěrečná ustanovení
Zrušují se všechny předpisy, které odporují této vyhlášce, zejména se zrušuje vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 85/1952 Ú. l., o zásobování spotřebitelů zařazených do skupin domácího otopu uhlím a palivovým dřívím, a ostatních spotřebitelů palivovým dřívím a všechny předpisy vydané k jejímu provedení.**)
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 7. března 1959.
Ministr:
Brabec v. r.
*)
Instrukce poř. č. 36/1957 Sb. instr.
**)
Směrnice poř. č. 213/1952 Sb ob. ve znění oběžníku poř. č. 84/1953 Sb. ob. s dodatky oběžníku reg. č. 283/1952 Sb. ob. KNV a instrukce poř. č. 165/1954 Sb. instr.
Na Slovensku vyhláška č. 114/1952 Ú. v. a oběžník poř. č. 264/1962 Sb. ob. ve znění oběžníku poř. č. 107/1953 Sb. ob. s dodatky oběžníku reg. č. 317/1952 Sb. ob. a instrukce poř. č. 215/1954 Sb. instr. |
Vyhláška Ministra zahraničního obchodu č. 69/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra zahraničního obchodu č. 69/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra zahraničního obchodu o zřízení podniku Omnipol, podniku zahraničního obchodu pro vývoz a dovoz sportovních a loveckých zbraní a střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel
Vyhlášeno 31. 3. 1959, datum účinnosti 1. 4. 1959, částka 27/1959
* § 1 - Zřizuje se podnik Omnipol, podnik zahraničního obchodu pro vývoz a dovoz sportovních a loveckých zbraní a střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel (dále jen „podnik”).
* § 2 - Sídlem podniku je Praha.
* § 3 - (1) Hlavním předmětem jeho podnikání je zahraniční obchod, zvláště výhradní dovoz a vývoz sportovních a loveckých zbraní, střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel. Jednotlivé druhy zboží, jehož dovoz a vývoz je podniku vyhrazen, stanoví podr
* § 4 - (1) Podnik je samostatnou právnickou osobou a samostatnou hospodářskou organizací; hospodaří podle chozrasčotu a odpovídá za své závazky svým jměním.
* § 5 - (1) Podnik spravuje a řídí ústřední ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zahraničního obchodu; ústřední ředitel je osobně odpovědný ministru zahraničního obchodu.
* § 6 - Základní jmění podniku činí 10 000 000,— Kčs.
* § 7 - (1) Podnik náleží do působnosti ministerstva zahraničního obchodu.
* § 8 - Ode dne účinnosti této vyhlášky pozbývá platnosti oprávnění Omnipolu a. s. k výhradnímu dovozu a vývozu sportovních a loveckých zbraní a střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel.
* § 9 - Ruší se vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 83/1956 Ú. l., o oprávnění k výhradnímu dovozu a vývozu sportovních a loveckých zbraní, střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel.
* § 10 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959.
Aktuální znění od 1. 4. 1959
69
VYHLÁŠKA
ministra zahraničního obchodu
ze dne 12. března 1959
o zřízení podniku Omnipol, podniku zahraničního obchodu pro vývoz a dovoz sportovních a loveckých zbraní a střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel
Ministr zahraničního obchodu stanoví v dohodě s ministrem financí podle §§ 2 a 20 zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství:
§ 1
Zřizuje se podnikpodnik Omnipol, podnikpodnik zahraničního obchodu pro vývoz a dovoz sportovních a loveckých zbraní a střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel (dále jen „podnikpodnik”).
§ 2
Sídlem podnikupodniku je Praha.
§ 3
(1)
Hlavním předmětem jeho podnikání je zahraniční obchod, zvláště výhradní dovoz a vývoz sportovních a loveckých zbraní, střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel. Jednotlivé druhy zboží, jehož dovoz a vývoz je podnikupodniku vyhrazen, stanoví podrobně ministr zahraničního obchodu zvláštním opatřením.
(2)
PodnikPodnik je oprávněn provozovat veškerou činnost souvisící s předmětem jeho podnikání.
§ 4
(1)
PodnikPodnik je samostatnou právnickou osobou a samostatnou hospodářskou organizací; hospodaří podle chozrasčotu a odpovídá za své závazky svým jměním.
(2)
Stát neručí za jednání a závazky podnikupodniku.
(3)
Z majetku podnikupodniku nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem nebo za jinými organizacemi a podnikypodniky.
(4)
Jako vlastník nemovitého majetku se v pozemkové knize zapisuje podnikpodnik.
§ 5
(1)
PodnikPodnik spravuje a řídí ústřední ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zahraničního obchodu; ústřední ředitel je osobně odpovědný ministru zahraničního obchodu.
(2)
Ústřední ředitel zastupuje podnikpodnik navenek a je oprávněn ke všem opatřením a rozhodnutím ve správě podnikupodniku.
(3)
Ministr zahraničního obchodu může jmenovat jednoho nebo více náměstků ústředního ředitele. Náměstek zastupuje ústředního ředitele v plném rozsahu jeho oprávnění.
(4)
Ústřední ředitel a jeho náměstkové skládají při svém jmenování ministru zahraničního obchodu slib, že budou svědomitě plnit své povinnosti.
§ 6
Základní jmění podnikupodniku činí 10 000 000,— Kčs.
§ 7
(1)
PodnikPodnik náleží do působnosti ministerstva zahraničního obchodu.
(2)
Bližší předpisy o úkolech podnikupodniku, jeho organizaci, provádění jeho činnosti, odpovědnosti pracovníků a dozoru ministerstva zahraničního obchodu vydá ministr zahraničního obchodu. Předpisy o hospodaření, financování, platebním styku a peněžní kontrole podnikupodniku vydá ministr financí v dohodě s ministrem zahraničního obchodu.
§ 8
Ode dne účinnosti této vyhlášky pozbývá platnosti oprávnění Omnipolu a. s. k výhradnímu dovozu a vývozu sportovních a loveckých zbraní a střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel.
§ 9
Ruší se vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 83/1956 Ú. l., o oprávnění k výhradnímu dovozu a vývozu sportovních a loveckých zbraní, střeliva k nim, jakož i sportovních a civilních letadel.
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959.
Ministr:
Krajčír v. r. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 71/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 71/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o přihláškách k náhradě za nároky zaniklé podle zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany
Vyhlášeno 6. 4. 1959, datum účinnosti 6. 4. 1959, částka 28/1959
* § 1 - O náhradě za československý majetek ve Federativní lidové republice Jugoslávii, na který se vztahuje Dohoda uzavřená dne 11. února 1956 mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o vypořádání otevřených majetkových otázek,
* § 2 - K řízení o náhradě mohou být přihlášeny jen
* § 3 - (1) Přihláška k náhradě musí být podána na předepsaném tiskopise osobami bydlícími (majícími sídlo) v českých krajích u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1-Malá Strana, Dražického nám. č. 7, osobami bydlícími (majícími sídlo) v slov
* § 4 - Podání přihlášky nezakládá právní nárok na náhradu.
* § 5 - Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na cenné papíry vydané jugoslávským státem nebo právnickými osobami se sídlem na nynějším území Federativní lidové republiky Jugoslávie. Ohledně tohoto majetku bude platit zvláštní úprava.
* § 6 - Vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 6. 4. 1959
71
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 19. března 1959
o přihláškách k náhradě za nároky zaniklé podle zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany
Ministerstvo financí stanoví podle § 2 odst. 2 věty druhé zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany, na základě zásad stanovených vládou podle § 2 odst. 2 věty prvé tohoto zákona:
§ 1
O náhradě za československý majetek ve Federativní lidové republice Jugoslávii, na který se vztahuje Dohoda uzavřená dne 11. února 1956 mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o vypořádání otevřených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb., bude provedeno řízení, avšak jen, bude-li podána přihláška k náhradě za tento majetek.
§ 2
K řízení o náhradě mohou být přihlášeny jen
a)
peněžité pohledávky a nároky k jiným věcným plněním (dále jen „pohledávky”), vzniklé před 19. únorem 1955, jestliže buď v době vzniku pohledávky (závazku) nebo dne 11. února 1956 měl československý věřitel stálé bydliště (sídlo) na nynějším území Československa a jugoslávský dlužník měl stálé bydliště (sídlo) na nynějším území Federativní lidové republiky Jugoslávie;
b)
majetek a práva (dále jen „majetek”), dotčené do 11. února 1956 jugoslávskými opatřeními znárodňovacími, vyvlastňovacími nebo jinými opatřeními vlastnická práva omezujícími nebo odnímajícími, jestliže tento majetek patřil právnické nebo fyzické osobě, která byla československou právnickou osobou (měla československou státní příslušnost) jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 11. února 1956.
§ 3
(1)
Přihláška k náhradě musí být podána na předepsaném tiskopise osobami bydlícími (majícími sídlo) v českých krajích u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1-Malá Strana, Dražického nám. č. 7, osobami bydlícími (majícími sídlo) v slovenských krajích u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády 1 (u nichž lze obdržet tiskopis přihlášky), a to nejpozději do 31. července 1959, jinak k ní nebude přihlédnuto.
(2)
Přihlášku k náhradě je třeba doložit potřebnými doklady.
(3)
Jakákoliv dosavadní podání o majetku uvedeném v § 2 nenahrazují přihlášku podle této vyhlášky.
(4)
Organizace státního socialistického sektoru přihlášku k odškodnění nepodávají.
§ 4
Podání přihlášky nezakládá právní nárok na náhradu.
§ 5
Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na cenné papíry vydané jugoslávským státem nebo právnickými osobami se sídlem na nynějším území Federativní lidové republiky Jugoslávie. Ohledně tohoto majetku bude platit zvláštní úprava.
§ 6
Vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r. |
Vyhláška Ministra školství a kultury č. 72/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra školství a kultury č. 72/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra školství a kultury o nostrifikaci studií vykonaných na zahraničních vysokých školách a vědeckých (uměleckých) ústavech
Vyhlášeno 6. 4. 1959, datum účinnosti 6. 4. 1959, částka 28/1959
* § 1 - (1) Studia konaná na zahraničních vysokých školách a vědeckých (uměleckých) ústavech (dále jen „studia”) platí na území Republiky československé jenom, byla-li na tomto území výslovně uznána (nostrifikována).
* § 2 - (1) Nostrifikována mohou být studia, která rozsahem a obsahem odpovídají studiím, jež lze absolvovat na československých vysokých školách.*)
* § 3 - (1) Žádost o nostrifikaci lze podat na kterékoliv fakultě nebo vysoké škole, která studijním oborem a učebním plánem odpovídá zcela nebo částečně studiu absolvovanému v cizině; žádost o nostrifikaci studií, jež obsahem nebo rozsahem neodpovídají studiím, j
* § 4 - (1) Nostrifikace se vyznačí zpravidla přímo na vysvědčení (diplom) apod., a to doložkou, kterou se potvrdí, že studium se uznává za platné na území Republiky československé s účinností ode dne nostrifikace. Jde-li o nostrifikaci uceleného studia, které v c
* § 5 - (1) Platnost zahraničních studií a označení, jež byla právními předpisy výslovně uznána bez nostrifikačního řízení, zůstává nedotčena.
* § 6 - Zrušují se předpisy o věcech upravených touto vyhláškou.*)
* § 7 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 6. 4. 1959
72
VYHLÁŠKA
ministra školství a kultury
ze dne 23. března 1959
o nostrifikaci studii vykonaných na zahraničních vysokých školách a vědeckých (uměleckých) ústavech
Ministr školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými členy vlády podle § 24 odst. 1 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č. 46/1956 Sb.:
§ 1
(1)
Studia konaná na zahraničních vysokých školách a vědeckých (uměleckých) ústavech (dále jen „studia”) platí na území Republiky československé jenom, byla-li na tomto území výslovně uznána (nostrifikována).
(2)
Ze studií mohou být nostrifikovány jak jednotlivé zkoušky, tak ucelené studium zakončené závěrečnými zkouškami.
§ 2
(1)
Nostrifikována mohou být studia, která rozsahem a obsahem odpovídají studiím, jež lze absolvovat na československých vysokých školách.*)
(2)
Nostrifikovat nelze studia, popřípadě zkoušky, vykonané na německých nebo maďarských vysokých školách těmi, kdož v době po 17. listopadu 1939 do 5. května 1945 odešli z českých zemi studovat na tyto školy, pokud nešlo o cizince, kteří v českých zemích dleli přechodně jenom za účelem studijním.
(3)
O nostrifikaci může žádat, kdo splňuje také všeobecné podmínky, za nichž lze studovat na československých vysokých školách.
(4)
Studia, která odpovídají rozsahem a obsahem jen částečně studiím, jež lze absolvovat na československých vysokých školách, lze nostrifikovat jen tehdy, jestliže uchazeč vykonal doplňovací (diferenční) zkoušku.
(5)
Studia, jež obsahem nebo rozsahem neodpovídají studiím, jež lze absolvovat na československých vysokých školách, lze nostrifikovat jen, jde-li o absolventy, kteří byli ke studiu do zahraničí vysláni vládou Republiky československé.
(6)
Studia československých studentů, kteří byli vysláni vládou Republiky československé ke studiu na vysokých školách sovětských nebo na vysokých školách lidově demokratických států jako stipendisté a studia občanů SSSR a lidově demokratických států, kteří absolvovali vysoké školy v těchto státech a kteří mají na území Republiky československé povolení k trvalému pobytu, se nostrifikují bez doplňovacích zkoušek.
(7)
Výjimky z ustanovení odstavců 3 až 6 může v odůvodněných případech povolit ministerstvo školství a kultury.
§ 3
(1)
Žádost o nostrifikaci lze podat na kterékoliv fakultě nebo vysoké škole, která studijním oborem a učebním plánem odpovídá zcela nebo částečně studiu absolvovanému v cizině; žádost o nostrifikaci studií, jež obsahem nebo rozsahem neodpovídají studiím, jež lze absolvovat na československých vysokých školách, se podává ministerstvu školství a kultury, které provede nostrifikaci samo nebo pověří provedením nostrifikace některou z vysokých škol, obsahem studia blízkou studiu absolventa žádajícího o nostrifikaci.
(2)
Žadatel připojí k žádosti:
a)
průkaz o státním občanství;
b)
výpis z rejstříku trestů;*)
c)
životopis, v němž uchazeč uvede také důvody, proč studoval v cizině;*)
d)
potvrzení ministerstva školství a kultury o vyslání ke studiu na zahraniční vysoké škole;**)
e)
doklady o studiu na zahraniční vysoké škole nebo vědeckém (uměleckém) ústavu a jde-li o nostrifikaci uceleného studia, výkaz o studiu (index) a vysvědčení o všech příslušných státních zkouškách, popřípadě diplom nebo jiný podobný závěrečný průkaz ze zahraniční vysoké školy. Pokud mezistátními smlouvami není stanoveno jinak, musí být pravost podpisů a otisků razítek na všech těchto dokladech ověřena ministerstvem zahraničních věcí státu příslušného podle sídla vysoké školy (vědeckého nebo uměleckého ústavu) a příslušným československým zastupitelským úřadem.***)
(3)
Jde-li o nostrifikaci uceleného lékařského nebo farmaceutického studia, přiloží žadatel k žádosti kromě dokladů uvedených v odstavci 2 též potvrzení, že ministerstvo zdravotnictví souhlasí s nostrifikací; souhlas ministerstva zdravotnictví je v těchto případech zároveň povolením k výkonu lékařského povolání nebo povolání lékárníka podle ustanovení § 3 vládního nařízení č. 24/1951 Sb., o lékařích, nebo § 3 vládního nařízení č. 44/1952 Sb., o lékárnících, pokud si u cizinců ministerstvo zdravotnictví nevyhradí oddělené rozhodnutí o povolení k výkonu povolání. Jestliže bylo cizincům pro dočasný výkon lékařského povolání nebo povolání lékárníka uděleno ministerstvem zdravotnictví povolení podle uvedených ustanovení, není již nutno pro tento účel žádat o nostrifikaci studií.
(4)
O žádosti rozhodne děkan fakulty s výjimkou případů, kdy nostrifikaci provádí ministerstvo školství a kultury. Z rozhodnutí děkana lze se odvolat k rektorovi. Rozhodnutí rektora je konečné.
(5)
U cizinců je nostrifikace vázána též na souhlas ministerstva školství a kultury.
§ 4
(1)
Nostrifikace se vyznačí zpravidla přímo na vysvědčení (diplom) apod., a to doložkou, kterou se potvrdí, že studium se uznává za platné na území Republiky československé s účinností ode dne nostrifikace. Jde-li o nostrifikaci uceleného studia, které v cizině bylo ukončeno udělením akademického titulu, hodnosti, popřípadě stavovského označení absolventů vysokých škol, uvede se také označení, jehož má uchazeč právo používat. Tímto označením je příslušné československé označení absolventů vysokých škol. Byly-li jako podmínky nostrifikace předepsány doplňovací zkoušky, vyznačí se v doložce, že nostrifikace se provádí se zřetelem k tomu, že uchazeč vykonal předepsané doplňovací zkoušky.
(2)
Doložka se opatří podpisem děkana fakulty a otiskem razítka děkanátu, pokud nostrifikaci neprovede podle § 4 odst. 1 ministerstvo školství a kultury.
§ 5
(1)
Platnost zahraničních studií a označení, jež byla právními předpisy výslovně uznána bez nostrifikačního řízení, zůstává nedotčena.
(2)
O nostrifikaci vědecké hodnosti kandidáta věd a doktora věd platí zvláštní předpisy.
§ 6
Zrušují se předpisy o věcech upravených touto vyhláškou.*)
§ 7
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Studia, popřípadě zkoušky, vykonané na slovenských vysokých školách těmi, kdož odešli z českých zemí po 17. listopadu 1939 do 5. května 1945 studovat na tyto školy a nebyli slovenské národnosti, jsou neplatná (odstavec 2 výnosu býv. ministerstva školství a osvěty ze dne 12. června 1945 čj. A-34 314-V, o neuznání studia a zkoušek, akademických nebo jiných hodností, titulu apod., získaných na německých, maďarských nebo slovenských vysokých školách po 17. listopadu 1939, Věstník MŠO r. 1945, str. 24).
*)
Jen jde-li o československé občany.
**)
Jen jde-li o uchazeče, kteří k tomuto studiu byli vysláni vládou Republiky československé.
***)
Podle dosavadního stavů není třeba v důsledku sjednaných smluv ověření pravosti podpisů (legalizace), jde-li o vysvědčení a diplomy vydané vysokými školami v SSSR, Polsku, Maďarsku, NDR, Bulharsku, Itálii, Vysokou školou věd finančních a obchodních v Řecku, Akademií v Aténách a universitami v Aténách a Soluni; u vysvědčení a diplomů, vydaných vysokými školami ve Francii postačí ověření francouzským ministerstvem školství.
*)
Jsou to zejména:
a) výnos ministra školství a kultury ze dne 27. března 1957 čj. 12 733/57-D/2, o nostrifikaci studií, hodností a označení (vysvědčení a diplomů), získaných na zahraničních vysokých školách a vědeckých (uměleckých) ústavech (Věstník MŠK roč. 1957, str. 141);
b) dodatek k výnosu uvedenému pod písm. a) ze dne 28. června 1957 čj. 56 077/57-D/I/5;
c) prováděcí pokyny ze dne 27. března 1957 čj. 12 733/57-D/2, vydané k provedení výnosu uvedeného pod písm. a). |
Vyhláška Ústřední rady odborů č. 74/1959 Ú. l. | Vyhláška Ústřední rady odborů č. 74/1959 Ú. l.
Vyhláška Ústřední rady odborů o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění zaměstnanců
Vyhlášeno 14. 4. 1959, datum účinnosti 1. 4. 1959, částka 30/1959
* § 1 - Co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání
* Co se považuje za vlastní příjem dítěte - (K § 31 odst. 2 zákona)
* § 2. - (1) Za vlastní příjem dítěte se považují opakující se příjmy náležející přímo dítěti, jako například mzda, měsíční odměna nebo výdělek učně, naturální požitky, stipendium nebo jiná opakující se podpora z veřejných prostředků, výnos z majetku a podobně.
* § 3 - Za vlastní příjem dítěte se nepovažují:
* Co se považuje za odpracovaný den (směnu). Jak se zjišťuje splnění podmínky odpracovaných dnů (směn) při zvláštních úpravách pracovního poměru - (K § 34 odst. 1 zákona)
* § 4 - Za odpracovaný se považuje den (směna), v němž zaměstnanec pracoval po celou pracovní dobu vyplývající z jeho pracovního úvazku. Nepracoval-li zaměstnanec po celou tuto dobu, považuje se den (směna) za odpracovaný jen, byla-li nepřítomnost zaměstnance v pr
* § 5 - (1) U zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena jinak než na všechny pracovní dny v týdnu, se považuje podmínka 20 odpracovaných dnů za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru pracovní doby
* § 6 - Vyžaduje-li to zvláštní povaha činnosti v některém odvětví práce, může Ústřední rada odborů po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu a s příslušným ústředním úřadem stanovit, že se splnění podmínky stanoveného počtu odpracovaných dnů
* Které složky příjmů se považují za hrubý výdělek zaměstnance rozhodný pro nárok na přídavky na děti a pro jejich výši - (K §§ 35 a 36 zákona)
* § 7 - (1) Pro určení hrubého měsíčního výdělku, který je rozhodný pro nárok na přídavky na děti a pro jejich výši (dále jen „rozhodný výdělek”), se započítávají tyto složky příjmů zaměstnance, z jehož pojištění se přídavky na děti poskytují:
* § 8 - Do hrubých příjmů uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) se nezahrnují:
* Za které období se zjišťuje rozhodný výdělek a na jakou dobu se podle něho určuje výše přídavků na děti, popřípadě nárok na ně - (K §§ 35 a 36 zákona)
* § 9 - Přídavky na děti za jednotlivé měsíce běžného kalendářního čtvrtletí se poskytují podle rozhodného výdělku zjištěného měsíčním průměrem za předchozí kalendářní čtvrtletí, popřípadě za jiné období uvedené v § 10.
* § 10 - (1) Měsíční průměr za předchozí kalendářní čtvrtletí se vypočte ze složek příjmů uvedených v § 7 odst. 1, které byly zaměstnanci v závodě zúčtovány v tomto kalendářním čtvrtletí a z případných splátek důchodu (§ 7 odst. 4), které mu byly vyplaceny v tomto
* § 11 - Při výpočtu měsíčního průměru (§ 10) se nepřihlíží ke kalendářním měsícům,
* § 12 - (1) V kalendářním čtvrtletí, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání v závodě, se přídavky na děti za každý jednotlivý kalendářní měsíc tohoto čtvrtletí poskytují podle rozhodného výdělku za tento měsíc. Za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec vstoupil d
* § 13 - (1) U zaměstnance povolaného k činné službě v ozbrojených silách, s výjimkou příslušníků ozbrojených sil z povolání, se přídavky na děti za každý kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec konal službu, poskytují podle jeho rozhodného výdělku v závodě za tent
* § 14 - Zameškal-li zaměstnanec neomluveně práci v období, za něž se určuje rozhodný výdělek, připočte se k příjmům, které byly v tomto období skutečně zúčtovány, poměrný díl, který by připadl na zameškanou dobu.
* § 15 - V případech, kde to vyžaduje zvláštní povaha práce, způsobu odměňování nebo provádění nemocenského pojištění, může Ústřední rada odborů stanovit, že se rozhodný výdělek určuje odchylně od předchozích ustanovení.
* § 16 - Co se považuje za zemědělskou půdu a kdo je jejím uživatelem
* § 17 - V jaké výši je možno přiznat přídavky na děti zaměstnanci, který bydlí ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské pudy jen pro nedostatek bytů
* § 18 - Jak se určuje, kterému zaměstnanci mají být přídavky na děti přiznány
* § 19 - Jak se poskytují přídavky na děti při výkonu několika zaměstnání
* § 20 - Za jakých podmínek mohou být přídavky na děti přiznány na vnuky nebo sourozence, kteří nejsou oboustranně osiřelí, a na schovance nebo v některých jiných případech
* § 21 - Za jakých podmínek a v jaké výši je možno přiznat a vyplácet přídavky na děti zdržující se mimo území Československé republiky
* § 22 - Jak se vyplácejí přídavky na více dětí, jsou-li v přímém zaopatření různých osob
* § 23 - Jak se uplatňuje nárok na přídavky na děti
* Ustanovení přechodná a závěrečná
* § 24 - (1) Ustanovení zákona týkající se nové úpravy přídavků na děti a ustanovení této vyhlášky se použije poprvé pro přídavky na děti náležející za měsíc duben 1959.
* § 25 - Na děti důchodců, na které se podle předpisů platných před 1. dubnem 1959 poskytovalo výchovné k důchodům z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) a na které by nyní náležely místo výchovného přídavky na děti, poskytnou se tyto přídavky poprvé za
* § 26 - (1) Název vyhlášky č. 258/1956 Ú. l., o poskytování peněžitých dávek a rodinných přídavků v nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 184/1957 Ú. l., se mění a zní:
* § 27 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959.
Aktuální znění od 1. 4. 1959
74
VYHLÁŠKA
Ústřední rady odborů
ze dne 9. dubna 1959
o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění zaměstnanců
Ústřední rada odborů stanoví podle § 51 odst. 2 a § 63 odst. 3 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb. (dále jen „zákon”):
§ 1
Co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání
(K § 31 odst. 2 zákona)
(1)
Soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání po skončení povinné školní docházky*) je:
a)
výchova dorostu k povolání v učebním poměru,**)
b)
příprava mládeže pro povolání v pracovním poměru v závodech,***)
c)
příprava mládeže pro povolání v zařízeních pro mládež vyžadující zvláštní péče;
d)
studium ve výběrových ročnících všeobecně vzdělávacích škol, studium na odborných a pedagogických školách,
e)
studium na vysokých školách.
(2)
Za studium se považuje také doba po absolvování školy, která je v jednotlivých oborech stanovena pro vykonání závěrečné zkoušky nebo obhájení diplomové práce, nejdéle však doba jednoho roku.
Co se považuje za vlastní příjem dítěte
(K § 31 odst. 2 zákona)
§ 2.
(1)
Za vlastní příjem dítěte se považují opakující se příjmy náležející přímo dítěti, jako například mzda, měsíční odměna nebo výdělek učně, naturální požitky, stipendium nebo jiná opakující se podpora z veřejných prostředků, výnos z majetku a podobně.
(2)
Nemá-li dítě bezplatné plné internátní zaopatření,*) oceňuje se pro zjištění vlastního příjmu dítěte hodnota bezplatně poskytovaných jídel nebo ubytování těmito částkami měsíčně:
snídaně| 20,80 Kčs
---|---
přesnídávka| 20,80 Kčs
oběd| 72,80 Kčs
svačina (druhá večeře)| 20,80 Kčs
večeře| 62,40 Kčs
ubytování včetně otopu a světla| 26,– Kčs.
Poskytují-li se dítěti bezplatně jiné naturální požitky, oceňují se pro jeho vlastní příjem stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.*)
(3)
U učně, který je v učebním poměru k jednotnému zemědělskému družstvu se společným hospodařením, se jeho vlastní příjem za odpracované pracovní jednotky stanoví tak, že se peněžní hodnota plné plánované výše pracovní jednotky, včetně naturálií připadajících na tuto jednotku, vynásobí počtem pracovních jednotek, jež učeň odpracoval v kalendářním měsíci; pokud má učeň ještě jiný příjem, postupuje se podle ustanovení odstavců 1 a 2.
(4)
Učeň, který vykonává odborný výcvik u jednotlivě hospodařícího rolníka, se při určování vlastního příjmu posuzuje tak, jako by měl po celý měsíc bezplatně všechna jídla a ubytování uvedené v odstavci 2.
§ 3
Za vlastní příjem dítěte se nepovažují:
a)
stipendium nebo jeho část, pokud jsou přiznány jen za výborný prospěch,
b)
výživné (alimenty) placené na dítě,
c)
hodnota bezplatného plného zaopatření dítěte v léčebném nebo podobném ústavu, pokud dítě není v takovém ústavu déle než šest měsíců,**)
d)
hodnota bezplatně poskytovaného ošacení,
e)
nahodilý výdělek za brigádu nebo výdělek za práci v době školních prázdnin.
Co se považuje za odpracovaný den (směnu). Jak se zjišťuje splnění podmínky odpracovaných dnů (směn) při zvláštních úpravách pracovního poměru
(K § 34 odst. 1 zákona)
§ 4
Za odpracovaný se považuje den (směna), v němž zaměstnanec pracoval po celou pracovní dobu vyplývající z jeho pracovního úvazku. Nepracoval-li zaměstnanec po celou tuto dobu, považuje se den (směna) za odpracovaný jen, byla-li nepřítomnost zaměstnance v práci po zbývající část denní pracovní doby závodem omluvena.
§ 5
(1)
U zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena jinak než na všechny pracovní dny v týdnu, se považuje podmínka 20 odpracovaných dnů za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru pracovní doby obecně zavedené. Je-li však pro některé odvětví práce závazně určena kratší pracovní doba, považuje se podmínka za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru této kratší pracovní doby. K práci vykonávané přesčas se při zjišťování odpracované doby nepřihlíží.
(2)
U zaměstnanců se změněnou pracovní schopností a u zaměstnankyň, které mají aspoň jedno nezaopatřené dítě a jsou jinak osamělé, se v případech uvedených v odstavci 1 podmínka 20 odpracovaných dnů považuje za splněnou, jestliže odpracovali aspoň polovinu doby stanovené v odstavci 1.
(3)
Do odpracované doby se u zaměstnanců uvedených v odstavcích 1 a 2 započítává také pracovní doba, po kterou zaměstnanec nekonal práci (popřípadě příslušná doba ze dnů pracovního klidu), jestliže mu za ni náležela podle platných předpisů mzda (její náhrada) nebo peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu, anebo jestliže v ní vykonával veřejnou funkci nebo povinnost.
§ 6
Vyžaduje-li to zvláštní povaha činnosti v některém odvětví práce, může Ústřední rada odborů po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu a s příslušným ústředním úřadem stanovit, že se splnění podmínky stanoveného počtu odpracovaných dnů (směn) zjišťuje odchylně od ustanovení §§ 4 a 5.
Které složky příjmů se považují za hrubý výdělek zaměstnance rozhodný pro nárok na přídavky na děti a pro jejich výši
(K §§ 35 a 36 zákona)
§ 7
(1)
Pro určení hrubého měsíčního výdělku, který je rozhodný pro nárok na přídavky na děti a pro jejich výši (dále jen „rozhodný výdělek”), se započítávají tyto složky příjmů zaměstnance, z jehož pojištění se přídavky na děti poskytují:
a)
hrubé příjmy plynoucí z jeho zaměstnaneckého pracovního poměru zakládajícího pojištění nebo v souvislosti s ním, pokud nejsou vyloučeny podle § 8; jsou to peněžité příjmy včetně prémií (záloh na ně), jiných proměnlivých složek mzdy i mzdy za práci přesčas, náhrada ušlé mzdy poskytovaná zaměstnavatelem, naturální požitky a pod.;
b)
nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství.
(2)
Naturální požitky se při výpočtu rozhodného výdělku oceňují stejným způsobem jako pro účely daně ze mzdy.*)
(3)
Rozhodný výdělek se — bez újmy ustanovení § 19 — určuje z příjmů uvedených v odstavci 1, kterých zaměstnanec dosáhl v závodě, v němž se přídavky na děti poskytují. Přestoupil-li zaměstnanec do jiného závodu, nepřihlíží se s výjimkou uvedenou v § 12 odst. 2 k příjmům dosaženým v dřívějším zaměstnání (závodě).
(4)
Do rozhodného výdělku se započítává také důchod, který zaměstnanec pobírá podle předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo podle obdobných předpisů.
§ 8
Do hrubých příjmů uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) se nezahrnují:
a)
příjmy, které nejsou podrobeny dani ze mzdy; zahrnují se však příjmy, které nejsou podrobeny dani za mzdy jen proto, že zaměstnanec (např. montér na dlouhodobé zahraniční montáži) pracuje mimo území Československé republiky;
b)
odměny poskytované zaměstnancům za vynálezy, objevy a zlepšovací návrhy, a to bez ohledu na jejich výši;
c)
věcné a peněžité dary, odměny za významné pracovní zásluhy a jiné mimořádné odměny poskytované zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním, a to bez ohledu na jejich výši;
d)
přídavky na děti a obdobná plnění na nezaopatřené děti;
e)
jiné příjmy osvobozené od daně ze mzdy, pokud Ústřední rada odborů výslovně uznala, že se pro určení rozhodného výdělku nezapočítávají;
f)
jednorázové příjmy, které netvoří pravidelnou součást příjmů zaměstnance, jakož i nahodilé odměny za výjimečné práce, které nepatří k úkolům odpovídajícím pracovnímu místu, na které je zaměstnanec zařazen;
g)
věrnostní přídavek horníků;
h)
náhrada za nevyčerpanou dovolenou na zotavenou.
Za které období se zjišťuje rozhodný výdělek a na jakou dobu se podle něho určuje výše přídavků na děti, popřípadě nárok na ně
(K §§ 35 a 36 zákona)
§ 9
Přídavky na děti za jednotlivé měsíce běžného kalendářního čtvrtletí se poskytují podle rozhodného výdělku zjištěného měsíčním průměrem za předchozí kalendářní čtvrtletí, popřípadě za jiné období uvedené v § 10.
§ 10
(1)
Měsíční průměr za předchozí kalendářní čtvrtletí se vypočte ze složek příjmů uvedených v § 7 odst. 1, které byly zaměstnanci v závodě zúčtovány v tomto kalendářním čtvrtletí a z případných splátek důchodu (§ 7 odst. 4), které mu byly vyplaceny v tomto čtvrtletí.
(2)
Poskytují-li se zaměstnanci prémie zúčtované pololetně, vypočte se měsíční průměr za předchozí kalendářní čtvrtletí tak, aby v něm byla zahrnuta poměrná část té pololetní prémie, která byla zúčtována v tomto čtvrtletí nebo v kalendářním čtvrtletí bezprostředně předcházejícím.
(3)
Poskytují-li se zaměstnanci prémie zúčtované ročně, připočte se k měsíčnímu průměru vypočtenému způsobem uvedeným v odstavci 1 jedna dvanáctina roční prémie přiznané za poslední rok, popřípadě jedna dvanáctina jejího doplatku, byly-li na prémii poskytnuty zálohy.
(4)
Poskytují-li se zaměstnanci prémie za splnění plánovaných úkolů projekce, konstrukce, vývoje, výzkumu, technického rozvoje nebo výstavby, vypočte se měsíční průměr za předchozí čtyři kalendářní čtvrtletí.
(5)
Zúčtovává-li se zaměstnanci mzda nebo její některé složky za nepravidelná delší období, která přesahují z jednoho kalendářního čtvrtletí do druhého (např. při montážních pracích), vypočte se měsíční průměr za ta předchozí kalendářní čtvrtletí, do nichž spadá nepravidelné období, za které byla mzda takto naposled zúčtována.
§ 11
Při výpočtu měsíčního průměru (§ 10) se nepřihlíží ke kalendářním měsícům,
a)
v nichž zaměstnanec nebyl v závodě ještě zaměstnán nebo tam byl zaměstnán jen po část měsíce,
b)
v nichž konal základní nebo obdobnou*) vojenskou činnou službu,
c)
v nichž měl neplacenou dovolenou.
Není-li v předchozím kalendářním čtvrtletí, popřípadě jiném období uvedeném v § 10 ani jeden celý kalendářní měsíc, podle něhož by bylo možno určit rozhodný výdělek, postupuje se obdobně podle § 12.
§ 12
(1)
V kalendářním čtvrtletí, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání v závodě, se přídavky na děti za každý jednotlivý kalendářní měsíc tohoto čtvrtletí poskytují podle rozhodného výdělku za tento měsíc. Za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání a neměl v závodě výdělek za celý měsíc, se přídavky na děti poskytují podle výdělku, kterého by pravděpodobně dosáhl, kdyby byl v závodě zaměstnán po celý měsíc.
(2)
U zaměstnance, jemuž se poskytují prémie zúčtované ročně, který nově vstoupil do zaměstnání v závodě, se k měsíčnímu průměru vypočtenému způsobem uvedeným v § 9, popřípadě k výdělku zjištěnému podle odstavce 1, připočte jedna dvanáctina roční prémie, popřípadě jejího doplatku, pokud mu byla přiznána za poslední rok v dřívějším zaměstnání (závodě).
§ 13
(1)
U zaměstnance povolaného k činné službě v ozbrojených silách, s výjimkou příslušníků ozbrojených sil z povolání, se přídavky na děti za každý kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec konal službu, poskytují podle jeho rozhodného výdělku v závodě za tento měsíc; neměl-li v kalendářním měsíci žádný výdělek, posuzuje se jako zaměstnanec s měsíčním hrubým výdělkem do 1400 Kčs.
(2)
Nastoupil-li zaměstnanec po skončení základní nebo obdobné činné služby v ozbrojených silách opět práci v závodě, postupuje se u něho, pokud jde o přídavky na děti za kalendářní měsíce následující po měsíci, v němž služba skončila, jako u zaměstnance, který nově vstoupil do zaměstnání (§ 12 odst. 1 věta prvá).
§ 14
Zameškal-li zaměstnanec neomluveně práci v období, za něž se určuje rozhodný výdělek, připočte se k příjmům, které byly v tomto období skutečně zúčtovány, poměrný díl, který by připadl na zameškanou dobu.
§ 15
V případech, kde to vyžaduje zvláštní povaha práce, způsobu odměňování nebo provádění nemocenského pojištění, může Ústřední rada odborů stanovit, že se rozhodný výdělek určuje odchylně od předchozích ustanovení.
§ 16
Co se považuje za zemědělskou půdu a kdo je jejím uživatelem
(K § 36 odst. 1 zákona)
(1)
Za zemědělskou půdu se považuje orná půda, chmelnice, vinice, prutníky, domácí zahrady, ovocné sady, školky, trvalé louky a pastviny.
(2)
Za uživatele zemědělské půdy se považuje každý, kdo na ní hospodaří anebo je povinen na ní hospodařit.*)
(3)
Pro zjištění, zda je zaměstnanec uživatelem zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo pícninářské oblasti nad 2 ha) se sčítá zemědělská půda, které užívá zaměstnanec i všichni členové jeho rodiny, se kterými žije ve společné domácnosti.
§ 17
V jaké výši je možno přiznat přídavky na děti zaměstnanci, který bydlí ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské pudy jen pro nedostatek bytů
(K §§ 35 a 36 zákona)
Zaměstnanci, který bydlí výhradně pro nedostatek bytů ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo pícninářské oblasti nad 2 ha) nebo s osobou postavenou na roveň takovému uživateli, může příslušný odborový orgán v závodě přiznat přídavky na děti ve výši stanovené v § 35 zákona. Podmínkou je, že zaměstnanec nemůže získat vlastní byt přesto, že se o jeho přidělení již delší dobu vážně uchází.
§ 18
Jak se určuje, kterému zaměstnanci mají být přídavky na děti přiznány
(K § 30 odst. 2, k §§ 32, 36, 36 a 37 zákona)
(1)
Přídavky na děti náleží, jsou-li splněny ostatní podmínky, tomu zaměstnanci, u něhož se k dětem přihlíží podle zákona o dani ze mzdy jako k vyživovaným osobám. Pokud dále není stanoveno jinak, nemohou být přídavky na tyto děti přiznány jiné osobě (např. druhému z rodičů).
(2)
Byly-li děti uznány za vyživované osoby podle zákona o dani ze mzdy více zaměstnancům (např. rozvedeným rodičům), u nichž by byly splněny podmínky pro nárok na přídavky, přiznají se přídavky jen jednou, a to z pojištění toho z nich, který má děti v přímém zaopatření. Nemá-li děti v přímém zaopatření žádný z oprávněných, přiznají se z pojištění toho z nich, kdo na ně přispívá větší částkou; do této částky se nezapočítávání přídavky přiznané na tyto děti.
(3)
Jestliže by na tytéž děti mohly být přiznány přídavky z pojištění zaměstnance nebo výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil z povolání,*) přiznají se buď přídavky na děti nebo výchovné podle toho, zda děti byly uznány za vyživované osoby podle zákona o dani ze mzdy zaměstnanci nebo příslušníku ozbrojených sil z povolání; přitom ustanovení odstavce 2 platí obdobně.
(4)
Není-li dítě uznáno za vyživovanou osobu podle zákona o dani ze mzdy nikomu (např. je-li zaměstnanec povolán k základní vojenské službě nebo jde-li o vysokoškolského studenta, a druhý z rodičů není zaměstnán), přiznají se přídavky na děti tomu, u něhož jsou splněny ostatní podmínky pro jejich přiznání; je-li takových oprávněných více, postupuje se obdobně podle odstavce 2.
(5)
V případech, kde by postup podle odstavce 2 nebo 4 byl v neprospěch dětí, dohodnou se příslušné odborové orgány v závodech, v nichž oprávnění pracují, kterému z nich mají být přídavky na děti přiznány. Stejně se postupuje, jestliže by důsledné použití ustanovení odstavců 1, 2 nebo 4 poškozovalo zájmy dětí, poněvadž zaměstnanec, z jehož pojištění by se přídavky na děti měly podle nich poskytovat, neplní řádně své povinnosti a ohrožuje tak pravidelné poskytování přídavků. Přitom se přihlíží vždy k zájmu dětí. Ustanovení předchozích vět lze použít obdobně i pro případy uvedené v odstavci 3.
§ 19
Jak se poskytují přídavky na děti při výkonu několika zaměstnání
(K § 43 zákona)
(1)
Vykonává-li zaměstnanec několik zaměstnání zakládajících pojištění, náleží přídavky na děti jen jednou. Přiznají a vyplácejí se z pojištění zaměstnance v tom závodě, ve kterém mu byly děti uznány podle zákona o dani ze mzdy za vyživované osoby.
(2)
Pro zjištění, zda je splněna podmínka pracovního úvazku stanoveného v § 33 zákona, se u zaměstnance vykonávajícího několik zaměstnání sčítají, pokud je to třeba, pracovní úvazky ze všech těchto zaměstnání.
(3)
Příjmy ze všech zaměstnání uvedených v odstavci 1 se pro zjištění rozhodného výdělku (§ 7) sčítají; nezapočítávají se však příjmy za příležitostnou činnost, za nepravidelné výpomoci, za krátkodobé brigády a za brigády a výpomoci konané v době dovolené na zotavenou.
§ 20
Za jakých podmínek mohou být přídavky na děti přiznány na vnuky nebo sourozence, kteří nejsou oboustranně osiřelí, a na schovance nebo v některých jiných případech
(K § 51 odst. 2 písm. e) zákona)
(1)
Příslušný odborový orgán může zaměstnanci přídavky na děti přiznat na jeho vnuky nebo sourozence, i když nejsou oboustranně osiřelí, nebo na schovance, jsou-li kromě podmínek předepsaných pro přiznání přídavků na vlastní děti, splněny tyto další podmínky:
a)
zaměstnanec má dítě v přímém zaopatření,
b)
přídavky na děti nelze přiznat ze zaměstnání žádného z rodičů dítěte.
(2)
Přídavky je možno v odůvoděných případech přiznat, jsou-li splněny ostatní předepsané podmínky, také na dítě, které ukončilo povinnou školní docházku a nemohlo být ještě přijato do zaměstnání nebo do učebního poměru, protože nedosáhlo věku 14 let, a to do dosažení tohoto věku.
(3)
Krajská odborová rada může v odůvodněných případech přiznat přídavky na děti také
a)
na dítě starší 14 let, které ukončilo povinnou školní docházku a nemohlo být z vážných příčin přijato do zaměstnání nebo do učebního poměru, nejdéle však do konce školního roku následujícího po skončení povinné školní docházky, nebo
b)
za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec nemohl splnit podmínku 20 odpracovaných dnů jen proto, že v souvislosti s přiznáním invalidního (částečného invalidního) nebo starobního důchodu vystoupil ze zaměstnání nebo že během měsíce zemřel.
§ 21
Za jakých podmínek a v jaké výši je možno přiznat a vyplácet přídavky na děti zdržující se mimo území Československé republiky
[K § 51 odst. 2 písm. f) zákona]
(1)
Přídavky na děti se zaměstnanci přiznají a vyplácejí, pokud jsou splněny ostatní předepsané podmínky, i na děti, které se zdržují mimo území Československé republiky, v těchto případech:
a)
jde-li o přechodný pobyt dítěte mimo území Československé republiky z důvodu léčení, rekreace nebo studia,
b)
doprovází-li dítě svého rodiče, který je zaměstnáni v cizině na přechodnou dobu, nebo
c)
je-li poskytování přídavků na děti sjednáno mezistátní úmluvou.
(2)
Pokud není v mezistátní úmluvě jinak stanoveno, poskytují se přídavky na děti v případě uvedeném v odstavci 1 pod písm. c) ve výši uvedené v § 36 odst. 1 zákona; vyplácejí se zaměstnanci i tehdy, nemá-li dítě v přímém zaopatření.
§ 22
Jak se vyplácejí přídavky na více dětí, jsou-li v přímém zaopatření různých osob
[K § 38 odst. 3 a k § 51 odst. 2 písm. g) zákona]
Jsou-li děti, na které byly přiznány přídavky z pojištění téhož zaměstnance, v přímém zaopatření různých osob, vyplácejí se přídavky na každé z těchto dětí stejnou poměrnou částí z celkové částky přiznané tomuto zaměstnanci.
§ 23
Jak se uplatňuje nárok na přídavky na děti
(K § 51 odst. 2 písm. g) zákona)
(1)
Nárok na přídavky na děti se uplatňuje na předepsaných tiskopisech. Údaje uvedené v tiskopisech musí být doloženy příslušnými doklady.
(2)
Neuplatnil-li zaměstnanec nárok na přídavky na děti, ačkoli by mu jinak z jeho pojištění náležely, je oprávněn uplatnit tento nárok z jeho pojištění v zájmu dítěte druhý z rodičů, osoba, která má dítě v přímém zaopatření, poručník, opatrovník nebo výkonný orgán národního výboru pověřený péčí o mládež.
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 24
(1)
Ustanovení zákona týkající se nové úpravy přídavků na děti a ustanovení této vyhlášky se použije poprvé pro přídavky na děti náležející za měsíc duben 1959.
(2)
Rodinné přídavky náležející za měsíc březen 1959 a za dřívější měsíce se poskytují podle předpisů platných do dne 31. března 1959, i když se o nich rozhoduje po tomto dni.
§ 25
Na děti důchodců, na které se podle předpisů platných před 1. dubnem 1959 poskytovalo výchovné k důchodům z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) a na které by nyní náležely místo výchovného přídavky na děti, poskytnou se tyto přídavky poprvé za měsíc červen 1959. K tomu je třeba podat řádně vyplněnou a doloženou přihlášku nároku na přídavky na děti a předložit potvrzení příslušného orgánu důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), že výchovné bylo posledně vyplaceno při splátce důchodu v květnu 1959 a že další výplata výchovného byla zastavena.
§ 26
(1)
Název vyhlášky č. 258/1956 Ú. l., o poskytování peněžitých dávek a rodinných přídavků v nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 184/1957 Ú. l., se mění a zní:
„Vyhláška č. 258/1956 Ú. l., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění zaměstnanců”.
(2)
Zrušuje se druhý oddíl vyhlášky č. 258/1956 Ú. l.
§ 27
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959.
Předseda:
Zupka v. r.
*)
Do doby povinné školní docházky se počítá i návštěva 9. třídy základního školního vzdělání.
**)
Zákon č. 89/1958 Sb., o výchově dorostu k povolání v učebním poměru (učňovský zákon).
***)
Oddíl II vyhlášky č. 124/1954 Ú. l., o úpravě pracovně právních poměrů učňů a o přípravě mládeže pro povoláni v pracovním poměru v závodech.
*)
Má-li dítě bezplatné plné internátní zaopatření, přídavky se na ně neposkytují [§ 32 písm. b) zákona].
*)
Čl. 10 vyhlášky č. 369/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, popřípadě vyhláška č. 320/1946 Ú. l. I, o ocenění naturálních požitků pro obor veřejnoprávního sociálního pojištěni.
**)
Je-li dítě v bezplatném plném zaopatření léčebného nebo podobného ústavu déle než šest měsíců, přídavky se na ně potom již neposkytují [§ 32 písm. c) zákona].
*)
Čl. 10 vyhlášky č. 369/1952 Ú. l., popřípadě vyhláška č. 320/1946 Ú. l. I.
*)
Za vojenskou činnou službu obdobnou základní službě se pro účely přídavků na děti považuje náhradní služba, další služba a mimořádná služba [§ 20 odst. 2 písm. b), c), g) branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/1958 Sb.].
*)
Uživatelům zemědělské půdy se kladou na roveň osoby uvedené v § 36 odst. 2 zákona.
*)
Výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil (zákon č. 88/1952 Sb.) se poskytuje osobám konajícím v ozbrojených silách činnou službu z povolání nebo příslušníkům ostatních ozbrojených sborů z povolání v oboru ministerstva vnitra, a to v podstatě ve výši a za podmínek platných pro přídavky na děti. |
Vyhláška Ministra státní kontroly č. 75/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra státní kontroly č. 75/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra státní kontroly, kterou se vydávají metodické pokyny pro kontrolní činnost
Vyhlášeno 16. 4. 1959, datum účinnosti 16. 4. 1959, částka 31/1959
* § 1 - Rozsah úpravy
* Část I - Soustavné sledování činnost kontrolovaných jednotek a plánování práce (§ 2 — § 3)
* Část II - Příprava prověrky nebo revize (§ 4 — § 8)
* Část III - Provádění prověrky nebo revize na místě (§ 9 — § 14)
* Část IV - Opatřování dokladu k prověrce nebo revizi (§ 15 — § 25)
* Část V - Ukončení prověrky nebo revize (§ 26 — § 30)
* Část VI - Vysvětlivky odpovědných osob (§ 31 — § 32)
* Část VII - Realizace výsledků prověrky nebo revize (§ 33 — § 38)
* Část VIII - Styk kontrolních orgánů s prokurátory a orgány ministerstva vnitra (§ 39 — § 43)
Aktuální znění od 16. 4. 1959
75
VYHLÁŠKA
ministra státní kontroly
ze dne 28. března 1959,
kterou se vydávají metodické pokyny pro kontrolní činnost
Ministr státní kontroly v dohodě se všemi ministry, vedoucími ostatních ústředních úřadů a orgánů a radami krajských národních výborů vydává podle části C oddílu I Zásad organizace kontrol v národním hospodářství, schválených usnesením vlády ze dne 14. března 1958 č. 262, tyto metodické pokyny pro kontrolní činnost:
§ 1
Rozsah úpravy
Metodické pokyny platí pro kontrolní činnost zvláštních orgánů pro provádění prověrek a revizí (dále jen „kontrolní orgány”) ministerstev, ostatních ústředních úřadů a orgánů, rad krajských národních výborů, jakož i národních výborů nižších stupňů a organizací uvedeným úřadům a orgánům podléhajících nebo jimi řízených.
Část I
Soustavné sledování činnost kontrolovaných jednotek a plánování práce
§ 2
Soustavné sledování činnosti kontrolovaných jednotek
(1)
Podmínkou pro správné zaměření kontrolní činnosti na řešení rozhodujících otázek a pro zajištění kvality a účinnosti kontrolní práce je, aby kontrolní orgány byly seznámeny s činností kontrolovaných organizačních jednotek a aby se na každou jednotlivou prověrku nebo revizi řádně připravily.
(2)
Soustavné sledování činnosti kontrolovaných organizačních jednotek organizuje a řídí vedoucí kontrolního orgánu. Předpokladem soustavného sledování je seznámení se kontrolního orgánu se směrnicemi vytýčenými stranou a vládou pro další rozvoj národního hospodářství, řízeného ústředně nebo národními výbory, dále s příslušnými zákony, vládními nařízeními a usneseními, směrnicemi a jinými předpisy, příkazy ministrů, usneseními národních výborů a je jich rad, příkazy vedoucích výrobně hospodářských nebo jiných jednotek atd. Kontrolní orgány jsou v úzkém styku a využívají poznatků těch úseků své organizační jednotky, které provádějí ekonomickou kontrolu činnosti kontrolovaných jednotek, např. po zmatků úseku ekonomického náměstka, plánovací komise a finančního odboru rady národního výboru. Tak získávají přehled o výsledcích činnosti kontrolovaných jednotek, zejména o plnění plánu a rozpočtu a jak uspokojují potřeby společnosti. Studují rozbory, ze jména každoroční komplexní rozbory činnosti organizačních jednotek, zprávy a jiné materiály (např. zprávy pro kolegium ministra, pro národní výbor a jeho radu, pro ředitele organizace apod.), případně se účastní porad důležitých úseků své organizační jednotky,
(3)
Kontrolní orgán vyhodnocuje základní příčiny oprávněných stížností, oznámení a podnětů pracujících, udržuje styk s příslušnými stranickými, odborovými a jinými masovými organizacemi a seznamuje se s jejich podněty a připomínkami, týkajícími se činnosti kontrolovaných jednotek; kontrolní orgány rad národních výborů využívají zejména poznatků a zkušeností členů národních výborů a stálých komisí.
(4)
Kontrolní orgány spolupracují s jinými kontrolními orgány a využívají jejich poznatků, např. kontrolní odbory rad národních výborů poznatků krajských a okresních poboček Státní banky československé, oblastních orgánů Státního úřadu statistického, inspekcí, orgánů Státní arbitráže apod.
§ 3
Plánování prověrek a revizí
(1)
Soustavným sledováním a rozborem stavu a vývoje činnosti kontrolovaných jednotek získává kontrolní orgán přehled o základních problémech a o nejzávažnějších závadách a nedostatcích v organizačních jednotkách. Na tomto základě provádí výběr aktuálních námětů pro prověrky a revize a vypracovává plán své činnosti.
(2)
V období sestavování plátnu činnosti koordinuje kontrolní orgán svou prověrkovou a revizní činnost s kontrolní činností příslušných orgánů vnější a vnitřní kontroly. Při koordinaci zabezpečuje, aby jednotlivé kontrolní orgány navzájem spolupracovaly, radily se o vhodných námětech pro prověrky nebo revize, ve své činnosti se doplňovaly a využívaly výsledků své práce a zabránily duplicitám v kontrolní činnosti.
(3)
Plán prověrek a revizí usměrňuje činnost kontrolního orgánu a je proto třeba sestavovat jej s potřebnou perspektivou a zejména zajistit, aby kontrolní orgán provedl revize v přímo podřízených jednotkách každoročně, popř. při velkém počtu podřízených organizačních jednotek v přiměřeně delších obdobích, nejméně však jednou za dva roky. Obsahuje i prověrky plnění opatření k nápravě, která byla uložena při předchozích prověrkách a revizích. Plán se pololetně, popř. čtvrtletně zpřesňuje a přizpůsobuje potřebě řešení aktuálních problémů. Má obsahovat organizační jednotky, v nichž mají být prověrky nebo revize provedeny, prověrkové nebo revizní téma a cíl prověrky nebo revize a časové období, v němž se prověrka nebo revize uskuteční. Ve zpřesněných plánech se uvádí jméno vedoucího prověrky nebo revize a počet kontrolorů, kteří prověrku nebo revizi provedou, a dále počet pracovníků odborných útvarů, kteří podle dohody s příslušnými orgány se zúčastní prověrky nebo revize, jakož i orgány, s nimiž kontrolní orgán svoji kontrolní činnost zkoordinoval a s nimiž sjednal spolupráci na prověrkách nebo revizích. Ve zpřesněných plánech se dále uvádí, které prověrky nebo revize budou provedeny ve spolupráci s aktivem pracujících.
(4)
Plány schvaluje vedoucí organizační jednotky (ministr, ředitel apod., u národních výborů rada národního výboru), případně ekonomický náměstek zmocněný vedoucím organizační jednotky. Plán je pro kontrolní orgán závazný a jeho změny mohou být provedeny jen se souhlasem vedoucího, který plán schválil.
Část II
Příprava prověrky nebo revize
§ 4
Vlastní příprava
(1)
Rozsah a hloubka přípravy, která předchází provedení jednotlivých prověrek a revizí, se řídí úrovní výsledků soustavného sledování činnosti kontrolovaných organizačních jednotek. Vlastní přípravu je nutno provádět podle konkrétních podmínek, vždy však s cílem, aby kontroloři, určení k provedení prověrky nebo revize, byli předem dokonale obeznámeni s problematikou kontrolovaných organizačních jednotek a s prověrkovým nebo revizním tématem.
(2)
Organizovaný průběh vlastní přípravy zajišťuje plán přípravy, který vypracovává vedoucí prověrky nebo revize, zejména při rozsáhlejších prověrkách a revizích. Plán přípravy určuje pracovníky odpovědné za prostudování konkrétních materiálů a stanoví termíny, v nichž toto studium má být provedeno.
(3)
Ve vlastní přípravě se kontroloři především seznamují s výkazy a rozbory výrobního, technického a ekonomického rázu, s materiály z předchozích prověrek a revizí vlastních i jiných orgánů, jakož i s ostatním materiálem, majícím vztah k činnosti a hospodářským výsledkům prověřované nebo revidované jednotky, vyhodnocují základní příčiny nedostatků, vyplývající z oprávněných stížností, oznámení a podnětů pracujících, jakož i z podnětů projednávaných na schůzích stranických, odborových a jiných masových organizací, technickoekonomických rad, uličních výborů apod., vztahujících se k prověřovaným nebo revidovaným otázkám.
(4)
V průběhu vlastní přípravy kontroloři studují zákony, nařízení a usnesení vlády, národního výboru a jeho rady, příkazy ministrů a vedoucích ústředních orgánů a organizačních jednotek, směrnice, pokyny atd., týkající se prověrkového nebo revizního tématu. Kontroloři se dále seznamují s organizační strukturou prověřované nebo revidované jednotky, pracovní náplní a odpovědností vedoucích pracovníků a s nejdůležitějšími vztahy kontrolovaných jednotek k organizačním jednotkám, s nimiž spolupracují (např. s odběratelskými nebo dodavatelskými vztahy apod.). Součástí přípravy může být i studium technické a ekonomické literatury, souvisící s prověrkovým nebo revizním tématem.
(5)
Kontrolní orgán využívá poznatků orgánů Státní banky československé a projednává s nimi případnou účast na vlastním provedení prověrky nebo revize a konkrétní účast na jejím závěru, především z hlediska hospodaření.
(6)
Kontrolní orgán zapojuje v dohodě s vedoucími příslušných útvarů do přípravy dále pracovníky odborných útvarů vlastní organizační jednotky i jiných orgánů (např. oblastních orgánů Státního úřadu statistického, kontrolních orgánů podřízených jednotek, pracovníky odborů rad národních výborů, inspekcí apod.) a dohodne s nimi konkrétní úkoly při provádění prověrek a revizí.
(7)
V přípravě na některé prověrky a revize je vhodné organizovat pro kontrolory speciální instruktáže ke složitým výrobním, technickým, ekonomickým a jiným otázkám, zejména takovým, v nichž kontroloři mají dosud málo zkušeností. K provedení instruktáží se doporučuje přibírat odborníky z jiných odborných útvarů, podniků, výzkumných ústavů, organizací, škol atd. K prohloubení přípravy slouží v závažných případech i průzkum provedený kontrolory přímo na místě, např. za účelem seznámení se s technologickými a jinými otázkami na jiném podniku se stejnou nebo obdobnou výrobou apod.
§ 5
Zapojování pracujících do kontrolní činnosti
Pro zvýšení účasti pracujících na řízení národního hospodářství a pro růst účinnosti kontrolní práce má zvláštní význam stále širší zapojování aktivu pracujících do kontrolní činnosti. Kontrolní orgány proto již při přípravě prověrky nebo revize projednávají způsoby vhodného a účelného zapojení pracujících do jednotlivých prověrek a revizí. Promýšlejí otázky, které pracující mají prověřovat a metody, jichž použijí při své práci. Kontrolní orgány projednávají se stranickými a odborovými orgány a orgány národních výboru (např. se stálými komisemi, výbory žen, uličními výbory apod.) účast aktivistů, zejména z řad nejlepších pracovníků, novátorů, zlepšovatelů apod. na prověrce nebo revizi. Aktivisty zapojují do kontrolní práce podle jejich osobních zkušeností a znalostí. Kontrolní orgány organizují práci aktivistů, připravují pro ně kontrolní postupy a zabezpečují jejich řádnou přípravu instruktážemi apod.
§ 6
Vedoucí prověrky nebo revize
(1)
Vedoucím prověrky nebo revize má být určen politicky a odborně nejzkušenější pracovník. Řídí a organizuje práci prověrkové nebo revizní skupiny při přípravě prověrky nebo revize i při práci na místě. Je povinen poskytovat kontrolorům praktickou pomoc a zajišťovat účinnost a hospodárnost jejich práce. Členy prověrkové nebo revizní skupiny jmenuje vedoucí kontrolního orgánu. Výběr členů prověrkové nebo revizní skupiny je nutno provést včas a přihlížet při něm k odborným zkušenostem a kvalifikaci kontrolorů. Kontrolorům je třeba určovat při přípravě i při vlastním provedení prověrky nebo revize úkoly, odpovídající pokud možno jejich speciálnímu zaměření.
(2)
Vedoucí kontrolního orgánu a vedoucí prověrkové nebo revizní skupiny a její členové jsou povinni již při přípravě důkladně uvážit organizaci prověrky nebo revize a tak vytvářet předpoklady pro její včasné a hospodárné provedení a maximální účinnost. K tomuto cíli přispívají svými zkušenostmi i ostatní pracovníci kontrolního orgánu.
§ 7
Program prověrky nebo revize
(1)
Výsledky vlastní přípravy na jednotlivé prověrky nebo revize vedoucí kontrolního orgánu a vedoucí prověrkové nebo revizní skupiny shrnou a vyhodnotí za účasti pracovníků kontrolního orgánu, aby se tak v plné míře uplatnily jejich zkušenosti, návrhy a náměty. Výsledkem přípravy má být ucelená a konkrétní znalost daného prověrkového nebo revizního tématu a organizačních jednotek, na nichž prověrka nebo revize má být provedena a vytvoření spolehlivých podkladů pro sestavení programu prověrky nebo revize.
(2)
Program prověrky nebo revize určuje závazně hlavní otázky, které má prověrková nebo revizní skupina na místě prověřit. Program musí práci kontrolorů usměrňovat a jejich pozornost soustřeďovat na hlavní otázky prověrky nebo revize a zajišťovat, že bude dosaženo splnění vytčeného cíle prověrky. Jednotlivé body programu musí být výstižné, jasné a stručné. Rozsah programu musí odpovídat počtu kontrolorů a časovému fondu, stanovenému pro provedení prověrky nebo revize.
(3)
Má-li být prověrka nebo revize provedena současně více orgány (např. tematická prověrka nebo revize resortní kontrolou a podnikovou kontrolou nebo kontrolním odborem rady krajského národního výboru a kontrolními odbory rad okresních národních výborů), vypracovává se typový program prověrky nebo revize, zajišťující její jednotné provedení.
(4)
Program prověrky nebo revize schvaluje vedoucí kontrolního orgánu.
§ 8
Příkaz k prověrce nebo revizi
Příkaz k provedení jednotlivé prověrky nebo revize vydává prověrkové nebo revizní skupině vedoucí organizační jednotky nebo jím zmocněný ekonomický náměstek a u plánovaných prověrek nebo revizí vedoucí kontrolního orgánu, zmocněný vedoucím organizační jednotky; u národních výborů orgán, určený k tomu radou, např. vedoucí kontrolního odboru. Příkaz k prověrce nebo revizi obsahuje organizační jednotky, v nichž prověrka nebo revize má být provedena, jména členů prověrkové nebo revizní skupiny a lhůtu k provedení prověrky nebo revize. Příkazem se kontroloři prokazují vedoucímu kontrolované jednotky.
Část III
Provádění prověrky nebo revize na místě
§ 9
Zahájení prověrky nebo revize
Kontroloři při zahájení prověrky nebo revize informují o účelu prověrky nebo revize vedoucího a další příslušné vedoucí pracovníky kontrolované organizační jednotky, jakož i funkcionáře stranických a odborových orgánů a seznámí se s jejich poznatky o činnosti kontrolované organizace.
§ 10
Organizace práce při prověrce nebo revizi
(1)
Při provádění prověrky nebo revize na miste je účelné, aby se kontroloři obhlídkou podniku nebo organizace seznámili s jejich zařízením a provozy, které budou prověřovat, a s náplni činnosti příslušných pracovníků a tak se seznámili se stavem, činností a organizací práce v kontrolované jednotce. Tím si kontroloři zabezpečí, že prověrka nebo revize bude prováděna se znalostí skutečného stavu a že osobně poznají pracovníky, s nimiž při své práci přijdou ve styk a s nimiž si mohou přímo na pracovišti vyjasnit otázky, které mají význam pro provedení prověrky nebo revize.
(2)
Vedoucí prověrkové nebo revizní skupiny odpovídá za organizaci práce, řízení a kontrolu činnosti členů prověrkové nebo revizní skupiny, odborníků, aktivistů atd. a podílí se zpravidla i na vlastní kontrolní práci. Dbá, aby byly dodržovány platné předpisy o zacházení s utajovanými skutečnostmi. Zabezpečuje, aby kontrolní práce probíhaly podle programu a aby bylo zajištěno dosažení účelu a cíle prověrky nebo revize nejúčinnější a nejhospodárnější cestou. Vedoucí dbá, aby z kontrolní práce byl odstraněn formalismus a šablonovitost (např. vyplňování různých dotazníků, vypracovávání obsáhlých zpráv, obsahujících převážně nekontrolovatelné údaje nebo úvahy apod.), které podrývají důvěru v kontrolní orgány, zatěžují pracovníky organizace i kontrolory a vedou k hromadění neužitečných a nepoužitelných materiálů. Vedoucí odpovídá za včasné a správné vypracování výsledných materiálů o prověrce nebo revizi, za jejich projednání s příslušnými orgány a za předání úplného materiálu vedoucímu kontrolního orgánu.
§ 11
Metody kontrolní práce na místě
(1)
Základní metodou kontrolní práce na místě je, že kontroloři získávají poznatky osobním prověřováním skutečného stavu věcí a jednání lidí a že v protokolech o prověrce nebo revizi uvádějí jen skutečnosti, o jejichž objektivní pravdivosti a správnosti se přesvědčili. Je nepřípustnou v protokole o prověrce nebo revizi uvádět domněnky a úvahy. Kontroloři pracují tak, aby mohli všechna svá zjištění prokázat konkrétním a hodnověrným materiálem.
(2)
Kontroloři zabezpečují nejužší spolupráci s pracovníky kontrolované jednotky tím, že s vedoucím organizace projednají vhodnou formu, kterou pracující budou seznámeni, že v organizaci pracuje prověrková nebo revizní skupina a že mají možnost se na ni obracet se svými stížnostmi, oznámeními a náměty a budou vyzváni, aby kontrolním orgánům pomáhali.
(3)
Podmínkou účinného průběhu a výsledku prověrky nebo revize je, aby kontroloři byli v soustavném styku s funkcionáři stranických, odborových a jiných masových organizací (ČSM, s výbory žen, uličními výbory apod.) a s pracovníky prověřované nebo revidované organizace. Běžně si u nich ujasňují prověřované otázky a ověřují výsledky své práce.
(4)
Při kontrolní práci na místě si kontroloři všímají, zda směrnice, pokyny, příkazy, případně i jiné předpisy odpovídají současné etapě vývoje, soustřeďují průkazný materiál, odůvodňující změny platných předpisů a předkládají jej s příslušnými návrhy vyšším orgánům.
(5)
Kontroloři dále zkoumají, zda v uplynulém období se neprojevovaly duplicity v kontrolní činnosti.
(6)
Kontroloři nejsou oprávněni zasahovat do operativního řízení kontrolovaných organizací a nahrazovat jejich vedoucí; veškerá opatření provádějí jen jejich prostřednictvím.
§ 12
Jednání odpovědných pracovníků
(1)
Významným předmětem prověrkové a revizní činnosti na místě je zjišťování příčin vyskytujících se závad a nedostatků. Přitom je zkoumána i činnost odpovědných pracovníků, zejména zda a do jaké míry zavinili zjištěné závady a nedostatky nesplněním nebo nedostatečným plněním svých povinností. Konkrétní a věcné prověření činnosti nebo nečinnosti pracovníků odpovědných za vznik a trvání závad je jednou z nejdůležitějších cest k odstranění závad a nedostatků a nejúčinnějším výchovným prostředkem pracovníků kontrolované organizace.
(2)
Kontroloři prověřují jednání odpovědných pracovníků tak, že povinnosti, které těmto pracovníkům ukládají zákony, vládní nařízení a usnesení, usnesení národních výborů a jejich rad, směrnice, příkazy ministrů a vedoucích organizačních jednotek, statuty, organizační a pracovní řády, funkční náplně apod.; nebo které je nutno za daných okolností považovat za jejich normální povinnosti, porovnávají se skutečným jednáním příslušného pracovníka. Úkolem kontrolorů je uvádět v prověrkových nebo revizních materiálech řádně doložené konkrétní chyby v jednání pracovníků v poměru k jejich povinnostem, logicky je řadit za sebou tak, aby z jejich sledu jasně vyplynulo, že nesplnění konkrétní povinnosti pracovníkem bylo nutnou příčinou vzniku zjištěného nedostatku. Tím vést pracovníky kontrolované organizace k tomu, aby si uvědomili, jakých nedostatků se ve své práci dopustili a aby vytvářeli podmínky pro odstranění zjištěných závad a pro zabránění jejich opakování. Uvedený postup umožňuje dále kontrolorům předkládat vedoucím organizačních jednotek řádně odůvodněné návrhy, aby vyvodili kárné, majetkové a trestní důsledky proti odpovědným osobám, u nichž byla zjištěna závažná porušení povinností.
§ 13
Klady v práci kontrolované organizace
Kontroloři při prověrce nebo revizi na místě zjišťují nejenom závady a nedostatky, ale všímají si a shromažďují i kladné jevy v technice, ekonomice, organizaci atd. a činí opatření, aby dobré zkušenosti a poznatky byly zevšeobecňovány, např. na poradách ředitelů apod. a uplatněny v ostatních organizačních jednotkách.
§ 14
Záznamy o prověrce nebo revizi
Důležitou pomůckou kontrolorů je vedení účelných záznamů o průběhu a výsledcích prověrky nebo revize, např. pracovního deníku. V těchto záznamech kontroloři uvádějí všechny důležité poznatky, závady a nedostatky, stav jejich prověření, otázky, které je nutno ještě dále prověřit, odpovědné osoby, způsobenou škodu, náměty pro způsob realizace apod. a tak získávají ucelený přehled o stavu prověřování jednotlivých otázek.
Část IV
Opatřování dokladu k prověrce nebo revizi
§ 15
Účel a cíl opatřování dokladů
Údaje, uváděné v prověrkových nebo revizních materiálech, musí být kontrolory nejen prověřeny, ale musí se opírat i o věrohodné doklady. Kontroloři musí mít na paměti, že svojí činností zasahují do chodu prověřované organizace, popř. do celého odvětví národního hospodářství nebo i otázek celostátního významu a v řadě případů i do života lidí, např. při vyvozování kárné, majetkové nebo trestní odpovědnosti, a že tedy mají vysokou odpovědnost za věrohodnost a správnost svých zjištění.
§ 16
Volba způsobu opatřování dokladů
(1)
Při volbě způsobu opatřování dokladů vycházejí kontroloři z konkrétních podmínek a přísně dbají zásady účelnosti. Přikládají k prověrkovým nebo revizním materiálům jen doklady nezbytně nutné, aniž by tím však oslabovali průkaznost kontrolních zjištění. Kontroloři vycházejí při volbě způsobu opatřování dokladů z těchto zásad:
a)
Doklady přikládají se k protokolu o prověrce nebo revizi vždy v případech, kdy prověrkový nebo revizní materiál má být předán prokuratuře k trestnímu stíhání odpovědných osob. Podle okolností konkrétního případu se doklady přikládají k protokolu také tehdy, má-li být navrženo, aby proti odpovědným osobám byly vyvozeny kárné nebo majetkové důsledky, nebo je-li účelné, aby doklady; byly k dispozici i po skončení prověrky nebo revize,
b)
v ostatních případech kontroloři doloží zjištěné nedostatky tak, že se odvolají na písemnosti, z nichž své údaje čerpají, např. na údaje národohospodářské evidence, korespondenci, účetní doklady apod., tedy na oficiální výkazy a jiné materiály, které se nalézají na více různých místech a u nichž není nebezpečí, že budou dodatečně upravovány. Kontroloři odpovídají za to, že prověřili správnost a pravdivost přejímaného údaje, že údaj převzali z originálu písemnosti v přesném znění, jakož i za to, že v prověrkovém nebo revizním materiálu podrobně označí písemnost, z níž údaj byl převzat.
(2)
Doklady vypracovávají pro prověrkovou nebo revizní skupinu zásadně pracovníci kontrolované organizace a odpovídají za jejich správnost. Doklady jsou adresovány kontrolnímu orgánu. Je nepřípustné, kromě případů dále výslovně uvedených, aby si kontroloři vyhotovovali doklady sami. Aby byla ulehčena práce s přípravou dokladů, projedná kontrolor předběžně s příslušnými pracovníky nejvhodnější formu a obsah dokladů. Při stanovení termínu pro vypracování dokladů je třeba vycházet z reálných možností pro jejich přípravu a sestavení.
§ 17
Hlavní druhy dokladů
Hlavními druhy dokladů, jichž kontroloři používají k doložení svých zjištění, jsou výpisy a opisy originálních písemností, souhrnné doklady, protokoly o výsledku osobního prověření stavu kontrolory přímo na místě (průběžné protokoly), ověření nebo sdělení o stavu v jiných organizačních jednotkách (protokol či jiný doklad o vstřícné prověrce), expertizy, posudky odborníků, výrobní vzorky, protokoly o zkouškách a laboratorních analýzách, fotografické snímky, v závažných případech originální doklady a ve zcela výjimečných případech sdělení odpovědných osob.
§ 18
Výpisy a opisy
Doložení závady nebo nedostatku výpisem nebo opisem originální písemnosti (např. údajů národohospodářské evidence, výkazů, faktur, korespondence apod.) je nejběžnější a nejjednodušší forma doložení kontrolního zjištění. Použití výpisu nebo opisu jako dokladu vyžaduje, aby kontroloři nejprve kriticky posoudili správnost originálních dokladů.
§ 19
Souhrnný doklad
Místo několika samostatných dokladů, např. výpisů nebo opisů, je někdy účelné vyhotovit souhrnný doklad nebo tabulky, v nichž jsou potřebné údaje sestaveny ve vzájemné souvislosti tak, aby bylo možno názorněji charakterizovat určitý stav nebo vývoj, např. plněni plánu za několik let apod. Podkladem pro souhrnné doklady a tabulky jsou prověřené originální doklady. Jejich sestavení kontroloři vyžadují po pečlivé úvaze a jen v rozsahu nezbytně nutném.
§ 20
Osobní prověření přímo na místě
Kontroloři osobně prověří skutečný stav přímo na místě, nelze-li nedostatky doložit z písemného materiálu, mohou-li však skutečný stav zjistit a osobně si prověřit přímo na místě, např. stav pokladny, stav skladování materiálu, zboží, zařízení apod. Kontroloři provádějí osobní prověření na místě za účasti osob, které jsou za příslušný úsek osobně odpovědny, a podle konkrétních podmínek za přítomnosti jiných osob, určených vedením prověřované organizace, nebo dalších osob, vyžaduje-li to zvláštnost nebo náročnost prověřovaného stavu, např. za přítomnosti odborníků apod. Kontroloři sepisují protokol o výsledku osobního prověření na místě (průběžný protokol), který podepíší všechny zúčastněné osoby a který se přikládá jako doklad k protokolu o prověrce nebo revizi.
§ 21
Ověření stavu v jiných organizacích
Mají-li kontroloři pochybnosti o skutečném provedení určitých operací, např. o skutečném převzetí věcných hodnot (materiálu, zboží, zařízení apod.) nebo peněžních prostředků či o skutečném provedení nebo převzetí výkonů jinými organizacemi, prověří v nich se souhlasem vedoucího příslušné organizace a v dohodě s jeho kontrolním orgánem tyto konkrétní skutečnosti, které mají bezprostřední vztah k prověřovaným nebo revidovaným otázkám (vstřícná prověrka). V případech, kdy není nutno provádět šetření na místě, kontroloři si vyžádají doklad o skutečném stavu přímo od vedoucího příslušné organizace. Takto získané doklady kontroloři vyhodnotí a v případě potřeby, např. budou-li zjištěny nesprávnosti ve vzájemném styku obou organizací, dají podnět k provedení prověrky nebo revize v příslušné organizaci.
§ 22
Expertizy, posudky odborníků, analýzy, vzorky, fotografické snímky
(1)
O skutečnostech, které vyžadují speciálních znalostí, vyžádá si vedoucí prověrkové skupiny se souhlasem svého vedoucího expertizu. Prověrkové skupiny mohou spolupracovat s odborníky, vyžádat si laboratorní analýzy a zkoušky a zajistit odebrání výrobních vzorků za své osobní účasti. Výrobní vzorky, pokud to jejich povaha dovoluje, kontroloři vrátí prověřované organizaci, jakmile jich není dále potřeba pro další řízení.
(2)
Expertizy a doklady o výsledcích laboratorních analýz a zkoušek, obsahující stanovisko orgánu, od něhož expertiza byla vyžádána nebo který provedl analýzu či zkoušku, se přikládají k protokolu, v němž se kontroloři odvolají na jejich obsah.
(3)
Velmi účinným a průkazným dokladovým materiálem, jehož je často možno velmi dobře využít i k okamžitému zjednávání nápravy, jsou fotografické snímky, např. o skladování materiálu, zařízení, o stavu výrobních prostorů a pracovišť apod. a fotokopie originálních dokladů. Fotografický snímek musí být označen údaji o předmětu a čase snímku, podepsán odpovědnými osobami a opatřen razítkem kontrolované organizace.
§ 23
Originální doklady
Originální doklady kontroloři odebírají v prověřované nebo revidované organizaci v případech, kdy hrozí nebezpečí, že doklady by mohly být odcizeny, vyměněny, obsahově upravovány apod., nebo mají-li sloužit jako důkazní materiál např. v trestním řízenítrestním řízení soudním nebo správním, v kárném řízení nebo při uplatnění majetkových sankcí. Při odebrání originálního dokladu je třeba zajistit, aby v kontrolované organizaci byl zanechán náhradní doklad např. fotokopie, opis aj. s potvrzením vedoucího prověrkové nebo revizní skupiny, že originál byl odebrán kontrolním orgánem.
§ 24
Sdělení odpovědných osob
Vyskytnou-li se při provádění prověrky nebo revize případy, kdy není možno provést ani osobní prověření skutečného stavu na místě, např. jde-li o stav, který v době prověrky již netrvá, ani nelze nedostatek doložit z písemného materiálu, např. byl-li pracovníku vydán jen ústní příkaz a je-li přesto nutné a účelné, aby se kontroloři příslušnou otázkou zabývali, mohou výjimečně použít jako dokladu sdělení osob, odpovědných za vznik a trvání závad. Věrohodnost sdělení těchto osob zajišťují např. porovnáním jednotlivých sdělení různých osob, které jsou obeznámeny s danou otázkou, nebo porovnáváním se sdělením osoby, která je nadřízena pracovníku, který podává sdělení.
§ 25
Účelnost, pravdivost, přesnost dokladů
(1)
Doklady, které kontroloři přikládají k prověrkovým nebo revizním materiálům, musí být podepsány odpovědnou osobou, datovány a opatřeny razítkem kontrolované organizace a doložkou o správnosti např. opisu, výpisu apod.
(2)
Účelnost při vyžadování dokladů kontroloři zajišťují tím, že promyšleně a z hlediska využitelnosti dokladů v prověrkovém nebo revizním materiálu přejímají jen doklady nezbytně potřebné. Počet dokladů snižuje, když se kontroloři zaměřují především na závažné a zásadní nedostatky a dávají vedoucím pracovníkům podněty, aby drobné závady odstraňovali operativně již v průběhu prověrky nebo revize.
Část V
Ukončení prověrky nebo revize
§ 26
Základní ustanovení
Poznatky, získané prověrkou nebo revizí o činnosti kontrolované organizace, se písemně zpracovávají do výsledného materiálu o prověrce nebo revizi Formy výsledných materiálů je třeba volit účelně a podle potřeb řídících orgánů (ministra, ředitele, rady národního výboru apod.). Výsledné materiály kontroloři vypracovávají pravdivě, objektivně, adresně, stručně a srozumitelně.
§ 27
Účel výsledného materiálu
(1)
Písemný materiál o prověrce nebo revizi je nutno vypracovat jako podklad opatření pro zjednání nápravy zjištěných závad a nedostatků a ke splnění povinnosti zanechat v kontrolované organizaci záznam (protokol, příkaz vedoucího organizace) o provedené prověrce nebo revizi.
(2)
Způsob vypracování výsledných materiálu o prověrce nebo revizi je podřízen základnímu cíli veškeré prověrkové a revizní činnosti, jímž je urychlené a účinné zjednání nápravy a důsledné odstranění zjištěných závad a nedostatků. Vypracování výsledných materiálů musí být proto oproštěno od zbytečné administrativy a průtahů, které oslabují účinnost kontrolní práce. Písemný výsledný materiál je podkladem pro zevšeobecnění kontrolních výsledků (na poradách, v tisku apod.) a umožňuje vedoucím ostatních organizací odstraňovat obdobné nedostatky v práci jejich organizací; orientuje a usměrňuje činnost jiných kontrolních orgánů, které mají využívat a navazovat na předchozí prověrky nebo revize; je i prostředkem k posouzení kvality práce kontrolorů.
§ 28
Protokol o prověrce nebo revizi
(1)
Velmi účelným způsobem zpracování výsledků prověrek a revizí je sestavení protokolu o prověrce nebo revizi jako základního dokladu. V zájmu jednotnosti všechny kontrolní orgány používají pro tuto formu zpracování výsledků prověrky nebo revize jednotného označení „Protokol o prověrce (revizi)”.
(2)
Protokol o prověrce nebo revizi kontroloři vypracují vždy, mají-li být vyvozeny proti odpovědným pracovníkům důsledky kárné, majetkové nebo trestní.
(3)
Protokol o prověrce nebo revizi shrnuje výsledky prověrky nebo revize a opíraje se o spolehlivé doklady, uvádí nedostatky a závady, jejich příčiny, spočívající zejména v nedodržování nebo porušování povinností, uložených příslušným pracovníkům, jakož i pracovníky, kteří jsou odpovědni za vznik a trvání závad a nedostatků. Kontroloři dále uvedou konkrétně právní předpisy, které byly odpovědnými osobami porušeny a důsledky jejich nesprávného jednání, např.; vzniklou škodu a její výši apod.
(4)
Obsah protokolu musí být pravdivý a přesný, srozumitelný a stručný, nemá být zatížen popisem méně významných nebo všeobecně známých skutečností. Závady v něm musí být uváděny adresně v souvislosti s činností konkrétních osob. Při sestavování protokolu musí být kontroloři zásadoví, uvádět chyby a nedostatky bez ohledu na to, kým byly způsobeny, a přísně objektivně brát v úvahu veškeré okolnosti a souvislosti, které měly vliv na vznik a trvání nedostatků.
(5)
Protokol nesmí obsahovat úvahy, domněnky, neprověřené okolnosti apod., nýbrž jen skutečnosti kontrolory spolehlivě a všestranně zjištěné a doložené věrohodnými doklady.
(6)
Kontrolní zjištění uvádějí se v protokole podle jednotlivých bodů programu, a to u každé otázky; uceleně.
(7)
Kontroloři jsou povinni v protokolech uvádět nedostatky v řídící a kontrolní práci vedoucích pracovníků, zejména zda kontrolují stav plnění úkolů přímo na pracovištích a jaká je kvalita a účinnost opatření, která učinili k odstranění nedostatků.
(8)
Je nepřípustné, aby kontroloři v protokole uváděli funkční odpovědnost pracovníků. Funkční odpovědnost činí pracovníky odpovědnými jen z titulu funkce, kterou zastávají, aniž je u každého pracovníka přesně uvedeno, jaké povinnosti mu byly uloženy a kterým konkrétním a řádně doloženým jednáním je porušil.
(9)
Prověřené dobré zkušenosti, pokrokové pracovní metody, kladné poznatky o zjednodušování a zlevňování aparátu apod. mohou být v protokole uvedeny, je-li účelné navzájem porovnat, organizace, závody, cechy apod., které pracují za obdobných podmínek a docilují různých výsledků. Jinak kontroloři kladné zkušenosti a poznatky jen shromažďují pro jejich zevšeobecnění.
(10)
Závady a nedostatky v činnosti pracovníků nadřízených organizací se v protokole neuvádějí. Kontroloři však soustřeďují průkazný materiál, jehož využijí při prověrce nebo revizi nadřízených organizací, pokud patří do jejich oboru působnosti, nebo jej předají vedoucímu kontrolního orgánu nadřízené organizace, případně ministerstvu státní kontroly, jestliže by dané otázky ani tyto orgány nemohly úspěšně řešit.
(11)
Kontroloři při sestavování protokolu přihlížejí k výsledkům předchozích prověrek a revizí a vyhodnocují v něm zejména nesplnění úkolů, které z nich vyplynuly pro vedoucí pracovníky.
(12)
Protokol podepisují všichni členové prověrkové nebo revizní skupiny.
§ 29
Příkaz vedoucího pracovníka
(1)
Příkaz vedoucího pracovníka k odstranění zjištěných závad a nedostatků obsahuje dvě základní části: zjišťovací (konstatační) a přikazovací.
(2)
Zjišťovací část příkazu obsahuje stručné vylíčení zjištěných hlavních nedostatků, příčin jejich vzniku a jména pracovníků, kteří jsou za ně odpovědni.
(3)
Přikazovací část příkazu vychází ze zjišťovací části a vedoucí pracovník v ní ukládá pracovníkům, odpovědným za příslušné pracovní úseky činnosti kontrolované organizační jednotky jasně, adresně a konkrétně formulované úkoly a stanoví termíny jejich provedení.
(4)
Obsah příkazu je připravován vedoucím kontrolované organizace již v průběhu prověrky, nebo revize a je projednáván za účasti kontrolorů. Přitom využívají v nejširší míre iniciativy a zkušeností pracujících a vytvářejí podmínky pro jejich bezprostřední zainteresování na opatřeních, která mají být učiněna k zjednání nápravy. Vedoucí pracovník vydává příkaz pravidelně na poradě, které se účastni kontroloři, vedoucí a případně další pracovníci, u nichž je účelné, aby byli obeznámeni s výsledky prověrky nebo revize, a funkcionáři organizací KSČ, ROH, ČSM apod. Vedoucí pracovník na poradě zhodnotí zjištěné závady a nedostatky, jejich příčiny a vysvětlivky odpovědných osob, projedná opatření k nápravě a vydá příkaz k odstranění zjištěných nedostatků.
§ 30
Seznámení pracovníků s protokolem a podpis protokolu
(1)
Před podpisem protokolu vedoucími pracovníky prověřované nebo revidované organizace kontroloři je seznámí s obsahem protokolu v rozsahu, vyplývajícím z jejich pravomoci a odpovědnosti. Vedoucí pracovnici (např. ředitelé, vedoucí odborů rad národních výborů apod.) budou seznámeni s obsahem celého protokolu a ostatní pracovníci jen s těmi částmi protokolu, které se týkají jejich odpovědnosti za vznik nebo trvání zjištěných nedostatků. Rozsah, v němž pracovníci kontrolované organizace byli seznámeni s obsahem protokolu, se uvádí v jeho závěru; příslušní pracovníci potvrdí svým podpisem, že s obsahem protokolu byli seznámeni.
(2)
Pokud je v protokole o prověrce nebo revizi, který již byl podepsán, třeba provést opravy nebo změny, neprovádějí je kontroloři v textu protokolu, nýbrž až za podpisy osob, které byly s protokolem seznámeny. Kontroloři s provedenými změnami seznámí pracovníky, jichž se týkají, a tyto osoby svým podpisem potvrdí, že s úpravou protokolu byly obeznámeny a v případě potřeby doplní své vysvětlivky.
Část VI
Vysvětlivky odpovědných osob
§ 31
Základní ustanovení
Účelem vysvětlivek je, aby odpovědné osoby v nich vyjádřily svůj osobní vztah ke zjištěným závadám a nedostatkům, např. z jakého důvodu nejednaly tak, jak jednat měly apod. Vysvětlivky umožňují objektivně posoudit příčiny nesprávného jednání odpovědné osoby a míru jejího zavinění za zjištěný nedostatek. Kontroloři jsou proto povinni vysvětlivky vždy od odpovědných osob vyžadovat.
§ 32
Postup při vyžadování vysvětlivek
(1)
K protokolu o prověrce nebo revizi kontroloři vyžadují od odpovědných osob vždy písemné vysvětlivky, pokud podle části VIII nebyl sjednán s prokurátorem jiný postup. V ostatních případech, souhlasí-li s tím vedoucí organizační jednotky a je-li to podle okolnosti konkrétního případu účelné a vhodné, mohou odpovědné osoby podat vysvětlivky ústně.
(2)
Vysvětlivky je účelné vyžadovat již v průběhu prověrky nebo revize, jakmile kontrolorům je daná otázka jasná.
(3)
Kontroloři musí dbát, aby odpovědní pracovníci, kterým přísluší právo uvést ve vysvětlivkách vše, co považují za vhodné, se vyjádřili především jasně a konkrétně k nedostatkům, za něž jsou činěni odpovědnými. Jestliže odpovědná osoba ve vysvětlivkách vyvrací kontrolní zjištění, kontroloři tvrzení odpovědné osoby prověří. Zjistí-li, že námitky byly odůvodněné, zpřesní v dodatku k protokolu příslušné jeho části, seznámí s nimi odpovědné osoby a vyžádají si od nich nové vysvětlivky. Bude-li zjištěno, že údaje v protokole jsou správné, kontroloři prokáží odpovědné osobě správnost svého zjištění a vyžádají si nové vysvětlivky.
(4)
Podávání vysvětlivek odpovědnými osobami v průběhu prověrky nebo revize nezbavuje kontrolory povinnosti seznámit s obsahem protokolu o prověrce nebo revizi nebo s příslušnou jeho částí i pracovníky, kteří již podali vysvětlivky k dílčím kontrolním materiálům, a to proto, aby byli seznámeni s nedostatky ve své práci v jejich souvislosti s celkovými výsledky prověrky nebo revize. Odpovědný pracovník se pak může buď odvolat na své dříve podané vysvětlivky nebo je může podle svého uvážení doplnit.
(5)
Jednotliví pracovníci jsou osobně odpovědni za zjištěné nedostatky. Není proto možno, aby byly podávány vysvětlivky několika osobami společně (kolektivní vysvětlivky) nebo vysvětlivky, v nichž se odpovědná osoba odvolává na vysvětlivky jiných pracovníků. Je proto nutno vyžadovat vysvětlivky osobní (individuální).
(6)
Kontroloři musí podle okolností jednotlivého případu uvážit, zda je nutno, aby k podání vysvětlivek byla přizvána i odpovědná osoba, která v době provádění prověrky nebo revize již nepracuje v kontrolované organizaci.
Část VII
Realizace výsledků prověrky nebo revize
§ 33
Základní ustanovení
(1)
Realizace výsledků prověrek a revizí je vyvrcholením kontrolní činnosti, neboť znamená zjednání nápravy úplným a včasným odstraněním zjištěných nedostatků, provedením opatření bránících jejich opakováni, jakož i případným postižením odpovědných osob kárnými, majetkovými nebo trestními důsledky.
(2)
Účinnost prověrkové a revizní činnosti vyžaduje, aby kontroloři působili na vedoucí pracovníky, aby zjištěné závady a nedostatky odstraňovali v největším rozsahu již v průběhu prověrky nebo revize. Z kontrolní činnosti je nutno vymýtit zbytečnou administrativu, průtahy v zjednávání nápravy a nehospodárnost a přejít k formám, které vedou k operativnímu odstraňování závad a které konkrétně pomáhají kontrolované organizaci. Operativnost v odstraňování nedostatků předpokládá, že kontroloři zvládli prověrkové nebo revizní téma a že jsou politicky i odborně na úrovni, která jim dovoluje, aby konkrétně a účinně radou a pomocí spolupracovali s odpovědnými pracovníky na přípravě jejich opatření, jimiž mají být odstraněny zjištěné závady nebo nedostatky.
§ 34
Předpoklady realizace
Úspěšná realizace výsledků prověrky nebo revize se obvykle zabezpečuje kromě postupů, uvedených v §§ 28 a 29, některým z těchto dalších způsobů:
a)
operativním odstraňováním nedostatků na místě ihned po jejich zjištění. Kontroloři dávají iniciativně odpovědným osobám kontrolovaných organizací podněty k odstraňování nedostatků, zejména drobnějších a méně významných, které není účelné uvádět v protokole, a to i v otázkách, které nejsou předvídány programem prověrky nebo revize. Používání tohoto způsobu nesmí však odvádět kontrolory od splnění programu prověrky nebo revize;
b)
vydáním příkazu vedoucím organizace, která je nadřízena kontrolované jednotce, např. u nedostatků, které nemůže v oboru své působnosti odstranit vedoucí kontrolované organizace;
c)
projednáním výsledků významných prověrek a revizí a přijetím opatření k nápravě v kolegiu ministra nebo na poradě u jiného vedoucího organizační jednotky, např. ředitele apod.;
d)
o významných prověrkách a revizích, provedených na národních výborech a organizacích jimi řízených, vypracovávají kontrolní odbory rad národních výborů pro rady národních výborů zprávy s návrhy na usnesení k odstranění nedostatků, které nemohli odstranit v rámci své pravomoci a odpovědnosti příslušní vedoucí pracovníci. U národních výborů, které nemají zaměstnance, kontroloři vypracují o výsledku prověrky nebo revize, pokud v jednotlivých případech s ohledem na závažnost kontrolních zjištění není nutno sepsat protokol, zprávu s návrhy na opatření k odstranění zjištěných nedostatků a navrhnou zařazení zprávy s návrhy na nejbližší zasedání rady kontrolovaného národního výboru. Je účelné, aby tohoto jednání rady se zúčastnil vedoucí kontrolního odboru rady národního výboru, který prověrku nebo revizi provedl. Byly-li zjištěny závažné závady, navrhne vedoucí kontrolního odboru rady tohoto národního výboru projednání zprávy a návrhů na opatření k nápravě na zasedání rady národního výboru, který prověrku, nebo revizi provedl. Kontrolní orgány družstevních a jiných dobrovolných organizací postupují obdobným způsobem v rámci platných právních předpisů, stanov a pod.;
e)
ve významných případech vypracováním zprávy a příslušných návrhů pro vládu a vrcholné orgány hospodářské a státní správy.
§ 35
Zapojování pracujících do realizace
(1)
O výsledcích prověrek a revizí kontrolní orgány informují příslušné stranické a odborové funkcionáře a orgány a projednávají s nimi a vedoucími organizačních jednotek způsoby, jimiž pracující a občané budou seznámeni s výsledky kontrolní práce, např. na schůzích, aktivech apod. V závažných případech navrhují, aby výsledky prověrek nebo revizí byly projednávány v orgánech stranických, odborových apod., výborem nebo členskou schůzí atd. Na schůzích a aktivech pracujících, jichž se účastní příslušní vedoucí pracovníci (ředitelé atd.), popřípadě v závažných případech i vedoucí pracovníci nadřízených orgánů, se projednávají zjištěné závady a nedostatky v činnosti kontrolované organizace, příčiny nedostatků a návrhy na jejich odstranění, případně přijetí závazků jednotlivců či skupin pracovníků, jimiž konkrétně přispějí k odstranění závad, jakož i jiných způsobů, jimiž se pracující v největším rozsahu podílejí na zjednání nápravy a kontrole jejího provádění.
(2)
Prostředkem k seznámení pracujících s výsledky kontrolní práce je i tisk např. podnikový, místní, celostátní, odborný, dále rozhlas i televize, v nichž se vhodným způsobem zveřejňují poznatky z kontrolní činnosti. Účinným prostředkem jsou i fotografie, které přesvědčujícím způsobem ukazují např. nepořádky na pracovištích, při uskladnění zařízení apod.
(3)
Kontroloři doporučují nebo sami zajišťují, aby byly zevšeobecňovány kladné poznatky a zkušenosti a aby jich bylo využito ke zlepšování práce kontrolovaných i jiných organizaci.
§ 36
Kontrola plnění opatření k nápravě
Realizace výsledků prověrek a revizí je nedílnou součástí kontrolní práce. Kontrolní orgán musí provádět kontrolu plnění opatření k nápravě včas a nesmí upustit od sledování realizace výsledků prověrky nebo revize, dokud nebyla splněna všechna opatření k odstranění zjištěných závad a dokud nebyly vytvořeny konkrétní podmínky, aby se závady v budoucnu neopakovaly. Kontrolu opatření k nápravě provádí kontrolní orgán všemi vhodnými prostředky a při všech příležitostech, např. samostatnou, podle potřeby i opakovanou prověrkou plnění opatření k nápravě, studiem výkazů, pohovory s pracovníky, při prověrkách a revizích, které navazují na dříve provedenou prověrku nebo revizi, stykem s jinými orgány, např. s orgány Státní banky československé apod. Včasné provádění opatření k nápravě jsou povinny sledovat i nadřízené organizační jednotky.
§ 37
Vyvozování důsledků proti odpovědným osobám
V případech, kdy pracovníci kontrolované organizace vážným způsobem porušili své povinnosti, je formou realizace i vyvození důsledků kárných, majetkových a trestních. Úkolem kontrolorů je, aby spolehlivým způsobem zjistili závady v jednání odpovědných osob a zjištěné nedostatky věrohodným způsobem doložili a příslušným orgánům předložili dobře propracovaný průkazný materiál, podle něhož tyto orgány mohou bez průtahů a objektivně správně rozhodovat o povaze a míře zavinění a výši trestu a o náhradě škody. V případech ukládání kárných a majetkových sankcí je pomoc kontrolorů zvlášť významná, neboť mohou příslušnému orgánu přispět svými konkrétními osobními poznatky o osobě provinivšího se pracovníka k správnému posouzení jeho chyb a nedostatků.
§ 38
Rozbor prověrek a revizí
Výsledky realizace prověrky nebo revize jsou ukazatelem účinnosti kontrolní práce. Vedoucí kontrolního orgánu provádí proto na poradách kontrolního orgánu rozbor výsledků prověrek a revizí a hodnotí práci kontrolorů, zevšeobecňuje poznatky z kontrolní činnosti a tak soustavně zvyšuje politickou a odbornou úroveň kontrolních pracovníků.
Část VIII
Styk kontrolních orgánů s prokurátory a orgány ministerstva vnitra
§ 39
Základní ustanovení
(1)
Zákony o trestním řízenítrestním řízení soudním a trestním řízenítrestním řízení správním ukládají státním orgánům a jiným orgánům, pokud plní úkoly státní správy a organizacím socialistického sektoru povinnost pomáhat orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení a národním výborům při plnění jejich úkolů, zejména s největším urychlením vyhovovat jejich dožádání a neprodleně oznamovat prokurátorům trestné činy nebo národním výborům přestupky, o nichž se dovědí. Tyto povinnosti se vztahují i na pracovníky kontrolních orgánů, kteří při prováděni prověrek a revizí zjišťují také skutečnosti, odůvodňující podezření, že pracovníci kontrolované organizace se dopustili trestného činu nebo přestupku.
(2)
K zajištění splnění povinnosti spolupracovat a oznamovat trestné činy nebo přestupky prokurátorům a národním výborům při současném zabezpečení splnění povinností, které jsou platnými předpisy uloženy kontrolním orgánům, upravuje se v dohodě s ministrem vnitra a generálním prokurátorem styk kontrolních orgánů s prokurátory a orgány ministerstva vnitra způsobem dále uvedeným.
§ 40
Spolupráce kontrolních orgánů s prokurátory a orgány ministerstva vnitra
(1)
Zjistí-li kontrolní orgány při provádění prověrky nebo revize skutečnosti, souvisící s otázkami programu prověrky nebo revize a nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin nebo závažný přestupek, projedná vedoucí prověrky nebo revize neprodleně případ s prokurátorem a dohodne s ním, které skutečnosti a v jakém rozsahu — s ohledem na stanovenou dobu trvání prověrky nebo revize — zjistí a dolož kontrolní orgány a které prokurátor, popřípadě orgány jim pověřené nebo dožádané. Vedoucí prověrky nebo revize projedná s prokurátorem též výsledky, prověrky nebo revize, pokud jde o zjištěnou trestnou činnost a dohodne s ním způsob předání materiálu prověrky nebo revize k dalšímu šetření, jakož i způsob vyžádání vysvětlivek od odpovědných osob.
(2)
Materiál z prověrky nebo revize v rozsahu potřebném pro posouzení trestnosti jednání odpovědných osob (protokol nebo výpisy z protokolu, vysvětlivky odpovědných osob a ostatní potřebné doklady) předá vedoucí prověrky nebo revize příslušnému prokurátorovi a příjem si dá spolu se seznamem předávaného materiálu potvrdit.
(3)
Při projednávání skutečností, nasvědčujících, podezření ze spáchání trestného činu nebo závažného přestupku, s prokurátorem a při předání materiálu z prověrky nebo revize prokurátorovi, je vedoucí prověrky nebo revize zproštěn povinnosti zachovávat státní, hospodářské nebo služební tajemství.
(4)
Jestliže si prokurátor nevyžádá po skončení prověrky nebo revize neprodlené předání prověrkového nebo revizního materiálu, podává oznámení o podezření ze spáchání trestného činu nebo přestupku příslušné prokuratuře vedoucí organizační jednotky, jemuž jsou podřízeni kontroloři, kteří provedli prověrku nebo revizi. Týká-li se podezření vedoucího organizační jednotky, jemuž je podřízen kontrolní orgán, který zjištění provedl, informuje vedoucí kontrolního orgánu vedoucího nadřízené organizace, který pak podává oznámení prokuratuře.
(5)
Zjistí-li kontrolní orgány při prověrce nebo revizi skutečnosti, nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek, který však nesouvisí s otázkami programu prověrky nebo revize, vedoucí prověrky nebo revize oznámí podezření z trestného jednání zpravidla orgánům ministerstva vnitra v okresu, popřípadě v kraji nebo orgánům jimi pověřeným k dalšímu řízení.
§ 41
Dožádání prokurátorů, orgánů ministerstva vnitra a soudu o spolupráci kontrolních orgánů
(1)
Je-li nezbytně nutno, aby prokurátoři nebo orgány ministerstva vnitra si vyžádali spolupráci kontrolních orgánů, upravuje se jejich vzájemný styk takto:
Generální prokuratura nebo ministerstvo vnitra požádá ministry a vedoucí ostatních ústředních úřadů a orgánů o provedení prověrky nebo revize kontrolními orgány ministerstev, ústředních úřadů a orgánů;
krajský prokurátor nebo náčelník krajské správy ministerstva vnitra požádá rady krajských národních výborů a vedoucí organizačních jednotek s krajskou nebo obdobnou působností o provedení prověrky nebo revize kontrolními odbory rad krajských národních výborů, popř. kontrolními orgány organizačních jednotek s krajskou nebo obdobnou působností;
okresní prokurátor nebo náčelník okresního oddělení ministerstva vnitra požádá rady okresních národních výborů a vedoucí organizačních jednotek s okresní nebo obdobnou působností o provedení prověrky nebo revize kontrolními odbory rad okresních národních výborů popř. kontrolními orgány organizačních jednotek s okresní nebo obdobnou působností.
(2)
Stejným způsobem postupují prokurátoři a orgány ministerstva vnitra v případech vyžadování materiálů z prověrek a revizí, provedených kontrolními orgány. Kontrolní orgány jsou povinny jejich dožádání vyhovět.
(3)
Kontrolní orgány jsou povinny upozorňovat prokuratury a orgány ministerstva vnitra i na jiná porušení zákonů a ostatních právních předpisů, která neodstranily ve vlastní působnosti.
(4)
Kontroloři mohou při prověrkách a revizích požádat prokurátory, aby jim bylo umožněno použít právní dokumentace publikovaných právních předpisů, pokud se nemohli s příslušnou právní normou seznámit již v přípravě na prověrku nebo revizi.
(5)
Rovněž soudy se mohou dohodnout s kontrolními orgány o zaslání materiálů z prověrek a revizí, případně o provedení prověrky nebo revize.
Závěrečná ustanovení
§ 42
Vedoucí příslušných organizačních jednotek a rady krajských národních výborů mohou vydat k provedení metodických pokynů podrobnější směrnice.
§ 43
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Krosnář v. r. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 88/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 88/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru
Vyhlášeno 7. 5. 1959, datum účinnosti 7. 5. 1959, částka 37/1959
* Úvodní ustanovení
* § 1 - (1) Tato vyhláška se vztahuje na věci, které jsou ve vlastnictví fyzických osob nebo soukromých právnických osob a jsou zcela, popřípadě převážně užívány organizacemi socialistického sektoru k plnění jejich úkolů, a to na základě nájemního nebo jiného práv
* § 2 - Věc je užívána převážně organizacemi socialistického sektoru, jestliže tyto organizace v poměru k ostatním spoluuživatelům užívají větší část věci anebo spolu s ostatními uživateli celou věc po větší část užívací doby, anebo jestliže věc vzhledem k své pov
* § 3 - Jiným právním poměrem, na základě něhož organizace socialistického sektoru užívá věcí uvedených v § 1 odst. 1 (dále jen „najatá věc”), rozumí se jiný, než nájemní poměr, opravňující organizaci věci užívat; přitom nezáleží, jde-li o právní poměr občanskoprá
* Přezkoušení nájemních a jiných právních poměrů
* § 4 - (1) Organizace socialistického sektoru (dále jen „nájemce”) je povinna bez průtahu přezkoušet důvodnost dalšího trvání nájemních a jiných právních poměrů o věcech, na které se vztahuje tato vyhláška.
* § 5 - (1) Zjistí-li nájemce po přezkoušení podle § 4, že další trvání nájemních nebo jiných právních poměrů je důvodné, nebo že je třeba získat najaté věci do socialistického vlastnictví, je povinen odděleně podle jednotlivých vlastníků věcí podat o tom oznámení
* § 6 - Nakládání s najatými věcmi
* Nabývání najatých věcí do socialistického vlastnictví
* § 7 - (1) Chce-li nájemce získat do socialistického vlastnictví najatou věc, kterou nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů, může se pokusit ji získat od vlastníka koupí, jestliže najatou věcí jsou věci movité, jejichž cena činí nejvýše 10 000 Kčs, nebo věci nem
* § 8 - (1) K platnosti kupní smlouvy je třeba souhlasu finančního odboru (§ 4 odst. 2 nařízení).
* § 9 - (1) Odepře-li finanční odbor souhlas s kupní smlouvou z důvodu uvedeného v § 8 odst. 2 písm. c), rozhodne na základě žádosti nájemce (nájemců) o přechodu najaté věci do socialistického vlastnictví a o náhradě za ni; o výši náhrady platí obdobně ustanovení
* § 10 - (1) Nájemce vyplatí vlastníku kupní cenu (§ 7 odst. 3) popřípadě náhradu (§ 9 odst. 1) po právní moci rozhodnutí na bezúročný účet**) vlastníka u státní spořitelny. Nabývá-li nájemce věci od spoluvlastníků, vyplatí jednotlivým spoluvlastníkům podíly z kupn
* § 11 - (1) Najatá věc, jejíž cena převyšuje příslušnou částku uvedenou v § 7 odst. 1, může být převedena do socialistického vlastnictví jen rozhodnutím finančního odboru na žádost nájemce, jestliže ji nájemce nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů; o náhradě se
* § 12 - (1) Při přechodu najaté věcí do státního socialistického vlastnictví zanikají podle zvláštních předpisů*) zástavní práva a věcná břemena na najaté věci, a to dnem, kdy se najatá věc stává základním prostředkem organizace státního socialistického sektoru.
* Všeobecná a závěrečná ustanovení
* § 13 - Tato vyhláška vztahuje se i na případy, kde nájemce přede dnem 25. března 1959 uzavřel o najaté věci kupní smlouvu, která však do tohoto dne nenabyla ještě platnosti, a na případy, kde k návrhu nájemce bylo zahájeno o najaté věci vyvlastňovací řízení, toto
* § 14 - Finanční odbor rozhoduje v řízení podle této vyhlášky podle obecných předpisů o řízení ve věcech správních. Finanční odbor rozhodne na základě ocenění provedeného odborem výstavby a vodního hospodářství, popřípadě odborem místního hospodářství, dopravy a o
* § 15 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení. k vyhlášce č. 88/1959 Ú. l.
Aktuální znění od 7. 5. 1959
88
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 4. května 1959
o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru
Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány podle § 7 vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru (dále jen „nařízení”), a podle § 21 vládního nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku:
Úvodní ustanovení
§ 1
(1)
Tato vyhláška se vztahuje na věci, které jsou ve vlastnictví fyzických osob nebo soukromých právnických osob a jsou zcela, popřípadě převážně užívány organizacemi socialistického sektoru k plnění jejich úkolů, a to na základě nájemního nebo jiného právního poměru, vzniklého přede dnem 25. března 1959.
(2)
Tato vyhláška se nevztahuje na věci užívané na základě právních poměrů vzniklých podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, a na věci užívané jednotnými zemědělskými družstvy na základě právních poměrů vzniklých podle předpisů upravujících vztahy mezi těmito družstvy a jejich členy.
§ 2
Věc je užívána převážně organizacemi socialistického sektoru, jestliže tyto organizace v poměru k ostatním spoluuživatelům užívají větší část věci anebo spolu s ostatními uživateli celou věc po větší část užívací doby, anebo jestliže věc vzhledem k své povaze je převážně určena k úkolům, k nimž ji užívají organizace socialistického sektoru.
§ 3
Jiným právním poměrem, na základě něhož organizace socialistického sektoru užívá věcí uvedených v § 1 odst. 1 (dále jen „najatá věc”), rozumí se jiný, než nájemní poměr, opravňující organizaci věci užívat; přitom nezáleží, jde-li o právní poměr občanskoprávní (např. požívání, výpůjčka, půjčka) nebo právní poměr, který se řídí jinými předpisy než občanskoprávními (např. povolené předběžné užívání při vyvlastňovacím řízení, národní správa).
Přezkoušení nájemních a jiných právních poměrů
§ 4
(1)
Organizace socialistického sektoru (dále jen „nájemce”) je povinna bez průtahu přezkoušet důvodnost dalšího trvání nájemních a jiných právních poměrů o věcech, na které se vztahuje tato vyhláška.
(2)
Další trvání nájemních nebo jiných právních poměrů lze považovat za důvodné, vyžadují-li jejich zachování takové zvláštní hospodářské důvody, která nejsou v rozporu s obecným zájmem.
(3)
Nejsou-li splněny podmínky podle odstavce pro další trvání nájemních a jiných právních poměrů je nájemce povinen neprodleně přistoupit k jejich zrušení podle příslušných předpisů právní poměr upravujících nebo, potřebuje-li věci nezbytně k plnění svých úkolů, k získání najatých věcí do socialistického vlastnictví podle této vyhlášky.
§ 5
(1)
Zjistí-li nájemce po přezkoušení podle § 4, že další trvání nájemních nebo jiných právních poměrů je důvodné, nebo že je třeba získat najaté věci do socialistického vlastnictví, je povinen odděleně podle jednotlivých vlastníků věcí podat o tom oznámení ve dvojím vyhotovení podle připojeného vzoru (příloha)*) nejpozději 30. června 1959 finančnímu odboru rady, okresního národního výboru, v jehož obvodu najatá věc je (dále jen „finanční odbor”); v oznámení uvede, zda bude žádat o získání najaté věci do socialistického vlastnictví podle této vyhlášky anebo z jakých důvodů zamýšlí pokračovat v dosavadním právním poměru.
(2)
Žádost o udělení souhlasu ke koupi (§ 8 odst. 1) nebo žádost o vydání rozhodnutí o přechodu najaté věci do socialistického vlastnictví (§ 9 odst. 1 a § 11), podaná u finančního odboru ve lhůtě uvedené v odstavci 1, nahrazuje oznámení podle tohoto odstavce, pokud obsahuje všechny údaje, které mají být v oznámení uvedeny.
§ 6
Nakládání s najatými věcmi
(1)
Pokud se v této vyhlášce nestanoví jinak, smí jiné osoby než nájemce nakládat s najatou věcí jen se souhlasem finančního odboru. NakládánímNakládáním se rozumí nakládánínakládání právní (např. darování, prodej, pronájem, zrušení pronájmu) i nakládánínakládání faktické (např. změna věci, demolice); povinnost udržovat a opravovat najatou věc není tím dotčena. Souhlas může být finančním odborem udělen jen tehdy, není-li udělení souhlasu v rozporu s obecným zájmem; před rozhodnutím vyslechne finanční odbor nájemce.
(2)
Právní úkony, které jsou v rozporu s ustanovením odstavce 1, jsou neplatné (§ 3 odst. 2 nařízení).
(3)
K pořízení na případ smrti o najatých věcech není třeba souhlasu finančního odboru.
Nabývání najatých věcí do socialistického vlastnictví
§ 7
(1)
Chce-li nájemce získat do socialistického vlastnictví najatou věc, kterou nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů, může se pokusit ji získat od vlastníka koupí, jestliže najatou věcí jsou věci movité, jejichž cena činí nejvýše 10 000 Kčs, nebo věci nemovité v ceně nejvýše 50 000 Kčs.
(2)
Cenou podle předchozího odstavce se rozumí u movitých věcí běžná cena podle platných předpisů, u staveb cena reprodukční, tj. cena rovnající se dnešním pořizovacím nákladům snížená o opotřebení (amortizaci) a u pozemků cena, za jakou se podobné pozemky prodávaly v místě 20. června 1939, přepočtená podle předpisů o peněžní reformě.*) Rozhodnou je cena všech najatých věcí, které nájemci hodlají od téhož vlastníka získat do socialistického vlastnictví. Přitom se zvlášť posuzuje cena věcí movitých a zvlášť cena věcí nemovitých; tvoří-li však movité věci příslušenství věci nemovité (§ 27 obč. zák.), oceňují se společně s věcmi nemovitými.
(3)
Kupní cena za najaté věci nesmí být u movitých věcí vyšší než běžná cena podle platných předpisů, u nemovitých věcí než cena určená podle předpisů o určování náhrady za vyvlastnění nemovitostí s přihlédnutím ke stavu jejich opotřebení;**) ustanovení těchto předpisů o povolování výjimek se nepoužije. Kupní cena se snižuje o všechny náklady, které nájemci na věc vynaložili, ačkoliv k tomu nebyli podle platných předpisů povinni, avšak jen pokud tyto náklady nebyly nájemcům osobami k tomu podle těchto předpisů povinnými nahrazeny.
(4)
U najatých věcí, které vlastníci získali podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku, nesmí být kupní cena určená podle předchozího odstavce vyšší než cena, za niž vlastník věc získal, snížená o hodnotu opotřebení a zvýšená o cenu investic, vlastníkem na věc vynaložených a dosud trvajících. Ustanovení zvláštních předpisů,*) podle nichž přídělce konfiskovaného majetku je povinen při jeho prodeji odvést část kupní ceny do státního rozpočtu, jsou nedotčena.
(5)
Ustanovení předchozích odstavců vztahují se i na případy, kdy lidové výrobní družstvo úplatně nabývá věcí od svých členů místo koupí na základě rozhodnutí družstevního orgánu (§ 4 odst. 4 nařízení).
§ 8
(1)
K platnosti kupní smlouvy je třeba souhlasu finančního odboru (§ 4 odst. 2 nařízení).
(2)
Finanční odbor odepře souhlas s kupní smlouvou, zjistí-li zejména,
a)
že nájemce najatou věc nezbytně nepotřebuje k plnění svých úkolů,
b)
že předmětem koupě jsou věci v ceně převyšující částky uvedené v § 7 odst. 1,
c)
že sjednaná kupní cena je vyšší, než připouští ustanovení § 7 odst. 3 a 4,
d)
že jiný nájemce než ten, který sjednal kupní smlouvu, potřebuje najatou věc naléhavěji,
e)
že předmětem koupě jsou věci, na něž se tato vyhláška nevztahuje.
(3)
K platnosti nabytí věci na základě rozhodnutí družstevního orgánu lidového výrobního družstva (§ 7 odst. 5) je rovněž třeba souhlasu finančního odboru. Ustanovení odstavce 2 platí obdobně s tou odchylkou, že finanční odbor nemůže odepřít souhlas z důvodu uvedeného v odstavci 2 písm. a).
§ 9
(1)
Odepře-li finanční odbor souhlas s kupní smlouvou z důvodu uvedeného v § 8 odst. 2 písm. c), rozhodne na základě žádosti nájemce (nájemců) o přechodu najaté věci do socialistického vlastnictví a o náhradě za ni; o výši náhrady platí obdobně ustanovení § 7 odst. 3 a 4. Totéž platí, jestliže nedošlo ke sjednání kupní smlouvy o najaté věci v ceně nepřevyšující částky uvedené v § 7 odst. 1.
(2)
Podá-li žádost více nájemců téže věci z řad státního socialistického sektoru a nedohodnou-li se o tom, komu z nich má najatá věc přijít do správy, rozhodne finanční odbor jen o přechodu najaté věci do státního socialistického vlastnictví. Vyřešení otázky příslušnosti ke správě odkáže na řízení podle předpisů o správě národního majetku.*) Náhradu (§ 9 odst. 1) proplatí organizace, které bude najatá věc svěřena do správy.
(3)
Podá-li o téže věci žádost nájemce z řad státního socialistického sektoru a nájemce z řad jiného než státního socialistického sektoru a jsou-li u obou nájemců podmínky splněny, rozhodne finanční odbor, že najatá věc přechází do státního socialistického vlastnictví.
(4)
Podá-li o téže věci žádost více nájemců z řad jiného než státního socialistického sektoru, rozhodne finanční odbor po uvážení všech okolností, do vlastnictví kterého nájemce má najatá věc přejít.
§ 10
(1)
Nájemce vyplatí vlastníku kupní cenu (§ 7 odst. 3) popřípadě náhradu (§ 9 odst. 1) po právní moci rozhodnutí na bezúročný účet**) vlastníka u státní spořitelny. Nabývá-li nájemce věci od spoluvlastníků, vyplatí jednotlivým spoluvlastníkům podíly z kupní ceny (náhrady) úměrné jejich spoluvlastnickým podílům na jejich bezúročné účty**) u státní spořitelny.
(2)
O uvolňování kupní ceny, popřípadě náhrady (§ 9 odst. 1) z bezúročného účtu platí obdobně ustanovení §§ 10 až 14 vyhlášky č. 206/1958 Ú. l., o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru. Ze složené kupní ceny (náhrady) může však být proplacena vlastníku v běžném roce volná částka jen ve výši 1000 Kčs; totéž platí o proplácení z bezúročného účtu vzniklého podle § 14 odst. 1 uvedené vyhlášky. Jestliže však má vlastník (věřitel) na bezúročném účte složeny částky z jiných prodejů, lze s výplatou částky 1000 Kčs započít teprve až budou vyčerpány veškeré částky získané z jiných prodejů.
(3)
Lidové výrobní družstvo vyplatí svému členu na jeho bezúročný účet u státní spořitelny za jeho věci, které získalo rozhodnutím svého orgánu (§ 7 odst. 5), jen tu část úplaty která zbývá po odvedení příslušného podílu do fondu družstva.
§ 11
(1)
Najatá věc, jejíž cena převyšuje příslušnou částku uvedenou v § 7 odst. 1, může být převedena do socialistického vlastnictví jen rozhodnutím finančního odboru na žádost nájemce, jestliže ji nájemce nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů; o náhradě se rozhodne podle zvláštního prováděcího předpisu.
(2)
Ustanovení § 9 odst. 2 až 4 platí i zde.
§ 12
(1)
Při přechodu najaté věcí do státního socialistického vlastnictví zanikají podle zvláštních předpisů*) zástavní práva a věcná břemena na najaté věci, a to dnem, kdy se najatá věc stává základním prostředkem organizace státního socialistického sektoru.
(2)
Jiné organizace socialistického sektoru než organizace státního socialistického sektoru přejímají s najatou věcí, která přechází do jejich vlastnictví (§ 11), i závady na ní skutečně váznoucí a jsou je povinny vypořádat podle obecných předpisů. Je-li oprávněným za závady, fyzická osoba nebo soukromá právnická osoba, vypořádá se závada na jejich bezúročný účet u státní spořitelny podle jejich bydliště (sídla). Ustanovení § 10 odst. 2 platí i zde.
Všeobecná a závěrečná ustanovení
§ 13
Tato vyhláška vztahuje se i na případy, kde nájemce přede dnem 25. března 1959 uzavřel o najaté věci kupní smlouvu, která však do tohoto dne nenabyla ještě platnosti, a na případy, kde k návrhu nájemce bylo zahájeno o najaté věci vyvlastňovací řízení, toto však nebylo ke dni 25. března 1959 ještě pravomocně skončeno.
§ 14
Finanční odbor rozhoduje v řízení podle této vyhlášky podle obecných předpisů o řízení ve věcech správních. Finanční odbor rozhodne na základě ocenění provedeného odborem výstavby a vodního hospodářství, popřípadě odborem místního hospodářství, dopravy a obchodu nebo odborem zemědělství a lesního hospodářství rady okresního národního výboru. Před rozhodnutím si vyžádá stanoviska příslušných odvětvových odborů rady svého okresního národního výboru, popřípadě výkonných orgánů nadřízeného krajského národního výboru.
§ 15
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
Příloha k vyhlášce č. 88/1959 Ú. l.
VZOR
865kB
*)
Schváleno Státním úřadem statistickým pod č. VK 420/388 ze 7. dubna 1959.
*)
Na Slovensku je cenou pozemků průměr běžných cen v roce 1942 v místě obvyklých, přepočtený podle předpisů o peněžní reformě.
**)
Vyhláška č. 228/1951 Ú. l. I, o určování náhrady za vyvlastnění a za předběžné užívání nemovitostí, ve znění vyhlášky č. 44/1952 Ú. l., směrnice poř. č. 256/1952 Sb. ob., o cenách nemovitostí, nabývaných subjekty socialistického hospodářského sektoru nebo orgány veřejné správy.
*)
Směrnice ministerstva financí poř. č. 730/1951 Sb. ob.
*)
§ 5 vládního nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku.
**)
§ 8 vyhlášky č. 206/1958 Ú. l., o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.
*)
§ 17 zákona č. 51/1955 Sb. ve znění vyhlášky č. 68/1958 Sb., vládní nařízení č. 97/1952 Sb. a § 14 vládního nařízení č. 81/1958 Sb. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 89/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 89/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o přihlášení některých závazků vůči československému státu, týkajících se Zakarpatské Ukrajiny
Vyhlášeno 13. 5. 1959, datum účinnosti 13. 5. 1959, částka 38/1959
* § 1 - (1) Československé fyzické osoby (§ 2), které měly dne 29 června 1945 závazky vůči právnickým osobám Zakarpatské Ukrajiny, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
* § 2 - Za československé právnické osoby se považují právnické osoby, které byly československými právnickými osobami dne 29. června 1945, a za československé fyzické osoby se považují osoby, které měly tohoto dne československé státní občanství, a dále osoby, je
* § 3 - Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1), a to nejpozději 31. července 1959.*)
* § 4 - V přihlášce uvede přihlašovatel své jméno a příjmení (právnická osoba název), bydliště (sídlo), jméno a příjmení dřívějšího dlužníka, popřípadě osoby, na kterou dluh přihlašovatelův přešel, dále jméno a bydliště (sídlo) posledního věřitele na Zakarpatské U
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 13. 5. 1959
89
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 5. května 1959
o přihlášení některých závazků vůči československému státu, týkajících se Zakarpatské Ukrajiny
Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 písm. c) vládního nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku:
§ 1
(1)
Československé fyzické osoby (§ 2), které měly dne 29 června 1945 závazky vůči právnickým osobám Zakarpatské Ukrajiny, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
(2)
Československé právnické osoby (§ 2), které měly dne 29. června 1945 závazky vůči právnickým a fyzickým osobám Zakarpatské Ukrajiny, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit;*) tato povinnost se nevztahuje na organizace státního socialistického sektoru.
§ 2
Za československé právnické osoby se považují právnické osoby, které byly československými právnickými osobami dne 29. června 1945, a za československé fyzické osoby se považují osoby, které měly tohoto dne československé státní občanství, a dále osoby, jejichž opční prohlášení pro československé státní občanství, podané podle vládního nařízení č. 61/1945 Sb., nebylo pravoplatně zamítnuto.
§ 3
Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1), a to nejpozději 31. července 1959.*)
§ 4
V přihlášce uvede přihlašovatel své jméno a příjmení (právnická osoba název), bydliště (sídlo), jméno a příjmení dřívějšího dlužníka, popřípadě osoby, na kterou dluh přihlašovatelův přešel, dále jméno a bydliště (sídlo) posledního věřitele na Zakarpatské Ukrajině, hodnotu peněžitého závazku ve valutě, na kterou závazek zní, jakož i důvod vzniku a dobu vzniku a splatnosti závazku.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
lnž. Sucharda v. r.
*)
Pohledávky odpovídající těmto závazkům přešly na československý stát podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, a dlužníci jsou povinni podle § 2 odst. 3 tohoto zákona plnit své závazky československému státu.
*)
Včasné nesplnění přihlašovací povinnosti stíhá se podle příslušných trestních předpisů bez újmy povinnosti splnit závazek, popřípadě nahradit škodu. |
Nařízení vlády č. 25/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 25/1959 Sb.
Nařízení, kterým se mění vládní nařízení č. 33/1958 Sb., o organizaci výkonných orgánů národních výborů
Vyhlášeno 16. 5. 1959, datum účinnosti 1. 4. 1959, částka 13/1959
* Čl. I - Vládní nařízení č. 33/1958 Sb. se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 4. 1959
25
Vládní nařízení
ze dne 17. dubna 1959,
kterým se mění vládní nařízení č. 33/1958 Sb., o organizaci výkonných orgánů národních výborů
Vláda Republiky československé nařizuje podle § 33 zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech:
Čl. I
Vládní nařízení č. 33/1958 Sb. se mění takto:
1.
V § 11 odstavec 1 zní:
„(1)
K zabezpečení prací rady zřizují ústřední, krajské, okresní a městské národní výbory a obvodní národní výbory v Praze a v Bratislavě plánovací komisi, finanční odbor, kontrolní odbor a organizační odbor.“
Odstavec 2 se zrušuje; odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
2.
§ 21 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Místní národní výbory v obcích nad 10 000 obyvatel zřizují se souhlasem rady krajského národního výboru odbory své rady podle potřeb hospodářské a kulturní výstavby svého území. Místní národní výbory v obcích do 10 000 obyvatel mohou se souhlasem rady krajského národního výboru zřídit hospodářský a správní odbor.
(3)
Obvodní národní výbory v krajských městech mohou se souhlasem rady krajského národního výboru zřídit hospodářský a správní odbor, popřípadě podle potřeb hospodářské a kulturní výstavby svého území jiné odbory své rady.“
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959; provedou je všichni členové vlády.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Barák v. r.
inž. Šimůnek v. r.
inž. Jankovcová v. r.
dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
dr. Šlechta v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Machačová v. r.
dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Štrougal v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
dr. Kahuda v. r.
Reitmajer v. r.
dr. Škoda v. r.
dr. Vlasák v. r.
Brabec v. r.
inž. Černý v. r.
dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
inž. Púčik v. r. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 98/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 98/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o okresních konzervátorech a zpravodajích státní památkové péče
Vyhlášeno 1. 6. 1959, datum účinnosti 1. 6. 1959, částka 43/1959
* § 1 - (1) Okresní konzervátor státní památkové péče (dále jen „konzervátor”) a zpravodaj státní památkové péče (dále jen „zpravodaj”) jsou dobrovolnými pracovníky státní památkové péče.
* § 2 - (1) Konzervátora jmenuje s působností pro okres rada okresního národního výboru na návrh odboru školství a kultury.
* § 3 - (1) Funkcí zpravodaje může pověřit rada okresního národního výboru na návrh konzervátora; působnost zpravodaje se vztahuje zpravidla na několik obcí.
* § 4 - (1) Rada okresního národního výboru může zprostit konzervátora nebo zpravodaje funkce, jestliže
* § 5 - (1) Funkce konzervátora a zpravodaje je čestná.
* § 6 - Konzervátor a zpravodaj jsou povinni složit po svém jmenování do rukou vedoucího odboru školství a kultury rady okresního národního výboru slib, že budou vykonávat svou funkci podle nejlepšího vědomí a svědomí, že se při tom budou řídit zákony a jinými prá
* § 7 - Konzervátor má zejména tyto úkoly:
* § 8 - Zpravodaj má zejména tyto úkoly:
* § 9 - Odbor školství a kultury rady okresního národního výboru vybaví konzervátora (zpravodaje) pomůckami potřebnými pro výkon funkce, konzervátora také zvláštním razítkem s označením jeho funkce. Po skončení funkce nebo při jejím přerušení (§ 4) je konzervátor
* § 10 - Konzervátoři a zpravodajové spolupracují při plnění svých úkolů se všemi orgány a organizacemi, jejichž působnost se dotýká otázek souvisících se státní památkovou péčí, zejména s výkonnými orgány národních výborů, se Státním ústavem památkové péče a ochra
* § 11 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 1. 6. 1959
98
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 15. května 1959
o okresních konzervátorech a zpravodajích státní památkové péče
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon”):
§ 1
(1)
Okresní konzervátor státní památkové péče (dále jen „konzervátor”) a zpravodaj státní památkové péče (dále jen „zpravodaj”) jsou dobrovolnými pracovníky státní památkové péče.
(2)
Konzervátor je ve věcech ochrany kulturních památekpamátek (dále jen „památkypamátky”) odborným orgánem odboru školství a kultury rady okresního národního výboru, kterému je přímo podřízen; vykonává zároveň funkci předsedy okresní komise státní památkové péče.
(3)
Zpravodaj je spolupracovníkem konzervátora.
§ 2
(1)
Konzervátora jmenuje s působností pro okres rada okresního národního výboru na návrh odboru školství a kultury.
(2)
Konzervátorem může být jmenován československý občan, který zpravidla bydlí nebo pracuje v příslušném okrese a má takové vzdělání nebo praxi, zejména zpravodajskou, jež zaručuje, že úkoly konzervátora bude řádné plnit.
§ 3
(1)
Funkcí zpravodaje může pověřit rada okresního národního výboru na návrh konzervátora; působnost zpravodaje se vztahuje zpravidla na několik obcí.
(2)
Zpravodajem může být pověřen československý občan, který má vztah k péči o památkypamátky a zpravidla bydlí nebo pracuje v obvodu, ve kterém má funkci zpravodaje vykonávat.
§ 4
(1)
Rada okresního národního výboru může zprostit konzervátora nebo zpravodaje funkce, jestliže
a)
přesídlil mimo obvod své působnosti,
b)
požádá o zproštění funkce,
c)
zanedbává své povinnosti nebo se hrubě proviní proti zájmům státní památkové péče, nebo vyjde dodatečně najevo, že nemá pro řádné zastávání této funkce potřebnou způsobilost, anebo je-li to nutné v jiném obecném zájmu.
(2)
Při podávání návrhu na zproštění funkce postupuje se obdobně podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1.
(3)
Nemůže-li konzervátor po delší přechodnou dobu vykonávat svou funkci, pověří rada okresního národního výboru na návrh odboru školství a kultury zatímním výkonem konzervátorovy funkce některého ze zpravodajů v okresu nebo jinou vhodnou osobu.
§ 5
(1)
Funkce konzervátora a zpravodaje je čestná.
(2)
Konzervátoři a zpravodajové mají za účelem zjišťování stavu památekpamátek práva osob pověřených výkonem působnosti podle zákona (§ 24 odst. 3 zákona).
(3)
Konzervátoři a zpravodajové obdrží od odboru školství a kultury rady okresního národního výboru průkaz, v němž bude zejména uvedeno jejich oprávnění podle odstavce 2 a vyznačen obvod jejich působnosti.
(4)
Konzervátorům a zpravodajům se poskytují náhrady cestovních a jiných výdajů obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.
§ 6
Konzervátor a zpravodaj jsou povinni složit po svém jmenování do rukou vedoucího odboru školství a kultury rady okresního národního výboru slib, že budou vykonávat svou funkci podle nejlepšího vědomí a svědomí, že se při tom budou řídit zákony a jinými právními předpisy a že budou zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství, o němž se dovědí při výkonu své funkce; povinnost zachovávat tajemství trvá i po zproštění funkce.
§ 7
Konzervátor má zejména tyto úkoly:
a)
seznámit se podrobně s památkamipamátkami na území okresu, sledovat jejich stav, vlastnické poměry a využití, zejména u památekpamátek nemovitých;
b)
podávat o stavu památekpamátek zprávy odboru školství a kultury rady okresního národního výboru, a to nejen na vyzvání tohoto orgánu, nýbrž i z vlastního podnětu, zvláště je-li památkapamátka ohrožena;
c)
učinit opatření k zajištění ochrany památkypamátky, hrozí-li jí bezprostřední nebezpečí, a neprodleně je ohlásit odboru školství a kultury rady okresního i krajského národního výboru. O těchto opatřeních musí odbor školství a kultury rady krajského národního výboru rozhodnout do 8 dnů, jinak pozbývají platnosti (§ 24 odst. 2 zákona);
d)
předsedat okresní komisi státní památkové péče;
e)
informovat se o připravovaných projektech, územních plánech apod., jimiž by mohly být dotčeny zájmy státní památkové péče, a upozorňovat na ně odbor školství a kultury rady okresního a krajského národního výboru;
f)
sledovat práce, při nichž může dojít k náhodným archeologickým nálezům, a dohlížet na plnění povinností podle § 16 zákona;
g)
účastnit se jednání, jež se svým dosahem týkají zájmů státní památkové péče (§ 24 odst. 1 zákona), pokud ho tím pověřil odbor školství a kultury rady krajského národního výboru prostřednictvím odboru školství a kultury rady okresního národního výboru a uplatňovat při nich podle daných pokynů požadavky státní památkové péče; závazky může přijímat jen na základě písemného zmocnění;
h)
podávat zprávy o výsledcích jednání, jichž se zúčastnil podle písm. g);
ch)
instruovat zpravodaje, řídit a kontrolovat jejich činnost, úzce s nimi spolupracovat a k jejich zprávám [§ 8 písm. d)] připojovat svá dobrozdání;
i)
propagovat zájmy a zásady státní památkové péče, zejména v časopisech, přednáškami a spoluprací s osvětovými zařízeními;
j)
pořizovat o každém jednání a poznatku záznam a veškerý spisový materiál bezpečně a přehledně ukládat;
k)
zúčastňovat se školení dobrovolných pracovníků státní památkové péče;
l)
vyžádat si v pochybnostech pokyny odboru školství a kultury rady okresního národního výboru;
m)
oznámit odboru školství a kultury rady okresního národního výboru, nemůže-li delší dobu vykonávat svoji funkci.
§ 8
Zpravodaj má zejména tyto úkoly:
a)
seznámit se podrobně s památkamipamátkami ve svém obvodu, sledovat jejich stav, vlastnické poměry a využití, zejména u památekpamátek nemovitých;
b)
pomáhat ve svém obvodu konzervátorovi při plnění úkolů uvedených v § 7 písm. c), e), f) a j), informovat ho o všech svých poznatcích a činit mu potřebné návrhy;
c)
účastnit se jednání podle § 7 písm. g) za podmínek v něm uvedených;
d)
podávat prostřednictvím konzervátora zprávy podle § 7 písm. b) a h);
e)
pořizovat záznam o každém jednání a veškerý spisový materiál bezpečně a přehledně ukládat;
f)
zúčastňovat se školení dobrovolných pracovníků státní památkové péče;
g)
vyžádat si v pochybnostech pokyny od konzervátora;
h)
oznámit konzervátorovi svého obovodu a odboru školství a kultury rady okresního národního výboru, nemůže-li delší dobu vykonávat svou funkci.
§ 9
Odbor školství a kultury rady okresního národního výboru vybaví konzervátora (zpravodaje) pomůckami potřebnými pro výkon funkce, konzervátora také zvláštním razítkem s označením jeho funkce. Po skončení funkce nebo při jejím přerušení (§ 4) je konzervátor (zpravodaj) povinen tyto věci i spisový materiál odevzdat svému nástupci nebo odboru školství a kultury rady okresního národního výboru.
§ 10
Konzervátoři a zpravodajové spolupracují při plnění svých úkolů se všemi orgány a organizacemi, jejichž působnost se dotýká otázek souvisících se státní památkovou péčí, zejména s výkonnými orgány národních výborů, se Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody, s Archeologickým ústavem Československé akademie věd, s muzei, galeriemi, školami a s konzervátory státní ochrany přírody, jakož i se společenskými organizacemi; v rámci této spolupráce podávají jim také potřebné informace o všech otázkách, které se týkají státní památkové péče.
§ 11
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 99/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 99/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury, kterou se blíže určuje činnost a organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové péče
Vyhlášeno 1. 6. 1959, datum účinnosti 1. 6. 1959, částka 43/1959
* Oddíl první - Krajská komise státní památkové péče (§ 1 — § 3)
* Oddíl druhý - Okresní komise státní památkové péče (§ 4 — § 6)
* Oddíl třetí - Místní komise státní památkové péče (§ 7 — § 9)
* Oddíl čtvrtý - Ustanovení společná a závěrečná (§ 10 — § 14)
Aktuální znění od 1. 6. 1959
99
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 15. května 1959,
kterou se blíže určuje činnost a organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové péče
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon”):
Oddíl první
Krajská komise státní památkové péče
§ 1
(1)
Krajská komise státní památkové péče (dále jen „krajská komise”) je poradním orgánem výkonného orgánu krajského národního výboru ve věcech státní památkové péče.
(2)
Hlavním úkolem krajské komise je vyvíjet všestrannou iniciativu, směřující k evidenci kulturních památekpamátek (dále jen „památkypamátky”) v kraji, jejich ochraně, řádné údržbě, konzervaci, obnově, trvalému zabezpečení i jejich kulturnímu využití, k popularizaci a propagaci památekpamátek mezi občanstvem a k výchově občanů, zvláště mládeže — ve škole i mimo školu — ke správnému vztahu k památkámpamátkám; v této souvislosti sleduje také provádění odborné kontroly v podnicích, které se zabývají prodejem a koupí památekpamátek.
§ 2
(1)
Krajská komise předkládá výkonnému orgánu krajského národního výboru podnětné návrhy ve věcech státní památkové péče a vyjadřuje se k závažným rozhodnutím a opatřením, která ve věci státní památkové péče hodlá učinit výkonný orgán krajského národního výboru; může také doporučit, aby si výkonný orgán krajského národního výboru vyžádal odborné vyjádření od Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody i mimo případy zákonem předepsané.
(2)
Krajská komise se vyjadřuje zejména
a)
k památkámpamátkám, které mají být zapsány do státních seznamů památekpamátek,
b)
k památkámpamátkám, které mají být prohlášeny za národní kulturní památkypamátky,
c)
k návrhu ročního i výhledového plánu památkových úprav v kraji,
d)
k návrhům na prohlášení památkových areálů za památkové rezervace,
e)
k návrhům na zřízení ochranného pásma,
f)
k závažným otázkám ochrany, údržby, konzervace, obnovy a využití památekpamátek,
g)
k návrhům na přemístění památkypamátky,
h)
k závažným otázkám územního plánováníúzemního plánování a věcí stavebních, vodohospodářských, horních apod.,
ch)
k jiným významným otázkám týkajícím se památkové péče v kraji.
§ 3
Předsedu, místopředsedu a ostatní členy krajské komise jmenuje rada krajského národního výboru na návrh odboru školství a kultury z vědeckých a odborných pracovníků činných v oborech souvisících s péčí o památkypamátky, z okresních konzervátorů státní památkové péče, vlastivědných pracovníků, jakož i z jiných zájemců o ochranu památekpamátek, působících v kraji (zejména muzejních, osvětových a školských pracovníků, historiků, historiků umění, architektů, urbanistů, výtvarníků, odborných pracovníků technických a vojenských, pracovníků z oboru veřejné bezpečnosti apod.); předsedou krajské komise jmenuje zpravidla některého člena krajského národního výboru.
Oddíl druhý
Okresní komise státní památkové péče
§ 4
Okresní komise státní památkové péče (dále jen „okresní komise”) je poradním orgánem výkonného orgánu okresního národního výboru ve věcech státní památkové péče.
§ 5
(1)
Okresní komise sleduje stav památekpamátek na území okresu a péči o ně a navrhuje výkonnému orgánu okresního národního výboru opatření, potřebná k zajištění jejich ochrany; zároveň sleduje i provádění odborné kontroly v podnicích, které se zabývají prodejem a koupí památekpamátek.
(2)
Okresní komise se vyjadřuje zejména
a)
k návrhům ročního i výhledového plánu památkových úprav památekpamátek, jež jsou ve správě okresního národního výboru a jeho zařízení,
b)
k otázkám využití památekpamátek na území okresu,
c)
k otázkám popularizace a propagace památekpamátek,
d)
k otázkám výchovy občanstva, zvláště mládeže — ve škole i mimo školu — ke správnému vztahu k památkámpamátkám,
e)
ke všem význačnějším opatřením, které hodlá výkonný orgán okresního národního výboru učinit na úseku státní památkové péče.
(3)
Okresní komise se může vyjadřovat k návrhu ročního i výhledového plánu úprav i takových památekpamátek na území okresu, které nejsou uvedeny v odstavci 2 písm. a).
§ 6
(1)
Předsedou okresní komise je okresní konzervátor státní památkové péče.
(2)
Místopředsedu a ostatní členy okresní komise jmenuje rada okresního národního výboru na návrh odboru školství a kultury, zejména též z řad zpravodajů státní památkové péče.
Oddíl třetí
Místní komise státní památkové péče
§ 7
V obcích s větším počtem památekpamátek může rada místního národního výboru zřídit místní komisi státní památkové péče (dále jen „místní komise”).
§ 8
(1)
Místní komise sleduje stav památekpamátek na území obce a péči o ně a navrhuje výkonnému orgánu místního národního výboru opatření potřebná k zajištění jejich ochrany; zároveň sleduje i provádění odborné kontroly v podnicích, které se zabývají prodejem a koupi památekpamátek.
(2)
Místní komise sleduje na území obce zejména též využití památekpamátek, jejich popularizaci a propagaci a otázky výchovy občanstva, zvláště mládeže — ve škole i mimo školu — ke správnému vztahu k památkámpamátkám, a vyjadřuje se ke všem významnějším opatřením, která hodlá učinit výkonný orgán místního národního výboru na úseku státní památkové péče.
§ 9
Předsedu, místopředsedu i ostatní členy místní komise jmenuje rada místního národního výboru z dobrovolných pracovníků, majících vztah k péči o památkypamátky.
Oddíl čtvrtý
Ustanovení společná a závěrečná
§ 10
(1)
Schůze komisí svolává a řídí jejich předseda.
(2)
Předseda komise může přibrat k jednání pro posouzení určitého případu odborníky nebo vytvořit pro speciální nebo zvlášť důležité nebo obtížné otázky subkomise, do nichž mohou být přizvány další vhodné osoby.
§ 11
(1)
Předseda svolává schůze komise podle potřeby, nejméně však čtyřikrát do roka; schůze jsou neveřejné.
(2)
Pořad jednání komise stanoví předseda.
(3)
Komise je schopna jednat, je-li přítomna nejméně polovina jejich členů. K platnosti usnesení je třeba prosté většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Není-li hlasování jednomyslné, poznamenají se do zápisu odchylná stanoviska jednotlivých členů.
(4)
O průběhu a výsledcích jednání se vede zápis. Zápis podepisují dva členové komise a obdrží jej rada příslušného národního výboru, její odbor školství a kultury a všichni členové komise. Zápis krajské komise se zašle rovněž Státnímu ústavu památkové péče a ochrany přírody a podle potřeby všem okresním konzervátorům státní památkové péče v kraji; zápis z jednání okresní komise zašle se rovněž předsedovi příslušné krajské komise a zápis z jednání místní komise se zašle předsedům příslušné komise okresní i krajské.
§ 12
(1)
Funkce předsedy, místopředsedy i ostatních členů komisí je čestná; členové komisí jsou jmenováni na funkční období nejméně dvouleté. Členství v komisi zaniká, jestliže byl člen radou příslušného národního výboru funkce zproštěn.
(2)
Členové komisí jsou povinni zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství, o němž se dovědí při výkonu své funkce; povinnost zachovávat tajemství trvá i po zproštění funkce.
(3)
Členové komisí, popřípadě předsedou pověřené osoby mají za účelem zjištění stavu památekpamátek práva osob pověřených výkonem působnosti podle zákona (§ 24 odst. 3 zákona).
(4)
Předsedové, místopředsedové a ostatní členové komisí obdrží od výkonného orgánu příslušného národního výboru o své funkci průkaz, v němž bude též uvedeno jejich oprávnění podle odstavce 3.
(5)
Členům komisí a dalším přibraným osobám se poskytují náhrady cestovních a jiných výdajů obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.
§ 13
Administrativní práce spojené s jednáním komise, potřebné finanční prostředky, pomůcky, místnosti, popřípadě dopravní prostředky, obstarává a zajišťuje výkonný orgán příslušného národního výboru.
§ 14
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r. |
Vyhláška Ministerstev národní obrany a vnitra č. 103/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstev národní obrany a vnitra č. 103/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstev národní obrany a vnitra, kterou se vydává léčebný řád ozbrojených sil a bezpečnostních sborů
Vyhlášeno 4. 6. 1959, datum účinnosti 1. 6. 1959, částka 44/1959
* Oddíl I - § 1 (§ 1 — § 1)
* Oddíl II - § 2 (§ 2 — § 17)
* Péče o chrup
* § 18 - (1) Péče o chrup zahrnuje souborné vyšetření chrupu a úst, jakož i souborné ošetření konzervační, chirurgické, protetické a ortodontické.
* § 19 - (1) V zařízeních státní zdravotní správy se poskytují příslušníkům útvarů ozbrojených sil léčebné úkony, je-li zařízení ozbrojených sil vzdáleno více než 10 km, a protetické úkony, je-li zařízení ozbrojených sil, schopné tyto úkony provádět, vzdáleno více
* § 20 - (1) Péče o chrup se poskytuje v zařízeních ozbrojených sil osobám uvedeným v § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. b) až g) bezplatně s výjimkou případů uvedených v § 21.
* § 21 - Příplatky v péči o chrup
* § 22 - Rehabilitace, pomoc při zmrzačení, zohyždění, tělesných vadách a neplodnosti
* § 23 - Zdravotně výchovná péče o děti účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách se poskytuje v zařízeních státní zdravotní správy.
* Poskytování léků, léčebných a ortopedických pomůcek
* § 24 - Při ambulantní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil se poskytují potřebné léky, léčebné a ortopedické pomůcky bezplatně
* § 25 - (1) Při ambulantní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil se poskytují nemocným potřebné léky podle § 24 na základě předpisů ošetřujícího lékaře nebo vojákům především přímo ze zásob zdravotnického zařízení. Z lékařského předpisu musí být patrno
* § 26 - Poskytování léčebných a ortopedických pomůcek
* § 27 - Předpisování a výdej léčebných a ortopedických pomůcek
* § 23 - Zvláštní ustanovení o poskytování léčebných a ortopedických pomůcek
* § 29 - Zvláštní ustanovení o poskytování brýlí a jiných očních pomůcek
* § 30 - Bližší podrobnosti o poskytování léčebných a ortopedických pomůcek určují směrnice ministerstva národní obrany, v nichž se též stanoví počet poskytovaných vyhotovení, rozsah příslušenství a užívací doba; obdobně jsou upraveny podrobnosti o poskytování brýl
* § 31 - Doprava zdravotnickými dopravními prostředky
* § 32 - Úhrada nákladů dopravy a cestovních výloh
* § 33 - Náklady na léčení v cizině
* § 34 - Potvrzování některých podmínek pro dávky nemocenské péče
* § 35 - Náměty a upozornění občanů
* § 36 - Součinnost a chování nemocných
* § 37 - Revers
* § 38 - Následky porušení povinností
* § 39 - Odvolací řízení
* § 40 - Přezkoumaní výkonu preventivní a léčebné péče
* § 41 - Řízení o úhradě a příplatcích
* Oddíl III - Poskytování péče v bezpečnostních sborech (§ 42 — § 43)
* Oddíl IV - Ustanovení společná a závěrečná (§ 44 — § 45)
Aktuální znění od 1. 6. 1959
103
VYHLÁŠKA
ministerstev národní obrany a vnitra
ze dne 20. května 1959,
kterou se vydává léčebný řád ozbrojených sil a bezpečnostních sborů
Ministerstva národní obrany a vnitra stanoví v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí podle §§ 9, 29 a 31 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách (dále jen „zákon“):
Oddíl I
§ 1
Rozsah služeb
(1)
Preventivní a léčebná péče zahrnuje zejména preventivní péči, ošetřování v nemoci, při zranění a jiném úrazu, pomoc v mateřství; péči o chrup, pomoc při zmrzačení, zohyzdění a tělesných vadách, pomoc při neplodnosti a rehabilitaci. Součástí této péče je též poskytování potřebných léků a léčebných a ortopedických pomůcekortopedických pomůcek, jakož i nutná doprava zdravotnickými dopravními prostředky.
(2)
Služby, které stát poskytuje v preventivní a léčebné péči na základě ústavou zaručeného práva na ochranu zdraví ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, zahrnují ambulantní a ústavní péči.
Oddíl II
§ 2
Poskytování péče v ozbrojených silách
(1)
Ambulantní a ústavní péče v rozsahu a za podmínek stanovených léčebným řádem se poskytuje ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil vojákům a žákům vojenských škol [§ 2 odst. 1 písm. a) a c) zákona] bezplatně, pokud nejsou stanoveny výjimečně příplatky na určité služby (§ 21). Pokud se dále mluví o vojácích, rozumějí se tím též žáci vojenských škol.
(2)
Ostatním účastníkům nemocenské péče v ozbrojených silách a rodinným příslušníkům všech účastníků se poskytuje preventivní a léčebná péče především ve zdravotnických zařízeních státní zdravotní správy, a to bezplatně podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči.
(3)
Pokud to dovolí plnění povinností podle odstavce 1, mohou zdravotnická zařízení ozbrojených sil se souhlasem nadřízených orgánů zdravotnické služby, poskytovat ambulantní a ústavní péči bezplatně, pokud nejsou stanoveny výjimečně příplatky na určité služby (§ 21), také:
a)
ostatním účastníkům nemocenské péče v ozbrojených silách [§ 2 odst. 1 písm. b) a d) zákona],
b)
rodinným příslušníkům všech účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách,
c)
účastníkům národního boje za osvobození a jejich rodinným příslušníkům,
d)
osobám přijatým do zaopatření ve vojenské invalidovně,
e)
příslušníkům ozbrojených sil cizích států přiděleným služebně na území Československé republiky a jejich rodinným příslušníkům, je-li obdobná péče poskytována československým občanům v příslušném státě nebo byl-li převzat závazek poskytovat nemocenskou péči těmto osobám,
f)
osobám, jimž byla způsobena újma na zdraví v souvislosti s činností ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,
g)
občanským zaměstnancům vojenské správy a ministerstva vnitra,
h)
osobám, které mají podle ustanovení zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 19/1957 Sb.), nárok na bezplatnou preventivní a léčebnou péči, pokud bydlí v blízkosti zdravotnického zařízení ozbrojených sil.
(4)
V ostatních případech lze poskytnout ambulatní a ústavní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil jen výjimečně.
(5)
Které orgány zdravotnické služby ozbrojených sil jsou příslušnými podle ustanovení tohoto léčebného řádu, stanoví v rámci své působnosti ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra.
§ 3
Úhrada za poskytnutou péči a prokazování nároku na bezplatnou péči
(1)
Byla-li v případech podle § 2 odst. 4 poskytnuta ambulantní nebo ústavní péče osobám, které nemají nárok na bezplatnou péči, hradí povinné osoby její náklady podle platných sazeb státní zdravotní správy tomu zařízení ozbrojených sil, které péči poskytlo. Úhradu vybere zdravotnické zařízení ozbrojených sil zpravidla přímo, a to ihned po poskytnutí péče.
(2)
Neuhradí-li povinná osoba účtované náklady podle odstavce 1 v opětovně připomínané lhůtě, nebo nemůže-li je uhradit bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž má vyživovací povinnost, oznámí to zdravotnické zařízení ozbrojených sil nejbližšímu okresnímu ústavu národního zdraví a připojí nezaplacenou fakturu s poznámkou, že nemocný nemá nárok na bezplatnou péči. Okresní ústav národního zdraví potvrdí přijetí zprávy a rozhodne o dalším vymáhání nákladů nebo o jejich prominutí podle předpisů státní zdravotní správy. Vymožené částky se nerefundují.
(3)
Nemohou-li povinné osoby uhradit příplatky, jež podle ustanovení léčebného řádu výjimečně hradí osoby, jimž jinak náleží bezplatná péče (§ 21), bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž mají podle zákona vyživovací povinnost, poskytne se péče po přešetření této okolnosti zčásti nebo zcela na účet státu. U vojáků rozhodne v těchto případech náčelník zdravotnického zařízení na základě doporučení velitele útvaru, jehož je voják příslušníkem. U ostatních povinných osob se v těchto případech postupuje obdobně podle odstavce 2.
(4)
Úhradu za ambulantní a ústavní péči je povinen zaplatit ten, komu byla péče poskytnuta (ošetřovaný), v případě jeho úmrtí dědic. Pokud by ošetřovaný (jeho dědic) nemohl úhradu zaplatit, jsou povinni ji zaplatit za manžela druhý manžel a za nezletilé děti rodiče. U dědice, manžela a rodičů se řídí rozsah povinnosti k úhradě rozsahem povinností podle občanského a rodinného práva.
(5)
Zdravotnické zařízení může žádat, aby před poskytnutím péče složila povinná osoba přiměřenou zálohu; jestliže by však byl odložením péče ohrožen život nebo zdraví nemocného, nesmí být její poskytnutí vázáno na složení zálohy.
(6)
Nárok na bezplatnou péči se prokazuje hodnověrným dokladem (osobním průkazem, občanským průkazem, služebním průkazem, závodní průkazkou apod.), v němž je uveden pobyt a služební nebo pracovní poměr nebo jiná skutečnost zakládající nárok. Nemůže-li žadatel prokázat nárok tímto způsobem, předloží řádně potvrzenou poukázku k lékaři na jednotném tiskopise státní zdravotní správy. Poukázky vydávají na dobu jednoho roku zaměstnavatelé, velitelství útvarů ozbrojených sil, družstva, výkonné orgány místních národních výborů a místní vojenské správy (u důchodců) a jiné orgány oprávněné potvrdit skutečnosti, které zakládají nárok. Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvést všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. Náhrada škody, kterou by způsobil nesprávným vydáním poukázky, bude na něm požadována podle obecných předpisů. Platnost poukázky musí být prodloužena každého čtvrt roku orgánem, který ji vydal; jde-li o důchodce, prodlužuje se platnost poukázky po půl roce a jde-li o domáckého dělníka, každý měsíc.
Zdravotní péče v útvarech ozbrojených sil
§ 4
(1)
Základní preventivní a léčebnou péči poskytuje příslušníkům útvaru ozbrojených sil lékař, ustanovený do funkce lékaře útvaru nebo pověřený příslušným orgánem zdravotnické služby. Pro krátkodobé ošetřování nebo pozorování vojáků, u nichž povaha nemoci nevyžaduje ústavní péči, se zřizují lůžkové ošetřovny útvarů nebo posádek. Zřizování a provoz lůžkových ošetřoven upraví příslušné orgány zdravotnické služby.
(2)
Poskytování odborné lékařské péče příslušníkům útvarů ozbrojených sil organizují a řídí příslušné orgány zdravotnické služby.
(3)
Nutné vyšetření a ošetření příslušníků malých útvarů (jednotek do 200 osob) poskytuje na požádání velitele útvaru nejbližší ústav národního zdraví ve svém zařízení podle předpisů orgánů státní zdravotní správy, a to bezplatně včetně léků a léčebných a ortopedických pomůcekortopedických pomůcek.
(4)
Konziliární odborná vyšetření a ošetření poskytuje příslušníkům útvarů ozbrojených sil bezplatně ústav národního zdraví na vyžádání vojenského lékaře a po předchozí dohodě o způsobu a době vyšetření nebo ošetření, je-li jeho zařízení blíže než příslušné zdravotnické zařízení ozbrojených sil.
(5)
Požadavek na dlouhodobé poskytování služeb podle odstavců 3 a 4 projedná útvar s příslušným odborem rady okresního národního výboru, aby poskytování služeb mohlo být orgány státní zdravotní správy řádně zabezpečeno.
§ 5
(1)
U útvarů ozbrojených sil s počtem do 500 občanských zaměstnanců, které mají vlastní ošetřovnu s přidělenými vojenskými lékaři, poskytují tito lékaři ambulantní péči občanským zaměstnancům vlastního útvaru v rozsahu a za podmínek jako závodní lékaři. Ambulantní péče občanským zaměstnancům útvaru se poskytuje podle předpisů státní zdravotní správy; léčiva a zdravotnické potřeby se přitom předepisují na účet příslušného ústavu národního zdraví. Vojenští lékaři rozhodují též o pracovní schopnosti občanských zaměstnanců, a to podle předpisů vydaných ministerstvem zdravotnictví. Tuto jejich činnost kontrolují též orgány státní zdravotní správy.
(2)
Nemůže-li vojenský lékař dočasně ze služebních důvodů poskytovat ambulantní péči občanským zaměstnancům útvaru, poskytne ji příslušný ústav národního zdraví stejně jako v případech, kdy o občanské zaměstnance nepečuje vojenský lékař.
(3)
U útvarů ozbrojených sil s více jak 500 občanskými zaměstnanci poskytuje ambulantní péči občanským zaměstnancům příslušný ústav národního zdraví ve vlastních zdravotnických zařízeních. Závodní zdravotnická zařízení se u útvarů ozbrojených sil, které mají předepsaný počet občanských zaměstnanců, zřizují podle vyhlášky č. 241/1952 Ú. l., o zajištění zdravotní péče o pracující na závodech.
(4)
Vojenský lékař poskytující ambulantní péči občanským zaměstnancům vlastního útvaru podle odstavce 1 neprovádí lékařské návštěvy u nemocných občanských zaměstnanců upoutaných na lůžko při domácím léčení. Provádění této péče přísluší ústavu národního zdraví.
§ 6
Není-li v místě posádky zdravotnické zařízení státní zdravotní správy nebo je-li vyhledání pomoci v zařízení státní zdravotní správy spojeno s obtížemi, může lékař útvaru ozbrojených sil po souhlasu příslušného orgánu zdravotnické služby ozbrojených sil a v dohodě s orgány státní zdravotní správy poskytovat ambulantní péči též rodinným příslušníkům vojáků z povolání bydlícím v místě posádky za podmínek obdobných ustanovením § 5.
§ 7
Součinnost zdravotnických zařízení ozbrojených sil s odbornými zařízeními státní zdravotní správy
(1)
Pokud k řádnému plnění úkolů preventivní a léčebné péče v některých zdravotnických zařízeních ozbrojených sil je třeba odborných služeb, jejichž potřeba je méně častá a nelze je proto zabezpečit vlastními prostředky ozbrojených sil (např. patologickoanatomická a soudně lékařská služba, vyšetření odborníky úzké speciálnosti apod.), poskytuje tyto služby nejbližší odborně příslušné zařízení státní zdravotní správy na vyžádání náčelníka zdravotnického zařízení ozbrojených sil, a to bezplatně.
(2)
Ustanovení § 4 odst. 5 platí obdobně.
§ 8
Úkoly zdravotnických pracovníků v útvarech ozbrojených sil
(1)
Lékaři útvarů ozbrojených sil se svými podřízenými pracovníky poskytují v souladu s úkoly bojové přípravy základní preventivní a léčebnou péči vojákům, odpovídají za jejich zdravotní stav, organizují dispenzární péči o ně, dbají o dodržování hygienických a protiepidemických předpisů, provádějí zdravotnickou přípravu vojáků a pečují o soustavné provádění zdravotnické osvěty mezi příslušníky útvarů.
(2)
Podrobnosti o úkolech zdravotnických pracovníků v útvarech ozbrojených sil stanoví základní řády ozbrojených sil a odborné předpisy zdravotnické služby ozbrojených sil.
§ 9
Vyžádání pomoci
(1)
Nemocný voják, který potřebuje lékařskou pomoc, vyžádá si ji u lékaře, ustanoveného do funkce lékaře útvaru nebo pověřeného prováděním zdravotnického zabezpečení útvaru, pokud není v dalších odstavcích stanoveno jinak.
(2)
Při pobytu v jiné posádce je nemocný voják povinen vyžádat si potřebnou lékařskou pomoc u posádkového lékaře nebo jeho zástupce. Při pobytu v místě, kde není vojenský lékař dosažitelný, poskytuje vojákům nutnou lékařskou péči obvodní lékař státní zdravotní správy, který potvrdí i neschopnost vojáka ke službě zpravidla nejvýše na dobu 4 dnů, a to jen tehdy, je-li neschopnost nesporně dána již současným zdravotním stavem, aniž je k posuzování nutná objektivní znalost zdravotní a pracovní anamnézy.
(3)
Obvodní lékař státní zdravotní správy, příslušný podle bydliště, poskytuje ambulantní péči a potvrzuje a ukončuje neschopnost k práci také u osob, propuštěných z vojenské činné služby, které uplatňují nárok na nemocenské podle zákona o nemocenské péči v ozbrojených silách, tj. osob, které jsou při propuštění z vojenské služby neschopny práce nebo se staly neschopnými práce v ochranné lhůtě a jimž nebyl přiznán důchod ani nemají nárok na dávky nemocenského pojištění.
(4)
Nemůže-li se nemocný voják vzhledem k svému zdravotnímu stavu dostavit do příslušného zdravotnického zařízení, vyžádá si návštěvu lékaře v bytě. Termín dalšího ošetření nebo návštěvy v bytě určuje ošetřující lékař.
(5)
V době, v níž není příslušný lékař dosažitelný, obrací se nemocný voják, jenž potřebuje první pomoc, na posádkového dozorčího lékaře; není-li v posádce tato služba organizována a první pomoc nemůže být poskytnuta lékařem útvaru, poskytuje první pomoc pohotovostní lékařská služba státní zdravotní správy. Zneužití pohotovostní lékařské služby se hlásí veliteli útvaru k dalšímu opatření.
(6)
Není-li včas dosažitelný vojenský lékař nebo pohotovostní lékařská služba, je nemocný voják oprávněn vyžádat si první pomoc od kteréhokoli dosažitelného zdravotnického pracovníka, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo jeho zdraví.
§ 10
Ústavní péče
Ústavní péče zahrnuje
a)
nemocniční péči,
b)
odbornou ústavní péči,
c)
lázeňské léčenílázeňské léčení.
§ 11
Péče nemocniční
(1)
Nemocniční péče se poskytuje, jestliže stav nemocného ji vyžaduje a ambulatně nelze poskytnout potřebnou péči nebo provést nutná vyšetření.
(2)
Nemocniční péče se poskytuje vojákům zpravidla v příslušné vojenské nemocnici. V případech, kdy by převoz do vojenské nemocnice ohrozil zdravotní stav nebo oddálil včasné poskytnutí odborné pomoci, poskytuje se ústavní ošetřování v nejbližší nemocnici státní zdravotní správy. Zdravotnická zařízení státní zdravotní správy jsou podle § 34 zákona povinna oznámit do 3 dnů písemně příslušnému útvaru přijetí vojáka v činné službě do ústavního ošetřování i jeho propuštění.
§ 12
Přijetí do nemocnice
(1)
Do vojenské nemocnice jsou přijímáni na doporučení ošetřujícího lékaře (s výjimkou případů, kdy je nemocniční péče nutná jako první pomoc), především vojáci z příslušného spádového území. Ostatní nemocní mohou být přijímáni do ústavního ošetřování ve vojenských nemocnicích, jen pokud je dostatek míst. Příslušnost posádek k jednotlivým vojenským nemocnicím stanoví příslušný orgán zdravotnické služby ozbrojených sil.
(2)
Vyžaduje-li stav nemocného vojáka ústavní péči, kterou nelze zajistit v příslušné vojenské nemocnici ani v blízkém odborném zařízení státní zdravotní správy podle §§ 4 a 7, poskytne ji bez ohledu na příslušnost Ústřední vojenská nemocnice na návrh náčelníka odesílající nemocnice a po předchozí domluvě.
(3)
Je-li vojenská nemocnice v sídle fakultní nemocnice, p oskytnou vedoucí odborníci fakultní nemocnice v odůvodněných případech na požádání vojenské nemocnice bezplatné konziliární vyšetření.
(4)
Vojenská nemocnice nesmí odepřít přijetí nemocného v případech, kdy odložením nástupu nebo odsunem do příslušné nemocnice by byl ohrožen život nemocného nebo by bylo vážně ohroženo jeho zdraví. Nejsou-li ve vojenské nemocnici volná místa a dovoluje-li to zdravotní stav nemocného, může po poskytnutí první pomoci lékař nemocnice sjednat s nemocným vojákem dobu nástupu nemocničního léčení podle provozních možností. Není-li nemocný vojákem, může být v těchto případech odeslán po předchozí domluvě do příslušné nemocnice státní zdravotní správy.
§ 13
Odborná ústavní péče při tuberkulóze
(1)
Odborná ústavní péče při tuberkulóze se poskytuje účastníkům nemocenské péče v ozbrojených silách a jejich rodinným příslušníkům starším 14 let zpravidla ve vojenském ústavu pro choroby plicní, pokud je to vzhledem k indikačnímu zaměření ústavu vhodné. V ostatních případech poskytují odbornou ústavní péči při tuberkulóze odborné ústavy státní zdravotní správy podle předpisů státní zdravotní správy, a to bezplatně.
(2)
Vysílání do vojenského ústavu pro choroby plicní se provádí výběrově na základě návrhů tuberkulózních oddělení nemocnic a zdravotnických středisek podle indikací, stanovených ministerstvem národní obrany.
(3)
Je-li dostatek míst, může se odborná ústavní péče ve vojenském ústavu pro choroby plicní poskytnout také osobám uvedeným v § 2 odst. 3 písm. c) až g).
(4)
Výběr navržených nemocných provádí a nemocné do ústavní péče povolává náčelník vojenského ústavu pro choroby plicní. Přednostně povolává do léčení nemocné podle stupně zdravotnické naléhavosti; u osob se stejným stupněm zdravotnické naléhavosti podle společenského významu práce nemocného a jeho služebních zásluh.
§ 14
Ostatní odborná ústavní péče (např. v psychiatrických léčebnách, rehabilitačních ústavech apod.) se poskytuje účastníkům nemocenské péče v ozbrojených silách a jejich rodinným příslušníkům v zařízeních státní zdravotní správy, a to bezplatně.
§ 15
Lázeňské léčení
(1)
Lázeňským léčenímLázeňským léčením se rozumí odborná ústavní péče, při niž se využívá především místních přírodních léčivých zdrojů nebo příznivých klimatických podmínek. Lázeňské léčeníLázeňské léčení se poskytuje v odborných lázeňských ústavech a ozdravovnách ministerstva národní obrany a vnitra, popřípadě také v zařízeních státní zdravotní správy.
(2)
Lázeňské léčeníLázeňské léčení může být poskytnuto na základě výběrového řízení osobám uvedeným v § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. a) až g), jejichž zdravotní stav to vyžaduje, pokud indikační zaměření a rozsah lázeňských nařízení a ozdravoven umožňuje umístění nemocného.
(3)
O způsobu výběru na lázeňské léčenílázeňské léčení, podmínkách jeho poskytování, úhradě cestovních nákladů a o vlivu lázeňského léčenílázeňského léčení na dovolenou platí zvláštní předpisy.
§ 16
Odborná ústavní péče o děti
(1)
Dětem osob, uvedených v § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. a) a c) až g) do ukončení povinné školní docházky se může poskytnout odborná ústavní péče v ozdravovnách ministerstva národní obrany podle jejich indikačního zaměření a za podmínek stanovených ministerstvy národní obrany a vnitra ve zvláštních předpisech.
(2)
V ostatních případech se poskytuje odborná ústavní péče o děti účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách bezplatně v zařízeních státní zdravotní správy.
(3)
Návrhy na přijetí dítěte do odborné ústavní péče o děti podávají zpravidla odborná oddělení nemocnic a středisek, případně ošetřující nebo školní lékař.
(4)
O přijetí do zdravotnických zařízení ozbrojených sil rozhoduje příslušný orgán zdravotnické služby ozbrojených sil. Pro přijetí do zařízení státní zdravotní správy platí směrnice ministerstva zdravotnictví.
§ 17
Pomoc v mateřství
(1)
Pomoc v mateřství zahrnuje potřebnou ambulantní i ústavní péči v těhotenství, při porodu (potratu) i v šestinedělí. Tato pomoc se poskytuje účastnicím nemocenské péče v ozbrojených silách a rodinnými příslušnicím účastníků zpravidla v odborných zařízeních státní zdravotní správy.
(2)
Vojenské nemocnice, které mají porodnické oddělení, poskytují pomoc v mateřství, pokud stačí jejich kapacita pouze těm účastnicím nebo rodinným příslušnicím účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách, které bydlí v sídle nemocnice a v blízkém okolí.
(3)
Pomoc v mateřství se poskytuje bezplatně.
(4)
O umělém přerušení těhotenství platí obecné předpisy.
Péče o chrup
§ 18
(1)
Péče o chrup zahrnuje souborné vyšetření chrupu a úst, jakož i souborné ošetření konzervační, chirurgické, protetické a ortodontické.
(2)
Ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil se poskytuje péče o chrup vojákům. Výjimečně může příslušný orgán zdravotnické služby povolit poskytování péče o chrup v těchto zařízeních také osobám uvedeným v § 2 odst. 3 písm. b) až g).
§ 19
(1)
V zařízeních státní zdravotní správy se poskytují příslušníkům útvarů ozbrojených sil léčebné úkony, je-li zařízení ozbrojených sil vzdáleno více než 10 km, a protetické úkony, je-li zařízení ozbrojených sil, schopné tyto úkony provádět, vzdáleno více než 20 km.
(2)
Ustanovení § 4 odst. 5 platí obdobně.
§ 20
(1)
Péče o chrup se poskytuje v zařízeních ozbrojených sil osobám uvedeným v § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. b) až g) bezplatně s výjimkou případů uvedených v § 21.
(2)
Potřebné drahé kovy dodává nebo hradí nemocný včetně nákladů spojených s afinací kovu, zlacením a chromováním náhrad chrupu, s výjimkou případů, kdy potřeba protetické práce u vojáka v činné službě vznikla jako následek úrazu způsobeného v přímé souvislosti s výkonem služby.
§ 21
Příplatky v péči o chrup
(1)
I osoby, které mají jinak nárok na bezplatnou péči, hradí příplatek
a)
za snímací protézy v jiném než běžném provedení, zejména za kovové desky, ledaže takové provedení je z lékařského hlediska nutné,
b)
za prozatímní snímací protézy poskytované na dobu, než dojde k trvalé úpravě čelisti, pokud jejich poskytnutí není zvlášť odůvodněno výkonem povolání nebo není nutné z lékařského hlediska,
c)
za opravy protéz a upevňovacích dlah v případě zaviněného poškození,
d)
za nové snímací protézy nebo snímací upevňovací dlahy, pokud dosavadní protézy nebo dlahy jsou ještě z lékařského hlediska použivatelné nebo byly zaviněně zničeny nebo ztraceny,
e)
za zhotovení pevných protéz (např. korunek a můstků) s výjimkou pevných protéz
1.
poskytovaných náhradou za zuby ztracené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo škodlivými vlivy při výrobě (např. prachem a anorganickými kyselinami),
2.
nutných k zachování pracovní výkonnosti (schopnosti k vojenské službě),
3.
zhotovených mladistvým nebo ženám v době těhotenství a do 6 měsíců po porodu,
4.
předních zubů (včetně zubů pilířových) u osob do dovršení 30. roku věku.
(2)
O výjimkách podle předchozích odstavců rozhoduje náčelník zubního oddělení zdravotnického zařízení (zubního ambulatoria).
§ 22
Rehabilitace, pomoc při zmrzačení, zohyždění, tělesných vadách a neplodnosti
(1)
Součástí ambulantní i ústavní péče je též rehabilitace, jejímž účelem je zabránit trvale, zcela nebo částečně následkům úrazů nebo onemocnění, zkrátit rekonvalescenci a umožnit nemocnému touto péčí (včetně vhodné volby pracovních úkonů) opětovné uplatnění v práci. Rehabilitační péče se poskytuje v nemocnicích, ambulantních zařízeních i odborných léčebných ústavech.
(2)
Má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon dosavadního povolání nebo činnost jemu přiměřenou nebo odpovídající školení, výcviku a schopnostem postiženého vojáka popř. osob uvedených v § 2 odst. 3, poskytuje se jim potřebná ambulantní nebo ústavní péče. V tom jsou zahrnuty i potřebné plastické operace, pokud nejde o odstranění prostých vad kosmetických. V případech hodných zvláštního zřetele může náčelník ústavu výjimečně s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého povolit poskytnutí pomoci při zmrzačení, zohyzdění a tělesných vadách i tehdy, nemají-li tyto vady vliv na výkon povolání nebo přiměřenou činnost.
(3)
Je-li zjištěna neplodnost manželů (druha a družky) nebo je-li na ni podezření, poskytuje se ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil vojákům ambulatní i ústavní péče, zahrnující zjištění příčiny a potřebné léčení neplodnosti v rozsahu a za podmínek, stanovených tímto léčebným řádem pro poskytování ambulantní a ústavní péče.
§ 23
Zdravotně výchovná péče o děti účastníků nemocenské péče v ozbrojených silách se poskytuje v zařízeních státní zdravotní správy.
Poskytování léků, léčebných a ortopedických pomůcek
§ 24
Při ambulantní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil se poskytují potřebné léky, léčebné a ortopedické pomůckyortopedické pomůcky bezplatně
a)
na účet nemocenské péče v ozbrojených silách vojákům a osobám uvedeným v § 2 odst. 3 písm. e),
b)
na účet příslušného ústavu národního zdraví ostatním osobám, uvedeným v § 2 odst. 3. Při předpisování léků na účet ústavu národního zdraví se vojenský lékař řídí směrnicemi ministerstva zdravotnictví; tuto činnost vojenských lékařů kontrolují též orgány státní zdravotní správy.
§ 25
(1)
Při ambulantní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil se poskytují nemocným potřebné léky podle § 24 na základě předpisů ošetřujícího lékaře nebo vojákům především přímo ze zásob zdravotnického zařízení. Z lékařského předpisu musí být patrno, zda má být lék vydán bezplatně nebo na účet nemocného. Lékař je povinen řídit se při předpisování léků na účet nemocenské péče v ozbrojených silách směrnicemi ministerstva národní obrany.
(2)
Lékařský předpis pozbývá platnosti, neurčí-li lékař jinak, za jeden týden a jde-li o antibiotika za tři dny po vystavení předpisu, pokud ministerstvo národní obrany nestanoví pro určité druhy léků odchylky.
(3)
Způsob výdeje léků v lékárnách provozovaných v oboru státní zdravotní správy upravují předpisy orgánů státní zdravotní správy.
(4)
Léky, které si nemocný obstaral ze zahraničí, stát zpravidla nehradí.
§ 26
Poskytování léčebných a ortopedických pomůcek
(1)
Léčebnými pomůckamiLéčebnými pomůckami se rozumějí jiné prostředky než léky, jichž je třeba při léčení, jako jsou kapátka, oční pásky, gumové nebo kožené prsty, kýlní nebo břišní pásy, inhalační přístroje, jakož i podložní kola, mísy apod.
(2)
Ortopedickými pomůckamiOrtopedickými pomůckami se rozumějí prostředky, které mají nahrazovat nebo doplňovat funkci ztraceného nebo postiženého orgánu a jiné prostředky, jež mají odvracet nebo zmírnit pracovní neschopnost.
(3)
Při ambulantní péči ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil se potřebné pomůcky bezplatně poskytují na účet nemocenské péče v ozbrojených silách nebo zapůjčují vojákům a osobám, léčeným ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil, vznikla-li potřeba pomůcky v době činné služby.
(4)
Při ústavní péči se léčebné a ortopedické pomůckyortopedické pomůcky, jichž je třeba po dobu ústavního ošetřování, nemocným půjčují.
§ 27
Předpisování a výdej léčebných a ortopedických pomůcek
(1)
Léčebné a ortopedické pomůckyortopedické pomůcky předpisují zpravidla ošetřující lékaři. Ministerstva národní obrany a vnitra stanoví směrnicemi, při kterých indikacích lze jednotlivé pomůcky poskytnout, která odborná oddělení jsou oprávněna určité pomůcky předpisovat na účet nemocenské péče v ozbrojených silách a způsob výdeje léčebných a ortopedických pomůcekortopedických pomůcek v lékárnách, zdravotnických, ortopedických a optických prodejnách (služebnách).
(2)
Pomůcky se poskytují v běžném provedení. Vyžádá-li si nemocný nákladnější provedení, hradí rozdíl v ceně ze svého.
(3)
Novou pomůcku lze bezplatně poskytnout, pokud trvá potřeba, teprve po uplynutí stanovené užívací doby, stane-li se dosavadní pomůcka nadále nepouživatelnou.
§ 23
Zvláštní ustanovení o poskytování léčebných a ortopedických pomůcek
(1)
Při ztrátě končetin se poskytují protézy horních a dolních končetin, při ztrátě oka oční protézy; ženám, které pozbyly vlasů, se poskytuje paruka. K protézám se poskytuje též nutné příslušenství, jehož je třeba k jejich řádnému používání nebo ke zmírnění obtíží s nimi spojených.
(2)
K nápravě nebo zabránění následků tělesných vad se poskytují podpěrné přístroje pro horní a dolní končetiny, při zranění nebo vadách páteře korzety, při jiných ortopedických vadách potřebné bandáže.
(3)
Při deformacích nebo onemocnění nohou se poskytují hole nebo berle a ve zvlášť indikovaných případech ortopedická obuv; vojáci, kteří mají nárok na naturální odívání, obdrží v indikovaných případech ortopedickou obuv místo obuvi normální podle směrnic ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra.
(4)
Nedoslýchavým se poskytují nebo půjčují naslouchací přístroje běžné výroby; speciální nákladné naslouchací přístroje mohou být po příslušném odborném vyšetření a vyzkoušení půjčeny, a to přednostně osobám, které je potřebují pro výkon povolání. Baterie do naslouchacích přístrojů stát neposkytuje ani nehradí na ně náklady.
(5)
V nutných případech mohou být vojákům poskytnuty nebo hrazeny opravy nezaviněně poškozených nebo opotřebovaných pomůcek, popřípadě přiznán hrnkový příspěvek na jejich udržování.
(6)
Ministerstvo národní obrany nebo vnitra může v odůvodněných případech povolit poskytnutí nebo zapůjčení i jiných léčebných a ortopedických pomůcekortopedických pomůcek vojákům, pokud jsou nutné. Ostatním účastníkům nemocenské péče v ozbrojených silách a rodinným příslušníkům poskytuje ortopedické pomůckyortopedické pomůcky státní zdravotní správa.
§ 29
Zvláštní ustanovení o poskytování brýlí a jiných očních pomůcek
(1)
Poukazy na brýle a optické pomůcky na účet nemocenské péče v ozbrojených silách vystavují oční oddělení vojenských nemocnic nebo lékaři útvarů na doporučení odborného očního lékaře vojákům podle směrnic ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra.
(2)
Lékař vyznačí v poukazu druh skel a po případě i druh zvláštních obrub, jichž je třeba. Vyžaduje-li to vada zraku nebo druh práce, lze poskytnout brýle na různé vzdálenosti, při nutné potřebě pro výkon povolání skla dvojohnisková (bifokální).
(3)
Jiné korekční oční prostředky, zejména individuálně zhotovované brýle, optické pomůcky pro slabozraké, lupy na čtení, ortopedické a dalekohledové brýle, kontaktní čočky, popřípadě i jiné speciální optické pomůcky při absolutních indikacích se poskytují ve zvláště odůvodněných případech se souhlasem náčelníka očního oddělení příslušné vojenské nemocníce.
§ 30
Bližší podrobnosti o poskytování léčebných a ortopedických pomůcekortopedických pomůcek určují směrnice ministerstva národní obrany, v nichž se též stanoví počet poskytovaných vyhotovení, rozsah příslušenství a užívací doba; obdobně jsou upraveny podrobnosti o poskytování brýlí a očních pomůcek.
§ 31
Doprava zdravotnickými dopravními prostředky
(1)
Vyžaduje-li podle potvrzení ošetřujícího lékaře zdravotní stav vojáka převoz zdravotnickým autem do zdravotnického zařízení nebo z tohoto zařízení do bydliště nebo posádky, obstarává převoz bezplatně příslušný útvar ozbrojených sil (posádková správa), nebo výjimečně zdravotnické zařízení ozbrojených sil, v němž je (byl) nemocný léčen.
(2)
Je-li třeba převést do nemocnice na příkaz lékaře za účelem izolace vojáka stiženého přenosnou nemocí nebo podezřelého z takové nemoci, obstará dopravu příslušná hygienickoepidemiologická stanice státní zdravotní správy zvláštním vozem pro infekční převozy na základě potvrzení ošetřujícího lékaře. Tyto převozy se provádějí bezplatně.
(3)
Vyžaduje-li stav nemocného vojáka okamžitou přepravu do vzdáleného zařízení a byl-li by při jiném způsobu dopravy ohrožen jeho život, lze vyžádat u ministerstva národní obrany-velitelství letectva převoz vojenským letadlem.
§ 32
Úhrada nákladů dopravy a cestovních výloh
(1)
Vojákům poskytuje útvar ozbrojených sil, jehož jsou příslušníky, úhradu nákladů dopravy a cestovních výloh spojených s nutnou cestou do zdravotnického zařízení a zpět v rozsahu a za podmínek, stanovených služebními předpisy.
(2)
Jiným osobám povolaným podle § 13 na léčení do vojenských ústavů pro choroby plicní a dětem, jimž byla povolena odborná ústavní péče podle § 16 odst. 1 v zařízeních ozbrojených sil, poskytuje se úhrada jízdného 2. třídou osobního vlaku (při vzdálenosti přes 100 km rychlíku) do příslušného ústavu a zpět.
(3)
Je-li ověřena nutnost průvodce, poskytne se úhrada nákladů dopravy a cestovních výloh i průvodci.
§ 33
Náklady na léčení v cizině
(1)
Pokud vojákům vyslaným do zahraničí a jejich rodinným příslušníkům není při pobytu v cizině poskytována preventivní a léčebná péče bezplatně na základě mezistátních úmluv, popřípadě podle zásady vzájemnosti a není-li zajištěna jiným způsobem, obdrží tyto osoby úhradu prokázaných nákladů nutného a přiměřeného léčení v cizině. Vojákům, kteří se přechodně zdržují v cizině ze soukromých důvodů a v tuzemsku mají nárok na bezplatnou péči, může být poskytnuta náhrada nutného a přiměřeného léčení v cizině, a to zpravidla do výše nákladů, jichž by si vyžádalo léčení v tuzemsku.
(2)
Nárok na náhradu nákladů nelze uplatnit po uplynutí 6 měsíců po skončení ošetřování; pokračuje-li ošetřování i po skončení kalendářního roku, je nutno nárok na úhradu nákladů vzniklých v uplynulém roce uplatnit nejpozději do 30. června roku následujícího. V odůvodněných případech lze přiznat náhradu i po uplynutí této lhůty.
(3)
Ve zcela výjimečných, mimořádně odůvodněných případech může ministerstvo národní obrany nebo vnitra vyslat nemocného vojáka v činné službě na léčení do ciziny na účet státu.
(4)
Sjedná-li si nemocný léčení v cizině soukromě nebo bylo-li povoleno na jeho vlastní účet, nehradí stát náklady s tím spojené ani na ně nepřispívá.
§ 34
Potvrzování některých podmínek pro dávky nemocenské péče
(1)
Neschopnost ke službě pro nemoc, zranění nebo jiný úraz potvrzuje lékař ozbrojených sil na základě lékařské prohlídky podle směrnic vydaných ministerstvy národní obrany a vnitra.
(2)
Je-li ve výjimečných případech lékařská pomoc vojáku poskytnuta lékařem státní zdravotní správy, dá lékař potvrzení o neschopnosti na tiskopise, používaném státní zdravotní správou pro potvrzování pracovní neschopnosti (přičemž místo zaměstnavatele uvede jen označení „vojenská správa“), a to za podmínek uvedených v § 9 odst. 2.
(3)
Pracovní neschopnost osob, které při propuštění z vojenské činné služby jsou neschopny práce nebo se stanou neschopnými v době ochranné lhůty a uplatňují nároky podle předpisů o nemocenské péči v ozbrojených silách, potvrzuje a ukončuje lékař státní zdravotní správy příslušný podle bydliště podle zásad léčebného řádu ministerstva zdravotnictví.
(4)
Lékařské potvrzení o mateřství s uvedením pravděpodobného dne porodu vystaví vojákyním lékař, který je má v soustavné předporodní péči, jímž je zpravidla odborný lékař zařízení státní zdravotní správy.
§ 35
Náměty a upozornění občanů
(1)
Kritika nedostatků a návrhy na jejich odstranění jsou důležitými podněty k dalšímu zdokonalování preventivní a léčebné péče. Proto jsou ve zdravotnických zařízeních ozbrojených sil na místech snadno přístupných knihy přání a stížností, v nichž mohou nemocni podávat svá upozornění.
(2)
Těmto upozorněním i jiným námětům a projevům, směřujícím ke zlepšení zdravotní péče, jsou pracovníci zdravotnických zařízení a orgány zdravotnické služby povinni věnovat co největší pozornost a využívat je k zdokonalování ochrany zdraví.
§ 36
Součinnost a chování nemocných
(1)
Osoby, kterým stát poskytuje preventivní a léčebnou péči, jsou povinny spolupůsobit k upevnění svého zdraví a k účinnému léčení. Zejména je každý povinen
a)
pravdivě a úplně zodpovídat zdravotnickým pracovníkům všechny dotazy, týkající se jeho zdraví, podmínek životních a pracovních a okolností souvisících s nemocí,
b)
dodržovat lékařské pokyny, především zachovávat předepsanou životosprávu, užívat léky a jiné prostředky předepsané lékařem a vystříhat se všeho, co by mohlo nepříznivě působit na zdravotní stav,
c)
pravidelně se dostavovat na ošetření nebo vyšetření v době určené lékařem a vyhledávat lékařskou pomoc v příslušných zdravotnických zařízeních a v jejich ordinačních hodinách, pokud nejde o první pomoc, umožnit lékaři nebo jinému zdravotnickému pracovníku provedení návštěvy v bytě,
d)
podrobit se na příkaz orgánů zdravotnické služby bez odkladu vyšetření nebo léčení, jde-li o nemoci, u nichž je to stanoveno právními předpisy,
e)
dodržovat předpisy o hlášení skutečností rozhodných pro poskytování dávek nemocenské péče (pojištění).
(2)
U osob nesvéprávných jsou povinni dbát na dodržování uvedených povinností ti, kdož o ně pečují.
§ 37
Revers
(1)
Jestliže nemocný přes náležité vysvětlení odmítá vyšetřovací nebo léčebný úkon anebo dohled potřebný v zájmu jeho zdraví a nelze-li mu uložit povinné vyšetření nebo léčení, vyžádá si o tom ošetřující lékař jeho písemné prohlášení (revers).
(2)
Ošetřující lékař si vyžádá písemné prohlášení (revers) též o tom, že nemocný přivoluje k závažným vyšetřovacím nebo léčebným úkonům, které svou povahou nebo svými důsledky překračují rámec obvyklého léčení, avšak jež je nutno provést v zájmu uzdravení nemocného nebo záchrany jeho života. Půjde zejména o přivolení nemocného k operacím, jimiž se výrazně změní jeho tělesný stav nebo které vedou k nežádoucím vedlejším důsledkům, jakož i úkonům, které nejsou z lékařského hlediska plně vyzkoušeny nebo které by z jiného důvodu mohly vyvolat vážné nebezpečí, ač zároveň vzhledem k stavu nemocného poskytují větší naději na uzdravení nebo záchranu života než obvyklé léčebné metody.
(3)
Revers má význam důkazu o tom, že nemocný byl upozorněn na povahu úkonu a možné důsledky a s provedením úkonu souhlasil nebo nesouhlasil. Nezbavuje však odpovědnosti za řádné poskytnutí zdravotní péče.
(4)
Úkony nezbytně nutné v zajmu zachování života, ke kterým by jinak bylo třeba přivolení nemocného podle odstavce 2, provedou se bez jeho přivolení, nemůže-li nemocný vzhledem k svému stavu platně dát přivolení a je-li nebezpečí z prodlení. Revers se zde nahradí záznamem ošetřujícího lékaře, popřípadě se jinak zajistí důkaz o nutnosti úkonu a o stavu nemocného.
§ 38
Následky porušení povinností
(1)
Porušuje-li nemocný přes napomenutí nebo vážným způsobem povinnosti uložené tímto léčebným řádem nebo na jeho základě, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení
a)
jeho přímého náčelníka, jde-li o vojáka nebo jeho rodinného příslušníka,
b)
příslušný závodní výbor základní organizace odborového svazu, jde-li o zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka,
c)
představenstvo družstva, jde-li o člena JZD nebo výrobního družstva (jeho rodinného příslušníka),
aby tyto orgány mohly učinit vhodná opatření k nápravě.
(2)
Jestliže nemocný zneužívá služeb poskytovaných v preventivní a léčebné péči, může být proti němu uplatňována náhrada škody. Je-li jeho závadné jednání takového druhu, že jde o trestný čin nebo přestupek, bude dán podnět, aby proti němu bylo zavedeno trestní stíhání.
(3)
Zdravotnický pracovník, který poruší své povinnosti, může být stíhán kázeňsky, popřípadě trestně a pokud porušením svých povinností způsobí škodu, může být proti němu uplatňována též náhrada škody.
§ 39
Odvolací řízení
(1)
Má-li oprávněná osoba za to, že bylo v oboru preventivní a léčebné péče nesprávně rozhodnuto o neschopnosti k službě nebo pracovní neschopnosti, o poskytnutí ortopedické pomůckyortopedické pomůcky nebo o bezplatnosti preventivní a léčebné péče, může proti takovému rozhodnutí podat odvolání. Jde-li o rozhodnutí o pracovní neschopnosti, může podat odvolání též příslušný orgán Revolučního odborového hnutí nebo výrobního družstva.
(2)
Odvolání se podává u náčelníka toho zdravotnického zařízení ozbrojených sil, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Odvolání je nutno podat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí; jde-li však o odvolání proti rozhodnutí o neschopnosti k službě nebo pracovní neschopnosti, musí je ten, jehož se rozhodnutí přímo dotýká, podat ve lhůtě 3 dnů.
(3)
Náčelník zdravotnického zařízení ozbrojených sil u něhož bylo odvolání podáno, může mu sám vyhovět. Neučiní-li tak, předloží odvolání i se svým stanoviskem a popř. i s vyjádřeními ostatních účastníků řízení odvolacímu orgánu.
(4)
Odvolacím orgánem je vždy odborný náčelník nadřízený náčelníku zdravotnického zařízení, jehož se odvolání týká.
(5)
Odvolací orgán rozhodne po bezpečném zjištění věci a potřebném odborném posouzení. Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o pracovní neschopnosti, rozhoduje odvolací orgán po projednání s příslušným odborem rady okresního národního výboru. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu nelze se odvolat.
§ 40
Přezkoumaní výkonu preventivní a léčebné péče
(1)
V jiných případech, než které jsou uvedeny v § 39 odst. 1, se může oprávněná osoba, má-li za to, že jí byla odepřena potřebná preventivní a léčebná péče, obrátit o zjednání nápravy na náčelníka zdravotnického zařízení, v němž jí byla tato péče odepřena. Oprávněná osoba může zároveň žádat o prozatímní opatření, jehož je třeba k ochraně jejího zdraví.
(2)
Náčelník zdravotnického zařízení rozhodne o nápravě v jednoduchých nebo naléhavých věcech bez odkladu, v ostatních případech do 15 dnů; podle potřeby učiní též potřebná prozatímní opatření. Nezjedná-li nápravu, je povinen věc oznámit se svým vyjádřením nadřízenému odbornému náčelníku.
(3)
Nadřízený odborný náčelník učiní potřebná prozatímní opatření a rozhodne po bezpečném zjištění věci a odborném posouzení. Vypoví-li žádosti o nápravu, zabezpečí zároveň, aby oprávněné osobě byla poskytnuta potřebná preventivní a léčebná péče, a to popř. v jiném zdravotnickém zařízení.
(4)
Proti rozhodnutí nadřízeného odborného náčelníka se nelze odvolat. Vznikla-li oprávněné osobě škoda tím, že jí byla odepřena potřebná preventivní a léčebná péče, může oprávněná osoba uplatňovat náhradu škody podle obecných předpisů.
§ 41
Řízení o úhradě a příplatcích
(1)
O úhradě a příplatcích na preventivní a léčebnou péčí podle tohoto léčebného řádu rozhoduje zdravotnické zařízení, které ji poskytlo. Úhradu (příplatek) nelze vyměřit po uplynutí tří roků od konce kalendářního roku, v němž mohla být vyměřena.
(2)
Proti rozhodnutí o úhradě (příplatku) může se povinná osoba odvolat do 15 dnů ode dne, kdy byla o něm vyrozuměna. Ustanovení § 39 odst. 2 až 5 platí obdobně.
(3)
Nezaplatí-li povinná osoba úhradu (příplatek) postupuje se podle ustanovení § 3 odst. 2 a 3.
(4)
Nezaplatí-li příplatek podle § 21 ani po písemné výzvě voják, u něhož není důvodu k prominutí příplatku podle § 3 odst. 3, oznámí to zdravotnické zařízení veliteli útvaru, jehož je voják příslušníkem, se žádostí o vymáhání příplatku.
Oddíl III
Poskytování péče v bezpečnostních sborech
§ 42
(1)
Preventivní a léčebná péče se poskytuje bezplatně příslušníkům bezpečnostních sborů ve zdravotnických zařízeních bezpečnostních sborů. Jestliže to rozmístění nebo rozsah zdravotnických zařízení bezpečnostních sborů neumožňuje, poskytuje se bezplatně veškerá nebo doplňující péče v zařízeních státní zdravotní správy, popřípadě v zařízeních ozbrojených sil [§ 2 odst. 3 písm. a)].
(2)
V zařízeních bezpečnostních sborů lze poskytnout preventivní a léčebnou péči rovněž ostatním osobám uvedeným v § 2.
§ 43
Ustanovení oddílu II platí přiměřeně pro zdravotnická zařízení bezpečnostních sborů a příslušníky bezpečnostních sborů s těmito odchylkami
a)
odborná ambulantní a veškerá ústavní péče se poskytují příslušníkům bezpečnostních sborů zpravidla v zařízeních státní zdravotní správy,
b)
léky, léčebné a ortopedické pomůckyortopedické pomůcky, brýle a jiné oční pomůcky se poskytují příslušníkům bezpečnostních sborů na účet příslušného ústavu národního zdraví,
c)
nutnou dopravu příslušníků bezpečnostních sborů zdravotnickým dopravním prostředkem do zdravotnického zařízení, popřípadě nazpět, obstarává bezplatně příslušný ústav národního zdraví, není-li možné provést dopravu prostředkem bezpečnostních sborů a potvrdí-li nutnost dopravy lékař tohoto ústavu národního zdraví,
d)
neschopnost ke službě pro nemoc, zranění nebo jiný úraz se potvrzuje na tiskopisech státní zdravotní správy (místo zaměstnavatele se uvede jen označení „MV“).
Oddíl IV
Ustanovení společná a závěrečná
§ 44
(1)
Zdravotnická zařízení ozbrojených sil a bezpečnostních sborů jsou povinna na požádání seznámit osoby, vyžadující poskytnutí preventivní a léčebné péče s obsahem tohoto řádu a umožnit jim do něho nahlížet podle potřeby.
(2)
Pracovníci zdravotnických zařízení ozbrojených sil a orgánů zdravotnické služby jsou povinni v jednotlivých případech poučit osoby, které se cítí zkráceny ve svých právech na poskytování preventivní a léčebné péče, o tom, jak mohou postupovat při jejich uplatňování.
§ 45
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. června 1959.
Ministr národní obrany:
generálplukovník Lomský v. r.
Ministr vnitra:
Barák v. r. |
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva vnitra o organizaci požární ochrany
Vyhlášeno 16. 6. 1959, datum účinnosti 1. 7. 1959, částka 49/1959
* Úvodní ustanovení
* § 1 - Úspěšné provádění požární ochrany vyžaduje, aby byla účelně organizována, zejména aby byly vymezeny úkoly a pravomoc orgánů činných v požární ochraně, aby byl upraven blíže postup v nejdůležitějších úsecích jejich činnosti a zajištěna jak jejich vzájemná s
* Část první - ÚKOLY VÝKONNÝCH ORGÁNŮ NÁRODNÍCH VÝBORŮ (§ 2 — § 26)
* Část druhá - ÚKOLY ÚSTŘEDNÍCH ÚŘADŮ A JINÝCH ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ (§ 27 — § 27)
* Část třetí - PROVÁDĚNÍ POŽÁRNÍCH PROHLÍDEK (§ 28 — § 35)
* Část čtvrtá - JEDNOTKY POŽÁRNÍ OCHRANY (§ 36 — § 54)
* Část pátá - POUŽÍVÁNÍ MAJETKU SLOUŽÍCÍHO POŽÁRNÍ OCHRANĚ (§ 55 — § 55)
* Část šestá - NĚKTERÉ NÁKLADY NA POŽÁRNÍ OCHRANU (§ 56 — § 57)
* Část sedmá - SOUČINNOST OBČANŮ PŘI POŽÁRNÍ OCHRANĚ (§ 58 — § 65)
* Část osmá - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 66 — § 69)
Aktuální znění od 1. 7. 1959
106
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra
ze dne 5. června 1959
o organizaci požární ochrany
Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými Ústředními úřady a orgány podle § 30 odst. 3 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně (dále jen „zákon“):
Úvodní ustanovení
§ 1
Úspěšné provádění požární ochrany vyžaduje, aby byla účelně organizována, zejména aby byly vymezeny úkoly a pravomoc orgánů činných v požární ochraně, aby byl upraven blíže postup v nejdůležitějších úsecích jejich činnosti a zajištěna jak jejich vzájemná spolupráce, tak i spolupráce s nejširším okruhem občanů.
Část první
ÚKOLY VÝKONNÝCH ORGÁNŮ NÁRODNÍCH VÝBORŮ
Oddíl 1
Společné úkoly
§ 2
Vstup do objektů
(k § 5 zákona)
Pracovníci odborů pro vnitřní věci rad okresních národních výborů a nadřízených orgánů, pověření výkonem odborného požárního dozoru, jsou oprávněni při provádění požárních kontrol (§ 9) vstupovat do závodů a budov za účelem zjištění, jak jsou plněny platné předpisy v oboru požární ochrany a jiná opatření k zajištění požární bezpečnosti. Stejné oprávnění mají také osoby pověřené prováděním požárních prohlídek (§§ 29 až 31).
§ 3
Požadování zpráv
(k § 5 zákona)
Odbory pro vnitřní věci rad okresních a krajských národních výborů jsou oprávněny vyžadovat si od vedoucích závodů, vlastníků a uživatelů budov, popřípadě od jiných odpovědných osob nebo organizací, jednorázové zprávy jakož i materiál a doklady k objasnění stavu objektů, technologie výroby a charakteru používaných materiálů a surovin vzhledem k požární bezpečnosti.
§ 4
Zjišťování příčin požárů (k § 6 zákona)
(1)
Odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů zjišťují příčiny požárů a jsou oprávněny za tím účelem činit všechna opatření, jež mohou vést k zjištění příčin požárů, zejména mohou požadovat od kohokoliv vysvětlení nutná k objasnění příčiny požáru. Zjistí-li, že je zde důvodné podezření, že požár byl způsoben trestným činem nebo přestupkem, uvědomí o tom ihned příslušné orgány.
(2)
V závažných případech zjišťují příčiny požárů odbory pro vnitřní věci rad krajských národních výborů a ministerstvo vnitra.
§ 5
Vyloučení věcí z užívání
(k § 7 zákona)
Věcmi, které svými nedostatky ohrožují požární bezpečnost lidí nebo majetku a které lze proto vyloučit z užívání, jsou zejména neodborně zhotovené nebo upravené přístroje, stroje a zařízení nebo jejich součástky, které neodpovídají platným předpisům v oboru požární ochrany, technickým normám nebo jiným požadavkům požární bezpečnosti. Pokud by jejich vyloučením z užívání mělo dojít k zastavení provozu, postupuje se podle ustanovení § 8 zákona.
§ 6
Zastavování provozu v závodech
(k § 8 zákona)
(1)
Před rozhodnutím o zastavení provozu v závodě se předem vyrozumí též závodní výbor odborové organizace.
(2)
V objektech a provozovnách železniční dopravy může být provoz zastaven jen po předchozím projednání s oblastní požárně technickou komisí správy drah, v objektech vodní a letecké dopravy jen po předchozím projednání s ústřední požárně technickou komisí ministerstva dopravy.
(3)
V hornických závodech podléhajících dozoru úřadu báňské správy je možno zastavit provozy jen v povrchových částech závodu a to po předchozím projednání s obvodním báňským úřadem.
Oddíl 2
Provádění požárních kontrol
(k §§ 3 a 5 zákona)
§ 7
Ocel požárních kontrol
Aby závady, které by mohly způsobit požár, byly včas zjištěny a odstraněny a tak zabráněno vzniku požáru, provádějí odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů, popřípadě příslušníci jednotek požární ochrany jimi zmocnění nejméně jednou do roka v závodech, v budovách a jiných objektech požární kontroly.
§ 8
Vymezení závodů a objektů pro účely požárních kontrol
(1)
Odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů provádějí požární kontroly zpravidla v závodech většího rozsahu nebo důležitosti.
(2)
Vzniknou-li pochybnosti o tom, v kterých závodech provádí požární kontroly odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru a v kterých má provádět požární prohlídky Československý svaz požární ochrany (§§ 28 až 35), rozhodne o tom odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru po projednání s výkonnými orgány rady příslušného místního národního výboru a s orgány Československého svazu požární ochrany.
(3)
Odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů nevykonávají požární kontroly v závodech a budovách v oboru ministerstva národní obrany.
(4)
Provádění požárních kontrol v objektech ministerstva vnitra upraví ministerstvo vnitra.
(5)
Provádění požární ochrany v železniční, vodní a letecké dopravě a v lesním hospodářství zajišťují ministerstvo dopravy a ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vlastními orgány. Odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů jsou však oprávněny kontrolovat stav protipožárních opatření v objektech zmíněných oborů správy a dávat jejich vedoucím závazné pokyny k odstranění zjištěných požárních závad; dbají při tom zvláštního způsobu organizace uvedených objektů a potřeb jejich provozu.
(6)
Předpisy, podle nichž přísluší úřadům státní báňské správy péče o požární ochranu v hornictví pod povrchem i na povrchu, zůstávají nedotčeny. Odbory pro vnitřní věci rad okresních národních výborů jsou však oprávněny kontrolovat stav protipožárních opatření v povrchových částech hornických závodů.
§ 9
Průkaz kontrolujících orgánů a účast osob při kontrole
(1)
Orgány provádějící požární kontrolu (dále jen „kontrolující orgány“) jsou povinny se vykázat na požádání průkazem, opravňujícím je k provádění kontroly.
(2)
Kontrolující orgány provádějí požární kontrolu vždy za účasti vedoucího závodu nebo jiné odpovědné osoby jím zmocněné.
(3)
Ke kontrole se přibere orgán preventivní požární ochrany (§ 4 vyhlášky č. 169/1955 Ú. l., o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech) a podle potřeby velitel závodní jednotky požární ochrany a odborní techničtí pracovníci závodu, pokud možno z členů požárně technické komise.
