id stringlengths 13 13 | poem stringlengths 40 7.99k | title stringlengths 0 271 | author stringlengths 4 57 | language stringclasses 4
values | label int64 0 6 | label_name stringclasses 7
values |
|---|---|---|---|---|---|---|
mpm-cs-070342 | Nač smutný pohled ten?
Což nejsem tvojí dost
a není mezi námi štěstí host
a touha v noc i v den?
Co ještě více dávat mohu ti
než jistotu své lásky, duši svou,
než jednu mysl v úkryt duší dvou,
jež písní je – ne písní labutí?
Než doušek tvojím retům žíznivým
a krvi tvojí, kterou plamen sžeh,
snů nejskrytějších opojený d... | Nač smutný pohled ten? | Marie Calma | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-049231 | Slyšel’s kdy ptáka, když zkouší svůj zpěv,
tak nesměle, v pausách, tak tiše?
ký’s táhne sny jeho podivný zjev,
cos vzduchem opojně dýše!
Snad později se rozzpívá...
Však jeho píseň vířivá
tak nebude již pravdivá
jak tento jarní zpěv,
v němž tuší žití příští los;
pak bude pouhý virtuos,
pět hezky bude ledacos;
však mlad... | Píseň. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-038752 | Ani u nás doma,
ani z domu
nezůstávám dlužen
pranikomu.
Jenom tím, co otci,
matce vrátím,
dluh svůj nikdy v světě
nedoplatím.
A vše zůstalo by
bez úroku,
kdybych neměl vlídný
pohled v oku.
A to dobré slůvko
v každém čase; –
však mi to mé děti
vrátí zase. | DLUH. | Josef Václav Sládek | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-009073 | No de Elicona en cítaras suaves
Clío, y Calope, con sonoro acento
alternen dulces, ni en el libre
viento
canoras vuelen sus pintadas Aves
Endechas giman, cuanto tristes, graves,
en ronco metro, y fúnebre lamento,
dando principio al justo sentimiento,
tu Filomena, que de penas sabe.
Murió Montano, y... | A la muerte del doctor Juan Pérez de Montalbán | Francisco Jiménez Sedeño | es | 0 | iambic |
mpm-de-056286 | Still kann ich hier nicht mehr bleiben,
Durch die Brust ein Singen irrt,
Doch zu licht ist's mir zum schreiben,
Und ich bin so froh verwirrt. | Neue Liebe . | Joseph von Eichendorff | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-003376 | Sedm bratří, hroznů zlatých,
na révě se rdělo, skvělo,
v záři jitra podzimního
hovořili vespolek.
Nejspodnější hrozen začal:
Milí braši, mně se zdálo,
že mě vypil v krčmě lupič
a pak vraždit, loupit šel.
Na to nad ním hrozen pravil:
Já jsem snil, že stařík mlsný
opájel mnou mladou dívku,
aby věnec vymámil.
Mně se zdálo... | SEDM HROZNŮ. | Karel Dostál-Lutinov | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-043341 | Když staří – mladí ze bran městských spějí,
já s myšlenkami svými nejraději
se uzavírám doma. Bůh to suď,
že máloco se rovná slasti oné,
jež plní v chvílích vzácných těch mou hruď,
kdy v tichu velebném dům celý tone,
kdy ve sluch ti co chvíli nezaletí
křik duchů služebných, řev četných dětí,
kdy i ten klavír, který ve ... | NEDĚLE. | Ferdinand Tomek | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-025591 | „Tak, Jene, jakož smluvili jsme,
já duše kupoval a lámal,
penězi koupil přesvědčení,
ohýbal hřbety, křivil páteř,
na hlavu stavěl slušné lidi –
vše, jak jsi chtěl. Zde resultáty:
Tvůj vědec uznaný chce napsat
spis proti uznanému vědci
– přátelé dosud – chce jej zdrtit,
což stálo, prosím, dvacet tisíc. –
Tři kritici, dv... | PENÍZE (8.) | Josef Svatopluk Machar | cs | 0 | iambic |
mpm-de-017672 | Weil tödten für dem stehlen in Zehngeboten steht,
Ists recht, daß dem Juristen ein Artzt drum oben geht? | 78. | Friedrich von Logau | de | 0 | iambic |
mpm-es-002958 | No extraño yo que a la primera ausencia,
Señora, os descomponga el sentimiento,
porque tanto es más áspero un tormento,
cuanto socorre menos la experiencia;
mas pues concede el mismo amor licencia
para que se divierta el sufrimiento,
tenedlo un poco a la esperanza atento,
y daréis algún ocio a la paciencia.
La mitad de... | - CXVII - A la misma señora | Argensola | es | 0 | iambic |
mpm-cs-055692 | Zas v duchu vidím chatu tichou, smavou,
jež stála v lese na květnaté mýtině,
kde bloudíval jsem často nocí tmavou
a poslouchal zpěv ptáků v lesní tišině.
Kraj tonul ve měsíčním snivém lesku,
já rukou tišil srdce svého záchvěvy
a čekal, plný naděje a stesku,
až duše drahá ve dveřích se objeví...
A nepřál jsem si tenkrát... | LESNÍ CHÝŽE. | Jindřich Štemberka | cs | 0 | iambic |
mpm-es-007020 | El amor que te brindo, vida mía,
no es amor terrenal, ofrenda
impura
que se tributa solo a la hermosura,
que nace y muere como flor de un día;
es Carila una luz que el alma guía
en este inculto erial, mazmorra oscura,
es el néctar que endulza la amargura
que mi apenado corazón sentía;
es el bálsamo... | Amor puro | Manuel José Díaz | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-002700 | Pevně k předu jen se mějme,
Ruku v ruku zaplítejme,
O strasti se nestarejme;
Klidně šetřme času, lidí,
Ostře vše ať rozum vidí,
Pak ať svornosť vůli řídí! | (Prokop.) | Jan Květoslav Klumpar | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-000915 | La honra del casado es fortaleza
donde está por alcaide el enemigo,
con voz y rostro de fingido amigo,
porque es de la mujer igual flaqueza.
