ampapacek/corpus_data · Datasets at Hugging Face

text stringlengths 1 640
Dobrodružstvi koncí když loď Pacinotti se dopravila do doku deváteho ledna 1966 .
Jak se Marcela seznamila se svým přítelem Maxem ?
Marcela jezdila s kamarádkou na letní dovolenau v Itálii .
Jak každý Čech , protože česky národ jé suchozemský moc má ráda jet na pláži .
Holky se Opalili ,
v Italii , Svitilo slunce .
plavali a všechno bylo v pořadku .
Marcela snad jeden den plavala a dostala křeče do nohy .
Topila se v moři .
Kamarádka křičela , toho „ Pomoc ! “ křičela , „ Pomoc ! “
Dikybože , na plazí byl plavník a Marcelu zachráneil .
Plavník se Jmenoval Max .
Proč Max ?
Není typické Italské jmeno .
Ale nevadi ...
Byl instantní spojka mezí plavník a divka .
Oslavili šťastného konce v malem baru bliz k plaží – „ U Mořskau Víley “
Od te doby byli nerozluční pár .
Opravdu zamilovali se do sebe .
Prožili společnue hezky tyden .
Zažili hodně legrace , tancovali v disko tečích , jezdili na vyletech .
Romantické prochazili poplaží pod světle luny .
Bohužel , dovolena Marcely zkončila , a do Čechách .
Často se smsovali a poslali emaily .
Ona se naůučila italsky , a on se naučil česky .
Za chvilku jejickh smsky a emaily byli smes jazyků – jejickh soukromy jazyk laskay .
Když já jsem byla mladá , neveděla co budu dělat jako prace .
Měla jsem ráda čtení a uměni a dějiny , a veděla , že budu chodit na , jednou z nejpřednější univerzitách v americe .
Na univerzite , studovala fotografie , drama , a grafické dizajn , ale nepřemyslela o profese .
Absovovala jsem anglickou literaturu .
Pracovala jsem nekolik let filmovou asistentkou , ale bez uspěchu .
Jeden den , viděla jsem inzerat – noviny hledá šikovný člověk , který umí parte-up .
Stálo se , že ten člověk , bylo jsem byla já .
Novinařská kariera začiná – v zádu žebřika žůrnalistiky .
Našťesti , všechno který uměla jsem – foto , grafika , dizajn , psání – se spoji s žůrnistikalistiku .
Rychle pokračovala jsem na ten žebřík .
V srdci žůrnalisticeky je hledání pravdu .
Povinnost novinaře je , poskytnout informace , o vladě , o politicích , o hospodarství která občané – voliči – v democracií , potřebujou aby volili nejinormovannější .
Bohůžel , , praxe žůrnalistkiky v Americe změnila – na hůře .
Začali mluvit o novinách jako biznes , že budeme mit nové „ produkty “ .
Vpravdu Noviny nejsou průmyslové děla .
Čeho chci dosáhnout v živote .
Kdýž byl malým klukem tak chtél jenom mit dobrou praci a dostavat hodne penez a pomachat svým rodičum .
Kdý stal starše začal pracovát v bance a pomachal rodičum .
Tak se stalo v mem živote , že prijel jsem do Čech a začal pracovat jako spolumajitel penziona , který je v okoli Jindřichuva Hradca .
Přes několik mesiacu pochopil ze nemužu dostavat tolik penez kolik chci a skonč tam práce .
Teď začal chodit do jazykovy kursy na Karlove Univerzite , protože rozuměl jsem že potřebuju normalné mluvit a psat .
Vim že jestli chceš normalne žit ve měste tak musiš znát kulturu a jazyk toho města ve kterem bydliš .
V tom to roce bude mě 28 , a nemam dost času abych začal pracovat od začatku ,
proto musim starat se najit takovou prace , ktera davala bych mě dost penez .
Teď pracuj s tim penzionem ,
Hledam lidi pro ten penzion , a ješte mam projekt pro solarni elektrarni v Cechach .
Mam tři nabídky ,
jestli to všechno vyjde , tak mýslim si že budu mit peníze pro život svých rodiču a pro sebe .
Musim moc pracovat aby to vyšlo .
Ja chci dosáhnout v živote toho , abych mohl pomachat svým rodičům , aby ma rodina neměla problem z ničim , a ješte chci pomahat lidem , který to potřebujou .
A je to jenom te věci , ktery bych chtel dosáhnout , a myslim že pan Bůch a ja to udelame spolů .
Takovou rodinu bych chtěla mít
Každý člověk , když se narodí , má určitou společnost , ve které bydlí a tato se jemenuje rodina .
Rodina je jako malý svět , ve kterém jsou vlastní zákony , tradice a mentalita .
Ditě zvýká na svojí a už si nemůže představit jinou , stejně jako já osobně nemůžů říct , co by bylo , kdybych měla jinou rodinu .
I když se ptá , jakou bych chtěla mít , klidně a jístě odpovím , že mám už tu nejlepší .
Ale každý člověk v životě sám stavá otcem nebo matkou , tym samým hlavním pro svoje děti .
Podle mého názora neexistují určitá pravidla co je spravně a co není .
Ano , jsou určité normy , ale pro jedného je něco dobře , co pro druhého vůbec nemusí být .
Hlavně , aby dítě rostlo v lásce a vědělo , že má na koho spolehnout a někdo o ní se bude starat , že má svoji vlastní Urdinu a svůj nejmilejší domov .
Je důležité , aby rodina byla , buď to blízko nebo daleko .
Každý člověk má pravo na rodinu ,
vždyť rodina je nejlepší co může mít .
Hlediska paná
Byl čtvrtek .
Měl jsem hezkou náladu , protože Měl jsem hodne penéz , a mohl jsem jít do hospody .
Šel jsem s prací na procházku .
Ve parku nebylo moc lidí , co meně překvapilo .
Šel jsem sám jěstě asií půl hodiíny , a myslíl : Co to je ?
kde je všichní lidí ?
Co jim stalo ?
Najednou blizko lavičky uvíděl jsem holku .
Můj první nápad byl : jaká krásná holká !
Co ona dělá tady sámá ?
To není možné !
Rozhodl jsem se , že s ten tou holkou seznámím budu se seznámít .
Ale ona moc krásná a se mnou nebude mluvít , protože jsem není takový krásný můž , jako můž . v časopísích .
Ne když budu pořád tá . mýslit ták jsem nikdý nebudu mít kamaradku , a vždycký byudu bydlet s maminkou .
Mám s toho dost .
Nechcí bydlet s mamíinkou !
Když ( jsem í podešel k lavičce , ta holka vstála a odešla pryč .
myslel jsem : Ona mí uvidelá a teď nechcí se mnou mluvit .
Měl jsem smůlu .
Najednou na laviče uvídel jsem krásnou , moderní zluto-červnou kabelku .
Tak to je můj šancé jsem myslel .
Halo paní . Tenta hezká kabelká není váše ? – jsem řekl
Ahh . : jo !
Moje !
Dekuju mockrat .
Tam je všichn moji průkazy .
Není záč .
To je nejmenší co mohl jsem udělat pro takovou hezkou holku .
Skvěle vypadaté .
Máte hezký – uší , vélky , krásný nos , a vélky růžový ústa .