§ 10
Povinnosti odpovědných osob
Vedoucí závodů, vlastníci a uživatelé objektů a jiné osoby odpovědné za správu a provoz objektů (dále jen „odpovědné osoby“) jsou povinni:
a)
dbát o požární bezpečnost objektů a provozu podle příslušných předpisů, pokynů a technických norem v oboru požární ochrany;
b)
pečovat o to, aby zaměstnanci pověření obsluhou a dozorem nad technickými zařízeními byli v oboru požární ochrany školeni;
c)
dovolit kontrolujícím orgánům pro účel kontroly vstup do objektů a umožnit jim řádné provádění kontroly;
d)
dát kontrolujícím orgánům nahlédnout do spisů a plánů, pokud je toho třeba k účelům kontroly, a k témuž účelu poskytnout kontrolujícím orgánům potřebné vysvětlení a předložit jim příslušné doklady, popřípadě takové doklady na jejich požádání ve stanovené přiměřené lhůtě opatřit, zejména doklady o požárně nezávadném stavu elektrických zařízení, hromosvodů, tlakových nádob, komínů, topenišť a o provedené kontrole hasicích přístrojů a stacionárních zařízení apod.;
e)
zajistit včasné a řádné provedení pokynů kontrolujících orgánů, popřípadě výkonných orgánů okresního národního výboru.
§ 11
Úkoly orgánů při kontrole
(1)
Kontrolující orgán zjistí prohlídkou na místě, zda v objektu a při provozu nejsou požární závady.
(2)
V závodech kontrolující orgány zejména zjišťují:
a)
zda jsou dodržovány všechny předpisy a opatření v oboru požární ochrany, zejména ustanovení vyhlášky č. 169/1955 Ú. l., popřípadě směrnic Ústředního báňského úřadu;*)
b)
zda stavební a technická zařízení, jejich provoz a údržba vyhovují požadavkům požární ochrany;
c)
zda zaměstnanci pověření obsluhou a dozorem nad technickými zařízeními mají potřebné odborné znalosti z oboru požární ochrany;
d)
zda věcné prostředky požární ochrany v závodě jsou dostatečné a zda jsou udržovány v řádném stavu.
(3)
Při provádění požárních kontrol prověřují kontrolující orgány činnost jednotek požární ochrany a požárně technických komisí v závodě, seznamují zaměstnance a osoby odpovědné za provoz zařízení s požadavky požární bezpečnosti a dávají jim odborné rady.
(4)
Při provádění požárních kontrol v závodech jsou kontrolující orgány povinny dbát, aby provoz byl co nejméně rušen.
§ 12
Zápis o kontrole
(1)
O provedení požární kontroly sepíše kontrolující orgán na místě zápis, v němž uvede:
a)
označení objektu, jméno odpovědné osoby, jméno orgánu a údaj o tom, kdy byla kontrola provedena;
b)
výsledek kontroly s podrobným popisem zjištěných požárních závad a návrh opatření a lhůt k jejich odstranění;
c)
stanovisko odpovědné osoby k zjištěným požárním závadám a k navrženým opatřením;
d)
zda a jakým způsobem byly odstraněny požární závady, jejichž odstranění bylo nařízeno při dřívějších kontrolách.
(2)
Zápis podepíše kontrolující orgán a odpovědná osoba, která obdrží jeho opis.
(3)
Není-li možno požární závadu ihned odstranit, učiní kontrolující orgán v zápise záznam o prohlášení odpovědné osoby, zda je ochotna odstranit závadu ve lhůtě stanovené kontrolujícím orgánem.
(4)
O provedené kontrole učiní kontrolující orgán též záznam v požární knize závodu (§ 4 odst. 6 vyhlášky č. 169/1955 Ú. l.).
§ 13
Odstranění požárních závad a kontrola nařízených opatření
(1)
Odpovědná osoba je povinna odstranit požární závady ve lhůtě stanovené kontrolujícím orgánem a podat o tom zprávu odboru pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
(2)
Odmítne-li odpovědná osoba odstranit požární závady buď vůbec nebo ve stanovené lhůtě, rozhodne odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru o této její povinnosti.
(3)
Je-li k provedení nařízeného odstranění požární závady třeba ještě rozhodnutí jiného státního orgánu (např. jde-li o stavební úpravy vyžadující rozhodnutí o přípustnosti stavby), navrhne odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru tomuto orgánu potřebná opatření.
(4)
Odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru je povinen dohlédnout, jak se plní jeho opatření nařízená k odstranění požárních závad a dbát o to, aby byla řádně a včas splněna.
§ 14
Opatřování materiálu
(1)
Odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru, který rozhodl o odstranění zjištěných požárních závad, potvrdí odpovědné osobě potřebu příslušného materiálu a stupeň její naléhavosti.
(2)
Podniky (závody) provádějící práce na odstranění závad a podniky (závody) dodávající příslušný materiál, jsou povinny přihlížet k naléhavosti úprav, o nichž bylo vydáno osvědčení podle předchozího odstavce, a provést je, popřípadě dodat určený materiál přednostně, avšak vždy v souladu s předpisy o hospodářském plánování.
Oddíl 3
Úkoly místních národních výborů a jejích výkonných orgánů
(k §§ 3 a 4 zákona)
§ 15
Péče o preventivní požární ochranu
(1)
Místní národní výbory a jejich výkonné orgány pečují ve svém obvodu především o zamezení vzniku požárů a zajišťují jejich zdolávání veřejnými požárními sbory za široké součinnosti občanů.
(2)
Místní národní výbory a jejich výkonné orgány činí proto všechna potřebná opatření, aby příčiny požárů byly odstraňovány a nově nevznikaly. K tomu účelu spolupracují zejména s Československým svazem požární ochrany, se Státní pojišťovnou a s ROH, zejména s orgány inspekce práce.
(3)
Výkonné orgány místních národních výborů pečují zejména o to, aby místní jednota Československého svazu požární ochrany prováděla v obci pravidelně požární prohlídky (§§ 28 až 35), pomáhají při jejich organizování, dohlížejí na jejich průběh, udělují místní jednotě v tom směru pokyny a podle potřeby se požárních prohlídek zúčastňují svými zástupci. Není-li v obci místní jednota Československého svazu požární ochrany dosud ustavena nebo není-li s to požární prohlídku sama provést, postarají se o organizování a provedení požární prohlídky výkonné orgány místního národního výboru.
(4)
Pokud zjištěné požární závady nebyly odstraněny ještě za prohlídky nebo bezprostředně po ní, uloží výkonný orgán místního národního výboru vlastníkům nebo uživatelům objektů, popřípadě vedoucím závodů, aby tak učinili ve lhůtě, kterou jim za tím účelem současně stanoví.
(5)
Je-li třeba učinit za účelem odstranění požární závady opatření, k němuž není výkonný orgán místního národního výboru příslušný, navrhne výkonný orgán místního národního výboru provedení takového opatření příslušnému orgánu.
(6)
Výkonné orgány místních národních výborů jsou povinny postarat se o odstranění zjištěných požárních závad a provádět řádnou kontrolu, zda pokyny, které za tím účelem vydaly, jsou občany a vedoucími závodů plněny.
(7)
Výkonné orgány místních národních výborů jsou povinny postarat se ve spolupráci s místní jednotou Československého svazu požární ochrany o mimořádné zajištění požární bezpečnosti v době zvýšeného nebezpečí požárů, zejména v období jarního úklidu, v době žní a v topném období a zřídit k tomu účelu potřebné požární hlídky (§ 15 zákona).
§ 16
Pomoc komise pro místní bezpečnost
Výkonné orgány národních výborů spolupracují s komisemi pro místní bezpečnost, upozorňují je na zjištěné nedostatky a dávají podklady potřebné k tomu, aby komise mohly sledovat stav požární ochrany v obvodě.
§ 17
Povolávání občanů k součinnosti v požární ochraně
Výkonné orgány místních národních výborů mohou podle potřeby povolávat občany k součinnosti v požární ochraně. Takové opatření mohou činit zejména tehdy, není-li možno v obci zřídit veřejný požární sbor nebo veřejnou požární hlídku pro nedostatek dobrovolných pracovníků, nebo nelze-li získat tyto pracovníky za tím účelem, v dostatečném počtu. Pokud zde nejsou důvody osvobozující od této povinnosti (§ 61), je každý povinen svěřený mu úkol přijmout a řádně jej plnit.
§ 18
Vzájemná pomoc a požární poplachový plán obce
(1)
Místní národní výbory a jejich výkonné orgány jsou povinny poskytovat si v požární ochraně vzájemnou pomoc, a to zejména vysíláním jednotek požární ochrany ke zdolávání požárů.
(2)
Vysílání jednotek požární ochrany ke zdolávání požárů děje se podle poplachových plánů obcí. Požární poplachové plány sestaví pro každou obec svého obvodu odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru, a to na podkladě návrhů výkonných orgánů místního národního výboru vypracovaných ve spolupráci s Československým svazem požární ochrany.
(3)
Účelem požárních poplachových plánů je zajistit rychlou, organizovanou a účelnou pomoc jednotek požární ochrany obcím pro případ vypuknutí požáru. Hlavním obsahem požárních poplachových plánů je určení jednotek požární ochrany, jež mají obci poskytnout sousedskou pomoc a stanovení pořadí, v jakém se tyto jednotky sjíždějí k zásahu na požářišti.
§ 19
Požární řád
(1)
Výkonné orgány místních národních výborů se postarají se zřetelem k místním poměrům o vypracování požárního řádu obce, jehož účelem je především zajistit rychlý a organizovaný poplach v obci a vymezit úkoly obyvatelstva pro případ vypuknutí požáru; v požárním řádu se uvedou i jiná požárně bezpečnostní opatření a podle místních podmínek se vymezí v rámci platných předpisů další povinnost občanů z hlediska požární ochrany.
(2)
Požární řád se vypracuje za součinnosti velitele místní veřejné jednotky požární ochrany a Československého svazu požární ochrany.
(3)
Požární řád je třeba neustále přizpůsobovat změnám, které v obci nastanou a mají vliv na jeho obsah. Jednou do roka a po každém větším požáru v obci se požární řád přezkouší, zda jeho ustanovení odpovídají podle nabytých zkušeností skutečnému stavu. Zjištěné nedostatky je třeba neprodleně odstranit.
(4)
Výkonný orgán místního národního výboru se postará o to, aby požární řád byl v obci vyhlášen způsobem v místě obvyklým.
§ 20
Zajišťování věcných prostředků pro veřejnou požární ochranu
(1)
Místní národní výbory a jejich výkonné orgány plánují, finančně zabezpečují, zřizují, opatřují a udržují veškeré věcné prostředky potřebné pro veřejné jednotky požární ochrany a pro veřejnou požární ochranu v obci, zejména požární vozidla, zařízení k opatření vody, budovy a místnosti, zařízení na sušení hadic, ostatní prostředky k zajištění činnosti veřejných jednotek požární ochrany, pokud není povinen opatřit je někdo jiný.
(2)
Věcné prostředky požární ochrany pro dobrovolné jednotky požární ochrany plánují, opatřují, rozdělují a udržují výkonné orgány místních národních výborů za součinnosti Československého svazu požární ochrany.
§ 21
Požární zbrojnice
(1)
Výkonný orgán místního národního výboru je povinen postarat se o to, aby požární stříkačky, požární vozidla a ostatní věcné prostředky požární ochrany byly uskladněny tak, aby byly chráněny před nepříznivými účinky povětrnosti nebo vlivy nevhodného prostředí a aby přitom byla zajištěna jejich rychlá a snadná dosažitelnost a pohotovost.
(2)
K účelům uvedeným v odstavci 1 zřídí místní národní výbor vhodnou požární zbrojnici, při jejíž výstavbě a údržbě použije v rozsáhlé míře dobrovolné pomoci občanstva, zejména členů místní jednoty Československého svazu požární ochrany.
(3)
Požární zbrojnice má být zpravidla ve středu obce, pokud možno blízko komunikace, odpovídat typovému projektovému podkladu, stanovenému ministerstvem vnitra a umístěna tak, aby z ní byl snadný výjezd. Budova zbrojnice má být provedena zpravidla z nehořlavého materiálu a její okna musí být opatřena mříží. Zbrojnice má mít pokud možno místnost pro pohonné hmoty, a to oddělenou od ostatních prostorů zbrojnice; dále je třeba zajistit, aby bylo možno v noční době prostor před zbrojnicí náležitě osvětlit.
(4)
Pokud je to možné a pokud o to není postaráno jinak, má být při požární zbrojnici zřízeno dostatečně velké prostranství pro cvičení jednotek požární ochrany.
(5)
V požární zbrojnici nesmí být uskladňován jiný materiál, než materiál a věci sloužící účelům požární ochrany.
(6)
V místech, kde je zřízen veřejný požární útvarveřejný požární útvar, provádí opatření uvedená v odstavci 1, výkonný orgán příslušného městského (okresního) národního výboru.
§ 22
Zajištění zdrojů vody
(1)
Výkonný orgán místního národního výboru je povinen pečovat o to, aby v obci byly zásoby vody pro účely požární ochrany. Není-li v obci požární vodovod a nelze-li k požárním účelům zajistit dostatečné množství vody z přírodních vodních zdrojů (rybníků, řek. potoků), zřídí a udržuje místní národní výbor v dostatečném počtu požární nádrže úměrné potřebám požární ochrany se zřetelem k velikosti obce.
(2)
Požární nádrže mají být zřizovány zpravidla poblíž nejvýznamnějších objektů v obci a na takových místech, aby odběr vody byl snadno dosažitelný prostředky požární ochrany.
(3)
Na vodních tocích je nutno k zajištění dostatečné zásoby vody zřídit podle potřeby odběrní jímky, popřípadě stavidla a vybudovat dobrý pojezd pro požární stříkačky.
§ 23
Zajištění akceschopnosti věcných prostředků požární ochrany
(1)
Výkonné orgány místních národních výborů jsou povinny pečovat za pomoci Československého svazu požární ochrany o to, aby požární stříkačky, požární vozidla a ostatní věcné prostředky požární ochrany byly udržovány v řádném stavu.
(2)
Výkonný orgán místního národního výboru zařídí, aby nejméně jednou čtvrtletně byla provedena kontrola věcných prostředků určených k požární ochraně obce za účelem zjištění, zda jsou schopny provozu a zda je zajištěna jejich připravenost, zejména pro zimní období. Zjištěné závady musí být neprodleně odstraněny. Při kontrole je nutno dbát také toho, aby byla po ruce dostatečná zásoba pohonných hmot pro požární vozidla, stanovená odborem pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
(3)
V souvislosti s kontrolou věcných prostředků požární ochrany je nutno provést také kontrolu zdrojů vody určených k požárním účelům a postarat se o náplavu zjištěných nedostatků.
§ 24
Ohlašovny požárů
(1)
Pokud nejsou v obci zřízeny samočinné požární hlásiče (automaty), postarají se výkonné orgány místního národního výboru, aby byl zřízen potřebný počet ohlašoven požárů, jejichž účelem je přijímat a předávat hlášení o požárech a svolávat jednotky požární ochrany podle požárně poplachového plánu obce (§ 18), popřípadě podle rozkazu velitele jednotky požární ochrany při zásahu.
(2)
Ohlašovna požáru musí být zevně označena trvalým nápisem „Zde hlaste požár“.
§ 25
Spojovací prostředky
Výkonné orgány místního národního výboru jsou povinny postarat se s ohledem na místní podmínky o vhodné spojovací prostředky pro hlášení požárů a přivoláni jednotek požární ochrany. Nejvhodnějším spojovacím prostředkem je telefon. Není-li však pro telefonní stanici zajištěno nepřetržité spojení, nebo je-li stanice připojena na telefonní poloautomat, je třeba zajistit další spojovací prostředek (motorové vozidlo, jízdní kola apod.) a určit spojky.
§ 26
Cvičný požární poplach
(1)
Výkonný orgán místního národního výboru se postará v součinnosti s místní veřejnou jednotkou požární ochrany a místní jednotou Československého svazu požární ochrany, aby nejméně jednou do roka byl v obci proveden cvičný požární poplach. Konání cvičného požárního poplachu je třeba předem oznámit odboru pro vnitřní věci rady okresního národního výboru a příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti.
(2)
Účelem cvičného požárního poplachu je vyzkoušet pohotovost a akceschopnost místní veřejné jednotky požární ochrany, připravenost věcných prostředků požární ochrany, použitelnost zdrojů vody, spojení, připravenost obyvatelstva pro případ vypuknutí požáru a úplnost a správnost požárního řádu.
(3)
Výkonný orgán místního národního výboru zhodnotí v součinnosti s velitelem místní veřejné jednotky požární ochrany a s výborem místní jednoty Československého svazu požární ochrany průběh cvičného požárního poplachu a postará se ve spolupráci s nimi o odstranění nedostatků, které se při něm vyskytly.
Část druhá
ÚKOLY ÚSTŘEDNÍCH ÚŘADŮ A JINÝCH ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ
(k § 9 zákona)
§ 27
(1)
Ústřední úřady a jiné ústřední orgány plní v oboru požární ochrany v mezích zásad stanovených ministerstvem vnitra zejména tyto všeobecné úkoly:
a)
ustanovují pro věci požární ochrany potřebné pracovníky, popřípadě zřizují potřebné organizační složky (oddělení, referáty) a dbají o odbornou způsobilost těchto pracovníků;
b)
vydávají svým podřízeným orgánům pokyny k zajišťování a organizování požární ochrany v závodech náležejících do jejich oboru působnosti;
c)
podporují zřizování dobrovolných jednotek požární ochrany v závodech a dohlížejí na výcvik a všestrannou připravenost závodních jednotek požární ochrany; pokud jde o dobrovolné jednotky, činí tak ve spolupráci s Československým svazem požární ochrany;
d)
dbají, aby při projektování a budování závodů, sídlišť, jednotlivých budov a zařízení bylo dbáno potřeb požární ochrany;
e)
kontrolují činnost a stav požární ochrany v závodech spadajících do jejich působnosti, dohlížejí, aby závody pečovaly o soustavné provádění preventivní požární ochrany a k tomu účelu zřídily potřebné orgány,
f)
zkoumají příčiny požárů ve svých resortech, činí opatření k jejich odstranění, zajišťují vydání vzorových požárních řádů a jiných požárně bezpečnostních předpisů pro jednotlivá výrobní odvětví;
g)
podávají ministru vnitra vyžádané zprávy o stavu požární ochrany a o provedených protipožárních opatřeních ve svých resortech;
h)
usměrňují rozsah a druh věcného vybavení závodů prostředky požární ochrany.
(2)
Provádění požární ochrany v dopravě železniční, vodní a letecké zajišťuje ministerstvo dopravy vlastními orgány; organizace požární ochrany v těchto odvětvích se řídí předpisy vydanými ministerstvem dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.
Požární útvary na železnicích, v letecké a vodní dopravě zřizuje a jejich početní stavy, výzbroj a výstroj stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.
(3)
Revoluční odborové hnutí pečuje o to, aby odborové orgány, zejména jejich orgány inspekce práce, spolupracovaly a orgány požární ochrany v otázkách požární bezpečnosti a upozorňovaly je na zjištěné nedostatky.
(4)
Státní pojišťovna zaměřuje zábrannou činnost svých organizačních složek též na požární ochranu.
Část třetí
PROVÁDĚNÍ POŽÁRNÍCH PROHLÍDEK
(k § 11 odst. 3 zákona)
§ 28
Ocel a rozsah požárních prohlídek
(1)
Místní jednota Československého svazu požární ochrany provádí v obci podle potřeby, nejméně však jednou do roka, požární prohlídky v obytných domech a v menších nebo méně důležitých závodech a objektech za účelem zjištění, zda jsou dodržovány platné předpisy z oboru požární ochrany a jiná opatření k zajištění požární bezpečnosti a zda se tam nevyskytují požární závady.
(2)
Menšími závody a objektyMenšími závody a objekty se rozumějí zejména zemědělské závody jednotlivě hospodařících rolníků, závody umístěné zpravidla v obytných budovách, jako např. provozovny (dílny, prodejny) národních a družstevních podniků, podniků státního obchodu, místního průmyslu a komunálního hospodářství, provozovny osob samostatně výdělečně činných, malé garáže, menší úřadovny, menší školní objekty apod. a objekty jednotných zemědělských družstev a československých státních statků a menší výstavbou.
§ 29
Prohlídkové skupiny
(1)
Za účelem provádění požárních prohlídek utvoří místní jednota Československého svazu požární ochrany ze svých členů, popřípadě i z jiných osob jednu nebo podle potřeby i více prohlídkových skupin a určí jejich vedoucího.
(2)
Při sestavování prohlídkových skupin dbá místní jednota Československého svazu požární ochrany, aby v nich byli zastoupeni příslušníci veřejné jednotky požární ochrany a podle potřeby odborní znalci (např. stavební, kominický, elektrotechnický apod.).
§ 30
Přibrání dalších osob k prohlídkám
(1)
K požární prohlídce se přibere vždy vlastník nebo uživatel prohlíženého objektu, popřípadě vedoucí závodu nebo osoby jimi zmocněné.
(2)
O konání požární prohlídky vyrozumí místní jednota Československého svazu požární ochrany příslušný okresní inspektorát Státní pojišťovny, jejíž zástupce je oprávněn zúčastnit se prohlídky.
(3)
Požární prohlídky se zúčastní podle potřeby také zástupce místního národního výboru.
§ 31
Průkaz opravňující k provádění požární prohlídky
Orgány provádějící požární prohlídku jsou povinny vykázat se na požádání průkazem opravňujícím je k provádění požárních prohlídek, který jim vydá výkonný orgán místního národního výboru. Tento průkaz opravňuje ke vstupu do objektu pouze ve spojení s občanským průkazem.
§ 32
Postup při provádění požární prohlídky
(1)
Orgány provádějící požární prohlídku navštíví všechny objekty, které mají být prohlédnuty a zjišťují, zda v nich nejsou požární závady. Přitom věnují zvýšenou pozornost zejména tomu, zda topeniště, komíny a kouřové trouby (kouřovody), skládky popela, jsou v řádném stavu a zda v jejich blízkosti se nenacházejí snadno hořlavé látky, nejsou-li závady na elektrických zařízeních, zda nehašené vápno a dusíkatá a fosforečná hnojivá jsou uskladněna na suchých místech a mimo dosah hořlavého materiálu apod.
(2)
Při provádění prohlídek seznamují orgány provádějící prohlídku vlastníky a uživatele objektů, popřípadě zaměstnance a osoby odpovědné za provoz zařízení, s požadavky požární ochrany a dávají jim odborné rady. Připomínají občanům zejména povinnost dbát potřebné opatrnosti při zacházení s ohněm, dodržovat zákaz kouření na požárně nebezpečných místech, nenechávat bez dozoru roztopená kamna, zapnuté elektrické a plynové spotřebiče, zamezit dětem přístup k zápalkám apod.
(3)
Při provádění prohlídky je třeba postupovat tak, aby provoz závodu byl co nejméně rušen.
§ 33
Doklady o stavu komínů a jiných zařízení
Vzniknou-li při požární prohlídce pochybnosti o požárně nezávadném stavu komínů nebo jiných zařízení (elektrických zařízení, hromosvodů, hasicích přístrojů, tlakových nádob, tlakových stanic na topný plyn nebo jiného zařízení), navrhnou orgány provádějící prohlídku výkonnému orgánu místního národního výboru uložit vlastníku nebo uživateli objektu, popřípadě vedoucímu závodu, aby v přiměřené lhůtě předložil výkonnému orgánu místního národního výboru doklady o stavu komínů, hromosvodu nebo jiných zařízení.
§ 34
Opatření prohlížejících orgánů při prohlídce
(1)
Zjistí-li se při prohlídce takové závady, které je možno ihned odstranit, zařídí prohlížející orgány jejich odstranění ještě za prohlídky nebo bezprostředně po ní.
(2)
O ostatních požárních závadách pořídí prohlížející orgány stručný záznam podepsaný vedoucím prohlídkové skupiny a předají jej výkonnému orgánu místního národního výboru, který rozhodne o odstranění těchto závad. Je-li však nebezpečí z prodlení, mohou prohlížející orgány předběžně nařídit, aby byla učiněna opatření naprosto neodkladná a vyrozumějí o tom neprodleně výkonný orgán místního národního výboru.
§ 35
Opatřování materiálu
Ustanovení § 14 o opatřování materiálu platí zde obdobně.
Část čtvrtá
JEDNOTKY POŽÁRNÍ OCHRANY
(k části III zákona)
Oddíl 1
Organizace jednotek požární ochrany
§ 36
Požární útvary (k § 13 zákona)
(1)
Veřejné požární útvaryVeřejné požární útvary se zřizují ve městech, jež trvale vyžadují zvýšené požární ochrany; tato města určí výkonný orgán krajského národního výboru, který stanoví také v nejnutnější míře a v rámci plánu práce počet příslušníků těchto útvarů.
(2)
Závodní požární útvary se zřizují v závodech, jež trvale vyžadují zvýšené požární ochrany. Zřizuje je po vyjádření nadřízeného orgánu a výkonného orgánu krajského národního výboru vedení závodu, které také určí počet příslušníků těchto útvarů. Závodní požární útvary jsou orgánem závodu, jehož vedení jsou přímo podřízeny.
(3)
Výkon služby příslušníků požárních útvarů je přizpůsoben zásadám platným pro vojska v rozsahu stanoveném ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany; přitom může ministerstvo vnitra stanovit také jejich kárnou odpovědnost a upravit řízení o kárných věcech.
§ 37
Požární sbory
(k § 14 zákona)
Kde to potřeba vyžaduje, může být požární sbor zřízen v obci nebo v závodě, i když je tam zřízen požární útvar.
§ 38
Požární sbory s pracovníky požární ochrany z povolání
(k § 16 zákona)
(1)
Požární sbor s pracovníky požární ochrany z povolání v závodě zřizuje vedoucí závodu po předchozím projednání s odborem pro vnitřní věci rady okresního národního výboru a po vyjádření svého bezprostředně nadřízeného orgánu.
(2)
Požární sbor s pracovníky požární ochrany z povolání je dobrovolnou jednotkou požární ochrany. Pracovní a platové poměry požárníků z povolání v těchto veřejných sborech se řídí předpisy platnými pro příslušníky veřejných požárních útvarůveřejných požárních útvarů, v závodních sborech předpisy platnými pro příslušníky závodních požárních útvarů.
§ 39
Ustanovení velitelů jednotek požární ochrany
(k §§ 13 a 14 zákona)
(1)
Velitele veřejného požárního útvaruveřejného požárního útvaru ustanovuje a odvolává výkonný orgán městského (okresního) národního výboru.
(2)
Velitele veřejného požárního sboru ustanovuje orgán Československého svazu požární ochrany příslušný k tomu podle organizačního řádu Svazu a potvrzuje ho rada místního národního výboru; týž orgán Svazu odvolává velitele se souhlasem rády místního národního výboru.
(3)
Velitele závodního požárního útvaru ustanovuje a odvolává vedoucí závodu v dohodě s odborem pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
(4)
Velitele závodního požárního sboru ustanovuje a odvolává vedoucí závodu, a to k návrhu závodní jednoty Československého svazu požární ochrany, je-li jednota v závodě zřízena.
(3)
Velitel jednotky požární ochrany prokáže před svým ustanovením způsobilost odbornou zkouškou. Podrobnosti upraví ministerstvo vnitra, a to pokud jde o velitele požárních sborů, v dohodě s Československým svazem požární ochrany.
§ 40
Odpovědnost za organizaci, výcvik a použití jednotek požární ochrany
(1)
Za organizaci a použití veřejných dobrovolných jednotek požární ochrany odpovídají výkonné orgány místního národního výboru. Za výcvik a školení těchto jednotek odpovídá Československý svaz požární ochrany.
(2)
Za organizaci, výcvik a použití veřejných požárních útvarůveřejných požárních útvarů odpovídá odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
(3)
Za organizaci, výcvik a použití závodních jednotek požární ochrany odpovídá vedoucí závodu.
(4)
Rozhodnutí týkající se organizace, výcviku a použití jednotek požární ochrany provádějí orgány uvedené v předchozích odstavcích prostřednictvím velitelů těchto jednotek.
Oddíl 2
Právní postavení příslušníků jednotek požární ochrany
§ 41
Příslušníci jednotek požární ochrany
(1)
Příslušníky jednotek požární ochrany mohou být jen občané Československé republiky, kteří jsou tělesně a duševně způsobilí k výkonu požární služby.
(2)
Příslušníci veřejných požárních útvarůveřejných požárních útvarů jsou státními zaměstnanci. Jejich pracovní poměry upraví ministerstvo vnitra, které také určí, jaká věková hranice a jaké další podmínky se vyžaduji pro ustanovení příslušníkem veřejného požárního útvaruveřejného požárního útvaru.
(3)
Příslušníci závodních požárních útvarů jsou zaměstnanci závodů. Jejich pracovní poměry se řídí předpisy platnými pro zaměstnance příslušných závodů.
§ 42
Služební podřízenost
Příslušníci jednotek požární ochrany jsou při výkonu požární služby podřízeni svým velitelům.
§ 43
Povinnost k účasti na výcviku a školení
Příslušníci jednotek požární ochrany jsou povinni účastnit se výcviku a školení v míře potřebné k řádnému plnění svých úkolů.
§ 44
Zvláštní ustanovení o příslušnících požárních útvarů
Příslušníci požárních útvarů nesmějí být bez souhlasu velitele zaměstnávání pracemi, které se netýkají výkonu jejich služby.
§ 45
Odpovědnost velitele jednotky požární ochrany
(1)
Velitel veřejného požárního útvaruveřejného požárního útvaru odpovídá za pohotovost a akceschopnost tohoto útvaru odboru pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
(2)
Velitel veřejného požárního sboru odpovídá za pohotovost a akceschopnost tohoto sboru radě místního národního výboru.
(3)
Velitel závodní jednotky požární ochrany odpovídá za pohotovost a akceschopnost této jednotky vedoucímu závodu.
Oddíl 3
Řízení zásahu jednotek požární ochrany
§ 46
Velení při společném zásahu
(1)
Má-li být zajištěno rychlé a úspěšné zdolání požáru při společném zásahu jednotek požární ochrany, je nutno, aby tento zásah byl jednotně řízen, a to tím velitelem jednotky požární ochrany, od něhož lze očekávat nejsprávnější rozhodování; proto může řídit zásah i okresní nebo okrskový velitel Československého svazu požární ochrany, který byl odborem pro vnitřní věci rady okresního národního výboru zmocněn řídit po dobu vykonávání své funkce hasební zásahy.
(2)
Velení při společném zásahu jednotek požární ochrany náleží podle těchto zásad:
a)
velitel jednotky požárního útvaru má přednost před veliteli požárních sborů a před okresním a okrskovým velitelem Československého svazu požární ochrany;
b)
okresní a okrskový velitel Československého svazu požární ochrany mají přednost před veliteli veřejných požárních sborů; okresní velitel Československého svazu požární ochrany má přednost před okrskovým velitelem;
c)
velitel jednotky požární ochrany z obce, v níž se provádí zásah, má přednost před veliteli jednotek z jiné obce, jde-li o jednotky požární ochrany téhož druhu;
d)
je-li na místě zásahu několik jednotek požární ochrany téhož druhu, má přednost velitel, jenž nejdříve začal řídit zásah.
§ 47
Velení při společném zásahu v závodě, jehož se účastní jednotka požární ochrany tohoto závodu
Jde-li o společný zásah jednotek požární ochrany v závodě, jehož se zúčastní jednotka požární ochrany tohoto závodu, náleží velení při zásahu:
a)
veliteli závodního požárního útvaru zřízeného v závodě;
b)
je-li v závodě zřízen pouze závodní požární sbor, má přednost velitel tohoto sboru, pokud se zásahu nezúčastní požární útvar; zúčastní-li se však zásahu požární útvar, má přednost velitel tohoto požárního útvaru a mezi veliteli několika požárních útvarů má přednost velitel určený podle § 46 odst. 2 písm. c) a d).
§ 48
Převzetí řízení zásahu velitelem přednostního pořadí
Dostaví-li se později na místo zásahu jednotka požární ochrany, jejíž velitel má podle §§ 46 a 47 přednostní pořadí před velitelem až dosud řídícím zásah, je tento velitel povinen předat řízení zásahu veliteli jednotky požární ochrany s přednostním pořadím, zpravit ho o všech opatřeních dosud učiněných a pomáhat mu svými znalostmi místních podmínek při řízení zásahu.
§ 49
Spolupráce velitelů
Dojde-li v téže obci i k současnému zásahu jednotek požární ochrany v závodě i mimo závod, jsou velitelé mající velení při těchto zásazích povinni úzce spolupracovat a dbát o dodržování požárně poplachového plánu obce (§ 19).
§ 50
Pravomoc nadřízených a jiných orgánů
Pracovník odboru pro vnitřní věci rady národního výboru, pověřený výkonem odborného požárního dozoru, je oprávněn kdykoliv převzít řízení zásahu, může také ze závažných důvodů pověřit řízením zásahu jiného velitele jednotky požární ochrany, než jak určují ustanovení §§ 46 až 48.
§ 51
Zásah ve vojenských objektech a v objektech ozbrojených součástí ministerstva vnitra
(1)
Ve vojenských objektech a v objektech vojenskou správou používaných, jakož i v objektech ozbrojených součástí ministerstva vnitra zasahuje jednotka požární ochrany jen se souhlasem příslušného velitele, popřípadě jiného orgánu správy takového objektu. Dozví-li se jednotka požární ochrany o požáru v takových objektech, nařídí její velitel okamžitou pohotovost jednotky a vejde ve styk se zmíněnými orgány.
(2)
Při vstupu do objektů uvedených v předchozím odstavci, při zásahu v těchto objektech a při povolávání další požární pomoci, musí velitel jednotky požární ochrany dbát upozornění a požadavků příslušného velitele, popřípadě orgánů správy objektu.
(3)
Při společném zásahu jednotek požární ochrany a vojenských jednotek požární ochrany, popřípadě jednotek požární ochrany ozbrojených součástí ministerstva vnitra v objektech uvedených v odstavci 1, má řízení zásahu vždy velitel vojenské jednotky požární ochrany, popřípadě jednotky požární ochrany ozbrojené součásti ministerstva vnitra, pokud velitel objektu po dohodě s velitelem jednotky požární ochrany vojsk nerozhodne jinak. Při společném zásahu mimo tyto objekty podléhají veliteli zásahu, stanovenému podle zásad, uvedených v §§ 46, 47 a 50.
§ 52
Postup při zásahu v ostatních objektech a závodech
Při zásahu v ostatních objektech a závodech přihlíží velitel zásahu k údajům, které mu poskytnou osoby znale místa a poměrů. Každý, kdo je takto obeznámen s místem a poměry, je povinen poskytnout pravdivé údaje. Velitel jednotky požární ochrany řídící zásah dbá upozornění a požadavků vedoucích závodů a objektů, uplatněných v zájmu bezpečnosti a plynulosti provozu i úspěšnosti zásahu.
§ 53
Zásah při lesních požárech a při živelních pohromách zejména při povodních
(1)
Při lesních požárech řídí velitel, mající velení při zásahu, hasební a záchranné práce v součinnosti s orgány lesní správy; do příchodu jednotek požární ochrany řídl tyto práce orgán lesní správy.
(2)
Při jiných živelních pohromách, zejména při povodních a při nehodách, řídí velitel zásahu pomocné a záchranné práce v součinnosti s jinými odbornými orgány, jež jsou podle zvláštních předpisů povolány účastnit se opatření k zamezování a zdolávání takových pohrom nebo nehod.
§ 54
Soustředění veřejných jednotek požární ochrany
Ke zdolání závažných požárů, nehod a živelních pohrom nebo k provedení důležitých protipožárních opatření může ministr vnitra nařídit soustředění a nasazení veřejných jednotek požární ochrany z více krajů; o nasazeni informuje předsedy příslušných krajských národních výborů.
Část pátá
POUŽÍVÁNÍ MAJETKU SLOUŽÍCÍHO POŽÁRNÍ OCHRANĚ
§ 55
(1)
Nemovitosti, předměty a zařízení ve správě místních národních výborů, které slouží k plnění úkolů požární ochrany, nesmějí být používány k jiným účelům; přechodné jejich použití k jiným účelům může z vážných důvodů výjimečně povolit odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
(2)
Nemovitosti, předměty a zařízení místních jednot Československého svazu požární ochrany sloužící výhradně požární ochraně, nesměji být bez souhlasu výkonného orgánu místního národního výboru odnímány tomuto účelu, ani používány k jiným účelům.
Část šestá
NĚKTERÉ NÁKLADY NA POŽÁRNÍ OCHRANU
§ 56
Náklady spojené se školením příslušníků dobrovolných jednotek požární ochrany
(1)
Československý svaz požární ochrany nese náklady spojené se stravováním a ubytováním příslušníků veřejných dobrovolných jednotek požární ochrany, kteří se zúčastní školení v kursech požární ochrany pořádaných Svazem: poskytuje rovněž v těchto kursech stravování a ubytování příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany.
(2)
Příslušníkům veřejných dobrovolných jednotek požární ochrany Svaz dále hradí prokázané jízdné veřejným hromadným dopravním prostředkem z místa bydliště do místa kursu a zpět. Osobám, které jsou v pracovním poměru, hradí Svaz také ztrátu na pracovním výdělku, zjištěnou z celkového průměrného výdělku dosaženého zaměstnancem za dobu posledních 3 měsíců před nastoupením do kursu požární ochrany. Výše ušlého výdělku musí být potvrzena vedením příslušného závodu. Ztrátu na výdělku nahradí Svaz také osobám, které nejsou v pracovním poměru, způsobila-li jim taková ztráta vzhledem k jejich majetkovým a výdělkovým poměrům zvláště citelnou újmu. Tyto okolnosti musí být osvědčeny výkonným orgánem místního národního výboru.
(3)
O náhradě nákladů uvedených v odstavci 2 příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany platí ustanovení vyhlášky č. 169/1955 Ú. l.
§ 57
Příspěvky příslušníkům dobrovolných jednotek požární ochrany
(1)
Utrpěl-li příslušník veřejné nebo závodní dobrovolné jednotky požární ochrany nebo ten, kdo na výzvu výkonného orgánu místního národního výboru nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů osobně pomáhal při zásahu jednotky požární ochrany, při výkonu požární služby úraz nebo byl-li v této službě usmrcen anebo zemřel-li následkem takového úrazu, může mu (jeho pozůstalým) ministerstvo vnitra poskytnout jednorázový příspěvek.
(2)
Mezi výkonem požární služby a utrpěným úrazem nebo usmrcením, popřípadě úmrtím nastalým následkem úrazu musí byt příčinná souvislost, ověřená lékařem ústavu národního zdraví.
(3)
Žádost o poskytnutí jednorázového příspěvku má zejména obsahovat:
a)
bližší údaje o tom, za jakých okolností k úrazu (usmrcení, úmrtí) došlo;
b)
údaje o majetkových a výdělkových poměrech žadatele a všech příslušníků rodiny žijících s ním ve společné domácnosti;
c)
údaje o délce trvání pracovní neschopnosti a o způsobu ošetřování (ústavní, domácí);
d)
údaje o ztrátě výdělku (pracovních jednotek u členů JZD);
e)
osvědčení o zaplacených daních a o splněných dodávkách zemědělských výrobků;
f)
údaje o výši nároku z titulu úrazu (úmrtí), zejména podle předpisů o nemocenském pojištění, o sociálním zabezpečení, na podkladě dobrovolného pojištění atd.
(4)
Žádost má být zpravidla podána prostřednictvím výkonného orgánu místního národního výboru a má se k ní vyjádřit místní jednota Československého svazu požární ochrany.
(5)
Nároky na odškodnění při úrazu podle jiných zákonných ustanovení zůstávají nedotčeny.
Část sedmá
SOUČINNOST OBČANŮ PŘI POŽÁRNÍ OCHRANĚ
(k části IV zákona)
§ 58
Základní povinnosti občanů v oboru preventivní požární ochrany
(1)
Každý je povinen zachovávat potřebnou bdělost a opatrnost při zacházení s ohněm, s požárně nebezpečnými látkami a předměty a počínat si v každodenním životě tak, aby nezavdal příčiny ke vzniku požáru. Každý je zejména povinen:
a)
zdržet se kouření a manipulace s ohněm a s otevřeným světlem na požárně nebezpečných místech (ve stodolách, na půdách, sýpkách, v blízkosti stohů a dozrávajícího obilí, na pracovištích a ve skladištích s hořlavými látkami apod.);
b)
udržovat v řádném stavu topeniště, komíny, kouřové trouby, elektrická a jiná zařízení;
c)
pečovat o to, aby v blízkosti topenišť a jiných tepelných a jiskrových zdrojů se nenacházely snadno hořlavé látky;
d)
dbát o to, aby roztopená kamna, zapnuté elektrické a plynové vařiče a jiné podobné spotřebiče nebyly ponechány bez dozoru;
e)
dbát o to, aby popel byl vysypán jen na požárně bezpečných místech anebo do nádob zvlášť k tomu určených;
f)
pečovat o řádný dozor nad dětmi a o to, aby jim byl zamezen přístup k zápalkám a k jiným hořlavým předmětům a látkám;
g)
dbát zvýšené opatrnosti při uskladňování látek majících sklon k samovznícení (uhlí, olejnaté rostliny, seno, hnojivá aj.), neuskladňovat je v nadměrném množství, občas je překládat a větrat;
h)
uskladňovat nehašené vápno, vápenatá, dusíkatá a fosforečná hnojivá jen na suchých místech tak, aby k nim nemohla vniknout voda, jakož i mimo dosah hořlavého materiálu (sena, slámy apod.);
ch)
udržovat pořádek a čistotu na půdách, ve sklepech a na dvorech zemědělských objektů;
i)
dbát zvýšené opatrnosti při zacházení s ohněm v topném období, v době žní a v době sucha.
(2)
Výkonný orgán místního národního výboru se postará, aby povinnosti občanů uvedené v odstavci 1 byly pojaty do požárního řádu obce (§ 19) a podle potřeby je doplní, popřípadě přizpůsobí místním poměrům.
§ 59
Osobní pomoc při zásahu jednotek požární ochrany
(1)
Každý je povinen na vyzvání výkonného orgánu místního národního výboru nebo velitele zásahu osobně pomáhat při zásahu jednotek požární ochrany. Od této povinnosti jsou osvobozeny:
a)
osoby tělesně a duševně nezpůsobilé k poskytování takové pomoci;
b)
osoby mladší než 18 let a starší než 60 let;
c)
ženy, které pečují aspoň o jedno malé dítě, ženy těhotné a ženy do 3 měsíců po slehnutí;
d)
osoby, které jsou příslušníky ozbrojených sborů v činné službě a orgány složek civilní obrany, pokud výkon jejich služby by byl z hlediska bezpečnosti nebo z hlediska obrany státu nutnější než poskytnutí osobní pomoci;
e)
osoby zaměstnané ve veřejné dopravě, v oboru státní správy spojů, v energetických závodech a ve zdravotnictví, pokud by poskytnutím osobní pomoci byl narušen provoz těchto odvětví.
(2)
Vyžadují-li toho zvláštní poměry v obci nebo rozsah požáru či jiné živelní pohromy nebo nehody, povolají výkonné orgány místních národních výborů k osobní pomoci při zásahu též osoby mladší než 18 let a starší než 60 let a dále i ženy, které pečují o malé děti, tonou-li vzhledem ke svým poměrům splnit osobní pomoc po zásahu.
§ 60
Osobní pomoc při cvičení jednotek požární ochrany
Výkonný orgán místního národního výboru může pro účely cvičení jednotek požární ochrany uložit povinnost obsluhy zařízení a spojovacích prostředků pro tyto účely poskytnutých, jestliže příslušníci jednotky požární ochrany jejich obsluhu neovládají. Od této povinnosti jsou osvobozeny:
a)
osoby uvedené v § 59 odst. 1,
b)
osoby zaměstnané v hornictví, hutnictví nebo těžkém strojírenství, jakož i osoby zaměstnané v podnicích a zařízeních vojenské správy, pokud by poskytnutím osobní pomoci zameškaly práci v těchto zaměstnáních.
§ 61
Služba v jednotce požární ochrany
K osobní pomoci náleží i služba v jednotce požární ochrany, k níž byl občan povolán výkonným orgánem místního národního výboru. Od této služby jsou osvobozeni:
a)
cizí státní příslušníci,
b)
osoby uvedené v § 59 odst. 1.
§ 62
Věcná pomoc při zásahu
Každý je povinen na vyzvání výkonného orgánu místního národního výboru nebo velitele zásahu poskytnout pro účely zásahu dopravní prostředky, pohonné hmoty a jiné potřebné prostředky, které má u sebe, zejména požární nářadí, jakož i zásoby a zdroje vody. Od této povinnosti jsou osvobozeny:
a)
závody a zařízení v oboru ministerstva národní obrany a zařízení ozbrojených součástí ministerstva vnitra, pokud by poskytnutí věcné pomoci ohrozilo výkon služby nebo provoz takových závodů a zařízení;
b)
závody a zařízení v oboru veřejné dopravy, spojů, energetiky a zdravotnictví, pokud by poskytnutí věcné pomoci mohlo mít za následek poruchu provozu těchto závodů a zařízení.
§ 63
Věcná pomoc při cvičení jednotek požární ochrany
(1)
Výkonný orgán místního národního výboru může uložit povinnost, aby pro účely cvičení jednotek požární ochrany byly propůjčeny dopravní prostředky a zásoby a zdroje vody. Takovou povinnost lze uložit pouze:
a)
při cvičném požárním poplachu konaném v obci,
b)
při mimořádném cvičení nařízeném nadřízenýma orgánem.
(2)
Od povinnosti k poskytnutí věcné pomoci podle odstavce 1 jsou osvobozeny:
a)
závody a zařízení uvedené v § 62,
b)
jiné závody a zařízení, pokud by poskytnutím věcné pomoci mohl být narušen jejich provoz.
§ 64
Povinnosti vlastníků (správců, uživatelů) rybníků sloužících zároveň účelům požární ochrany
(1)
Vlastníci (správci, uživatelé) rybníků, které mají rozhodující význam jako zdroj vody k hašení pro případ vypuknutí požáru v obci, jsou povinni takové rybníky hned po jejich výlovu znovu napustit vodou buď zcela nebo na ploše, kterou určí odbor pro vnitřní věci rady okresního národního výboru.
O tom, že rybník je určen též pro účely požární ochrany, budou vlastníci (správci, uživatelé) rybníků vyrozuměni odborem pro vnitřní věci nuly okresního národního výboru.
(2)
V případě nutných oprav hrází nebo rybničních zařízení anebo v případě provádění jiných technických či hospodářských opatření, pro něž bylo by nutno ponechat rybník delší dobu bez vody, jsou vlastníci (správci, uživatelé) rybníků uvedených v odstavci 1, povinni vyžádat si k tomu souhlas odboru pro vnitřní věci rady příslušného okresního národního výboru, který jej uděluje, jde-li o rybník národního podniku Státní rybářství, v součinnosti s příslušným národním podnikem.
§ 65
Vynětí z povinnosti k osobní a věcné pomoci
Z povinnosti k osobní a věcné pomoci v oboru požární ochrany jsou zásadně vyňati cizí státní příslušníci, pokud jim přísluší imunita a výsady přiznávané právem mezinárodním, mezinárodními smlouvami uzavřenými Československou republikou nebo československými vnitrostátními předpisy.
Část osmá
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 66
Součinnost státních a jiných orgánů v oboru požární ochrany
Orgány, jež plní úkoly v oboru požární ochrany, spolupracují zejména se Státní pojišťovnou, s orgány ROH, zejména s orgány inspekce práce a s orgány Ústavu technického dozoru, a vyžadují si podle potřeby jejich posudky.
§ 67
Jiné živelní pohromy nebo nehody
Co platí podle této vyhlášky o požárech a požární ochraně, platí obdobně o jiných živelních pohromách, zejména o povodních, jakož i o nehodách a ochraně před nimi.
§ 68
Zrušovací ustanovení
(1)
Zrušeny jsou všechny předpisy o věcech upravených touto vyhláškou a všechny předpisy, které ji odporují. Zejména jsou zrušeny:
1.
vyhláška ministra vnitra č. 385/1953 Ú. l., o provádění kontrol orgány státního požárního dozoru a o řízení při ukládání pokut těmito orgány;
2.
vyhláška ministerstva vnitra č. 161/1955 Ú. l., o urychleném napouštění rybníků sloužících zároveň účelům požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 118/1958 Ú. l.;
3.
vyhláška ministerstva vnitra č. 61/1952 Ú. l, o požárních prohlídkách;
4.
vyhláška ministerstva vnitra č. 317/1951 Ú. l. I, o technickém vedení zásahu požárních sborů.
(2)
Vyhláška ministra vnitra č. 169/1955 Ú. l, o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech, ve znění vyhlášky ministra vnitra č. 119/1958 Ú. l. a vyhláška ministerstva vnitra č. 91/1952 Ú. l. I, kterou se vydává služební a disciplinární řád pro příslušníky požárních sborů, požárních hlídek a pro příslušníky velitelství požární ochrany, zůstávají nedotčeny.
§ 69
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. července 1959.
Ministr: Barák v. r.
*)
Směrnice Ústředního báňského úřadu ze dne 2. ledna 1956 č. 25, o zajištění a organizaci požární ochrany přu povrchové části hornických závodů. |
Nařízení vlády č. 28/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 28/1959 Sb.
Nařízení, kterým se mění a doplňuje vládní nařízení o státní arbitráži
Vyhlášeno 17. 6. 1959, datum účinnosti 17. 6. 1959, částka 15/1959
* Čl. I - Vládní nařízení č. 47/1953 Sb., o státní arbitráži, ve znění vládního nařízení č. 45/1954 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Toto nařízení se nevztahuje na řízení zahájená před jeho účinností.
* Čl. III
Aktuální znění od 17. 6. 1959
28
Vládní nařízení
ze dne 20. května 1959,
kterým se mění a doplňuje vládní nařízení o státní arbitráži
Vláda Republiky československé nařizuje se souhlasem presidenta republiky podle § 1 ústavního zákona č. 47/1950 Sb., o úpravách v organizaci veřejné správy, a podle § 10 odst. 1 zákona č. 63/1958 Sb., o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Republiky československé:
Čl. I
Vládní nařízení č. 47/1953 Sb., o státní arbitráži, ve znění vládního nařízení č. 45/1954 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 7 zní:
„(1)
Státní arbitráž nerozhoduje
a)
spory uvedené v § 28 odst. 1 a 2 a v § 29 odst. 1, ledaže orgán nadřízený stranám, u něhož je zřízena resortní nebo družstevní arbitráž, dá souhlas k tomu, aby spor rozhodla státní arbitráž;
b)
majetkové spory, v nichž aspoň jednou ze stran je jednotné zemědělské družstvo;
c)
spory o náhradu nákladů léčebné péče, dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení a jiných nákladů vynaložených z důvodů škody na zdraví nebo smrti;
d)
spory o plnění z pojistného poměru, spory o regresní nároky z pojistného poměru a spory mezi odborovým orgánem a závodem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem závodu při provádění nemocenského pojištění;
e)
spory podle X. hlavy části druhé občanského soudního řádu;
f)
spory o vyloučení věci z exekuce, spory vyplývající z námitek podaných v exekučním řízení a žaloby vymáhajícího věřitele;
g)
spory o náhradu škody souvisící s provozem dopravních prostředků (včetně sporů z regresních nároků);
h)
spory, v nichž jde o věcné právo k nemovité věci nebo v němž se takové právo popírá anebo v němž se žádá o rozdělení nemovité věci nebo o úpravu hranic;
ch)
spory vyplývající z nájemních poměrů k nemovitým věcem a z jiných plnění ve vztahu k takovým nájemním poměrům;
i)
spory z přepravních smluv, které jsou v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží nebo které se týkají tranzitní dopravy.
(2)
Spory uvedené v odstavci 1 písm. b) až i) rozhodují soudy; v těchto sporech jsou všechny strany uvedené v § 1 způsobilé být účastníkem řízení před soudy.“
2.
V § 27 se škrtá věta za středníkem.
3.
Ustanovení § 28 odst. 3 až 6 zní:
„(3)
Orgány resortní arbitráže nerozhodují však spory o náhradu škody ze smluv o provádění kontroly zboží mezi podniky podléhajícími ministerstvu zahraničního obchodu; tyto spory rozhodují soudy.
(4)
Pro resortní arbitráž platí přiměřeně ustanovení §§ 1, 2, 4 a 7, § 11 odst. 3, § 12, §§ 15 až 21 a §§ 24 a 25; resortní arbitráž je povinna zahájit arbitrážní řízení také z podnětu hlavního arbitra Republiky československé.
(5)
Resortní arbitráž může z důvodů vhodnosti v souhlase se Státní arbitráží Republiky československé postoupit spory státní arbitráži při krajském národním výboru.
(6)
Předpisy o organizaci resortní arbitráže, o její příslušnosti, o řízení před ní a o přezkoumávání jejích rozhodnutí vydají příslušní ministři.“
Čl. II
Toto nařízení se nevztahuje na řízení zahájená před jeho účinností.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.
Novotný v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Barák v. r.
inž. Šimůnek v. r.
inž. Jankovcová v. r.
dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
dr. Šlechta v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Machačová v. r.
dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Štrougal v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
dr. Kahuda v. r.
Reitmajer v. r.
dr. Škoda v. r.
dr. Vlasák v. r.
Brabec v. r.
inž. Černý v. r.
dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
inž. Púčik v. r. |
Nařízení vlády č. 30/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 30/1959 Sb.
Nařízení, kterým se mění vládní nařízení č. 19/1951 Sb., o úpravě pracovní doby k zabezpečení plynulé dopravy pracujících a zásobování elektřinou, plynem a topnou parou
Vyhlášeno 17. 6. 1959, datum účinnosti 17. 6. 1959, částka 15/1959
* Čl. I - Vládní nařízení č. 19/1951 Sb., o úpravě pracovní doby k zabezpečení plynulé dopravy pracujících a zásobování elektřinou, plynem a topnou parou, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 17. 6. 1959
30
Vládní nařízení
ze dne 12. června 1959,
kterým se mění vládní nařízení č. 19/1951 Sb., o úpravě pracovní doby k zabezpečení plynulé dopravy pracujících a zásobování elektřinou, plynem a topnou parou
Vláda Republiky československé nařizuje podle § 10 odst. 1 zákona č. 63/1958 Sb., o druhém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Republiky československé:
Čl. I
Vládní nařízení č. 19/1951 Sb., o úpravě pracovní doby k zabezpečení plynulé dopravy pracujících a zásobování elektřinou, plynem a topnou parou, se mění takto:
§ 3 zní:
„V případech, kdy je v důsledku úpravy podle §§ 1 a 2 třeba přechodně pracovat v době noční, může vláda po projednání s Ústřední radou odborů povolit výjimku ze zákazu noční práce žen, jestliže to s ohledem na zvlášť závažné okolnosti vyžaduje zájem státu. Tato výjimka může být povolena pouze na určitou omezenou dobu.“
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Barák v. r.
inž. Šimůnek v. r.
inž. Jankovcová v. r.
dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
dr. Šlechta v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Machačová v. r.
dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Štrougal v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
dr. Kahuda v. r.
Reitmajer v. r.
dr. Škoda v. r.
dr. Vlasák v. r.
Brabec v. r.
inž. Černý v. r.
dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
inž. Púčik v. r. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 107/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 107/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o přihlášení některých závazků vůči československému státu, týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie.
Vyhlášeno 19. 6. 1959, datum účinnosti 19. 6. 1959, částka 50/1959
* § 1 - (1) Československé právnické a fyzické osoby, které měly dne 18. února 1955 závazky vůči jugoslávskému státu nebo jugoslávským právnickým a fyzickým osobám, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
* § 2 - (1) Československé právnické a fyzické osoby jsou povinny přihlásit nemovitý i movitý majetek, který mají v držení, a který byl do 11. února 1956 dotčen československým opatřením, jímž bylo vlastnické právo k tomuto majetku jugoslávským osobám odňato nebo
* § 3 - Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora, peněžních ústavů a podniků v Praze 1-Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1) a to nejpozději do 31. srpna 1959.**)
* § 4 - (1) V přihlášce uvede přihlašovatel kromě náležitostí uvedených v dalších odstavcích své jméno a příjmení (právnická osoba, popřípadě organizace název) a bydliště (sídlo).
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 19. 6. 1959
107
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 10. června 1959
o přihlášení některých závazků vůči československému státu, týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie.
Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 písm. c) vládního nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku:
§ 1
(1)
Československé právnické a fyzické osoby, které měly dne 18. února 1955 závazky vůči jugoslávskému státu nebo jugoslávským právnickým a fyzickým osobám, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
(2)
Ve smyslu ustanovení odstavce 1 se považují za
a)
československé právnické osoby ty, které jimi byly dne 11. února 1956.
b)
československé fyzické osoby ty, které měly československé státní občanství dne 11. února 1956, a v den vzniku závazku nebo dne 11. února 1956 měly sídlo (stálé bydliště) na nynějším území Československé republiky.
(3)
Povinnost uvedená v odstavci 1 se nevztahuje na organizace státního socialistického sektoru.
§ 2
(1)
Československé právnické a fyzické osoby jsou povinny přihlásit nemovitý i movitý majetek, který mají v držení, a který byl do 11. února 1956 dotčen československým opatřením, jímž bylo vlastnické právo k tomuto majetku jugoslávským osobám odňato nebo omezeno;*) tato povinnost se nevztahuje na majetek, který se stal majetkem národním a byl realizován.
(2)
Má-li majetek, uvedený v odstavci 1, v držení organizace státního socialistického sektoru, je povinna jej přihlásit, i když není právnickou osobou.
§ 3
Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora, peněžních ústavů a podniků v Praze 1-Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1) a to nejpozději do 31. srpna 1959.**)
§ 4
(1)
V přihlášce uvede přihlašovatel kromě náležitostí uvedených v dalších odstavcích své jméno a příjmení (právnická osoba, popřípadě organizace název) a bydliště (sídlo).
(2)
U závazku (§ 1) uvede přihlašovatel
a)
jméno a příjmení dřívějšího dlužníka, popřípadě osoby, na kterou dluh přihlašovatelův přešel,
b)
jméno a bydliště (sídlo) posledního věřitele ve Federativní lidové republice Jugoslávii,
c)
hodnotu peněžitého závazku ve valutě, na kterou závazek zní, jakož i důvod vzniku a dobu vzniku a splatnosti závazku ve Federativní lidové republice Jugoslávii.
(3)
U movitých věcí (§ 2) uvede přihlašovatel jejich druh (popis), místo, kde jsou, hodnotu a způsob ocenění, jméno a bydliště posledního, jugoslávského vlastníka, popřípadě spoluvlastníka a jeho podíl, jakož i údaj, o jaký československý zásah do vlastnického práva jde a kdy a kterým orgánem byl zásah učiněn.
(4)
U nemovitého majetku (§ 2) uvede přihlašovatel jeho druh (dům, zemědělská usedlost, pozemky atd.), místo, kde se nalézá, katastrální území, číslo knihovní vložky (ulice, číslo domu), druh kultury a její výměru (role, louky, pastviny), příslušenství nemovitosti, hodnotu a způsob ocenění, dluhy a břemena, jméno a bydliště (sídlo) posledního jugoslávského vlastníka, popřípadě spoluvlastníka a jeho podíl, jakož i údaj, o jaký československý zásah do vlastnického práva jde a kdy a kterým orgánem byl zásah učiněn.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Nároky jugoslávského státu a jugoslávských právnických a fyzických osob vůči československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, přešly podle § 3 odst. 1 zákona č. 57/1957 Sb. (o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany) dnem 11. února 1956 na československý stát a dlužníci jsou povinni podle § 3 odst. 2 tohoto zákona plnit své závazky československému státu.
*)
Za opatření omezující vlastnické právo se považuje i zavedení národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb., odevzdání pozemků do povinného pachtu podle tehdy platného zákona č. 55/1947 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, a zajištění zemědělské výroby podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby.
**)
Včasné nesplnění přihlašovací povinnosti stíhá se podle příslušných trestních předpisů bez újmy povinnosti splnit závazek, popřípadě nahradit škodu. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 116/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 116/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o evidenci kulturních památek
Vyhlášeno 23. 6. 1959, datum účinnosti 23. 6. 1959, částka 51/1959
* Státní seznamy kulturních památek
* § 1 - (1) Kulturní památky (dále jen „památky”) se z evidenčních důvodů zapisují do státních seznamů kulturních památek (dále jen „seznamy”).
* § 2 - Seznamy se skládají z kartotéky, sbírky příloh (která obsahuje podle potřeby také dokumentaci fotografickou, měřickou, mapovou, modelovou apod.) a rejstříku; jde-li o nemovitosti, je nedílnou součástí seznamu také snímek z katastrální nebo pozemkové mapy,
* § 3 - (1) Seznamy jsou veřejné s výjimkou těch dokladů a snímků map katastrálních nebo pozemkových, popřípadě jiných mapových operátů, které jsou odděleně uloženy jako tajné; do veřejné části seznamů může každý nahlížet v přítomnosti příslušného pracovníka odbor
* Vedení seznamů
* § 4 - (1) Do seznamů se zapisují základní údaje o památce a o skutečnostech, které se k ní nebo k památkové rezervaci vztahují, jakož i údaje o jejich změnách; kromě toho se mohou zapisovat i další evidenční údaje.
* § 5 - Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, popřípadě organizace pověřená evidencí kulturních památek (§ 1 odst. 5) vyrozumívá o provedeném zápisu základních údajů nebo jejich změn Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, okresní a míst
* § 6 - Odbory školství a kultury rad krajských národních výborů jsou povinny dbát, aby seznamy byly vedeny jednotným způsobem podle podrobných metodických pokynů vypracovávaných Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody.
* § 7 - Oznamovací povinnost
* Ustanovení závěrečná
* § 8 - Předpisy o evidenci národního majetku zůstávají nedotčeny.
* § 9 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 23. 6. 1959
116
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 9. června 1959
o evidenci kulturních památek
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 7 odst. 4 a podle § 26 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon”):
Státní seznamy kulturních památek
§ 1
(1)
Kulturní památkypamátky (dále jen „památkypamátky”) se z evidenčních důvodů zapisují do státních seznamů kulturních památekpamátek (dále jen „seznamy”).
(2)
Do seznamu nemovitých památekpamátek se zapisují veškeré nemovité památkypamátky na území kraje; do seznamu movitých památekpamátek se zapisují významné movité památkypamátky, které jsou trvale na území kraje, pokud nejsou osobním majetkem nebo nejsou uloženy v muzeích, galeriích anebo jiných podobných ústavech.
(3)
Národní kulturní památkypamátky se zapisují do příslušného seznamu na základě rozhodnutí vlády, že památkapamátka je národní kulturní památkoupamátkou; v ostatních případech rozhoduje o zápisu odbor školství a kultury rady krajského národního výboru po vyjádření krajské komise státní památkové péče.
(4)
V seznamu nemovitých kulturních památekpamátek se evidují také nehmotné kulturní statky, které s nimi souvisí (názvy, půdorysy, pohledy atp.), jakož i památkové rezervace.
(5)
Seznamy vede odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, který výkonem této agendy — s výjimkou rozhodnutí o zápisu — může pověřit příslušnou přímo podřízenou organizaci.*)
§ 2
Seznamy se skládají z kartotéky, sbírky příloh (která obsahuje podle potřeby také dokumentaci fotografickou, měřickou, mapovou, modelovou apod.) a rejstříku; jde-li o nemovitosti, je nedílnou součástí seznamu také snímek z katastrální nebo pozemkové mapy, popřípadě z jiných mapových operátů, který zachycuje památkupamátku a její ochranné pásmo nebo nejbližší okolí s památkoupamátkou pohledově souvisící, a u památkové rezervace snímek, který zachycuje celé její území.
§ 3
(1)
Seznamy jsou veřejné s výjimkou těch dokladů a snímků map katastrálních nebo pozemkových, popřípadě jiných mapových operátů, které jsou odděleně uloženy jako tajné; do veřejné části seznamů může každý nahlížet v přítomnosti příslušného pracovníka odboru školství a kultury rady krajského národního výboru, popřípadě organizace pověřené evidencí kulturních památekpamátek (§ 1 odst. 5).
(2)
Okolnost, že některá památkapamátka nebo památková rezervace není zapsána v seznamech, není důkazem, že nejde o památkupamátku nebo o památkovou rezervaci.
Vedení seznamů
§ 4
(1)
Do seznamů se zapisují základní údaje o památcepamátce a o skutečnostech, které se k ní nebo k památkové rezervaci vztahují, jakož i údaje o jejich změnách; kromě toho se mohou zapisovat i další evidenční údaje.
(2)
Zápisy do seznamů se provádějí do 15 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 1 odst. 3, popřípadě rozhodnutí o upuštění od ochrany památkypamátky (§ 13 zákona), nebo ode dne, kdy, se odbor školství a kultury rady krajského národního výboru dověděl o změně zapsaných skutečností; zároveň se zápisem se uloží do sbírky příloh doklady, podle nichž byly zápisy provedeny, a jde-li o nemovitosti, také snímek katastrální nebo pozemkové mapy, popřípadě jiných mapových operátů, nebo se v něm provede zákres změny.
(3)
Zápisy se provádějí z úředního nebo jiného podnětu.
§ 5
Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, popřípadě organizace pověřená evidencí kulturních památekpamátek (§ 1 odst. 5) vyrozumívá o provedeném zápisu základních údajů nebo jejich změn Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, okresní a místní památkový orgán, vlastníka nebo trvalého uživatele památkypamátky (u národního majetku organizaci, která ji spravuje), a jde-li o nemovitosti, také stavební úřad a krajský orgán územního plánováníúzemního plánování, dále pak Ústřední správu geodézie a kartografie a její místně příslušný oblastní ústav za účelem záznamu v mapových a evidenčních (písemných) operátech; jde-li o památkupamátku archeologickou, vyrozumí také Archeologický ústav Československé akademie věd.
§ 6
Odbory školství a kultury rad krajských národních výborů jsou povinny dbát, aby seznamy byly vedeny jednotným způsobem podle podrobných metodických pokynů vypracovávaných Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody.
§ 7
Oznamovací povinnost
Vlastník nebo trvalý uživatel památkypamátky (u národního majetku organizace, která ji spravuje) zapsané do seznamu je povinen oznamovat odboru školství a kultury rady krajského národního výboru změny ve skutečnostech, jichž se zápis týká, a to do 15 dnů od provedené změny.
Ustanovení závěrečná
§ 8
Předpisy o evidenci národního majetku zůstávají nedotčeny.
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Podle instrukce poř. č. 101/1958 Sb. instr., o funkční náplni odborů školství a kultury rad národních výborů, může být touto agendou pověřeno krajské středisko státní památkové péče a státní ochrany přírody. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 117/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 117/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o národních kulturních památkách
Vyhlášeno 23. 6. 1959, datum účinnosti 23. 6. 1959, částka 51/1959
* § 1 - Řízení o prohlášení památky za národní kulturní památku
* Státní péče o národní kulturní památky
* § 2 - (1) Jakmile byla památka prohlášena za národní kulturní památku, přezkoumá výkonný orgán krajského národního výboru, zda nepřichází v úvahu některé z opatření uvedených v § 8 odst. 4 a 5 zákona a v § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, j
* § 3 - Hodlá-li výkonný orgán krajského národního výboru projevit souhlas s přemístěním národní kulturní památky, která je na místě veřejně přístupném, měnit podmínky pro její užívání (§ 10 odst. 1 věta druhá zákona) nebo povolit z nich výjimky, vyžádá si předem
* § 4 - (1) Pokud výkonný orgán krajského národního výboru dojde k názoru, že nelze rozhodnout v souladu s odborným posudkem Ústavu podle §§ 2 a 3, vyžádá si před takovým rozhodnutím stanovisko ministerstva školství a kultury.
* § 5 - Popularizace národních kulturních památek
* § 6 - Výjimky
* § 7 - Účinnost
Aktuální znění od 23. 6. 1959
117
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 9. června 1959
o národních kulturních památkách
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se Státním výborem pro výstavbu a s ostatními zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon”);
§ 1
Řízení o prohlášení památky za národní kulturní památku
(1)
Návrh na prohlášení kulturní památkypamátky (dále jen „památkapamátka”) za národní kulturní památkupamátku, jakož i návrh, aby od ochrany památkypamátky jako národní kulturní památkypamátky bylo upuštěno, podává vládě ministr školství a kultury po vyjádření rady příslušného krajského národního výboru a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (dále jen „Ústav”) a po projednání věci v Ústřední komisi státní památkové péče.
(2)
O tom, že památkapamátka byla prohlášena za národní kulturní památkupamátku, nebo že od ochrany památkypamátky jako národní kulturní památkypamátky bylo upuštěno, učiní ministerstvo školství a kultury oznámení v Úředním listu a vyrozumí o tom Ústav, výkonný orgán krajského, okresního a místního národního výboru, jakož i vlastníka (u národního majetku organizaci, která památkupamátku spravuje) nebo trvalého uživatele památkypamátky; jde-li o památkupamátku archeologickou, vyrozumí také Archeologický ústav Československé akademie věd, a jde-li o památkupamátku nemovitou, i stavební úřad.
Státní péče o národní kulturní památky
§ 2
(1)
Jakmile byla památkapamátka prohlášena za národní kulturní památkupamátku, přezkoumá výkonný orgán krajského národního výboru, zda nepřichází v úvahu některé z opatření uvedených v § 8 odst. 4 a 5 zákona a v § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, jakož i v § 9 a § 10 odst. 1 a 3 zákona, popřípadě není-li třeba dát podnět k novému přidělení místností nebo budov (§ 10 odst. 2 zákona); přitom se opírá o odborné posudky Ústavu, který za tím účelem organizuje a provádí průzkum, výzkum a dokumentaci.*)
(2)
Výsledky šetření podle odstavce 1, pokud se týkají nemovitých památekpamátek, sdělí krajský památkový orgán stavebnímu úřadu a projedná s ním potřebná stavební opatření.
(3)
Výkonný orgán krajského národního výboru i po případném provedení opatření uvedených v odstavci 1 trvale sleduje, jak je k národní kulturní památcepamátce přihlíženo při uzemním plánování a při stavebním řízení, dále jak je národní kulturní památkypamátky využíváno a zda je udržována v dobrém stavu podle pokynů, opírajících se o posudky Ústavu; na asanaci, opravu, úpravu nebo obnovu národní kulturní památkypamátky odborně dozírá z pověření výkonného orgánu krajského národního výboru příslušná přímo podřízená organizace*) za metodické pomoci Ústavu.
(4)
Jestliže se má nemovité památkypamátky jakýmkoliv způsobem dotýkat stavba, ať již se na ni vztahují předpisy o schvalování dokumentace investiční výstavby či nikoliv, přezkoumá stavební úřad před vydáním rozhodnutí o přípustnosti stavby, zda bylo při stavební dokumentaci dbáno také ustanovení § 8 odst. 1 až 3 zákona.
§ 3
Hodlá-li výkonný orgán krajského národního výboru projevit souhlas s přemístěním národní kulturní památkypamátky, která je na místě veřejně přístupném, měnit podmínky pro její užívání (§ 10 odst. 1 věta druhá zákona) nebo povolit z nich výjimky, vyžádá si předem posudek Ústavu.
§ 4
(1)
Pokud výkonný orgán krajského národního výboru dojde k názoru, že nelze rozhodnout v souladu s odborným posudkem Ústavu podle §§ 2 a 3, vyžádá si před takovým rozhodnutím stanovisko ministerstva školství a kultury.
(2)
Je-li národní kulturní památkoupamátkou památkapamátka archeologická, podává Ústav předepsané posudky spolu s Archeologickým ústavem Československé akademie věd.
§ 5
Popularizace národních kulturních památek
Orgány státní památkové péče, zejména Ústav, pečují o zveřejňování výsledků vědeckého i jiného hodnocení národních kulturních památekpamátek, o jejich propagaci a popularizaci, jakož i o to, aby byly v co největší míře zpřístupněny lidu, pokud je to slučitelné s jejich povahou a bezpečností.
§ 6
Výjimky
Ustanovení § 2 a § 3 odst. 1 se nevztahují na národní kulturní památkypamátky, které jsou uloženy v muzeích, galeriích nebo jiných podobných ústavech, jakož i na národní kulturní památkypamátky uložené v archívech, na něž se vztahuje vládní nařízení č. 29/1954 Sb., o archívnictví.
§ 7
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Viz článek IV statutu Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (Věstník ministerstva školství a kultury roč. 1958, str. 277).
*)
Podle instrukce poř. č. 101/1958 Sb. instr., o funkční náplní odborů školství a kultury rad národních výborů, může být tímto dozorem pověřeno krajské středisko státní památkové péče a státní ochrany přírody. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 118/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 118/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o památkových ochranných pásmech
Vyhlášeno 23. 6. 1959, datum účinnosti 23. 6. 1959, částka 51/1959
* Zřízení ochranného pásma
* § 1 - (1) Jestliže to vyžaduje ochrana národní kulturní památky nebo jiné významné nemovité kulturní památky (dále jen „památka”) určí jí výkonný orgán krajského národního výboru v dohodě s dotčenými úřady a orgány ochranné pásmo; tento orgán může rovněž v přípa
* § 2 - (1) Před rozhodnutím o zřízení ochranného pásma, o výjimce z podmínek ochrany, o změně jeho hranic nebo o změně podmínek ochrany, jakož i před zrušením ochranného pásma vyžádá si výkonný orgán krajského národního výboru posudek Státního ústavu památkové pé
* § 3 - O tom, že bylo ochranné pásmo zřízeno, změněno nebo zrušeno, vyrozumí výkonný orgán krajského národního výboru Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, výkonné orgány okresního a místního národního výboru, stavební úřad, vlastníka nebo trvalého uživa
* § 4 - Náhrada za majetkovou újmu
* § 5 - Účinnost
Aktuální znění od 23. 6. 1959
118
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 9. června 1959
o památkových ochranných pásmech
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se Státním výborem pro výstavbu a s ostatními zúčastněnými ústředními úřady podle § 28 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon”):
Zřízení ochranného pásma
§ 1
(1)
Jestliže to vyžaduje ochrana národní kulturní památkypamátky nebo jiné významné nemovité kulturní památkypamátky (dále jen „památkapamátka”) určí jí výkonný orgán krajského národního výboru v dohodě s dotčenými úřady a orgány ochranné pásmo; tento orgán může rovněž v případě potřeby ochranné pásmo měnit nebo rušit.
(2)
Ochranné pásmo se určuje vymezením jeho obvodu. Přitom lze stanovit podmínky jeho ochrany, jimiž se může zejména
a)
omezit nebo zakázat určitá činnost (zemědělská, stavební, průmyslová, komunikační atp.),
b)
nařídit odstranění nebo úprava stavby nebo jiného zařízení (asanace, stavební úprava, přemístění, demolice atp.),
c)
nařídit úprava prostoru, popřípadě i úprava pozemků (zastavovací plán, asanace, sadová úprava atp.) nebo
d)
učinit jiné vhodné opatření (bezpečnostní atp.),
(3)
Podmínek ochrany stanovených podle odstavce 3 nutno dbát v řízení podle předpisů o územním plánováníúzemním plánování, zejména při vypracovávání, schvalování a prověřování územních plánů a při vydávání územních rozhodnutí, jakož i v řízení stavebním, také vlastník (uživatel) pozemku, na němž bylo zřízeno ochranné pásmo, je povinen podrobit se omezením, stanoveným podmínkami ochrany.
(4)
Dohled na dodržování podmínek ochrany může výkonný orgán krajského národního výboru svěřit příslušné přímo podřízené organizaci,*) popřípadě okresnímu konzervátorovi a zpravodajům státní památkové péče.
§ 2
(1)
Před rozhodnutím o zřízení ochranného pásma, o výjimce z podmínek ochrany, o změně jeho hranic nebo o změně podmínek ochrany, jakož i před zrušením ochranného pásma vyžádá si výkonný orgán krajského národního výboru posudek Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody; jde-li přitom o památkupamátku archeologickou, podá tento ústav posudek spolu s Archeologickým ústavem Československé akademie věd.
(2)
Pokud výkonný orgán krajského národního výboru dojde k názoru, že nelze rozhodnout v souladu s odbornými posudky ústavů uvedených v odstavci 1, vyžádá si před takovým rozhodnutím stanovisko ministerstva školství a kultury.
§ 3
O tom, že bylo ochranné pásmo zřízeno, změněno nebo zrušeno, vyrozumí výkonný orgán krajského národního výboru Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, výkonné orgány okresního a místního národního výboru, stavební úřad, vlastníka nebo trvalého uživatele nemovitostí ležících v ochranném pásmu (u národního majetku organizaci, která tyto nemovitosti spravuje), déle pak krajský orgán územního plánováníúzemního plánování za účelem poznamenání ochranného pásma, jeho změny nebo zrušení v územním plánu a Ústřední správu geodézie a kartografie a její místně příslušný oblastní ústav za účelem záznamu těchto skutečností v mapových a evidenčních (písemných) operátech; jde-li přitom o památkupamátku archeologickou, vyrozumí také Archeologický ústav Československé akademie věd.
§ 4
Náhrada za majetkovou újmu
(1)
O náhradě za majetkovou újmu, jež vznikla zřízením ochranného pásma vlastníku (uživateli) pozemku, který není ve státním socialistickém vlastnictví, rozhoduje výkonný orgán okresního národního výboru.
(2)
Náhrada přísluší jenom za újmu nikoliv nepatrnou; otázku, jde-li o takovou újmu, řeší příslušný orgán s přihlédnutím k majetkovým a výdělkovým poměrům oprávněného.
§ 5
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Podle instrukce poř. č. 101/1958 Sb. instr., o funkční náplni odborů školství a kultury rad národních výborů, může být tímto dohledem pověřeno krajské středisko státní památkové péče a státní ochrany přírody. |
Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu, kterou se vydávají základní předpisy pro práci prodejen
Vyhlášeno 26. 6. 1959, datum účinnosti 1. 7. 1959, částka 52/1959
* Část I - Prodejna
* Část II - Odběr, přejímka, odpovědnost za vadnou dodávku a reklamace
* Část III - Práva a povinnosti vedoucího prodejny
* Část IV - Závěrečná ustanovení
Aktuální znění od 1. 7. 1959
125
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitřního obchodu
ze dne 12. června 1959,
kterou se vydávají základní předpisy pro práci prodejen
Socialistický obchod je nezbytným článkem národního hospodářství. Jeho prostřednictvím jsou uspokojovány rostoucí osobní potřeby pracujících. Dobře organizovaný prodej zboží, ochota, odbornost a živý zájem prodavačů o spotřebitele pomáhají rozvíjet služby obchodu. Pro další zlepšení práce prodejen, zdokonalení obsluhy spotřebitelů, rozšíření nových forem prodeje a trvalý rozvoj služeb obchodu, vydává ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s Ústředním svazem spotřebních družstev, ostatními zúčastněnými ústředními úřady a orgány a ústředním výborem Svazu zaměstnanců obchodu podle § 1 zákona č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě, tyto základní předpisy pro práci prodejen:
Část I
Prodejna
(1)
Vnější označení. Každá prodejna (obchodní dům, stánek, prodejní automat) má být zpravidla zevně označena základní hlavní skupinou zboží, které se v prodejně prodává. Zvláštním názvem mohou být označeny pouze specializované prodejny anebo mimořádně velké prodejny a obchodní domy. Na dveřích vchodů do prodejen a u stánků, kiosků a pojízdných prodejen na jiném vhodném a viditelném místě musí být uvedeno:
a)
název podniku, jehož součástí je prodejna,
b)
jméno a příjmení vedoucího prodejny,
c)
číslo prodejny,
d)
prodejní doba, popřípadě vyznačení nedělního či jiného prodeje (s výjimkou pojízdných prodejen a přenosných stánků).
Prodejní automaty musí být označeny názvem podniku a adresou prodejny, která odpovídá za jejich provoz.
(2)
Výkladní skříně. Ve výkladních skříních prodejny smí být vystavováno pouze zboží, které je současně v prodeji, zvláště pak nové druhy výrobků. Žádným způsobem nesmí být propagován prodej lihovin. Pouze prodejny lahůdek, kávy a čaje mohou vystavovat značkové lihoviny a to jen v rozsahu a množství úměrném k jiným druhům zboží. Ve výkladních skříních musí být vystavovány levné druhy zboží obsažené v seznamu cenového sortimentního minima (povinného sortimentu). U zboží, které prodejna neprodává, nýbrž pouze vystavuje (např. zpracovává do svých výrobků), musí být zřetelně označeno, jaký je účel jeho vystavení. Bylo-li vystavené zboží doprodáno, musí zaměstnanci prodejny na požádání spotřebitele vydat zboží z výkladní skříně. Zboží rychle podléhající zkáze smí být vystavováno ve výkladních skříních, pouze pokud je zajištěno mrazicími nebo chladicími zařízeními, nebo musí být tak často vyměňováno, aby nedocházelo k jeho znehodnocení. Nelze-li to zajistit, zboží se nahradí atrapami. Vystaveno může být pouze zboží v bezvadné povrchové úpravě. Veškeré vystavované zboží musí být chráněno před slunečními paprsky, prachem a jinými škodlivými vlivy. Vyložené zboží musí spotřebitele informovat o jakosti výrobku (pokud je horší než I. jakosti), ceně a podle povahy výrobku i o jeho názvu, množství a velikosti. Výkladní skříně musí být soustavně pečlivě a vkusně upravovány a nesmí být ponechány bez zboží. Výjimku může v odůvodněných případech povolit vedení podniku (např. ukládání klenotnického zboží a jiných cenných výrobků na noc do trezoru apod.). Vedoucí prodejny musí zajišťovat dodržování čistoty výkladních skříní, vystavovaného zboží i podlaží výkladní skříně a pečovat o čistotu a průhlednost skel výkladních skříní. Ve výkladních skříních nebo na dveřích prodejny nesmí být vyvěšována oznámení, plakáty nebo vývěsky, nenařídí-li tak vedení podniku nebo výkonný orgán příslušného národního výboru. Výkladní skříně musí být ve večerních hodinách řádně osvětleny. Po skončení prodejní doby musí být osvětlení prodlouženo na frekventovaných ulicích města po dobu živé frekvence, což bývá obvykle do 23 hodin. Výkladní skříně, které jsou podle rozhodnutí vedení podniku přechodně zcela bez zboží, se neosvětlují.
(3)
Zařízení prodejny. Místnosti a zařízení prodejny musí být vždy čisté a jejich úprava musí vyhovovat prodávanému zboží po stránce provozní, bezpečnostní a hygienické. Zařízení má být vkusné, účelné, aby napomáhalo rychlé obsluze spotřebitelů a umožňovalo rychlejší a hospodárnější provoz prodejny. Prodejní místnost musí být vybavena bezpečným nouzovým osvětlením pro případ přerušení dodávky elektrického proudu.
(4)
Dodržování prodejní doby. Dodržování prodejní doby sleduje vedení podniku a výkonný orgán místního národního výboru. Spotřebitelé, kteří jsou při skončení prodejní doby v prodejní místnosti, musí být ještě obslouženi.
(5)
Uzavírání prodejen. Prodejna smí být uzavřena pouze ve výjimečných případech, a to na návrh vedení podniku se souhlasem výkonného orgánu místního národního výboru, jde-li o uzavření prodejny na dobu nejvýše jednoho dne; na dobu delší než jeden den může být prodejna uzavřena na návrh vedení podniku se souhlasem příslušného výkonného orgánu okresního národního výboru. Vedoucí prodejny je povinen oznámení o uzavření prodejny vyvěsit na dveřích prodejny a v oznámení uvést důvody uzavření prodejny, souhlas výkonného orgánu místního popřípadě okresního národního výboru, dobu uzavření prodejny a adresy nejbližších otevřených prodejen stejného sortimentu zboží.
(6)
Zabezpečení prodejny a zboží. Po skončení prodejní doby musí být vchody i okna prodejních a skladištních místností i výkladní skříně prodejny uzamčeny nebo jinak zabezpečeny a musí být zkontrolováno, zda je zhasnuto světlo (s výjimkou ustanovení bodu 2), uzavřen přívod plynu nebo vody, uhašen oheň a provedena ostatní opatření k zamezení vzniku škod. Vedení podniku se musí postarat o preventivně technické zajištění prodejny a skladiště proti vloupání (např. vhodným signalizačním zařízením, mřížemi v nízko umístěných oknech apod.). Kolektiv hmotně odpovědných pracovníků prodejny má právo požadovat, aby dveře každého vchodu do prodejny a skladiště byly vybaveny dvěma odlišnými zámky a aby klíč od jednoho ze zámků obdržel kolektivem pověřený zástupce zaměstnanců. Vedení podniku je povinno takové písemné žádosti kolektivu zaměstnanců vyhovět. Dohodou mezi vedením podniku a kolektivem hmotně odpovědných zaměstnanců může být stanoven i jiný způsob otevírání a zavírání prodejny a skladiště. Pracovníci, disponující klíči prodejny, oznámí svoji adresu (pobyt) správci domu, v němž je prodejna umístěna. Není-li v domě prodejny správce domu, nebo bydlí-li tito zaměstnanci v jiné obci, oznámí svoje adresy výkonnému orgánu místního národního výboru.
(7)
Přístup do pomocných místností. Do pomocných místností prodejny a skladišť je přístup neoprávněným osobám zakázán. Kontrolní orgány mají do těchto prostorů přístup po předložení průkazu, opravňujícího k provedení kontroly a po vyzvání vedoucího k doprovodu. Zaměstnanci dodavatelských organizací při plnění dodávek, jiní pracovníci např. údržbáři, opraváři apod. a osoby mající povolení vedení podniku ke vstupu, mají přístup do pomocných místností a skladů pouze v doprovodu vedoucího prodejny nebo jím pověřeného zaměstnance.
(8)
Vytvoření přiměřených pracovních podmínek. Vedení podniku je povinno vytvářet všem zaměstnancům prodejen přiměřené pracovní podmínky, které by jim umožňovaly správný výkon jejich povinností. Není-li tomu tak, jsou zaměstnanci prodejny oprávněni požadovat, aby ve smlouvě o převzetí hmotné odpovědnosti byla určena lhůta, ve které vedení podniku má odstranit závady v jejich pracovních podmínkách. Kromě toho jsou všichni zaměstnanci povinni oznamovat vedoucímu prodejny závady, jakmile je zjistí; mohou-li je odstranit sami, jsou povinni tak učinit.
Organizace prodeje
(9)
Objednávky zboží. Zboží je dodáváno do prodejny zpravidla podle písemných objednávek, které vedoucí prodejny nebo jím určený pracovník provádí jedním z těchto způsobů:
a)
vypracuje objednávku bez účasti zástupce dodavatelské organizace,
b)
sjedná objednávku ve stálé nebo pojízdné vzorkovně dodavatelské organizace nebo
c)
sjedná objednávku s obchodním zástupcem dodavatelské organizace.
Vedení podniku může dohodnout s dodavatelskou organizací jiný způsob objednávání zboží (např. reglety při zásobování pomocí standardů).
(10)
Příprava k prodeji. K usnadnění prodeje se provádí před vydáním zboží do prodejních místností příprava zboží, pomocného a balicího materiálu a pomůcek k prodeji, nutná podle charakteru zboží. Ke zrychlení prodeje se provádí předvažování a předbalování běžných druhů zboží a jeho včasný přísun do prodejních místností.
(11)
Formy prodeje zboží. Za účelem správné nabídky nejširšího sortimentu zboží a podstatného zkvalitnění služby spotřebiteli je zboží prodáváno zejména formou samoobsluhy a volného výběru, dále formou pultového prodeje, ambulantního prodeje, zásilkovou, objednávkovou a roznáškovou službou a pomocí prodejních automatů. Prodej samoobsluhou se uskutečňuje formou volné výstavy veškerého zboží bez obsluhy prodavače. Výstavní zařízení musí být umístěno tak, aby se vytvořily podmínky pro nerušený pohyb spotřebitelů kolem všeho zboží a pro jejich snadnou kontrolu při výběru zboží. K ukládání zboží během výběru je prodejna povinna nabídnout spotřebiteli nákupní košík. Prodavač vykonává v prodejně funkci poradní a kontrolní. Prodej volným výběrem se provádí podle vyložených druhů zboží. Prodavači jsou povinni připravit spotřebiteli zboží v požadovaném množství přesně podle vybraného vzoru; při výběru zboží spotřebitelem vykonávají též funkci poradní a kontrolní. Při pultovém prodeji je spotřebitel podle svých požadavků obsluhován prodavačem. Obdobná ustanovení platí i pro přenosný, pojízdný a stánkový prodej. Při prodeji pomocí prodejních automatů jsou zaměstnanci prodejny provádějící obsluhu automatů povinni soustavně kontrolovat správnost chodu mechanismu a doplňovat zásobníky zbožím. Při zásilkové službě si spotřebitel objednává v prodejně ústně nebo telefonicky zboží, které mu prodejna dodá přímo na určené místo proti vyúčtování hotových výloh. Roznášková služba spočívá v pravidelné roznášce zboží na určené místo podle předem objednaného výběru.
Prodej zboží
(12)
Prodej. Prodejna musí mít v prodeji všechny druhy zboží, které jsou stanoveny pro příslušný typ prodejny, případně jsou uvedeny v seznamu povinného sortimentu, v sortimentní normě nebo v seznamu druhového a cenového sortimentního minima. Příslušný seznam zboží musí být uložen v každé prodejně a předložen na požádání spotřebiteli nebo kontrolnímu orgánu. Prodavači jsou povinni vydat spotřebiteli množství zboží podle jeho požadavku a na jeho přání zakoupené zboží připravit (např. vykostit maso, nakrájet salám apod.), popřípadě upravit v rozsahu stanoveném vedením podniku (např. menší úpravy hotových oděvů apod.). Prodej zboží na úvěr je zakázán, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.*) Zaměstnanci prodejny nesmí prodávat zboží na vlastní účet ani přijímat zboží do komisního prodeje. Rovněž není dovoleno přijímat zálohy na zboží.
(13)
Záruka prodeje jakostního zboží. Spotřebiteli může být zboží prodáváno pouze ve stanovené jakosti. Zboží poškozené a použité anebo v jakosti neodpovídající stávajícím normám, může být prodáváno pouze ve zvláštní síti prodejen. Míchat zboží téhož druhu, ale různých jakostních skupin je zakázáno. Zboží technické povahy není dovoleno prodávat bez předvedení spotřebiteli (všechny elektrospotřebiče apod.). U nových výrobků, které jsou postupně dodávány na trh, je prodavač povinen upozornit spotřebitele na zacházení při použití nebo uskladnění zboží, popřípadě poukázat na návod otištěný na obalu nebo připojený k výrobku. Na požádání spotřebitele je prodavač povinen předvést zboží v chodu.
(14)
Vážení, měření a jejich kontrola. Zboží se prodává v čisté váze (kromě hřebíků), ve správné míře a v požadovaném počtu. Spotřebitel je oprávněn požádat o překontrolování váhy, míry a množství zakoupeného zboží; k tomu účelu musí být váha a délková míra umístěna na přístupném a spotřebiteli viditelném místě. Při prodeji zboží na váhu jsou povoleny jeden až dva přívažky téhož zboží, jejichž váha nečiní více než 10 % celkové váhy požadovaného množství.
(15)
Ceníky a ceny. Zboží se prodává za stanovené maloobchodní ceny. Veškeré vystavené zboží v prodejně i ve výkladní skříni musí být označeno cenovkami se stanovenými maloobchodními cenami za jednotku. Dále musí být zboží označeno jakostní třídou, pokud je horší než I. jakosti. Cenovky přiměřené velikosti, aby byly dobře viditelné a čitelné, musí být umístěny tak, aby nepoškozovaly zboží. Pokud má obal vlastní stanovenou cenu, musí být tato cena uvedena zvlášť. V každé prodejně musí být umožněno spotřebiteli na jeho požádání nahlédnutí do příslušných ceníků (dodatků) státních maloobchodních cen. U zboží, na které byly stanoveny maloobchodní ceny krajskými orgány, nahrazuje ceník dodavatelská faktura nebo dodací list.
(16)
Doklad o nákupu a ceně zboží. Povinností zaměstnanců prodejen je vydat spotřebiteli na jeho žádost nebo nařídí-li tak vedení podniku, doklad o nákupu a ceně zboží. V prodejnách, v nichž jsou kontrolní pokladny, musí být spotřebiteli vydán na každý nákup doklad tištěný kontrolní pokladnou; z této zásady může vedení podniku prodejně povolit nebo stanovit výjimky.
(17)
Balení zboží. Balit zboží do zvláštních obalů, které musí být spotřebiteli účtovány, je možno jen po předchozím souhlasu spotřebitele za stanovené maloobchodní ceny. Některé polotekuté nebo tekuté zboží se plní při prodeji do nádoby přinesené spotřebitelem. Jde-li o poživatiny, smí je prodavač vydat spotřebiteli do přinesených nádob (obalů), jen jsou-li tyto nádoby čisté. Není však dovoleno nalévat v prodejně mléko do lahví od mléka.
(18)
Zákaz přednostního zásobování. Zásobovat přednostně zbožím zaměstnance prodejny nebo jiné osoby je zakázáno a není ani dovoleno jakékoliv vedení záznamu o přednostním prodeji.
(19)
Skladování prodaného zboží. Skladovat prodané zboží v prodejně není dovoleno s výjimkou nábytku, pian, velkých spotřebičů, stavebnin apod., které mohou být skladovány po zaplacení ještě tři dny, případně vyžadují-li to dopravní poměry sedm dní. V tom případě vyplní prodavač na zboží dodací list, jehož originál odevzdá spotřebiteli a kopii vedoucímu prodejny (oddělení). Dodací list obsahuje adresu spotřebitele, datum prodeje, druh a množství zboží, termín k vyzvednutí a potvrzení pokladny o zaplacení zboží. Musí-li být zaplacené zboží skladováno přímo v prodejně, je nutno je označit jako prodané a umístit odděleně od ostatního prodávaného zboží. Vedení podniku může povolit výjimku, pokud jde o přechodné uskladnění potravin podléhajících rychlé zkáze. V prodejnách, ve kterých je zavedena objednávková, popřípadě roznášková služba, může být zboží uschováno (skladováno) od převzetí objednávky až do dodávky zboží, nejdéle však po dobu 7 dnů, pokud pro jeho úschovu není hygienickými a protiepidemickými předpisy stanovena doba kratší. Vkladatelům státních spořitelen, kteří se prokáží vkladní knížkou a prohlásí, že kupní cenu uhradí výběrem z vkladů nebo jiným způsobem, může být vybrané průmyslové zboží, jehož cena přesahuje 200 Kčs, rezervováno všeobecně jeden den. Vedení podniku může vyslovit souhlas s rezervováním zboží i na delší dobu, nejde-li o spekulaci. Spotřebitelům nakupujícím na úvěr poskytnutý státní spořitelnou, vydávají prodejny zboží na předložení dokladů (šeků apod.) státní spořitelny.
(20)
Vázání prodeje různých druhů zboží. Vázat prodej jednoho druhu na koupi jiného druhu zboží je zakázáno. Dále je zakázáno připravovat kolekce nebo balíčky ze zboží, které není současně v téže prodejně samostatně v prodeji. Toto ustanovení se však nevztahuje na prodejny (jejich oddělení) určené výhradně k prodeji dárkových balíčků.
(21)
Zboží svěřené do prodeje. Se zbožím svěřeným do prodeje (komise) jsou oprávněny obchodovat pouze prodejny zvlášť k tomu určené. Ostatní prodejny nesmějí přijímat zboží od spotřebitelů za účelem dalšího prodeje.
Výměna zboží, vytýkání vad spotřebitelem a vyřizování reklamaci
(22)
Výměna bezvadného zboží. Spotřebitel může požadovat výměnu bezvadného zboží, pokud se nejedná o zboží se záručním listem nebo o zboží zvlášť upravené podlé přání spotřebitele, za stejný druh jiné velikosti nebo barvy, popřípadě může požadovat výměnu zboží s doplatkem na lepší jakost apod. pouze v prodejně, ve které zboží zakoupil a to do 8 dnů ode dne nákupu po předložení prodejního dokladu. Potraviny a zboží běžného užívání, které může mít vliv na lidské zdraví (kartáčky na zuby, rtěnky, dechové hudební nástroje, kojenecké hračky apod.), pokud nejsou v originálním balení, není dovoleno vyměňovat. Před výměnou je prodavač povinen se přesvědčit, zda u zboží požadovaného k výměně nedošlo k úpravě nebo znehodnocení. Zjistí-li prodavač, že zboží bylo upravováno nebo znehodnoceno, výměnu odmítne. Peníze za prodané bezvadné zboží prodejna zásadně nevrací.
(23)
Předkládání reklamace. Prodejny všech systémů jsou povinny přijímat a vyřizovat reklamace spotřebitelů, týkající se vad zakoupeného zboží, pokud je spotřebitel nemohl zjistit při obvyklé pozornosti při nákupu nebo takových, které byly prodavačem úmyslně zatajeny. Zjištěné vady může spotřebitel oznámit zásadně jen té prodejně, v níž zboží koupil a se zbožím musí předložit prodejní doklad vystavený při koupi. Prodejna přijme reklamaci, jestliže ji spotřebitel uplatní ihned bez zbytečného odkladu po tom, kdy měl možnost věc prohlédnout a vady zjistit, nejpozději však v těchto lhůtách:
a)
u zjevných vad
aa)
výrobků rychle se kazících do 24 hodin,
ab)
ostatních potravinářských výrobků do 5 dnů,
ac)
průmyslového zboží do 8 dnů;
b)
u skrytých vad
ba)
výrobků se zárukou nejpozději do konce záruční doby,
bb)
ostatních výrobků do 5 měsíců.
Pokud tak spotřebitel neučiní, má prodejna za to, že spotřebitel nemá oprávněných námitek proti koupenému zboží a že mu nepřísluší nárok z odpovědnosti za vady zboží. Není-li v reklamačním řízení uspokojen, může uplatnit nárok z odpovědnosti za vady zboží u soudu do 6 měsíců. Tato lhůta počíná dnem následujícím po dni nákupu zboží. Při reklamaci zboží se zárukou se řídí prodejna podmínkami, uvedenými v záručním listě. U prodejních automatů je povinen vyřídit reklamaci spotřebitele vedoucí prodejny, který odpovídá za provoz prodejního automatu. Ve výjimečných případech může být reklamace uplatňována spotřebitelem i v jiné prodejně téhož podniku, která reklamaci zprostředkuje s prodejnou, kde bylo zboží zakoupeno.
(24)
Rozhodování a vyřizování reklamací. Reklamované zboží, u něhož je na první pohled zřejmé, že jde o vadu, kterou spotřebitel nemohl způsobit, prodejna neprodleně:
a)
vymění za nezávadné zboží téhož druhu,
b)
se souhlasem spotřebitele dá zboží opravit.
V případě, že s tím spotřebitel nesouhlasí, a nemá v prodávaný druh zboží důvěru [např. zboží, které bylo podle bodu b) nejméně 3× opravováno a jeho funkce je přesto neuspokojivá), vezme prodejna zboží zpět a nabídne spotřebiteli jiný druh zboží. Peníze vrátí pouze ve zcela výjimečném případě. Výměna se netýká zboží, u kterého byl při prodeji potvrzen záruční list. Koupené zboží s potvrzeným záručním listem může být v záruční době pouze převzato k opravě a vyměněno může být pouze tehdy, vydá-li příslušná opravna prohlášení, že se jedná o zboží s výrobní vadou, kterou nelze v rámci běžných oprav v záruce odstranit. O reklamaci zboží vystaví prodejna protokol, v němž uvede jak je reklamace vyřízena, popřípadě připojí doklady. Převezme-li prodejna reklamované zboží od spotřebitele, vydá mu potvrzení o jeho příjmu. Zboží zůstává po dobu vyřizování reklamace majetkem spotřebitele. Reklamace musí být prodejnou vyřízena do 30 dnů. Vedoucí prodejny (oddělení) rozhoduje v prodejně o oprávněnosti reklamací. Má-li pochybnosti o oprávněnosti spotřebitelovy reklamace, předloží ji vedení podniku, které je povinno do 7 dnů o reklamaci rozhodnout.
(25)
předmět reklamace. Předmětem reklamace nemůže být:
a)
zboží, u něhož vznikla zřejmě vada vinou spotřebitele nebo jiné osoby po provedeném nákupu zboží,
b)
zboží s menšími vadami, prodané s upozorněním, že pro vady je zboží prodáváno levněji (s výjimkou závad zdravotního rázu),
c)
zboží partiové a použité, na které byla pro jeho vady nebo pro použití snížena cena.
Váhy a míry
(26)
Kontrola vah a měj. Váhy, závaží a jiné měřicí přístroje musí mít platné ověření správnosti a musí být soustavně vedoucím kontrolovány. Zkoušky měřidel za účelem ověření správnosti se konají vždy za tři roky, zkoušky obchodních vah a závaží vždy za dva roky. Používat vah, měr a závaží, které nezaručují správnost měření nebo vážení nebo s neplatným ověřením správnosti není dovoleno.
(27)
Umístění vah. Váhy musí být umístěny v prodejně na viditelném místě, nesmějí být zastavovány zbožím nebo jinými předměty, aby spotřebitel měl možnost dohlížet na vážení. Pokud povaha zboží vyžaduje vážení mimo prodejní místnosti, musí být dána spotřebiteli možnost překontrolovat váhu zboží
(28)
Manipulace s vahami. Vedoucí prodejny je povinen před otevřením prodejny i během provozu kontrolovat správné seřízení a postavení vah. Vážené zboží a závaží musí být pokládáno na váhy bez nárazu. Při vážení musí prodavač nechat váhu ustálit, aby i spotřebitel měl možnost kontroly, po navážení zboží musí neprodleně závaží s váhy odstranit. Používání jakýchkoliv náhražek místo závaží je zakázáno.
Kontrola práce v prodejně
(29)
Kontrola. Kontrola je prováděna za přítomnosti vedoucího nebo hmotně odpovědného zaměstnance prodejny. Před započetím kontroly je kontrolní orgán povinen vykázat se průkazem opravňujícím k provedení kontroly. Neučiní-li tak, je povinností zaměstnanců požádat kontrolní orgán o předložení průkazu a přezkoumat rozsah oprávnění ke kontrole; teprve potom mohou být poskytnuty požadované informace. Vedoucí prodejny nebo hmotně odpovědný zaměstnanec je povinen umožnit kontrolním orgánům výkon jejich funkce podle rozsahu oprávnění a vstup do všech prostorů prodejny. V tomto rozsahu je vedoucí povinen na požádání kontrolního orgánu předložit veškeré písemnosti a učinit k nim příslušná vysvětlení, vyjádření nebo posudky.
(30)
Odebírání vzorků zboží. Odebírat vzorky potravinářského a průmyslového zboží jsou oprávněni pracovníci Kontrolně zkušebního a zbožíznaleckého ústavu ministerstva vnitřního obchodu (pouze pokud jde o organizaci státního obchodu), pracovníci Státní obchodní inspekce, orgány hygienickoepidemiologické služby a jiní oprávnění pracovníci, v množství, které je nezbytné pro posouzení jakosti. Osoba oprávněná k odběru vzorků zapečetí odebírané vzorky, a to i když jsou v originálním balení, za přítomnosti vedoucího prodejny nebo jiného hmotně odpovědného pracovníka a označí je takovým způsobem, aby se vyloučila jejich záměna. O odběru vzorků se sepíše protokol a jeho opis zašle vedoucí prodejny vedení podniku. Vzorky jsou odebírány bez náhrady a jejich hodnota se zúčtuje na vrub podniku. Podle rozhodnutí orgánu, který odebírá vzorky, může být zkoušené zboží odňato z prodeje do doby dojití výsledků zkoušek. Ze zkoušeného zboží musí být na prodejně zanechán kontrolní vzorek.
(31)
Inspekční kniha. Pro zápisy kontrolních orgánů o zjištěných závadách a nedostatcích musí být v prodejně kniha s průběžně očíslovanými listy, opatřená razítkem podniku. Výsledek každé kontroly musí být zapsán čitelně do této knihy. Popsané inspekční knihy musí být uloženy na prodejně po dobu tří let a při předání prodejny musí být předány protokolárně nástupci při předávací inventuře nebo oprávněnému zástupci podniku.
(32)
Odstranění nedostatků. Nedostatky zjištěné při kontrole je vedoucí povinen odstranit ihned, nejpozději však do termínu, stanoveného kontrolním orgánem, odstranění závad poznamenat do inspekční knihy a kopii zaslat vedení podniku. Nedostatky, které nemůže sám odstranit, sdělí neprodleně písemně vedení podniku.
(33)
Kniha přání a stížností. V každé prodejně musí být kniha přání a stížností s průběžně očíslovanými listy, opatřená razítkem podniku. Kniha musí být umístěna na viditelném a spotřebiteli přístupném místě. Povinností vedoucího prodejny je vyřizovat připomínky spotřebitelů do 10 dnů. Připomínky, které nemůže vedoucí sám vyřídit, předloží do 3 dnů po zápisu k vyřízení vedení podniku. V knize přání a stížností musí být zapsáno nebo založeno i vyřízení stížnosti, aby byla umožněna kontrola i spotřebitelům.
Část II
Odběr, přejímka, odpovědnost za vadnou dodávku a reklamace
(34)
Odběr zboží. Při odběru a převzetí zboží je vedoucí prodejny nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník povinen ještě za přítomnosti zástupce dodavatelské organizace nebo dopravce prohlédnout v prodejně nebo ve skladě dodavatelské organizace zboží takovým způsobem, aby mohl zjistit nesrovnalosti co do množství výrobků dopravovaných bez obalů, v ostatních případech počet obalových jednotek, zjevnou porušenost vnějších obalů balených jednotek, nebo zjevnou neúplnost dodávky a okolnosti, rozhodující pro uplatnění práv z toho vyplývajících.
(35)
Zjištění nesrovnalostí při odběru zboží. Zjistili vedoucí nebo jím pověřený hmotně odpovědný pracovník při odběru zboží nesrovnalosti jakéhokoliv druhu, je povinen sepsat zápis o zjištěných rozhodných okolnostech a předložit jej k podpisu přítomnému zástupci dodavatelské organizace nebo dopravce. V závažných případech přizve k sepsání zápisu ještě zástupce výkonného orgánu místního národního výboru nebo Veřejné bezpečnosti nebo zástupce jiné socialistické organizace, jako nestranný orgán. U zboží dopravovaného veřejným dopravcem je vedoucí povinen neprodleně požádat o sepsání zápisu o škodě.
(36)
Přejímka zboží. Vedoucí prodejny nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník je povinen po odběru provést v prodejně ještě vlastní přejímku dodaného zboží podle průvodních dokladů. Přejímka zboží spočívá v prověrce jeho množství, jakosti, ochranných lhůt, značkování, kompletnosti a sortimentu. Převzít může pouze takové zboží, které odpovídá technickým podmínkám nebo obvyklé jakosti, případně jakosti sjednané objednávkou. Namátková přejímka zboží není dovolena. Přejímání partiového zboží se řídí zvlášť sjednanými dodacími podmínkami.
(37)
Zjištění vad při přejímce. Aby vedoucí prodejny nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník zajistil věrohodný důkaz o zjištěných vadách a možnosti jejich přezkoušení, je povinen zachovat tento postup:
a)
přizve zástupce dodavatelské organizace nebo nestranný orgán k provedení přejímky, zjistí-li při odběru porušenost dodávky nebo okolnosti tomu nasvědčující,
b)
v závažných případech nebo je-li to předepsáno, přeruší při zjištění vad přejímku a přizve k jejímu dokončení zástupce dodavatelské organizace nebo nestranný orgán,
c)
sepíše zápis o průběhu a výsledku přejímky za přítomnosti zástupce dodavatelské organizace nebo nestranného orgánu,
d)
podle povahy výrobků odebere a zajistí vzorky,
e)
uloží odděleně až do vyřízení reklamace přejímané zboží, u něhož byly zjištěny vady, není-li možno zajistit jiný důkaz a nebrání-li tomu důležitý hospodářský zájem.
(38)
Lhůty pro reklamace zjevných vad u dodavatele. Reklamace zjevných vad se provádí písemně ihned bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtách upravených příslušnými základními podmínkami dodávky.
(39)
Lhůty pro reklamace skrytých vad. Reklamace skrytých vad se provádí písemně v těchto lhůtách od dodání zboží do prodejny:
a)
u výrobků s dobou záruky kratší 6 měsíců nejpozději do konce záruční doby,
b)
u výrobků vyjmenovaných v příslušných základních podmínkách dodávky ve lhůtách tam uvedených,
c)
v ostatních případech ihned po zjištění vad, nejpozději do 6 měsíců.
(40)
Přesuny zboží. Přesunovat zboží do jiné prodejny je dovoleno jen ve výjimečných případech (nadměrné zásoby apod.) a to jen na základě příkazu vedení podniku. Přesuny zboží z jednoho oddělení do druhého se provádějí na základě písemného příkazu vedoucího prodejny. Zboží, u něhož byla zjištěna zdravotní závadnost, nesmí být přesunováno do jiné prodejny. Ve všech případech se přesuny zapisují na předepsaných a číslovaných tiskopisech. Převzaté a odeslané zboží se zapisuje do deníku (výkazu) prodejny.
Ukládání zboží
(41)
Uložení zboží. Zboží v prodejně musí být uloženo podle platných norem a technických podmínek v regálech, chladicích (mrazicích) a ostatních zařízeních.
(42)
Speciální zboží. Speciální zboží např. zbraně, jedy a hořlaviny se uskladňují a zabezpečují v prodejně podle zvláštních předpisů.*)
(43)
Hubení škůdců. Aby nebyla narušována jakost, chuť a vzhled potravin a aby bylo zabráněno vzniku hmotných škod a šíření nemocí, pečuje vedoucí prodejny o soustavné hubení hmyzu a jiných škodlivých živočichů ve všech prostorách prodejny. Potraviny, které jsou napadeny škůdci, musí být odstraněny z prodejní místnosti a uskladněny tak, aby nebyly ohroženy ostatní skladované potraviny a aby bylo zabráněno šíření škůdců.
Manipulace s penězi
(44)
Příjem peněz. Jako zákonné peníze přijímají prodejny nepoškozené bankovky, státovky a mince bez omezení počtu pro jednotlivé druhy jejich hodnot. Pokud byly přijaty peníze oběhem více opotřebované, nevracejí se zpět spotřebitelům, nýbrž odkládají k odvodu do Státní banky československé nebo poštovním úřadům. Při manipulaci s penězi je nutno dodržovat základní hygienické předpisy.
(45)
Kontrola příjmu peněz. Pro kontrolu správnosti zúčtování přijatých hotovostí jsou v prodejnách zpravidla kontrolní pokladny, které jsou významným prostředkem pro zajištění naprosté poctivosti ve styku se spotřebiteli. Prodejny jsou povinny řádně využívat kontrolních pokladen, učinit opatření k tomu, aby byly řádně registrovány všechny přijaté částky a aby údajů kontrolních pokladen bylo využito k evidenci v prodejnách, zejména pro získání řádných dokladů o tržbách. V menších prodejnách, kde dosud kontrolní pokladny nejsou, může vedení podniku určit jiný způsob zjišťování denní tržby. U pokladen, kde prodavači vystavují pokladní stvrzenky, se kontroluje příjem peněz na základě těchto číslovaných stvrzenek. Knížky pokladních stvrzenek vydává prodavačům vedoucí prodejny na podpis, o vydaných knížkách vede přesnou evidenci.
(46)
Odvod tržeb a limit pokladního zůstatkulimit pokladního zůstatku. Prodejna je povinna odvádět denní tržbu v hotovosti až na stanovený limit pokladního zůstatkulimit pokladního zůstatku (popřípadě po odečtení skutečných výdajů v rámci stanoveného limitu podle směrnic daných vedením podniku) na účet podniku vedený u Státní banky československé, a to denně nebo ve lhůtách určených a způsobem stanoveným vedením podniku. Prodejně s velkými tržbami může vedení podniku nařídit, aby odváděla tržbu dvakrát denně. Zásadně se odvod tržeb provádí po skončení prodejní doby. Limitem pokladního zůstatkuLimitem pokladního zůstatku se rozumí nejvyšší schválená částka drobných peněz (mince a papírové peníze do hodnoty Kčs 10,—), které mohou zůstat v prodejně po odvodu tržby. Odvede-li prodejna tržbu po skončení prodejní doby, je limit stanoven ve výši nezbytně nutné k zahájení prodeje příštího dne. Odvádí-li prodejna tržbu před skončením prodejní doby, je limit stanoven ve výši nezbytně nutné k pokračování v dalším nerušeném prodeji téhož dne. K zaokrouhlování částky odvedených tržeb např. na celé desetikoruny, může být také použito limitu. Vedoucí prodejny odpovídá za řádný odvod tržeb a bezpečnou donášku peněz z prodejny na místo odvodu tržby. Další tržby získané po odvodu tržeb do skončení prodejní doby vykáže prodejna v deníku (výkazu) prodejny v rozdílu sloupců „Tržba” a „Odvedeno”. Částku odváděných tržeb je nutno roztřídit podle hodnotové skladby. Kontrolní pokladna musí zůstat přes noc otevřena a pokladní limit musí zůstat v prodejně v uzamčené schránce na jiném bezpečném místě.
(47)
Výdej peněz z pokladny. Výdej peněz z pokladny je povolen v těchto případech:
a)
na mzdy na základě výpočtu a účetního dokladu účtárny a povolení vedení podniku v rámci zvláštních předpisů,*)
b)
za vykoupené láhve a jiné obaly, které nejsou účtovány evidenčně,
c)
spotřebiteli ve výjimečných případech za vrácené zboží na základě písemného povolení vedoucího prodejny,
d)
na drobné výdaje v rámci stanoveného limitu podle směrnic daných vedením podniku v rámci zvláštních předpisů,*)
e)
ve zvlášť určených prodejnách za zboží prodané v komisi,
f)
na výkup a nákup a lidový sběr podle zvláštních směrnic vedení podniku.
(48)
Manipulace s penězi při směně pracovníků. V prodejnách se směnným provozem se předává pokladna za přítomnosti vedoucího prodejny nebo jeho zástupce. Veškerá pokladní hotovost se musí odvést vedoucímu a v pokladně smí být ponechána nejvýše částka určená v rámci limitu pokladního zůstatkulimitu pokladního zůstatku.
(49)
Rozdíly. Případný schodek jsou zaměstnanci přijímající peníze povinni uhradit, případný přebytek musí být uveden ve výkazu prodejny a zúčtován podle platných předpisů.
(50)
Vracení drobných. V pokladně prodejny musí být dostatek drobných peněz, aby při hotovostním styku se spotřebiteli nedocházelo k obtížím. Je zakázáno nutit spotřebitele, aby si koupil další zboží za peníze, které mu mají být vráceny.
(51)
Odpovědnost za správnost výpočtu. Za správnost výpočtu pokladního dokladu odpovídá prodavač, kontrolu provádí pokladník nebo osoba k tomu určená. Za správnost účtování cen odpovídá prodavač a vedoucí prodejny, v prodejnách se samoobsluhou pokladník.
Přijímání, uskladňování a vracení obalů
(52)
Přijímání obalů. Při převzetí zboží v obalech kontroluje přejímající pracovník prodejny, zda obaly odpovídají příslušným standardům, nejsou-li poškozeny a zda jsou správně účtovány. Zjistí-li při přejímce zboží, že obaly byly používáním již natolik znehodnoceny, že jsou nezpůsobilé k dalšímu oběhu, oznámí tuto okolnost do 8 dnů po tomto zjištění dodavatelské organizaci. Nesdělí-li mu dodavatelská organizace do 8 dnů po obdržení oznámení, že trvá na jejich vrácení, není prodejna povinna obaly vracet a zaplatí jen náhradu za opotřebení, pokud již není zahrnuta v ceně zboží. Zjistí-li, že obaly se zničily během přepravy zboží do prodejny, takže nemohou být vráceny, oznámí to doporučeným dopisem nejdéle do 8 dnů po obdržení přepravního dokladu dodavatelské organizaci a připojí potvrzení dopravce o tom, že obaly byly zničeny při přepravě. Oběh obalů je upraven zvláštními předpisy*) a ustanoveními příslušných základních podmínek dodávky.
(53)
Účtování obalů. Pokud dodavatelská organizace dodává zboží v obalech, jejichž hodnota není zahrnuta do ceny zboží a nezvyšuje o ni hodnotu faktury, účtuje tyto obaly evidenčně. Ostatní obaly, o jejichž hodnotu dodavatelská organizace zvyšuje sumu faktury, se účtují finančně.
(54)
Manipulace s obaly. Obaly musí být otevírány a uskladňovány tak, aby nedošlo k jejich poškození. Musí být vráceny dodavatelské organizaci ve stanovených termínech a podle pokynů vedení podniku. Obaly se skladují na vyhrazeném místě zpravidla mimo prodejnu; nesmí však být uskladněny před prodejnou. Určený hmotně odpovědný pracovník musí vést předepsanou evidenci o příjmu a vracení obalů. Obaly musí být používány pouze pro přepravu zboží, pro které jsou určeny.
Udržování prodejny z hlediska zdravotního a osobní hygiena zaměstnanců
(55)
Udržování čistoty. Místnosti, výkladní skříně, zařízení a inventář prodejny a pomocných místností musí být udržovány v čistotě. Zaměstnanci prodejen musí pracovat v čistých pracovních oděvech a při práci dodržovat hygienické a protiepidemické předpisy. V každé prodejně musí být zaměstnanci k dispozici umyvadlo, voda, mýdlo a ručník. Zaměstnanci prodejny nesmějí v prodejně ani v pomocných a skladištních místnostech kouřit.
(56)
Lékařské prohlídky. Všichni zaměstnanci prodejny, kteří přicházejí přímo do styku s potravinami, musí se podrobovat stanoveným lékařským prohlídkám.*) Každý pracovník je povinen mít platný zdravotní průkaz pracovníka v potravinářství u sebe, případně musí jej mít uložen u vedoucího prodejny tak, aby do něj mohly nahlížet kontrolní orgány kdykoliv v prodejní době.
Deník (výkaz) o stavu a pohybu zásob a peněžních prostředků
(57)
Evidence zásob. Stav a pohyb zásob i peněžních prostředků se v prodejně vykazuje v deníku (výkazu) prodejny; způsob sestavení, počet vyhotovení včetně dokladů a časové zasílání stanoví vedení podniku. Určený pracovník denně zapisuje stav a pohyb zásob a peněžních prostředků do deníku (výkazu) prodejny; zjistí-li chybu ve faktuře, nesmí ji opravovat, nýbrž na veškeré rozdíly ve faktuře a na rozdíly zjištěné při početní kontrole faktury vystaví samostatný doklad. Zásoby, které nebyly do prodejny dodány, nesmí být zapsány do deníku (výkazu), ani když na zboží došly doklady. Veškeré údaje deníku (výkazu) se zapisují v časovém sledu podle došlých dokladů o příjmu a výdeji zásob.
(58)
Kontrola deníku (výkazu). Kontrolu správnosti zápisů v deníku (výkazu) provádí účtárna podle dokladů. Chyby zjištěné při kontrole se opraví škrtnutím nesprávného zápisu tenkou čarou, aby zůstal původní zápis čitelný a nadepsáním správného zápisu, popřípadě uvedením v samostatném sloupci výkazu a informuje se o nich vedoucí prodejny. K opravovanému zápisu se připojí datovaná poznámka o provedení opravy, podepsaná pracovníkem odpovědným za správnost opravovaného údaje. Provedené změny si vedoucí prodejny opraví na kopii deníku (výkazu), která je uložena v prodejně a pokud s opravou nesouhlasí, reklamuje u vedení podniku ihned nápravu.
(59)
Uložení dokladů. Veškeré doklady o zboží v prodejně a o hospodářských prostředcích musí být uloženy po celou lhůtu stanovenou pro úschovu dokladů. Ukládat doklady mimo prodejnu je možno pouze z příkazu vedení podniku.
Škody na zboží
(60)
Přirozené škody na zboží. Při uskladňování a při manipulaci se zbožím mohou vznikat přirozené škody na zboží. Normy přirozených úbytků jsou stanoveny vedením podniku jednotlivým prodejnám podle zvláštních předpisů.**) Je zakázáno odepisovat zásoby v rámci norem přirozených úbytků, aniž by byl zjištěn inventarizací vznik skutečné škody.
(61)
Jiné škody na zboží. Nastanou-li v prodejně kromě přirozených škod na zboží v mezích stanovených norem přirozených úbytků jiné škody na zboží, zejména vlivem nesprávného skladování, nedbalého zacházení se zbožím, špatnou organizací práce apod., sepíše se o nich protokol ihned, nejpozději však třetí den po zjištění škody.
(62)
Sestavení protokolu. Protokol o škodách se vyhotoví podle pokynů vedení podniku. Způsobila-li škodu osoba, která není zaměstnána v prodejně, zúčastní se rovněž sepsání protokolu, který podepíše. V případě, že viník není přítomen nebo zjištěn, zdůvodní se tato skutečnost v protokole. Při zjištění anebo podezření z trestného činu je nutno učinit hlášení orgánům Veřejné bezpečnosti. Při sepisování protokolu o zkažených a vyřazených potravinách se kromě osob určených vedením podniku zúčastní pracovník hygienickoepidemiologické služby, popřípadě lidový hygienik.
(63)
Likvidace poškozeného a úplně znehodnoceného zboží. Způsob likvidace poškozeného a úplně znehodnoceného zboží je stanoven zvláštními předpisy. Zboží poškozené je takové zboží, u něhož došlo k fyzickému poškození, např. vyblednutím, poškrabáním, roztrháním, deformováním, zrezivěním, špatným uskladněním apod., nebo u něhož došlo k poškození následkem špatného zpracování, špatné jakosti použité suroviny nebo špatného ošetřování v prodejně např. zvlhnutím, žluknutím, zkvašením apod., které nelze prodat za státní maloobchodní ceny. Zboží úplně znehodnocené je takové zboží, které je poškozeno do té míry, že nemůže dále sloužit spotřebiteli a musí být likvidováno předáním jiné určené organizaci nebo přímým zničením.
Hmotná odpovědnost
(64)
Odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování. Převzal-li zaměstnanec prodejny písemnou smlouvou hmotnou odpovědnost za svěřené zboží, hotovosti a ceniny, materiálové zásoby a jiné hodnoty k vyúčtování, odpovídá za vzniklý schodek. Této odpovědnosti se zprostí zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela, popřípadě zčásti bez jeho zavinění zejména tím, že vedení podniku přes jeho písemné upozornění nevytvořilo pracovní podmínky, které by zaměstnanci umožnily správný výkon jeho povinností. Tuto smlouvu nelze uzavřít s nezletilými zaměstnanci.
(65)
Funkce spojené s hmotnou odpovědností. Uzavření písemné smlouvy o převzetí hmotné odpovědnosti za hospodářské prostředky svěřené k vyúčtování je v organizacích státního obchodu nezbytné pro zastávání funkcí:
a)
vedoucích prodejen, poboček obchodních domů, provozářů (nebo vedoucích pater) a jejich zástupců, jestliže tyto provozovny nejsou rozděleny na samostatná oddělení, jinak vedoucích oddělení a jejich zástupců,
b)
pokladních, pokladních kontrolorů zboží, vedoucích skladů a skladníků prodejny,
c)
prodavačů všech kategorií, skladních příručí všech kategorií, zbožíznalců-nákupčích v prodejnách s použitých zbožím, výdejců a kontrolorů zboží při pokladně.
(66)
Kolektivní hmotná odpovědnost. Převzalo-li více zaměstnanců prodejny závazek společně, odpovídají všichni za vzniklý schodek, pokud některý z nich neprokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění. Podíl na hrady jednotlivých zaměstnanců se stanoví podle poměru hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od poslední inventury do dne zjištění schodku, přičemž výdělek vedoucího a jeho zástupce se započítává v dvojnásobné výši. Byla-li provedena inventura nebo zjištěn schodek během kalendářního měsíce, započítává se do hrubého výdělku i hrubý výdělek zúčtovaný zaměstnanci za celý kalendářní měsíc, v němž byla provedena poslední inventura, a za celý kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Výše náhrady u jednotlivých zaměstnanců s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, nesmí přesáhnout částku rovnající se průměrnému výdělku za jeden měsíc.
(67)
Uplatňování náhrady škody. Výši náhrady škody určí vedení podniku po projednání se závodním výborem odborové organizace a zaměstnancem a oznámí ji zaměstnanci nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy zjistilo škodu a osobu, která škodu způsobila.
(68)
Úhrada schodku. Zaměstnanec, který převzal odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování nebo za svěřené předměty, je povinen nahradit skutečnou škodu, pokud za ni odpovídá, v plné výši. Způsobil-li zaměstnanec škodu úmyslně nebo v opilosti, odpovídá za ni podle občanského zákoníka. Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil v krajní nouzi, aby odvrátil od sebe, svých spoluzaměstnanců nebo od prodejny nebezpečí přímo hrozící.
Inventarizace hospodářských prostředků
(69)
Provádění inventarizace. Inventarizace se provádí podle zvláštních předpisů,*) popřípadě podle pokynů vydaných nadřízenými orgány.
(70)
Účast při inventarizaci. Účast všech hmotně odpovědných pracovníků na inventarizaci není nutná. Kolektiv hmotně odpovědných pracovníků prodejny včetně hmotně odpovědného vedoucího a jeho zástupce může pověřit písemně po skončení každé inventury jednoho nebo více členů kolektivu provedením následující inventury, tj. zjištění skutečného stavu zásob a zapsání těchto údajů do inventurního seznamu. Písemné pověření, ve kterém je uveden přiměřený počet pověřených pracovníků s přihlédnutím ke směnnému provozu v prodejně, podepíší všichni členové kolektivu. Jestliže kterýkoliv člen kolektivu požádá o účast na provádění inventury, musí mu být vyhověno a účast umožněna.
(71)
Termíny. Termíny inventarizací a přesné určení lhůt (dne, hodiny) k provádění inventury určí vedení podniku.
(72)
Inventarizace mimořádná. Kromě řádných inventarizací je nutno provést inventarizaci v těchto případech:
a)
při předání a převzetí funkce vedoucího prodejny (oddělení) nebo jeho zástupce, jestliže s jejich funkcí je spojena hmotná odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, a to ke dni převzetí a odevzdání funkce,
b)
při změnách v kolektivu více hmotně odpovědných pracovníků, jestliže o to některý z kolektivu hmotně odpovědných pracovníků včas písemně požádá,
c)
po návratu vedoucího prodejny, který byl po dobu dočasné nepřítomnosti zastupován jiným zaměstnancem, aniž byla podle příslušných právních předpisů*) provedena inventarizace; v tomto případě se provede inventarizace ve lhůtě určené ve smlouvě o převzetí kolektivní hmotné odpovědnosti,
d)
nařídí-li ji ministerstvo financí, nadřízená organizace nebo jiný orgán příslušný podle zvláštních předpisů (při změně cen apod.) nebo vedení podniku,
e)
ihned po živelních pohromách (požár, voda apod.), při podezření z trestných činů a ve všech ostatních případech, kdy je nutno zjistit skutečný stav hospodářských prostředků.
Mimořádná inventarizace může nahradit inventarizaci řádnou.
(73)
Doba provádění. Fyzická inventura se zpravidla provádí při zastavení provozu. Provoz se zastaví jen na dobu nezbytně nutnou ke zjištění skutečného množství zásob a jeho zapsání podle jednotlivých druhů do inventurních seznamů. V případě, kdy uzavřením prodejny by došlo k narušení zásobování nebo z jiných naléhavých důvodů, může být fyzická inventura provedena v době od skončení stanovené prodejní doby jednoho dne do počátku stanovené prodejní doby následujícího dne, popřípadě při normálním nebo omezeném provozu.
(74)
Nepřítomnost vedoucího při inventuře. Nemůže-li se vedoucí prodejny ze závažných důvodů zúčastnit inventury, přebírá odpovědnost za její řádné provedení vedoucím určený zástupce. Není-li na prodejně zástupce vedoucího, zúčastní se inventury kromě inventarizační komise zástupce závodního výboru odborové organizace, popřípadě ještě zástupce výkonného orgánu místního národního výboru; u prodejen lidových spotřebních družstev předseda nebo jiný člen dohlížecího výboru prodejny.
(75)
Způsoby provádění inventarizace. Způsob provádění inventarizace zboží, obalů a ostatních hospodářských prostředků v prodejně je upraven zvláštními předpisy.
Část III
Práva a povinnosti vedoucího prodejny
(76)
Vedení prodejny. Prodejnu řídí vedoucí ustanovený vedením podniku. Je povinen vést pracovní kolektiv prodejny k rychlé a správné obsluze spotřebitelů, dodržování poctivosti při prodeji a zabezpečovat vysokou úroveň služeb prodejny.
(77)
Hlavní povinnosti vedoucího prodejny. Vedoucí prodejny odpovídá spolu s pracovním kolektivem prodejny za:
a)
obchodní a hospodářskou činnost prodejny,
b)
zdvořilost a úslužnost prodavačů ke spotřebitelům, za správnou a rychlou obsluhu, za prodej zboží za stanovené maloobchodní ceny, za správnou jakost, váhu a míru zboží,
c)
plnění plánu maloobchodního obratu a všech ukazatelů plánů rozepsaných na prodejnu,
d)
zásoby hospodářských prostředků a za jejich zajištění proti vzniku škod,
e)
dodržování hygienických a protiepidemických předpisů v prodejně,
f)
dodržování předpisů požární ochrany a dodržování předpisů o ochraně práce,
g)
politickou a odbornou výchovu zaměstnanců prodejny,
h)
vedení řádné evidence členů u prodejen lidových spotřebních družstev s členskou základnou,
i)
rozvoj socialistického soutěžení a zlepšovatelského hnutí.
(78)
Další povinnosti vedoucího prodejny. Kromě toho je vedoucí prodejny povinen:
a)
starat se o soustavnou nabídku zboží spotřebiteli a uplatňování a rozšiřování nových forem prodeje a služeb (zásilkový a roznáškový prodej),
b)
seznamovat okamžitě všechny zaměstnance prodejny s obsahem příkazů a směrnic vedení podniku a zabezpečovat jejich plnění,
c)
kontrolovat správný odvod tržeb, dodržování pokladní kázně a řádné vedení deníku (výkazu) prodejny,
d)
projednat se všemi zaměstnanci výsledky kontroly, prováděné podnikovými nebo jinými kontrolními orgány v termínu určeném vedením podniku,
e)
seznámit všechny zaměstnance s výsledkem inventarizace hospodářských prostředků a projednat s nimi všechna zjištěni (inventarizační rozdíly, hodnotu zboží znehodnoceného a poškozeného, prošlé záruční lhůty apod.),
f)
informovat prodavače o nových druzích zboží, způsobech jeho nabídky a předvádění,
g)
vychovávat prodavače k vyšší kulturnosti prodeje a k tomu, aby nabídkou výtvarně hodnotného zboží působili na výchovu vkusu spotřebitele,
h)
kontrolovat, jak jednotliví prodavači dodržuji předpisy pro práci prodejen,
i)
u prodejen lidových spotřebních družstev úzce spolupracovat se členy družstva a funkcionáři dohlížecího výboru prodejny.
(79)
Převzetí a předání prodejny. Vedoucí prodejny přejímá nebo předává prodejnu na základě předávacího a přejímacího protokolu po provedení fyzické inventury zásob zboží, obalů, materiálu, pokladní hotovosti, inventáře, případně ostatního majetku prodejny. Předávací a přejímací protokol se sepisuje za účasti obou vedoucích a zástupce vedení podniku. Nemůže-li se vedoucí zúčastnit převzetí nebo předání prodejny v důsledku nemoci nebo jiných vážných důvodů, pověří tím svého zástupce. Není-li na prodejně zástupce vedoucího, provede se předání prodejny za účasti zástupce vedení podniku a závodního výboru odborové organizace, popřípadě ještě za účasti zástupce výkonného orgánu místního národního výboru; u prodejen lidových spotřebních družstev se předání provede za účasti předsedy nebo jiného člena dohlížecího výboru prodejny.
(80)
Předávací a přejímací protokol. Předávací a přejímací protokol musí obsahovat:
a)
příkaz vedení podniku o zproštění vedoucího vedení prodejny a o jmenování nového vedoucího,
b)
stav hospodářských prostředků zjištěný fyzickou inventurou,
c)
údaje o odevzdání klíčů a razítek, ceníků se všemi dodatky, obalové evidence, inspekční knihy a knihy přání a stížností,
d)
popis současného stavu předávané prodejny, skladu a pomocných místností,
e)
údaje o odevzdání uložených (archivovaných) dokladů účetní nebo jiné evidence podle druhů a počtu,
f)
adresu předávajícího vedoucího, případně jeho zástupce,
g)
prohlášení předávajícího vedoucího, že informoval a přejímajícího vedoucího, že byl informován o všech záležitostech, týkajících se prodejny,
h)
datum předání, podpisy předávajícího a přejímajícího vedoucího a kontrolního orgánu.
Údaje pod písmenem a) až g) mohou být obsaženy v přílohách, které jsou nedílnou součástí protokolu.
(81)
Odevzdání protokolu. Protokol se vyhotovuje zpravidla v originále a dvou kopiích. Zástupce podniku předá originál protokolu svému vedení a po jedné kopii si ponechají oba vedoucí.
(82)
Denní kontrola zabezpečení prodejny. Vedoucí prodejny nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník je povinen každodenně před otevřením prodejny zkontrolovat, zda jsou v pořádku zámky, nejsou-li poškozeny přístupy do prodejny apod. Zjistili nějaké známky vloupání, oznámí to ihned orgánům Veřejné bezpečnosti a vedení podniku. Je-li však prodejna značně vzdálena od vedení podniku, je v takovém případě možno povolat zástupce výkonného orgánu místního národního výboru. Prodejna se pak otevře za účasti orgánu Veřejné bezpečnosti a prodej se zahájí až po provedení fyzické inventury zboží, obalů a materiálových zásob.
(83)
Plnění plánu. K zajištění plynulé práce prodejny a ke splnění schváleného plánu maloobchodního obratu je vedoucí povinen zajistit:
a)
seznámení všech prodavačů s plánem,
b)
rozpis plánu na den a v prodejnách určených vedením podniku i na jednotlivce; provádět denní kontrolu plnění plánu za účasti všech zaměstnanců,
c)
aby v prodejně byly zásoby zboží odpovídající stanoveným normám (u lidových spotřebních družstev zásoba stanovená družstvem ke konci čtvrtletí) a sortimentnímu typu prodejny,
d)
včasné objednávky zboží, které má prodejna dostat podle plánu,
e)
přípravu prodeje,
f)
využití výsledků socialistického soutěžení jednotlivců i celého kolektivu.
(84)
Obsluha spotřebitelů. Za účelem všestranného zlepšování obsluhy spotřebitelů je vedoucí prodejny povinen:
a)
zajišťovat správnou a rychlou obsluhu spotřebitelů a zabezpečovat vysokou úroveň služeb prodejny,
b)
pečovat o dodržování poctivosti prodavačů při prodeji,
c)
soustavně informovat spotřebitele o zboží vhodnou úpravou výkladních skříní a výstavního zařízení, vývěskami o době dodávek zboží, popřípadě s uvedením dodavatelů, zejména ve specializovaných prodejnách potravin,
d)
zajistit, aby si spotřebitelé mohli prohlédnout všechno prodávané zboží a informovat je o jeho jakosti, druhu, ceně a způsobu používání; tím není dotčen zákaz ohmatávat potraviny nebo je jinak ohrožovat na zdravotní nezávadnosti,
e)
věnovat soustavně pozornost požadavkům spotřebitelů a sdělovat vedeni podniku takové požadavky, které nemohly být prodejnou uspokojeny, ačkoliv podle typu (oboru) tomu tak mělo být, zajišťovat úroveň a kulturnost obsluhy,
f)
organizovat práci v prodejně tak, aby nedocházelo k nežádoucímu tvoření front před pokladnami, výdejními pulty apod.,
g)
soustavně zajišťovat, aby prodavači vydávali zboží v čisté váze, ve správné míře, příslušné jakosti, hygienicky balené a za stanovené maloobchodní ceny,
h)
chránit zboží, které se přímo konzumuje, před nákazou nemocných spotřebitelů nebo prodavačů.
(85)
Přijímání a propouštění zaměstnanců. Vedení podniku přijímá zaměstnance do prodejny po souhlasu závodního výboru odborové organizace a po dohodě vedoucího prodejny s ostatními příslušníky pracovního kolektivu prodejny; u prodejen lidových spotřebních družstev též po vyjádření dohlížecího výboru prodejny. Při přijetí nového zaměstnance je vedoucí povinen seznámit jej s jeho povinnostmi na pracovišti i z hlediska bezpečnosti práce a s ostatními zaměstnanci a v jeho práci mu radit a pomáhat. Při propouštění zaměstnance si vedení podniku zpravidla vyžádá vyjádření vedoucího prodejny a kolektivu pracovníků.
(86)
Zdravotní stav. Vedoucí potravinářské prodejny nesmí zařadit do práce nově přijatého zaměstnance, pokud nepředloží osvědčení o zdravotní způsobilosti pracovníka v potravinářství. Onemocní-li některý zaměstnanec prodejny přenosnou nemocí, musí vedoucí zajistit prohlídku všech ostatních zaměstnanců a případně i dezinfekci prodejny.
(87)
Organizace práce. K organizaci práce vedoucí prodejny zajišťuje:
a)
písemné určení pracovní náplně a okruhu povinnanců a případně i dezinfekci prodejny.
b)
správné rozmístění pracovních sil; za tím účelem vypracuje plán nástupu zaměstnanců do prodejny tak, aby v hodinách největšího nákupu bylo v prodejně dostatek obsluhujících zaměstnanců,
c)
vytváří podmínky pro rozvíjení socialistického soutěžení, zavádění pokrokových metod práce a pro politickou výchovu zaměstnanců prodejny,
d)
ve spolupráci se závodním výborem odborové organizace pravidelně provádí pracovní porady zaměstnanců prodejny.
(88)
Kontrola zařízení. Vedoucí je povinen společně s ostatními hmotně odpovědnými zaměstnanci pravidelně kontrolovat stav a údržbu zařízení a inventáře prodejny; veškeré závady, pokud je nemohou opravit sami nebo v rámci své pravomoci dát opravit, hlásí písemně vedení podniku.
(89)
Účetní evidence. Vedoucí prodejny je povinen zajistit správnou účetní a statistickou evidenci o plnění chozrazčotních ukazatelů prodejny a předkládat deníky (výkazy) ve lhůtách a rozsahu stanovených vedením podniku. Denně nebo ve lhůtách určených vedením podniku (bod 46) zajišťuje včasné, úplné a bezpečné odesílání tržeb a provádění pokladního skontra.
Práva a povinnosti vedoucího oddělení
(90)
Zřizování oddělení. V prodejnách, kde to provoz vyžaduje, zřizuje vedoucí prodejny se souhlasem vedení podniku oddělení. Oddělení vede vedoucí ustanovený vedením podniku na návrh vedoucího prodejny, kterému odpovídá za činnost oddělení a řídí se jeho pokyny. Předání oddělení novému vedoucímu se provádí obdobně jako předání prodejny.
(91)
Povinnosti vedoucího oddělení. Povinnosti vedoucího oddělení jsou obdobné jako vedoucího prodejny.
Práva a povinnosti prodavačů
(92)
Pracovní pokyny. Při své práci se zaměstnanci prodejny řídí příkazy a pokyny vedoucího prodejny nebo vedoucího oddělení, jimž také odpovídají za plnění pracovních povinností a úkolů.
(93)
Práce prodavačů. Prodavač je povinen vykonávat svou práci podle pokynů vedoucího a na základě svých znalostí a zkušeností k dosažení nejvyšší úrovně obsluhy spotřebitelů.
(94)
Odbornost prodavačů. Prodavač je povinen zvyšovat neustále svou odbornou kvalifikaci a politickou úroveň a skládat předepsané zkoušky osvědčující odbornou kvalifikaci.
(95)
Čistota. Prodavač je povinen udržovat pracoviště ve vzorné čistotě a musí dodržovat hygienické a protiepidemické předpisy, důsledně udržovat osobní čistotu i čistotu pracovního oděvu a podrobovat se pravidelně lékařským prohlídkám podle platných předpisů.
(96)
Zacházení se zbožím. Prodavač je povinen ukládat zboží a zacházet s ním tak, aby nedošlo k jeho poškození nebo odcizení. Totéž ustanovení platí o obalech.
(97)
Inventarizace. Prodavač je povinen účastnit se prací spojených s inventarizací v rozsahu určeném vedoucím prodejny.
(98)
Povinnosti prodavače při prodeji. Při prodeji je prodavač povinen:
a)
dodržovat zásady poctivostí,
b)
obsluhovat spotřebitele zdvořile a úslužně a pečovat o rozšiřování a zvyšování úrovně služeb prodejny,
c)
vážit zboží v čisté váze a měřit ve správné míře; používat přesných vah a měr,
d)
pokládat závaží na váhu opatrně, bez nárazů, zboží odebírat s váhy až po správném ustálení ukazatelů váhy a po každém zvážení očistit misky vah od zbytků zboží,
e)
pečlivě kontrolovat jakost zboží a jeho cenu, při tom dbát, aby bylo nejdříve doprodáno zboží, které bylo dodáno do prodejny před zbožím došlým později, aby nedošlo k projití záručních lhůt, popřípadě k jinému znehodnocení zboží, potraviny chránit při prodeji před znečištěním a jakýmkoliv ohrožením jejich zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty,
f)
chovat se zdvořile ke spotřebitelům, pozorně zjišťovat jejich přání, předkládat požadované zboží, dávat vysvětlení o jeho jakosti a ceně; umožnili spotřebitelům výběr zboží a není-li požadované zboží na skladě, doporučit jiný podobný druh a podat o něm informace, upozornit vedoucího na požadavky a přání spotřebitelů, které nemohly být uspokojeny podle typu prodejny,
g)
přizvat k řešení případných sporů se zákazníky při prodeji vedoucího prodejny (oddělení),
h)
po vyúčtování prodaného zboží spotřebiteli vyslovit zřetelně částku, kterou má spotřebitel zaplatit a zboží zabalit nebo předat k zabalení podlá způsobu organizace práce v prodejně,
i)
sledovat prodejnost jednotlivých druhů zboží; poznatky předávat vedoucímu a včas upozornit na potřebu doplnění zásob zboží,
j)
podle potřeby a dispozic vedoucího prodejny předbalovat, předvažovat a vybalovat zboží a konat veškeré práce, které bezprostředně souvisejí s prací prodejny,
k)
upozornit vedoucího na jakékoliv machinace v prodejně, odcizování zboží nebo i na případy, kdy nedbalostí dochází k znehodnocování zboží.
(99)
Sečtení prodejních dokladů. Vyhotovuji-li prodavači při prodeji číslované prodejní doklady, které zůstávají v prodejně, spočítají je po skončení prodejní doby a celkovou tržbu za den podle dokladů zapíší do svého rozpisu plánu a porovnají ji s plánem určeným pro příslušný den. Spočítané doklady seřadí podle pořadových čísel, převáží je do svazků s uvedením počtu kusů a celkové částky odevzdají vedoucímu prodejny. Odpovídají za to, že žádný z prodejcích dokladů nechybí; každý doklad vystavený omylem, chybně vyplněný nebo z jiných důvodů nepoužitý musí být stornován tak, aby údaje zůstaly čitelné a musí být zařazen mezi ostatní prodejní doklady podle čísla.
Povinnosti pokladníka
(100)
Odpovědnost. Pokladník je podřízen vedoucímu prodejny; za svěřené peníze je hmotně odpovědný.
(101)
Uzávěrka pokladny. Pokladník je povinen vést výkaz pokladny podle pokynů vedení podniku.
(102)
Úschova peněz v pokladně. V pokladně nesmí být uloženy peníze ani jiné věci, které nenáleží podniku.
(103)
Povinnosti před započetím práce. Pokud je v prodejně kontrolní pokladna, je pokladník povinen, před zahájením práce za přítomnosti vedoucího prodejny zkontrolovat stav kontrolní pokladny a připravit ji k provozu.
(104)
Povinnosti pokladníka během prodeje. V prodejnách se samoobsluhou je pokladník povinen účtovat prodávané zboží za správné maloobchodní ceny. V ostatních prodejnách je pokladník povinen běžně kontrolovat početní správnost účtovaných částek a okamžitě registrovat všechny přijaté částky. Pokladník seznamuje prodavače s nedostatky, které zjistil na prodejních dokladech.
(105)
Uzávěrka. Po uzavření prodejny nebo po skončení směny se provádí uzávěrka pokladny podle pokynů vedení podniku. Pokladník zejména:
a)
roztřídí peníze podle hodnot a zjistí jejich celkovou částku,
b)
doklady o příjmu a vydání zapíše do předepsaného tiskopisu,
c)
porovná bločky pokladny s tržbou prodavačů,
d)
po otevření počitadla kontrolní pokladny zapíše číslo počitadla a výpočtem zjistí na tiskopisech tržbu, kterou porovná se skutečným stavem v hotovosti,
e)
tržbu předá vedoucímu prodejny a je-li tento nepřítomen jeho zástupci a převzetí tržby si dá písemně potvrdit.
Kontrolu pokladny provádí vedoucí prodejny za přítomnosti pokladníka.
Část IV
Závěrečná ustanovení
(106)
Pokud se v této vyhlášce jedná o vedoucím prodejny, rozumí se tím i jeho zástupce.
(107)
Vedení podniku zajistí, aby pracovníci, kteří budou přijímáni do funkce vedoucího prodejny (oddělení) prokázali zkouškou znalost základních předpisů pro práci prodejen.
(108)
Prodej zboží mimotržním spotřebitelům se řídí zvláštními předpisy.
(109)
Tato vyhláška se vztahuje na maloobchodní prodejny bez ohledu na to, komu obchodní organizace podléhá.
(110)
Ministerstvo vnitřního obchodu může v dohodě se zúčastněným ústředním úřadem a příslušným odborovým svazem povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.
(111)
Ruší se vyhláška č. 225/1953 Ú. l., kterou se vydávají základní předpisy pro práci prodejen, ve znění vyhlášek č. 177/1955 Ú. l., 84/1956 Ú. l. a 175/1958 Ú. l.
(112)
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. července 1959.
Ministr:
Brabec v. r.
*)
Vyhláška č. 161/1957 Ú. l., o nákupu zboží ve státním a družstevním obchodě hospodářskými, rozpočtovými a ostatními organizacemi, ve znění vyhlášky č. 160/1958 Ú. l.
*)
Vyhláška č. 305/1952 Ú. l., o výbušinách.
Vyhláška č. 164/1953 Ú. l., o hořlavých kapalinách.
Vyhláška č. 194/1955 Ú. l., o způsobilosti osob zacházejících s jedy.
Vyhláška č. 40/1956 Ú. l., o úschově, balení a dopravě jedů a látek škodlivých zdraví a o označování jejich obalů, ve znění vyhlášky č. 37/1959 Ú. l.
Vyhláška č. 7/1955 Ú. l., o loveckých zbraních.
Vyhláška č. 365/1953 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy k provedení zákona o zbraních a střelivu.
*)
Vyhláška č. 196/1956 Ú. l., o provádění pokladních operací v organizacích socialistického sektoru.
*)
Vyhláška č. 208/1957 Ú. l., o hospodaření s obaly při oběhu zboží.
*)
Vyhláška č. 1/1959 Ú. l., o lékařských prohlídkách pracovníků v potravinářství.
**)
Vyhláška č. 83/1958 Ú. l., o normách přirozených úbytků zboží ve státním a družstevním maloobchodě a v družstevním pohostinství.
*)
Vyhláška č. 102/1958 Ú. l., o účetní evidenci hospodářských, rozpočtových a jiných organizací.
*)
Vyhláška č. 165/1958 Ú. l., o hmotné odpovědnosti obchodních zaměstnanců. |
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 126/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva vnitra č. 126/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva vnitra o ochraně před povodněmi
Vyhlášeno 30. 6. 1959, datum účinnosti 1. 7. 1959, částka 53/1959
* § 1 - Účel úpravy
* § 2 - Orgány ochrany před povodněmi
* § 3 - Organizace návěstní, předpovědní a varovné služby
* Úkoly výkonných orgánů místních národních výborů
* § 4 - (1) Výkonné orgány místních národních výborů, v jejichž obvodu může nastat nebezpečí povodně, provedou aspoň jednou do roka, zpravidla před obdobím jarního tání, povodňovou prohlídku. K prohlídce se zpravidla přibere vlastník (uživatel) pobřežního objektu,
* § 5 - (1) Výkonné orgány místních národních výborů, v jejichž obvodu může nastat nebezpečí povodně, jsou dále povinny zařídit ve svém obvodu vše, aby toto nebezpečí bylo snižováno na nejmenší míru, aby bylo zajištěno úspěšné zdolávání povodní a aby byly zamezeny
* § 6 - Úkoly výkonných orgánů okresních národních výborů
* § 7 - Úkoly výkonných orgánů krajských národních výborů
* § 8 - Povodňové komise
* § 9 - Zvláštní orgány povodňové služby
* § 10 - Ochrana před povodněmi v oblastech ovlivněných vodními díly
* § 11 - Hlášení nebezpečí povodně
* § 12 - Povinnost uživatelů nemovitostí při vodních tocích
* § 13 - Povinnosti vlastníků a uživatelů nemovitostí
* § 14 - Použití osob nebo majetku určeného k povodňové službě k jiným účelům
* § 15 - Náklady na povodňovou službu
* § 16 - Součinnost jiných orgánů
* § 17 - Zrušovací ustanovení
* § 18 - Účinnost vyhlášky
Aktuální znění od 1. 7. 1959
126
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra
ze dne 24. června 1959
o ochraně před povodněmi
Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 2 a § 30 odst. 3 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně:
§ 1
Účel úpravy
V zájmu účinné ochrany lidí a majetku před povodněmi je nutno podrobně vymezit úkoly výkonných orgánů národních výborů a jiných orgánů při odstraňování závad, jež zvyšují nebezpečí povodní, jakož i při zdolávání povodní a zamezování, popřípadě zmírňování škod, které při nich vznikají, a plnění těchto úkolů organizačně zajistit.
§ 2
Orgány ochrany před povodněmi
(1)
Péče o ochranu před povodněmi náleží především národním výborům a jejich výkonným orgánům, které ji provádějí za pomoci jednotek požární ochrany a vodohospodářských orgánů a za součinnosti nejširších vrstev občanstva.
(2)
Ústřední řízení ochrany před povodněmi a dozor na ni vykonává ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvem energetiky a vodního hospodářství.
§ 3
Organizace návěstní, předpovědní a varovné služby
(1)
Jednou ze základních podmínek úspěšné ochrany před povodněmi je dobře organizovaná a řádně vykonávaná návěstní, předpovědní a varovná služba, jejímž úkolem je pozorovat soustavně stav vodních toků, podávat a zprostředkovávat zprávy o stavu vody a varovat před hrozícím nebezpečím povodně.
(2)
Návěstní, předpovědní a varovná služba je soustředěna u Hydrometeorologického ústavu. Pro povodí řeky Labe a Nisy organizuje a řídí tuto službu Hydrometeorologický ústav v Praze, pro povodí řeky Moravy Hydrometeorologický ústav svým odborem hydrologie v Brně a pro povodí řeky Odry Hydrometeorologický ústav svým odborem hydrologie v Ostravě. Na Slovensku organizuje a řídí návěstní, předpovědní a varovnou službu Hydrometeorologický ústav — pobočka v Bratislavě. Provádění návěstní, předpovědní a varovné služby upravují zvláštní předpisy.
Úkoly výkonných orgánů místních národních výborů
§ 4
(1)
Výkonné orgány místních národních výborů, v jejichž obvodu může nastat nebezpečí povodně, provedou aspoň jednou do roka, zpravidla před obdobím jarního tání, povodňovou prohlídku. K prohlídce se zpravidla přibere vlastník (uživatel) pobřežního objektu, popřípadě vedoucí závodu nebo osoby jím zmocněné.
(2)
O konání povodňových prohlídek vyrozumí výkonný orgán místního národního výboru též inspektorát Státní pojišťovny, jehož zástupce je oprávněn se prohlídky zúčastnit.
(3)
Při povodňové prohlídce zjišťují výkonné orgány místních národních výborů, zda na vodních tocích nebo na jejich březích a na přilehlém území, jakož i v objektech a zařízeních, ležících při vodních tocích, nejsou závady, které by mohly způsobit nebo zvýšit nebezpečí povodně. Výkonné orgány místních národních výborů si při prohlídce všímají zejména toho, zda nejsou porušeny břehy a inundační hráze, zda umělé uzávěry v otvorech těchto hrází jsou ve stavu schopném provozu, zda na břehu nebo v jeho blízkosti nejsou skládky dříví a jiného materiálu, zda mosty a lávky jsou v řádném stavu, zda nejsou ucpány propustě apod. Směrnice o provádění technicko-bezpečnostních revizí na vodních dílech nejsou tím dotčeny.
(4)
Výkonné orgány místních národních výborů jsou povinny zajistit, aby závady zjištěné při povodňové prohlídce byly neprodleně odstraněny. Mají-li být učiněna opatření, k nimž nejsou příslušné, oznámí zjištěnou závadu příslušnému orgánu za účelem dalšího opatření.
§ 5
(1)
Výkonné orgány místních národních výborů, v jejichž obvodu může nastat nebezpečí povodně, jsou dále povinny zařídit ve svém obvodu vše, aby toto nebezpečí bylo snižováno na nejmenší míru, aby bylo zajištěno úspěšné zdolávání povodní a aby byly zamezeny nebo zmírněny škody, jež při nich vznikají.
Výkonné orgány místních národních výborů jsou zejména povinny:
a)
zpracovat podle zkušeností z minulých let plán zabezpečovacích, záchranných a jiných prací pro případ povodně (povodňový plán);
b)
zajistit osobní a věcné prostředky pro případ povodně, zejména se postarat o náležité vybavení jednotky požární ochrany (vhodnými plavidly, háky, lany, gumovými botami apod.) a pořídit soupis těchto prostředků;
c)
postarat se o soupis objektů, ležících na vodním toku nebo při něm, jež mohou zvýšit nebezpečí povodně nebo ledové zácpy (mosty, lávky, vodní díla apod.), jakož i o seznam míst, jež jsou v případě povodně ohrožena;
d)
dbát o to, aby vedení závodů, ohrožených povodněmi, prováděla potřebná opatření k ochraně závodu před povodněmi;
e)
učinit vhodná opatření pro hladký odchod ledu, zejména postarat se včas podle pokynů správy vodního toku o jeho odborné nasekávání;
f)
zajistit pro případ povodně účinné varování občanů v obci (místním rozhlasem, zvukovými signály apod.) a vyrozumění sousední obce po toku a výkonného orgánu okresního národního výboru;
g)
organizovat, řídit a prostřednictvím jednotek požární ochrany provádět zabezpečovací a záchranné práce na místě povodně;
h)
postarat se v případě zátopy o prozatímní ubytování občanů, kteří opustili zatopené nebo ohrožené budovy;
ch)
poskytovat pomoc sousedním obcím při zdolávání povodní podle poplachového plánu;
i)
požádat o pomoc výkonné orgány okresního národního výboru, nemohou-li při zdolávání povodně vystačit s vlastními prostředky ani za pomoci sousedních obcí, poskytnuté podle poplachového plánu (§ 18 vyhlášky ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú. l., o organizaci požární ochrany)
(2)
Velitel jednotky požární ochrany je povinen provádět pomocné a záchranné práce v součinnosti s vodohospodářskými orgány, pokud jsou na místě přítomny.
§ 6
Úkoly výkonných orgánů okresních národních výborů
(1)
Výkonné orgány okresních národních výborů dbají o to, aby výkonné orgány místních národních výborů plnily v oboru ochrany před povodněmi řádně své úkoly a pečují ve svém obvodu o tuto ochranu, pokud úkoly s ní spojené nejsou s to obstarávat vlastními prostředky výkonné orgány místních národních výborů.
(2)
Výkonné orgány okresních národních výborů:
a)
starají se o řádné provádění návěstní, předpovědní a varovné služby ve svých obvodech a provádějí za tím účelem zpravidla jednou do roka za účasti zástupce Hydrometeorologického ústavu instruktáž všech osob a orgánů určených k výkonu návěstní, předpovědní a varovné služby;
b)
kontrolují před obdobím jarního tání zařízení a opatření výkonných orgánů místních národních výborů určených k varováni ohroženého obyvatelstva a k provádění zabezpečovacích a záchranných prací pro případ povodně;
c)
zařizují, aby při zvýšeném nebezpečí povodně byla k zajištění spojení zavedena u příslušných poštovních úřadů (smluvních telefonních ústředen a hovoren) prodloužená nebo nepřetržitá telefonní a telegrafní služba;
d)
vypracují pro obvody ohrožené povodněmi povodňový plán a povodňovou mapu a předkládají je výkonným orgánům krajských národních výborů;
e)
zařizují poskytnutí pomoci výkonným orgánům místních národních výborů, nemohou-li vystačit při zdolávání povodně vlastními prostředky nebo s pomocí sousedních obcí, poskytnutou podle poplachového plánu;
f)
vyžadují si při zamýšleném uvolňování ledových celin a zácp třaskavinami nebo při mimořádné manipulaci s vodou na vodohospodářských dílech při povodních a odchodech ledů souhlas zvláštních orgánů povodňové služby (§ 9).
§ 7
Úkoly výkonných orgánů krajských národních výborů
Výkonné orgány krajských národních výborů:
a)
řídí, organizuji a kontrolují provádění povodňových opatření a činnost povodňové služby na všech tocích svého území, vyhlašují a odvolávají ve svém obvodě stupně aktivity povodňové služby, podávají zprávu o vyhlášení těchto stavů, o průběhu povodně a odchodu ledů a o vzniklých škodách zvláštním orgánům povodňové služby;
b)
řídí, organizují a kontrolují činnost výkonných orgánů okresních národních výborů při provádění a zajištění ochrany před povodněmi. Pokud úkoly v oboru ochrany před povodněmi nejsou výkonné orgány okresních a místních národních výborů s to provést, provádějí je samy;
c)
opatřují za spolupráce výkonných orgánů okresních národních výborů pro obvody ohrožené povodněmi povodňové plány a povodňové mapy, které předávají ve dvou vyhotoveních zvláštním orgánům povodňové služby k posouzení z hlediska celého povodí.
Části (sektory) povodňových plánů a map předávají výkonným orgánům okresních národních výborů, jejichž obvodu se týkají.
§ 8
Povodňové komise
(1)
K plnění úkolů při provádění a zajišťování ochrany před povodněmi, zejména ke koordinaci opatření nutných k zamezení vzniku škod před povodněmi, zřizují výkonné orgány krajských národních výborů povodňovou komisi jako svůj pomocný orgán.
(2)
Je-li to nutné nebo vhodné, mohou povodňovou komisi zřídit též výkonné orgány okresních a místních národních výborů.
§ 9
Zvláštní orgány povodňové služby
Ministerstvo vnitra může spolu s ministerstvem energetiky a vodního hospodářství zřídit z pracovníků těchto ministerstev pro jednotlivá povodí zvláštní pracovní orgány (povodňové zmocněnce) s úkolem
a)
koordinovat zamýšlená uvolňování ledových celin a zácp třaskavinami a dávat k nim souhlas,
b)
usměrňovat při povodních a odchodu ledů mimořádné manipulace s vodou na vodohospodářských dílech a dávat k nim souhlas,
c)
posuzovat povodňové plány a mapy z hlediska potřeb celých povodí.
§ 10
Ochrana před povodněmi v oblastech ovlivněných vodními díly
U vodních děl (přehrad, pohyblivých jezů, nádrží, čerpacích stanic, ochranných povodňových hrází apod.), podléhajících vodohospodářskému dispečinku, a u vodních děl, která mohou ovlivnit průtoky na tocích podléhajících vodohospodářskému dispečinku, řídí při povodních a odchodu ledů mimořádné manipulace, vymykající se schváleným manipulačním řádům, tento dispečink v dohodě se zvláštními orgány povodňové služby.
U ostatních vodních děl smějí být při povodních a odchodu ledů prováděny manipulace, vymykající se schváleným manipulačním řádům nebo povodňovým plánům, jen se souhlasem zvláštních orgánů povodňové služby.
§ 11
Hlášení nebezpečí povodně
Každý je povinen upozornit výkonný orgán místního národního výboru nebo jiný veřejný orgán na vznikající nebezpečí povodně. K hlášení nebezpečí povodně, jakož i k hlášení zpráv z místa povodně lze použit všech vhodných prostředků; jejich držitelé jsou povinni dát je bezplatně k použití a popřípadě poskytnout jejich obsluhu.
§ 12
Povinnost uživatelů nemovitostí při vodních tocích
Držitelé a uživatelé nemovitostí jsou povinní učinit opatření uložená výkonným orgánem místního národního výboru k zamezení nebo zmenšení nebezpečí povodní svým nákladem, pokud podle platných předpisů není k tomu povinen někdo jiný.
§ 13
Povinnosti vlastníků a uživatelů nemovitostí
Každý, kdo spravuje nemovitost postiženou nebo přímo ohroženou povodní, je povinen dovolit přístup na pozemky a do objektů k tomu účelu, aby se jich použilo k provedení výkonů potřebných k zamezení nebo zdolání povodně nebo k provedení potřebných záchranných prací (§ 26 zákona č. 18/1958 Sb.).
§ 14
Použití osob nebo majetku určeného k povodňové službě k jiným účelům
(1)
Zařízení a věcné prostředky určené k ochraně proti povodním smějí být použity k jiným účelům jen se souhlasem výkonného orgánu místního národního výboru.
(2)
Vodohospodářské orgány a ostatní orgány začleněné do výkonu ochrany proti povodním nesmějí být od vyhlášení stavu bdělosti pověřovány bez souhlasu výkonných orgánů příslušných národních výborů jinými úkoly.
§ 15
Náklady na povodňovou službu
(1)
Věcné prostředky pro veřejnou povodňovou službu zajišťují místní národní výbory a jejich výkonné orgány, které uhrazují náklady spojené s opatřováním, zřizováním a udržováním těchto prostředků.
(2)
Věcné prostředky povodňové služby v závodech zajišťují vedení závodů, které také hradí osobní a věcné náklady spojené s povodňovou službou v závodech. Věcné prostředky na ochranu a údržbu objektů a zařízení, které jsou ve správě příslušné správy vodních toků, zajišťuje tato správa.
§ 16
Součinnost jiných orgánů
Ústřední úřady a ostatní státní a jiné orgány jsou povinny pomáhat orgánům povodňové služby při jejím zajišťování (§ 28 zákona č. 18/1958 Sb.).
§ 17
Zrušovací ustanovení
Touto vyhláškou se zrušuje vyhláška ministerstva vnitra č. 175/1953 Ú. l., o ochraně před povodněmi.
§ 18
Účinnost vyhlášky
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. července 1959.
Ministr:
Barák v. r. |
Nařízení vlády č. 36/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 36/1959 Sb.
Nařízení, jímž se zřizuje Dukelská pamětní medaile
Vyhlášeno 30. 6. 1959, datum účinnosti 30. 6. 1959, částka 17/1959
* § 1 - Na paměť patnáctého výročí bojů u Dukly zřizuje se Dukelská pamětní medaile. Podrobná ustanovení o této medaili a o jejím propůjčování obsahují připojené stanovy, které jsou součástí tohoto nařízení.
* § 2 - Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provede je ministr národní obrany.
* Čl. 1 - Dukelská pamětní medaile je zřízena jako vojenská pamětní medaile k 15. výročí bojů u Dukly v ocenění zásluh o osvobození Československé republiky od fašistických okupantů a upevnění československo-sovětské bojové družby.
* Čl. 2 - Dukelskou pamětní medaili lze propůjčit žijícím, padlým a zemřelým příslušníkům 1. Československého armádního sboru v SSSR, kteří se ve dnech 8. září až 28. listopadu 1944 zúčastnili bojů u Dukly, a ostatním občanům, kteří v bezprostřední souvislosti s duk
* Čl. 3 - Dukelskou pamětní medaili lze propůjčit útvarům Československé lidové armády, jež jsou nositeli historických názvů a bojových tradic jednotek a útvarů 1. Československého armádního sboru v SSSR, které byly ve dnech 8. září až 28. listopadu 1944 nasazeny do
* Čl. 4 - Dukelskou pamětní medaili lze propůjčit též cizím státním příslušníkům a vojenským útvarům.
* Čl. 5 - Dukelskou pamětní medaili propůjčuje na návrh vlády president republiky.
* Čl. 6 - Zároveň s Dukelskou pamětní medailí se vydá diplom a průkazka opravňující k jejímu nošení.
* Čl. 7 - Dukelská pamětní medaile je bronzový kruh o průměru 35 mm. Na líci je dvojportrét sovětského a československého vojáka, vyjadřující československo-sovětskou bojovou družbu. Při okraji je nápis: „Čest a sláva dukelským hrdinům“. Na rubu je postavami sovětsk
* Čl. 8 - Dukelská pamětní medaile se nosí na levé straně prsou za Sokolovskou pamětní medailí. Nosí-li se jen stužka, je napjata na pravoúhlé liště 10 mm široké a 35 mm dlouhé.
* Čl. 9 - Věci Dukelské pamětní medaile spravuje ministerstvo národní obrany.
Aktuální znění od 30. 6. 1959
36
Vládní nařízení
ze dne 26. června 1959,
jímž se zřizuje Dukelská pamětní medaile
Vláda Republiky československé nařizuje se souhlasem presidenta republiky podle § 7 zákona č. 247/1949 Sb., o vyznamenáních a čestných uznáních:
§ 1
Na paměť patnáctého výročí bojů u Dukly zřizuje se Dukelská pamětní medaile. Podrobná ustanovení o této medaili a o jejím propůjčování obsahují připojené stanovy, které jsou součástí tohoto nařízení.
§ 2
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provede je ministr národní obrany.
Široký v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
STANOVY
DUKELSKÉ PAMĚTNÍ MEDAILE
Čl. 1
Dukelská pamětní medaile je zřízena jako vojenská pamětní medaile k 15. výročí bojů u Dukly v ocenění zásluh o osvobození Československé republiky od fašistických okupantů a upevnění československo-sovětské bojové družby.
Čl. 2
Dukelskou pamětní medaili lze propůjčit žijícím, padlým a zemřelým příslušníkům 1. Československého armádního sboru v SSSR, kteří se ve dnech 8. září až 28. listopadu 1944 zúčastnili bojů u Dukly, a ostatním občanům, kteří v bezprostřední souvislosti s dukelskou operací jako partyzáni nebo organizovanou a soustavnou bojovou činností, popřípadě jinak přispěli k citelnému poškození nepřítele a k pomoci sovětským a československým vojenským útvarům.
Čl. 3
Dukelskou pamětní medaili lze propůjčit útvarům Československé lidové armády, jež jsou nositeli historických názvů a bojových tradic jednotek a útvarů 1. Československého armádního sboru v SSSR, které byly ve dnech 8. září až 28. listopadu 1944 nasazeny do bojů u Dukly.
Čl. 4
Dukelskou pamětní medaili lze propůjčit též cizím státním příslušníkům a vojenským útvarům.
Čl. 5
Dukelskou pamětní medaili propůjčuje na návrh vlády president republiky.
Čl. 6
Zároveň s Dukelskou pamětní medailí se vydá diplom a průkazka opravňující k jejímu nošení.
Zemřel-li vyznamenaný, ponechává se medaile pozůstalým, kteří ji však nesmějí nosit.
Medaile propůjčená „in memoriam“ padlým a zemřelým se nenosí, nýbrž odevzdá se do pietní úschovy pozůstalým.
Čl. 7
Dukelská pamětní medaile je bronzový kruh o průměru 35 mm. Na líci je dvojportrét sovětského a československého vojáka, vyjadřující československo-sovětskou bojovou družbu. Při okraji je nápis: „Čest a sláva dukelským hrdinům“. Na rubu je postavami sovětského a československého vojáka v družném společném postoji znázorněno v symbolické podobě trvalé bratrství československé a sovětské armády. Při okraji je nápis: „Se Sovětským svazem na věčné časy“.
Stuha medaile je 35 mm široká. Ve středu stuhy je 2 mm široký zlatý proužek, po jeho obou stranách je 13,6 mm široký červený pruh, 1,4 mm široký bílý proužek a 1,5 mm široký modrý proužek.
Čl. 8
Dukelská pamětní medaile se nosí na levé straně prsou za Sokolovskou pamětní medailí. Nosí-li se jen stužka, je napjata na pravoúhlé liště 10 mm široké a 35 mm dlouhé.
Čl. 9
Věci Dukelské pamětní medaile spravuje ministerstvo národní obrany. |
Zákon č. 38/1959 Sb. | Zákon č. 38/1959 Sb.
Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami
Vyhlášeno 21. 7. 1959, datum účinnosti 21. 7. 1959, částka 18/1959
* § 1 - (1) Nároky československého státu a československých právnických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům, nadacím a polským fyzickým osobám a nároky československých fyzických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústa
* § 2 - (1) Nároky polského státu a polských právnických osob, ústavů a nadací proti československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, jakož i majetek polských fyzických osob a jejich nároky proti československému státu a československým právn
* § 3 - Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob polské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
* § 4 - Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád).
* § 5 - Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada poskytne (§ 1 odst. 2), jakož i o zániku nároku na náhradu.
* § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 21. 7. 1959
38
Zákon
ze dne 8. července 1959
o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Nároky československého státu a československých právnických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům, nadacím a polským fyzickým osobám a nároky československých fyzických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím, pokud se považují za vypořádané podle Dohody mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 4/1959 Sb. (dále jen „Dohoda“), a pokud již podle Dohody nezanikly, zanikají dnem 9. ledna 1959.
(2)
Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) a v jaké výši se poskytne náhrada osobám pozbyvším nároků, popřípadě jejich právním nástupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne; přitom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou měl státní příslušnost.
§ 2
(1)
Nároky polského státu a polských právnických osob, ústavů a nadací proti československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, jakož i majetek polských fyzických osob a jejich nároky proti československému státu a československým právnickým osobám, pokud se považují podle Dohody za vypořádané a pokud již podle ní na československý stát nepřešly, přecházejí na československý stát dnem 9. ledna 1959.
(2)
Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni povinnosti plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni plnit je československému státu. Vláda může stanovit, které z nároků, jež přešly nebo přecházejí na československý stát, nemají být vymáhány.
§ 3
Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob polské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
§ 4
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád).
§ 5
Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada poskytne (§ 1 odst. 2), jakož i o zániku nároku na náhradu.
§ 6
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Barák v. r.
inž. Šimůnek v. r.
inž. Jankovcová v. r.
dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
dr. Šlechta v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Machačová v. r.
dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Štrougal v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
dr. Kahuda v. r.
Reitmajer v. r.
dr. Škoda v. r.
dr. Vlasák v. r.
Brabec v. r.
inž. Černý v. r.
dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
inž. Púčik v. r. |
Vyhláška Ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu č. 144/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu č. 144/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu, kterou se provádí zákon o stavebním řádu
Vyhlášeno 31. 7. 1959, datum účinnosti 1. 8. 1959, částka 61/1959
* Část I - Stavby, jejich projektování a provádění (§ 1 — § 6)
* Část II - Užívání a udržování stavby (§ 7 — § 9)
* Část III - Nezbytné stavební úpravy (§ 10 — § 12)
* Část IV - Zboření staveb (§ 13 — § 20)
* Část V - Stavební úřady (§ 21 — § 22)
* Část VI - Stavební řízení (§ 23 — § 32)
* Část VII - Státní stavební dohled, archivování dokumentace (§ 33 — § 37)
* Část VIII - Asanace (§ 38 — § 41)
* Část IX - Přikázání pozemků do dočasného užívání (§ 42 — § 42)
* Část X - Vyvlastnění a předběžné užívání nemovitostí (§ 43 — § 49)
* Část XI - Zvláštní ustanovení (§ 50 — § 54)
* Část XII - Informační, reklamní a podobná zařízení (§ 55 — § 58)
* Část XIII - Vstup do staveb, na staveniště a na pozemky (§ 59 — § 59)
* Část XIV - Závěrečná ustanovení (§ 60 — § 62)
* Část I - — Stavby, jejich projektování a provádění
* Část II - — Užívání a udržování stavby
* Část III - — Nezbytné stavební úpravy
* Část IV - — Zboření staveb
* Část V - — Stavební úřady
* Část VI - — Stavební řízení
* Část VII - — Státní stavební dohled, archivování dokumentace
* Část VIII - — Asanace
* Část IX - — Přikázání pozemků do dočasného užívání
* Část X - — Vyvlastnění a předběžné užívání nemovitostí
* Část XI - — Zvláštní ustanovení
* Část XII - — Informační, reklamní a podobná zařízení
* Část XIII - — Vstup do staveb, na staveniště a na pozemky
* Část XIV - — Závěrečná ustanovení
Aktuální znění od 1. 8. 1959
144
VYHLÁŠKA
ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu
ze dne 23. července 1959,
kterou se provádí zákon o stavebním řádu
Ministr-předseda Státního výboru pro výstavbu stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry podle § 31 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu (dále jen „zákon“), a podle § 2 odst. 3 vládního nařízení č. 1/1956 Sb., o zřízení Státního výboru pro výstavbu:
Část I
Stavby, jejich projektování a provádění
(K §§ 1 až 4 zákona)
§ 1
Stavby a stavební práce
(1)
Vyhláška se vztahuje na stavby a stavební práce všeho druhu bez zřetele na jejich technologii, účel a dobu trvání, zejména na
a)
pozemní stavby (budovy, zdi, ploty, stožáry, studně nepodléhající řízení podle předpisů o vodním hospodářství, trvalé tribuny, pomníky apod.);
b)
rozvodná energetická vedení a zařízení (elektrická vedení, plynovody domovní, místní, průmyslové a dálkové, potrubí parní, teplovodní, horkovodní, potrubí pro dopravu hořlavých kapalin a jiných látek apod.), a to jak na povrchu, tak i v zemi;
c)
podzemní zařízení (sklepy, úkryty, šachty, sklady, nádrže apod.);
d)
terénní úpravy, které mění podstatně vzhled prostředí nebo odtokové poměry (větší úpravy sadové, hříště, zavážky, průkopy, násypy apod., jakož i výsypky, odvaly, lomy, pískoviště, pokud se na ně nevztahují horní předpisy).
(2)
Za stavby a stavební práce se považují též
a)
pomocné stavby, které mají sloužit svému účelu pouze do doby vybudování stavby nebo souboru staveb, pro které byly zřízeny;
b)
dočasné stavby, které mají plnit svůj účel jen kratší dobu (výstavní pavilóny, chaty, nepřenosné stánky, plechové garáže apod.). Stavbami však nejsou krátkodobá přenosná zařízení (jako skládací ploty, přenosné stánky, přenosná, popřípadě pojízdná zařízení pro výrobu, přeměnu nebo rozvod elektřiny apod.).
(3)
Pokud ve věcech upravených touto vyhláškou nestanoví zvláštní předpisy*) jinak, použije se ustanovení této vyhlášky přiměřeně též na
a)
stavby dopravní (dráhy, stavby na dráze, zařízení pro leteckou dopravu, silnice, cesty a ostatní pozemní komunikace, tunely, mosty apod.);
b)
stavby spojové (viz § 51 odst. 2);
c)
vodohospodářské stavby (studně podléhající řízení podle předpisů o vodním hospodářství, vodovody, kanalizace, koupaliště, rybníky, úpravy toků, údolní přehrady, hrazení bystřin apod.).
§ 2
Stavební pozemek a staveniště
(1)
Stavebním pozemkemStavebním pozemkem se rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění.
(2)
Staveniště je místo, na němž se provádí stavba, a jeho okolí v rozsahu potřebném pro přípravu a provádění stavebních prací a pro zařízení staveniště, popřípadě též místo pro uskladnění stavebních hmot; je vymezeno projektem organizace výstavby ve schváleném zadávacím (jednostupňovém) projektu nebo povolením stavebního úřadu používat potřebných ploch.
§ 3
Projektování staveb
(1)
Projektovou dokumentaci pro stavby a stavební práce (dále jen „dokumentace“) vypracovávají organizace oprávněné k projektování podle zvláštních předpisů.**)
(2)
Pro stavby prováděné občanskou svépomocí v akci zvelebování měst a obcí mohou vypracovávat dokumentaci projektanti jednotlivci, a to bez úplaty; skutečné výdaje spojené s vypracováním dokumentace se projektantu uhradí. Za správnost této dokumentace odpovídá orgán, který dokumentaci schvaluje.
(3)
Pro drobné soukromé stavby prováděné svépomocí mohou si stavebníci opatřit potřebnou dokumentaci u projektanta jednotlivce, pokud není v obvodu okresního národního výboru zajištěno zpracování takové dokumentace organizací oprávněnou projektovat. Projektant jednotlivec odpovídá za dokumentaci, kterou vypracoval. Stavební úřad vyhlásí, jakmile bude v obvodu okresního národního výboru zajištěno zpracování dokumentace pro tyto stavby organizací socialistického sektoru, že nebude napříště přijímat od soukromých stavebníků dokumentaci vypracovanou jednotlivci.
(4)
Dokumentace musí být úplná, musí být podepsána odpovědným projektantem a stavebníkem (investorem) [dále jen „stavebník“] a musí být na ní uvedeno jméno (název) a adresa zpracovatele. Není-li některá z těchto podmínek splněna, stavební úřad dokumentaci odmítne. Je povinen odmítnout též dokumentaci neodborně vypracovanou projektantem jednotlivcem; k zajištění kvality dokumentace vypracované projektantem jednotlivcem si může vyžádat od stavebníka předložení tužkového konceptu projektu k předběžnému posouzení.
§ 4
Stavby a stavební práce vyžadující rozhodnutí o přípustnosti stavby
Rozhodnutí o přípustnosti stavby vyžadují:
a)
novostavby, tj. samostatné stavby prováděné na nezastavěném pozemku nebo na jeho nezastavěné části;
b)
přístavby, tj. stavby, které mají vnitřní stavební souvislost s dosavadní stavbou a zvětšují její objem na dosud nezastavěné části pozemku;
c)
nástavby, které zvyšují dosavadní stavbu alespoň o jedno podlaží v celém plošném rozsahu nebo v jeho části;
d)
změny stavby (rekonstrukce a adaptace) nebo práce odstraňující účinky opotřebení stavby, vyměňují-li se při nich celé konstrukční části stavby, mění-li se jejich půdorysné nebo výškové uspořádání nebo jejich vzhled, upravuje-li se stavba nebo její část pro jiný způsob užívání anebo zřizuje-li se nebo podstatně mění její vnitřní zařízení (vodovodní, kanalizační, elektrické a plynové vedení, ústřední nebo etážové vytápění, výtahy a jiné zařízení netechnologické povahy apod.);
e)
přípojky na veřejná zařízení (komunikační, elektrická, vodovodní, kanalizační, plynovodní apod.) vyjma drobné přípojky (§ 5 odst. 1); přípojky zřizované současně se stavbou se však pokládají v rozsahu vymezeném zastavovacím plánem za součást této stavby.
§ 5
Stavby a stavební práce podléhající povinnosti ohlášení
(1)
Udržovací práceUdržovací práce, pokud nevyžadují rozhodnutí o přípustnosti stavby [§ 4 písm. d)], je nutno ohlásit stavebnímu úřadu nejpozději 15 dní před jejich započetím a připojit vyjádření výkonného orgánu místního národního výboru, pokud tento orgán sám o věci nerozhoduje. Ohlášení podléhají zejména výměna jednotlivých částí nosných konstrukcí, obnovení fasády nebo její barvy, změna druhu nebo barvy krytiny. Rovněž je nutno ohlásit zřizování drobných přípojek, pokud jejich zřízením nejsou dotčeny obecný zájem nebo oprávněné zájmy jiných osob. Zjistí-li stavební úřad po ohlášení udržovacích pracíudržovacích prací, že jde o práce, které vyžadují rozhodnutí o přípustnosti stavby, zakáže stavebníkovi započetí prací do doby, než rozhodne o přípustnosti stavby na podkladě nutné dokumentace.
(2)
Bez ohlášení lze provádět tyto udržovací práceudržovací práce: drobné opravy poškozené fasády, opravy vnitřních omítek, obkladů stěn, opravy podlah a dlažeb, opravy krytiny a plochých střech, komínových těles, výměnu nepodstatných částí krovů a stropů, menší opravy kotlů ústředního vytápění, větracího a klimatizačního zařízení nebo zdviží, výměnu kamen, opravy a údržbu vodovodních, kanalizačních, plynových, elektrických a jiných instalací (s potřebným vysekáním omítky a zdiva a opětným omítnutím), ostatní běžné opravy vnitřního vybavení budov, opravy odvodu povrchových vod, opravy a nátěr žlabů a odpadních trub, opravy oken a dveří a jejich nátěry, opravy ohradních zdí, bran a plotů, pokud se jimi nemění vzhled budovy. Jestliže se však udržovací práceudržovací práce uvedené v tomto odstavci provádějí na stavebních památkách, je třeba je ohlásit stavebnímu úřadu podle předchozího odstavce.
§ 6
Provádění staveb
(1)
Stavební a montážní organizace socialistického sektoru, které jsou oprávněny provádět stavby a stavební práce, jsou
a)
národní podniky stavební a stavební organizace jim na roveň postavené;
b)
stavební podniky místního hospodářství;
c)
stavební výrobní družstva.
U těchto organizací stavební úřad nezkoumá jejich odbornou vybavenost.
(2)
Jinými organizacemi socialistického sektoru, které mohou provádět stavby, jsou
a)
stálá stavební nebo montážní oddělení nestavebních hospodářských nebo rozpočtových organizací;
b)
samostatné montážní organizace;
c)
organizace spojů zřízené podle vládního nařízení č. 13/1952 Sb., o správě spojů;
d)
organizace zřízené podle vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organizaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy (traťové distance, sdělovací a zabezpečovací distance, elektroúseky, podniky železničního stavebnictví apod.);
e)
podniky zřízené podle § 25 odst. 2 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách;
f)
energetické národní podniky, pokud jde o zřizování, údržbu a opravy zařízení pro výrobu, přeměnu a rozvod elektřiny.
(3)
U organizací uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) ověří si stavební úřad, je-li toho třeba, pro jaké druhy prací jsou odborně vybaveny (odborné vzdělání pracovníků a technické zařízení). U ostatních organizací uvedených v odstavci 2 nezkoumá stavební úřad odborné vybavení, pokud jde o práce jimi pravidelně prováděné.
(4)
Jestliže jsou stavby nebo stavební práce prováděny svépomocí (v akci zvelebování měst a obcí, drobné soukromé stavby, drobné zemědělské stavby jednotných zemědělských družstev), prověří stavební úřad před započetím prací, zda je zajištěno jejich odborné vedení i provádění. V těchto případech uvede stavební úřad na návrh stavebníka v rozhodnutí o přípustnosti staveb jméno osoby odpovědné za odborné provádění prací. Stejně postupuje i v případech, kdy organizace a stavební oddělení uvedené v odstavci 2 provádějí stavby nebo stavební práce, které jimi nejsou prováděny pravidelně. Osobou odpovědnou za odborné provádění prací může být jmenován pouze pracovník, který stavebnímu úřadu prokáže znalosti a zkušenosti odpovídající povaze stavby nebo stavebních prací. U drobných staveb prováděných svépomocí může stavební úřad určit, že stavebník, který má k tomu potřebné předpoklady, odpovídá sám za odborné provádění stavby. Nezajistí-li stavebník odborné provádění stavby, odmítne stavební úřad vydat rozhodnutí o její přípustnosti.
(5)
K provedení staveb nebo stavebních prací soukromými osobami, pokud nejde o svépomoc, může dát stavební úřad souhlas, jen jde-li o oprávněné řemeslníky, kteří provádějí práce osobně, a jedná-li se o zcela výjimečné a nezbytně nutné případy, kdy stavbu nebo stavební práce nemůže provést socialistická organizace. Jinak platí pro zadávání staveb nebo stavebních prací socialistickými organizacemi jednotlivcům zvláštní předpisy.*)
(6)
Plnění podmínek, za nichž bylo provádění stavby podle odstavců 3 až 5 povoleno, se zkoumá při výkonu státního stavebního dohledu. Zjistí-li stavební úřad, že stavba je prováděna organizací nebo osobou, která stanovené podmínky nesplňuje, zakáže další provádění stavby do doby, než stavebník zjedná nápravu.
Část II
Užívání a udržování stavby
(K §§ 5 a 6 zákona)
§ 7
Užívání stavby
(1)
Dokončených staveb nebo jejich dokončených provozně ucelených částí lze užívat jen k povoleným účelům a v souladu s podmínkami, které pro tuto stavbu byly určeny územním rozhodnutím, rozhodnutím o přípustnosti stavby, obsahem schválené dokumentace, rozhodnutím podle čtvrté části vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), jinými rozhodnutími a opatřeními stavebního úřadu a opatřeními jiných orgánů vydanými podle zvláštních předpisů (požárních, zdravotnických, bezpečnostních, civilní obrany, o kulturních památkách a o státní ochraně přírody apod.).
(2)
Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možno zjistit účel, ke kterému byla stavba povolena, platí, že stavba byla povolena především k účelu, pro který je vybavena, jinak k účelu, ke kterému je užívána.
§ 8
Změny v užívání stavby
(1)
Změny ve způsobu užívání staveb nebo jejich částí, v provozním zařízení, ve způsobu výroby a podstatné rozšíření výroby musí ten, kdo je hodlá uskutečnit, předem ohlásit orgánu příslušnému podle § 15 odst. 2 vládního nařízení č. 8/1956 Sb., a to i tehdy, jestliže k jejich provedení nebude potřebí stavebních úprav, které by vyžadovaly vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby; jestliže povolení k trvalému provozu (užívání) vydala vláda, ohlásí se změna Státnímu výboru pro výstavbu. Tento orgán, popřípadě Státní výbor pro výstavbu, rozhodne podle povahy změny, zda se provede nové řízení o uvedení do trvalého provozu (užívání) či zda se vydá nové povolení bez takového řízení, nebo změnu odmítne. V případě, že o věci rozhoduje jiný orgán než stavební úřad, vydá rozhodnutí po projednání se stavebním úřadem, který potvrzuje, že zamýšlená změna není v rozporu s důležitými místními zájmy (§ 25 odst. 2).
(2)
Zjistí-li stavební úřad (např. při výkonu státního stavebního dohledu), že se stavby nebo její části užívá k jinému účelu, než ke kterému byla určena, nebo pro který byla vybavena, uloží bez újmy trestního stíhání podle okolností případu vlastníku nebo uživateli stavby,
a)
o jejímž uvedení do trvalého provozu (užívání) rozhoduje jiný orgán než stavební úřad, aby jej požádal ve lhůtě, kterou mu zároveň určí, o rozhodnutí ve smyslu odstavce 1; tento orgán vyrozumí o svém rozhodnutí stavební úřad;
b)
o jejímž uvedení do trvalého provozu (užívání) je příslušný sám rozhodnout, aby mu předložil podklady potřebné k rozhodnutí ve smyslu odstavce 1.
§ 9
Udržování staveb
(1)
Udržovacími pracemiUdržovacími pracemi, které je vlastník stavby povinen provádět, se rozumějí práce prováděné pro zachování stavu stavby, který odpovídá rozhodnutím uvedeným v § 7 odst. 1. Vlastník stavby je povinen ohlásit neprodleně stavebnímu úřadu závady na stavbě, které vzbuzují obavu, že by jimi mohla být ohrožena bezpečnost stavby, a provést opatření podle rozhodnutí stavebního úřadu.
(2)
Zjistí-li stavební úřad, že určitá stavba je ve vadném stavu, může podle potřeby nařídit provedení odborných zkoušek na náklad vlastníka a nařídit mu, aby provedl opatření, kterými se stavba uvede opět do řádného stavu. Jestliže vlastník takové opatření neprovede, může stavební úřad zajistit jeho provedení správní exekucí.
(3)
Hrozí-li nebezpečí, že dojde k ohrožení života nebo zdraví osob v důsledku špatného stavu stavby, nařídí stavební úřad provedení neodkladných zabezpečovacích prací nejbližší stavební organizaci, která je schopna tyto práce provést. Stavební úřad rozhodne o úhradě za tyto práce a nemůže-li vlastník stavby úhradu zajistit zcela nebo zčásti, může mu přiznat příspěvek podle ustanovení § 12.
Část III
Nezbytné stavební úpravy
(K § 7 zákona)
§ 10
Vymezení pojmu
Stavební úřad může vlastníku stavby nařídit, aby provedl na svůj náklad stavební úpravy nezbytné z důvodů hygienických, estetických, památkových, bezpečnostních, komunikačních nebo provozních, zejména
a)
připojení na vodovodní nebo kanalizační síť včetně zřízení nebo úpravy domovní instalace, vybavení bytů záchody nebo koupelnami;
b)
vybavení velkých obytných budov prádelnami nebo jinými společnými zařízeními, která zlepšují uživatelnost budovy;
c)
zřízení záchodů, umýváren a šaten v provozních a veřejných budovách;
d)
připojení na elektrické, plynové nebo tepelné vedení včetně zřízení nebo úpravy domovní instalace, zlepšení vytápění;
e)
zařízení protipožární nebo zařízení k zabránění živelným pohromám;
f)
odstranění stavebních částí, zabraňujících přístupu vzduchu nebo světla do obytných a pracovních místností (převislé stříšky, verandy, kolny, chlévky apod.);
g)
zřízení bezpečnostních úkrytů nebo spojovacích průchodů do sousedních budov;
h)
zvýšení počtu bytových jednotek nebo rozšíření bytového prostoru změnou dispozice budovy, rozdělením nadměrných bytů na stavebně uzavřené menší byty, jakož i využitím půdních prostor nebo nástavbou (s výjimkou takových úprav u rodinných domků);
i)
přeměnu stavby nebo její části, která byla dosud užívána k jiným účelům než k obývání, na byty.
§ 11
Řízení
(1)
Před vydáním rozhodnutí o nezbytných stavebních úpravách stavební úřad zjistí
a)
zda provedení úpravy je v souladu s požadavky státního plánu rozvoje národního hospodářství a se záměry územního plánováníúzemního plánování;
b)
zda úprava je naléhavá z hlediska obecného zájmu, zejména jde-li o rozhodování o pořadí několika úprav a způsob, možnost i dobu provedení stavebních prací;
c)
výši nákladů, kterých by si úprava vyžádala, podle odborného odhadu a způsob jejich úhrady;
d)
zda úprava je hospodárná nebo nutná vzhledem k předpokládanému trvání budovy podle jejího stavebního stavu nebo polohy a vzhledem k obtížnosti a nákladnosti stavebních prací, kterých si úprava vyžádá pro zvláštní vlastnosti budovy (konstrukce, dispozice, historický význam, umělecká hodnota).
(2)
Stavební úřad vyslechne výkonný orgán místního národního výboru a vlastníka stavby. Bude-li třeba k provedení rozhodnutí, aby třetí osoby trpěly na svých stavbách nebo pozemcích určitá opatření, musí být slyšeny. Je-li třeba konat místní šetření, přizve stavební úřad ještě další osoby, jejichž práv nebo oprávněných zájmů by se nařízená úprava mohla dotknout a projedná zároveň odhad nákladů a způsob jejich úhrady.
(3)
V rozhodnutí, kterým se nařizují nezbytné stavební úpravy, je třeba stanovit
a)
druh a způsob úpravy,
b)
lhůtu k uskutečnění úpravy, a je-li třeba stavebního řízení, také lhůtu, v níž musí být předložena dokumentace,
c)
odhad nákladů,
d)
popřípadě výši příspěvku.
§ 12
Příspěvek
(1)
Nemůže-li vlastník stavby uhradit náklad na nezbytnou stavební úpravu z vlastních prostředků ani z půjčky poskytnuté mu Státní spořitelnou nebo nemá-li z úpravy užitek anebo má-li z ní užitek jen nepatrný v poměru k nákladu, může mu na jeho žádost až do výše 9/10 nákladu přispět stát, pokud nelze poskytnout příspěvek podle jiných předpisů (např. z prostředků památkové péče). Příspěvek nelze vlastníkovi poskytnout, jestliže zvláštní předpisy upravují úhradu těchto nákladů odchylně nebo je-li nutno stavební úpravu nařídit v důsledku zavinění vlastníka.
(2)
Žádost o příspěvek na úhradu nákladů je třeba podat u stavebního úřadu
a)
zároveň s předložením dokumentace nezbytné stavební úpravy stavebnímu úřadu k projednání nebo
b)
do 30 dnů poté, kdy se rozhodnutí stalo vykonatelným, není-li k provedení úpravy třeba stavebního řízení.
(3)
V žádosti o příspěvek je třeba uvést a doložit:
a)
rozpočet nákladů na úpravu nebo alespoň podrobně odůvodněný jejich odhad,
b)
roční čistý výnos stavby za poslední tři roky a
c)
břemena váznoucí na stavbě.
(4)
Uzná-li stavební úřad, že žádost o poskytnutí příspěvku je odůvodněna, rozhodne s ohledem na obecný zájem o výši příspěvku; přitom posoudí a popřípadě upraví rozpočet nebo odhad nákladů a stanoví příspěvek určitým podílem těchto nákladů.
(5)
Požádá-li vlastník stavby již při řízení prováděném podle § 11 o poskytnutí příspěvku, je možno rozhodnutí o výši příspěvku zahrnout do rozhodnutí o nezbytných stavebních úpravách.
(6)
Příspěvek se vyplácí prostřednictvím peněžního ústavu přímo organizaci, která provádí stavební nebo montážní práce, a to na podkladě faktur potvrzených stavebním úřadem. Vlastník je povinen předkládat stavebnímu úřadu tyto faktury s doklady o rozsahu provedených prací.
Část IV
Zboření staveb
(K § 8 zákona)
§ 13
Důvody zboření staveb
(1)
Zboření stavby nebo její části stavební úřad
a)
nařídí, jestliže zjistí, že stavba nebo její část hrozí zřícením nebo jinak ohrožuje bezpečnost nebo zdraví osob (všeobecnou zchátralostí, vlhkostí apod.), a nelze-li ji hospodárně opravit;
b)
může nařídit, jestliže stavba nebo její část byla provedena bez rozhodnutí o přípustnosti stavby, v rozporu s ním nebo odchylně od schválené dokumentace;
c)
povolí na odůvodněnou žádost vlastníka.
(2)
Při rozhodování o zboření stavby se stavební úřad řídí požadavky účelnosti a hospodárnosti, hlediskem obecného zájmu a hlediskem potřeby ochrany památek.*)
§ 14
Společná ustanovení o zboření stavby
(1)
Před vydáním rozhodnutí o zboření stavby nebo její části provede stavební úřad místní šetření, k němuž přizve vlastníka stavby, ostatní účastníky řízení, dotčené orgány státní správy a organizaci, která provede zbourání stavby, pokud je již známa. Podle okolností případu může stavební úřad od místního šetření upustit, nejsou-li zbořením stavby dotčeny zájmy třetích osob, nebo prokáže-li vlastník stavby, že s nimi bylo o věci jednáno a že nemají námitek.
(2)
Podle výsledků jednání o zboření stavby vydá zpravidla stavební úřad rozhodnutí o zboření stavby již při místním šetření; není-li při šetření přítomen vlastník stavby určené ke zboření, bude mu rozhodnutí doručeno neprodleně do vlastních rukou. V jednoduchých případech může stavební úřad povolit provedení bouracích prací svépomocí; přitom zároveň určí osobu odpovědnou za odborné provedení prací.
(3)
V rozhodnutí o zboření stavby nebo její části se uvedou zejména:
a)
lhůta, do které je třeba započít s bouracími pracemi, do kdy je třeba stavbu zbořit, kdo zboření provede a kdo za práce odpovídá;
b)
podmínky, které je třeba při bourání splnit;
c)
opatření, jak se — bez újmy práv vlastníka stavby — naloží s hmotami a předměty, získanými ze zbořené stavby;
d)
opatření, kterých je třeba k zabezpečení a k provedení nezbytných úprav na sousedních stavbách a veřejných zařízeních;
e)
opatření, kterými se zajistí úpravy pozemků po provedeném zboření z hlediska bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti, komunikačních potřeb a vzhledu nebo jiných obecných zájmů.
§ 15
Zboření stavby z důvodu bezpečnosti
(1)
Jde-li o zboření podle § 13 odst. 1 písm. a) a hrozí-li nebezpečí z prodlení, je stavební úřad povinen vydat rozhodnutí o zboření stavby ihned. Takové rozhodnutí nemusí obsahovat opatření uvedená v § 14 odst. 3 písm. c) a e), o nichž lze rozhodnout dodatečně.
(2)
Není-li v době vydání rozhodnutí zajištěno, kdo provede zboření stavby, projedná stavební úřad zboření stavby s nejbližší stavební organizací, která je k tomu odborně způsobilá. Odmítne-li tato organizace zboření provést, navrhne stavební úřad urychleně potřebná opatření orgánu, který je stavební organizaci nadřízen.
(3)
Stavební úřad nařídí uživatelům bytů a jiných místností ve stavbě nebo její části, která má být zbořena, jejich vyklizení. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, může být takové rozhodnutí oznámeno ústně ještě před skončením řízení o zboření stavby a může být v něm vyloučen odkladný účinek odvolání. Takové rozhodnutí musí být dodatečně, nejpozději do 3 dnů, potvrzeno písemně.
(4)
Je-li ohrožen život nebo zdraví uživatelů bytů a jiných místností ve stavbě nebo její části, která hrozí zřícením, a je-li tu nebezpečí z prodlení, může stavební úřad vydat příkaz k vyklizení, i když nenařídí zboření stavby. Takové rozhodnutí může být vydáno ústně s vyloučením odkladného účinku odvolání a musí být dodatečně, nejpozději do 3 dnů potvrzeno písemně.
(5)
Stavební úřad je povinen ihned upozornit příslušný výkonný orgán národního výboru, aby urychleně zajistil náhradní umístění osob, jimž byl dán příkaz k vyklizení, podle předpisů o hospodaření s byty nebo podle předpisů o hospodaření s jinými místnostmi.
§ 16
Opatření u stavby, která byla provedena v rozporu s předpisy
Jestliže zboření stavby nebo její části má být nařízeno podle § 13 odst. 1 písm. b), stavební úřad nejprve přezkouší, zda — bez újmy trestního stíhání stavebníka — není možné dodatečné vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby anebo zda odchylky od schválené dokumentace nebo od podmínek vydaného rozhodnutí o přípustnosti stavby jsou takového rázu, že stavbu nelze zachovat. Přitom vždy uváží, zda zbořením stavby nebo její části nevzniknou větší hospodářské škody než jejím ponecháním. Zboření stavby nebo její části je povinna provést organizace nebo osoba, která stavbu prováděla nebo provádí. Odmítne-li organizace provést zboření stavby, projedná stavební úřad věc s orgánem této organizaci nadřízeným. Jestliže organizace nebo osoba, která stavbu provedla, v době, kdy zboření stavby bylo nařízeno, již neexistují, zajistí zboření stavby její vlastník.
§ 17
Zboření stavby na žádost vlastníka
(1)
V žádosti o povolení ke zboření stavby je třeba přesně označit stavbu nebo její část, která se má zbořit, uvést účel, ke kterému je stavba určena, jména a adresy vlastníků sousedních nemovitostí, odůvodnění potřeby odstranění stavby, jméno organizace, která provede zboření, nebo jméno pracovníka odpovědného za dozor při provádění bouracích prací svépomocí. K žádosti je nutno připojit vyjádření výkonného orgánu místního národního výboru, není-li stavebním úřadem.
(2)
Stavební úřad může podle svého uvážení uložit žadateli doplnění žádosti a zejména předložení:
a)
polohopisného výkresu v měřítku katastrální nebo pozemkové mapy;
b)
stavebního výkresu nebo alespoň náčrtku stavby podle skutečného stavu v jednom nebo více vyhotoveních;
c)
fotografie současného stavu stavby, z které by byla zřejmá též souvislost stavby s nejbližším okolím;
d)
potvrzení výkonných orgánů místního národního výboru o tom, že je zajištěno potřebné náhradní umístění dosavadních uživatelů budovy nebo její části;
e)
vyjádření orgánů státní památkové péče, popřípadě dokumentaci podle jejich požadavků, jde-li o chráněné objekty.
§ 18
Zboření stavby v důsledku živelných pohrom a při provedení asanace
(1)
Je-li třeba provést zboření stavby nebo její části v důsledku živelných nebo jiných pohrom, může stavební úřad řízení o zboření stavby zjednodušit a poskytnout úlevy z ustanovení § 17 odst. 2.
(2)
Jde-li o zboření stavby nebo její části za účelem provedení asanace krajiny nebo asanace obcí, použije se přiměřeně ustanovení části IV s výjimkou ustanovení o nákladech.
§ 19
Zabezpečení sousedních staveb při bourání stavby
Vzniknou-li na sousedních stavbách při bourání závady, které ohrožují jejich bezpečnost, je organizace provádějící bourací práce povinna ihned učinit potřebná opatření a oznámit to neprodleně stavebnímu úřadu, který stanoví další postup.
§ 20
Náklady zboření stavby
(1)
Náklady spojené se zbořením stavby nebo její části včetně potřebných nařízených zkoušek, zabezpečení okolních budov a nutných úprav pozemků po provedeném zboření, nese její vlastník.
(2)
Je-li na sousední stavbě pro její vadný stav třeba zabezpečovacích prací většího rozsahu, než jaké by byly nutné při jejím nezávadném stavu, hradí zvýšené náklady těchto prací vlastník sousední stavby.
(3)
Není-li vlastník schopen stavbu odstranit nebo odmítá-li tak učinit [v případech uvedených v § 13 odst. 1 písm. a) a b)], zajistí stavební úřad provedení příkazu ke zboření stavby správní exekucí na náklad vlastníkův. Provádí-li se exekuce náhradním výkonem, navrhne stavební úřad vlastníku stavby určené ke zboření, aby se zavázal k přenechání stavebního materiálu a předmětů vytěžených ze zbořené stavby stavebnímu úřadu ke krytí nákladů exekuce. Jestliže vlastník stavby nesouhlasí, zajistí stavební úřad vymáhání nákladů exekučního řízení podle obecných předpisů. Stejně postupuje, i pokud jde o část nákladů, k jejímuž krytí přenechaný materiál nepostačuje. Nemůže-li vlastník stavby uhradit rozdíl bez ohrožení výživy vlastní a své rodiny, může stavební úřad upustit od vymáhání těchto nákladů a uhradit je z prostředků na nezbytné stavební úpravy.
Část V
Stavební úřady
(K § 9 zákona)
§ 21
Orgány s působností stavebního úřadu
Stavebními úřady jsou
a)
výkonné orgány místních národních výborů vykonávající v den počátku účinnosti této vyhlášky působnost stavebního úřadu podle dosavadních předpisů;
b)
výkonné orgány místních národních výborů, které mají řádně vybudovanou stavební službu a které určí rada krajského národního výboru po slyšení rady okresního národního výboru vyhláškou v Úředním listě;
c)
výkonné orgány ostatních místních národních výborů v rozsahu působnosti přenesené na ně podle ustanovení § 22;
d)
výkonné orgány okresních národních výborů;
e)
výkonný orgán okresního nebo krajského národního výboru, popřípadě orgán jimi určený, je-li prováděna stavba v obvodu několika stavebních úřadů;
f)
výkonný orgán krajského národního výboru v rozsahu pravomoci přenesené na něj podle § 24 odst. 2 zákona;
g)
jiné orgány, na něž byla přenesena pravomoc podle § 24 odst. 1 zákona; názvy, sídla a působnost těchto orgánů se vyhlašují v Úředním listě nebo jiným vhodným způsobem.
§ 22
Přenesení působnosti stavebního úřadu
(1)
Výkonné orgány místních národních výborů, které nejsou stavebními úřady ve smyslu § 21 písm. a) a b), vykonávají tuto působnost stavebního úřadu:
a)
vydávají rozhodnutí o přípustnosti stavby podle § 11 odst. 4 vyhlášky č. 22/1958 Ú. l., o dokumentaci investiční výstavby jednotných zemědělských družstev;
b)
dozírají na stav budov a na stavební činnost v obci vůbec; v rámci tohoto dozoru navrhují výkonným orgánům okresních národních výborů potřebu oprav, úprav nebo zboření staveb. Zvlášť dozírají, aby nebyly prováděny stavby na pozemcích, na kterých nebyly povoleny, a aby nebyly prováděny přípravné práce na pozemcích, pro které nebylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby (územní rozhodnutí).
(2)
Výkonný orgán okresního národního výboru může přenést na výkonný orgán místního národního výboru, který není stavebním úřadem ve smyslu § 21 písm. a) a b), tuto působnost stavebního úřadu:
a)
provádět místní šetření při stavebním řízení;
b)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti stavby při změnách drobných soukromých staveb, jimiž se mění půdorysné uspořádání, nemění se však půdorysná velikost [§ 4 písm. b)] a výškové zastavění těchto staveb;
c)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti stavby pro jednotlivé adaptace a drobné zemědělské stavby jednotných zemědělských družstev v případech, kdy rozpočtová částka převyšuje Kčs 25 000.