Suelen decir que por naturaleza
son fáciles el mal, pero yo digo
que de nuestra soberbia fue castigo,
porque está la soberbia en la cabeza.
¡Oh dura ley del mundo, que la honra
no... | - 2 - Jornada III, RODRIGO De Los embustes de Celauro | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-004579 | Sangrienta la quijada, que por ellas
Adán comenzó a ser inobediente,
Caín deja mil bocas en la frente
del tierno Abel, para formar querellas.
Tiran del manto de Josef las bellas
manos de una mujer, y, de impaciente,
por adúltero prende al inocente
que cegó con la capa las estrellas.
Allí los padres muerto al mártir vie... | - CLXXVII - De Abel y José | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-003321 | Alta contemplación, ¿cómo es posible
que no te precipites de la cumbre,
no pudiendo adquirir de tanta lumbre
rayo menor en átomo visible?
Basta la adoración, que es imposible
profesar con soberbia mansedumbre,
y es alcanzar etérea pesadumbre
profanar sin decoro lo invisible.
¡Oh ídolo cruel! ¡Oh imagen dura!
Vida y mue... | - XXXIV - Alcino a la crueldad de Anarda | Antonio Enriquez Gomez | es | 3 | dactylic |
mpm-de-064355 | Die zarte GOttheit ist ein nichts und übernichts:
Wer nichts in allem sicht/ Mensch glaube/ diser sichts. | 111. Die GOttheit ist ein nichts. | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-de-061156 | Du bist die erste Rose,
Die mir der Frühling bringt,
Die letzte aus dem Mose
Die noch im Herbste dringt;
Du blühest vom Getose
Des Wintersturms umringt,
Von keiner Zeit bedingt,
Blühst du mir als Zeitlose;
O schöne hochzeitlose
Braut, die der Tod umschlingt,
O duft'ge Hochzeitrose,
Die aus dem Grab entspringt! | [du bist die erste Rose] | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-de-007169 | „betrachtet jedes Leibs Einstimmigkeit und Kraft!
„so seht ihr, daß kein Theil nicht andern Vortheil schafft,
„und dannoch kann er nicht der andern Hilff entbähren;
„steht der nicht jenem bey? muß der nicht jenen nähren?
375”Durchgeht das Meer, die Luft, der Erden Grund und Fläche!
„jhr findet kein Geschöpf, das meinen... | Z wölfftes B uch. | Franz Christoph von Scheyb | de | 0 | iambic |
mpm-en-000136 | Where art thou, Muse, that thou forget’st so long
To speak of that which gives thee all thy might?
Spend’st thou thy fury on some worthless song,
Darkening thy power to lend base subjects light?
Return, forgetful Muse, and straight redeem
In gentle numbers time so idly spent;
Sing to the ear that doth thy lays esteem
A... | Where art thou, Muse, that thou forget'st so long (Sonnet 100) | William Shakespeare | en | 0 | iambic |
mpm-cs-032448 | Byl jednou jeden kníže,
ten mocný byl i mlád,
a s mladou, hezkou tváří
si zažertoval rád.
Tu s lovci svými jednou
v les černý na lov jel,
tam jak paprsek slunce –
spanilou děvu zřel.
Ta divně naň tak vzhledla,
on v srdci svém to čil –
za dívkou hnal se hbitě,
až pot se s koně lil.
Kéž dívka v lese zmizí,
nižádný po ní ... | Ballada. | Vojtěch Novotný | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-031210 | Kře rozvíjely smaragdové puky,
do jejich houští samici svou lákal
kos táhlými a flétnovými zvuky,
a jarní den se pomalu juž smrákal.
Z loňského listí jaterníků shluky
se modraly... a pramen jak by plakal...
tys myslila na brzký den rozluky,
já v oku cítil cos jak jemný zákal.
V předtuše samoty a nekonečných dnů,
jež st... | ADAGIO | Stanislav Kostka Neumann | cs | 0 | iambic |
mpm-es-009193 | Profundo lecho, que de mármol duro
me guardas el descanso postrimero,
abre tus senos, que, según espero,
en breve ocuparé tu sitio oscuro.
Si en parte alguna puedo estar seguro,
en ti no me hallará daño tan fiero,
o no vere quizá el mal de que muero,
faltándome la luz de este aire puro.
Y rota la cadena que detiene
en ... | Soneto | El Marqués del Aula | es | 0 | iambic |
mpm-de-042933 | Stirb, Engel, stirb in meinen Armen plötzlich!
Im Kuß laß Deinen roten Mund erkalten,
Im Kuß den letzten Seufzer sanft zerfließen!
Dann soll mein Herz Dein Bildnis unverletzlich,
Wie Sarg und Grab, in seinem Schreine halten
Und über ihm in treuen Finsternissen
Sich stark und ewig schließen.
Mich quält, daß andre nach m... | 10. | Franz von Dingelstedt | de | 0 | iambic |
mpm-cs-004950 | Holuběnky křídla bělá
nad hlavou mou zašuměla,
zašuměla letem v dáli –
tam – kde sladké oči ždály.
Sladké oči – touží v dáli –
bouřně krev se k srdci valí –
kéž by křídla rozpnout smělo,
aby k tobě zaletělo! – | Holuběnka. | Albína Dvořáková-Mráčková | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-029059 | Ó růže milostná, kterak v můj záříš zrak,
kterak jsi líbezná, co vůně sladké dštíš,
jak živá, růže, jsi, jak teplá v ruce mojí,
neb všechny paprsky, co líbaly tě v roji,
do hloubi kalichu bezpečně uložíš.
Blesk s hromem rozbijí pojednou lidský květ,
pak svítí do rakve úsměvné slunce dál.
Přicházím k děvčeti slíbati krá... | Elegie o dvou růžích. | Stanislav Mráz | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-030188 | Zwei Pfähle sah ich stehn, der eine weiß und blau,
Der andre gelb und schwarz, unlieblich war die Schau.
