hclivess/cs_02_mast · Datasets at Hugging Face

audio audioduration (s) 3.03 13	transcription stringlengths 11 230
	Pak se kolem něj myhl lelek s tichým zaševelením křídel a pronikavým vykřikem a mur tak sebou trhl jako kdyby se probudil ze sna.
	Zadíval se do země skápí přes obličej a snažil se vypadat jako ostatní truchlíci.
	Svým způsobem jim taky byl.
	Odpusťte mi, pomyslel si.
	Koutkem mysli vnímal, jak ho trn pozoruje a cítil drakovu lítost, která ještě posilovala jeho.
	Půda pod jeho nohama byla měkká, porostlá pokuseným mětelem.
	Zavřel oči a začal se kolébat s nářkem, který k němu dolehal z hora.
	A pokud se pokusí použít magii a vytáhnout šupinu přímo z mohyli, jistě spustí ochrana kouzla.
	Klíčem, jako vždy, bylo dosáhnout toho, co chtěl nepřímo, oklikou, obejít ochrany, jako to udělal Eragon s Galbatoryxem.
	Několik minut o tom přemýšlel, nakonec mu odpověď dala žízeň.
	zapátral po mezerách ve svém uvažování a když žádné zjevné nenašel, sestavil potřebná slova a zašeptal.
	Místo použití kouzla přímo na mohylu ho použije k vyčerpání vody na povrch a pokud se voda cestou dotkne šupiny, vynese mu ji hlínou až do ruky.
	Omezí nicméně pohybovou energii vody na oblast hluboko v podzemí, aby jím použitá síla neovlivnila přímo šupinu ani nic jiného uvnitř mohyly.
	Netušil, jestli to postačí k obejítí ochraných kouzel jim išelfové hrobku vybavili.
	Možná se budeme muset urychlně stáhnout, pomyslel si.
	Zatímco tak stál a soustředil se na pramíny k vlastní energie, který se vsakoval do hlubin země, opodál zazněly šouravé kroky.
	Ten ježatý kovář se k němu z nějakého zpropadeného důvodu připojil.
	Zatím jsem tě tu neviděl, cizinče, předpokládám, že nejsi odsud.
	Murtak se snažil dělit pozornost mezi kováře a kouzlo.
	V první chvíli ho málem ukončil, ale nakonec to neudělal.
	Přejel si po šlachovitých pažích, aby si je zářál.
	Jmenuji se Iverston, Iverston Varrison, ačkoliv kolem jezera mi všichni říkají Perlík, poněvadž, no, to je historika, který by to chtělo džbánek jablečního vína, jestli mě chápeš.
	Murtag věděl, co se od něj očekává.
	Perlik se na něj podíval smírným znepokojením.
	Ne, vidím, že ne, ale na tvým obličeji je něco elfskýho, jestli nevadí, když to říkám.
	Murtagovi to vadilo, ale držel jazyk za zuby.
	Mohyla byla příliš velká, než aby vytáhl vodu spod celé.
	Musel začít v jednom úseku a postupně se propracovával okolo.
	Jsou tam pořád, víš, sestry chodějí sem z města.
	V té bitvě přišli o otce, myslím, že i o bratra.
	Všichni tady tehdy někoho ztratili, nebo aspoň většina.
	Pár lidí jsou tu nadšenci do draku, poklepal si na spánek.
	Podle mě to nemaj hlavě v pořádku, bez úražky, jestli to platí pro tebe.
	Perlík moudře pokýval hlavou.
	Většinu večerů jsem nechodí, jenom když je málo práce u výhně.
	Jsou už mě, takže je potřeba opravovat vidlé, podkovy, kosy a řetězy.
	Hřebíků není na světě nikdy dost, co?
	Murtak přikývl a souhlasně zabručel.
	Kouzlo pořád neuspělo, ale vnímal, jak temnou hlínou príští voda.
	Proč začal a zarazil se?
	Perlík se mírně předklonil, jako kdyby se snažil nahlédnout pod Murtagovu kápy.
	Proč tady truchlý, když nenapadalo ho, jak by měl diplomaticky sformulovat svou otázku?
	Uvětšiny vám na to nedokážou odpovědět.
	Taky je samozřejmě možný, že jim ten jezdec během bitvy pomoh.
	Vím, že u Neldricka, co je tamhle, to tak bylo.
	Tlupa bojáků mu podpálila statek, kdy šla obklíčit elfy z boku.
	Přiletěl drak a uhasil oheň křídlam a slyšel jsem, že to bylo jako bouře nebo jiná přírodní síla.
	Kovář si založil ruce na prsou a sklonil hlavu.
	Nic, o čem by zpívali bardi nebo tak něco.
	Můj syn, Ervos, dali jsme mu jméno po tátovi jeho matky.
	Můj nejstarší a jediný syn si před pár rokama usmyslel, že se přidá k Vardenům.