Týkají-li se však stavební úpravy uvedené pod písm. b) a c) památkově chráněných objektů a staveb v oblastech přírodních rezervací, přísluší vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby výkonnému orgánu okresního národního výboru.
(3)
Výkonný orgán okresního národního výboru může přenést na výkonný orgán místního národního výboru, u něhož jsou dány podmínky pro správné rozhodování v technicky obtížnějších případech, ještě tuto působnost:
a)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti dočasných staveb, má-li stavba sloužit svému účelu nejdéle dva roky;
b)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti pomocných staveb;
c)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti drobných staveb s výjimkou rodinných domků, nepřesahuje-li náklad na stavbu Kčs 50 000;
d)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti stavby rodinných domků v případech, kdy jde o soustředěnou výstavbu rodinných domků prováděnou dodavatelským způsobem podle územního plánu a podle schválených typových podkladů;
e)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti změn stavby nebo prací odstraňujících účinky opotřebení stavby, nepřesahuje-li náklad Kčs 50 000;
f)
vydávat rozhodnutí o přípustnosti staveb energetických děl, které svým rozsahem a významem nepřesahují obvod místního národního výboru;
g)
potvrzovat soulad změn podle § 8 odst. 1 s důležitými místními zájmy u provozoven, které po provedené změně nebudou mít více než 20 výrobních zaměstnanců;
h)
vydávat povolení ke zboření přízemních staveb;
i)
vydávat povolení k uvedení staveb nebo jejich provozne ucelených částí do trvalého provozu (užívání) v případech uvedených pod písm. a) až f) tohoto odstavce.
(4)
Výkonný orgán okresního národního výboru může přenést působnost stavebního úřadu podle odstavců 2 a 3 zcela nebo částečně nebo ji omezit jen na určité druhy činnosti, popřípadě na určité druhy staveb. Rozhodnutí o přenesení působnosti může též časově omezit a může je odvolat. Při rozhodování o přenesení působnosti přihlédne k tomu, jak je výkonný orgán místního národního výboru vybaven odbornými silami, popřípadě též za pomoci aktivu odborně kvalifikovaných pracovníků.
(5)
Rozsah přenesení působnosti stavebního úřadu na výkonný orgán místního národního výboru se vyhlásí v obci i v okrese obvyklým způsobem.
Část VI
Stavební řízení
(K §§ 10 až 12 zákona)
§ 23
Žádost o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby
(1)
Před započetím přípravných prací pro stavbu (např. dovoz materiálu na staveniště, příprava staveniště, úprava příjezdu ke staveništi) a není-li přípravných prací třeba, před započetím vlastních stavebních prací, požádá stavebník stavební úřad o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby a předloží předepsanou dokumentaci. U staveb uvedených v § 24 odst. 1 písm. b) je přípustno, aby stavebník požádal o povolení přípravných prací ještě před podáním žádosti o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby. Stavební úřad určí, jak má být tato žádost doložena.
(2)
Žádosti o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby se předkládají u výkonného orgánu místního národního výboru místa stavby. Dotýká-li se však stavba obvodů několika místních národních výborů, předkládá se žádost přímo příslušnému stavebnímu úřadu.
(3)
Výkonný orgán místního národního výboru předloží žádost se svým vyjádřením příslušnému stavebnímu úřadu do 7 dnů, není-li sám stavebním úřadem.
§ 24
Předepsaná dokumentace a další doklady
(1)
Předepsanou dokumentaci se rozumí:
a)
u staveb, na něž se vztahují předpisy o dokumentaci staveb, zadávací (jednostupňový) projekt bez rozpočtové části a bez technických výpočtů. Dokumentace se předkládá stavebnímu úřadu ve dvou vyhotoveních. Stavební úřad určí, které části projektu si ponechá v jednom vyhotovení pro svou potřebu;
b)
u ostatních staveb stavební výkresy v měřítku 1 : 100 včetně situačního plánu stavby v měřítku nejméně katastrální mapy, technický popis stavby včetně technických výpočtů, jednoduchý rozpočet nákladů, výkaz potřebných stavebních hmot a ostatní doklady, určené zvláštními předpisy nebo stavebním úřadem. Neposkytuje-li situační plán stavby dostatečný podklad pro rozhodnutí, může si stavební úřad vyžádat jeho doplnění, popřípadě přepracování a určí obsah i měřítko požadovaného situačního plánu stavby. Dokumentace se předkládá ve dvou vyhotoveních a není-li výkonný orgán místního národního výboru místa stavby stavebním úřadem, ve třech vyhotoveních.
(2)
K žádosti o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby je třeba dále předložit doklad o tom, že stavebník je vlastníkem stavebního pozemkustavebního pozemku nebo má právo stavby na pozemku anebo požádal o jeho vyvlastnění.
(3)
Neposkytuje-li předložená dokumentace dostatečný podklad pro posouzení stavebního úřadu a jeho rozhodnutí, vyžádá si stavební úřad od stavebníka na jeho náklad zpřesnění nebo doplnění dokumentace dalšími výkresy, rozbory, specifikacemi nebo jinými doplňky.
§ 25
Místní šetření
(1)
Při místním šetření projedná stavební úřad žádost o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby se stavebníkem a ostatními účastníky řízení, s výkonným orgánem místního národního výboru, s orgány hygienické a protiepidemické služby, s dotčenými orgány státní správy (orgány požární ochrany, civilní obrany, státní památkové péče, dopravy, vojenské správy, báňské správy, spojů aj.), s orgány inspekce práce, s projektantem a organizací, která provede stavbu. Stavební úřad dbá, aby se místního šetření zúčastnil jen nezbytný počet osob, jejichž přítomnost při šetření je nutná; může si proto před místním šetřením opatřit písemné vyjádření dotčených orgánů státní správy, jestliže toto vyjádření postačí k posouzení žádosti.
(2)
Při místním šetření zjišťuje stavební úřad, zda a do jaké míry jsou navrhovanou stavbou dotčeny obecný zájem a oprávněné zájmy účastníků, a připravuje podklady pro takové rozhodnutí, které zajistí, aby navrhovaná stavba byla v souladu s nejdůležitějšími zájmy. Místní šetření musí být vždy provedeno, jde-li o novostavby a stavby, které by mohly způsobit zhoršení poměrů zdravotních, dopravních, bezpečnostních, sociálních nebo estetických. Od místního šetření může stavební úřad upustit, jen jde-li o jednoduché stavby a jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a jeho okolí.
(3)
Stavební úřad pozve účastníky řízení, orgány a organizace uvedené v odstavci 1 písemně nebo prostřednictvím výkonného orgánu místního národního výboru nejméně 7 dní před konáním místního šetření. V pozvání uvede, kde lze nahlédnout do dokumentace navrhované stavby a upozorní, že námitky lze uplatnit nejpozději při místním šetření. Ve výjimečných případech (při stavbách dálkových vedení elektrických, plynových aj.) pozve stavební úřad účastníky řízení k místnímu šetření vyhláškou vyvěšenou u místních národních výborů, jejichž území se navržená stavba dotýká. Písemně pozve orgány státní správy, stavebníka, projektanta a organizaci, která stavbu provede.
(4)
Účastníky řízení jsou vedle stavebníka též vlastníci (uživatelé) sousedních nemovitostí, popřípadě jiné osoby, jejichž práv či oprávněných zájmů by se mohla stavba dotknout.
(5)
Orgány hygienické a protiepidemické služby, požární ochrany, civilní obrany, památkové péče, dopravy, spojů, vojenské správy, báňské správy, inspekce práce, popřípadě jiné dotčené orgány státní správy a orgány financujících ústavů jsou povinny na dožádání stavebního úřadu sdělit svoje vyjádření k projednávané dokumentaci stavby na podkladě odborného posouzení a ve svém vyjádření uvést, zda dokumentace splňuje jejich požadavky. Stavební úřad si takové vyjádření vyžádá, není-li již obsaženo v předložené dokumentaci.
§ 26
Otázky, které stavební úřad přezkoumává ve stavebním řízení
(1)
Součástí řízení o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby je prověření zastavovacího plánu stavby. Stavební úřad je povinen prověřit zastavovací plán stavby, je-li k tomu příslušný podle zákona o územním plánováníúzemním plánování a prováděcích předpisů k němu, jinak zajistí prověření zastavovacího plánu u příslušného orgánu dříve, než vydá rozhodnutí o přípustnosti stavby. Orgány, které rozhodují o přípustnosti stavby podle zvláštních předpisů,*) jsou povinny opatřit si vyjádření výkonného orgánu příslušného národního výboru k zastavovacímu plánu z hlediska územního plánováníúzemního plánování; jeho vyjádření je pro tyto orgány závazné.
(2)
Pro zajištění komplexnosti a plynulosti výstavby stavební úřad přezkoumá, zda je zajištěno včasné vybudování technického a občanského vybavení, potřebného k užívání stavby, a to zejména
a)
zda bude včas vybudováno technické zařízení potřebné pro plynulé provádění stavby (komunikace, vodovod, kanalizace, přívody elektřiny, plynu apod.);
b)
zda bude nejpozději při uvádění stavby do trvalého provozu (užívání) vybudováno ostatní technické zařízení (osvětlení, komunikace apod.);
c)
zda s ohledem na účel stavby budou včas vybudována alespoň nezbytná občanská zařízení (zařízení obchodní, pro dopravu, spojová zařízení apod.);
d)
zda budou včas provedeny terénní a sadové úpravy.
(3)
Zjistí-li stavební úřad závady, které by znemožňovaly používání stavby po jejím dokončení, zajistí jejich odstranění stanovením podmínek podle § 29. Požadavek na odstranění ostatních závad uplatní připomínkou podle § 30, popřípadě sdělí tyto závady dotčeným orgánům státní správy.
(4)
Se stavebním řízením se spojují, pokud to povaha věci nevylučuje, i jiná řízení nutná k uskutečnění stavby, která provede — pokud není k tomu příslušný jiný orgán — rovněž stavební úřad (řízení podle předpisů o hořlavinách a výbušinách, řízení podle předpisů o vodním hospodářství, řízení o zboření stavby, řízení o stanovení pásem hygienické ochrany aj.).
(5)
U staveb, na které se vztahují předpisy o dokumentaci staveb a u kterých je dokumentace přezkoumávána z hlediska jiných předpisů (bezpečnostních, horních, zdravotních, požárních, dopravních, technických apod.) příslušnými orgány (orgány hygienické a protiepidemické služby, státní báňské správy, požární ochrany, civilní obrany, památkové péče, dopravy, spojů aj. a orgány schvalujícími dokumentaci), stavební úřad předloženou dokumentaci z hlediska těchto předpisů nepřezkoumává. Za správnost technických výpočtů projektu odpovídá projektant.
§ 27
Zjednodušené stavební řízení
(1)
Zjednodušené stavební řízení provede stavební úřad, jestliže byla v průběhu projednávání dokumentace podle předpisů o dokumentaci staveb zajištěna vyjádření orgánů hygienické a protiepidemické služby, všech dotčených orgánů státní správy, orgánů inspekce práce a jejich vzájemný soulad a zjištěno stanovisko účastníků řízení, získán jejich souhlas nebo sjednány s nimi písemné dohody. V míře, v jaké byly požadavky příslušných orgánů splněny, omezí stavební úřad projednání dokumentace s nimi ve stavebním řízení.
(2)
Jestliže byl u staveb dálkových vedení získán souhlas účastníků řízení podle odstavce 1, omezí stavební úřad stavební řízení v části trasy, která neprobíhá zastavěným územím, na přezkoumání souladu dokumentace s územními plány a na přezkoumání komplexnosti a plynulosti výstavby.
§ 28
Rozhodnutí o podmínkách stavebního úřadu a o námitkách účastníků řízení
(1)
U staveb, jejichž dokumentace je schvalována podle předpisů o dokumentaci staveb, rozhodne stavební úřad před vlastním rozhodnutím o přípustnosti stavby o podmínkách pro vydání tohoto rozhodnutí a o námitkách účastníků řízení. Stanovené podmínky musí vyplývat ze zjištění provedených ve stavebním řízení. Výjimečně může stavební úřad vydávat rozhodnutí o námitkách účastníků řízení postupně tak, aby stanovení podmínek a vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby nebylo zdržováno průběhem odvolacího řízení o námitkách. Proti rozhodnutí, jímž stavební úřad stanoví závazné podmínky pro vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby, je přípustné odvolání.
(2)
U ostatních staveb stanoví stavební úřad podmínky pro provedení stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení v rozhodnutí o přípustnosti stavby.
(3)
Stavební úřad se pokusí dosáhnout dohody i o námitkách účastníků řízení, které mají občanskoprávní charakter. Nedojde-li k dohodě, odkáže účastníky na soud.
§ 29
Obsah podmínek a jejich závaznost
(1)
Obsahem podmínek, které jsou pro stavebníka závazné, je zejména stanovení uličních a stavebních čar, výškových bodů, výšky římsy a hřebenu, šířky chodníku, zajištění souladu architektonického řešení stavby s okolím, zejména pokud jde o hmoty, měřítka, barvy, strukturu a materiál krytin a jiné vztahy k okolí, jakož i úpravy zařízení staveniště, aby co nejméně narušovalo existující zeleň, nepřekáželo dopravě a nezabíralo plochy, kterých je třeba pro jiné účely. Je-li předložená dokumentace v rozporu s územním rozhodnutím, uloží stavební úřad v dohodě s orgánem územního plánováníúzemního plánování stavebníku upravit dokumentaci stavby. Podmínky mohou se týkat také komplexní vybavenosti stavby (§ 26 odst. 2 a 3).
(2)
Při stanovení podmínek, popřípadě současně s rozhodnutím o přípustnosti stavby rozhodne stavební úřad o rozsahu pozemků, jichž smí být použito při provádění stavby a určí potřebné podmínky a výši náhrady za jejich užívání, nedojde-li o tom mezi účastníky k dohodě nebo není-li zvláštními předpisy*) stanoveno jinak.
(3)
Jestliže schvalovací orgány příslušné podle předpisů o dokumentaci staveb nesouhlasí se stanovenými podmínkami, musí věc projednat se stavebním úřadem, a nedojde-li k dohodě, s orgány jemu nadřízenými, které přezkoumají jeho rozhodnutí mimo odvolací řízení podle ustanovení správního řádu. Schvaluje-li dokumentaci stavby orgán, který je stavebnímu úřadu nadřízen a nesouhlasí-li s jeho podmínkami, přezkoumá rozhodnutí stavebního úřadu stejným způsobem. Pokud nedojde ke změně podmínek touto cestou nebo cestou odvolání, jsou jimi schvalovací orgány vázány.
§ 30
Připomínky stavebního úřadu
(1)
Stavební úřad může dávat orgánu příslušnému k posouzení a schválení dokumentace podle předpisů o dokumentaci staveb připomínky až do skončení schvalovacího řízení. Připomínky se mohou týkat zejména
a)
použití pokrokových technických řešení;
b)
využití místních zdrojů materiálů nebo výroby;
c)
zabezpečení včasného vybudování technického zařízení potřebného pro plynulé provádění staveb;
d)
zařízení staveniště se zřetelem k budoucí možnosti jeho stálého použití a bytů pro zaměstnance se zřetelem k možnosti jejich použití již během provádění stavby;
e)
komplexní vybavenosti, pokud jde o technická zařízení, občanská vybavení a zeleň vzhledem k povaze a účelu stavby.
(2)
Připomínkami stavebního úřadu nejsou schvalovací orgány vázány, jsou však povinny je projednat a výsledek projednání písemně sdělit stavebnímu úřadu.
§ 31.
Rozhodnutí o přípustnosti stavby
(1)
U staveb, na něž se vztahují předpisy o dokumentaci staveb, vydá stavební úřad rozhodnutí o přípustnosti stavby, jen je-li schválenou dokumentací zabezpečeno dodržení stanovených podmínek. Není-li tomu tak, žádost o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby zamítne. Stavební úřad může požadovat, aby mu stavebník prokázal splnění stanovených podmínek předložením příslušných částí prováděcího projektu.
(2)
Při vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby opatří stavební úřad schválenou dokumentaci schvalovací doložkou a vrátí jedno vyhotovení dokumentace stavebníkovi spolu s rozhodnutím. Část druhého vyhotovení, kterou potřebuje k výkonu stavebního dohledu, si ponechá a zbytek vrátí stavebníkovi.
(3)
O rozhodnutí o přípustnosti stavby a stanovených podmínkách vyrozumí stavební úřad vždy výkonný orgán místního národního výboru a zašle mu, jde-li o stavby, jejichž dokumentace se neschvaluje podle předpisů o dokumentaci staveb, jedno vyhotovení projektu k výkonu stavebního dohledu.
(4)
Rozhodnutí o přípustnosti stavby pozbývá platnosti uplynutím dvou let od jeho vydání, nebylo-li v této lhůtě započato se stavebními pracemi. Platnost rozhodnutí může stavební úřad prodloužit na žádost stavebníka.
§ 32
Vytýčení stavby
(1)
O rozhodnutí o přípustnosti stavby vyrozumí stavební úřad příslušný oblastní ústav geodézie a kartografie — okresní měřické středisko. Jestliže organizace provádějící stavbu, projektant stavby nebo její investor nemají orgán oprávněný k zeměměřickým pracím podle § 3 zákona č. 61/1951 Sb., jímž se zrušují oprávnění civilních techniků a inženýrské komory, nebo nemohou ze závažných důvodů provést vytyčovací práce, požádá stavební úřad příslušné okresní měřické středisko o vytýčení hlavních tras, stavebních čar a výškových úrovní na staveništi a dodá mu potřebné vytyčovací podklady. Náklady na vytýčení stavby nese stavebník.
(2)
O provedeném vytýčení a stabilizaci vytýčených bodů vyhotoví orgán, který vytýčení provedl, protokol a odevzdá jej stavebnímu úřadu s příslušnými vytyčovacími náčrty a podklady.
(3)
Vytýčení stavebních objektů na základě vytýčených a stabilizovaných bodů stavebních čar a výškových úrovní je povinna provést stavební organizace.
(4)
V případě potřeby si stavební úřad může vyžádat od okresního měřického střediska kontrolu jakýchkoliv vytyčovacích prací na staveništi provedených.
Část VII
Státní stavební dohled, archivování dokumentace
(K §§ 13 a 14 zákona)
§ 33
Oprávnění orgánů státního stavebního dohledu
(1)
Při výkonu státního stavebního dohledu je stavební úřad oprávněn zejména zjišťovat,
a)
jsou-li stavby prováděny organizací oprávněnou podle § 6;
b)
zda je zařízení staveniště upraveno hospodárně, není-li prováděním stavby nadměrně omezován provoz na komunikacích, není-li zbytečně ničena zeleň nebo zda nejsou zbytečně omezovány oprávněné zájmy vlastníků sousedních nemovitostí;
c)
jsou-li na staveništi všechny doklady potřebné k provádění stavby a je-li řádně veden stavební deník;
d)
jsou-li stavební práce prováděny odborně a hospodárně, jsou-li dodržovány hospodářské a technické normy a jiné předpisy týkající se výstavby a jsou-li prováděny předepsané zkoušky;
e)
zda je stavba prováděna v souladu s územním rozhodnutím, rozhodnutím o přípustnosti stavby, schválenou dokumentací nebo jinými rozhodnutími stavebního úřadu;
f)
jsou-li odpovědnými orgány prováděny předepsané dozory (technický dozor investora, autorský dozor projektanta, vnitropodnikový dozor stavební organizace, dozor orgánů inspekce práce, popřípadě odborný dozor z hlediska památkové péče). Stavební úřad nepřebírá odpovědnost za plnění povinností těchto orgánů;
g)
je-li řádně a včas prováděna údržba staveb;
h)
zda jsou stavby užívány jen k povoleným účelům;
i)
jsou-li dodržovány předpisy o umísťování zařízení podle § 57;
j)
jsou-li plněny jeho příkazy.
(2)
K posílení vlastní činnosti na úseku státního stavebního dohledu organizuje stavební úřad činnost výkonných orgánů místních národních výborů ve svém obvodu působnosti a pomáhá jim při vytváření aktivů občanů pro výkon státního stavebního dohledu.
(3)
Při výkonu státního stavebního dohledu spolupracují stavební úřady s jinými orgány státní správy, kterým přísluší zabezpečit správné provádění, užívání a údržbu staveb, zejména s orgány státní památkové péče a státní ochrany přírody, orgány hygienické a protiepidemické služby, orgány požární ochrany, vodohospodářskými orgány, orgány inspekce práce, orgány financujícího ústavu apod.
§ 34
Opatření při výkonu státního stavebního dohledu
(1)
Zjistí-li stavební úřad při výkonu státního stavebního dohledu závadu, vyzve podle povahy věci vlastníka nebo uživatele stavby, stavebníka, projektovou nebo stavební organizaci nebo odpovědný orgán, aby zjednali nápravu. Tato výzva může být provedena zápisem do stavebního deníku, písemným oznámením nebo protokolárně. Je-li výjimečně provedena ústně, poznamenává se ve spisech stavebního úřadu. Výzva musí vždy obsahovat stručné důvody a lhůtu, do které má být náprava zjednána.
(2)
Jestliže osoby nebo organizace uvedené v odstavci 1 nedbají výzvy stavebního úřadu nebo nelze-li očekávat, že bude výzvy uposlechnuto, vydá stavební úřad rozhodnutí, ve kterém nařídí zjednání nápravy.
(3)
Jde-li o závady formálního rázu (např. na stavbě chybí některé podklady) nebo o menší závady, u nichž je jisto, že budou odpovědným orgánem odstraněny, upozorní stavební úřad na ně odpovědného pracovníka a věc poznamená ve stavebním deníku a ve svých spisech.
§ 35
Zajištění podmínek pro řádný výkon státního stavebního dohledu
(1)
Aby byly zajištěny podmínky pro řádný výkon státního stavebního dohledu,
a)
je stavebník povinen ohlásit stavebnímu úřadu zahájení stavby a stavebních prací nejpozději 15 dní před jejich započetím;
b)
organizace, která provádí stavbu nebo stavební práce, je povinna mít na stavbě k dispozici dokumentaci týkající se prováděné stavby. Tato organizace zajistí, aby ke zdůraznění odpovědnosti byla na všech stavbách, a to v době přípravy i během provádění stavby, umístěna tabule s označením projektové organizace a odpovědného projektanta, jakož i stavební organizace a odpovědného vedoucího stavby; toto ustanovení neplatí pro stavby, pro něž je přenesena pravomoc stavebního úřadu podle ustanovení § 24 zákona na jiné orgány;
c)
na stavbě musí být k dispozici stavební deník.
(2)
Podrobnosti o obsahu stavebního deníku a o jeho vedení na stavbách prováděných dodavatelským způsobem upravují zvláštní předpisy*). U drobných soukromých staveb prováděných svépomocí vede stavební deník stavebník a záznamy v něm spolupodepisuje osoba odpovědná za odborné vedení stavby; v deníku se zaznamenávají rozhodnutí o přípustnosti stavby, nařízení a připomínky orgánů státního stavebního dohledu, odchylky od schválené dokumentace, způsob nabytí stavebního materiálu a jeho spotřeba.
§ 36
Archivování dokumentace
(1)
Dokumentace, kterou si stavební úřad ponechá podle ustanovení § 31 odst. 2, se přehledně archivuje nejméně ještě dva roky po odstranění stavby nebo její ucelené části. Stavební úřad je oprávněn vyžádat si k archivním účelům i potřebné výkresy z prováděcího projektu upravené podle skutečného provedení stavby nebo její části z důvodů uměleckých nebo historických nebo výkresy těch částí stavby, které jsou nesnadno přístupné nebo dodatečně těžko zjistitelné.
(2)
O vyřazení dokumentace rozhodne stavební úřad v dohodě s příslušným státním archívem, a pokud jde o stavební památky, také po projednání s odborem školství a kultury rady krajského národního výboru. Trvale musí být uchovávány zastavovací plány se zakreslením skutečného stavu technického vybavení (inženýrských sítí) a takové části dokumentace, které mohou sloužit kulturně historickým studiím.
§ 37
Povinnost vlastníka stavby uchovávat a doplňovat dokumentaci stavby
(1)
Vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu užívání stavby úplnou dokumentaci stavby se všemi rozhodnutími, která se stavby týkají.
(2)
Vlastník stavby je povinen dokumentaci stavby doplňovat, aby odpovídala skutečnému stavu stavby. Je povinen ji uchovávat na bezpečném místě a při zcizení stavby ji odevzdat novému vlastníku. Při likvidaci stavby je povinen odevzdat celou dokumentaci stavebnímu úřadu, který rozhodne, jak s ní má být naloženo.
Část VIII
Asanace
(K §§ 15 a 16 zákona)
§ 38
Účel asanace krajiny a obcí
(1)
Účelem asanace krajiny je odstranění závad na pozemcích a zlepšení stavu krajiny v celku i jednotlivostech tak, aby byl dobrý stav krajiny nejen udržován, ale postupně stále zlepšován. Asanační území krajiny zahrnuje plochy mimo zastavěnou část obce, na nichž vznikly závady nebo porušení dobrého vzhledu krajiny nebo jejího kulturního charakteru anebo její způsobilosti pro další hospodářské využití působením přírodních a jiných vlivů (sesouváním, zbahněním půdy, poddolováním, těžbou, špatným vodním, zemědělským nebo lesním hospodářstvím aj.).
(2)
Účelem asanace obcí je odstranění nebo úprava staveb anebo úprava pozemků, jejichž současný stav nevyhovuje požadavkům výstavby obce. Asanační území obce zahrnuje plochy zastavěné části obce nebo plochy určené k jejímu rozšíření, na kterých se vyskytují závady zastavění (např. neúměrná hustota zastavění), závady dopravní, zdravotní či stavební, spočívající ve zchátralosti stavby, podmáčení a vlhkosti stavby, v nedostatku světla a vzduchu ve stavbách, v nadměrném, lidskému zdraví škodlivém zamořování ovzduší, v přímém ohrožování vodních zdrojů, v nedostatečném vybavení budov nebo ve vzhledu budov, jejich částí nebo jejich příslušenství nebo v narušení jejich historického rázu.
(3)
Asanace se také provádí na území památkově významném tvořícím svým uspořádáním charakteristické kulturní celky a prostory, jejichž zachování vyžaduje vhodnou úpravu nebo odstranění rušivých staveb nebo jejich částí.
§ 39
Provádění asanace
(1)
Asanace se provádí vždy na podkladě územního plánu rajónu nebo sídliště, který vymezí též asanační území a obsahuje návrh postupu asanace. Ve zprávě k územnímu plánu musí být také uveden odhad nákladů na asanaci na základě provedených průzkumů, který obsahuje náklady na opatření nemovitostí, na odstranění staveb nebo jejich částí, na zabezpečení a úpravu staveb v památkově chráněných obvodech a na výstavbu náhradních obytných a jiných staveb nebo veřejných zařízení. Při odhadu nákladů je třeba přihlédnout i k hodnotě věcí získaných při provádění asanace, pokud se dají upotřebit (např. stavební materiál ze zbořených staveb).
(2)
Součástí podrobného územního plánu, kterým se řeší asanace v památkově chráněných obvodech, jsou též návrhy na celkové řešení prostorů se zakreslením dosavadního zastavění a se stavebními architektonickými úpravami staveb, doložené potřebnými půdorysy, řezy, perspektivními výkresy, popřípadě fotografiemi a modely.
(3)
Před schválením územního plánu, kterým se řeší též asanace území, posoudí stavební úřad návrh na postup asanace a její rozvržení do etap, náklad realizace těchto etap, popřípadě přechodné úpravy území, a navrhne schvalovacímu orgánu další podmínky pro asanaci.
(4)
Po rozhodnutí krajského národního výboru o uskutečnění asanace jejím zařazením do plánu hospodářského rozvoje kraje rozhodne stavební úřad o provedení postupných a soustavných úprav území, určí rozsah a způsob provedení úprav a jejich časové pořadí a způsob přechodné úpravy pozemků. Rozhodnutí doručí vlastníkům nemovitostí dotčených těmito úpravami. Současně předběžně stanoví výšku příspěvku osob neb organizací, kterým z úpravy vzejde užitek, nebo podíly na nákladech úprav osobám nebo organizacím, jejichž činností nebo zanedbáním povinností vznikly závady, které je nutno asanací odstranit. Stavební úřad zajistí dokumentaci potřebnou pro účely asanace prostřednictvím investorského útvaru příslušného národního výboru.
(5)
Podle postupu uskutečňování asanace rozhoduje stavební úřad o přípustnosti staveb, popřípadě vydává povolení nebo nařízení ke zboření staveb.
(6)
Při asanaci krajiny na uzavřeném území vyhrazeném pro ozbrojené síly se postupuje obdobně s přihlédnutím ke zvláštním podmínkám tohoto území.
§ 40
Úhrada nákladů asanace
(1)
Úhradu nákladů na provedení asanace zajistí výkonný orgán krajského národního výboru v plánu hospodářského rozvoje kraje.
(2)
Po zjištění přesných nákladů asanačních prací stanoví stavební úřad částky, kterými mají přispět povinné osoby nebo organizace na úhradu nákladů asanačních prací, a vydá rozhodnutí, jímž jim uloží jejich zaplacení. Zároveň stanoví po dohodě s finančním odborem rady svého národního výboru podmínky placení.
§ 41
Drobná asanace
(1)
Drobnou asanacíDrobnou asanací se rozumí provedení úprav nebo zřízení věcných břemen u jednotlivých staveb nebo pozemků, jimiž se odstraňují závady stavební, zdravotní, komunikační nebo hospodářské. K provedení drobné asanacedrobné asanace není nutno opatřit předem územní plán. Oprávněnost asanačního zásahu z hlediska širších vztahů je nutno podle potřeby prokázat v zastavovacím plánu nebo v situačním plánu stavby. Jako drobnou asanacidrobnou asanaci nelze provést zboření stavby; lze však nařídit přemístění ohradních zdí, plotů, žump, rigolů a podobných drobných zařízení. Národní majetek smí být zatížen věcným břemenem jen v případech a za podmínek stanovených předpisy o správě národního majetku.
(2)
Při provádění drobné asanacedrobné asanace jde zejména o
a)
zamezení vnikání zemní vlhkosti do stavby a odstranění jeho následků,
b)
úpravy k zamezení unikání nebo prosakování splašků do okolí,
c)
opatření k odstranění požárních závad,
d)
zřizování potřebných průchodů a podloubí a úpravy nároží za účelem zlepšení veřejné komunikace.
(3)
Menší změny hranic zastavěného pozemku vůči nezastavěné částí sousedního pozemku nebo zřízení věcných břemen, kterých je třeba k odstranění nebo alespoň zmírnění stavebních, zdravotních nebo hospodářských závad, smějí být provedeny, jen nevzniknou-li v užívání sousedního pozemku stejně závažné nebo větší nedostatky, než které se mají odstranit.
(4)
O nutnosti drobné asanacedrobné asanace rozhodne stavební úřad buď k žádosti účastníků nebo z vlastního podnětu. Může přitom stanovit podmínky pro provedení drobné asanacedrobné asanace. Drobná asanaceDrobná asanace musí být v souladu se schválenými územními plány, pokud existují.
(5)
Dohodnou-li se sousedé na úpravě hranic pozemků, z nichž alespoň jeden je zastavěný, je k uskutečnění takové úpravy třeba povolení stavebního úřadu.
(6)
Náklady spojené s drobnou asanacídrobnou asanací nese ten, jehož činností nebo zanedbáním povinností nutnost úprav vznikla anebo v jehož zájmu se asanace provádí. Případné podíly na nákladech asanace, pokud se o nich účastníci nedohodnou, stanoví stavební úřad v rozhodnutí o drobné asanacidrobné asanaci.
Část IX
Přikázání pozemků do dočasného užívání
(K § 17 zákona)
§ 42
(1)
Stavební úřad přikazuje organizacím socialistického sektoru na jejich žádost, je-li to nutné z hospodářských nebo jiných obecných zájmů, k dočasnému užívání nezastavěné pozemky v zastavěné části obce; přitom přihlíží k tomu, jakým způsobem byl pozemek dosud užíván. Tímto opatřením stavebního úřadu má být umožněno především národním výborům pečovat o vhodné využití dosud nevyužitých nebo neplně využitých pozemků.
(2)
Přikázání pozemků do dočasného užívání může být zpravidla provedeno, jde-li o zřízení přechodných parkovišť a komunikací nebo dětských hříšť a o lepší úpravu obce zřízením trávníků nebo jiné zeleně.
(3)
V žádosti je třeba uvést účel, ke kterému má být pozemku použito, a zdůvodnění, že takové použití je nutné z hospodářských nebo jiných obecných zájmů a není v rozporu s územním plánem, pokud tento plán existuje. Dále je nutno uvést popis úprav, které zamýšlí žadatel na pozemku provést, potřebný náklad na ně, jakož i odůvodnění, že náklady na úpravy vynaložené jsou vzhledem k očekávané době používání pozemku přiměřené.
(4)
Stavební úřad si vyžádá stanovisko dotčených orgánů státní správy a projedná žádost o dočasné využití pozemku s jeho vlastníkem; uzná-li žádost za odůvodněnou, vyzve žadatele i vlastníka pozemku, aby se ve lhůtě, kterou stanoví, dohodli o podmínkách užívání pozemku. Nedojde-li k takové dohodě, určí podmínky užívání v rozhodnutí o přikázání pozemku do dočasného užívání, při čemž může k dosažení sledovaného účelu omezit nebo zrušit nájemní nebo užívací práva třetích osob.
(5)
Mají-li se přikázat do dočasného užívání pozemky, které jsou ve vlastnictví nebo správě organizace socialistického sektoru, učiní stavební úřad tato opatření jen tehdy a v takovém rozsahu, aby jím nebylo narušeno plnění plánovanych úkolů této organizace. Předpisy o správě národního majetku zůstávají nedotčeny.
(6)
Způsob nového užívání pozemku a jeho trvání určí stavební úřad vždy tak, aby nebyly narušeny zájmy a cíle územního plánu; způsob dočasného užívání však nemusí odpovídat budoucímu určení pozemku. Stavební úřad uvede proto ve svém rozhodnutí dobu, na kterou je pozemek k dočasnému užívání přikázán a při určování podmínek, popřípadě úprav, které mohou být novým uživatelem na pozemku provedeny, přihlédne k tomu, aby tyto úpravy byly úměrné stanovené době užívání a aby neznemožnily nebo neúměrně neztížily konečné využití pozemku v souladu s územním plánem a nezhoršily dosavadní vzhled a hygienické, dopravní, popřípadě jiné podmínky okolí.
(7)
Nový uživatel poskytne původnímu uživateli náhradu majetkové újmy, která vznikla při úpravě pozemku (např. za odstranění oplocení, za vykácení stromů). Nedojde-li mezi nimi k dohodě, určí na žádost původního uživatele výši a způsob náhrady majetkové újmy stavební úřad. Nový uživatel může původnímu uživateli nabídnout k užívání náhradní pozemek.
(8)
Nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a novým uživatelem k dohodě o podmínkách užívání pozemku ve lhůtě určené stavebním úřadem, rozhodne na žádost vlastníka nebo nového uživatele stavební úřad. Náhradu za dočasné užívání pozemku určí stavební úřad ve výši, jaká se poskytuje za předběžné užívání nemovitostí při jejich vyvlastnění.
Část X
Vyvlastnění a předběžné užívání nemovitostí
(K §§ 18 až 22 zákona)
§ 43
Podmínky vyvlastnění
(1)
Vyvlastňovací řízení zahajuje stavební úřad na žádost vyvlastnitele.
(2)
Má-li být provedeno vyvlastnění nemovitosti nebo práv k nim k uskutečnění stavby, je stavebník povinen požádat o vyvlastnění dříve, než předloží žádost o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby. Před skončením vyvlastňovacího řízení není přípustné zahajovat stavební práce.
(3)
Má-li být provedeno vyvlastnění nemovitostí nebo práv k nim pro účely užívání stavby, je nutno posoudit věc z hlediska obecného zájmu tak, aby nedocházelo k zbytečnému vyvlastnění nemovitostí přechodem vlastnického práva tam, kde lze účelu vyvlastnění dosáhnout jinak (např. zřízením věcného břemene). Vyvlastnění lze zpravidla připustit v případech, kdy půjde o zajištění přístupu ke stavbě, o užívání převážné části stavby socialistickou organizací nebo kdy takové užívání stavby je vázáno na nákladné investice.
(4)
K vyvlastnění za účelem asanace je možno přikročit, jakmile je schválen územní plán, který řeší asanaci krajiny nebo obce. Řízení o drobné asanacidrobné asanaci může být spojeno s vyvlastňovacím řízením. V takovém řízení stavební úřad nařídí po stanovení podmínek drobné asanacedrobné asanace místní šetření, vyzve zájemce o drobnou asanacidrobnou asanaci k uzavření dohody o postoupení pozemků a stanoví jim lhůtu, ve které má být podána zpráva o docílené dohodě. Dojde-li k dohodě, vydá jen rozhodnutí o drobné asanacidrobné asanaci, nedojde-li k dohodě, doplní toto rozhodnutí výrokem o vyvlastnění.
(5)
Nejde-li o vyvlastnění pro účely uskutečnění úkolů stanovených státním plánem rozvoje národního hospodářství, musí stavební úřad při rozhodování o vyvlastnění zejména ve prospěch soukromých stavebníků posoudit, zda převažuje zájem na uskutečnění nebo užívání stavby anebo na provedení asanace nad jiným oprávněným zájmem dosavadního vlastníka nebo jiného oprávněného a to tak, aby nebyla zbytečně omezována nabytá práva jednotlivců. Stavební úřad zejména zkoumá, zda zájem stavebníka je v souladu s obecným zájmem.
(6)
Žadatel o vyvlastnění musí věrohodně prokázat, že se pokusil o dohodu s vlastníkem, ale že pokus nevedl k cíli. Dokladem o tom je výzva k uzavření dohody, která musí obsahovat požadavek žadatele, přesný návrh náhrady, kterou dosavadnímu vlastníku nabízí, jakož i upozornění, že neodpoví-li vlastník do 15 dnů na takový doporučeně zaslaný návrh, má se za to, že dohodu odmítá.
(7)
Možnost dosažení účelu vyvlastnění jiným způsobem než vyvlastněním zjišťuje stavební úřad podle návrhu a připomínek účastníků řízení, popřípadě i na základě vlastní znalosti věci.
(8)
Národní majetek nemůže být předmětem vyvlastnění.
§ 44
Náhrada za vyvlastnění
(1)
Náhrada za vyvlastnění nemovitostí nebo práv se poskytuje zpravidla v penězích. Stavební úřad určí výši náhrady současně s rozhodnutím o vyvlastnění. Není-li možno zjistit přesný rozsah vyvlastnění v době rozhodování o vyvlastnění, určí stavební úřad předběžně rozsah vyvlastnění podle předložené dokumentace. Podle takto určeného rozsahu vyvlastnění stanoví stavební úřad výši náhrady za plošnou nebo objemovou jednotku i celkovou náhradu. V rozhodnutí zároveň stanoví, že vyvlastnitel vyplatí z takto určené celkové náhrady vyvlastněnému nejvýše 90 % a že konečná výše náhrady bude určena, jakmile budou získány potřebné podklady zpřesňující rozsah vyvlastnění, nejpozději však do 1 roku po dokončení stavby.
(2)
Požádá-li vyvlastněný nebo navrhne-li to vyvlastnitel, může stavební úřad přiznat se souhlasem obou účastníků náhradu v jiném nemovitém majetku nebo ve stavebních prostředcích, není-li to v rozporu s obecným zájmem. Takovou náhradu lze přiznat, jen je-li předmětem vyvlastnění osobní majetek nebo zemědělský pozemek. Nemovitý majetek jako náhrada je tehdy vhodný, jestliže odpovídá alespoň přibližně druhu a velikosti majetku, který je předmětem vyvlastnění. Případné rozdíly v hodnotě obou objektů se vyrovnají v penězích; oba objekty je třeba odhadnout podle stejných zásad. Je-li objekt, který má být přiznán náhradou, ve státním vlastnictví, použije se pro ocenění obou objektů zásad platných pro zcizování národního majetku, jestliže je cena objektu ve státním vlastnictví vyšší než cena vyvlastňovaného objektu; v opačném případě použije se zásad platných při nabývání majetku do státního vlastnictví.
(3)
Nemá-li vyvlastnitel náhradní nemovitost, může v důvodněných případech poskytnout náhradní nemovitost podle stejných zásad národní výbor. V takovém případě musí mu vyvlastnitel, není-li jím organizace státního socialistického sektoru, uhradit obecnou cenu nemovitosti; organizace státního socialistického sektoru náhradu národním výborům neposkytují.
§ 45
Žádost o vyvlastnění
Žádost o vyvlastnění se podává u výkonného orgánu místního národního výboru příslušného podle místa vyvlastnění. Žádost obsahuje:
a)
jména a adresy osob, proti nimž směřuje žádost o vyvlastnění, a osob nebo organizací, v jejichž prospěch se vyvlastňuje; pokud není jejich pobyt znám, je nutno o tom připojit příslušný doklad;
b)
výpis z pozemkové knihy s uvedením majetkové podstaty a závazků váznoucích na nemovitosti;
c)
geometrický (polohopisný) plán ve trojím vyhotovení vyjadřující přesný rozsah navrženého vyvlastnění, nejde-li o vyvlastnění celé pozemkové parcely; není-li možno stanovit rozsah vyvlastnění přesně, nahradí tento plán odborně zhotovený výkres, vyjadřující rozsah nemovitostí podle zpracované dokumentace;
d)
doklad o tom, že nedošlo k dohodě o dobrovolném výkupu nemovitostí;
e)
vyvlastňovací návrh, jeho odůvodnění s údajem o rozsahu vyvlastnění a návrh náhrady.
§ 46
Řízení o vyvlastnění
(1)
Výkonný orgán místního národního výboru předloží žádost o vyvlastnění se svým vyjádřením do 7 dnů příslušnému stavebnímu úřadu. Stavební úřad může si podle okolností vyžádat doplnění žádosti.
(2)
Stavební úřad požádá, je-li to třeba k zajištění vyvlastňovacího řízení, příslušný soud o poznamenání zahájení vyvlastňovacího řízení v pozemkových knihách.
(3)
O žádosti o vyvlastnění provede stavební úřad ústní jednání, v případě potřeby přímo na místě. Toto řízení lze spojovat s řízením o územním rozhodnutí a jinými řízeními. Účastníkům řízení se doručí pozvání k vyvlastňovacímu řízení s doložkou, že k námitkám uplatňovaným proti vyvlastnění po provedeném ústním jednání nebude přihlédnuto.
§ 47
Rozhodnutí o vyvlastnění
Rozhodnutí o vyvlastnění obsahuje
a)
předmět a rozsah vyvlastnění;
b)
jména osob nebo organizací, v jejichž prospěch se vyvlastňuje;
c)
jméno osoby, k jejíž tíži se vyvlastňuje;
d)
důvody vyvlastnění;
e)
lhůtu, do které je vyvlastnitel povinen začít s užíváním vyvlastněné nemovitosti nebo práva;
f)
při zřízení práva stavby nebo jiných věcných práv dobu, na kterou se právo zřizuje;
g)
výši náhrady za vyvlastnění a podmínky její splatnosti.
§ 48
Zrušení rozhodnutí o vyvlastnění
(1)
Žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění musí být podána nejpozději do 3 měsíců po uplynutí lhůty stanovené pro započetí s užíváním nemovitosti v rozhodnutí o vyvlastnění, popřípadě po uplynutí 2 let od vydání rozhodnutí o vyvlastnění. Stavební úřad posoudí, zda zrušení rozhodnutí o vyvlastnění je slučitelné s obecnými zájmy. Na zrušení rozhodnutí o vyvlastnění není právního nároku.
(2)
Stavební úřad může zrušit rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně, jen
a)
je-li možné navrácení v předešlý stav nebo dohodne-li se vyvlastnitel s vyvlastněným na stavu, v kterém má být vyvlastněná nemovitost nebo právo vráceno;
b)
nezačal-li vyvlastnitel nejpozději před skončením řízení o zrušení vyvlastnění skutečně užívat vyvlastněné nemovitosti nebo práva k účelům, pro které bylo vyvlastnění provedeno, nebo není-li jistota, že v užívání bude řádně pokračovat;
c)
neprokáže-li vyvlastnitel nepochybným způsobem, že užívání bylo zdrženo z důvodů jím nezaviněných a že ve lhůtě dodatečně stanovené s užíváním započne.
§ 49
Předběžné užívání nemovitostí
(1)
Stavební úřad rozhodne o tom, že na nemovitosti mohou být prováděny před skončením vyvlastňovacího řízení nezbytné přípravné práce, jen ve zcela výjimečných případech, bylo-li již vyvlastňovací řízení zahájeno, je-li z dosavadního průběhu řízení zřejmo, že k vyvlastnění nemovitostí dojde, a bylo-li by uskutečnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství odsunutím přípravných prací ohroženo nebo oddáleno.
(2)
Stavební úřad zjistí při místním šetření skutečný stav nemovitostí před zahájením přípravných prací na podkladě odborně zpracovaného popisu, aby si tak získal podklady pro případné pozdější jednání o náhradě. Takový popis předloží stavebnímu úřadu vyvlastnitel. U nemovitostí menšího rozsahu může být stav nemovitostí zjištěn protokolárně při místním šetření.
(3)
Za přípravné práce se pokládají:
zaměřování staveniště pro účely vlastní stavby, dovoz a ukládání stavebních hmot, zařízení a nářadí, a zřizování zařízení staveniště. Průzkumné práce (topografické, geologické, hydrologické aj.) se za přípravné práce ve smyslu tohoto paragrafu nepovažují a lze je provádět i před zahájením vyvlastňovacího řízení.
(4)
Stavební úřad stanoví rozsah přípravných prací podle postupu vyvlastňovacího řízení tak, aby výsledek řízení nebyl přípravnými pracemi ovlivněn.
Část XI
Zvláštní ustanovení
(K §§ 24 až 26 zákona)
§ 50
Zvláštní ustanovení pro orgány ministerstev národní obrany a vnitra
Orgány, na které je přenesena pravomoc stavebního úřadu podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona, rozhodnou v jednotlivých případech, zda a v jakém rozsahu mají být žádosti o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby nebo jiné žádosti a návrhy podávány u výkonného orgánu místního národního výboru, zda je potřebí jeho vyjádření nebo jejich projednání s ním. Opatření podle ustanovení § 32 odst. 1 provádějí tyto orgány s orgánem oprávněným k zeměměřickým pracím podle § 3 zákona č. 61/1951 Sb.
§ 51
Souhlas stavebního úřadu při povolování staveb podle zvláštních předpisů
(1)
Souhlas stavebního úřadu podle ustanovení § 25 odst. 1 zákona se nevyžaduje k rozhodnutím o přípustnosti stavby vydávaným na podkladě řízení podle zvláštních předpisů,*) jde-li
a)
o stavbu, která je v uzavřeném provozním prostoru stavebníka, nenavazuje na veřejné zařízení, jejímž provedením se nemění vzhled okolí a nemůže dojít k obtěžování okolí výpary, odpady nebo jiným způsobem a k ohrožení zdrojů pitné vody a vodních toků;
b)
o práce udržovací nebo změny podle § 3 zákona, při nichž se nemění rozsah nebo vnější vzhled stavby.
(2)
U staveb telekomunikačních vedení správy spojů (venkovních i kabelových) se provádí řízení podle zákona č. 33/1922 Sb., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy, a rozhodnutí o přípustnosti stavby se nevydává. Stavebník telekomunikačních zařízení předkládá stavebnímu úřadu k vyslovení souhlasu plán určující polohu vedení jen v případech stanovených v § 9 odst. 1 cit. zákona.
§ 52
Důlní díla, důlní stavby pod povrchem, stavby v uhelných lomech a skrývkách
(1)
Působnost stavebních úřadů se nevztahuje na důlní díla, důlní stavby pod povrchemdůlní stavby pod povrchem a stavby v uhelných lomech a skrývkách. Předmětem stavebního řízení podle této vyhlášky jsou však důlní stavby na povrchu hlubinných dolů.
(2)
Důlními díly se rozumějí díla sloužící průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání výhradních ložisek (jámy, štoly, komíny, náraziště, překopy, chodby apod.).
(3)
Důlními stavbami pod povrchemDůlními stavbami pod povrchem se rozumějí důlní objekty nebo jejich provozně ucelené části sloužící důlnímu provozu (podzemní strojovny, transformovny, remízy, čerpací komory, skladiště, dílny, ošetřovny apod.).
(4)
Pod stavby v uhelných lomech a skrývkách se zahrnují stavby a stavební práce uvnitř hranic vymezených čarou skutečně provedené skrývky nebo prováděné těžby, pokud není provedena rekultivace pozemků.
§ 53
Součinnost stavebních úřadů s orgány státní památkové péče a státní ochrany přírody
(1)
Zvláštní povaha stavebních památek nebo jejich prostředí a chráněných částí přírody vyžaduje součinnost stavebních úřadů s orgány státní památkové péče a státní ochrany přírody. Stavební úřad si proto vyžádá souhlas příslušného orgánu státní památkové péče a státní ochrany přírody ve všech případech, kdy jeho opatření prováděná podle zákona a této vyhlášky (povolování staveb, zboření staveb, užívání, údržba, úpravy staveb, asanace, užívání nezastavěných pozemků, umísťování informačních, reklamních a podobných zařízení) se týkají stavebních památek nebo jejich prostředí anebo chráněných částí přírody.
(2)
Stavební úřad stanoví v těchto případech podmínky nutné k zabezpečení zájmů státní památkové péče a státní ochrany přírody. Takové podmínky může stanovit i dodatečně během stavby, např. při nepředvídaných nálezech kulturně cenných stavebních předmětů nebo detailů stavby. Organizace provádějící stavbu nebo stavebník jsou povinni nález ihned ohlásit stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče a učinit nezbytná opatření, aby nález nebyl poškozen nebo zničen, dokud o něm stavební úřad nerozhodne.
§ 54
Součinnost stavebních úřadů a jiných orgánů příslušných k povolování staveb
(1)
Stavební úřady (§ 21) a orgány povolující stavby podle zvláštních předpisů jsou povinny postupovat ve vzájemné dohodě ve všech případech, kdy se jedná o takové stavby nebo stavební práce, jejichž uskutečněním jsou dotčeny objekty, pro které je příslušný jiný orgán než ten, který stavby nebo stavební práce povoluje.
(2)
Koordinaci součinnosti stavebních úřadů a orgánů povolujících stavby podle zvláštních předpisů zajišťuje zásadními pokyny Státní výbor pro výstavbu v dohodě s ústředními úřady, které jsou těmto orgánům nadřízeny.
Část XII
Informační, reklamní a podobná zařízení
(K § 27 zákona)
§ 55
Vymezení pojmu
Informačními, reklamními a podobnými zařízeními (dále jen „zařízení“) se rozumějí zejména
a)
reklamy a jim podobná označení, zařízení pro vyvěšování plakátů, vývěsní štíty, portálové výkladce, stálé informační tabule, skříňky, poutače, světelná zařízení na budovách, rozhlasové zařízení apod.;
b)
památkové nápisy, různé výtvarné projevy souvisící s historií místa nebo státu (pamětní desky apod.), trvalé označení jmen odpovědných projektantů na významných stavbách.
§ 56
Žádost a povolení
(1)
Zařízení lze zřizovat nebo měnit jen s povolením stavebního úřadu, který může povolit zařízení na trvalo nebo jen na omezenou dobu. Žádost o povolení zařízení nebo o jeho změnu podává stavebnímu úřadu ten, v jehož zájmu má být zařízení provedeno. K žádosti musí být připojeno:
a)
vyjadření vlastníka budovy nebo pozemku, na nichž má být zařízení umístěno, pokud žadatel není sám jejich vlastníkem;
b)
dvojmo výkresy návrhů zařízení vypracované v přiměřeném měřítku a v barvách navrhovaného provedení s technickým popisem zařízení.
(2)
Stavební úřad může uložit žadateli, aby žádost doplnil dalšími podklady, které k posouzení potřebuje.
(3)
Povolení stavebního úřadu není potřebí u označení budov úřadů a veřejných orgánů, u návěstí v zájmu veřejné bezpečnosti a pořádku, u uličních, požárních, dopravních, vodovodních, kanalizačních, popisných, nivelačních a podobných značek a u poštovních schránek.
§ 57
Umístění zařízení
(1)
Zařízení nesmějí rušit vzhled místa nebo krajiny, ráz budov a jejich okolí, bránit rozhledu, rušit přímo nebo nepřímo provoz na komunikacích, ohrožovat veřejnou bezpečnost a pořádek nebo jiným nepřípustným způsobem obtěžovat okolí. Plakátovat lze jen na místech k tomu vyhrazených. Zařízení viditelná z prostorů sloužících veřejné dopravě smějí být umístěna jen tak, aby nerušila dopravní zařízení.
(2)
Stavební úřad může na určitém území zakázat umísťování všech nebo některých druhů zařízení, jestliže ráz místa zejména z hlediska ochrany památek a přírody nebo lázeňský, popřípadě rekreační charakter obce toho vyžaduje.
(3)
Zařízení nesmí být umístěno
a)
na budovách veřejných, památkových nebo jinak významných a na budovách sloužících náboženským účelům, pokud je neslučitelné s účelem a významem budovy;
b)
na mostech a viaduktech, pobřežních zdech, zábradlích a jiných pevných zařízeních na vodních tocích, na sloupech s dopravními značkami a signály, na sloupech telegrafního a telefonního vedení, na telefonních budkách a na stožárech dálkového vedení;
c)
na zdech, stavbách, náhrobcích a jiném zařízení hřbitovů, na krematoriích a v jejich nejbližším okolí;
d)
na pomnících, památnících, pamětních deskách nebo v jejich bezprostředním okolí.
§ 58
Odstranění zařízení
Stavební úřad může nařídit odstranění zařízení, které již splnilo svůj účel nebo již nevyhovuje z hlediska obecného zájmu anebo bylo zřízeno nebo změněno bez povolení stavebního úřadu nebo v rozporu s ním. Nařídí-li stavební úřad odstranění zařízení, je povinen jeho uživatel a v pochybnosti vlastník stavby nebo pozemku odstranit zařízení ve stanovené lhůtě na svůj náklad.
Část XIII
Vstup do staveb, na staveniště a na pozemky
(K § 28 zákona)
§ 59
(1)
Povolení ke vstupu do staveb, na staveniště nebo na pozemky vydávají pro své pracovníky a aktivisty stavební úřady a orgány jim nadřízené jako trvalou průkazku platnou pro obvod jejich působnosti.
(2)
Pracovníci výkonných orgánů místních národních výborů vykonávají státní stavební dohled bez zvláštních průkazů.
(3)
Povolení ke vstupu do staveb, na staveniště nebo na pozemky pro pracovníky jiných orgánů státní správy nebo pro pracovníky organizací socialistického sektoru za účelem přípravy stavby nebo plnění úkolů vyplývajících ze zákona a této vyhlášky vydávají místně příslušné stavební úřady nebo v naléhavých případech výkonné orgány místních národních výborů. Takové povolení nepotřebují pracovníci, kteří mají oprávnění vstupovat do staveb, na staveniště nebo na pozemky podle zvláštních předpisů.
(4)
O vstupu pracovníků uvedených v předchozích odstavcích na stavbu nebo na staveniště jest třeba zpravit vedoucího stavby a provede se o něm záznam ve stavebním deníku.
Část XIV
Závěrečná ustanovení
(K §§ 30 a 32 zákona)
§ 60
Přechodné ustanovení
Povolení k uvedení stavby nebo její části do trvalého provozu (užívání) pro stavby, které byly provedeny bez živnostenskoprávního povolení před počátkem účinnosti zákona, vydávají orgány příslušné podle § 15 odst. 2 vládního nařízení č. 8/1956 Sb.
§ 61
Zrušovací ustanovení
(1)
Zrušuje se ustanovení bodu 45 vyhlášky č. 243/1957 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání).
(2)
Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze postupovat podle těchto prováděcích předpisů k zákonu č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí,
a)
vyhlášky č. 709/1950 Ú. l. I, o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby, vyjma část II a § 145;
b)
vyhlášky č. 572/1950 Ú. l. I, o zastavovacím plánu, o povinnostech místního národního výboru při výstavbě obce, o ochranných pásmech a o vyvlastnění, částí II a IV;
c)
nařízení č. 171/1950 Sb., o zboření staveb.
§ 62
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. srpna 1959.
První náměstek ministra-předsedy:
inž. arch. Voženílek v. r.
PŘEHLED OBSAHU
Část I
— Stavby, jejich projektování a provádění
(K §§ 1 až 4 zákona)
§ 1| Stavby a stavební práce
---|---
§ 2| Stavební pozemekStavební pozemek a staveniště
§ 3| Projektování staveb
§ 4| Stavby a stavební práce vyžadující rozhodnutí o přípustnosti stavby
§ 5| Stavby a stavební práce podléhající povinnosti ohlášení
§ 6| Provádění staveb
Část II
— Užívání a udržování stavby
(K §§ 5 a 6 zákona)
§ 7| Užívání stavby
---|---
§ 8| Změny v užívání stavby
§ 9| Udržování staveb
Část III
— Nezbytné stavební úpravy
(K § 7 zákona)
§ 10| Vymezení pojmu
---|---
§ 11| Řízení
§ 12| Příspěvek
Část IV
— Zboření staveb
(K § 8 zákona)
§ 13| Důvody zboření staveb
---|---
§ 14| Společná ustanovení o zboření stavby
§ 15| Zboření stavby z důvodu bezpečnosti
§ 16| Opatření u stavby, která byla provedena v rozporu s předpisy
§ 17| Zboření stavby na žádost vlastníka
§ 18| Zboření stavby v důsledku živelných pohrom a při provedení asanace
§ 19| Zabezpečení sousedních staveb při bourání stavby
§ 20| Náklady zboření stavby
Část V
— Stavební úřady
(K § 9 zákona)
§ 21| Orgány s působností stavebního úřadu
---|---
§ 22| Přenesení působnosti stavebního úřadu
Část VI
— Stavební řízení
(K §§ 10 až 12 zákona)
§ 23| Žádost o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby
---|---
§ 24| Předepsaná dokumentace a další doklady
§ 25| Místní šetření
§ 26| Otázky, které stavební úřad přezkoumává ve stavebním řízení
§ 27| Zjednodušené stavební řízení
§ 28| Rozhodnutí o podmínkách stavebního úřadu a o námitkách účastníků řízení
§ 29| Obsah podmínek a jejich závaznost
§ 30| Připomínky stavebního úřadu
§ 31| Rozhodnutí o přípustnosti stavby
§ 32| Vytýčení stavby
Část VII
— Státní stavební dohled, archivování dokumentace
(K §§ 13 a 14 zákona)
§ 33| Oprávnění orgánů státního stavebního dohledu
---|---
§ 34| Opatření při výkonu státního stavebního dohledu
§ 35| Zajištění podmínek pro řádný výkon státního stavebního dohledu
§ 36| Archivování dokumentace
§ 37| Povinnost vlastníka stavby uchovávat a doplňovat dokumentaci stavby
Část VIII
— Asanace
(K §§ 15 a 16 zákona)
§ 38| Účel asanace krajiny a obcí
---|---
§ 39| Provádění asanace
§ 40| Úhrada nákladů asanace
§ 41| Drobná asanaceDrobná asanace
Část IX
— Přikázání pozemků do dočasného užívání
(K § 17 zákona)
§ 42
Část X
— Vyvlastnění a předběžné užívání nemovitostí
(K §§ 18 až 22 zákona)
§ 43| Podmínky vyvlastnění
---|---
§ 44| Náhrada za vyvlastnění
§ 45| Žádost o vyvlastnění
§ 46| Řízení o vyvlastnění
§ 47| Rozhodnutí o vyvlastnění
§ 48| Zrušení rozhodnutí o vyvlastnění
§ 49| Předběžné užívání nemovitostí
Část XI
— Zvláštní ustanovení
(K §§ 24 až 26 zákona)
§ 50| Zvláštní ustanovení pro orgány ministerstev národní obrany a vnitra
---|---
§ 51| Souhlas stavebního úřadu při povolování staveb podle zvláštních předpisů
§ 52| Důlní díla, důlní stavby pod povrchemdůlní stavby pod povrchem, stavby v uhelných lomech a skrývkách
§ 53| Součinnost stavebních úřadů s orgány státní památkové péče a státní ochrany přírody
§ 54| Součinnost stavebních úřadů a jiných orgánů příslušných k povolování staveb
Část XII
— Informační, reklamní a podobná zařízení
(K § 27 zákona)
§ 55| Vymezení pojmu
---|---
§ 56| Žádost a povolení
§ 57| Umístění zařízení
§ 58| Odstranění zařízení
Část XIII
— Vstup do staveb, na staveniště a na pozemky
(K § 28 zákona)
§ 59
Část XIV
— Závěrečná ustanovení
(K §§ 30 až 32 zákona)
§ 60| Přechodné ustanovení
---|---
§ 61| Zrušovací ustanovení
§ 62| Účinnost
*)
1\\. o spojích: zákon č. 33/1922 Sb., vládní nařízení č. 21/1923 Sb., zákon č. 72/1959 Sb., vládní nařízení č. 73/1950 Sb., vládní nařízení č. 13/1952 Sb.;
2\\. o vodním hospodářství: zákon č. 11/1955 Sb. ve znění zákona č. 12/1959 Sb., vládní nařízení č. 14/1959 Sb., zákon č. 12/1959 Sb.;
3\\. o hrazení bystřin: zákon č. 117/1884 ř. z.;
4\\. o drahách: zákon č. 97/1950 Sb., vládní nařízení č. 37/1951 Sb., vládní nařízení č. 38/1954 Sb.;
5\\. o letectví: zákon č. 47/1956 Sb.
**)
Vyhláška č. 177/1957 Ú. l., o provádění průzkumných a projektových prací pro organizace socialistického sektoru.
*)
Vládní vyhláška č. 40/1959 Ú. l., o zadávání prací a služeb socialistickými organizacemi jednotlivcům.
*)
§ 13 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách.
*)
Viz poznámku k § 1 odst. 3.
*)
Např. § 22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizačního zákona).
*)
„Směrnice pro vedení stavebního deníku“ (částka 154 Úředního listu z roku 1953) a „Směrnice pro vedení stavebního deníku na drobných stavbách“ (částka 25 Úředního listu z roku 1954).
*)
Viz poznámku k § 1 odst. 3. |
Vyhláška Ministerstva energetiky a vodního hospodářství č. 151/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva energetiky a vodního hospodářství č. 151/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva energetiky a vodního hospodářství, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné sazby pro prodej elektřiny v drobném
Vyhlášeno 6. 8. 1959, datum účinnosti 1. 7. 1959, částka 63/1959
* Čl. I - Vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné sazby pro prodej elektřiny v drobném, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - (1) Ceny elektřiny podle této vyhlášky se fakturují maloodběratelům uvedeným v § 6 odst. 1 této vyhlášky od stavu zjištěného na elektroměru při posledním odečtu provedeném u jednotlivých maloodběratelů před 1. červencem 1959.
* Čl. III - Zrušují se podrobnější prováděcí směrnice k §§ 6 a 7 vyhlášky uveřejněné v částce 82 Úředního listu ze dne 27. června 1953.
* Čl. IV - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. července 1959.
Aktuální znění od 1. 7. 1959
151
VYHLÁŠKA
ministerstva energetiky a vodního hospodářství
ze dne 17. července 1959,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné sazby pro prodej elektřiny v drobném
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství vyhlašuje podle § 25 vládního nařízení č. 28/1954 Sb., o působnosti v oboru plánování a tvorby cen:
Čl. I
Vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné sazby pro prodej elektřiny v drobném, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Zemědělská sazba jednoduchá (Z)
(1)
Tato sazba platí pro dodávky elektřiny pro osvětlování, pohon a ostatní spotřebiče elektřiny jednotných zemědělských družstev, státních statků, strojních a traktorových stanic, šlechtitelských a semenářských podniků, školních statků, účelových statků ústředních orgánů, jakož i zemědělských hospodářství státních plemenářských stanic, ústavů pro chov koní, státních rybářství, Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a výzkumných ústavů Československé akademie zemědělských věd (dále jen „zemědělské organizace”) a činí Kčs 0.30 za 1 kWh.
(2)
Tato sazba se neposkytuje domácnostem jednotlivých členů a zaměstnanců zemědělských organizací a jednotlivě hospodařícím rolníkům. Pro přiznání této sazby je rozhodující okolnost, zda jde o odběr zemědělských organizací či nikoliv, a to i v tom případě, že je na příslušném elektroměru připojen podružně jiný odběr (např. domácnost).
(3)
Nájemné za elektroměr jednofázový činí Kčs 1,20 měsíčně; za elektroměr trojfázový činí Kčs 3,20 měsíčně.”
2.
§ 7 včetně nadpisu zní:
㤠7
Zemědělská sazba dvojitá (ZD)
(1)
Tato sazba platí pro dodávky elektřiny zemědělským organizacím, jež používají též nočních spotřebičů elektřiny a činí za 1 kWh při denním odběru (od 6,00 do 22,00 hodin) Kčs 0,30 a při nočním odběru (od 22,00 do 6,00 hodin) Kčs 0,16.
(2)
Ustanovení § 6 odst. 2 platí i pro tuto sazbu.
(3)
Nájemné za dvojsazbový elektroměr činí Kčs 8,— měsíčně.”
Čl. II
(1)
Ceny elektřiny podle této vyhlášky se fakturují maloodběratelům uvedeným v § 6 odst. 1 této vyhlášky od stavu zjištěného na elektroměru při posledním odečtu provedeném u jednotlivých maloodběratelů před 1. červencem 1959.
(2)
Maloodběratelé, kteří již elektřinu podle sazby Z nebo ZD odebírají, nepodávají přihlášku na změnu sazby podle této vyhlášky. Ostatní maloodběratelé, kteří dosud elektřinu podle sazby Z nebo ZD neodebírají, podají přihlášku na změnu sazby na předepsaném tiskopise u rozvodného energetického podniku, v jehož územním obvodu mají své sídlo, a to nejpozději do 1. září 1959.
Čl. III
Zrušují se podrobnější prováděcí směrnice k §§ 6 a 7 vyhlášky uveřejněné v částce 82 Úředního listu ze dne 27. června 1953.
Čl. IV
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. července 1959.
Ministr:
Pospíšil V. r. |
Vyhláška Státního výboru pro výstavbu č. 153/1959 Ú. l. | Vyhláška Státního výboru pro výstavbu č. 153/1959 Ú. l.
Vyhláška Státního výboru pro výstavbu o územním plánování
Vyhlášeno 13. 8. 1959, datum účinnosti 1. 8. 1959, částka 65/1959
* ČÁST I - ÚZEMNÍ PLÁNY RAJÓNŮ A SÍDLIŠŤ (§ 1 — § 12)
* ČÁST II - ZASTAVOVACÍ PLÁNY (§ 13 — § 14)
* ČÁST III - ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ (§ 15 — § 19)
* ČÁST IV - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 20 — § 23)
Aktuální znění od 1. 8. 1959
153
VYHLÁŠKA
Státního výboru pro výstavbu
ze dne 25. července 1959
o územním plánování
Státní výbor pro výstavbu stanoví podle § 16 zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování (dále jen „zákon”), a podle § 2 odst. 3 vládního nařízení č. 1/1956 Sb., o zřízení Státního výboru pro výstavbu:
ČÁST I
ÚZEMNÍ PLÁNY RAJÓNŮ A SÍDLIŠŤ
1.
Územní plány rajónů
§ 1
(1)
Územní plán rajónu se zpracovává zejména pro:
a)
území většího plošného rozsahu s velkým objemem výstavby, opírající se o surovinovou nebo výrobní základnu, ve kterém je nutné vytvořit organizovaný systém výroby, osídlení, dopravy, zásobování vodou a energií;
b)
území menšího plošného rozsahu s výstavbou nebo jinou činností vyvolávající rozsáhlé a složité změny ve svém okolí, které podstatným způsobem mění strukturu daného území a jeho jednotlivých prvků a kde vyvolané problémy nutno řešit ve vzájemných souvislostech;
c)
území, jehož rozvoj je spjat s rozvojem významného hospodářského střediska nebo jehož perspektivní rozvoj a realizace nové výstavby jsou nerozlučně spojeny s objasněním všech možností jeho využití;
d)
území vhodná pro lázeňství, rekreaci a turistiku.
(2)
Dílčí části území rajónu lze řešit také metodami ostatních územních plánů v potřebném měřítku a s předepsanými náležitostmi zpracování.
(3)
Rozsah území, pro které má být vypracován územní plán rajónu, stanoví se s přihlédnutím k účelu, který je při vypracování sledován a tak, aby byly řešeny všechny základní prvky rozhodující pro rozvoj hlavních článků hospodářství daného rajónu.
(4)
Územní plán rajónu vychází z plánovaného, popřípadě předpokládaného výhledu rozvoje hospodářství v řešeném území.
(5)
Úkolem územního plánu rajónu je zejména:
a)
určit umístění jednotlivých staveb a jejich souborů na území rajónu, vyřešit jejich vzájemné vztahy, jakož i důsledky, které nová výstavba a hospodářský rozvoj na daném území vyvolávají a zabezpečit jejich účelné včlenění do řešeného území;
b)
stanovit materiální, ekonomické a technické předpodklady výstavby a přestavby na území rajónu a vzájemný soulad všech opatření směřujících k jeho uspořádání a rozvoji;
c)
určit účelné využití všech ploch na území rajónu, zejména vymezit zásadní opatření týkající se asanace krajiny, ochrany přírody, čistoty ovzduší a vody, ochrany, meliorace a rekultivace půdy, zalesnění a celkového estetického vzhledu krajiny;
d)
navrhnout ostatní opatření nezbytná podle povahy území k odstranění dosavadních závad a disproporcí a k uskutečnění hospodárné a socialistickým společenským podmínkám odpovídající organizace a výstavby rajónu jako celku;
e)
navrhnout sled vybudování všech funkčních celků na území rajónu a postup ostatních navrhovaných opatření tak, aby byla umožněna účelná koordinace a hospodárnost výstavby a její rozvržení na ucelené etapy.
2.
Územní plány sídlišťsídlišť
§ 2
Směrný územní plán
(1)
Směrný územní plán se zpracovává především pro:
a)
sídlištěsídliště s velkým perspektivním rozvojem;
b)
sídlištěsídliště se složitými územními vztahy;
c)
sídlištěsídliště vyžadující úpravu vzájemných vztahů skladebných prvků vytvářejících dané sídlištěsídliště;
d)
skupinu dvou nebo více navzájem těsně spjatých sídlišťsídlišť.
(2)
Směrný územní plán se vypracovává pro celé území sídlištěúzemí sídliště a jeho zájmové území.
(3)
Územím sídlištěÚzemím sídliště se rozumí území vymezené hranicemi jeho výhledového rozvoje. Zahrnuje dosavadní plochy sídlištěsídliště a plochy určené územním plánem k jeho dalšímu rozvoji, s nimiž má vytvořit organický funkční a výtvarný celek.
(4)
Zájmovým územím sídlištěZájmovým územím sídliště se rozumí území přilehlé k vlastnímu území sídlištěúzemí sídliště, které slouží nebo má sloužit bezprostředně hospodářským, společenským či jiným potřebám sídlištěsídliště a jehož uspořádání musí být proto řešeno ve vzájemné funkční závislosti současně s vlastním územím sídlištěúzemím sídliště.
(5)
Směrný územní plán řeší souborně vzájemné územní vztahy mezi jednotlivými existujícími i nově navrhovanými skladebnými prvky sídlištěsídliště, jakož i tyto vztahy mezi rozvojem sídlištěsídliště a jeho zájmovým územím; vytyčuje hlavní zásady územního rozvoje sídlištěsídliště jako organického funkčního a výtvarného celku s ohledem na jeho současný stav, požadavky dlouhodobých hospodářských výhledů i bezprostřední investiční výstavby a na ostatní společenské zájmy.
(6)
Úkolem směrného územního plánu je zejména:
a)
vymezit velikost sídlištěsídliště zejména určením plánovaného počtu obyvatel a hustoty osídlení obytné části, stanovit hranice jeho územního rozvoje a zájmového území na základě uvažovaného výhledu hospodářského rozvoje; u historicky cenných sídlišťsídlišť vymezit také jejich chráněnou část;
b)
navrhnout uspořádání základních skladebných prvků sídlištěsídliště, rozvrhnout plochy na území sídlištěúzemí sídliště podle účelu (pro bydlení, výrobu, dopravu, rekreaci apod.) včetně potřebných rezerv a stanovit zásady jejich využití a včlenění do území; vymezit plochy soustavné asanace a rekonstrukce, plochy chráněných území a ochranná pásma;
c)
stanovit zásady urbanistické skladby a architektonického řešení sídlištěsídliště a jeho významných částí (zásady řešení centra, popřípadě i historického jádra a podružných středisek, hlavních ulic a náměstí, umístění zařízení vyšší vybavenosti, výtvarné řešení hlavních souborů, řešení zeleně, základní výšková pásma);
d)
navrhnout rozvrh ploch podle různých účelů na území sídlištěúzemí sídliště tak, aby byly vytvořeny podmínky pro hospodárnou výstavbu jeho jednotlivých částí nejen s ohledem na současný stav sídlištěsídliště (vybavení, místní podmínky, historický vývoj), ale zejména se zřetelem na komplexní funkci řešeného území;
e)
navrhnout zásadní řešení dopravy na území sídlištěúzemí sídliště a její zapojení na síť státních silnic a jiných dopravních zařízení;
f)
navrhnout zásadní řešení technického vybavení sídlištěsídliště (zásobování vodou a energií, odvádění a čištění odpadních vod) a základní technické úpravy území;
g)
navrhnout uspořádání základních skladebných prvků zájmového území sídlištězájmového území sídliště (rozvržení ploch pro účely těžby, průmyslové, zemědělské, lesní a jiné výroby, ploch vodních, ploch pro účely dopravní, pro bydlení, rekreaci a obsluhu obyvatelstva), jakož i řešit důležité vzájemné vztahy mezi sídlištěmsídlištěm a jeho zájmovým územím;
h)
navrhnout první, popřípadě další pořadí realizace výstavby a provádění ostatních opatření tak, aby byla umožněna účelná koordinace, hospodárnost a ucelenost výstavby v jednotlivých časových úsecích;
i)
sestavit ekonomickou rozvahu navržených úprav a výstavby a ekonomickou bilanci prvního pořadí výstavby.
(7)
Řešení směrného územního plánu, vyžaduje-li to složitost podmínek, se zpřesňuje studiemi (v podrobnějším měřítku), které slouží jako jeden z podkladů k řízení výstavby.
§ 3
Podrobný územní plán
(1)
Podrobný územní plán se vypracovává zpravidla na základě směrného územního plánu pro jednotlivé urbanisticky a provozně ucelené části sídlištěsídliště:
a)
má-li být v části sídlištěsídliště v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství provedena časově a místně soustředěná výstavba nebo
b)
je-li třeba, aby jednotlivé plánované záměry dlouhodobé výstavby, přestavby nebo celkové úpravy části sídlištěsídliště byly provedeny podle jednotného urbanistického a provozně technického pojetí.
(2)
Podrobný územní plán se vypracovává výjimečně též pro celé území menšího sídlištěsídliště v případech, kdy investiční výstavba vyvolává nutnost řešení a zásahů v převážné části sídlištěsídliště.
(3)
Rozsah území řešeného podrobným územním plánem je třeba ve všech případech uvedených v odstavcích 1 a 2 vymezit tak, aby zahrnoval území bezprostředního vlivu nové výstavby, rekonstrukce nebo asanace na současné okolní zastavění.
(4)
Úkolem podrobného územního plánu je zejména:
a)
řešit komplexní účelově ucelenou výstavbu a úpravu určité části území sídlištěúzemí sídliště se stanovením zásadních směrnic pro architektonické a urbanistické řešení jednotlivých souborů a významných objektů;
b)
určit rozsah a umístění občanského a technického vybavení a kategorie zeleně na řešeném území;
c)
určit hraniční čáry zastavění, výškové hladiny zastavění a zásady výškové úpravy celého území;
d)
určit technicky a ekonomicky správnou organizaci předpokládané výstavby a její rozdělení na etapy podle plánů investiční výstavby nebo podle jednotlivých technologicky a časově koordinovaných úseků;
e)
vyčíslit orientační náklady na celou předpokládanou výstavbu a na navrhované úpravy podle etap realizace.
(5)
Podrobné územní plány musí být vypracovány tak, aby mohly být přímým podkladem pro vydání územních rozhodnutí (§§ 15 až 18), zejména pro umísťování jednotlivých staveb a zpracování investičních úkolů.
(6)
Podrobné územní plány určené k zajištění časově a místně soustředěné výstavby [odstavec 1 písm. a)] musí řešit situování hlavní sítě technického vybavení (vodovodů, kanalizací, energetických a spojových vedení, komunikací a jiné), výškové a terénní úpravy tak, aby na základě podrobného územního plánu bylo možno vypracovat jejich zadávací projekty.
(7)
Vypracovává-li se podle rozhodnutí odboru výstavby a vodního hospodářství rady krajského národního výboru podrobný územní plán bez předchozího vypracování a schválení směrného územního plánu (§ 6 odst. 5 zákona), musí vycházet ze schválených politickohospodářských a technických zásad ke směrnému územnímu plánu anebo jiných podkladů, schválených orgány hospodářského plánování, přičemž musí řešení podrobného územního plánu přihlížet k zásadním souvislostem uspořádání sídlištěsídliště jako celku doloženými studiemi, aby pozdější návrh směrného územního plánu nebyl dílčím řešením narušen.
3.
Zpracování územních plánů rajónů a sídlišťsídlišť
§ 4
Návrh na pořízení územního plánu rajónu nebo sídliště
(1)
Územní plány rajónu nebo sídlištěsídliště a jejich změnu pořizují s výjimkou podle odstavce 2 odbory výstavby a vodního hospodářství rad krajských národních výborů, a to:
a)
z vlastního podnětu, jestliže dosavadní stav a předpokládaný rozvoj určitého území nebo sídlištěsídliště vyžaduje souborného územně plánovacího řešení, které je dlouhodobou směrnicí pro řízení výstavby a pro využití nebo zlepšení vlastností a podmínek území;
b)
z rozhodnutí nadřízených orgánů;
c)
na návrh výkonných orgánů národních výborů nižších stupňů nebo jiných orgánů státní správy nebo hospodářských organizací, které vzhledem ke svým dlouhodobým investičním a jiným záměrům potřebují vyřešení vztahů k potřebám a záměrům jiných hospodářských odvětví na daném území.
(2)
Územní plány sídlišťsídlišť zemědělského charakteru pořizují obdobně odbory výstavby a vodního hospodářství rad okresních národních výborů.
(3)
SídlištěSídliště zemědělského charakteru je menší samostatná jednotka osídlení ve smyslu ustanovení § 6 odst. 6 zákona, na jejímž území jsou umístěny zemědělské výrobny a převážná část obyvatelstva zaměstnaného v místě pracuje v zemědělství. V těchto sídlištíchsídlištích nebudou zpravidla objekty jiných hospodářských odvětví, které by měly významnější vliv na změnu prostředí, územní nároky, na dopravu, energetiku a vybavenost (občanskou a technickou).
(4)
Odbor výstavby a vodního hospodářství rady krajského národního výboru rozhodne, zda v případech uvedených v odstavci 1 písm. c) je k řešení daných úkolů nezbytné pořídit územní plán, jakého druhu a v jaké lhůtě nebo zda tyto úkoly lze zabezpečit územním rozhodnutím bez předchozího zpracování územního plánu na základě jiných podkladů; současně rozhodne o zpracování potřebných variant řešení nebo o opatření návrhů soutěží.
§ 5
Členění prací na územních plánech
Zpracování územních plánů rajónů a sídlišťsídlišť se člení na:
a)
přípravné práce;
b)
vypracování návrhu územního plánu.
§ 6
Přípravné práce
(1)
Za provedení přípravných prací k územním plánům odpovídají odbory výstavby a vodního hospodářství rad národních výborů; zajišťují je ve spolupráci s orgány hospodářského plánování a s ostatními dotčenými orgány státní správy.
(2)
Přípravné práce zahrnují:
a)
shromáždění výchozích údajů o daném stavu území a o předpokladech a záměrech pro jeho další rozvoj;
b)
vypracování politickohospodářských a technických zásad pro územní plány rajónů a pro směrné územní plány, popřípadě programů výstavby pro podrobné územní plány.
§ 7
Hlavní úkoly, politickohospodářské a technické zásady a programy výstavby
(1)
Hlavní úkoly, které má územní plán řešit, stanoví rada národního výboru příslušná pro jeho schválení podle § 9 zákona.
(2)
Návrhy územních plánů rajónů a směrných územních plánů se vypracovávají na podkladě schválených politickohospodářských a technických zásad. Návrhy podrobných územních plánů se vypracovávají na podkladě schválených programů výstavby.
(3)
Politickohospodářské a technické zásady i programy výstavby schvalují rady národních výborů příslušné pro schválení územního plánu podle § 9 zákona po předchozím projednání v radách národních výboru nižších stupňů, jejichž území se územní plán týká.
(4)
Politickohospodářské a technické zásady obsahují zejména územní vymezení, charakteristiku jeho funkce v národním hospodářství a osídlení, ekonomické a technické zásady řešení, které mají být územním plánem rozpracovány, jakož i další směrnice pro způsob, hloubku a věcné zaměření návrhu územního plánu.
(5)
Program výstavby pro vypracování podrobného územního plánu obsahuje zejména druh, rozsah a časový postup uskutečňování plánované výstavby v řešeném území, jakož i základní ekonomické ukazatele, kterých má být docíleno.
(6)
Před schválením zásad a programů výstavby lze provádět pro jejich návrh pouze přípravné práce a studie, a to jen se souhlasem odboru výstavby a vodního hospodářství rady národního výboru, který odpovídá za jejich pořízení.
§ 8
Návrh územního plánu
(1)
Za zpracování návrhu územního plánu odpovídá projektová organizace, která jím byla pověřena. Práce na návrhu územního plánu zahrnují zejména:
a)
sestavení osnovy úkolů a časového programu prací;
b)
provedení a vyhodnocení průzkumů nezbytných pro řešení návrhu a jeho jednotlivých částí;
c)
zpracování předběžného návrhu, popřípadě variant řešení a jejich projednávání s odbory výstavby a vodního hospodářství rad národních výborů, které je podle § 4 pořizují s místně příslušnými orgány státní správy a s dotčenými organizacemi podle osnovy programu prací uvedené pod písmenem a);
d)
podle potřeby vypracování zjednodušeného exponátu pro seznámení občanů se základními záměry a návrhy;
e)
vypracování konečného návrhu územního plánu.
(2)
Odbor výstavby a vodního hospodářství rady, národního výboru soustavně sleduje, usměrňuje a napomáhá práci na návrhu územního plánu; projednává na žádost projektové organizace s orgány státní správy a jinými orgány a organizacemi jednotlivé základní otázky, na kterých závisí další postup prací.
(3)
Územní plán rajónu nebo sídlištěsídliště má zásadně tyto části:
a)
průvodní zprávu s ekonomickou rozvahou (urbanistickým rozpočtem);
b)
základní výkresy;
c)
doplňující přílohy;
d)
směrnice pro realizaci navrženého řešení.
(4)
Průvodní zpráva stručně, přehledně a výstižně zdůvodňuje a vystihuje návrh, popřípadě dílčí řešení územního plánu; obsahuje též ekonomickou rozvahu, popřípadě orientační vyčíslení nákladů a jejich hrubé časové rozvržení. Základní výkresy obsahují současný stav i výsledný návrh řešení. Doplňující přílohy podle potřeby zdůvodňují, vysvětlují nebo dokreslují navrhované řešení. Směrnice pro realizaci navrženého řešení určují základní záměry, které je nutno dodržet při výstavbě nebo úpravách řešeného území.
(5)
Konečný návrh územního plánu odevzdávají projektové organizace odboru výstavby a vodního hospodářství rady národního výboru, který jej pořizuje podle § 4, a to u územních plánů rajónů v jednom vyhotovení a u územních plánů sídlišťsídlišť ve dvou vyhotoveních. Ostatní části územních plánů podle odstavce 1 písm. a), b), c), d) a odstavce 3 písm. c) se odevzdávají zásadně v jednom vyhotovení. Vyhotovení dalších souborných kopií územních plánů rajónů nebo jejich částí pro potřeby orgánů státní správy může povolit Státní výbor pro výstavbu, u územních plánů sídlišťsídlišť odbory výstavby a vodního hospodářství rad národních výborů, které je pořizují.
(6)
Metodu a techniku zpracování územních plánů určuje Státní výbor pro výstavbu.
4.
Projednání a závaznost územních plánů rajónů a sídlišťsídlišť
§ 9
Projednávání a schvalování územních plánů
(1)
Orgány státní správy, s nimiž odbory výstavby a vodního hospodářství rad národních výborů projednávají návrhy územních plánů podle § 9 zákona, jsou povinny sdělit svoje odůvodněné stanovisko k předloženým návrhům do 30 dnů ode dne, kdy byly o to požádány. Jde-li o projednání otázek vyžadujících objasnění složitých vztahů, jsou orgány státní správy povinny v uvedené lhůtě předat předběžné vyjádření k návrhu a dohodnout s odborem výstavby a vodního hospodářství rady národního výboru přiměřené lhůty k provedení nezbytných šetření a k sdělení konečného stanoviska.
(2)
Organizace socialistického sektoru, s nimiž odbory výstavby a vodního hospodářství rad národních výborů projednávají návrhy územních plánů podle § 9 zákona, jsou povinny sdělit závazné stanovisko k příslušným částem návrhu územního plánu obdobně jako v odstavci 1 nejpozději do 15 dnů. V závažných případech mohou v této lhůtě dohodnout s odborem výstavby a vodního hospodářství rady národního výboru pozdější termín konečného vyjádření.
(3)
Se základními záměry směrného a podrobného územního plánu je nutno v době projednání plánu seznámit vhodnou formou občany.
(4)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují obdobně i na projednávání politickohospodářských a technických zásad a programů výstavby, jakož i na projednávání dílčích otázek v průběhu prací na územních plánech rajónů nebo sídlišťsídlišť.
(5)
Územní plány schvalují orgány uvedené v § 9 zákona.
§ 10
Ukládání, evidence a revize územních plánů
(1)
Územní plány rajónů se ukládají u odboru výstavby a vodního hospodářství rady krajského národního výboru; zahrnuje-li územní plán rajónu části území více krajů, určí místo uložení Státní výbor pro výstavbu.
(2)
Směrné a podrobné územní plány sídlišťsídlišť se ukládají u odboru výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru a u výkonného orgánu místního národního výboru; doplňující přílohy jen u výkonného orgánu místního národního výboru, pokud je stavebním úřadem I. stupně, jinak u odboru výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru.
(3)
O plánech rajónů a sídlišťsídlišť se vede evidence, která zachycuje veškeré změny v průběhu vývoje a zpracování územních plánů.
(4)
Orgány uvedené v odstavci 1 jsou povinny sledovat a zajišťovat realizaci opatření a dodržování územních plánů a navrhovat včas jejich revizi nebo zpřesnění v souladu s plány rozvoje národního hospodářství.
(5)
Orgány uvedené v odstavci 1 vydávají též potvrzení o tom, že vyhotovení geometrického (polohopisného) plánu na dělení nebo jinou změnu pozemku je v souladu s územním plánem nebo jinými podklady podle § 12 zákona.
§ 11
Závaznost územních plánů rajónů a sídlišť
U územních plánů se v zásadě schvaluje koncepce řešení, řešení hlavních úkolů a zásad rozvoje, které jsou obsaženy ve směrnicích pro realizaci návrhu a základní výkresy; závaznými se stávají u jednotlivých druhů územních plánů zpravidla tato řešení nebo části:
A.
U územních plánů rajónů:
a)
územní rozloha, nároky a vymezení území pro dobývání nerostných ložisek a ostatní průmyslovou výstavbu, umístění hlavních průmyslových podniků s vyjádřením jejich rozhodujících kapacit;
b)
vymezení hlavních zemědělských a lesních ploch pro zemědělskou a lesní výrobu a výstavbu;
c)
umístění staveb a zařízení pro účely dopravy nebo území vyhrazená pro tyto stavby a schéma hlavních dopravních tras;
d)
umístění nových a hlavní zásady územního rozvoje dosavadních sídlišťsídlišť, popřípadě zrušení sídlišťsídlišť nebo jejich částí, určení směrné velikosti důležitějších sídlišťsídlišť;
e)
zásady hospodaření vodou, především s ohledem na zajištění její čistoty, celkové vodní bilance, základní řešení zásobování vodou a odkanalizování, úprav toků, zavlažování nebo odvodnění jednotlivých částí území;
f)
základní řešení zásobování energií;
g)
určení zásad asanace a rekultivace půdy a ochrany ovzduší;
h)
vymezení, popřípadě zásady zajištění chráněných území a objektů nebo ochranných pásem;
i)
vymezení rekreačních oblastí;
j)
návrh pořadí naléhavosti a etap výstavby, vymezení a program dalších územně plánovacích a projektových prací;
k)
základní ekonomické ukazatele vyplývající z ekonomické rozvahy.
B.
U směrných územních plánů sídlišťsídlišť:
a)
výhledová velikost sídlištěsídliště pro navrhovaná období;
b)
rozvržení a vymezení ploch podle účelu (pro průmyslovou, zemědělskou a jinou výrobu a výstavbu, pro bytový fond, pro důležité dopravní stavby, pro rekreaci) a základní organizační skladba;
c)
základní urbanistická kompozice, zejména poloha a zásadní řešení centra, historické části místních středisek a sítě hlavních ulic;
d)
stanovení základních výškových pásem u obytného území;
e)
zásadní řešení občanské vybavenosti sídlištěsídliště zařízeními vyššího stupně;
f)
zásadní řešení technické vybavenosti sídlištěsídliště (zařízení pro zásobování sídlištěsídliště vodou a energií, zařízení pro dopravu, zásady řešení kanalizace, čištění odpadních vod a zásady velkých technických úprav na území sídlištěúzemí sídliště);
g)
řešení asanace a rekultivace půdy, vymezení a kategorie zeleně, určení chráněných území, objektů a ochranných pásem;
h)
zásadní řešení zájmového území sídlištězájmového území sídliště (rozvržení ploch pro účely dobývání nerostných ložisek, průmyslové, zemědělské a jiné výroby a výstavby, pro účely dopravní, pro osídlení, rekreaci a obsluhu sídlištěsídliště);
i)
návrh pořadí výstavby a ostatních důležitých opatření, vymezení a program dalších územně plánovacích a projektových prací;
j)
základní ekonomické ukazatele vyplývající z ekonomické rozvahy.
C.
U podrobných územních plánů sídlišťsídlišť:
a)
rozsah výstavby s vymezením ploch zejména pro bydlení, výrobu, energetiku, dopravu, zemědělství, rekreaci a zásady pro provádění výstavby (použití typů, sled postupu výstavby atd.);
b)
organizační skladba, urbanistická kompozice, výška a hustota zastavění;
c)
hraniční čáry zastavění ulic, náměstí a průmyslových dvorů a výškové kóty křižovatek uličních os;
d)
podélné a typické příčné profily hlavních ulic a silnic;
e)
síť občanského vybavení, jeho náplň, objem a umístění;
f)
řešení technického vybavení v rozsahu nutném pro zpracování jeho zadávacího projektu na celé území nebo jeho část;
g)
určení druhů a ploch zeleně, chráněných území a objektů a ochranných pásem;
h)
zásady organizace výstavby, zejména pořadí staveb a jejich technologii;
i)
celkový orientační náklad a základní ekonomické ukazatele.
§ 12
Změny a záznamy v územních plánech
(1)
Změny nebo doplňky územních plánů rajónů a sídlišťsídlišť v částech, které byly prohlášeny za závazné, může povolit jen orgán, který příslušný územní plán schválil.
(2)
Pro řízení o změnách nebo doplňcích platí stejné zásady jako pro schvalování a řízení o územních plánech (§ 9 zákona).
(3)
V textových a výkresových částech schválených územních plánů rajónů a sídlišťsídlišť, uložených u orgánů uvedených v § 10 odst. 1 a 2, není dovoleno provádět opravy, změny nebo doplňky. Schválené změny nebo doplňky územních plánů se vypracovávají jako zvláštní výkresy nebo zápisy. Orgány, u kterých jsou původní schválené plány uloženy, jsou povinny takto zpracované změny nebo doplňky k těmto plánům připojit.
(4)
Změny a doplňky, které vyplynou ze zajišťování trvalého souladu územních plánů s plány rozvoje národního hospodářství a budou prováděny v obdobích zpravidla shodných s obdobím platnosti těchto plánů rozvoje, budou zaznamenány obdobně.
ČÁST II
ZASTAVOVACÍ PLÁNY
§ 13
Vypracování a náležitosti zastavovacích plánů
(1)
Zastavovací plány vypracovávají zpravidla projektové organizace pověřené vypracováním zadávacího (jednostupňového) projektu jednotlivých staveb v souladu s územním rozhodnutím o umístění stavby (§ 15). Náležitosti a obsah zastavovacích plánů určují předpisy o dokumentaci staveb.
(2)
U staveb, na které se nevztahují předpisy o dokumentaci staveb, je zastavovací plán, popřípadě situační plán jej nahrazující, součástí podkladů pro rozhodnutí o přípustnosti stavby.
(3)
Zastavovací plány staveb, u nichž bylo upuštěno od vydání rozhodnutí o umístění stavby, nepodléhají prověření.
§ 14
Prověřování zastavovacích plánů
(1)
Při prověřování zastavovacího plánu zjišťuje odbor výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru za účasti investora, generálního projektanta a dotčených orgánů státní správy, zda zastavovací plán byl vypracován v souladu s územním rozhodnutím a zda vyhovuje ostatním podmínkám zajišťujícím obecné zájmy, zejména šetření zemědělskou půdou.
(2)
Vyhradil-li si při vydání územního rozhodnutí odbor výstavby a vodního hospodářství rady krajského národního výboru účast při prověření zastavovacího plánu, musí si odbor výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru před jeho prověřením vyžádat stanovisko nadřízeného orgánu.
(3)
Odbor výstavby a vodního hospodářství rady národního výboru může při prověřování zastavovacího plánu stanovit podmínky na ochranu obecných zájmů závazné pro schválení zadávacího (jednostupňového) projektu stavby, popřípadě pro zpracování dalšího stupně projektové dokumentace.
(4)
Prověření podle odstavce 1 se provádí při řízení o přípustnosti stavby, jestliže prověření zastavovacího plánu provádí orgán rozhodující o přípustnosti stavby. Orgány, které rozhodují se zřetelem k ustanovení § 25 zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, o přípustnosti stavby podle zvláštních předpisů, jsou povinny opatřit stanovisko odboru výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru z hlediska územního plánováníúzemního plánování a pojmout jeho podmínky do svého rozhodnutí.
ČÁST III
ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ
§ 15
Rozhodnutí o umístění stavby
(1)
Rozhodnutím o umístění stavby se vymezuje území, na kterém má být stavba umístěna a současně se stanoví podmínky pro vypracování zadávacího (jednostupňového) projektu.
(2)
Součástí návrhu na rozhodnutí o umístění stavby je polohopisný náčrt místa, na němž bude stavba umístěna, popřípadě zápis o výběru staveniště, zjištění základních podmínek pro stavbu a provoz apod. nebo nákres uvažovaného průběhu trasy. Jde-li o výstavbu, rozšíření nebo celkovou přestavbu velkých závodů a zařízení budovaných po etapách, musí být návrh na rozhodnutí o umístění stavby doložen výhledovou studií celé výstavby s uvedením pořadí, popřípadě předpokládaných lhůt provádění jednotlivých staveb a s objasněním důsledků celé dlouhodobé výstavby v daném území.
(3)
U staveb, na které se nevztahují předpisy o dokumentaci staveb, vydává se rozhodnutí o umístění stavby vždy na žádost stavebníka (investora) doloženou situačním plánem stavby, popřípadě zastavovacím plánem.
(4)
Rozhodnutí o umístění stavby pozbývá platnosti, jestliže stavba nebude zahájena ve lhůtě v rozhodnutí uvedené. O prodloužení platnosti rozhoduje orgán, který vydal původní rozhodnutí.
(5)
Stavební práce, které nepodléhají povinnosti ohlášení podle provádcích předpisů k zákonu o stavebním řádu, se neprověřují ani z hlediska územního plánováníúzemního plánování. U staveb a prací, které podléhají povinnosti ohlášení, přezkoumá výkonný orgán národního výboru, zda je nutno vydat územní rozhodnutí o umístění stavby. Půjde zejména o stavby, kterými se podstatně nemění jejich vnější vzhled, půdorysné a výškové rozměry, způsob využití a o drobné stavby, budované jako provozní doplňky na pozemcích dosavadních závodů a zařízení (zejména provozní doplňky drážních staveb).
(6)
Rozhodnutí o umístění stavby vydává odbor výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru, popřípadě výkonný orgán místního národního výboru, jemuž byla svěřena působnost stavebního úřadu I. stupně, pokud si to nevyhradil odbor výstavby a vodního hospodářství rady nadřízeného národního výboru.
(7)
Rozhodnutí o umístění stavby vydává výkonný orgán místního národního výboru, jemuž nebyla svěřena působnost stavebního úřadu I. stupně:
a)
pro rodinné domky a jiné drobné stavby, jen je-li schválen podrobný územní plán nebo jiné podklady, které opatřil výkonný orgán nadřízeného národního výboru podle § 12 odst. 2 zákona;
b)
pro účelové stavby jednotných zemědělských družstev a v souladu s potvrzeným technickoekonomickým rozborem vypracovaným podle vyhlášky č. 22/1958 Ú. l., o dokumentaci investiční výstavby jednotných zemědělských družstev.
§ 16
Rozhodnutí o chráněných územích nebo objektech a o ochranných pásmech
(1)
Rozhodnutím o chráněných územích nebo objektech a ochranných pásmech, pokud nejsou již vymezena obecně závaznými předpisy, se vymezuje území, pro něž platí zákaz nebo omezení určitých činností z důvodů ochrany obecných zájmů nebo v zájmu zajištění plánovité výstavby, bezpečnosti a nerušeného provozu důležitých zařízení, umístěných na tomto území (vodních zdrojů, ložisek nerostů a důlních děl, průmyslových podniků, silnic, letišť, skladů výbušin a hořlavin, střelnic, prostorů pro zajištění obrany státu, telekomunikačních zařízení, jiných podzemních nebo nadzemních vedení apod.).
(2)
Rozhodnutí o chráněných územích nebo objektech a ochranných pásmech vydávají odbory výstavby a vodního hospodářství rad okresních národních výborů, popřípadě výkonné orgány místních národních výborů, jimž byla svěřena působnost stavebního úřadu I. stupně, pokud si to nevyhradil odbor výstavby a vodního hospodářství rady nadřízeného národního výboru.
(3)
V případech, kdy určování a vymezení chráněných území a objektů, popřípadě ochranných pásem podle jiných platných předpisů přísluší jiným orgánům státní správy, projednají a dohodnou tyto orgány zamýšlená opatření s odborem výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru, popřípadě rady krajského národního výboru, je-li tak stanoveno jinými předpisy.
§ 17
Rozhodnutí o stavební uzávěře
(1)
Rozhodnutím o stavební uzávěře se vymezuje území, na němž je trvale nebo dočasně zakázána nebo omezena stavební činnost z důvodů obecných zájmů, nelze-li tyto zájmy zabezpečit rozhodnutím podle § 16. Rozhodnutí o stavební uzávěře může být vydáno též pro území, pro které se připravuje vypracování nebo změna územního plánu a na kterém by stavební činnost mohla znemožnit nebo ztížit budoucí uspořádání území.
(2)
Rozhodnutí podle odstavce 1 vydává odbor výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru, popřípadě výkonný orgán místního národního výboru, jemuž byla svěřena působnost stavebního úřadu I. stupně.
§ 18
Rozhodnutí o změně ve využití pozemků
(1)
Rozhodnutím o změně ve využití pozemků dávají odbory výstavby a vodního hospodářství rad okresních národních výborů, popřípadě výkonné orgány místních národních výborů, jimž byla svěřena působnost stavebního úřadu I. stupně, souhlas k změnám v dosavadním využití pozemku po předchozím vynětí půdy ze zemědělského nebo lesního půdního fondu. Za změny ve využívání pozemků se považují takové změny v účelu nebo způsobu jejich používání, které ovlivňují vzhled a ráz krajiny, sídlištěsídliště nebo jeho části, životní podmínky obyvatel nebo podmínky organizace příslušného území.
Jsou to zejména:
a)
nové vymezení nebo rozšíření ploch, na nichž se provádí průzkum nebo dobývají nerostná ložiska nebo na nichž se projeví účinky této činnosti (lomy, pískovníky, povrchové a hlubinné doly, výsypky apod.);
b)
nové vymezení nebo rozšíření provozních (výrobních, skladovacích a jiných) ploch pro průmyslovou nebo jinou výrobu, dopravu a obchod, popřípadě vrácení takových ploch původnímu účelu;
c)
zřizování nebo rozšíření hřbitovů, urnových hájů, sportovních hříšť, rekreačních zařízení apod., pokud tato činnost nemá povahu stavby, pro kterou je třeba rozhodnutí o umístění stavby podle § 15;
d)
zalesňování a trvalé odlesňování.
(2)
Organizace nebo osoby zamýšlející provést změnu ve využití pozemku jsou povinny před provedením této změny požádat o souhlas odbor výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru, popřípadě výkonný orgán místního národního výboru, jestliže je mu svěřena působnost stavebního úřadu I. stupně, který zajistí vyjádření ostatních dotčených orgánů.
(3)
Rozhodnutí o změně ve využití pozemku oznámí orgán uvedený v odstavci 1 okresnímu měřickému středisku.
§ 19
Řízení o územním rozhodnutí
(1)
Návrhy na vydání územních rozhodnutí (§ 11 odst. 3 a 4 zákona) je třeba projednat s výkonnými orgány národních výborů nižších stupňů, jejichž správního území se rozhodnutí dotýká a s ostatními dotčenými orgány státní správy. Hospodářské organizace a jednotliví občané mohou podávat připomínky k návrhům na vydání územního rozhodnutí, které budou oznámeny způsobem v místě obvyklým, nejsou však účastníky řízení.
(2)
Pokud to povaha věci nevylučuje, nutno řízení o územním rozhodnutí slučovat s řízením předepsaným podle zvláštních předpisů (vodohospodářských, ochrany zemědělského půdního fondu, hygienických, dopravních, horních a jiných).
(3)
Územní rozhodnutí se doručí navrhovateli (generálnímu projektantovi, investorovi-stavebníkovi), dotčeným hospodářským organizacím, orgánům státní správy, pokud o to požádají a výkonnému orgánu místního národního výboru, který rozhodnutí vyhlásí způsobem v místě obvyklým.
ČÁST IV
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 20
Mapové podklady
(1)
Pro územní plánováníúzemní plánování se používá otisků služebních map pořízených nebo určených podle obecně platných měřických předpisů orgány k tomu ustanovenými. Podle potřeby se otisky doplňují na skutečný stav přenesením změn, popřípadě jejich zaměřením a zakreslením.
(2)
Mapové podklady pro územní plány rajónů a sídlišťsídlišť opatřuje orgán územního plánováníúzemního plánování. Snímky (matrice) mapových podkladů, popřípadě jiným způsobem získané nebo upravené mapové podklady pro práce na územním plánu, pořizuje v rozsahu potřebném ke splnění svých úkolů projektová organizace, popřípadě objedná jejich provedení u složky státní geodetické a kartografické služby.
(3)
Mapové podklady pro zastavovací plány opatřuje projektová organizace, která zpracovává zadávací (jednostupňový) projekt.
(4)
Podrobnosti o náležitostech a doplňování mapových podkladů pro účely územního plánováníúzemního plánování a o ukládání pořízených snímků (matric) u podřízených orgánů upraví Státní výbor pro výstavbu v dohodě s Ústřední správou geodézie a kartografie.
(5)
Účelové plochy, stavby a zařízení, jež jsou v držbě nebo užívání vojenské správy, mohou být v mapách vyznačovány pouze se souhlasem vojenské správy.
§ 21
Evidence průzkumů
(1)
Úřady, ústavy, projektové a jiné organizace, které provádějí na území jednotlivých krajů průzkumné práce pro účely územního plánováníúzemního plánování a výstavby (zejména práce topografické, klimatické, stavebně geologické, hydrografické, hydrogeologické a průzkum jiných přírodních podmínek), jsou povinny hlásit provádění těchto průzkumů odboru výstavby a vodního hospodářství rady krajského národního výboru a předat mu jejich výsledky do dvou měsíců od dokončení prací k uložení, evidenci a dalšímu použití.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na průzkumné práce, u kterých je uložena povinnost ústřední evidence u jiných úřadů a organizací. Na požádání jsou však tyto úřady a organizace povinny sdělovat odborům výstavby a vodního hospodářství rad národních výborů všechny evidované údaje nezbytné jako podklady pro územní plánováníúzemní plánování za podmínek dohodnutých s ústředním orgánem.
§ 22
Zrušují se:
a)
část I vyhlášky č. 572/1950 Ú. l. I, o zastavovacím plánu, o povinnostech místního národního výboru při výstavbě obce, o ochranných pásmech a o vyvlastnění,
b)
vyhláška č. 600/1950 Ú. l. I, kterou se vydávají směrnice pro určování stavebních obvodů a pro řízení o nich,
c)
vyhláška č. 601/1950 Ú. l. I, o podmínkách, za nichž lze upustit od směrného územního plánu a pořizovat přímo podrobný územní plán, popřípadě zastavovací plán,
d)
vyhláška č. 602/1950 Ú. l. I, o způsobu vypracování rozborů a územních plánů obcí.
§ 23
Účinnost
(1)
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. srpna 1959.
(2)
Zároveň nabývají účinnosti ustanovení §§ 6 a 7 a § 11 odst. 4 vyhlášky č. 22/1958 Ú. l., pokud se v nich stanoví, že řízení provádějí výkonné orgány místních národních výborů.
První náměstek ministra-předsedy:
inž. arch. Voženílek v. r. |
Nařízení vlády č. 58/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 58/1959 Sb.
Nařízení o změnách v organizaci vysokých škol
Vyhlášeno 20. 8. 1959, datum účinnosti 1. 9. 1959, částka 24/1959
* § 1 - (1) Na Českém vysokém učení technickém v Praze se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou zeměměřickou ve fakultu inženýrského stavitelství a fakulta elektrotechnická s fakultou slaboproudé elektrotechniky v Poděbradech ve fakultu elektrotechn
* § 2 - (1) Název Vysoké školy železniční v Praze se mění a zní: Vysoká škola dopravní v Praze.
* § 3 - Na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze se mění název fakulty chemické technologie paliv a zní: fakulta technologie paliv a vody.
* § 4 - (1) Na Vysokou školu zemědělskou v Praze se převádí z Českého vysokého učení technického v Praze fakulta lesnická; tato fakulta se postupně zrušuje počínajíc školním rokem 1959/60.
* § 5 - Na Vysokém učení technickém v Brně se fakulta energetická rozděluje na fakultu strojní a na fakultu elektrotechnickou.
* § 6 - (1) Název Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně se mění a zní: Vysoká škola zemědělská v Brně.
* § 7 - Na Vysoké škole báňské v Ostravě se slučuje fakulta hornická s fakultou geologickou ve fakultu hornicko-geologickou, název fakulty hutní se mění a zní: fakulta hutnická; fakulta ekonomickoinženýrská se postupně zrušuje počínajíc školním rokem 1959/60.
* § 8 - Na Vysoké škole technické v Košicích se mění názvy fakulty těžkého strojírenství, fakulty báňské a fakulty hutní a zní: fakulta strojní, fakulta hornická a fakulta hutnická.
* § 9 - Na Vysoké škole zemědělské v Nitře se zřizuje fakulta provozně ekonomická; fakulta agronomická se slučuje s fakultou zootechnickou ve fakultu agronomickou.
* § 10 - (1) Na Universitě Karlově v Praze se slučují fakulta filosoficko-historická s fakultou filologickou ve fakultu filosofickou a fakulta biologická s fakultou geologicko-geografických věd ve fakultu přírodovědeckou.
* § 11 - Vysoká škola ruského jazyka a literatury v Praze se postupně zrušuje počínajíc školním rokem 1959/60.
* § 12 - Na Vysoké škole ekonomické v Praze se zřizuje fakulta s názvem institut národohospodářského plánování. Fakulta financí a úvěru se slučuje s fakultou statistiky a s fakultou všeobecně ekonomickou ve fakultu politické ekonomie. Název fakulty vnitřního a zahr
* § 13 - Na Universitě Palackého v Olomouci se mění názvy fakulty společenských věd a fakulty přírodních věd a zní: fakulta filosofická a fakulta přírodovědecká.
* § 14 - Na Universitě Komenského v Bratislavě se slučuje fakulta přírodovědecká s fakultou geologicko-geografických věd ve fakultu přírodovědeckou.
* § 15 - Na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě se zřizuje fakulta s názvem institut národohospodářského plánování a fakulta všeobecně ekonomická se slučuje s fakultou vnitřního obchodu a financí ve fakultu politické ekonomie.
* § 16 - Zřizuje se Universita v Košicích s fakultou lékařskou se sídlem v Košicích a s fakultou filosofickou se sídlem v Prešově. Lékařská fakulta se zřizuje z pobočky lékařské fakulty University Komenského v Bratislavě se sídlem v Košicích. Filosofická fakulta se
* § 17 - Vysoká škola pedagogická v Praze a Vysoká škola pedagogická v Bratislavě se postupně zrušují počínajíc školním rokem 1959/60.
* § 18 - Vyšší pedagogické školy v Praze, v Českých Budějovicích, v Plzni, v Ústí nad Labem, v Brně, v Opavě, v Bratislavě, v Banské Bystrici a v Prešově se postupně zrušují počínajíc školním rokem 1959/60.
* § 19 - Na Akademii múzických umění v Praze se mění název fakulty filmové a zní: fakulta filmová a televizní.
* § 20 - Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se zrušují fakulta divadelní a fakulta hudební. Tato vysoká škola se nedělí na fakulty.
* § 21 - Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959; provede je ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 1. 9. 1959
58
Vládní nařízení
ze dne 12. srpna 1959
o změnách v organizaci vysokých škol
Vláda Republiky československé nařizuje podle § 3 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a podle § 16 odst. 4 zákona č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školského zákona):
§ 1
(1)
Na Českém vysokém učení technickém v Praze se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou zeměměřickou ve fakultu inženýrského stavitelství a fakulta elektrotechnická s fakultou slaboproudé elektrotechniky v Poděbradech ve fakultu elektrotechnickou se sídlem v Praze.
(2)
Na České vysoké učení technické v Praze se převádí z University Karlovy v Praze fakulta technické a jaderné fyziky.
§ 2
(1)
Název Vysoké školy železniční v Praze se mění a zní: Vysoká škola dopravní v Praze.
(2)
Na Vysoké škole dopravní v Praze se slučují fakulta stavební s fakultou dopravně technickou ve fakultu provozu a ekonomiky dopravy a fakulta strojní s fakultou elektrotechnickou ve fakultu strojní a elektrotechnickou.
§ 3
Na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze se mění název fakulty chemické technologie paliv a zní: fakulta technologie paliv a vody.
§ 4
(1)
Na Vysokou školu zemědělskou v Praze se převádí z Českého vysokého učení technického v Praze fakulta lesnická; tato fakulta se postupně zrušuje počínajíc školním rokem 1959/60.
(2)
Na Vysoké škole zemědělské v Praze se mění název fakulty ekonomické a zní: fakulta provozně ekonomická.
§ 5
Na Vysokém učení technickém v Brně se fakulta energetická rozděluje na fakultu strojní a na fakultu elektrotechnickou.
§ 6
(1)
Název Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně se mění a zní: Vysoká škola zemědělská v Brně.
(2)
Na Vysoké škole zemědělské v Brně se zřizuje fakulta provozně ekonomická a fakulta agronomická se slučuje s fakultou zootechnickou ve fakultu agronomickou.
§ 7
Na Vysoké škole báňské v Ostravě se slučuje fakulta hornická s fakultou geologickou ve fakultu hornicko-geologickou, název fakulty hutní se mění a zní: fakulta hutnická; fakulta ekonomickoinženýrská se postupně zrušuje počínajíc školním rokem 1959/60.
§ 8
Na Vysoké škole technické v Košicích se mění názvy fakulty těžkého strojírenství, fakulty báňské a fakulty hutní a zní: fakulta strojní, fakulta hornická a fakulta hutnická.
§ 9
Na Vysoké škole zemědělské v Nitře se zřizuje fakulta provozně ekonomická; fakulta agronomická se slučuje s fakultou zootechnickou ve fakultu agronomickou.
§ 10
(1)
Na Universitě Karlově v Praze se slučují fakulta filosoficko-historická s fakultou filologickou ve fakultu filosofickou a fakulta biologická s fakultou geologicko-geografických věd ve fakultu přírodovědeckou.
(2)
Na Universitu Karlovu v Praze se převádí z Vysoké školy pedagogické v Praze fakulta s názvem institut tělesné výchovy a sportu.
(3)
Na Universitě Karlově v Praze se z pobočky fakulty všeobecného lékařství v Plzni zřizuje lékařská fakulta se sídlem v Plzni.
§ 11
Vysoká škola ruského jazyka a literatury v Praze se postupně zrušuje počínajíc školním rokem 1959/60.
§ 12
Na Vysoké škole ekonomické v Praze se zřizuje fakulta s názvem institut národohospodářského plánování. Fakulta financí a úvěru se slučuje s fakultou statistiky a s fakultou všeobecně ekonomickou ve fakultu politické ekonomie. Název fakulty vnitřního a zahraničního obchodu se mění a zní: fakulta obchodní.
§ 13
Na Universitě Palackého v Olomouci se mění názvy fakulty společenských věd a fakulty přírodních věd a zní: fakulta filosofická a fakulta přírodovědecká.
§ 14
Na Universitě Komenského v Bratislavě se slučuje fakulta přírodovědecká s fakultou geologicko-geografických věd ve fakultu přírodovědeckou.
§ 15
Na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě se zřizuje fakulta s názvem institut národohospodářského plánování a fakulta všeobecně ekonomická se slučuje s fakultou vnitřního obchodu a financí ve fakultu politické ekonomie.
§ 16
Zřizuje se Universita v Košicích s fakultou lékařskou se sídlem v Košicích a s fakultou filosofickou se sídlem v Prešově. Lékařská fakulta se zřizuje z pobočky lékařské fakulty University Komenského v Bratislavě se sídlem v Košicích. Filosofická fakulta se zřizuje z filologické fakulty Vysoké školy pedagogické v Bratislavě se sídlem v Prešově.
§ 17
Vysoká škola pedagogická v Praze a Vysoká škola pedagogická v Bratislavě se postupně zrušují počínajíc školním rokem 1959/60.
§ 18
Vyšší pedagogické školy v Praze, v Českých Budějovicích, v Plzni, v Ústí nad Labem, v Brně, v Opavě, v Bratislavě, v Banské Bystrici a v Prešově se postupně zrušují počínajíc školním rokem 1959/60.
§ 19
Na Akademii múzických umění v Praze se mění název fakulty filmové a zní: fakulta filmová a televizní.
§ 20
Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně se zrušují fakulta divadelní a fakulta hudební. Tato vysoká škola se nedělí na fakulty.
§ 21
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959; provede je ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Široký v. r.
dr. Kahuda v. r. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 159/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 159/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 42/1958 Sb., týkajících se Zakarpatské Ukrajiny
Vyhlášeno 25. 8. 1959, datum účinnosti 25. 8. 1959, částka 66/1959
* § 1 - (1) Náhrada podle této vyhlášky se poskytne za nemovitý majetek, který měly ke dni 29. června 1945 na Zakarpatské Ukrajině československé osoby a jehož pozbyly podle příslušných mezistátních smluv a dohod.*)
* § 2 - (1) Podmínkou pro přiznání nároku na náhradu je též, že byla podána včas přihláška k náhradě.
* § 3 - Náhrada se poskytne za tento nemovitý majetek, pokud měl povahu osobního nebo drobného soukromého vlastnictví,
* § 4 - Základem pro výpočet náhrad za nemovitý majetek jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 2). Ceny v přihláškách se přepočtou v poměru 5 : 1 a uvedou po přezkoušení do souladu s cenovými předpisy.
* § 5 - Za zemědělskou půdu bude poskytnuta žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků na území Zakarpatské Ukrajiny, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného zem
* § 6 - Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlédne se při stanovení náhrady, zda nebyl poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
* § 7 - (1) Náhrada se sníží o břemena a dluhy váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
* § 8 - Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních.
* § 9 - O způsobu úhrady náhrady, o výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.*)
* § 10 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 25. 8. 1959
159
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 4. srpna 1959
o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 42/1958 Sb., týkajících se Zakarpatské Ukrajiny
Ministerstvo financí stanoví podle § 4 zákona č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, a na základě zásad stanovených vládou:
§ 1
(1)
Náhrada podle této vyhlášky se poskytne za nemovitý majetek, který měly ke dni 29. června 1945 na Zakarpatské Ukrajině československé osoby a jehož pozbyly podle příslušných mezistátních smluv a dohod.*)
(2)
Za československé osoby ve smyslu ustanovení odstavce 1 se považují fyzické osoby, které měly československé státní občanství ke dni 29. června 1945 nebo je získaly na základě opce.**)
(3)
Náhrada se poskytne osobám, které pozbyly tohoto majetku nebo jejich dědicům, jestliže tyto osoby (jejich dědicové) měly bydliště na území Československé republiky dne 25. července 1958.***) Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne.
§ 2
(1)
Podmínkou pro přiznání nároku na náhradu je též, že byla podána včas přihláška k náhradě.
(2)
Přihláškou k náhradě je přihláška k soupisu majetku podaná podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb., o soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině, ve lhůtě do 31. března 1947 nebo podaná optanty, kteří v přihlašovací lhůtě byli ještě na Zakarpatské Ukrajině, ministerstvu vnitra, ve lhůtě do 1 měsíce po přesídlení ze Zakarpatské Ukrajiny do Československé republiky; u jiných osob, než na které se vztahuje ustanovení předcházející věty, rozumí se přihláškou k náhradě přihláška podaná do 30. června 1959 podle vyhlášky ministerstva financí č. 43/1959 Ú. l.
§ 3
Náhrada se poskytne za tento nemovitý majetek, pokud měl povahu osobního nebo drobného soukromého vlastnictví,
a)
za rodinný domek,
b)
za hospodářské budovy a půdu drobných zemědělců na Zakarpatské Ukrajině, avšak jen těm, kteří nyní hospodaří jako členové jednotných zemědělských družstev nebo jako samostatní malí nebo střední zemědělci,
c)
za pozemek zastavěný rodinným domkem [písmeno a)] nejvýše však za výměru 800 m2 a za pozemek zastavěný hospodářskými budovami [písmeno b)],
d)
za budovy sloužící k provozu malé živnosti.
§ 4
Základem pro výpočet náhrad za nemovitý majetek jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 2). Ceny v přihláškách se přepočtou v poměru 5 : 1 a uvedou po přezkoušení do souladu s cenovými předpisy.
§ 5
Za zemědělskou půdu bude poskytnuta žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků na území Zakarpatské Ukrajiny, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného zemědělského družstva nebo sám obhospodařuje v tuzemsku; náhrada nesmí však převyšovat 13 ha.
§ 6
Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlédne se při stanovení náhrady, zda nebyl poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
§ 7
(1)
Náhrada se sníží o břemena a dluhy váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
(2)
Z přiznané náhrady se před její výplatou (§ 9) odečtou závazky, které měl žadatel vůči právnickým osobám Zakarpatské Ukrajiny, jejichž nároky dnem 8. ledna 1958 přešly na československý stát.*)
§ 8
Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních.
§ 9
O způsobu úhrady náhrady, o výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.*)
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Smlouva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině a Protokol k této Smlouvě vyhlášené pod č. 186/1946 Sb.; Dohoda mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o konečném vypořádání majetkových a finančních otázek souvisících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 1/1958 Sb.
**)
Vládní nařízení č. 61/1945 Sb., o přípravě opce podle Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945.
***)
Den počátku účinnosti zákona č. 42/1958 Sb.
*)
Podle § 2 odst. 2 zákona č. 42/1958 Sb. přešly dnem 8. ledna 1958 na československý stát nároky, které měly dne 29. června 1945 právnické osoby Zakarpatské Ukrajiny proti československým právnickým a fyzickým osobám a fyzické osoby Zakarpatské Ukrajiny proti československým právnickým osobám.
*)
Vyhláška ministerstva financí č. 206/1958 Ú. l. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 164/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 164/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o průměrných normách výnosnosti pro účely vyměřování zemědělské daně
Vyhlášeno 2. 9. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 68/1959
* § 1 - Průměrná norma výnosnosti na 1 ha zemědělské půdy (s výjimkou pozemků věnovaných pěstování zvláštních kultur) činí:
* § 2 - Pro zařazení obcí do výrobních oblastí a podoblastí platí předpisy vydané ministerstvem zemědělství. Změny v zařazení obcí, k nimž dojde během roku, jsou rozhodné pro vyměření daně na příští rok.
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
164
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 17. srpna 1959
o průměrných normách výnosnosti pro účely vyměřování zemědělské daně
Ministerstvo financí vyhlašuje na základě usnesení, které učinila vláda podle § 12 odst. 3 zákona č. 50/1959 Sb., o zemědělské dani:
§ 1
Průměrná norma výnosnosti na 1 ha zemědělské půdy (s výjimkou pozemků věnovaných pěstování zvláštních kultur) činí:
ve výrobní oblasti| v podoblasti
---|---
1| 2| 3
| Kčs|
kukuřičné| 5000| 4500| 4000
řepařské| 5500| 5000| 4500
bramborářské| 4000| 3500| —
bramborářsko-ovesné| 3000| —| —
horské| 2200| 1700| —
§ 2
Pro zařazení obcí do výrobních oblastí a podoblastí platí předpisy vydané ministerstvem zemědělství. Změny v zařazení obcí, k nimž dojde během roku, jsou rozhodné pro vyměření daně na příští rok.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r. |
Vyhláška Ministra financí č. 165/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra financí č. 165/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra financí o zrušení místních poplatků z hospodářských zvířat
Vyhlášeno 2. 9. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 68/1959
* Čl. I - Oddíl druhý („Poplatky z hospodářských zvířat” — §§ 16 až 23) vyhlášky ministra financí č. 234/1953 Ú. l., kterou se provádí zákon o místních poplatcích, ve znění vyhlášky č. 239/1955 Ú. l. se zrušuje.
* Čl. II - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
165
VYHLÁŠKA
ministra financí
ze dne 17. srpna 1959
o zrušení místních poplatků z hospodářských zvířat
Ministr financí stanoví podle § 2 odst. 1 zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích:
Čl. I
Oddíl druhý („Poplatky z hospodářských zvířat” — §§ 16 až 23) vyhlášky ministra financí č. 234/1953 Ú. l., kterou se provádí zákon o místních poplatcích, ve znění vyhlášky č. 239/1955 Ú. l. se zrušuje.
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r. |
Vyhláška Ministra financí č. 167/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra financí č. 167/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra financí, kterou se vydávají předpisy o provozování a organizaci loterií a jiných podobných her
Vyhlášeno 2. 9. 1959, datum účinnosti 1. 10. 1959, částka 68/1959
* Čl. 1 - Právo k provozování
* Čl. 2 - Druhy loterií a jiných podobných her
* Čl. 3 - Soutěže, ankety a jiné akce o ceny
* Čl. 4 - Herní plán a jiné podmínky
* Čl. 5 - Kdo je oprávněn povolovat loterie a jiné podobné hry
* Čl. 6 - Cizozemské loterie a jiné podobné hry
* Čl. 7 - Odpovědnost
* Čl. 8 - Odvolání
* Čl. 9 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 10. 1959
167
VYHLÁŠKA
ministra financí
ze dne 24. srpna 1959,
kterou se vydávají předpisy o provozování a organizaci loterií a jiných podobných her
Ministr financí stanoví podle § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 8/1959 Sb., kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření s rozpočtovými prostředky, tyto předpisy:
Čl. 1
Právo k provozování
Provozování loterií a jiných podobných herloterií a jiných podobných her může být povoleno:
a)
zvláštním organizacím nebo zařízením, které budou pověřeny provozováním loterií a jiných podobných herloterií a jiných podobných her,
b)
v mimořádných případech společenským, masovým organizacím a ze závažných důvodů též hospodářským organizacím, pokud výtěžek je určen ke krytí nákladů ve veřejném zájmu, zejména pokud tyto náklady nemohly být plánovány.
Čl. 2
Druhy loterií a jiných podobných her
(1)
Loterií nebo jinou podobnou hrouLoterií nebo jinou podobnou hrou, na kterou se vztahují tyto předpisy, se rozumí hra, jíž se účastní na jedné straně pořadatel (pořadatelé) a na druhé straně více účastníků hry, kteří zaplatí vklad (sázku). O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda, či okolnost nebo událost předem neznámá, uvedená pořadatelem v předem stanovených pravidlech hry (herním plánu). O hru podle těchto předpisů jde vždy, jestliže herní plán připouští možnost prospěchu pro pořadatele nebo úplného či částečného propadnutí vkladu (sázky) pro účastníka hry. Nezáleží na tom, jestliže hra je prováděna pomoci přístrojů nebo pod. zařízení.
(2)
Loteriemi a jinými podobnými hramiLoteriemi a jinými podobnými hrami se rozumějí zejména:
a)
loterie a tombolyloterie a tomboly,
b)
číselné loterie,
c)
sázkové hry sportovní, dostihové apod.
(3)
Loteriemi a tombolamiLoteriemi a tombolami se rozumí hry, při nichž pořadatel vydá herním plánem určený počet losů, které jsou opatřeny pořadovým číslem; jsou-li losy rozděleny do několika sérií, musí série obsahovat vždy stejný počet čísel a každý los musí být označen vedle pořadového čísla i označením série. Prodejní cena všech losů musí být stejná.
(4)
Podle způsobu prodeje, případně podle druhu výher, dělí se loterie na
a)
tomboly, u nichž výhry jsou zásadně věcné; na rozdíl od ostatních loterií jsou losy prodávány a výhry vydávány v den a na místě slosování, zpravidla při slavnostech, zábavách apod.,
b)
loterie věcné a loterie peněžní, u nichž prodej losů není omezen na den a místo slosování; u věcných loterií záležejí výhry výhradně ve věcech movitých s vyloučením hotových peněz, vkladních knížek, cenných papírů, nemovitostí a zboží nedostatkového, u loterií peněžních jsou předmětem výher hotové peníze.
(5)
U číselných loterií není herním plánem předem určena ani výše herní jistiny, ani počet účastníků. Výše vkladů (sázek), na něž je vydána potvrzenka (sázenka apod.) je zpravidla stejná; počet vkladů (sázek) jednoho účastníka není omezen. Sázející udá sám čísla, jimiž se chce hry účastnit. Při slosování je taženo několik z omezeného počtu čísel (např. 6 ze 49 čísel, 5 z 90 čísel apod.); vyhrává každý, kdo uhodl herním plánem určený počet tažených čísel. Výše výhry je určena buď násobkem vkladu (sázky), nebo se vypočítává podle počtu výherců a úhrnné výše vkladů (sázek), podle toho, jak určuje herní plán.
(6)
U sázkových her sportovních, dostihových apod., je výhra podmíněna uhodnutím sportovních výsledků nebo pořadí ve sportovních soutěžích, dostizích, závodech apod. Výše výher je zpravidla závislá na poměru počtu výherců k celkové výši vkladů (sázek).
Čl. 3
Soutěže, ankety a jiné akce o ceny
Za loterii nebo jinou podobnou hruloterii nebo jinou podobnou hru se nepovažují soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž pořadatel se zavazuje vyplatit všem účastníkům nebo jich části (určené slosováním, splněním podmínky apod.) ceny (v hotovosti nebo jiných hodnotách); pořadatel nesmí přitom docilovat přímého prospěchu a na účastnících nesmí být požadováno plnění mající peněžitou hodnotu. U pořadatele jde zpravidla o propagaci, tj. o snahu zvýšit zájem např. o časopis, nebo o zvýšení obratu tím, že uvede nějaké zboží nebo podnik v širší známost nebo o náplň programu televize, rozhlasu, estrád apod.
Čl. 4
Herní plán a jiné podmínky
(1)
Všechny loterie a jiné podobné hryloterie a jiné podobné hry musí mít předem stanovený herní plán, který podrobně určuje podmínky hry. Je-li vydáván účastníku hry jako potvrzenka o zaplaceném vkladu (sázce) los, musí být na něm mimo datum a číslo povolovacího výměru uveden též stručný výtah herního plánu, obsahujícího nejdůležitější pravidla hry, zejména:
a)
výši jednotlivého vkladu (sázky), ceny losu apod.,
b)
počet vydaných losů nebo údaj, čím je určena celková výše vkladů (sázek),
c)
počet výher a jejich jednotlivá i úhrnná cena, případně jakým způsobem se stanoví počet výher a jejich úhrnná cena a v jakém poměru je cena výher k celkové výši přijatých vkladů (sázek),
d)
udání jak a kde jsou vydávány výhry, zda hotově nebo ve zboží a do jaké lhůty je třeba výhry vyzvednout,
e)
jakým způsobem bude provedeno slosování nebo jaká okolnost rozhoduje o výhře,
f)
kde a jakým způsobem bude obecenstvo uvědoměno o výhrách a kde lze obdržet výherní listinu.
(2)
Okolnost, jež určuje výhru (výsledek slosování, výsledky sportovních utkání, dostihů, závodů aj budoucí události) nesmí být nikomu předem známa a musí být takového druhu, aby události nebo okolnosti, jež určují výhru, nemohly být pořadatelem nebo sázejícím ovlivněny. Rozhoduje-li o výhře okolnost nebo událost, jež nemůže být kdykoliv kontrolována (např. slosování), je třeba ji zjišťovat vždy za součinnosti notáře, není-li zjišťována jinými úředními činiteli zaručujícími nestrannost v rozhodování. Zásadně není přípustné, aby o výhře rozhodoval tah (slosování) jiné loterie, zejména cizozemské.
(3)
Pravděpodobnost výhry u všech loterií a podobných her s výjimkou sázek na dostihy nesmí být menší než 1 : 200.
(4)
Pořadatelé loterií nebo jiných podobných herloterií nebo jiných podobných her jsou povinni podrobit se dozoru, kontrole, pokynům a omezením blíže určeným v povolovacím výměru. Zejména může být určeno, jak má být použito výtěžku loterie zbývajícího po zaplacení nákladů, k jichž úhradě byla loterie povolena.
Čl. 5
Kdo je oprávněn povolovat loterie a jiné podobné hry
(1)
V jednotlivých případech rozhoduje o povolení k pořádání:
a)
ministerstvo financí, jde-li o peněžní loterie, věcné loterie, nebo jiné podobné hry,
b)
finanční odbory rad národních výborů, pokud herní jistina činí nejvýše 50 000 Kčs.
(2)
Povolení k provozování loterií a jiných podobných herloterií a jiných podobných her vydaná před účinností těchto předpisů zůstávají v platnosti.
Čl. 6
Cizozemské loterie a jiné podobné hry
Provozování cizozemských loterií a jiných podobných herloterií a jiných podobných her, jakož i účast na nich, nejsou dovoleny.
Čl. 7
Odpovědnost
Pořadatelé loterií a jiných podobných herloterií a jiných podobných her odpovídají podle příslušných předpisů hmotně i trestně za dodržování herního plánu a za závazky vyplývající z provozování loterie nebo jiné podobné hryloterie nebo jiné podobné hry.
Čl. 8
Odvolání
Proti rozhodnutí o povolení loterie lze u příslušného orgánu, pokud jím není ústřední úřad, podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
O odvolání rozhoduje s konečnou platností správní orgán bezprostředně nadřízený orgánu, který vydal napadené rozhodnutí.
Odvolání nemá odkladný účinek.
Čl. 9
Účinnost
Tyto předpisy nabývají účinnosti ode dne 1. října 1959.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r. |
Vyhláška Ministerstva paliv č. 168/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva paliv č. 168/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva paliv o řízení výroby, rozvodu a odbytu topných plynů a rozvoje plynárenského oboru
Vyhlášeno 11. 9. 1959, datum účinnosti 1. 9. 1959, částka 69/1959
* § 1 - (1) Zabezpečení soustavného rozvoje plynárenského průmyslu v souladu s úkoly perspektivního plánu rozvoje národního hospodářství, zdokonalení a rozšíření jeho výrobní základny a zajištění rovnováhy mezi spotřebou a výrobou topných plynů, jakož i vytvoření
* § 2 - Sdružení plynáren při plnění úkolů uvedených v § 1 odst. 2 zejména:
* § 3 - Rozhodnutí Sdružení plynáren jsou v rozsahu pověření závazná pro všechny výrobně hospodářské jednotky, jež se podílejí na výrobě, rozvodu nebo spotřebě topných plynů.
* § 4 - Provozovatelé výroben topných plynů, popřípadě zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, která nejsou ve správě plynárenských národních podniků (dále jen „provozovatelé závodních výroben a zařízení”) jsou povinni:
* § 5 - (1) Při plnění úkolů uvedených v § 2 písm. f) Sdružení plynáren dispečersky hospodaří podle dispečerských provozních řádů prostřednictvím plynárenského dispečinku se všemi výkony výroben a zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, jakož i s výkony závodn
* § 6 - (1) Podniky (závody) vyrábějící a rozvádějící topné plyny, popřípadě dodávající topné plyny do celostátního plynovodního systému jsou povinny:
* § 7 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959.
Aktuální znění od 1. 9. 1959
168
VYHLÁŠKA
ministerstva paliv
ze dne 31. srpna 1959
o řízení výroby, rozvodu a odbytu topných plynů a rozvoje plynárenského oboru
Ministerstvo paliv stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podle § 54 zákona č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, ve znění vyhlášky č. 68/1958 Sb.:
§ 1
(1)
Zabezpečení soustavného rozvoje plynárenského průmyslu v souladu s úkoly perspektivního plánu rozvoje národního hospodářství, zdokonalení a rozšíření jeho výrobní základny a zajištění rovnováhy mezi spotřebou a výrobou topných plynů, jakož i vytvoření celostátního plynovodního systému, vyžadují jednotného řízení výroby, rozvodu a odbytu topných plynů, jakož i rozvoje a výstavby plynárenského oboru.
(2)
K zabezpečení těchto úkolů a k zajištění plynulého zásobování národního hospodářství i obyvatelstva topnými plyny, jakož i k zajištění bezpečnosti provozu celostátního plynovodního systému Sdružení plynáren řídí a koordinuje celostátně výrobu, rozvod, bilancování a odbyt topných plynů, jakož i rozvoj a výstavbu, popřípadě i jinou činnost týkající se plynárenského oboru, a to v rozsahu uvedeném v § 2 této vyhlášky.
§ 2
Sdružení plynáren při plnění úkolů uvedených v § 1 odst. 2 zejména:
a)
vypracovává návrhy dlouhodobých celostátních plánů perspektivního rozvoje plynárenského průmyslu, zejména též návrhy výhledových investičních plánů, a to ve spolupráci s ostatními ústředními úřady a orgány, pokud jde o jim podřízená výrobně hospodářské jednotky, v nichž jsou zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, popřípadě výrobny topných plynů;
b)
vykonává úkoly vyplývající z funkce oborové a prováděcí (bilanční a odbytové) gesce, zejména sestavuje celostátní bilance potřeb a zdrojů všech topných plynů, jakož i celostátní plán výroby topných plynů a organizuje, metodicky řídí a provádí výkup a odbyt topných plynů ze všech zdrojů na území Československé republiky a prostřednictvím podniků zahraničního obchodu i ze zahraničí a do zahraničí;
c)
koordinuje v rámci státního plánu rozvoje národního hospodářství a ve spolupráci se zúčastněnými ústředními úřady a orgány návrhy plánů revizí a generálních oprav zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, popřípadě výroben topných plynů;
d)
navrhuje koncepci, hlavní směry technického rozvoje plynárenského průmyslu, a to ve spolupráci se zúčastněnými ústředními úřady a orgány;
e)
vykonává funkci celostátního plynárenského dispečinku;
f)
navrhuje ve spolupráci se zúčastněnými ústředními úřady a orgány způsob a rozsah využití všech zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, jakož i výroben topných plynů (včetně generátorových stanic závodů) a činí v jednotlivých případech opatření, aby těchto zařízení a výroben bylo použito způsobem zajišťujícím z hlediska rozvoje národního hospodářství jejich nejúčelnější využití. Přitom Sdružení plynáren dbá, aby v rámci státního plánu rozvoje národního hospodářství bylo zajištěno plynulé zásobování národního hospodářství a obyvatelstva topnými plyny, jejich hospodárné používání, a to s ohledem na situaci v zásobování topnými plyny;
g)
plní úkoly vyplývající z vyhlášky č. 58/1958 Ú. l., o palivových základnách spotřebičů tuhých nebo plynných paliv, a to pokud jde o plynná paliva;
h)
řídí a koordinuje výstavbu zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, popřípadě výroben topných plynů, jakož i zařízení pro rozvod a dopravu topných plynů, zejména celostátního plynovodního systému;
ch)
sleduje soustavně vývoj poměrů v plynárenském oboru a podává návrhy opatření, jakož i vyjádření z hlediska tohoto oboru.
§ 3
Rozhodnutí Sdružení plynáren jsou v rozsahu pověření závazná pro všechny výrobně hospodářské jednotky, jež se podílejí na výrobě, rozvodu nebo spotřebě topných plynů.
§ 4
Provozovatelé výroben topných plynů, popřípadě zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, která nejsou ve správě plynárenských národních podniků (dále jen „provozovatelé závodních výroben a zařízení”) jsou povinni:
1.
projednávat se Sdružením plynáren návrhy plánů výroby, vlastní spotřeby a dodávek topných plynů, pohotových výkonů závodních výroben a zařízení, návrhy plánů dodávek topných plynů do celostátního plynovodního systému, jakož i návrhy plánů revizí a generálních oprav výrobních a rozvodných zařízení, a to v rozsahu a způsobem stanoveným ministerstvem paliv v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány;
2.
předkládat orgánům určeným Sdružením plynáren
a)
plán vlastní výroby, spotřeby a dodávek topných plynů do celostátního plynovodního systému podle kalendářních měsíců; maximální denní, popřípadě hodinová množství budou sjednána podle dispečerských provozních řádů,
b)
technické údaje s ohledem na požadovaný pohotový výkon,
c)
plány generálních oprav a revizí závodních výroben a zařízení, pokud mohou ovlivnit výrobu nebo dodávku topných plynů do celostátního plynovodního systému.
§ 5
(1)
Při plnění úkolů uvedených v § 2 písm. f) Sdružení plynáren dispečersky hospodaří podle dispečerských provozních řádů prostřednictvím plynárenského dispečinku se všemi výkony výroben a zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, jakož i s výkony závodních výroben a zařízení.
(2)
Plynárenský dispečink může podle dispečerských provozních řádů činit v jednotlivých případech opatření, týkající se výroby, dodávky a spotřeby topných plynů nebo určovat způsob jejich rozvodu, popřípadě může přechodně zvýšit, omezit nebo zastavit provoz zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, popřípadě výroben topných plynů, nebo je uvést znovu do provozu. Přitom je povinen dbát, aby plánovitou výrobou, rozvodem a spotřebou topných plynů bylo docíleno plynulého zásobování topnými plyny, jakož i co nejhospodárnějšího využití všech zdrojů topných plynů z hlediska celostátního a u závodních výroben a zařízení přihlíží k technologické potřebě a zajištění účelové výroby provozovatele tak, aby bylo dosaženo účelného a hospodárného využití závodních výroben z hlediska celostátního. Podrobnosti dispečerského řízení upravují dispečerské provozní řády.
(3)
Dispečerské provozní řády vydává ředitel Sdružení plynáren v dohodě se zúčastněnými orgány nadřízenými provozovatelům závodních výroben a zařízení.
§ 6
(1)
Podniky (závody) vyrábějící a rozvádějící topné plyny, popřípadě dodávající topné plyny do celostátního plynovodního systému jsou povinny:
a)
provozovat a udržovat zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů a výrobny topných plynů ve stavu odpovídajícím technické a hospodářské účelnosti z hlediska plynového hospodářství, bezpečnosti provozu a řídit se pokyny plynárenského dispečinku,
b)
oznamovat orgánům plynárenského dispečinku poruchy na zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, popřípadě výrobnách topných plynů (zejména generátorů, kondenzací, čističích, mísení přídavných plynů), jakož i závady dodávek tuhých paliv, páry, kyslíku apod. s udáním předpokládané doby odstranění poruchy, pokud mají, popřípadě mohou mít vliv na dodávku a spotřebu topných plynů.
(2)
Jde-li o zařízení pro výrobu a úpravu topných plynů, popřípadě výrobny topných plynů, které nejsou napojeny do celostátního plynovodního systému, jsou podniky (závody) povinny se dohodnout s plynárenským dispečinkem o uskutečnění spolupráce, popřípadě o tom, jak tato zařízení mají být potřebám spolupráce přizpůsobena a určit odpovědného zástupce pro spolupráci s orgány plynárenského dispečinku.
§ 7
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959.
Ministr:
Jonáš v. r. |
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 175/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 175/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva zemědělství o výkupních cenách zemědělských výrobků
Vyhlášeno 16. 9. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 70/1959
* Část prvá - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* Část druhá - ROSTLINNÉ VÝROBKY (§ 3 — § 60)
* Část třetí - ŽIVOČIŠNÉ VÝROBKY (§ 61 — § 104)
* Část čtvrtá - LÉČIVÉ A AROMATICKÉ ROSTLINY A JEJICH OSIVA (§ 105 — § 106)
* Část pátá - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 107 — § 109)
Aktuální znění od 1. 1. 1960
175
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství
ze dne 9. září 1959
o výkupních cenách zemědělských výrobků
Ministerstvo zemědělství vyhlašuje podle § 25 vládního nařízení č. 28/1954 Sb., o působnosti v oboru plánování a tvorby cen:
Část prvá
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
K prohloubení hmotné zainteresovanosti všech zemědělských závodů, zejména, jednotných zemědělských družstev, na rychlém a trvalém růstu zemědělské výroby a tržní produkce zemědělských výrobků pro státní fondy a k posílení zájmu všech pracujících v zemědělství na rychlém růstu produktivity práce a na snižování vlastních nákladů zemědělské výroby, zavádějí se počínaje rokem 1960 jednotné výkupní cenyvýkupní ceny zemědělských výrobků.
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se vyplácejí jak za zemědělské výrobky dodané výkupním organizacím na podkladě hospodářských smluv, smluv o dodávce zemědělských výrobků nebo na základě výměrů, tak i za zemědělské výrobky, které výkupní organizace vykoupily nad množství vyplývající z jejich smluvních závazků nebo z výměrů.
§ 2
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny platí pro dodávky zemědělských závodů státního socialistického sektoru, jednotných zemědělských družstev, popřípadě jejich členů a pro dodávky jednotlivě hospodařících rolníků i ostatních osob.
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí franko výkupní místo, pokud není u jednotlivých výrobků stanoveno jinak.
Část druhá
ROSTLINNÉ VÝROBKY
(Bez léčivých a aromatických rostlin)
Oddíl I
Výrobky pro spotřebu a zpracování
Obiloviny
§ 3
Pšenice
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny pšenice sklovité a polosklovité činí při standardní vlhkosti 15,5 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Třída jakosti
---|---|---|---|---
I
hl. váha 79 kg a výše| II
hl. váha 76 až 78 kg| III
hl. váha 75 kg a níže
škodlivých| minerálních
v 1 litru g
783 a výše| 753 až 782| 712 až 752
do %| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čistá| 3| 1| 0,2| 0,5| 141,—| 138,—| 133,—
2\\. středně čistá| 6| 2| 0,5| 0,5| 138,—| 135,—| 130,—
3\\. slabě znečištěná| 9| 3| 1,0| 0,5| 135,—| 132,—| 127,—
4\\. znečištěná| 12| 4| 1,0| 1,0| 132,—| 129,—| 124,—
5\\. silně znečištěná| 15| 5| 1,5| 1,0| 127,—| 124,—| 119,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v odstavci 1 se snižují u pšenice moučné o 5,— Kčs za 100 kg.
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v odstavcích 1 a 2 se snižují u snětivé pšenice I. stupně o 2,— Kčs za 100 kg, u snětivé pšenice II. stupně o 6,— Kčs za 100 kg. Snětivá pšenice III. stupně se vykupuje za jednotnou cenu 85,— Kčs za 100 kg bez ohledu na hektolitrovou váhu a typ, pokud obsahuje škodlivé nečistoty do 1,5 %. Za každé vyšší (i započaté) 0,5 % škodlivých nečistot do 5 % se sráží 2,— Kčs z této výkupní cenyvýkupní ceny.
§ 4
Žito
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny žita činí při standardní vlhkosti 15,5 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Třída jakosti
---|---|---|---|---
I hl. váha 74 kg a výše| II hl. váha 70 až 73 kg| III hl. váha 69 kg a níže
škodlivých| minerálních
v 1 litru g
727 a výše| 688 až 726| 633 až 687
do %| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čisté| 3| 1| 0,2| 0,5| 146,—| 143,—| 138,—
2\\. středně čisté| 6| 2| 0,5| 0,5| 143,—| 140,—| 135,—
3\\. slabě znečištěné| 9| 3| 1,0| 0,5| 140,—| 137,—| 132,—
4\\. znečištěné| 12| 4| 1,0| 1,0| 137,—| 134,—| 129,—
5\\. silně znečištěné| 15| 5| 1,5| 1,0| 132,—| 129,—| 124,—
(2)
Žito infikované námelem se vykupuje za ceny III. třídy jakosti.
§ 5
Ječmen
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny sladovnického ječmene činí při standardní vlhkosti 15 % ze 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Podíl zrna nad sítem 2,5 mm nejméně %| Celkový odpad, tj. obilní příměs, nečistoty a propad pod sítem 2,2 mm| Vzrostlost nejvýše %| Klíčivost nejméně %| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---|---
nejvýše %| z toho
zlomky %| poškozená zrna %| neodstranitelná příměs %
I.
třída jakosti (výběrový) hektolitrová váha nejméně 68 kg (v 1 litru nejméně 678 g)
80,0| 2,0| 0,5| 0,5| 0,5| —| 95| 165,—
---|---|---|---|---|---|---|---
77,5| 3,0| 0,5| 0,5| 0,5| —| 95| 162,—
75,0| 4,0| 1,0| 0,5| 0,5| —| 95| 158,—
II.
třída jakosti (jakostní) hektolitrová váha nejméně 67 kg (v 1 litru nejméně 668 g)
70,0| 4,5| 1,0| 1,0| 0,5| 0,2| 95| 155,—
---|---|---|---|---|---|---|---
67,5| 5,7| 1,0| 1,0| 0,5| 0,2| 95| 150,—
65,0| 7,0| 2,0| 1,0| 0,5| 0,2| 95| 145,—
III.
třída jakosti (běžný) hektolitrová váha nejméně 66 kg (v 1 litru nejméně 658 g)
60,0| 8,0| 2,0| 2,0| 1,0| 0,5| 95| 140,—
---|---|---|---|---|---|---|---
55,0| 9,5| 2,0| 2,0| 1,0| 0,7| 98| 138,—
50,0| 11,0| 6,0| 2,0| 1,0| 1,0| 92| 135,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny průmyslového ječmene činí při standardní vlhkosti 15,5 % a při hektolitrové váze nejméně 62 kg (v 1 litru nejméně 620 g) za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah, obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---|---
škodlivých| minerálních
do %
1\\. čistý| 3| 1| 0,2| 0,5| 112,—
2\\. středně čistý| 6| 2| 0,5| 0,5| 110,—
3\\. slabě znečištěný| 9| 3| 1,0| 0,5| 108,—
4\\. znečištěný| 12| 5| 1,0| 1,0| 105,—
5\\. silně znečištěný| 15| 7| 1,5| 1,0| 100,—
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny krmného ječmene činí při standardní vlhkosti 15,5 % a při hektolitrové váze nejméně 56 kg (v 1 litru nejméně 562 g) za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---|---
škodlivých| minerálních
do %
1\\. čistý| 6| 3| 0,5| 0,5| 88,—
2\\. středně čistý| 10| 5| 0,5| 0,5| 85,—
3\\. znečištěný| 15| 8| 1,5| 1,0| 80,—
§ 6
Oves
Výkupní cenyVýkupní ceny ovsa činí při standardní vlhkosti 16 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Třída jakosti
---|---|---|---|---
I. hl. váha nejméně 50 kg| II. hl. váha nejméně 41 kg
v 1 litru nejméně g
škodlivých| minerálních| 498| 413
do %
Výkupní ceny v Kčs
1\\. čistý| 6| 2| 0,5| 0,5| 88,—| 83,—
2\\. středně čistý| 10| 5| 0,5| 1,0| 85,—| 80,—
3\\. znečištěný| 15| 8| 1,5| 1,0| 80,—| 75,—
§ 7
Kukuřice
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny kukuřice v zrně činí při standardní vlhkosti 17 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Kukuřice drobnozrnná včetně perlové| Kukuřice velkozrnná a koňský zub| Kukuřice pukancová
---|---|---|---|---|---|---
škodlivých| minerálních| Výkupní ceny v Kčs
do %
1\\. čistá| 3| 1| 0,2| 0,5| 123,—| 118,—| 145,—
2\\. středně čistá| 7| 2| 0,5| 0,5| 120,—| 115,—| 140,—
3\\. slabě znečištěná| 10| 4| 1,0| 0,5| 115,—| 110,—| 135,—
4\\. znečištěná| 15| 8| 1,5| 1,0| 105,—| 100,—| 125,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny kukuřice v klasech všech typů činí při standardní vlhkosti 28 % a při výtěžnosti zrna 60 % z celkové váhy klasů za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---|---
škodlivých| minerálních
do %
1\\. čistá| 3| 0| —| —| 65,—
2\\. středně čistá| 4| 1| —| —| 62,—
3\\. slabě znečištěná| 8| 2| —| —| 58,—
4\\. znečištěná| 10| 4| —| —| 52,—
Za každé vyšší (nižší) procento výtěžnosti zrna nad (pod) 60 % se příslušná cena zvyšuje (snižuje) o 1,— Kčs.
§ 8
Rýže
Výkupní cenyVýkupní ceny neloupané rýže činí při standardní vlhkosti 15,5 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---|---
škodlivých| minerálních
do %
1\\. čistá| 3| 3| 0,2| 0,5| 420,—
2\\. středně čistá| 8| 3| 0,5| 0,5| 400,—
3\\. slabě znečištěná| 10| 4| 0,5| 0,5| 390,—
4\\. znečištěná| 12| 6| 1,0| 1,0| 370,—
5\\. silně znečištěná| 15| 8| 1,5| 1,0| 350,—
§ 9
Ostatní obiloviny
Výkupní cenyVýkupní ceny ostatních obilovin činí při standardní vlhkosti 15,5 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsi a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše %| Z nečistot nejvýše %| Pohanka
Proso
Čirok jedlý| Čumíza
Mohár
Čirok metlový
---|---|---|---|---|---
do %| škodlivých| minerálních| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čisté| 3| 1| 0,2| 0,5| 145,—| 105,—
2\\. středně čisté| 5| 3| 0,5| 0,5| 140,—| 100,—
3\\. znečištěné| 8| 5| 1,5| 1,0| 130,—| 90,—
§ 10
Společná ustanovení o cenách obilovin
(1)
Nevyhovují-li dodávané obiloviny příslušné třídy jakosti (s výjimkou sladovnického ječmene) jen jednomu ze znaků znečištění (nečistoty celkem, škodlivé nečistoty, nečistoty minerální), zařadí se do nejblíže nižšího stupně; nevyhovuji-li ve více znacích, zařadí se podle těchto znaků.
(2)
Vykupovaný ječmen sladovnický musí odpovídat všem požadavkům stanoveným normou jakosti.
Luštěniny
§ 11
Hrách jedlý
Výkupní cenyVýkupní ceny jedlého hrachu činí při standardní vlhkosti 16 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah příměsi a nečistot| Včetně| Hrách jedlý| Směsi hrachů
---|---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %| žlutý| zelený
velkozrnný| drobnozrnný| velkozrnný| drobnozrnný
do %| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čistý| 2| 0,5| 0,5| 680,—| 510,—| 690,—| 520,—| 300,—
2\\. středně čistý| 4| 1,0| 0,5| 520,—| 430,—| 530,—| 440,—| 250,—
3\\. znečištěný| 6| 2,0| 1,0| 400,—| 340,—| 410,—| 350,—| 180,—
§ 12
Čočka a fazole jedlé
Výkupní cenyVýkupní ceny jedlé čočky při standardní vlhkosti 16 % a výkupní cenyvýkupní ceny jedlých fazolí při standardní vlhkosti 17 % činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah příměsi a nečistot| Včetně| Čočka jedlá| Fazole jedlé
---|---|---|---|---
velkozrnná| drobnozrnná| bílé| barevné
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
do %| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čisté| 2| 0,5| 0,5| 1000,—| 800,—| 300,—| 220,—
2\\. středně čisté| 4| 1,0| 0,5| 800,—| 710,—| 280,—| 200,—
3\\. znečištěné| 6| 2,0| 1,0| 650,—| 600,—| 260,—| 180,—
§ 13
Luštěniny krmné
Výkupní cenyVýkupní ceny krmných luštěnin činí při standardní vlhkosti 17 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah příměsi a nečistot| Včetně| Hrách krmný
Čočka krmná
Peluška
Vikev| Fazole krmné
Bob koňský
Cizrna
Hrachor| Lupina sladká| Lupina hořká
---|---|---|---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
Výkupní ceny v Kčs
do %
1\\. čisté| 6| 3| 1| 130,—| 120,—| 110,—| 80,—
2\\. středně čisté| 10| 4| 1| 120,—| 110,—| 103,—| 75,—
3\\. znečištěné| 15| 5| 3| 100,—| 90,—| 90,—| 70,—
§ 14
Společná ustanovení o cenách luštěnin
(1)
Nevyhovují-li dodávané luštěniny příslušné třídy jakosti jen jednomu ze znaků znečištění, zařadí se do nejblíže nižšího stupně; nevyhovují-li ve více znacích, zařadí se podle těchto znaků.
(2)
Při dodávkách jedlých luštěnin napadených luskokazem (muškovitostí) od 0,1 % do 3 % se snižují ceny hrachu o 20,— Kčs a čočky o 30,— Kčs za 100 kg čisté váhyčisté váhy; za každé další procento muškovitostí nad 3 % se snižují ceny hrachu a čočky o 2,— Kčs za 100 kg čisté váhyčisté váhy. Jedlý hrách s muškovitostí nad 20 % a jedlá čočka s muškovitostí nad 10 % se považují za krmné luštěniny a vykupují se za ceny krmného hrachu a krmné čočky. Míchané fazole (barevná směs) se vykupují vždy jako fazole krmné.
Olejniny
§ 15
Řepka, řepice, sója, ohnice a tykvová jádra
Výkupní cenyVýkupní ceny řepky, řepice, sóji, ohnice a tykvových jader činí při standardní vlhkosti 12 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah olejnaté příměsi a nečistot| Z toho| Řepka
Řepice
Sója| Ohnice| Tykvová jádra
---|---|---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
Výkupní ceny v Kčs
do %
1\\. čisté| 5| 2| 0,25| 305,—| 153,—| 163,—
2\\. středně čisté| 8| 3| 0,25| 300,—| 150,—| 160,—
3\\. znečištěné| 11| 4| 0,50| 295,—| 147,—| 157,—
4\\. silně znečištěné| 15| 6| 1,00| 288,—| 143,—| 153,—
§ 16
Slunečnice a skočec
Výkupní cenyVýkupní ceny slunečnice a skočce činí při standardní vlhkosti 13 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah olejnaté příměsi a nečistot| Z toho| Slunečnice| Skočec (ricinové boby)
---|---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
Výkupní ceny v Kčs
do %
1\\. čisté| 5| 2| 0,25| 325,—| 386,—
2\\. středně čisté| 8| 3| 0,25| 320,—| 380,—
3\\. znečištěné| 11| 4| 0,50| 315,—| 374,—
4\\. silně znečištěné| 15| 6| 1,00| 307,—| 364,—
§ 17
Hořčice, lnička, světlice, semeno lnu a konopí
Výkupní cenyVýkupní ceny hořčice, černé hořčice, lničky, světlice a semene lnu a konopí činí při standardní vlhkosti 10 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah olejnaté příměsi a nečistot| Z toho| Hořčice| Černá hořčice pro konzervárny| Lnička
Světlice| Len semeno| Konopí semeno
---|---|---|---|---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
pro průmyslové zpracování
Výkupní ceny v Kčs
do %
1\\. čisté| 5| 2| 0,25| 366,—| 510,—| 264,—| 407,—| 510,—
2\\. středně čisté| 8| 3| 0,25| 360,—| 500,—| 260,—| 400,—| 500,—
3\\. znečištěné| 11| 4| 0,50| 354,—| 490,—| 256,—| 393,—| 490,—
4\\. silně znečištěné| 15| 6| 1,00| 345,—| 475,—| 249,—| 383,—| 475,—
§ 18
Mák
Výkupní cenyVýkupní ceny máku činí při standardní vlhkosti 10 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah olejnaté příměsi a nečistot| Z toho| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
do %
1\\. čistý| 2| 1| 0,10| 1825,—
2\\. středně čistý| 4| 2| 0,25| 1800,—
3\\. znečištěný| 6| 3| 0,25| 1775,—
4\\. silně znečištěný| 8| 4| 0,50| 1740,—
§ 19
Tabákové semeno
Výkupní cenyVýkupní ceny tabákového semene činí při standardní vlhkosti 10 % za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah olejnaté příměsi a nečistot| Z toho| Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---
nečistot nejvýše %| minerálních nečistot nejvýše %
do %
1\\. čisté| 2| 1| 0,25| 284,—
2\\. středně čisté| 4| 2| 0,25| 280,—
3\\. znečištěné| 6| 3| 0,50| 276,—
4\\. silně znečištěné| 8| 4| 1,00| 269,—
§ 20
Společná ustanovení o cenách olejnin
Nevyhovují-li dodávané olejniny příslušné třídy jakosti jen jednomu ze znaků znečištění, zařadí se do nejblíže nižšího stupně; nevyhovují-li ve více znacích, zařadí se podle těchto znaků.
Směsi obilovin, luštěnin a olejnin
§ 21
Směsi obilovin
(1)
Směs pšenice a žita se vykupuje za výkupní cenyvýkupní ceny žita při standardní vlhkosti podle příslušné jakostní třídy a podle obsahu příměsí a nečistot, se srážkou 10,— Kčs za 100 kg směsi.
(2)
Směs chlebového obilí (pšenice a žita) s ječmenem, která obsahuje více než 65 % zrn pšeničných a žitných dohromady, se vykupuje za výkupní cenyvýkupní ceny žita nejnižší jakostní třídy při standardní vlhkosti podle obsahu příměsí a nečistot se srážkou 10,— Kčs za 100 kg směsi.
(3)
Směs obilovin, ve které je 35 % a více krmných obilovin, se vykupuje za výkupní cenuvýkupní cenu krmného ječmene nebo ovsa nejnižší jakostní třídy při standardní vlhkosti toho druhu, který ve směsi převládá, podle obsahu příměsí a nečistot.
(4)
Kukuřice v zrně, kterou je nutno podle jakostních norem považovat za směs, se vykupuje při standardní vlhkosti za výkupní cenuvýkupní cenu toho typu kukuřice ve směsi obsaženého, který má nejnižší výkupní cenuvýkupní cenu.
§ 22
Směsi obilovin a luštěnin
Směsi obilovin a luštěnin se vykupují při standardní vlhkosti za výkupní cenyvýkupní ceny vypočtené podle poměru obilovin a luštěnin obsažených ve směsi se srážkou 3,— Kčs za 100 kg za čištění. Přitom se u obilovin počítá cena nejnižší jakostní třídy; jde-li o příměs několika druhů luštěnin, počítá se cena té luštěniny, která ve směsi převládá, a to jako luštěniny krmné příslušné jakosti.
§ 23
Směsi luštěnin
(1)
Směsi jedlých luštěnin, ve kterých lze jednotlivé druhy od sebe čištěním oddělit, se vykupují při standardní vlhkosti podle poměru jednotlivých druhů ve směsi obsažených a podle jakosti, se srážkou 3,— Kčs za 100 kg za čištění.
(2)
Směs jedlých a krmných luštěnin těch druhů, které není možno od sebe oddělit a které je proto možno použít jen ke krmným účelům, se vykupuje při standardní vlhkosti za cenu té luštěniny, která ve směsi převládá, a to jako krmné luštěniny příslušné jakosti.
(3)
Směs velkozrnného hrachu žlutého a zeleného, nebo drobnozrnného hrachu žlutého a zeleného se vykupuje při standardní vlhkosti za výkupní cenyvýkupní ceny směsi hrachů (§ 11).
§ 24
Směsi olejnin
Směsi olejnin se vykupují při standardní vlhkosti podle poměru jednotlivých druhů olejnin ve směsi obsažených v příslušné jakosti. Při rozdílné standardní vlhkosti druhů obsažených ve směsi se považuje za standardní vlhkost dodané směsi vlhkost odpovídající standardní vlhkosti druhu, který ve směsi převládá.
Brambory
§ 25
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny brambor činí bez obalů (pytlů) a zahrážek za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Kčs
---|---
Brambory stolní:|
nejvyšší cena| | 220,—
nejnižší cena:| rohlíčky| 80,—
| jakostní třída I — výběr| 56,—
| jakostní třída II| 49,—
| jakostní třída III| 39,—
| jakostní třída IV| 30,—
Brambory krmné| 27,—
Brambory průmyslové při obsahu škrobu:| do 15 %| 27,—
| do 16 %| 30,—
| do 17 %| 33,—
Za každé další procento obsahu škrobu nad 17 % zvyšuje se výkupní cenavýkupní cena o 3,— Kčs za 100 kg.|
(2)
U průmyslových brambor se zjišťuje obsah škrobu na desetiny procenta; ceny se vypočtou tak, že k ceně stanovené pro dosažené celé procento obsahu škrobu se připočítá za každou desetinu procenta obsahu škrobu 0,30 Kčs.
(3)
V rozmezí mezi nejvyšší cenou a nejnižšími výkupními cenamivýkupními cenami stolních brambor podle odstavce 1 stanoví ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními příslušnými ústředními orgány výkupní cenyvýkupní ceny pro jednotlivá sklizňová období.
(4)
Zemědělské závody, které dodaly výkupní organizaci průmyslové brambory, mají nárok na zpětný odprodej lihovarských výpalků, anebo vlhkých, lisovaných nebo sušených zdrtků. Bližší podmínky zpětného odprodeje upravují dodací podmínky obsažené v předpisech o výkupu zemědělských výrobků.
Seno a sláma
§ 26
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny nelisovaného sena a slámy základní jakosti A činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Kčs
---|---
seno jetelové| 45,—
seno sladké| 40,—
seno polosladké| 35,—
seno kyselé| 30,—
sláma krmná a stelivová| 33,—
sláma dlouhá| 43,—
(2)
Obsahuje-li seno nebo sláma více než 17 % vody, sráží se za každé vyšší procento obsahu vody 1 % z váhy až do obsahu 25 % vody. Seno a sláma s obsahem vody nad 25 % se nevykupují.
(3)
U sena slabě prašného, slabě podkaleného nebo slabě vytouženého se snižují výkupní cenyvýkupní ceny o 1,— Kčs za 100 kg, a to i když se tyto zhoršující znaky vyskytnou společně.
(4)
U slámy slabě nebo středně prašné se snižuje výkupní cenavýkupní cena o 1,— Kčs za 100 kg.
(5)
Za odrolenost se u sena jetelového snižuje výkupní cenavýkupní cena o 2,— Kčs za 100 kg.
(6)
U slámy obsahující plevy a ouhrabky od 10 do 30 % se snižuje výkupní cenavýkupní cena o 0,50 Kčs za 100 kg.
(7)
Za seno nebo slámu lisované do drátů se poskytuje příplatek 7,— Kčs za 100 kg.
Technické plodiny
§ 27
Cukrovka
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena cukrovky činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy 19,— Kčs; čistou vahoučistou vahou se rozumí skutečná váha po srážce 5 % na nečistotu. Srážka může být popřípadě podle platných dodávkových podmínek zvýšena.
(2)
Semeno určené pro výrobu technické cukrovky obdrží zemědělské závody od výkupní organizace zdarma. Bližší pokyny pro výdej semene cukrovky zdarma vydá ministerstvo zemědělství společně s ministerstvem potravinářského průmyslu.
(3)
Zemědělské závody, které dodaly výkupní organizaci cukrovku, mají nárok na nákup cukru za sníženou státní maloobchodní cenu a na bezplatný výdej řepných řízků a melasy. Zemědělské závody se mohou podle své volby rozhodnout, zda si vyberou poukázky na nákup cukru za sníženou cenu nebo zda si dají částku slevy, na kterou mají nárok, vyplatit v penězích.
(4)
Bližší podmínky pro nákup cukru za sníženou cenu a pro výdej řepných řízků a melasy, jakož i podmínky úhrady dovozného za dodávky cukrovky do výkupního místa, upravují dodací podmínky obsažené v předpisech o výkupu zemědělských výrobků.
§ 28
Čekanka
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena čekanky činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy 38,— Kčs; čistou vahoučistou vahou se rozumí skutečná váha po srážce 5 % na nečistotu. Srážka může být popřípadě podle platných dodávkových podmínek zvýšena.
(2)
Zemědělské závody, které dodaly výkupní organizaci čekanku, mají nárok na nákup cukru za sníženou státní maloobchodní cenu a na zpětný odprodej řepných řízků a melasy. Zemědělské závody se mohou podle své volby rozhodnout, zda si vyberou poukázky na nákup cukru za sníženou cenu nebo zda si dají částku slevy, na kterou mají nárok, vyplatit v penězích.
(3)
Bližší podmínky pro nákup cukru za sníženou cenu a pro zpětný odprodej řepných řízků a melasy, jakož i podmínky úhrady dovozného za dodávky čekanky do výkupního místa, upravují dodací podmínky obsažené v předpisech o výkupu zemědělských výrobků.
§ 29
Chmel
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny chmele činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Kčs
---|---
Chmel známkovaný|
jakostní třída:| I| 4400,—
| II| 4200,—
| III| 3800,—
| IV| 3400,—
| V| 2800,—
| VI| 2000,—
Chmel ze sběru — nejvyšší cena| 1000,—
Chmel vyloučený ze známkování
(nestandardní) — nejvyšší cena| 500,—
(2)
Ceny pro jednotlivé jakostní třídy jsou stanoveny pro základní znaky jakosti podle ČSN 46 2510. Má-li dodávaný chmel v jednotlivých jakostních třídách lepší nebo horší jakost než typový vzorek stanovený podle základních znaků jakosti v jednotlivých třídách podle ČSN, zhodnotí se jeho lepší nebo horší jakost příplatkem nebo srážkou k cenám uvedeným v odstavci 1 pro jednotlivé jakostní třídy, nejvýše do 100,— Kčs za 100 kg.
§ 30
Stonkový len
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny stonkového lnu činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Jakostní třída| Rosený| Nerosený
---|---|---
bez semene| se semenem
Kčs| Kčs| Kčs
I| 450,—| 310,—| 230,—
II| 400,—| 270,—| 200,—
III| 350,—| 235,—| 180,—
IV| 300,—| 200,—| 160,—
V| 260,—| 170,—| 140,—
VI| 220,—| 140,—| 120,—
VII| 180,—| 110,—| 110,—
VIII| 130,—| 75,—| 90,—
IX| 90,—| 45,—| 70,—
(2)
Jestliže zemědělský závod nabídl len k převzetí a výkupní organizace len nepřevzala z vážných příčin do 30 dnů po této nabídce, zaplatí výkupní organizace zemědělskému závodu náhradu za skladování ve výši a podle podmínek uvedených ve smlouvě. Zemědělský závod má kromě toho nárok na poskytnutí bezúročné zálohy do výše 80 % odhadnuté ceny za přibližnou váhu a pravděpodobnou jakostní třídu nabídnutého lnu, který nebyl ve stanovené lhůtě převzat.
§ 31
Stonkové konopí
Výkupní cenyVýkupní ceny stonkového konopí činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 90,—
II| 65,—
III| 45,—
IV| 30,—
V| 20,—
§ 32
Tabák
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny tabáku činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
a)
Tabáky světlé, nefermentované (cigaretové)
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 30,—
II| 22,—
III| 12,—
IV| 5,—
b)
Tabáky tmavé, nefermentované (doutníkové a dýmkové)
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 40,—
II| 30,—
III| 12,—
IV| 6,—
V| 3,—
(2)
Tabáky neodpovídající uvedeným jakostním třídám (nestandardní), které jsou však použitelné pro výrobu, vykupují se za ceny volně dohodnuté mezi výkupní organizací a pěstitelem. Dohodnutá cena nesmí převýšit 60 % ceny stanovené pro nejnižší jakostní třídu.
(3)
Podmínky pro úhradu dovozného zemědělskému závodu upravují předpisy o výkupu zemědělských výrobků.
§ 33
Kořeninová paprika
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny kořeninové papriky činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Jakostní třída| Zralé plody
---|---
uměle sušené Kčs| čerstvé a zavadlé nenavlečené Kčs
I| 20,—| 15,—
II| 14,—| 9,—
III| 11,—| 6,—
(2)
Dodává-li pěstitel po dohodě s výkupní organizací zralé plody zavadlé navlečené na motouzu, zvyšuje se cena stanovená pro zralé plody zavadlé nenavlečené uvedená v odstavci 1 o 1,50 Kčs za 1 kg.
(3)
Čistou vahouČistou vahou se rozumí:
u plodů uměle sušených celková váha plodů při nejvyšší vlhkosti 13 %;
u plodů čerstvých a plodů zavadlých pouze váha sušiny po odpočtu celkového obsahu vody.
(4)
Zelené plody čerstvé i sušené se považují za nestandardní zboží a výkupní organizace je může vykupovat podle potřeby za cenu dohodnutou s pěstitelem. Tato cena však nesmí převýšit 60 % ceny stanovené pro III. jakostní třídu plodů zralých.
§ 34
Prázdné makovice
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny prázdných makovic činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
| | Kčs
---|---|---
a)| u makovic ručně olamovaných nebo ručně seřezávaných, se stonkem nejvýše 15 cm dlouhým| 150,—
b)| u makovicové drti získané vymlácením makovic se stonkem nejvýše 15 cm dlouhým| 130,—
(2)
Ceny uvedené v odstavci 1 se rozumějí franko sklad výkupní organizace nebo franko vagón železniční stanice výkupní organizace.
(3)
Je-li místem převzetí obec sídla zemědělského závodu, snižují se výkupní cenyvýkupní ceny uvedené v odstavci 1 o 8,— Kčs na úhradu dopravních výloh.
§ 35
Sláma čiroku metlového
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny slámy čiroku metlového činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 500,—
II| 400,—
III| 160,—
(2)
Za čirokovou slámu lisovanou do balíků se vyplácí příplatek ve výši 7,— Kčs za 100 kg.
Zelenina, ovoce a zahradní jahody
§ 36
Zelenina a zahradní jahody
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny zeleniny činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy anebo za 1 kus nebo svazek:
Druh| Množství| Výkupní cena
---|---|---
nejvyšší Kčs| nejnižší Kčs| pevná Kčs
brokolice| 1 kus| 2,—| 1,—|
celer s natí ve svazcích (raný)| 1 svazek o 5 kusech| | | 0,60
celer s natí| 1 kg| 1,40| 0,40|
celer bez natě| 1 kg| | | 1,50
celer řapíkový| 1 kg| 3,—| 2,—|
celerová nať (jen na objednávku)| 1 kg| | | 0,40
cibule nakládačka (vč. perlovky)| 1 kg| | | 1,70
cibule suchá| 1 kg| | | 1,70
cibule šalotka| 1 kg| | | 1,90
cibule s natí (lahůdková)| 1 svazek o 5 kusech| 1,—| 0,40|
cibule zelenačka| 1 kg| 1,40| 0,30|
cibule zbounka| 1 kg| | | 0,30
čekankové puky| 1 kg| 5,—| 2,—|
černý kořen| 1 kg| 2,50| 0,60|
česnek suchý| 1 kg| | | 7,50
česnek syrový (jen na objednávku)| 1 kg| | | 2,50
červená řepa| 1 kg| | | 0,30
červená řepa s natí| 1 svazek o 5 kusech| 0,80| 0,40|
dyně (tykev)| 1 kg| 0,40| 0,20|
fazolové lusky| 1 kg| 4,—| 2,20|
hrachové lusky| 1 kg| 2,50| 1,50|
chřest (délka 12—24 cm)| | | |
a) o síle prýtu nejm. 15 mm| 1 kg| 9,—| 6,—|
b) o síle prýtu do 15 mm| 1 kg| 7,—| 4,40|
c) o síle prýtu do 10 mm| 1 kg| 5,—| 3,20|
chřestové hlavičky| 1 kg| 9,—| 6,—|
kapusta| 1 kg| 2,—| 0,50|
| 1 kus| 2,50| 0,50|
kapusta kadeřavá — listy| 1 kg| | | 2,—
kapusta kadeřavá s košťálem| 1 kg| 2,—| 1,—|
kapusta růžičková — růžičky| 1 kg| 6,—| 3,60|
kapusta růžičková s košťálem| 1 kg| 2,—| 0,80|
karotka s natí| 1 svazek o 10 kusech| 1,—| 0,40|
karotka bez natě| 1 kg| | | 0,80
mrkev bez natě| 1 kg| | | 0,60
kedlubny bílé a modré s natí| 1 kus| 1,30| 0,20|
kedlubny bez natě| 1 kg| 0,60| 0,30|
kopr mladý| 1 kg| 6,—| 1,—|
kopr stonkový| 1 kg| | | 0,25
křen| 1 kg| | | 3,—
křen — odrůda „malínský”| 1 kg| 7,50| 5,—|
kukuřice jedlá| 1 kg| | | 1,—
květák| 1 kus| 4,50| 0,60|
lebeda zahradní (listy)| 1 kg| 2,50| 1,—|
lilek jedlý| 1 kg| 5,—| 1,50|
mangold| | | |
(cvikla, římská kapusta)| 1 kg| 1,20| 0,50|
melouny cukrové| 1 kg| 2,—| 0,40|
melouny vodové| 1 kg| 0,60| 0,20|
okurky salátové| 1 kg| 12,—| 0,30|
okurky nakládačky — kornyšonky| 1 kg| | | 4,20
délka 5—7 cm| 1 kg| 3,20| 2,—|
délka 7—9 cm| 1 kg| 2,70| 1,50|
délka 9—12 cm| 1 kg| 1,20| 0,40|
délka 12—15 cm| 1 kg| 0,70| 0,30|
ovesný kořen| 1 kg| | | 3,—
paprika zeleninová| 1 kg| 2,—| 0,50|
| 1 kus| 2,—| 0,20|
pastinák| 1 kg| | | 1,—
pažitka řezaná (ve svazcích o 100 g)| 1 kg svazků| 2,50| 1,50|
pažitka s balem| 1 kus| 0,50| 0,20|
petržel s natí| 1 kg svazků| 2,—| 0,40|
petržel bez natě| 1 kg| | | 1,60
petrželová nať kadeřavá| 1 kg| | | 2,—
petrželová nať (jen na objednávku)| 1 kg| | | 0,50
pfefferony| 1 kg| 2,70| 1,50|
polníček (kozlíček jarní)| 1 kg| 3,—| 1,50|
pór| 1 kg| 2,20| 0,60|
rajčata| 1 kg| 10,—| 0,50|
rajčata zelená (jen na objednávku)| 1 kg| | | 0,25
reveň| 1 kg| 1,—| 0,30|
ředkev s natí| 1 kg svazků| 0,70| 0,20|
ředkev bez natě| 1 kg| | | 0,40
ředkvička| 1 svazek o 10 kusech| 1,60| 0,20|
ředkvička dlouhá| 1 svazek o 5 kusech| 1,60| 0,20|
salát hlávkový| 1 kus| 1,20| 0,10|
salát římský (letní endivie)| 1 kus| 1,50| 0,50|
špenát| 1 kg| 1,80| 0,50|
špenát listový a novozélandský| 1 kg| 2,—| 0,70|
štěrbák (zimní endivie)| 1 kus| 1,80| 0,50|
vodnice| 1 kg| | | 0,30
zelí bílé| 1 kg| 1,20| 0,20|
| 1 kus| 2,50| 0,50|
zelí Amager| 1 kg| 1,—| 0,40|
zelí červené| 1 kg| 1,—| 0,40|
zelí čínské| 1 kg| 1,—| 0,40|
Jahody zahradní výběr| 1 kg| | | 9,—
I. jakost| 1 kg| | | 7,—
II. jakost| 1 kg| | | 5,—
(2)
Ceny zeleniny uvedené v odstavci 1 platí pro zboží I. jakosti. Ceny zboží jakosti „výběr” jsou o 20 % vyšší, ceny zboží II. jakosti o 20 % nižší, ceny zboží neodpovídajícího jakostním normám nejméně o 60 % nižší, pokud není stanoveno jinak.
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny zeleniny se rozumějí bez obalu, franko výkupní místo; jsou v nich obsaženy i výlohy spojené s tříděním a balením.
(4)
Pevné ceny zeleniny, pokud jsou u jednotlivých druhů stanoveny, platí pro celé sklizňové období.
(5)
V rozmezí nejvyšších a nejnižších cen jednotlivých druhů zeleniny stanoví ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními příslušnými ústředními orgány výkupní cenyvýkupní ceny pro jednotlivá sklizňová období.
§ 37
Ovoce
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovoce činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Jakostní třída| Výkupní cena
---|---|---
nejvyšší Kčs| nejnižší Kčs| pevná Kčs
jablka| výběr| 4,—| 3,20|
I| 3,20| 1,60|
II| 1,60| 0,80|
padaná| 0,60| 0,40|
hrušky| výběr| 3,30| 2,20|
I| 2,20| 1,—|
II| 1,—| 0,70|
kdoule| I| | | 1,—
II| | | 0,80
mišpule| I| | | 0,60
II| | | 0,40
jeřáb sladkoplodý| I| | | 0,80
II| | | 0,60
švestky| I| 2,—| 1,10|
II| 1,10| 0,80|
pološvestky, slívy, renklódy, mirabelky| I| 1,40| 1,—|
II| 1,—| 0,60|
meruňky| výběr| | | 5,—
I| | | 4,—
II| | | 3,—
broskve| výběr| | | 6,—
I| | | 5,—
II| | | 3,—
třešně| I| 4,—| 2,40|
II| 2,40| 1,20|
višně a amarelky| I| | | 4,—
II| | | 2,40
rybíz červený a bílý| I| | | 4,—
II| | | 3,—
rybíz černý| I| | | 5,—
II| | | 4,20
angrešt zralý| I| | | 3,—
II| | | 2,50
angrešt nezralý (jen na objednávku)| I| | | 3,50
II| | | 3,—
maliny šlechtěné| výběr| | | 6,—
I| | | 5,—
II| | | 4,—
ostružiny šlechtěné| I| | | 4,—
II| | | 3,—
ořechy vlašské suché| I| | | 14,—
II| | | 10,—
ořechy vlašské čerstvé| I| | | 10,—
II| | | 6,—
ořechy vlašské nezralé (jen na objednávku)| I| | | 3,—
II| | | 2,—
mandle nezralé (jen na objednávku)| I| | | 4,—
II| | | 3,—
mandle zralé| I| | | 16,—
II| | | 13,—
ořechy lískové| I| | | 16,—
II| | | 12,—
kaštany jedlé| I| | | 3,40
II| | | 2,70
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovoce se rozumějí bez obalu, franko výkupní místo; jsou v nich obsaženy i výlohy spojené s tříděním a balením.
(3)
Pevné ceny, pokud jsou u jednotlivých druhů stanoveny, platí pro celé sklizňové období.
(4)
V rozmezí nejvyšších a nejnižších cen jednotlivých druhů ovoce stanoví ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními příslušnými ústředními orgány výkupní cenyvýkupní ceny pro jednotlivá sklizňová období.
Vinné hrozny
§ 38
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny vinných hroznů činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy;
Druh| Výkupní cena
---|---
nejvyšší Kčs| nejnižší Kčs
moštové hrozny evropské révy| |
jakostní třída I a — odrůdově jednotné| 930,—| 650,—
směs odrůd| 870,—| 600,—
jakostní třída I b — odrůdově jednotné| 800,—| 550,—
směs odrůd| 750,—| 500,—
jakostní třída II| 600,—| 400,—
jakostní třída III| 500,—| 300,—
stolní hrozny| |
jakostní třída I| 500,—| 350,—
jakostní třída II| 400,—| 200,—
hrozny hybridů| |
jakostní třída I a II| 120,—| 80,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny moštových hroznů evropské révy uvedené v odstavci 1 se rozumějí o základní cukernatosti 18 %.
(3)
Při výkupu moštových hroznů evropské révy o obsahu cukru nad 18 % se zvyšují výkupní cenyvýkupní ceny uvedené v odstavci 1 za 100 kg:
za první dvě procenta (nad 18—20 %) za každé procento o 20,— Kčs,
za další tři procenta (nad 20—23 %) za každé procento o 40,— Kčs,
za každé další procento (nad 23 %) o 60,— Kčs.
(4)
Při výkupu moštových hroznů evropské révy o obsahu cukru pod 18 % se snižují výkupní cenyvýkupní ceny uvedené v odstavci 1 za 100 kg:
za první dvě procenta (pod 18—16 %) za každé procento o 20,— Kčs,
za každé další procento (pod 16 %) o 40,— Kčs.
(5)
Obsah cukru u moštových hroznů evropské révy se stanoví tak, že ke zlomkům do 0,5 % se nepřihlíží a zlomky nad 0,5 % se zaokrouhlí na vyšší procento.
(6)
V rozmezí nejvyšších a nejnižších cen vinných hroznů stanoví ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními příslušnými ústředními orgány:
a)
u moštových hroznů evropské révy a hybridů výkupní cenyvýkupní ceny platné pro celou sklizeň nejpozději do 15. července běžného roku;
b)
u stolních hroznů výkupní cenyvýkupní ceny pro jednotlivá sklizňová období.
Koření
§ 39
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny jednotlivých druhů koření činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Kčs
---|---
Majoránka | listová čerstvá|
| jakostní třída I| 4,50
| jakostní třída II| 3,—
Majoránka | listová drhnutá|
| jakostní třída I| 28,—
| jakostní třída II| 21,—
Kmín| jakostní třída I| 18,—
| jakostní třída II| 15,—
Fenykl | jakostní třída I| 12,—
| jakostní třída II| 10,—
Anýz | jakostní třída I| 12,—
| jakostní třída II| 10,—
Koriandr| jakostní třída I| 6,—
| jakostní třída II| 4,50
Estragon (zelená nať)| 0,50
(2)
Obsahuje-li dodávané koření více vody, než připouští československá státní norma, sráží se za každé procento vyššího obsahu vody jedno procento z čisté váhyčisté váhy.
Lesní plody a houby
§ 40
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny lesních plodů a hub činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Lesní plody| Kčs| Houby| Kčs
---|---|---|---
borůvky| 4,—| hříbky malé| 5,—
brusinky| 5,—| hříbky střední| 4,—
jahody lesní| 7,—| hříbky velké| 3,20
maliny lesní| 5,—| lišky malé| 3,—
ostružiny| 4,—| lišky velké| 2,20
šípky| 3,—| ryzce malé| 4,—
trnky| 1,20| ryzce velké| 3,—
jalovec| 3,—| ostatní jedlé houby| 2,—
dřínky| 1,50| |
bezinky| 0,80| |
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v odstavci 1 jsou ceny maximální za zboží I. jakosti; do jejich výše vyhlašují výkonné orgány krajských národních výborů v dohodě s výkupní organizací výkupní cenyvýkupní ceny platné v rámci kraje.
Ostatní výrobky pro spotřebu a zpracování
§ 41
Řepková sláma
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny řepkové slámy činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
loco zemědělský závod| 8,— Kčs
---|---
franko vagón nakládací stanice| 18,— Kčs
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny řepkové slámy uvedené v odstavci 1 se rozumějí za slámu nevázanou, suchou, o nejvyšší vlhkosti 20 %, bez plísně, s minimálním množstvím úlomků kratších 15 cm, s minimálním obsahem jiných druhů obilních slam a plevele, prostou hlíny, kamení a drátu.
(3)
Při dodávce řepkové slámy vázané do povřísel se zvyšují výkupní cenyvýkupní ceny o 1,— Kčs za 100 kg čisté váhyčisté váhy.
§ 42
Čalounická tráva
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny čalounické trávy činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy:
jakostní třída I| 90,— Kčs
---|---
jakostní třída II| 60,—Kčs
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí za čalounickou trávu volně loženou loco les (na příjezdném místě).
(3)
Tráva, která neodpovídá ani II. třídě jakosti podle československé státní normy 48 0541, nesmí být jako čalounická tráva vykupována.
(4)
Při dodávkách lisované čalounické trávy zvyšují se výkupní cenyvýkupní ceny uvedené v odstavci 1 o příplatek za lisování ve výši 7,— Kčs za 100 kg.
§ 43
Kukuřičná sláma
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena kukuřičné slámy činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy 20,— Kčs.
(2)
Výkupní cenaVýkupní cena se rozumí za slámu suchou a čistou, s vlhkostí do 17 %, normální barvy a vůně, nesmíchanou se škodlivými příměsemi, vázanou do otýpek.
(3)
Obsahuje-li kukuřičná sláma více než 17 % vody, sráží se za každé vyšší procento obsahu vody 1 % z váhy až do obsahu 25 % vody. Kukuřičná sláma s obsahem vody nad 25 % se nevykupuje.
§ 44
Kukuřičná vřetena
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena kukuřičných vřeten (oklasků) činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy 16,— Kčs.
(2)
Výkupní cenaVýkupní cena se rozumí za vřetena o vlhkosti nejvýše 20 %, pokud možno nepřevážená.
§ 45
Rýžová sláma
Výkupní cenaVýkupní cena rýžové slámy činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy 28,— Kčs.
§ 46
Stonky tabáku
Výkupní cenaVýkupní cena stonků tabáku činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy 22,— Kčs.
§ 47
Rákos obecný
Výkupní cenaVýkupní cena rákosu obecného (Phragmites communis) činí:
a)
za hospodářský svazek v jakosti odpovídající jakostním podmínkám 6,— Kčs;
b)
za tříděný (exportní) svazek v jakosti odpovídající jakostním podmínkám 15,— Kčs.
§ 48
Orobinec úzkolistý a širokolistý
Výkupní cenaVýkupní cena orobince úzkolistého (Typha angustifolia) a orobince širokolistého (Typha latifolia) činí za hospodářský svazek 13,— Kčs.
§ 49
Společné ustanovení o cenách ostatních výrobků pro spotřebu a zpracování
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny výrobků uvedené v §§ 41 až 48 jsou ceny maximální; do jejich výše vyhlašují výkonné orgány krajských národních výborů v dohodě s výkupní organizací výkupní cenyvýkupní ceny platné v rámci kraje.
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v §§ 43 až 48 se rozumějí franko nakládací stanice.
Oddíl II
Osiva a sadba
Osiva obilovin, luštěnin, olejnin, přadných a kořeninových rostlin, okopanin, jetelovin, travin a jednoletých pícnin
§ 50
Výkupní cenyVýkupní ceny osiv obilovin, luštěnin, olejnin, přadných a kořeninových rostlin, okopanin, jetelovin, travin a jednoletých pícnin činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy v Kčs:
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M 1—2| M 3| M 4| M 5| OA| OB|
Obiloviny:| | | | | | |
pšenice ozimá a přesívka| | | | | | |
a) sklovitá a polosklovitá*)| 216,—| 210,—| 184,—| | 158,—| 143,—|
b) moučná| 196,—| 191,—| 167,—| | 144,—| 138,—|
pšenice jarní a přesívka| | | | | | |
a) sklovitá a polosklovitá*)| 248,—| 242,—| 228,—| 216,—| 184,—| 169,—|
b) moučná| 229,—| 223,—| 211,—| 201,—| 158,—| 155,—|
žito ozimé| 208,—| 202,—| 180,—| | 153,—| 148,—|
žito jarní| 259,—| 253,—| 237,—| 224,—| 179,—| 159,—|
ječmen ozimý| 199,—| 195,—| 186,—| 175,—| 143,—| 123,—|
ječmen jarní| 214,—| 210,—| 180,—| | 171,—| 158,—|
oves| 236,—| 230,—| 225,—| 188,—| 157,—| 140,—|
kukuřice v zrně uměle dosoušená při vlhkosti do 15 %**)| | | | | | |
a) heterosis| | | | | | | 385,—
b) heterosis KaZ| | | | | | | 427,—
c) linie| | | | | | | 850,—
d) jednoduché lin. hybridy| | | | | | |
— matka| | | | | | | 1186,—
— otec| | | | | | | 962,—
e) dvojité mezilin. hybridy| | | | | | | 453,—
| M1| M 2—3| M4| M5| OA| OB|
kukuřice drobnozrnná| 313,—| 295,—| | | 226,—| 173,—|
kukuřice velkozrnná| 310,—| 289,—| | | 223,—| 171,—|
kukuřice koňský zub| 303,—| 280,—| | | 217,—| 166,—|
kukuřice raná| 367,—| 344,—| | | 264,—| 195,—|
kukuřice pukancová| | | | | 310,—| 265,—|
kukuřice cukrová| | | | | | | 616,—
kukuřice v klasech| | | | | | |
a) heterosis| | | | | | | 197,—
b) heterosis KaZ| | | | | | | 225,—
c) linie| | | | | | | 413,—
d) jednoduché lin. hybridy| | | | | | |
— matka| | | | | | | 580,—
— otec| | | | | | | 468,—
e) dvojité mezilin. hybridy| | | | | | | 270,—
kukuřice drobnozrnná| 157,—| 149,—| | | | |
kukuřice velkozrnná| 155,—| 145,—| | | | |
kukuřice koňský zub| 151,—| 141,—| | | | |
kukuřice raná| 204,—| 192,—| | | | |
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M 1—2| M3| M4| M5| OA| OB
rýže| | | 599,—| | 500,—| 500,—
pohanka| 360,—| 345,—| 300,—| | 225,—| 157,—
proso — M1| 362,—| | | | 236,—| 165,—
M2| 315,—| | | | |
čumíza — M1| 350,—| 290,—| | | 240,—| 120,—
— M2| 320,—| | | | |
čirok metlový| | 175,—| | | 135,—| 110,—
čirok kalifornský (jedlý)| | 204,—| | | 145,—| 120,—
čirok cukrový (odrůda Sumac)| | 938,—| | | 846,—| 500,—
čirok cukrový (ostatní odrůdy)| | 618,—| | | 578,—| 300,—
mohár| | 300,—| | | 250,—| 115,—
Luštěniny:| | | | | |
hrách žlutý velkozrnný| 865,—| 857,—| 840,—| 820,—| 702,—| 682,—
hrách žlutý drobnozrnný| 765,—| 757,—| 740,—| 722,—| 619,—| 596,—
hrách zelený velkozrnný| 875,—| 867,—| 850,—| 831,—| 711,—| 692,—
hrách zelený drobnozrnný| 775,—| 767,—| 750,—| 731,—| 631,—| 610,—
čočka velkozrnná| 1425,—| 1410,—| 1375,—| 1342,—| 1135,—| 1050,—
čočka drobnozrnná| 1388,—| 1373,—| 1338,—| 1290,—| 1080,—| 1021,—
fazole jedlé bílé| 720,—| 711,—| 690,—| 641,—| 530,—| 309,—
fazole jedlé barevné| 710,—| 701,—| 680,—| 631,—| 520,—| 287,—
cizrna jedlá a hrachor jedlý| | | | | 419,—| 419,—
hrách krmný a peluška letní| 876,—| 830,—| 783,—| 749,—| 415,—| 360,—
peluška zimní| 1000,—| 938,—| 882,—| 849,—| 523,—| 380,—
vikev letní| 1003,—| 946,—| 888,—| 852,—| 505,—| 380,—
vikev zimní huňatá| 1159,—| 1102,—| 1042,—| 1004,—| 744,—| 510,—
vikev zimní panonská| 1147,—| 1091,—| 1031,—| 989,—| 757,—| 500,—
bob koňský| 420,—| 413,—| 395,—| 375,—| 306,—| 240,—
lupina sladká| 498,—| 486,—| 458,—| 430,—| 339,—| 260,—
lupina hořká (nebo vytrvalá)| | | | | 250,—| 250,—
| M1| M2| M3| | OA| OB
Olejniny a přadné rostliny:| | | | | |
řepka a řepice ozimá| 416,—| 380,—| | | 305,—| 305,—
řepka a řepice jarní| 536,—| 498,—| | | 399,—| 365,—
hořčice bílá| 653,—| 609,—| | | 526,—| 526,—
hořčice černá| | 774,—| | | 638,—| 621,—
mák| 2335,—| 2213,—| | | 1943,—| 1892,—
slunečnice| 501,—| 470,—| | | 372,—| 356,—
světlice| 397,—| 338,—| | | 279,—| 273,—
Inička| | 373,—| | | 320,—| 275,—
konopí| 1804,—| 1621,—| 1440,—| | 1159,—| 1159,—
| M1—2| M3| M4| M5| OA| OB
len*)| 1750,—| 1700,—| 1550,—| 1350,—| 950,—| 700,—
soja| 501,—| 493,—| 459,—| 398,—| 315,—| 315,—
| M1| M2| | | OA| OB
Kořeninové rostliny:| | | | | |
kmín| | 2100,—| | | 1900,—| 1800,—
anýz| | 1560,—| | | 1400,—| 1300,—
fenykl| | 1460,—| | | 1300,—| 1200,—
koriandr| | 720,—| | | 650,—| 600,—
Okopaniny:| | | | | |
řepa cukrovka| 770,—| | | | 545,—| 470,—
řepa krmná| 960,—| | | | 838,—| 603,—
mrkev krmná| 3080,—| | | | 2000,—| 1720,—
čekanka| 3050,—| | | | 2160,—| 1950,—
krmná tykev| 1785,—| | | | 1570,—| 1350,—
tuřín a vodnice| 4000,—| | | | 3000,—| 3000,—
kapusta krmná| 12300,—| | | | 9000,—| 5300,—
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M1—2| M3| M4| M5| OA—OB
Jetelová a travní semena:| | | | |
jetel červený dvousečný| 4724,—| 4624,—| 4221,—*)| 4059,—| 3734,—
jetel červený jednosečný| | | | 4059,—| 3734,—
jetel bílý| 4604,—| 4464,—| 4324,—| 4154,—| 3824,—
jetel švédský| 4604,—| 4464,—| 4314,—| 4139,—| 3804,—
inkarnát| 1584,—| 1509,—| 1434,—| 1354,—| 1184,—
úročník| 3164,—| 3104,—| 3014,—| 2864,—| 2614,—
vojtěška| 5567,—| 5277,—| 4854,—| 4654,—| 4109,—
seradela| | | 1504,—| 1454,—| 1304,—
tolice dětelová nevyluštěná| | | 1504,—| 1434,—| 1294,—
vyluštěná| | | 2054,—| 2004,—| 1834,—
vičenec nevyluštěný| | | 1327,—| 1227,—| 1077,—
vyluštěný| | | 1944,—| 1796,—| 1574,—
vičenec višňovský, vícesečný, nevyluštěný| 2067,—| 1987,—| 1627,—| 1497,—| 1357,—
vyluštěný| 2824,—| 2724,—| 2274,—| 2084,—| 1884,—
štírovník obecný| 5869,—| 5605,—| 4984,—| 4824,—| 4494,—
štírovník bahenní| | | | 5104,—| 4714,—
komonice bílá nevyluštěná| | | 1807,—| 1627,—| 1407,—
vyluštěná| | | 2554,—| 2294,—| 1964,—
svazenka (Phacelia)| 2194,—| 2114,—| 2114,—| | 1289,—
jílek anglický| 2187,—| 1432,—| 1262,—| | 975,—
jílek italský| 1562,—| 1172,—| 1032,—| | 770,—
jílek jednoletý| 1585,—| 1165,—| 1015,—| | 763,—
bojínek luční pěstěný| 2255,—| 1510,—| 1300,—| | 1023,—
nepěstěný| | | | | 340,—
kostřava luční| 2172,—| 1547,—| 1417,—| | 1040,—
kostřava červená výběžkatá| 5376,—| 3604,—| 3134,—| | 2484,—
lipnice luční| 6693,—| 4418,—| 3868,—| | 3148,—
lipnice úrodná| 4985,—| 3324,—| 2844,—| | 2314,—
lipnice hajní| 5682,—| 3758,—| 3288,—| | 2758,—
psárka luční| 7953,—| 5795,—| 5123,—| | 3968,—
psineček bílý| 5566,—| 3778,—| 3298,—| | 2658,—
poháňka hřebenitá| 4738,—| 3298,—| 2858,—| | 2368,—
ovsík vyvýšený nevyluštěný| 3944,—| 2794,—| 2464,—| | 1934,—
ovsík žlutavý| 7688,—| 5778,—| 5098,—| | 4278,—
srha laločnatá širokolistá| 2500,—| 1744,—| 1524,—| | 1207,—
kolenec malolistý| | | | | 678,—
kolenec velkolistý| | | | | 734,—
sveřep bezbranný| 1809,—| 1649,—| 1499,—| | 1129,—
pýr hřebenitý| | 1953,—| 1723,—| | 1392,—
lesknice rákosovitá| 3550,—| 2400,—| 2070,—| | 1740,—
| M 1| M 2| M 3| | OA—OB
Sudanská tráva| 700,—| 580,—| 460,—| | 360,—
§ 51
Společná ustanovení k osivům
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v § 50 platí pro uznané a obchodní osivo, které odpovídá československým státním normám.
(2)
V cenách uznaného osiva s výjimkou osiva okopanin, čiroku, mohéru a dále s výjimkou osiva posledních stupňů množení jarní pšenice, jarního žita, ozimého ječmene, ovsa, čumízy, všech luštěnin, sóji, lnu a všech jetelovin a travin jsou zahrnuty šlechtitelské podíly.
(3)
Náklady spojené s uznáváním osiva a sadby se z výkupních cenvýkupních cen nesrážejí.
(4)
Ceny osiva kukuřice v zrně platí pro osivo uměle dosoušené, které může obsahovat nejvýše 15 % vody. Při dodávce osiva kukuřice, které nebylo uměle dosoušeno, srazí se ze stanovené výkupní cenyvýkupní ceny 25,— Kčs za 100 kg při obsahu vody nejvýše 17 %. Za každé další 0,5 procenta vody se provádí srážka 0,6 % ze skutečné váhy. K rozdílům vlhkosti do 0,25 % se nepřihlíží, rozdíly od 0,26 % do 0,75 % se zaokrouhlují na 0,5 % a rozdíly nad 0,75 % na celé vyšší procento.
(5)
Ceny osiva kukuřice v klasechCeny osiva kukuřice v klasech se rozumějí při výtěžnosti nejméně 65 % zrna z váhy klasů při obsahu 28 % vody v zrně. Za každé vyšší nebo nižší procento výtěžnosti se cena zvyšuje nebo snižuje o 1,30 Kčs. Kukuřice vykupovaná v klasech musí být zbavena listů a může obsahovat nejvýše 30 % vody v zrně.
(6)
Za pěstování sazečky a semenačky cukrovky a čekanky, krmné řepy, krmné mrkve, krmné kapusty, tuřínu a vodnice mají pěstitelé nárok na zpětný odprodej řepných řízků. Bližší podmínky upravují předpisy o výkupu zemědělských výrobků.
(7)
Ceny se rozumějí bez pytlů; náhrada za pytle, které půjčila výkupní organizace dodavateli pro dodávku osiv, činí 1,— Kčs za 1 kus.
§ 52
Úplaty za čištění osiv
(1)
Za čištění 100 kg přírodního osiva zrnin dodaného z množitelských ploch k čištění ve mzdě účtuje výkupní organizace množiteli 3,— Kčs, za 100 kg semene lnu dodaného z množitelských ploch k čištění ve mzdě 20,— Kčs, a u ostatního osiva skutečné náklady. Při použití pracovních sil množitele při čištění je výkupní organizace povinna odpočítat částku, která připadá na mzdu za práci skutečně provedenou pracovníky množitele.
(2)
Dovozné připadající na podíl odpadu při čištění přírodního osiva hradí množitel.
§ 53
Sadba brambor a topinambur
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny sadby brambor a topinambur činí za 100 kg čisté váhyčisté váhy v Kč:
Druh sadby| Stupeň množení
---|---
M1—3| M4| M5| M6| M7
Brambory:| | | | |
průmyslové (mimo Kotnov)| 75,50| 72,50| 62,—| 52,50|
Kotnov| 78,50| 75,50| 62,50| 55,50|
Skupina A:| | | | |
konsumní, krmné a průmyslové odrůdy s nižším obsahem škrobu mimo odrůdu Krasava| 70,—| 69,—| 66,—| 55,50| 49,50
Krasava| 67,—| 66,50| 63,50| 53,—| 46,50
Skupina B:| | | | |
stolní odrůdy mimo odrůdu Triumf a Mirka| 73,50| 72,50| 70,—| 60,—| 54,50
Triumf| 76,50| 72,50| 62,—| 57,—|
Mirka| 78,50| 77,50| 75,—| 64,50| 60,—
| M1| M2—3| M4| M5| M6
Skupina C:| | | | |
rané a delikatesní odrůdy| 107,50| 105,50| 101,50| 91,—| 86,—
Skupina D:| | | | |
nejranější a nejjakostnější odrůdy| 135,50| 133,50| 124,—| 112,50| 103,—
| M1—2| M3| M4| M5| M6
Topinambury| 74,—| 73,—| 70,—| 60,—| 57,—
(2)
V cenách sadby — skupiny odrůd A a B (mimo Triumf) a v cenách sadby odrůdy Universal — stupňů množení M1—M4 jsou zahrnuty šlechtitelské podíly (u bramborové sadby 3,20 Kčs, topinambur 4,— Kčs).
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny sadby raných odrůd brambor dodaných z porostů se zkrácenou vegetační dobou se zvyšují o příplatek 33,— Kčs za 100 kg čisté váhyčisté váhy. V uznávacím listě a v odesílacích dokladech musí být vyznačeno, že sadba pochází z porostů se zkrácenou vegetační dobou.
(4)
Ceny se rozumějí bez pytlů a zahrážek. Při dodávce sadby v pytlích se účtuje za plnění do pytlů příplatek k výkupním cenámvýkupním cenám nejvýše 0,60 Kčs za 100 kg.