Die beiden sagen an, daß hier Landgrenze sei;
Und sagten sie es nicht, so fiel' es mir nicht bei.
Denn unverändert ganz von Ansehn und Geberde
Hüben und drüben ist der Himmel wie die Erde.
Die Berge laufen im ununte... | 21. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-es-000727 | ¿Estáis contentos de mi engaño, engaños?
¿Hay más en que os engañe el pensamiento?
No lo estamos, Amor, que no hay contento
adonde viven tantos desengaños.
Pensé que mis temores a mis daños
pusieran fin con tanto sufrimiento;
como esas esperanzas lleva el viento
y en flores suelen mal lograr los años
Diréis que en pret... | - - Acto III, FEDERICO | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-en-001140 | I
A dream of interlinking hands, of feet
Tireless to spin the unseen, fairy woof
Of the entangling waltz. Bright eyebeams meet,
Gay laughter echoes from the vaulted roof.
Warm perfumes rise; the soft unflickering glow
Of branching lights sets off the changeful charms
Of glancing gems, rich stuffs, the dazzling snow
Of... | Chopin | Emma Lazarus | en | 0 | iambic |
mpm-de-049294 | Es mag der Trennung Arm, im Vollgenuß der Freuden
Erhabner Sympathie, den Freund vom Freunde scheiden,
Der sanft und fest und treu, am Rande der Gefahr,
Wie auf der Bahn des Glücks, ihm Alles, Alles war:
Wo Himmelsglaube wohnt, Verlaßner! da erhellt
Der Zukunft Mitternacht ein Stern der höhern Welt,
Und aus der Ferne w... | Himmelsglaube | Friedrich von Matthisson | de | 0 | iambic |
mpm-cs-063313 | Znát vášně duše – to je stokrát žíti –
a ještě víc to. – –
Ach moře! A to moře v sobě krýti,
krýt sílu vod a hrůzu vlnobití,
toť příliš mnoho dáno do lidskosti!
A schrána pro to – ubohá – jen z kostí.
A v předčasný by, jistý hrob to sklálo,
nebýt tu lásky duší spříbuzněných;
pak, vlny, bijte, – bijte v srdce jejich,
on... | Znát vášně duše – to je stokrát žíti – | Fanda Šimková-Uzlová | cs | 0 | iambic |
mpm-es-001763 | Yace tendido en la desierta arena,
que casi siempre el mar baña y esconde
de Thirsi el cuerpo; el alma alberga donde
sembró Amor las simientes de su pena:
Allí, mientras su llanto amargo suena,
entre las peñas, Eco le responde:
Thirsi, cuitado, ¿adónde estás?, ¿por dónde
saldrás a ver tu luz pura y serena?
Aquí el ciel... | - VI - | Francisco de Figueroa | es | 0 | iambic |
mpm-es-002495 | Clarinda, vuestra Musa sonorosa
es célebre por docta, y levantada,
pero mi Musa humilde, y desgraciada
por celebrar la vuestra es más famosa.
La vuestra dulce, alegre, y deleitosa
es tan perfecta, rica, y acabada,
que única viene a ser por envidiada
y es única la mía de envidiosa.
Juntos a Apolo, y a su Dafne veo,
Clar... | Soneto amoroso | Quevedo | es | 0 | iambic |
mpm-cs-021277 | Vůni věje vánek tichý
Z lučin drahé vlasti mé,
Nesa tiché pozdravení,
Z rumu doby blažené.
Od těch kvítků krásné Vesny
Zvěsť mi nese milenou,
Jimž jsem v dobách slastiplných
Sdílel radosť – bolesť svou.
On mi nese tichý šepot,
Stromů bolné šumění,
V mutnotichém jichžto stínu
Sladce otec – matka sní. | 4. Vůni věje vánek tichý | Josef Kuchař | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-024811 | Ó, v tomto svatém chrámu
je neznám pomsty hlas,
byť člověk pokles v klamu,
jej spasí lásky jas.
Pak ruku v ruce s přítelem
jít může blažen v lepší zem’.
V zdech těchto zmlká váda,
jen lásku zná náš řád,
zde neznáma je zrada,
vše chceme omlouvat.
Kdo zve tu víru přeludem,
je nehoden být člověkem!
Ó, posvátný svaze lásky... | DVĚ ARIE Z MOZARTOVY „KOUZELNÉ FLÉTNY“ | Emanuel Lešehrad | cs | 0 | iambic |
mpm-de-026358 | Historische Momente nennt's die Menge,
wenn über schwärzlichem Gedränge
ein toter Papst die Hände hält ...
Als ob man sie nicht besser kennte,
die wirklichen »historischen Momente«!
Doch haben sie noch ganz die Liebe
der Weiblein und der Taschendiebe.
Welch glänzender Theatercoup!
Man hat doch ein Billett dazu? | 1L: Historische Momente nennt's die Menge, | Christian Morgenstern | de | 0 | iambic |
mpm-cs-004172 | Ach, po Tvém příchodu, ať v hrůze, toužím,
svých dnů běh modlitbou svou neprodloužím;
ať hříchů prach leh’ těžce na list květů,
jež rostly na záhonech mého života,
žeň chudá pro soud se Tvých božských retů.
Mé duše křídla volna jsou, pout tíže
juž spadla s nich, jež k zemi všecko víže,
s mých zraků osleplých tmy děsná ... | XLV. V Tvém příchodu! | Xaver Dvořák | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-012714 | Miloval jsem krásné děvčátko,
ze všech nejdrobnější ptačátko.
V adamovském lese zpívalo,
sivé oči k nebi zdvihalo.
– Nenes ty je, milá, od země,
nedívej se k nebi, máš tu mě.
– Na té hoře jedle spadaná,
zavírá se nebe nad náma.
Na té hoře mraky, holý les,
všecko, hochu, marno, už jen dnes.
Už jen jedna hvězda prosvitá,... | TA JEJÍ | Josef Holý | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-042147 | Rühmt immer eure große Stadt
Und laßt ihr Lob erschallen!