	Myslel jsem si, že mu tvrdá hlava prospěje, jenže Nic nám neřek a utek.
	A my jsme o něm neslyšeli, dokud nebylo po válce.
	Pár Vardenů nám přišlo říct, že s ním bojovali na hořících pláních.
	Na hořících pláních, dověříš si to představit?
	Nic takového jsem v životě neviděl, to ti povídám.
	Celý širokej pás v země, co věčně hoří a hoří.
	Chlapi, co k nám přišli, byli utahaný a měli bolavý nohy.
	Potom byli u Fejnsteru a Illyrej.
	Perlíkovi se několikrát zvedla a klesla hruď.
	Vzhlédl ke hvězdám a i když se mur tak nechtěl dívat, střelil po něm pohledem a zachytil v mužových očích stříbritý lesk slz.
	ale nemůžeš je zachránit před nima samotnýma.
	Hervos, myslím, že se chtěl stát někým větším, než byl.
	Toužil po nějaký myšlence, který by věřil, za kterou by bojoval, a výheň mu nic takovýho dát nemohla, chápeš?
	Bez těla se nemůžeš pořádně rozloučit, mável rukou k mohile.
	Tohle je všechno, co mám, dokud se neobjeví si novo tělo, pokud se to vůbec někdy stane.
	Murthagovi vyschlo v ústech i v hrdle natolik, že měl potíže promluvit.
	Měl dojem, že ví o jakém útoku království Perlík mluvil.
	Ale i tak ti děkuju, cizinče.
	Jestli chceš, někdy pomáhá o takových věcech mluvit, ale jestli nemáš chuť, je to taky v pohodě.
	Stinné soukromí soumraku rozvázalo Murtagovi jazyk.
	Vzbudilo v něm dojem, že může mluvit o tématech, jaká by za normálních okolností byla příliš bolestná, než aby je formuloval doslov.
	Věděl nicméně, že pocit anonimity je falešný.
	Podle mýho se k bolesti nedá připlácnout cenovka, jestli chápeš, jak to myslím.
	Bylo by divný říkat, že některá bolest je menší než jiná, když nevíš, jaký to pro toho člověka je, jestli to dává smysl.
	Perlik si odkašlal, přikývl, A překvapil Murtaka, když mu poklepal na remena.
	Vypadáš jako člověk, co chce mít prostor, takže tě nechám na pokoji, ale jestli si to rozmyslíš, budu tam.
	A kovář vykročil kolem mohy pryč, dokud z něj nezůstali jen temný obrys na ovačné straně.
	Murtak zůstal stát ve stínu sám.
	Vyrazil tichý, přiškrcený smích, který připomínal spíš vzlik.
	Znovu se soustředil na svoji magii a začal přitahovat vodu půdou rychleji.
	Ten drak byl podle většiny měřítek obrovský.
	A po jeho pohřební hranici zůstala silná vrstva zuhelnatělých svalů orgánů, kostí a šupin.
	Murtak si ani nebyl jistý, jestli se vůbec nějaké šupiny dochovaly.
	Oheň, který elfové zapálili magií, hořel žhavěji než plamený výně.
	Každý kousek pokroku mu připadal jako znesvěcení.
	Pak Když už propadal zoufalství, tamhle změna v proudění.
	Voda se u středu mohyli dotkla nějakého předmětu.
	Pramínky předmět jemně obtékali, vytvořili kolem něj kapsu a sněhou matčina pohlazení ho posunuli z lůna země.
	V cestě stály kameny a kosti a každých pár centimetrů přivněla nějaká překážka vodu ke změně směru.
	Murtak se po každé snažil navést Šupinu zamýšleným směrem a po každé nakonec uspěl.
	Až do chvíle, kdy Šupina narazila na obří kámen, který odolával pokusům o obtečení.
	Nedařilo se mu najít okraje kamene a šupina se neustále zachytávala o neviditelné hrboli.
	Kolem nohou mu plíštily pramínky a střed mohyly mírně poklesl, jako kdyby se měl každou chvíli propadnout.
	Na povrchu travnaté mohyly se vyklenula hlína jako miniaturní hora v zábětí pukla.
	A z tmavého nitra se vynořila lesklá zlatá šupina, zářivá jako broušený drahokam.
	V šeru připomínala kousek večerního světla slunce ve tvaru štítu, zahuštěnou túň záře plnou života a pohybu.
	Murtak o kouzleně ukončil kouzlo a zvedl šupinu o velikosti dlaně ze země.
	Když se její dotkl, do jeho vědomí vtrhla cizí mysl a duševní útok ho zasáhl takovou silou, že se mur tak zapotácel a musel se opřít ohůl, aby se udržel na nohou.
	Stáhl se hluboko do svého nitra, obrnil svou mysl a soustředil se na větu, kterou blokovala všechny ostatní myšlenky.