§ 54
Osiva a sadba zelenin
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny osiv a sadby zelenin činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy v Kčs:
Druh osiva (sadby)| Stupeň množení M1 a jakostní třída
---|---
I| II| III
brukev k rychlení| 260,—| 208,—| 100,—
brukev raná| 180,—| 144,—| 80,—
brukev poloraná a pozdní| 100,—| 80,—| 45,—
celer kořenový| 160,—| 128,—| 80,—
celer řapíkový| | 100,—| 62,50
cibule| 110,—| 98,—| 55,—
cibule sečka| | 50,—| 35,—
cvikla| | 12,—| 8,40
černý kořen| 40,—| 32,—| 20,—
čekanka salátová| 40,—| 32,—| 20,—
| Stupeň množení a jakostní třída
| M1-2| M3| M4-I| M4-II| M4-III
fazole keříčkové| 12,—| 11,80| 11,40| 9,30| 4,—
fazole tyčkové| 14,—| 13,50| 13,—| 10,40| 6,—
hrách dřeňový| 11,—| 10,80| 10,40| 9,30| 7,70
hrách cukrový| 10,—| 9,80| 9,50| 8,60| 7,50
hrách k vylupování| 9,90| 9,70| 9,40| 8,50| 7,40
| Stupeň množení M1 a jakostní třída
| I| II| III
chřest| 57,—| 40,—| 18,—
kadeřávek| | 70,—| 32,—
kapusta raná| 160,—| 128,—| 70,—
kapusta ostatní včetně růžičkové| 100,—| 80,—| 40,—
kopr| 8,—| 6,40| 4,—
květák| 600,—| 480,—| 350,—
lilek| 200,—| 160,—| 100,—
majoránka| 250,—| 200,—| 125,—
meloun vodový| 120,—| 96,—| 60,—
meloun cukrový| 100,—| 80,—| 50,—
mrkev k rychlení| 80,—| 64,—| 40,—
mrkev raná| 70,—| 56,—| 35,—
mrkev pozdní| 60,—| 48,—| 30,—
okurky skleníkové| 2000,—| 1600,—| 800,—
okurky pařeništní| 1200,—| 960,—| 400,—
okurky salátové polní| 180,—| 144,—| 90,—
okurky nakládačky polní| 120,—| 96,—| 60,—
paprika kořeninová| 66,—| 46,—| 22,—
paprika zeleninová| 180,—| 144,—| 90,—
pastinák| 20,—| 16,—| 10,—
pažitka| 90,—| 72,—| 45,—
petržel kořenová| 50,—| 40,—| 25,—
petržel naťová| 30,—| 24,—| 15,—
pór| 60,—| 48,—| 30,—
Druh osiva (sadby)| Stupeň množení M1 a jakostní třída
I| II| III
rajská jablíčka skleníková| 250,—| 200,—| 100,—
rajská jablíčka polní| 150,—| 120,—| 75,—
reveň| 12,—| 9,60| 6,—
ředkev k rychlení| 30,—| 24,—| 15,—
ředkev letní a zimní| 15,—| 12,—| 7,50
ředkvička| 35,—| 28,—| 15,—
řepa salátová| 16,—| 12,80| 8,—
salát k rychlení| 140,—| 112,—| 60,—
salát jarní| 60,—| 48,—| 30,—
salát letní a zimní| 70,—| 56,—| 35,—
špenát| 6,50| 5,20| 3,25
štěrbák| | 13,—| 9,10
tykev chřestová| | 100,—| 60,—
tykev ostatní| 50,—| 40,—| 25,—
zelí rané| 160,—| 128,—| 70,—
zelí ostatní| 110,—| 88,—| 40,—
zelí čínské| | 40,—| 20,—
cibulová sazečka (do 31. 12.)| 7,—| 5,60| 3,50
cibulová sazečka| 8,—| 6,60| 4,50
(po 31. 12.)| | |
cibule šalotka sazečka| | | 2,40
(do 31. 12.)| | |
cibule šalotka sazečka| | | 3,40
(po 31. 12.)| | |
| I — II| | III
česnek sadba| 10,50,—| | 10,—
(do 31. 12.)| | |
česnek sadba| 12,50,—| | 12,—
(po 31. 12.)| | |
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí bez obalu franko nakládací stanice.
(3)
Náklady za čištění osiva (sadby) zelenin hradí pěstitel.
(4)
Za pěstování sazečky a semenačky zelenin mají pěstitelé nárok na zpětný odprodej řepných řízků. Bližší podmínky upravují předpisy o výkupu zemědělských výrobků
(5)
Ceny zeleninových sazenic jsou vyhlášeny v ceníku ministerstva zemědělství.
Ostatní množitelský materiál
§ 55
Révový materiál
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny a skladovací přirážky činí u révového materiálu za 1000 kusů v Kčs:
Druh| Stupeň selekce| Výkupní cena| Skladovací přirážka
---|---|---|---
normálních (38—42 cm)| dlouhých (50—60 cm)
řízky plodných odrůd| Ia| 180,—| 260,—| 17,40
Ib| 270,—| 390,—| 17,40
II| 350,—| 510,—| 17,40
řízky podnožových odrůd| | 500,—| 700,—| 32,20
sazenice pravokořenné| Ia| 1830,—| 1900,—| 132,50
Ib| 2000,—| 2120,—| 132,50
II| 2170,—| 2,330,—| 132,50
sazenice štěpované| Ia| 2930,—| 3140,—| 182,80
Ib| 3200,—| 3400,—| 182,80
II| 3470,—| 3660,—| 182,80
sazenice podnožové| | 1300,—| 1500,—| 100,—
mléčňáky (štěpy a řízky při vynětí z beden)| Ia| 680,—| 880,—| 50,—
Ib| 740,—| 940,—| 50,—
II| 800,—| 1000,—| 50,—
rouby (očka) plodných odrůd| Ia| 30,—| 2,70
Ib| 50,—| 2,70
II| 70,—| 2,70
(2)
Révový materiál musí odpovídat československé státní normě 46 3741; výkupní cenyvýkupní ceny se rozumějí bez obalu, franko školka dodavatele.
(3)
Skladovací přirážka uvedená v odstavci 1 přísluší zemědělskému závodu, skladuje-li révový materiál přes zimu.
§ 56
Sáď a kořenáče chmele
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny sádě a kořenáčů chmele činí za 100 kusů:
Druh — odrůda| Kčs
---|---
kontrolovaná sáď chmele z uznaných chmelnic krajových odrůd| 38,—
šlechtěná sáď chmele získaná z uznaných šlechtěných chmelnic| 47,—
elitní sáď chmele získaná z uznaných elitních chmelnic| 57,—
výběrová elitní sáď chmele z hromadného positivního výběru, získaná ručním odkopáním a vyříznutím před normálním odíráním (při výřezu je vodítkem plánek nebo zvláštní barevné nesmazatelné označení na spodní části chmelové révy)| 77,—
kořenáče chmele získané ze zakořeněné sádě, vlků nebo klíčů sbíraných na uznaných chmelnicích| 130,—
(2)
Sáď a kořenáče chmele musí odpovídat československé státní normě 46 3790. Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí bez obalu.
(3)
Uskladní-li zemědělský závod sáď a kořenáče chmele z podzimního řezu pro jarní výsaz, přísluší mu skladovací přirážka za 100 kusů:
sádě chmele| 1,75 Kčs
---|---
kořenáčů chmele| 13,25 Kčs.
(4)
Zemědělskému závodu, který dodá výkupní organizaci sáď chmele z podzimního řezu minulého roku a z jarního řezu běžného roku po 25. dubnu, sráží se z výkupní cenyvýkupní ceny u kontrolované sádě chmele z uznaných krajových odrůd 15,— Kčs, u šlechtěné sádě získané z uznaných šlechtěných chmelnic a u elitní sádě získané z uznaných elitních chmelnic 20,— Kčs za 100 kusů.
§ 57
Ovocné stromky a keře
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovocných stromků a keřů činí za 1 kus v Kčs:
Druh| Jakostní třída
---|---
I| II| III
Jabloně a hrušně:| | |
vysokokmen na pláněti| 10,50| 8,40| 5,20
polokmen na pláněti| 9,—| 7,20| 4 50
čtvrtkmen na pláněti| 7,—| 5,60| 3,50
čtvrtkmen na vegetativních podnožích| 7,60| 6,10| 3,80
zákrsek 2—3letý na vegetativních podnožích a tvarovaný stromek| 6,40| 5,10| 3,20
vřetena na vegetativních podnožích| 6,20| 5,—| 3,10
štěpovanec jednoletý na pláněti| 4,—| 3,20| 2,—
štěpovanec jednoletý na vegetativních podnožích| 4,40| 3,50| 2,20
špičák| 7,50| 6,—| 3,70
Slívy, švestky a renklody:| | |
vysokokmen na myrobalánu| 8,50| 6,80| 4,20
vysokokmen na semenáči švestek a sliv| 11,—| 8,80| 5,50
vysokokmen na vegetativních podnožích| 11,80| 9,40| 5,90
polokmen na myrobalánu| 7,50| 6,—| 3,70
polokmen na semenáči švestek a sliv| 9,80| 7,80| 4,90
polokmen na vegetativních podnožích| 10,40| 8,30| 5,20
čtvrtkmen na myrobalánu| 5,50| 4,40| 2,70
čtvrtkmen na semenáči švestek a sliv| 7,50| 6,—| 3,70
čtvrtkmen na vegetativních podnožích| 8,20| 6,60| 4,10
zákrsek 2—3letý na myrobalánu| 5,—| 4,—| 2,50
zákrsek 2—3letý na semenáči švestek a sliv| 6,20| 5,—| 3,10
zákrsek 2—3letý na vegetativních podnožích| 6,40| 5,10| 3,20
špičák na myrobalánu| 6,50| 5,20| 3,20
špičák na semenáči švestek a sliv| 8,—| 6,40| 4,—
špičák na vegetativních podnožích| 8,80| 7,—| 4,40
Meruňky, broskvoně a mandloně:| | |
vysokokmen na semenáči a jiných podnožích| 9,50| 7,60| 4,70
polokmen na semenáči a jiných podnožích| 8,40| 6,70| 4,20
čtvrtkmen na semenáči a jiných podnožích| 7,40| 5,90| 3,70
zákrsek na semenáči a jiných podnožích| 6,80| 5,40| 3,40
štěpovanec jednoletý na semenáči a jiných podnožích| 6,20| 5,—| 3,10
špičák na semenáči a jiných podnožích| 7,—| 5,60| 3,50
Třešně a višně:| | |
vysokokmen na ptáčnici| 8,70| 7,—| 4,30
polokmen na ptáčnici| 8,—| 6,40| 4,—
čtvrtkmen na ptáčnici a mahalebce| 7,40| 5,90| 3,70
zákrsek na mahalebce| 6,80| 5,40| 3,40
špičák na ptáčnici| 4,20| 3,40| 2,10
Ořešáky a jedlé kaštany:| | |
vysokokmen| 11,—| 8,80| 5,50
špičák| 8,50| 6,80| 4,20
Kdoule, mišpule, šípková jablíčka:| | |
vysokokmen| 7,—| 5,60| 3,50
polokmen| 6,—| 4,80| 3,—
čtvrtkmen| 5,40| 4,30| 2,70
zákrsek| 5,—| 4,—| 2,50
Jedlé jeřáby:| | |
vysokokmen| 6,60| 5,30| 3,30
Drobné ovoce:| | |
rybíz keř, nejméně se 4 výhonky| 2,20| |
rybíz keř se 3 výhonky| | 1,90|
angrešt keř, nejméně se 4 výhonky| 2,60| |
angrešt keř se 3 výhonky| | 1,90|
Rybíz a angrešt:| | |
vysokokmen s jednoletou korunkou| 4,—| 3,20| 2,—
vysokokmen s dvouletou korunkou| 5,30| 4,20| 2,60
polokmen s jednoletou korunkou| 3,50| 2,80| 1,70
polokmen s dvouletou korunkou| 4,70| 3,80| 2,30
čtvrtkmen s jednoletou korunkou| 2,60| 2,10| 1,30
čtvrtkmen s dvouletou korunkou| 3,50| 2,80| 1,70
rybíz pravokořenný, nízkokmen| 4,10| 3,30| 2,—
angrešt pravokořenný, nízkokmen| 4,70| 3,80| 2,30
Maliníky:| | |
odrůdy Pruská, Lloyd George| 0,60| 0,50| 0,30
ostatní odrůdy| 0,40| 0,30| 0,20
Ostružiník:| | |
jednoletý kříženec| 1,20| 1,—| 0,60
Ovoce skořápkové:| | |
líska — keř 2—3letý, přesazovaný| 4,—| 3,20| 2,—
(2)
Potíži je-li se kmenového mezištěpování, zvyšují se výkupní cenyvýkupní ceny stanovené v odstavci 1 o 20 %.
(3)
Jakostní podmínky, přejímání, dodávání, balení, dopravu a skladování ovocných stromků a keřů upravuje československá státní norma 46 3601. Ovocné výpěstky I. a II. jakostní třídy musí být vykupovány a dodávány s označením „uznaná sadba” podle příslušné ČSN 46 0316. Ovocné výpěstky III. jakostní třídy mohou být vykupovány a dodávány výhradně po předchozím povolení ministerstva zemědělství.
(4)
Není-li ujednáno jinak, může dodavatel místo ovocných stromků a keřů I. jakostní třídy dodat ovocné stromky a keře II. jakostní třídy. Dodávka jiných odrůd a tvarů stromků a keřů (stejných hodnot), než jak já uvedeno v objednávce, vyžaduje výslovného souhlasu odběratele.
(5)
Obaly se účtují odběrateli pořizovací cenou. Náklady účtované za balení nesmějí přesahovat částku:
Při balení| na 1 ovocný stromek Kčs| na 1 ovocný keř Kčs
---|---|---
do 5 kusů| 2,—| 0,70
od 6—10 kusů| 1,70| 0,60
od 11—15 kusů| 1,40| 0,50
od 16—20 kusů| 1,30| 0,40
od 21—50 kusů| 1,20| 0,35
od 51—100 kusů| —| 0,25
od 101—200 kusů| —| 0,15
V uvedených částkách jsou zahrnuty náklady na balicí materiál (sláma, drát, papír), na jmenovky, poštovní průvodku, obálku, poštovné, mzdu za balení, vážení a naložení. Obaly nemusí být dodavatelem přijímány zpět.
(6)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovocných stromků a keřů se rozumějí, bez obalů franko školka dodavatele.
(7)
Ve výkupních cenáchvýkupních cenách jsou zahrnuty náklady spojené s uznáváním ovocných školkařských výpěstků.
§ 58
Ovocné podnože a podnože růží
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovocných podnoží a podnoží růží činí za 1000 kusů v Kčs:
Druh| Jakostní třída
---|---
I| II| III
Podnože množené ze semene:| | |
Jabloňové:| | |
semenáče pláňat 1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 560,—| 480,—| 400,—
nepřesazované| 420,—| 340,—| 260,—
semenáče ušlechtilých odrůd 1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 740,—| 660,—| 580,—
nepřesazované| 620,—| 540,—| 460,—
Hrušňové:| | |
semenáče pláňat 1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 600,—| 560,—| —
nepřesazované| 440,—| 380,—| —
semenáče ušlechtilých odrůd 1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 980,—| 900,—| —
nepřesazované| 880,—| 800,—| —
Třešňové:| | |
ptáčnice 1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 390,—| 340,—| 280,—
nepřesazované| 340,—| 290,—| 230,—
semenáče ušlechtilých odrůd 1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 550,—| 500,—| 400,—
nepřesazované| 500,—| 450,—| 350,—
Višňové:| | |
1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 540,—| 490,—| —
nepřesazované| 490,—| 440,—| —
Mahalebky:| | |
1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 240,—| 210,—| —
nepřesazované| 230,—| 200,—| —
Švestky a slivoně:| | |
1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované| 550,—| 490,—| —
nepřesazované| 490,—| 430,—| —
Myrobalán:| | |
1—2leté, přesazované nebo za zelena přepichované i nepřesazované| 220,—| 160,—| 120,—
Broskvoně:| | |
vybrané semenáče jednoleté přesazované i nepřesazované| 820,—| 760,—| 660,—
semenáče ušlechtilých odrůd (směs) jednoleté, přesazované i nepřesazované| 380,—| 320,—| 260,—
Meruňky:| | |
vybrané semenáče jednoleté, přesazované i nepřesazované| 780,—| 720,—| 660,—
semenáče ušlechtilých odrůd (směs) jednoleté, přesazované i nepřesazované| 300,—| 240,—| 180,—
Mandloně jednoleté, přesazované i nepřesazované| 620,—| 560,—| 500,—
Ořešáky:| | |
dvouleté vyšší než 40 cm| 960,—| 880,—| —
dvouleté 20—40 cm| 880,—| 800,—| —
jednoleté vyšší než 15 cm| 1120,—| 1040,—| —
jednoleté 10—15 cm| 960,—| 880,—| —
Podnože množené vegetativně:| | |
Jabloňově:| | |
EM I, II, XI, XII, XIII, XVI, jednoleté| 520,—| 460,—| 380,—
dvouleté, přesazované| 600,—| 540,—| 460,—
EM IV, IX, jednoleté| 680,—| 620,—| 540,—
dvouleté a přesazované| 760,—| 700,—| 620,—
Hrušňové:| | |
kdoule EMA a kdoule obecná, jednoleté| 680,—| 620,—| 540,—
dvouleté, přesazované| 760,—| 700,—| 620,—
Slivoňové:| | |
švestka domácí Hüttner IV. Black Damascena C, St.| | |
Julien A, Marunke, jednoleté oddělky| 1120,—| 960,—| —
dvouleté oddělky přesazované| 1280,—| 1060,—| —
Meruzalka zlatá:| | |
jednoleté a dvouleté pruty| 720,—| 640,—| 480,—
řízky| 100,—| —| —
| Průměr keřových krčků
9—12| 7—9| 5—7| 3—5| 2—3
Podnože růží:| | | | |
Rosa canina a její odrůdy:| | | | |
jednoleté za zelena přepichované| 176,—| 160,—| 144,—| 128,—| 72,—
semenáče nepřepichované| 152,—| 144,—| 120,—| 109,—| 48,—
Pávův červený šípek origin., Brögův šípek, Rosa multiflora, Rosa taxa, Kautschova canina, Rosa Polmeriana a Rosa inermis:| | | | |
jednoleté za zelena přepichované| 192,—| 160,—| 160,—| 144,—| 88,—
semenáče nepřepichované| 176,—| 152,—| 136,—| 120,—| 72,—
| Výška šípků v cm
nad 150| 130—150| 100—130| 60—100|
Vysoké šípky 1—3leté| 960,—| 800,—| 640,—| 480,—|
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v odstavci 1 se rozumějí bez obalů franko závod pěstitele za zboží odpovídající československé státní normě 46 3604, která též upravuje podmínky pro balení, dopravu a skladování ovocných podnoží a podnoží růží.
(3)
Podnože ovocných stromů a keřů musí být vykupovány a dodávány zásadně s označením „uznaná sadba” podle ČSN 46 0315. Podnože ovocných stromů a keřů, které těmto podmínkám nevyhovují, nesmějí být uváděny do oběhu.
(4)
Neodveze-li si objednatel podnože růží svým dopravním prostředkem, zašlou se mu na jeho účet a nebezpečí.
(5)
Ve výkupních cenáchvýkupních cenách jsou (kromě u podnoží růží) zahrnuty náklady spojené s uznáváním ovocných podnoží.
§ 59
Rouby a řízky ovocných stromů a keřů, keřové a stromkové růže
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny roubů a řízků ovocných stromů a keřů činí za 100 kusů v Kčs:
Druh| ze stromů a keřů
---|---
registrovaných| neregistrovaných
Jádroviny a peckoviny:| |
letní| 60,—| 30,—
zimní| 40,—| 20,—
Meruňky, broskvoně, mandloně a angrešty:| |
letní| 90,—| 45,—
zimní| 60,—| 30,—
Rybíz červený a bílý:| |
letní| 45,—| 22,—
zimní| 30,—| 15,—
Rybíz černý:| |
letní| 30,—| 15,—
zimní| 20,—| 10,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny keřových a stromkových růží činí za 1 kus v Kčs:
růže velkolistá| 2,60
---|---
polyantka| 3,—
pnoucí se, botanická| 3,20
stromkové růže, štěpované na semenářích, při výšce kmene:|
60—100 cm| 5,—
100—130 cm| 7,—
130—150 cm| 8,—
nad 150 cm| 9,—
(3)
Rouby a řízky ovocných stromů a keřů musí odpovídat československé státní normě 46 3601.
(4)
Registrovanými stromyRegistrovanými stromy (keři) se rozumějí stromy (keře), které jsou na základě osvědčených vlastnosti (plodnost, jakost ovoce apod.) zaregistrovány Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským.
(5)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovocných roubů a řízků, keřových a stromkových růží se rozumějí bez obalu franko školka dodavatele.
§ 60
Semena a ovoce z vybraných matečných semenných stromu
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny ovoce a semen z vybraných matečných semenných stromů činí za 1 kg:
Druh| Kčs
---|---
Ovoce:|
jablka planá — neregistrovaná| 0,60
hrušky plané — neregistrované| 0,50
jablka planá — na semeno| 0,90
hrušky plané — na semeno| 0,60
třešně ptáčnice| 3,50
mahalebky| 4,—
myrobalán| 1,60
ořechy suché —| I. jakost| 40,—
| II. jakost| 30,—
| III. jakost| 24,—
| IV. jakost| 18,—
mandle —| I. jakost| 20,—
| II. jakost| 18,—
Jádra:|
z planých jabloní| 180,—
z jabloní ušlechtilých odrůd| 500,—
z planých hrušní| 175,—
z hrušní ušlechtilých odrůd| 500,—
Pecky:|
z broskví ze zpracovatelských podniků (směs)| 3,—
z broskví — vybraných stromů| 20,—
z meruněk ze zpracovatelských podniků (směs)| 2,40
z meruněk — vybraných stromů| 20,—
z mahalebek| 70,—
z třešní ptačích (planých)| 50,—
z třešní a višní ušlechtilých odrůd| 90,—
z višní| 50,—
z myrobalánu| 21,—
z červené slivky, ze žlutého špendlíku, z okrouhliček, kulovaček, z durancií, z výběrových odrůd jako Wagenheimova švestka, zelená renkloda, čachtická slíva apod.| 40,—
Semeno šípků| 25,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí bez obalu franko nakládací stanice.
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny uvedené v odstavci 1 platí pouze pro ovoce a semena ze stromů zvlášť vybraných k seťovým účelům Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským nebo orgány jím pověřenými.
(4)
Ořechy se rozumějí suché plody vlašského ořešáku, přiměřeně stejné velikosti, bez rubíny, se skořápkou, jejíž obě poloviny k sobě pevně přiléhají a jejíž dutina je zcela vyplněna jádrem.
(5)
Znaky pro zařazení ořechů do jakostních tříd jsou uvedeny v československé státní normě 46 3060.
Část třetí
ŽIVOČIŠNÉ VÝROBKY
Oddíl I
Výrobky pro spotřebu a zpracování
§ 61
Jatečný skot
Výkupní cenyVýkupní ceny jatečného skotu činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy v Kčs:
Jakostní třída| Voli, býci, jalovice| Krávy
---|---|---
A A (výběr)| 13,—| 12,50
A| 12,50| 12,—
A 1| 12,—| 11,50
B| 11,—| 10,50
B 1| 10,—| 9,50
C| 8,50| 7,50
C 1| 7,50| 6,50
D| 6,—| 5,—
E (brak)| 4,50| 3,50
§ 62
Jatečná telata
Výkupní cenyVýkupní ceny jatečných telat činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
A| 7,—
B| 6,—
C| 5,—
§ 63
Jatečná prasata
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny jatečných prasat činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
prasata nad 110 kg čisté váhyčisté váhy|
(vč. sviní a řezanců)|
a) sádelná| 12,—
b) maso sádelná| 10,—
c) hubená| 8,—
prasata do 110 kg čisté váhyčisté váhy|
a) nad 90 až 110 kg| 11,—
b) nad 70 až 90 kg| 12,50
c) nad 50 až 70 kg| 7,—
d) do 50 kg| 5,—
kanci| 4,—
(2)
Výkupní cenaVýkupní cena hubených sviní a hubených řezanců činí 8,— Kčs za 1 kg čisté váhyčisté váhy, i když je tato nižší než 110 kg.
(3)
Výkupní cenaVýkupní cena vepřového masa v půlkách (z domácích porážek) činí při váze půlky od 28 kg 14,— Kčs za 1 kg.
§ 64
Jatečný skopový brav ovčí a kozí
Výkupní cenyVýkupní ceny jatečného ovčího a kozího bravu činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Jakostní třída| Kčs
---|---|---
ovce, skopci, berani| A| 6,50
B| 5,50
C| 5,—
D| 4,—
kozy, kozli, jarčata| A| 4,50
B| 4,—
C| 3,50
jehňata a kůzlata| A| 8,50
B| 7,50
§ 65
Příplatky a srážky na kůži
(1)
Za kůži zvlášť dobré jakosti se vyplácí příplatek k výkupní ceněvýkupní ceně jatečného dobytka a za kůži poškozenou vinou dodavatele provádí se srážka z výkupní cenyvýkupní ceny; příplatky a srážky činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy
u jatečného skotu a telat| 0,10 Kčs
---|---
u jatečných ovcí| 0,30 Kčs
(2)
Podmínkou pro přiznání příplatku je, že zvíře bylo dobře ošetřováno a čištěno a že má zdravou a nepoškozenou kůži bez přírodní vady.
(3)
Srážka z výkupní cenyvýkupní ceny se provede při poškození kůže zaviněném dodavatelem. Za zaviněné poškození kůže se považují zejména záněty a rozdrásání kůže způsobené cizopasníky (vši, klíšťata), záněty a rozdrásání kůže způsobené kožními vyrážkami vznikajícími z nečistoty, poškození kůže způsobené nedbalým čištěním, prašivina skotu, poškození kůže způsobené mechanickým zraněním (rány, jizvy po surovém zacházení, bití a šlehání, zářezy a jizvy po ranách vzniklých vadným upoutáním, bodné rány a jizvy, odřeniny apod.).
(4)
Poškození kůže se nepovažuje za zaviněné, zejména jde-li o záněty kůže způsobené proležením u nemocných zvířat, o záněty způsobené nakažlivými chorobami s výjimkou prašiviny, o opar lysavý, o bradavičnatost kůže, porušení kůže larvami střečků, jizvy po operativních zákrocích nebo jiná poškození a znehodnocení kůže (např. způsobená při silničních nehodách, požárech apod.).
(5)
Nedojde-li mezi odběratelem a dodavatelem k dohodě o přiznání příplatků na jakost kůže nebo o provedení srážky z výkupní cenyvýkupní ceny za její poškození, rozhoduje veterinární lékař.
§ 66
Jatečná drůbež
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny jatečně drůbeže činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Jakostní třída
---|---
I.| II.
Kč| Kčs
husy sádelné| 24,—| 21,—
husy dodávané od 1. 8. do 10. 6. následujícího roku| 20,—| 16,—
husy dodávané od 11. 6. do 31. 7.| 18,—| 14,—
kachny| 19,—| 16,—
slepice, kohouti, perličky| 14,50| 11,50
kuřata a kapouni| 19,50| 15,—
krůty a krocani| |
dodávané od 16. 10. do 31. 12.| 20,—| 16,—
dodávané od 1. 1. do 15. 10.| 16,—| 12,—
(2)
Při dodávce hus a kachen starších tří let, vyřazených z plemenných chovů, se sráží 25 % z výkupní cenyvýkupní ceny uvedené v odstavci 1.
§ 67
Jateční koně a hříbata
Výkupní cenyVýkupní ceny jatečních koní a hříbat činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Jakostní třída| Výtěžnost| Kčs
---|---|---|---
jateční koně| A| nad 57 %| 1,70
B| nad 51 %| 1,50
C| nad 45 %| 1,30
D| do 45 %| 1,20
jatečná hříbata| A| | 2,—
B| | 1,80
C| | 1,60
§ 68
Zvěřina
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny nerozrušené zvěřiny činí:
Druh| Kčs
---|---
zvěř spárkatá|
jelen, laň, špičák, laňka, daněk, daněla, danělka| 3,60
kolouch, daněk-špičák, daňče| 4,20
srnčí| 5,—
mufloni| 3,40
zvěř černá|
kusy nad 70 kg| 3,40
prostřední kusy a lončáci| 3,60
selata| 4,20
zvěř drobná|
zajíc v kůži (nevyvržený)| 3,60
králík divoký v kůži (nevyvržený)| 2,20
koroptve mladé nad 20 dkg váhy| 3,20
koroptve ostatní| 2,60
bažanti I. jakost| 10,—
bažanti II. jakost| 7,40
kachna divoká| 6,80
čírka| 2,—
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí u zvěře spárkaté a černé a u zajíců a králíků za 1 kg mrtvé váhy, u ostatní zvěřiny za kus.
(3)
Výkupní organizace je oprávněna srazit při přejímání nedostatečně vychlazené zvěřiny 2 % z váhy zvěřiny na vychladnutí.
(4)
Při dopravě do výkupního skladu hradí výkupní organizace mysliveckému hospodáři dovozní výlohy až do výše 0,20 Kčs za 1 kg, popřípadě za 1 kus zvěřiny.
§ 69
Sladkovodní ryby
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny sádkovaných kaprů činí za 1 kg živé váhy:
| Kčs
---|---
při výkupu franko sádky dodavatele s naložením do dopravních nádob a na dopravní prostředky| 5,80
při výkupu franko vagón nejbližší železniční stanice| 5,88
Při výkupu nesádkovaných kaprů se tyto výkupní cenyvýkupní ceny snižují o 0,16 Kčs za 1 kg.
(2)
Ceny uvedené v odstavci 1 platí při odběru nejméně 10 q kaprů. Při odběru menšího množství může dodavatel požadovat cenu přiměřeně vyšší, nejvýše však o 0,20 Kčs za 1 kg
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny ostatních sladkovodních ryb činí za 1 kg živé váhy, franko sádky dodavatele a s naložením do dopravních nádob a na dopravní prostředky:
Druh| Kčs
---|---
lín| 5,—
štika| 6,60
parma| 5,—
maréna| 6,40
okoun pstruhový| 6,—
pstruh obecný (živý i zabitý)| 20,—
pstruh duhový (živý i zabitý)| 18,—
candát| 8,—
úhoř (od 0,50 kg váhy kusu)| 12,—
sumec| 6,—
okoun říční do 150 g váhy kusu| 2,—
okoun říční nad 150 g váhy kusu| 2,80
cejn velký do 500 g váhy kusu| 1,60
cejn velký nad 500 g váhy kusu| 2,60
jesen zlatý a jesen obecný| 4,40
ostatní bílé ryby plevelné (podle druhu a jakosti)| 1,20 až 2,40
Při odběru ryb na hrázi se výkupní cenyvýkupní ceny snižují o 0,16 Kčs za 1 kg.
(4)
Na úhradu ztrát na váze vzniklých vylehčením je dodavatel povinen poskytnout výkupní organizaci při odběru nad 1 q za každý 1 kg živé váhy tyto slevy:
| | Kčs
---|---|---
a)| při odběru v době od 15. do 31. října| 0,15
b)| při odběru v listopadu| 0,12
c)| při odběru v době od 1. do 15. prosince| 0,06
(5)
Půjčovné za sudy na dopravu ryb činí na dobu čtyř dnů počítanou ode dne odevzdání ryb k dopravě za sud o obsahu:
| Kčs
---|---
100 až 199 litrů| 6,—
200 až 400 litrů| 8,—
přes 400 litrů| 10,—
Za každý další den může být účtována přirážka 5,— Kčs za sud. Půjčovné za sudy i dopravné za prázdné sudy platí kupující. Půjčovné musí být při vyúčtování uvedeno ve zvláštní položce.
§ 70
Vepřové kůže
Výkupní cenaVýkupní cena kůže z domácího s porážek prasat činí za 1 kg:
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 12,—
II| 10,—
III| 8,—
méně hodnotné| 3,50
§ 71
Střívka
| Kčs
---|---
(1) Výkupní cenyVýkupní ceny čerstvých skopových a kozích střívek z domácích porážek činí:|
a) za jedna kompletní střívka loco zemědělský závod| 2,—
b) za jedna kompletní střívka franko závod masného průmyslu (jatky)| 3,50
(2) Výkupní cenyVýkupní ceny opracovaných, solených skopových a kozích střívek z domácích porážek činí:|
za jeden svazek střev o délce střev cca 20 m franko závod masného průmyslu (jatky)| 5,—
(3)
Čerstvá střívka se odevzdávají ihned po porážce; musí být zbavena střevního obsahu vymáčknutím a do doby předání uložena v chladnu, podle možnosti v solném roztoku. Nesmí být potrhána a vykazovat chorobné změny.
(4)
Solená střívka musí být očištěna od slizkého svalového a šlemového povlaku, přirozeně vlhká, přírodní barvy a pachu, důkladně prosolená jedlou solí, vázána po 20 m do svazku. Délka svazku má být asi 15 cm a délka jednotlivých střívek ve svazku nejméně 60 cm. Střívka nesmí být znečištěná, ani vykazovat chorobné změny nebo plesnivé skvrny.
§ 72
Jateční králíci
Výkupní cenaVýkupní cena jatečných králíků činí 10,— Kčs za 1 kg živé váhy.
§ 73
Mléko
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena kravského mléka o základní tučnosti 3,6 % činí 180,— Kčs za 100 litrů franko výkupní (sběrné) místa.
(2)
Při dodávce mléka o vyšší nebo nižší tučnosti než 3,6 % se za každou desetinu procenta tučnosti zjištěnou podle průměru zúčtovacího období zvyšuje nebo snižuje výkupní cenavýkupní cena o 3,50 Kčs za 100 litrů.
(3)
Při dodávce mléka o vyšší kyselosti než 80 SH se snižuje výkupní cenavýkupní cena o 30,— Kčs za každých 100 litrů mléka a při dodávce mléka o vyšší kyselosti než 100 SH o 40,— Kčs za 100 litrů mléka. Za stupeň kyselosti mléka odpovídá dodavatel nejdéle hodinu po době stanovené pro odvoz mléka ze sběrného místa.
(4)
Výkupní organizace je oprávněna účtovat dodavatelům mléka za čisté konve, zapůjčené k přepravě mléka do mlékárny, půjčovné ve výši 0,20 Kčs za 100 litrů dodaného mléka; toto ustanovení se nevztahuje na zapůjčení nádob k úschově mléka.
(5)
Pokud je mléko dodáváno do sběrny mléka, sráží výkupní organizace zemědělským závodům na úhradu nákladů spojených s organizací sběru 2,— Kčs za 100 litrů mléka.
(6)
Při příjmu mléka na váhu se přepočítávají kilogramy na litry tak, že 103 kg mléka se rovnají 100 litrům mléka.
(7)
Případné dodávky smetany se proplácejí jako mléko podle obsahu tuku. Při dodávkách smetany II. jakosti podle ČSN se sráží z výkupní cenyvýkupní ceny za 100 litrů smetany za každou desetinu procenta tuku 0,90 Kčs.
(8)
Výkupní cenaVýkupní cena ovčího mléka o základní tučnosti 7 % činí za 100 litrů franko výkupní (sběrné) místo 350,— Kčs.
(9)
Při dodávce ovčího mléka o vyšší nebo nižší tučnosti než 7 % se za každou desetinu procenta tučnosti zvyšuje nebo snižuje výkupní cenavýkupní cena o 3,50 Kčs za 100 litrů.
(10)
Při dodávce ovčího mlčky o vyšší kyselosti než 80 SH do 100 SH se snižuje výkupní cenavýkupní cena o 52,50 Kčs za každých 100 litrů.
(11)
Zemědělské závody, které dodaly výkupní organizaci mléko, mají nárok na zpětný odprodej odstředěného mléka a syrovátky. Bližší podmínky zpětného odprodeje upravují zvláštní předpisy.
§ 74
Máslo
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena selského másla činí 27,— Kčs za 1 kg čisté váhyčisté váhy franko výkupní (sběrné) místo.
(2)
Má-li selské máslo obsah vody nad 18 %, snižuje se výkupní cenavýkupní cena za 1 kg o 0,35 Kčs za každé procento vody nad 18 %.
(3)
Rozhodne-li výkonný orgán okresního národního výboru, že se musí máslo ze zdravotních nebo veterinárně zdravotních důvodů dodávat přepuštěné, činí výkupní cenavýkupní cena přepuštěného selského másla při obsahu 98 % tuku 35,80 Kčs za 1 kg čisté váhyčisté váhy franko výkupní (sběrné) místo. Nemá-li přepuštěné selské máslo předepsanou tučnost, snižuje se výkupní cenavýkupní cena za 1 kg o 0,35 Kčs za každé procento pod 98 % tučnosti.
(4)
Výkupní cenaVýkupní cena za selské, jakož i přepuštěné máslo horší jakosti se snižuje o 1,80 Kčs za 1 kg.
§ 75
Hrudkový sýr
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena ovčího hrudkového sýra vyrobeného z plnotučného ovčího mléka a výkupní cenavýkupní cena míchaného hrudkového sýra vyrobeného z plnotučného ovčího a částečně kravského mléka s obsahem nejméně 52 % tuku v sušině a s obsahem 47 % sušiny, činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy franko výkupní (sběrné) místo:
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 15,80
II| 14,50
III| 12,—
(2)
Výkupní cenaVýkupní cena míchaného hrudkového sýra vyrobeného z plnotučného ovčího a kravského mléka s obsahem 48 % až 51,9 % tuku v sušině a s obsahem nejméně 47 % sušiny činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy franko výkupní (sběrné) místo:
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 13,20
II| 12,—
III| 10,—
(3)
Výkupní cenaVýkupní cena kravského hrudkového sýra vyrobeného z plnotučného kravského mléka s obsahem nejméně 42 % tuku v sušině a s obsahem 47 % sušiny činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy franko výkupní (sběrné) místo 12,— Kčs.
(4)
Za každé procento sušiny nad 47 % se zvyšuje a pod 47 % snižuje výkupní cenavýkupní cena za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
a)| u ovčího hrudkového sýra a u míchaného hrudkového sýra o obsahu tuku v sušině nejméně 52 % o| 0,30 Kčs
---|---|---
b)| u míchaného hrudkového sýra o obsahu tuku v sušině nejméně 48 % o| 0,25 Kčs
(5)
U kravského hrudkového sýra se za každé procento obsahu tuku v sušině nad 42 % zvyšuje, a pod 42 % snižuje výkupní cenavýkupní cena za 1 kg čisté váhyčisté váhy o 0,25 Kčs.
§ 76
Vejce konzumní
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena slepičích konzumních vajec dodaných v době od 16. března do 30. září činí za 1 kg 14,40 a v době od 1. října do 15. března za 1 kg 18,— Kčs.
(2)
U vajec, která neodpovídají jakostním podmínkám se z výkupní cenyvýkupní ceny sráží 10 %.
§ 77
Ovčí vlna
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena ovčí vlny činí za 1 kg váhy vlny v potu při výtěžnosti 50 %:
Jakostní třída| Délka vlákna| Kčs
---|---|---
Ia| nad 5,5 cm| 113,—
Ib| do 5,5 cm| 70,—
Ic| kousky| 50,—
IIa| nad 5,5 cm| 80,—
IIb| do 5,5 cm| 50,—
III| bez ohledu na délku vlákna| 63,—
IV| bez ohledu na délku vlákna| 57,—
V| bez ohledu na délku vlákna| 35,—
VI| bez ohledu na délku vlákna| 63,—
VII| bez ohledu na délku vlákna| 35,—
(2)
Za každé jedno procento vyšší nebo nižší výtěžnosti nad nebo pod 50 % se cena zvýší nebo sníží o 2 % ceny vlny v potu příslušné jakostní třídy.
§ 78
Včelí med
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena včelího medu, včelařského vosku a souše činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh| Kčs
---|---
včelí med| 22,50
včelařský vosk| 50,—
souš (voštiny) světlá| 25,—
souš (voštiny) tmavá| 16,50
(2)
Chovatelé včel, kteří uzavřeli s výkupní organizací smlouvu o dodávce medu, mají nárok na nákup cukru za snížené státní maloobchodní ceny. Bližší podmínky upravují předpisy o výkupu zemědělských výrobků.
Oddíl II
Plemenná a užitková zvířata a násadová vejce
Plemenný skot
§ 79
Plemenní býčí
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných býků činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) plemeno červenostrakaté a simenské:|
Elita Rekord| 20 000
Elita a)| 17 000
Elita b)| 15 000
Ia| 13 000
Ib| 11 000
II| 9 000
b) plemeno pinzgavské a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 18 000
Elita a)| 15 000
Elita b)| 12 500
Ia| 10 500
Ib| 9 000
II| 7 000
(2)
U plemenných býků zařazených do jakostních tříd Elita Rekord, Elita a), Elita b), Ia a Ib se zvyšuje výkupní cenavýkupní cena o 10 %, pocházejí-li od matek zapsaných ve státní plemenné knize a o 5 %, pocházejí-li od matek zapsaných v krajské plemenné knize.
(3)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny mladých plemenných býčků určených k odchovu v odchovnách inseminačních stanic činí za 1 kg živé váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita b)| do 29,—
I| do 26,—
II| od 16,— do 21,—
§ 80
Plemenné krávy
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných krav zaručeně nejméně pět měsíců březích nebo nejdéle tři měsíce po otelení činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) plemeno červenostrakaté a simenské:|
Elita Rekord| 18 000
Elita a)| 15 000
Elita b)| 13 500
Ia| 12 500
Ib| 12 000
II| 10 500
b) plemeno pinzgavské a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 16 500
Elita a)| 13 500
Elita b)| 12 000
I| 10 500
II| 9 000
§ 81
Plemenné jalovice
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných jalovic starších dvou let zaručeně pět měsíců březích činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) plemeno červenostrakaté a simenské:|
Elita Rekord| 16 500
Elita a)| 12 500
Elita b)| 11 000
Ia| 10 250
Ib| 9 750
II| 9 000
b) plemeno pinzgavské a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 15 000
Elita a)| 11 000
Elita b)| 9 700
Ia| 9 000
Ib| 8 300
II| 7 500
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných jalovic starších osmnácti měsíců za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) plemeno červenostrakaté a simenské:|
Elita Rekord| 14 250
Elita a)| 12 000
Elita b)| 10 500
Ia| 9 200
Ib| 8 250
II| 7 500
b) plemeno pinzgavské a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 12 700
Elita a)| 10 500
Elita b)| 9 000
Ia| 7 600
Ib| 6 700
II| 6 000
(3)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných jalovic ve stáří od dvanácti do osmnácti měsíců činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) plemeno červenostrakaté a simenské:|
Elita Rekord| 10 500
Elita a)| 9 500
Elita b)| 8 400
Ia| 7 600
Ib| 6 800
II| 6 000
b) plemeno pinzgavské a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 9 750
Elita a)| 8 700
Elita b)| 6 900
Ia| 6 000
Ib| 5 600
II| 5 250
(4)
U plemenných jalovic zařazených do jakostních tříd Elita Rekord. Elita a), Elita b), Ia a Ib se zvyšuje výkupní cenavýkupní cena o 10 %, pocházejí-li od matek zapsaných ve státní plemenné knize a o 5 %, pocházejí-li od matek zapsaných v krajské plemenné knize.
Plemenná prasata
§ 82
Plemenní kanci
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných kanců činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Plemeno české bílé ušlechtilé a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 5300
Elita a)| 4500
Elita b)| 3700
I| 2900
II| 2400
§ 83
Plemenné prasnice
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných prasnic nezapuštěných nebo zapuštěných méně než dva měsíce činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Plemeno české bílé ušlechtilé a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 4500
Elita a)| 3700
Elita b)| 3100
I| 2600
II| 2200
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných prasnic starších dvanácti měsíců o nejmenší váze 170 kg, zaručeně nejméně dva měsíce březích činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Plemeno české bílé ušlechtilé a ostatní plemena:|
Elita Rekord| 5200
Elita a)| 4200
Elita b)| 3600
I| 3000
II| 2700
§ 84
U plemenných kanců a prasnic zařazených do jakostních tříd Elita Rekord, Elita a) a Elita b), jejichž oba rodiče jsou zapsáni ve státní plemenné knize, se zvyšuje cena o 10 % nebo, je-li jeden z rodičů zapsán ve státní plemenné knize, o 5 %.
Plemenní berani a ovce
§ 85
Plemenní berani
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných beranů činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita Rekord| 3000
Elita a)| 2350
Elita b)| 1900
I| 1200
II| 600
§ 86
Plemenné ovce
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných ovcí činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita Rekord| 1000
Elita a)| 850
Elita b)| 700
I| 550
II| 400
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných ovcí zaručeně nejméně dva měsíce březích činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita Rekord| 1150
Elita a)| 980
Elita b)| 780
I| 630
II| 460
Plemenní kozli a kozy
§ 87
Plemenní kozli
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných kozlů starších pěti měsíců činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita Rekord| 1300
Elita a)| 1080
E b)| 950
I a| 700
I b| 540
II a| 400
II b| 300
§ 88
Plemenné kozy
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných koz starších šesti měsíců činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita Rekord| 770
Elita| 650
I| 500
II| 360
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných koz starších dvanácti měsíců činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
Elita Rekord| 880
Elita| 750
I| 600
II| 400
(3)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny uvedené v odstavci 2 se u koz, které jsou přes polovinu času březí, zvyšují o 15 %.
§ 89
Společná ustanovení o cenách plemenných zvířat
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných zvířat (§§ 79 až 88) platí při prodeji těchto zvířat na trzích na plemenná zvířata a při jejich dovozu z ciziny. Při prodeji ze stáje se nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny snižují u plemenného skotu o 200 Kčs za kus a u plemenných prasat, beranů, ovcí, kozlů a koz o 10 % za kus.
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny se zvyšují u plemenných zvířat prodávaných na výstavních trzích na plemenná zvířata schválených ministerstvem zemědělství o 10 %; u plemenných zvířat, která byla na těchto trzích zařazena mezi tři nejlepší do jakostní třídy Elita Rekord, mohou být nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny zvýšeny až o 100 %.
Užitkový skot
§ 90
Jalovičky a jalovice
(1)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny jaloviček a jalovic velmi dobrého vývinu a zevnějšku činí za 1 kg živé váhy:
Druh| Kčs
---|---
savá telata a odstávčata do 200 kg živé váhy| 8,— až 10,—
jalovice do osmnácti měsíců přes 200 kg živé váhy| 11,— až 12,—
zjištěné březí do pěti měsíců březosti| 12,— až 13,—
jalovice přes pět měsíců březí| 13,— až 15,—
(2)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny jaloviček a jalovic s menšími vadami zevnějšku činí za 1 kg živé váhy:
Druh| Kčs
---|---
savá telata a odstávčata do 200 kg živé váhy| 7,— až 9,—
jalovice do osmnácti měsíců přes 200 kg živé váhy| 9,— až 11,—
zjištěné březí do pěti měsíců březosti| 10,— až 12,—
jalovice přes pět měsíců březí| 12,— až 13,—
§ 91
Krávy
(1)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny krav více než 3 měsíce po otelení a do 5 měsíců březosti činí za 1 kg živé váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) do 5 let stáří|
A| 14,50 až 16,50
B| 11,— až 14,50
b) 5—8 let stáří|
A| 15,50 až 17,50
B| 12,— až 15,50
c) přes 8 let stáří|
A| 13,50 až 14,50
B| 10,— až 13,50
(2)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny krav březích tři až sedm měsíců činí za 1 kg živé váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) do 5 let stáří|
A| 15,— až 17,—
B| 11,50 až 15,—
b) 5—8 let stáří|
A| 16,50 až 18,50
B| 12,50 až 16,50
c) přes 8 let stáří|
A| 13,50 až 15,—
B| 10,50 až 13,50
(3)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny krav březích déle než sedm měsíců a do tří měsíců po otelení činí za 1 kg živé váhy:
Jakostní třída| Kčs
---|---
a) do 5 let stáří|
A| 16,— až 18,—
B| 12,— až 16,—
b) 5—8 let stáří|
A| 17,— až 19,—
B| 13,50 až 17,—
c) přes 8 let stáří|
A| 14,50 až 16,50
B| 11,50 až 14,50
(4)
Do skupiny A se zařazují krávy velmi dobrého zevnějšku s výraznými znaky dojivostí, požadovaného mléčného typu. Do skupiny B se zařazují krávy s menšími vadami zevnějšku s méně výraznými znaky dojivosti.
§ 92
Voli
(1)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny volů činí za 1 kg živé váhy v Kčs:
mladí voli zaučení k tahu dvou až čtyřletí| 9,— až 13,—
---|---
voli starší čtyř let| 8,50 až 12,—
(2)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny zástavového skotu (býčci a volci) dobrého vývinu činí za 1 kg živé váhy v Kčs:
do 200 kg živé váhy| 7,— až 10,—
---|---
přes 200 kg živé váhy| 8,— až 11,—
§ 93
Společná ustanovení o cenách užitkového skotu
(1)
Pro užitkový skot, který neodpovídá zařazení podle předchozích ustanovení, se výkupní cenavýkupní cena stanoví dohodou mezi kupujícím a prodávajícím; nesmí však být nižší než cena jatečného skotu odpovídající příslušné jakostní třídě zařazovaného kusu.
(2)
Byla-li při prodeji zaručena u krávy nebo jalovice březost, a prokáže-li se veterinárním vysvědčením její jalovost, popřípadě nižší stupeň březostí, je kupující oprávněn požadovat na prodávajícím přiměřenou slevu, zpravidla 15 % z prodejní ceny. Prokáže-li se trvalá neplodnost krávy nebo jalovice, provede se sleva ve výší rozdílu mezí její prodejní cenou a cenou odpovídající její jatečně hodnotě.
(3)
Ceny užitkového skotu se rozumějí za kusy zdravé, které vyhovují veterinárním předpisům pro přesuny užitkového skotu. Pro užitkový skot, který neodpovídá veterinárním předpisům (TBC) avšak splňuje podmínky pro zařazení do jakostní třídy A neb B, se výkupní cenavýkupní cena stanoví dohodou mezi kupujícím a prodávajícím; nesmí však být vyšší než horní rámcová cena příslušné jakostní třídy snížená o 10 % a nižší než cena jatečného skotu odpovídající příslušné jakostní třídě zařazovaného kusu.
(4)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny užitkového skotu se rozumějí loco místo svodu, vykupuje-li výkupní organizace užitkový skot na svodech; vykupuje-li ze stáje, rozumějí se tyto ceny loco nejbližší nakládací stanice.
Selata
§ 94
(1)
Výkupní cenaVýkupní cena selat od 12 do 25 kg živé váhy činí 22,— Kčs za 1 kg.
(2)
Výkupní cenaVýkupní cena selat, které nevyhovují jakostním podmínkám, a výkupní cenyvýkupní ceny nevykleštěných kančíků činí 20,— Kčs za 1 kg živé váhy.
Užitková jehňata, ovce a skopci
§ 95
Užitková jehňata
(1)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny užitkových jehňat činí za 1 kg živé váhy:
Druh| Kčs
---|---
a)| plemeno merino a würtenberské:|
jehničky o živé váze od 15 do 25 kg| 9,— až 12,—
skopci o živé váze od 15 do 25 kg| 8,50 až 9,—
b)| plemeno černohubé, texel, cigaja, šumavky a kříženci:|
jehničky o živé váze od 15 do 25 kg| 8,— až 9,50
skopci o živé váze od 15 do 25 kg| 7,50 až 8,50
c)| plemeno valašské a jiné nezušlechtěné:|
jehničky o živé váze od 15 do 25 kg| 7,— až 8,50
skopci o živé váze od 15 do 25 kg| 7,— až 8,—
(2)
Pro ceny užitkových jehňat na Slovensku se snižuje nejnižší živá váha na 12 kg.
(3)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny platí pro jehňata zdravá, dobře vyvinutá, nezakrslá a odstavená, s vlnou alespoň 2 cm dlouhou.
§ 96
Užitkové ovce a skopci
(1)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny užitkových ovcí činí za 1 kg živé váhy:
Chovná třída| Kčs
---|---
I| 9,— až 11,—
II| 8,— až 10,—
III| 7,— až 9,—
IV| 6,— až 7,—
(2)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny skopů starších jednoho roku činí za 1 kg živé váhy:
Užitková třída| Kčs
---|---
I| 6,50 až 7,50
II| 6,— až 7,—
III| 5,— až 6,50
(3)
U hrubovlnných valašek se rámcové výkupní cenyvýkupní ceny snižují o 10 %.
(4)
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny užitkových ovcí a skopců se snižují v měsících listopadu a prosinci o 20 % a v měsíci lednu o 10 %.
§ 97
Rámcové výkupní cenyvýkupní ceny jedniček a ovcí z kmenových stád, ve kterých je prováděna kontrolo zvyšování užitkovosti, a s prokazatelným původem se zvyšují o 20 %.
Plemenní a užitkoví koně
§ 98
Plemenní koně
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných koní chladnokrevných tří až osmiletých a teplokrevných tří až devítiletých činí za 1 kus:
Jakostní třída| | Kčs
---|---|---
Superelita| }| nejvyšší cenu určí odhadce
Elita
I| 20 000
II| 17 000
III| 14 000
IV| 11 000
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny plemenných koní ve stáří do tří let činí za 1 kus v Kčs:
Stáří v měsících| Jakostní třída
---|---
I| II| III
1| 1 150| 950| 800
2| 1 400| 1 200| 1 000
3| 1 700| 1 450| 1 200
4| 2 150| 1 800| 1 500
5| 2 600| 2 200| 1 800
6| 3 000| 2 550| 2 100
7| 3 450| 2 900| 2 400
8| 3 900| 3 300| 2 700
9| 4 300| 3 650| 3 000
10| 4 700| 4 000| 3 300
11| 5 150| 4 400| 3 600
12| 5 600| 4 750| 3 900
13| 6 150| 5 200| 4 300
14| 6 700| 5 700| 4 700
15| 7 300| 6 200| 5 100
16| 7 850| 6 700| 5 500
17| 8 450| 7 150| 5 900
18| 9 000| 7 650| 6 300
19| 9 550| 8 100| 6 700
20| 10 150| 8 600| 7 100
21| 10 700| 9 100| 7 500
22| 11 300| 9 600| 7 900
23| 11 850| 10 100| 8 300
24| 12 450| 10 550| 8 700
25| 13 000| 11 050| 9 100
26| 13 550| 11 550| 9 500
27| 14 150| 12 000| 9 900
28| 14 700| 12 500| 10 300
29| 15 300| 13 000| 10 700
30| 15 850| 13 500| 11 100
31| 16 400| 14 000| 11 500
32| 17 150| 14 600| 12 000
33| 17 850| 15 200| 12 500
34| 18 550| 15 800| 13 000
35| 19 300| 16 400| 13 500
§ 99
Užitkoví koně
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny užitkových koní chladnokrevných tří až osmiletých a teplokrevných tří až devítiletých činí za 1 kus:
Jakostní třída| Kčs
---|---
I| 14 000
II| 10 500
III| 7 700
IV| 5 000
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny užitkových koní ve stáří do tří let činí za 1 kus v Kčs:
Stáří v měsících| Jakostní třída
---|---
I| II| III
1| 800| 600| 450
2| 1 000| 750| 550
3| 1 200| 900| 650
4| 1 500| 1 100| 850
5| 1 800| 1 350| 1 000
6| 2 100| 1 600| 1 150
7| 2 400| 1 800| 1 300
8| 2 700| 2 000| 1 500
9| 3 000| 2 250| 1 650
10| 3 300| 2 500| 1 800
11| 3 600| 2 700| 2 000
12| 3 900| 2 900| 2 150
13| 4 300| 3 200| 2 400
14| 4 700| 3 500| 2 600
15| 5 100| 3 800| 2 800
16| 5 500| 4 100| 3 050
17| 5 900| 4 400| 3 250
18| 6 300| 4 700| 3 500
19| 6 700| 5 000| 3 700
20| 7 100| 5 300| 3 900
21| 7 500| 5 600| 4 150
22| 7 900| 5 900| 4 550
23| 8 300| 6 200| 4 600
24| 8 700| 6 500| 4 800
25| 9 100| 6 800| 5 700
26| 9 500| 7 100| 5 250
27| 9 900| 7 400| 5 450
28| 10 300| 7 700| 5 700
29| 10 700| 8 000| 5 900
30| 11 100| 8 300| 6 100
31| 11 500| 8 600| 6 350
32| 12 000| 9 000| 6 600
33| 12 500| 9 400| 6 900
34| 13 000| 9 750| 7 150
35| 13 500| 10 100| 7 450
§ 100
Společná ustanovení o cenách plemenných a užitkových koní
(1)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny chladnokrevných koní starších osmi let a teplokrevných koní starších devíti let se stanoví tak, že se od nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny stanovené pro jakostní třídu, do níž byl kůň zařazen, odečte za každý rok přesahující u koní chladnokrevných stáří osm let a u koní teplokrevných stáří devět let 10 %, a to až do stáří patnácti let, za každý další rok nad 15 let se odečte 1 %.
(2)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny koní s výškou kohoutku do 150 cm páskové míry činí 70 % výkupní cenyvýkupní ceny jakostní třídy, do níž byl kůň zařazen.
(3)
Nejvyšší výkupní cenyvýkupní ceny potomstva po klisnách zapsaných do státní plemenné knihy se zvyšují o 10 % a po klisnách zapsaných v krajských plemenných knihách o 5 %.
(4)
Prodávající a kupující se mohou dohodnout na nižší prodejní ceně, než byla stanovena odhadní komisí.
(5)
U teplokrevných klisen pastevně odchovaných čtyř až devítiletých může být stanovená nejvyšší výkupní cenavýkupní cena zvýšena až o 1500,— Kčs. U klisen, které podle potvrzení veterinárního lékaře jsou březí déle než šest měsíců a jsou v nezávadném výživném a zdravotním stavu, může být stanovená nejvyšší výkupní cenavýkupní cena zvýšena až o 1000,— Kčs. Při prodeji klisny se sajícím hříbětem odhadne se zvlášť klisna a zvlášť hříbě. Hříbě mladší než tři měsíce nesmí být prodáno bez matky.
Plemenná a chovná drůbež
§ 101
Jednodenní drůbež
(1)
Ceny za jednodenní drůbež bez ohledu na pohlaví činí za 1 kus:
Druh| Kčs
---|---
z plemenných chovů B|
kuřata včetně kříženců první generace| 3,40
housata| 25,—
kachňata| 10,—
krůťata| 10,—
z líhňařských závodů (z vajec dodaných rozmnožovacími chovy A)|
kuřata včetně kříženců první generace| 3,10
housata| 20,—
kachňata| 8,—
krůťata| 7,50
perličata| 2,40
(2)
Ceny za jednodenní kuřata podle pohlaví činí za 1 kus:
Druh| Kčs
---|---
z plemenných chovů B|
slepičky| 4,40
kohoutci| 2,60
z líhňařských závodů (z vajec dodaných rozmnožovacími chovy A)|
slepičky| 4,—
kohoutci| 2,40
(3)
Při dodávce jednodenních kuřat podle pohlaví musí činit nejmenší počet slepiček 85 % z celkové dodávky. Při nižším počtu slepiček má kupující za každou nedostávající se slepičku nárok na úhradu rozdílu mezi cenou slepičky a kohoutka. V ceně je zahrnuta i odměna pro oprávněného a zkoušeného třídiče kuřat.
(4)
Při prodeji několikadenní drůbeže si může chovatel připočítat k cenám stanoveným v odstavci 1 a 2 skutečné výdaje na krmení a ošetření odchované drůbeže. Tyto výdaje nesmějí přesahovat u kuřat a perliček dvou až desetidenních 0,10 Kčs za kus a den a za každý další den 0,18 Kčs; u ostatní drůbeže nesmějí přesahovat 0,30 Kčs za kus a každý další den po prvním dni odchovu.
§ 102
Drůbež podle stáří
(1)
Ceny chovných kuřat ve stáří od sedmi do dvaceti čtyř týdnů činí za 1 kus:
Druh| Kčs
---|---
z plemenných chovů B plemeno lehké:|
od 7 do 8 týdnů| 15,60
přes 8 do 12 týdnů| 20,60
přes 12 do 16 týdnů| 27,60
přes 16 do 20 týdnů| 34,—
přes 20 do 24 týdnů| 37,50
z plemenných chovů B plemeno polotěžké:|
od 7 do 3 týdnů| 17,20
přes 8 do 12 týdnů| 22,60
přes 12 do 16 týdnů| 31,60
přes 16 do 20 týdnů| 39,—
přes 20 do 24 týdnů| 45,60
z líhňařských závodů plemeno lehké:|
od 7 do 8 týdnů| 11,70
přes 8 do 12 týdnů| 15,50
přes 12 do 16 týdnů| 20,40
přes 16 do 20 týdnů| 25,40
přes 20 do 24 týdnů| 30,40
z líhňařských závodů plemeno polotěžké:|
od 7 do 8 týdnů| 12,90
přes 8 do 12 týdnů| 17,—
přes 12 do 16 týdnů| 22,40
přes 16 do 20 týdnů| 28,—
přes 20 do 24 týdnů| 33,40
(2)
Ceny chovných mladých kachen ve stáří od pěti do dvaceti týdnů a chovných mladých hus ve stáří od pěti do dvacetičtyř týdnů činí za 1 kg 22,— Kčs.
(3)
Ceny chovných mladých krůt ve stáří od pěti do dvacetičtyř týdnů činí za 1 kg 21,— Kčs.
(4)
Ceny perliček ve stáří od sedmi do dvacetičtyř týdnů činí za 1 kus:
Stáří| Kčs
---|---
od 7 do 8 týdnů| 11,—
přes 8 do 12 týdnů| 14,80
přes 12 do 16 týdnů| 19,60
přes 16 do 20 týdnů| 24,60
přes 20 do 24 týdnů| 29,60
(5)
Ceny kachen a kačerů starších dvaceti týdnů, kohoutů, slepic, hus, houserů, krůt a krocanů starších dvacetičtyř týdnů činí za 1 kus:
Druh| Kčs
---|---
kmenové chovy:|
kohouti zapsaní v plemenné kníže|
Elita Rekord| 320,—
Elita a)| 260,—
Elita b)| 210,—
I| 160,—
II| 100,—
kohouti ostatní|
Elita Rekord| 260,—
Elita a)| 210,—
Elita b)| 180,—
I| 150,—
II| 100,—
kačeři|
Elita Rekord| 200,—
Elita| 180,—
I| 140,—
II| 110,—
houseři|
Elita Rekord| 300,—
Elita| 260,—
I| 240,—
II| 200,—
krocani|
Elita Rekord| 350,—
Elita| 300,—
I| 260,—
II| 240,—
plemenné chovy:|
kohouti|
Elita a)| 200,—
Elita b)| 160,—
I| 120,—
II| 90,—
kuřice nebo mladé slepice|
Elita Rekord| 80,—
Elita| 70,—
I| 60,—
II| 50,—
houseři|
Elita Rekord| 240,—
Elita| 200,—
I| 180,—
II| 150,—
krocani|
Elita Rekord| 280,—
Elita| 240,—
I| 200,—
II| 180,—
husy|
Elita Rekord| 200,—
Elita| 160,—
I| 120,—
II| 100,—
kačeři|
Elita Rekord| 140,—
Elita| 120,—
I| 90,—
II| 80,—
kachny|
Elita Rekord| 110,—
Elita| 100,—
I| 80,—
II| 70,—
krůty|
Elita Rekord| 200,—
Elita| 160,—
I| 120,—
II| 100,—
ostatní|
perličky (kohouti a slepice)| 40,—
§ 103
Společná ustanovení o cenách plemenné a chovné drůbeže
(1)
U kuřat, u nichž je možno odhadnout pohlaví podle zevních znaků, rozumějí se ceny při dodávce slepiček a kohoutků v poměru 1:1. Při dodávce pouze slepiček zvyšuje se cena o 15 % a při dodávce pouze kohoutků snižuje se cena o 15 %.
(2)
Ceny plemenné drůbeže prodávané na výstavních trzích na plemenná zvířata schválených ministerstvem zemědělství se zvyšují o 10 %.
(3)
Ceny se rozumějí franko odesílací stanice prodávajícího mimo obal, bez daně z obratu. Výlohy za obal. dopravné a jiná nezbytná vydání spojená s odesláním zásilky smějí být účtovány nejvýše ve skutečné výši a musí týt ve vyúčtování dodávky zvlášť vyznačeny.
Násadová vejce
§ 104
Výkupní cenyVýkupní ceny násadových vajec činí za 1 kus:
| Druh| Kčs
---|---|---
a)| z rozmnožovacích chovů A|
vejce slepičí| 1,50
husí| 6,—
kachní| 2,50
krůtí| 3,50
b)| vejce perličí| 1,20
Část čtvrtá
LÉČIVÉ A AROMATICKÉ ROSTLINY A JEJICH OSIVA
§ 105
Léčivé a aromatické rostliny
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny sušených léčivých a aromatických rostlin činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy:
Druh rostliny| Použitá část| Kčs
---|---|---
Akát viz trnovník akát| |
Andělika větší (lékařská)| |
Archangelica officinalis| kořen anděliky| 26,—
(MOENCH) HOFFM.| Radix angelicae|
(Angelica archangelica L.)| květ anděliky| 20,—
| Flos angelicae|
| list anděliky| 8,—
| Folium angelicae|
| nať anděliky| 4,80
| Herba angelicae|
| plod anděliky| 18,—
| Fructus angelicae|
Arnika viz prha arnika| |
Aron plamatý (skvrnatý)| kořen aronu| 7,—
Arum maculatum L.| Radix ari|
Bazalka pravá (vonná)| list bazalky| 14,—
Ocimum basilicum L.| Folium basilici|
| nať bazalky (nejvýš 30 dlouhá)| 10,—
| Herba basilici|
Bažanka roční| nať bažanky| 1,60
Mercurialis annua L.| Herba mercurialis|
Bedrník obecný| kořen bedrníku| 11,50
Pimpinella saxifraga L.| Radix pimpinellae|
Bedrník větší| nať bedrníku| 3,60
Pimpinella maior (L.) HUDS.| Herba pimpinellae|
Benedykt lékařský viz čubet benedykt| |
Bez černý| dřevo bezu| 3,—
Sambucus nigra L.| Lignum sambuci|
| duše bezu| 60,—
| Medulla sambuci|
| kořen bezu černého| 3,—
| Radix sambuci|
| kůra bezu| 3,—
| Cortex sambuci|
| květ bezu černého bez stopky| 8,50
| Flos sambuci sine stipite|
| květ bezu černého se stopkou| 6,50
| Flos sambuci cum stipite|
| list bezu černého| 1,60
| Folium sambuci|
| plod bezu černého bez stopky| 7,60
| Fructus sambuci sine stipite|
| plod bezu černého se stopkou| 6,—
| Fructus sambuci cum stipite|
Bez červený viz bez hroznatý| |
Bez hroznatý (červený)| plod bezu červeného| 4,—
Sambucus racemosa L.| Fructus sambuci racemosae|
Blín černý| list blínu| 11,—
Hyoscyamus niger L.| Folium hyoscyami|
| nať blínu| 3,—
| Herba hyoscyami|
| semeno blínu| 6,—
| Semen hyoscyami|
Bolehlav blamatý| nať bolehlavu| 2,—
Conium maculatum L.| Herba conii|
| plod bolehlavu| 2,—
| Fructus conii|
Borovice sosna (lesní)| jehličí borovice| 1,60
Pinus silvestris L.| Folium pini|
| pupen borovice| 4,80
| Turio pini|
Borůvka| nať borůvky| 2,—
Vaccinium myrtillus L.| Herba myrtilli|
| list borůvky| 6,—
| Folium myrtilli|
| plod borůvky| 30,—
| Fructus myrtilli|
Bouchavec viz drnavec lékařský| |
Boží dřevec viz brotan| |
Brčál barvínek (menší)| nať brčálu menšího| 5,—
Vinca minor L.| Herba vincae (pervincae)|
Brotan (boží dřevec)| nať brotanu| 6,40
Artemisia abrotanum L.| Herba abrotani|
Brslen evropský (obecný)| plod brslenu| 4,—
Evonymus europaea L.| Fructus evonymi|
Brukev polní| semeno brukve| 2,20
Brassica campestris L.| Semen rapae|
Brusinka (brusnice)| květ brusinky| 12,—
Vaccinium vitis-idaea L.| Flos vitis-idaeae|
| list brusinky| 3,50
| Folium vitis-idaeae|
| nať brusinky| 2,—
| Herba vitis-idaeae|
| plod brusinky| 24,—
| Fructus vitis-idaeae|
Brutnák lékařský (obecný)| květ brutnáku| 22,60
Borago officinalis L.| Flos boraginis|
| nať brutnáku| 6,30
| Herba boraginis|
Bříza bělokorá (bílá)| kůra břízy| 1,20
Betula pendula ROTH| Cortex betulae|
Bříza pýřitá| list břízy| 1,40
Betula pubescens EHRH.| Folium betulae|
| list břízy jarní| 2,—
| Folium betulae vernale|
| pupen břízy| 6,40
| Gemma betulae|
Bukvice lékařská (čistec lékařský)| nať bukvice lékařské| 7,50
Betonica officinalis L.| Herba betonicae|
(Stachys officinalis TREVIS.)| |
Buřina srdečník (srdečník obecný)| nať srdečníku| 3,—
Leonurus cardiaca| Herba leonuri cardiacae|
Celer miřík (obecný)| kořen celeru| 12,—
Apium graveolens L.| Radix apii|
| list celeru| 7,—
| Folium apii|
| nať celeru| 7,—
| Herba apii|
| plod celeru| 24,—
| Fructus apii|
Celík zlatobýl (zlatobýl obecný)| nať zlatobýlu| 4,60
Solidago virgaurea L.| Herba virgaureae (solidaginis)|
Citroník médský| oplodí citroníku| 6,—
Citrus medica L.| Pericarpium citri|
Citroník pomerančový (oranžovník)| oplodí pomeranče| 5,60
Citrus aurantium L.| Pericarpium aurantii|
Čechřice vonná| nať čechřice vonné| 5,20
Myrrhis odorata (L.) SCOP.| Herba myrrhidis (cicutariae odoratae)|
Čekanka obecná| kořen čekanky| 10,50
Cichorium intybus L.| Radix cichorii|
| květ čekanky| 24,—
| Flos cichorii|
| nať čekanky| 2,60
| Herba cichorii|
Čemeřice černá| kořen čemeřice černé| 5,60
Helleborus niger L.| Radix hellebori nigri|
Černobýl viz pelyněk černobýl| |
Černohlávek obecný| nať černohlávku| 4,40
Prunella vulgaris L.| Herba prunellae|
Černucha setá| semeno černuchy| 5,—
Nigella sativa L.| Semen nigellae|
Čistec lékařský viz bukvice lékařská| |
Čistec vlnatý (šedivka vlnatá)| nať šedivky vlnaté (čistce vlnatého)| 3,60
Stachys lanata JACQ| Herba ballotae lanatae|
Čistec lesní| nať čistce| 2,40
Stachys silvatica L.| Herba sideritidis|
Čistec přímý| |
Stachys recta L.| |
Čubet benedykt (benedykt lékařský)| nať benedyktu| 5,—
Cnicus benedictus L.| Herba cardui benedicti|
Devětsil zvrhlý (lékařský)| květ devětsilu| 16,—
Petasites hybridus G. M. SCH.| Flos petasitidis|
(Petasites officinalis MOENCH)| list devětsilu| 1,60
| Folium petasitidis|
Divizna sápovitá (obecná)| květ divizny| 80,—
Verbascum phlomoides L.| Flos verbasci|
Divizna velkokvětá| list divizny| 1,60
Verbascum thapsiforme SCHRADER| Folium verbasci|
Dobromysl obyčejná (obecná)| nať dobromysli| 3,—
Origanum vulgare L.| Herba origani|
Drchnička rolní| nať drchničky| 5,—
Anagallis arvensis L.| Herba anagallidis|
Drnavec lékařský (bouchavec)| nať drnavce| 2,—
Parietaria officinalis L.| Herba parietariae|
Dřezovec trojtrnný| plod dřezovce| 1,60
Gleditschia triacanthos L.| Fructus gleditschiae|
Dřišťál dráč (obecný)| kořen dřišťálu| 6,—
Berberis vulgaris L.| Radix berberidis|
| kůra kořene dřišťálu| 8,40
| Cortex berberidis radicis|
| list dřišťálu| 2,80
| Folium berberidis|
| plod dřišťálu| 2,80
| Fructus berberidis|
Dub letní (křemelák)| duběnka česká| 4,—
Quercus robur L. em. SIMK.| Galia bohemica|
Dub zimní (drnák)| kůra dubu zrcadlová| 2,—
Quercus petraea (MATTUSCH.) LIEBL.| Cortex quercus|
(Quercus sessilis EHRH.)| list dubu| 1,20
| Folium quercus|
| pupen dubu| 6,—
| Gemma quercus|
| žalud loupaný| 1,60
| Glans quercus excorticata|
Důlkatec plicní| plicní mech| 14,—
Lobaria pulmonaria HOFFM.| Lichen pulmonarius|
Durman metel (indický)| kořen durmanu indického| 16,—
Datura metel L.| Radix daturae metel|
| list durmanu indického| 9,60
| Folium daturae metel|
| semeno durmanu indického| 4,80
| Semen daturae metel|
Durman panenská okurka (obecný)| list durmanu| 9,20
Datura stramonium L.| Folium stramonii|
| semeno durmanu| 4,80
| Semen stramonii|
Estragon viz pelyněk kozalec| |
Fazole obyčejná (fazol obecný)| lusk fazole bez semene| 2,—
Phaseolus vulgaris L.| Fructus phaseoli sine semine|
Fenykl obyčejný (obecný)| kořen fenyklu| 4,—
Foeniculum vulgare MILL.| Radix foeniculi|
| nať fenyklu| 2,—
| Herba foeniculi|
Grindelie mohutná| nať grindelie| 6,40
Grindelia robusta NUTT.| Herba grindeliae|
Grindelie rozkladitá (kostrbatá)| |
Grindelia DUN.| |
Hadinec obyčejný (obecný)| nať hadince| 1,60
Echium vulgare L.| Herba echii|
Halucha vodní (kmín vodní)| plod haluchy| 4,80
Oenanthe aquatica POIR.| Fructus phellandrii aquatici (oenanthes)|
Heřmánek pravý| květ heřmánku| 60,—
Matricaria chamomilla L.| Flos chamomillae (vulgaris)|
| nať heřmánku s květem| 3,—
| Herba chamomillae cum flore|
Heřmánek římský viz rmen sličný| |
Heřmánek terčovitý (cizí)| květ heřmánku cizího| 6,—
Matricaria discoidea DC.| Flos chamomillae caninae|
Hlaváček jarní| nať hlaváčku jarního| 6,—
Adonis vernalis L.| Herba adonidis vernalis|
Hlaváček letní| nať hlaváčku letního| 3,60
Adonis aestivalis L.| Herba adonidis aestivalis|
Hloh ostrotrnný (obecný)| kůra hlohu| 1,60
Crataegus oxyacantha L.| Cortex crataegi|
| květ hlohu| 23,—
| Flos crataegi|
| list hlohu| 3,—
| Folium crataegi|
| list hlohu s květem| 6,—
| Folium crataegi cum flore|
| plod hlohu (hlohyně)| 4,80
| Fructus crataegi|
Hluchavka bílá| květ hluchavky| 60,—
Lamium album L.| Flos lamii albi|
| nať hluchavky| 2,40
| Herba lamii albi|
Hořec nachový| kořen hořce nachového nebo tečkovaného| 16,—
Gentiana purpurea L.| Radix gentianae purp. s. punct.|
Hořec tečkovaný| |
Gentiana punctata L.| |
Hořec žlutý| kořen hořce žlutého| 35,—
Gentiana lutea L.| Radix gentianae luteae|
Hruštička okrouhlolistá| nať hruštičky| 11,50
Pirola rotundifolia L.| Herba pirolae|
Chebdí| kořen chebdí| 4,—
Sambucus ebulus L.| Radix ebuli|
| květ chebdí| 4,—
| Flos ebuli|
| list chebdí| 1,60
| Folium ebuli|
| plod chebdí| 4,—
| Fructus ebuli|
Chrastavec rolní (polní)| nať chrastavce| 5,—
Knautia arvensis (L.) COULT.| Herba scabiosae|
Chrpa modrá (polní)| květ chrpy bez zákrovu| 38,—
Centaurea cyanus L.| Flos cyani sine calyce|
| květ chrpy se zákrovem| 9,—
| Flos cyani cum calyce|
Chřest lékařský (obecný)| kořen chřestu| 7,—
Asparagus officinalis L.| Radix asparagi|
| nať chřestu| 2,—
| Herba asparagi|
Chudobka viz sedmikrása chudobka| |
Chvojka klášterská viz jalovec chvojka| |
Ibišek viz proskurník lékařský| |
Jablečník cizí| nať jablečníku cizího| 1,60
Marrubium peregrinum L.| Herba marrubii peregrini|
Jablečník obyčejný (obecný)| nať jablečníku| 7,—
Marrubium vulgare L.| Herba marrubii albi|
Jahodník obecný| kořen jahodníku| 5,—
Fragaria vesca L.| Radix fragariae|
| list jahodníku| 6,50
| Folium fragariae|
| nať jahodníku| 2,—
| Herba fragariae|
Jalovec chvojka (chvojka klášterská)| vršek chvojky klášterské| 5,—
Juniperus sabina L.| Summitas sabinae|
Jalovec obecný| dřevo jalovce loupané| 1,20
Juniperus communis L.| Lignum juniperi excorticatum|
| plod jalovce (jalovčinka)| 5,—
| Fructus juniperi|
| vršek jalovce| 3,—
| Summitas juniperi|
Janovec metlatý (obecný)| květ janovce| 12,—
Sarothamnus scoparius WIMM.| Flos spartii scoparii|
| nať janovce| 1,60
| Herba spartii scoparii|
Jasan ztepilý| list jasanu| —,80
Fraxinus excelsior L.| Folium fraxini|
Jaterník podléška (trojlaločný)| nať jaterníku| 14,—
Hepatica nobilis MILL.| Herba hepaticae|
Javor mléč| list javoru| 2,40
Acer platanoides L.| Folium aceris|
Jehlice trnitá| kořen jehlice trnité| 10,—
Ononis spinosa L.| Radix ononidis|
| nať jehlice trnité| 2,—
| Herba ononidis|
Jelení jazyk celolistý (obecný)| list jeleního jazyku| 8,—
Phyllitis scolopendrium (L.) NEWM.| Folium scolopendrii|
Jeřáb ptačí (obecný)| květ jeřábu| 4,—
Sorbus aucuparia L.| Flos sorbi|
| list jeřábu| 1,20
| Folium sorbi|
| plod jeřábu (jeřabina)| 3,—
| Fructus sorbi|
Jestřabina lékařská| nať jestřabiny| 4,50
Galega officinalis L.| Herba galegae|
Jestřábník chlupáček| nať jestřábníku| 6,—
Hieracium pilosella L.| Herba auriculae muris|
Jestřábník myší ouško| |
Hieracium auricula L.| |
Jetel hořký viz vachta trojlistá| |
Jetel luční| květ jetele lučního| 7,50
Trifolium pratense L.| Flos trifolii rubri|
Jetel plazivý| květ jetele bílého| 7,—
Trifolium repens L.| Flos trifolii albi|
Jilm habrolistý (polní)| kůra jilmu| 3,—
Ulmus carpinifolia GLED.| Cortex ulmi|
(Ulmus campestris L. p. p.)| |
Jírovec červený| květ jírovce červeného| 3,—
Aesculus rubicunda LOIS.| Flos hippocastani rubri|
Jírovec maďal (obecný)| kůra jírovce| 2,—
(kaštan koňský)| Cortex hippocastani|
Aesculus hippocastanum L.| |
| květ jírovce obecného| 2,40
| Flos hippocastani albi|
| list jírovce| 1,40
| Folium hippocastani|
| semeno jírovce (koňský kaštan)| 1,—
| Semen hippocastani|
Jitrocel kopinatý| list jitrocele kopinatého| 6,50
Plantago lanceolata L.| Folium plantaginis lanceolatae|
Jitrocel větší| list jitrocele většího| 4,—
Plantago maior L.| Folium plantaginis maioris|
| nať jitrocele většího| 2,40
| Herba plantaginis maioris|
Jmelí bílé| větévka jmelí| 3,—
Viscum album L.| Herba visci albi|
Kakost smrdutý| nať kakostu smrdutého| 3,20
Geranium Robertianum L.| Herba geranii (Robertiani)|
Kapraď samec| kořen kapradi samce| 3,—
Dryopteris filix-mas (L.) SCHOTT| Radix filicis maris|
| list kapradi samce| 2,—
| Folium filicis maris|
Kaštan koňský viz jírovec maďal| |
Kaštanovník jedlý| list kaštanovníku| 1,20
Castanea sativa MILL.| Folium castaneae sativae|
Kdoule podlouhlá (obecná)| plod kdoule| 7,50
Cydonia oblonga MILL.| Fructus cydoniae|
| semeno kdoule| 21,—
| Semen cydoniae|
Kerbík třebule (setý)| nať kerbíku| 4,—
Anthriscus cerefolium (L.) HOFFM.| Herba cerefolii|
Kmín kořenný (luční)| nať kmínu| 1,60
Carum carvi L.| Herba carvi|
Kmín vodní viz halucha vodní| |
Kociánek dvoudomý (protěž dvoudomá)| květ kociánku červený| 15,—
Antennaria dioica (L.) GAERTN.| Flos pedis cati roseus|
Kokoška pastuší tobolka| nať kokošky| 3,60
Capsella bursa-pastoris (L.) MEDIK.| Herba bursae pastoris|
Komonice lékařská| květ komonice| 4,40
Melilotus officinalis (L.) LAM| Flos meliloti|
| nať komonice| 4,—
| Herba meliloti|
Koniklec luční| květ koniklece| 12,—
Pulsatilla pratensis (L.) MILL.| Flos pulsatillae|
| nať koniklece| 4,80
| Herba pulsatillae|
Konitrud lékařský| nať konitrudu| 3,20
Gratiola officinalis L.| Herba gratiolae|
Konopáč sadec| nať konopáče| 4,—
Eupatorium cannabinum L.| Herba eupatorii|
Konopice| nať konopice| 6,—
Galeopsis spec.| Herba galeopsidis|
Kontryhel luční (obecný)| list kontryhele| 8,—
Alchemilla pratensis SCHMIDT| Folium alchemillae|
(Alchemilla vulgaris L.)| nať kontryhele| 4,—
| Herba alchemillae|
Konvalinka vonná| květ konvalinky bez stopky| 28,—
Convallaria maialis L.| Flos convallariae sine stipite|
| květ konvalinky se stopkou| 16,—
| Flos convallariae cum stipite|
| list konvalinky| 6,—
| Folium convallariae|
| nať konvalinky| 2,40
| Herba convallariae|
Kopr vonný (zahradní)| nať kopru| 1,60
Anethum graveolens L.| Herba anethi|
| plod kopru| 2,40
| Fructus anethi|
Kopretina bílá| květ kopretiny bílé| 3,—
Chrysanthemum leucanthemum L.| Flos chrysanthemi leucanthemi|
| (Flos bellidis maioris)|
Kopretina maří list| nať mařího listu| 5,60
Chrysanthemum balsamita L.| Herba balsamitae|
Kopretina starčkolistá| květ kopretiny starčkolisté| 28,—
Chrysanthemum cinerariifolium TREVIS.| Flos chrysanthemi cinerariifolii|
Koprník štětinolistý| kořen koprníku| 6,—
Meum athamanticum JACQ.| Radix mei|
Kopřiva dvoudomá| kořen kopřivy| 4,—
Urtica dioica L.| Radix urticae|
| květ kopřivy| 20,60
| Flos urticae|
| list kopřivy| 5,—
| Folium urticae|
| nať kopřivy (mladá)| 2,—
| Herba urticae|
Kopytník evropský| nať kopytníku s kořenem| 4,—
Asarum europaeum L.| Herba asari cum radice|
Koriandr setý| nať koriandru| 1,20
Coriandrum sativum L.| Herba coriandri|
Kosatec bledý| kořen kosatce| 11,—
Iris pallida LAM.| Radix iridis|
Kosatec florentský| |
Iris florentina L.| |
Kosatec německý| |
Iris germanica L.| |
Kostival lékařský| kořen kostivalu| 6,—
Symphytum officinale L.| Radix symphyti (consolidae)|
| list kostivalu| 1,60
| Folium symphyti (consolidae)|
| nať kostivalu| 2,—
| Herba symphyti (consolidae)|
Koulenka prodloužená (obecná)| list koulenky| 4,80
Globularia elongata HEG.| Folium alypi|
(Globularia Willkommii NYM.)| |
Kozalec viz pelyněk kozalec| |
Kozlík lékařský| Kořen kozlíku| 29,—
Valeriana officinalis L.| Radix valerianae|
| nať kozlíku| 2,40
| herba valerianae|
Krtičník hliznatý| kořen krtičníku| 5,—
Scrophularia nodosa L.| Radix scrophulariae|
Kručinka barvířská| květ kručinky| 12,—
Genista tinctoria L.| Flos genistae|
| nať kručinky| 3,20
| Herba genistae|
Krušina olšová (obecná)| kůra krušiny| 5,—
Frangula alnus MILL.| Cortex frangulae|
(Rhamnus frangula L.)| plod krušiny| 4,80
| Fructus frangulae|
Krvavec toten (toten lékařský)| nať totenu lékařského| 3,60
Sanguisorba officinalis L.| Herba sanguisorbae|
| kořen totenu lékařského| 10,—
| Radix sanguisorbae|
Kuklík městský (obecný)| kořen kuklíku| 8,—
Geum urbanum L.| Radix caryophyllatae|
Kukuřice setá| blizna kukuřice| 5,—
Zea mays L.| Stigma maydis|
Květel obecný viz lnice květel| |
Kýchavice bílá| kořen kýchavice| 12,—
Veratrum album L.| Radix veratri|
Leknín bělostný| kořen leknínu| 5,—
Nymphaea candida PRESL| Radix nymphaeae|
Leknín bílý| |
Nymphaea alba L.| |
Lékořice lysá (sladké dřevo)| kořen lékořice loupaný| 20,—
Glycyrrhiza glabra L.| Radix liquiritiae mundata|
| kořen lékořice neloupaný| 10,—
| Radix liquiritiae naturalis|
Levandule lékařská (klasnatá)| květ levandule| 80,—
Lavandula officinalis CHAIX| Flos lavandulae|
(Lavandula spica L.)| nad levandule s květem| 25,—
| Herba lavandulae cum flore|
Libeček lékařský| kořen libečku| 16,—
Levisticum officinale KOCH| Radix levistici|
| list libečku| 7,—
| Folium levistici|
| nať libečku| 2,—
| Herba levistici|
| plod libečku| 16,—
| Fructus levistici|
Lilek ptačí| list lilku ptačího| 26,—
Solanum aviculare| Folium solani avicularis|
| nať lilku ptačího| 15,—
| Herba solani avicularis|
Lilie bělostná (bílá)| květ lilie bílé| 12,—
Lilium candidum L.| Flos lilii albi|
Lípa srdčitá (malolistá) a| květ lípy| 20,—
Lípa velkolistá| Flos tiliae|
Tilia cordata MILL. a| list lípy| 2,—
Tilia platyphyllos SCOP.| Folium tiliae|
Líska obecná| list lísky| 1,50
Corylus avellana L.| Folium avellanae|
Lišejník islandský viz pukléřka islandská| |
Lišejník trnkový viz větvičník slívový| |
Lnice květel (obecná)| nať lnice (květele)| 4,—
(květel obecný)| Herba linariae|
Linaria vulgaris MILL.| |
Lomikámen zrnatý| nať lomikamenu| 5,—
Saxifraga granulata L.| Herba saxifragae|
Lopuch menší| kořen lopuchu| 9,—
Arctium minus BERNH.| Radix bardanae|
Lopuch plstnatý (pavučinatý)| list lopuchu| 1,40
Arctium tomentosum MILL.| Folium bardanae|
Lopuch větší| nať lopuchu| 1,60
Arctium lappa L.| Herba bardanae|
| plod lopuchu| 4,80
| Fructus bardanae|
Lýkovec jedovatý (obecný)| kůra lýkovce| 5,20
Daphne mezereum L.| Cortex mezerei|
Lžičník lékařský| nať lžičníku| 4,—
Cochlearia officinalis L.| Herba cochleariae|
Maceška viz violka trojbarevná| |
Máčka ladní (rolní)| kořen máčky| 5,—
Eryngium campestre L.| Radix eryngii|
| nať máčky| 2,40
| Herba eryngii|
Maďal viz jírovec maďal| |
Mák vlčí| květ vlčího máku| 40,—
Papaver rhoeas L.| Flos rhoeados|
Maliník viz ostružiník maliník| |
Maří list viz kopretina maří list| |
Mařinka vonná| nať mařinky vonné| 9,50
Asperula odorata L.| Herba asperulae odoratae|
Máta kadeřavá| list máty kadeřavé| 10,—
Mentha crispa auct.| Folium menthae crispae|
| nať máty kadeřavé| 7,—
| Herba menthae crispae|
Máta peprná| list máty peprné| 15,—
Mentha piperita L.| Folium menthae piperitae|
| nať máty peprné| 10,—
| Herba menthae piperitae|
Máta polej| květ poleje| 7,50
Mentha pulegium L.| Flos pulegii|
| nať poleje| 3,60
| Herba pulegii|
Máta vodní| nať máty vodní| 2,40
Mentha aquatica L.| Herba menthae aquaticae|
Mateřídouška| nať mateřídoušky| 4,—
Thymus serpyllum L. sp. col.| Herba serpylli|
Meduňka lékařská (melisa)| list meduňky| 14,—
Melissa ofiicinalis L.| Folium melissae|
| nať meduňky| 10,—
| Herba melissae|
Medvědice léčivá| list medvědice| 7,20
Arctostaphyllos uva-ursi (L.) SPRENG| Folium uvae-ursi|
Melisa viz meduňka lékařská| |
Merlík hroznový| nať merlíku hroznového| 4,—
Chenopodium botrys L.| Herba botryos|
Merlík vonný| nať merlíku vonného| 9,50
Chenopodium ambrosioides L.| Herba chenopodii ambrosioidis|
Meruzalka černá (rybíz černý)| list rybízu černého| 7,—
Ribes nigrum L.| Folium ribis nigri|
Meruzalka červená (rybíz červený)| list rybízu červeného| 2,40
Ribes rubrum L.| Folium ribis rubri|
Měrnice černá (šedivka černá)| nať šedivky černé| 2,60
Ballota nigra L.| Herba ballotae nigrae|
Měsíček lékařský (zahradní)| květ měsíčku bez zákrovu| 30,—
Calendula ofiicinalis L.| Flos calendulae sine calyce|
| květ měsíčku se zákrovem| 10,—
| Flos calendulae cum calyce|
Mochna husí| nať mochny husí| 3,—
Potentilla anserina (L.) | Herba anserinae|
Mochna nátržník (vzpřímená)| kořen nátržníku| 10,—
Potentilla erecta (L.) RAEU.| Radix tormentillae|
| nať nátržníku| 3,—
| Herba tormentillae|
Mrkev obecná| plod mrkve divoce rostoucí| 4,40
Daucus carota L.| Fructus dauci silvestris|
Mydlice bílá viz šater latnatý| |
Mydlice lékařská| kořen mydlice loupaný| 13,—
Saponaria officinalis L.| Radix saponariae rubrae mundata|
| kořen mydlice neloupaný| 4,—
| Radix saponariae rubrae naturalis|
Námel (paličkovice nachová)| námel pěstovaný a plavený| 120,—
Claviceps purpurea TULASNE| Secale cornutum cultum et flotatum|
| Námel divoce rostoucí| 80,—
| Secale cornutum silvestre|
| zlomky námele| 20,—
| Fragmenta secalis cornuti|
Náprstník červený| list náprstníku červeného| 12,—
Digitalis purpurea L.| Folium digitalis purpureae|
Náprstník rezavý| list náprstníku rezavého| 11,—
Digitalis ferruginea L.| Folium digitalis ferrugineae|
Náprstník vlnatý| list náprstníku vlnatého| 17,—
Digitalis lanata EHRH.| Folium digitalis ianatae|
Nátržník viz mochna nátržník| |
Ocún jesenní| kořen ocúnu (hlíza ocúnu)| 30,—
Colchicum autumnale L.| Radix colchici (Tuber colchici)|
| květ ocúnu| 3,—
| Flos colchici|
| plod ocúnu| 4,—
| Fructus colchici|
| semeno ocúnu| 16,—
| Semen colchici|
Oman britský (luční)| květ omanu britského| 3,—
lnula britannica| Flos inulae britannicae|
| nať omanu britského| 2,—
| Herba inulae britannicae|
Oman pravý| kořen omanu| 16,—
lnula helenium L.| Radix inulae (helenii)|
Oměj šalamounek| kořen oměje (hlíza oměje)| 16,40
Aconitum napellus L. s. 1| Radix aconiti (Tuber aconiti)|
| nať oměje| 4,40
| Herba aconiti|
Opletník plotní (svlačec plotní)| kořen opletníku (svlačce) plotního| 18,—
Calystegia sepium (L.) R. BR.| Radix convolvuli sepium|
| nať opletníku (svlačce) plotního| 6,—
| Herba convolvuli sepium|
Oranžovník viz citroník pomerančový| |
Ořešák královský (vlašský)| květ ořešáku| 8,—
Juglans regia L.| Flos juglandis|
| list ořešáku| 3,50
| Folium juglandis|
| oplodí ořešáku| 5,—
| Pericarpium juglandis|
Osladič obecný| kořen osladiče| 10,—
Polypodium vulgare L.| Radix polypodii|
Ostropestřec mariánský (obecný)| plod ostropesterce| 3,—
Silybum Marianum (L.) GAERTN.| Fructus cardui Mariae|
Ostrožka stračka (stračka polní)| květ ostrožky| 28,—
Consolida segetum (LAM.) SCHUR| Flos calcatrippae|
(Consolida regalis GRAY)| nať ostrožky| 2,—
| Herba calcatrippae|
Ostružiník maliník| list maliníku| 3,50
Rubus idaeus L.| Folium rubi idaei|
Ostružiník ostružinatý| list ostružiníku| 4,50
Rubus fruticosus L. sp. col.| Folium rubi fruticosi|
| nať ostružiníku| 1,20
| Herba rubi fruticosi|
Ostřice srstnatá| kořen ostřice srstnaté| 1,40
Carex hirta L.| Radix caricis hirtae|
| kořen ostřice srstnaté řezaný| 4,50
| Radix caricis hirtae consc.|
Ožanka česneková (čpavá)| nať ožanky čpavé| 4,20
Teucrium scordium L.| Herba scordii|
Ožanka kalamandra| nať kalamandry| 3,—
Teucrium chamaedrys L.| Herba chamaedryos|
Pablen kraňský (rulíkový)| kořen skopolie (kraňské)| 8,—
Scopolia carniolica JACQ.| Radix scopoliae|
Paličkovice nachová viz námel| |
Pampeliška viz smetanka lékařská| |
Pelyněk černobýl| kořen černobýlu| 5,—
Artemisia vulgaris L.| Radix artemisiae|
| nať černobýlu| 1,80
| Herba artemisiae|
Pelyněk kozalec (estragon)| nať estragonu| 6,—
Artemisia dracunculus L.| Herba dracunculi|
Pelyněk pontský| nať pelyňku pontského| 4,80
Artemisia pontica L.| Herba absinthii pontici|
Pelyněk pravý| nať pelyňku| 3,—
Artemisia absinthium L.| Herba absinthii|
| nať pelyňku technická| 1,60
| Herba absinthii cum stipite|
Pelyněk přímořský (pomořský)| nať pelyňku přímořského| 4,80
Artemisia maritima L.| Herba artemisiae maritimae|
Petrklíč viz prvosenka petrklíč| |
Petržel zahradní (kuchyňská)| plod petržele| 4,60
Petroselinum hortense HOFFM.| Fructus petroselini|
Pískavice řecké seno| Semeno pískavice| 6,50
Trigonella foenum-graecum L.| Semen foeni-graeci|
Pivoňka lékařská (obecná)| kořen pivoňky| 10,—
Paeonia officinalis L.| Radix paeoniae|
| květ pivoňky červený| 15,—
| Flos paeoniae ruber|
| květ pivoňky různobarevný| 9,—
| Flos paeoniae diversus|
| semeno pivoňky| 26,—
| Semen paeoniae|
Plamének plotní| nať plaménku| 4,—
Clematis vitalba L.| Herba clematidis|
Plamének přímý| |
Clematis recta L.| |
Plavuň vidlačka (obecná)| nať plavuně| 2,80
Lycopodium clavatum L.| Herba lycopodii|
Plicník lékařský| list plicníku| 7,50
Pulmonaria officinalis L.| Folium pulmonariae|
| nať plicníku| 5,—
| Herba pulmonariae|
Podběl léčivý (obecný)| květ podbělu| 12,—
Tussilago farfara L.| Flos farfarae|
| list podbělu| 5,50
| Folium farfarae|
Podléška viz jaterník podléška| |
Podražec křovištní| list podražce| 7,50
Aristolochia clematitis L.| Folium aristolochiae|
| nať podražce| 4,—
| Herba aristolochiae|
Pohanka tatarka| plevy (drolky) pohanky tatarky| 3,—
Fagopyrum tataricum GAERTN.| Fragmenta fagopyri tatarici|
| nať pohanky přírodně sušená| 1,60
| Herba fagopyri sua sponte siccata|
| nať pohanky stabilisovaná| 4,—
| Herba fagopyri stabilisata|
Polej viz máta polej| |
Popenec břečťanovitý (obecný)| nať popence| 3,20
Glechoma hederacea L.| Herba hederae terrestris (glechomae)|
Posed bílý| kořen posedu| 5,—
Bryonia alba L.| Radix bryoniae|
Potměchuť| stonek potměchuti| 2,—
Solanum dulcamara L.| Stipes dulcamarae|
Potočnice lékařská| nať potočnice| 8,—
Nasturtium officinale R. BR.| Herba nasturtii|
Prha arnika (chlumní)| kořen arniky| 12,—
Arnica montana L.| Radix arnicae|
| květ arniky se zákrovem| 16,—
| Flos arnicae cum calyce|
| květ arniky bez zákrovu| 47,—
| Flos arnicae sine calyce|
| list arniky| 5,—
| Folium arnicae|
| nať arniky s květem| 3,—
| Herba arnicae cum flore|
Proskurník lékařský (ibišek)| kořen ibišku loupaný| 28,—
Althaea officinalis L.| Radix althaeae mundata|
| kořen ibišku neloupaný| 12,—
| Radix althaeae naturalis|
| květ ibišku| 80,—
| Flos althaeae|
| list ibišku| 14,—
| Folium althaeae|
| nať ibišku| 4,—
| Herba althaeae|
Proskurník topolovka odr. černá| květ topolovky bez kalichu| 20,—
Althaea rosea L. var. nigra CAVAN| Flos malvae arboreae sine calyce|
| květ topolovky s kalichem| 13,—
| Flos malvae arboreae cum calyce|
Protěž dvoudomá viz kociánek dvoudomý| |
Protěž písečná viz smil písečný| |
Průtržník chlupatý| nať průtržníku| 12,50
Herniaria hirsuta L.| Herba herniariae|
Průtržník lysý| |
Herniaria glabra L.| |
prvosenka petrklíč (jarní)| kořen prvosenky| 20,—
Primula veris L.| Radix primulae|
| květ prvosenky bez kalichu| 20,—
| Flos primulae sine calyce|
| květ prvosenky s kalichem| 14,—
| Flos primulae cum calyce|
| list prvosenky| 6,—
| Folium primulae|
| nať prvosenky| 4,—
| Herba primulae|
Pryšec chvojka| nať pryšce| 2,—
Euphorbia cyparissias L.| Herba euphorbiae|
Pryšec mandlový| |
Euphorbia amygdaloides L.| |
Pryšec obecný| |
Euphorbia esula L.| |
Přeslička rolní| nať přesličky| 2,60
Equisetum arvense L.| Herba equiseti|
Přímětník viz starček přímětník| |
Pukléřka islandská (lišejník islandský)| lišejník islandský| 3,20
Cetraria islandica ACHAR.| Lichen islandicus|
Pupava bezlodyžná (bílá)| kořen pupavy| 6,—
Carlina acaulis L.| Radix carlinae|
Puškvorec obecný| kořen puškvorce loupaný| 13,—
Acorus calamus L.| Radix calami mundata|
| kořen puškvorce neloupaný| 7,—
| Radix calami naturalis|
Pýr plazivý| kořen pýru řezaný| 6,20
Agropyrum repens (L.) P. B.| Radix graminis scissa|
Rdesno hadí kořen| kořen rdesna hadího| 8,50
Polygonum bistorta L.| Radix bistortae|
Rdesno ptačí (truskavec)| nať truskavce| 3,—
Polygonum aviculare L.| Herba polygoni avicularis|
Réva vinná| list révy vinné| 2,40
Vitis vinifera L.| Folium vitis viniferae|
Reveň dlanitá odr. tangutská| kořen reveně loupaný| 11,—
Rheum palmatum L. var. tanguticum| Radix rhei mundata|
MAXIM.| |
| kořen reveně neloupaný| 5,50
| Radix rhei naturalis|
| kůra kořene reveně| 2,—
| Cortex rhei radicis|
Rmen sličný (heřmánek římský)| květ heřmánku římského| 50,—
Anthemis nobilis L.| Flos chamomillae romanae|
Rojovník bahenní| nať rojovníku| 3,60
Ledum palustre L.| Herba ledi palustris|
Rosička okrouhlolistá viz rosnatka okrouhlolistá| |
Rosnatka okrouhlolistá (rosička okrouhlolistá)| nať rosnatky| 180,—
| Herba droserae|
Drosera rotundifolia L.| |
Routa vonná (zahradní)| nať routy| 7,60
Ruta graveolens L.| Herba rutae|
Razchodník prudký (ostrý)| nať rozchodníku| 3,60
Sedum acre L.| Herba sedi acris|
Rozmarýna lékařská| list rozmarýny| 4,80
Rosmarinus officinalis L.| Folium rosmarini|
Rozrazil lékařský| nať rozrazilu| 6,—
Veronica officinalis L.| Herba veronicae|
Rozrazil potoční| nať rozrazilu potočního| 6,—
Veronica beccabunga L.| Herba beccabungae|
Rulík zlomocný (jedovatý)| kořen rulíku| 16,—
Atropa belladonna L.| Radix belladonnae|
| list rulíku| 16,—
| Folium belladonnae|
| nať rulíku| 5,—
| Herba belladonnae|
Růže stolistka (stolistá)| květ růže červený| 12,—
Rosa centifolia L.| Flos rosae ruber|
| květ růže různobarevný| 8,—
| Flos rosae diversus|
Růže šípková| semeno šípku| 1,60
Rosa canina L.| Semen cynosbati|
| šípek bez semene| 10,—
| Fructus cynosbati sine semine|
| šípek celý| 6,—
| Fructus cynosbati cum semine|
Rybíz černý viz meruzalka černá| |
Rybíz červený viz meruzalka červená| |
Řebříček obecný| květ řebříčku| 3,—
Achillea millefolium L.| Flos millefolii|
| list řebříčku| 1,20
| Folium millefolii|
| nať řebříčku| 1,60
| Herba millefolii|
Řepík lékařský| nať řepíku| 5,—
Agrimonia eupatoria L.| Herba agrimoniae|
Řešetlák počistivý| kůra řešetláku| 2,80
Rhamnus cathartica L.| Cortex rhamni catharticae|
| plod řešetláku| 4,60
| Fructus rhamni catharticae|
Řimbaba| nať řimbaby| 2,40
Chrysanthemum parthenium BERNH.| Herba matricariae|
Saturejka zahradní| nať saturejky| 7,50
Saturela hortensis L.| Herba satureiae|
Sedmikrása chudobka| květ sedmikrásy| 11,—
Bellis perennis L.| Flos bellidis|
Sladké dřevo viz lékořice lysá| |
Sléz lesní| květ slézu| 35,—
Malva silvestris L.| Flos malvae silvestris|
Sléz přehlížený (okrouhlolistý)| list slézu| 12,—
Malva neglecta WALLR.| Folium malvae|
| nať slézu| 2,20
| Herba malvae|
Slunečnice roční (obecná)| květ slunečnice| 6,—
Helianthus annuus L.| Flos helianthi|
Smetanka lékařská (pampeliška)| kořen pampelišky| 6,—
Taraxacum officinale WEB.| Radix taraxaci|
| kořen pampelišky s natí| 8,—
| Radix taraxaci cum herba|
| květ pampelišky| 3,—
| Flos taraxaci|
| list pampelišky| 3,20
| Folium taraxaci|
| nať pampelišky| 3,20
| Herba taraxaci|
Smil písečný (protěž písečná)| květ smilu písečného| 10,—
Helichrysum arenarium (L.) MOENCH| Flos stoechados|
Sporýš lékařský| nať sporýše| 3,20
Verbena officinalis L.| Herba verbenae|
Srdečník obecný viz buřina srdečník| |
Starček obecný| nať starčku| 4,—
Senecio vulgaris L.| Herba senecionis|
Starček přímětník| nať přímětníku| 4,—
Senecio iacobaea L.| Herba iacobaeae|
Stračka polní viz ostrožka stračka| |
Střemcha hroznovitá (obecná)| kůra střemchy| 2,80
Padus racemosa (LAM.) C. K. SCHN.| Cortex pruni padi|
Prunus padus (L.)| |
Světlice barvířská| květ světlice bez zákrovu| 24,—
Carthamus tinctorius L.| Flos carthami sine calyce|
| květ světlice se zákrovem| 6,—
| Flos carthami cum calyce|
Světlík lékařský| nať světlíku| 8,50
Euphrasia officinalis L. sp. col.| Herba euphrasiae|
Svízel přítula| nať svízele přítuly| 3,—
Galium aparine L.| Herba galii aparines|
Svízel syřišťový| nať svízele syřišťového| 2,60
Galium verum L.| Herba galii veri|
Svlačec plotní viz opletník plotní| |
Svlačec rolní| kořen svlačce rolního| 18,—
Convolvulus arvensis L.| Radix convolvuli arvensis|
| nať svlačce rolního| 6,—
| Herba convolvuli arvensis|
Šalvěj lékařská| list šalvěje| 9,—
Salvia officinalis L.| Folium salviae|
| nať šalvěje| 6,—
| Herba salviae|
Šalvěj luční| nať šalvěje luční| 1,60
Salvia pratensis L.| Herba salviae pratensis|
Šalvěj muškátová (muškatelová)| list šalvěje muškátové| 10,—
Salvia sclarea L.| Folium salviae sclareae|
Šanta kočičí| nať šanty| 8,—
Nepeta cataria L.| Herba nepetae|
Šater latnatý (mydlice bílá)| kořen mydlice bílé, loupaný| 10,—
Gypsophila paniculata L.| Radix saponariae albae mundata|
| kořen mydlice bílé, neloupaný| 6,—
| Radix saponariae albae naturalis|
Šedivka černá viz měrnice černá| |
Šedivka vlnatá viz čistec vlnatý| |
Šťavel kyselý| nať šťavelu| 4,—
Oxalis acetosella L.| Herba acetosellae|
Šťovík kyselý (obecný)| list šťovíku| 3,—
Rumex acetosa L.| Folium rumicis acetosae|
| nať šťovíku| 2,—
| Herba rumicis acetosae|
Topol černý| pupen topolu| 6,40
Populus nigra L.| Gemma populi|
Topolovka černá viz proskurník| |
topolovka odr. černá| |
Toten lékařský viz krvavec lékařský| |
Trnka| kůra trnky| 3,20
Prunus spinosa L.| Cortex pruni spinosae|
| květ trnky| 30,—
| Flos pruni spinosae|
| list trnky| 2,40
| Folium pruni spinosae|
| plod trnky| 4,—
| Fructus pruni spinosae|
Trnovník akát| kůra akátu| 4,—
Robinia pseudacacia L.| Cortex robiniae pseudacaciae|
| květ akátu| 3,60
| Flos robiniae pseudacaciae|
Truskavec viz rdesno ptačí| |
Tykev turek (obecná)| semeno tykve| 1,30
Cururbita pepo L.| Semen cucurbitae|
Třemdava bílá| kořen třemdavy| 8,—
Dictamnus albus L.| Radix dictamni|
| nať třemdavy| 4,—
| Herba dictamni|
Třezalka tečkovaná| květ třezalky| 7,50
Hypericum perforatum L.| Flos hypenci|
| nať třezalky| 3,—
| Herba hyperici|
Tužebník jilmový| květ tužebníku| 7,—
Filipendula ulmaria (L.) MAXIM| Flos spiraeae ulmariae|
| nať tužebníku| 2,40
| Herba spiraeae ulmariae|
Tymián| nať tymiánu| 10,—
Thymus vulgaris L.| Herba thymi|
Úročník bolhoj (lékařský)| květ úročníku| 2,80
Anthyllis vulneraria L.| Flos anthyllidis|
Užanka lékařská| nať užanky| 3,60
Cynoglossum officinale L.| Herba cynoglossi|
Vachta trojlistá (hořký jetel)| list hořkého jetele| 16,—
Menyanthes trifoliata L.| Folium trifolii fibrini|
Větvičník slívový| lišejník slívový| 6,—
(lišejník trnkový)| Lichen prunastri|
Evernia prunastri L.| |
Violka rolní viz violka trojbarevná| |
Violka trojbarevná| květ macešky trojbarevné| 28,—
Viola tricolor L.| Flos violae tricoloris (Flos iaceae)|
| nať macešky trojbarevné| 6,—
| Herba violae tricoloris (Herba iaceae)|
Violka vonná| kořen violky| 14,—
Viola odorata L.| Radix violae odoratae|
| květ violky vonné| 24,—
| Flos violae odoratae|
| list violky vonné| 10,—
| Folium violae odoratae|
Višeň (obecná)| list višně| 2,60
Prunus cerasus L.| Folium cerasi|
| stopka višně| 4,—
| Stipes cerasi|
Vítod hořký| nať vítodu hořkého| 10,—
Polygala araara L.| Herba polygalae amarae|
Vítod obecný| nať vítodu obecného| 8,—
Polygala vulgaris L.| Herba polygalae vulgaris|
Vlaštovičník větší| kořen vlaštovičníku| 3,—
Chelidonium maius L.| Radix chelidonii|
| nať vlaštovičníku| 3,70
| Herba chelidonii|
Vratič| kořen vratiče| 5,—
Chrysanthemum vulgare L.| Radix tanaceti|
| květ vratiče| 2,40
| Flos tanaceti|
| list vratiče| 2,—
| Folium tanaceti|
| nať vratiče| 1,60
| Herba tanaceti|
Vrba| kořen vrby| 2,40
Salix sp. div.| Radix salicis|
| kůra vrby| 3,—
| Cortex salicis|
| list vrby| 1,—
| Folium salicis|
Vřes obyčejný (obecný)| květ vřesu| 7,—
Calluna vulgaris (L.) HULL| Flos callunae (ericae)|
| nať vřesu| 2,—
| Herba callunae (ericae)|
Všedobr horní| kořen všedobru| 5,—
lmperatoria ostruthium L.| Radix imperatoriae|
Yzop lékařský| nať yzopu| 4,50
Hyssopus officinalis L.| Herba hyssopi|
Zběhovec yva| nať zběhovce| 8,—
Aiuga chamaepitys (L.) SCHREB.| Herba chamaepitys|
Zemědým lékařský| nať zemědýmu| 9,60
Fumaria officinalis L.| Herba fumariae|
Zeměžluč okolíkatá (obecná)| nať zeměžluče| 16,—
Centaurium umbellatum GILIB.| Herba centaurii|
Zlatobýl obecný viz celík zlatobýl| |
Žanykl viz žindava evropská| |
Žindava evropská (žanykl)| kořen žindavy| 10,—
Sanicula europaea L.| Radix saniculae|
| nať žindavy| 6,—
| Herba saniculae|
Drogy složené z většího počtu matečných rostlin:| |
Smrk, borovice, líska, olše a jiné stromy| stromový pyl| 7,65
| Lycopodium vegetabile (spurium)|
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí za zboží nejlepší jakosti. Za zboží horší jakosti se provede přiměřená srážka z výkupní cenyvýkupní ceny podle směrnic vydaných ministerstvem zemědělství v dohodě s ministerstvem zdravotničtí.
(3)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí franko sklad prodávajícího, při dopravě drahou franko nakládací stanice, při dopravě poštou franko podací poštovní úřad.
§ 106
Osiva a sazenice léčivých a aromatických rostlin
(1)
Výkupní cenyVýkupní ceny osiva a sazenic léčivých a aromatických rostlin činí za 1 kg čisté váhyčisté váhy semene nebo za jednu sazenici:
Druh| Stupeň množení| Kčs za 1 kg
---|---|---
andělika lékařská| Ml-I-II| 40,—
Archangelica officinalis HOFFM.| O. O.| 32,—
bazalka pravá| Ml-I-II| 62,50
Ocimum basilicum L.| O. O.| 50,—
bedrník obecný| O. O.| 40,—
Pimpinella saxifraga L.| |
bedrník větší| O. O.| 40,—
Pimpinella magna L.| |
benedykt lékařský| O. O.| 60,—
Cnicus benedictus L.| |
blín černý| O. O.| 20,—
Hyoscyamus niger L.| |
brotan| O. O.| 40,—
Artemisia abrotanum L.| |
brutnák lékařský| O. O.| 30,—
Borago officinalis L.| | 0,20*)
čemeřice černá| O. O.| 80,—
Helleborus niger L.| |
divizna velkokvětá| O. O.| 100,—
Verbascum thapsiforme SCHRAD| |
dobromysl obecná| O. O.| 60,—
Origanum vulgare L.| |
durman metel| Ml-I-II| 30,—
Datura metel L.| O. O.| 24,—
durman obecný| O. O.| 10,—
Datura stramonium L.| |
grindelie mohutná| O. O.| 80,—
Grindelia robusta NUTT| |
grindelie kostrbatá| O. O.| 80,—
Grindelia squarrosa DUMAL| |
heřmánek pravý| Ml-I-II| 375,—
Matricaria chamomilla L.| O. O.| 200,—
hlaváček jarní| O. O.| 100,—
Adonis vernalis L.| |
hořec žlutý| O. O.| 500,—
Gentiana lutea L.| |
jablečník obecný| O. O.| 90,—
Marrubium vulgare L.| |
jehlice trnitá| O. O.| 90,—
Ononis spinosa L.| | 0,20*)
jestřabina lékařská| Ml-I-II| 37,50
Galega officinalis L.| O. O.| 30,—
jitrocel kopinatý| O. O.| 2,—
Plantago lanceolata L.| |
kerbík setý| O. O.| 100,—
Anthriscus cerefolium HOFFM.| |
kociánek dvoudomý| O. O.| 160,—
Antennaria dioica GAERTN| |
komonice lékařská| O. O.| 14,—
Melilotus officinalis (L.) LAM.| |
konopice bledožlutá| O. O.| 80,—
Galeopsis ochroleuca LAMARCK| |
kopretina maří list| O. O.| 100,—
Chrysanthemum balsamita L.| |
kopretina starčkolistá| O. O.| 100,—
Chrysanthemum cinerariifolium VISIANI| |
koprník štětinolistý| O. O.| 200,—
Meum athamanticum JACQ.| |
kopřiva dvoudomá| O. O.| 24,—
Urtica dioica L.| |
kosatec bledý| | 0,20*)
Iris pallida LAMARCK| |
kosatec florentský| | 0,20*)
Iris florentina L.| |
kosatec německý| | 0,20*)
Iris germanica L.| |
kostival lékařský| O. O.| 60,—
Symphytum officinale L.| |
kozlík lékařský| Ml-I-II| 500,—
Valeriana officinalis L.| O. O.| 300,—
kýchavice bílá| O. O.| 400,—
Veratrum album L.| |
lékořice lysá| O. O.| 120,—
Glycyrrhiza glabra L.| |
levandule klasnatá| O. O.| 300,—
Lavandula spica L.| |
libeček lékařský| O. O.| 60,—
Levisticum officinale L.| |
lobelka nadmutá| O. O.| 180,—
Lobelia inflata L.| |
mák vlčí| O. O.| 100,—
Papaver rhoeas L.| |
mařinka vonná| O. O.| 400,—
Asperula odorata L.| |
máta kadeřavá| O. O.| 240,—
Mentha crispa L.| |
máta peprná| | 0,10*)
Mentha piperita HUDSON| |
máta polej| O. O.| 400,—
Mentha pulegium L.| |
meduňka lékařská| O. O.| 120,—
Melissa officinalis L.| |
medvědice lékařská| O. O.| 100,—
Arctostaphyllos uva ursi L. (SPRENGEL)| |
merlík vonný| O. O.| 20,—
Chenopodium ambrosioides L.| |
měsíček zahradní plnokvětý| Ml-I-II| 75,—
Calendula officinalis L. fl. pl.| O. O.| 60,—
mydlice lékařská| O. O.| 90,—
Saponaria officinalis L.| |
náprstník červený| Ml-I-II| 212,50
Digitalis purpurea L.| O. O.| 170,—
náprstník rezavý| O. O.| 150,—
Digitalis ferruginea L.| |
náprstník vlnatý| O. O.| 150,—
Digitalis lanata L.| |
oman pravý| Ml-I-II| 200,—
lnula helenium L.| O. O.| 160,—
| | 0,20*)
oměj šalamounek| O. O.| 120,—
Aconitum napellus L.| | 0,40*)
pablen rulíkový| O. O.| 80,—
Scopolia carniolica JACQ.| |
pelyněk pomořský| O. O.| 30,—
Artemisia maritima L.| |
pelyněk pravý| O. O.| 30,—
Artemisia absinthium L.| |
pískavice — řecké seno| O. O.| 5,—
Trigonella foenum graecum L.| |
pivoňka lékařská| O. O.| 18,—
Paeonia officinalis L.| | 0,80*)
pohanka tatarka| O. O.| 2,—
Fagopyrum tataricum GAERTN| |
potměchuť| O. O.| 40,—
Solanum dulcamara L.| |
prha arnika| O. O.| 120,—
Arnica montana L.| |
proskurník lékařský (ibišek)| Ml-I-II| 75,—
Althaea officinalis L.| O. O.| 60,—
průtržník lysý| O. O.| 60,—
Herniaria glabra L.| |
průtržník chlupatý| O. O.| 60,—
Herniaria hirsuta L.| |
prvosenka jarní| O. O.| 560,—
Primula veris L.| |
reveň dlanitá odr. tangutská| O. O.| 60,—
Rheum palmatum L. var. tanguticum MAXIM.| | 0,10**)
| | 0,30***)
rmen sličný| | 0,10*)
Anthemis nobilis L.| |
rosnatka okrouhlolistá| O. O.| 600,—
Drosera rotundifolia L.| |
routa vonná| O. O.| 80,—
Ruta graveolens L.| |
rozmarýna| | 0,60*)
Rosmarinus officinalis L.| |
rulík jedovatý| O. O.| 80,—
Atropa belladonna L.| |
řepík lékařský| O. O.| 60,—
Agrimonia eupatoria L.| |
saturejka zahradní| O. O.| 80,—
Satureia hortensis L.| |
slez lesní| O. O.| 50,—
Malva silvestris L.| |
slez lesní, odr. maurský| Ml-I-II| 62,50
Malva silvestris L. ssp. mauritiana (L.) THELL| O. O.| 50,—
smil písečný| O. O.| 200,—
Helichrysum arenarium MOENCH| |
srdečník obecný| O. O.| 50,—
Leonurus cardiaca L.| |
šalvěj lékařská| Ml-I-II| 125,—
Salvia officinalis L.| O. O.| 100,—
šalvěj muškatelová| O. O.| 100,—
Salvia sclarea L.| |
šanta kočičí| O. O.| 80,—
Nepeta cataria L.| |
šater latnatý| O. O.| 140,—
Gypsophila paniculata L.| |
topolovka růžová odr. černá| O. O.| 50,—
Althaea rosea L. var. nigra CAVANILLES| |
třemdava bílá| O. O.| 240,—
Dictamnus albus L.| |
tymián obecný| O. O.| 200,—
Thymus vulgaris L.| |
vachta třílistá| | 0,14*)
Menyanthes trifoliata L.| |
vodilka kanadská| O. O.| 120,—
Hydrastis canadensis L.| |
yzop lékařský| O. O.| 80,—
Hyssopus officinalis L.| |
zemědým lékařský| O. O.| 30,—
Fumaria officinalis L.| |
zeměžluč okolikatá| O. O.| 600,—
Centaurium umbellatum GILIB| |
žindava evropská| O. O.| 400,—
Sanicula europaea L.| |
(2)
Výkupní cenyVýkupní ceny se rozumějí loco závod prodávajícího. Pro sazenice těch druhů léčivých a aromatických rostlin, pro něž není stanovena cena, platí nejvyšší výkupní cenavýkupní cena 0,10 Kčs za 1 kus, pokud vyhovují jakostním podmínkám.
(3)
U nevyčištěného osiva, které nemá čistotu a klíčivost stanovenou normou, může srazit výkupní organizace z výkupní cenyvýkupní ceny částku odpovídající výdajům spojeným s vyčistěním osiva s přihlédnutím k ceně odpadu, nebo může vykoupit zboží se srážkou na méněcennost, vypočtenou podle směrnic Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Srážky musí výkupní organizace zvlášť vyznačit ve výkupním lístku.
Část pátá
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 107
Pro zařazení zemědělských výrobků do jakostních tříd platí příslušné československé státní normy a není-li jich, jakostní a dodávkové podmínky uvedené v předpisech o výkupu zemědělských výrobků.
§ 108
(1)
Touto vyhláškou se zrušují všechny předpisy o výkupních a nákupních cenách zemědělských výrobků; zejména se zrušují:
1.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 322/1951 Ú. l. I., o nejvyšších spotřebitelských cenách zeleninových sazenic,
2.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 347/1951 Ú. l. I., o cenách a jakostních podmínkách keřových a stromkových růží,
3.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 224/1953 Ú. l., o cenách ovoce a semen z vybraných matečných semenných stromů, ve znění vyhlášky č. 114/1955 Ú. l.,
4.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 288/1953 Ú. l., o cenách osiva a sazenic léčivých a aromatických rostlin, ve znění vyhlášky č. 150/1957 Ú. l.,
5.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 177/1954 Ú. l., o státních cenách léčivých a aromatických rostlin ve znění vyhlášek č. 152/1956 Ú. l., č. 217/1957 Ú. l. a č. 32/1959 Ú. l.,
6.
vyhláška ministerstev zemědělství a výkupu č. 77/1955 Ú. l., o zcizování a cenách užitkových a plemenných koní,
7.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 106/1955 Ú. l., o cenách užitkových jehňat a ovcí,
8.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 107/1955 Ú. l., o cenách plemenných zvířat, ve znění vyhlášek č. 166/1956 Ú. l. a č. 90/1957 Ú. l.,
9.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 74/1956 Ú. l., o výkupu, prodeji a výkupních cenách révového materiálu,
10.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 92/1956 Ú. l., o výkupních cenách a prodeji ovocných stromků a keřů a roubů a řízků ovocných stromů a keřů,
11.
vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 80/1957 Ú. l., o výkupu, prodeji a výkupních, nákupních a velkoobchodních cenách sadě a kořenáčů chmele,
12.
vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 89/1957 Ú. l., o zcizování a rámcových výkupních a nákupních cenách užitkového skotu,
13.
vyhláška ministerstev zemědělství a lesního hospodářství a potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 139/1957 Ú. l., o dodávkových a jakostních podmínkách a o výkupních cenách selat vhodných pro chov,
14.
vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 160/1957 Ú. l., o výkupních a nákupních cenách osiva a sadby zelenin, ve znění vyhlášek č. 34/1958 Ú. l. a č. 90/1959 Ú. l.,
15.
vyhláška ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 250/1957 Ú. l., o výkupních a nákupních cenách zemědělských výrobků a o prémiích a příplatcích k výkupním cenám zemědělských výrobků,
16.
vyhláška ministerstev potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků a zemědělství a lesního hospodářství č. 57/1958 Ú. l., o zpětném odprodeji cukru za dodávky cukrovky a čekanky, semene cukrovky, semene čekanky, semene krmné řepy a za některé zemědělské práce,
17.
vyhláška ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 78/1958 Ú. l., o výkupních a nákupních cenách obilovin, luštěnin, olejnin, sena a slámy podle jakosti,
18.
vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 142/1958 Ú. l., o cenách násadových vajec a plemenné a chovné drůbeže,
19.
vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 59/1959 Ú. l., o výkupních a nákupních cenách osiva obilovin, luštěnin, olejnin, přadných a kořeninových rostlin, okopanin, jetelovin a travin, o úplatách za čištění osiva ve mzdě a náhradách za uznání osiva a sadby,
20.
vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 60/1959 Ú. l., o výkupních a nákupních cenách sadby brambor a topinambur,
21.
vyhláška ministerstev zemědělství a lesního hospodářství a potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 97/1959 Ú. l., o výkupu a o příplatcích k výkupním cenám selat vhodných pro chov v roce 1959.
(2)
Ustanovení § 16 vyhlášky ministerstva potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 250/1957 Ú. l., použije se však pro dodávky stonkového lnu ze sklizně 1959, i když budou uskutečněny po 1. lednu 1960.
§ 109
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Ministr:
Štrougal v. r.
*)
Jakostní odrůdy stanoví každoročně ministerstvo zemědělství.
**)
Není-li uměle dosoušená, sráží se z ceny 25,— Kčs za 100 kg.
*)
U lnu v prvém sloupci stupeň množení M1, ve druhém sloupci M2-3.
*)
Včetně syntetických populací vybraných krajových odrůd.
*)
Cena za jednu sazenici.
**)
Cena za jeden kus semenáče.
***)
Cena za jednoletou sazenici. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 181/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 181/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o památkových rezervacích
Vyhlášeno 22. 9. 1959, datum účinnosti 22. 9. 1959, částka 72/1959
* § 1 - Zřízení památkové rezervace
* Státní péče o památkové rezervace
* § 2 - (1) Jakmile došlo ke zřízení památkové rezervace (§ 1), přezkoumá odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, zda u některé kulturní památky (dále jen „památka”) v obvodu památkové rezervace nepřichází v úvahu některé z opatření uvedených v §
* § 3 - (1) Nebyl-li pro území, na němž se nalézá památková rezervace, pořízen ještě územní plán, projedná odbor školství a kultury rady krajského národního výboru s odborem výstavby a vodního hospodářství ihned po zřízení památkové rezervace, zda je nutné pořídit
* § 4 - Na podkladě schváleného územního plánu rajónu nebo sídliště může dát odbor školství a kultury rady krajského národního výboru podnět k územním nebo stavebním rozhodnutím přiměřeným stavu památkové rezervace nebo jejích nemovitých památek, zejména k nařízen
* § 5 - (1) Před vydáním územních rozhodnutí nebo rozhodnutí o přípustnosti, stavby v památkové rezervaci přezkoumá odbor výstavby a vodního hospodářství národního výboru, který toto rozhodnutí vydává, zda je v něm dbáno ustanovení § 8 odst. 1 a 2 zákona, jakož i
* § 6 - Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, i po případném provedení opatření uvedených v §§ 2 až 5, trvale sleduje, zda jsou dodržovány podmínky stanovené pro stavební činnost v památkové rezervaci podle § 4 zákona, jak je jednotlivých nemov
* § 7 - (1) Při výkonu státní památkové péče v památkových rezervacích (§§ 2 až 6) opírá se odbor školství a kultury rady krajského národního výboru o metodickou pomoc a o odborné posudky Ústavu, který za tím účelem organizuje, popřípadě provádí průzkum, výzkum a
* § 8 - (1) Místní, popřípadě okresní nebo krajský národní výbor může převzít funkci investora i u památkových úprav nemovitých památek, ležících v památkové rezervací, které sám nespravuje.
* § 9 - (1) Poradním orgánem výkonného orgánu národního výboru, který je investorem, je příslušná komise státní památkové péče.
* § 10 - Vyjádření a posudky ve věcech archeologických
* § 11 - Památkové rezervace v hlavním městě Praze
* § 12 - Účinnost
Aktuální znění od 22. 9. 1959
181
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 9. září 1959
o památkových rezervacích
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon”):
§ 1
Zřízení památkové rezervace
(1)
Skupinu nemovitých kulturních památekpamátek, která se svým prostředím tvoří celek, prohlašuje za památkovou rezervaci — pokud nejde o hlavní město Prahu — ministr školství a kultury v dohodě s ministrem předsedou Státního výboru pro výstavbu, s náměstkem předsedy vlády a předsedou Státní plánovací komise, s ministrem financí a s vedoucími ostatních zúčastněných ústředních úřadů a po vyjádření výkonného orgánu příslušného krajského národního výboru a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (dále jen „Ústav”); přitom vymezí obvod památkové rezervace a stanoví podmínky, jimiž se má v ní řídit stavební činnost, popřípadě další podmínky (§§ 8 a 10 zákona).
(2)
O zřízení památkové rezervace, popřípadě o její změně nebo zrušení, učiní ministerstvo školství a kultury oznámení v Úředním listě. Pokud pro území, na němž se nalézá památková rezervace, byl již pořízen územní plán, poznamená odbor výstavby a vodního hospodářství rady příslušného národního výboru zřízení památkové rezervace, její změnu nebo zrušení v územním plánu; Ústřední správa geodézie a kartografie a její místně příslušný oblastní ústav zaznamenají tyto skutečnosti v mapových a v evidenčních (písemných), operátech.
Státní péče o památkové rezervace
§ 2
(1)
Jakmile došlo ke zřízení památkové rezervace (§ 1), přezkoumá odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, zda u některé kulturní památkypamátky (dále jen „památkapamátka”) v obvodu památkové rezervace nepřichází v úvahu některé z opatření uvedených v § 8 odst. 4 a 5 zákona, v § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1958 Sb.. o stavebním řádu, v §§ 4 a 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, jakož i v § 9 a § 10 odst. 1 a 3 zákona, popřípadě není-li třeba u některé z těchto památek dát podnět k novému přidělení místností nebo budov podle § 10 odst. 2 zákona.
(2)
Výsledky šetření podle odstavce 1 sdělí odbor školství a kultury rady krajského národního výboru příslušnému výkonnému orgánu okresního, popřípadě městského národního výboru a projedná s ním potřebná stavební opatření.
§ 3
(1)
Nebyl-li pro území, na němž se nalézá památková rezervace, pořízen ještě územní plán, projedná odbor školství a kultury rady krajského národního výboru s odborem výstavby a vodního hospodářství ihned po zřízení památkové rezervace, zda je nutné pořídit pro toto území územní plán; v kladném případě (zpravidla vždy, jde-li o živé sídlištní celky, např. historická jádra měst) dá podnět k jeho pořízení.
(2)
Hlavní úkoly, zásady a požadavky pro vypracování územního plánu rajónu nebo sídliště, pokud se takový plán týká památkové rezervace, stanoví rada příslušného národního výboru (§ 8 odst. 5 zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování) se zřetelem k podmínkám platným pro stavební činnost v památkové rezervaci, popřípadě k dalším stanoveným podmínkám.
(3)
Při schvalování územního plánu rajónu nebo sídliště, pokud se takovýto plán týká památkové rezervace, musí být stanoveno, že podmínky platné pro stavební činnost v památkové rezervaci podle § 4 zákona jsou v rámci celkově schváleného pojetí územního plánu závazné pro zpracování územního plánu nižšího stupně a pro územní rozhodnutí (§ 9 odst. 6 zákona č. 84/1958 Sb.).
§ 4
Na podkladě schváleného územního plánu rajónu nebo sídliště může dát odbor školství a kultury rady krajského národního výboru podnět k územním nebo stavebním rozhodnutím přiměřeným stavu památkové rezervace nebo jejích nemovitých památekpamátek, zejména k nařízení asanace nebo drobné asanace (§ 15 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1958 Sb.), jakož i k nařízení stavebních úprav nezbytných v zájmu státní památkové péče nebo z důvodu jiného obecného zájmu (§ 7 zákona č. 87/1958 Sb.); pokud potřebný územní plán není vypracován a pokud předpisy dovolují vycházet při těchto podnětech i z jiných podkladů, lze použít také výsledků průzkumu provedeného podle § 2.
§ 5
(1)
Před vydáním územních rozhodnutí nebo rozhodnutí o přípustnosti, stavby v památkové rezervaci přezkoumá odbor výstavby a vodního hospodářství národního výboru, který toto rozhodnutí vydává, zda je v něm dbáno ustanovení § 8 odst. 1 a 2 zákona, jakož i podmínek stanovených pro stavební činnost v památkové rezervaci podle § 4 zákona.
(2)
Obdobně přihlíží stavební úřad k zájmům státní památkové péče, hodlá-li v obvodu památkové rezervace nařídit asanaci podle § 15 zákona č. 87/1958 Sb.
§ 6
Odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, i po případném provedení opatření uvedených v §§ 2 až 5, trvale sleduje, zda jsou dodržovány podmínky stanovené pro stavební činnost v památkové rezervaci podle § 4 zákona, jak je jednotlivých nemovitých památek v památkové rezervaci užíváno a zda jsou udržovány v dobrém stavu podle daných pokynů.
§ 7
(1)
Při výkonu státní památkové péče v památkových rezervacích (§§ 2 až 6) opírá se odbor školství a kultury rady krajského národního výboru o metodickou pomoc a o odborné posudky Ústavu, který za tím účelem organizuje, popřípadě provádí průzkum, výzkum a dokumentaci.*)
(2)
Obdobně postupuje odbor školství a kultury rady krajského národního výboru, hodlá-li projevit souhlas s přemístěním nemovité památkypamátky ležící v obvodu památkové rezervace.
(3)
Pokud výkonný orgán krajského národního výboru dojde k názoru, že nelze rozhodnout v souladu s odborným posudkem Ústavu, vyžádá si před takovým rozhodnutím stanovisko ministerstva školství a kultury.
§ 8
(1)
Místní, popřípadě okresní nebo krajský národní výbor může převzít funkci investora i u památkových úprav nemovitých památekpamátek, ležících v památkové rezervací, které sám nespravuje.
(2)
Dojde-li k opatření podle odstavce 1, je vlastník (správce, trvalý uživatel) památkypamátky povinen sdělit národnímu výboru veškerá data nutná pro činnost investora a uvolnit příslušné prostředky (finanční a materiálové). Provedení úpravy zúčtuje národní výbor s vlastníkem (správcem, trvalým uživatelem) dotčené památkypamátky.
§ 9
(1)
Poradním orgánem výkonného orgánu národního výboru, který je investorem, je příslušná komise státní památkové péče.
(2)
K jednání komise státní památkové péče, které se týká památkových rezervací, přibírá její předseda zástupce všech orgánů a institucí, které se významným způsobem podílejí na státní péči o památkovou rezervaci; může jít zejména o zástupce plánovacích komisí, o zástupce zúčastněných odborů, dále o okresního konzervátora státní památkové péče, o zástupce projektové organizace a provádějícího stavebního podniku, o zástupce místní bytové správy nebo družstevního bytového podniku apod.
(3)
O jednání komise státní památkové péče, která se týkají památkových rezervací, vyrozumí její předseda předem písemně Ústav a jde-li přitom o památkypamátky archeologické, také Archeologický ústav Československé akademie věd, jejichž zástupci se mohou jednání zúčastnit.
§ 10
Vyjádření a posudky ve věcech archeologických
Je-li celá památková rezervace nebo alespoň některá památkapamátka v ní povahy archeologické, vyjadřuje se a podává o ní posudky Ústav spolu s Archeologickým ústavem Československé akademie věd.
§ 11
Památkové rezervace v hlavním městě Praze
Před podáním společného návrhu ministra školství a kultury a ministra-předsedy Státního výboru pro výstavbu vládě podle § 4 odst. 2 zákona na stanovení rozsahu památkové rezervace v hlavním městě Praze a podmínek, jimiž se má v ní řídit stavební činnost, vyžádá si ministr školství a kultury vyjádření výkonného orgánu Ústředního národního výboru hlavního města Prahy, Ústavu a Ústřední komise státní památkové péče; jinak se ve věcech památkové rezervace v Praze postupuje obdobně podle ustanovení této vyhlášky.
§ 12
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Viz čl. IV statutu Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (Věstník ministerstva školství a kultury, roč. 1958, str. 277). |
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 182/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva vnitra č. 182/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva vnitra, kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách
Vyhlášeno 24. 9. 1959, datum účinnosti 1. 10. 1959, částka 73/1959
* Část I - Organizace (§ 1 — § 8)
* Část II - Všeobecné zásady pro vedení matrik (§ 9 — § 31)
* Výpis z matriky
* § 32 - (1) Matrikář vydá výpis z matriky a povolí za přítomnosti úřední osoby nahlédnout do matriky a činit výpisy tomu, kdo o to požádá a prokáže, že jde o
* § 33 - (1) Výpis z matriky je částečný, úplný nebo doslovný.
* § 34 - (1) Veškeré matriční výpisy se vydávají v jazyku českém nebo slovenském, i když jsou matriky vedeny v jiném jazyku. Do češtiny nebo slovenštiny se překládají jména, pokud jsou přeložitelná. Příjmení žen se uvádějí s náležitou koncovkou utvořenou podle zása
* § 35 - Na žádost účastníka řízení, popřípadě pro potřebu úřadů (orgánů) státní správy nebo soudů se vydá potvrzení o tom, že údaj o určité skutečnosti není v matriční knize obsažen.
* § 36 - (1) Vydání prvního výpisu z matriky a vydání potvrzení podle § 35 nepodléhá správnímu poplatku.
* Část III - Kniha narození (§ 37 — § 48)
* Část IV - Kniha manželství (§ 49 — § 55)
* Část V - Kniha úmrtí (§ 56 — § 59)
* Část VI - Ustanovení zvláštní a závěrečná (§ 60 — § 66)
Aktuální znění od 1. 10. 1959
182
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra
ze dne 10. záři 1959,
kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 21 odst. 1 a § 28 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách (dále jen „zákon”):
Část I
Organizace
§ 1
Příslušnost ve věcech matričních
(1)
Matriky vedou a úkoly s tím souvisící obstarávají výkonné orgány místních národních výborů.
(2)
Příslušným k zápisu narození, úmrtí a uzavření manželství do matriky je výkonný orgán místního národního výboru, v jehož obvodu se osoba narodila nebo zemřela nebo bylo uzavřeno manželství.
§ 2
Matriční obvod
Rada okresního národního výboru může pověřit výkonný orgán místního národního výboru výkonem matriční působnosti i pro obvod jiného místního národního výboru, a to po slyšení rad všech zúčastněných místních národních výborů. Pro matriční obvod všech těchto místních národních výborů se vede jediná kniha manželství; knihu narození a knihu úmrtí vede výkonný orgán pověřeného národního výboru pro každou obec.
Matrikář
§ 3
(1)
K vedení matriky ustanoví rada místního národního výboru vykonávajícího matriční působnost matrikáře a jeho zástupce.
(2)
Matrikářem (zástupcem) může být ustanoven, kdo
a)
je československým občanem,
b)
je zletilý,
c)
je občansky bezúhonný,
d)
je oddán lidově demokratickému zřízení,
e)
prokázal znalost vedení matrik složením zkoušky u výkonného orgánu bezprostředně nadřízeného národního výboru.
(3)
Matrikář (zástupce) složí do rukou předsedy místního národního výboru slib tohoto znění:
„Slibuji, že budu věren Republice československé a jejímu lidově demokratickému zřízení. Budu zachovávat její zákony a veškeré povinnosti spojené s vedením matrik vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu lidu a státu. Zachovám mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se ve své úřední činnosti dozvím.”
§ 4
(1)
Matrikář (zástupce) je služebně podřízen předsedovi místního národního výboru.
(2)
Ve své úřední činnosti má matrikář postavení veřejného orgánu.
§ 5
(1)
Zástupce matrikáře vykonává matriční činnost, zejména je-li matrikář nepřítomen (pro nemoc, dovolenou apod.) nebo podjat.
(2)
Nemůže-li vykonávat matriční činnost matrikář ani jeho zástupce, učiní potřebná opatření k zajištění řádného vedení matriky výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru, který k tomu účelu může zejména přikázat na dobu nezbytně nutnou matrikáře (zástupce) jiného místního národního výboru vykonávajícího matriční působnost po slyšení rady dotčeného místního národního výboru. Takto přikázaný matrikář je služebně podřízen předsedovi místního národního výboru, u něhož přechodně zastává funkci matrikáře.
§ 6
(1)
Matrikářem (zástupcem) se zpravidla ustanoví způsobilý zaměstnanec místního národního výboru vykonávajícího matriční působnost. U místních národních výborů, které nemají žádné administrativní zaměstnance, ustanoví se matrikářem (zástupcem) podle předpisů o vedlejší činnosti v oboru národních výborů jiná způsobilá osoba.
(2)
Zaměstnancům místního národního výboru vykonávajícího matriční působnost nepřísluší za výkon funkce matrikáře (zástupce) zvláštní odměna. Odměňování jiných pracovníků za výkon této funkce upravují předpisy o odměňování vedlejší činnosti v oboru národních výborů.
Vykonávání dozoru nad vedením matrik
§ 7
Na vedení matrik dozírá výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru. Tento výkonný orgán je povinen podle potřeby, nejméně však jednou do roka, provést kontrolu vedení a správy matriky a učinit vhodná opatření k odstranění zjištěných závad.
§ 8
Výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru vede za účelem ověřování výpisů z matrik seznam osob oprávněných je podpisovat, vzory podpisů a otisky užívaných úředních pečetí.
Část II
Všeobecné zásady pro vedení matrik
§ 9
Účel matriky
Do matriky se zapisují skutečnosti rozhodné pro zjištění a ověření osobního stavu. Matrika a úřední výpisy z ní jsou veřejnými listinamiveřejnými listinami.
§ 10
Obsah matriky
Matrika se dělí v knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí (dále „matriční knihy”).
§ 11
Matriční kniha
(1)
Matriční kniha se vede na předepsaném tiskopise.
(2)
Na první straně, jež je nečíslovaná, připojí výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru ověřovací doložku, udávající počet číslovaných stran v knize a opatřenou podpisem, úřední pečetí, datem a místem vydání.
(3)
Druhá a další strany jsou číslovány tak, že dvě strany proti sobě ležící mají stejné číslo (dále jen „matriční strana”).
(4)
Každá kniha má na přední desce štítek, na němž je vyznačen druh knihy. Na štítku se označí místní národní výbor, pro jehož obvod se kniha vede, pořadové číslo svazku a počáteční a konečný den zápisů. Na hřbetě knihy se vyznačí druh knihy, pořadové číslo svazku a počáteční a konečný den zápisů.
(5)
Na konci knihy se všije dostatečný počet listů pro abecedně uspořádaný jmenný index. Kniha se provleče šňůrou, která se zapečetí na přední straně úřední pečetí výkonného orgánu bezprostředně nadřízeného národního výboru.
(6)
Matriční kniha zůstane v úschově výkonného orgánu místního národního výboru.
Provádění zápisů v matriční knize
§ 12
(1)
Do matriční knihy se zapisují narození, uzavření manželství nebo úmrtí nastalá v běžném roce. V zápisech skutečností nastalých v následujících letech se pokračuje, pokud nebude popsána celá kniha. Přitom se zápisy v každém ročníku číslují samostatně. Na konci ročníku musí být ponechán přiměřený počet stran pro případné dodatečné zápisy.
(2)
Bude-li kniha popsána před skončením běžného roku, použije se knihy další, přičemž se v číslování zápisů pokračuje. Jednotlivé svazky téže matriční knihy (narození, manželství, úmrtí) za sebou následující se označí postupně arabským číslem.
(3)
Dodatečné zápisy o skutečnostech nastalých před 1. lednem 1950, které nelze provést v jednotlivých příslušných ročnících pro nedostatek volných stran, se provedou na konci ročníku 1949.
§ 13
(1)
Zápis v matriční knize se provádí vyplněním příslušných sloupců a označuje se pořadovým číslem. Číslo se vyznačí teprve při provádění zápisu.
(2)
Sloupec, který nelze vyplnit pro neznalost dotčených skutečností, se proškrtne; nelze však nikdy proškrtnout sloupec označený „dodatečné záznamy a změny”.
(3)
Zůstaly-li některé údaje, které mají být ve sloupci vyplněny, neznámy i po řízení provedeném k jejich zjištění, vyplní se označením „neznámo” nebo „nezjištěno”.
§ 14
(1)
Zápisy narození se provádějí na základě písemného nebo ústního oznámení, zápisy úmrtí na základě písemného oznámení lékaře pověřeného prohlídkami mrtvých; uzavření manželství se zapíše na základě zápisu o uzavření manželství.
(2)
Provedení zápisu na základě písemného oznámení se vyznačí v sloupci určeném pro záznamy a změny před podpisem.
§ 15
(1)
Při ústním oznámení narození je oznamovatel povinen, není-li matrikáři znám, prokázat svou totožnost, a to buď občanským průkazem nebo dokladem jej nahrazujícím nebo svědkem matrikáři známým.
(2)
Je-li oznamovatel němý nebo hluchoněmý anebo neznalý českého nebo slovenského jazyka, je třeba přibrat tlumočníka; jako tlumočníka je možno přibrat i člena rodiny nebo jinou důvěryhodnou osobu. Přibrání tlumočníka se vyznačí v knize narození ve sloupci určeném pro záznamy a změny před podpisem.
§ 16
Zápisy v matrice je matrikář povinen provést zpravidla vlastnoručně. Jestliže ze závažného důvodu, zejména např. při zvláště velkém počtu zápisů, provedla zápis jiná osoba, musí jej matrikář vlastnoručně podepsat.
§ 17
Zápisy lze provést jen rukopisně a inkoustem; písmo musí být úhledné, čisté a čitelné, aby byla vyloučena jakákoliv pochybnost nebo mylný výklad.
§ 18
Vynechání matriční strany
Vynechá-li se omylem jedna nebo více matričních stran, přeškrtne se prázdná matriční strana dvěma čarami napříč a označí se doložkou „omylem vynecháno“, k níž matrikář připojí svůj podpis.
§ 19
Zrušení zápisu
(1)
Chybně začatý nebo z jakéhokoli důvodu neukončený (podpisem neuzavřený) zápis se zruší tím způsobem, že začatý zápis se přeškrtne napříč dvěma čarami a ve sloupci pro dodatečné záznamy a změny se poznamená, že zápis se považuje za zrušený. Pořadové číslo zrušeného zápisu je nutno rovněž považovat za neučiněné, pokud za zrušeným zápisem není ještě proveden další zápis.
(2)
Stejně se postupuje při zrušení celých zápisů.
§ 20
Místo zápisu
Místem zápisu je úřední místnost příslušného místního národního výboru.
§ 21
Datum zápisu
Ke každému zápisu, dodatečnému zápisu nebo dodatečnému záznamu nebo změně musí být připojeno datum.
§ 22
Uvedení bydliště, věku, povolání, data matričního případu a příjmení
(1)
Bydliště se v matričním zápise vždy zapíše úředním názvem obce, popřípadě též osady a číslem popisným (ve větších obcích též čtvrtí, ulicí a číslem orientačním).
(2)
Věk se zapíše datem narození, nikoliv počtem let. Při určování hodin se užívá 24hodinového času.
(3)
Povolání se vyznačí přesně podle pracovního oboru.
(4)
Datum narození, uzavření manželství a úmrtí se vypíše číslicemi a slovy.
(5)
Rodiče osoby, jejíž narození, uzavření manželství nebo úmrtí se zapisuje, se zapíší příjmením, jež mají v době zápisu, a pokud již uzavřeli manželství, také příjmením, jež měli jako svobodní.
(6)
Při zápisu příjmení žen se užívá tvarů odpovídajících pravidlům českého nebo slovenského pravopisu.
§ 23
Zkratky
Zkratek v matričních zápisech lze užívat jen tehdy, jestliže jsou běžné a není-li to na závadu úplnosti a jasnosti provedeného zápisu. Nelze však zkracovat označení měsíců a rodinného stavu.
§ 24
Doplnění chybějících údajů
Nebyly-li osobou oznámením povinnou oznámeny všechny údaje potřebné k zápisu narození nebo úmrtí, anebo chybějí-li listinné doklady pro zápis, je matrikář povinen neprodleně učinit opatření k zjištění chybějících údajů nebo k předložení listinných dokladů, zejména obesláním člena rodiny osoby narozené nebo zemřelé.
§ 25
Chyby v zápise
(1)
Chyby nebo nesprávnosti, zjištěné v zápise před jeho podepsáním, se opraví ve sloupci záznamy a změny před podpisem.
(2)
Nepřípustno je odstraňovat chyby nebo nesprávnosti vymazáváním, vyškrabováním, použitím chemických prostředků, přeškrtáváním nebo psaním mezi řádky. Chybný nebo nesprávný údaj v zápise se podtečkuje. Chybně zapsané pořadové číslo v zápise se však přeškrtne tak, aby zůstalo čitelné a správné číslo se napíše nad chybným číslem.
§ 26
Podpis zápisu, dodatečného záznamu a změny
(1)
Ukončený zápis podepíše matrikář nebo jeho zástupce. Tím je zápis uzavřen a nelze v něm již provádět změny.
(2)
Došlo-li k zápisu na základě ústního oznámení, podepíše zápis po jeho přečtení matrikářem také oznamovatel.
(3)
Není-li oznamovatel znalý písma, učiní místo podpisu znamení ruky, k němuž připojí matrikář jméno a příjmení oznamovatele.
(4)
Každý dodatečný záznam nebo změnu podepíše matrikář nebo jeho zástupce.
§ 27
Změna zápisu
(1)
Zjistí-li se po uzavření zápisu, že některý údaj zápisu nebo celý zápis je nesprávný nebo neúplný, nebo dojde-li ke změně zapsané skutečnosti, provede se změna zápisu (oprava, doplnění) ve sloupci „dodatečné záznamy a změny“.
(2)
Změna zápisu se provede z úřední povinnosti nebo na žádost strany, a to na podkladě veřejné listinyveřejné listiny.
(3)
Na žádost osoby, jejíž jméno nebo příjmení českého nebo slovenského původu je zapsáno v matrice pravopisně nesprávně, se provede změna zápisu ve shodě s pravidly českého nebo slovenského pravopisu.
Dodatečný zápis
§ 28
(1)
Narození, uzavření manželství a úmrtí, která nebylo možno zapsat v době k tomu určené, ježto nebyly příslušnému matrikáři známy, se zapíší dodatečně.
(2)
Dodatečný zápis se provede z úřední povinnosti nebo na žádost strany na základě veřejné listinyveřejné listiny a výsledku zavedeného řízení, v němž je nutno provést šetření k úplnému zjištění údajů pro zápis potřebných.
(3)
Z úřední povinnosti se provede zápis, jakmile se matrikář dozví, že narození, uzavření manželství nebo úmrtí nebylo zapsáno. Není-li matrikář k zápisu příslušný, učiní neprodleně oznámení příslušnému matrikáři.
(4)
Žádost o dodatečný zápis může strana učinit ústně nebo písemně u výkonného orgánu místního národního výboru pro zápis příslušného nebo u výkonného orgánu místního národního výboru pověřeného vést matriky, v jehož obvodu bydlí. Matrikář příslušný podle bydliště postoupí žádost matrikáři příslušnému k provedení zápisu. O ústně podané žádosti se sepíše protokol.
(5)
Dodatečné zápisy se řídí ustanoveními platnými pro zápisy běžné.
§ 29
(1)
Listinným podkladem pro dodatečný zápis jest úřední spis o výsledku provedeného řízení.
(2)
Dodatečný zápis se provede v ročníku matriční knihy, odpovídajícím době, v níž se narození, uzavření manželství nebo úmrtí stalo. Pro zápis údajů je rozhodný stav, jaký byl v této době.
§ 30
Změny a záznamy prováděné se souhlasem výkonného orgánu nadřízeného národního výboru
Záznamy a změny před podpisem, dodatečné záznamy a změny, jakož i dodatečné zápisy provádí matrikář ve vlastní působnosti, pokud nejde o záznam rozhodnutí cizozemských úřadů a soudů, který provede jen z příkazu výkonného orgánu bezprostředně nadřízeného národního výboru.
§ 31
Index
(1)
Každý zápis narození, uzavření manželství nebo úmrtí se současně vyznačí v abecedním jmenném indexu na konci příslušné matriční knihy. V indexu se zapíše také strana a pořadové číslo zápisu.
(2)
Vedou-li se dílčí matriční knihy, může být založen společný index pro všechny tyto knihy; v takovém případě se zápis vyznačí ještě v tomto indexu.
Výpis z matriky
§ 32
(1)
Matrikář vydá výpis z matriky a povolí za přítomnosti úřední osoby nahlédnout do matriky a činit výpisy tomu, kdo o to požádá a prokáže, že jde o
a)
zápis, jenž se týká jeho nebo členů jeho rodiny,
b)
úřední šetření,
c)
opatření podkladů, jež slouží vědeckým nebo literárním účelům.
(2)
O vydání výpisů z matriky lze žádat písemně nebo ústně.
(3)
Výpis z matriky lze vydat žadateli osobně, prokáže-li svou totožnost, jinak se mu zašle na doručenku do vlastních rukou.
(4)
Pro úřední potřebu se vydává výpis z matriky orgánům státní správy nebo soudům, vyžádají-li si jej.
(5)
Pro nahlížení do matriky a pro výpisy z matriky týkající se osvojenců platí zvláštní předpisy.
§ 33
(1)
Výpis z matriky je částečný, úplný nebo doslovný.
(2)
Částečný výpis obsahuje údaje jen o některých skutečnostech, o jejichž ověření se žádá.
(3)
Úplný výpis obsahuje všechny údaje o skutečnostech zapsaných podle stavu ke dni vydání výpisu. (Tento výpis se označuje jako rodný, oddací nebo úmrtní list).
(4)
Doslovný výpis obsahuje všechny zapsané údaje v původním a pozměněném znění.
(5)
Výpis z matriky podpisuje předseda místního národního výboru nebo matrikář (zástupce), byl-li jím k tomu zmocněn.
(6)
Výpis úplný a doslovný se vydává na předepsaném tiskopise.
§ 34
(1)
Veškeré matriční výpisy se vydávají v jazyku českém nebo slovenském, i když jsou matriky vedeny v jiném jazyku. Do češtiny nebo slovenštiny se překládají jména, pokud jsou přeložitelná. Příjmení žen se uvádějí s náležitou koncovkou utvořenou podle zásad českého a slovenského přechylování.
(2)
Na žádost osoby, jejíž jméno je zapsáno v matrice v cizím jazyku, uvede se ve výpise z matriky jméno v původním znění.
(3)
Na žádost osoby jiné než české nebo slovenské národnosti, jejíž jméno je v matrice zapsáno do účinnosti této vyhlášky v českém nebo slovenském jazyku, uvede se ve výpise z matriky jméno v její mateřštině.
(4)
V matrice se vyznačí, že byl vydán výpis s překladem jména (odstavec 1 nebo 3) nebo s uvedením jména v původním znění.
§ 35
Na žádost účastníka řízení, popřípadě pro potřebu úřadů (orgánů) státní správy nebo soudů se vydá potvrzení o tom, že údaj o určité skutečnosti není v matriční knize obsažen.
§ 36
(1)
Vydání prvního výpisu z matriky a vydání potvrzení podle § 35 nepodléhá správnímu poplatku.
(2)
Vydání druhého a každého dalšího výpisu z matriky podléhá správnímu poplatku.
Část III
Kniha narození
§ 37
Příslušnost k zápisu narození
(1)
K zápisu narození je příslušný výkonný orgán místního národního výboru pověřeného vést matriky, v jehož obvodu se dítě narodilo nebo nezjistí-li se, kde se dítě narodilo, výkonný orgán místního národního výboru pověřeného vést matriky, v jehož obvodu bylo nalezeno.
(2)
Narodí-li se dítě za jízdy v dopravním prostředku, řídí se příslušnost výkonného orgánu místního národního výboru místem, kde došlo k vyložení narozeného dítěte z dopravního prostředku.
§ 38
Lhůta k oznámení
(1)
Narození dítěte k zápisu do matriky je nutno oznámit do 7 dnů. Lhůta se počíná dnem následujícím po narození. Končí-li tato lhůta nedělí, svátkem nebo památným dnem, jest posledním dnem lhůty následující všední den.
(2)
Narození mrtvého dítěte je nutno oznámit nejpozději následujícího všedního dne.
(3)
Matka může splnit oznamovací povinnost i po těchto lhůtách, jakmile je schopna oznámení učinit.
§ 39
Osoby oznámením povinné
(1)
Narození jest povinen oznámit lékař nebo porodní asistentka, popřípadě jiná osoba, která při porodu působila.
(2)
Není-li žádná z osob uvedených v předchozím odstavci, jest povinen učinit oznámení jeden z rodičů.
(3)
Narození v nemocnici, porodnici nebo jiném veřejném ústavu, kasárnách nebo v jiných vojenských ubytovacích zařízeních je povinen oznámit nejpozději následujícího všedního dne vedoucí úředník nebo velitel.
§ 40
Náležitosti oznámení
(1)
Narození lze oznámit ústně i písemně; narození ve veřejném ústavu nebo ve vojenském ubytovacím zařízení a narození mimo ústav za přítomnosti lékaře nebo porodní asistentky se oznamují jen písemně.
(2)
V oznámení je třeba uvést údaje o všech skutečnostech, jež mají být do matriky zapsány. Jméno a příjmení, dítěte se napíše strojem nebo hůlkovým písmem.
Zápis do knihy narození
§ 41
(1)
Zápis do knihy narození provede matrikář na základě oznámení a popřípadě po zjištění v něm scházejících údajů.
(2)
Ve sloupci 1 se zapíše pořadové číslo zápisu, ve sloupci 2 den, měsíc, rok a místo narození, ve sloupci 3 jméno a příjmení dítěte, jeho pohlaví a státní občanství.
§ 42
(1)
Jméno dítěte se zapíše podle souhlasného prohlášení rodičů. Při narození dítěte ve veřejném ústavu nebo vojenském ubytovacím zařízení nebo při narození mimo ústav za přítomnosti lékaře nebo porodní asistentky platí za souhlasné prohlášení rodičů jejich spolupodpisy na písemném oznámení. Nebude-li souhlasné prohlášení rodičů učiněno, vyznačí to matrikář ve sloupci 3 a učiní neprodleně oznámení příslušnému soudu.
(2)
Zapsáno může být pouze jedno jméno. Zápis jmen zkomolených, zdrobnělých nebo domáckých nelze připustit. Rovněž není přípustné, aby osobě mužského pohlaví bylo dáno jméno ženské a naopak, nebo aby jako jméno bylo dáno dítěti jméno neosobní (tj. označení věci, dnů apod.) anebo jméno, kterého se užívá jako příjmení.
§ 43
(1)
Mají-li rodiče společné příjmení, zapíše se příjmení dítěte podle příjmení rodičů.
(2)
Mají-li rodiče různá příjmení, zapíše se příjmení, na němž se rodiče, jde-li o rodiče spolu oddané, při uzavření manželství dohodli.
(3)
Není-li znám žádný z rodičů, zapíše se příjmení, které určil soud.
(4)
Není-li otec dítěte znám, zapíše se příjmení matky, které má v době narození dítěte.
(5)
U rodičů spolu neoddaných se zapíše příjmení dítěte podle dohody rodičů. Nedohodli-li se ještě rodiče v době zápisu o příjmení dítěte, zapíše matrikář příjmení matky a učiní oznámení soudu. Změna takto zapsaného příjmení dítěte se provede a vyznačí ve sloupci 6, dohodli-li se rodiče o příjmení dítěte ještě před právní mocí soudního rozhodnutí o určení příjmení dítěte anebo rozhodne-li tak soud v případě neshody rodičů.
(6)
Je-li příjmení rodičů (rodiče) českého nebo slovenského původu zapsáno v matrice zkomoleně nebo pravopisně nesprávně, zapíše se příjmení dítěte na návrh rodičů ve shodě s pravidly českého nebo slovenského jazyka.
§ 44
(1)
Ve sloupci 4 se zapisují jména a příjmení, den, měsíc, rok a místo narození, povolání a bydliště rodičů a jména a příjmení prarodičů.
(2)
Jako otec dítěte bude zapsán manžel matky dítěte, narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné.
(3)
Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne po tom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. Jinak se považuje za otce muž, který otcovství uznal, nebo jehož otcovství zjistil soud.
(4)
Uznání otcovství se děje prohlášením před matrikářem nebo před soudem.
§ 45
(1)
Ve sloupci 5 (záznamy a změny před podpisem) se zapisuje zejména dohoda rodičů o příjmení dítěte.
(2)
Ve sloupci 6 (dodatečné záznamy a změny) se zapisují změny zapsaných skutečností podle rozhodnutí soudu nebo úřadu, zejména změna jména nebo příjmení, záznam o osvojení, důkazu smrti, prohlášení za mrtva, uznání, zjištění nebo popření otcovství.
§ 46
Zápis dvojčat
Při narození dvojčat, trojčat atd. musí být každé dítě zapsáno v matrice samostatně, a to tak, aby pořadí zápisů se shodovalo s časovým pořadím narozených dětí. Ve sloupci 5 se zároveň vyznačí, že jde o dvojče, trojče atd., a pod kterým pořadovým číslem je zapsán sourozenec.
§ 47
Zápis mrtvě narozeného dítěte
Děti mrtvě narozené zapíší se jen do knihy narození. V rubrice jméno a příjmení se místo jména vyznačí, že jde o dítě mrtvě narozené.
§ 48
Zápis nalezence
(1)
Za nalezence se považuje osoba, jejíž totožnost nelze zjistit. Zápis narození osoby nalezené se provede ve sloupci 5 v knize narození místa, kde byla osoba nalezena. Jde-li o novorozeně, zapíše se neprodleně; jde-li o dítě starší, zapíše se po provedeném šetření, nevyšlo-li šetřením najevo, že dítě jest již zapsáno.
(2)
Zápis musí obsahovat čas, místo a okolnosti, za kterých byla osoba nalezena, popis oděvu a jiných předmětů, majících vztah ke zjištění totožnosti nalezeného, zvláštní tělesné znaky, pravděpodobný věk, pohlaví, jakož i jméno a příjmení, které nalezenci určil soud
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně v případech, jde-li o osobu, jejíž místo narození nelze zjistit.
Část IV
Kniha manželství
§ 49
Před kterým místním národním výborem lze uzavřít manželství
(1)
Manželství se uzavírá před místním národním výborem pověřeným vést matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců trvalý pobyt. Výkonný orgán tohoto místního národního výboru může povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem pověřeným vést matriky; ze závažných příčin může povolit, aby bylo uzavřeno manželství i před místním národním výborem, který není pověřen vést matriky. Je-li život snoubence přímo ohrožen, může být manželství uzavřeno bez povolení před kterýmkoli místním národním výborem.
(2)
Manželství se uzavírá před předsedou místního národního výboru za přítomnosti dvou zletilých osob jako svědků. Rada místního národního výboru může touto funkcí pověřit jiného člena místního národního výboru nebo ve velkých městech výjimečně i zaměstnance místního národního výboru.
§ 50
Žádost o uzavření manželství
(1)
O uzavření manželství musí písemně žádat oba snoubenci. K žádosti je třeba připojit buď v prvopise, nebo v ověřeném opise tyto doklady:
a)
rodný list,
b)
průkaz o státním občanství,
c)
průkaz o bydlišti a rodinném stavu (svobodný, ovdovělý, rozloučený, rozvedený), vydaný výkonným orgánem místního národního výboru příslušného podle místa bydliště,
d)
je-li některý ze snoubenců ovdovělý, úmrtní list zemřelého manžela nebo soudní rozhodnutí o prohlášení za mrtva nebo důkazu smrti, opatřené doložkou o právní moci,
e)
je-li jeden ze snoubenců rozveden (do 31. prosince 1949 rozloučen), soudní rozhodnutí o rozvodu (o rozluce do 31. prosince 1949), opatřené doložkou o právní moci,
f)
byl-li rozvod vysloven cizím soudem a jeho rozsudek není v Československé republice účinný, rozsudek Nejvyššího soudu.
(2)
Kromě dokladů uvedených v předchozím odstavci je nutno k žádosti připojit:
a)
jde-li o osobu nezletilou starší šestnácti let, rozhodnutí povolující uzavření manželství, opatřené doložkou o právní moci,
b)
jde-li o uzavření manželství československého státního příslušníka s osobou, která nemá československé státní občanství, souhlas ministerstva vnitra nebo orgánu jím pověřeného (zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství s cizinci),
c)
jde-li o příslušníka Státní bezpečnosti nebo Veřejné bezpečnosti, povolení podle příslušných předpisů,
d)
jde-li o cizince, vysvědčení o způsobilosti k uzavření manželství nebo doklad, že jeho předložení bylo prominuto,
e)
jde-li o snoubence v přímém pokolení sešvagřené, povolení výkonného orgánu okresního národního výboru k uzavření manželství, opatřené doložkou o právní moci,
f)
jde-li o osobu stiženou duševní poruchou nebo nedostatečně duševně vyvinutou, rozhodnutí povolující uzavření manželství, opatřené doložkou o právní moci.
(3)
Doklady uvedené v odstavci 1 pod písm. b) a c) nahrazuje občanský průkaz vydaný podle zákona č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech. Průkaz o státním občanství nahrazuje též osobní průkaz vojáků z povolání nebo vojenský průkaz vojáků vykonávajících základní službu. Výkonný orgán místního národního výboru může, jsou-li pro to vážné důvody, připustit nahrazení některých nebo všech dokladů uvedených v odstavci 1 čestným prohlášením, popřípadě upustit od jejich předložení.
§ 51
Zápis o uzavření manželství
O uzavření manželství se sepíše zápis na předepsaném tiskopisu. Zápis podepíší manželé, svědkové, oddávající a zapisovatel, popřípadě též tlumočník.
§ 52
Uzavření manželství zástupcem
(1)
Ze závažných příčin může výkonný orgán okresního národního výboru povolit, aby prohlášení snoubence, že vstupuje do manželství, učinil jeho zmocněnec. Plná moc musí být písemná a musí obsahovat přesné označení zmocněnce a obou snoubenců, dohodu o příjmení snoubenců, prohlášení, že zmocniteli nejsou známy okolnosti, které by uzavření zamýšleného manželství vylučovaly a že je mu znám zdravotní stav druhého snoubence. Podpis na plné moci musí být ověřen.
(2)
Odvolání plné moci je účinné jen tehdy, dozví-li se o něm druhý snoubenec předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje v manželství se zmocnitelem.
Zápis do knihy manželství
§ 53
(1)
Zápis uzavření manželství se provede neprodleně po uzavření manželství podle zápisu o něm pořízeného.
(2)
Bylo-li manželství uzavřeno u výkonného orgánu místního národního výboru, který není pověřen vedením matrik, zašle výkonný orgán tohoto místního národního výboru zápis o uzavření manželství bezodkladně výkonnému orgánu místního národního výboru příslušného k zápisu do matriky.
§ 54
(1)
Ve sloupci 1 se zapisuje pořadové číslo, ve sloupci 2 den, měsíc a rok uzavření manželství. Místo uzavření manželství se zapisuje jen tehdy, když manželství bylo uzavřeno mimo sídlo matričního obvodu nebo mimo obřadní síň. Ve sloupci 3 se zapisuje jméno, příjmení, den, měsíc, rok a místo narození, povolání, bydliště snoubenců a jejich rodičů, stav a státní občanství snoubenců.
(2)
Ve sloupci 4 se zapisuje jméno, příjmení, povolání a bydliště svědků. Ve sloupci 5 (záznamy a změny před podpisem) se zapisuje dohoda snoubenců o příjmení, jež budou užívat, dohoda o příjmení dětí, které se z manželství narodí, ponechají-li si snoubenci svá dosavadní příjmení a povolení k uzavření manželství dané výkonným orgánem místně příslušného národního výboru, uzavírá-li se manželství před jiným místním národním výborem (§ 49).
(3)
Ve sloupci 6 (dodatečné záznamy a změny) se zapisují změny zapsaných skutečností a záznamy týkající se zejména trvání manželství (rozhodnutí soudu o rozvodu, o neplatnosti manželství, prohlášení za mrtva nebo důkazu smrti).
§ 55
Změna příjmení po rozvodu
(1)
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do 15 dnů od právní moci rozsudku o rozvodu manželství oznámit výkonnému orgánu místního národního výboru, kde uzavření manželství bylo zapsáno, že opět přijímá příjmení, které měl před uzavřením manželství.
(2)
O tom, že oznámení o opětném přijetí dřívějšího příjmení bylo vzato na vědomí a poznamenáno v knize manželství, vydá výkonný orgán místního národního výboru oznamovateli potvrzení.
Část V
Kniha úmrtí
§ 56
Příslušnost k zápisu úmrtí
(1)
K zápisu úmrtí je příslušný výkonný orgán místního národního výboru pověřený vedením matrik, v jehož obvodu osoba zemřela, nebo byla nalezena mrtvola, nezjistí-li se, kde úmrtí nastalo.
(2)
Zemře-li osoba za jízdy v dopravním prostředku, řídí se příslušnost místního národního výboru místem, kde došlo k vyložení osoby zemřelé z dopravního prostředku.
§ 57
Oznámení úmrtí
(1)
Oznámení úmrtí k zápisu do matriky je povinen učinit písemně neprodleně po prohlídce mrtvého prohlížející lékař.
(2)
Byla-li provedena bezpečnostně zdravotní nebo soudní pitva, je povinen podat písemné oznámení lékař, který provedl pitvu.
(3)
Jméno a příjmení mrtvého a příčina smrti se napíše strojem nebo hůlkovým písmem.
§ 58
Zápis do knihy úmrtí
(1)
Na základě oznámení a popřípadě po zjištění v něm scházejících údajů provede matrikář zápis do knihy úmrtí. Ve sloupci 1 se zapisuje pořadové číslo, ve sloupci 2 den, měsíc, rok, hodina, místo úmrtí, příčina smrti a číselný znak.
(2)
Ve sloupci 3 se zapisuje jméno a příjmení, den, měsíc, rok a místo narození, stav, povolání a bydliště zemřelého. Kromě příjmení, které má zemřelý v době úmrtí, zapíše se, pokud uzavřel manželství, také příjmení, které měl jako svobodný.
(3)
Ve sloupci 4 se zapisuje jméno a příjmení manžela. Kromě příjmení, které má pozůstalý manžel v době úmrtí svého manžela, se zapíše také příjmení, které měl jako svobodný. Ve sloupci 5 se zapisují jména a příjmení rodičů zemřelého. Ve sloupci 8 se zapisuje místo, čas a způsob pohřbení.
§ 59
Zápis nalezené mrtvoly a úmrtí neznámé osoby
(1)
Zjistí-li se totožnost nalezené mrtvoly, provede zápis výkonný orgán místního národního výboru, pověřeného vést matriky (§ 56) v knize úmrtí ve sloupci 1 až 6.
(2)
Nezjistí-li se totožnost nalezené mrtvoly, provede zápis výkonný orgán příslušného místního národního výboru pověřeného vést matriky (§ 56) v knize úmrtí ve sloupci 6. Zápis musí obsahovat čas, místo a okolnosti, za kterých byla mrtvola nalezena, popis oděvu a jiných předmětů, majících vztah k zjištění totožnosti nalezené mrtvoly, popřípadě zvláštní tělesné znaky, jakož i pravděpodobný věk, pohlaví a dobu úmrtí, určené lékařem provádějícím prohlídku mrtvého. Zápis se provede v ročníku knihy úmrtí, odpovídajícímu pravděpodobné době úmrtí. Zjistí-li se dodatečně totožnost mrtvoly, provede se zápis ve sloupci 7.
(3)
Ustanovení odstavce 2 platí přiměřeně, jde-li o zápis úmrtí osoby, jejíž totožnost nebyla zjištěna.
(4)
Jde-li o nalezení mrtvoly novorozeněte, jehož totožnost byla třebas dodatečně zjištěna, učiní výkonný orgán místního národního výboru, který je příslušný k zápisu v knize úmrtí, šetření, bylo-li novorozeně zapsáno v knize narození, a nebylo-li zapsáno, zařídí provedení zápisu.
Část VI
Ustanovení zvláštní a závěrečná
§ 60
Dílčí matriky
(1)
U výkonného orgánu místního národního výboru s větší matriční působností může výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru povolit nebo nařídit vedení dílčí matriky. Přitom určí způsob rozdělení zápisů na dílčí matriku (podle správních obvodů, pro velké ústavy apod.).
(2)
Jednotlivé dílčí matriční knihy se označí římským číslem lomeným arabským číslem svazku. Na první straně dílčí matriční knihy se vyznačí místo nebo obvod, na nějž se vztahuje. Na výpisech z matriky se vždy uvede označení dílčí matriky.
§ 61
Sbírka listin
(1)
Listiny, které slouží výlučně jako doklad pro zápis nebo změnu zápisu narození, uzavření manželství nebo úmrtí, a úřední záznamy o oznámení učiněných ústně, označí matrikář pořadovým číslem zápisu, číslem stránky, svazku a ročníku matriční knihy a uloží do sbírky listin.
(2)
Listiny, uvedené v odstavci 1 za předchozí rok zašle matrikář do 31. ledna následujícího roku výkonnému orgánu bezprostředně nadřízeného národního výboru. Tomuto orgánu odešle matrikář rovněž všechny listiny, které sloužily jako doklad pro dodatečné záznamy nebo zápisy ihned po provedení dodatečného záznamu nebo zápisu. Rovněž jakékoli jiné změny oznámí matrikář výkonnému orgánu nadřízeného národního výboru na předepsaném tiskopise.
§ 62
Obnovení matriky
(1)
Jestliže se matriční kniha ztratí, zničí nebo stane neupotřebitelnou, zařídí výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru její obnovení podle sbírky listin.
(2)
Nezachová-li se ani sbírka listin, provede obnovení výkonný orgán příslušného místního národního výboru zejména na podkladě dat obsažených v jiných matrikách, školních výkazech, odvodních seznamech, sčítacích lístcích, ohlašovacích lístcích a jiných veřejných listináchveřejných listinách. Data se opatří u příslušných úřadů a orgánů státní správy.
(3)
Obnovená matriční kniha bude vyložena po dobu 15 dnů k veřejnému nahlédnutí u výkonného orgánu místního národního výboru. O námitkách podaných v této lhůtě rozhodne výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru.
(4)
Obnovenou matriční knihu opatří výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru na první straně doložkou udávající, o kterou obnovenou matriční knihu jde, a dobu, za níž obsahuje zápisy.
(5)
Jestliže se ztratí, zničí nebo stane neupotřebitelnou matriční kniha, u níž byl podle dosavadních předpisů pořízen opis, označí neprodleně výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru opis matriční knihy na prvé straně opisu za prvopis, připojí k tomuto označení ověřovací doložku opatřenou podpisem, úřední pečetí a datem a předá jej výkonnému orgánu příslušného místního národního výboru. Není-li zachována sbírka listin, uloží zároveň výkonnému orgánu místního národního výboru, aby pořídil nový matriční opis.
(6)
Ztratí-li se, zničí nebo se stane neupotřebitelným opis matriční knihy pořízený podle dřívějších předpisů a není-li zachována sbírka listin, učiní výkonný orgán bezprostředně nadřízeného národního výboru opatření, aby byl opsán prvopis matriky. Nový opis ověří předseda místního národního výboru a matrikář s připojením úřední pečeti
§ 63
Zápisy narození, uzavření manželství a úmrtí československých občanů v cizině
(1)
Narození, uzavření manželství a úmrtí československých státních občanů, k nimž došlo na území cizích států, se zapisují do zvláštní matriky vedené výkonným orgánem Městského národního výboru v Brně.
(2)
Zápisy se provedou z úřední povinnosti na oznámení československých zastupitelských úřadů, popřípadě podle výpisů z matrik, zaslaných z cizího státu, s nímž se provádí výměna matrik, nebo na žádost stran na základě jimi předložených cizozemských veřejných listinveřejných listin.
(3)
Není-li možno cizozemskou veřejnou listinuveřejnou listinu pro závažnou překážku opatřit, lze provést zápis i na podkladě jiných dostatečných důkazů, zejména výslechem hodnověrných svědků. Tímto způsobem nelze nahradit soudní rozhodnutí o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti.
(4)
Výpis z matriky cizího státu, podle něhož se zápis provede v matrice uvedené v odstavci 1, musí být ověřen československým zastupitelským úřadem, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.
(5)
Zápisy se provádějí v časovém pořadí došlých výpisů z matriky nebo jiných listin, jež jsou podkladem zápisu, bez zřetele na dobu, do níž matriční případ spadá, a neoznačují se pořadovými čísly samostatně pro každý rok.
(6)
Obsahuje-li výpis z matriky časové údaje podle jiného počítání času (např. podle juliánského kalendáře), provede se zápis shodně s těmito časovými údaji. Záznam o tom se provede ve sloupci určeném pro záznamy a změny před podpisem.
§ 64
Výměna matrik s cizinou
(1)
O narození, uzavření manželství a úmrtí cizího státního příslušníka na československém území se zároveň se zápisem do matriky, jde-li o příslušníka státu, s nímž se provádí výměna matrik (na základě mezinárodní smlouvy nebo vzájemnosti), vyhotoví výpis z matriky (rodný, oddací nebo úmrtní list). V tomto výpisu se vyznačí domovská obec, okres a stát cizího státního občana.
(2)
Výpisy z matriky určené pro cizinu se zasílají ministerstvu zahraničních věcí prostřednictvím ministerstva vnitra.
§ 65
Ustanovení zrušovací
Zrušuje se vyhláška ministerstva vnitra č. 1225/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách.
§ 66
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. října 1959.
Ministr:
Barák v. r. |
Vyhláška Státní plánovací komise č. 187/1959 Ú. l. | Vyhláška Státní plánovací komise č. 187/1959 Ú. l.
Vyhláška Státní plánovací komise o metodice tvorby cen
Vyhlášeno 1. 10. 1959, datum účinnosti 1. 10. 1959, částka 75/1959
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 10)
* ČÁST DRUHÁ - NOVĚ VÝROBKY ORGANIZACI ŘÍZENÝCH ÚSTŘEDNÍMI ÚŘADY (§ 11 — § 80)
* ČÁST TŘETÍ - NOVÉ VÝROBKY ORGANIZACI MÍSTNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ, VÝROBNÍCH A SPOTŘEBNÍCH DRUŽSTEV NEBO SOUKROMÝCH VÝROBCŮ (§ 81 — § 97)
* ČÁST ČTVRTÁ - NÁJEMNÉ Z NĚKTERÝCH MOVITÝCH ZÁKLADNÍCH PROSTŘEDKŮ NAJATÝCH ORGANIZACEMI SOCIALISTICKÉHO SEKTORU (§ 98 — § 103)
* ČÁST PÁTÁ - ZMĚNY CEN (§ 104 — § 117)
* ČÁST ŠESTÁ - CENOVÉ SPORY (§ 118 — § 120)
* ČÁST SEDMÁ - OZNÁMENÍ STANOVENÝCH CEN (§ 121 — § 123)
* ČÁST OSMÁ - POUŽITI VELKOOBCHODNÍCH CEN V PLÁNU (§ 124 — § 126)
* ČÁST DEVÁTÁ - USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 127 — § 130)
Aktuální znění od 17. 12. 1959 (229/1959 Ú. l.)
187
VYHLÁŠKA
Státní plánovací komise
ze dne 23. září 1959
o metodice tvorby cen
Státní plánovací komise stanoví podle § 10 vládního nařízení č. 60/1959 Sb., o působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Obsah a účel vyhlášky
(1)
Tato vyhláška upravuje metodiku tvorby centvorby cen výrobků, jakož i prací a výkonů (dále jen „služeb“), vyráběných, popřípadě dodávaných nebo poskytovaných organizacemi socialistického sektoru a soukromými výrobci; nevztahuje se však na ceny výrobků a služeb, jejichž tvorbu upravují zvláštní předpisy.
(2)
Účelem vyhlášky je zabezpečit, aby ceny účinně přispívaly k dalšímu zvyšování efektivnosti národního hospodářství.
§ 2
Tvorba cen
(1)
Tvorbou cenTvorbou cen se rozumí navrhování, projednávání a stanovení jednotlivých cen v rámci soustavy cen.
(2)
Soustavu cen tvoří velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, maloobchodní cenymaloobchodní ceny a ceny zemědělských výrobků a služeb stanovené tak, aby
a)
hladina cen, tj. výše cen všech vyráběných nebo dovážených výrobků či služeb, byla v souladu s potřebami národního hospodářství,
b)
ceny byly jednotné, tj. aby ceny výrobků či služeb, které uspokojují potřeby národního hospodářství stejnou měrou, byly stejné, a to i tehdy, jestliže výrobky či služby vyrábějí (poskytují) různá odvětví národního hospodářství nebo jestliže některé z nich se vyrábějí (poskytují) v tuzemsku a jiné se dovážejí,
c)
vzájemné relace cen jednotlivých výrobků či služeb působily k dosažení potřebných proporcí y národním hospodářství.
(3)
Výjimku ze zásady jednotnosti cen [odstavec 2 písm. b)] je možno učinit jen se souhlasem Státní plánovací komise a ministerstva financí a v ekonomicky zdůvodněných případech, zejména jestliže by jednotné velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny byly v rozporu se zájmy národního hospodářství.
Velkoobchodní, maloobchodní a prodejní ceny
§ 3
(1)
Velkoobchodní cenouVelkoobchodní cenou se rozumí cena, za kterou výrobní (dodavatelská) hospodářská jednotka dodává (poskytuje) své výrobky (služby) ostatním organizacím pro výrobní spotřebu, pro investiční výstavbu, pro vývoz nebo pro odbytovou či obdobnou činnost a které používá pro ocenění hodnoty své výroby. Velkoobchodní cenaVelkoobchodní cena obsahuje zpravidla úplné vlastní náklady, zisk a popřípadě i odbytovou srážku; s výjimkou zvláště stanovených případů neobsahuje velkoobchodní cenavelkoobchodní cena daň z obratu nebo z výkonů.
(2)
Maloobchodní cenouMaloobchodní cenou se rozumí cena, za kterou obchodní nebo jiné organizace prodávají (poskytují) výrobky (služby) obyvatelstvu nebo obyvatelstvu a mimotržním spotřebitelům. Maloobchodní cenaMaloobchodní cena obsahuje zpravidla velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu, daň z obratu (z výkonů) a obchodní srážku.
(3)
Prodejní cenouProdejní cenou se rozumí cena výrobku určeného výhradně pro mimotržní spotřebitele. Prodejní cenaProdejní cena je obdobná ceně maloobchodní; obsahuje velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu, daň z obratu a obchodní srážku.
§ 4
(1)
Velkoobchodní a maloobchodní cenymaloobchodní ceny se stanoví pro výrobky a pro služby.
(2)
Jestliže služba je součástí realizace některého výrobku, může být cena služby součástí jeho ceny. V takových případech se cena výrobku stanoví různě podle toho, zda, popřípadě jakým způsobem se cena služby do ceny výrobku započítává.
(3)
Pokud jde o započítávání nákladů na přepravu do ceny výrobku, stanoví se cena výrobku zpravidla buď jako
a)
cena franko vagón stanice odběratele, do níž jsou v průměrné výši zahrnuty veškeré náklady souvisící s přepravou do stanice odběratele nebo jako
b)
cena franko vagón stanice dodavatele, do které jsou v průměrné výši zahrnuty veškeré náklady souvisící s přepravou jen do stanice dodavatele anebo jako
c)
cena loco závod výrobce, v níž nejsou zahrnuty náklady souvisící s přepravou výrobku mimo výrobní závod.
(4)
Pokud jde o započítávání nákladů na odbytovou nebo obchodní, popřípadě na zásobovací činnost, uskutečňovanou samostatnými organizacemi do ceny výrobku, stanoví se cena výrobku buď
a)
včetně těchto nákladů; v takových případech se zmíněné náklady hradí srážkou z velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny výrobku, popřípadě obchodní srážkou z jeho ceny maloobchodní nebo
b)
bez těchto nákladů: v takových případech se zmíněné náklady hradí přirážkou k velkoobchodní ceněvelkoobchodní ceně výrobku.
(5)
Kromě odbytových a zásobovacích srážek a přirážek mohou být v cenících nebo dohodou dodavatele s odběratelem stanoveny srážky nebo přirážky, zejména srážky nebo přirážky za jiné množství (§ 25), za jinou dodací lhůtu, za jinou jakost, za jiné vybavení, za jiné provedení apod.
(6)
Způsob započítávání ceny služby do ceny výrobku podle odstavců 2 a 3 a srážek či přirážek podle odstavců 4 a 5 je uveden v příslušném ceníku (§ 9).
§ 5
Pokud se v dalších ustanoveních této vyhlášky používá výrazu „cena“ bez bližšího označení, zda jde o cenu velkoobchodní nebo maloobchodní, rozumí se tím cena velkoobchodní i maloobchodní.
§ 6
Tarify
(1)
Tarify jsou ceny výrobků nebo služeb, které vyplývají ze stanovených sazeb a z předpisu o použití sazeb, a to bez zřetele na zásadu jednotnosti cen diferencovaně podle toho, k jakému účelu, za jakých podmínek a kdo výrobku (služby) používá.
(2)
Ustanovení § 4 o srážkách a přirážkách platí přiměřeně i zde.
§ 7
Cenový limit
Cenový limit určuje úroveň budoucí ceny zpravidla v době před zahájením výzkumných a vývojových prací, popřípadě před konstrukční a technologickou přípravou výroby. Jeho účelem je působit již v období výzkumu, vývoje a technologické přípravy výroby nového výrobku na hospodárnost této výroby.
§ 8
Běžné ceny a srovnatelné ceny
(1)
Běžnou cenouBěžnou cenou se rozumí cena, za kterou se výrobek nebo služba v určitém období realizuje.
(2)
Srovnatelnou cenouSrovnatelnou cenou se rozumí cena výrobku (služby), jejíž úroveň odpovídá úrovni běžných cenběžných cen k termínu vypracování návrhu perspektivního planu a kterých se pro ocenění některých hodnotových ukazatelů plánu a pro statistickou evidenci jeho plnění používá po celé plánované období.
(3)
Pokud se v dalších ustanoveních této vyhlášky nestanoví jinak, rozumí se cenou cena běžná.
§ 9
Ceníky
(1)
Ústřední orgány (gestoři) vydávají pro výrobky a služby, které svou povahou náležejí do jejich odvětví:
a)
ceníky, tj. závazné soupisy cen výrobků (služeb) stanovených při celkových úpravách cen,
b)
seznamy cen důležitých, jednorázově vyráběných (poskytovaných) výrobků (služeb),
c)
aspoň jednou ročně dodatky k ceníkům, které obsahují ceny nových, opakovaně vyráběných výrobkůopakovaně vyráběných výrobků (služeb) a jednotlivé změny cen stanovené v období mezi celkovými úpravami cen.
(2)
Ceníky a dodatky k nim obsahují též bližší podmínky uvedené v § 4 odst. 3 až 5; tyto podmínky jsou nedílnou součástí ceníku, popřípadě dodatku k ceníku a určují závazně způsob použití cen.
§ 10
Obsah jednotlivých částí vyhlášky
V dalších částech vyhláška upravuje metodiku tvorby centvorby cen nových výrobků organizací řízených ústředními úřady (část druhá), metodiku tvorby centvorby cen nových výrobků podniků a ostatních organizací místního hospodářství, výrobních a spotřebních družstev a soukromých výrobců (část třetí), metodiku tvorby nájemného z některých movitých základních prostředků najatých organizacemi socialistického sektoru (část čtvrtá), metodiku změn cen (část pátá), způsob řešení cenových sporů (část šestá), způsob oznámení stanovených cen (část sedmá) a způsob použití velkoobchodních cenvelkoobchodních cen v plánu (část osmá).
ČÁST DRUHÁ
NOVĚ VÝROBKY ORGANIZACI ŘÍZENÝCH ÚSTŘEDNÍMI ÚŘADY
Hlava první
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Kapitola první
NOVÝ VÝROBEK
§ 11
(1)
Novým výrobkem organizace řízené ústředním úřadem se z hlediska tvorby centvorby cen rozumí nově vyráběný výrobek, který uspokojuje potřeby národního hospodářství výhodněji než výrobek dosavadní. Za nový se tedy nepovažuje výrobek, který již byl po poslední úpravě cen ve stejném provedení dodáván, ani nově dodávaný výrobek, který se liší od dosavadního výrobku jen odstraněním závad nebo zlepšením pro spotřebitele (odběratele) nevýznamným, ani výrobek, jehož konstrukce nebo technologie výroby byla sice pozměněna, ale jehož zavedení do výroby nevede k úsporám v národním hospodářství nebo vede jen k úsporám nepatrným, které nejsou rozhodné pro cenové porovnání.
(2)
Výhodnějším uspokojováním potřeb národního hospodářství se rozumí zejména
a)
uspokojování nové potřeby, která dosud uspokojována nebyla,
b)
uspokojování dosavadní potřeby odlišným způsobem, který vzhledem ke změně vlastností výrobku (jakosti, životnosti, rozměru, výkonu, váhy, vzhledu, povrchové úpravy atd.) umožňuje využít výrobku účelněji nebo ve větším rozsahu, například snížit vlastní náklady, docílit lepšího využití surovin, zlepšit pracovní podmínky, zvýšit bezpečnost práce, lépe uspokojit potřeby obyvatelstva.
(3)
Odstraněním závady výrobkuOdstraněním závady výrobku se rozumí taková úprava výrobku, po níž výrobek nabývá vlastností, které měl mít již v době stanovení dosavadní ceny a které byly uvedeny v jeho technických normách (státních, úsekových a podnikových) nebo v jeho technických podmínkách (dále jen „technické normy“) anebo v jeho popisu.
(4)
Novost výrobku vyráběného organizací řízenou ústředním úřadem se při tvorbě velkoobchodních cenvelkoobchodních cen posuzuje bez zřetele k tomu, zda stejné výrobky vyrábějí nebo vyráběly organizace místního hospodářství, výrobní nebo spotřební družstva nebo soukromí výrobci (s výjimkou výrobků uvedených v § 86 odst. 2).
(5)
Při tvorbě centvorbě cen výrobků, které nejsou výrobky novými ve smyslu ustanovení odstavců 1 až 4, se zásadně použije platných cen; pouze v odůvodněných případech se postupuje podle ustanovení o změnách cen (§ 104 a násl.).
(6)
Novost výrobku z hlediska tvorby maloobchodní cenymaloobchodní ceny je možné posuzovat odlišně od novosti výrobku z hlediska tvorby cenytvorby ceny velkoobchodní.
Kapitola druhá
NÁVRHY CEN
Oddíl první
Etapy prací na návrhu
§ 12
Etapy prací na návrhu ceny nového výrobku jsou tyto:
a)
zjištění výše ceny, která by odpovídala úrovni vyplývající ze soustavy cen (oddíl druhý),
b)
rozbor podmínek výroby a realizace nového výrobku (oddíl třetí),
c)
vypracování návrhu ceny na podkladě zjištění uvedeného v písmenu a) a rozboru uvedeného v písmenu b) (oddíl čtvrtý).
Oddíl druhý
Výše ceny na úrovni vyplývající ze soustavy cen
§ 13
Cenové porovnání
(1)
Výše cen nového výrobku na úrovni vyplývající ze soustavy cen se zjišťuje zásadně metodou cenového porovnání. Nelze ji zjišťovat pouze na základě individuálních vlastních nákladů s připočtením pevného procenta zisku či průměrného zisku, dosahovaného výrobním podnikem nebo stanoveného tomuto podniku plánem.
(2)
Cenové porovnání je odvození výše navrhované ceny nového výrobku z cen pokud možno několika výrobků porovnatelných; cena nového výrobku musí být k cenám porovnatelných výrobků v takovém poměru, v jakém jsou náklady nutné na výrobu nového výrobku k nákladům nutným na výrobu výrobků porovnatelných. Výše nutných nákladů vyplývá z poměru nákladů nového a porovnatelného výrobku ve vztahu k účinnosti obou výrobků.
§ 14
Porovnatelný výrobek
(1)
Porovnatelným výrobkem se rozumí
a)
výrobek, který odběratel může plně nebo částečně nahradit výrobkem novým, popřípadě výrobek, který slouží stejnému nebo obdobnému účelu nebo
b)
výrobek, který se vyrábí stejnou či podobnou technologií, jaké se používá při výrobě nového výrobku téhož výrobního oboru nebo téže výrobní skupiny; takového porovnatelného výrobku se však použije k cenovému porovnání, jen neexistují-li výrobky uvedené v písmenu a).
(2)
Porovnatelnost výrobků se posuzuje bez ohledu na to, zda výrobky, s nimiž má být nový výrobek porovnán, vyrábí nebo vyráběla i jiná dodavatelská organizace nebo zda se též dovážejí nebo dovážely ze zahraničí.
(3)
Při tvorbě velkoobchodních cenvelkoobchodních cen nelze zásadně porovnat:
a)
nový výrobek organizace řízené ústředním úřadem s výrobky, které vyrábějí nebo vyráběly organizace místního hospodářství, výrobní nebo spotřební družstva či soukromí výrobci, pokud nejde o případy uvedené v § 86 odst. 2;
b)
cenu nového výrobku s cenami výrobků platnými před poslední úpravou cen.
(4)
Při tvorbě maloobchodních cenmaloobchodních cen nelze porovnávat nový výrobek s výrobky, jejichž ceny byly změněny podle § 111.
§ 15
Způsoby porovnání
(1)
Cenové porovnání lze uskutečnit použitím
a)
rozboru vlivu použití nového výrobku odběratelemrozboru vlivu použití nového výrobku odběratelem (§ 16).
b)
cenové řady (§ 17),
c)
cenové skupiny (§ 18),
d)
bodovacího systému (§ 19),
e)
cenových normativů (§ 20),
f)
stavebnicového způsobustavebnicového způsobu (§ 21),
g)
kalkulačního porovnáníkalkulačního porovnání (§ 22),
h)
kombinací těchto způsobů (§ 23).
(2)
Ústřední orgány, kterým přísluší cenu stanovit (s výjimkou Státní plánovací komise), určí v dohodě s ústředními orgány zúčastněnými na stanovení cen, kterého ze způsobů cenového porovnání se k vypracování návrhů cen jednotlivých skupin výrobků použije. Současně určí i podklady (parametry atp.), které budou sloužit jako základ cenového porovnání jednotlivých skupin výrobků.
§ 16
Rozbor vlivu použití nového výrobku
(1)
Rozborem vlivu použití nového výrobku odběratelemRozborem vlivu použití nového výrobku odběratelem se rozumí porovnání vlastních nákladů, které odběrateli vzniknou používáním nového výrobku, s vlastními náklady, které mu vznikají při používání dosavadního porovnatelného výrobku. Jestliže cena dosavadního výrobku, který bude popřípadě novým výrobkem nahrazen, neodpovídá úrovni vyplývající ze soustavy cen, upraví se pro účely rozboru na tuto úroveň.
(2)
K rozboru vlivu se použije jen některých složek vlastních nákladů, jestliže porovnání těchto složek postačí k přesnému posouzení úspor, kterých docílí odběratel zařazením nového výrobku do výroby.
(3)
Cena nového výrobku se odvozuje z vlastních nákladů v tom podniku, který se na odběru nového výrobku podílí nejvíce. Musí zainteresovávat výrobce na výrobě nového výrobku a odběratele na jeho používání a nesmí pro konečného odběratele znamenat zhoršení ukazatelů hospodárnosti.
(4)
Rozbor vlivu lze ke zjištění výše ceny použít jen
a)
jestliže úspory, kterých docílí hlavní odběratel zařazením nového výrobku do výroby, dostatečně charakterizují výhodnost nového výrobku pro národní hospodářství a
b)
spolu s jiným způsobem cenového porovnání.
(5)
Jestliže se ke zjištění výše ceny výrobního prostředku použije některého z ostatních způsobů cenového porovnání, ověřuje se správnost zjištění rozborem vlivu použití nového výrobku.
§ 17
Cenové řady
(1)
Použitím cenové řadyPoužitím cenové řady se rozumí zařazení nového výrobku do cenové řady, která vyjadřuje závislost cen porovnatelných, druhově nebo typově shodných výrobků na jejich základních parametrech. Je-li cena závislá na několika parametrech, použije se při sestavování cenové řady kombinace těchto parametrů.
(2)
Cenové řady lze použít jen, jestliže
a)
lze opatřit údaje o takovém počtu výrobků, jakého je třeba k vytvoření cenové řady, jestliže
b)
jde o výrobky stejné funkce, ale různé velikosti základních parametrů a jestliže
c)
všechny výrobky cenové řady, včetně výrobku nového, jsou shodné co do vybavení i co do úpravy; jestliže se nový výrobek vybavením nebo úpravou od dosavadních výrobků liší a přesto se použije cenové řady, stanoví se současně srážka z ceny nebo přirážka k ceně nového výrobku za jiné vybavení, za jiné provedení apod.
§ 18
Cenové skupiny
(1)
Použitím cenových skupinPoužitím cenových skupin se rozumí zařazení nového výrobku podle jeho funkce, složitosti jeho výroby, jeho rozměru nebo jiných znaků do cenové skupiny a určení jeho ceny na základě cen porovnatelných výrobků této skupiny.
(2)
Cenové skupiny lze k vypracování návrhu ceny použít jen, jestliže
a)
jde o výrobky, které se vyrábějí v podstatě stejnou technologií, avšak ve velkém počtu tvarů, rozměrů, vah apod., a jestliže
b)
je možno určit skupinu jednoznačně tak, aby bylo vyloučeno zařazení téhož výrobku do více skupin.
§ 19
Bodovací systém
(1)
Použitím bodovacího systémuPoužitím bodovacího systému se rozumí ohodnocení jednotlivých vlastností nového výrobku určitým počtem bodů, pro jejichž celkový součet je stanovena cena odpovídající poměru vlastnosti nového výrobku a vlastností výrobků porovnatelných.
(2)
Bodovacího systému lze k vypracování návrhu ceny použít jen, jestliže charakteristika jednotlivých vlastností nového výrobku je tak nesporná, že jejich jednoznačné ohodnocení určitým počtem bodů umožňuje.
§ 20
Cenové normativy
(1)
Použitím cenových normativůPoužitím cenových normativů se rozumí zařazení nového výrobku do určité skupiny porovnatelných výrobků na podkladě součtu dílčích, po dobu platnosti cenové soustavy neměnných položek (např. pevné mzdové sazby za jednotlivé operace, normy spotřeby materiálu, přirážky na režii) a na podkladě pevného procenta rentability.
(2)
Cenových normativů lze ke zjištění výše ceny použít jen, jestliže pro skupinu porovnávaných výrobků platí jednoduchý, soustavně se opakující technologický postup a jestliže v rámci skupiny dochází jen k obměnám dílčích, stále stejných operací.
§ 21
Stavebnicový způsob
(1)
Stavebnicovým způsobemStavebnicovým způsobem se rozumí zjišťování výše ceny nového výrobku na podkladě součtů cen těch jeho složek (konstrukčních prvků), které jsou obsaženy též ve výrobcích porovnávaných. Ceny jednotlivých složek (konstrukčních prvků) se tvoří některým z ostatních způsobů cenového porovnání, pokud nejde o složky, jejichž ceny jsou již stanoveny.
(2)
Stavebnicového způsobuStavebnicového způsobu lze ke zjištění výše ceny použít jen, jde-li o takové výrobky, které se skládají z různě kombinovaných složek (konstrukčních prvků).
§ 22
Kalkulační porovnání
(1)
Kalkulačním porovnánímKalkulačním porovnáním se rozumí porovnání kalkulace nového výrobku s kalkulací jednoho nebo více výrobků porovnatelných; kalkulace nového výrobku se upraví tak, aby výše mzdových nákladů na shodné operace, nákladů na spotřebu shodných druhů surovin a materiálů a na režijní přirážky (popřípadě nákladů na shodné díly, mzdy atd.) byla stejná jako v kalkulacích výrobků porovnatelných.
(2)
Rozdíl mezi náklady nového výrobku a náklady výrobku porovnatelného musí být přiměřený úsporám, dosahovaným v národním hospodářství zavedením nového výrobku. Proto se jednak specifikují rozdíly nákladů na jednotlivé části výrobku, jednak se pomocí dalších rozborů charakterizuje úměrnost jednotlivých kalkulačních položek.
(3)
Při kalkulačním porovnáníkalkulačním porovnání se používá především rozpočtových kalkulací.*)
(4)
Jestliže náklady porovnatelného výrobku jsou podle výsledné kalkulace nižší než podle kalkulace rozpočtové, přihlíží se výjimkou z ustanovení odstavce 3 při cenovém porovnání k faktorům, které měly vliv na toto snížení nákladů. V odůvodněných případech se na základě zjištěných faktorů použije pro kalkulační porovnáníkalkulační porovnání výsledné kalkulace porovnatelného výrobku.
(5)
Jestliže se při porovnání použije rozpočtové nebo výsledné kalkulace porovnatelného výrobku, stanoví se výše rentability nového výrobku tak, že se k nákladům nového výrobku, stanoveným na úrovni nákladů porovnatelného výrobku, připočte rentabilita procentem, které je uvedeno v rozpočtové nebo výsledné kalkulaci porovnatelného výrobku.
(6)
Jestliže se při porovnání použije plánové kalkulace porovnatelného výrobku, platné v období
a)
stanovení ceny porovnatelného výrobku, stanoví se výše rentability tak, že se k nákladům nového výrobku stanoveným na úrovni nákladů porovnatelného výrobku, připočte rentabilita procentem, které bylo uvažováno při stanovení ceny porovnatelného výrobky,
b)
vypracování návrhu ceny nového výrobku, stanoví se výše rentability tak, že se k prověřeným nákladům nového výrobku, stanoveným na úrovni nákladů porovnatelného výrobku, připočte rentabilita procentem, kterého má být dosaženo podle plánové kalkulace porovnatelného výrobku v období, v němž se navrhuje cena nového výrobku.
§ 23
Kombinace způsobů
Při zjišťování výše ceny nového výrobku je možno použit i kombinace dvou nebo více způsobů cenového porovnání tak, že každým z těchto způsobů se zdůvodní jen část rozdílu mezi cenou nového výrobku a cenou výrobku porovnatelného, V takových případech je však nutno stejnou kombinací způsobů cenového porovnání určit i celkovou výši rentability nového výrobku.
Použití přirážek a srážek a započítání dalších nákladů
§ 24
Výše cen nových výrobků musí být zjišťována na základě stejných podmínek, jaké jsou uvedeny pro porovnatelné výrobky v příslušných cenících, zejména na základě stejných způsobů úhrady dopravních nákladů a nákladů na odbytovou nebo zásobovací činnost, na základě stejného množství výrobků, stejných dodacích lhůt, stejného vybavení nebo provedení.
§ 25
(1)
Při zjišťování výše velkoobchodních cenvelkoobchodních cen nových výrobků se vychází z toho, že nový výrobek bude vyráběn v množství, které je při výrobě výrobků toho druhu obvyklé.
(2)
Neumožňují-li zakázky jednotlivých odběratelů výrobu v obvyklém množství, může se dodavatel s odběratelem dohodnout na přirážce za menší množství. Jestliže je naopak zakázka konkrétního odběratele větší než je obvyklá a jestliže umožňuje dodavateli dosáhnout při výrobě nižších vlastních nákladů, může se dodavatel s odběratelem dohodnout na srážce.
(3)
Za hospodárné (obvyklé) se považuje to množství výrobků, které je uvedeno v cenících nebo v základních podmínkách dodávky výrobků; také přirážky nebo srážky se uskutečňují ve výši a za podmínek, které jsou uvedeny v cenících. Nejsou-li hospodárná (obvyklá) množství, výše přirážek nebo srážek ani podmínky jejich použití v cenících nebo v základních podmínkách dodávky výrobků uvedeny, musí být dohodnuty mezi dodavatelem a odběratelem v hospodářské smlouvě.
(4)
Přirážky a srážky za jiné než obvyklé množství je možno uskutečnit jen, má-li odběratel nárok na nákup výrobků za velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu nebo při dodávkách obchodním organizacím. Přirážky nebo srážky jdou k tíži nebo k dobru těm organizacím, na nichž je výrobní množství závislé. Toto ustanovení platí přiměřeně i o ostatních přirážkách a srážkách (§ 4 odst. 5).
§ 26
(1)
Součástí velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nového výrobku jsou zejména
a)
náklady na výzkum, na vývoj a na technologickou přípravu výroby, pokud nejsou hrazeny z jiných zdrojů,
b)
náklady na kompletaci, na licence, na patenty, na odměny za vynálezy a na garanční opravy,
c)
hodnota projektových prací,
d)
hodnota montážních prací, pokud je dodavatel též provádí.
(2)
Dodavatel předloží odběrateli zároveň s návrhem velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nového výrobku specifikaci nákladů uvedených v odstavci 1, jen je-li specifikace zapotřebí pro účely kalkulačního porovnáníkalkulačního porovnání nebo pokud by v důsledku zmíněných nákladů měla být stanovena cena vyšší.
§ 27
Ověření výše ceny
(1)
K přesnějšímu zjištění výše ceny nového výrobku je možno použít i několika způsobů cenového porovnání. Pro ověření zjištěné výše cen je však nutno porovnat rozpočtové kalkulace (§ 22) a jde-li o výrobní prostředky, též rozbor vlivu použití nového výrobku (§ 16). Pro ověření zjištěné výše cen důležitých dovážených nebo vyvážených výrobků je nutno použít též zahraničních cenových relací. Pro ověření zjištěné výše cen spotřebního zboží se porovná též výše daně z obratu.