Mein liebes kleines Dörfchen hat
Mir dennoch mehr gefallen.
Hier muß ich ganze Tage lang
Im öden Zimmer sitzen,
Dort konnt' ich frei und ohne Zwang
Die schönen Tage nützen.
Am frühen Morgen konnt' ich gleich
In meinen Garten hüpfen
Und nach den Vögeln im Gesträu... | 1L: Rühmt immer eure große Stadt | Johann Martin Miller | de | 0 | iambic |
mpm-es-005770 | De Jonatás, su amigo y su delicia,
y de Sául, contrario, crudo el sino
al par lloró David (El amor fino
lleva siempre un resabio de injusticia )
Y de Judas midiendo la malicia
e ingratitud el Redentor divino
y de Juan el afecto peregrino,
a entrambos lava, obsequia y acaricia
Lleva a su plato, aquel la mano impura;
y a... | El mandato | Joaquín Arcadio Pagaza | es | 0 | iambic |
mpm-de-035487 | Die List Penelopens des frommen Weibchens lebe!
Um ihre Tugend her zog sie ein Schutzgewebe;
Doch das was sie bei Tage gut gemacht,
Verdarb sie wieder bei der Nacht. | Penelope | Heinrich Christian Boie | de | 0 | iambic |
mpm-de-021301 | Mir sagt Pseudo halb sich zu, einem andren auch so viel,
Und das Hertze hält er ihm; nem ihn gar, wer immer wil! | 1L: Mir sagt Pseudo halb sich zu, einem andren auch so viel, | Friedrich von Logau | de | 2 | polymetric |
mpm-de-034716 | Gesundheit nehm' ich mit aus diesem Bade,
Heil, das nicht blos dem Leibe widerfuhr,
Nein, auch mein Sinn, dem sie des Lebens Spur
Tief eingedrückt, ist wieder hell und grade.
Die Liebe, die mich auf dem Jünglingspfade
Gehütet, war nicht eitle Täuschung nur,
Der Hoffnung Grün ward ewiger Azur,
Der wölbt sich über uns al... | 1L: Gesundheit nehm' ich mit aus diesem Bade, | Gustav Schwab | de | 0 | iambic |
mpm-de-022592 | An deinen Ufern, wo am frohen Heerd
Des Winzers, wie in stolzen Marmorhallen,
Der Ueberfluß sein goldnes Füllhorn leert
So weit der Freiheit Jubelhymnen schallen;
Wo mir die Freude stets, sokratisch mild,
Die wolkenfreie Stirn mit Epheu kränzte,
Seitdem, o See! des Montblancs Riesenbild
Zum erstenmal in deiner Fluth mi... | Der Genfersee | Friedrich von Matthisson | de | 0 | iambic |
mpm-cs-062810 | Hle! Bída kráčí veliká a slavná,
zkrvavený cár ji co purpur kryje.
Z její ňader vyhublých a svislých
žár tryská příštích století.
Své ruce vztahuje k nám kostnaté
a skřekem děsným hlásá dějiny.
Svých hrdin ssaje krev.
Zrak ztřeštěný a lebi rozbitou,
vlas krví zpečený a ztuhlé rty.
Je nestoudná, jak nevěstka,
smrtelnou ... | ÓDA IDEÁLNÍ. | Alois Věkoslav Haber | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-022512 | Při písni i při poháru,
v záři snů i v bouři let,
v stálém vzletu, v stálém jaru
prožil let už čtyřicet.
Rci mu, že jsi zazněla
bujně jako radost naše,
ballado má veselá,
k jeho poctě u Tomáše!
U Tomáše v pivovaru,
jak jen večer k zemi slét’,
chystá se dnes k jeho zdaru
slovo s barvou v závod hned.
Mnoho hluku nadělá,
... | BALLADA KE CHVÁLE JAROSLAVA VRCHLICKÉHO | Jaroslav Kvapil | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-014579 | Es liegt voll seichter Logik
Dein Brief in meinen Händen;
Du meinst, was einen Anfang gehabt,
Das müss' auch wieder enden.
Ich kann mit solcher Weisheit
Mich heute nimmer raufen;
Doch meine beste Logik wär',
Mir einen Strick zu kaufen. | 1L: Es liegt voll seichter Logik | Ada Christen | de | 0 | iambic |
mpm-de-064303 | Um seinen Büchersaal zu sehn,
Besuchten wir den Herrn von Zahren,
Allein er ließ uns wieder gehn,
Vermuthlich, weil wir keine Motten waren. | Der Büchersaal | Leopold Friedrich Günther von Goeckingk | de | 0 | iambic |
mpm-cs-005230 | Pokorné doly, chladné hory lysé,
lhostejné příliš k záhadám.
Vždy mlhy jdou, vždy o mne roztříští se.
O milost nežádám.
Obzory dálné, chaty, města, vísky.
Žal, radost, psota, hřích a ctnost.
Zafičí vítr. Propastí kraj blízký.
Neprosím o milost.
Na horských hřbetech pouze kleč je doma,
na horských výších kleč je bezpečí... | PÍSEŇ HORY | Viktor Dyk | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-014172 | Dívky dvě můj život sladiť volí,
Popohnulo jich mé vzdychání,
Sladké, však jak těžké vybrání!
Obou nelze, jednu vzíti bolí.
Rusá, jako zlatá síje v rolí,
Lila jemně hoří k líbání;
Prudkým hřeje ohněm k kochání
Pěkná, živá, černooká Lolí.
Zvolím prudkou lásku Lolinu,
Čili jemný oheň modrých očí?
Prudkýmť se i jemným roz... | Těžké vybrání.1) | Josef Jungmann | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-042632 | Kořen tvého živobytí
Zdá se převyprahlý býti;
Nebo bez přestání
Žádá zalévání. | 305. Na ožralce. | Matěj Josef Sychra | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-068577 | Památko svatá, jitřenko mládí,
poklade tajný v hlubinách duše,
pomněnko samot, kam mír se svádí,
naději dlící i ve předtuše.