Pak se kolem něj myhl lelek s tichým zaševelením křídel a pronikavým vykřikem a mur tak sebou trhl jako kdyby se probudil ze sna.

Zadíval se do země skápí přes obličej a snažil se vypadat jako ostatní truchlíci.

Svým způsobem jim taky byl.

Odpusťte mi, pomyslel si.

Koutkem mysli vnímal, jak ho trn pozoruje a cítil drakovu lítost, která ještě posilovala jeho.

Půda pod jeho nohama byla měkká, porostlá pokuseným mětelem.

Zavřel oči a začal se kolébat s nářkem, který k němu dolehal z hora.

A pokud se pokusí použít magii a vytáhnout šupinu přímo z mohyli, jistě spustí ochrana kouzla.

Klíčem, jako vždy, bylo dosáhnout toho, co chtěl nepřímo, oklikou, obejít ochrany, jako to udělal Eragon s Galbatoryxem.

Několik minut o tom přemýšlel, nakonec mu odpověď dala žízeň.

zapátral po mezerách ve svém uvažování a když žádné zjevné nenašel, sestavil potřebná slova a zašeptal.

Místo použití kouzla přímo na mohylu ho použije k vyčerpání vody na povrch a pokud se voda cestou dotkne šupiny, vynese mu ji hlínou až do ruky.

Omezí nicméně pohybovou energii vody na oblast hluboko v podzemí, aby jím použitá síla neovlivnila přímo šupinu ani nic jiného uvnitř mohyly.

Netušil, jestli to postačí k obejítí ochraných kouzel jim išelfové hrobku vybavili.

Možná se budeme muset urychlně stáhnout, pomyslel si.

Zatímco tak stál a soustředil se na pramíny k vlastní energie, který se vsakoval do hlubin země, opodál zazněly šouravé kroky.

Ten ježatý kovář se k němu z nějakého zpropadeného důvodu připojil.

Zatím jsem tě tu neviděl, cizinče, předpokládám, že nejsi odsud.

Murtak se snažil dělit pozornost mezi kováře a kouzlo.

V první chvíli ho málem ukončil, ale nakonec to neudělal.

Přejel si po šlachovitých pažích, aby si je zářál.

Jmenuji se Iverston, Iverston Varrison, ačkoliv kolem jezera mi všichni říkají Perlík, poněvadž, no, to je historika, který by to chtělo džbánek jablečního vína, jestli mě chápeš.

Murtag věděl, co se od něj očekává.

Perlik se na něj podíval smírným znepokojením.

Ne, vidím, že ne, ale na tvým obličeji je něco elfskýho, jestli nevadí, když to říkám.

Murtagovi to vadilo, ale držel jazyk za zuby.

Mohyla byla příliš velká, než aby vytáhl vodu spod celé.

Musel začít v jednom úseku a postupně se propracovával okolo.

Jsou tam pořád, víš, sestry chodějí sem z města.

V té bitvě přišli o otce, myslím, že i o bratra.

Všichni tady tehdy někoho ztratili, nebo aspoň většina.

Pár lidí jsou tu nadšenci do draku, poklepal si na spánek.

Podle mě to nemaj hlavě v pořádku, bez úražky, jestli to platí pro tebe.

Perlík moudře pokýval hlavou.

Většinu večerů jsem nechodí, jenom když je málo práce u výhně.

Jsou už mě, takže je potřeba opravovat vidlé, podkovy, kosy a řetězy.

Hřebíků není na světě nikdy dost, co?

Murtak přikývl a souhlasně zabručel.

Kouzlo pořád neuspělo, ale vnímal, jak temnou hlínou príští voda.

Proč začal a zarazil se?

Perlík se mírně předklonil, jako kdyby se snažil nahlédnout pod Murtagovu kápy.

Proč tady truchlý, když nenapadalo ho, jak by měl diplomaticky sformulovat svou otázku?

Uvětšiny vám na to nedokážou odpovědět.

Taky je samozřejmě možný, že jim ten jezdec během bitvy pomoh.

Vím, že u Neldricka, co je tamhle, to tak bylo.

Tlupa bojáků mu podpálila statek, kdy šla obklíčit elfy z boku.

Přiletěl drak a uhasil oheň křídlam a slyšel jsem, že to bylo jako bouře nebo jiná přírodní síla.

Kovář si založil ruce na prsou a sklonil hlavu.

Nic, o čem by zpívali bardi nebo tak něco.

Můj syn, Ervos, dali jsme mu jméno po tátovi jeho matky.

Můj nejstarší a jediný syn si před pár rokama usmyslel, že se přidá k Vardenům.