(2)
Použitím zahraničních cenových relacíPoužitím zahraničních cenových relací se rozumí zkoumání, zda poměr mezi cenami výrobků výrobního oboru (typově řady) na jednom nebo více zahraničních trzích odpovídá poměru cen stejných druhů výrobků v Československu. Přitom je nutno provést rozbor vývoje cen na jednotlivých zahraničních trzích a očistit je od konjunkturálních vlivů.
Oddíl třetí
Rozbor podmínek výroby a realizace nového výrobku
§ 28
Rozbor vlivu navržené ceny
Po zjištění výše ceny nového výrobku na úrovni vyplývající ze soustavy cen se zkoumá, jaký vliv by cena v takové výši měla na výrobu a na výrobní spotřebu, jde-li o výrobní prostředky, nebo na spotřebu, jestliže jde o spotřební zboží.
§ 29
Velkoobchodní ceny
(1)
Pokud jde o výši velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nových výrobků, zkoumá se, jak by dodavatel a odběratel byli navrženou cenou zainteresováni na novém výrobku, zejména jaký vliv by cena měla na úroveň jejich vlastních nákladů výroby, na strukturu jejich výrobního programu, na zavádění nové techniky, na strukturu jimi spotřebovávaných surovin a materiálů, na používání nových výrobních nástrojů a na výši hospodárného výrobního množství.
(2)
Při rozboru výše ceny vyplývající ze soustavy cen je třeba zejména zkoumat její vliv na zainteresovanost výrobce a odběratele na zavádění nové techniky, a to zejména v případech, v nichž stanovení ceny na úrovni vyplývající ze soustavy cen by s ohledem na ekonomicky zdůvodněné vyšší náklady v prvním období výroby nezainteresovávalo výrobce dostatečně na výrobě nového výrobku.
§ 30
Maloobchodní cena
(1)
Pokud jde o výši maloobchodní cenymaloobchodní ceny nových výrobků, zkoumá se zejména vliv navržené ceny na
a)
poptávku po novém výrobku a na změnu v poptávce po porovnatelných výrobcích, která vzniká zavedením nového výrobku na trh.
b)
zvyšování sériovosti výroby a tím snižování vlastních nákladů výroby.
c)
ekonomicky zdůvodněné rozšiřování sortimentu.
(2)
Výjimečně se výše maloobchodní cenymaloobchodní ceny nového výrobku nestanoví na úrovni vyplývající ze soustavy cen, jestliže jde o zboží denní potřeby nebo o zboží nižší cenové skupiny a na trhu není dostatečný výběr jiných podobných výrobků ve stejné cenové úrovni a jestliže zároveň nový, kvalitnější výrobek nahrazuje na trhu dosavadní porovnatelný výrobek levnější, po kterém by však i nadále byla poptávka; v takových případech zůstává maloobchodní cenamaloobchodní cena nového výrobku stejná jako cena, za jakou se prodával méně kvalitní výrobek dosavadní a návrh maloobchodní cenymaloobchodní ceny se neprojednává jako návrh změny maloobchodní cenymaloobchodní ceny.
(3)
Za výjimku ze soustavy cen se nepovažuje případ, v němž se maloobchodní cenamaloobchodní cena nového výrobku vyráběného za účelem zpestření nebo obměny sortimentu stanoví pomocí cenových skupin (§ 18).
Oddíl čtvrtý
Návrh ceny
§ 31
Podklady návrhu
(1)
Na podkladě zjištěné výše ceny a výsledků rozboru podmínek výroby a realizace nového výrobku se vypracuje návrh ceny nového výrobku.
(2)
Navrhovatelé cen uschovávají veškeré podklady aspoň do příští celkové úpravy cen. To platí i o kalkulačních a ostatních podkladech, i když nejsou náležitostmi návrhu ceny.
§ 32
Výše navrhované ceny
(1)
Jestliže výše ceny zjištěná cenovým porovnáním odpovídá úrovni vyplývající ze soustavy cen a jestliže podle výsledků rozboru podmínek výroby a realizace nového výrobku vyhovuje potřebám národního hospodářství, postupuje se dále podle ustanovení §§ 12 až 78.
(2)
V opačném případě platí pro další postup projednávání návrhu ceny ustanovení o projednávání návrhu změn cen (§ 104 a násl.)
(3)
Na základě rozboru je možné navrhnout zejména
a)
stanovení ceny nižší, než jaká by vyplývala ze soustavy cen, avšak na takové výši, aby cena zainteresovávala výrobce na výrobě nového výrobku (např. pokud jde o výrobky dosahující vynikající technickoekonomické úrovně, o náhradní hmoty a materiály apod.);
b)
stanovení přechodně vyšší velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny a současně řešení zainteresovanosti odběratele na používání výrobku, dále dobu, na kterou se stanovení přechodně vyšší ceny uvažuje, a způsob přechodu na velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu vyplývající ze soustavy cen (např. jestliže by stanovení ceny na úrovni vyplývající ze soustavy cen s ohledem na ekonomicky zdůvodněné vyšší náklady v prvním období výroby nezainteresovávalo dostatečně výrobce na výrobě nového výrobku atd);
c)
stanovení stejné maloobchodní cenymaloobchodní ceny nového, zlepšeného výrobku, za kterou se prodává méně kvalitní výrobek dosavadní, jestliže spotřebitel může zlepšení těžko zjistit nebo jestliže nový výrobek má nahradit dosavadní výrobek sloužící stejnému účelu; v těchto případech se návrh projednává buď jako návrh méně důležité změny maloobchodní cenymaloobchodní ceny výrobku (§ 6 písm. B č. 5 vyhlášky č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen), nebo jako návrh změny maloobchodní cenymaloobchodní ceny, jejíž stanovení je vyhrazeno vládě (§ 6 písm. A č. 3 téže vyhlášky).
§ 33
Náležitosti návrhu velkoobchodní ceny
(1)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nového výrobku musí obsahovat zejména
a)
popis a hlavní technické a ekonomické ukazatele nového výrobku;
b)
důvody, pro které se výroba nového výrobku zavádí, údaje o tom, zda nový výrobek nahrazuje některý z výrobků dosavadních nebo zda rozšiřuje sortiment výrobků, jakož i údaje o množství vyráběných nových a porovnatelných výrobků;
c)
technickoekonomický rozbor, který obsahuje:
1.
výši úspor nebo popis zlepšení dosažených v důsledku zavedení nového výrobku,
2.
rozpočtovou (popř. plánovou) kalkulaci nákladů nového výrobku, členěnou podle předepsaného kalkulačního vzorce.
3.
rentabilitu vyrábějícího podniku (vyrábějících podniků) v uplynulém období;
d)
technické a ekonomické ukazatele porovnatelného výrobku (porovnatelných výrobků) a důvody volby tohoto výrobku pro cenové porovnání;
e)
kalkulace porovnatelných výrobků, podle kterých se provádělo cenové porovnání (byla-li cena navržena kalkulačním porovnánímkalkulačním porovnáním);
f)
porovnání navrhované ceny a technických charakteristik nového výrobku s velkoobchodní cenouvelkoobchodní cenou a technickými charakteristikami porovnatelného výrobku, s podrobným zdůvodněním jejich rozdílu podle některého ze způsobů cenového porovnání;
g)
limit velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, byl-li stanoven, a zdůvodnění event. odchylek od tohoto limitu;
h)
číslo příslušné technické normy; nejsou-li pro příslušné výrobky ještě stanoveny technické normy, uvedou se jejich návrhy a nejsou-li ani tyto návrhy, uvede se popis technického provedení;
ch)
vzorek nového výrobku, pokud je to vzhledem k rozměrům nebo váze výrobku technicky proveditelné, pokud to není spojeno s neúměrným nákladem a pokud to neodporuje předpisům. Jde-li o průmyslové zboží, musí být předloženy i jeho výkresy a fotografie. Vzorky se po projednání vracejí, pokud se při posuzování návrhu cen nespotřebují;
i)
jde-li o důležitější výrobek, který bude předmětem dovozu nebo vývozu, též zprávu o poměru cen nového a porovnatelného výrobku na jednom nebo na několika důležitých zahraničních trzích, vypracovanou na podkladě údajů organizací zahraničního obchodu.
(2)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nově dováženého výrobku neobsahuje náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. c) a e). Obsahuje však navíc ekonomické zhodnocení výhodnosti dovozu, výši úspor nebo zlepšení, které dovezený výrobek v národním hospodářství znamená, jakož i jeho nákupní cenu s kalkulací pořizovacích nákladů zahraničního obchodu.
§ 34
Náležitosti návrhu maloobchodní ceny
Návrh maloobchodní cenymaloobchodní ceny nového výrobku musí obsahovat zejména:
a)
název a popis výrobku v takovém znění, aby mohl být shodně pojat do ceníku velkoobchodních cenvelkoobchodních cen i do ceníků maloobchodních cenmaloobchodních cen,
b)
návrh maloobchodní cenymaloobchodní ceny nového výrobku spolu s vyčíslením jejích součástí (obchodní srážky, daně z obratu a velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny),
c)
technické a ekonomické ukazatele porovnatelného výrobku (porovnatelných výrobků) a důvody volby tohoto výrobku pro cenové porovnání,
d)
porovnání navrhované maloobchodní cenymaloobchodní ceny a technických charakteristik nového výrobku s maloobchodní cenoumaloobchodní cenou a technickými charakteristikami porovnatelného výrobku, s podrobným zdůvodněním jejich rozdílu podle některého ze způsobů cenového porovnání,
e)
limit maloobchodní cenymaloobchodní ceny, byl-li stanoven, a zdůvodnění event. odchylek od tohoto limitu.
§ 35
Údaje o porovnatelných výrobcích
Výrobci porovnatelných výrobků, popřípadě organizace zahraničního obchodu, poskytnou dodavatelským organizacím nových výrobků na jejich žádost příslušné podklady o porovnatelných výrobcích tak, aby zpracovatelé návrhů cen nových výrobků mohli doložit předkládané cenové návrhy potřebnými náležitostmi.
Hlava druhá
OPAKOVANĚ VYRÁBĚNÉ VÝROBKY
Kapitola první
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 36
Opakovaně vyráběný výrobek
(1)
Opakovaně vyráběným výrobkemOpakovaně vyráběným výrobkem se rozumí výrobek vyráběný hromadně nebo v jednotlivých sériích o větším počtu kusů, a to podle týchž technických norem.
(2)
Ustanovení odstavce 1 a ostatní ustanovení této hlavy platí přiměřeně i pro vymezení pojmu výrobku opakovaně dováženého a pro tvorbu cenytvorbu ceny takového výrobku.
Cenový limit
§ 37
Návrh cenového limitu
(1)
Návrh cenového limitu (§ 7) se vypracovává pro takové druhy opakovaně vyráběných výrobkůopakovaně vyráběných výrobků, které jsou nově uvedeny v plánu technického rozvoje, nebo pro takové výrobky, jejichž cena není v době sestavení návrhu plánu ještě stanovena.
(2)
Návrh cenového limitu se vypracovává některým ze způsobů cenového porovnání. Obsahuje popis a základní technické údaje o novém výrobku, výpočet pravděpodobných úspor nebo popis zlepšení, údaje o porovnávaných výrobcích a jde-li o důležité vyvážené výrobky, též údaje o poměrech cen nového a porovnatelného výrobku v zahraničí.
§ 38
Projednání návrhu cenového limitu
(1)
Návrh cenového limitu opakovaně vyráběného výrobkuopakovaně vyráběného výrobku vypracovává dodavatelská organizace, popřípadě výzkumný ústav; projednává jej s hlavními odběrateli nového výrobku. Odběratelé jsou povinni zaslat do 20 dnů ode dne, kdy návrh cenového limitu obdrželi, dodavatelské organizaci (výzkumnému ústavu) své vyjádření k návrhu; jinak platí cenový limit navržený dodavatelem.
(2)
Nesouhlasí-li odběratelé s návrhem, rozhodne o výši cenového limitu ústřední orgán nadřízený dodavatelské organizaci (výzkumnému ústavu) po projednání návrhu s ústředními orgány nadřízenými hlavním odběratelům.
§ 39
Stanovení cenového limitu
(1)
Cenový limit opakovaně vyráběného výrobkuopakovaně vyráběného výrobku stanoví
a)
příslušný ústřední orgán, jestliže si stanovení cenového limitu vyhradil,
b)
dodavatelská organizace v ostatních případech.
(2)
Cenový limit je závazný jen pro ten stupeň technické vyjasněnosti výrobku, pro který byl stanoven. Rozdíl mezi konečným návrhem ceny a cenovým limitem musí být technicky a ekonomicky zdůvodněn.
§ 40
Náhradní díly
(1)
Výše cen nových náhradních dílů, které se vyrábějí společně s finálním výrobkem, se zjišťuje v zásadě metodou cenového porovnání tak, aby součet cen všech náhradních dílů nepřekročil cenu finálního výrobku.
(2)
Velkoobchodní cenyVelkoobchodní ceny náhradních dílů opakovaně vyráběných po zastavení výroby finálního výrobku se tvoří tak, že k úhrnu cen všech náhradních dílů výrobku se připočte přirážka, jejíž výše nesmí přesahovat 20 % ceny všech náhradních dílů. O rozvržení výše této přirážky na jednotlivé druhy náhradních dílů se dohodnou dodavatelé s odběrateli a s gestorem.
(3)
Přirážku podle odstavce 2 nelze připočítat, jestliže se bude stejných dílů používat pro nový typ finálního výrobku.
(4)
Ceníky velkoobchodních cenvelkoobchodních cen náhradních dílů se vydávají jen pro náhradní díly těch opakovaně vyráběných výrobkůopakovaně vyráběných výrobků, k nimž je náhradních dílů obvykle třeba. V cenících se rovněž uvádí, o jaký druh náhradních dílů jde (živé nebo mrtvé typy) a zda cena zahrnuje přirážku či nikoliv.
§ 41
Technické normy
Ceny opakovaně vyráběných výrobkůopakovaně vyráběných výrobků, se stanoví až po schválení příslušných technických norem, popř. po stanovení jejich změny.
Kapitola druhá
PROJEDNÁNÍ NÁVRHU A STANOVENÍ CENY
Oddíl první
Výrobní prostředky
§ 42
Společná ustanovení
Dodavatelská organizace vypracuje návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny výrobního prostředku buď
a)
tak, aby cena mohla být stanovena ještě před zahájením výroby výrobního prostředku nebo
b)
současně s návrhem technické normy, popř. s návrhem její změny.
Ceny, které stanoví Státní plánovací komise
§ 43
Náležitosti návrhu
(1)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, kterou přísluší stanovit Státní plánovací komisi, musí kromě náležitostí uvedených v § 33 obsahovat:
a)
vyjádření hlavních odběratelských ústředních orgánů s podrobným zdůvodněním stanoviska k jednotlivým částem návrhu,
b)
zprávu o výsledku projednání návrhu mezi příslušnými ústředními orgány.
(2)
Jde-li o výrobek vyráběný v mnoha provedeních nebo ve velkém počtu druhů, může Státní plánovací komise na návrh dodavatelského ústředního orgánu předem povolit omezení náležitostí návrhu.
§ 44
Projednání návrhu
(1)
Dodavatelská organizace projedná, jestliže to charakter výrobního oboru připouští, svůj návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny s hlavními odběratelskými organizacemi. Odběratelské organizace zašlou dodavatelské organizaci do 10 dnů ode dne, kdy návrh obdržely, své zdůvodněné vyjádření; jinak platí, že s návrhem dodavatelské organizace souhlasí. Odběratelská organizace odešle kopií vyjádření své nadřízené organizaci. Dodavatelská organizace uvede stanovisko odběratelských organizací v návrhu.
(2)
Do pěti dnů po lhůtě stanovené pro vyjádření odběratelských organizací zašle dodavatelská organizace návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nadřízenému ústřednímu orgánu.
(3)
Dodavatelský ústřední orgán prověří návrh do 15 dnů ode dne, kdy jej obdržel a po případných úpravách jej odešle ústředním orgánům nadřízeným hlavním odběratelům a ústředním orgánům, do jejichž oboru působnosti výroba výrobku především náleží (gestorům). Tyto ústřední orgány zašlou do 14 dnů ode dne, kdy návrh obdržely navrhujícímu ústřednímu orgánu své písemné vyjádření; jinak platí, že s návrhem dodavatelského ústředního orgánu souhlasí. Nesouhlas s návrhem musí být řádně zdůvodněn; musí k němu být připojen vlastní návrh ceny.
(4)
Dodavatelský ústřední orgán projedná do 10 dnů po lhůtě stanovené pro vyjádření zúčastněných ústředních orgánů jejich připomínky k návrhu a spolu se zápisem o výsledcích tohoto jednání zašle návrh Státní plánovací komisi.
(5)
Návrhy velkoobchodních cenvelkoobchodních cen předkládají ústřední orgány Státní plánovací komisi zpravidla jako celkové návrhy jednou ročně, a to nejpozději 3 měsíce před předložením svého návrhu státního plánu na příští rok.
(6)
Lhůty uvedené, v odstavcích 1 až 4 jsou směrné; dodavatelské ústřední orgány mohou v odůvodněných případech v dohodě s odběratelskými ústředními orgány stanovit jiné lhůty.
§ 45
Stanovení ceny
Státní plánovací komise stanoví velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny výrobních prostředků do 30 dnů ode dne, kdy jí byl celkový roční návrh předložen. Jestliže ve výjimečných případech předloží ústřední orgán návrh jednotlivý (vedle celkového ročního návrhu), stanoví Státní plánovací komise velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu do 14 dnů.
Ceny, které stanoví ostatní ústřední orgány
§ 46
Náležitosti návrhu
(1)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny výrobního prostředku, kterou přísluší stanovit jinému ústřednímu orgánu než Státní plánovací komisi, musí kromě náležitostí uvedených v § 33 obsahovat zprávu o výsledku projednání návrhu s hlavními odběratelskými organizacemi, jestliže návrh s nimi byl projednán.
(2)
Dodavatelský ústřední orgán se může s hlavními odběratelskými ústředními orgány předem dohodnout na jiných náležitostech návrhu.
§ 47
Projednání návrhu
(1)
O projednání návrhu platí ustanovení § 44 odst. 1 až 3 a odst. 6.
(2)
Jestliže některý ze zúčastněných ústředních orgánů uplatní ve stanovené lhůtě připomínky, projedná je dodavatelský ústřední orgán do 10 dnů ode dne, kdy skončila lhůta pro předložení písemného vyjádření (§ 44 odst. 3).
§ 48
Stanovení ceny
Jestliže žádný ze zúčastněných ústředních orgánů neuplatnil k návrhu připomínky nebo bylo-li při jednání o připomínkách zúčastněných ústředních orgánů dosaženo dohody anebo jestliže se ústřední orgán, který připomínky uplatnil, jednání nezúčastnil, ač byl pozván a obdržel 5 dní před jednáním od dodavatelského ústředního orgánu potřebné podklady, stanoví dodavatelský ústřední orgán velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu výrobního prostředku.
Ceny, které stanoví organizace podřízené ústředním orgánům
§ 49
Seznamy výrobních prostředků
(1)
Výrobní prostředky (jejich skupiny), jejichž ceny přísluší stanovit organizacím podřízeným ústředním orgánům, jsou uvedeny v seznamech výrobních prostředků (jejich skupin), které kromě jejich výpočtu obsahují též označení způsobu tvorby jejich cen a podkladů uvedených v § 15 odst. 2.
(2)
Návrhy seznamů vypracují dodavatelské ústřední orgány; dohodnou je se zúčastněnými ústředními orgány a předloží je spolu s podklady Státní plánovací komisi. Jestliže Státní plánovací komise seznamy a podklady schválí, zašlou je dodavatelské ústřední orgány do 30 dnů jednak svým podřízeným organizacím, jednak odběratelům.
§ 50
Náležitosti návrhu
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny výrobního prostředku obsaženého v seznamu musí mít náležitosti uvedené v § 33, pokud se dodavatelská organizace předem nedohodne se zúčastněnými odběratelskými organizacemi jinak.
§ 51
Projednání návrhu
O projednání návrhu platí ustanovení § 44 odst. 1 s tím rozdílem, že dodavatelská organizace je ve všech případech povinna zaslat návrh organizacím odběratelským.
§ 52
Stanovení ceny
(1)
Jestliže odběratelská organizace ve stanovené lhůtě sdělí dodavatelské organizaci svůj souhlas s návrhem nebo se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádří, stanoví dodavatelská organizace navrženou cenu do pěti dnů po uplynutí této lhůty.
(2)
Jestliže některá z odběratelských organizací ve stanovené lhůtě oznámí dodavatelské organizaci, že s navrženou cenou nesouhlasí, projednává se návrh ceny dále způsobem určeným pro projednávání návrhů cen, které přísluší stanovit ústředním orgánům (§§ 47 a 48).
Oddíl druhý
Spotřební zboží
Společná ustanovení
§ 53
(1)
Návrhy velkoobchodních a maloobchodních cenmaloobchodních cen spotřebního zboží se projednávají společně za účasti zástupců zúčastněných ústředních orgánů. Toto projednávání organizuje a řídi ústřední orgán, kterému přísluší maloobchodní cenumaloobchodní cenu stanovit, popřípadě navrhnout vládě.
(2)
Zástupci ústředních orgánů mohou přizvat k jednání zástupce podřízených podniků, výzkumných ústavů a jiné odborníky.
§ 54
(1)
Postup stanovení cen spotřebního zboží musí být v souladu s odbytovým řízením. Proto ústřední orgán nadřízený dodavatelské organizaci odešle návrh ceny zúčastněným orgánům
a)
nejméně jeden měsíc před uzavřením hospodářských smluv o dodávce výrobků, které se kontrahují jmenovitě (popř. před potvrzením objednávek, pokud pro nové spotřební zboží nejsou stanoveny limity cen) nebo
b)
nejméně jeden měsíc před schválením generální kolekce spotřebního zboží nebo jejího dodatku, pokud se generální kolekce stanoví,
c)
tak, aby ceny mohly být stanoveny nejpozději před zahájením výroby, jde-li o jiné než v písmenech a) a b) uvedené spotřební zboží.
(2)
Jestliže se výrobky kontrahují jmenovitě nebo jsou-li součástí generální kolekce [odstavec 1 písm. a) a b)], mohou se zúčastněné ústřední orgány předem dohodnout i na jiných lhůtách; musí však zachovat zásadu, že cena bude stanovena nejpozději před zahájením výroby.
(3)
Výrobní organizace vypracuje návrhy cen spotřebního zboží buď
a)
tak, aby projednávání návrhů mohlo být uskutečněno podle ustanovení odstavce 1 nebo 2 nebo
b)
současně s návrhem technické normy, popřípadě s návrhem její změny.
(4)
Výrobní podniky jsou povinny, pokud je to technicky proveditelné a není-li to spojeno s neúměrnými náklady, vyznačit na svých výrobcích maloobchodní cenumaloobchodní cenu.
Ceny spotřebního zboží, jehož maloobchodní ceny stanoví vláda
§ 55
Náležitosti návrhu
Návrhy cen spotřebního zboží, jehož maloobchodní cenumaloobchodní cenu stanoví vláda, musí kromě náležitostí uvedených v § 33, popř. v § 34 obsahovat:
a)
vyjádření odběratelských ústředních orgánů a ministerstva financí s podrobným zdůvodněním jejich stanovisek k jednotlivým částem návrhu,
b)
zprávu o výsledku projednání návrhu příslušnými ústředními orgány.
§ 56
Projednání návrhu
(1)
Dodavatelský ústřední orgán prověří návrhy do 15 dnů ode dne, kdy je obdržel a po případných úpravách je odešle příslušným ústředním orgánům.
(2)
Ústřední orgán, kterému přísluší maloobchodní cenumaloobchodní cenu stanovit nebo navrhnout vládě, zajistí projednání návrhů do 10 dnů ode dne, kdy je obdržel.
§ 57
Stanovení ceny
(1)
Po projednání návrhu maloobchodní cenymaloobchodní ceny předloží jej příslušný ústřední orgán do 14 dnů vládě.
(2)
Velkoobchodní cenuVelkoobchodní cenu spotřebního zboží stanoví Státní plánovací komise na návrh příslušného ústředního orgánu do 6 dnů ode dne, kdy vláda stanovila maloobchodní cenumaloobchodní cenu tohoto zboží.
Ceny spotřebního zboží, jehož ceny stanoví ústřední orgány
§ 58
Náležitosti návrhu
(1)
Návrhy cen spotřebního zboží, jehož ceny přísluší stanovit ústředním orgánům, obsahují náležitosti uvedené v § 33, popř. v § 34.
(2)
Dodavatelský ústřední orgán se může s hlavními odběratelskými ústředními orgány a s ministerstvem financí předem dohodnout na jiných náležitostech návrhu.
§ 59
Projednání návrhu
(1)
Dodavatelský ústřední orgán prověří návrhy do 15 dnů ode dne, kdy je obdržel a po případných úpravách je odešle příslušným ústředním orgánům.
(2)
Ústřední orgán, kterému přísluší maloobchodní cenumaloobchodní cenu stanovit nebo navrhnout vládě, zajistí projednání návrhů do 10 dnů ode dne, kdy je obdržel.
§ 60
Stanovení cen
Jestliže předložené návrhy byly při projednávání podle § 53 schváleny, stanoví příslušné ústřední orgány ceny do 6 dnů; nedojde-li k dohodě, postupuje se podle § 118 a násl.
Ceny spotřebního zboží, které stanoví organizace podřízené ústředním orgánům
§ 61
Seznamy výrobků
O seznamech spotřebního zboží (jeho skupin), jehož ceny přísluší stanovit organizacím podřízenými ústředním orgánům, platí přiměřeně ustanovení § 49 o seznamech výrobních prostředků.
§ 62
Náležitosti návrhu
Návrhy cen spotřebního zboží obsaženého v seznamu obsahují náležitosti uvedené v § 33, popř. v § 34, pokud se dodavatelská organizace nedohodne se zúčastněnými odběratelskými organizacemi jinak.
§ 63
Projednání návrhu
Odběratelská hospodářská organizace zašle dodavatelské organizaci do 10 dnů ode dne, kdy návrhy obdržela, své zdůvodněné vyjádření; jinak platí návrh dodavatelské organizace.
§ 64
Stanovení ceny
(1)
Jestliže odběratelská organizace s návrhy souhlasí, stanoví dodavatelská organizace do dalších 5 dnů velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu a odběratelská organizace cenu maloobchodní.
(2)
Jestliže odběratelská organizace s návrhy nesouhlasí, projednávají se návrhy dále způsobem určeným pro projednávání návrhů cen, které přísluší stanovit ústředním orgánům (§ 59).
Hlava třetí
JEDNORÁZOVĚ VYRÁBĚNÉ VÝROBKY
§ 65
(1)
Jednorázově vyráběné výrobky (dále jen „nestandardní výrobky“) jsou:
a)
jednotlivé výrobní prostředky, jejich součásti a díly vyráběné jednorázově podle individuálních požadavků odběratele a zpravidla, v jediném výrobním podniku, o nichž se v době tvorby cenytvorby ceny předpokládá, že ani v budoucnu nebudou ve stejném rozsahu a provedení vyráběny (jejich další výroba není plánována):
b)
prototypy, výrobky vývojové, výrobky vyráběné na zkoušku a jiné obdobné výrobky.
(2)
Za jednotlivé nestandardní výrobky se nepovažuje technologické zařízení investičních celků (provozní celek), ani jeho ucelené části, tj. provozní soubory a provozní jednotky.
(3)
Pokud by byl nestandardní výrobek v budoucnosti opakovaně vyráběn, bude jeho cena znovu projednána jako cena opakovaně vyráběného výrobkuopakovaně vyráběného výrobku.
§ 66
Stupeň technického vyjasnění nestandardního výrobku
(1)
Odběratelská organizace, která požaduje předložení návrhu velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, předá dodavatelské organizaci jasné technické údaje o požadovaném nestandardním výrobku, zejména
a)
název a charakteristiku nestandardního výrobku, jeho provedení a účel,
b)
počet, popřípadě množství žádaných nestandardních výrobků (v měrných technických jednotkách),
c)
technologické údaje a parametry o druhu, velikostí, složení a vlastnostech materiálu či látky, které budou podle charakteru a účelu na žádaném stroji nebo zařízení vyráběny, zpracovávány, dopravovány atd., požadovaný výkon, kapacitu a popřípadě druh a dobu provozu,
d)
zvláštní požadavky na vybavení a provoz stroje nebo zařízení, na automatizaci, na mechanizaci, na bezpečnost a hygienu práce, popřípadě zvláštní technické a přejímací podmínky a výčet náhradních dílů,
e)
údaje, o tom, kde bude stroj nebo zařízení umístěn, v jakých provozních podmínkách a v jakém prostředí,
f)
přibližnou váhu nestandardního výrobku, pokud je odběrateli známa,
g)
název a sídlo dřívější dodavatelské organizace a jí stanovenou cenu, jestliže jde o nestandardní výrobek, o němž je odběratelské organizaci známo, že byl již dříve dodán nebo nabízen v obdobném provedení nebo k obdobnému účelu použití.
(2)
Rozsah údajů uvedených v odstavci 1 je možno vzájemnou dohodou přizpůsobit druhu, složitosti a technické náročnosti příslušného nestandardního výrobku.
§ 67
Náležitosti návrhu
Nedohodne-li se dodavatelská organizace předem s organizací odběratelskou jinak, musí návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nestandardního výrobku obsahovat zejména tyto náležitosti:
a)
popis a hlavní technickoekonomické ukazatele nového výrobku,
b)
rozpočtovou, popř. plánovou kalkulaci nového výrobku,
c)
zdůvodnění výše navrhované ceny, kterým se prokáže, že cena je navržena na úrovni vyplývající ze soustavy cen.
Má-li být cena nestandardních výrobků stanovena Státní plánovací komisí, musí mít návrh náležitosti uvedené v § 33.
§ 68
Postup při projednávání návrhu
(1)
Dodavatelská organizace sdělí odběratelské organizaci návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nestandardního výrobku nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy obdržela jasné technické údaje podle § 66.
(2)
Odběratelská organizace zašle dodavatelské organizaci do 20 dnů ode dne, kdy návrh obdržela, své zdůvodněné vyjádření; jinak platí, že s návrhem souhlasí. Jestliže odběratelská organizace s návrhem velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nesouhlasí, předloží svůj vlastní zdůvodněný návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny.
(3)
Dodavatelská organizace se může dohodnout s organizací odběratelskou na lhůtách delších, než je stanoveno v odstavcích 1 a 2, zejména jestliže:
a)
jde o dodávku nestandardního výrobku značného rozsahu,
b)
je k vypracování návrhu velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny třeba návrhů cen od více stupňů poddodavatelů.
(4)
Jde-li o nestandardní výrobek, určený pro vývoz, stanoví se lhůta pro předložení návrhu velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny lhůtou uvedenou v poptávce vývozní odběratelské organizace a lhůta pro vyjádření vývozního odběratele lhůtou platnosti nabídky organizace dodavatelské. Jestliže vývozní odběratelská organizace s návrhem velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nesouhlasí, předloží nejpozději do 30 dnů od podpisu smlouvy vlastní zdůvodněný návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny dodavatelské organizaci.
(5)
Nedojde-li k dohodě o výši velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, předloží dodavatelská organizace do 15 dnů ode dne podepsání zápisu z projednání návrhu ceny mezi řediteli dodavatelské a odběratelské organizace cenový spor nadřízenému orgánu. Nedohodnou-li se orgány, nadřízené organizacím dodavatelské a odběratelské, předloží dodavatelská organizace spor nadřízenému ústřednímu orgánu ve stejné lhůtě a za stejných podmínek. Nepředloží-li v těchto lhůtách dodavatelská organizace cenový spor k řešení, platí návrh odběratelské organizace.
§ 69
Stanovení velkoobchodní ceny
(1)
Jestliže odběratelská organizace ve stanovené lhůtě sdělí svůj souhlas s návrhem velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, stanoví dodavatelská organizace navrženou cenu nejdéle do 5 dnů po uplynutí této lhůty.
(2)
Jestliže odběratelská organizace ve stanovené lhůtě oznámí dodavatelské organizaci, že s navrženou cenou nesouhlasí, nebo jde-li o nestandardní výrobek, pro který si vyhradil stanovení ceny příslušný ústřední orgán, projednává se mezi ústředními orgány nadřízenými organizacím odběratelské a dodavatelské návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny dále způsobem určeným pro projednávání návrhů cen opakovaně vyráběných výrobních prostředků, které přísluší stanovit ústředním orgánům (§§ 47, 48 a 118).
§ 70
Výrobky vývojové a prototypové
(1)
Prototypovým, vývojovým nebo na zkoušku vyráběným výrobkem se rozumí výrobek vyrobený za účelem ověření jeho funkce, pokud může být v budoucnu opakovaně vyráběn nebo jehož technické řešení bude dále používáno.
(2)
Výjimečně a se souhlasem odběratele je možno navrhnout vyšší cenu vývojového nebo prototypového výrobku, než jaká by odpovídala úrovni vyplývající ze soustavy cen, a to na takové výši, aby dodavatel i odběratel byli na výrobě a použití vývojového nebo prototypového výrobku zainteresováni. Bude-li výrobek dále vyráběn opakovaně, není tato cena pro stanovení ceny opakovaně vyráběného výrobkuopakovaně vyráběného výrobku rozhodující.
§ 71
Jednorázově vyráběné spotřební zboží
Pro tvorbu centvorbu cen jednorázově vyráběného spotřebního zboží platí přiměřeně ustanovení o tvorbě centvorbě cen opakovaně vyráběného spotřebního zboží (§§ 53 až 64).
Hlava čtvrtá
TECHNOLOGICKÁ ČÁST INVESTIČNÍCH CELKŮ
Kapitola první
SPOLEČNĚ USTANOVENÍ
§ 72
(1)
Technologickou částí investičního celkuTechnologickou částí investičního celku se rozumí souhrn kompletního technologického strojního zařízení investičního celku, jakož i ostatních strojů a zařízení, které nepřímo slouží technologii výrobních procesů, a to včetně montážních prací a včetně předepsané projektové dokumentace.
(2)
Při použití třídící soustavy technologického zařízení investičních celkůtřídící soustavy technologického zařízení investičních celků se rozumí technologickou částí provozní celek a jeho další stupně třídění, tj. provozní soubory, provozní jednotky a základní jednotky.
(3)
Ustanovení o technologické části se vztahují i na netechnologické stroje a zařízení investičních celků. Ustanovení §§ 73 až 75 se nevztahují ani na ceny montážních a projektových prací, které jsou součástí technologické části, ani na montážní a projektové práce netechnologických strojů a zařízení; cena montážních a projektových prací se stanoví podle zvláštních předpisů.
(4)
Z hlediska cenových sporů se provozní jednotky, provozní celky a provozní soubory považují za nestandardní výrobky.
Kapitola druhá
TECHNOLOGICKÁ ČÁST PRO TUZEMSKOU INVESTIČNÍ VÝSTAVBU
§ 73
Limit odbytové ceny
(1)
Limitem odbytové cenyLimitem odbytové ceny se rozumí rozpočtový náklad vyčíslený v rozpočtu k zadávacímu (jednostupňovému) projektu a dohodnutý investorem a generálním, popřípadě přímým finálním dodavatelem na celou dodávku technologické části.
(2)
Návrh limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny technologické části v členění podle generálních, popřípadě přímých finálních dodavatelů vypracovává generální projektant. K vypracování návrhu si vyžádá podle potřeby od generálních, popřípadě přímých finálních dodavatelů cenové podklady.
(3)
Cenové podklady pro stanovení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny technologické části jsou:
a)
velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny těch opakovaně vyráběných základních jednotek, jejichž ceny jsou již stanoveny,
b)
návrhy velkoobchodních cenvelkoobchodních cen jednotlivých základních jednotek vypracované pro potřebu stanovení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny, pokud základní jednotky budou v zadávacím projektu specifikovány a pokud ještě nebyly vyráběny,
c)
souhrnné rozpočtové ukazatele provozních celků, provozních souborů a provozních jednotek. Do doby schválení těchto rozpočtových ukazatelů je nutno použít návrhů ukazatelů a správnost jejich výše zvlášť zdůvodnit buď porovnáním s obdobným, již vyráběným zařízením nebo jiným prokazatelným způsobem.
(4)
Cenové podklady pro stanovení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny technologické části neplatí po schválení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny jako ceny velkoobchodní. Výjimkou jsou případy, v nichž v Seznamu strojů a zařízení zadávacího projektu budou specifikovány takové opakovaně vyráběné výrobní prostředky, jejichž velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny jsou již stanoveny. Ostatní cenové podkladyOstatní cenové podklady jsou pouhými podklady pro stanovení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny; lze je při zachování celkové výše limitu technologické části měnit, přičemž však musí být dodržena ustanovení příslušné vyhlášky Státního výboru pro výstavbu.*)
(5)
Postup a lhůty pro projednání, stanovení a případné změny limitů odbytových cenlimitů odbytových cen stanoví rovněž vyhláška Státního výboru pro výstavbu.*)
§ 74
Velkoobchodní ceny
(1)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny se vypracovává na základě prováděcího projektu a podkladů o technickém vyjasnění výrobku (§ 66). Vypracovává jej generální, popřípadě finální dodavatel nebo jiná dodavatelská organizace, a to v členění, které odpovídá fakturačním etapám nebo dílčím dodávkám stanoveným hospodářskou smlouvou.
(2)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny se tedy vypracovává:
a)
na jednotlivé základní jednotky, pokud jsou předmětem samostatné dodávky;
b)
na provozní jednotky a provozní soubory, pokud odpovídají členění fakturačních etap.
(3)
Součet návrhů velkoobchodních cenvelkoobchodních cen základních jednotek, provozních jednotek a provozních souborů nesmí vcelku překročit výši limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny dohodnutou s generálními, popřípadě přímými finálními dodavateli.
(4)
Jestliže dodavatel se souhlasem investora a s vědomím generálního projektanta změní v důsledku hospodárnějšího řešení rozsah příslušné dodávky uvažovaný v zadávacím projektu, je povinen přiměřeně snížit velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu technologického zařízení. V těchto případech se dodavatel podílí na úsporách podle příslušných předpisů.
(5)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny musí odpovídat úrovni vyplývající ze soustavy cen. Jsou-li návrhy velkoobchodních cenvelkoobchodních cen dodávek technologického zařízení ve srovnání s cenovými podklady použitými pro stanovení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny z důvodu zachování úrovně cen nižší, je dodavatel povinen fakturovat sníženou velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu bez nároku na příslušný podíl z dosaženého snížení limitu odbytové cenylimitu odbytové ceny.
§ 75
Postup projednávání velkoobchodní ceny
(1)
Pro projednání návrhů velkoobchodních cenvelkoobchodních cen jednotlivých základních jednotek [§ 74 odst. 2 písm. a)] platí
a)
jde-li o opakovaně vyráběné výrobkyopakovaně vyráběné výrobky, ustanovení §§ 42 až 52;
b)
jde-li o jednorázově vyráběné výrobky, ustanovení §§ 67 až 69.
(2)
Lhůty pro projednání velkoobchodních cenvelkoobchodních cen provozních jednotek a provozních souborů [§ 74 odst. 2 písm. b)] se stanoví, pokud to je podle ustanovení § 74 nutné, dohodou dodavatele a investora odchylně od ustanovení těchto směrnic.
Kapitola třetí
TECHNOLOGICKÉ ZAŘÍZENÍ VÝVOZNÍCH INVESTIČNÍCH CELKŮ
§ 76
Vypracování návrhu
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, popřípadě informativní velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny technologického zařízení vývozních investičních celků vypracovává hlavní dodavatel, a to ve lhůtách pro předložení nabídky (popřípadě informativní nabídky) dohodnutých s vývozní odběratelskou organizací.
§ 77
Velkoobchodní cena
(1)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny uvede hlavní dodavatel v nabídce; rozsah i lhůtu pro vypracování nabídky určí vývozní odběratelská organizace v dohodě s hlavním dodavatelem.
(2)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny se člení podle jednotlivých fakturačních etap a podle cen a vah jednotlivých provozních jednotek, provozních souborů, nejdůležitějších základních jednotek nebo jiným způsobem dohodnutým s vývozní odběratelskou organizací. Rezerva na nepředvídané práce výjimečně dohodnutá mezi hlavním dodavatelem a vývozní odběratelskou organizaci není součástí velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny; její čerpání se určí podle zvláštních předpisů. V celkové velkoobchodní ceněvelkoobchodní ceně je nutno zvláště specifikovat cenu projektových prací, průvodní a technické dokumentace a montážních prací, pokud je dodavatel provádí, jakož i všechny použité přirážky.
(3)
Návrh velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny musí obsahovat zdůvodnění rozdílu mezi informativní velkoobchodní cenouvelkoobchodní cenou a návrhem velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, jestliže návrh informativní velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny byl vypracován a jestliže rozdíl mezi informativní velkoobchodní cenouvelkoobchodní cenou a návrhem velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny přesahuje meze přesnosti stanovené podle § 78 odst. 2.
(4)
Vývozní odběratelská organizace vyjadřuje svůj souhlas s navrženou velkoobchodní cenouvelkoobchodní cenou jejím výslovným přijetím při podpisu smlouvy. Jestliže s navrženou velkoobchodní cenouvelkoobchodní cenou nesouhlasí, projednává se její výše jako spor o cenu nestandardního výrobku (§ 68 odst. 4, 5). Nadřízené ústřední orgány projednají spor o velkoobchodní cenuvelkoobchodní cenu do 30 dnů po předložení potřebných podkladů. Ve výjimečných případech se mohou ústřední orgány nadřízené hlavnímu dodavateli a vývozní odběratelské organizaci dohodnout na lhůtě delší.
§ 78
Informativní cena
(1)
Návrh informativní velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny vypracuje hlavní dodavatel jen, jestliže vývozní odběratelská organizace požádala o vypracování informativní nabídky.
(2)
Hlavní dodavatel může stanovit meze přesnosti navrhované informativní velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny podle stupně technické vyjasněnosti výrobku a podle naléhavosti potřeby vývozní odběratelské organizace.
Hlava pátá
SLUŽBY
§ 79
Způsob tvorby cen
Pokud není stanoveno jinak, platí o tvorbě centvorbě cen služeb přiměřeně ustanovení této vyhlášky o tvorbě centvorbě cen výrobků.
§ 80
Služby v oblasti technického rozvoje
(1)
Pro služby v oblasti technického rozvoje, na které se vztahují směrnice ministerstva financí o financování prací technického rozvoje,*) se použije především cen uvedených v cenících.
(2)
Nejsou-li v cenících ceny služeb v oblasti technického rozvoje uvedeny, stanoví je organizace, která práce provádí (dále jen „organizace“), v dohodě s objednatelem, a to nejpozději při uzavírání hospodářské smlouvy.
(3)
Ceny musí být stanoveny úměrně k cenám obdobných, dříve poskytovaných služeb. Pokud takové služby dosud poskytnuté nebyly, navrhne organizace výjimkou ze zásady cenového porovnání ceny podle propočtu nákladů plánovaných na uskutečnění výzkumného nebo vývojového úkolu. K plánovaným nákladům smí v takovém případě připočíst maximálně 3 % zisku.
(4)
Není-li možno určit výši plánovaných nákladů, dohodne organizace s objednatelem maximální cenový limit.
(5)
Objednatel posuzuje přiměřenost navrhované ceny (cenového limitu) zejména z hlediska jejího vlivu na náklady a rentabilitu svých výrobků.
ČÁST TŘETÍ
NOVÉ VÝROBKY ORGANIZACI MÍSTNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ, VÝROBNÍCH A SPOTŘEBNÍCH DRUŽSTEV NEBO SOUKROMÝCH VÝROBCŮ
Kapitola první
§ 81
Nový výrobek
(1)
O novosti výrobků organizací místního hospodářství, výrobních nebo spotřebních družstev, popřípadě jiných organizací socialistického sektoru (s výjimkou organizací řízených ústředními úřady) nebo soukromých výrobců (dále jen „výrobky místního hospodářství“) platí přiměřeně ustanovení § 11 odst. 1 až 3, avšak, pokud jde o tvorbu velkoobchodních cenvelkoobchodních cen s tou výjimkou ze zásady jednotnosti cen [§ 2 odst. 2 písm. b)], že
a)
jejich novost se posuzuje zpravidla jen v rámci kraje, v němž se vyrábějí,
b)
za nové výrobky místního hospodářství se nepovažují výrobky uvedené v celostátních cenících místního hospodářství.
(2)
Novost výrobku místního hospodářství se při tvorbě velkoobchodních cenvelkoobchodních cen posuzuje, s výjimkou případů uvedených v § 86 odst. 2, bez zřetele k tomu, zda stejné výrobky vyrábějí (dodávají) nebo vyráběly (dodávaly) organizace podřízené ústředním úřadům.
Kapitola druhá
NÁVRHY CEN
Společná ustanovení
§ 82
Ceny výrobků místního hospodářství musí napomáhat k odstraňování neúčelné duplicity výroby v organizacích místního hospodářství (ve výrobních družstvech) a v organizacích podřízených ústředním úřadům; musí orientovat organizace místního hospodářství a výrobní družstva na žádoucí výrobu doplňkovou, výrobu z místních, zbytkových a odpadových materiálů a především na rozvoj služeb placených obyvatelstvem.
§ 83
Cenové porovnání
Návrhy cen na úrovni cen výrobků místního hospodářství se vypracovávají, pokud není dále stanoveno jinak, zásadně metodou cenového porovnání (§§ 13 až 32).
§ 84
Porovnatelný výrobek
O porovnatelnosti výrobků místního hospodářství platí přiměřeně ustanovení § 14, avšak s tou odchylkou, že při tvorbě velkoobchodních cenvelkoobchodních cen výrobků místního hospodářství
a)
se jejich porovnatelnost posuzuje zpravidla v rámci kraje, v němž je podniky místního hospodářství, výrobní a spotřební družstva nebo soukromí výrobci vyrábějí,
b)
za porovnatelné výrobky je nutno určit výrobky uvedené v celostátních cenících místního hospodářství,
c)
nelze k porovnání použít výrobků organizací podřízených ústředním úřadům, s výjimkou případů uvedených v § 86 odst. 2.
§ 85
Způsoby porovnání
(1)
O způsobu porovnání cen výrobků místního hospodářství platí přiměřeně ustanovení §§ 15 až 23.
(2)
Výše ceny výrobku místního hospodářství se pří cenovém porovnání ověřuje, jde-li o spotřební zboží, porovnáním procentního výnosu daně z obratu jednotlivého nového a porovnatelného výrobku, popřípadě porovnáním průměrného výnosu daně z obratu skupiny nových a skupiny porovnatelných výrobků.
Výjimky z cenového porovnání
Velkoobchodní ceny
§ 86
(1)
Nelze-li nový výrobek porovnat podle ustanovení §§ 83 až 93, navrhuje se velkoobchodní cenavelkoobchodní cena tak, aby byl zajištěn přiměřený výnos daně z obratu, nejvýše však na úrovni prověřených, nezbytně nutných výrobních nákladů a kalkulovaného zisku, a to v těch případech, v nichž buď
a)
výrobek byl vyroben z materiálů nebo polotovarů zbytkových, odpadových nebo z materiálů či polotovarů nižší jakosti nebo
b)
výrobek byl vyroben i z jiných materiálů, ale jeho odbyt je zajištěn (např. hospodářskou smlouvou) a nejde o výrobek podle odstavce 2 nebo
c)
je třeba zajistit podniku schopnost výroby.
(2)
Jde-li o výrobky nebo skupiny výrobků, pro které podle rozhodnutí Státní plánovací komise mají platit jednotné ceníky (příslušných ústředních úřadů, místního hospodářství, výrobních nebo spotřebních družstev), třeba při stanovení cen nových výrobků použít k porovnání výrobků uvedených v těchto cenících.
§ 87
(1)
Jestliže byla na organizaci místního hospodářství nebo družstvo přenesena výroba určitého výrobku z organizace podřízené ústřednímu úřadu, může být pro tento výrobek stanovena velkoobchodní cenavelkoobchodní cena vyšší, než je velkoobchodní cenavelkoobchodní cena platná pro stejný výrobek organizace podřízené ústřednímu úřadu jen tehdy, jestliže přenesení výroby znamená ekonomicky výhodnější uspokojení potřeb národního hospodářství.
(2)
Je-li výroby určitého výrobku třeba k zlepšení plynulého zásobování kraje, může být navržena zisková přirážka vyšší, než určují cenové předpisy.
§ 88
Velkoobchodní cenyVelkoobchodní ceny výrobků lidových družstev invalidů mohou být stanoveny až do výše maloobchodních cenmaloobchodních cen, snížených o obchodní srážku platnou pro státní obchod, avšak jen v případech, v nichž to zajištění hospodářské činnosti družstev nezbytně vyžaduje.
Maloobchodní ceny
§ 89
Maloobchodní cenyMaloobchodní ceny výrobků místního hospodářství, vyrobených z odpadového nebo zbytkového materiálu nebo z materiálu horší jakosti, musí být přiměřeně nižší než ceny obdobných výrobků uvedených v cenících maloobchodních cenmaloobchodních cen, jestliže se v důsledku použití tohoto materiálu zhoršuje jakost zboží.
Kapitola třetí
PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHU A STANOVENÍ CENY
§ 90
Náležitosti návrhu
(1)
Návrh ceny výrobku místního hospodářství musí obsahovat zejména
a)
popis a hlavní technické ukazatele nového výrobku,
b)
kalkulaci nového výrobku vypracovanou podle směrnic nadřízených orgánů,
c)
číslo příslušné technické normy, avšak jen tehdy, jde-li o výrobek, na který byla již dříve stanovena maloobchodní cenamaloobchodní cena, nebo jestliže to vyžadují předpisy o přejímce zboží vydané ministerstvem vnitřního obchodu,
d)
vzorek nového výrobku, pokud je to vzhledem k rozměrům nebo váze výrobku technicky proveditelné, pokud to není spojeno s neúměrným nákladem a pokud to neodporuje předpisům; jinak se přiloží ověřený nákres nebo fotografie.
e)
potvrzení odběratele o dohodnutém odběru výrobku v rámci hospodářské smlouvy a jeho vyjádření k cenám navrhovaným výrobcem, zejména pokud jde a maloobchodní cenumaloobchodní cenu spotřebního zboží,
f)
vzorek porovnatelného výrobku, jehož cena byla v rámci kraje již stanovena, pokud je to vzhledem k rozměrům nebo váze výrobku technicky proveditelné, pokud to není spojeno s neúměrným nákladem a pokud to neodporuje předpisům. Jde-li o porovnatelný výrobek uvedený v cenících, uvede se číslo a položka příslušného ceníku.
(2)
Výkonné orgány krajských národních výborů si mohou vyžádat další nutné podklady a posudky odborníků z výroby a obchodu, nutné ke správnému stanovení cen.
(3)
Navrhovatelé cen uschovávají veškeré podklady aspoň do příští celkové úpravy cen. To platí i o kalkulačních a ostatních podkladech, i když nejsou náležitostmi návrhu ceny.
§ 91.
Projednávání návrhu
Výrobce vypracuje návrhy cen výrobků místního hospodářství podle ustanovení §§ 82 až 85, projedná je s hlavními odběrateli a spolu s vyjádřením hlavních odběratelů je zašle výkonnému orgánu příslušného krajského národního výboru tak, aby cena mohla být stanovena ještě před zahájením běžné výroby.
§ 92
Stanovení ceny
(1)
Výkonný orgán krajského národního výboru stanoví ceny výrobku místního hospodářství do 21 dnů ode dne, kdy návrh obdržel.
(2)
Jakmile výkonný orgán krajského národního výboru ceny stanovil, opatří vzorek plombou nebo podobně a vrátí jej výrobci.
§ 93
Ceny, které stanoví organizace místního hospodářství
O postupu při projednávání a stanovení cen organizacemi místního hospodářství platí přiměřeně ustanovení §§ 49 až 52, 61 až 64 a popřípadě §§ 55 až 80.
Kapitola čtvrtá
SLUŽBY
§ 94
Společná ustanovení
(1)
Pokud není stanoveno jinak, platí o tvorbě centvorbě cen služeb přiměřeně ustanovení této vyhlášky o tvorbě centvorbě cen výrobků místního hospodářství.
(2)
Není-li možno uskutečnit cenové porovnání proto, že neexistují služby porovnatelné, stanoví se cena nové služby na základě nezbytně nutných nákladů s připočtením ziskové přirážky, daně z obratu a daně z výkonů.
Služby, jejichž ceny stanoví Správa pro rozvoj místního hospodářství, popřípadě ústřední svazy družstev“.
§ 95.
Náležitosti návrhu
(1)
Návrh ceny služby, kterou přísluší stanovit Správě pro rozvoj místního hospodářství, obsahuje přiměřeně náležitosti uvedené v § 90 a mimoto technický popis služby, který musí být tak podrobný, aby v budoucnu mohla být podle něho provedena kontrola kvality a rozsahu služby; přitom kalkulaci služby (předběžnou nebo výslednou) je možno nahradit rozpočtem (rozborem), a to v případech, v nichž jde o hromadnou službu a v nichž nelze správnou kalkulaci přímo na jednotlivý výkon, na který se schvaluje cena, stanovit.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí obdobné i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
§ 96
Projednání návrhu
(1)
O předložení návrhu výkonnému orgánu krajského národního výboru platí přiměřeně ustanovení § 91.
(2)
Výkonný orgán krajského národního výboru prověří předložený návrh a po eventuálních úpravách jej do 14 dnů ode dne, kdy návrh obdržel, předloží Správě pro rozvoj místního hospodářství.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
§ 97
Stanovení ceny
(1)
Správa pro rozvoj místního hospodářství projedná návrh s příslušnými ústředními orgány a do 21 dnů ode dne, kdy jej obdržela, stanoví cenu služby.
(2)
Lhůty uvedené v §§ 96 a 97 jsou směrné; Správa pro rozvoj místního hospodářství a ostatní zúčastněné orgány se mohou v odůvodněných případech dohodnout na lhůtách odlišných.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
ČÁST ČTVRTÁ
NÁJEMNÉ Z NĚKTERÝCH MOVITÝCH ZÁKLADNÍCH PROSTŘEDKŮ NAJATÝCH ORGANIZACEMI SOCIALISTICKÉHO SEKTORU
§ 98
Rozsah platnosti
Ustanovení této části se vztahují na movité základní prostředky najaté organizacemi socialistického sektoru (dále jen „základní prostředky“), s výjimkou motorových vozidel.*)
Výše nájemného
§ 99
(1)
Je-li pronajímatelem organizace, která je povinna provádět odpisy ze základních prostředků, rovná se roční nájemné výši odpisů stanovené v obecných nebo zvláštních normách pro odpisování základních prostředků, tj. výši odpisů s přihlédnutím k podmínkám, za kterých bude nájemce základní prostředky užívat.
(2)
Nájemné se zvyšuje o pojistné, pokud pojistné je povinen hradit pronajímatel. V případech, v nichž náklady na obnovu a generální opravy základních prostředků hradí nájemce, se nájemné přiměřeně sníží. Náklady na běžné opravy a údržbu, jakož i náklady na dopravu základních prostředků a na jejich případnou demontáž a novou montáž provedenou pronajímatelem hradí nájemce.
(3)
O nájmu základních prostředků uzavřou pronajímatel a nájemce písemnou smlouvu, v níž uvedou zejména též výši nájemného stanoveného podle odstavce 1, jakož i způsob úhrady nákladů s nájmem spojených.
§ 100
Organizace, které nejsou povinny odpisovat prostředky
Je-li pronajímatelem organizace, která není povinna odpisovat základní prostředky, smí ročně nájemné činit nejvýše 6 % pořizovací hodnoty základních prostředků snížené o hodnotu opotřebení. Ustanovení § 99 odst. 2 a 3 platí i zde.
§ 101
Soukromé osoby
(1)
Je-li pronajímatelem soukromá osoba, smí roční nájemné činit nejvýše 5 % pořizovací hodnoty základních prostředků snížené o hodnotu opotřebení. Při výpočtu nájemného je nutno vycházet ze skutečné pořizovací ceny pronajatého základního prostředku.
(2)
Aby bylo možno uspořit administrativní práce, lze pro stanovení nájemného použít průměrné hodnoty za dobu trvání nájemní smlouvy.
(3)
Ustanovení § 99 odst. 2 a 3 platí i zde.
§ 102
(1)
Jestliže je pronajatý základní prostředek odepsán nebo neodpovídá-li jeho zůstatková hodnota skutečnému stavu opotřebení, je nutno hodnotu opotřebení stanovit odhadem.*)
(2)
Zvláštní předpisy týkající se provádění generálních oprav a investic některých základních prostředků organizacemi státního socialistického sektoru, které vylučují placení nájemného mezi některými organizacemi socialistického sektoru a upravují obsah nájemní smlouvy, zůstávají nedotčeny.**)
§ 103
Nájemné z drobných a krátkodobých předmětů
Pro určení výše nájemného z drobných a krátkodobých předmětů platí přiměřeně ustanovení §§ 98 až 101.
ČÁST PÁTÁ
ZMĚNY CEN
Kapitola první
ZMĚNY CEN, KTERÉ STANOVÍ VLÁDA NEBO STÁTNÍ PLÁNOVACÍ KOMISE
§ 104
Návrhy změn cen
(1)
Systém řízení průmyslu a soustava hmotných podnětů vyžadují maximální stabilitu cenové soustavy v období mezi celkovými úpravami cen uskutečňovanými na základě politickohospodářských směrnic vlády. Proto se velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny v období mezi celkovými úpravami velkoobchodních cenvelkoobchodních cen mohou měnit jen výjimečně, a to jen tehdy, jestliže
a)
se v důsledku vývoje hmotných proporcí nebo rozvoje nové techniky změnily nebo mají změnit podmínky, za kterých byly cenové relace a úroveň cen při celkové úpravě stanoveny nebo jestliže
b)
v důsledku snížení nákladů by došlo v jednotlivých skupinách k příliš velké a zejména k nerovnoměrné rentabilitě výroby jednotlivých skupin výrobků, vždy však, jestliže
c)
ponechání dosavadních velkoobchodních cenvelkoobchodních cen by mohlo vést k nežádoucím hospodářským důsledkům, zejména by nepříznivě působilo na strukturu výroby a výrobní spotřeby a na zavádění nové techniky, kterým by nebylo možno jiným způsobem zabránit, nebo jestliže by změna velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny byla nejvhodnějším řešením.
(2)
Maloobchodní cenyMaloobchodní ceny se v období mezi celkovými úpravami maloobchodních cenmaloobchodních cen mění jen výjimečně, a to jen tehdy, jestliže by jejich ponechání bylo v zásadním rozporu se zájmy národního hospodářství.
§ 105
Náležitosti návrhu
(1)
Návrh změny ceny musí kromě náležitostí uvedených v §§ 33, popřípadě 34 obsahovat též vyčíslení vlivu změny na ukazatele plánu, zejména
a)
na vydání odběratelských ústředních orgánů,
b)
na odvody daně z obratu, jde-li o výrobek, na který je stanovena maloobchodní cenamaloobchodní cena, nebo o výrobek, jehož cena zahrnuje i daň z obratu, anebo o výrobek, u něhož se část zisku odčerpává formou daně z obratu,
c)
na dlouhodobé normativy hmotné zainteresovanosti a na ukazatele finančního plánu.
(2)
Podklady uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) se vypracovávají podle ukazatelů obsažených ve státním plánu na ten rok, ve kterém se návrh změny předkládá.
(3)
Má-li být cena změněna na jinou úroveň, než jaká vyplývá ze soustavy cen (§ 32), musí návrh obsahovat též podrobné zdůvodnění navržené úrovně.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně pro ceny výrobků místního hospodářství (§§ 81 až 97).
§ 106
Postup při projednávání návrhu
(1)
Pro projednávání návrhů změn cen platí přiměřeně ustanovení o projednávání návrhů maloobchodních cenmaloobchodních cen, které stanoví vláda (§§ 55 až 57) a o projednávání návrhů velkoobchodních cenvelkoobchodních cen, které stanoví Státní plánovací komise (§§ 43 až 45),
(2)
Návrhy změn cen předkládají ústřední orgány nejpozději 3 měsíce před termínem stanoveným pro předložení jejich návrhu státního plánu na příští rok.
§ 107
Stanovení změny
Státní plánovací komise stanoví změnu velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny výrobku do 30 dnů od dne, kdy jí byl celkový návrh předložen, a to s účinností od 1. ledna následujícího roku.
Kapitola druhá
OSTATNÍ ZMĚNY CEN
Oddíl první
Společná ustanovení
§ 108
(1)
Kromě případů uvedených v § 104 mohou být v období mezi celkovými úpravami cen změněny:
a)
ceny, které byly stanoveny nesprávně, tj. v rozporu s platnými předpisy o tvorbě centvorbě cen a ceny výrobků, jejichž jakost či vlastnosti jsou horší než jakost či vlastnosti uvedené v příslušné technické normě, která byla podkladem pro stanovení ceny nového výrobku,
b)
maloobchodní cenymaloobchodní ceny méně důležitých výrobků,
c)
ceny zboží určeného pro výprodeje a doprodeje a zboží partiového, opotřebených nebo částečně znehodnocených výrobků a výrobků ze zásob podniků (dále jen „výprodejní výrobky“),
d)
ceny přebytečných a neupotřebitelných movitých základních prostředků.
(2)
Ustanovení o změnách cen uvedených v odstavci 1 písm. a) se vztahují i na změny cen srovnatelných (§ 8).
Oddíl druhý
Změny nesprávně stanovených cen
§ 109
(1)
Změny cen uvedené v § 108 odst. 1 písm. a) uskutečňují orgány, kterým přísluší ceny stanovit, a to ihned, jakmile samy nebo prostřednictvím kontrolních orgánů zjistí, že cena byla stanovena nesprávně. O změně ceny informují Státní plánovací komisi.
(2)
Jestliže orgán, kterému přísluší ceny stanovit, se zjištěním kontrolního orgánu nesouhlasí, postupuje se jako při cenových sporech (§§ 118 až 120).
(3)
Dodavatelské ústřední orgány předkládají Státní plánovací komisi a ministerstvu financí současně se svým návrhem ročního plánu souhrnnou zprávu o změnách cen, které byly od počátku roku, v němž se plán vypracovává, v oboru jejich působnosti provedeny podle ustanovení odstavce 1.
Oddíl třetí
Změny maloobchodních cen méně důležitých výrobků
§ 110
(1)
O tom, zda jde o méně důležitý výrobek, rozhoduje na návrh příslušného ústředního orgánu při projednávání návrhu změny maloobchodní cenymaloobchodní ceny Státní plánovací komise.
(2)
O návrzích změn maloobchodních cenmaloobchodních cen méně důležitých výrobků platí přiměřeně ustanovení §§ 104 až 106 s tím, že změnu stanoví ten orgán, jemuž přísluší stanovit maloobchodní cenumaloobchodní cenu nového výrobku.
Oddíl čtvrtý
Změny cen výprodejních výrobků
§ 111
Maloobchodní ceny
Pro změny maloobchodních cenmaloobchodních cen výprodejních výrobků uvedených v § 108 písm. c) stanoví orgán pověřený tvorbou maloobchodních cenmaloobchodních cen v dohodě s ostatními příslušnými orgány zvláštní směrnice, kterými zejména vymezí podmínky pro výprodej výrobků a charakter výprodejních výrobků.
Velkoobchodní ceny
§ 112
Plnohodnotné výprodejní výrobky
(1)
Výprodejní výrobky, které svým stavem odpovídají novým výrobkům, se dodávají za velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny nových výrobků, platné v době jejich prodeje.
(2)
Velkoobchodními cenamiVelkoobchodními cenami se v tomto případě rozumějí ceny uvedené v cenících nebo ceny oznámené příslušným organizacím. K těmto cenám je možné připočítat odbytovou přirážku, popřípadě přirážku za malé množství, pokud prodávající organizace takovou přirážku při nákupu výprodejního výrobku zaplatila.
§ 113
Opotřebené výrobky
Při prodeji opotřebených výrobků, tj. takových výrobků, které svým stavem již neodpovídají novým výrobkům, se dohodne prodávající organizace s organizací odběratelskou na přiměřené srážce z ceny, pokud taková srážka není stanovena již v ceníku.
§ 114
Společná ustanovení
Ustanovení §§ 112 a 113 nemění nic na ustanoveních o srážkách nebo přirážkách za jinou jakost, provedení nebo vybavení výrobku (§ 4 odst. 5).
Oddíl pátý
Změny cen základních prostředků
§ 115
Rozsah použití
Ustanovení §§ 116 a 117 se vztahují na prodej základních prostředků organizacemi socialistického sektoru.*)
§ 116
Stanovení změny
(1)
Změny cen základních prostředků se stanoví dohodou mezi prodávající a kupující organizací.
(2)
Dojde-li k prodeji základních prostředků pracujícím, stanoví cenu prodávající organizace, přičemž základem pro stanovení ceny je maloobchodní cenamaloobchodní cena (popřípadě velkoobchodní cenavelkoobchodní cena zvýšená o daň z obratu), přiměřeně snížená podle míry opotřebení nebo znehodnocení základního prostředku.
§ 117
Společná ustanovení
Ustanovení §§ 115 a 116 se nevztahují na změny cen těch základních prostředků, jejichž ceny se stanoví podle zvláštních předpisů.*)
ČÁST ŠESTÁ
CENOVÉ SPORY
§ 118
Žádost o rozhodnutí cenového sporu
Nejdojde-li při jednaní o návrhu ceny podle předchozích ustanovení k dohodě ani mezi vedoucími zúčastněných ústředních orgánů, popřípadě radou krajského národního výboru, předloží orgán, kterému přísluší cenu stanovit, popřípadě orgán nadřízený organizaci, které přísluší cenu stanovit, žádost o rozhodnutí sporu podle příslušnosti buď Státní plánovací komisi nebo Státnímu výboru pro výstavbu anebo Státní arbitráži Republiky československé do 10 dnů od projednání sporu mezi příslušnými orgány.**)
§ 119
Náležitosti návrhu
(1)
Žádost o rozhodnutí cenového sporu musí obsahovat kromě náležitostí uvedených v § 33, popřípadě v § 34
a)
konečná, zdůvodněná stanoviska vedoucích zúčastněných orgánů,
b)
odborné posudky sporných otázek cenového návrhu vypracované zpravidla výzkumnými ústavy obou stran.
(2)
Žádost o rozhodnutí sporu Státní arbitráží Republiky československé musí obsahovat kromě toho náležitosti stanovené pro projednání sporů o základní podmínky dodávky.
§ 120
Stanovení ceny
Státní plánovací komise, popřípadě Státní výbor pro výstavbu rozhodnou spor do 14 dnů ode dne, kdy obdržely návrh vypracovaný a předložený podle §§ 118 a 119; příslušný orgán stanoví na podkladě tohoto rozhodnutí cenu do dalších 5 dnů.
ČÁST SEDMÁ
OZNÁMENÍ STANOVENÝCH CEN
§ 121
Úvodní ustanovení
(1)
Stanovená cena nebo změna ceny platí ode dne, který je uveden ve výměru příslušného orgánu (organizace). Orgán (organizace), který cenu stanoví, oznámí ji všem orgánům (organizacím), kterých se cena týká, a Státnímu úřadu statistickému.
(2)
Výrobci uvedou při dodávkách výrobků, jejichž ceny byly stanoveny podle §§ 81 až 97, ve svých fakturách vždy evidenční číslo dodaného výrobku, pod kterým jeho cenu eviduje výkonný orgán krajského národního výboru nebo číslo zboží ceníku místního hospodářství, popřípadě Ústředního svazu výrobních (spotřebních) družstev nebo číslo služby z ceníku místního hospodářství, popřípadě Ústředního svazu výrobních (spotřebních) družstev. Jestliže výrobky, pro které byly stanoveny maloobchodní cenymaloobchodní ceny, jsou dodávány zásobovacím a odbytovým organizacím, uvedou výrobci ve fakturách stanovenou maloobchodní cenumaloobchodní cenu.
§ 122
Maloobchodní ceny
Maloobchodní cenyMaloobchodní ceny oznámí do 14 dnů ode dne jejich stanovení orgán či organizace, který cenu stanovil, popřípadě ústřední orgán, který by cenu stanovil, kdyby její stanovení nebylo vyhrazeno vládě, a to:
a)
jde-li o nové spotřební zboží, hromadně a opakovaně vyráběné nebo dovážené, ve sbírkách doplňujících ceníky maloobchodních cenmaloobchodních cen, a to do 14 dnů po stanovení maloobchodní cenymaloobchodní ceny,
b)
jde-li o nové druhy spotřebního zboží vyrobeného nebo dovezeného na zkoušku pro omezený okruh odběratelů, ve výměrech o stanovení maloobchodních cenmaloobchodních cen platných pro takovou dodávku, a to do 14 dnů po jejich stanovení.
§ 123
Velkoobchodní ceny nestandardních výrobků
(1)
Velkoobchodní cenyVelkoobchodní ceny důležitých nestandardních výrobků oznamuji dodavatelské ústřední orgány všem orgánům, kterých se ceny týkají, a Státnímu úřadu statistickému nejméně jednou ročně, a to formou
a)
seznamů fakturovaných typických jednotlivých nestandardních výrobky
b)
cenových ukazatelů jednotlivých skupin nestandardních výrobků podle hlavních technických parametrů.
(2)
Pokud jde o důležité nestandardní výrobky, oznamují dodavatelské ústřední orgány nejméně jednou ročně rozpočtové ukazatele a třídící soustavu investičních celků.
ČÁST OSMÁ
POUŽITI VELKOOBCHODNÍCH CEN V PLÁNU
§ 124
Použití cen při sestavování plánu
(1)
Při sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství lze použít pouze cen stanovených podle této vyhlášky.
(2)
V případech, v nichž není cena stanovena a v nichž je nutno nový výrobek, včetně prototypů, zahrnout do plánu, lze použít pro jeho ocenění cenového limitu.
(3)
Výrobci i odběratelé jsou odpovědni za to, že v plánu uvedou stejnou cenu (cenový limit).
(4)
Výše srovnatelné velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny pro účely ocenění hrubé výroby se určí obdobně jako u cen běžných, a to na základě poměru běžné cenyběžné ceny porovnatelného výrobku k běžné ceněběžné ceně výrobku nového.
§ 125
Změny plánu v důsledku změn cen
(1)
Ústřední orgány zapracují změny cen stanovené podle § 107 do svých návrhů plánů na příští rok. Spolu s návrhem státního plánu předloží
a)
celkovou bilanci vlivu cenových změn vypracovanou podle ukazatelů obsažených v návrhu státního plánu na příští rok a dohodnutou s odběrateli,
b)
orientační bilanci vlivu cenových změn na zbývající léta pětiletého plánu.
(2)
Státní plánovací komise rozhoduje v jednotlivých případech o tom, v jaké míře budou změny cen, provedené podle § 104, promítnuty do plánu dodavatele a odběratele.
§ 126
(1)
Do státního plánu se nepromítají změny cen provedené podle §§ 109 až 117.
(2)
Při vypracování výkazů o plnění těch ukazatelů plánu dodavatele, které jsou takovými úpravami dotčeny, se zásadně používá změněných cen srovnatelných i běžných.
(3)
Dodávky výrobků, jejichž cena byla změněna podle § 109, se uskutečňují:
a)
zásadně až do konce roku za velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny původní; prostředky odpovídající rozdílu mezi původní a změněnou cenou se blokují až do schválení celkového ročního rozboru činnosti dodavatelovy;*)
b)
neprodleně za maloobchodní cenymaloobchodní ceny změněné.
(4)
Výjimkou z ustanovení odstavce 3 písm. a) se uskutečňují dodávky výrobků neprodleně, za změněné velkoobchodní cenyvelkoobchodní ceny, jde-li o výrobky místního hospodářství, dále jestliže by ponechání původních velkoobchodních cenvelkoobchodních cen do konce roku mělo důsledky nežádoucí z hlediska národního hospodářství nebo jestliže k změně ceny došlo zásluhou odběratele. V takových případech odběratel odděleně eviduje prostředky odpovídající rozdílu mezi původní a změněnou cenou výrobků, které mu byly dodány.
ČÁST DEVÁTÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 127
Výjimky a odchylky z ustanovení této vyhlášky může povolit nebo stanovit Státní plánovací komise.
§ 128
Podrobnější pokyny o metodice tvorby centvorby cen v jednotlivých odvětvích národního hospodářství vydají příslušné ústřední orgány, a to po projednání se Státní plánovací komisí.
§ 129
(1)
Zrušují se všechny dosavadní předpisy vydané Státním úřadem plánovacím o metodice tvorby centvorby cen; zejména se zrušují:
a)
směrnice Státního úřadu plánovacího o státních velkoobchodních. velkoobchodních, státních maloobchodních a maloobchodních cenáchmaloobchodních cenách, uveřejněné v částce 118 Úředního listu z roku 1954, ve znění směrnic uveřejněných v částce 111 Úředního listu z roku 1955,
b)
vyhláška Státního úřadu plánovacího č. 206/1955 Ú. l., kterou se vydávají směrnice o velkoobchodních cenách nestandardních strojů a zařízení, jejich součástí a ostatních nestandardních výrobků.
(2)
Zrušují se též směrnice ministerstva financí, Státního úřadu plánovacího, ministerstev vnitřního obchodu a místního hospodářství a ústředních svazů družstev pro tvorbu maloobchodních a velkoobchodních cenvelkoobchodních cen výkonnými orgány krajských národních výborů a pro snížení daně z obratu u výrobků z místních a vlastních surovinových zdrojů a výrobků z odpadových surovin, uveřejněné v částce 104 Úředního listu z roku 1956.
§ 130
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. října 1959.
Předseda:
inž. Šimůnek v. r.
*)
Rozpočtová (normativní, cenová) kalkulace se sestavuje zpravidla na základě průměrných hodnot, kterých by mělo být dosaženo v průběhu celého nebo několikaletého období výroby nového výrobku. V rozpočtové kalkulaci nejsou zahrnuty přechodně vyšší náklady prvního období výroby. Rozpočtová kalkulace se sestavuje na základě stejných podmínek výroby nového výrobku i výrobků porovnatelných (množství výrobků atd.).
*)
Vyhláška č. 152/1959 Ú. l., o dokumentaci staveb.
*)
Směrnice ministerstva financí čj. 112/128 500/1958. uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 6 ze dne 6. června 1958.
*)
Odbor pro rozvoj místního hospodářství rady Ústředního národního výboru hlavního města Prahy.
*)
O sazbách za pronájem a používání motorových vozidel platí vyhláška č. 377/1949 Ú. l. I.
*)
Oddíl V Směrnic ministerstva financí o generální inventarizaci základních fondů, jejich novém ocenění a určení stupně jejich opotřebení, otištěných v částce 43 Úředního listu z roku 1954, resp. oddíl II Pokynů ministerstva financí otištěných v částce 138 Úředního listu z roku 1954.
**)
Vyhláška ministerstva financí č. 205/1958 Ú. l., kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku.
*)
Vládní nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku. Vyhláška č. 205/1958 Ú. l., kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku.
*)
Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 44/1951 Ú. l., o tvoření cen a prodeji ojetých motorových vozidel a jejich přívěsů.
Vyhláška býv. ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 68/1958 Ú. l., o výkupu a využití trvale vyřazených traktorů, používaných v zemědělství.
**)
§ 17 písm. a) až c) vyhlášky č. 186/1959 Ú. l.
*)
§ 55 vyhlášky ministerstva financí č. 62/1958 Ú. l., o finančních zdrojích některých hospodářských organizací státního socialistického sektoru a o úhradě jejich ztrát. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 191/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 191/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 57/1957 Sb., týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie
Vyhlášeno 13. 10. 1959, datum účinnosti 13. 10. 1959, částka 77/1959
* § 1 - V rozsahu a za podmínek stanovených touto vyhláškou se poskytne československým fyzickým osobám, které měly dne 16. listopadu 1957 stálé bydliště na území Československé republiky náhrada, a to
* § 2 - Náhrada se poskytne jen za ty pohledávky a nároky na věcná plnění [§ 1 písm. a)], které vznikly před 19. únorem 1955, zanikly podle § 2 odst. 1 zákona, jsou nepochybné a dobytné, a příslušely jak v době svého vzniku, tak i dne 11. února 1956*) českoslovens
* § 3 - (1) Náhrada se poskytne za nemovitý a movitý majetek [§ 1 písm. b)], který byl dotčen zmíněným opatřením do dne 11. února 1956 a byl jak v den tohoto opatření, tak i dne 11. února 1956 ve vlastnictví československé fyzické osoby, a to jen za
* § 4 - Podmínkou přiznání nároku na náhradu (§§ 1 až 3) je též, že byla včas podána přihláška podle vyhlášky ministerstva financí č. 71/1959 Ú. l.
* § 5 - Základem pro výpočet náhrady jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 4), přezkoušené podle platných cenových a jiných předpisů.
* § 6 - Výše náhrady reemigrantům z Jugoslávie za jejich dinárové vklady se vypočte tak, že se od dinárového vkladu odečte půjčka poskytnutá československým státem na tento vklad, přepočtená na dináry v poměru 1 Kčs st. p. za 1 dinár, a zbytek vkladu se přepočte n
* § 7 - Za zemědělskou půdu se poskytne žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků v Jugoslávii, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného zemědělského družstva ne
* § 8 - Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlíží se při stanovení náhrady, zda žadatel není poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
* § 9 - (1) Náhrada se sníží o břemena a dluhy váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
* § 10 - Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních.
* § 11 - O způsobu úhrady náhrady, její výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.**)
* § 12 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 13. 10. 1959
191
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 10. října 1959
o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 57/1957 Sb., týkajících se Federativní lidové republiky Jugoslávie
Ministerstvo financí stanoví podle § 2 odst. 2 věty druhé zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany (dále jen „zákon”), a na základě zásad stanovených vládou:
§ 1
V rozsahu a za podmínek stanovených touto vyhláškou se poskytne československým fyzickým osobám, které měly dne 16. listopadu 1957 stálé bydliště na území Československé republiky náhrada, a to
a)
za peněžité pohledávky, s výjimkou pohledávek za zboží, a za nároky na věcná plnění vůči jugoslávskému státu a jugoslávským právnickým a fyzickým osobám,
b)
za nemovitý a movitý majetek ve Federativní lidové republice Jugoslávii, který byl dotčen jugoslávským opatřením znárodňovacím nebo vyvlastňovacím nebo jiným opatřením odnímajícím nebo omezujícím vlastnická práva.
§ 2
Náhrada se poskytne jen za ty pohledávky a nároky na věcná plnění [§ 1 písm. a)], které vznikly před 19. únorem 1955, zanikly podle § 2 odst. 1 zákona, jsou nepochybné a dobytné, a příslušely jak v době svého vzniku, tak i dne 11. února 1956*) československé fyzické osobě se stálým bydlištěm na území Československé republiky vůči jugoslávskému dlužníku se stálým bydlištěm (sídlem) na nynějším území Federativní lidové republiky Jugoslávie.
§ 3
(1)
Náhrada se poskytne za nemovitý a movitý majetek [§ 1 písm. b)], který byl dotčen zmíněným opatřením do dne 11. února 1956 a byl jak v den tohoto opatření, tak i dne 11. února 1956 ve vlastnictví československé fyzické osoby, a to jen za
a)
rodinný domek,
b)
hospodářské budovy, půdu, živý a mrtvý inventář drobných zemědělců ve Federativní lidové republice Jugoslávii, avšak jen těch, kteří jsou nyní členy jednotných zemědělských družstev, nebo hospodaří jako samostatní malí nebo střední zemědělci,
c)
pozemek zastavěný rodinným domkem [písmeno a)], nejvýše však ve výměře 800 m2 a za pozemek zastavěný hospodářskými budovami [písmeno b)],
d)
budovy a zařízení sloužící provozu malé živnosti.
(2)
Náhrada se však neposkytne ani v případech uvedených v odstavci 1, jestliže se v Československé republice při podobném opatření, jak byl tento majetek dotčen ve Federativní lidové republice Jugoslávii, náhrada neposkytuje.
§ 4
Podmínkou přiznání nároku na náhradu (§§ 1 až 3) je též, že byla včas podána přihláška podle vyhlášky ministerstva financí č. 71/1959 Ú. l.
§ 5
Základem pro výpočet náhrady jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 4), přezkoušené podle platných cenových a jiných předpisů.
§ 6
Výše náhrady reemigrantům z Jugoslávie za jejich dinárové vklady se vypočte tak, že se od dinárového vkladu odečte půjčka poskytnutá československým státem na tento vklad, přepočtená na dináry v poměru 1 Kčs st. p. za 1 dinár, a zbytek vkladu se přepočte na nové peníze podle úředního kursu dináru k 11. únoru 1956.
§ 7
Za zemědělskou půdu se poskytne žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků v Jugoslávii, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného zemědělského družstva nebo které sám obhospodařuje v tuzemsku; náhrada nesmí však převyšovat 13 ha.
§ 8
Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlíží se při stanovení náhrady, zda žadatel není poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
§ 9
(1)
Náhrada se sníží o břemena a dluhy váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
(2)
Z přiznané náhrady se před její výplatou odečtou závazky, které měl žadatel vůči jugoslávskému státu, jugoslávským právnickým a fyzickým osobám, jejichž nároky dnem 11. února 1956 přešly na československý stát.*)
§ 10
Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních.
§ 11
O způsobu úhrady náhrady, její výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.**)
§ 12
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o vypořádání otevřených majetkových otázek uzavřená dne 11. února 1956 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb.).
*)
Podle § 3 odst. 1 zákona č. 57/1957 Sb. přecházejí dnem 11. února 1956 na československý stát nároky jugoslávského státu a jugoslávských právnických a fyzických osob vůči československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda.
**)
Vyhláška ministerstva financí č. 206/1958 Ú. l., o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 192/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 192/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o převzetí některých jugoslávských cenných papírů československým státem
Vyhlášeno 13. 10. 1959, datum účinnosti 13. 10. 1959, částka 77/1959
* § 1 - (1) Tato vyhláška upravuje převzetí jugoslávských cenných papírů československým státem, které byly dne 11. února 1956 ve vlastnictví československých právnických nebo fyzických osob, jež tohoto dne měly sídlo (bydliště) na území Československé republiky.
* § 2 - (1) Jugoslávské cenné papíry uvedené v § 1 (dále jen „cenné papíry”), které jsou ve vázané úschově podle dekretu č. 95/1945 Sb. na území Československé republiky, převede příslušný tuzemský peněžní ústav na účet československého státu u Státní banky českos
* § 3 - (1) Československý stát poskytne náhradu za jugoslávské zahraniční půjčky znějící na dolary nebo na zlaté franky, které byly přihlášeny a složeny do vázané úschovy podle dekretu č. 95/1945 Sb. a přihlášeny k majetkovým dávkám podle zákona č. 134/1946 Sb.;
* § 4 - Organizace státního socialistického sektoru odepíší ze svých účtů cenné papíry (§ 1) ke dni jejich převzetí československým státem (§ 2).
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení. vyhlášky č. 192/1959 Ú. l.
Aktuální znění od 13. 10. 1959
192
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 10. října 1959
o převzetí některých jugoslávských cenných papírů československým státem
Ministerstvo financí stanoví podle § 5 odst. 1 písm. c) a § 7a odst. 1 věty druhé zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, ve znění zákona č. 64/1958 Sb.,*) podle § 4 zákona č. 57/1957 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými občany a jugoslávskými občany, a na základě zásad stanovených vládou:
§ 1
(1)
Tato vyhláška upravuje převzetí jugoslávských cenných papírůjugoslávských cenných papírů československým státem, které byly dne 11. února 1956 ve vlastnictví československých právnických nebo fyzických osob, jež tohoto dne měly sídlo (bydliště) na území Československé republiky.
(2)
Jugoslávskými cennými papíryJugoslávskými cennými papíry se pro účely této vyhlášky rozumějí cenné papíry (vnitřní a zahraniční) vydané jugoslávským státem nebo právnickými osobami na nynějším území Federativní lidové republiky Jugoslávie, včetně cenných papírů starších emisí, z nichž byly zavázány země, které tvoří nyní součást jugoslávského státu, jakož i oddělené kupóny takových cenných papírů.
§ 2
(1)
Jugoslávské cenné papíryJugoslávské cenné papíry uvedené v § 1 (dále jen „cenné papíry”), které jsou ve vázané úschově podle dekretu č. 95/1945 Sb. na území Československé republiky, převede příslušný tuzemský peněžní ústav na účet československého státu u Státní banky československé v Praze pro jugoslávský stát. O převodu uvědomí tuzemský peněžní ústav vlastníka.
(2)
Cenné papíry, které jsou mimo území Československé republiky, je povinen jejich vlastník (§ 1 odst. 1) na příkaz Státní banky československé převést na účet, který mu tato banka určí; o papírech převedených podle tohoto příkazu platí, že dnem převodu byly převzaty československým státem pro jugoslávský stát.
(3)
Cenné papíry odevzdané jugoslávským zastupitelským úřadům před počátkem účinnosti této vyhlášky, a to v souvislosti s jugoslávskou úpravou cenných papírů, považují se dnem počátku účinnosti této vyhlášky za převzaté podle ní československým státem pro jugoslávský stát.
(4)
Cenné papíry, které měly být přihlášeny podle dekretu č. 95/1945 Sb., avšak přihlášeny nebyly,**) a jsou na území Československé republiky, nikoliv však ve vázané úschově podle tohoto dekretu, je osoba, která má tyto cenné papíry u sebe, povinna složit na účet uvedený v odstavci 1, a to do 31. října 1959.
§ 3
(1)
Československý stát poskytne náhradu za jugoslávské zahraniční půjčky znějící na dolary nebo na zlaté franky, které byly přihlášeny a složeny do vázané úschovy podle dekretu č. 95/1945 Sb. a přihlášeny k majetkovým dávkám podle zákona č. 134/1946 Sb.; za kupóny k těmto cenným papyrům, ať připojené nebo oddělené, jakož i za ostatní jugoslávské cenné papíryjugoslávské cenné papíry se náhrada neposkytuje.
(2)
Výše náhrady se určí podle sazeb uvedených v příloze. Od náhrady se odečtou depozitní poplatky, bankovní výlohy a případné jiné závazky.
(3)
Náhrada se poskytne, jakmile cenné papíry (odstavec 1) budou převzaty československým státem pro jugoslávský stát. O způsobu náhrady, její výplatě a uvolňování, platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistictického sektoru.*)
(4)
Náhrada se neposkytne organizacím státního socialistického sektoru.
§ 4
Organizace státního socialistického sektoru odepíší ze svých účtů cenné papíry (§ 1) ke dni jejich převzetí československým státem (§ 2).
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
Příloha vyhlášky č. 192/1959 Ú. l.
| Označení půjčky:| za nom.| Sazby v Kčs
---|---|---|---
8%| Kingdom of Serbs, Croats, Slovenes Gold Loan 1922 „Blair”| $ 100| 103,96
7%| Kingdom of Serbs, Croats, Siovenes Goid Loan 1922 „Blair”| $ 100| 100.38
5%| Funding Bonds 1932 I. ser.| $ 100| 86.04
5%| Funding Bonds 1933 II. ser.| $ 100| 86.04
7%| State Mortgage Bank of Yug. Gold Loan 1927 „Seligman”| $ 100| 125.47
5%| State Mortgage Bank of Yug. I. a II. série Funding Bonds| $ 100| 71.70
5%| State Mortgage Bank of Yug. dílčí certif. Funding Bonds| $ 100| 71.70
5%| Funding Gold Bonds State Mortgage Bank of Yug. 1934| Švfrs 100| 14.94
4%| zástavní listy Státní hyp. banky Jugoslávie, r. 1938| Švfrs 100| 13.28
4%| unifikační srbská půjčka r. 1895 ve ffrs A II| frs 500| 9,96
5%| srbská zlatá půjčka r. 1902 ve ffrs| frs 500| 4.98
4,5%| zlatá půjčka r. 1906| frs 500| 4.98
4,5%| zlatá půjčka r. 1909| frs 500| 4.98
5%| srbská zlatá půjčka r. 1913| frs 500| 4.98
7%| mezinárod. stabilizač. půjčka ve zlatě| frs 100| —,60
5%| Kingdom of Yugosl. r. 1933 Funding Bonds| frs 100| —,50
5%| Funding obligace dílčí| frs 100| —,28
4,5%| Státní hypoteč. banka král. Jugoslávie r. 1911| frs 500| 4.98
4,5%| zást. listy Státní hypoteční banky Jugoslávie r. 1910| frs 500| 4.98
*)
Úplné znění zákona č. 107/1953 Sb. viz vyhlášku ministra financí č. 80/1958 Sb.
**)
Cenné papíry, které měly být přihlášeny podle dekretu č. 95/1945 Sb. a přihlášeny nebyly, propadly ve prospěch státu.
*)
Vyhláška ministerstva financí č. 206/1958 Ú. l. |
Vyhláška Ministra spravedlnosti č. 193/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra spravedlnosti č. 193/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra spravedlnosti k provedení zákona o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků
Vyhlášeno 16. 10. 1959, datum účinnosti 1. 9. 1959, částka 78/1959
* Část I - Způsob určování znalců (§ 1 — § 8)
* Část II - Náhrada hotových nákladů a odměna za znalecký úkon (§ 9 — § 16)
* Část III - Činnost tlumočníků (§ 17 — § 22)
* Část IV - Přibírání jednotlivců ke znaleckým a tlumočnickým úkonům (§ 23 — § 23)
* Část V - Předpisy o zadávání prací a služeb socialistickými organizacemi jednotlivcům (§ 24 — § 24)
* Část VI - Ustanovení přechodná (§ 25 — § 25)
* Část VII - Ustanovení závěrečná (§ 26 — § 26) k vyhlášce č. 193/1959 Ú. l.
Aktuální znění od 1. 9. 1959
193
VYHLÁŠKA
ministra spravedlnosti
ze dne 6. října 1959
k provedení zákona o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků
Ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí a se zúčastněnými ministerstvy a ústředními orgány podle § 19 a v dohodě s ministrem financí podle § 8 odst. 1 a § 11 zákona č. 47/1959 Sb., o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků, stanoví:
Nová úprava právních poměrů znalců a tlumočníků vychází ze zásady, že znalecké a tlumočnické úkony mají především zajišťovat socialistické organizace v rámci své činnosti a že při provádění zákona, zejména při výjimečném zadávání znaleckých či tlumočnických úkonů jednotlivcům, je třeba usilovat o dosažení jeho hlavního cíle a to vymýcení sukromopodnikatelských způsobů při provádění znaleckých a tlumočnických úkonů.
Část I
Způsob určování znalců
§ 1
Soudy, prokurátoři a jiné orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení, arbitrážní orgány a ostatní orgány státní správy (dále jen „dožadující orgány”), oprávněné podle § 2 zákona požadovat od orgánů a organizací socialistického sektoru (dále jen „dožádané orgány”), aby jim byla označena osoba, která má provést znalecký úkon, požádají o sdělení osoby vhodného pracovníka pro znalecký úkon (zpravidla písemně, v místním styku i osobní nebo telefonickou žádostí). Protože dožádané orgány jsou povinny žádosti vyhovět a neprodleně písemně označit znalce jen tehdy, spadá-li předmět znaleckého úkonu do oboru jejich působnosti, je třeba správná vybrat příslušný dožádaný orgán. V žádosti je třeba stručně ale výstižně uvést předmět znaleckého úkonu, Tam, kde jde o několik úkonů stejného druhu, není třeba žádat o označení osoby znalce jednotlivě pro každý jednotlivý případ, nýbrž stačí v žádosti poukázat na to, že půjde o určité skupiny znaleckých úkonů, které je třeba zajistit.
§ 2
Při žádostech o znalecké úkony je třeba postupovat uváženě. V mnoha případech postačí vyžádat si vyjádření nebo vysvětlení (revizní zprávy atd.) od orgánů a organizací, jak jsou k tomu povinny např. v trestním řízenítrestním řízení podle § 3 odst. 1 trestního řádu a § 7 zákona o prokuratuře, podle § 4 trestního zákona správního pro obor trestního řízení správního a podle § 4 vyhlášky č. 73/1955 Ú. l. ve správním řízení. Žádost o znalecký úkon bude podávána pouze v nutných případech.
§ 3
Ustanovením § 3 zákona je dána možnost, aby výjimečně byl požádán o znalecký úkon státní ústav nebo státní orgán. Půjde tu o případy zvlášť obtížné, které vyžadují zvláštního vědeckého kolektivního posouzení nebo použití zvláštního technického zařízení, které má tento ústav. Výjimečnost tohoto postupu je třeba přísně zachovávat.
§ 4
Výběr osoby znalce spočívá na dožádaném orgánu, a proto je třeba, aby zde bylo s plným vědomím odpovědnosti zkoumáno, kteří pracovníci vyhovují podmínkám, jež stanoví zákon. Je nutno, aby označený pracovník byl občansky bezúhonný, oddán lidově demokratickému zřízení, měl potřebné odborné a politické znalosti a zkušenosti, které zaručují, že úkon může úspěšně provést.
§ 5
Zjistí-li dožadující orgány, že označená osoba nemá potřebné předpoklady, mohou požádat o označení jiného pracovníka. Z ustanovení § 9 odst. 2 zákona plyne povinnost dožádaných orgánů zajistit a dohlížet na to, aby znalecké úkony byly prováděny urychleně a kvalitně.
§ 6
Znalec provádí znalecký úkon v rámci svých pracovních povinností u dožádaného orgánu, který ho pro znalecký úkon označil. Pracovník provádějící znalecký úkon odpovídá proto plně svému orgánu za řádné a včasné splnění úkolu tak jako při plnění jiných svých povinností. Za obsah znaleckého úkonu nese však plnou odpovědnost znalec sám.
Seznamy orgánů a organizací
§ 7
Aby byl získán potřebný podklad pro opatřování znaleckých úkonů, sestaví ministerstvo spravedlnosti v dohodě s Generální prokuraturou, ministerstvem vnitra a ostatními zúčastněnými ústředními úřady a orgány obecný seznam orgánů a organizací z nejdůležitějších oborů činnosti přicházejících v úvahu pro různé druhy znaleckých úkonů. Tento obecný seznam bude dožadujícími orgány ve vzájemné spolupráci s orgány soudu, prokuratury a bezpečnosti doplněn a zpřesněn především podle poznatků získaných v praxi. Nebude-li v okrese orgán v požadovaném oboru, obrátí se dožadující orgán na své krajské orgány. Půjde-li o natolik specializovaný obor, že ani v krajském měřítku nebude zde vhodný orgán pro vyhotovení znaleckého úkonu, obrátí se krajské dožadující orgány na své příslušné ústřední orgány.
Složení slibu
§ 8
(1)
Je nutné, aby znalec v trestním, občanskoprávním nebo správním řízení složil slib v každém jednotlivém případě, neboť nejde o stálou funkci, nýbrž pouze o jednotlivé znalecké úkony. Slib lze složit též písemně podepsáním příslušného předem rozmnoženého vzoru. V každém případě je třeba znalci připomenout jeho povinnosti a následky porušení těchto povinností.
(2)
Nejde-li o znaleckou činnost v trestním, občanskoprávním nebo správním řízení, nebude znalec skládat slib. I zde znalec odpovídá za svou činnost trestně i občanskoprávně podle obecných ustanovení.
Část II
Náhrada hotových nákladů a odměna za znalecký úkon
§ 9
(1)
Náhradu hotových výloh, které byly účelně vynaloženy na provedení znaleckého úkonu, a odměnu účtuje dožádaný orgán, který označil pracovníka pro znalecký úkon, nikoliv pracovník pověřený úkonem sám. Důsledně bude také dožádaný orgán odpovídat za to, že účtovaná doba pro znalecký úkon je přiměřená provedenému znaleckému úkonu. Náhrada nákladů a odměna bude vyplácena dožádanému orgánu.
(2)
Se souhlasem ústředních orgánů mohou se rozpočtové organizace dohodnout, že náhrady hotových výloh a odměny za znalecké úkony nebudou mezi nimi účtovány.
(3)
Náhrada cestovních výdajů souvisících s provedením znaleckého nebo tlumočnického úkonu, se poskytne podle příslušných předpisů o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.
(4)
Pracovníkům označeným pro znalecké nebo tlumočnické úkony hradí vzniklé hotové náklady jejich orgán.
(5)
Stížnost proti rozhodnutí o výši náhrady hotových výloh a o výši odměny může podat dožádaný orgán, nikoliv znalec.
§ 10
(1)
Dožádané orgány umožní pracovníku provést znalecký úkon v pracovní době a poskytnou mu za tím účelem podle možnosti úlevy v práci.
(2)
Bylo-li ke znaleckému úkonu třeba práce přesčas, vyplatí dožádaný orgán znalci za tuto práci odměnu. Odměna však nesmí přesahovat částku, která byla dožádanému orgánu dožadujícím orgánem vyplacena.
(3)
Za zvlášť kvalitní provedení znaleckého úkonu může dožádaný orgán svému pracovníku vyplatit zvláštní odměnu, a to i když znalecký úkon provedl v pracovní době. Zvláštní odměna nesmí přesahovat 20 % odměny, kterou dožádaný orgán sám obdržel za znalecký úkon.
§ 11
Výplata odměny se provede takto:
a)
Rozpočtová organizace zúčtuje přijatou odměnu a náhradu hotových výloh jako příjem z funkční a správní činnosti a výplatu odměny pracovníků na vrub osobních výdajů mimo fondy; příjem ani výdaj odměny nerozpočtuje.
b)
Hospodářská organizace a zvláštní rozpočtová organizace zúčtuje veškeré náklady spojené s provedením znaleckého posudku na vrub svých nákladů; do těchto nákladů zahrne rovněž výplatu odměny, kterou zúčtuje mimo mzdový a neosobní fond; příjem vyúčtuje jako snížení nákladů.
c)
Výplata odměn za znalecké úkony nesmí převýšit částky, které organizace za tyto úkony jako odměnu přijala.
§ 12
Ustanovení §§ 9 až 11 platí i pro odměňování tlumočnických úkonů, byl-li tlumočnický úkon proveden pracovníkem některé organizace, která obstarává nebo organizuje tlumočnické a překladatelské práce, nebo byl-li tlumočník takovou organizací pro tlumočnický úkon označen.
§ 13
Odměna vyplacená pracovníku za znalecký nebo tlumočnický úkon zaměstnavatelem podléhá dani ze mzdy. Tato odměna je součástí hrubého výdělku rozhodného pro výpočet průměrného ročního výdělku a pro účely důchodového zabezpečení.
Sazby odměn za znalecké a tlumočnické úkony
§ 14
(1)
Odměna za znalecký úkon činí podle jeho obtížnosti za jednu hodinu skutečně vykonané práce potřebné k provedení úkonu ve stupni I, bylo-li třeba k provedení úkonu odborných znalostí a zkušeností získaných delší odbornou praxí nebo činností, nejvýše 10 . . . Kčs,
ve stupni II, bylo-li třeba k provedení úkonu odborných znalostí a zkušeností získaných vyšší teoretickou průpravou a trvalým zaměstnáním v příslušném oboru, nejvýše . . 16 Kčs,
ve stupni III, bylo-li třeba k provedení úkonu nezbytné zvláštní vědecké kvalifikace nejvýše 20 Kčs.
Činí-li doba potřebná k provedení znaleckého úkonu méně, než jednu hodinu, náleží odměna za celou hodinu; za každou další započatou hodinu znaleckého úkonu náleží jen poměrná část odměny.
(2)
Činí-li okolnosti případu znalecký úkon mimořádně obtížným, může být ve výjimečných a zvlášť odůvodněných případech odměna ve stupni III přiměřeně zvýšena, nejvýše však o 20 %.
(3)
Odměna za přípravné práce nutné k provedení znaleckého úkonu činí 5 Kčs za jednu hodinu skutečně vykonané práce. Odměna za přípravné práce nenáleží, činí-li doba potřebná k provedení znaleckého úkonu včetně přípravných prací méně než jednu hodinu.
§ 15
(1)
Odměna za tlumočnický úkon činí:
Pol. 1: Při ústním překladu z cizího jazyka do češtiny nebo slovenštiny nebo naopak 12 Kčs za jednu hodinu skutečně vykonané práce, nejvýše však 80,— Kčs za jeden den.
Pol. 2: Při písemném překladu do češtiny nebo slovenštiny
a)| z cizího jazyka s výjimkou jazyků orientálních| 13,— Kčs
---|---|---
b)| z jazyků orientálních s výjimkou čínštiny nebo japonštiny| 15,— Kčs
| vždy za jednu stranu překladu psanou strojem,|
c)| z čínštiny nebo japonštiny za jeden slovní znak.| 0,30 Kčs
Pol. 3: Při písemném překladu z češtiny nebo slovenštiny
a)| do cizího jazyka s výjimkou jazyků orientálních| 18,— Kčs
---|---|---
b)| do jazyků orientálních s výjimkou čínštiny nebo japonštiny| 21,— Kčs
| vždy za jednu stranu překladu psanou strojem,|
c)| do čínštiny nebo japonštiny za jeden slovní znak.| 0,50 Kčs
Pol. 4: Při přezkoušení písemného překladu pořízeného jinou osobou s případným ověřením za jednu stranu psanou strojem nejvýše polovinu sazby pod pol. 2 a 3.
Pol. 5: Při ověření správnosti strojem psaných opisů listin sepsaných v cizím jazyku . . . 3 Kčs za jednu stranu.
(2)
Za složitější a obtížnější překlady, zejména za překlady vyžadující znalostí odborného názvosloví a za překlady z těžko čitelných podkladů se odměna přiměřeně zvýší, nejvýše však o 20 %.
(3)
Poměná část odměny náleží:
a)
podle položky 1 za pracovní dobu kratší než jedna hodina: činí-li však doba celého tlumočnického úkonu méně než jednu hodinu, náleží odměna za celou hodinu;
b)
podle položek 2 až 5 za stranu neobsahující ani 30 řádek strojového písma s průměrným počtem 50 písmen v řádce; za první stranu však náleží vždy odměna určená za celou stranu.
(4)
Za překlady z cizího jazyka do jiného cizího jazyka náleží nejvýše odměna za překlad z češtiny nebo slovenštiny do cizího jazyka zvýšená o 40 %.
§ 16
V odměnách za znalecké a tlumočnické úkony jsou zahrnuty i odměny za vyhotovení čistopisů znaleckého posudku nebo překladu napsaného strojem, popřípadě předem určeného počtu propisů.
Část III
Činnost tlumočníků
§ 17
Předsedové krajských soudů vydávají prověřeným tlumočníkům příslušné osvědčení a vedou je v evidenci v seznamu tlumočníků. Jazykové a hospodářské školy jsou povinny, aby předsedům krajských soudů navrhly ze svých pracovníků způsobilé osoby pro tlumočnickou činnost. Předsedové krajských soudů jazykové a hospodářské školy ve svém obvodu zvlášť ještě na tuto povinnost upozorní a vyžádají si příslušné návrhy v přiměřené lhůtě, kterou v upozornění stanoví.
§ 18
Kromě jazykových a hospodářských škol budou orgány a organizace, které potřebují tlumočnické úkony, navrhovat předsedovi krajského soudu způsobilé osoby především z řad pracovníků státní správy a organizací socialistického sektoru nebo mimo okruh těchto osob.
§ 19
Krajské soudy budou sledovat, do jaké míry je zajištěna tlumočnická služba zapsanými tlumočníky. Tam, kde by se jevil nedostatek, vyžádá si předseda krajského soudu od příslušných organizací návrhy vhodných osob. Při nedostatku jiných osob může se předseda krajského soudu zcela výjimečně obrátit i na jednotlivce. Podle potřeby vyžádá si předseda krajského soudu jména zapsaných tlumočníků od jiného krajského soudu a zapíše tyto osoby do seznamu tlumočníků.
Prověřování tlumočníků
§ 20
O navržených osobách provede předseda krajského soudu šetření. Zejména věnuje pozornost tomu, aby byly spolehlivě prokázány politické a odborné znalosti a zkušenosti. Tlumočníky zapsané v seznamu jiného krajského soudu již zvlášť neprověřuje.
Seznamy tlumočníků, tlumočnická pečeť a osvědčení o tlumočnictví
§ 21
(1)
Krajský soud — soudní správa vede seznam tlumočníků podle jednotlivých jazyků. U jména tlumočníka se vyznačí jeho adresa a popřípadě telefonní číslo.
(2)
Tlumočnická pečeť obsahuje malý státní znak a jméno tlumočníka s uvedením tlumočnické funkce a příslušného jazyka (příslušných jazyků). Tlumočnická pečeť se opatří na náklad justiční správy. Není překážek, aby tlumočníci, kteří mají vyhovující pečeť, používali jí i nadále. Tlumočník, který bude ze seznamu tlumočníků vyškrtnut, je povinen vrátit pečeť justiční správě.
(3)
V osvědčení o tlumočnické funkci se uvede jazyk, pro který je tlumočník oprávněn vykonávat tlumočnickou činnost. Osvědčení se opatří otiskem úřední pečeti krajského soudu — soudní správy.
Odměňování tlumočníků
§ 22
Tam, kde dosud u tlumočníků není tlumočnická činnost vázána na pracovní náplň organizace, u níž tlumočník je zaměstnán, je za tlumočnické úkony odměňován přímo. Tam, kde je označen organizací, k jejíž pracovní náplni patří tlumočnické a překladatelské práce, platí ustanovení o znalcích.
Část IV
Přibírání jednotlivců ke znaleckým a tlumočnickým úkonům
§ 23
V těch zcela výjimečných případech, v nichž příslušný obor činnosti nespadá do pracovní náplně organizace socialistického sektoru nebo taková činnost je soustředěna u organizace ve vzdáleném místě, kde by pracovníkům vyslaným ke znaleckému úkonu vznikaly neúměrné náklady a časové ztráty, bude možné obracet se při znaleckých a tlumočnických úkonech i na jednotlivce.
V takových případech bude jednotlivec takto přibraný za znalce za znalecký úkon odměněn přímo a jemu bude také dožadující organizací poskytnuta náhrada vzniklých nákladů. Předpisy o prověřování a odměňování platí přiměřeně.
Část V
Předpisy o zadávání prací a služeb socialistickými organizacemi jednotlivcům
§ 24
Předpisy o zadávání prací a služeb socialistickými organizacemi jednotlivcům jsou závazné i pro znalecké a tlumočnické úkony. Avšak tam, kde půjde o opatření úředního orgánu v některém řízení, nepoužije se těchto ustanovení (například v soudním řízení, kde je znalec nebo tlumočník ustanoven soudním usnesením). V těchto případech neplatí omezující ustanoveni obsažená ve vládní vyhlášce č. 40/1959 Ú. l., o zadávání prací a služeb socialistickými organizacemi jednotlivcům. Tam, kde úřední orgán použije znaleckých nebo tlumočnických služeb při své hospodářské činnosti, je však třeba postupovat podle uvedené vládní vyhlášky.
Část VI
Ustanovení přechodná
§ 25
Žádosti o znalecké nebo tlumočnické úkony podané do 1. záři 1959 budou posuzovány podle dosavadních předpisů.
Část VII
Ustanovení závěrečná
§ 26
(1)
Vyhláška č. 234/1957 Ú. l., kterou se stanoví sazby odměn stálých přísežných znalců a tlumočníků, se zrušuje.
(2)
Směrnice předsedy bývalého Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci o stanovení odměn za posudky expertů ve věcech vynálezů, objevů, zlepšovacích návrhů a technické normalizace č. 165/1957 Ú. l. zůstávají nedotčeny.
(3)
Dále zůstává nedotčena vyhláška Státní mzdové komise č. 79/1954 Ú. l., o odměnách za překlady a korektury překladů, nevztahuje se však na tlumočnické úkony, jejichž odměňování se řídí touto vyhláškou.
(4)
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959.
Ministr:
dr. Škoda v. r.
Příloha k vyhlášce č. 193/1959 Ú. l.
Obecný seznam orgánů a organizací socialistického sektoru podle nejdůležitějších oborů činnosti pro potřebu státních orgánů a organizací socialistického sektoru
1.
Zdravotnictví
okresní ústavy národního zdraví
krajské ústavy národního zdraví (a to pouze v těch případech, kdy OÚNZ nemůže znalecký úkon zajistit).
Čs. státní lázně
výzkumné ústavy
(Na Čs. státní lázně a výzkumné ústavy budou se však soudy obracet pouze výjimečně a ve zvlášť obtížných a specializovaných případech. Konkrétní v úvahu přicházející ústav sdělí KÚNZ).
2.
Doprava
Československá státní automobilová doprava, n. p.| automobilová doprava
(provoz, přeprava atd.)
---|---
dopravní inspektoráty OOVB,
popř. odbory místního hospodářství,
dopravy a obchodu rad ONV| dopravní předpisy
technické posudky
o stavu vozidel
autoučiliště OV, popř. KV Svazarmu| technika jízdy
odbory místního hospodářství, dopravy a obchodu rad ONV
Mototechna, n. p.,
autoopravny,
podniky místního hospodářství| odhady motorových vozidel
Státní letecká správa v Praze| letecká doprava
Správy drah v Praze, Košicích, Bratislavě, Ostravě, Ústí nad Labem, Plzni| železniční doprava
Plavební správa v Praze a Bratislavě| vodní doprava
ministerstvo dopravy| mezinárodní doprava železniční, vodní a letecká
3.
Účetnictví
státní spořitelny
finanční odbory rad
ONV
Státní banka československá a Výzkumný ústav ministerstva financí
(Na Státní banku československou a Výzkumný ústav ministerstva financí budou se však soudy obracet pouze výjimečně a na Státní banku československou vedle toho po předchozím projednání s vedoucím příslušné organizační jednotky banky.)
4.
Pojišťovnictví
Státní pojišťovna
5.
Stavebnictví
krajská sdružení n. p. ve stavebnictví a jim podřízené podniky
(např. Pozemní stavby, Průmstav atd.),
útvary generálního investora
stavební úřady I. stupně (výkonný orgán ONV popř. MNV)| odhady budov
---|---
6.
Zemědělství
odbory zemědělství rad ONV| (zvlášť obtížné případy)
---|---
státní statky, n. p.
jednotná zemědělská družstva
zemědělské školy
zemědělské výzkumné ústavy
odbor zemědělství rady ONV, znalci z JZD a ČSSS| zemědělské odhady
7.
Lesní hospodářství
krajské správy lesů
8.
Hornictví
Sdružení OKD Ostrava,|
---|---
KD Kladno,|
SHD Most,|
HDB Sokolov|
Výzkumný ústav hnědého uhlí, Most| (zvlášť obtížné případy)
Vědeckovýzkumný uhelný ústav, Ostrava—Radvanice| (zvlášť obtížné případy)
9.
Umění, obrazy, sochy
Svaz výtvarných umělců
10.
Klenoty, zlato
hodinářská družstva
11.
Odhady svršků
komunální služby
12.
Bezpečnost práce
ústřední výbory odborových svazů
13.
Příčiny požárů — požární ochrana
Hlavní inspekce PO
Krajská inspekce PO
14.
Znalectví v oboru daktyloskopie, písma, krim. chemie, krim. biologie, soudní fotografie, mechanoskopického zkoumání a zkoumání střelných zbraní
ministerstvo vnitra
Hlavní správa Veřejné bezpečnosti
Kriminalistický ústav
(Vzhledem k jiným služebním úkolům vyžadovat pouze v závažných trestních případech po předchozí dohodě s KÚ. Informace o možnosti provedení vyžadovat jednak na KÚ a jednak na kriminálně technických odděleních S-VB.) |
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 199/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 199/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva zemědělství o hospodaření s krmivy
Vyhlášeno 29. 10. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 80/1959
* § 1 - Úvodní ustanovení
* § 2 - (1) Krmivy podle této vyhlášky se rozumějí veškeré látky rostlinného, živočišného a nerostného původu, vhodné k výživě zvířat.
* § 3 - Fondy krmiv
* § 4 - Do fondů krmiv nepatří minerální krmná přísada, dobytčí sůl a sůl k lizu, mikromletý krmný vápenec a ostatní minerální krmiva. Plné krytí potřeby těchto krmiv pro živočišnou výrobu zajišťují výkupní závody; odbory zemědělství rad okresních národních výborů
* § 5 - Hlášení o výrobě, dovozu a výdeji krmiv
* § 6 - Rozdělování krmiv
* § 7 - Krmiva pro průmyslovou výrobu krmivových směsí a krmných přípravků a k pokusným a výzkumným účelům
* § 8 - Mimotržní spotřebitelé
* § 9 - Ústředně zásobovaní mimotržní spotřebitelé
* § 10 - Krajsky zásobovaní mimotržní spotřebitelé
* § 11 - Krmiva pro ostatní zemědělské závody
* § 12 - Krmiva za odvoz dříví
* § 13 - Krmiva pro prodej v drobném
* § 14 - Krmiva za dodávky některých druhů zemědělských výrobků
* § 15 - Mísírny krmiv
* § 16 - Odběrní doklady
* Závěrečná ustanovení
* § 17 - (1) Vydávat závazné posudky o kvalitě krmiv a využití krmiv a krmivových směsí přísluší Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému, na Slovensku Slovenskému kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému.
* § 18 - Ministerstvo zemědělství může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady stanovit nebo povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.
* § 19 - Zrušuje se vyhláška ministerstev zemědělství a lesního hospodářství a potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 239/1956 Ú. l., o hospodaření s krmivy, ve znění vyhlášky č. 200/1957 Ú. l.
* § 20 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
199
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství
ze dne 16. října 1959
o hospodaření s krmivy
Ministerstvo zemědělství stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 1 zákona č. 80/1948 Sb., kterým se ministr zemědělství zmocňuje k opatřením v zemědělské výrobě:
§ 1
Úvodní ustanovení
Nový systém plánování výroby a výkupu zemědělských výrobků vyžaduje upravit hospodaření s krmivykrmivy tak, aby si každý zemědělský závod zajišťoval pro zvyšování živočišné výroby potřebu krmivkrmiv především z vlastních zdrojů, zlepšoval využití zdrojů vlastní krmivkrmivové základny a zdokonaloval i krmnou techniku, zejména též využíváním služeb mísíren krmiv.
§ 2
(1)
KrmivyKrmivy podle této vyhlášky se rozumějí veškeré látky rostlinného, živočišného a nerostného původu, vhodné k výživě zvířat.
(2)
Ke krmným účelům nesmějí být používány, ani do oběhu uváděny látky, které škodlivě působí na zvířecí organismus.
(3)
Krmivové směsi a krmné přípravky všeho druhu, uváděné do oběhu, se smějí vyrábět jen ve složení, schváleném ministerstvem zemědělství; toto ustanovení se vztahuje i na antibiotické a vitaminové koncentráty a jiné účinné látky pro výživu zvířat.
(4)
Podniky, které vyrábějí krmivakrmiva nebo získávají krmivakrmiva jako vedlejší výrobky nebo odpad, jakož i podniky, které vykupují, přejímají a skladují krmivakrmiva z domácí výroby a dovozu, smějí s krmivykrmivy nakládat jen podle dalších ustanovení této vyhlášky. Toto ustanovení se nevztahuje na krmivakrmiva a krmné přísady, uvedené v § 4.
§ 3
Fondy krmiv
(1)
Do centrálního fondu krmivkrmiv patří tato krmivakrmiva:
ječmen krmný,
kukuřice krmná,
oves krmný,
pšenice krmná,
žito krmné,
rýže krmná,
otruby,
mouka krmná,
pokrutiny a pokrutinové šroty extrahované,
melasové krmivokrmivo,
bílkovinné směsi a koncentráty všeho druhu,
živočišné moučky, krevní a rybí šroty,
kvasnice sušené,
antibiotické a vitaminové koncentráty pro krmné účely,
melasa tekutá ke krmení a drožďování,
seno,
brambory krmné čerstve,
brambory sušené (vločky).
(2)
Centrální fond krmivkrmiv obhospodařuje ministerstvo zemědělství.
(3)
Ostatní krmivakrmiva a všechny krmné odpady, neuvedené v odstavci 1 a v § 4. po krytí potřeby průmyslových výroben krmivkrmivových směsí a krmných přípravků na jejich plánovanou výrobu (§ 7), tvoří krajské fondy krmiv.
(4)
Krajské fondy krmivkrmiv obhospodařují odbory zemědělství rad krajských národních výborů, které mohou svěřit obhospodařování některých druhů krmivkrmiv odborům zemědělství rad okresních národních výborů.
§ 4
Do fondů krmivkrmiv nepatří minerální krmná přísada, dobytčí sůl a sůl k lizu, mikromletý krmný vápenec a ostatní minerální krmivakrmiva. Plné krytí potřeby těchto krmivkrmiv pro živočišnou výrobu zajišťují výkupní závody; odbory zemědělství rad okresních národních výborů sledují a zajišťují jejich využití. Rovněž krmná sláma, krmná řepa, krmná mrkev, tuřín, vodnice a topinambury nepatří do fondů krmivkrmiv.
§ 5
Hlášení o výrobě, dovozu a výdeji krmiv
(1)
Výrobně hospodářské jednotky, jimž jsou podřízeny průmyslové podniky, které vyrábějí krmivakrmiva a jejich směsi, jež patří do centrálního fondu krmivkrmiv, nebo které taková krmivakrmiva získávají jako vedlejší výrobky nebo jako odpad při výrobě a čištění, oznamují ministerstvu zemědělství množství těchto krmivkrmiv, jež budou vyrobena nebo získána v jednotlivých čtvrtletích, podle jejich druhů, a to ve lhůtách stanovených pro sestavování plánů materiálně technického zásobování.
(2)
Podniky, které vyrábějí krmivakrmiva, jež patří do krajských fondů krmivkrmiv, nebo které získávají taková krmivakrmiva jako vedlejší výrobky nebo jako odpad při výrobě a čištění, včetně průmyslových mokrých odpadů a odpadů kuchyňských, jsou povinny hlásit nejméně 30 dnů před započetím kalendářního čtvrtletí množství a druh krmivkrmiv, které v příštím čtvrtletí vyrobí nebo získají jako vedlejší produkty nebo odpad, odboru zemědělství rady krajského národního výboru, v jehož obvodu byla krmivakrmiva vyrobena nebo získána. Tyto podniky jsou povinny hlásit každý měsíc odboru zemědělství rady krajského národního výboru též výdej veškerých krmivkrmiv, jež patří do krajských fondů krmivkrmiv.
(3)
Podnik zahraničního obchodu pověřený dovozem je povinen podávat ministerstvu zemědělství a ministerstvu potravinářského průmyslu každý měsíc hlášení o plnění plánu dovozu krmivkrmiv a nejméně 30 dnů před započetím kalendářního čtvrtletí hlásit množství a druh krmivkrmiv, která v příštím čtvrtletí budou pravděpodobně dovezena.
§ 6
Rozdělování krmiv
(1)
KrmivaKrmiva z centrálního fondu a z krajských fondů krmivkrmiv se vydávají:
a)
pro průmyslovou výrobu krmivových směsí a krmných přípravků a k pokusným a výzkumným účelům (§ 7),
b)
pro zajištění plánované živočišné výroby mimotržních spotřebitelů a ostatních zemědělských závodů (§§ 8 až 11),
c)
za odvoz dříví (§ 12),
d)
pro prodej v drobném (§ 13),
e)
za dodávky některých druhů zemědělských výrobků (§ 14).
(2)
KrmivaKrmiva z centrálního fondu přiděluje ministerstvo zemědělství přímo spotřebitelům uvedeným v §§ 7 a 9 nebo prostřednictvím odborů zemědělství rad krajských národních výborů spotřebitelům uvedeným v §§ 10, 11 a 12.
(3)
Příděl krmivkrmiv z centrálního fondu prostřednictvím odborů zemědělství rad krajských národních výborů se zajišťuje takto:
a)
odbory zemědělství rad krajských národních výborů předloží ministerstvu zemědělství v termínech stanovených pro sestavení plánu materiálně technického zásobování zdůvodněné požadavky na příděl krmivkrmiv z centrálního fondu, a to ve členění na krajsky zásobované mimotržní spotřebitele, k zajištění živočišné výroby u ostatních zemědělských závodů, za odvoz dřeva a pro prodej krmivkrmiv v drobném: požadavky doloží krajskou bilancí krmivkrmiv na příští rok, ve které budou ve zdrojích uvedeny krajské fondy krmivkrmiv;
b)
ministerstvo zemědělství s přihlédnutím k předloženým bilancím a k množství krmivkrmiv v centrálním fondu přidělí jednotlivým krajům z tohoto fondu krmivakrmiva potřebná pro poměrné vyrovnání krmivové bilance v krajích.
(4)
Odbor zemědělství rady krajského národního výboru rozdělí přidělená krmivakrmiva podle ustanovení této vyhlášky krajsky zásobovaným mimotržním spotřebitelům a jednotlivým okresům.
§ 7
Krmiva pro průmyslovou výrobu krmivových směsí a krmných přípravků a k pokusným a výzkumným účelům
(1)
Podniky, které vyrábějí krmivakrmiva nebo získávají krmivakrmiva jako vedlejší výrobky nebo odpad, jsou povinny krýt přednostně potřebu jednak průmyslových výroben krmivových směsí a krmných přípravků pro jejich plánovanou výrobu, jednak potřebu k pokusným a výzkumným účelům, schválenou ministerstvem zemědělství, jde-li o krmivakrmiva z centrálního fondu krmivkrmiv a odborem zemědělství rady krajského národního výboru, jde-li o krmivakrmiva z krajského fondu krmivkrmiv. Nároky na krmivakrmiva k uvedenému účelu musí být uplatněny u podniků, které je vyrábějí nebo jako vedlejší výrobek nebo jako odpad získávají, a to ve lhůtách stanovených pro sestavení plánu materiálně technického zásobování.
(2)
Ministerstvo zemědělství určí na návrh ministerstva potravinářského průmyslu množství sušeného odstředěného mléka, které bude nutno zajistit pro výrobny krmivových směsí a krmných přípravků, velkovýkrmny prasat a drůbežářské závody.
§ 8
Mimotržní spotřebitelé
Mimotržními spotřebiteli krmivkrmiv podle této vyhlášky jsou podniky a závody státního socialistického sektoru, úřady, ústavy a jiné rozpočtové organizace, Revoluční odborové hnutí, Svazarm, Československá myslivecká jednota, Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva a národní a komunální podniky, pokud jsou držiteli zvířat. Mimotržní spotřebitelé jsou zásobováni krmivykrmivy jednak ústředně, jednak krajsky.
§ 9
Ústředně zásobovaní mimotržní spotřebitelé
(1)
Ústředně zásobovaní jsou tito mimotržní spotřebitelé: ministerstvo školství a kultury, Československá akademie zemědělských věd, v působnosti ministerstva zemědělství státní statky, šlechtitelské a semenářské podniky, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, v působnosti ministerstva potravinářského průmyslu velkovýkrmny prasat, drůbežářské závody, statky cukrovarů a dokrmny skotu.
(2)
Ústředně zásobovaným mimotržním spotřebitelům přiděluje krmivakrmiva z centrálního fondu ministerstvo zemědělství podle jejich požadavků řádně zdůvodněných a doložených prověřenou bilancí krmivkrmiv a uplatněných ve lhůtách stanovených pro sestavování plánu materiálně technického zásobování.
§ 10
Krajsky zásobovaní mimotržní spotřebitelé
(1)
Krajsky zásobováni krmivykrmivy jsou mimotržní spotřebitelé neuvedení v § 9. Zásobování těchto spotřebitelů provádí odbory zemědělství rad krajských národních výborů podle skutečné potřeby a plánovaných úkolů těchto spotřebitelů. Při přídělu krmivkrmiv jsou povinny přihlédnout k množství mokrých průmyslových krmných odpadů a kuchyňských odpadů, které spotřebitelé krmivkrmiv dostávají. Spotřebitelům vydávají krmivakrmiva výrobní nebo výkupní závody na odběrní doklady vydané odbory zemědělství rad krajských národních výborů.
(2)
Krajsky zásobovaní mimotržní spotřebitelé uplatní řádně zdůvodněné požadavky na příděl krmivkrmiv u odboru zemědělství rady krajského národního výboru ve lhůtách stanovených pro sestavení plánu materiálně technického zásobování.
§ 11
Krmiva pro ostatní zemědělské závody
(1)
Ministerstvo zemědělství uvolní pro tento účel z centrálního fondu krmivkrmiv krmivakrmiva pro jednotlivé kraje. Odbor zemědělství rady krajského národního výboru po projednání s odbory zemědělství rad okresních národních výborů rozepíše krmivakrmiva uvolněná pro kraj na jednotlivé okresy k přidělování především zemědělským závodům se specializovanou výrobou, na podporu uzavírání smluv o výrobě a výkupu zemědělských výrobků, dále na podporu nově založených jednotných zemědělských družstev, mísírnám krmivkrmiv, na zootechnická opatření a na mimořádné výpomoci. Předběžný rozpis krmivkrmiv sdělí odbor zemědělství rady krajského národního výboru odborům zemědělství rad okresních národních výborů tak, aby odbory zemědělství rad okresních národních výborů mohly již při projednávání plánu výroby a výkupu zemědělských výrobků na příští rok počítat s krmivykrmivy, která bude možno přibližně vydat zemědělským závodům k zajištění jejich plánovaných výrobních a dodávkových úkolů. Odbor zemědělství rady krajského národního výboru zpřesňuje podle skutečných zásob krmivkrmiv na každé čtvrtletí plán odbytu krmivkrmiv v součinnosti s krajskými výkupními podniky tak, aby tento plán byl odevzdán krajskému výkupnímu podniku nejpozději 30 dní před počátkem čtvrtletí.
(2)
Odbor zemědělství rady okresního národního výboru může v příslušném období přidělit krmivakrmiva jen v těch množstvích a druzích, která pro okres byla k tomuto účelu uvolněna nebo získána záměnou v mísírnách krmivkrmiv. KrmivaKrmiva přidělí v součinnosti s výkupním závodem podle pohotových zásob a lhůtu k odběru stanoví tak, aby dodavatel mohl ve stanovené lhůtě spotřebitelům krmivakrmiva vydat. Odbor zemědělství rady okresního národního výboru vydá zemědělským závodům (držitelům zvířat) potvrzení opravňující k odběru krmivkrmiv, v němž uvede jméno a adresu zemědělského závodu, druh a množství krmivkrmiv a závod, od něhož krmivakrmiva musí být odebrána. Odbor zemědělství rady okresního národního výboru při přidělování krmivkrmiv dbá, aby držitelé zvířat co nejúčelněji využili vlastní krmivové základny a pečovali o soběstačnost v krmivechkrmivech z vlastní výroby na zajištění plánované živočišné výroby. O přídělech vede přesné záznamy. Zemědělským závodům a ostatním spotřebitelům mohou být přidělována krmivakrmiva na mimořádné výpomoci jen v nejnaléhavějších případech a jen na základě potvrzení místního národního výboru a prověrky krmivové situace, provedené zootechnickou službou.
§ 12
Krmiva za odvoz dříví
Pro potahy odvozců, kteří odvážejí dříví ze státních lesů nebo z lesů ve vojenské správě, přiděluje krmivakrmiva odbor zemědělství rady okresního národního výboru z přídělu, který k tomu účelu uvolňuje ministerstvo zemědělství prostřednictvím odboru zemědělství rady krajského národního výboru.
§ 13
Krmiva pro prodej v drobném
Ministerstvo zemědělství uvolňuje z centrálního fondu krmivkrmiv krmivakrmiva pro prodej v drobném v množstvích a druzích pro tento účel určených. KrmivaKrmiva z krajských fondů krmivkrmiv uvolňují pro tento účel odbory zemědělství rad krajských národních výborů.
§ 14
Krmiva za dodávky některých druhů zemědělských výrobků
(1)
Za každých 100 l mléka dodaného výkupní organizaci se odprodá závodům socialistického sektoru nejméně 18 l odstředěného mléka nebo podmáslí; ostatním dodavatelům mléka se za dodaných 100 l mléka odprodá 15 l odstředěného mléka nebo podmáslí. Odstředěné mléko nebo podmáslí se vydává v jakosti stanovené československými státními normami Výkupní organizace může podle dohody s dodavatelem mléka vydávat za odstředěné mléko nebo podmáslí sušené odstředěné mléko, a to v poměru 1 kg sušeného odstředěného mléka za 11 litrů čerstvého odstředěného mléka nebo podmáslí. Dodavatelům mléka se vydává odstředěné mléko nebo podmáslí ve výkupním místě mléka.
(2)
Zemědělské závody socialistického sektoru a ostatní dodavatelé, kteří dodávají průmyslové brambory, mají nárok na zpětnou dodávku krmivkrmiv, a to při dodávce do lihovaru nebo škrobárny za 100 kg brambor 90 l lihovarských výpalků nebo 20 kg vlhkých zdrtků nebo 15 kg lisovaných zdrtků anebo 2,50 kg sušených zdrtků. Základem pro výpočet nároků na dodávku krmivkrmiv je čistá váha dodaných brambor.
(3)
Za dodávky cukrovky a čekanky se odprodají, popřípadě vydají zdarma zemědělským závodům socialistického sektoru a ostatním dodavatelům tato krmivakrmiva:
a)
za 100 kg čisté váhy čekanky se odprodá 30 kg čerstvých řízků s 8 % sušiny;
b)
za 100 kg čisté váhy cukrovky se vydá zdarma 60 kg čerstvých řízků s obsahem 8 % sušiny a 0,5 kg melasy s minimální polarizací 50 %;
c)
za pěstování sazečky a semenačky cukrovky, čekanky a krmné řepy se odprodá 120 q čerstvých řízků a za pěstování sazečky a semenačky krmné mrkve a krmné kapusty, tuřínu, vodnice a zelenin 50 q čerstvých řízků, a to za každý hektar osázené a uznané plochy.
(4)
Řízky s vyšším obsahem sušiny budou vydávány v příslušném poměru. Budou-li místo čerstvých řízků vydávány řízky sušené, vydají se za dodávky cukrovky v poměru 6 kg sušených řízků za 100 kg čerstvých řízků s obsahem 8 % sušiny a za dodávky čekanky v poměru 9 kg sušených řízků za 100 kg čerstvých řízků s obsahem 8 % sušiny.
(5)
Pěstitelům cukrovky se vydají řízky na tom místě, kam dodali cukrovku, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Pěstitelé jsou povinni odebrat řízky v poměru k množství dodané cukrovky ihned po zahájení provozu v cukrovaru podle dohody s cukrovarem; nebudou-li řízky odebrány podle dohody, ztrácí pěstitel nárok na jejich dodávku. Zaviní-li pěstitel u vagónových zásilek prodlení při odběru, nahradí cukrovaru zdržné i ostatní výlohy, které tím byly způsobeny.
(6)
Melasa bude vydávána v cukrovaru. K jejímu odběru se pěstitel přihlásí při vydání výkupního lístku. Pěstitel je povinen odebrat melasu nejpozději do 30. dubna roku následujícího po sklizni cukrovky, jinak ztrácí na ni nárok. Melasa neodebraná ve stanovené lhůtě zůstává součástí centrálního fondu krmivkrmiv a Sdružení cukrovarů je povinno neodebrané množství nahlásit ministerstvu zemědělství a ministerstvu potravinářského průmyslu do 15. května.
(7)
Pěstitelům čekanky zprostředkuje sušárna čekanky dodávku řízků z nejbližšího cukrovaru.
§ 15
Mísírny krmiv
(1)
Krmivové směsi podle platných receptur vyrábějí mísírny krmiv krajských výkupních podniků, národního podniku Biokrma, popřípadě jednotných zemědělských družstev.
(2)
Odbory zemědělství rad okresních národních výborů zajišťují mísírnám krmivkrmiv (kromě mísíren národního podniku Biokrma) potřebná krmivakrmiva z fondu krmivkrmiv, zejména veškeré bílkovinné koncentráty a organizují podchycení všech místních zdrojů krmivkrmiv a krmných odpadů.
(3)
Mísírny krmivkrmiv vyrábějí krmivkrmivové směsi z krmivkrmiv dodaných zemědělskými závody z vlastní výroby a z krmivkrmiv, která se uvolňují prostřednictvím mísírny krmivkrmiv z centrálního, popřípadě krajského fondu krmivkrmiv. O příjmu krmivkrmiv a výdeji krmivových směsí jsou mísírny krmiv povinny vést záznamy.
(4)
Plán výroby mísíren krmivkrmiv, receptury vyráběných krmivkrmivových směsí a způsob jejich využití schvalují odbory zemědělství rad okresních národních výborů. Tyto odbory řídí též rozvoj a kontrolu mísíren krmivkrmiv v okresech a dbají, aby převážná část jadrných krmivkrmiv v okresu byla zpracována na jakostní krmivové směsi. Uvedenou činnost u mísíren krmiv národního podniku Biokrma obstarává ministerstvo zemědělství.
§ 16
Odběrní doklady
(1)
KrmivaKrmiva smějí být vydávána a odebírána jen na odběrní doklady (potvrzení odboru zemědělství rady příslušného národního výboru). Doba jejich platnosti končí v tom čtvrtletí, v němž byly vydány.
(2)
Odběrní doklady na bílkovinné směsi (koncentráty) mohou platit nejdéle 14 dní, aby se zabránilo znehodnocení delším skladováním. Po této lhůtě jsou výkupní závody povinny oznámit neodebraná množství bílkovinných směsí (koncentrátů) odboru zemědělství rady okresního národního výboru (krajského národního výboru), který určí náhradního odběratele a lhůtu odběru tak, aby skladování netrvalo déle než 1 měsíc.
(3)
Odběrní doklady, na které byla krmivakrmiva odebrána, ponechají si výkupní závody (dodavatelé) jako doklad o výdeji krmivkrmiv. Při výdeji krmivkrmiv musí dodavatel uvést na odběrním dokladu datum, množství a druh skutečně vydaného krmivakrmiva s odvoláním na číslo dokladu o výdeji krmivakrmiva.
Závěrečná ustanovení
§ 17
(1)
Vydávat závazné posudky o kvalitě krmivkrmiv a využití krmivkrmiv a krmivových směsí přísluší Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému, na Slovensku Slovenskému kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému.
(2)
O zdravotní — epizootologické a hygienické nezávadnosti krmivkrmiv a krmivových směsí rozhodují příslušné orgány veterinární služby na základě laboratorního vyšetření vzorků, provedeného Státním vědeckým veterinárním ústavem, popřípadě jeho pobočkami.
(3)
Pravomocí stanovenou v odstavcích 1 a 2 není dotčena působnost orgánů hygienické a protiepidemické služby vyplývající z předpisů o hygienické a protiepidemické péči.
(4)
Odbory zemědělství rad krajských národních výborů a odbory zemědělství rad okresních národních výborů jsou povinny dbát o rozšíření krmivové základny a zabezpečovat tak pro plánovanou živočišnou výrobu dostatečné množství krmiv a potřebných rezerv. Plnění těchto úkolů zajišťují prostřednictvím svých odborných pracovníků, jimž určí obce, v nichž za splnění úkolů odpovídají.
§ 18
Ministerstvo zemědělství může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady stanovit nebo povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.
§ 19
Zrušuje se vyhláška ministerstev zemědělství a lesního hospodářství a potravinářského průmyslu a výkupu zemědělských výrobků č. 239/1956 Ú. l., o hospodaření s krmivy, ve znění vyhlášky č. 200/1957 Ú. l.
§ 20
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Ministr:
Štrougal v. r. |
Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 203/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 203/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu, kterou se vydávají základní předpisy pro práci závodů veřejného stravování
Vyhlášeno 3. 11. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 81/1959
* Část I - (1) Rozsah platnosti. Tyto základní předpisy platí pro závody veřejného stravování, provozovny družstevního pohostinství, závodní jídelny apod. (dále jen „závody”) bez ohledu na to, komu obchodní organizace podléhá.
* Část II - Vybavení a činnost závodů
* III - Odběr, přejímka, odpovědnost za vadnou dodávku a reklamace
* Část IV - Práva a povinnosti vedoucího závodu
* Část V - Vybavení a činnost ubytovacích závodů
* Část VI - Závěrečná ustanovení
Aktuální znění od 1. 1. 1960
203
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitřního obchodu
ze dne 15. října 1959,
kterou se vydávají základní předpisy pro práci závodů veřejného stravování
S úkolem dovršení socialistické výstavby stoupá úměrně i význam veřejného stravování. Veřejné stravování má osvobodit ženu od namáhavé práce v domácnosti při přípravě jídel, uspokojovat podle pravidel správně výživy obyvatelstvo podáváním občerstvení a pokrmů, vytvářet příjemné prostředí pracujícím a poskytovat jim v nejširší míře služby. Pro zdokonalení a soustavné zlepšování úrovně služeb závodů veřejného stravování vydává ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s Ústředním svazem spotřebních družstev, ostatními zúčastněnými ústředními úřady a orgány a ústředním výborem Svazu zaměstnanců obchodu podle § 1 zákona č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě, tyto základní předpisy pro práci závodů veřejného stravování:
Část I
(1)
Rozsah platnosti. Tyto základní předpisy platí pro závody veřejného stravování, provozovny družstevního pohostinství, závodní jídelny apod. (dále jen „závody”) bez ohledu na to, komu obchodní organizace podléhá.
Část II
Vybavení a činnost závodů
(2)
Vnější označení. Každý závod (bufet, stánek, kiosk apod.) musí být označen vývěsním štítem, který upozorňuje spotřebitele na druh poskytovaných služeb. Má-li závod několik prodejních středisek (např. restauraci, vinárnu, automat), uvádí na vývěsním štítě ten druh provozu, který je kategorizován; jednotlivá prodejní střediska musí být též označena. Na dveřích vchodů do závodů a u stánků, kiosků, bufetů na jiném vhodném a viditelném místě musí být uvedeno:
a)
název závodu,
b)
cenová skupina,
c)
jméno a příjmení vedoucího závodu (střediska),
d)
prodejní doba a případné vyznačení uzavíracího dne (s výjimkou přenosných stánků a prodejních automatů).
Prodejní automaty musí být označeny názvem a adresou závodu, který odpovídá za jejich provoz.
(3)
Výkladní skříně. Má-li závod výkladní skříně nebo vitríny, vystavuje v nich vhodné druhy zboží, zejména vlastní výrobky. Žádným způsobem nesmí být propagován prodej lihovin. Ostatní alkoholické nápoje nesmějí být vystavovány ve větším množství než nápoje nealkoholické. Ve výkladních skříních smí být vystavováno pouze zboží, které je současně v témže závodě v prodeji. Bylo-li vystavené zboží doprodáno, musí zaměstnanci závodu na požádání spotřebitele vydat zboží z výkladní skříně. Zboží rychle podléhající zkáze smí být vystavováno ve výkladních skříních, pouze pokud je zajištěno mrazicími nebo chladicími zařízeními nebo musí být tak často vyměňováno, aby nedocházelo k jeho znehodnocení. Nelze-li to zajistit, zboží se nahradí atrapami nebo fotografiemi. Vystaveno může být pouze zboží v bezvadné povrchově úpravě. Veškeré vystavované zboží musí být chráněno před slunečními paprsky, prachem a jinými škodlivými vlivy. Výkladní skříně musí být soustavně pečlivě a vkusně upravovány a nesmí být ponechávány bez zboží. Vedoucí závodu odpovídá za naprostou čistotu výkladních skříní, vystavovaného zboží i podlaží výkladní skříně a za čistotu a průhlednost skel výkladních skříní. Ve výkladních skříních a vitrínách nesmějí být vyvěšovány oznámení, plakáty a vývěsky, které nesouvisí s provozem, nenařídí-li tak vedení podniku nebo výkonný orgán příslušného národního výboru. Výkladní skříně musí se ve večerních hodinách po celou dobu provozu řádně osvětlovat. Na méně frekventovaných ulicích a odlehlejších místech musí být výkladní skříně zajištěny proti vloupání (stahovacími mřížemi, roletami apod.).
(4)
Místnosti. Všechny provozní místnosti musí být dostatečně větratelné vhodným zařízením pro větrání, řádně osvětlené a v zimním období musí být zajištěno jejich vytápění. Všechna oddělení závodu musí být udržována v čistotě a jejich úprava musí vyhovovat povaze poskytovaných služeb po stránce provozní, bezpečnostní a hygienické. Při všech závodech musí být toalety pro spotřebitele a zvláštní vyhrazené toalety pro zaměstnance závodu a to v rozsahu odpovídajícím velikosti provozu a počtu zaměstnanců.
(5)
Zařízení závodu. Základní zařízení závodu podle jednotlivých typů určuje kategorizace závodů veřejného stravování. Inventář a technické zařízení musí být zdravotně nezávadné a účelné, aby napomáhalo rychlé obsluze a sloužilo k pohodlí spotřebitelů. Musí být stále udržováno v řádném stavu, náležitém pořádku a čistotě a podle potřeby doplňováno; zejména musí být věnována péče pravidelnému ošetřování výčepního zařízení. Ve všech závodech zařazených do I. a II. cenové skupiny musí být postaráno o samostatnou šatnu. V závodech, kde není samostatná šatna se službou po celou dobu provozu, musí být dostatečný počet věšáků. Vedení závodu musí zajistit bezpečnost zařízení jak pro spotřebitele, tak i pro zaměstnance. Provozní místnosti musí být vybaveny nouzovým osvětlením pro případ přerušení dodávky elektrického proudu.
(6)
Vystavování zboží uvnitř závodu. Aby byli spotřebitelé seznámeni s výběrem pokrmů a nápojů, vystavuje se zboží ve vitrínách a pultech, přičemž se musí chránit před znehodnocením. V závodech se samoobsluhou musí být zboží vystaveno tak, aby bylo snadno přístupné spotřebiteli a byl umožněn rychlý a plynulý provoz. Výrobky vyžadující uskladnění v chladu se vystavují jen ve vitrínách a pultech s chladicím zařízením. Teplé pokrmy mohou být vystaveny jen tehdy, jsou-li uloženy v zařízeních, zajišťujících stálou přiměřenou teplotu jídel. Vystavované zboží musí být vkusně upraveno a označeno cenovkami se stanovenými maloobchodními cenami. Cenovky musí být přiměřené velikosti, dobře viditelné, čitelné a musí být umístěny tak, aby nepoškozovaly zboží. Zejména je zakázáno zapichovat cenovky do zboží. U nalévaných nápojů mohou být cenovky nahrazeny hromadným ceníkem umístěným tak, aby byl všem spotřebitelům snadno přístupný.
(7)
Dodržování prodejní doby. Dodržování prodejní doby sleduje vedení, podniku a výkonný orgán místního národního výboru. Obsluhu spotřebitelů je nutno ukončit tak, aby prodejní doba nebyla překročena. Za tím účelem musí obsluhující zaměstnanci včas a vhodným způsobem upozornit hosty, že prodejní doba končí. Po uzavírací hodině musí hosté závod opustit.
(8)
Uzavírání závodu. Kromě uzavíracího dne může být závod uzavřen pouze ve výjimečných případech a to na návrh vedení podniku se souhlasem výkonného orgánu příslušného národního výboru. Vedoucí závodu je povinen oznámení o přechodném uzavření závodu vyvěsit na dveřích závodu a v oznámení uvést důvody uzavření závodu, souhlas výkonného orgánu příslušného národního výboru, dobu uzavření závodu a adresy nejbližších otevřených závodů stejné kategorie.
(9)
Zabezpečení závodu. Po skončení provozu, úklidu a jiných prací musí být okna závodu a jeho pomocných místností uzavřena, popřípadě jinak zajištěna a všechny dveře v závodě a jeho příslušenství musí být uzamčeny. Před jejich uzamčením musí být zkontrolováno, zda je zhasnuto světlo, uzavřen přívod plynu a vody, uhašen oheň a provedena ostatní opatření k zamezení vzniku škod. Vedení podniku se musí postarat o preventivně technické zajištění závodu proti vloupání (např. vhodným signalizačním zařízením, mřížemi v nízko umístěných oknech apod.). Kolektiv hmotně odpovědných pracovníků závodu má právo požadovat, aby dveře každého vchodu do závodu a skladiště byly vybaveny dvěma odlišnými zámky a aby klíč od jednoho ze zámků obdržel kolektivem pověřený zástupce zaměstnanců. Vedení podniku je povinno takové písemné žádosti kolektivu zaměstnanců vyhovět. Dohodou mezi vedením podniku a kolektivem hmotně odpovědných zaměstnanců může být stanoven i jiný způsob otevírání a zavírání závodu. Pracovníci disponující klíči závodu, oznámí svoji adresu (pobyt) správci domu, v němž je závod umístěn. Není-li v domě závodu správce domu, nebo bydlí-li tito zaměstnanci v jiné obci, oznámí svoje adresy výkonnému orgánu místního národního výboru.
(10)
Přístup do mimoprodejních prostor. Cizím osobám je přístup do výrobních, skladištních a pomocných místností zakázán. Kontrolní orgány mají přístup do mimoprodejních prostor závodu jen tehdy, vykáží-li se průkazem opravňujícím ke kontrole a za doprovodu vedoucího nebo jiného hmotně odpovědného pracovníka; jsou však povinny zachovávat hygienické předpisy. Zaměstnanci dodavatelských podniků při plnění dodávek a jiné osoby např. údržbáři, opraváři apod. mají přístup do mimoprodejních prostor jen v doprovodu vedoucího závodu nebo jím pověřeného zaměstnance.
(11)
Reklama. Obchodní činnost závodu musí být provázena včasnou, účinnou a vkusnou reklamou, zvláště při rozšiřování služeb, zavádění nových výrobků, při zavádění a změně zábavních a hudebních pořadů a při sezónních a mimořádných obchodních akcích. Reklama musí plně podporovat plnění plánu maloobchodního obratu. Reklamní prostředky (vývěsky, plakáty, letáčky, reklamní tabule apod.) musí obsahovat pouze ověřené, pravdivé údaje, konkrétně zaměřené na přednosti a výhody poskytovaných služeb; tyto údaje nesmějí být v rozporu se zdravotnickými požadavky. Závod nesmí bez pokynu vedení podniku propagovat lihoviny a ostatní alkoholické nápoje.
(12)
Nalezené věci. Nalezené věci, které host při své návštěvě v závodě zanechal (zapomněl), jsou zaměstnanci povinni ihned odevzdat vedoucímu závodu; závod je povinen vést o nalezených věcech řádné záznamy, jejichž správnost potvrzuje nálezce a vedoucí závodu. Nalezené věci, o které se jejich majitel do 8 dnů nepřihlásil, musí být spolu se soupisem bez odkladu odevzdány příslušnému výkonnému orgánu místního národního výboru. Nalezené osobní doklady musí být odevzdány ihned.
(13)
Vytvoření přiměřeného pracovního prostředí. Vedení podniku je povinno vytvářet všem zaměstnancům závodu přiměřené pracovní prostředí, které by jim umožňovalo správný výkon jejich povinností. Není-li tomu tak, jsou zaměstnanci závodu oprávněni žádat, aby ve smlouvě o převzetí hmotné odpovědnosti převzalo vedení podniku smluvní závazek, že v určité lhůtě závady v pracovních podmínkách odstraní. Kromě toho jsou všichni zaměstnanci povinni oznamovat vedoucímu závodu závady, jakmile je zjistí; mohou-li je odstranit sami, jsou povinni tak učinit.
(14)
Formy prodeje a obsluhy. Kromě poskytování stravovacích služeb s obsluhou poskytují se i služby ve III. a IV. cenové skupině formou samoobsluhy, která má přispět k rychlému občerstvení a zrychlení provozu. V obytných čtvrtích a sídlištích se zřizují jídelny, které prodávají ve vhodných nádobách čerstvá teplá jídla do domu. Za účelem pomoci pracujícím ženám se zavádí prodej čerstvých polotovarů. Prodej vlastních výrobků v závodech veřejného stravování se provádí rovněž v bufetech, automatech, kioscích s občerstvením, mléčných stáncích, vozících pro prodej zmrzliny a mražených krémů a v prodejních automatech. V závodním stravování se zabezpečuje pro pracující během pracovní směny podávání stravy, která má odpovídat zásadám správné výživy.*)
Organizace výroby a výdeje zboží
(15)
Výrobní plán. Výroba jídel musí být prováděna podle výrobního plánu, který sestavuje den předem vedoucí závodu nebo jeho zástupce s vedoucím výrobního střediska a ve spolupráci s výrobními a obsluhujícími zaměstnanci. Výrobní plán musí obsahovat nejméně tolik druhů jídel, kolik jich je předepsáno cenovým sortimentním minimem; musí být sestavován v souladu se zásadami správné výživy, s požadavky spotřebitelů a s ohledem na potraviny, které jsou k dispozici ve skladu závodu a u dodavatelů tak, aby bylo vhodně využito sezónních zásobovacích možností.
(16)
Příjem potravin do výrobního střediska. Potraviny se požadují podle vypočtené spotřeby potravin pro plánovaná jídla podle materiálových spotřebních norem a s přihlédnutím ke střediskovým zásobám; vydávají se ze skladu na potvrzení. Přejímající musí kontrolovat správnost míry, váhy a kvality potravin; nesrovnalosti reklamuje ihned při převzetí ve skladě. Pokud jde o zkažené a zdravotně závadné potraviny, je jejich výdej k prodeji nebo ke zpracování přísně zakázán.
(17)
Příprava jídel. Jídla jsou připravována podle výrobního plánu, přičemž musí být dodržován sortiment, váha (míra) i materiálové spotřební normy. Ve výrobním středisku musí být úředně cejchované váhy k použití při práci zaměstnanců. Při přípravě jídel a uchovávání (skladování) hotových výrobků musí být dodržovány příslušné technologické postupy a hygienická pravidla.
(18)
Ochrana pokrmů a nápojů před znehodnocením příměsí cizích předmětů. Zaměstnanci, kteří připravují jídla, jsou povinni soustavně věnovat pozornost oprýskávání nádobí a uvolňování nýtů, šroubů a jiných součástek a dbát, aby se nedostaly do připravených pokrmů. Rovněž musí dbát, aby se do jídel nedostaly věci, které nejsou součástí pokrmu. Poškozené nádobí musí být včas vyřazeno. Při práci nesmějí zaměstnanci mít u sebe drobné předměty jako špendlíky, jehly a spony, které by mohly ohrozit zdraví spotřebitelů. Zaměstnanci výrobních oddělení musí mít na hlavě čepici, síťku apod. upravenou tak, aby zabraňovala padání vlasů do jídla.
(19)
Přeprava jídel a polotovarů. Při přepravě jídel a polotovarů ve veřejném stravování musí dopravní prostředky, obaly a nádoby vyhovovat z hlediska zdravotního, zejména musí být naprosto čisté a hygienicky nezávadné. K pravidelné přepravě musí být používáno zvláštních nádob a obalů s těsně přiléhajícími víky; nádob a obalů nesmí být používáno k jiným účelům.
(20)
Ceny výrobků. Ceny pokrmů a nápojů, vyráběných podle závazných norem, jsou stanoveny v příslušném ceníku státních maloobchodních cen. Jídla a nápoje, jejíchž ceny nejsou přímo stanoveny, vypočítávají se (kalkulují) podle směrnic ministerstva vnitřního obchodu; kalkulace se vede zpravidla na tiskopisech účetní evidence. Tyto řádně vyplněné tiskopisy se číslují od č. 1 výše číselnou řadou samostatnou pro každý rok a uschovávají se po skončení platnosti vykalkulované ceny alespoň po dobu 2 let následujících po roce, kterého se týkají. Ke kalkulačním tiskopisům musí být veden index.
(21)
Výdej výrobků a ostatního zboží. Pokrmy, nápoje a jiné zboží je vydáváno obsluhujícím zaměstnancům zpravidla na písemnou objednávku, která musí mít předepsané náležitosti (např. pokladní blok, šek, paragon, útržek z bodovací knihy nebo jinou písemnou žádanku). Zaměstnanci vydávající výrobky (pokrmy, nápoje, a jiné zboží) odpovídají za jejich úpravu a správnou velikost a váhu podávané porce.
(22)
Kontrola výdeje. Výrobky vydávané na písemné objednávky přijímají obsluhující zaměstnanci, přičemž odevzdávají písemné objednávky pokladním nebo jiným pověřeným pracovníkům. Tito zaměstnanci kontrolují druh, počet a množství vydaného zboží a správnost vyznačených cen. Po skončení provozu (směny) sečítá pokladní nebo jiný pověřený pracovník bloky a ostatní doklady a sestaví vyúčtování tržby. Klíče od kontrolních pokladen smí mít pouze vedoucí závodu nebo jeho zástupce. Odevzdanou tržbu kontroluje vedoucí závodu nebo jím pověřený pracovník podle odevzdaných dokladů a vyúčtování tržby.
(23)
Kontrola spotřeby. Vedoucí závodu spolu s vedoucím kuchařem musí kontrolovat spotřebu každodenně (jinak s písemným povolením vedení podniku); vedoucí závodních jídelen musí vést denní přehled o dodržování finančního limitu. Podkladem pro kontrolu spotřeby jsou např. potvrzenky na odebrané potraviny, vyúčtování tržeb, soupisy zbylých surovin a výrobků, materiálové spotřební normy a finanční normy spotřeby.
Organizace prodeje
(24)
Obsluha spotřebitelů. Prodej v závodech veřejného stravování je prováděn formou obsluhy, samoobsluhy, pultového prodeje a pomocí prodejních automatů. Způsob prodeje se řídí typem prodejního střediska. Obsluha musí být prováděna rychle, nesmí však tím trpět její kvalita; obsluhující se musí chovat ke spotřebiteli pozorně a zdvořile. Obsluhující zaměstnanci nesmějí podávat, prodávat nebo jinak umožňovat požívání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let, osobám v nebezpečném povolání (řidičům apod.), osobám podnapilým a opilým. Rovněž nesmějí trpět, aby tyto osoby konzumovaly v hostinské místnosti přinesené alkoholické nápoje nebo aby přiléváním doneseného alkoholu zvyšovaly stupňovitost nápojů. Při tanečních zábavách je zakázáno požívat nebo prodávat, podávat nebo jinak umožňovat požívání alkoholických nápojů kromě piva a vína jak v místnostech, kde se koná taneční zábava, tak v místnostech s nimi přímo souvisících.
(25)
Příprava pracoviště. Přípravě pracoviště musí být věnována náležitá péče. Místnosti musí být před otevřením závodu řádně uklizeny a vyvětrány, veškeré zařízení musí být na svém místě, stoly a stolní inventář, nádobí a příbory připraveny k obsluze spotřebitelů. Pracoviště a pracovní úkoly musí být před započetím práce rozděleny mezi jednotlivé zaměstnance. Jídelní a nápojové lístky musí být připraveny, ve stanovenou dobu nejméně 1 hodinu před podáváním jídel a zaměstnanci musí být včas seznámeni s jejich obsahem. Zboží musí být náležitě ošetřeno a připraveno k prodeji podle svého charakteru. V bufetech a automatech musí obsluhující zaměstnanci před zahájením prodeje očistit ochranná skla a pulty, vystavit zboží a označit je cenovkami. Pracoviště musí být organizačně připraveno tak, aby mohl být zahájen provoz v plném rozsahu ihned po otevření závodu.
(26)
Jídelní lístek. V prodejních střediscích s restauračním provozem musí být denně sestavován polední a večerní jídelní lístek, který musí obsahovat všechna jídla, určená k prodeji. Jídelní lístky musí být čitelné, vkusné úpravy a v dostatečném počtu. Text jídelního lístku musí být jazykově správný. Pokud to provoz návodu vyžaduje, musí být jídelní lístek vyvěšen nejméně jednu hodinu před podáváním jídel ve vitríně u vchodu závodu, která je při setmění osvětlena. V automatech může být jídelní lístek nahrazen ceníkem prodávaných pokrmů, vyvěšeným na přístupném místě. Jídelní lístek závodní jídelny sestavuje vedoucí závodní jídelny a vedoucí kuchař ve spolupráci s komisí pro zásobování pracujících a s lékařem, je-li v závodě zdravotní středisko, a to vždy na týden dopředu. Závodní jídelna sestavuje jídelní lístek zvlášť na jídla podle základních norem (v jednotlivých skupinách) a zvlášť na výběrová jídla podle výběrových norem. Jídelní lístek musí být sestaven tak, aby odpovídal zásadám správné výživy a aby se jednotlivé druhy jídel často neopakovaly. Zároveň se sestavením týdenního jídelního lístku musí být propočten předpokládaný týdenní finanční limit na podkladě normované spotřeby potravin u jednotlivých druhů jídel. Týdenní jídelní lístek v závodních jídelnách musí být vyvěšen na přístupném místě.
(27)
Nápojový lístek. Nápojový lístek musí sestavovat každý závod; nápojový lístek může obsahovat jenom nápoje, které mohou být hostu nabídnuty. V závodech s obsluhou u stolu je nápojový lístek předkládán hostům při výběru nápojů. V malých závodech a v závodech IV. cenové skupiny může být nápojový lístek nahrazen ceníkem nápojů vyvěšeným na přístupném místě.
(28)
Sestavování a vyplňování jídelního a nápojového lístku. Sestavení a vyplnění jídelního a nápojového lístku musí být věnována náležitá péče. Jídelní lístky musí být sestavovány podle gastronomického pořadu jídel; musí být přitom používáno předepsaných názvů jídel. Jídelní lístky musí obsahovat alespoň takový počet jídel, který stanoví sortimentní minimum s uvedením stanovených nebo vykalkulovaných maloobchodních cen. Dále musí být na jídelním lístku uveden název závodu (prodejního střediska), datum, jméno vedoucího závodu a jméno vedoucího kuchaře, který jídelní lístek sestavil a jídla připravil a příslušná cenová skupina. Na nápojovém lístku musí být uvedeny zvlášť alkoholické a zvlášť nealkoholické nápoje s příslušným nadpisem, přičemž musí nápojový lístek obsahovat alespoň takový počet nápojů, který stanoví cenové sortimentní minimum. Dále musí být na nápojovém lístku u každého nápoje uvedena velikost porce (míra), cena a obsah alkoholu. Jídelní a nápojový lístek musí vedoucí závodu před vyložením zkontrolovat a originál podepsat. Závod je povinen uschovávat originály jídelních a nápojových lístků po dobu 1 roku.
(29)
Přijímání objednávek od spotřebitelů. Objednávky od spotřebitelů přijímají obsluhující zaměstnanci a to podle jídelního a nápojového lístku, popřípadě podle vystaveného zboží.
(30)
Podávání pokrmů a nápojů. Při převzetí zboží z výdejen musí obsluhující zaměstnanci dohlížet na vzhled, množství (míru) a úpravu objednaného zboží a aby podávané pokrmy a nápoje byly přiměřeně teplé nebo chlazené. V určených závodech jsou obsluhující zaměstnanci povinni zapisovat podané pokrmy, nápoje nebo jiné zboží na účtenky, které ponechají hostu na stole.
(31)
Ceny a ceníky. V každém prodejním středisku musí být na viditelném místě vyvěšeno označení příslušné cenové skupiny. Veškeré zboží vystavené na pultech a ve výkladních skříních musí být označeno cenovkami, které uvádějí cenu za jednotku množství a podle potřeby i název zboží. Ceny uvedené v ceníku, jídelním a nápojovém lístku musí odpovídat státním maloobchodním nebo vykalkulovaným cenám příslušné cenové skupiny. Na požádání musí obsluhující zaměstnanci umožnit spotřebitelům kontrolu správnosti účtovaných cen a cen uvedených v jídelním a nápojovém lístku podle ceníku státních maloobchodních cen, který musí být uložen se všemi dodatky u vedoucího závodu k nahlédnutí.
(32)
Placení. Vyúčtování zboží prodaného spotřebitelům je prováděno podle druhu provozu a organizace práce. Při obsluze u stolu je obsluhující povinen předložit hostu při vyúčtování jídelní (nápojový) lístek a je odpovědný za dodržování správných cen, za druh a množství zúčtovaných pokrmů a nápojů. Při obsluze u stolu musí obsluhující předložit hostu čitelně napsané vyúčtování na účtence, skládá-li se útrata z více než dvou položek. Vedení podniku určí závody, v nichž jsou obsluhující povinni sepsat účet hostu průpisem na očíslované účtence. Při prodeji přes ulici platí spotřebitel ihned při převzetí zboží. Zaměstnancům provádějícím vyúčtování s hostem je závod povinen zajistit dostatečné množství drobných peněz, aby obsluhující zaměstnanci mohli správně vracet zpět. Při vracení peněz jsou povinni vracet nejprve drobné mince a teprve potom papírové bankovky a státovky. Za správnost účtování cen odpovídá v závodě se samoobsluhou pokladní. Prodej na úvěr je zakázán. Účtující zaměstnanec může požadovat okamžité placení při návalech, slavnostech, tanečních zábavách apod. a i v těch případech, kdy má pochybnost, zda host má peníze. Závodní jídelna prodává hlavní jídla kromě výběrových jídel zásadně na předplatné.
(33)
Nezaplacení útraty. Účtující zaměstnanec je povinen dbát o řádné zaplacení útraty. Odpovídá za škodu, která vznikla závodu jeho opomenutím náležité péče.
(34)
Příjem peněz. Jako zákonné peníze přijímají závody nepoškozené bankovky, státovky a mince bez omezení počtu pro jednotlivé druhy jejich hodnot. Pokud byly přijaty peníze oběhem více opotřebované, nevracejí se zpět spotřebitelům, nýbrž odkládají k odvodu do Státní banky československé nebo poštovním úřadům. Při manipulaci s penězi je nutno dodržovat základní hygienické předpisy.
(35)
Udržování čistoty. Obsluhující zaměstnanci musí dbát o stálou čistotu pracoviště, zejména o čistotu stolního prádla a předmětů, sloužících k obsluze spotřebitelů jako příborů, porcelánu, skla, popelníků a ostatního stolního inventáře. Po skončení provozu musí všechny předměty uložit na určené místo a zajistit, aby se zamezilo jejich ztrátám a poškození. Použité nádoby a příbory musí být odklizeny ze stolů ihned, jakmile je host nepotřebuje. Na příručním stole prodejního střediska nesmí být shromažďováno použité nádobí. Stolní inventář, který je na příručním stole připraven k obsluze hostů, musí být čistý a náležitě uspořádán. Denně po skončení provozu musí být ubrusy ze stolů uklizeny a jsou-li schopné dalšího použití, musí být řádně složeny a uloženy.
(36)
Stížnosti spotřebitelů. Stížnosti spotřebitelů zejména na jakost, množství, cenu, úpravu prodávaného zboží a na kvalitu služeb, musí obsluhující vyřídit ihned a hlásit vedoucímu závodu nebo jeho zástupci, který je povinen učinit další potřebná opatření.
Váhy a míry
(37)
Umístění vah. Pří prodeji zboží na váhu přímo spotřebiteli musí být váhy umístěny tak, aby kupující mohli dohlížet na správné vážení a na výdej zboží. Stolní váhy musí být postaveny na vodorovné horní desce stolu, pultu nebo jiného zařízení tak, aby byly stabilní; podkládání vah podložkami a umísťování vah na chladicí pulty nebo zařízení, která způsobují otřesy, není dovoleno.
(38)
Měření a vážení. Zboží prodávané na váhu (míru) musí být váženo (měřeno) v čisté váze (ve správné míře). Při vážení zboží, které se může vydávat jen v obalu (kelímku apod.), se musí nejprve zvážit obal, který se od celkové váhy odpočítá. Při vážení zboží vydávaného v papíru nebo sáčku, musí být na druhou misku položen papír o stejné váze. Pěnící tekutiny (pivo) musí se plnit do nádoby tak, aby hladina tekutiny byla po usazení pěny ve výši cejchované čáry. Spotřebiteli musí být umožněno překontrolovat si správnost váhy a míry.
Vyúčtování a odevzdání tržby
(39)
Vyúčtování tržeb. Vedoucí závodu nebo jím pověřený pracovník je povinen denně vyúčtovat tržbu a zaznamenat ji do předepsané evidence v členění předepsaném vedením podniku. Zaměstnanci závodů pověření inkasem tržeb, vyúčtují tržbu s vedoucím závodu nebo jím pověřeným pracovníkem ihned po skončení provozu (směny) na tiskopisu, kde musí být potvrzeno převzetí i předání tržby. Pro kontrolu správnosti zúčtování přijatých hotovostí jsou v závodech zpravidla kontrolní pokladny, které jsou významným prostředkem pro zajištění poctivosti ve styku se spotřebiteli. Závody jsou povinny řádně využívat kontrolních pokladen, učinit opatření k tomu, aby byly řádně registrovány všechny přijaté částky a aby údajů kontrolních pokladen bylo využito k evidenci v závodech, zejména pro získání řádných dokladů o tržbách. V menších závodech, kde dosud kontrolní pokladny nejsou, může vedení podniku určit jiný způsob zjišťování denní tržby.
(40)
Kontrola odvodu tržeb. Vedoucí nebo jím pověřený pracovník provádí kontrolu tržeb, odvedených jednotlivými zaměstnanci. Zjištěné závady projedná ihned s příslušným pracovníkem a zajistí odstranění zjištěných závad.
(41)
Odvod tržeb a limit pokladního zůstatkulimit pokladního zůstatku. Závod je povinen odvádět denní tržbu v hotovosti až na stanovený limit pokladního zůstatkulimit pokladního zůstatku (popřípadě po odečtení skutečných výdajů v rámci stanoveného limitu podle směrnic daných vedením podniku) na účet podniku vedený u Státní banky československé, a to denně nebo ve lhůtách a způsobem stanoveným vedením podniku. Závodu s velkými tržbami může vedení podniku nařídit, aby odváděl tržbu dvakrát denně. Limitem pokladního zůstatkuLimitem pokladního zůstatku se rozumí nejvyšší schválená částka drobných peněz (mince a papírové peníze do hodnoty Kčs 10,—), které mohou zůstat v pokladně závodu po odvodu tržby. Odvádí-li závod tržbu před skončením prodejní doby, je limit stanoven ve výši nezbytně nutné k pokračování v dalším prodeji téhož dne. K zaokrouhlování částky u odvedených tržeb např. na celé desetikoruny může být též použito limitu. Vedoucí závodu odpovídá za řádný odvod tržeb a bezpečnou donášku peněz ze závodu na místo odvodu tržeb. Další tržby získané po odvodu tržeb do skončení prodejní doby vykáže závod v deníku (výkazu) závodu. Částku odváděných tržeb je nutno roztřídit podle hodnotové skladby. Kontrolní pokladna musí zůstat přes noc otevřena a pokladní limit musí zůstat v závodě v uzamčené schránce na jiném bezpečném místě.
(42)
Výdej peněz z pokladny. Výdej peněz z pokladny je povolen v těchto případech:
a)
na mzdy na základě výpočtu a účetního dokladu účtárny a povolení vedení podniku v rámci zvláštních předpisů,*)
b)
za vykoupené láhve a jiné obaly, které nejsou účtovány evidenčně,
c)
spotřebiteli ve výjimečných případech za vrácené zboží na základě písemného povolení vedoucího závodu,
d)
na drobné výdaje v rámci stanoveného limitu podle směrnic daných vedením podniku v rámci zvláštních předpisů,*)
e)
ve zvlášť určených případech na výkup, nákup a lidový sběr podle směrnic vedení podniku.
Udržování závodu z hlediska, zdravotního a osobní hygiena zaměstnanců
(43)
Dodržování hygienických a protiepidemických předpisů. Zaměstnanci závodů jsou povinni se seznámit s hygienickými a protiepidemickými předpisy a při své práci je dodržovat. V každém závodě musí být vedením závodu určen jeden pracovník, který dbá na dodržování hygienických a protiepidemických předpisů. Všichni pracovníci se musí podrobovat zdravotnickému školení, musí ovládat alespoň základní pravidla hygieny a prokázat tyto znalosti při kvalifikačních zkouškách.
(44)
Péče o čistotu pracoviště. O čistotu prodejních středisek, skladů a ostatních provozních a pomocných místností závodu musí být soustavně pečováno. Všichni zaměstnanci jsou povinni udržovat pracoviště v čistotě; musí dbát zejména o čistotu nádobí, nářadí a strojů, pracovních stolů a ostatního inventáře. Pracoviště výrobního střediska musí být po skončení provozu řádně uklizeno a umyto.
(45)
Oblečení zaměstnanců. Zaměstnanci musí v pracovní době nosit určený pracovní oděv. Pokud není zvláštními předpisy stanoveno jinak, opatří si zaměstnanci oděv na svůj vlastní náklad.
(46)
Péče o osobní čistotu. Zaměstnanci jsou povinni dbát o osobní čistotu a o čistotu svého oděvu. Ve výrobních střediscích a při obsluze spotřebitelů nesmějí zaměstnanci kouřit. Zaměstnanci musí mít v každém středisku k dispozici mýdlo, vodu a ručník. Podnik je povinen na vlastní náklad postarat se o praní pracovních oděvů zaměstnanců.
(47)
Lékařské prohlídky. Všichni zaměstnanci závodu, kteří přicházejí přímo do styku s potravinami, musí se podrobovat stanoveným lékařským prohlídkám. Každý pracovník je povinen mít platný zdravotní průkaz pracovníka v potravinářství u sebe, případně musí jej mít uložen u vedoucího tak, aby do něj mohly nahlížet kontrolní orgány kdykoliv v prodejní době.*)
(48)
Odpadky. Pro ukládání smetí a odpadků potravin a zbytků jídel musí být používáno nádob s těsně přiléhajícími víky. Nádoby musí být umístěny mimo obchodní, výrobní nebo skladištní prostor. Tekuté odpadky, kterých nelze použít ke zkrmení, pro sběr apod., se vylévají do kanalizace a žump, které musí být opatřeny přiléhajícími příklopy, kterými nemohou pronikat hlodavci. Smetí a odpadky musí být pravidelně odváženy.
(49)
Hubení škůdců. Aby nebyla narušována jakost, chuť a vzhled potravin a aby bylo zabráněno vzniku hmotných ztrát a šíření nemocí, pečuje vedoucí závodu o soustavné hubení hmyzu a jiných škodlivých živočichů ve všech místnostech závodu, ve sklepích, na půdách a dvorech. Potraviny, které jsou napadeny škůdci, musí být odstraněny z provozních místností a uskladněny tak, aby nebyly ohroženy ostatní skladované potraviny a aby se zabránilo šíření škůdců; o použití takových potravin rozhodne vedení podniku se souhlasem orgánu hygienické a protiepidemické služby. V letních měsících musí být okna výrobních a skladištních místností, která se otevírají, opatřena síťkou nebo gázem, které zabraňují přístupu hmyzu do místnosti.
Kontrola závodu
(50)
Provádění kontroly. Kontrola závodu je prováděna za přítomnosti vedoucího závodu nebo hmotně odpovědného pracovníka závodu. Před započetím kontroly je kontrolní orgán povinen vykázat se průkazem, opravňujícím k provedení kontroly. Neučiní-li tak, je povinností zaměstnanců požádat kontrolní orgán o předložení průkazu a přezkoumat rozsah oprávnění ke kontrole; teprve potom mohou být poskytnuty požadované informace. Vedoucí závodu nebo hmotně odpovědný zaměstnanec je povinen umožnit kontrolním orgánům výkon jejich funkce podle rozsahu oprávnění a vstup do všech prostorů závodu. V tomto rozsahu je vedoucí povinen na požádání kontrolního orgánu předložit veškeré písemnosti a učinit k nim příslušná vysvětlení, vyjádření nebo posudky.
(51)
Odebírání vzorků zboží. Odebírat vzorky zboží jsou oprávněni pracovníci Kontrolně zkušebního a zbožíznaleckého ústavu ministerstva vnitřního obchodu (pouze pokud jde o organizace státního obchodu), pracovníci Státní obchodní inspekce, orgány hygienické a protiepidemické služby, pracovníci odborů obchodu rad krajských národních výborů a jiní oprávnění pracovníci, a to v množství, které je nezbytné pro posouzení jakosti. Osoba oprávněná k odběru vzorků zapečetí odebírané vzorky, a to i když jsou v originálním balení, za přítomnosti vedoucího závodu nebo jiného hmotně odpovědného pracovníka a označí je takovým způsobem, aby se vyloučila jejich záměna. O odběru vzorků se sepíše protokol. Vzorky jsou odebírány bez náhrady, jejich hodnota musí být samostatně vykázána, a zúčtuje se na vrub podniku.
(52)
Inspekční kniha. Pro zápisy kontrolních orgánů o zjištěných závadách a nedostatcích musí být v závodě inspekční kniha s průběžně očíslovanými listy, opatřená razítkem podniku. Výsledek každé kontroly, pokud není napsána samostatná zpráva, musí být zapsán čitelně do této knihy. Popsané inspekční knihy musí být uloženy v závodě po dobu 3 let a při předání závodu musí být předány protokolárně nástupci při předávací inventuře nebo oprávněnému zástupci podniku.
(53)
Odstranění nedostatků. Nedostatky zjištěné při kontrole je vedoucí povinen odstranit ihned, nejpozději však do termínu, stanoveného kontrolním orgánem, odstranění závad poznamenat do inspekční knihy a kopii zaslat vedení podniku. Nedostatky, které nemůže sám odstranit, sdělí neprodleně písemně vedení podniku.
(54)
Kniha přání a stížností. V každém prodejním středisku závodu, ve kterém jsou obsluhováni spotřebitelé, musí být na viditelném a spotřebiteli snadno přístupném místě kniha přání a stížností nebo oznámení o tom, kde se kniha nachází, a že bude na požádání předložena. Na dotazy a stížnosti je vedoucí závodu povinen odpovídat do 2 dnů zápisem v knize přání a stížností. Stížnosti, které nemůže vedoucí závodu sám vyřídit a u nichž je adresa spotřebitele, předloží do 3 dnů k vyřízení vedení podniku. Zápisy, včasnost jejich vyřizování a dodržování předpisů o vedení knihy přání a stížností kontroluje vedení podniku.
III
Odběr, přejímka, odpovědnost za vadnou dodávku a reklamace
(55)
Odběr zboží. Při odběru a převzetí zboží je vedoucí závodu nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník povinen ještě za přítomnosti zástupce dodavatelské organizace nebo dopravce prohlédnout v závodě nebo jeho skladišti zboží takovým způsobem, aby mohl zjistit nesrovnalosti co do množství výrobků, dopravovaných bez obalů, v ostatních případech počet obalových jednotek, zjevnou porušenost nebo zjevnou neúplnost dodávky a okolnosti, rozhodující pro uplatnění práv z toho vyplývajících.
(56)
Zjištění nesrovnalostí při odběru zboží. Zjistili vedoucí nebo jím pověřený hmotně odpovědný pracovník při odběru zboží nesrovnalosti jakéhokoliv druhu, je povinen sepsat zápis o zjištěných rozhodných okolnostech a předložit jej k podpisu přítomnému zástupci dodavatelské organizace nebo dopravce. V závažných případech přizve k sepsání zápisu ještě zástupce výkonného orgánu místního národního výboru nebo Veřejné bezpečnosti nebo zástupce jiné socialistické organizace jako nestranný orgán. U zboží dopravovaného veřejným dopravcem je vedoucí povinen neprodleně požádat o sepsání zápisu o škodě.
(57)
Přejímka zboží. Vedoucí závodu nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník je povinen provést v závodě po odběru ještě vlastní přejímku dodaného zboží podle průvodních dokladů. Přejímka zboží spočívá v prověrce jeho množství, jakosti, záručních lhůt, značkování, kompletnosti a sortimentu. Převzít může pouze takové zboží, které odpovídá technickým podmínkám nebo obvyklé jakosti, případně jakosti sjednané objednávkou. Namátková přejímka zboží není dovolena.
(58)
Zjištění vad při přejímce. Aby vedoucí závodu nebo jím určený hmotně odpovědný pracovník zajistil věrohodný důkaz o zjištěných vadách a možnosti jejich přezkoušení, je povinen zachovat tento postup:
a)
zjistí-li při odběru porušenost dodávky nebo okolnosti tomu nasvědčující, přizve k provedení vlastní přejímky zboží zástupce dodavatelské organizace nebo nestranný orgán,
b)
při zjištění vad při přejímce přizve v závažných případech nebo je-li tak předepsáno, k dokončení přejímky zástupce dodavatelské organizace nebo nestranný orgán,
c)
sepíše zápis o průběhu a výsledku přejímky za přítomnosti zástupce dodavatelské organizace nebo nestranného orgánu,
d)
podle povahy výrobků odebere a zajistí vzorky,
e)
uloží odděleně až do vyřízení reklamace přejímané zboží, u něhož byly zjištěny vady, není-li možno zajistit jiný důkaz a nebrání-li tomu důležitý hospodářský zájem.
(59)
Lhůty pro reklamace zjevných vad. Reklamace zjevných vad se provádí písemně doporučeným dopisem ihned bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtách upravených příslušnými základními podmínkami dodávky.
(60)
Lhůty pro reklamace skrytých vad. Reklamace skrytých vad se provádí písemně doporučeným dopisem bez zbytečného odkladu po zjištění vad, nejpozději však
a)
u výrobků se záruční lhůtou ve lhůtě pro záruku,
b)
v ostatních případech do 6 měsíců od splnění dodávky.
Evidence zásob, obalů a peněz
(61)
Evidence zásob. Stav a pohyb zásob, obalů a drobných a krátkodobých předmětů se v závodě vykazuje v deníku (výkazu) závodu; počet vyhotovení a časové zasílání stanoví vedení podniku. Určený pracovník denně zapisuje příjem a výdej zásob v deníku (výkazu) závodu. Zásoby, které nebyly do závodu dodány, nesmějí být zapsány do deníku (výkazu), ani když došly na zboží doklady. Dojdou-li zásoby bez dokladů, převezme se zásilka a zapíše do deníku (výkazu) a o příjmu se sepíše doklad. Veškeré údaje deníku (výkazu) se zapisují v časovém sledu podle dokladu o příjmu a výdeji zásob. Zjistí-li určený pracovník chybu ve faktuře, nesmí ji opravovat, nýbrž na veškeré rozdíly ve faktuře a na rozdíly zjištěné při početní kontrole faktury vystaví samostatný doklad.
(62)
Evidence peněz. Příjem a výdej peněz se zapisuje v předepsaném deníku (výkazu) závodu jen na podkladě očíslovaných a odpovědnými osobami podepsaných příjmových a výdejových pokladních dokladů. Výplata peněz, která není řádně doložena dokladem nebo jejíž převzetí není příjemcem potvrzeno, se považuje za pokladní schodek. Nedoložené peněžní hotovosti se považují za přebytky a odvádějí se na účet podniku Státní bance československé.
Přijímání, uskladňování a vracení obalů
(63)
Přijímání a účtování obalů. Při převzetí zboží v obalech kontroluje přejímající, zda obaly nejsou poškozeny. Při poškození obalů sepíše hmotně odpovědný pracovník zápis o stavu a výši poškození. Zjistí-li při přejímce zboží, že obaly byly požíváním již natolik znehodnoceny, že jsou nezpůsobilé k dalšímu oběhu, oznámí tuto okolnost do 8 dnů po tomto zjištěni dodavatelské organizaci. Nesdělí-li mu dodavatelská organizace do 8 dnů po obdržení oznámení, že trvá na jejich vrácení, není závod povinen obaly vracet a zaplatí jen náhradu za opotřebení, pokud již není zahrnuta v ceně zboží. Zjistí-li, že obaly se zničily během přepravy zboží do závodu, takže nemohou být vráceny, oznámí to doporučeným dopisem nejdéle do 8 dnů po obdržení přepravního dokladu dodavatelské organizaci a připojí potvrzení dopravce o tom, že obaly byly zničeny při přepravě. Oběh obalů je upraven zvláštními předpisy*) a ustanoveními příslušných základních podmínek dodávky.
(64)
Manipulace s obaly. Obaly musí být otevírány a uskladňovány tak, aby nedošlo k jejich poškození. Musí být vráceny dodavatelské organizaci ve stanovených termínech. Obaly se ukládají na vyhrazeném místě a nesmějí být uskladněny před závodem, ani na místech veřejně přístupných, na chodbách, dvoře a v otevřených skladištích. Určený hmotně odpovědný pracovník musí vést předepsanou evidenci o příjmu a vracení obalů. Obaly musí být používány pouze pro přepravu zboží, pro které jsou určeny.
(65)
Účtování obalů. Pokud dodavatelská organizace dodává zboží v obalech, jejichž hodnota není zahrnuta do ceny zboží a nezvyšuje o ni hodnotu faktury, účtuje tyto obaly evidenčně. Ostatní obaly, o jejichž hodnotu dodavatelská organizace zvyšuje sumu faktury, se účtují finančně.
Přesuny zboží
(66)
Přesuny výrobků pro zpracování, polotovaru, hotových jídel a jiného zboží. Přesunovat zásoby výrobků pro zpracování, polotovarů, hotových jídel, pomocného materiálu, drobné a krátkodobé předměty a základní prostředky do jiného závodu téhož podniku lze s písemným souhlasem vedení podniku. Je-li nebezpečí z prodlení (např. zkáza potravin), lze provést přesun po vzájemné dohodě vedoucích závodů se současným oznámením této skutečnosti vedení podniku. Přesunovat zásoby do jiné organizace mimo podnik lze zásadně jen z příkazu vedení podniku. Na každý přesun zásob musí být vystaveny předepsané, číslované doklady (převodky) a převzaté nebo odeslané zásoby musí být zapsány předepsaným způsobem. Zdravotně závadné nebo zkažené potraviny (pokrmy) nesmějí být v žádném případě přesunovány do jiného závodu k dalšímu použití.
Ukládání zboží, materiálu a drobných a krátkodobých předmětů
(67)
Skladování potravin. Zboží určené k prodeji musí být uloženo podle své povahy v regálech, chladicích (mrazicích) a ostatních zařízeních tak, aby byly zachovány jeho původní vlastnosti (vzhled, chuť, množství apod.). Rychle se kazící potraviny se musí uschovat v chladicích (mrazicích) zařízeních nebo v dobře větrané místnosti s nízkou teplotou odděleně podle druhů. Jednotlivé způsoby ukládání musí odpovídat požadavkům vyplývajícím z vlastností každého druhu zboží (teplota, vlhkost, světlo, ventilace apod.). Tabákové výrobky musí být skladovány odděleně od potravin. Pivo se skladuje ve vzdušných a čistých sklepích s dobrým větráním. Ve sklepích se zřizují betonové, popřípadě kamenné podlahy s odpadovým zařízením. Sklepy musí být zajištěny proti mrazu nebo teplu tak, aby se udržovala teplota okolo 10 stupňů C. Víno se uskladňuje v ležících lahvích do regálů ve sklepích s teplotou, odpovídající druhu vína. Skladování potravin musí odpovídat hygienickým předpisům, popřípadě normám.
(68)
Skladování cizího zboží. Ve výrobních místnostech, skladech a jiných prostorách a zařízeních závodu nesmí být bez vědomí vedoucího závodu ukládáno zboží, patřící zaměstnancům závodu nebo cizím osobám; pokud by se tak stalo, musí být takové zboží označeno jménem jeho majitele a:
a)
uskladněno ve zvláštní chladíme, která neslouží úschově zboží prodávaného nebo podávaného spotřebitelům,
b)
zabaleno v hygienicky nezávadných obalech tak, aby nepřišlo do styku s ostatními potravinami,
c)
řádně evidováno odděleně od ostatních potravin (pokrmů) patřících podniku a prodávaných spotřebitelům.
(69)
Skladování pomocného materiálu a drobných a krátkodobých předmětů. Pomocný materiál a drobné a krátkodobé předměty se skladují odděleně od potravin a to pod uzamčením tak bezpečně, aby nemohly být poškozeny ani odcizeny. Pro ukládání hořlavin platí zvláštní předpisy.*)
Škody na zboží
(70)
Přirozené úbytky zboží. Při uskladnění a při manipulaci se zbožím mohou vznikat přirozené úbytky zboží, které jsou vyjádřeny v normách mank vzniklých přirozeným úbytkem. Je zakázáno odepisovat zásoby v rámci norem přirozených úbytků, aniž by byl zjištěn inventarizací vznik skutečné škody.
(71)
Jiné ztráty na zboží a ostatních hospodářských prostředcích. Nastanou-li v závodě kromě přirozených škod na zboží v mezích stanovených norem přirozených úbytků jiné škody na zboží, zejména vlivem nesprávného skladování, nedbalého zacházení se zbožím, špatnou organizací práce apod., sepíše se o nich protokol ihned, nejpozději však třetí den po zjištění škody. Protokol o škodách sepisuje zástupce vedení podniku s vedoucím závodu nebo příslušným hmotně odpovědným pracovníkem, případně osobou, která škodu zavinila. Zjistí-li se takové škody při inventarizaci, zapíše inventarizační komise zjištěné poškozené nebo znehodnocené zásoby do zvláštních inventurních seznamů. K sepsání protokolu o zkažených a vyřazených potravinách se povolá také pracovník hygienické a epidemiologické služby. V protokolu musí být určena podrobně a pravdivě povaha a výše způsobených škod, příčina zkažení zboží a jména osob, které za škodu odpovídají.
(72)
Odevzdání protokolu. Protokol sepsaný ve třech vyhotoveních podepíše zástupce vedení podniku, vedoucí závodu nebo hmotně odpovědný pracovník. Při zjištění nebo podezření z tresného činu je nutno učinit hlášení orgánům Veřejné bezpečnosti. Originál protokolu odevzdá zástupce podniku svému vedení, jednu kopii odešle vedoucí závodu účtárně s deníkem (výkazem) a druhou kopii ponechá v dokladech závodu.
(73)
Přešetření škod na zboží. Škody na zboží dá vedení podniku zpravidla přešetřit smíšené náhradové komisi, která je poradním orgánem vedení podniku. Táto komise prověří správnost údajů protokolu o škodě a podá vedení podniku návrh na likvidaci škody. Současně navrhne opatření, která by zabránila opakování škody.
(74)
Likvidace poškozeného a úplně znehodnoceného zboží. Způsob likvidace poškozeného a úplně znehodnoceného zboží je stanoven zvláštními předpisy. Zboží poškozené je takové zboží, u něhož došlo k fyzickému poškození, nebo u něhož došlo k poškození následkem špatného uskladnění, vadného zpracování, špatné jakosti použité suroviny nebo špatného ošetření v závodě např. zvlhnutím, žluknutím, zkvašením a pod., které nelze prodat za státní maloobchodní ceny. Zboží úplně znehodnocené je takové zboží, které je poškozeno do té míry, že nemůže dále sloužit spotřebiteli a musí být likvidováno předáním jiné určené organizaci nebo přímým zničením.
Hmotná odpovědnost
(75)
Odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování. Převzal-li zaměstnanec závodu písemnou smlouvou hmotnou odpovědnost za svěřené zboží, hotovosti a ceniny, materiálové zásoby a jiné hodnoty k vyúčtování, odpovídá za vzniklý schodek. Této povinnosti se zprostí zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela popřípadě zčásti bez jeho zavinění, zejména tím, že vedení podniku nevytvořilo na jeho písemnou žádost pracovní podmínky, které by zaměstnanci umožnily správný výkon jeho povinností. Tuto smlouvu nelze uzavřít s nezletilými zaměstnanci.
(76)
Funkce spojené s hmotnou odpovědností. Uzavření písemné smlouvy o převzetí hmotné odpovědnosti za hospodářské prostředky svěřené k vyúčtování je nezbytné zejména pro zastávání těchto funkcí:
a)
vedoucích závodů a jejich zástupců, jestliže závody nejsou rozděleny na samostatná střediska, jinak vedoucích středisek a jejich zástupců;
b)
vrchních číšníků, číšníků všech kategorií a nosičů polévek a nápojů;
c)
šéfkuchařů a jejich zástupců, vedoucích kuchařů, hotelových a kuchyňských hospodyň, kuchařů všech kategorií, kuchyňských řezníků, pekařů, cukrářů — moučníkářů všech kategorií, pomocných kuchařek, kávových kuchařek, pomocnic cukráře a salátek všech kategorií;
d)
sklepmistrů, výčepníků všech kategorií a mixérů všech kategorií;
e)
vedoucích skladů, skladníků a skladních příručí;
f)
pokladních, výběrčích vstupného, vedoucích recepci a recepcionářů;
g)
prodavačů všech kategorií.
h)
pokojských v závodech lidových spotřebních družstev a jejich organizací.
(77)
Kolektivní hmotná odpovědnost. Převzalo-li více zaměstnanců střediska závazek společně, odpovídají všichni za vzniklý schodek, pokud některý z nich neprokáže, že schodek vznikl bez jeho zavinění. Podíl náhrady jednotlivých zaměstnanců se stanoví podle poměru hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od poslední inventury do dne zjištění schodku, přičemž, výdělek vedoucího a jeho zástupce se počítá v dvojnásobné výši. Byla-li provedena inventura nebo zjištěn schodek během kalendářního měsíce, započítává se do hrubého výdělku i hrubý výdělek zúčtovaný zaměstnanci za celý kalendářní měsíc, v němž byla provedena poslední inventura, a za celý kalendářní měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Výše náhrady u jednotlivých zaměstnanců s výjimkou vedoucího a jeho zástupce nesmí přesáhnout částku rovnající se průměrnému výdělku za 1 měsíc.
(78)
Uplatnění náhrady škody. Výši náhrady škody určí vedení podniku po projednání se závodním výborem základní organizace ROH a zaměstnancem a oznámí ji zaměstnanci nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy zjistilo škodu a osobu, která za škodu odpovídá.
(79)
Úhrada schodku. Zaměstnanec, který převzal odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování nebo za svěřené předměty, je povinen nahradit skutečnou škodu. Způsobil-li zaměstnanec škodu úmyslně nebo v opilosti, je povinen nahradit kromě skutečné škody i ušlý zisk. Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil v krajní nouzi, aby odvrátil od sebe, svých spoluzaměstnanců nebo od závodu nebezpečí přímo hrozící.
Inventarizace hospodářských prostředků
(80)
Provádění inventarizace. Inventarizace se provádí podle příslušných právních předpisů,*) popř. podle pokynů vydaných nadřízenými orgány.
(81)
Účast při inventarizaci. Účast všech hmotně odpovědných pracovníků na inventarizaci není nutná. Kolektiv hmotně odpovědných pracovníků závodu včetně hmotně odpovědného vedoucího a jeho zástupce může pověřit písemně po skončení každé inventury jednoho nebo více členů kolektivu provedením následující řádné inventury, tj. zjištění skutečného stavu zásob a zapsání těchto údajů do inventurního seznamu. Písemné pověření, ve kterém je uveden přiměřený počet pověřených pracovníků s přihlédnutím ke směnnému provozu v závodě, podepíší všichni členové kolektivu. Jestliže kterýkoliv člen kolektivu požádá o účast na provádění inventury, musí mu být vyhověno a účast umožněna.
(82)
Termíny. Termíny inventarizací a přesné určení lhůt (den, hodina) k provádění inventury určí vedení podniku.
(83)
Inventarizace mimořádná. Kromě řádných inventarizací je nutno provést inventarizaci v těchto případech:
a)
při předání a převzetí funkce vedoucího závodu (střediska) nebo jeho zástupce, jestliže s jejích funkcí je spojena hmotná odpovědnost za hodnoty, svěřené k vyúčtování a to ke dni převzetí a odevzdání funkce,
b)
při změnách v kolektivu více hmotně odpovědných pracovníků, jestliže o to některý z kolektivu hmotně odpovědných zaměstnanců včas písemně požádá,
c)
po návratu vedoucího závodu, který byl po dobu dočasné nepřítomnosti zastupován jiným zaměstnancem, ve lhůtě určené ve smlouvě o převzetí kolektivní hmotné odpovědnosti bez provedení inventarizace podle příslušných právních předpisů,*)
d)
nařídí-li tak ministerstvo financí, nadřízená organizace nebo jiný orgán příslušný podle zvláštních předpisů (při změně cen apod.) nebo vedení podniku,
e)
ihned po živelních pohromách (požár, voda a pod.), při podezření z trestných činů a ve všech ostatních případech, kdy je nutno zjistit skutečný stav hospodářských prostředků.
Mimořádná inventarizace může nahradit inventarizaci řádnou.
(84)
Doba provádění. Fyzická inventura se zpravidla provádí při zastavení provozu. Provoz se zastaví jen na dobu nezbytně nutnou ke zjištění skutečného množství zásob a jeho zapsání podle jednotlivých druhů do inventurních seznamů. V případě, kdy uzavřením závodu by došlo k narušení zásobování nebo z jiných naléhavých důvodů, může být fyzická inventura provedena v době od skončení stanovené prodejní doby jednoho dne do začátku stanovené prodejní doby, následujícího dne, popřípadě při normálním nebo omezeném provozu.
(85)
Nepřítomnost vedoucího při inventuře. Nemůže-li se vedoucí závodu ze závažných důvodů zúčastnit inventury, přebírá odpovědnost za její řádné provedení vedoucím určený zástupce. Není-li v závodě zástupce vedoucího a vedoucí zástupce neurčí, zúčastní se inventury kromě inventarizační komise zástupce závodního výboru základní organizace ROH, popřípadě ještě zástupce výkonného orgánu místního národního výboru, u provozoven lidových spotřebních družstev předseda nebo jiný člen příslušného dohlížecího výboru.
(86)
Způsoby provádění inventarizace. Způsob provádění inventarizace zboží, obalů a ostatních hospodářských prostředků v závodě je upraven zvláštními předpisy.
Část IV
Práva a povinnosti vedoucího závodu
(87)
Vedení závodu. Závod řídí vedoucí ustanovený vedením podniku. Je povinen vést závod s péčí řádného hospodáře, pečovat o jeho dobrou úroveň a plynulý chod, vést pracovní kolektiv závodu k rychlé a správné obsluze spotřebitelů, dodržování poctivosti pří prodeji a zabezpečovat vysokou úroveň služeb závodu. Vedoucí závodu je odpovědný za řádné hospodaření závodu a za svěřené hospodářské prostředky. Po celou dobu provozu musí být vedoucí nebo jeho zástupce případně jiný jím určený pracovník v závodě přítomen. Vedoucí je dále povinen sledovat a dodržovat nařízení, vztahující se na provozování veřejného stravování a plnit příkazy vedení podniku.
(88)
Hlavní povinnosti vedoucího závodu. Vedoucí závodu odpovídá spolu s pracovním kolektivem závodu zejména za:
a)
obchodní a hospodářskou činnost závodu,
b)
nejlepší způsoby a formy služeb, zdvořilost a úslužnost obsluhujícího a účtujícího personálu ke spotřebitelům, za správnou a rychlou obsluhu, správné účtování, dodržování materiálových spotřebních norem a dodržování měr a vah,
c)
plnění plánu maloobchodního obratu a všech ukazatelů plánů, rozepsaných na závody,
d)
zásoby hospodářských prostředků a za jejich zajištění proti vzniku škod,
e)
dodržování hygienických a protiepidemických zásad a předpisů,
f)
dodržování předpisů o ochraně práce a předpisů požární ochrany,
g)
rozvoj socialistického soutěžení a zlepšovatelského hnutí,
h)
politickou a odbornou výchovu zaměstnanců závodu, počítaje v to školení o základních pravidlech hygieny,
i)
dodržování zákazu podávat alkoholické nápoje osobám podnapilým nebo opilým, osobám v nebezpečném povolání a osobám mladším 18 let, jakož i zákazu podávat lihoviny při tanečních zábavách, a dodržování zákazu hazardních her,
j)
dodržování zákazu prodeje alkoholických nápojů s výjimkou piva při sportovních a tělovýchovných podnicích.
k)
dodržování sortimentního minima nealkoholických nápojů.
(89)
Další povinnosti vedoucího závodu. Kromě toho je vedoucí závodu povinen zejména:
a)
pečovat o soustavnou nabídku zboží spotřebiteli a uplatňovat a rozšiřovat nové druhy prodeje a služeb.
b)
seznamovat okamžitě všechny zaměstnance závodu s obsahem příkazů a směrnic vedení podniku, se základními zdravotnickými předpisy a pravidly hygieny a zabezpečovat jejich plnění,
c)
kontrolovat správný odvod tržeb, dodržování pokladní kázně a řádné, úplné a včasné vedení účetní evidence závodu,
d)
projednávat se všemi zaměstnanci výsledky kontrol, prováděných podnikovými nebo jinými orgány v termínu určeném vedením podniku,
e)
seznámit všechny zaměstnance s výsledkem inventarizace hospodářských prostředků a projednat s nimi všechna zjištění (inventarizační rozdíly, hodnotu znehodnoceného a poškozeného zboží, prošlé záruční lhůty apod.),
f)
vychovávat zaměstnance k vyšší kulturnosti prodeje a obsluhy a zavádět nové formy obsluhy a prodeje,
g)
kontrolovat, jak jednotliví zaměstnanci dodržují předpisy pro práci závodů veřejného stravování,
h)
u provozoven družstevního pohostinství úzce spolupracovat se členy družstva a funkcionáři příslušného dohlížecího výboru,
i)
organizovat nástupy zaměstnanců do práce tak, aby bylo docíleno pracovního využití zaměstnanců v rámci zákonem stanovené pracovní doby,
j)
seznamovat zaměstnance se mzdovými podmínkami a zajistit jejich správné uplatnění v závodě.
(90)
Předání a převzetí závodu. Vedoucí závodu předává nebo přejímá závod na základě předávacího a přejímacího protokolu po provedení fyzické inventury zásob zboží, obalů, materiálu, pokladní hotovosti, inventáře, popř. ostatního majetku závodu. Předávací a přejímací protokol se sepisuje za účasti obou vědoucích a zástupce vedení podniku, u provozoven družstevního pohostinství za účasti předsedy nebo jiného člena příslušného dohlížecího výboru. Nemůže-li se vedoucí zúčastnit předání nebo převzetí závodu v důsledku nemoci nebo jiných vážných důvodů, pověří tím svého zástupce. Není-li v závodě zástupce vedoucího, provede se předání závodu za účasti zástupce vedení podniku a závodního výboru základní organizace ROH, popř. ještě za účasti zástupce výkonného orgánu místního národního výboru; u provozoven družstevního pohostinství za účasti předsedy nebo jiného člena příslušného dohlížecího výboru.
(91)
Předávací a přejímací protokol. Předávací a přejímací protokol musí obsahovat:
a)
příkaz vedení podniku o zproštění vedoucího vedení závodu a jmenování nového vedoucího,
b)
stav hospodářských prostředků zjištěný fyzickou inventurou,
c)
údaje o odevzdání klíčů a razítek, ceníků se všemi dodatky, obalové evidence, inspekční knihy a knihy přání a stížností,
d)
popis současného stavu předávaného závodu, skladů a pomocných místností,
e)
údaje o odevzdání uložených (archivovaných) dokladů účetní nebo jiné evidence podle druhů a počtu,
f)
adresu předávajícího vedoucího, popř. jeho zástupce,
g)
prohlášení předávajícího vedoucího, že informoval a přejímajícího vedoucího, že byl informován o všech záležitostech týkajících se závodu,
h)
datum předání, podpisy předávajícího a přejímajícího vedoucího a kontrolního orgánu.
Údaje pod písmenem a) až g) mohou být obsaženy v přílohách, které jsou nedílnou součástí protokolu.
(92)
Odevzdání protokolu. Protokol se vyhotovuje zpravidla v originále a dvou kopiích. Zástupce podniku předá originál protokolu svému vedení a po jedné kopii si ponechají oba vedoucí.
(93)
Povinnosti nově nastupujícího vedoucího závodu. Nově nastupující vedoucí závodu je povinen se seznámit zejména s předpisy, které se týkají vedení a práce závodu, se všemi zaměstnanci závodu a s celkovým provozem převzatého závodu.
(94)
Plnění plánu. K zajištění plynulé práce závodu a ke splnění schváleného plánu maloobchodního obratu je vedoucí povinen zajistit zejména:
a)
rozpis plánu na jednotlivá střediska, popř. na jednotlivce,
b)
seznámení zaměstnanců s plánem,
c)
včasnou a důslednou kontrolu plnění plánu ve stanovených obdobích a ve stanoveném rozsahu,
d)
opatření k lepšímu plnění plánu,
e)
vedení předepsaných záznamů účetní evidence,
f)
přesné vypracování a včasné zasílání předepsaných statistických výkazů.
(95)
Přijímání a propouštění zaměstnanců. Vedení podniku umísťuje zaměstnance do závodů po předchozím souhlasu závodního výboru základní organizace ROH a po dohodě vedoucího závodu s ostatními příslušníky pracovního kolektivu závodu; u provozoven družstevního pohostinství též po vyjádření příslušného dohlížecího výboru. Při přijetí nového zaměstnance je vedoucí povinen seznámit jej s jeho povinnostmi na pracovišti i z hlediska bezpečnosti práce a s ostatními zaměstnanci a v jeho práci mu radit a pomáhat. Při propouštění zaměstnance si vedení podniku vyžádá vyjádření vedoucího závodu nebo střediska, kolektivu pracovníků a souhlas závodního výboru základní organizace ROH.
(96)
Kontrola zařízení. Vedoucí je povinen společně s ostatními hmotně odpovědnými zaměstnanci pravidelně kontrolovat stav a údržbu zařízení a inventáře závodu; veškeré závady, pokud je nemohou opravit sami nebo v rámci své pravomoci dát opravit, hlásí písemně vedení podniku.
Práva a povinnosti zaměstnanců
(97)
Pracovní pokyny. Při své práci se zaměstnanci závodu řídí příkazy a pokyny vedoucího závodu nebo vedoucího střediska, jimž také odpovídají za plnění pracovních povinností a úkolů.
(98)
Povinnosti zaměstnanců výrobního střediska. Zaměstnanci výrobních středisek jsou povinni vykonávat svěřenou práci podle pokynů vedoucího střediska ochotně a svědomitě, pracovat s výrobky pro zpracování a s materiálem hospodárně, šetrně zacházet se zařízením a inventářem a dodržovat zdravotnické předpisy a základní pravidla hygieny.
(99)
Povinnosti obsluhujících zaměstnanců. Obsluhující zaměstnanci se při práci řídí příkazy a pokyny vedoucího závodu a vrchního číšníka. Jsou povinni zejména:
a)
připravit pracoviště před započetím prodeje a po skončení provozu pro hrubý úklid,
b)
vykonávat všechny práce spojeně s obsluhou hostů (přijímat objednávky hostů, blokovat odebrané pokrmy, nápoje a zboží z výdejen, sklízet nádobí apod.),
c)
pečovat stále o čistotu stolů a celého pracoviště,
d)
provádět obsluhu spotřebitelů odborně, rychle a pečlivě,
e)
účtovat jídla a nápoje správné, dodržovat zásady, poctivosti a dávat správně peníze nazpět,
f)
dbát o osobní čistotu a o čistotu pracovního oděvu,
g)
po skončení provozu uklidit stolní inventář, provést jeho inventuru a ztrátu nebo poškození hlásit svému nadřízenému,
h)
při práci dodržovat zdravotní předpisy a podrobovat se školení o základních předpisech hygieny,
i)
tlumočit připomínky a přání hostů svému nadřízenému,
j)
sdělovat své odborné zkušenosti spolupracovníkům, zejména nově přijatým zaměstnancům a učňům.
(100)
Povinnosti prodávajících zaměstnanců. Ostatní prodavači (prodavači tabákových výrobků, prodavači ve stáncích, kioscích apod.) se řídí při své práci platnými předpisy a příkazy vedoucího závodu. Jsou povinni zejména:
a)
uklízet pracoviště a dbát o dodržování čistoty,
b)
provádět řádnou přejímku zboží a nedostatky hlásit vedoucímu,
c)
doplňovat prodejní pulty zbožím a dbát o jeho vkusné a poutavé uspořádání,
d)
veškeré vystavené zboží označit cenovkami,
e)
prodávat zboží v čisté váze, správné míře, příslušné jakosti a úpravě za platné maloobchodní ceny,
f)
dodržovat při prodeji zdravotní předpisy a podrobovat se školení o základních pravidlech hygieny,
g)
mít dostatek drobných peněz a dávat správně nazpět,
h)
chovat se ke spotřebiteli pozorně, úslužně a zdvořile,
i)
provádět řádné vyúčtování a denně (za směnu) odvádět celou docílenou tržbu.
(101)
Odbornost zaměstnanců. Zaměstnanci závodů veřejného stravování jsou povinni neustále zvyšovat svou odbornou kvalifikaci a politickou úroveň a skládat předepsané zkoušky osvědčující odbornou kvalifikaci.
(102)
Čistota. Všichni zaměstnanci jsou povinni udržovat všechny místnosti závodu ve vzorné čistotě, dodržovat hygienické a protiepidemické předpisy, důsledně udržovat osobní čistotu i čistotu pracovního oděvu a podrobovat se pravidelně lékařským prohlídkám.
Část V
Vybavení a činnost ubytovacích závodů
(103)
Vnější označení. Závod poskytující přechodně ubytování musí být označen vývěsním štítem, který na tento druh služeb upozorňuje (hotel, ubytovací hostinec). Vnější vchod do ubytovacího závodu musí být označen cenovou skupinou (třídou), do které je ubytovací závod zařazen.