Známkou jsi spásy, křížem mé víry,
odměnou běd a cílem mé snahy,
lunou mi pláš, kdy kraj se stměl širý,
v úpalu vášní srdci dáš vláhy.
Plamenem tichým dojemné touhy
nítíš mi hvězdu ve snivé dumě
... | Lásce. | Rudolf Richard Hofmeister | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-021632 | Wohl weiß ich einen Kranz zu winden
Aus Blumen, die ich selbst gepflückt –
Wohl auch das rechte Wort zu finden,
Ob ich betrübt bin, ob beglückt.
Solang' ich meiner Sinne Meister,
Solang' ich weiß, was mir gefällt,
Gehorchen dienstbar mir die Geister
Der Blumen- und der Feenwelt.
Doch in der heil'gen Glut des Kusses,
Im... | 11. | Friedrich von Bodenstedt | de | 0 | iambic |
mpm-de-014052 | Schon erscholl die Post des Krieges,
Schon erging der Ruf der Feindschaft,
»wer von uns geht nun zum Kriege?
Jüngster Bruder, gröster Bruder!
Die höchsten Hüte, die schönsten Pferde,
Die stolzesten Pferde, die deutschesten Sättel! –«
Eilig rüstet' ich den Bruder,
Rüstet' ihn und unterwies ihn:
Lieber Bruder, guter Brud... | 10. Lied vom Kriege | Johann Gottfried Herder | de | 1 | trochaic |
mpm-es-008238 | ¡A cuánto susto el cielo te condena,
oh género mortal, flaco y cuitado!
Se espantan unos en el mar salado
y tiembla otros cuando Jove truena.
Otros si el eco del león resuena,
otros cuando el magnate está irritado,
otros cuando en la cárcel han pasado
días y noches tristes con cadena
Yo sólo discurrí no temblaría
al tr... | De la timidez natural a los hombres | José Cadalso | es | 0 | iambic |
mpm-cs-046136 | Jen vzpomínku mám pro tě dnes,
jen vzpomínku! leč tichou tak a vonnou,
jak z jara v dřímající les
bych zadíval se zlaté páry clonou;
tam zpívá pták – mé srdce jeden ples,
tam v rose květ – mé oči v slzách tonou.
Vše o tobě mi dává zvěst:
v azuru skřivan, v trávě zvonek bílý,
a jestli duch můj motýl jest,
pel jeho kříde... | Jen vzpomínku! | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-es-001375 | Es piedad, es razón, es dicha, es hado,
esto que llama término la suerte?
La vida ofensa, la esperanza muerte,
de todos, siendo el último cuidado.
Es piedad; porque alivia al fatigado,
es razón; porque vence armada, y fuerte,
es dicha; que encamina a que se acierte,
es hado; ni vencido, ni obligado.
Si es tanto bien, n... | - LVI - | Fcode Borja | es | 0 | iambic |
mpm-es-004368 | Jaque de aquí con este santo Roque,
peste cruel, que quiere Dios que aplaque
este bordón con su divino jaque
todo peligro que a los hombre toque;
y que las piezas del contrario apoque,
y el alma dama en el postrero escaque,
libre de tretas y peligros, saque
cualquiera que su nombre santo invoque.
Procura el negro alfil... | - 93 - A San Roque | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-cs-045751 | Ve starém parku ležím v husté trávě
a dívám se, jak vítr květy čeří,
jak modrý zvonek sklání se k mé hlavě.
Za mnou se pestrá tíseň stromů šeří,
a v jejich tmě, nad zpustlý fontán schýlen,
se bělá z dálky starý, mračný Sylén.
Čas nevděčný, jenž zachvátí i bohy,
mu vráskou tvář a mechem posil nohy.
Teď ve tmě olší v smu... | DOLOROSA (I.) | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-es-007810 | En la cándida frente el sacro velo
muestras como señal de la victoria
que sobre el mundo y su falaz memoria
consiguió tu virtud, hija del cielo
Así burlaste mi amoroso anhelo
palma inmortal labrándote de gloria;
cuando, ausente de ti, será mi
historia
llamarte en vano y sin cesar con duelo
¡Espírit... | A una señorita con motivo de haber entrado en religión | Rafael María Baralt | es | 0 | iambic |
mpm-de-024622 | »so zum Beispiel diese Balten.
Deutsch der Adel, deutsch das Land.
Also laßt uns sie behalten,
Stammesbrüder, Hand in Hand.
Denn es muß an deutschem Wesen
einmal noch die Welt genesen.
Deutsch sei Eskimo und Mohr!«
Goldene Worte, Herr Pastor.
»mann und Weib sind nur zwei Äste,
Äste von demselben Baum.
Zweiheit ist für ... | Worte | Kurt Tucholsky | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-045556 | Bojím se o vás, moji snové zlatí,
jak nejdražšímu měl bych s bohem dáti,
v hrob svého štěstí hodit hrstku hlíny
a v sklonu žití začít život jiný.
Bojím se o vás, vy jste květy bílé,
jež mojí lásky vzrostly na mohyle,
dech vůně vaší – to má duše mladá,
a rosa – slza, jež se v oko vkrádá.
Bojím se o vás, plaché holubice,... | Svým snům. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-de-017399 | Da sprangen vom Fels die Quellen,
Da flogen die Vöglein in's Thal.
„und wo ihr ihn trefft, ihr Gesellen,
Grüßt mir ihn tausendmal!“ | Parole. | Joseph von Eichendorff | de | 0 | iambic |
mpm-de-043818 | Du schöner Garten du, wo blühend, in Alleen
Viel Pomeranzenbäume stehen;
Wo holde Rosenbüsch' und Hayne von Jasmin
Den artigsten Pallast, den je die Welt gesehen,
Mit grüner Dunkelheit umziehn:
Du bist kein Garten nicht; du bist, durch's ganze Jahr,
Zu deines Stifters Ruhm ein duftender Altar.