Dobrodružstvi koncí když loď Pacinotti se dopravila do doku deváteho ledna 1966 .

Jak se Marcela seznamila se svým přítelem Maxem ?

Marcela jezdila s kamarádkou na letní dovolenau v Itálii .

Jak každý Čech , protože česky národ jé suchozemský moc má ráda jet na pláži .

Holky se Opalili ,

v Italii , Svitilo slunce .

plavali a všechno bylo v pořadku .

Marcela snad jeden den plavala a dostala křeče do nohy .

Topila se v moři .

Kamarádka křičela , toho „ Pomoc ! “ křičela , „ Pomoc ! “

Dikybože , na plazí byl plavník a Marcelu zachráneil .

Plavník se Jmenoval Max .

Proč Max ?

Není typické Italské jmeno .

Ale nevadi ...

Byl instantní spojka mezí plavník a divka .

Oslavili šťastného konce v malem baru bliz k plaží – „ U Mořskau Víley “

Od te doby byli nerozluční pár .

Opravdu zamilovali se do sebe .

Prožili společnue hezky tyden .

Zažili hodně legrace , tancovali v disko tečích , jezdili na vyletech .

Romantické prochazili poplaží pod světle luny .

Bohužel , dovolena Marcely zkončila , a do Čechách .

Často se smsovali a poslali emaily .

Ona se naůučila italsky , a on se naučil česky .

Za chvilku jejickh smsky a emaily byli smes jazyků – jejickh soukromy jazyk laskay .

Když já jsem byla mladá , neveděla co budu dělat jako prace .

Měla jsem ráda čtení a uměni a dějiny , a veděla , že budu chodit na , jednou z nejpřednější univerzitách v americe .

Na univerzite , studovala fotografie , drama , a grafické dizajn , ale nepřemyslela o profese .

Absovovala jsem anglickou literaturu .

Pracovala jsem nekolik let filmovou asistentkou , ale bez uspěchu .

Jeden den , viděla jsem inzerat – noviny hledá šikovný člověk , který umí parte-up .

Stálo se , že ten člověk , bylo jsem byla já .

Novinařská kariera začiná – v zádu žebřika žůrnalistiky .

Našťesti , všechno který uměla jsem – foto , grafika , dizajn , psání – se spoji s žůrnistikalistiku .

Rychle pokračovala jsem na ten žebřík .

V srdci žůrnalisticeky je hledání pravdu .