(104)
Orientační označení. Všechny pokoje musí být označeny čísly. Čísla pokojů musí být totožná s čísly pokojů, jejichž ceny byly schváleny. Jednotlivá poschodí, vchody do koupelen, toaleta apod. musí být označeny orientačními nápisy; na chodbách musí být orientační tabulky s číselným označením pokojů, k nímž vedou.
(105)
Místnosti. Všechny pokoje, chodby, společné a společenské místnosti, kterých hosté používají, musí být dostatečně prostorné a větratelné, řádně osvětlené a v zimním období musí být zajištěno jejich vytápění.
(106)
Zařízení. Vybavení pokojů musí odpovídat příslušné cenové skupině (třídě) a účtované ceně; ubytovaní hosté musí mít možnost používat všech služeb, podle jejichž druhu a rozsahu byla ubytovacímu závodu stanovena cenová skupina (třída). Zařízení a inventář musí být udržovány v čistotě a v dobrém stavu. Ubytovací závod musí být vybaven protipožárním zařízením.
(107)
Provozní doba. Vedení ubytovacího závodu musí zajistit nepřetržitou službu pro pronajímání pokojů. I po uzavření vchodu do ubytovacího závodu musí být umožněn přístup ubytovaným hostům a zájemcům o ubytování. Vnější vchod závodu musí být opatřen zřetelně označeným zvonkem spojeným s místností zaměstnance konajícího službu.
Organizace poskytování služeb
(108)
Objednávky pokojů. Ubytovací závod je povinen odpovědět včas na každou objednávku pokoje, žádá-li o to objednatel. Objednávky pokojů sdělené písemně nebo jiným způsobem, které byly ubytovacím závodem potvrzeny a nebyly objednavatelem podle ubytovacího řádu nebo podle dohody včas zrušeny, jsou oboustranně závazné. O všech převzatých objednávkách musí být vedeny záznamy. Není-li možno objednávce vyhovět, obstará ubytovací závod hostu podle možnosti pokoj v jiném ubytovacím závodě.
(109)
Přihlášky k ubytování. Každý ubytovaný host musí být k ubytování přihlášen podle platných předpisů. Za splnění přihlašovací povinnosti odpovídá vedoucí ubytovacího závodu a jím pověřený zaměstnanec.
(110)
Doba používání pokoje. Host je oprávněn používat pronajatého pokoje nejdéle do 17. hod. dne, v němž pokoj uvolní. Uvolnění pokoje oznámí do 14 hodin.
(111)
Poskytování služeb. Ubytovací závod je povinen poskytovat ubytovaným hostům v rámci možností placené služby jako jsou např. odvoz zavazadel, čištění obuvi, praní prádla, žehlení a čištění oděvů apod.
(112)
Ceny a ceníky. V každém ubytovacím závodě se účtují stanovené ceny pokojů a jiných služeb nebo ceny vykalkulované podle platných předpisů. Souhrnný ceník všech pokojů a závodem poskytovaných služeb musí být vyvěšen na místě snadno přístupném všem ubytovaným hostům. Ceník musí být předložen hostům při placení účtů.
(113)
Podávání informací hostům. Vedoucí ubytovacího závodu nebo jím pověřený zaměstnanec vrátnice, popř. recepce, musí pohotově podat hostu obvyklé informace, pro něž musí být vybaven informačními pomůckami (jízdními řády, telefonním seznamem apod.).
(114)
Pošta ubytovaných hostů. Ubytovací závod je povinen přijímat a doručovat poštu ubytovaných hostů a osob, které mají objednané pokoje. Nebylo-li ujednáno jinak, vrátí závod po hostově odjezdu, popřípadě při odřeknutí pokoje, poštu odesílateli.
(115)
Prodej zboží. Pro pohodlí hostů se prodává v každém ubytovacím závodě různé zboží (např. toaletní potřeby, pohlednice, poštovní ceniny apod.).
(116)
Občerstvení. Ubytovací závody, které určí vedení podniku, musí zajistit hostům podávání občerstvení i v době po skončení restauračního provozu; tento druh prodeje musí odpovídat hygienickým a protiepidemickým požadavkům jako při stánkovém prodeji potravin.
(117)
Vyúčtování s hostem. Host platí účet zpravidla při odjezdu, nejpozději však po týdenním pobytu. Účty jsou splatné při předložení. Hostu, který se ubytuje před 6. hodinou ranní, se účtuje celá předcházející noc.
(118)
Hotelový řád. Ubytovaní hosté jsou povinni se řídit při svém pobytu v ubytovacím závodě hotelovým řádem, který musí být vyvěšen na místě všem hostům přístupném.
(119)
Udržování čistoty. Úklid a udržování čistoty pokojů, chodeb, schodišť a ostatních místností ubytovacího závodu (např. klozetů, telefonních kabin) musí být prováděno pravidelně. Odhmyzování se provádí podle předpisů o dezinfekci a boji proti škodlivým živočichům alespoň dvakrát do roka. Vyskytne-li se v pokoji hmyz, nesmí být pokoj pronajat, dokud nebylo provedeno odhmyzení. Zaměstnanci ubytovacích závodů jsou povinni se řídit při své práci směrnicemi o hygienických a protiepidemických opatřeních pro hromadné ubytování.
(120)
Úklid a příprava pokojů. Pokoje musí být každý den větrány a matrace postaveny; musí být utřen prach, zameteno nebo použito vysavače a proveden náležitý úklid celého pokoje a jeho zařízení i ostatního příslušenství. Ložní prádlo se vyměňuje u téhož hosta pravidelně každý týden. Nově ubytovanému hostu musí být vždy upraveno lůžko s použitím čistého ložního prádla a poskytnuto mýdlo. Do nepřipraveného pokoje nesmí být host uveden.
Účtování
(121)
Účtování výnosů. Výnosy za pokoje a jiné poskytnuté služby, jakož i tržba, musí být denně zúčtovány na předepsaných tiskopisech.
(122)
Kontrola účtování výnosů a tržeb. Vedoucí závodu odpovídá za úplné zúčtování denních výnosů za poskytnuté služby a denních tržeb. Zajišťuje denně kontrolu pomocných záznamů a deníků (výkazů).
Část VI
Závěrečná ustanovení
(123)
Pokud se v této vyhlášce jedná o vedoucím závodu, rozumí se tím i jeho zástupce.
(124)
Vedení podniku zajistí, aby pracovníci, kteří budou přijímáni do funkce vedoucího závodu (střediska), prokázali zkouškou znalost základních předpisů pro práci závodů veřejného stravování.
(125)
Vedoucí podniku zajistí, aby se s obsahem těchto předpisů seznámili všichni zaměstnanci závodů veřejného stravování a ubytování.
(126)
Některým závodům, zejména malým, může vedení podniku povolit odchylky od ustanovení bodů 16, 21, 22, 23 a 61, přitom však musí být zachovány zásady vyhlášky.
(127)
Ministerstvo vnitřního obchodu může v dohodě se zúčastněným ústředním úřadem nebo orgánem a příslušným odborovým svazem povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.
(128)
Zrušuje se vyhláška č. 141/1954 Ú. l., kterou se vydávají základní předpisy pro práci závodů veřejného stravování, ve znění vyhlášek č. 178/1955 Ú. l. a 176/1958 Ú. l.
(129)
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Ministr:
Brabec v. r.
*)
Vyhláška č. 96/1955 Ú. l., o závodních jídelnách, ve znění vyhlášky č. 198/1956 Ú. l. a č. 229/1956 Ú. l.
*)
Vyhláška č. 196/1956 Ú. l., o provádění pokladních operací v organizacích socialistického sektoru.
*)
Vyhláška č. 1/1959 Ú. l., o lékařských prohlídkách pracovníků v potravinářství.
*)
Vyhláška č. 208/1957 Ú. l., o hospodaření s obaly při oběhu zboží.
*)
Vyhláška č. 164/1953 Ú. l., o hořlavých kapalinách.
*)
Vyhláška č. 102/1958 Ú. l., o účetní evidenci hospodářských, rozpočtových a jiných organizací.
*)
Vyhláška č. 165/1958 Ú. l., o hmotné odpovědnosti obchodních zaměstnanců. |
Vyhláška Ministra školství a kultury č. 210/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministra školství a kultury č. 210/1959 Ú. l.
Vyhláška ministra školství a kultury, kterou se vydává organizační a studijní řád pro umělecké aspiranty
Vyhlášeno 14. 11. 1959, datum účinnosti 14. 11. 1959, částka 84/1959
* § 1 - Umělecká aspirantura
* Část 1 - Obecná ustanovení (§ 2 — § 3)
* Část 2 - Přijímací řízení (§ 4 — § 10)
* Část 3 - Odborné vedení (§ 11 — § 14)
* Část 4 - Studium (§ 15 — § 24)
* Část 5 - § 25 (§ 25 — § 33)
* Část 6 - Ukončení studia (§ 34 — § 39)
* Část 7 - Sociální zabezpečení aspirantů (§ 40 — § 42)
* Část 8 - Evidence aspirantů (§ 43 — § 43)
* Část 9 - § 44 (§ 44 — § 44)
Aktuální znění od 14. 11. 1959 (n8/1959 Ú. l.), po opravě
210
VYHLÁŠKA
ministra školství a kultury
ze dne 30. října 1959,
kterou se vydává organizační a studijní řád pro umělecké aspiranty
Ministr školství a kultury stanoví v dohodě s vedoucími zúčastněných ústředních orgánů podle § 22 odst. 2 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č. 46/1956 Sb.:
§ 1
Umělecká aspirantura
Účelem umělecké aspirantury (dále jen „aspirantura”) na vysokých školách uměleckých (dále jen „vysoké školy”) je umožnit nadaným a lidově demokratické republice oddaným absolventům vysokých uměleckých škol a osvědčeným umělcům z praxe další umělecký, teoretický i praktický a politický růst, aby se stali vynikajícími umělci naší lidově demokratické republiky.
Část 1
Obecná ustanovení
§ 2
Základní ustanovení
(1)
Umělečtí aspiranti (dále jen „aspirant”) se vychovávají na katedrách a ústavech jednotlivých vysokých škol, které zajišťují vysokou uměleckou úroveň i úspěšné teoretické a politické vedení.
(2)
Ministr školství a kultury stanoví, která pracoviště vysokých škol jsou oprávněna vychovávat v jednotlivých oborech aspiranty.
§ 3
Doba aspirantury
Aspirantura trvá 3 roky.
Část 2
Přijímací řízení
§ 4
Soutěž na obsazení míst v aspirantuře
Ministerstvo školství a kultury vypisuje jednou ročně soutěž na místa aspirantů, přičemž oznamuje obory vypsané na jednotlivých vysokých školách a fakultách. Soutěže se vypisují v rámci jednotného hospodářského plánu podle potřeb kulturního života, popřípadě podle výskytu mimořádných uměleckých talentů.
§ 5
Podmínky přijetí
(1)
Za aspiranta může být přijat bezúhonný československý občan, oddaný lidově demokratickému zřízení, mladší 40 let, který vykonal základní službu vojenskou, nebo nebyl odveden, ukončil s úspěchem studium na vysoké škole ve zvoleném nebo příbuzném uměleckém oboru, a který v tomto oboru prokázal po ukončení vysokoškolského studia nejméně tříletou úspěšnou uměleckou činnost a vykonal s úspěchem přijímací zkoušku. Absolventům studia při zaměstnání, kteří absolvovali úspěšnou praxi v oboru před započetím a v průběhu vysokoškolského studia, může být tato praxe uznána, byla-li konána na místě, pro něž je třeba vysokoškolského vzdělání.
(2)
Uchazečům, kteří nejsou absolventy vysoké školy, ale mají ve zvoleném uměleckém oboru nejméně pětiletou praxi s vynikajícími uměleckými výsledky, může ministerstvo školství a kultury na návrh rektora výjimečně prominout vysokoškolské vzdělání; na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.
(3)
Za aspiranta může být přijat i cizí státní příslušník, splňuje-li jinak podmínky odstavce 1 a 2, a vysloví-li s jeho přijetím souhlas ministerstvo školství a kultury.
§ 6
Žádost o přijetí
Žádost o přijetí za aspiranta podává uchazeč ve lhůtě stanovené soutěží děkanátu příslušné fakulty a nedělí-li se vysoká škola na fakulty, rektorátu (dále jen „děkanátu”). Podá-li uchazeč žádost na více místech, uvede je v žádosti jmenovitě. K žádosti připojí:
a)
průkaz o československém státním občanství (potvrzení o cizí státní příslušnosti);
b)
doklad o absolvování vysoké školy (diplom);
c)
potvrzení o umělecké praxi, popřípadě ověřené příslušným odborným svazem;
d)
posudek vedoucího z dosavadního pracoviště s vyjádřením výboru závodní organizace KSČ a závodního výboru základní organizace ROH o politické vyspělosti uchazeče;
e)
životopis se soupisem vytvořených (uveřejněných) uměleckých děl nebo podaných uměleckých výkonů a dvojmo vyplněný dotazník;
f)
lékařské vysvědčení o zdravotním stavu a o zdravotní způsobilosti k umělecké práci ve zvoleném oboru, vydané okresním ústavem národního zdraví;
g)
čestné prohlášení o tom, že splnil základní vojenskou službu nebo že nebyl odveden.
§ 7
Přijímací komise
(1)
Přijímací zkoušku do aspirantury koná uchazeč před přijímací komisí.
(2)
Přijímací komise se skládá z předsedy a čtyř až pěti členů.
(3)
Předsedou je děkan nebo proděkan pověřený péči o aspiranty a nedělí-li se vysoká škola na fakulty, vedoucí katedry, kterého určí rektor. Členy jmenuje rektor na návrh umělecké rady fakulty a nedělí-li se vysoká škola na fakulty, na návrh umělecké rady vysoké školy [dále jen „umělecká rada fakulty (vysoké školy)”] z profesorů a docentů vysokých škol a z vynikajících umělců z praxe; jedním z členů bude ustanoven pracovník, který má být školitelem aspiranta a dalšími členy pracovník katedry základů marxismu-leninismu a pracovník katedry ruského jazyka.
§ 8
Přijímací zkouška
(1)
Přijímací zkouška se skládá ze zkoušky
a)
z příslušné umělecké specializace,
b)
z teoretických uměnovědných disciplín,
c)
ze základů marxismu-leninismu,
d)
z ruského jazyka.
(2)
Uchazeč koná zkoušky uvedené v odstavci 1 v pořadí tam stanoveném; neobstojí-li uchazeč při některé předcházející zkoušce, nekoná již zkoušku další.
(3)
Při zkoušce z umělecké specializace předloží uchazeč přijímací komisi výběr svých uměleckých děl nebo podá před ní umělecký výkon. Podrobnosti upraví ministerstvo školství a kultury podle druhu umění.
(4)
Zkouškou z teoretických uměnovědných disciplin prokazuje uchazeč základní teoretické vědomosti z oboru umění. Podrobnosti upraví ministerstvo školství a kultury podle druhu umění.
(5)
Zkouškou ze základů marxismu-leninismu prokazuje uchazeč, že ovládá základy marxismu-lenismu a že zná v hlavních rysech vnitřní a mezinárodní politickou situaci. Zkouška je ústní a trvá nejvýše půl hodiny.
(6)
Zkouškou z ruského jazyka prokazuje uchazeč základní znalost ruského jazyka. Zkouška je ústní, popřípadě i písemná.
(7)
Přijímací komise provede rovněž s uchazečem přijímací pohovor, v němž zjistí občanský profil uchazeče a jeho umělecké plány.
§ 9
Hodnocení výsledků přijímací zkoušky
(1)
Přijímací komise se usnáší o výsledku jednotlivých částí i celé přijímací zkoušky v neveřejném zasedání, a to za přítomnosti všech členů většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda. Výsledek jednotlivých částí přijímací zkoušky se vyjádří čtyřmi stupni: 1. výborně, 2. velmi dobře, 3. dobře, 4. neprospěl. Celkové zhodnocení výsledku přijímací zkoušky se vyjádří stupněm „prospěl” nebo „neprospěl”.
(2)
O průběhu přijímací zkoušky se pořídí zápis obsahující zejména složení komise, datum a trvání přijímací zkoušky, otázky, výsledek jednotlivých částí přijímací zkoušky a celkové její zhodnocení s uvedením závažných poznatků, vyplynuvších z průběhu přijímací zkoušky.
(3)
Předseda přijímací komise oznámí po přijímací zkoušce uchazeči ústně výsledek zkoušky před celou komisí a vydá mu o něm písemné potvrzení. Neprospěl-li uchazeč, připojí předseda přijímací komise stručné odůvodnění a vrátí mu doklady žádosti.
(4)
Po ukončení přijímacích zkoušek určí přijímací komise pořadí uchazečů, kteří prospěli při zkoušce a veřejně je vyhlásí. Při stejném výsledku zkoušky má přednost uchazeč, který se vykáže úspěšnější uměleckou činností.
(5)
Uchazeč, který neprospěl při přijímací zkoušce, může žádat o přijetí za aspiranta na tutéž specializaci nejdříve po jednom roce.
§ 10
Přijetí uchazeče
(1)
O přijetí uchazeče do aspirantury rozhoduje podle výsledku přijímacího řízení rektor.
(2)
Byl-li aspirant přijat, uvědomí o tom rektor uchazeče, vydá mu dekret a děkanát založí evidenci o studiu aspiranta (osobní výkaz aspiranta).
(3)
Rektor zašle ministerstvu školství a kultury seznam přijatých aspirantů s daty narození a absolvování vysoké školy a s uvedením umělecké specializace a jmen školitelů.
(4)
Uchazeče, který nebyl přijat, uvědomí o tom rektor stručným písemným sdělením, ve kterém uvede důvody zamítavého rozhodnutí a vrátí mu doklady žádosti.
Část 3
Odborné vedení
§ 11
Školitel
(1)
Odborné vedení aspiranta je svěřeno školiteli.
(2)
Školiteli mohou být jen profesoři, zvláště způsobilí docenti a vynikající umělci z praxe.
(3)
Školitele pro jednotlivé aspiranty ustanovuje rektor písemným dekretem; na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.
(4)
Umělce z praxe, který je v pracovním poměru, lze ustanovit školitelem jen se souhlasem jeho zaměstnavatele.
(5)
Za výchovu a školení aspiranta odpovídá školitel děkanovi; nedělí-li se vysoká škola na fakulty, rektorovi [dále jen „děkan (rektor)”].
(6)
Jeden školitel může zároveň školit nejvýše dva aspiranty.
(7)
Školitel, který je zaměstnán na vysoké škole, vykonává funkci školitele jako součást pedagogického úvazku. Jiní státní zaměstnanci vykonávají tuto funkci v rámci svých pracovních povinností.
§ 12
Základní povinnosti školitele
(1)
Školitel je povinen věnovat se výchově přiděleného aspiranta tak, aby školení bylo aspirantu účinnou pomocí k dosažení vysoké umělecké úrovně. Se zřetelem k tomuto cíli sestavuje školitel individuální studijní plán (§ 16), volí v dohodě s aspirantem téma závěrečného uměleckého díla a teoretické práce (§ 24), v pravidelných konzultacích (nejméně jednou týdně) kontroluje, jak aspirant plní studijní plán, radí mu a usměrňuje jeho uměleckou činnost.
(2)
Školitel navrhuje podle potřeby ustanovení vedlejšího školitele (§ 13), vyslání aspiranta na externí pracoviště nebo na studijní pobyt do ciziny a dbá o zařazení těchto návrhů do studijního plánu. Účastní se všech zkoušek aspiranta. Dbá o to, aby aspirantu nebyly ukládány jiné práce, než které jsou obsaženy ve studijním plánu. Rovněž dbá o to, aby studium aspiranta bylo věcně i finančně zabezpečeno.
(3)
Koncem šestého měsíce aspirantury podá školitel děkanu (rektorovi) písemnou zprávu o schopnostech aspiranta k umělecké práci s návrhem na pokračování nebo na zrušení výchovy v aspirantuře. Děkan (rektor) projedná zprávu ve schůzi umělecké rady fakulty (vysoké školy).
(4)
Na konci každého roku aspirantury předloží školitel děkanovi (rektorovi) písemnou zprávu o práci aspiranta za minulé období. Zpráva musí obsahovat individuální charakteristiku aspiranta, vystihující jeho schopnosti a dosažené výsledky v umělecké činnosti, jakož i výslovné sdělení o plnění individuálního studijního plánu a vyjádření, má-li aspirant pokračovat ve studiu. Ve zprávě podávané na konci druhého roku aspirantury připojí školitel sdělení o vykonaných zkouškách aspiranta a o jejich výsledku a popřípadě návrh na umístění aspiranta po úspěšném absolvování aspirantury.
§ 13
Vedlejší školitel
(1)
Děkan (rektor) může na školitelův návrh, zařazený do studijního plánu stanovit aspirantu za účelem rozšíření znalostí v některém předmětu jeho oboru na přesně určenou dobu vedlejšího školitele z uměleckých nebo z odborných pracovníků, působících na vysoké škole nebo s předchozím souhlasem zaměstnavatele z uměleckých nebo odborných pracovníků působících jinde.
(2)
Vedlejší školitel odpovídá za přípravu aspiranta v příslušném předmětu. Ustanovení o školiteli se vztahují přiměřeně i na vedlejšího školitele.
§ 14
Povinnost ostatních činitelů odpovědných za školení aspiranta
Za školení aspiranta odpovídají též vedoucí katedry, děkan a rektor. Jejich úkolem je dbát o to, aby pro studium aspiranta byly vytvořeny nejlepší podmínky; zejména zajišťují včasné projednání studijního plánu a tématu závěrečného uměleckého díla a teoretické práce. Děkan (rektor) dbá o to, aby se výchova aspiranta stala věcí celého pracoviště, především na katedře, kde se aspirant školí; sleduje a hodnotí práci školitelů ve schůzích umělecké rady fakulty (vysoké školy) a zprostředkovává výměnu zkušeností na metodických poradách školitelů alespoň dvakrát do roka.
Část 4
Studium
§ 15
Rozdělení a všeobecné zásady studia
(1)
Studium aspiranta se skládá ze studia příslušné umělecké specializace a uměleckovědných oborů, studia marxistické filosofie a studia jazykového.
(2)
Studium aspiranta probíhá ve dvou obdobích. První období trvá nejdéle 18 měsíců, v nichž musí aspirant vykonat zkoušky z aspirantského minima (§ 25); druhé období je ukončeno předvedením závěrečného uměleckého díla nebo podáním uměleckého výkonu a předložením teoretické práce (§ 24).
(3)
Základní metodou výchovy aspiranta je jeho samostatná práce, a to zejména samostatné studium umělecké literatury a samostatné tvoření uměleckých děl předepsaných studijním plánem (§ 16).
§ 16
Studijní plán
(1)
Studium aspiranta probíhá podle individuálního plánu, sestaveného rámcově na celou dobu studia. Studijní plán musí být sestaven tak, aby doba potřebná k jeho plnění nepřesahovala 46 hodin týdně.
(2)
Návrh studijního plánu aspiranta sestavuje školitel za účasti aspiranta v prvém měsíci aspirantury. Návrh obsahuje zejména látku a postup studia uměleckovědných oborů, marxistické filosofie a cizích jazyků, jakož i umělecká díla, jež má aspirant v aspirantuře vytvořit, plán eventuální pedagogické činnosti (§ 40 odst. 2), dále termíny zkoušek a úkoly souvisící s přípravou závěrečného uměleckého díla nebo uměleckého výkonu a teoretické práce. Jednotlivé úkoly musí být ve studijním plánu určeny tak, aby je bylo možno průběžně kontrolovat v předem stanovených lhůtách.
(3)
O návrhu studijního plánu, podepsaném školitelem a projednaném za jeho účasti na schůzi katedry a v umělecké radě fakulty (vysoké školy), rozhodne děkan (rektor) nejdéle do dvou měsíců ode dne přijetí aspiranta. Studijní plán spolupodepisuje vedoucí katedry.
(4)
Studijní plán může být měněn a doplňován jen ze závažných důvodů; pro postup při změně a doplnění studijního plánu platí obdobně ustanovení odstavce 3.
(5)
Studijní plán se rozpracovává podrobně vždy na dobu jednoho roku.
§ 17
Věcné zabezpečení studia
Studium aspiranta má být upraveno tak, aby se vystačilo s dosavadním věcným vybavením pracoviště, kde se aspirant školí.
§ 18
Práva a povinnosti aspiranta
(1)
Aspirant je členem katedry vysoké školy, na níž se školí. Účastní se pravidelně schůzí této katedry, určených k projednávání uměleckých otázek.
(2)
Aspirant je povinen plnit svědomitě studijní plán. Úkoly, které nejsou zahrnuty do studijního plánu, nesmějí být aspirantovi ukládány, ani kdyby šlo o úkoly nárazové. Na aspiranta se nevztahuje úprava obvyklé pracovní doby na pracovišti, musí však mít týdenní rozvrh, do něhož jsou zahrnuty všechny jeho studijní povinnosti v časovém rozsahu 46 hodin týdně.
(3)
Aspirant je oprávněn používat kabinetů, knihoven, studijních publikaci a materiálů vysoké školy v témže rozsahu jako učitelé vysoké školy.
§ 19
Zajištění studijní kázně
(1)
Neplní-li aspirant bez závažných důvodů povinnosti vyplývající z tohoto řádu, napomene jej děkan (rektor).
(2)
Při opětovném zanedbání povinností dá děkan (rektor) aspirantu výstrahu.
(3)
Neplní-li aspirant ani pak své povinnosti, navrhne školitel děkanu (rektorovi), aby jeho aspirantura byla zrušena.
§ 20
Studium uměnovědných oborů
(1)
Cílem studia uměnovědných oborů je, aby aspirant získal zevrubný přehled o dějinách a teorii světového a našeho umění a připravil se tak k vypracování teoretické práce, která bude ve vztahu k závěrečnému uměleckému dílu, nebo k uměleckému výkonu (§ 24).
(2)
Hlavní metodou studia uměnovědných oborů je individuální studium řízené příslušnou katedrou.
§ 21
Studium marxistické filosofie
(1)
Cílem studia marxistické filosofie je
a)
vychovávat aspiranty v uvědomělé umělce lidově demokratické republiky, chápající historickou úlohu dělnické třídy a její revoluční marxistické strany a osvojující si marxistickou metodu poznání a přetváření světa;
b)
vychovávat aspiranty v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu v aktivní budovatele socialismu.
(2)
Hlavní metodou studia marxistické filosofie je individuální studium řízené katedrami marxismu-leninismu.
(3)
Školení v marxistické filosofii je povinné až do vykonání zkoušky z aspirantského minima v marxistické filosofii.
(4)
Katedry pověřené školením aspirantů v marxistické filosofii pořádají přednášky, zajišťují konzultace a semináře pro skupiny aspirantů jednotlivých oborů v rozsahu nejméně 6 hodin měsíčně. Skupiny aspirantů jsou zpravidla pěti až desetičlenné. Tematika přednášek a seminářů musí být probrána v prvém roce aspirantury.
(5)
Každý aspirant je vedoucím katedry přidělen některému učiteli marxistické filosofie, který je jeho konzultantem. Za konzultanty vybere vedoucí katedry nejzkušenější učitele marxistické filosofie. Po celou dobu školení vede konzultant záznamy o průběhu aspirantova studia.
(6)
Po vykonání zkoušky z aspirantského minima studuje aspirant samostatně marxistickou literaturu vztahující se přímo na jeho uměleckou práci. O radu a pomoc může požádat katedru, která ho školila.
(7)
Základní seznam literatury a doporučenou tematiku pro semináře a přednášky vydává ministerstvo školství a kultury. Katedry pověřené školením aspirantů zajistí, aby se vyučování marxistické filosofie přiblížilo umělecké specializaci aspiranta.
Studium jazykové
§ 22
(1)
Jazykové studium aspiranta záleží jednak ve studiu ruského jazyka jako jazyka hlavního, jednak ve studiu druhého cizího jazyka. O výběru tohoto jazyka rozhodne přijímací komise po dohodě s aspirantem přihlížejíc k tomu, který jazyk je pro aspirantovu specializaci důležitější.
(2)
Jazyk ruský a druhý cizí jazyk studuje aspirant na jazykových katedrách vysokých škol. Zařazování do příslušných kateder provede rektor.
(3)
Za učitele ruského jazyka a druhého cizího jazyka ustanoví vedoucí katedry nejlepší a nejzkušenější učitele a věnuje metodice školení zvláštní péči.
(4)
Zvýšenou péči věnuje vedoucí katedry aspirantům, kteří bez vlastní viny nemohli získat potřebné předběžné jazykové znalosti.
§ 23
(1)
Cílem studia ruského jazyka je, aby aspirant dosáhl takové znalosti ruského jazyka, že bude s to, aby při své práci používal odborné sovětské literatury, poslouchal odborné přednášky a v případě potřeby mohl o otázkách svého oboru pojednávat s potřebnou zásobou odborné terminologie. Mimoto musí aspirant ovládat nejběžnější formy písemných projevů ve svém oboru (dotaz, krátká zpráva, résumé apod.).
(2)
Cílem studia druhého cizího jazyka je dosáhnout takových znalostí, aby jich mohl aspirant bezpečně použít při své práci s odbornou literaturou a při poslechu odborných přednášek. Studium se zaměří především na to, aby se aspirant seznámil se základní odbornou terminologií oboru, který studuje.
(3)
Před vykonáním jazykových zkoušek z aspirantského minima (§ 25) studuje aspirant za vedení učitele příslušného jazyka nejméně dvě hodiny týdně v kroužcích o dvou až pěti účastnících. Metodický postup, rozsah lexikálních a gramatických požadavků a učební texty stanoví vedoucí katedry.
(4)
Po vykonání jazykových zkoušek z aspirantského minima může aspirant požádat katedru, na které se školil, o individuální konzultace, zaměřené především na odbornou terminologii a frazeologii studovaného oboru.
§ 24
Téma závěrečného uměleckého díla a teoretická práce
(1)
Téma závěrečného uměleckého díla volí školitel v dohodě s aspirantem podle aspirantova zaměření a podle potřeb našeho uměleckého života nejpozději ve třetím semestru aspirantury. Téma schvaluje děkan (rektor) po projednání s příslušnou katedrou a uměleckou radou fakulty (vysoké školy).
(2)
Nejpozději do konce prvního roku aspirantury vypracuje aspirant také plán teoretické práce, která bude ve vztahu k závěrečnému uměleckému dílu (uměleckému výkonu), na němž aspirant pracuje nebo k němuž se připravuje.
(3)
Umělecká díla vypracovaná v aspirantuře nebo dílčí práce na závěrečném uměleckém díle a nastudované umělecké výkony jsou nejméně jednou za půl roku hodnoceny na schůzích katedry, na níž se aspirant školí. K diskusi o dílech (výkonech) mají být přizváni i jiní umělečtí pracovníci příslušného uměleckého oboru.
Část 5
§ 25
Aspirantské minimum
(1)
Aspirantské minimum se skládá z vytvoření uměleckých děl, předepsaných studijním plánem (§ 26) a ze zkoušek z uměnovědných oborů, z marxistické filosofie (§ 27), z ruského jazyka (§ 28) a z druhého cizího jazyka (§ 29).
(2)
Vytvořená umělecká díla posoudí zkušební komise; rovněž zkoušky se konají před zkušebními komisemi (§ 30).
(3)
Požadavky vyplývající z aspirantského minima musí aspirant splnit do konce třetího semestru aspirantury.
§ 26
Posouzení vytvořených uměleckých děl
(1)
Aspirantem vytvořená umělecká díla zhodnotí na své schůzi příslušná katedra, která zároveň posoudí, zda tato díla odpovídají studijnímu plánu a zda aspirant prokázal žádoucí umělecký vývoj.
(2)
O předložených dílech se vede diskuse, v níž podává vysvětlení aspirant. Členové katedry poté informují aspiranta o svém stanovisku.
(3)
Jestliže vytvořená umělecká díla jsou hodnocena kladně, doporučí vedoucí katedry, aby byla předložena k posouzení zkušební komisi.
(4)
Jsou-li vytvořená umělecká díla hodnocena záporně, podá vedoucí katedry po vyjádření školitele děkanovi (rektorovi) návrh na zrušení aspirantury (§ 38).
§ 27
Zkoušky z uměnovědných oborů a z marxistické filosofie
Zkoušky z uměnovědných oborů a z marxistické filosofie trvají zpravidla hodinu. Prověří se v nich, zda aspirant zvládl předepsanou látku a má požadované vědomosti. Při těchto zkouškách se klade především důraz na schopnost aspiranta aplikovat teoretické vědomosti na obor vlastní práce.
§ 28
Zkouška z ruského jazyka
(1)
Zkouška je písemná a ústní.
(2)
Předmětem písemné zkoušky je překlad odborného ruského textu v rozsahu nejméně 20 řádků do češtiny nebo slovenštiny na téma ze studijního oboru aspiranta nebo z oboru příbuzného. Písemná zkouška trvá zpravidla půl hodiny.
(3)
Ústní zkouškou má aspirant prokázat
a)
schopnost bezpečně číst kterýkoliv odborný text ze svého oboru a přesně jej přeložit do češtiny nebo do slovenštiny, přičemž může použít slovníku jen pro vyhledávání obtížných a ojediněle se vyskytujících výrazů,
b)
že je schopen reprodukovat obsah kratšího odborného textu rusky,
c)
že umí hovořit na téma studijního oboru,
d)
bezpečnou znalost potřebných základů gramatiky,
e)
znalost odborných slovníků a schopnost rychle a správně jich používat.
Ústní zkouška trvá zpravidla půl hodiny.
§ 29
Zkouška z druhého cizího jazyka
(1)
Zkoušku z druhého cizího jazyka vykoná aspirant nejpozději koncem prvního roku aspirantury.
(2)
Zkouška je písemná a ústní.
(3)
Pro písemnou zkoušku platí odbdobně ustanovení § 28 odst. 2.
(4)
Ústní zkouškou má aspirant prokázat
a)
schopnost plynule číst a překládat odbornou vědeckou literaturu do češtiny nebo slovenštiny s použitím slovníku při obtížných výrazech,
b)
znalost potřebných mluvnických základů druhého cizího jazyka,
c)
znalost odborných slovníků a schopnost rychle a správně jich používat.
Ústní zkouška trvá zpravidla půl hodiny.
§ 30
Zkušební komise
(1)
Zkušební komise pro zkoušky z uměnovědných oborů, marxistické filosofie a pro jazykové zkoušky se skládají z předsedy a dvou dalších členů; zkušební komise pro hodnocení uměleckých děl se skládá z předsedy a čtyř dalších členů.
(2)
Předsedy zkušebních komisí jsou vedoucí příslušných kateder.
Členy komisí jsou:
a)
jde-li o zkoušky z uměnovědných oborů, školitel aspiranta a další člen, kterého jmenuje na návrh předsedy komise rektor z pracovníků příslušného oboru;
b)
jde-li o zkoušky z marxistické filosofie, školitel aspiranta nebo jím určený zástupce a aspirantův konzultant v marxistické filosofii;
c)
jde-li o jazykové zkoušky, školitel aspiranta nebo jím určený zástupce ovládající jazyk, z něhož je aspirant zkoušen, a učitel školící aspiranta v příslušném jazyku;
d)
jde-li o hodnocení uměleckých děl, školitel aspiranta, vedoucí příslušné katedry a další dva členové z řad pedagogů školy a význačných umělců na školách nepůsobících.
§ 31
Jednání zkušebních komisí
(1)
Zkušební komise jednají o výsledku zkoušky v neveřejném zasedání a usnášejí se za přítomnosti všech členů komise většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda komise.
(2)
Při hodnocení uměleckých děl posoudí zkušební komise, zda předkládané dílo (předvedený výkon) odpovídá požadované umělecké úrovni.
(3)
Při ostatních zkouškách se vyjádří prospěch dosažený při zkoušce čtyřmi stupni
1.
výborně,
2.
velmi dobře,
3.
dobře,
4.
neprospěl.
Zlepšení klasifikace druhého a třetího stupně opravnou zkouškou není přípustné.
(4)
O průběhu zkoušky se sepíše zápis, obsahující zejména druh, datum a místo zkoušky, osobní data aspiranta, složení zkušební komise, trvání zkoušky, otázky, výsledek hlasování a prospěch dosažený při zkoušce, popřípadě závažné poznatky vyplynuvší z průběhu zkoušky. Zápis podepíše předseda a všichni členové zkušební komise.
(5)
O výsledku zkoušky vydá zkušební komise aspirantu potvrzení.
§ 32
Opakování zkoušky
(1)
Bylo-li vytvořené umělecké dílo aspiranta hodnoceno záporně, může je znovu předvést zkušební komisi, a to nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy bylo umělecké dílo hodnoceno záporně a nejpozději do konce druhého roku aspirantury.
(2)
Neprospěl-li aspirant při zkoušce z uměnovědných oborů nebo z marxistické filosofie, může zkoušku opakovat pouze jednou, a to nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne neúspěšně vykonané zkoušky a nejpozději do konce druhého roku aspirantury. V odůvodněných případech má zkušební komise právo aspirantu, který neprospěl při zkoušce z uměnovědných oborů nebo z marxistické filosofie, opakování zkoušky odepřít; proti rozhodnutí zkušební komise, kterým se odpírá právo zkoušku opakovat, může se aspirant odvolat do tří dnů ode dne zkoušky k rektorovi.
(3)
Neprospěl-li aspirant při zkoušce z jazyků, může ji opakovat nejvýše dvakrát, vždy po uplynutí tří měsíců ode dne neúspěšně vykonané zkoušky, nejpozději do konce druhého roku aspirantury.
(4)
Neprospěch při opakované zkoušce nebo pravomocné rozhodnutí zkušební komise o odepření souhlasu k opakování zkoušky, má za následek zrušení aspirantury. Aspiranturu zruší rektor.
§ 33
Ostatní kontrola studijního plánu
(1)
Plnění studijního plánu se kontroluje průběžně ve lhůtách stanovených ve studijním plánu. Soustavnou kontrolu provádí též vedoucí katedry, děkan a rektor.
(2)
Katedra, na které se aspirant školí, hodnotí průběh studia aspiranta nejméně dvakrát do roka na své schůzi.
(3)
Jednou ročně hodnotí práci aspiranta umělecká rada fakulty (vysoké školy), a to na základě písemné zprávy školitele (§ 12 odst. 4) projednané na katedře a spolupodepsané vedoucím katedry. Podle výsledku tohoto hodnocení rozhodne rektor, má-li aspirant pokračovat ve studiu nebo jeho aspiranturu zruší. Na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.
Část 6
Ukončení studia
§ 34
Porota pro posouzení závěrečného uměleckého díla (uměleckého výkonu)
(1)
Závěrečné umělecké dílo (umělecký výkon) i teoretickou práci, která je ve vztahu k němu, posuzuje porota.
(2)
Předsedou poroty je rektor, členy jsou školitel aspiranta, vedoucí katedry, na níž se aspirant školí, je-li vedoucí katedry školitelem, některý jiný profesor téže katedry, vedoucí kateder příslušných uměnovědných oborů a tři umělci z praxe.
(3)
Členy poroty jmenuje rektor.
(4)
Aspirant je povinen předložit umělecké dílo (předvést umělecký výkon), i teoretickou práci k posouzení porotě nejpozději do 5 let od vykonání poslední zkoušky z aspirantského minima. Jinak ztrácí aspirantské minimum platnost.
Absolvování aspirantury
§ 35
(1)
Aspirant, který s úspěchem splní studijní plán a jehož závěrečné umělecké dílo (umělecký výkon) i teoretická práce se vztahem k němu budou posouzeny kladně, dostane diplom s označením absolvent umělecké aspirantury s vyznačením uměleckého oboru a jména školitele.
(2)
Splňuje-li předložená teoretická práce požadavky kladené na vědeckou práci, jaká je podmínkou pro dosažení vědeckých hodností, může se absolvent aspirantury přihlásit k obhajobě vědecké práce za stejných podmínek jako absolvent vědecké aspirantury.
§ 36
Jestliže závěrečné umělecké dílo bylo hodnoceno kladně, ale teoretická práce se vztahem k němu záporně, může aspirant předložit novou práci k porotnímu posouzení nejpozději do půl roku.
§ 37
Přerušení studia
Ve výjimečných případech může přerušení studia v aspirantuře ze závažných důvodů na žádost aspiranta povolit rektor; na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.
§ 38
Zrušení aspirantury
(1)
Byla-li vytvořená umělecká díla hodnocena záporně (§ 26), nebo neprospěl-li aspirant ani při opakované zkoušce z aspirantského minima (§ 32), nebo bylo-li mu opakování zkoušky odepřeno (§ 32 odst. 2), zruší rektor, na vysokých školách, které se dělí na fakulty, na návrh děkana, jeho aspiranturu a oznámí to ministerstvu školství a kultury i s odůvodněním.
(2)
Neplní-li aspirant bez závažných důvodů soustavně studijní plán (§ 16) přesto, že mu byla dána výstraha (§ 19 odst. 2), nebo ukáže-li se, že aspirant nemůže zvládnout dané úkoly (§ 12 odst. 3), nebo vyjde-li najevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro přijetí do aspirantury (§ 5), může rektor zrušit jeho aspiranturu. Návrh mu podává na vysokých školách, které se dělí na fakulty, děkan, po vyjádření školitele a vedoucího katedry a po projednání v umělecké radě fakulty, na vysokých školách, které se na fakulty nedělí, vedoucí katedry v dohodě se školitelem.
§ 39
Umísťování absolventů
Absolventi aspirantury buď vstupují do pracovního poměru, nebo jsou svěřováni péči příslušných odborných svazů.
Část 7
Sociální zabezpečení aspirantů
§ 40
(1)
Po dobu trvání aspirantury není aspirant v pracovním poměru; ministerstvo školství a kultury mu poskytuje stipendium, jehož výši stanoví vláda.*) Pro účely placené dovolené na zotavenou se však doba trvání aspirantury po jejím úspěšném dokončení hodnotí jako doba trvání pracovního poměru (§ 38).
(2)
Aspirant, který v rámci studijního plánu koná pedagogickou činnost na katedře vysoké školy obdobně jako odborný asistent, je za tuto činnost odměňován za předpokladu, že plní všechny ostatní studijní povinnosti. Pedagogickou činnost vykonává aspirant jen v případě potřeby ve druhém a třetím roce aspirantury v rozsahu dvou, ve výjimečných případech čtyř hodin týdně; rozsah pedagogické činnosti stanoví rektor. Odměna se rovná polovině částky, kterou by za tuto činnost obdržel odborný asistent.
(3)
Je-li aspirant podle studijního plánu vyslán na pracoviště, které není v místě, kde se školí, poskytne mu vysoká škola, kde se školí, obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance,**) náhradu prokázaných jízdních výloh a ve výjimečných případech, kdy vzniknou aspirantu prokazatelně nezbytné zvýšené náklady z důvodů ubytování nebo stravování, též náhradu stravného a nocležného.
§ 41
(1)
Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení uměleckých aspirantů upraví Ústřední rada odborů a Státní úřad sociálního zabezpečení.***)
(2)
Při nepřítomnosti v práci pro nemoc, úraz a u aspirantek také pro těhotenství nebo mateřství, nepřísluší aspirantu stipendium od prvního dne nepřítomnosti v práci.
(3)
Aspirant, který je povolán na vojenské cvičení, považuje se z hlediska předpisů o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků za zaměstnance a stipendium se v tomto případě považuje za mzdu.
§ 42
Aspirant má nárok na prázdniny po dobu 6 týdnů ročně, a to zpravidla v letní době; po dobu prázdnin je mu poskytováno stipendium.
Část 8
Evidence aspirantů
§ 43
(1)
Vysoké školy vedou evidenci o studiu aspirantů (§ 10 odst. 2) v kartotéce a v osobních výkazech, do nichž se ukládají doklady, popřípadě záznamy o přijetí aspirantů, o jejich školitelích, kopie studijních plánů, doklady o hodnocení aspirantova studia školitelem, doklady o zkouškách, o úspěšném dokončení aspirantury, popřípadě o umístění aspiranta, o eventuálních změnách v průběhu studia, jakož i o posouzení závěrečného uměleckého díla (uměleckého výkonu) porotou.
(2)
Vysoké školy vedou také kartotéku svých školitelů.
(3)
Za vedení evidence odpovídá na vysokých školách děkan (rektor). Uzavřené osobní výkazy aspirantů se ukládají v archivu děkanátu (rektorátu).
(4)
Ministerstvo školství a kultury vede evidenci aspirantů ve formě protokolu a kartotéky.
Část 9
§ 44
Ustanovení závěrečné
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
V současné době stipendium aspirantů s předchozí praxí delší dvou let činí:
a) u aspirantů svobodných nebo ženatých bezdětných měsíčně 1400 Kčs.
b) u aspirantů nejméně s jedním nezaopatřeným dítětem měsíčně 1600 Kčs.
Od daně ze mzdy je ze stipendií osvobozena částka 500 Kčs měsíčně [odstavec 21 písm. a) vyhlášky ministerstva financí č. 369/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy].
**)
Vyhláška ministerstva financí č. 480/1950 Ú. l. I ve znění vyhlášky ministerstva financí č. 72/1952 Ú. l.
***)
Do doby, než bude upraveno nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení uměleckých aspirantů, postupuje se obdobně jako u vědeckých aspirantů podle vyhlášky Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 102/1957 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení studentů a vědeckých aspirantů. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 215/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 215/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o přihláškách k náhradě za majetky v Polské lidové republice podle zákona č. 38/1959 Sb.
Vyhlášeno 25. 11. 1959, datum účinnosti 25. 11. 1959, částka 87/1959
* § 1 - O náhradě za československý majetek v Polské lidové republice, na který se vztahuje Dohoda uzavřená dne 29. března 1958 mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra
* § 2 - (1) K řízení o náhradě mohou být přihlášeny jen
* § 3 - (1) Osoby bydlící (mající sídlo) v českých krajích podají přihlášku u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7. Osoby bydlící (mající sídlo) na Slovensku podají přihlášku u Oblastního likvidátora v Bra
* § 4 - K přihláškám podaným po lhůtě nebude přihlédnuto.
* § 5 - Jakákoliv jiná dosavadní podání o majetku uvedeném v ustanovení § 2 nenahrazují přihlášku podle této vyhlášky.
* § 6 - Organizace státního socialistického sektoru přihlášku k náhradě nepodávají.
* § 7 - Podání přihlášky nezakládá právní nárok na náhradu.
* § 8 - Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na cenné papíry vydané polským státem a polskými právnickými osobami se sídlem na nynějším území Polské lidové republiky. Ohledně tohoto majetku bude platit zvláštní úprava.
* § 9 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 25. 11. 1959
215
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 29. října 1959
o přihláškách k náhradě za majetky v Polské lidové republice podle zákona č. 38/1959 Sb.
Ministerstvo financí stanoví podle § 5 zákona č. 38/1959 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami (dále jen „zákon”):
§ 1
O náhradě za československý majetek v Polské lidové republice, na který se vztahuje Dohoda uzavřená dne 29. března 1958 mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 4/1959 Sb., bude provedeno řízení, avšak jen bude-li podána přihláška k náhradě za tento majetek.
§ 2
(1)
K řízení o náhradě mohou být přihlášeny jen
a)
peněžité nároky a nároky na jiná majetková plnění, vzniklé před 9. květnem 1945 a zaniklé podle Dohody (§ 1) nebo podle § 1 zákona, které měly dne 29. března 1958 československé právnické osoby proti polským fyzickým a právnickým osobám, ústavům a nadacím a československé fyzické osoby proti polským právnickým osobám, ústavům a nadacím,*)
b)
majetek a práva (dále jen „majetek”) dotčený do 29. března 1958 polskými znárodňovacími a vyvlastňovacími nebo jinými opatřeními vlastnická práva omezujícími nebo odnímajícími, jestliže tento majetek patřil československé právnické nebo fyzické osobě, jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 29. března 1958.
(2)
Za československé právnické osoby se považují ty, které byly československými právnickými osobami jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 29. března 1958. Za československé fyzické osoby se považují osoby, které měly československou státní příslušnost jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 29. března 1958.
§ 3
(1)
Osoby bydlící (mající sídlo) v českých krajích podají přihlášku u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7. Osoby bydlící (mající sídlo) na Slovensku podají přihlášku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1.
(2)
Přihláška musí být podána na předepsaném tiskopise*) nejpozději dne 29. února 1960 a doložena potřebnými doklady (např. výpisem z pozemkové knihy, trhovou smlouvou, listinou o odevzdání dědictví, popříp. jinými úředními doklady, osvědčujícími nárok žadatele).
§ 4
K přihláškám podaným po lhůtě nebude přihlédnuto.
§ 5
Jakákoliv jiná dosavadní podání o majetku uvedeném v ustanovení § 2 nenahrazují přihlášku podle této vyhlášky.
§ 6
Organizace státního socialistického sektoru přihlášku k náhradě nepodávají.
§ 7
Podání přihlášky nezakládá právní nárok na náhradu.
§ 8
Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na cenné papíry vydané polským státem a polskými právnickými osobami se sídlem na nynějším území Polské lidové republiky. Ohledně tohoto majetku bude platit zvláštní úprava.
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Zákon č. 38/1959 Sb. neupravuje nároky čs. fyzických osob proti polským fyzickým osobám.
*)
Tiskopis přihlášky lze obdržet u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků, Praha 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 a u Oblastního likvidátora, Bratislava, ul. Červené armády č. 1. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 216/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva financí č. 216/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva financí o přihlášení některých závazků vůči československému státu, týkajících se Polské lidové republiky
Vyhlášeno 25. 11. 1959, datum účinnosti 25. 11. 1959, částka 87/1959
* § 1 - (1) Československé fyzické osoby, které měly dne 29. března 1958 závazky vůči polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
* § 2 - (1) Československé fyzické a právnické osoby jsou povinny přihlásit nemovitý i movitý majetek, který mají v držení a který byl do 29. března 1958 dotčen československým opatřením, jimž bylo vlastnické právo k tomuto majetku polským osobám odňato nebo omeze
* § 3 - Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1), a to nejpozději do 29. února 1960.**)
* § 4 - (1) V přihlášce uvede přihlašovatel vedle náležitostí uvedených v dalších odstavcích své jméno a příjmení (právnická osoba, popřípadě organizace, název) a bydliště (sídlo).
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 25. 11. 1959
216
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 29. října 1959
o přihlášení některých závazků vůči československému státu, týkajících se Polské lidové republiky
Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 písm. c) vládního nařízeni č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku:
§ 1
(1)
Československé fyzické osoby, které měly dne 29. března 1958 závazky vůči polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
(2)
Československé právnické osoby, které měly dne 29. března 1958 závazky vůči polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím a polským fyzickým osobám, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit;*) tato povinnost se nevztahuje na organizace státního socialistického sektoru.
(3)
Za československé fyzické osoby se považují ty, které měly dne 29. března 1958 československé státní občanství, a za československé právnické osoby se považuji ty, které jimi byly tohoto dne.
§ 2
(1)
Československé fyzické a právnické osoby jsou povinny přihlásit nemovitý i movitý majetek, který mají v držení a který byl do 29. března 1958 dotčen československým opatřením, jimž bylo vlastnické právo k tomuto majetku polským osobám odňato nebo omezeno;*) tato povinnost se nevztahuje na majetek, který se stal majetkem národním a byl realizován.
(2)
Má-li majetek uvedený v odstavci 1 v držení organizace státního socialistického sektoru, je povinna jej přihlásit, i když není právnickou osobou.
§ 3
Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Červené armády č. 1), a to nejpozději do 29. února 1960.**)
§ 4
(1)
V přihlášce uvede přihlašovatel vedle náležitostí uvedených v dalších odstavcích své jméno a příjmení (právnická osoba, popřípadě organizace, název) a bydliště (sídlo).
(2)
U závazku (§ 1) uvede přihlašovatel
a)
jméno a příjmení dřívějšího dlužníka, popřípadě osoby, na kterou dluh přihlašovatelův přešel,
b)
jméno a bydliště (sídlo) posledního věřitele v Polské lidové republice,
c)
hodnotu peněžitého závazku ve valutě, na kterou závazek zní, jakož i důvod vzniku a dobu vzniku a splatnosti závazku.
(3)
U movitých věci (§ 2) uvede přihlašovatel jejich druh (popis), místo, kde jsou, hodnotu a způsob ocenění, jméno a bydliště posledního polského vlastníka, popřípadě spoluvlastníka a jeho podíl, jakož i údaj, o jaký československý zásah do vlastnického práva jde a kdy a kterým orgánem byl zásah učiněn.
(4)
U nemovitého majetku (§ 2) uvede přihlašovatel jeho druh (dum, zemědělská usedlost, pozemky atd.), místo, kde se nalézá, katastrální území, číslo knihovní vložky (ulice, číslo domu), druh kultury a její výměru (role, louky, pastviny), příslušenství nemovitosti, hodnotu a způsob ocenění, dluhy a břemena, jméno a bydliště (sídlo) posledního polského vlastníka, popřípadě spoluvlastníka a jeho podíl, jakož i údaj, o jaký československý zásah do vlastnického práva jde a kdy a kterým orgánem byl zásah učiněn.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Pohledávky odpovídající těmto závazkům přešly na československý stát podle ustanovení § 2 zákona č. 38/1959 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami, nebo podle Dohody mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věd č. 4/1959 Sb., a dlužníci jsou povinni plnit své závazky československému státu.
*)
Za opatření omezující vlastnické právo se považuje i zavedeni národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb., odevzdáni pozemků do povinného pachtu podle tehdy platného zákona č. 55/1947 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, a zajištění zemědělské výroby podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby.
**)
Včasné nesplnění přihlašovací povinnosti stíhá se podle příslušných trestních předpisů bez újmy povinnosti splnit závazek, popřípadě nahradit škodu. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 228/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 228/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o evidenci chráněných částí přírody a o náhradě za majetkovou újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami ochrany
Vyhlášeno 17. 12. 1959, datum účinnosti 17. 12. 1959, částka 94/1959
* Státní seznamy ochrany přírody
* § 1 - (1) Chráněná území, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky, jakož i chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin se z evidenčních důvodů zapisují do státních seznamů ochrany přírody (dále jen „seznamy”).
* Vedení seznamů
* § 2 - (1) Seznamy vede jednak ministerstvo školství a kultury prostřednictvím Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, jednak odbory školství a kultury rad krajských národních výborů.
* § 3 - Oznamovací povinnost
* Náhrada za majetkovou újmu
* § 4 - (1) O náhradě za majetkovou újmu vzniklou vlastníkovi nebo uživateli pozemku, který není ve státním socialistickém vlastnictví, z omezení stanovených podmínkami ochrany (§ 10 zákona), rozhoduje výkonný orgán okresního národního výboru.
* Závěrečná ustanovení
* § 5 - Předpisy o evidenci národního majetku zůstávají nedotčeny.
* § 6 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; platí jen v českých zemích.
Aktuální znění od 17. 12. 1959
228
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 5. prosince 1959
o evidenci chráněných částí přírody a o náhradě za majetkovou újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami ochrany
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se Státním výborem pro výstavbu a s Ústřední správou geodézie a kartografie podle § 19 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody (dále jen „zákon’’) ve znění zákona č. 22/1958 Sb.:
Státní seznamy ochrany přírody
§ 1
(1)
Chráněná území, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky, jakož i chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin se z evidenčních důvodů zapisují do státních seznamů ochrany přírody (dále jen „seznamy”).
(2)
Seznamy se skládají z kartotéky a ze sbírky příloh; jde-li o chráněné území, přírodní výtvory a přírodní památky je nedílnou součástí seznamů také Státní mapa 1:5000 - odvozená (dále jen „státní mapa”), která zachycuje chráněnou část přírody, její ochranné pásmo a nejbližší okolí.
(3)
Seznamy jsou veřejné, s výjimkou státní mapy a těch dokladů, které jsou odděleně uložené jako tajné; do veřejné části seznamů může každý nahlížet v přítomnosti příslušného pracovníka orgánu, který seznamy vede (§ 2).
Vedení seznamů
§ 2
(1)
Seznamy vede jednak ministerstvo školství a kultury prostřednictvím Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, jednak odbory školství a kultury rad krajských národních výborů.
(2)
Odbory školství a kultury rad krajských národních výborů — nebo z jejich pověření příslušná přímo podřízená organizace*) — pořizují zápisy a opatřují doklady (dvojmo) o chráněných částech přírody, o jejichž ochraně rozhodly výkonné orgány krajských národních výborů. Duplikáty zápisů a dokladů zasílají ministerstvu školství a kultury.
(3)
Ministerstvo školství a kultury pořizuje zápisy a opatřuje doklady (dvojmo) o chráněných částech přírody, o jejichž ochraně rozhodla vláda nebo ministerstvo školství a kultury. Duplikát zápisů a dokladů zasílá odboru školství a kultury příslušného krajského národního výboru.
(4)
Zápisy do seznamů se provádějí do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o ochraně, o určení ochranného pásma, o povolení trvalé výjimky z ochrany (§§ 8, 9 a 11 zákona) nebo o upuštění od další ochrany, popřípadě ode dne, kdy se orgán příslušný k vydání seznamů dověděl o změně zapsaných skutečností; zároveň se zápisem uloží se do sbírky příloh příslušné doklady, a jde-li o chráněná území, provede se také zákres ve státní mapě.
(5)
Nejde-li o chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů nebo zkamenělin, vyrozumí ministerstvo školství a kultury, nebo odbor školství a kultury rady krajského národního výboru o provedeném zápisu základních údajů nebo jejich změn také vlastníka chráněné části území (u národního majetku organizaci, která ji spravuje, nebo má v trvalém užívání podle § 103 odst. 2 obč. zák.), dále stavební úřad, odbor výstavby a vodního hospodářství rady krajského národního výboru, jakož i Ústřední správu geodézie a kartografie a její místně příslušný oblastní ústav geodézie a kartografie za účelem záznamu těchto údajů v mapách a v evidenčních (písemných) operátech.
(6)
V případech, kdy bylo o ochraně rozhodnuto před účinností této vyhlášky, je nutno zápisy provést nejpozději do konce roku 1961.
(7)
Okolnost, že některá chráněná část přírody není zapsána v seznamu, není důkazem, že není chráněna.
§ 3
Oznamovací povinnost
Vlastník nebo trvalý uživatel chráněné části přírody (u národního majetku organizace, která ji spravuje) je povinen oznamovat změny ve skutečnostech, jichž se zápis týká, do 15 dnů od provedení změny tomu orgánu, který je příslušný k provedení zápisu.
Náhrada za majetkovou újmu
§ 4
(1)
O náhradě za majetkovou újmu vzniklou vlastníkovi nebo uživateli pozemku, který není ve státním socialistickém vlastnictví, z omezení stanovených podmínkami ochrany (§ 10 zákona), rozhoduje výkonný orgán okresního národního výboru.
(2)
Náhrada přísluší jenom za újmu nikoli nepatrnou; otázku, jde-li o takovou újmu, řeší příslušný orgán s přihlédnutím k majetkovým a výdělkovým poměrům oprávněného.
Závěrečná ustanovení
§ 5
Předpisy o evidenci národního majetku zůstávají nedotčeny.
§ 6
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; platí jen v českých zemích.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Podle instrukce poř. č. 101/1958 Sb. instr., o funkční náplni odborů školství a kultury rad krajských národních výborů, může být touto agendou pověřeno krajské středisko státní památkové péče a státní ochrany přírody. |
Vyhláška Státní plánovací komise č. 229/1959 Ú. l. | Vyhláška Státní plánovací komise č. 229/1959 Ú. l.
Vyhláška Státní plánovací komise, kterou se mění a doplňují vyhláška o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen a vyhláška o metodice tvorby cen
Vyhlášeno 17. 12. 1959, datum účinnosti 17. 12. 1959, částka 94/1959
* Čl. I - Vyhláška Státní plánovací komise č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Vyhláška Státní plánovací komise č. 187/1959 Ú. l., o metodice tvorby cen, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 17. prosince 1959.
Aktuální znění od 17. 12. 1959
229
VYHLÁŠKA
Státní plánovací komise
ze dne 7. prosince 1959,
kterou se mění a doplňují vyhláška o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen a vyhláška o metodice tvorby cen
Státní plánovací komise v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány stanoví podle §§ 8 a 10 vládního nařízení č. 60/1959 Sb., o působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
Čl. I
Vyhláška Státní plánovací komise č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen, se mění a doplňuje takto:
1.
Ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) a ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) č. 2 se zrušují.
Ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) č. 3 až 5 se označují jako § 2 odst. 2 písm. a) č. 2 až 4.
2.
§ 2 odst. 2 písm. a) č. 3 zní:
„3.
změny velkoobchodních a prodejních cen v období mezi celkovými úpravami, provedenými podle odstavce 1 písm. a), s výjimkou změn velkoobchodních cen výrobků a služeb, které stanoví ústřední úřady (§ 9 odst. 4), Správa pro rozvoj místního hospodářství [§ 10 odst. 2 písm. c) č. 3), Ústřední svazy družstev [§ 12 odst. 2 písm. b) č. 2], nebo příslušné organizace (§§ 18 a 19).”
3.
§ 10 zní:
㤠10
Správa pro rozvoj místního hospodářství
(1)
Správa pro rozvoj místního hospodářství metodicky řídí a koordinuje v místním hospodářství tvorbu cen, které se vztahují na obvody všech nebo několika krajských národních výborů.
(2)
Správa pro rozvoj místního hospodářství zejména:
a)
předkládá vládě návrhy
1.
zásad pro stanovení sazeb dopravného v městské hromadné dopravě a návrhy změn těchto sazeb,
2.
změn maloobchodních cen služeb opakovaně poskytovaných výhradně nebo převážně organizacemi místního hospodářství;
b)
předkládá Státní plánovací komisi v dohodě s ministerstvem financí a po projednání s ostatními příslušnými ústředními orgány
1.
návrhy na stanovení výrobků nebo skupin výrobků v oboru místního hospodářství, pro které budou platit jednotné ceníky vydané příslušnými ústředními orgány,
2.
návrhy změn velkoobchodních (prodejních) cen vypracované podle politickohospodářských směrnic vlády, jakož i návrhy změn těchto cen v období mezi celkovými cenovými úpravami;
c)
stanoví
1.
v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními zúčastněnými orgány ceny služeb opakovaně poskytovaných výhradně nebo převážně organizacemi místního hospodářství a přesahujících svým významem rámec jednoho kraje,
2.
v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními zúčastněnými ústředními orgány a se souhlasem Státní plánovací komise méně důležité změny maloobchodních cen služeb. O této své činnosti podává Správa pro rozvoj místního hospodářství každoročně zprávy vládě,
3.
v dohodě s ministerstvem financí a u služeb též v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány změny velkoobchodních cen výrobků a služeb, pokud je těchto změn třeba ke sjednocení cen v krajích,
4.
v dohodě s ministerstvem financí velkoobchodní (prodejní) ceny výrobků, které se vztahují na obvody všech nebo několika krajských národních výborů,
5.
v dohodě s ministerstvem financí a se souhlasem Státní plánovací komise zásady pro tvorbu velkoobchodních a maloobchodních cen výrobků a služeb, které stanoví organizace místního hospodářství,
6.
v dohodě s ministerstvem financí ceny nových výrobků (služeb) dodávaných (poskytovaných) přímo podřízenou organizací;
d)
provádí rozbory působení soustavy cen na výrobu, spotřebu a technický rozvoj v místním hospodářství a navrhuje opatření k zajištění aktivního působení soustavy cen, zejména na rozvoj prací a služeb placených obyvatelstvem;
e)
sleduje a ověřuje účinnost opatření v oblasti plánování a tvorby cen;
f)
vydává ceníky služeb a výrobků uvedených v písmeni c) a v dohodě s ministerstvy financí a státní kontroly a po projednání se Státní plánovací komisi podrobnější pokyny pro tvorbu cen a kontrolu tvorby cen a pro projednávání návrhů těchto cen.“
4.
§ 11 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
stanoví velkoobchodní, maloobchodní a prodejní ceny nových výrobků a služeb opakovaně vyráběných (dodávaných) podniky místního hospodářství, výrobními družstvy (pokud výrobní družstva nepodléhají přímo Ústřednímu svazu), přidruženou výrobou a společnými družstevními podniky jednotných zemědělských družstev (dále jen „společné družstevní podniky jednotných zemědělských družstev”) a ceny nových výrobků a služeb vyráběných (poskytovaných) soukromými výrobci, s výjimkou těch cen výrobků a služeb, které stanoví Správa pro rozvoj místního hospodářství [§ 10 odst. 2 písm. c) č. 1 a 4], ústřední svazy družstev [§ 12 písm. b)] nebo krajské svazy výrobních družstev (§ 13);”
5.
§ 11 odst. 3 zní:
„(3)
Výkonné orgány okresních, popřípadě místních národních výborů rozhoduji o použití cenových předpisů v místním hospodářství podle zásad vydaných Správou pro rozvoj místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí”.
6.
§ 12 zní:
㤠12
Ústřední svaz výrobních družstev a Ústřední svaz spotřebních družstev
(1)
Ústřední svaz výrobních družstev, popřípadě Ústřední svaz spotřebních družstev metodicky řídí, koordinuje a kontroluje tvorbu cen výrobků a služeb výrobních, popřípadě spotřebních družstev, pokud jde o tvorbu cen, jejíž metodiku nepřísluší řídit a koordinovat výkonným orgánům krajských národních výborů [§ 11 odst. 1 písm. c)].
(2)
Ústřední svaz výrobních družstev, popřípadě Ústřední svaz spotřebních družstev zejména:
a)
předkládá Státní plánovací komisi v dohodě s ministerstvem financí a po projednání s ostatními příslušnými ústředními orgány
1.
návrhy na stanovení výrobků nebo skupin výrobků v oboru výrobních nebo spotřebních družstev, pro které budou platit jednotné ceníky vydané příslušnými ústředními orgány.
2.
návrhy změn velkoobchodních (prodejních) cen vypracované podle politickohospodářských směrnic vlády, jakož i návrhy změn těchto cen v období mezi celkovými cenovými úpravami;
b)
stanoví v dohodě s ministerstvem financí a s ostatními zúčastněnými ústředními orgány
1.
velkoobchodní ceny nových výrobků vyráběných těmi organizacemi, které jim přímo podléhají, a velkoobchodní a maloobchodní ceny služeb, s výjimkou těch cen služeb, které stanoví Správa pro rozvoj místního hospodářství [§ 10 odst. 2 písm. c) č. 1 a 3],
2.
změny velkoobchodních cen výrobků výrobních družstev, pokud je těchto změn třeba ke sjednocení cen v krajích,
3.
velkoobchodní (prodejní) ceny výrobků, které se vztahují na obvody všech nebo několika krajských národních výborů, jakož i prodejní ceny nových výrobků dodávaných výlučně mimotržním odběratelům, pokud organizace podřízené příslušnému ústřednímu svazu jsou jejich výhradními nebo převážnými dodavateli; jestliže se na dodávkách mimotržním odběratelům významněji podílejí také organizace podřízené jiným ústředním orgánům, stanoví Ústřední svaz cenu též v dohodě s těmito jinými ústředními orgány;
c)
provádí rozbory působení soustavy cen na výrobu, spotřebu a technický rozvoj ve výrobních (spotřebních) družstvech a navrhuje opatření k zajištění aktivního působení soustavy cen, zejména na rozvoj prací a služeb placených obyvatelstvem;
d)
vydává ceníky výrobku a služeb uvedených v písmeni b) a v dohodě s ministerstvy financí a státní kontroly a po projednání se Státní plánovací komisí podrobnější pokyny pro tvorbu a kontrolu cen a pro projednávání návrhů těchto cen.”
Čl. II
Vyhláška Státní plánovací komise č. 187/1959 Ú. l., o metodice tvorby cen, se mění a doplňuje takto:
I.
Nadpis 95 až 97 zní:
Služby, jejichž ceny stanoví Správa pro rozvoj místního hospodářství, popřípadě ústřední svazy družstev“.
2.
§§ 95 až 97 znějí:
㤠95
Náležitosti návrhu
(1)
Návrh ceny služby, kterou přísluší stanovit Správě pro rozvoj místního hospodářství, obsahuje přiměřeně náležitosti uvedené v § 90 a mimoto technický popis služby, který musí být tak podrobný, aby v budoucnu mohla být podle něho provedena kontrola kvality a rozsahu služby; přitom kalkulaci služby (předběžnou nebo výslednou) je možno nahradit rozpočtem (rozborem), a to v případech, v nichž jde o hromadnou službu a v nichž nelze správnou kalkulaci přímo na jednotlivý výkon, na který se schvaluje cena, stanovit.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí obdobné i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
§ 96
Projednání návrhu
(1)
O předložení návrhu výkonnému orgánu krajského národního výboru platí přiměřeně ustanovení § 91.
(2)
Výkonný orgán krajského národního výboru prověří předložený návrh a po eventuálních úpravách jej do 14 dnů ode dne, kdy návrh obdržel, předloží Správě pro rozvoj místního hospodářství.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.
§ 97
Stanovení ceny
(1)
Správa pro rozvoj místního hospodářství projedná návrh s příslušnými ústředními orgány a do 21 dnů ode dne, kdy jej obdržela, stanoví cenu služby.
(2)
Lhůty uvedené v §§ 96 a 97 jsou směrné; Správa pro rozvoj místního hospodářství a ostatní zúčastněné orgány se mohou v odůvodněných případech dohodnout na lhůtách odlišných.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro služby, které přísluší stanovit ústředním svazům družstev.”
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 17. prosince 1959.
Předseda:
inž. Šimůnek v. r. |
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 234/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 234/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva zdravotnictví o zacházení s jedy a s látkami škodlivými zdraví
Vyhlášeno 23. 12. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 97/1959
* Část první - Základní ustanovení (§ 1 — § 1)
* Část druhá - Způsobilost pracovníků (§ 2 — § 14)
* Část třetí - Práce s jedy a s látkami škodlivými zdraví (§ 15 — § 25)
* Část čtvrtá - Úschova, balení, označování a přeprava jedů a látek škodlivých zdraví (§ 26 — § 43)
* Část pátá - Hubení škodlivých živočichů jedy a látkami škodlivými zdraví*) (§ 44 — § 58)
* Část šestá - Zvláštní ustanovení (§ 59 — § 59)
* Část sedmá - Závěrečná ustanovení (§ 60 — § 65) k vyhlášce č. 234/1959 Ú. l.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
234
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví
ze dne 9. prosince 1959
o zacházení s jedy a s látkami škodlivými zdraví
Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvem vnitra a věcně příslušnými ministerstvy podle § 13 odst. 1 písm. a) a b) zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví, a § 15 zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči:
Část první
Základní ustanovení
§ 1
Každý, kdo používá jedů uvedených v seznamu jedů (dále jen „jedy”)*) nebo přípravků obsahujících jed v koncentraci zdraví škodlivé a chemických přípravků škodlivých zdraví (dále jen „látky škodlivé zdraví”),**) nebo kdo svojí činností může ovlivnit používání jedů a látek škodlivých zdraví jinými osobami, je povinen činit v rámci své působnosti všechna opatření potřebná na ochranu před jejich škodlivými účinky na zdraví lidí, popřípadě na zdraví zvířat a rostlin, a podrobit se jejich provedení; je také povinen používat jedů a látek škodlivých zdraví jen v míře nezbytně nutné a vyvarovat se jejich používání tam, kde je možno nahradit je látkami jinými, popřípadě je povinen v tomto směru ovlivnit jejich používání.
Část druhá
Způsobilost pracovníků
§ 2
Obecné podmínky
(1)
Práci s jedy smějí vykonávat pouze osoby, které dovršily 18. rok věku, jsou pro tuto práci tělesně i duševně způsobilé a vyhovují i ostatním podmínkám stanoveným touto vyhláškou. Toto ustanovení platí i pro práci s látkami škodlivými zdraví; nejde-li však o vedoucí pracovníky, snižuje se pro tuto práci věková hranice u mužů na 16 let.
(2)
Při práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví nesmějí být zaměstnávány těhotné a kojící ženy. Jde-li o práci s látkou škodlivou zdraví, může okresní hygienik povolit v odůvodněných případech odchylku od tohoto ustanovení.
(3)
Ustanovení odstavce 1 o věkové hranici pro práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví se nevztahuje na mladistvé pracovníky a žáky škol, kteří přicházejí do styku s jedy nebo s látkami škodlivými zotaví při výuce nebo při zaškolování pod odborným vedením a dohledem, jestliže pracoviště je v takovém stavu, že zdraví a bezpečnost mladistvých nemůže být ohrožena. Při práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví musí být u mladistvých zajištěn přímý dozor odpovědné osoby, která podle povahy práce splňuje podmínky uvedené v § 4 odst. 1, v § 6 odst. 1, v § 7 odst. 1 nebo § 11.
(4)
Tělesná a duševní způsobilost pro práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví se prokazuje osvědčením obvodního (dílenského) lékaře.
Zvláštní podmínky
Při výrobě, zpracování a přípravě jedů
§ 3
(1)
Dělníci zaměstnaní při výrobě, zpracování nebo přípravě jedů musí prokázat, že mají základní povinné všeobecné školní vzdělání.
(2)
Před zahájením práce musí být dělníci mistrem, popřípadě vedoucím provozu poučení o povaze a účincích jedů, s nimiž mají pracovat, dále o způsobu, jak s nimi musí být zacházeno, o ochranných opatřeních, která je třeba dodržovat, a o zásadách první pomoci. Toto poučení se musí opakovat vždy po třech měsících a musí být dáno i při změně pracovního postupu nebo při přidělení k práci s jedy, s nimiž zaměstnanec dosud nepracoval. Při poučení spolupůsobí podle potřeby dílenský (obvodní) lékař.
(3)
Mistři, popřípadě vedoucí provozu jsou povinni vést záznamy, z nichž musí být patrno, kdy poučení bylo provedeno a kterých jedů se týkalo. Záznamy musí vlastnoručně podepsat osoby, jimž se dostalo poučení.
§ 4
(1)
Mistři, vedoucí směn a jim na roveň postavení zaměstnanci pracující při výrobě, zpracování nebo přípravě jedů (dále jen „mistři”) musí prokázat, že
a)
absolvovali střední odbornou školu, v níž je součástí studia chemie nebo toxikologie, nebo
b)
za neukončeného vysokoškolského studia složili zkoušku z chemie nebo toxikologie nebo
c)
mají základní povinné všeobecné školní vzdělání a alespoň tříletou praxi v oboru, v němž se mají stát mistry, a složili zkoušku před komisí pro přezkoušení odborné způsobilosti osob pracujících s jedy (§ 13).
(2)
Vedoucí provozu jsou povinni provést alespoň jednou do roka školení mistrů, v němž prověří jejich odborné znalosti a znalosti potřebných předpisů; ve školení musí být mistři obeznámení s novými technologickými postupy. Školení musí být provedeno také, přecházejí-li mistři na jiný úsek práce. Při školení spolupůsobí podle potřeby dílenský (obvodní) lékař.
(3)
Vedoucí provozu vede o provedeném školení záznamy, z nichž musí být patrno, kdy a kde se školení konalo, jak dlouho trvalo a jaká byla jeho náplň; záznamy musí vlastnoručně podepsat osoby, které se zúčastnily školení.
§ 5
(1)
Vedoucí výroby, vedoucí provozu a jim na roveň postavení zaměstnanci pracující při výrobě, zpracování nebo přípravě jedů musí prokázat, že
a)
absolvovali vysokoškolské studium v oboru lékařství, veterinárního lékařství, farmacie nebo chemie, popřípadě vysokoškolské studium v oboru přírodovědeckém, technickém nebo zemědělském, jehož součástí je též studium toxikologie, nebo
b)
absolvovali střední odbornou školu, u níž součástí studia je chemie nebo toxikologie, byli nejméně 5 let činni v oboru, v němž mají být ustanoveni ve vedoucích funkcích, a složili zkoušku před komisí pro přezkoušení odborné způsobilosti osob pracujících s jedy (§ 13).
(2)
Ústřední orgán zajistí, aby vedoucí výroby, vedoucí provozu nebo jim na roveň postavení zaměstnanci byli alespoň jednou za 3 roky obeznámeni s novými poznatky v oboru toxikologie a technologie jedů.
§ 6
Při prodeji jedů
(1)
Prodávat jedy v maloobchodu smějí pouze osoby, které mají alespoň dva roky praxe v oboru drogistickém a složily v tomto oboru kvalifikační zkoušku prodavačů I. kategorie, popřípadě mají výuční list pro obor drogistický.
(2)
Podniky jsou povinny zajistit, aby osoby uvedené v odstavci 1 byly alespoň jednou do roka školeny. O tom platí obdobně ustanovení § 4 odst. 2 a 3.
(3)
Pro dělníky zaměstnané při prodeji jedů ve velkoobchodu platí ustanovení § 3.
§ 7
Při úschově jedů
(1)
Osoby, které vedou sklady jedů a nemají odbornou způsobilost stanovenou v § 4 odst. 1 písm. a) nebo b) nebo v § 5 odst. 1 písm. a), musí prokázat, že mají základní povinné všeobecné školní vzdělání a že složily zkoušku před komisí pro přezkoušení odborné způsobilosti osob pracujících s jedy (§ 13).
(2)
Podniky (zařízení), jejichž součástí jsou sklady jedů, musí zajistit, aby vedoucí těchto skladů byli alespoň jednou do roka školeni. O tom platí obdobně ustanovení § 4 odst. 2 a 3.
(3)
Pro dělníky ve skladech jedů platí ustanovení § 3.
Při hubení škodlivých živočichů a plevelů jedy a látkami škodlivými zdraví
§ 8
(1)
O zvláštní způsobilosti vedoucích pracovníků zodpovědných za řádné provádění prací souvisících s hubením škodlivých živočichů a plevelů jedy platí ustanovení § 4 odst. 1.
(2)
Ostatní pracovníci zaměstnávaní podniky (zařízeními) při hubení škodlivých živočichů a plevelů jedy musí absolvovat odborný kurs a složit zvláštní zkoušku před komisí pro přezkoušení odborné způsobilosti osob pracujících s jedy (§ 13).
(3)
Pracovníci zaměstnávaní podniky (zařízeními) při hubení škodlivých živočichů a plevelů látkami škodlivými zdraví musí absolvovat odborný kurs a složit závěrečnou zkoušku.
(4)
Pro zaměstnávání pomocných pracovníků při hubení škodlivých živočichů a plevelů jedy a látkami škodlivými zdraví na volných prostranstvích platí obdobně ustanovení § 3.
§ 9
(1)
Odborné kursy uvedené v § 8 organizuje příslušný ústřední orgán v dohodě s hlavním hygienikem Republiky československé, popř. krajský orgán nadřízený podniku (zařízení) v dohodě s krajským hygienikem. Ústřední orgán vydá v dohodě s hlavním hygienikem Republiky československé podrobné osnovy pro tyto kursy a bližší předpisy o zkoušce uvedené v § 8 odst. 3. Náplň osnov musí být odstupňována podle povahy práce a postavení pracovníků v zaměstnání.
(2)
Vykazuje-li vedoucí pracovník zodpovědný za řádné provádění prací souvisících s hubením škodlivých živočichů a plevelů jedy zvláštní způsobilost podle § 4 odst. 1 písm. c), je povinen opakovat zkoušku před komisi pro přezkoušení odborné způsobilosti (§ 13) vždy po pěti letech.
(3)
Osvědčení o zkoušce pro práci s kyanovodíkem a obdobnými jedovatými látkami, vydaná příslušnými orgány v roce 1955, se považují za průkaz o složení zkoušky před komisí pro přezkoušení odborné způsobilosti (§ 13).
§ 10
Při přípravě a výdeji léčiv
O odborné způsobilosti osob zaměstnaných při přípravě, úschově a výdeji léčiv platí zvláštní předpisy.*)
§ 11
Při ostatních činnostech
Zvláštní způsobilost osob zacházejících s látkami škodlivými zdraví při jejich výrobě, zpracování, přípravě, prodeji a úschově a pří ostatních činnostech, které nejsou uvedeny v §§ 8 a 10, jakož i zvláštní způsobilost osob zacházejících s jedy při činnostech, které nejsou uvedeny v §§ 3 až 10, stanoví podle potřeby věcně příslušný ústřední orgán v dohodě s hlavním hygienikem Republiky československé.
§ 12
Úleva
Ustanovení §§ 3 až 7 o školním vzdělání se nevztahují na pracovníky, kteří dne 1. listopadu 1055 vykazovali v oboru, v němž pracují, alespoň tříletou praxi, pokud zůstávají v dosavadním postavení v témže podniku.
Komise pro přezkoušení odborné způsobilosti
§ 13
(1)
Komisi pro přezkoušení odborné způsobilosti osob pracujících s jedy (dále jen „komise”) ustaví odbor zdravotnictví rady krajského národního výboru (dále jen „odbor zdravotnictví”).
(2)
Komise je pětičlenná. Předsedou komise je krajský hygienik; čtyři členy komise jmenuje odbor zdravotnictví z řad odborníků, kteří mají způsobilost podle ustanovení § 5. Jde-li o zkoušku vedoucího pracovníka odpovědného za řádné provádění prací souvisících s hubením škodlivých živočichů a plevelů jedy nebo o zvláštní zkoušku podle § 8 odst. 2, rozšíří se komise o zástupce podniku (zařízení), který přihlásil pracovníka ke zkoušce.
(3)
Komise rozhoduje většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda.
(4)
Podniky (zařízení) jsou povinny uvolnit v potřebném rozsahu zaměstnance pro činnost v komisi.
(5)
Funkce členů komise je čestná. O náhradách za výdaje, které vzniknou členům komise převzetím a plněním jejich funkcí, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.
(6)
V oboru ministerstva národní obrany ustanovuje komisi toto ministerstvo.
§ 14
(1)
Přihlášku ke zkoušce před komisí podává podnik (zařízení), jehož pracovník se má zkoušce podrobit. V přihlášce se uvede jméno a příjmení pracovníka, jeho osobní data, vzdělání a předchozí praxe v oboru, dosavadní povolání a postavení v povolání, práce (funkce), kterou má pracovník vykonávat, a jedy, popřípadě skupiny jedů, s nimiž přijde do styku.
(2)
Pracovník musí prokázat dostatečné znalosti o povaze a účincích jedů, o tom, jak se jedy uschovávají a přepravují, o hygienických a bezpečnostních opatřeních při práci s jedy, o zneškodňování jedů a o zásadách první pomoci, jakož i znalosti potřebných předpisů; osoby uvedené v § 4 odst. 1 a v § 5 odst. 1 musí prokázat též dostatečné znalosti o technologii práce s jedy. Při zkoušce musí být přihlédnuto k povaze práce, kterou pracovník má konat, a k jeho postavení v povolání.
(3)
O zkoušce musí být sepsán záznam, jehož vzor je v příloze této vyhlášky, a to ve třech vyhotoveních. Jeden stejnopis záznamu se uloží u odboru zdravotnictví, druhý stejnopis zašle předseda komise podniku (zařízení), který podal přihlášku ke zkoušce, třetí stejnopis odevzdá předseda komise zkoušenému.
(4)
Zkouška je přístupná veřejnosti.
(5)
Zkouška smí být opakována nejdříve za dva měsíce.
Část třetí
Práce s jedy a s látkami škodlivými zdraví
§ 15
Výstavba závodů
Pro výstavbu závodů, v nichž se pracuje s jedy a s látkami škodlivými zdraví, platí zvláštní předpisy.*)
§ 16
Povolení k zacházení s jedy a evidence jedů
Pro vydávání povolení k výrobě, zpracování a přípravě jedů, k jejich prodeji, používání, odběru a dovozu, jakož i pro vedení evidence jedů platí zvláštní předpisy.*)
Provoz v závodech a zařízeních
§ 17
Provoz v závodech a zařízeních, ve kterých se pracuje s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví, popř. i na pracovištích mimo závod, kde se pracuje s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví, musí být upraven tak, aby se tyto jedy a látky nemohly dostat do bezprostředního styku s pokožkou pracovníka při práci, aby neohrožovaly podzemní a povrchové vody, aby neunikaly do ovzduší v koncentraci škodící zdraví, popř. byly místním odsáváním a celkovým větráním zředěny tak, aby nedosahovaly koncentrace škodící zdraví. Pokud není možno takového zředění dosáhnout, musí být pracovníci chráněni před škodlivinami kabinami s přetlakovým přívodem vzduchu, dýchacími přístroji, ochrannými maskami nebo jiným, vhodným zařízením (§ 22).
§ 18
(1)
V odůvodněných případech je podnik (zařízení) povinen podle pokynů orgánů hygienické a protiepidemické služby proměřovat koncentraci jedů a látek škodlivých zdraví v ovzduší nebo ve vodách, kam tyto jedy a látky unikají.
(2)
Podniky (zařízení) jsou povinny zneškodňovat jedy, a pokud je to zapotřebí, i látky škodlivé zdraví v odpadech. Způsob tohoto zneškodňování navrhne podnik (zařízení) a schválí jej orgán hygienické a protiepidemické služby a orgán Veřejné bezpečnosti; pro skupiny podniků (zařízení) se stejným problémem zneškodňování jedů a látek škodlivých zdraví může navrhnout způsob zneškodňování příslušný krajský nebo ústřední orgán nadřízený podniku (zařízení) a schválí jej krajský hygienik a krajská správa ministerstva vnitra — správa Veřejné bezpečnosti, popřípadě hlavní hygienik Republiky československé a ministerstvo vnitra.
(3)
Podniky (zařízení) jsou též povinny zajistit asanaci obalů, kterých bylo použito pro jedy a látky škodlivé zdraví.
§ 19
(1)
Všechny nádoby a nástroje, kterých se používá při práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví, musí být nápadně označeny.
(2)
Není dovoleno odkládat nebo uschovávat poživatiny, šatstvo (§ 22) a jiné předměty běžného užívání tak, aby přišly do styku s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví.
(3)
Při práci s jedy a zpravidla při práci s látkami škodlivými zdraví není dovoleno jíst, pít a kouřit. Před jídlem, pitím a kouřením v pracovních přestávkách a po skončení práce musí si pracovníci důkladně omýt ruce a obličej; podle povahy práce musí pracovníci po jejím skončení provést důkladnou očistu celého těla. Pokud pracovník pracuje v ochranném obleku, nesmí jíst, pít a kouřit po celou dobu, po kterou je v tomto obleku.
§ 20
(1)
Vedoucí pracoviště je povinen zajistit, aby k jedům a k látkám škodlivým zdraví byl zamezen přístup nepovolaným osobám, jakož i zvířatům, pokud jich pro práci s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví není zapotřebí.
(2)
Podnik (zařízení) je povinen ustanovit jednoho nebo více pracovníků pro příjem, úschovu a výdej jedů a látek škodlivých zdraví a obalů, kterých bylo použito pro jedy. Tito pracovnici jsou povinni zejména činit všechna opatření, aby jedy a látky škodlivé zdraví byly zajištěny proti odcizení, a pravidelně sledovat stav uschovávaných jedů a látek škodlivých zdraví. Zjistí-li tito pracovníci, že došlo k odcizení jedů nebo látek škodlivých zdraví, oznámí to ihned vedení závodu (zařízení).
(3)
Byl-li odcizen jed, učiní vedení závodu (zařízení) bez průtahu hlášení okresnímu oddělení ministerstva vnitra — oddělení Veřejné bezpečnosti, v jehož obvodu došlo k odcizení. Toto hlášení učiní vedení závodu (zařízení) též, byla-li odcizena látka škodlivá zdraví, pokud je to odůvodněno povahou nebo množstvím odcizené látky nebo jinými okolnostmi.
(4)
Rozsypou-li se, rozlijí-li se nebo rozptýlí-li se jedy nebo látky škodlivé zdraví při nehodě, je vedení závodu (zařízení) povinno neprodleně zajistit jejich zneškodnění (např. spláchnutím vodou, odsátím, překopáním půdy).
§ 21
(1)
Orgány hygienické a protiepidemické služby mohou v zájmu ochrany zdraví obecně nebo v jednotlivých případech stanovit podmínky pro úpravu provozu v závodech a zařízeních, ve kterých se používá při práci jedů nebo látek škodlivých zdraví, a stanovit způsob zneškodňování těchto jedů a látek, popř. i jiná opatření při nehodách. Je-li to v zájmu ochrany zvířat a rostlin, postupují orgány hygienické a protiepidemické služby v součinnosti s orgány ministerstva zemědělství.
(2)
Provoz v zařízeních lékárenské služby je upraven zvláštními předpisy.*)
§ 22
Ochranné oděvy a pomůcky
(1)
Vybavení pracovníků a pracovištť ochrannými oděvy a ochrannými pomůckami stanoví zvláštní předpisy.**)
(2)
Na pracovištích s plynnými jedy musí být zpravidla po ruce přezkoušený a řádně fungující kyslíkový oživovací přístroj s dostatečnou zásobou kyslíku. Přístroj muší být opatřen návodem pro použití při otravách. Vedoucí pracovníci, popř. podle rozsahu provozu několik dalších zkušených pracovníků musí být obeznámeno s obsluhou tohoto přístroje. Mimo to musí být na pracovištích po ruce aspoň tři náhradní plynové masky s dostatečným počtem filtrů účinných pro plyn, se kterým se pracuje. Tyto ochranné pomůcky musí být před zahájením práce řádně přezkoušeny a trvale udržovány ve stavu schopném provozu.
(3)
Každý pracovník, který přichází při práci do styku s jedy a s látkami škodlivými zdraví, je povinen provést po skončení práce běžnou očistu ochranného oděvu a ochranných pomůcek.
(4)
Podniky (zařízení), ve kterých se pracuje s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví, jsou povinny udržovat ochranné oděvy a ochranné pomůcky v dobrém stavu a pečovat o jejich pravidelnou důkladnou očistu, popř. odmoření nebo dezinfekci, a o jejich řádnou úschovu. Tyto podniky (zařízení) jsou povinny zřídit pro zaměstnance oddělené šatny pro pracovní (ochranné) oděvy a pro vycházkové oděvy, pokud možno s průchozí umývárnou; jde-li o pracoviště, kde podle povahy provozu a podle povahy nebo množství látky škodlivé zdraví, se kterou se pracuje, je podstatně snížena možnost ohrožení zdraví pracovníků, může okresní hygienik v dohodě s odborovým orgánem v závodě povolit odchylku od tohoto ustanovení.
(5)
Osoby, které jsou pověřeny čištěním, praním, popř. odmořováním ochranných oděvů a ochranných pomůcek, musí být poučeny o nebezpečí styku s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví a o potřebných bezpečnostních opatřeních.
§ 23
Pracovní pokyny
(1)
Podniky (zařízení), ve kterých se pracuje s jedy nebo s látkami škodlivými zdraví, pokud pro ně nejsou vydány pokyny podle odstavce 2, jsou povinny vydat pracovní pokyny, v nichž podle poměrů na jednotlivých pracovištích a podle jejich vybavení stanoví bezpečnostní a ochranná opatření v závodě (zařízení). Podnik (zařízení) vypracuje pracovní pokyny v součinnosti s obvodním (dílenským) lékařem a s odborovým orgánem v závodě.
(2)
Pro skupiny pracovišť, na kterých se poměry a vybavení navzájem podstatně neliší, mohou vydat jednotné pracovní pokyny věcně příslušné ústřední orgány v dohodě s ústředním výborem příslušného odborového svazu, popř. krajské orgány, zmocněné k tomu ústředním orgánem, v dohodě s krajským výborem příslušného odborového svazu.
(3)
Pracovní pokyny pro práci s jedy musí být předem schváleny příslušným orgánem hygienické a protiepidemické, služby. Orgány hygienické a protiepidemické služby mohou podle potřeby přikázat doplnění nebo změnu pracovních pokynů.
(4)
s pracovními pokyny, s jejich doplňky a změnami musí být bezodkladně obeznámeny všechny osoby zaměstnané při práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví, čítajíc v to osoby pověřené čištěním, praním a odmořováním ochranných oděvů a ochranných pomůcek. Pracovní pokyny musí být na pracovištích vyvěšeny na viditelném místě. Na takovém místě musí být rovněž vyvěšeny pokyny, jak se chovat při nehodě.
První pomoc a lékařské prohlídky
§ 24
(1)
Při práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví musí podniky (zařízení) zajistit pro případ úrazu první pomoc alespoň zdravotníkem Československého červeného kříže; jde-li o práci s jedy pro lidské zdraví zvláště nebezpečnými, musí odpovědný pracovník vždy před započetím práce zajistit pro případ úrazu rychlou lékařskou pomoc.
(2)
Při práci s jedy a s látkami škodlivými zdraví, a to i jde-li. o práci pohyblivých čet, musí být na vyhrazeném místě lékárnička s léky, obvazovým materiálem a návodem k první pomoci a sdělení o telefonním čísle lékaře. Obsah lékárničky stanoví podle povahy práce dílenský (obvodní) lékař.
§ 25
Provádění lékařských prohlídek osob pracujících s jedy a s látkami škodlivými zdraví je upraveno zvláštními předpisy.*)
Část čtvrtá
Úschova, balení, označování a přeprava jedů a látek škodlivých zdraví
§ 26
Obecná ustanovení
Jedy a látky škodlivé zdraví musí být uschovávány, baleny a přepravovány tak, aby byly dokonale zabezpečeny proti škodlivým vnějším vlivům (čítajíc v to mechanické poškození obalů), které by mohly způsobit unikání nebo rozkládání jedů a látek škodlivých zdraví, a tím ohrozit zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě rostlin, nebo které by mohly způsobit znehodnocení materiálu. Musí být učiněno též opatření, aby k jedům a látkám škodlivým zdraví byl zamezen přístup nepovolaným osobám a aby bylo bezpečně zabráněno jejich odcizení.
§ 27
Úschova
(1)
Jedy musí být uschovávány ve vhodných místnostech, látky škodlivé zdraví ve vhodných místnostech nebo v jiných vhodných prostorách, které vyhovují požadavkům uvedeným v § 26. Skladovací prostory musí být dostatečně veliké a větrané a upraveny tak, aby v nich mohla být udržována čistota a pořádek.
(2)
Jedy a látky škodlivé zdraví musí být uschovávány přehledně; látky skupenství pevného, látky kapalné, látky plynné a žíraviny musí být odděleny a uvnitř těchto skupin musí být odděleny látky hořlavé. Není dovoleno uschovávat jedy a látky škodlivé zdraví v prostorách, které jsou určeny pro úschovu poživatin nebo krmiv.
(3)
Pro úschovu jedů má být zpravidla vyhrazena zvláštní místnost. Tato místnost musí být zvenku opatřena zřetelným nápisem „Nepovolaným je přístup zakázán”. Pokud je nutno jedy uschovávat s jinými předměty, musí být uschovávány odděleně v pevných, dobře uzamykatelných skříních nebo pod jiným zvláštním bezpečným uzavřením. Omamné látky musí být uschovány odděleně i od jiných, jedů.
Balení
§ 28
(1)
Jedy a látky škodlivé zdraví smějí být uschovávány a uváděny do oběhu toliko v obalech dostatečně pevných v poměru k váze jedu nebo látce škodlivé zdraví, nepropustných a bezpečně odolných proti působení obsahu. Totéž platí pro uzávěry obalů. Uzávěry obalů musí být mimoto dokonale těsné a musí být zajištěny proti náhodnému uvolnění; u jedů musí být uzávěry zaplombovány, u látek škodlivých zdraví opatřeny tak, aby každé porušení uzávěru bylo viditelné. Skleněné láhve a ampule, v nichž se jedy a látky škodlivé zdraví uschovávají nebo uvádějí do oběhu, musí být z hnědého skla.
(2)
Není dovoleno uschovávat jedy a látky škodlivé zdraví v pytlích nebo je v tomto balení uvádět do oběhu.
§ 29
(1)
Jedy a látky škodlivé zdraví skupenství pevného se ve větším množství uschovávají a uvádějí do oběhu v sudech (drumech). Sudy mohou být kovové nebo dřevěné; dřevěné sudy musí mít na vnitřní straně vložku z kovu, z umělé hmoty nebo z tuhého papíru, aby se obsah nevysypával.
(2)
V menším množství se jedy a látky škodlivé zdraví skupenství pevného uschovávají a uvádějí do oběhu ve skleněných lahvích nebo v kovových obalech. Skleněné láhve musí mít široká hrdla a kovové nebo bakelitové šroubové uzávěry s kovovou vložkou podloženou korkem nebo s vložkou z umělé hmoty. Pokud je používáno kovových nádob z černého plechu, musí být na vnitřní straně opatřeny ochranným nátěrem.
§ 30
(1)
Jedy a látky škodlivé zdraví kapalné se ve větším množství uvádějí do oběhu v kameninových, skleněných nebo kovových nádobách nebo v nádobách ze vhodných umělých hmot. Skleněné nádoby musí být chráněny kovovým nebo proutěným košem vyloženým pružnou těsnicí látkou.
(2)
V menších množstvích se jedy a látky škodlivé zdraví kapalné uschovávají a uvádějí do oběhu ve skleněných nebo kovových lahvích nebo v nádobách ze vhodných umělých hmot. Láhve musí mít úzká hrdla a šroubové uzávěry s pružnou těsnicí vložkou. Na kapaliny alkalické se smí používat též skleněných lahví se skleněnými zabroušenými uzávěry.
§ 31
(1)
Jedy a látky škodlivé zdraví uvedené v §§ 29 a 30, s výjimkou hořlavých jedů a látek škodlivých zdraví, mohou být v množstvích určených toliko pro jednorázovou spotřebu uschovávány a uváděny do oběhu též v dokonale zatavených ampulích.
(2)
Při prodeji v drobném mohou být látky škodlivé zdraví nehořlavé vydávány tržnímu spotřebiteli v množství nepřesahujícím 2 kg též v obalech přinesených, í když tyto obaly neodpovídají ustanovením §§ 29 a 30; musí však být splněny podmínky uvedené v § 28 a prodávající je povinen obal vždy opatřit označením stanoveným v §§ 34 a 35. Tyto látky nesmějí být vydávány v obalech, jichž se používá v potravinářství.
§ 32
(1)
Jedy a látky škodlivé zdraví plynné se uschovávají a uvádějí do oběhu v tlakových nádobách; těchto nádob nesmí být použito jako obalů pro jiné látky, než pro které byly zvláště určeny. Při tom musí být zachovávány obecné předpisy o stlačených plynech.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fluor. Fluor nesmí být vůbec uschováván a uváděn do oběhu; smí být zpracován toliko v závodě (zařízení), který jej vyrobil, a to bezprostředně po dokončení výroby.
§ 33
(1)
Rtuť v množství nad 3 kg se uschovává a uvádí do oběhu pouze v ocelových lahvích se šroubovým uzávěrem. V menších množstvích se uschovává a uvádí do oběhu ve skleněných, kameninových nebo porcelánových úzkohrdlých lahvích.
(2)
Peroxyd vodíku v koncentraci od 35 % váh. se uschovává a uvádí do oběhu v lahvích z hnědého skla nebo v balónech; láhve a balóny s obsahem nad 15 kg musí mít pojistné zátky.
(3)
Kyselina fluorovodíková se uschovává a uvádí do oběhu v olověných lahvích nebo v železných nádobách uvnitř s olověným povlakem nebo v nádobách ze vhodných umělých hmot; v malých množstvích se může uschovávat a uvádět do oběhu i ve skleněných vyparafínovaných lahvích.
Označování obalů
§ 34
(1)
Obaly jedů musí býti opatřeny zobrazením lebky se zkříženými hnáty. Pod tímto zobrazením musí být nápis „Jed”. Obaly látek škodlivých zdraví musí být opatřeny nápisem „Pozor! Škodí zdraví!”.
(2)
Označení podle odstavce 1 musí být provedena v černé barvě na oranžovém podkladě a musí mít v poměru k velikosti obalu takové rozměry a musí být tak umístěna, aby po celou dobu, kdy je obalu používáno, byla zřetelně viditelná.
(3)
Obaly jedů a látek škodlivých zdraví hořlavých musí mít vedle označení uvedeného v odstavci 1 ještě nápis „Hořlavina”, obaly žíravých látek škodlivých zdraví nápis „Žíravina”.
(4)
Obsahuje-li zásilka jedy a látky škodlivé zdraví ve skleněných obalech, musí být přepravní obaly opatřeny zřetelným nápisem „Pozor, sklo! Neklopit!” nebo odpovídající přepravní nálepkou.
(5)
Přepravní obaly jedů a látek škodlivých zdraví pro poštovní dopravu musí být vždy také opatřeny na postranních stěnách pruhem oranžové barvy.
§ 35
(1)
Na obale jedu musí být uveden název jedu, na obale omamné látky též jméno a adresa výrobce a den, popř. měsíc výroby. Označení omamné látky musí být opatřeno nápadným modrým pruhem vedeným uhlopříčně z levého dolního do pravého horního rohu tohoto označení; čitelnost údajů tím nesmí být porušena. Na spotřebitelském balení jedu musí být vždy také vyznačeno množství a koncentrace jedu.
(2)
Na spotřebitelském balení látek škodlivých zdraví, které jsou vyjmenovány v seznamu uveřejněném ministerstvem zdravotnictví v Úředním listě, musí být vyznačeno, o které látky jde a jakou mají koncentraci; na spotřebitelském balení ostatních látek škodlivých zdraví musí být vyznačeny ty látky v nich obsažené, které mohou mít rozhodující vliv na zdraví člověka.
(3)
Na spotřebitelském balení jedů a látek škodlivých zdraví musí být také uvedeny hlavní zásady pro bezpečnou práci s nimi. Pro označení jedů a látek škodlivých zdraví musí být použito názvů uvedených v seznamu jedů a v seznamu látek škodlivých zdraví uveřejněném v Úředním listě.
§ 36
Jsou-li jedy a látky škodlivé zdraví přepravovány po dráze nebo letadlem, smějí být jejich přepravní obaly po dobu přepravy i jinými dopravními prostředky označeny pouze nálepkou předepsanou pro přepravu po dráze (letadlem).
§ 37
Ustanovení §§ 28 až 35 se nevztahují na zásilky jedů a látek škodlivých zdraví z ciziny, a to až do skladu příjemce označeného podnikem zahraničního obchodu, jakož i na zásilky jedů a látek škodlivých zdraví při průvozu.
Přeprava
§ 38
(1)
Přepravce je povinen každou zásilku jedů nebo látek škodlivých zdraví, která je v obale předepsaném pro menší množství, opatřit zvláštním přepravním obalem. Přepravní obaly jsou dřevěné nebo lepenkové bedny. Obsahuje-li zásilka skleněné láhve, musí být bedny uvnitř vyloženy dřevitou vlnou nebo jinou pružnou těsnicí hmotou tak, aby skleněné obaly byly bezpečně zajištěny proti mechanickému poškození. Těsnicí hmota musí být volena podle povahy obsahu, popř. musí být impregnována.
(2)
Přepravní obaly podle odstavce 1 — s výjimkou ustanovení § 36 — musí mít stejné zevní označení jako jedy a látky škodlivé zdraví v nich obsažené.
(3)
Obaly jedů a látek škodlivých zdraví předepsané pro větší množství jsou zároveň přepravními obaly.
(4)
Ustanovení předchozích odstavců neplatí pro závodovou dopravu jedů a látek škodlivých zdraví v místě (rozvážku).
§ 39
(1)
Není dovoleno přepravovat jedy a látky škodlivé zdraví v témže dopravním prostředku s poživatinami nebo s krmivy.
(2)
Pro přepravu kusových zásilek mohou orgány hygienické a protiepidemické služby povolit ze závažných důvodů odchylky od ustanovení odstavce 1.
§ 40
(1)
Odesílatel odpovídá za to, že obsah zásilky souhlasí s jejím označením. Při zásilkách uvedených v § 38 odst. 1 odpovídá odesílatel též za to, že vnitřní obaly zásilky vyhovují ustanovením této vyhlášky.
(2)
Dopravce pozastavuje pouze zřejmé zevní závady přepravních obalů a odpovídá za to, že bude dodržováno ustanovení § 39 a že přeprava jedů a látek škodlivých zdraví bude provedena tak, aby zejména u kapalných látek nedošlo k mechanickému poškození vnitřních i přepravních obalů a aby za přepravy nedošlo k narušení nebo zcizení přepravovaných látek.
§ 41
Pro přepravu jedů a látek škodlivých zdraví po drahách a letadly platí zvláštní předpisy.
§ 42
Obaly
Ustanovení §§ 26, 27 a 34 až 41 platí obdobně též pro úschovu, označování a přepravu obalů, jichž bylo použito pro jedy.
§ 43
Úschova, balení, označování a přeprava léčiv
Pro úschovu, balení, označování a přepravu léčiv platí zvláštní předpisy.
Část pátá
Hubení škodlivých živočichů jedy a látkami škodlivými zdraví*)
§ 44
Provádění
(1)
Hubení škodlivých živočichů jedy a látkami škodlivými zdraví (dále jen „hubení škodlivých živočichů”) smějí provádět pouze hygienickoepidemiologické stanice a se souhlasem hlavního hygienika Republiky československé podniky a zařízení zřízené pro provádění této činnosti v oboru působnosti příslušných ústředních orgánů, jakož i podniky zřízené za tím účelem národními výbory. Tím není dotčeno právo jednotlivých osob hubit škodlivé živočichy schválenými prostředky pro vlastni potřebu (§ 6 odst. 3 vyhlášky č. 106/1953 Ú. l., o dezinfekci a boji proti škodlivým živočichům).
(2)
Podniky (zařízení) uvedené v odstavci 1 jsou povinny ustanovit vedoucího pracovníka zodpovědného za řádné provádění prací souvisících s hubením škodlivých živočichů (§ 8).
(3)
Podniky (zařízení) uvedené v odstavci 1 jsou povinny koordinovat svou práci s opatřeními orgánů hygienické a protiepidemické služby a řídit se při tom jejich pokyny.
Hubení škodlivých živočichů plynnými jedy
§ 45
(1)
O hubení škodlivých živočichů plynnými jedy (dále jen „plynování jedy”) musí být zpraven nejméně 48 hodin před zahájením okresní hygienik. Okresní hygienik potvrdí na opise oznámení, že bylo podáno včas.
(2)
Oznámení musí obsahovat
a)
přesné označení objektu, v němž má být plynování prováděno,
b)
výměru (kubaturu) objektu, popřípadě výměru (kubaturu) jednotlivých místností, a jde-li o skladiště, též druhy skladovaného zboží,
c)
druh, přibližné množství a koncentraci jedů, kterých má být použito; má-li být použito čistého kyanovodíku (§ 48), musí být na tuto okolnost v oznámení zvláště výrazně poukázáno,
d)
přípravné práce, které bude nutno provést, a dobu potřebnou k jejich provedení,
e)
den a hodinu započetí plynování,
f)
dobu působení jedu a dobu, jíž bude pravděpodobně zapotřebí k plynování,
g)
bezpečnostní opatření, která budou učiněna,
h)
jméno a bydliště vedoucího pracovníka.
(3)
Plynování jedy smí být zahájeno, jestliže okresní hygienik jeho provedení ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nezakázal; okresní hygienik může plynování zakázat zejména tehdy, lze-li škodlivé živočichy vyhubit jinak než plynnými jedy. V téže lhůtě může okresní hygienik plynování vázat na zvláštní podmínky. Zvláštní podmínky stanoví okresní hygienik, zejména jde-li o plynování kyanovodíkem (§ 48).
(4)
Nárazové plynování jedy v plynových komorách železniční dopravy, které v obecném zájmu, zejména z důvodů protiepidemických, musí být provedeno neprodleně a které nelze předem oznámit ve lhůtě uvedené v odstavci 1, oznámí podniky (zařízení) okresnímu hygienikovi nejpozději při zahájení, a do podle okolností telefonicky; v oznámení uvedou místo plynové komory, druh a množství plynovaných předmětů, druh jedu, kterého má být použito, a jméno vedoucího pracovníka.
§ 46
Stálé i pohyblivé plynové komory smějí být zřizovány a uváděny do provozu jen se souhlasem krajského hygienika.
§ 47
Vedoucí pracovník (§ 44 odst. 2) musí být přítomen po celou dobu, po kterou se provádí plynování jedy, a musí osobně sledovat, zda jsou řádně prováděna všechna předepsaná opatření. Pracovníci, kteří provádějí plynování jedy za mimořádných provozních a rizikových podmínek, musí být předem obeznámení vedoucím pracovníkem s prostředím i s celkovou provozní situací.
§ 48
(1)
K plynování jedy smí být použito jen plynu s přísadou dostatečného množství varovné látky.
(2)
K plynování jedy, při němž by použitím plynu s přísadou varovné látky mohlo dojít ke znehodnocení ovoce a zeleniny, a k plynování ovocných stromků lze použít čistého kyanovodíku, je-li zabezpečeno řádné provádění a sledování zostřených ochranných a bezpečnostních opatření uvedených ve zvláštních podmínkách, které stanovil okresní hygienik podle § 45 odst. 3.
§ 49
(1)
Vedoucí pracovník musí zajistit, aby objekty, ve kterých se má provádět plynování jedy, byly včas opuštěny lidmi a zvířaty. Okresní hygienik může ve výjimečných případech povolit, aby plynují-li se jedy jen některé prostory objektu, byly lidmi a zvířaty opuštěny pouze tyto prostory; zkouškou provedenou pomocí slzních nebo dráždivých plynů však musí být bezpečně prokázáno, že zdi, stropy a podlahy těchto prostor nepropouštějí plyn.
(2)
Místnosti, které s plynovými prostorami bezprostředně souvisí, a to nejen ty, které jsou v témže podlaží, ale i místnosti nad nimi a pod nimi musí být po celou dobu plynování stále a řádně větrány. Není-li to možné, musí být tyto místnosti opuštěny lidmi i zvířaty v každém případě.
(3)
Z plynovaných prostor musí být odstraněny poživatiny, tabákové výrobky, léčiva a všechny zdravotnické potřeby a podle druhu jedu, kterého má být použito, též nádoby s vodou, vlhké a mokré předměty, jakož i předměty, z nichž zbytky plynu nelze snadno odstranit větráním ani jinými mechanickými způsoby. To platí i pro místnosti, které bezprostředně sousedí s plynovanými prostorami, nelze-li zabezpečit jejich stálé a řádné větrání po celou dobu plynování. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na skladiště poživatin nebo předmětů běžného užívání, pokud jedy, kterých má být použito, jsou pro tento účel připuštěny orgány hygienické a protiepidemické služby.
(4)
Má-li být prováděno plynování jedy v objektech stojících v bloku, musí být zkouškou uvedenou v odstavci 1 zjištěno, zda hraniční zdi k sousedním objektům nepropouštějí plyn. Nelze-li možnost pronikání plynu bezpečně vyloučit, platí pro místnosti objektů, které bezprostředně sousedí s plynovanými prostorami, obdobně ustanovení odstavců 2 a 3.
§ 50
(1)
Plynované objekty musí být bezpečně zajištěny proti unikání plynu navenek. Zejména musí být dokonalým utěsněním zabezpečeny střechy, klíčové dírky, skuliny v oknech, ve dveřích, stěnách, přepážkách a kolem potrubí, výpusti, zařízení pro odvádění odpadních látek do ovzduší (jako komíny, kamna s tahem do komína, větrací průduchy a ventilační zařízení), stoupací šachty a vodovody bez sifonu.
(2)
V plynovaných objektech musí být před použitím plynů hořlavých a výbušných uhašen oheň, odstraněn nevyhaslý popel, vypojeno elektrické zařízení ze sítě a uzavřen hlavní přívod svítiplynu. Při použití vysoce výbušných plynů musí mít pracovníci boty s gumovou podešví a i jinak vyhovující bezpečnostním předpisům.
§ 51
(1)
Po zaplynování jedy musí být vchody do plynovaných objektů uzamčeny, popřípadě jinak bezpečně uzavřeny. Klíče těchto objektů musí být až do úplného skončení plynování uloženy u vedoucího pracovníka.
(2)
Vchody do objektů plynovaných jedy musí být zalepeny a opatřeny varovnými nápisy „Čištění jedovatým plynem — životu nebezpečno!”; nad tímto nápisem musí být v přiměřené velikosti zobrazení lebky se skříženými hnáty. Varovné nápisy musí být vytištěny výrazným písmem a výška jednotlivých písmen musí být nejméně 6 cm. Nápisy se odstraní až po uvolnění plynovaných objektů (§ 52 odst. 3).
(3)
Po dobu působení plynu musí být ke vchodům do plynovaných objektů postavena hlídka.
§ 52
(1)
Po uplynutí doby potřebné k řádnému působení jedovatého plynu musí být plynované objekty dokonale větrány. Větrání musí být prováděno postupné, tak aby neunikala do ovzduší najednou velká množství plynu. Je-li to podle povahy plynu a podle povětrnostních poměrů nutné, musí být v plynovaných objektech udržována teplota potřebná pro řádné větrání.
(2)
Při větrání se musí postupovat tak, aby unikajícím plynem nebyly zamořeny sousední objekty, které nebyly plynovány. Než se započne s větráním, musí být proto v nejbližším okolí plynovaných objektů uzavřena všechna okna a dveře na dobu přiměřeně dlouhou s ohledem na povahu plynu, kterého bylo použito.
(3)
Plynované objekty smějí být uvolněny teprve tehdy, je-li chemickou zkouškou bezpečně prokázáno, že v nich nejsou zbytky plynu v koncentraci škodící zdraví. Způsob provádění této chemické zkoušky se stanoví v pracovních pokynech vydaných podle § 23.
(4)
Místnosti s plynovanými prostorami bezprostředně sousedící, které byly opuštěny lidmi a zvířaty, mohou být uvolněny ihned po zahájení větrání plynovaných prostorů, je-li zkouškou podle odstavce 3 bezpečně prokázáno, že do nich nepronikl plyn v koncentraci škodící zdraví.
(5)
Poživatiny, které přišly do styku s jedovatým plynem, smějí být dány do oběhu jen se souhlasem krajského hygienika, který dá provést potřebná laboratorní vyšetřování; těchto poživatin může být použito ke krmení zvířat jen se souhlasem orgánů veterinární služby.
§ 53
(1)
Plynování železničních vozů a jiných dopravních prostředků jedy — pokud nejde o plynování v plynových komorách — musí být prováděno v dostatečné vzdálenosti od obytných budov a od budov a prostor, v nichž jsou lidé nebo zvířata; lodi, ve kterých se provádí plynování jedy, nesmějí bezprostředně sousedit s jinými loďmi.
(2)
V ostatním platí pro plynování železničních vozů, lodí a jiných dopravních prostředků obdobně ustanovení §§ 45 a 47 až 52.
§ 54
Hubení škodlivých hlodavců pevnými a kapalnými jedy
(1)
Nástrahy pro hubení hlodavců pevnými nebo kapalnými jedy (dále jen „nástrahy”) je dovoleno připravovat pouze v místnostech s dobře fungujícím větracím zařízením nebo na volných prostranstvích. K nástrahám musí být vždy zamezen přístup nepovolaným osobám a hospodářským a domácím zvířatům. Nádobí určeného pro přípravu nástrah nesmí být používáno k jiným účelům s výjimkou mořicích bubnů, kterých se používá k moření obilí.
(2)
Nástrahy musí být vkládány buď do nor hlodavců nebo do zvláštních skříněk. Skříňky s nástrahami musí být uzamčeny a opatřeny nápisem „Pozor jed — životu nebezpečné!”. Nory hlodavců v uzavřených prostorách musí být po vložení nástrah pevně ucpány.
(3)
Místa pro položení nástrah musí být volena tak, aby v žádném případě nedošlo ke smíšení jedu s poživatinami nebo s krmivy. Okolí těchto míst musí být po dobu hubení hlodavců kontrolováno. V uzavřených prostorách musí být zbytky jedu, které byly hlodavci zaneseny mimo nory nebo skříňky, pravidelně odstraňovány a těla uhynulých hlodavců bez průtahu sebrána a spálena. Těla uhynulých hlodavců nesmějí být v žádném případě zakopána.
(4)
Vchody do prostor, jakož i pozemky, kde se provádí hubení hlodavců, musí být po položení nástrah označeny varovnými nápisy. Vedoucí pracovník je povinen poučit osoby, které mají přístup k těmto místům, na nebezpečí jedu pro lidi, zvláště děti, a pro zvířata.
(5)
Jakmile je skončeno hubení škodlivých hlodavců, musí vedoucí pracovník učinit opatření, aby jed, kterého bylo použito v uzavřených prostorách, byl bezpečně zneškodněn.
Hubení škodlivých živočichů látkami škodlivými zdraví
§ 55
(1)
Hubení plynnými (dýmotvornými) nebo kapalnými látkami škodlivými zdraví je dovoleno provádět jen v prostorách, které byly opuštěny lidmi a zvířaty a z nichž byly odstraněny poživatiny, tabákové výrobky, léčiva a zdravotnické potřeby. Odchylky z tohoto ustanovení mohou být povoleny orgány hygienické a protiepidemické služby pro skladiště poživatin nebo předmětů běžného užívání.
(2)
Při hubení plynnými (dýmotvornými) látkami a aerosoly musí být utěsněna okna, dveře, průduchy, spáry a jiné otvory tak, aby látka, které bylo použito, nepronikala mimo prostory, v nichž se provádí hubení. Hubí-li se hlodavci plynnými prostředky v podpodlaží, musí být utěsněny všechny skuliny tak, aby plyn odtud neunikal. Je-li používáno prostředků hořlavých nebo výbušných, musí být provedena též opatření uvedená v § 50 odst. 2. Vchody do prostorů, v nichž se provádí hubení, musí být uzamčeny, popřípadě jinak bezpečně uzavřeny. Klíče musí být po celou dobu hubení v úschově u vedoucího pracovníka.
(3)
O větrání prostor, ve kterých se provádělo hubení, platí obdobně ustanovení § 52 odst. 1. Prostory smějí být zpravidla uvolněny teprve tehdy, až zcela vymizel zápach po látce, které bylo použito.
(4)
Obdobně platí též ustanovení § 52 odst. 5 o oběhu poživatin, které při hubení škodlivých živočichů přišly do styku s látkami škodlivými zdraví.
§ 56
Hubí-li se hlodavci plynnými (dýmotvornými) látkami v norách, musí být prostředek, ze kterého se tvoří plyn, vložen přímo do nor k tomu určených a zasypán zeminou nebo pískem. Hubí-li se hlodavci v uzavřených prostorách, musí být ostatní nory bezpečně utěsněny; po vyvinutí plynu musí být v těchto případech bezpečně utěsněny i nory, do kterých byl vložen prostředek, z něhož se tvoří plyn.
§ 57
(1)
Při hubení pevnými látkami škodlivými zdraví musí být provedena opatření, aby nedošlo ke smíšení těchto látek s poživatinami a krmivy. Osoby, které mají přístup do prostor, v nichž se provádí hubení, musí být podle povahy látky, které bylo použito, upozorněny na nebezpečí pro zdraví lidí, zvláště dětí, a zvířat.
(2)
Ustanovení § 54 odst. 5 platí i pro zneškodnění látek škodlivých zdraví.
§ 58
Ustanovení §§ 54 až 57 platí přiměřeně i pro hubení škodlivých živočichů v lodích a v jiných dopravních prostředcích.
Část šestá
Zvláštní ustanovení
§ 59
(1)
Věcně příslušný ústřední orgán stanoví v dohodě s hlavním hygienikem Republiky československé podle potřeby další zvláštní podmínky pro zacházení s jedy a s látkami škodlivými zdraví v oboru své působnosti.
(2)
Hlavní hygienik Republiky československé v dohodě s věcně příslušným ústředním orgánem může stanovit, že se při určité činnosti nesmí používat jedů nebo látek škodlivých zdraví, nebo že se smí používat při určité činnosti jen jedů nebo látek škodlivých zdraví jím schválených; jde-li o činnost na ochranu živočišné nebo rostlinné výroby, stanoví tak ministerstvo zemědělství v dohodě s hlavním hygienikem Republiky československé. Schválení jedů nebo látek škodlivých zdraví pro použití při určité činnosti může být vázáno na podmínky.
Část sedmá
Závěrečná ustanovení
§ 60
Hlavní hygienik Republiky československé může v dohodě s ministerstvem vnitra a s věcně příslušným ústředním orgánem ve zvláště odůvodněných případech povolit odchylku od ustanovení § 28 odst. 2, §§ 29 a 30, § 32 odst. 1 a § 33.
§ 61
O tom, zda jde o látku škodlivou zdraví, popřípadě o průmyslovou škodlivinu, rozhodne v pochybných případech hlavní hygienik Republiky československé.
§ 62
Pokud zvláštní předpisy stanoví pro způsobilost zaměstnanců nebo pro zacházení s některými jedy nebo látkami škodlivými zdraví podmínky přísnější, než jsou stanoveny touto vyhláškou, je nutno se řídit těmito zvláštními předpisy.
§ 63
Na provádění této vyhlášky dozírají orgány hygienické a protiepidemické služby a orgány Veřejné bezpečnosti ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí vykonávajícími dozor nad bezpečností při práci. V zařízeních v oboru ministerstva národní obrany dozírají na provádění této vyhlášky orgány vojenské správy.
§ 64
(1)
Zrušují se
1.
vyhláška č. 161/1950 Ú. l., o barvení a přepravě metanolu,
2.
vyhláška č. 194/1955 Ú. l., o způsobilosti osob zacházejících s jedy při jejich výrobě, zpracování a přípravě,
3.
vyhláška č. 40/1956 Ú. l., o úschově, balení a dopravě jedů a látek škodlivých zdraví a o označování jejich obalů, ve znění vyhlášky č. 37/1959 Ú. l.
(2)
Ode dne počátku účinnosti této vyhlášky nelze již ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, postupovat podle zákona č. 160/1936 Sb., o hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, etylénoxydem a chlorpikrinem, a vládního nařízení č. 176/1936 Sb., jímž se provádějí některá ustanovení tohoto zákona, ve znění vládního nařízení č. 422/1940 Sb.
§ 65
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Ministr:
dr. Plojhar v. r.
Příloha k vyhlášce č. 234/1959 Ú. l.
644kB
*)
Vyhláška č. 167/1955 Ú. l., kterou se uveřejňuje seznam jedů.
**)
Úřední sdělení ministerstva zdravotnictví uveřejněné v částce 93 Úředního listu z roku 1955 (Látky škodlivé zdraví).
*)
Zejména vládní nařízení č. 44/1952 Sb., o lékárnících, a vládní nařízení č. 77/1951 Sb., o středních zdravotnických pracovnících.
*)
Vyhláška č. 107/1956 Ú. l., o hygienických podmínkách, kterým musí vyhovovat závody na výrobu, zpracování a přípravu jedů, a směrnice o hygienických podmínkách pro výstavbu průmyslových podniků, poř. č. 5/1958 sb. Hyg. předp.
*)
Vyhláška č. 193/1955 Ú. l., o vydávání povolení k zacházení s jedy a o evidenci jedů.
*)
Zejména zákon č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv, a nařízení ministra zdravotnictví č. 10/1950 Sb., kterým se upravuje způsob provozu lékáren.
**)
Směrnice vydané ústředními orgány pro jednotlivé obory podle zásad vládního usnesení ze dne 4. května 1958 č. 421.
*)
Směrnice ministerstva zdravotnictví pro provádění povinných preventivních periodických prohlídek pracovníků na rizikových pracovištích poř. č. 113/1958 Sb. instr.
*)
Podmínky pro hubení plevelů jedy a látkami škodlivými zdraví stanoví příslušný ústřední orgán podle § 59 odst. 1 této vyhlášky. |
Vyhláška Ministerstev financí a spravedlnosti č. 236/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstev financí a spravedlnosti č. 236/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstev financí a spravedlnosti o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku
Vyhlášeno 29. 12. 1959, datum účinnosti 29. 12. 1959, částka 98/1959
* Úvodní ustanovení
* § 1 - (1) Tato vyhláška se vztahuje na domy, které jsou ve vlastnictví fyzických osob nebo soukromých právnických osob a jsou zcela nebo převážně určeny k bydlení.
* § 2 - (1) Dům je zcela nebo převážně určen k bydlení, bylo-li stavebním úřadem povoleno užívat ho zcela nebo převážně k bydlení. Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo patrno, že domu bylo povoleno užívat k bydlení, stačí, že k tomuto účelu je převážně uží
* § 3 - (1) Domy, které vzhledem k svému stavebnímu uspořádání mají plnit účel rodinných domků, se rozumí domy stavebně uspořádané jako rodinné domky, které se však za rodinné domky ve smyslu předpisů o hospodaření s byty nepovažují jen proto, že mají více obytnýc
* Provádění úprav nájemních domů
* § 4 - (1) Místní národní výbor, jemuž především přísluší pečovat o neustálé zvyšování úrovně bydlení pracujících, může v rámci plánu úprav bytového fondu a s písemným souhlasem vlastníků provádět úpravy domů, na které se vztahuje tato vyhláška (dále jen „nájemní
* § 5 - (1) Místní národní výbor oprávněný k úpravě (§ 4 odst. 1 nebo 2) provede úpravu zcela nebo převážně svépomocí (např. v akci zvelebování mést a obcí) anebo zadá její provedení příslušné dodavatelské organizaci. Při provádění. úpravy má místní národní výbor
* § 6 - V dohodě sjednané mezi místním národním výborem a organizací socialistického sektoru (§ 5 odst. 2) může být též stanoveno, že všechny nebo některé byty získané úpravou budou poprvé přiděleny podle předpisů o hospodaření s byty zaměstnancům organizace, a to
* Náklady na úpravu nájemního domu
* § 7 - Místní národní výbor uhradí ze svých rozpočtových prostředků náklady vynaložené (§ 5) na úpravu; organizaci, která provedla úpravu podle § 5 odst. 2, nahradí však jen skutečně a hospodárně vynaložené a prokázané náklady na mzdy a materiál a poddodavatelské
* § 8 - (1) Vlastník nájemního domu je povinen místnímu národnímu výboru zaplatit náhradu za provedenou úpravu (§ 4 zákona). Tuto povinnost uloží vlastníku nájemního domu výkonný orgán místního národního výboru platebním výměrem. Výměr vydá ihned po provedení úpra
* § 9 - Nakládání s nájemním domem po úpravě
* Uplatnění nároků na náhradu za provedenou úpravu
* § 10 - (1) Nezaplatí-li vlastník domu místnímu národnímu výboru do 15 dnů po právní moci platebního výměru náhradu za provedenou úpravu a přesahuje-li pohledávka (její zbytek) na tuto náhradu sama o sobě nebo spolu s ostatními pohledávkami organizací státního soc
* § 11 - (1) Přechodem majetku (§ 10 odst. 1) do státního socialistického vlastnictví zanikají podle zvláštních předpisů**) zástavní práva a věcná břemena na něm váznoucí.
* § 12 - Nezaplatí-li vlastník nájemního domu splatnou náhradu za provedenou úpravu a nejsou-li dány podmínky uvedené v § 10 odst. 1 k přechodu nájemního domu do státního socialistického vlastnictví anebo odloží-li finanční odbor rozhodnutí o přechodu vlastnictví (
* § 13 - Dnem přechodu majetku do státního socialistického vlastnictví stává se bývalý vlastník nájemního domu nájemníkem bytu, kterého v domě užívá (§ 6 odst. 2 zákona). Nájemní poměr takto založený řídí se obecnými předpisy.
* Závěrečná ustanovení
* § 14 - O právních poměrech vzniklých mezi národními výbory a vlastníkem nájemního domu na základě ustanovení této vyhlášky a o právních poměrech vzniklých mezi místním národním výborem a organizací socialistického sektoru na základě ustanovení § 5 odst. 2, § 6 a
* § 15 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 29. 12. 1959
236
VYHLÁŠKA
ministerstev financí a spravedlnosti
ze dne 22. prosince 1959
o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku
Zvyšování životní úrovně pracujících předpokládá též soustavné zvyšování úrovně jejich bydlení. Proto současně s uskutečňováním širokého programu nové bytové výstavby je třeba za nejširší aktivní účast všeho pracujícího lidu plně využívat a zvelebovat celý dosavadní bytový fond. Část bytového fondu je však dosud v soukromém vlastnictví, není dostatečně udržována a nevyhovuje stále se zvyšujícím požadavkům na úroveň bydlení. Poněvadž i tento majetek je součástí národního bohatství, je v zájmu celé společnosti, aby bylo o něj pečováno stejně jako o majetek národní. K dosažení tohoto účelu vytváří zákon č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku (dále jen „zákon”), nezbytné hospodářské a právní předpoklady.
Ministerstva financí a spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 8 zákona:
Úvodní ustanovení
§ 1
(1)
Tato vyhláška se vztahuje na domy, které jsou ve vlastnictví fyzických osob nebo soukromých právnických osob a jsou zcela nebo převážně určeny k bydlení.
(2)
Tato vyhláška se nevztahuje na rodinné domky ve smyslu předpisu o hospodaření s byty.*) Nevztahuje se též na domy, které vzhledem k svému stavebnímu uspořádání, okruhu jejich uživatelů nebo jiným skutečnostem mají plnit účel rodinných domků (§ 3)
§ 2
(1)
Dům je zcela nebo převážně určen k bydlení, bylo-li stavebním úřadem povoleno užívat ho zcela nebo převážně k bydlení. Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo patrno, že domu bylo povoleno užívat k bydlení, stačí, že k tomuto účelu je převážně užíván.
(2)
Domem, který je zcela nebo převážně určen k bydlení, je i nedostavěný dům, má-li být podle rozhodnutí o přípustnosti stavby zcela nebo převážně k tomuto účelu určen.
§ 3
(1)
Domy, které vzhledem k svému stavebnímu uspořádání mají plnit účel rodinných domků, se rozumí domy stavebně uspořádané jako rodinné domky, které se však za rodinné domky ve smyslu předpisů o hospodaření s byty nepovažují jen proto, že mají více obytných místností a že plošná výměra těchto místností je větší, než stanoví tyto předpisy. Přitom nerozhoduje, zda takové domy jsou pronajaty či nikoliv.
(2)
Domy, které vzhledem k okruhu jejich uživatelů mají plnit účel rodinných domků, se rozumí domy, které nemají podstatné znaky obytných domů určených k pronajímání za účelem docilování bezpracných zisků a jsou skutečně převážně užívány k bydlení spoluvlastníky nebo vlastníkem (spoluvlastníky) a osobami mu blízkými.**)
(3)
Domy, které vzhledem k jiným skutečnostem mají plnit účel rodinných domků, se rozumí domy, které nemají podstatné znaky obytných domů určených k pronajímání za účelem docilování bezpracných zisků a nelze je bez neúměrného nákladu upravit tak, aby v nich mohlo být více samostatných bytů odpovídajících dnešním požadavkům na úroveň bydlení.
Provádění úprav nájemních domů
§ 4
(1)
Místní národní výbor, jemuž především přísluší pečovat o neustálé zvyšování úrovně bydlení pracujících, může v rámci plánu úpravúprav bytového fondu a s písemným souhlasem vlastníků provádět úpravyúpravy domů, na které se vztahuje tato vyhláška (dále jen „nájemní domy”). ÚpravouÚpravou se rozumí přístavba, nástavba, změna stavby (rekonstrukce, adaptace), dokončení stavby a jiné úpravyúpravy směřující k zlepšení celkového stavu nájemního domu, dále přípojky na veřejná zařízení a udržovací práce (běžné a generální opravy); úpravouúpravou však nejsou opravy, které je podle obecných předpisů povinen nést nájemce.
(2)
Nelze-li dosáhnout souhlasu vlastníka, může odbor místního hospodářství, dopravy a obchodu rady okresního národního výboru (dále jen „odbor místního hospodářství”) na návrh výkonného orgánu místního národního výboru rozhodnout, že úpravaúprava podle odstavce 1 může být provedena bez tohoto souhlasu. Rozhodnutí vydá v dohodě s odborem výstavby a vodního hospodářství rady okresního národního výboru a s finančním odborem rady okresního národního výboru (dále jen „finanční odbor”).
(3)
Odpovědnost vlastníka za stav nájemního domu, upravená v platných předpisech, není souhlasem uděleným k úpravámúpravám (odstavec 1 nebo 2) dotčena.
(4)
Odbor místního hospodářství návrh zamítne, zjistí-li zejména, že
a)
úpravaúprava se má týkat domu, na který se tato vyhláška nevztahuje,
b)
nejde o úpravuúpravu podle odstavce 1 první část druhé věty,
c)
nejde o úpravuúpravu směřující k zvyšování úrovně bydlení pracujících (např. úpravaúprava nájemního domu za účelem odstranění komunikačních závad nebo jen z důvodů památkové péče),
d)
předpokládané náklady na úpravuúpravu nejsou úměrné hodnotě a kapacitě domu a nejde přitom o úpravuúpravu skutečně nezbytně nutnou.
(5)
Rozhodnutí podle odstavce 2 doručí se vždy i vlastníku nájemního domu; s úpravouúpravou lze započít teprve po právní moci rozhodnutí, ledaže by pro nebezpečí z prodlení byl odvolání odňat odkladný účinek.
§ 5
(1)
Místní národní výbor oprávněný k úpravěúpravě (§ 4 odst. 1 nebo 2) provede úpravuúpravu zcela nebo převážně svépomocí (např. v akci zvelebování mést a obcí) anebo zadá její provedení příslušné dodavatelské organizaci. Při provádění. úpravyúpravy má místní národní výbor práva a povinnosti stavebníka.*)
(2)
Místní národní výbor oprávněný k úpravěúpravě může se písemně dohodnout s organizací socialistického sektoru, která je schopna úpravuúpravu provést převážně vlastními pracovníky a převážně z vlastních materiálových zdrojů, že úpravuúpravu nájemního domu provede sama. Při provádění úpravyúpravy má organizace práva a povinnosti stavebníka. Není-li organizace oprávněna podle předpisů stavebního řádu úpravuúpravu provést, může tak učinit jen za podmínek stanovených v § 6 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu.
§ 6
V dohodě sjednané mezi místním národním výborem a organizací socialistického sektoru (§ 5 odst. 2) může být též stanoveno, že všechny nebo některé byty získané úpravouúpravou budou poprvé přiděleny podle předpisů o hospodaření s byty zaměstnancům organizace, a to jako podnikové byty ve smyslu uvedených předpisů. To platí i tehdy, je-li organizací složka vojenské správy; místní národní výbor v tomto případě poprvé přidělí získané byty podle pořadníku vojáků z povolání.
Náklady na úpravu nájemního domu
§ 7
Místní národní výbor uhradí ze svých rozpočtových prostředků náklady vynaložené (§ 5) na úpravuúpravu; organizaci, která provedla úpravuúpravu podle § 5 odst. 2, nahradí však jen skutečně a hospodárně vynaložené a prokázané náklady na mzdy a materiál a poddodavatelské práce souvisící s úpravouúpravou.
§ 8
(1)
Vlastník nájemního domu je povinen místnímu národnímu výboru zaplatit náhradu za provedenou úpravuúpravu (§ 4 zákona). Tuto povinnost uloží vlastníku nájemního domu výkonný orgán místního národního výboru platebním výměrem. Výměr vydá ihned po provedení úpravyúpravy nebo její ucelené části. Opis výměru zašle finančnímu odboru (§ 4 odst. 2).
(2)
Náhrada se stanoví částkou, kterou za provedenou úpravuúpravu místnímu národnímu výboru vyúčtovala dodavatelská organizace, zvýšenou o další náklady, které by vznikly vlastníkovi, kdyby byl stavebníkem (např. za vyhotovení dokumentace, za stavební dozor).
(3)
Provedl-li místní národní výbor úpravuúpravu svépomocí anebo byla-li úpravaúprava provedena podle § 5 odst. 2, stanoví se náhrada ve výši nákladů, kterých by bylo třeba, kdyby byla provedena dodavatelským způsobem, zvýšených o další náklady, které by vznikly vlastníkovi, kdyby byl stavebníkem.
(4)
Nebyla-li pohledávka na náhradu za provedenou úpravuúpravu zaplacena do 15 dnů po právní moci platebního výměru, je povinen vlastník nájemního domu zaplatit úroky z prodlení ve výši 5 %; výkonný orgán místního národního výboru navrhne u knihovního soudu, aby zákonné zástavní právo pro pohledávku na náhradu bylo zapsáno v pozemkové knize.
§ 9
Nakládání s nájemním domem po úpravě
(1)
Pokud se ve vyhlášce nestanoví jinak, smí vlastník nájemního domu, na němž byla provedena místním národním výborem úpravaúprava, nakládat s nájemním domem, dokud na něm vázne zákonné zástavní právo pro pohledávku za provedenou úpravuúpravu, jen se souhlasem finančního odboru. NakládánímNakládáním se rozumí nakládánínakládání právní (např. darování, prodej) i nakládánínakládání faktické (např. rekonstrukce, demolice).
(2)
Finanční odbor může udělit souhlas jen tehdy, nebude-li tím ztíženo vymáhání pohledávky za úpravuúpravu anebo přechod nájemního domu do státního socialistického vlastnictví podle § 10, anebo není-li zamýšlené nakládánínakládání v rozporu s účelem provedené úpravyúpravy. Právní úkony provedené bez potřebného souhlasu jsou neplatné (§ 5 zákona).
(3)
Finanční odbory mohou k udělování souhlasu zmocnit výkonné orgány místních národních výborů a určit přitom rozsah tohoto oprávnění (§ 5 odst. 1 zákona).
(4)
Povinnost vlastníka udržovat a opravovat nájemní dům není předchozími ustanoveními dotčena. K těmto úkonům, jakož i k pořízení na případ smrti, není třeba souhlasu finančního odboru.
Uplatnění nároků na náhradu za provedenou úpravu
§ 10
(1)
Nezaplatí-li vlastník domu místnímu národnímu výboru do 15 dnů po právní moci platebního výměru náhradu za provedenou úpravuúpravu a přesahuje-li pohledávka (její zbytek) na tuto náhradu sama o sobě nebo spolu s ostatními pohledávkami organizací státního socialistického sektoru zajištěnými na nájemním domu zástavním právem (např. zákonným, smluvním, exekučním) dvě třetiny hodnoty, kterou měl dům před úpravouúpravou, rozhodne finanční odbor, že dům i s pozemkem, na němž byl vystavěn, a se zahradou hraničící s tímto pozemkem, pokud patří vlastníku nájemního domu, přechází do státního socialistického vlastnictví. Zároveň rozhodne, do správy které organizace státního socialistického sektoru nájemní dům přechází.
(2)
Finanční odbor může rozhodnutí podle odstavce 1 odložit jen ze závažných důvodů. V tom případě je povinen odložení rozhodnutí hlásit neprodleně nadřízenému orgánu.
(3)
S výjimkou pohledávky na náhradu za provedenou úpravouúpravou není u ostatních pohledávek uvedených v odstavci 1 rozhodné, jsou-li splatné či nikoliv.
(4)
Hodnota domu před úpravouúpravou se určí podle předpisů platných pro oceňování nemovitostí ve vyvlastňovacím řízení.*) K hodnotě pozemku, na němž je dum vystavěn, a zahrady hraničící s tímto pozemkem se přitom nepřihlíží.
(5)
Rozhodne-li finanční odbor o přechodu nájemního domu do státního socialistického vlastnictví, vyrozumí o tom odbor sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru, má-li za to, že vzhledem k okolnostem mu známým je ztrátou příjmů z domu ohrožena výživa jeho vlastníka nebo osob v jeho zaopatření.
§ 11
(1)
Přechodem majetku (§ 10 odst. 1) do státního socialistického vlastnictví zanikají podle zvláštních předpisů**) zástavní práva a věcná břemena na něm váznoucí.
(2)
O vymáhání, prominutí nebo upuštění od vymáhání pohledávek organizací státního socialistického sektoru, které vázly na majetku (§ 10 odst. 1), platí předpisy o správě národního majetku;*) pohledávka místního národního výboru na náhradu se však promine, ledaže by důležitý obecný zájem vyžadoval, aby byla vymáhána.
§ 12
Nezaplatí-li vlastník nájemního domu splatnou náhradu za provedenou úpravuúpravu a nejsou-li dány podmínky uvedené v § 10 odst. 1 k přechodu nájemního domu do státního socialistického vlastnictví anebo odloží-li finanční odbor rozhodnutí o přechodu vlastnictví (§ 10 odst. 2), bude pohledávka na náhradu proti vlastníku domu vymáhána. O nakládánínakládání s touto pohledávkou platí předpisy o správě národního majetku.
§ 13
Dnem přechodu majetku do státního socialistického vlastnictví stává se bývalý vlastník nájemního domu nájemníkem bytu, kterého v domě užívá (§ 6 odst. 2 zákona). Nájemní poměr takto založený řídí se obecnými předpisy.
Závěrečná ustanovení
§ 14
O právních poměrech vzniklých mezi národními výbory a vlastníkem nájemního domu na základě ustanovení této vyhlášky a o právních poměrech vzniklých mezi místním národním výborem a organizací socialistického sektoru na základě ustanovení § 5 odst. 2, § 6 a § 7 rozhoduje se v řízení správním.
§ 15
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra financí:
inž. Sucharda v. r.
První náměstek ministra spravedlnosti:
dr. Litera v. r.
*)
Zákon č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, a předpisy vydané k jeho provedení.
**)
§ 17 odst. 2 občanského zákoníka.
*)
Viz zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, a vyhlášku č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu.
*)
Vyhláška č. 228/1951 Ú. l. I, o určování náhrady za vyvlastnění a za předběžné užívání nemovitostí, ve znění vyhlášky č. 44/1952 Ú. l, směrnice poř. č. 256/1952 Sb. ob., o cenách nemovitostí nabývaných subjekty socialistického hospodářského sektoru nebo orgány veřejné správy.
**)
§ 17 zákona č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, ve znění vyhlášky ministra spravedlnosti č. 68/1958 Sb., vládní nařízení č. 97/1952 Sb., o zániku věcných práv na některých částech národního majetku, § 14 vládního nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku.
*)
Vyhláška ministerstva financí č. 205/1958 Ú. l., o správě národního majetku. |
Vyhláška Hlavního arbitra pro Slovensko č. 237/1959 Ú. l. | Vyhláška Hlavního arbitra pro Slovensko č. 237/1959 Ú. l.
Vyhláška hlavního arbitra pro Slovensko, kterou se mění vyhláška o pověření rozhodováním některých sporů patřících před Státní arbitráž pro Slovensko
Vyhlášeno 29. 12. 1959, datum účinnosti 13. 1. 1960, částka 98/1959
Aktuální znění od 13. 1. 1960
237
VYHLÁŠKA
hlavního arbitra pro Slovensko
ze dne 7. prosince. 1959,
kterou se mění vyhláška o pověření rozhodováním některých sporů patřících před Státní arbitráž pro Slovensko
(Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 237/1959 Ú. v.). |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 239/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 239/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva školství a kultury o vývozu kulturních památek a předmětů muzejní hodnoty
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 99/1959
* § 1 - K vývozu kulturní památky nebo předmětu muzejní hodnoty (dále jen „chráněný předmět“) do ciziny, a to i když jde o vývoz jen na přechodnou dobu (tzv. záznamní oběh v cizině), např. pro účely výstavní, je třeba souhlasu
* § 2 - (1) O souhlas k vývozu chráněného předmětu může žádat vlastník (u národního majetku organizace, která jej má ve správě nebo v trvalém užívání), a jde-li o záznamní oběh v cizině ke kulturně propagačním účelům, také organizace, která takový podnik pořádá ne
* § 3 - (1) Žadatel je povinen opatřit žádost odborným vyjádřením, které podle povahy věci podává buď krajské muzeum nebo krajská galerie (krajský vlastivědný ústav). Nemá-li příslušný krajský ústav odborníka specializovaného pro potřebný obor, dále v případech, k
* § 4 - (1) Schvalující orgán vyznačí své rozhodnutí, učiněné na základě vyjádření příslušného odborného ústavu, na obě zbývající vyhotovení žádosti (popřípadě i na identifikační přílohy); při záznamním oběhu v cizině vyznačí současně lhůtu, do které má být chráně
* § 5 - (1) Souhlas podle § 1 se nevyžaduje k vývozu chráněných předmětů do záznamního oběhu v cizině ke kulturně propagačním účelům, jestliže takový podnik pořádá nebo obesílá instituce pověřená ministerstvem školství a kultury; tato výjimka se nevztahuje na náro
* § 6 - Předpisy vydané k provedení zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství, jakož i předpisy o správě národního majetku zůstávají nedotčeny.
* § 7 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 30. 12. 1959
239
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 14. prosince 1959
o vývozu kulturních památek a předmětů muzejní hodnoty
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě s ministerstvem zahraničního obchodu a s ostatními zúčastněnými ústředními úřady podle § 14 odst. 3 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, a podle § 8 odst. 2 zákona č. 54/1959 Sb., o muzeích a galeriích:
§ 1
K vývozu kulturní památkypamátky nebo předmětu muzejní hodnoty (dále jen „chráněný předmět“) do ciziny, a to i když jde o vývoz jen na přechodnou dobu (tzv. záznamní oběh v cizině), např. pro účely výstavní, je třeba souhlasu
a)
vlády, jde-li o národní kulturní památkypamátky,
b)
ministerstva školství a kultury, jde-li o chráněný předmět, který hodlají vyvézt ústavy se sídlem v Praze, uvedené v § 3 odst. 1,
c)
odboru školství a kultury rady krajského národního výboru příslušného podle sídla (bydliště) žadatele (§ 2 odst. 1) ve všech ostatních případech.
§ 2
(1)
O souhlas k vývozu chráněného předmětu může žádat vlastník (u národního majetku organizace, která jej má ve správě nebo v trvalém užívání), a jde-li o záznamní oběh v cizině ke kulturně propagačním účelům, také organizace, která takový podnik pořádá nebo obesílá.
(2)
Žádost se podává trojmo u orgánu oprávněného udělit souhlas — a jde-li o vývoz národní kulturní památkypamátky u ministerstva školství a kultury — na předepsaném tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu k této vyhlášce.
§ 3
(1)
Žadatel je povinen opatřit žádost odborným vyjádřením, které podle povahy věci podává buď krajské muzeum nebo krajská galerie (krajský vlastivědný ústav). Nemá-li příslušný krajský ústav odborníka specializovaného pro potřebný obor, dále v případech, kdy tento ústav sám hodlá uskutečnit vývoz chráněného předmětu, a rovněž tehdy, má-li žadatel bydliště v Praze,
podá vyjádření:| jde-li o:
---|---
Národní museum v Praze| chráněné předměty, pokud podle povahy věci nepřísluší jejich posouzení některému z dále uvedených odborných ústavů,
Národní galerie| díla výtvarných umění (umění malířského, grafického a sochařského)
Uměleckoprůmyslové museum v Praze| chráněné předměty z oboru umění užitého a uměleckých řemesel,
Archeologický ústav Československé akademie věd| chráněné předměty archeologické,
Státní knihovna Československé republiky v Praze| knihy včetně starých tisků a knih rukopisných,
Národní technické muzeum v Praze| chráněné předměty z oboru techniky, matematických a fyzikálních věd a chemie,
Poštovní muzeum v Praze| chráněné předměty z oboru poštovnictví a tvorby poštovních známek,
Vojenské historické muzeum v Praze| chráněné předměty vojenské a historické zbraně všeho druhu,
Státní židovské muzeum v Praze| památkypamátky židovské kultury.
(2)
Odborný ústav, který podává odborné vyjádření, musí přitom uvážit, zda vývoz chráněného předmětu je možný z hlediska ostatních ústavů uvedených v odstavci 1; v případě potřeby si vyžádá jejich stanoviska.
(3)
Své vyjádření poznamená posuzující odborný ústav na všechna vyhotovení žádosti (popřípadě i na identifikační přílohy) a jedno vyhotovení si ponechá jako doklad.
(4)
Zjistí-li posuzující odborný ústav, že předmět, k jehož vývozu se žádá o povolení, není kulturní památkoupamátkou ani předmětem muzejní hodnoty, uvede ve svém vyjádření, že se na daný předmět ustanovení zákonů č. 22/1958 Sb. a č. 54/1959 Sb. nevztahují a že tudíž udělení souhlasu k vývozu podle těchto předpisů není třeba. Jedno vyhotovení žádosti odevzdá odborný ústav žadateli pro příslušný celní orgán, druhé dva si ponechá jako doklad.
(5)
V případech, kdy žadatelem není orgán státní správy, učiní posuzující odborný ústav opatření k tomu, aby posuzovaný předmět nemohl být zaměněn.
§ 4
(1)
Schvalující orgán vyznačí své rozhodnutí, učiněné na základě vyjádření příslušného odborného ústavu, na obě zbývající vyhotovení žádosti (popřípadě i na identifikační přílohy); při záznamním oběhu v cizině vyznačí současně lhůtu, do které má být chráněný předmět dovezen zpět. V případě, že souhlas k vývozu chráněného předmětu byl udělen, obdrží jedno vyhotovení žadatel jako doklad pro příslušný celní orgán, druhé si ponechá schvalující orgán; v případě, že souhlas k vývozu udělen nebyl, ponechá si schvalující orgán jako doklad vyhotovení obě.
(2)
Schvalující orgán je oprávněn vyhradit si v kterémkoli případě přítomnost svého pověřeného zástupce při celním řízení (odbavení chráněného předmětu celnicí).
§ 5
(1)
Souhlas podle § 1 se nevyžaduje k vývozu chráněných předmětů do záznamního oběhu v cizině ke kulturně propagačním účelům, jestliže takový podnik pořádá nebo obesílá instituce pověřená ministerstvem školství a kultury; tato výjimka se nevztahuje na národní kulturní památkypamátky.
(2)
Nejde-li o národní kulturní památkypamátky, může ministerstvo školství a kultury v odůvodněných případech povolit další výjimky z ustanovení této vyhlášky.
§ 6
Předpisy vydané k provedení zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství, jakož i předpisy o správě národního majetku zůstávají nedotčeny.
§ 7
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
Žádost
o udělení souhlasu k vývozu kulturních památek nebo předmětů muzejní hodnoty podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, a zákona č. 54/1959 Sb., o muzeích a galeriích. (Předpokládá se trojmo, žadatel vyplní část A až C.)
855kB
333kB |
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 243/1959 Ú. l. | Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 243/1959 Ú. l.
Vyhláška ministerstva zemědělství o některých náhradách za úkony ve veterinárních ústavech a zařízeních
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 99/1959
* § 1 - Organizace státního socialistického sektoru, jednotná zemědělská družstva a fyzické osoby provozující zemědělskou výrobu podrobenou zemědělské dani (a to i tehdy jsou-li od jejího placení osvobozeni) a chovající hospodářská zvířata neplatí náhrady za ošetř
* § 2 - (1) Za ustájení a krmení zvířat ve veterinárních ústavech a zařízeních platí chovatelé náhradu podle těchto sazeb:
* § 3 - Touto vyhláškou se mění oddílu VI vyhlášky ministerstva zemědělství č. 141/1951 Ú. l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o zdokonalení živočišné výroby.
* § 4 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
243
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství
ze dne 29. prosince 1959
o některých náhradách za úkony ve veterinárních ústavech a zařízeních
Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvy vnitra a financí stanoví podle § 19 odst. 1 písm. j) zákona č. 187/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby, a podle § 6 písm. B č. 2 a § 9 odst. 1 písm. b) vyhlášky Státní plánovací komise č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
§ 1
Organizace státního socialistického sektoru, jednotná zemědělská družstva a fyzické osoby provozující zemědělskou výrobu podrobenou zemědělské dani (a to i tehdy jsou-li od jejího placení osvobozeni) a chovající hospodářská zvířata neplatí náhrady za ošetření hospodářských zvířat a úkony ve veterinárních ústavech a zařízeních, jakož i náhrady za léčiva, očkovací látky a jiný zdravotnický materiál použitý nebo dodaný jim při úkonu, vybírané podle oddílu VI vyhlášky ministerstva zemědělství č. 141/1951 Ú. l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o zdokonalení živočišné výroby.
§ 2
(1)
Za ustájení a krmení zvířat ve veterinárních ústavech a zařízeních platí chovatelé náhradu podle těchto sazeb:
Za jednokopytníky a skot| 10 Kčs denně
---|---
za hříbata a skot do 6 měsíců| 6 Kčs denně
za prasata| 6 Kčs denně
za psy| 3 Kčs denně
(2)
Při poskytnutí krmiva chovatelem snižují se částky podle odstavce 1 o dvě třetiny.
(3)
Za přepravu zvířat vozidly veterinárních ústavů a zařízení platí chovatelé sazby podle zvláštních předpisů.
§ 3
Touto vyhláškou se mění oddílu VI vyhlášky ministerstva zemědělství č. 141/1951 Ú. l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o zdokonalení živočišné výroby.
§ 4
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Ministr:
Štrougal v. r. |
Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 247/1959 Ú. l. | Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 247/1959 Ú. l.
Vyhláška pověřenectva školství a kultury o okresních konzervátorech a zpravodajích státní památkové péče
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 99/1959
Aktuální znění od 30. 12. 1959
247
VYHLÁŠKA
pověřenectva školství a kultury
ze dne 19. prosince 1959
o okresních konzervátorech a zpravodajích státní památkové péče
(Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 247/1959 Ú. v.). |
Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 248/1959 Ú. l. | Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 248/1959 Ú. l.
Vyhláška pověřenectva školství a kultury, kterou se blíže určuje činnost a organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové péče
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 99/1959
Aktuální znění od 30. 12. 1959
248
VYHLÁŠKA
pověřenectva školství a kultury
ze dne 19. prosince 1959,
kterou se blíže určuje činnost a organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové péče
(Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 248/1959 Ú. v.). |
Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 249/1959 Ú. l. | Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 249/1959 Ú. l.
Vyhláška pověřenectva školství a kultury o národních kulturních památkách
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 99/1959
Aktuální znění od 30. 12. 1959
249
VYHLÁŠKA
pověřenectva školství a kultury
ze dne 19. prosince 1959
o národních kulturních památkách
(Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 249/1959 Ú. v.). |
Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 250/1959 Ú. l. | Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 250/1959 Ú. l.
Vyhláška pověřenectva školství a kultury o evidenci kulturních památek
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 99/1959
Aktuální znění od 30. 12. 1959
250
VYHLÁŠKA
pověřenectva školství a kultury
ze dne 19. prosince 1959
o evidenci kulturních památek
(Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 250/1959 Ú. v.). |
Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 251/1959 Ú. l. | Vyhláška Pověřenectva školství a kultury č. 251/1959 Ú. l.
Vyhláška pověřenectva školství a kultury o památkových ochranných pásmech
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 99/1959
Aktuální znění od 30. 12. 1959
251
VYHLÁŠKA
pověřenectva školství a kultury
ze dne 19. prosince 1959
o památkových ochranných pásmech
(Tato vyhláška platí jen na Slovensku; je uveřejněna v plném znění v Úředním věstníku pod č. 251/1959 Ú. v.). |
Nařízení vlády č. 80/1959 Sb. | Nařízení vlády č. 80/1959 Sb.
Nařízení, kterým se mění vládní nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících
Vyhlášeno 30. 12. 1959, datum účinnosti 30. 12. 1959, částka 37/1959
* Čl. I - Vládní nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 30. 12. 1959
80
Vládní nařízení
ze dne 7. prosince 1959,
kterým se mění vládní nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících
Vláda Republiky československé nařizuje podle § 90 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení:
Čl. I
Vládní nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, se mění takto:
1.
§ 20 zní:
„Druhy dávek
Z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících se poskytují:
1.
důchody:
a)
starobní,
b)
invalidní,
c)
vdovský (vdovecký),
d)
sirotčí;
2.
dávky při pracovním úrazu;
3.
výchovné;
4.
zvýšení důchodu pro bezmocnost;
5.
zabezpečení důchodců v nemoci.“
2.
§ 29 zní:
„Bezplatná preventivní a léčebná péče o děti osob samostatně hospodařících
Dětem osob samostatně hospodařících mladším 15 let poskytuje stát bezplatně preventivní a léčebnou péči v plném rozsahu podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči.“
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provede je předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Široký v. r. |
Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 3/1960 Ú. l. | Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 3/1960 Ú. l.
Vyhláška Úřadu pro normalizaci, kterou se podle § 14 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, ruší, mění a doplňují některé československé státní normy
Vyhlášeno 20. 1. 1960, datum účinnosti 20. 1. 1960, částka 3/1960
* § 1 - S platností od 1. ledna 1960 se ruší československé státní normy
* § 2 - S platností od 1. ledna 1960 se ruší československé státní normy
* § 3 - V československé státní normě ČSN 34 6432 „Elektrická pevnost izolačních olejů“, uveřejněné ve vyhlášce č. 51/1959 Ú. l., se doplňuje čl. 6 za druhým odstavcem touto poznámkou:
* § 4 - V československé státní normě ČSN 44 1455 „Hnědá uhlí slovenských revírů“, uveřejněné ve vyhlášce č. 24/1959 Ú. l., se mění technické požadavky na hrubé uhlí (h) dolu poř. č. 2 Modrý Kameň a nahrazují se technickými požadavky na kusy (ku) a kostku (koj pod
* § 5 - V Československé státní normě ČSN 44 1475 „Brikety severočeského revíru“, uveřejněné ve vyhlášce č. 150/1955 Ú. l., se mění a doplňují technické požadavky na brikety „Alfa“ (hranolové i žemlové) takto:
* § 6 - V československé státní normě ČSN 44 1476 „Brikety sokolovského revíru“, uveřejněné ve vyhlášce č. 102/1955 Ú. l., se mění technické požadavky na brikety briketárny Dolní Rychnov (D. R.) takto:
* § 7 - V československé státní normě ČSN 46 4421 „Plody kořeninové papriky“, uveřejněné ve vyhlášce č. 79/1955 Ú. l., se doplňuje článek 5 tímto ustanovením:
* § 8 - V československé státní normě ČSN 56 0654 „Žitná mouka celozrnná“ (T 1800)“, uveřejněné ve vyhlášce č. 108/1954 Ú. l., se mění čl. 2, bod 3 takto:
* § 9 - V československé státní normě ČSN 56 1060 „Pšeničné pečivo tukové“, uveřejněné ve vyhlášce č. 106/1957 Ú. l., se ruší ustanovení čl. 5, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 a nahrazuje se tímto zněním:
* § 10 - V československých státních normách
* § 11 - V československých státních normách
* § 12 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Aktuální znění od 20. 1. 1960
3
VYHLÁŠKA
Úřadu pro normalizaci
ze dne 31. prosince 1959,
kterou se podle § 14 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, ruší, mění a doplňují některé československé státní normy
§ 1
S platností od 1. ledna 1960 se ruší československé státní normy
ČSN 24 3801| „Univerzální sklíčidla. Rozdělení, zkoušení“
---|---
ČSN 24 3850| „Univerzální tříčelisťová sklíčidla“
ČSN 24 3872| „Univerzální čtyřčelisťová sklíčidla“,
uveřejněné ve vyhlášce č. 329/1953 Ú. l.
§ 2
S platností od 1. ledna 1960 se ruší československé státní normy
ČSN 26 9150| „Ukládací plošiny“
---|---
ČSN 26 9151| „Ukládací bedny“
ČSN 26 9152| „Stěny pro ukládací bedny“
ČSN 26 9153| „Dřevěné roštové přepravní palety“
ČSN 26 9154| „Dřevěné deskové přepravní palety“,
uveřejněné ve vyhlášce č. 216/1954 Ú. l.
§ 3
V československé státní normě ČSN 34 6432 „Elektrická pevnost izolačních olejů“, uveřejněné ve vyhlášce č. 51/1959 Ú. l., se doplňuje čl. 6 za druhým odstavcem touto poznámkou:
„Poznámka:
Pro běžná měření lze použít též pojízdného zkušebního zařízení s voltmetrem o třídě přesnosti 2,5 avšak v připadá pochybnosti o výsledku nutno zkoušku opakovat na stabilním zařízení vybaveným voltmetrem třídy přesnosti 1,0.“
§ 4
V československé státní normě ČSN 44 1455 „Hnědá uhlí slovenských revírů“, uveřejněné ve vyhlášce č. 24/1959 Ú. l., se mění technické požadavky na hrubé uhlí (h) dolu poř. č. 2 Modrý Kameň a nahrazují se technickými požadavky na kusy (ku) a kostku (koj podle uvedené tabulky:
I. tab.
Jméno dolu| Značka| Druh| Znaky jakosti
---|---|---|---
Wp| As| Ssvš| Vh| Qhv| Qpn| Viditelná hlušina
nad
40 mm max. %
Prům.%| Max. %| Prům. %| Max. %| Prům. %| Prům. %| Prům. kcal/kg| Prům. kcal/kg
Modrý Kameň| Hh| ku| 32,0| 35,0| 16,5| 19,5| 3,5| 50,5| 6820| 3520| 5
ko| 32,0| 35,0| 16,5| 19,5| 3,5| 50,5| 6820| 3520| 5
§ 5
V Československé státní normě ČSN 44 1475 „Brikety severočeského revíru“, uveřejněné ve vyhlášce č. 150/1955 Ú. l., se mění a doplňují technické požadavky na brikety „Alfa“ (hranolové i žemlové) takto:
II. tab.
Jméno závodu| Druh| Znaky jakosti|
---|---|---|---
Wp| As| Ssvš| Vh| Qhv| Qpn
Prům. %| Max. %| Prům. %| Max. %| Prům. %| Prům. %| Prům. kcal/kg| Prům. kcal/kg
Úpravna uhlí| Alfa-brikety| 10,0| 11.5| 10,5| 14,5| 1,5| 54,0| 7330| 5600
briketové zlomky| 10,0| 11.6| 10,5| 14,5| 1.5| 54,0| 7330| 5600
briketové třísky| 11,5| 13,0| 10,5| 14,5| 1.5| 54,0| 7330| 5490
§ 6
V československé státní normě ČSN 44 1476 „Brikety sokolovského revíru“, uveřejněné ve vyhlášce č. 102/1955 Ú. l., se mění technické požadavky na brikety briketárny Dolní Rychnov (D. R.) takto:
III. tab.
Jméno
briketárny| Druh| Znaky jakosti
---|---|---
Wp| As| Ssvs| Vh| Qhv| Qpn
Prům.
%| Max. %| Prům. %| Max. %| Prům. %| Prům. %| Prům. kcal/kg| Prům. kcal/kg
Dolní Rychnov | brikety D. H.| 9,2| 12,2| 20,0| 23,5| 2,0| 55,0| 7150| 4910
zlomky D. R.| 9,2| 12,2| 20,0| 23,5| 2,0| 55,0| 7150| 4910
třísky D. R.| 12,2| 15,2| 20,0| 23,5| 2,0| 55,0| 7150| 4740
§ 7
V československé státní normě ČSN 46 4421 „Plody kořeninové papriky“, uveřejněné ve vyhlášce č. 79/1955 Ú. l., se doplňuje článek 5 tímto ustanovením:
„Zelené plody čerstvé i sušené se považují za nestandardní zboží“.
§ 8
V československé státní normě ČSN 56 0654 „Žitná mouka celozrnná“ (T 1800)“, uveřejněné ve vyhlášce č. 108/1954 Ú. l., se mění čl. 2, bod 3 takto:
„a)
plně propadá ocelovým tkanivem č. 24,
b)
propad mlýnským hedvábím na mouku č. 8*** musí být nejméně 25 % z celkového množství.“
Za tabulku v čl. 2 se vkládá tato poznámka:
„Tato mouka je jednomletá a musí být vyráběna rozemletím celého zrna.“
§ 9
V československé státní normě ČSN 56 1060 „Pšeničné pečivo tukové“, uveřejněné ve vyhlášce č. 106/1957 Ú. l., se ruší ustanovení čl. 5, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 a nahrazuje se tímto zněním:
»Smyslové požadavky, technologický postup, zkoušení, balení, doprava, uchovávání a přejímání viz ČSN 56 1003 „Pekařské pečivo. Společná ustanovení.“«
V čl. 4 se ruší poslední dvě věty o váhových odchylkách.
V čl. 6 se upravuje obsah cukru takto:
„cukr v sušině po inverzi (počítáno jako sacharóza)… nejméně 2,3 %.“
§ 10
V československých státních normách
ČSN 74 6411| „Vnitřní dveře hladké“
---|---
ČSN 74 6412| „Vnitřní dveře hladké, zasklené z 1/3“
ČSN 74 6413| „Vnitřní dveře rámové s výplní“
ČSN 74 6414| „Vnitřní dveře rámové s dvěma výplněmi“
ČSN 74 6415| „Vnitřní dveře rámové s výplní, zasklené z 1/3“
ČSN 74 6416| „Vnitřní dveře rámové se třemi výplněmi“
ČSN 74 6417| „Vnitřní dveře rámové s dvěma výplněmi, zasklené z 1/3“
ČSN 74 6418| „Vnitřní dveře rámové zasklené“
ČSN 74 6419| „Vnitřní dveře rámové s prkénkovými výplněmi“
ČSN 74 6420| „Vnitřní dveře rámové s prkénkovou výplní, zasklené z 1/3“,
uveřejněných ve vyhlášce č. 21/1957 Ú. l.,
se mění v obr. na str. 1 rozměry, určující výšku kliky zámku z 924 mm na 900 mm.
§ 11
V československých státních normách
ČSN 74 6431| „Vchodové dveře rámové, prkénkové, plné“
---|---
ČSN 74 6432| „Vchodové dveře rámové, prkénkové, zasklené z 1/3“
ČSN 74 6433| „Vchodové dveře rámové, prkénkové, zasklené z 2/3“
ČSN 74 6434| „Vchodové dveře rámové, zasklené“,
uveřejněných ve vyhlášce č. 192/1957 Ú. l.,
se mění v obr. na str. 1 rozměry, určující výšku kliky zámku z 1054 (924) mm na 1030 (900) mm.
§ 12
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960.
Předseda:
inž. Dostal v. r. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 3/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 3/1960 Sb.
Vyhláška o doplnění vyhlášky ministerstva informací a osvěty č. 39/1951 Ú. l. I, kterou se vydávají tiskové předpisy
Vyhlášeno 29. 1. 1960, datum účinnosti 29. 1. 1960, částka 2/1960
* Čl. I - Vyhláška ministerstva informací a osvěty č. 39/1951 Ú. l. I, kterou se vydávají tiskové předpisy, ve znění vyhlášky č. 191/1951 Ú. l. I, doplňuje se takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 29. 1. 1960
3
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 5. ledna 1960
o doplnění vyhlášky ministerstva informací a osvěty č. 39/1951 Ú. l. I, kterou se vydávají tiskové předpisy
Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě s ministerstvem vnitra podle § 2 zákona č. 184/1950 Sb., o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů, ve znění zákona č. 44/1958 Sb.:
Čl. I
Vyhláška ministerstva informací a osvěty č. 39/1951 Ú. l. I, kterou se vydávají tiskové předpisy, ve znění vyhlášky č. 191/1951 Ú. l. I, doplňuje se takto:
Za § 9 se vkládá § 9a, který zní:
㤠9a
(1)
Žádosti o oprávnění k vydávání časopisů podle § 5, jakož i o souhlas ke změnám týkajícím se podmínek, za nichž bylo vydavateli uděleno oprávnění k vydávání časopisu (§ 6 odst. 1), vyřizuje u okresních novin a u závodních časopisů odbor školství a kultury rady příslušného krajského národního výboru; přitom odpovídá za dodržení plánem stanoveného množství papíru.
(2)
Souhlas k vydání zvláštního čísla (zvláštního vydání) u časopisů uvedených v odstavci 1 udílí odbor školství a kultury rady příslušného krajského národního výboru, který vykonává také u těchto časopisů působnost podle § 8.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r. |
Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 6/1960 Ú. l. | Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 6/1960 Ú. l.
Vyhláška Úřadu pro normalizaci, kterou se podle § 12 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, vyhlašují některé československé státní normy
Vyhlášeno 3. 2. 1960, datum účinnosti 3. 2. 1960, částka 5/1960
* § 1 - Norma ČSN 39 5006 „Zkoušení civilních ručních palných zbraní. Dílčí zkoušky“ stanoví popis a způsob provádění zkoušek civilních ručních palných zbraní.
* § 2 - * Normy
* § 3 - Norma ČSN 44 1350 „Stanovení vody, popela a síry v uhlí“ nahrazuje normu téhož čísla z února 1954, uveřejněnou ve vyhlášce č. 46/1954 Ú. l.
* § 4 - Norma ČSN 66 8250 „Zápalnice“ platí pro zápalnici, vyrobenou podle Bickforda a podle Fritsche.
* § 5 - Norma ČSN 73 3130 „Truhlářské práce stavební. Základní ustanovení“ platí pro práce spojené s osazováním, přizpůsobováním a opravami truhlářských výrobků ve stavbě trvale zabudovaných a pro pracovní podmínky, které musí být zajištěny pro tyto práce. Nahrazu
* § 6 - Norma ČSN 79 1433 „Surové kožky z norků“ platí pro třídění surových sušených kožek z norků chovaných na kožišnických farmách na území Československé republiky.
* § 7 - Norma ČSN 79 2171 „Useň stélková chromitá z vepřovicové štípenky“ jedná zejména o názvosloví, technických požadavcích, třídění, zkoušení, přejímání, balení, dopravě a skladování.
* § 8 - Norma ČSN 79 2263 „Useň svršková chromitá z vepřovice. Vepřovicový nubuk tlačený, broušený“ platí pro usně svrškové, vyráběné v kruponech.
* § 9 - Norma ČSN 79 2723 „Useň podšívková chromitotříslená ze skopovice“ platí pro usně podšívkové chromítotříslené ze skopovic, vyráběné v celých usních.
* § 10 - Norma ČSN 90 1545 „Kovové hroty do plnicích per“ jedná o názvosloví, technických požadavcích, zkoušení, přejímání, balení, dopravě a skladování.
* § 11 - Uvedené československé státní normy nabývají účinnosti ode dne 1. března 1960**)
Aktuální znění od 3. 2. 1960
6
VYHLÁŠKA
Úřadu pro normalizaci
ze dne 29. ledna 1960,
kterou se podle § 12 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, vyhlašují některé československé státní normy
§ 1
Norma ČSN 39 5006 „Zkoušení civilních ručních palných zbraní. Dílčí zkoušky“ stanoví popis a způsob provádění zkoušek civilních ručních palných zbraní.
§ 2
* Normy
ČSN 42 1321 „Dráty kruhové z mědi a slitin mědi pro výrobu nýtů. Technické dodací předpisy“
ČSN 42 8417 „Dráty kruhové z mědi a slitin mědi tažené za studena pro výrobu nýtů. Rozměrová norma“
platí pro dráty z mědi a slitin mědi pro výrobu nýtů a jednají o jejich rozměrech, povrchu a objednávání.
§ 3
Norma ČSN 44 1350 „Stanovení vody, popela a síry v uhlí“ nahrazuje normu téhož čísla z února 1954, uveřejněnou ve vyhlášce č. 46/1954 Ú. l.
§ 4
Norma ČSN 66 8250 „Zápalnice“ platí pro zápalnici, vyrobenou podle Bickforda a podle Fritsche.
§ 5
Norma ČSN 73 3130 „Truhlářské práce stavební. Základní ustanovení“ platí pro práce spojené s osazováním, přizpůsobováním a opravami truhlářských výrobků ve stavbě trvale zabudovaných a pro pracovní podmínky, které musí být zajištěny pro tyto práce. Nahrazuje normu ČSN 2001— 1936.
§ 6
Norma ČSN 79 1433 „Surové kožky z norků“ platí pro třídění surových sušených kožek z norků chovaných na kožišnických farmách na území Československé republiky.
§ 7
Norma ČSN 79 2171 „Useň stélková chromitá z vepřovicové štípenky“ jedná zejména o názvosloví, technických požadavcích, třídění, zkoušení, přejímání, balení, dopravě a skladování.
§ 8
Norma ČSN 79 2263 „Useň svršková chromitá z vepřovice. Vepřovicový nubuk tlačený, broušený“ platí pro usně svrškové, vyráběné v kruponech.
§ 9
Norma ČSN 79 2723 „Useň podšívková chromitotříslená ze skopovice“ platí pro usně podšívkové chromítotříslené ze skopovic, vyráběné v celých usních.
§ 10
Norma ČSN 90 1545 „Kovové hroty do plnicích per“ jedná o názvosloví, technických požadavcích, zkoušení, přejímání, balení, dopravě a skladování.
§ 11
Uvedené československé státní normy nabývají účinnosti ode dne 1. března 1960**)
Předseda:
inž. Dostal v. r.
*
Tyto normy tvoří sadu
**
Československé státní normy vydává v plném znění Vydavatelství Úřadu pro normalizaci, v Praze 3, Václavské nám. č. 19. Distribuci pro Slovensko obstarává Slovenská kniha, národní podnik, Bratislava, Fučíkova ul. č. 20. |
Zákon Slovenské národní rady č. 14/1960 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 14/1960 Sb.
Zákon o rozpočtu Slovenska na rok 1960
Vyhlášeno 11. 3. 1960, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 7/1960
* § 1 - Úkoly rozpočtu Slovenska na rok 1960
* § 2 - Stanovení výše rozpočtu Slovenska
* § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960; provedou jej pověřenec financí a ostatní členové Sboru pověřenců.
* 1\\. příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
* 2\\. příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
14
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 3. března 1960
o rozpočtu Slovenska na rok 1960
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úkoly rozpočtu Slovenska na rok 1960
Úkolem rozpočtu Slovenska na rok 1960 jako součásti jednotného státního rozpočtu Československé republiky je zabezpečit na základě tvůrčí aktivity pracujících potřebné finanční prostředky pro další hospodářský a kulturní rozvoj Slovenska v souladu s plánem rozvoje hospodářství Slovenska řízeného Sborem pověřenců a přispět tak k úspěšnému splnění druhého pětiletého plánu a k vytvoření nejlepší základny pro třetí pětiletý plán.
§ 2
Stanovení výše rozpočtu Slovenska
(1)
Příjmy rozpočtu Slovenska se stanoví částkou 15 457 277 000 Kčs a výdaje částkou 19 117 964 000 Kčs.
(2)
V rozpočtu Slovenska jsou obsaženy rozpočty národních výborů, jejichž příjmy i výdaje činí 9 444 873 000 Kčs.
(3)
V rozpočtu Slovenska nejsou zahrnuty úseky hospodářství, které na Slovensku řídí přímo ministerstvo a ostatní celostátní orgány.
§ 3
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960; provedou jej pověřenec financí a ostatní členové Sboru pověřenců.
Benada v. r.
Strechaj v. r.
Majling v. r.
též za pověřence financí J. Marcellyho
Štencl v. r.
inž. Marko v. r.
Chudík v. r.
Jeleň v. r.
Gajdošík v. r.
dr. h. c. Horák v. r.
Biľak v. r.
Bortel v. r.
též za pověřence spotřebního průmyslu M. Hrušovského
Fajnor v. r.
dr. Gešo v. r.
inž. Krčmárik v. r.
dr. h. c. Lukačovič v. r.
Paulovič v. r.
inž. Takáč v. r.
Török v. r.
1.
příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
Celkový přehled rozpočtu Slovenska na rok 1960
Příjmy | Kčs
(v tisících) | Výdaje | Kčs
(v tisících)
---|---|---|---
Příjmy od socialistického sektoru | 12 210 570 | Hospodářství | 7 900 495
Daně, dávky a poplatky od obyvatelstva | 2 362 021 | Kulturní a sociální opatření | 10 470 118
Ostatní příjmy | 884 686 | Správa | 747 351
Úhrn | 15 457 277 | Úhrn | 19 117 964
Úhrn rozpočtů národních výborů obsažených v rozpočtu Slovenska
Příjmy | Kčs
(v tisících)| Výdaje | Kčs
(v tisících)
---|---|---|---
Vlastní příjmy | 1 646 850 | Hospodářství | 3 694 778
Podíly na státních příjmech | 942 997 | Kulturní a sociální opatření | 5 215 922
Příděl z rozpočtu Slovenska | 6 855 026 | Správa | 534 173
Úhrn | 9 444 873 | Úhrn | 9 444 873
2.
příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
Přehled příjmů a výdajů krajů na Slovensku
(v tisících Kčs)
Kraj | Vlastní
příjmy | Podíly
na státních
příjmech | Příděl
z rozpočtu
Slovenska | Úhrn
příjmů | Úhrn
výdajů
---|---|---|---|---|---
Bratislava ÚNV | 163 134 | 99 595 | 521 507 | 784 236 | 784 236
Bratislavský | 342 004 | 219 416 | 959 777 | 1 521 197 | 1 521 197
Nitranský | 295 502 | 202 169 | 1 128 144 | 1 625 815 | 1 625 815
Banskobystrický | 213 596 | 109 789 | 1 058 933 | 1 382 318 | 1 382 318
Žilinský | 230 566 | 111 943 | 924 453 | 1 266 962 | 1 266 962
Košický | 205 763 | 97 760 | 1 166 843 | 1 470 366 | 1 470 366
Prešovský | 186 472 | 98 141 | 1 040 378 | 1 324 991 | 1 324 991
Vysoké Tatry MsNV | 5 614 | 1 287 | 50 478 | 57 379 | 57 379
Piešťany MsNV | 4 199 | 2 897 | 4 513 | 11 609 | 11 609
Slovenské kraje celkem | 1 646 850 | 942 997 | 6 855 026 | 9 444 873 | 9 444 873 |
Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 11/1960 Ú. l. | Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 11/1960 Ú. l.
Vyhláška Úřadu pro normalizaci, kterou se podle § 14 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, vyhlašují doplňky k československým státním normám pro některé potravinářské výrobky
Vyhlášeno 16. 3. 1960, datum účinnosti 16. 3. 1960, částka 11/1960
* § 1 - V československé státní normě ČSN 56 8409 „Ovocné sirupy. Norma jakosti“, uveřejněné ve vyhlášce č. 82/1958 Ú. l., se doplňuje první věta článku 16 takto:
* § 2 - V československé státní normě ČSN 56 9310 „Rajčatový protlak“, uveřejněné ve vyhlášce č. 248/1957 Ú. l., se doplňuje v čl. 15 první věta takto:
* § 3 - V československé státní normě ČSN 57 1300 „Tavené sýry“, uveřejněné ve vyhlášce č. 248/1957 Ú. l., se doplňují čl. 1, 6, 9 a 16 takto:
* § 4 - V československé stájní normě ČSN 57 5401 „Společná ustanovení norem pro marinovaná ryby“, uveřejněné ve vyhlášce č. 59/1958 Ú. l., se doplňuje v čl. 11 písm. a) takto:
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 16. 3. 1960
11
VYHLÁŠKA
Úřadu pro normalizaci
ze dne 8. března 1960,
kterou se podle § 14 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, vyhlašují doplňky k československým státním normám pro některé potravinářské výrobky
§ 1
V československé státní normě ČSN 56 8409 „Ovocné sirupy. Norma jakosti“, uveřejněné ve vyhlášce č. 82/1958 Ú. l., se doplňuje první věta článku 16 takto:
„Výrobek se dodává v lahvích obsahu 0,3 až 1 l nebo ve skleněných demižonech až do obsahu 30 l nebo v dřevěných sudech až do obsahu 250 l nebo v hygienicky nezávadných a funkčně vyhovujících obalech z plastické hmoty obsahu 40 až 200 g.“
§ 2
V československé státní normě ČSN 56 9310 „Rajčatový protlak“, uveřejněné ve vyhlášce č. 248/1957 Ú. l., se doplňuje v čl. 15 první věta takto:
„Výrobek se plní do konzervových plechovek, konzervových sklenic nebo do jiných vhodných zdravotně nezávadných obalů, např. tub, na váhu obsahu 70, 75, 100, 125, 170, 210, 450, 940 a 5000 g.“
§ 3
V československé státní normě ČSN 57 1300 „Tavené sýry“, uveřejněné ve vyhlášce č. 248/1957 Ú. l., se doplňují čl. 1, 6, 9 a 16 takto:
„čl. 1. Tržní druhy se doplňuje o další tržní druh:
r)
tavený sýr bez příchuti 30 % t. v. s.
čl. 6. Chemické požadavky (tabulka) se doplňuje takto:
Tržní druhy| sušiny nejméně %| tuku nejméně %| tuku v sušině %| pH
---|---|---|---|---
tavený sýr bez příchuti 30 % t. v. s.| 44| 13,2| 30| 5,6 až 5,8
čl. 9. Tvar, rozměry a váha (tabulka) se doplňuje takto:
Druh sýrů| Charakteristika
---|---
tavený sýr bez příchuti 30 % t. v. s.| trojúhelníčky vkládané po 6 kusech do kulaté ploché krabičky, celková váha 227 g
čl. 16. Balení — se doplňuje první odstavec takto:
Rovněž tak se balí i tavený sýr bez příchuti 30 % t. v. s., na jehož obalu musí být výrazné označení »TAVENÝ SÝR 30 % T. S. V.« (výška písmen a čísel 8 mm).“
§ 4
V československé stájní normě ČSN 57 5401 „Společná ustanovení norem pro marinovaná ryby“, uveřejněné ve vyhlášce č. 59/1958 Ú. l., se doplňuje v čl. 11 písm. a) takto:
„Solené sledě {slanečky} smějí mít obsah soli v mase 10 až 14 %.“
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Předseda:
Inž. Dostal v. r. |
Nařízení vlády č. 17/1960 Sb. | Nařízení vlády č. 17/1960 Sb.
Nařízení, kterým se mění vládní nařízení č. 7/1954 Sb., o oběhu zákonných peněz
Vyhlášeno 22. 3. 1960, datum účinnosti 1. 4. 1960, částka 8/1960
* Čl. I - Vládní nařízení č. 7/1954 Sb., o oběhu zákonných peněz, se mění takto: (§ 4 zní: — § 4 zní:)
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 4. 1960
17
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 2. března 1960,
kterým se mění vládní nařízení č. 7/1954 Sb., o oběhu zákonných peněz
Vláda Republiky československé nařizuje podle § 9 písm. a) zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě:
Čl. I
Vládní nařízení č. 7/1954 Sb., o oběhu zákonných peněz, se mění takto:
§ 4 zní:
„(1)
Za neúmyslně poškozené bankovky, státovky a mince poskytuje Státní banka československá náhradu podle směrnic schválených ministrem financí a uveřejněných v Úředním listě.
(2)
Za bankovky, státovky a mince úmyslně poškozené se náhrada neposkytuje; ministr financí může povolit pro organizace socialistického sektoru výjimku“.
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960; provede je ministr financí.
Široký v. r.
Ďuriš v. r. |
Vyhláška Ministra dopravy č. 19/1960 Sb. | Vyhláška Ministra dopravy č. 19/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška ministra dopravy č. 210/1958 Ú. l., o úpravě mzdových podmínek řidičů silničních motorových vozidel, závozníků a průvodčích autobusů
Vyhlášeno 22. 3. 1960, datum účinnosti 1. 3. 1960, částka 8/1960
* Článek 1 - Ustanovení § 8 vyhlášky ministra dopravy č. 210/1958 Ú. l. se mění a zní:
* Článek 2
Aktuální znění od 1. 3. 1960
19.
VYHLÁŠKA
ministra dopravy
ze dne 25. února 1960,
kterou se mění vyhláška ministra dopravy č. 210/1958 Ú. l., o úpravě mzdových podmínek řidičů silničních motorových vozidel, závozníků a průvodčích autobusů
Ministr dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány a s Ústřední radou odborů na základě usnesení Státní mzdové komise z 25. ledna 1960 podle § 1 zákona č. 244/1948 Sb., o státní mzdové politice a podle § 2 vládního nařízení č. 27/1951 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení Státní mzdové komise:
Článek 1
Ustanovení § 8 vyhlášky ministra dopravy č. 210/1958 Ú. l. se mění a zní:
§ 8
Prémie a výkonnostní příplatky
(1)
Prémie a výkonnostní příplatky mohou být zaváděny a vypláceny jen na základě výnosu ministra a v souladu se zásadami pro prémiování schválenými Státní mzdovou komisí. Podle nich vypracují podniky konkrétní prémiové řády podle potřeb přepravy a pracoviště.
(2)
Řidičům, závozníkům a průvodčím autobusů mohou být poskytovány tyto prémie a výkonnostní příplatky:
a)
řidičům autobusů, nákladních automobilů, osobních automobilů a traktorů, prémie za hospodárný provoz motorového vozidla podle typového prémiového řádu vydaného ministrem dopravy,
b)
řidičům a závozníkům nákladních motorových vozidel a řidičům traktorů, kteří nejsou odměňováni úkolovou mzdou, mohou být přiznány prémie za plnění a překračování kvalitativních a kvantitativních výsledků práce, rozhodných pro ekonomické využití nákladních motorových vozidel a traktorů v příslušné přepravní činnosti,
c)
řidičům nákladních automobilů a traktorů, závozníkům a řidičům a průvodčím autobusů, odměňovaným časovou mzdou, mohou být poskytovány výkonnostní příplatky do výše 25 % mzdového tarifu v případech, kdy není účelné používat jiného způsobu odměňování pro nedostatek vhodných prémiových ukazatelů nebo z jiných důvodů.
(3)
Prémiování v nákladní automobilové dopravě je závislé na plnění stanovených prémiových ukazatelů, které v počtu nejvýše tří stanoví ředitel podniku a volí je tak, aby nejlépe vystihovaly charakter prémiované činnosti (např. plnění plánu tržeb, výkon v tunách nebo v tunových km, docílení vyššího využití jízd nebo užitečného zatížení vozidla, plnění směnového plánu přepravy apod.).
Aby nebylo dosahováno vyšších kvantitativních výsledků na úkor kvalitativních a naopak, řídí se volba prémiových ukazatelů vhodnou kombinací obou těchto ukazatelů.
Prémiování podle volné úvahy není přípustné.
Sazby prémií za splnění a překročení ukazatelů stanoví podnik v rámci plánovaných prostředků na mzdy pracovníků automobilové dopravy tak, aby výplatou prémií nedošlo k překročení plánovaného mzdového fondu, stanoveného podnikem pro prémiované pracovníky.
(4)
Při poskytování výkonnostního příplatku je nutno dbát, aby byl dodržen správný poměr mezi výdělky pracovníků odměňovaných úkolovou mzdou nebo časovou mzdou s prémií.
Článek 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. března 1960.
Ministr dopravy:
dr. Vlasák v. r. |
Vyhláška Ministerstev zdravotnictví a zemědělství č. 25/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstev zdravotnictví a zemědělství č. 25/1960 Sb.
Vyhláška o ochranných opatřeních v brucelózních stájích a izolátech
Vyhlášeno 1. 4. 1960, datum účinnosti 1. 4. 1960, částka 11/1960
* § 1 - Úvodní ustanovení
* Opatření v brucelózních izolátech a v zamořených stájích
* § 2 - Umístění izolátu a zamořené stáje
* § 3 - Zařízení izolátu a zamořené stáje
* § 4 - Provoz izolátu a zamořené stáje
* Opatření u osob ošetřujících brucelózní zvířata
* § 5 - Osoby ošetřující brucelózní zvířata
* § 6 - Ochranný oděv
* § 7 - Používání ochranného oděvu
* § 8 - Další ochranná opatření
* Opatření při dojení a ošetřování mléka
* § 9 - Opatření při dojení
* § 10 - Opatření při ošetřování mléka
* Závěrečná ustanovení
* § 11 - (1) Řád pro brucelózní izoláty a stáje, který tvoří přílohu této vyhlášky, musí být vyvěšen na přístupném místě v izolátu nebo zemědělském závodě se zamořenou stájí.
* § 12 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960.
* 1\\. Brucelóza (nakažlivé zmetání zvířat) je vleklé bakteriální onemocnění, přenosné i na člověka.
* 2\\. Vchody do izolátu musí být stále uzavřeny. U dveří musí být zvonek.
* 3\\. Každý vchod do prostorů izolátu a každý vchod do zamořené stáje musí být označen tabulí o velikosti 20X40 cm se zřetelným nápisem „Nakažlivé zmetání – vstup zakázán“.
* 4\\. Vstup do izolátu a do zamořené stáje je povolen jen osobám v izolátu (v zamořené stáji) zaměstnaným, orgánům služby veterinární a zootechnické a orgánům hygienické a protiepidemické služby, popř. jiným pověřeným orgánům státní správy a odborové inspekce
* 5\\. V izolátech a zamořených stájích (kravínech, ovčínech, vepřínech) mohou být zaměstnáni jen stálí pracovníci. Tito pracovníci nesmějí zároveň vstupovat do stájí se zdravými zvířaty a tato zvířata obsluhovat.
* 6\\. Všichni zaměstnanci izolátu a osoby zaměstnané v hospodářství se zamořenou stájí musí být v krátkém kursu poučeni o příznacích brucelózy jak u lidí, tak u zvířat a seznámeni s ochranou před onemocněním.
* 7\\. Pracovníci ve stájích (včetně osob zaměstnaných při dojení) musí mít krátce ostříhané nehty. Veškerá kožní poranění musí být ihned řádně ošetřena, dezinfikována a obvázána nebo jinak vhodně kryta.
* 8\\. Osoby ošetřující nemocná zvířata jsou povinny se dvakrát ročně podrobit lékařskému vyšetření a jednou ročně sérologickému vyšetření na brucelózu.
* 9\\. Veškeré práce při ošetřování a zacházení s brucelózními zvířaty (čištění, stříhání, koupání, dojení, vyvážení mrvy ze stájí) a zejména veškeré práce souvisící s porodem nebo zmetáním zvířat se smějí vykonávat jen ve zvláštním ochranném oděvu. Osoby pově
* 10\\. Ochranný oděv se ukládá v šatně zřízené u stájí izolátu, a to do zvláštní skříně. V šatně musí být i další skříňky pro ukládání občanského oděvu.
* 11\\. Ochranný oděv musí být pravidelně dezinfikován. Pro dezinfekci se stanoví tento postup a lhůty: - a) oblek, čapky a šátky se alespoň jednou týdně namočí na 1 hodinu do 2% roztoku sody. Pak se po dobu 30 minut vyváří. Po vyvářce se prádlo vypere a vyžehlí. Stejný postup se doporučuje i pro osobní spodní prádlo;
* 12\\. Ve stájích izolátu a v zamořených stájích je zakázáno spát, jíst a kouřit. Před jídlem mimo stáj je nutno vždy očistit a dezinfikovat ruce. Po skončení práce ve stáji si musí každý umýt ruce vodou a mýdlem a opláchnout je ve 2% roztoku chloraminu. V zi
* 13\\. Osoby zaměstnané při dojení si musí mýt pravidelně ruce teplou vodou a mýdlem, a to vždy před dojením i po dojení. Po skončení dojení si musí ruce ještě dezinfikovat.
* 14\\. První střiky mléka při dojení nutno odstříknout do zvláštní nádoby. Tohoto mléka lze po svaření použít toliko ke krmení prasat na žír.
* 15\\. Mléko od krav v akutním stadiu nemoci, tj. v době, kdy zvířata projevují klinické příznaky brucelózy, nesmí být používáno k výživě lidí ani po svaření.
* 16\\. Mléka od ostatních nakažených nebo z nákazy podezřelých zvířat se může používat jako potraviny jen po dostatečné pasterizaci nebo po svaření.
* 17\\. Konve, v kterých se mléko převáží do mlékáren k pasterizaci, musí být po naplnění, ještě před naložením na vůz, zevně na povrchu dezinfikovány 2% roztokem chloraminu nebo louhu sodného a opatřeny dobře znatelným označením „Brucelóza – povinně pasterizo
* 18\\. Zkrmování syrového mléka od brucelózních krav ostatními domácími zvířaty je zakázáno.
* 19\\. Hnojiště pro přechodnou úschovu hnoje v izolátu a v hospodářství se zamořenou stájí má být řádně ohrazeno a zakryto, aby k němu byl zamezen přístup zvířatům, zvláště drůbeži a hmyzu. Kanálky a stružky na močůvku musí být denně čištěny a dezinfikovány.
* 20\\. V celém prostoru izolátu musí být prováděna soustavná dezinfekce, dezinsekce (podle potřeby alespoň 4krát do roka) a deratizace. Průjezdy, pokud nejsou opatřeny průjezdní ponornou dezinfekční vanou, musí být denně posypávány po celé šířce chlórovým váp
Aktuální znění od 1. 4. 1960
25
VYHLÁŠKA
ministerstev zdravotnictví a zemědělství
ze dne 23. února 1960
o ochranných opatřeních v brucelózních stájích a izolátech
Ministerstva zdravotnictví a zemědělství stanoví podle § 15 zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči a podle § 24 vládního nařízení č. 99/1952 Sb., o organizaci veterinární služby a o některých veterinárních opatřeních (veterinární řád):
§ 1
Úvodní ustanovení
(1)
Brucelóza (nakažlivé zmetání zvířat) je vleklé bakteriální onemocnění, přenosné i na člověka.
(2)
Účelem této vyhlášky je zajistit zvýšenou péči o ochranu zdraví osob, které přicházejí do styku se zvířaty nemocnými brucelózou nebo podezřelými z nákazy touto nemocí (dále jen „brucelózní zvířata“), a to jak v zemědělských závodech, kde se soustřeďují brucelózní zvířata (v brucelózních izolátech - dále jen „izoláty“), tak i ve stájích s brucelózními zvířaty (dále jen „zamořené stáje“). Jde především o ošetřovatele a dojiče těchto zvířat a pracovníky veterinární služby a dále o zaměstnance jatek, mlékáren a kafilérií, pokud přicházejí do styku s brucelózními zvířaty nebo se surovinami pocházejícími od brucelózních zvířat.
Opatření v brucelózních izolátech a v zamořených stájích
§ 2
Umístění izolátu a zamořené stáje
Umístění izolátu nebo zamořené stáje nesmí být příčinou šíření nákazy. Proto jejich umístění určí veterinární lékař v dohodě s okresním hygienikem a výkonným orgánem místního národního výboru tak,
a)
aby nebyly umístěny těsně u silnice,
b)
aby zamořené stáje a výběhy byly prostorově, stavebně a provozně odděleny od jiných stájí, kde jsou ustájena zdravá zvířata,
c)
aby zařízení a umístění močůvkové jímky a hnojiště izolátu nebo zamořené stáje nedávalo možnost znečištění okolí mrvou a močůvkou.
§ 3
Zařízení izolátu a zamořené stáje
(1)
Vchody do izolátu musí být stále uzavřeny. U dveří musí být zvonek.
(2)
Každý vchod do prostorů izolátu a každý vchod do zamořené stáje musí být označen tabulí o velikosti 20x40 cm se zřetelným nápisem „Nakažlivé zmetání - vstup zakázán“.
(3)
Všechny hospodářské a obytné budovy i okolní prostranství kolem objektů sloužících k ustájení brucelózních zvířat musí být udržovány v dobrém hygienickém stavu a mají být zabezpečeny proti hlodavcům a hmyzu.
(4)
Před vchody do zamořené stáje, do místností pro ošetřující personál a do bytu v prostoru izolátu musí být dřevěné nebo železné rohože, ponořené v účinném dezinfekčním roztoku chlórového vápna nebo chloraminu. Rohož musí být umístěna tak, aby každý, kdo vchází nebo vychází, musel na ni vkročit a dezinfikovat obuv.
(5)
Podlahy uvnitř stájí mají být nepropustné. Jejich povrch musí mít spád k odpadním kanálům ústícím do močůvkových jímek.
(6)
Všechny izoláty, pokud jsou určeny pro několikaleté používání, musí být postupně (do konce roku 1960) vybaveny řádnými umývárnami (podle možnosti s teplými sprchami) a zařízením pro omývání a dezinfekci obuvi (vaničkami). Jinak musí být u stájí zřízeny alespoň provizorní umývárny, šatny a záchody.
(7)
Každý izolát a každou zamořenou stáj je nutno vybavit lékárničkou pro první pomoc. Tato lékárnička musí obsahovat zejména obvazový materiál (vatu, mul, obvazy), materiál pro dezinfekci ran (jódovou tinkturu, tinkturu famosept apod.), dezinfekční prostředky (ajatin, famosept) a nůžky. Za opatření a doplňování lékárničky odpovídá vedoucí zemědělského závodu. Vedoucí zemědělského závodu také zajistí pro izolát vyškolení jednoho pracovníka tak, aby mohl poskytovat v případě potřeby první pomoc. Toto opatření se doporučuje i pro hospodářství se zamořenou stájí.
(8)
Hnojiště pro přechodnou úschovu hnoje v izolátu a v hospodářství se zamořenou stájí má být řádně ohrazeno a zakryto, aby k němu byl zamezen přístup zvířatům, zvláště drůbeži a hmyzu.
(9)
Močůvková jímka má být nepropustná. Z nepropustného materiálu mají být zhotoveny stěny, dno i kryt jímky.
§ 4
Provoz izolátu a zamořené stáje
(1)
Vstup do izolátu a do zamořené stáje je povolen jen osobám v izolátu (v zamořené stáji) zaměstnaným, orgánům služby veterinární a zootechnické a orgánům hygienické a protiepidemické služby, popř. jiným pověřeným orgánům státní správy a odborové inspekce.
(2)
Na dvorech izolátu v blízkosti vchodů ke stájím je zakázáno chovat nebo nechat volně pobíhat drůbež a jiná domácí zvířata nebo svážet a mlátit obilí. V hospodářstvích se zamořenou stájí je zakázáno volné pobíhání drůbeže, psů a koček. Psi musí být uvázáni u boudy mimo prostranství před stájí.
(3)
Mrva musí být ze zamořených stájí odstraňována každodenně a podle možnosti také denně odvážena na zvlášť určené polní hnojiště a řádně kompostována. Pro převážení mrvy z izolátu musí být určeny vozy, kterých se používá jen pro tento účel. Tyto vozy mají být (podle možnosti) vyplechovány nebo jinak dobře utěsněny a po použití vyčištěny a dezinfikovány 2% roztokem chlórového vápna nebo jiným dezinfekčním prostředkem.
(4)
Kanály a stružky na močůvku musí být denně čištěny a dezinfikovány. Močůvky z izolátů (zamořených stájí) nesmí být použito na hnojení luk a záhonů se zeleninou a ovocem.
(5)
Zmetky a lůžka po zmetání a porodech se musí uchovávat a přenášet jen v pevných uzavřených nepropustných bednách. Místo, kde zvíře porodilo nebo zmetalo, nebo které bylo postříkáno plodovou vodou, nutno ihned dezinfikovat roztokem chlórového vápna. Je třeba pro porody nebo zmetání zřídit oddělený porodní box nebo nejlépe stáj - porodnu. Nářadí užívané pro úklid zmetků a lůžek se ukládá do nádoby s dezinfekčním roztokem chlórového vápna nebo chloraminu.
(6)
Dezinfekční roztok, ve kterém jsou ponořeny rohože před schody do stájových prostorů a ostatních místností uvedených v § 4 odst. 4, musí být nejméně jednou týdně obnovován. Při mrazech je nutno rohože denně posypávat chlórovým vápnem.
(7)
Umývárny, šatny a záchody musí být udržovány v čistotě a pravidelně, nejméně jednou týdně, dezinfikovány chlórovým vápnem.
(8)
V celém prostoru izolátu musí být prováděna soustavná dezinfekce, dezinsekce (podle potřeby až 4krát do roka) a deratizace. Průjezdy, pokud nejsou opatřeny průjezdní ponornou dezinfekční vanou, musí být denně posypávány po celé šířce chlórovým vápnem v dostačující vrstvě. Při provádění dezinfekce, systematickém hubení hlodavců a much a při kompostování chlévské mrvy je nutno se řídit platnými předpisy.
Opatření u osob ošetřujících brucelózní zvířata
§ 5
Osoby ošetřující brucelózní zvířata
(1)
V izolátech a zamořených stájích (kravínech, ovčínech, vepřínech) mohou být zaměstnáni jen stálí pracovníci. Tito pracovníci nesmějí zároveň vstupovat do stájí se zdravými zvířaty a tato zvířata obsluhovat.
(2)
V izolátech nebo ve stájích, kde se vyskytlo nakažlivé zmetání, nesmějí být zaměstnány osoby mladší 18 let, těhotné ženy a kojící matky.
(3)
Všichni zaměstnanci izolátu a osoby zaměstnané v hospodářství se zamořenou stájí musí být v krátkém kursu poučeni o příznacích brucelózy jak u lidí, tak u zvířat a seznámeni s ochranou před onemocněním. Musí prokázat znalost hygienického minima pro zaměstnance izolátů. Za uspořádání kursu odpovídá vedoucí závodu a bezpečnostní technik. Zaměstnance poučí veterinární lékař a okresní hygienik.
(4)
Osoby ošetřující nemocná zvířata jsou povinny se dvakrát ročně podrobit lékařskému vyšetření a jednou ročně sérologickému vyšetření na brucelózu podle metod stanovených ministerstvem zdravotnictví.
§ 6
Ochranný oděv
(1)
Veškeré práce při ošetřování a zacházení s brucelózními zvířaty (čištění, stříhání, koupání, dojení, vyvážení mrvy ze stájí a zejména veškeré práce souvisící s porodem nebo zmetáním zvířat) se smějí vykonávat jen ve zvláštním ochranném oděvu. Osoby pověřené dozorem smějí do zamořené stáje vstoupit jen v gumové obuvi a v ochranném obleku; obuv i oblek před odchodem odloží v nečistém prostoru.
(2)
Ochranný oděv se skládá
a)
z čapky nebo šátku na hlavu,
b)
z dvoudílného pracovního obleku,
c)
z vysokých gumových bot,
d)
z gumových rukavic.
Na pracovišti musí být k dispozici zástěry z pogumovaného textilu s náprsenkou (dostatečně dlouhé a široké, aby přesahovaly a kryly horní okraj gumových bot pracovníka).
(3)
Všechny součástky ochranného oděvu mají mít odlišnou barvu od běžně užívané, nejlépe žlutou nebo bílou.
(4)
Zemědělský závod je povinen poskytnout ochranný oděv všem ošetřovatelům brucelózních zvířat (včetně osob zaměstnaných při dojení). U každého izolátu musí být dále nejméně 2 soupravy ochranného oděvu a obuvi pro potřebu vedoucího zemědělského závodu, vedoucího živočišné výroby, orgánů služby veterinární a zootechnické a orgánů hygienické a protiepidemické služby, popř. jiných pověřených orgánů státní správy a odborové inspekce.
§ 7
Používání ochranného oděvu
(1)
Ochranný oděv se vydává pouze pro práce souvisící s ošetřováním brucelózních zvířat a jiné práce v zamořených stájích. V ochranném oděvu a obuvi se nesmí vcházet do obytných domů nebo do společných místností (jídelen apod.). Přes ochranný oděv je zakázáno cokoliv navlékat.
(2)
Ochranný oděv se ukládá v šatně zřízené u stájí izolátu, a to do zvláštní skříně. V šatně musí být i další skříňky pro ukládání občanského oděvu.
(3)
Ochranný oděv musí být pravidelně dezinfikován. Pro dezinfekci se stanoví tento postup a lhůty:
a)
oblek, čapky a šátky se alespoň jednou týdně namočí na 1 hodinu do 2% roztoku sody. Pak se po dobu 30 minut vyváří. Po vyvářce se prádlo vypere a vyžehlí. Stejný postup se doporučuje i pro osobní spodní prádlo;
b)
gumové zástěry a gumové rukavice se denně namočí na půl hodiny do 2% roztoku chloraminu nebo chlorseptolu a poté se vysuší a gumové rukavice se ještě vysypou klouzkem;
c)
obuv se po práci každodenně pečlivě vyčistí. Pak se postaví na 1 hodinu do 2% roztoku chloraminu nebo chlorseptolu;
d)
dezinfekce se provádí ve vyhrazeném prostoru.
§ 8
Další ochranná opatření
(1)
Ve stájích izolátu a v zamořených stájích je zakázáno spát, jíst a kouřit.
(2)
Po skončení práce ve stáji si musí každý umýt ruce vodou a mýdlem, opláchnout je ve 2% roztoku chloraminu a ošetřit vhodnou mastí. Zemědělský závod je povinen na svůj náklad obstarat potřebná umyvadla, mýdlo (200 g na osobu a měsíc), ručníky a vhodnou mast. Ručníky se musí alespoň jednou týdně namočit na 1 hodinu do 2% roztoku sody, pak půl hodiny vyvářet a vyprat.
Opatření při dojení a ošetřování mléka
§ 9
Opatření při dojení
(1)
Osoby zaměstnané při dojení si musí mýt pravidelně ruce teplou vodou a mýdlem, a to vždy před dojením i po dojení. Po skončení dojení si musí ruce ještě dezinfikovat.
(2)
První střiky mléka při dojení nutno odstříknout do zvláštní nádoby. Tohoto mléka lze po svaření použít toliko ke krmení prasat na žír.
§ 10
Opatření při ošetřování mléka
(1)
Mléko od krav v akutním stadiu nemoci, tj. v době, kdy zvířata projevují klinické příznaky brucelózy, nesmí být používáno k výživě lidí ani po svaření.
(2)
Mléka od ostatních nakažených nebo z nákazy podezřelých zvířat se může používat jako potraviny jen po dostatečné pasterizaci nebo po svaření.