Hundert reizende Najaden
... | 1L: Du schöner Garten du, wo blühend, in Alleen | Nicolaus Götz | de | 0 | iambic |
mpm-es-002901 | Quebrase el consultor de tu hermosura;
porque no le quedó que ver con verte,
ni más felicidad que obedecerte;
ay del que no la alcanza, y la procura.
Que vida, Filis, estará segura
del golpe vivo de tu vista fuerte,
si el intérprete claro que te advierte
con tu forma, de ti, no se asegura.
Aun puedes más, que matas con... | - XXI - A Filis habiéndose quebrado el espejo | Lope de Zarate | es | 0 | iambic |
mpm-de-048930 | Als
Einst in das
Um hier, von der Gemein' ein
Worauf ein Frevler rief den Grafen zu entehren:
Nicht: sagt' er Augenblicks mit freyem Angesicht,
So hoff' ich man werd' auch von | 29. Der unschuldige Graf von Strafford vor Gericht | Christian Wernicke | de | 0 | iambic |
mpm-de-063560 | Wie? hast du gar gemeint,
Ich würde nun verstummen?
Du sprichst von großen Summen,
Wie ich von Versen, Freund!
Nicht wahr, das ist es Alles?
Doch dieses leeren Schalles
Gewohnt, verschließet sich
Mein Ohr vor deinen Zahlen;
Denn wird zu Kapitalen,
Durch deine Klugheit, sich
Mein Häufchen zehnfach mehren?
Ist's nicht, a... | 1L: Wie? hast du gar gemeint, | Leopold Friedrich Günther von Goeckingk | de | 0 | iambic |
mpm-de-014490 | Ein weißer Vogel ist der große Himmel.
Hart unter ihn geduckt stiert eine Stadt.
Die Häuser sind halbtote alte Leute.
Griesgrämig glotzt ein dünner Droschkenschimmel.
Und Winde, magre Hunde, rennen matt.
An scharfen Ecken quietschen ihre Häute.
In einer Straße stöhnt ein Irrer: Du, ach, du –
Wenn ich dich endlich, o Ge... | Die Stadt | Alfred Lichtenstein | de | 0 | iambic |
mpm-cs-035205 | Za tento výtvor lidské umělosti
Rád podá Sofokles svých věnců dar,
A Hannibal a Alexander sprostí
Se slávy své, ba samý Trafalgar
Rád obětuje Nelson s lhostejností
Za slávu onu, vynálezcem býti –
A v každém exempláru vždy se stkvíti –
Krásného fraku, jenžto od století
Zas ke století vítězství své světí!
Ba jeho lavříno... | XXXVIII. | Gustav Pfleger Moravský | cs | 0 | iambic |
mpm-de-020655 | In Hof scheint weiß der herbstliche Mond.
Vom Dachrand fallen phantastische Schatten.
Ein Schweigen in leeren Fenstern wohnt;
Da tauchen leise herauf die Ratten
Und huschen pfeifend hier und dort
Und ein gräulicher Dunsthauch wittert
Ihnen nach aus dem Abort,
Den geisterhaft der Mondschein durchzittert
Und sie keifen v... | DiE RATTEN | Georg Trakl | de | 0 | iambic |
mpm-es-000542 | Si la mujer es de importancia al hombre,
digan humanas letras, y divinas,
el bulto de Milcó, y las cortinas
de Sancha el hecho, y la prisión asombre.
A Rosimunda desde agora nombre
la fama entre las Griegas, y Latinas,
pues para sus historias peregrinas
ganará mi valor inmortal nombre.
Mas ay, como el Conde de Castilla... | - 972 - Acto III, ROSIMUNDA De El saber puede dañar | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-es-003533 | Mejor que Roma el nombre mereciste,
de Diosa de las tierras, y las gentes;
pues tus torres doradas, y eminentes
coronadas del Sol y rayos viste.
El Gran Templo en tu ámbito tuviste,
que pasmo fue de Ocasos, y de Orientes,
obra ilustre de Artífices valientes,
y ya ruina fatal del tiempo ¡ay triste!
El oro en tus altivos... | - XXVI - A la destrucción y ruina de Jerusalén | Joseph de Litala y Castelvi | es | 2 | polymetric |
mpm-es-003591 | Hoy, Noroña, el sangriento Rey de fieras
confunde su ruina con su gloria.
No te costara el golpe la victoria,
si el amago del golpe dividieras.
Premio al deseo no capaz esperas,
hoy renovando de Hércules la historia.
¿Cuál será del triunfante la memoria
si del trofeo se honran las esferas?
Fija la piel del bruto en la ... | - LXVI - | Bocangel y Unzueta | es | 0 | iambic |
mpm-en-000115 | Were’t aught to me I bore the canopy,
With my extern the outward honouring,
Or laid great bases for eternity,
Which prove more short than waste or ruining?
Have I not seen dwellers on form and favour
Lose all, and more, by paying too much rent,
For compounded sweet forgoing simple savour,
Pitiful thrivers, in their gaz... | Were't aught to me I bore the canopy (Sonnet 125) | William Shakespeare | en | 2 | polymetric |
mpm-de-019227 | Ich kann dir alles verzeihn.
Aber du mußt mir die Freiheit lassen,
Mich nicht mehr mit dir zu befassen.
Sächsische Quengelein,
Auch wenn man ihrer nur träumt,
Sind etwas, womit man die Zeit versäumt.
Du hast viel warmes Gemüt
Und lügst oft aus Höflichkeit.
Und auf diesem Boden blüht
Und gedeiht die Geschmacklosigkeit.
... | 1L: Ich kann dir alles verzeihn. | Joachim Ringelnatz | de | 0 | iambic |
mpm-de-035049 | Hab' ich ihn nun ausgeträumt,
Meinen Wintertraum im Süden,
Wo die Flut am Strand verschäumt,
Als ein Schlummerlied dem Müden?
Nordwärts zieht das rasche Schiff
An der schönen Bucht vorüber;
Einen Abschiedsgruß hinüber
Schickt des Dampfers hoher Pfiff.