Povinnost novinaře je , poskytnout informace , o vladě , o politicích , o hospodarství která občané – voliči – v democracií , potřebujou aby volili nejinormovannější .

Bohůžel , , praxe žůrnalistkiky v Americe změnila – na hůře .

Začali mluvit o novinách jako biznes , že budeme mit nové „ produkty “ .

Vpravdu Noviny nejsou průmyslové děla .

Čeho chci dosáhnout v živote .

Kdýž byl malým klukem tak chtél jenom mit dobrou praci a dostavat hodne penez a pomachat svým rodičum .

Kdý stal starše začal pracovát v bance a pomachal rodičum .

Tak se stalo v mem živote , že prijel jsem do Čech a začal pracovat jako spolumajitel penziona , který je v okoli Jindřichuva Hradca .

Přes několik mesiacu pochopil ze nemužu dostavat tolik penez kolik chci a skonč tam práce .

Teď začal chodit do jazykovy kursy na Karlove Univerzite , protože rozuměl jsem že potřebuju normalné mluvit a psat .

Vim že jestli chceš normalne žit ve měste tak musiš znát kulturu a jazyk toho města ve kterem bydliš .

V tom to roce bude mě 28 , a nemam dost času abych začal pracovat od začatku ,

proto musim starat se najit takovou prace , ktera davala bych mě dost penez .

Teď pracuj s tim penzionem ,

Hledam lidi pro ten penzion , a ješte mam projekt pro solarni elektrarni v Cechach .

Mam tři nabídky ,

jestli to všechno vyjde , tak mýslim si že budu mit peníze pro život svých rodiču a pro sebe .

Musim moc pracovat aby to vyšlo .

Ja chci dosáhnout v živote toho , abych mohl pomachat svým rodičům , aby ma rodina neměla problem z ničim , a ješte chci pomahat lidem , který to potřebujou .

A je to jenom te věci , ktery bych chtel dosáhnout , a myslim že pan Bůch a ja to udelame spolů .

Takovou rodinu bych chtěla mít

Každý člověk , když se narodí , má určitou společnost , ve které bydlí a tato se jemenuje rodina .

Rodina je jako malý svět , ve kterém jsou vlastní zákony , tradice a mentalita .

Ditě zvýká na svojí a už si nemůže představit jinou , stejně jako já osobně nemůžů říct , co by bylo , kdybych měla jinou rodinu .

I když se ptá , jakou bych chtěla mít , klidně a jístě odpovím , že mám už tu nejlepší .

Ale každý člověk v životě sám stavá otcem nebo matkou , tym samým hlavním pro svoje děti .

Podle mého názora neexistují určitá pravidla co je spravně a co není .

Ano , jsou určité normy , ale pro jedného je něco dobře , co pro druhého vůbec nemusí být .

Hlavně , aby dítě rostlo v lásce a vědělo , že má na koho spolehnout a někdo o ní se bude starat , že má svoji vlastní Urdinu a svůj nejmilejší domov .

Je důležité , aby rodina byla , buď to blízko nebo daleko .

Každý člověk má pravo na rodinu ,

vždyť rodina je nejlepší co může mít .

Hlediska paná

Byl čtvrtek .

Měl jsem hezkou náladu , protože Měl jsem hodne penéz , a mohl jsem jít do hospody .

Šel jsem s prací na procházku .

Ve parku nebylo moc lidí , co meně překvapilo .

Šel jsem sám jěstě asií půl hodiíny , a myslíl : Co to je ?

kde je všichní lidí ?

Co jim stalo ?

Najednou blizko lavičky uvíděl jsem holku .

Můj první nápad byl : jaká krásná holká !

Co ona dělá tady sámá ?

To není možné !

Rozhodl jsem se , že s ten tou holkou seznámím budu se seznámít .

Ale ona moc krásná a se mnou nebude mluvít , protože jsem není takový krásný můž , jako můž . v časopísích .

Ne když budu pořád tá . mýslit ták jsem nikdý nebudu mít kamaradku , a vždycký byudu bydlet s maminkou .

Mám s toho dost .

Nechcí bydlet s mamíinkou !

Když ( jsem í podešel k lavičce , ta holka vstála a odešla pryč .

myslel jsem : Ona mí uvidelá a teď nechcí se mnou mluvit .

Měl jsem smůlu .

Najednou na laviče uvídel jsem krásnou , moderní zluto-červnou kabelku .

Tak to je můj šancé jsem myslel .

Halo paní . Tenta hezká kabelká není váše ? – jsem řekl

Ahh . : jo !

Moje !

Dekuju mockrat .

Tam je všichn moji průkazy .

Není záč .

To je nejmenší co mohl jsem udělat pro takovou hezkou holku .

Skvěle vypadaté .

Máte hezký – uší , vélky , krásný nos , a vélky růžový ústa .