(3)
Konve, v kterých se mléko převáží do mlékáren k pasterizaci, musí být po naplnění, ještě před naložením na vůz, zevně na povrchu dezinfikovány 2% roztokem chloraminu nebo louhu sodného a opatřeny dobře znatelným označením „Brucelóza – povinně pasterizovat“, nebo červeným nesmazatelným asi 5 cm širokým pruhem na hrdle. Konve na sběrných místech a při převozu musí být odděleny od ostatních konví. Při svozu cisternami musí být mléko z izolátu (zamořených stájí) sváženo odděleně od ostatního mléka.
(4)
Zkrmování syrového mléka od brucelózních krav ostatními domácími zvířaty je zakázáno.
Závěrečná ustanovení
§ 11
(1)
Řád pro brucelózní izoláty a stáje, který tvoří přílohu této vyhlášky, musí být vyvěšen na přístupném místě v izolátu nebo zemědělském závodě se zamořenou stájí.
(2)
Ředitelé státních statků, vedoucí oddělení a farem státních statků a předsedové JZD nejméně jednou měsíčně kontrolují dodržování této vyhlášky a výsledek kontroly zaznamenávají ve zvláštní knize, uložené v blízkosti pracoviště.
(3)
Vyhláška platí také pro ošetřování brucelózních zvířat ustájených a porážených na jatkách.
§ 12
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960.
Ministr zemědělství:
Štrougal v. r.
Ministr zdravotnictví:
Plojhar v. r.
ŘÁD
pro brucelózní izoláty a stáje
(Příloha vyhlášky ministerstev zdravotnictví a zemědělství o ochranných opatřeních v brucelózních stájích a izolátech)
1.
Brucelóza (nakažlivé zmetání zvířat) je vleklé bakteriální onemocnění, přenosné i na člověka.
2.
Vchody do izolátu musí být stále uzavřeny. U dveří musí být zvonek.
3.
Každý vchod do prostorů izolátu a každý vchod do zamořené stáje musí být označen tabulí o velikosti 20X40 cm se zřetelným nápisem „Nakažlivé zmetání – vstup zakázán“.
4.
Vstup do izolátu a do zamořené stáje je povolen jen osobám v izolátu (v zamořené stáji) zaměstnaným, orgánům služby veterinární a zootechnické a orgánům hygienické a protiepidemické služby, popř. jiným pověřeným orgánům státní správy a odborové inspekce.
5.
V izolátech a zamořených stájích (kravínech, ovčínech, vepřínech) mohou být zaměstnáni jen stálí pracovníci. Tito pracovníci nesmějí zároveň vstupovat do stájí se zdravými zvířaty a tato zvířata obsluhovat.
6.
Všichni zaměstnanci izolátu a osoby zaměstnané v hospodářství se zamořenou stájí musí být v krátkém kursu poučeni o příznacích brucelózy jak u lidí, tak u zvířat a seznámeni s ochranou před onemocněním.
7.
Pracovníci ve stájích (včetně osob zaměstnaných při dojení) musí mít krátce ostříhané nehty. Veškerá kožní poranění musí být ihned řádně ošetřena, dezinfikována a obvázána nebo jinak vhodně kryta.
8.
Osoby ošetřující nemocná zvířata jsou povinny se dvakrát ročně podrobit lékařskému vyšetření a jednou ročně sérologickému vyšetření na brucelózu.
9.
Veškeré práce při ošetřování a zacházení s brucelózními zvířaty (čištění, stříhání, koupání, dojení, vyvážení mrvy ze stájí) a zejména veškeré práce souvisící s porodem nebo zmetáním zvířat se smějí vykonávat jen ve zvláštním ochranném oděvu. Osoby pověřené dozorem smějí do zamořené stáje vstoupit jen v gumové obuvi a v ochranném obleku; obuv i oblek před odchodem odloží v nečistém prostoru.
10.
Ochranný oděv se ukládá v šatně zřízené u stájí izolátu, a to do zvláštní skříně. V šatně musí být i další skříňky pro ukládání občanského oděvu.
11.
Ochranný oděv musí být pravidelně dezinfikován. Pro dezinfekci se stanoví tento postup a lhůty:
a)
oblek, čapky a šátky se alespoň jednou týdně namočí na 1 hodinu do 2% roztoku sody. Pak se po dobu 30 minut vyváří. Po vyvářce se prádlo vypere a vyžehlí. Stejný postup se doporučuje i pro osobní spodní prádlo;
b)
gumové zástěry a gumové rukavice se denně namočí na půl hodiny do 2% roztoku chloraminu nebo chlorseptolu; poté se vysuší;
c)
obuv se po práci každodenně pečlivě vyčistí. Pak se postaví na 1 hodinu do 2% roztoku chloraminu nebo chlorseptolu;
d)
dezinfekce se provádí ve vyhraženém prostoru.
12.
Ve stájích izolátu a v zamořených stájích je zakázáno spát, jíst a kouřit. Před jídlem mimo stáj je nutno vždy očistit a dezinfikovat ruce. Po skončení práce ve stáji si musí každý umýt ruce vodou a mýdlem a opláchnout je ve 2% roztoku chloraminu. V zimě musí být voda ohřáta. Po umytí a dezinfekci rukou je nutno pokožku ošetřit vhodnou mastí (lanolinem, nesoleným vepřovým sádlem). Zemědělský závod je povinen na svůj náklad obstarat potřebná umyvadla, mýdlo (200 g na osobu a měsíc), ručníky a vhodnou mast. Ručníky se musí alespoň jednou týdně namočit na 1 hodinu do 2% roztoku sody, pak půl hodiny vyvářet a vyprat.
13.
Osoby zaměstnané při dojení si musí mýt pravidelně ruce teplou vodou a mýdlem, a to vždy před dojením i po dojení. Po skončení dojení si musí ruce ještě dezinfikovat.
14.
První střiky mléka při dojení nutno odstříknout do zvláštní nádoby. Tohoto mléka lze po svaření použít toliko ke krmení prasat na žír.
15.
Mléko od krav v akutním stadiu nemoci, tj. v době, kdy zvířata projevují klinické příznaky brucelózy, nesmí být používáno k výživě lidí ani po svaření.
16.
Mléka od ostatních nakažených nebo z nákazy podezřelých zvířat se může používat jako potraviny jen po dostatečné pasterizaci nebo po svaření.
17.
Konve, v kterých se mléko převáží do mlékáren k pasterizaci, musí být po naplnění, ještě před naložením na vůz, zevně na povrchu dezinfikovány 2% roztokem chloraminu nebo louhu sodného a opatřeny dobře znatelným označením „Brucelóza – povinně pasterizovat“, nebo červeným nesmazatelným asi 5 cm širokým pruhem na hrdle. Konve na sběrných místech a při přepravě musí být odděleny od ostatních konví. Při svozu cisternami musí být mléko z izolátů (zamořených stájí) sváženo odděleně od ostatního mléka.
18.
Zkrmování syrového mléka od brucelózních krav ostatními domácími zvířaty je zakázáno.
19.
Hnojiště pro přechodnou úschovu hnoje v izolátu a v hospodářství se zamořenou stájí má být řádně ohrazeno a zakryto, aby k němu byl zamezen přístup zvířatům, zvláště drůbeži a hmyzu. Kanálky a stružky na močůvku musí být denně čištěny a dezinfikovány.
20.
V celém prostoru izolátu musí být prováděna soustavná dezinfekce, dezinsekce (podle potřeby alespoň 4krát do roka) a deratizace. Průjezdy, pokud nejsou opatřeny průjezdní ponornou dezinfekční vanou, musí být denně posypávány po celé šířce chlórovým vápnem v dostačující vrstvě. |
Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 30/1960 Sb. | Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 30/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška o státní službě pro míry a váhy
Vyhlášeno 4. 4. 1960, datum účinnosti 4. 4. 1960, částka 12/1960
* Čl. I - Vyhláška ministra financí č. 122/1955 Ú. l., o státní službě pro míry a váhy, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II vyhlášky č. 30/1960
Aktuální znění od 4. 4. 1960
30
VYHLÁŠKA
Úřadu pro normalizaci
ze dne 15. března 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška o státní službě pro míry a váhy
Úřad pro normalizaci stanoví v dohodě s příslušnými ministerstvy podle § 13 odst. 1 písm. a) a b) zákonného opatření č. 2/1955 Sb., o státní službě pro míry a váhy, o státní službě pro drahé kovy a o zkoušení zbraní a střeliva pro civilní potřebu, ve znění vládního nařízení č. 3/1959 Sb., o zřízení Státního výboru pro rozvoj techniky:
Čl. I
Vyhláška ministra financí č. 122/1955 Ú. l., o státní službě pro míry a váhy, se mění a doplňuje takto:
1.
Ustanovení § 3 zní:
㤠3
Jednotnost měr a vah
(1)
V národním hospodářství lze používat jen měr, závaží, vah, měřicích přístrojů a strojů (dále jen „měřidla“) spočívajících na zákonných mírách.
(2)
Úřad pro normalizaci může ze závažných důvodů, zejména pro účely styku s cizinou povolit pro určité druhy závodů a určité druhy zboží používání měřidel spočívajících na jiných než zákonných mírách.“
2.
Za § 3 se vkládají § 3a a § 3b, které zní:
㤠3a
Úřední zkoušky
(1)
Měřidla vyráběná, z ciziny dovážená, opravovaná anebo používaná hospodářskými, rozpočtovými anebo jinými organizacemi (dále jen „organizace“) anebo jednotlivci, jakož i normály těchto měřidel (základní měřidla) podléhají povinnému přezkoušení a ověření (dále jen „úřední zkouška“).
(2)
Výrobci, dovozní odběratelé a opravci měřidel jsou povinni předkládat měřidla podléhající úřední zkoušce, která vyrobili, dovezli, popřípadě opravili, příslušné obvodní zkušebně měr a vah k úřední zkoušce před jejich předáním odběrateli a jde-li o měřidla určená pro jejich vlastní potřebu před jejich uvedením do používání.
(3)
Jestliže měřidlo při úřední zkoušce bylo shledáno správným, ověří se státními značkami, vyhlášenými předsedou Úřadu pro normalizaci; jinak musí být vzato z provozu.
(4)
K nové úřední zkoušce musí být měřidla předkládána použivateli vždy před uplynutím doby platnosti ověření.
(5)
Seznam měřidel podléhajících úřední zkoušce a doba platnosti jejich ověření jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. Není-li v seznamu měřidel uvedena doba platnosti ověření, měřidlo podléhá nové úřední zkoušce jen za podmínek stanovených v § 5 odst. 2 písm. b) až f).
(6)
Jestliže se od prvé úřední zkoušky nezměnila vlastnost měřidel přechovávaných pro prodej a během roku, v němž byla úředně ověřena, nebylo jich prokazatelně používáno, může je na žádost držitele příslušná obvodní zkušebna před koncem tohoto roku opatřit státními značkami pro další období bez přezkoušení.
(7)
O úřední zkoušce základních měřidel a o době platnosti jejich ověření platí zvláštní předpisy.
§ 3b
Podnikové zkoušky a ověřování
(1)
Úřad pro normalizaci může po dohodě s příslušnými ministerstvy pověřit organizace prováděním podnikových zkoušek a ověření stanovených druhů měřidel, která vyrábějí, opravují, nebo kterých používají; tato podniková zkouška a ověření nahrazují úřední zkoušku.
(2)
Měřidlo, které bylo při této zkoušce shledáno správným, opatří pověřená organizace značkou, vyhlášenou pro tento účel předsedou Úřadu pro normalizaci. Jinak se na tato měřidla vztahují předpisy o úřední zkoušce beze změny.“
3.
Ustanovení § 5 zní:
㤠5
Platnost ověření
(1)
Doba platnosti ověření počíná běžet od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byla provedena úřední zkouška měřidla.
(2)
Platnost ověření měřidla zaniká, jestliže
a)
uplynula doba jeho platnosti,
b)
byly provedeny změny, úpravy nebo opravy měřidla, jež mohou mít vliv na vlastnosti rozhodné pro jeho ověření anebo rozšiřující rozsah jeho používání,
c)
některá ze státních značek byla porušena, odstraněna, znehodnocena anebo se stala nečitelnou,
d)
předepsaná označení byla svévolně změněna anebo bylo dodatečně připojeno nedovolené označení, dělení apod.,
e)
měřidlo bylo tak poškozeno, že tím mohlo ztratit některou vlastnost rozhodnou pro jeho ověření,
f)
je zjevno i při neporušeném ověření, že měřidlo se stalo nesprávným anebo že již nemá předepsané náležitosti.
(3)
Jestliže platnost ověření zanikla, platí měřidlo za neověřené a nesmí být používáno, pokud není znovu přezkoušeno a ověřeno.“
4.
Ustanovení § 6 písm. g) zní:
„g)
povolit výjimečně ověření měřidla, jež spočívá na jiných než zákonných mírách, bylo-li používání takového měřidla povoleno Úřadem pro normalizaci (§ 3 odst. 2).“
5.
Ustanovení § 17 odst. 3 zní:
„(3)
O přezkoušení a ověření měřidla anebo jeho odmítnutí se nevydává žádný nález (osvědčení, ověřovací list apod.), pokud měrové předpisy nestanoví jinak.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Předseda:
inž. Dostal v. r.
Příloha vyhlášky č. 30/1960
Seznam měřidel podléhajících zkoušce a doba platnosti jejich ověření
Poř. čís.| Měřidla vyráběná, z ciziny dovážená,
opravovaná anebo používaná v odvětvích
národního hospodářství| Doba
platnosti
ověření
---|---|---
1 | Délková měřítka na střižní zboží| 2 roky
2 | Měřická pásma kovová| 5 roků
3 | Měřidla délky tkanin|
a) odvalovací| 2 roky
b) skládací| 2 roky
4 | Stroje na měření plochy usní| 1 rok
5 | Míry na tekutiny|
a) kovové o objemu 0,01 až 50 l| 2 roky
b) skleněné, kameninové nebo zhotovené z plastických hmot o objemu 0,01 až 2 l| -
6 | Míry na sypké hmoty o objemu 0,05 až 100 l| 2 roky
7 | Dopravní konve (na mléko aj.)| 2 roky
8 | Výčepní nádoby (sklenice, kalíšky, džbánky, lahve)| -
9 | Odměrné laboratorní sklo (baňky, válce, byrety, pipety)| -
Poznámka: Z celkového vyrobeného množství podléhá úřední zkoušce pouze část,
stanovená pro každý rok vzájemnou dohodou Úřadu pro normalizaci s výrobními
a distribučními podniky.|
10 | Transportní sudy| 2 roky,
pokud se jich užívá
jako měřidel objemu
11 | Dopravní tanky na mléko a jiné kapaliny| 2 roky,
pokud se jich užívá
jako měřidel objemu
12 | Měřidla na tekutiny|
1\\. nádobová|
| a) krámská (na petrolej, líh apod.) | -
b) na mléko s plovákem | 2 roky
c) na mléko a jiné tekutiny bez plováku | 2 roky
d) staniční (na benzín apod.) | 2 roky
e) na olej | 2 roky
2\\. průtoková|
| a) staniční (na benzín apod.) | 2 roky
b) tanková | 2 roky
c) na olej | 2 roky
3\\. bubnová| 2 roky
13 | Vodoměry| 4 roky
14 | Plynoměry|
a) mokré| 8 roků
b) suché (membránové)| 8 roků
15 | Kontrolní lihová měřidla| -
16 | Závaží|
a) obchodní běžná| 2 roky
b) obchodní přesná| 2 roky
17 | Váhy|
a) se stejnoramenným vahadlem|
| aa) obchodní běžné | 2 roky
| ab) obchodní přesné | 2 roky
b) stolní (balanční)| 2 roky
| Poznámka: Úřední zkoušce nepodléhají tzv. kuchyňské váhy, kterých nesmí být
v národním hospodářství používáno a které musí být opatřeny výrazným nápisem
„POUZE PRO DOMÁCNOST“.|
c) s nestejnoramenným vahadlem s neproměnlivým poměrem ramen (1:10 nebo 1:100)| 2 roky
d) přezmeny| 2 roky
e) mostní desetinné a setinné| 2 roky
f) běhounové| 2 roky
g) řadivé| 2 roky
h) sklonné| 2 roky
ch) samočinné| 2 roky
i) na počítání kusů| roky
j) na zjišťování vlhkosti látek vláknitých| 2 roky
k) pro zjišťování škrobnatosti a znečištění brambor| 2 roky
l) pro zjišťování znečištění řepy| 2 roky
18 | Obilní zkoušeče 1/4 a 1 litr| 2 roky
19 | Trhací stroje a lisy| 2 roky
20 | Taxametry a tachometry u nájemných automobilů| 2 roky
21 | Lékařské a zvěrolékařské teploměry| -
22 | Lihoměry| -
23 | Cukroměry| -
24 | Laboratorní moštoměry| -
25 | Butyrometry| -
26 | Viskozimetry podle Englera| -
27 | Elektroměry|
a) pro stejnosměrný proud| 3 roky
b) pro střídavý proud na přímé měření elektrické energie činné nebo jalové, jednosazbové
i vícesazbové, pokud nejsou použity pro měření ve velkoodběru| 10 roků
c) pro střídavý proud na nepřímé měření elektrické energie činné nebo jalové nebo její přímé
měření ve velkoodběru, dále pak elektroměry s grafickým záznamem nebo s měřičem maxima| 3 roky
28 | Měřicí transformátory proudu a napětí| 15 roků |
Vyhláška Ministerstva financí č. 33/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 33/1960 Sb.
Vyhláška o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 38/1959 Sb., týkajících se Polské lidové republiky
Vyhlášeno 8. 4. 1960, datum účinnosti 8. 4. 1960, částka 14/1960
* § 1 - (1) V rozsahu a za podmínek stanovených touto vyhláškou se poskytne náhrada za československý nemovitý majetek v Polské lidové republice, který byl do 29. března 1958 dotčen polským opatřením znárodňovacím nebo vyvlastňovacím nebo jiným opatřením odnímajíc
* § 2 - Náhrada se poskytne jen fyzickým osobám uvedeným v § 1 odst. 2 nebo jejich dědicům, jestliže tyto osoby (jejich dědicové) měly dne 21. července 1959 stálé bydliště na území Československé republiky; dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených
* § 3 - Podmínkou pro přiznání nároků na náhradu (§§ 1 a 2) je též, že byla včas podána přihláška podle vyhlášky ministerstva financí č. 215/1959 Ú. l.
* § 4 - Základem pro výpočet náhrady jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 3) přezkoušené podle platných cenových a jiných předpisů.
* § 5 - Za zemědělskou půdu bude poskytnuta žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků na území Polské lidové republiky, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného
* § 6 - Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlédne se při stanovení náhrady, zda nebyl poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
* § 7 - (1) Náhrada se sníží o břemena a dluhy, váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
* § 8 - Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních.
* § 9 - O způsobu úhrady náhrady, o výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.**)
* § 10 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 8. 4. 1960
33
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 14. března 1960
o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 38/1959 Sb., týkajících se Polské lidové republiky
Ministerstvo financí stanoví podle § 5 zákona č. 38/1959 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami, a na základě zásad stanovených vládou:
§ 1
(1)
V rozsahu a za podmínek stanovených touto vyhláškou se poskytne náhrada za československý nemovitý majetek v Polské lidové republice, který byl do 29. března 1958 dotčen polským opatřením znárodňovacím nebo vyvlastňovacím nebo jiným opatřením odnímajícím nebo omezujícím vlastnická práva.
(2)
Československým nemovitým majetkem rozumí se nemovitý majetek, který byl v den uvedeného opatření ve vlastnictví fyzických osob, jež byly tohoto dne československými státními občany a které nebo jejichž právní nástupci byli československými státními občany dne 29. března 1958.
(3)
Náhrada se poskytne pouze za nemovitý majetek, měl-li povahu osobního nebo drobného soukromého vlastnictví,
a)
za rodinný domek,
b)
za hospodářské budovy a půdu bývalých drobných zemědělců v Polské lidové republice, avšak jen těm, kteří nyní hospodaří jako členové jednotných zemědělských družstev nebo jako samostatní malí nebo střední zemědělci,
c)
za pozemek zastavěný rodinným domkem [písmeno a)], nejvýše však za výměru 800 m2 a za pozemek zastavěný hospodářskými budovami [písmeno b)],
d)
za budovy, které sloužily provozu malé živnosti.
Náhrada se však neposkytne ani za tento majetek, jestliže se v Československé republice při podobném opatření, jak byl tento majetek dotčen v Polské lidové republice, náhrada neposkytuje.
§ 2
Náhrada se poskytne jen fyzickým osobám uvedeným v § 1 odst. 2 nebo jejich dědicům, jestliže tyto osoby (jejich dědicové) měly dne 21. července 1959 stálé bydliště na území Československé republiky; dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne.
§ 3
Podmínkou pro přiznání nároků na náhradu (§§ 1 a 2) je též, že byla včas podána přihláška podle vyhlášky ministerstva financí č. 215/1959 Ú. l.
§ 4
Základem pro výpočet náhrady jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 3) přezkoušené podle platných cenových a jiných předpisů.
§ 5
Za zemědělskou půdu bude poskytnuta žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků na území Polské lidové republiky, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného zemědělského družstva nebo sám obhospodařuje v tuzemsku; náhrada nesmí však převyšovat 13 ha.
§ 6
Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlédne se při stanovení náhrady, zda nebyl poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
§ 7
(1)
Náhrada se sníží o břemena a dluhy, váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
(2)
Z přiznané náhrady se před její výplatou (§ 9) odečtou závazky, které měl žadatel vůči polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím, jejichž nároky přešly na československý stát.*)
§ 8
Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních.
§ 9
O způsobu úhrady náhrady, o výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.**)
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
§ 2 odst. 1 zákona č. 38/1959 Sb.
**)
Vyhláška ministerstva financí č. 206/1958 Ú. l. |
Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 44/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 44/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 97/1956 Ú. l., o úpravě autorských odměn za literární díla, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 4. 1960, datum účinnosti 19. 4. 1960, částka 16/1960
* Čl. I - Vyhláška č. 97/1956 Ú. l., o úpravě autorských odměn za literární díla, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 19. 4. 1960 (59/1960 Sb.), po opravě
44
VYHLÁŠKA
ministerstva školství a kultury
ze dne 26. března 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 97/1956 Ú. l., o úpravě autorských odměn za literární díla, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo školství a kultury stanoví podle § 23 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském:
Čl. I
Vyhláška č. 97/1956 Ú. l., o úpravě autorských odměn za literární díla, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 5 zní:
„(1)
Vydání děl uvedených v části I. sazebníku, která byla vydána na území republiky po 1. dubnu 1956 (u děl v cizích jazycích po 1. dubnu 1960), se sčítají za účelem stanovení autorské odměny, a to zvlášť podle těchto jazykových skupin:
a)
jazyk český
b)
jazyk slovenský
c)
všechny cizí jazyky dohromady.
K vydání slovesných děl československých autorů v cizině se při stanovení autorské odměny podle této vyhlášky nepřihlíží.
(2)
Veškeré výtisky děl uvedených v části II. sazebníku, která byla vydána na území republiky, se sčítají za účelem stanovení odměny podle této vyhlášky obdobně jako v odstavci 1; pro vydání v cizích jazycích platí přitom norma pro vydání v jazyce českém.“
2.
§ 8 zní:
„(1)
Vydává-li se dílo v překladu do cizího jazyka, náleží autorovi odměna podle následujících ustanovení bez ohledu na náklady spojené s vytvořením překladu.
(2)
V případě, že se dílo československého autora vydává v cizím jazyku a jde-li o prvé vydání díla vůbec, odměňuje se u děl uvedených v části I. sazebníku jako první vydání, u děl uvedených v části II. sazebníku od první normy; další cizojazyčná vydání (normy) se pak sčítají podle § 5 odst. 1. Pokud již došlo k vydání díla, odměňuje se první cizojazyčné vydání díla uvedeného v části I. sazebníku (s výjimkou uvedenou v odstavci 5) jako druhé vydání, druhé cizojazyčné vydání jako třetí vydání díla atd.; u děl uvedených v části II. sazebníku se v takovém případě u cizojazyčných vydání počíná odměnou od třetí normy. Platí tedy obecně - s výjimkou podle § 6 - zásada, že autor může obdržet
a)
odměnu za první vydání nebo normu jednou, a to za vydání v původním jazyce (odstavec 6),
b)
u děl uvedených v části I. sazebníku odměnu za druhé a každé další vydání nejvýše třikrát (tj. v případech, kdy dojde k vydání ve všech třech jazykových skupinách podle § 5 odst. 1),
c)
u děl uvedených v části II. sazebníku odměnu za druhou normu nejvýše dvakrát (tj. dojde-li k vydání díla ve dvou jazykových skupinách), odměnu za třetí a za každou další normu nejvýše třikrát (tj. v případech, kdy dojde k vydání ve všech třech jazykových skupinách).
(3)
Vydává-li se dílo současně*) v několika jazykových verzích, považují se pro stanovení odměny podle této vyhlášky všechny tyto verze za jedno vydání; přitom však musí být smluvně dohodnut celkový počet výtisků takového vydání.
(4)
U slovesných děl, jejichž rozmnoženiny mají být rozšiřovány bezplatně, je možno sjednat odměnu za určitý, smluvně dohodnutý náklad, pevnou částkou v mezích sazebníku; k tomu, v kolika jazycích nebo v jakém počtu norem dílo vyjde se již nepřihlíží, a odměna se řídí jedině rozsahem díla. Pro výpočet odměny za další vydání takto honorovaného díla pak platí, že dílo vyšlo v jednom vydání (v počtu výtisků jedné normy). Právo autora sjednávat smlouvy o vydání díla v zahraničí nemůže být smlouvou podle tohoto ustanovení dotčeno.
(5)
Odměna za každé vydání překladu učebnic, učebních textů a jiných učebních pomůcek do cizího jazyka, pokud jsou určeny k rozšiřování na území republiky, činí 5 % odměny za první vydání v jazyce původním.
(6)
Za původní se považuje jazyk, v němž dílo poprvé vyšlo, bez ohledu na to, v jakém jazyce je autor vytvořil.
(7)
Odměny za překlady technické a jiné odborné literatury (část I. oddíl B položka 5 sazebníku) z češtiny nebo slovenštiny do cizího jazyka je možno zvýšit nejvýše o 25 % honorářové sazby v případech, kdy k vytvoření překladu je třeba zvláštních znalostí odborných a jazykových. Odměny za překlady z cizího do jiného cizího jazyka u všech děl uvedených v části I. oddílu B sazebníku je možno zvýšit rovněž nejvýše o 25 % honorářové sazby.
(8)
Ustanovení smluv o vydání děl v cizích jazycích sjednaných před účinností této vyhlášky, která stanoví výši odměny odchylně, zůstávají v platnosti pro jedno nejbližší vydání díla, pokud s rozšiřováním díla má být započato do 6 měsíců od nabytí účinnosti této vyhlášky.“
3.
§ 12 zní:
„Ministerstvo školství a kultury může v dohodě s ministerstvem financí stanovit v jednotlivých odůvodněných případech výši odměny odchylně od ustanovení §§ 3, 4 a 8.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Kahuda v. r.
*)
Za současně v několika jazycích vydané dílo se považuje dílo vydané ve dvou nebo více jazycích v rozpětí 30 dnů. |
Vyhláška Ministerstva dopravy č. 45/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva dopravy č. 45/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 5/1957 Ú. l., o řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách
Vyhlášeno 22. 4. 1960, datum účinnosti 15. 4. 1960, částka 17/1960
* Čl. I - Vyhláška č. 5/1957 Ú. l., o řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Příloha 1 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l. se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Změny a doplnění obrazového znázornění znaků a světel (příloha 3 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l.) jsou obsaženy v příloze.
* Čl. IV k vyhlášce č. 45/1960 Sb.
Aktuální znění od 15. 4. 1960
45
VYHLÁŠKA
ministerstva dopravy
ze dne 28. března 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 5/1957 Ú. l. o řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách
Ministerstvo dopravy stanoví podle § 2 odst. 3 zákona č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby, a podle § 5 nařízení ministra dopravy č. 51/1956 Sb., o plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách:
Čl. I
Vyhláška č. 5/1957 Ú. l., o řádu plavební bezpečnosti na vnitrozemních vodách, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 27 včetně nadpisu zní:
㤠27
Záďová světla vleků
(1)
Poslední jednotka vleku musí nést kromě vrcholového světla podle ustanovení § 26 odst. 1 záďové světlo podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. c). Ostatní jednotky závěsu musí nést rovněž záďové světlo podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. c); toto záďové světlo musí však být zacloněno matným sklem.
Obr. 12
(2)
Jsou-li na konci vleku bočně seskupená plavidla, musí nést záďové světlo každé z nich.
Obr. 13
(3)
Jsou-li všechny jednotky závěsu seskupeny jen bočně k remorkéru, musí nést záďové světlo remorkér a každá vlečená jednotka.“
Obr. 14 a 15
2.
§ 31 odst. 1 zní:
„(1)
Plavidla plující pod plachtou a současně poháněná vlastním strojním zařízením, jakož i plavidla, která používají při plavbě pomocného pohonného strojního zařízení, musí nést černý kužel s vrcholem obráceným vzhůru, pokud možno nejvýše, aby byl co nejlépe vidět. Kužel musí být nejméně 50 cm vysoký a průměr jeho základny musí být nejméně 30 cm.“
Obr. 26
3.
§ 65 odst. 2 zní:
„(2)
Jsou-li jednotlivá pole nebo části pevných mostů označeny
a)
za dne
dvěma červenobílými čtvercovými tabulemi, na špičku postavenými, přičemž bílé špičky směřují do středu plavebního pole,
b)
za noci
dvěma stálými okrajovými zelenými světly, mezi nimiž při obousměrné plavbě (proplutí je dovoleno po proudu i proti proudu) je umístěno jedno žluté světlo a při jednosměrné plavbě (proplutí je dovoleno buď jen po proudu nebo jen proti proudu) jsou umístěna dvě žlutá světla nad sebou,
jest proplutí dovoleno jen mezi těmito znaky.“
Obr. 73
4.
§ 65 se doplňuje odstavcem 6 tohoto znění:
„(6)
Na nízkých mostech je umístěno označení, upozorňující na podjezdnou výšku.“
Obr. 73a
5.
§ 73 včetně nadpisu zní:
§ 73
Znaky a světla stojících plavidel
(1)
Plavidla, která stojí mimo plavební dráhu, - s výjimkou malých plavidel a vorů - musí mít za noci na straně plavební dráhy bílé obyčejné světlo, se všech stran viditelné.
Obr. 84
(2)
Je-li více plavidel seskupeno u břehu vedle sebe, musí nést světlo podle odstavce 1 jenom plavidlo stojící nejblíže k plavební dráze.
(3)
Plavidla, která kotví v plavební dráze, musí mít označení podle § 78 odst. 1 a 2.“
Obr. 90 a 91
Čl. II
Příloha 1 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 14 A bod 1 písm. c) zní:
„c)
na Labi mezi Veletovem a Mělníkem při vodních stavech vyšších než 2,50 m na vodočtu v Brandýse nad Labem,“
2.
§ 14 A se doplňuje odstavcem 2 tohoto znění:
„(2)
Plavba na Labi mezi Veletovem a Mělníkem je omezena takto:
a)
při vodních stavech 1,50 m až 2,00 m na vodočtu v Brandýse nad Labem je dovolena plavba nejvýše s jedním člunem v závěsu;
b)
při vodních stavech 2,00 m až 2,50 m na vodočtu v Brandýse nad Labem je dovolena plavba jednotlivých plavidel, a to jen tehdy, jsou-li poháněna vlastním strojním pohonným zařízením; plavba vleků při těchto vodních stavech je zakázána.“
Čl. III
Změny a doplnění obrazového znázornění znaků a světel (příloha 3 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l.) jsou obsaženy v příloze.
Čl. IV
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 15. dubna 1960; dokud nebude provedena změna označení podle ustanovení § 65 odst. 2 písm. b), jsou směrodatná pro proplutí dosavadní označení jednotlivých polí nebo částí pevných mostů.
Ministr:
dr. Vlasák v. r.
Příloha k vyhlášce č. 45/1960 Sb.
Změny a doplnění obrazového znázornění znaků a světel
(příloha 3 k vyhlášce č. 5/1957 Ú. l.)
Popis znaků a světel:| Vyobrazení znaků a světel:
---|---
| 15
Jednotky závěsu vlečené po boku remorkéru za sebou:
Remorkér: Vrcholové světlo, boční světla a záďové světlo podle obrazu 14
Poslední jednotka závěsu:
Vrcholové světlo jako vlečené plavidlo
Zádové světlo: bílé obyčejné světlo
Ostatní jednotky závěsu:
Vrcholové světlo jako vlečené plavidlo
Zádové světlo: bílé obyčejné světlo, zacloněné matným sklem| 287kB
| 28
§ 31 Plachetnice s motorem, plavidla s postrkovou nebo tažnou pramicí a plavidla s pomocným strojním pohonným zařízením
Za dne: černý kužel| (Vyobrazení se nemění)
| 52
§ 55 Označení plavební dráhy
a) Hranice plavební dráhy:
Při pravém břehu:
Za dne: červená bóje tvaru válce
Za noci: červené blikavé světlo
Při levém břehu:
Za dne: černá bóje tvaru kužele
Za noci: zelené blikavé světlo| 541kB
| 53
Při pravém břehu:
červenobílá plováková tyč
anebo
plováková tyč se slaměným víchem
nebo s větvemi ve tvaru keříku
Při levém břehu:
černobílá plováková tyč
anebo
holá plováková tyč| 577kB
| 54
b) Rozvětvení plavební dráhy
Plovoucí znak:
Za dne: červeno-černá bóje tvaru koule
Za noci: bílé blikavé světlo
Pobřežní znak:
Za dne: dva trojúhelníky nad sebou postavené vrcholy proti sobě,
z nichž horní trojúhelník je červený a spodní černý
Za noci: bílé blikavé světlo| 603kB
| 55
c) Označení polohy plavební dráhy ve vztahu ke břehům
Pravá strana (plavební dráha jde podél pravého břehu):
Za dne: červený čtvercový rám, postavený na základnu
Za noci: červené blikavé světlo sudé charakteristiky nebo osvětlení znaku bílým světlem
Levá strana (plavební dráha jde podél levého břehu):
Za dne: černý čtvercový rám postavený na špičku
Za noci: zelené blikavé světlo liché charakteristiky nebo osvětleni znaku bílým světlem| 510kB
| 56
d) Přechod plavební dráhy od jednoho břehu ke druhému:
Od pravého břehu k levému (pravobřežní znak):
Za dne: žlutý rovnoramenný kříž
Za noci: žluté blikavé světlo sudé charakteristiky nebo osvětleni znaku bílým světlem
Od levého břehu k pravému (levobřežní znak):
Za dne: žlutý rovnoramenný kříž v šikmé poloze
Za noci: žluté blikavé světlo liché charakteristiky nebo osvětlení znaku bílým světlem| 498kB
| 57
e) Výjezdy z jezer nebo jezeru podobných rozšíření do plavebních cest
Za dne: čtvercová tabule (plná nebo z latí) na podstavci, postavená na špičku
Za noci: stálé zelené světlo| 281kB
| 58
f) Odbočení plavební dráhy na nepřehledných místech
(popis se nemění)| (Vyobrazení se nemění)
| 73
§ 65 Proplouvání pevnými mosty
Odstavec 2
Označení průjezdních polí:
Za dne: dvě červenobílé tabule
Za noci: dvě stálá okrajová zelená světla a mezi nimi jedno žluté světlo (při obousměrné plavbě)
nebo dvě žlutá světla nad sebou (při jednosměrné plavbě)| 331kB
| 73a
Odstavec 6
Označení podjezdné výšky:
Čtvercová bílá tabule s červeným orámováním a s černým trojúhelníkem, umístěným v horní části a obráceným vrcholem dolů; číslice na spodní části tabule udávají podjezdnou výšku za nejvyššího plavebního stavu| 372kB |
Vyhláška Ministra financí č. 48/1960 Sb. | Vyhláška Ministra financí č. 48/1960 Sb.
Vyhláška o stažení státovek po 1 Kčs vzoru 1953
Vyhlášeno 27. 4. 1960, datum účinnosti 27. 4. 1960, částka 18/1960
* § 1 - Státovky po 1 koruně československé vzoru 1953 přestávají být zákonnými penězi na území Československé republiky uplynutím dne 31. května 1960.
* § 2 - Státovky uvedené v § 1 vyměňují od 1. června do 30. září 1960 všechny poštovní úřady, státní spořitelny a pobočky Státní banky československé a od 1. října do 31. prosince 1960 jen pobočky Státní banky československé. Po 31. prosinci 1960 je jakákoliv výmě
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 27. 4. 1960
48
VYHLÁŠKA
ministra financí
ze dne 20. dubna 1960
o stažení státovek po 1 Kčs vzoru 1953
Ministr financí vyhlašuje podle § 3 odst. 2 zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě:
§ 1
Státovky po 1 koruně československé vzoru 1953 přestávají být zákonnými penězi na území Československé republiky uplynutím dne 31. května 1960.
§ 2
Státovky uvedené v § 1 vyměňují od 1. června do 30. září 1960 všechny poštovní úřady, státní spořitelny a pobočky Státní banky československé a od 1. října do 31. prosince 1960 jen pobočky Státní banky československé. Po 31. prosinci 1960 je jakákoliv výměna těchto státovek vyloučena.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Ďuriš v. r. |
Vyhláška Ministerstva energetiky a vodního hospodářství č. 49/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva energetiky a vodního hospodářství č. 49/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné ceny pro prodej elektřiny v drobném
Vyhlášeno 27. 4. 1960, datum účinnosti 24. 4. 1960, částka 18/1960
* Čl. I - Vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné sazby pro prodej elektřiny v drobném, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - (1) Ceny elektřiny podle této vyhlášky se fakturují maloodběratelům uvedeným v §§ 2 a 5 této vyhlášky ve fakturách vystavovaných počínaje dnem 24. dubna 1960 (tj. od stavu zjištěného na elektroměru při posledním odečtu provedeném u jednotlivých maloodběrat
* Čl. III - Zrušují se podrobnější prováděcí směrnice k § 2 vyhlášky uveřejněné v částce 82 Úředního listu ze dne 27. června 1953.
* Čl. IV
Aktuální znění od 24. 4. 1960
49
VYHLÁŠKA
ministerstva energetiky a vodního hospodářství
ze dne 22. dubna 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné ceny pro prodej elektřiny v drobném
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství vyhlašuje podle § 5 vládního nařízení č. 60/1959 Sb., o působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
Čl. I
Vyhláška č. 144/1953 Ú. l., kterou se stanoví jednotné všeobecné sazby pro prodej elektřiny v drobném, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 včetně nadpisu zní:
㤠2
Bytová sazba pro malá světelná zařízení a drobné spotřebiče elektřiny (BS)
(1)
Tato sazba platí pro dodávky elektřiny domácnostem a činí Kčs 0,70 za 1 kilowatthodinu (kWh).
(2)
Nájemné za elektroměr jednofázový činí Kčs 1,20 měsíčně; za elektroměr třífázový činí Kčs 3,20 měsíčně.“
2.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Sazba pro světlo a drobné spotřebiče elektřiny v závodech (S)
(1)
Tato sazba platí pro dodávku elektřiny pro osvětlení místností a používání drobných spotřebičů elektřiny v obchodních podnicích, v závodech společného stravování, v ubytovacích podnicích, ve skladech, živnostech, kancelářích, divadlech, kinech, kasárnách, internátech, školách apod., pokud spadají do kategorie maloodběratelů elektřiny a pokud se na ně nevztahuje jiná sazba pro prodej elektřiny v drobném podle této vyhlášky, a činí Kčs 1,20 za 1 kWh.
(2)
Nájemné za elektroměr jednofázový činí Kčs 1,20 měsíčně; za elektroměr třífázový činí Kčs 3,20 měsíčně.“
Čl. II
(1)
Ceny elektřiny podle této vyhlášky se fakturují maloodběratelům uvedeným v §§ 2 a 5 této vyhlášky ve fakturách vystavovaných počínaje dnem 24. dubna 1960 (tj. od stavu zjištěného na elektroměru při posledním odečtu provedeném u jednotlivých maloodběratelů před 24. dubnem 1960).
(2)
Maloodběratelé uvedení v §§ 2 a 5 této vyhlášky, kteří odebírají elektřinu podle sazby BS (popřípadě její kombinace s bytovou sazbou pro domácnosti se spotřebiči s nočním odběrem elektřiny „N“, § 4 vyhlášky), nepodávají přihlášku na změnu sazby podle této vyhlášky.
Čl. III
Zrušují se podrobnější prováděcí směrnice k § 2 vyhlášky uveřejněné v částce 82 Úředního listu ze dne 27. června 1953.
Čl. IV
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 24. dubna 1960.
První náměstek ministra:
inž. Baier v. r. |
Vyhláška Ministerstva energetiky a vodního hospodářství č. 74/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva energetiky a vodního hospodářství č. 74/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministra lesů a dřevařského průmyslu č. 58/1954 Ú. l., o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi
Vyhlášeno 16. 6. 1960, datum účinnosti 1. 1. 1962, částka 28/1960
* Čl. I - Vyhláška ministra lesů a dřevařského průmyslu č. 58/1954 Ú. l., o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1962
74
VYHLÁŠKA
ministerstva energetiky a vodního hospodářství
ze dne 30. května 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška ministra lesů a dřevařského průmyslu č. 58/1954 Ú. l., o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství vyhlašuje podle § 10 odst. 2 vládního nařízení č. 60/1959 Sb., o působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
Čl. I
Vyhláška ministra lesů a dřevařského průmyslu č. 58/1954 Ú. l., o úplatách za dodávku vody z veřejných vodovodů a vodáren a za odvádění odpadních vod veřejnými kanalizacemi se mění a doplňuje takto:
K § 4 se připojují odstavce 3, 4, 5 a 6 tohoto znění:
„(3)
Výše vodného se stanoví částkou Kčs 1,- za 1 m3 prokázaného nebo předpokládaného množství dodané vody, jsou-li odběrateli organizace socialistického sektoru.
(4)
Výše stočného se stanoví částkou Kčs 0,90 za 1 m3 prokázaného nebo předpokládaného množství vody vypuštěného do kanalizace, jsou-li uživateli organizace socialistického sektoru.
(5)
Povinnost platit zvýšené vodné a stočné podle odstavců 3 a 4 se nevztahuje na
a)
jednotná zemědělská družstva,
b)
výrobní organizace ministerstva zemědělství,
c)
zdravotnická zařízení včetně lázeňských ústavů,
d)
veřejné očistné lázně,
e)
veřejné školy,
f)
organizace bytového hospodářství.
(6)
Výjimky z ustanovení odstavců 3 a 4 může v odůvodněných případech povolit ministerstvo energetiky a vodního hospodářství.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1962.
První náměstek ministra:
inž. Baier v. r. |
Nařízení Ministra dopravy č. 83/1960 Sb. | Nařízení Ministra dopravy č. 83/1960 Sb.
Nařízení o změně a doplnění řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje
Vyhlášeno 24. 6. 1960, datum účinnosti 24. 6. 1960, částka 32/1960
* § 1 - Ustanovení čl. 10 Základních předpisů o plavbě na Dunaji, vydaných nařízením ministra dopravy č. 72/1953 Sb., o řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje, ve znění nařízení ministra dopravy č. 3/1956 Sb., zní:
* § 2 - Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Aktuální znění od 24. 6. 1960
83
NAŘÍZENÍ
ministra dopravy
ze dne 10. června 1960
o změně a doplnění řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje
Ministr dopravy nařizuje v dohodě se zúčastněnými ministry podle § 2 odst. 2 zákona č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby:
§ 1
Ustanovení čl. 10 Základních předpisů o plavbě na Dunaji, vydaných nařízením ministra dopravy č. 72/1953 Sb., o řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje, ve znění nařízení ministra dopravy č. 3/1956 Sb., zní:
„Čl. 10
Poznávací znaky a vlajka
(1)
Každá loď musí nést od východu do západu slunce na zádi vlajku státu, kterému náleží.
(2)
Kromě vlajky musí mít každá loď tyto poznávací znaky:
a)
jméno nebo číslo lodi, umístěné na obou bocích a na zádi lodi tak, aby bylo viditelné zezadu; na kolesové lodi se jméno nebo číslo umísťuje na kolesnicích. Nejsou-li při bočním nebo postrkovém vleku nápisy na vlečné lodi viditelné, upevní se na zábradlí velitelského můstku na obou bocích lodi tabule se jménem nebo číslem lodi;
b)
označení domovského přístavu nebo místa registrace, umístěné na zádi lodi;
c)
úplný nebo zkrácený název organizace, které loď náleží (majitele lodi), umístěný na obou bocích přídě lodi; u lodi bez vlastního pohonu se umístí toto označení též na zádi lodi;
d)
označení státní příslušnosti lodi počátečními písmeny státu, umístěnými za označením domovského přístavu nebo místa registrace; označení státu počátečními písmeny není třeba, jestliže je státní příslušnost lodi zřejmá z názvu organizace, které loď náleží (majitele lodi);
e)
označení nejvyššího přípustného počtu cestujících na osobních lodích, umístěné na dobře viditelném místě uvnitř lodi;
f)
označení nosnosti lodi v tunách na nákladních lodích, a to menšími písmeny na obou bocích lodi pod jménem nebo číslem lodi.
(3)
K označení organizace, které loď náleží (majitele lodi), může být na komíně nebo na výfukovém krytu umístěn podnikový znak.
(4)
U malých lodí (čl. 84 Základních předpisů) se jméno nebo číslo lodi umísťuje na obou bocích vnější strany lodi a název organizace, které loď náleží (majitele lodi), se umísťuje na viditelném místě na vnitřní nebo vnější straně lodi. Jméno nebo číslo lodi může být nahrazeno rejstříkovým číslem.
(5)
Na záchranných loďkách a motorových člunech, jež patří k výstroji lodi, se umísťuje jméno nebo číslo lodi na vnitřní nebo vnější straně lodi.
(6)
Všechny písemné poznávací znaky lodi se provádějí zřetelným latinským písmem a barvou, která se jasně odlišuje od pozadí. Kromě nápisů latinským písmem může být loď označena i nápisy národním písmem. Výška písmen a číslic, označujících jméno nebo číslo lodi, musí být nejméně 20 cm a u ostatních nápisů nejméně 15 cm. Na malých lodích musí být výška písmen nebo číslic, označujících jejich jméno nebo číslo, nejméně 10 cm. Šířka písmen a mezery mezi nimi musí být úměrné výšce písmen a rozměrům lodi.“
§ 2
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Široký v. r.
dr. Vlasák v. r. |
Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 38/1960 Ú. l. | Vyhláška Úřadu pro normalizaci č. 38/1960 Ú. l.
Vyhláška Úřadu pro normalizaci, kterou se podle § 14 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, vyhlašují změny a doplňky některých československých státních norem
Vyhlášeno 27. 7. 1960, datum účinnosti 1. 8. 1960, částka 31/1960
* § 1
* § 2 - V československých státních normách
* § 3 - V československé státní normě ČSN 56 8409 „Ovocné sirupy. Norma jakosti“, uveřejněné ve vyhlášce č. 82/1958 Ú. l., se v čl. 14 doplňuje první věta takto:
* § 4 - V československé státní normě ČSN 56 9200 „Sterilovaná zelenina. Společná ustanovení“, uveřejněné ve vyhlášce č. 146/1959 Ú. l., se mění čl. 22 v tom smyslu, že záruční lhůta stanovená do konce května se prodlužuje do konce června roku příštího po sklizni
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. srpna 1960.
Aktuální znění od 1. 8. 1960
38
VYHLÁŠKA
Úřadu pro normalizaci
ze dne 11. července 1960,
kterou se podle § 14 vládního nařízení č. 46/1957 Sb., o technické normalizaci, vyhlašují změny a doplňky některých československých státních norem
§ 1
S platností od 1. srpna 1960 se vyhlašuje za závaznou československá státní norma ČSN 34 7667 „Silové kabely celoplastové“, která byla uveřejněna ve vyhlášce č. 19/1958 Ú. l., jako norma doporučená.
Čl. 75 se nahrazuje novým zněním:
„Hodnoty proudové zatížitelnosti v tab. VII platí pro
nejvyšší teplotu jader v provozu 60° C,
přípustnou teplotu jader při vypnutí pojistky 90° C,
přípustnou teplotu jader při zkratu 150° C
a to při uložení jednoho kabelu v zemi v běžné hloubce 70 cm.“
§ 2
V československých státních normách
ČSN 47 7831 „Napáječkové ventily s horním vtokem“
ČSN 47 7832 „Napáječkové ventily s bočním vtokem“,
uveřejněných ve vyhlášce č. 209/1954 Ú. l., se v tabulce — Přehled součástí — na straně 2 u čís. 7 mění materiál takto:
Číslo součásti| Název součásti| Počet součástí| Materiál
---|---|---|---
Název| Označení| ČSN
7| Kladka| 1| ocel| 11 108| 41 1108
§ 3
V československé státní normě ČSN 56 8409 „Ovocné sirupy. Norma jakosti“, uveřejněné ve vyhlášce č. 82/1958 Ú. l., se v čl. 14 doplňuje první věta takto:
„d)
sirupů plněných do obalů plastických hmot podle čl. 16 2 měsíce ode dne výroby.“
§ 4
V československé státní normě ČSN 56 9200 „Sterilovaná zelenina. Společná ustanovení“, uveřejněné ve vyhlášce č. 146/1959 Ú. l., se mění čl. 22 v tom smyslu, že záruční lhůta stanovená do konce května se prodlužuje do konce června roku příštího po sklizni použité zeleniny.
Tab. I. — Číselné označování jednotlivých tržních druhů a tříd jakosti sterilované zeleniny na obalech a deklarace na etiketách — se doplňuje takto:
Tržní druh — deklarace| Jakost| Číselná značka
---|---|---
Sterilované kedlubny — mírně přisoleno| I. jakost| 147
Sterilované kedlubny — mírně přisoleno| II. jakost| 148
Sterilovaný kopr v sladkokyselém nálevu| —| 154
Sterilované okurky — zlomky, v sladkokyselém nálevu, kořeněno| —| 195
Sterilované okurky — kostky, v sladkokyselém nálevu, kořeněno| —| 196
Sterilovaná petržel, mírně přisoleno| I. jakost| 239
Sterilovaná petržel, mírně přisoleno| II. jakost| 240
Sterilovaná petržel v sladkokyselém nálevu| I. jakost| 241
Sterilovaná petržel v sladkokyselém nálevu| II. jakost| 242
Tab. II — Váhy obsahu a vsádkové váhy jednotlivých druhů sterilované zeleniny se doplňuje těmito údaji:
Druh| Konzervové sklenice
---|---
1/2| 1/1| 4/1| 5/1
Petržel| 400| 840| 3500| 4900
Kedlubny| 400| 840| 3500| 4900
Kopr| 450| 800| 3250|
| 150| 300| 1000|
Okurky 5 až 7 cm| 400| 840| |
| 240| 500| |
Okurky — kostky| 400| 840| 3500| 4900
Okurky — zlomky| | | 3500|
| | | 1800|
Okurkové řezy podélné| | 840| |
| | 500| |
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. srpna 1960.
Předseda:
inž. Dostal v. r. |
Nařízení vlády č. 120/1960 Sb. | Nařízení vlády č. 120/1960 Sb.
Nařízení o změnách v organizaci vysokých škol
Vyhlášeno 18. 8. 1960, datum účinnosti 1. 9. 1960, částka 49/1960
* § 1 - Na Českém vysokém učení technickém v Praze se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství ve fakultu stavební a zrušuje se fakulta ekonomickoinženýrská.
* § 2 - Sídlo Vysoké školy dopravní v Praze se postupně přenáší z Prahy do Žiliny; název Vysoké školy dopravní v Praze se proto s účinností od 1. září 1962 mění a zní: Vysoká škola dopravní v Žilině.
* § 3 - Na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze se zřizuje fakulta automatizace a ekonomiky chemické výroby.
* § 4 - Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni se rozděluje na fakultu strojní a na fakultu elektrotechnickou.
* § 5 - (1) Název Vysoké školy strojní v Liberci se mění a zní: Vysoká škola strojní a textilní v Liberci.
* § 6 - Na Vysoké škole zemědělské v Praze se zřizuje fakulta provozně ekonomická se sídlem v Českých Budějovicích.
* § 7 - Na Vysokém učení technickém v Brně se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství ve fakultu stavební.
* § 8 - Na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství ve fakultu stavební a zrušuje se fakulta ekonomickoinženýrská.
* § 9 - Na Universitě Karlově v Praze se zřizuje fakulta s názvem institut osvěty a novinářství.
* § 10 - Název university v Brně zní Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně.
* § 11 - (1) Fakulta farmaceutická University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a fakulta farmaceutická University Komenského v Bratislavě se slučují ve fakultu farmaceutickou University Komenského v Bratislavě.
* § 12 - Název fakulty výrobně ekonomické na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě se mění a zní: fakulta odvětvových ekonomik.
* § 13 - Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. září 1960.
Aktuální znění od 1. 9. 1960
120
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 5. srpna 1960
o změnách v organizaci vysokých škol
Vláda Československé socialistické republiky nařizuje podle § 3 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách:
§ 1
Na Českém vysokém učení technickém v Praze se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství ve fakultu stavební a zrušuje se fakulta ekonomickoinženýrská.
§ 2
Sídlo Vysoké školy dopravní v Praze se postupně přenáší z Prahy do Žiliny; název Vysoké školy dopravní v Praze se proto s účinností od 1. září 1962 mění a zní: Vysoká škola dopravní v Žilině.
§ 3
Na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze se zřizuje fakulta automatizace a ekonomiky chemické výroby.
§ 4
Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni se rozděluje na fakultu strojní a na fakultu elektrotechnickou.
§ 5
(1)
Název Vysoké školy strojní v Liberci se mění a zní: Vysoká škola strojní a textilní v Liberci.
(2)
Vysoká škola strojní a textilní v Liberci se rozděluje na fakultu strojní a na fakultu textilní.
§ 6
Na Vysoké škole zemědělské v Praze se zřizuje fakulta provozně ekonomická se sídlem v Českých Budějovicích.
§ 7
Na Vysokém učení technickém v Brně se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství ve fakultu stavební.
§ 8
Na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě se slučují fakulta inženýrského stavitelství s fakultou architektury a pozemního stavitelství ve fakultu stavební a zrušuje se fakulta ekonomickoinženýrská.
§ 9
Na Universitě Karlově v Praze se zřizuje fakulta s názvem institut osvěty a novinářství.
§ 10
Název university v Brně zní Universita Jana Evangelisty Purkyně v Brně.
§ 11
(1)
Fakulta farmaceutická University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a fakulta farmaceutická University Komenského v Bratislavě se slučují ve fakultu farmaceutickou University Komenského v Bratislavě.
(2)
Na Universitě Komenského v Bratislavě se zřizuje fakulta s názvem institut tělesné výchovy a sportu.
§ 12
Název fakulty výrobně ekonomické na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě se mění a zní: fakulta odvětvových ekonomik.
§ 13
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. září 1960.
Široký v. r. |
Vyhláška Ústřední rady odborů a ministerstva financí č. 122/1960 Sb. | Vyhláška Ústřední rady odborů a ministerstva financí č. 122/1960 Sb.
Vyhláška o poskytování prostředků a o uhrazování nákladů na činnost základních organizací Revolučního odborového hnutí v organizacích státního socialistického sektoru
Vyhlášeno 18. 8. 1960, datum účinnosti 18. 8. 1960, částka 49/1960
* Část prvá - Úvodní ustanovení
* Část druhá - Poskytování prostředků a úhrada nákladů na jednotlivé druhy činnosti
* Část III - Ustanovení přechodná a závěrečná
Aktuální znění od 18. 8. 1960
122
VYHLÁŠKA
Ústřední rady odborů a ministerstva financí
ze dne 21. července 1960
o poskytování prostředků a o uhrazování nákladů na činnost základních organizací Revolučního odborového hnutí v organizacích státního socialistického sektoru
Ústřední rada odborů stanoví podle čl. 17 usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací Revolučního odborového hnutí a podle § 1 zákona č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních organizací Revolučního odborového hnutí, a ministerstvo financí stanoví podle § 11 odst. 1 zákona č. 83/1958 Sb., o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru, a podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 8/1959 Sb., kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření s rozpočtovými prostředky:
Část prvá
Úvodní ustanovení
Článek 1
Účel úpravy
Při dovršování výstavby socialismu v naší vlasti rozvíjí se stále více tvůrčí iniciativa a aktivní účast pracujících na rozvoji výroby, na jejím řízení a kontrole a prohlubuje se jednota zájmů pracujících, podniků a celé společnosti. Neustále vzrůstá význam Revolučního odborového hnutí a jeho organizátorské a výchovné práce. Přitom orgány Revolučního odborového hnutí v těsné soudružské spolupráci s vedením závodů trvale a soustavně vytvářejí nejvhodnější podmínky pro využití iniciativy pracujících a pro jejich bezprostřední účast na řízení hospodářství. Usnesení IV. všeodborového sjezdu vytváří předpoklady pro prohloubení soudružské spolupráce mezi orgány ROH a vedením organizací státního socialistického sektoru. Je však třeba, aby vedení těchto organizací pomáhalo vytvářet pro činnost základní organizace ROH a jejích orgánů příznivé materiální podmínky. Při poskytování této pomoci vycházejí organizace z rozšířené pravomoci, kterou jim zejména na úseku finančním poskytuje nová metodika plánování a financování.
Článek 2
Předmět a rozsah úpravy
Tato vyhláška stanoví, jaké prostředky poskytuje a které náklady hradí vedení podniků a ostatních hospodářských i rozpočtových organizací státního socialistického sektoru (dále jen „závod“) na politickoorganizační, kulturně výchovnou, závodní rekreační a ostatní činnost základních organizací ROH a jejich orgánů.
Část druhá
Poskytování prostředků a úhrada nákladů na jednotlivé druhy činnosti
Článek 3
Všeobecné ustanovení
Vedení závodu poskytuje závodnímu výboru pro činnost základních organizací ROH a jejich orgánů bezplatně budovy a místnosti s potřebným vybavením a hradí náklady spojené s jejich pořizováním, údržbou a technickým provozem, a to způsobem a v rozsahu dále uvedeném.
Díl I
Politickoorganizační činnost
Článek 4
Rozsah činnosti a úhrada nákladů
1.
Politickoorganizační činnostíPolitickoorganizační činností se rozumějí členské schůze, konference, školení, aktivy, výrobní porady, schůze závodního výboru, dílenského výboru, odborových úseků, komisí a popřípadě i jiných orgánů a zařízení ROH a stálá politickoorganizační a z ní vyplývající administrativní činnost základní organizace ROH a jejích orgánů.
2.
Pro tuto činnost poskytuje vedení závodu místnosti a jejich potřebné vybavení, otop, osvětlení a úklid.
3.
Nemá-li závod vhodné místnosti pro schůze, konference, školení nebo aktivy základní organizace ROH a jejích orgánů a zařízení ve vlastním objektu, vedení závodu je po dohodě se závodním výborem najme.
4.
Náklady na otop, osvětlení, úklid a nájemné hradí hospodářská organizace na vrub vlastních nákladů (výroby, oběhu apod.), rozpočtová organizace v rámci svého rozpočtu.
DÍL II
Kulturně výchovná činnost
Článek 5
Kulturní zařízení
1.
Kulturně výchovnou činností základní organizace ROH se rozumí pro účely této vyhlášky výchovná činnost kulturních zařízení sloužících pracujícím závodů a jejich rodinným příslušníkům.
Těmito zařízeními zpravidla jsou:
a)
závodní kluby,
b)
rudé koutky,
c)
odborové knihovny,
d)
výrobně technické kabinety,
e)
kulturní střediska v závodních ubytovnách, internátech a odlehlých pracovištích.
2.
Součástí závodního klubu může být podle místních podmínek odborová knihovna, výrobně technický kabinet, popřípadě jiná kulturní zařízení.
3.
Pro kulturně výchovnou činnost (odst. 1) poskytuje závod potřebné místnosti s přiměřeným vybavením ve svých provozních nebo ubytovacích objektech; závodní klub může však být umístěn jenom v budovách nebo místnostech přístupných veřejnosti.*)
Článek 6
Výstavba závodního klubu
1.
Nemůže-li být závodní klub umístěn v budovách nebo místnostech, které by mohlo vedení závodu pro tento účel poskytnout, lze pro něj vybudovat samostatnou budovu podle těchto zásad:
a)
Výstavba budovy pro závodní klub musí být zařazena do plánu budování kulturně osvětových zařízení, a to na základě návrhu závodního výboru a vedení závodu, projednaného krajskou odborovou radou a příslušným orgánem národního výboru.
b)
Výstavbu plánuje a provádí vedení závodu. K výstavbě budovy pro závodní klub se může sdružit více závodů v místě, popř. i s národními výbory; zúčastněné závody se předem dohodnou o úhradě společných nákladů spojených se společnou výstavbou a o tom, který z nich povede dokončenou budovu ve svých základních prostředcích.
c)
Koordinaci výstavby budov závodních klubů provádí celostátně Ústřední rada odborů; přitom může v dohodě s příslušnými ústředními úřady určit směrné nebo závazné podklady pro výstavbu budov závodních klubů.
2.
Výstavbu budovy závodního klubu a vybavení místností hradí hospodářské organizace z vlastních zdrojů na decentralizovanou investiční výstavbu, z prostředků podnikových fondů pracujících nebo obdobných fondů, popřípadě z jiných zdrojů závodu a příspěvku národního výboru; u hospodářských organizací, v nichž není zavedena obecná úprava financování, hradí se tyto náklady z nadplánových prostředků na decentralizovanou investiční výstavbu a ostatních zdrojů uvedených v tomto odstavci.
3.
Rozpočtové organizace provádějí výstavbu budov závodního klubu jen s předchozím souhlasem nadřízeného orgánu; předchozího souhlasu není třeba u ústředních úřadů a krajských národních výborů. Příslušné náklady hradí rozpočtová organizace v rámci svého rozpočtu. Jinak postupují rozpočtové organizace při výstavbě budovy závodního klubu obdobně jako organizace hospodářské.
4.
Sdruží-li se národní výbor s některým závodem ke společné výstavbě budovy závodního klubu, uhradí národní výbor svůj podíl (připadající na něj z celkového nákladu na výstavbu) z rozpočtu nebo z přebytků rozpočtového hospodaření, které mu byly ponechány. Jestliže národní výbor na výstavbu jen přispěje, poskytne příspěvek jen ze zmíněných přebytků hospodaření.
5.
Revoluční odborové hnutí spolu s vedením závodu a národními výbory organizuje společně širokou účast pracujících, zejména brigádnickou výpomoc při výstavbě závodních klubů.
Článek 7
Společné užívání a provoz závodních klubů
Aby závodní kluby sloužily co nejlépe svému účelu při výchovné činnosti mezi pracujícími a aby bylo zajištěno jejich nejširší a nejefektivnější využívání, sdružují se závody a závodní výbory v témže místě ke společnému užívání a zajištění provozu závodního klubu a ke společné úhradě nákladů s tím spojených, a to podle ustanovení statutu závodních klubů, popřípadě podle podrobné písemné dohody.**)
Článek 8
Úhrada nákladů na provoz kulturních zařízení
1.
Vedení závodu hradí náklady na generální opravy, běžné opravy a udržování nemovitostí i movitostí a náklady na technický provoz; přitom nerozhoduje, zda jde o majetek závodu nebo o majetek ROH. Najme-li závod trvale vhodné místnosti pro činnost kulturních zařízení, hradí náklady s tím spojené.
2.
Náklady na udržováníNáklady na udržování se rozumějí náklady na úklid a na pomůcky k tomu potřebné, na drobné opravy v místnostech a na vnitřním zařízení, na malování místností a osobní náklady na zaměstnance, kteří tyto práce obstarávají.
3.
Do nákladů na technický provoz kulturních zařízení se zahrnují náklady na otop, elektrický proud, vodu, páru, plyn, odpisy apod. a osobní náklady na zaměstnance závodu, kteří tyto práce obstarávají (domovníci, údržbáři, topiči apod.).
4.
Hospodářská organizace hradí neinvestiční náklady uvedené v odstavcích 1 až 3 na vrub vlastních nákladů (výroby, oběhu apod.). Jde-li o závodní kluby a ostatní kulturní zařízení většího rozsahu, plánují se tyto neinvestiční náklady v ostatních nákladech a evidují se jako přidružená hospodářství. U rozpočtové organizace se neinvestiční výdaje rozpočtují a hradí z příslušných položek neinvestičního rozpočtu těchto organizací. Generální opravy se hradí u hospodářských i rozpočtových organizací z prostředků na decentralizovanou investiční výstavbu.
5.
Osobní a věcné náklady na vlastní kulturní výchovnou činnost kulturních zařízení hradí základní organizace ROH. K těmto nákladům patří zejména náklady na kulturní, organizační, administrativní a jiné pracovníky, na kulturní pořady včetně honorářů účinkujících, na kancelářské potřeby apod.
Článek 9
Pronájem a jiné použití místností kulturních zařízení
1.
Pronajímá-li závodní výbor jiným uživatelům místnosti nebo zařízení, které mu byly vedením závodu poskytnuty pro kulturně výchovnou činnost, odvede závodní výbor vedení závodu část úplaty zaplacené uživatelem. Výše podílu z úplaty se s vedením závodu předem dohodne. Pronajímání místností jiným uživatelům se nesmí dít na úkor činnosti kulturního zařízení.
2.
Mají-li být v budově závodu určené pro závodní klub některé místnosti nebo části budovy trvale pronajaty, uzavírá v takových případech nájemní smlouvu vedení závodu za účasti závodního výboru; nájemníci platí i v těchto případech nájemné vedení závodu. Trvalé užívání místností nebo části budovy těmito nájemci nesmí narušit činnost kulturních zařízení.
3.
Použije-li vedení závodu kulturních zařízení pro účely instruktáže, školení, aktivů apod., nepřísluší za to závodnímu výboru žádná náhrada. Používání kulturního zařízení pro potřeby závodu se upraví dohodou mezi vedením závodu a závodním výborem tak, aby to nenarušovalo plánovanou činnost kulturního zařízení. To platí obdobně, jde-li o kulturní zařízení, u něhož se na úhradě nákladů podílí podle článku 7 více závodů.
DÍL III
Závodní a pionýrská rekreace
Článek 10
Rekreační zařízení
Součástí péče o upevňování zdraví a odpočinek pracujících je závodní a pionýrská rekreace, která se provádí v závodních rekreačních zařízeních a pionýrských táborech. Na jejím zajišťování a úhradě se podílejí závody, základní organizace ROH a uživatelé.
Článek 11
Pořizování rekreačních zařízení
1.
Pořizování závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů (tj. jejich zakoupení, nájem, výstavba, adaptace apod.) a jejich vybavování zařízením investiční a neinvestiční povahy hradí se z prostředků závodu, z příspěvku podnikového fondu pracujících nebo obdobných fondů. Přitom je třeba přihlížet k hospodářským výsledkům závodu a k rozsahu potřeby závodní a pionýrské rekreace.
2.
Náklady na pořízení a vybavení závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů v hospodářských organizacích, v nichž je zavedena obecná úprava finančního hospodaření, se hradí
a)
z volných*) vlastních finančních zdrojů použitelných na financování decentralizované investiční výstavby, jestliže je zajištěno financování potřebného rozvoje podniku,
b)
z příspěvku podnikového fondu pracujících nebo obdobných fondů,
c)
popřípadě z jiných prostředků (z výtěžku brigád apod.);
u hospodářských organizací, v nichž není zavedena obecná úprava finančního hospodaření, hradí se tyto náklady z nadplánových prostředků na decentralizovanou investiční výstavbu, z příspěvku podnikového fondu pracujících nebo obdobných fondů.
3.
Náklady na pořízení a vybavení závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů v rozpočtových organizacích se hradí po předchozím souhlase nadřízených orgánů z vlastních rozpočtových úspor, dosažených při zajištění plánovaných úkolů zvýšenou hospodárností. Předchozího souhlasu není třeba u ústředních úřadů a krajských národních výborů.
4.
Revoluční odborové hnutí organizuje při výstavbě širokou účast pracujících, zejména brigádnickou výpomoc.
Článek 12
Úhrada nákladů na provoz rekreačních zařízení
1.
Náklady na generální opravy, běžné opravy a na osobní náklady na stálé zaměstnance závodu,*) které je nutné a účelné zaměstnávat k ochraně rekreačních zařízení (domovník, správce nebo hlídač, popřípadě topič-údržbář), hradí závod, jehož závodní výbor objekt užívá; přitom nerozhoduje, zda jde o majetek závodu nebo o majetek ROH nebo objekty dané do užívání závodnímu výboru příslušným národním výborem.
2.
Náklady na udržováníNáklady na udržování a náklady na vlastní provoz těchto zařízení hradí se zásadně z příspěvku uživatelů; jako dalšího zdroje je možno použít příspěvku z podnikového fondu pracujících nebo obdobných fondů, popřípadě výtěžku brigád, příspěvku odborové organizace na pionýrskou rekreaci**) apod. Odpisy závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů se nezahrnují do nákladů na vlastní provoz; plánují a hradí se na vrub celopodnikové nebo obdobné režie závodu. Příspěvku z podnikových fondů pracujících nebo obdobných fondů nelze však použít na úhradu stravovacích nákladů uživatelů.
3.
Náklady na udržováníNáklady na udržování se rozumějí náklady na úklid a na pomůcky k tomu potřebné, na drobné opravy v místnostech a na vnitřním zařízení, na malování místností a osobní náklady na pracovníky, kteří tyto práce provádějí.
4.
Do nákladů na vlastní provoz závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů se zahrnují náklady na otop, elektrický proud, vodu, páru, plyn a náklady na stravování uživatelů apod.
5.
Hospodářská organizace hradí na vrub vlastních nákladů (výroby, oběhu apod.) náklady na běžné opravy, náklady spojené se stálým dozorem (domovník, správce apod.), které se evidují jako přidružená hospodářství. U rozpočtové organizace se neinvestiční výdaje rozpočtují a hradí z příslušných položek neinvestičního rozpočtu těchto organizací. Generální opravy se hradí u hospodářských i rozpočtových organizací z prostředků na decentralizovanou investiční výstavbu.
6.
O úhradě nákladů spojených s dopravou rekreantů do závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů platí zvláštní předpisy.***)
DÍL IV
Ostatní činnost
Článek 13
Činnost pobočky Čs. vědecké technické společnosti na závodě
1.
Pro činnost pobočky Čs. vědecké technické společnosti na závodech poskytuje vedení závodu - vedle příspěvku z členství závodu - místnosti a jejich potřebné vybavení, otop, osvětlení a úklid, jestliže pobočka nemůže využít zařízení závodních klubů, popřípadě jiných kulturních zařízení.
2.
Náklady na otop, osvětlení a úklid hradí hospodářská organizace na vrub vlastních nákladů (výroby, oběhu apod.), rozpočtová organizace v rámci svého rozpočtu.
3.
Pobočka je oprávněna používat i dalších zařízení závodu (např. dílen, laboratoří, rozmnožoven, technických kabinetů), vyžaduje-li to plnění úkolů, které pro pobočku vyplývají z plánu technického rozvoje, výrobně technické propagace a rozvoje novátorského hnutí.
Článek 14
Výrobně technická propagace
1.
Náklady na výrobně technickou propagaci hradí vedení závodu.
2.
Do nákladů na výrobně technickou propagaci se zahrnují např. náklady na pořizování čestných odznaků a diplomů pro vítěze socialistického soutěžení, nejlepší pracovníky, zlepšovatele, na putovní vlaječky pro nejlepší pracovníky, na výzdobu pracovišť vzorných kolektivů, desky cti, propagační brožury a na jiný propagační materiál, náklady na pořizování plakátů a letáků vybízejících k novým pracovním metodám a na popularizaci pracovních výsledků, na nákup populární technické literatury, na předplatné technických časopisů.
3.
Vedení závodu se přiměřeně podílí na hospodářském a organizačním zajišťování akcí úzce souvisejících s technickým rozvojem na závodě, jako jsou Dny nové techniky, výstavy zlepšovacích námětů apod.
4.
Náklady na výrobně technickou propagaci hradí hospodářská organizace na vrub vlastních nákladů (výroby, oběhu apod.), rozpočtová organizace v rámci svého rozpočtu.
Článek 15
Závodní časopisy
1.
Pro vydávání závodního časopisu poskytuje závod místnosti a jejich potřebné vybavení, otop, osvětlení a úklid. Dále hradí náklady na platy redaktorů a pomocných pracovníků pracujících v redakci závodního časopisu; toto ustanovení se nevztahuje na rozpočtové organizace.
2.
Závodní časopis se prodává za částku řádně propočtených nezbytných nákladů. Platy redaktorů a pomocných pracovníků a bezplatné úkony se do nákladu časopisu nezahrnují.
3.
Vznikla-li vydáváním závodního časopisu ztráta přesto, že bylo dbáno zásad hospodárnosti, vedení závodu přispívá k její úhradě částkou odpovídající 70 % této ztráty, zbývajících 30 % hradí závodní výbor.
4.
Neinvestiční náklady hradí hospodářská organizace na vrub vlastních nákladů (výroby, oběhu apod.), rozpočtová organizace v rámci svého rozpočtu.
5.
Vedení závodů nepřispívá na úhradu nákladů časopisů svazových a sektorových.
Článek 16
Patronátní činnost, polytechnická výchova, závodní jesle a mateřské školy
Zvláštní předpisy upravují náhradu nákladů na patronátní činnost,*) na polytechnickou výchovu žáků a studentů**) a na závodní jesle a závodní mateřské školy.***)
Část III
Ustanovení přechodná a závěrečná
Článek 17
1.
Budovy a zařízení sloužící k účelům uvedeným v článku 2 a pořízené z prostředků závodu má ve správě ten závod, který je vede ve svých základních, popřípadě oběžných prostředcích.
2.
Budov sloužících výlučně k účelům uvedeným v článku 2 se smí použít k jiným účelům jen po projednání s vyšším odborovým orgánem a orgánem nadřízeným závodu; projednání s orgánem nadřízeným závodu není třeba u ústředních úřadů a krajských národních výborů.
Článek 18
1.
Úkoly vyplývající z této vyhlášky pro závod projedná vedení závodu se závodním výborem a promítne je do ročního plánu (rozpočtu). Podrobnosti o povinnostech závodu se stanoví v kolektivní smlouvě. V závodech, v nichž se kolektivní smlouvy neuzavírají, se povinnosti závodu stanoví úmluvou mezi závodním výborem a vedením závodu.
2.
Nedojde-li k dohodě mezi závodním výborem a vedením závodu o rozsahu povinností (odst. 1), obrátí se závodní výbor na vyšší odborový orgán, aby věc projednal s orgánem nadřízeným závodu. U ústředních úřadů projedná věc s vedením závodu ústřední výbor příslušného odborového svazu. U krajských národních výborů projedná věc s vedením závodu krajská odborová rada.
Článek 19
Při všech výdajích na politickoorganizační, kulturně výchovnou, závodní rekreační a ostatní činnost základní organizace ROH řídí se vedení závodu a závodní výbor zásadou nejvyšší hospodárnosti.
Článek 20
Orgány nadřízené závodům a závodním výborům (sdružení, ministerstva, ústřední výbory odborových svazů) mohou z centralizovaných zdrojů poskytnout příspěvek na výstavbu závodního klubu a na výstavbu závodních rekreačních zařízení a pionýrských táborů.
Článek 21
1.
V roce 1960 řídí se touto vyhláškou závody, které mohou vzniklé náklady uhradit z vlastních finančních zdrojů, popřípadě v rámci schválených rozpočtů a bez újmy plnění plánovaných úkolů.
2.
Závody, u nichž nejsou splněny tyto předpoklady, postupují v roce 1960 podle předpisů dosavadních.
Článek 22
Zrušují se příslušná ustanovení předpisů o financování některých nákladů hospodářských organizací státního socialistického sektoru a některých výdajů rozpočtových organizací.*)
Článek 23
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Předseda Ústřední rady odborů:
Zupka v. r.
Ministr financí:
Ďuriš v. r.
*)
Pro zřizování závodních klubů závodním výborem, popřípadě vyšším odborovým orgánem, platí stanovy ROH a zákon o osvětové činnosti č. 52/1959 Sb.
**)
Zásady pro zřizování, řízení, organizaci a hospodaření závodních klubů a vzorový statut závodního klubu schválené předsednictvem Ústřední rady odborů dne 20. 10. 1959 (vydané oddělením výchovné a kulturní práce ÚRO v říjnu 1959).
*)
Volnými vlastními finančními zdroji, použitelnými na financování rekreačních zařízení, se rozumí jak z dlouhodobého normativu vyplývající část přírůstku zisku (zisku) dosaženého nad plán nebo v rámci mobilizačního plánu a z normativu vyplývající část nadplánových odpisů, tak i výsledky z prodeje a likvidace základních prostředků, úspory dosažené efektivnějším pořízením decentralizovaných investic, část odměn za úspory na decentralizované výstavbě, tržby za materiál těžený při výstavbě, prostředky uvolněné zrychlením obratu oběžných prostředků, popřípadě volné finanční zdroje z minulých let.
*)
Mzdy těchto stálých zaměstnanců se čerpají na vrub mzdového fondu závodu.
Mzdy příležitostných hlídačů a osob, jejichž mzdy se zahrnují do nákladů na udržování a vlastní provoz závodních rekreačních zařízení, vyplácí závod a závodní výbor je závodu refunduje; tito pracovníci a vyplacené jim mzdy se nezahrnují ani do plánovaného ani do skutečného evidenčního počtu pracovníků a mzdového fondu závodu.
**)
Směrnice pro pionýrské tábory ROH vydané Ústřední radou odborů.
***)
Směrnice Ústřední rady odborů pro nepravidelnou hromadnou (zájezdovou) dopravu osob autobusy, které jsou ve vlastnictví základních organizací ROH, ze dne 26. 6. 1958 a dopis ÚRO k těmto směrnicím ze dne 19. 8. 1958 a vyhláška ministerstva dopravy č. 133/1956 Ú. l., o sazbách za nepravidelnou hromadnou (zájezdovou) dopravu osob dopravními prostředky, které jsou v majetku závodu.
*)
Směrnice ministerstva financí č. 75/1956 Ú. l., o finanční úhradě patronátní činnosti organizací státního socialistického sektoru.
**)
Směrnice ministerstva financí č. 117/64.520/59, o financování a účtování nákladů spojených s výkonem práce žáků a studentů ve výrobě, otištěné ve Věstníku ministerstva financí č. 8 z r. 1959.
***)
Směrnice ministerstva financí č. 117/58.690/59, o financování závodních jeslí a závodních mateřských škol, otištěné ve Věstníku ministerstva financí č. 11-12 z roku 1959.
*)
Ustanovení čl. 16, 19 části A a čl. 14, 15, 20 části B směrnic ministerstva financí čj. 113/128.000/58 a čl. 4 směrnic ministerstva financí čj. 117/157.000/58, otištěných ve Věstníku ministerstva financí č. 6 a 10 x roku 1958. |
Vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 145/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 145/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 119/1959 Ú. l., o dodávkách samovazačových motouzů, o výdeji provázkových povřísel, o vrácení použitých samovazačových motouzů a o jejich cenách
Vyhlášeno 10. 10. 1960, datum účinnosti 10. 10. 1960, částka 59/1960
* Čl. I - Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 119/1959 Ú. l. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 10. 10. 1960
145
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství
ze dne 26. září 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 119/1959 Ú. l., o dodávkách samovazačových motouzů, o výdeji provázkových povřísel, o vrácení použitých samovazačových motouzů a o jejich cenách
Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 1 zákona č. 80/1948 Sb., kterým se ministr zemědělství zmocňuje k opatřením v zemědělské výrobě, a podle § 10 odst. 2 vládního nařízení č. 60/1959 Sb., o působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
Čl. I
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 119/1959 Ú. l. se mění a doplňuje takto:
Ustanovení § 6 odst. 1 zní:
„(1)
K zajištění výroby samovazačových motouzů, popřípadě dalších výrobků, jsou zemědělské závody, které při výmlatu nepoužívají automatických mláticích souprav, povinny odevzdat ihned po výmlatu, nejpozději však do 31. ledna příštího roku netříděné zbytky použitých samovazačových motouzů v množství nejméně 40 % váhy motouzů vydaných pro žně běžného roku, a to místním sběrnám nebo místním sběračům národního podniku Sběrné suroviny, pověřeným jejich sběrem. Ve váze odevzdaných zbytků nesmí být více než 3 % slámy a jiných příměsků.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Ministr:
Štrougal v. r. |
Nařízení vlády č. 189/1960 Sb. | Nařízení vlády č. 189/1960 Sb.
Nařízení, kterým se mění vládní nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů
Vyhlášeno 30. 12. 1960, datum účinnosti 30. 12. 1960, částka 84/1960
* Čl. I - Vládní nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů, se mění takto:
* Čl. II - Ministr vnitra se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění vládního nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 30. 12. 1960
189
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 20. prosince 1960,
kterým se mění vládní nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů
Vláda Československé socialistické republiky nařizuje podle §§ 41 a 45 odst. 2 písm. c) zákona č. 65/1960 Sb., o národních výborech:
Čl. I
Vládní nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů, se mění takto:
1.
§ 2 odst. 2 se mění a zní:
„(2)
Předsedům, jejich náměstkům, tajemníkům národních výborů a dalším členům rad národních výborů, jakož i předsedům posudkových komisí sociálního zabezpečení krajských a okresních národních výborů, kteří jsou pro výkon funkce zcela uvolněni ze svého dosavadního zaměstnání, poskytuje organizace na žádost rady národního výboru, o jehož funkcionáře jde, neplacené pracovní volno.“
2.
V § 3 se vsunuje za odstavec 2 odstavec 3 tohoto znění:
„(3)
Poslancům místních národních výborů, kteří při svém zaměstnání vykonávají funkci předsedy, jeho náměstka nebo tajemníka místního národního výboru, poskytuje organizace náhradu ušlého výdělku nejvýše v rozsahu do 20 hodin měsíčně. V mimořádných případech, kde by bylo třeba poskytnout pracovní volno ve větším rozsahu, uhradí jim výdělek ušlý za další hodiny výkonu funkce místo organizace národní výbor. Pokud tito funkcionáři nejsou v zaměstnaneckém pracovním poměru nebo jsou domáckými dělníky, poskytne jim národní výbor celou náhradu výdělku ušlého výkonem funkce.“
3.
Dosavadní § 3 odst. 3 se označuje jako § 3 odst. 4.
4.
§ 4 se mění a zní:
„Funkcionářům národních výborů uvedeným v § 2 odst. 2 poskytuje národní výbor počínajíc funkčním obdobím 1960 odměnu za výkon funkce. Odměna je zhodnocením rozsahu odpovědnosti a významu funkce a u funkcionářů národních výborů, kteří jsou pro výkon funkce zcela uvolněni ze svého dosavadního zaměstnání, zahrnuje i náhradu ušlého výdělku.“
5.
§ 5 se mění a zní:
„Funkcionáři národních výborů uvedení v § 2 odst. 2, kteří jsou pro výkon funkce zcela uvolněni ze svého dosavadního zaměstnání, posuzují se z hlediska předpisů o placené dovolené na zotavenou a pro účely nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení jako zaměstnanci národních výborů.“
6.
§ 7 se mění a zní:
„Ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a 3, § 3 odst. 1, 2 a 4 a § 6 se vztahují i na občany zvolené národním výborem za členy jeho komisí.“
Čl. II
Ministr vnitra se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění vládního nařízení č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provede je ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Široký v. r. |
Vyhláška č. 191/1960 Sb. | Vyhláška č. 191/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o změnách v organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců
Vyhlášeno 30. 12. 1960, datum účinnosti 1. 1. 1961, částka 84/1960
* Čl. I - V souladu s přestavbou územní organizace Československé socialistické republiky a s novou úpravou výstavby a působnosti národních výborů byla nově upravena i působnost a odpovědnost orgánů Revolučního odborového hnutí, zejména okresních a krajských odborov
* Čl. II - Opatření Ústřední rady odborů ze dne 22. prosince 1958, o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, uveřejněné vyhláškou předsedy vlády č. 91/1958 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Přechodná ustanovení
* Čl. IV - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 1961
191
VYHLÁŠKA PŘEDSEDY VLÁDY
ze dne 24. prosince 1960,
kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o změnách v organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců
Předseda vlády vyhlašuje podle § 63 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, připojené opatření Ústřední rady odborů ze dne 21. prosince 1960, o změnách v organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, vydané se souhlasem vlády Československé socialistické republiky.
Široký v. r.
OPATŘENÍ ÚSTŘEDNÍ RADY ODBORŮ
ze dne 21. prosince 1960
o změnách v organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců
Ústřední rada odborů stanoví se souhlasem vlády Československé socialistické republiky podle § 63 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců:
Čl. I
V souladu s přestavbou územní organizace Československé socialistické republiky a s novou úpravou výstavby a působnosti národních výborů byla nově upravena i působnost a odpovědnost orgánů Revolučního odborového hnutí, zejména okresních a krajských odborových rad tak, aby se řízení odborové práce co nejvíce přiblížilo základním organizacím Revolučního odborového hnutí a závodům. Proto se mění i organizace a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců a základ jeho řízení a správy se přenáší do okresů.
Čl. II
Opatření Ústřední rady odborů ze dne 22. prosince 1958, o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, uveřejněné vyhláškou předsedy vlády č. 91/1958 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 6 odst. 2 zní:
„(2)
Nemocenské pojištění zaměstnanců malých závodů (§ 5 odst. 2) a jiných občanů, jejichž pojištění nelze provádět v žádném závodě, se provádí v okresních odborových radách; přitom platí odchylky stanovené v části šesté.“
2.
Do § 7 se vkládá nový odstavec 5 tohoto znění:
„(5)
Jsou-li zaměstnanci některých závodů sdruženi v místní organizaci Revolučního odborového hnutí, plní při provádění jejich pojištění místní výbor a komise národního pojištění této místní organizace v mezích určených směrnicemi Ústřední rady odborů úkoly, které jinak náleží závodnímu výboru a komisi národního pojištění v závodě.“
3.
§ 8 včetně nadpisu zní:
㤠8
Orgány odborových svazů
Okresní, krajské (městské) a ústřední výbory odborových svazů projednávají otázky nemocenského pojištění, péče o zdraví pracujících a sociálního zabezpečení z hlediska úkolů a potřeb svého odborového svazu; přitom se řídí usneseními a směrnicemi Ústřední rady odborů.“
4.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Okresní odborová rada
(1)
Okresní odborová rada řídí, organizuje a spravuje v okrese nemocenské pojištění a kontroluje jeho provádění.
(2)
Okresní odborová rada při výkonu své působnosti na úseku nemocenského pojištění v okrese zejména:
a)
pečuje o správné provádění nemocenského pojištění a hospodaření s jeho prostředky a řídí a kontroluje činnost odborových orgánů a činnost závodů na tomto úseku,
b)
projednává s okresním národním výborem a s okresními orgány společenských organizací otázky péče o zdraví pracujících, otázky sociálního zabezpečení a jiné otázky souvisící s prováděním nemocenského pojištění,
c)
zajišťuje v oboru nemocenského pojištění jednotný výklad platných předpisů a jednotnou praxi v souladu s těmito předpisy a s pokyny Ústřední rady odborů a krajské odborové rady,
d)
rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím odborových orgánů v závodech v dávkových věcech nemocenského pojištění (§§ 35 a násl.),
e)
rozhoduje ve sporných otázkách pojistného poměru (§ 43 odst. 1),
f)
ukládá placení přirážky k pojistnému (§ 27),
g)
zaujímá závazné stanovisko v případech, v nichž závod pozastavil výplatu dávky (§ 16 odst. 2),
h)
provádí nemocenské pojištění zaměstnanců malých závodů.
(3)
Ve věcech nemocenského pojištění je okresní odborová rada příslušná pro všechny závody a malé závody, které mají sídlo v obvodu její působnosti.
(4)
V obvodech hlavního města Prahy náleží působnost okresní odborové rady obvodním odborovým radám. Obvodní odborové rady však neprovádějí nemocenské pojištění zaměstnanců malých závodů (§ 10 odst. 4 a § 49); jinak pro ně platí ustanovení o okresních odborových radách.
(5)
K zajištění úkolů uvedených v předchozích odstavcích se v okresní (obvodní) odborové radě zřizuje okresní (obvodní) správa nemocenského pojištění.
(6)
Za plnění svých úkolů na úseku nemocenského pojištění odpovídá okresní odborová rada krajské odborové radě a obvodní odborová rada Pražské odborové radě.“
5.
§ 10 včetně nadpisu zní:
㤠10
Krajská odborová rada
(1)
Krajská odborová rada řídí, organizuje a spravuje v kraji nemocenské pojištění a kontroluje jeho provádění.
(2)
Krajská odborová rada při výkonu své působnosti na úseku nemocenského pojištění v kraji zejména:
a)
pečuje o správné provádění nemocenského pojištění a řídí a kontroluje činnost okresních odborových rad a krajských výborů odborových svazů na tomto úseku,
b)
projednává s krajským národním výborem a s krajskými orgány společenských organizací otázky péče o zdraví pracujících, otázky sociálního zabezpečení a jiné otázky souvisící s prováděním nemocenského pojištění,
c)
zajišťuje v oboru nemocenského pojištění jednotný výklad platných předpisů a jednotnou praxi v souladu s těmito předpisy a s pokyny Ústřední rady odborů,
d)
rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím okresních odborových rad v dávkových i jiných věcech nemocenského pojištění,
e)
vede rejstřík závodů (§ 13),
f)
vybírá, předpisuje a vymáhá pojistné a penále, a vybírá a vymáhá přirážku k pojistnému,
g)
spravuje prostředky nemocenského pojištění, kontroluje hospodaření s nimi, na základě zjištěných závad předpisuje závodům a malým závodům k úhradě částky, o něž tyto prostředky byly zkráceny, a vymáhá je na nich,
h)
zjišťuje škody vzniklé při provádění nemocenského pojištění a vymáhá jejich náhrady,
i)
vede účetní evidenci nemocenského pojištění a sestavuje předepsané účetní výkazy,
j)
připravuje podklady pro sestavení rozpočtu nemocenského pojištění a kontroluje jeho plnění.
(3)
Ve věcech nemocenského pojištění je krajská odborová rada příslušná pro všechny závody a malé závody, které mají sídlo v obvodu její působnosti.
(4)
Na území hlavního města Prahy náleží působnost krajské odborové rady Pražské odborové radě. Pražská odborová rada kromě toho provádí nemocenské pojištění zaměstnanců malých závodů, které mají sídlo na území hlavního města Prahy; přitom plní též úkoly, které jinak v tomto pojištění náleží okresní odborové radě (§ 49). Kde se v ustanoveních o nemocenském pojištění mluví o krajské odborové radě, rozumí se tím i Pražská odborová rada.
(5)
K zajištění úkolů uvedených v předchozích odstavcích se v krajské odborové radě zřizuje krajská správa nemocenského pojištění (v Pražské odborové radě Pražská správa nemocenského pojištění).
(6)
Za plnění svých úkolů na úseku nemocenského pojištění odpovídá krajská odborová rada Ústřední radě odborů.“
6.
Nadpis v § 12 zní: „Úkoly a odpovědnost závodu a jeho nadřízených orgánů“.
7.
Do § 12 se vkládá nový odstavec 7 tohoto znění:
„(7)
Ústřední úřady a orgány, národní výbory, pokud jde o závody jimi řízené, a jiné orgány nadřízené závodům zajišťují, aby závody řádně plnily úkoly svěřené jim při provádění nemocenského pojištění a odstraňovaly zjištěné závady. Vydávají k tomu po projednání s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí potřebné pokyny pro podřízené organizace a pečují o soustavné zvyšování kvalifikace hospodářských pracovníků ve věcech nemocenského pojištění.“
8.
§ 16 odst. 2 zní:
„(2)
Vedoucí závodu, popřípadě pracovník oprávněný k jeho zastupování, pozastaví výplatu dávky, byla-li přiznána v rozporu s platnými předpisy nebo v nesprávné výši, a předloží věc k rozhodnutí závodnímu výboru. Neuzná-li závodní výbor stanovisko vedení závodu, předloží závod věc k posouzení okresní odborové radě. Její stanovisko je závazné pro závod i pro odborové orgány v závodě.“
9.
§ 27 včetně nadpisu zní:
㤠27
Přirážka k pojistnému
(1)
Nevyhovuje-li zařízení závodu podle pravomocného rozhodnutí orgánu inspekce práce nebo orgánu odborného technického dozoru předpisům o bezpečnosti při práci nebo podle pravomocného rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy předpisům zdravotnickým, může okresní odborová rada závodu uložit placení přirážky k pojistnému.
(2)
Přirážka se ukládá až do 50 % sazby pojistného. Platí se od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k rozhodnutí o nedostatcích v zařízení závodu. Byla-li stanovena lhůta k odstranění nedostatků, platí se přirážka od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž lhůta bezvýsledně prošla. Povinnost platit přirážku zaniká uplynutím posledního dne kalendářního měsíce, v němž nedostatky v zařízení závodu byly odstraněny; odstranění prokáže závod potvrzením orgánu, který o nedostatcích rozhodl.
(3)
Uloženou přirážku je závod povinen vykazovat a uhrazovat pravidelně za každý kalendářní měsíc spolu s pojistným příslušné krajské odborové radě.
(4)
Pro přirážku k pojistnému platí obdobně ustanovení o pojistném.“
10.
§ 40 zní:
„(1)
Rozhodla-li komise národního pojištění nebo dílenská komise národního pojištění, popřípadě dílenský výbor, předloží odvolání závodnímu výboru. Závodní výbor může odvolání sám vyhovět. Jestliže mu nevyhoví v plném rozsahu do 15 dnů, předloží je neprodleně okresní odborové radě.
(2)
Rozhodl-li přímo závodní výbor, předloží odvolání, pokud mu sám v plném rozsahu do 15 dnů nevyhoví, neprodleně příslušné okresní odborové radě.
(3)
Okresní odborová rada odvolání projedná a rozhodne o něm.“
11.
§ 41 zní:
„Proti rozhodnutí okresní odborové rady lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení další odvolání ke krajské odborové radě. Rozhodnutí krajské odborové rady je konečné.“
12.
§ 43 včetně nadpisu zní:
㤠43
Rozhodování okresní a krajské odborové rady
(1)
O vzniku, trvání nebo zániku pojištění (pojistného poměru), o druhu pojistného poměru a o jiných otázkách pojistného poměru rozhoduje ve sporných případech okresní odborová rada. Okresní odborová rada ukládá také placení přirážky k pojistnému.
(2)
Proti rozhodnutí okresní odborové rady ve věcech uvedených v odstavci 1 lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání. Odvolání předloží okresní odborová rada k rozhodnutí krajské odborové radě.
(3)
Krajská odborová rada rozhoduje
a)
o pojistném a o penále,
b)
o odvoláních proti rozhodnutím okresní odborové rady ve věcech uvedených v odstavci 1.
(4)
Rozhodnutí ve věcech uvedených v předchozích odstavcích se vydává písemně. Musí obsahovat označení orgánu, který je vydal, rozhodovací výrok, jeho stručné odůvodnění, datum vydání a poučení o opravném prostředku.
(5)
Rozhodnutí podle předchozích odstavců se doručuje občanům a organizacím, jichž se přímo dotýká. Rozhodnutí ve věcech pojistného poměru se doručuje vždy jak občanu, o jehož poměr jde, tak i závodu, pro nějž je nebo byl činný, popřípadě v němž by se mělo provádět jeho pojištění. Rozhodnutí o přirážce k pojistnému se oznamuje také orgánu, který rozhodl o nedostatcích, z jejichž důvodu se přirážka ukládá.“
13.
§ 44 včetně nadpisu zní:
㤠44
Opravné řízení před soudy
Proti rozhodnutí krajské odborové rady v jiných věcech než dávkových lze podat opravný prostředek k soudu. O příslušnosti a řízení platí ustanovení občanského soudního řádu o věcech nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení (pojištění).“
14.
§ 48 včetně nadpisu zní:
㤠48
Platnost předpisů
Pro provádění nemocenského pojištění zaměstnanců malých závodů platí ustanovení tohoto opatření s odchylkami určenými v této části. Neplatí však pro ně ustanovení § 12 odst. 1 až 4, § 13 a §§ 15 až 17.“
15.
§ 49 včetně nadpisu zní:
㤠49
Okresní odborová rada
Při provádění nemocenského pojištění zaměstnanců malých závodů plní okresní odborová rada kromě úkolů uvedených v § 9 přiměřeně také úkoly, které jinak mají při provádění pojištění odborové orgány v závodě, jakož i úkoly, které přitom mají závody. Na území hlavního města Prahy plní i tyto úkoly Pražská odborová rada.“
16.
§ 50 včetně nadpisu zní:
㤠50
Ohlášky k pojištění
(1)
Malý závod nepodává přihlášky, odhlášky a hlášení změn do rejstříku závodů.
(2)
Malý závod je povinen přihlásit u okresní odborové rady na předepsaném tiskopise zaměstnance k pojištění do 7 dnů ode dne vstupu do zaměstnání a uvést na přihlášce, je-li ke vzniku pracovního poměru předepsán souhlas okresního národního výboru, údaje o udělení tohoto souhlasu. Rovněž je povinen odhlásit u okresní odborové rady zaměstnance, s nímž byl rozvázán pracovní poměr nebo který byl přemístěn do jiného závodu (malého závodu), a to do 7 dnů ode dne rozvázání pracovního poměru nebo přemístění. Malý závod na území hlavního města Prahy podává tato hlášení Pražské odborové radě.
(3)
Nepřihlásí-li nebo neodhlásí-li malý závod zaměstnance ve lhůtě stanovené v předchozím odstavci, může okresní odborová rada (Pražská odborová rada) uložit malému závodu penále ve výši od 10 Kčs až do 1000 Kčs. Uložené penále je malý závod povinen odvést krajské odborové radě (Pražské odborové radě).“
17.
§ 53 včetně nadpisu zní:
㤠53
Řízení ve věcech nemocenského pojištění zaměstnanců malých závodů
Pro řízení ve věcech nemocenského pojištění zaměstnanců malých závodů platí přiměřeně ustanovení části páté. Pro řízení v dávkových věcech platí přitom tyto odchylky:
1.
Nárok na dávky se uplatňuje u okresní odborové rady (okresní správy nemocenského pojištění), na území hlavního města Prahy u Pražské odborové rady (Pražské správy nemocenského pojištění).
2.
V dávkových věcech rozhoduje dávková komise, kterou zřizuje okresní odborová rada (Pražská odborová rada) podle směrnic Ústřední rady odborů.
3.
O odvolání proti rozhodnutí dávkové komise okresní odborové rady rozhoduje okresní odborová rada; proti jejímu rozhodnutí lze podat odvolání ke krajské odborové radě, jejíž rozhodnutí je konečné.
4.
O odvolání proti rozhodnutí dávkové komise Pražské odborové rady rozhoduje Pražská odborová rada; její rozhodnutí je konečné.“
18.
§ 54 zní:
„Ustanovení této části platí přiměřeně pro provádění nemocenského pojištění občanů, u nichž není dána příslušnost odborového orgánu v žádném závodě, ani příslušnost okresní odborové rady (Pražské odborové rady) podle sídla malého závodu. Příslušná je zde okresní odborová rada, v jejímž obvodu má takový občan bydliště; má-li bydliště na území hlavního města Prahy, je příslušná Pražská odborová rada.“
Čl. III
Přechodná ustanovení
(1)
Ustanovení tohoto opatření o opravném řízení v dávkových věcech nemocenského pojištění (§§ 39 až 42) platí i pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím odborových orgánů v dávkových věcech, vydaným přede dnem 1. ledna 1961, o nichž do tohoto dne nebylo rozhodnuto. Byl-li však opravný prostředek proti rozhodnutí odborového orgánu přede dnem 1. ledna 1961 již předložen krajskému výboru odborového svazu, rozhodne o něm tento krajský výbor.
(2)
Rozhodnutí a úpravy provedené přede dnem 1. ledna 1961 ve shodě s ustanoveními tohoto opatření považují se za provedené podle tohoto opatření.“
Čl. IV
Účinnost
Toto opatření nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1961.
Předseda Ústřední rady odborů:
Zupka v. r. |
Vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 195/1960 Sb. | Vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 195/1960 Sb.
Vyhláška, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 175/1959 Ú. l., o výkupních cenách zemědělských výrobků
Vyhlášeno 31. 12. 1960, datum účinnosti 1. 1. 1961, částka 85/1960
* Čl. I - Vyhláška ministerstva zemědělství č. 175/1959 Ú. l., o výkupních cenách zemědělských výrobků se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ceny živočišných výrobků, uvedené v této vyhlášce, platí ode dne její účinnosti, ceny rostlinných výrobků platí pro výrobky ze sklizně 1961 a sklizní dalších.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1961
195
VYHLÁŠKA
ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství
ze dne 31. prosince 1960,
kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 175/1959 Ú. l., o výkupních cenách zemědělských výrobků
Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vyhlašuje podle § 10 odst. 2 vládního nařízení č. 60/1959 Sb., o působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen a stanoví podle § 7 vyhlášky Státní plánovací komise č. 186/1959 Ú. l., o podrobnějším vymezení působnosti v oboru plánování, tvorby a kontroly cen:
Čl. I
Vyhláška ministerstva zemědělství č. 175/1959 Ú. l., o výkupních cenách zemědělských výrobků se mění a doplňuje takto:
1.
Ustanovení § 3 zní:
㤠3
Pšenice
(1)
Výkupní ceny pšenice sklovité a polosklovité činí při standardní vlhkosti 15,5 % za 100 kg čisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsí a nečistot| z toho nečistot celkem nejvýše % | Z nečistot nejvýše % | Třída jakosti
---|---|---|---|---
I. hl. váha 79 kg a výše| II. hl. váha 76 až 78 kg| III. hl. váha 75 kg a níže
v 1 litru g
783 a výše| 753 až 782 | 712 až 752
do % | škodlivých| minerálních| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čistá | 3 | 1 | 0,2 | 0,5 | 146,–| 143,–| 138,–
2\\. středně čistá | 6 | 2 | 0,5 | 0,5 | 143,–| 140,–| 135,–
3\\. slabě znečištěná | 9 | 3 | 1,0 | 0,5 | 140,–| 137,–| 132,–
4\\. znečištěná | 12 | 4 | 1,0 | 1,0 | 137,–| 134,–| 129,–
5\\. silně znečištěná | 15 | 5 | 1,5 | 1,0 | 132,–| 129,–| 124,–
(2)
Výkupní ceny uvedené v odstavci 1 se snižují u pšenice moučné o 10,- Kčs za 100 kg.
(3)
Výkupní ceny uvedené v odstavcích 1 a 2 se snižují u snětivé pšenice I. stupně o 2,- Kčs za 100 kg, u snětivé pšenice II. stupně o 6,- Kčs za 100 kg. Snětivá pšenice III. stupně se vykupuje za jednotnou cenu 85,- Kčs za 100 kg bez ohledu na hektolitrovou váhu a typ, pokud obsahuje škodlivé nečistoty do 1,5 %. Za každé vyšší (i započaté) 0,5 % škodlivých nečistot do 5 % se sráží 2,- Kčs z této výkupní ceny.“
2.
Ustanovení § 4 zní:
㤠4
Žito
(1)
Výkupní ceny žita činí při standardní vlhkosti 15,5 % za 100 kg čisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot| Obsah obilní příměsí a nečistot| z toho nečistot celkem nejvýše % | Z nečistot nejvýše % | Třída jakosti
---|---|---|---|---
I. hl. váha 79 kg a výše| II. hl. váha 76 až 78 kg| III. hl. váha 75 kg a níže
v 1 litru g
783 a výše| 753 až 782 | 712 až 752
do % | škodlivých| minerálních| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čisté | 3 | 1 | 0,2 | 0,5 | 151,–| 148,–| 143,–
2\\. středně čisté | 6 | 2 | 0,5 | 0,5 | 148,–| 145,–| 140,–
3\\. slabě znečištěné | 9 | 3 | 1,0 | 0,5 | 145,–| 142,–| 137,–
4\\. znečištěné | 12 | 4 | 1,0 | 1,0 | 142,–| 139,–| 134,–
5\\. silně znečištěná | 15 | 5 | 1,5 | 1,0 | 137,–| 134,–| 129,–
(2)
Žito infikované námelem se vykupuje za ceny III. třídy jakosti.“
3.
Ustanovení § 5 odst. 1 zní:
㤠5
Ječmen
(1)
Výkupní ceny sladovnického ječmene činí při standardní vlhkosti 15 % za 100 kg čisté váhy:
Podíl zrna nad sítem 2,5 mm nejméně % | Celkový odpad, tj. obilní příměs, nečistoty a propad pod sítem 2,2 mm z toho | Vzrostlost nejvýše% | Klíčivost nejméně % | Výkupní ceny v Kčs
---|---|---|---|---
nejvýše % | z toho
zlomky % | poškozená zrna % | neodstranitelná příměs %
I. třída jakosti (výběrový) hektolitrová váha nejméně 68 kg (v 1 litru nejméně 678 g)
80,0 | 2,0 | 0,5 | 0,5 | 0,5 | –| 95 | 158,–
77,5 | 3,0 | 0,5 | 0,5 | 0,5 | –| 95 | 155,–
75,0 | 4,0 | 1,0 | 0,5 | 0,5 | –| 95 | 151,–
II. třída jakosti (jakostní) hektolitrová váha nejméně 67 kg (v 1 litru nejméně 668 g)
70,0 | 4,5 | 1,0 | 1,0 | 0,5 | 0,2 | 95 | 148,–
67,5 | 5,7 | 1,0 | 1,0 | 0,5 | 0,2 | 95 | 143,–
65,0 | 7,0 | 2,0 | 1,0 | 0,5 | 0,2 | 95 | 138,–
III. třída jakosti (běžný) hektolitrová váha nejméně 66 kg (v 1 litru nejméně 658 g)
60,0 | 8,0 | 2,0 | 2,0 | 1,0 | 0,5 | 95 | 133,–
55,0 | 9,5 | 2,0 | 2,0 | 1,0 | 0,7 | 93 | 131,–
50,0 | 11,0 | 6,0 | 2,0 | 1,0 | 1,0 | 92 | 128,–“
4.
Ustanovení § 7 zní:
㤠7
Kukuřice
(1)
Výkupní ceny kukuřice v zrně činí při standardní vlhkosti 17 % za 100 kg čisté váhy:
Stupeň příměsí a nečistot | Obsah obilní příměsy a nečistot| Z toho nečistot celkem nejvýše
%| Z nečistot nejvýše
% | Kukuřice drobnozrnná včetně perlové| Kukuřice velkozrnná a koňský zub| Kukuřice pukancová
---|---|---|---|---|---|---
do %| škodlivých| minerálních| Výkupní ceny v Kčs
1\\. čistá | 3 | 1 | 0,2 | 0,5 | 123,–| 118,–| 145,–
2\\. středně čistá | 7 | 2 | 0,5 | 0,5 | 120,–| 115,–| 140,–
3\\. slabě znečištěná | 10 | 4 | 1,0 | 0,5 | 115,–| 110,–| 135,–
4\\. znečištěná | 15 | 8 | 1,5 | 1,0 | 105,–| 100,–| 125,–
(2)
Kukuřice dodaná v klasech proplácí se výkupními cenami kukuřice v zrně za skutečnou váhu a jakost kukuřice v zrně docílenou po vydrhnutí (vymoržování). Za drhnutí kukuřice se účtuje Kčs 4,50 za 100 kg v zrně.“
5.
Ustanovení § 28 zní:
㤠28
Čekanka
(1)
Výkupní cena čekanky činí za 100 kg čisté váhy 38,- Kčs; čistou vahou se rozumí skutečná váha po srážce 5 % na nečistotu. Srážka může být popřípadě podle platných dodávkových podmínek zvýšena.
(2)
Semeno určené pro výrobu čekanky obdrží zemědělské závody od výkupní organizace zdarma. Bližší pokyny pro výdej semene čekanky zdarma vydá ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství společně s ministerstvem potravinářského průmyslu.
(3)
Zemědělské závody, které dodaly výkupní organizaci čekanku, mají nárok na nákup cukru za sníženou státní maloobchodní cenu a na zpětný odprodej řepných řízků a melasy. Zemědělské závody se mohou podle své volby rozhodnout, zda si vyberou poukázky na nákup cukru za sníženou cenu nebo zda si dají částku slevy, na kterou mají nárok, vyplatit v penězích.
(4)
Bližší podmínky pro nákup cukru za sníženou cenu a pro zpětný odprodej řepných řízků a melasy, jakož i podmínky úhrady dovozného za dodávky čekanky do výkupního místa, upravují dodací podmínky obsažené v předpisech o výkupu zemědělských výrobků.“
6.
Ustanovení § 40 zní:
„Lesní plody a houby
§ 40
(1)
Výkupní ceny lesních plodů a hub činí za 1 kg čisté váhy:
Lesní plody | Kčs | Houby | Kčs
---|---|---|---
borůvky | 4,–| hříbky malé | 5,–
brusinky | 5,–| hříbky střední | 4,–
jahody lesní | 7,–| hříbky velké | 3,20
maliny lesní | 5,–| lišky malé | 3,–
ostružiny | 4,–| lišky velké | 2,20
šípky | 3,–| ryzce malé | 4,–
trnky | 1,20 | ryzce velké | 3,–
jalovec | 3,–| ostatní jedlé houby | 2,–
dřínky | 1,50 | |
bezinky | 0,80 | |
(2)
U čerstvých hub vykupovaných v prvním období tvorby plodnic a určených pro trh (nikoliv pro průmyslové zpracování) mohou být poskytnuty k výkupním cenám příplatky, a to za každý kg:
u čerstvých hříbků malých nejvýše Kčs 2,-
u čerstvých hříbků středních nejvýše Kčs 1,-
u čerstvých hříbků velkých nejvýše Kčs 0,30
u ostatních zvlášť stanovených druhů jedlých hub Kčs 0,50
U ostatních druhů jedlých hub stanoví výkonné orgány krajských národních výborů v dohodě s výkupní organizací druhy, na které se příplatek vztahuje.
(3)
Výkupní ceny uvedené v odstavci 1, jakož i příplatky uvedené v odstavci 2 jsou maximální za zboží I. jakosti; do jejich výše vyhlašují výkonné orgány krajských národních výborů v dohodě s výkupní organizací výkupní ceny a příplatky platné v rámci kraje.“
7.
Ustanovení § 50 zní:
㤠50
Výkupní ceny osiv obilovin, luštěnin, olejnin, přadných a kořeninových rostlin, okopanin, jetelovin, travin a jednoletých pícnin činí za 100 kg čisté váhy v Kčs:
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M1–2| M3| M4| M5| OA| OB|
Obiloviny| | | | | | |
pšenice ozimná a přesívka| | | | | | |
a) sklovitá a polosklovitá*)| 216,–| 210,–| 184,–| | 158,–| 148,–|
b) moučná| 196,–| 191,–| 167,–| | 144,–| 138,–|
pšenice jarní a přesívka| | | | | | |
a) sklovitá a polosklovitá*)| 248,–| 242,–| 228,–| 216,–| 184,–| 169,–|
b) moučná| 229,–| 223,–| 211,–| 201,–| 158,–| 155,–|
*)
Jakostní odrůdy stanoví každoročně ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství.
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M1–2| M3| M4| M5| OA| OB|
žito ozimné| 208,–| 202,–| 180,–| | 158,–| 153,–|
žito jarní| 259,–| 253,–| 237,–| 224,–| 179,–| 159,–|
ječmen ozimný| 199,–| 195,–| 186,–| 175,–| 143,–| 123,–|
ječmen jarní| 214,–| 210,–| 180,–| | 171,–| 151,–|
oves| 236,–| 230,–| 225,–| 188,–| 157,–| 140,–|
kukuřice v zrně uměle dosoušená při vlhkosti do 15%*)| | | | | | |
a) odrůdový hybrid mimo KaZ| | | | | | | 385,–
b) odrůdový hybrid KaZ| | | | | | | 427,–
c) linie| | | | | | | 850,–
d) jednoduché linie hybridy (otec, matka)| | | | | | | 1074,–
e) dvojité mezilinie hybridy| | | | | | | 351,–
| M1| M2–3| M4| M5| OA| OB|
kukuřice drobnozrnná| 313,–| 295,–| | | 226,–| 173,–|
kukuřice velkozrnná| 310,–| 289,–| | | 223,–| 171,–|
kukuřice koňský zub| 303,–| 280,–| | | 217,–| 166,–|
kukuřice raná| 367,–| 344,–| | | 264,–| 195,–|
kukuřice pukancová| | | | | 310,–| 265,–|
kukuřice cukrová| | | | | | | 616,–
| M1–2| M3| M4| M5| OA| OB|
rýže| | | 599,–| | 500,–| 500,–|
pohanka| 360,–| 345,–| 300,–| | 225,–| 157,–|
proso - M1| 362,–| | | | 236,–| 165,–|
M2| 315,–| | | | | |
čumíza – M1| 350,–| 290,–| | | 240,–| 120,–|
M2| 320,–| | | | | |
čirok metlový| | 175,–| | | 135,–| 110,–|
čirok kalifornský (jedlý)| | 204,–| | | 145,–| 120,–|
čirok cukrový (odrůda Sumac)| | 938,–| | | 846,–| 500,–|
čirok cukrový (ostatní odrůdy)| | 618,–| | | 578,–| 300,–|
mohár| | 300,–| | | 250,–| 115,–|
Luštěniny:| | | | | | |
hrách žlutý velkozrnný| 865,–| 857,–| 840,–| 820,–| 702,–| 682,–|
hrách žlutý drobnozrnný| 765,–| 757,–| 740,–| 722,–| 619,–| 596,–|
hrách zelený velkozrnný| 875,–| 867,–| 850,–| 831,–| 711,–| 692,–|
hrách zelený drobnozrnný| 775,–| 767,–| 750,–| 731,–| 631,–| 610,–|
čočka velkozrnná| 1425,–| 1410,–| 1375,–| 1342,–| 1135,–| 1050,–|
čočka drobnozrnná| 1388,–| 1373,–| 1338,–| 1290,–| 1080,–| 1021,–|
fazole jedlé bílé| 720,–| 711,–| 690,–| 641,–| 530,–| 309,–|
fazole jedlé barevné| 710,–| 701,–| 680,–| 631,–| 520,–| 287,–|
cizrna jedlá a hrachor jedlý| | | | | 419,–| 419,–|
hrách krmný a peluška letní| 876,–| 830,–| 783,–| 749,–| 415,–| 360,–|
peluška zimní| 1000,–| 938,–| 882,–| 849,–| 523,–| 380,–|
vikev letní| 1003,–| 946,–| 888,–| 852,–| 505,–| 380,–|
vikev zimní huňatá| 1159,–| 1102,–| 1042,–| 1004,–| 744,–| 510,–|
vikev zimní panonská| 1147,–| 1091,–| 1031,–| 989,–| 757,–| 500,–|
*)
Není-li uměle dosoušena, sráží se z ceny 25,– Kčs za 100 kg.
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M1–2| M3| M4| M5| OA| OB|
bob koňský| 420,–| 413,–| 395,–| 375,–| 306,–| 240,–|
lupina sladká| 498,–| 486,–| 458,–| 430,–| 339,–| 260,–|
lupina hořká (nebo vytrvalá)| | | | | 250,–| 250,–|
Olejniny a přadné rostliny:| M1| M2| M3| | OA| OB|
řepka a řepice ozimá| 416,–| 380,–| | | 305,–| 305,–|
řepka a řepice jarní| 536,–| 498,–| | | 399,–| 365,–|
hořčice bílá| 653,–| 609,–| | | 526,–| 526,–|
hořčice černá| | 774,–| | | 638,–| 621,–|
mák| 2335,–| 2213,–| | | 1943,–| 1892,–|
hybrid máku HD| | | | 6000,–| | |
slunečnice| 501,–| 470,–| | | 372,–| 356,–|
světlice| 397,–| 338,–| | | 279,–| 273,–|
lnička| | 373,–| | | 320,–| 275,–|
konopí| 1804,–| 1621,–| 1440,–| | 1159,–| 1159,–|
| M1–2| M3| M4| M5| OA| OB|
len*)| 1750,–| 1700,–| 1550,–| 1350,–| 950,–| 700,–|
soja| 501,–| 493,–| 459,–| 398,–| 315,–| 315,–|
Kořeninové rostliny:| M1| M2| | | OA| OB|
kmín| | 2100,–| | | 1900,–| 1800,–|
anýz| | 1560,–| | | 1400,–| 1300,–|
fenykl| | 1460,–| | | 1300,–| 1200,–|
koriandr| | 720,–| | | 650,–| 600,–|
| | | | | | |
Okopaniny:| | | | | | |
řepa cukrovka| 770,–| | | | 545,–| 470,–|
řepa krmná| 960,–| | | | 838,–| 603,–|
mrkev krmná| 3080,–| | | | 2000,–| 1720,–|
čekanka| 3050,–| | | | 2160,–| 1950,–|
krmná tykev| 1785,–| | | | 1570,–| 1350,–|
tuřín a vodnice| 4000,–| | | | 3000,–| 3000,–|
kapusta krmná| 12300,–| | | | 9000,–| 5300,–|
*) U lnu v prvém sloupci stupeň množení M1, ve druhém sloupci M2-3.
Druh osiva| Stupeň množení
---|---
M1–2| M3| M4| M5| OA–OB
Jetelová a travní semena:| | | | |
jetel červený dvousečný| 4724,–| 4624,–| 4221,–**)| 4059,–| 3734,–
jetel červený jednosečný| | | | 4059,–| 3734,–
jetel bílý| 4604,–| 4464,–| 4324,–| 4154,–| 3824,–
jetel švédský| 4604,–| 4464,–| 4314,–| 4139,–| 3804,–
inkarnát| 1584,–| 1509,–| 1434,–| 1354,–| 1184,–
úročník| 3164,–| 3104,–| 3014,–| 2864,–| 2614,–
vojtěška| 5567,–| 5277,–| 4854,–| 4654,–| 4109,–
seradela| | | 1504,–| 1454,–| 1304,–
tolice dětelová nevyluštěná| | | 1504,–| 1434,–| 1294,–
vyluštěná| | | 2054,–| 2004,–| 1834,–
vičenec nevyluštěný| | | 1327,–| 1227,–| 1077,–
vyluštěný| | | 1944,–| 1796,–| 1574,–
vičenec višňovský, vícesečný, | | | | |
nevyluštěný| 2067,–| 1987,–| 1627,–| 1497,–| 1357,–
vyluštěný| 2824,–| 2724,–| 2274,–| 2084,–| 1884,–
štírovník obecný| 5869,–| 5605,–| 4984,–| 4824,–| 4494,–
štírovník bahenní| | | | 5104,–| 4714,–
komonice bílá nevyluštěná| | | 1807,–| 1627,–| 1407,–
vyluštěná| | | 2554,–| 2294,–| 1964,–
svazenka (Phacelia)| 2194,–| 2144,–| 2114,–| | 1289,–
jílek anglický| 2187,–| 1432,–| 1262,–| | 975,–
jílek italský| 1562,–| 1172,–| 1032,–| | 770,–
jílek jednoletý| 1585,–| 1165,–| 1015,–| | 763,–
bojínek luční pěstěný| 2255,–| 1510,–| 1300,–| | 1023,–
nepěstěný| | | | | 340,–
kostřava luční| 2172,–| 1547,–| 1417,–| | 1040,–
kostřava červená výběžkatá| 5376,–| 3604,–| 3134,–| | 2484,–
lipnice luční| 6693,–| 4418,–| 3868,–| | 3148,–
lipnice úrodná| 4985,–| 3324,–| 2844,–| | 2314,–
lipnice hajní| 5682,–| 3758,–| 3288,–| | 2758,–
psárka luční| 7953,–| 5795,–| 5123,–| | 3968,–
psineček bílý| 5566,–| 3778,–| 3298,–| | 2658,–
poháňka hřebenitá| 4738,–| 3298,–| 2858,–| | 2368,–
ovsík vyvýšený nevyluštěný| 3944,–| 2794,–| 2464,–| | 1934,–
ovsík žlutavý| 7688,–| 5778,–| 5098,–| | 4278,–
srha laločnatá širokolistá| 2500,–| 1744,–| 1524,–| | 1207,–
kolenec malolistý| | | | | 678,–
kolenec velkolistý| | | | | 734,–
sveřep bezbranný| 1809,–| 1649,–| 1499,–| | 1129,–
pýr hřebenitý| | 1953,–| 1723,–| | 1392,–
lesknice rákosovitá| 3550,–| 2400,–| 2070,–| | 1740,–
| M1| M2| M3| | OA–OB
sudanská tráva| 700,–| 580,–| 460,–| | 360,–“
**)
Včetně syntetických populací vybraných krajových odrůd.
8.
Ustanovení § 51 odst. 5 zní:
„(5)
Výkupní organizace může převzít kukuřici v klasech ke zpracování ve mzdě. Za drhnutí kukuřice ve mzdě dodané z množitelských ploch se účtuje Kčs 4,50 za 100 kg přírodního osiva v zrně.“
9.
Ustanovení § 63 zní:
㤠63
Jatečná prasata
(1)
Výkupní ceny jatečných prasat činí za 1 kg čisté váhy:
Jakostní třída | Kčs
---|---
prasata nad 100 kg čisté váhy (vč. sviní a řezanců) |
a) sádelná | 11,50
b) masosádelná | 10,50
c) hubená | 8,–
prasata do 100 kg čisté váhy |
a) nad 75 až 100 kg | 12,–
b) nad 50 až 75 kg | 7,50
c) do 50 kg | 5,–
kanci | 4,–
(2)
Výkupní cena hubených sviní a hubených řezanců činí 8,- Kčs za 1 kg čisté váhy, i když je tato nižší než 100 kg.
(3)
Výkupní cena vepřového masa v půlkách (z domácích porážek) činí při váze půlky od 28 kg 14,- Kčs za 1 kg.“
10.
Ustanovení § 66 zní:
㤠66
Jatečná drůbež
(1)
Výkupní ceny jatečné drůbeže činí za 1 kg čisté váhy:
Druh| Jakostní třída
---|---
I. | II.
Kčs | Kčs
husy dodávané od 1. 8. do 10. 6. následujícího roku | 20,–| 16,–
husy dodávané od 11. 6. do 31. 7. | 18,–| 14,–
kachny | 17,–| 14,–
slepice, kohouti, perličky | 14,50 | 11,50
kuřata a kapouni | 19,50 | 15,–
krůty a krocani | |
dodávané od 16. 10. do 31. 12. | 20,–| 16,–
dodávané od 1. 1. do 15. 10. | 16,–| 12,–
(2)
Při dodávce hus a kachen starších tří let, vyřazených z plemenných chovů, se sráží 25 % z výkupní ceny uvedené v odstavci 1.“
11.
Ustanovení § 68 zní:
㤠68
Zvěřina
(1)
Výkupní ceny nerozrušené zvěřiny činí za 1 kg mrtvé váhy:
Druh | Kčs
---|---
zvěř spárkatá |
jelen, laň, špičák, laňka, daněk, daněla, danělka | 3,60
kolouch, daněk-špičák, danče | 4,20
srnčí | 5,–
mufloni | 3,40
zvěř černá |
kusy nad 70 kg | 3,40
prostřední kusy a lončáci | 3,60
selata | 4,20
zvěř drobná |
zajíc v kůži (nevyvržený) | 3,60
králík divoký v kůži (nevyvržený) | 4,50
koroptve mladé nad 20 dkg váhy | 16,–
koroptve ostatní | 14,–
bažanti I. jakost | 14,–
bažanti II. jakost | 11,50
kachna divoká | 10,–
(2)
Výkupní organizace je oprávněna srazit při přejímání nedostatečně vychlazené zvěřiny 2 % z váhy zvěřiny na vychladnutí.
(3)
Při dopravě do výkupního skladu hradí výkupní organizace mysliveckému hospodáři dovozní výlohy až do výše 0,20 Kčs za 1 kg.“
12.
Ustanovení § 76 zní:
㤠76
Vejce konzumní
(1)
Výkupní cena slepičích konzumních vajec, dodaných v době od 21. března do 30. září, činí za 1 kg 14,40 Kčs a v době od 1. října do 20. března za 1 kg 18,- Kčs.
(2)
U vajec, která neodpovídají jakostním podmínkám, se z výkupní ceny sráží 10 %.“
13.
Ustanovení § 87 zní:
㤠87
Plemenní kozli
Nejvyšší výkupní ceny plemenných kozlů starších pěti měsíců činí za 1 kus:
Jakostní třída | Kčs
---|---
Elita Rekord | 1500,–
Elita a) | 1200,–
Elita b) | 1100,–
Ia | 900,–
Ib | 700,–
IIa | 500,–“
14.
Ustanovení § 89 zní:
㤠89
Společná ustanovení o cenách plemenných zvířat
(1)
U plemenných beranů a ovcí zařazených do jakostních tříd Elita Rekord, Elita a) a Elita b), jejichž oba rodiče jsou zapsáni ve státní plemenné knize, se výkupní cena zvyšuje o 10 %, nebo je-li jeden z rodičů zapsán ve státní plemenné knize, o 5 %.
U plemenných beranů a ovcí zařazených do jakostních tříd Elita Rekord, Elita a) a Elita b), jejichž oba rodiče jsou zapsáni v krajské plemenné knize, se cena zvyšuje o 5 % nebo, je-li jeden z rodičů zapsán v krajské plemenné knize, o 2,5 %.
(2)
U plemenných kozlů a koz zařazených do jakostních tříd (u kozlů Elita Rekord, Elita a) a Elita b), u koz Elita Rekord a Elita), jejichž oba rodiče jsou zapsáni ve státní plemenné knize, se výkupní cena zvyšuje o 10 % nebo, je-li jeden z rodičů zapsán ve státní plemenné knize, o 5 %.
U plemenných kozlů a koz zařazených do jakostních tříd (u kozlů Elita Rekord, Elita a) a Elita b), u koz Elita Rekord a Elita), jejichž oba rodiče jsou zapsáni v krajské plemenné knize, se cena zvyšuje o 5 % nebo, je-li jeden z rodičů zapsán v krajské plemenné knize, o 2,5 %.
(3)
Nejvyšší výkupní ceny plemenných zvířat (§§ 79 až 88) platí při prodeji těchto zvířat na trzích na plemenná zvířata a při jejich dovozu z ciziny. Při prodeji ze stáje se nejvyšší výkupní ceny snižují u plemenného skotu o 200 Kčs za kus a u plemenných prasat, beranů, ovcí, kozlů a koz o 10 % za kus.
(4)
Nejvyšší výkupní ceny se zvyšují u plemenných zvířat prodávaných na výstavních trzích na plemenná zvířata schválených ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství o 10 %; u plemenných zvířat, která byla na těchto trzích zařazena mezi tři nejlepší do jakostní třídy Elita Rekord, mohou být nejvyšší výkupní ceny zvýšeny až o 100 %.“
15.
Ceny uvedené v § 95 odst. 1 písm. a), b) a c) pro skopce platí též pro beránky o příslušné živé váze.
16.
Ceny užitkových koní III. jakostní třídy, uvedené v § 99 odst. 2, činí u koně ve stáří 22 měsíců 4 350,- Kčs a u koně ve stáří 25 měsíců 5100,- Kčs.
17.
Ceny kachňat z líhňařských závodů, uvedené v § 101 odst. 1, činí 6,- Kčs za 1 kus.
Čl. II
Ceny živočišných výrobků, uvedené v této vyhlášce, platí ode dne její účinnosti, ceny rostlinných výrobků platí pro výrobky ze sklizně 1961 a sklizní dalších.
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1961.
Ministr:
Štrougal v. r. |
Nařízení vlády č. 2/1961 Sb. | Nařízení vlády č. 2/1961 Sb.
Vládní nařízení, kterým se mění a doplňuje statut Státní plánovací komise
Vyhlášeno 24. 1. 1961, datum účinnosti 24. 1. 1961, částka 1/1961
* Čl. I - Vládní nařízení č. 44/1959 Sb., kterým se stanoví statut Státní plánovací komise, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Předseda Státní plánovací komise se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění vládního nařízení, kterým se stanoví statut Státní plánovací komise, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 24. 1. 1961
2
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. ledna 1961,
kterým se mění a doplňuje statut Státní plánovací komise
Vláda Československé socialistické republiky nařizuje podle § 2 odst. 8 zákona č. 41/1959 Sb., o Státní plánovací komisi, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 1/1961 Sb.:
Čl. I
Vládní nařízení č. 44/1959 Sb., kterým se stanoví statut Státní plánovací komise, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 2
v písm. a) se slova „plánů perspektivních“ nahrazují slovy „plánů dlouhodobých“,
písm. f) zní:
„f)
metodicky řídí územní plánování, přípravu investiční výstavby a zkoumání její hospodářské efektivnosti, jakož i projektování; usměrňuje řešení územních plánů, jakož i plánovací přípravu a technickoekonomickou koncepci významných staveb, s cílem zabezpečit jejich maximální hospodářskou efektivnost,“
za písm. ch) se vkládají nová písm. i) a j) tohoto znění:
„i)
stanoví v případech, v nichž je toho ke splnění úkolů státního plánu zapotřebí, zásady hospodaření s výrobky;
j)
předkládá vládě návrhy zásadních opatření v péči o přírodní prostředí a metodicky řídí a koordinuje činnost státních orgánů na tomto úseku;“.
Dosavadní písmena i), j), k) a l) se označují jako písmena k), l), m) a n).
2.
§ 4 písm. a) a b) znějí:
„Státní plánovací komise při plnění svých úkolů úzce spolupracuje
a)
s ústředními orgány; pečuje o dosažení jednoty při plánování národního hospodářství a pomáhá ústředním orgánům k důslednému uplatňování celostátních hledisek při posuzování hospodářských problémů; využívá praktických zkušeností, které ústřední orgány získaly při řízení svěřených úseků národního hospodářství;
b)
s krajskými národními výbory; pomáhá jim při vypracovávání návrhů plánů rozvoje jejich hospodářství, zejména při řešení otázek zajištění souladu rozvoje hospodářství řízeného národními výbory s rozvojem ostatních odvětví hospodářství na území krajů; projednává s nimi v nezbytném rozsahu otázky komplexního rozvoje všech odvětví hospodářství na území jednotlivých krajů a jeho zajištění; informuje vedoucí funkcionáře krajských národních výborů o hlavních problémech rozvoje celého národního hospodářství a projednává s nimi zásadní problémy souvisící s plněním úkolů komplexního rozvoje krajů, s cílem zajistit důsledné uplatňování celostátních hledisek při posuzování hospodářských problémů; organizuje spolupráci všech orgánů zúčastněných na kontrole plnění plánu tak, aby se většina problémů vyřešila přímo v krajích; ve své práci využívá praktických zkušeností krajských národních výborů;“.
Písmeno d) se vypouští a dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).
3.
§ 6 odst. 1 zní:
„(1)
Sekretariát Státní plánovací komise se skládá z předsedy Státní plánovací komise, z předsedy Slovenské plánovací komise, z náměstků předsedy Státní plánovací komise, jakož i z některých vedoucích pracovníků aparátu Státní plánovací komise, jmenovaných vládou na návrh předsedy Státní plánovací komise.“
4.
§ 7 odst. 2 zní:
„(2)
Při Státní plánovací komisi jsou zřízeny Výzkumný ústav národohospodářského plánování a Státní ústav pro rajónové plánování, které pracují podle statutů a plánů schválených Státní plánovací komisí.“
Čl. II
Předseda Státní plánovací komise se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění vládního nařízení, kterým se stanoví statut Státní plánovací komise, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
Široký v. r. |
Nařízení vlády č. 12/1961 Sb. | Nařízení vlády č. 12/1961 Sb.
Vládní nařízení, kterým se mění a doplňuje vládní nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích
Vyhlášeno 17. 2. 1961, datum účinnosti 1. 4. 1961, částka 5/1961
* Čl. I - Vládní nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Další projednávání stížností a odvolání v rozhodčím řízení, o kterých nebylo s konečnou platností rozhodnuto do 31. března 1961, převezmou rozhodčí komise zřízené podle tohoto nařízení.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 4. 1961
12
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 28. ledna 1961,
kterým se mění a doplňuje vládní nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích
Vláda Československé socialistické republiky nařizuje na návrh Ústřední rady odborů podle § 31 odst. 2 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a podle § 1 odst. 1 zákona č. 143/1949 Sb., o změnách v organizaci veřejné správy a v působnosti jejich orgánů:
Čl. I
Vládní nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích, se mění a doplňuje takto:
a)
v části první (o právech a povinnostech):
1.
§ 15 zní:
„Provinění
(1)
Proti zaměstnancům, kteří se proviní tím, že poruší své povinnosti, lze použít bez újmy jejich odpovědnosti podle jiných předpisů jako výchovných prostředků kárných opatření (§ 16).
(2)
Kárné opatření lze uložit pouze do měsíce ode dne, kdy se o provinění zaměstnance dozvěděl vedoucí úřadu (orgánu), který je oprávněn kárné opatření uložit (§ 27), nejpozději však do jednoho roku, a jde-li o provinění zjištěné orgány vnitřní kontroly, do dvou let ode dne, kdy se zaměstnanec provinění dopustil.“
2.
§ 16 zní:
„Kárná opatření
(1)
Jako kárných opatření lze použít
a)
důtky,
b)
veřejné důtky,
c)
snížení funkčního nebo základního platu až o 10 %, popřípadě převedení na jinou práci; tato opatření lze uložit nejdéle na dobu tří měsíců.
(2)
Při rozhodování o tom, jakých opatření má být vůči zaměstnanci použito, je třeba přihlížet k závažnosti jeho provinění, způsobené škodě, míře jeho zavinění a jeho dosavadnímu postoji k práci. Jde-li o porušení povinnosti nepatrného významu, vedoucí je zaměstnanci pouze vytkne a poučí ho o nesprávnosti jeho jednání.
(3)
Ustanovení zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zůstávají nedotčena.
(4)
Za totéž provinění lze uložit zaměstnanci pouze jedno z kárných opatření uvedených v odstavci 1. Byl-li zaměstnanec odsouzen pro trestný čin nebo mu byl uložen trest v trestním řízení správním, popřípadě kárný trest ministerstvem státní kontroly nebo kárné opatření podle zákona č. 24/1957 Sb., nemůže mu být za totéž provinění uloženo ještě také kárné opatření podle tohoto nařízení. Bylo-li o provinění zaměstnance zahájeno některé z uvedených řízení, je třeba vyčkat jeho výsledku; doba tohoto řízení se nezapočítává do doby, ve které lze uložit kárné opatření (§ 15 odst. 2).“
b)
v části druhé (o řízení ve věcech pracovního poměru):
1.
§ 21 zní:
„Opravné prostředky
(1)
Proti rozhodnutí může zaměstnanec podat námitky. O námitkách rozhodne úřad (orgán), který rozhodnutí vydal, po projednání se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí ustavené pro zaměstnancovo pracoviště (dále jen „závodní výbor“).
(2)
Z rozhodnutí o námitkách může se zaměstnanec, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4, odvolat k nadřízenému úřadu (orgánu); jde-li o rozhodnutí komise nebo odboru národního výboru, může se zaměstnanec odvolat k radě tohoto národního výboru. Tyto orgány rozhodnou o odvolání po projednání s příslušným vyšším orgánem odborového svazu.
(3)
Námitky i odvolání musí být podány u úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí směřují, do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí. Námitky ani odvolání nemají odkladný účinek, s výjimkou námitek a odvolání podaných proti uložení kárného opatření. Jinak platí pro jejich podávání, projednávání a rozhodování obecné předpisy o správním řízení.
(4)
Z rozhodnutí o námitkách může zaměstnanec podat stížnost k rozhodčí komisi, jde-li o
a)
rozvázání nebo zrušení pracovního poměru (§§ 19 až 21 zákona č. 66/1950 Sb.),
b)
přeložení nebo převedení do jiné zaměstnanecké skupiny anebo do jiného oboru státní správy,
c)
zproštění výkonu práce.
(5)
Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy upravující uplatňování nároků
a)
na odměny za vynálezy a zlepšovací návrhy,
b)
na náhradu škody způsobené zaměstnanci pracovním úrazem nebo chorobou z povolání,
c)
na náhradu škody způsobené úřadu (orgánu) zaměstnancem porušením povinností z pracovního poměru.“
2.
§§ 27 a 28 včetně společného nadpisu zní:
„Kárné řízení
§ 27
Příslušnost
Kárné opatření ukládá vedoucí úřadu (orgánu), u něhož má zaměstnanec své trvalé pracovní místo v době, kdy se zahajuje kárné řízení; má-li být uloženo kárné opatření vedoucímu úřadu, uloží mu je vedoucí bezprostředně nadřízeného úřadu (orgánu). Pracovníkům národních výborů a jejich zařízení ukládá kárné opatření ten orgán, funkcionář nebo pracovník, kterého tím pověří rada národního výboru.
§ 28
Řízení
(1)
Poruší-li zaměstnanec své povinnosti takovým způsobem, že by mu mělo být za to uloženo kárné opatření, oznámí to jeho vedoucí obvyklým způsobem příslušnému orgánu (§ 27).
(2)
Orgán, jemuž přísluší uložit kárné opatření, vyslechne před jeho uložením zaměstnance. Je-li toho třeba v zájmu objasnění jeho provinění, popřípadě v závažnějších případech, může pověřit některého zaměstnance, aby provedl podrobné vyšetření věci a vyslechl svědky a znalce.
(3)
Kárné opatření lze uložit jen po předchozím projednání s odborovými orgány, pokud k tomu není podle příslušných předpisů*) třeba jejich souhlasu.
(4)
Uložení kárného opatření se poznamená v osobním spise zaměstnance; nedopustí-li se zaměstnanec během dvou let od uložení tohoto kárného opatření dalšího provinění, vyřadí osobní úřad záznam o uložení kárného opatření z osobního spisu.“
c)
v části třetí (o rozhodčích komisích):
1.
§ 29 zní:
„Zřízení a příslušnost
(1)
Stížnosti proti rozhodnutí o námitkách (§ 21 odst. 4) projednávají a rozhodují rozhodčí komise, které se zřizují:
a)
u okresních národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobním úřadem jsou okresní nebo místní národní výbory nebo zařízení jim podřízená,
b)
u krajských národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobním úřadem jsou krajské národní výbory nebo zařízení jim bezprostředně podřízená,
c)
u osobních úřadů řízených přímo ústředními úřady (orgány) pro stížnosti jejich zaměstnanců, zařízení jimi spravovaných a zaměstnanců podřízených organizací,
d)
u ústředních úřadů (orgánů) pro stížnosti zaměstnanců těchto úřadů a organizací k nim přičleněných.
(2)
Dohodne-li se na tom krajský národní výbor s krajskou odborovou radou, může být zřízena rozhodčí komise také u některých zařízení podléhajících krajskému národnímu výboru pro zaměstnance, jejichž osobním úřadem je toto zařízení. Po dohodě okresního národního výboru s okresní odborovou radou může být zřízena rozhodčí komise také u městských národních výborů pro stížnosti zaměstnanců, jejichž osobními úřady jsou tyto národní výbory nebo zařízení jim podřízená.“
2.
§ 30 zní:
„Složení komisí
(1)
Předsedu rozhodčí komise, jeho náměstky a polovinu členů rozhodčí komise jmenuje a odvolává odborový orgán určený Ústřední radou odborů. Druhou polovinu členů rozhodčí komise jmenuje a odvolává úřad (orgán), u něhož byla rozhodčí komise zřízena.
(2)
Při jmenování členů rozhodčí komise je třeba dbát, aby v ní byly zastoupeny všechny kategorie zaměstnanců, jejichž spory má tato komise rozhodovat.
(3)
Jednotlivé stížnosti projednávají a rozhodují rozhodčí komise v tříčlenných senátech. O odvoláních (§ 36) jednají a rozhodují rozhodčí komise v senátech pětičlenných. Senáty se skládají z předsedy a z dalších členů senátu, které určí předseda senátu; polovinu těchto dalších členů senátu určí předseda senátu z členů rozhodčí komise jmenovaných odborovým orgánem z členů příslušného odborového svazu a druhou polovinu z členů rozhodčí komise jmenovaných úřadem (orgánem), u něhož byla komise zřízena.
(4)
Ústřední rada odborů po projednání s příslušnými ústředními úřady (orgány) a krajskými národními výbory podrobněji upraví provádění rozhodčího řízení a blíže vymezí složení a působnost rozhodčích komisí.“
3.
§ 31 odst. 1 zní:
„(1)
Činností v rozhodčí komisi nesmí vzniknout jejímu členu žádná újma v jeho pracovním poměru a v nárocích, které z něho vyplývají; za dobu účasti na jednáních rozhodčí komise zůstává členům rozhodčí komise zachován nárok na jejich příjmy z pracovního poměru, jako kdyby pracovali na svém pracovišti.“
4.
§ 32 zní:
„Náklady
Náklady spojené s činností rozhodčích komisí, včetně náhrad cestovních výdajů členům komise, hradí úřad (orgán), při kterém je rozhodčí komise zřízena. Tento úřad (orgán) také zajišťuje a bezplatně provádí administrativní práce spojené s rozhodčím řízením, dává k dispozici místnosti a technické pomůcky potřebné pro jednání rozhodčí komise a uschovává její spisový materiál.“
5.
§§ 33 až 36 včetně společného nadpisu zní:
„Rozhodčí řízení
§ 33
Stížnost
Stížnost k rozhodčí komisi musí být podána do 15 dnů od doručení rozhodnutí úřadu (orgánu) o námitkách, a to u úřadu (orgánu), u něhož je zřízena komise, která má o stížnosti rozhodnout. Stížnost nemá odkladný účinek. Odmítnout stížnost jako opožděnou nebo nepřípustnou nebo naopak v odůvodněných případech prominout zmeškání lhůty přísluší rozhodčí komisi.
§ 34
Jednání komise
(1)
Rozhodčí komise zahájí jednání do 8 dnů od podání stížnosti a vede je tak, aby o stížnosti mohlo být rozhodnuto do dalších 30 dnů.
(2)
Rozhodčí komise dbá o to, aby zjistila skutečný stav věci co nejúčelněji a co nejrychleji. Před rozhodnutím sporu vyslechne rozhodčí komise zaměstnance, který stížnost podal, a zástupce úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.
(3)
Během celého průběhu jednání má se rozhodčí komise snažit o to, aby spor byl vyřešen smírem. Dojde-li před rozhodčí komisí k uzavření smíru, je třeba, aby jej rozhodčí komise schválila. Rozhodčí komise přitom dbá, aby smír nebyl v rozporu s platnými předpisy. Schválením nabývá smír účinků pravomocného rozhodnutí.
(4)
Bylo-li stížnosti zaměstnance třeba jen zčásti vyhověno, má zaměstnanec nárok na náhradu ušlého výdělku a nutných výdajů, které mu vznikly účastí na řízení. Náhradu mu poskytne úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí byla stížnost podána.
§ 35
Rozhodnutí
(1)
Nedojde-li k uzavření smíru, rozhodčí komise v souladu s platnými předpisy napadené rozhodnutí potvrdí nebo zruší. Pokud s předmětem sporu souvisí platové nároky zaměstnance, je rozhodčí komise oprávněna na návrh zaměstnance rozhodnout i o nich.
(2)
Rozhodčí komise usnáší se na svém rozhodnutí v neveřejné poradě většinou hlasů členů příslušného senátu. O výsledku hlasování se sepíše zápis, který podepíší všichni členové senátu.
(3)
Písemné rozhodnutí rozhodčí komise se vyhotoví do 8 dnů a podepíše je předseda a jeden člen senátu.
§ 36
Odvolání
(1)
Proti rozhodnutí rozhodčí komise může zaměstnanec nebo úřad (orgán), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, podat odvolání do 15 dnů od doručení jejího rozhodnutí. Odvolání se podává u úřadu (orgánu), u něhož je zřízena rozhodčí komise, proti jejímuž rozhodnutí odvolání směřuje, a nemá odkladný účinek.
(2)
O odvolání rozhoduje
a)
ústřední výbor příslušného odborového svazu po projednání s vedoucím ústředního úřadu (orgánu), proti jehož rozhodnutí stížnost směřovala, jde-li o rozhodnutí rozhodčí komise zřízené u tohoto úřadu (orgánu),
b)
krajský výbor příslušného odborového svazu po projednání s předsedou krajského národního výboru, jde-li o rozhodnutí rozhodčí komise zřízené u krajského národního výboru,
c)
v ostatních případech rozhodčí komise zřízená u bezprostředně vyššího úřadu (orgánu).
(3)
Rozhodnutí o odvolání je konečné. Jinak platí o podání odvolání a způsobu jeho projednávání obdobně ustanovení §§ 33 až 35.“
Čl. II
Další projednávání stížností a odvolání v rozhodčím řízení, o kterých nebylo s konečnou platností rozhodnuto do 31. března 1961, převezmou rozhodčí komise zřízené podle tohoto nařízení.
Čl. III
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1961.
Široký v. r.
*)
Zákon č. 37/1959 Sb., o postavení závodních výborů základních organizací Revolučního odborového hnutí, a usnesení předsednictva Ústřední rady odborů ze dne 8. září 1959, kterým se stanoví odchylky v působnosti závodních výborů ve státních orgánech a v některých organizacích, uveřejněné v částce 74 Ú. l., ročník 1959. |
Vyhláška Rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě č. 15/1961 Sb. | Vyhláška Rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě č. 15/1961 Sb.
Vyhláška Rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě, kterou se určují výkonné orgány dalších místních národních výborů v kraji stavebními úřady prvého stupně
Vyhlášeno 21. 2. 1961, datum účinnosti 2. 11. 1960, částka 6/1961
* § 1 - Rada Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě určuje podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, stavebním úřadem prvého stupně výkonné orgány těchto obvodních národních výborů v Bratislavě:
* § 2 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 2. listopadu 1960.
Aktuální znění od 2. 11. 1960
15
VYHLÁŠKA
Rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě
ze dne 2. listopadu 1960,
kterou se určují výkonné orgány dalších místních národních výborů v kraji stavebními úřady prvého stupně
§ 1
Rada Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě určuje podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, stavebním úřadem prvého stupně výkonné orgány těchto obvodních národních výborů v Bratislavě:
Obvodní národní výbor Bratislava-Staré Město,
Obvodní národní výbor Bratislava-Nivy,
Obvodní národní výbor Bratislava-Nové Město,
Obvodní národní výbor Bratislava-Vinohrady,
Obvodní národní výbor Bratislava-Petržalka.
§ 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 2. listopadu 1960.
Tajemník:
Mikuláš v. r.
Předseda:
Brenčič v. r. |
Opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 25/1961 Sb. | Opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 25/1961 Sb.
Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění, kterým se mění zákon č. 41/1953 Sb.
Vyhlášeno 22. 3. 1961, datum účinnosti 1. 1. 1961, částka 12/1961
* Čl. I - Zákon č. 41/1953 Sb. se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1961
25
ZÁKONNÉ OPATŘENÍ
předsednictva Národního shromáždění
ze dne 10. března 1961,
kterým se mění zákon č. 41/1953 Sb.
Předsednictvo Národního shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo podle článku 60 odst. 2 ústavy na tomto zákonném opatření:
Čl. I
Zákon č. 41/1953 Sb. se mění takto:
§ 2 odst. 1 zní:
„(1)
Peněžní jednotkou na území Československé socialistické republiky je počínajíc dnem 1. června 1953 československá koruna (Kčs), která se rovná 0,123426 g ryzího zlata; její kurs v poměru k rublu se stanoví počínajíc dnem 1. ledna 1961 na 8 Kčs za 1 rubl. Na tomto podkladě určuje Státní banka československá poměr československé koruny k cizím měnám.“
Čl. II
Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1961.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r. |
Vyhláška Rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě č. 27/1961 Sb. | Vyhláška Rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě č. 27/1961 Sb.
Vyhláška rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě, kterou se určují výkonné orgány dalších městských národních výborů v kraji stavebními úřady prvého stupně
Vyhlášeno 22. 3. 1961, datum účinnosti 8. 3. 1961, částka 12/1961
* § 1 - Rada Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě určuje podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, stavebními úřady pravého stupně výkonné orgány městských národních výborů:
* § 2 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 8. března 1961.
Aktuální znění od 8. 3. 1961
27
VYHLÁŠKA
rady Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě
ze dne 8.března 1961,
kterou se určují výkonné orgány dalších městských národních výborů v kraji stavebními úřady prvého stupně
§ 1
Rada Západoslovenského krajského národního výboru v Bratislavě určuje podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, stavebními úřady pravého stupně výkonné orgány městských národních výborů:
Městský národní výbor Malacky, okres Bratislava-venkov,
Městský národní výbor Senec, okres Bratislava-venkov,
Městský národní výbor Modra, okres Bratislava-venkov.
§ 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 8. března 1961.
Tajemník:
Mikuláš v. r.
Předseda:
Brenčič v. r. |
Vyhláška Ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb. | Vyhláška Ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.
Vyhláška ministra spravedlnosti, kterou se mění rozsah přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody
Vyhlášeno 25. 4. 1961, datum účinnosti 1. 5. 1961, částka 15/1961
* Čl. I - Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 19. září 1958, č. 149 Ú. l., o rozsahu přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, a chovanců výchoven dorostu, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 5. 1961
34
VYHLÁŠKA
ministra spravedlnosti
ze dne 18. dubna 1961,
kterou se mění rozsah přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody
Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě s ministrem vnitra podle § 530, odst. 4 občanského soudního řádu (ve znění uvedeném ve vyhlášce č. 70/1959 Sb.):
Čl. I
Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 19. září 1958, č. 149 Ú. l., o rozsahu přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, a chovanců výchoven dorostu, se mění takto:
§ 1 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
část kapesného, která při výplatě za měsíc zbývá po odečtení částky, jejíž výši určí v rozpětí od 30 Kčs do 120 Kčs náčelník útvaru nápravného zařízení přihlížeje zejména k pracovnímu výkonu dlužníka.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1961.
Ministr:
dr. Neuman v. r. |
Vyhláška Ministra financí a hlavního arbitra Československé socialistické republiky č. 70/1961 Sb. | Vyhláška Ministra financí a hlavního arbitra Československé socialistické republiky č. 70/1961 Sb.
Vyhláška ministra financí a hlavního arbitra Československé socialistické republiky, kterou se mění vyhláška o hmotných podnětech na zvýšení efektivnosti investiční výstavby
Vyhlášeno 14. 7. 1961, datum účinnosti 15. 7. 1961, částka 31/1961
* Čl. 1 - Ustanovení § 15 vyhlášky č. 179/1959 Ú. l., o hmotných podnětech na zvýšení efektivnosti investiční výstavby, se mění a zní takto:
* Čl. 2
Aktuální znění od 15. 7. 1961
70
VYHLÁŠKA
ministra financí a hlavního arbitra Československé socialistické republiky
ze dne 30. června 1961,
kterou se mění vyhláška o hmotných podnětech na zvýšení efektivnosti investiční výstavby
Ministr financí podle § 11 odst. 2 zákona č. 83/1958 Sb., o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru, a podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 8/1959 Sb., kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření rozpočtovými prostředky, a hlavní arbitr Československé socialistické republiky podle § 190 odst. 1 zákona č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi, stanoví:
Čl. 1
Ustanovení § 15 vyhlášky č. 179/1959 Ú. l., o hmotných podnětech na zvýšení efektivnosti investiční výstavby, se mění a zní takto:
„(1)
Nárok na zaplacení přirážek podle § 13 vzniká převzetím dokončených prací (staveb) nebo jejich samostatné části investorem na základě zjištění, že zamýšlených úspor bylo skutečně dosaženo, nebo že k převzetí před smluveným časem plnění [§ 13 písm. c)] skutečně došlo, a pokud jde o zlepšení jiných kvalitativních technickohospodářských ukazatelů, že jich bude dosaženo.
(2)
Investor je však povinen, požádá-li ho o to dodavatel ještě v průběhu provádění prací, vyplatit mu jako zálohu 30 % předpokládané přirážky, prokáže-li dodavatel, že podmínky pro její přiznání budou splněny.
(3)
Právo na přirážku musí být uvedeno v zápise o převzetí.“*)
Čl. 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. července 1961.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
Náměstek hlavního arbitra
Československé socialistické republiky:
Brandejs v. r.
*)
§ 167 odst. 2 zákona č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi. |
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 75/1961 Sb. | Vyhláška Ministerstva vnitra č. 75/1961 Sb.
Vyhláška ministerstva vnitra, jíž se mění vyhláška č. 6/1958 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o hlášení pobytu občanů Československé socialistické republiky
Vyhlášeno 28. 7. 1961, datum účinnosti 1. 8. 1961, částka 33/1961
* Čl. I - Ustanovení § 12 vyhlášky č. 6/1958 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o hlášení pobytu občanů Československé socialistické republiky se mění a zní takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 8. 1961
75
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra
ze dne 8. července 1961,
jíž se mění vyhláška č. 6/1958 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o hlášení pobytu občanů Československé socialistické republiky
Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 22 zákona č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům ve znění zákona č. 76/1957 Sb.:
Čl. I
Ustanovení § 12 vyhlášky č. 6/1958 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o hlášení pobytu občanů Československé socialistické republiky se mění a zní takto:
㤠12
Vzory ohlašovacích tiskopisů a domovních knih stanoví ministerstvo vnitra. Ohlašovací tiskopisy vydávají občanům bezplatně ohlašovny.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1961.
Ministr:
Štrougal v. r. |
Zákon č. 100/1961 Sb. | Zákon č. 100/1961 Sb.
Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami
Vyhlášeno 28. 9. 1961, datum účinnosti 28. 9. 1961, částka 47/1961
* § 1 - (1) Nároky československého státu a československých právnických a fyzických osob proti rumunským dlužníkům, pokud se považují za vypořádané podle čl. 1 a 2 Dohody o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek mezi Československou socialist
* § 2 - (1) Nároky rumunského státu a rumunských právnických a fyzických osob proti československým dlužníkům, pokud se podle čl. 1 a 2 Dohody považují za vypořádané, přecházejí na československý stát dnem 24. března 1961.
* § 3 - Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob rumunské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
* § 4 - Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení.
* § 5 - Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada (§ 1 odst. 2) poskytne, jakož i o zániku nároku na náhradu.
* § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 28. 9. 1961
100
ZÁKON
ze dne 19. září 1961
o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Nároky československého státu a československých právnických a fyzických osob proti rumunským dlužníkům, pokud se považují za vypořádané podle čl. 1 a 2 Dohody o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 51/1961 Sb. (dále jen „Dohoda“) zanikají dnem 24. března 1961.
(2)
Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) a v jaké výši se poskytne náhrada osobám pozbyvším nároků, popřípadě jejich právním nástupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne; přitom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou měl státní příslušnost.
§ 2
(1)
Nároky rumunského státu a rumunských právnických a fyzických osob proti československým dlužníkům, pokud se podle čl. 1 a 2 Dohody považují za vypořádané, přecházejí na československý stát dnem 24. března 1961.
(2)
Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni povinnosti plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni plnit je československému státu. Vláda může stanovit, které z nároků, jež přecházejí na československý stát, nemají být vymáhány.
§ 3
Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob rumunské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
§ 4
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení.
§ 5
Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada (§ 1 odst. 2) poskytne, jakož i o zániku nároku na náhradu.
§ 6
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r. |
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 119/1961 Sb. | Vyhláška Ministerstva vnitra č. 119/1961 Sb.
Vyhláška ministerstva vnitra, jíž se doplňuje vyhláška č. 5/1958 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech
Vyhlášeno 9. 11. 1961, datum účinnosti 1. 1. 1962, částka 57/1961
* Čl. I - Vyhláška č. 5/1958 Ú. l. se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1962
119
VYHLÁŠKA
ministerstva vnitra
ze dne 20. října 1961,
jíž se doplňuje vyhláška č. 5/1958 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o občanských průkazech
Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 13 zákona č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech:
Čl. I
Vyhláška č. 5/1958 Ú. l. se doplňuje takto:
Za § 9 se vkládá § 9a, který zní:
㤠9a
(1)
Člen jednotného zemědělského družstva je povinen neprodleně po vzniku členství, popřípadě po převzetí občanského průkazu, jakož i při zániku členství předložit předsedovi družstva občanský průkaz k zápisu členství v jednotném zemědělském družstvu nebo k zápisu zániku tohoto členství.
(2)
Předseda jednotného zemědělského družstva má obdobné povinnosti, jaké jsou uloženy zaměstnavateli v § 9.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
Ministr:
Štrougal v. r. |
Nařízení vlády č. 120/1961 Sb. | Nařízení vlády č. 120/1961 Sb.
Vládní nařízení o změně vládního nařízení č. 30/1958 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci (účetní zásady)
Vyhlášeno 10. 11. 1961, datum účinnosti 10. 11. 1961, částka 58/1961
* Čl. I - Ustanovení § 11 odst. 2 vládního nařízení č. 30/1958 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci (účetní zásady), se nahrazuje těmito ustanoveními:
* Čl. II
Aktuální znění od 10. 11. 1961
120
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 20. října 1961
o změně vládního nařízení č. 30/1958 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci (účetní zásady)
Důležitým předpokladem všestranného posílení úlohy kontroly je soustavné zdokonalování národohospodářské evidence. Zvyšování efektivnosti v našem hospodářství vyžaduje dále prohlubovat péči o správnost a pohotovost účetní evidence tak, aby mohla co nejlépe sloužit k nejhospodárnějšímu využívání existujících zdrojů, k jejich rozmnožování a k tvorbě dalších zdrojů, ke kalkulaci nákladů na 1 Kčs výroby a k prohlubování chozrasčotu. Přesná a správná účetní evidence musí účinněji než dosud sloužit ochraně socialistického vlastnictví a kontrole. Je nutno dosáhnout toho, aby se účetní evidence stala vlastní záležitostí každého pracujícího, aby mu poskytovala přehled o tom, z čeho se vytvářejí jeho příjmy a jak organizace plní své úkoly vůči společnosti. Tím se budou vytvářet předpoklady i k tomu, aby pracující mohli ještě lépe využívat údajů účetní evidence k své tvůrčí účasti na řízení národního hospodářství.
V zájmu dalšího posílení funkce účetní evidence je třeba zvýšit požadavky na kontrolu účetních dokladů. Proto vláda Československé socialistické republiky nařizuje podle § 22 zákona č. 99/1961 Sb., o státní kontrole, statistice a ostatních oborech národohospodářské evidence:
Čl. I
Ustanovení § 11 odst. 2 vládního nařízení č. 30/1958 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci (účetní zásady), se nahrazuje těmito ustanoveními:
„(2)
Za správnost a přípustnost uskutečněných operací zachycených v účetních dokladech jsou podle příslušných předpisů přímo odpovědni pracovníci, kteří provedení těchto operací nařídili nebo schválili; tito pracovníci jsou také v rámci své řídící činnosti povinni důsledně a soustavně kontrolovat plnění nařízených operací.
(3)
Pracovníci, kteří vyhotovují účetní doklady nebo se podílejí na jejich oběhu a zpracování, jsou povinni je přezkušovat před jejich zaúčtováním z hlediska věcné správnosti, zejména z hlediska přípustnosti uskutečněných operací.
(4)
Vedoucí organizace určí, kteří pracovníci podle odstavce 3 a v jakém rozsahu budou přezkušovat účetní doklady.
(5)
Zjistí-li pracovníci, kteří jsou určeni k přezkušování věcné správnosti účetních dokladů, nepřípustnost operací ověřovaných těmito doklady, jsou povinni uvědomit o tom písemně vedoucího organizace nebo jeho zástupce.
(6)
Při přezkušování věcné správnosti účetních dokladů mají pracovníci k tomu určení právo požadovat a vedoucí pracovníci věcně příslušných útvarů jsou povinni jim poskytovat potřebná vysvětlení, popřípadě odborné posudky.
(7)
Účetní pracovníci musí přezkoušet účetní doklady před jejich zaúčtováním, také pokud jde o oprávněnost osob, které nařídily, schválily nebo provedly operace doklady ověřované, a o úplnost předepsaných náležitostí.“
Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
V z. Dolanský v. r. |
Vyhláška Ministerstva paliv a energetiky č. 121/1961 Sb. | Vyhláška Ministerstva paliv a energetiky č. 121/1961 Sb.
Vyhláška ministerstva paliv a energetiky, jíž se doplňuje vyhláška č. 55/1960 Sb., kterou se upravují některé povinnosti výrobců a provozovatelů parních kotlů (parních generátorů) a jiných tlakových nádob a mění některé předpisy o bezpečnosti a hospodárnosti těchto technických zařízení
Vyhlášeno 10. 11. 1961, datum účinnosti 10. 11. 1961, částka 58/1961
* Čl. I - Vyhláška č. 55/1960 Sb., kterou se upravují některé povinnosti výrobců a provozovatelů parních kotlů (parních generátorů) a jiných tlakových nádob a mění některé předpisy o bezpečnosti a hospodárnosti těchto technických zařízení, se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 10. 11. 1961
121
VYHLÁŠKA
ministerstva paliv a energetiky
ze dne 2. října 1961,
jíž se doplňuje vyhláška č. 55/1960 Sb., kterou se upravují některé povinnosti výrobců a provozovatelů parních kotlů (parních generátorů) a jiných tlakových nádob a mění některé předpisy o bezpečnosti a hospodárnosti těchto technických zařízení
Ministerstvo paliv a energetiky stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a Ústřední radou odborů podle § 10 vládního nařízení č. 53/1952 Sb., o zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu některých technických zařízení:
Čl. I
Vyhláška č. 55/1960 Sb., kterou se upravují některé povinnosti výrobců a provozovatelů parních kotlů (parních generátorů) a jiných tlakových nádob a mění některé předpisy o bezpečnosti a hospodárnosti těchto technických zařízení, se doplňuje takto:
Za § 4 se vkládá § 5, který zní:
㤠5
(1)
Jestliže provedení prohlídek a zkoušek podle § 4 písm. b) není možné nebo je spojeno s vážnými technickými obtížemi s ohledem na konstrukci, umístění nebo provozní podmínky parních kotlů (parních generátorů) a tlakových nádob stabilních, může Ústav určit jiný způsob kontroly nebo jiné lhůty těchto prohlídek a zkoušek.
(2)
Ústav může upustit od prohlídek a zkoušek tlakových nádob stabilních podle § 4 písm. b) v závodech s počtem těchto tlakových nádob vyšším než 100 a to po ověření kvalifikace odborných zaměstnanců (revizních techniků) těchto závodů, určených k provádění revizí ve smyslu § 3 a po projednání s příslušným nadřízeným ústředním orgánem; revizní technici v těchto případech zapisují výsledky revizí na rozdíl od ustanovení § 3 jen do revizních knih.“
Čl. II
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
Černík v. r. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 126/1961 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 126/1961 Sb.
Vyhláška ministerstva financí o přihláškách k náhradě za majetky v Rumunské lidové republice podle zákona č. 100/1961 Sb.
Vyhlášeno 23. 11. 1961, datum účinnosti 23. 11. 1961, částka 61/1961
* § 1 - O náhradě za československý majetek v Rumunské lidové republice, na který se vztahuje Dohoda uzavřená dne 3. srpna 1960 mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otá
* § 2 - (1) K řízení o náhradě mohou být přihlášeny jen
* § 3 - (1) Osoby bydlící (mající sídlo) v českých krajích podají přihlášku u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7. Osoby bydlící (mající sídlo) na Slovensku podají přihlášku u Oblastního likvidátora v Bra
* § 4 - K přihláškám podaným po lhůtě nebude přihlédnuto.
* § 5 - Jakákoliv jiná dosavadní podání o majetku uvedeném v ustanovení § 2 nenahrazují přihlášku podle této vyhlášky.
* § 6 - Organizace státního socialistického sektoru přihlášku k náhradě nepodávají.
* § 7 - Podání přihlášky nezakládá právní nárok na náhradu.
* § 8 - Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na cenné papíry vydané rumunským státem a rumunskými právnickými osobami se sídlem na nynějším území Rumunské lidové republiky. Ohledně tohoto majetku bude platit zvláštní úprava.
* § 9 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 23. 11. 1961
126
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 30. října 1961
o přihláškách k náhradě za majetky v Rumunské lidové republice podle zákona č. 100/1961 Sb.
Ministerstvo financí stanoví podle § 5 zákona č. 100/1961 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami (dále jen „zákon“):
§ 1
O náhradě za československý majetek v Rumunské lidové republice, na který se vztahuje Dohoda uzavřená dne 3. srpna 1960 mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 51/1961 Sb., bude provedeno řízení, avšak jen, bude-li podána přihláška k náhradě za tento majetek.
§ 2
(1)
K řízení o náhradě mohou být přihlášeny jen
a)
pohledávky a nároky všeho druhu, vzniklé přede dnem 31. prosince 1948 a zaniklé podle Dohody (§ 1) nebo podle § 1 zákona, které měly dne 3. srpna 1960 československé právnické osoby proti rumunským fyzickým a právnickým osobám a československé fyzické osoby proti rumunským právnickým osobám,*)
b)
majetek a práva (dále jen „majetek“) dotčený do 3. srpna 1960 rumunskými znárodňovacími a vyvlastňovacími nebo jinými zákonnými opatřeními vlastnická práva omezujícími nebo odnímajícími, jestliže tento majetek patřil československé právnické nebo fyzické osobě, jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 3. srpna 1960.
(2)
Za československé právnické osoby se považují ty, které byly československými právnickými osobami jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 3. srpna 1960. Za československé fyzické osoby se považují osoby, které měly československou státní příslušnost jak v den, kdy bylo učiněno uvedené opatření, tak dne 3. srpna 1960.
§ 3
(1)
Osoby bydlící (mající sídlo) v českých krajích podají přihlášku u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7. Osoby bydlící (mající sídlo) na Slovensku podají přihlášku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Leningradská 24.
(2)
Přihláška musí být podána na předepsaném tiskopise**) nejpozději dne 30. června 1962 a doložena potřebnými doklady (např. výpisem z pozemkové knihy, trhovou smlouvou, listinou o nabytí dědictví, popř. jinými úředními doklady, osvědčujícími nárok žadatele).
§ 4
K přihláškám podaným po lhůtě nebude přihlédnuto.
§ 5
Jakákoliv jiná dosavadní podání o majetku uvedeném v ustanovení § 2 nenahrazují přihlášku podle této vyhlášky.
§ 6
Organizace státního socialistického sektoru přihlášku k náhradě nepodávají.
§ 7
Podání přihlášky nezakládá právní nárok na náhradu.
§ 8
Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na cenné papíry vydané rumunským státem a rumunskými právnickými osobami se sídlem na nynějším území Rumunské lidové republiky. Ohledně tohoto majetku bude platit zvláštní úprava.
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Zákon č. 100/1961 Sb. neupravuje nároky československých fyzických osob proti rumunským fyzickým osobám a nároky mezi socialistickými podniky smluvních stran.
**)
Tiskopis přihlášky lze obdržet u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků, Praha 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 a u Oblastního likvidátora, Bratislava ul. Leningradská 24. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 127/1961 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 127/1961 Sb.
Vyhláška ministerstva financí o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 100/1961 Sb., týkajících se Rumunské lidové republiky
Vyhlášeno 23. 11. 1961, datum účinnosti 23. 11. 1961, částka 61/1961
* § 1 - (1) V rozsahu a za podmínek stanovených touto vyhláškou se poskytne náhrada za československý majetek (nemovitý i movitý) v Rumunské lidové republice, který byl do 3. srpna 1960 dotčen rumunským opatřením znárodňovacím nebo vyvlastňovacím nebo jiným zákonn
* § 2 - Náhrada se poskytne jen fyzickým osobám uvedeným v § 1 odst. 2 nebo jejich dědicům, jestliže tyto osoby (jejich dědicové) měly dne 28. září 1961 stálé bydliště na území Československé socialistické republiky; dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob
* § 3 - Podmínkou pro přiznání nároků na náhradu (§§ 1 a 2) je též, že byla včas podána přihláška podle vyhlášky ministerstva financí č. 126/1961 Sb.
* § 4 - Základem pro výpočet náhrady jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 3) přezkoušené podle platných cenových a jiných předpisů.
* § 5 - Za zemědělskou půdu bude poskytnuta žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků na území Rumunské lidové republiky, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotnéh
* § 6 - Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlédne se při stanovení náhrady, zda nebyl poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
* § 7 - (1) Náhrada se sníží o břemena a dluhy váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
* § 8 - Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení.
* § 9 - O způsobu náhrady, o výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.**)
* § 10 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 23. 11. 1961
127
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 30. října 1961
o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 100/1961 Sb., týkajících se Rumunské lidové republiky
Ministerstvo financí stanoví podle § 5 zákona č. 100/1961 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami, a na základě zásad stanovených vládou:
§ 1
(1)
V rozsahu a za podmínek stanovených touto vyhláškou se poskytne náhrada za československý majetek (nemovitý i movitý) v Rumunské lidové republice, který byl do 3. srpna 1960 dotčen rumunským opatřením znárodňovacím nebo vyvlastňovacím nebo jiným zákonným opatřením odnímajícím nebo omezujícím vlastnická práva.
(2)
Československým majetkem (odstavec 1) rozumí se majetek, který byl v den uvedeného opatření ve vlastnictví fyzických osob, jež byly toho dne československými státními občany a které nebo jejichž právní nástupci byli československými státními občany dne 3. srpna 1960.
(3)
Náhrada se poskytne pouze za majetek (odstavec 1), měl-li povahu osobního nebo drobného soukromého vlastnictví, za
a)
rodinný domek,
b)
hospodářské budovy, půdu, živý a mrtvý inventář bývalých drobných zemědělců v Rumunské lidové republice, avšak jen těm, kteří nyní hospodaří jako členové jednotných zemědělských družstev nebo jako samostatní malí nebo střední zemědělci,
c)
pozemek zastavěný rodinným domkem, nejvýše však za výměru 800 m2, a za pozemek zastavěný hospodářskými budovami [písmeno b)],
d)
budovy a zařízení, které sloužily provozu malé živnosti.
(4)
Náhrada se však neposkytne ani za tento majetek, jestliže se v Československé socialistické republice při podobném opatření, jak byl tento majetek dotčen v Rumunské lidové republice, náhrada neposkytuje.
§ 2
Náhrada se poskytne jen fyzickým osobám uvedeným v § 1 odst. 2 nebo jejich dědicům, jestliže tyto osoby (jejich dědicové) měly dne 28. září 1961 stálé bydliště na území Československé socialistické republiky; dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne.
§ 3
Podmínkou pro přiznání nároků na náhradu (§§ 1 a 2) je též, že byla včas podána přihláška podle vyhlášky ministerstva financí č. 126/1961 Sb.
§ 4
Základem pro výpočet náhrady jsou údaje uvedené v přihláškách (§ 3) přezkoušené podle platných cenových a jiných předpisů.
§ 5
Za zemědělskou půdu bude poskytnuta žadateli náhrada jen v půdě, a to v rozsahu výměry jeho vlastních a jím obhospodařovaných pozemků na území Rumunské lidové republiky, pokud tyto pozemky nepřevyšují výměru jeho vlastních pozemků, které vnesl do jednotného zemědělského družstva nebo sám obhospodařuje v tuzemsku; náhrada však nesmí převyšovat 13 ha.
§ 6
Obdržel-li žadatel v tuzemsku příděl nemovitostí (včetně zemědělské půdy) podle příslušných předpisů, přihlédne se při stanovení náhrady, zda nebyl poskytnutím přídělu již částečně nebo i úplně odškodněn.
§ 7
(1)
Náhrada se sníží o břemena a dluhy váznoucí na majetku, za který se náhrada poskytuje.
(2)
Z přiznané náhrady se před její výplatou (§ 9) odečtou závazky, které měl žadatel vůči rumunskému státu, rumunským právnickým osobám, jejichž nároky přešly na československý stát.*)
§ 8
Rozhodovat ve věcech náhrady přísluší ministerstvu financí; o řízení platí vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení.
§ 9
O způsobu náhrady, o výplatě a uvolňování platí obdobně předpisy o úplatném nabývání věcí od soukromníků organizacemi socialistického sektoru.**)
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
§ 2 odst. 1 zákona č. 100/1961 Sb.
**)
Vyhláška ministerstva financí č. 206/1958 Ú. l. |
Vyhláška Ministerstva financí č. 128/1961 Sb. | Vyhláška Ministerstva financí č. 128/1961 Sb.
Vyhláška ministerstva financí o přihlášení některých závazků vůči československému státu týkajících se Rumunské lidové republiky
Vyhlášeno 23. 11. 1961, datum účinnosti 23. 11. 1961, částka 61/1961
* § 1 - (1) Československé fyzické osoby, které měly dne 3. srpna 1960 závazky vůči rumunskému státu, rumunským právnickým osobám, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
* § 2 - (1) Československé fyzické a právnické osoby jsou povinny přihlásit nemovitý i movitý majetek, který mají v držení a který byl do 3. srpna 1960 dotčen československým opatřením, jímž bylo vlastnické právo k tomuto majetku rumunským osobám odňato nebo omeze
* § 3 - Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Leningradská 24), a to nejpozději do 30. června 1962.***)
* § 4 - (1) V přihlášce uvede přihlašovatel vedle náležitostí uvedených v dalších odstavcích své jméno a příjmení (právnická osoba, popřípadě organizace, název) a bydliště (sídlo).
* § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 23. 11. 1961
128
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 30. října 1961
o přihlášení některých závazků vůči československému státu týkajících se Rumunské lidové republiky
Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady podle § 26 písm. c) vládního nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku:
§ 1
(1)
Československé fyzické osoby, které měly dne 3. srpna 1960 závazky vůči rumunskému státu, rumunským právnickým osobám, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit.*)
(2)
Československé právnické osoby, které měly dne 3. srpna 1960 závazky vůči rumunskému státu, rumunským právnickým osobám a rumunským fyzickým osobám, jakož i jejich právní nástupci, jsou povinni tyto závazky přihlásit;*) tato povinnost se nevztahuje na organizace státního socialistického sektoru.
(3)
Za československé fyzické osoby se považují ty, které měly dne 3. srpna 1960 československé státní občanství, a za československé právnické osoby se považují ty, které jimi byly tohoto dne.
§ 2
(1)
Československé fyzické a právnické osoby jsou povinny přihlásit nemovitý i movitý majetek, který mají v držení a který byl do 3. srpna 1960 dotčen československým opatřením, jímž bylo vlastnické právo k tomuto majetku rumunským osobám odňato nebo omezeno;**) tato povinnost se nevztahuje na majetek, který se stal majetkem národním a byl realizován.
(2)
Má-li majetek uvedený v odstavci 1 v držení organizace státního socialistického sektoru, je povinna jej přihlásit, i když není právnickou osobou.
§ 3
Přihláška musí být podána písemně u Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků v Praze 1 - Malá Strana, Dražického nám. č. 7 (na Slovensku u Oblastního likvidátora v Bratislavě, ul. Leningradská 24), a to nejpozději do 30. června 1962.***)
§ 4
(1)
V přihlášce uvede přihlašovatel vedle náležitostí uvedených v dalších odstavcích své jméno a příjmení (právnická osoba, popřípadě organizace, název) a bydliště (sídlo).
(2)
U závazků (§ 1) uvede přihlašovatel
a)
jméno a příjmení dřívějšího dlužníka, popřípadě osoby, na kterou dluh přihlašovatelův přešel,
b)
jméno a bydliště (sídlo) posledního věřitele v Rumunské lidové republice,
c)
hodnotu peněžitého závazku ve valutě, na kterou závazek zní, jakož i důvod vzniku a dobu vzniku a splatnosti závazku.
(3)
U movitých věcí (§ 2) uvede přihlašovatel jejich druh (popis), místo, kde jsou, hodnotu a způsob ocenění, jméno a bydliště posledního rumunského vlastníka, popřípadě spoluvlastníka a jeho podíl, jakož i údaj, o jaký československý zásah do vlastnického práva jde a kdy a kterým orgánem byl zásah učiněn.
(4)
U nemovitého majetku (§ 2) uvede přihlašovatel jeho druh (dům, zemědělská usedlost, pozemky atd.), místo, kde tento majetek je, katastrální území, číslo knihovní vložky (ulice, číslo domu), druh kultury (role, louky, pastviny) a její výměru, příslušenství nemovitosti, hodnotu a způsob ocenění, dluhy a břemena, jméno a bydliště (sídlo) posledního rumunského vlastníka, popřípadě spoluvlastníka a jeho podíl, jakož i údaj, o jaký československý zásah do vlastnického práva jde a kdy a kterým orgánem byl zásah učiněn.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
První náměstek ministra:
inž. Sucharda v. r.
*)
Pohledávky odpovídající těmto závazkům přešly na československý stát podle ustanovení § 2 zákona č. 100/1961 Sb., o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami, a dlužníci jsou povinni plnit své závazky československému státu.
**)
Za opatření omezující vlastnické právo se považuje i zavedení národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb., odevzdání pozemků do povinného pachtu podle tehdy platného zákona č. 55/1947 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, a zajištění zemědělské výroby podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby.
***)
Včasné nesplnění přihlašovací povinnosti stíhá se podle příslušných předpisů bez újmy povinnosti splnit zavazek, popřípadě nahradit škodu. |
Vyhláška Ministra financí č. 131/1961 Sb. | Vyhláška Ministra financí č. 131/1961 Sb.
Vyhláška ministra financí o vydání bankovek po 10 Kčs, státovek po 5 Kčs a 3 Kčs a mincí po 1 Kčs a 10 haléřích nového vzoru
Vyhlášeno 28. 11. 1961, datum účinnosti 1. 12. 1961, částka 62/1961
* § 1 - Počínaje dnem 1. prosince 1961 se vydávají postupně do oběhu
* § 2 - (1) Bankovka po 10 Kčs vzoru 1960 (tvaru II) je 65 mm široká a 133 mm dlouhá a je vytištěna na žlutavém papíře s průběžným vodotiskem.
* § 3 - (1) Státovky po 5 Kčs a 3 Kčs vzoru 1961 (tvaru II) se liší svým provedením od státovek vzoru 1953 (tvaru I)*) pouze v názvu státu, státním znakem, letopočtem a umístěním vodotiskového okraje.
* § 4 - (1) Mince po 1 Kčs vzoru 1961 se liší svým provedením od 1 Kčs mincí vzoru 1957*) pouze tím, že je na jejich líci vyražen nový státní znak a název „ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA“.
* § 5 - Bankovky po 10 Kčs vzoru 1953, státovky po 5 Kčs a 3 Kčs vzoru 1953 a mince po 10 haléřích vzoru 1953, jakož i 1 Kčs mince vzoru 1957, zůstávají i nadále zákonnými penězi.
* § 6 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1961.
Aktuální znění od 1. 12. 1961
131
VYHLÁŠKA
ministra financí
ze dne 18. listopadu 1961
o vydání bankovek po 10 Kčs, státovek po 5 Kčs a 3 Kčs a mincí po 1 Kčs a 10 haléřích nového vzoru
Ministr financí vyhlašuje podle § 3 odst. 2 zákona č. 41/1953 Sb.:
§ 1
Počínaje dnem 1. prosince 1961 se vydávají postupně do oběhu
a)
bankovky Státní banky československé po 10 Kčs vzoru 1960 - (tvaru II),
b)
státovky vzoru 1961 po 5 Kčs a 3 Kčs - (tvaru II),
c)
mince po 1 Kčs a 10 haléřích vzoru 1961.
§ 2
(1)
Bankovka po 10 Kčs vzoru 1960 (tvaru II) je 65 mm široká a 133 mm dlouhá a je vytištěna na žlutavém papíře s průběžným vodotiskem.
(2)
Vodotisk papíru vytváří po celé jeho ploše vodorovné řady lipových lístků se stopkami, z nichž každý nese uvnitř pěticípou hvězdu. Hlavní tiskové obrazce na líci i rubu bankovky zaujímají téměř celou plochu papíru s výjimkou rozšířeného vodotiskového okraje, který je na líci vlevo na rubu vpravo. Celá plocha bankovky je pokryta dvěma podtisky.
(3)
Na líci bankovky je hlavní tiskový obrazec tištěn v barvě tmavohnědé a ze všech stran ohraničen tmavým rámcem z běločarého pletiva gilošových vlnovek. Na tomto rámci je v pravém dolním rohu světlé číslo „10“. Hlavní tiskový obrazec představuje v rytině dvě děvčátka v jarní slovenské krajině, zabývající se mičurinskou prací na kvetoucím ovocném stromku. V levé části tiskového obrazce dole je pohled na soudobou slovenskou krajinu s továrnou a horami v pozadí; horní část tiskového obrazce zaujímá obloha.
(4)
V prostoru nad krajinou je státní znak Československé socialistické republiky, tištěný barvou červenou a obklopený pestrou růžicí z gilošového pletiva s vlnovkami barvy modré a červené, která na obou stranách růžice přechází v žlutavou barvu.
Prostor v místech znaku i kol něho je vyplněn textem bankovky provedeným velkými písmeny abecedy v barvě tmavohnědé, tohoto znění:
„BANKOVKA ŠTÁTNEJ BANKY
ČESKOSLOVENSKEJ
DESAŤ
KORÚN
ČESKOSLOVENSKÝCH“
Pod tímto textem uprostřed je letopočet:
„1960“
V pravém horním rohu uvnitř rámce je světlé číslo „10“. Text bankovky pokračuje ještě ve svislé řádce vně podél levé strany rámce větou:
„FALŠOVANIE BANKOVIEK TRESCE SA PODĽA ZÁKONA“
(5)
Vlevo na vodotiskovém okraji je vyznačena hodnota bankovky velkým, tmavohnědým číslem „10“, zdobeným uvnitř číslic pětilistými kvítky na jemně čárkovaném pozadí. Plocha kvítků nese jemnou světlou síťku kosočtverečnou, dobře patrnou proti světlu. Dole je šestimístné pořadové číslo bankovky v barvě jasně rumělkověčervené a nahoře je v téže barvě vytištěno označení série bankovky vždy jedním velkým písmenem abecedy a dvoumístným číslem.
(6)
Dole pod rámcem hlavního tiskového obrazce jsou vytištěna drobným písmem jména autorů bankovky, a to vlevo jméno autorky návrhu a kresby „M. MEDVECKÁ DEL.“ (kreslila) a vpravo jméno autora rytiny „L. JIRKA SC.“ (ryl); uprostřed je firemní označení tiskárny a její sídlo: „ŠTÁTNA TLAČIAREŇ CENÍN, PRAHA“.
(7)
Na rubu bankovky zaujímá hlavní tiskový obrazec téměř celou plochu papíru s výjimkou vodotiskového okraje při pravé straně a je ze všech stran ohraničen tmavým rámcem z běločarého pletiva gilošových vlnovek. Na tomto rámci jsou při jeho pravém i levém dolním rohu světlá čísla „10“. Hlavní tiskový obrazec představuje pohled na oravskou údolní přehradu na Slovensku s jezerem a horami v pozadí.
(8)
Při pravém horním rohu je v obrazci drobný nápis „ORAVA“ a vně podél pravé svislé strany rámce drobný text v jedné řádce:
„BANKOVKY SÚ KRYTÉ ZLATOM
A OSTATNÝMI AKTÍVAMI
ŠTÁTNEJ BANKY ČESKOSLOVENSKEJ“
(9)
Ve vodotiskovém okraji je vyznačena hodnota bankovky velkým číslem „10“, jehož číslice jsou uvnitř vyplněny kresbou vlnovkových čar dvojí síly.
(10)
Dole pod rámcem je vlevo drobným písmem vytištěno jméno autorky kresby „M. MEDVECKÁ DEL.“ (kreslila) a vpravo jméno autora grafického provedení „B. FOJTÁŠEK SC.“ (rytecky kreslil).
§ 3
(1)
Státovky po 5 Kčs a 3 Kčs vzoru 1961 (tvaru II) se liší svým provedením od státovek vzoru 1953 (tvaru I)*) pouze v názvu státu, státním znakem, letopočtem a umístěním vodotiskového okraje.
(2)
Na těchto státovkách je kromě vyznačené hodnoty slovy vždy v českém a slovenském jazyku vytištěno na líci „STÁTOVKA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY“ a „PADĚLÁNÍ SE TRESTÁ“ a na rubu pak název státu „ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA“ a krycí doložky „STÁTOVKY JSOU KRYTY VEŠKERÝM MAJETKEM ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY. ÚŘADY, PODNIKY A JINÉ ORGANIZACE I OSOBY JSOU POVINNY JE PŘIJÍMAT KE VŠEM PLATŮM PODLE VYZNAČENÉ HODNOTY“.
(3)
Na rubových stranách obou hodnot těchto státovek ve středních prostorách uvnitř ozdobných rámečků je vyobrazen nový státní znak Československé socialistické republiky.
(4)
Na lícních stranách obou hodnot státovek uprostřed dole je letopočet „1961“ provedený světlými číslicemi.
(5)
Vodotiskový okraj je na obou hodnotách státovek na líci vlevo a na rubu vpravo.
(6)
Státovka po 5 Kčs je 60 mm široká a 123 mm dlouhá. Státovka po 3 Kčs je 55 mm široká a 113 mm dlouhá.
§ 4
(1)
Mince po 1 Kčs vzoru 1961 se liší svým provedením od 1 Kčs mincí vzoru 1957*) pouze tím, že je na jejich líci vyražen nový státní znak a název „ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA“.
(2)
Mince po 10 haléřích vzoru 1961 se liší svým provedením od 10haléřových mincí vzoru 1953**) pouze tím, že je na jejich líci vyražen nový státní znak a název „ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA“.
§ 5
Bankovky po 10 Kčs vzoru 1953, státovky po 5 Kčs a 3 Kčs vzoru 1953 a mince po 10 haléřích vzoru 1953, jakož i 1 Kčs mince vzoru 1957, zůstávají i nadále zákonnými penězi.
§ 6
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1961.
Ministr:
Ďuriš v. r.
*)
Vyhláška ministra financí č. 45/1953 Sb., o vydání peněz vzoru 1953.
*)
Vyhláška ministra financí č. 48/1957 Sb., o vydání mincí 1 Kčs.
**)
Vyhláška ministra financí č. 45/1953 Sb., o vydání peněz vzoru 1953. |
Zákon č. 141/1961 Sb. | Zákon č. 141/1961 Sb.
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 9. 12. 1961, datum účinnosti 1. 1. 1962, částka 66/1961
* ČÁST PRVNÍ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 156)
* ČÁST DRUHÁ - PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ (§ 157 — § 179i)
* ČÁST TŘETÍ - ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM (§ 180 — § 365)
* ČÁST ČTVRTÁ - NĚKTERÉ ÚKONY SOUVISÍCÍ S TRESTNÍM ŘÍZENÍM (§ 366 — § 370)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 461 — § 471)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (29/2024 Sb., 166/2024 Sb., 319/2024 Sb., 448/2024 Sb.)
141
ZÁKON
ze dne 29. listopadu 1961
o trestním řízení soudním (trestní řád)
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
(1)
Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činytrestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
(2)
Pomáhat k dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1)
Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
(2)
Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3)
Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činytrestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
(4)
Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízenítrestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízenítrestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.
(5)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stranstran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stranstran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
(6)
Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
(7)
Všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8)
Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce.
(9)
V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu rozhoduje sám jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10)
Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.
(11)
Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
(12)
Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.
(13)
Ten, proti němuž se trestní řízenítrestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
(14)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.
(15)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
§ 3
(1)
Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská sdružení s výjimkou politických stranstran a politických hnutí, církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely (dále jen „zájmová sdružení občanů“) mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2)
Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u nichž soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo jejichž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně odsouzených, podmíněně odsouzených k trestu odnětí svobody s dohledem a podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený žil po vykonání trestu řádným životem.
§ 6
(1)
Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky
a)
za chování obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno,
b)
za převýchovu odsouzeného, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu odnětí svobody s dohledem, nebo
c)
za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí svobody, trest zákazu činnosti, trest zákazu držení a chovu zvířat nebo trest zákazu pobytu; v těchto případech se zájmové sdružení občanů může připojit k návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo na podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat anebo zákazu pobytu a za tím účelem se se souhlasem odsouzeného může informovat o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.
(2)
Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti a o zahlazení odsouzení.
(3)
Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu přijmout potřebná opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby nahradil škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činemtrestným činem, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činemtrestným činem.
Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
§ 7
(1)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
(2)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení ve vhodných případech spolupracují s Probační a mediační službou, které mohou předávat informace pro plnění úkolů v rámci její působnosti.
§ 7a
(1)
K zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán vyzvat osobu, jejíž majetek je zjišťován, nebo osobu jí blízkou, aby mu v jím stanovené přiměřené lhůtě zaslala prohlášení o majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován. Vyzvaná osoba má právo odepřít učinění prohlášení o majetku; přitom se použijí obdobně § 92 odst. 1, § 100 a § 158 odst. 8. Ve výzvě je třeba upozornit osobu, která má učinit prohlášení o majetku, na následky nevyhovění této výzvě a poučit ji o jejím právu odepřít učinění prohlášení o majetku.
(2)
Osoba uvedená v odstavci 1 se vyzve, aby v prohlášení o majetku uvedla v rozsahu, v jakém jsou jí takové skutečnosti známy, údaje vztahující se k majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován, zejména
a)
plátce odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu anebo jiného příjmu a výši takové odměny nebo jiného příjmu,
b)
u které bankybanky, spořitelního a úvěrního družstva, instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu nebo obdobné zahraniční osoby má tato osoba účty, výši pohledávek a čísla účtů nebo jiné jedinečné identifikátory podle zákona o platebním styku,
c)
dlužníky, vůči nimž má tato osoba pohledávky, jejich důvod, výši a lhůtu splatnosti,
d)
přehled věcí ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví této osoby, včetně výše spoluvlastnického podílu a umístění věcí, a
e)
svěřenské fondy nebo obdobná zařízení, která tato osoba zřídila, nebo u kterých je obmyšleným.
(3)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán může vyzvat osobu uvedenou v odstavci 1 k učinění nového prohlášení o majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován, pokud má důvodně za to, že došlo ke změně majetkových poměrů osoby, jejíž majetek je zjišťován.
(4)
Nezašle-li osoba, která byla vyzvána k učinění prohlášení o majetku, toto prohlášení ve stanovené lhůtě nebo má-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který ji k učinění prohlášení o majetku vyzval, pochybnosti o pravdivosti nebo úplnosti jí učiněného prohlášení, může ji předvolat k podání výpovědi; ustanovení tohoto zákona upravující podání vysvětlení, výslech obviněného a výslech svědka se použijí přiměřeně.
§ 7b
(1)
Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat.
(2)
Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům.
(3)
Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4)
V příkazu podle odstavce 1 nebo 2 musí být označena data, na která se příkaz vztahuje, důvod, pro který mají být data uchována nebo k nim má být znemožněn přístup, a doba, po kterou mají být tato data uchována nebo k nim má být znemožněn přístup, která nesmí být delší než 90 dnů. Příkaz musí obsahovat poučení o následcích neuposlechnutí příkazu.
(5)
Orgán, který vydal příkaz podle odstavce 1 nebo 2, jej neprodleně doručí osobě, vůči které směřuje.
§ 8
(1)
Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánůmpolicejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin.
(2)
Jestliže je toho v trestním řízenítrestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, k zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, a údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů. Pro účely uvedené ve větě první může za podmínek stanovených zvláštním zákonem požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, také orgán vykonávající působnost úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v České republice podle předpisu Evropské unie upravujícího spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti13). V řízení o trestném činutrestném činu podle § 180 trestního zákoníku může orgán činný v trestním řízenítrestním řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního zákona pro statistické účely. V trestním řízení, ve kterém lze uložit ochranné opatření zabrání části majetku, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu žádat od správce daně informace z rozhodnutí o stanovení daně z příjmů pro účely posouzení splnění podmínek pro uložení tohoto ochranného opatření nebo pro účely zajištění jeho výkonu; poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Podmínky, za nichž může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní pro jiné účely, stanoví zvláštní zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízenítrestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
(3)
Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního účtu nebo účtu u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů nebo zaknihovaných cenných papírů podle jiných právních předpisů, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel, pro který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování prodloužit na základě příkazu soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu o dalších šest měsíců, a to i opakovaně. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízenítrestní řízení, v jehož rámci byly získány.
(4)
Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem nebo státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to neplatí,
a)
jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného činutrestného činu, nebo
b)
při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení o trestném činutrestném činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činutrestného činu.
Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
(5)
Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely trestního řízenítrestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízenítrestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokátaadvokáta podle zákona o advokacii.
(6)
Ustanovením odstavců 1 a 5 není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(7)
Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v souvislosti se součinností požadovanou podle odstavců 1 až 3; povinností mlčenlivosti není vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném pro ochranu jeho práv nebo pro výkon jeho povinností. O této povinnosti a o následcích spojených s jejím porušením musí být poučen.
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
§ 8a
(1)
Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízenítrestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízenítrestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízenítrestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
(2)
Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajůosobních údajů a soukromí osob mladších 18 let.
(3)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je policejní orgánpolicejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
§ 8b
(1)
Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízenítrestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny.
(2)
Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činemtrestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čintrestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činůtrestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdravítěžká újma na zdraví, trestný čintrestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činůtrestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čintrestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činůtrestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čintrestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).
(3)
Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci 2, je zakázáno.
(4)
Pravomocný rozsudek nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště poškozeného uvedeného v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě poškozeného a povaze a charakteru spáchaného trestného činutrestného činu rozhodnout o dalších omezeních spojených se zveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů takového poškozeného.
§ 8c
Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcísledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem.
§ 8d
(1)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let.
(2)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich, její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby s omezenou svéprávností její zákonný zástupce nebo opatrovník. Souhlas se zveřejněním informací nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činutrestného činu spáchaného vůči osobě, jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
(3)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.
§ 9
Posuzování předběžných otázek
(1)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
(2)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.
§ 9a
Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
(1)
Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen „Soudní dvůr“).
(2)
V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o přerušení řízení.
(3)
Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním dvorem.
(4)
Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení.
§ 10
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1)
Z pravomoci orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
(2)
Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.
§ 11
Nepřípustnost trestního stíhání
(1)
Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
a)
nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,
b)
je-li trestní stíhání promlčeno,
c)
jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně,
d)
jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
e)
proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
f)
proti tomu, jehož těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud,
g)
proti tomu, jemuž duševní choroba, která nastala až po spáchání činu, trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání,
h)
proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
i)
proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
j)
proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem nebo kárným proviněním, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
k)
jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula-li lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno,
l)
je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět,
m)
stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo
n)
proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízenítrestní řízení pro týž skutek předáno do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonal, nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo bylo cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
(2)
Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým
a)
byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
b)
byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže
1.
nevytváří ve státě, v němž bylo vydáno, překážku věci pravomocně rozhodnuté,
2.
bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo zahájeno trestní stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
3.
bylo vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činemtrestným činem nebo že nespadá do pravomoci orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo
4.
bylo vydáno výlučně z některého z důvodů odpovídajících důvodům uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), l) nebo m).
(3)
Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činutrestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
(4)
V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), b) nebo l), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
(5)
Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí mezinárodního trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu s působností v trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho působnosti nebo z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo nebezpečnosti pachatele.
§ 11a
(1)
Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení
a)
rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo
b)
rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a podezřelý se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil,
nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
(2)
Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud státní zástupce rozhodl o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
§ 12
Výklad některých pojmů
(1)
Orgány činnými v trestním řízenítrestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán.
(2)
Policejními orgány se rozumějí
a)
útvary PoliciePolicie České republiky,
b)
Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků PoliciePolicie České republiky, příslušníků Vězeňské službyVězeňské služby České republiky, celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v PoliciiPolicii České republiky, nebo o trestných činechtrestných činech zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské služběVězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,
c)
pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby České republiky v řízení o trestných činechtrestných činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,
d)
pověřené celní orgány v řízení o trestných činechtrestných činech spáchaných porušením
1.
celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činytrestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,
2.
právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky,
3.
daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty nebo daň z hazardních her,
4.
daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů,
e)
pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany,
f)
pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,
g)
pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,
h)
pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Vojenského zpravodajství,
i)
pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo o trestných činechtrestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm. b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního řízenítrestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
(3)
Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud.
(4)
Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5)
Kde tento zákon mluví o předsedovi senátu, rozumí se tím i samosoudce, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného.
(6)
Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností, kde tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní zástupce v Praze. Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.
(7)
Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.
(8)
Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.
(9)
Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(10)
Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci.
(11)
Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
(12)
Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
(13)
Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
HLAVA DRUHÁ
SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ
Oddíl první
Pravomoc a příslušnost soudů
§ 13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a Nejvyšší soud.
§ 14
Obsazení soudu
(1)
U okresního soudu koná řízení samosoudce.
(2)
U krajského soudu koná řízení v prvním stupni senát, jde-li o řízení o zvlášť závažných zločinech, s výjimkou zvlášť závažných zločinů uvedených v části druhé hlavách V a VI trestního zákoníku, a o trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku.
(3)
V jiných případech než uvedených v odstavci 2 koná řízení v prvním stupni u krajského soudu samosoudce.
(4)
Řízení ve druhém stupni koná u krajského soudu senát.
Věcná příslušnost
§ 16
Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.
§ 17
(1)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činechtrestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O trestných činechtrestných činech
a)
zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi, sexuálního útoku podle § 185a odst. 3 trestního zákoníku,
b)
spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování v obchodním systému nebo o jejichž přijetí k obchodování v obchodním systému bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c)
porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků a
d)
teroristického útoku, účasti na teroristické skupině, financování terorismu, podpory a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem, sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší.
(2)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činutrestném činu opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve stavu nepříčetnosti, který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činůtrestných činů, u nichž je stanovena příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.
(3)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činutrestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činůtrestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2.
Místní příslušnost
§ 18
(1)
Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čintrestný čin spáchán.
(2)
Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Společné řízení
§ 20
(1)
Proti všem obviněným, jejichž trestné činytrestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činutrestného činu a o všech částech trvajícího trestného činutrestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činechtrestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.
(2)
Společné řízení o trestném činutrestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činutrestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.
§ 21
(1)
Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činůtrestných činů.
(2)
Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činutrestného činu nebo o nejtěžším trestném činutrestném činu.
§ 22
Příslušnost několika soudů
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.
§ 23
Vyloučení a spojení věci
(1)
K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činůtrestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
(2)
Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.
(3)
Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.
§ 24
Rozhodnutí o příslušnosti soudu
(1)
Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, jemuž byla věc postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1 písm. a), § 222 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm. a)]. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.
(2)
Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.
§ 25
Odnětí a přikázání věci
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
§ 26
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
(1)
K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
(2)
Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.
Oddíl druhý
Pomocné osoby
§ 27
Zapisovatel
K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení se přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
§ 27a
Vyšší soudní úředník
Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí vyšší soudní úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí, které úkony může vyšší soudní úředník provést samostatně a kdy postupuje z pověření soudce.
§ 27b
Probační úředník
Úředník Probační a mediační služby (dále jen „probační úředník“) provádí v trestním řízenítrestním řízení úkony probace a mediace, zjišťuje informace o osobě podezřelého nebo obviněného a jeho rodinných a sociálních poměrech a vytváří podmínky pro rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo pro schválení narovnání, a to na základě pověření vydaného orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení Probační a mediační službě nebo, stanoví-li tak tento nebo jiný zákon, i bez takového pověření.
§ 27c
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
Tlumočník
§ 28
(1)
Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibere se tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka osobě, s níž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Tlumočník může být zároveň zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho poradu s obhájcem, která je v přímé souvislosti s procesními úkony, a poradu v průběhu procesních úkonů.
(2)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. Pořízení překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.
(3)
Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného překladu.
(4)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení, který je zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi, které jsou mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, na pořízení překladu takové písemnosti vyhověno, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který řízení vede, o tom rozhodne usnesením. Namísto písemného překladu podle věty první lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její podstatný obsah obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení jejího překladu nepožaduje. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení překladu a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který řízení vede.
(5)
Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.
(6)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba osobě, která je zadržena či zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit též poučení o jejích právech (§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).
§ 29
(1)
Tlumočník může odmítnout provedení tlumočnického úkonu z důvodů uvedených v jiném právním předpisu a z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení tlumočníka rozhodne orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který jej přibral, a v řízení před soudem předseda senátu.
(2)
Výši odměny a náhrad tlumočníka určí orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který jej přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 29a
Ustanovení tohoto zákona o tlumočníkovi se přiměřeně použijí i na osobu vykonávající tlumočnickou činnost jednorázově.
Oddíl třetí
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
§ 30
(1)
Z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízenítrestním řízení.
(2)
Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce, nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
(3)
Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
(4)
Z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.
(5)
Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
§ 31
(1)
O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 vět první a druhé je přípustná stížnost.
(3)
O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.
§ 31a
Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení vyloučen vyšší soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o vyloučení stanoví zvláštní zákon.
Oddíl čtvrtý
Obviněný
§ 32
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činutrestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§ 160).
§ 33
Práva obviněného
(1)
Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena.
(2)
Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
(3)
Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2 a 4, § 40 a 40a se použijí obdobně.
(5)
Všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy poučit obviněného o jeho právech, a to se zaměřením na probíhající stadium trestního řízenítrestního řízení, a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba poučit též o právu na naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může být omezen na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět konzulární úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u nichž uvede údaje potřebné k vyrozumění.
(6)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který provedl zadržení či zatčení, předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech; obviněnému musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo ponechat si toto poučení u sebe po celou dobu omezení nebo zbavení osobní svobody.
§ 34
Opatrovník obviněného
(1)
Opatrovník obviněného, který je omezen ve svéprávnosti, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může opatrovník tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.
(2)
V případě, že je nebezpečí z prodlení a opatrovník nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li obviněnému ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
Oddíl pátý
Obhájce
§ 35
Obhájce
(1)
Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem nebo Nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.
(2)
Obhájcem nemůže být advokátadvokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
(3)
V trestním řízenítrestním řízení nemůže být obhájcem advokátadvokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.
Nutná obhajoba
§ 36
(1)
Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a)
je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2),
b)
je-li jeho svéprávnost omezena, nebo
c)
jde-li o řízení proti uprchlému.
(2)
Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(3)
Koná-li se řízení o trestném činutrestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.
(4)
Obviněný musí mít obhájce též
a)
v hlavním líčení konaném proti zadrženému, nebo
b)
v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.
§ 36a
(1)
Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce,
a)
je-li jeho svéprávnost omezena,
b)
je-li ve vazbě, nebo
c)
jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(2)
V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,
a)
jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
b)
jde-li o trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let,
c)
jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
d)
jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.
§ 36b
(1)
Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst. 2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čintrestný čin, za který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné obhajoby podle § 36 odst. 4 písm. a).
(2)
Vzdání se obhájce podle odstavce 1 může obviněný učinit pouze výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.
(3)
Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět. Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc obhájce, kterého si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení o vzdání se obhájce zpět, nemůže se obhájce znovu vzdát.
(4)
Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.
§ 37
Zvolený obhájce
(1)
Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho opatrovník, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
(2)
Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
(3)
Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízenítrestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
§ 37a
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokátaadvokáta jako zvoleného obhájce z obhajování
a)
z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3, nebo
b)
jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízenítrestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
(2)
O vyloučení advokátaadvokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízenítrestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
(3)
Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje podle § 38 odst. 1.
(4)
Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Ustanovený obhájce
§ 38
(1)
Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
(2)
Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 39
(1)
Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(2)
Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník advokátůadvokátů (dále jen „pořadník“), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokátaadvokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokátaadvokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokátaadvokáta z pořadníku advokátůadvokátů nadřízeného soudu. Na žádost advokátaadvokáta se do pořadníku uvede cizí jazyk, ve kterém rovněž poskytuje své služby.
(3)
AdvokátiAdvokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokátadvokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být advokátadvokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokátadvokát, u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž obhájce, je-li to možné.
(4)
Je-li to možné, obviněnému, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se postupem podle odstavce 3 ustanoví advokátadvokát, který podle údajů v pořadníku poskytuje své služby v jazyce, o kterém obviněný uvedl, že jej ovládá, v jazyce národnosti obviněného, v úředním jazyce státu, jehož je obviněný občanem, nebo, je-li obviněný osobou bez státního občanství, v úředním jazyce státu, kde má obviněný trvalý pobyt nebo který je státem jeho původu.
(5)
Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činutrestném činu. Je-li jedním z obhájců advokátadvokát ustanovený postupem podle odstavce 4, zruší se ustanovení ostatních obhájců.