Lange noch zurück vom Bord
Wandern Augen und Gedanken
Zu dem hellen ... | Abschied | Paul Heyse | de | 1 | trochaic |
mpm-en-000272 | (from Macbeth)
Double, double toil and trouble;
Fire burn and caldron bubble.
Fillet of a fenny snake,
In the caldron boil and bake;
Eye of newt and toe of frog,
Wool of bat and tongue of dog,
Adder's fork and blind-worm's sting,
Lizard's leg and howlet's wing,
For a charm of powerful trouble,
Like a hell-broth boil a... | Song of the Witches: “Double, double toil and trouble” | William Shakespeare | en | 1 | trochaic |
mpm-de-007998 | Ich habe Chloen im Bade gesehn,
Sie war – – wie sehr war sie nicht schön!
Sie stand wie eine der Göttinnen da,
Die Paris auf dem Ida sah.
Wie eine Lilje im reinen Crystall,
So glänzte Chloe überall.
Ich sah – – doch nein, geblendet zu sehr,
Sah ich ganz außer mir nicht mehr. | 1L: Ich habe Chloen im Bade gesehn, | Christian Felix Weiße | de | 0 | iambic |
mpm-cs-065688 | Všechna světla shasla,
jenom jedno hoří
a to Snu hrad bílý
v moře jasu noří.
Všechna světla shasla,
jenom jedno hoří,
až to světlo shasne,
bílý hrad se sboří. | POSLEDNÍ SVĚTLO. | Arnošt Czech z Czechenherzu | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-001503 | »mein Preußen zertreten, mein Deutschland tot,
Rings Schmach und Schmerzen, rings Nacht und Not:
Und die Augen der edelsten Frau der Erd',
Die Augen Luisens, vom Weinen rot – –
Nicht länger trag ich's! – Husaren, zu Pferd!
Wer reiten und fechten und sterben will, –
Der folge mir!« – so sprach der Schill.
Bei Wittenberg... | Das Lied vom Schill | Felix Dahn | de | 2 | polymetric |
mpm-cs-069879 | Spi, mé drahé robě!
Na paprsku světla
hvězdička, hle, k tobě
s oblak dolů slétla.
Zachytla se měkce
v tvoje zlaté vlásky,
v ouško tobě šepce
pozdravení lásky.
Hlavičko má zlatá,
usni tiše jen,
anděl s nebe chvátá
zkolébat tě v sen.
Nad tebou se shýbá,
hladí hlavičku,
na čílko tě líbá
za tvou matičku.
Dřímej sladce, dít... | Ukolébavka. | Anna Simerská | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-020338 | Das Schicksal hat verschlagen
Mich an so manchen Ort,
Wo andre unter Klagen
Bald wären weiter fort.
Ich doch blieb mit Vergnügen
Sah ich nur einen Baum,
Sah ich nur Vögel fliegen,
Fühlt' ich mein Leiden kaum.
Und trug ich Schmerz und Wunden,
Ich klagte nimmer laut,
Konnt' immer noch gesunden
Im Lenz bey Gras und Kraut.... | Trost in der Natur . | Justinus Kerner | de | 0 | iambic |
mpm-de-005377 | Fürwahr, der Frühling ist erwacht;
Den holden Liebling zu empfahn,
Hat sich mit frischer Blumenpracht
Die junge Erde angetan.
Die muntern Vögel, lieberwärmt,
Begehn im grünen Hain ihr Fest.
Ein jeder singt, ein jeder schwärmt,
Und bauet emsig sich sein Nest.
Und alles lebt und liebt und singt,
Und preist den Frühling w... | Frühling und Herbst | Adelbert von Chamisso | de | 0 | iambic |
mpm-cs-063297 | Tak mi, duše moje, často připadá
ten můj život tady jako zahrada.
Neveliká, šedá – pusto – temno v ní,
jako když v listopadu – den se nakloní;
když v ní jakás travka vstane k pučení,
zahyne a zvadne v trudném bezslunní.
Země sirá, chladná – nemá šťav a sil,
z nichž by plodný kořen nový život pil.
A čím, že v ní, bože, ... | Tak mi, duše moje, často připadá | Fanda Šimková-Uzlová | cs | 1 | trochaic |
mpm-en-001296 | There are no handles upon a language
Whereby men take hold of it
And mark it with signs for its remembrance.
It is a river, this language,
Once in a thousand years
Breaking a new course
Changing its way to the ocean.
It is mountain effluvia
Moving to valleys
And from nation to nation
Crossing borders and mixing.
Langua... | Languages | Carl Sandburg | en | 2 | polymetric |
mpm-es-003392 | Tiempo fue ya que Amor no me trataba
con tamaña aspereza como ahora,
tiempo fue ya que puso en mi señora
honesta compasión, que no mostraba;
tiempo fue ya que en parte mejoraba
todo lo que mis daños empeora;
tiempo fue ya del cual una sola hora
con mil veces morir no se pagaba.
Háseme vuelto oscura noche el día,
turbós... | - LXVI - | Hernandode Acunya | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-021391 | Stromovka – v ní Výstaviště!
Za železnou jeho mříží
smutně oko tvé k nám vzhlíží –
z domobranců shromáždiště...
Pozdravy z nás plné vznětu
každý poslati ti zkusil,
ale jejich vroucnost zdusil
maďarských les bajonetů.*)
Vzpomínka ta jak nás drtí!
Netušili jsme tou chvílí,
hlava k hlavě že se chýlí
před branou již tvojí ... | 36. Stromovka – v ní Výstaviště! | Josef Kuchař | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-006480 | Hrozíval se’s již před pouhým zpomínáním
a rval jsi z duše své i sebe slabší chvění,
pln strachu, pro tvůj žal že vůbec léku není,
odhodlán již lichým zhrdnout bědováním.
Třeba útrob tvá vždy starým tónem zněla,
všem zlým těm zpomínkám přec mohyly jsi stavil,
s nimiž jak s mrtvými jen ve snách jsi se bavil,
ana záhrobn... | POSTAVY. | Josef Václav Frič | cs | 2 | polymetric |
mpm-es-000114 | Con la casta virtud vive abrazado
a Amor con traje honesto y peregrino;
venía el traidor al parecer benigno,
mas para hacer mal, más obstinado.