Myslel jsem si, že mu tvrdá hlava prospěje, jenže Nic nám neřek a utek.

A my jsme o něm neslyšeli, dokud nebylo po válce.

Pár Vardenů nám přišlo říct, že s ním bojovali na hořících pláních.

Na hořících pláních, dověříš si to představit?

Nic takového jsem v životě neviděl, to ti povídám.

Celý širokej pás v země, co věčně hoří a hoří.

Chlapi, co k nám přišli, byli utahaný a měli bolavý nohy.

Potom byli u Fejnsteru a Illyrej.

Perlíkovi se několikrát zvedla a klesla hruď.

Vzhlédl ke hvězdám a i když se mur tak nechtěl dívat, střelil po něm pohledem a zachytil v mužových očích stříbritý lesk slz.

ale nemůžeš je zachránit před nima samotnýma.

Hervos, myslím, že se chtěl stát někým větším, než byl.

Toužil po nějaký myšlence, který by věřil, za kterou by bojoval, a výheň mu nic takovýho dát nemohla, chápeš?

Bez těla se nemůžeš pořádně rozloučit, mável rukou k mohile.

Tohle je všechno, co mám, dokud se neobjeví si novo tělo, pokud se to vůbec někdy stane.

Murthagovi vyschlo v ústech i v hrdle natolik, že měl potíže promluvit.

Měl dojem, že ví o jakém útoku království Perlík mluvil.

Ale i tak ti děkuju, cizinče.

Jestli chceš, někdy pomáhá o takových věcech mluvit, ale jestli nemáš chuť, je to taky v pohodě.

Stinné soukromí soumraku rozvázalo Murtagovi jazyk.

Vzbudilo v něm dojem, že může mluvit o tématech, jaká by za normálních okolností byla příliš bolestná, než aby je formuloval doslov.

Věděl nicméně, že pocit anonimity je falešný.

Podle mýho se k bolesti nedá připlácnout cenovka, jestli chápeš, jak to myslím.

Bylo by divný říkat, že některá bolest je menší než jiná, když nevíš, jaký to pro toho člověka je, jestli to dává smysl.

Perlik si odkašlal, přikývl, A překvapil Murtaka, když mu poklepal na remena.

Vypadáš jako člověk, co chce mít prostor, takže tě nechám na pokoji, ale jestli si to rozmyslíš, budu tam.

A kovář vykročil kolem mohy pryč, dokud z něj nezůstali jen temný obrys na ovačné straně.

Murtak zůstal stát ve stínu sám.

Vyrazil tichý, přiškrcený smích, který připomínal spíš vzlik.

Znovu se soustředil na svoji magii a začal přitahovat vodu půdou rychleji.

Ten drak byl podle většiny měřítek obrovský.

A po jeho pohřební hranici zůstala silná vrstva zuhelnatělých svalů orgánů, kostí a šupin.

Murtak si ani nebyl jistý, jestli se vůbec nějaké šupiny dochovaly.

Oheň, který elfové zapálili magií, hořel žhavěji než plamený výně.

Každý kousek pokroku mu připadal jako znesvěcení.

Pak Když už propadal zoufalství, tamhle změna v proudění.

Voda se u středu mohyli dotkla nějakého předmětu.

Pramínky předmět jemně obtékali, vytvořili kolem něj kapsu a sněhou matčina pohlazení ho posunuli z lůna země.

V cestě stály kameny a kosti a každých pár centimetrů přivněla nějaká překážka vodu ke změně směru.

Murtak se po každé snažil navést Šupinu zamýšleným směrem a po každé nakonec uspěl.

Až do chvíle, kdy Šupina narazila na obří kámen, který odolával pokusům o obtečení.

Nedařilo se mu najít okraje kamene a šupina se neustále zachytávala o neviditelné hrboli.

Kolem nohou mu plíštily pramínky a střed mohyly mírně poklesl, jako kdyby se měl každou chvíli propadnout.

Na povrchu travnaté mohyly se vyklenula hlína jako miniaturní hora v zábětí pukla.

A z tmavého nitra se vynořila lesklá zlatá šupina, zářivá jako broušený drahokam.

V šeru připomínala kousek večerního světla slunce ve tvaru štítu, zahuštěnou túň záře plnou života a pohybu.

Murtak o kouzleně ukončil kouzlo a zvedl šupinu o velikosti dlaně ze země.

Když se její dotkl, do jeho vědomí vtrhla cizí mysl a duševní útok ho zasáhl takovou silou, že se mur tak zapotácel a musel se opřít ohůl, aby se udržel na nohou.

Stáhl se hluboko do svého nitra, obrnil svou mysl a soustředil se na větu, kterou blokovala všechny ostatní myšlenky.