§ 40
Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
§ 40a
(1)
Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.
(2)
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 41
Povinnosti a práva obhájce
(1)
Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.
(2)
Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.
(3)
Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.
(4)
Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5)
Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
(6)
Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.
Oddíl šestý
Zúčastněná osoba
§ 42
(1)
Tomu, jehož věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky.
(2)
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
(3)
Není-li zúčastněná osoba plně svéprávná nebo je-li omezena ve svéprávnosti, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce nebo opatrovník. V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a zúčastněná osoba je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(4)
Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy zúčastněné osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též zúčastněné osobě. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(5)
Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v obdobném zařízení anebo v podílovém fondu, má v trestním řízenítrestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce, správce zařízení obdobného svěřenskému fondu nebo obhospodařovatel podílového fondu.
Oddíl sedmý
Poškozený
Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
§ 43
(1)
Ten, komu bylo trestným činemtrestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činemtrestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Jde-li o trestný čintrestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), rozumí se pro účely tohoto zákona majetkovou škodou, jež byla poškozenému způsobena trestným činemtrestným činem, i dlužné výživné.
(2)
Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činemtrestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činemtrestným činem.
(3)
Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činemtrestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činemtrestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.
(4)
Poškozený, který je obětíobětí trestného činutrestného činu podle zákona o obětech trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízenítrestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život. Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení před soudem provede jako listinný důkazlistinný důkaz.
(5)
Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon jako poškozenému přiznává.
§ 44
(1)
Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízenítrestním řízení stíhán jako spoluobviněný.
(2)
Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, že poškození mohou svá práva v trestním řízenítrestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném řízení státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí při prvém úkonu trestního řízenítrestního řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Jestliže by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízenítrestním řízení.
(3)
Návrh podle § 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
§ 45
(1)
Není-li poškozený osobou plně svéprávnou nebo je-li omezen ve svéprávnosti, vykonává jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a poškozený je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(2)
Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy poškozeného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též poškozenému. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(3)
Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.
§ 45a
Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.
§ 46
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění; v rámci poučení jej upozorní i na možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí. Je-li vedeno řízení pro trestný čintrestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu nebo vydat trestní příkaz, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení poškozeného také na to, že může být vydán trestní příkaz nebo může dojít k sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě je možné uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení nejpozději do doby vydání trestního příkazu nebo při prvním jednání o takové dohodě. Má-li poškozený postavení obětioběti podle zákona o obětech trestných činů, jsou povinny jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných činů a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.
Zajištění nároku poškozeného
§ 47
(1)
Byla-li poškozenému způsobena trestným činemtrestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činemtrestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízenítrestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2)
O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje předseda senátu na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3)
Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovité věci nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je.
(4)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
(5)
S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije majetek nedotčený rozhodnutím o zajištění.
(6)
Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu.
(7)
Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
(8)
Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis. Při vrácení, vydání a jiném nakládání se zajištěnou věcí, která byla vydána nebo odňata, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o vrácení, vydání a jiném nakládání s věcí důležitou pro trestní řízenítrestní řízení.
§ 47a
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá jistota nižší, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou jistotou.
(2)
Peněžitou jistotu podle odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3)
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, uhradí ji předseda senátu z peněžité jistoty.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 48
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší,
a)
pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
b)
bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo
c)
uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.
(2)
Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(3)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(4)
Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
§ 49
Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo povolení provedení úkonu, odkladný účinek.
Oddíl osmý
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
§ 50
(1)
Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem, kterým může být i právnická osoba; o tom je třeba je poučit. Zmocněnec poškozeného může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
(2)
Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba, nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena; při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.
§ 51
(1)
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.
(2)
Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejich výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel trestního řízenítrestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky, avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v jeho průběhu.
(3)
Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat.
(4)
Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost svědka, a proto sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
§ 51a
(1)
Osvědčí-li poškozený,
a)
kterému byla způsobena úmyslným trestným činemtrestným činem těžká újma na zdravítěžká újma na zdraví, nebo
b)
který je pozůstalým po obětioběti, které byla trestným činemtrestným činem způsobena smrt,
že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu. Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného, který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a rozsahu bezdůvodného obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
(2)
Poškozený mladší než osmnáct let a zvlášť zranitelná oběťoběť podle zákona o obětech trestných činů mají nárok, nejde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odstavce 1.
(3)
Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření, a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.
(4)
V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako zmocněnce za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném řízení soudce advokátaadvokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětemobětem trestných činůtrestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokátaadvokáta; ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně.
(5)
Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného, nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného.
(6)
Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(7)
Náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, hradí stát.
Oddíl devátý
Přístup k utajovaným informacím
§ 51b
(1)
Jsou-li v trestním řízenítrestním řízení projednávány utajované informaceutajované informace, musí být obviněný, zúčastněná osoba, poškozený, jejich zákonní zástupci, opatrovníci, zmocněnci a důvěrníci, obhájce, znalec, tlumočník, osoby podávající odborné vyjádření, jakož i další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit trestního řízenítrestního řízení, předem poučeny podle zvláštního právního předpisu.1)
(2)
Poučení podle odstavce 1 provede v přípravném řízení policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten, kdo toto poučení provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(3)
Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu.1a)
HLAVA TŘETÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ O ÚKONECH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
§ 52
Způsob provádění úkonů trestního řízení
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
§ 52a
Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují-li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody, lze při provádění úkonů trestního řízenítrestního řízení využívat technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů a je-li to technicky možné.
Oddíl první
Dožádání
§ 53
(1)
Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení dožádánímdožádáním okresního soudu, státního zástupce nebo policejního orgánu, v jehož obvodu má být úkon proveden, nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají jej mimo svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné posouzení věci nezbytně třeba.
(2)
Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.
§ 54
(1)
V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a poukáže na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný orgán je podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo najevo, oprávněn i povinen provést i další nezbytné úkony, zejména vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti v dožádání neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
(2)
Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a povinnosti předsedy senátu.
Oddíl druhý
Protokol
§ 55
Obecná ustanovení o sepisování protokolu
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízenítrestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat
a)
pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího úkon,
b)
místo, čas a předmět úkonu,
c)
jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stranstran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání poškozeného, svědka, zákonného zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení, ale vedou se tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také pro údaje o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a svědka; je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízenítrestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu a bez zbytečného odkladu se o tom informuje osoba, o jejíž údaj jde,
d)
stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace,
e)
návrhy stranstran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f)
námitky stranstran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu.
(2)
Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízenítrestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob uvedených v § 102a. O postupu podle věty páté orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení bez zbytečného odkladu svědka informuje.
(3)
V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité. V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány podezřelému, obviněnému nebo svědkovi, doba a podmínky jejich pozorování a jejich vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.
(4)
V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.
(5)
Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.
§ 55a
Použití zvláštních prostředků při protokolaci
(1)
K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku. Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam vždy.
(2)
Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o použitém prostředku. Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen.
§ 55b
Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem
(1)
O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.
(2)
Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle zvukového záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
(3)
Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením. Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována; předseda senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování toho, co je již zachyceno v protokolu.
(4)
Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník stručný záznam o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení nebo veřejného zasedání, přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito, a vyjádření oprávněných osob o využití opravných prostředků.
(5)
Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.
(6)
V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako zapisovatel.
(7)
Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo stručného záznamu místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze provést před skartací spisu.
(8)
Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze pořídit, přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol diktuje.
§ 56
Podpisování protokolu
(1)
Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání podpisuje předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podpíše ten, kdo úkon vykonal, a osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel, tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá k úkonu. Je-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, osoba, jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje. Má-li protokol o výslechu více stránek, musí vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li vyslýchaný nebo jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.
(2)
Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat protokol o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném zasedání, podpíše jej jiný člen senátu. Je-li tato překážka u jiné osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokolu důvod, proč podpis odpadl.
§ 57
Oprava protokolu
(1)
O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2)
Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podpíše ten, kdo ji nařídil.
§ 58
Protokol o hlasování
(1)
V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§ 55 odst. 1)
a)
postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí,
b)
mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným odůvodněním.
(2)
Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož jednání, pojme se do jediného protokolu o hlasování.
(3)
Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(4)
Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.
(5)
Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.
Oddíl třetí
Podání
§ 59
(1)
Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
(2)
V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně do protokolu nelze podat dovolání.
(3)
Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li tyto požadavky, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
(4)
Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízenítrestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
(5)
Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
Oddíl čtvrtý
Lhůty
§ 60
Počítání lhůt
(1)
Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
(2)
Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3)
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4)
Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
a)
podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b)
učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout,
c)
učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka,
d)
učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu, nebo
e)
učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce.
§ 61
Navrácení lhůty
(1)
Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
(2)
Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla.
Oddíl pátý
Doručování
§ 62
Obecné ustanovení
(1)
Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízenítrestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení do datové schránky1b). Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obceobce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánupolicejního orgánu. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
(2)
Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.
(3)
Doručuje-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti takového postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
§ 63
(1)
Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátůmadvokátům, notářům, obcímobcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
(2)
Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
(3)
Písemnosti týkající se zajištění peněžních prostředků na účtu je možné doručovat též na adresu, kterou osoba, jíž byly peněžní prostředky na účtu zajištěny, uvedla bancebance nebo jinému subjektu, který pro ni vede účet, jako kontaktní adresu, pokud neoznačila žádnou adresu pro doručování v trestním řízenítrestním řízení a ani se nezdržuje na jiné adrese pro doručování podle občanského soudního řádu.
(4)
Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro doručování obviněnému.
§ 64
Doručování do vlastních rukou
(1)
Do vlastních rukou se doručuje
a)
obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu, návrh na potrestání a předvolání,
b)
osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí,
c)
jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2)
Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
(3)
Písemnost se ukládá
a)
u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní doručovatel nebo orgán justiční stráže,
b)
u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční stráže,
c)
u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
d)
u orgánu obceobce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obceobce,
e)
u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního orgánupolicejního orgánu.
(4)
Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, anebo jde o adresu uvedenou v § 63 odst. 3. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
(5)
Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
a)
obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo
b)
jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(6)
Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílateli po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne jejího uložení.
§ 64a
Odepření přijetí
(1)
Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít, písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí.
(2)
Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán, který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.
Oddíl šestý
Nahlížení do spisů
§ 65
(1)
Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajůosobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
(2)
V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.
(3)
Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1).
(4)
Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena.
(5)
Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a údajů, na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
(6)
Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou seznamovat pouze orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž se trestní řízenítrestní řízení vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1 písm. c) obdobně.
Oddíl sedmý
Pořádková pokuta
§ 66
(1)
Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánempolicejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.
(2)
Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(3)
Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení před soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
HLAVA ČTVRTÁ
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ DŮLEŽITÝCH PRO TRESTNÍ ŘÍZENÍ
Oddíl první
Vazba
§ 67
Důvody vazby
Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a)
že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b)
že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c)
že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čintrestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čintrestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činutrestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čintrestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činutrestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
§ 68
(1)
Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
(2)
Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta.
(3)
Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný
a)
uprchl nebo se skrýval,
b)
opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízenítrestního řízení,
c)
je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit,
d)
již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
e)
již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(4)
Omezení uvedená v odstavci 2 pro úmyslný trestný čintrestný čin se neužijí, jestliže je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k povaze takového trestného činutrestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana poškozeného, zejména ochrana jeho života, zdraví nebo jiného obdobného zájmu.
§ 69
Příkaz k zatčení
(1)
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
(2)
Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činutrestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.
(3)
Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgánypolicejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.
(4)
Zatčená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zatčení. Zatčená osoba má dále právo na své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou, kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně obětioběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zatčený cizinec má právo, aby byl o jeho zatčení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zatčený cizinec dostatek finančních prostředků, komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba zatčenou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
(5)
Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(6)
Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.
(7)
Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní orgány.
§ 70
Vyrozumění o vazbě
(1)
O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného příslušníka obviněného nebo jinou fyzickou osobu, u nichž obviněný uvede údaje potřebné k vyrozumění, jakož i jeho zaměstnavatele; to neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým vyrozuměním nesouhlasí, ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého.
(2)
O vzetí do vazby
a)
příslušníka bezpečnostního sboru nebo zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v bezpečnostním sboru se vyrozumí též ředitel tohoto bezpečnostního sboru nebo, jde-li o vzetí do vazby ředitele bezpečnostního sboru, nadřízený ředitele bezpečnostního sboru14),
b)
vojáka z povolání nebo vojáka v aktivní záloze se vyrozumí též ministr obrany,
c)
státního zaměstnance se vyrozumí též služební orgán ve služebním úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává státní službu,
d)
znalce, soudního tlumočníka nebo soudního překladatele se vyrozumí též Ministerstvo spravedlnosti,
e)
cizince a o jeho propuštění z vazby se vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož je cizinec občanem, pokud o to cizinec požádá, nestanoví-li jinak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
§ 70a
(1)
Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o
a)
vzetí obviněného do vazby,
b)
změně důvodů vazby,
c)
rozhodnutí o dalším trvání vazby,
d)
rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,
e)
zákonném označení trestných činůtrestných činů, pro které je obviněný stíhán, nebo o jeho změně,
f)
jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,
g)
osobních údajíchosobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,
h)
postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení,
i)
podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo o pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
(2)
Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba věznici oznámit; vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje soud, který takové rozhodnutí v prvním stupni učinil.
Trvání vazby
§ 71
Přezkoumávání trvání důvodů vazby
(1)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí při tom také k tomu, zda ponechání obviněného ve vazbě vyžaduje obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze trestní stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o
a)
žádosti obviněného o propuštění z vazby,
b)
návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě,
c)
změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo
d)
stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
(2)
Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže
a)
pomine důvod vazby, nebo
b)
je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a nejsou-li dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.
§ 71a
Žádost o propuštění z vazby
Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.
§ 72
Rozhodování o dalším trvání vazby
(1)
Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
(2)
Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců.
(3)
Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští; jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby až po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1.
(4)
Jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud; při předložení spisu jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán opravný prostředek, vyrozumí o konci této lhůty.
Nejvyšší přípustná doba trvání vazby
§ 72a
(1)
Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízenítrestním řízení nesmí přesáhnout
a)
jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
b)
dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
c)
tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
d)
čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
(2)
Z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení nebo řízení před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být nejpozději v poslední den této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činůtrestných činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činemtrestným činem, a délka vykonané vazby již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před soudem, obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby.
(3)
Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři měsíce. Nebyl-li obviněný, který není ve vazbě současně i z jiného důvodu, propuštěn z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první, musí být propuštěn nejpozději poslední den této lhůty. Bylo-li zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání [§ 68 odst. 3 písm. d)], rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě nad stanovenou lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce a po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud.
(4)
Doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje běh lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
(5)
Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§ 265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287), po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního souduÚstavního soudu (§ 314k odst. 1) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Ustanovení věty první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
§ 72b
Byl-li soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro zvlášť závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nezapočítává se doba vazby od vyhlášení takového rozsudku do nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo do zrušení takového rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst. 1.
§ 73
Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem
(1)
Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, jestliže
a)
zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji,
b)
obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
c)
s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo
d)
zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.
(2)
Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(3)
Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka nahrazující vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh trestního řízenítrestního řízení. Orgán rozhodující o vazbě může současně uložit obviněnému povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu; pro stanovení časového období se použije přiměřeně § 60 odst. 4 trestního zákoníku. Obviněný je povinen probačnímu úředníkovi umožnit vstup do určeného obydlí nebo jeho části.
(4)
V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě rozhodnout o výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí, že při výkonu elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Před tím orgán rozhodující o vazbě obviněného poučí o průběhu elektronické kontroly.
(5)
V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. V takovém případě orgán rozhodující o vazbě vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad10) ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým bylo rozhodnuto o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky, zašle orgán rozhodující o vazbě orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(6)
Obviněný, kterému bylo v souvislosti s nahrazením vazby uloženo omezení uvedené v odstavci 4 nebo 5, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
(7)
Orgán, který rozhodl o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky, vyrozumí o této skutečnosti bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(8)
Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody vazby, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne o vazbě.
§ 73a
Peněžitá záruka
(1)
Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čintrestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví (§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, sexuálního útoku podle § 185a odst. 3, 4 trestního zákoníku, sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 5, 6 trestního zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 2, 3 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§ 316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku), agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(2)
Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
a)
přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činutrestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b)
vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.
(3)
Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité záruky je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Pro případy podle věty první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
(4)
Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a)
uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo policejního orgánupolicejního orgánu,
b)
zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízenítrestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c)
opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čintrestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d)
se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu.
(5)
Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
(6)
Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízenítrestního řízení; odstavec 7 tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízenítrestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky.
(7)
Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a poškozený o to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co odsouzený splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí poměrně.
(8)
Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky poškozeného podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí. Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá záruka se vrátí odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba poškozeného poučit.
(9)
Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být použita na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízenítrestního řízení nebo k uhrazení pohledávky poškozeného, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
§ 73b
Orgány rozhodující o vazbě
(1)
O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69 rozhoduje v řízení před soudem soudce; v takovém případě má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(2)
O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného z vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.
(3)
O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4)
O změně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce; pominul-li některý z důvodů vazby, může o pominutí důvodu vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.
(5)
O žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 5 nebo § 73a odst. 3, nebo o zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.
(6)
Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném řízení učinit i státní zástupce. V případě překročení lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší přípustné doby trvání vazby podle § 72a vydá soud a v přípravném řízení soudce nebo státní zástupce pouze příkaz k propuštění obviněného z vazby.
§ 73c
Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě
V odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo jiného rozhodnutí o vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě, musí být kromě obecných náležitostí (§ 134) uvedeny také
a)
skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, pro který je obviněný stíhán,
b)
konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou dovozovány důvody vazby, popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4 a v § 72a odst. 3,
c)
důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením.
§ 73d
Vazební zasedání
(1)
Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke stanoveným lhůtám.
(2)
Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.
(3)
V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže
a)
obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,
b)
obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,
c)
zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo
d)
obviněný se propouští z vazby.
§ 73e
Příprava vazebního zasedání
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního zástupce a obhájce. Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného obviněného, obhájce se vyrozumí, je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
(2)
Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v přípravném řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli možnost se vazebního zasedání zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené pro rozhodnutí o vazbě.
§ 73f
Přítomnost osob při vazebním zasedání
(1)
Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti samosoudce; v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu.
(2)
Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.
(3)
Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.
§ 73g
Průběh vazebního zasedání
(1)
Po zahájení vazebního zasedání podá předseda senátu nebo určený člen senátu a v přípravném řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté podle povahy věci přednese návrh státní zástupce nebo žádost o propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.
(2)
Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření a případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě. Není-li některá z těchto osob přítomna a jsou-li její vyjádření a návrhy obsaženy ve spise, anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah předseda senátu nebo jím určený člen senátu a v přípravném řízení soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyslechne obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě. Státní zástupce a obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.
(3)
Jsou-li ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně ustanovení o dokazování v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se neuplatní.
(4)
Na závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a obviněnému.
(5)
Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.
(6)
Ustanovení § 55b, 56 a 57 se přiměřeně užijí i na vazební zasedání.
§ 74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1)
Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, § 73 a 73a) je přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g).
(2)
Odkladný účinek má pouze stížnost stranstran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Byl-li však státní zástupce přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(3)
Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm. b)], může věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu závažných vad rozhodnutí. V takovém případě musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
§ 74a
Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
(1)
Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(2)
Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl obviněný podroben ve vazbě.
(3)
Na rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení omezení se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a a 74. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Ustanovení o vazebním zasedání se neužijí.
Oddíl druhý
Zadržení
§ 75
Zadržení obviněného policejním orgánem
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán obviněného zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
§ 76
Zadržení osoby podezřelé
(1)
Osobu podezřelou ze spáchání trestného činutrestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§ 67), policejní orgánpolicejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li ona osoba přistižena při trestném činutrestném činu anebo zastižena na útěku.
(2)
Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činutrestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánupolicejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3)
Policejní orgánPolicejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údajeosobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4)
Policejní orgánPolicejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činutrestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí policejní orgánpolicejní orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.
(5)
Ustanovení § 33 odst. 1, 5 a 6, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160).
(6)
Zadržený podezřelý má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4 nedosažitelný.
§ 76a
Příkaz k zadržení
(1)
Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze spáchání trestného činutrestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání a takovou osobu nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet, vydá soudce na návrh státního zástupce příkaz k jejímu zadržení.
(2)
Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis důvodů, pro které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení trestního stíhání.
(3)
Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
(4)
Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel, je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnout ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším důkazním materiálem předat státnímu zástupci tak, aby státní zástupce mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin od zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.
(5)
Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje přiměřeně podle § 77 odst. 2.
§ 76b
Práva zadržené osoby
Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Zadržená osoba má dále právo na své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou, kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně obětioběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zadržený cizinec má právo, aby byl o jeho zadržení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zadržený cizinec dostatek finančních prostředků, komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba zadrženou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
§ 77
Rozhodnutí o zadržené osobě
(1)
Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.
(2)
Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1), do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný, a o jeho účast zadržená osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.
Oddíl třetí
Zákaz vycestování do zahraničí
§ 77a
(1)
Je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta, nebo pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2)
Bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad10) ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.
(3)
Opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(4)
Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší i bez návrhu, pominuly-li důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému bylo uloženo omezení podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(5)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(6)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.
Oddíl čtvrtý
Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení
Pododdíl 1
Společné ustanovení
§ 77b
(1)
Věcí důležitou pro trestní řízenítrestní řízení je věc, která
a)
může sloužit pro důkazní účely,
b)
je nástrojem trestné činnosti,
c)
je výnosem z trestné činnosti, nebo
d)
je náhradní hodnotou za věc uvedenou v písmenech b) a c).
(2)
Podléhá-li zajištění věc, která je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v podílovém fondu, zajistí se svěřenskému správci nebo obhospodařovateli podílového fondu. Není-li známo, komu věc důležitá pro trestní řízenítrestní řízení patří, zajistí se bez uvedení osoby, jíž byla zajištěna; v opatření se uvede, kdy a kde a z jakého důvodu k zajištění věci došlo.
(3)
Zajištění věci pro důkazní účely má přednost před jinými důvody zajištění věci. Důvod zajištění podle § 47, 78, 79, 79a, 79g, 344a, 347 nebo 358b lze v průběhu trestního řízenítrestního řízení změnit usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. O změně důvodu zajištění není třeba rozhodovat v případě, kdy jsou splněny podmínky pro vyslovení propadnutí nebo zabrání věci, která je zajištěna k důkazním účelům.
(4)
Neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení, nezajistí se věc bezcenná nebo věc, jejíž zajištění je z jiných důvodů neúčelné. Vždy se však zajistí věc, která má propadnout nebo být zabrána na základě rozhodnutí soudu, které dosud nenabylo právní moci.
(5)
Nestanoví-li zákon jinak, lze práva třetích osob k zajištěné věci důležité pro trestní řízenítrestní řízení uplatnit pouze v řízení ve věcech občanskoprávních.
Pododdíl 2
Zajištění věci pro důkazní účely
§ 78
Povinnost k předložení nebo vydání věci
(1)
Kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
(2)
Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu nebo na jiný hmotný nosič obsahující obrazový, zvukový nebo datový záznam, jejichž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti.
(3)
Nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce.
(4)
Je-li to potřebné pro účely zabránění zmaření propadnutí nebo zabrání věci, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 vydá příkaz, že osoba, jíž byla věc zajištěna, nesmí po dobu zajištění takovou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.
(5)
Osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné určit její totožnost.
(6)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, kterému byla vydána věc, jež může sloužit pro důkazní účely, ji převezme do úschovy.
(7)
Osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoli žádat o vrácení takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízenítrestním řízení uvedený v odstavci 1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
§ 79
Odnětí věci
(1)
Nebyla-li věc, která může sloužit pro důkazní účely, na vyzvání předložena nebo vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(2)
Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
(3)
K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna.
(4)
Na odňatou věc se obdobně použije § 78 odst. 4 až 7.
Pododdíl 3
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty
§ 79a
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti
(1)
Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(2)
V rozhodnutí o zajištění nebo v připojených listinách je zapotřebí náležitě a nezaměnitelně vymezit věci podléhající zajištění. Je-li zajišťováno právo, může být zajištěno i právo teprve v budoucnu vzniklé. V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, zakáže, aby po oznámení rozhodnutí takovou věc převedl na jiného nebo ji zatížil, a je-li zajištěna hmotná věc, také, aby ji záměrně poškozoval nebo ničil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění nebo správy zajištěné věci, lze v rozhodnutí o zajištění věci nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých, jakož i vyzvat k vydání všech listin nebo jiných hmotných nosičů, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Na dodatečné rozhodnutí o zákazu nebo omezení výkonu dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí se ustanovení o rozhodnutí o zajištění použijí přiměřeně.
(3)
V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, dále uloží, aby orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váží k zajištěné věci, zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66).
(4)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění, učiní všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí.
(5)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 79b
Doručení rozhodnutí o zajištění a vyrozumění o něm
(1)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění, bezodkladně doručí zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění orgánu nebo osobě, které jsou příslušné k provedení zajištění. Současně orgány nebo osoby příslušné k provedení zajištění vyzve, aby, pokud zjistí, že se s věcí, která byla zajištěna, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily. Orgán nebo osoba příslušná k provedení zajištění je povinna neprodleně po doručení rozhodnutí o zajištění provést zajištění věci a učinit vše potřebné k tomu, aby nedošlo k porušení zákazů a omezení uvedených v rozhodnutí o zajištění věci. Poté, co tento orgán nebo osoba provedou zajištění věci, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení doručí rozhodnutí o zajištění osobě, které byla věc zajištěna.
(2)
Byla-li zajištěna pohledávka a nejde-li o pohledávku na účtu vůči bancebance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, doručí zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění také dlužníku vlastníka pohledávky a uloží mu, aby místo plnění vlastníku složil předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné určené místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Rozhodnutí o zajištění se dlužníku oznámí dříve než vlastníku zajištěné pohledávky.
(3)
Považuje-li to orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, za potřebné pro dosažení účelu zajištění, vyrozumí o zajištění věci také jiné orgány a osoby než uvedené v odstavci 1, které mají na základě jiných právních předpisů uloženou evidenční, dohledovou nebo jinou povinnost ve vztahu k zajištěné věci nebo jejímu vlastníku anebo držiteli, a zároveň je vyzve k tomu, aby mu, pokud zjistí, že je se zajištěnými věcmi nakládáno tak, že hrozí zmaření účelu jejich zajištění, tuto skutečnost neprodleně oznámily; tyto orgány a osoby jsou povinny takové výzvě vyhovět. Dále o zajištění vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, nebo vedou řízení, v němž byl omezen výkon práv s takovou věcí nakládat. Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podílu v obchodní korporaci, o této skutečnosti vyrozumí po právní moci takového rozhodnutí také obchodní korporaci.
(4)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění nemovité věci, vyrozumí katastrální úřad o nabytí právní moci takového rozhodnutí.
§ 79c
Provedení zajištění movité věci
(1)
Kdo má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata. Na postup při vydání a odnětí movité věci se použijí obdobně § 78 a 79.
(2)
Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení příslušný k vydání příkazu k odnětí věci může při posouzení všech rozhodných okolností ponechat movitou věc na místě, kde se nachází, zejména pokud
a)
odnětí takové věci by vedlo k jejímu znehodnocení nebo k znehodnocení věci, s níž je funkčně spojena,
b)
odnětí takové věci by bylo spojeno s nepřiměřenými technickými obtížemi,
c)
jde o věc vyžadující zvláštní péči nebo je péče o ni spojena s nepřiměřenými náklady, nebo
d)
jde o věc nepatrné hodnoty.
(3)
Pokud je movitá věc ponechána na místě, kde se nachází, tato skutečnost se spolu s důvodem takového postupu uvede do protokolu a movitá věc se náležitě vymezí tak, aby nebyla zaměnitelná s jinými. Orgán příslušný k vydání příkazu k odnětí věci zároveň vydá příkaz k zdržení se nakládání s věcí, v němž movitou věc náležitě a nezaměnitelně vymezí a zakáže, aby s ní bylo jakkoli právně jednáno nebo fakticky nakládáno způsobem, který by vedl k zmaření účelu jejího zajištění, zejména aby byla převedena na jiného, zatížena, poškozena nebo zničena. Zákaz působí vůči všem a je účinný okamžikem vyvěšení příkazu na místě, kde se movitá věc nachází; v tomto smyslu musí příkaz obsahovat poučení, včetně upozornění na následky spojené s porušením zákazu. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v příkazu je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Movitá věc ponechaná na místě se označí tak, aby bylo zřejmé, že se na ni vztahuje příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(4)
Ponechání movité věci na místě, kde se nachází, nebrání tomu, aby orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o takové věci následně kdykoli vyzval k vydání takové věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí, má-li za to, že je to potřebné z hlediska účelu zajištění. Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o vydané nebo odňaté movité věci může kdykoli rozhodnout, že ji ponechá z důvodů uvedených v odstavci 2 u osoby, které byla zajištěna; při tom postupuje přiměřeně podle odstavce 3. Proti takovému rozhodnutí není stížnost přípustná.
(5)
Rozhodnutí o zajištění podle § 79a ohledně movité věci, která byla vydána nebo odňata podle odstavce 1 anebo která byla ponechána na místě podle odstavce 2, musí být vydáno do 96 hodin od takového úkonu.
(6)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení příslušný k rozhodování o movité věci ponechané na místě nebo na základě příkazu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce policejní orgán je oprávněn pro účely kontroly dodržování příkazu k zdržení se nakládání s takovou věcí nebo pro účely odnětí takové věci vstoupit na místo, kde se věc nachází; přitom není oprávněn činit jiné úkony než ty, které souvisejí s výkonem kontroly dodržování příkazu nebo s odnětím věci. Pokud jde o obydlí nebo jinou prostoru, k jejíž prohlídce je potřebný příkaz soudce, a osoba, u níž se zajištěná věc nachází, se vstupem nesouhlasí, je orgán uvedený ve větě první v přípravném řízení oprávněn vstoupit do obydlí nebo jiné takové prostory po předchozím souhlasu soudce; policejní orgán si jej vyžádá prostřednictvím státního zástupce. Bez takového předchozího souhlasu může orgán uvedený ve větě první vstoupit do jiné prostory než obydlí, jestliže udělení souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu; je však povinen si bezodkladně dodatečně souhlas soudce vyžádat.
(7)
Odstavce 1 až 6 se přiměřeně použijí i na zjištěné stroje nebo jiná upevněná zařízení, která jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelná.
§ 79d
Ohledání nemovité věci
(1)
Na základě příkazu k ohledání nemovité věci vydaného předsedou senátu a v přípravném řízení soudcem na návrh státního zástupce může soud nebo státní zástupce anebo na základě jejich pokynu policejní orgán provést ohledání nemovité věci a jejího příslušenství za účelem zjištění stavu nemovité věci a posouzení účelnosti jejího zajištění. Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení provádějící ohledání nemovité věci uvědomí o době a místě ohledání vlastníka nemovité věci nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovité věci práva. Tyto osoby jsou povinny prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství umožnit.
(2)
Orgán provádějící ohledání k němu může přibrat osoby, jejichž účast při ohledání je potřebná, zejména pro účely ocenění nemovité věci.
(3)
Je-li při ohledání nemovité věci zjištěna movitá věc anebo stroj nebo jiné upevněné zařízení, které jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelné, u nichž jsou dány důvody pro jejich zajištění podle § 79a, lze postupovat obdobně podle § 79c odst. 2 až 5 i bez vydání příkazu k domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor a pozemků.
§ 79e
Účinky zajištění
(1)
Právní jednání učiněné osobou, vůči níž směřují zákazy uvedené v rozhodnutí o zajištění, v rozporu se zákazy v něm uvedenými, je neplatné; o tom je třeba tuto osobu poučit. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2)
S věcí, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuceexekuce nebo insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuceexekuce nebo insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, se přednostně použije věc nedotčená rozhodnutím o zajištění.
(3)
Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěné věci nutný zápis do evidence vedené podle jiných právních předpisů, orgán nebo osoba, které vedou takovou evidenci, mohou po doručení rozhodnutí o zajištění provést zápis k takové věci na základě právního jednání osoby, jíž byla věc zajištěna, jen s předchozím souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce.
(4)
Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práv k nemovité věci do katastru nemovitostí na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitá věc zajištěna, před vydáním usnesení o jejím zajištění, a do doby vydání usnesení o jejím zajištění o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(5)
Je-li zajištěna pohledávka na účtu, zajištění se vztahuje na peněžní prostředky, které se nacházejí na účtu v okamžiku, v němž je bancebance nebo jinému subjektu, který vede účet pro jiného, doručeno rozhodnutí o jejich zajištění, až do výše částky uvedené v tomto rozhodnutí a jejího příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v rozhodnutí o zajištění zůstatek peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění i na peněžní prostředky, které na účet dodatečně dojdou, a to do výše částky uvedené v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li tento zákon jinak, od okamžiku doručení usnesení o zajištění pohledávky na účtu bancebance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného je zakázáno jakkoli disponovat s peněžními prostředky, které se na účtu nacházejí, až do výše zajištění.
§ 79f
Zrušení nebo omezení zajištění
(1)
Zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(2)
Osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je třeba neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(3)
O zrušení nebo omezení zajištění rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán.
(4)
Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(5)
Pravomocné zkrácené rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění bez odůvodnění se doručí orgánům a osobám, kterým bylo doručeno rozhodnutí o zajištění. Orgány a osoby, které byly o rozhodnutí o zajištění vyrozuměny, je třeba vyrozumět i o rozhodnutí uvedeném ve větě první; o omezení zajištění se vyrozumí jen ty z nich, kterých se omezení týká.
§ 79g
Zajištění náhradní hodnoty
(1)
Nelze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti (§ 79a až 79f). Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost strpět zajištění původní věci.
(2)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce povolit na návrh osoby, které byla náhradní hodnota zajištěna, provedení úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 79h
Změna zajištěné věci
(1)
Není-li tím ohrožen účel trestního řízenítrestního řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci, která byla zajištěna, pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy příslušného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě zajištěné věci.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Pododdíl 4
Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení
§ 80
(1)
Není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.
(2)
Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu.
(3)
Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
Věc na základě rozhodnutí o prodeji podle odstavců 1 a 2 prodá ten, kdo ji má ve správě, nebo ten, kdo je pověřen jejím prodejem, postupem podle zvláštního právního předpisu.
§ 81
(1)
Jestliže byla vydána nebo odňata věc, která byla získána nebo byla pravděpodobně získána trestným činemtrestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.
(2)
Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než ten, komu byla věc zajištěna, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím už prodána, částka za ni stržená tomu, komu byla zajištěna, na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným činemtrestným činem. Jde-li o věc, která byla získána trestným činemtrestným činem, nebo nepožádal-li ten, komu byla zajištěna, o vrácení věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc do vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové věci nebo vydání částky stržené za její prodej.
(3)
Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení popisu.
(4)
Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán. Proti usnesení o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5)
Podle odstavců 1 až 4 se postupuje přiměřeně také tehdy, byla-li zajištěna věc neznámé osobě nebo jestliže osoba, které byla věc zajištěna, zemřela, byla prohlášena za mrtvou nebo za nezvěstnou nebo zanikla, není známa osoba, jíž by věc mohla být vydána, a takové věci již není k dalšímu řízení třeba.
§ 81a
Na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.
§ 81b
(1)
Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor, jed, jaderný materiál nebo radioaktivní látka, ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není třeba za účelem provedení důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o totožnosti vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o jejím zničení již v průběhu trestního řízenítrestního řízení, pokud takové věci již není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není známo, komu taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.
(2)
Byl-li vydán nebo odňat exemplář rostliny nebo živočicha, regulovaná kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze zadržet pro účely jejich zabavení podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, nebo jedinec zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a není-li jich třeba pro důkazní účely a nelze-li je vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, kterému byly vydány, nebo který vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České inspekci životního prostředí a zajistí jejich předání inspekci, pokud k němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.
(3)
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl pátý
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků
(1)
Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízenítrestní řízení.
(2)
Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.
(3)
Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízenítrestní řízení.
(4)
U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.
§ 83
Příkaz k domovní prohlídce
(1)
Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
(2)
Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní orgánpolicejní orgán.
§ 83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1)
Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se obdobně užije § 83 odst. 1 a 2.
(2)
Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemků, jestliže vydání příkazu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Policejní orgán je však povinen si bezodkladně dodatečně vyžádat souhlas orgánu oprávněného k vydání příkazu; v přípravném řízení tak činí prostřednictvím státního zástupce. Pokud oprávněný orgán souhlas dodatečně neudělí, nelze výsledek prohlídky použít v dalším řízení jako důkaz.
(3)
Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků písemně prohlásí, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá policejnímu orgánu. O tomto úkonu však musí policejní orgán bezodkladně vyrozumět předsedu senátu oprávněného k vydání příkazu a v přípravném řízení státního zástupce.
§ 83b
Příkaz k osobní prohlídce
(1)
Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgánpolicejní orgán.
(2)
Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na jeho příkaz policejní orgánpolicejní orgán.
(3)
Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
(4)
Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní orgánpolicejní orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
§ 83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1)
Policejní orgánPolicejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2)
Policejní orgánPolicejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že se v nich nachází osoba,
a)
na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody,
b)
kterou je třeba předvést pro účely trestního řízenítrestního řízení, nebo
c)
kterou je třeba zadržet.
(3)
Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.
§ 84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 85
(1)
Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
(2)
K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. K výkonu domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor může orgán vykonávající prohlídku přibrat též osoby, jejichž účast při prohlídce je potřebná zejména pro účely náležité identifikace, ocenění a zabezpečení vydaných a odňatých věcí. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
(3)
V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 78 odst. 5.
(4)
Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.
(5)
Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.
§ 85a
(1)
Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět.
(2)
Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1, provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku. O tom učiní záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).
§ 85b
(1)
Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen „Komora“); orgán provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3.
(2)
Odmítne-li zástupce Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí být listiny za účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce Komory zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit; bezprostředně poté musí být příslušné listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi tyto listiny bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce 5. Komora postupuje obdobně, byl-li návrh zamítnut, a to i ohledně některých listin; v takovém případě Komora vrátí advokátovi jen ty listiny, kterých se zamítnutí návrhu týká. Komora vrátí advokátovi listiny bez odkladu též poté, kdy byla informována o postupu podle odstavce 6.
(3)
V případě uvedeném v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu, u něhož působí předseda senátu nebo soudce, který je oprávněn podle § 83 odst. 1 a § 83a odst. 1 nařídit domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené policejním orgánem podle § 83a odst. 2 nebo 3 podává návrh podle věty první předseda senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní zástupce.
(4)
Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) obsahovat označení listin, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení skutečností svědčících o tom, proč nesouhlas zástupce Komory k seznámení se orgánu provádějícího úkon s obsahem těchto listin má být nahrazen rozhodnutím soudce podle odstavce 3. K návrhu je třeba připojit protokol, v němž je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s tím, aby se orgán provádějící úkon s obsahem listin seznámil.
(5)
Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých se navrhovatel podle odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem.
(6)
K návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst. 3 věta třetí a čtvrtá se nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li návrh podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k návrhu není oprávněn. O tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele a Komoru.
(7)
Nepostupoval-li soudce podle odstavce 6, projedná bez zbytečného odkladu návrh ve veřejném zasedání a Komoře uloží, aby mu při něm předložila listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení s jejich obsahem. Soudce vedle jiných úkonů též prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin předložených Komorou, a seznámí se s jejich obsahem; současně učiní opatření, aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při veřejném zasedání nemohl dozvědět.
(8)
Dojde-li k odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit.
(9)
Soudce návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost; v opačném případě návrh zamítne.
(10)
Vyhoví-li soudce návrhu alespoň zčásti, předá bez odkladu po právní moci usnesení listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas zástupce Komory k seznámením se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu úkon a uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí; to neplatí, mají-li být takové listiny použity jako důkaz v trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut, soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.
(11)
V případě, že listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu úkon, Komoře nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první pracovní den následující po dni, v němž nabylo usnesení právní moci, orgánu provádějícímu úkon nebo Komoře prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
(12)
Listinou v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě její část, tak i jiný nosič informací.
§ 85c
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici, prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
Oddíl šestý
Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
§ 86
Zadržení zásilky
(1)
Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení v konkrétní věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu.
(2)
Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky pozdržena na příkaz policejního orgánupolicejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgánPolicejní orgán je povinen o pozdržení zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
§ 87
Otevření zásilky
(1)
Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán.
(2)
Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných příslušníků; jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že odevzdáním zásilky by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení některému z jeho rodinných příslušníků.
(3)
Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
§ 87a
Záměna zásilky
(1)
V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou obsahující omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy, jaderný materiál nebo radioaktivní látky, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání trestného činutrestného činu, anebo věci z trestného činutrestného činu pocházející, může předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nařídit, aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána k další přepravě.
(2)
Záměnu provede policejní orgánpolicejní orgán, který o tom sepíše záznam a zabezpečí úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se nakládá jako s věcmi odňatými.
§ 87b
Sledovaná zásilka
(1)
Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla sledována, jestliže je to třeba k objasnění trestného činutrestného činu nebo odhalení všech jeho pachatelů a zjištění potřebných skutečností jiným způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování zásilky provede podle pokynu státního zástupce policejní orgánpolicejní orgán; vůči osobám, které se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony směřující k vydání nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se sepíše protokol a podle potřeby se pořídí též obrazový nebo jiný záznam.
(2)
Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgánpolicejní orgán zahájit sledování zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout. O tomto úkonu státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále podle jeho pokynů.
(3)
Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního zástupce, a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné nebezpečí života nebo zdraví, značné škody na majetku, anebo hrozí-li vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude možné dále sledovat, i bez takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování zásilky učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah zásilky.
§ 87c
Společné ustanovení
Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy skrytým způsobem.
Oddíl sedmý
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1)
Je-li vedeno trestní řízenítrestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čintrestný čin pletichy v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, křivé obvinění podle § 345 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivé tlumočení podle § 347 odst. 3 až 5 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
(2)
Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízenítrestní řízení pro úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu orgánupolicejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
(3)
Policejní orgánPolicejní orgán je povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.
(4)
Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.
(5)
Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní řízenítrestní řízení pro trestný čintrestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního zákoníku), omezování osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
(6)
Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.
(7)
Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízenítrestní řízení, je policejní orgánpolicejní orgán po souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci. Byl-li policejní orgánpolicejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného opravného prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném skončení věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní orgánpolicejní orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně, k založení do spisu.
(8)
Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
(9)
Informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činutrestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činutrestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), v řízení o trestném činutrestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činutrestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízenítrestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel trestního řízenítrestního řízení, včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod osob.
§ 88a
(1)
Je-li třeba pro účely trestního řízenítrestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čintrestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin podvodu (§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin podněcování k trestnému činutrestnému činu (§ 364 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin schvalování trestného činutrestného činu (§ 365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čintrestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
(2)
Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
(3)
Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činutrestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činutrestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), v řízení o trestném činutrestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činutrestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízenítrestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel tohoto nebo jiného trestního řízenítrestního řízení, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo svobod osob.
(4)
Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.
Oddíl osmý
Předběžná opatření
§ 88b
(1)
Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
(2)
Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čintrestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čintrestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a má všechny znaky trestného činutrestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čintrestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného činutrestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením, přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých, nebo ochrana zájmů společnosti.
§ 88c
Druhy předběžných opatření
Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
a)
zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
b)
zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz vstupu do obydlí“),
c)
zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami,
d)
zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
e)
zákaz vycestování do zahraničí,
f)
zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti,
g)
zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky,
h)
zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále jen „zákaz her a sázek“), nebo
i)
zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti“).
§ 88d
Zákaz styku s určitými osobami
(1)
Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
(2)
Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za přítomnosti orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede řízení, nebo na základě jeho pověření vydaného Probační a mediační službě za přítomnosti probačního úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit jejich výpověď.
§ 88e
Zákaz vstupu do obydlí
(1)
Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.
(2)
V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže vstupovat do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v obydlí. Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) dále obsahovat jméno a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené v odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
(3)
Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že zákaz vstupu do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení výkonu vykázání podle jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního předpisu posuzují samostatně.
(4)
Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor.
(5)
Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady.
(6)
Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro výkon povolání. Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení platí § 88d odst. 2 obdobně.
§ 88f
Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami
Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení osob, míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
§ 88g
Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
(1)
Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení konkrétního místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat; ustanovení § 88e odst. 2 se použije přiměřeně.
(2)
Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci 1.
§ 88h
Zákaz vycestování do zahraničí
(1)
Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti vycestovat za hranice České republiky.
(2)
Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení § 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
§ 88i
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo zjištěným okolnostem mohla být určena k páchání trestné činnosti a současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činutrestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činutrestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88j
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky se vysloví, byl-li trestný čintrestný čin, pro který je obviněný stíhán, spáchán v souvislosti s požíváním alkoholických nápojů nebo užíváním jiných návykových látek a současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činutrestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činutrestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88k
Zákaz her a sázek
Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
§ 88l
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
(1)
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, s trestnou činností obviněného, a současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činutrestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činutrestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
(2)
Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na omezenou dobu povolit.
§ 88m
Rozhodování o předběžných opatřeních
(1)
Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
(2)
O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami, zákazu držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti, zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky a zákazu her a sázek rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.
(3)
O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4)
V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g odst. 2 a § 88l odst. 2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce.
(5)
O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání účastnit.
(6)
Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného právního předpisu.
(7)
Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
§ 88n
Trvání předběžných opatření
(1)
Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
(2)
Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření není nezbytně nutné v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.
(3)
Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce bez zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(4)
Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost. Poškozený má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných opatřeních podle § 88d a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(5)
Byl-li na základě předběžného opatření vydán evropský ochranný příkaz podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a o změně nebo zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který je odlišný od orgánu, jenž vydal evropský ochranný příkaz, zašle své rozhodnutí tomuto justičnímu orgánu.
§ 88o
Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může příslušný orgán činný v trestním řízenítrestním řízení rozhodnout o
a)
uložení pořádkové pokuty podle § 66,
b)
uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
c)
vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.
HLAVA PÁTÁ
DOKAZOVÁNÍ
§ 89
Obecné ustanovení
(1)
V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a)
zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čintrestný čin,
b)
zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c)
podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,
d)
podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněného,
e)
podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činemtrestným činem a bezdůvodného obohacení,
f)
okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2)
Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízenítrestní řízení a ohledání. Každá ze stranstran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.
(3)
Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.
Oddíl první
Výpověď obviněného
§ 90
Předvolání a předvedení
(1)
Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být v předvolání upozorněn.
(2)
Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště.
(3)
O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgánpolicejní orgán. O předvedení příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě je třeba požádat jeho velitele nebo náčelníka.
Výslech obviněného
§ 91
(1)
Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech a o trestních následcích křivého obvinění a pomluvy. Je-li vedeno řízení pro trestný čintrestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4). Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.
(2)
Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
§ 92
(1)
Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízenítrestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
(2)
Při výslechu je třeba se obviněného dotázat na jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného byly zjištěny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dále je třeba dotázat se na předchozí tresty a na další trestní stíhání obviněného.
(3)
Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.
(4)
Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.
§ 93
(1)
Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
(2)
Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu nesmí však být žádným způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.
§ 95
(1)
Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
(2)
Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo, požádá-li o to, musí mu být přečten; je-li výslech prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, protokol se obviněnému na jeho žádost přečte. Obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto právu je třeba obviněného poučit.
(3)
Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele, je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek projednání pojmout do protokolu.
Oddíl druhý
Svědci
§ 97
Povinnost svědčit
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činutrestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení.
§ 98
Předvolání a předvedení
Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být svědek v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod, proč se předvolaný nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
§ 99
Zákaz výslechu
(1)
Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu.
(2)
Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(3)
Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestného činutrestného činu, stranstran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.
§ 100
Právo odepřít výpověď
(1)
Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď stranstran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.
(2)
Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
(3)
Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného činutrestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.
Výslech svědka
§ 101
(1)
Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku.
(2)
Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranámstranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, které svědek vnímal svými smysly. Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údajeosobní údaje a intimní oblast.
(3)
Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného svědka, zejména jestliže jde o osobu poškozenou trestným činemtrestným činem, lze klást jen, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi.
(4)
Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
§ 101a
Neshledá-li policejní orgánpolicejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup sepsání protokolu odůvodňují, policejní orgánpolicejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.
§ 101b
Je-li v řízení o trestném činutrestném činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti anebo trestném činutrestném činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku) nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) jako svědek vyslýchán poškozený, lze mu klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.
§ 102
(1)
Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.
(2)
V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
(3)
Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
§ 102a
(1)
Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v policejním orgánupolicejním orgánu nebo je policistou jiného státu,
a)
použitá v trestním řízenítrestním řízení jako agentagent anebo provádějící předstíraný převodpředstíraný převod, nebo
b)
bezprostředně se podílející na použití agentaagenta nebo provedení předstíraného převodupředstíraného převodu,
je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
(2)
Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.
§ 103
Ustanovení § 93 odst. 1 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně i na výslech svědka.
§ 103a
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1)
Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a)
propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b)
propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,
c)
přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d)
propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,
e)
změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f)
propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,
g)
změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h)
jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(2)
Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízenítrestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí svědka o opatřeních přijatých k zajištění jeho bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.
(3)
Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.
(4)
Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí ustanovení zákona o obětech trestných činů.
§ 104
Svědečné
(1)
Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku (svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.
(2)
Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.
(3)
Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2 předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.
Oddíl třetí
Některé zvláštní způsoby dokazování
§ 104a
Konfrontace
(1)
Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář.
(2)
Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s výpovědí obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.
(3)
Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.
(4)
Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o svědcích.
(5)
Osobu mladší než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v tvář nelze postavit též poškozeného mladšího osmnácti let s obviněným v případě trestných činůtrestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
(6)
Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované osoby, provede se jejich výslech odděleně.
(7)
Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.
§ 104b
Rekognice
(1)
Rekognice se koná, je-li pro trestní řízenítrestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna.
(2)
Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.
(3)
Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
(4)
Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
(5)
Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
(6)
Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a svědka.
(7)
Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a osobních údajůosobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
(8)
Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.
§ 104c
Vyšetřovací pokus
(1)
Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním řízenítrestním řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení.
(2)
K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.
(3)
K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízenítrestním řízení vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný a svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102.
(4)
K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucován.
§ 104d
Rekonstrukce
(1)
Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za kterých byl trestný čintrestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízenítrestním řízení nepostačují k objasnění věci.
(2)
Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.
§ 104e
Prověrka na místě
(1)
Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízenítrestní řízení, které se vztahují k určitému místu.
(2)
Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.
Oddíl čtvrtý
Znalec, znalecká kancelář a znalecký ústav
Přibrání znalce
§ 105
(1)
Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
(2)
Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Znalec může odmítnout podání znaleckého posudku z důvodů uvedených v jiném právním předpisu a také z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení znalce rozhodne orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který jej k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízenítrestním řízení nebo poměr k věci není podjatá.
(3)
Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.
(4)
Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.
(5)
O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána jako znalec nebo znalecká kancelář v seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízenítrestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.
§ 106
Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé stranystrany podle § 89 odst. 2.
§ 107
Příprava posudku
(1)
Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisu a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízenítrestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku.
(2)
Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním zákonem.
(3)
Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.
§ 108
Výslech znalce
(1)
Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu naň odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.
(2)
Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k souhlasným závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.
(3)
V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgánpolicejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti.
§ 109
Vady posudku
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný.
§ 109a
Znalecká kancelář
(1)
K podání znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přibrat také znaleckou kancelář. Znalecká kancelář, která byla přibrána k podání znaleckého posudku, podá znalecký posudek písemně. V něm označí znalce, který posudek vypracoval a může být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Je-li třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat jedna znalecká kancelář, ale znalecký posudek musí vypracovat dva znalci.
(2)
Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké kanceláře a na znalce, kteří znalecký posudek vypracovali.
§ 110
Znalecký ústav
(1)
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.
(2)
Znalecký ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty; takovou osobou nesmí být ten, kdo podal znalecký posudek, který je přezkoumáván znaleckým ústavem. Je-li třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat jeden znalecký ústav, ale znalecký posudek musí vypracovat dvě osoby.
(3)
Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké ústavy a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.
§ 110a
Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stranstran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
§ 110b
Znalečné
Výši znalečného určí orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který znalce, znaleckou kancelář nebo znalecký ústav k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími znalečné. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 111
Osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost
Ustanovení § 105 až 110b se přiměřeně použijí i v případě, že orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přibere k podání znaleckého posudku osobu vykonávající znaleckou činnost jednorázově.
Oddíl pátý
Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení
§ 111a
(1)
Je-li výslech obviněného prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vyrozumí se jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu spoluobviněného, svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(2)
Je-li výslech osoby prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.
(3)
Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných informacíutajovaných informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informacíutajovaných informací určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází svědek, jehož totožnost je utajována.
(4)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.
(5)
Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.
Oddíl šestý
Věcné a listinné důkazy
§ 112
(1)
Věcnými důkazyVěcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čintrestný čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činutrestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činutrestného činu.
(2)
Listinnými důkazyListinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činutrestnému činu nebo k obviněnému.
Oddíl sedmý
Ohledání
§ 113
Účel ohledání a protokol o něm
(1)
Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec.
(2)
Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.
§ 114
Prohlídka těla a jiné podobné úkony
(1)
Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činutrestného činu. Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba téhož pohlaví.
(2)
Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotní pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.
(3)
Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.
(4)
Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgánpolicejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.
(5)
O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s upozorněním na následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se poučí také o možnosti postupu podle odstavce 4.
§ 115
Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
(1)
Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činemtrestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.
(2)
Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.
Vyšetření duševního stavu
§ 116
(1)
Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.
(2)
Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3)
Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný.
§ 117
Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty je přípustná stížnost.
§ 118
Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav svědka. Pozorování duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však přípustné.
HLAVA ŠESTÁ
ROZHODNUTÍ
§ 119
Způsob rozhodování
(1)
Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
(2)
Státní zástupce a policejní orgánpolicejní orgán rozhodují, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
Oddíl první
Rozsudek
Obsah rozsudku
§ 120
(1)
Rozsudek po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat
a)
označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b)
den a místo vyhlášení rozsudku,
c)
výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e)
poučení o opravném prostředku.
(2)
Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. V rozsudku se uvede též údaj o jeho státní příslušnosti, není-li obžalovaný státním příslušníkem pouze České republiky, nebo informace, že je osobou bez státní příslušnosti nebo že se jeho státní příslušnost nepodařilo zjistit. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
(3)
Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čintrestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
(4)
Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku také výrok o schválení dohody o vině a trestu.
§ 121
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a)
o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení včas uplatněn (§ 43 odst. 3),
b)
o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.
§ 122
(1)
Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda jsou vedle něj pachateli ukládána další přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného činutrestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2)
Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
§ 123
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhoduje. Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.
§ 124
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za pokračování v trestném činutrestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím trestném činutrestném činu a o trestných činechtrestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za pokračování v trestném činutrestném činu.
§ 125
(1)
Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Při odůvodnění uloženého trestu uvede jakými úvahami byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a závažnost trestného činutrestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících okolností, doby, která uplynula od spáchání trestného činutrestného činu, případné změny situace a délky trestního řízenítrestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k průtahům v řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné snaze nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit. Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čintrestný čin uvedený v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody.
(2)
V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248 odst. 1), označení soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251), označení soudu, který o podaném odvolání bude rozhodovat (§ 252), rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné osoby (§ 246), a vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).
(3)
V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby, včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu, který o podaném dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).
(4)
Odsuzující rozsudek musí obsahovat též poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li tímto rozsudkem ukládána sankce, která je majetkovou trestní sankcí podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí (dále jen „majetková trestní sankce“).
Porada a hlasování o rozsudku
§ 126
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud zejména,
a)
zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b)
zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činutrestného činu,
c)
zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d)
zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e)
zda trestnost skutku nezanikla,
f)
zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
g)
zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo vydat bezdůvodné obohacení,
h)
zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.
§ 127
(1)
Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících zúčastnivších se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovat mlčenlivost.
(2)
Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout, připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které mínění je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
(3)
Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování zdržet ti, kdo hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.
(4)
Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5)
O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1)
Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2)
Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3)
Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
§ 129
Vyhotovení rozsudku
(1)
Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2)
Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání ve prospěch obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek vyhotovit pouze v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek více obžalovaných, je třeba odůvodnit jeho výroky v částech, které se vztahují k osobě obžalovaného, u něhož nebyly splněny podmínky pro vyhotovení zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat odvolání i poškozený nebo zúčastněná osoba a nevzdali-li se tohoto práva, je rovněž třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.
(3)
Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví a předá k doručení
a)
v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého stupně ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech do deseti pracovních dnů,
b)
v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.
Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem na rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu. Prodlouží-li lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně zdůvodní, proč nebylo možné stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje podle odstavce 4.
(4)
Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu.
(5)
Vyhotovení rozsudku podpíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval. Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
§ 130
Doručení rozsudku
(1)
Opis rozsudku soud doručí obžalovanému, státnímu zástupci a zúčastněné osobě. Poškozenému soud opis rozsudku doručí, pokud v trestním řízenítrestním řízení uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo pokud rozsudkem byla uložena majetková trestní sankce a poškozený je jinou osobou než stát a je znám. Rozsudek se těmto osobám doručí, i když byly přítomny při jeho vyhlášení.
(2)
Má-li obžalovaný obhájce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku též jim.
(3)
Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci nebo opatrovníku; mají-li zmocněnce, doručí se jen zmocněnci.
§ 131
Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
(1)
Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
(2)
Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.
(3)
Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
§ 133
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
Oddíl druhý
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1)
Usnesení musí obsahovat
a)
označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b)
den a místo rozhodnutí,
c)
výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e)
poučení o opravném prostředku.
(2)
V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
(3)
Usnesení musí obsahovat též poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li tímto usnesením ukládána majetková trestní sankce.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1)
Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2)
Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze státnímu zástupci, lze mu doručit opis protokolu.
(3)
Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat stížnost podle § 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění, může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění; v případě usnesení vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud prvního stupně učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost. Mají-li právo podat stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze zjednodušené usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí, že si nepřeje, aby tyto osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud tak tyto osoby mohou učinit i proti jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.
§ 137
Oznamování usnesení
(1)
Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Opis usnesení, kterým byla uložena majetková trestní sankce, se doručí též poškozenému, jde-li o jinou osobu než stát a je-li znám.
(2)
Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena a která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníku.
(3)
Oznamuje-li se však obviněnému, jehož svéprávnost je omezena, usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho opatrovníku. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotním ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž svéprávnost není omezena.
(4)
Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
§ 138
Použití ustanovení o rozsudku
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
Oddíl třetí
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
§ 139
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1)
Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný,
a)
jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b)
jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa)
odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb)
oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo
cc)
podané odvolání bylo zamítnuto.
(2)
Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán.
(3)
Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
§ 140
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1)
Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a)
jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští,
b)
jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa)
stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb)
oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
cc)
podaná stížnost byla zamítnuta.
(2)
Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, jestliže zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek.
(3)
Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit.
(4)
Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
STÍŽNOST A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 141
Přípustnost a účinek
(1)
Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2)
Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánupolicejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.
(3)
Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost pouze tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout soudu. O stížnosti v těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O stížnosti proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.
(4)
Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
§ 142
Oprávněné osoby
(1)
Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného. Podal-li návrh podle věty první probační úředník, právo podat stížnost mu nepřísluší.
(2)
Proti usnesení o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací detenci mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
§ 143
Lhůta a místo k podání
(1)
Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2)
Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
§ 144
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1)
Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2)
Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i státní zástupce nadřízený nebo, jde-li o stížnost evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(3)
Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem obviněného. Státní zástupce však může vzít takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost byla vzata zpět.
(4)
Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
§ 145
Stížnostní důvody
(1)
Usnesení lze napadnout
a)
pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
b)
pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo, jestliže toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.
(2)
Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1)
Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné stranystrany trestního řízenítrestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánupolicejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgánpolicejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.
(2)
Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a)
policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce,
b)
státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c)
evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce nebo soudu,
d)
samosoudce okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
e)
státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu státnímu zástupci.
§ 146a
Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo policejního orgánu
(1)
O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a)
rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
b)
rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
c)
zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
d)
zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
e)
změnil důvod zajištění věci,
f)
zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
g)
zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
h)
zajistil majetek pro účely výkonu zabrání části majetku, rozhodl o omezení takového zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
i)
rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
j)
rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§ 81b odst. 1), nebo
k)
rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1,
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal; vydal-li napadené rozhodnutí evropský žalobce, rozhoduje soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2)
O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým rozhodl o uložení pořádkové pokuty, změnil důvod zajištění věci, zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení; vykonává-li dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení evropský žalobce, rozhoduje soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
§ 147
(1)
Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a)
správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b)
řízení předcházející napadenému usnesení.
(2)
Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející přezkoumávané části usnesení.
§ 148
(1)
Nadřízený orgán zamítne stížnost
a)
není-li přípustná,
b)
byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět, nebo
c)
není-li důvodná.
(2)
Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení.
§ 149
(1)
Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a)
rozhodne sám ve věci, nebo
b)
uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
(2)
Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při zrušení napadeného usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a to i v tom případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po nařízení hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.
(3)
Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2), omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
(4)
Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného usnesení, buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(5)
Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit, aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.
(6)
Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený, a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento orgán nařídil.
§ 150
(1)
Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2)
Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodů, který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
(3)
Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1)
Náklady nutné k provedení trestního řízenítrestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
(2)
Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas podle právního předpisu upravujícího odměny a náhrady advokátůadvokátů za poskytování právních služeb. Nárok je třeba uplatnit do 1 roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. Je-li obhájce plátcem daně z přidané hodnoty, jeho nárok se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je povinen z odměny za zastupování, z náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas odvést podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Ustanovení věty třetí se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem právnické osoby zřízené podle zákona upravujícího výkon advokacie a plátcem daně je tato právnická osoba, a v případě, kdy je právním zástupcem advokátadvokát, který je zaměstnancem jiného advokátaadvokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zákona upravujícího výkon advokacie, a plátcem daně je tento zaměstnavatel advokátaadvokáta.
(3)
O výši odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5)
Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
(6)
Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a zvoleného nebo ustanoveného zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
§ 151a
(1)
Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce, mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
§ 152
(1)
Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu
a)
náklady výkonu vazby,
b)
náklady, které stát vynaložil na úhradu odměny, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas ustanovenému obhájci, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou,
c)
náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému,
d)
náklady výkonu trestu odnětí svobody,
e)
náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a
f)
paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2)
Denní sazbu připadající na náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému a náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.
(3)
Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. f) stanoví obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4)
Úhradu nákladů výkonu vazby upravuje zákon o výkonu vazby. Úhradu nákladů výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
§ 153
(1)
Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen nahradit státu náklady vynaložené na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven, ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.
(2)
Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce a orgán pověřený péčí o mládež.
§ 154
Povinnost k náhradě nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním řízení
(1)
Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízenítrestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
(2)
Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízenítrestním řízení (§ 155 odst. 4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činutrestného činu, osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze provést, jde-li o úmyslný trestný čintrestný čin.
(3)
Odsouzený je povinen nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Jde-li o nedbalostní trestný čintrestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činutrestného činu a osobní a majetkové poměry odsouzeného.
§ 154a
Povinnost uhradit náklady uvedené v § 152 odst. 1, nejde-li o náklady výkonu trestu odnětí svobody, § 153 odst. 1 a § 154 odst. 3 zaniká, jestliže o ní soud nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich výši
§ 155
(1)
O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení vazby a o povinnosti k náhradě nákladů vynaložených státem na úhradu odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas ustanovenému obhájci [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2)
O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části předseda senátu soudu prvního stupně.
(3)
O povinnosti odsouzeného hradit náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne předseda senátu soudu, který vydal rozhodnutí, jehož výkon byl kontrolován prostřednictvím elektronického kontrolního systému, a to po ukončení výkonu elektronické kontroly nebo v jejím průběhu.
(4)
O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízenítrestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v trestním řízenítrestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
(5)
O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 156
O povinnosti k náhradě nákladů stanovených paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. f) a § 153 odst. 1] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
ČÁST DRUHÁ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
§ 157
Obecné ustanovení
(1)
Státní zástupce a policejní orgánpolicejní orgán jsou povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.
(2)
Státní zástupce může uložit policejnímu orgánupolicejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, je státní zástupce dále oprávněn:
a)
vyžadovat od policejního orgánupolicejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízenítrestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení,
b)
odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánupolicejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánupolicejnímu orgánu,
c)
dočasně odložit zahájení trestního stíhání.
(3)
V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízenítrestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízenítrestního řízení dozvěděl, je povinen zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí ustanovení tohoto zákona a zvláštního zákona upravující vyloučení znalce z podání znaleckého posudku. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízenítrestního řízení.
(4)
Konzultantovi přibranému podle odstavce 3 náleží za poskytnutí odborné pomoci odměna a náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil v přímé souvislosti s poskytováním odborné pomoci; odměna nenáleží konzultantovi, který poskytuje odbornou pomoc v pracovněprávním vztahu k orgánu nebo instituci uvedené v odstavci 3 větě druhé. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a stupně odbornosti potřebné k poskytnutí odborné pomoci. Odměna se může přiměřeně krátit, pokud odborná pomoc nebyla poskytnuta řádně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního poskytnutí odborné pomoci, může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení odměnu zcela odepřít. Odměna a náhrada hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je konzultant, plátce daně z přidané hodnoty, povinen z odměny a náhrady hotových výdajů uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty. Výši a způsob určení odměny a náhrady účelně vynaložených hotových výdajů a způsob jejich výplaty stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(5)
Nárok na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů je konzultant povinen vyúčtovat do 3 dnů od poskytnutí odborné pomoci. Výši odměny a náhrady hotových výdajů určí orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který konzultanta přibral, do 30 dnů od provedení vyúčtování. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny nebo náhrady hotových výdajů, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 157a
Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
(1)
Ten, proti němuž se trestní řízenítrestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánupolicejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
(2)
Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
HLAVA DEVÁTÁ
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM TRESTNÍHO STÍHÁNÍ
§ 158
(1)
Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Policejní orgán informuje státního zástupce o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EU) 2017/1939. Pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
(2)
Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgánpolicejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(3)
O zahájení úkonů trestního řízenítrestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, sepíše policejní orgánpolicejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízenítrestního řízení státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgánpolicejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, opatřuje policejní orgánpolicejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činutrestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
a)
vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů,
b)
vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
c)
obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
d)
provádět ohledání věci a místa činu,
e)
vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu,
f)
pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu,
g)
za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
h)
za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená,
i)
způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
(4)
Jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, mohou na základě dožádánídožádání provést i jiné policejní orgány.
(5)
Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokátaadvokáta. Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nebo opatrovníka nelze zajistit.
(6)
O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Je-li úřední záznam podepsán osobou podávající vysvětlení, bude jí na žádost poskytnuta jeho kopie. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
(7)
Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být taková osoba upozorněna.
(8)
Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu postupovat podle § 55 odst. 2.
(9)
Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a. Jako svědka vyslechne i osobu mladší osmnácti let a osobu, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti. Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čintrestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich výslechu v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c); jinak lze pouze předestřít protokoly o jejich výslechu podle § 212.
(10)
Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek. Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní jednání.
(11)
Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní orgán než útvar PoliciePolicie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření neprodleně útvar PoliciePolicie České republiky, který by jinak byl příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem PoliciePolicie České republiky a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
(12)
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální inspekce bezpečnostních sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření neprodleně vyrozumí a věc jí předá. Do doby, než Generální inspekce bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán oprávněn provádět pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vznikne-li mezi policejním orgánem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost, policejní orgán věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné. Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.
§ 158a
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.
Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití
§ 158b
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu byl pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar PoliciePolicie České republiky, policejním prezidentem, jde-li o Generální inspekci bezpečnostních sborů, jejím ředitelem, jde-li o útvar Vojenského zpravodajství, jeho ředitelem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační služby, jejím ředitelem, a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace, jeho ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činutrestném činu používat operativně pátrací prostředkyoperativně pátrací prostředky, kterými se rozumí
a)
předstíraný převodpředstíraný převod,
b)
sledování osob a věcísledování osob a věcí,
c)
použití agentaagenta.
(2)
Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení. Tyto prostředky je možné použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.
(3)
Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně pátracích prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona lze použít jako důkaz.
§ 158c
Předstíraný převod
(1)
Předstíraným převodemPředstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,
a)
k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,
b)
jejíž držení je nepřípustné,
c)
která pochází z trestného činutrestného činu, nebo
d)
která je určena ke spáchání trestného činutrestného činu.
(2)
Předstíraný převodPředstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.
(3)
Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převodpředstíraný převod provést i bez povolení. Policejní orgánPolicejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen provádění předstíraného převodupředstíraného převodu ukončit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(4)
O předstíraném převodupředstíraném převodu sepíše policejní orgánpolicejní orgán záznam, který do 48 hodin doručí státnímu zástupci.
§ 158d
Sledování osob a věcí
(1)
Sledováním osob a věcíSledováním osob a věcí (dále jen „sledování“) se rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgánpolicejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(2)
Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.
(3)
Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků.
(4)
Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců.
(5)
Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgánPolicejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen sledování ukončit, případný záznam zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(6)
Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést, pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být sledováním zasahováno. Je-li takový souhlas dodatečně odvolán, sledování se neprodleně zastaví.
(7)
Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
(8)
Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
(9)
Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož i pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně poskytovat policejnímu orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů nezbytnou součinnost. Přitom se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti stanovené zvláštními zákony.
(10)
V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činutrestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
§ 158e
Použití agenta
(1)
Je-li vedeno trestní řízenítrestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čintrestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čintrestný čin pletichy v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů, oprávněn použít agentaagenta.
(2)
AgentemAgentem je příslušník PoliciePolicie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití agentaagenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné
a)
vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údajeosobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů,
b)
provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace,
c)
zastírat příslušnost k PoliciiPolicii České republiky nebo ke Generální inspekci bezpečnostních sborů.
(3)
Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout PoliciiPolicii České republiky a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu potřebnou součinnost při plnění oprávnění uvedených v odstavci 2.
(4)
Použití agentaagenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství nebo na návrh evropského pověřeného žalobce soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. Návrh na použití agentaagenta může podat i evropský žalobce; v takovém případě povoluje použití agentaagenta soudce vrchního soudu, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. V povolení musí být uveden účel použití a doba, po kterou bude agentagent použit, a údaje umožňující identifikaci agentaagenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní činnosti agentaagenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i opakovaně.
(5)
Ke sledování osob a věcísledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k provedení předstíraného převodupředstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další povolení.
(6)
AgentAgent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným osobám způsobována újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou. Jiné povinnosti podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků PoliciePolicie České republiky nebo podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nemá.
(7)
Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánupolicejního orgánu vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agentaagenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro použití agentaagenta, dá policejnímu orgánupolicejnímu orgánu pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agentaagenta. Policejní orgánPolicejní orgán je povinen předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agentaagenta.
§ 158f
Objeví-li se důvod pro použití operativně pátracích prostředků až po zahájení trestního stíhání, postupuje se podle § 158b až 158e; po podání obžaloby o jejich použití rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu státního zástupce.
Skončení prověřování
§ 159
(1)
Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin,
a)
do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o trestný čin patřící do příslušnosti okresního soudu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, a o němž se nekoná zkrácené přípravné řízení,
b)
do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu, a
c)
do šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do příslušnosti krajského soudu.
(2)
Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.
(3)
Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na její prodloužení. Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v odstavci 2.
§ 159a
Odložení nebo jiné vyřízení věci
(1)
Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a)
odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku, nebo
b)
odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2)
Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11.
(3)
Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
(4)
Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
(5)
Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(6)
Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
(7)
Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6 podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 159b
Dočasné odložení trestního stíhání
(1)
Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.
(2)
Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání podle odstavce 1 dočasně odloženo, může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas s prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a to i opakovaně.
(3)
Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby též v případě, kdy je tato osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné.
(4)
Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání též v případě, jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno. Po právní moci rozhodnutí o dočasném odložení trestního stíhání podle věty první dá policejní orgán podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.
(5)
O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
(6)
Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.
§ 159c
Zvláštní ustanovení o dočasném odložení trestního stíhání
(1)
Policejní orgán rozhodne o dočasném odložení trestního stíhání podezřelého z trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 226 odst. 2, 4 nebo 5 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e), odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku, pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 trestního zákoníku nebo maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2 trestního zákoníku, pokud podezřelý poskytl nebo slíbil úplatek, majetkový nebo jiný prospěch jen proto, že byl o to požádán, učinil o tom dobrovolně a bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, oznámí policejnímu orgánu skutečnosti, které jsou mu známy o trestné činnosti toho, kdo o tento úplatek, majetkový nebo jiný prospěch požádal, a zaváže se podat v přípravném řízení i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech.
(2)
Rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání podle odstavce 1 nelze, byl-li úplatek, majetkový nebo jiný prospěch poskytnut nebo slíben v souvislosti s výkonem pravomoci úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2 písm. a) až c) trestního zákoníku nebo úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jde-li o úřední osobu zastávající funkci v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující vliv cizí stát.
§ 159d
Rozhodnutí o nestíhání podezřelého
(1)
Nezjistí-li se dodatečně skutečnosti, které vylučují rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání a splnil-li podezřelý své závazky podle § 159c odst. 1, státní zástupce rozhodne, že nebude stíhán, jinak rozhodne, že podezřelý nesplnil podmínky podle § 159c odst. 1. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2)
Rozhodnout o nestíhání podezřelého lze až po pravomocném ukončení trestního stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch podezřelého požádala, pokud uplynula lhůta k podání dovolání nebo bylo o podaném dovolání rozhodnuto a pokud uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti nebo bylo o podané ústavní stížnosti rozhodnuto, nebo po pravomocném odložení nebo jiném vyřízení věci, nelze-li zahájit trestní stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch podezřelého požádala.
(3)
Usnesení o nestíhání podezřelého doručí státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství; to neplatí, jde-li o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
(4)
Po právní moci rozhodnutí o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1 policejní orgán neprodleně zahájí trestní stíhání.
HLAVA DESÁTÁ
ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ, DALŠÍ POSTUP V NĚM A ZKRÁCENÉ PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Oddíl první
Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1)
Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1, 3 a 4 nebo § 159c odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
(2)
Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání musí být doručen též poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé a jestliže o to výslovně požádá. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba bez odkladu doručit též
a)
předsedovi profesní samosprávné komory, jde-li o trestní stíhání jejího člena a může-li mu komora z důvodu zahájení trestního stíhání výkon činnosti pozastavit,
b)
řediteli bezpečnostního sboru, jde-li o trestní stíhání příslušníka bezpečnostního sboru nebo zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v bezpečnostním sboru, nebo nadřízenému ředitele bezpečnostního sboru14), jde-li o trestní stíhání ředitele bezpečnostního sboru,
c)
ministru obrany, jde-li o vojáka z povolání nebo vojáka v aktivní záloze,
d)
ministru spravedlnosti, jde-li o trestní stíhání státního zástupce, advokáta, exekutora nebo notáře,
e)
Ministerstvu spravedlnosti, jde-li o trestní stíhání znalce, soudního tlumočníka nebo soudního překladatele,
f)
vedoucímu státnímu zástupci státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen, dočasně přidělen nebo přeložen anebo které je stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, jde-li o trestní stíhání státního zástupce, a vedoucímu státnímu zástupci nejblíže vyššího státního zastupitelství, je-li stíhaným státním zástupcem vedoucí státní zástupce,
g)
řediteli vazební věznice, věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v níž vykonává vazbu, trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci osoba, o jejíž trestní stíhání jde,
h)
služebnímu orgánu ve služebním úřadu, v němž vykonává státní službu státní zaměstnanec, o jehož trestní stíhání jde, a
i)
dalším orgánům nebo osobám neuvedeným v písmenech a) až h), pokud tak stanoví jiný právní předpis.
(3)
Policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
(4)
Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován.
(5)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
(6)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.
(7)
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat stížnost.
Oddíl druhý
Vyšetřování
§ 161
Vyšetřovací orgány
(1)
Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, včetně schválení narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2)
Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České republiky.
(3)
Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky anebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky a o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.
(4)
Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie a vyšetřování o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná státní zástupce; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Ustanovení o souhlasu státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem, se neužijí. Při vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie a při vyšetřování trestných činů zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, může státní zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci jejich působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek podle § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu zástupci urychleně vyhovět.
(5)
Za splnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 koná
a)
Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky,
b)
státní zástupce vyšetřování podle odstavce 4 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace anebo příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
(6)
Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování.
(7)
Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany, koná pověřený orgán Vojenské policie.
(8)
Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.
§ 162
Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování
(1)
Jestliže trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání prověřoval jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení trestního stíhání, tento policejní orgán bez odkladu předloží věc orgánu příslušnému konat vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě dožádání orgánu konajícího vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě takového pokynu provádět.
(2)
Jestliže se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušný, předloží spisy neprodleně se svým stanoviskem státnímu zástupci; jinak pokračuje v řízení.
§ 163
Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
(1)
Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 trestního zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§ 206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu (§ 209 trestního zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2, lichvy (§ 218 trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku), poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestné činy znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku a sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
(2)
Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
§ 163a
(1)
Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud
a)
byla takovým činem způsobena smrt,
b)
poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena,
c)
poškozeným je osoba mladší 15 let,
d)
z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
(2)
Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.
§ 164
Postup při vyšetřování
(1)
Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1). Přitom postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5; provádí i další úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn provést pouze státní zástupce nebo soudce. Výslechy svědků provádí, jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší osmnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat, zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba, vyslechnout znalce.
(2)
Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.
(3)
Policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4)
Jestliže byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy svědků podle § 158 odst. 9 a lze-li takový úkon opakovat, policejní orgán jej na návrh obviněného buď provede znovu a obviněnému nebo obhájci umožní, aby se takového úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu domáhat se osobního výslechu takového svědka v řízení před soudem.
(5)
Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení.
§ 165
Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování
(1)
Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď.
(2)
Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu. Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
(3)
Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu uvedeného v odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán obhájci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(4)
Jestliže policejní orgán připustí podle odstavce 1 při provádění vyšetřovacího úkonu účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání obdobně jako v odstavci 3.
§ 166
Skončení vyšetřování
(1)
Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který podal návrh podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt nebo sídlo tohoto poškozeného známé, v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li počet poškozených velmi vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného, obhájce a poškozeného zkrátit. Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného, jeho obhájce nebo poškozeného. Obviněný, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se zároveň vyzve, aby se vyjádřil, zda požaduje přeložení některých písemností podle § 28 odst. 4.
(2)
Nevyužijí-li obviněný, jeho obhájce nebo poškozený možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
(3)
Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309.
§ 167
(1)
Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději
a)
do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o trestný čin patřící do příslušnosti okresního soudu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
b)
do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu.
(2)
Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má vyšetřování ještě trvat.
(3)
Ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně jednou za měsíc provést prověrku věci, a pokud je to třeba, uložit policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše státní zástupce záznam.
Oddíl třetí
Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů
§ 168
(1)
Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.
(2)
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.
§ 169
(1)
Policejní orgán provádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami, za nichž lze provádět výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není vázán.
(2)
Pro určení rozsahu prováděných důkazů je rozhodující právní kvalifikace skutku, pro který je obviněný v době provádění důkazu stíhán. Je-li obviněný v průběhu vyšetřování upozorněn, že skutek, pro který je vedeno trestní stíhání, bude nadále právně posuzován jako jiný trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování podle oddílu druhého této hlavy. Důkazy, předtím provedené podle odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování; při posuzování, zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží k podmínkám, za nichž lze podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.
§ 170
(1)
Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do šesti měsíců od zahájení trestního stíhání.
(2)
Není-li vyšetřování ve lhůtě uvedené v odstavci 1 skončeno, postupuje policejní orgán a státní zástupce podle § 167 odst. 2, 3.
Oddíl čtvrtý
Rozhodnutí v přípravném řízení
§ 171
Postoupení věci jinému orgánu
(1)
Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.
(2)
Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 172
Zastavení trestního stíhání
(1)
Státní zástupce zastaví trestní stíhání,
a)
je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,
b)
není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
c)
není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d)
je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),
e)
nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
f)
zanikla-li trestnost činu.
(2)
Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,
a)
je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne,
b)
bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a toto rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo
c)
jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.
(3)
Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám, též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 173
Přerušení trestního stíhání
(1)
Státní zástupce přeruší trestní stíhání,
a)
nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b)
nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c)
není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
d)
je-li obviněný dočasně vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) nebo je-li jeho trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné,
e)
jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno,
f)
byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
(2)
Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhaní. Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení trvá i během přerušení trestního stíhání. Pomine-li důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním stíhání pokračuje.
(3)
Po právní moci rozhodnutí o přerušení trestního stíhání podle odstavce 1 písm. e) podá státní zástupce podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.
(4)
O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.
§ 173a
Doručení usnesení Nejvyššímu státnímu zastupitelství
Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci doručí státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství; to neplatí, jde-li o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
Oddíl pátý
Dozor státního zástupce
§ 174
(1)
Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce.
(2)
Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn
a)
dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b)
vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
c)
zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
d)
vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,
e)
rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
f)
přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu.
§ 174a
(1)
Nejvyšší státní zástupce může do tří měsíců od právní moci rušit nezákonná usnesení nižších státních zástupců o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci; to neplatí, jde-li o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
(2)
Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy, dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.
(3)
Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci, pokračuje v řízení státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nejvyšší státní zástupce nařídil.
(4)
Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o nestíhání podezřelého, rozhodne policejní orgán o zahájení trestního stíhání, nevyřídí-li věc jinak.
§ 175
(1)
Pouze státní zástupce je oprávněn
a)
rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,
b)
podat obžalobu,
c)
sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na její schválení,
d)
rozhodnout o propuštění obviněného z vazby, o propuštění obviněného z vazby za současného nahrazení vazby některým opatřením nahrazujícím vazbu nebo o změně důvodů vazby, pominul-li některý z důvodů vazby,
e)
nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
f)
provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení a omezit nebo zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,
g)
rozhodnout o zničení zajištěné věci podle § 81b,
h)
nařídit exhumaci mrtvoly,
i)
navrhnout vyžádání obviněného z ciziny nebo vydání evropského zatýkacího rozkazu,
j)
provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny nebo v řízení o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(2)
Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství; tím není dotčeno právo státního zástupce, který koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených, pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.
Oddíl šestý
Dohoda o vině a trestu
§ 175a
(1)
Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
(2)
K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a poškozeného, který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv, které mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které bylo na jeho úkor získáno. Poškozeného, který má postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, zároveň upozorní na možnost učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život.
(3)
Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným; jde-li o případ nutné obhajoby, sjednává státní zástupce dohodu o vině a trestu s obviněným za přítomnosti obhájce.
(4)
Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu podle § 178 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu.
(5)
Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Má-li poškozený, který je přítomen sjednávání dohody o vině a trestu, postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, státní zástupce mu umožní učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Dohodu o vině a trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k jednání a nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.
(6)
Dohoda o vině a trestu obsahuje
a)
označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení,
b)
datum a místo jejího sepsání,
c)
popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d)
označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
e)
prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
f)
v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob výkonu trestu včetně délky zkušební doby, případně upuštění od potrestání, a rozsah přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní zákoník umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 8 trestního zákoníku),
g)
rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
h)
ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li dohodnuto,
i)
vyjádření poškozeného k dohodě, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a učinil-li jej,
j)
podpis státního zástupce a obviněného, dále podpis obhájce, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu, a podpis poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení.
(7)
Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil řádně a včas své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží.
(8)
Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení proti uprchlému.
§ 175b
(1)
Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost v návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.
(2)
K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
Oddíl sedmý
Obžaloba
§ 176
(1)
Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný advokátem též ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
(2)
Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.
§ 177
Obžaloba musí obsahovat
a)
označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
b)
jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, údaj o jeho státní příslušnosti, není-li obviněný státním příslušníkem pouze České republiky, nebo informaci, že je osobou bez státní příslušnosti nebo že se jeho státní příslušnost nepodařilo zjistit, a popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je příslušníkem,
c)
žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
d)
návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh na upuštění od potrestání; pokud je navrhován trest propadnutí majetku, peněžitý trest nebo trest propadnutí věci, uvede se, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely jeho výkonu, a
e)
odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
§ 178
(1)
Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil některé z ochranných opatření, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.
(2)
Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně.
(3)
Navrhuje-li státní zástupce uložení zabrání věci nebo zabrání části majetku, uvede, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely jejich výkonu.
§ 178a
Spolupracující obviněný
(1)
V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
a)
oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
b)
dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a
c)
prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný,
a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
(2)
Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.
(3)
Před tím, než státní zástupce obviněného označí jako spolupracujícího vyslechne ho zejména k obsahu oznámení a k jeho doznání. Obviněného také vyslechne k tomu, zda si je vědom důsledků svého postupu. Před výslechem státní zástupce obviněného poučí o jeho právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem poruší své závazky nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného.
(4)
Pokud trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí dříve než trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal, vztahují se jeho povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 i na další průběh trestního řízení proti takovým osobám; porušení tohoto závazku může být důvodem pro povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného. O tom je třeba spolupracujícího obviněného poučit.
§ 179
(1)
K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.
(2)
I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování obžaloby v řízení před soudem.
Oddíl osmý
Zkrácené přípravné řízení
§ 179a
(1)
Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže
a)
podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
b)
v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.
(2)
Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12 odst. 2.
(3)
O trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace a příslušníků Vojenského zpravodajství anebo Vojenské policie nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce; ustanovení § 161 odst. 4 a 5 zde platí přiměřeně.
§ 179b
(1)
Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony.
(2)
Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
(3)
Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu. Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.
(4)
Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (§ 179b odst. 3).
(5)
Státní zástupce může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím sjednávání se použije obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání. Na vyrozumění o podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, která byla sjednána s osobou uvedenou v § 160 odst. 2 větě třetí, se použije obdobně § 160 odst. 2 věta třetí.
(6)
Je-li podezřelým osoba, která je dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) či jejíž trestní stíhání je pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné, postupuje státní zástupce přiměřeně podle ustanovení § 159b odst. 3.
§ 179c
(1)
Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 3 nebo 5, předloží státnímu zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, podezření odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.
(2)
Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,
a)
podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,
b)
podá soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, přičemž použije obdobně ustanovení § 175b,
c)
věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,
d)
odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,
e)
odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,
f)
věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11,
g)
věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije obdobně ustanovení § 309 a násl.,
h)
věc podmíněně odloží podle § 179g,
i)
věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo
j)
opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného přípravného řízení třeba provést další úkon.
(3)
Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání s poukazem na to, že skutek, pro který se vedlo zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní orgán, a vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné řízení konat.
(4)
O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
§ 179d
(1)
Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou odůvodnění.
(2)
K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
(3)
Na vyrozumění o podání návrhu na potrestání osoby uvedené v § 160 odst. 2 větě třetí se použije obdobně § 160 odst. 2 věta třetí.
§ 179e
Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od zadržení soudu spolu s návrhem na potrestání nebo s návrhem na schválení dohody o vině a trestu; jinak rozhodne o zahájení trestního stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného.
§ 179f
(1)
Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliže
a)
je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo
b)
jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.
(2)
Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu
a)
prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit, nejvýše však o deset dnů, v případě sjednávání dohody o vině a trestu (§ 179b odst. 5) nejvýše o třicet dnů,
b)
nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení hlavy desáté, nebo
c)
uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje vždy, je-li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.
Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání
§ 179g
(1)
Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže podezřelý
a)
se k činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c)
vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
d)
s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného činu, okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, státní zástupce rozhodne o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pouze tehdy, pokud podezřelý splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a)
zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, která může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti s ní dopustil trestného činu, nebo
b)
složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného činu,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3)
V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 na šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí. Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a).
(4)
Do doby, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání oprávnění k činnosti, která je předmětem závazku, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat.
(5)
Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(6)
Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle odstavce 2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se podezřelý během zkušební doby zavazuje zdržet, a dobu trvání tohoto závazku; rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle odstavce 2 písm. b) též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Jestliže se podezřelý zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pozbude řidičského oprávnění.
(7)
Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život. Státní zástupce může též stanovit nad podezřelým dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně § 49 až 51 trestního zákoníku. Jde-li o podezřelého ve věku blízkém věku mladistvých, může státní zástupce v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé; zaváže-li se podezřelý, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, lze mu též uložit povinnost podrobit se terapeutickému programu podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích (dále jen „terapeutický program pro řidiče“).
(8)
Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 179h
(1)
O započtení doby podle § 179g odst. 4 rozhodne státní zástupce ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání; v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku zdržet se určité činnosti.
(2)
Státní zástupce může na návrh podezřelého, který se zavázal zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem závazku podle § 179g odst. 2 písm. a); tato lhůta se do doby trvání závazku nezapočítává. Tuto lhůtu může státní zástupce na návrh podezřelého opakovaně prodloužit.
(3)
Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, jenž podmíněně odložil podání návrhu na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a to popřípadě i během zkušební doby, rozhodne o tom, že se podezřelý neosvědčil, a dále postupuje podle § 179c až 179f. Výjimečně může státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě podezřelého ponechat podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti a
a)
stanovit nad podezřelým dohled,
b)
prodloužit zkušební dobu až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let,
c)
stanovit podezřelému dosud neuložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,
d)
uložit podezřelému, který se zavázal, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče,
e)
stanovit podezřelému dosud neuložené výchovné opatření směřující k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,
f)
uložit podezřelému, aby složil na účet státního zastupitelství stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc obětem trestné činnosti, nebo
g)
přijmout závazek nebo prodloužení závazku zdržet se určité činnosti podle § 179g odst. 2 písm. a); státní zástupce zároveň může uložit podezřelému povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(4)
Rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena povinnost podezřelého nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a plnit přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, anebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal.
(5)
Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 3, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za to, že se osvědčil.
(6)
Právní mocí rozhodnutí o tom, že podezřelý se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 5 nastávají účinky uvedené v § 11a odst. 1 písm. b).
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 může podezřelý podat stížnost; stížnost proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 má odkladný účinek.
§ 179i
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu podezřelému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž uložení rozhodl státní zástupce. Považuje-li to státní zástupce za vhodné, požádá zároveň o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby. Na výkon dohledu se jinak přiměřeně použije § 350k.
(2)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání za současného stanovení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l; zavázal-li se podezřelý zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, použije se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 350ab.
(3)
Jestliže podezřelý vede ve zkušební době řádný život a plněním svých povinností prokázal polepšení, může státní zástupce na návrh podezřelého uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření zrušit, pokud lze očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo může zrušit uložený dohled, pokud již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování; toto rozhodnutí může státní zástupce učinit nejdříve po uplynutí jedné třetiny zkušební doby, nejméně však po šesti měsících jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty první nedotčena.
(4)
Podezřelý může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; není-li stanovisko k návrhu připojeno, státní zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej podezřelému s poučením o nutnosti takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh podezřelého zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 3.
(5)
Po uplynutí poloviny doby, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti podle § 179g odst. 2 písm. a), může státní zástupce na návrh podezřelého rozhodnout, že zbytek závazku nebude vykonán, pokud podezřelý v době trvání tohoto závazku prokázal způsobem svého života, že jeho dalšího výkonu není třeba. Přitom státní zástupce může zohlednit, zda se podezřelý úspěšně podrobil terapeutickému programu pro řidiče, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického poradenství zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § 179g odst. 2 písm. a).
(6)
Současně s rozhodnutím podle odstavce 5 může státní zástupce prodloužit zkušební dobu podmíněného odložení podání návrhu na potrestání až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let.
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 5 může podezřelý podat stížnost, která má odkladný účinek.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
HLAVA JEDENÁCTÁ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 180
(1)
Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce. V řízení před okresním soudem se státní zástupce může nechat zastoupit právním čekatelem, nejde-li o řízení o schválení dohody o vině a trestu.
(2)
Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.
(3)
Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem; zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§ 203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný, který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li provedení těchto důkazů některou ze stranstran ve výslechu svědka nebo znalce, provede jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu.
(4)
V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu prováděném za přítomnosti stranstran, může každá ze stranstran vznášet kdykoliv v jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.
§ 181
(1)
Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22), zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
(2)
Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí.
(3)
Samosoudce je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů a předseda senátu v řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření Probační a mediační služby k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
§ 182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.
§ 183
(1)
Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat policejní orgánpolicejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo za podmínek § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Policejní orgánPolicejní orgán je povinen mu urychleně vyhovět.
(2)
V závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost speciálního oboru může předseda senátu přibrat konzultanta. Ustanovení § 157 odst. 3 až 5 se použije obdobně.
§ 183a
(1)
V řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání. Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o výslech svědka, který má právo odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu svědka nebo o jiném úkonu s takovým svědkem, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2)
Účast osob uvedených v odstavci 1 na úkonu může být zajištěna, zejména jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než osmnáct let nebo svědek, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, i prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
(3)
Má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení, veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem proveden. Číst protokol o výslechu takového svědka nebo přehrát obrazový a zvukový záznam pořízený o jeho výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení je možné v hlavním líčení nebo veřejném zasedání o odvolání pouze za podmínek uvedených v § 211, a jde-li o svědka mladšího než osmnáct let, o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, za podmínek uvedených v § 102 odst. 2.
(4)
Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, a je-li to třeba i na utajení jejich totožnosti, popřípadě podoby. Pokud je třeba zajistit ochranu těchto osob i po podání svědectví, předseda senátu učiní po ukončení výslechu bezodkladně všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o ochranu uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.
§ 184
(1)
Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2)
K objasnění příčin trestného činutrestného činu a k urovnání sporu mezi obviněným a poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem Probační a mediační služba prostřednictvím probačních úředníků.
(3)
Dovoluje-li to povaha věci a osoba obviněného, vytváří Probační a mediační služba předpoklady pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení, pro projednání věci v některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení trestů nespojených s odnětím svobody; za tím účelem na základě pověření předsedy senátu Probační a mediační služba vyžaduje a opatřuje potřebné podklady, zejména k osobě obviněného.
HLAVA DVANÁCTÁ
PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY
§ 185
Obecné ustanovení
(1)
Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
(2)
K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
§ 186
Důvody k předběžnému projednání obžaloby
Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to, že
a)
věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b)
věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c)
jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,
d)
skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba,
e)
přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem,
f)
ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, nebo
g)
vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný.
§ 187
Způsob předběžného projednání obžaloby
(1)
Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání, nejsou-li dány důvody pro konání vazebního zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.
(2)
Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou obžalobu; předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se zaměří na otázky, které je třeba řešit.
(3)
Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost obžaloby na základě spisu.
(4)
Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g), soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce k sjednání dohody o vině a trestu. Vyjádří-li se státní zástupce a obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s; v případech, ve kterých se podle § 314o až 314r věc vrací do přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z rozhodnutí uvedených v § 188.
Rozhodnutí
§ 188
(1)
Po předběžném projednání obžaloby soud
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b)
postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,
c)
trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d)
trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1,
e)
vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo
f)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1.
(2)
Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce 2 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
§ 189
Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 188 odst. 1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24 nebo § 25 nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
§ 190
(1)
Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření (§ 188 odst. 1 písm. e), je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.
(2)
Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1).
§ 191
(1)
Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.
(2)
Jakmile usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření nabylo právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.
§ 192
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby.
§ 195
Nové předběžné projednání obžaloby
(1)
Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, která mu byla vrácena k došetření, opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům provedeného došetření. Obžaloba se za podmínek uvedených v § 186 u soudu znovu předběžně projedná.
(2)
Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná také u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení věci podle § 188 odst. 1 písm. a).
HLAVA TŘINÁCTÁ
HLAVNÍ LÍČENÍ
Oddíl první
Příprava hlavního líčení
§ 196
Doručení obžaloby
(1)
Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, také jeho opatrovníku; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé. Pokud poškozený nepodal návrh podle § 43 odst. 3, poučí se zároveň o právu podat takový návrh. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci nebo části majetku náležející jiné osobě než obžalovanému, dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.
(2)
Předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného, že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména,
a)
zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů,
b)
zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu,
c)
zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a
d)
které skutečnosti považuje za nesporné.
(3)
Předseda senátu spolu s upozorněním podle odstavce 2 poučí obžalovaného o následcích spojených s vyjádřeními uvedenými v odstavci 2; poučí jej zároveň i o tom, že vyjádření k obžalobě, nejde-li o doznání nebo o prohlášení viny, může za něj učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v jeho nepřítomnosti. Zašle-li obžalovaný vyjádření k obžalobě, předseda senátu je doručí státnímu zástupci.
(4)
Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, předseda senátu vyzve, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.
(5)
Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.
§ 197
Náhradní soudce
(1)
Bude-li hlavní líčení v případech, kdy rozhoduje senát, podle očekávání trvat delší dobu, zařídí předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci nebo přísedící náhradní.
(2)
Náhradní soudce nebo přísedící má při hlavním líčení postavení člena senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán na místo soudce nebo přísedícího, kterému zabránila nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce nebo přísedící, za něhož nastoupil náhradní soudce nebo přísedící, se hlavního líčení dále již nezúčastní.
§ 198
Nařízení hlavního líčení
(1)
Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.
(2)
O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, opatrovník a obhájce obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním líčení jen jejich zmocněnci. Poškozeného je třeba ve vyrozumění upozornit, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve, než se přikročí k dokazování.
(3)
Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna opatření, jichž je třeba k zajištění jeho zdárného průběhu a k tomu, aby věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení.
Oddíl druhý
Veřejnost hlavního líčení
§ 199
(1)
Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.
(2)
Má přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji projevilo výchovné působení trestního řízenítrestního řízení na širokou veřejnost ve smyslu jejího aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a jí předcházet. Ve vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo v místě, kde byl trestný čintrestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v bydlišti obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí zájmové sdružení, jež může účast občanů zajistit a účinně přispět ke splnění účelu sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.
§ 200
(1)
Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená v § 102a odst. 1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy.
(2)
Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.
(3)
O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením, které veřejně vyhlásí.
§ 201
(1)
I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná opatření proti přeplňování jednací síně.
(2)
I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost obžalovaného musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Obdobně se v případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného. Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informacíutajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž nemá soud námitek.
(3)
Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili informace, o nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili písemné poznámky.
Oddíl třetí
Zahájení hlavního líčení
§ 202
Přítomnost při hlavním líčení
(1)
Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti samosoudce a v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2)
V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a)
obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b)
o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1);
na to a na jiné následky nedostavení (§ 66 a 90) musí být obžalovaný v předvolání upozorněn.
(3)
Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát za podmínek uvedených v § 211.
(4)
Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
(5)
Ustanovení první věty odstavce 4 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu užije přiměřeně.
(6)
Poškozený a zúčastněná osoba a jejich zmocněnci mají právo se osobně zúčastnit hlavního líčení. Předseda senátu může na nezbytnou dobu omezit účast poškozeného a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen, je-li to nezbytné z hlediska objasnění věci, zejména mají-li být vyslechnuti jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté i zúčastněnou osobu zpravidla vyslechnout na počátku dokazování ihned po výslechu obžalovaného a ještě v průběhu dokazování je seznámit s obsahem výpovědi obžalovaného.
Řízení hlavního líčení
§ 203
(1)
Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit člena senátu, anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za podmínek § 180 odst. 3. Tím není dotčeno právo státního zástupce, obžalovaného a jeho obhájce žádat o provedení důkazu podle § 215 odst. 2.
(2)
Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které nemají vztah k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci.
(3)
Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o ní je třeba zaznamenat v protokole.
§ 204
(1)
Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat.
(2)
Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.
Počátek hlavního líčení
§ 205
(1)
Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla zachována.
(2)
Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda je nutno je odročit.
§ 206
(1)
Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního zástupce, aby přednesl obžalobu a uvedl, které skutečnosti považuje za nesporné.
(2)
Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činemtrestným činem nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.
(3)
Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení před příslušným orgánem.
(4)
Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti poškozeného okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.
§ 206a
(1)
Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve předseda senátu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
(2)
Vyjádření k obžalobě může za obžalovaného učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v nepřítomnosti obžalovaného, nemůže však za něj učinit doznání nebo prohlášení viny.
§ 206b
(1)
Má-li předseda senátu vzhledem k okolnostem případu za to, že by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, poučí obžalovaného o možnosti takového postupu a o důsledcích s tím spojených. Poté zjistí stanovisko obžalovaného, státního zástupce a poškozeného, je-li přítomen, k takovému postupu. Poškozeného, který je přítomen a který má postavení obětioběti podle zákona o obětechobětech trestných činůtrestných činů, zároveň upozorní na možnost učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čintrestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Vyjádří-li se státní zástupce a obžalovaný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, předseda senátu hlavní líčení na nezbytnou dobu přeruší za účelem jejího sjednání mimo hlavní líčení; je-li to s ohledem na okolnosti zapotřebí, hlavní líčení odročí. Návrh na sjednání dohody o vině a trestu může podat i státní zástupce nebo obžalovaný, předseda senátu není povinen takovému návrhu vyhovět.
(2)
Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obžalovaným a případně jeho obhájcem. Jednání o dohodě o vině a trestu se účastní též poškozený, pokud je přítomen při hlavním líčení. Při sjednávání dohody o vině a trestu státní zástupce postupuje přiměřeně podle § 175a. Bylo-li hlavní líčení odročeno, státní zástupce bez zbytečného odkladu po skončení jednání o dohodě o vině a trestu vyrozumí soud o výsledku jednání.
(3)
Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, pokračuje se v hlavním líčení. Státní zástupce nejprve přednese obsah sjednané dohody o vině a trestu a navrhne soudu její schválení. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy anebo o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost soud upozorní. Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu se v hlavním líčení postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3 až 5 a § 314r.
(4)
Pokud k sjednání dohody o vině a trestu nedošlo nebo soud dohodu o vině a trestu neschválí, pokračuje se v hlavním líčení na podkladě původní obžaloby. V dalším řízení se k sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obžalovaným učiněného pro účely jejího sjednání, nepřihlíží, ledaže obžalovaný požádá, aby takové prohlášení bylo posouzeno jako prohlášení viny podle § 206c.
§ 206c
(1)
Pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě.
(2)
Pokud obžalovaný učiní prohlášení podle odstavce 1, soud v rozsahu prohlášení postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3.
(3)
Předseda senátu před rozhodnutím o přijetí prohlášení viny zjistí stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby, pokud jsou přítomni při hlavním líčení.
(4)
Soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá.
(5)
Soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Soud nemusí prohlášení viny přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stranstran.
(6)
Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny přijímá, zároveň v usnesení uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu.
(7)
Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
(8)
Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení viny se nepřihlíží.
§ 206d
Po zjištění stanoviska obviněného k obžalobě, nedošlo-li k sjednání dohody o vině a trestu ani k prohlášení viny obviněným, může soud rozhodnout o upuštění od dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označili za nesporné, pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto prohlášeních pochybovat.
Oddíl čtvrtý
Dokazování
Výslech obžalovaného
§ 207
(1)
Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, též k tomuto nároku.
(2)
Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu.
§ 208
Je-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti.
Provádění dalších důkazů
§ 209
(1)
Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2)
Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena (§ 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti.
§ 210
Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.
§ 211
(1)
Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením takového protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn.
(2)
Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a
a)
taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo
b)
šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.
(3)
Protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a
a)
obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
b)
bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
c)
byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
(4)
Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(5)
Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.
(6)
Se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení číst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 5).
(7)
Ustanovení odstavců 1 až 5 o čtení protokolů se obdobně užijí i na přehrání zvukového a obrazového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
§ 212
(1)
Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211 odst. 3 nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen, anebo jeho příslušné části některou ze stranstran nebo předsedou senátu pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení.
(2)
Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná osoba vyjádřit a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.
§ 212a
Poškozený, který je obětíobětí trestného činutrestného činu podle zákona o obětech trestných činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Předseda senátu je povinen žádosti vyhovět a umožnit ústní prohlášení nejpozději v závěrečné řeči. Ústní prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy, jestliže se zřejmě odchyluje z jeho rámce.
§ 213
(1)
Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranámstranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.
(2)
Pokud kterákoli ze stranstran navrhne přečtení listiny uvedené v odstavci 1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.
§ 214
Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.
§ 215
Součinnost stran při dokazování
(1)
Státní zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a opatrovník, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu.
(2)
Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než osmnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by provedení důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného důvodu vhodné. Jestliže je výslech stejného svědka nebo znalce navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě stranystrany žádají o provedení výslechu, rozhodne předseda senátu po vyjádření obou stranstran o tom, která z nich výslech provede. Provádění výslechu některou z uvedených stranstran může předseda senátu přerušit jen tehdy, není-li výslech prováděn v souladu se zákonem, na vyslýchaného je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu po provedení takového výslechu nebo jeho části.
(3)
Po provedení výslechu nebo jeho části podle odstavce 2 má právo druhá stranastrana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí tu obdobně.
(4)
Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda stranystrany nečiní návrhy na doplnění dokazování.
Oddíl pátý
Závěr hlavního líčení
Závěrečné řeči
§ 216
(1)
Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.
(2)
Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný mluví však vždy poslední.
(3)
Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu státní zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na to odpovědět.
(4)
Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rámce projednávané věci.
§ 217
Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
§ 218
Doplnění dokazování
(1)
Shledá-li soud vzhledem k závěrečným řečem nebo při závěrečné poradě, že je třeba ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že dokazování bude doplněno, a v hlavním líčení pokračuje.
(2)
Po doplnění dokazování je třeba vždy znovu dát slovo k závěrečným řečem.
Oddíl šestý
Odročení hlavního líčení
§ 219
(1)
Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se bude konat další hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je možné, jen pokud to vyžaduje povaha úkonu, pro který hlavní líčení není možné provést nebo v něm pokračovat. Odpadne-li překážka, pro kterou muselo být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí překážky, nařídit hlavní líčení nebo učinit jiný úkon směřující ke skončení věci. Nemůže-li tak předseda senátu ze závažných důvodů učinit, platí tu obdobně § 181 odst. 3 poslední věta.
(2)
Dříve než hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda stranystrany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení opatřit.
(3)
Jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.
Oddíl sedmý
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
§ 220
Podklad pro rozhodnutí
(1)
Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
(2)
Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které stranystrany předložily a provedly, případně které sám doplnil.
(3)
Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
§ 221
Vrácení věci státnímu zástupci
(1)
Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc státnímu zástupci k došetření.
(2)
Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku, který je trestným činemtrestným činem, a státní zástupce o vrácení věci požádá vzhledem k potřebě společného projednání.
(3)
Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 222
Postoupení věci
(1)
Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čintrestný čin, k jehož projednání není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný. Je však povinen rozhodnout věc sám, jde-li toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je povinen sám věc rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže společně nadřízeným soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu nemůže soud, jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
(2)
Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čintrestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupekpřestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
(3)
Proti usnesení o postoupení podle odstavců 2 a 3 může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223
Zastavení trestního stíhání
(1)
Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 11.
(2)
Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.
(3)
Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého ze skutků, pro které byla podána obžaloba.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223a
Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání
(1)
Soud za hlavního líčení trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce, obžalovaný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 224
Přerušení trestního stíhání
(1)
Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nebo z důvodu uvedeného v § 9a odst. 2.
(2)
Soud přeruší trestní stíhání také tehdy, nelze-li obžalovanému doručit předvolání k hlavnímu líčení.
(3)
Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
(4)
Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil nebo jímž návrh na pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.
(5)
Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem a předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
Rozsudek
§ 225
(1)
Nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221, předložena k rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 či postoupena jinému orgánu podle § 222 odst. 2 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání podle § 223, k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání podle § 223a nebo k jeho přerušení podle § 224, rozhodne soud rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje.
(2)
Uznat obžalovaného vinným trestným činemtrestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit.
§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stranstran,
a)
nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b)
v žalobním návrhu označený skutek není trestným činemtrestným činem,
c)
nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d)
obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e)
trestnost činu zanikla.
§ 227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 4, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví sice vinu, trest však neuloží.
§ 228
(1)
Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čintrestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.
(2)
Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení musí přesně označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.
(3)
Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a
a)
škoda byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo
b)
obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.
(4)
Odsuzuje-li soud obžalovaného za zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
§ 229
(1)
Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízenítrestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
(2)
Na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
(3)
Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 230
(1)
Shledal-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření, může je uložit i bez návrhu státního zástupce.
(2)
Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.
(3)
Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce učinil návrh na zabrání věci nebo části majetku nenáležející obžalovanému.
Oddíl osmý
Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
§ 231
(1)
Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v § 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne o zastavení trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném zastavení trestního stíhání, anebo o schválení narovnání.
(2)
Mimo hlavní líčení soud rozhoduje v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu za potřebné, může k rozhodnutí o schválení narovnání nařídit veřejné zasedání.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obžalovaný a poškozený.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
§ 232
Obecné ustanovení
Ve veřejném zasedání rozhoduje soud v případech, ve kterých to zákon výslovně stanoví nebo ve kterých to považuje předseda senátu z důležitého důvodu za potřebné.
§ 233
Příprava veřejného zasedání
(1)
Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
(2)
Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
§ 234
Přítomnost při veřejném zasedání
(1)
Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti samosoudce a v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu, a zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2)
Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná.
Průběh veřejného zasedání
§ 235
(1)
Po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli.
(2)
Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazu čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 211 odst. 1, 5 a 7) platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání.
(3)
Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, má právo mluvit poslední.
§ 236
Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.
§ 237
Podklad pro rozhodnutí
Při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve veřejném zasedání provedeny.
§ 238
Použití ustanovení o hlavním líčení
Na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.
Ochranné opatření
§ 239
(1)
Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném opatření vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.
(2)
Proti rozhodnutí o ochranném opatření je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 239a
(1)
Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci, jež má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva jako její vlastník.
(2)
Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze opatrovníku. Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným způsobem uveřejní. Veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti vlastníka věci, a to bez ohledu na to, zda se vlastník věci o něm dověděl.
(3)
Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(4)
Obdobně podle odstavců 1 až 3 se postupuje i v řízení o zabrání části majetku.
HLAVA PATNÁCTÁ
NEVEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
§ 240
V neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno, že se rozhoduje v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo vazebním zasedání.
§ 242
(1)
Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele.
(2)
Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.
§ 243
Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak přečtením protokolů a jiných písemností.
§ 244
Rozhodnutí se vždy vyhlásí.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ
ODVOLÁNÍ A ŘÍZENÍ O NĚM
§ 245
Přípustnost a účinek
(1)
Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil.
(2)
Odvolání má odkladný účinek.
Oprávněné osoby
§ 246
(1)
Rozsudek může odvoláním napadnout
a)
státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b)
obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny,
c)
zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku,
d)
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.
(2)
Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
§ 247
(1)
V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(2)
Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho opatrovník a jeho obhájce.
§ 248
Lhůta a místo podání
(1)
Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
(2)
Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3)
Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému.
§ 249
Obsah odvolání
(1)
Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
(2)
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(3)
Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 250
Vzdání se a zpětvzetí odvolání
(1)
Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně vzdát.
(2)
Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce nebo, jde-li o odvolání evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(3)
Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo za obžalovaného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání bylo vzato zpět.
(4)
Zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu odvolacího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
§ 251
Řízení u soudu prvního stupně
(1)
Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
(2)
Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil, ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U poškozeného a zúčastněné osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje předseda senátu přiměřeně.
(3)
Jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad odvolání u všech oprávněných osob, předseda senátu doručí stejnopis odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranámstranám a nevyčkávaje jejich vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.
§ 252
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo vyššího vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.
Rozhodnutí odvolacího soudu
§ 253
(1)
Odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
(2)
Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
(3)
Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
(4)
Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).
§ 254
(1)
Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
(2)
Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
(3)
Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
(4)
Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 255
(1)
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího řízení najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nelze-li obžalovanému doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu nebo z důvodu uvedeného v § 9a.
(2)
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
§ 256
Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 257
(1)
Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj příslušný, měl-li tak už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1); je-li tímto společně nadřízeným soudem odvolací soud, rozhodne ihned sám o přikázání příslušnému soudu,
b)
věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§ 222 odst. 2),
c)
trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1, 2),
d)
trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1,
e)
trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§ 224 odst. 1, 2 a 5).
(2)
Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), b), l), která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.
(3)
V odvolacím řízení, v kterém bylo zastaveno trestní stíhání z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 258
(1)
Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
a)
pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,
b)
pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
c)
vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,
d)
bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona,
e)
je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,
f)
je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku nesprávné,
g)
není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku poškozeného, který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo poškozeného, jehož řádně uplatněný nárok dohodě o vině a trestu neodpovídá.
(2)
Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
§ 259
(1)
Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování.
(2)
Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3)
Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a)
provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b)
provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
(4)
V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(5)
Odvolací soud nemůže sám
a)
uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn,
b)
uznat obžalovaného vinným těžším trestným činemtrestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).
§ 260
Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.
§ 261
Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.
§ 262
Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem. Z důležitého důvodu může také nařídit, aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodě.
§ 263
Řízení u odvolacího soudu
(1)
O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí
a)
podle § 253, 255 a 257,
b)
podle § 258 odst. 1, je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
(2)
Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.
(3)
Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
(4)
V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5)
Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli, přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu.
(6)
Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Na provádění důkazů se užije ustanovení o provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu svědků a znalců souhlasí.
(7)
Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
§ 264
Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku
(1)
Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil.
(2)
Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
§ 265
Důsledky zrušení výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení
Zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
DOVOLÁNÍ
§ 265a
Přípustnost dovolání
(1)
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
(2)
Rozhodnutím ve věci saméRozhodnutím ve věci samé se rozumí
a)
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b)
rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c)
usnesení o zastavení trestního stíhání,
d)
usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e)
usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f)
usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g)
usnesení o schválení narovnání, nebo
h)
rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
(3)
Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(4)
Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 265b
Důvody dovolání
(1)
Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
a)
ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
b)
ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
c)
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
d)
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
e)
proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
f)
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
g)
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činutrestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy,
h)
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
i)
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čintrestný čin, jímž byl uznán vinným,
j)
bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup,
k)
bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,
l)
v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
m)
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
(2)
Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí.
§ 265c
Dovolací soud
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
§ 265d
Oprávněné osoby
(1)
Dovolání mohou podat
a)
nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem nezastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce,
b)
příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, nebo
c)
obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
(2)
Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho opatrovník a jeho obhájce.
§ 265e
Lhůta a místo podání
(1)
Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
(2)
Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3)
Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
(4)
Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
§ 265f
Obsah dovolání
(1)
V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce a příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce jsou povinni v dovolání uvést, zda je podávají ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2)
Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
§ 265g
Zpětvzetí dovolání
(1)
Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud rozhoduje v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním zástupcem nebo příslušným orgánem Úřadu evropského veřejného žalobce podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem nebo příslušným orgánem Úřadu evropského veřejného žalobce jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je neúčinné.
(2)
Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Vzal-li nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného a obviněný trvá na pokračování řízení o dovolání, uvede to předseda senátu Nejvyššího soudu v usnesení, jímž rozhoduje o zpětvzetí dovolání.
§ 265h
Řízení u soudu prvního stupně
(1)
Nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce anebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).
(2)
Předseda senátu soudu prvního stupně doručí opis dovolání obviněného státnímu zástupci nebo příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, a opis dovolání státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce obhájci obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.
(3)
Dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí anebo by mělo být pozastaveno nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení. Vyhoví-li Nejvyšší soud návrhu, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.
Rozhodnutí dovolacího soudu
§ 265i
(1)
Nejvyšší soud dovolání odmítne,
a)
není-li přípustné,
b)
bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,
c)
bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,
d)
nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,
e)
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,
f)
je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
(2)
V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
(3)
Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vádám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
(4)
Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno dovolání.
(5)
Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 265j
Dovolací soud dovolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 265k
(1)
Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející.
(2)
Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 265l
(1)
Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2)
Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3)
Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4)
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
§ 265m
(1)
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám
a)
uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b)
uznat obviněného vinným těžším trestným činemtrestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c)
uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebyl-li mu již uložen přezkoumávaným rozhodnutím, případně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
(2)
Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně § 265.
§ 265n
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
Řízení u dovolacího soudu
§ 265o
(1)
Před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.
(2)
Je-li pro rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu, anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který je povinen mu bez zbytečného odkladu vyhovět. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního materiálu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce v dovolání podaném v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činutrestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
§ 265p
(1)
V neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného.
(2)
Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže
a)
obviněný zemřel,
b)
na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo.
(3)
Bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě dovolání; trestní stíhání tu nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 265r
(1)
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání. V neveřejném zasedání může učinit
a)
rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),
b)
rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo
c)
jiná rozhodnutí, souhlasí-li s projednáním v neveřejném zasedání obviněný a nejvyšší státní zástupce nebo v případě, kdy veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(2)
Ve veřejném zasedání je účast státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nebo v případě, kdy veřejnou žalobu zastupoval před soudem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, účast evropského pověřeného žalobce, evropského žalobce nebo evropského nejvyššího žalobce povinná.
(3)
Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce v případech uvedených v § 36a odst. 2 písm. a) až c), pokud se jej podle § 36b nevzdá.
(4)
V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5)
Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(6)
Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadené rozhodnutí a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou dovolateli, přednesou své vyjádření; není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu.
(7)
Důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout.
(8)
Rozsudek Nejvyššího soudu se ve veřejném zasedání ústně vyhlásí.
(9)
V neveřejném zasedání se rozsudek Nejvyššího soudu vyhlásí vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce v budově Nejvyššího soudu a na jeho elektronické úřední desce (dále jen „úřední deska Nejvyššího soudu“) po dobu 15 dnů, a to jeho zjednodušeného vyhotovení, obsahujícího plné znění výroku a nosné důvody rozsudku, nebo jeho plného písemného vyhotovení.
(10)
Předseda senátu může rozhodnout též o zveřejnění usnesení Nejvyššího soudu na úřední desce Nejvyššího soudu; odstavec 9 se použije obdobně.
§ 265s
Řízení po přikázání věci
(1)
Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
(2)
Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
HLAVA OSMNÁCTÁ
STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 266
(1)
Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
(2)
Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činutrestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
(3)
Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.
(4)
Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(5)
Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
(6)
Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.
(7)
Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí anebo by mělo být pozastaveno nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí, navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
§ 266a
(1)
Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.
(2)
Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.
§ 267
(1)
Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2)
Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 1 též odůvodněnou stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit.
(3)
Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
(4)
Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení zákona proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto výrokům podána stížnost pro porušení zákona.
(5)
Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 268
(1)
Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,
a)
není-li přípustná,
b)
byla-li podána opožděně, nebo
c)
není-li důvodná.
(2)
Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
§ 269
(1)
Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.
(2)
Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 270
(1)
Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2)
Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3)
Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4)
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
§ 271
(1)
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud nemůže však sám
a)
uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b)
uznat obviněného vinným těžším trestným činemtrestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c)
uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí.
(2)
Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně § 265.
§ 273
Jestliže nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.
§ 274
(1)
O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nebo v případě, kdy byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, za účasti evropského pověřeného žalobce, evropského žalobce nebo evropského nejvyššího žalobce. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce ministra spravedlnosti.
(2)
V neveřejném zasedání může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí podle § 268 odst. 1.
(3)
Pokud Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhoví, může v neveřejném zasedání rozhodnout též rozsudkem podle § 268 odst. 2, jestliže
a)
napadené rozhodnutí zruší podle § 269 odst. 2 a přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 1,
b)
přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 2,
c)
rozhodne, že byl porušen zákon ve prospěch obviněného.
(4)
V neveřejném zasedání může Nejvyšší soud rozhodnout i v jiných případech než uvedených v odstavcích 2 a 3, pokud s tím obviněný nebo jiné osoby, které mohou být rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přímo dotčeny, a osoby uvedené v odstavci 1 souhlasí.
(5)
Pokud rozhoduje Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle odstavců 2 až 4, zašle předseda senátu před rozhodnutím stížnost pro porušení zákona obviněnému, jiným osobám, které mohou být rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přímo dotčeny, Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebo v případě, kdy byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce, evropský žalobce nebo evropský nejvyšší žalobce, Úřadu evropského veřejného žalobce a stanoví jim lhůtu k možnému vyjádření.
§ 274a
(1)
Rozsudek Nejvyššího soudu se ve veřejném zasedání ústně vyhlásí.
(2)
V neveřejném zasedání se rozsudek Nejvyššího soudu vyhlásí vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce Nejvyššího soudu po dobu 15 dnů, a to jeho zjednodušeného vyhotovení obsahujícího plné znění výroku a nosné důvody rozsudku, anebo jeho plného písemného vyhotovení.
(3)
Předseda senátu může rozhodnout též o zveřejnění usnesení Nejvyššího soudu na úřední desce Nejvyššího soudu; odstavec 2 se použije obdobně.
§ 275
(1)
Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do promlčecí doby nezapočítává.
(2)
Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(3)
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v řízení o stížnosti pro porušení zákona neužijí.
(4)
Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
§ 276
Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgánpolicejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního materiálu použít na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených v hlavě čtvrté.
HLAVA DEVATENÁCTÁ
OBNOVA ŘÍZENÍ
§ 277
Obecné ustanovení
Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízenítrestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy
§ 278
(1)
Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činutrestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v § 48 odst. 7 a 8 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
(2)
Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 6, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat. Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) nebo g), se povolí, změní-li se zdravotní stav obžalovaného tak, že odpadnou důvody bránící jeho stíhání.
(3)
Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 6, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) nebo g), se povolí, změní-li se zdravotní stav obviněného tak, že odpadnou důvody bránící jeho stíhání.
(4)
Obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v předchozích odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že policejní orgánpolicejní orgán, státní zástupce nebo soudce v původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný čintrestný čin.
(5)
Obnova řízení, které skončilo odsuzujícím rozsudkem nebo trestním příkazem, jímž byl uznán vinným spolupracující obviněný, se v neprospěch obviněného povolí též tehdy, pokud spolupracující obviněný v dalším řízení proti osobám, jimž je kladen za vinu zločin, který se spolupracující obviněný zavázal objasnit, poruší svůj závazek podle § 178a odst. 1.
§ 279
Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže
a)
trestnost činu zanikla,
b)
uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činutrestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání,
c)
na čin se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo
d)
obviněný zemřel.
§ 280
Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy
(1)
Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.
(2)
V neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen státní zástupce.
(3)
Ve prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Jestliže by tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho vůli podat i návrh na povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po smrti obviněného.
(4)
Osoba, která návrh na povolení obnovy řízení podala, může jej výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení. Návrh na povolení obnovy řízení podaný ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzat zpět jen s výslovným souhlasem obviněného; to neplatí, pokud takový návrh podal státní zástupce nebo byl-li takový návrh podán oprávněnou osobou po smrti obviněného. Zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení vezme usnesením na vědomí předseda senátu soudu prvního stupně. Takové rozhodnutí nebrání pozdějšímu opětovnému podání návrhu na povolení obnovy řízení.
(5)
Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji státnímu zástupci. Jestliže jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy ve prospěch obviněného, je státní zástupce povinen zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to možné, jinou osobu oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.
§ 281
Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově
(1)
O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl příslušný rozhodovat o obžalobě.
(2)
O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3)
Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním, že vzhledem k skutečnostem nebo důkazům, které nově vyšly najevo, jde o trestný čintrestný čin náležející do příslušnosti krajského soudu.
Řízení o návrhu na povolení obnovy
§ 282
(1)
Je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho důvodnosti třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné šetření předseda senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgánpolicejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté.
(2)
V případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu na podkladě usnesení senátu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však před povolením obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní zástupce podávaje návrh na obnovu v neprospěch obviněného a považuje-li to soud za nezbytné vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, závažnosti trestného činutrestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
(3)
Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného, může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, odložit nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v původním řízení.
§ 283
Soud návrh na povolení obnovy zamítne,
a)
byl-li podán osobou neoprávněnou,
b)
směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není přípustná,
c)
je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo
d)
neshledá-li důvody obnovy podle § 278.
§ 284
(1)
Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a to i rozhodnutí o nestíhání podezřelého (§ 159d odst. 1), pokud bylo učiněno v návaznosti na zrušené napadené rozhodnutí.
(2)
Jestliže soud povolí obnovu řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo jestliže povolí v otázce viny obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, může zároveň se zrušením rozhodnutí věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za potřebné pro objasnění věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3 povolil obnovu řízení, v němž v prvním stupni rozhodl okresní soud, vrátí věc vždy státnímu zástupci. Ustanovení § 191 platí i tu.
(3)
Jestliže soud povolí obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, odkáže poškozeného při zrušení tohoto výroku na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 285
Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodů, které prospívají také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí zároveň obnovu též v jejich prospěch.
§ 286
(1)
O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
(2)
Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh zamítnout v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o tytéž skutečnosti a důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh nově podaný je jen jeho opakováním.
(3)
Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Řízení po povolení obnovy
§ 287
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s povolením obnovy zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.
§ 288
(1)
Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, nebo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v přípravném řízení.
(2)
V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy v řízení na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).
(3)
Jestliže byla povolena obnova, jen pokud jde o některý z trestných činůtrestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest, a soud vrátil věc státnímu zástupci k došetření, stanoví po právní moci usnesení povolujícího obnovu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činytrestné činy.
§ 289
Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,
a)
doba od právní moci původního rozsudku do právní moci usnesení povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,
b)
nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl uložen původním rozsudkem,
c)
nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
HLAVA DVACÁTÁ
ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ŘÍZENÍ
§ 290
Obecné ustanovení
Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na řízení podle této hlavy obecných předpisů.
Oddíl první
Řízení ve věcech mladistvých
§ 291
Právní úprava řízení
Řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.
Oddíl druhý
Řízení proti uprchlému
§ 302
Řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízenítrestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
§ 303
(1)
V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.
(2)
Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby, státní zástupce o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je proti obviněnému konáno řízení proti uprchlému; záznam se doručí obhájci.
§ 304
(1)
Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako obviněný.
(2)
Obhájce nemůže se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu ani nemůže prohlásit vinu obviněného.
§ 305
O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní zástupce učinit už v obžalobě.
§ 306
(1)
Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci.
(2)
Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o něm dověděl.
§ 306a
(1)
Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízenítrestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.
(2)
Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.
(3)
Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává.
(4)
V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Oddíl třetí
Podmíněné zastavení trestního stíhání
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
(1)
V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a)
obviněný se k činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c)
vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a)
zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, která může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti s ní dopustil přečinu, nebo
b)
složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3)
Jestliže obviněný již udělil souhlas s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání, považuje se tento souhlas i za souhlas obviněného s podmíněným zastavením trestního stíhání.
(4)
V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 na šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí. Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a).
(5)
Do doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání oprávnění k činnosti, která je předmětem závazku, v souvislosti s přečinem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat.
(6)
Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(7)
Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet, a dobu trvání tohoto závazku; rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 písm. b) též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti. Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.
(8)
Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život. Soud a v přípravném řízení státní zástupce může též stanovit nad obviněným dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně § 49 až 51 trestního zákoníku. Jde-li o obviněného ve věku blízkém věku mladistvých, může soud a v přípravném řízení státní zástupce v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé; zaváže-li se obviněný, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, lze mu též uložit povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(9)
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
§ 308
(1)
O započtení doby podle § 307 odst. 5 rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání; v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku zdržet se určité činnosti.
(2)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může na návrh obviněného, který se zavázal zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem závazku podle § 307 odst. 2 písm. a); tato lhůta se do doby trvání závazku nezapočítává. Tuto lhůtu může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného opakovaně prodloužit.
(3)
Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti a
a)
stanovit nad obviněným dohled,
b)
prodloužit zkušební dobu až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let,
c)
stanovit obviněnému dosud neuložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,
d)
uložit obviněnému, který se zavázal, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče,
e)
stanovit obviněnému dosud neuložené výchovné opatření směřující k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,
f)
uložit obviněnému, aby složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc obětemobětem trestné činnosti, nebo
g)
přijmout závazek nebo prodloužení závazku zdržet se určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a); předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zároveň může uložit obviněnému povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(4)
Rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena povinnost obviněného nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a plnit přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, anebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal.
(5)
Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 3, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
(6)
Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 5 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. h)].
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 může obviněný podat stížnost; stížnost proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí předseda senátu, má toto právo též státní zástupce.
§ 308a
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu obviněnému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž uložení rozhodl soud a v přípravném řízení státní zástupce. Považuje-li to předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce za vhodné, požádá zároveň o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby. Na výkon dohledu se jinak přiměřeně použije § 350k.
(2)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného stanovení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l; zavázal-li se obviněný zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, použije se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 350ab.
(3)
Jestliže obviněný vede ve zkušební době řádný život a plněním svých povinností prokázal polepšení, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření zrušit, pokud lze očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo může zrušit uložený dohled, pokud již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování; toto rozhodnutí může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce učinit nejdříve po uplynutí jedné třetiny zkušební doby, nejméně však po šesti měsících jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty první nedotčena.
(4)
Obviněný může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; není-li stanovisko k návrhu připojeno, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej obviněnému s poučením o nutnosti takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh obviněného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 3.
(5)
Po uplynutí poloviny doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a), může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného rozhodnout, že zbytek závazku nebude vykonán, pokud obviněný v době trvání tohoto závazku prokázal způsobem svého života, že jeho dalšího výkonu není třeba. Přitom předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může zohlednit, zda se obviněný úspěšně podrobil terapeutickému programu pro řidiče, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického poradenství zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § 307 odst. 2 písm. a).
(6)
Současně s rozhodnutím podle odstavce 5 může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce prodloužit zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let.
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 5 může obviněný podat stížnost, která má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí předseda senátu, má toto právo též státní zástupce.
Oddíl čtvrtý
Narovnání
§ 309
(1)
V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliže obviněný
a)
prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě,
b)
uhradí poškozenému škodu způsobenou přečinem nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem,
c)
vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná opatření k jeho vydání, a
d)
složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný, poškozený a v řízení před soudem i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 310
(1)
Před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání. Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.
(2)
Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich právech a o podstatě institutu narovnání.
(3)
Je-li poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního zástupce nebo jiné osoby oprávněné jednat jejím jménem opatřit její písemné prohlášení k okolnostem uvedeným v odstavci 1.
§ 310a
Práva poškozeného podle § 309 a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
§ 311
Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž úhradě byly provedeny potřebné úkony, rozsah bezdůvodného obohacení, který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé přečinem, peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti, a výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin, jehož se narovnání týká.
§ 313
Rozhodnutí o schválení narovnání se eviduje jako skutečnost významná pro trestní řízenítrestní řízení podle zvláštního zákona.
§ 314
Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším řízení přihlížet jako k důkazu.
Oddíl pátý
Řízení před samosoudcem
§ 314a
(1)
Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(2)
Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.
§ 314b
(1)
Pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání se zahajuje doručením návrhu na potrestání soudu.
(2)
Byl-li soudu s doručením návrhu na potrestání předán zadržený podezřelý, soudce jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem zadržení a důvodům vazby, a dále zjistí jeho stanovisko ke skutečnostem uvedeným v návrhu na potrestání v rozsahu § 206a. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může vydat mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho výslechu. Současně rozhodne o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného, který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven, umožní mu, aby si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud tak neučiní, obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).
(3)
Nebyl-li podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu podezřelého posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo je možné ihned nařídit hlavní líčení.
§ 314c
(1)
Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává, přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle výsledků přezkoumání samosoudce
a)
učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f),
b)
může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2,
c)
nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 pro konání zkráceného přípravného řízení, návrh na potrestání odmítne, nebo
d)
stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu by ji bylo vhodné sjednat, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný; přitom samosoudce postupuje přiměřeně podle § 187 odst. 4.
(2)
Samosoudce návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně neprojednává, přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p odst. 1. Podle výsledků přezkoumání samosoudce učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 314p odst. 3 nebo 4, jinak nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(3)
Ustanovení § 189 až 195 se užijí i na řízení před samosoudcem. O schválení narovnání může samosoudce rozhodnout ve veřejném zasedání.
(4)
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c), nejde-li o rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti, a odstavce 2 mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
(6)
Právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle odstavce 1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní zástupce nařídí konat vyšetřování.
§ 314d
(1)
Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1, nařídí hlavní líčení.
(2)
Pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, při hlavním líčení se na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst. 3) užije § 207 odst. 2 obdobně. Se souhlasem státního zástupce a obviněného může přečíst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 6).
Trestní příkaz
§ 314e
(1)
V řízení o přečinu může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i v řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
(2)
Trestním příkazem lze uložit
a)
trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
b)
domácí vězení do jednoho roku,
c)
trest obecně prospěšných prací,
d)
trest zákazu činnosti do pěti let,
e)
trest zákazu držení a chovu zvířat,
f)
peněžitý trest,
g)
trest propadnutí věci,
h)
vyhoštění do pěti let,
i)
zákaz pobytu do pěti let,
j)
trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let.
(3)
Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(4)
Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(5)
Je-li trestním příkazem ukládán peněžitý trest, nesmí dvojnásobek počtu denních sazeb ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody a náhradním trestem odnětí svobody za trest domácího vězení přesahovat jeden rok.
(6)
Trestním příkazem lze
a)
upustit od potrestání (§ 46 trestního zákoníku),
b)
podmíněně upustit od potrestání s dohledem (§ 48 trestního zákoníku), nebo
c)
uložit souhrnný a společný trest (§ 43 a 45 trestního zákoníku) a upustit od uložení souhrnného trestu (§ 44 trestního zákoníku), a to i když byl předchozí trest uložen rozsudkem.
(7)
Trestní příkaz nelze vydat
a)
v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena,
b)
jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření.
(8)
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1)
Trestní příkaz obsahuje
a)
označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b)
den a místo vydání trestního příkazu,
c)
označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d)
výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e)
výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),
f)
poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení, a
g)
poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li trestním příkazem ukládána majetková trestní sankce.
(2)
Trestní příkaz se doručí obviněnému a státnímu zástupci. Obviněnému se doručí do vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu. Poškozenému se trestní příkaz doručí, pokud v trestním řízenítrestním řízení uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo pokud trestním příkazem byla uložena majetková trestní sankce a poškozený je jinou osobou než stát a je znám.
(3)
Samosoudce opraví v trestním příkaze kdykoliv i bez návrhu písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Ustanovení § 131 a 133 se užijí přiměřeně.
§ 314g
(1)
Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61. Po doručení trestního příkazu může se oprávněná osoba odporu výslovně vzdát.
(2)
Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
(3)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čintrestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.
(4)
Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.
Oddíl šestý
Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu
§ 314h
(1)
Po doručení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního souduÚstavního soudu jinak. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soudÚstavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soudÚstavní soud nařídil.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soudÚstavní soud nálezem zakázal některému orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení, aby pokračoval v porušování ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před jejich porušením.
§ 314i
Bylo-li nálezem Ústavního souduÚstavního soudu zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,
a)
doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samérozhodnutí ve věci samé do doručení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,
b)
nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch; jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,
c)
nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 314j
Jestliže nález Ústavního souduÚstavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý z trestných činůtrestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činytrestné činy.
§ 314k
(1)
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem, rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu, kterým byl zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při tom postupuje podle § 67 a 68.
(2)
Vykonává-li se jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního souduÚstavního soudu, rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízenítrestním řízení po doručení nálezu, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního souduÚstavního soudu jinak, o zastavení nebo přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.
Oddíl sedmý
Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu
§ 314l
(1)
Na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
(2)
Na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
§ 314m
(1)
Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán nebo jeho provedení bylo v rozporu se zákonem, vysloví usnesením porušení zákona.
(2)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
§ 314n
(1)
Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88 odst. 1 nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88a odst. 1, vysloví usnesením, že zákon nebyl porušen.
(2)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Oddíl osmý
Řízení o schválení dohody o vině a trestu
§ 314o
(1)
Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda senátu a podle jeho obsahu a obsahu spisu
a)
nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
b)
rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině a trestu obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2, nebo
c)
nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2)
V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní vady nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
(4)
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání vazby.
(5)
Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci. Zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného řízení.
§ 314p
(1)
Předseda senátu nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že
a)
věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b)
věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c)
jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 nebo schválení narovnání podle § 309.
(2)
Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se koná v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání návrhu veřejné zasedání.
(3)
Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b)
postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,
c)
trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d)
trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1,
e)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1,
f)
rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině a trestu obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2.
(4)
Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce 4 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
(6)
Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
§ 314q
(1)
O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Spolu se zasláním návrhu na schválení dohody o vině a trestu předseda senátu poškozeného upozorní, že má právo se ve lhůtě, kterou mu stanoví, k návrhu vyjádřit, pokud tak již neučinil při sjednávání dohody o vině a trestu. Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
(2)
Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na schválení dohody o vině a trestu.
(3)
Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej, zda
a)
rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čintrestný čin, který je v tomto skutku spatřován,
b)
prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
c)
jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu, zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.
(4)
Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen, aby se vyjádřil.
(5)
Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu
§ 314r
(1)
Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu, pokud s ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3).
(2)
Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned. Pokud ve stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, postupuje soud podle odstavce 2.
(4)
Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle § 229.
(5)
Vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1, § 172 odst. 1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až f), nebo v § 223a odst. 1, soud rozhodne o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání nebo trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1. Soud přeruší trestní stíhání též tehdy, nelze-li obviněnému doručit předvolání k veřejnému zasedání.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavce 5 může státní zástupce podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
§ 314s
Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení, která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené v § 72a odst. 1 až 3.
HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ
§ 315
Příslušnost ve vykonávacím řízení
(1)
Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon zařizuje předseda senátu.
(2)
Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3)
Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání nákladů trestního řízenítrestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí, není-li dále stanoveno něco jiného, předseda senátu soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
Oddíl druhý
Výkon trestu odnětí svobody
§ 320
Obecná ustanovení
(1)
Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
(2)
U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
(3)
Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených (§ 36 odst. 2 tr. zák.) stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
§ 321
Nařízení výkonu trestu
(1)
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon tohoto trestu u odsouzeného, který je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí; předseda senátu odvolacího soudu tak může učinit i u odsouzeného, který není ve vazbě, je-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že odsouzený uprchne nebo se bude skrývat.
(2)
Nebylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že pobyt odsouzeného na svobodě je nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, a není tak dán důvod pro okamžité nařízení výkonu trestu odnětí svobody, může předseda senátu k nastoupení trestu poskytnout odsouzenému přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3)
Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán. Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho dodání do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá policejní orgánpolicejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byl odsouzený do výkonu trestu dodán, popřípadě jaké okolnosti dodání do výkonu trestu brání.
Odklad výkonu trestu
§ 322
(1)
Předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.
(2)
Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
(3)
Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čintrestný čin než za zvlášť závažný zločin, předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.
(4)
Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může předseda senátu odložit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život, nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první předseda senátu zohlední nejlepší zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena, a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(5)
Jestliže bylo podle odstavce 4 rozhodnuto o odložení výkonu trestu odnětí svobody za současného
a)
vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně § 330a a 350k,
b)
uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c)
rozhodnutí, aby se odsouzená ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e.
(6)
Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného odložení nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody odložen, předseda senátu odklad výkonu trestu odvolá. Odvolat odklad výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 4 může předseda senátu i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto odkladu řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 4.
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 4, odkladný účinek.
§ 323
(1)
Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(2)
Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší než tři měsíce může povolit předseda senátu, a to jen výjimečně ze zvlášť důležitých důvodů, zejména mohl-li by výkon trestu mít pro odsouzeného nebo jeho rodinu mimořádně těžké následky. Odklad lze však povolit nejdéle na dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(3)
Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného odkladu, předseda senátu odklad odvolá.
(4)
Proti rozhodnutí, jímž byl povolen odklad výkonu trestu podle odstavce 2, může státní zástupce podat stížnost.
§ 324
Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
(1)
O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o rozhodování o přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené, též na návrh odsouzeného nebo i bez takového návrhu samosoudce.
(2)
Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí být odsouzený vyslechnut.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 324a
Rozhodování o návrhu na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou
(1)
O návrhu odsouzeného na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o takovém návrhu rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jeho doručení soudu.
(2)
Byl-li návrh podle odstavce 1 podán po lhůtě stanovené zákonem upravujícím výkon trestu odnětí svobody nebo osobou, která k podání návrhu není oprávněna, samosoudce jej zamítne. Toto rozhodnutí může samosoudce učinit mimo veřejné zasedání.
(3)
Samosoudce na základě návrhu podle odstavce 1 přezkoumá rozhodnutí ředitele věznice o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou z hlediska jeho zákonnosti a odůvodněnosti. Shledá-li návrh nedůvodným nebo bylo-li v době od doručení návrhu soudu rozhodnuto o umístění odsouzeného do jiného oddělení věznice s ostrahou z důvodu změny míry vnějších a vnitřních rizik, návrh zamítne. Nepostupuje-li samosoudce podle věty druhé, rozhodnutí zruší, a je-li vada odstranitelná ve veřejném zasedání, ve věci sám rozhodne; nelze-li takto postupovat, rozhodnutí zruší a uloží řediteli věznice, aby o umístění do některého z oddělení věznice s ostrahou znovu rozhodl.
(4)
Ředitel věznice je při novém rozhodování o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou vázán právním názorem, který ve věci samosoudce vyslovil, a je povinen provést úkony, jejichž provedení samosoudce nařídil; do vydání nového rozhodnutí nedochází ke změně umístění odsouzeného.
(5)
Rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 se doručuje i řediteli věznice.
Přerušení výkonu trestu
§ 325
(1)
Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může samosoudce výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.
(2)
Samosoudce přeruší výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě po dokončení 12. týdne těhotenství a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť závažný zločin, a to na dobu jednoho roku po porodu.
(3)
Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může samosoudce přerušit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život, nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první samosoudce zohlední nejlepší zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena, a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá stanovisko ředitele věznice a zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(4)
Jestliže bylo podle odstavce 3 rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody za současného
a)
vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně § 330a a 350k,
b)
uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c)
rozhodnutí, aby se odsouzená ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e.
(5)
Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného přerušení nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, samosoudce přerušení výkonu trestu odvolá. Odvolat přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 3 může samosoudce i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto přerušení řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 3.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 3, odkladný účinek.
§ 327
(1)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a)
vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b)
vyhoštěn.
(2)
Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne předseda senátu, že se trest odnětí svobody nebo jeho zbytek vykoná.
(3)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 328
Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků
(1)
Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby.
(2)
Jestliže odsouzený ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný čintrestný čin a konal řádně vojenskou službu, upustí soud od výkonu trestu nebo jeho zbytku; jinak rozhodne, že se trest nebo jeho zbytek vykoná. Bylo-li upuštěno od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon odložen nebo přerušen.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Podmíněné odsouzení
§ 329
(1)
Předseda senátu pravidelně, nejméně jednou za šest měsíců, zjišťuje, zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a dodržuje uložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost anebo výchovné opatření; to neplatí pro přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jehož kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, a pro uloženou povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části.
(2)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení za současného rozhodnutí, aby se podmíněně odsouzený zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e.
(3)
Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného.
§ 330
(1)
O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechá se podmíněné odsouzení v platnosti nebo se trest vykoná, rozhodne předseda senátu na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka, vykonává-li kontrolu tohoto přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření; jinak předseda senátu o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti připojit k němu uvedené stanovisko probačního úředníka.
(2)
Byl-li návrh odsouzeného na zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření zamítnut, může jej odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření.
(3)
Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, a rozhodnutí, kterým se zruší uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo veřejné zasedání. Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se předseda senátu opírá též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 330a
(1)
Při výkonu dohledu nelze podmíněně odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo z odsuzujícího rozsudku.
(2)
Považuje-li to předseda senátu za vhodné, požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby.
(3)
Na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený, u něhož byl vysloven dohled, osvědčil, zruší se uložený dohled, uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechává se podmíněné odsouzení s dohledem v platnosti nebo se trest vykoná, se obdobně použije § 330.
(4)
Návrh na zrušení uloženého dohledu může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; jinak předseda senátu o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti připojit k němu uvedené stanovisko probačního úředníka. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Podmíněné propuštění
§ 331
(1)
O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje předseda senátu na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody, může návrh na podmíněné propuštění podat pouze prostřednictvím věznice, jinak mu předseda senátu návrh vrátí s poučením o nutnosti podat jej tímto způsobem. Předseda senátu vyrozumí o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného, který o to požádal (§ 228 odst. 4).
(2)
Návrh na podmíněné propuštění podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko ředitele věznice, že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba.
(3)
Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že se odsouzený podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce předseda senátu mimo veřejné zasedání.
(4)
K návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění se může připojit též zájmové sdružení občanů, pokud nabídne převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Souhlasí-li s tím odsouzený, může zájmové sdružení občanů před připojením se k návrhu odsouzeného požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest, aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.
(5)
Byl-li návrh odsouzeného na podmíněné propuštění zamítnut nebo vzat zpět, může ho odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí nebo ode dne, kdy bylo zpětvzetí návrhu doručeno soudu; to neplatí, byl-li návrh zamítnut nebo vzat zpět pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
§ 331a
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění za současného
a)
vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně § 330a a 350k,
b)
uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c)
rozhodnutí, aby se podmíněně propuštěný ve stanovené části zkušební doby zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e,
d)
rozhodnutí, aby podmíněně propuštěný ve zkušební době vykonal práce ve prospěch poskytovatele obecně prospěšných prací, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 336 až 339,
e)
rozhodnutí, aby podmíněně propuštěný složil na účet soudu částku určenou na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti, může předseda senátu na žádost odsouzeného z důležitých důvodů
1.
odložit složení této částky, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ode dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo
2.
povolit splácení této částky v měsíčních splátkách tak, aby byla celá zaplacena nejpozději do konce stanovené zkušební doby.
(2)
Považuje-li předseda senátu výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329 odst. 3.
§ 332
(1)
Na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled, anebo zda se zbytek trestu vykoná nebo se ponechává podmíněné propuštění v platnosti, se použijí obdobně § 330 a 330a. Proti rozhodnutím podle věty první je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2)
Při rozhodování o osvědčení podmíněně propuštěného se předseda senátu opírá též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
§ 333
(1)
O návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje předseda senátu ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění, může též mimo veřejné zasedání. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o návrhu rozhodnout nejpozději do 30 dnů od doručení soudu. Rozhodnutí podle § 332 činí předseda senátu soudu, který odsouzeného z trestu podmíněně propustil.
(2)
Před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku trestu musí být odsouzený vyslechnut; to neplatí, postupuje-li předseda senátu podle § 331 odst. 3.
(3)
Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby a uložení dohledu anebo jiných opatření uvedených v § 89 odst. 2 trestního zákoníku. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 333a
Pokud byl obviněný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, může předseda senátu odsouzenému uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, které trvá až do doby, kdy odsouzený vykoná trest nebo nastane jiná skutečnost, s níž je spojen zánik výkonu trestu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Pro případy podle věty první se § 77a odst. 2 až 6 použijí obdobně.
§ 334
Započítání vazby a trestu
(1)
O započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní svoboda obviněného byla omezena.
(2)
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3)
O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu odnětí svobody za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo věznice, stalo-li se tak v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu na zdraví úmyslně, rozhoduje samosoudce ve veřejném zasedání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl třetí
Výkon trestu domácího vězení
§ 334a
Nařízení výkonu trestu domácího vězení
(1)
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému a příslušnému středisku Probační a mediační služby nařízení výkonu tohoto trestu, v kterém určí
a)
počátek výkonu tohoto trestu a
b)
místo výkonu tohoto trestu.
(2)
Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak, aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.
(3)
Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutím k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený zaměstnán, přihlédne i k místu výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy do zaměstnání.
§ 334b
Kontrola výkonu trestu domácího vězení
(1)
Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu odsouzeného nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem. Za tím účelem je odsouzený povinen umožnit probačnímu úředníkovi vstup do místa výkonu trestu a strpět pořízení svých biometrických údajů probačním úředníkem na jeho žádost při zahájení elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na porušení kontrolovaných povinností. Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.
(2)
Pokud nebyly při výkonu elektronické kontroly podle odstavce 1 zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení, uchovávají se záznamy o pohybu odsouzeného nejdéle po dobu dvanácti měsíců po skončení výkonu elektronické kontroly.
§ 334c
Kontrola podmínek výkonu trestu domácího vězení
(1)
Pokud bylo odsouzenému zároveň s trestem domácího vězení uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(2)
Nedodržuje-li odsouzený stanovené podmínky domácího vězení a uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření anebo nevede-li řádný život, sdělí tuto skutečnost probační úředník bezodkladně soudu, který výkon trestu nařídil; při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího nedodržení stanovených podmínek domácího vězení nebo uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření bude informovat předsedu senátu.
§ 334d
Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení
(1)
Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.
(2)
Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá.
(3)
Doba, po kterou byl výkon trestu domácího vězení odložen nebo přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 334e
Změna trestu domácího vězení
(1)
Probační úředník může se souhlasem odsouzeného z důležitých důvodů stanovit jiné místo výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat; přitom se nesmí změnit počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený v obydlí nebo jeho části zdržovat. O změně místa výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, informuje probační úředník bez zbytečného odkladu soud, který trest domácího vězení uložil. Jiné místo výkonu trestu domácího vězení se stanoví zejména po vykázání ze společného obydlí podle jiného právního předpisu.
(2)
Nesouhlasí-li odsouzený se změnou místa výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, anebo nesouhlasí-li předseda senátu se změnami podle odstavce 1, rozhodne o změně na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka nebo i bez takového návrhu předseda senátu soudu, který trest domácího vězení uložil.
(3)
Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů o změně přiměřených omezení a přiměřených povinností nebo výchovných opatření uložených odsouzenému; přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit rozsah přiměřených omezení, přiměřených povinností a výchovných opatření.
(4)
Na rozhodnutí o tom, zda se zruší přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled uložený odsouzenému, kterému byl uložen trest domácího vězení, se obdobně použijí § 330 a 330a.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 334f
Upuštění od výkonu trestu domácího vězení
(1)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a)
vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b)
vyhoštěn.
(2)
Nedojde-li k vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne předseda senátu, že se trest domácího vězení nebo jeho zbytek vykoná.
(3)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní nebo z jiných obdobně závažných důvodů.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 334g
Rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody
(1)
O výkonu náhradního trestu odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu domácího vězení v platnosti rozhodne předseda senátu na návrh státního zástupce, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O tomto rozhodnutí předseda senátu vyrozumí příslušné středisko Probační a mediační služby. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2)
Výkon trestu domácího vězení se přerušuje vyhlášením rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody, a to do dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo rozhodnutí o ponechání trestu domácího vězení v platnosti; v případě ponechání tohoto trestu v platnosti se přiměřeně postupuje podle § 334a. O tom musí být odsouzený poučen.
(3)
Pokud byl trest domácího vězení ponechán v platnosti při uložení dalších dosud neuložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovných opatření uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
§ 334h
Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou stanovit podrobnosti kontroly výkonu trestu domácího vězení.
Oddíl čtvrtý
Výkon trestu obecně prospěšných prací
§ 335
Obecné ustanovení
Trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento obvod.
§ 336
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných prací, předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Pokud bylo odsouzenému zároveň uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(2)
Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329 odst. 3.
§ 336a
Stanovení podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací
(1)
Odsouzený je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací. Ve výzvě probační úředník odsouzeného upozorní na následky nesplnění této povinnosti.
(2)
Po projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací stanoví probační úředník se souhlasem odsouzeného druh a místo výkonu tohoto trestu, poskytovatele obecně prospěšných prací a den nástupu výkonu tohoto trestu; pokud má být trest obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, informuje o tom soud, který trest obecně prospěšných prací uložil. Probační úředník odsouzeného poučí o povinnosti nastoupit ve stanovený den k výkonu trestu obecně prospěšných prací ke stanovenému poskytovateli obecně prospěšných prací a upozorní jej na následky nesplnění této povinnosti.
(3)
Při stanovení druhu a místa výkonu trestu obecně prospěšných prací, poskytovatele obecně prospěšných prací a dne nástupu výkonu tohoto trestu vychází probační úředník z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíží ke zdravotnímu stavu odsouzeného a k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu svého bydliště; přitom postupuje v součinnosti s poskytovatelem obecně prospěšných prací, u něhož budou obecně prospěšné práce vykonávány, a pokud má být trest obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, též v součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(4)
Nesouhlasí-li odsouzený s podmínkami výkonu trestu obecně prospěšných prací, rozhodne o nich na návrh probačního úředníka předseda senátu soudu, který trest obecně prospěšných prací uložil. V rozhodnutí předseda senátu odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací a o jeho povinnosti dostavit se v den stanovený probačním úředníkem ke stanovenému poskytovateli obecně prospěšných prací; zároveň jej upozorní na následky nesplnění těchto povinností. Návrh podle věty první podá probační úředník i v případě, nestanoví-li pro nesouhlas odsouzeného druh a místo výkonu obecně prospěšných prací, poskytovatele obecně prospěšných prací a den nástupu výkonu tohoto trestu do jednoho měsíce od doručení opisu rozhodnutí podle odstavce 1 příslušnému středisku Probační a mediační služby.
(5)
Na změnu druhu nebo místa výkonu trestu obecně prospěšných prací anebo poskytovatele obecně prospěšných prací se přiměřeně použijí odstavce 1 až 4.
§ 337
(1)
Při výkonu kontroly trestu obecně prospěšných prací postupuje probační úředník v součinnosti s poskytovatelem obecně prospěšných prací, u něhož jsou obecně prospěšné práce vykonávány.
(2)
Nesplní-li odsouzený povinnosti stanovené v § 336a odst. 1, 2 a 4, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, nedodržuje přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, pokud bylo zároveň uloženo, nebo jinak maří výkon tohoto trestu anebo nevede řádný život, probační úředník nebo jeho prostřednictvím poskytovatel obecně prospěšných prací, u něhož jsou obecně prospěšné práce vykonávány, tuto skutečnost bezodkladně sdělí soudu, který trest obecně prospěšných prací uložil; při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení sjednaných podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací, nevykonávání uloženého trestu ve stanovené době nebo nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření bude informovat předsedu senátu. Probační úředník soudu bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest obecně prospěšných prací vykonal.
§ 338
(1)
Poskytovatelé obecně prospěšných prací sdělují své požadavky na vykonání obecně prospěšných prací středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém mají být obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou povinni mu sdělit každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku. Probační a mediační služba informuje soud na jeho žádost o potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném obvodu.
(2)
Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací Probační a mediační služba spolupracuje s poskytovateli obecně prospěšných prací.
§ 338a
Na rozhodnutí o tom, zda se zruší přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření uložené odsouzenému, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se obdobně použije § 330.
§ 339
Odklad a přerušení výkonu trestu
(1)
Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest vykonat.
(2)
Výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho roku po porodu.
(3)
Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen, nabylo právní moci. Je-li důvodem odložení nebo přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací do doby ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Příslušný orgán poskytující zvláštní ochranu a pomoc neprodleně vyrozumí předsedu senátu o ukončení jejich poskytování.
(4)
Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá.
(5)
Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen nebo přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 340
Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků
(1)
Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby.
(2)
Ustanovení § 339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených, jimž byl výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 340a
Upuštění od výkonu trestu
(1)
Předseda senátu upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku, jestliže je odsouzený v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 340b
Přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody
(1)
O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuložených přiměřených omezení, přiměřených povinností nebo případně výchovných opatření, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda senátu na návrh státního zástupce, probačního úředníka, poskytovatele, u něhož jsou obecně prospěšné práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka, nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích předseda senátu vyrozumí středisko Probační a mediační služby v obvodu soudu, v němž je trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(2)
Výkon trestu obecně prospěšných prací se přerušuje vyhlášením rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody, a to do dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo rozhodnutí o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti; v případě ponechání tohoto trestu v platnosti se přiměřeně postupuje podle § 336. O tom musí být odsouzený poučen.
(3)
Pokud byl trest obecně prospěšných prací ponechán v platnosti při uložení dalších dosud neuložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovných opatření uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl pátý
Výkon některých dalších trestů
Výkon peněžitého trestu
§ 341
Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do jednoho měsíce, a upozorní ho, že jinak bude peněžitý trest vymáhán nebo přeměněn v trest odnětí svobody.
§ 342
(1)
Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů povolit
a)
odklad výkonu peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše jednoho roku od uplynutí lhůty podle § 341, nebo
b)
splácení peněžitého trestu v přiměřených měsíčních splátkách.
(2)
Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen, nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolá.
§ 342a
(1)
Předseda senátu upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže
a)
odsouzený se v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit, nebo
b)
by výkonem peněžitého trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 343
(1)
Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li jej odsouzený
a)
do jednoho měsíce poté, co byl k zaplacení vyzván,
b)
do jednoho měsíce poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo
c)
do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2)
Vymáhání peněžitého trestu předseda senátu nenařídí, postačují-li na jeho zaplacení prostředky z peněžité záruky nebo je-li zřejmé, že by jeho vymáhání mohlo být zmařeno nebo by bylo bezvýsledné.
(3)
Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije zajištěný majetek.
(4)
Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu, s výjimkou ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky. Peněžitý trest vymáhá celní úřad.
§ 343a
(1)
Předseda senátu zašle po marném uplynutí lhůty uvedené v § 343 odst. 1 celnímu úřadu opis rozsudku, jímž byl uložen peněžitý trest, a nařízení jeho vymáhání. Předseda senátu zároveň vyrozumí celní úřad o majetku odsouzeného, který je zajištěn pro účely výkonu peněžitého trestu, a uvede, zda se jedná o majetkovou trestní sankci podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí.
(2)
Předseda senátu neprodleně vyrozumí celní úřad o všech skutečnostech podstatných pro placení peněžitého trestu, zejména o upuštění od jeho výkonu a o přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody.
(3)
Celní úřad neprodleně vyrozumí soud o tom, že
a)
peněžitý trest byl vymožen,
b)
po přeměně peněžitého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody byla část peněžitého trestu zaplacena,
c)
vymáhání peněžitého trestu by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů,
d)
došlo ke zpeněžení majetku odsouzeného zajištěného za účelem výkonu peněžitého trestu,
e)
průběh vymáhání ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, nebo
f)
nedoplatek peněžitého trestu byl odepsán.
§ 344
(1)
O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu mimo veřejné zasedání; před rozhodnutím umožní odsouzenému, aby se k věci vyjádřil. Ve veřejném zasedání rozhodne tehdy, pokud o to odsouzený výslovně požádá.
(2)
Odsouzený může odvrátit výkon trestu odnětí svobody, na který byl přeměněn peněžitý trest nebo jeho zbytek, tím, že peněžitý trest nebo jeho část zaplatí; o zaplacení peněžitého trestu nebo jeho části informuje soud. Předseda senátu neprodleně poté, co se hodnověrně dozví, že po přeměně peněžitého trestu byla zaplacena alespoň částka odpovídající jedné denní sazbě, rozhodne o tom, jakou část přeměněného trestu odnětí svobody je třeba vykonat, pokud nedošlo k zaplacení celého peněžitého trestu.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Zajištění výkonu peněžitého trestu
§ 344a
(1)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu, nebo byl-li takový trest uložen a je třeba zajistit jeho výkon, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(3)
Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 344b
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(3)
Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4)
Není-li tím ohrožen účel trestního řízenítrestního řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci spadající do určené části majetku, která podléhá zajištění, pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy soudu nebo v přípravném řízení státního zástupce peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě věci spadající do určené části majetku podléhající zajištění.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění anebo změnu zajištěné věci, odkladný účinek.
Výkon trestu propadnutí majetku
§ 345
Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, opis rozsudku bez odůvodnění k provedení tohoto trestu. Předseda senátu zároveň uvede, zda jde o majetkovou trestní sankci.
§ 346
(1)
Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti, zda se tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k tomu, že je jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu na návrh organizační složky státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu jde. Takovou žádost je možno podat jen do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci, které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy teprve později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3)
Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu.
(4)
Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1, nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.
Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku
§ 347
(1)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu propadnutí majetku, nebo byl-li takový trest uložen a je třeba zajistit jeho výkon, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce majetek obviněného nebo jeho určenou část zajistit. Předseda senátu zajistí majetek obviněného nebo jeho určenou část vždy, uložil-li trest propadnutí majetku rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 348
(1)
Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.
(2)
Na rozhodování o zajištění majetku a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 349
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část zajištěny, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(3)
Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4)
Není-li tím ohrožen účel trestního řízenítrestního řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci spadající do určené části majetku, která podléhá zajištění, pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy soudu nebo v přípravném řízení státního zástupce peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě věci spadající do určené části majetku podléhající zajištění.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění anebo změnu zajištěné věci, odkladný účinek.
§ 349b
Výkon trestu propadnutí věci nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty
Opis rozsudku bez odůvodnění, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, nebo jímž bylo vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu. Předseda senátu zároveň uvede, zda jde o majetkovou trestní sankci. Byla-li věc, na kterou se vztahuje trest propadnutí věci anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty nevykonává.
§ 350
Výkon trestu zákazu činnosti
(1)
Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činemtrestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat anebo ji nemohl vykonávat, protože se k tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu činnosti.
(2)
O podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti rozhoduje předseda senátu na návrh odsouzeného ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Zájmové sdružení občanů se může připojit k návrhu odsouzeného, nabídne-li převzetí záruky za dovršení jeho nápravy. Byl-li návrh odsouzeného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
(3)
Rozhodnutí o tom, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo veřejné zasedání.
(4)
Na rozhodnutí o tom, zda se odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, ponechá se podmíněné upuštění v platnosti nebo se zbytek trestu zákazu činnosti vykoná, se obdobně použije § 330.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost jen proti výroku o stanovení délky zkušební doby.
§ 350a
Výkon trestu zákazu pobytu
(1)
O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a policejní orgánpolicejní orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní úřad a policejní orgánpolicejní orgán, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
(2)
Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz pobytu, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním poměru.
(3)
Z důležitých důvodů může policejní orgánpolicejní orgán v místě jeho bydliště nebo pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se vztahuje zákaz pobytu.
(4)
Po dobu, po kterou odsouzený vykonává vojenskou činnou službu, se trest zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu této služby žádný trestný čintrestný čin a konal řádně vojenskou službu, předseda senátu od výkonu trestu zákazu pobytu nebo jeho zbytku upustí. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5)
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu pobytu, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně použije § 350. Na rozhodnutí o tom, zda se zruší uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, se obdobně použije § 330.
(6)
Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve veřejném zasedání samosoudce, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 350aa
Výkon trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1)
Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu držení a chovu zvířat, o započtení doby, po kterou bylo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci odsouzenému před právní mocí rozsudku znemožněno držet nebo chovat zvířata, která jsou předmětem zákazu, anebo o ně pečovat, nebo je nemohl držet nebo chovat anebo o ně pečovat, protože se k tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu držení a chovu zvířat. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2)
Předseda senátu může na návrh odsouzeného stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem trestu zákazu držení a chovu zvířat. Tuto lhůtu může předseda senátu na návrh odsouzeného opakovaně prodloužit. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu držení a chovu zvířat, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně použije § 350.
§ 350ab
Kontrola výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu držení a chovu zvířat, předseda senátu zašle jeho opis krajské veterinární správě, v jejímž obvodu odsouzený bydlí nebo, nemá-li odsouzený stálé bydliště, v jejímž obvodu se zdržuje nebo pracuje. Předseda senátu zašle krajské veterinární správě rovněž opis rozhodnutí o zápočtu podle § 350aa odst. 1, o stanovení lhůty k zajištění péče o zvíře a její prodloužení podle § 350aa odst. 2, a o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu držení a chovu zvířat nebo o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu. Jestliže odsouzený v rámci výkonu zaměstnání nebo povolání pečuje o zvířata, která jsou předmětem zákazu držení a chovu zvířat, nebo s nimi pracuje, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním nebo obdobném poměru.
(2)
Krajská veterinární správa provádí namátkovou kontrolu obydlí, jiných prostor a pozemků, které odsouzený vlastní nebo užívá anebo kde se zdržuje; odsouzený je povinen za tímto účelem umožnit vstup do obydlí a jiných prostor a na pozemky a strpět úkony bezprostředně související s touto kontrolou.
(3)
Nedodržuje-li odsouzený zákaz držení a chovu zvířat, sdělí tuto skutečnost krajská veterinární správa bezodkladně Policii České republiky.
Výkon trestu vyhoštění
§ 350b
(1)
Jakmile nabyde právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu PoliciiPolicii České republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval.
(2)
Nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda senátu poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci.
(3)
Lhůtu uvedenou v odstavci 2 může předseda senátu na žádost odsouzeného i opakovaně prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil všechny úkony potřebné k obstarání cestovních dokladů a dalších náležitostí potřebných k vycestování, avšak dosud nemůže z České republiky vycestovat.
(4)
Požádal-li odsouzený k trestu vyhoštění o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu4), a nejde-li o případy, kdy jako žadatel není oprávněn setrvat na území České republiky, předseda senátu odloží výkon trestu vyhoštění. O odložení výkonu trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán příslušný k řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu4) a zároveň jej požádá, aby mu neprodleně po ukončení řízení oznámil, jakým způsobem bylo o žádosti rozhodnuto.
(5)
Byla-li odsouzenému k trestu vyhoštění udělena doplňková ochrana podle zvláštního právního předpisu4) nebo zvláštní ochrana a pomoc podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží výkon trestu vyhoštění na dobu jejího udělení. O odložení výkonu trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán příslušný k udělení doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu4) nebo orgán příslušný k poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního předpisu a zároveň je požádá, aby mu neprodleně oznámily skutečnost, že doplňková ochrana odsouzenému zanikla nebo mu byla odňata nebo že poskytování zvláštní ochrany a pomoci bylo ukončeno.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost.
§ 350c
Vyhošťovací vazba
(1)
Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou.
(2)
Nevyplývá-li z odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního.
(3)
Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá předseda senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění PoliciiPolicii České republiky.
§ 350d
Jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest vyhoštění, vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o nařízení výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. PoliciiPolicii České republiky v nařízení výkonu trestu podle § 350b odst. 1 zároveň požádá, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon trestu odnětí svobody.
§ 350e
Jestliže se rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo o účasti na amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody u odsouzeného, kterému byl uložen trest vyhoštění, vyrozumí předseda senátu ihned bez ohledu na právní moc takového rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu vyhoštění a Policii České republiky.
§ 350f
(1)
Byl-li odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest odnětí svobody, zajistí jeho vycestování z území České republiky Policie České republiky, která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného ve věznici převezme.
(2)
Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený, s výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.
§ 350g
(1)
Jestliže v době, kdy soud přistoupí k nařízení výkonu trestu vyhoštění, se odsouzený již na území České republiky nenachází, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu PoliciiPolicii České republiky a další úkony neprovádí.
(2)
Nebyl-li občan Evropské unie anebo jeho rodinný příslušník5) bez ohledu na státní příslušnost vyhoštěn do dvou let od pravomocného uložení trestu vyhoštění, předseda senátu ověří, zda nenastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.
§ 350h
Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění
(1)
Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit výkon trestu vyhoštění. Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu přerušení odvolá.
(2)
Doba, po kterou byl výkon trestu vyhoštění přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(4)
Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku předseda senátu upustí, jestliže po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve vyhošťovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o pravomocném upuštění od výkonu trestu vyhoštění příslušnou věznici.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
§ 350i
(1)
Jakmile rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nabude právní moci, předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a nemá-li stálé bydliště, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje.
(2)
Odsouzený je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na příslušné středisko Probační a mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ve výzvě jej upozorní i na následky nesplnění této povinnosti.
(3)
Probační úředník stanoví se souhlasem odsouzeného podmínky výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Považuje-li za potřebné stanovit odsouzenému povinnost dostavovat se podle jeho pokynů k určenému útvaru Policie České republiky, stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České republiky. Při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu postupuje probační úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie České republiky, k němuž se má odsouzený v určené době dostavovat. Probační úředník poučí odsouzeného o povinnosti dostavovat se podle jeho pokynů na středisko Probační a mediační služby nebo k určenému útvaru Policie České republiky a upozorní ho na následky nesplnění této povinnosti.
(4)
Nesouhlasí-li odsouzený s podmínkami výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, rozhodne o nich na návrh probačního úředníka předseda senátu soudu, který trest uložil. V rozhodnutí předseda senátu odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby nebo k určenému útvaru Policie České republiky; zároveň ho upozorní na následky nesplnění této povinnosti.
§ 350j
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu, se obdobně použije § 350.
Oddíl šestý
Výkon dohledu a kontrola chování odsouzeného probačním úředníkem
§ 350k
Výkon dohledu prováděný probačním úředníkem
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým byl odsouzenému uložen dohled, zašle předseda senátu jeho opis středisku Probační a mediační služby, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
(2)
Pokud bylo odsouzenému zároveň uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo v § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(3)
Považuje-li to předseda senátu za potřebné, požádá Probační a mediační službu, aby v pravidelných termínech, které předseda senátu stanoví, probační úředník vykonávající dohled informoval soud o průběhu výkonu dohledu, dodržování uložených podmínek, probačního plánu, přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření odsouzeným a o jeho poměrech.
(4)
Pokud odsouzený, kterému byl uložen dohled, poruší závažným způsobem nebo opakovaně podmínky dohledu nebo probační plán, nedodržuje přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jejichž kontrolu vykonává Probační a mediační služba, neposkytne probačnímu úředníku součinnost anebo se k němu v jím určené lhůtě nedostaví, informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu senátu. Při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení uložených podmínek nebo probačního plánu, nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, neposkytnutí součinnosti nebo nedostavení se k němu bude informovat předsedu senátu.
(5)
Shledá-li probační úředník, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o osvědčení, zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti, výchovného opatření nebo dohledu, přeměně trestu nebo jeho zbytku, výkonu náhradního trestu odnětí svobody, nařízení výkonu trestu nebo jeho zbytku anebo o tom, zda se odsouzenému, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, ukládá trest, podá soudu návrh na vydání takového rozhodnutí.
§ 350l
Kontrola přiměřených omezení, přiměřených povinností a výchovných opatření probačním úředníkem
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým bylo odsouzenému uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) anebo v § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, může předseda senátu zaslat jeho opis středisku Probační a mediační služby, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje, považuje-li to s ohledem na způsob jejich kontroly za vhodné.
(2)
Předseda senátu zároveň pověří Probační a mediační službu sledováním dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, a může požádat, aby v pravidelných termínech, které zároveň stanoví, informoval probační úředník soud o dodržování uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(3)
Pokud odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně nedodržuje přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, neposkytne probačnímu úředníku součinnost anebo se k němu v jím určené lhůtě nedostaví, informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu senátu. Při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, neposkytnutí součinnosti nebo nedostavení se k němu bude informovat předsedu senátu.
(4)
Shledá-li probační úředník, který sleduje dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o osvědčení, zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, přeměně trestu nebo jeho zbytku, nařízení výkonu trestu nebo jeho zbytku anebo o tom, zda se odsouzenému, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, ukládá trest, podá soudu návrh na vydání takového rozhodnutí.
(5)
Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, byl-li rozhodnutím uvedeným v odstavci 1 zároveň uložen dohled, trest domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací.
Oddíl sedmý
Promlčení výkonu trestu
§ 350m
O promlčení výkonu trestu rozhoduje na návrh odsouzeného nebo i bez takového návrhu předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí může státní zástupce podat stížnost, která má odkladný účinek; proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu může podat stížnost též odsouzený.
Oddíl osmý
Výkon ochranného opatření
§ 351
Nařízení výkonu ochranného léčení
(1)
Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody. Spolu s nařízením výkonu ochranného léčení zašle předseda senátu i opis rozhodnutí, kterým bylo ochranné léčení uloženo, a znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu osoby, které bylo uloženo ochranné léčení, pokud byly v průběhu trestního řízenítrestního řízení opatřeny.
(2)
Je-li osoba, které bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.
(3)
Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.
(4)
Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu, který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.
(5)
O započetí výkonu ochranného léčení vyrozumí předseda senátu okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává, a zašle mu písemnosti uvedené v odstavci 1.
(6)
Samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává, může nařídit jeho výkon jinému zdravotnickému zařízení; zdravotnickému zařízení, v němž bude ochranné léčení nadále vykonáváno, zašle písemnosti uvedené v odstavci 1 a sdělí mu, jaká část doby uvedené v § 99 odst. 6 větě druhé trestního zákoníku již uplynula. Nařídil-li samosoudce výkon ochranného léčení podle věty první mimo obvod okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení dosud vykonává, zašle okresnímu soudu, v jehož obvodu má být ochranné léčení dále vykonáváno, informace uvedené v odstavci 1 a případně další písemnosti, které mají význam pro běh lhůty podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku a pro další rozhodování o ochranném léčení. O nařízení výkonu ochranného léčení podle věty první informuje soud, který ochranné léčení uložil.
§ 351a
Změna ochranného léčení
(1)
O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává; tento samosoudce rozhoduje na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo i bez takového návrhu i o změně ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci. Ústavní ochranné léčení může za podmínek stanovených v trestním zákoníku samosoudce změnit na zabezpečovací detenci, jestliže na základě návrhu nebo zprávy zdravotnického zařízení, ve kterých popíše průběh a výsledky dosavadního léčení, vykonávané ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování osoby, na níž se ochranné léčení vykonává, a tuto přeměnu vyžaduje účinná ochrana společnosti a nutnost působení na osobu, na níž se ochranné léčení vykonává, prostředky zabezpečovací detence. Dojde-li ke změně způsobu výkonu ochranného léčení nebo změně ochranného léčení na zabezpečovací detenci, informuje o tom samosoudce soud, který ochranné léčení uložil.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 352
Upuštění od výkonu ochranného léčení
O upuštění od výkonu ochranného léčení před jeho započetím rozhodne soud, který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
(1)
Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává; návrh na ukončení ochranného léčení podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ústavní ochranné léčení vykonáno tak, aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z ochranného léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení ochranného léčení zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení dohledu nad chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit.
(2)
O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. Samosoudce vyrozumí o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení soud, který uložil ochranné léčení nebo který uložil zabezpečovací detenci, která byla změněna na ochranné léčení.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 354
Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
(1)
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací detence, stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v němž má být zabezpečovací detence vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací detence a současně vyzve osobu, které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na svobodě, aby výkon zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení zabezpečovací detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon zabezpečovací detence u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. Spolu s nařízením výkonu zabezpečovací detence zašle předseda senátu i opis rozhodnutí, kterým byla zabezpečovací detence uložena, a znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu osoby, které byla uložena zabezpečovací detence, pokud byly v průběhu trestního řízenítrestního řízení opatřeny.
(2)
Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba, která je na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod, nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon zabezpečovací detence; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1. Není-li známo místo pobytu této osoby, užije se na příkaz k jejímu dodání do výkonu zabezpečovací detence přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu známo, lze použít k jejímu dodání do výkonu zabezpečovací detence ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byla tato osoba do výkonu zabezpečovací detence dodána, popřípadě jaké okolnosti jejímu dodání brání.
(3)
Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo nadřízeného, aby zařídil jeho dopravení do ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
(4)
Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem zabezpečovací detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se zabezpečovací detence vykonává, byla podávána v jím stanovených lhůtách zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací detence, se zaměřením na hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního zákoníku, a aby mu podal neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
(5)
O započetí výkonu zabezpečovací detence vyrozumí předseda senátu okresní soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává, a zašle mu písemnosti uvedené v odstavci 1; jedná-li se o započetí výkonu zabezpečovací detence, na kterou bylo změněno ochranné léčení, zašle mu případně i další písemnosti, které mají význam pro další rozhodování o zabezpečovací detenci.
§ 355
Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 356
Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
(1)
O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím rozhodne soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, které byla zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2)
Soud může upustit od výkonu zabezpečovací detence, jestliže odsouzený byl nebo má být
a)
vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b)
vyhoštěn.
(3)
Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se zabezpečovací detence vykoná.
§ 357
Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
(1)
Samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého, nejméně jednou za šest měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování trvají.
(2)
O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze zabezpečovací detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací detence, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, anebo i bez takového návrhu, ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává. Byla-li žádost osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti měsíců od právní moci rozhodnutí. Samosoudce vyrozumí o propuštění ze zabezpečovací detence soud, který uložil zabezpečovací detenci nebo který uložil ochranné léčení, které bylo změněno na zabezpečovací detenci.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 358
Na výkon zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije § 349b.
§ 358a
Výkon zabrání části majetku
Na výkon zabrání části majetku se přiměřeně použijí § 345 a 346.
§ 358b
Zajištění výkonu zabrání části majetku
(1)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení zabrání části majetku, nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho výkon, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistit věci obviněného nebo jiné osoby, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou splněny podmínky pro jejich zabrání podle § 102a trestního zákoníku.
(2)
K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(3)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(4)
Na rozhodování o zajištění výkonu zabrání části majetku a postup při zajištění se jinak použijí § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně. Na rozhodování o zrušení nebo omezení zajištění, na povolení provedení úkonu se zajištěným majetkem a na změnu zajištěné věci se obdobně použije § 344b.
Oddíl devátý
Výkon některých jiných rozhodnutí
§ 359
Upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel
(1)
Na návrh odsouzeného rozhodne předseda senátu ve veřejném zasedání o upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel, které bylo uloženo pro trestný čintrestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), pokud odsouzený uhradil dlužné výživné; odůvodňují-li vyhovění návrhu odsouzeného podklady a důkazy obsažené ve spise, může předseda senátu rozhodnout mimo veřejné zasedání.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 359a
Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
Není-li dále stanoveno jinak, na postup při výkonu dohledu nad odsouzeným, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled, anebo zda se mu ukládá trest, se použijí přiměřeně § 330 a 330a. O uložení trestu odsouzenému, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.
§ 360
Výkon vazby
Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.
§ 360a
Výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s některým opatřením nahrazujícím vazbu
(1)
Elektronickou kontrolu plnění povinností uložených v souvislosti s některým opatřením nahrazujícím vazbu zajišťuje Probační a mediační služba. Jakmile se rozhodnutí o výkonu elektronické kontroly stane vykonatelným, zašle je orgán rozhodující o vazbě bez zbytečného odkladu středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
(2)
Obviněný je povinen při výkonu kontroly podle odstavce 1 umožnit probačnímu úředníkovi vstup do určeného obydlí nebo jeho části (§ 73 odst. 3) a strpět pořízení svých biometrických údajů probačním úředníkem na jeho žádost při zahájení elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na porušení kontrolovaných povinností, jakož i jinak mu poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu. Ustanovení § 334b odst. 2 se použije obdobně.
(3)
Neplní-li obviněný povinnosti podléhající elektronické kontrole, sdělí tuto skutečnost probační úředník bezodkladně soudu a v přípravném řízení státnímu zástupci. Bezodkladně tuto skutečnost sdělí také policejnímu orgánu, který obviněného zadrží, je-li důvodná obava, že bude mařit účel vazby; na postup při zadržení obviněného se použije obdobně § 75. Probační úředník sdělí pro tento účel policejnímu orgánu údaje potřebné pro identifikaci obviněného a odůvodnění jeho případného zadržení.
§ 361
Vymáhání pořádkové pokuty
Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž byla uložena pořádková pokuta, vyzve policejní orgán, státní zástupce nebo předseda senátu, který pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do patnácti dnů, a upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno. Zaplacená pořádková pokuta připadá státu. Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu; tyto pořádkové pokuty vymáhá celní úřad.
§ 361a
Správa placení nákladů státu z trestního řízení
(1)
Při správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1, § 153 odst. 1 a v § 154 odst. 3 se postupuje podle daňového řádu. Ke správě placení těchto pohledávek je příslušný soud, s výjimkou pohledávek podle § 152 odst. 1 písm. a) a d), u kterých je ke správě placení příslušná Vězeňská službaVězeňská služba České republiky.
(2)
Pohledávky podle odstavce 1 vymáhá celní úřad.
(3)
Soud předá celnímu úřadu k vymáhání pohledávku uvedenou v § 152 odst. 1 písm. b), c), e) nebo f) pouze tehdy, pokud k jejímu uhrazení nepostačují prostředky z peněžité záruky.
§ 362
Opatření v souvislosti s rozhodováním o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání
(1)
Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc určenou obětemobětem trestné činnosti a soud a v přípravném řízení státní zástupce nerozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo trestní stíhání obviněného, v němž se pokračovalo, protože se obviněný neosvědčil ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, neskončilo vyslovením jeho viny, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistí, aby mu složená peněžitá částka byla vrácena.
(2)
Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo jestliže je podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestné činytrestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku) nebo pro trestný čintrestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 trestního zákoníku), pokud byly spáchány v souvislosti s řízením motorového vozidla, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zašle bezodkladně obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu obviněného a nemá-li obviněný trvalý pobyt na území České republiky, obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností v sídle soudu nebo státního zastupitelství, opis pravomocného rozhodnutí o
a)
podmíněném zastavení trestního stíhání; zavázal-li se obviněný zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, zašle předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce i informaci o předpokládaném datu ukončení doby trvání tohoto závazku, nepřichází-li v úvahu postup podle § 308 odst. 1,
b)
započtení doby, po kterou bylo obviněnému před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání oprávnění k řízení motorových vozidel v souvislosti s trestným činemtrestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat,
c)
tom, že zbytek závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebude vykonán,
d)
ponechání podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti,
e)
přijetí prodloužení závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo o přijetí takového nového závazku, nebo
f)
neosvědčení se ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání.
(3)
Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na potrestání složí peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti nebo jestliže se zaváže zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel, postupuje se přiměřeně podle odstavců 1 a 2.
HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
ZAHLAZENÍ ODSOUZENÍ
§ 363
O zahlazení odsouzení rozhoduje samosoudce na žádost odsouzeného nebo na návrh zájmového sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ upravený v § 69 odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve prospěch odsouzeného podat odvolání.
§ 364
(1)
O zahlazení odsouzení rozhoduje samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
(2)
Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 364a
Samosoudce okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje o
a)
zahlazení odsouzení cizozemským soudem, mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem anebo obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, které je zaznamenáno v evidenci Rejstříku trestů na základě uznání rozhodnutí cizozemského soudu nebo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního právního předpisu, nebo na které se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního právního předpisu hledí jako na odsouzení soudem České republiky,
b)
zahlazení odsouzení zaznamenaných v evidenci Rejstříku trestů na základě Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o výměně údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku trestů;
účinky v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva.
§ 365
(1)
Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci, vyrozumí samosoudce odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede rejstřík trestů; zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z rejstříku trestů.
(2)
Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu podána teprve po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost přesto podanou zamítne samosoudce bez šetření.
ČÁST ČTVRTÁ
NĚKTERÉ ÚKONY SOUVISÍCÍ S TRESTNÍM ŘÍZENÍM
HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
UDĚLENÍ MILOSTI A POUŽITÍ AMNESTIE
§ 366
Udělení milosti
(1)
President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2)
President republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3)
Nařídí-li to v řízení o udělení milosti president republiky, trestní řízenítrestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízenítrestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší.
§ 367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a)
se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b)
výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o milost vyřízena.
§ 368
Rozhodnutí o použití amnestie
Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 369
Podmíněné udělení milosti
Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod stanovenými podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného sleduje soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení § 329 o spolupráci se zájmovými sdruženími občanů se tu užije přiměřeně.
§ 370
Změna výměry trestu
(1)
Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných činůtrestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činytrestné činy amnestií nedotčené. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2)
Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který trest uložil v prvním stupni.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 461
Od 1. července 1990 lze předpisů o trestním řízenítrestním řízení platných před tímto dnem užít jen v mezích ustanovení této části.
§ 462
(1)
Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na potrestání před 1. červencem 1990, se užije předpisů platných před tímto dnem.
(2)
Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před 1. červencem 1990 se užije předpisů platných před tímto dnem.
(3)
Trestní příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními předpisy.
§ 463
(1)
Na řízení o obnově trestního řízenítrestního řízení, které bylo pravomocně skončeno před počátkem účinnosti tohoto zákona, užije se ustanovení tohoto zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují podle zákona, který je pro obviněného příznivější.
(2)
Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v prvním stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten soud, který by byl podle tohoto zákona věcně a místně příslušný; jestliže rozhodoval v prvním stupni bývalý státní soud, rozhoduje o návrhu na obnovu krajský (vyšší vojenský) soud, který by byl podle tohoto zákona ve věci místně příslušný.
§ 464
(1)
Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech trestných podle předpisů dříve účinných, které svou povahou a závažností odpovídají trestným činůmtrestným činům uvedeným v § 17.
(2)
Rozhodnutí a opatření týkající se výkonu rozsudků vyhlášených Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a v oboru vojenského soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí ministr spravedlnosti.
§ 465
(1)
Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činemtrestným činem, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2)
Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činemtrestným činem, a jiný sbíhající se trestný čintrestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3)
Byl-li trest smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest odnětí svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 466
(1)
Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí ministr spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství bezprostředně nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v posledním stupni. Po prošetření státní zastupitelství předloží ministru spravedlnosti stanovisko, v němž navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.
(2)
V případě, kdy v původním řízení byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, může ministr spravedlnosti požádat o prošetření podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona a o návrh vyřízení tohoto podnětu příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
§ 466a
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie11) a zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie12).
§ 466b
Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů Ministerstvem spravedlnosti
(1)
Ministerstvo spravedlnosti může, je-li to nezbytné pro výkon jeho působnosti v trestním řízenítrestním řízení, zpracovávat osobní údaje. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Ministerstvo spravedlnosti může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 466c
Pověřenec pro ochranu osobních údajů
(1)
Pověřencem pro ochranu osobních údajů, které Ministerstvo spravedlnosti zpracovává při výkonu své působnosti v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, (dále jen „pověřenec“) jmenuje ministr spravedlnosti státního zaměstnance zařazeného v Ministerstvu spravedlnosti, který je odborně připraven pro plnění úkolů uvedených v odstavci 2.
(2)
Pověřenec
a)
poskytuje v Ministerstvu spravedlnosti informace a poradenství o povinnostech v oblasti ochrany osobních údajů, včetně posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle zákona upravujícího zpracování osobních údajů,
b)
kontroluje s přihlédnutím k rizikovosti, povaze a rozsahu činností zpracování plnění povinností v oblasti ochrany osobních údajů a
c)
je v záležitostech týkajících se zpracování osobních údajů kontaktním místem pro Úřad pro ochranu osobních údajů a spolupracuje s ním.
(3)
Ministerstvo spravedlnosti zajistí pověřenci odpovídající podmínky k řádnému plnění jeho úkolů, včetně přístupu k osobním údajům a jejich zpracování a možnosti udržovat odborné vědomosti a dovednosti. Ministerstvo spravedlnosti dále zajistí, aby byl pověřenec informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů.
§ 467
Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se zrušuje.
§ 468
Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené podle tohoto zákona předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník soudu.
§ 468a
Jednoduchá rozhodnutí a úkony svěřené státnímu zástupci může v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem9) vydávat, provádět a činit v souvislosti s nimi příslušná administrativní opatření vyšší úředník státního zastupitelství. Za podmínek stanovených zákonem může činit jednotlivé úkony asistent státního zástupce.
§ 469
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.
§ 471
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
1)
§ 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
1a)
Zákon č. 412/2005 Sb.
1b)
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
4)
§ 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
5)
§ 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 161/2006 Sb. a zákona č. 428/2005 Sb.
9)
Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.
10)
Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.
11)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu.
12)
Nařízení Rady (EU) 2017/1939.
13)
Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností.
14)
§ 2 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 147/1961 Sb. | Zákon č. 147/1961 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o hospodaření s byty
Vyhlášeno 14. 12. 1961, datum účinnosti 14. 12. 1961, částka 69/1961
* Čl. I - Zákon č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Vedoucí Ústředního úřadu pro věci národních výborů se zmocňuje, aby vyhlásil úplné znění zákona o hospodaření s byty, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 14. 12. 1961
147
ZÁKON
ze dne 30. listopadu 1961,
kterým se mění a doplňuje zákon o hospodaření s byty
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 zní:
„(1)
Zdravé bydlení je jednou ze životních podmínek každého jednotlivce a tím i základní složkou životní úrovně obyvatelstva měst i venkova. Stát pečuje o zvyšování úrovně obyvatel i na tomto úseku a stará se, aby se s byty správně hospodařilo.
(2)
Úkoly s tím spojené zajišťují především místní národní výbory, které mají nejlepší možnost hospodařit s byty na základě posouzení místních podmínek a se znalostí poměrů každého jednotlivého občana, s přihlédnutím k rozvoji národního hospodářství. Při plnění těchto úkolů vytvářejí národní výbory podmínky, aby se na provádění bytové politiky v co největším počtu podíleli pracující a společenské organizace, zejména Revoluční odborové hnutí, a aby přitom byla plně uplatněna iniciativa a aktivita občanů.“
2.
§ 4 zní:
„Rozpočtové, hospodářské a jiné organizace socialistického sektoru (dále jen „organizace“), které mají podnikové byty (§ 77 odst. 1), vedou pro každou obec, v níž jsou tyto byty, seznamy uchazečů, kteří jsou jejich zaměstnanci a v obci trvale pracují.“
3.
§ 6 zní:
„(1)
Lidová bytová družstva (dále jen „družstva“) vedou pro každou obec, v níž mají své družstevní byty, seznam uchazečů, kteří jsou členy družstva.
(2)
V obcích uvedených v § 3 odst. 2 zapíše družstvo do seznamu uchazeče, kteří nemají v obci vlastního bytu, jen tehdy, jestliže jsou členy družstva a v obci trvale pracují.
(3)
O stavebních bytových družstvech a bytech v jejich domech platí zvláštní předpisy.*)“
4.
§ 9 odst. 3 zní:
„(3)
Mají-li se v časovém údobí, na něž se sestavuje pořadí, přidělovat též byty pracovníkům nezbytných služeb (§ 82 č. 2), zapíše místní národní výbor do zvláštní skupiny v místním pořadníku uchazeče, jejichž pobyt v obci je nezbytně nutný pro zajištění veřejných služeb, a to v takovém pořadí, které odpovídá významu jejich práce, a podle jejich bytové potřeby.“
5.
§ 18 zní:
„(1)
Místní národní výbor přiděluje byty uchazečům zapsaným do pořadníku, a to podle pořadí uchazečů, přihlížeje však zároveň k tomu, aby byt byl počtem i rozměry místností vzhledem k počtu příslušníků uchazečovy domácnosti i vzhledem k místním poměrům přiměřený uchazečově bytové potřebě.
(2)
Osobě, jež není zapsána do pořadníku, lze přidělit náhradní byt,
1.
jestliže má svůj dosavadní byt vyklidit na příkaz k vyklizení (§ 42 odst. 1) nebo na příkaz stavebního úřadu;
2.
byla-li o svůj byt připravena živelní pohromou.
(3)
Osobě, jež není zapsána do pořadníku, lze přidělit byt,
1.
jde-li při prvém přidělení o uchazeče,
a)
pro něhož organizace, ve které pracuje, v dohodě se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí provedla takové stavební úpravy, kterými se získá byt z prostor sloužících k jiným účelům než k bydlení nebo nezpůsobilých k bydlení;
b)
jemuž dal místní národní výbor souhlas, aby vlastním nákladem provedl takovou stavební úpravu, kterou se získal byt z prostor sloužících k jiným účelům než k bydlení nebo nezpůsobilých k bydlení;
2.
jde-li o osobu, jíž je nutno přidělit byt ve státním zájmu;
3.
jde-li o osobu, která dobrovolně uvolní svůj byt. V tomto případě lze však přidělit byt nejvýše stejné hodnoty a vybavení, ale s menším úhrnem podlahové plochy obytných místností.“
6.
§ 22 zní:
„Nedojde-li mezi nájemníkem, jemuž byl byt přidělen, a vlastníkem domu k dohodě o nájemném a vedlejších platech spojených s užíváním bytu, rozhodne o nich místní národní výbor.“
7.
§ 24 včetně nadpisu zní:
„Seznamy volných a přidělených bytů
(1)
Místní národní výbory vedou seznamy všech nově vystavěných, zřízených a uvolněných bytů, které jsou oprávněny přidělovat. Současně s přidělením bytu vyznačí v seznamu osobu, které byl byt přidělen, datum a důvod přidělení. Byty podnikové a byty přidělené pracovníkům nezbytných služeb vedou v seznamu odděleně.
(2)
Organizace a družstva vedou seznamy volných a přidělených podnikových bytů (§ 77 odst. 1) a družstevních bytů (§ 6 odst. 1 a 2).
(3)
O seznamech volných a přidělených bytů platí obdobně ustanovení § 15.“
8.
§ 25 odst. 2 č. 1 a 2 znějí:
„(2)
Tato lhůta se počítá
1.
u bytu, který je jeho uživatel povinen vyklidit na příkaz k vyklizení (§ 42 odst. 1), nebo u něhož byl prohlášen nájemní poměr za zrušený (§ 23), ode dne, kdy se příkaz k vyklizení nebo rozhodnutí o zrušení nájemního poměru staly vykonatelnými;
2.
u bytu, u něhož jsou prováděny stavební změny nebo úpravy podle příkazu stavebního úřadu nebo s jeho souhlasem, od povolení k užívání.“
9.
§ 27 zní:
„Přidělovací právo místního národního výboru se nevztahuje
1.
na byty vystavěné stavebními bytovými družstvy (§ 6 odst. 3);
2.
na byty vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a z jiných zdrojů, kterých je možno podle platných předpisů k tomuto účelu použít;
3.
na byty vystavěné v bytové výstavbě jednotných zemědělských družstev;
4.
na vojenské byty;
5.
na domovnické byty;
6.
na byt v rodinném domku, prohlásí-li vlastník domku místnímu národnímu výboru zároveň s ohlášením bytu nebo do 8 dnů poté, kdy se stal vykonatelným příkaz k vyklizení, že se do 15 dnů do bytu nastěhuje nebo že v této lhůtě v něm ubytuje své ženaté (vdané) dítě, nebo nejde-li o obec uvedenou v § 3 odst. 2, své rodiče.“
10.
§ 31 zní:
„Vlastník domu může dát do užívání byt domovníkovi a sjednat s ním pracovní poměr jen se souhlasem místního národního výboru.“
11.
§ 33 zní:
„Přivolení místního národního výboru se nevyžaduje ke směnám bytů stavebních bytových družstev (§ 6 odst. 3) a podnikových bytů vystavěných v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a jiných zdrojů, kterých je možno podle platných předpisů k tomuto účelu použít, bytů v domech jednotných zemědělských družstev, vojenských bytů a bytů ministerstva vnitra. Přivolení ke směně je však zapotřebí, je-li takovým bytem toliko jeden z bytů, jež mají být směněny.“
12.
§ 34 zní:
„Souhlasu vlastníka domu je třeba ke směnám bytů stavebních bytových družstev, bytů vystavěných v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a z jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít, bytů v domech jednotných zemědělských družstev, podnikových bytů a družstevních bytů, jakož i ke směně pronajaté části bytu vlastníka rodinného domku (§ 32 odst. 2).“
13.
§ 39 zní:
„(1)
Ke směně vojenských bytů je třeba přivolení náčelníka. Nevyžaduje se však souhlasu vlastníka domu.
(2)
Jde-li o směnu vojenských bytů, které jsou v různých obcích, dá náčelník přivolení ke směně tehdy, jestliže směna je v souladu se zájmy plnění služebních povinností a odpovídá plánu ubytování zpracovanému ministerstvem národní obrany.
(3)
O právních důsledcích přivolení ke směně vojenských bytů platí obdobně ustanovení § 35 a 36. Rovněž ustanovení § 37 a 38 vztahuje se přiměřeně i na směny vojenských bytů.“
14.
§ 43 zní:
„(1)
Uživatel bytu může se z rozhodnutí místního národního výboru, kterým se vydává příkaz k vyklizení, odvolat do 15 dnů. Vlastník domu se však může odvolat jen tehdy, týká-li se příkaz k vyklizení bytu stavebního bytového družstva, bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku a z jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít, bytu v jednotném zemědělském družstvu, podnikového bytu, vojenského bytu, bytu ministerstva vnitra nebo družstevního bytu.
(2)
Odvolání z příkazu k vyklizení nelze odejmout odkladný účinek.
(3)
Příkaz k vyklizení je vykonatelný jen tehdy, potvrdí-li jej okresní soud. Soud potvrdí příkaz, je-li vydán v souhlase se zákonem, jinak jej zruší.
(4)
O návrzích na potvrzení příkazu k vyklizení rozhoduje soud, v jehož obvodu je sídlo místního národního výboru, který vydal příkaz.“
15.
§ 53 odst. 2 zní:
„(2)
Příkaz k vyklizení bytu lze vydat i tehdy, jestliže uživatel bytu nezaplatí místní poplatek z bytu za 6 měsíců nebo přesahuje-li dlužná částka poplatku nájemné nebo cenu užívání bytu za tři měsíce.“
16.
Za § 55 se vkládá § 55a, který včetně nadpisu zní:
„Vyklizení bytu ve prospěch vlastníka rodinného domku
Místní národní výbor může vydat příkaz k vyklizení bytu nájemníkovi, který bydlí v rodinném domku a bez řádného důvodu odmítá svůj byt uvolnit pro nastěhování vlastníka tohoto domku nebo jeho ženatého (vdaného) dítěte, ač má nájemník možnost přestěhovat se do jiného bytu, který má všechny náležitosti náhradního bytu (§ 62).“
17.
§ 62 zní:
„(1)
Náhradní byt musí být zdravotně nezávadný, jakož i jinak způsobilý k obvyklému užívání a zdravotně vhodný a musí počtem i rozměry obytných místností být vzhledem k počtu příslušníků domácnosti příštího uživatele přiměřený jeho bytové potřebě.
(2)
Osobám, které bydlí v menších než přiměřených bytech a jež jsou povinny vyklidit zaměstnanecký nebo domovnický byt proto, že bez vážných důvodů přestaly vykonávat své zaměstnání, s nímž je spojeno užívání bytu, lze přidělit náhradní byt o stejném úhrnu podlahové plochy, jako je byt, který má být vyklizen. Obdobně lze postupovat proti osobám, které jsou povinny vyklidit byt pro neplacení nájemného.
(3)
Náhradní byt se přiděluje v téže obci; v jiné obci lze jej přidělit toliko v případech uvedených v § 49 a 58.
(4)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i o náhradních bytech při soudní exekuci vyklizením bytu (§ 556 o. s. ř.).“
18.
§ 65 odst. 2 zní:
„(2)
Jiným uživatelům, kteří jsou povinni vyklidit byt na příkaz k vyklizení, může místní národní výbor nahradit stěhovací náklady zcela nebo zčásti, nelze-li na uživateli bytu spravedlivě požadovat, aby je hradil ze svého. Při příkazech k vyklizení vojenských bytů nebo bytů ministerstva vnitra podle § 58 hradí tyto náklady vojenská správa nebo krajská správa ministerstva vnitra. Při příkazech k vyklizení ve prospěch vlastníka rodinného domku (§ 55a) hradí stěhovací náklady osobě, která je povinna vyklidit byt, vlastník rodinného domku.“
19.
§ 71 zní:
„(1)
Národní výbor hlavního města Prahy může stanovit, že některé úkoly podle tohoto zákona bude z důvodu účelnosti sám obstarávat.
(2)
Městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Ostravě a Plzni mohou určit se souhlasem krajského národního výboru, které úkoly podle tohoto zákona budou z důvodu účelnosti obstarávat.“
20.
§ 72 odst. 2 zní:
„(2)
O odvolání z rozhodnutí náčelníka podle tohoto zákona rozhoduje náčelník příslušné krajské vojenské ubytovací a stavební správy.“
21.
§ 77 zní:
„(1)
Za podnikové byty se považují byty, které dne 31. prosince 1956 byly organizace oprávněny přidělovat svým zaměstnancům, jakož i jednotlivé byty, které organizace získaly nebo získají po 31. prosinci 1956 ze státní bytové výstavby pro trvalé ubytování vlastních zaměstnanců.
(2)
Ve smyslu tohoto zákona se za podnikové byty nepovažují byty vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít (§ 27 č. 2).“
22.
§ 78 odst. 1 č. 1 zní:
„(1)
Vojenskými byty se rozumějí
1.
všechny byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování vojáků z povolání a jednotlivé byty, které vojenská správa získává z nové bytové výstavby;“
23.
§ 79 zní:
„Za byty ministerstva vnitra se považují byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování příslušníků ministerstva vnitra v činné službě a jednotlivé byty, které krajská správa získává z nové bytové výstavby.“
24.
§ 80 zní:
„Podnikové byty, vojenské byty a byty ministerstva vnitra nepozbývají své povahy, byl-li dům předán do správy domovní správě; v těchto případech je příslušné organizaci, náčelníku nebo krajské správě zachováno právo účastníka soudního řízení v nájemních věcech. Prováděcí předpisy stanoví, která práva, jež ve věcech upravených tímto zákonem náležejí vlastníku domu, příslušejí v těchto případech, jakož i u vojenských bytů uvedených v § 78 odst. 1, organizaci, náčelníku nebo krajské správě.“
25.
§ 82 včetně nadpisu zní:
„Byty ze státní bytové výstavby
Národní výbory hospodaří s byty ze státní bytové výstavby tak, aby státní bytová výstavba především
1.
napomáhala rozvoji těch odvětví a závodů, jejichž provoz je podmíněn přesídlením stálých pracovních sil do blízkosti pracovišť;
2.
zabezpečovala ubytování pracovníků nezbytných služeb;
3.
poskytovala ubytování rodinám nižších příjmových kategorií, zejména rodinám s více dětmi, v místech se zvýšenou potřebou pracovních sil pro základní průmyslová odvětví.“
26.
§ 86 zní:
„(1)
Zaměstnaneckými byty se rozumějí byty zřízené při veřejných nebo provozních budovách, jakož i byty vystavěné při provozních objektech, při zdravotnických zařízeních nebo při ústavech sociální péče a užívané ve všech případech pro ubytování zaměstnanců, kteří jsou pověřeni střežením těchto budov (objektů, ústavů a zařízení), nebo jsou z jiných služebních důvodů povinni v nich bydlet proto, že by jinak byl ohrožen provoz podniku (ústavu, zařízení), nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání.
(2)
V pochybnostech, zda určitý byt má povahu bytu zaměstnaneckého, rozhodne po projednání s organizací a se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí místní národní výbor.“
27.
§ 87 zní:
„O bytech v budovách církví a náboženských společností a jejich složek, jakož i o bytech určených v jiných budovách pro ubytování duchovních církví a náboženských společností může místní národní výbor činit opatření podle tohoto zákona jen se souhlasem okresního národního výboru.“
28.
§ 90 zní:
„Ústřední úřad pro věci národních výborů vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.“
Čl. II
Vedoucí Ústředního úřadu pro věci národních výborů se zmocňuje, aby vyhlásil úplné znění zákona o hospodaření s byty, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
*)
Zákon č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě. |
Vyhláška Ministra dopravy a spojů č. 38/1962 Sb. | Vyhláška Ministra dopravy a spojů č. 38/1962 Sb.
Vyhláška ministra dopravy a spojů o změně řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje
Vyhlášeno 7. 4. 1962, datum účinnosti 7. 4. 1962, částka 18/1962
* § 1 - Ustanovení čl. 5 odst. 1 Doplňujících předpisů pro plavbu na československém úseku Dunaje, vydaných nařízením ministra dopravy č. 72/1953 Sb., o řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje, zní:
* § 2 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 7. dubna 1962.
Aktuální znění od 7. 4. 1962
38
VYHLÁŠKA
ministra dopravy a spojů
ze dne 3. dubna 1962
o změně řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje
Ministr dopravy a spojů vyhlašuje v dohodě se zúčastněnými ministry podle § 2 odst. 2 zákona č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby:
§ 1
Ustanovení čl. 5 odst. 1 Doplňujících předpisů pro plavbu na československém úseku Dunaje, vydaných nařízením ministra dopravy č. 72/1953 Sb., o řádu plavební bezpečnosti pro československý úsek Dunaje, zní:
„Čl. 5
(k čl. 20 ZP)
(1)
Na československém úseku Dunaje od ústí řeky Moravy (ř. km 1880,2) až po Gönyü (ř. km 1790) smějí remorkéry vléci, není-li plavební vyhláškou stanoveno jinak,
a)
po svém boku za plavby po proudu i proti proudu pouze jednu loď,
b)
v závěsu po proudu v bočném seskupení pouze lodě v jedné řadě, a to při vodním stavu na vodočtu v Bratislavě 350 cm a nižším až do celkové šířky 31 m, při vyšším vodním stavu až do celkové šířky 40 m,
c)
v závěsu proti proudu lodě za sebou, a to při vodním stavu na vodočtu v Bratislavě 350 cm a nižším nejvýše čtyři lodě a při vodním stavu vyšším nejvýše pět lodí.“
§ 2
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 7. dubna 1962.
Náměstek ministra:
Bouda v. r. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.