Traía el arco todavía al lado,
y con el gusto aún no ha perdido el tino;
para mi pecho enderezó el camino,
mostrándose de herir muy descuidado.
Yo sin temor de la cruel torment... | - CXCIII - | Gutierre de Cetina | es | 0 | iambic |
mpm-es-008709 | Fabio, si tú has topado un nuevo mundo,
nuevo Colón, sin penetrar su daño,
no solo yo disculparé tu engaño,
mas surcaré su piélago profundo.
Mas, si como el primero es el segundo,
tan vario, tan confuso y tan extraño;
antes quiero habitar mi desengaño
en que el remedio de mis males fundo.
Si en este amaneciese un justo... | Semejanza de los tiempos | Francisco Manuel | es | 2 | polymetric |
mpm-es-002287 | Si alumbro yo porque a matar aprenda,
¿de qué me espanto yo de que me apague?
Pues en mí «Quien tal hace que tal pague»
justifica el doctor se comprenda.
Despabila al que cura y a su hacienda;
cura al que despabila, aunque le halague;
basta para matar que sólo amague:
de calaveras es su estudio tienda.
Por ser matar la... | Mató un médico su candil estudiando, por despabilarle, y reconoce el candil justa aquella pena por su culpa | Quevedo | es | 0 | iambic |
mpm-es-008114 | Canto a la madre España, la grande, la gloriosa
Nación que al recorrer la redondez del mundo
Llegó hasta Filipinas, do su fe esplendorosa
Despertara en mi pueblo un cariño profundo-
De glorias españolas, el estruendo rotundo,
Como el gran resultado de savia generosa,
Imprimió en nuestro seno un júbilo jocundo
E hizo de... | CANTO A ESPAÑA | Remigio S. Jocson | es | 4 | anapestic |
mpm-cs-048250 | Ó hnijící a padající listí!
Fiólo srdce, kde jsou tvoje vůně?
Teď ve slzách se jen tvá bolest čistí,
to perly triumfů tvých ve koruně!
Teď víš, proč věčná touha v tobě stůně!
Jsi šklebem raněno i nenávistí,
tvá láska rovna zmírající luně,
Hór křídlo zvukem netopýřím svistí;
cos v duši chví se rovno puklé struně.
Teď ví... | PODZIMNÍ MELODIE. (II.) | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-es-003018 | También adula, Nuño, la tardanza,
porque ni las promesas verdaderas
te dan el mismo bien que consideras,
ni él dura más del punto en que se alcanza.
Tú pues, en prevención de su mudanza
mitiga la opinión con que lo esperas,
que opinión de alegrías venideras
es esto que llamamos esperanza.
La lenta diligencia en los fru... | - LXXXV - | Argensola | es | 0 | iambic |
mpm-de-014267 | Jhr ädlen Geister auf/ auff die ihr die Gedanken/
Voll himmlischer Begier nicht in die engen Schranken
Der schnöden Eitelkeit euch lasset schliessen ein/
Auf/ ich beschwer’ euch itzt/ läst hören was soll sein/
Der Zweg/ das rechte Ziehl des vorgesetzten Lebens
So euch im Sinne liegt? Ich such’ es nicht vergebens.
Denn ... | Epigramma votivum de Nomine
Neu-Mark. | Georg Neumark | de | 0 | iambic |
mpm-de-044117 | Wer kann gebieten den Vögeln
Still zu seyn auf der Flur?
Und wer verbieten zu zappeln
Den Schafen unter der Schur?
Stell’ ich mich wohl ungebärdig
Wenn mir die Wolle kraust?
Nein! Die Ungebärden entzwingt mir
Der Scheerer der mich zerzaust.
Wer will mir wehren zu singen
Nach Lust zum Himmel hinan?
Den Wolken zu vertrau... | Unvermeidlich . | Johann Wolfgang von Goethe | de | 0 | iambic |
mpm-cs-055645 | Jako v létě! Ale místo květů
krev na sněhu stkví se v slunce záři:
Jedna věsť se nese světem v letu,
že do Polska vtrhlo vojsko caří!
Jako v létě! Ale místo klasů
bodáky se svítí, ruské helmy:
Po otčině zas, po dávném času
hospodaří krvelačné šelmy.
Jako v létě! Ale mlha šedá,
jenž se plíží po pažitě z mechu,
pára to, ... | V. Misie. | Ervín Špindler | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-064751 | Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho,
patří Tobě stále každý jeho dech –
a Tvůj obraz nabyl kouzla nebeského –
jméno Tvé se chvěje na těch drahých rtech.
V myšlenkách tu žiješ – a svit oka Tvého
ozařuje vše kol jako v zašlých dnech –
ze všeho se díváš, mluvíš kolem z všeho,
přítomný Jsi stále dnes – i po letech.
Kdyby... | L. Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho, | Tereza Dubrovská | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-051143 | Tak málo, málo platím ve Tvém žití,
ač chtěl bych tolik v něm, ba všecko býti,
ať sním, ať bdím, vždy vítám Tebe pouze
vždy v nové naději a síle v touze.
Proč najdu náhle chlad – Tě život ranil
a já jsem ani prášek neodstranil
z Tvé cesty – já tam pouze kvítí házel,
žel, málo stinných stromů kolem sázel.
To kvítí zašla... | Tak málo, málo platím ve Tvém žití, | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-062280 | Kraj ve večerním soumraku se ztrácel
a v mlhy příkrovu.
Já na prázdniny zase jsem se vracel
z nádraží k domovu.
Večerní pára kouřila se z lesů,
ni list se nezatřás.
Jen známá vůně z mechoví a vřesu
mne ovanula zas.
Ze všeho toho dávná nálada mi
ulehla na duši.
Ty lesy i ten kraj je mi tak známý,
to celé ovzduší.
Tou le... | Po letech | Josef Mach | cs | 0 | iambic |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.