Datasets:
hclivess
/
cs_02_mast

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
1
audio
audioduration (s)
3.03
13
transcription
stringlengths
11
230
Nedostaneš mě, nedostaneš mě, nedostaneš mě, opakoval pořád dokola.
Byl rychlý, ale né dost.
Pokusil se pohnout, upustit šupinu, ale dotírající vědomí ho svíralo drtivou silou.
Murtach předpokládal, že útočníkem je elf, který hlídá mohylu z Gileadu.
Nepotrvá dlouho, než elf dojede z Gileadu k muhyle.
Doufal, že drak neopustí svůj úkryt.
Opakoval slova obraného zaříkávání a znovu se pokusil pohnout rukou, kterou se dotýkal šupiny.
Na vzdory ukázněnosti cizí mysli o sobě Murtag věděl, že je silnější.
Pokud šlo o odhodlání, nezaostával ani za těmi největšími, nejstaršími a nejmoudřejšími bytostmi v Alagésii.
Galbatrixovi se sice podařilo prorazit Murtagovu obranu, ale nikdy nezlomil jeho vůli, a to Murtagovi dodávalo odvahu a víru, že bez ohledu na tíživost situace zvítězí.
Tehdy se s útočící mysli vynořila otázka položená lidským i starověkým jazykem.
Murtaga se zmocnili ještě větší obavy, které hrozili, že mu naruší soustředění.
Musel najít způsob, jak narušit elfovu pozornost a vyklouznout mu.
Volnou rukou zašátral u opasku a podařilo se mu uchopit rukoje díky.
Vytáhl ji a s ponurým odhodláním se bodl do pravého předloktí.
Obličej se mu skřivil mukami a dýka mu vypadla z prstů.
Jakmile se Murtak vymanil ze znehybňujícího vlivu, upustil šupinu.
Duševní spojení se přerušilo a s ním i pocit drtivé tíhy.
Znovu šupinu zvedl, ale tentokrát přes cíp pláště, který mu posloužil jako ochraná rukavice.
Vhodil si šupinu do měžce upasu a sklonil se pro líku.
Ze vzdálenosti několika kroků ho pozoroval perlík.
A po obličeji se mu rozširovala nevěřícná hrůza.
Kovář ukázal a zajíkavě ze sebe vypravil, to je, ty jsi, ty nejsi přítel, vylúpovať hrobu znesvětitel.
Ukradl dračí šupinu, viděl jsem to, zloděj, vylupovač hrobů!
Kovář se vrhl k Murtagovi a natáhl po něm ruce, aby ho chytil.
Prchal jako obyčejný zloděj a s každým krokem se za to nenáviděl.
Neměl jsem mu říkat, že se jmenuji Tornak, pomyslel si.
Elfové mohli vědět dost na to, aby si uvědomili, kdo ve skutečnosti je.
Bodnutí bolesti v předloktí ho přimělo, aby k němu zabihu sklopil oči.
Bylo riskantní použít právě toto kouzlo, když neznal přesnou povahu zranění, ještě snažil zahojit, ale věřil, že není příliš vážné a jeho odhad se ukázal být správný.
Paží se mu rozšířilo pichlavé horko a na okamžik se mu zatočila hlava, takže pár kroků spíše klopítel.
Bolest však zmizela, svaly se mu uvolnili a Murtak dokázal otvírat a svírat dlaně jako dřív.
Stráta díky ho bolela téměr stolik jako samobudnutí.
Půjdu si mu se cehnat jinou, začít znovu od začátku.
Když už nic jiného, byla to otázka rizí praktičnosti.
Nůž se při pobytu v divočině hodil k mnoha věcem.
Sejmul si z hlavy kápy, přehodil si plášť přes levý loket a soustředil se na běh.
Za sebou slyšel zlostný křik, ale postupně se vzdaloval.
Začátek se nepovedl, pomyslel si Murtak.
Silna byla stále v nebezpečí a pořád potřeboval od karabel odpovědi.